CYK LOK L UB RSZK Sídlo:K majáku 5001, 761 23 Zlín
CYK L OZÁJ E ZD c. 10 Or l i c k é h o r y , Ža m b er k , c h a l u p a „Bel l a “ T er m ín : U by t ov án í: Ú cast n íci :
5. 9. – 8. 9. 2013 (ctvrtek – nedele) Žamberk, chalupa „Bella“ Dalibor, Roman, Luboš, Petr, Jana T., Mirek, Dáša, Valda, Irena, Mojmír, Petra, Jarka
Jelikož kronikáre porád ne a ne navštívit spisovatelská múza, píši zápis z letošního cyklozájezdu až zacátkem listopadu, takže kdyby se nekteré popisované události lišily od reálu nebo bych na nekteré zapomnel, tak se nad tím moc nepozastavujte. Ted zpet k samotnému zájezdu. Letos, stejne jako loni, jsme se rozhodli pro vzdálenejší lokalitu, a proto jsme opet vyrazili již ve ctvrtek. Pocet úcastníku byl stejný jako v roce 2012, tj. 12 clenu CK, pouze došlo ke dvema zmenám, Petr nahradil Stanu a Jarka Ladku. Pravidelní úcastníci cyklozájezdu nezklamali, tedy až na Stanu, který pro klid v rodine letos poprvé vynechal. Aby tato poznámka nebyla vnímána ostatními cleny nejak špatne, tak šlo pouze o to, že Stana s manželkou jeli na vinobraní do Pavlovic, které se bohužel termínove krylo s termínem našeho cyklozájezdu. Nicméne Stanova absence zpusobila drobné, ale opravdu jen drobné problémy se zajištením prepravy nekterých clenu a proviantu. Nakonec Stanu plnohodnotne zastoupil Mojek, tedy alespon co se týkalo prepravy clenu do Žamberka a zpet domu. Funkci autozáchranáre museli behem zájezdu zastat Mirek a Dalibor s Romanem, ale o tom podrobneji až pozdeji. Osádky vozidel se oproti predchozím létum nikterak zásadne nezmenily. Jedinou zmenou byla již výše popsaná náhrada Mojka za Stanu a obmena nekterých clenu oproti lonskému roku. Takže osádku vozidla A tvorili Dalibor, Roman, Luboš a Petr, vozidla B Mirek, Jana, Dáša a Valda a vozidla C Mojek, Petra, Jarka a Irena. Jelikož by nekterí, teda vetšina clenu za naši organizaci i dýchala, rozhodli se posádky vozidel B a C vyrazit až po pracovní dobe. Vozidlo A vyrazilo hned po ránu, resp. kolem desáté hodiny, nebot nekdo musel prebrat chalupu v dohodnutém case, a tak jako každorocne cestou zajistit nákup potravin a dalšího nezbytného proviantu. Vedení CK se oproti lonskému roku náležite poucilo a vzalo becky s výcepním zarízením s sebou. Letos jsme žádné kulturní zpestrení behem cesty nezajištovali, takže jsme se všichni potkali až na míste samém. Nákup potravin jsme uskutecnili až v Žamberku v obchodním stredisku Billa, poté jsme se již presunuli k chalupe „Bella“. Z fotografií a popisu chalupy na webových stránkách jsme vedeli, že vybavení chalupy vc. chalupy samotné bude trochu nadstandardní. A tentokrát fotografie nelhaly. Chalupu nám prijela predat sympatická mladá slecna. Po ukoncení instruktáže, jak ovládat venkovní whirlpoolku, jsme byli upozorneni, abychom si vždy nechávali jedny klíce od chalupy ve venkovním trezoru s kódovým zámkem, zvlášte v prípade, když budeme všichni mimo chalupu, nebot se obcas stane, že vstupní dvere se samy zabouchnou. Slecna mela
pravdu, „zabouchly se“. Nás to ale nijak nerozhodilo, nebot Luboš ladil v chalupe televizi. Tedy aspon jsme si to mysleli do chvíle, než jsme ho spatrili u švestky ochutnávajíc místní trnky. Slecna ovšem nepropadla panice a uklidnila nás, že nám otevre svými klíci. Taky to neklaplo, nebot naše klíce zustaly zastrceny v zámku, samozrejme zevnitr. Ted už byl výraz beznadeje znát i na tvári nejen slecny, ale nás všech. Lepší zacátek cyklozájezdu jsme si nemohli prát, všechny naše veci v chalupe, pronájem a vratná kauce zaplacena a my venku pred zamcenou chalupou. Zpocátku jsme naivne zacali zkoušet otevrít nekterou ventilacku, neúspešne. Ve chvíli, kdy už jsme zacali pomýšlet na povolání zámecníka, vyhoupl se Petr pres garážový prístrešek na strechu a koupelnovým strešním oknem, které bylo naštestí pootevrené, se dostal do chalupy. A to i za cenu újmy na svém mužství. Pri zdolávání strešního okna se na chvíli ocitl v nezávidehodné poloze, pri které jen slabounce zajekl a neco nesrozumitelného pronesl. Ješte, že už je František na svete. A já se ptám: „Živil se vubec poctive, než nastoupil do naší organizace?“ Po této zkušenosti jsme jedny klíce ihned presunuli do venkovního trezoru tak, jak nás k tomu nabádala ona slecna. Poté jsme se se slecnou rozloucili a pocali si užívat našeho prodlouženého víkendu. Slunícko svítilo, pivecko teklo, lehátka a venkovní posezení rozmísteno pred chalupou, proste idyla. Ješte musím vzpomenout jednu príhodu pred príjezdem ostatních úcastníku. Pri Petrove bežném prohledání nocních stolku, objevil v každém z nich prezervativ, samozrejme zabalený, nepoužitý. Nevím, jestli s tím má již nejaké predešlé zkušenosti, ale byly tam a Petra nenapadlo nic lepšího, než v pokoji, kde spala devcata, dát je každé z nich na polštár. Pozdejší reakce byly ruzné. Ted už si teda všechny nepamatuji, ale v pameti mi utkvely dve. Petra tvrdila, že prezervativy byly uvedeny i v seznamu vybavení chalupy, Dáša zas upozornila na skutecnost, že mají prošlou dobu trvanlivosti, nebo jak se to vlastne uvádí na prezervativech. Zrejme s tím má bohaté zkušenosti, nebot má doma dospívajícího syna. To ale jen tak na okraj. V odpoledních hodinách dorazily i zbývají dve osádky, tedy každá zvlášt, nebot každý ridic volil jinou trasu a taktiku. Ze zkušeností z predešlých cyklozájezdu jsme s Romanem v napetí ocekávali reakci nekterých clenu na výber chalupy. Je to dobré, devcata jsou spokojena a my jsme pochváleni. Po prohlídce chalupy a ubytování jsme se všichni oddali relaxaci na již zmíneném venkovním posezení za prispení zárijového slunícka, Plzne 12, domácí slivovicky a vínecka. Ješte behem odpoledne místopredseda v chodbe povesil mapy s vyznacenými predem naplánovanými trasami. Mezi tím jsme ješte stacili sledovat kvalifikacní utkání na MS ve fotbale mezi našimi a Arménií. K výsledku se nebudu vyjadrovat, nebot bych musel být sprostý a to v této kronice nechci. K veceru jsme si ugrilovali špekácky, cehož se ujala Petra jako zkušená „grilovacka“. V pozdních vecerních hodinách jsme se nekterí rozhodli vyzkoušet whirlpoolku konkr. já, Roman, Petra, Irena a Jana, snad jsem na nikoho nezapomnel. Pro vytvorení té správné atmosféry jsme si otevreli šampáno, které jsme dostali za úkol koupit. Tak jak jsme si užívali idylku na slunícku pred chalupou, tak jsme užili i idylku ve whirlpoolce. Bohužel jsme tu idylku protáhli na dve hodiny, takže jsme z vody vylézali promocení jak vodníci. Ješte tady zmíním jednu príhodu, kterou jsem slyšel jen z doslechu až na druhý den, nebot v dobe dané události jsem už spal. Jana se ješte pred spaním rozhodla ze sebe spláchnout
vodu z whirlpoolky. Nikdo nechápe jak se to mohlo stát, zrejme moderním sprchovým koutem, možná chvilkovou Janinou indispozicí, došlo k tomu, že se Jana nemohla dostat ven z koutu. Po znacné dobe, kdy se Jana stále nevracela a ostatní devcata chtela rovnež využít koupelnu, zacala být devcata mírne nervózní. To prý už Jana zacala propadat panice a zacala volat o pomoc. Její volání naštestí zaslechl Petr, a protože dvere od koupelny byly zamcené, rozhodl se po svých zkušenostech z vniknutím do chalupy pres strešní okno opet použít tuto techniku. Tentokrát už ale nevnikl až do koupelny, ale pres pootevrené okno Janu navigoval, jak se dostat ze sprchového koutu, což se nakonec úspešne podarilo. T r asy : 1. d en (p á t ek ): A bsolvovan á trasa: Ch ata B ella v Ž a m berk u - L íšn ice - N ek or - Ú d olí - h r áz preh rad y Pastv in y - S tu d en tsk á z átok a - S tu d en ec - Pastvin y - V ítan ov - k vojen sk ém u prostoru pod k opcem A d am K ašparova Ch at a - Cesk é Petrovice - C ih ák - Z em sk á br án a - Orlick á C h ata - siln ice m ez i B artošovicem i a K u n vald em (z d e se od d elila sk u p in a B a d ojela sa m ostatn e) park ovište u B u n k ru H a n ick a - R ok ytn ice v Orlick ých h orách - n ad K u n v ald - k olem K rejsova k opce - K u n vald - K n ež ství - Ch ata B ella v Ž am berk u Délk a trasy h lavn í sk u pin y: cca 58 k m Délk a z k rácen é trasy z bylé sk u pin y: cca 44 k m Pocasí: celý d en slu n ecn o, bez vetrí Pátecní trasa byla vybrána z místopredsedou navržených možností tak, aby byla primerená k cyklistickým schopnostem všech clenu CK, nebot nekterí z nás sedeli i letos na kole poprvé. S volbou cyklooblecení to letos nebylo tak složité jako loni, nebot v dobe výjezdu, což bylo kolem 10:00 hod, již slunícko opet krásne svítilo a naplno hrálo. Pred odjezdem jsme ješte opet zapózovali fotografovi, ale ted už nevím kterému. Mám dojem, že šlo o samospoušt mého fotáku, ale to je celkem jedno. Jak jsem již zmínil v úvodu, letos jsme se museli obejít bez autozáchranáre Stani, takže dojezd do cíle byl nutný po svých, tedy na kole. Pod Romanovým vedením coby navigátora CK jsme se vydali ze Žamberka smerem k vodní nádrži Pastviny. Krátce po výjezdu ze Žamberka, jsme díky zrejme krátké indispozici navigátora, protože jinak si to nedovedu vysvetlit, zakufrovali. Naštestí se nejednalo o žádnou významnou zajíždku, takže jsme se asi po ujetí 200 m vrátili na naši plánovanou trasu. Roman pri plánování trasy venoval hlavní pozornost tomu, abychom se co nejvíce vyhnuli silnicím, což se mu opravdu podarilo. Po zdolání prvních km, které vedly zpevnenými stezkami malebnou krajinou a vesnickami podél vodního toku Divoká Orlice, prevážne v rovinatém terénu se dostavila první mírná stoupání a posléze i lesní nezpevnené cesty, které, jak se ukázalo, se staly nesjízdnými pro Dášu, která má ale stejne jako loni muj obdiv za to, že to s námi opet absolvavala. Dáša se držela svého hesla, co nevyjedu nebo nesjedu, vyjdu a sejdu. Když jsme se blížili k prehrade Pastviny, zastavila nás páska pres cestu se zákazem vstupu do dané oblasti z duvodu težby dreva. Zákaz vstupu, ne vjezdu, Mojmír se vydal na pruzkumnou cestu a za chvíli nás informoval o skutecnosti, že oblast je zcela bezpecná a mužeme pokracovat v ceste. Rachot motorových pil byl slyšet poblíž, ale ne zase tak blízko, aby nás ohrozil nejaký padající strom. Mojek nás informoval telefonicky a od toho okamžiku jsme ho delší dobu nevideli, porád
rajzoval nekde vpredu, ale na to už jsme si u nej zvykli. My ostatní jsme z naší trasy uhnuli jen krátce, a to z duvodu prohlídky hráze a samotné prehrady. Odtud jsme se vydali príjemnou asfaltovou nefrekventovanou silnicí, která vedla prevážne z kopce k obci Pastviny. A tady se zacala rodit samostatná kapitola pátecního výjezdu. Puvodne plánovaná trasa nás mela vést po zpevnené stezce po levé strane prehrady smerem ke Klášterci nad Orlicí. Na Janino doporucení jsme se vydali zpevnenou bývalou vojenskou silnicí smerem na Kašparovu chatu. Prý jim tuto cestu doporucil místní domorodec, když tu byla pred casem na dovolené s Václavem. Pravda, cesta to byla príjemná, sice neustále stoupala, ale vedla nás peknými lesy bez známek civilizace. Nakonec se ale ukázalo, že ta bývala vojenská cesta není zas až tak bývalou vojenskou cestou. Po ujetí cca 5 km nám cestu prehradil oplocený vojenský prostor, který jsme museli obcházet chvílemi težce pruchodnými lesními úseky. Na Janinu obhajobu musím ríct jen to, že tuto cestu absolvovala rovnež poprvé. Na zacátku této cesty jsme se dohodli, že Jana s Dášou a Mirkem pujdou pešky a že si dáme sraz na Kašparove chate. Po zdolání tohoto, naštestí krátkého strastiplného úseku cesty jsme dorazili po rozlehlých lukách na Kašparovu chatu s mírnou obavou, že „chudák“ Dáša tuto cestu nemuže prežít. K prekvapení všech dorazili za necelou hodinku po nás. To už jsme si ale vychutnávali pohodicku na venkovní terase, do které se opíralo polední slunícko. Tuto atmosféru umocnila ješte orosená Plzen, Valduv Kozel nebo nejaký podobný patok, a chutný obed. Po strávení obeda jsme se vydali na další cást naší cesty, která mela vést krajinnou oblastí Orlické hory. Behem cesty, konkr. na okružní križovatce v obci Ceské Petrovice, nám Jana ješte barvite vylícila jejich nedávný pobyt s Václavem s ubytováním nedaleko práve zmínené okružní križovatky. Naše další cesta vedla kolem Orlické chaty, a to už jsme se blížili k místu s pocetnými vojenskými bunkry, tzv. rapíky. Pro nekteré se bohužel Orlické hory staly doslova horami a zacaly jim ubírat síly. I z tohoto duvodu se od nás približne v polovine cesty oddelila Jana s Dášou, Mirkem a Lubošem. Toto rozhodnutí všichni ostatní zcela pochopili a respektovali, nebot pro Dášu to byl už tak životní výkon, zvlášte po zdolání „bývalé vojenské cesty“. Jediné, co nás mrzelo, bylo to, že jsme prišli o slibovaný Lubošuv komentár k vojenským bunkrum, které zde stavel Lubošuv deda, „nebo otec?“, to už vážne nevím. Zbylou cást trasy pres krajinnou oblast Orlické hory lemovala spousta již zmínených rapíku, pricemž nekteré byly opravdu nevídaných rozmeru. Na konci CHKO jsme se napojili na krajskou silnici vedoucí do mestecka Rokytnice v Orlických horách. V tomto úseku cesty se pro zmenu od skupiny oddelil Mojek s mou malickostí, kdy jsme si strihli takovou menší terénní vložku po modré pres Poluv kopec. Po príjezdu do Rokytnice jsme dohledali hlavní skupinu na námestícku v restauraci, kde jsme si dali opet Plzen 12, tedy až na Valdu, a devcata kávicku. Odtud jsme se již vydali na cestu do Žamberka. Behem záverecné cásti trasy se již nic mimorádného nestalo, takže jsme v klidu dojeli k naší chalupe. Bohužel pro Jarku, byl príjezd k chalupe celkem z prudkého kopce, takže jak jsem predpokládal, že dojde k tomu, že nekterý z rozjetých kolegu mine naši chalupu a sjede až pod kopec, tak Jarce se to podarilo. U chalupy nás již vítala
odpoutavší se skupinka vyvalená v židlích a na lehátkách, s pullitrem rumu na stole. jestli v nem ješte neco bylo nebo ne, to si už nemužu vybavit. Po ociste ve sprše následovala regenerace ve whirlpoolce, dnes již s obsluhujícím kolegou, mám dojem, že Lubošem nebo Mirou, který nás zásoboval Plznickou. Proste, zase idylka. Puvodne plánovanou návštevu nekteré z místních restaurací spojenou s vecerí jsme prehodnotili a nechali si dovézt pizzu z jedné z místních pizzerií. Pokud si trochu vybavuji, vecer, až se ochladilo a my se presunuli do chalupy, sledovali jsme tenis mezi Djokovicem a Wawrinkou. Chvílemi byla atmosféra v chalupe opravdu bourlivá. Víc jsem z tohoto dne ve své hlave neudržel, takže zápis z pátecního dne tímto koncím. Nashledanou v sobotu pri snídani. 2. d en (so b ot a ): A bsolvovan á trasa: Ch alu pa B ella v Ž am berk u - L u k avice - L etoh rad - J an k ovice - Cerven á - V a ld štejn H n átn ice - L a n šperk - C ern ovír - Old r ich ovice -Ú stí n a d Or licí - Dlou h á T rebová (z ak u frován í) z pet d o Ú stí n a Orlici - K erh a rtice - B ez pr áví - Pern á - B ra n d ýs n ad Orlicí - ú d olí L ou k on ick éh o potok a d o S ece - S u d slava - L h ota u Poštejn a - Potštejn - B rn á L itice n ad Orlicí - Z ách lu m í - B oh ou sová - H elvík ovice - C h ata B ella v Ž am berk u Délk a trasy h lavn í sk u pin y: cca 81 k m Délk a z k rácen é trasy z bylé sk u pin y: cca 45 k m Pocasí: celý d en slu n ecn o, bez vetrí Sobotní program byl oproti predešlým cyklozájezdum trochu odlišný a dlouho pred cyklozájezdem byl již Janou a Dášou avizován. Šlo o to, že Dáša by již druhý den v sedle nezvládla, proto bylo domluveno, že se CK rozdelí na dve skupiny, cyklisty a turisty. Do skupiny turistu se nakonec krom již zminované Jany s Dášou prihlásil i Mira s Lubošem a Petr, kterého po pátecním výšlapu zdolala nejaká zákerná nemoc. Petra s Jarkou byly na rozpacích, nakonec se ale pridaly k cyklistum. Do sedel nás tedy nakonec usedlo sedm „statecných“. Pred odjezdem samozrejme probehla bohatá snídane. S výberem oblecení, stejne jako vcera, nebyl absolutne žádný problém, protože hned od rána opet svítilo slunícko a bylo príjemne teplo. Po rozloucení se s „turisty“ jsme vyrazili smerem do Žamberka, ze kterého jsme se vydali smerem na Letohrad. Cílem naší dnešní cesty bylo mestecko Brandýs nad Orlící, ale samozrejme šlo o okružní trasu. Po dojezdu na námestí v Letohrade probehlo spolecné focení u morového sloupu a chvilkový odpocinek. Z Letohradu jsme vyrazili po príjemné rovinaté cyklostezce vedoucí podél Tiché Orlice, která nás zavedla do Ústí nad Orlicí. Behem cesty se od nás odpoutal Mojek, který si vyšlápl na zríceninu hradu Lanšperk. Sraz byl domluven práve v Ústí v nekteré hospudce. Po chvilkovém pátraní jsme se rozhodli využít služeb hotelové zahradní restaurace v centru mesta v horní cásti námestí, kde jsme se setkali s nevšedne vlídným prístupem dvou obsluhujících servírek. Tak „usmevavou“ obsluhu jsme dlouho nevideli. Ted vážne, zamracené, nepríjemné, neochotné megery, jedna druhá. Poté co se k nám pripojil Mojek, dopili jsme pivecka, kávicky a vyrazili. Po opuštení centra mesta jsme narazili na naši cyklostezku, po které jsme se meli dostat do Brandýsa nad Orlicí, což jsme s povdekem uvítali a zároven ocenili Romanovy navigacní schopnosti. Po ujetí cca 5 - 7 km zacala Romanova „podvedomá GPS“ vysílat varovné signály, že jedeme sice po správné cyklostezce, bohužel však opacným smerem.
Následovala otocka a návrat do Ústí, odkud jsme, ted už správne, pokracovali smerem do Brandýsa. Trasa opet vedla prevážne v rovinatém terénu podél Tiché Orlice a železnicní trati, na které bylo opravdu rušno. Pri jedné nucené mocící zastávce u pomníku hajného Dolecka Valda v prilehlém lese našel nejaké houby, vypadalo to na babky nebo suchohriby. Museli jsme ho hlídat, aby nám hloubeji do lesa. Když se nám ho po približne 10 min. podarilo presvedcit, pokracovali jsme dál v ceste. Do Brandýsa jsme dorazili v dobe, kdy jsme zacali pocitovat potrebu hodit neco za žebra, proto jsme se rozhodli vyhledat vhodnou restauraci. Nakonec jsme skoncili v menší zahradní restauraci, kde jsme si dali steak na grilu. už zacali docházet síly Petre s Jarkou, proto se rozhodly využít Mirovy služby, co by prozatimního autozáchranáre , a povolali ho do Brandýsa. Valda byl chvílemi rovnež na pochybách, ale jeho láska k cyklistice zvítezila. Pozdeji, vlastne hned po vyjetí z mesta svého rozhodnutí zrejme litoval, protože po celodenní jízde po rovine se dostavilo první stoupání. Behem prujezdu obcí Lhoty u Potštejna jsem si všiml Romanova zadního kola, které nápadne pomeklo. Co by to bylo za cyklozájezd bez Romanova defektu. A co myslíte? „Mel ho tam“. Roman, jako správný biker vytáhl náhradní duši, kterou po jejím nasazení zacal h svou hustilkou. Po nekolikaminutovém pumpování se vymenená duše tvárila porád jak nová, tzn. prázdná. Po nekolika dalších neúspešných pokusech se rozhodl puvodní duši zalepit. To už nás ale opustila Irena s Valdou, kterí si chteli najet nejaký náskok. Po zdárné oprave jsme s Mojkem a Romanem vyrazili za nimi. Dojeli jsme je pred obcí Potštejn. Servis zadního kola nás natolik vycerpal, že jsme si museli dát v Potštejne pivecko, a to v hotelu se jménem Slavia. Další cást naší trasy vedla lesní, chvílemi technicky nárocnejší cestou podél Divoké Orlice. Tady se opet projevil Mojek, a to tak, že když videl tu malebnou krajinku s protékající Orlicí, nevydržel to a vrhnul se brouzdat do toku. Konec dnešní trasy Mojka zcela nadchnul. V momente, kdy jsme již dorazili do Žamberka, zaujal nás parní válec vystavený pred nejakým prumyslovým areálem. Jak jsme záhy zjistili, jednalo se o den otevrených dverí v místním technickém muzeu. To jsme nemohli jen tak minout, to by nám Mojek v živote neodpustil. Pohled na Mojka, který pobíhal od jednoho stroje ke druhému, byl úžasný, jako malé díte v obchode s hrackami. Navíc vetšina stroju byla funkcní. Pri dojezdu na chalupu to probíhalo podobne jako predchozí den. Relaxace ve whirlpoolce, následne podvecerní posezení pred chalupou spojené s grilování steaku, které zakoupila Petra s Jarkou, když se vraceli s Mirkem s Brandýsu. Grilování se opet ujala Petra a musím ríci, že na jednicku. Skupina turistu nám ve zkratce vylícila jejich prubeh dne. Bohužel si už nevzpomínám, kde všude byli a co absolvovali, takže se o tom nebudu více rozepisovat, stejne jako o tom, že nám v podvecerních hodinách došlo pivo a víno a já s Romanem jsme se vydali do Billy na doplnení zásob. K nevoli ostatních jsme vyrazili autem, ac jsme v sobe meli nejaké to pivko. Stací. Bylo to od nás nezodpovedné,
lec nezbytné. Aspon už víme, že na další cyklozájezd bude potreba vetších zásob nebo aspon jednoho abstinenta. Stanova neprítomnost se v tomto okamžiku projevila naplno.. Co na záver? Chalupa prežila bez újmy, krom jedné sklenicky, kterou se mi podarilo rozbít ve whirlpoolce. Ješte bych chtel vyzvednout výkon Valdy, který i pres to, že pred tímto CZ nemel našlapaný ani km, dokázal s námi jet oba dva dny a navíc celé trasy. Zadek bolel, ale klobouk dolu. Po predání chalupy jsme se rozjeli jednotlive ke svým domovum ve stejných sestavách, ve kterých jsme prijeli. Poznali jsme nový kraj, nové zajímavosti, a o to nám bikerum jde predevším. Cyklozájezd c. 10 se vydaril na jednicku. Pocasí stejne jako ubytování úžasné, nálada výborná, jídlo skvelé, žádné újmy na zdraví a technice, tedy až na Romanuv defekt, proste supééér. Shlédnout všechny fotografie je možné na webových stránkách http://ckrszk.geokar.cz
