Cesta 6-7 KØESANSKÝ ČASOPIS PRO DÌTI. cena 5 Kč

Cesta

6-7 2008

KØESANSKÝ ČASOPIS PRO DÌTI

cena 5 Kč

2

OBSAH Modlitba ..................................................................3 Exodus aneb Pøeházené listy Bible........................4 Osobnost mìsíce.....................................................6 Biblická jména.........................................................7 Mimozemšané v žabství........................................8 Letní bouøka.................................................................10 Co dobøe slyšíme.........................................................11 Učíte se anglicky? ................................................ 12 Soutìž o tøi knihy ................................................ 13 Malování na chodníku ......................................... 14 Písničky................................................................. 15

Vydavatel: Ústřední rada Církve československé husitské Adresa redakce: Wuchterlova 5, 166 26 Praha 6, tel.: 220 398 107 Šéfredaktorka: Mgr. Jana Krajčiříková, e-mail: [email protected] Tisk: Grafotechna Print s. r. o. Distribuce: A.L.L. production s. r. o., Poděbradská 24, 190 00 Praha 9, tel.: 234 092 851, e-mail: [email protected] Objednávky a reklamace vyřizujte, prosím, přímo s distributorem. Ilustrace: O. Bajusová, R. Sco�, M. Nováková a archiv časopisu Cesta Registrováno pod číslem MK ČR E 8426 dne 2. 2. 2000

MODLITBA

Pane Bože, dìkuji ti za prázdniny, kdy si mùžeme odpočinout, znovu se vidìt s kamarády z minulých prázdnin nebo poznat nové. Určitì nás čeká mnoho zážitkù, tak tì moc prosím, aby to byly zážitky pøíjemné. A se nikomu nestane vážný úraz nebo jiná pohroma. Prosím, ochraòuj bìhem léta všechny dìti i dospìlé! Amen.

3

4

EXODUS

Odstavce pøíbìhu se nám opìt pomíchaly – seøaďte je a ovìøte si své øešení podle tajenky na str. 11.

10. Zvìdové v zaslíbené zemi Izraelci už putovali druhý rok a všichni už byli unavení a toužili po odpočinku a normálním jídle. Mana se jim už pøejedla. Začali reptat, jako už tolikrát. Hospodin se rozhnìval a zapálil okraj jejich tábora. Mojžíš se začal modlit a Hospodin oheò uhasil. (H) Lid zase začal reptat a naøíkat. Báli se a radìji se chtìli vrátit zpátky do Egypta. Plakali: „Proč jsme radìji nezemøeli na poušti, než aby nás teď pobili Kenaanci?“ Hospodin se znovu rozzlobil a už ztrácel trpìlivost. Øekl Mojžíšovi, že už toho má dost, že Izraelce vyhubí a vyvolí si jiný národ. Mojžíš jej však pøesvìdčil, a to nedìlá. Øekl: „Všechny ostatní národy si budou myslet, že jsi slabý Bùh – žes to nezvládl, a proto jsi Izraelce zahubil.“ (Í) Hospodin mu dal za pravdu a vyzval jej, a shromáždí sedmdesát izraelských starších (Ty Mojžíš určil už døíve na radu svého tchána Jitra, aby mu pomáhali øešit spory mezi Izraelci.) u stanu setkávání. Tam jim dal Hospodin moudrost a rozdìlil odpovìdnost za Izraelce mezi Mojžíše a tyto muže, aby už nemusel celé to bøímì nést sám Mojžíš. (O) Navíc splnil i další prosbu Izraelcù. Jejich touhu po čerstvém mase ukojil tak, že na zem seslal køepelky. Bylo jich tolik, že se mnozí strašnì pøejedli. (Z) Jestli však Izraelci byli unavení, pak nejvíc ze všech byl unavený Mojžíš. Začal naøíkat a modlil se k Hospodinu: „Proč na mì nakládᚠtakové bøímì? Proč musím mít na starosti tolik lidí? Proč je všechno jenom na mnì?“ (R) Konečnì dorazili Izraelci na okraj kenaanské zemì, kterou jim dal Hospodin. Hospodin naøídil Mojžíšovi, a vyšle do této zemì zvìdy. Mìli to být pøedáci dvanácti izraelských kmenù. (E) Mojžíš dal zvìdùm za úkol, aby zjistili, zda je lid této zemì silný nebo slabý, zda jich je hodnì nebo málo, zda jejich mìsta jsou opevnìná či otevøená. Také mìli zjistit, jak úrodná je to krajina, a pøinést nìco z jejího ovoce. Zvìdové zemi prozkoumávali čtyøicet dní a nakonec se vrátili. Pøinesli obrovský hrozen vína – museli ho nést dva muži na tyči, tak byl veliký. Dále pøinesli

ANEB PØEHÁZENÉ LISTY BIBLE

5

nìkolik granátových jablek a fíkù. Byla to velice úrodná krajina. (N) Hospodin se tedy rozhodl, že Izraelce nezahubí, potrestá je však za jejich neustálé reptání a neposlušnost. Rozhodl se, že je nechá ještì celých čtyøicet let putovat pouští – za každý den, který zvìdové strávili v kenaanské zemi, jeden rok. Nikdo z tìch, kdo jsou teď naživu, živý do zemì zaslíbené nevkročí – zemøou na poušti, jak sami chtìli. Až jejich dìti tu zemi spatøí. Jedinou výjimkou budou Káleb a Jozue, protože ti jediní se nebáli a vìøili Hospodinu. (N) Jenže zároveò prohlásili, že lid té zemì je pøíliš silný a mocný, že by ho nedokázali pøemoci. Báli se tak, že si dokonce začali vymýšlet, aby Izraelce odradili od úmyslu vkročit do té zemì. Tvrdili, že tam bydlí obøi, kteøí jedí lidi. Jediní dva z tìchto zvìdù - Káleb a Jozue – se je snažili pøesvìdčit, aby do zemì vstoupili a obsadili ji – že jim Hospodin jistì pomùže. (V) Když to Izraelci slyšeli, byli hroznì smutní. Nìkteøí to chtìli ještì zvrátit, a tak øekli: „Tak my se už nebojíme a pùjdeme do zemì kenaanské!“ Mojžíš je varoval, a to nedìlají – zase tím pøestoupí Hospodinovy pøíkazy. Ti lidé však neposlechli, vstoupili do zemì a Kenaanci je všechny pobili. Ostatní se vydali znovu do pouštì a putovali po ní celých čtyøicet let. (A) Jana Krajčiøíková

6

OSOBNOST MÌSÍCE

Viktor PONREPO (* 6. nebo 16. 6. 1858 Praha, + 4. 12. 1926 tamtéž) - prùkopník české kinematografie (filmového umìní) Pod nezvyklým pseudonymem se skrýval muž s neménì podivným vlastním jménem Dismas Šlambor. Mistr devatera øemesel - pozlacovač rámù, obchodní cestující, eskamotér, ale i nadšený obdivovatel balónù, elektrotechnik a provozovatel laterny magiky. Na svou nejvìtší lásku čekal takøka 50 let - stal se jí film. Nemìl ctižádost filmy tvoøit jako Køíženecký, ale chtìl je promítat. A tak se roku 1904 vydal s promítacím pøístrojem a asi 180 kratičkými filmy po českém venkovì. O tøi roky pozdìji, pøesnì 15. 9. 1907, otevøel pak v Praze U modré štiky na Starém Mìstì první stálý český biograf - Ponrepo. Øeditel Ponrepo byl gentleman staré školy a na každém pøedstavení obecenstvo osobnì pøivítal a také se s ním rozloučil. Pro pøípad, že by mu v tom nemoc bránila, nechal si svùj ceremoniál natočit na filmový pásek. A tak nám dodnes mùže z tøiadevadesáti celuloidových políček složit svou poklonu. Bartošek L.: Nᚠfilm. Kapitoly z dìjin (1896-1945), Praha 1985 Pozvánka na „Tábor Broučkù 2008“ Zveme vás srdečnì na další Tábor Broučkù, který poøádá Odbor duchovní péče o dìti a mládež Pražské diecéze CČSH ve dnech 16. – 23. srpna 2008 v rekreačním zaøízení Hela ve Velké Úpì v Krkonoších. Mohou se zúčastnit celé rodiny s dìtmi ze všech míst naší republiky. Zájemci, hlaste se na telefon: 321 722 944, mobil: 720 668 098, e-mail: [email protected] sestøe faráøce Krasavì Machové. Následnì dostanete podrobné pokyny a informace o uvedené akci včetnì pøihlášky. Ozvìte se, prosím, co nejdøíve!

Q-R

BIBLICKÁ JMÉNA

7

Quirinius (L 2,2) – spravoval Sýrii v dobì, kdy císaø Augustus naøídil provést soupis lidu, kvùli nìmuž se Josef s Marií, jež mìla brzy porodit malého Ježíška, vydali na cestu do Betléma. Rebeka (Gn 24. kap.) – manželka Abrahamova syna Izáka, matka Jákoba a Ezaua. Ráchel (Gn 29. kap.) – dcera Lábanova, milovaná manželka Jákoba, kvùli níž u Lábana 14 let pracoval. Rúben (Gn 35,23) – prvorozený Jákobùv a Lejin syn, zabránil zabití svého bratra Josefa (Gn 37. kap.). Rachab (Joz 2. kap.) – nevìstka z Jericha, která u sebe ukrývala dva izraelské zvìdy – za to Izraelci její dùm ušetøili, když Jericho dobyli. Rút (biblická kniha) – moábská žena, která se pøipojila ke své ovdovìlé tchýni a vrátila se s ní do její zemì – Judska. Zde se provdala za Boáze. Jejím pravnukem byl král David. Rechebeám (1 Kr 14,21) – syn Šalomounùv, judský král.

Stezka písmákù Do dalšího ročníku celostátní soutìže ve znalosti Bible se mùžete pøihlásit do 15. záøí 2008 na adrese: Vladislav Jech, Zelenečská 34, 198 00 Praha 9 / [email protected] nebo na tel.: 737 537 534. Soutìžit se bude ve čtyøech vìkových kategoriích, pro každou budou pøipraveny otázky z následujících biblických knih: 7 – 9 let – ev. Matouše a Marka, Jonᚠ10 – 12 let – všechna evangelia, Jonáš, 2. Královská 13 – 16 let – všechna evangelia, Jonáš, 2. Královská, 1. a 2. ep. Petrova Nad 16 let – esej nebo biblický rozbor z nìkteré uvedené knihy. V 1. a 2. kategorii mohou soutìžit jednotlivci nebo 2-4členná družstva, ve 3. kategorii jednotlivci nebo dvojice, v poslední jen jednotlivci.

8

MIMOZEMŠANÉ V ŽABSTVÍ

1. Návštìva Den, kdy do našeho, hlavnì ovšem do mého, života vtrhla človìčice, si pamatuju úplnì pøesnì. Tehdy jsem právì obskákal všechny kameny, ze kterých mùj človìk spolu se zedníky postavil hráz našeho, totiž mého rybníčku. Z nìjaké bouračky pøivezli rùzné kameny, byl tam tøeba kazivec, který se mi nelíbil, protože když jsem se na nìm usadil, kazilo se počasí, foukal vítr a to my žáby nesnášíme, protože vítr nám osouší záda. Pak byl do hráze zasazen kámen čedič, který jsem taky nemìl rád, protože jeho název se dá vyslovovat jako čudič. A čudič je mùj človìk. Když sedí nad rybníčkem a píše do velkého sešitu, čudí z dýmky, až mu v ní píská. A když ten dým padne na vodu a zavadí mi o nos, musím zaprotestovat: „Brrrak!“ Protože my žáby máme nos citlivý. „Co se ti nelíbí?“ vymlouvá mi to mùj človìk. „Vždy kouøím nejlepší tabák dovezený z Nizozemska, kde je zem rovná a ne pahorkatá jako tady v Šáchoøí.“ Ale já vždycky trvám na svém a opakuji velice dùraznì: „Brararararak!“ No a toho dne jsem právì v hrázi našel kámen, který mi vyhovoval ze všech nejvíc. Nazývá se znìlec, ale i kdyby se jmenoval neznìlec, je pøesnì takový, jaký žába potøebuje. Plochý, takže se na nìm dobøe sedí a na jedné stranì se dobøe opaluje na sluníčku, protože my žáby se rády sluníme, pøitom na druhou polovinu padá stín vrbového kmene, protože i ve stínu sedáme my žáby rády. Kámen je mírnì naklonìný k hladinì, takže mi stačí udìlat jediný skok, abych byl ve vodì. Nebo když zjistím nìjaké nebezpečí, tøeba uvidím, že k rybníčku kráčí človìkùv kocour. I hajný, který se tu občas stavuje, mu radil, poøiďte si psa, pane spisovateli, mistøe. Ale on ne, radši si povìsil na vrata tabulku s nápisem POZOR, ZLÝ PÁN! Vím to, protože kolem šli houbaøi, četli to a smáli se. Zkrátka, našel jsem ten správný žabí kámen, což byla událost, kterou jsem se chystal oslavit zpìvem, protože my žáby – a zejména já – velmi krásnì a slavnostnì zpíváme. Toho dne jsem sice tušil, že má pøijít nìjaká

9 návštìva, protože mùj človìk pøistavil na houvárek nad rybníček k bílému køesílku, ve kterém sedá, když píše, ještì jedno. Nemám návštìvy rád, protože chodí kolem rybníčku, stoupají na hráz a strrrašnì vyrrrušují v pøemýšlení. My žáby – a zejména já – totiž hluboce pøemýšlíme. Ale tohle asi zas tak moc vzácná návštìva nebude, pomyslel jsem si, protože mùj človìk se neoblékl do lepšího, ale naopak do horšího. Vzal si staré plátìné kalhoty samá záplata, vytahané tričko, které už nemá žádnou barvu, a na hlavu si nasadil slamìný klobouk s natrženým dýnkem. Nacpal si svou nejčoudivìjší a nejpískavìjší dýmku, ale zapálil si ji, až když se u brány ozval strrrašlivý zvuk. Pøijela taková ta krabice na čtyøech kolech, kterou nemám rrrád, protože taky čoudí. Jenže když mùj človìk s takovou krabicí vyjíždí ze stodoly, kde ta vìc bydlí, ozývá se z ní jen tiché brumlání. Tahle krabice øvala tak, že jsem mìl chu skočit do vody a schovat se, a když mùj človìk otevøel bránu, ještì to v ní zaskøípalo. „Sakrrra, sakrrra,“ poznamenal jsem k tomu, i když pro rámus to bylo sotva slyšet. Ale mùj človìk povídá: „Jezdíte skvìle, paní redaktorko.“ Krabice hlučnì dojela na dvùr, zastavila a vystoupila z ní človìčice. Dneska to človìk, tedy vlastnì žába, poøádnì nerozezná, človìčice nosejí kalhoty stejnì jako človìkové, ale na téhle jste to poznali hned podle zlatých vlasù a podle hlasu. Mùj človìk má hlas bručivý, človìčice švitoøila jako ptáček. „Je vidìt na první pohled,“ povídala, „že tady bydlí a pracuje pan umìlec mistr Šáchoøský.“ Tøemi poskoky kolem dokola jsem dal najevo, co si o tom myslím; to my žáby umíme zmìnou polohy vyjádøit celou vìtu. Ta vìta znìla: „Jak jinak by se mìl mùj človìk jmenovat než Šáchoøský, když bydlí v obci Šáchoøí? A o té jeho práci bych ti, človìčice, moh’ povídat!“ „To je od vás milé, že jste se mnou pøijela udìlat rozhovor,“ øekl mùj človìk, ale takovým hlasem, jako když vyhrožuje. „Zùstaneme tady v pøírodì. Posaďte se, paní redaktorko, paní človìčice.“ „Já už jsem sice paní redaktorka,“ zapýøila se, „ale poøád ještì jsem slečna človìčice, zatímco vy jste uznávaný spisovatel. Na čem právì pracujete, čím obšastníte čtenáøe?“

10 Uznávaný spisovatel, no to mì podržte! Vždy ještì nenapsal ani čárku o nejdokonalejších tvorech na svìtì, a to jsme pøece my, žáby. Se mnou jste mìla udìlat rozhovor, paní redaktorko, slečno človìčice! Už je mi jasné, že vám budu muset povìdìt, jak to s mým človìkem a se mnou, jak to tady vùbec vypadá. Myslím, že to zvládnu, aniž bych musel opustit své odpočívadlo na kameni, který se nazývá znìlec. Ladislav Muška (pokračování pøíštì)

Letní bouøka Obloha cáká do kaluží. Ten d隝 nám horké léto dluží... Hrom zkouší sílu svého hlasu pøehlušil tisíc kontrabasù a pøi nebeském ohòostroji babičky, dìti, psi se bojí. Sluníčko øeklo: "Tak už dost!" a duhou kreslí paví chvost. Svatava Mášová

CO DOBØE SLYŠÍME

11

Jeden indián navštívil svého pøítele bìlocha ve mìstì, kde bylo plno rámusu, aut a lidí. Indián se tomu podivoval. Oba muži šli po chodníku ulicí a tu indián poklepal svému pøíteli na rameno a tiše mu øekl: „Slyšíš také to, co já?“ Pøítel poslouchal a odpovìdìl: „Slyším jenom houkání aut a hømot autobusù.“ – „Já slyším nìkde nablízku cvrkot cvrčka.“ – „Ty se mýlíš, tady žádní cvrčkové nežijí. A i kdyby tu byli, jejich cvrkot by kvùli hluku nebyl slyšet.“ Indián udìlal pár krokù a zùstal stát pøed domovní zdí porostlou divokou vinnou révou. Rozhrnul listí – a tam opravdu sedìl cvrček. Bìloch poznamenal: „Indiáni slyší lépe než bìloši.“ Indián nesouhlasil: „Mýlíš se. Dokážu ti to.“ Pak hodil na dláždìní malou minci. Ta cinkla a lidé, kteøí byli od ní vzdáleni øadu metrù, zpozornìli a ohlédli se. „Vidíš,“ pravil indián, „zvuk, který vydala mince, nebyl silnìjší než cvrkot cvrčka, a pøece jej mnoho bìlochù slyšelo. Dùvod spočívá tom, že všichni slyšíme dobøe to, čeho si vážíme.“ Text neznámého autora pøeložil Zdenìk Svoboda

Øešení ze str. 4: Hrozen vína.

12

UČÍTE SE ANGLICKY?

19. Den matek Druhou nedìli v kvìtnu slavíme jako Den matek. Jedno z Desatera pøikázání nás učí: „Cti svého otce i matku, abys byl dlouho živ na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvùj Bùh.“ V tento den chceme podìkovat našim maminkám za jejich péči a lásku, kterou nám stále dávají. Modlíme se k Bohu, aby nás pozdìji obdaøil stejnou silou a trpìlivostí, kterou mají naše maminky nyní s námi, abychom, až budeme dospìlí a nezávislí, byli schopni jim všechno splatit a nezapomínali na nì. 20. Our Friends from Germany We spent one week during July with our friends, a wedded pair, from Germany. My parents met with them some years ago, when they organized youth camps for young people from our country and from Germany. Now they visited us with their son Andreas. He is at the same age as my brother, so we were a good group. We went to the ZOO, to the museum of city transport and visited many other places. It is great that although we cannot speak German and Andreas cannot speak Czech, we easily understood each other and had a big fun together. Slovíčka: wedded pair youth camp city transport although

manželský pár tábor mládeže mìstská doprava ačkoliv

SOUT̎ O TØI KNIHY

13

Milé dìti, k získání tajenky (vyjít by vám mìla oblíbená letní činnost) tentokrát musíte vyluštit nᚠ„terč“ – vpisujte slova smìrem dovnitø podle legendy (jako nápovìdu jsme vám napsali začáteční písmenka). Tajenku čtìte podle šipky ve vybarvených políčkách. Nezapomeòte nám své øešení poslat – tentokrát na to máte celé prázdniny! 1. svrchu 2. nádhera 3. vodní šelma 4. zamyšlení 5. část tìla, kterou drží krk 6. svetr nebo bunda bez rukávù 7. postava 8. pou, trasa, pìšina

Dìkujeme všem, kteøí nám poslali své odpovìdi (mnohdy s krásnými obrázky) z dubnové soutìže (tajenka: Ještì tam budem.). Tentokrát se nám jich sešlo opravdu hodnì. Vylosovali jsme tyto tøi výherkynì, jimž blahopøejeme: Šárka Svíčková z Kolína Karolína Malíková z Uničova Julie Hejdová z Kojetína

14

MALOVÁNÍ NA CHODNÍKU 2008

Ahoj kluci a dìvčata! Nebude to dlouho trvat a nastanou vám zase prázdniny. Ale ještì, než se na dva mìsíce rozloučíme, oslavíme spolu Den dìtí a závìr školního roku naším tradičním setkáním v Praze 7 – ve Stromovce - na „Malování na chodníku 2008“. Sejdeme se tentokrát v sobotu 21. června t.r. opìt o 9. hodinì pøed Výstavištìm. Protože Šlechtovu restauraci začali konečnì po dlouhých letech opravovat, pùjdeme společnì na jiné stanovištì. Pro letošní malování jsme vybrali téma o ztracené ovečce. Tento pøíbìh z Bible si mùžeme pøečíst buď v evangeliu u Matouše (18,10-14) nebo u Lukáše (15,1-7). Už jste nìkdy, dìti, zabloudily? Pokud ano, zkuste si vybavit, jak vám bylo úzko, protože jste nevìdìly, co bude dál, a jakou radost jste zase mìly, když vás ti, co vás mají rádi, našli a zachránili. Vìøte, že ti se nakonec radovali ze všech nejvíce! – Tak podobnì se to má s námi se všemi – i s dospìlými. Naším nejlepším Rádcem, Pomocníkem a Ochráncem je nám v životì samotný Bùh – nᚠStvoøitel. Rozmyslete si proto, milé dìti, obrázky o ztracené ovečce a zkuste si i nìjakou nakreslit. Budeme soutìžit, komu z vás se to nejlépe povede. K tomu si opìt zazpíváme. Samy si vyhledejte písnì o ovečkách, nìkteré z nich už máte otištìné v této „Cestì“. – A za odmìnu pøijde sladké občerstvení s dárky: poutavé knížky, zvláštì vyrobené pamìtní listy a rùzná tradiční pøekvapení. Odpolední čas vyplníme návštìvou Divadla Spejbla a Hurvínka v Praze 6-Dejvicích. Myslím, že tyto roztomilé loutkové postavičky jsou blízké jak malým, tak velkým divákùm. Køídy a vše potøebné vám rádi nachystáme. Na výlet do Prahy si navíc s sebou vezmìte pastelky, nìjakou tvrdší podložku (nejlépe velikosti A4), dìtské nùžky, jídlo, pití, pøimìøené kapesné a hlavnì dobrou náladu! K tomu si rovnìž mùžete pøibalit kytaru či flétnu. Když zavøu oči, už kolem sebe vidím plno namalovaných roztomilých oveček. Tìším se na vás na všechny – dìti i dospìlé! Šastnou cestu na malování vám pøeje sestra Krasava se svými spolupracovníky

PÍSNIČKY Ovečka kudrnatá

2. Ó Pane, slyš prosby mé, srdéčko zatoulané vezmi si do dlaní. Láska tvá ochrání, už chcem být navìky tvé.

Ovečka

2. Dìkuji ti, že jsi chodil se mnou dnešní celý den. Jen se bojím, že jsi nebyl vždycky se mnou spokojen. 3. Odpus mi to, moc tì prosím, jen tak budu dobøe spát. Ty pøec víš, že miluji tì a že chci tì poslouchat.

15

16

BYLA KDYS OVEČKA NEŠASTNÁ

2. Byla kdys ovečka zbloudilá; po cestì køivé chodila, nakonec padla do propasti, hynula hladem, bolestí. Já jsem tou ovečkou høíšnou byl, Pastýø mùj mne však zachránil. 3. Okøála ovečka zranìná, Pastýø když sòal ji s ramena, vinu jí z milosti odpustil a rány její zahojil. Já jsem tou ovečkou høíšnou byl, Pastýø mùj mne však zachránil.

4. Nyní jsem ovečka pøešastná, Pastýøe svého poslušná; spoléhám na jeho ochranu, na cestì dobré zùstanu. Teď chci být ovečkou poslušnou, Pastýøi dáti duši svou.