charakteristika oboru:

zizi.com

zizi.com

zizi.com

zizi.com

charakteristika oboru: lékařský obor zabývá se nemocemi a úrazy ucha, nosu a krku (otós - ucho, rhínos - nos, larynx hrtan) úseky ORL  ambulantní trakt  lůžkové oddělení  OP sál  foniatrická, audiologická a logopedická ambulance

zizi.com

nároky na sestru: dokonalá znalost anatomie ucha, nosu a krčních orgánů znalost výkonů, asistence empatie trpělivost klidné jednání ohleduplnost správná výslovnost důrazná a pomalá mluva

zizi.com

zizi.com

ucho: párový smyslový orgán sluchu a rovnováhy tvořený zevním, středním a vnitřním uchem

zizi.com

rovnovážné centrum: ve vnitřním uchu soustava tří polokruhových kanálků a dvou váčků, které reagují na změnu polohy hlavy a na její pohyb labyrint je tvořen hlemýžděm, třemi polokruhovitými kanálky a dalšími dutinkami je vyplněn čirou tekutinou – endolymfa a perilymfa na tu se přenášejí zvukové vibrace z bubínku prostřednictvím sluchových kůstek

zizi.com

sluch, fyziologie zvuku: zvukové vlny jsou zachyceny ušním boltcem (1) zvukové vlny procházejí zevním zvukovodem (2) a doléhají na bubínek (3), jehož vibrace se prostřednictvím tří sluchových kůstek středního ucha (4) - kladívka, kovadlinky a třmínku, přenášejí do ucha vnitřního, kde se v hlemýždi (5) přeměňují na nervové impulsy zvukové vlny jsou 8. hlavovým nervem (6) (n. vestibulocochlearis) vedeny do příslušných mozkových center

zizi.com

hrtan, larynx: součást HCD slouží k tvorbě hlasu je uložen na přední straně krku a u mužů je zevně patrný jako tzv. „ohryzek“ tvoří ho soustava chrupavek (největší z nich je chrupavka štítná), spojených vazy a svaly

zizi.com

zizi.com

hrtan, larynx: ústní lopatka ušní zrcátko nosní zrcátko nosohltanové zrcátko laryngeální zrcátko ušní a nosní pinzeta paličkové pátradlo pneumatické ušní zrcátko profukovací balónek Barányho ohlušovač ladičky epifaryngoskop laryngoskop

zizi.com

ústní lopatky:

zizi.com

ústní lopatky:

zizi.com

instrumentárium: zrcátka

pinzety

instrumentárium: laryngoskopy

ladičky

instrumentárium: rozvěrače

kleště

instrumentárium: dláta

endohrtanové nůžky

instrumentárium: hlavové zrcadlo

otoskop

1.

Úvod – charakteristika oboru, práce sestry na ORL

2.

Anatomie, fyziologie

3.

Instrumentarium

4.

Vyšetřovací metody v ORL

5.

Farmakoterapie v ORL

6.

Úrazy v ORL, prevence úrazů

7.

Foniatrie

8.

Léčebná péče obecně

9.

Ošetřovatelská péče

základní metody: 

anamnéza



fyzikální vyšetření



laboratorní vyšetření – sputum, stěry, punktát



zobrazovací vyšetření – UZ, CT, NMR,...



endoskopické vyš.metody

v ORL vyšetřujeme: 

ucho, sluchové a rovnovážné ústrojí



dýchací ústrojí



polykací cesty





dýchací ústrojí



polykací cesty

vyšetření ucha, sluchového a rovnovážného ústrojí: 1. 2.

3.

4.

otoskopie vyš. funkce sluchového ústrojí  základní vyšetření  vyšetření pomocí ladičky  audiometrie  tympanometrie  otoakustické emise vyšetření vestibulárního ústrojí  subjektivní příznaky poruch  objektivní příznaky poruch pomocná vyšetření

1. otoskopie: 

přímé vyšetření zvukovodu, bubínku, event. i středouší

2. vyšetření funkce sluchového ústrojí – základní vyšetření: 

pomocí hlasu (hlasitá řeč, šepot), za použití vhodných slov, která nás předběžně informují o druhu poruchy v oblasti  nižších tónů  středních tónů  vysokých tónů



slova volíme s ohledem na věk a rozumové schopnosti

2. vyšetření funkce sluchového ústrojí – vyš. pomocí ladičky: 

orientační vyš.



ladička se přikládá v blízkosti boltce za ucho nebo doprostřed čela



smysl spočívá v odlišení převodních (porucha funkce zevního a středního ucha, např. perforace bubínku) a percepčních poruch (porucha vnitřního ucha a sluchové dráhy, např. neurinom akustiku)



zkoušky  Weberova zkouška  Schwabachova zkouška  Rinného zkouška

2. vyšetření funkce sluchového ústrojí – audiometrie: 

 





stanovení sluch. prahu pro tóny různých frekvencí (125 - 8000 Hz) pacient při vyšetření sedí ve zvukotěsné komoře do sluchátek se mu vždy pro jednu frekvenci vysílají tóny o různé intenzitě nejnižší intenzita, kterou je pacient schopen slyšet, se pak pro každou frekvenci zaznamenává výsledkem je graf udávající odchylku od standardů

2. vyšetření funkce sluchového ústrojí – tympanometrie: 

měření poddajnosti bubínku



pomocí malého reproduktoru se pouští do utěsněného zvukovou zkušební tón a zpětně se snímá reakce bubínku



výsledky se zaznamenávají do tympanometrické křivky



význam  zjištění tlakových poměrů ve středouší  zjištění funkce Eustachovy trubice

2. vyšetření funkce sluchového ústrojí – otoakustické emise: 

neinvazivní vyšetření



screening u rizikových novorozenců



zavádí se citlivý mikrofon do zvukovodu, který snímá zvuky, které vznikají spontánně, nebo jsou vyvolány sluchovým podrážděním



otoakustické emise ucho nevnímá

3. vyšetření vestibulárního ústrojí – vyš. subjektivních příznaků poruch: 

pomocí anamnézy



typické příznaky poruchy vestibulárního ústrojí:  vertigo  nauzea  emesis

3. vyšetření vestibulárního ústrojí – vyš. objektivních příznaků poruch: 

Romberg  poloha ve stoje  při poruše se nemocný uchyluje na bok nebo padá v závislosti na poloze hlavy  nutno zajistit bezpečí



Hautant  pacient sedí se zavřenýma očima, předpaží horní končetiny, natáhne prsty  výdrž asi 30 sekund  sledujeme zda dochází k deviaci





dýchací ústrojí



polykací cesty

vyšetření dýchacího ústrojí: 1.

2. 3. 4.

vyš. nosu a VDN  rinoskopie  diafanoskopické vyš.  endoskopické vyš.  UZ  punkce čelistní dutiny  olfaktometrie vyš. hrtanu - přímá, nepřímá laryngoskopie vyš. průdušnice a průdušek tracheobronchoskopie speciální a pomocná vyš.  zobrazovací vyš.  laboratorní vyš.

1. vyšetření nosu a VDN: 

rinoskopie  vyš. dutiny nosní a choán  diafanoskopické vyšetření  orientační vyšetření informující o stavu VDN  vyšetřuje se v zatemněné místnosti, zdrojem studeného světla se prosvěcují VDN  olfaktometrie - vyšetření čichu  pomocí pachů, které nemocný dobře zná (vanilka, káva, levandule)  každý nosní průduch se zkouší zvlášť  endoskopické vyšetření

2. vyšetření hrtanu: 

laryngoskopie  přímá - pomocí flexibilního (LA) nebo rigidního (CA) laryngoskopu  nepřímá - pomocí zvětšovacího laryngoskopu a zvětšovací optiky

3. tracheobronchoskopie: 

endoskopická metoda umožňující pohled do průdušek a odběr materiálu k dalšímu vyšetření



používá se většinou ohebného bronchoskopu



místní anestezie



viz. III. ročník

4. speciální a pomocná vyšetření: zobrazovací vyš. – RTG, CT, NMR, UZ  laboratorní vyš.  bakteriologické  cytologické  histologické  hematologické  hemokoagulační  biochemické  vyš. řeči a hlasu - foniatrie  zabývá se patologií a fyziologií hlasu a sluchu  nadstavbový obor ORL 





dýchací ústrojí



polykací cesty

vyšetření polykacích cest: 1.

vyš. dutiny ústní – gustometrie

2.

vyš. hltanu a jícnu – ezofagoskopie

3.

speciální a pomocná vyšetření  zobrazovací metody  laboratorní vyšetření

vyšetřovací polohy:

1.


2.


3.

Instrumentarium

4.


5.


6.


7.

Foniatrie

8.


9.


vyšetření polykacích cest: 

domácí úkol – zkus zjistit, které lékové skupiny se v ORL užívají nejčastěji



lékové formy  kapky  kloktání  obklady na krk  další viz II.r. OSE

1.


2.


3.

Instrumentarium

4.


5.


6.


7.

Foniatrie

8.


9.


úrazy v ORL: 

cizí tělesa ve zvukovodu  korálky, pecky,...  sami nevytahujeme – protržení bubínku  lékařská pomoc



cizí těleso v nosu  těleso v přední části se snažíme vysmrkat  nepoužívat pinzetu – těleso spíše zatlačíme  tělesa v zadní polovině nosu patří do rukou odborníka

úrazy v ORL: 



krvácení z nosu - epistaxe  předklon  stisknout nosní křídla  nesmrkat  studené obklady na kořen nosu  chladit šíji krvácení z ucha  může být příznakem nitrolebečního poranění  přiložit sací obvaz  na ucho netlačit  transport do nemocnice

úrazy v ORL: poranění hrtanu  při přímém nárazu na oblast hrtanu, při zaklínění cizího předmětu, poleptání kyselinou, louhem  zabezpečit DC  prevence šoku  pokud hrozí udušení – koniopunkce  poleptání trávicích cest  zředit rychle vodou  neutralizace – mléko, ocet, jedlá soda (dle druhu působící látky)  výplach žaludku  protišoková opatření 

prevence úrazů: 

dodržování bezpečnostních předpisů



používání ochranných pomůcek při práci



úprava domácího a pracovního prostředí



bezpečné prostředí pro děti (dozor)

1.


2.


3.

Instrumentarium

4.


5.


6.


7.

Foniatrie

8.


9.


foniatrie - charakteristika: 

věda, která se zabývá patologií a fyziologií hlasu a sluchu



poruchy hlasu a sluchu  trvalé  přechodné  vrozené  získané  orgánové  funkční

foniatrie – vyšetření řeči a hlasu: 

vyš. zvukových projevů při čtení, vyprávění



pozorování svalů krku, obličeje, náplně krčních žil, dýchání



pohmat krku a břišního lisu za fonace



laryngoskopické vyš.



vyš. řeči při vyloučení sluchové kontroly (Barányho ohlušovač)

1. poruchy řeči: dysfázie  narušený vývoj řeči, vývoj se jeví jako opožděný, přerušený, omezený  rynolálie  huhňavost  m zní jako b, n zní jako d,...  dyslalie  neschopnost používat některé hlásky (r, ř, sykavky, l)  breptavost  neuróza řeči, při které je charakteristické extrémně zrychlené tempo verbální produkce  při mluvení zároveň špatná 

1. poruchy řeči: afázie  ztráta schopnosti mluvit při současném lokálním poškozením mozku (CMP, nádory CNS,...)  koktavost  porucha plynulosti řeči, nejtěžší porucha řeči  dysartrie  porucha artikulace při současném postižení CNS, špatná výslovnost  mutismus  ztráta schopnosti mluvit  na neurotickém nebo psychotickém základu  trvá krátce ale i několik let 

2. poruchy hlasu: 

dysfonie, afonie  hypertonické poruchy - návykové pokašlávání, křiklavý hlas, tlačený chrapot, další  hypotonické poruchy - chabý hlas při celkovém tělesném a nervovém oslabení, jiné



poruchy spojené s onemocněním hrtanu  vrozené anomálie  úrazy  obrna hlasivek po strumektomii

2. poruchy hlasu: 

změny na hlasivkách  tkáňové, traumatické změny na hlasivkách při jejich přetěžování  „zpěvácké uzlíky“ při dlouhodobém přetěžování(zpěváci, učitelé)



změny hlasu spojené s činností žláz s vnitřní sekrecí  po kastraci, po menopauze

prevence poruch hlasu: 

v raném věku nenecháváme kojence dlouho křičet



vyvarovat se hlasitého mluvení (zpěváci, herci, učitelé)



nemluvit a nezpívat v chladném a prašném prostředí



nekřičet



po hlasové únavě si dopřát klid



v období mutace šetřit hlas, v období mutační krize hlasivkový klid

3. poruchy sluchu: 

anacusis - hluchota  úplná ztráta sluchu  postižený neslyší a nerozumí lidské řeči, nevnímá zvuky ani šelesty  hluchota zděděná – vazba na chromozom X  hluchota získaná – následek nemoci ve fetálním období, následek úrazu, jiné  hypacusis – nedoslýchavost  částečná ztráta sluchu  lehká n. – rozumí hlasité řeči alespoň na 6m  střední n. do 4 m  těžká n. jen do 1m

3. poruchy sluchu – rizikové faktory: 

fyzikální poškození  dlouhodobé zatížení hlukem (profesionální nedoslýchavost)  zvýšení sluch. prahu jako následek akustického traumatu – výbuch, střelba,...



chemické poškození  průmyslové látky (rtuť, olovo, ...)  léčiva - velké dávky diuretik, salyciláty, aminoglykosidová antibiotika (streptomycin, neomycin, gentamycin)

1.


2.


3.

Instrumentarium

4.


5.


6.


7.

Foniatrie

8.


9.


léčebná péče, zásady: 

zásady  léky dle ordinace lékaře  přesné dávkování  zásady sterility

léčebný režim: pohybový režim  vždy dle stavu klienta  po OP klidový režim, Fowlerova poloha  osobní hygiena  bezprostředně po OP sestra  u klientů po tonzilektomii nebo adenotomii zákaz používat horkou vodu – riziko krvácení  vyprazdňování  péče o defekaci, event. BT  strava  po OP strava tekutá, postupná realimentace  při poleptání DC a GIT zavádíme NGS 

léčebný režim – předoperační příprava a pooperační péče: předoperační příprava  viz oš. péče na chirurgickém oddělení  před OP kompletní sanace chrupu (vyloučit všechny záněty v dú)  OBM – hemokoagulace  pooperační péče  viz oš. péče na chirurgickém oddělení  poloha bránící aspiraci – Fowler  sledovat krvácení – krev nepolykat  kontrola krytí rány, zejména po OP ucha  výplachy dutiny ústní desinfekčním roztokem a odvarem heřmánku 

1.


2.


3.

Instrumentarium

4.


5.


6.


7.

Foniatrie

8.


9.


cíle : 1.

definovat pojem akutní zánět středního ucha

2.

znát příčiny, příznaky, diagnostiku a léčbu

charakteristika: 

  



závažné a nejčastější onem. sluchového ústrojí bez léčba trvá 3 – 4 týdny, při léčbě 10 – 14 dní formy onemocnění  subakutní, akutní, chronická příčiny  infekční původ - viry, bakterie  neinfekční původ - na základě uvíznutí cizího tělesa cesty šíření infekce  nejč. z nosohltanu, přes sliznici do

příznaky: 1. fáze  prudká stupňující se bolest ucha  stupňuje se při polykání, kašli, pohybech hlavy  bolest může vystřelovat do temene, zubů  horečka, celková schvácenost, únava  huhňavost, nedoslýchavost  ve středním uchu se hromadí sekret, vyklenuje bubínek, ten se později perforuje a dochází k náhlé úlevě  2. fáze  sangvinolentní sekret, později charakter hustého žlutého výpotku  3. fáze  výtok z ucha se zmenšuje 

diagnostika: 

dle klinických příznaků






otoskopie



RTG spánkových kostí při podezření na komplikace

léčba: 



celková  ATB  analgetika  antipyretika místní  lokální ATB  výplachy ucha  ušní kapky s analget.ú.  obklady (studené, později teplé)  k doléčení solux  paracentéza – protnutí bubínku, urychluje průběh

cíle : 1.

definovat onemocnění

2.


3.

charakterizuje předoperační a pooperační péči – vyjmenovat specifika

charakteristika:   



hyperplazie nosohltanové mandle, která zhoršuje nosní dýchání typické onemocnění dětského věku příčiny - opakované záněty a infekce příznaky  děti chrápou  dýchání ústy  facies adenoides  nedoslýchavost (mandle utlačuje ústí Eustachovy trubice)  nepozornost  huhňavá řeč  opakované rýmy, záněty středního ucha a DCD  poruchy spánku  únava

komplikace: 

patologický vývoj hrudního koše, páteře



deformity tvrdého patra v dut. ústní – tzv. gotické patro

diagnostika, léčba: 

diagnostika  anamnéza  palpační vyšetření  rinoskopie



léčba  konzervativní - dostatek vitamínů, dostatečná léčba infektů  chirurgická – adenotomie (laserová ambulantně,endoskopická)

předoperační příprava, pooperační péče: 

předoperační příprava 





platí zde pravidla přípravy klienta k OP – viz OSE III.r.

k přípravě bezpodmínečně patří aPTT, Quick – vysoké riziko krvácení v pooperačním období

kontraindikace OP výkonu 

horečnaté onemocnění



očkování proti obrně



poruchy srážlivosti – přípravu vede hematolog

ošetřovatelská péče: 

sledujeme  krvácení, polykání, průchodnost DC, nevolnost, bolest  poloha – Fowlerova  specifika  po CA platí všeobecné zásady pooperační péče  po odeznění CA lze podat studený izotonický čaj (zmrzlina, chladné tekutiny) – tlumí bolest, způsobují vazokonstrikci cév  pooperační zásady  v dalších dnech se vyvarovat tělesné námahy

cíle : 1.

definovat pojem akutní zánět mandlí

2.


3.

orientovat se v ošetřovatelské péči

charakteristika: 

akutní zánět lymfatické tkáně v oblasti mandlí patrových, mandle nosohltanové a jazykové, zadní a postranní stěny hltanu



ID: 1 – 3 dny



příčiny  viry, bakterie, vzácně mykotický původ



šíření - formou kapénkové infekce

typy angíny: 



samostatné  pseudomembranózní  folikulární  katarální  lakunární (krypty jsou vyplněny hnisem, který se na povrchu jeví jako žluté povláčky)  retronasální sdružené angíny  symptomatické - při některých inf. nemocech (spála, mononukleóza)  sekundární - akutní leukémie

klinický obraz: 

bolest v krku, stupňuje se při polknutí



zimnice, horečka, celková schvácenost



bolest hlavy, kloubů, svalů



zbytnění regionálních uzlin



event. bělavé povlaky (ne u všech typů angín)



obtížné polykání



chrapot



kašel

komplikace: 

infekční agens může vyvolat celkové, komplikující onemocnění organismu



absces a dušení



bakteriální postižení ledvin, srdce a kloubů

diagnostika: 

dle příznaků






OBM  stěr z krku – bakteriologie  screening krve a moče po odeznění příznaků

léčba: 



celková  ATB  antipyretika, analgetika  antiseptika  klid na lůžku  doporučuje se jíst jogurt a užívat přípravky pro obnovení střevní mikroflóry (lactobacillus) - ne však současně s antibiotiky, nýbrž po jejich dobrání lokální  výplach dut. ústní  Priessnitzův obklad na krk

cíle : 1.

definovat pojem hluchota

2.

znát příčiny hluchoty

3.

vyjmenovat a vysvětlit komunikační prostředky neslyšících

4.

popsat rizikové faktory pro vznik poruch sluchu

charakteristika, typy:     

úplná ztráta sluchu postižený neslyší a nerozumí lidské řeči nevnímá zvuky ani šelesty zděděná hluchota - vazba na chromozom X získaná hluchota, jako následek:  nemoci ve fetálním období  úrazu  intoxikace  infekce středního ucha nebo vnějšího zvukovodu  opakovaného vystavení silnému hluku  vedlejší účinek některých léků

nonverbální komunikační prostředky neslyšících: 

fyzický kontakt



pohledem



mimika



gestikulace



přirozené posunky (ukazovák na zavřených ústech)



pantomima



znaková řeč – soubor vizuálních znaků, který je uznáván jako rovnocenný všem slovním jazykům



doprovodná znaková řeč – je realizována národními jazyky –

verbální , vizuálně kinetické komunikační prostředky neslyšících: 

daktylní forma řeči  tvary písmen vyjadřuje postavení prstů ruky  s výukou se začíná mezi 1. a 2. rokem



náznaková řeč  při odezírání řeči ze rtů, ruční znaky doplňují tu část řeči, která není odezíráním postižena

3. poruchy sluchu – rizikové faktory opakování: 

fyzikální poškození  dlouhodobé zatížení hlukem (profesionální nedoslýchavost)  zvýšení sluch. prahu jako následek akustického traumatu – výbuch, střelba,...



chemické poškození  průmyslové látky (rtuť, olovo, ...)  léčiva - velké dávky diuretik, salyciláty, aminoglykosidová antibiotika (streptomycin, neomycin, gentamycin)

cíle : 1.

definovat pojem tracheostomie

2.

znát typy tracheostomických a kanyl

3.

porozumět indikacím k tracheostomii

4.

znát specifika ošetřování tracheostomie

charakteristika: umělé vyústění průdušnice navenek  chirurgický výkon, při němž je na krku vytvořen v průdušnici otvor umožňující trvalé dýchání  umělé řízené dýchání při dlouhodobé resuscitaci  pacienti s neprůchodností hrtanu  další  po vyléčení základního onemocnění (např. těžkého úrazu s dlouhým bezvědomím) lze otvor opět chirurgicky uzavřít  tracheostomie  trvalá  dočasná – po určité době se 

indikace: 

obstrukce DC  laryngospasmus  CHOPN  úrazy měkkých tkání obličeje nebo skeletu  nádorové onem. hrtanu



dlouhodobé zajištění DC  komatózní stavy  nutnost UPV

tracheostomie dle naléhavosti: 

urgentní  v rámci první pomoci  koniopunkce – jehlou širokého průsvitu  koniotomie – pomůcky jako povinné vybavení RZP



klidová – preventivní

typy tracheostomických kanyl: 

bez vzduchové manžety  nezajišťuje 100% utěsnění DC  u klientů s trvalou tracheostomií, dlouhodobé komatózní stavy bez UPV



se vzduchovou manžetou  100% utěsnění  JIP, ARO – dlouhodobé ventilace



kanyly k dlouhodobé

péče o tracheostomickou kanylu:  

 

 

aseptický přístup ochrana sebe i klienta toaleta DC péče o DC  odsávání (uzavřený systém)  filtrační membrány  laváž DC  nebulizátor  mukolytika, expektorancia  aktivní odkašlávání výměna kanyly jednou za 3 dny péče o okolí stomie

komplikace tracheostomie: komplikace při tracheostomii  krvácení  poranění průdušnice, hrtanu  vzduchová embolie  infekce v okolí tracheostomie  infekce DC  dekanylační komplikace  dekanylační panika – pocit dušnosti zp. náhlým zvětšením tzv. mrtvého prostoru v DC  dysfagie  aspirace  píštěle 

charakteristika oboru:

Recommend Documents