2
OBSAH SEZNAM GRAFŮ.....................................................................................................................................5 SEZNAM TABULEK..................................................................................................................................5 SHRNUTÍ STUDIE.....................................................................................................................................6 1. O ČEM (NE)JSOU VOLBY.....................................................................................................................9 VOLIČI I SVĚT SE MĚNÍ........................................................................................................................9 OSVÍCENÝ ZÁJEM..............................................................................................................................10 KDE ČESKO ŠKODÍ.............................................................................................................................10 ODVAHA K SEBEREFLEXI...................................................................................................................11 JAK ČÍST TUTO PUBLIKACI.................................................................................................................11 2. TEMATICKÉ SROVNÁNÍ.....................................................................................................................13 2.1 PROBLÉMY PŘÍLIŠ GLOBÁLNÍ? ....................................................................................................13 Proměny a výzvy současného světa (co je v programech)....................................................................14 To zvládne Brusel… (hodnocení)...........................................................................................................15 Rozvojová spolupráce i konkurence (co je v programech)...................................................................16 Střípky rozvojové politiky (hodnocení).................................................................................................18 2.2 BEZ UHLÍKU, ALE JEN PRO SEBE?................................................................................................21 Změny podnebí (co je v programech)...................................................................................................22 Klima - aby se neřeklo (hodnocení)......................................................................................................24 Energetická politika (co je v programech)............................................................................................25 Energie pod českou kontrolou (hodnocení).........................................................................................26 Úspory, efektivita a zdroje energie (co je v programech).....................................................................28 Kterou nízkouhlíkovou ekonomiku? (hodnocení)................................................................................31 2.3 ZDRAVÉ ZEMĚDĚLSTVÍ, ALE V GLOBÁLNÍ SOUTĚŽI?...................................................................35 Potravinová krize a mezinárodní obchod (co je v programech)............................................................36 Liberalizace obchodu a co dál? (hodnocení).........................................................................................38 Zemědělská politika (co je v programech)............................................................................................40 Hlavně být konkurenceschopní (hodnocení)........................................................................................42 Zemědělství, klima a energetika (co je v programech).........................................................................44 Biopaliva na ústupu (hodnocení)..........................................................................................................45 2.4 EKONOMICKÁ VÁLKA ZA PLOTEM? ...........................................................................................47 Reflexe ekonomické krize (co je v programech)...................................................................................48 Krize končí, jedeme dál (hodnocení)....................................................................................................50 3
Globální ekonomické reformy (co je v programu)................................................................................51 Systém využij, na dopady nehleď (hodnocení).....................................................................................52 3. STRANICKÁ VYSVĚDČENÍ ..................................................................................................................56 4. ZÁVĚR 64 ZBYTEČNÉ KONFLIKTY HODNOT .......................................................................................................65 STRANICKÁ ÚSTRANÍ ........................................................................................................................67 5. POUŽITÉ ZDROJE...............................................................................................................................68 6. PŘÍLOHY69 METODOLOGIE.................................................................................................................................69 SOUHRNNÉ TABULKY........................................................................................................................70 ZDROJOVÉ TABULKY ........................................................................................................................73
4
SEZNAM GRAFŮ Graf 1: Graf 2: Graf 3: Graf 4: Graf 5: Graf 6:
Okno do světa českých politických stran Globální analýza a odpovědnost ČR v oblasti rozvojové spolupráce Globální analýza a odpovědnost ČR v oblasti změn klimatu a energetiky Globální analýza a odpovědnost ČR v oblasti potravinové krize, obchodní Globální analýza a odpovědnost ČR v oblasti v oblasti globální ekonomiky a reflexe ekonomické krize Můj dům, můj hrad – otevřenost ekonomiky a míra ochoty ke změnám mezinárodních ekonomických pravidel
SEZNAM TABULEK Tabulka 1: Tabulka 2: Tabulka 3: Tabulka 4: Tabulka 5: Tabulka 6: Tabulka 7: Tabulka 8: Tabulka 9: Tabulka 10: Tabulka 11: Tabulka 12: Tabulka 13:
Globální analýza a odpovědnost ČR v oblasti rozvojové spolupráce Globální analýza a odpovědnost ČR v oblasti změn klimatu a energetiky Globální analýza a odpovědnost ČR v oblasti potravinové krize, obchodní a zemědělské Politiky Globální analýza a odpovědnost ČR v oblasti globální ekonomiky a reflexe ekonomické krize Globální analýza a odpovědnost ČR v oblasti rozvojové spolupráce (rozvojová spolupráce v programu ano/ne) Globální analýza a odpovědnost ČR v oblasti rozvojové spolupráce (potřeby chudých vs. ekonomické zájmy ČR) Globální analýza a odpovědnost ČR v oblasti lidských práv. Globální analýza a odpovědnost ČR v oblasti změn klimatu Globální analýza a odpovědnost ČR v energetickém programu Globální analýza a odpovědnost ČR v oblasti potravinové krize a přístup k mezinárodnímu agrárnímu obchodu Globální analýza a odpovědnost ČR v oblasti modelu zemědělství a budoucnosti Společné zemědělské politiky EU Globální analýza a odpovědnost ČR v oblasti v oblasti globální ekonomiky a reflexe ekonomické krize Můj dům, můj hrad - otevřenost ekonomiky a míra ochoty ke změnám mezinárodních ekonomických pravidel
5
SHRNUTÍ STUDIE České politické strany se vyznačují sklonem se ve svých programech soustředit především na domácí problémy. Zároveň některé z kroků, které ČR podniká na své cestě k prosperitě (produkce emisí CO2, zemědělské vývozy), poškozují chudé populace rozvojových zemí. Dlouhodobým cílem analytického centra Glopolis je ukázat, že témata jako energetika, zemědělství a především ekonomika mají i svůj silný rozvojový rozměr, nejen rozměr zahraniční či ekologický. V této publikaci pak chceme doložit, jak málo tuto provázanost s globální agendou reflektuje česká politická scéna ve svých programových vizích před volbami 2010. Srovnání programů osmi hlavních politických stran ukazuje, že otázky rozvojové spolupráce jsou stále na okraji zájmu. Převládá pragmatická snaha vnímat českou pomoc jako nástroj proexportní a bezpečnostní politiky, i zjednodušený postoj: místo charity pro chudé raději podporujme jejich zapojení do mezinárodního obchodu anebo boj za lidská práva. Rozvojové země se díky zemím jako Čína a Indie stávají také symbolem konkurence a potenciální hrozby. Rozvojová spolupráce celkově zaujímá v programech stran víc místa než v minulosti. Programy však o řadě standardních rozvojových témat vůbec nemluví a stále zaměňují některé klíčové pojmy. Mluvit o parlamentní podpoře pro ucelenější českou rozvojovou politiku je proto přinejmenším do dalších voleb předčasné. Téma změn klimatu není většině politických stran neznámé, skeptický až odmítavý postoj se oslabuje. Důsledky vzestupu hladin světových oceánů, tajících ledovců nebo extrémního počasí na rozvojové země však nejsou tématem při diskusi o modernizaci uhelných elektráren či prolomení územních limitů těžby. Strany se nepouští do hlubších debat o potřebě změnám podnebí předcházet, ani se na ně adaptovat v globálním měřítku. Unisono volání po přechodu na energeticky pestřejší, efektivnější, nízkouhlíkovou ekonomiku, které je velmi dobrou zprávou pro mnohé chudé populace světa, vychází převážně ze snahy zvýšit českou konkurenceschopnost a energetickou bezpečnost. Důležitou rozvojovou otázkou je také přístup politických stran k zemědělství. V Česku je plný rozporů. Strany se liší v přístupu k růstu produkce a potravinové bezpečnosti. Společné snahy o rozvoj venkova, ekologickou šetrnost a kvalitní potraviny narážejí na takřka nezpochybněný imperativ exportní konkurenceschopnosti českého zemědělství. Ten však komplikuje nejen sociální a ekologické cíle doma. Stojí za vlnou dovozů přispívajících k mizení životaschopného zemědělství v chudých zemích, na kterém závisí obživa, ale hlavně příjem většiny jejích obyvatel. Kromě bezpečnosti stranickým programům, včetně zemědělských a klimatických kapitol, dominuje hlavně ekonomika. A to nikoliv rozsahem, ale svou, často skrytou důležitostí. Všechny zmiňují ekonomickou krizi, nějaké hlubší zamyšlení nad jejími příčinami je však výjimkou. Recepty jsou pohříchu domácí, značně ideologické a zcela pomíjí problematiku finanční trhů. Naopak značná shoda panuje na potřebě co nejdříve obnovit hospodářský růst a lépe se prosadit v globální soutěži, ať již jejich stávající podoba může způsobovat jakékoliv krize. Navzdory častému skloňování globalizace mezi politickými stranami je jako šafránu snahy konkrétně přispět k revizi pravidel pro globální ekonomiku.
6
Jak tedy dopadá stranické srovnání? ODS a TOP09 obhajují hospodářský model, který sice férově nabízí rovné podmínky všem zemím, ale je příliš omezený na to, aby účinně pomohl vyřešit mnoho z klíčových globálních problémů, včetně chudoby, hladu a poškozování životního prostředí. ČSSD i KDU-ČSL se sice hlásí k potřebě zohlednit v ekonomice i další hodnoty, ale volají vesměs jen po ad hoc regulaci pro český či evropských trh. Neprovází je snaha změnit ekonomické pobídky globálně, tedy snaha o řešení systémové a řešení, ze kterého mohou těžit i chudí lidé mimo bohatý svět. KSČM spolu s SPOZ nabízí programy s vůbec nejmenší globální odpovědností. Strana Věci veřejné ukazuje zájem o globální témata i snahu o vlastní zodpovědný přístup, ale své pozice k většině analyzovaných otázek stále hledá. I zelení narážejí na řadu omezení, ale dostávají celkově nejlepší vysvědčení hlavně proto, že přicházejí s nejkomplexnější vizí světa (a ČR v něm) a často jako jediní podněcují diskusi o důležitých systémových problémech, kterým se ostatní strany vyhýbají. (Ne)schopnost českých politických stran dohlédnout za plot české zahrádky a míru odpovědnosti za řešení rozvojových problémů shrnuje následující diagram – „Okno do světa“:
Graf 1: Okno do světa českých politických stran
7
8
1. O ČEM (NE)JSOU VOLBY České politické strany se vyznačují pochopitelným sklonem se ve svých programech soustředit především na domácí problémy. Nazírají jednotlivé oblasti politiky z čistě české perspektivy, především pak z pohledu, co která opatření přinesou českým občanům (a především jejich voličským skupinám). Těžko očekávat, že rozvojové problémy, jako hlad v Africe či tání ledovců v Asii, se mohou kdy stát stěžejním tématem české politiky, když se s omezeným zájmem setkává i mnohem bližší politika zahraniční. Většinu voličů zajímá především řešení bezprostředních problémů: nezaměstnanost, korupce, daně či ceny základních výrobků a služeb. Dlouhodobým cílem analytického centra Glopolis je mimo jiné ukázat, že témata, jako energetika, zemědělství a především ekonomika, mají i svůj silný rozvojový rozměr, nejen rozměr zahraniční či ekologický. V této publikaci pak chceme doložit, jak málo tuto provázanost s globální agendou reflektuje česká politická scéna před volbami 2010. Proč by měla?
VOLIČI I SVĚT SE MĚNÍ Jednak se postupně mění čeští voliči. Zejména mezi mladými a vzdělanějšími lidmi vzrůstá zájem o ekologická, rozvojová a vůbec globální témata. Většina z těchto problémů je dnes navíc nerozlučně propojená. Změny klimatu už zdaleka nejsou jen otázkou ochrany globálního ekosystému, nýbrž velmi politickým a ekonomickým sporem mezi bohatým Severem a chudým Jihem o to, kdo má právo vypouštět jaké emise a kdo naopak povinnost investovat do nových technologií a hradit náklady na přizpůsobení se klimatickým změnám. Podle výzkumu Člověka v tísni z přelomu let 2008/2009 je cestování důležité pro 59 % českých středoškoláků, přičemž 79 % z nich nemá problém se domluvit jedním a 38 % dvěma světovými jazyky1. Zájem mladších voličů o globální témata nesouvisí jen s jejich větším rozhledem a častějším cestováním, ale také s kritickým náhledem na konzumní způsob života, na nějž uvedený výzkum též poukázal. Sociologové2 proto hovoří o postmateriálních hodnotách. Druhý důvod, proč by politici měli prohloubit svou globální analýzu, spočívá v tom, že i mnohé z problémů většinového voliče úzce souvisejí s tím, co se děje za hranicemi České republiky. Často úžeji, než jsme ochotni si připustit. Při silné exportní orientaci české ekonomiky se nabídka mnoha pracovních míst, a tím pádem i daňové příjmy v ČR odvíjí od stavu evropské a globální ekonomiky. Podobně na globální situaci závisí i domácí cena ropy, pšenice či výše směnného kurzu české koruny. Jak například dokládá globální finanční a ekonomická krize, silný vliv na ČR zdaleka nemá jen politika v Bruselu. 1
Viz http://www.ceskaskola.cz/2009/04/jana-hruba-co-nejvic-ovlivnuje-mlade.html
2
Např. Inglehart, R. 1997. “Postmateralist Values and the Erosion of Institutional Authority.” In Why People Don´t Trust Government. ed. by Nye Joseph.S., Zelinkow, Jr. Philip. D., King. David.C. Harvard University Press. pp. 217-236 či zpráva z výzkumného grantu "Informatizace české společnosti v kontextu globalizace a evropské integrace" na http://www.insoma.cz/index.php?id=1&n=1&d_1=paper&d_2=europizace
9
OSVÍCENÝ ZÁJEM V zásadě tedy existují dvě hlavní skupiny důvodů, proč se aktivně angažovat v řešení globálních problémů: pragmatické a morální. Pragmatické důvody jsou ve hře tam, kde se zahraniční či globální problémy bezprostředně dotýkají ČR. Například silná nestabilita v rozvojových zemích dnes i ČR hrozí těžko kontrolovatelným přílivem běženců. Aktivní snaha o bezpečnost a stabilitu v oblastech, odkud do ČR směřují proudy migrace, proto patří mezi zahraničněpolitické zájmy. Stejně tak je v bezprostředním zájmu ČR, aby se stabilizovaly finanční trhy a omezilo riziko jejich dalšího systémového kolapsu. Drtivá část rozvojových otázek (nedostatek základních zdrojů, chudoba, nesvoboda, hlad, nemoci v rozvojovém světě) ale spadá do kategorie problémů, které ČR přímo a v dohledné budoucnosti neohrožují. Mohou sice vést k šíření nemocí, ozbrojeným konfliktům nebo dokonce snížené poptávce po českých exportech, vše s nenulovými náklady pro ČR, ale jen v malé míře, potencionálně a při souhře dalších okolností. Je tudíž těžké porovnat náklady plynoucí z těchto problémů s náklady na jejich prevenci, abychom mohli prohlásit: ano, tato preventivní opatření se ČR vyplatí. ČR sama těžko může byť i jediný globální problém vyřešit, když mnohé z nich nevyřešilo mezinárodní společenství za celé dekády. Ba co víc, je poměrně náročné zaručit daňovým poplatníkům, že i průhledně a zodpovědně vynaložené veřejné prostředky budou kdesi v Africe mít skutečně kýžený pozitivní efekt. Základní problémy, jako jsou například nezodpovědní vládci, překážky v podnikání a masivní korupce, nemůže za chudé země vyřešit někdo jiný. Přesto snaha ČR přijmout svůj díl odpovědnosti při řešení globálních problémů patří mezi ústřední motivy zahraniční rozvojové spolupráce (ZRS).
KDE ČESKO ŠKODÍ České angažmá v řešení rozvojových problémů, do nichž se zapojuje nově i příslušný podvýbor (zahraničního výboru pro rozvojovou spolupráci) Poslanecké sněmovny, je tedy jak výrazem mezinárodní solidarity a nesporných morálních (či nových postmateriálních) hodnot, tak odrazem vlastního pragmatického (či osvíceného) zájmu. Kromě otázek, jaké globální problémy na ČR dopadají a jak a zda vůbec je může řešit, je tu ovšem ještě jedna důležitá otázka: které z těchto problémů vznikají i vinou ČR. Ta představuje zásadnější morální dilema. Existuje totiž kategorie rozvojových problémů, za něž Česko nese svůj díl zodpovědnosti, ale nemají na něj přímý negativní dopad resp. je tento dopad asymetricky odlišný od důsledků pro chudé země. Jinými slovy, některé z kroků, které ČR podniká na cestě ke své prosperitě, poškozují chudé populace rozvojových zemí. Týká se to nejen většiny důsledků spalování fosilních paliv, kterými nejvíce trpí chudí lidé v rozvojových zemích bezprostředně závislí na stabilitě horských ledovců, oceánu, srážek a podnebí. Jde také o silně liberální obchodní politiku. Ta bezesporu pomohla ČR k ekonomické prosperitě. Avšak politický tlak na odstraňování bariér, zejména pro zemědělské dovozy ve třetích zemích, významně přispěl k omezení produkčních kapacit a příjmů venkovského obyvatelstva v chudých zemích. Nedostatek vlastních zemědělských kapacit a silná závislost na dovozech základních potravin 10
vede v době prudkých výkyvů cen na globálních trzích k potravinovým krizím, jako byla ta z let 2007-2008. Ta zároveň jasně ukázala, že hlavním problémem hladu ve světě není nedostatek potravin, ale malé příjmy těch, kteří si je potřebují koupit. Pochopitelně, že problém hladu ve světě nelze zjednodušit na pravidla mezinárodního obchodu. Svůj podíl na opět rostoucím počtu lidí bez jídla mají špatné politiky řady rozvojových zemí i mezinárodních organizací, dlouhodobý nedostatek investic, finanční spekulace i nepřízeň počasí a nevhodné metody boje proti klimatickým změnám (masová produkce biopaliv první generace). Podobně schopnost přizpůsobit se změnám klimatu i změnit své zdroje energie vázne v řadě rozvojových zemí při špatné správě věcí veřejných, nefunkčním domácím trhu či nedostatečném přístupu k novým technologiím. To vše jsou problémy, na nichž se ČR většinou přímo nepodílí.
ODVAHA K SEBEREFLEXI Pro českou politiku je ale důležité, že v kontrastu s našimi mezinárodními závazky v boji proti chudobě a změnám klimatu české politické strany vazbu mezi hladem a nekompromisní liberální obchodní politikou či vazbu mezi stoupající hladinou oceánu a prolamováním limitů těžby uhlí zatím vesměs odmítají reflektovat. Není divu, když taková politika dobře slouží mnoha českým ekonomickým zájmům. Snahou Glopolis, ani většiny občanské společnosti však není potírat či znevažovat legitimní politické a ekonomické zájmy ČR. Pragmatické a morálními motivy politiky spolu v inteligentních demokraciích nemusí bojovat. Mohou se doplňovat. Základní ideou morálky a z ní vycházejícího práva (včetně mezinárodního práva) je vytvářet všeobecně prospěšný rámec pro svobodnou činnost jednotlivců. Přispívat ke vzniku podmínek, které berou v potaz různé náhledy a širší zájmy. Stačí se zříct malého procenta českých zájmů, které se většinou hodí do krámu jen menšině (ekonomické či globální), ale jinde či jindy způsobují problémy. Kromě toho přestat škodit chudým obyvatelům rozvojového světa může být paradoxně jednodušší než jim účinně pomoci. Pohled přes plot české zahrádky je tedy nutný, možný i žádoucí. Na jaký horizont jsou ale čeští politici schopni dohlédnout? Najdou odvahu v dálce pohlédnout i do některých temnějších údolí? Jak ochotní jsou při tvorbě tradičně "domácích" politik vůbec z českých luhů a hájů vyhlédnout? Věříme, že to jsou otázky, které by měly být předmětem zdravé politické diskuse – alespoň jednou za čtyři roky.
JAK ČÍST TUTO PUBLIKACI Na následujících stránkách proto Glopolis nabízí analýzu a srovnání politických programů, případně dalších politických dokumentů, osmi hlavních politických stran, které před volbami 2010 reálně ovlivňují českou politickou diskusi: České strany sociálně demokratické (ČSSD), Občanské demokratické strany (ODS), TOP09, Komunistické strany Čech a Moravy (KSČM), Věcí veřejných (VV), Křesťanské a demokratické unie – Československé strany lidové (KDU-ČSL), Strany zelených (SZ) a Strany práv občanů – Zemanovci (SPOZ).
11
Cílem tematického srovnání (oddílu 2) je zachytit přístupy stran ve čtyřech oblastech působení Glopolis: 1) rozvojová spolupráce, 2) energetika a klimatické změny, 3) zemědělství a obchod a 4) globální ekonomika a širší ekonomická krize a naznačit možné programové průniky, na jejichž základě se po volbách bude tvořit reálná politika. Tematické kapitoly nabízejí kompletní analýzu, hodnocení a srovnání stran v jedné oblasti a jsou tedy určeny těm, které rozbor ostatních oblasti tolik nezajímá. Každá ze čtyř tematických kapitol na úvod obsahuje shrnutí (tučně) a graf, který srovnává přístup jednotlivých stran k danému tématu. Grafy vychází z jakéhosi jednoduchého slovního vysvědčení s bodovým ohodnocením každé strany v podobě souhrnné tabulky na konci každé kapitoly. Bodové hodnocení v souhrnné tabulce je průměrem hodnocení z dílčích zdrojových tabulek zaměřených na klíčové aspekty tématu. Všechny tabulky a metodologie hodnocení jsou uvedeny v příloze. Největší část tematických kapitol se věnuje popisu klíčových aspektů tématu v jednotlivých stranických programech, po kterém vždy odděleně následuje stručné srovnání a hodnocení. Oddíl 3 - stranická vysvědčení - je naopak určen těm, pro které je srovnání politických stran důležitější než jednotlivé tematické oblasti. Obsahuje šest interpretovaných grafů: srovnání stran v každém tématu, plus dva souhrnné grafy porovnávající globální odpovědnost a přístup stran k ekonomice. Závěrečný souhrnný diagram, jakési okno každé strany do světa, je kombinací všech čtyř tematických grafů. Představuje sice subjektivní hodnocení autorů, nicméně může si klást nároky na určitou reprezentativitu. Je založen na důkladném posouzení desítek dílčích pozic všech osmi stran ve všech čtyřech tématech a jejich porovnání s analýzou a postoji organizací občanské společnosti v ČR, EU i na globálním Jihu, se kterými Glopolis spolupracuje. Přesto je třeba brát závěry studie s rezervou. Týkají se pouze oficiálních volebních programů, případně doplňujících stranických dokumentů (plný seznam uveden na konci publikace). Analyzovaná témata jsou v nich občas shrnuta jen do několika vět. Stranická hodnocení také neberou v potaz vnitrostranické diskuse a interní stranické pozice, praktickou parlamentní politiku ani mediální vyjádření hlavních stranických představitelů, které mohou dávat o každé straně odlišný obrázek. Předvolební debaty a kampaně v ČR se v drtivé většině nezaměřují na vize a politické postoje kandidujících stran, nota bene v otázkách časově i prostorově vzdálených běžnému životu Česka. Doufáme, že naše analýza ukazuje, že mnoho rozvojových témat je našemu životu mnohem blíže, než si myslíme. A věříme, že nejen voličům, kterým záleží na zodpovědném přístupu ČR ke globálním problémům, zejména k nejchudším obyvatelům planety, pomůže při rozhodování o tom, které straně svěřit v parlamentních volbách 2010 svůj hlas.
Tým Glopolis, v Praze 25. května 2010
12
2. TEMATICKÉ SROVNÁNÍ 2.1 PROBLÉMY PŘÍLIŠ GLOBÁLNÍ? Pohled do stranických programů jen potvrzuje, že otázky rozvojové spolupráce jsou v Česku stále na pokraji politického zájmu. Ačkoliv je znát určitý posun tohoto tématu na politickém radaru z úplné tmy do mírného příšeří, pro většinu stran je stále příliš vzdálené, stále příliš globální. Navzdory pokročilé globalizaci se většina stran stále tváří, že drtivá část otázek, jako jsou energetika či ekonomika, jsou stále hlavně domácími tématy. Pragmatický a úzce ekonomický výklad rozvojové spolupráce, nepřesné pojmy a záměna s bojem za lidská práva a humanitární pomocí nejčastěji vyplňují těch pár řádků, které programy českých politických stran v průměru (pokud vůbec nějaké) věnují rozvojové politice. Pár dobrých postřehů u dílčího tématu je většinou vykoupeno povrchní analýzou globálního prostředí, zacílením politiky výhradně na národní zájmy či alibistickým přenášením zodpovědnosti za řešení veškerých globálních problémů na Evropskou unii. Následující graf ukazuje, do jaké míry strany ve svých programech zohledňují globální výzvy a potřeby rozvojových zemí a do jaké míry by ČR podle nich měla přijmout odpovědnost za jejich řešení. Graf 2: Globální analýza a odpovědnost ČR v oblasti rozvojové spolupráce.
13
Proměny a výzvy současného světa (co je v programech) Seznam výzev, před nimiž dnešní svět stojí, je ze strany ČSSD vcelku kompletní (ekonomická a finanční krize, klimatické změny, hrozící nedostatek pitné vody, potravin a energie, nová bezpečnostní rizika). Podle ČSSD kumulace a Podle ODS s postupující globalizací kombinace těchto problémů vytváří zcela mimořádnou sílí ekonomizace mezinárodních situaci a je úkolem Evropské unie pomoci lidstvu nalézt vztahů řešení těchto a dalších (regionální válečné konflikty, rozpadající se státy, zvýšená migrace obyvatel z nestabilních zemí, negativní důsledky globálního oteplování, ohrožení energetické bezpečnosti, organizovaný zločin a terorismus). ČSSD si uvědomuje nedostatky současného modelu globalizace, její negativní stránky chce regulovat prostřednictvím lépe fungujících mezinárodních organizací (ČSSD 2010a: 31). Kromě EU však žádnou jinou mezinárodní organizaci nezmiňuje. ODS si uvědomuje, že svět se mění: „Dnešní prostředí je charakteristické určitou redistribucí moci doprovázenou relativním oslabením vlivu USA, vnitřní konsolidací a větší asertivitou ruské politiky a hospodářským vzestupem Číny a Indie“ (ODS 2010: 46), a v této souvislosti se obává konkurenceschopnosti Evropské unie, kterou stále chápe především jako jednotný tržní prostor bez bariér pro volný pohyb osob, zboží a kapitálu a prostor pro mezivládní spolupráci. V programu ODS je kladen důraz především na ekonomický rozměr globalizace: „s postupující globalizací sílí ekonomizace mezinárodních vztahů“ (ODS 2010: 48), vedle toho ale zaznívá i obava z ohrožení kulturní identity naší civilizace (ODS 2010: 46). KDU-ČSL vnímá globalizaci v úzkém spojení s Evropskou unií, kterou chápe jako hráz před jejími negativními vlivy. Unie by podle lidovců měla za své občany „bojovat a účinně je chránit před negativními vlivy globalizovaného světa“ (KDU-ČSL 2010: 37), zároveň je kritizován český přístup k politice EU, konkrétně to, že se „nechceme vyjadřovat ani podílet na řešení řady problémů, které se bytostně týkají i naší země“ (KDU-ČSL 2010: 24). Termín globalizace se v programu KSČM neobjevuje ani jednou, program neobsahuje ani souvislejší analýzu mezinárodního kontextu. V rámci EU chtějí komunisté „emancipovat postavení ČR a ostatních malých členských států“ (KSČM 2010). Na globální úrovni považuje Komunistická strana za nutné posílit klíčovou roli OSN, důsledně uplatňovat Chartu OSN, respektovat a dodržovat mezinárodní právo, zvláště v krizových situacích (KSČM 2010). Program Strany zelených je velmi provázán s mezinárodní úrovní, ať už evropskou, či globální. Mezi globálními problémy zelení uvádějí chudobu, dopady klimatických změn, nedostatek svobody a demokracie, ale též „nespravedlivě nastavená pravidla světového obchodu, která přispívají k rozšiřování propasti mezi chudým a bohatým světem“ (SZ 2010: 77). Podle zelených má Česká republika příležitost řešit globální problémy, kterým osamoceně nedokážou čelit ani bývalé evropské velmoci, jedině jako součást jednotně vystupující Evropské unie. Evropská unie by podle nich neměla soustředit svoji pozornost pouze na ekonomiku, ale měla by se snažit být společenstvím, které „usiluje o takový model globalizace, který není založen pouze na ekonomickém růstu a který nediskriminuje obyvatele chudších částí světa“ (SZ 2010: 75). TOP 09 konstatuje, že Česká republika je „otevřenou, proexportně orientovanou ekonomikou (TOP 09 2010: 8)“, a proto je nutné věnovat exportu mimořádnou pozornost. Obchodní zájmy České 14
republiky hrají v programu TOP 09 jednoznačně prim. V zahraniční politice nepřichází TOP 09 s žádnou progresivnější analýzou či agendou. Deklaruje jasnou podporu akceschopné, silné a konkurenceschopné Evropské unii, podtrhuje důležitost dobrých sousedských vztahů a požaduje pro českou pravici tradiční posilování transatlantické vazby. Za povšimnutí stojí explicitní zmínka o energetické bezpečnosti EU. Globálními hrozbami se Věci veřejné ve svém programu zabývají pouze v souvislosti s reformou armády a s konceptem jednotné Evropské bezpečnostní a obranné politiky, kterou podporují. Chtějí, aby se EU mohla stát plnohodnotným hráčem na mezinárodním poli a konkurovat nově narůstajícím mocnostem (jako příklad zmiňují problematiku energetické bezpečnosti). Program Strany práv občanů – Zemanovci je zaměřen zcela výhradně na domácí kontext, téma globalizace není v programových dokumentech (programové prohlášení, rezoluce, stanoviska) vůbec zmíněno.
To zvládne Brusel… (hodnocení) Nezájem o globální agendu odpovídá obecně malému prostoru, který v programech dostává zahraniční politika a globální kontext vůbec. Drtivá většina zahraničních pasáží ve volebních programech se věnuje transatlantické vazbě, nejbližším sousedům a především otázkám Evropské unie (EU), která je často vnímána jako ústřední nástroj české zahraniční politiky. Strany se ale liší v tom, zda by Evropa měla být pevností, která nás před okolním světem chrání či spíše aktivním hráčem se sílícím vlivem na mezinárodní politiku. Je pravdou, že odkazy na evropskou politiku Zdá se, že globální rozměr českého se objevují v programech i na jiných místech než v předsednictví EU jakoby zahraniční sekci, protože pro řadu oblastí (zejména nezanechal výraznější otisk na společná obchodní a zemědělská politika) již ČR české politické scéně postrádá rozhodovací kompetence. Mezinárodní přesah se ještě objevuje v částech věnovaných klíčovým národním zájmům – ekonomice a bezpečnosti. Jinak se ale zdá, že globální rozměr českého předsednictví EU jakoby nezanechal výraznější otisk na české politické scéně. Po řešení ukrajinské ropné, blízkovýchodní a ekonomické krize, aktivním působení ve skupině G8 a G20, v OSN a dalších mezinárodních organizacích se Česko před volbami opět vrátilo především k domácím problémům. Skoro jakoby mnohé z nich – nezaměstnanost, rozpočtové schodky či vysoké ceny ropy - ani nebyly vyvolány či umocněny globální finanční a ekonomickou či ropnou krizí. Na rozdíl od voleb v roce 2006 před letošními volbami překvapivě mezi hlavní témata nepatří ani americký radar, ani jiná témata s mezinárodním přesahem. České politické strany se většinou vyslovují jen k vybraným dílčím tématům. Tradiční strany (ČSSD, ODS, lidovci, zelení) ve svých programech reflektují změny, kterými náš svět v souvislosti s postupující globalizací prochází. Sociální demokraté vidí např. hlavní výzvy současného světa takto: „regionální válečné konflikty, rozpadající se státy, zvýšená migrace obyvatel z nestabilních území, negativní důsledky globálního oteplování, ohrožení energetické bezpečnosti, organizovaný zločin 15
a terorismus“ (ČSSD 2010a: 32). Strany nedávno zformované (TOP 09, VV, SPOZ) a překvapivě také KSČM se ve svých volebních programech globálními problémy nezabývají buď vůbec, nebo jen velmi okrajově. Shoda panuje v tom, že základní platformou, kde má Česká republika příležitost něco vykonat a ovlivnit, je Evropská unie; ČSSD a Strana zelených na půdě Unie navrhují v souvislosti s řešením palčivých problémů současného světa spíše ČSSD a SZ navrhují na půdě EU proaktivní přístup: „Úkolem Evropské unie dnes spíše proaktivní přístup, ODS a je pomoci lidstvu nalézt řešení současných akutních KDU-ČSL nabízejí spíše defenzivní globálních problémů“ (ČSSD 2010a: 31). Občanští strategie demokraté a lidovci nabízejí spíše defenzivní strategie, KDU vnímá EU trochu jako pevnost, v jejich představě by měla Unie své občany „chránit před negativními vlivy globalizovaného světa“ (KDU-ČSL 2010: 37), ODS se sice obává „ohrožení kulturní identity naší civilizace“ (ODS 2010: 46), Evropskou unii však chápe tradičně spíše jako jednotný tržní prostor bez bariér a příležitost pro mezinárodní spolupráci.
Rozvojová spolupráce i konkurence (co je v programech) Poslední platná koncepce (2004) definuje zahraniční rozvojovou spolupráci (ZRS) v širším smyslu jako “ucelenou vládní politiku vůči partnerským rozvojovým a transformujícím se zemím” 3. Podle poslanci a senátory čerstvě schváleného zákona se zahraniční rozvojovou spoluprací rozumí “souhrn činností hrazených ze státního rozpočtu, jejichž cílem je přispět k odstraňování chudoby v kontextu udržitelného rozvoje, včetně plnění rozvojových cílů tisíciletí 4, k ekonomickému a sociálnímu rozvoji, k ochraně životního prostředí, jakož i k podpoře demokracie, dodržování lidských práv a řádné správy věcí veřejných v rozvojových zemích”5. Termín rozvojové země se v textu programu ČSSD neobjevuje ani jedenkrát. O humanitární a rozvojové pomoci (nikoliv spolupráci) se hovoří v programu pouze jednou, a to jako o způsobu obnovy „teritorií dotčených válečným konfliktem“ (ČSSD 2010a: 32). Sociální demokraté dále deklarují, že globálním hrozbám je nutno předcházet, „chtějí usilovat o to, aby mezinárodní organizace byly opravdu schopny regulovat negativní stránky globalizačních procesů“ (ČSSD 2010a: 31). Tento výrok je však adresován působení EU (nikoli explicitně ČR) a dále není konkretizován ani rozveden v kontextu současné hospodářské ODS věnuje ve svém programu krize, vyjednávání v rámci WTO, procesů G20, G8, rozvojové spolupráci relativně UN či jednání o reformách IFIs. velký prostor Občanští demokraté chtějí poskytovat rozvojovou pomoc efektivněji a profesionálněji. Chtějí vypracovat jednotnou koncepci, která má odrážet politické a ekonomické priority České republiky. V oblasti multilaterální spolupráce navrhuje ODS sledovat dva hlavní cíle –„ jednak poskytovat přímou pomoc a podporu českým subjektům, které 3
Zásady zahraniční rozvojové spolupráce po vstupu České republiky do Evropské unie, příloha usnesení vlády č. 302, ze dne 31. 3. 2004. 4 Společné prohlášení Rady a zástupců vlád členských států zasedajících v Radě Evropského parlamentu a Komise o rozvojové politice Evropské unie: „Evropský konsenzus“ (2006/C 46/01). 5 Zákon o zahraniční rozvojové spolupráci a humanitární pomoci byl schválen Senátem PČR dne 21. dubna 2010. Viz: http://www.senat.cz/xqw/xervlet/pssenat/historie?ke_dni=14.05.2010&O=7&action=detail&value=2641
16
se ucházejí o zakázky v tendrech vyhlašovaných Evropskou komisí, a také se podílet na přípravě programů a zadání tak, aby korespondovaly s našimi prioritami a týkaly se oblastí, kde případní realizátoři z ČR mají dobrou šanci uspět“ (ODS 2010: 48). Vedle toho je vnímání problémů spjatých s rozvojovými tématy omezeno v podstatě jen na ochranu lidských práv a odpor proti totalitním režimům. ODS kritizuje zvyšující se toleranci k porušování základních lidských práv a svobod, ke které dochází v důsledku prohlubování ekonomických vztahů s nedemokratickými státy, a deklaruje, že bude „při vyjednávání s těmito státy vždy prosazovat lidskoprávní hledisko“ (ODS 2010: 48). Lidovci si z široké škály problémů rozvojových zemí vybírají lidská práva. Konkrétně požadují, aby Evropská unie podmiňovala dojednané obchodní smlouvy dodržováním lidských práv (KDU-ČSL 2010: 38). KDU-ČSL také slibuje, že se zasadí o to, „aby naše firmy byly schopny vítězit i na zahraničních trzích“ (KDU-ČSL 2010: 38), což nemusí být vždy v souladu. Lidovci se rovněž chtějí zasadit o „prosazování křesťanských hodnot v mezinárodních vztazích“ (KDU-ČSL 2010: 38). Zelení se jako jediná politická strana hlásí ke splnění závazků ČR navyšovat výdaje na rozvojovou pomoc. Nezaměřují se však pouze na výši prostředků, ale i na jejich využití. Investice financované z české rozvojové kapitoly mají podle SZ směřovat především do rozvojových zemí a tam podporovat projekty, „které posílí vlastní zdroje, podmínky a kapacity místních komunit pro vlastní udržitelný ekonomický růst a zodpovědnou politiku“ (SZ 2010: 51). Vlastní rozvojovou politiku zelení vnímají v širším kontextu. Udržitelný rozvoj musí být z jejich pohledu postaven na zdrojích, hospodářství a politických rozhodnutích méně rozvinutých zemí. Rozvojová spolupráce nesmí prohlubovat jejich závislost, ale má posilovat jejich kapacity pro vlastní rozvoj. Zelení považují za důležité, aby Česká republika respektovala právo „i těch nejchudších zemí na dostatečný politický prostor pro vlastní rozhodování a nepodporovat tlak na liberalizaci, privatizaci a deregulaci trhů v těchto zemí za každou cenu“ (SZ 2010: 77). Zároveň jasně deklarují, že „obchodní zájmy České republiky (nemohou být) důvodem k tomu, aby čeští diplomaté nemluvili o svobodě Tibetu, vraždách novinářů v Moskvě nebo vězních na Kubě“ (SZ 2010: 75). Přičemž respektování lidských práv zelení vnímají jako širší koncept, do něhož zahrnují rovněž ekonomická, sociální a kulturní práva. TOP09 prosazuje rozvojovou Efektivní a smysluplnou rozvojovou pomoc chce pomoc prostřednictvím obchodu TOP 09 realizovat pro posílení pozice České republiky nikoliv charity, zatímco KSČM (TOP 09 2010: 16). Ta by měla být v maximální míře nezmiňuje ani globalizaci, ani postavena na principu „aid through trade“, čili rozvojovou pomoc pomoc prostřednictvím obchodu místo charity. Strana se chce zároveň v rámci Evropské unie zasazovat o odbourávání protekcionistických bariér, které rozvojovým zemím brání v dovozu jejich produktů na evropský trh. TOP 09 nepodmiňuje podporu exportu dodržováním lidských práv ani žádnými dalšími podmínkami. Téma rozvojové spolupráce či rozvojových zemí se v programu KSČM vůbec neobjevuje. Program pro mimořádné volby do PSP PČR obsahoval Úvodní slovo předsedy ÚV KSČM, kde bylo uvedeno, že budoucí rozvoj nesmí jít na úkor trvale udržitelného života (KSČM 2010), v dalším textu však tento koncept nebyl hlouběji rozveden.
17
Strana Věci veřejné explicitně zdůrazňuje, že Česká republika je integrální a nezpochybnitelnou součástí „Západu“ a jeho politických a ekonomických institucí. To je v jejím programu východiskem našich vztahů s dalšími zeměmi, jejichž těžištěm by měla být „vzájemně výhodná ekonomická spolupráce“ (VV 2010: 41). Termín rozvojové země se v programu neobjevuje. Objevuje se v něm pouze zmínka o tom, že si VV uvědomují narůstající význam neevropských zemí, zejména Číny, Indie, Brazílie a arabských států. S těmito státy chtějí udržovat dobré vztahy, jejichž základem by měla být opět vzájemně výhodná ekonomická spolupráce při současném respektu k jejich kultuře a tradicím. Program VV vedle toho vyjadřuje přesvědčení o univerzálním charakteru lidských práv a vůli tyto hodnoty aktivně prosazovat. O rozvojové spolupráci ani o humanitární pomoci se v programu nemluví. Téma rozvojové spolupráce či rozvojových zemí není v programových dokumentech SPOZ (programové prohlášení, rezoluce, stanoviska) vůbec zmíněno.
Střípky rozvojové politiky (hodnocení) Ani rostoucí podíl veřejných zdrojů na zahraniční rozvojovou spolupráci se příliš neprojevuje. Ačkoliv rozpočet na oficiální rozvojovou pomoc (zahrnuje rozvojovou spolupráci a humanitární pomoc) dlouhodobě stoupá, v posledních letech se pohybuje kolem 4 miliard korun, většině politických stran tato tematika nestojí za povšimnutí. O rozvojových zemích se nejčastěji hovoří v kontextu s rostoucí konkurencí (či dokonce hrozbou), kterou představují nové velké trhy, jako je Čina, Indie či Brazílie. Pomoci nejchudším zemím věnují etablované strany maximálně několik řádek, které se zaměřují jen na ten či onen dílčí aspekt, nejčastěji lidská práva. Jen u zelených lze hovořit o ucelenější rozvojové kapitole volebního programu. Řada politických stran, jejichž programy jsou v této studii analyzovány, si ze široké škály problémů rozvojových zemí vybírá lidská práva, což je tradiční a silné téma české zahraniční politiky. Shoda na tom, že je to stále důležitá součást naší Sociální demokraté kritizují politiku zahraničněpolitické agendy a diplomatické praxe, vývozu lidských práv, ODS je panuje mezi ODS, TOP 09, KDU-ČSL, VV a SZ. Přestože naopak chce prosazovat i v sociální demokraté ve svém programu explicitně o mezinárodních ekonomických lidských právech nemluví, tak nepřímo se na tuto vztazích problematiku dívají patrně skepticky „nikomu nelze nutit svou kulturu a zároveň někam dovážet pravidla, která tam zásadně mění a omezují chování lidí“ (ČSSD 2010a: 32), zcela odmítavý postoj k vyvážení lidských práv mají komunisté. ODS kritizuje zvyšující se toleranci k porušování základních lidských práv a svobod, ke které dochází v důsledku prohlubování ekonomických vztahů s nedemokratickými státy, a deklaruje, že bude „při vyjednávání s těmito státy vždy prosazovat lidskoprávní hledisko“ (ODS 2010: 48). K tomuto postoji se hlásí i lidovci, kteří konkrétně požadují, aby Evropská unie podmiňovala dojednané obchodní smlouvy dodržováním lidských práv. TOP 09 ani VV podobné požadavky ve svém programu nekladou. Většinou tím strany míní pouze první generaci lidských práv – tedy politická práva a občanské svobody. Pouze Strana zelených explicitně vnímá lidská práva jako širší koncept, do něhož zahrnuje rovněž ekonomická, sociální a kulturní práva. Výrazné rozdíly mezi stranami panují i v chápání rozvojové spolupráce. Většina stran nevidí rozdíl mezi rozvojovou pomocí a spoluprací, někteří omezují rozvojovou agendu jen na humanitární 18
pomoc a lidská práva, jiní chápou rozvojové projekty jako nástroj proexportní politiky. Jen výjimečně je rozvojová spolupráce chápána jako nástroj řešení globálních hrozeb, o nichž se řada programů zmiňuje. V tomto smyslu vynikají sociální demokraté, kteří na politický trh přicházejí s jednou z nejlepších analýz výzev současného světa, ale rozvojové pomoci (nikoliv spolupráci) je v jejich programu věnována jen jedna zmínka v souvislosti s postkonfliktní rekonstrukcí (ČSSD 2010: 32). ODS věnuje rozvojové spolupráci několik vět, což je výrazný nadprůměr. Rozvojová pomoc v pojetí občanských demokratů má odrážet především politické a ekonomické priority země (ODS 2010: 48). „Efektivní a smysluplnou rozvojovou pomoc prostřednictvím obchodu místo charity“ chce i TOP 09 (TOP 09 2010: 16). Lidovci ani Věci veřejné o rozvojové pomoci ani spolupráci sice přímo nemluví, z jejich programu nepřímo vyplývá, že tak jako ODS a TOP 09 jsou součástí pragmatického přístupu, který rozvojové spolupráci nadřazuje ekonomické zájmy ČR. V této souvislosti v řadě programů vystupuje do popředí i odlišné vnímání samotného pojmu rozvojové země. Zatímco v EU se tím standardně myslí především subsaharská Afrika, bývalé kolonie v Karibiku a Tichomoří a vůbec nejchudší obyvatele zemí Jihu (tedy jádro rozvojové spolupráce), v ČR se zdůrazňují především velké rozvojové země s dynamicky se rozvíjející ekonomikou, jako je Indie, Čína či Brazílie. Ačkoliv všechny strany stojí o korektní vztahy s nimi, celkově jsou tyto země podobně jako Rusko spíš vnímány jako ekonomická a politická konkurence a potenciální bezpečnostní hrozba. Komunisté rozvojovou spolupráci neřeší, což patrně vyplývá z jejich skepse ze zasahování do záležitostí suverénních států. Z programu SPOZ se ve Mluvit o parlamentní podpoře pro vztahu ke globální agendě nedá vyčíst vůbec nic, je ucelenější českou rozvojovou zaměřen výlučně na domácí problémy.Pouze zelení politiku je přinejmenším do dalších dávají ve svém programu jasně najevo, že jim voleb předčasné problémy rozvojových zemí leží opravdu na srdci (rozvojové spolupráci a globálním tématům věnují ve svém programu zdaleka nejvíce prostoru ze všech), jako jediní se hlásí ke splnění závazků ČR navyšovat výdaje na rozvojovou pomoc a předkládají konkrétní požadavek na koherenci evropských politik tak, aby byly v souladu s rozvojovými cíli a rozvojovým zemím neškodily (SZ 2010: 75 a 76). Mluvit o parlamentní podpoře pro ucelenější českou rozvojovou politiku, jakou má většina zemí evropské patnáctky a o jaké hovoří poslední koncepce ZRS ČR, je proto přinejmenším do dalších voleb předčasné. Taková politika kromě otázek výše a kvality pomoci, její koordinace a efektivnosti obvykle zahrnuje konkrétní aktivity k dosažení mezinárodních závazků, zejména dílčích Rozvojových cílů tisíciletí, reformu mezinárodních institucí, specifický přístup k nejchudším zemím a jeho odraz v zahraničních, obchodních, bezpečnostních a dalších politických oblastech. Tabulka 1: Globální analýza a odpovědnost ČR v oblasti rozvojové spolupráce. POLITICKÁ STRANA ČSSD KDU-ČSL KSČM
GLOBÁLNÍ KONTEXT (kritérium 1) Dobrá analýza globálních hrozeb, chybí návrh řešení. EU jako pevnost, prosazování křesťanských hodnot. Nízký, některé dílčí problémy pojmenovány.
ODPOVĚDNOST ČR (kritérium 2) Aktivní role v mezinárodních organizacích. ČR jako odpovědný spojenec. Nezasahování do záležitostí suverénních států, důraz na OSN.
Ad 1 (1-10)
Ad 2 (1-10)
6
6
5
5
2
2
19
ODS
SPOZ SZ
TOP 09 VV
Obava z ohrožení kulturní identity, rozvojová spolupráce jako samostatné téma. Žádný. Dobrá analýza, návrhy řešení, koherence politik Orientace na domácí problémy, obchod místo charity. Malá provázanost s mezinárodním prostředím, dílčí trendy pojmenovány, ekonomický přístup.
Důraz na lidská práva, mezivládní spolupráce. Dodržování mezinárodních závazků. Aktivní přístup, důraz na EU, navyšování prostředků na rozvojové spolupráce. ČR jako odpovědný spojenec. Dodržování mezinárodních závazků, proevropský přístup.
6
6
1
2
9
9
5
5
4
5
20
2.2 BEZ UHLÍKU, ALE JEN PRO SEBE? Již probíhající změny podnebí dopadají nejdříve a nejvážněji na chudé obyvatele rozvojových zemí. Není proto nejmenších pochyb, že představují nejen vážnou globální hrozbu, ale také akutní rozvojový problém. Všechny strany, s výjimkou SPOZ a VV, o změnách klimatu hovoří alespoň jednou konkrétní zmínkou. Společným jmenovatelem je budoucnost s minimem uhlíku, ale jen pro sebe – zejména pro českou bezpečnost a konkurenceschopnost. Reflexe dopadů stoupající hladiny světových oceánů, dlouhotrvajícího sucha či naopak povodní na nejvíce ohrožené obyvatele této planety v rozvojových zemích až příliš často schází. Postoj ke klimatickým změnám, druh, rozsah a hloubka navrhovaných reforem, stejně jako jejich provázanost a promítnutí do dalších částí programu, se výrazně liší. Napříč politickým spektrem sice panuje shoda o potřebě přechodu na energeticky diverzifikovanější, efektivnější a nízkouhlíkovou ekonomiku, ohledy na rozvojové dopady energetických programů však u stran vesměs chybí. Zasazení obou témat (změn klimatu a energetiky) do širšího kontextu a přihlášení se ke globální zodpovědnosti u jednotlivých stran je znázorněno v následujícím grafickém zobrazení.
Graf 3: Globální analýza a odpovědnost ČR v oblasti změn klimatu a energetiky
21
Změny podnebí (co je v programech) Celosvětové a evropské „hnutí za eliminaci příčin klimatických změn“, díky němuž „bude stále dražší vyrábět energii z fosilních paliv“ (ČSSD 2010a: 13) považuje ČSSD za jeden z určujících faktorů pro budoucí směřování české energetiky. Změny klimatu jsou pro ČSSD, vedle zdravotních dopadů znečištěného ovzduší a závislosti na dovozu paliv ze zahraničí, hlavními důvody pro postupný přechod na bezemisní a nízkouhlíkové technologie. Problematika změn podnebí je dále řešena v souvislosti s ochranou životního prostředí, kde dominuje otázka dopadů globálního oteplování v rámci ČR, konkrétně zvýšená potřeba účinných protipovodňových opatření a opatření čelících delším obdobím sucha. Zvýšená pozornost je věnována adaptacím v zemědělství a lesním hospodářství. Program se opětovně vyjadřuje i k otázce ochrany ovzduší a zmírňování změn podnebí konkrétním návrhem legislativního ošetření postupného snižování emisí skleníkových plynů (a dalších znečišťujících látek) minimálně o 50 % do roku 2050. ČSSD požaduje „vyšší odpovědnost Evropy při zajišťování globální bezpečnosti“ a reflektuje, že jsme v současném světě „konfrontováni s novými výzvami a krizovými jevy“ (ČSSD 2010a: 31). Program v této souvislosti zmiňuje i hrozbu klimatických změn a související negativní dopady, které společně s energetickou bezpečností zahrnuje mezi hlavní bezpečnostní rizika dnešního světa. Problematika udržitelnosti je několikrát zmíněna v souvislosti se zahraniční politikou. ČSSD podporuje model „sociální Evropy založené na principech trvale udržitelného „zeleného“ rozvoje“ (ČSSD 2010a: 7). Vizí je „Evropa sociálně spravedlivá, konkurenceschopná, ale i ekologicky odpovědná“ (ČSSD 2010a: 9). Program KSČM se snaží nabídnout „věcný způsob řešení současných ekonomických, ekologických a společenských problémů“ (KSČM 2010: 1). Problematiky změn klimatu se program explicitně dotýká v souvislosti s formulací požadující „financování komplexních protipovodňových opatření“ a nutností „přizpůsobení se klimatickým změnám“ (KSČM 2010: 5). Přestože některé požadavky týkající se ochrany jednotlivých složek životního prostředí (vody, půdy, biologické rozmanitosti) nepřímo vypovídají o podpoře opatření směřujících k větší odolnosti vůči negativním dopadům změn klimatu, explicitní vazba na klimatickou krizi však většinou schází. KDU-ČSL vnímá, že „racionální boj proti změně klimatu, největší současné globální hrozbě, se úzce dotýká každého z nás.“ Na toto hodnocení bezprostředně navazuje výzva k „modernizaci a ekologizaci průmyslu, dopravy a energetiky, včetně podpory energetických úspor a obnovitelných zdrojů“ (KDU-ČSL 2010: 46). KDU-ČSL vyzývá k přijetí účinnější legislativy, „která zabezpečí průběžné a dlouhodobé snižování emisí CO2“ (KDU-ČSL 2010: 46), a podporuje zachování ekologických limitů těžby severočeského uhlí a zastavení snah těžit v Beskydech, jadernou energetiku a vývoj alternativních paliv. Program rovněž obsahuje návrhy např. v oblasti protipovodňových opatření nebo lesního hospodaření, které souvisí s adaptací české krajiny na důsledky změn klimatu. Tato vazba však není výslovně rozvinuta. ODS je přesvědčena, že „Česká republika nemůže v globálním měřítku případnou klimatickou změnu ovlivnit“ (ODS 2010: 40). Přesto vyzývá k odpovědnosti a prevenci zbytečného plýtvání energií - energetické úspory chápe zároveň jako opatření proti ekonomické krizi a prostředek ke zvýšení konkurenceschopnosti. ODS nevnímá potřebu bojovat za ochranu klimatu. Klimatické změny vnímá jako „fakt, na který musíme reagovat,“ přijímané kroky však musí být „věcně rozumné a 22 Mezinárodní vyjednávání v rámci UNFCCC považuje za důležité zmínit pouze Strana zelených.
ekonomicky únosné pro naše občany“ (ODS 2010: 41). Obecně nesmí dojít k negativnímu dopadu na ekonomiku. Prioritu ODS proto přikládá adaptaci na negativní dopady změn podnebí, které krátce jmenuje. SPOZ problematiku změn klimatu neřeší, dotýká se pouze otázky investic ve formě veřejných zakázek do projektů v oblasti životního prostředí a energetiky jako stimulu hospodářského růstu. Relevantní stanoviska SPOZ hovoří spíše obecně, nezmiňují explicitně změny klimatu. Nejvíce se tématu dotýká reflexe české tradice v oblasti jaderné energetiky, jež je hodnocena jako levný a ekologický zdroj neprodukující emise skleníkových plynů. SZ mezi výčet minulých úspěchů zahrnuje např. „zasazení o formulaci závazné evropské klimatické strategie, neboť si velmi dobře uvědomujeme nutnost zmírňování změn klimatu a adaptace na jejich důsledky“ (SZ 2010: 4). Program nastiňuje současný stav mezinárodního klimatického vyjednávání po neúspěšné konferenci v Kodani a vyslovuje se pro brzké přijetí globální dohody. SZ nechce jen „postupně snižovat emise skleníkových plynů“, chce se zasadit i o program adaptačních opatření, který bude „omezovat negativní dopady probíhající klimatické změny na životy občanů, stav životního prostředí a krajiny“ (SZ 2010: 20). Program hovoří i o potřebě navýšit prostředky rozvojové spolupráce o finance určené na opatření v oblasti změn klimatu. Zvláštní odstavec je věnován mezioborové spolupráci a výzkumu v oblasti změn klimatu a konkrétnímu návrhu na vznik specializovaného vědeckého pracoviště věnujícího se různým aspektům problematiky globálního oteplování. Problematika změn klimatu je na několika místech uvedena v širším kontextu hlavních výzev současného světa. Zmínka o dopadech změn klimatu je zmíněna např. v souvislosti s prevencí konfliktů. Obecněji pak dle SZ „ekonomika, ekologie a sociální spravedlnost nestojí proti sobě“ (SZ 2010: 9). Změny podnebí se v programu TOP 09 vyskytují výslovně v souvislosti se závazkem vytvářet „podmínky ke snižování spotřeby energií a využívání nových bezemisních zdrojů, které spolu s jadernou energetikou představují příznivý vklad do ochrany klimatu“ (TOP09 2010: 13). Otázka adaptací vůči negativním vlivům změn podnebí je explicitně zmíněna v oblasti lesnictví (výsadba smíšených kultur odolných vůči patogenům i klimatickým vlivům). Dopad na životní prostředí obecně je pak vedle nezávislosti, bezpečnosti a úspor energie jednou z hlavních priorit energetické politiky. Program této strany přitom „vidí v ekologických opatřeních nikoliv brzdu, ale příležitost k ekonomickému rozvoji“ (TOP09 2010: 13). TOP 09 se rovněž „s ohledem na členství v Evropské unii hlásí k odpovědnosti související s pomocí rozvojovým zemím v oblasti ochrany životního prostředí i s globálními problémy (ochrana klimatu, přírodní bohatství planety)“ (TOP09 2010: 13) a vůbec chce otázky související s životním prostředím a rozvojovou spoluprácí „zohledňovat v zahraniční politice“. Klimatické změny nejsou v programu strany Věci veřejné explicitně zmíněny. Program podporuje nízkoemisní technologie a úspory (VV 2010: 36), nový zákon o ochraně ovzduší, či možnost ustanovení tzv. nízkoemisních zón. Tyto návrhy však nejsou explicitně spojeny se změnami klimatu a zdá se, že svým charakterem míří spíše na klasické znečišťující látky. Část věnovaná životnímu prostředí obsahuje mnohé návrhy zaměřené na lepší hospodaření s vodou v krajině, prevenci povodní, ochranu půdy, lesů apod., avšak bez přímé vazby na měnící se klima. Strana VV podporuje „maximálně otevřený světový obchod“ (VV 2010: 40), což však podmiňuje mimo jiné dodržováním ekologických standardů. Ty výrobky, které standardy nesplňují, chtějí VV „zdaňovat speciálním clem
23
či kvótami“ (VV 2010: 40). Program však blíže nespecifikuje, zda mezi tyto ekologické standardy zahrnuje i úroveň politiky a (mitigačních) opatření v oblasti změn klimatu.
Klima - aby se neřeklo (hodnocení) Četná vyjádření o podpoře nízkouhlíkových technologií a snižování emisí skleníkových plynů, která prostupují zejména energetickými programy, nejsou vždy dokladem prioritního zájmu o změny podnebí na české politické scéně. Strany se nepouští do hlubších debat o potřebě jim předcházet, ani se na ně adaptovat v globálním měřítku. Nízkouhlíkové či bezemisní technologie si získávají pozornost politických stran bez výraznější vazby na hrozící dopady klimatických změn, neřkuli dopady v chudých zemích. Prim hrají energetická bezpečnost a efektivnost české ekonomiky v globální soutěži. Česká republika není v absolutních číslech Pouze ČSSD, KDU-ČSL a SZ se významný emitent. Varovných 12 tun emisí CO2 vyslovují pro legislativní rámec na obyvatele a rok ji nicméně řadí mezi evropské snižování emisí skleníkových plynů rekordmany v produkci emisí skleníkových plynů. Snižování emisí CO2 je však pro většinu stran často spíše důsledkem omezování závislosti na dovozu fosilních paliv, úspor výdajů za energie, podpory účinnějších technologií a energetické efektivity pro ekonomický rozvoj či cestou ke zlepšení stavu ovzduší, a tím i lidského zdraví. Občanští demokraté např. hovoří o malých možnostech ČR, jak tento problém ovlivnit, přestože současně vyzývá k odpovědnosti. Pouze tři strany (ČSSD, KDU-ČSL, SZ) se vyslovují pro přijetí legislativního rámce pro postupné snižování emisí skleníkových plynů, přičemž nejkonkrétnější a nejambicióznější je návrh SZ. Přestože většina programů popisuje určité kroky, které v důsledku mohou přispět k vyšší odolnosti ČR vůči negativním dopadům změn klimatu (nejčastěji jde o hospodaření s vodou v krajině), explicitní odkaz na změny podnebí ve většině případů v těchto pasážích programů schází. Programy ČSSD, KSČM, ODS, SZ a TOP09 však obsahují alespoň jednu konkrétnější zmínku o adaptaci na klimatické změny. Ucelenější představu má jen SZ, která hovoří o celém programu adaptačních opatření. Takřka všem stranám však chybí jasný odkaz na nesrovnatelně větší problémy s adaptací na již existující dopady měnícího se klimatu v chudých zemích. Programy, s výjimkou KSČM, SPOZ a VV, alespoň krátce reflektují globální rozměr klimatické krize. Potřebu přijetí odpovědnosti za globální výzvy současnosti obecně a za změny klimatu specificky (zejména s ohledem na členství v EU) vnímá ČSSD, SZ a TOP09. KDU-ČSL považuje změny klimatu za jednu z nejvýznamnějších hrozeb s tím, že nejvýraznější změnou by měla projít česká energetika. Strana VV pak hovoří o možnosti zavést celní bariéry na zboží ze zemí s nízkými ekologickými standardy. Konkrétní zmínky o potřebách rozvojových zemí a možné zodpovědnosti ČR lze nalézt u Strany zelených, která explicitně hovoří o potřebě navýšit v souvislosti se změnami klimatu prostředky určené na rozvojovou spolupráci. Pozadu však nezůstává ani TOP09, která zmiňuje naši odpovědnosti vůči rozvojovým zemím. Program zelených je výjimečný i svou zmínkou o probíhajících mezinárodních klimatických vyjednáváních, reflexí českého předsednictví při formulaci evropské pozice, zhodnocením Kodaňského summitu a vyjádřením podpory pro brzké přijetí globální dohody pod hlavičkou UNFCCC. 24
Důraz na ekonomičnost opatření v oblasti ochrany klimatu vyjadřuje zejména ODS, o „racionalitě“ v této souvislosti pak mluví KDU-ČSL, ale i TOP09. Tyto motivy a obavy se často objevují v souvislosti s podporou obnovitelných zdrojů energie (zejména u ODS). Současně však některé strany nevidí v opatřeních v oblasti změn klimatu, nebo obecně v environmentální oblasti, rozpor s ekonomickou prosperitou. TOP09 „vidí v ekologických opatřeních nikoliv brzdu, ale příležitost k ekonomickému rozvoji“ (TOP09 2010: 32). Sociální demokraté např. hovoří SZ, TOP09, ale i ČSSD nevidí rozpor o Evropě založené na „principech trvale udržitelného mezi environmentálními „zeleného“ rozvoje“ (ČSSD 2010a: 8). Podobně zelení mluví opatřeními a ekonomickou o tom, že „ekonomika, ekologie a sociální spravedlnost nestojí proti sobě“(SZ 2010: 9), o „zelené cestě z krize“ (SZ 2010: 7-27) či o „green jobs“ (SZ 2010: 13). Změnám klimatu (a environmentálním výzvám současného světa) ve vztahu k ekonomickému rozvoji se program této strany věnuje relativně nejpodrobněji a prolíná více částmi.
Energetická politika (co je v programech) ČSSD chce „více čisté energie z vlastních zdrojů“ (ČSSD 2010a: 12-13), v oblasti energetiky zdůrazňuje zejména soběstačnost a cenovou dostupnost. ČSSD se obává možných výpadků v dodávkách energie a vnímá potřebu inovovat státní energetickou koncepci s ohledem na blížící se konec životnosti jaderné elektrárny Dukovany a existující limity těžby severočeského uhlí. Prioritou energetického programu KSČM je zajištění energetické bezpečnosti a rozhodující podíl jádra na výrobě elektřiny (bezpečný jaderný program). V energetické politice KDU-ČSL přikládá velký význam členství v EU, a to i přes vědomí zodpovědnosti české vlády. Tento význam spočívá zejména v solidaritě umožněné evropskými (energetickými) sítěmi, jednotné politice vůči Rusku a významu vzájemné spolupráce a evropských finančních zdrojů pro rozvoj OZE. EU má zajišťovat „lepší diverzifikaci“ (KDU-ČSL 2010: 37) zdrojů energie snížením „závislosti na nerostném bohatství Ruska“ a obecně „bojovat za své občany a účinně je chránit před negativními vlivy globalizovaného světa.“ Program opakovaně zdůrazňuje energetickou bezpečnost, která je pro KDU-ČSL do značné míry klíčovou hodnotou, budoucí energetická koncepce by měla být především „bezpečná a stabilní“ (KDU-ČSL 2010: 53). ODS vnímá důležitost energetiky pro ekonomický rozvoj a život moderní společnosti, vyslovuje se zejména pro energetickou nezávislost a efektivní využívání domácích zdrojů. Odmítá „potlačování tržních mechanismů“ (ODS 2010: 18), podporuje konkurenční prostředí a omezování dominantního postavení velkých společností v energetickém sektoru. Rovněž zdůrazňuje význam evropské spolupráce v oblasti energetiky jako ODS chce omezit dominantní jedné z žádoucích priorit sedmadvacítky a volá v rámci postavení velkých společností EU po zařazení jaderné energetiky mezi bezemisní v energetickém sektoru, zatímco zdroje nebo revizi politiky v oblasti biopaliv. Značnou TOP09 chce zachovat strategickou část pozornosti program věnuje otázkám bezpečnosti kontrolu státu nad ČEZ dodávek fosilních paliv – ropy a plynu – zejména na evropské úrovni. Energetiku SPOZ zasazuje do širšího rámce celosvětového nárůstu spotřeby energie (zejména rychle rostoucích asijských ekonomik) za současného či hrozícího nedostatku fosilních paliv, 25
především ropy. Alternativní paliva získávající v této situaci pozornost označuje za kapitálově náročná, jejichž rozvoj může v posledku vést k energetické chudobě a „zdražování potravin, což postihne nejméně rozvinuté země“ (SPOZ 2010b: Energetika). Energetickou politiku považuje za rozhodující pro udržitelný rozvoj v domácím i globálním rozměru. SZ v úvodu svého energetického programu nabízí stručnou analýzu současného stavu tohoto sektoru v ČR, který hodnotí jako obstarožní, zatížený vysokými emisemi CO 2, zodpovědný za devastující těžbu uhlí a příliš poplatný vlivu společnosti ČEZ. Budoucí „plán energetické nezávislosti“ (SZ 2010: 19) by měl stavět na investicích do energetických inovací a snižování závislosti na těžbě uhlí a dovozu ropy a plynu. Cílem je především zvyšovat energetickou efektivitu a snižovat energetickou náročnost české ekonomiky. Program reflektuje stoupající poptávku a nárůst spotřeby po energiích v situaci tenčících se zásob a zřejmě již překročeného ropného zlomu a je přesvědčen, že „ceny energie a surovin se budou nadále dramaticky zvyšovat“ (SZ 2010: 9). TOP09 považuje energetiku za „nejcitlivější oblast ekonomiky“ (TOP09 2010: 13), chce „minimalizovat rizika vydíratelnosti České republiky“ (program TOP09, str. 13) a EU při dodávkách energií, např. prostřednictvím projektů na zajištění dostatečných rezerv těchto paliv. Obecně program zdůrazňuje vazbu na EU a potřebu diverzifikovat dodávky primární zdrojů energie (vyslovuje se konkrétně k podpoře projektu Nabucco). Mezi hlavní klíčové hodnoty energetického programu TOP09 proto patří nezávislost, bezpečnost, energetické úspory a dopad na životní prostředí. Z těchto důvodů strana nevnímá „export elektrické energie (…) jako prioritu“ (TOP09 2010: 13). Energetický program strany Věci veřejné také zdůrazňuje diverzifikaci dodávek primárních zdrojů energií a podporu soběstačnosti výroby elektrické energie na území ČR. Jako stabilizovaná a soběstačná je hodnocena výroba elektrické energie. Přesto strana VV upozorňuje na potřebu závažných rozhodnutí, aby byla stabilita systému zachována. Jejich měřítkem má být „racionální“ (VV 2010: 36) kombinace zdrojů a minimalizace dopadů na životní prostředí. VV chtějí ponechat většinový podíl státu ve společnosti ČEZ, snížit vliv politických lobbistů na úkor odborníků. VV podporuje činnost EU při zajišťování energetické bezpečnosti sedmadvacítky, a to společnou energetickou politikou, koordinovaným jednáním s dodavateli surovin (zmíněno je Rusko) a budováním energetické infrastruktury pro dopravu a skladování těchto surovin.
Energie pod českou kontrolou (hodnocení) Vazba mezi opatřeními na ochranu klimatu a energetickou politikou je pro většinu politických programů samozřejmostí. Podobně se české strany více méně shodují v základních motivech budoucí státní energetické koncepce. Dominující hodnotou má být dostatečná a suverénní kontrola nad zdroji a produkcí energie. Strany pouze používají odlišný slovník, když hovoří o energetické bezpečnosti (KSČM, KDU-ČSL) nebo soběstačnosti (ČSSD), nezávislosti (ODS, SZ) či stabilitě (VV). Ačkoliv opakujícím se motivem je též cenová dostupnost a ekonomická únosnost pro občany, většině stran jde mnohem více o energetickou suverenitu státu než obcí a domácností. Podobně hovoří o energetické bezpečnosti ČR a EU, ale nikoliv již o nároku na energetickou bezpečnost rozvojových zemí, zejména nejchudších skupin jejich obyvatel. Do širšího rámce zasazuje problematiku energetiky SPOZ, když krátce hovoří o nedostatku fosilních paliv a vzrůstající poptávce rozvíjejících se asijských ekonomik a upozorňuje na možné 26
negativní vlivy podpory „alternativních“ paliv. Jejich rozvoj může v posledku vést k energetické chudobě a „zdražování potravin, což postihne nejméně rozvinuté země“ (SPOZ 2010b: Energetika). Podobnou reflexi o celosvětovém nárůstu spotřeby energií a tenčících se zdrojů (konkrétně pak zřejmě již překročeného ropného zlomu) nabízí již jen zelení. Ti také požadují zahrnutí práva na přístup k energii mezi klíčové hodnoty české zahraniční a rozvojové spolupráce. Ostatní strany zůstávají u energetické bezpečnosti na evropské a národní úrovni. Většina stran hovoří o potřebě diverzifikace českého energetického sektoru a vyváženém mixu jednotlivých zdrojů. Ačkoliv tato vazba není příliš silná, rozmanitější česká energetika by mohla být lepší zárukou nižších emisí a účinnějším příspěvkem k rozvoji globálního trhu čistých, decentralizovaných a dostupných technologií, které chudé země nejvíce potřebují. Většinou však není zřejmé, co si strany pod diverzifikací představují a co je skutečným motivem navrhovaných opatření. Zda jde Vzrůstající mezinárodní konkurenci politikům jen o pestřejší skladbu a způsoby zabezpečení o tenčící se zdroje energií otevřeně zdrojů energie, nebo i větší rozmanitost (velikost, počet, reflektuje pouze SZ a SPOZ. typ) producentů a dodavatelů na trhu. ODS kupříkladu odmítá „potlačování tržních mechanismů“ (ODS 2010: 18), ČSSD chce naopak ustavit „nezávislý dohled nad transparentností tvorby cen“ nebo zjednodušit „možnost výběru dodavatele energií“ (ČSSD 2010a: 11). Přestože nárůst podílu jaderné energie má silnou podporu u všech stran s výjimkou SZ, pouze KSČM výslovně deklaruje, že si přeje majoritní podíl jaderné energetiky v ČR na výrobě elektřiny. Vliv dalšího rozvoje jaderné energetiky požadovaného drtivou většinou stran (viz níže) na kýženou diverzifikaci českého energetického sektoru však tyto strany přecházejí mlčením. Rozmanitost a nezávislost české energetiky souvisí také s mezinárodním obchodem. Mnohé programy sice hovoří o nutnosti řešit závislost na dovozu fosilních paliv – zejména ropy a plynu návrhy však směřují spíše k diverzifikaci dodavatelů fosilních paliv než k výraznějšímu odklonu od těchto paliv samotných (např. KDU-ČSL, ODS, TOP09 nebo VV). Obavy z nevyzpytatelného Ruska vyjadřuje opakovaně zejména KDU-ČSL, zmínkou pak i VV. Neméně klíčovou otázku představuje i vývoz energie. Snaha o konkurenceschopný vývoz elektřiny či paliva s sebou nese tlak na využití maxima dostupných zdrojů (včetně fosilních) s minimálními (účetními, spíše než společenskými) náklady. Proexportní charakter české energetiky odmítá výslovně jen TOP09. Význam EU pro spolupráci při zajišťování energetické bezpečnosti a dalších otázek zdůrazňuje zejména KDU-ČSL, ODS, ale i VV. Investice do nových plynovodů a ropovodů často dominují představě o tom, co znamená energetická bezpečnost na evropské úrovni. Rozšíření této otázky na podporu vzájemně propojených evropských inteligentních sítí, umožňujících využívat potenciál v oblasti obnovitelných zdrojů energie, strany pomíjejí. Stejně jako je jim zatím zcela cizí myšlenka energetické spolupráce na vyšší úrovni než EU. Pouze některé strany se vyjadřují k vlivu velkých společností na podobu českého energetického sektoru. ODS chce omezovat dominantní postavení velkých společností a podporovat konkurenceschopnost. TOP09 chce naopak zachovat strategickou kontrolu státu nad touto společností, podobně jako VV. SZ je pak velmi konkrétní ve výčtu negativ pramenících z přílišného vlivu ČEZ na tvorbu české energetické politiky a volá po větší transparentnosti a omezení lobbistických tlaků. Výstavba nových ropovodů a plynovodů dominuje představě o 27 nezávislosti na evropské úrovni.
Podobné omezení vlivu politických aktivistů (VV 2010: 36)na řízení společnosti požaduje i VV, a to ve prospěch většího zapojení odborníků. I strany se zájmem o více otevřený a konkurenční český energetický trh však, s výjimkou SZ, vesměs opomíjí důsledky dalšího rozvoje jaderné energetiky na dominantní postavení ČEZ. A hlavně chybí jasná představa, jaká kritéria (úzce ekonomická či zohledňující další důležité zájmy) budou rozhodovat o tom, co jsou a co nejsou konkurenceschopné či efektivní typy energie.
Úspory, efektivita a zdroje energie (co je v programech) Jednotlivými stavebními kameny energetické koncepce ČSSD by měly být úspory, obnovitelné zdroje energie, dostavba dvou bloků jaderné elektrárny Temelín,modernizace jaderné elektrárny Dukovany a rozumná výstavba elektráren na zemní plyn. Jednoznačnou preferenci nepřiřazuje sociální demokracie žádnému z bodů výčtu. Jednotlivými politickými kroky by mělo být např. rozšíření programu Zelená úsporám, předložení zákona o podpoře úspor a výroby tepla z obnovitelných zdrojů energie nebo finanční podpora energetickým projektům na obecní úrovni (např. energetického využívání biologického odpadu). O prolomení ekologických limitů těžby uhlí by ČSSD uvažovala na základě souhlasu obyvatel dotčeného kraje vyjádřeného v referendu. KSČM specifikuje svůj energetický program podporou zahájení výstavby 3. a 4. bloku jaderné elektrárny Temelín a modernizací jaderné elektrárny Dukovany. Dále pak zvyšováním podílu obnovitelných zdrojů energie a snižováním energetické náročnosti výroby a spotřeby. KSČM tak chce vytvořit předpoklady pro „postupné snižování podílu fosilních paliv na výrobě energie“, s čímž jde mimo jiné ruku v ruce návrh stanovit „společensky přijatelné a úměrné meze těžbě nerostných surovin“ (KSČM 2010: 5). Tématu se dotýká i návrh v oblasti daňové politiky obsahující též „postupnou přípravu ekologické daně (emise CO2, spotřeba energií)“ (KSČM 2010: 3). Bezpečná a stabilní energetická koncepce (KDU-ČSL 2010: 53) KDU-ČSL stojí na vyřešení zásadního „rozhodnutí o nezbytné těžbě energetického uhlí“, rozvoji jaderné energetiky, teplárenství a alternativních zdrojů energie. Program přitom na jiném místě zachování ekologických limitů těžby severočeského uhlí podporuje, podobně jako zastavení snah těžit v Beskydech. Jedním z dílčích stavebních kamenů je zvyšování účinnosti stávajících elektráren, sdružená výroba tepla a elektřiny, podpora energetického využití odpadu a biomasy. Otázka úspor energií a obnovitelných zdrojů energie prolíná formou konkrétních návrhů i kapitolou věnující se bydlení. Úspory v energetice vidí KDU-ČSL jako oblast hospodářství výhodnou pro investice. Potenciál obnovitelných zdrojů energie je dále zmíněn v souvislosti s rozvojem venkova a zemědělstvím. Jako bezpečný, levný a ekologický zdroj je hodnocena jaderná energetika (zásoby uranu ve stabilních oblastech, nízké cenové výkyvy, spolehlivost a „ekologičnost“ – s ohledem na produkci CO2), naopak zemní plyn je s ohledem na rizika spojená s neplynulými dodávkami a cenovými výkyvy označen za „palivo poslední volby“ (KDU-ČSL 2010: 53). Politika v oblasti energetiky má minimalizovat energetické problémy, čímž se rozumí nedostatek domácího uhlí pro potřeby teplárenského sektoru a výroby elektrické energie. Kromě bezpečnosti je pro křesťanské demokraty důležitým faktorem i cenová dostupnost, k níž mají vést mimo jiné úspory v oblasti vytápění, výzkum a vývoj moderních úsporných technologií a při zavádění alternativních paliv posuzování jejich celkové energetické náročnosti. 28
Pro ODS jsou energetická efektivita a úspory v průmyslu, bydlení a v případě spotřebičů cestou, jak omezit znečištění ovzduší, negativní dopady na lidské zdraví, ušetřit prostředky a snížit emise skleníkových plynů. Občanští demokraté chtějí obecně finančně podporovat a zvýhodňovat technologie šetrné k životnímu prostředí, zejména energeticky a materiálově nenáročné. Mezi „ekologicky čisté energie“ (ODS 2010: 40) vedoucí ke zdravému prostředí a energetické nezávislosti zařazuje jadernou energetiku a obnovitelné zdroje. Jádro, s ohledem na těžbu uranu na území ČR, chápe jako přirozenou součást energetiky země, které kromě běžných znečišťujících látek neprodukuje skleníkové plyny. Problematika vyhořelého paliva a jeho využití v novějších generacích jaderných elektráren je vnímána jako výzva pro evropský výzkum a vývoj a český podíl na něm. ODS chce urychlit dostavbu jaderné elektrárny Temelín, stejně jako posoudit rozšíření jaderné elektrárny Dukovany a možnosti další těžby uranové rudy v ČR jakožto „jediného energetického zdroje nacházejícího se na území ČR v dostatečném množství“ (ODS 2010: 20). Občanští demokraté chtějí podporovat i obnovitelné zdroje energie. Zmíněno je zásobování teplem (kterému by však mělo dominovat využití uhlí) a v ekonomicky rozumné míře solární ohřev vody a tepelná čerpadla nebo energetické využití odpadů. Přestože ODS chápe potřebu rozvíjet obnovitelné zdroje energie na základě závazků EU, jejich podporu hodlá posuzovat „velmi obezřetně a kriticky“ (ODS 2010: 20). Program odkazuje na krizové situace technického či finančního charakteru způsobené uměle povzbuzovaným rozvojem tohoto sektoru. Rozvíjet chtějí občanští demokraté i „bezemisní“ formy dopravy (ODS 2010: 40). Limity těžby v severních Čechách je možné prolomit za předpokladu „vypořádání všech majetkových vztahů (…) a splnění všech dalších zákonných podmínek případné těžby“ (ODS 2010: 20). V této souvislosti program odmítá zásah státní moci, stejně jako referendum. Alternativní zdroje energie (slunce, vítr, biomasa) chce SPOZ do energetického mixu začleňovat v „rozumném měřítku a tempu, které nevyvolá enormní investiční náklady na rekonstrukci přenosové soustavy a jejích regulačních schopností“ (SPOZ Největší důraz na rozvoj 2010b: Energetika). Upozorňuje navíc na riziko zvyšování obnovitelných zdrojů kladou zelení, cen energií pro domácnosti. SPOZ považuje tyto otázky za občanští demokraté jsou naopak složité a chce je řešit na základě odbornosti a nejvíce skeptičtí. zodpovědnosti a varuje před energetickou chudobou. Vyjadřuje se ve prospěch dlouhodobé energetické koncepce státu a odmítá jak „ekologický a energetický populismus“ (Stanoviska, Energetika), tak lobbistické tlaky soukromého sektoru. SPOZ se vyslovuje, kromě modernizace elektráren stávajících, ve prospěch výstavby nových zdrojů, jejichž hlavní podíl by měly tvořit nové bloky jaderných elektráren a menší množství vodních elektráren. Odkaz na „masivní investice do energetických úspor a moderních technologií“ (SZ 2010: 3) lze nalézt již v úvodním slově předsedy zelených. SZ předkládá širokou škálu nástrojů, jež by měly k těmto cílům vést (např. zateplování domů, povinný nízkoenergetický standard budov, kombinovaná výroba elektřiny a tepla atd.). Program věnuje pozornost nastavení vhodného rámce pro investice českých firem do zelených inovací. Ty by mělo rozhýbat nižší zdanění práce a vyšší zdanění znečišťování životního prostředí nebo také zákon inspirovaný Velkou Británií (zajišťující snižování produkce skleníkových plynů o 2 % ročně do r. 2050). Program SZ upozorňuje na nevyužitý potenciál v oblasti obnovitelných zdrojů energie, zejména místních výtopen na biomasu a solárních kolektorů
29
na střechách domů. Větrnou energii hodlá podporovat pouze s ohledem na ochranu přírody a krajinného rázu. Pružnost a nezávislost českého energetického systému by měla zajistit větší decentralizace a jeho rozrůznění. SZ vyjadřuje jednoznačnou preferenci obnovitelných zdrojů energie, přičemž předkládá konkrétní mantinely energii z uhlí a jádra. „Výstavba nových uhelných nebo jaderných zdrojů“ je pro SZ „až posledním řešením po vyčerpání potenciálu úspor a obnovitelných zdrojů energie“ (SZ 2010: 20). Případné modernizace a rozvoj fosilních energetických zdrojů jsou podmíněny užitím nejlepší dostupné technologie, zachováním severočeských ekologických limitů těžby a uchráněním Beskyd před možnou těžbou uhlí. Rezervovaný postoj k jaderné energetice je podepřen ekologickou náročností těžby, neexistencí trvalého úložiště a rizikem zvýšení monopolního postavení ČEZ. Případný rozvoj tohoto sektoru musí být podmíněn garancí odpovědnosti provozovatele za škody, nulovou finanční pomocí státu a výstavbou trvalého úložiště na základě souhlasu dotčených obcí. Prioritou energetického programu TOP09 jsou úspory a efektivita a vyvážený energetický mix, počítající jak s alternativními zdroji, tak s jadernou energetikou. TOP 09 se zavazuje snižovat energetickou náročnost průmyslu na úroveň vyspělých států a podporovat nízkou energetickou náročnost budov dle evropských standardů. Program se přihlašuje k závazkům EU týkajícím se výroby elektřiny a tepla z obnovitelných zdrojů energie. Instalace alternativních zdrojů chce legislativně ošetřit s ohledem na velikost a umístění zdrojů (ochrana půdy), podporu těchto zdrojů však chce zachovat (stávající formou výkupních cen). Podpora regionálních projektů má vést k místnímu využívání obnovitelných zdrojů energie. Prostředkem má být novelizace programu Zelená úsporám umožňující efektivnější využití prostředků malými obcemi. Program hovoří i o vytváření „vhodných podmínek k revitalizaci stávajících a budování nových přenosových a distribučních sítí“ (TOP09 2010: 13) a podpoře vzniku inteligentních sítí, které umožní mix centrálních a lokálních zdrojů, optimalizaci spotřeby elektrické energie a využití zbytkového tepla, což má podpořit příslušný legislativní rámec. Územní limity těžby chce TOP 09 respektovat. O jejich prolomení je ochotna uvažovat pouze v případě vážného ohrožení energetické bezpečnosti státu. „Uhelné elektrárny a teplárny musí dle nejnovějších technologických trendů nadále modernizovat své provozy“ (TOP09 2010: 14). Jadernou energetiku vnímá jako zatím nenahraditelný „ekologicky šetrný zdroj“ (TOP09 2010: 13). Rozvoji tohoto sektoru však klade hranici požadavkem, že „nesmí zpomalit naši snahu v hledání alternativ“ (TOP09 2010: 13). Důraznou podmínkou „výstavby dalších kapacit energie z jádra je snižování energetické náročnosti a šetření energií ve všech oblastech života“ (TOP09 2010: 13). Tuto skutečnost má doprovázet prohloubení komunikace o bezpečnosti jaderné energetiky s veřejností, politickou a odbornou reprezentací, podobně má být řešena problematika trvalého úložiště vyhořelého paliva. Program VV podporuje nízkoemisní technologie a úsporná opatření. Odmítá nejen prolomení limitů těžby hnědého uhlí, ale podporuje i jejich „převod ze zásob bilančních do zásob nebilančních“ (VV 2010: 36) a vyslovuje se pro postupné dožití uhelných elektráren. Případné modernizace mají respektovat nejlepší dostupné technologie. Rozsáhlejší výstavbu elektráren na zemní plyn odmítá, zejména s ohledem na kolísání cen a nejistotu dodávek z producentských zemí. Strana VV naopak podporuje „prodloužení životnosti a navýšení kapacit stávajících jaderných elektráren na základě vstřícné, neideologické a široké debaty o jaderné energetice“ (VV 2010: 36) a zároveň chce takovou změnu pravidel, aby mohly obce „zásadně ovlivnit“ možnosti vybudování úložiště v jejich blízkosti. 30
Přestože chce strana využít potenciál obnovitelných zdrojů energie, hovoří o nastavení důsledných regulačních mechanismů s preferencí podpory OZE na lokální a individuální úrovni. Velmi jasně se vyslovuje proti podpoře biopaliv (s ohledem na mizivý pozitivní efekt na životní prostředí, nízkou efektivitu, přílišnou nákladnost podpory a vliv na růst cen pohonných hmot).
Kterou nízkouhlíkovou ekonomiku? (hodnocení) Většina politických stran vykračuje od neefektivní a „špinavé“ energetiky jen opatrnými krůčky. Česká politická scéna totiž nemá jasno v tom, kterou z nízkouhlíkových cest se vydat a jak rychle. Samozřejmou součástí téměř každého programu jsou zmínky o podpoře energetických úspor a zvyšování efektivity. Jaderná energetika je pak zdrojem, do něhož všechny strany s výjimkou SZ vkládají největší naděje.Pouze menší část stran se ale podobně odhodlaně vyjadřuje pro výraznější decentralizaci a zapojení obnovitelných zdrojů energie (OZE). Přesvědčivější shoda panuje jen na větším podílu energie z OZE na lokální úrovni. Potřebu investic do inteligentních sítí však programy veskrze pomíjejí. Prolomení územních limitů těžby hnědého uhlí na severu Čech jednoznačně odmítají zelení, lidovci a Věci veřejné, ostatní strany si nechávají otevřená vrátka. Většina stran (kromě SPOZ) se shoduje na podpoře energetických úspor a zvyšování efektivity, což je velmi dobré znamení i pro rozvojový svět. Nižší spotřeba energie snižuje ohromný tlak na (boj o) zdroje, včetně tlaku na maximální využití zdrojů fosilních. O potřebě snižovat energetickou náročnost českého průmyslu na úroveň vyspělých států hovoří zejména SZ a TOP09. Preferenci úsporám a efektivitě před fosilními palivy, ale také před jadernou energetikou nejvýrazněji vyjadřují právě tyto dvě strany. Zelení dokonce hovoří o „masivních investicích“ (SZ 2010: 3) do moderních technologií. Občanští demokraté pak vnímají úspory a efektivnější technologie mimo jiné jako opatření proti ekonomické krizi, podobně jako lidovci. Zatímco roli úspornějších technologií pro zodpovědnou energetiku 21. století nezpochybňuje téměř žádná strana, v případě obnovitelných zdrojů energie lze pozorovat opatrný – někdy až rezervovaný – přístup, ačkoliv je žádná strana plošně nezamítá. Největší důraz na rozvoj obnovitelných zdrojů energie klade SZ. ODS je k této podpoře nejvíce skeptická a všímá si zejména stávajících ekonomických nákladů této podpory. TOP09 a Věci veřejné svými opatřeními především reagují na boom solární energetiky. VV vyjadřuje podporu spíše lokálnímu využití OZE na úkor „velkokapacitních provozů“ (VV 2010: 36) a volá po důkladnější regulaci. TOP09 míří podobným směrem, ujišťuje však o respektu k závazkům v rámci EU. U většiny stran je ovšem pozoruhodná obava z ekonomických nákladů podpory OZE, ale jejich absence v případě rozvoje jaderné energetiky. SPOZ pak podporuje výstavbu menších vodních zdrojů v rámci kontroverzního návrhu vodního koridoru Dunaj-Odra-Labe. O nutnosti větší decentralizace a lokalizace výroby energie prostřednictvím obnovitelných zdrojů, které zároveň představují optimální řešení Prolomení územních limitů těžby energetické situace mnoha chudých komunit (nejen) v hnědého uhlí jasně odmítá SZ, VV a rozvojových zemích, se lze dočíst jak v programu Strany KDU-ČSL. zelených (solární panely, obecní výtopny na biomasu), tak u lidovců (biomasa jako příležitost pro venkov), sociálních demokratů (energetické projekty na obecní úrovni; např. zpracování odpadu), nebo Věcí veřejných a TOP09. Význam a podporu inteligentním sítím v souvislosti s OZE vyjadřuje výslovně pouze TOP09. SZ hovoří obecně o potřebě decentralizace 31
energetického systému. Naopak SPOZ před investicemi do těchto sítí výslovně varuje, když hovoří o enormních nákladech, které by si vyžádal unáhlený rozvoj OZE. Všechny strany (kromě SPOZ) se více či méně explicitně vyjadřují k otázce prolomení územních limitů těžby uhlí, které chrání severočeské obce od další těžby. Prolomení limitů těžby, které by zároveň znamenalo další emise CO2, ať již bude nové uhlí spáleno v ČR, anebo půjde na vývoz, jasně odmítá pouze SZ, KDU-ČSL a VV. Posledně jmenovaná strana dokonce volá po převodu hnědého uhlí „ze zásob bilančních do zásob nebilančních“ (VV 2010: 36). Dvě strany (SZ, KDU-ČSL) se vyjadřují (odmítavě) i k možné těžbě v Beskydech. Nejméně konkrétní je v tomto bodě KSČM, která hovoří obecně o nutnosti stanovit meze těžbě nerostných surovin. Avšak ani dvě nejsilnější strany svůj postoj k uhlí pod Horním Jiřetínem a Černicemi jasně nevyjadřují. Zatímco ČSSD je ochotna respektovat případný souhlasný výsledek krajského referenda a limity prolomit, ODS je případné těžbě ochotna ustoupit, nebudou-li narušena vlastnická práva občanů a platné zákony. TOP09 chce limity těžby respektovat, názor by změnila pouze při závažném ohrožení energetické bezpečnosti země. Žádná ze stran otevřeně nezvažuje podporu výstavby nových uhelných elektráren, shoda panuje spíše nad modernizací stávajících zdrojů. Jak však ukazuje případ rekonstrukce elektrárny Prunéřov, kde končí modernizace a začíná výstavba nového zdroje, nemusí být příliš zřetelné. Strana Věci veřejné je tak pro přirozené dožití stávajících elektráren, zatímco ODS počítá s dlouhodobějším využitím uhlí zejména pro účely teplárenství. SZ klade konkrétní podmínky případnému rozvoji energetiky založenému na spalování uhlí, mimo jiné užití těch nejmodernějších dostupných technologií (BAT), což ji spojuje s TOP09 a VV. Na podpoře jaderné energetiky se shodují všechny strany s výjimkou SZ. Jádro je často hodnoceno jako levný, bezpečný a ekologický zdroj mající v ČR tradici. Opakujícím se motivem je zmínka o nízké uhlíkové náročnosti jaderné energetiky, což stranám dostačuje pro označení tohoto zdroje jako ekologického (ODS, KDU-ČSL, TOP09). O rizicích spojených s celým životním cyklem jaderné energetiky hovoří pouze SZ. ČSSD a KSČM mají již jasno i v konkrétních krocích vedoucích k jeho podpoře (dostavba jaderné elektrárny Temelín, modernizace jaderné elektrárny Dukovany). ODS v podobném duchu vyzdvihuje jádro jako domácí zdroj, a dokonce vyjadřuje podporu dalšímu rozvoji těžby uranu. ODS, SPOZ a VV hovoří o dostavbě v množném čísle. Zarážející je absence zmínek o aktuální závislosti na dovozu jaderného paliva z Ruské federace (vyrobeného částečně z uranu těženého v ČR) u stran, které jsou jinak vůči Rusku citlivé (zejména KDU-ČSL). Podmínky případnému rozvoji jaderné energetiky klade pouze SZ a TOP 09, které v této souvislosti vyjadřují preferenci úsporám nebo OZE. Strany tak veskrze nediskutují, jaký vliv mohou mít investice do aktuálně dostupných jaderných technologií nebo avizovaná jaderná renesance na rozsah podpory obnovitelných zdrojů a decentralizaci celého energetického systému. Nebudou tyto prostředky scházet ve výzkumu a rozvoji OZE, tak aby se tyto technologie v dohledné době staly levným a dostupným řešením jak pro chudé, tak i bohaté země? SZ a TOP09 (stejně jako VV) chtějí do diskuse o jejím rozvoji a otázce trvalého úložiště zahrnout veřejnost. Problematiku úložiště a vyhořelého odpadu diskutují téměř všechny strany. ODS a KDU-ČSL preferují zejména výzkum a vývoj umožňující lepší využití paliva. SZ, TOP09 a VV zdůrazňují nutnost komunikace s veřejností. Přestože český příklon k jádru coby bezemisnímu zdroji lze pokládat za přínos pro rozvojové země, nad celou debatou se vznáší několik důležitých otazníků. Za prvé jde o čas. Chronicky pomalá Strany jinak citlivé na dodávky 32 energetických surovin z Ruska jeho roli v jaderné energetice nereflektují.
výstavba nových jaderných bloků s největší pravděpodobností neumožní tak rychlé nahrazení českých fosilních zdrojů jádrem, jak by bylo třeba, resp. jak by ho umožnily jiné bezemisní technologie a zejména úspory. Za druhé jde o vliv na další energetické reformy. Příklon k jádru nebude zdaleka tak pozitivní, pokud bude zároveň znamenat pokles politické vůle a zpomalení programů na zvýšení energetické efektivnosti a úspor v české ekonomice, anebo zabrzdí transformaci přenosové soustavy směrem ke snazší integraci obnovitelných zdrojů. A konečně velmi záleží na ekonomické argumentaci, relevantní pro jiná rozhodnutí s dopadem na chudé země. Vítězství jádra v soutěži s ostatními zdroji o nejefektivnější zdroj bude politickým přínosem, pokud k němu dojde na základě čestné a komplexní analýzy všech společensky relevantních faktorů, včetně porovnání a zohlednění skrytých (státní garance), dlouhodobých (jaderný odpad, renovace či uzavření elektrárny po ukončení provozu, setrvalý pokles ceny energie z obnovitelných zdrojů) a mimoekonomických nákladů (bezpečnostní opatření, účast veřejnosti či rizika rostoucího vlivu ČEZ). Tedy nikoliv na základě netransparentních rozhodovacích procesů a manipulace s fakty a náklady. Tabulka 2: Globální analýza a odpovědnost ČR v oblasti změn klimatu a energetiky POLITICKÁ STRANA ČSSD
KDU-ČSL
KSČM
ODS
SPOZ
SZ
GLOBÁLNÍ KONTEXT (kritérium 1) Klimatické změny a energetická bezpečnost zařazeny mezi hlavní výzvy, krizové jevy a bezpečnostní rizika současného světa. Změny klimatu označeny jako největší globální hrozba, přesto je však program, podobně jako v energetice, orientován spíše na domácí a zejména evropský rozměr. Explicitně nepracuje s globálním rozměrem, lze vnímat spíše důraz na domácí situaci. Zabývá se spíše dopady změn klimatu v ČR. Vnímá pozitivně spolupráci EU v energetické oblasti. Klimatické změny zcela pomíjí. Energetika zasazena do globálního kontextu, např. dopady podpory biopaliv na nejméně rozvinuté země. Zasazení do mezinárodního kontextu jak v klimatické, tak energetické politice, reflexe klimatického vyjednávání,
ODPOVĚDNOST ČR (kritérium 2) Požaduje vyšší zodpovědnost Evropy při zajišťování globální bezpečnosti a hledání odpovědí. Evropa ekologicky odpovědná, „zelený“ růst. Orientace spíše na ochranu občanů EU než vnější zodpovědnost.
Dopady změn klimatu v zahraničí jasně nereflektuje, energetická politika pojata bez vazeb na EU a mezinárodní společenství. Přesvědčena, že ČR nemůže v globálním měřítku změny klimatu ovlivnit, přesto vyzývá k odpovědnosti. Konstatuje, že v energetice jde o udržitelný růst ČR, EU i celé světové populace, avšak přihlášení k zodpovědnosti nepříliš jasné a cílené. Podpora pro brzké přijetí globální dohody (UNFCCC), navýšení prostředků zahraniční rozvojové spolupráce (ZRS), přístup k energii
Ad 1 (1-10)
Ad 2 (1-10)
6
7
6
3
1
1
3
4
4
2
8
8
33
TOP 09
VV
výslovné zmínky o rozvojových zemích. Reflektuje zahraničněpolitický kontext ochrany životního prostředí a klimatické politiky. Energetická politika orientována výrazně proevropsky. Klimatické změny pomíjí. Vnímá roli EU v energetické spolupráci.
jako součást ZRS. Vazba na EU a přijetí související, avšak blíže nespecifikované, odpovědnosti vůči rozvojovým zemím. Posílení nezávislosti EU v energetice. Program se věnuje zejména posílení nezávislosti EU.
6
7
3
3
34
2.3 ZDRAVÉ ZEMĚDĚLSTVÍ, ALE V GLOBÁLNÍ SOUTĚŽI? Zemědělství představuje obživu a příjem velké části obyvatel rozvojových zemí, v mnoha případech až 70 %. Přítomnost životaschopné zemědělské produkce tam bez nadsázky rozhoduje o chudobě a lidském životě. Zemědělské sektory většiny zemí na světě jsou ale úzce propojeny v důsledku liberalizace světového obchodu. Přístup českých politických stran k zemědělství a obchodu je proto důležitou rozvojovou otázkou. Jak je ale názorně vidět z grafu č. 3, většina českých politických stran si tuto provázanost příliš nepřipouští. Společným jmenovatelem většiny zemědělských programů je především nekonzistentnost. Množství vzletných frází o rozvoji venkova, kvalitních potravinách a ekologicky šetrném hospodaření většinou chybí reálný obsah. Strany se liší v důrazu na růst produkce a potravinovou soběstačnost. Hlavně jsou však specifické cíle českého zemědělství v jedné větě skloňovány s posilováním jeho konkurenceschopnosti, aniž by strany vysvětlovaly, jak se má zemědělství přizpůsobovat globální konkurenci a zároveň zvyšovat zaměstnanost na venkově, plnit náročná ekologická kritéria či zajišťovat potravinovou bezpečnost. O tom, že ještě větším oříškem, ale z velmi podobných důvodů, je to pro chudé země, pak strany takřka mlčí. Graf 4: Globální analýza a odpovědnost ČR v oblasti potravinové krize, obchodní a zemědělské politiky
35
Potravinová krize a mezinárodní obchod (co je v programech) Potravinovou krizí, tedy vysokými cenami potravin a jejich zvýšenou nedostupností pro chudé zejména v rozvojových zemích, se české politické strany konkrétně nezabývají, a když tak pouze nepřímo prostřednictvím svých postojů ke globálním otázkám současnosti a svým přístupem k obchodní liberalizaci. Program ČSSD obsahuje určitý globální rozměr, když ČSSD zmiňuje nedostatek vody a potravin jako jeden z akutních globálních problémů, na něž Evropská unie musí najít řešení. Právě Evropská unie a mezinárodní organizace obecně by měly být podle ČSSD schopny „regulovat negativní stránky globalizačních procesů“ (ČSSD 2010a: 31). Svůj postoj k další liberalizaci agrárního obchodu vyjadřuje ČSSD zejména v Oranžové knize věnované zemědělství, v níž uvádí, že je zapotřebí „příprava na pravděpodobné snižování zemědělských dotací v budoucnu, podpora vyšší míry liberalizace zemědělské politiky, omezení intervencí a podpor poskytovaných z národních rozpočtů“ (ČSSD 2010b: Zemědělství). ČSSD dále zmiňuje potřebu „ochrany evropského trhu před dovozem hygienického, zdravotního a sociálního dumpingu prostřednictvím dovozu nekvalitní produkce z třetích trhů“ (ČSSD 2010b: Zemědělství). Velký důraz klade též na rozvoj konkurenceschopnosti českého zemědělství a na „posílení a zefektivnění proexportní politiky Evropské unie“ (ČSSD 2010b: Zemědělství). Zmiňován je konkrétně sektor mléka a mléčných výrobků, dokonce se hovoří o „posílení vývozu potravin v rámci humanitární pomoci“ (ČSSD 2010b: Zemědělství). Program rovněž reaguje na časté stížnosti producentů na praktiky supermarketů. V této souvislosti ČSSD slibuje vytvořit „takové kontrolní mechanismy a postupy, které omezí nekalé a diskriminační praktiky velkoobchodních řetězců vůči zemědělcům a potravinářům“ (ČSSD 2010a: 17). Konkurenceschopnost zemědělství stojí v centru zájmu i v případě ODS. Zřetelný je u strany rovněž důraz na klíčovou roli trhu a odpor proti jakémukoli protekcionismu. Právě k regulacím, zavádění státní kontroly a plánování vede podle ODS „zneužívání témat, jako je ochrana lidských práv nebo globální oteplování“ (ODS 2010: 45). Občanští demokraté přímo odvíjí míru naší svobody, nezávislosti, bezpečnosti a prosperity od míry zapojení do světové obchodní výměny (ODS 2010: 44). Podpora „liberálního ekonomického prostředí v mezinárodním obchodu a odstraňování tarifních i netarifních bariér je tudíž v našem životním zájmu“ (ODS 2010: 46). EU by tedy podle ODS měla být společně s USA tahounem liberalizace světového obchodu, a to i agrárního: „Také na půdě Evropské unie i Světové obchodní organizace hodláme usilovat o politiku s minimem omezení a regulací a podporovat další liberalizaci světového agrárního obchodu. Jsme pro zrušení exportních dotací prohlubujících problémy rozvojového světa“ (ODS 2010: 43). KDU-ČSL se v úvodu svého programu zamýšlí nad současnou globální situací. Jde však spíše o zamyšlení nad ekonomickou krizí, téma potravinové krize ani liberalizace agrárního obchodu se v programu nevyskytuje. Lidovci nicméně jasně dávají najevo, jak důležitá je pro ně podpora exportu a zájmů český firem. Chtějí, aby naše firmy byly schopny vítězit i na zahraničních trzích“ (KDU-ČSL 2010: 38). KDU-ČSL chce dokonce místo koncepce zahraniční politiky vypracovat novou exportní strategii, která optimalizuje teritoriální priority „z hlediska potřeb našich firem i perspektivnosti trhů a zefektivnění ekonomické diplomacie“ (KDU-ČSL 2010: 38). 36
Programové body KSČM týkající se zemědělství, potravin, popřípadě agrárního obchodu lze nalézt zejména v kapitole III. (Investice do vědy a nových technologií – základ boje proti krizi) a IV. (Zdravé životní prostředí, trvale udržitelný rozvoj a regulace trhu). KSČM se nicméně zabývá výhradně situací v českém zemědělství a globální kontext nelze v jejím programu v podstatě dohledat. V oblasti obchodu se věnuje chování obchodníků a obchodních řetězců, před jejichž praktikami chce chránit české zemědělce a malé a střední podniky. Program Strany zelených je velmi podrobný a téma zemědělství, potravin a agrárního obchodu je v něm reflektováno z lokální, evropské i globální perspektivy. Několikrát se objevuje i rozměr rozvojový. V zahraničně-politické části programu zelení explicitně jmenují právo na potraviny, které má společně s ostatními ekonomickými, sociálními a kulturními právy tvořit nedílnou součást české zahraniční a rozvojové politiky. Zelení chtějí prosazovat, „aby Česká republika podporovala proměnu EU z organizace uvažující převážně ekonomicky ve společenství, které klade stejný důraz na kulturní, sociální a ekologické potřeby lidí žijících na jejím území i mimo něj“ (SZ 2010: 72). Nechtějí unii, „která buduje sociálně a ekologicky uvědomělé hospodářství uvnitř, ale navenek vede a podporuje lítý boj o zdroje a trhy bez ohledu na chudé a na životní prostředí“ (SZ 2010: 73). V této souvislosti hodlají podporovat takový „model globalizace, který není založen pouze na ekonomickém růstu a který nediskriminuje obyvatele chudších částí světa“ (SZ 2010: 73). Objevuje se i jasný odkaz na potřebu koherence evropských politik, “aby politika EU přestala v prvé řadě škodit. Platí to hlavně pro evropské zemědělské dotace nebo roli, kterou Unie hraje ve vyjednávání o pravidlech Světové obchodní organizace“ (SZ 2010: 73). Zpracován je v programu Strany zelených i problém zemědělských exportních subvencí a otázka pravidel mezinárodního obchodu: „Zelení prosazují zavedení transparentních a spravedlivých pravidel mezinárodního obchodu, která nebudou jednostranně zvýhodňovat bohaté země, nýbrž umožní rozvoj i těm chudším“ (SZ 2010: 75). Zelení se v evropských institucích chtějí zasazovat „za ukončení dotovaného vývozu evropské zemědělské produkce pod cenou výrobních nákladů, zvláště do rozvojových zemí“ (SZ 2010: 75). Důležitou roli přitom spatřují“ ve veřejném mínění a tlaku občanské společnosti na nadnárodní firmy, aby dodržovaly všechna základní lidská práva a chránily životní prostředí“ (SZ 2010: 75). Program TOP09 je koncipován jako programové prohlášení vlády a kromě preambule obsahuje jedenáct kapitol, z nichž tematicky nejširší je kapitola Hospodářská politika, která mimo jiné obsahuje i podkapitolu věnovanou zemědělství a venkovu. Samotná zemědělská problematika je zpracována poměrně stručně, více než polovinu zmiňované podkapitoly Zemědělství a venkov věnují autoři problematice lesů. Potravinovou situací ve světě se TOP09 nezabývá, pomoc rozvojovému světu nicméně nachází v odstranění obchodních bariér a liberalizaci světového obchodu: „V rámci EU se budeme zasazovat o odbourání protekcionistických bariér, které rozvojovým zemím brání v dovozu jejich produktů na evropský trh“ (TOP09 2010: 15). Ani v programu TOP09 pak nechybí zmínka o podpoře konkurenceschopnosti českého zemědělství. I Věci veřejné se ve svém program vyslovují pro další liberalizaci jednotného trhu EU a maximálně otevřený světový obchod, ovšem jen za předpokladu, že „i ostatní země budou 37
dodržovat antidumpingové, ekologické a zdravotní standardy, nezneužívání dětské práce apod.“ (VV 2010: 40). Tento přístup je konkrétně zmíněn i pro obchod s potravinami v kapitole věnované zemědělství. Jako jeden z hlavních problémů souvisejících s obchodem v oblasti zemědělství vnímají Věci veřejné závislost zemědělců na vůli zpracovatelů a obchodních řetězců, kteří nastavují příliš nízké ceny, a tím i snižují kvalitu potravin. Tomu chtějí Věci veřejné čelit podporou přímého prodeje zemědělských produktů (což, jak uznávají, lze jen u určité části produktů), podporou ekofarem a „rozumného nepotravinářského užití zemědělské produkce na méně úrodných půdách (například výroba energie, rychle rostoucích dřevin na produkci bioplynu)“ (VV 2010: 37). Recept také hledají v zákonech, které umožní lepší informovanost zákazníka o produktu, který kupuje (informace o původu, složení a další povinné údaje). SPOZ se ve svém programu a tematických Stanoviscích zaměřuje prakticky výhradně na domácí situaci. Globální kontext chybí, stejně tak se strana nijak nevyjadřuje k otázce liberalizace světového obchodu.
Liberalizace obchodu a co dál? (hodnocení) Potravinová krize, její příčiny a způsob, jakým se citelně dotkla nejchudších zemí (nárůst počtu hladovějících na více než 1 mld.), se alespoň podle programů jeví pod rozlišovací schopností českých politických stran. Až na zelené, kteří vnímají i negativní dopady liberalizace světového obchodu na zemědělské sektory rozvojových zemí, přistupují ostatních strany k liberalizaci agrárního obchodu způsobem, že ji podporují buď bezvýhradně, nebo jen do té míry, která podle jejich mínění vyhovuje zájmům ČR. ČSSD sice jako jeden z globálních problémů jmenuje ve svém programu i „nedostatek potravin“ (ČSSD 2010a: 31), nicméně právě slovo nedostatek naznačuje, že příčiny potravinové krize a hladu ve světě nijak blížeji neanalyzovala. Hlavním I potraviny jsou českými stranami faktorem hladu ve světě, jak dokazují analýzy OSN, totiž primárně vnímány z hlediska svého není nedostatek potravin, ale chudoba, tedy tržního potenciálu nedostatek prostředků k obstarání potravin. Absence alespoň malé zmínky o problému hladu ve světě pak možná leckoho překvapí u křesťanské KDU-ČSL. Pouze v programu zelených je patrné, že strana o problémech, kterým rozvojové země na globálním agrárním trhu čelí, něco ví a snaží se k nim zaujmout stanovisko. Zelení jako jediní také prosazují právo na potraviny jako princip, který má sledovat česká zahraniční a rozvojová politika. Ve svém programu přiznávají rozvojovým zemím „dostatečný politický prostor pro vlastní rozhodování“ a nechtějí podporovat „tlak na liberalizaci, privatizaci a deregulaci trhů v těchto zemích za každou cenu“ (SZ 2010: 75). Jde o zajímavý a důležitý postřeh. Právě tlak na rychlou liberalizaci obchodu a otevření trhu dovozům ze zahraničí měl u řady rozvojových zemí v minulosti neblahý dopad na budování jejich vlastních zemědělských kapacit a prohloubil jejich závislost na dovozech. Při dramatickém zvyšování globálních cen potravin během potravinové krize pak právě tyto země trpěly nejvíce.
38
I vzhledem k exportnímu charakteru českého hospodářství převládá nicméně v českém politickém prostředí důraz na liberalizovaný trh s minimem překážek. A to i v případě zemědělství. V programech naprosté většiny politických stran je také přítomna silná orientace zemědělství na konkurenceschopnost. I potraviny jsou tedy komoditou, která je vnímána primárně z hlediska svého tržního potenciálu. Volání po co největší liberalizaci světových (agrárních) trhů najdeme podle očekávání v programech pravicových stran (ODS, TOP09, do jisté míry i VV). TOP09 dokonce výslovně uvádí liberalizovaný obchod jako nejúčinnější prostředek pomoci chudým zemím. Možná ale překvapí, že v českém prostředí nevede v tomto ohledu nikterak výrazná dělící čára mezi pravicí a levicí. I v případě spíše levicových (ČSSD) a středových (KDU-ČSL) stran převládá, když ne aktivní podpora, tak alespoň tichá akceptace a přizpůsobení nastolenému liberalizačnímu trendu. Mluví-li KSČM dosti nekonkrétně o „udržení ODS je v liberalizaci obchodu národního rozměru zemědělství“ (KSČM 2010: důsledná, ČSSD si z ní chce vzít jen 4), ČSSD vyhlašuje přímo podporu „vyšší míry to nejlepší pro sebe liberalizace zemědělské politiky“ (ČSSD 2010b: Zemědělství)). S tím souvisí i zajímavý fakt, že ani jedna z českých stran není pro zachování regulačních nástrojů pro stabilizaci evropského zemědělského trhu (např. produkční kvóty, které by regulovaly objem produkce a snižovaly tlak na nízké výkupní ceny), jejichž absence se citelně projevila např. v době nedávné mléčné krize. U ODS, která chce realizovat politiku s minimem omezení a regulací (ODS 2010: 43), takový přístup asi nepřekvapí, u ČSSD už trochu ano. Zatímco ODS je ve svém liberalizačním pojetí zemědělského obchodu důsledná a striktně odmítá i subvencované vývozy potravin z EU, ČSSD volí přístup, kdy chce na jedné straně z liberalizace agrárního obchodu maximálně těžit, zároveň ale prosazuje podporu vývozu české zemědělské produkce - hovoří dokonce o „posílení vývozu potravin v rámci humanitární pomoci“ (ČSSD 2010b: Zemědělství) - a ochranu evropského trhu před dovozem „nekvalitní produkce“ ze zemí mimo EU (ČSSD 2010b: Zemědělství). Tato ochrana před nekvalitou ze zahraničí a naopak vývoz kvality české se v menších obměnách objevuje i u jiných stran (např. u VV a KDU-ČSL), přičemž současně tyto strany neuvádí (nebo spíše neuvažují o možnosti), zda třetím zemím přiznávají stejné právo bránit se nekvalitě a dotovanému (dumpingovému) zboží naopak z České republiky. Jeden z velkých problémů současného agrárního trhu, a sice koncentrace moci v rukou malého množství velkých firem, se v českém prostředí odráží v boji českých zemědělců s mocí obchodních řetězců. Některé z českých politických stran (ČSSD, VV, KSČM, částečně i KDU-ČSL) tento boj ve svém programu reflektují. Právě v tomto případě se ale projevuje bezradnost a nepromyšlenost jejich zemědělské politiky, protože (možná s výjimkou VV) nepřicházejí s žádnými konkrétními a reálnými opatřeními, jež by dominantní postavení obchodních řetězců na silně liberalizovaném a konkurenčním trhu mohlo omezit.
39
Zemědělská politika (co je v programech) Zemědělství obecně ČSSD nepovažuje podle svých slov za standardní prostředek obživy, ale i za způsob uchování krajinné hodnoty a živé přírody: „Rozvoj šetrného zemědělství a lesního a vodního hospodářství zachovává tradice a umožňuje na nich budovat pevné zázemí potravinové a ekologické rovnováhy země“ (ČSSD 2010a: 33). Již prostřednictvím názvů podkapitol se ČSSD přihlašuje k potravinové bezpečnosti a soběstačnosti, konkurenceschopnosti, komplexnímu rozvoji venkova a podpoře kvalitních potravinářských výrobků, včetně produkce biopotravin. Hned z počátku uvádí, že připraví k diskusi a následně prosadí „agrární politiku České republiky, která bude vycházet z principu zvyšování potravinové soběstačnosti České republiky a zvyšování konkurenceschopnosti našich zemědělců a potravinářů“ (ČSSD 2010a: 16). Pokud jde o produkční stránku zemědělství, chce ČSSD udržet současnou produkci a rozměr českého zemědělství na stávající úrovni. Směrem k Evropské unii se chce ČSSD zaměřit zejména na dosažení „stejných podmínek pro naše zemědělství, jako jsou ve starých zemích EU“ (ČSSD 2010a: 17) a chce též zahájit „seriózní diskusi o pozici České republiky k reformě Společné zemědělské politiky“ (ČSSD 2010b: Zemědělství). ODS vidí základní principy zemědělské politiky „v obhajobě vlastnictví“, podpoře „férového podnikání a posilování odpovědnosti podnikatelů a obyvatel venkova k obci a krajině“ (ODS 2010: 41-42). V centru zájmu stojí podpora konkurenceschopnosti, zvláštní zřetel však chce ODS brát na „rozvoj malého a středního podnikání a perspektivu rodinných farem“ (ODS 2010: 41). V této souvislosti chce ODS svoji podporu rovněž věnovat novým pracovním příležitostem na venkově, zejména pak mladým zemědělcům. Přichází též se slibem podpory regionálních specialit a „rozšíření možnosti prodeje některých zemědělských surovin a potravin ze statku přímo konečnému zákazníkovi“ (ODS 2010: 42). „Rozumnou“ podporu chce ODS rovněž věnovat i ekologickému zemědělství. ODS jasně říká, co se jí nelíbí na současné zemědělské politice EU a jaké změny v tomto ohledu hodlá prosazovat. Je pro spravedlivý systém podpor pro všechny členské země, „pro zákaz všech specifických úlev, výjimek a opatření zvýhodňující původní členské země oproti novým členům Unie“ (ODS 2010: 41), chce rušit všechny nadbytečné povinnosti, „které ohrožují existenci i českého zemědělství v porovnání se světem“ (ODS 2010: 41), stejně tak i dosavadní regulace, zákony, vyhlášky, a snížit tak vliv úředníků na podnikání. Hodlá též pokračovat v nastoupeném trendu EU a přesměrovávat čím dál tím větší část plošných dotací na programy rozvoj venkova. Dotace by tak měly být především „platbou za zajištění veřejného zájmu“, kterým je podle slov ODS „péče o krajinu a životní prostředí“ (ODS 2010: 42). KDU-ČSL jako jeden ze základních bodů svého zemědělského programu zmiňuje vypracování nové koncepce zemědělství ČR, „která s ohledem na potravinovou bezpečnost země stanoví parametry výroby základních druhů potravin a jak jich dosáhnout“ (KDU-ČSL 2010: 48). V kapitole „Konkurenceschopné zemědělství a rozvoj venkova“ pak předkládá své pojetí problematiky venkova, kterou vnímá komplexně – „jde nám o stabilitu venkovských oblastí, nikoli pouze o produkční dotace těm, kteří podnikají v zemědělství..,.je třeba podpořit udržitelný hospodářský, společenský, ekologický i kulturní rozvoj venkovských oblastí a přiblížit rodinám na venkově pracovní příležitosti“ (KDU-ČSL 2010: 48). V této souvislosti lidovci v další části svého programu zmiňují i podporu „vzniku malých a středních zpracovatelských podniků k zajištění odbytu zemědělské produkce, marketingu a odbytu mimo obchodní řetězce“ (KDU-ČSL 2010: 49). 40
V případě KSČM lze hlavní cíl a vizi nejspíše spatřovat v následujícím programovém bodu: „Chránit národní rozměr zemědělství, obnovit převahu zemědělských a potravinářských výrobků nad jejich nezbytným dovozem, zajistit dlouhodobou podporu klíčovému odvětví – chovu skotu a mléčné produkci“ (KSČM 201O: 4). Zemědělcům pak KSČM nabízí „zajistit v rámci EU rovnoprávné podmínky pro české zemědělce“ (KSČM 201O: 4). Evropskou zemědělskou politiku však již v programu neřeší. V kapitole nazvané „Zdravé životní prostředí, trvale udržitelný život a regulace trhu“ se KSČM dále hlásí k ekologickým alternativám v zemědělské výrobě, „včetně ekologického zemědělství a produkce a využívání alternativních zdrojů energie“ (KSČM 2010: 4). Základní vizi budoucího českého zemědělství předkládá Strana zelených v úvodu kapitoly „Zemědělství pro zdravé potraviny a zdravou krajinu“. Účelem zemědělství podle zelených nemá být pouze produkce potravin orientovaná na kvantitu. Považují za nezbytné „klást důraz také na kvalitu potravin, ale též na ochranu a harmonický rozvoj krajiny nebo dobré životní podmínky zvířat“ (SZ 2010:. 28). Zelení také ve svém program přímo představují model zemědělství, který hodlají prosazovat: „(modely), které chrání půdu a vodu, zachovávají přírodní rozmanitost naší krajiny, a zabezpečují tak produkci kvalitních potravin“ (SZ 2010: 28). Chtějí např. podporovat ekologicky šetrnější hospodaření konvečních zemědělců, menší využívání pesticidů, zpracování potravin přímo na farmách, prodej ze dvora, agroturistiku, ekologické zemědělství. Celé podkapitoly jsou věnovány ochraně půdy (nová legislativa k ochraně orné půdy), ochraně zvířat (zpřísnění norem pro chov a transport zvířat, podpora welfare chovů), podpoře biopotravin (cíl až 15 % ekologicky obhospodařené půdy do r. 2013). Zelení také jako jediní zaujímají konkrétní stanovisko k celosvětově hojně diskutované otázce pěstování geneticky modifikovaných plodin. Považují jej za „velké riziko pro rozmanitost a stabilitu přírodního ekosystému“ (SZ 2010: 28), a proto pěstování GMO nepodporují. Zelení mají zformováno i stanovisko k reformě evropské zemědělské politiky, zvláště pak k systému dotací: „Dotace by neměly být sociálními dávkami pro zemědělský sektor. Stát by měl platit za péči o krajinu a oživování venkova, nikoliv za produkci plodin, jejichž výkup nebo vývoz musí být znovu dotován z veřejných rozpočtů“ (SZ 2010: 28). Dotační podmínky zemědělcům musí podle zelených „obsahovat mj. povinný minimální podíl ekologicky stabilních ploch typu travnatých ploch, biokoridorů a biocenter, maximální velikost jednotlivě obhospodařovaného pozemku, využití bioindikátorů či stavu půdy jako podmínky pro přidělení dotace“ (SZ 2010: 28). TOP09 se kromě podpory konkurenceschopnosti zemědělství chce zaměřit i na jeho orientaci na mimoprodukční funkce – zachování tradičního rázu krajiny, ochranu před povodněmi a suchem. Významný potenciál strana spatřuje ve výrobě biopotravin a regionálních potravin, „ekologizaci zemědělských technologií“ a rozvoji ekoturistiky (TOP09 2010: 11). Samotným zemědělcům pak TOP09 slibuje, že se zasadí „o rovné a spravedlivé postavení českého zemědělství srovnatelné s ostatními státy Evropské unie“ (TOP09 2010: 11). Otázka nevýhodného postavení českých zemědělců na evropském trhu je silně přítomna i v programu Věcí veřejných. Strana se obecně negativně staví proti současné podobě Společné zemědělské politiky EU, která podle Věcí veřejných znemožňuje férovou soutěž. Prosazují postupné snížení výdajů EU na Společnou zemědělskou politiku, opuštění od dotací a podpůrné politiky
41
v zemědělství a maximální snížení a zefektivnění byrokracie (konkrétně návrh na vytvoření jednotného Ministerstva zemědělství a životního prostředí). Jako problém nejen zemědělství, ale celého českého venkova vnímají Věci veřejné celkové snižování zaměstnanosti a životní úrovně zemědělských domácností, což vede zákonitě k vysídlování venkova. Recept přitom hledají v rozvoji zpracovatelského potravinářského průmyslu na venkově, v rozvoji agroturistiky a ekoagroturistiky a v usnadnění podnikání malým a středním zemědělcům. SPOZ se zaměřuje především na problém odbytu zemědělské produkce. Nízké ceny „spolu se špatně vyjednanými přímými platbami a produkčními kvótami administrovanými na základě společné zemědělské politiky z Bruselu neumožňují férovou soutěž našich zemědělců se starými zeměmi EU“ (SPOZ 2010b: Zemědělství). To je podle SPOZ „základní příčina stálého snižování produkčního rozměru zemědělství ČR a zvyšování dovozů potravin ze zemí EU-15“ (SPOZ 2010b: Zemědělství). Z pohledu fungování českého zemědělství v EU se zdají klíčové věty o podpoře „zdravé a férové konkurence na uzavřeném trhu Evropské unie“ (SPOZ 2010b: Zemědělství). SPOZ chce v každém případě zachovat „přímé platby, vázané na stanovenou úroveň produkce, a to v rozsahu srovnatelném se starými zeměmi EU“ (SPOZ 2010b: Zemědělství). Přímé platby mají především řešit odbyt a odpovídající výdělek pro zemědělce. O jejich nezbytnosti a zachování je strana připravena trpělivě přesvědčovat veřejnost, neboť je vidí jako podmínku „pro udržení konkurenceschopnosti našeho zemědělství na volném trhu EU a pro zabezpečení náročných standardů EU na zdravotní bezpečnost a kvalitu potravin“ (SPOZ 2010b: Zemědělství).
Hlavně být konkurenceschopní (hodnocení) Pokud bychom hledali v zemědělských kapitolách českých politických stran nějaký jednotící prvek, mohl by jím být u naprosté většiny z nich důraz na posilování konkurenceschopnosti českého zemědělství. V tomto ohledu je zemědělský sektor brán jako každé jiné odvětví, ačkoli programy neopomenou často zdůraznit jeho nezastupitelnou roli v produkci potravin a údržbě krajiny. Strany se však značně liší ve svém přístupu k růstu zemědělské produkce a potravinové bezpečnosti. V přístupu k evropské zemědělské politice pak převládá společná starost o rovné postavení českých zemědělců na evropském trhu. Většina českých politických stran, jak alespoň deklarují ve svých programech, vnímá víceúčelovou (multifunkční) roli zemědělství. Kromě SPOZ, která zmiňuje výhradně produkční rozměr českého zemědělství a zaměřuje se především Levice chce podporovat na ryze praktické problémy zemědělců související zemědělskou produkci ČR, zatímco s jejich postavením na trhu, je v programech zmíněna pravice chce více trhu. Oba alespoň role zemědělství v péči o krajinu, v ochraně přístupy vedou k překvapivě životního prostředí a v celkovém rozvoji venkova. podobným důsledkům. Rozdíly nicméně panují v přisouzení specifičnosti zemědělství v rámci ekonomiky (např. ODS jej vnímá spíše jako důležitý, ne však zcela specifický sektor podnikání), důrazu na produkci, potravinovou bezpečnost a soběstačnost.
42
Strany stojící více nalevo politického spektra (ČSSD, KSČM, SPOZ) jasně deklarují záměr zachovat či ještě více posílit produkční potenciál českého zemědělství a ČSSD se dokonce hlásí k myšlence potravinové bezpečnosti a soběstačnosti. Její program však již neuvádí, jak tohoto cíle dosáhnout, ani zda strana respektuje snahu o jeho naplnění u jiných, zejména rozvojových zemí. Proexportní rétorika programu tomu příliš nenasvědčuje. Pravicové strany (ODS, TOP09, VV) se naopak objemy české produkce nezabývají a zdůrazňují více mimoprodukční stránku zemědělství. Tento rozdíl se odráží i v přístupu k evropským dotacím, kdy zejména ODS požaduje důsledné oddělení dotací od produkce. Někde uprostřed stojí KDU-ČSL, která zdůrazňuje jak potravinovou bezpečnost, tak „přesun určité části přímých plateb na opatření související s rozvojem venkova“ (KDUČSL 2010: 48). Levicové strany preferující produkční potenciál zemědělství také neuvádějí, podle jakých kritérií chtějí produkci podporovat (výkonnostních, ekologických či sociálních, jako je např. počet zaměstnanců). Nelze tedy vyloučit, že jsou pro zachování v současné době převažujícího velkoplošného a industriálního způsobu zemědělské výroby, který není vzhledem ke své energetické náročnosti a závislosti na dovozu surovin (např. krmiv) dlouhodobě globálně udržitelný. Pravicové strany nechávají zase produkci výhradně na trhu, což ve svém důsledku vede ke stejnému výsledku – přežijí jen největší a nejefektivnější podniky, nikoli drobní zemědělci hospodařící ekologicky udržitelným způsobem. Oběma modelům je společná vysoká míra koncentrace, specializace a – v době ekonomické globalizace - závislosti nejen na dovozech, ale rovněž na konkurenceschopných vývozech. Důraz na konkurenceschopnost, jako jeden z hlavních cílů českého zemědělství, jen podtrhuje skutečnost, že české strany napravo i nalevo (s výjimkou SZ) mohou paradoxně dospět ke stejným výsledkům. Téměř všechny strany (snad jen s výjimkou SPOZ) se snaží ve svých programech uvádět pozitivní příklady v podobě podpory kvalitních “Zrovnoprávnění“ českých potravin, ekologického zemědělství, menších zemědělců z hlediska dotací je a středních farmářů a celkového rozvoje pohříchu často jediné evropské venkovských oblastí. Často je rovněž v programech téma zemědělských programů zmiňován stále populárnější prodej ze dvora. Pouze zelení však celkovým pojetím svého programu dokazují, že rodinné farmy a ekologické způsoby hospodaření považují za základ svého modelu zemědělství, a nikoli pouze za jakýsi vhodný doplněk. Obecně (a to i v případě zelených) však chybějí konkrétní návrhy, jak podporu bohulibých záměrů, které by přispěly k větší ekologické i ekonomické stabilitě zemědělství u nás i v rozvojových zemích, zajistit. Zejména pak na otevřeném evropském, resp. globálním trhu. Absence jasné vize domácí zemědělské politiky se u většiny českých politických stran jasně promítá i do přístupu ke společné zemědělské politice EU. Ze strany ODS a VV zaznívá na její současnou podobu sice silná kritika, není však zcela zřejmé, jestli tyto strany stojí o její úplnou demontáž, nebo mají nějakou vlastní představu o jejím fungování. Na čem se české politické strany ve vztahu k Evropě shodují jasně, je potřeba zrovnoprávnění českých zemědělců se západní konkurencí v oblasti dotací (jen zelení je přímo nezmiňují). Po hříchu je tento, dozajista oprávněný požadavek, občas jediným evropským rozměrem jejich zemědělského programu. Ucelenější
43
představa o podobě a fungování evropského zemědělství, o jeho postavení a roli ve světě, to už je, jak se zdá pro české politické strany až příliš velké sousto.
Zemědělství, klima a energetika (co je v programech) V programu ČSSD hraje zemědělství určitou roli i v reakci na problém klimatických změn, k jehož řešení se ČSSD hlásí. Strana podporuje výrobu alternativních paliv do automobilů s tím, že chce „zachovat priority zemědělské produkce: 1 - výroba potravin, 2 - výroba krmiv, 3 - nepotravinářské využití, 4 - biopaliva a obnovitelné zdroje“ (ČSSD 2010b: Zemědělství). Podpora alternativního využití zemědělské biomasy a agroenergetika celkově by se podle ČSSD měla stát „základem finanční konsolidace (zemědělského) resortu“ (ČSSD 2010a: 17). Program také klade důraz na k přírodě šetrná adaptační (protipovodňová) opatření, která posílí schopnost krajiny zadržet vodu (podpora druhové rozmanitosti lesních porostů, revitalizace toků a niv). ODS klimatické změny, o kterých hovoří dosti skepticky, se zemědělstvím a priori nespojuje. Stejně tak i opatření k zamezení erozí a lokálních povodní nejsou zmiňována jako adaptační opatření na změny klimatu, ale především jako prostředek k ochraně majetku občanů. Podporovat zemědělské podnikání v oblasti obnovitelných zdrojů energie chce KDU-ČSL. Dokonce hovoří o podpoře energetické soběstačnosti venkova pomocí „zvýšení podílu obnovitelných zdrojů energie ze zemědělství na celkové spotřebě energie v České republice“ (KDU-ČSL 2010: 48). KSČM k tématu uvádí pouze obecnou formulaci o „produkci a využívání alternativních zdrojů energie” (KSČM 2010: 4). U Strany zelených se celým zemědělským programem prolíná snaha o co nejmenší negativní vliv zemědělské produkce na přírodu (klima není v této souvislosti přímo zmíněno). Samostatná kapitola je v jejich programu věnována využití zemědělské produkce pro energetické účely - podpora pěstování rychle rostoucích dřevin a energetických plodin, využití bioplynu, pěstování biopaliv v “adekvátní míře” (SZ 2010: 29). U TOP09 se v příslušné kapitole objevuje určitá linka na “klimatické výkyvy (povodně, sucha)” (TOP09 2010: 11), kterým hodlá TOP09 čelit budováním protipovodňových opatření, suchých poldrů a pozemkovými úpravami. V souvislosti se zemědělstvím chce strana věnovat podporu “technologiím výroby energie z obnovitelných zdrojů a zvyšování jejich podílu na celkové výrobě energie” (TOP09 2010: 11). Věci veřejné ve svém programu pouze zmiňují “nepotravinářské užití zemědělské produkce na méně úrodných půdách (například výroba energie, rychle rostoucích dřevin na produkci bioplynu)” (VV 2010: 37). Klimatické změny nejsou ve spojitosti se zemědělstvím explicitně zmíněny ani v programu SPOZ. SPOZ nicméně plánuje rozsáhlé investice do vodních staveb (proti povodním, pro případy sucha a kvůli umožnění splavení velkých toků) a chce podpořit legislativní opatření k ochraně zemědělského půdního fondu, kdy speciálně jako velký problém uvádí zábor orné půdy slunečními elektrárnami.
44
Biopaliva na ústupu (hodnocení) Spojení mezi zemědělstvím a klimatickými změnami je v programech všech polických stran jen velmi těžko zřetelné (opět snad jen s výjimkou SZ). Strany obecně nevnímají potenciál zemědělství ve snižování koncentrací skleníkových plynů a naopak i jeho nezanedbatelný příspěvek k emisím. Když už si něčeho všímají, je to pouze role zemědělství v případných adaptacích na projevy klimatických změn a možnost využití jeho energetického potenciálu. Nepříliš překvapivý je většinový despekt k biopalivům. Problém klimatických změn se v přímé spojitosti se zemědělstvím v programech českých politických stran prakticky nevyskytuje. I v případech, kdy strany hovoří o ekologizaci zemědělské produkce, změny klimatu přímo nezmiňují jako K produkci biopaliv se opatrně hlásí důvod, proč by zemědělství mělo přírodu co nejméně jen ČSSD a zelení zatěžovat, proč by se měla kupříkladu snížit jeho závislost na ropě, dusíkatých hnojivech a dovozech přes půl planety (např. u krmiv). O dopadech klimatických změn na rozvojové země pak v této souvislosti již není ve volebních programech slyšet vůbec. Roli zemědělství v problematice klimatických změn vnímají strany téměř výhradně v souvislosti s adaptací ČR na změny klimatu. Zde většinou programy stran popisují konkrétní opatření (nejčastěji opatření proti povodním, suchu a erozi půdy), která mohou přispět k vyšší odolnosti země vůči projevům klimatických změn. Energetický potenciál zemědělství se chystají využít jak zelení, tak ČSSD, KDU-ČSL, TOP09, Věci veřejné a KSČM. KDU-ČSL dokonce přichází s myšlenkou „energetické soběstačnosti venkova“ (KDU-ČSL 2010: 48). K biopalivům, jejichž nekontrolovaný boom byl jednou z příčin potravinové krize a úbytků zemědělské a lesní plochy v rozvojových zemích, se kromě ČSSD a zelených žádná z politických stran výslovně nehlásí. SPOZ je dokonce odsuzuje jako jeden z problémů pro rozvojový svět, její argumentace bohužel až příliš zavání paušálním útokem na jakékoli alternativní zdroje energie. Ke své škodě ČSSD ani SZ neuvádějí, jaký druh biopaliv (zda např. méně kontroverzní biopaliva druhé generace) mají na mysli, a proto je obtížné jejich záměry v tomto směru hodnotit. Tabulka 3: Globální analýza a odpovědnost ČR v oblasti potravinové krize, obchodní a zemědělské politiky POLITICKÁ STRANA ČSSD
GLOBÁLNÍ KONTEXT (kritérium 1) Globální problémy (včetně nedostatku pitné vody a potravin), které strana zmiňuje v zahraničněpolitické části, nejsou v části věnované zemědělství již vůbec reflektovány a svět mimo EU se objevuje pouze jako případný adresát českého exportu.
ODPOVĚDNOST ČR (kritérium 2) Odpovědnost za globální problémy přenáší spíše na bedra EU, i když v rámci ní by ČR měla hrát aktivní roli. Konkrétně v zemědělství přináší myšlenku potravinové bezpečnosti a soběstačnosti, ale jen pro ČR. Hájí především zájmy českých zemědělců a exportérů.
Ad 1 (1-10)
Ad 2 (1-10)
4
4
45
KDU-ČSL
KSČM
ODS
SPOZ
SZ
TOP 09
VV
Kontext maximálně evropský. Potravinová bezpečnost a řada sympatických opatření (návrhů) vztažena jen na české prostředí.
Zemědělství jako téma pouze v lokálním a evropském měřítku. Svět mimo hranice EU jako prostor pro export. Globální rozměr pouze z hlediska světového obchodu. Svět za hranicemi EU jako konkurenční prostředí, se kterým musíme držet krok. Výslovně zmíněn problém exportních dotací, které podle ODS prohlubují problémy rozvojového světa. Řeší pouze českou pozici v rámci evropského trhu. Svět za hranicemi EU v programu neexistuje. Objevuje se pochopení pro provázanost především evropské zemědělské a obchodní politiky s rozvojem chudých zemí.
Širší kontext pouze v zahraničněpolitické části v podobě pomoci rozvojovým zemím odstraněním obchodních překážek. Zemědělská část jinak čistě lokální. Hlásí se k EU a k jednotnému přístupu ke třetím zemím. Okolní svět zajímavý pouze z hlediska ekonomické spolupráce.
Kromě prosazování lidských práv do obchodních smluv a podílu ČR na snižování emisí skleníkových plynů (což se zemědělskou politikou do jisté míry souvisí) se KDU-ČSL k řešení globální ani evropské agendy příliš nehlásí a hájí hlavně domácí zájmy. V oblasti zemědělství a zemědělského obchodu hájí čistě domácí zájmy. Hlásí se k odpovědnosti za řešení nerovnosti mezi starými a novými členskými státy EU, za změnu struktury evropských dotací. V globálním měřítku chce přispět k další liberalizaci agrárního obchodu. Chybí jakákoli ambice řešit jiné než ryze domácí problémy. Akcentuje odpovědnost ČR při reformě mezinárodních institucí ve prospěch chudých zemí, stejně tak úlohu ČR při formulování společné zemědělské politiky EU, která by neohrožovala životní prostředí a ekonomiky ostatních států. Hlásí se k odpovědnosti související s pomocí rozvojovým zemím (není ale konkrétní) a k úsilí o liberalizaci trhu, což je podle TOP09 nejúčinnější forma pomoci chudým zemím. Odpovědnost ČR v prosazení nové zemědělské politiky EU bez zbytečné byrokracie.
3
3
2
1
5
4
2
1
8
8
4
4
3
3
46
2.4 EKONOMICKÁ VÁLKA ZA PLOTEM? Vedle bezpečnosti jsou to právě ekonomické faktory, které dominují většině stranických programů. A to ani ne tak svým rozsahem jako hlavně svou důležitostí v rámci celého programu. Navzdory mnoha vzletným prohlášením a deklarovaným hodnotám, kterými jsou programy bohatě protkány, v posledku úzce ekonomický pohled na řešení problémů většinou nabývá vrchu nad širším pohledem a jinými hodnotami. Pro většinu stran za plotem české zahrádky zuří ostrá ekonomická válka, ve které je třeba uhájit národní zájmy, jak jen to jde. České strany se liší v míře, s jakou to přiznávají a s jakou se s tím hodlají smířit, a pochopitelně tím, které domácí zájmy primárně hájí. Ekonomická krize pro ně vesměs není příležitostí k reflexi globálních ekonomických pravidel, nýbrž k většímu přizpůsobení se stávající mezinárodní hře doma. Cesty se různí, ale cíl je stejný: hlavně co nejdříve obnovit starý dobrý hospodářský růst. Ačkoliv závislost české prosperity na globální ekonomice připouští všechny strany, jejich snaha o aktivní zapojení do mezinárodních finančních a ekonomických reforem je minimální. Následující graf vystihuje, nakolik politické strany reflektují souvislosti mezi globální krizí a zpomalením domácí ekonomiky (vodorovná osa) a do jaké míry jednotlivé strany přicházejí s konkrétními návrhy na změny ekonomických pravidel, které by fungovaly nejen v ČR, ale i za jejími hranicemi (svislá osa). Graf 5: Globální analýza a odpovědnost ČR v oblasti v oblasti globální ekonomiky a reflexe ekonomické krize
47
Světová finanční a posléze ekonomická krize sice vznikla na americkém hypotečním trhu, ale výrazně zasáhla všechny země světa, včetně nejchudších obyvatel planety. Finanční a obchodní integrace do globální ekonomiky, která přinesla ekonomický růst i České republice, najednou ukázala svou stinnou tvář všem, kteří na ni tolik spoléhali. Pokles světové poptávky, včetně drastických odpisů finančních aktiv, vedl k propadu exportů, produkce, a tím i Česká politická diskuse se zaměřila zaměstnanosti a daní. Ke sporům o ekologickou především na okamžitou reakci na udržitelnost (např. změny klimatu) a sociální dopady ekonomickou krizi světové ekonomiky (např. vliv zemědělského obchodu na hlad ve světě) tak přibyla ještě otázka její stability a kontrolovatelnosti vůbec. Česká politická diskuse se zaměřila především na okamžitou reakci (záchranné balíčky) a na domácí problémy, které krize odkryla se značnou naléhavostí (veřejný dluh, nezaměstnanost a sociální dopady). Debata o vnějších a hlubších příčinách krize, neřkuli o způsobech, jak na ně co nejlépe reagovat, zůstala omezená na úzký kruh odborníků. Poslední kapitola volební analýzy se proto táže, zda i programy českých politických stran potvrzují dojem, jako by finanční a ekonomická krize žádné politické řešení na mezinárodní úrovni nevyžadovala, anebo se globální ekonomické reformy ČR netýkaly.
Reflexe ekonomické krize (co je v programech) Sociální demokraté se orientují hlavně na domácí kontext, nezabývají se příčinami krize ani jejími mezinárodními souvislostmi. Ve svém programu přicházejí s opatřeními, která by měla v prvé řadě ulevit nižším a středním příjmovým skupinám (záchrana pracovních míst a tvorba nových, snížená daňová zátěž, zavedení bezúročných půjček) a naopak chtějí zvýšit míru přerozdělování od nejbohatších směrem k střední a nižší příjmové třídě (progresivní daň na úrovni 38 %). V podnikatelské sféře sociální demokracie plánuje poměrně tradiční opatření – státní investice do infrastruktury, posílení ekonomické diplomacie (pomoc firmám s hledáním obchodních příležitostí) a investiční pobídky (pozitivní je příslib, že by měly být směřovány do chudších regionů a ve prospěch výroby s vyšší přidanou hodnotou). Zajímavé jsou návrhy v oblasti bankovnictví – zmínka o konceptu odpovědného půjčování (není však vysvětleno, co tím ČSSD míní), určení limitů pro RPSN či zákaz rozhodčích doložek u spotřebitelských úvěrů. V textu programu je také uvedeno, že ČSSD podpoří „aktivně iniciativy vedoucí k omezení a zrušení tzv. daňových rájů“ (ČSSD 2010a: 16). Analýza obecných příčin krize a poučení plynoucí pro Českou republiku v programu Občanských demokratů chybí. ODS si uvědomuje, že ČR není izolovaný ostrov a její ekonomika je provázána s okolním světem (viz volební program ODS), a tedy že hospodářský vzestup závisí, kromě domácích opatření, především na vývoji v okolních zemích. Tato realita je přijímána jako fakt, není podrobena hodnocení. Většina protikrizových opatření je zaměřena na domácí živnostníky a podniky (nižší daně, pružnější pracovní trh, efektivnější sociální systém apod.) bez většího přesahu na evropskou či globální úroveň. ODS kritizuje, že „v důsledku ekonomické krize sílí neblahé tendence k protekcionismu na národní a k sociálnímu inženýrství na evropské úrovni“ (ODS 2010: 46). ODS chce stavět budoucí prosperitu na investicích do vzdělání, vědy, inovacích a nových technologiích. Jak toho chce dosáhnout, již neříká. V obchodní spolupráci sází i nadále na liberalizaci světového obchodu. Křesťanští demokraté se pokoušejí o hlubší analýzu původu krize. Hlavní příčiny vidí v krizi „důvěry, vize společnosti a životního stylu v naší zemi i v celé civilizaci“ (KDU-ČSL 2010: 7). Rovněž 48
zdůrazňují absenci „skutečné nosné vize“ a kritizují život podle hesla „cítíš-li se špatně, konzumuj“ (KDU-ČSL 2010: 7). Krizi podle nich nelze léčit nástroji, které ji způsobily: „zvyšováním konzumu a životem na dluh“ (KDU-ČSL 2010: 8). V souladu se svým ideovým zakotvením nabízejí tradiční, konzervativní řešení. Jde o vizi Evropy, která se problémům brání, ale nebojuje s nimi – v jejich programu se reformní koncepty příliš neobjevují. Volání po účinnější ekonomické diplomacii naopak svědčí spíše o podpoře stávajícího kurzu obchodní politiky. Lidovci a zelení se pokoušejí o hlubší analýzu příčin hospodářské krize.
Zelení vidí krizi jako následek „myšlení, které krátkodobému ekonomickému zisku podřídilo všechno ostatní“ (SZ 2010: 8), a ve svém programu vyzývají k návratu k uměřenosti. Přicházejí s ambiciózním, avšak poměrně konkrétním plánem cesty z krize. Podle Strany zelených musí přijít s vizí nové ekonomiky postavené na principech trvalé udržitelnosti, nikoli pokračovat v ekonomickém modelu, který je nestabilní a neudržitelný. Podobně jako ostatní strany i zelení vidí v krizi příležitost pro inovaci a změnu. Nechtějí však krizi jen přežít – zažehnat ekonomický pokles a zmírnit negativní důsledky (SZ 2010). Těžištěm „zelené cesty z krize“ jsou investice do nové infrastruktury, ekologického hospodářství, vzdělávání a nové sociální rovnováhy. Strana zelených se ve svém programu snaží ukázat, že, co je ekologické a sociálně citlivé, může být i ekonomicky výhodné. Tento princip rozvíjí ve svém návrhu ekonomické daňové reformy. Ta by měla na jedné straně zdražit plýtvání energií a surovinami, na straně druhé snížit zdanění práce. Výsledkem bude v době krize žádoucí snížení nákladů na práci a zároveň zvýšení motivace k investicím do vysoce efektivních a čistých technologií. TOP 09 se zabývá především příčinami krize na národní úrovni a do hodnocení mezinárodní situace se nepouští. TOP 09 odmítá ideologické klišé, „které z tzv. bohatých činí viníky chudoby tzv. chudých...“ (TOP 2010: 9). Za hospodářskými problémy České republiky, které naplno odhalila současná globální ekonomická krize, stojí podle TOP 09 příliš vysoké mandatorní výdaje a nedokončené reformy, jež nebylo možné provést kvůli nestabilní, polarizované a rozhádané politické scéně. Krize je podle TOP 09 příležitostí provést právě ona důležitá rozhodnutí, „jejichž absence je brzdou, nebo dokonce potenciální hrozbou tuzemské ekonomiky“ (TOP 2010: 36). Prioritou je pro TOP 09 především výkon ekonomiky, což vyplývá i z jejího ekonomického programu, který je postavený především na škrtech v oblasti vládních výdajů. Pro Komunistickou stranu je hospodářská krize produktem kapitalismu, žádnou hlubší analýzu příčin krize ve volebním programu najít nelze. Naprostou většinu svých návrhů komunisté zaměřují na zmírňování dopadů krize v sociální oblasti. Nárůst výdajů, které by zavedení navrhovaných opatření znamenalo, KSČM plánuje pokrýt příjmy z progresivního zdanění, vyšším zdaněním dividend, ekologickými a majetkovými daněmi. Vedle toho chtějí komunisté výrazně zvýšit veřejnou podporu individuálnímu, drobnému a malému podnikání a navrhují částečné přesměrování obchodních a ekonomických vazeb od EU a USA k rychle rostoucím ekonomikám světa. Strana Věci veřejné se příčinami hospodářské krize ve svém programu nezabývá. Vychází z předpokladu, že „skutečným motorem hospodářského růstu může být pouze dobré podnikatelské prostředí a prosperující podniky. Dílčí intervence státu formou zvýšeného objemu veřejných zakázek mohou částečně pomoci překlenout kritické období, nicméně hlavní tíha hospodářského růstu leží na 49
podnikatelské sféře“ (VV 2010: 12). Proto kladou hlavní důraz na zlepšení podnikatelského prostředí a nízké daně. Zajímavou součástí programu VV je koncept jednorázové daňové amnestie, kterou popisují jako „jednorázové, mimořádné opatření pro mimořádnou situaci“ (VV 2010: 6). Jedná se o zdanění peněz vyvedených v rozporu s českými daňovými předpisy mimo území ČR, které se nemá vztahovat na peníze získané trestnou činností. „Každý poplatník, který tyto prostředky v zahraničí přizná, zaplatí jednorázovou sankci ve výši 6-8 % z vyvedené částky bez dalšího postihu“ (VV 2010: 7). Zemanovci berou hospodářskou krizi jako fakt, jejími příčinami ani mezinárodním kontextem se nezabývají. Chtějí co nejrychleji opět nastartovat růst, v tom jim mají pomoci veřejné investice do energetiky, dopravní infrastruktury, životního prostředí i menší investice na krajské a komunální úrovni. Peníze na to získají zvýšením daní, omezováním vládní spotřeby a přísnější regulací sociálních dávek, chtějí také využívat prostředků z Evropské unie.
Krize končí, jedeme dál (hodnocení) O reflexi příčin světové hospodářské krize se pokoušejí pouze lidovci a zelení. Ačkoliv obě strany přicházejí s kritikou hodnot stávajícího ekonomického modelu, hloubka a míra podrobnosti, s jakou propracovali svou reakci, se diametrálně liší. U ostatních stran podobné zamyšlení úplně chybí, přestože takřka všechny strany spatřují v krizi příležitost ke změnám a v různých pádech skloňují globalizaci. Navrhované ekonomické změny se nesou v intencích tradičních ideologických receptů, obsahují minimum postojů k finančním trhům a jsou zacíleny takřka výhradně na domácí scénu. Lidovci nacházejí příčiny krize v nedostatku důvěry, nadměrném konzumu a životu na dluh jak v ČR, tak „i v celé civilizaci“ (KDU-ČSL 2010: 7). Variace na téma hodnot a dluhu se objevují i v dalších programech. KDU-ČSL stejně jako SZ volá po skutečně nosné vizi a říká, že krizi nelze léčit nástroji, které ji způsobily. Tradiční nabídka křesťansko-demokratických řešení však vychází z ekonomického modelu, který nás do krize zavedl. Nepřináší žádnou ucelenější alternativní vizi hospodářského růstu bez nárůstu konzumu (materiální spotřeby). Naopak zelení hovoří o nutnosti hledat nová pravidla pro měření ekonomického rozvoje na mezinárodní úrovni. Novou domácí ekonomiku chtějí postavit na energetické efektivnosti, sociálním podnikání a podpoře sektorů s vysokou přidanou hodnotou, které zejména díky ekologické daňové reformě přinášejí nová pracovní místa a ještě nějaké další plus pro společnost. Jako jediní také nepřímo poukazují na důležitý aspekt globální krize, Většina stran se shoduje na obrovské disproporce mezi čistými dovozci (závislými na naléhavé potřebě co nejdříve půjčkách) a vývozci (nucenými k půjčování) tím, že zmiňují obnovit hospodářský růst možnou vazbu mezi liberalizací světového obchodu a dramatickou nestabilitou finančních trhů (viz SZ 2010: 17). Ostatní strany se o žádné analýzy nepokoušejí a shodují se na potřebě co nejdříve obnovit hospodářský růst. Metody, jak toho dosáhnout, se různí podle jejich ideologického zabarvení. Protikrizová opatření ODS jsou zaměřena na domácí podnikatele a liberalizaci obchodu. Na dobré podnikatelské prostředí a prosperující podniky se soustřeďuje i ekonomický program VV. ČSSD 50
a zemanovci sázejí především na investice do infrastruktury a investiční pobídky. Pro TOP 09 je krize příležitostí k provedení nutných reforem (např. důchodového systému) a k omezení vysokých mandatorních výdajů státního rozpočtu. Program KSČM se zase soustředí především na zmírňování dopadů krize v sociální oblasti a zvyšování veřejných výdajů. Velmi relevantní otázku (civilizačního) života na dluh však KDU-ČSL podobně jako většina stran dále redukuje na deficit veřejných financí. Jen Strana zelených se jasně vyslovuje i proti zadlužování budoucích generací v ekologickém a rozvojovém slova smyslu – čerpáním omezených zdrojů a znečišťováním planety nad udržitelnou a spravedlivou mez. Žádná ze stran se však nesnaží nahlédnout otázku života na dluh ze strany nabídky. Tedy zamyšlením například nad tím, jakou roli ve vzniku finanční a ekonomické krize hrála snaha uměle udržovat agregátní poptávku (a tedy hospodářský růst, zejména v anglosaském světě) podporou spotřebitelských, hypotečních a dalších úvěrů a zejména rozvoj nezajištěného zadlužování a toxických produktů na finančních trzích. Stejně tak se nezabývají ani tím, jaké kroky nejlépe obnoví důvěru v hospodářství s vysokou mírou obchodní otevřenosti a finanční propojenosti a dominance finančních trhů nad reálnou ekonomikou.
Globální ekonomické reformy (co je v programu) Sociální demokraté hodně sázejí na Evropskou unii při řešení ekonomických a dalších globálních problémů. Usilují o to, „aby mezinárodní organizace byly opravdu schopny regulovat negativní stránky globalizačních procesů“ (ČSSD 2010a: 31). Obecné teze však dále nerozvíjejí. Nedozvíme se, jakým způsobem by se měla ČR zapojit do diskuse o reformách světové ekonomiky, ani do jednání o reformách mezinárodních finančních institucí. Je možné pouze odhadovat, že politika ČSSD bude implicitně podporovat kroky, které povedou k posílení dohledu a mezinárodních pravidel. Občanští demokraté dávají přednost spíše mezivládní spolupráci, na půdě Evropské unie a ve spolupráci s USA hodlají usilovat o politiku s minimem omezení a regulací. „Naše svoboda, nezávislost, bezpečnost a prosperita vždy souvisela s mírou našeho zapojení… do světové obchodní výměny.“ (ODS 2010: 43). Klíčovým heslem ODS je proto podpora další liberalizace světového obchodu: „Ve srovnání se zbytkem světa jsou naše nerostné i lidské zdroje omezené. Konkurovat můžeme jen díky rychlejšímu technologickému pokroku.“ (ODS 2010: 43). Vzhledem k tomu, že varují před protekcionismem a sociálním inženýrstvím, nelze očekávat, že ODS bude aktivně prosazovat zavedení či zpřísnění globálních finančních a ekonomických pravidel. Podle KDU-ČSL je síla hospodářství jednotlivých zemí kritériem jejich významu v systému mezinárodních vztahů. V globálním konkurenčním prostředí je „proto podpora zájmů vlastních firem klíčová. Chceme, aby naše firmy byly schopny vítězit i na zahraničních trzích“ (KDU-ČSL 2010: 38). I když Strana zelených přiznává, že český trh je příliš malý na to, aby ovlivnil globální krizi, nevidí v tom důvod k tomu, aby se Česká republika nezapojovala více do debaty o reformách světové ekonomiky. ČR se nemá soustředit jen na zvládání krize doma. Na mezinárodní úrovni Strana zelených podporuje hledání nových pravidel pro finanční sektor – automatickou mezinárodní výměnu daňových informací, účetní výkaznictví mezinárodních firem dle jednotlivých zemí. 51
Zelení se v programu vyjadřují rovněž k velmi aktuální otázce reformy mezinárodních institucí. Podporují reformu Rady bezpečnosti směrem k „spravedlivější reprezentaci všech částí regionů světa, především zemí jižní polokoule“ (SZ 2010: 77). Ve stejném duchu by měla ČR vystupovat i v souvislosti s reformou Mezinárodního měnového fondu, Světové banky a Světové obchodní organizace. Tyto instituce by podle názoru SZ měly ve své politice kromě ekonomických kritérií zohledňovat též sociální a ekologické dopady. Rovněž vystupují na podporu odpuštění dluhů, obzvlášť těch nelegitimních. Zcela konkrétně SZ ve svém programu píše o nutnosti přehodnotit postoj ČR k otevírání mezinárodního obchodu na půdě mezinárodních organizací. Zelení přiznávají, že některým zemím (včetně ČR) přineslo zvýšení životní úrovně, příliš rychlé otevírání prohloubilo i řadu neduhů (např. vysoké emise CO2, sociální vyloučení skupin ad.). Rovněž poškodilo mnoho chudých zemí, jejichž instituce nebyly na zbourání bariér připraveny (viz SZ 2010: 19). Program TOP 09 nenabízí v ekonomické rovině žádné propojení řešení na domácí úrovni s úrovní mezinárodní. Je primárně zaměřen na Českou republiku. Z programu TOP 09 se dá odhadnout, že bude k nějaké mezinárodní ekonomické koordinaci zaujímat spíše skeptický postoj. Ani KSČM nenabízí žádný ucelenější postoj v této otázce. Komunisté chtějí zabránit nadměrné závislosti české ekonomiky na zahraničním kapitálu a zpřísnit regulaci finančního sektoru, zejména spekulace s cizími penězi. Věci veřejné budou podporovat jednotné vystupování EU v mezinárodních organizacích, jako OSN (zejména v Radě bezpečnosti), a platformách, jako G7 či G20, a reformu OSN, jmenovitě Rady bezpečnosti, která by měla rozšířit počet stálých členů, zrušit právo veta a zavést rozhodování prostou většinou členů. VV se chtějí zasazovat o to, aby „EU prosazovala maximálně otevřený světový obchod, ovšem jen v případě, že i ostatní země budou Věci veřejné podporují aktivní roli dodržovat antidumpingové, ekologické a zdravotní EU v mezinárodních reformních standardy, nezneužívání dětské práce apod.“ (VV 2010: 40). procesech Výrobky, které takovéto standardy nedodržují, chtějí zdaňovat speciálním clem či kvótami. Program SPOZ se touto problematikou nezabývá.
Systém využij, na dopady nehleď (hodnocení) Zanedbatelné reflexi světové finanční a hospodářské krize odpovídá i minimální snaha českých politických stran o aktivitu na poli mezinárodní ekonomické spolupráce, respektive globálních ekonomických reforem. Propojení domácí a globální ekonomické problematiky je sice v řadě stranických programů naznačeno, s výjimkou SZ však vždy jde o jednosměrný proces, v němž se ČR musí přizpůsobovat požadavkům mezinárodní soutěže. Bez ohledu na rozporuplné chování světové ekonomiky jde většině stran především o to, aby z konkurence na globálních trzích ČR nevyšla ještě hůře. Pozitivní a racionální snaha přezkoumat společně s dalšími zeměmi i celková pravidla globální ekonomické hry, jako by se ČR netýkala. Takový postoj je překvapivý zejména u levicových stran, které tradičně kladou větší důraz na mezinárodní spolupráci. Pravicové strany spíše tíhnou k vnímání prostoru za hranicemi coby 52
konfliktního terénu, ve kterém je třeba hájit národní bezpečnost, suverenitu a další národní zájmy. U ODS a TOP09 pak převažuje i skepse k jakékoliv regulaci trhu, jasná a konzistentní preference pro co nejsvobodnější obchod. Podle ODS dokonce dochází k ekonomizaci mezinárodních vztahů (ODS 2010: 45). Při současné míře propojenosti světa a otevřenosti ČR pak nemůže být žádným překvapením, že se tento fenomén projevuje i jakousi „ekonomizací české politiky“ a uvězněním české ekonomiky v osidlech mezinárodní konkurenceschopnosti. Z ní se pak tiše, ale napříč politickým spektrem, stává klíčový nástroj národní bezpečnosti, klíčový národní zájem. V tomto směru je zajímavou odchylkou od liberálních pozic odstupňovaný postoj VV. Tato nová, spíše pravicová strana podporuje aktivní roli EU v mezinárodních reformních procesech. Zároveň chce klást globálnímu trhu určité meze, když prosazuje volný obchod jen při dodržování určitých minimálních hodnotových standardů. Ty však jsou v praxi dvousečnou zbraní, protože kultivace trhu často zároveň omezuje komparativní výhody některých účastníků na trhu (a může být formou nepoctivého protekcionismu). Naopak středová KDU-ČSL dokonale ilustruje axiom ODS o „ekonomizaci mezinárodních vztahů“, když sílu ČR odvozuje od její schopnosti vítězit na zahraničních trzích. Bez úvahy o tom, kde je konkurence ku prospěchu deklarovaných křesťanských hodnot a kde nikoliv. Lidovci si tak ve svém programu poněkud protiřečí – na jedné straně volají po nové vizi, která nebude založena na konzumerismu, na druhé straně podporují stávající model obchodní politiky, v němž úspěch ČR závisí především na vyšší spotřebě někde jinde. Komunisté sice poukazují na závislost české ekonomiky a potřebu regulace finančního sektoru. Velká ekonomická krize však pro ně není příležitostí k tomu, aby nabídli moderní alternativní ekonomickou analýzu či konkrétní návrhy finančních reforem. Zůstávají na povrchu a v zajetí starých Lidovci a sociální demokraté si ve ideologických pouček. Jejich řešením je opět podpora svých programech protiřečí tradičního hospodářského růstu, jen výměna západních exportních trhů za trhy východní (a nové rozvojové). Podobně rozpolcené (až merkantilistické) stanovisko provází i program ČSSD. Sociální demokracie na jedné straně - velmi konkrétními kroky - usiluje o mnohem větší podporu českého exportu (včetně potravinového a energetického) a české konkurenceschopnosti obecně. Na straně druhé chce budovat maximální soběstačnost zejména v oblasti potravin a energetiky, a činí tak způsoby, které podkopávají konkurenceschopnost jiných (např. humanitární potravinová pomoc či subvencovaná produkce elektřiny z jádra) či omezují konkurenci na domácím trhu (dovozní omezení u „nekvalitních“ potravin). V obecné rovině sociální demokracie volá po regulaci negativních stránek globalizace, ale zjevně tím myslí pouze negativní dopady na ČR. Naopak se zdá, že je připravena těžit z globalizace i za cenu negativních dopadů na jiné země. Mezi stranami se tedy rýsují dva druhy podstatných rozdílů. První se týká toho, zda doma i za hranicemi konzistentně prosazují stejný ekonomický model, či modely odlišné. Druhý pak toho, zda podporují systémovější reformy, anebo konzervativně akceptují status quo. Oba pohledy shrnuje graf č.6. Graf 6: MŮJ DŮM, MŮJ HRAD – otevřenost ekonomiky a míra ochoty ke změnám mezinárodních ekonomických pravidel 53
1) Zatímco ODS a TOP09 prosazují konzistentně model svobodného podnikání, volné a rovné soutěže a minima státních (či mezinárodních) intervencí, KSČM, ČSSD a KDU-ČSL akceptují takový konkurenční model za hranicemi, nicméně uvnitř ČR a EU se v mnohem větší míře snaží o sociálně-ekologickou ekonomiku s lidštější tváří. Jejich nepřiznané dilema spočívá v tom, že jinak správná snaha o politické zohlednění širších společenských hodnot v domácí ekonomice mnohdy podkopává tutéž volnou soutěž, ze které se snaží těžit za hranicemi ČR (EU). Pokud tyto strany nejsou spokojeny s fungováním ekonomiky, soudržnější a účinnější postoj by spočíval v tom angažovat se za změnu ekonomických pravidel i na mezinárodní úrovni. Nicméně společnou snahou těchto čtyř stran, které představují jádro české demokratické politické scény před volbami 2010, je co nejlépe se přizpůsobit mezinárodnímu prostředí takovému, jaké je, a vytěžit v rámci možností maximum prosperity pro ČR. Prakticky to znamená se především dobře uchytit v globální konkurenci, vyvézt co nejvíce českého zboží a služeb a naopak dovézt ze zahraničí co nejvíce potřebných zdrojů (energie, potravin či dalších výrobních vstupů, investic). Strany se spoléhají na růst tradičně definované prosperity (včetně nárůstu materiální spotřeby) skrze mezinárodní obchod bez ohledu na to, jaké dopady takový růst či obchod mohou mít v delším časovém horizontu a v jiných, zejména chudých zemích. Otázky, zda je mezinárodní ekonomický model zdravý a žádoucí a jakým způsobem ho může ČR pomoci reformovat, zcela pomíjí. 54
2) Druhá škála, na které se strany výrazně odlišují, je tedy ochota k systémovějším reformám ekonomických pravidel. Zde vstupují do hry komunisté a zelení, kteří na rozdíl od předchozích stran jasně deklarují snahu zásadnějším způsobem měnit pravidla hry. Diametrálně se ale liší v tom, do jaké míry tak chtějí konzistentně činit na domácí i globální úrovni, ale hlavně v charakteru změn a způsobech jejich dosažení. Zatímco SZ je aktivním zastáncem řady konkrétních globálních reforem, včetně snahy o nové měření ekonomického produktu, a k nim směřujících reforem na národní úrovni, KSČM zůstává u starých ideologických proklamací a klasického měření ekonomického růstu. Pokud pomineme ideu světové proletářské revoluce a nedemokratický charakter KSČM, většina z jejích návrhů na státní zásahy směřuje k zásadním změnám na národní úrovni bez velkých ambicí (a šancí) realizovat podobné změny na mezinárodní úrovni. Nejednoznačné stanovisko v tomto dilematu zastávají Věci veřejné, které jsou ochotné se zasadit za určité mezinárodní ekonomické reformy tam, kde globální ekonomika působí škody. Pokud by však jejich normy neměly konsensuální podporu mezinárodního společenství, deklarují ochotu k protekcionismu (tedy jinému modelu doma a jinému za hranicemi).
Tabulka 4: Globální analýza a odpovědnost ČR v oblasti v oblasti globální ekonomiky a reflexe ekonomické krize POLITICKÁ STRANA ČSSD
KDU-ČSL KSČM
ODS
SPOZ SZ
TOP 09
VV
GLOBÁLNÍ KONTEXT (kritérium 1) Strana se příliš nezabývá příčinami ani mezinárodními souvislostmi hospodářské krize. Kritika zvyšování konzumu a života na dluh. Snaha o omezení závislosti české ekonomiky na zahraničním kapitálu. Hospodářské oživení závisí především na vývoji v okolních zemích. Orientace čistě na domácí problémy. Vize nové ekonomiky postavená na principech trvalé udržitelnosti. Orientace na domácí obnovení hospodářského růstu, malý mezinárodní přesah. Ekonomický program má jistý mezinárodní přesah.
ODPOVĚDNOST ČR (kritérium 2) Podpora iniciativ vedoucích k omezení daňových rájů. Podpora ekonomické diplomacie a stávající obchodní politiky. Podpora regulace finančního sektoru, přesměrování obchodních vazeb k rychle rostoucím zemím. Důraz na liberalizaci světového obchodu, prosazování vlastních zájmů. Minimální, vyplývající z členství v mezinárodních organizacích. Podpora hledání nových pravidel pro finanční sektor a reformy mezinárodních finančních institucí. Skeptický postoj k mezinárodní finanční koordinaci. Podpora jednotného vystupování EU v mezinárodních finančních institucích, dodržování standardů při obchodní výměně.
Ad 1 (1-10)
Ad 2 (1-10)
5
6
6
3
3
3
5
3
1
2
8
9
4
4
6
5
55
3. STRANICKÁ VYSVĚDČENÍ V závěrečném hodnocení programů jednotlivých politických stran se zaměřujeme především na hodnocení dvou vlastností české politiky, které byly naznačeny již v úvodní kapitole a jež považujeme za důležité v souvislosti se všemi čtyřmi oblastmi hodnocenými v předchozích kapitolách. V prvé řadě se jedná o (ne)schopnost českých politických stran dohlédnout za hranice České republiky, která se odráží zejména v tom, zda jsou politické strany schopny reflektovat domácí problémy ve světle globálního dění. Druhou (ne)schopností, kterou v této části hodnotíme, je míra, s níž se politické strany hlásí k odpovědnosti za řešení rozvojových problémů, zejména formou konkrétních návrhů. První čtyři grafy se dívají na tyto dvě (ne)schopnosti z pohledu rozvojové spolupráce, energetiky a klimatických změn, zemědělství a obchodu, globální ekonomiky a reflexe ekonomické krize. Následuje souhrnný diagram, jakési OKNO každé strany DO SVĚTA. Závěrečný graf MŮJ DŮM MŮJ HRAD z tematické kapitoly o globální ekonomice (2.4) ukazuje sklony politických stran dosahovat domácí výhody na úkor jiných zemí a jejich ambice na změny mezinárodních ekonomických pravidel. Metodika a tabulky s číselnými údaji (včetně slovního hodnocení) jsou součástí přílohy této studie. Graf 2: Globální analýza a odpovědnost ČR v oblasti rozvojové spolupráce
56
SZ věnuje rozvojové spolupráci a globálním tématům zdaleka nejvíce prostoru, jako jediní se hlásí k navyšování výdajů a koherenci evropských politik. Sociální demokraté dobře pojmenovávají rozvojové výzvy současného světa, chtějí být aktivní v mezinárodních organizacích, ale jsou málo konkrétní. ODS věnuje rozvojové spolupráci i lidským právům ve svém programu poměrně hodně prostoru, proto v tomto srovnání vychází o něco lépe než TOP 09, VV a KDU-ČSL. Obsahově se však program těchto stran příliš neliší – na rozvojovou spolupráci hledí z úzce ekonomického pohledu a pomoc chudým zemím často zaměňují s bojem za lidská práva, což je tradiční téma české diplomacie. Komunisté a zemanovci se k rozvojové spolupráci nevyjadřují.
Graf 3: Globální analýza a odpovědnost ČR v oblasti změn klimatu a energetiky
57
Příliš nepřekvapí, že lídrem v klimatických otázkách je Strana zelených. Co naopak překvapivé je, že se na tomto tématu stírá klasické dělení na pravici a levici. Jak ČSSD, tak TOP 09 zaujímají relativně progresivní přístup. KDU-ČSL sice vnímá globální rozměr klimatických změn, avšak toto vědomí se nepromítá do přijetí širší zodpovědnosti. KSČM s globálním rozměrem nepracuje a SPOZ téma zcela pomíjí, stejně jako VV. ODS téma sice reflektuje, ale nepříliš silně. V energetických programech vnímá globální rozměr zejména SZ a ČSSD, stejně jako SPOZ, jejíž program jinak žádný mezinárodní přesah nenabízí. Naopak strany jako ODS, KDU-ČSL, TOP09 a VV se veskrze neliší ve svém důrazu na energetickou spolupráci a nezávislost výhradně na úrovni Evropské unie. KSČM, podobně jako v případě změn klimatu, nereflektuje mezinárodní rozměr, dokonce ani ten evropský. Graf 4: Globální analýza a odpovědnost ČR v oblasti potravinové krize, obchodní
58
Ze srovnání vycházejí opět nejlépe zelení, přestože ani oni nedosáhli na maximální počty bodů. Jejich program je však pevně zasazen do globálního a evropského kontextu, není sebestředný, všímá si souvislostí a problémů mimo hranice ČR. Relativně dobrý výsledek ODS a TOP 09 je především důsledkem toho, že kritizují exportní zemědělské dotace, které prohlubují problémy rozvojového světa. Přestože sociální demokraté a lidovci přicházejí s řadou zajímavých myšlenek, tak jejich programům schází větší globální odpovědnost a v případě ČSSD i určitá myšlenková konzistentnost. Průměrný výsledek také souvisí s tím, že se ve svých programech zaměřují téměř výlučně na zájmy domácích zemědělců. Věci veřejné volají po reformě Společné zemědělské politiky EU, jinak se tématu příliš nevěnují. Jakákoliv ambice řešit jiné než domácí problémy chybí programům KSČM a SPOZ, proto toto srovnání uzavírají.
Graf 5: Globální analýza a odpovědnost ČR v oblasti v oblasti globální ekonomiky a reflexe ekonomické krize
59
Zelení jako jediní přicházejí s ambiciózní vizí nové ekonomiky, která je postavená na principech trvalé udržitelnosti, a jejich program má největší mezinárodní přesah, což je důvodem toho, že v tomto srovnání vítězí. Dobrou analýzu příčin krize nabízejí i lidovci, bohužel nepřicházejí s žádným progresivním řešením. VV žádné zamyšlení důvodů hospodářské krize nenabízejí, ale body získávají za relativně velký mezinárodní přesah jejich programu. Sociální demokraté zaujali podporou iniciativ vedoucích k omezení daňových rájů, přestože jinak jejich ekonomický program postrádá mezinárodní rozměr. ODS i TOP 09 jsou zcela zahleděny do domácích problémů a jejich programům schází nějaká progresivní mezinárodní iniciativa - sázejí na obchodní liberalizaci a obhajobu národních zájmů. Podporu regulaci finančního sektoru vyjadřují komunisté, proto se tentokrát odpoutali od SPOZ, kteří podobné ambice nemají.
Graf 1: Okno do světa českých politických stran
60
Celkově je z grafu OKNO DO SVĚTA možné odvodit několik obecnějších postřehů o českých politických stranách. Je z něj patrné, že: •
Rozhodně neplatí, že levicové strany pociťují větší globální odpovědnost než strany pravicové (TOP 09 se umístila na třetím místě, zatímco KSČM až na místě posledním). Ba co víc, ve většině zkoumaných ohledů rozdělení stran na pravici a levici nehraje roli.
•
Většina stran vykazuje větší povědomí i míru zodpovědnosti u globálních problémů, u nichž již panuje určitá mezinárodní shoda na přístupu a které jsou vysoko na mezinárodní agendě (klimatické změny a rozvojová spolupráce).
•
U většiny stran slova předhánějí činy – jejich globální analýza je u většiny témat přesvědčivější než jejich politická vůle s nimi něco dělat a nabídka konkrétních řešení.
61
•
Mezi velikostí stran a jejich globální analýzou či zodpovědností není žádný vztah (ačkoliv mají zcela jiné odborné zázemí, malá SZ se vyznačuje vysokou mírou globální angažovanosti, zatímco velká ODS je silně orientovaná na národní zájmy).
Graf 6: MŮJ DŮM, MŮJ HRAD – otevřenost ekonomiky a míra ochoty ke změnám mezinárodních ekonomických pravidel
Graf MŮJ DŮM MŮJ HRAD ukazuje jednak, do jaké míry mají strany ambice na systémové změny mezinárodních ekonomických pravidel, jednak do jaké míry jsou ochotné dosahovat domácí výhody na úkor jiných zemí. A hlavně, zda ty strany, které mají v ČR potřebu upravovat ekonomická pravidla, se o to snaží i na mezinárodním poli. Vyplývá z něj několik zajímavých závěrů: •
O systémové mezinárodní ekonomické změny usilují jen dvě strany, je však mezi nimi diametrální rozdíl, KSČM chce provádět národní revoluční změny směrem zpět k něčemu, co už tu bylo, SZ usiluje o odborný a demokratický mezinárodní konsensus na změně globálních pravidel.
•
Zatímco dvě největší strany se příliš neliší svými malými ambicemi (ČSSD je o něco progresivnější) měnit ekonomická pravidla, zásadně se liší svou konzistentností. Zatímco ODS prosazuje volný trh, rovný přístup a minimální regulaci na národní i mezinárodní úrovni, ČSSD
62
nemá problém těžit z liberalizovaného mezinárodního obchodu a přitom omezovat konkurenci doma. •
Ve stejném gardu se nachází i TOP09 a zemanovci. Trochu překvapivě velmi konzervativní stranou, co se týče změny ekonomických pravidel, a zároveň stranou, která buduje doma nejvíce odlišný svět od toho za hranicemi, je KDU-ČSL.
Na rozdíl od předchozího grafu (OKNO DO SVĚTA) se v tomto jasně vyděluje důsledná pravice (v tomto smyslu se SZ) se světonázorem, který prosazuje doma i za hranicemi, od nedůsledné levice (v tomto smyslu s KDU-ČSL), která své ideje prosazuje pouze doma.
63
4. ZÁVĚR Analýza programů osmi hlavních politických stran pro volby 2010 potvrdila, že politická scéna ČR začíná zvedat hlavu a nakukovat přes plot české zahrádky. Letmý pohled do politických programů pro volby 2006 naznačuje, že okno českých politiků do světa se pomalu zvětšuje. Je to však proces velmi opatrný a omezený. Čeští politici se stále spíše soustředí na okopávání vlastních záhonků a svět za plotem je začíná zajímat až ve chvíli, kdy ovlivňuje naši vlastní úrodu. A známek, že jsou ochotní pohlédnout do temnějších koutů, tj. na škodlivé dopady českého chování v zahraničí, je méně než šafránu. Globální rozměr je přítomen značně nerovnoměrně jak v různých tématech, tak u různých politických stran. Shrňme si nejprve jedno a pak druhé. Povědomí o globálních souvislostech se zřetelně usadilo všude za plotem české zahrádky, kde politici spatřují národní zájem: v diskusích o hospodářském růstu, energetice i zemědělství. V podstatě se ale zahraniční zájem týká jen dvou oblastí: české prosperity a bezpečnosti. Ekonomická politika je v době globalizace napříč politickým spektrem jasně proexportní, značná shoda panuje o potřebě konkurenceschopnosti i u českého zemědělství. Ani globální finanční a ekonomická krize však do stranických programů nevnesla příliš pochyb o tom, jak bezpečný je model prosperity, která je tak silně závislá na globální ekonomice. Do politických postojů k energetické politice se silně promítají nejen bezpečnostní obavy z vlivu Ruska, z rostoucích cen a klesající dostupnosti neobnovitelných zdrojů, ale stále víc také zodpovědnost za emise skleníkových plynů. I mezi většími stranami se ovšem liší názory na to, jak ekonomická by měla být česká energetika, tj. zda má být i zdrojem exportních příjmů a co opravdu stojí různé druhy energie. Globální povědomí však není totéž co rozvojové povědomí. Rozvojové souvislosti se netěší ani takové pozornosti jako ohledy environmentální, přestože u globálních problémů se rozdíly v tom, co je záležitost ekologická a co rozvojová, stále více stírají. Problematiku rozvojových zemí vnímá většina politických stran v lepším případě jako oblast, kterou ošetřuje rozvojová pomoc ČR, v horším případě jako nepříliš významnou podmnožinu zahraniční politiky či dokonce jen jako boj za lidská práva. Je až příliš patrné, že většina stran si myslí, že u svých voličů rozvojovou problematikou žádné body nezíská. Za těmi pár zmínkami o chudších zemích jinde ve stranických programech pak většinou není těžké vytušit zájem ekonomický (suroviny, nové trhy či nová konkurence) anebo bezpečnostní obavu (nestabilita, konflikty, migrace). V jiných kapitolách svých programů strany rozvojové souvislosti prakticky nezmiňují. A tak zjevná vazba klimatických změn na problémy rozvojových zemí kupříkladu není pro většinu stran faktorem při rozhodování o české energetice. I z rozvojového hlediska relativně zodpovědný přístup českých politiků k prevenci klimatických změn(alespoň co se týče prohlášení v některých programech), tedy tlak na transformaci směrem k úsporné, nízkouhlíkové ekonomice, vyplývá spíše z toho, že v tomto případě jdou české bezpečnostní a ekonomické zájmy stejným směrem jako zájem chudých populací světa (a zájem environmentální). Jak se snažila analýza volebních programů objasnit, tyto zájmy však zdaleka nejdou stejným směrem ve všech případech. Na rozdíl od energetické bezpečnosti (pomineme-li některé dílčí 64
problematické nástroje, jako jsou biopaliva) u bezpečnosti potravinové většina českých politiků usiluje i o řešení, která jdou na úkor chudých populací globálního Jihu. V okamžiku, kdy ve snaze o naši potravinovou bezpečnost produkuje české zemědělství více potravin, než spotřebujeme, a chudí farmáři v rozvojových zemích se (kvůli mezinárodním obchodním dohodám či špatným vládám) nemohou bránit dovozu těchto českých či evropských přebytků, ohrožujeme jejich potravinovou bezpečnost. Pokud nadprodukci nebo dokonce vývozu českých potravin pomohly jakékoliv dotace, prohřešujeme se navíc proti pravidlům obchodního fair play. Pokud se jedná o velkoplošnou industrializovanou produkci, prohřešujeme se většinou i proti naší krajině a přírodě. Příspěvek k hladu v Africe je však cenou i za exportní příjmy z globálního prodeje zcela nedotovaných či ekologických českých potravin, kdykoliv jsou levnější než produkce afrického farmáře, který nemá jiný zdroj obživy. Nejenže tlak na další liberalizaci zemědělského obchodu chudých zemí pak není řešením, nýbrž je prohloubením chudoby. I férový ekonomický zájem českých agrárníků se bohužel dostává do rozporu se zájmem rozvojovým.
ZBYTEČNÉ KONFLIKTY HODNOT Soudě podle volebních programů většina politických stran si těchto souvislostí není zcela či vůbec vědomá. Je otázkou, zda by se ale čeští politici snažili škodlivého chování ČR vyvarovat, i pokud by o něm jasně věděli. Mezinárodní obchodní pravidla totiž považují takový zisk za legální. Agrární export to staví do podobného politického, resp. morálního dilematu jako zbrojařský průmysl – pokud neprodáme my, prodá někdo jiný. Kromě toho řada vlád chudých zemí takové dovozy vítá, i když poškozují jejich venkovské obyvatelstvo (zlevňují jídlo městské populaci). Mohou političtí zástupci českých občanů vlastně aktivně napomáhat tomu, aby pracovní místa a daně získala jiná, konkurenční země? Možná i proto se stranické analýzy podobným rozvojovým aspektům ve svých programech raději vyhýbají. Ke konfliktu hodnot lze ale v politice přistupovat různě: Nejčastěji politici vybírají menší zlo (bližší domácí košile než rozvojový kabát). Při odpovědnějším přístupu lze újmu kompenzovat (např. navýšit rozvojovou pomoc do zemědělství či vydělit nové finance na adaptace chudých zemí na změny klimatu). Nevyřčeným předpokladem jak pragmatické, tak morální odpovědi ovšem je, že s daným konfliktem hodnot (např. domácích vs. rozvojových, ekonomických či ekologických zájmů) nelze nic dělat. Při pohledu z jiného úhlu se ale nezřídka jedná o zájmy komplementární, spíše než konkurenční. Jejich konflikt může být zbytečný. V takovém případě se nabízí ještě přístup třetí, systémová změna. Je morální a zároveň pragmatický, protože usiluje o změnu pravidel hry ke všeobecnému prospěchu. Pokud české ekonomické zájmy – zaměstnanost občanů, zisky českých firem a státu - stojí i na produkci, která jinde (farmářům v chudých zemích) či jindy (změny klimatu) škodí, pak řešením není negativní (vedlejší) dopady bagatelizovat, masivně přerozdělovat či regulovat, ani ekonomický růst ostrakizovat. Nejlepším řešením často může být změnit ekonomické pobídky. Tedy českou ekonomiku postavit tak, aby s hospodářským růstem přibývalo práce, příjmů a daní spojených s produkcí skutečných, potřebných a širších hodnot.
65
Zní to jako utopie? Při pohledu na většinu českých stranických vizí, kterými především by politické programy do dalšího volebního období měly být, ano, i když právě ve stanovování systémových pravidel spočívá jeden důležitý úkol politiky. Ve skutečnosti už k takové politické redefinici ekonomiky dochází. Nejpatrnější je právě ve vztahu ke změnám klimatu. Produkce skleníkových plynů, jejíž environmentální náklady dlouho stály mimo ekonomické rozhodování, postupně dostává účetní hodnotu. Ať už firmy tratí na uhlíkové dani, anebo jsou motivovány prostřednictvím trhu s emisními povolenkami investovat do čistějších technologií, ekologické (a rozvojové) se stává ekonomickým, chování podnikatelských subjektů se mění a trh začíná jednu důležitou hodnotu utvářet a přestává ničit. Jistě není zcela vyhráno a tato transformace má spoustu dílčích zádrhelů, jak ukazují i mezinárodní klimatická jednání. Rozvíjející se klimatická opatření však ukazují, že nesmiřitelné konflikty, v tomto případě mezi ekologií a ekonomikou, lze reálně řešit.. Většina globálních či společenských problémů na podobné systémové řešení, či alespoň pokus o něj, stále čeká. Pragmatické i morální přístupy se vyčerpávají. Negativní dopady (externality) nelze do nekonečna zametat pod koberec. A kompenzace často problém pouze odloží a neefektivně pohlcují veřejné zdroje, které by se daly použít konstruktivněji. V éře silné globální ekonomické propojenosti a „ekonomizace mezinárodních vztahů“ stojí za pokus nejprve internalizovat maximum externalit, než politici přistoupí k jiným, často méně účinným a méně žádoucím formám regulace. Většina českých politických stran však ani nepřipouští, že v reformě globální ekonomiky může spočívat společný klíč k řadě nejen mezinárodních, ale též domácích problémů. Je to i případ světového hladu a národního zemědělství. Redefinice obchodních pravidel by mohla pomoci oddělit řešení jednoho od řešení druhého. Nejde o návrat k protekcionismu, ale zdravou a kritickou úvahu nad tím, jaký obchod na jaké úrovni přináší nejlepší výsledky v různých důležitých ohledech. Není to lehký úkol. Ani země s vysokou mírou rozvojové zodpovědnosti nemají zcela přesvědčivou strategii, jak v otevřené společnosti (a ekonomice) zajistit, aby domácí zemědělské přebytky, nezbytné pro národní potravinovou bezpečnost, nepomáhaly snižovat globální ceny. Nicméně se zdá, že ve všeobecném zájmu (v bohatých i chudých zemích) je změnit v zemědělství cenové pobídky na přechod od velkoplošné, průmyslové produkce na vývoz směrem k drobnější, ale pestřejší, pružnější a bezpečnější ekologické produkci pro obživu a ekonomický rozvoj venkova. I v této transformaci má svou roli jak trh, tak regulace. V české politické a veřejné debatě je vnímání trhu a regulace často zbytečně vyhrocené, až pejorativní. I konflikt mezi nimi je, zdá se, často zbytečný a umělý. Ostatně to trefně dokládá program TOP09: „čím svobodnější trh, tím přísnější musí být pravidla“. Mnohá pravidla nelze změnit politickým rozhodnutím na národní úrovni, natož pak pravidla globální ekonomiky. Cílem každého volebního programu je pochopitelně především vymezit se vůči stranickým oponentům v národní politické soutěži. V konstruktivní a odpovědné politice by však princip konkurence měl být vyvážen principem spolupráce. A to jak na národní, tak na mezinárodní úrovni. V české politice spolupráce stran na klíčových národních reformách, jako jsou penzijní, zdravotní či školská reforma, povážlivě vázne. Není divu, že české strany nehýří snahou aktivně se zapojit do mnohem složitějších reformních procesů na mezinárodním poli. Kultura nadstranického dialogu a spolupráce na strategických (systémových) národních reformách by jistě zvýšila šance na zapojení ČR do globálních reforem.
66
STRANICKÁ ÚSTRANÍ Jak si tedy české politické strany stojí při pohledu na jejich globální zodpovědnost a snahu o zohlednění širších, zejména rozvojových hodnot? Pravicové strany obhajují hospodářský model, který sice férově nabízí rovné podmínky všem zemím, ale je příliš omezený na to, aby účinně pomohl vyřešit mnoho z klíčových globálních problémů, včetně problémů chudých zemí či Česka. ODS a TOP 09 lákají voliče na domácí ekonomické reformy, ale bez ambice na zásadnější změnu mezinárodních ekonomických pravidel, které tak silně formují českou ekonomiku. Levicová ČSSD i středová KDU-ČSL se sice hlásí ke snaze zohlednit v ekonomice i další hodnoty, ale bez ambice učinit tak i pro rozvojový svět. Ačkoliv sbírají v analýze více bodů za konkrétní příspěvky k řešení dílčích globálních problémů, propadají svou politikou dvojího metru v ekonomice. KSČM pak nejenže nabízí program s nejmenší globální odpovědností (spolu s SPOZ, kterou je v daných tématech těžké vůbec nějak analyzovat), ale její reformní snahy vychází z ideologie, u níž stále není zřejmé, zda vždy počítá s jejich demokratickým prosazováním. Strana Věci veřejné nestaví na žádné známé myšlenkové tradici. Na malou a poměrně novou stranu ve svém programu ukazuje slibný zájem o globální témata i snahu o vlastní zodpovědný přístup, ale své pozice k většině analyzovaných otázek stále hledá. S výjimkou SZ tak globální odpovědnost většiny českých stran na levé či pravé části spektra nezahrnuje dnes tak klíčovou ekonomickou dimenzi. Tato analýza ukázala, že u vybraných, ale klíčových domácích problémů s dopadem na chudé země – schizofrenní tlak na exportní konkurenceschopnost zemědělství či preference pro rychlý růst ekonomiky stůj co stůj, spíše než snaha o redefinici hospodářského růstu, k jaké, zdá se, dochází v rámci klimatické politiky – se stírají rozdíly nejen mezi pravicí a levicí, ale v podstatě u nich na české parlamentní půdě neexistuje politická konkurence. Všechny spojuje silná podmíněnost pravidly globální ekonomiky. Při absenci alternativních přístupů ale řada důležitých ekonomických debat v parlamentu, ani v českém veřejném prostoru neprobíhá. Zelení se zdaleka nevyjadřují ke všem klíčovým aspektů globální a rozvojové problematiky zkoumaným v této studii. Důslednější analýza programových pozic SZ by velmi pravděpodobně odhalila ne zcela promyšlené či obtížně realizovatelné návrhy v těch oblastech, kde svou pozici mají. Schopnost SZ je prosadit je bezesporu velmi nízká. Dostávají však celkově nejlepší vysvědčení hlavně proto, že přicházejí s nejpropracovanější vizí světa (a ČR v něm), snaží se zohledňovat nejširší škálu hodnot, hledat neotřelé způsoby jejich naplnění a zvedají svůj hlas (často jediný a opoziční) vyzývající k diskusi o složitých, citlivých, ale důležitých tématech, kterým se ostatní strany vyhýbají.
67
5. POUŽITÉ ZDROJE Česká strana sociálně demokratická. Program změny a naděje [online]. c 2010a, poslední revize květen 2010. Dostupné z: < http://www.cssd.cz/soubory/ke-stazeni/volebni_program_velky.pdf >. Česká strana sociálně demokratická. Oranžové knihy [online]. c 2010b, poslední revize květen 2010. Dostupné z: < http://www.cssd.cz/volby/oranzove-knihy/ >. Křesťanská a demokratická unie – Československá strana lidová. Volební program 2010-2014 [online]. c2010, poslední revize květen 2010. Dostupné z:
. Komunistická strana Čech a Moravy. Otevřený volební program KSČM pro volby do PS PČR 2010 [online]. c2010, poslední revize květen 2010. Dostupné z: . Občanská demokratická strana. Řešení, která pomáhají [online]. c2010, poslední revize květen 2010. Dostupné z: Strana Práv Občanů - Zemanovci. Programové prohlášení Strany Práv Občanů Zemanovci [online]. c2010a, poslední revize květen 2010. Dostupné z: Strana Práv Občanů - Zemanovci. Stanoviska SPOZ [online]. c2010b, poslední revize květen 2010. Dostupné z: < http://www.spoz.cz/index.php/stanoviska > Strana zelených. Volební program Strany zelených [online]. c2010, poslední revize květen 2010. Dostupné z: < http://www.zeleni.cz/underwood/download/files/sz-volebni-program-2010.pdf > TOP09. Volební program TOP09. [online]. c2010, poslední revize květen 2010. Dostupné z: Věci veřejné. Politický program. [online]. c2010, poslední revize květen 2010. Dostupné z:
68
6. PŘÍLOHY METODOLOGIE V závěrečném hodnocení programů jednotlivých politických stran se zaměřujeme na hodnocení dvou vlastností české politiky, jež považujeme za důležité v souvislosti se čtyřmi oblastmi hodnocenými v předchozích kapitolách. V prvé řadě se jedná o (ne)schopnost českých politických stran dohlédnout za hranice České republiky, která se odráží zejména v tom, zda jsou politické strany schopny reflektovat domácí problémy ve světle globálního dění. Druhou (ne)schopností, je míra, s níž se politické strany hlásí k odpovědnosti za řešení rozvojových problémů. Programy vybraných politických stran proto hodnotíme na základně následujících dvou souhrnných kritérií, která jsme definovali tak, aby odrážely obě z výše popsaných (ne)schopností: •
Kritérium 1: Míra provázanosti témat s globálním kontextem se zaměřuje na hodnocení programů politických stran z hlediska toho, do jaké míry strana akcentuje globální rozměr témat, která jsou v této studii analyzována, a zda vnější rozměr těchto témat interpretuje spíše jako „propojenost“, nebo závislost ČR na okolním světě. Dále toto kritérium zohledňuje, zda program reflektuje provázanost domácí s evropskou/globální úrovní, popřípadě, zda strana představuje roli, pozici či vizi ČR, která by nebyla zaměřena na zvládání problémů pouze na domácí, ale i mezinárodní/globální úrovni.
•
Kritérium 2: Míra odpovědnosti ČR za řešení/zvládání globálních problémů se soustředí na to, do jaké míry politické strany ve svých programech volí proaktivní přístup ČR k řešení „globálních“ problémů (do jaké míry je snížení negativních dopadů na chudé komunity v rozvojových zemích cílem a do jaké míry vedlejším produktem navrhovaných řešení). Rovněž se zaměřuje na to, do jaké míry stranický program zohledňuje i jiné než české ekonomické a politické zájmy, respektive jak moc zohledňuje dopady navrhovaných politik/řešení mimo hranice ČR (například tím, že navrhují inovativní prvky, které snižují negativní dopady na chudé komunity v rozvojových zemích).
Míra naplnění výše uvedených kritérií v programech jednotlivých stran je zhodnocena v následujících tabulkách (1-4). Slovní hodnocení, byť je vzhledem ke kvalitativní povaze této studie vhodnější, jsme pro srovnání programů jednotlivých politických stran doplnili i číselným hodnocením od 1 do 10. Na základě uvedených číselných hodnot vznikl závěrečný diagram (viz graf č. 6 Okno do světa). Tento diagram je rozdělen na čtyři sektory podle oblastí, které byly v této studii analyzovány. Tedy na (I) změny klimatu a energetika, (II) potravinová krize, obchodní liberalizace a zemědělství, (III) globální ekonomika a reflexe ekonomické krize, (IV) rozvojová spolupráce. Horizontální osa znázorňuje míru provázanosti tématu s globálním kontextem, vertikální osa znázorňuje míru odpovědnosti ČR za řešení/zvládání globálních problémů. Politické strany byly umístěny do jednotlivých sektorů podle přidělených číselných hodnot v jednotlivých tabulkách. Čím je plocha po 69
propojení bodů ve všech čtyřech sektorech větší, tím více daná politická strana akcentuje globální rozměr daného tématu a její odpovědnost navrhovaných vůči chudým komunitám se zvyšuje. Souhrnné tabulky, na jejichž základě byl vytvořen zmíněný graf č. 6 Okno do světa, jsou uvedeny již jako součást tematických kapitol. Zde jsou uvedeny znovu, společně se zdrojovými tabulkami, které poskytnou podrobnější pohled na analyzované části stranických programů.
SOUHRNNÉ TABULKY Tabulka 1: Globální analýza a odpovědnost ČR v oblasti rozvojové spolupráce POLITICKÁ STRANA ČSSD KDU-ČSL KSČM ODS
SPOZ SZ
TOP 09 VV
GLOBÁLNÍ KONTEXT (kritérium 1) Dobrá analýza globálních hrozeb, chybí návrh řešení. EU jako pevnost, prosazování křesťanských hodnot. Nízký, některé dílčí problémy pojmenovány. Obava z ohrožení kulturní identity, rozvojová spolupráce jako samostatné téma. Žádný. Dobrá analýza, návrhy řešení, koherence politik. Orientace na domácí problémy, obchod místo charity. Malá provázanost s mezinárodním prostředím, dílčí trendy pojmenovány, ekonomický přístup.
ODPOVĚDNOST ČR (kritérium 2) Aktivní role v mezinárodních organizacích. ČR jako odpovědný spojenec.
Ad 1 (1-10)
Ad 2 (1-10)
6
6
5
5
2
2
6
6
1
2
9
9
5
5
4
5
ODPOVĚDNOST ČR (kritérium 2) Požaduje vyšší zodpovědnost Evropy při zajišťování globální bezpečnosti a hledání odpovědí. Evropa ekologicky odpovědná, „zelený“ růst. Orientace spíše na ochranu občanů EU než vnější zodpovědnost.
Ad 1 (1-10)
Ad 2 (1-10)
6
7
6
3
Dopady změn klimatu v zahraničí
1
1
Nezasahování do záležitostí suverénních států, důraz na OSN. Důraz na lidská práva, mezivládní spolupráce. Dodržování mezinárodních závazků. Aktivní přístup, důraz na EU, navyšování prostředků na rozvojové spolupráce. ČR jako odpovědný spojenec. Dodržování mezinárodních závazků, proevropský přístup.
Tabulka 2: Globální analýza a odpovědnost ČR v oblasti změn klimatu a energetiky POLITICKÁ STRANA ČSSD
KDU-ČSL
KSČM
GLOBÁLNÍ KONTEXT (kritérium 1) Klimatické změny a energetická bezpečnost zařazeny mezi hlavní výzvy, krizové jevy a bezpečnostní rizika současného světa. Změny klimatu označeny jako největší globální hrozba, přesto je však program, podobně jako v energetice, orientován spíše na domácí a zejména evropský rozměr. Explicitně nepracuje s globálním
70
rozměrem, lze vnímat spíše důraz na domácí situaci. ODS
SPOZ
SZ
TOP 09
VV
Zabývá se spíše dopady změn klimatu v ČR. Vnímá pozitivně spolupráci EU v energetické oblasti. Klimatické změny zcela pomíjí. Energetika zasazena do globálního kontextu, např. dopady podpory biopaliv na nejméně rozvinuté země. Zasazení do mezinárodního kontextu jak v klimatické, tak energetické politice, reflexe klimatického vyjednávání, výslovné zmínky o rozvojových zemích. Reflektuje zahraničněpolitický kontext ochrany životního prostředí a klimatické politiky. Energetická politika orientována výrazně proevropsky. Klimatické změny pomíjí. Vnímá roli EU v energetické spolupráci.
jasně nereflektuje, energetická politika pojata bez vazeb na EU a mezinárodní společenství. Přesvědčena, že ČR nemůže v globálním měřítku změny klimatu ovlivnit, přesto vyzývá k odpovědnosti. Konstatuje, že v energetice jde o udržitelný růst ČR, EU i celé světové populace, avšak přihlášení k zodpovědnosti nepříliš jasné a cílené. Podpora pro brzké přijetí globální dohody (UNFCCC), navýšení prostředků zahraniční rozvojové spolupráce (ZRS), přístup k energii jako součást ZRS. Vazba na EU a přijetí související, avšak blíže nespecifikované, odpovědnosti vůči rozvojovým zemím. Posílení nezávislosti EU v energetice. Program se věnuje zejména posílení nezávislosti EU.
3
4
4
2
8
8
6
7
3
3
Tabulka 3: Globální analýza a odpovědnost ČR v oblasti potravinové krize, obchodní a zemědělské politiky POLITICKÁ STRANA ČSSD
KDU-ČSL
KSČM
GLOBÁLNÍ KONTEXT (kritérium 1) Globální problémy (včetně nedostatku pitné vody a potravin), které strana zmiňuje v zahraničněpolitické části, nejsou v části věnované zemědělství již vůbec reflektovány a svět mimo EU se objevuje pouze jako případný adresát českého exportu. Kontext maximálně evropský. Potravinová bezpečnost a řada sympatických opatření (návrhů) vztažena jen na české prostředí.
Zemědělství jako téma pouze v lokálním a evropském měřítku. Svět mimo hranice EU jako prostor pro export.
ODPOVĚDNOST ČR (kritérium 2) Odpovědnost za globální problémy přenáší spíše na bedra EU, i když v rámci ní by ČR měla hrát aktivní roli. Konkrétně v zemědělství přináší myšlenku potravinové bezpečnosti a soběstačnosti, ale jen pro ČR. Hájí především zájmy českých zemědělců a exportérů. Kromě prosazování lidských práv do obchodních smluv a podílu ČR na snižování emisí skleníkových plynů (což se zemědělskou politikou do jisté míry souvisí) se KDU-ČSL k řešení globální ani evropské agendy příliš nehlásí a hájí hlavně domácí zájmy. V oblasti zemědělství a zemědělského obchodu hájí čistě domácí zájmy.
Ad 1 (1-10)
Ad 2 (1-10)
4
4
3
3
2
1
71
ODS
Globální rozměr pouze z hlediska světového obchodu. Svět za hranicemi EU jako konkurenční prostředí, se kterým musíme držet krok. Výslovně zmíněn problém exportních dotací, které podle ODS prohlubují problémy rozvojového světa. Řeší pouze českou pozici v rámci evropského trhu. Svět za hranicemi EU v programu neexistuje. Objevuje se pochopení pro provázanost především evropské zemědělské a obchodní politiky s rozvojem chudých zemí.
SPOZ
SZ
TOP 09
VV
Širší kontext pouze v zahraničněpolitické části v podobě pomoci rozvojovým zemím odstraněním obchodních překážek. Zemědělská část jinak čistě lokální. Hlásí se k EU a k jednotnému přístupu ke třetím zemím. Okolní svět zajímavý pouze z hlediska ekonomické spolupráce.
Hlásí se k odpovědnosti za řešení nerovnosti mezi starými a novými členskými státy EU, za změnu struktury evropských dotací. V globálním měřítku chce přispět k další liberalizaci agrárního obchodu. Chybí jakákoli ambice řešit jiné než ryze domácí problémy. Akcentuje odpovědnost ČR při reformě mezinárodních institucí ve prospěch chudých zemí, stejně tak úlohu ČR při formulování společné zemědělské politiky EU, která by neohrožovala životní prostředí a ekonomiky ostatních států. Hlásí se k odpovědnosti související s pomocí rozvojovým zemím (není ale konkrétní) a k úsilí o liberalizaci trhu, což je podle TOP09 nejúčinnější forma pomoci chudým zemím. Odpovědnost ČR v prosazení nové zemědělské politiky EU bez zbytečné byrokracie.
5
4
2
1
8
8
4
4
3
3
Tabulka 4: Globální analýza a odpovědnost ČR v oblasti globální ekonomiky a reflexe ekonomické krize POLITICKÁ STRANA ČSSD
KDU-ČSL KSČM
ODS
SPOZ SZ
TOP 09
GLOBÁLNÍ KONTEXT (kritérium 1) Strana se příliš nezabývá příčinami ani mezinárodními souvislostmi hospodářské krize. Kritika zvyšování konzumu a života na dluh. Snaha o omezení závislosti české ekonomiky na zahraničním kapitálu. Hospodářské oživení závisí především na vývoji v okolních zemích. Orientace čistě na domácí problémy. Vize nové ekonomiky postavené na principech trvalé udržitelnosti. Orientace na domácí obnovení
ODPOVĚDNOST ČR (kritérium 2) Podpora iniciativ vedoucích k omezení daňových rájů. Podpora ekonomické diplomacie a stávající obchodní politiky. Podpora regulace finančního sektoru, přesměrování obchodních vazeb k rychle rostoucím zemím. Důraz na liberalizaci světového obchodu, prosazování vlastních zájmů. Minimální, vyplývající z členství v mezinárodních organizacích. Podpora hledání nových pravidel pro finanční sektor a reformy mezinárodních finančních institucí. Skeptický postoj k mezinárodní
Ad 1 (1-10)
Ad 2 (1-10)
5
6
6
3
3
3
5
3
1
2
8
9
4
4
72
VV
hospodářského růstu, malý mezinárodní přesah. Ekonomický program má jistý mezinárodní přesah.
finanční koordinaci. Podpora jednotného vystupování EU v mezinárodních finančních institucích, dodržování standardů při obchodní výměně.
6
5
ZDROJOVÉ TABULKY Tabulka 5: Globální analýza a odpovědnost ČR v oblasti rozvojové spolupráce (rozvojová spolupráce v programu ano/ne) POLITICKÁ STRANA ČSSD KDU-ČSL KSČM ODS SPOZ SZ TOP 09 VV
GLOBÁLNÍ KONTEXT (kritérium 1) Ano Ne Ne Ano Ne Ano Ne Ne
ODPOVĚDNOST ČR (kritérium 2) Ne Ne Ne Ano Ne Ano Ano Ne
Ad 1 (1-10) 10 1 1 10 1 10 1 1
Ad 2 (1-10) 1 1 1 10 1 10 10 1
Tabulka 6: Globální analýza a odpovědnost ČR v oblasti rozvojové spolupráce (potřeby chudých vs. ekonomické zájmy ČR) POLITICKÁ STRANA ČSSD KDU-ČSL
KSČM
ODS
SPOZ SZ
TOP 09
VV
GLOBÁLNÍ KONTEXT (kritérium 1) Důraz na rozvojovou pomoc při zvládání krizí. Prosazování křesťanských hodnot.
Klíčová role OSN.
Podpora českých subjektů, které se ucházejí o zakázky v tendrech, které jsou vyhlašovány Evropskou komisí. n/a Požadavek na koherenci politik, tak aby byly souladu s rozvojovými cíli a rozvojovým zemím neškodily. Obchod místo charity, odbourávání bariér v přístupu na trhy. Vzájemně výhodná ekonomická spolupráce.
ODPOVĚDNOST ČR (kritérium 2) Aktivní role v mezinárodních organizacích. Důraz na hospodářské zájmy, není zmínka přímo o rozvojové spolupráci. Důraz na hospodářské zájmy, není zmínka přímo o rozvojové spolupráci. Koncepce rozvojové spolupráce má odrážet politické a ekonomické zájmy ČR.
Ad 1 (1-10)
Ad 2 (1-10)
5
5
5
1
5
1
1
1
n/a Bilaterální ODA na boj proti chudobě, nikoliv na podporu exportu. Motivem pro poskytování rozvojové pomoci je posilování pozice ČR. Důraz na hospodářské zájmy, není zmínka přímo o rozvojové spolupráci.
1
1
10
10
1
5
1
1
73
Tabulka 7: Globální analýza a odpovědnost ČR v oblasti lidských práv. POLITICKÁ STRANA ČSSD
KDU-ČSL
KSČM ODS
SPOZ SZ
TOP 09
VV
GLOBÁLNÍ KONTEXT (kritérium 1) Nikomu nelze nutit svou kulturu ani někam dovážet pravidla, která tam zásadně mění a omezují chování lidí. Požadavek, aby EU podmiňovala dojednané obchodní smlouvy dodržováním lidských práv. Nevměšování do záležitostí ostatních států. Kritika zvyšující se tolerance k porušování základních lidských práv a svobod. Žádná. Širší koncept lidských práv, důraz na ekonomická, kulturní a sociální práva. Na rozdíl od ODS a KDU-ČSL nejsou kladeny žádné podmínky v souvislosti s obchodními dohodami. Přihlášení se ke konceptu univerzálního charakteru lidských práv.
ODPOVĚDNOST ČR (kritérium 2) Aktivní role v mezinárodních organizacích.
Jedno z témat, na které lidovci vážou rozhodnutí o případné účasti ve vládě. Odmítavý postoj ke konceptu vyvážení lidských práv. Důsledné dodržování lidskoprávního hlediska při vyjednávání s nedemokratickými státy. Dodržování mezinárodních závazků. Neselektivní přístup, důraz na provázanost politik a nepodléhání obchodním zájmům. Podpora demokracie a lidských práv je nezbytnou součástí české zahraniční politiky. Česká diplomacie bude lidská práva prosazovat
Ad 1 (1-10)
Ad 2 (1-10)
6
5
7
7
1
1
7
7
1
2
9
9
5
6
5
5
Ad 1 (1-10)
Ad 2 (1-10)
6
7
7
1
1
1
1
2
Tabulka 8: Globální analýza a odpovědnost ČR v oblasti změn klimatu POLITICKÁ STRANA ČSSD
KDU-ČSL
KSČM
ODS
GLOBÁLNÍ KONTEXT (kritérium 1) Změny klimatu zahrnuty mezi hlavní bezpečnostní rizika dnešního světa. Program však zůstává spíše u dopadů na úrovni ČR. Změny klimatu označeny jako největší globální hrozba, přesto program toto prohlášení blíže nerozvíjí. Explicitně nepracuje s globálním rozměrem, lze vnímat spíše důraz na domácí situaci. Zabývá se spíše dopady změn klimatu v ČR.
ODPOVĚDNOST ČR (kritérium 2) Požaduje vyšší odpovědnost Evropy při zajišťování globální bezpečnosti. Vize Evropy ekologicky odpovědné založené na „zeleném“ rozvoji. Program nereflektuje.
Program nereflektuje.
Přesvědčena, že ČR nemůže v globálním měřítku změny klimatu ovlivnit, přesto vyzývá k odpovědnosti. Nevnímá potřebu
74
SPOZ SZ
TOP 09
VV
Klimatické změny pomíjí. Zasazení do mezinárodního kontextu, reflexe klimatického vyjednávání, výslovné zmínky o rozvojových zemích. Reflektuje zahraničně politický kontext ochrany životního prostředí a klimatické politiky. Klimatické změny pomíjí.
za ochranu klimatu bojovat, preferuje adaptaci. Program nereflektuje. Podpora pro brzké přijetí globální dohody (UNFCCC), navýšení prostředků zahraniční rozvojové spolupráce (ZRS), přístup k energii jako součást ZRS. S ohledem na EU se hlásí k odpovědnosti vůči rozvojovým zemím v oblasti změn klimatu. Program nereflektuje.
1
1
9
9
6
8
1
1
Ad 1 (1-10)
Ad 2 (1-10)
6
7
5
5
1
1
5
5
7
3
7
7
5
5
5
5
Tabulka 9: Globální analýza a odpovědnost ČR v energetickém programu POLITICKÁ STRANA ČSSD
KDU-ČSL
KSČM
ODS
SPOZ
SZ
TOP 09
VV
GLOBÁLNÍ KONTEXT (kritérium 1) Energetická bezpečnost jako jedna z hlavních výzev a rizikových faktorů současného světa. Zdůrazňuje vazbu na EU při zajišťování energetické bezpečnosti, silně vnímá závislost na Rusku. Zmiňuje energetickou bezpečnost, širší kontext energetické politiky program neobsahuje. Zdůrazňuje význam evropské spolupráce, zabývá se potřebou diverzifikovat dodavatele fosilních paliv. Téma zasazeno do širšího globálního kontextu, růst poptávky po energiích, vliv podpory biopaliv na růst cen potravin a dopady na nejméně rozvinuté země. Zmiňuje celosvětový růst poptávky po energiích a tenčící se zásoby, ropný zlom. Plán energetické nezávislosti, snižovat závislost na dovozu ropy a plynu. Program si všímá dodávek – zejména fosilních – paliv od neevropských partnerů. Zdůrazňuje roli EU. Všímá si zejména role EU při
ODPOVĚDNOST ČR (kritérium 2) Podobně jako u změn klimatu požaduje i v oblasti energetické bezpečnosti vyšší odpovědnost na evropské úrovni. Zodpovědnost EU vnímá spíše dovnitř než navenek. EU má chránit především své občany před negativními vlivy globalizovaného světa. Program nereflektuje.
Návrhy směřují zejména k posílení nezávislosti EU. Volá po revizi evropské politiky v oblasti biopaliv, ovšem bez vysvětlení motivů. Zavazuje se bojovat ve prospěch občanů ČR, zodpovědnost navenek není i přes nabídnutý širší rámec výslovně rozvinuta.
Požadavek, aby právo na přístup k energii tvořilo nedílnou součást české ZRS.
Návrhy směřují zejména k posílení nezávislosti EU.
Návrhy směřují zejména k posílení
75
zajišťování bezpečnosti.
energetické
nezávislosti EU.
Tabulka 10: Globální analýza a odpovědnost ČR v oblasti potravinové krize a přístup k mezinárodnímu agrárnímu obchodu POLITICKÁ STRANA ČSSD
KDU-ČSL
KSČM
ODS
SPO
SZ
TOP 09
GLOBÁLNÍ KONTEXT (kritérium 1) Výčet globálních problémů, mezi nimi i nedostatek vody a potravin, dále však již není rozvedeno a nereflektováno v jiných částech programu. Podporuje liberalizaci zemědělského obchodu, proexportní politiku a ochranu před nekvalitní produkcí z třetích trhů. Vše hlavně z hlediska výhod pro ČR. Téma potravinové krize ani mezinárodního agrárního obchodu se v programu nevyskytuje.
Globální kontext obecně chybí. V celém programu se překvapivě ani jednou neobjevuje slovo „liberalizace“, stejně tak se nemluví ani o obchodu v mezinárodním měřítku. Podporuje liberalizaci mezinárodního agrárního obchodu, která by podle ODS měla prospět i rozvojovým zemím (konkrétně zrušení exportních dotací). Problematické aspekty liberalizace obchodu již neřeší. Zaměřuje se výhradně na domácí situaci. Potravinovou krizi nereflektuje, mezinárodní obchod neřeší. Právo na potraviny jako nedílná součást české zahraniční a rozvojové politiky. Obchodní politika konkrétně řešena ve vztahu k problémům rozvojových zemí. Širší kontext pouze v zahraničně politické části v podobě pomoci rozvojovým zemím odstraněním obchodních překážek.
ODPOVĚDNOST ČR (kritérium 2) Řešení globálních problémů obecně přenáší na EU, v níž však má ČR hrát aktivní roli. Konkrétně vztahem mezinárodního obchodu k potravinové situaci v rozvojových zemích se ČSSD nezabývá. Okolní svět je spíše chápán jako trh pro český export. Chce být aktivním členem EU, která podle KDU-ČSL řeší globální problémy (zde ale míněny problémy bezpečnostního rázu). V oblasti obchodu sleduje výhradně české zájmy. Klíčová je pro ni podpora vlastních firem a hledání exportních příležitostí. Program nijak neřeší.
Hlásí se k úsilí podporovat na úrovni EU a Světové obchodní organizace další liberalizaci světového agrárního obchodu.
Program v tomto směru nic nenabízí. Hlásí se k odpovědnosti v zavádění transparentních a spravedlivých pravidel mezinárodního obchodu, k budování odpovědné EU. Hlásí se k odpovědnosti související s pomocí rozvojovým zemím (není ale konkrétní) a k úsilí o liberalizaci trhu, což je podle TOP09 nejúčinnější forma pomoci chudým zemím.
Ad 1 (1-10)
Ad 2 (1-10)
4
3
1
3
1
1
4
4
1
1
8
9
4
5
76
VV
Potravinovou situaci ve světě také neřeší. Vyslovují se pro maximálně otevřený světový obchod, ovšem jen za předpokladu, že i ostatní země budou dodržovat antidumpingové, ekologické a zdravotní standardy, nezneužívání dětské práce, apod.
Chtějí se zasadit o to, aby EU prosazovala maximálně otevřený světový obchod a chránila nás přitom před dumpingovými a nekvalitními dovozy.
2
2
Tabulka 11: Globální analýza a odpovědnost ČR v oblasti modelu zemědělství a budoucnosti Společné zemědělské politiky EU POLITICKÁ STRANA ČSSD
KDU-ČSL
KSČM
ODS
SPO
SZ
GLOBÁLNÍ KONTEXT (kritérium 1) Přihlašuje se k principu potravinové bezpečnosti a soběstačnosti, vztaženo ale spíše jen na ČR. Důraz je kladen na zachování současné produkce (i díky využití energetického potenciálů zemědělství) a hlavně na konkurenceschopnost. Ve vztahu k EU řeší hlavně nerovné postavení českých zemědělců. Potravinová bezpečnost země, stabilita a ekologický rozvoj venkovských oblastí, energetická soběstačnost venkova, extenzivní formy hospodaření. Vše nicméně vztaženo jen na český kontext. Chce chránit národní rozměr zemědělství. Na jednu stranu silná podpora živočišné výroby, na druhou podpora ekologického zemědělství. EU zmíněna pouze v souvislosti s nerovnými podmínkami českých zemědělců v evropském prostředí. Jasně zřetelný evropský kontext, má představu o zemědělství v EU – důraz na konkurenceschopnost, férovou soutěž, odstranění regulací, přesměrování dotací do péče o krajinu a životní prostředí. Kontext EU ve spojitosti s produkčními problémy českého zemědělství. I konkurenceschopnost uvedena jen v rámci trhu EU. Sociálně a ekologicky uvědomělé hospodářství uvnitř i vně EU.
ODPOVĚDNOST ČR (kritérium 2) Chce zahájit seriózní diskusi o pozici České republiky k reformě Společné zemědělské politiky. Nic konkrétnějšího v tomto směru ale neuvádí.
Odpovědný přístup se spíše nepřímo zrcadlí v některých pozitivních domácích opatřeních. Strana se ale jinak budoucí podobou Společné zemědělské politiky (SZP) nezabývá, i když jinak se k participaci na evropských záležitostech hlásí. K odpovědnosti za budoucnost zemědělství v Evropě ani ve světě se KSČM nehlásí.
Z programu jasně vyplývá, že se ODS hodlá podílet na změně SZP, ačkoli asi ne právě směrem, který by vedl ke zlepšení situace většiny zemědělců jak v Evropě, tak v rozvojovém světě. Větší ambice než řešení aktuálních problémů českých zemědělců program nemá. Celkově přijímá odpovědnost za řešení problémů rozvojového světa, prosazuje koherenci evropských politik. Chce řešit i reformu SZP, i když pouze jen
Ad 1 (1-10)
Ad 2 (1-10)
4
4
4
3
2
1
5
4
3
2
7
8
77
TOP 09
VV
Zaměření na mimoprodukční funkce zemědělství, jeho konkurenceschopnost (v kontextu asi jen českém). Evropský kontext opět jen ve spojitosti s nerovným postavením českých zemědělců. Všímá si celkového snižování zaměstnanosti v zemědělství a vylidňování venkova (asi ale jen u nás), velmi kritická k současné podobě SZP.
z hlediska dotačních podmínek Chce hájit spravedlivé postavení českého zemědělství v EU. K budoucnosti evropské zemědělské politiky jako takové se nevyjadřuje. Chtějí prosazovat stejné podmínky na trhu EU pro všechny zemědělce, aktivně se zasadí o snížení výdajů na SZP.
3
2
3
4
Tabulka 12: Globální analýza a odpovědnost ČR v oblasti v oblasti globální ekonomiky a reflexe ekonomické krize POLITICKÁ STRANA ČSSD
KDU-ČSL KSČM
ODS
SPOZ SZ
TOP 09
VV
GLOBÁLNÍ KONTEXT (kritérium 1) Strana se příliš nezabývá příčinami ani mezinárodními souvislostmi hospodářské krize. Kritika zvyšování konzumu a života na dluh. Snaha o omezení závislosti české ekonomiky na zahraničním kapitálu. Hospodářské oživení závisí především na vývoji v okolních zemích. Orientace čistě na domácí problémy. Vize nové ekonomiky postavená na principech trvalé udržitelnosti. Orientace na domácí obnovení hospodářského růstu, malý mezinárodní přesah. Ekonomický program má jistý mezinárodní přesah.
ODPOVĚDNOST ČR (kritérium 2) Podpora iniciativ vedoucích k omezení daňových rájů. Podpora ekonomické diplomacie a stávající obchodní politiky. Podpora regulace finančního sektoru, přesměrování obchodních vazeb k rychle rostoucím zemím. Důraz na liberalizaci světového obchodu, prosazování vlastních zájmů. Minimální, vyplývající z členství v mezinárodních organizacích. Podpora hledání nových pravidel pro finanční sektor a reformy mezinárodních finančních institucí. Skeptický postoj k mezinárodní finanční koordinaci. Podpora jednotného vystupování EU v mezinárodních finančních institucích, dodržování standardů při obchodní výměně.
Ad 1 (1-10)
Ad 2 (1-10)
5
6
6
3
3
3
5
3
1
2
8
9
4
4
6
5
Tabulka 9: Můj dům, můj hrad - otevřenost ekonomiky a míra ochoty ke změnám mezinárodních ekonomických pravidel POLITICKÁ STRANA ČSSD
MÍRA OCHRANY ČESKÉ EKONOMIKY SNAHA O REVIZI MEZINÁRODNÍCH Ad 1 (kritérium 1) EKONOMICKÝCH PRAVIDEL (1-10) (kritérium 2) Obecně relativně odpovědný globálníSpíše konzervativní přístup, občasné 3 přístup, ale v konkrétníchprogresivní nápady (např. iniciativy záležitostech převáží většinouvedoucí k omezení daňových rájů). domácí zájem (např. klimatická
Ad 2 (1-10) 5
78
KDU-ČSL
KSČM ODS
SPOZ
SZ
TOP 09 VV
odpovědnost vs. modernizace Prunéřova, zemědělský vývoz vs. dovoz). Kontext maximálně evropský, reálnáKonzervativní, občas kritika systému politika hájí tvrdě domácí zájmy(např. konzumní přístup), ale bez (ochranářský přístup). vlivu na reálné politiky Omezení závislosti české ekonomikyZpřísnění regulace finančního na zahraničním kapitálu. sektoru. Míra prosperity ČR závisí na zapojeníVaruje před sociálním inženýrstvím do mezinárodní obchodní výměny.na evropské úrovni. ODS obhajuje domácí ekonomické zájmy, ale ne na úkor porušování liberálních pravidel. Heslo “od globalizace k lokalizaci”,Žádné návrhy na úpravu podpora domácího průmyslu. mezinárodních ekonomických pravidel. Důraz na lokální ekonomiku, ale nePodpora hledání nových pravidel pro protekcionismus. finanční sektor a reformy mezinárodních finančních institucí. Liberální přístup doma i za hranicemi.Velmi konzervativní. Liberální přístup s omezenímProgram obsahuje reformní i (ekologické standardy). konzervativní prvky.
4
3
1
7
9
2
3
1
6
9
9
2
7
5
79
Pražský institut pro globální politiku – Glopolis, o.p.s., je nestranickým, nevládním thinktankem, který se zaměřuje na politickou analýzu a veřejnou obhajobu na poli ekonomické globalizace a udržitelného rozvoje.
Autoři: Jiří Čáslavka, Jan Doležal, Martin Kloubek, Ondřej Kopečný, Petr Lebeda Vydal: Pražský institut pro globální politiku – Glopolis Design: Jan Žaloudek
Praha, květen 2010.
80
