Cesta 4 KØESANSKÝ ČASOPIS PRO DÌTI. cena 7 Kč

Cesta

4

2010

KØESANSKÝ ČASOPIS PRO DÌTI

cena 7 Kč

2

OBSAH

Modlitba ..................................................................3 První izraelští králové .............................................4 Poznáváme Bibli ......................................................5 Co pro mì znamená církev ....................................6 Ukøižování, Vzkøíšení...............................................6 Velikonoční smutek a radost..................................7 Komiks .....................................................................8 Podobenství.......................................................... 10 Soutìž o tøi knihy .................................................11 Na toulkách s Kuldou .......................................... 12 Putujeme s Biblí ................................................... 14

Vydavatel: Ústřední rada Církve československé husitské Adresa redakce: Wuchterlova 5, 166 26 Praha 6, tel.: 220 398 107 Šéfredaktorka: Mgr. Jana Krajčiříková, e-mail: [email protected] Tisk: Grafotechna Print s. r. o. Distribuce: A.L.L. production s. r. o., Poděbradská 24, 190 00 Praha 9, tel.: 234 092 870, e-mail: [email protected] Objednávky a reklamace vyřizujte, prosím, přímo s distributorem. Ilustrace: V. Švejdová, J. Wienerová, D. Landrová, T. Foffová a archiv časopisu Cesta Registrováno pod číslem MK ČR E 8426 dne 2. 2. 2000

MODLITBA

Pane Bože, dnes si hodnì lidí myslí, že tì nepotøebují a že všechno ve svém životì zvládnou sami. Dìkuji ti, že i pøesto nad námi nelámeš hùl. Dìkuji ti za tvého Syna Ježíše Krista a dìkuji i za Velikonoce, kdy si mùžeme pøipomínat, jak nás mᚠrád. Amen.

(Obrázek nakreslila Tereza Foffová z Vinaøic, 9 let)

3

4

PRVNÍ IZRAELŠTÍ KRÁLOVÉ

10. David psancem David musel prchnout, protože žárlivý král Saul usiloval o jeho život. Na útìku se zastavil ve svatyni v Nobe. Od knìze Achímeleka dostal pìt chlebù, i když to byly chleby posvátné, které mohou jíst jen knìží, a také meč obra Goliáše, jenž byl ve svatyni uložen jako válečná trofej. David utíkal dál. Když dorazil do pelištejského mìsta Gat, pøedstíral, že je blázen, aby jej nepøátelé nezajali. David se skrýval v jeskyni Adulám. Postupnì za ním pøišla celá jeho rodina a další lidé, kteøí byli v království utlačovaní. Tak si David vytvoøil družinu asi čtyø set mužù. Skrývali se v horách a lesích jako zbojníci. Saul se však o nich dovìdìl a za trest nechal zabít Achímeleka i všechny obyvatele Nobe. Jen knìzùv syn se zachránil a øekl vše Davidovi. Ten se kvùli tìm nevinným lidem trápil. Jeho družina byla stále vìtší. Často mìnili svùj úkryt, protože Saul je neustále pronásledoval. Jednou sám vešel do jeskynì, kde se David se svými muži ukrýval. David však odmítl krále zabít, jen mu potají uøízl kus pláštì. Když Saul vyšel ven, David na nìj zavolal: „Proč mì chceš zničit? Vidíš, já tì teď mohl zabít, ale neudìlal jsem to. Vždy jsi král!“ Saula to zahanbilo a uznal, že David je spravedlivìjší než on. Netrvalo to však dlouho a nenávist se v nìm znovu probudila. Když se dovìdìl, že David se zdržuje v poušti Zíf, vytáhl na nìj s celým vojskem. David se v noci pøikradl do jeho tábora a zase ušetøil Saulùv život, ačkoliv jej mohl snadno zabít. Odnesl si jen jeho kopí a džbánek na vodu. Když to Saul zjistil, opìt uznal, že má David pravdu a Boží pøízeò. David už mu však nevìøil a žil dál jako psanec. Jana Krajčiøíková

POZNÁVÁME BIBLI

5

Øešení našich velikonočních otázek si mùžete zkontrolovat na str. 15. 1. Jak se jmenoval učedník, který Ježíše zradil? (L 22,3-4) a) Jan, b) Jidáš, c) Petr 2. Co symbolizuje Ježíšovu obì? (Mt 26,26-28) a) modlitba Otčenáš, b) chléb a kalich s vínem, c) køest 3. Koho vzal Ježíš s sebou, když se pøed svým zatčením šel modlit do Getsemane? (Mt 26,37) a) Petra, Jana a Jakuba Zebedeovy, b) Jidáše a Petra, c) Tomáše a Filipa 4. Jak se jmenoval øímský místodržitel, po kterém Židé chtìli, aby Ježíše odsoudil? (J 18,28-29) a) Herodes, b) Augustus, c) Pilát 5. Kolikátý den po svém ukøižování byl Ježíš vzkøíšen? (L 24,21-23) a) tøetí, b) druhý, c) čtvrtý

Dej vám Pán Bùh dobrej den na Zelenej čtvrtek, byste mìli dlouhej len, jako tento proutek. Proutek se červená, leníček se zelená, a vám Pán Bùh požehná. Lidová koleda

CO PRO MÌ ZNAMENÁ CÍRKEV

6

Jen dvakrát V dobì svého dìtství a mládí jsem byl na bohoslužbách ve sboru naší církve jen dvakrát: u první večeøe Pánì a u biømování. To proto, že jsem bydlel s rodiči na malé vesnici vzdálené od Uherského Brodu, kde stál chrám M. J. Husa, dvanáct kilometrù. A v nedìli od nás do Brodu autobus nejezdil. Když mi bylo osmnáct let, pøestìhovala se naše rodina do Brna. Tam jsem se seznámil se skupinou mladých lidí z církve. Setkávali jsme se na bohoslužbách, na schùzkách s programem, na výletech a na táborech. Cítil jsem se mezi nimi dobøe. Nakonec jsem se rozhodl, že budu studovat na Husovì bohoslovecké fakultì. Stal jsem se faráøem, sloužil jsem v nìkolika náboženských obcích a teď, v dùchodu, vdìčnì vzpomínám na to pìkné, co jsem v církvi prožil. A na bohoslužby se každou nedìli tìším. Zdenìk Svoboda

Ukøižování A velká byla lidská vina pøibili na køíž Božího Syna nechtìli slyšet Jeho hlas tak jako dosud mnozí z nás Vzkøíšení Ach jaké divné pøekvapení - kámen od hrobu odvalen a mrtvé tìlo uvnitø není! - Pán povstal z mrtvých oslaven Jarmila Konečná

VELIKONOČNÍ SMUTEK A RADOST

7

Dùm se po dùkladném jarním úklidu leskl čistotou a byl bohatì vyzdoben rùznými velikonočními motivy. Paní Kropáčková si na výzdobu potrpìla, a proto teď všude, kde bylo jen trochu místa, vystrkovali uši zajíčkové, žlutila se kuøátka a bìlala se jehòátka, na stolcích stály vázy plné svìže zelených vìtviček s barevnými pentlemi a malovanými kraslicemi... Na jednom stolečku se mezi jarními mláďátky a strakatými vajíčky krčila také malá soška ukøižovaného Ježíše. Jeden zajíček se na ni zahledìl a soucitnì pravil: „Jsi takový smutný, Ježíši, asi to na tom køíži hodnì bolí, viď?“ „Kdepak, bolest z køíže už je dávno pryč. Teď mì spíš bolí pøedstava, že ta moje obì už dneska lidem moc neøíká,“ odpovìdìla soška. „Víš, mnì pøipadá,“ zamyslel se zajíček, „že lidé si prostì nechtìjí pøipomínat nic nepøíjemného. Smrt na køíži je pro nì hrozná, tak na ni radši nemyslí a obklopují se nám – veselými symboly pøicházejícího jara. Chtìjí se radovat, ne být smutní. Chtìjí oslavovat nový život.“ „To mᚠpravdu, ale moje smrt je pøece nejvìtším dùvodem k radosti ze všech! Díky tomu už se lidé nemusejí bát svojí smrti, mohou se tìšit z toho, že tím nic nekončí, že budou mít vìčný život v Božím království!“ „Aha,“ øekl zajíček. „Jenže lidé asi ani na smrt nechtìjí radši myslet. Když potom pøijde, jsou zaskočení. Co s tím mùžeme udìlat? Víš co, mám nápad. Já tì takhle trochu posunu dopøedu, abys byl líp vidìt. Tøeba si tì všimnou a trochu to pomùže.“ Zajíček pomalu a opatrnì posouval Ježíšovu sošku pøed všechna velikonoční zvíøátka. Vìøte nebo ne – pomohlo to. Paní Kropáčková si sošky všimla, zamyšlenì ji vzala do ruky, potom ji postavila zpátky... A na Hod Boží šla zase jednou po dlouhé dobì do kostela. Kéž by co nejvíc lidí postavilo Ježíše pøed všechny zajíčky a kuøátka a radovali se z jeho vítìzství nad smrtí! Jana Krajčiøíková

8

9

10

PODOBENSTVÍ O milosrdném Samaøanu

Toto podobenství si mùžeme pøečíst u Lukáše (10,25-37). Jeden zákoník se Ježíše ptal, co mu zajistí vìčný život. Podle Zákona je to láska k Bohu a k bližním. „Kdo je však mùj bližní?“ ptal se zákoník Ježíše. Ten mu odpovìdìl: „Jednoho muže na cestì obrali a zbili lupiči. Šel kolem knìz, vidìl ho ležet polomrtvého, ale nepomohl mu, protože by se poskvrnil. Stejnì tak i levita (pomocník knìží). Pak šel však kolem Samaøan, ujal se jej, ošetøil ho, na svém mezku jej odvezl do hostince, staral se o nìj a když musel odjet, zaplatil hostinskému, aby v péči o zranìného pokračoval. Kdo byl podle tebe bližní tomu oloupenému muži?“ Zákoník odpovìdìl, že Samaøan. Na to mu Ježíš øekl: „Tak vidíš, chovej se také tak a budeš mít život vìčný.“ Tento pøíbìh patøí v Bibli k tìm nejznámìjším. Dobøe ukazuje rozdíl mezi slepým dodržování Zákona, což dìlali fariezové a zákoníci, a láskou k druhému človìku. Knìz a levita šli zøejmì do chrámu, aby zde vykonávali svou službu. Zákon jim naøizoval pøedepsanou čistotu, která by byla narušena, kdyby se dotkli mrtvého. Nechtìli riskovat, že by se znečistili, kdyby ten na zemi ležící človìk byl již mrtvý, a proto se mu radìji vyhnuli. Nakonec mu pomohl Samaøan, ačkoliv Samaøané a Židé byli již po stovky let nepøáteli. Je snadné pomoci nìkomu, koho mám rád – svému pøíbuznému, kamarádovi. Nabídnout však pomoc, svùj čas, peníze človìku, který je vlastnì mùj nepøítel, to je mnohem t잚í. Jana Krajčiøíková

SOUT̎ O TØI KNIHY

11

Milé dìti, beránek je významným velikonočním symbolem. Neznamená jen pøíchod jara a to, že se rodí nová mláďata, ale pøedevším Kristovu obì za nás všechny na køíži. Určitì pro vás nebude tìžké najít pìt rozdílù mezi obìma obrázky. Pošlete nám své odpovìdi do poloviny kvìtna a v prázdninové Cestì se dozvíte jména tøí výhercù knihy.

Blahopøejeme výhercùm soutìže z února (tajenka: Kamerun je miniaturou Afriky) Barbora Novotná ze Šardic Lucie Lukášková z Kolína TomᚠHlaváč z Kojetína

12

NA TOULKÁCH S KULDOU VIII.

Tak co je s tou vodou? – první část Než si pøed obìdem zašel otec Jurášek do koupelny umýt ruce, napomenul celou rodinu, a na nìho radši nikdo nemluví. Neøekl to nijak výhružnì, ale pražská neteø, ta už dost veliká dívka Mirka, se stejnì trochu polekala. „Teto, co by dìlal strýček, kdybychom na nìho mluvili?“ zeptala se paní Juráškové. „Zuøil by?“ „Ale kdež, dìvenko, schoval by tváøe do dlaní,“ odpovídala paní porybná, která znala svého muže a vìdìla, jak tìžce prožívá takové trápení s rybníky, když mu do nich neteče voda. Obìd se tudíž odbýval v tichu, ale Ríša už se nemohl dočkat, až bude moci svého kvítkovského bratrance vytáhnout ven a podìlit se s ním o to, co se mu mezitím rozleželo v hlavì. „Poslyš, Martine,“ chrlil na nìho hned za dveømi rybárny, „co když Kulda nelhal? Co když nad rybníkem Okrouhlíkem opravdu je...“ „Ještì jeden rybník?“ pøerušil ho Martin. „Kde by se tam vzal? Nad Okrouhlíkem byly vždycky jen louky až k Lužci, víš, kam jezdíme do školy.“ Ríša povìdìl Martinovi, co možná vidìl jejich kamarád kulový blesk a co pokládal za rybník. „Prostì rozlitou vodu.“ „No jo, to by mohlo být,“ pøipustil Martin. Za otcem Juráškem nemuseli chodit, zrovna vyšel ven a zajímal se, co chlapci kují za pikle. Líčili mu jako hotovou vìc, že po včerejším lijáku se potok ucpal a rozlévá se po lukách, místo co by poslušnì vtékal do Okrouhlíku a pak soustavou struh a pøepadù do ostatních rybníkù. Vnitøním zrakem si pan porybný promítl louky pod Lužcem, kudy se klikatil jejich potok. „Ještì nikdy se to nestalo,“ uvažoval. „Ale stát se to mohlo, protože vody po takovém dešti se muselo pøivalit do Lužce spousta.“ S pochybnostmi, ale pøece jen se vrátil do pøedsínì a zvedl telefon. Na lužeckém obecním úøadì nikoho nezastihl a už to bylo divné. Zavolal tedy do hospody, která stála pøi samém vjezdu do obce. „Rozlitá voda?“ smál se do sluchátka hostinský a povìstný houbaø pan Pivoòka. „Samozøejmì že lužecké louky jsou pod vodou.“ „Proč mi to nikdo nehlásil?“ skoro se zlobil otec Jurášek. „Kdo by ti to mìl, pane porybný, hlásit?“ opáčil hostinský. „Jako bys neznal naše lužecké hospodáøe.“

13 Drobné majitele pozemkù ze vsi s jejich vìčnými spory, kdo má kde kosit trávu, kdo kde pást ovce, pan Jurášek znal. Teď zjistil, že nezná vlastní a bratrovy dìti, které stály kolem nìho a visely na nìm očima. Vìdìl, co musí rychle udìlat, ale nedalo mu to, aby se nad tím nepozastavil. „Jakpak jste pøišli na to, že voda z potoka neteče do rybníkù a hromadí se v lukách, když se to dá vidìt jen shora, aha?!“ uhodil na nejen naoko pøísnì. Museli s pravdou ven a ujal se toho Martin. „No, víš, tati, my totiž máme kamaráda, který se na všechno kouká od nebes.“ „Cože?!“ nevìøil otec. Ladislav Muška (pokračování pøíštì)

14

PUTUJEME S BIBLÍ

16. Efez O Pavlovì pùsobení v Efezu se dočteme na konci 18. a v 19. kapitole Skutkù apoštolských. Zastavil se zde na konci své druhé misijní cesty a když se vydal na tøetí cestu, strávil zde více než dva roky. Mnoho lidí obrátil na køesanskou víru, takže se vzdávali svých starých kultù. To však vyvolalo velké pobouøení u øemeslníkù, kteøí vyrábìli støíbrné napodobeniny Artemidina chrámu a další „suvenýry“. Køesanství tuto činnost odsuzuje jako modláøství a oni se obávali o pokles svých ziskù. Když se situace uklidnila, vydal se pavel na další cestu. Efezským také poslal jeden ze svých dopisù. Podle legendy sem Jan, jeden z Ježíšových učedníkù, po jeho ukøižování odvedl Ježíšovu matku, která zde strávila zbytek svého života. Meryemana, dùm, ve kterém žila a zemøela, se nachází necelých 5 km východnì od pùvodního antického mìsta a je poutním místem. Efez, Efesos bylo jedním z velkomìst ionského Øecka, které leželo na pobøeží Egejského moøe (dnešní území Turecka), i když jeho historie sahá až do druhého tisíciletí pøed Kristem. Na počátku našeho letopočtu zde žilo asi 300 000 obyvatel. V dobì své nejvìtší slávy to bylo výstavné antické mìsto s nejvìtším chrámem na svìtì (Artemidin chrám, jeden ze sedmi divù svìta – do dnešní doby se z nìj však zachoval pouze jediný sloup), nejvìtším divadlem na svìtì (pro 50 tisíc návštìvníkù), slavnou knihovnou Celsus a velkými láznìmi, kde byly zøízeny snad první kryté toalety s kanalizačním odpadem.

15 Efez byl pøedevším pøístavem, jehož rozvoj a bohatství pøímo či nepøímo čerpaly z moøe. Proto když na začátku druhého století začalo moøe ustupovat, mìsto se postupnì vylidnilo. Podobný osud potkal i Perge, další antické mìsto v dnešním Turecku. Díky tomu jsou obì místa nejzachovalejšími antickými mìsty v této zemi.

Správné odpovìdi ze str. 5: 1-b, 2-b, 3-a, 4-c, 5-a.

16

ŠLY ZRÁNA KE HROBU

2. Šly zrána ke hrobu, sotva se rozednìlo, oživit vzpomínku, pomazat mrtvé tìlo, balzámem zpomalit zánik a zapomnìní, na chvíli podržet, co bylo a co není. 3. Šly zrána ke hrobu a hrob byl otevøený, tak dovnitø vstoupily zmínìné již tøi ženy. Kampak se podìl ten, za nìjž šly držet smutek? Chtìly mu prokázat poslední dobrý skutek. 4. A když si øíkaly, že to snad není k víøe, bázeò na nì padla, jak kdysi na pastýøe. Dva muži stáli tu, šat snìhobílý mìli a svìtlo svítilo, až oči pøecházely. 5. Tu ženy poklekly, sklonily tváøe k zemi a muži øekli jim: „Zbytečnì mezi tìmi, co v prach se navrací, hledáte Pána svého. Hroby jsou pro mrtvé, ale ne pro živého. 6. Vzpomeòte, co slíbil vᚠMistr, Ježíš živý, a znovu čekejte veliké Boží divy. K čemu jsou balzámy, hroby a mauzolea, když je teď pøed vámi svátek vzkøíšení tìla?“