THE REFLECTION OF THE WEST COUNTRIES IN THE SATIRICAL JOURNAL DIKOBRAZ IN THE YEARS

Univerzita Palackého v Olomouci Filozofická fakulta Katedra žurnalistiky

MAGISTERSKÁ DIPLOMOVÁ PRÁCE

REFLEXE ZÁPADU V SATIRICKÉM ČASOPISE DIKOBRAZ V LETECH 1948-1953 THE REFLECTION OF THE WEST COUNTRIES IN THE SATIRICAL JOURNAL DIKOBRAZ IN THE YEARS 1948-1953

Autorka: Bc. Lucie Konečná Vedoucí práce: PhDr. Petr Orság, Ph.D. Olomouc 2014

1

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem předkládanou diplomovou práci vypracovala pod vedením vedoucího diplomové práce samostatně a uvedla jsem všechny použité prameny a literaturu. Práce má 151 137 znaků.

V Olomouci dne

Bc. Lucie Konečná

2

Na tomto místě bych ráda poděkovala svému vedoucímu magisterské diplomové práce panu PhDr. Petru Orságovi, Ph.D. za odborné vedení, cenné rady a konzultace, které mi poskytl. Zároveň bych ráda poděkovala panu PhDr. Milanu Scholzovi a Mgr. Ivanu Hanouškovi, kteří mi taktéž byli nápomocní při zpracování této práce.

3

OBSAH:

1.

Úvod .......................................................................................................................... 6 1.1 Formulace tématu, jeho vymezení a základní pojmy ............................................. 7 1.2 Stav dosavadního zkoumání ................................................................................. 11 1.3 Metodologie a výběr vzorku ................................................................................. 16

2.

Teoretická část......................................................................................................... 20 2.1 Mediálně-historický a společensko-politický kontext vývoje Československa v letech 1948-1953 ...................................................................................................... 20 2.1.1 Totalitní systém v Československu, cesta k němu, jeho charakteristika a vývoj v letech 1948-1953 .................................................................................................. 20 2.1.2 Tištěná média vycházející v Československu v letech 1948-1953 ................ 24 2.2 Satirický týdeník Dikobraz ................................................................................... 26 2.2.1 Karikatura jako zbraň ..................................................................................... 26 2.2.2 Vznik, vývoj a struktura časopisu Dikobraz .................................................. 30 2.2.3 Dikobraz v letech 1948-1953 ......................................................................... 33

3.

Praktická část........................................................................................................... 36 3.1 Analýza karikatur reflektujících Západ v časopise Dikobraz v letech 1948 – 1953 .................................................................................................................................... 36 3.1.1 OSN ................................................................................................................ 36 3.1.2. Marshallův plán ............................................................................................. 38 3.1.3 Letní olympijské hry ve Velké Británii .......................................................... 40 3.1.4 NATO ............................................................................................................. 41 3.1.5 Mandelinka bramborová ................................................................................ 42 3.1.6 Volby ve Velké Británii ................................................................................. 45 3.1.7 Válka v Koreji ................................................................................................ 46 3.1.8 Kolonialismus................................................................................................. 47 3.1.9 Rasová segregace ve Spojených státech amerických ..................................... 48 3.1.10 BBC a Hlas Ameriky ................................................................................... 49 3.2 Přehled počtů a kategorií karikatur reflektujících Západ v Dikobraze v jednotlivých letech zkoumaného období ................................................................. 52 4

3.2.1 Rok 1948 ........................................................................................................ 52 3.2.2 Rok 1949 ....................................................................................................... 53 3.2.3 Rok 1950 ....................................................................................................... 54 3.2.4 Rok 1951 ....................................................................................................... 55 3.2.5 Rok 1952 ....................................................................................................... 56 3.2.6 Rok 1953 ........................................................................................................ 57 3.3 Komparace karikatur reflektujících Velkou Británii a Spojené státy americké v Dikobraze podle počtu všech publikovaných karikatur v jednotlivých letech, podle počtu zobrazovaných událostí a podle počtu zobrazovaných významných osobností ................................................................................................................................... .59

4.

Závěr........................................................................................................................ 69

5.

Anotace.................................................................................................................... 72

6.

Annotation ............................................................................................................... 73

7.

Seznam použité literatury ........................................................................................ 74

8.

Seznam příloh.......................................................................................................... 78

9.

Přílohy ..................................................................................................................... 79

5

1. Úvod Předkládaná diplomová práce odráží dobovou reflexi Západu, za jehož představitele jsou vybrány pouze Spojené státy americké a Velká Británie, a to v prvních letech budování komunistického režimu v Československu1 . Pro tento účel bylo vybráno periodikum Dikobraz a analyzována jeho jednotlivá čísla z let 194819532. Cílem práce je utvořit ucelený přehled o tom, jaké události týkající se Západu byly u nás zvoleným periodikem nejčastěji karikovány. Pozornost přitom byla zaměřena pouze na dobově aktuální události.3 Spojené státy americké jsou vybrány proto, že byly zobrazovány jako největší nepřítel komunistického režimu i jako protipól k hlavní komunistické mocnosti, tj. Svazu sovětských socialistických republik, Velká Británie je vybrána jako jedna z hlavních mocností západní Evropy.4 Nadále v textu předkládané diplomové práce jsou pod označením „Západ“ myšleny právě tyto dvě země. Dílčím cílem práce bude zjištění, nakolik se lišila kvantita karikatur v jednotlivých letech a také kvantita nejčastěji zobrazovaných událostí a významných osobností ve spojitosti s uvedenými zeměmi. Téma karikaturní reflexe Západu v časopise Dikobraz bylo pro tuto diplomovou práci vybráno i proto, že dosud nebylo nikým hlouběji rozpracováno.5 Zároveň není ani mnoho prací, které by reflektovaly Západ v jakémkoli jiném pravidelně vycházejícím československém periodiku. Teoretická část práce přibližuje dobový kontext, v němž je zaznamenán mediálně-historický a společensko-politický rámec vývoje Československa v letech 1948 -1953. K tomu byla použita dostupná odborná literatura zabývající se počátkem nástupu komunistického režimu v Československu. Zároveň je zde věnován prostor i popisu týdeníku Dikobraz, jeho vzniku a vývoji. Práce také definuje politickou karikaturu a vysvětluje, proč byla zvolena pro výzkum. Metodologická část objasňuje, 1

K vymezení počátku nástupu komunistického režimu vycházíme z práce Karla Kaplana, Československo v letech 1948-1953 2 Více k vymezení tohoto období v podkapitole 1.1 3 K výběru nebo vyřazení karikatur zaznamenávajících tyto jednotlivé události více v podkapitole 1.3 nazvané Metodologie a výběr vzorku 4 Důvodem pro výběr Spojených států amerických a Velké Británie jako reprezentantů Západu bylo i to, že šlo o členy tzv. Velké trojky, tj. Spojenců z doby druhé světové války. 5 Jedinou prací zabývající se systematicky časopisem Dikobraz je kniha Jiřího Pernese Dějiny Československa očima Dikobrazu: 1945-1990, která mapuje zejména dějiny Československa a pouze okrajově se dotýká jiných zemí.

6

jakým způsobem byl výzkum realizován. Byl prováděn za pomoci komparativní metody doplněné metodou kvantitativní. Tak jak je vysvětluje Miroslav Hroch ve své odborné práci Úvod do studia dějepisu6. V praktické části jsou na základě historických pramenů pomocí vybraných metod analyzovány jednotlivé karikatury, které vyšly v Dikobraze v letech 1948-1953. Jedná se o veškerá čísla Dikobrazu od 6.1.1948, kdy bylo otištěno první úterní číslo daného roku, do 27.12.1953, kdy vyšlo poslední číslo zkoumaného období. Nejdříve byly vyhledány karikatury týkající se pouze Západu a rozděleny podle zobrazovaných událostí, čímž bylo zjištěno, čemu Dikobraz věnoval nejvíce prostoru. Jejich analýza zároveň odpovídá na otázku, o čem Dikobraz ve spojitosti se Západem nejčastěji informoval a umožní zobrazované události kategorizovat do samostatných kapitol. Těch je celkem deset a byly nazvány podle zaměření události: OSN, Marshallův plán, Letní olympijské hry ve Velké Británii, NATO, Mandelinka bramborová, Volby ve Velké Británii, Válka v Koreji, Kolonialismus, Rasová segregace ve Spojených státech amerických a BBC a Hlas Ameriky. V každé kapitole pak je stručně charakterizována ta která událost a současně je popsáno, jak byla Dikobrazem karikaturně zobrazována. Konkrétní kritéria pro výběr karikatur jsou za pomoci odborné literatury definovány v metodologické části této práce. V práci není zvláštní pozornost zaměřena na stranickost, která byla pro dobovou žurnalistiku typická. I ve zvoleném týdeníku je viditelná a nutně se v karikaturách odráží. Předkládaná práce se však nezaměřuje na zjištění, jak bylo o Západu informováno, ale zajímá se o přesný výčet zobrazovaných událostí, které Dikobraz reflektoval, a jejich komparaci v kvantitě u nejčastěji zobrazovaných událostí. K diplomové práci jsou jako přílohy připojeny fotokopie několika karikatur. Vybráno jich bylo celkem deset, tedy ke každé zvolené kategorii jedna na ukázku.

1.1 Formulace tématu, jeho vymezení a základní pojmy

Časopis Dikobraz vycházel od konce války v roce 1945 až do roku 1990 a stal se jedním z nejpopulárnějších týdeníků své doby7. Autoři periodika zpočátku satiricky 6

HROCH, M. aj. Úvod do studia dějepisu: určeno pro posl. fakulty filozof. a pedagog. Díl 5. Metody historikovy práce. 1. vyd. Praha,1985, s. 235-238, více v podkapitole 1.3

7

reflektovali současné dění a následky druhé světové války. Svým zaměřením byl obdobný britskému Punchi 8 , který vycházel v letech 1841-1992 a později mezi léty 1996-2002. Časopis Dikobraz byl už od počátku svého vydávání vyhraněným periodikem, a přes počáteční snahu o nadstranickost se brzy vyprofiloval jako obhajoba komunistického režimu. Sám Pernes ve své práci konstatuje: „Přitom však právě povídky, říkanky, básničky a především kresby a karikatury zveřejněné na jeho stranách jsou pro dnešního badatele důležitým pramenem, z něhož může čerpat cenné informace. Prozrazují, že Dikobraz od začátku sloužil Komunistické straně Československa, přestože se tvářil nadstranicky, vypovídají o tom, že KSČ se neštítila používat jakýchkoli metod k dosažení svého cíle…“9 Ve dvacátém století mělo Československo zkušenost se dvěma totalitními režimy, a to nacismem a komunismem. Tato nedemokratická zřízení jsou typická svými manipulativními metodami, zejména šířením svých idejí pomocí hromadných sdělovacích prostředků 10 podléhajících vedení státu. Těžištěm politiky totalitních režimů je propaganda, 11 která usiluje o formování společenského vědomí. Sdělovací prostředky tak byly dále využívány k označení vnitřních i vnějších nepřátel, kteří režim „ohrožovali“. Po roce 1945 nastávají politické, ekonomické a sociální změny, které měly vliv na směřování státu v dalších téměř padesáti letech. Předkládaná diplomová práce sleduje ve vybraném časově vymezeném úseku československých dějin, a to v období začátku budování komunistického režimu, karikaturní stereotypní 12 reflexi Západu očima Dikobrazu, respektive reflexi významných událostí se Západem souvisejících. Jednalo se o týdeník, který informoval čtenáře rádoby zábavným a srozumitelným způsobem, jak zaznamenává Pernes ve své práci:

„Avšak nikdy

nechyběly polopatistické komentáře, které čtenáře a posluchače naváděly ke správnému

7

Tato informace je doložena v podkapitole 2.2.2 Britský humoristický a satirický týdeník, založen novinářen Henrym Meyhewem a rytcem Ebenezerem Landellsem, publikoval především kreslené vtipy, název vznikl dle postavy Mr. Punche z anglického loutkového divadla. 9 PERNES, J., Dějiny Československa očima Dikobrazu: 1945-1990. 1. vyd. Brno: Barrister & Principal, 2003,s. 5-6 10 Hromadné sdělovací prostředky bylo označení, kterým byla v té době média nazývána.Více v podkapitole 2.1.2 11 REIFOVÁ, I., Slovník mediální komunikace. vyd. 1. Praha: Portál, 2004, s.192 12 Stereotypy lze charakterizovat jako stabilní prvky vědomí, mechanizmy, které řídí vnímání a hodnocení jevů či osob, zároveň ovlivňují naše názory a jednání, které se jich dotýká (Velký sociologický slovník 1996: 1229). 8

8

pohledu na svět a dobu, v nichž žili.“ 13 Jeho oblíbenost u odběratelů potvrzovala i vzrůstající tendence v počtu prodávaných kusů. 14 Přesto však dosud nebylo toto periodikum blíže analyzováno. Výběr pouze šestiletého úseku z celého období, po které Dikobraz vycházel, je dán omezeným rozsahem magisterské diplomové práce a snahou o co nejdůkladnější bádání v otázce karikaturní reflexe Západu, tj. v této práci Spojených států amerických a Velké Británie očima Dikobrazu. Vybrané karikované události se netýkají Československa, protože tomu se již v minulosti věnoval Jiří Pernes. 15 Spojené státy americké jsou vybrány jako zobrazovaný největší nepřítel komunistického režimu a jako protipól k hlavní komunistické mocnosti, tj. Svazu sovětských socialistických republik. Velká Británie je vybrána jako jedna z hlavních evropských západních mocností. Z důvodu omezeného rozsahu diplomové práce nebylo možné analyzovat další země karikované Dikobrazem. Vymezení vybraného období 1948-1953 není náhodné, je to doba označovaná historiky jako zakladatelské období komunistického režimu v Československu. 16 Zároveň se z pohledu dějin Československa jedná o období od nástupu komunistické vlády k její stabilizaci, rok 1953 je mezníkem též jako rok, kdy zemřel J. V. Stalin a K. Gottwald, a také došlo k měnové reformě, což byl vlastně jistý symbol etablování komunistického režimu. Z pohledu světově významných událostí je počátek zkoumaného období ohraničen schválením Marshallova plánu v roce 1948, kterým mělo dojít k nastartování světové ekonomiky po druhé světové válce, konec období ukončením války v Koreji v roce 1953, tj. válečného konfliktu, do kterého byly Spojené státy americké zapojené.17 Práce je zasazena nejen do mediálně-historického rámce, který je důležitý pro její základní ukotvení, ale také do rámce společensko-politického, neboť právě na pozadí dějinných událostí lze pochopit karikaturní reflexi Západu. Vycházíme z předpokladu, že mediální obsah není vytvářen ve vzduchoprázdnu. 18 Kontext, ve 13

PERNES, J., Dějiny Československa očima Dikobrazu: 1945-1990. 1. vyd. Brno: Barrister & Principal, 2003,s. 8 14 Více v podkapitole 2.2.2 15 Této problematice se věnuje ve své knize Dějiny Československa očima Dikobrazu 1945-1990, více o něm a jeho práci v podkapitole 1.2, na Pernesovu práci zároveň předkládaná diplomová práce navazuje 16 Viz. například práce Karla Kaplana, Československo v letech 1948-1953 17 Veškeré události jsou dále analyzovány v praktické části diplomové práce, ve 3. kapitole 18 Dle teoretiků mediální konstrukce reality masová média utváří vlastní mediální realitu, která nemá příliš společného s objektivní realitou. Periodika musí provést určitou selekci při předání obrazu událostí čtenářům. Jelikož námi analyzované periodikum bylo stranické, volba jím prezentovaných zpráv se

9

kterém je mediální obsah, v našem případě karikatury, konstruován, je důležitý pro jejich správné pochopení. A právě periodika konstruují realitu kolem událostí. Obdobně ve své studii uvádí doktorka Sedláková: „Již na začátku 20. století Walter Lippmann hovořil o tisku jako o nástroji konstruování významů ovlivňujícím přístup lidí k událostem. Tvrdil, že lidé nejednají podle toho, co se událo, ale podle toho, co si na základě obrazů, které jim předkládá tisk, myslí, že se událo.“19 Zároveň dále dodává, že „ Obraz světa, který média produkují, je především lidským výtvorem, nikoli zachycením či odrazem reálně existujícího.“20 Dle doktorky Sedlákové je rozdíl mezi mediální konstrukcí reality a sociální konstrukcí reality v její jednostrannosti. Zatímco při sociální konstrukci reality můžeme mluvit o obousměrném procesu, ve kterém probíhá interakce mezi jedinci, při mediální konstrukci reality tomu tak není. Příjemci mediálního sdělení totiž nejsou většinou zahrnuti do vytváření reality.21 Časopis Dikobraz psal o Západu způsobem, který mu byl diktován komunistickou stranou. V jistém slova smyslu šlo o způsob boje, kterým se komunisté snažili ovlivnit myšlení občanů. 22 Práce se věnuje analýze počtu tohoto zobrazování, které Dikobraz karikaturně komentoval a zachycoval. Práce se však nezabývá technikou kresby, její formou ani její postupnou proměnou, ale po stručné charakteristice události se zabývá popisem karikatur a jejich četností.23 Tato práce se zaměřuje pouze na karikaturní24 reflexi Západu. Důvod k výběru právě karikatury je ten, že Dikobraz byl jedním z prvních týdeníků, jenž po poválečném období začal tímto způsobem reflektovat československé i světové dějinné události. Jiří Pernes ve své knize vyzdvihuje nepopiratelný přínos karikatury: „Právě pro citový

odvíjela od skutečnosti, jakou chtěla daná strana zobrazit. Dikobraz se tak účastnil konstruování skutečnosti kolem Západu. v SCHULZ, W., Funkce a důsledky politické komunikace. In: JIRÁK, J., ŘÍCHOVÁ, B., Politická komunikace a média, 1. vyd. Praha, Karolinum 2000. s. 24 19 SEDLÁKOVÁ, R., Mediální konstrukce reality – reprezentace druhých. In: FORET, M., LAPČÍK, M., ORSÁG, P., Média dnes: reflexe mediality, médií a mediálních obsahů. 1. vyd. Olomouc, UP v Olomouci 2008. s. 149 20 SEDLÁKOVÁ, R., Mediální konstrukce reality – reprezentace druhých. In: FORET, M., LAPČÍK, M., ORSÁG, P., Média dnes: reflexe mediality, médií a mediálních obsahů. 1. vyd. Olomouc, UP v Olomouci 2008. s. 150 21 SEDLÁKOVÁ, R., Mediální konstrukce reality – reprezentace druhých. In: FORET, M., LAPČÍK, M., ORSÁG, P., Média dnes: reflexe mediality, médií a mediálních obsahů. 1. vyd. Olomouc, UP v Olomouci 2008. s. 150 22 Podrobněji v podkapitole 2.1.1 věnované totalitnímu systému u nás, cestě k němu, jeho vývoji a charakteristice 23 To je podrobněji rozebráno v podkapitole 1.3, práce vychází z komparativní metody, se kterou u nás pracuje Miroslav Hroch 24 Podrobněji o karikatuře, spolu se zdůvodněním výběru v podkapitole 2.2.1

10

náboj, který je v karikatuře obsažen, bývala často využívána v politickém boji a nezřídka dokázala svým autorům velmi účinně posloužit. Proto se z politické karikatury badatel může dozvědět mnohem více, než z dlouhých stran méně výstižného popisu.“ 25 Ve zkoumaném období bylo v jednotlivých číslech Dikobrazu zastoupení karikaturní reflexe oproti psanému slovu přibližně poloviční. Pro lepší pochopení a orientaci je práce rozdělena do několika částí. V úvodu je vymezeno a formulováno téma diplomové práce, zároveň je zde popsán stav dosavadního zkoumání a zvolena metodologie spolu s objasněním výběru vzorku. V teoretické části práce je popsán historicko-společenský kontext, ve kterém je charakterizována politická situace v Československu v letech 1948-1953 a jeho vztah k Západu. Přiblíženo je i postavení časopisu Dikobraz, jeho základní struktura a charakteristika toho, jakým způsobem reflektuje celých čtyřicet pět let, po která vycházel. Pomocí teoretické části předkládané práce jsou v závěru shrnuty výsledky šetření. Praktická část práce je zaměřena přímo na zvolený problém, a sice analýzu karikaturní reflexe událostí, ve kterých se Spojené státy americké a Velká Británie nejčastěji angažovaly. Tato část je pro větší přehlednost a jasnou strukturaci rozdělena do podkapitol dle jednotlivých událostí, které byly Dikobrazem zaznamenávány.

1.2 Stav dosavadního zkoumání

Téma karikaturní reflexe Západu v časopise Dikobraz nebylo dosud nikým rozpracováno. Není ani mnoho prací, které by nějak hlouběji reflektovaly Západ v jakémkoli jiném pravidelně vycházejícím periodiku. Okrajově se ho dotýká Jiří Pernes ve své knize Dějiny Československa očima Dikobrazu v letech 1945-1990.26 Jeho práce je podle časových úseků rozdělena do několika částí. První část obsahuje tříleté období od roku 1945-1948, kterou nazval Léta velkých očekávání. Následuje kapitola Světlým zítřkům vstříc, kterou ohraničují léta 1948-1953. Tímto obdobím se zabývá i předkládaná práce, která zkoumá, jaké informace po tuto dobu Dikobraz o Západu 25

PERNES, J., Dějiny Československa očima Dikobrazu: 1945-1990. 1. vyd. Brno: Barrister & Principal, 2003, s. 5-6

26

PERNES, J., Dějiny Československa očima Dikobrazu: 1945-1990. 1. vyd. Brno: Barrister & Principal, 2003

11

zveřejňoval.27 V Pernesově práci následují kapitoly: 1953-1957 Léta ztracených nadějí, 1958-1969 Od Československého tání k porážce Pražského jara, 1969-1989 Veselo jako na hřbitově, a je zakončena kapitolou nazvanou 1990 Neslavný konec. Důvod, proč se Pernes tomuto historickému zdroji věnoval, uvádí sám v úvodu své knihy:„Čtenář novin a časopisů, stejně jako posluchač rozhlasu či unavený dělník, který se po dni stráveném v továrně večer posadil k televizi, nedostával objektivní informace o dění doma a ve světě. Sdělovací prostředky měly za úkol jej politicky vzdělávat a formovat jeho přesvědčení v duchu vědeckého světového názoru a pokrokového smýšlení.28 Dále vysvětluje, že týdeník Dikobraz byl právě jedním z časopisů, který měl za úkol formovat myšlení lidí, byl periodikem, které ukazovalo dějiny tak, jak je viděla komunistická strana.29 Pernesově práci se dostalo rozsáhlé kritiky, která poukazuje na nedostatečnou hloubku jeho práce. Dle slov kritiků se autor vyhýbá porovnání zaměření i úrovně jednotlivých příspěvků, přestože se v různých obdobích liší. Zároveň je kritizován i za nedostatečné přihlédnutí k vývoji tohoto periodika a jeho postupným proměnám. 30 To však nemusíme brát jako nedostatek práce vzhledem k jeho záměru poukázat na periodikum, kterému se ve svých pracích hlouběji nikdo nevěnoval. Šlo mu především o prvotní zmapování tohoto terénu, o inventarizaci událostí, které Dikobraz reflektoval, a jejich propojení s dějinami Československa. Podobným způsobem je zaměřena i předkládaná práce, pouze s tím rozdílem, že poukazuje na zobrazení Západu očima Dikobrazu v letech 1948-1953. Přesto lze konstatovat, že Pernesova práce je jedním ze základních titulů, kterým se v určitém ohledu tato práce inspiruje. Z prací, které by mohly být alespoň okrajově nápomocné při zpracování zvoleného tématu, lze připomenout studii Obraz Polska na stránkách The Times v letech 1944-1948. 31 Z ní se stala inspirací zvolená komparativní metoda výzkumu. Další autor, který se věnuje Západu v českém tisku, je Vladimír Macura. Ten analyzuje téma Spojených států amerických a Československa na pozadí kauzy mandelinky 27

Více k vytyčení tohoto období a dalším skutečnostem je uvedeno v 1. kapitole práce, zároveň je podrobně rozpracováno ve 4. kapitole 28 PERNES, J., Dějiny Československa očima Dikobrazu: 1945-1990. 1. vyd. Brno: Barrister & Principal, 2003, s. 7-8 29 Více v 2. kapitole 30 HEMELÍKOVÁ, B., Časopis dikobraz jako historický pramen, Česká literatura, 2004, roč52, č.4, s.584-585 31 KUBIŠ, K. Obraz Polska na stránkách The Times v letech 1944-1948, Pokus o rekonstrukci procesu formování veřejného mínění," In: Obraz druhého v historické perspektivě. Tisk a historická beletrie při formování historického vědomí v 19. a 20. století. Acta Universitatis Carolinae. Philosophica et historica 1, 1995. Studia Historica XLI. Univerzita Karlova. Vydavatelství Karolinum. Praha 1997, s. 87-119

12

bramborové v knize Šťastný věk. 32 Tato kniha esejů rozebírá mýty a symboly české socialistické kultury. Macurova kniha se částečně dotýká analyzovaného tématu, ale předkládaná práce nestuduje do detailů jednotlivé karikatury ani jejich symboliku, odpovídá na otázku, o čem bylo v Dikobraze ve vztahu k Západu informováno. Jedna z dalších prací, které se zabývají Spojenými státy americkými a jejich zobrazením v českém tištěném periodiku, je studie vypracovaná Pavlínou Formánkovou.33 Ta ve své práci taktéž rozebírá, jakým způsobem u nás komunisté využili přemnožení mandelinky bramborové v boji proti imperialistickému Západu. Zabývá se tak nejen tím, jak celá propagandistická akce začala, ale i jednotlivými aspekty, které byly v tomto boji použity. Vše podkládá jednotlivými karikaturami vyobrazenými v Dikobraze a jiných periodikách té doby. Pomocí Dikobrazu tak dokládá obecné poznatky o zmíněné propagandistické akci. Stejnou událost pak z jiného pohledu rozpracovává ve své diplomové práci i Tereza Holá.34 Ta sleduje jednotlivé persvazivní jazykové prostředky, které používali Rudé právo ve spojitosti s „americkým broukem“, tj. mandelinkou brambrovou. Součástí její práce je sémantický rozbor jednotlivých textů zaměřených na tuto kauzu. Na něm poukazuje na jazykové prostředky, které se v určité době komunistického režimu u nás používaly, i to, jakým způsobem se posunoval jejich význam. Všechny výše zmíněné práce se však orientují na jednu kauzu či na poměrně krátký časový úsek. Předkládaná práce však zaznamenává delší časový úsek, na kterém sleduje, o jakých událostech Dikobraz ve spojitosti se Spojenými státy americkými a Velkou Británií informoval. Dále si všímá i proměny v četnosti karikaturních zobrazení v průběhu zvoleného šestiletého období. Základní práce, které poskytují určitý pohled na časopis Dikobraz jako takový, jsou různé recenze. Mezi ně patří například články Návštěva v Dikobraze Ivana Krofty později vydané v časopise Tvorba 35 , dále Pod ostny od Jaroslava Volka otištěné v časopise Plamen36, Spravedlivě o humoru Johna Heartfielda vydané v periodiku Host

32

MACURA, V., Šťastný věk: (a jiné studie o socialistické kultuře). 1.vyd. Praha: Academia, 2008, 351 s FORMÁNKOVÁ, P., Kampaň proti "americkému brouku" a její politické souvislosti, Paměť a dějiny, 2008, roč. 2, s. 22-38 34 HOLÁ, T., Persvazivní jazykové prostředky publikované Rudým právem v rámci kampaně využívající motiv“amerického brouka“. Brno, 2011. Magisterská diplomová práce (Mgr.). MASARYKOVA UNIVERZITA. Fakulta sociálních studií 35 KROFTA, I., PELC, J., Návštěva v dikobraze, Tvorba, 1977, č.52, s.9 36 VOLEK, J., Pod ostny, Plamen, 1963, roč.5, č.12, s.136-137 33

13

do domu37, O odvaze satiriků a jiných věcech od J. R. Picka zveřejněné v Literárních novinách nebo Časopis Dikobraz jako historický pramen od Banky Hemelíkové, která článek otiskla v České literatuře 38 . Dalším zdrojem, kde jsou zveřejněny základní informace o časopisu Dikobraz, je Slovník české literatury39. K zorientování se v dějinách Československé republiky zkoumaného období pomohou publikace sledující národnostní a kulturní vývoj Československa v letech 1945-1953. Teoretická část předkládané práce je nutná pro zasazení zvoleného tématu do kontextu dějin Československa. V Československu totiž zvolené periodikum Dikobraz vycházelo a prostředí a historické souvislosti ovlivňovaly to, o čem informoval. 40 Jako prameny pro toto zjišťování byla použita kniha Přemysla Houby a Jana Rataje 41 Československo v proměnách komunistického režimu, práce Niny Pavelčíkové 42 zahrnující základní předěly vývoje Československé republiky nazvaná Klíčové mezníky vývoje ČSR po roce 1945. Dalšími prameny jsou Teorie a praxe totalitních a autoritativních režimů od Stanislava Balíka 43 , Československo v letech 1948-1953 od Karla Kaplana,44 Politický systém českých zemí od Stanislava Balíka45 a kniha Poválečné Československo 1945-1989 od Jaromíra Procházky46, která se zabývá chronologickým vývojem Československa v rozmezí téměř padesáti let. Další práce podávající informace potřebné pro ukotvení mnou předkládané práce je publikace Dějiny českých médií 20. století od Jakuba Končelíka, Pavla Večeři Orsága,

47

a Petra

která se zabývá nejen dějinami médií samotných, ale i dějinami

37

HEARTFIELD, J., Spravedlivě o humoru , Host do domu, 1962, roč.9, č.12, s.555 HEMELÍKOVÁ, B., Časopis dikobraz jako historický pramen, Česká literatura, 2004, roč52, č.4, s.584-585 39 http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=89&hl=Dikobraz+ (citováno 20.1) 40 Více v podkapitole 2.1.1 41 RATAJ, J., a HOUDA P., Československo v proměnách komunistického režimu. vyd. 1. Praha: Oeconomica, 2010, 455 s. 42 PAVELČÍKOVÁ, N., Klíčové mezníky vývoje ČSR po roce 1945. vyd. 2. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 2009. 84 s. 43 BALÍK, S., KUBÁT. M, Teorie a praxe totalitních a autoritativních režimů. 1. vyd. Praha: Dokořán, 2004, 167 s. 44 KAPLAN, K., Československo v letech 1948-1953. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1991, 146 s. 45 BALÍK, S., Politický systém českých zemí 1848-1989. 1. vyd. V Brně: Masarykova univerzita, 2003, 180 s. 46 PROCHÁZKA, J., Poválečné Československo 1945-1989. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova, 1991, 227s. 38

47

KONČELÍK, J., VEČEŘA, P., ORSÁG. P., Dějiny českých médií 20. století. vyd. 1. Praha: Portál, 2010, 310 s.

14

Československa a České republiky 20. století, a dále kniha s kulturními přesahy Přehledné dějiny české literatury 1945-1989 od Pavla Janouška,48 podávající informace z české literatury. O situaci v dobovém tisku je čerpáno z knihy O cenzuře v Československu 1945-1956 od Dušana Tomáška

49

, a z knihy Vývoj médií

v Československu od února 1948 do prosince 1950 od Petra Bednaříka.50 Pro studium historie Spojených států amerických a Velké Británie byla zvolena především práce Zahraniční politika USA od Oskara Krejčího. 51 Jde o uznávaného českého politologa, který ve své knize analyzuje historii a směřování zahraniční politiky Spojených států amerických. Pro seznámení se s historickým kontextem, který je pro odhalení karikatur důležitý, je tato práce dostatečná, protože předkládaná diplomová práce, nemá za úkol podrobný popis ani hluboké studium jednotlivých událostí, které byly Dikobrazem zobrazovány, ale má za úkol jednotlivé události najít, pojmenovat a následně pomocí komparace zjistit změny v kvantitě. Další práce, které pomáhají k orientaci v kulturních a historických přesazích ve vztahu ke Spojeným státům americkým je kniha Korejská válka od Briana Catchpole,52 popisující válečný konflikt mezi Jižní Koreou a Korejskou lidově demokratickou republikou a předkládající podrobný rozbor všech zahraničních aktivit Spojených států amerických, a Dějiny NATO od Jiřího Fidlera shrnující dějiny této organizace.53 K orientaci v historii Velké Británie byla nápomocná práce Dějiny moderní Británie od Ellise Wassona54. Pro základní definování karikatury byly využity zdroje z doby komunismu i novější 55 . Předkládaná práce zkoumá karikaturu padesátých let, proto bylo potřeba poznat i dobový pohled, a mezi studované materiály byly proto zařazeny práce Bez ubrousku od Jiřího Picka56, Karikatura bojující od Miroslava Klivara,57 Sto let české 48

JANOUŠEK, P., Přehledné dějiny české literatury 1945-1989. vyd. 1. Praha: Academia, 2012, 487 s. KAPLAN, K., TOMÁŠEK. D., O cenzuře v Československu v letech 1945-1956: studie. Praha: Ústav pro soudobé dějiny, 1994, 183 s. 50 BEDNAŘÍK, P., Vývoj médií v Československu od února 1948 do prosince 1950 in Sborník národního muzea v Praze, řada C-literární historie, 2008, roč 53, č.1-4 51 KREJČÍ, O., Zahraniční politika USA: ideje, doktríny, strategie. 1. vyd. Praha: Professional Publishing, 2009. 435 s. 52 CATCHPOLE, B., Korejská válka 1950-53. 1. vyd. v českém jazyce. Praha: BB art, 2003. 347 s. 53 FIDLER, J., MAREŠ. P., Dějiny NATO. Praha: Paseka, 1997, 243 s. 54 WASSON, E. A., Dějiny moderní Británie: od roku 1714 po dnešek. 1. vyd. Praha: Grada, 2010, 429 s. 55 Jako straší zdroje je zde chápáno vydávané během komunistického režimu, nové zdroje myšleno po roce 1989 56 PICK, J.R., Bez ubrousku. 1. vyd. Praha: Práce, 1954, 59, 4 s. 57 KLIVAR, M., Karikatura bojující: antologie současné politické karikatury a kresby 1945-1962. 1. vyd. Praha: Nakladatelství československých výtvarných umělců, 1963, 179 s. 49

15

karikatury 58 a Poezie a karikatura 59 od Adolfa Hoffmeistera, Politická karikatura Mikoláše Alše v brněnské Rašpli roku 1890 od Oldřicha Tomana.60 Z novějších zdrojů jde o knihu Šťastný věk od Vladimíra Macury.61 Hlavním pramenem pro samotný výzkum byla jednotlivá čísla časopisu Dikobraz z let 1948-1953.62

1.3 Metodologie a výběr vzorku

V předkládané práci je použita komparativní metoda doplněná o metodu kvantitativní. Oběma metodám se u nás věnuje Miroslav Hroch. Dle jeho pojetí je pro správné vypracování komparativní metody základním kritériem vyjasnění následujících otázek: definice objektu komparace, určení cíle komparativní metody, stanovení kritérií a hledisek a vyjasnění vztahu komparace s časovou osou. 63 Z tohoto jeho pojetí komparativní metody předkládaná práce vychází: 1. Definice objektu komparace: V předkládané práci jsou objektem komparace karikatury Spojených států amerických a Velké Británie

zveřejněné

v Dikobrazu v letech 1948-1953. 2. Stanovení kritérií, hledisek, podle nichž bude ke komparaci přistupováno: Kritéria komparace bylo možno předběžně stanovit po prostudování odborné literatury. Pro zjištění hledisek, která je možné najít ve všech objektech komparace, a rozhodující pro jejich volbu je jejich vztah k tématu, který řešíme. Stupeň této relevance bude případně upřesňován v průběhu výzkumu. Prvním

58

HOFFMEISTER, A., Sto let české karikatury, Praha: Státní nakladatelství krásné literatura, hudby a umění, 1955, 659 s. 59 HOFFMEISTER, A., Poezie a karikatura: slova z let třicátých a z nedávné minulosti. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1961, 130 s. 60 TOMAN, O., Politická karikatura Mikoláše Alše v brněnské Rašpli roku 1890. 1. vyd. Brno: Blok, 1983, 111 s. 61 MACURA, V., Šťastný věk: (a jiné studie o socialistické kultuře). V tomto uspořádání vyd. 1. Praha: Academia, 2008, 351 s. 62 Jedná se o veškerá čísla Dikobrazu od 6.1 1948, kdy vyšlo první úterní číslo daného roku, do 27.12 1953, kdy vychází poslední číslo zkoumaného období. 63 HROCH, M. aj. Úvod do studia dějepisu: určeno pro posl. fakulty filozof. a pedagog. Díl 5. , Metody historikovy práce. 1. vyd. Praha,1985, s. 235

16

kritériem komparace bylo určeno vyhledání jednotlivých událostí, druhým kritériem rozlišení, které z nich se dotýkají Velké Británie a které Spojených států amerických, třetím kritériem četnost karikaturních zobrazení jednotlivých událostí. Kritériem je též vývoj v čase, změna podle jednotlivých let, která je též zkoumána. 3. Určení cíle komparativní metody: Na základě zvolených kritérií komparace odpověď na otázku, o jakých událostech

týkajících se Spojených států

amerických a Velké Británie časopis Dikobraz nejčastěji informoval prostřednictvím karikatury. A zda v rozmezí vybraných šesti let došlo ke změně kvantity karikaturního zobrazení Západu, konkrétně Spojených států amerických a Velké Británie. Dílčím cílem bude zjištění, nakolik se lišila kvantita nejčastěji zobrazovaných karikatur v jednotlivých letech a také počet zobrazovaných událostí a významných osobností týkajících se obou zemí. 4. Vyjasnění vztahu komparace s časovou osou: V předkládané práci je použit chronologický postup. Doplňující kvantitativní metoda byla použita ke kvantifikaci karikatur vyskytujících se ve zvolených kategoriích v rámci zkoumaného období a ke sledování změn v počtu karikatur v čase. Nepředpokládáme, že by se o Západu, tj. o námi zvolených zemích, informovalo stejně často. Proto jsme si rozdělili Západ na dvě zkoumané jednotky (Spojených států amerických a Velké Británie) 64 , které časopis zobrazoval prostřednictvím karikatur. Práce zároveň vychází z premisy, že se bude lišit počet karikaturního zobrazování Spojených států amerických oproti Velké Británii a že jim bude věnováno více prostoru. 65 Ke stanoveným cílům dospějeme za použití výše definovaných kritérií srovnání. Jak již bylo výše uvedeno, předkládaná práce popisuje dějiny chronologicky, přičemž na kratším časovém úseku, než zvoleném období šesti let, by nebylo možné jednotlivé události a jejich proměny v četnosti reflektování, dostatečně zaznamenat. Zkoumaný vzorek představuje dobu od 6. ledna 1948, kdy vyšlo první číslo tohoto roku, do 29. prosince 1953, kdy bylo publikováno poslední číslo v námi zkoumaném období. 64 65

Zdůvodnění výběru právě těchto zemí v podkapitole 1.1 Vysvětleno v podkapitole 1.1

17

Tento časový úsek je vymezen zakladatelským obdobím komunistického režimu v Československu a z pohledu světově významných událostí schválením Marshallova plánu a ukončením války v Koreji.66 V celém zkoumaném období vycházel Dikobraz každé úterý jako osmistránkový časopis. Dohromady bylo analyzováno jeho devět set osmdesát sedm karikatur, které byly vybrány na základě níže uvedených atributů. Relevantnost jednotlivých karikatur je určena přímým zaměřením na Západ a je hledána v jejich obsahu pomocí odpovídajících klíčových obrazových a slovních vyjádření. Pro relevanci jsou zásadními státní symboly67 Spojených států amerických a Velké Británie, uvedení jejich přímého názvu či měst nacházejicích se v dané zemi, karikaturní zobrazení známých osobností (američtí či angličtí politici, celebrity) nebo známých událostí.68 Veškeré tyto atributy jsou hledány v jednotlivých karikaturách. Pokud není souvislost se Spojenými státy americkými či Velkou Británií jistá, například při vyobrazení imperialisty bez přímé souvislosti s jednou ze zkoumaných zemí, není možné karikaturu zařadit do zkoumaného vzorku. Není totiž jisté, že se jedná o Spojené státy americké či Velkou Británii, neboť se může jednat o jinou z často zobrazovaných západních zemí, které však nejsou předmětem tohoto výzkumu, jelikož bychom přesáhli možnosti diplomové práce. Před samotným výzkumem byl provedem předvýzkum k ověření relevance zvolených atributů a upřesněnění konkrétních hledisek výzkumu.69 V předkládané práci není upřednostněna žádná z rubrik Dikobrazu, posuzována je relevance u všech otištěných karikatur mezi léty 1948-1953. Nejdříve byly vyhledány veškeré karikatury vztahující se ke zvolenému tématu a poté určeny kategorie podle zaměření na nejčastěji zobrazované události: OSN, Marshallův plán, Letní olympijské hry ve Velké Británii, NATO, Mandelinka bramborová, Volby ve Velké Británii, Válka v Koreji, 66

Vysvětleno v podkapitole 1.1 Například pro jistou představu: Spojené státy americké – orel, Velká Británie – lev, dále jsou brány v potaz peněžní měny jednotlivých zemí, které často napomáhají při identifikaci karikatur a jejich správného zařazení k dané zemi 68 Jednotlivé kategorie byly zvoleny na základě studia historie Spojených států amerických a Velké Británie a studia knih, které okrajově karikaturu o Západu rozebírají, viz, Sto let české karikatury od Adolfa Hoffmeistera a Karikatura bojující od Miroslava Klivara. Z důvodu nedostatečné literatury, která by uceleně definovala, jakým způsobem jsou události či osobnosti karikovány, byla nutná konzultace s Ivanem Hanouškem (předním českým odborníkem na studium karikatury), která napomohla ke stanovení jasných atributů „americkosti“ či „britství“. 69 Předvýzkum byl proveden tak, že byl analyzován z každého zkoumaného roku jeden měsíc, konkrétně: 1948(únor), 1949 (duben), 1950 (červen), 1951 (srpen), 1952 (říjen), 1953 (prosinec) 67

18

Kolonialismus, Rasová segregace ve Spojených státech amerických a BBC a Hlas Ameriky. Hlavním kritériem pro zařazení karikatury do těchto jednotlivých kategorií je její obsah. Některé karikatury se dotýkají více událostí najednou, ty jsou proto zařazeny do více příslešných kategorií.70 Vyřazeny byly takové karikatury, které nereflektovaly přímo nějakou konkrétní událost, ale pouze zobrazovaly Západ jako takový. 71 Toto vyřazení se týkalo i některých karikatur reflektujích organizace OSN a NATO (tj.vybraných kategorí) v případě, že nezobrazovaly žádnou aktuální událost s nimi spojenou, tedy pozornost byla zaměřena jen na dobově aktuální události. Karikatury zaznamenávající v malém množství další události (1-9 karikatur ve vztahu k jedné události) 72 byly zařazeny do již nezkoumané kategorie nazvané “ostatní”. 73 Těmto karikaturám kromě započítání do celkového počtu karikatur nebyla dále věnována pozornost. Byl tak ale získán přesný počet všech karikatur a zjištěno, jak se proměňuje kvantita karikaturního zastoupení Spojených států amerických a Velké Británie v Dikobraze. Nakonec byly karikatury analyzovány, aby byly získány odpovědi na výše uvedené otázky. Při analýze karikatur je potřeba si uvědomit, že jejich produkce plně spadala pod kontrolu komunistické strany, to však není předmětem našeho výzkumu, proto tomu není věnována hlubší pozornost. K objasnění jednotlivých historických událostí je použita odborná literatura vydaná po roce 1990, která už nebyla pod vlivem komunistické strany. Starší odborná literatura byla použita pouze k objasnění historického kontextu74 a při studiu politické karikatury.

70

Např.: na jedné a téže karikatuře byla zobrazena událost týkající se organizace NATO, čili spadá do kategorie nazvané NATO, zároveň zde byl karikován i Marshallův plán, čili spadá i do kategorie nazvané Marshallův plán 71 Tím máme na mysli například karikatury, kterými autoři obecně karikovali kapitalisty (jako ty bohaté, tlusté vykořisťovatele) nebo život na Západě (kde musí obyčejný člověk krást, aby se uživil). 72 Dělítko mezi karikaturami zařazenými do zkoumaných kategorií (tj. čítající 10 a více zobrazení jedné události za celé zkoumané období) a karikaturami zaznamenanými pouze v kategorii „ostatní“ (tj. 9 a méně zobrazení jedné události za celé zkoumané období) bylo zvoleno po ukončení předvýzkumu, ze kterého vyplynula konkrétní představa o množství karikatur zaznamenávajících různé dobově aktuální události a o vypovídající hodnotě tohoto počtu. 73 Jednalo se například o karikatury týkající se svržení atomových bomb v Japonsku, volby Miss ve Spojených státech amerických, vztahu Američanů k indiánům, voleb ve Spojených státech amerických, mccarthismu nebo vztahu k ostatním zemím, jako jsou Belgie, Maďarsko, Německo apod. 74 Více v podkapitole 1.2

19

2. Teoretická část

2.1 Mediálně-historický a společensko-politický kontext vývoje Československa v letech 1948-1953

Tato kapitola je věnována stručnému mediálně-historickému a společensko politickému kontextu vývoje Československa v letech 1948-1953, a to i ve vztahu k Západu. Výběr zkoumaného období je určující i pro praktickou část práce, neboť na základě něho budou v závěru shrnuty zjištěné poznatky. Zabývá se také situací v tehdejším československém tisku. Přes hlavní zájem sledovaný předkládanou prací, tj. karikaturní zobrazování Západu, je potřeba nastínit i situaci v Československu v období našeho zkoumání, a to pro pochopení postavení českého periodika Dikobraz ve spojitosti s dobou, ve které informace poskytoval. Nastíněná stručná poválečná historie Československa tak má napomoci k této celkové orientaci.

2.1.1 Totalitní systém v Československu, cesta k němu, jeho charakteristika a vývoj v letech 1948-1953

„Poválečná budoucnost střední Evropy vyplývala především z výsledků druhé světové války a následujícího vývoje mezinárodní situace.“75 Po skončení druhé světové války se nabízely dvě možnosti směřování vývoje Československa; buď orientace na západní státy, nebo na Východ. Demokraticky smýšlející část obyvatelstva spolu s prezidentem Eduardem Benešem viděla budoucnost země v jejím opětovném navázání na předválečné tradice, a sice parlamentní demokracii a tržní ekonomiku. Proti těmto snahám se stavěli představitelé komunistického strany, kteří chtěli nastolit svůj režim s orientací na Východ a s naprostou izolací vůči západním státům. Na konci druhé světové války a během postupu Sovětského svazu na Balkán chtěly západní velmoci uchránit vlastní zájmy, proto došlo k dohodě o rozdělení

75

PROKŠ, P., Československo a Západ 1945-1948, Vztahy Československa se Spojenými státy, Velkou Británií a Francií v letech 1945-1948, Praha, 2001, s. 290

20

sfér vlivu, která měla udržet Sovětský svaz ve vytyčených hranicích. Předpokladem bylo, že Sovětský svaz zachová pluralitní politický systém jednotlivých zemí, jejich tržní ekonomiku a volné vztahy se Západem. To se však nepodařilo, a Československo se tak stalo jednou ze zemí, které se ocitly ve sféře zájmu Sovětského svazu. Roku 1945 byl vyhlášen Košický vládní program 76 československé vlády, v němž komunisté v rámci zahraniční spolupráce agitovali za těsnou spolupráci se Sovětským svazem. Demokraté naopak prosazovali mezinárodní postavení Československa a jeho roli mostu mezi Západem a Východem.77 Po druhé světové válce byla důležitá rychlá obnova země, v níž Československu mohla pomoci nejsilnější mocnost Západu, tedy Spojené státy americké. Po vítězství komunistů ve volbách v roce 1946 však vzrostl jejich vliv a zahraniční politika Československa se orientovala na Sovětský svaz. Velká Británie jako hlavní západoevropská mocnost měla po druhé světové válce problém s udržením svého impéria, a tak se pro ni střední Evropa stala politicky okrajovou záležitostí, kterou přenechala Sovětskému svazu. Američané naznačovali v roce 1947 svůj postoj a nutnost zamezit rozšíření komunismu v Evropě. Jednou z možností k rychlému obnovení poválečného evropského hospodářství představoval Marsahallův plán

78

, kterého

Československo chtělo využít. Přesto však nakonec bylo nutno po zásahu Sovětského svazu odstoupit od jeho přijetí. Vztahy Československa se Západem se následně začaly zhoršovat. Velká Británie se navíc ocitla v hospodářské krizi, kterou ji pomohly překonat Spojené státy americké, jež však na oplátku vyžadovaly ostrý postup proti vlivu Sovětského svazu. Tento postup Američanů a Britů tak následně ochladil dosavadní československo-britské vztahy.79 Ještě před únorovou revolucí sílily konflikty mezi stranami vládní Národní 80

fronty , čehož komunisté využili k získání majoritního postavení ve společnosti, 76

Mimo jiné tento program zrušil soukromé podnikání v médiích. Po roce 1948 začala komunistická strana přibližovat své působení sovětskému modelu, zahrnovalo to také oblast médií. Novým úkolem hromadně sdělovacích prostředků bylo změnit myšlení lidí k obecnému souhlasu s politikou Komunistické strany Československa a jí se také média zodpovídala. 77 Snaha Československa o spolupráci se Západem však nestačila, nutná byla i vůle Západu spolupracovat s námi, ta však z obavy z Moskvy chyběla. To tak oslabovalo důvěru československých demokratů v Západ, oproti tomu komunisti měli oporu v Sovětském svazu. Více v knize Prokš, P., Československo a Západ 1945-1948, s. 287 78 Více v 3. kapitole 79 Více v knize Petra Prokše Československo a Západ 1945-1948, s. 285-291 80 Národní fronta bylo původně uskupení politických stran, které se spojily proti nacistické okupaci, u nás šlo o Komunistickou stranu Československa (KSČ), Československou stranu národněsocialistickou

21

kterého v únoru 1948 i dosáhli. Toto vítězství zařadilo Československo do sovětského bloku, a Američané tak definitivně omezili hospodářské vztahy s Československem. Už roku 1947 komunistická strana rozpoutala boj proti demokratickým stranám formou různých obvinění z protinárodní a protistátní činnosti.81 Revoluční rok 1948 a následná vláda jedné strany mění dosavadní zřízení. Během následujících pěti let byly položeny základy nového mocenského systému, jeho ekonomiky, politiky i sociální struktury.82 Dosavadní politický systém se změnil na totalitní režim založený na komunistické ideologii.83 V důsledku těchto změn prezident Beneš podal dne 7. června 1948 demisi a v jeho funkci ho vystřídal první dělnický prezident Klement Gottwald. Společnost se změnám bránila, snahou komunistů však bylo zbavovat se nepřátelských elementů vnitřních i vnějších a upevňovat svou moc rozložením dosavadního státního aparátu a následným zestátněním národního hospodářství. Tak bylo zlikvidováno soukromé vlastnictví a komunistická strana se stala monopolním vlastníkem průmyslu. 84 Své snahy o ovládnutí celé společnosti prosadila prostřednictvím ovládnutí výkonné moci ve státě, která sice dle Ústavy patřila vládě, ale ve skutečnosti ji spravoval Ústřední výbor Komunistické strany Československa a jeho první tajemník.85 Komunistická strana tak uchopila moci ve společnosti a udržela si ji až do Sametové revoluce v roce 1989. Počet (ČSNS), Československou stranu demokratickou (ČSSD) a Československou stranu lidovou (ČSL), na Slovensku šlo o Komunistickou stranu Slovenska (KSS) a Demokratickou stranu (DS), Poválečné Československo 1945-1989, Procházka, s. 9, více v knize: KONČELÍK, J., VEČEŘA, P., ORSÁG, P., Dějiny českých médií 20. století. vyd. 1. Praha: Portál, 2010, s.132 citujeme „ČSSD její nové prokomunistické vedení v čele se Zdeňkem Ferlingerem natolik vnitřně rozvrátilo, až ji KSČ tzv. sloučením 27. června 1948 pohltila. V českých zemích tak nadále působily již jen dvě nekomunistické (ale na vůli KSČ závisle) politické strany…Československá strana lidová a Československá strana socialistická“ 81 RATAJ, J., HOUDA, P., Československo v proměnách komunistického režimu, Nakladatelství Oeconomica, Praha, 2010, s. 53 82 KAPLAN, K., Československo v letech 1948-1953. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1991, s. 5 83 Komunistická ideologie vycházela z marxisticko-leninské teorie, která se považovala za jediný, vysoce racionální systém k vědeckému poznání zákonitosti vývoje lidské společnosti. Podle ní byl vykořisťovatelský liberální kapitalismus odsouzen k zániku a dělnická třída měla nastolit vysoce humánní společnost - komunismus. České národní vědomí tak bylo vystřídáno socialistickým vlastenectvím, které bylo charakterizováno jako snaha u nás vystavět socialismus. Ten byl založen na diktatuře proletariátu, kolektivizaci a industrializaci. Černobílé vidění světa v podobě dělník - uvědomělý komunista a kapitalista-vykořisťovatel bylo konstruováno prostřednictvím veřejně sdělovacích prostředků. „Věřejné sdělovací prostředky byly předběžně censurně instruovány mimoústavními orgány KSČ a státu, zvláště tiskovým odborem ÚV KSČ.“ Více v knize RATAJ, J., HOUDA, P., Československo v proměnách komunistického režimu, Nakladatelství Oeconomica, Praha, 2010. 84 RATAJ, J., HOUDA, P., Československo v proměnách komunistického režimu, Nakladatelství Oeconomica, Praha, 2010, s. 73 85 BALÍK, S., Politický systém českých zemí 1848-1989, Masarykova univerzita v Brně, Brno, 2003, s.135

22

jejích členů zaznamenal vysoký nárůst již na konci roku 1948 a v poměru k počtu obyvatel se tak stala největší komunistickou stranou na světě.86 Komunistická strana se stala hlavní mocí v Československu, na jehož poválečné obnově se podílela. V jejím stínu se ocitla i původně nadstranická organizace Revoluční odborového hnutí, které se stalo nejvýznamnější společenskou organizací a vydavatelem tištěných médií v Československu.

87

Pod Revoluční odborové hnutí spadalo

i nakladatelství Práce, které vydávalo Dikobraz do roku 1957, než toto nakladatelství přešlo plně pod kontrolu Ústředního výboru Komunistické strany Československa.88 Již na počátku převzetí moci komunisty vyvolala nastalá politická situace velkou vlnu emigrace. Do zahraničí tak odešlo mnoho českých vzdělanců89, kteří nesouhlasili s nastalou politickou situací. Kromě příznivců komunistické strany, jejíž postavení ve společnosti se teprve upevňovalo, zde zůstali i její odpůrci, ti však byli sledováni a hlídáni. V 50. letech upevnila komunistická strana své postavení mimo jiné i pomocí politických procesů, prostřednictvím nichž eliminovala protikomunistickou opozici.90 Významnými událostmi roku 1953 bylo úmrtí J.V. Stalina a následně i Klementa Gottwalda. Po převzetí moci komunisty Československo přerušilo vztahy se Západem, který byl nadále nazýván přízvisky imperialistický, podvratný, nepřátelský. To se týkalo nejen zahraniční politiky, ale také zahraničního obchodu. Slepé vidění jednoho dogmatu, komunistické ideologie bez možnosti pluralismu, ale také izolace, která u nás spočívala ve stýkání se pouze s Východem, a nutná naprostá separace od Západu, to jsou jen některé z důvodů, proč lze prvních pět let komunistického režimu charakterizovat jako totalitní etapu vývoje Československa.

86

RATAJ, J., HOUDA, P., Československo v proměnách komunistického režimu, Nakladatelství Oeconomica, Praha, 2010, s.75 87 KONČELÍK, J., VEČEŘA, P., ORSÁG, P., Dějiny českých médií 20. století. Vyd. 1. Praha: Portál, 2010, s.146 88 Více v podkapitole 2.2.2 89 Mezi takové patřili namátkou Pavel Tigrid, Ferdinand Peroutka, Jiří Voskovec, Bohuslav Martinů, Rudolf Firkušný, Rafael Kubelík. Více v knize PROCHÁZKA, J., Poválečné Československo 1945-1989, 1.vyd.Praha: Univerzita Karlova, 1991, s.48 90 KONČELÍK, J., VEČEŘA, P., ORSÁG, P., Dějiny českých médií 20. století. vyd. 1. Praha: Portál, 2010, s.132

23

2.1.2 Tištěná média vycházející v Československu v letech 1948-1953

Jak již bylo předesláno, komunistická strana ovládla nejen politickou a ekonomickou základnu Československa, nárokovala si i výhradní kontrolu nad kulturní a uměleckou základnou. Ta ji měla pomoci získat prvořadý vliv na utváření veřejného mínění pomocí ovládnutí veškerého tisku, který konstruoval realitu91 tak, jak ji komunistická strana chtěla předat svým občanům, jelikož si byla vědoma vlivu médií na veřejné mínění.92 „Základní úlohou médií bylo vyvolávat masový souhlas veřejnosti s politikou KSČ.“93 Takto ovládaná média, neboli hromadné sdělovací prostředky,94 se tak do jisté míry snažila o transformaci uvažování čtenářů a jejich výchovu v duchu komunistické ideologie. Konstruování reality hlídala komunistická strana pomocí cenzurních opatření, po jejichž zavedení se radikálně snížil počet nakladatelství a vydavatelů periodik. Většina z nich byla v rámci centralizace rozpuštěna nebo podřízena Svazu československých spisovatelů,95 který nahradil předchozí Syndikát českých spisovatelů. Jak shrnuje Petr Bednařík ve své knize Dějiny českých médií od počátku do současnosti, byla tisku, rozhlasu i filmu v této době přisouzena propagandistická role výchovné, přesvědčovací a osvětové instituce.96 Média byla řízena ministerstvem informací a osvěty 97 a zároveň Kulturním a propagačním oddělením Ústředního výboru Komunistické strany Československa. Cenzurní opatření byla po únoru 1948 prováděna pomocí nejrůznějších stranických kontrol tisku, policejními a mocenskými zásahy, politickým ovlivňováním činnosti jednotlivých institucí či řízením redakcí po stranických liniích. Cenzuru prováděly 91

Více v 1.1 podkapitole „Bylo tedy třeba vytvořit podmínky pro to, aby bylo možné tato média a jejich produkci kontrolovat a působit na ně – a jejich prostřednictvím vychovávat veřejnost.“ Více v BEDNAŘÍK, P., JIRÁK, J., KÖPPLOVÁ, B., Dějiny českých médií: od počátku do současnosti . vyd. 1. Praha: Grada, 2011. 439 s. Žurnalistika a komunikace. s. 251 93 BEDNAŘÍK, P., Vývoj médií v Československu od února 1948 do prosince 1950 in Sborník Národního muzea v Praze, řada C-literární historie, 2008, roč 53, č.1-4, s. 55 94 Hromadné sdělovací prostředky bylo označení, kterým se v té době (v době komunistického režimu v Československu) média nazývala. 95 Svaz československých spisovatelů měl stanovy, dle stanov platných pro Svaz sovětských spisovatelů z roku 1934. Jednalo se tak o plnou orientaci na Sovětský svaz a utužení komunistického režimu u nás. Za jedinou tvůrčí metodu byl prohlášen socialistický realismus. Více v knize JANOUŠEK, P.,Dějiny české literatury 1945-1989, II., 1948-1958,Praha:Academia, 2007, s.28-34 96 BEDNAŘÍK, P., JIRÁK, J., KÖPPLOVÁ, B., Dějiny českých médií: od počátku do současnosti . vyd. 1. Praha: Grada, 2011. 439 s. Žurnalistika a komunikace. s. 251 97 Ministrem se stal v námi zkoumaném období Václav Kopecký 92

24

i povolávací komise, ediční a redakční rady. 98 Janoušek, zabývající se dějinami české literatury, uvádí:„V přechodném období od února 1948 do dubna 1953, tedy do vzniku ústřední instituce kontrolující veškerá masmédia, měla cenzura v Československu podobu stranického řízení tisku, kultury a osvěty, rozptýleného do různých organizací a užívajícího různých metod.“99 Dále Petr Bednařík ve své práci Vývoj médií v Československu od února 1948 do prosince 1950 uvádí, že komunistům v prosazování jejich moci pomohla vazba na Revoluční odborové hnutí. „Odboráři v tiskárnách odmítali tisknout nekomunistická periodika.

Zaměstnanci

z elektrických

podniků

v Praze

vyhrožovali

vypnutím

elektrického proudu redakcím, které by nesouhlasily s politikou KSČ.“100Zároveň byla zavedena státní regulace papíru do tiskáren. Síla cenzurních opatření se postupem času mírnila a znovu utužovala. Pokud chtěl autor v daném období své práce publikovat, musel zvažovat jejich výběr, a tak vlastně probíhala v každém z nich autocenzura. To formovalo a zároveň deformovalo zobrazování politického i kulturního dění. Mezi občany se tak dostávaly pořád stejné, jednotvárné, černobílé a dogmatické názory.101 Po roce 1948 byla zastaveno vydávání veškerých periodik publikujících názory protichůdné od ideologie komunistické strany a následně byla budována nová periodika, která názory komunistické strany podporovala.102 Cenzurní úřad kontroloval materiály, které měly být v periodikách zveřejněny, vytištěny pak byly jen ty příspěvky, které byly označeny služebním číslem příslušného cenzora. „Koncem roku 1950 přistoupila stranická byrokracie k dalšímu opatření, jež mělo posílit její přímou kontrolu nad periodiky. Zavedla funkci tzv. dohlížecích redaktorů jmenovaných tajemníky KSČ a sledujících časopis z hlediska ideové nezávadnosti. Definitivní krok zajišťující komunistickému režimu kontrolu novin a časopisů pak přineslo zřízení Hlavní správy 98

JANOUŠEK, P., Dějiny české literatury 1945-1989, II., 1948-1958, Praha:Academia, 2007, s.61-62 JANOUŠEK, P., Dějiny české literatury 1945-1989, II., 1948-1958, Praha:Academia, 2007, s.62 100 BEDNAŘÍK, P., Vývoj médií v Československu od února 1948 do prosince 1950 in Sborník národního muzea v Praze, řada C-literární historie, 2008, roč 53, č.1-4, s.53 101 Více ve 3. kapitole 102 Mezi zastavená periodika můžeme zmínit-Akord, Arch, Sobota či Vyšehrad. Mezi dalšími zastavenými byla i taková, která proti komunistické straně nijak nebrojila-Čtenář, Divadelní zápisník, Listy, Kolo, Kytice. JANOUŠEK, P., Dějiny české literatury 1945-1989, II., 1948-1958, Praha:Academia, 2007, s. 83 99

25

tiskového dohledu v dubnu 1953, s níž byla do českého tisku, včetně literárního, zavedena regulérní předběžná cenzura.“103

2.2 Satirický týdeník Dikobraz

Tato kapitola je věnována karikatuře. Pro její podrobnou analýzu není dostatek prostoru a není to také předmětem práce, proto je pouze obecně charakterizována. Zároveň je zde popsáno, jak karikaturisté západní země karikovali. Neméně důležitou částí této kapitoly je popis vývoje časopisu Dikobraz a jeho struktury v letech 19481953. Díky tomuto teoretickému seznámení s Dikobrazem bylo následně lehčí zorientovat se v něm při hledání materiálu pro praktickou část práce. Zároveň je touto kapitolou demonstrován důvod pro výběr tohoto periodika, který byl deklarován v podkapitole nazvané Formulace tématu, jeho vymezení a základní pojmy.

2.2.1 Karikatura jako zbraň

Podrobné studium karikatury není předmětem této práce, přesto je nezbytné ujasnit si, co bude za karikaturu považováno. Její definici uvádí Masarykův slovník naučný: „Karikatura (z it.) vylíčení n. předvedení osoby, předmětu děje ve vybraných, charakteristických, směšných n. odporných rysech, zveličených a přemrštěných, aby se staly každému více méně zřejmými, nebo aby pak působily svou tendencí moralizující, politickou nebo sociální.“

104

Karikatura pochází z italského slova caricare, což

v překladu znamená „přehánět či nadsazovat“. 105 Karikatura tedy zveličuje a přehání určité rysy zvoleného jevu a snaží se tak poukázat na zjevné nedostatky či slabé stránky zobrazovaného jevu. K tomuto výsměšně kritickému či satirickému zapůsobení využívá nejčastěji

nadsázku

a zdůraznění.

Karikaturní

vyobrazení

nejčastěji

pohotově

a bezprostředně reaguje na právě probíhající události ve společnosti. Složité myšlenky

103

JANOUŠEK, P., Dějiny české literatury 1945-1989, II., 1948-1958, Praha:Academia, 2007, s.83 Masarykův slovník naučný, s. 925 105 KOVÁŘOVÁ, Z. Slovník literární teorie. 2. rozš. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1984, s.167 104

26

a rozsáhlé texty shrnuje do jediného obrazu, jenž je pak vyjádřen buď pouze kresbou, nebo kresbou doplněnou o text. Ke zvolenému zaměření výzkumu je relevantní studium karikatury politické, která hrála významnou roli v době, která je v předkládané práci sledována. Tato karikatura kritiku zaměřuje proti svému nepříteli.106 Politická karikatura se mimo jiné vyznačuje přechodem z naivního humoru na útočný a svíravý. 107 Právě hranice mezi smíchem a nenávistí, lehkou komedií a krvavou satirou je v podání politické karikatury často nepostřehnutelný.108 Politická karikatura se tak nejčastěji objevuje v období krizí, ať už na poli kulturním či politickém. Podnětů, které autory motivovaly k její tvorbě, je mnoho. Jedná se o kritiku vládnoucích stran nebo k zaznamenání vlastní nespokojenosti a útlaku. Miroslav Klivar svou knihu pojmenoval Karikatura bojující, čímž naznačuje, jak karikaturu vnímá. Karikatura v jeho podání nese rys útočnosti a nemilosrdnosti oproti například kresbě humorné. Stejně jako jiné publicistické žánry, bojuje karikatura proti bezpráví tužkou. „Lidsky se smát a třídně nenávidět, to jsou dvě základní složky české národní povahy, které s historickou přesností zrcadlí vývoj české karikatury.“109 Na jedné straně se jedná o výtvarné zobrazení publicistiky, na straně druhé je samostatným výtvarným žánrem110. Není jednoduché tento útvar zařadit, což dokládají i úvodní věty v knize Miroslava Klivara: „Bylo by bláhové vtěsnat ji do škatulek žánrů, stejně jako nevědět, že nenáleží jen jednomu umění.“111 Politická karikatura je zbraní, která se objevuje vedle žurnalistiky slovní, mezi novináře tak vstupuje žurnalista kreslíř.112 Hlavním kritériem při tvorbě karikatury je myšlenka, kterou karikaturisté karikují zjednodušeně, aby pak byla srozumitelná čtenářům. „Snad v žádném jiném oboru výtvarné práce není vyjádření myšlenek a idejí tak nápadné jako v karikatuře.“ 113

106

TOMAN, O., Rozsah výtvarné a společenské funkce karikatury, in Politická karikatura Mikoláše Alše v brněnské Rašpli roku 1890, Brno, 1983, s.22 107 Příklady politické karikatury, spolu s její analýzou v praktické části práce, 3. kapitola 108 HOFFMEISTER, A., Sto let české karikatury. Praha: Státní nakladatelství krásné literatura, hudby a umění, 1955, s. 11 109 HOFFMEISTER, A., Sto let české karikatury. Praha: Státní nakladatelství krásné literatura, hudby a umění, 1955, s. 7 110 PYTLÍK, R., Český kreslený humor XX. Století, Odeon, Praha, 1988, s.7 111 KLIVAR, M., Karikatura bojující, Nakladatelství československých výtvarných umělců, 1963, s.5 112 HOFFMEISTER, A., Sto let české karikatury. Praha: Státní nakladatelství krásné literatura, hudby a umění, 1955, s. 220 113 TOMAN, O., Rozsah výtvarné a společenské funkce karikatury, in Politická karikatura Mikoláše Alše v brněnské Rašpli roku 1890, Brno, 1983, s.14

27

Karikatura zobrazuje nejen známé osobnosti, ale také jejich činy a události, které probíhají ve společnosti. Zároveň karikaturisté kreslí politické strany, sociální či obecné jevy v podobě neživých věcí.114 Ondřej Chrobák ve své práci nazvané Není české karikatury, uvádí: „Karikatura v tomto smyslu není jen zvýrazněním určitých vlastností (například dlouhého nosu), ale zcela novým samoznakem-autonomním dílem se vztahem k zobrazovanému objektu. Splňují-li satirické kresby tyto formální požadavky, které vesměs stojí v opozici proti klasické akademické tradici, není důvod, aby nebyly řazeny ke karikaturám…Zatímco satirická a humoristická kresba má blíže k realismu, karikatura výrazně abstrahuje a jednou z jejich hlavních zbraní je deformace.“115 Pro vznik jakékoli karikatury je dle Adolfa Hoffmeistera potřeba nějaké vady v politickém, kulturním či sociálním systému.116 Miroslav Klivar pak vidí jako hlavní rys karikatury její kritičnost, ať už je veselá či vážná, laskavá i útočná. Podle něho tak není nepolitické karikatury.117 Ve 40. a 50. letech 20. století můžeme karikaturisty rozdělit do několika kategorií. První skupinou byli karikaturisté z povolání, další pak autoři, kteří se věnovali karikatuře pouze okrajově, poslední skupinou byli lidé, kteří jinak výtvarně činní nebyli. Autoři, kteří v daném období publikovali v Dikobrazu, patří ve velké většině do první skupiny autorů, kde za zmínku stojí Antonín Pelc, Zdeněk Kratochvíl, Otakar Mrkvička, Josef Novák a Leo Haas, jelikož se jména kreslířů zkoumaných karikatur stále opakovala, nebylo složité poznat, že se jedná o karikaturní vyobrazení. Důvodem pro výběr karikaturní reflexe Západu v časopise Dikobraz byl jeho hlavní rys, a to snaha podat lidem co nejsrozumitelněji informace. Podporu pro upřednostnění tohoto žánru před jinými je možné najít i v práci Adolfa Hoffmeistera: „Tento kreslící žurnalista vládne mocnou zbraní, její účinek neomezuje se pouze na čtenáře jednoho jazyka, nýbrž i na publikum jinojazyčné, právě ten

114

CHROBÁK, O., Není české karikatury, in V okovech smíchu:karikatura a české umění 1900-1950, s.

8 115

CHROBÁK, O., Není české karikatury, in V okovech smíchu:karikatura a české umění 1900-1950, s.

8 116

HOFFMEISTER, A., Sto let české karikatury. Praha: Státní nakladatelství krásné literatura, hudby a umění, 1955, s.220 117 KLIVAR, M., Karikatura bojující, Nakladatelství československých výtvarných umělců, 1963, s.8

28

kosmopolitický ráz kreslící žurnalistiky dává jí dokonce někdy i převahu nad žurnalistikou píšící.“118 Karikaturista často na zobrazovaných postavách nebo událostech zdůrazní jejich viditelné rysy, případně typické projevy, na základě kterých je čtenář snadno pozná. „Staří bardi ještě odolávali alespoň formálně, mladí už hlavně pokud jde o obsah, se vzorem řídili. Dikobraz a Rudé právo, v Práci pak Ota Štenbera zalidňovali stránky vyzáblými strýčky Samy(ve fraku a v cylindru s americkou vlajkou), symboly nepřítele byly US dolary, děla valečných lodí, mlácení černochů, výraz Wall Street se stal sprostším než prdel a „Only for white“ nejčastějším textem v obrázcích. Karikaturisty nadužívanou „Coca-Colu“ považoval tehdejší občan ČSR za něco mezi jedovatým absintem a tekutým kokainem. Jen krátkou chvíli vystřídali zlé Američany (Trumana, Nixona) a zlé Němce (Adenauer) či Francouze (de Gaulle) také jihoslovanský president – krvavý pes Tito. Pokud jde o domácí scénu, ta se zaměřovala na milionáře, emigranty, šmelináře, kulaky, sabotéry, bulače a absentéry, a později na příživníky, nepoctivé řemeslníky resp. prodavače a číšníky.“119 Nedílnou součástí pochopení karikatury je poznání kontextu, ve kterém byla tvořena, protože na základě toho můžeme porozumět tomu, co chtěl autor její pomocí sdělit. To v rámci předkládané práce znamenalo seznámit se podrobněji s dějinami Spojených států amerických a Velké Británie. Na základě toho pak bylo dohledáno v odborné literatuře,

120

jakým způsobem byly karikaturně zobrazovány známé

osobnosti, které s vybranými událostmi souvisely. Nápomocné byly také konzultace s předním českým znalcem karikatury Ivanem Hanouškem, díky kterému bylo jednodušší porozumět „dikobrazí“ karikatuře zaměřené na Západ a stanovit si tak kritéria, podle nichž byly karikatury vyhledávány a kategorizovány.121

118

HOFFMEISTER, A., Sto let české karikatury. Praha: Státní nakladatelství krásné literatura, hudby a umění, 1955, s. 220 119 Tuto citaci poskytl Ivan Hanoušek ze svého dosud nepublikovaného TV scénáře pro televizní seriál o kresleném humoru, který mi zaslal v elektronické podobě. 120 Hlavní poznatky bylo možné získat z knihy Sto let české karikatury, kterou sepsal Adolf Hoffmeister a knihy Karikatura bojující od Miroslava Klivara. 121 Více v 1.1 podkapitole, zaměřené na metodologii a výběr vzorku

29

2.2.2 Vznik, vývoj a struktura časopisu Dikobraz

Ivan Hanoušek připouští, že zakladatel periodika Jaroslav Vojtěch se při založení Dikobrazu inspiroval v britském Punchi, nicméně později již má Dikobraz předlohu jinde: „Podle sovětského příkladu byl pro Dikobraz hlavním vzorem moskevský satirický týdeník (vydávaný ÚV KSSS) Krokodýl.“122 Časopis Dikobraz začal vycházet v poválečném období jako nezávislé periodikum odborářského nakladatelství Práce. První číslo vyšlo dne 25. července 1945. Následně bylo možné odebírat tento týdeník každé úterý až do roku 1989, kdy bylo dočasně jeho vydávání přerušeno. Dikobraz byl na svém počátku řízen redakční radou ve složení Václav Lacina, Ondřej Sekora, Zbyněk Vavřín, Jaroslav Vojtěch a Zdena Ančík. Jiří Pernes ve své knize poukazuje na směr, kterým periodikum v poválečném období směřovalo: „Je třeba říci, že se ani nenamáhala předstírat objektivitu. To se v období národní a demokratické revoluce, jež tehdy v Československu zuřila, příliš nenosilo. Naopak, daleko víc bylo v módě ostentativně projevované levičáctví a radikalismus a Dikobraz v tomto směru nezůstával nikterak pozadu.“ 123 To se potvrdilo po komunistickém převratu, kdy se z Dikobrazu stalo prorežimní periodikum, a tak tomu zůstalo až do Sametové revoluce roku 1989. Zakladatelem Dikobrazu byl Jaroslav Vojtěch, jenž chtěl vydávat týdeník, který by humorným způsobem reflektoval, události v Československu i ve světě. Vojtěch založil toto periodikum po konci druhé světové války po vzoru britského Punche. Spolu s ním své práce publikovali v tomto týdeníku přední čeští humoristé a autoři jako Karel Toman, Petr Křička a František Halas. Dalšími byli povídkaři a fejetonisté Jiří Mařánek, Achille Gregor a František Pilař. Časopis spolupracoval také s předními českými umělci, jako byl Vlastimil Rada, Miloš Nesvadba, Otakar Mrkvička, Zdenek Seydl, Evžen Seyček a Josef Novák124. Mezi autory časopisu Dikobraz patřil Ondřej Sekora, který mu vymyslel i název. Pojmenoval ho Dikobraz, aby tak demonstroval jeho podobenství s tímto zvířetem, jehož bodliny píchají stejně ostře, jako jsou ostré

122

Tuto citaci poskytl Ivan Hanoušek ze svého dosud nepublikovaného TV scénáře pro televizní seriál o kresleném humoru, kterou mi poslal v elektronické podobě. 123 PERNES, J., Dějiny Československa očima Dikobrazu: 1945-1990. 1. vyd. Brno: Barrister & Principal, 2003, s. 11 124 http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=89&hl=dikobraz+ (citováno 20.1.)

30

příspěvky autorů tohoto časopisu. „Proto, milý Diku, nikoho nešetři. Kritisuj, píchej a vysmívej se celému světu…“125 Jelikož bylo úkolem Dikobrazu hned v začátcích svého vzniku reflektovat dění ve světě i u nás, stalo se hlavním tématem poválečné doby informování o některých událostech a následcích druhé světové války. Výsledkem bylo otištění mnoha satiricky laděných článků o nacistické okupaci, kolaborování, porážce nacismu, osídlování Sudet a odmítání všeho, co s Německem souviselo. Dalším tématem, který Dikobraz reflektoval, bylo oslavování sovětských vojsk, potažmo komunistů. Kromě karikatury se objevují i anekdoty, epigramy a aktuální publicistika.126 Po únorovém převratu komunistická strana postupně ovládla všechna periodika, včetně časopisu Dikobraz. Časopis se tak stal stranickým periodikem, informujícím o událostech, které se staly nejen v Československu, ale i ve světě, a sice tak, jak je viděla Komunistická strana Československa. Vždy se prezentoval jako časopis pro lidi, aniž by byla zmiňována jeho inspirace v Sovětském svazu a podřízenost komunistické straně. Jeho levicová orientace je však patrná již před Únorem 1948. Mezníkem ve vývoji Dikobrazu v námi zkoumaném období se stal rok 1951, ve kterém se mění dosavadní redakční rada a do jejího čela se dostává satirik a básník Pavel Kohout. Ve čtyřicátých letech 20. století Dikobraz informoval o znárodňování, kolektivizaci a kritizoval odpůrce režimu. Vedle toho se začala objevovat i tzv. komunální satira a sociální karikatura. Jedním z jejich autorů byl například Achille Gregor, který se ve svých karikaturách často ostře vysmíval maloměšťáctví a různým nešvarům v lidských povahách.127 V padesátých letech 20. století se šéfredaktorem Dikobrazu stal již zmiňovaný Pavel Kohout,

který začal používat nový žánr, a sice adresnou satiru, která cílí

a směřuje svou kritiku na konkrétní subjekty. Významným byl pro Dikobraz rok 1957, kdy přestal vycházet pod nakladatelstvím Práce, které bylo vlastněno Revolučním odborovým hnutím. Do pozastavení jeho vydávání v devadesátých letech spadalo pod vydavatelství Rudého práva kontrolovaného ÚV KSČ.

125

PERNES, J., Dějiny Československa očima Dikobrazu: 1945-1990. 1. vyd. Brno: Barrister & Principal, 2003, s. 10 126 http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=89&hl=dikobraz+ (citováno 20.1.) 127 http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=89&hl=dikobraz+ (citováno 20.1.)

31

V šedesátých letech 20. století Dikobraz spolupracoval s divadlem a publikoval například texty Jiřího Suchého a Ivana Vyskočila. S příchodem Eduarda Littmana do sekretariátu redakce Dikobrazu se začala rozšiřovat tematická základna i žánrové rozložení v Dikobrazu, obsah časopisu tvořily původní prozaické texty, fotokoláže, komiks na pokračování a soudničky. I přes patrné uvolnění režimu v tomto období Dikobraz zásadně nezměnil svou prosocialistickou orientaci. V březnu 1968 byla zrušena předběžná cenzura a v průběhu Pražského jara se postupně začala v Dikobraze objevovat i závažnější témata, jako například téma demokracie a cenzury. Zároveň se začalo psát o potřebě změny, ale i o minulosti (např. politických procesech, politickém bezpráví). Po srpnu roku 1968 však končí demokratizační proces a vrací se cenzura, což se projevilo i na stránkách Dikobrazu.128 .

V sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století byl znát bipolární postoj autorů

v Dikobraze. Navenek psali prorežimně, avšak byla patrná změna v jejich postoji, projevující se zejména v používání dvojznačnosti. Nejčastěji zobrazovanými se staly nekonfliktní události, (např. komunistická výročí)- spolu s tématem svátků, které byly právě aktuální (např. 1. máj, Vánoce a Silvestr). Eduard Littman zůstal v redakci Dikobrazu a pomáhal některým zakázaným autorům uveřejňovat své práce pod pseudonymy.129 Rok 1989 a Sametová revoluce pak zásadně změnily postoj Dikobrazu. Satira se obrátila proti minulému režimu. Začal tak například vycházet na pokračování román Miloslava Švandrlíka Černí baroni. Roku 1990 se změnil jeho názvem na Nový Dikobraz, i ten však skončil v roce 1995. V letech 2004-2005 se objevily snahy o znovu obnovení časopisu ze strany pražské redakce Star production, ovšem neúspěšně a Dikobraz tak definitivně skončil.130

128

http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=89&hl=dikobraz+ (citováno 20.1.) http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=89&hl=dikobraz+ (citováno 20.1.) 130 http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=89&hl=dikobraz+ (citováno 20.1.) 129

32

2.2.3 Dikobraz v letech 1948-1953

V letech 1948 až 1953, kterým se ve své práci věnuji, se v redakci Dikobrazu na vedoucí pozici vystřídalo několik autorů. Od roku 1947 do roku 1950 byl odpovědným redaktorem Zbyněk Vavřín, v letech 1946 až 1951 spolu s ním a redakční radou časopis řídil i Zdena Ančík. Po něm nastoupil v letech 1951 až 1952 na pozici šéfredaktora Pavel Kohout, roku 1953 jej vystřídal Evžen Seyček a už o rok později ho nahradil Václav Jelínek. Ten setrval ve své funkci až do roku 1957.131 Časopis vycházel každé úterý. Jeho náklad byl dohledatelný vždy jen jednou za deset let. V roce 1948 vycházel v nákladu 220 000 kusů, o deset let později, tj. roku 1958 v nákladu 335 000 kusů a o dalších deset let později, tj. roku 1968 v nákladu 368 000 kusů. Můžeme sledovat vzrůstající tendenci v oblíbenosti Dikobrazu, zároveň ho můžeme řadit mezi nejčtenější týdeníky u nás 132 . „ Dikobraz je dobrý, politicky řízný, ale jediný satirický časopis v Československu, který vychází v obrovském nákladu a bývá v den vydání u stánků rozebrán.“133 Cena byla od počátku jeho vydávání stejná do roku 1953, a sice 3 Kčs za jedno číslo. Předplatné nebylo nijak zvýhodněno, nabízeno bylo čtvrtletní předplatné 11 čísel za 39 Kčs, půlroční předplatné 26 čísel za 78 Kčs a roční předplatné 52 čísel za 156 Kčs. Dne 7.7. 1953, se cena změnila, neboť v tomto roce proběhla měnová reforma, v jejímž důsledku se snížila cena jednoho výtisku časopisu Dikobraz z předešlých 3 Kčs za kus na 60 haléřů. Předplatné pak bylo nově stanoveno na 7.80 Kčs za čtvrt roku, 15.60 Kčs za půl roku a 31.20 Kčs za rok. Samotná struktura časopisu se postupem času příliš neměnila. V letech 1945 až 1966 zněl jeho podtitul Satirický týdeník, v letech 1966 až 1989 se změnil na Satirický a humoristický týdeník. Roku 1990 se přejmenoval na Nezávislý satirický a humoristický týdeník. Ve zkoumaných letech obsahoval Dikobraz 8 stran, od roku 1968 se čas od času objevovaly výtisky i s dvojnásobným rozsahem za 80 haléřů. Titulní strana byla vždy celá kreslená a barevná, přičemž odkazovala buď na boji proti veřejnému nepříteli, nebo agitovala ve prospěch režimu. Tato práce byla svěřována vždy lidem, kteří se na tvorbě časopisu podíleli nejčastěji, není proto 131

http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=89&hl=dikobraz+ (citováno 20.1.) Některá z těchto čísel lze najít v knize KONČELÍK, J., VEČEŘA, P., ORSÁG, P., Dějiny českých médií 20. století. vyd. 1. Praha: Portál, 2010, s. 176 a s.202 133 HOFFMEISTER, A., Sto let české karikatury. Praha: Státní nakladatelství krásné literatura, hudby a umění, 1955, s. 520 132

33

překvapující, že se často opakovala stejná jména autorů. Mezi ně patřili v roce 1948 C. Bělský, M. Nesvatba, J. Novák, L. Haas, J. Molin, E. Seyček, O. Sekora, v roce 1949 se přidali A. Pelc, O. Mrkvička a J. Kalousek. V dalších letech sledovaného období se jména autorů již příliš nemění. „Doslova jako meteor zazářil Lev (Leo) Haas, jehož kresby v Dikobrazu a Rudém právu patřily spolu s Pelcovými k nejúdernějším“ 134 To naznačuje, jakou důležitost přikládalo vedení Dikobrazu titulní straně. Ani její grafika nebyla měněna z důvodu zachování rychlého rozpoznání mezi jinými periodiky. Nahoře byl velkými písmeny uveden název týdeníku - DIKOBRAZ, spolu s vyobrazením tohoto zvířete. Pod názvem bylo uvedeno číslo, ročník, datum a cena. Na další straně byl úvodník většinou podepsaný jménem Dikobraz spolu s jeho vyobrazením v podobě tohoto zvířete. Úvodník nejčastěji reagoval na události, které měly proběhnout v nadcházejícím týdnu. Častými tématy byl každodenní život v Československu. Na této straně se dále obvykle objevovalo 4-12 různě dlouhých povídek, anekdot či karikatur. V letech 1948-1949 byla stálou rubrikou Neznámí o známých, v níž autoři informovali o životě známých filmařů, sochařů, herců, hudebníků a jiných umělců. Na třetí straně se objevovala sekce Humor bez legrace, v níž bylo otištěno 5-8 anekdot. Roku 1949 se na této stráně poprvé objevila rubrika Povídka od Jaroslava Haška, která zde zůstala po celé období, po které byl výzkum prováděn. Další rubrikou, která vznikla roku 1951, byla rubrika Ohlasy ostnů, v níž bylo poukázáno na to, jak se po kritice určitých osob nebo podniků v některém z předešlých čísel situace změnila. Hlavní bylo vyzdvihnout případnou nápravu a ukázat na úspěšné změny, ke kterým ve společnosti došlo. Dalšími rubrikami, sloužícími ke kritice, byly například rubriky Vyhrňme si rukávy, Chytrák týdne nebo Milý Dikobraze. Celý časopis uzavírala rubrika Na ostny, která reflektovala prohřešky jak jednotlivců, tak i podniků. Čtenáři měli možnost najít zde popis celého problému a jeho karikaturní vyobrazení. Časopis Dikobraz stejně jako jiné časopisy měl zájem co nejvíce zvýšit svůj odbyt, a proto nebyla výjimkou snaha přilákat čtenáře prostřednictvím různých soutěží. Probíhaly tak například soutěže čtenářů o napsání nejlepší povídky, která byla následně otištěna. Dikobraz informoval nejen o tom, co se u nás i ve světě právě dělo, 134

CHROBÁK, O., Není české karikatury, in V okovech smíchu:karikatura a české umění 1900-1950, s

92

34

prezentoval se i prostřednictvím otištění různých gratulací, které obdržel ze zahraničí. Svoji oblíbenost u čtenářů získal i díky své jednoduchosti a srozumitelnosti. Povídky v něm byly krátké, žádné složité eseje či básně, které by bylo obtížné pochopit, nepublikoval.

Karikaturní zobrazení v Dikobrazu v mnou zkoumaném období

dosahovala skoro stejného zastoupení jako psaný text. Lidé tak zábavnou formou přijímali sdělení, které jim Dikobraz předkládal.

35

3. Praktická část

3.1 Analýza karikatur reflektujících Západ v časopise Dikobraz v letech 1948 – 1953

V úvodní kapitole předkládané práce věnované metodologii a výběru vzorku jsme si přiblížili pracovní postup zkoumání. V teoretické části je pro základní uchopení předmětu výzkumu ozřejmen všeobecný mediálně-historický a společensko-politický kontext vývoje Československa ve zkoumaném období. Ten je totiž důležitý pro pochopení proměny kvantity karikatur zobrazujících Západ a situace, ve které byl časopis vydáván. V praktické části jsou analyzovány vybrané karikatury ve zvoleném období od 6. 1. 1948 do 29. 12. 1953. Nejdříve jsou rozděleny do jednotlivých kategorií, a to dle jejich zaměření na danou událost, z čehož vyplynulo, kterým událostem věnoval Dikobraz větší pozornost. Vybrané nejčastěji zobrazované události jsou popsány níže a doplněny citacemi a parafrázemi z odborné literatury a dalších vyhledaných zdrojů. Dále jsou analyzovány zkoumané roky jednotlivě, aby bylo možné zjistit, jak se mění kvantita karikaturní reflexe, čímž bude možné odpovědět na stanovené dílčí otázky. Nakonec je shrnuto, co bylo nejčastěji reflektováno v jednotlivých zkoumaných letech a poté i pro větší názornost jsou získané výsledky zpracovány graficky.

3.1.1 OSN

Organizace spojených národů je mezinárodní organizace, jež byla založena v roce 1945 spojením států, které ve druhé světové válce bojovaly proti fašismu. Jejím cílem bylo udržovat mír a podporovat spolupráci mezi národy135. Encyklopedie uvádí, že: „OSN, koncipovaná zprvu jako jakési direktorium velmocí, jednající ve jménu

135

Tím je míněna spolupráce hospodářská, kulturní a humanitní.

36

liberální filozofie a podléhající vlivu USA (zřízení sídla OSN v New Yorku), se střetla s náporem komunistické ideologie…“136 V karikaturách, které Dikobraz otiskoval ve spojitosti s OSN, je nejčastěji zobrazována tato organizace pod vlivem Spojených států amerických. Na karikaturách proto většinou nechybí též v souvislosti s OSN osobnosti Spojených států amerických, mezi nimiž je nejčastěji zobrazován Harry Truman, a to vždy jako menší hubená postava s velkým hranatým obličejem a výrazným, dolů zašpičatělým nosem. 137 Ve větší míře zde jsou zastoupeny i karikatury, na kterých jsou vyobrazeny Spojené státy americké nebo jejich osobnosti karikovány společně s osobnostmi Velké Británie, z nichž největší pozornost byla věnována Winstonu Churchillovi. Ten je karikován jako malá tlustá postava s kulatým obličejem a doutníkem v ústech.138 Rovněž jsou na těchto karikaturách často zobrazovány především zástupci Západu v OSN jako postavy prosazující mír se zbraní v ruce. Tato organizace je i zde často zobrazována jako spolek zemí podléhajících nadvládě Spojených států amerických.139 V karikaturách je především poukazováno na spojenectví Spojených států amerických s Velkou Británií (a někdy i Francií) proti ostatním zemím. Velice často se ve spojitosti s těmito karikaturami objevuje i téma Atlantické charty, tj. dokument, který byl zprvu společným prohlášením těchto dvou velmocí v protihitlerovské koalici a k němuž se později přidaly i ostatní země. Na tento dokument navazuje právě vznik Organizace spojených národů.140 Pokud byly na karikaturách zobrazovány Spojené státy americké a Velká Británie současně, pak šlo o karikatury vztahující se k organizaci OSN a NATO. Jedná se totiž o organizace, v nichž měly obě země zastoupení a v nichž se obě angažovaly, oproti ostatním zkoumaným kategoriím, v nichž již byla situace rozdílná (například

136

FILIPPI CODACCIONI, A., Dějiny 20. století: encyklopedie politického, ekonomického a kulturního dění. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1994, s.249 137 POP, J.: Dikobraz 1948, r. 4, č.30, s.2 138 VARŠAVA, S.:Dikobraz 1950, r. 6, č.7, s.7 139 POP, J.: Dikobraz 1949, r.5, č.23, s.4 140 ŠTEMBERA, O.: Dikobraz 1950, r.6, č.31, s.4 -Příloha 1

37

rasová segregace se týkala pouze Spojených států amerických, volby ve zkoumaném roce 1950 a 1951 pouze Velké Británie). U této kategorie byly vybrány jen ty karikatury zobrazující OSN, které souvisely s nějakou aktuální dobovou událostí. Vznik OSN totiž připadl již na rok 1945, proto se tato událost dostala mimo zkoumané období. Analyzovány tak byly pouze karikatury reagující na zasedání Rady bezpečnosti OSN a jejích konference (například hlasování o intervenci OSN v konfliktu na Korejském poloostrově)141. Takto bylo postupováno rovněž z důvodu správného určení počtu karikatur souvisejících s událostmi týkajícími se OSN, pro konečný počet všech událostí souvisejících se Západem. 142

3.1.2. Marshallův plán

Po druhé světové válce docházelo v evropských zemích k postupnému vzestupu ekonomiky, výjimkou byly pouze Německo a Rakousko. Potřebný byl však růst trvalý a k tomu měl dopomoci Marshallův plán. Ten byl oficiálně schválen v dubnu 1948, karikatury vztahující se k němu se však objevují v Dikobraze již na počátku zkoumaného období, tj. od ledna roku 1948. Marshallův plán měl přispět k obnovení mezinárodního obchodu, zemědělství a průmyslu v zemích zdevastovaných válkou. Plán evropské obnovy, jak byl plán nazýván, byl sestaven Georgem Catlettem Marshallem, americkým generálem a politikem, který se narodil 31. prosince 1880 a zemřel 16. října 1959. V roce 1947 se stal ministrem zahraničí Spojených států amerických a v témže roce začal sestavovat plán, s jehož pomocí američtí obchodníci zaplavili evropský trh svými výrobky a Spojené státy si zajistily monopolní a výhradní postavení v Evropě 143 . I tato skutečnost byla ke karikaturnímu zobrazování Spojených států amerických ve zkoumaném období využita. Autoři Dikobrazu tak poukazují na dominantní postavení

141

PELC, A.: Dikobraz, 1950, r.6, č.28, s.1 Práce se však detailněji nezabývá jednotlivými zasedáními OSN, neboť v některých případech by ani nebylo možné z karikatury zobrazující OSN vyčíst spojitost s konkrétní projednávanou záležitostí na tom kterém zasedání OSN. 143 PROKŠ, P., Československo a Západ 1945-1948: vztahy Československa se Spojenými státy, Velkou Británií a Francií v letech 1945-1948. vyd. 1. Praha: ISV, 2001,s.179-202 142

38

Spojených států amerických, zdůrazňují však i to, že jejich pomoc není bezdůvodná, že se snaží touto cestou více proniknout na západoevropský trh a tím získat ještě významnější vliv i v ostatních zemích, tj. i v druhé zkoumané zemi (Velké Británii). Další skutečnost, která zapříčinila, že autoři Dikobrazu věnovali pozornost Marshallovu plánu, bylo jeho odmítnutí Československem. „Komunisté totiž po příkladu Moskvy zastávali názor, že cílem Marshallova plánu je vytvořit velký západoevropský blok, jehož hospodářská síla spolu se vzkříšeným průmyslem Německa by mohla být politicky využita proti státům střední a jihovýchodní Evropy i Sovětskému svazu.“ 144 V karikaturách bylo poukazováno na to, jak ostatní země Marshallův plán slepě přijímají, a to na rozdíl od Československa, které zůstává nezávislé a odolává tak jejich nátlaku. Před druhou světovou válkou bylo Československo napojeno ekonomicky více na Západ, po válce se postupně orientuje na Sovětský svaz, který se následně stává naším dominantním obchodním partnerem. Marshallův plán i osoba Marshalla jsou v roce 1948 reflektovány v Dikobraze nejčastěji. Karikatury George Catletta Marshalla jsou si velmi podobné. Je karikován jako muž menšího vzrůstu, slabý a shrbený. Znatelně je v jeho obličeji zvýrazněn velký prostor mezi nosem a ústy 145 . Na karikaturách je často zobrazován s druhou nejdůležitější osobou Spojených států amerických, prezidentem Harry Trumanem. Ten v politickém směřování navazoval na předchozího prezidenta Franklina Delana Roosevelta, který v době druhé světové války představoval spojenectví se Sovětským svazem ve válce proti fašismu146. Další etapu vývoje ve Spojených státech amerických prezentoval Marshall, za něhož se zahraniční politika ve vztahu k Sovětskému svazu měnila. Typově můžeme karikatury rozdělit do dvou velkých skupin. Pro první skupinu je charakteristické to, že je v nich vždy zobrazena postava Marshalla, pro druhou skupinu to, že se v nich objevuje už jen listina, ze které je na první pohled zřejmé, že jde o Marshallův plán.147

144

PROKŠ, Petr. Československo a Západ 1945-1948: vztahy Československa se Spojenými státy, Velkou Británií a Francií v letech 1945-1948. Vyd. 1. Praha: ISV, 2001,s.201 145 POP, J.: Dikobraz, 1948, r.4, č.43, s.2 146 Později se Trumanovo stanovisko mění, to je vidět v jeho zveřejněném dokumentu známém jakoTrumanova doktrína. 147 HAAS, L.:Dikobraz, 1949, r.5, č.29, s.1

39

Postava Marshalla je zobrazována často tak, že ač je v pozadí, ovládá namalovanými nitkami nebo dirigentskou hůlkou situaci a mnohdy tak ovlivňuje i samotného prezidenta Spojených států amerických a představitele evropských zemí, hýbá tedy politikou ve vlastní zemi i v západní Evropě. Pokud je Marshall zobrazen jako hlavní postava celé karikatury, pak je evidentně zobrazen jako ten, kdo zcela rozhoduje o rozdělení pomoci evropským zemím, a zcela zřetelně za to očekává jejich poslušnost vůči Spojeným státům americkým. Tím je zdůrazňována „absolutní moc“ Marshallova plánu a sám plán předkládán jako snaha o ovládnutí evropských zemí. 148

3.1.3 Letní olympijské hry ve Velké Británii

Čtrnácté Letní olympijské hry se uskutečnily na přelomu července a srpna roku 1948 v Londýně. O jejich uspořádání se ucházelo dalších pět měst, z nichž čtyři byly ve Spojených státech amerických. Tyto olympijské hry byly Dikobrazem karikovány pouze v jejich průběhu, proto jde z pohledu zkoumaného období o poměrně nízký počet karikatur, přesto se v grafu promítly. Tato událost byla v Dikobraze vyobrazena na dvanácti karikaturách. Na karikaturách této kategorie se autoři Dikobrazu snažili poukázat na to, že podmínky na olympijských hrách nebyly pro všechny stejné. Je navozován dojem, že pořádající země, tj. Velká Británie, je zvýhodňována. V textu pod karikaturou je například věta, kterou říká britský pořadatel sportovci připravujícímu se na olympiádu:“No, čas máš pěknej, tak trénuj, a když mi nebude dobře, jel bys na olympiádu místo mne!“ 149 Téma olympijských her bylo využito i pro upozorňování na problém rasové segregace ve Spojených státech amerických. V karikatuře zachycující vítězství sportovce Spojených států amerických byl jako vítěz karikován Afroameričan, 150 kterému musí být z Washingtonu dovoleno postavit se na stupně vítězů výjimečně vedle bílého Američana. 148

REICHMANN, V.: Dikobraz, 1948, r.4, č. 44, s.2 -Příloha 2 FOLL, D.:Dikobraz, 1948, r. 4, č.14, s.8 150 SEYČEK, E., Dikobraz, 1948, r.4, č.32, s.2 - Příloha 3 149

40

3.1.4 NATO

Další událostí, která je v Dikobraze často zastoupena, je karikaturní vyobrazení vzniku organizace NATO. Za předchůdce této Severoatlantské aliance lze pokládat, jak uvádí doktor Jiří Fidler151, Bruselský pakt, který byl roku 1948 podepsán mezi: Belgií, Francií, Velkou Británií, Nizozemskem a Lucemburskem. O rok později vznikla nová aliance, jejíž součástí se staly i Spojené státy americké. Deset zemí Evropy (země Bruselského paktu, Portugalsko, Itálie, Norsko, Dánsko a Island) a Spojené státy americké spolu s Kanadou se ve Washingtonské smlouvě 152 v březnu roku 1949 zavázaly k tomu, že budou „hájit svobodu, společné dědictví a kulturu svých národů, založenou na zásadách demokracie, svobody jednotlivce a právního řádu.“ 153 Severoatlantská smlouva byla oficiálně schválena a vstoupila v platnost v roce 1949. Velkou zásluhu na vzniku NATO měl dle slov Churchilla Stalin. „Za tři roky od konce války ztratil sovětský diktátor v Americe poslední zbytky svého kreditu z období druhé světové války. Odmítnutí Mashallova plánu, sovětizace východní a střední Evropy, obstrukce blokující činnost OSN a v neposlední řadě také odhalení rozsáhlé špionážní sítě, kterou si sovětské rozvědky v průběhu války vybudovaly v Severní Americe, to vše zcela změnilo obraz SSSR v amerických médiích a v představách amerických voličů i zákonodárců. Z problémového spojence se stal nebezpečný protivník, jehož chování se běžně přirovnávalo k chování nacistického Německa.“154 Na karikaturách jsou nejčastěji zobrazovány hlavní osobnosti členských států NATO držící nebo schovávající vojenskou zbraň155, a připravené ji okamžitě použít, nebo naopak jako přetahující se a „deformující“ holubici míru za účelem potvrzení sebe jako hlavních prosazovatelů míru. Tato organizace je často vyobrazována jako spolek jednotlivých zemí pod nadvládou Spojených států amerických, přičemž hlavním cílem bylo poukázat na to, že se nejedná o spojenectví dobrovolné či založené za účelem hájit mír, ale naopak jako maskování pro případné vojenské akce156.

151

FIDLER, J., MAREŠ, P., Dějiny NATO. Praha: Paseka, 1997, s. 11 Tímto způsobem byla Severoatlantická aliance nazývána podle místa jejího podpisu 153 FIDLER, J., MAREŠ, P., Dějiny NATO. Praha: Paseka, 1997, s. 11 154 FIDLER, J., MAREŠ. P., Dějiny NATO. Praha: Paseka, 1997, s. 34 155 KOVAŘÍK, J.: Dikobraz, 1950, r.6, č. 23, s. 5 156 HAAS, L.: Dikobraz, 1949, r.5, č.33, s.1 - Příloha 4 152

41

Pokud byly ve zkoumaném období na karikaturách zobrazovány Spojené státy americké a Velká Británie společně, pak právě v těchto karikaturách vztahujících se k organizaci NATO a dále pak i v karikaturách k OSN. V této souvislosti je třeba připomenout, že v této práci je pozornost soustředěna především na nejčastěji zobrazované události a osobnosti Západu. Proto byly vybrány jen ty karikatury zobrazující NATO, které souvisely s nějakou událostí. To znamená: v roce 1949 vznik Severoatlantického paktu, dále pak jeho jednotlivé konference či zasedání, které byly impulsem pro autory Dikobrazu pro karikování NATO. Tento zvolený postup byl důležitý pro určení správného počtu karikatur souvisejících s událostmi NATO pro závěrečnou sumarizaci všech událostí souvisejících se Západem.157

3.1.5 Mandelinka bramborová

Během druhé světové války a zvláště pak na jejím konci se objevil hromadný výskyt mandelinky bramborové v Československu a v okolních zemích, a komunisté proto začali mluvit o úmyslném zamoření i naší země tímto „americkým broukem“. Toho

v padesátých

letech

využil

komunistický

režim

ke

kampani

proti

imperialistickému Západu. Byl tak vyhlášen boj proti mandelince bramborové, kterou zde měli nasadit Američané ke zničení hospodářského růstu zemí spadajících do sovětské sféry vlivu. Tento „americký brouk,“ jak byla mandelinka bramborová nazývána, opravdu pocházel ze Spojených států amerických. „Poprvé byla popsána v roce 1824 v Coloradu. Spojenými státy se šířila stejně jak postupovali osadníci.“158 Inspiraci k reflektování kauzy mandelinky bramborové získali autoři karikatur Dikobrazu z prohlášení vlády, které bylo vydáno dne 28. června 1950.

V tomto

Provolání vlády k boji proti mandelince bramborové, které bylo následujícího dne 157

Práce se nezabývá jednotlivými zasedáními a konferencemi NATO detailněji, neboť v některých případech by nebylo možné z karikatury zobrazující NATO vyčíst spojitost s konkrétní projednávanou problematikou. 158 FORMÁNKOVÁ, P., Kampaň proti "americkému brouku" a její politické souvislosti, Paměť a dějiny, 2008, roč. 2, s. 22

42

otištěno ve všech denících, se mimo jiné píše, 159 „Letos byly pojednou během několika dnů zachváceny mandelinkou bramborovou hromadně a současně všechny západní a jihozápadní oblasti republiky hraničící s okupačními pásmy západního Německa a mandelinka se z nich šíří i do ostatních oblastí státu. V západních oblastech se mandelinka neobjevila jenom na polích, ale i na náměstích, ulicích a domovských dvorech měst a v řadě okresů vyskytuje se převážně okolo cest a silnic. Byly také nalezeny krabičky a lahvičky naplněné tímto broukem. To všechno je nezvratným důkazem, že nynější mandelinkové nebezpečí nemohlo vzniknout přirozeným a obvyklým způsobem, ale že nebezpečný škůdce byl k nám dopraven uměle, záměrně a hromadně pomocí mraků a větrů západními imperialisty, jakož i pomocí jejich záškodnických agentů k nám vyslaných.“160 Celá tato kampaň s mandelinkou bramborovou byla, dle práce Pavlíny Formánkové, neodmyslitelně spojena s válkou v Koreji (před ní stejnou myšlenku uvedl i Jiří Macura v knize Šťastný věk), jelikož tato propagandistická akce byla spuštěna tři dny poté, co severokorejská armáda překročila 38. rovnoběžku. 161 „Jazykovědec Vladimír Macura si ve své studii Šťastný věk všímá, že propojování těchto dvou témat mělo vliv na to, jakým způsobem byly prohlášení vlády, články v tisku i texty na plakátech věnované mandelince bramborové stylizovány. Připomínají mobilizační vyhlášky, autoři reportáží z míst zamořených mandelinkou jako by se vžívali do rolí válečných zpravodajů: Pozor, občané republiky! Vaše země, pro vás ta nejkrásnější, byla napadena mandelinkou bramborovou […] boj proti škůdci byl zahájen na frontě co nejširší a mobilizovány [byly] prostředky, které se dobře osvědčují. Nastoupili jsme do boje, v němž musíme stůj co stůj zvítězit.“ 162 Závěrem Formánková ve své studii konstatuje, že z mandelinky bramborové se přes noc stal nepřítel míru, vyslanec Wall

159

FORMÁNKOVÁ, P., Kampaň proti "americkému brouku" a její politické souvislosti, Paměť a dějiny, 2008, roč. 2, s. 22-23 160 Provolání vlády k boji proti mandelince bramborové. Rudé právo, 29.6 1950, s. 1 161 FORMÁNKOVÁ, P., Kampaň proti "americkému brouku" a její politické souvislosti, Paměť a dějiny, 2008, roč. 2, s. 25 162 FORMÁNKOVÁ, P., Kampaň proti "americkému brouku" a její politické souvislosti, Paměť a dějiny, 2008, roč. 2, s. 25

43

Streetu a žravý imperialistický vrah, protože stejně jako oni vše zničí. Mandelinka bramborová se tak stala symbolem Západu.163 Dikobraz poukazoval ve svých karikaturách především na spojení mandelinky bramborové a Spojených států amerických, potažmo tím mělo být vyjádřeno, že mandelinka bramborová = Západ. Ukazoval ji tak, že se do Evropy dostala spolu s americkým zbožím. Často bylo na karikaturách zobrazeno, jak do spěšné zásilky ze Spojených států amerických do Evropy nastupují tito malí brouci, někdy karikovaní jako američtí vojáci 164 . Současně s nimi bývá vyobrazen i americký prezident Harry Truman, který je právě na tuto cestu posílá, když předtím každého z nich pohladí a vyprovází se slovy, aby dobře odvedli svoji práci. 165 Dokonce i sám prezident je někdy vyobrazen jako mandelinka bramborová. Dále se objevují karikatury, které vyobrazují americké vojáky, jak pouštějí mandelinku bramborovou na pole v Československu či jak ji Američané shazují letadly166 . Propojení tohoto brouka a amerického vojáka do jedné osoby se objevuje velmi často. V některých karikaturách je zobrazeno několik zkoumaných událostí současně, tj. například mandelinka bramborová a Marshallův plán, mandelinka bramborová a OSN apod. Tím má být umocněno vyjádření toho, že Spojené státy americké chtějí pod

rouškou

nabízené

mezinárodní

spolupráce

komunistickému

režimu

v Československu škodit.

163

FORMÁNKOVÁ, P., Kampaň proti "americkému brouku" a její politické souvislosti, Paměť a dějiny, 2008, roč. 2, s. 27 164 MOLIN, J.: Dikobraz, 1950, r.6, č.29, s.1 165 MOLIN, J: Dikobraz, 1950, r.6, č.30, s.5 166 VACA, K.: Dikobraz, 1950, , r.6, č.31, s.4 - Příloha 5

44

3.1.6 Volby ve Velké Británii

Po volbách konaných ve Velké Británii roku 1945 se premiérem stal Clement Attlee. Ten setrval ve funkci do dalších voleb uskutečněných v roce 1950, které Dikobraz na svých stránkách v témže roce zaznamenal. Přesto, že tedy první dva roky zkoumaného období byl premiérem Velké Británie Clement Attlee, nedá se mluvit o jeho častém karikaturním zastoupení na stránkách tohoto periodika. Po celé zkoumané období byl častěji karikován britský ministr zahraničí Ernest Bevin. Často byl karikován i ministr zdravotnictví v letech 1945-1951 a v roce 1951 ministr práce a sociálních věcí Aneurin Bevan. Volby roku 1950 však přinesly zlom a Dikobraz karikuje v každé možné souvislosti nejčastěji budoucího staronového premiéra Winstona Churchilla, kterého volby vypsané na rok 1951 potvrdily na premiérském křesle. Objevují se karikatury, které poukazují na to, že volby ve Velké Británii jsou vlastně nedůležité, neboť je jedno, zda vyhrají labouristé nebo konzervativci, protože i nadále tam budou mít hlavní slovo Spojené státy americké.167 Rovněž je zobrazováno, že před volbami oba možní kandidáti na premiéra předstírají prosazování míru pro dobro obyvatel země, přestože po volbách se oba zachovají opačně, totiž, že budou prosazovat americké zájmy vojenskou silou.168 Na karikaturách týkajících se voleb bylo často zobrazováno více významných politických osobností Velké Británie současně (Bevin, Bevan, Churchill, Attlee atd.) spolu s uvedením jejich jmen. Čímž jsme si mohli ověřit a potvrdit karikaturní podobu těchto osobností, jak byla používána autory Dikobrazu169. Ačkoliv roku 1953 došlo v britských dějinách k významné události, a sice korunovaci Alžběty II., nebyla tato událost Dikobrazem zaznamenána, a to zřejmě z toho důvodu, že královna byla chápána pouze jako reprezentativní hlava státu nepodílející se přímo na aktivní politice země. Zároveň v tomto roce celkově klesl počet karikatur zabývajících se Západem, protože došlo k umrtí Josifa Vissarionoviče Stalina a Klementa Gottwalda, kteří se tak dostali do popředí zájmu autorů Dikobrazů.

167

VARŠAVA, S.:Dikobraz 1950, r. 6, č.7, s.7 - Příloha 6 POP, J.: Dikobraz, 1950, r.6, č.12, s.5 169 VARŠAVA, S.:Dikobraz 1950, r. 6, č.7, s.7 168

45

3.1.7 Válka v Koreji

Mezi nejčastěji karikované události Dikobrazu se řadí korejská válka, která se v padesátých letech objevovala v každém čísle tohoto periodika. Jednalo se o konflikt, o kterém Oskar Krejčí v knize Zahraniční politika USA: ideje, doktríny, strategie uvedl: „Nejvýraznějším praktickým projevem doktríny zadržování komunismu se stala korejská válka 1950 až 1953.“170 Je však těžké určit, kdy korejská válka začala.„Oproti jiným velkým konfliktům se lišila v tom, že zde nebylo žádné oficiální vyhlášení války, jež by určovalo její počátek, ani žádná mírová smlouva označující její konec.“ 171 V námi zkoumaném období se karikatury zobrazující tento konflikt objevovaly od roku 1949 do roku 1953, dá se tak mluvit o zastoupení po celé zkoumané období. V předkládané práci přikláníme k obecnému vymezení léty 1950-1953, který ohraničuje jako počátek 25. červen 1950, kdy Severní Korea vyslala své vojáky, aby překročili demarkační linii a postupovali na jih země. Spojené státy americké dosáhly svolání Rady bezpečnosti OSN ve snaze o potvrzení toho, že útok započala Severní Korea, a rozpoutala tak korejskou válku. Takto to komentuje v již zmiňované knize i Oskar Krejčí: „Na žádost USA zasedla 27. června 1950 Rada bezpečnosti OSN, která označila KLDR za agresora a vyzvala členské státy OSN k pomoci Jižní Koreji. Tato rezoluce byla přijata Radou bezpečnosti v době nepřítomnosti zástupce Sovětského svazu, který by ji jinak jistě vetoval. Pod vlajkou OSN pak bojovali proti severokorejským vojákům…“ 172 Jako konec korejské války se uvádí datum 27. červenec 1953, kdy bylo podepsáno příměří. Zajímavé je, že samotný vývoj války nebyl Dikobrazem nijak zaznamenán. Boje přitom byly poměrně vyrovnané, ze začátku vojáci Korejské lidově demokratické republiky s převahou zatlačila armádu Jižní Koreje až k samému jihu, poté se však situace obrátila a naopak vojsko Korejské lidově demokratické republiky bylo zatlačeno na samé hranice s Čínskou lidovou republikou. Na to reagovala Čína svojí pomocí a následným vytlačením Jihokorejců zpět za 38. rovnoběžku. Dále se již jednalo o spíše statickou válku, která nijak neeskalovala. Výsledkem války bylo stanovení demarkační 170

KREJČÍ, O., Zahraniční politika USA: ideje, doktríny, strategie. 1. vyd. Praha: Professional Publishing, 2009,s. 35 171 CATCHPOLE, B., Korejská válka 1950-53. 1. vyd. V ČESKÉM JAZYCE. PRAHA: BB ART, 2003,s.13 172 KREJČÍ, O., Zahraniční politika USA: ideje, doktríny, strategie. 1. vyd. Praha: Professional Publishing, 2009,s.36

46

linie, přičemž za vítěze je možné považovat Spojené státy americké, neboť Jižní Korea zůstala i nadále uchráněna před komunistickým režimem. Tento průběh války však nebyl v Dikobraze nijak zachycený, ale karikoval ji tak, že zobrazoval, jak americká letadla shazují bomby na území Korejského poloostrova nebo jak Američané na tancích pod záštitou OSN střílejí do Korejců se slovy „přišli jsme vás osvobodit“ 173 . Dále je v karikaturách často zakreslena mapa Korejského poloostrova a její 38. rovnoběžka, tj. hranice mezi severní Korejskou lidově demokratickou republikou a Jižní Koreou. Na mapě je pak zobrazováno, jak Spojené státy americké toto území zabírají. 174 Karikatury měly čtenáři Dikobrazu ozřejmit, v jaké politické situaci se Korea nacházela. Jih Korejského poloostrova (Jižní Korea) byl karikován ve spojitosti se Spojenými státy americkými a OSN, na rozdíl od severu poloostrova (Korejská lidově demokratická republika), který nebyl zobrazován v žádné spojitosti s nějakou zemí. Autoři karikatur totiž nechtěli poukazovat na to (nebylo to žádoucí), že Sovětský svaz a Čínská lidová republika se angažovaly obdobně v Korejské lidově demokratické republice.

3.1.8 Kolonialismus

Velká Británie patřila v druhé polovině 19. století mezi největší koloniální země světa. Za nejdůležitější kolonii s velkým hospodářským a obchodním potenciálem byla považována Indie. Pod náporem hnutí za nezávislost však po druhé světové válce některé ze svých kolonií ztratila. Ve zkoumaném období byla Dikobrazem reflektována ztráta kolonie Indie, která byla v srpnu 1947 rozdělena na dva nezávislé státy hinduistickou Indii a muslimský Pákistán. Obdobně na základě rezoluce Valného shromáždění OSN z listopadu 1947 byl zrušen britský mandát nad palestinským územím a měly být vytvořeny dva nezávislé státy - židovský a arabský. V květnu 1948 oficiálně vznikl stát Izrael, arabský stát v Palestině však vyhlášen nebyl. Události vztahující se ke kolonialismu Velké Británie byly Dikobrazem zobrazovány v menším měřítku než jiné události, přesto byly pro svůj zaznamenatelný 173 174

HAAS, L.:Dikobraz, 1950, r.6, č.32, s.5 - Příloha 7 NOVÁK, J.:Dikobraz, 1950, r.6, č.31, s.5

47

výskyt do výzkumu rovněž zařazeny. Zároveň se jednalo o jednu z mála kategorií, ve které se objevovala Velká Británie jako samostatný subjekt bez dozoru či spojenectví se Spojenými státy americkými, na rozdíl od většiny ostatních událostí. Nejčastějším vyobrazením britského kolonialismu v karikaturách bylo, jak britský kapitalista nějakým způsobem ubližuje domorodci v podřízené koloniální zemi. Tyto karikatury byly občas doplněny textem, který ještě zdůrazňoval koloniální nadřazenost Velké Británie. V souvislosti s palestinským územím dříve kontrolovaným Velkou Británií je karikováno, že Britové sice toto území opustili, avšak i nadále si nad ním drží kontrolu.175

3.1.9 Rasová segregace ve Spojených státech amerických

Rasová segregace (černošská otázka) vycházela z otrokářské tradice jižanských států Spojených států amerických a stala se aktuální po zrušení otroctví. Ve společnosti docházelo k vyloučení Afroameričanů z politického života, neměli volební právo a došlo k jejich vyloučení i ze společnosti.176 Od 20. let 20. století začalo docházet i ke geografické segregaci bydlení, a začala se tak tvořit černošská ghetta. Zároveň docházelo

i

k segregaci

profesní,

v důsledku

čehož

Afroameričané

patřili

k nekvalifikované pracovní síle, a dostávali tak i nízké mzdy. Kdybychom měli černošskou otázku stručně shrnout, jedná se o problém právní a ekonomicko-sociální, jak vysvětluje Ange-Marie Filippi Codaccioni ve své práci Dějiny 20. století.177 Dikobraz tuto rasovou segregaci zaznamenával, čímž chtěl poukázat na to, že Spojené státy americké by měly nejdříve vyřešit vlastní problémy, a ne se vměšovat do poměrů v jiných zemích. Rasová segregace nebyla na karikaturních vyobrazeních sice spojována přímo s datovanými událostmi, avšak vzhledem k četnosti jejich výskytu

175

NOVÁK, J.: Dikobraz, 1948, r.4, č. 23, s.3 - Příloha 8 Tím máme na mysli, dle práce Ange- Marie Filippi Codaccioni, že docházelo k jejich segregaci v běžném životě-například v hromadné dopravě, restauracích či parcích. 177 FILIPPI CODACCIONI, A., Dějiny 20. století: encyklopedie politického, ekonomického a kulturního dění. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1994, s.48 176

48

v souvislosti s činností a akcemi organizace Ku-klux-klan útočící na Afroameričany, byly rovněž zařazeny do výzkumu178. Autoři Dikobrazu ke karikaturnímu zobrazení černošské otázky nejčastěji využívali typickou kresbu Afroameričana, který je napadán členy Ku-Klux-Klanu179. Je tak často zobrazováno, že Američané se chovají ve vztahu k Afroameričanům obdobně jako fašisté za druhé světové války k negermánským rasám180. Tento způsob vyobrazení se opakuje de facto ve všech karikaturách této kategorie. V porovnání s ostatními zkoumanými kategoriemi je však těchto karikatur poměrně málo.

3.1.10 BBC a Hlas Ameriky

V této kategorii se vlastně nejedná o datovatelné události, nebylo však nikde specifikováno, že se bude předkládaná práce zabývat pouze jimi, proto byly zařazeny v rámci vymezeného období také rozhlasové stanice BBC a Hlas Ameriky mezi zkoumané kategorie. Je to také z toho důvodu, že předkládaná práce je zadaná pod katedrou žurnalistiky a jedná se o významná média Dikobrazem často karikovaná. Zároveň mají obě stanice úzký vztah k Západu, tj. ke zkoumaným Spojeným státům americkým a Velké Británii. Rozhlasová stanice BBC byla ve zkoumaném období stanicí s dlouholetou tradicí. Založena byla roku 1922 a stala se první a největší veřejnoprávní stanicí ve Velké Británii. Rozhlasová stanice Hlas Ameriky byla založena o dvacet let později, a to roku 1942. Ještě téhož roku začala vysílat i v českém jazyce. Obě rozhlasové stanice informovaly zejména o světovém dění a dávaly globální pohled na svět. Pokud se v Československu děly významné události, staly se i zprávy o Československu jednou z priorit vysílání. Tyto zprávy pak vyvolávaly zájem našich občanů o poslech

178

SEYČEK, E.: Dikobraz, 1950, r.6, č.1, s.5 – Příloha 9 Ku-klux-klan byl organizací, založenou v prosinci roku 1865, vznikla po občanské válce, která proběhla v letech 1861-1865. Členové této organizace chtěli zabránit občanskému zrovnoprávnění černochů, ke kterému po zrušení otroctví došlo. Snažili se tak nadále prosazovat rasovou segregaci. 180 SEYČEK, E.: Dikobraz, 1949, r.5, č.23, s.2 179

49

těchto stanic. „Značný zájem posluchačů vyvolaly referáty BBC o politických procesech s Miladou Horákovou (1901-1950) a dalšími obžalovanými.“181 Na stránkách Dikobrazu ve zkoumaném období se nacházelo poměrně značné množství karikatur, které odkazovaly k Hlasu Ameriky. Tuto rozhlasovou stanici poslouchalo hodně lidí proto, že ji bylo možno naladit snadněji (protože byla rušičkami méně rušená) než například Rádio Svobodná Evropa182. Přitom ze zahraničních stanic právě Rádio Svobodná Evropa na sebe u nás poutala velkou pozornost. Zabývala se totiž převážně událostmi těch zemí, do kterých vysílala, tzn. od roku 1951 i událostmi v Československu. Zřejmě proto byla tato stanice pro komunistický režim nebezpečnější a autoři Dikobrazu na její vysílání téměř neupozorňovali, neboť to nebylo žádoucí. Charakteristiku rozhlasové stanice BBC vystihl její bývalý redaktor Ivan Štípala v knize Milana Kocourka: „BBC považuje za najdôležitejšiu čásť svojho vysielania v každom jazyku čo najspoľahlivejšie spravodajstvo a aktuality a tieto tvorili od samého začiatku chrbtovú kosť vrtkých vysielání… Oboznamovanie so životom vo Veľkej Britanii, jednej z najstarších demokracií, bolo ďalšou významnou súčasťou vysielania v čase totality, aby sa udržovalo vedomie toho, čo demokratický systém je a jako konkrétne funguje. “183 Dikobrazem byly obě rozhlasové stanice karikovány oproti jiným médiím poměrně často. Při analýze byly vysledovány tři hlavní skupiny reflektování o těchto stanicích. Do první skupiny lze zařadit ty karikatury, které odkazovaly k podřízenosti BBC Spojeným státům americkým, potažmo Hlasu Ameriky184. To je zobrazováno tak, že BBC pouze tlumočí informace, které jim podávaly Spojené státy americké, někdy právě prostřednictvím Hlasu Ameriky. Druhou

skupinou

jsou

karikatury,

které

zobrazují,

jak

posluchači

v Československu poslouchají doma tyto stanice, přičemž nepravdivost jimi vysílaných 181

KOCOUREK, M.: Volá Londýn, Historie českého a slovenského vysílání BBC (1939-2006), Ottovo nakladatelství, 2013, s. 52 182 „Svobodná Evropa (SE) byla v důsledku rušení v Praze slyšet špatně, a proto jsem ji do roku 1969 moc neposlouchal.“ více v knize KOCOUREK, M.: Volá Londýn, Historie českého a slovenského vysílání BBC (1939-2006), Ottovo nakladatelství, 2013, s. 150 183 KOCOUREK, M.: Volá Londýn, Historie českého a slovenského vysílání BBC (1939-2006), Ottovo nakladatelství, 2013, s. 138 184 NOVÁK, J.: Dikobraz, 1948, r.4, č.12, s.5

50

informací má představovat vyobrazená kachna 185 . Případně jsou ti, kteří poslouchají tyto stanice, zobrazováni sami jako hlupáci. 186 Zmiňované karikaturní vyobrazení kachny byla autory Dikobrazu ve spojitosti s rozhlasovými stanicemi karikována poměrně často.187 Třetí skupinou jsou karikatury související s emigrací na Západ.188 Emigranti jsou zobrazováni jako ti, kteří se mylně domnívali, že se budou mít na Západě lépe než v Československu. Ti emigranti, kteří pracovali v některé z uvedených rozhlasových stanic, jsou zobrazováni jako lháři podílející se na šíření nepravdivých informací. Mezi Dikobrazem karikované emigranty patřil Ivo Ducháček, který pracoval jako redaktor v Hlasu Amerika a Jaroslav Stránský, který působil v BBC. Dále byly karikovány osobnosti, které byly spojeny s Rádiem Svobodná Evropa, například Ferdinand Peroutka nebo Pavel Tigrid. 189 Všechny zmíněné osobnosti však nebyly karikaturně často zastoupeny, proto byly v grafech týkajících se osobností zařazeny do kategorie „ostatní“. Stejně tak nízké zastoupení karikatur reflektujících rozhlasovou stanici Rádio Svobodná Evropa zapříčinilo její zařazení do kategorie „ostatní“ v grafech týkajících se událostí.

185

SEYČEK, E.: Dikobraz, 1951, r.7, č.32, s.5 SEYČEK, E.: Dikobraz, 1949, , r.5, č. 40, s.2 187 POP, J.: Dikobraz, 1951, r.7, č.4, s.7 - Příloha 10 188 HAAS, L.: Dikobraz, 1953, r.9, č.49, s.2 189 HAAS, L.: Dikobraz, 1953, r.9, č.21, s.164 186

51

3.2 Přehled počtů a kategorií karikatur reflektujících Západ v Dikobraze v jednotlivých letech zkoumaného období

3.2.1 Rok 1948

V tomto roce bylo v humoristicko-satirickém časopise Dikobraz analyzováno sedmdesát dva karikatur, které se dotýkaly událostí na Západě, z nichž dvacet šest bylo orientováno pouze na Velkou Británii a třicet osm reflektovalo jen Spojené státy americké, na zbylých osmi karikaturách byly zobrazeny obě země. Roku 1948 je tak patrná převaha reflexe Spojených států amerických. Mezi nejčastěji zmiňované události týkající se Velké Británie patří v tomto roce čtrnácté Letní olympijské hry, které zde proběhly. Karikatura na ně, a tedy i na Velkou Británii, se objevila ve dvanácti z celkem třiceti čtyř karikatur. Marshallův plán zatím taktéž pouze ve dvanácti karikaturách. Dále byla reflektována kolonizace Velkou Británií, a to v sedmi karikaturách. Dikobraz dále reflektuje rozhlasovou stanici BBC v šesti případech a události, které jsou zařazeny do kategorie „ostatní.“ Mezi nejčastěji karikované známé osobnosti patřil Ernest Bevin, který byl vyobrazen na patnácti karikaturách, a Winston Churchill, který byl karikován na deseti karikaturách. Clement Attlee byl vyobrazen na devíti karikaturách a Aneurin Bevan na osmi karikaturách. Dále byly zobrazovány typické postavičky mužů v klobouku s nakreslenou vlajkou Velké Británie, které měly představovat britského imperialistu, nebo byla zobrazována karikatura lva.190 Mezi nejčastěji reflektované události odkazující na Spojené státy americké patřil Marshallův plán, zobrazený na dvaceti devíti z celkem čtyřiceti šesti karikatur. Překvapivě často byla zobrazena i rozhlasová stanice Hlas Ameriky, a to na devíti karikaturách a rasová segregace na sedmi karikaturách. Dikobraz dále reflektuje události, které zařazujeme do kategorie „ostatní.“ Mezi nejčastěji reflektovanými osobnostmi byli George Catlett Marshall a to ve třiceti dvou karikaturách, Harry Truman v dvaceti osmi karikaturách. Oba byli často na karikaturách zobrazováni spolu. 190

Vyobrazený lev je používaným typickým symbolem pro Velkou Británii, pro Spojené státy americké je tímto symbolem orel- tato informace byla poskytnuta Ivanem Hanouškem z jeho dosud nepublikovaného scénáře pro televizní seriál o kresleném humoru, který mi poskytl v elektronické podobě, zároveň se jedná o známé státní symboly

52

Strýček Sam 191 , jako typická americká postavička byl zobrazen v dvaceti jedna karikaturách. Dále byl zobrazován orel jako symbol Spojených států amerických. Na karikaturách, kde se objevily obě země společně, bylo nejčastěji karikované jejich vzájemné postavení, čímž autoři Dikobrazu poukazovali na podřízené postavení Velké Británie vůči Spojeným státům americkým.

3.2.2 Rok 1949

V roce 1949 bylo na stránkách Dikobrazu analyzováno sto šedesát dva karikatur, které odkazovaly na Spojené státy americké a Velkou Británii, z nichž čtyřicet čtyři se týkalo pouze Velké Británie, osmdesát šest jen Spojených států amerických a třicet dva reflektovalo obě země společně. Oproti předešlému roku tak vidíme nárůst ve všech třech zkoumaných kategoriích. Spojené státy americké zůstávají i nadále v popředí zájmu Dikobrazu. Pokud jde o Velkou Británii, zkoumané periodikum nejčastěji reflektuje vstup Velké Británie do organizace NATO v dvaceti devíti karikaturách z celkem sedmdesáti šesti karikatur. Marshallův plán v dvaceti karikaturách a stejně často reflektuje OSN. Rozhlasovou stanici BBC v devíti karikaturách. Méně často reflektuje kolonizaci a události zařazené do kategorie „ostatní.“. Pozice karikovaných osobností se nijak nemění, pouze se zvyšuje počet jejich zobrazování. Pokud jde o Spojené státy americké, mezi nejčastěji zobrazované události patří stále Marshallův plán, a sice ve čtyřiceti pěti karikaturách z celkových sto osmnácti karikatur. Zároveň se častěji objevují odkazy k americkému burzovnímu centru Wall Street, jako symbolu kapitalismu, tyto karikatury jsou řazeny do kategorie „ostatní“. Taktéž jako u Velké Británie se objevují karikatury o organizaci NATO ve třiceti čtyřech případech. OSN je reflektováno v dvaceti pěti karikaturách. Zvyšuje se počet reflexe rasové segregace, analyzovány byly ve čtrnácti karikaturách. Méně často reflektuje o událostech zařazených do kategorie „ostatní.“ Autoři Dikobrazu zároveň častěji poukazují na rozhlasovou stanici Hlas Ameriky v sedmi případech. Na pozici v četnosti zobrazování střídá Harryho Trumana strýček Sam, který se objevuje 191

Vysvětleno v podkapitole 2.2.1

53

v sedmdesáti dvou karikaturách, kdežto prezident Harry Truman již jen v šedesáti sedmi karikaturách. George Catlett Marshall je karikován ve čtyřiceti třech případech. Méně často se objevuje v karikaturách Douglas McArthur a Dean Acheson. Stále je často využíváno zobrazování typických postaviček, které pomocí symbolů odkazují na danou zem. Na karikaturách, kde se objevily obě země společně, bylo opět nejčastěji karikované jejich vzájemné nerovné postavení.

3.2.3 Rok 1950

V tomto analyzovaném roce bylo vyhledáno dvě stě třicet šest karikatur, z nichž devatenáct reflektovalo pouze Velkou Británii, sto padesát osm jen Spojené státy americké a čtyřicet sedm reflektovalo obě země. Velká Británie je v tomto období Dikobrazem zobrazována hlavně ve spojitosti s organizací OSN v dvaceti pěti karikaturách, organizací NATO v dvaceti třech karikaturách. Dále reflektuje probíhající volby, a to v osmnácti karikaturách z celkových sedmdesáti osmi karikatur. Jedna z mála příležitostí, kdy se v karikaturách Velká Británie vyskytuje zcela samostatně, je právě období voleb v této zemi. Rozhlasová stanice BBC je reflektována v devíti karikaturách a Marshallův plán v osmi karikaturách. Méně často reflektuje o událostech zařazených do kategorie „ostatní.“ Mezi nejčastěji zobrazované osobnosti Velké Británie nyní patří Winston Churchill, a to ve třiceti pěti karikaturách, Ernest Bevin v třiceti jedna karikaturách, Aneurin Bevan v devatenácti karikaturách a Clement Attlee v šestnácti karikaturách. Často se opět objevují vyobrazení lva, či typické postavičky imperialisty s britskou vlajkou na klobouku. Mezi nejčastěji reflektované události související se Spojenými státy americkými patří válka v Koreji,

a to v sedmdesáti osmi karikaturách z celkem dvě stě pěti

karikatur. Objevují se karikatury zobrazující NATO v dvaceti sedmi případech a ve stejném počtu karikatury o organizaci OSN. Dále autoři Dikobrazu reflektují mandelinku bramborovou ve dvaceti šesti karikaturách, nadále je karikován Marshallův plán v dvaceti čtyřech případech a segregace v patnácti karikaturách. Karikatury odkazující na rozhlasovou stanici Hlas Ameriky v sedmi případech a dále pak

54

karikatury zařazené do kategorie „ostatní“. Mezi osobnostmi je nejvíce prostoru věnováno Harry Trumanovi, a to v sto šestnácti karikaturách, strýčku Samovi v osmdesáti třech karikaturách, Deanu Achesonovi ve čtyřiceti třech karikaturách, Douglasu McArthurovi v osmnácti karikaturách a George Catlett Marhsallovi v sedmnácti karikaturách. Ve zbylých karikaturách opět převládá zobrazení orla. Stále častěji se Velká Británie v karikaturách objevuje v podřízeném postavení vůči Spojeným státům americkým, a proto narůstá počet zobrazení, kde se vyskytují oba tyto státy společně. Počet zobrazení Velké Británie se tak snižuje na úkor jejího samostatného zobrazení a více se tak objevuje současně se Spojenými státy americkými. Naproti tomu Spojené státy americké mají i přes zvyšující se počet jejich zobrazení v této kategorii zároveň stále se zvyšující počet i samostatného zobrazování.

3.2.4 Rok 1951

V roce 1951 bylo vyhledáno dvě stě deset karikatur, z nichž třicet reflektovalo pouze Velkou Británii, sto patnáct reflektovalo Spojené státy americké a na šedesáti pěti karikaturách byly vyobrazeny obě země společně. Velká Británie je v roce 1951 ve zkoumaném periodiku nejčastěji zobrazována ve spojitosti s organizacemi NATO v čtyřiceti jedna karikaturách a OSN v třiceti šesti karikaturách. Dále je reflektován Marshallův plán v dvaceti karikaturách. Opět se objevují karikatury reflektující další volby v této zemi, a to v čtrnácti karikaturách z celkových devadesáti pěti karikatur. Snížil se naopak počet karikatur, které reflektují rozhlasovou stanici BBC na osm karikatur. Méně často také Dikobraz reflektuje o událostech zařazených do kategorie „ostatní.“ V souvislosti s volbami se nejčastěji objevují na karikaturách Winston Churchill v padesáti sedmi případech, Clement Attlee ve třiceti dvou případech, Ernest Bevin ve dvaceti sedmi karikaturách a Aneurin Bevan na dvanácti karikaturách. Méně se objevuje zobrazení lva či typické postavičky s vlajkou na klobouku či librou na rukávu. Spojené státy americké jsou stále nejčastěji karikovány ve spojitosti s válkou v Koreji, a to v padesáti jedna karikaturách z celkem sto osmdesáti karikaturách. Organizace NATO ve čtyřiceti třech karikaturách a OSN v třiceti pěti karikaturách.

55

Stále je reflektován Marshallův plán v dvaceti dvou karikaturách, dále je reflektována rozhlasová stanice Hlas Ameriky v osmnácti karikaturách a rasová segregace v jedenácti karikaturách. Mandelinka bramborová v deseti karikaturách. Méně často jsou zobrazována ostatní témata. Nejčastěji karikovanou osobností Spojených států amerických se v tomto roce stal Harry Truman v devadesáti devíti karikaturách, strýček Sam v šedesáti jedna karikaturách, dále byly zobrazovány Dean Acheson v třiceti pěti případech, Dwight D. Eisenower v třiceti jedna karikaturách, Douglas McArthur v patnácti karikaturách a George Catlett Marhsall ve dvanácti karikaturách. Opět se objevují karikatury orla. V tomto roce zaznamenáváme již viditelný rozdíl v počtu karikaturních zobrazení v rámci jednotlivých kategorií. Tím se mění i rozsah Dikobrazem poskytnutého prostoru Spojeným státům americkým oproti Velké Británii v poměru bezmála 4:1.

3.2.5 Rok 1952

V roce 1952 bylo analyzováno sto sedmdesát pět karikatur, dvacet osm z nich se týkalo pouze Velké Británie, sto jedna jen Spojených států amerických a zbylých čtyřicet šest zobrazovalo Spojené státy americké a Velkou Británii pohromadě. V souvislosti s Velkou Británií byla v tomto roce nejčastěji karikována organizace OSN v třiceti šesti karikaturách a organizace NATO ve třiceti jedna karikaturách z celkem sedmdesáti čtyř karikatur. Rozhlasová stanice BBC v jedenácti karikaturách. Velká Británie byla zobrazena i v některých karikaturách ve spojitosti s válkou v Koreji a několikrát i v karikaturách zařazených mezi „ostatní“. Winston Churchill se objevuje ve čtyřiceti jedna karikaturách, Clement Attlee s počtem dvaceti jedna karikatur a Ernest Bevin je vyobrazen na sedmnácti karikaturách. Ve větší míře se objevují vyobrazení lva a postavičky imperialisty s vlajkou Velké Británie. Spojené státy americké jsou v Dikobraze roku 1952 nejčastěji karikaturně zobrazovány stále ve spojitosti s válkou v Koreji, a to ve čtyřiceti osmi karikaturách z celkem sto čtyřiceti sedmi karikatur. Dále zobrazuje organizaci OSN v třiceti sedmi karikaturách, organizaci NATO v třiceti pěti karikaturách, rozhlasovou stanicí Hlas

56

Ameriky v osmnácti případech a rasovou segregaci v deseti karikaturách. Opět je vzpomínán Marshallův plán v sedmi karikaturách a objevují se i karikatury zařazené mezi „ostatní.“ Nejčastěji zobrazovanými osobnostmi zůstávají Harry Truman v osmdesáti sedmi karikaturách, strýček Sam ve čtyřiceti dvou karikaturách, Dwight D. Eisenower ve dvaceti osmi případech, generál Douglas McArthur v dvaceti třech případech a George Catlett Marhsall v devíti karikaturách. Dále byl zobrazován Dean Acheson a karikatury orla. V tomto roce se počty karikatur oproti předešlému roku příliš nemění. Stále zůstává velký rozdíl mezi jednotlivými kategoriemi

3.2.6 Rok 1953

V roce 1953 bylo analyzováno sto třicet dva karikatur, z nichž dvacet jedna zobrazovalo pouze Velkou Británii, sedmdesát osm jen Spojené státy americké a třicet tři karikatur informovalo o obou zemích dohromady. V posledním zkoumaném roce byla s Velkou Británií nejčastěji spojena karikaturní zobrazení organizace OSN, a to v dvaceti čtyřech karikaturách z celkem padesáti čtyř karikatur. Organizace NATO byla karikována v dvaceti třech případech, nadále i rozhlasová stanice BBC v osmi karikaturách, stále se objevují i karikatury řazené do kategorie „ostatní.“ Nejčastěji zobrazovanou osobností Velké Británie je premiér Winston Churchill v třiceti šesti karikaturách, dále pak už jen typická postavička imperialisty s vlajkou Velké Británie či zobrazenou librou, nebo již několikrát zmiňovaná karikatura zobrazující lva jako symbol Velké Británie. Spojené státy americké jsou v roce 1953 nejčastěji zobrazovány stále v souvislosti s válkou v Koreji, a to ve padesáti dvou karikaturách z celkem sto jedenácti karikatur. Dále je zobrazeno OSN ve dvaceti čtyřech karikaturách, organizace NATO ve dvaceti karikaturách a rozhlasová stanice Hlas Ameriky v deseti karikaturách. Méně se objevuje rasová segregace a karikatury řazené do kategorie „ostatní.“ Na konci zkoumaného období je nejčastěji zobrazovanou osobností Dwight D. Eisenhower v šedesáti třech karikaturách, který vystřídal na tomto místě (a také ve funkci prezidenta Spojených států amerických) Harryho Trumana, jenž se na stránkách Dikobrazu v tomto

57

roce takřka neobjevil. Dále byl karikován nový ministr zahraničí John Foster Dulles v třiceti sedmi případech. Na dvaceti osmi karikaturách se objevuje strýček Sam a ještě v menším počtu generál Douglas McArthur a orel. Oproti předešlým zkoumaným letům vidíme po přechodném zvýšení počtu karikatur jejich náhlý pokles. Důvodem toho byla skutečnost, že se na stránkách časopisu Dikobraz více reflektovalo úmrtí prezidenta Klementa Gottwalda a Josifa Vissarionoviče Stalina.

58

3.3 Komparace karikatur reflektujících Velkou Británii a Spojené státy americké v Dikobraze podle počtu všech publikovaných karikatur v jednotlivých letech, podle počtu zobrazovaných událostí a podle počtu zobrazovaných významných osobností

V závěru této kapitoly shrneme zjištěné poznatky a odpovíme si na dílčí otázky, které byly položeny na počátku tohoto výzkumu.

Graf č. 1- Celkový poměr karikatur v jednotlivých letech

Graf č.1 24% 21% 18% 16% 13%

8%

1948

1949

1950

1951

1952

1953

Dohromady bylo za celé zkoumané období analyzováno devět set osmdesát sedm karikatur. Nejproduktivnějším obdobím, ve kterém Dikobraz nejčastěji reflektoval Spojené státy americké či Velkou Británii, je rok 1950, jak můžeme vidět na grafu č.1. To souvisí bezpochyby s tím, že pro upevnění svého postavení komunistická strana používala politických procesů, ve kterých byli odpůrci režimu obžalováváni

59

z protinárodní činnosti, zaprodanosti imperialismu ap.192 a právě kolem roku 1950 vlna těchto procesů vrcholila. Bylo proto potřeba co nejčastěji Západ zobrazovat ve špatném světle. Dále z grafu vyplývá, že od počátku zkoumaného období dochází k postupnému nárůstu. V roce 1948, tedy v období nástupu komunistického režimu, bylo zveřejněno těchto karikatur nejméně, což není nijak překvapivé, neboť se Komunistická strana teprve dostávala k moci. Poté vidíme rychlý nárůst počtu karikatur až do roku 1950, kdy vrcholí, poté dochází k jeho nikoli však markantnímu poklesu. Po vrcholu v roce 1950 je nejnižší počet karikatur až v roce 1953. V tomto roce totiž umírá J.V. Stalin i československý prezident Klement Gottwald, a to mělo za následek reflektování spíše těchto událostí. Z grafu je tedy patrné, že počet karikatur sice nemá v průběhu sledovaných šesti let markantní výkyv, přesto je ze zvýšení a následného poklesu tohoto počtu karikatur vidět vliv politických událostí v Československu na reflexi Západu Dikobrazem.

192

KAPLAN, Karel. Československo v letech 1948-1953. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1991. s. 89

60

Graf č. 2- Počet karikatur podle roků a zemí Západu

Graf č. 2 160 140

158

120 100

115 101

80

USA

86

VB

78

60 65 40 20

44 32

38 26

0

USA+VB

47 31

46 30

28

33 21

8

1948

1949

1950

1951

1952

1953

Rok

Z grafu č. 2 lze vyčíst, že od počátku zkoumaného období dochází k výraznému nárůstu počtu karikatur zaměřených pouze na Spojené státy americké a po roce 1950 k mírnému snižování. Počet karikatur reflektujících pouze Velkou Británii je naopak po celou dobu víceméně stabilní, s výjimkou přechodného zvýšení pouze v roce 1949. Vidíme i rozdíl mezi celkovým počtem karikatur v jednotlivých letech ve vztahu ke každé z obou zemí. O Spojených státech amerických bylo v každém sledovaném roce publikováno mnohem více karikatur než o Velké Británii, přičemž postupem času se tento počet ještě výrazně zvyšuje, a to na úkor počtu karikatur, v nichž jsou zobrazeny obě země zároveň. Je to z toho důvodu, že je Západ reflektován zejména ve spojitosti s událostmi, které ukazují Spojené státy americké jako hlavního nepřítele a Velkou Británii pak často jen jako v podřízeném postavení k nim. Nejčastěji jsou tedy karikovány Spojené státy americké a jejich vlastní aktivity (jako například válka v Koreji, Marshallův plán), občas se i na některých těchto karikaturách současně objevuje Velká Británie. Karikatur zachycujících Velkou Británii samostatně (jako například volby v této zemi, kolonializmus) tj. události nebo osobnosti jí se dotýkající, je výrazně méně.

61

Z grafu je tedy patrné (stejně jako u grafu č.1), že na počet karikatur zobrazujících

pouze

Spojené

státy

americké

měly

vliv

politické

události

v Československu, kdy bylo potřeba co nejčastěji Západ zobrazovat ve špatném světle. A právě největšího nepřítele představovaly a byly zobrazovány Spojené státy americké. Tato skutečnost se projevila z důvodu výrazného početního zastoupení Spojených států amerických i ve vývoji počtu karikatur zobrazujících Spojené státy americké a Velkou Británii společně.

Graf č. 3 - Počet karikatur podle jednotlivých událostí týkajících se Velké Británie za celé zkoumané období a graf č. 4 - Počet karikatur podle jednotlivých osobností Velké Británie za celé zkoumané období

Graf č.3 Řady1

31%

12%

30%

11% 6%

3%

5%

2%

Z grafu č. 3 je zřejmé, že události, které Dikobraz nejčastěji reflektuje ve spojitosti s Velkou Británií, jsou organizace NATO, OSN a Marshallův plán. To potvrzuje předešlé zjištění, že Velká Británie je nejčastěji zobrazená spolu se Spojenými státy americkými, protože se všechny tři shora uvedené kategorie obou států dotýkají. Pokud jde o události týkající se pouze Velké Británie samostatně, je vidět podle počtu 62

karikatur, že větší pozornost byla zaměřena na ryze politické události (volby), než na události jiné (Letní olmypijské hry). Přesto i tyto jiné události jsou prezentovány v politickém kontextu.

Graf č.4 28%

18% 14%

15% 12% 8% 5%

Na grafu č.4 vidíme, že nejčastěji zobrazovanou osobností je Winston Churchill, který byl premiérem Velké Británie v letech 1940-1945 a znovu v letech 1951-1955. Toho ve funkci vystřídal v letech 1945-1951Clement Attlee. Přesto, že tedy každý z nich byl premiérem po dobu poloviny mnou zkoumaného období, není překvapující zjištění, že osoba Winstona Churchilla je zobrazována častěji. Je to proto, že byl chápán jako stále nejznámější osobnost Velké Británie, a to již z doby druhé světové války. Početně je srovnatelné zobrazení Clementa Attleeho se zobrazováním ministra zahraničních věcí Ernesta Bevina jako osob zainteresovaných z důvodu jejich funkce v zahraničních vztazích Velké Británie. Počet jejich zobrazování ještě nepatrně převyšuje zobrazování typické postavičky imperialisty s vlajkou Velké Británie. Z toho lze usuzovat, že podoba Clementa Attleeho a Ernesta Bevina nebyla natolik všeobecně známá, že autoři Dikobrazu z důvodu dosažení rychlejšího porozumění čtenářů ve svých

63

karikaturách raději používali zobrazení shora zmíněné typické postavičky, aby tak čtenáři nepochybovali o tom, jakou zemi má tato postavička znázorňovat. Zajímavé je, že oproti velkému počtu karikatur zobrazujících prezidenta Spojených států amerických Harryho Trumana nebyla královna jako oficiální hlava Spojeného království Velké Británie a Severního Irska (případně královská rodina) karikována vůbec. Je to zřejmě z toho důvodu, že královna byla na rozdíl od prezidentské funkce chápána pouze jako reprezentativní hlava státu, nepodílející se přímo na aktivní politice země.

Graf č. 5 - Počet karikatur podle jednotlivých událostí týkajících se Spojených států amerických za celé zkoumané období a graf č. 6-počet karikatur podle jednotlivých osobností Spojených států amerických za celé zkoumané období

28%

Graf č.5 19%

18%

15%

6%

7% 4%

3%

Nejčastěji karikovanou událostí týkající se Spojených států amerických zobrazovanou satirickým časopisem Dikobraz byla válka v Koreji. Jednalo se o konflikt, který autorům Dikobrazu pomohl zobrazovat Spojené státy americké na straně Jižní Koreje jako ty, které se snaží ovládnout Korejský poloostrov. V karikaturách se však neobjevovalo, že druhé straně konfliktu (Korejské lidově 64

demokratické zemi), pomáhaly komunistické režimy v čele se Sovětským svazem. Další často karikované události byly organizace NATO, OSN a Marshallův plán, zobrazovaný jako další snaha Spojených států amerických posílit svůj vliv v Evropě a získat tak kontrolu nad děním na tomto území. Překvapivé bylo poměrně vysoké procento karikatur zobrazujících rasovou segregaci. Po vyhodnocení základních historických událostí, které nastaly ve Spojených státech amerických ve zkoumaném období, nebyl tento proces identifikován jako podstatná kategorie. Teprve později při analýze jednotlivých čísel časopisu Dikobraz se ukázalo, že pro svoji četnost musí být rasová segregace mezi samostatné kategorie zařazena.

Graf č.6 33% 23%

9%

Mezi

osobnosti

8%

9% 6%

Spojených

5%

států

amerických

3%

4%

nejčastěji

karikovaných

v Dikobraze patřil prezident Harry Truman jako hlava této světové velmoci. Prezidentem se stal po smrti Franklina Roosevelta a byl jím od roku 1945 do ledna 1953, tedy téměř po celé zkoumané období. Poté ho ve funkci nahradil Dwight Eisenhower. Počet jeho karikatur se proto v roce 1953 zvýšil, přesto o nijak vysoký počet nejde. Druhou nejčastěji zobrazovanou je postavička strýčka Sama představující západní imperialisty, což bylo často využíváno pro zjednodušující demonstraci kapitalistického způsobu života. Dále byl karikaturně zobrazován již zmiňovaný George 65

Catlett Marshall, ministr zahraničí Dean Acheson a jeho nástupce John Foster Dulles a generál Douglas McArthur.

Graf č. 7 - Počet karikatur podle jednotlivých událostí souvisejících s oběma zkoumanými zeměmi za celé zkoumané období a graf č. 8 - Počet karikatur podle jednotlivých osobností obou zemí za celé zkoumané období

Graf č.7 21%

20% 18% 13%

5%

5% 3% 1%

5% 3%

5%

1%

Z grafu č. 7 můžeme vyčíst, kterým událostem bylo Dikobrazem celkově věnováno nejvíce prostoru. Je patrné, že nejvíce byla karikována korejská válka. To lze považovat za logické vzhledem k tomu, že Spojené státy americké a události s nimi související byly zobrazovány nejčastěji. Je rovněž významné, že tato válka probíhala jako aktuální válečný konflikt celou polovinu námi zkoumaného období a na pozadí takového konfliktu lze snadněji zobrazit zainteresovaný subjekt ve špatném světle. Početně srovnatelné jsou pak karikatury reflektující organizace NATO a OSN. Zmíněné organizace byly ve spojení s oběma zeměmi karikovány podobně často.

66

Graf č.8 22%

15%

10% 6% 5%

5%

6% 4%

3%

5%

6% 4%

4%

3% 2%

Nejčastěji karikovanou osobností je Harry Truman, který se objevoval na většině analyzovaných karikatur, protože se Spojené státy americké, jejichž byl prezidentem, angažovaly ve většině Dikobrazem zobrazovaných událostí v letech 1948-1953. Druhým nejčastěji zobrazovaným je postavička strýčka Sama, jako symbolu kapitalismu a imperialismu. Třetí místo v počtu zobrazení zaujímá Winston Churchill. Lze shrnout, že nejčastěji karikovanými osobnostmi byly ty, které měly významné postavení v té době ve vybraných zemích Západu. Z toho lze odvodit, že tyto osobnosti byly chápány i jako hlavní nepřátelé komunistického režimu, kteří chtěli ohrozit nastupující komunistický režim v Československu.

Pokud je na karikatuře zobrazena událost týkající se obou zemí, je v tomto grafu započítána pouze jednou (graf č. 7). V předchozích grafech týkajících se jednotlivých zemí je však tato událost zobrazena u každé z nich. V této souvislosti nutno poznamenat, že pokud je na jedné karikatuře zobrazeno více událostí, jsou v takovém

67

grafu započítané pro každou kategorii (graf č. 3 a 5). Pokud je na jedné karikatuře zobrazeno více osobností, jsou v tomto grafu započítané pro každou kategorii (graf č.8).

68

4. Závěr

Hlavním cílem předkládané diplomové práce bylo utvořit ucelený přehled o tom, jaké události týkající se Západu (tj. v naší práci představovaného Spojenými státy americkými a Velkou Británií) byly u nás ve zvoleném období periodikem Dikobraz nejčastěji karikovány. Práce si kladla za cíl zjistit, jaká byla dobová reflexe Západu v tomto periodiku v počátcích nastolení komunistického režimu v Československu193 . Pro tento účel byla analyzována jednotlivá čísla Dikobrazu vydaná v letech 19481953.194 Dílčím cílem bylo zjistit, jak se lišil počet karikatur v jednotlivých letech a také počet nejčastěji zobrazovaných událostí a významných osobností týkajících se obou zemí. V teoretické části práce je přiblížen mediálně-historický a společensko-politický kontext vývoje Československa v letech 1948 -1953, který napomohl k interpretaci zjištěných výsledků. Použita byla dostupná odborná literatura, která se věnuje nástupu komunistického režimu v Československu. Zároveň byl popsán vznik a vývoj týdeníku Dikobraz. Dále je definována politická karikatura a vysvětleno, proč byla zvolena pro výzkum. V metodologické části je objasněn způsob realizace výzkumu, tj. použitá komparativní metoda doplněná o metodu kvantitativní. V praktické části jsou analyzovány jednotlivé karikatury, které vyšly v Dikobraze od 6.1.1948, tj. od otištění prvního čísla tohoto roku, do 27.12.1953, kdy vyšlo poslední číslo ve zkoumaném období. Vyhledány byly karikatury týkající se pouze Západu (tj. v naší práci zvolených Spojených států amerických a Velké Británie) a rozděleny podle zobrazovaných událostí. Tím bylo zjištěno, kterým Dikobraz věnoval nejvíce prostoru, a byly zařazeny do samostatných kapitol. Ty byly nazvány podle zaměření události: OSN, Marshallův plán, Letní olympijské hry ve Velké Británii, NATO, Mandelinka bramborová, Volby ve Velké Británii, Válka v Koreji, Kolonialismus, Rasová segregace ve Spojených státech amerických a BBC a Hlas Ameriky. V každé kapitole byly stručně charakterizovány jednotlivé vybrané události, doplněny citacemi a parafrázemi z odborné literatury a dalších vyhledaných zdrojů

193

Pro vymezení počátků komunistického režimu vycházíme z práce Karla Kaplana- Československo v letech 1948-1953, ten uvádí léta 1948-1953 právě jako počáteční léta budování komunistického režimu v Československu. 194 Více k vymezení tohoto období v podkapitole 1.1

69

a bylo popsáno, jak byly Dikobrazem karikaturně zobrazovány. Aplikací zvolených metod bylo zjištěno, zda a jak se měnil počet karikatur reflektujících Západ v průběhu zkoumaného období. Zároveň bylo zjištěno, kterým událostem a osobnostem Západu věnoval Dikobraz nejvíce pozornosti. Kromě ostatních závěrů vyplývajících z výzkumu byl potvrzen i předpoklad, že Spojené státy americké budou jako hlavní mocnost západních zemí zobrazovány častěji než Velká Británie. Z komparace vyplynulo, že se počet námi sledovaných karikatur postupně měnil. V období nástupu komunistického režimu, tj. v roce 1948, bylo těchto karikatur publikováno nejméně, neboť komunistická strana se teprve dostávala k moci. Poté došlo k výraznému nárůstu počtu karikatur až do roku 1950, kdy můžeme sledovat jeho vrchol,

který

bezpochyby

souvisí

s kulminující

vlnou

politických

procesů

v Československu. Poté následuje jejich mírný pokles. V roce 1953 je počet karikatur reflektujících Západ po roce 1948 druhý nejnižší. To bylo z důvodu častější reflexe dvou z pohledu Československa významných událostí, a to úmrtí J.V.Stalina a K.Gottwalda. Pokud jde o počet karikatur podle sledovaných roků a zemí Západu, je zřejmé, že o Spojených státech amerických bylo v každém roce publikováno mnohem více karikatur než o Velké Británii. Postupem času se Velká Británie objevuje na karikaturách téměř pouze ve spojení se Spojenými státy americkými. Je to z toho důvodu, že se o Západu reflektovalo především ve spojitosti s událostmi, ve kterých bylo možno zobrazit Spojené státy americké jako hlavního nepřítele komunistického režimu195. Spojené státy americké a Velká Británie byly sice již během prvních let druhé světové války spolu se Sovětským svazem spojenci196, Velká Británie se však postupně stala v tomto společenství spíše slabším článkem a pouze Spojené státy americké a Sovětský svaz se po druhé světové válce dostaly do čela světového dění. 197 Tato 195

Ve Spojených státech amerických nastoupil po smrti prezidenta Roosevelta na jeho místo Harry Truman. Právě tento „malý muž z Missouri“ jak byl médii označován, začal prostřednictvím doktríny po něm nazvané jako Trumanova, ostře vystupovat proti komunistickému režimu a jeho rozšiřování se.„Trumanova doktrína. Ta představuje další zásadní krok k dnešní roli hegemona. Prezident S. Truman ji vyhlásil v roce 1947. Zaznamenala oficiální převzetí role hegemona od Velké Británie a stanovení globálních cílů zahraniční politiky USA. V idejích (různě pojímaných) zadržování komunismu je obsažena podstata zahraniční politiky USA v době studené války.“ Více v knize - KREJČÍ, O., Zahraniční politika USA: ideje, doktríny, strategie. 1. vyd. Praha: Professional Publishing, 2009. s. 23 196 Spojenectví proti fašismu bylo uzavřeno i se Sovětským svazem 197 Představitelé britské vlády chtěli povznést Británii na pozici třetí velmoci, Američané však žertem mluvili o Británii jako o devětačtyřicátém americkém státě, čímž bylo jasně naznačen vztah těchto zemí.

70

skutečnost byla autory Dikobrazu promítnuta právě do častějšího karikování Spojených států amerických. Obdobné zjištění vyplynulo i z komparace počtu karikatur podle jednotlivých nejčastěji zobrazovaných událostí souvisejících s oběma zkoumanými zeměmi za celé sledované období a podle počtu karikatur podle jednotlivých osobností obou zemí za celé zkoumané období.

Celkově bylo nejvíce prostoru opět věnováno událostem

a osobnostem souvisejícím výlučně nebo převážně se Spojenými státy americkými (korejská válka, prezident Harry Truman jako hlava této světové velmoci, postavička strýčka Sama představujícího západního imperialistu, organizace OSN a NATO). Pokud jde o další možnosti rozpracování zvoleného tématu zobrazování Západu v periodiku Dikobraz v návaznosti na předloženou diplomovou práci, bylo by možné rozšířit výzkum o další roky, po které časopis Dikobraz vycházel a které se už nepodařilo s ohledem na časové možnosti a omezený rozsah diplomové práce pokrýt. Jednalo by se tak o ucelené zpracování tématu, které by mělo obdobnou vypovídající hodnotu jako práce zmiňovaného Jiřího Pernese, avšak na pozadí událostí týkajících se Západu a nikoli Československa. Také by bylo možné rozšířit námi zvolené pojetí termínu „Západ“ i na další státy západní Evropy, tj. nikoli jen na zkoumání karikatur vztahujících se ke Spojeným státům americkým a Velké Británii.

Více v úvodu knihy Petra Prokše, Československo a Západ1945-1948: vztahy Československa se Spojenými státy, Velkou Británií a Francií v letech 1945-1948. vyd. 1.Praha:ISV, 2001

71

5. Anotace

Jméno a příjmení: Lucie Konečná Název diplomové práce: Reflexe Západu v satirickém časopise Dikobraz v letech 19481953 Univerzita: Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta, katedra žurnalistiky Vedoucí práce: PhDr. Petr Orság, Ph.D. Rok obhajoby: 2014 Počet znaků: 151 137 Počet příloh: 10 Klíčová slova: politická karikatura, satirické periodikum Dikobraz, počátek budování komunistického režimu, významné události a osobnosti Spojených států amerických, významné události a osobnosti Velké Británie.

Předkládaná magisterská diplomová práce poskytuje dobovou reflexi Západu v satirickém periodiku Dikobraz v letech 1948-1953. Cílem práce bylo zjistit, o jakých událostech týkajících se Spojených států amerických a Velké Británie toto periodikum v počátcích nástupu komunistického režimu v Československu nejčastěji informovalo. Zároveň pomocí komparace prezentuje, jakým způsobem se v Dikobrazu kvantitativně lišilo toto karikaturní zobrazování Západu obou zemí s postupem času a s ohledem na jednotlivé nejčastěji zobrazované události a osobnosti Západu. V teoretické části práce informuje o historickém kontextu doby, k čemuž využívá odbornou literaturu. Praktická část práce obsahuje analýzu počtu a kategorizaci událostí karikatur zaměřených na Západ, které Dikobraz v letech 1948-1953 zveřejnil.

72

6. Annotation

Name and suriname: Lucie Konečná Title of a graduation thesis: THE REFLECTION OF THE WEST COUNTRIES IN THE SATIRICAL JOURNAL DIKOBRAZ IN THE YEARS 1948-1953 University: Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta, Katedra žurnalistiky Supervisor: PhDr. Petr Orság PhD. Year of defence: 2014 Number of signs: 151 137 Number of supplements: 10 Keywords: political caricature, satirical journal Dikobraz, beginning of the communist period, important events and personalities of United states of Amerika, important events and personality of United Kingdom Characteristic of thesis: The thesis provides contemporary reflection of the West countries in the satirical journal Dikobraz from 1948 to 1953. The aim of the work is to find out about which moments in history considering the United states of Amerika and the United Kingdom this journal informed mostly in the beginning of the communist period in Czechoslovakia. Using the comparison work also presents how the satirical description of the West countries changed during the time considering particular events an personalities of the West. In the theoretical part, using the nonfiction literature it informs about historical context of the period. The practical part contains an analysis of number and categorization of events of caricatures focused on the West, which were published by Dikobaz in the years 1948-1953.

73

7. Seznam použité literatury

BALÍK, S., Politický systém českých zemí 1848-1989. 1. vyd. V Brně: Masarykova univerzita, 2003, 180 s. ISBN 80-210-3307-x. BALÍK, S., KUBÁT.M., Teorie a praxe totalitních a autoritativních režimů. 1. vyd. Praha: Dokořán, 2004, 167 s. ISBN 80-86569-89-6 BEDNAŘÍK, P., JIRÁK, J., KÖPPLOVÁ, B., Dějiny českých médií: od počátku do současnosti . vyd. 1. Praha: Grada, 2011. 439 s.. ISBN 97880247-3028-8. BERGER, P., LUCKMANN,T., Sociální konstrukce reality: pojednání o sociologii vědění. 1. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 1999, 214 s. ISBN 80-85959-46-1. CATCHPOLE, B., Korejská válka 1950-53. 1. vyd. Praha: BB art, 2003. 347 s., [16] s. obr. příl. ISBN 80-7341-073-7. ČINÁTL, K., HRON, J., Věčné časy: československé totalitní roky. vyd. 1. Praha: Vydala Respekt Publishing ve spolupráci s Knihovnou Václava Havla, 2009, 187 s. ISBN 978-80-87331-01-9. FIDLER, J., MAREŠ, P., Dějiny NATO. Praha: Paseka, 1997, 243 s. ISBN 80-7185145-0. HOFFMEISTER, A., Poezie a karikatura:slova z let třicátých a z nedávné minulosti.1. vyd. PRAHA: ČESKOSLOVENSKÝ SPISOVATEL, 1961, 130 S. HOLÁ, T., Persvazivní jazykové prostředky publikované rudým právem v rámci kampaně využívající motiv“amerického brouka“. Brno, 2011. Magisterská diplomová práce (Mgr.). MASARYKOVA UNIVERZITA. Fakulta sociálních studií HROCH, M. aj. Úvod do studia dějepisu: určeno pro posl. fakulty filozof. a pedagog. Díl 5. , Metody historikovy práce. 1. vyd. Praha,1985. 304 s. JANOUŠEK, P., Dějiny české literatury 1945-1989.II 1948-1958. Praha: Academia, 2007, 487 s. ISBN 978-80-200-2057-4. KAPLAN, K., TOMÁŠEK. D., O cenzuře v Československu v letech 1945-1956: studie. Praha: Ústav pro soudobé dějiny, 1994, 183 s. ISBN 80-85270-38-2. KAPLAN, K., Československo v letech 1948-1953. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1991, 146 s. ISBN 80-04-25700-3. KLIVAR, M., Karikatura bojující. 1. vyd. Praha, 1963.

74

KOCOUREK, M.: Volá Londýn, Historie českého a slovenského vysílání BBC (19392006), Ottovo nakladatelství, 2013, 328 s. KONČELÍK, J., VEČEŘA. P., ORSÁG, P., Dějiny českých médií 20. století. vyd. 1. Praha: Portál, 2010, 310 s.,ISBN 978-80-7367-698-8. KOVÁŘOVÁ, Z. Slovník literární teorie. 2. rozš. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1984, s.167 KREJČÍ, O., Zahraniční politika USA: ideje, doktríny, strategie. 1. vyd. Praha: Professional Publishing, 2009. 435 s. ISBN 978-80-86946-68-9 KUBIŠ, K. Obraz Polska na stránkách The Times v letech 1944-1948, Pokus o rekonstrukci procesu formování veřejného mínění," In: Obraz druhého v historické perspektivě. Tisk a historická beletrie při formování historického vědomí v 19. a 20. století. Acta Universitatis Carolinae. Philosophica et historica 1, 1995. Studia Historica XLI. Univerzita Karlova. Vydavatelství Karolinum. Praha 1997, s. 87-119. MACURA, V., Šťastný věk: (a jiné studie o socialistické kultuře). V tomto uspořádání vyd. 1. Praha: Academia, 2008, 351 s. ISBN 978-80-200-1669-0. Masarykův slovník naučný: lidová encyklopedie všeobecných vědomostí. Praha: Československý kompas, 1925-1933, 7 sv.s.925 PAVELČÍKOVÁ, N., Klíčové mezníky vývoje ČSR po roce 1945. vyd. 2. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 2009. 84 s. Studijní texty. ISBN 978-80-7368-710-6. PAŽOUT, J., Komunističtí intelektuálové a proměna jejich vztahu ke KSČ (1945-1989). vyd. 1. Praha: Ústav pro studium totalitních režimů, 2013, 254 s. ISBN 978-80-8721193-9. PERNES, J., Dějiny Československa očima Dikobrazu: 1945-1990. 1. vyd. Brno: Barrister & Principal, 2003, 230 s. ISBN 80-85947-89-7. PICK, J. R., Bez ubrousku. 1. vyd. Praha: Práce, 1954, 59, [4] s. PROCHÁZKA, J., Poválečné Československo 1945-1989. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova, 1991, 227 s. ISBN 80-7066-437-1 PROKŠ, P., Československo a západ 1945-1948: vztahy československa se Spojenými státy, Velkou Británií a Francií v letech 1945-1948. vyd. 1. Praha: ISV, 2001, 327 s. ISBN 80-85866-81-1. PYTLÍK, R., Český kreslený humor XX. století. vyd. 1. Praha: Odeon, 1988, 158 s. RATAJ, J., HOUDA, P.,Československo v proměnách komunistického režimu. vyd. 1. Praha: Oeconomica, 2010, 455 s. ISBN 978-80-245-1696-7.

75

REIFOVÁ, I., Slovník mediální komunikace. vyd. 1. Praha: Portál, 2004, 327 s. ISBN 80-7178-926-7. SEDLÁKOVÁ, R., Mediální konstrukce reality – reprezentace druhých. In: FORET, M., LAPČÍK, M., ORSÁG, P. Média dnes: reflexe mediality, médií a mediálních obsahů. 1. vyd. Olomouc, UP v Olomouci 2008. SCHULZ, W., Funkce a důsledky politické komunikace. In: JIRÁK, J., ŘÍCHOVÁ, B., Politická komunikace a média, 1. vyd. Praha, Karolinum 2000. TOMAN, O., Politická karikatura Mikoláše Alše v Brněnské rašpli roku 1890. 1. vyd. BRNO: BLOK, 1983, 111 S. Velký sociologický slovník. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova - vydavatelství Karolinum, 1996, 1627 s. ISBN 80-7184-311-3. S. 1229 WASSON, E. A., Dějiny moderní Británie: od roku 1714 po dnešek. 1. vyd. Praha: Grada, 2010, 429 s. ISBN 978-80-247-3267-1.

Periodika: BEDNAŘÍK, P., Vývoj médií v Československu od února 1948 do prosince 1950 in Sborník národního muzea v Praze, řada C-literární historie, 2008, roč 53, č.1-4 FORMÁNKOVÁ, P., Kampaň proti "americkému brouku" a její politické souvislosti, Paměť a dějiny, 2008, roč. 2, s. 22-38 HEARTFIELD, J., Spravedlivě o humoru , Host do domu, 1962, roč.9, č.12, s.555 HEMELÍKOVÁ, B., Časopis dikobraz jako historický pramen, Česká literatura, 2004, roč52, č.4, s.584-585 KROFTA, I., PELC, J., .Návštěva v dikobraze, Tvorba, 1977, č.52, s.9 Provolání vlády k boji proti mandelince bramborové. Rudé právo, 29. 6. 1950, VOLEK, J., Pod ostny, Plamen, 1963, roč.5, č.12, s.136-137

76

Prameny: Dikobraz: satirický týdeník. Praha: Eurostudio. ISSN 0862-6261. 52x ročně. 1948 Dikobraz: satirický týdeník. Praha: Eurostudio. ISSN 0862-6261. 52x ročně. 1949 Dikobraz: satirický týdeník. Praha: Eurostudio. ISSN 0862-6261. 52x ročně. 1950 Dikobraz: satirický týdeník. Praha: Eurostudio. ISSN 0862-6261. 52x ročně.1951 Dikobraz: satirický týdeník. Praha: Eurostudio. ISSN 0862-6261. 52x ročně.1952 Dikobraz: satirický týdeník. Praha: Eurostudio. ISSN 0862-6261. 52x ročně.1953

Internetové zdroje: http://www.nato.int/docu/review/topics/CS/History-of-NATO.htm http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=89&hl=Dikobraz+ http://www.ustrcr.cz/data/pdf/pamet-dejiny/0801-22-38.pdf http://www.totalmag.cz/spolecnost/66-fenomen-doby/1319-dikobraz-nacest-eskymi-djinami-aneb-sranda-musi-byt.html

77

8. Seznam příloh

1-ŠTEMBERA, O.: Dikobraz 1950, r.6, č.31, s.4 2- REICHMANN, V.: Dikobraz, 1948, r.4, č. 44, s.2 3-SEYČEK, E., Dikobraz, 1948, r.4, č.32, s.2 4-HAAS, L.: Dikobraz, 1949, r.5, č.33, s.1 5-VACA, K.: Dikobraz, 1950, , r.6, č.31, s.4 6-VARŠAVA, S.:Dikobraz 1950, r. 6, č.7, s.7 7-HAAS, L.:Dikobraz, 1950, r.6, č.32, s.5 8-NOVÁK, J.: Dikobraz, 1948, r.4, č. 23, s.3 9-SEYČEK, E.: Dikobraz, 1950, r.6, č.1, s.5 10-POP, J.: Dikobraz, 1951, r.7, č.4, s.7

78

9. Přílohy

Příloha 1: ŠTEMBERA, O.: Dikobraz 1950, r.6, č.31, s.4

Příloha 2: REICHMANN, V.: Dikobraz, 1948, r.4, č. 44, s.2

79

Příloha 3: SEYČEK, E., Dikobraz, 1948, r.4, č.32, s.2

Příloha 4: HAAS, L.: Dikobraz, 1949, r.5, č.33, s.1

80

Příloha 5:VACA, K.: Dikobraz, 1950, , r.6, č.31, s.4

81

Příloha 6:VARŠAVA, S.:Dikobraz 1950, r. 6, č.7, s.7

Příloha 7: HAAS, L.:Dikobraz, 1950, r.6, č.32, s.5

82

Příloha 8: NOVÁK, J.: Dikobraz, 1948, r.4, č. 23, s.3

Příloha 9:SEYČEK, E.: Dikobraz, 1950, r.6, č.1, s.5

Příloha 10: POP, J.: Dikobraz, 1951, r.7, č.4, s.7

83