"Competitivness in the EU Challenge for the V4 countries" Nitra, May 17-18, 2006

INTERNATIONAL SCIENTIFIC DAYS 2006 "Competitivness in the EU – Challenge for the V4 countries"

Faculty of Economic and Management SAU in Nitra Nitra, May 17-18, 2006

KONKURENCESCHOPNOST ZEMĚDĚLSTVÍ VE VZTAHU K EVROPSKÉMU ZEMĚDĚLSKÉMU FONDU PRO ROZVOJ VENKOVA COMPETITIVENESS OF AGRICULTURE IN RELATION TO EUROPEAN AGRICULTURAL FUND FOR RURAL DEVELOPMENT STŘELEČEK František, (ČR) - LOSOSOVÁ Jana, (ČR) - ZDENĚK Radek, (ČR) ABSTRACT In the article there are qualified effects of measures of European agricultural fund for rural development (EAFRD) on global competitiveness of Czech agriculture. At present two important documents are prepared – the Czech Republic's National strategic plan of rural development for the period 2007-2013 and the Czech Republic's Rural Development Programme for the period 2007 – 2013. These documents respond to the Council Regulation on support for rural development from European agricultural fund for rural development. One of aims of this Regulation is the improvement of agriculture and forestry competitiveness by supporting of restructuring, development and innovations. The competitiveness of agriculture and forestry is influenced by innovation and quality of agricultural and food-processing products; marketing and price relations. The position on domestic and foreign markets is the global expression of competitiveness of agriculture and forestry. The following indicators could be regarded as global competitiveness indicators: Export of agricultural products / Domestic agricultural production and (Domestic needs of agricultural products – Import of agricultural products) / Domestic agricultural production. This entry was elaborated within the framework of MSM 6007665806. KEY WORDS competitiveness, agriculture, EAFRD ÚVOD Jedním z klíčových cílů evropské politiky je zlepšení konkurenceschopnosti zemědělství a lesnictví a posílení dynamiky podnikání v zemědělské výrobě. Konkrétně to znamená podporu přenosu znalostí, podporu modernizace a inovace při produkci potravin, zaměřenou především na malé a střední podniky, restrukturalizace zemědělství s cílem zvýšit jeho konkurenceschopnost a stabilizovat pracovní místa na venkově. Globálními prioritami EU, které vyplývají z dokumentů politiky rozvoje venkova EU, ze strategických pokynů Společenství pro rozvoj venkova, z Lisabonské a Göteborské strategie, z Kjótské konference, z Politiky soudržnosti EU pro Cíl Konvergence a z dalších relevantních politik a dokumentů EU jsou hospodářský růst, pracovní místa, trvale udržitelný rozvoj a rovné příležitosti. Hlavními cíly politiky rozvoje venkova EU jsou zlepšení konkurenceschopnosti zemědělství a lesnictví podporou restrukturalizace, zlepšení životního prostředí, krajiny podporou obhospodařování půdy a zlepšení kvality života ve venkovských oblastech, podpora diversifikace hospodářských činností. Tyto priority se promítají do tří základních os Programu rozvoje venkova, určujících strukturu, zaměření a charakter nástrojů evropské a státní politiky v oblasti rozvoje venkova na další programovací období let 2007 – 2013. MATERIÁL A METODIKA Přijetí Společné zemědělské politiky (SZP) znamenalo plné začlenění do systému kontroly podpor, poskytovaných na hlavní zemědělské komodity. Tento systém je založen především

320



na produkčních kvótách, na přímých platbách farmářům a na podpoře tržních cen, např. ochranné tarify pro produkty ze zemí třetího světa a dotace pro vývoz zemědělských přebytků. Výsledkem je, že ceny významných zemědělských komodit z EU významně převyšují světové tržní ceny (Lukas 2005). Při hodnocení efektivnosti produktových trhů se pozornost zaměřuje na dopady vládních zásahů a regulací na realizaci ekonomických aktivit a na konkurenčnost prostředí a kvalitativní náročnost poptávky jako faktorů efektivního využití zdrojů. Jak uvádí Kadeřábková (2005) v Evropské unii efektivnost produktových trhů významně spojena s prohlubováním jednotného vnitřního trhu, přičemž pozornost je zaměřena zejména na postup integrace síťových odvětví a přes-hraničních toků produktů a služeb. Efektivnost trhů je podmíněna rovněž odpovídající konkurenčností prostředí, které nutí firmy k soustavnému přizpůsobování ceny a kvality nabídky tržnímu tlaku. Je nezbytné nejen efektivně vyrábět na vysoké technologické úrovni, ale sledovat vývoj, strukturu a podmínky poptávky na trzích zemědělských výrobků a reagovat případnou změnou struktury výroby (Bečvářová 2005). Konkurenceschopnost českého zemědělství lze dokumentovat na podílu českých zemědělských produktů na domácím a zahraničním trhu srovnáním podíl exportu zemědělských produktů v Kč na 1 ha zemědělské půdy a podíl domácí a zahraniční produkce na celkové spotřebě v zemích EU-25. V příspěvku je porovnána konkurenční pozice hlavních zemědělských komodit. Jedná se o porovnání ukazatelů ceny zemědělských výrobců, objemu výroby, domácí spotřeby, dovoz a vývoz. Prostřednictvím kvantitativní analýzy byly získány ukazatele konkurenceschopnosti prvovýroby, data byla získána od Českého statistického úřadu a z Eurostatu. Příspěvek je součástí řešení výzkumného záměru MSM 6007665806. VÝSLEDKY A DISKUZE Současná situace českého zemědělství Z hlediska podílu exportu na 1 ha zemědělské půdy je konkurenceschopnost České republiky ve srovnání se zeměmi EU-15 méně než třetinová (graf 1). Graf 1 Porovnání dovozu a vývozu států EU 13 089,50 (2)

nad 8000 6001 až 8000

22674 (1)

6072,25 (3)

4001 až 6000 3 151,00 (2)

2001 až 4000 901 až 2000 Průměr EU 601 až 900 ČR 301 až 600 0 až 300

2192 (1) 1 140,50 (4)

Vývoz (EUR/ha; počet)

1158,62 (8) 891,00

Dovoz (EUR/ha; počet)

866

718,00 (3)

668,75 (4) 342,00

523

432,17 (6)

452,5; (4)

216,50 (8)

195,75;(4) EUR/ha

Zvýšení konkurenceschopnosti je tedy klíčovým problémem české zemědělské politiky. Dosažení srovnatelné konkurenční schopnosti s průměrem EU by se mělo stát cílem osy I. Programu rozvoje venkova. Důležitými faktory ovlivňujícími konkurenceschopnost jsou cena produktu, náklady na jednotku produktu, jeho kvalita, stupeň inovace, propagace a marketing. 321



S problémem konkurenceschopnosti úzce souvisí produktivita práce. Přesto že je úroveň produktivity práce v České republice nejvyšší ze všech nových členských států, ve srovnání s EU 15 je značně nízká. Prodej a vývoz zemědělských produktů prodávaných bez úpravy vedou k nízkému peněžnímu zhodnocení. Podíl inovovaných zemědělských produktů je velmi nízký a ještě menší podíl zaujímá inovace nezemědělského zpracování zemědělské produkce. Poměrně vysoké náklady a nízký stupeň inovace potravinářských výrobků snižuje konkurenceschopnost zemědělství jako celku. Příležitost dalšího rozvoje v zemědělství spočívá ve zvyšování přidané hodnoty zemědělských a potravinářských produktů a v rozvoji nepotravinářského využití zemědělské produkce. Dalším problémem českého zemědělství je pomalé tempo obnovy v oblasti technického zajištění, které nevytváří podmínky ani pro prostou reprodukci. I přes významné zlepšení v posledních letech vlivem podpor z dosavadních programů je stále struktura stáří strojového parku a technologických linek velmi nepříznivá, což má ve svých důsledcích nepříznivé dopady na provozní náklady, ekonomiku výroby, ekonomickou stabilitu zemědělského podniku a na konkurenceschopnost. Relativně malá ochota zemědělských podniků investovat do nemovitostí, půdy a krajiny souvisí hlavně s nízkým podílem vlastní obhospodařované půdy (asi 10 %), který je ve srovnání se západními evropskými zeměmi asi poloviční (MZe 2006). EAFRD poskytuje možnost výjimečně zvýšit podíl přijatelných výdajů z Programu rozvoje venkova na nákup půdy nad 10 % z důvodu ochrany životního prostředí. Řešení uvedených problémů českého zemědělství jsou prioritami právě dokončovaných dokumentů, a to Národní strategický plán rozvoje venkova České republiky na období 2007 – 2013 a Program rozvoje venkova České republiky na období 2007 – 2013. Tyto dokumenty reagují na Nařízení Rady o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova. Uvedené Nařízení v článku 4 formuje základní cíle pro rozvoj venkova financovaného z EAFRD: 1. Zlepšování konkurenceschopnosti zemědělství a lesnictví podporou restrukturalizace, rozvoje a inovací 2. Zlepšování životního prostředí a krajiny podporou hospodaření s půdou 3. Zlepšování kvality života ve venkovských oblastech a povzbuzení diverzifikace hospodářské činnosti. Základní osa 1 je zaměřená na celoevropsky konkurenceschopné zemědělské, potravinářské a lesnické hospodaření v souvislosti s novou Společnou zemědělskou politikou, s analýzou tržní orientace a stavem konkurence v zemědělství a lesnictví EU a na stanovení podpor směřujících do příležitostí i do potenciálních problémových sektorů a do restrukturalizace. Pro realizaci osy 1 bylo stanoveno 5 opatření, která byla posouzena z pohledu tří strategických cílů, stanovených evropskou strategií rozvoje venkova. Jednalo se o posouzení z hlediska konkurenceschopnosti, tedy míry vlivu navrženého opatření na rozvoj zemědělství a lesnictví, které je konkurenceschopné na evropském trhu, druhým hlediskem byl udržitelný rozvoj, tedy posouzení, jakým způsobem přispívá navržené opatření k zachování biologické diverzity a k řešení evropských i světových problémů v oblasti životního prostředí. Třetí rozbor byl proveden z ohledem na rozvoj lidského kapitálu ve venkovském prostoru s ohledem na udržení osídlení venkova. Opatření osy 1: Podpora zemědělských podniků a jejich činnosti Zlepšování kvality a přidávání hodnoty zemědělských a potravinářských produktů Lesní hospodářství

322



Odborné vzdělávání a poradenství Předávání znalostí Finanční alokace na Osu 1 činí 40 % - 50 % celkových prostředků EAFRD. Prioritní oblastí je modernizace zemědělských podniků a přidávání hodnoty zemědělských produktů, proto je na tyto účely soustředěno největší množství finančních prostředků (MZe 2006). Konkurenceschopnost podle jednotlivých komodit Konkurenceschopnost zemědělství ovlivňují, kromě jiného i výše národních kvót a limitů (tab. 1 a 2). Stanovení národních kvót a limitů omezuje dosahování vyšší konkurenceschopnosti zvyšováním objemu primárních zemědělských surovin, v tomto případě je třeba se soustředit především na vyšší přidanou hodnotu a inovace ve výrobní a obchodní sféře. Významná role v tomto procesu připadá především zpracovatelskému průmyslu. Tab. 1 Národní produkční kvóty Komodita Jednotka Národní produkční kvóty mléko tis. t 2 682,143 cukr A tis. t 441,2 cukr B tis. t 13,6 škrob tis. t 33,66 Zdroj: MZe Tab. 2 Národní limity Komodita len – dlouhé vlákno len – krátké vlákno krávy BTPM ovce (bahnice) porážková prémie – dosp. skot porážková prémie – telata speciální prémie na býky dodatečné platby pro skot Zdroj: MZe, ČSÚ

Jednotka t t ks ks ks ks ks t ž. hm.

Stav produkce v roce 2004 2602

Plnění kvóty v % v roce 2004 97

553,9

122

33,644

99,9

Národní produkční limity 1 923 2 866 90 300 66 733 483 082 27 380 244 349 270 031

Stav produkce v roce 2004 2 932 2 855 136 081 64 530 151 704 12 519 131 577 184 500

Plnění limitů v % v roce 2004 152,5 99,6 150,7 96,7 31,4 45,7 53,8 68,3

Tradiční plodinou v České republice jsou obiloviny. V současnosti se pěstují na polovině výměry orné půdy. Na hrubé zemědělské produkci se podílejí asi 24 %. Dominantní postavení mají mezi nimi pšenice a ječmen. Mezi největší producenty pšenice v EU patří Francie, která vyrobí kolem 30 mil. t ročně a její produkce je cca 12krát větší než produkce ČR. Od roku 2000 produkce pšenice v ČR zaznamenává významný meziroční pokles až do roku 2004, kdy dochází k nárůstu na 123 % roku 2000. Podíl vývozu na objemu výroby meziročně značně kolísá a pohybuje se od 1,6 % do 13 %. Podíl dovozu na domácí spotřebě se pohybuje kolem 0,1 – 0,7 % ( tab.3). Silnou stránkou produkce obilovin je dobrá mechanizace, nízký podíl lidské práce, nicméně produkce obilovin značně převyšuje poptávku. Vhodnou strategií je podpořit jiné využití obilovin, například k energetickým účelům. Cenově jsou obiloviny dlouhodobě konkurenceschopné, nicméně omezením jsou pro Českou republiku dopravní vzdálenosti na světové i evropské trhy. Technologické vybavení je na vysoké úrovni, dočasným problémem je nedostatek skladovacích kapacit. Při hodnocení příležitostí je nutno uvést zejména značkový český slad, který je velmi dobře konkurenceschopný na všech světových trzích.

323



Tab. 3 Podíl vývozu a domácí spotřeby pšenice na výrobě Pšenice

Vývoz/výroba (%)

Domácí spotřeba - dovoz/výroba (%)

Stát

2000

2003

2000

2003

Slovensko

1,51

0,00

93,94

116,05

Česká republika

7,97

7,42

89,46

105,76

Velká Británie

40,52

33,29

67,80

76,80

Polsko

0,99

0,03

93,21

102,27

Maďarsko

21,40

0,00

76,57

77,10

Německo

53,62

0,60

47,94

58,40

Francie

90,04

0,17

47,01

50,38

Rakousko

67,94

0,32

50,19

45,81

Dánsko

33,30

90,54

67,72

-50,63

Holandsko Zdroj: EUROSTAT

141,56

29,20

-390,29

-297,70

Tab. 4 Ceny zemědělských výrobců - pšenice Pšenice €/100 kg Velká Británie Řecko Španělsko EU 15 Česká reublika. Německo Irsko Lucembursko Rakousko Zdroj: EUROSTAT

2001 13,0 16,1 14,7 12,4 11,5 11,2 11,7 13,6 10,5

2002 11,1 15,2 13,0 11,4 11,0 10,1 9,7 12,6 9,8

2003 12,1 15,4 13,5 12,3 10,6 11,0 12,0 13,4 10,1

2004 16,1 15,4 14,1 12,3 12,2 11,0 10,8 9,6 8,9

Ceny zemědělských výrobců obilovin jsou v ČR kromě pšenice a kukuřice na vyšší úrovni než je průměr EU 15 (tab.4). K nevětším producentům ječmene v EU patří Německo, objem výroby se pohybuje kolem 10 mil. t ročně je cca 5krát větší než produkce ČR. Německo vyváží asi 25 až 50 % produkce ječmene a dovoz se pohybuje na úrovni 20 až 25 % domácí spotřeby. Od roku 2000 produkce ječmene v ČR zaznamenává mírný meziroční nárůst. V roce 2004 dochází k nárůstu produkce na 143 % roku 2000. Podíl vývozu na objemu výroby meziročně roste a pohybuje se od 0,5 % do 4,3 % (2004). Podíl dovozu na domácí spotřebě se pohybuje kolem 0,5 %. Olejniny podílejí na hrubé zemědělské produkci asi 7 %. Přes 70 % produkce olejnin tvoří řepkové semeno, ale narůstá i podíl slunečnicového semena. Výrazné zvětšení plochy věnované olejninám, zejména pak řepkovému semenu, je v protikladu se stagnací u obilovin a poklesem u cukrovky a brambor. V případě řepkového semena je rozšiřování výměry důsledkem zvyšující se poptávky ze strany potravinářského i nepotravinářského zpracování. Část této poptávky vychází ze subvencované výroby biopaliv. Výroba víceméně držela krok s růstem domácí poptávky po rostlinných olejích a tucích. Tab. 5 Podíl vývozu a domácí spotřeby řepky na výrobě Řepka Stát

Vývoz/výroba (%) 2000


2003

2000

324

2003



Rakousko

22,40

65,89

-763,20

61,65

Velká Británie

17,18

32,41

-180,87

76,85

Česká republika

31,87

3,64

67,89

98,94

Polsko

7,10

2,90

24,63

99,24

Slovensko

14,18

5,66

-37,31

96,00

Francie

52,54

52,90

46,02

47,87

Dánsko

22,60

33,90

41,78

-22,03

Belgie Zdroj: EUROSTAT

114,29

917,65

-11 850,00

-3 817,65

Mezi největší producenty semene řepky v EU patří Francie, objem výroby se pohybuje kolem 3 mil. t ročně je cca 9krát větší než produkce ČR. Francie vyváží asi 50 % produkce řepky a dovoz se pohybuje na úrovni 1 až 2 % domácí spotřeby. Naopak nižší produkce oproti ČR je v Dánsku, Rakousku, na Slovensku a v Belgii. V České republice produkce řepkového semene meziročně roste, mírný pokles zaznamenáváme v letech 2002 a 2003. V roce 2004 dochází k nárůstu produkce na 111 % roku 2000. Podíl vývozu na objemu výroby se v letech 2000 až 2002 pohyboval kolem 30 %, v roce 2003 došlo k poklesu na necelé 4 % a v roce 2004 k nárůstu na 16 % (Index 2004/2000 = 50 %). Podíl dovozu na domácí spotřebě se pohyboval do roku 2002 kolem 2 % a v posledních letech došlo k nárůstu na cca 10 % (tab. 5). Ceny zemědělských výrobců v ČR řepky jsou pod úrovní průměru EU. Nejnižší úrovně cen řepky dosahuje Rakousko, a to 79 % průměrné ceny v ČR. Nejvyšší cena řepky je ve Velké Británii, ačkoliv můžeme pozorovat klesající trend ve sledovaném období (tab. 6) Tab. 6 Ceny zemědělských výrobců – řepka Řepka €/100 kg Velká Británie EU 15 Česká rep. Německo Rakousko Zdroj: EUROSTAT

2001 44,8 23,6 21,1 21,8 19,2

2002 42,4 25,0 23,0 22,0 19,1

2003 40,0 26,6 23,7 23,0 19,6

2004 41,1 27,6 23,8 23,0 18,9

Vzhledem k možnosti zpracování řepky na metyl-ester řepkového oleje (MEŘO) a nízkým dopravním nákladům do zahraničních zpracoven, bude řepka olejná i z důvodu zvyšujícího se zájmu po pokrutinách (extrahovaných šrotech) i nadále konkurenceschopná. V systému pěstování řepky jsme na špičkové evropské úrovni. Produkce mléka je poměrně velkým zemědělským subsektorem. Podílí se na hrubé zemědělské produkci 15 %. Mezi největší producenty mléka v EU patří Německo, objem výroby se pohybuje kolem 8,5 mil. litrů ročně a je cca 3krát větší než produkce ČR. Německo vyváží asi 25 až 30 % produkce mléka a dovoz se pohybuje na úrovni 5 až 6 % domácí spotřeby. Naopak nižší produkce mléka oproti ČR je v Holandsku, Belgii, Rakousku a Dánsku. V České republice se produkce mléka meziročně významně nemění, mírný pokles zaznamenáváme v letech 2003 a 2004. V roce 2004 dochází k poklesu produkce na 96 % roku 2000. Podíl vývozu na objemu výroby zaznamenává meziroční mírný nárůst a od roku 2000 se pohybuje od 23 do 29 % (Index 2004/2000 = 115 %). Podíl dovozu na domácí spotřebě meziročně roste a pohybuje se od 9 do 15 % (tab. 7).

325



Tab. 7 Podíl vývozu a domácí spotřeby mléka na výrobě Mléko

Vývoz/výroba (%)


Stát

2000

2003

2000

2003

Belgie

98,38

114,41

20,23

14,45

Rakousko

25,92

43,24

79,33

70,57

Německo

26,68

30,23

82,97

81,99

Francie

19,97

19,66

82,23

83,18

Dánsko

7,24

4,41

93,15

94,08

Česká republika

24,69

29,19

67,72

68,00

Velká Británie

1,20

1,82

95,32

92,73

Holandsko Zdroj: EUROSTAT

5,21

4,78

78,82

75,13

Rentabilitu nelze zvýšit cestou rozšíření produkce (omezení kvótami), je nutno investovat do zlepšení podmínek chovu, snížení nákladů a podílu lidské práce. Situace v cenách komodit živočišné výroby je odlišná oproti rostlinné výrobě. Ceny českých farmářů jsou hluboko pod průměrem EU 15 a kromě jatečných ovcí a vajec jsou ve srovnání se státy EU 15 nejnižší. Cena zemědělských producentů mléka se pohybuje kolem 83 % průměru EU 15 (tab. 8). Tab. 8 Ceny zemědělských výrobců – mléko Mléko €/100 kg Řecko Lucembursko Španělsko EU 15 Rakousko Irsko Velká Británie Česká rep. Zdroj: EUROSTAT

2001 33,0 34,2 30,7 32,6 33,1 28,6 30,1 22,7

2002 34,0 33,3 28,6 31,2 31,5 26,4 26,4 26,2

2003 34,4 32,6 28,7 30,3 29,7 26,0 25,3 24,4

2004 35,0 32,3 30,8 29,9 29,5 26,0 25,8 25,0

Sektor hovězího se na hrubé zemědělské produkci podílí 6,6 %. Podobně jako produkce mléka procházel sektor hovězího v transformačním období dramatickými změnami. Početnost dobytka poklesla v roce 1999 oproti roku 1989 o 52 % (z toho krávy o 48 %). Konečná cena českého hovězího masa není konkurenceschopná díky dlouhé době výkrmu a vysokým nákladů a chovu mléčných plemen do vysoké porážkové hmotnosti. Navrhuje se proto zaměřit v nejbližší době podpory do oblasti investic snižujících náklady chovu a zejména výkrmu skotu, výroby a skladování krmiv, rovněž do řešení otázek odbytu hovězího masa se zaměřením na certifikaci kvality a značkové, kvalitní zboží. Mezi největší producenty hovězího masa v EU patří Francie, objem výroby se pohybuje kolem 1,9 mil. tun ročně a je cca 9krát větší než produkce ČR. Francie vyváží asi 28 % produkce hovězího masa a dovoz se pohybuje na úrovni 1,5 % domácí spotřeby. V České republice produkce hovězího masa meziročně klesá. V roce 2004 dochází k poklesu produkce na 89,5 % roku 2000. Podíl vývozu na objemu výroby meziročně značně kolísá a pohybuje se od 5 do 25 % (Index 2004/2000 = 434 %). Podíl dovozu na domácí spotřebě také kolísá a nejvyšší je v roce 2004 (11 %) (tab. 9). Ceny jatečných telat v ČR dosahují pouhých 63 % průměru EU 15, ceny jatečných krav necelých 70 % průměru EU 15, ceny jatečných býků 78 % průměru EU 15 (tab. 10). 326



Tab. 9 Podíl vývozu a domácí spotřeby hovězího masa na výrobě Hovězí maso

Vývoz/výroba (%)


Stát

2000

2003

2000

2003

Francie

28,36

28,20

85,93

86,86

Česká republika

5,87

8,82

96,07

91,13

Německo

10,13

11,14

81,26

77,47

Holandsko

3,88

4,53

48,17

79,89

Rakousko Zdroj: EUROSTAT

18,65

11,94

65,12

65,93

Tab. 10 Ceny zemědělských výrobců – býci Býci €/100 kg ž.hm. Lucembursko EU 15 Velká Británie Irsko Rakousko Česká rep. Zdroj: EUROSTAT

2001 179,4 137,5 154,4 133,1 124,1 99,9

2002 162,8 145,9 147,6 137,6 139,0 122,5

2003 167,8 153,2 138,1 140,0 140,0 115,4

2004 173,8 153,4 151,4 150,3 138,0 119,1

Chov prasat představuje tradiční obor farem a spotřeba vepřového je vysoká, protože představuje základní potravinu české kuchyně. Přes pokles asi o 12 % v období 1989 až 1998 patří spotřeba vepřového na obyvatele (41 kg) k nejvyšším v Evropě. Vepřové maso tvoří 18 % hrubé zemědělské produkce. Mezi největší producenty vepřového masa v EU patří Německo, objem výroby se pohybuje kolem 4 mil. tun ročně a je cca 7krát větší než produkce ČR. Německo vyváží asi 3% produkce vepřového masa a dovoz se pohybuje na úrovni 10 % domácí spotřeby. V České republice produkce vepřového masa od roku 2002 meziročně mírně klesá. V roce 2004 dochází k poklesu produkce na 94 % roku 2000. Podíl vývozu na objemu výroby meziročně kolísá a pohybuje se od 1 do 8 % (Index 2004/2000 = 600 %). Podíl dovozu na domácí spotřebě meziročně roste a v roce 2004 dosahuje hodnoty 15,6 %. Ceny zemědělských výrobců jatečných prasat v ČR dosahují úrovně 83 % průměru EU 15. Oproti vyspělým evropským státům máme nižší odchovy selat na prasnici a nižší přírůstky. Řešením jsou investice do chovatelských technologií. Ustájovací zařízení základního plemenného materiálu musí být modernizována. ZÁVĚR Trvale udržitelný proces konkurenceschopnosti zemědělství vyžaduje při daných cenách prostou resp. rozšířenou reprodukci výrobního potenciálu. To předpokládá přiměřenou rentabilitu podniku. Z hlediska reprodukce majetku zemědělských podniků je potřeba zvýšit rentabilitu českých zemědělských podniků. Dlouhodobě byly zemědělské podniky ztrátové. To vytvářeno nedostatečné podmínky pro reprodukce majetku. Řešením je snížení jednotkových nákladů na výrobek, s nímž souvisí zvýšení produktivity práce především účinnější mechanizací. Z uvedeného vyplývá, že modernizace zemědělských podniků ČR jsou spolu s úrovní řízení významnými faktory konkurenceschopnosti v zemědělství. Konkurenceschopnost zemědělství ovlivňují i výše národních kvót a limitů. Stanovení národních kvót a limitů omezuje dosahování vyšší konkurenceschopnosti zvyšováním objemu

327



primárních zemědělských surovin, ale v tomto případě je třeba se soustředit především na vyšší přidanou hodnotu a inovace ve výrobní a obchodní sféře. Významná role v tomto procesu připadá především zpracovatelskému průmyslu. Dominantního postavení na trhu nelze již u řady komodit dosahovat zvýšením jejich objemu produkce. Jedná se především o komodity v oblasti kvót a národních limitů. Nelze proto ani uplatnit standardní strategické postupy podle kterých například z vlivu důchodové pružnosti lze usuzovat na nabídku zemědělských produktů. Stále větší vliv na konkurenceschopnost bude mít nepotravinářské využití zemědělských produktů. Velikost přidané hodnoty ovlivní míra inovačního procesu především ve zpracovatelském průmyslu. Nepříznivě výši přidané hodnoty ovlivní dodržování evropských standardů, které jsou vázány na přiznání přímých plateb. Dodržování těchto standardů zvýší náklady zemědělských podniků bez odpovídajícího zvýšení tržeb. Na cenové relace nepříznivě působí nízký ekvivalent produkčních subvencí, který podle odhadů se pohybuje ve výši 17 – 20 % průměru EU. Trvalé udržení konkurenceschopnosti vyžaduje také přiměřenou reprodukci výrobních faktorů v zemědělském podniku. Tu lze mimo jiné dosáhnout vyšší účinností řízení. Porovnáme-li variabilitu ekonomických výsledků mezi výrobními oblastmi a uvnitř jednotlivých výrobních oblastí, pak je zřejmé, že variabilita uvnitř výrobních oblastí je sedmkrát vyšší než variabilita mezi těmito oblastmi. ANOTACE V příspěvku jsou vyjádřeny vlivy jednotlivých opatření programu Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova na celkovou konkurenceschopnost českého zemědělství. V současné době připravované významné dokumenty – Národní strategický plán rozvoje venkova České republiky na období 2007 – 2013 a Program rozvoje venkova České republiky na období 2007 – 2013 reagují na Nařízení Rady o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova. Jedním z cílů tohoto Nařízení je zlepšování konkurenceschopnosti zemědělství a lesnictví podporou restrukturalizace, rozvoje a inovací. Konkurenceschopnost zemědělství a lesnictví je ovlivňována inovací zemědělských a potravinářských produktů; kvalitou zemědělských a potravinářských produktů; kvalitou marketingu a cenovými relacemi. Globálním vyjádřením konkurenceschopnosti zemědělství a lesnictví je pozice na vnitřním a zahraničním trhu. Za globální ukazatele konkurenceschopnosti jsou proto bráni ukazatelé: 1. Export zem. produktů / celková domácí zemědělská produkce a 2. (Domácí spotřeba zem. produktů – import zem. produktů) / domácí zemědělská produkce. Příspěvek byl zpracován v rámci výzkumného záměru MSM 600 766 58 06. KLÍČOVÁ SLOVA konkurenceschopnost, zemědělství, EAFRD LITERATURA 1. Bečvářová V.: Agrobusiness – a scope as well as an opportunity for contemporary agriculture. Agricultural economic – Czech, 51, 2005 (7):285 – 292. 2. EUROSTAT: General and Regional Statistics. Regions: Statistical Yearbook 2005, [online]. [cit. 2005-10-13] http://epp.eurostat.cec.eu.int/ 3. EUROSTAT: Selling prices of crop products (absolute prices) - annual price [on-line]. [cit. 2005-11-29] http://epp.eurostat.cec.eu.int/ 4. EUROSTAT: Selling prices of animal products (absolute prices) - annual price [on-line]. [cit. 2005-06-29] http://epp.eurostat.cec.eu.int/

328



5. Nařízení Rady o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV). Rada Evropské unie, Brusel, 2005. 6. Kadeřábková, A. et al.: Metodologické hodnocení národní konkurenceschopnosti. Working Paper CES VŠEM. No 8/2005 7. Lukas Z.: New EU Member States: booming agro-food trade. Agricultural economic – Czech, 51, 2005 (4): 175- 180. 8. Zelená zpráva-zpráva o stavu zemědělství ČR za rok 2004. Ministerstvo zemědělství České republiky [on-line]. [cit. 2005-06-03] http://www.mze.cz/. KONTAKTNÍ ADRESA: Prof. Ing. František Střeleček, CSc., e-mail: [email protected], Katedra účetnictví a financí, Zemědělská fakulta, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Studentská 13, 370 05 České Budějovice, tel.: 387 772 471 Ing. Jana Lososová, e-mail: [email protected], Katedra účetnictví a financí, Zemědělská fakulta, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Studentská 13, 370 05 České Budějovice, tel.: 387 772 478 Ing. Radek Zdeněk, e-mail: [email protected], Katedra účetnictví a financí, Zemědělská fakulta, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Studentská 13, 370 05 České Budějovice, tel.: 387 772 478

Recenzent: prof. Ing. František Kuzma, PhD.

329

"Competitivness in the EU Challenge for the V4 countries" Nitra, May 17-18, 2006

Recommend Documents