CYKLOKLUB ŘSZK Sídlo:K majáku 5001, 761 23 Zlín
CYKLOZÁJEZD č. 13
Litovelské Pomoraví, Horka nad Moravou Termín: Ubytování: Účastníci:
9. 6. – 12. 6. 2015 (čtvrtek – neděle) Horka nad Moravou, penzion HORKA Dalibor, Roman, Luboš, Petra S., Jana T., Dáša, Irena, Mirek, Petra M., Jana M., Martin
Jelikož mě letos ne a ne chytnout spisovatelské střevo, píši zápis až nyní, tj. v říjnu. Tentokrát se neúčastnil jeden z pravidelných účastníků a poslední dobou i řidičů, Mojek, proto jsme museli pozměnit již každoročně zažité posádky vozů. Snad poprvé byla rozdělena sehraná posádka Dalibor, Roman a Bárny. Já jsem letos vyjížděl ze Zlína a mou posádku tvořila dvojice bikerek Petra a Irena. Roman startoval z Kroměříže spolu s Bárnym, Mirek ze Zlína s Janou a Dášou. Valašky Jana a Petra se dopravily pod Martinovým vedením po trase Valmez – Horka nad Moravou. Cesta všech vozů proběhla bez problémů, až na tu naši, kdy jsme v Olomouci museli řešit nastalou, trochu nepříjemnou situaci. Navigace nás totiž navedla na místní komunikaci, na které byl podjezd pod tratí s omezenou průjezdnou výškou. Navigace si neuvědomila, že máme na střeše kola. Ta naštěstí zavadila o bezpečnostní řetězy umístěné před podjezdem, takže jsme se vyhnuli předčasnému sundání našich kol ze střechy. Následné couvání a výběr náhradní trasy nám způsobilo mírné zpoždění, nicméně do cíle jsme dorazili jako první. Chvíli po nás dorazil i Roman s Bárnym. Po převzetí penzionu jsme se s Romanem, Irenou a Petrou vydali na nákup do Olomouce, mám pocit, že do Olympie. Po návratu z nákupu nás už vítali i Valaši a osádka Mirkova vozu. Ještě pár slov k penzionu. Penzion se nacházel v zastavěné části obce s malebnou vyhlídkou na sousední tovární budovu, už na první pohled „prosperujícího“ podniku. Ubytování odpovídalo ceně a popisu na internetu. Jen v pokoji u Jany a Dáši nefungoval na záchodě splachovač, ale tahle banální závada byla odstraněna během naší páteční vyjížďky. Večer probíhal již zažitým způsobem, opékáním špekáčků a popíjením pivka a vína v pergole na přilehlé zahrádce. Když už se zábava rozproudila, byli jsme okřiknuti jednou ze sousedek, že nemáme rušit lidi, co ráno vstávají do práce. Jak nám později sdělila majitelka penzionu, jednalo se o známou místní stěžovatelku, která je již v důchodu, a stěžuje se na všechno. Jako bychom snad někdy byli hluční. Nicméně pro zachování klidné a mírumilovné atmosféry v dané lokalitě jsme se přesunuli do vnitřních společných prostor penzionu. Tam jsme se začali nad Romanovými mapami seznamovat s trasou sobotní vyjížďky. Stejně jako loni se vyčlenila skupina B pod Bárnyho vedením. Zprvu jsem to Lubovi vyčítal, že trhá partu apod., ale po sobotní vyjížďce jsem mu byl velice vděčný, že se skupiny B ujal a bezpečně je dovedl do cíle. Za to má moje díky. Pro další cyklozájezdy byl pochopitelně vedením cykloklubu jmenován jako oficiální vedoucí skupiny B.
Jelikož se vlivem časového odstupu a množství tenkrát vypitého alkoholu již na nic jiného nepamatuji, končím s popisem dnešního dne. Trasy:
1. den (pátek): Absolvovaná trasa skupiny A (Dalibor, Roman, Irena, Petra S., Petra M., Martin): Penzion Horka - po zelené turistické - cyklo č. 6027 kolem Lesní chaty k rozcestí U tří Mostů - po cyklo č. 51 Hynkov - Lhota nad Moravou - rozcestí Most přes Bahenku odbočka na cyklo č. 6027 dojezd do Litovle - dále po cyklo č. 51 do Nových Zámků - u Rybářské hospody odbočka na cyklo č. 6051 - za dráhou odbočka na cyklo č. 6026 - po modré turistické sjezd do Moravičan - po cyklo č. 6036 do Loštic - rozcestí Vlčice u kamenolomu odbočka na modrou turistickou - Babí skála - Jeřmaň - po silnici výjezd na Bouzov - po cyklo č. 6025 k rozcestí Nad Špraňkem - Javoříčko - po modré turistické Klepařov - Veselíčko - přes les nad Ješov - po cyklo č. 6025 Slavětín - Loučka - odbočka na cyklo č. 6245 a sjezd do Cholinského Dvorku - Cholina - Dubčany - odbočka na cyklo č. 6244 a po ní k D35 - přejezd D35 do Nákla - Příkazy - po cyklo č. 6027 do Skrbeni Horka nad Moravou - Penzion Horka Délka trasy skupiny A: cca 80 km Počasí: polojasno, mírný SZ vítr, teplota 23,5 °C Absolvovaná trasa skupiny B (Bárny, Mirek, Jana T., Dáša, Jana M.): Penzion Horka - po zelené turistické - cyklo č. 6027 kolem Lesní chaty k rozcestí U tří Mostů - po cyklo č. 51 Hynkov - Lhota nad Moravou - rozcestí Most přes Bahenku odbočka na cyklo č. 6027 dojezd do Litovle – další trasa nebyla skupinou B nahlášena Délka trasy skupiny B: cca 58 km Počasí: polojasno, mírný SZ vítr, teplota 23,5 °C Při popisu pátečního a sobotního dne budu převážně čerpat z fotografií pořízených během vyjížděk. Ráno probíhalo klasicky, společná bohatá snídaně, příprava na cestu, hromadné foto a výjezd. Začátek sobotní trasy jsme absolvovali všichni společně, a to až na náměstí v Litovli. Cestou byl zaznamenán jen menší pád Petry M. při přejezdu jakéhosi „pontonového mostku“, kdy jí přední kolo sjelo do drážky a Petra se narazila kolenem do rámu kola. Toto zranění naštěstí nemělo fatální následky na další průběh její cesty, i když jak se Petra později přiznala, tak ji trochu omezovalo, zvláště v sobotu. Při dojezdu do Litovle, který probíhal po zpevněných cestách vedoucích krásným lesnatým terénem, opanovala čelo skupiny B Dáša. Úplně bych zapomněl na jednu podstatnou věc. Dáša si letos pořídila nové kolo. Na můj dotaz „jaké?“ mi odpověděla, že bílé. Hm, jakou jinou odpověď jsem taky mohl čekat. Dokonce před cyklozájezdem absolvovala ve Zlíně pár tréninkových vyjížděk, aby ji na cyklozájezdě nic nezaskočilo. Tomu říkám zodpovědný přístup. Z toho pochopitelně vyplývá výše popsaná skutečnost o opanování čela skupiny B. Po dojezdu na náměstí v Litovli na tom byla bohužel trochu hůře Jana M., které se opět ozvala její nešťastná záda. Na jejím výrazu v obličeji bylo patrné, že opravdu trpí. Odpočinek strávený v jedné z litovelských restaurací a další trasa po již rovných zpevněných silnicích přišel Janě k duhu a zbytek cesty pro ni nebyl tak úděsný a bolestivý. V Litovli se cesty skupiny A a B již rozdělily. Zatímco skupina B zamířila směrem k dočasnému domovu, naše skupina zamířila směr Nové Zámky, tvarůžkové
Loštice a hrad Bouzov. Takže odteď budu psát již jen o naší skupině, skupina B promine. V Lošticích na náměstí jsme objevili místní hotel a restauraci „U Coufalů“, kam jsme zamířili na oběd a pivečko, děvčata samozřejmě i na kávičku. Jídelní lístek, světe div se, tvořila samá jídla s tvarůžkami, dokonce i palačinky. V místní cukrárně prodávali i tvarůžkovou zmrzlinu, bohužel jsme ji neochutnali. Po krátkém vytrávení jsme se vydali na další cestu. V místě pod „Babí skálou“ jsme se chvíli rozhodovali kudy dál, neboť pokračující cesta po modré turistické značce přestala být sjízdnou. No, ona byla chvílemi skoro i neschůdná. Po vytlačení kol na „Babí skálu“, kdy jsme gentlemansky samozřejmě pomohli děvčatům s koly, následovalo společné foto a sjezd dolů do Jeřmaně, abychom následně mohli opět začít stoupat směrem k Bouzovu. Před samotným zdoláním posledního úseku cesty ke hradu jsme se zastavili na pivečko, kafíčko a mám dojem, že i na nějakou coca – colu. Po dojezdu k hradu jsme se alespoň zvěčnili na fotkách před vstupní branou do hradu a poté zamířili již směrem k domovu. Musím podotknout, že tvrzení o tom, že Litovelské Pomoraví je rovina, zas tak pravdivé není. Během naší páteční vyjížďky jsme nastoupali skoro 800 výškových m, v sobotu to bylo ještě více. Teď přeskočím až k dojezdu do naší vesničky Horka nad Moravou, kdy jsme se ještě stavili v místním pivovárku „Melichárek“, abychom ochutnali jejich pivečka. Večer jsme znovu zasedli k venkovnímu krbu, kde jsme tentokrát grilovali steaky, které opět připravila Petra. Dáša už se nemohla dočkat desáté hodiny večerní, až se opět ozve ona problémová stěžovatelka a ona jí bude moc vysvětlit co je to „INRI“*) a „vítězství ducha nad hmotou“. Teď když o tom přemýšlím, tak popravdě řečeno sám nevím, co tím Dášenka tenkrát chtěla říct, ale v té době a momentální atmosféře to bylo jedno. Když jsme viděli Dášino odhodlání účastnit se konzultace se zmíněnou stěžovatelkou, odebrali jsme se před osudovou hodinou opět do vnitřních prostor penzionu. Tam byl opět dohodnut program a trasy na sobotní den. Skupina B měla v plánu prohlídku ZOO na Sv. Kopečku, my jsme měli v plánu Mariánské údolí.
2. den (sobota): Absolvovaná trasa skupiny A (Dalibor, Roman, Irena, Petra S., Petra M., Martin): Penzion Horka - po silnici Chomoutov -odbočka a malé zakufrování u Chomoutovského jezera - zpět a již dobře kolem Hromového dubu k dráze - objezd Trusovického potoka a po dojezdu k dráze jsme již koleje dali - po cyklo č. 6030 Hlušovice - Dolany - zde jsme dojeli skupinu B a zároveň jsme se i opět rozdělili - po silnici Bělkovice - Lašťany odbočka na cyklo č. 6029 do Podskalí - Těšíkovský mlýn - po silnici Hraničné Petrovice po modré turistické sjezd do Domašova nad Bystřicí - dále po modré turistické kolem dráhy - u kamenolomu zakufrování a pěší turistika po kolejích s napojením na správnou trasu - dále po modré turistické Jívová - Magdalenský mlýn - Panský mlýn - Smilov Hrubá voda - po cyklo č. 6009 Hlubočky - Mariánské Údolí - Velká Bystřice - odbočka na cyklo č. 5 do Bystrovan - Hodolany - Olomouc - po silnici Lazce - Chomoutov - Horka nad Moravou Délka trasy: cca 79 km Počasí: oblačno, skoro bezvětří, mírný deštík, 18 °C Předpověď na dnešní den dle mobilních aplikací vypadala z počátku celkem optimisticky. Jak se později ukázalo, tak se ne zcela naplnila. Ráno, ještě když jsme všichni vyspávali, odvezl Martin Janu M. domů, neboť se musela zúčastnit nějaké akce. Po jeho návratu jsme se vydali na cestu. Začátek cesty jsme měli opět společný, nicméně k rozdílnému tempu jednotlivých skupin, jsme se rozdělili. Ovšem náhoda resp.
Romanovo zakufrování mělo za následek, že se naše cesty alespoň na malý okamžik opět spojily. Toho dne to opětovné setkání nebylo první ani poslední. Poté, co jsme se jim znovu vzdálili, dorazili jsme k vysokorychlostní železniční trati bez přejezdu. Z bezpečnostních důvodů a našeho zodpovědného přístupu jsme se proto vydali po polní cestě podél trati k nedaleké, asi 3 km vzdálené obci s tím, že tam překonáme trať přes železniční přejezd. Po zdolání zmíněných 3 km jsme s politováním zjistili, že ani zde se přejezd nenachází a rozhodli jsme se k rizikovému překonání tratě přes koleje. Jelikož jsme byli domluveni se skupinou B na srazu v nedaleké obci Dolany, zjišťovali jsme kde se skupina B nachází. Ta si samozřejmě s překonáním trati nedělala těžkou hlavu, takže se ocitli před námi. Před Dolanami jsme je dojeli, a jelikož bylo nemožné držet se jejich tempa, tak je i předjeli. V Dolanech jsme se dnes již poněkolikáté, tentokrát ale plánovaně, opět rozdělili. Zatímco nás čekalo přibližně 7 km táhlé stoupání na hřeben, skupinu B čekalo stoupání na „Svatý Kopeček“ k ZOO. Odteď již opět jen o skupině A. Výjezd na hřeben vynechám, jen drobná poznámka. Děvčata se s ním odvážně a bez ostychu poprala. Stejně jako i s poměrně technicky náročným sjezdem do obce Domašov nad Bystřicí. To už začalo pomalu poprchávat, i proto jsme zapadli do místní hospůdky. Přesněji řečeno na zahrádku pod slunečníky, protože hospůdka svým vzhledem a prostředím plně korespondovala s podobou místní vesničky. Jak se později ukázalo, stejnou hospodu využili jako úkryt před neustále sílícím deštěm i ostatní cyklisté. To už se předpověď počasí rapidně změnila a my jsme byli nuceni se zdržet o něco déle, než jsme původně zamýšleli. Když déšť ustal, vydali jsme se na další cestu. To jsme ještě netušili, že bude dobrodružnější, než jsme čekali. Tento cyklozájezd by se dal označit, že byl ve znamení „železničních tratí“. I tentokrát jsme narazili na trať, naštěstí ne už vysokorychlostní. Jelikož v tomto případě nebyla jiná možnost, byli jsme nuceni zdolat určitý úsek trasy po kolejišti. Když jsme dorazili k tunelu, začali jsme řešit problém, kudy dál. Do tunelu se nám fakt nechtělo, zvláště proto, že někteří z nás neměli kolo vybavené povinným vybavením, jako je osvětlení. Nakonec jsme se rozhodli pro cestu mířící do prudkého kopce do lesa. Později jsme zjistili, že tato příhoda byla zapříčiněna špatným odbočením, resp. neodbočením. Po odklonění se od dráhy jsme se opět dostali na naši trasu, po které jsme se začali blížit k cíli dnešní trasy, Mariánskému údolí. Na začátku údolí jsme si mohli vybrat ze dvou možných tras. První vedla přes kopec, druhá pod kopcem, ovšem přes čtyři brody. Po vyhodnocení stavu množství a teploty vod na naších tocích, konkr. toku Bystřice, jsme se rozhodli pro trasu přes kopec. Tady trasa vedla po lesních kamenitých cestách, navíc s mokrými kameny, takže si někteří nás Mariánské údolí příliš neužili. To už jsme ale začínali dostávat hlad, takže jsme se začali poohlížet po nějakém restauračním zařízení, kde bychom poobědvali. Volba nakonec padla na hotel „Hluboký dvůr“ v Hrubé Vodě, neboť nic jiného na výběr v dané lokalitě stejně nebylo. Vzhledem k výběru jídel a sdělení servírky, že jídlo bychom dostali tak za hodinu, skončil oběd pouze polévkou. Původně jsme měli v plánu, že se dojíme cestou do Olomouce, příp. v Olomouci, ale vzhledem k Romanovu tempu, které představovalo cca 30 km/h, jsme se kolem každé restaurace jen prohnali a hladově se po ní ohlédli. Nakonec jsme dorazili až do sousední vesničky Chomoutov do soukromého pivovaru Chomout. Tam jsme konečně ukojili naše chutě, jak pivní, tak i obědové. Odtud jsme to měli domů „co by dup“ **. Jelikož sobotní večerní
počasí, a hlavně teplota vzduchu, neumožňovalo sedět venku, strávili jsme dnešní večer pod v teple pod střechou. Proběhla prohlídka pořízených fotek jednotlivými skupinami a vzájemné vylíčení dnešních prožitých dobrodružství. To už nás ale opustili Valaši, kteří měli svůj návrat domů naplánovaný již na sobotu večer. Tady se budu asi opakovat jako u předchozích ročníků. Nedělní ráno probíhalo ve stejném duchu jako v předešlých letech. Snídaně, úklid penzionu a jeho předání a odjezd domů. Letošní zápis se mi původně nechtěl ani psát, protože mě nic nenapadalo a ani se mi do něj moc nechtělo. Teď jak ho vidím, tak jsem se zase trochu rozepsal, na můj vkus až moc. Závěrem. Zase jsme poznali nový kraj, nové zajímavosti, a o to nám bikerům jde především. Cyklozájezd č. 13 se vydařil na jedničku. Tak v roce 2017 na shledanou. Vysvětlivky: *) nápis na kříži Ježíše Krista **) překladatelský oříšek „kolik třešní, tolik višní“
Zhlédnout všechny fotografie je možné na webových stránkách http://ckrszk.geokar.cz
