2010 / 6 příloha časopisu Advent pro mladé i ty ostatní
DVENT 6/2010 IAMPULZ A 6/2010
25 25
CO JE ZA OBZOREM? Možná bych pro snazší vysvětlení mohl rozdělit Za obzorem na dvě části: pořad a projekt. Pořad Za obzorem je křesťanský pořad, který v současné době běží na ČT2 každou neděli okolo 10. hodiny. Každý díl je na jiné téma: například odpočinek, závislost, konflikt… Je tvořen dvěma krátkými reportážemi, hudebním klipem a zamyšlením z Božího slova v podání Jindry Černohorského. Pořad skvěle moderuje herec Matouš Ruml. Poslední 26. díl pořadu bude ČT2 vysílat 4. 7. 2010. Máme zprávy, že se na něj dívají lidé různých věkových skupin – a to je dobře. Hlavní cílovou skupinou jsou však mladí ve věku 15–25 let. Za obzorem LIVE je projekt, který navazuje na pořad a začne v říjnu. Mladým věřícím lidem především z naší církve poskytne nástroj, kterým mohou oslovit své nevěřící kamarády. V současné době běží tzv. tréninková fáze projektu, ve které Matouš Ruml z dílu Poklad už funguje několik skupinek a stále motivujeme další. Ty, které se již scházejí, používají jednotlivá témata pořadu Za obzorem k diskuzi. Výhodou této fáze je, že se do ní mohou zapojit všichni a ovlivnit finální projekt – třeba oficiální podtitul projektu „Pořad pro ty, kteří chtějí vidět dál“ vybrali mladí na únorovém setkání mládeže PTD v Prostřední Bečvě. Zapojit se mohou opravdu všichni i tím, že nám budou posílat názory na díly, nápady… Jak mohou Za obzorem LIFE využít sbory a skupiny mládeže? Jak jsem již zmínil, pořad je určen k tomu, aby posloužil jako nástroj mladým lidem v naší církvi pro oslovení mladých lidí mimo církev. Mladí si například mohou pozvat své kamarády, připravit si tematicky laděné odpoledne, pustit si nějaký díl a popovídat na dané téma, a to vše s různými soutěžemi a hrami. Závěrem každého pořadu je i biblické poselství, tedy jedná se o možný nástroj pro evangelizaci. Podrobné návody, jak vést skupinky, se v této fázi připravují a budou plně k dispozici pro fázi ostrou, tedy k 1. 10. 2010. Některé máme však rozpracované a můžeme je zájemcům poskytnout. Proč se do tohoto projektu zapojit? V současnosti je minimálně osm důvodů a ty jsou uvedeny na www.zaobzoremlive.cz. Uvedu například CAMP v jižních Čechách v roce 2011 – plánujeme třeba sjíždění Vltavy. Dalším důvodem je VIP – můžete se potkat s výjimečnými a známými osobnostmi. Důvodů je celá řada, protože je to skvělý projekt! Tím největším důvodem je však možnost svědčit o Pánu Bohu mladým lidem v jejich prostředí a jejich jazykem. Od října začne ostrá fáze Za obzorem LIVE, ale zapojit se mohou všichni už dnes! Tomáš Chmel, koordinátor
[email protected] více na www.zaobzoremlive.cz
26 26
ADVENT 6/2010 IMPULZ A 6/2010
CESTY PÁNĚ JSOU NEVYZPYTATELNÉ Jmenuji se Hanka Novotná, je mi 25 let a patřím mezi mládež církve Československé husitské. V naší církvi není mnoho mých vrstevníků. V poslední době, když jsem prožívala těžké životní zkoušky, tak jsem zatoužila přijít do společenství mladých lidí, prožívat s nimi víru, trávit s nimi svůj volný čas, podílet se na společném díle. Modlila jsem se k Bohu a prosila ho, ať mě přivede do společenství věřících lidí, kde ho mohu lépe poznávat a více se o něm dozvědět. Moje modlitba byla vyslyšena. Před pár lety se ke mně dostala pozvánka na psychologický seminář s Mojmírem Voráčem v oblasti osobního rozvoje a partnerských vztahů. Psychologie mě velice zajímá, a tak jsem se semináře bez váhání zúčastnila. Velice mě to motivovalo a pomohlo. Seminářů se pak konalo více a já jsem na každý přišla. Postupem času jsem se začala seznamovat s lidmi, navazovala jsem bližší vztahy, začala jsem chodit na adventistické mládežnické akce INRIroad v Brně a velice se mi to zalíbilo. Jako vnější pozorovatel jsem měla pocit, že církev funguje, jak má, že je živá. Překvapilo mě, jak je mládež nadšená do poznávání Boha a že se tak hrne do organizace různých aktivit. Nejsem na to zvyklá. Líbí se mi, jak s láskou a pokorou slouží Bohu. Je to pro mě velká inspirace. O letošních letních prázdninách jsem začala navštěvovat každé pondělí skupinku Proud, na kterou pak navazovala modlitební skupinka Michala Schejbala, kterou navštěvuji dodnes. Tahle skupinka je pro mě výjimečná a děkuji za ni Bohu. Setkávám se s báječnými lidmi a je mi s nimi moc dobře. Studujeme společně Písmo a poznáváme, jaký je Bůh úžasný… Pokaždé se nemohu dočkat, až bude zase pondělí a naše večerní skupinka. ☺ Jednou jsem se zúčastnila Studentské bohoslužby a ta mě také moc oslovila. Jen mě mrzí, že je to v takovou dobu, kdy na ně žel nemohu chodit. Každý čtvrtek navštěvuji kurz Základy křesťanské víry. Fascinuje mě, jak se dá Bible vykládat různými způsoby, jak to do sebe zapadá, všechno má svou logiku. Jsem ráda, že mohu Boha vidět jinýma očima, a má láska k němu
DVENT 6/2010 IAMPULZ A 6/2010
se vyvíjí a stále roste. Postupem času jsem zatoužila Boha poznávat stále víc, pokud možno každý den. Začala jsem číst různé duchovní knížky, a to je co říct, protože já moc nečtu. A když, tak mám jednu knížku tak na půl roku. ☺ A také jsem začala chodit ještě na zahájení soboty, a to každý pátek. A jak jinak, než mezi mládež. ☺ A podle možností chodím i do sobotní školy. Cítím, že studovat Boží slovo každý den má smysl. Díky tomu se mohu denně radovat, prožívám svůj život mnohem hlouběji, opravdověji. Pozoruji, že se měním, že mám v sobě více lásky a touhy pomáhat potřebným, že mi záleží na ostatních, nejsou mi lhostejní, a to vnímám nejen vůči lidem ve sboru, ale i vůči lidem „venku“. Začínám se aktivně zapojovat do různých akcí jak v naší církvi, tak i v jiných. Kde mohu, pomáhám a velice mě to posiluje. Mám oči na stopkách a čekám, až mě Pán povolá a použije si mě, kde je třeba. Jak se říká, cesty Páně jsou nevyzpytatelné. ☺ Hanka Novotná
27 27
SETKÁNÍ MLADÝCH Z VÝCHODNÍCH ČECH Na konci zimy, právě když na okolních kopcích roztávaly ledy i sněhy, se v pustině na Pustině nedaleko Luže sešlo několik desítek mládežníků z východních Čech – od Labe, Orlice, Sázavy, Novohradky i od Bílého potoka. Tady je několik postřehů od samotných účastníků: Líbilo se mi, že jsme v pátek na zahájení soboty dostali krabičky s 24 kousky bonbónků. Mělo to být symbolem, že sobota se skládá ze 24 kousků a záleží jen na nás, jak s nimi naložíme. Můžeme si je postupně vychutnávat, podělit se o ně, anebo je naprosto promarnit. Jak s nimi naložíš ty? (Tučňačka Li)
Na směrovkách k chalupě, na cedulce při registraci, na programu, na dveřích do kuchyně – všude tučňáci. Proč? Při pátečním filmu jsme se dozvěděli, jak neskutečně moudře je Pán Bůh stvořil a přizpůsobil krutým podmínkám, ve kterých žijí. Pro svoji obrovskou touhu po dětech tátové vydrží bez potravy tři měsíce v krutých podmínkách arktické zimy, pečují o vajíčko a poté o malého tučňáčka – zatímco maminky absolvují dalekou pouť za potravou nejen pro sebe, ale i pro svého druha a pro svého potomka. Po dlouhém odloučení najde matka v obrovském hejnu naoko stejných tučňáků toho svého a poprvé spatří svého potomka. Je to moc milé shledání. Bez vzájemné spolupráce by nepřežili. Jo, a Pán Bůh má i úžasný smysl pro humor. Podívejte se někdy na chůzi tučňáků, určitě vám to zvedne náladu. V sobotu ráno jsme dostali vajíčka se svým „tučňáčkem“, o kterého jsme měli za úkol po celý den pečovat. Bylo to napřed náročné, pamatovat na to, abychom ho někde nezapomněli nebo aby nám neupadlo, ale po pár hodinách si člověk zvykl a moc nás potěšilo, že náš první potomek přežil. (I když jenom dočasně – skončil na pánvičce. ☺ (za klub Tučňáků Žůr)
Pět hlav se sklání nad velkým bílým papírem. Chvíli diskutují, občas se tu a tam hlubokým přemýšlením zachmuří tvář, ale mnohem častěji to zajiskří v očích a ozvou se radostná zavýsknutí. Pak se hbité prsty probírají listy barevných papírů, obrázků z magazínů a hustě popsaných stránek novinových výtisků. Na řadu nedočkavě přicházejí nůžky, lepidlo, sada temper a pastelky. Na bílé ploše to začíná hýřit barvami. „Podej mi prosím ještě tu zelenou. A tady nalepím obrázek. Jé, to je dobrý nápad. A ještě tam přidáme tenhle,“ ozývá se nadšeně. Těžko byste hledali prostor, kterého by se nedotkla ruka. Vzniká koláž. Originální dílko. Ptáte se, co bylo tématem této aktivity? Štěstí. Co to je, jak to cítím, jak souvisí s mojí a tvojí vírou. Díky Bohu, náš pocit štěstí nemusí záviset jen na vnějších proměnlivých okolnostech. Může se stát životním postojem založeným na pevných základech jeho zaslíbení a vztahu k nám. Pak vidíme vše v trochu jiném – hlubším, širším a vyšším rozměru. (K.)
28 28
ADVENT 6/2010 IMPULZ A 6/2010
SKUPINOVÁ KOLPORTÁŽ ŠTUDENTOV PRVÉHO ROČNÍKA TEOLOGICKÉHO SEMINÁRA Keď som sa v utorok po Veľkej noci ocitol pred študentmi v triede, až vtedy som si uvedomil, ako veľmi potrebujem zmocnenie od Pána Boha, aby som počas týchto niekoľkých dní intenzívneho kurzu mohol čo najlepšie predstaviť takú obsiahlu oblasť, akou je knižná evanjelizácia. Krátke životné príbehy študentov, ktoré odznievali z úst každého z nich na záver teoretickej prípravy, dávali tušiť, že každý zo študentov prežíva živé spoločenstvo s Pánom. Potvrdilo sa to aj v praktickej časti intenzívneho kurzu, ktorý nasledoval. V nedeľu večer, 12. apríla, sme sa stretli na Orave, neďaleko Námestova v Slanickej Osade, na chate s názvom Anna. Bolo nás sedemnásť. Dvanásť študentov (z toho štyri dievčatá) a vrátane mňa piati knižní evanjelisti na plný čas. Napriek nie najpriaznivejšiemu počasiu chodili dvojice študentov čestne a odhodlane po neďalekých dedinách a mestách. Nie je bežné vidieť, ako sa mladí ľudia modlia, pripravujú a odovzdávajú do Božích rúk. Nie je bežné vidieť, ako si navzájom pomáhajú a ako sa ich počiatočný strach a úzkosť menia na úprimnú radosť a u väčšiny z nich aj v nadšenie. Tento zázrak sme videli a prežili všetci, ktorí sme tam boli. U zákazníkov zostala literatúra v hodnote 1 276 EUR, čo predstavuje 158 kníh, z ktorých 41 bolo s duchovným posolstvom. Daniel Márföldi, vedúci oddelenia knižnej evanjelizácie v Česko-Slovenskej únii
možnosť spolu so spolužiakmi a spolužiačkami povzbudiť ľudí pekným slovom, ale aj evanjeliom a biblickou zvesťou. Pri týchto príležitostiach ľudia prejavili záujem o kresťanskú literatúru, ktorá – verím, ich povedie k Pánu Bohu. Veľkú cenu pre mňa mala možnosť vypočuť si ľudí a počas tohto týždňa vidieť, že Pán Boh vedie knižných evanjelistov, a viedol aj nás. Adam Dobrovič
Pri tejto kolportérskej práci som si znova uvedomil, aké dôležité je počúvať ľudí, čo prežívajú, čo ich zaujíma. Jedna pani nám prerozprávala svoj životný príbeh, aj si trocha poplakala. Bola veľmi rada, keď sme sa s ňou pomodlili. Pri tejto práci sme sa naučili trpezlivosti a spoliehaniu sa na Boha. Každý deň bol zvláštnou skúsenosťou s ľuďmi na Orave. Marek Kaba
Kombinace knižní evangelizace a já byla pro mě nepředstavitelná. Ale všechen strach a odmítání převážily chvíle, kdy s námi lidé sdíleli zkušenosti ze svých životů a kdy jsme viděli, že mají radost z knih, které jsme jim mohli přinést. A tak nic není nemožné, když to odevzdáme Pánu Bohu do jeho rukou. Martina Kogutová
Knižná evanjelizácia je zaujímavá. Určite by som to nikdy nechcela robiť ako prácu a nikdy nie sama. Ale ako skúsenosť to bolo dobré. Tamar Deáková
Najväčšou odmenou pre nás, ktorí pracujeme v knižnej evanjelizácii už niekoľko rokov, sú vyjadrenia samotných študentov: Človek sa tu naučí čo-to o závislosti od Boha. Stretávať sa s jednotlivými ľuďmi a vidieť v nich niečo viac, to sú skúsenosti na celý život. Veľmi ma to obohatilo. Dávid Cielontko
Prax knižnej evanjelizácie považujem za jednu z najlepších, ak nie najlepšiu časť štúdia v prvom ročníku Teologického seminára. Osobne som mal veľké obavy z oslovovania ľudí. Nikdy som také niečo neskúšal. Prvé chvíle rozhovorov s ľuďmi boli určite napäté, ale v priebehu prvého dňa tento pocit opadol. Ľudia boli na nás milí, zažil som niekoľko dôverných rozhovorov s ľuďmi, kde sme mali
DVENT 6/2010 IAMPULZ A 6/2010
29 29
Knižná evanjelizácia bola pre mňa dobrá skúsenosť, ako oslovovať ľudí a ako zvestovať evanjelium. Nie je to ľahká práca, ale je dôsledná, pretože každá domácnosť môže byť oslovená. Verím, že aj to je spôsob, ako ľudia môžu počuť o zdravom životnom štýle a v konečnom dôsledku o evanjeliu v Ježišovi Kristovi. Martin Homišin
Kolportáž hodnotím veľmi pozitívne, aj keď som nezažil nejaké extrémne úspechy. Vyskúšal som si kontakt s ľuďmi a chodenie od domu k domu. Samozrejme, nie všetky skúsenosti boli pozitívne, dokonca pozitívne boli v menšine, ale aspoň som si to vyskúšal a naučil som sa trochu lepšie hovoriť s ľuďmi, prekonať sa. Tým, že sme nemali nejaké limity, ktoré sme museli splniť, to bola príjemnejšia a uvoľnenejšia aktivita bez stresov. Aj keď sa do toho treba niekedy premáhať, stojí to za to.
Celá kolportáž bola pre mňa obrovskou obohacujúcou skúsenosťou. Naučil som sa oslovovať cudzích ľudí, rozprávať sa s nimi, načúvať im, vcítiť sa do ich problémov a nezištne pomôcť. V priebehu kolportáže som si uvedomil, že mi na nich záleží každým dňom viac a viac. Pavol Barát
Čas strávený v knižní evangelizaci mi ukázal, jak důležitou roli hraje v církvi pastorace. Bohumil Cigoš
Knižná evanjelizácia bola, ako som aj čakal, silným zážitkom a cennou skúsenosťou. Všetci sme zažili veľa príjemných chvíľ, ale aj nemotivujúcich stretnutí. Myslím si ale, že sme sa všetci naučili viac spoliehať na Boha. Matej Kováčik
Som vďačná Pánu Bohu za to, že sme mohli mať knižnú evanjelizáciu, pretože to bola úžasná skúsenosť, pri ktorej sme mohli chodiť k ľuďom, rozprávať sa s nimi, a hlavne slúžiť Pánu Bohu. Knižná evanjelizácia je veľmi náročná, ale krásna práca a Pán Boh sa k nej priznáva.
Som šťastná, že som mohla týchto niekoľko dní stráviť s mojimi spolužiakmi, prehlbovať s nimi i s našimi skvelými kolportérmi priateľstvá, zažiť veľa humoru, a hlavne požehnané a nezabudnuteľné chvíle, plné zážitkov s naším úžasným nebeským Otcom. Svojou veľkou láskou mi pomohol prekonať strach a moju hanblivosť. Poslal mi do cesty ľudí, cez ktorých vykonal zázrak. Vďaka mu za to!
Nina Majerová
Anna Turcerová
Jaroslav Bielik
Co? Kdy? Kde?
30 30
ADVENT 6/2010 IMPULZ A 6/2010
Srí Lanka je země plná kontrastů (5. část)
Slavnostní otevření nových domů „ADRA pro mne znamená lásku, naději a důvěru. Když slyším ta čtyři písmena, cítím neskonalé štěstí…“
Přinášíme pátou část deníku Petry Antošové, vedoucí oddělení zahraničních projektů ADRA ČR, která v září 2009 absolvovala monitorovací cestu po Srí Lance a Indii. ADRA v těchto zemích uskutečňuje nebo uskutečňovala několik projektů navazujících na bezprostřední humanitární pomoc po úderu vlny tsunami, která zasáhla jihovýchodní Asii na konci roku 2004. Dopoledne na nás čekají dvě rodiny, jejichž domy byly právě dostavěny. Je na nich vidět, že jsou úplně nové – a my jsme tu proto, abychom se zúčastnili jejich slavnostního otevření. To se neobejde bez nádherné výzdoby a tradičních i méně tradičních rituálů. Nejdříve se všichni shromáždíme před domem. Přišlo mnoho lidí z okolních vesnic, i zástupkyně místní vlády paní Amaraweera. Takovou příležitost si prostě nelze nechat ujít. Po přestřižení pásky noví majitelé domu, pan a paní Priyankara, dostávají každý po jednom klíči. Jejich dvě děti se radují spolu s nimi. Poté co vstoupíme dovnitř, čeká nás tradiční buddhistický rituál vaření kokosového mléka. Datum tohoto rituálu je dopředu stanoveno pomocí hvězd. Zapalujeme velký svícen a majitel domu rozněcuje plamen pod mlékem. Když zhoustne a začne se vařit tak, až přeteče, přinese novým majitelům štěstí a blahobyt. Když se tak stane, všichni tleskají a přejí novým majitelům všechno dobré do nových začátků. Na otázku směřovanou majitelce domu, jak se teď cítí, mi odpovídá: „Jsem velice šťastná. Konečně můžeme klidně spát. Náš starý dům, který nám po tsunami poskytla jiná nezisková organizace, nebyl kvalitní. Zatékalo do něj a v noci nás až příliš často přicházeli navštívit ještěři a hadi. Každou noc, když jsme uléhali, tak jsme se báli, zda ráno budeme živí a zdraví.“ Nedalo mi to a vyptávala jsem se dál. Co pro vás znamená ADRA, co se vám vybaví jako první, když slyšíte tato čtyři písmena? Paní odpovídá bez zaváhání, rychle a sebejistě: „ADRA pro mne znamená lásku, naději a důvěru. Když slyším ta čtyři písmena, cítím neskonalé štěstí.“ Jaká byla zkušenost s našimi pracovníky a jaká byla spolupráce s nimi v průběhu stavby domu? „Lidé z Adry jsou jiní, než ti, kteří tu byli před nimi (lidé z jiných neziskových organizací). Ti vždy přišli, udělali průzkum a zase odešli. Už nikdy se nevrátili. Lidé z Adry tu s námi byli od začátku do konce. Ptali se nás na naše skutečné potřeby. Při stavbě domu tu byli s námi a byli nám oporou. Navázali jsme s nimi blízký vztah a opravdu jsme cítili, že je zajímáme jako lidé.“ Rodina pana Priynkary kromě nového domu získala větší nezávislost také díky dalším aktivitám, které jim byly nabídnuty v rámci tohoto projektu. Začali zahradničit a zelenina, kterou pěstují, pokryje spotřebu celé domácnosti, takže ji nemusí chodit kupovat na trh, a tak ušetří. Kromě toho začali pěstovat houby, které následně prodávají místním hotelům. Je prý o ně v této oblasti velký zájem, hlavně mezi turisty. Prodej hub jim usnadní přežít a umožní jim pokrýt jejich základní výdaje, protože oba manželé jsou v tuto chvíli bez práce. Obě jejich děti přitom chodí do školy. Každý měsíc také musí zaplatit účet za elektřinu a pitnou vodu, kterou sem dodává vláda. Peníze jim vystačí jen tak tak. „Takový dům, jaký máme teď, bychom si nikdy nemohli pořídit,“ dodává paní domu. „Je to splněný sen. Znamená pro nás jistotu a bezpečí. Nemusím se už bát o to, zdali mé děti v noci neuštkne had. Děti se také mají kde připravovat do školy, kde se převlékat a kde odpočívat, to pro nás znamená to největší štěstí,“ přidává ještě svůj pohled její manžel. Druhé otevření domu se koná u mladého páru Surangových. Zůstáváme na lahodný a vydatný oběd. Chatura, mladý muž kolem dvaceti pěti let, měl před lety vážné zdravotní potíže, a ty se podepsaly na jeho chůzi, která mu jde jen velice ztuha. „Možnost pěstování hub mne a mou manželku zachránila před krachem. Nemusím nikam jezdit ani daleko chodit, odběratel si přijede pro houby přímo sem. Zájem o ně převyšuje to, co jsem
DVENT 6/2010 IAMPULZ A 6/2010
31 31
v tuto chvíli schopen vypěstovat,“ říká nám a ukazuje nám starý dům, který uzpůsobil pro pěstování hub. V současné době má kolem pěti set sazenic, ale rád by jich měl dva tisíce. Po cestě od Surangových se krátce zastavujeme u malého rybníka, který byl v rámci projektu vyčištěn a je připraven na to, aby sem byly vysazeny ryby. Na čištění rybníka prorostlém vodním plevelem se podílela celá komunita. Byla přizvána také policie a armáda. Jeho vlastníkem je vláda a ta jej uvolnila k použití lidem, kteří takto získají další možnost obživy. Odpoledne navštěvujeme ještě několik rodin. Setkáváme se zde s vřelým přijetím a také upřímným dojetím. Opět si uvědomuji, jak velkou změnu v životě těchto lidí jejich nový dům znamená. To, co my považujeme za běžný standard, zde znamená luxus. Lidé, se kterými mluvíme, často zmiňují fakt, že se díky novému domu konečně nemusí bát usnout. Dříve se často stávalo, že je v noci navštěvovala zvířata a hmyz, neboť domy jsou uprostřed džungle. V období dešťů byli tito lidé zvyklí spát v mokru. Představte si ráno vstávat do kaluží… „Kamenný dům, ve kterém se můžeme schovat, je něčím, o čem jsme vždy snili,“ slyšíme zas a znovu. „Díky dalším aktivitám, se kterými nám ADRA pomohla, se můžeme konečně postavit na vlastní nohy,“ dodává pan Kumara z vesnice Pattiyapola, další příjemce naší pomoci. Jako vždy, když mám možnost setkat se s lidmi, kterým pomáháme, neubráním se ani tentokrát silným emocím. Ačkoliv se někdy může zdát, že se za tou vší administrativou, které se u nás v kanceláři věnujeme především, ztrácí pravý smysl toho, co děláme – to je pomoc těm, kteří si vzhledem k bídným podmínkám, ve kterých žijí, nejsou schopni pomoci sami – návštěvy míst, kde pomáháme, mne vždy spolehlivě přesvědčí o opaku. Večer uléhám s obrazem paní Wimalasiri, jež pro nás připravila bohaté pohoštění. Když jsem jí za ně chtěla poděkovat a zeptat se jí na pár otázek, jen plakala a plakala. Byly to slzy štěstí, které mluvily za vše a které nešly zastavit. Petra Antošová
32 32
ADVENT 6/2010 IMPULZ A 6/2010
