Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta
Dopady hospodářské reformy Nového Zélandu na zemědělství a možnosti uplatnění v České republice Bakalářská práce
Vedoucí práce: Ing. Kamila Růžičková
Ondřej Kalhaus Brno 2014
Poděkování V prvé řadě bych chtěl poděkovat Ing. Kamile Růžičkové za výborné vedení, cenné rady, pomoc, trpělivost i vynikající komunikaci během zpracovávání mé bakalářské práce. Dále bych rád poděkovat členům své rodiny, bez jejichž morální a finanční podpory bych se jistě nikdy nedostal tak daleko. Velký dík také patří mé přítelkyni Andree Bačovské a mým přátelům, hlavně Kamilovi Doležalovi, kteří mně po celou dobu mého studia podporovali.
Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto práci: Dopady hospodářské reformy Nového Zélandu na zemědělství a možnosti uplatnění v České republice vypracoval/a samostatně a veškeré použité prameny a informace jsou uvedeny v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů, a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací. Jsem si vědom/a, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle § 60 odst. 1 Autorského zákona. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity, a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše. V Brně dne 21. května 2014
_______________________________
Abstract Kalhaus, O. Impacts of New Zealand's economic reform on agriculture and possibility of its application in the Czech Republic. Bachelor thesis. Brno: Mendel University, 2014. The bachelor thesis deals with the topic of economic reform of New Zealand, which took place in the 80s of the 20th century. The aim of this thesis is to identify and assess the impacts of that economic reform on the agricultural sector and suggest the possibility of applying similar reform in the Czech Republic. The thesis is divided into two parts. The first part is literature review, which explains basic economic concepts and which describes New Zealand’s economic reform and current state of Czech agriculture and economy. The second part focuses on the comparison of pre-reform situation in New Zealand with the current situation in the Czech Republic and on suggesting reform scenarios for the application of similar economic reform in the Czech Republic. The conclusion of the thesis summarizes the results and select the most suitable scenario for application of similar reform in the Czech Republic. Keywords Economic reform, New Zealand, Roger Douglas, agricultural sector, subsidies, privatization, welfare state.
Abstrakt Kalhaus, O. Dopady hospodářské reformy Nového Zélandu na zemědělství a možnosti uplatnění v České republice. Bakalářská práce. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2014. Bakalářská práce se věnuje tématu hospodářské reformy Nového Zélandu, která proběhla v 80. letech 20. století. Cílem této práce je identifikovat a zhodnotit dopady zmíněné hospodářské reformy na zemědělský sektor a navrhnout možnosti uplatnění obdobné reformy v České republice. Práce je rozdělena do dvou částí. První částí je literární rešerše, ve které jsou vysvětleny základní ekonomické pojmy a popsány hospodářská reforma Nové Zélandu a vývoj a současný stav českého zemědělství a ekonomiky. Druhá část práce se zaměřuje na srovnání předreformní situace na Novém Zélandu se současnou situací v České republice a na navržení reformních scénářů uplatnění obdobné hospodářské reformy v České republice. V závěru jsou shrnuty výsledky práce a zvolen optimální reformní scénář pro Českou republiku. Klíčová slova Hospodářská reforma, Nový Zéland, Roger Douglas, zemědělský sektor, dotace, privatizace, stát blahobytu.
Obsah
9
Obsah 1
2
Úvod a cíl práce
15
1.1
Úvod....................................................................................................................................... 15
1.2
Cíl práce................................................................................................................................ 15
Literární rešerše
16
2.1
Dotace ................................................................................................................................... 16
2.2
Hospodářská reforma Nového Zélandu z 80. let 20. století ............................. 16
2.2.1
Hlavní oblasti reformy ......................................................................................... 18
2.2.2
Zemědělský sektor v rámci reformy ............................................................... 19
2.3
Vývoj a současný stav českého zemědělského sektoru a ekonomiky .......... 22
2.3.1
Transformace české ekonomiky v 90. letech 20. století ......................... 22
2.3.2 Zemědělský sektor České republiky v průběhu ekonomické transformace ............................................................................................................................. 23 2.3.3
Současný stav zemědělského sektoru v České republice ....................... 25
2.3.4
Zahraniční inspirace při reformování české ekonomiky ........................ 27
3
Metodika
29
4
Vlastní práce
31
4.1
Komparativní analýza..................................................................................................... 31
4.1.1
Kvantitativní kritéria ............................................................................................ 32
4.1.2
Kvalitativní kritéria ............................................................................................... 49
4.1.3
Závěr komparativní analýzy .............................................................................. 51
4.2 Omezení a specifika uplatnění obdobné hospodářské reformy v České republice .......................................................................................................................................... 51 4.2.1 Zhodnocení vstupních podmínek pro reformní kroky v České republice ..................................................................................................................................... 51 4.2.2 Zhodnocení možného vlivu odstranění dotací do zemědělství na státní rozpočet České republiky ........................................................................................ 54 4.2.3 Možné negativní dopady reformních kroků na České zemědělství a ekonomiku.................................................................................................................................. 55
10
Obsah
4.3 Navrhované scénáře uplatnění obdobné hospodářské reformy v České republice .......................................................................................................................................... 56 4.3.1
Společné kroky pro všechny reformní scénáře .......................................... 56
4.3.2
Uplatnění hospodářské reformy v plném rozsahu .................................... 56
4.3.3
Uplatnění hospodářské reformy v částečném rozsahu ........................... 57
4.3.4
Gradualistické pojetí hospodářské reformy ................................................ 57
4.3.5
Reformní kroky uplatnitelné bez účasti EU ................................................. 59
5
Závěr
60
6
Literatura
62
A
Společná zemědělská politika Evropské unie
67
Cíle Společné zemědělské politiky EU .................................................................................. 67 Principy Společné zemědělské politiky EU ......................................................................... 68 Princip jednotného trhu ........................................................................................................ 68 Princip preference domácích výrobků před zahraničními ...................................... 68 Princip finanční solidarity .................................................................................................... 68 Významné reformy Společné zemědělské politiky EU ................................................... 69 Reformy SZP v 80. letech ...................................................................................................... 69 Reformy v 90. letech ............................................................................................................... 70 Agenda 2000 .............................................................................................................................. 71 Reforma SZP na počátku nového tisíciletí ...................................................................... 72 Společná zemědělská politika EU v České republice ...................................................... 73 Přímé platby............................................................................................................................... 73 Program rozvoje venkova ČR na období 2007 až 2013 ............................................ 74 Operační program Rybářství na období 2007 až 2013 ............................................. 74 Dotace v rámci společné organizace trhu ....................................................................... 74 Národní dotace.......................................................................................................................... 74 Podpůrný garanční a lesnický fond .................................................................................. 75
Obsah
11
12
Seznam obrázků
Seznam obrázků Obr. 1 Graf vývoje absolutní a relativní výše výdajů Evropské unie na zemědělství
26
Obr. 2 Vývoj ukazatele PSE v Evropské unii a na Novém Zélandu v letech 1986 až 2012 (v %)
26
Obr. 3 Vývoj meziročního růstu HDP Nového Zélandu a OECD v letech 1971 až 2013
33
Obr. 4 Vývoj meziročního růstu HDP České republiky v % v letech 1993 až 2013 a předpověď růstu HDP České republiky v letech 2014 a 2015
34
Obr. 5 Vývoj podílu zemědělství na HDP Nového Zélandu v letech 1971 až 2009
34
Obr. 6 Vývoj podílu zemědělství na HDP České republiky v letech 1993 až 2012
35
Obr. 7 Vývoj podílu ekonomicky aktivního obyvatelstva v zemědělství na Novém Zélandu v letech 1980 až 2012
36
Obr. 8 Vývoj podílu ekonomicky aktivního obyvatelstva v zemědělství v České republice v letech 1993 až 2012
36
Obr. 9 Vývoj přidané hodnoty zemědělství na 1 ekonomicky aktivního obyvatele v zemědělství v letech 1980 až 2009 na Novém Zélandu (hodnoty jsou v běžných cenách daného roku)
37
Obr. 10 Vývoj přidané hodnoty zemědělství na 1 ekonomicky aktivního obyvatele v zemědělství v letech 1993 až 2012 v České republice (hodnoty jsou v běžných cenách daného roku)
37
Obr. 11 Vývoj podílu zemědělské půdy na celkové rozloze Nového Zélandu v letech 1971 až 2011
38
Obr. 12 Vývoj podílu zemědělské půdy na celkové rozloze České republiky v letech 1993 až 2011
38
Obr. 13 Vývoj struktury využití zemědělské půdy na Novém Zélandu v letech 1971 až 2011
39
Seznam obrázků
13
Obr. 14 Vývoj struktury využití zemědělské půdy v České republice v letech 1993 až 2011
40
Obr. 15 Vývoj struktury stavů chované zvěře na Novém Zélandu v letech 1972 až 2012
41
Obr. 16 Vývoj struktury stavů chované zvěře v České republice v letech 1993 až 2012
42
Obr. 17 Vývoj struktury objemu rostlinné výroby na Novém Zélandu v letech 1971 až 2012
43
Obr. 18 Vývoj struktury objemu rostlinné výroby v České republice v letech 1993 až 2012
44
Obr. 19 Vývoj výnosnosti ječmene a pšenice z 1 hektaru obdělávané půdy na Novém Zélandu v letech 1971 až 2012
45
Obr. 20 Vývoj výnosnosti ječmene a pšenice z 1 hektaru obdělávané půdy v České republice v letech 1993 až 2012
45
Obr. 21
46
Vývoj ukazatele PSE v Evropské Unii v letech 2000 až 2012
Obr. 22 Vývoj podílu státního dluhu České republiky na HDP v letech 1993 až 2012
53
14
Seznam tabulek
Seznam tabulek Tab. 1 Tabulka vývoje stavů ovcí, dojných krav a vysoké zvěře na Novém Zélandu v letech 1978 až 2012
21
Tab. 2 Vývoj výše poskytovaných dotací do zemědělství v České republice od roku 2005 v miliardách Kč
27
Tab. 3 Vysvětlení kritérií sledovaných v rámci kvantitativní části komparativní analýzy
32
Tab. 4
47
Shrnutí výsledků kvantitativní části komparativní analýzy
Tab. 5 Vývoj kvantitativních kritérií na Novém Zélandu po hospodářské reformě
48
Tab. 6 Vysvětlení kritérií sledovaných v rámci kvalitativní části komparativní analýzy
49
Tab. 7 Srovnání současného stavu v České republice a předreformního a poreformního stavu na Novém Zélandu u vybraných kvalitativních faktorů.
51
Tab. 8 Zhodnocení potřeby reformních kroků provedených na Novém Zélandu v České republice
52
Tab. 9 Bilance České republiky v souvislosti s financováním zemědělství v roce 2012 v Kč
54
Tab. 10 Bilance příjmů a výdajů České republiky v rámci rozpočtu Evropské unie v roce 2012 v Kč
55
Tab. 11 Modelový příklad uplatnění gradualistické verze hospodářské reformy v České republice
58
Úvod a cíl práce
15
1 Úvod a cíl práce 1.1
Úvod
V dnešní době je v Evropské unii, ale i ve zbytku světa naprosto běžné dotování vybraných druhů domácí produkce. Pro Evropskou unii je v dnešní době typické hlavně dotování zemědělské produkce, kdy na zemědělství je každoročně věnována téměř polovina prostředků z rozpočtu EU, přičemž se zemědělství na celkovém HDP Evropské unie podílí méně než 3 %. Naprosto odlišným příkladem je Nový Zéland, který se po kolapsu tamní ekonomiky v 80. letech 20. století vydal cestou deregulace, otevřené ekonomiky a dlouhodobě udržitelného ekonomického rozvoje. Po volbách v roce 1984 nově utvořená novozélandská vláda převzala zemi v dlouhodobě neudržitelném stavu a rozhodla se okamžitě jednat. Ještě v tomtéž roce zahájila vláda, a hlavně její ministr financí Roger Douglas jednu z nejúspěšnějších hospodářských reforem novodobé historie. Mezi hlavní reformní kroky provedené na Novém Zélandu během této reformy se řadí téměř úplná eliminace dotací do zemědělství ale i ostatních odvětví ekonomiky, odstranění bariér mezinárodního obchodu a podnikání, a privatizace většiny státních podniků. Díky této hospodářské reformě a díky dodržování politiky stanovené Rogerem Douglasem i v současnosti se dnes Nový Zéland řadí mezi jednu z nejdynamičtěji se rozvíjejících ekonomik na světě. Tato bakalářská práce se bude věnovat zhodnocení hospodářské reformy, která na Novém Zélandu zcela změnila fungování ekonomiky a zemědělského sektoru, a zhodnocení možného uplatnění obdobné hospodářské reformy v České republice. Hlavním nástrojem využitým při zpracování této bakalářské práce je komparativní analýza, která slouží ke srovnání předreformního vývoje novozélandské ekonomiky a zemědělského sektoru se současným stavem a vývojem posledních let v České republice. Na základě výsledků komparativní analýzy bude rozhodnuto o vhodnosti uplatnění jednotlivých reformních kroků v České republice. Finálním výstupem práce bude stanovení reformních scénářů, které navrhnou rozsah a průběh uplatnění obdobné hospodářské reformy v České republice.
1.2
Cíl práce
Cílem práce je identifikovat a zhodnotit dopady hospodářské reformy Nového Zélandu na zemědělský sektor a navrhnout možnosti uplatnění obdobné reformy v českém prostředí.
16
Literární rešerše
2 Literární rešerše V této části práce jsou uvedena teoretická východiska, která jsou použita v praktické části práce. Jsou zde vysvětleny dotace, popsána novozélandská hospodářská reforma a její vliv na zemědělský sektor, a srovnání současného stavu a vývoje českého zemědělství se situací na Novém Zélandu před reformou.
2.1
Dotace
Dotace jsou finančním transferem mezi státem, resp. Institucemi a podniky. (Kouřilová, 2009). Podle Kouřilové (2009) se pod pojmem dotace v ekonomii rozumí peněžitý dar nebo daru podobná peněžitá úhrada ze strany státu (zpravidla vlády nebo zákonodárného sboru) nebo územněsprávního celku (v ČR kraj, obec nebo městská část) nějakému subjektu v zájmu snížení ceny určitého statku, jehož poskytování je ve veřejném zájmu. Podle Myerse (2001) se pod pojmem dotace v ekonomii rozumí většinou finanční podpora ekonomickému sektoru nebo subjektu s cílem podpořit příznivé ekonomické a sociální přínosy plynoucí z činnosti ekonomického sektoru či subjektu. Dotace lze také chápat jako nenávratně poskytnuté prostředky z veřejného rozpočtu, za které neexistuje žádné „protiplnění“. Nenávratnost znamená, že pokud příjemce dotace splní podmínky, za kterých mu byla dotace poskytnuta, nevzniká mu vzhledem k poskytovateli dotace žádný závazek (Holeček a kol., 2009). Dotace jsou obvykle chápány jako opak daní, ovšem někdy mohou být dotace udělovány formou snížení daně. Tato forma dotací se obecně nazývá daňová úleva (Kouřilová, 2009). Dotace jsou jedním z prostředků vlády k podporování produkce, která výrobci v tržních podmínkách nepřináší dostatečný zisk, nebo je pro něj dokonce ztrátová, ale na druhou stranu je tato produkce ve veřejném zájmu. Nárok konkrétního výrobce na příspěvek ze státního rozpočtu závisí na rozhodnutí státu, který nemusí mít vždy přesné informace k optimálnímu rozhodnutí.
2.2
Hospodářská reforma Nového Zélandu z 80. let 20. století
Novozélandská hospodářská reforma provedená během 80. let minulého století je považována za jednu z nejúspěšnějších hospodářských reforem, které kdy byly provedeny. Jednalo se o rozsáhlou reformu, která výrazně ovlivnila ekonomiku Nového Zélandu. Tato práce se bude zaměřovat hlavně na její dopady na zemědělský sektor. Hospodářská reforma z let 1984 až 1985, jejímž autorem byl tehdejší novozélandský ministr financí Roger Douglas (v té době člen labouristické strany), je považována za nejúspěšnější hospodářskou reformu 20. století. Tato reforma zvrá-
Literární rešerše
17
tila vývoj novozélandské ekonomiky směrem od státu blahobytu. Provedení reformy uchvátilo nejen teoretické a praktické ekonomy, ale i občany Nového Zélandu, kteří v následujících volbách v roce 1987 znovu zvolili vládnoucí stranu větším množstvím hlasů než ve volbách minulých. V roce 1990 zvítězila ve volbách opoziční konzervativní Národní strana, která i nadále pokračovala v hospodářské politice prosazené Rogerem Douglasem (Schwarz, 1999). Do 30. let 20. století patřilo hospodářství Nového Zélandu mezi nejvyspělejší na světě. V roce 1950 se Nový Zéland podle HDP na obyvatele nacházel na druhém místě za Spojenými státy. Velká hospodářská krize z let 1929-1933 ovšem vedla k rostoucí tendenci zásahů do hospodářství a Nový Zéland se přetransformoval v klasický případ státu blahobytu (welfare state)1. V důsledku uplatňování principů státu blahobytu došlo postupně ke ztrátě konkurenceschopnosti hospodářství, které se potýkalo s vysokou inflací a nezaměstnaností a nízkým tempem hospodářského růstu (Schwarz, 1999). Na počátku 80. let bylo uplatňováno velké množství opatření sloužících k ochraně domácí produkce, mezi něž patří subvence domácí výroby, cla, dovozní daně a další. Bylo běžné se zde setkat se státem přesně stanovenou otevírací dobou obchodů, s dlouhým čekáním na montáž telefonní přípojky, nebo povinným členstvím v oborech. Rostlinný tuk bylo možné koupit pouze s lékařským předpisem, a pokud si chtěl někdo koupit novou ledničku, na výběr měl pouze ze dvou typů od jednoho výrobce (Schwarz, 1999; Vitalis, 2007). Novozélandské hospodářství se na počátku 80. let v mnoha aspektech podobalo zemím tehdejšího Sovětského východního bloku, jehož součástí bylo i Československo. Do roku 1984 se makroekonomická situace Nového Zélandu výrazně zhoršila a některé makroekonomické ukazatele signalizovaly velký problém: Nezaměstnanost se v roce 1983 vyšplhala na 7 %, přičemž o 10 let dříve se pohybovala pod hranicí 1 %, také inflace rychle rostla, index spotřebitelských cen (CPI) v roce 1982 dosáhl 20 %, naproti tomu reálný růst HDP mezi lety 1976 až 1984 se rovnal necelému 1 % ročně, fiskální deficit se do roku 1983 zvýšil na 9 % HDP, čistý vládní dluh se od roku 1976 z méně než 10 % HDP do poloviny 80. let zvýšil na 41 % HDP (Vitalis, 2007). Nepříznivý vývoj novozélandského hospodářství vyvrcholil pádem novozélandského dolaru před volbami v roce 1984 (Schwarz, 1999).
Stát blahobytu je vládní koncept založený na principu rovnosti. Je charakteristický zásahy státu do ekonomiky za účelem ochrany domácího hospodářství a zvýšení, nebo udržení blahobytu občanů státu (Encyclopaedia Britannica 2013). 1
18
Literární rešerše
2.2.1
Hlavní oblasti reformy
Přestože se jednalo o velmi rozsáhlou reformu, je možné identifikovat 3 hlavní oblasti, kterým se, mimo jiných, věnovala: 1. 2.
Deregulace trhů a cenová liberalizace, daňová reforma,
3.
odstátnění a privatizace2 (Schwarz, 1999).
Ad 1) V rámci reformy došlo k odstranění dotací do průmyslu i zemědělství. Exportní podpory a dovozní bariéry byly také odstraněny. K deregulaci došlo i na trhu práce. Novozélandský dolar byl nejdříve devalvován a následně převeden z fixního kurzu na kurz plovoucí (Cabral a kol., 2006). Podle Schwarze (1999) byla také odstraněna veškerá regulace cen, mezd, dividend, úvěrů, devizových operací a zahraničních investic. Za účelem deregulace mezd bylo zrušeno vyjednávání o mzdách za účasti státu, u nás známé jako tripartita. V bankovnictví byla zavedena konkurence a zároveň byly odstraněny limity úvěrování, povinné minimální rezervy nebo povinné licencování pro subjekty obchodující na devizových trzích. Deregulace se týkala také síťových odvětví. Došlo ke zrušení monopolu státní letecké společnosti, k odstranění restrikcí dálkové silniční dopravy a u taxislužby byla zrušena nutnost vlastnit licenci. Stejně tak v telekomunikacích došlo k zavedení konkurence a následně ke zprivatizování státní telekomunikační společnosti. V zahraničním obchodě došlo ke zrušení dovozních kvót a ke snížení celních sazeb, které se do roku 2000 měly ustálit na 5 %. Tyto reformní kroky vedly k odstranění překážek podnikání a k otevření novozélandských trhů zahraniční konkurenci. Ad. 2) V rámci zjednodušení daňového systému byl zrušen systém prodejních daní (sales taxes) a byla zavedena jednotná 10% sazba daně z přidané hodnoty. Mezní sazba3 daně z příjmů byla snížena z 66 % na 33 %. Firmy i občané nově byli zdaňováni stejnou sazbou daně z příjmů (Douglas, 1999; Schwarz, 1999). Ad. 3) Většina dřívějších státních aktivit byla privatizována (Cabral a kol., 2006). Státní podniky byly přeměněny na akciové společnosti a následně byly prodány tomu, kdo nabídl nejvyšší cenu. Mezi tyto státní podniky patřily například i železnice. Během privatizace došlo k úplnému vyprodání rádiových frekvencí, tudíž státu, ani armádě nezůstala žádná frekvence (Schwarz, 1999). Rozsah privatizace
Privatizací se rozumí převod majetku do vlastnictví soukromého sektoru, nebo také poskytování služeb, které dříve poskytoval veřejný sektor, sektorem soukromým (Encyclopaedia Britannica 2013). Podle zákona č. 92/1991 Sb. se pod pojmem privatizace rozumí převod majetku státu a majetkových účastí státu na podnikání jiných právnických osob na české nebo zahraniční právnické nebo fyzické osoby. 3 Mezní sazba daně je nejvyšší možnou sazbou daně, tedy sazbou daně, kterou jsou zdaňovány příjmy v nejvyšším zdaňovacím pásmu. 2
Literární rešerše
19
byl daleko větší, než v případě privatizací v rámci českého transformačního procesu. Jednou z privatizovaných společností byla také novozélandská pošta, která ovšem i po privatizaci 5 měsíců od státu dostávala dotace na provozování některých ztrátových poboček. Po zrušení této dotace byla pošta nucena zavřít celkem 467 svých poboček. Dnes má novozélandská pošta o 500 více poboček, než před hospodářskou reformou a všechny z nich jsou provozovány soukromými podnikateli (Douglas, 1999). Zároveň s reformami hospodářství byla stanovena striktní pravidla fiskální a monetární disciplíny. Pokud vláda měla rozpočtový deficit, musel být jasně deklarován, včetně způsobu a termínu splacení vypůjčených prostředků (Schwarz, 1999). Podle Rogera Douglase (1999) díky hospodářské reformě dosáhl Nový Zéland v roce 1995 poprvé po 17 letech rozpočtového přebytku. Čistý veřejný dluh se do roku 1991 zvýšil až na 50 % HDP, do roku 1999 ovšem klesl až na 25 % HDP. Centrální banka získala v roce 1989 vyšší nezávislost na vládě a jejím cílem se stalo zajištění cenové stability (Cabral a kol., 2006). Zajištění cenové stability bylo stanoveno zákonem o statutu centrální banky jako cíl monetární politiky. Tento zákon uložil centrální bance za úkol snížit roční míru inflace pod 2 % do roku 1993 a následně ji udržovat v pásmu od 0 do 2 procent (Schwarz, 1999). Novozélandská národní banka tedy není zcela nezávislá na vládě jako Česká národní banka. Na rozdíl od ČNB dostává od vlády úkoly v rámci monetární politiky, za jejichž plnění zodpovídá a podporuje tím vládní politiku. 2.2.2
Zemědělský sektor v rámci reformy
V průběhu 20 let před rokem 1984 docházelo postupně k navyšování státní podpory zemědělství. Zatímco v 60. letech tvořila státní podpora pouze 3 % příjmů farem, v roce 1983 již téměř 40 % jen u chovu ovcí. Dohromady se jednalo o 4 % HDP Nového Zélandu. Mezi poskytované podpory patřily například dotace na hnojiva, půjčky pro ztrátové farmáře, daňové úlevy a další. Celkově bylo poskytováno až 30 různých forem podpory zemědělcům, navíc doplněné o systém minimálních cen (Vitalis, 2007). Většinu těchto forem podpor bylo, anebo je stále možné najít v rámci Společné zemědělské politky EU. V roce 1983 dosáhly ukazatele OECD Producer Support Estimate (PSE)4 a Effective Rate of Assistance5 hodnoty 34 %, respektive 123 %. I když v celosvětovém měřítku byla míra podpory průměrná, pro Nový Zéland byla přiliš vysoká, což mělo vliv na dlouhodobou udržitelnost zemědělského sektoru a celé The Producer Support Estimate (PSE) je ukazatel roční peněžní hodnoty transferů od spotřebitelů a daňových poplatníků na podporu zemědělských výrobců (OECD 2003). Srovnání Nového Zélandu s EU provedeno dále v textu. 5 The Effective Rate of Assistance měří čistou státní pomoc pro odvětví porovnáním rozdílu mezi přidanou hodnotou vytvořenou podporovaným a nepodporovaným sektorem. Tento ukazatel bere v úvahu nejen přímé, ale i nepřímé státní podpory (Plunkett a kol. 1992). 4
20
Literární rešerše
ekonomiky. Podle OECD již nebyla podpora poskytována zemědělskému sektoru finančně udržitelná. Jako největší problém byly označeny minimální ceny a řada dalších dotací, které působily jako brzdy ekonomického růstu (Vitalis, 2007; OECD, 1983; OECD, 1985). Ekonomická situace v zemědělském sektoru vypadala přesně tak, jak ekonomická teorie popisuje negativní vlivy dotací: Neexistoval žádný vztah mezi nabídkou a poptávkou. Výroba stoupala, ale neexistoval pro ni odbyt. Od roku 1970 do poloviny 80. let vzrostl počet ovcí z 55 na 70 milionů. Vláda financovala zabíjení ovcí, po kterých nebyla poptávka. Ceny byly nadsazené a nereflektovaly tržní hodnotu. Ceny pozemků byly nadsazené z důvodu zahrnování dotací do hodnoty pozemků. Od konce 70. let do poloviny 80. let došlo k více než 200% navýšení cen pozemků. Rozhodování bylo zkreslené. Dotace podněcovaly zemědělce, aby k výrobě využívali nekvalitní půdu. V roce 1984 byly obhospodařovány více než 2 miliony hektarů nekvalitní půdy, jejíž využívání k zemědělské činnosti bylo díky dotacím ziskové (Vitalis, 2007). Z toho je patrné, že dotace a podpory způsobovaly distorzi na trzích, které pak nefungovaly optimálně a to vedlo k neefektivitě novozélandského zemědělství a celého hospodářství. Zemědělský sektor a zvláště dotace farmářům byly jedním z primárních cílů reformy. Jedním z prvních reformních kroků bylo odstranění minimálních cen pro vlnu, hovězí a skopové maso a mléčné výrobky. Došlo také k odstranění daňových úlev farmářům. Bezplatné vládní služby pro farmáře byly taktéž zrušeny. Výhodné půjčky, dotace na hnojiva a zavlažování byly sníženy a do roku 1987 úplně odstraněny, stejně jako podpory na protipovodňovou ochranu a odvodňovací systémy. Výsledkem byl pokles ukazatele PSE na 3 % v roce 1989 (Tyler & Lattimore, 1990; OECD, 2005). Po odstranění dotací došlo k celkovému zlepšení ekonomických ukazatelů zemědělského sektoru, růst produktivity zemědělského sektoru je třikrát větší než ve zbytku ekonomiky. Odstranění dotací ovšem nebylo jediným faktorem, který k tomuto vývoji přispěl. Svoji roli na tomto vývoji sehrály i další faktory jako převod dolaru na plovoucí kurz (New Zealand Ministry of Agriculture and Fisheries, 1996; Vitalis, 2007). Snížením státního vlivu a větším zapojením tržních mechanizmů došlo ke zvýšení produktivity zemědělského sektoru a celkovému zlepšení jeho ekonomických ukazatelů a zároveň ke snížení státních výdajů na podporu zemědělství na minimum. Došlo také k diverzifikaci cílových trhů novozélandské produkce. V roce 1980 80 % veškeré exportní produkce směřovalo do Velké Británie a Evropské unie, naproti tomu nyní do Evropské unie míří již jen necelá polovina exportní produkce (Vitalis, 2007). Nejvýrazněji se reforma projevila na chovu ovcí. Mezi lety 1983 a 2005 došlo k poklesu počtu ovcí ze 70 milionů na 40 milionů a počet farem poklesl o 31 %.
Literární rešerše
21
Došlo k přeorientování z kvantity na kvalitu, porodnost ovcí se zvýšila o 25 %, stejně tak jako váhy mršin (Vitalis, 2007). Počet stád dojných krav také poklesl, konkrétně z 16 000 v roce 1983 na 13 000 v roce 2005. Počet dojných krav ale vzrostl za 2,3 milionů na 4,1 milionů kusů a mléčná výroba se zvýšila o 75 %. Reforma přispěla také k rozvoji chovu vysoké zvěře. Před reformou toto odvětví zemědělství na Novém Zélandu neexisovalo, nyní ovšem populace chované vysoké zvěře přesahuje 1 milion kusů (Vitalis, 2007; Statistics New Zealand, 2006). Tab. 1 Tabulka vývoje stavů ovcí, dojných krav a vysoké zvěře na Novém Zélandu v letech 1978 až 2012 .(data pro rok 1997 nejsou k dispozici)
Rok 1978 1982 1987 1992 1996 2002 2007 2012
Stav ovcí 61 278 223 70 301 461 64 243 862 52 568 393 47 393 907 39 571 837 38 460 477 31 262 715
Stav dojných krav 2 299 862 2 313 024 2 551 431 2 722 939 3 219 546 3 841 553 4 167 121 5 009 795
Stav vysoké zvěře 151 020 500 397 1 135 242 1 192 138 1 647 938 1 396 023 1 060 694
Zdroj: Statistics New Zealand, 2014
Před hospodářskou reformou tvořila rostlinná výroba jen malou část zemědělského sektoru, převážně kvůli dotacím a podporám ostatních částí sektoru. Po odstranění dotací zaznamenala rostlinná výroba velký nárůst, kdy došlo mezi lety 1983 a 2005 k nárůstu hodnoty exportovaných produktů ze 140 milionů amerických dolarů na hodnotu 827 milionů dolarů. Vinařství také zaznamenalo růst, hodnota exportu se zvýšila mezi lety 1984 a 2005 z méně než 10 milionů na 125 milionů amerických dolarů (Vitalis, 2007). Odstranění podpor tedy způsobilo pokles výroby v sektorech, ve kterých podpory způsobovaly nadvýrobu, která nebyla na trhu bez těchto podpor konkurenceschopná. Na druhou stranu ovšem odstranění podpor umožnilo rozvoj jiných a konkurenceschopných segmentů zemědělství. Odstranění dotací se projevilo i v ceně zemědělské půdy, která do roku 1988 klesla na 50 % hodnoty před reformou. V roce 1995 ovšem cena zemědělské půdy dosahovala již 86 % hodnoty z roku 1982 a v současné době tuto hodnotu již překročila (Vitalis, 2007). Tyto údaje dokazují, že cena půdy byla ovlivněna poskytovanými podporami na zemědělskou výrobu. Odstraněním těchto podpor došlo i k odstranění jejich vlivu na cenu zemědělské půdy. Celková plocha pastvin se snížila postupně z 14,1 milionů hektarů v roce 1983 na 13,5 milionů hektarů v roce 1995 a poté na 11,2 milionů hektarů v roce 2005. To bylo způsobeno převážně odstraněním dotací na přeměnu nekvalitní půdy na pastviny, čímž pro farmáře tato činnost přestala být výhodnou. Současně došlo ke zvýšení plochy vysázených lesů z 1 milionu na 1,8 milionu hektarů mezi lety 1983
22
Literární rešerše
a 2004, navzdory odstranění dotací na vytváření lesů (FAOSTAT, 2014; Vitalis, 2007). Kvalitní půda byla dále využívána k zemědělství, naopak nekvalitní půda byla přeměněna na lesy, případně byla využívána k jiným nezemědělským činnostem. Předreformní očekávání, že odstranění dotací způsobí změnu ve velikosti farem, se nepotvrdilo. Odstranění dotací mělo na velikost farem malý vliv, došlo pouze k několika spojením farem a k rozšíření některých holdingů. Nucený prodej se týkal pouze 800 z celkového počtu 80 000 farem. Okolo 1 % farmářů opustilo zemědělský sektor, což je podstatně méně než 16 % předpokládaných před reformou (Vitalis, 2007). Kvůli rychlosti reformy a obtížné finanční situaci vlády byly přechodné podpory zemědělcům sloužící k hladšímu průběhu reformního procesu poskytovány velmi zřídka. I přesto vláda poskytovala podporu v podobě restrukturalizace dluhů v letech 1986-1987 a farmářům, kteří byli i poté zadluženi, byla nabídnuta pomoc ve formě výstupního balíčku. Došlo k odpuštění asi 20 % dluhů v zemědělství a přibližně 6 % farem bylo prodáno, podstatně méně než se předpokládalo (Sherwin, 2004; Vitalis, 2007). I přesto byl průběh reformního procesu příznivější, než byla očekávání, možná díky kvalitním reformním krokům, nebo díky přizpůsobivosti novozélandských farmářů.
2.3
Vývoj a současný stav českého zemědělského sektoru a ekonomiky
Hospodářství České republiky prošlo po pádu komunismu v roce 1989 v určitých aspektech srovnatelnou reformou směrem k tržnímu hospodářství jako Nový Zéland během výše zmíněné reformy. 2.3.1
Transformace české ekonomiky v 90. letech 20. století
Po pádu komunistického režimu v Československu se země rozhodla opustit koncept centrálně plánovaného hospodářství ve prospěch hospodářství založenému na tržních principech. K tomu bylo nutné provést velké množství reformních kroků. V roce 1990 byly vytvářeny základní předpoklady pro fungující demokratický systém. Proběhly první svobodné volby a následně byla přijata nová ústava a zákony zajišťující základní lidská práva a občanské svobody a zákony o svobodném podnikání, které dekriminalizovaly podnikání. Došlo také k devalvaci československé koruny a k odstranění záporné daně z obratu u maloobchodních cen potravin (Spěváček, 2002; Žídek, 2006). Došlo tedy k položení základů fungujícího demokratického státu a fungující tržní ekonomiky. O strategii transformace byly od počátku vedeny spory. Tyto spory se týkaly převážně rychlosti, prostředků, pořadí a rozsahu souvisejících systémových změn. Zastánci liberálního pojetí trhu v čele s tehdejším ministrem financí Václavem Klausem prosazovali rychlé a radikální pojetí transformace. Na straně druhé sporu byli stoupenci sociálně tržního hospodářství v čele s tehdejším místopředsedou
Literární rešerše
23
vlády Valtrem Komárkem, kteří prosazovali pozvolnější transformaci. Václav Klaus a jeho tým zpracovali dokument „Strategie ekonomické reformy“, který prosazoval makroekonomickou stabilizaci, liberalizaci a rychlou privatizaci kuponovou metodou. Jako alternativa ke strategii Václava Klause byl vytvořen dokument „Návrh strategie přechodu k tržní ekonomice“, který vypracovala Hospodářská rada ČR pod vedením místopředsedy české vlády Františka Vlasáka. Tento návrh upřednostňoval pomalejší transformaci, privatizaci standartní metodou a aktivní strukturální politiku. V září 1990 byla schválena strategie transformace v podobě tzv. Scénáře ekonomické reformy. Tento dokument bývá spojován s liberálním (tj. Klausovým) pojetím transformace, ve skutečnosti se ovšem jednalo o určitý kompromis. Přestože program formulovaný ve „Scénáři“ významně ovlivnil transformační proces, rozhodující úloha postupně připadla praktické hospodářské politice, kterou již neovlivňoval „Scénář“, ale vládnoucí politická strana. S příchodem Václava Klause do čela vlády v roce 1992 zvítězilo neoliberální pojetí transformace (Spěváček, 2002). Samotný transformační proces byl zahájen v roce 1991 liberalizací cen a zahraničního obchodu a s tím souvisejícím zavedením vnitřní směnitelnosti československé koruny. Byl přijat zákon o Státní bance československé, čímž získala statut emisní banky. Dalším přijatým zákonem byl zákon o bankách. V průběhu roku také začaly první aukce malé privatizace a registrace kuponových knížek pro kuponovou metodu velké privatizace, která byla zahájena první vlnou v roce 1992 a pokračovala druhou vlnou v roce 1994. V tomtéž roce proběhly také zásadní restituce (Žídek, 2006). K 1. lednu 1993 vznikly samostatné Česká a Slovenská republika. Byl přijat zákon o České národní bance, který stanovil stabilitu české koruny jako její hlavní cíl6, a byl zaveden nový daňový systém inspirovaný praxí v Evropské unii (Spěváček, 2002). V roce 1997 se vláda rozhodla přijmout dva balíčky opatření: Korekce hospodářské politiky a další transformační opatření z dubna a Stabilizační a ozdravný program z května. Opatření se týkala převážně snížení rozpočtových výdajů a také obsahovala návrhy systémových opatření k řešení některých institucionálních a právních problémů. V prosinci se Česká národní banka rozhodla změnit režim monetární politiky počínaje rokem 1998 na cílování inflace (Spěváček, 2002; Žídek, 2006). V roce 1998 byly zahájeny přípravy na vstup České republiky do Evropské unie, který se uskutečnil 1. května 2004 (Spěváček, a kol. 2002; Žídek, 2006). 2.3.2
Zemědělský sektor České republiky v průběhu ekonomické transformace
Zemědělským sektorem ČR v průběhu ekonomické transformace se zabývali autoři Bičík a Jančák ve své studii Transformační procesy v českém zemědělství po roce 1990 z roku 2005. 6
V roce 2000 byl hlavní cíl České národní banky změněn na cenovou stabilitu.
24
Literární rešerše
Ve své studii výše uvedení autoři uvádí, že před transformací byla československá agrární politika cílena na maximální soběstačnost, tedy na převahu exportu zemědělských komodit nad dovozem. I přes nízkou vybavenost zemědělským půdním fondem na jednoho obyvatele se dařilo dosahovat vysokých výkonů. Těchto vysokých výkonů bylo dosahováno vysokou intenzitou, která se blížila úrovni některých západoevropských zemí, ale i významným a rostoucím podílem objemu nezemědělských aktivit, jako jsou výrobny krmiv, stavebnictví aj., na hrubé zemědělské produkci. Podle výše uvedených autorů změny dotačního systému v rámci transformace ekonomiky a cenový šok na trhu potravin spojený s velmi rychlým přechodem na reálné ceny potravin způsobily nárůst ceny zemědělských produktů a pokles skutečné spotřeby potravin. To spolu s omezenými vývozními možnostmi zemědělství z důvodu omezení ze strany Evropské unie a rozpadu SSSR způsobilo pokles požadavků trhu na zemědělskou prvovýrobu. Výše uvedení autoři zjistili, že pro minulý režim byla, díky odlišnému způsobu zdanění zemědělských podniků, typická vysoká zaměstnanost v primárním sektoru. Výrazně se v zemědělských podnicích prosazovaly nezemědělské činnosti, které umožňovaly zaměstnat sezónně méně využité pracovníky a zároveň vylepšovaly výsledky vlastního zemědělského hospodaření. Některé největší zemědělské podniky realizovaly až 90 % hrubé zemědělské produkce v nezemědělských aktivitách, což byl také jeden z důvodů, proč bylo v primárním sektoru na počátku 90. let zaměstnáno přibližně 7 % ekonomicky aktivních obyvatel, tedy přibližně 600 000 lidí. Transformační proces způsobil pokles počtu lidí zaměstnaných v zemědělství. Na počátku 90. let došlo k poklesu tohoto počtu na polovinu a další pokles pokračoval v průběhu 90. let. Objemu zemědělské produkce a úrovně spotřeby se ovšem pokles zaměstnaných v zemědělství nijak výrazně nedotkl. Výše uvedení autoři také zjistili, že převažující vlastnickou strukturou zemědělské půdy byly před rokem 1990 družstevní a státní vlastnictví. Převažující formou hospodaření byly JZD (Jednotná zemědělská družstva) a státní statky, které obhospodařovaly 95 % zemědělské půdy. V rámci restitučního procesu došlo k navrácení velké části zemědělské půdy původním vlastníkům, případně jejich potomkům. Zemědělská družstva byla transformována na družstva vlastníků půdy7, nebo na obchodní společnosti. Došlo ke snížení průměrné velikosti farem a zvýšení jejich počtu. Podle výše uvedených autorů se před rokem 1989 české zemědělství snažilo produkovat co největší objem zemědělských produktů, protože přebytky nebylo problém vyvézt do zemí tehdejšího východního bloku, které měly problémy se zajištěním zemědělské produkce, nejvíce SSSR. I proto se u nás intenzivně pěstovaly zemědělské plodiny i v oblastech k tomu nevhodných. Taková produkce nebyla výhodná, proto byla ekonomická rentabilita těchto činností uměle udržována systémem dotací. Tento systém byl založen na rozdělení katastrálních území a zemědělských podniků do 42 tzv. produkčně ekonomických skupin (PES) na základě 7
Družstva vlastníků půdy jsou skupiny soukromých vlastníků půdy, kteří pronajímají svoji půdu.
Literární rešerše
25
výsledků bonitačního systému zemědělských půd. Podniky pak podle skupiny, do které byly zařazeny, platily pozemkovou daň (PES 1-21), nebo naopak dostávaly tzv. diferenciální příplatky (PES 22-42). Výše daní a příplatků byla odstupňována podle kvality přírodních podmínek. Tento systém byl zaměřen na odstranění nerovností mezi jednotlivými zemědělci způsobených různou kvalitou obhospodařované půdy. Ve skutečnosti ovšem tento systém penalizoval vlastníky kvalitní zemědělské půdy a naopak vlastníky nekvalitní zemědělské půdy motivoval k jinak ztrátovému využívání této půdy. Výše uvedení autoři uvádějí, že v roce 1991 byl tento systém dotací zrušen, rozřazení zemědělských podniků do produkčně ekonomických skupin se ale dále využívalo při stanovování výše dotací v oblastech s nepříznivými přírodními podmínkami. Nový systém dotačních titulů byl založen převážně na podpoře mimoprodukční funkce zemědělství. Byl podporován útlum intenzivního zemědělství v oblastech s nižší produkční schopností prostřednictvím dotací na zatravňování orné půdy. Dotace byly směřovány na konkrétní projekt zemědělských subjektů, místo toho aby byly poskytovány plošně. Velká část dotačních titulů byla věnována na restrukturalizaci zemědělství. 2.3.3
Současný stav zemědělského sektoru v České republice
K zemědělské činnosti je v České republice využíváno přibližně 4264 tis. ha zemědělské půdy, tedy 54 % celkové rozlohy země. V roce 2012 se zemědělský sektor podílel na HDP 1,32 % a podíl zemědělství na celkové zaměstnanosti činil 2,19 %. Průměrná mzda v zemědělství v roce 2012 odpovídala 79,5 % průměrné mzdy v České republice (The World Bank, 2014; Ústav zemědělské ekonomiky a informací, 2012). Od 1. května 2004 je Česká republika členem Evropské unie a mimo jiné se podílí od svého vstupu na Společné zemědělské politice. Díky tomu mají čeští zemědělci možnost získat finanční podporu z Evropské unie v rámci Společné zemědělské politiky Evropské unie. Společná zemědělská politika Evropské unie je nejstarší politikou Evropské unie a zároveň i jednou z nejvýznamnějších i přesto, že zemědělství se na HDP Evropské unie podílí méně než 3 %. V rámci rozpočtu Evropské unie tvořily výdaje na zemědělství v roce 2012 58 miliard eur, tedy necelých 46 % rozpočtu EU. V roce 2007 se výdaje na zemědělství podílely na rozpočtu EU více než 51 %, konkrétně se jednalo o částku 54 miliard eur (European Comission, 2014). Z toho je patrné, že dochází k mírnému snižování podílu výdajů na zemědělství v rozpočtu EU, ovšem absolutní výše prostředků směřujících do zemědělství z EU se za tuto dobu mírně zvýšila. Většina těchto výdajů směřuje na Společnou zemědělskou politiku EU. Evropská unie tedy věnuje každoročně necelou polovinu svých rozpočtových prostředků na sektor ekonomiky, který se na celkovém HDP EU podílí méně než 3 %.
26
Literární rešerše
Absolutní a relativní výše výdajů na zemědělství Evropské unie 65
52 50 48 % 46 44 42
60 Mld. EUR 55
50 45 2007
2008
2009
2010
Absolutní výše (mld. EUR)
2011
2012
Relativní výše
Obr. 1 Graf vývoje absolutní a relativní výše výdajů Evropské unie na zemědělství Zdroj: European Comission, 2014
V roce 2012 se provozní dotace na celkové produkci českého zemědělského sektoru podílely 21 % (FADN, 2014). Po odečtení provozních dotací měli tedy čeští zemědělci o 21 % menší výnosy. Z vývoje ukazatele Producer Support Estimate (PSE) je zřejmá snaha Evropské unie o snižování podílu podpor do zemědělství. V 90. letech 20. století se tento ukazatel pohyboval mezi 30 % a 40 %, k výraznějšímu snížení došlo v roce 2007, kdy se ukazatel snížil z 29,12 % na 22,81 %. V roce 2012 činila hodnota PSE 19,04 %, přičemž v zemích OECD dosahoval tento ukazatel v souhrnu 18,56 % (OECD, 2014). V následujícím grafu je zobrazeno srovnání vývoje ukazatele PSE v Evropské unii a na Novém Zélandu v letech 1986 až 2012. Z grafu je patrný výrazný pokles hodnoty ukazatele na Novém Zélandu v souvislosti s hospodářskou reformou. Hodnota PSE u Evropské unie se v současné době pohybuje mírně pod hodnotou na Novém Zélandu z roku 1986, a i když také vykazuje klesající trend, nejedná se o pokles nijak výrazný ve srovnání s Novým Zélandem. Vývoj ukazatele PSE v EU a na Novém Zélandu
Evropská unie
20 12
20 10
20 08
20 06
20 04
20 02
20 00
19 98
19 96
19 94
19 92
19 90
19 88
19 86
40 35 30 25 PSE [%] 20 15 10 5 0
Nový Zéland
Obr. 2 Vývoj ukazatele PSE v Evropské unii a na Novém Zélandu v letech 1986 až 2012 (v %) Zdroj: OECD, 2014
V České republice jsou podpory do zemědělství poskytovány ze dvou zdrojů. Evropské dotační programy jsou doplněny národními dotačními programy. V roce
Literární rešerše
27
2013 dosáhla v České republice výše podpory do zemědělství celkem 23,6 miliard Kč, přičemž 90 % těchto prostředků, tedy přibližně 21 miliard Kč, bylo poskytováno Evropskou unií. Nejvýznamnější položku dotací tvoří jednotné platby na plochu, které v roce 2013 dosáhly 13,3 miliard Kč (Státní zemědělský intervenční fond, 2014). Podle přístupové smlouvy a nařízení Rady (ES) č. 1782/2003 se pro státy přistupující k EU v roce 2004 stanovilo postupné navyšování přímých podpor až na úroveň států EU 15. V roce 2004 činily 25 % úrovně starých členských států a následně se zvyšovaly každoročně o 5 % až do roku 2007, kdy dosáhly 40 %. Od roku 2007 docházelo k ročnímu zvyšování přímých podpor o 10 % až do dosažení 100 % výše států EU 15 v roce 2013. Během tohoto období bylo těmto státům umožněno pomocí národních doplňkových plateb dorovnat jednotné platby na úroveň starých členských států EU (Ministerstvo zemědělství, 2014). Tab. 2 Vývoj výše poskytovaných dotací do zemědělství v České republice od roku 2005 v miliardách Kč
Rok
Top-up – národní dorovnání k SAPS
SAPS – jednotná platba na plochu
SAPS + Top-up
2013 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006 2005
0,212 0,888 2,540 4,410 4,960 5,470 5,520 5,150 0,000
13,14 11,56 10,05 09,20 07,68 06,98 06,30 05,31 04,64
13,35 12,45 12,59 13,61 12,63 12,46 11,81 10,46 04,64
Celkové poskytnuté dotace 23,59 24,21 24,99 27,02 24,41 19,95 18,09 19,73 12,59
Zdroj: Státní zemědělský intervenční fond, 2014
Uvedená tabulka zobrazuje vývoj výše dotací poskytovaných českému zemědělství v čase. Z tabulky je patrné, že jednotné platby na plochu tvoří největší část poskytovaných dotací, přičemž jejich hodnota se meziročně zvyšuje. Ve struktuře českého zemědělství se vstup do Evropské unie nijak výrazně neprojevil. Došlo pouze k poklesu stavu prasat z 3 147 tis. kusů v roce 2004 na 1 579 tis. kusů v roce 2012. K poklesu počtu prasat ovšem docházelo již od roku 2000. Objemy ostatní produkce pokračovaly v dlouhodobém trendu nastoleném v letech před vstupem ČR do Evropské unie (Český statistický úřad, 2013). 2.3.4
Zahraniční inspirace při reformování české ekonomiky
Při reformování české ekonomiky se čeští zákonodárci již v minulosti několikrát inspirovali kroky provedenými v zahraničí a zahraničními systémy.
28
Literární rešerše
Jedním z příkladů je daňová reforma, která vstoupila v platnost 1. ledna 1993. Tato reforma zavedla v České republice nový daňový systém podobný systémům fungujícím v zemích Evropské unie. V rámci reformy byly zavedeny daň z přidané hodnoty a daň z příjmů fyzických a právnických osob (Spěváček, 2002). Rovněž reforma zdravotnictví vlády Miroslava Topolánka z roku 2008, která zavedla poplatky u lékaře, měla inspiraci v zahraničí. Původně se mělo jednat o rozsáhlejší reformu inspirovanou americkým systémem zdravotnictví, vláda ovšem nedokázala výraznější reformu prosadit. Hlavním důvodem pro zavedení poplatků u lékaře bylo nadužívání lékařské péče, převážně ze strany seniorů, které bylo nutné regulovat (Švihlíková, 2011).
Metodika
29
3 Metodika Prvním krokem zpracování této bakalářské práce bylo seznámení se s tématy souvisejícími s cílem práce pomocí monografických publikací a internetových zdrojů. Z vybraných publikací byly čerpány informace o hospodářské reformě Nového Zélandu v 80. letech, se zaměřením na její dopady na zemědělský sektor, Společné zemědělské politice EU, transformaci české ekonomiky v 90. letech minulého století, včetně změn v zemědělském sektoru v průběhu transformace, současné situace českého zemědělství, ale také o pojmech jako jsou dotace, nebo stát blahobytu. Všechny použité zdroje jsou uvedeny v kapitole 6 „Literatura“. Tato teoretická východiska jsou shrnuta v kapitole 2 „Literární rešerše“, respektive v příloze A v případě Společné zemědělské politiky EU. Literární rešerše, která tvoří první část této bakalářské práce, se zaměřuje na deskripci hospodářské reformy Nového Zélandu v 80. letech a současného stavu českého zemědělství. V rámci deskripce novozélandské hospodářské reformy je popsán bezprostřední ekonomický vývoj, který vedl k nutnosti tuto reformu provést, jsou shrnuty 3 hlavní oblasti, kterých se reforma dotkla a v neposlední řadě je popsán vývoj zemědělského sektoru v rámci reformy. Druhou částí literární rešerše byla deskripce současné situace českého zemědělského sektoru, do níž je také zahrnuta kapitola pojednávající o transformaci české ekonomiky na počátku 90. let minulého století, včetně vlivu transformačního procesu na zemědělství. Na závěr jsou uvedeny dva příklady českých reforem, které byly inspirovány zahraničními reformními kroky, případně fungujícími systémy v zahraničí. Ve vlastní práci byla nejdříve provedena komparativní analýza předreformního vývoje novozélandské ekonomiky a současného vývoje české ekonomiky, respektive zemědělského sektoru z kvantitativního a kvalitativního hlediska. V rámci kvantitativních hledisek bylo provedeno srovnání časových řad. Srovnány byly vývoj meziročního růstu HDP, podílu zemědělství na HDP, podílu ekonomicky aktivního obyvatelstva v zemědělství, podílu přidané hodnoty zemědělství na 1 ekonomicky aktivního obyvatele v zemědělství, míry využití půdy k zemědělství a struktury jejího využití, sktruktury živočišné i rostlinné výroby, intenzity rostlinné výroby a výše ukazatele PSE. Ke srovnání byly využity časové řady s délkou 13 let, s výjimkou některých ukazatelů pro které nebylo k dispozici dostatečné množství měření. V případě Nového Zélandu se jednalo o data z let 1971 až 1983 a v případě České Republiky o data z let 1999 až 2011, případně 2000 až 2012. Tato data byla získána ze statistických serverů Světové banky, Organizace pro výživu a zemědělství (FAO) a OECD. V rámci kvalitativní části analýzy bylo provedeno srovnání vybraných faktorů ovlivňujících kvalitu života obyvatel, kvalitu podnikatelského prostředí a vyhlídky budoucího ekonomického vývoje. Na základě výsledků komparativní analýzy bylo rozhodnuto o srovnatelnosti předreformního vývoje a stavu novozélandské ekonomiky a zemědělství se současnou situací v České republice.
30
Metodika
Další částí vlastní práce je zhodnocení míry potřeby aplikace reformních kroků v České republice, možného vlivu odstranění dotací do zemědělství na státní rozpočet a možných negativních vlivů některých reformních kroků. Na závěr byly navrženy možné scénáře uplatnění obdobné reformy v prostředí České ekonomiky a zemědělství. Tyto scénáře zohledňují výsledky provedené komparační analýzy, ale i členství České republiky v Evropské unii. Celkové zhodnocení bakalářské práce společně s volbou nejvhodnějšího reformního scénáře pro uplatnění obdobně hospodářské reformy v České republice je uvedeno v kapitole 5 „Závěr“.
Vlastní práce
31
4 Vlastní práce 4.1
Komparativní analýza
Novozélandská hospodářská reforma je výjimečná nejen svým rozsahem, ale také rychlostí, kterou byla provedena. Většina zásadních reformních kroků byla provedena v průběhu jednoho roku, navíc první reformní kroky přišly bezprostředně po volbách. Díky tomu lze předpokládat, že chování ekonomických subjektů před reformou nebylo ovlivněno očekáváním změn v budoucím vývoji novozélandské hospodářské politiky. Komparativní analýza byla využita jako prostředek ke srovnání předreformního vývoje a stavu na Novém Zélandu8 se současným stavem a vývojem posledních let v České republice. Na základě výsledků komparativní analýzy bude možné stanovit míru potřeby podobné reformy, případně jednotlivých reformních kroků.
Rok provedení hospodářské reformy je v grafech, které zobrazují vývoj ukazatelů na Novém Zélandu vyznačeno červenou značkou. 8
32
4.1.1
Vlastní práce
Kvantitativní kritéria
V rámci kvantitativní části komparativní analýzy je srovnáván vývoj vybraných ekonomických a zemědělských ukazatelů. Tab. 3
Zkr. HDP
Vysvětlení kritérií sledovaných v rámci kvantitativní části komparativní analýzy
Kritérium Vývoj HDP
Z/HDP Podíl zemědělství na HDP Podíl ekonomicky aktivního EAZ obyvatelstva v zemědělství Přidaná hodnota PHO zemědělství na 1 obyvatele v zemědělství Podíl zemědělské půdy na PP rozloze země SVP
Struktura využití zemědělské půdy
SŽ
Struktura stavů chované zvěře
SR
Struktura rostlinné výroby
IR
Intenzita rostlinné výroby
PSE
Ukazatel PSE
Sledované skutečnosti Podobnost vývoje HDP v čase a srovnání vývoje obou zemí s průměrem OECD Podobnost vývoje podílu zemědělství na HDP Podobnost ve vývoji podílu ekonomicky aktivního obyvatelstva v zemědělství Srovnání produktivity zemědělského sektoru obou zemí Podobnost vývoje podílu zemědělské půdy na celkové rozloze země Rozdělení zemědělské půdy mezi pastviny, ornou půdu a půdu využívanou pro pěstování trvalých plodin. Podíl jednotlivých stavů chované zvěře na celkovém národním stádu Podíl objemů výroby jednotlivých rostlinných komodit na celkovém objemu rostlinné výroby Srovnání vývoje výnosnosti 1 hektaru u vybraných plodiny Srovnání výše a vývoje ukazatele PSE
Vlastní práce
33
Srovnání vývoje HDP Ve vývoji růstu HDP lze nalézt několik podobností. Obě ekonomiky na počátku časové řady vykazovaly poměrně vysoký meziroční růst HDP, který se blížil až k 8 %. Následně na obě země dopadla krize, která srazila meziroční procentuální růst jejich HDP do záporných hodnot. Meziroční růst HDP - Nový Zéland
11
13 20
07
05
03
01
99
09
20
20
20
20
20
20
97
95
OECD
19
19
93
Nový Zéland
19
89
91
19
19
85
83
81
79
77
75
73
87
19
19
19
19
19
19
19
19
19
19
71
10 8 6 4 % 2 0 -2 -4 -6
Vyznačení
Obr. 3 Vývoj meziročního růstu HDP Nového Zélandu a OECD v letech 1971 až 2013 Zdroj: OECD, 2014
V případě Nového Zélandu byl pokles výkonu ekonomiky zapříčiněn ropnými šoky z let 1973 a 1979. V roce 1973 dosáhl meziroční růst HDP maximální hodnoty 7,8 %, v roce 1975 již došlo k meziročnímu poklesu o 1,73 %. Následující rok došlo opět k mírnému růstu o 0,93 %, ovšem v roce 1977 došlo k dalšímu poklesu, tentokrát o 3,94 %. K dalšímu růstu novozélandské ekonomiky došlo až v roce 1980. Od roku 1980, až do roku 1983 novozélandská ekonomika rostla, ovšem o poznání nižším tempem, než na počátku 70. let. Při srovnání růstu novozélandského HDP s OECD lze pozorovat výrazně horší vývoj během téměř celého sledovaného období s výjimkou let 1981 a 1982.
34
Vlastní práce
Meziroční růst HDP - Česká republika 8 6 4 2
%
0 -2
19 93 19 94 19 95 19 96 19 97 19 98 19 99 20 00 20 01 20 02 20 03 20 04 20 05 20 06 20 07 20 08 20 09 20 10 20 11 20 12 20 13 20 14 20 15
-4 -6
Česká republika
Předpověď ČR
OECD
Obr. 4 Vývoj meziročního růstu HDP České republiky v % v letech 1993 až 2013 a předpověď růstu HDP České republiky v letech 2014 a 2015 Zdroj: OECD, 2014; Česká národní banka 2014
Vývoj české ekonomiky ovlivnila celosvětová ekonomická krize z roku 2008. V roce 2009 meziročně pokleslo HDP České republiky o 4,5 %, přičemž ještě v roce 2006 dosahovala česká ekonomika meziročního růstu o 7,02 %. V roce 2010 došlo opět k růstu HDP o 2,47 %, ovšem v roce 2012 HDP České republiky opět pokleslo, tentokrát o 1,02 %, na čemž měla svůj podíl tehdejší restriktivní fiskální politika vlády. Ve srovnání s OECD dosahovala Česká republika od roku 2000 vyšších meziročních růstu HDP, ovšem od světové hospodářské krize vykazovala Česká republika pomalejší růst HDP a v případě poklesu HDP se jednalo o výraznější pokles. Srovnání vývoje podílu zemědělství na celkovém HDP Podíl zemědělství na HDP na Novém Zélandu je vyšší, než v případě České republiky. Ve sledovaných obdobích byl podíl zemědělství na novozélandském HDP více než dvojnásobný. Podíl zemědělství na HDP - Nový Zéland 15 10 % 5
19 71 19 73 19 75 19 77 19 79 19 81 19 83 19 85 19 87 19 89 19 91 19 93 19 95 19 97 19 99 20 01 20 03 20 05 20 07 20 09
0
Obr. 5 Vývoj podílu zemědělství na HDP Nového Zélandu v letech 1971 až 2009 Zdroj: The World Bank, 2014
Mezi roky 1971 a 1983 měl podíl zemědělství na celkovém HDP na Novém Zélandu průměrně klesající trend. Nejvyššího podílu za sledované období bylo dosaženo
Vlastní práce
35
v roce 1972, a to 13,4 %. V roce 1974 následoval propad až na 8,44 %, pravděpodobně vlivem ropného šoku z roku 1973. Do roku 1979 došlo k nárůstu tohoto podílu na 11,65 % a následně do roku 1982 podíl zemědělství na HDP klesal až na hodnotu 7,36 %. O rok později došlo k mírnému nárůstu tohoto podílu na 7,63 %. Podíl zemědělství na HDP - Česká republika
19 93 19 94 19 95 19 96 19 97 19 98 19 99 20 00 20 01 20 02 20 03 20 04 20 05 20 06 20 07 20 08 20 09 20 10 20 11 20 12
%
6 5 4 3 2 1 0
Obr. 6 Vývoj podílu zemědělství na HDP České republiky v letech 1993 až 2012 Zdroj: The World Bank, 2014
I v České republice měl během sledovaného období podíl zemědělství na HDP klesající trend. Mezi lety 2000 a 2010 došlo k poklesu podílu zemědělství na HDP z 3,6 % na 1,66 %. Následující rok se tento podíl zvýšil na 2,32 % a v roce 2012 činil 2,36 %. I přesto, že podíl zemědělství na HDP v obou zemích je rozdílný, lze v jeho vývoji najít jistou podobnost. V obou zemích došlo během sledovaného období k poklesu podílu zemědělství na HDP, i když v obou zemích s rozdílným průběhem a mírou. Tento vývoj je typický pro vyspělé země, které se více zaměřují na jiné sektory ekonomiky na úkor zemědělství. Srovnání vývoje podílu ekonomicky aktivního obyvatelstva v zemědělství Stejně jako u podílu zemědělství na HDP, i v podílu ekonomicky aktivního obyvatelstva v zemědělství Nový Zéland Českou republiku ve sledovaných obdobích převyšuje. Oproti podílu zemědělství na HDP je tu ovšem rozdíl o poznání menší.
36
Vlastní práce
Podíl ekonomicky aktivního obyvatelstva v zemědělství - Nový Zéland
12 20
10 20
08 20
06 20
04 20
02 20
00 20
98 19
96 19
94 19
92 19
90 19
88 19
86 19
84 19
82 19
19
80
12 10 8 % 6 4 2 0
Obr. 7 Vývoj podílu ekonomicky aktivního obyvatelstva v zemědělství na Novém Zélandu v letech 1980 až 2012 Zdroj: FAOSTAT, 2014
V případě Nového Zélandu se za sledované období během let 1980 až 1983 snížil podíl ekonomicky aktivního obyvatelstva v zemědělství z 11,22 % na 10,89 %. Mezi lety 1980 a 1981 ovšem došlo k velmi mírnému nárůstu tohoto podílu z 11,22 % na 11,23 %. Podíl ekonomicky aktivního obyvatelstva v zemědělství - Česká republika 12 10 8 % 6 4 2 0 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012
Obr. 8 Vývoj podílu ekonomicky aktivního obyvatelstva v zemědělství v České republice v letech 1993 až 2012 Zdroj: FAOSTAT, 2014
V České republice během sledovaného období docházelo k postupnému poklesu podílu ekonomicky aktivního obyvatelstva v zemědělství z 8,34 % v roce 2000 až na 5,85 % v roce 2012. Na počátku sledovaného období docházelo meziročně k poklesu tohoto podílu přibližně o 0,3 procentního bodu. Ke konci období už byl pokles pomalejší, kdy meziroční poklesy dosahovaly přibližně 0,2 procentního bodu. Během sledovaných období vykazoval podíl ekonomicky aktivního obyvatelstva u obou zemí klesající trend. Rychlost poklesu v České republice byla mírně vyšší, pohybovala se od 0,2 do 0,3 procentního bodu meziročně, naproti tomu na Novém Zélandu došlo k poklesu o 0,2, respektive 0,1 procentního bodu v letech 1982, respektive 1983.
Vlastní práce
37
Srovnání vývoje přidané hodnoty zemědělství na 1 ekonomicky aktivního obyvatele v zemědělství Přidaná hodnota zemědělství na 1 ekonomicky aktivního obyvatele v zemědělství - Nový Zéland
20 08
20 06
20 04
20 02
20 00
19 98
19 96
19 94
19 92
19 90
19 88
19 86
19 84
19 82
19 80
tis. USD
50 40 30 20 10 0
Obr. 9 Vývoj přidané hodnoty zemědělství na 1 ekonomicky aktivního obyvatele v zemědělství v letech 1980 až 2009 na Novém Zélandu (hodnoty jsou v běžných cenách daného roku)
Přidaná hodnota na 1 ekonomicky aktivního obyvatele v zemědělství na Novém Zélandu v letech 1980 až 1983 postupně klesala, což vypovídá o meziročním poklesu produktivity zemědělství. V roce 1980 činila přidaná hodnota novozélandského zemědělství 15 438 USD na 1 ekonomicky aktivního obyvatele v zemědělství a do roku 1983 klesla na 11 238 USD/1 ekonomicky aktivního v zemědělství. Přidaná hodnota zemědělství na 1 ekonomicky aktivního obyvatele v zemědělství - Česká republika 15,00 10,00
tis. USD 5,00
19 93 19 94 19 95 19 96 19 97 19 98 19 99 20 00 20 01 20 02 20 03 20 04 20 05 20 06 20 07 20 08 20 09 20 10 20 11 20 12
0,00
Obr. 10 Vývoj přidané hodnoty zemědělství na 1 ekonomicky aktivního obyvatele v zemědělství v letech 1993 až 2012 v České republice (hodnoty jsou v běžných cenách daného roku)
Naproti tomu v České republice vykazuje přidaná hodnota na 1 ekonomicky aktivního obyvatele v zemědělství dlouhodobě rostoucí trend. Tento trend byl přerušen poklesy v letech 2009 a 2010, které lze přisoudit dopadům světové hospodářské krize, a mírným poklesem v roce 2012. Přidaná hodnota na 1 ekonomicky aktivního obyvatele v zemědělství se od roku 1993 do roku 2012 zvýšila z hodnoty 3187,20 USD na 13 329,83 USD. V letech předcházejících hospodářské reformě na Novém Zélandu hodnota přidané hodnoty na 1 ekonomicky aktivního obyvatele v zemědělství dosahovala nižší úrovně, než současné české zemědělství a navíc docházelo k poklesu této hodnoty, což je opačný vývoj, než dlouhodobý trend v České republice. Na druhou
38
Vlastní práce
stranu poklesy přidané hodnoty na 1 ekonomicky aktivního obyvatele v zemědělství v letech 2009, 2010 a 2012 by mohly naznačovat vývoj do budoucna. Srovnání vývoje podílu zemědělské půdy na celkové rozloze země Vývoj podílu zemědělské půdy na celkové rozloze se v obou zemích ve sledovaných obdobích výrazně lišil. Rozdílnost vývoje v obou zemích je patrná ze srovnání trendových přímek obou časových řad, které vyjadřují průměrný vývoj podílu zemědělské půdy na celkové rozloze země ve sledovaném období. Podíl zemědělské půdy na celkové rozloze Nového Zélandu 80 60 %
40 20
19 71 19 73 19 75 19 77 19 79 19 81 19 83 19 85 19 87 19 89 19 91 19 93 19 95 19 97 19 99 20 01 20 03 20 05 20 07 20 09 20 11
0
Obr. 11 Vývoj podílu zemědělské půdy na celkové rozloze Nového Zélandu v letech 1971 až 2011 Zdroj: FAOSTAT, 2014
Na Novém Zélandu docházelo pod vlivem dotací k využívání nekvalitní půdy k zemědělství, což se odrazilo v průměrném nárůstu podílu zemědělské půdy na celkové rozloze země za sledované období. Vrcholu bylo dosaženo v roce 1981, kdy zemědělská půda tvořila 65,82 % celkové rozlohy Nového Zélandu. Následně došlo k mírnému poklesu tohoto podílu na 63,54 % v roce 1983, což předznamenalo poreformní vývoj, kdy podíl zemědělské půdy na rozloze země postupně klesá. Podíl zemědělské půdy na celkové rozloze České republiky 70 60 50 40 % 30 20 10 0 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011
Obr. 12 Vývoj podílu zemědělské půdy na celkové rozloze České republiky v letech 1993 až 2011 Zdroj: FAOSTAT, 2014
V České republice se naopak podíl zemědělské půdy na celkové rozloze již od roku 1993 pohybuje kolem hodnoty 55 %. V roce 1993 tvořila zemědělská půda 55,44 % rozlohy České republiky a v roce 2011 54,75 %.
Vlastní práce
39
Srovnání vývoje struktury využití zemědělské půdy Struktura využití zemědělské půdy se na Novém Zélandu a České republice výrazně liší, lze zde ovšem najít jednu podobnost. Struktura zemědělské půdy - Nový Zéland
Orná půda
Trvalé plodiny
20 10
20 07
20 04
20 01
19 98
19 95
19 92
19 89
19 86
19 83
19 80
19 77
19 74
19 71
100 90 80 70 60 % 50 40 30 20 10 0
Trvalé louky a pastviny
Obr. 13 Vývoj struktury využití zemědělské půdy na Novém Zélandu v letech 1971 až 2011 Zdroj: FAOSTAT, 2014
Nový Zéland se tradičně zaměřuje na živočišnou výrobu. V roce 1971 tvořily louky a pastviny 80,92 % celkové zemědělské půdy na Novém Zélandu. Do roku 1981 se tento podíl postupně zvyšoval, až dosáhl 85,02 %. Poté se tento podíl mírně snížil na 84,33 %. Oproti tomu podíl orné půdy se z 18,89 % v roce 1971 snížil na 15,45 % v roce 1983. Podíl plochy pro pěstování trvalých plodin9 se během sledovaného období pohyboval přibližně mezi 0,18 % a 0,21 %. Ve sledovaném období tedy docházelo k rozšiřování do té doby dominantní živočišné výroby na úkor výroby rostlinné a to i v absolutních hodnotách. Celková plocha orné půdy se za sledované období snížila z přibližně 2 960 000 ha na 2 585 000 ha, přičemž plocha luk a pastvin se zvýšila z přibližně 12 680 000 ha na 14 109 000 ha.
Trvalé plodiny jsou plodiny, které vydrží několik sezon, nemusí tedy být po každé sklizni znovu zasazovány. Mezi takové plodiny se řadí například citrusy, olivy, káva nebo ovocné stromy. 9
40
Vlastní práce
Struktura zemědělské půdy - Česká republika 100 80 60 %
40 20
19 93 19 94 19 95 19 96 19 97 19 98 19 99 20 00 20 01 20 02 20 03 20 04 20 05 20 06 20 07 20 08 20 09 20 10 20 11
0
Orná půda
Trvalé plodiny
Trvalé louky a pastviny
Obr. 14 Vývoj struktury využití zemědělské půdy v České republice v letech 1993 až 2011 Zdroj: FAOSTAT, 2014
V českém zemědělství naopak dominuje rostlinná výroba, kdy orná půda se na celkové zemědělské půdě podílela v roce 1999 76,04 %. Na rozdíl od vývoje na Novém Zélandu docházelo postupně až do roku 2011 k postupnému poklesu tohoto podílu, až na 74,82 %. I v absolutních číslech došlo k poklesu plochy orné půdy a to z přibližně 3 256 000 ha na 3 164 000 ha. Podíl luk a pastvin se naopak za sledované období zvýšil z 22,18 % na 23,39 %, přičemž v absolutních číslech se jedná o nárůst z přibližně 950 000 ha na 989 000 ha. Podíl plochy pro pěstování trvalých plodin se za sledované období pohyboval od 1,77 % v roce 1999 do 1,79 % v roce 2011, v absolutních číslech obě procentní hodnoty odpovídají přibližně 76 000 ha. Nový Zéland a Česká republika mají odlišný vývoj struktury využití zemědělské půdy ve sledovaných obdobích, kdy na Novém Zélandu převažovalo její využití k živočišné výrobě a naopak v České republice byla většina půdy využívána jako orná půda. V obou zemích tedy více než ¾ zemědělské půdy je ve sledovaných obdobích využíváno dominantním segmentem zemědělství. Vývoj podílu dominantního segmentu se ovšem v obou zemích liší.
Vlastní práce
41
Srovnání vývoje struktury živočišné výroby Struktura živočišné výroby - Nový Zéland 100% 80% 60% 40% 20%
19 72 19 74 19 76 19 78 19 80 19 82 19 84 19 86 19 88 19 90 19 92 19 94 19 96 19 98 20 00 20 02 20 04 20 06 20 08 20 10 20 12
0%
Ostatní
Skot
Drůbež
Ovce
Obr. 15 Vývoj struktury stavů chované zvěře na Novém Zélandu v letech 1972 až 2012 Zdroj: FAOSTAT, 2014
V novozélandské živočišné výrobě dlouhodobě převažuje chov ovcí. Před hospodářskou reformou na Novém Zélandu ovce tvořily přibližně 80 % národního stáda chované zvěře. Vrcholem byl rok 1982, kdy stav ovcí dosáhl historického maxima 70,3 milionů kusů a tvořil 81 % národního stáda. Dalšími významnými stavy byly v předreformním novozélandském zemědělství skot a drůbež, které se na národním stádu v roce 1982 podílely 8,6 %, respektive 9,1 %. Ostatní stavy nedosahovaly ani 1% podílu na národním stádu. Z toho je patrné, že novozélandská živočišná výroba byla před reformou úzce zaměřena s jedním výrazně dominantním stavem.
42
Vlastní práce
Struktura živočišné výroby - Česká republika 100%
80%
60%
40%
20%
19 93 19 94 19 95 19 96 19 97 19 98 19 99 20 00 20 01 20 02 20 03 20 04 20 05 20 06 20 07 20 08 20 09 20 10 20 11 20 12
0%
Včelí úly
Skot
Drůbež
Prasata
Krůty
Králíci a zajíci
Ostatní
Obr. 16 Vývoj struktury stavů chované zvěře v České republice v letech 1993 až 2012 Zdroj: FAOSTAT, 2014
Dominantním stavem zvěře v České republice je stav drůbeže, který se s výjimkou let 2000 až 2005 pohyboval pod hranicí 70 % podílu na národním stádu. V roce 2012 čítal stav drůbeže 20 170 000 kusů, což činí 66,6 %. V letech 2000 až 2005 klesl podíl drůbeže až k 50 %, v roce 2006 už ovšem činil 68,2 %. Dalšími v pořadí jsou stavy krůt a králíků a zajíců, které se na národním stádu v roce 2012 podílely 10,5 %, respektive 19 %. Mimo období mezi lety 2000 a 2005 se neprojevují žádné výraznější tendence ve změnách podílů jednotlivých stavů s výjimkou stavu prasat, jehož podíl na národním stádu od roku 1993 klesl z 11 % na 9,5 % v roce 1999, poté se v roce 2000 zvýšil na 14,26 %, aby následně poklesl až na 5,2 % v roce 2012. Živočišná výroba České republiky je ve sledovaném období více diverzifikována, než živočišná výroba na Novém Zélandu. V obou zemích převládá jeden stav zvěře s výrazně nejvyšším podílem na celkovém stádu. V případě České republiky se ovšem jedná o drůbež, tudíž pokud zohledníme velikost chované drůbeže a ostatních druhů zvěře, tento podíl se již nejeví tak vysoký. K žádné výraznější diverzifikaci během sledovaných období v obou zemích nedošlo.
Vlastní práce
43
Srovnání vývoje struktury rostlinné výroby Struktura rostlinné výroby - Nový Zéland 100%
80%
60%
40%
20%
Jablka
Ječmen
Kiwi
Kukuřice
Cibule
Brambory
20 10
20 07
20 04
20 01
19 98
19 95
19 92
19 89
19 86
19 83
19 80
19 77
19 74
19 71
0%
Pšenice
Ostatní
Obr. 17 Vývoj struktury objemu rostlinné výroby na Novém Zélandu v letech 1971 až 2012 Zdroj: FAOSTAT, 2014
V rámci rostlinné výroby Nového Zélandu nelze říci, že by výrazně převažovala některá komodita. Více než 20 % objemu rostlinné výroby je rozděleno mezi více než 50 plodin, které se na celkovém objemu rostlinné výroby podílí každá méně než 5 %. Nejvýznamnějšími plodinami novozélandské rostlinné výroby byly ve sledovaném období pšenice, brambory, ječmen a jablka. Tyto plodiny se na celkovém objemu rostlinné produkce Nového Zélandu v roce 1983 podílely 11,1 % v případě jablek, 16,6 % v případě ječmene, v případě brambor 12,3 % a v případě pšenice 14,4 %.
44
Vlastní práce
Struktura rostlinné výroby - Česká republika 100%
80%
60%
40%
20%
Ječmen
Kukuřice
Brambory
Řepka
Cukrová řepa
20 11
20 09
20 07
20 05
20 03
20 01
19 99
19 97
19 95
19 93
0%
Pšenice
Ostatní
Obr. 18 Vývoj struktury objemu rostlinné výroby v České republice v letech 1993 až 2012 Zdroj: FAOSTAT, 2014
Jako nejvýznamnější plodiny lze v České republice identifikovat cukrovou řepu, pšenici a ječmen. Tyto plodiny se na celkovém objemu rostlinné výroby v roce 2012 podílely 30,2 % v případě cukrové řepy, 27,5 % v případě pšenice a v případě ječmene 12,6 %. Z grafu je také patrný pokles objemu výroby brambor a zároveň růst objemu výroby u kukuřice a řepky, jejíž nárůst lze vysvětlit povinným přimícháváním biosložek do paliv, které se vyrábějí právě z řepky. I přes menší podíl na celkové zemědělské výrobě byla ve sledovaném období rostlinná výroba Nového Zélandu více diverzifikovaná, než rostlinná výroba České republiky v současnosti. V obou zemích lze identifikovat několik převažujících plodin10. Souhrnný podíl těchto plodin na celkové produkci v České republice v roce 2012 dosahoval 91,4 %, naproti tomu na Novém Zélandu v roce 1983 jen 62,75 %.
Za převažující plodiny jsou v tomto případě považovány plodiny s minimálně 5% podílem na celkovém objemu rostlinné produkce v daném roce. 10
Vlastní práce
45
Srovnání vývoje intenzity rostlinné výroby Pro srovnání intenzity rostlinné výroby byl použit vývoj výnosnosti 1 hektaru obdělávané půdy u ječmene a pšenice. Obě plodiny se na celkovém objemu rostlinné výroby v obou zemích podílely během sledovaného více než 10 %. Výnos ječmene a pšenice z 1 hektaru obdělávané půdy - Nový Zéland 10 8 t/ha
6 4 2
11
09
20
07
20
05
20
03
20
01
20
99
20
97
19
95
Pšenice
19
93
19
91
19
89
Ječmen
19
87
19
85
19
83
19
81
19
79
19
77
19
75
19
73
19
19
19
71
0
Vyznačení
Obr. 19 Vývoj výnosnosti ječmene a pšenice z 1 hektaru obdělávané půdy na Novém Zélandu v letech 1971 až 2012 Zdroj: FAOSTAT, 2014
Na Novém Zélandu mezi lety 1971 a 1983 došlo k růstu výnosnosti u ječmene z 3,19 t/ha v roce 1971 na 3,33 t/ha v roce 1983. V případě pšenice výnosnost v roce 1971 i 1983 činila 4,24 t/ha. U obou plodin došlo během sledovaného období ke dvěma poklesům výnosnosti a to nejdříve v letech 1974 a 1975 a poté v roce 1979. To naznačuje postupnou intenzifikaci rostlinné výroby na Novém Zélandu ve sledovaném období. Výnos ječmene a pšenice z 1 hektaru obdělávané půdy - Česká republika 8 6 t/ha
4 2
19 93 19 94 19 95 19 96 19 97 19 98 19 99 20 00 20 01 20 02 20 03 20 04 20 05 20 06 20 07 20 08 20 09 20 10 20 11 20 12
0
Ječmen
Pšenice
Obr. 20 Vývoj výnosnosti ječmene a pšenice z 1 hektaru obdělávané půdy v České republice v letech 1993 až 2012 Zdroj: FAOSTAT, 2014
Výnosnost ječmene se v České republice pohybuje dlouhodobě kolem 4 t/ha. V případě pšenice se produkce na 1 hektar pohybuje okolo 4,5 t/ha. V roce 2004
46
Vlastní práce
došlo k nárůstu výnosnosti u obou plodin a to na 4,97 t/ha u ječmene a 5,84 t/ha u pšenice. Tento nárůst byl ovšem pouze krátkodobý, dlouhodobě se hodnoty výnosnosti příliš nezměnily. Výnosnost ječmene byla na Novém Zélandu ve sledovaném období nižší přibližně o 15-20 % než v České republice ve sledovaném období. Stejně tak výnosnost pšenice byla na Novém Zélandu nižší než v České republice, ovšem pouze přibližně o 5 %. Je ovšem také nutné zohlednit sledovaná období u obou zemí, kdy roky 1971 a 2000 jsou od sebe vzdáleny 29 let, během nichž došlo k vývoji nejen zemědělství, ale také zemědělské techniky a hnojiv, tedy faktorů, které výnosnost přímo ovlivňují. Srovnání vývoje ukazatele PSE Jak již bylo uvedeno v teoretické části, na Novém Zélandu se hodnota ukazatele PSE před reformou zvyšovala, až dosáhla v roce 1983 hodnoty 34 %. Naproti tomu v Evropské Unii se hodnota PSE během sledovaného snížila z hodnoty 32,29 % v roce 2000 na 18,56 % v roce 2012. Je zde tedy patrný odlišný trend ve vývoji ukazatele v obou zemích během sledovaných období. Ukazatel PSE pro Evropskou unii 35 30 25 20 % 15 10 5 0 2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
Obr. 21 Vývoj ukazatele PSE v Evropské Unii v letech 2000 až 2012 Zdroj: OECD, 2014
2009
2010
2011
2012
Vlastní práce
47
Dílčí závěr Při analýze kvantitativních kritérií byla zjištěna pouze částečná podobnost stavu a vývoje předreformní novozélandské ekonomiky a zemědělství se současným stavem a vývojem v České republice. Tab. 4
Shrnutí výsledků kvantitativní části komparativní analýzy
Kritérium Vývoj - ČR HDP Zpomalení růstu Z/HDP Pokles o 1,24 p. b. EAZ PHO PP SVP
Průměrný meziroční pokles o 0,21 p. b. Růst o 8 863 USD/os. (66 %), výrazný pokles v letech 2009 a 2010 Stagnace kolem 55 % Výrazná převaha orné půdy
SŽ
Převaha drůbeže; lepší diverzifikace
SR
Čtyři převažující plodiny
IR PSE
Stagnace Pokles
Vývoj - NZ Zpomalení růstu Pokles o 4 p. b. Pokles o 0,33 p. b. za 4 roky, 1983 nárůst o 0,01 p. b. Pokles o 4 200 USD/os. (27 %) za 4 roky Růst z 59,5 % na 63,5 % Výrazná převaha luk a pastvin Výrazná převaha ovcí, zvyšuje se; nízká diverzifikace Pět převažujících plodin, rovnoměrnější rozložení Růst Růst
Srovnatelné Ano Částečně Částečně Ne Ne Částečně Spíše ne Částečně Ne Ne
Za srovnatelný lze považovat vývoj HDP. Obě země zasáhla ekonomická krize, která způsobila pokles výkonu ekonomiky a následně zpomalení růstu obou ekonomik. Částečná podobnost byla nalezena také ve vývoji podílu zemědělství na HDP a podílu ekonomicky aktivního obyvatelstva v zemědělství. U obou zemí došlo ve sledovaném období k poklesu daného ukazatele, míra poklesu se u obou zemí ovšem liší. Za částečně srovnatelný lze považovat také stav a vývoj využití zemědělské půdy, kdy v každé zemi výrazně převažuje jeden účel využití zemědělské půdy. Na závěr byla nalezena částečná podobnost v případě struktury rostlinné výroby, kdy bylo u obou zemí nalezeno několik převažujících plodin. Celkově ovšem byla rostlinná výroba na Novém Zélandu více diverzifikována i přes výrazně nižší podíl na celém zemědělství. Podobnost nebyla nalezena při srovnávání vývoje přidané hodnoty na 1 obyvatele v zemědělství, kdy na Novém Zélandu docházelo před reformou k jejímu poklesu a naproti tomu v České republice dochází dlouhodobě k jejímu růstu. Podíl zemědělské půdy na celkové rozloze se u obou zemí ve sledovaných obdobích také vyvíjel odlišně. V České republice tento podíl stagnoval, naproti tomu na Novém Zélandu se zvyšoval. Podobný vývoj nebyl nalezen také u struktury živočišné výro-
48
Vlastní práce
by obou zemí. Na Novém Zélandu výrazně převažoval stav ovcí, který se nadále zvyšoval, naproti tomu v České republice převažuje drůbež, ovšem pouze co se týče počtu kusů. V případě výnosnosti u vybraných plodin bylo také rozhodnuto o neexistenci podobnosti z důvodu rozdílného vývoje, kdy v České republice výnosnost těchto plodin stagnuje a na Novém Zélandu před hospodářskou reformou rostla. Vývoj ukazatele PSE, který vyjadřuje míru vládní podpory zemědělskému sektoru, se v obou zemích taktéž lišil. Na Novém Zélandu před hospodářskou reformou hodnota ukazatele rostla, naopak v Evropské unii hodnota PSE dlouhodobě klesá. Poreformní vývoj kvantitativních kritérií na Novém Zélandu Hospodářská reforma přinesla novozélandské ekonomice mnohá pozitiva, některá se ovšem neprojevila v letech bezprostředně po reformních krocích, ale až s delším časovým odstupem. Tab. 5
Vývoj kvantitativních kritérií na Novém Zélandu po hospodářské reformě
Kritérium HDP Z/HDP EAZ PHO
Vývoj v krátkém období Stagnace ekonomiky Pokračování poklesu podílu Pokračování poklesu podílu Růst
PP
Pokles podílu
SVP
Zvyšování podílu luk a pastvin
SŽ SR IR PSE
Pokles stavu ovcí, růst stavů skotu a drůbeže Zvyšování produkce kiwi a dalších dříve nevýznamných plodin Zvyšování výnosnosti rostlinné výroby Výrazný pokles do roku 1988
Vývoj v dlouhém období Stabilní a silný růst HDP Pokračování poklesu podílu Pokračování poklesu podílu Růst Pokles podílu, výrazný pokles v roce 2002 Zvyšování podílu luk a pastvin, výrazné zvýšení podílu v roce 2002 Pokles stavu ovcí, růst stavů skotu a drůbeže Zvyšování produkce kiwi a dalších dříve nevýznamných plodin Výraznější zvyšování výnosnosti rostlinné výroby Stagnace pod hranicí 1 %
U většiny kvantitativních ukazatelů došlo ke změně vývoje oproti situaci před hospodářskou reformou. Vývoj HDP v letech následujících po hospodářské reformě nebyl příliš příznivý, kdy až do roku 1992 meziroční růst novozélandského HDP dosahoval nižších hodnot než OECD a v letech 1987 a 1991 dokonce klesl do záporných hodnot. Od roku 1993 ovšem vykazovala novozélandská ekonomika až do světové hospodářské krize v roce 2008 pravidelně meziroční růst HDP.
Vlastní práce
49
Trend snižování podílu zemědělství na HDP a snižování podílu ekonomicky aktivního obyvatelstva v zemědělství nebyl hospodářskou reformou ovlivněn, stejně jako v případě podílu zemědělské půdy na celkové rozloze země. Naproti tomu přidaná hodnota na 1 ekonomicky aktivního obyvatele v zemědělství se po hospodářské reformě začala zvyšovat. Ke změnám docházelo také ve struktuře využití zemědělské půdy. Podíl luk a pastvin na celkové zemědělské půdě se postupně zvyšoval, až na současných 95,23 %. V případě rostlinné i živočišné výroby došlo postupně k zvýšení diverzifikace výroby. Klesl počet chovaných ovcí ve prospěch skotu, drůbeže a jiných druhů. V rostlinné výrobě došlo postupně ke zvyšování objemu produkce kiwi, ale také například vinné révy, a zároveň se také zvyšovala výnosnost rostlinné výroby, což naznačuje pokračující trend intenzifikace rostlinné výroby. Ukazatel PSE do roku 1988 poklesl až pod hodnotu 4 % a dnes se pohybuje pod hodnotou 1 %. 4.1.2
Kvalitativní kritéria
V rámci kvalitativní části komparativní analýzy je srovnávána podobnost předreformní novozélandské ekonomiky a současné České ekonomiky v několika aspektech, které ovlivňují kvalitu života obyvatel, kvalitu podnikatelského prostředí a vyhlídky budoucího ekonomického vývoje. Dále je srovnávána míra negativních vlivů dotačních politik jednotlivých zemí na zemědělství. Tab. 6
Vysvětlení kritérií sledovaných v rámci kvalitativní části komparativní analýzy
Faktor
Popis
Státní společnosti
Počet státních společností, jejich velikost a podíl na trhu Potenciál růstu hrubého domácího produktu v nejbližších letech Složitost daňového systému, míra zdanění, progresivnost zdanění Stabilita měnového kurzu, míra inflace, úspěšnost monetární politiky Dovozní cla, kvóty. Nutnost licencování domácích i zahraničních subjektů vstupujících na domácí trhy. Problém s nadvýrobou způsobenou chybnou dotační politikou. Deformace cen, nesoulad nabídky a poptávky na trzích zemědělských komodit, nebo na trhu zemědělské půdy.
Potenciál růstu Daňový systém Měnová stabilita Bariéry vstupu Nadprodukce Deformace trhů
Předreformní situace na Novém Zélandu je ve všech vybraných faktorech v horším stavu, než v České republice. Nový Zéland před reformou v mnoha ohledech připomínal země tehdejšího Sovětského východního bloku.
50
Vlastní práce
Ve vlastnictví státu bylo na Novém Zélandu před reformou velké množství společností, z nichž některé na svém trhu byly monopoly. Jednalo se například o dráhy, telekomunikace, a další. Růstový potenciál novozélandské ekonomiky byl velmi nízký i vzhledem k vývoji v letech předcházejících hospodářské reformě. Současná předpověď České národní banky (duben 2014) vývoje českého HDP je pro rok 2014 2,2 % a pro rok 2015 2,8 %. Daňový systém na Novém Zélandu byl proti daňovým systémům ve zbytku světa velmi komplikovaný, se sazbou daně z příjmů právnických osob na hodnotě 48 %. V České republice jsou v současné době právnické osoby zdaňovány 19 % sazbou. Před reformou byl novozélandský dolar řízen v režimu fixního měnového kurzu a předreformní vývoj způsobil v roce 1984 jeho pád. Česká koruna v současnosti funguje v režimu volně plovoucího měnového kurzu a monetární politika České národní banky se v současnosti zaměřuje na cílování inflace na hodnotu 2 %, s tolerancí ±1 %. Na vnitřních hranicích EU v rámci jednotného vnitřního trhu neexistují žádná omezení mezinárodního obchodu. Na vnějších hranicích ovšem EU uplatňuje některá omezení mezinárodního obchodu a zároveň finančně podporuje export vybraných komodit mimo své vnější hranice. Problém s nadprodukcí způsobenou dotační politikou v Evropské Unii vznikl krátce po jejím založení a byl jedním z hlavních témat reforem společné zemědělské politiky. Tento problém byl způsoben vysokými výkupními cenami některých zemědělských komodit, za které státy vykupovaly a následně skladovaly nadprodukci, kterou se zemědělcům nepodařilo na trhu prodat. V současné době jsou v České republice problémy s nadprodukcí vyřešeny, kdy poslední známé vykupování nadprodukce je podle Státního zemědělského intervenčního fondu z roku 2010. Na Novém Zélandu byla situace obdobná jako v počátcích SZP Evropské unie, kdy byla vysokými intervenčními cenami způsobena nadprodukce některých zemědělských komodit. Tento problém se nejvíce projevil u ovcí, jejichž stav se do roku 1983 výrazně zvýšil a stát financoval porážení neprodejných kusů. Trhy na Novém Zélandu byly díky poskytovaným dotacím výrazně deformovány, což se projevilo jednak nadprodukcí některých komodit, ale také v nadsazené ceně zemědělské půdy, nebo ve využívání nekvalitní půdy k zemědělství.
Vlastní práce
51
Tab. 7 Srovnání současného stavu v České republice a předreformního a poreformního stavu na Novém Zélandu u vybraných kvalitativních faktorů.
Faktor Státní společnosti Potenciál růstu Daňový systém Měnová stabilita Bariéry vstupu Nadprodukce Deformace trhů
Česká republika Střední Střední Střední Vysoká Střední Nízká Střední
Míra naplnění kritéria Nový Zéland - před Nový Zéland - po Vysoká Nízká Nízký Střední až vysoká Vysoká Střední Nízká Vysoká Vysoká Nízká Vysoká Nízká Vysoká Nízká
U všech sledovaných kritérií přinesla hospodářská reforma na Novém Zélandu pozitivní výsledky. Díky privatizaci většiny státních společností byly neefektivní státní podniky přeměněny na akciové společnosti a následně rozprodány soukromému sektoru. Daňový systém byl zjednodušen a právnické osoby byly nově zdaňovány sazbou 33 %, stejně jako fyzické osoby. Novozélandský dolar byl převeden na režim plovoucího měnového kurzu a centrální banka dostala od vlády za úkol udržovat inflaci každoročně pod hranicí 2 %. Došlo k odstranění většiny dotací, bariér mezinárodního obchodu, licencování některých druhů podnikání a dalších bariér vstupu na trh, čímž došlo k otevření novozélandské ekonomiky zahraničí. Díky odstranění dotací došlo ke změnám ve struktuře ekonomiky a v jednotlivých ekonomických sektorech směrem k požadavkům trhu, čímž také došlo k eliminaci problémům s nadprodukcí některých komodit. 4.1.3
Závěr komparativní analýzy
Česká republika a Nový Zéland jsou nejen geograficky, ale i ekonomicky rozdílné země. Navíc jsou od sebe srovnávané ekonomiky vzdáleny přibližně 30 let, Dalo se tedy očekávat, že při jejich srovnání nebude dosaženo úplné shody, podařilo se ovšem najít jisté, byť většinou částečně, podobnosti.
4.2 4.2.1
Omezení a specifika uplatnění obdobné hospodářské reformy v České republice Zhodnocení vstupních podmínek pro reformní kroky v České republice
Vzhledem ke geografickým a ekonomickým odlišnostem obou zemí, které byly potvrzeny závěry komparativní analýzy, lze předpokládat, že uplatnění naprosto shodné hospodářské politiky není možné. Některé reformní kroky, pokud by byly provedeny stejným způsobem jako na Novém Zélandu, by v prostředí České ekonomiky a zemědělství bylo možné považovat dokonce za nežádoucí.
52
Vlastní práce
Tab. 8 ce
Zhodnocení potřeby reformních kroků provedených na Novém Zélandu v České republi-
Reformní krok Deregulace trhů Privatizace Fiskální disciplína Daňová reforma Reforma monetární politiky Odstranění státních podpor Odstranění bariér zahraničního obchodu
Popis průběhu na Novém Zélandu Odstranění regulace mezd a cen a odstranění licencování některých odvětví podnikání Prodej neefektivních státních podniků soukromému sektoru Stanovení pravidel fiskální disciplíny: jasně deklarované rozpočtové deficity, včetně způsobu a termínu splacení Zjednodušení daňového systému a snížení progresivnosti zdanění Převedení měny na plovoucí kurz a stanovení Odstranění dotací a dalších druhů podpor poskytovaných ekonomickým subjektům Zrušení dovozních kvót, cel a dovozních licencí
Uplatnění v ČR: Částečné Je vhodné Je vhodné Je nežádoucí Je nežádoucí Je vhodné Je vhodné, ale ne nezbytné
Velká část těchto reformních kroků provedených na Novém Zélandu v rámci hospodářské reformy byla již v České republice dříve provedena. Deregulace trhů byla provedena již v rámci transformace české ekonomiky v 90. letech minulého století. Některé ceny stále jsou, nebo byly státem regulovány. Příkladem je regulace cen nájemného u bytů, která trvala od roku 2007 a do konce roku 2012 byla postupně odstraněna. V případě mezd stát provádí jejich regulaci stanovením jejich minimální výše. Nejvýznamnější daňová reforma byla v České republice provedena již v roce 1993 a v současné době jsou právnické osoby zdaňovány sazbou 19 %. Jedná se tedy o nižší sazbu, než bylo 33 % stanovených daňovou reformou na Novém Zélandu. Z tohoto pohledu se tedy jeví zvyšování daňového zatížení zemědělců a celkově ekonomických subjektů jako nežádoucí. Monetární politiku zaměřenou na cílování inflace, která byla na Novém Zélandu centrální bance stanovena zákonem, provádí Česká národní banka již od roku 1998. Navíc tento cíl není České národní bance stanovován zákonem, ale zvolila si jej sama jako prostředek pro plnění svého základního cíle, tj. zabezpečení cenové stability. Tento reformní krok lze tedy také považovat za nežádoucí. Naopak některé reformní kroky provedené na Novém Zélandu by v České republice bylo vhodné replikovat. Stejně jako deregulace trhů i privatizace většiny státních podniků byla provedena v rámci transformačního procesu. Některé podniky tak zůstaly dodnes ve
Vlastní práce
53
vlastnictví, nebo spoluvlastnictví státu. Mezi tyto společnosti patří například ČEZ, České dráhy, nebo Česká pošta. V případě novozélandských společnosti došlo zprivatizováním společností ve většině případů ke zvýšení jejich finančních výsledků a konkurenceschopnosti, ale zároveň také došlo ke zkvalitnění jimi poskytovaných služeb a snížení cen těchto služeb. Služby některých těchto firem využívají i zemědělci a snížení cen těchto služeb by se pozitivně promítlo do jejich nákladů. Je ovšem nutné brát ohled na významnou tržní pozici některých českých státních společností, kdy některé jsou na svých trzích monopoly. Bylo by tedy před privatizací takové společnosti vhodné zajistit možnost vstupu dalších konkurenceschopných firem na trh. Pravidla fiskální disciplíny, která byla stanovena v rámci hospodářské reformy na Novém Zélandu, zajistila pokles podílu čistého veřejného dluhu na HDP mezi lety 1991 až 1999 na polovinu. Podíl státního dluhu na HDP v České republice se od roku 1998 každoročně zvyšuje, v roce 2012 dosáhl 42,9 % HDP. Hlavním problémem je postupně se zvyšující tempo růstu podílu státního dluhu na HDP. Zavedení pravidel fiskální disciplíny v České republice tedy má smysl. Podíl státního dluhu ČR na HDP 50 40 %
30 20 10
19 93 19 94 19 95 19 96 19 97 19 98 19 99 20 00 20 01 20 02 20 03 20 04 20 05 20 06 20 07 20 08 20 09 20 10 20 11 20 12
0
Obr. 22 Vývoj podílu státního dluhu České republiky na HDP v letech 1993 až 2012 Zdroj: The World Bank, 2014
Některé odvětví podnikání jsou v České republice podmíněny získáním licence. Mezi tyto odvětví patří například podnikání v energetických oblastech, nebo podnikání v oblasti taxislužeb. Zvláště v oblasti taxislužeb se licencování v dnešní době spojené s využíváním velkého množství moderních technologií jeví jako zbytečné a zbytečně zatěžující státní i soukromé rozpočty a zodpovědné úřady. Dotační politika České republiky a Evropské unie na rozdíl od dotační politiky uplatňované na Novém Zélandu před hospodářskou reformou nezpůsobuje tak výrazné deformace ve struktuře zemědělské výroby. Přesto je výše poskytovaných dotací vzhledem k podílu zemědělství na české ekonomice relativně vysoká. V roce 2012 byly českým zemědělcům poskytnuty dotace v celkové výši téměř 25 miliard Kč, přičemž souhrn kladných výsledků hospodaření před zdaněním zemědělců činil necelých 3,5 miliard Kč. To by mohlo například znamenat, že dotace nejsou ze-
54
Vlastní práce
mědělci využívány efektivně, nebo by to mohlo vypovídat o špatné finanční situaci velké části českých zemědělců, případně o obojím. Na vnitřním trhu Evropské unie neexistují žádné bariéry mezinárodního obchodu. Na vnějších hranicích EU jsou ovšem uplatňovány cla z dováženého zboží, které mají sloužit k ochraně domácí výroby. Cla ovšem také způsobují zvyšování cen některých produktů na vnitřních trzích EU a mohou vést ke snižování konkurenceschopnosti domácích výrobců. Cla jsou uplatňována na veškerou produkci dováženou ze států mimo EU v různé výši podle druhu dováženého artiklu. Zrušením nebo výrazním snížením dovozních cel na vnějších hranicích EU by mohlo díky jednoduššímu vstupu zahraničního zboží na vnitřní trhy zemí EU vést ke snížení cen produkce pro spotřebitele, lepší specializaci domácích výrobců a následně zvýšení jejich konkurenceschopnosti. 4.2.2
Zhodnocení možného vlivu odstranění dotací do zemědělství na státní rozpočet České republiky
Ke stanovení možných dopadů změny nebo zrušení zemědělské dotační politiky Evropské unie, případně pouze České republiky je vhodné nejdříve vyčíslit současnou situaci. K tomu jsou využita data z roku 2012. Příjmovou stranu státního rozpočtu v tomto případě tvoří peníze vybrané na dani z příjmů od českých zemědělců. Stranu výdajovou tvoří příspěvek České republiky do rozpočtu Evropské unie, konkrétně je v tomto případě uvažován podíl tohoto příspěvku odpovídající procentuálnímu podílu prostředků směřujících z rozpočtu EU na zemědělství (v roce 2012 45,84 %). Tato hodnota tedy odpovídá podílu příspěvku České republiky do rozpočtu EU, který je využit k financování zemědělské politiky EU. Další částí výdajové strany bilance jsou dotace zemědělským subjektům poskytované Českou republikou. Výsledná bilance je rozdílem mezi příjmovou a výdajovou stranou bilance. Tab. 9
Bilance České republiky v souvislosti s financováním zemědělství v roce 2012 v Kč
Položka Suma kladných výsledků hospodaření před zdaněním českých zemědělců Daňové výnosy z daně z příjmů zemědělských subjektů Příspěvek České republiky do rozpočtu EU Z toho podíl připadající na zemědělství (45,84%) Dotace poskytované Českou republikou Výdaje státního rozpočtu na zemědělství celkem Výsledná bilance
Hodnota -003 346 284 210 -00 635 794 000 -035 087 519 868 -016 084 119 108 -004 029 080 338 -20 113 199 446 -19 477 405 446
Zdroj: FADN, 2014; European Comission, 2014; Státní zemědělský intervenční fond, 2014
Ve výsledku tedy výdaje státního rozpočtu na zemědělství přesahují příjmy ze zemědělství o více než 19 miliard korun. Zrušením, nebo změnou aktuální dotační politiky by stát získat až téměř 20 miliard korun, které by mohl využít na jiné úče-
Vlastní práce
55
ly. Administrativní a jiné výdaje spojené s výběrem daní, respektive poskytováním dotací nejsou v tomto případě uvažovány. Celkově byla Česká republika v roce 2012 čistým příjemcem z rozpočtu EU. Celkové prostředky z rozpočtu EU směřující do České republiky v roce 2012 činily téměř 114 miliard Kč, tedy více než trojnásobek příspěvku České republiky do rozpočtu EU. Tab. 10 v Kč
Bilance příjmů a výdajů České republiky v rámci rozpočtu Evropské unie v roce 2012
Příspěvek do rozpočtu EU 035 087 519 868 Příjmy z rozpočtu EU 113 883 455 153 Celková bilance 078 795 935 285 Zdroj: European Comission, 2014
4.2.3
Možné negativní dopady reformních kroků na České zemědělství a ekonomiku
S tak každou rozsáhlou ekonomickou reformou souvisí obvykle i rizika a negativa. V případě novozélandské ekonomické reformy byla tato rizika umocněna navíc rychlostí, jakou byly reformní kroky provedeny. Přítomnost stejných, ale i rozdílných rizik lze předpokládat i v případě uplatnění obdobných reformních kroků v České republice. S ukončením poskytování dotací zemědělskému sektoru je spojeno riziko, kdy by zemědělci hromadně opouštěli sektor. Jedná se převážně o zemědělce dlouhodobě ztrátové, ale také o ty pohybující se na hranici ziskovosti. To by mohlo způsobit velký nárůst nezaměstnanosti a také vylidňování některých venkovských oblastí z důvodu přesunu obyvatel za prací. Při plánování hospodářské reformy na Novém Zélandu bylo odhadnuto, že přibližně 16 % zemědělců ukončí činnost, výsledné 1 % bylo podstatně příznivější hodnotou. Ukončením poskytování dotací by se českým zemědělcům snížily příjmy o poskytované dotace, konkrétně jen samotné provozní dotace tvořily v roce 2012 21 % celkových příjmů zemědělců. V roce 2012 bylo v České republice celkem 1478 zemědělských podniků, z nichž 155 bylo v tomto roce ztrátových, což odpovídá 10,49 %. Finanční dlouhodobě ztrátových podniků a podniků dlouhodobě na hranici ziskovosti by mohla být odstraněním dotací ještě prohloubena a mohla by vést až k ukončení činnosti těchto podniků. Přesný počet těchto podniků by byl předmětem důkladnějšího průzkumu. Je také nutné se v případě odstraňování dotací a podpor neomezit pouze na zemědělský sektor, ale dotace a podpory odstranit plošně, aby došlo k odstranění veškerých privilegií v ekonomice. Tím budou zajištěny stejné podmínky pro všechny podnikatele. Odstranění nebo výrazné snížení cel na vnějších hranicích Evropské unie by umožnilo výrobcům mimo EU zcela volný přístup na vnitřní trhy EU. Příliv produkce z těchto zemí by mohl způsobit vytlačení produkce domácích výrobců z trhu. Domácí výrobci by pak byli nuceni snižovat prodejní cenu své produkce, nebo pro
56
Vlastní práce
ni hledat nové trhy. Na rozdíl od Nového Zélandu je Česká republika vnitrozemskou zemí s poměrně snadným přístupem, toto riziko se tedy v případě České republiky jeví jako výraznější. Nový Zéland se také v letech bezprostředně po hospodářské reformě potýkal s pomalým růstem HDP, kdy se meziroční růst novozélandského HDP pohyboval pod hodnotou průměru zemí OECD až do roku 1993. Hospodářské reformě na Novém Zélandu předcházel podobný vývoj světové ekonomiky tomu současnému. Jak Nový Zéland, tak i Česká republika byly zasaženy ekonomickou krizí, která způsobila pokles výkonosti ekonomiky. Je tedy možné předpokládat, že uplatnění obdobných reformních kroků v českém prostředí by mohlo vést k podobnému vývoji HDP.
4.3
Navrhované scénáře uplatnění obdobné hospodářské reformy v České republice
Pro účely možného uplatnění obdobné hospodářské reformy byly navrženy 4 reformní scénáře. Navrhované scénáře se liší předpokládaným rozsahem hospodářské reformy a v případě jednoho ze scénářů také rychlostí provedení. 4.3.1
Společné kroky pro všechny reformní scénáře
Všechny navrhované reformní scénáře počítají se stanovením podmínek fiskálních disciplíny po vzoru Nového Zélandu. V případě deficitu státního rozpočtu by tento deficit musel být jasně deklarován a musel by být stanoven způsob a termín splacení tohoto deficitu. 4.3.2
Uplatnění hospodářské reformy v plném rozsahu
První možností uplatnění hospodářské reformy v plném rozsahu. To by znamenalo provedení všech reformních kroků, kromě těch, které byly označeny jako nežádoucí v prostředí české ekonomiky. Zároveň by byly všechny reformní kroky provedeny v co nejkratším časovém období, aby nevznikly nerovnosti způsobené časovým nesouladem provádění reformních kroků. Nejdůležitějším krokem by bylo zrušení všech státních podpor poskytovaných nejen zemědělským podnikům. Pokud by došlo ke snížení příspěvku České republiky do rozpočtu EU o poměrný podíl, který připadá na financování zemědělství z rozpočtu EU, dalo by se počítat se snížením výdajů státního rozpočtu o více než 19 miliard Kč, jak je uvedeno v tabulce 9. Tyto prostředky by bylo vhodné zpočátku využít ke zmírnění negativních dopadů odstranění dotací. Zemědělcům, kterým zbývá krátká doba do starobního důchodu, by bylo v případě nepříznivé finanční situace jejich zemědělského podniku umožněno předčasně odejít do starobního důchodu s plnou výší důchodu. Ostatním zemědělcům, kteří se dostanou do špatné životní situace, by z finančních prostředků, které dříve sloužily na dotace, byla nabídnuta jednorázová výstupní dotace. Tento příspěvek by mohl být financován i
Vlastní práce
57
Evropskou unií, přičemž v tomto případě by byl příspěvek České republiky do rozpočtu EU snížen o menší částku. Současně s odstraněním dotací by byla odstraněna nebo výrazně snížena také veškerá cla na vnějších hranicích EU, která zvýhodňují evropské výrobce na vnitřním trhu EU a tím přispívají k jejich nižší konkurenceschopnosti na zahraničních trzích a také ke zvyšování cen zemědělské produkce na vnitřním trhu EU. Dalším krokem by bylo odstranění překážek podnikání, jako je licencování některých odvětví podnikání a regulace cen. Mezi to patří i zrušení, případně snížení minimální mzdy stanovené státem. Zaměstnavatelé by díky tomu mohli zaměstnávat některé zaměstnance za nižší plat, než je současná minimální mzda, což by mohlo vést ke dlouhodobému snížení nezaměstnanosti. Všechny státem vlastněné společnosti by byly odprodány subjektu s nejvyšší nabídkou. Stát by tím získal prostředky, které by mohly být využity například ke snížení státního dluhu. U některých společností existuje riziko zneužití dominantního postavení na trhu těchto společností jejich novými vlastníky. 4.3.3
Uplatnění hospodářské reformy v částečném rozsahu
Další možností je zaměřit se reformními kroky pouze na vybrané problémy. V tomto případě by bylo vhodné reformní kroky zaměřit na odstranění dotací, které způsobují změny ve struktuře zemědělské výroby, ale také na privatizaci státních podniků, které hospodaří neefektivně a jsou dlouhodobě ztrátové. Zachovány by zůstaly tedy pouze dotace ve formě přímých plateb na plochu, jejichž vyplácení nezávisí na struktuře výroby dotovaného podniku. V roce 2013 tvořily přímé platby na plochu 63 %, tedy přibližně 14,85 miliard Kč. Privatizace by se týkaly pouze dlouhodobě ztrátových podniků, u kterých by nejdříve byla provedena kontrola jejich hospodaření. Na základě výsledků kontroly hospodaření těchto podniků by pak bylo rozhodnuto, zda budou privatizovány. Zbývající podniky ve vlastnictví státu by pravidelně procházely kontrolou hospodaření. 4.3.4
Gradualistické pojetí hospodářské reformy
Všechny předchozí scénáře počítají s co nejrychlejším průběhem reformních kroků, s čímž mohou souviset zvýšená rizika negativních vlivů na ekonomiku a zemědělský sektor. Jako v případě transformačního procesu české ekonomiky v 90. letech minulého století se jako protipól šokového průběhu reformního procesu nabízí přístup založený na postupném uplatňování reforem. Tento postup by umožnil ekonomickým subjektům se postupně adaptovat na nové podmínky, čímž by došlo ke snížení, až eliminaci většiny rizik spojených s ostatními navrhovanými reformními scénáři. Další výhodou tohoto reformního postupu je také možnost odkladu privatizace některých státních společností s dominantním podílem na trhu na dobu, kdy bude na jejich trzích vytvořeno konkurenční prostředí.
58
Vlastní práce
V praxi by toto pojetí hospodářské reformy znamenalo postupné snižování výše poskytovaných dotací a cel na vnějších hranicích EU, až by došlo k jejich téměř úplné eliminaci. Během toho by postupně probíhaly privatizace státních podniků, na jejichž trhy mezitím vstoupila konkurence a získala určitý podíl na trhu. Celý proces je ilustrován na modelovém příkladu. V tomto případě byla období, během něhož dojde k postupné eliminaci dotací stanoveno na 10 let. Doba 10 let byla vybrána čistě z výpočetních důvodů a v případě skutečného uplatnění těchto reformních kroků není nutné se tohoto časového horizontu držet. Za výchozí rok (T+0) je pro účely výpočtu výše poskytovaných dotací zvolen rok 2013 a je uvažováno lineární meziroční snižování výše dotací, tedy o 10 % každý rok. Tab. 11
Modelový příklad uplatnění gradualistické verze hospodářské reformy v České republice
Výše poskytovaných dotací T+0 23 593 193 526 Kč T+1 21 233 874 173 Kč T+2 18 874 554 821 Kč T+3 16 515 235 468 Kč T+4 14 155 916 115 Kč T+5 11 796 596 763 Kč T+6 09 437 277 410 Kč T+7 07 077 958 058 Kč T+8 04 718 638 705 Kč T+9 02 359 319 353 Kč T+10 00 000 000 000 Kč Rok
Privatizace
Privatizování podniků ve chvíli, kdy je na jejich trzích vytvořeno konkurenční prostředí
Cla na vnější hranici EU Plná výše 90 % výše 80 % výše 70 % výše 60 % výše 50 % výše 40 % výše 30 % výše 20 % výše 10 % výše Plně odstraněna
Tento příklad slouží pouze ke zjednodušenému znázornění průběhu reformních kroků. Skutečný průběh by se více či méně odlišoval. Pro zjednodušení byly dotace a cla v příkladu plně odstraněny, ve skutečnosti však ani Nový Zéland cla a dotace plně neodstranil, jen výrazně snížil. Nejvýraznějším negativem gradualistického návrhu hospodářské reformy je právě jeho rychlost. V případě zvolení časového horizontu odstranění dotací delšího, než je funkční období vlády může nastat situace, kdy se zvolená nástupnická vláda rozhodne nepokračovat v započatých reformních snahách. Celkově se ovšem v podmínkách české, potažmo celoevropské ekonomiky a zemědělství jeví tento přístup jako velmi vhodný. Hlavním důvodem pro šokový průběh reformy na Novém Zélandu byla hlavně naléhavost a tíživost místní ekonomické situace, což není v současné době případ České republiky a ani většiny zemí Evropské unie.
Vlastní práce
4.3.5
59
Reformní kroky uplatnitelné bez účasti EU
V případě přechozích scénářů je pro jejich uplatnění nutné reformovat nejen českou ekonomiku, ale také Společnou zemědělskou politiku Evropské unie. Reformu SZP, která by odstranila většinu dotací, by musela být schválena Radou EU a Evropským parlamentem ve kterých mají zástupci České republiky malý hlasovací podíl. K prosazení reformy SZP by tedy byla nutná podpora zástupců dalších zemí. Pokud by nebylo reálné v EU reformu SZP prosadit, stále je možné provést alespoň ty reformní kroky, které závisí pouze na rozhodnutí České republiky, tedy privatizaci státních podniků a odstranění dotací, které jsou poskytovány přímo ze státního rozpočtu České republiky. Rozsah reformních kroků, které může provést Česká republika bez účasti EU, je relativně velmi malý a téměř by se nedotkly výše poskytovaných dotací, jejichž odstranění bylo hlavním reformním krokem na Novém Zélandu. V roce 2013 bylo přímo z českého státního rozpočtu zemědělcům poskytnuto celkem 2,42 miliard korun, což odpovídá 10,26 % podílu na celkovém souhrnu poskytnutých dotací zemědělským subjektům.
60
Závěr
5 Závěr Vzhledem k tomu, že Nový Zéland byl jednou z prvních zemí, která se rozhodla k obdobným reformním krokům, jednalo se v podstatě o ekonomický experiment. V tehdejší době ve světě nebylo možné najít fungující příklad ekonomiky, která prošla obdobnou hospodářskou reformou, kde by bylo možné hledat inspiraci. Vzhledem k úspěchům reformy může Nový Zéland sloužit jako zdroj inspirace všem zemím, které by se rozhodly vydat podobnou cestou. Cílem bakalářské práce bylo nastudovat tuto hospodářskou reformu, identifikovat a zhodnotit její dopady na zemědělský sektor a navrhnout možnosti uplatnění obdobné hospodářské reformy v České republice. Jako některé pozitivní dopady spojené s hospodářskou reformou byly identifikovány:
Stabilizace ekonomického růstu v dlouhém období, zvýšení efektivity zemědělského sektoru, větší diverzifikace zemědělské výroby, zlepšení finanční situace státu.
S takto rozsáhlou hospodářskou reformou souvisely také negativní dopady. Jedním z negativních dopadů hospodářské reformy byla poreformní stagnace hospodářského růstu, která trvala až do roku 1992. Některé negativní dopady se ale projevily v menším rozsahu, než se předpokládalo. Příkladem je předreformní předpověď vlády, že zemědělský sektor vlivem reforem opustí přibližně 16 % zemědělců. Ve skutečnosti se jednalo pouze o 1 %. Dalším krokem bylo srovnání tehdejší novozélandské ekonomiky a zemědělství se současnou situací v České republice. Za tímto účelem provedená komparativní analýza zjistila u obou zemí kromě zjevných geografických rozdílů i rozdíly ekonomické. Na druhou stranu bylo ve vývoji obou zemí ve sledovaných obdobích nalezeno i několik podobností, jako například zpomalení růstu HDP. Je ovšem také nutné uvažovat s rozdílností období, ve kterých byly u obou zemí skutečnosti sledovány, což mohlo výsledky do určité míry ovlivnit. Na základě výsledků komparativní analýzy bylo následně rozhodnuto o vhodnosti uplatnění reformních kroků provedených na Novém Zélandu v České republice. Jako reformní kroky, které by bylo vhodné v České republice uplatnit byly označeny:
Privatizace státních podniků, stanovení pravidel fiskální disciplíny, odstranění státních podpor napříč všemi sektory ekonomiky a odstranění cel na vnějších hranicích EU.
Úplná deregulace trhů jako na Novém Zélandu v České republice není nutná, protože zde není situace tak vážná. Odstranění licencování některých odvětví podni-
Závěr
61
kání a případně státem stanovené minimální mzdy se jeví v některých případech jako vhodné. Naopak za nežádoucí reformní kroky byly z důvodu lepší situace v České republice následující reformní kroky: Daňová reforma a reforma monetární politiky. Posledním krokem bylo navržení možných scénářů průběhu hospodářské reformy při její aplikaci v České republice. Byly vytvořeny 4 reformní scénáře. Pro všechny scénáře je společné stanovení pravidel fiskální disciplíny, které by měly za úkol zabránit dalšímu zadlužování země, pokud to není nezbytně nutné. První reformní scénář navrhuje uplatnění hospodářské reformy v plném rozsahu, tedy uplatnění všech reformních kroků, které nejsou nežádoucí. Druhý reformní scénář navrhuje uplatnit pouze vybrané reformní kroky, konkrétně odstranění části dotací a zachování pouze přímých plateb na plochu a privatizování dlouhodobě neefektivně hospodařících státních podniků. Třetí reformní scénář na rozdíl od prvních dvou nepředpokládá šokový průběh reformy, ale co se týče rozsahu reformních kroků, je shodný s prvním navrhovaným reformním scénářem. Tento scénář navrhuje provést reformní kroky postupně v průběhu delšího časového období a tím snížit, případně plně eliminovat rizika spojená se šokovým průběhem hospodářské reformy. Poslední reformní scénář představuje možnosti České republiky reformovat ekonomiku bez zapojení Evropské unie. Reformní možnosti v tomto případě jsou ovšem velmi omezené pouze na odstranění dotací poskytovaných čistě ze státního rozpočtu a na privatizování státem vlastněných podniků. V případě České republiky by bylo nejvhodnější použít v případě uplatnění hospodářské reformy třetí scénář, tedy gradualistický. Situace v České republice není natolik vážná jako tak, která předcházela novozélandské hospodářské reformě. Navíc tento postup snižuje, nebo eliminuje většinu rizik, i když na druhou stranu s tímto postupem souvisí riziko jiné, ale již ne s tak vážnými dopady.
62
Literatura
6 Literatura Aktuální prognóza ČNB. Česká národní banka [online]. 2014 [cit. 2014-04-22]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/cs/menova_politika/prognoza BARÁKOVÁ, Blanka. Financování společné zemědělské politiky Evropské unie se zaměřením na Českou republiku: monografie. Vyd. 1. Liberec: Technická univerzita v Liberci, 2010, 162 s. ISBN 978-80-7372-657-7. BEČVÁŘOVÁ, Věra. Zemědělství v agrobyznysu: základy agrární ekonomiky a politiky. 1. vyd. V Brně: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2005, 62 l. ISBN 80-715-7891-6. BIČÍK, Ivan a Vít JANČÁK. Transformační procesy v českém zemědělství po roce 1990. Praha: Katedra sociální geografie a regionálního rozvoje Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, 2005, 103 s. ISBN 80-865-6119-4. CABRAL, Lídia, Colin POULTON, Steve WIGGINS a Linxiu ZHANG. Reforming Agricultural Policy: Lessons from Four Countries. University of Sussex, Brighton: Future Agricultures Consortium, 2006. Crops. FOOD AND AGRICULTURE ORGANIZATION OF THE UNITED NATIONS. FAOSTAT [online]. 2014 [cit. 2014-03-29]. Dostupné z: http://faostat3.fao.org/faostat-gateway/go/to/download/Q/QC/E Czech Republic Data. The World Bank [online]. 2014 [cit. 2014-03-29]. Dostupné z: http://api.worldbank.org/v2/en/country/cze?downloadformat=excel DOUGLAS, Roger. KRITÉRIA HODNOCENÍ ÚSPĚŠNÉ EKONOMICKÉ REFORMY Výroční přednáška Liberálního institutu. In: Roger Douglas-tvůrce nejúspěšnější hospodářské reformy XX. století Přel. J. Pavlík a J. Šíma. 1.vyd. Praha: Liberální institut, 1999, s. 15-36. ISBN 80-902270-7-4. EU Financial Report 2012. European Comission [online]. 2014 [cit. 2014-03-29]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/budget/library/biblio/documents/2012/fin_report_201 2_data.xls FADN, 2014. Výběr ukazatelů [online]. [cit. 2014-04-01]. Dostupné v databázi FADN. GDP, volume – annual growth rates in percentage. OECD. OECD Statistics [online]. 2014 [cit. 2014-03-29]. Dostupné z: http://stats.oecd.org//Index.aspx?QueryId=26646 HOLEČEK, Jan, Jan BINEK, Iva GALVASOVÁ, Kateřina CHABIČOVSKÁ a Hana SVOBODOVÁ. Obec a její rozvoj v širších souvislostech. Vyd. 1. Brno: GaREP, 2009, 74 s. ISBN 987-80-904308-2-2. KOUŘILOVÁ, Jindra, Jiří PŠENČÍK a Daniel KOPTA. Dotace v zemědělství: z hlediska komplexního pohledu a s přihlédnutím k ekologickému zemědělství. Vyd. 1. Brno: Pro Ekonomickou fakultu Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích vy-
Literatura
63
dalo Akademické nakladatelství CERM, 2009, 106, 76 s.,. ISBN 978-80-7204637-9. Land. FOOD AND AGRICULTURE ORGANIZATION OF THE UNITED NATIONS. FAOSTAT [online]. 2014 [cit. 2014-03-29]. Dostupné z: http://faostat3.fao.org/faostat-gateway/go/to/download/R/RL/E Live Animals. FOOD AND AGRICULTURE ORGANIZATION OF THE UNITED NATIONS. FAOSTAT [online]. 2014 [cit. 2014-03-29]. Dostupné z: http://faostat3.fao.org/faostat-gateway/go/to/download/Q/QA/E MYERS, Norman a Jennifer KENT. Perverse subsidies: how tax dollars can undercut the environment and the economy. Washington, DC: Island Press, c2001. ISBN 15-596-3835-4. Nařízení Rady (ES) č. 1782/2003. In: [Právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie. [cit. 2014-3-29]. Dostupné z: http://eurlex.europa.eu/legalcontent/CS/TXT/PDF/?uri=CELEX:32003R1782&from=CS NEUMANN, Pavel. Společná zemědělská politika EU: vznik, vývoj a reformy, mezinárodní komparace. Vyd. 1. Praha: Oeconomica, 2004, 65 s. ISBN 80-245-0814-1. New Zealand Data. The World Bank [online]. 2014 [cit. 2014-03-29]. Dostupné z: http://api.worldbank.org/v2/en/country/nzl?downloadformat=excel OECD. OECD Economic Surveys: New Zealand 1983 [online]. 1983 [cit. 2014-03-29]. Dostupné z: http://www.keepeek.com/Digital-AssetManagement/oecd/economics/oecd-economic-surveys-new-zealand1983_eco_surveys-nzl-1983-en OECD. OECD Economic Surveys: New Zealand 1985 [online]. 1985 [cit. 2014-03-29]. Dostupné z: http://www.keepeek.com/Digital-AssetManagement/oecd/economics/oecd-economic-surveys-new-zealand1985_eco_surveys-nzl-1985-en OECD. Agricultural Policies in OECD Countries 2005: Monitoring and Evaluation. [online]. 2005 [cit. 2014-03-29]. Dostupné z: http://www.keepeek.com/DigitalAsset-Management/oecd/agriculture-and-food/agricultural-policies-in-oecdcountries-2005_agr_oecd-2005-en PLUNKETT, H., R. WILSON a S. ARGY. The Measurement of Effective Rates of Assistance in Australia [online]. 1992 [cit. 2014-03-29]. Dostupné z: http://www.pc.gov.au/__data/assets/pdf_file/0007/93427/measurementeffective-rates-assistance.pdf Privatization. In: Encyclopaedia Britannica [online]. 2013 [cit. 2014-02-18]. Dostupné z: http://www.britannica.com/EBchecked/topic/477353/privatization Producer Support Estimate by country. OECD. OECD Statistics [online]. 2014 [cit. 2014-03-29]. Dostupné z: http://stats.oecd.org/Index.aspx?QueryId=50477
64
Literatura
Producer Support Estimate (PSE). OECD. OECD Glossary of Statistical Terms [online]. 2003 [cit. 2014-03-29]. Dostupné z: http://stats.oecd.org/glossary/detail.asp?ID=2150 SCHWARZ, Jiří. SIR ROGER DOUGLAS - JEDEN Z NEJVĚTŠÍCH REFORMÁTORÙ HOSPODÁŘSTVÍ VE XX. STOLETÍ. In: Roger Douglas-tvůrce nejúspěšnější hospodářské reformy XX. století Přel. J. Pavlík a J. Šíma. 1.vyd. Praha: Liberální institut, 1999, s. 7-11. ISBN 80-902270-7-4. SHERWIN, M. Promoting structural adjustment in APEC economies: deregulation and structural adjustment in the context of wider macroeconomic reform processes–the New Zealand agriculture experience. In: Paper delivered to APEC High Level Conference on Structural Reform on. 2004. s. 8-9. Smlouva o založení Evropského hospodářského společenství. In: [Právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské unie. [cit. 2014-01-09]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/cs/treaties/dat/11957E/word/11957E.doc. SPĚVÁČEK, Vojtěch. Transformace české ekonomiky: politické, ekonomické a sociální aspekty. Praha: Linde, 2002, 525 s. ISBN 80-86131-32-7. STATISTICS NEW ZEALAND. New Zealand Official Yearbook 2006. [online]. 2006 [cit. 2014-03-29]. Dostupné z: http://www3.stats.govt.nz/New_Zealand_Official_Yearbooks/2006/NZOYB_2 006.html STATISTICS NEW ZEALAND. Infoshare. Statistics New Zealand [online]. [cit. 201403-29]. Dostupné z: http://www.stats.govt.nz/infoshare/ SEZNAM PŘÍJEMCŮ DOTACÍ. Státní zemědělský intervenční fond [online]. 2014 [cit. 2014-03-29]. Dostupné z: http://www.szif.cz/irj/portal/szif/seznamprijemcu-dotaci Struktura dotačních zdrojů. MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ. Portál eAGRI: resortní portál Ministerstva zemědělství [online]. 2013 [cit. 2014-03-29]. Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/mze/dotace/?fullArticle=1 ŠVIHLÍKOVÁ, Ilona. Reforms in the Czech Republic – Towards Social Darwinism. transform! [online]. 2011, roč. 2011, č. 09 [cit. 2014-04-18]. Dostupné z: http://transform-network.net/uploads/media/2012-09-en-journal.pdf TYLER, L. a R. LATTIMORE. Assistance to agriculture. 1990. In: REYNOLDS, R. Farming without subsidies: New Zealand's recent experience. Wellington: New Zealand Ministry of Agriculture and Fisheries, 1990. ISBN 0-477-00018-5. ÚSTAV ZEMĚDĚLSKÉ EKONOMIKY A INFORMACÍ. Zpráva o stavu zemědělství ČR za rok 2012: „ZELENÁ ZPRÁVA“. 2012. Dostupné z: http://www.uzei.cz/data/usr_001_cz_soubory/zzza2012.pdf VITALIS, Vangelis. Agricultural subsidy reform and its implications for sustainable development: the New Zealand experience. Environmental Sciences [online]. 2007, vol. 4, issue 1, s. 21-40 [cit. 2014-05-19]. DOI: 10.1080/15693430601108086. Dostupné z: http://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1080/15693430601108086
Literatura
65
Vybrané ukazatele zemědělství v České republice. In: ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Česká republiko od roku 1989 v číslech [online]. 2014 [cit. 2014-03-29]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/2014edicniplan.nsf/t/D9003FD990/$File/3201814 _0901.pdf Welfare state. In: Encyclopaedia Britannica [online]. 2013 [cit. 2014-02-17]. Dostupné z: http://www.britannica.com/EBchecked/topic/639266/welfarestate Zákon č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby. In: Sbírka zákonů. 26. 2. 1991. ISSN 1211-1244. ŽÍDEK, Libor. Transformace české ekonomiky: 1989-2004. Vyd. 1. V Praze: C.H. Beck, 2006, ix, 304 s. ISBN 80-7179-922-x.
66
Přílohy
Přílohy
67
A Společná zemědělská politika Evropské unie Společná zemědělská politika EU je nejstarší politikou Evropské unie a během své existence prošla značným vývojem. Od přistoupení České republiky do Evropské Unie ovlivňuje životy i českých zemědělců, ale také českých spotřebitelů. Po 2. světové válce se většina Evropy nacházela v katastrofálním stavu, zemědělství nevyjímaje. Země západní Evropy se potýkaly s nedostatkem potravin a byly zcela závislé na dovozu. Hlavním důvodem pro vznik společné zemědělské politiky bylo zajistit Evropě potravinovou soběstačnost (Baráková 2010).
Cíle Společné zemědělské politiky EU Smlouva o založení Evropského hospodářského společenství (1957) uvádí 5 cílů Společné zemědělské politiky: 1.
Zvýšit produktivitu zemědělství,
2. 3.
zajistit odpovídající životní úroveň zemědělců, především zvýšením příjmů osob pracujících v zemědělství, stabilizovat trhy,
4. 5.
zajistit plynulé zásobování a dostupnost cenově přijatelných potravin pro obyvatelstvo.
Cíle jsou stanoveny tak, aby z jejich dosažení měli přínos nejen zemědělci, ale také spotřebitelé, i když druhý a pátý cíl mohou být v rozporu. Zvýšení příjmů osob pracujících v zemědělství je možné provést zvýšením cen zemědělských produktů, čímž by došlo k narušení dostupnosti cenově přijatelných potravin pro obyvatelstvo, tedy pátého cíle. Aby se zamezilo podobné situaci, je třeba zvýšit cenu pro zemědělce pomocí různých forem podpor, přičemž cena pro spotřebitele zůstane stejná. Tím ovšem dochází ke zvýhodňování evropských zemědělců před zemědělci z tzv. třetích zemí a tedy k narušování principů volného trhu (Baráková 2010). Zvyšování produktivity je ovšem spojeno se snižováním množství zaměstnanců, což se projevuje snížením kupní síly obyvatelstva na venkově, odchodem lidí za prací do větších měst a postupným mizením tradic a tradičních řemesel (Baráková 2010). V červenci 1958 byly stanoveny úkoly společné zemědělské politiky, které měly pomoci k dosažení cílů SZP. Jednalo se o tyto úkoly: 1. „Udržování cen nad úrovní světových cen; 2.
ustanovení společného cenového systému tak, aby zemědělci ve všech členských zemích získávali stejný výtěžek za svou produkci;
3.
přetvoření struktury zemědělství tak, aby vzrostla jeho konkurenceschopnost při zachování tradičního modelu s rodinnými zemědělskými podniky;
68
Společná zemědělská politika Evropské unie
4.
vytvořit společný finanční režim pro SZP.“ (Bečvářová 2005) Udržování cen nad úrovní cen světových bylo výhodné pro zemědělce, neboť jim to zajistilo dostatečné příjmy, ovšem pro spotřebitele to znamenalo zvýšení nákladů na potraviny. Společný cenový systém, který by zajišťoval stejný výtěžek z produkce, by mohl fungovat za předpokladu, že všichni zemědělci by měli také stejné náklady, což nebylo možné zabezpečit. Tudíž zemědělci mohli dosáhnout relativně stejných příjmů, ale jejich náklady mohly být i výrazně odlišné a tím pádem i jejich výsledek hospodaření mohl být rozdílný (Baráková 2010).
Principy Společné zemědělské politiky EU Společná zemědělská politika je založena na třech hlavních principech: Jednotný společný trh zemědělských produktů, preference domácích výrobků před zahraničními, finanční solidarita při provádění SZP (Bečvářová 2005). Princip jednotného trhu V Evropské unii existuje volný pohyb zemědělských produktů mezi členskými státy v rámci celkového jednotného vnitřního trhu. Na tomto trhu jsou vyloučena veškerá ochranná opatření využívaná v zahraničním obchodě. Společný trh je řízen jednotnými pravidly a využívá jednotné nástroje, jimiž organizuje dílčí trhy jednotlivých produktů a ochraňuje domácí produkty (Neumann 2004). Princip preference domácích výrobků před zahraničními Tento princip se zaměřuje na jedné straně na ochranu vnitřního trhu před levným dovozem, který je schopný konkurovat domácí produkci, a na ochranu před silnými výkyvy světových trhů a na druhé straně na podporu exportu výrobků z Evropské unie (Neumann 2004). Na dováženou produkci jsou uvalována vysoká cla a vyvážená produkce je podporována subvencemi, aby dražší domácí produkce byla na zahraničních trzích konkurenceschopná (Baráková 2010). Princip finanční solidarity Princip finanční solidarity spočívá v přerozdělování všech příjmů a výdajů na společnou zemědělskou politiku prostřednictvím rozpočtu EU. Náklady na fungování SZP jsou hrazeny společně všemi členskými státy (Baráková 2010). Z toho vyplývá, že některé státy jsou čistými přispěvateli a naopak jiné jsou čistými příjemci prostředků (Neumann 2004).
Přílohy
69
Významné reformy Společné zemědělské politiky EU Společná zemědělská politika přinesla některá pozitiva, ale objevily se i některé negativní tendence (Neumann 2004). Za pozitivní lze považovat růst produkce zemědělství o 48 % při poklesu počtu pracovníků o 52 % mezi lety 1965 a 1985 hlavně díky rozvoji techniky, mechanizaci výroby, využití umělých hnojiv atd. Díky růstu důchodů zemědělského obyvatelstva došlo k zastavení prohlubování rozdílů v příjmech oproti průmyslu. A v neposlední řadě došlo ke stabilizaci vnitřního trhu se zemědělskými produkty (Neumann 2004). U většiny zemědělských komodit dosáhla EU plné soběstačnosti již koncem 70. let, zejména díky Dánsku, Irsku a Velké Británii, které přistoupily do EHS v roce 1973 (Baráková 2010). I když se podařilo zastavit prohlubování rozdílů mezi průmyslem a zemědělstvím, rozdíl mezi nimi stále přetrvával. Navíc nerovnost uvnitř odvětví, zejména mezi velkými a malými farmami, přetrvávala, případně se i zvyšovala. Tento problém byl způsoben především nerovnoměrnou dotační politikou. Modernizace a intenzifikace výroby se neprojevovala v zemích EHS rovnoměrně. Týkala se převážně velkých hospodářství a geograficky se prosazovala spíše v bohatších severních oblastech (Neumann 2004). Začaly se také objevovat problémy s přebytky zemědělské produkce, které byly způsobeny nerovnováhou mezi nabídkou a poptávkou po některých zemědělských produktech a vysokými intervenčními cenami (ceny, za které byly státem vykupovány přebytky zemědělské produkce). Pro tyto přebytky byly vytvořeny intervenční sklady. Tento problém se dále prohloubil díky technologickému pokroku a následnému růstu produktivity, což způsobilo také růst stavu zásob v intervenčních skladech, zejména u másla, mléka a obilnin (Baráková 2010). Důsledkem nadprodukce byl nárůst nákladů na SZP, které mezi roky 1985 a 1988 zaznamenaly nárůst z výše 20,4 mld. ECU (European Currency Unit) na 27,5 mld. ECU (Neumann 2004). Pomalý růst cen zemědělských výrobků způsobený tržní stabilizací byl výhodný pro spotřebitele. Cenová hladina ovšem byla v zemích ES ve srovnání s většinou ostatních zemí stále vyšší. Stabilita cen také způsobovala zaostávání vývoje tržeb zemědělců za neustále rostoucími cenami výrobních vstupů (Neumann 2004). Reformy SZP v 80. letech V souvislosti s ropnými šoky v 70. letech bylo nutné zvýšit rozpočtové prostředky určené na podporu strukturálních změn jednotlivých ekonomik, aby lépe reagovaly na růst cen výrobních vstupů. Současně docházelo v 80. letech k rozšíření ES o jihoevropské státy. Tyto země měly značně rozsáhlý a zaostalý sektor zemědělství, bylo proto nutné vynaložit zdroje k ekonomickému sblížení těchto států s ostatními (Neumann 2004).
70
Společná zemědělská politika Evropské unie
V rámci reforem došlo k zavedení administrativních opatření, které měly za cíl snížení nabídky zemědělských produktů, jednalo se převážně o výrobní kvóty na některé produkty a o závazný úkol snížit výměru orné půdy. Došlo také ke snížení intervenčních cen (Baráková 2010). Na konci 70. let došlo k zavedení tzv. daně ze spoluodpovědnosti, prostřednictvím které se výrobci měli spolupodílet na nákladech na skladování a export zemědělských výrobků. Přibližně od poloviny 80. let byla přijímána významná reformní opatření, konkrétně v podobě produkčních kvót (1984) a záručních prahů (1988). Kvóty sloužily k omezování výroby směrem k většímu souladu poptávky a nabídky a byly spojeny s existencí záručního prahu. Záruční práh představoval maximální garantované množství produkce, na které se vztahovaly zaručené ceny. V případě překročení této hranice došlo v následujícím roce k poklesu zaručené ceny (Neumann 2004). V roce 1988 byl také stanoven limit pro budoucí výdaje pro SZP. Maximální tempo růstu bylo stanoveno jako 74 % růstu hrubého domácího produktu ES (Neumann 2004). Byly také učiněny první pokusy o prémiování zemědělců za omezování plochy zemědělské půdy a předčasný odchod do důchodu (Neumann 2004). Opatření provedené v rámci reforem v 80. letech se v delším časovém horizontu ukázaly jako nedostatečné a pouze částečné řešení problémů. Nepodařilo se zamezit nežádoucí stimulaci výroby. Růst nákladů na domácí intervence se podařilo zpomalit, ovšem například náklady na vývozní subvence stále rostly (Neumann 2004). I přes všechna reformní opatření stále docházelo k růstu nákladů na SZP (Baráková 2010). Reformy v 90. letech Vzhledem k neuspokojivým výsledkům reforem z 80. let byl v roce 1991 vypracován návrh nové reformy SZP, který v červenci 1992 vstoupil v platnost. Hlavním úkolem reformy bylo nalézt účinnější řešení na následující problémy: (Neumann 2004) „Stimulační charakter politiky a následné přebytky produkce, resp. nutnost skladovat nebo vyvážet za stále obtížnějších podmínek její značnou část, vzrůst finanční náročnosti systému, rostoucí ekonomická a sociální diferenciace uvnitř i mezi jednotlivými regiony ES způsobená pokračující koncentrací a intenzifikací výroby, ekologická zátěž zemědělské výroby protekcionizmus a eskalace konfliktů s nečleny EU.“ (Neumann 2004) Hlavním cílem reformy bylo především dosáhnout výraznějšího souladu nabídky a poptávky díky posilování tržních prvků uvnitř SZP (Neumann 2004). Podle Barákové (2010) byly hlavními cíli reformy liberalizace a snížení intervenčních cen a tím zefektivnění SZP.
Přílohy
71
Reforma byla založena na následujících principech: Snížení intervenčních cen, zavedení přímých (kompenzačních) plateb, vyplácení některých forem kompenzací pouze na základě snižování objemu produkce, využívání zemědělské půdy pro jiné účely, podpora odchodu zemědělců nad 55 let do důchodu (Baráková 2010). Důsledkem aplikace těchto principů byla redukce počtu dobytka a rozlohy orné půdy. Docházelo také k zalesňování původně orné půdy. Nově měli na finanční příspěvky nárok i zemědělci orientující se na tzv. ekologické zemědělství (Baráková 2010). Reforma přinesla tyto kladné výsledky: Stabilizaci výdajů na SZP, zlepšení tržní rovnováhy u nejproblémovějších produktů, tj. došlo k výraznému poklesu zásob (především u obilí, hovězího masa a másla) zlepšení vývoje příjmů farmářů, snížení tlaku na růst spotřebitelských cen, dočasné snížení napětí v oblasti mezinárodního obchodu se zemědělskými produkty (Neumann 2004). Zásadním pozitivem této reformy byl přesun finanční podpory od cen výrobků směrem k příjmům výrobců prostřednictvím přímých plateb. Došlo ke snížení cenových podpor, které byly kompenzovány růstem přímých plateb (Baráková 2010). Na druhou stranu reforma způsobila nárůst složitosti systému SZP. Došlo ke snížení nákladů na skladování nadprodukce a náklady na cenové dotace, na druhou stranu vzrostly náklady na přímé platby a doprovodná opatření. Podpory byly i nadále rozdělovány nerovnoměrně a stejně jako přírůstky důchodů zemědělců se lišily podle velikosti farem i podle jednotlivých zemí (Neumann 2004). Agenda 2000 Další reforma SZP přišla v souvislosti s dokumentem „Agenda 2000 – Za silnější a širší Evropu“, tedy v souvislosti s rozšířením EU v roce 2004. Agenda 2000 byla definitivně schválena v roce 1999 a měla být realizována v letech 2000-2006 (Baráková 2010). Přestože se původně mělo jednat o radikální reformu SZP, nakonec reformní návrhy směřovaly pouze k důslednější realizaci závěrů reformy z roku 1992 (Neumann 2004). Reforma se týkala následujících oblastí:
72
Společná zemědělská politika Evropské unie
Snížení intervenčních cen (u obilovin, mléka, másla a hovězího masa došlo k přiblížení k úrovni světových cen), zvýšení přímých plateb, podpory venkovského rozvoje, většího důrazu na kvalitu potravin a životního prostředí, podpory udržitelného zemědělského vývoje, zjednodušení zemědělské legislativy a její implementace, stabilizace výdajů na zemědělství (Baráková 2010). Objevila se také snaha o omezení centralizace a byrokracie. Byl deklarován záměr, aby na SZP přispívaly orgány EU určitou částkou, zbytek by byl poskytován národními státy podle vlastních podmínek při současném dodržení společných pravidel EU. Tento návrh byl ovšem nakonec odmítnut. (Neumann 2004). Oproti dřívějším reformám nyní došlo k přesunu pozornosti SZP od ekonomických aspektů směrem k neekonomickým, jakou je kvalita potravin, ochrana přírody, podpora venkova a péče o zvířata (Baráková 2010). Politika rozvoje venkova se měla postupně stát „druhým pilířem“ SZP. V rámci politiky rozvoje venkova je zdůrazňováno udržení evropského modelu celoplošného, multifunkčního zemědělství, které sleduje širší spektrum cílů. V neposlední řadě je také dlouhodobým cílem SZP vytváření konkurenceschopného zemědělského sektoru, který bude postupně moci čelit světovému trhu bez značných subvencí. (Neumann 2004). Reforma SZP na počátku nového tisíciletí Předpokladem pro tuto reformu byla tzv. Střednědobá zpráva vydaná v roce 2002 původně hodnotící předchozí reformu (Neumann 2004). Hlavními cíli reformy byly: Zvýšení konkurenceschopnosti zemědělství, přesun podpor od výrobků k výrobcům zavedením od produkce oddělené platby na farmu, postupné odbourání plošných přímých plateb podle rozlohy a produkce farem, posílení rozvoje venkova, zlepšení bezpečnosti a kvality potravin, pohody zvířat a vztahu zemědělství k životnímu prostředí, zřízení sítě kontrolorů (Baráková 2010). Z reformy vzešla následující opatření:
Decoupling, tj. oddělení plateb od produkce, zjednodušený systém přímých plateb SAPS, cross-compliance, systém povinné modulace, zvýšení podpory rozvoje venkova (Baráková 2010).
Přílohy
73
Nejvýznamnějším opatřením, které z reformy vzešlo, byl tzv. decoupling, neboli přechod od přímých dotací, které byly vázány k produkci, směrem k jednotné platbě na farmu. Výplata těchto prostředků je podmíněna dodržováním předepsaných norem v oblasti životního prostředí, zdraví zvířat a rostlin, nezávadnosti potravin a šetrného zacházení se zvířaty (Neumann 2004). Došlo také opět k dalšímu snížení intervenčních cen. U většiny obilovin zůstala zachována, ale snížila se míra jejího navyšování (Neumann 2004). Nově zavedený nástroj Cross-compliance slouží k propojení zemědělské výroby s ochranou životního prostředí. Jedná se o zabudování základních ekologických standardů do zemědělské produkce. Hlavním cílem je změna orientace z kvantity na kvalitu, zohlednění životního prostředí, zdraví spotřebitelů a životních podmínek zvířat (Baráková 2010). V rámci systému povinné modulace byla zavedena povinnost přesunu finančních prostředků z prvního do druhého pilíře SZP, tedy do rozvoje venkova. Došlo k procentuálnímu snížení přímých podpor farem, které získávají od EU více než 5000 eur ročně. Farmy, které od EU získávají více peněz, jsou tímto opatřením více postiženy, a naopak (Baráková 2010).
Společná zemědělská politika EU v České republice Vyplácení finančních podpor v České republice zajišťuje Státní zemědělský intervenční fond (Baráková 2010). Dotace do zemědělství jsou v České republice poskytovány ze dvou zdrojů. Těmi jsou evropské dotační programy a národní dotační programy, které doplňují ty evropské (Ministerstvo zemědělství 2014). Základní dotační nástroje využívané v České republice jsou:
Přímé platby, Program rozvoje venkova ČR na období 2007 až 2013, Dotace v rámci společné organizace trhu, Národní dotace, Podpůrný garanční a lesnický fond (Ministerstvo zemědělství 2014).
Přímé platby Přímé platby jsou finančně nejobjemnější podporou, kterou mohou zemědělci získat. V roce 2004 se dělily na: Jednotnou platbu na plochu, národní doplňkové přímé platby a ostatní přímé platby (Baráková 2010). Přímé platby zahrnují jednotnou platbu na plochu, oddělenou platbu za cukr a rajčata a národní doplňkové platby, které slouží k dorovnání jednotné platby na plochu na úroveň starých členských států EU. O tyto podpory je možné zažádat
74
Společná zemědělská politika Evropské unie
formou tzv. jednotné žádosti, a to každoročně do 15.5 (Ministerstvo zemědělství 2014). Program rozvoje venkova ČR na období 2007 až 2013 Program rozvoje venkova ČR je jednou z podpor poskytovaných v rámci strukturální politiky EU. Strukturální politika má za cíl eliminovat rozdíly mezi bohatými a chudšími regiony (Baráková 2010). Program rozvoje venkova ČR je částečně kofinancovaný Českou republikou. Prostřednictvím programu jsou poskytovány podpory investičního a plošného charakteru. Žádosti o plošné podpory jsou podávány prostřednictvím jednotné žádosti. V rámci investičních podpor jsou vyhlašovány výzvy na příjem projektů (Ministerstvo zemědělství 2014). Operační program Rybářství na období 2007 až 2013 Jedná se o evropský zdroj finančních prostředků poskytovaných v rámci Společné rybářské politiky ES. Tento zdroj je částečně kofinancovaný ČR. Podpory jsou investičního charakteru a na příjem projektů jsou vyhlašovány výzvy (Ministerstvo zemědělství 2014). Dotace v rámci společné organizace trhu V rámci společné organizace trhu EU stanovila pravidla, kterými se řídí obchod s členskými i nečlenskými státy. Vývoz některých komodit mimo společný trh je podporován subvencemi, naopak dovoz ze třetích zemí je podmíněn vlastnictvím licence a jsou na něj uvaleny celní sazby. Na domácím trhu jsou poskytovány finanční podpory a přebytky některých komodit jsou vykupovány za intervenční ceny a následně skladovány (Baráková 2010). U vybraných zemědělských komodit EU závazným způsobem stanovuje některé podmínky výroby a obchodu a podporuje je intervenčními zásahy, dotacemi, nebo licenční politikou při jejich dovozu a vývozu z a do třetích zemí. Cílem je minimalizovat výkyvy v nabídce a tím i v cenách pro zemědělce a konečného spotřebitele. Jedná se o podpory evropské s částečným kofinancováním ze státního rozpočtu ČR (Ministerstvo zemědělství 2014). Národní dotace Národní dotace hrazené čistě ze státního rozpočtu ČR lze po vstupu do EU rozdělit do třech skupin: Podpory různého charakteru, které jsou vyhlašovány formou Zásad, které každoročně schvaluje ministr zemědělství, podpory směřující do lesního hospodářství a podpory směřující do vodního hospodářství (Ministerstvo zemědělství 2014).
Přílohy
75
Podpůrný garanční a lesnický fond Tento fond se zaměřuje na podporu ekonomicky návratných ekonomických záměrů, a to v rámci programů Zemědělec a Půda. Podpora se poskytuje pouze na investice, které nejsou považovány za přijatelné výdaje v rámci Programu rozvoje venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova. Financování fondu je zajištěno čistě ze státního rozpočtu ČR (Ministerstvo zemědělství 2014).
