Cesta 6-7 KØES ANSKÝ ČASOPIS PRO DÌTI. cena 12 Kč

Cesta

6-7 2012

KØESANSKÝ ČASOPIS PRO DÌTI

cena 12 Kč

2

OBSAH Modlitba ........................................................................ 3 Proč se øíká, že... ......................................................... 4 Poznáte, o koho jde? .................................................. 5 Co víte o Mistru Janu Husovi? ................................. 6 Rok pod nebem ........................................................... 7 Ta naše kvìtena - česká? 16 ..................................... 8 Ježek ............................................................................. 10 Zahrajte si ................................................................... 12 Dvì pozvání ................................................................ 13 Soutìž o tøi knihy ...................................................... 14 Písnička - Nìkdo mì vede za ruku ........................ 15 Vaše obrázky .............................................................. 16

Vydavatel: Ústřední rada Církve československé husitské Adresa redakce: Wuchterlova 5, 166 26 Praha 6, tel.: 220 398 107 Šéfredaktorka: Mgr. Jana Krajčiříková, e-mail: [email protected] Tisk: Úřad Ústřední rady CČSH, Praha. Distribuce: A.L.L. production s. r. o., F. V. Veselého 2635/15, Praha 9 - Horní Počernice, tel.: 234 092 811 Objednávky a reklamace vyřizujte, prosím, prostřednictvím redakce. Ilustrace: M. Nováková, archiv časopisu Cesta Registrováno pod číslem MK ČR E 8426 dne 2. 2. 2000

MODLITBA

3

Pane Ježíši, dìkuji ti za toto krásné nedìlní ráno. Za to, že mohu jít do nedìlní školy. Už se tìším na dìti, s kterými se tam setkám. Prosím, udìlej, a je zajímavé a napínavé, co tam uslyšíme, aby nám radost z dneška vydržela na celý týden. A dìkuji za to, že si pak celé odpoledne budu moct dìlat, co chci. Amen. Z dìtských modliteb, sesbíraných Irenou Kuželovou, kazatelkou Jednoty bratrské

4

PROČ SE ØÍKÁ, ŽE...

6. Je to Babylon Pøíbìh o babylonské vìži je dobøe známý. Najdeme jej v První knize Mojžíšovì, 11. kapitole, verše 1-9. Lidé, kteøí zpočátku všichni mluvili stejným jazykem, se rozhodli, že z cihel a asfaltu vybudují mìsto a vìž, jejíž vrchol bude sahat až do nebe. Tímto činem se chtìli vyrovnat samotnému Bohu. Když to Bùh vidìl, samozøejmì se mu to nelíbilo. Vždy pozdìji by si mohli lidé vymyslet ještì troufalejší nápad a brzy by se nezastavili pøed ničím. Lidé se nemohou rovnat Bohu, ani si to nemohou myslet. Bùh to vyøešil chytøe – zmátl jim øeč. Každý začal mluvit jiným jazykem. Pøestali si rozumìt, nedokázali se již domluvit a spolupracovat. Stavbu nedokončili a rozptýlili se po celé zemi. To mìsto se jmenovalo Bábel, Babylon, což znamená Zmatek. A dodnes, když je nìkde velký hluk a zmatek, øíká se, že je to tam jako v Babylonu. Nezùstalo to však takhle navždy. Nejen že se lidé začali učit cizí jazyky, aby si vzájemnì porozumìli, ale o letnicích jsme navíc dostali dar Ducha svatého, který nám umožòuje rozumìt si navzájem, i když jazyk toho druhého neumíme. Jen musíme být ochotni Duchu naslouchat... Jana Krajčiøíková

POZNÁTE, O KOHO JDE?

5

Tito dva muži, spojení s dávnou historií naší zemì, konkrétnì druhou polovinou 9. století, byli bratøi. Pocházeli ze Solunì. Mladší z nich byl filosofem a vstoupil do kláštera. Je autorem nového písma. Starší z bratrù se stal arcibiskupem a pøeložil Písmo svaté. Svou práci však musel neustále obhajovat pøed mocnými nepøáteli. Jednou jej dokonce odsoudili a dva a pùl roku vìznili v otevøené jámì. Mìl tam zùstat až do konce svého života, naštìstí jej papež zachránil. Ani potom však nemìl klid. Ještì pøed tím, než tito bratøi pùsobili na našem území, podnikli společnì misijní cestu na Krym, kde v moøi objevili ostatky svatého papeže Klimenta I., které pak pøinesli darem papeži Hadriánovi II. Už víte, jak se tito dva bratøi jmenovali? Svou odpovìď si mùžete zkontrolovat na str. 14.

6

CO VÍTE O MISTRU JANU HUSOVI?

Určitì to, že 6. července si pøipomínáme den jeho mučednické smrti. V následujícím kvízu si však mùžete ovìøit i své další znalosti o této významné postavì našich dìjin. Vypište si písmenka, která jsou v závorkách jen za pravdivými vìtami – pokud se nezmýlíte, vyjde vám tajenka, kterou si mùžete zkontrolovat na str. 14. Mistr Jan se narodil v Trocnovì. (H) Pùsobil na dvoøe Rudolfa II. (U) Byl rektorem pražské university. (M) Pøátelil se také s papežem. (L) Kázal v Betlémské kapli. (U) Svá kázání pronášel v češtinì. (Č) Nekriticky se zastával církve. (O) Za své zásluhy byl pozván na koncil do Kostnice. (A) V Kostnici mìl obhájit své učení. (E) Skoro ho tam však neposlouchali. (D) Poslali ho zpátky domù. (Ì) Mistr Jan Hus byl upálen. (N) Zemøel roku 1435. (M) Letos si pøipomínáme 597. výročí jeho smrti. (Í) Bìhem svého života napsal nìkolik významných knih. (K)

ROK POD NEBEM

7

Za humny Pod oblohou v kraji sám dívám se a naslouchám, jakou zprávu vítr nese, co mi øeknou stromy v lese, z vìtví ptačí cvrlikání, keøe, tráva, kvìty v stráni. Nakonec mi ticho poví to, co nikdo nevysloví.

Paøez Starý paøez na pasece dávno trouchniví a pøece bez života nezùstává. Dokola jej vìnčí tráva, v døevì pod polštáøky mechu trpìlivì, beze spìchu černí mravenečci malí pøíbytek si udìlali.

Čáp Čápe, nestùj na komínì! Jsou tam saze, nejsi v mlýnì! Nechceš kousek mýdla? Umazal sis køídla! Mìl by sis je umýt, čápe! - Čáp jen zobákem si klape. Černé letky, zdá se, má jen kvùli kráse. Miroslav Matouš

8

TA NAŠE KVÌTENA - ČESKÁ? 16. Pupalka

Rod pupalek (Oenothera) zahrnuje 150 až 200 druhù, které rostou pøevážnì v Americe, ménì v Evropì a východní Asii, jinde jen druhotnì. Spadají do čeledi pupalkovitých, kam se øadí také hojnì rozšíøené vrbky a vrbovky. Všechny pupalkovité obsahují drobné krystalky šavelanu vápenatého a oleje, proto se používají v lékaøství a kosmetice. Pupalka dvouletá (Oenothera biennis) je, jak název napovídá, dvouletá, až 2 m vysoká bylina, která v prvním roce vyhání pouze pøízemní listovou rùžici, teprve ve druhém roce vyrùstá kvetoucí lodyha. Lodyha je jednoduchá nebo nahoøe vìtvená, vzpøímená, chlupatá, dole často červenì skvrnitá, nahoøe slabì hranatá. Listy protáhlé, zubaté, špičaté, obvykle s červenou støední žilkou. Kvìtní lístky široké a žluté, plody obsahují až 300 semen. Kvete od června do záøí. Kvìty se otvírají večer okolo šesté hodiny a asi po jednom dni se zavírají, jsou vonné zejména v noci a opylují je pøedevším noční motýli. Najdeme ji na štìrkových a štìrkopísčitých náplavech bøehù, v pískovnách, lomech, podél silnic, na rumištích, náspech. V současnosti se objevuje roztroušenì až hojnì od nížin do podhorských oblastí (max. asi 750 m n.m.). Pùvodem pochází patrnì z Evropy nebo z Dálného východu. Sbírá se zejména semeno, z nìhož se lisují esenciální mastné kyseliny, z nichž nejúčinnìjší je zejména kyselina gama-linolenová (GLA), linolová a olejová. Pupalkový olej je v posledních letech považován za velmi účinný potravní doplnìk, jenž mùže kladnì pùsobit pøi øadì onemocnìní, jako je napø. atopický ekzém nebo lupénka. Dobrého účinku pupalkového oleje bylo dosaženo i pøi léčbì roztroušené sklerózy, preventivnì se osvìdčil v oblasti cévních chorob či náhlých mozkových pøíhod. Vzhledem k tomu, že pupalkový olej povzbuzuje imunitu, zvyšuje i obranyschopnost organismu a odolnost vùči stresùm. Dosud neznámým zpùsobem také snižuje bolesti pøi revmatismu. Pupalka rudokališní (Oenothera glazioviana, na obrázku) je také dvouletá, až 190 cm vysoká, kvetoucí až v druhém roce. Lodyha pøímá, chlupatá, v kvìtenství žláznatì chlupatá, červená nebo červenì tečkovaná, listy eliptické, špičaté, chlupaté, obvykle s červenou støední žilkou. Kvìty široké a žluté, vyrùstají z červených stopek, pouze u rostlin rostoucích ve

9 stínu mohou být zelené; poupata jsou chlupatá a stejnì jako kališní lístky/ stopky pøevážnì červená. Kvete mezi červnem a záøím. Plodem je tobolka. V České republice je pìstována a pomìrnì snadno zplaòuje, zejména podél železničních tratí, cest, silnic, u zanedbaných a neudržovaných částí vesnic, mìst apod. Pochází se Severní Ameriky, odkud byla v polovinì 19. stol. pøevezena jako okrasná rostlina do Evropy; najdeme ji v teplejších oblastech, spíše v nížinách. Jde o zcela nenáročnou rostlinu, které vyhovuje dobøe propustná, písčitá nebo hlinitá pùda a slunné stanovištì. Pupalka sivá (Oenothera tetragona) je z našich pupalek nejmenší, trvalka dorùstající obvykle pouze 100 cm. Lodyha vystoupavá až pøímá, obvykle vìtvená, listy obvejčité až vejčité. Kvìty nahloučeny na koncích vìtví, žluté, stopky často červenì nabìhlé; kvìty otevírá mezi červnem a srpnem. Dostala se k nám z východu Severní Ameriky, v Česku občas pìstována, ale jen velmi zøídka zplaòuje. Vyžaduje mírnì vlhkou, neutrální, humózní a písčitou pùdu a slunné stanovištì. Petra Štìpánová

10

JEŽEK

Do lesa se pøistìhoval nový obyvatel. To se stávalo celkem bìžnì, i když starousedlíci pøevažovali. Vìtšinou nováčky mezi sebe bez problémù pøijali a brzy se spøátelili. V tomto pøípadì se však vìci vyvíjely jinak. „Ten ježek tu nemùže zùstat,“ kategoricky prohlásila jednoho rána zaječí máma. „Neustále ohrožuje moje kluky. Jakmile se k nìmu jen pøiblíží, hned na nì míøí tìmi svými bodlinami. Takhle se pøece soused nechová!“ „Máte pravdu, paní Zajícová,“ pøisvìdčila veverka. „Včera jsem na nìj náhodou narazila na cestì k potoku. Když jsem vidìla ty jeho hrozivì špičaté ostny, radši jsem hned utekla. Na strom na mì naštìstí nemùže. Tedy doufám – co myslíte?“ znejistìla. „Pokud vím, tak ježci nešplhají,“ uklidòoval ji jelen. „Ovšem souhlasím s tím, že dìlá jen potíže. Aspoò by se mu mìlo zakázat chodit po veøejných cestách – co kdyby na nìj nìkdo omylem šlápnul?“ Jelen upíral tázavý pohled k medvìdovi, který byl toho roku starostou lesa. Starosta chvíli pøemýšlel a nakonec rozhodl: „Na večer svolávám lesní radu. Prosím sovu, lišku a jelena, aby se dostavili na mýtinu. Pokud tak rada rozhodne, bude ježek z lesa vyhoštìn.“ Večer se rada nemusela radit pøíliš dlouho. Všichni byli zajedno. Ježek je potížista, není z nìj žádný užitek a jen všechny ohrožuje. „Kdo mu to øekne?“ otázal se medvìd. Najednou se z trávy ozvalo pištìní a tenký hlásek volal: „Počkejte, počkejte! Nechte mì nìco øíct!“ Byla to malá šedá myška, v lesním podrostu ji skoro nebylo vidìt. „Copak, proč rušíš naše jednání?“ pøísnì zabručel medvìd. „Protože to, co chci øíct, se toho týká,“ hrdì a neohroženì pronesla myš, která si hbitì vylezla na paøez, aby ji všichni vidìli. „Všechno je to strašlivé nedorozumìní. Chci se zeptat, jestli nìkdo z vás s ježkem vùbec mluvil. Seznámili jste se s ním? Ptal se ho nìkdo, proč ty svoje bodliny vystrkuje?“

11 „To není tøeba,“ mávla tlapou liška. „Pojďme to uzavøít.“ „Počkejte,“ zvolala myška, jak nejsilnìji mohla. „Ježek není zlý. On je naopak vydìšený k smrti. Nikdy døív nevidìl tolik zvíøat pohromadì a jak je plachý, pøi sebemenším šelestu se hned skulí do klubíčka, aby se bránil proti pøípadnému útoku. Kdybychom za ním zašli a vysvìtlili mu, že mu tady nechce nikdo ublížit, určitì by se uklidnil.“ „A jak, prosím tì, tohle všechno víš? Ty jsi s ním snad mluvila?“ zmìøil si ji pøísným pohledem medvìd. „Samozøejmì, copak to se nesmí?“ prohlásila myš. „Já se naopak domnívám, že bylo vaší povinností za ním dojít a pøivítat ho v lese hned, jak se pøistìhoval.“ „To už lehce pøeháníš, viď,“ zdánlivì laskavì pronesla sova, která dosud mlčela. „Nechceš snad radì øíkat, co má dìlat, že ne?“ Myš by zrudla, kdyby to bylo vidìt. „Já jen øíkám, že se mýlíte, když tvrdíte, že je ježek nebezpečný, on...“ „No to je vrchol, nejen že radí, ještì kritizuje!“ „Spolčila se s ježkem!“ „Mìli bychom je vyhostit oba!“ Pobouøené výkøiky se ozývaly ze všech stran. Medvìd mávl tlapou, aby své rozhoøčené kolegy uklidnil. „Klid, prosím, klid! Nenecháme se pøece vyprovokovat k unáhleným závìrùm. Prosím paní lišku, aby formulovala návrh usnesení.“ Liška dùstojnì povstala a slavnostním hlasem pronesla: „Po zvážení všech nezvratných dùkazù navrhuji, aby byli z našeho lesa s okamžitou platností vyhoštìni myš a ježek z dùvodu ohrožování bezpečnosti ostatních zvíøat.“ Liška se uklonila a usedla. Medvìd kývnul hlavou a pravil: „Kdo je pro?“ Návrh byl odhlasován jednomyslnì. Myš se ani nestačila vzpamatovat, když ji sova uchopila do zobáku a letìla s ní na kraj lesa. Ježkovi rozsudek vyøídila liška. Co myslíte, dìti, bylo to spravedlivé? Proč pøíbìh dopadl právì takto? Jak byste postupovaly v podobné situaci vy? Jana Krajčiøíková

12

ZAHRAJTE SI

Pøi pøerovnávání knihovny jsem objevil malou knížku se zvláštním názvem „Zápisník 13 bobøíkù“. Byla vydána v Praze v roce 1941 (tedy pøed 71 lety) a je v ní plno zajímavostí, rad a her. Jednu z nich, kterou vymyslel spisovatel Jaroslav Foglar, zde pøetiskujeme.

Øetìz slov Hráči sedí v kruhu a ten, kdo hru øídí, pøedá sousedovi po levé ruce napø. klíč a pøitom øekne: „To je klíč.“ S týmiž slovy dá klíč soused dalšímu hráči, ten zase dál, až se klíč vrátí k vedoucímu. Ten pøidá k vìtì další slovo, takže ta pak zní: „To je klíč kovový.“ A zase jde klíč s tìmito slovy dál. Vedoucí postupnì pøidává další slova, až nakonec vznikne dlouhá vìta, tøeba: „To je klíč kovový, zhotovený zámečníkem pøed deseti lety na jaøe, když se ztratil klíč pùvodní a nebyl k nalezení.“ Kdo se z hráčù zmýlí a slova pøehodí nebo nìkteré vynechá, vypadává ze hry. Když zbudou jen dva hráči, pøidávají si slova vzájemnì jeden druhému. Kdo vydrží déle, vyhrává. Zdenìk Svoboda

Usmìvavé samohlásky Každý, kdo chodí či chodil do školy, ví, že v českém jazyce je šest samohlásek (a, e, i, o, u, y). Všechny mohou být i s čárkou, jedna s háčkem (ì) a jedna s kroužkem (ù). V následujících vìtách je vždycky použita jen jedna ze samohlásek. Zkuste vymyslet jiné vìty s opakujícími se samohláskami. Ty nejlepší otiskneme. Malá plavá Klára ráda plavala naznak a mávala na nás. Nesmìlé tele leze nevesele z jetele. Čínští psíci i lítí lvi cviči s cizími míči. Ondro, pro otop choď okolo stodol. Jdu vzhùru, už budu u dubu. Kdyby byl tygr chytrý, byl by pyšný. H.M. + Z.S.

DVÌ POZVÁNÍ

13

Milé dìti, už jste slyšely slovo VÌRNOST? A víte, co to znamená? Je to krásná vlastnost, která pramení od Pána Boha. Øíká se: vìrný jako pes. Máte nìjakého takového čtyønohého pøítele? Pokud ano, možná jste si už ovìøily, že s vámi zùstal, když jste si udìlaly úraz a nemohly jít dál, anebo naopak pøivolal pomoc, aby vám ulevila od bolesti. Když máme k sobì dùvìru, když si vìøíme, zùstáváme si vìrni sobì navzájem. A tuto dùležitou a vzácnou vlastnost mìla i biblická Rút, o které si budeme vyprávìt pøi letošním v poøadí sedmnáctém „Malování na chodníku“. Pøijďte a pøesvìdčte se! Myslím, že to bude stát za to. Opìt pro vás chystáme hezké odmìny i rùzná pøekvapení a odpoledne navštívíme blízké Planetárium. Zdejší poøad pøed mnoha lety zanechal ve mnì, když jsem byla ještì malá, až do dneška nezapomenutelné zážitky. Sejdeme se opìt v Praze pøed Výstavištìm, tentokrát v sobotu 16. června 2012 v 9,30 hodin. Vezmìte s sebou i dospìlé diváky, aby nám mìl kdo fandit a obdivovat naše výtvory. Mùžete pøibalit i flétničku a starší účastníci kytaru. A nám je veselo a zazpíváme Pánu Bohu ke cti a sobì pro radost! Druhé pozvání se týká velkých prázdnin. Znovu se hlásí rodinný „Tábor Broučkù“, už po čtrnácté! Letos plánujeme pobyt s čelákovickými dìtmi ve dnech 6. – 10. srpna 2012 pøímo u nich na faøe. Bude to jistì zajímavé setkání s vyprávìním na téma: „Má Pán Ježíš, má mì rád“. Nebudou chybìt hry, rukodìlná činnost, písničky a výlety. Pro bližší informace se pøihlaste na e-mail: [email protected], telefon: 321 722 944, mobil: 720 668 098. Tìšíme se na vás! Za Odbor duchovní péče o dìti a mládež pøi pražské diecézi Vaše sestra Krasava

14

SOUT̎ O TØI KNIHY

Pokud správnì vyøešíte následující prázdninové pøesmyčky, vypište si z nich písmenka podle čísla v závorce. Ta vám vytvoøí tajenku, kterou mùžete do redakce posílat až do poloviny záøí – v øíjnové Cestì se dozvíte jména tøí výhercù knihy. Pøejeme vám krásné prázdniny!

RÍPADOØ (1) RÁMADAKI (5) BÁVAZA (2) VÍNOZÁPNÁ (3) BUSTÍDORDORVŽ (1) LÁVODONE (7) KINOČEPDO (6) KÁPONUÍ (6) TELÝVY (6)

Blahopøejeme výhercùm soutìže z čísla 4/2012 (tajenka: Pøíklad pokory): Kristýna Puková z Hovoran Kryštof Mareš z Kolína a Vanesa Džugová z Kojetína

Øešení kvízù se strany 5 a 6: Poznáte, kdo to je? - Konstantin (Cyril) a Metodìj Co víte o Mistru Janu Husovi? - Mučedník

NÌKDO MÌ VEDE ZA RUKU

2. Nìkdo mi dává denní chléb, že nemusím mít hlad. To je ten, který o mnì ví, který je na mì laskavý a chce mi pomáhat. 3. Nìkdo mi dává sílu též, když už jsem unaven. To je ten, který o mnì ví, který je na mì laskavý, a je noc nebo den. 4. Nìkdo mì vede za ruku, proto se nechci bát. To je ten, který o mnì ví, mùj dobrý Pán Bùh laskavý, který mì má tak rád.

15

16

VAŠE OBRÁZKY Milé dìti, moc vám všem dìkujeme za vaše krásné obrázky! Tentokrát jsme do Cesty vybrali mytí nohou učedníkùm od Jana Krista z Hovoran, Jonáše a velrybu od Kuby Paznochta (9 let) z Kolína a ukøižování Ježíše od Dominika Horáka (9 let) z Kolína. Tìšíme se na vaše další díla!