CYKLOKLUB ŘSZK Sídlo:K majáku 5001, 761 23 Zlín
CYKLOZÁJEZD č. 8 Modrá Termín: 16. 9. – 18. 9. 2011 (pátek – neděle) Ubytování: Penzion Modrá Účastníci: Dalibor, Roman, Jana T., Mirek, Jarka, Petr, Irena, Luboš, Mojmír, Petra, Dáša, Valda (bez kola), Staňa (bez kola) Tentokrát se cyklozájezd od předešlých trochu odlišoval, a to jak slabším počtem účastníků, tak individuálním příjezdem a odjezdem jednotlivých členů. Ačkoli byl termín zájezdu znám minimálně půl roku dopředu, někteří členové měli opět jiné neodkladné záležitosti, pro které se nemohli zúčastnit. Také zranění některých členů, obzvláště Valachů, se podepsala na slabší účasti. Musím ale konstatovat, že tito „odpadlíci“ mohli své neúčasti jen litovat, neboť CZ byl opět vydařený, a to jak z hlediska počasí a výběru tratí, tak i z hlediska zajímavostí, o kterých se zmíním později. Jak jsem již uvedl, příjezd na místo konání byl tentokrát individuální. Většina členů, tedy až na Romana a Mirka s Petrou, kteří zajišťovali autodopravu proviantu a následně odvoz biků, vyrazila na kolech. Já s Lubošem jsem vyrazil z Kroměříže dopoledne a v Otrokovicích jsme se setkali s Janou a Dášou, které vyrazily na kolech ze Zlína. Cestou jsme se stavili v autokempu na Pahrbku. Zatímco jsme s Lubošem provedli celkové seřízení Dášenčina kola, Jana absolvovala v doprovodu místního chlapa (zřejmě údržbáře) prohlídku zrekonstruovaných bungalovů. Další zastávkou byla kavárna „U přístavu“, kde jsme se posílili na další část naší cesty. Až na bouračku, kterou způsobila na parkovišti u kavárny couvající řidička, se nic zvláštního nepřihodilo. Jelikož jsme do obce Modrá dorazili jako první, uchýlili jsme se na zahrádku restaurace u hotelu „Modrá“, kde jsme sečkali na další členy CK, resp. na Romana, který dorazil autem. Poté jsme se odebrali k přejezdu k našemu penzionu. Dáša se v restauraci nějak rozseděla, takže zbylou část cesty, cca 0,5 km, již absolvovala s Romanem s kolem na střeše. I tak má náš obdiv, neboť po svém celoročním cyklistickém půstu dokázala ujet 47 km. U penzionu nás už čekala druhá skupina, a to Irena, Jarka, Mojek a Petr, která vyrazila po poledni na kolech z práce a Mirek s Petrou, kteří dorazili autem. Už při ubytovávání došlo k první, některými členy nepochopitelné události, a to když vedení CK bylo Irenou vykázáno z pokoje č. 1 s tím, že tam bude bydlet ona s Petrou. A to i přes to, že vedení CK již začínalo vybalovat. Důvodem k vystěhování byla skutečnost, že na pokoji č. 1 byl novější nábytek než na pokoji č. 2. Abychom s Romanem předešli konfliktním situacím, tak jsme bez protestů pokoj č. 1 přenechali Ireně. Někdy to opravdu nemáme vůbec jednoduché. Naštěstí měl Roman antistresový náramek a já to neřešil. Výměna pokojů se pro nás nakonec ukázala jako „výhra“, neboť Irena po zbylou dobu pobytu neustále poukazovala na další a další problémy, které se u nich na pokoji vyskytovaly. Uvedu jen těch pár nejhlavnějších: páchnoucí odpady, malý sprchový kout se skosenou podlahou, příliš mnoho komárů na pokoji, noční vytí psa pana domácího atd..
Takže po vybalení batožiny jsme s Romanem vyrazili na nákup proviantu do jednoho z obchodních řetězců v Uherském Hradišti. Název nebudu uvádět, abych neporušil zákon o nedovolené reklamě. Asi po hodině a půl, kdy jsme se marně snažili sehnat dřevěné uhlí, jsme dorazili zpět do penzionu, nakonec i s tím uhlím. Mezitím dorazil zpět Mirek, který vezl Dášu domů. V tu dobu dorazil i Staňa s Valdou, kteří za námi přijeli posedět, opéct špekáčky, popít a pobavit se. Pozdní odpoledne jsme strávili na terase opékáním špekáčků, popíjením pivka a Romanového výborného domácího rumu. Společnost nám dělal domácího pes Kim. Po západu slunce se citelně ochladilo, což konzumaci rumu jen podpořilo. Ačkoli byl večer příjemně rozjetý, někteří členové ho začali ignorovat tím, že šli sledovat TV, konkr. seriál „Vyprávěj“. V devět večer u TV seděli všichni. Tím byl další osud večera zpečetěn. Kolem desáté se s námi rozloučil Staňa s Valdou. Po jejich odjezdu jsme se postupně odebrali k spánku. Další události jsou popsány u následujících dnů.
Trasy: 1. den (sobota): Plánovaná trasa: Modrá - Velehrad - Salaš - Bunč - Kostelany Tabarky - Halenkovice - Spytihněv - Staré Město Modrá Délka trasy: cca 51 km Počasí: slunečno, bezvětří
Po vydatné snídani s čerstvými, obzvláště propečenými rohlíčky jsme se začali připravovat na vyjížďku. Trasa byla vedením CK předem pečlivě naplánována a přizbůsobena pro všechny členy CK. Před odjezdem, což bylo kolem 10:00 hod., jsme ještě opět zapózovali místním fotografům. Poté jsme se vydali na cestu směrem na Bunč. Cesta po Salaš vedla po příjemné asfaltové cyklostezce, poté přešla na lesní, opět asfaltovou cestu, která vedla příjemnými Chřibskými lesy. Já jsem se po vyřčeném příslibu Janě držel vzadu s ní a Mirkem. A to i z důvodu, abychom je někde nepotratili, protože tuto trasu jeli poprvé. Poté co jsem je „dovedl“ těsně pod vrchol první zastávky na Bunči, jsem se od nich odpoutal a spěchal na orosenou Plzničku, kterou mi Roman po telefonické dohodě již zakoupil. Jana cestou objevila zralé ostružiny, které tam samozřejmě nemohla jen tak nechat, takže na Bunč přijeli s mírným zpožděním, což ovšem vůbec nevadilo, neboť Mojek se rozhodl zajet se podívat na rozhlednu Brdo. Na Bunči jsme poseděli na prosluněné zahrádce, popili pár piveček a káviček, prostě pohoda. A právě tady nás začal mile překvapovat Mira, který si s námi dal pivko, dokonce velké, které jak se později ukázalo, nebylo ten den jeho poslední. Miro, vítej mezi námi pivaři! Jelikož byl Mojek zvědavý jako Rákosníček, musel jsem s ním absolvovat menší zajížďku na Komínky, ze kterých jsme se vydali úžasnou lesní terénní stezkou směrem do Kudlovské doliny a odtud na Tabarky, kde jsme se připojili ke zbytku skupiny. Ta jela z Bunče pod Romanovým vedením přes Kostelany, kde se stavili, tedy aspoň chtěli, na ranči. Roman chvíli po příjezdu na ranč odvolal některé členy z prohlídky ranče pod záminkou, že už musí jet, že už na ně čekáme na Tabarkách. Tuto skutečnost nejhůře nesla Jana, která chtěla ranč, jak je jejím zvykem, důkladně proňůrat. Po vyslyšení Janiny kritiky, že kvůli mně a Mojkovi neviděla ani koně, jsme pokračovali v cestě příjemným cca 5 sjezdem do Halenkovic a odtud do Spytihněvi. Tam bylo, v nám již dobře známe kavárně „U přístavu“ naplánováno hodit něco za žebra, tedy něco pojíst a popít. Až na asi tři změny zasedacího pořádku, což celkem
kvalitně zmátlo tamní obsluhu, jsme žádný větší rozruch nezpůsobili. Plznička opět nemohla chybět. Ano, opravdu je to tak, Mira si dal svou druhou. S nacpanýma banděrama se nám moc šlapat nechtělo, ale další část trasy vedla po rovinaté cyklostezce podél Baťova kanálu. Po průjezdu Starým Městem jsem požadoval po Romanovi zapůjčení jeho antistresového náramku, neboť jsem dle Ireny zvolil špatnou variantu průjezdu. Její varianta, kterou jeli v pátek, by prý byla lepší. Jak jsem se později od Petra dozvěděl, její varianta obsahovala sestup ze schodů a další necyklistické nástrahy. Těm se vedení CK při plánování tras snaží pochopitelně vyhnout. To už jsme se blížili do cíle naší cesty, tedy do obce Modrá. Po páteční dobré zkušenosti s restaurací v Hotelu Modrá jsme zakotvili právě tam. Dobrá Plzeň a palačinky s horkýma malinama, to byla ta pravá odměna na závěr naší sobotní vyjížďky. Ač tomu většina z nás nechtěla věřit, Mira si dal svou třetí Plzeň. Na zahrádce se některým z nás zalíbilo natolik, že jsme se zdrželi až do západu slunce, který Roman zachytil svým digitálním fotoaparátem značky Olympus. Kolem půl osmé jsme začali řešit návrat na penzion, neboť po předešlé informaci pana domácího, nás čekalo nějaké překvapení. Tímto překvapením byl výklad pana domácího o vzniku a historii obce Modrá a našeho penzionu, který sloužíval a dodnes slouží jako hospoda. Závěr velice poutavého a zajímavého vyprávění vyvrcholil odhalením tajné chodby z pokoje č. 4 do sklepních prostor našeho objektu. Vchod do této tajné chodby začínal v jedné ze skříní již zmíněného pokoje. Postupně jsme začali, někteří z nás vybavení čelovkou, vstupovat do tajemných prostor s očekáváním dalšího neznámého. Napjatá a tajemná atmosféra se dala krájet. Po zdolání několikametrové chodby naše očekávání konečně došlo k závěru, a to tím, že chodba vyústila ve společenské místnosti, která se dala přirovnat k vinnému sklípku. V těchto prostorách jsme strávili zbytek sobotního večera. 2. den (neděle):
Plánovaná trasa: Modrá - Velehrad - Tupesy - Zlechov - Kostelany nad Moravou - Ostrožská Nová Ves Kunovice - Uherské Hradiště - Staré Město (rozjezd k domovům) Délka trasy: cca 27 km Počasí: slunečno, sílící vítr Trasu nedělní vyjížďky jsme tentokrát s Romanem svěřili plně do kompetence Ireně, neboť plánovaný cíl byl ve Starém Městě s tím, že trasu budeme směřovat k Ostrožské Lhotě, resp. vodním nádržím, kde to dle Irenčina ujištění dobře zná ze svých předešlých vyjížděk s Luďkem. Irena dostala naši plnou důvěru, kterou ovšem trochu otřásla hned první křižovatka ve Zlechově. Při určení dalšího směru cestu Irena mírně znejistila a na řadu poprvé přišla Mojkova
mapa. Konec pelotonu opět tvořila naše známá dvojička Jana s Mirkem. To mělo jednu výhodu, zbytek členů si mohl do jejich příjezdu v klidu vydechnout a osvěžit se. To už jsme se ale pomalu blížili k vodním nádržím u Ostrožské Lhoty, a to s velkým očekáváním, neboť trasa Ireny vedla přes nudistickou pláž, kterou často navštěvují, a kterou nám již dříve několikrát živě líčila. Když došlo na lámání chleba zda danou pláž navštívíme, dostavilo se mírné znejistění jak ze strany Ireny, tak i ze strany některých členů. Jana trvala na tom, že chce vidět podepsanou Novákovu kládu, a tak jsme vyrazili vstříc novým poznatkům. Jak říkám: „tento CZ byl především o získávání nových poznatků a zajímavostí“. Před samotným vjezdem na nudapláž, jinudy se totiž jet nedalo, protože lesní stezka vedla přímo přes zmíněnou pláž, jsem se ještě Ireny pro jistotu dotázal, jestli si nemáme sundat alespoň helmy. Po průjezdu tohoto, pro některé choulostivého místa, jsme zjistili, že většina z nás žádného adamitu ani pořádně neviděla. Při průjezdu byly oči upřeny do jediného místa, před přední kola biků. Jedinou pořízenou fotografií v této části trasy byl výstup jezerní královny z vln jezera. V tomto úseku vyjížďky se s námi rozloučila Irena, která na dané pláži setrvala s očekáváním Luďkova příjezdu. Ještě jsem se zapomněl zmínit o tom, že již ve Velehradě se s námi rozloučil Petr, který to vzal po stopě sobotní vyjížďky přes Bunč a Kostelany domů do Kroměříže. Takže zpět do Ostrožské Lhoty. Odtud to torzo, které z nás zbylo, vzalo směrem přes Kunovice do Starého Města. Vedení se opět nechalo zviklat Janiným tipem na výběr restaurace, kde bychom poobědvali. Byla nám doporučena restaurace „Komín“. Všichni vč. Jany jsme se shodli, že to byla špatná volba, která nám ovšem nezkazila dobrou náladu z příjemně prožitého víkendu. Po zaplacení útraty jsme se rozdělili na dvě skupiny. Já s Romanem, Bárnym a Mirou jsme se vydali zpět k našemu penzionu, tam jsme naložili kola na auta a rozjeli se směrem k domovům. Jana s Jarkou, Petrou a Mojkem se vydali na kolech opačným směrem, tedy ke Zlínu. Možná se budu zase opakovat, ale na závěr musím opět konstatovat, že cyklozájezd č. 8 se opět vydařil. Počasí nám přálo, nálada byla výborná, jídlo skvělé, prostě supééér. Pár dalších fotografií:
Vlkodlak pana domácího
Idylka na Bunči No uznejte, tomu se odolat nedalo
Pan domácí a ona tajemná skříň Čekání na oběd využil každý po svém
Sestup do tajné chodby
Shlédnout všechny fotografie je možné na webových stránkách http://ckrszk.geokar.cz
