Co je na programu.... PONDċLÍ 9. KVċTNA 9.00 – 22.00 10.00 – 20.00 10.00 – 22.00
Registrace a informace (lobby) Tiskové stĜedisko (Velký sál – podloubí pod galerií) Videotéka (Velký sál) Ve videotéce jsou registrovaným návštČvníkĤm festivalu k dispozici videokazety se záznamy televizních poĜadĤ z oblasti hudby a tance z celého svČta, vzniklých v loĖském roce (poĜadĤ pĜihlášených do soutČže Zlaté Prahy i poĜadĤ mimosoutČžních) Letos mĤžete uvádČt i programy shromáždČné prostĜednictvím Hudební výmČnné burzy EBU (urþené výhradnČ odborné veĜejnosti) *
10.00 – 12.00
Workshop « Velká práva » (ve spolupráci s IMZ) (Malý sál) Téma « Právní aspekty ‘velkých práv’ – historický vývoj a status quo » je pokraþováním a rozšíĜením diskusí o “OpeĜe v médiích” na ViennaTVAward 2004. BČhem dopoledního setkání budou výzkumní pracovníci – specialisté v oboru a právníci ilustrovat historický vývoj a právní status quo ´velkých práv´. Pozvaní panelisté: Ruth Towse (UK), kulturní ekonomka JUDr. JiĜí Srstka (CZ), generální Ĝeditel agentury DILIA James M. Kendrick (US), právník Bernd Hellthaler (NČmecko), Ĝeditel spoleþnosti EuroArts
14.00 – 16.00
Workshop « Grand rights » (pokraþování) (Malý sál) ‘Velká práva’ a jejich použití v každodenní praxi S pomocí názorných pĜíkladĤ budou na tomto setkání u kulatého stolu zástupci nakladatelství Boosey&Hawks Music Publisher LTd., Musikverlage Hans Sikorski a nČmeckého Schott Music, producenti a distributoĜi, sdružení v IMZ, napĜ. Reiner Moritz z NČmecka þi zástupci ýT, a skladatelé hovoĜit o používání a dopadech ‘velkých práv’ na ty, kteĜí mají podíl na hodnotovém ĜetČzci oboru.
14.00 – 18.00
« Evropské koĜeny III» (uzavĜené jednání EBU) (Kavþí hory)
1
19.00 – 20.45
« Holocaust – Hudební vzpomínka na OsvČtim » (Malý sál) projekce mimoĜádného televizního snímku, vzniklého na základČ koprodukce významných televizních spoleþností vþetnČ ýeské televize
* Cílem Hudební výmČnné burzy EBU je propagace šíĜení a vysílání televizních poĜadĤ zamČĜených na vážnou hudbu a tanec v Evropském vysílacím prostoru prostĜednictvím výmČny mezi þleny EBU. Jedná se o poĜady s ukonþenou prvotní komerþní životností, které si ovšem stále zasluhují pozornost ze strany rozhlasových a televizních spoleþností. Se svou zásobou více než 40 poĜadĤ nabízí HVB slušný pĜehled o stavu evropské hudební scény a produkce v uplynulém desetiletí. VČhlasný Ruhrský festival organizovaný Gerardem Mortierem tu reprezentují již tĜi poĜady. Tento první katalog HVB zachycuje výkony takových umČlcĤ, jakými jsou Mariss Jansons, Zoltán Kocsis, Ton Koopman, René Jacobs, Boris BČlkin, Mstislav Rostropoviþ þi Maria Joao Piresová. http://www.ebu.ch/en/television/collections/music exchange.php
2
„Velká práva“ – alfa a omega nové televizní produkce Po 9.5., 10.00-12.00, 14.00-16.00, Malý sál
Hlavní festivalový program dnešního dne je vČnován relativnČ nové, ale velmi „horké“ tématice - tzv. „Velkým právĤm“, která jako souþást autorsko-právní sféry zcela zásadnČ a bezprostĜednČ ovlivĖují výrobu televizních hudebních poĜadĤ. Iniciátorem workshopu „Velká práva“ je prezident Mezinárodního hudebního centra IMZ Henk van der Meulen. Požádali jsme jej tedy, aby nám objasnil, þeho pĜesnČ se tato práva týkají a proþ se jimi dnešní workshop tak intenzívnČ zabývá: „Velká práva“ (Grand Rights) jsou ta práva, která má skladatel (nebo jeho nakladatel) k hudebnČ dramatickému dílu. UplatĖují se ve chvíli provedení díla. Pro televizní þi filmové zpracování jsou pak dĤležitá i další, tzv. „synchronizaþní práva“, týkající se spojení hudby s obrazem. Za využití všech tČchto práv se pochopitelnČ platí poplatky. Nakladatelé (v zastoupení skladatelĤ) stanovují velmi vysoké sazby a vesmČs nejsou ochotni diskutovat o jejich úpravČ. Problémem jsou tedy vysoké sazby autorských poplatkĤ. To, co jste popsal, se týká vzniku pĤvodního televizního poĜadu. Jaká je ovšem situace v pĜípadČ záznamu divadelního pĜedstavení? Situace je podobná. Je pĜirozenČ rozdíl mezi þinohrou a operou. Poplatky za práva skladatelĤ jsou vždy vyšší než sazby uplatĖované u autorĤ dramat. Jedná-li se o záznam divadelního pĜedstavení, je samozĜejmČ nutno zaplatit také interpretĤm. Problém pĜirozenČ není v existenci práv tvĤrcĤ díla – umČlci mají samozĜejmČ nárok na to, aby dostali zaplaceno za svoji práci. Problém je v dnešním obchodnČ-právním stavu této sféry. Když napĜíklad pĜipravuji v Nizozemí (kde pĤsobím) pĤvodní televizní operní produkci, jsou poplatky za práva velmi vysoké. Když ovšem podobný program koupím od jiného producenta (napĜíklad z britské BBC), nemám prakticky žádné výrobní náklady, ale poplatky za „velká práva“ zĤstávají stejnČ vysoké, jako kdybychom poĜad vyrábČli sami. Když už pĤvodní producent jednou poplatek za „velká práva“ uhradil, bylo by logické, abych za poĜad, který od nČho koupím, platil tyto poplatky pĜirozenČ nižší. Pražský workshop navazuje na podobné jednání, které se konalo v loĖském roce ve Vídni u pĜíležitosti festivalu Vienna TV Award 2004. Jaký je vztah mezi Zlatou Prahou a vídeĖským festivalem? SoutČž ve Vídni byla vČnována výhradnČ opeĜe v televizi. Proto jsme sledovali všechny þlánky ĜetČzu, vedoucí od vzniku hudebního díla až k posluchaþi – divákovi. K dĤležitým þlánkĤm tohoto ĜetČzu patĜí interpreti (dirigent, režisér, výtvarníci, pČvci, sbor a orchestr, a další). Žijeme v dobČ, kdy je zvláštČ potĜebné zachovat a rozvíjet operu jako svým zpĤsobem ohrožený druh. Proto je zapotĜebí, aby všechny þlánky produkþního ĜetČzu byly propojeny, aby do sebe zapadaly a byly vyvážené tak, aby mohly hladce fungovat. Poplatky za práva jsou jedním z þlánkĤ, u nichž mohou vznikat problémy. Dalším z problémĤ mohou být ĜeknČme neúmČrné požadavky televizí, a stejnČ tak i interpreti mohou mít nerealistické finanþní nároky. S tím vším se musíme potýkat.
3
PochopitelnČ ale máme nejen já, ale i všichni ostatní kolegové zájem, aby pro televizi vznikala nová, soudobá hudebnČ dramatická díla. Ale protože to, co fungovalo pĜed asi deseti lety, už dnes pĜestalo platit, budeme v diskuzi o „velkých právech“ pokraþovat, a televizní festival Zlatá Praha je pro to ideální pĜíležitostí. Otázku „velkých práv“ si ovšem musí každý producent vyjednat sám – neexistuje žádná organizace, která by se tím zabývala… Ano, žádná taková organizace neexistuje - na rozdíl od tzv. „malých práv“, která se týkají výkonných umČlcĤ, za nČž je vyjednávají jejich profesionální sdružení. PrávČ na pražském workshopu bychom chtČli dosáhnout toho, aby podobný úzus platil i u „velkých práv“. ProducentĤm by to velmi usnadnilo práci – bylo by pak možno napĜíklad exaktnČ dohodnout tarify a sazby a vĤbec stanovit závazná „pravidla hry“. Tuto funkci by mohla buć pĜevzít existující profesní sdružení umČlcĤ, nebo mĤže vzniknout nová organizace. Jaký bezprostĜední výsledek od pražského workshopu oþekáváte? Rádi bychom vytvoĜili malý výbor lidí, kteĜí se problémy „velkých práv“ zabývají – jsou to zástupci nakladatelství, producenti a distributoĜi programĤ, a samozĜejmČ skladatelé. Úkolem výboru by bylo zamyslet se nad souþasným stavem a navrhnout vytvoĜení nového systému, který by dobĜe fungoval ve prospČch všech zúþastnČných. Doufám, že se to podaĜí. DČkuji za rozhovor. Rozhovor pĜipravil Jan Dehner
4
IMZ a EBU – stálí partneĜi Zlaté Prahy
DvČ nejprestižnČjší mezinárodní organizace, pĤsobící v oblasti výroby a šíĜení televizních hudebních poĜadĤ, Mezinárodní hudebnČ informaþní centrum (IMZ) a Evropská vysílací unie (EBU) jsou ji nČkolik let stálými partnery MTF Zlatá Praha a jejich vedoucí pĜedstavitelé se festivalu pravidelnČ úþastní. V letošním roþníku je však jejich pĜítomnost na Zlaté Praze zvlášĢ výrazná, neboĢ jejich veĜejným i neveĜejným akcím jsou vČnovány celé dva festivalové dny. IMZ IMZ (Internationales Musikinformationszentrum/ Mezinárodní hudebnČ informaþní centrum) se sídlem ve Vídni je celosvČtovou neziskovou asociací hlavních mezinárodních producentĤ a výrobcĤ kulturních programĤ se zvláštním zamČĜením na vážnou a soudobou hudbu, ale také na world music, jazz a tanec. ýleny asociace jsou pĜední svČtoví producenti, distributoĜi a vysílací spoleþnosti, které spojuje zájem o hudbu, tanec a drama. PĤvodním zámČrem organizace byla propagace a šíĜení hudby vĤbec, postupem þasu však IMZ vyrostlo v mezinárodní organizaci, která svým þlenĤm zajišĢuje prostor k setkávání s rozhodujícími osobnostmi oboru, s obchodními partnery, napomáhá pĜi výmČnČ novinek na trhu a poĜádáním pravidelných akcí, jako jsou mezinárodní projekce, semináĜe, soutČže a festivaly, podporuje rozvíjení obchodního mediálního prostĜedí. Základní pĜíležitostí pro prezentaci nejnovČjší tvorby mezinárodním televizním provozovatelĤm, distributorĤm v oblasti televize a DVD a nezávislým producentĤm, kterou IMZ svým þlenĤm poskytuje, jsou každoroþní projekce. Jsou poĜádány v koordinaci s hlavními mediálními veletrhy, jako napĜíklad Avant Première pĜi MIDEM, a s CelosvČtovými hudebními projekcemi, návazujícími na WOMEX. IMZ je též poĜadatelem festivalu Dance Screen, jedné z nejdĤležitČjších mezinárodních pĜehlídek hudebních filmĤ a videofilmĤ, a prestižní soutČže Vienna TV Award o nejúspČšnČjší ztvárnČní hudby na obrazovce. Jako poctu Vídni poĜádá IMZ na prostranství pĜed vídeĖskou radnicí každoroþnČ „Hudební filmový festival pod širým nebem“, nejúspČšnČjší akci svého druhu na svČtČ. IMZ organizuje též Ĝadu semináĜĤ a dílen zamČĜených na šíĜení, produkci a propagaci hudebních a taneþních programĤ. Systematickou spoluprací s rĤznými mezinárodními partnery zajišĢuje kvalitní informace o souþasném pohybu na trhu a nabízí možnosti jednání s administrátory. Asociace dále spravuje databázi celosvČtových informací o audiovizuálních hudebních a taneþních programech, která je pĜístupná pouze þlenĤm IMZ.
5
EBU v kostce European Broadcasting Union (Evropská unie vysílacích spoleþností) je nejvČtší profesionální asociací národních vysílacích spoleþností na svČtČ. Má 72 aktivních þlenĤ v 52 zemích v EvropČ, severní Africe, a na StĜedním VýchodČ a dalších 49 pĜidružených þlenĤ v jiných þástech svČta. Byla založena v únoru roku 1950 skupinou západoevropských rozhlasových a televizních vysílacích spoleþností. V roce 1993 se spojila se svým východoevropským protČjškem OIRT. EBU, jejíž hlavní sídlo v ŽenevČ, zastupuje své þleny na území Evropy, sjednává vysílací práva pro dĤležité sportovní události, spravuje sítČ Eurovision a Euroradio, pĜipravuje programové výmČny, iniciuje a koordinuje koprodukþní projekty a zajišĢuje operaþní komerþní technické, právní a strategické služby. EBU spravuje stálou síĢ Eurovision (až 50 digitálních kanálĤ na satelitu Eutelsat). Spolupráce v oblasti televizního vysílání zahrnuje vzájemnou výmČnu vzdČlávacích programĤ, dokumentĤ, animovaných seriálĤ, soutČží mladých hudebníkĤ, taneþníkĤ a scénáristĤ. Rozhlasová spolupráce obsahuje hudební žánry, zprávy, sport, programy pro mládež a produkci regionálních stanic. EBU každoroþnČ odvysílá 2 500 koncertĤ a operních pĜedstavení, rozhlasové oddČlení koordinuje pĜenosy 440 sportovních turnajĤ a 120 klíþových zpráv a událostí. ěízení kooperace v technické sféĜe je jednou z hlavních aktivit EBU. Unie zaujímá þelní místo ve výzkumu a rozvoji nových vysílacích médií a iniciovala vznik a vývoj mnoha nových rozhlasových a televizních systémĤ. Právní oddČlení zajišĢuje asistenci a služby ve všech právních a regulaþních otázkách þlenských vysílacích spoleþností zahrnujících oblasti autorských práv, regulace vysílání, koprodukcí, telekomunikací a veĜejných služeb. Ve svém poboþném úĜadu v Bruselu zastupuje EBU zájmy veĜejnoprávních vysílacích spoleþností v evropských institucích. EBU také úzce spolupracuje se svými sesterskými asociacemi na jiných kontinentech.
6
Holocaust – hudební vzpomínka na OsvČtim Po 9.5., 19.00 hodin, Malý sál
NesmírnČ pĤsobivý, i když emocionálnČ otĜásající dokument televize BBC Holocaust režiséra Jamese Kenta je vČnován památce tČch, kteĜí museli v OsvČtimi, tváĜí v tváĜ jisté smrti, provozovat hudbu. Jeden z pĜeživších vČzĖĤ, jejichž vzpomínky, vedle hudby, tento dokument vyplĖují, Ĝíká: „Hudba je ze všech umČní nejvíce schopna vylíþit hloubku lidského utrpení.“ A hudba tohoto dokumentu to dokazuje. Jak zní klavír Steinway v sálech smrti? MĤžeme se o tom pĜesvČdþit. Síla tohoto dokumentu spoþívá v tom, že pĜivádí velké svČtové umČlce souþasnosti do tohoto tragického místa a nechává je rozehrát jejich nástroje v plynových komorách, v místnostech urþených odvšivování vČzĖĤ, na širých nádvoĜích. Orchestr, který nacisté v OsvČtimi udržovali, þítal v nejsilnČjší sestavČ až 120 hudebníkĤ. Ve filmu zazní v provedení Krakovské filharmonie i jiných souborĤ Mozartovo Requiem, Symphony of Sorrowful Songs Henryka Góreckého, složená na slova, jež do zdi cely vyryla osmnáctiletá dívka. HrĤznČ úþelovou betonovou architekturou se nesou Chopinovy Mazurky a Valþíky v provedení Emanuela Axe. Chopinova hudba byla prý to poslední, co znČlo z varšavského rozhlasu, dokud ho nacisté neumlþeli. V provedení Smith Quartet zazní i kompozice Steva Reicha, do níž jsou zamixovány hlasy tČch, kteĜí pĜežili. NČkteĜí ani po padesáti letech nedokáží smýt urþitý pocit viny. „Když nČco zazpívám, dostanu kousek chleba?“ vzpomíná stará žena. A bachaĜka jí, tehdy malé holþiþce, Ĝekla: „Ano, když zazpíváš, dostaneš chleba.“ Jiný pamČtník líþí, jak tahali mrtvé spoluvČznČ na hromadu, a nemČli dost sil, tak je vlekli, za co se dalo, a k tomu znČl SchubertĤv Marsche militaire, jejž slýcháváme spíše k vonící nedČlní kávČ. Olivier Messiaen napsal svĤj Kvartet na konec þasu ve vČzeĖském táboĜe, kde mČl díky extrémní podvýživČ vize o konci svČta. Zazní i pĤsobivý úryvek z opery CísaĜ Atlantidy Viktora Ullmanna, þeského skladatele, který patĜil v dobČ závČreþné nacistické agónie k nejrychleji popraveným obČtem. NádvoĜím OsvČtimi zní i housle. Nejprve v podání Ivy Bittové, jež pĜednese svĤj Gypsy Lament na slova vdovy, jíž nacisté vybili celou rodinu, a ve finále pak Maxima Vengerova, jenž pomalu kráþí prostorami, kde bylo vyvraždČno pĜes milión lidí, a hraje Bachovu Chaconne z Partity d moll.
7
