CYKLOKLUB ŘSZK Sídlo:K majáku 5001, 761 23 Zlín
CYKLOZÁJEZD č. 7 Kojetín
Termín: 10. 6. – 12. 6. 2011 (pátek – neděle) Ubytování: RD č.p. 1453 - Dočkalovi Účastníci: Dalibor, Roman, Broňa (bez kola), Staňa (bez kola), Jana T., Mirek, Jarka (bez kola), Petra, Irena, Luboš, Mojmír (bez kola), Martin, Jana M., Martina, Laďka (bez kola), Valda, Radek
Tentokrát cyklozájezd zajišťoval cykloklub ŘSZK společně s Romanem, který v rámci CZ pozval členy CK na dlouho očekávanou kolaudaci svého nového domečku. Příjezd na místo konání CZ tj. k Romanovi do Kojetína byl tentokrát individuální. Já s Lubošem jsem vyrazil z Kroměříže dopoledne na kolech. Po příjezdu jsme ještě byli k ruce Romanovi při přípravných pracích páteční kolaudace (dovoz bečky s výčepem, atd.). Valaši se rovněž vydali na kolech, což ostatní členové CK ohodnotili velice pozitivně až obdivně. Mimo jiné, tento nápad vzešel od Jany M. Do Kojetína dojeli kolem 17:00 hod. a našlapali krásných 86 km. Ostatní členové dorazili auty kolem 15:00 hod. a dokonce i Mira byl na místě již před 15:00 hod. Po příjezdu následovala celková prohlídka domečku za doprovodu okouzlující a usměvavé paní domácí Jany D. I když Roman s dokončovacími pracemi finišoval do posledního dne, a téměř se mu to podařilo, byly mu strženy body za nedodělaný plot a nedokončení vyspárování zídky kolem zahrady. Ale vesměs všichni členové pěli chválu na domeček i zahradu. Zábava byla velice přátelská a příjemná, zvláště pak po příjezdu Broni, který se dostavil o něco později, neboť se zúčastnil tenisového turnaje v Lošticích u Olomouce. Na žádost některých členů nám Roman předvedl svůj zavlažovací systém trávníku. Pustit k tomu Smetanovu „Mou vlast“, tak bychom v Kojetíně zažili Křižíkovu fontánu. Při účasti většiny členů CK byly vyhodnoceny dosavadní výkony v ujetých km jednotlivých členů. Valda to odskákal povinností starat se o točení piva pro ostatní členy CK, ale evidentně mu to nečinilo žádné problémy, naopak se tvářil, že ho to baví. Příště budeme muset vymyslet nějaké jiné, motivující úkoly. Někteří členové konkr. Staňa, Laďka, Jarka a Mojmír nás museli bohužel opustit už v pátek. Ostatní se po ukončení oslav odebrali k spánku. Díky Romanovým organizačním schopnostem se pro každého z nás našlo nějaké to místo na přenocování, pouze někteří členové se tradičně spokojili s přespáním na gauči nebo v křesle. Sobotní vstávání bylo trochu drastičtější, neboť právě tito členové z gaučů a křesel již od brzkých ranních hodin nehorázně hlučili a probouzeli ostatní s tím, aby si s nimi dali kořku (slivovici). Díky tomu se stalo to, že v 7:00 hod. byl již celý domeček na nohou. Mira jako každý CZ vyrazil do místního nákupního centra pro snídaní. Ta proběhla za slunečného rána na terase, což bylo velice poetické a uklidňující. Po snídani začaly probíhat přípravy na sobotní vyjížďku. Před tím jsme se ale ještě rozloučili s Broňou, který se nezalekl vůbec ničeho a vydal se na cestu směrem k domovu.
Trasy: 1. den (sobota): Plánovaná trasa: Kojetín, ul. Dvořákova - Dočkalovi – Bezměrov – Hlinsko – Postoupky – Kroměříž – KM, Horní zahrady – Plešovec – Chropyně – Zářičí – Troubky – Tovačov – Lobodice – Kojetín, ul. Dvořákova - Dočkalovi Délka trasy: cca 50 km Počasí: slunečno, bezvětří Před odjezdem, což bylo kolem 10:00 hod., jsme ještě zapózovali místním fotografům při společném focení v našich nových klubových dresech. „Musíte uznat, že nám to velice sluší, ale při pohledu na předsedu CK mám podezření, že je něco špatně“. Poté jsme se vydali na cestu směrem ke Kroměříži. Tentokrát s námi jeli dva milí hosté, a to Jana (Romanova žena) a Hanka (moje družka), která se k nám připojila v Kroměříži. Cestou jsme na sebe díky našim dresům poutali pozornost všech kolemjdoucích i kolemjedoucích. Před příjezdem do Kroměříže došlo k promazání pár řetězů, ale jinak se nic zvláštního cestou Cykloklub nepřihodilo. Cílem cesty ŘSZK do Kroměříže byl arcibiskupský zámek, kde většina z nás absolvovala výšlap 206 schodů na zámeckou věž, odkud byl nádherný výhled na město i široké okolí. Luboš, Martina a Jana D. zůstali dole a byli pověřeni hlídáním kol, což se později ukázalo jako nepříliš šťastné rozhodnutí. Radek, jak je jeho zvykem, po prohlídce věže zkusil prověřit obezřetnost a ostražitost našich hlídačů, ale ukrást moje kolo, aniž by si toho někdo z hlídačů všiml, nebyl vůbec žádný problém. Po Kroměřížské obstarání pár fotografií se zámeckou tématikou náměstí jsme se vydali malebnými uličkami Kroměříže směrem k Chropyni. Dokonce jsme se na chvíli stali součástí svatební kolony, a to když jsme projížděli jednou z uliček za kočárem taženým koňským spřežením vezoucí nevěstu se ženichem. Chropyní jsme projeli kolem malebných rybníků bez delších přestávek. „Nevím jestli dal někdo hlášku starostovi ze Zářičí, že se blíží peloton cyklistů v týmových dresech, ale při příjezdu do Zářičí vyhrával obecní rozhlas na uvítanou i po celou dobu našeho pobytu v obci, resp. v restauraci U Kryštofa“. Tam byla naše první občerstvovací zastávka, nějaké to pivko, kofoly s rumem, džusy a polévky. Ze Zářičí jsme se vydali po zpevněných silnicích rozlehlými lesy do Troubek a odtud do Tovačova, kde nás čekala další zámecká věž. Při průjezdu okolí Tovačova mezi mnoha rybníky nám Roman popisoval své
zážitky z mládí, neboť v Tovačově prožil svá dětská léta. Mimo již zmíněné Romanem zajištěné vyhlídky na zámecké věži domluvil i slavnostní průplav hejna kachen v momentě naší zastávky u jednoho z rybníků. Vše měl zajištěno do posledních detailů. Po vykonání nutných potřeb některých členů CK na rozcestí mezi rybníky, proběhlo opět společné focení. Původní předsedův záměr vyfotit se v nedaleko zaparkované pramici, jsme po zjištění, že je v pramici asi 10 cm vody, zamítli. Nicméně Radek se začal o něco pokoušet, „my teda nevíme o co“, ale nakonec byl rád, že dostal pramici zpět ke břehu. To už jsme ale vyrazili do centra Tovačova. Společné foto u památné kašny na náměstí nemohlo samozřejmě chybět, stejně Převozník jako zmrzlina v nedaleké cukrárně. Při návštěvě Tovačovské věže byl hlídáním kol pověřen Luboš a musíme konstatovat, že si vedl o něco lépe než v Kroměříži. Výstup na zámeckou věž s vyhlídkou do širokého okolí byl Tři nezapomenutelným králové zážitkem. Další zastávka byla naplánována v Restauraci „Letní Lobodice“. Cesta do Lobodic kolem Anínského jezera nebyla již zpevněná, ba naopak místy byly kaluže přes celou cestu, takže jsme museli skrz. Díky bohatým zkušenostem všech členů CK se nikdo nevykoupal ani nijak neumazal. V „Letních Lobodicích“ nás, kteří je již známe z dřívějška, čekalo mírné rozčarování, protože jindy zastřešená zahrádka plně obsazená stoly a lavicemi zela prázdnotou. A Baďa (majitel restaurace a zprostředkovatel výroby našich CK dresů) taky nikde. Vzali jsme zavděk nově vybudovanými lavicemi, které se nacházely opodál, ovšem jen do té doby, kdy jsme zjistili, že z nových lavic pryští pryskyřice. Už jsme byli rozhodnuti k odjezdu, když v tom se objevil Baďa, který nám zajistil ucházející místa k sezení. To nás přimělo k setrvání na místě a dojednání velkomnožstevní dodávky vepřových a pár (slovy dvou ks) kuřecích steaků. Poté co jsme hodili něco chutného za žebra, vypili pár piv, kofol s rumem a nějaké nealko, pořídili reklamní foto pro naše sponzory, vydali jsme se na další část naší cesty. Již v Lobodicích nás Roman upozornil na jednu technickou raritu, která se nachází na trase naší cesty, tzv. „sifon“. Jedná se o to, že se v jednom místě křižují dva toky, jeden „Sifon“ přírodní, druhý uměle vybudovaný mlýnský náhon, kdy umělý náhon je v místě křížení zatrubněn a veden pod přírodním tokem. Následovala krátká prohlídka tohoto unikátu, společné foto na „sifoně“ a odjezd směrem ke Kojetínu. Ačkoli nebyla před ranním výjezdem vedením CK vyhlášena žádná cílová ani etapová prémie, po většinu sobotní vyjížďky se držel vpředu a tempo udával Radek. Musíme ale uznat, že šlapal jako zkušený biker. V Kojetíně jsme se ještě nakrátko zastavili v restauraci „Na hrázi“ a poté dorazili do cíle naší cesty, což byl Romanův domeček. Tady byly provedeny základy hygieny, sbalení většiny členů, no vlastně všech kromě mě a odjezd k domovům. Valaši se vydali domů vlakem z Hulína, kam je odvezl Mira. Hanka se vydala domů na kole. Luboše, který chtěl původně setrvat až do neděle, patrně přepadla únava z brzkého sobotního vstávání (ano hádáte správně, byl to jeden z těch ranních budičů) a odjel domů spolu s Mirkem a Janou. Já s Romanem jsme ještě využili Mirových služeb a nechali se odvézt zpět do restaurace „Na Hrázi“. Tam jsme popili pár piv, pojedli výborná grilovaná žebra a zhodnotili průběh pátečního a sobotního dne. Jediné následky sobotního výletu, které jsem odskákal já, Roman a Luboš, jsou patrné z přiložené fotografie.
2. den (neděle): Plánovaná trasa: Kojetín, ul. Dvořákova - Dočkalovi – Měrovice – Němčice – Víceměřice – Dolnoplazy – Dobromilice – Hradčany – Kobeřice – Brodek u Prostějova – Otaslavice – Myslejovice – Křenůvky – Krumsín – Soběsuky – Plumlov – Mostkovice – Prostějov – Bedihošť – Čehovice – Čelčice – Klenovice – Obědkovice – Polkovice – Uhřičice – Kojetín, ul. Dvořákova - Dočkalovi Délka trasy: cca 66 km Počasí: dopoledne slunečno, později zataženo, pár kapek, mírný vítr
V neděli po ranní hygieně jsme s Romanem zajeli vrátit bečku s chlaďákem, sklo a stoly a cestou jsme se stavili na nákup. Po bohaté snídani na terase jsme v 10:48 hod. vyrazili na již předem naplánovanou trasu. Našim cílem byla Plumlovská přehrada. Bohužel jsme zůstali jen my dva, prostě vedení CK. Většinu cesty na Plumlov jsme jeli za slunečného počasí po silnicích III. třídy s velice nízkým provozem. Po dojezdu k rybníku pod Plumlovským zámkem jsme se stavili v kempu „Žralok“ na jedno pivečko, pro mě tzv. popravovací. Zabralo. Zprvu jsme se domnívali, že jsme už u přehrady, ale pořád se nám zdála nějaká malá. I okolní prostředí se nám zdálo jiné, než které nám utkvělo v pamětích z minulých návštěv Plumlova. Rybník byl stejně jako přehrada vypuštěný. Později jsme zjistili, že přehrada je ještě asi o 2 km dále. Při dopíjení pivečka se zatáhlo, začalo drobně pršet a citelně se ochladilo. Už jsme si chtěli dát druhé, než přestane pršet, ale přestalo, tak jsme vyrazili k té pravé přehradě. Po přejezdu hráze jsme se napojili na silnici II. třídy vedoucí do Prostějova, který jsme projeli po této hlavní silnici. Na konci Prostějova jsme se napojili na cyklostezku vedoucí do Bedihoště, tam bohužel končila, takže zbytek cesty do Prostějova jsme uháněli s větrem o závod, a to doslova, opět po hlavní silnici. Při příjezdu k Romanovi se začal zvedat vítr a bylo vidět, jak se všude kolem začína zatahovat obloha. Můj původní záměr dojet domů na kole jsem zavrhnul. Požádal jsem Hanku, aby mě vyzvedla i s věcmi u Romana. Čas do Hančiného příjezdu jsme s Romanem využili k relaxaci na terase s vychlazenou Plzničkou. Takové příjemné ukončení opět vydařeného cyklozájezdového víkendu. Na závěr musím opět konstatovat, že cyklozájezd č. 7 vč. Romanovy kolaudace se opět vydařil. Počasí nám přálo, nálada byla výborná, jídlo skvělé, prostě supééér. Pár dalších fotografií:
Ke všem problémům se stavíme čelem
Romanův domeček
Leader
Tovačovská věž
Kachny
Hodnotící komise
Foto pro sponzory
