CYKLOKLUB ŘSZK Sídlo:K majáku 5001, 761 23 Zlín
CYKLOZÁJEZD č. 5 Třeboňsko, Frahelž
Termín: 3.6. – 6.6. 2010 (čtvrtek – neděle) Ubytování: chalupa Frahelž Účastníci: Dalibor, Roman, Irena, Petra, Staňa, Jana, Laďka, Mirek, Luboš, Valda, Mojek Cyklozájezd zajišťoval cykloklub ŘSZK vlastními prostředky. Přes internet byla zajištěna chalupa v obci Frahelž. Odjezd byl ve čtvrtek po poledni vlastními auty. Jako první na místo dorazilo vozidlo s vedením a Lubošem. Na vedení klubu tím pádem připadl úkol převzít chalupu. I přes to, že jsme měli přesnou adresu a plánek s určením místa chalupy, minuli jsme ji. K velkému údivu všech jsme ji našli až na druhý pokus. Pravdou je, že cedule „Stavba povolena“ a venkovní podoba chalupy nás dokonale zmátla. Na obhajobu vedení ale musíme přiznat, že chalupu minuly i ostatní vozy, jeden dokonce několikrát. Po vyostřenějším přebrání chalupy dorazili ostatní členové klubu. Jako první dorazila děvčata v sestavě Irena, Petra a Laďka s řidičem Staňou. Naším prvním úkolem bylo do děvčat vrazit nějakého panáka, aby to rozdýchala. Jejich první reakce nebyly zrovna pozitivní, Laďka nevěřila vlastním očím a chtěla se jet vydat hledat náhradní ubytování (**** penzion), Petra s Irenou si jen nevěřícně prohlížely „hurdisky“ v obýváku. A aby toho ještě nebylo málo, začlo pršet, což ke zlepšení situace resp. nálady moc nepřidalo. Posledním hřebíčkem do rakve byla všudypřítomná kočka, která se neustále potulovala po chalupě. I když byla několikrát z chalupy vyhozena, párkrát i přes plot k sousedům, vždy se vrátila přes rozestavěnou půdní vestavbu. V takové situaci se vedení ocitlo poprvé, ale opět se s tím vypořádalo bravurně, jako vždy s humorem sobě vlastním. Velkou pomocí a oporou v této nelehké situaci, byl pro vedení nový člen klubu Mojmír, který si všechno pochvaloval a vnášel mezi děvčata optimističtější náladu. I z tohoto důvodu byl později navržen do funkce klubového psychologa. Po přidělení postelí jednotlivým členům a ubytování se, vyrazili jsme auty do blízkého Veselí nad Lužnicí na teplou večeři. Vedení doufalo, že tento krok aspoň trochu uklidní napjatou situaci. Neuklidnil. Restaurace, zřejmě jediná ve městě, opět neuspokojila představy některých členek klubu, ale objednané jídlo nakonec snědla. Jen Ireně z něho bylo zle. Do dneška ale není jasné, zda bylo Ireně špatně z toho jídla, nebo z té kořalky a vína co se večer vypilo. Po chladné noci, podle slov některých členů, jsme se probudili do krásného slunného dne, což konečně vlilo dobrou náladu mezi členy klubu. Ženské dokonce přestaly i remcat. Teď už jen krátce. Problém s kočkou se vyřešil tak, že
jsme jí pronajali samostatný pokoj s ping pongovým stolem. Valda po dvou dnech konečně pochopil, a to hlavně ke spokojenosti děvčat, který záchod je pro chlapy, takže již nic nebránilo všestranné spokojenosti. Po zbytek víkendu bylo krásné počasí, takže večer jsme sedávali na venkovním posezení s krbem, opékali špekáčky a veselili se. Zde musíme vyzvednout talent a trpělivost Stani, který sobotní večer zpříjemňoval hrou na kytaru. Jedinou kaňkou při těchto večerech byla Petřina „slivovice“, která posloužila jako rozněcovač ohně, protože pít se opravdu nedala. Následně po návratu domů nám Petra vysvětlila příčiny tohoto nedorozumění, za které byla cykloklubu přislíbena menší kompenzace při dalším cyklozájezdu. V neděli po úklidu chalupy jako první odjela domů již známá posádka ve složení Staňa, Irena, Petra a Laďka. Zbytek klubu předal chalupu a na zpáteční cestě se zastavil v Červené Lhotě na prohlídku zámku (jen z venku) a okolí, které nás všechny nadchlo. Poté se rovněž i ostatní členové vydali na cestu k domovům. Na závěr musíme konstatovat, že i přes počáteční mírnou nespokojenost jsme prožili krásný víkend s poznáním nového malebného prostředí.
Trasy: 1. den (pátek): Frahelž, chalupa – U Dubové louky (po zelené turistické značce) – Klec (1034) – Lužnice (chvíli po červené turistické značce, dále po neznačené cestě) – Stará Hlína (po neznačené cestě, 1035) – Stříbřecký most (1035) – Chlum u Třeboně (po červené turistické značce) –
Staňkov (1014) – Chlum u Třeboně (322) – Třeboň (122) – Přeseka (1034) – Klec (1034) – Frahelž, chalupa (po červené a zelené turistické značce)
Cesty po hrázích mezi rybníky a v lesích byly krásné, bohužel trochu blátivé. Mojmírovi se cestou do Lužnice podařil husarský kousek, a to když dokázal dívčí část klubu vyfotografovat na Slepičím vršku, což jim ovšem sdělil až po vyfotografování. Ve Staré Hlíně následovala krátká pivní přestávka v místní restauraci, resp. zahrádce. Cestou ze Staré Hlíny do Chlumu našla Jana při jedné zastávce krásný hřib, ze kterého nám večer společně s Mojkem uvařila výbornou smaženici. Úsek cesty od Stříbřeckého mostu až do Chlumu vedl po krásné cestě lemované prastarými stromy nevídaných rozměrů, vodními toky a samozřejmě rybníky. Prostě idyla. Po příjezdu do Staňkova jsme si v občerstvení „U sumečka“ pochutnali na rybích specialitách. Poté jsme se vydali směrem k Třeboni. Na začátku Třeboně jsme se zastavili v jednom penzionu na občerstvení. Tam předseda klubu, ke svému nadšení, dostal jako dárek k svátku jízdu na býkovi, naštěstí jen mechanickém. Svým vystoupením pobavil krom členů cykloklubu i ostatní hosty penzionu. Po předsedovi se vydal krotit býka Mojmír, bohužel se stejným výsledkem jako Dalibor, býk zvítězil. Po této zastávce jsme zajeli do překrásného historického centra Třeboně, dali si výbornou zmrzlinu, koupili chleba a vyrazili k domovu. Délka trasy: 81 km Počasí: slunečno, teplo
2. den (sobota): Frahelž, chalupa – Ponědraž – Ponědražka (po silnici III. tř.) – Bošilec – (1134) – Lhota (po silnici III. tř.) – Smržov (po sil. II. tř., poté op žluté a zelené turistické značce) – Dvořiště – Horní Slověnice /1. skupina – Jana, Laďka, Valda, Luboš jeli po 122 přímo do Horních Slověnic ; 2. skupina – Dalibor, Roman, Mirek, Mojmír, Irena, Petra jeli kolem rybníku Dvořiště po 122 – Hůrky – Dolní Pohoř (po žluté) – Horní Slověnice (po červené)/ – Třeboň /1. skupina – Jana, Laďka, Irena, Petra, Mirek, Valda, Luboš – Horní Slověnice – Dunajovice – Břilice (122) – Třeboň (1034) ; 2. skupina – Dalibor, Roman, Mojmír – Horní
Slověnice – Dunajovice (122) – Dunajovická hora – Vranín (po žluté tur. zn., neznačená cesta) – Spolský mlýn (na západ po sil. I. tř., na jih po sil. III. tř., po zpevněné neznačené cestě) – Odměny (NS po zelený, poté po červené tur. zn.) – Třeboň/ – Třeboň – Přeseka (1034) – Klec (1034) – Frahelž, chalupa (po červené a zelené turistické značce)
Přestože Roman po pátečním výšlapu sliboval sobotní trasu v délce okolo 40 km, tak jsme si opět trochu přišlápli. Vzhledem ke skutečnosti, že největší převýšení o tomto víkendu jsme absolvovali při výšlapu v naší chalupě na půdu, nebyly ani takhle dlouhé trasy žádným velkým oříškem. Aspoň ne pro ty, co před zájezdem uvědoměle trénovali a měli již pár km najeto. Nicméně Staňa se s námi v sobotu již na kole nevydal a zastával plně zodpovědně svou funkci autozáchranáře, naštěstí jen v pohotovosti. Při absolvování cesty kolem rybníku Dvořiště, v místě kořeny prorostlé lesní pěšiny, kterou absolvovala jen 1. skupina (viz popis trasy) byl opět pověřen Mojmír jako psycholog klubu, aby uklidnil atmosféru v teamu, což se mu jednou, dobře volenou větou „Ale je tady krásně, děvčata“ povedlo. V Horních Slověnicích v místní restauraci se 1. skupina setkala s ostatními. A po objednání jídel, resp. jejich dodání na stůl, nám všem spadly úžasem brady. Naše překvapení dokládá přiložená fotografie. Po ukončení nehorázné žranice jsme se vydali na další cestu, kdy jsme se opět rozdělili na dvě skupiny. Dalibor, Roman a Mojmír si cestu do Třeboně protáhli o pár km. Vzhledem k blátivým terénům v lesích i na poli vedení klubu s povděkem uvítalo, že se nenašli další dobrodruzi, mimo Mojmíra, kteří by jeli s nimi. Se zbytkem klubu jsme se potkali v Třeboni u rybníka Svět, kde právě probíhaly závody dračích lodí, což bylo dalším příjemným zpestřením jinak už tak vydařeného víkendu. Závodu se účastnila i loď firmy „Ptáček“ z Kojetína, takže jsme našeho kámoše Radka Ptáčka povzbudili v semifinálové jízdě, kterou vyhráli, stejně jako celý sobotní závod. Z Třeboně jsme se stejnou cestou jako v pátek vydali domů do Frahelže. Délka trasy: Dalibor, Roman, Mojmír cca 74 km Irena, Petra, Mirek cca 66 km Jana, Laďka, Valda, Luboš cca 58 km Počasí: slunečno, teplo
Zájezdové perličky: - pátrání po chalupě ve Frahelži a následná panika při příjezdu na chalupu - „hurdisky“
-
všudypřítomné broskvoně a citrusy
-
porce přiměřené výkonu cyklistů
