D v e zasmálo se op t. A ím to, ºe jdou krysy tak slep za vámi, krysa i? Krysa ukázal na pí² alu, která oºivla tímto pohybem. Je to zvlá²tní nástroj,

Krysa°

Viktor Dyk

A va²e jméno? Nejmenuji se; jsem nikdo. Jsem h·° neº nikdo, jsem krysa°. Muº, který takto mluvil, stál se vzp°ímenou hlavou p°ed vraty domu, v nichº se do soumraku b¥lala ºenská postava. Hled¥l na ni svýma temnýma, pátravýma o£ima. Byl vysoký a ²tíhlý, ²tíhlej²í je²t¥ ve svém p°iléhavém sametovém kabátci a v úzkých nohavicích. Jeho ruce byly drobné a jemné, jako ruce paní. Nem¥l p°i sob¥ ani zbran¥ ani hole, a£ se zdálo, ºe p°ichází zdaleka, po cestách, jeº vºdy jisty nebyly. Svíral zato n¥co dlouhého, co budilo zv¥davost ºeny, s kterou hovo°il. Byla to pí²´ala cizokrajné práce, jaké dosud nevid¥la. Krysa°, zasmála se ºena ve dve°ích. P°icházíte v£as do Hammeln. Není tu krysa°e; zato krys je tu mnoho. Vysv¥tlete mi, krysa°i, odkud se berou krysy? Nebývalo jich d°íve, jak nám °íkají. Je pravda, kon£ila s úsm¥vem. sta°í lidé míní, ºe sv¥t je stále hor²í. Krysa° pokr£il rameny. Odkud jsou, nevím. Jsou v²ak v kaºdém z va²ich dom·. Hlodají bez ustání; hlodají dole ve sklepích, hlodají tam, kde jich nevidíme. Stanou se v²ak dot¥rnými a stoupají pak vý²e. P°ipravujete hostinu, svatbu, k°tiny, coº já vím? P°edstavte si, ºe se náhle p°i hostin¥ zjeví krysy s dlouhými boltci a dlouhými kníry. Tento zjev kazí chu´, chápete p°ece. Ano, smála se ºena ve dve°ích. P°i svatb¥ Kate°inin¥ objevila se po°ádná krysa. šenich byl bledý jako st¥na, a Kate°ina padla do mdlob. Lidé nesnesou nic tak málo, jako to, co jim kazí chu´; odhodlají se pak zavolat krysa°e. P°ipravujete svatbu nebo k°tiny? otázal se krysa° náhle, bez p°echodu. šena ve dve°ích se zasmála hlasit¥. Jste cizinec, je z°ejmo, ºe jste cizinec. Nejsem vdána, krysa°i. Krysa° se uklonil. To nevadí . . . nijak to nevadí. Nuºe, povolají krysa°e. Krysa° píská a píská, aº vyvede v²echnu hav¥´ z jejích skrý²í. Jde za ním jako omámená. Zavede ji do °eky, do Rýna, Dunaje, Havoly, Vesery. A d·m je prostý krys. Krysa° op¥t se uklonil, a jeho hlas zachv¥l se n¥jakou elegií. šena ml£ela, pohrávajíc si v¥tvi£kou jasmínu. Ale je-li tomu tak, nepomyslí nikdo na krysa°e. Krysa°, cizinko, je muº který nez·stává, ale jde. Lidé vidí ho rádi p°icházet. Ale odcházeti ho vidí mnohem rad¥ji. Opravdu? °ekla pouze. Zn¥lo to jako povzbuzení a snad to ani povzbuzení nebylo. Ale krysa° chápal to tak. Bledé jeho tvá°e se zbarvily; byla by to mohla pozorovat, nebýti temna. Cítím to, cizinko. Lidé nemilují krysa°e; bojí se ho pouze.

1

D¥v£e zasmálo se op¥t. A £ím to, ºe jdou krysy tak slep¥ za vámi, krysa°i? Krysa° ukázal na pí²´alu, která oºivla tímto pohybem. Je to zvlá²tní nástroj, °ekl. Pohlédla zv¥dav¥ na mluv£ího i na pí²´alu. Dotkla se jí lehce. Pí²´ala, °ekla pak pohrdav¥.P¥kná pí²´ala. Ale nic více neº pí²´ala. Krysy mají dobrý sluch a má pí²´ala dobrý zvuk. O£i krysa°ovy zaplály podivným ohn¥m. D¥v£e ve dve°ích man¥ ucouvlo. V¥tvi£ka jasmínu v její ruce se chv¥la. Mám zvlá²tní nadání vyhán¥ti krysy, pokra£oval krysa°. Pískám ob£as na ni velmi smutné písn¥, písn¥ v²ech kraj·, kterými jsem pro²el. A já pro²el mnoha zem¥mi; slunnými i ponurými, plán¥mi a horami. Má pí²´ala zní tak ti²e, Krysy sly²í a jdou. Není takového krysa°e mimo mne. Povím vám n¥co, cizinko, která se umíte tak zvoniv¥ smáti. Nikdy jsem nepískal plným dechem; byl to vºdy tlumený zvuk. Kdybych pískal pln¥, ne pouze krysy ²ly by za mnou. Krysa° domluvil. O£i uhasly, a sv¥sil bezd¥£n¥ ruce s pí²´alou. Nemám odvahy, dodal po chvilce. Stalo by se n¥co krutého. D¥v£e stálo zamlklé a nespou²t¥lo o£í s pí²´aly a krysa°e. Kdyº krysa° ml£el, °ekla zcela ti²e: Líbíte se mi, krysa°i. Neºli p°i²el soumrak, vid¥la jsem ve va²ich £erných vlasech st°íbrné nitky. Neºli jste promluvil, pozorovala jsem na va²em £ele vrásky. Ale p°esto se mi líbíte. Milovalo vás jist¥ mnoho ºen. Snad, odv¥til krysa°. Nepamatuji se. Slova krysa°ova m¥la podivný a jímavý p°ízvuk. D¥v£e zváºn¥lo. Naklonilo se ke krysa°i tak, ºe cítil tém¥° horký jeho dech. Líbíte se mi, krysa°i, d¥la. Ale na va²em míst¥ zapískala bych na pí²´alu  pln¥  v²í silou   Víte, co by to znamenalo? otázal se krysa° temným hlasem. Já to nevím. Vím pouze, ºe mne £asem pojímá úzkost. Hledím na svou pí²´alu, jako na n¥co, co mnohé zahubilo a co je²t¥ mnohé zahubí. A pak se usm¥ji. Není to nic neº práv¥ p¥kná pí²´ala, sama jste to °ekla. A já nejsem více neº krysa°, který má odvád¥t nezvané hosty. Krysa°, který jako Ahasver jde z m¥sta do m¥sta, z jihu na sever, ze západu na východ. A jako Ahasver nemám stání. Pobyl jsem zde p°íli² dlouho, cizinko. Ne, pravila. A pak °ekla ti²e: íkejte mi Agnes. Agnes   °ekl. Mluvil m¥kce a hudebn¥. V jeho ústech v²e nabývalo kouzla. Hled¥la na n¥ho napiat¥. Odejdete záhy z Hammeln? Nevím, °ekl. Není to v mé v·li. A    Odpov¥d¥l pohledem. Usmála se sv¥ºím a £istým smíchem mládí a radosti. Zn¥lo to jako zvony vzk°í²ení. Myslím, ºe tu máte co £initi; je tu mnoho krys.

2

A váºn¥ji dodala: Z·sta¬te, krysa°i. Neodpovídal. Zraky jejich se utkaly. Hled¥la neklidn¥ a tázav¥ do planoucího krysa°ova zraku. V¥tvi£ka jasmínu se chv¥la v její ruce. Mám milence, °ekla. Krysa° vzal ji za ruku. Nechci ho vid¥ti. Nechci o n¥m sly²eti. Vím, ºe je na sv¥t¥ mnoho ²eredných v¥cí. Co je mi po tom, nep°ijdou-li mi do cesty. Nechci ho vid¥ti. Ale kdybych ho vid¥l? Hlas krysa°·v zesmutn¥l a ztemn¥l. Zn¥lo to váºn¥ a varovn¥ jako hrana. Ne, vydechla. Ale nebylo jisto, co znamenalo toto ne. Octli se na prudkém spádu, kde ne£iní se kroky, kde zbývá pouze let. Podrºel její ruku ve své a nechala mu ji. Stiskl. Stiskl ji prudce a vá²niv¥, ºe by vyk°ikla bolestí. Opakovala p°es to stisknutí. Tato bolest ji omamovala. Agnes    °ekl. Zn¥lo to jako otázka a jako prosba. Pohlédla na n¥ho a usmála se. Ano, °ekla. A bylo z°ejmo, co znamenalo toto ano. Bylo zcela nahé, bez ostychu a bez výhrad. A d¥v£e ve dve°ích podalo krysa°i snítku jasmínu. Byl to kout v dobrém hansovním m¥st¥ Hammeln, kout tichý a opu²t¥ný, skoro jako by m¥sta nebylo. T¥ºké vozy nehr£ely tudy s náklady zboºí; nehlu£ely tu trhy, a nejezdili zde jezdci v bohaté zbroji. Ani procesí tudy nechodila. Pouze hlas zvonu zn¥l sem z chrámu svaté Trojice v Hammeln, hlas váºný a zádum£ivý, ale z t¥ch hlas·, kterým, pon¥vadº jsme je £asto sly²eli, zapomínáme naslouchati. Aspo¬ Agnes, otev°ela-li své okénko, sly²ela spí²e jiné hlasy. Byla´ pod jejími okny zahrada v kv¥tu, kde zpívali jí ptáci, kde v²e bzu£elo ºivotem a úsm¥vy na její pozdrav. V zahrad¥ bylo tolik v·ní, z nichº kterákoli dovedla opájeti. A Agnes se zdálo, ºe je kv¥tem mezi kv¥ty a v·ní mezi v·n¥mi. Byl tu také d·m s prejzovou st°echou, starý a skrytý zelení ka²tan·. Ale tento d·m dovedl tak náhle zjasn¥ti a otev°íti se v slunci. Matka krásné Agnes, ºena znavená spí²e neºli lety smutnými p°íb¥hy, na které vzpomínala s hr·zou a steskem, chv¥la se zimom°iv¥ a plouºila se domem jako stín. Slunce a sv¥tlo ji lekalo; prchala p°ed ním jako no£ní pták. Ale Agnes nezdálo se nic lekati, hled¥la s d·v¥°ivým úsm¥vem do p°í²tích dn·. A krysa° stále pobýval v Hammeln. Vyhán¥l krysy. Byla to událost pro Hammeln. D¥ti a sta°í provázeli ho na jeho cestách. D¥ti a sta°í divili se krysám, které ²ly za ním slep¥ do záhuby, fascinovány jeho pí²´alou, sotva více sly²itelnou pro dobré a po£estné ob£any m¥sta neºli vzdálené bzu£ení hmyzu.

3

A vlny °eky p°ijaly krysy a pohltily je.  Vlny °eky je p°ijaly a nesly do mo°e, do vzdáleného mo°e; nikdy uº neporu²í dobré chuti ctihodných kupc· hansovního m¥sta. Krysa° vyhán¥l krysy; ale krom¥ toho byl jiný d·vod jeho pobytu v Hammeln. Sepp Jörgen, rybá°, bydlil na b°ehu Vesery tam, kde se sbíhala s Havolou. M¥l malý a chudý domek. Vedl ºivot ubohý a nuzný. Lidé v²ech cech· v Hammeln se posmívali uboºáku. Chápal tak p°íli² t¥ºko. Byl to dobrý, ale t¥ºkopádný hoch. íkali, ºe se usmívá a plá£e aº p°í²tího dne. A m¥li pravdu. Co se tý£e ryb, nebylo t°eba my²lenek. Bylo t°eba rozhoditi síti a £ekat. ƒekat Sepp Jörgen um¥l jako málokdo. ƒekal trp¥liv¥ a odevzdan¥; do£kal se v²ak málokdy £eho. íkají, ºe se tak d¥je t¥m, kdo odevzdan¥ a trp¥liv¥ £ekají. Ale Sepp Jörgen neztrácel trp¥livosti. Chápal, ºe den se musí podobat dnu a noc noci. Chápal, ºe se rodí n¥kte°í k ²t¥stí a jiní k strastem. Chápal, ºe jsou páni v nádherných koºi²ích a krásných °et¥zích na radnici, kte°í porou£ejí, a ºe je chudina v temných, vlhkých doupatech, které nutno poslouchat. To v²e chápal, pon¥vadº vid¥l to po celý sv·j ºivot. V¥d¥l také, ºe je nutno vyhnout se z cesty, jedou-li po °í²ské silnici opilí lancknechti. To v²e v¥d¥l, t°eba byl nechápavý hoch. A v¥d¥l posléze, ºe se mu v²ichni posmívají. Druhové rybá°i, d¥v£ata v Hammeln. Bolelo ho to £asem, a bylo t¥ºko °íci, co více bolelo. Svíral £asto p¥sti, a také srdce mu to mnohdy svíralo. Na ne²t¥stí, dík neblahému ur£ení Seppa Jörgena, aº p°í²tí den. A tak odcházeli klidn¥ muºi, kdyº ho uráºeli, a ºeny, které by byl mohl milovat, mizely v dáli. Bylo to ur£ení rybá°ovo. A neuniknete ur£ení. A p°ece Sepp Jörgen byl statný hoch, silných sval·, pevných p¥stí. Statný a ne o²klivý hoch, hoch dobrého srdce a dobrých, pon¥kud zakalených o£í. V²e, co m¥l, byl drozd v kleci, kterého úzkostliv¥ o²et°oval. Dovedl to, pon¥vadº to v²e bylo jednoduché a prosté, den co den stejné a den co den krásné, jak se alespo¬ Jörgenovi zdálo. Drozd v kleci se mu neposmíval ani ho neranil. A bylo-li rybá°i kru²no a t¥ºko, dovedl uti²iti pon¥kud jeho po²etilé srdce. Rybá° Jörgen naslouchal zp¥vu konej²ivému a jasnému. Zapomínal na ²patný lov, na svou nouzi, na uráºky v²ech v Hammeln a na krásné dívky, které m¥li jiní a nikdy on. Usmíval se, ukolébán zp¥vem; a v²e se na ubohého usmívalo. šeny p°icházely a líbaly ho. Pták zpíval. A Sepp Jörgen ºil, ni£eho dále ne£ekaje. Milenec jmenoval se Kristián. íkali mu dlouhý Kristián. M¥l plavé vlasy a modré o£i. M¥l v²echno, co m·ºe míti ob£an v Hammeln: po£estné rodi£e a zachovalé jméno a úctu k radnici a kostelu. Byl zam¥stnán v obchod¥ svého strýce v podloubí nám¥stí v Hammeln. Byl to soukenný obchod, známý ²iroko daleko. A jeºto strýc Kristián·v byl bezd¥tek, kojil se Kristián nad¥jí, ºe se stane d¥dicem. Chyba byla ta, ºe strýc Ond°ej, t°eba nemladý, neustával ve svých záletech kupce, který m·ºe platiti, záletech pohor²ujících m¥sto tak ctihodné. Dlouhý Kristián £inil co mohl. Odvád¥l

4

poku²ení od strýcovy cesty. Dohodil mu pannu Gertrudu, letitou a prostou sv·dnosti, za hospodyni. Strýc Ond°ej m¥l tak málo £asu pro své lásky. A tak kolísal Kristián mezi úzkostí a nad¥jí. Krom¥ toho miloval Agnes. Vypravoval jí o svých starostech a bezesných nocích, kdy my²lenka na sv·dnice tla£ila ho jako m·ra: vypravoval jí o záletech strýcových s pohor²ením, kterého je schopen muº po£estný a ohroºený d¥dic. Agnes naslouchala. Pé£í její bylo, aby Kristián nev¥d¥l o krysa°i, a krysa° neuz°el Kristiána. Kristián, pravda, mluvil ob£as o krysa°i: o jeho zásluhách, jakoº o tom, ºe °emeslo krysa°e, t°eba uºite£né, nezdá se mu dost ctihodným a roz²afným. Agnes naslouchala a souhlasila; Kristiánovi se alespo¬ zdálo toto ml£ení souhlasem. Krysa° byl stále je²t¥ v Hammeln. A dlouhý Kristián stále kolísal mezi úzkostí a nad¥jí. Nad krásným hansovním m¥stem Hammeln, pýchou v²ech obyvatel·, ty£í se vrch Koppel, který jest jejich nemen²í pýchou. V ned¥li opou²t¥jí m¥²´ané brány m¥sta a sváte£n¥ vy²¬o°eni stoupají na Koppel. Stoupání je prudké, a pot se °ine s jejich £el; ale jak krásný pohled odtud na celé m¥sto a na celý kraj! Stoupati nutno sosnovým lesem, ztemn¥lým pon¥kud, a aniº by ob£ané Hammeln chápali, smutným. Ale nejsmutn¥j²í les pozbude smutného svého rázu, naplní-li ho veselé a rozváºné hovory kupc· hansovního m¥sta, ctihodných jejich manºelek a dívek a jinoch· hammelnských. Nad touto sférou, vrcholnou pro v¥t²inu, poskytuje vrch Koppel jiné moºnosti. Vyjdete náhle z lesa. Jdete roztrou²enými balvany, zbloudilými sem p°ed staletími. V²e je zde nahé, prosté a veliké. Usa¤te se a pohle¤te dol· na m¥sto. Vyh°ívejte se na slunci a uºívejte ned¥lního klidu. nebo´, kdybyste krá£eli dále, dojdete k propasti. Propast zeje, chladná a hluboká. Nedohlédnete do ní. A hodíte-li tam kámen, padá tak dlouho. Vrch Koppel má své tajemství; propast není prý pouze propastí, ale je cestou. Tak °íkají n¥kte°í sm¥lej²ího ducha, odvaºující se aº k okraji a zkoumající hádanku Koppelu. Nikdo v²ak neví. íkají pouze, ºe cesta odtud vede pod zemí daleko. Daleko, daleko p°es hory a °eky. Do Sedmihradska aº. Ale °íkají tak, nev¥douce, od koho to sly²eli. Jisto, ºe nikdo dosud, pokud známo, nedokon£il odváºné této cesty, jisto, ºe nikdo dosud nedosp¥l tudy do zem¥ sedmihradské. Kteréhosi dne stanul krysa° nad touto propastí. Pro²el sosnovým lesem a holým vrchem, kde se h°áli hadi v poledním slunci. Krysa°e to pudilo dál a dále. Stál aº na okraji, mnohem dále, neº se odváºil kdo z rodák· Hammeln. Stál aº na okraji a zdálo se, ºe mluví s propastí, milenkou sebevrah·. Jisto je, ºe propast lákala krysa°e; stál nad ní zamy²len a sám. Ob£an·m v Hammeln nelíbil by se výraz jeho o£í; nebyla tu pouze propast, ale byly tu

5

dv¥ propasti. Onoho dne leºel Sepp Jörgen na palouku poblíº své chaty, hlavu maje op°enu o kupu sena. Seno von¥lo, a Jörgen usnul malátným a t¥ºkým spánkem. Stalo se tehdy, ºe na Jörgen·v palouk zabloudila dv¥ d¥v£ata z Hammeln. byla to Lora, dcera °ezbá°e Wolframa, a Kätchen, dcera peka°e Grilla. Ob¥ m¥ly plavý vlas a zv¥davé o£i a ob¥ byly opilé mládím. P°icházely rozesmáté svou krásou a zkrásn¥lé svým smíchem. Spící rybá° vzbudil jejich zv¥davost. P°iplíºily se k spícímu po ²pi£kách a dívaly se do jeho tvá°e   Spící neusly²el krok·. Jeho prsa se zdvíhala a klesala v pravidelném rytmu; jeho ko²ile byla rozhalena; bylo vid¥ti jeho zarostlá a mohutn¥ klenutá prsa. Lora Wolframová p°isedla k spícímu. Sklonila se svým mladým a pruºným t¥lem nad ním, zatajujíc dech, aby ho neprobudila. Ale opatrnost tato byla zbyte£ná. Sepp Jörgen se neprobudil. také Kätchen nabyla odvahy. Dotkla se m¥kkou svou rukou lehce ku£eravých vlas· spícího. Zachv¥l se lehce, jako by pod dotekem n¥£eho chladného a o²klivého. A p°ece ruce Kätchen nebyly ani chladné ani o²klivé. V²ichni v Hammeln znali naopak krásné její ruce. Ale Sepp Jörgen p°es toto zachv¥ní se neprobudil. O£i d¥v£at ho°ely zvlá²tním ohn¥m. Tento muº, tak blízký a tak lhostejný, dráºdil v spánku zájem, kterého nikdy neprobudil bdící. Zdálo se, ºe v²e malicherné, sm¥²né a tit¥rné, co se pojilo k jeho jménu, bezv¥domím spá£ovým se tratí; zbyl tu muº, odpo£ívající v kup¥ sena. Kdyby to nebyl Jörgen, pravila Kätchen, kr£íc rameny. A Lora, dcera °ezbá°e Wolframa, opakovala: Kdyby to nebyl Jörgen. Sed¥ly chvíli nad spícím, roztouºené a snad n¥ºné, dráºd¥ny neur£itými sny o rozko²i a lásce. Vlna opojení zaplavila mladá jejich t¥la. cosi je pudilo do náru£e silného a svalnatého hocha. A seno von¥lo a pose£ené kv¥ty v n¥m. Kdyby to nebyl Jörgen, opakovala Kätchen trochu lítostiv¥, bylo by moºno ho milovat. Není o²klivý. A jist¥ ºe málokdo by se mu mohl silou rovnat. Pravili mi, ºe s Jörgenem nejsou ºerty.    P°í²tího dne, mínila Lora. ƒiní v²e o den pozd¥ji. Oºení-li se kdy, tedy jist¥ si na svou nev¥stu vzpomene aº p°í²tího dne. Chudá£ek, bude mít smutnou svatební noc! Slova Lo°ina, kon£ící du²eným smíchem, probudila spá£e. Prvý okamºik hled¥l naprosto nejist¥, neuv¥domiv si místa ani £asu. Zíral na rozeh°áté tvá°e d¥v£at podivným, uºaslým pohledem. To bylo p°íli² mnoho pro bujný rozmar dívek z Hammeln. Vypukly v nehorázný smích, smích daleko sly²itelný, v zdravý, smyslný a p°ekvapující smích, smích ºeny, která by ráda h°e²ila. Nechápav¥ a n¥m¥ hled¥l rybá° na smí²ky. Pak povstával pomalu a je²t¥ v²ecek zahled¥n na Kätchen a Loru. Ale to p°esahovalo míru. Kätchen a Lora vzpomn¥ly si náhle, ºe by nebylo radno dáti se spat°iti v spole£nosti Seppa Jörgena, jehoº sm¥²nost vynikla tak náhle u bdícího. Zmizely, d°íve neº se mohl Jörgen vzpamatovati. Ale je²t¥ z dálky bylo moºno sly²et jejich neukrotitelný smích. Sepp Jörgen stál a nechápal; bylo tomu vºdycky tak.

6

Noc byla vlahá a m¥sí£ná. Nám¥stí v Hammeln bylo pusté. Ponocný minul starou, pam¥tihodnou ka²nu, pýchu Hammelnských, ka²nu s Neptunem a Tritony. Zmizel n¥kde v podloubí. Pak bylo ticho. Pouze u vrat domu °ezbá°e Wolframa (také po£estný mistr peka°ský Grill v n¥m m¥l sv·j krámek!) se cosi choulilo jako £lov¥k, ale zhroucené n¥jak a nelidské. M¥lo to o£i, oh, jaké ºíznivé o£i, up°ené na jediný bod! Kdyº ponocný pískal opodál p·lnoc, mihl se pod podloubím soukeník Ond°ej, bera se n¥kam k ºenským, sídlícím u svatého Ducha. Jeho kroky p°eru²ily no£ní ticho; ale to, co bylo zhrouceno, neohlédlo se ani. Pak tu ²el ponocný; o£ekávání jakési zbyst°ilo jeho kroky. Ale neº je²t¥ do²el k zhroucenému, ochabla jeho pozornost a zájem. Pokr£il rameny a bral se dále. Nebylo zpropitného, nebylo ni£eho. Byl to pouze Sepp Jörgen. Nemluvil. Hled¥l na vrata, jako by byla v jeho pohledu moc je otev°íti. Ale vrata byla dob°e zam£ena. ezbá° Wolfram a peka° Grill zajisté spali; moºná, ºe také Kätchen a Lora. Dojista byla okna zav°ena, a nebylo chuti je otev°íti. Seppa Jörgena nenapadl ostatn¥ d¥tinský pokus vzbuditi pozornost. Zajisté, ºe zde byly drobné kaménky, vhodné k upozorn¥ní. Ale je marno a celkem zbyte£no upozor¬ovati ºenu, která ne£eká. Sepp Jörgen, t°eba nemoudrý, to chápal. Sepp Jörgen sebou nehýbal; neznamenalo to, ºe by £ekal. Tu se mihl za jeho zády stín, dlouhý a ironický stín, vrºený krysa°em. Krysa° bloudil ulicemi; krysa° míval neklidné noci. Krysa° sklonil se nad Seppem Jörgenem, mumlajícím tichá a p°ece vá²nivá slova: Sm¥jte se, ano   Sm¥jte se Seppu Jörgenovi. Znám vás: jsi Lora, dcera °ezbá°e Wolframa. Jsi Kätchen, dcera peka°e Grilla. Jste krásné . . . a krásn¥j²í, sm¥jete-li se. Je zbyte£no °íkat vám to, pon¥vadº o tom p°íli² dob°e víte. Ale je je²t¥ n¥co, £eho nevíte, a co Sepp Jörgen vám poví. Sm¥jte se, ale není radno smáti se muºi, t°eba by to byl pouze Jörgen.  Je pravda, ºe chápu pomalu, je pravda, ºe °íkám teprve dnes, co jsem m¥l v£era °íci. A vy jste ode²ly, aniº bych vám odhalil svou bolest.  Neposloucháte, kdyº mluvím; propásl jsem sv·j £as, jako vºdycky. Mnoho lidí se mi uº pro to smálo; ale není smíchu, jenº by tolik dráºdil, jako smích ºeny! Oh, jak jste se smály! Krev mi stoupá do hlavy a moje p¥st se bezd¥£n¥ svírá.  Jsem rybá°, ano  ale mám p¥sti . . . takové p¥sti mám, ºe by mohly krásné hrdlo za²krtit  bílé, krásné hrdlo, jaké u vás, tu²ím. Pro£ jste p°i²ly na m·j palouk? Nevolal jsem vás. Nehledal jsem vás. Ne£ekal. P°i²ly jste a sklonily se nad mou tvá°. Snil jsem; m¥l jsem krásné a r·ºové sny, sny, jaké mívám, kdyº mi zpívá drozd. Ale musím vám °íci, ºe není uº drozda. Za²krtil jsem nejprve drozda. bylo to v²e, co jsem m¥l. nezpívá uº. nepot¥²í. V mé chat¥ bude ticho a mrtvo. Zkusil jsem sílu svých rukou. Je tak krásné rdousiti. Procitl jsem ze sna. Jak °ezaný to byl smích. Jako by se smálo tisíc ¤ábl·. A byly to pouze dv¥ ºeny. Není radno smát se muºi, t°eba to byl Jörgen.  Nyní je noc, a vy spíte; ale

7

co kdyby p°i²lo ráno, a Jörgen nepohnul se s místa? A kdo vám praví, ºe ten prokletý smích p°estane mi zníti v u²ích? Nep°estane-li, b¥da, Loro, b¥da, Kätchen! M·j drozd je mrtev; v²e je mrtvo, co jsem m¥l. Sly²ím jen smích . . . °ezavý, pekelný smích    Krysa° sáhl m¥kce na rameno rybá°ovo. Vsta¬, Jörgene! Rybá° hled¥l tup¥ a nechápav¥; co mu cht¥l krysa°? Vsta¬, Jörgene! pokra£oval krysa°. Pro²el jsem mnoho kraj· a vid¥l jsem mnoho m¥st. Pravím ti proto, abys vstal. Není dob°e kle£eti. Rybá° hled¥l tup¥ a nechápal; výraz jeho tvá°e se nezm¥nil. Tvá Kätchen a tvá Lora tebe neusly²í. Spí. Kdyby t¥ usly²ely, tím h·°e, Sepp Jörgene; muº který kle£í, není uº docela muºem. Ale Sepp Jörgen nesly²el, hled¥l kamsi do oken nebo do prázdna. Chce²-li, Jörgene, °eknu ti celé tajemství; pro dva lidi je jen ur£itá míra lásky; ohrani£ená a nezm¥nitelná. Nemiluj p°esp°íli², chce²-li býti milován; vy£erpá² sám v²echnu lásku, ur£enou pro dva. P°emíra lásky, kterou dává², ni£í moºnost lásky, kterou bys m¥l bráti; to ti radí krysa°, který mnoho vid¥l. Bu¤, jaký chce²; nedopus´ pouze, aby t¥ ºena m¥la, místo co bys m¥l míti ºenu ty. Bu¤, jaký chce²; ani zlý nemusí² býti. Je to zbyte£n¥ hrubé, rybá°i. Ale jsi-li dobrý, hle¤ se skrýti. Vsta¬, Jörgene! Ale rybá° sebou nepohnul. Na v¥ºi chrámu svaté Trojice odbíjely hodiny. Krysa° mávl rukou. Litoval, ale nedovedl pomoci zhroucené masce u nedoslýchavých vrat domu °ezbá°e Wolframa. Sbohem, Jörgene. Není ti pomoci, °ekl posléze. Nebude² ²´asten; ostatn¥, co je na tom? ’t¥stí není vrchol. Snad jsi zrozen pro n¥co lep²ího, nejsi-li zrozen pro ²t¥stí. A krysa° odcházel. Nezdálo se, ºe by si byl rybá° v²iml jeho odchodu. Chápal v²echno p°íli² pozd¥. Mumlal cosi jednotvárného a smutného do no£ního ticha. švatlal slova lásky a nenávisti, ºvatlal sliby a hrozby. Ale zn¥lo marn¥ do noci. Krysa° zam¥°il zatím do tiché uli£ky, k domu, kde bydlela Agnes. Zaklepal na okno. Okno se otev°elo a také dve°e. V ned¥li, po slavné m²i, bylo ºivo a ru²no v hospod¥ `U ºíznivého £lov¥ka'. Hospoda `U ºíznivého £lov¥ka' byla nejslavn¥j²í a nejoblíben¥j²í z toho, co m¥lo hansovní m¥sto Hammeln. Nikde jinde ²iroko daleko nepopili lep²ího vína; a kucha°ka kr£my, £erná Líza, mohla se s kteroukoli m¥°iti. Ani hlavy obce nepohrdaly vstupem do klenuté sín¥ hostinské; m¥li sv·j st·l pe£liv¥ chrán¥ný p°ed vet°elci. Ony okou²ely první nov¥ do²lé sudy; ony proná²ely závaºné a rozhodné slovo ve v¥cech kuchyn¥ a ve°ejného mín¥ní. V hostinci `U ºíznivého £lov¥ka' se uzavíraly obchody, pon¥vadº opatrní a roz²afní ob£ané Hammeln teprve zde se rozeh°ívali; uzavíraly se zde s¬atky, pon¥vadº opatrní a roz²afní ob£ané m¥sta Hammeln teprve zde po£ali pomý²let na n¥co, co by

8

se podobalo lásce asi tak, jako se vrabec podobá orlu. Jestliºe ob£ana m¥sta Hammeln stihl smutek, ²el popíti ke Konrádu Rögerovi (tak se jmenoval zavalitý kr£má°, dobrý £loví£ek, který nepohrdal poklady vlastního sklepa!). P°ihodilo-li se v²ak n¥co radostného, bylo také popíti u Konráda Rögera. Nikdo nedovedl tak buja°e sdílet radost; oslavovaly se k°tiny, a zdálo se, ºe k°est koná se v dom¥ Rögerov¥; oslavovaly se jmeniny, a podobalo se, ºe oslavuje Röger sám. Bylo-li t°eba popíjet ti²e, nedovedl to nikdo tak, jako Röger. Bylo- li nutno vypravovati p°íhody, znal hostinský nejrozmarn¥j²í a nejdovádiv¥j²í. Kr£má° jest n¥£ím jako zpov¥dníkem. Röger m¥l v úct¥ zpov¥dní tajemství. Ale p°ed ním nebylo rou²ky ani záhad. Prohlíºel své spoluob£any veselýma a soucitnýma o£ima. Byl to skromný muº, který, kdyby cht¥l, mnoho by mohl. Ale Konrád Röger necht¥l neº blaho kr£my `U ºíznivého £lov¥ka'. Mluvilo se také o pletkách s £ernou Lízou, ale kdy m¥l by kr£má° £as h°e²iti? Sv·j den a svou noc, sv·j úsm¥v i své slzy daroval host·m své kr£my. Jsou kr£my, kde dochází k hádkám a ke rva£kám. Hosté Rögerovi se málokdy pohádali, ale neporvali se nikdy. Sí¬ kr£my m¥la n¥co konej²ivého a uklid¬ujícího; lidé p°i²li sem rozohn¥ni svými spory. Za chvíli jako by je prom¥nila tato sí¬; po sporu ani potuchy. Ne proto snad, ºe by se dohodli, ne proto, ºe by se usmí°ili. Zítra, a snad uº dnes, aº vyjdou na sv¥ºí vzduch, poznají, ºe nejsou ani o krok blíºe; ale zatím, zatím, jako v²echno nabylo zde barev r·ºových! Byli v Hammeln lidé, kte°í s ostychem £i bez ostychu doznávali, ºe nikdy nevstoupili na horu Koppel. Ale takového £lov¥ka v m¥st¥ nebylo, aby nepobyl `U ºíznivého £lov¥ka'. Byli v Hammeln lidé, kte°í s ostychem £i bez ostychu doznávali, ºe nepoznají kon²ela, ba dokonce hlavu obce, purkmistra Dörricka. Ale Konráda Rögera znal kaºdý. Oné ned¥le sed¥li u stolu kon²elského dva ctihodní a roz²afní sousedé. Prvý, Gottlieb Frosch, byl truhlá° znamenité pov¥sti, který byl schopen vyhov¥ti komukoliv v m¥st¥, a ne pouze v m¥st¥ Hammeln. ’est d¥lník· pracovalo v jeho díln¥; a také Gottlieb Frosch, t°eba kon²el, dovedl rukou p°iloºiti, bylo-li t°eba. A práce Froschova znamenala n¥co: byl to mohutný muº, skoro obr, o jehoº síle ledacos se vypravovalo. Soused Frosch·v byl Bonifác Strumm. Byl men²í a útlej²í. Svého cechu byl krej£í. Také Strumma znali ²iroko daleko. Vypravovalo se, ºe sem jezdí aº z Hannoveru bohatí m¥²´ané, aby se sv¥°ili zku²enému oku a zku²ené ruce Strummov¥. Vypravovalo se, ºe v díln¥ Strummov¥ pracují tovary²i, kte°í p°epluli mo°e a kte°í vid¥li Rýn a Dunaj. Taková byla p°itaºlivost krej£ího Strumma, jehoº um¥ní dostihnouti bylo nespln¥ným snem sta a sta roztouºených bloud·. Bylo tudíº pochopitelno, ºe osobám tak ctihodným v¥noval Röger pozornost v²estrannou. Snaºil se vy£ísti z jejich o£í p°ání sebeskryt¥j²í; úzkostliv¥ dbal, aby mrá£ek nespokojenosti, po£ínající zatem¬ovati obzor kr£my `U ºíznivého £lov¥ka', rozplynul se co nejrychleji. Röger se zmnohonásoboval. A p°ece bylo-

9

li t°eba, dovedl zmizeti v£as. Opodál stolu kon²elského sed¥l krysa°. Sed¥l sám. Ob£ané m¥sta Hammeln nebyli si jisti, jak se chovati ke krysa°i. Bylo jednak jisto, ºe vykonal m¥stu platné sluºby. Bylo jisto, ºe jeho pí²´ala m¥la podivuhodnou moc. Naproti tomu z·stávalo n¥co neobjasn¥ného a podez°ení vyvolávajícího. Tak nap°íklad nebylo jisto, kdo je krysa°, ctihodné-li jeho p°átelstvo a správný-li sm¥r jeho cesty. Byl také nejasno, jaký je pramen jeho moci nad n¥£ím tak drzým a tak ²eredným, jako jsou krysy. Bylo nejasno, poºehnal-li kn¥z krysa°ov¥ pí²´ale; a kdyby poºehnal, jaký to byl kn¥z. Zde bylo p°íli² mnoho nejasného. Ob£ané v Hammeln milovali v¥ci jasné; a proto sed¥l krysa° sám u svého stolu. Krysa° mohl to v²e pozorovat; zdálo se v²ak, ºe si nev²ímá svého okolí. Popíjel ti²e. A p°ece sem nep°i²el bez d·vodu. A takový byl d·vod. P°i po£átku svého pobytu v m¥st¥ Hammeln nav²tívil krysa° radnici. Ukázal svou pí²´alu a nabídl se, ºe vyvede v²echny krysy z m¥sta. Krysy byly tehdá tak nestydaté, ºe ani radnice neu²et°ily; ba krysa, ²eredností ne nepodobná kryse, obejeviv²í se p°i svatb¥ po£estné panny Kate°iny, poru²ila kdysi d·stojnost slavné a p°ed·leºité sch·ze kon²el· m¥sta Hammeln. Byl to £in, který volal o pomstu; a obec, snad trochu bez rozmyslu, nezjistiv²i podrobnosti, smluvila s krysa°em odm¥nu, která se nyní, kdyº krysy zmizely, zdála pon¥kud p°emr²t¥nou. Bylo to sto rýnských, suma pro obec citelná a nepom¥rná k malé námaze krysa°ov¥. Onoho dne umínil si krysa°, ºe p°ipomene kon²el·m jejich slovo. Jeºto pak nebylo nezvyklo `U ºíznivého £lov¥ka' jednat o v¥cech obchodních, nebylo by to snad p°íli² nep°im¥°ené. Nutno v²ak vzíti v úvahu, ºe zde b¥ºelo také o v¥c obecní, tudíº mimo°ádných z°etel· vyºadující. A lze-li upomenouti Petra £i Pavla, nelze tak snadno upomínati kon²ela. Ale krysa°, snad ºe vínem rozohn¥n, neuvaºoval mnoho o v¥ci. Povstal a zamí°il ke kon²elskému stolu. Jsem krysa°, pravil a uklonil se p°ed Froschem a Strummem. Frosch a Strumm uºasli pon¥kud nad odváºností krysa°ovou; ale není d·stojno hlav obce, aby dávali najevo úºas. A tak spokojí-li se n¥£ím, co mohlo být kývnutím, ale docela z°ejmým kývnutím nebylo, t°eba ob£ané v Hammeln jasné v¥ci milovali. Jsem krysa°, pokra£oval odváºlivec, a vykonal jsem smluvené dílo. Krysy odpluly dávno k mo°i; ale svých rýnských jsem dosud nedostal. V kr£m¥ `U ºíznivého £lov¥ka' nastalo napjaté ticho. P°ípad byl pozoruhodný; tak se dosud nikdo neopováºil promluviti s Froschem ani se Strummem. Kaºdý zatajil dech, nedo£kav p°í²tí chvíle. Ale Frosch a Strumm nebyli lidé, které by bylo tak lehko zmásti. P°ehlíºeli dokonce nep°ítomnost takovýchto p°ipomínek v síni tak ve°ejné; Frosch pokr£il rameny, a hbitý Strumm odv¥til krysa°i váºn¥ a d·stojn¥ vývody, které den p°ed tím p°ednesl v rad¥ m¥sta Hammeln u£ený a moudrý muº, práv a zvyklostí znalých.

10

P°edev²ím smlouva, o které mluvíte, není hotová a platná, pon¥vadº jedna ze stran smlouvajících se, totiº m¥sto Hammeln, ov²emºe byla jist¥ a právoplatn¥ ozna£ena; naproti tomu strana, které by se m¥lo plniti (zde se krej£í Strumm pon¥kud zarazil, nejsa si jist; ale povzbudiv se lokem vína, pokra£oval) ? p°esn¥ a právoplatn¥ uvedena není, ba v m¥st¥ Hammeln a okolí pln¥ je neznámá. Jeºto tudíº není jasn¥ prokázáno, jste-li osobou, které by se m¥lo plniti, nezbývá neº odro£it pln¥ní aº do té chvíle, kdy totoºnost va²e s muºem, s kterým smlouva u£in¥na, jasn¥ a právoplatn¥ se prokáºe. Ale také, kdyby se prokázala, nelze smlouvu povaºovat podle místních zvyklostí a oby£ej· za hotovou, jeºto neproneslo p°i ní r£ení, podle místních zvyklostí a oby£ej· v Hammeln nutné: K tomu mi dopomáhej B·h. še je obvyklé a nutné toto r£ení, o tom m·ºe m¥sto Hammeln mnoho sv¥dk· vésti. Krej£í Strumm napil se op¥tn¥ a oddechl si zhluboka. Nepohyboval se p°íli² voln¥ na této p·d¥. Gottlieb Frosch uznal chvíli za vhodnou k zprost°edkování. P°es to, pravil rozváºn¥, kdybyste prokázal svou totoºnost, jsem toho názoru, ºe p°íslu²ela by vám mzda. A já jsem ochoten, kdybyste n¥jak rozumn¥ sníºil své poºadavky, spravedlivé nároky va²e v rad¥ podporovati. Ale uváºíte, ºe není tak nesnadné vyhán¥ti krysy. Nesmí se to p°ece¬ovati. Zapískáte a jdou. Kdeºto neº vyrobím já loºe, na kterém m·ºete spáti, jaká to námaha, práce. A p°ece má dílna je celý ºivot: robím loºe, kolébku a rakev. Je to celý sv¥t, krysa°i. Bonifác Strumm necht¥l v²ak popustiti Froschovi docela slovo. ’aty d¥lají £lov¥ka, rozhodl. Bez nich je podoben pouhému zví°eti a tropí v¥ci zví°ecí. Kdyby ²at· nebylo, jak rozeznati kn¥ze a jak kon²ela? Kdyby ²at· nem¥la, jak rozeznat po£estnou dívku od nepo£estné? Oblékne-li kdo ²at, stane se teprve £lov¥kem; oblékne-li pak ²at, vyrobený Bonifácem Strummem, stane se tak°ka ob£anem ctihodného hansovního m¥sta Hammeln. A je n¥co nad to, krysa°i? Hosté `šíznivého £lov¥ka' podivovali se trp¥livosti kon²el·, kte°í tak mírnými a rozváºnými slovy odbyli nevhodný na tomto míst¥ projev krysa°·v. Ale krysa° byl dalek toho, uznati tuto umírn¥nost. Jeho tvá°e zrudly, a on vstal, mávaje prudce pravicí   Jsem krysa°, rozk°ikl se prudce, aº se zdálo p°ítomným, ºe se okna venku zachv¥la. Jsem krysa°, a vy poznáte, ºe jím jsem. Není takového krysa°e a nevím, bude-li ho kdy. Vykonal jsem sv·j závazek; vy v²ak ne. M¥jte se na pozoru. Bylo host·m znovu se podivovat rozváºností kon²el·; ani tento projev nep°ivedl je z míry. Gottlieb Frosch pravil tichým a konej²ivým hlasem, takºe hosté smyslu slov nechápali. Nepochybuji, ºe se vám poda°í v¥c dokázat. Nabídl jsem vám svou pomoc. A kdyby jste mzdu svou p°ijal ve výrobcích mé dílny  najdete tam v²e, £eho zapot°ebí k ºivotu i k smrti!  dalo by se mluvit o v¥ci. To jest, mínil Bonifác Strumm, Bylo by n¥co na va²ich poºadavcích, kdy-

11

byste p°ijal polovinu mzdy ve výrobcích dílny mé.  V celém N¥mecku znají Bonifáce Strumma  je pouze na vás, abyste si pomohl k právu. Ale po t¥chto slovech mluvených p°íli² ti²e, aby mohli poslucha£i chápati, krysa° vybuchl je²t¥ prud£eji. Nedbaje povinné váºnosti ke kon²el·m, ude°il p¥stí o st·l, aº slet¥la sklenka a rozlilo se zbylé víno. íkáte, ºe chyb¥la slova `k tomu mi dopomáhej B·h'. Nebylo t°eba pomoci boºí; pomohu si sám. A s t¥mito rouhavými slovy krysa° ode²el. Krysa° p°echázel neklidn¥ síní. S roz²í°enými zornicemi hled¥la na n¥ho Agnes. Její o£i se nedovedly odlou£it od jeho krok·. Byl ve svém hn¥vu krásný. Jeho o£i planuly znepokojujícím ohn¥m a v²echny jeho pohyby zkrásn¥ly. Agnes se zdálo, jakoby vyr·stal; schoulila se bezd¥ky více ve svém koutku u okna. Nebylo v²ak kupodivu v této bázni nic d¥sivého: opájela spí²e. Vyr·stej, krysa°il; krásná Agnes £eká. Krysa° p°echázel neklidn¥ síní. Nízké klenutí nedosta£ovalo jeho nap¥tí; celé sv¥ty by mu nesta£ily. Nereptal, nehrozil; ale jeho ml£ení bylo hroziv¥j²í repotu a hrozeb. Bonifác Strumm a Gottlieb Frosch, t°ebaºe váºení kon²elé m¥sta, neopakovali by tomuto ml£ícímu muºi svých nabídek. Krysa° negestikuloval, jeho kroky nebyly hlu£n¥j²í a d·razn¥j²í; odkud ten znepokojující dojem n¥mého p°echázení? Dlouho se tak choulila Agnes, neodvaºujíc se slova ni pohybu. Bála se neznámé moci krysa°ovy, které dob°e nechápala, ale které podléhala chvílemi. Bála se a milovala svou báze¬. Milovala také krysa°e. Milovala také dlouhého Kristiána? Snad ho milovala v£era. Snad ho bude milovat zítra. Ale nyní ho nebylo v této síni. Ani v jejím srdci ho nebylo. Nikdo nedovedl tak milovat jako Agnes a nikdo nedovedl tak zapomínati. Po noci lásky probouzela se ráno s d¥tskýma a nevinnýma o£ima. A kdyby se kdo ptal, °ekla by mu p°esv¥d£iv¥ a prost¥, nesklopiv²i svých jasných a pr·hledných o£í: Nebylo to nic. Té chvíle v²ak se Agnes bála. A té chvíle Agnes milovala. Její báze¬ byla její rozko²í. Náhle, s bezd¥£ným pohybem, pohybem, ve kterém bylo konej²ení matky a lichocení milenky, objala Agnes hrdlo krysa°ovo. Krysa° se zachv¥l p°i doteku nahých t¥chto rukou. A toto zachv¥ní posílilo váhající. Krysa°i, za²eptala Agnes chlácholiv¥ a prosebn¥. Ticho bylo poru²eno: £ar a kouzlo zmizelo. Krysa° vracel se ze svého sm¥lého letu na krotkou p·du m¥sta Hammeln. Usmíval se v návratu. V²e, £ím se zabýval p°ed okamºikem, v²e, co trudilo jeho mysl, p°ipadalo mu malicherným a prázdným. Sev°el ji ºeleznýma rukama. A mluvil, hled¥ do jejich slibujících o£ích roztouºen¥ a p°ekotn¥: Mohl bych zahubit Hammeln. Mohl bych zni£iti Frosche a Strumma. Mohl bych u£initi, ºe by nez·stalo ºivé bytosti v opu²t¥ných m¥stských zdech. To v²echno mohl bych u£initi. Nechce se mi . . . B·h ºádal deset spravedlivých, aby u²et°il Sodomu a Gomoru. Chci býti skromn¥j²í Boha. Sta£í mi jediná ºena. U²et°ím Hammeln pro tebe, Agnes.

12

Jeho tvá° dotýkala se její tvá°e, jeho t¥lo jejího t¥la. Agnes cítila opojivou radost. Krysa° je její. Chápala, jak je její. A její o£i zazá°ily touto jistotou, lijící se v srdce jako v·n¥ májového ve£era lila se do oken. Srdce Agnes, p°ed okamºikem prudce bu²ící, uklidnilo se náhle. Nebylo uº v n¥m bázn¥. P°ed krátkem p°ipadalo Agnes, jako by krysa° chmurn¥ a znepokojiv¥ vzr·stal. Nyní v²ak vyr·stala ona. Ta noc v Hammeln byla prapodivná noc. Podivné sny p°epadaly Gottlieba Frosche. Zdálo se mu, ºe pracuje ve své díln¥, pov¥stné ²iroko daleko. Tisíc postelí z dobrého d°eva, královská objednávka. Jak bylo veselo a ru²no! Gottlieb Frosch pracoval a dohlíºel na práci; dnes nutno dokonati dílo, a dílo bude dokonáno, bu¤ jak bu¤. Vte°iny nelze propásti! Zvlá²tní mzda tovary²·m, bude-li dílo hotovo v£as! Hohoho, dílo bude v£as hotovo! Gottlieb Frosh zná své lidi. A dílo bylo hotovo? Hrdým zrakem rozhlédl se kon²el po díln¥. Po£ítal a dopo£ítal se. Usmál se sebev¥domým úsm¥vem. Náhle v²ak cítil, ºe není sám, který se sm¥je. Proti n¥mu stál krysa°. Frosch pocítil cosi nep°íjemného, ale snaºil se p°emoci tento pocit. Zvlá²tní mzda, pravil Wolfgangovi, p°ednímu z tovary²·. Zaslouºili jste si ji. A mistr poklepal tovary²ovi na rameno. Ale krysa° necht¥l uhnouti. Krysa° se usmíval. Tak, p°ipadalo Froschovi, usmívá se ¤ábel. „ábel byl slabou stránkou Gottlieba Frosche. Nemluvil rád o ¤áblu; snad ºe myslil na n¥ho p°íli² mnoho. Snaºil se v²ak zmoci svou slabost. Pohled¥l krysa°i hrd¥ do tvá°e. Nepovedlo se práv¥ dotvrditi dobrou pov¥st slavného závodu Froschova? Poda°ilo se mu zformovati ve dvou slovech v²ecku pýchu chvíle. Tisíc postelí, °ekl. Krysa° nespou²t¥l s n¥ho pohledu. Krysa° usmíval se stále. Pýcha Froschova tála pod úsm¥vem, který pálil. Ale Frosch nebyl zvyklý couvnouti tak snadno. Tisíc postelí, opakoval. Královská objednávka. Pouze Frosch ji dovedl zmoci. Tisíc rakví, zasy£el krysa°. Frosche zamrazilo. Smrtelný pot vyvstával na jeho £ele. Rozhlédl se. Bylo to opravdu tisíc rakví. Frosch procitl. Neusnul uº podivné této noci. Také Bonifác Strumm té noci nem¥l dobrých sn·. Zdálo se mu, ºe pracuje v svém závod¥, proslulém po celé °í²i. Tisíc krásných nádherných ²at·, tisíc ²at·, za n¥º by se vévodové nemusili hanbiti. Jak ru²no bylo v závod¥ Strummov¥! Do p·lnoci nutno dohotoviti dílo. A dílo hotovo bude; závod Strumm·v se je²t¥ nikdy neopozdil. Zaplatí rad¥ji d¥lník·m zvlá²tní mzdu, aby povzbudil jejich £ilost. Hohoho, poznáte dochvilnost Bonifáce Strumma. Udá-li lh·tu, dodrºí ji. A skute£n¥, sotva bila p·lnoc, rozhlédl se kon²el vít¥zn¥ po své díln¥. S£ítal a dopo£ítal se. A vypukl ve veselý, sebou spokojený smích. Ale ani Bonifác Strumm nesmál se sám; a

13

nesmáli se to tovary²i, kte°í dleli zde unaveni a bledi úmornou prací. Bonifác Strumm stál tvá°í v tvá° krysa°i. pocítil n¥co podobného úzkosti, ale bylo by sm¥²no, aby kon²el m¥sta Hammeln bál se bludného krysa°e. Slíbil jsem zvlá²tní mzdu, a dám zvlá²tní mzdu, rozhovo°il se Strumm tak°ka násilím. Kdo m·ºe °íci, ºe bych byl nedostál slovu? Ale krysa° se usmíval. Tak, p°ipadalo Strummovi, usmívá se satan. Bonifác Strumm nev¥°il p°esp°íli² v Boha; nevid¥l ho v sob¥, ani v jiných. V Satana v¥°il spí²e; p°ipadal mu pravd¥podobn¥j²í. P°es to sebral v²echnu svou sílu a pozvedl ke krysa°i zrak. Poda°ilo se mu °íci ve dvou slovech v²echnu svou hrdost. Tisíc od¥v·, pravil. Krysa° zíral v²ak na n¥ho posm¥²n¥ a n¥m¥. A úsm¥v krysa°·v lámal v²echnu Strummovu pýchu. naposledy pokusil se kon²el o odpor: Tisíc od¥v·, opakoval. V²e dodáno v£as. Krysa° vypukl v stra²ný a drtivý smích. Tisíc rubá²·, zasy£elo to z jeho úst. Bezd¥£n¥ se Strumm ohlédl. ’ílená úzkost zúºila jeho hrdlo. Tisíc od¥v· se prom¥nilo v tisíc rubá²·. A v st°edu rubá²· vid¥l bledou líc vlastní, tvá° Bonifáce Strumma; a druhý tento Strumm pravil jeho hlasem slavnostní formuli m¥sta Hammeln: K tomu mi dopomáhej B·h. Také Bonifác Strumm neusnul uº této noci. Také v²ak krysa° probd¥l noc. Agnes usnula mezi láskou. Ale nevysv¥tlitelný neklid nedal spáti krysa°i. P°ipadalo mu, ºe by ho n¥kdo okradl, kdyby usnul. Ale kdo m·ºe okrásti krysa°e? Krysa° p°es to naslouchal, jako by sly²el n¥£í kroky. Neusly²el nic neº rytmický dech spící. Ponenáhlu °ídla tma; p°icházel první úsvit, £asný v kv¥tnu. Krysa° pozdravil tento úsvit; vracel mu Agnes. Podepíraje se o pelest loºe, díval se na ni. Spala klidn¥, jak spí spravedliví; spala klidná a nevinná. Její t¥lo, útlé, k°ehké a £isté, leºelo tu v jímavé bezmocnosti. Krysa° zahled¥l se do obli£eje spící, který mu odhaloval úsvit. Byl to skoro obli£ej dít¥te. n¥co plachého a n¥ºného v n¥m bylo, jakmile se její o£i zav°ely. Jakým tajemstvím dovedla se tato ºena p°etvá°eti v pannu? Krysa°, vida tuto spící, zapomínal v²e, co bylo. Bylo moºno p°ísahati, ºe se jí nikdy nedotkl. Nezvyklá n¥ha, nikdy p°edtím nepocít¥ná, zalila tvrdé krysa°ovo srdce. Zatajil dech a sed¥l bez hnutí, boje se, ºe spící probudí a oloupí ji o toto ranní kouzlo. Snila. O £em asi snila? O loutce, o d¥tských hrách, o motýlech, kte°í ulétají? A krysa°e ranila úzkost. Nikdy se mu Agnes nezdála tak krásnou; a nikdy necítil, jak lehko poru²itelná a mizivá je krása ºeny. O n¥co více, o n¥co mén¥; a veta po kouzlu a po p·vabu. Krysa° m·ºe mnoho. M·ºe vyvésti krysy a m·ºe vylidniti m¥sta. Nem·ºe v²ak zadrºeti £as. Agnes spala; na okamºik zatouºil krysa° probuditi ji polibky, aby se zbavil svého neklidu. Ale zalekl se vlastní my²lenky; olupoval by o n¥co spící. Podivná byla tato noc; podivné bylo ráno. Krysa° naklán¥l se nad k°ehkým t¥lem té, které se neodvaºoval dotknouti v ranním úsvitu. Neklid rostl v

14

tuláckém jeho srdci. Kdo p°ijde, aby ho oloupil? Kdy a kudy p°ijde? Krysa° pro²el mnoha m¥sty a mnoha zem¥mi. Pro²el jimi poutaje, ale nespoután. Teprve dne²ní noci pocítil n¥co, jakoby pouta. Opustil m¥sta a opustil zem¥, a touha ho nikdy neroztesknila; nehled¥l nikdy zp¥t, ale kup°edu. Bylo mu náhle jasno, ºe neopustí takto Hammeln. My²lenka, ºe by mohl se dáti p°ipoutati, zdála se mu sm¥²nou a absurdní. Ale sm¥²ná a absurdní my²lenka se vracela. A posléze nezdála se sm¥²nou ani absurdní. Divn¥ bylo krysa°i. Srdce jeho stalo se t¥ºkým, jako by nosilo ho°e tisíc·. A stalo se lehkým jako by nosilo jejich radost. Otev°el ²iroko o£i. Toto ráno p°erodilo sv¥t. V£erej²ky m¥ly svou radost a svou bolest. Ale v£erej²í radost byla stínem dne²ní radosti a v£erej²í bol stínem dne²ního bolu. Kdysi, kdyº krysa° hoch stál na dýn¥ u mo°e, v dálce plula lo¤ a její plachty se dmuly, hocha na b°ehu p°epadla touha pozdraviti cestu, a´ je jakákoli. Zdráva, lodi! Zdrávi, kte°í plujete! ’´astní, kte°í ztroskotáte! Hoch volal tato slova, vyzývající osudy. Muºi nyní se vracela. jak mohutn¥j²í byla v²ak tato pozdní ozv¥na! Neklid krysa°·v se stával nesnesitelným. Krev prudce kolotala v jeho ºilách. T¥lo ºádalo pohybu, ruchu a £in·. Lehounce svezl se s loºe; ale jeho pohyb probudil p°ece spící. Procitla napolo; pootev°ela o£i, dotkla se rukou £ela krysa°ova a °ekla: Z·sta¬. Ale to bylo, co krysa° nemohl. Pose£kal na n¥kolik vte°in. Agnes usnula znova; p°iv°ela o£i a její ruce klesly bezvládn¥. A krysa° odcházel ti²e, zcela ti²e. Krysa° vy²el do zahrady. Jaká to byla zahrada! Ke°e byly nové a záhony nové; stromy sypaly tolik kv¥t· na cestu. Krysa° zahled¥l se na nebe. Bylo £isté a jasné a v¥t²í neº v£era. Den, ale v prvých po£átcích. Slunce, ale je²t¥ jako £ervánek. Krysa° zahled¥l se na zemi. Byla £istá a sv¥ºí ranní rosou. a také vlastní srdce bylo £isté a jasné. Spoután? Pro£ ne! jaký let v t¥chto poutech! jak vysoko moºno se vznésti! V¥º chrámu svaté Trojice je vysoko. Ale jak je nízká jeho letu! Spoután? Ano. Ale mnoho poutaje; sv¥ty poutaje. Ranní v¥t°ík osv¥ºuje horké skrán¥; jak lichotný to dotek! A kv¥ty voní. Mnoºství kv¥t· v²ech barev a v²ech v·ní. A kterýkoli z nich moºno utrhnouti. V²echny £ekají na krysa°e. Lehkým a vít¥zným pohybem ruky sáhl krysa° po kterémsi z nejkrásn¥j²ích kv¥t·. Vnit°ní neklid zastavil jeho ruku. Rozhlédl se? Jak krásný byl sv¥t! Hle, za m¥stem Hammeln rýsuje se hora Koppel. Hora Koppel je vysoko, je mnohem vy²²í neº chrám svaté Trojice. Ale jeho letu také nesta£í. Jsou vy²²í a vy²²í hory. mnohé vid¥l a mnohé uvidí. Jeho letu nedosta£í. A krásný sv¥t a jak je krásno jej míti! Jak krásno míti kouzelný nástroj, který v²echno zm·ºe. Papeº má moc; co je moc papeºova proti moci krysa°ovy pí²´aly? Císa° má moc; co svede proti zvuk·m, které umí krysa° vylouditi? Tak cht¥l krysa° obelstíti neklid své du²e. Nebylo v²ak moºno obelstíti se. Zrak krysa°·v, rozlétlý do daleka, setkal se s jakýmsi temným bodem mezi tolika jasnými a £arovnými p°edm¥ty. Temný bod byl pranepatrný; blíºil se v²ak a rostl. Nebylo to nic podivného; byl to pouze muº, který se blíºil. V ch·zi p°icházejícího nebylo nic mimo°ádného. Nebyla

15

ani p°íli² kvapná, ani p°íli² pomalá. Ob£ané m¥sta nemilují kvapu; jsou v²ak zvyklí p°icházeti v£as. Dojista byl to ob£an z Hammeln. Tohoto muºe krysa° nevid¥l a neznal; tohoto muºe nep°ál si vid¥ti a poznati. Nejmén¥ p°ál si ho vid¥ti a poznati zvlá²tního tohoto rána. Ale muº se blíºil ur£itým krokem £lov¥ka, který má cíl. Srdce krysa°ovo bylo je²t¥ tak t¥ºké, jako by neslo ho°e tisíc·; ale lehkosti, která nosí radosti tisíc·, nebylo uº v n¥m. Kaºdé dít¥ v Hammeln mohlo krysa°i jmenovati muºe, zastaviv²ího se u plotu. Kaºdé dít¥ znalo dlouhého Kristiána. Stáli proti sob¥. P°íchozí pat°il zamra£en¥ na krysa°e. Podezíravé jeho o£i hledaly, £eho se zachytiti; ale krysa°, klidný, skoro mramorový, jim unikal. P¥st pravice Kristiánovy sev°ela se bezd¥£n¥; výraz krysa°·v se v²ak nem¥nil. ƒekal. Kristián hledal slova; a jeho pobou°ení rostlo tím, ºe jich nenalézal. Tu zalétl pohled Kristián·v od krysa°e k blízkým dve°ím; a jeho nevraºivé oko jako by odm¥°ovalo vzdálenost. A nepatrnost této vzdálenosti dala mu promluviti: Znám vás. Jste krysa°   Krysa° pokynul hlavou a ml£el. Tón Kristián·v byl jízlivý? ale jeho jízlivost vyzn¥la naplano. Ani rys se nepohnul v tvá°i krysa°ov¥. Naopak se jeho o£i rozjasnily: a drºel svýma o£ima Kristiána jako ºalá°ník v¥zn¥. Ale Kristián necht¥l se smí°iti se svým v¥zením. Promluvil op¥t:  Co zde £iníte, krysa°i? Co chcete v·bec v Hammeln? Krysa° naklonil se k r·ºovému ke°i a utrhl jeho nejkrásn¥j²í kv¥t. Co £iním, vidíte. Voním k r·ºi. Pichlavé o£i Kristiánovy vzplanuly zlým ohn¥m. Von¥t k r·ºi nep°íslu²í krysa°i. A jste p°ece krysa°. Krysa°, ano. Jsem k va²í sluºb¥. Topím krysy, chcete-li a chci-li. Utopil jsem mnoho krys v Hammeln; ale dnes se mi nechce je topiti. Jste v cizí zahrad¥, krysa°i. Jsem na míst¥, kde cítím krysy. Páni kon²elé a vy se domníváte, ºe není uº v Hammeln krys. Klamete se, jako oni se klamou. Jsou zde a tu²ím nedaleko. Mám pro to jasný smysl: °emeslo! A nemyslete si, ºe jsem byl `U ºíznivého £lov¥ka', protoºe vidím krysy . . . mnoho krys . . . `šíznivý £lov¥k' se mi nelíbí; kr£má° Röger je p°íli² roztomilý a má p°íli² trpké víno. Jsem st°ízliv. Ale krysy jsou zde. Staly se pouze ostýchav¥j²ími. D°íve byly dot¥rné; aº na st·l vyskakovaly. Ale kdo vám ru£í za to, ºe se op¥t dot¥rnými nestanou? Je to na²e starost, krysa°i: dovedeme je zkrotit! S pomocí mé pí²´aly. Ale radím vám, p°íteli, m¥jte pozor na mou pí²´alu. Krysy hynou, sly²í-li její zvuk; a vy si nep°ejte kdy ji sly²eti. A krysa° p°em¥°iv zahradu v kv¥tu, domek v kv¥tu a dlouhého Kristiána, odcházel pomalými a váºnými kroky. Kristián hled¥l za ním nechápav¥. Nyní byl by cht¥l je²t¥ mnoho °íci; slova se tla£ila na jeho rty. Ale krysa° byl jiº vzdálen. Dlouhý Kristián zavrt¥l hlavou

16

a krá£el ke dve°ím. Agnes je²t¥ spala. Kristián hled¥l na spící a hlavou mu hu£ela slova krysa°ova.  Ale spící byla stále z°eteln¥j²í a krysa° zmizel v mlze. Agnes je²t¥ spala, s d¥tským svým, nevinným výrazem. Krysa° jde. Jeho srdce je lehké. setkání ranní bylo jen mrak, který pluje a rozptýlí se. Nyní je zcela jasné nebe. Nikdy takového nebe nebylo. V²echny schopnosti krysa°ovy jako by se stup¬ovaly, ba zmnohonásobily. Vidí aº daleko do hor; sly²í nejvzdálen¥j²í a nejti²²í zvuky. Krá£í, a jako by sedmimílové st°evíce m¥l, rychle ubíhá cesta. Krysa° jde; ale spí²e se zdá, jako by krajina okolo n¥ho p°echázela. Zdi Hammeln jsou t¥sné; ulice p°íli² úzké. Krysa° opou²tí Hammeln. Opou²tí je, aby se vrátil? Neví to sám. Jde branou. U brány sedí ºebrák. Je slepý a starý; je sklon¥n chorobou i lety. Sedí a prosí. Krysa° hodil mu peníz. šebrák jej ohmatává. A monotonn¥ opakují jeho rty: Mnoho ²t¥stí, poutníku. Pak p°ijdou pole. Pracuje se na nich v ranním jitru; hlasy muº· a ºen zní s nich, pronikají sv¥ºí a £istý vzduch, který dýchá krysa°. Zní bujn¥ a vesele; a krysa° domnívá se rozum¥ti °e£i lidí. Opodál jsou pastviny. Pasou na nich krávy. Jak krysa° míjí, pozvednou své hlavy a zabu£í klidn¥ a nasycen¥. A krysa° domnívá se, ºe rozumí °e£i zví°at. A pak vstupuje krysa° do lesa. Je to hájemství Panny Marie. Ctihodný a starý les! Zná v²echny lásky syn· a dcerek m¥sta Hammeln; zná v²ecky jejich rozko²e a boly. Zná ²t¥stí a zradu lásky; zná vzplanutí a ochabnutí. Má pro to v²e tajemné skrý²e a útulky. Na ho°e Koppel, pravda, je také les. Ale jak zasmu²ilý je sosnový les, srovnáteli jej s dubovým! A s dubovým lesem za jarního rána, sv¥ºím, ºivým, uklid¬ujícím! A ve v¥tvích starých dub· i v mlází dubovém se rozezpívalo tisíce pták·. Rozezpívali se, jako by vítali vítali nové jitro. A krysa° se domníval, ºe rozumí °e£i pták· ? Bylo v²ak místo, kde bylo ticho. Bylo to u obrazu Panny Marie. Na míst¥, kde byl obraz, stal se dávno, dávno zlo£in. Zabili bohatého kupce, vracejícího se z trhu. Vrazi nikdy nevypátráni, ale vdova dala postavit obraz Panny na míst¥ zlého £inu. Podivno! Bylo tu n¥mo a smutno. Vedl-li jsi tu psa, sku£el a k¬u£el; a ptáci p°elétali pla²e, nikdy zde nehnízdíce. Tak aspo¬ mluvili ob£ané z Hammeln. Jisto je, ºe nebylo místa ti²²ího a klidn¥j²ího v lese. Jak vanul chvílemi vítr, chv¥lo se listí. A krysa° se domníval, ºe rozumí ²elestu listí. Zele¬ se otev°ela, a blýskla jí hladina °eky. Je²t¥ sv¥ºej²í vzduch ovanul krysa°ovu hlavu. Zde bylo daleko, daleko od m¥sta. Nebylo stopy po chrámu sv. Trojice. Ani vrchu Koppel nebylo vid¥ti. Vlny, které míjely, netu²ily nic o Gottliebu Froschovi a Bonifáci Strummovi, jakkoli byli slavní ²iroko a daleko. Ti²e plynuly vody; a krysa°i se zdálo, ºe rozumí tichému míjení vod.

17

Slavné bylo zamy²lení krysa°ovo; jako by £asy a prostory v n¥m hovo°ily.   Jsem minulost, pravil hlas.   Jsem budoucnost, odpovídal jiný.   Jsem krásná, mluvila minulost.   Budu krásn¥j²í, slibovala budoucnost.   M¥la jsem v²e: úsm¥vy, slzy, sen i procitnutí, d¥la minulost.   Budu míti v²e: úsm¥vy, slzy, sen i procitnutí, °ekla budoucnost. Mezi hovorem minulosti a budoucnosti, jaká to p°ítomnost! S vrcholu, na n¥mº stál, mohl krysa° p°ehlédnouti obojí kraj: kraj opu²t¥ný a zemi zaslíbenou. A s vrcholu, na n¥mº stál, cítil krysa°, jak je krásno ºíti. S vrcholu, na n¥mº stál; byl to opravdu vrchol? Krysa° se zahled¥l na hladinu °eky. Plula jí lo¤; z po£átku se zdálo krysa°i, ºe lo¤ je prázdná. Ale záhy bylo z°ejmo, ºe se choulí na jejím dnu spá£. Vlny uná²ely lo¤; lo¤ plula po proudu, který ji zaná²el k b°ehu krysa°ovu ? Okamºik a lo¤ka narazí. Hohoho! volal krysa°. Spící se neprobudil. Hoho! volal krysa° znovu. A sou£asn¥ lo¤ narazila o v¥tev stromu, vy£nívající nad °eku. Prudký ot°es spícího probudil. Zdvihl se a hled¥l na krysa°e rozesn¥nýma o£ima. Krysa° poznal Jörgena ? Nedovedl °íci, pro£ ho rozla¤uje práv¥ nebohý a bezvýznamný rybá°, který mu nikdy nedovedl ublíºiti: Usnul jsi, pravil. Usnul jsem, pravil Jörgen smutn¥ a m¥kce. Domníval jsem se, ºe ony op¥t p°ijdou. Ale usnul jsem, a nep°i²ly. Nebo bych to byl zaspal? Výraz Jörgen·v byl zoufale sm¥²ný. Ale krysa° se nesmál. Budu se muset vrátit, mínil rybá°. je to daleko a proti proudu. Bude to t¥ºká cesta. A mé sít¥ jsou prázdné; bude to hladový den. Výraz Jörgen·v stal se je²t¥ ºalostn¥j²ím. Ale také nyní odolal krysa° smíchu  Vzpomn¥l si na slova pronesená nedávné noci: M¥jte ºeny, ale nedopou²t¥jte, aby ºeny m¥ly vás. Krysa° se vracel k Hammeln. Neklid vypudil ho ze zdí m¥sta; ale mnohem dot¥rn¥ji ho tam vracel. Krysa° ²el po kraji °eky. Tvo°ila záhyby, vinula se klikat¥ lesem, lukami a vrbovím. V lese si hrály d¥ti. Byla to d¥v£átka. M¥la své panenky, panenky hrubé a neum¥lé. Laskala je a tiskla je na prsa, °íkajíce n¥ºn¥: Mé dít¥  ? Krysa° zadíval se na °eku. Lo¤ Jörgenova plula po ní. Na louce sekali seká£i trávu, která omamiv¥ von¥la. Jak se da°í tvé ºen¥? ptal se druh druha ve chvíli odpo£inku. Chvála Bohu, je zdráva. Chodí uº; v²e je v po°ádku. A dít¥? Zdrávo. A hlasem veselým a hrdým °ekl tázaný: Je to hezký hoch.

18

Krysa° zadíval se na °eku. Lo¤ Jörgenova se zpoº¤ovala. Proud stával se siln¥j²ím. Ve vrboví, na vykotlaných vrbách h°áli se dva starci na slunci. Bylo to mé poslední dít¥ a také to je mrtvo, °ekl prvý smutn¥ unaveným hlasem. Mé v²echny d¥ti ºijí. Ale jako by zem°ely, vzdychl soused na prot¥j²ím pahýle. A poposedl ze stínu, hledaje zimom°iv¥ slunce, které usko£ilo. Krysa° zadíval se na °eku. Lodici Jörgenovu nebylo vid¥ti, p°esto, ºe se zmírnil proud. Byl Jörgen unaven? Vzdal se zápasu? Krysa° ²el. Jak dlouho jde, nev¥d¥l, ale podle slunce dovedl poznati, ºe je pozd¥. Schylovalo se k ve£eru. Jak dlouho p·jde je²t¥? Také toho nev¥d¥l; v¥d¥l jen, ºe nutno jíti, aby do²el v£as, neºli zav°ou brány m¥sta. Mnoho ²t¥stí, poutníku, °ekl n¥kdo. Krysa° se ohlédl. Není to ºebrák z brány? Ale kde by se vzal zde neboºák, který sotva od domu k domu se dovle£e? Mnoho ²t¥stí poutníku, zn¥lo to posm¥²n¥ a vyzývav¥; ale nyní nebyl to starý a slepý ºebrák, ale dlouhý Kristián, který volal. Usmál se. Dlouhý Kristián je v krám¥ svého strýce: neopováºí se bez d·vodu opustiti Hammeln. V Hammeln neztrácí se lehkováºn¥ den. Ale kdoºe to mluví za n¥ho? Ráno, na cest¥ sem, v²emu rozum¥l krysa°: lidem, zví°at·m, pták·m, listí a vod¥. A nyní ºe by nesly²el neº posm¥²ný a vyzývavý hlas? A coºe £iní nepokojným jeho hrdé nitro? Krysa° jde, kam chce, stane, kde chce, a odejde, kdy chce. Byl by opravdu zajat? Sáhl hrd¥ po své pí²´ale. Zajisté je zde. Nevzal mu ji nikdo, a je bezpe£en sám sebou, dokud jí vládne. Neztratil nic na své moci. Pouze  Pouze klidu nemá krysa°.  Blíºí se ve£er. Vrátí se £as? Neuzav°ou mu brány m¥sta? Co by to znamenalo pro krysa°e? Je mu tak nutno p°espati v Hammeln? V m¥st¥ p°ed krátkým £asem je²t¥ mu cizím? Mnoho zemí a mnoho m¥st pro²el krysa° a k ºádnému, opustiv je jedenkrát, nebyl puzen tak neodolatelnou mocí. Krysa° se chce vzbou°iti a opravdu se vzbou°í. Usmyslí si p°espat venku. Poloºí se opravdu do m¥kké trávy. Noc je vlaºná a krásná. Chce vid¥ti hv¥zdy, chce býti daleko lidí! Leºí v tráv¥, ale zem¥ za£íná ho pálit, a neklid se stup¬uje. Krysa° je poraºen. Vstává. A jeho poráºka bere na sebe masku vít¥zství. Snad ºe by se nebál vrátit do Hammeln! Kdo ºe m·ºe zapov¥d¥t návrat? Má je²t¥ své ú£ty vy°íditi s ledakým. Jsou tu, dejme tomu, Frosch a Strumm. Jsou tu v²ichni kon²elé. A je tu dlouhý Kristián   Pro£ vzpomíná na dlouhého Kristiána? Co má co £initi s tímto? Je mu lhostejný jako kámen u cesty, který jsme minuli. Nezná ho a nechce ho znáti. Pro£ se vrací stále mu na mysl? A pro£ se jeho my²lenky vracejí k domu, který opustil ráno? Nem¥l ho opou²t¥ti nebo nem¥l se vraceti. To je jasné. Krysa° dovede p°ese v²e jasn¥ mysliti. Rychleji, rychleji krá£í krysa°. Ale krok jeho není tak lehký, jako byl ráno. Sedmimílové st°evíce zmizely, nebo ztratily svou moc. Krysa°, zdá se, jde jako v²ichni ostatní lidé. Jde jako kon²elé z Hammeln. Jde jako Kristián. Jenomºe trochu zrychlil krok. To není hodno kon²el·. Kristián spí²e smí si to dovoliti, £eká-li bohatý zákazník. Ale

19

zákazník ne£eká krysa°e. Ne£eká ho snad v·bec nikdo. A p°ece se vrací krysa° do brány m¥sta Hammeln. Je je²t¥ otev°eno, bohudík. Krysa° rozhlédl se: ºebráka tu nebylo. Odplazil se dom·? Mnoho ²t¥stí, poutníku. Jak ho pronásledovala tato bezvýznamná slova! Jakým posm¥chem ho ²lehala. Pro£ posm¥ch? Není radno smáti se krysa°i. Ob£ané v Hammeln nyní v¥t²inou spí; ale mohli by býti probuzeni k n¥£emu málo p°íjemnému. Tak rozumuje krysa°; a zatím, co rozumuje, zavírá se s rachotem za jeho zády brána m¥sta. Krysa° se ohlédne  Brána zav°ena  A jemu p°ipadá, jako by se za ním zavírala nastraºená past! Od poslední náv²t¥vy krysa°ovy `U ºíznivého £lov¥ka' uplynula °ada dní. Nep°im¥°ená slova jeho, p°i odchodu °e£ená, vzbudila rozruch v kr£m¥ Rögerov¥  nedovolil opováºlivého výroku proti roz²afným kon²el·m m¥sta. To mohl u£initi pouze n¥kdo p°espolní, n¥kdo, o jehoº minulosti a p·vodu se nic nev¥d¥lo, ale v²e se mohlo mysliti. P°í²tího dne se hovo°ilo v²eobecn¥ o hrozbách krysa°ových. T°etího dne stala se významná jakási událost: Stázi Dörricková, cho´ purkmistra v Hammeln, porodila dvoj£ata a zem°ela téhoº dne. Váºná, ba smutná tato událost p°et°ásána s ú£astí; vzpomn¥l si sice ten £i onen b¥hem ve£era na krysa°e, ale hrozby jeho nep°ipadaly uº tak nebezpe£nými. Kdyº uplynul je²t¥ jeden den a nic se nep°ihodilo, zmizel neklid, který nebylo moºno d°íve pop°íti. Dojista bylo pouhým tlachem, co se je²t¥ v£era jevilo nebezpe£nou hrozbou. Z krysa°e mluvilo víno, chované ve sklep¥ dobrého Rögera; krysa° pil ho dobrý ro£ník. A pak se zapomínalo v·bec. V m¥st¥ Hammeln se zapomínalo rychle. V£era milovali a dnes nev¥d¥li ni£eho o tom. V£era nenávid¥li, a dnes to byla pohádka pro d¥ti. V£era se báli; a dnes chodili Bonifác Strumm a Gottlieb Frosch klidn¥ pod podloubím nám¥stí. Krysa° nev¥d¥l, co ho táhne k `šíznivému £lov¥ku', kam se nehodlal nikdy uº vstoupit. ’el bezd¥£n¥, skoro v zamy²lení. Procházel klikatými uli£kami, nesly²e vábivých hlas· ani milostného ²epotu. ’el, aº octl se na nám¥stí p°ed chrámem sv. Trojice. Na chrámu, vysoko mezi chrli£i, byl ¤ábel s posm¥²nou a cynickou grimasou; ¤ábel, který si asi jest svou v¥cí jist. Jeho kozlí obli£ej se naklán¥l nad Hammeln; a jeho tv·rce dovedl skute£n¥ vloºiti n¥co démonického do jeho rys·. ƒastokráte se zadíval krysa° na Poku²itele, krá£eje tudy; také dnes p°ivábil jeho zrak. Kozlí obli£ej hled¥l jasnou m¥sí£ní nocí; krysa°ovi se zdálo, ºe sly²í sy£et zlomyslný smích. Ohlédl se; nebylo tu nikoho. Smál se to ¤ábel naho°e? Krysa° nebyl pov¥r£ivý ani zbab¥lec; zahled¥l se nahoru a nesklonil svého zraku. Co chce ten kozlí obli£ej naho°e? A co chce mu jeho zlomyslný smích? Krysa° hled¥l a nerozum¥l tomuto smíchu; tolik v²ak chápal, ºe je to smích nep°átelský. Nuºe, dovede-li se smáti tam naho°e, pro£ nesestoupí k n¥mu? Uvidí, bojí-li se krysa°. „ábel smál se je²t¥; nyní v²ak zdálo se krysa°i, ºe rozumí jeho slovu. Jdi, ²eptal ¤ábel. Krysa° rozum¥l: ano, chce, aby ²el k `šíznivému £lov¥ku'. To´ moc, která ho pudila. Co ho tam £eká? Jaká osidla nastrojil ten naho°e? Bu¤ jak bu¤,

20

krysa° p·jde. „ábel se smál je²t¥; krysa° to v¥d¥l, t°eba ho nevid¥l. Krá£el´ uº temnou uli£kou k `šíznivému £lov¥ku'. Po ulicích se zdvíhal vítr. Kdyº míjel krysa° zahradu Ur²uly, vdovy po pláteníku Lampovi, zdálo se mu, ºe se v²echny kv¥ty v zahrad¥ chv¥jí zimou. Ale t°eba vítr, který se zdvihl, £el dot¥rn¥ a nep°ív¥tiv¥, nezachv¥l se krysa°. `U ºíznivého £lov¥ka' bylo pusto. Stalo se to tím, ºe p°i²el cizinec v £erném plá²ti magistra s °et¥zem na hrdle; cizinec, jehoº jméno nikdo z domácích neznal. Hned po p°íchodu cizincov¥ po£alo být n¥kterým podivn¥: cítili neklid a tvrdili, ºe cizinec páchne sírou.   Pomalu se hosté vytráceli, vrhajíce znepokojené pohledy na st·l, kde sed¥l cizinec sám. Poslední host ode²el krátce p°ed vstupem krysa°ovým. Byla to p°íhoda, ne p°íli² p°íjemná pro kr£má°e; ale kr£má° nem¥l odvahy zakro£iti v£as. Nyní bylo pozd¥; nedalo se uº nic zachrániti, zkaziti v²ak mnoho. Tato úvaha £inila Rögera opatrným. Nedovedl v²ak zatajiti své mrzutosti. P°echázel síní zamra£en¥ a skoro nevrle  pouze kdyº p°iblíºil se k stolu, u n¥hoº dlel cizinec, vnutil své tvá°i ztrnulý a namáhaný úsm¥v. Pouze ƒerná Líza byla veselá; její rozpustilost rostla vyprazd¬ováním se kr£my. M¥la nad¥ji, ºe bude moci d°íve k svému milému. Kdyº vstupoval krysa°, zastavil se na okamºik na prahu, rozhlédaje se. Poté, aniº uv¥domil si zvlá²tnost svého chování, pro²el skoro celou sí¬ a usedl u stolu osam¥lého hosta. Zm¥°ili se. Muº v £erném hávu magistra m¥l bledé, vyhublé tvá°e a dlouhý, £erný vous. Jeho pohled byl zpytavý a neklidný. Chvílemi se cht¥l mnoho tázati a chvílemi mnoho zaml£oval. P°ipadalo, jako by cht¥l stále rozplynout se a uniknout. Komu? ƒemu? ƒerná Líza napjala sluch. Hostinský Röger napjal sluch. Snad nyní se n¥co doví o záhadném a málo vítaném cizinci. Cizinec hled¥l na krysa°e pohledem £lov¥ka, který se setkává s dávným známým a který se s ním nesetkává nahodile. Jste krysa°, pravil. Ano, °ekl oslovený. A zdálo se mu, ºe chápe: je to vyslanec toho naho°e. ƒekám zde na vás. Kdo vám °ekl, ºe p°ijdu? Krysa° se tázal, ale byl si v¥dom toho, jaká p°ijde odpov¥¤. On, odv¥til muº v hávu magistra, tlum¥ pon¥kud sv·j hlas, aby ƒerná Líza a Röger nesly²eli. Pak vypukl v tichý, tlumený smích. Z jeho o£í ²lehl ohe¬. A teprve nyní zdálo se krysa°i, ºe se tyto o£i, dosud p°imhou°ené, rozev°ely docela. On, opakoval krysa° po cizinci. A co chce? On ví mnoho, za²eptal cizinec. On dovede mnoho! Kdo jste, cizin£e, a co mi chcete? tázal se krysa° zamy²len¥. Muº v £erném hávu usmál se op¥t. Jsem magister Faustus z Wittenberka. Muº, kterému On slouºí. A co mi chcete, magist°e? Jsme brat°i, krysa°i. P°i²el jsem vám podat ruce. Krysa° nemá brat°í; krysa° je sám. Nepot°ebuji nikoho.

21

Pravíte tak a klamete jiné a klamete sebe. Pot°ebujete ho. Dovede velmi mnoho; více, neº si dovedete p°edstaviti. Chcete, abych vám to ukázal? A magister pokynul kr£má°i, aby p°inesl nové láhve. Kdyº se tak stalo, nalil svou sklenici aº po okraj a vyprázdnil ji jedním dou²kem. Jeho bledé tvá°e se zard¥ly vínem i roz£ilením. P°ed hodinou jsem byl ve Wittenberku; v¥°íte tomu? Snad. Není pro mne hranic. Není pro mne nemoºností! S jeho pomocí   ? Ano. A za£ vám slouºí? Vidím, ºe se dorozumíme, krysa°i. Povím vám v²e, co chcete. Hledáte pravdu, p°íteli? Chcete poznání? Topím krysy, magist°e; to´ m·j úkol. Jste stvo°en k n¥£emu v¥t²ímu, neº abyste topil pouze krysy. To není v²e, krysa°i; chcete je²t¥ více ? Miluji Agnes    Milovati ºenu není lep²í neº topiti krysy   Chcete více  A °eknu vám, £eho t°eba. Po Wittenberku °íkají, ºe jsem prodal du²i ¤áblu. Nev¥°te tomu. P°edev²ím není du²e, to pravím já, magister Faustus z Wittenberka. Ale srdce je, a já jsem prodal své srdce. A nový du²ený smích zjit°il neklidné nitro krysa°ovo. Nechci prodávati ani kupovati, vybuchl. Nepot°ebuji nikoho. Jsem silný. Klamete se, krysa°i   doznáte kdysi jist¥, ºe jste se klamal  Myslil jsem také tak. Kolikráte jsem se mýlil! Co jsem ztratil £asu a sil! I síly mohou se vrátit; £as se v²ak nikdy nevrátí. A nyní  nyní jest v²e lehké a snadné. A nestálo to mnoho. Pouze srdce; srdce jest drobná a zcela zbyte£ná v¥c. Lidé v²ak umírají na zbyte£né v¥ci.  Máte pí²´alu, krysa°i. Co byste mohl u£initi ze své pí²´aly! Mohl byste být vládcem ºivota a smrti. Mohl byste t¥²iti a ubíjet. Nev¥°íte? Mám vám ukázat, co m·ºe? Mám vám ukázat, co mohu? A magister ukázal na kocoura, vypaseného a líného, který p°edl u krbu. Vidíte toho kocoura. Chcete, abych z n¥ho u£inil tygra? U£i¬te, d¥l s úsm¥vem krysa°. Magister zamumlal nesrozumitelná slova a u£inil podivný pohyb, znamení k°íºe, jeº kon£ilo gestem posm¥²ným a rouhavým. Poté zk°íºil s výrazem sebev¥domí ruce na prsou. Nuºe, pohle¤te! krysa° up°el pohled na kocoura. Nepohnul se ani; p°edl klidn¥ u kamen jako d°íve. Poté zahled¥l se krysa° na magistra. O£i magistrovy byly plny hr·zy a pýchy. Beze v²í pochyby byl pro n¥ho kocour tygrem, hotovícím se ke skoku a zkroceným pouze jeho mocným pohledem. Magister uchopil ruku krysa°ovu a ²eptal mu konej²iv¥:

22

Jest hrozný. Ale nebojte se: vám neublíºí. Váhal dv¥, t°i vte°iny, cht¥je se nasytit svým d¥sem; pak promluvil op¥t jakási nesrozumitelná slova a u£inil sv·j zaklínací pohyb. Poté obrátil se na krysa°e tázav¥: Nyní v¥°íte? Krysa° zavrt¥l hlavou. Nesta£í vám to? U£iním více. Chcete vid¥ti palác kalif·? Chcete vid¥t Alhambru? A znovu magister ²eptal a gestikuloval; a znovu naplnil jeho o£i úºas v¥cí uz°ených. Ale krysa° nevid¥l Alhambru, magistrovi tak z°etelnou; vid¥l jen okrouhlé dubové stoly kr£my Rögerovy. Pohled, plný o£ekávání, který upjal magister na krysa°e, p°e²el v pohled zklamání, jeº nechápe nechápajícího. Je²t¥ ne? Je²t¥ nesta£í? Magister se zamyslil. U£iním více, pravil posléze, hled¥ na ƒernou Lízu, která, pochechtávajíc se pohyb·m neznámého hosta, stála ve dve°ích. Vizte tuto ºenu. Je hrubá, sprostá, ubohá! Chcete, abych z ní u£inil Helenu, pro niº se vraºdili Troj²tí a Achajci? Chcete, abych smyl s ní kal orgií a hnus h°íchu? Mohu to a u£iním tak! Krysa° ml£el. A magister opakoval sv·j pokus. Zamumlal op¥t svou formulku, hled¥ na ƒernou Lízu, která se svíjela bujným smíchem. Ale smích Lízin nezmátl magistra; zvedl op¥t ruku, jako by ºehnal a nedoºehnal. Vizte, to´ ona! Krysa°, sly²e jásavá slova magistrova, pohlédl nejprve na n¥ho. Magister vid¥l nepochybn¥ n¥co vzácného a krásného. Byl v²ecek opojen a zmámen. Jeho o£i se nedovedly odlou£it od jednoho bodu, a jeho ramena se rozpjala, jako by cht¥la prázdno obejmout. Nebylo pochyby: pro n¥ho byla to pohádka, kouzlo, zázrak, neuv¥°itelný a veliký zázrak. A krysa°  skoro s jakousi bázní  zadíval se nyní na to, co m¥lo být Helenou. Ve dve°ích stála je²t¥ ƒerná Líza, p°íli² skute£ná, jak ji znalo celé m¥sto Hammeln, jak ji znali v²ichni její milenci  A smála se hrubým a hlu£ným smíchem. Pohyby magistrovy a výraz jeho exaltovaných o£í bavily ji patrn¥. To´ ona     ²eptal magister opojen. To´ Helena    Jest krásná    Oh, jak jest krásná   ! A rozepjatá jeho ramena cht¥la sev°íti neuv¥°itelný zázrak; setkala se v prázdnu, to v²ak nezklamalo touhu magistrovu. Ramena magistrova svírala prudce a horoucn¥ nevid¥né. Krysa°, p°ítel jasných a ur£itých v¥cí, pocítil úzkost, jako by stanul na vratké a sypké p·d¥, která se pod nohama propadá, vºdy zrádn¥ji a rychleji. Jeho ruce se dotkly stolu: byl pevný. Jeho ruce se dotkly sklenice: byla pevná. Povstal: také chladný kámen pod nohou byl pevný. Magister trval chvíli ve svém opojení; pak se tém¥° násilím protrhl z n¥ho. Od°íkal formulku a u£inil sv·j pohyb. Jeho o£i ztratily sv·j lesk. Bylo to spí²e vysílení neºli klid. Teprve nový dou²ek vína vzpruºil magistra, který

23

pohlédl vít¥zn¥ na svého spolustolovníka. Ale neuz°el v o£ích krysa°ových opojení ani víry. Zklaman¥ a cize zíral magister na krysa°e. Nev¥°íte je²t¥? Ne  ? Nevid¥l jste?    Ne  ? Magister se zasmu²il. Vadí vám va²e srdce, p°íteli. Muº, který hloubá, nem¥l by nikdy míti srdce. Uvidíte, ºe na n¥ zhynete. Bude vás ²koda; bude ²koda va²í pí²´aly, stvo°ené k lep²ím v¥cem. Jste m·j bratr, jste více neº m·j rodný bratr   Lituji vás. Také já vás lituji, odv¥til krysa° mírn¥ a beze stopy posm¥²ku. Ale sotvaºe do°ekl, magister Faustus z Wittenberku zmizel. Krysa° dlel u okrouhlého stolu sám. Nebylo tu nikoho v síni krom¥ rozespalého Rögera a rozesmáté Lízy. Röger se opíral o sloup, vyd¥²en a znepokojen tím, co se událo; také ƒerná Líza, zmatena náhlým zmizením cizincovým, se uº nesmála. Vid¥l jste? tázal se Röger. Krysa° pokynul ml£ky hlavou. Zmizel. Nic uº jiného nechyb¥lo. Poslední dobou podivní lidé nav²t¥vují m¥sto Hammeln   . Krysa° mohl vycítit uráºku ze slov kr£má°ových; neodpovídal v²ak, zabývaje se p°íli² zmizelým magistrem. Ml£ení krysa°ovo nemohlo vrátit kr£má°ovi klid; zmizení znepokojovalo ho z jiných váºných d·vod·. V¥d¥l bych rád, zaplatil-li aspo¬ svou útratu. Na mou v¥ru, tento magister nebyl z nejmén¥ ºíznivých. A nezaplatil-li   ? Ale obavy kr£má°e, sp¥chajícího rychle ke stolu, u n¥hoº nyní krysa° sed¥l sám, byly zbyte£ny. Na míst¥, kde sed¥l p°ed chvílí je²t¥ cizinec v £erném plá²ti, magister Faustus z Wittenberka, leºel zlatý peníz. Röger, neuklidn¥n je²t¥ zcela, vzal peníz do ruky a zkoumal, je-li pravý. Jeho zkoumání dopadlo nepochybn¥ p°ízniv¥, nebo´ pravil uklidn¥n uº a skoro usm¥vavý: Tento peníz jest pravd¥podobn¥ z dílny ¤áblovy. Ale za zla´ák ¤ábl·v moºno koupit více neºli za gro² and¥l·v. Krysa° vstal, zaplatil a odcházel pomalu. Ostrý vítr £el ulicemi a ²lehal do tvá°í krysa°ových. Kdyº se octl p°ed chrámem svaté Trojice, zahled¥l se krysa° do vý²e tam, kde sly²el ¤ábla se smát   Naklán¥l se je²t¥ nad Hammeln  Bylo moºno °íci, ºe se je²t¥ sm¥je . . . A bylo moºno sly²eti jeho slova, posm¥²ná a jízlivá slova  Jdi  jdi je²t¥, krysa°i! Stála ve dve°ích, jako tenkráte, kdyº krysa° lehké mysli a lehkého srdce vstupoval do m¥sta Hammeln. Ale nesmála se. Hore£n¥, upjat¥ hled¥ly její o£i do no£ního temna. Stála, £ekajíc, jak se zdálo; ale ne£ekala ²t¥stí, nýbrº osud. Stála p°ibita na dve°e jako sv·j k°íº. Tiché kroky krysa°ovy se oz-

24

valy a blíºily. Hore£ka roztouºení nezachv¥la v²ak mladým t¥lem Agnes, jako tolikrát; bezvládn¥ji jen a resignovan¥ji poddávala se neznámé tíze. A její o£i nevzplály o£ekáváním: zíraly dále sklesle, bez nad¥je a víry, ºe by mohla kdy ustoupit noc. Ale toho v²eho nevid¥l krysa°. Jen bílý stín u dve°í zahlédl. Zrychlil krok. Celá jeho touha se rozlet¥la k Agnes. Na v²echno pozapomenul ve své touze: na zradu kon²el· Hammeln a jejich nespln¥né sliby; na bledého kouzelníka, který sám sebe okouzlit nedovede, na toho, jenº smál se na vý²inách chrámu svaté Trojice. Daleko je doktor Faustus. I ¤ábel je daleko té chvíle. ƒeho by mohl hledati v tichém a zapadlém dom¥, který skrýval lásku krysa°ovu? Krysa° ²el. ’el, zavíraje o£i. Klidn¥ mohl tak krá£eti; znal p°íli² dob°e cestu. V pravý okamºik rozev°el náru£, aby pojal do svých pevných ramenou rozkvetlé a teplé její t¥lo. P°edev£írem, v£era je²t¥ zulíbaly jeho p°iv°ená ví£ka ºhavé rty, a nahá ramena stiskla jeho hrdlo. V pravý okamºik rozev°el náru£. Ale stalo se n¥co podivného. T¥lo, jehoº se dotkl, nekladlo odporu; ale také ºivota v n¥m nebylo. Nebo aspo¬ jakýs takýs chladný, znepokojiv¥ mizející ºivot. Nepocítil horkých polibk·, nezaslechl ²epot rozko²e a lásky. Agnes! vydralo se z krysa°ových úst. Ale jeho slovo nedovedlo zapuditi stra²idel. Krysa°i . za²eptla ta, kterou m¥l v náru£í. Ale hlas její zn¥l z tak nep°ípustné dálky, ºe sotva krysa° doslechl. Bylo to slovo, ne v²ak odpov¥¤. Na £ase bylo, aby krysa° rozev°el o£i, jako rozev°el náru£. Nebylo pochybnosti; v svitu m¥sí£ním choulila se zde u dve°í ºena, kterou miloval. Ale tvá° její byla bledá, skoro zsinalá. Krysa° rád by byl v¥°il, ºe tím vinen pouze odlesk m¥síce. Ale zdálo se mu náhle, ºe sly²í smích. „ábel, který pokou²el krysa°e, sestoupil pomalu s v¥ºe svaté Trojice. P°iblíºil se lstivými kroky za krysa°ovými zády v zapadlý tento kout. Ze zahrady za rozkvetlým bezem zn¥l jeho p°itlumený chechtot. Jinak bylo ticho. Ale krysa° rozum¥l smíchu a rozum¥l tichu. V¥d¥l, ºe nutno se ptáti; v¥d¥l v²ak téº, ºe dostane se mu kruté odpov¥di. Krysa° nebyl v²ak zbab¥lcem; odhodlal se p°ece k nebezpe£né otázce. Co je ti Agnes? Hlas krysa°·v zn¥l ti²e a konej²iv¥, jak jen mohl krysa°·v hlas. A jeho ruka m¥kce se dotkla bezvládného a smutného t¥la milen£ina. O£i Agnes rozev°ely se ²iroce. Bylo v nich n¥co neskonale plochého a bezradného. Neunikala, pon¥vadº nebylo moºno uniknouti. Nebránila se, pon¥vadº nebylo moºno se ubrániti. Krysa°e ranily tyto beznad¥jné o£i, ustupující osudu. Sev°el Agnes prud£eji . . . , tak prudce, jako p°i prvním setkání. Ale cos bylo jiné neº tenkráte: bolest je²t¥ byla, ale rozko² vyprchala. Mluv p°ece, Agnes, naléhal krysa°. Pov¥z, co t¥ bolí! Tvé ml£ení je krut¥j²í v²eho, co bys mohla °íci! Ale krysa° se zarazil p°i svých posledních slovech. Sev°elo to jeho srdce mu£ivou otázkou: Bylo tomu opravdu tak? Agnes u£inila t¥ºký a slabý pohyb n¥koho procitajícího z mdloby.

25

Poj¤! za²eptala ti²e a sklí£en¥. Bylo zjevno, ºe sloºila ruce a dala se vésti fatalismem slabé ºeny, prudkým, násilnickým proudem. Ale kam ji zanese? ’li. Také tuto cestu mohl krysa° znáti, t°eba krá£el temnotou. A p°ece klopýtl; klopýtnuv, vzpomn¥l si náhle na dlouhého Kristiána. Ku podivu! Dlouhého Kristiána jako by jindy nebylo. Krysa° nepocítil nikdy ºárlivosti; Kristián p°ipadal mu n¥£ím ne²kodným a marným, £ím se zbyte£no zabývat. Ale této chvíle ranila ho ta my²lenka. Jeho hrdost utrp¥la krutou ránu. Nachýliv se k Agnes, krá£ejíc p°ed ním tmou. Takºe cítila jeho horký dech, otázal se prudce: Je to Kristián? Neodpov¥d¥la. Tápali oba n¥m¥ tmou; a t°eba ji znali z minulých nocí, stala se jim náhle cizinou. Hodiny bily na v¥ºi. Jednotvárný tento zvuk rozesnil krysa°e na t°i, £ty°i vte°iny. Ale pak ho probudil zoufalý a bezút¥²ný výk°ik Agnes, která kdysi se tak usmívala do jarní noci: M·j Boºe! Po výk°iku nastalo mrazivé ticho. Krysa° donesl Agnes na blízké loºe. Nebyla by do²la; její síly byly vy£erpány. Krysa° sklonil se nad jejím bílým t¥lem, £ekaje marn¥ slovo, vysv¥tlení, zpov¥¤. Nic nep°icházelo. Vte°iny byly krut¥ dlouhé. Agnes se neprobouzela ze své mdloby. Dýchala slabounce, sotva sly²iteln¥. A krysa° cítil v no£ním tichu neklidný tep vlastního tuláckého srdce. ƒekal. P°es Hammeln ²la noc. V²ichni odpo£ívali mezi dvojí malostí, mezi dvojím h°íchem a dvojí bídou; v²echny ukolébávalo domácké a drobné ²t¥stí, které ²t¥stím nikdy nebylo. V²ichni odpo£ívali, krom¥ krysa°e; nezapome¬me v²ak na Seppa Jörgena, zatoulaného v bezmocné touze. Také Sepp Jörgen byl tak zhroucený a ubohý jako Agnes. A p°ece zdála se dnes jeho bída mizivou a nepatrnou. P°es Hammeln ²la noc. V²elijaké ²ly noci p°es Hammeln. Krysa° se pamatoval na kterousi z nich; byla to noc, kterou strávili tak neklidn¥ Strumm a Frosch . . . noc, kterou krysa° probd¥l. A op¥t a op¥t vtíraly se vzpomínky. Posléze procitla Agnes; jak bylo pozd¥? Krysa° nev¥d¥l. V²e bylo v¥£nost, zoufalá a krutá v¥£nost. Její ruka hledala jeho ruku. Krysa° se sklonil nad Agnes.  V m¥sí£ním svitu byla její bledost je²t¥ bled²í a d¥sila krysa°e. O£i obou se setkaly. Hled¥l váºn¥ a pátrav¥; ale v jejích o£ích nena²el báze¬, pouze smutek. A z jejího hrdla, v n¥mº slova tak dlouho umírala, °inula se náhle slova tím bolestn¥j²í, ºe nevy£ítala. Stalo se . . . Nemohu za to. Nemám ho ráda; cítím, ºe ho nemám ráda. A p°ece se to stalo. A slabá Agnes nabyla náhle sil k prudkému a vá²nivému výk°iku: Zab mne, zab mne! Nechci jeho dít¥! Nechci je, nechci je! Vzty£ila se napolo na loºi, svírajíc ruku krysa°ovu, jako ji svírá tonoucí. Krysa° sebou ani nepohnul p°i krutých slovech Agnes. Stál jako socha, jako p°ízrak. Ale jeho srdce seºehl mráz jediné vte°iny. Nebyla v n¥m neºli krutá bolest. Zab mne, opakovala Agnes.

26

Pak klesla op¥t na loºe. Bezvládná leºela na n¥m s u²tvanýma o£ima toho, jenº dlouho marn¥ hledal cestu a nemá jiº sil dále ji hledati. A krysa° sklán¥l se nad Agnes nepohnutý a chmurný. Cht¥l promluvit, nemohl v²ak; cht¥l odejít, a nedovedl. Cht¥l odvrátit zrak, a nebylo lze ho odlou£iti od propasti této zoufalosti. Podivný okamºik! M¥l p°edstavu letu, úºasného letu . . . ale zcela jiného neº onoho jitra. Celý ºivot h°m¥l kolem n¥ho a n¥kam mimo. Volaly vzdálené hlasy, zvonily £í²e, zn¥l smích a jásot. Zvony hlaholily jako v slavné dny. A pak to ticho, pak to stra²né ticho. Krajiny se míchaly p°ed krysa°ovýma o£ima; p°ekonávaly se krásou. M¥ly smavý p·vab jihu a p°ísnou krásu severu. Plynuly °eky, ty£ily se hory, hu£ela m¥sta, bou°ila se mo°e. A pak bylo prázdno, stra²né prázdno. Tvá°e ºen se zamíhaly v dáli; ºen bílé i tmavé pleti, ºen r·zných plemen a zemí. ’ly, ²eptajíce n¥hu a lásku.  ’ly, kynouce na pozdrav.  A potom p°i²la noc. Úºasný a p°ekotný let! V²e zmizelo, a krysa° necítil; v²echny ode²ly, a krysa° nelitoval. Daleko, daleko, k novým obzor·m let¥lo jeho py²né a prudké srdce. Nezakotvit! Nestanout! Agnes! Agnes! ƒím poutala Agnes krysa°e? Byly krásn¥j²í ºeny, byly opojiv¥j²í ºeny. Spojuje ho°e více neºli rozko²? O£i Agnes hled¥ly resignovan¥ a sklesle. Neopakovala uº své Zab!. Ale v jejím pohledu nebylo radosti a nad¥je. Pouze bol. Ale bol ten byl nehlasný. A t¥lo Agnes bylo chladné a nehybné jako t¥lo ºeny, kterou ubili. Krysa° stál nad touto Agnes. Hory valily se na jeho srdce. T¥ºké byly rozpomínky. Vte°iny byly dlouhé, ale p°ece míjely. Po£ínalo se ²e°iti. A krysa° vzpomínal na sv·j odchod a na setkání s dlouhým Kristiánem u vrátek zahrady za £asného jitra. Ode²el, aby mu u£inil místo, není-li pravda? A krysa° se snaºil urovnati své my²lenky, násilím zmoci odboj svého srdce. Zajisté, ºe nutno opustiti Hammeln. Za hradbami m¥sta osvobodí se jeho srdce. Ptáci zpívají tak vesele na cestu t¥m, kdo jdou v stínu starých dub· a v úpalu polních cest. Mnoho krásných a podivuhodných v¥cí £eká a uvítá. Krysa° vid¥l mnoho, nevid¥l v²ak v²e. Na£ vzpomínati na ho°e, jeº je za námi, na£ mysliti na dve°e, které se za námi zav°ely? Opustit Hammeln! Ale v jeho vzpomínce oºil nedávný den, kdy také opou²t¥l Hammeln? p°íli² vhod dlouhému Kristiánu. Ode²el domn¥le svobodný a vracel se spoutaný touhou, nejasnou zprvu, vºdy v²ak mocn¥j²í a krut¥j²í, která ho hnala zp¥t, zp¥t k protivným hradbám hnusného m¥sta, m¥sta malých ºivot· a malých srdcí, kam zabloudila krysa°ova láska. Zajisté, ºe je také dnes moºno opustiti brány Hammeln. Ale kam dojde krysa°? Na jak dlouho dovede utéci p°ed svými vzpomínkami? Z·stati. Jen jak moºno z·stati? Nesnese pohledu na Agnes. Nesnese pohledu na onoho muºe. Nelze mu ºíti v Hammeln vedle dlouhého Kristiána. A krysa°  co chce je²t¥ krysa° v m¥st¥, jehoº krysy, neopatrný, p°íli² záhy vyhubil? Jaký to krysa°, nesvobodný a p°ikovaný nepochopitelnými pouty? Ale co zbývalo, nebylo-li moºno odejíti z Hammeln ani z·stati? Agnes hled¥la na krysa°e svýma resignujícíma o£ima. ƒetla v jeho my²lenkách a v jeho srdci. Ne£ekala ni£eho; cht¥la jen zahled¥ti se je²t¥ na okamºik na tuto drahou a zachmu°enou tvá°. ƒtla v jeho my²lenkách a jeho srdci.

27

Jdi, pravila smutn¥ a ti²e. Krysa° odmítl posunkem. Ale Agnes stála tvrdo²íjn¥ na svém. Prosila o jeho odchod jako o milost. Jdi, krysa°i. Jdi kamkoli. Zapome¬. Já (a zde její hlas zn¥l zcela ti²e a m¥kce, jako doznívající hudba), já, krysa°i, nemohu! Neodejdu, zahu£el krysa°. Je zbyte£no odcházet, chceme-li se vrátit. Nevrátí² se, krysa°i. Pokusila se o úsm¥v, který rozesmutnil krysa°e. Nebylo co °íci, £ím t¥²iti. Nesla t¥ºké b°ím¥; ale kterak uleviti p°etíºené? Jdi, krysa°i, naléhala Agnes op¥t. Jsem unavena, jsem k smrti unavena. Na krysa°e padala nízká klenba sín¥. Cht¥l by n¥co zlomit prudkým a energickým pohybem, vyk°iknout, bíti. Nebylo koho. A Agnes naléhala. Odcházím tedy, °ekl krysa°. Ale p°ijdu zase. P°ijde² tedy je²t¥, odpov¥d¥la Agnes ti²e. Na shledanou, krysa°i! Stiskla n¥m¥ jeho ruku. Odcházel. Agnes hled¥la za ním, tehdy je²t¥, kdy ho tu dávno nebylo. Snad by krysa° nebyl ode²el, kdyby byl vid¥l výraz jejích o£í. Jsi smutná, Agnes, pravila matka. Agnes se neusmála po celý den; Agnes nepromluvila po celý den. To vyburcovalo i unavené srdce mat£ino. Není to nic, konej²ila Agnes. A s pokusem býti rozmarnou a lehkou, tázala se: Ví², po £em se mi stýská? Cht¥la bych sly²eti pohádku. Udivena pohlédla matka na Agnes, kde ne£ekala mén¥ neºli slova dce°ina. íkalas kdysi pohádky . . . je uº tomu dávno . . . Stýská se mi . . .  Kdo ví, nezapomn¥la-li jsem v²echny, odv¥tila matka. Tolik pohádek . . . a jedna z nich byla o ho°e Koppel. Té jsi jist¥ je²t¥ nezapomn¥la! O ho°e Koppel a o sedmihradské zemi. Vypravuj mi tu pohádku. Pohádku o ho°e Koppel a o zemi sedmihradské vypravovaly odedávna matky v Hammeln svým d¥tem; £inila vrch tajemn¥j²í a lákav¥j²í. Pohádka vypravovala o sedmi hradech, které obklopují krásné údolí, jemuº není rovno na sv¥t¥. Sedm hrad· brání údolí; v sedmi branách stojí po sedmi rytí°ích v plné zbroji, aby nedali proniknouti do údolí ho°i ani ºalu. Lidé jsou dob°í v sedmihradské zemi! Neubliºují si ani se neraní. Není tam h°íchu ani viny. Nebe je jasné, nebe je £isté.  Oh, jak je krásn¥ v sedmihradské zemi! Chcete, d¥ti m¥sta Hammeln, vejíti v tento pozemský ráj? Není nic snadn¥j²ího. Vystupte na Koppel; v propasti, která se tam otvírá, je brána do Sedmihrad. Nutno v²ak jíti tmou a nocí, smutnými a vy£ítavými hlasy. Jenomºe, projdete-li tím v²ím, jak je vám rozko²n¥ a blaze! To v²e znala Agnes a to v²e sly²ela. A na to v²e vzpomínala dnes. Jak zní ta píse¬ o zemi sedmihradské? Pamatuje² je²t¥? Matka kynula hlavou. A zpívala slabým, t°esoucím se hlasem:

28

Sedmihradská zem¥, krásná jako sen  Konej²iv¥, jemn¥ budí spá£e den. Sedmihradská zem¥, smutek konej²í. Siln¥j²í v ní plém¥, lidé ²´astn¥j²í. Ho°e, zradu, vinu pla²í stráºe kol. V sedmi hrad· stínu Není ºal ni bol. Zp¥v unavil matku. Agnes pokra£ovala sama v písni jí za£até. Sedmihradská zem¥, krásná jako h°ích. Lesy hu£í temn¥, nep°ehlu²í smích. Je to zem¥ jasu, je to jiný sv¥t. Zpívá mo°e klas·, ²eptá kv¥tu kv¥t. Umí srdce zhojit £arokrásným snem. Dej nám, Boºe, dojít v sedmihradskou zem! Vroucn¥ a touhypln¥ zn¥la v ústech Agnes záv¥re£ná slova. Matka sepjala man¥ své zhublé, suché ruce. Naklonila hlavu a dumala. Agnes p°istoupila ti²e k zamy²lené. Má, matko, pravdu pohádka? A kdyby nem¥la pravdu: co zbývá, neº jí uv¥°it? Sbohem, matko. Jdu se projít. Je krásn¥, je jasno. A p°ijde-li Kristián? M·ºe £ekati. A krysa°? M·ºe jíti za mnou. A v zamy²lení dodala: Jdu na horu Koppel    Matka vstala zneklidn¥na. Bu¤ opatrná, Agnes. Slib mi, ºe bude² opatrná. Budu, matko   

29

A Agnes ²la. Ve dve°ích ohlédla se na matku. Kynula jí na pozdrav. A zpívala poslední ver² písn¥: Dej nám, Boºe, dojít v sedmihradskou zem. eka je £asem jako p°ítel, který uklid¬uje a t¥²í. Lehce plynou její vlny; hladina je lehce z£e°ena. U b°ehu, v pr·hledné vod¥, rejdí rybky. Sáhn¥te a dosáhnete. Pak p°estává voda býti pr·hlednou, nep°estává v²ak býti tichou. Lehce plynou její vlny. Na £lunu se kolébá rybá°. Výletníci zpívají veselé písn¥; milenci jedou ti²e a ²´astn¥. A jste-li unaveni dnem, byl-li p°íli² krutý jeho ºár, byla-li cesta plna prachu, hle, jak trp¥liv¥ £ekají vody °eky! eka dává v²e: rybá°i ryby, du²i klid, t¥lu £istotu. eka je v²ak £asem jako nep°ítel a úkladný vrah. Vystoupí náhle z b°eh·, zaplaví kraj a strhá st°echy a domky. Rve p·du a rve ºivot. Nenasytn¥ sahá po v²em, co se dá vzíti. Odnese kmeny strom·, odnese kolébku. N¥kdy také odnese dít¥. Daleko, daleko nese svou ko°ist: do jiných °ek a do mo°e. Ale uklidní se op¥t a op¥t plynou lehce její vlny. N¥kdo p°ichází k °ece znaveným a váhavým krokem. Jde smutný a tichý. Usedne na b°ehu a dlouho pozoruje vody. A vody míjejí a míjejí a ²eptají d·v¥rná konej²ivá slova bolesti, truchlící tam na b°ehu. A stín £lov¥ka, ne £lov¥k sám, zdvihne se náhle rozhodnut. Tam, kde je °eka nejhlub²í, vrhne se do konej²ivých vln. Vrhne se do nich, aby jich ²evelem uml£el ho°e. A vlny ²evelí a plynou; voda ²plouchá a bije do b°ehu. Jinak je ticho. To´ °eka op¥t jako t¥²itel. Dlouhý Kristián mnul si vesele ruce, procházeje jizbou sem a tam. Vrátil se do domu Berndta, pastý°e, kde bydlil, z náv²t¥vy u strýce Ond°eje. Strýc byl váºn¥ churav; t°i dny jím zmítala hore£ka. Panna Gertrud poslala pro kn¥ze. Strýc sotva ho nepoznal. Duchovní út¥cha nevrátila mu klid. Chvílemi blouznil, chvílemi cht¥l vstáti a jíti k `šíznivému £lov¥ku'. Chvílemi mluvil o ºenách a o r·ºích; chvílemi se zpovídal z h°ích·, z jakých h°ích·! Dlouhý Kristián byl vesel; d¥dictví je uº na dosah ruky! Budoucnost se mu jevila r·ºov¥ a vábiv¥: d¥dic strýce Ond°eje není ledakým. Hammeln uvidí, co u£iní Kristián z toho d¥dictví! Agnes je jeho, budoucnost je jeho   Dve°e se rozlet¥ly prudce, ru²íce drsn¥ krásné sny. Do sín¥ vstoupila matka Agnes. Byla jako mátoha a jako p°ízrak. Její tichá, plachá ch·ze jindy ml£ky omlouvala její p°ítomnost. Ale ºena, která p°icházela dnes, p°edev²ím hledala. Celý ºivot uprchl z bledých tvá°í do o£í. Oh, o£i matky! Jak dlouho hledala toho dne, jak marn¥ hledala! Ptala se nejprve soused·: nevid¥li jste Agnes? ’la ulicemi Hammeln a zastavovala chodce. Odbyli ji nevrle, odpovídali vyhýbav¥. Vid¥li ji, ale nepamatují se uº, zdali tomu dlouho. ’la tudy, nemohou v²ak °íci, zdali v£era nebo dnes. Ob£ané Hammeln mají jiné starosti, neº v²ímati si ledajaké dív£iny jdoucí ulicí. Sv¥sila hlavu a ²la, tázajíc se znova: Nevid¥li jste Agnes, nevid¥li jste mé dít¥? ekli jí pouze, ºe ²la k °ece. V ulici poblíº °eky

30

bydlil Kristián. V¥d¥l snad Kristián o ní? Oh, o£i, oh, neklidné a tázavé o£i! Ulp¥ly na Kristiánovi jako odsouzenec na nad¥ji v milost! A její rty, t°esoucí se ne°e£enými slovy, n¥m¥ prosily. Kristián p°istoupil k ní a cht¥l ji konej²iti. Ale téº on cítil, ºe nebezpe£no konej²iti neznámou bolest. Co se stalo? ptal se zneklidn¥ný. A matka promluvila posléze svá jediná slova, jedinou v¥tu: Nevid¥l jste Agnes, moje dít¥? Kristián se vyd¥sil. Stín krysa°·v zdvihl se, stra²e ho. Vzpomn¥l si na neklid Agnes, nevysv¥tlitelné její smutky, vyhýbavé odpov¥di. A p°ece  °íkal si Kristián. Co je s Agnes? ptal se udýchan¥. Nevím nic o Agnes. ekn¥te mi p°ece, co se stalo? Nedo£kal se v²ak odpov¥di matky. Matka, sly²íc slova, která jí brala nad¥ji, vypukla v ²ílený smích.  Její bolest byla nad její síly. Kristiána zamrazil tento smích. Napadlo ho, ºe by m¥l n¥co u£initi, nechápal v²ak, co. ’ílená smála se chvíli divoce a drásav¥, pak zmizela ze dve°í, aniº si Kristián uv¥domil její odchod   ’la dom·, sm¥jíc se; d¥ti ²ly za ní. Smála se stra²livým svým smíchem. Chvílemi p°eru²ila smích a rozezpívala se. Zpívala píse¬ o zemi sedmihradské. Tak ji na²el krysa°, který také hledal marn¥. Na²el ji, z°íceninu n¥£eho, co bylo. Na²el ji, sedící v koutku a hrající si s pestrým vy²íváním, prací ode²lé. Kdyº vstoupil krysa° k ní, ukázala mu chlubiv¥ a d¥tinsky vy²ívání Agnes. Poté vypukla znovu v smích. Krysa° vzal ji za ruku. Sná²ela to trp¥liv¥, ale lhostejn¥. Jinak byla veselá; její ²ílenství bylo milosrdné. Krysa° £ekal trp¥liv¥. Snad, tak si °íkal, p°ijde p°ece jasný okamºik. Co se stalo s Agnes? Bál se v²eho, nev¥da nic. ’ílená jist¥ n¥co v¥d¥la  V¥d¥la o odchodu Agnes? V¥d¥la v²e? ’ílená se smála a hrála si. švatlala chvílemi n¥ºná a po²etilá slova, slova lásky, která se skrývala dlouhá léta za ml£ením a lhostejnými slovy. Mluvila s tou, které zde nebylo. Hladila vy²ívání, jako by to bylo její hrdlo. A krysa° £ekal a £ekal   Vzal ji za ruku a snaºil se ji p°im¥ti, aby mu pohled¥la do o£í. Vzpírala se; pak v²ak povolila. Její o£i se zahled¥ly na n¥ho jako na n¥koho, s kým se nám poda°ilo provésti p¥kný ºertík. A vypukla znovu v smích. Ale krysa° nedal se zmásti. Hled¥l pevn¥ do jejích uhýbajících o£í. Kde je Agnes? ptal se ti²e a velitelsky. Zasmála se znovu. Stiskl více její ruce, a jeho pohled spoutával rozt¥kané její my²lenky. Vracely se poslu²n¥. Agnes ode²la, smála se krut¥ sta°ena. Agnes ode²la do zem¥ sedmihradské. Kde je zem¥ sedmihradská? Jd¥te na horu Koppel, chichotala se ²ílená. Jd¥te na horu Koppel; snad tam £eká? A vypukla v nevázaný smích, který krysa°e mrazil. Vzpomínal na pohádku o

31

zemi sedmihradské. Vzpomínal na ve£er, kdyº ji Agnes vypravovala, Agnes s úsm¥vem d¥cka a s ospalýma o£ima. Chápal rázem, ºe je konec. Nechal Agnes vzít a Kristián ji vzal; nechal Agnes odejít a Agnes ode²la. Bylo to vºdy totéº. Bezradný smutek sev°el jeho srdce sotva bijící. Dusil se pod svou bolestí. Tu jeho ruka nahmatala bezd¥£n¥ n¥jaký p°edm¥t. Dotkl se své pí²´aly. Jak mohl zapomenouti na pí²´alu? V ní je v²echna jeho moc a kouzlo. Necht¥la kdysi Agnes, za prvého ve£era, aby v²í silou zapískal na pí²´alu? Tehdy se bál; dnes se nebojí. Nic jiného, co by mohlo uleviti jeho bolesti. Nic není jiného, co by mohlo p°ehlu²iti hrozný smích této ²ílené. Nic není jiného, co by mohlo pomstíti ho za Hammeln. A´ si mluví kon²elé o stu rýnských. Ne proto zazní pí²´ala krysa°ova. A krysa° zapískal na svou pí²´alu. Nebyl to v²ak tenký, tlumený tón, kterým vábil my²i. Zvuk zn¥l pln¥ a mocn¥; srdce p°i n¥m prudce zabu²ilo, krok bezd¥£n¥ se zrychlil a probouzelo se  ti²e, oh, ti²e!  v²e, co d°ímalo hluboko v nitru. Ale jak rychle tato píse¬ ²la ze snu v ºivot a z ºivota v smrt! Jaké to tragické a veliké vzep¥tí! Jak jímavý a nezapomenutelný hlas! Krysa° pískal. ’ílená sly²ela zvuk pí²´aly. Smích její zchladl na rtech a mizel; a náhle  poslední ozv¥na jejího smíchu se je²t¥ vracela  vypukla v plá£. Slzy kanuly jí z o£í. Bylo jí, jako by Agnes brala ji za ruku a d¥la jí: Poj¤! ’la za krysa°em. Krysa° vy²el na ulici. Mocn¥ a siln¥ zn¥la jeho pí²´ala. Kdo ji sly²el, propadl krysa°ov¥ svodu. Ustal od své práce a ²el. Nedo°ekl slova a ²el. Pradleny praly na dvo°e domu Erhardtova. Byly mladé a sv¥ºí a hovo°ily o svých milencích. Ale krysa° hvízdal, a zapomn¥ly na b¥lostné prádlo i na chtivé milence a ²ly za krysa°em. V díln¥ Froschov¥ pracovali truhlá°i. Robili loºe a chválili krásu svých milých. Ale pí²´ala krysa°ova nedala jim dokon£iti práci a hovor. ’li za krysa°em. Elsbeth, kv¥tiná°ka a dohazova£ka, p°emlouvala práv¥ po£estnou Susu Tölschovou, sirotka, slouºícího u radního Lamberta. Cinkala zlatými dukáty, opájejícími sluch i o£i. Ale práv¥ kdyº Susa podléhala svod·m staré kuplí°ky, lí£ící dobré bydlo a blahý osud, zazn¥la píse¬ krysa°ova. A Elsbeth i Susa ²ly za krysa°em. D¥lníci v díln¥ Strummov¥ st°íhali vzácná sukna. Sly²íce v²ak zvuk pí²´aly krysa°ovy, nechali vzácné látky a hovoru o dálných mo°ích a velikých p°ístavech a ²li tam, kde zn¥la píse¬ krysa°ova, zárove¬ vábivá a teskná. Míjeli kr£mu `U ºíznivého £lov¥ka'. Kr£má° Röger stál ve dve°ích v nízké své £epici, vºdycky p°ipraven skloniti se a usmáti. ƒerná Líza stála za jeho zády, ukazujíc se a skrývajíc, vºdy p°ipravena usmívat se a milovat. Pí²´ala krysa°ova odvedla Rögera i ƒernou Lízu, jako bere dravá voda b°eh. Pí²´ala krysa°ova probouzela staré sny a staré ho°e. Zhý°ilec naklonil svou hlavu; za zvuku pí²´aly vid¥l matku, dávno mrtvou, hladíc £ílko ku£eravého hocha, jehoº dávno není. Za zvuku pí²´aly vid¥l smutné o£i d¥v£ete, které zhanobil. Za zvuku pí²´aly vid¥l svou budoucnost: prázdné, b¥dné, hanebné stá°í! Frejí°ka Dora, nejnestoudn¥j²í v m¥st¥, vzpomn¥la si na hocha s modrýma

32

o£ima, kterého kdysi dob°e milovala. Vzpomn¥la si na smrt zrazeného. A vzpomn¥la si na v²echny ty, kte°í pak p°i²li. A vzpomn¥la si na opovrºivé pohledy t¥ch, kte°í pla²e odcházejí p°ed svítáním. A vzpomn¥la si na vrásky, které ráno vid¥la v zrcadle. Pí²´ala krysa°ova rozn¥covala jiskry, dávno uhaslé popely; vracela dávno za²lé a zapomenuté. Stále rostl po£et t¥ch, kte°í ²li za krysa°em. Radnice se vyprázdnila; div div·, ctihodní kon²elé ²li za ním. Chrám svaté Trojice se vyprázdnil; ²li za ním kn¥z, kostelník, ministranti, ²li za ním kajícníci i svateb£ané, truchlící a doufající. Pí²´ala krysa°ova pudila dále. Zástup ²el ml£ky za ní. A ve v²ech t¥ch za²lých srdcích, zuboºených du²ích, zaprá²ených cestou, zkaºených h°íchy, ve v²ech t¥ch srdcích vzbouzela se £istá jakás touha. A pí²´ala krysa°ova, kdyº promluvila o bílých ²ate£kách druºi£ky, úsm¥vu, dít¥ti, £istot¥ prvého snu, kdyº promluvila o tolikerém h°íchu a tolikeré zrad¥, o tolikeré ne°esti a tolikerém kalu, o tolikeré bíd¥ a tolikeré únav¥, rozjásala se op¥t. A mezi pestrým zástupem lidí z Hammeln, sledujícím krysa°e, radostn¥ n¥jak to za²um¥lo. Nebylo nikoho, kdo by neporozum¥l. Ano, jde se v zemi sedmihradskou. Ano, zem¥ sedmihradská £eká. Ano, je moºno jinak ºíti. A v²ichni, muºi, ºeny, d¥ti opou²t¥li blátivý ºivot Hammeln v touze, kterou napovídala krysa°ova pí²´ala. Matky tiskly nemluv¬ata prud£eji na svá prsa: bude to jiný ºivot, krásn¥j²í ºivot! A starci, tém¥° nad hrobem stojící, zrychlili krok: je je²t¥ nutno urvati n¥kolik dní, n¥kolik hodin, n¥kolik vte°in krásn¥j²ího ºivota! Pouze Sepp Jörgen stál a nechápal. Vid¥l dav jdoucí za krysa°em. Sly²el zvuky slibující a touºící. Ale necítil s davem a pí²´ala k n¥mu nemluvila. Nechal v²echny z Hammeln p°ejít, oddán svému osudu. Jeho hladové o£i hledaly Kätchen a Lori. Marn¥. Sepp Jörgen, jehoº osud byl chápat p°íli² pozd¥, osam¥l také tentokrát. Zástup ho minul, jako ho dosud v²echno minulo; zástup ²el za písní krysa°ovy pí²´aly. Oh, jak je krásná sedmihradská zem¥, dovede-li touha po ní tolik sp᣷ probudit? Pí²´ala krysa°ova h°m¥la a ²eptala, plakala a jásala. Slibovala nepoznané rozko²e a nezkalenou radost. A v²ichni, kdoº sly²eli, uv¥°ili. Uv¥°il i lichvá° Mosse, který neuv¥°il neºli zcela jisté záruce. Pr·vod krysa°·v pro²el v²emi ulicemi m¥sta. Chvílemi zn¥la pí²´ala, jako by krysa° p°ece je²t¥ n¥koho volal. N¥kdo chyb¥l v zástupu, a nebyl to Sepp Jörgen. Pí²´ala zasténala úp¥nliv¥ a n¥ºn¥.   Ten, kdo chyb¥l, nedostavil se v²ak. Na okamºik zaváhala pí²´ala; jako by slzy ji zatopily. Na okamºik pouze: v záp¥tí zn¥la jasn¥ a vít¥zn¥. Zázrak zem¥ sedmihradské. Posléze opustil pr·vod Hammeln. Po£al stoupati po svazích hory Koppel. Les za²um¥l nad hlavou tisíc·, kte°í sly²eli. Neúnavn¥ zn¥la krysa°ova pí²´ala. Z po£átku zn¥l z ní £asem výsm¥ch v²emu a v²em, výsm¥ch podobný smíchu ¤ábla na chrámu svaté Trojice. Z po£átku zn¥ly z ní £asem hluboké stony, jako by neohrabaná £ísi ruka dotkla se bolavého srdce. Pí²´ala tichla, neutichla v²ak. Vlna vzru²ení a víry odplav-

33

ila v²e kalné a zmatené; a cesta byla jasná, a v²e bylo jasné. Krysa° ²el a rostl svou písní. Byl vysoký; nyní v²ak jako by o hlavu p°evy²oval v²echen zástup. Oh, moci pí²´aly krysa°ovy! P°erodila Hammeln. Vzk°ísila sv¥ty dávno odum°elé, rozpálila srdce dávno zchladlá. Lidé z Hammeln, dobrého hansovního m¥sta, nemyslili uº na prodej a koupi, na zisk a ztrátu. Roztouºili se neznámými jindy touhami, rozesnili nesn¥nými d°íve sny. Oh, moci pí²´aly krysa°ovy! A nep°erodila krysa°e samého jeho pí²´ala? Nemyslil uº na malichernou mstu, na malou zlobu, na Frosche, Strumma; nemyslil dokonce na Kristiána. Cítil bolest, ale více touhu. Píse¬ pí²´aly o£istila bolest krysa°ovu; o£istila my²lenku na Agnes. Oh, zem¥ sedmihradská! Srdce jeho jist¥ o ní n¥kdy snilo; ale teprve pí²´ala u£inila ji skute£nou. A, jak zn¥la mocn¥ a jasn¥ pí²´ala, opakoval si krysa°: Ani vina, ani h°ích! Cesta je jasná a jasný je i cíl. Není nutno vrhnout se v propast, abychom dosáhli ráje? Agnes tou cestou ²la; dostihne, ano, dostihne Agnes. Lid z Hammeln ²el za svým chmurným a zamy²leným v·dcem, za velitelskou a mocnou písní jeho pí²´aly. Strhovala je a pudila dále. Dále, aº k brán¥   Klopýtali cestou a necestou, padali, aby vstali a ²li dále. Sly²eli jen krysa°e a vid¥li jen krysa°e. A jak krá£eli, otev°ela se náhle p°ed nimi propast. Krysa° stál nad propastí, chmurn¥j²í, velebn¥j²í. Mocn¥ a slavn¥ zn¥la pí²´ala. Nikdo z Hammeln nezastavil se p°ed branou. Nikdo, krom¥ Seppa Jörgena, zamy²leného nad hladinou °eky. V²ichni pro²li za zvuk· pí²´aly s d·v¥rným úsm¥vem a rozpjatou náru£í: Oh, zem¥ sedmihradská! V²ichni pro²li a mizeli bez hlesu. A chmurný a n¥mý v·dce pískal a pískal. Dav °ídl za zvuk· písn¥ krysa°ovy; posléze krysa° osam¥l nad propastí  Vzpomn¥l na ano, °e£ené jarního ve£era. Vzpomn¥l na Agnes, která ho p°ede²la, ale kterou moºno dohoniti. Naklonil se nad propastí. Bylo ticho, zvlá²tní ticho. Pí²´ala padla z krysa°ových rukou. A jeho pí²´ala znamenala ºivot. Zvuky její jako by je²t¥ doznívaly v pádu: zvuky její vedly krysa°e, jako vedly dav  Ano, odpovídal krysa° n¥mé propasti. A také on hledal bránu. Tak ode²el krysa° a ostatní z Hammeln; není v²ak jisto, do²li-li do zem¥ sedmihradské. eka plyne. Plyne, neru²ena osudy. Rybá°ský £lun se houpá na °ece; ale Jörgena nenapadá rozprost°íti sít¥. Sedí na £lunu a dumá. T¥ºko by pov¥d¥l, pro£ je mu smutno. Nechápe je²t¥, ale po£íná tu²it. Je ticho . . . ticho. Je ned¥lní den, a bylo by t°eba zvoniti k poºehnání. Ale zvon chrámový se neozývá. Je ned¥lní den, a m¥²´ané Hammeln, jejich ºeny, synové i dcerky m¥li by se procházeti po b°ezích. Ale hráze jsou pusty. Je ned¥lní den, den, kdy se vynt¥ní hejskové a rozesmáté frejí°ky posmívají nejvíce Jörgenovi; dnes v²ak se nikdo nesm¥je. A Sepp Jörgen, který tu²il, po£íná chápat. Stalo se n¥co. Vzpomíná na pr·vod, který ²el za krysa°em; vzpomíná na bledou krysa°ovu tvá°. Sepp Jörgen chopil se vesel a zamí°il ku b°ehu. P°ivázal lo¤ a ubíral se k Hammeln. Ulice byly pusty. Krámy byly pusty. Kr£my byly pusty.

34

Sepp Jörgen ²el podloubím. Jindy této doby bylo zde ºivo: dnes ani £lov¥ka. Krok Jörgen·v zní n¥jak zlov¥stn¥ na chladných kamenech. Jörgen stanul u kostela. šebráci a ºebra£ky nestáli u vchodu; to ho udivilo. Jörgen ²el dále. V kostele bylo ticho. Mnohem zlov¥stn¥ji ozýval se zde rybá°·v krok. Pokropil se sv¥cenou vodou, ale jeho o£i vid¥ly stále prázdno: prázdno v lavicích, prázdno p°ed oltá°em. Pod klenbou chrámovou bylo takové ticho, ºe Jörgen domníval se sly²eti hovor dvou and¥l· na oltá°i k sob¥ se choulících. Ozv¥na vlastních krok· ho d¥sila. Krá£el ti²e po ²pi£kách a p°ece hluk krok· ru²il zakleté ticho. Jörgen posléze chápal, stoje tvá°í v tvá° Uk°iºovanému. V²ichni ode²li. Je posledním muºem v Hammeln. posledním £lov¥kem v Hammeln. Úºas této my²lenky zhroutil rybá°e málem; zachytil se st¥ºí schodi²t¥ prázdné kazatelny. Zvuky pí²´aly krysa°ovy oºivly v jeho pam¥ti; zaniknuv²í tóny teprve nyní ho podma¬ovaly. Kouzlo, kterému podlehli v²ichni v Hammeln, podmanilo rybá°e, p°eºiv²ího okouzlovatele. A rybá° krá£el po stopách krysa°e a t¥ch, kdo ²li za ním. Krá£el, domnívaje se sly²eti zvuky pí²´aly. Sly²el v²e, co sly²eli lidé z Hammeln: ho°e, lítost a nad¥ji. Píse¬ tragického rozp¥tí a píse¬ tragi£t¥j²ího osudu. Ale tak°ka uº na odchodu z m¥sta sly²el n¥co, £eho nesly²eli ode²lí. Otev°eným oknem tichého domku zn¥l k n¥mu pronikavý ná°ek dít¥te. Opu²t¥né nemluvn¥ plakalo. Sepp Jörgen nebyl posledním £lov¥kem v Hammeln. A Sepp Jörgen, divno to °íci, chápal. Otev°el dve°e a vstoupil do pustého p°íbytku. V kolébce, málo kryto pe°inkou, leºelo dít¥, drobný, baculatý tvor. P°evalovalo se bezmocn¥, t°epetajíc noºi£kama o st¥nu kolébky a bijíc ru£kama do prázdna. A jeho ná°ek zn¥l jako jasný rozkaz, který nemohl být vyslechnut v prázdném m¥st¥, v prázdném dom¥, prázdné síni. Sepp Jörgen stál tu bezradn¥. Co m·ºe u£initi pro dít¥? Má hlad. Jak ukonej²í jeho hlad? Dít¥, zaslechnuv²i kroky, rozplakalo se prud£eji. Sepp Jörgen sklonil se nad kolébkou a vzal dít¥ do své náru£e. Bylo to d¥v£e. Sepp Jörgen hý£kal dít¥. Ale tu si vzpomn¥l nad hladovým neboºátkem na v²e: na pusté ulice v Hammeln, na zmizelou Kätchen a Loru, na zástup, ode²lý s krysa°em. A znovu zn¥la jeho nitrem melodie smutná a lítostivá a pak jásavá a vít¥zná. Rozhlédl se je²t¥ po opu²t¥né síni, po neumytém nádobí, po zbytcích chudého ob¥da. Nic zde nebylo, co by ukonej²ilo hlad nemluvn¥te, marn¥ hledajícího prs mat£in. Ne²koleným, neum¥lým hlasem zap¥l Jörgen ukolébavku d¥tí z Hammeln, píse¬ o zemi sedmihradské. P¥l a hý£kal dít¥. Ale dít¥ znovu zaplakalo. Cht¥lo pít. Nev¥d¥lo nic o jiné touze. Jörgen o ní v¥d¥l. Plᣠdít¥te splýval s echem písn¥ pí²´aly krysa°ovy, teprve nyní zvu£ícím. Splývaly v mohutný proud, který strhoval rybá°e. Ústrky a b¥da p°ede²lého ºivota ²ly p°ed ním. Sepp Jörgen vy²el s dít¥tem na ulici. Bolest a touha pudily ho na horu Koppel . . . za ostatními . . . za krysa°em. Stoupal se svým b°emenem rychle. Jako ten, kdo ví, ºe shodí je záhy. Neohlédl se po opu²t¥ném Hammeln. Co bylo mu po m¥st¥, jeº nedalo mu neº rány a smích? Také srdce Jörgenovo

35

snilo kdysi o zemi sedmihradské. Také jeho srdce snilo o jiném ºivot¥. A ten zdál se býti na dosah ruky. V²ichni na²li cestu. A Jörgen? Poslední muº z Hammeln do²el k brán¥ zem¥ sedmihradské. Propast se otvírala p°ed ním. V její hloubi je cesta. Z ní zn¥ly hlasy, laskavé a sv·dné: Co chce², ó rybá°i, v Hammeln a v celé své zemi? Tvá touha je marná, tvá láska je marná, marný je tv·j sen! Co zm·ºe tvá práce, co zm·ºe tvé rozp¥tí, co zm·ºe tvá smrt? Loví² v °ece; jak je bídná tvá ko°ist, rybá°i! Zem¥ sedmihradská £eká. Nikdo uº se nebude tam Jörgenovi smát. Kätchen ani Lora neutekou od tebe. Oh, rybá°i, jak nedo£kav¥ objímají tam nahá ºenská ramena! Ale stalo se n¥co zvlá²tního. K°ik dít¥te p°ekonal zvuk pí²´aly krysa°ovy. Dít¥ plakalo je²t¥. Cht¥lo pít. Nev¥d¥lo nic o zemi sedmihradské. Plᣠdít¥te dojal posledního muºe z Hammeln; plᣠnemluvn¥te p°ekonal jeho touhu. Kynul bezmocn¥ rukou na pozdrav n¥komu, kdo navºdy odchází. Rozlou£il se s propastí. Potom ode²el hledat ºenu, která by dala napít dít¥ti.

36