Cesta 11 KØESANSKÝ ČASOPIS PRO DÌTI. cena 7 Kč

Cesta

11 2010

KØESANSKÝ ČASOPIS PRO DÌTI

cena 7 Kč

2

OBSAH

Modlitba ..................................................................3 První izraelští králové .............................................4 Jan Twardowski o úloze z náboženství .................5 Co pro mì znamená církev ....................................6 Tak nebo tak............................................................6 Malé zamyšlení neuškodí........................................7 Komiks .....................................................................8 Toulky s Kuldou.................................................... 10 Princ a sluha..........................................................11 Podobenství.......................................................... 12 Soutìž o tøi knihy ................................................ 13 Zahrajte si............................................................. 14 Hvìzdáøi................................................................ 15 Písnička................................................................. 16

Vydavatel: Ústřední rada Církve československé husitské Adresa redakce: Wuchterlova 5, 166 26 Praha 6, tel.: 220 398 107 Šéfredaktorka: Mgr. Jana Krajčiříková, e-mail: [email protected] Tisk: Grafotechna Print s. r. o. Distribuce: A.L.L. production s. r. o., Poděbradská 24, 190 00 Praha 9, tel.: 840 306 090, e-mail: [email protected] Objednávky a reklamace vyřizujte, prosím, přímo s distributorem. Ilustrace: J. Oleš, J. Wienerová, H. Rokytová, Z. Šorm a archiv časopisu Cesta Registrováno pod číslem MK ČR E 8426 dne 2. 2. 2000

MODLITBA

Milý Pane Bože, na začátku listopadu chodívám s babičkou na høbitov. Má tam hrob mùj dìdeček. Vždycky pøineseme kytičku a svíčku. Babička hrob očistí od spadaného listí, pìknì jej upraví a zapálí svíčku. Pøitom si povídáme o dìdečkovi. Už si na nìj moc nepamatuji, ale mám tyhle procházky rád. Když høbitov tak pìknì svítí všemi tìmi svìtélky, vùbec nevypadá smutnì. Vìøím, že i dìdečkovi se to líbí. Mùžeš ho, prosím, ode mì a od babičky pozdravovat? Dìkuji. Amen.

3

4

PRVNÍ IZRAELŠTÍ KRÁLOVÉ

15. David a Abšalóm Když se král David provinil tím, že nechal zabít svého vìrného vojáka Urijáše, aby se mohl oženit s jeho ženou Bat-šebou, pøišel za ním prorok Nátan, aby mu jeho jednání vytkl. Øekl mu také, že v dùsledku tohoto činu povstane proti Davidovi nepøítel v jeho vlastním domì. To se splnilo v osobì Davidova syna Abšalóma. Otec a syn mìli složité vztahy. Bible popisuje, jak Abšalóm nechal zabít svého bratra Amnóna, který velmi ublížil sestøe Támar. David proto dlouho nechtìl Abšalóma vidìt, nakonec se s ním však usmíøil. Abšalóm, který velmi toužil po moci, začal nicménì proti svému otci pøipravovat spiknutí. Vše dlouho a pečlivì plánoval. Vsadil na svùj krásný vzhled (pyšnil se dlouhými hustými vlasy) a na postupné získávání pøíznì u lidí. Poøídil si konì, vùz a padesátičlennou družinu. Každé ráno časnì vstával a čekal u brány do mìsta. Jakmile spatøil nìkoho, kdo pøicházel za Davidem, aby rozsoudil nìjaký jeho spor, Abšalóm si jej vzal stranou a takto k nìmu mluvil: „Jsi určitì v právu. Nečekej však, že se tì David zastane. To já, kdybych byl králem, bych každému zajistil spravedlnost.“ Ke každému se choval hezky a zahrnoval lidi rùznými sliby. Když si takto pøipravil pùdu, požádal otce, aby jej propustil do Chebrónu, kde chtìl obìtovat Hospodinu. Jakmile tam však dorazil, nechal se provolat králem. Když se o tom dozvìdìl David, rozhodl se radìji z Jeruzaléma odejít, aby obyvatele ušetøil zabíjení. Byl z Abšalómova chování smutný, vìdìl, že je to Hospodinùv trest za jeho provinìní. Dokonce se ani nehnìval na Šimeího, jednoho z mužù bývalého krále Saula, který když vidìl Davidùv prùvod, spílal mu a urážel ho a házel po nìm kamením. Zatímco David odešel, Abšalóm obsadil Jeruzalém. Davidùv tajný pøítel mu však poradil, aby døíve než vytáhne proti Davidovi, shromáždil ještì vìt-

5 ší vojsko. To poskytlo Davidovi čas pøipravit se poøádnì na bitvu, ve které nad svým synem zvítìzil. Pøestože prosil své muže, aby se k Abšalómovi chovali shovívavì, jeho syn v boji padl. Doplatil na svou pýchu – jeho dlouhé vlasy se mu pøi útìku zapletly do vìtví stromù. Když se David dozvìdìl o jeho smrti, byl velmi smutný. Jana Krajčiøíková

JAN TWARDOWSKI O ÚLOZE Z NÁBOŽENSTVÍ Téma: „Modlitba hluchého, který získal sluch“ Dìkuji ti, že jsem získal sluch, protože už slyším: bøinkot sténání dupot hukot hlas kvikot sykot bučení breptání skøípìní

rachot hømot dusot bekot vøesk pískot hvízdot køik drnčení hvízdot

hlomoz klapot tøesk zmatek ryk bøinkot svist ukání rachot šelest

šepot krátký i dlouhý pláč cvrkot cvrčka zvonìní makovic dusot hejna bosých nohou i jak utíkají dvì bosé nohy Pøeložil Emil J. Havlíček

6

CO PRO MÌ ZNAMENÁ CÍRKEV

Jako bývalý vychovatel vím, že mladí lidé žijí v neustálém hledání, jak co nejvíce naplnit každou vteøinku svého života. Dìje se tak neustále bez ohledu na to, jakou „kulisu“ jejich žití vytváøí společnost kolem nich. Církev, jako každá organizace, je tvoøena lidmi rùzných zájmových skupin, vìku i vyznání. To, že jsem členem CČSH v Havlíčkovì Brodì a posléze v Chotìboøi, není ani snad tak podstatné. Dùležitìjší je to, že do církve pøicházejí lidé ve víøe, že je jim nabídnuta jistá alternativa uplatnìní duchovní svobody, a tím vlastnì i svobodného života. Mýlí se ten, kdo si myslí, že svoboda je v tom, když si mùže vše dopøát. Právì naopak. Společnost produkuje mnohé vìci nikoliv k POTØEBÌ, ale ke SPOTØEBÌ. To se týká pøedevším i rùzných informací a informačních technologií, pøi jejichž spotøebì se mladí lidé stávají nedobrovolnì jejich vìzni. Víra tuto svobodu nabízí, protože i zde mladí lidé mohou najít to, co potøebují, a to každý „ušité na vlastní míru“. Je pøece dùležité vybrat si svobodnì nabídku svobodného života. Pavel Palacký, náboženská obec CČSH Chotìboø

TAK NEBO TAK Na tomto obrázku vidíte trochu se usmívajícího muže. Když kresbu otočíte „vzhùru nohama“, muž se najednou mračí. – Zkuste namalovat podobný obrázek s tváøí chlapce nebo dìvčete. Když se vám podaøí, pošlete nám jej. Ty nejlepší otiskneme. Z. S.

MALÉ ZAMYŠLENÍ NEUŠKODÍ

7

Milí mladí čtenáøi, pro vaše volné chvíle zábavy a zároveò i poučení jsem vybral desatero výrokù pozoruhodných lidí. Jejich životní zkušenosti vám mohou obohatit i rozšíøit vaše často ještì nepopsané stránky života. Pøál bych vám, aby aspoò nìkterý z tìchto výrokù vás natolik zaujal, že ovlivní kladnì vᚠživot v pochopení hlubších hodnot i smyslu života. Už odmalička až do dospìlosti.

1. Život činný je opravdový život. Zahálka je hrobem človìka zaživa. Co mᚠdìlat, do toho se dej s chutí. Když mùžeš nìkomu pomoci, učiò to s nejvìtší radostí. J. A. Komenský 2. Človìk bez nadìje je jako loď bez kotvy.

E. Thälmann

3. Náboženství je výkvìtem celé osobnosti človìka, národù a společnosti, je posvìcením mravnosti. T. G. Masaryk 4. Upøímný pøítel je ten, kdo tì napomene, kdo ti øekne pravdu do očí, toho si važ. B. Nìmcová 5. Slušnost je chvályhodná vlastnost, která nás nic nestojí. Nanejvýš nìkdy místo na sezení v pøeplnìné tramvaji. C. Zuckmayer 6. Smích je ten nejjistìjší prostøedek, jak se sblížit s ostatními lidmi. L. Buscaglia 7. Štìstí je mozaika složená z nepatrných malých radostí. Maurois 8. Nebreč nad rozlitým mlékem (t. j. kvùli maličkosti). Anglické pøísloví 9. Pravda velmi často strádá, ale nikdy ji nelze zahubit. Livius 10. Bùh je vìčná láska. V kom není lásky, v tom ani Bùh nepøebývá, a kdo nemiluje svého bližního, kterého vidí, nemùže milovat Boha, kterého nevidí. E. Greichman Dr. Karel Lachout

8

9

10

NA TOULKÁCH S KULDOU XIII. Pan porybný zasahuje – dokončení

Voda se stahovala ze zatopených luk a nechávala po sobì kaluže. Volavky se zvedly a odletìly s pokrčenými krky, nechtìlo se jim blíž k lidem, zato čápi lovili dál. Pan porybný zavolal na dìti, a vezmou hrouzkovnici, košík a podbìráky. „Ušlechtilou rybu do nádoby, plevelnou do košíku. A ty, Kuldo, pozoruj, kde se v kaluži nìco hýbe.“ Čtveøice dìtí se dala do práce, která pro pražské pøíbuzné byla dobrodružstvím i zábavou. V kalužích uvízli zelení líni, kapøíci, štička a dokonce pstruzi. Ryby ulovené do podbìrákù ukládaly dìti do hrouzkovnice s vodou opatrnì, aby se neodøely a neonemocnìly z toho. V loužích zùstala i rybí drobo, hrouzci a okouni, které nevidí porybný na svých vodách rád, protože ujídají potravu tržním rybám. Jestli byl Martin tajnì dohodnut s otcem nebo prostì vìdìl, co bude následovat, všechny malé rybky odbornì usmrcoval a házel do košíku. Lov strhl i Kuldu, jak se zatopená louka noøila z vody, vzrušenì poletoval nad kalužemi a hlásil, kde zùstaly ryby. V jedné louži se cosi zavlnilo. „Ha, úhoø!“ vykøikl Smejčil. Už to nevydržel, sklouzl ze silnice a capkal bos mokrou trávou. Povedlo se mu v kaluži popadnout tu vzácnou tajemnou rybu, navíc pìknì silnou. Zvedl úhoøe z vody, jenže støíbrošedou rybu ve tvaru hada není snadné udržet. Úhoø mu proklouzl dlanìmi jako živý šíp a zamíøil k dosud zatopenému korytu potoka. Smejčil v marné snaze ho zadržet sebou plácl do kaluže. Tak, jak v ní ležel, si postìžoval: „Já jsem tak nešastnej človìk.“ Diváci na silnici vyprskli smíchem a Smejčil dodal: „Kdyby mì aspoò nìkdo politoval...“ Pan Jurášek zápolil s bednou, nebo co to vlastnì bylo, která dosud bránila plnému prùtoku korytem. Zahákl ji bidlem a podaøilo se mu ji odtrhnout ode dna. Proud vody mu ji pomohl zvednout a pak už ji vytáhl na bøeh. „Ale vždy je to psí bouda, kterou mi sebrala povodeò!“ zajásal čtvrtý

11 hospodáø. „To bude mít mùj pes Puna radost!“ K všeobecnému pobavení se Kulda zmenšil na protáhlou kuličku, nejdøív do boudy nakoukl a pak tam vplul. Brzy však psí obydlí opustil, protože se odtamtud začalo silnì páøit. Jestli se mu v boudì líbilo, není jisté, ale zábavu z toho mìl, podle toho, jak nad ní ve vzduchu skotačil. Ladislav Muška (pokračování pøíštì)

PRINC A SLUHA Na jednom hradì žil kdysi princ, který byl známý tím, že mluvil velice stručnì. A ten princ mìl vìrného sluhu, který ihned poslušnì vykonal všechno, co mu princ pøikázal. Jednou se blížilo poledne a princ mìl hlad. Øekl tedy sluhovi: „Nos na stùl!“ A sluha ihned položil obličej nosem dolù na stùl a čekal, co bude dál. Princ mu pak musel vysvìtlit, že má nosit na stùl to, co kuchaøky uvaøily. Potom vyšli oba do okolí hradu. Princ najednou uvidìl nablízku pobíhat konì a zvolal: „Oø.“ Sluha nemeškal, bìžel do chléva pro dva voly, zapøáhl je do pluhu a začal orat nedaleké pole. Princ mu trpìlivì vyložil, že ho jen upozoròoval na krásného konì. – Pak oba vešli do lesa a ocitli se u øeky, na které byl splav. Princ øekl: „Jez.“ Sluha tedy vytáhl z brašny chléb a s chutí se do nìho zakousl. Až za chvíli pochopil, že splav na øece se nazývá také jez. – Když se vrátili do hradu, byli tak unavení, že si museli odpočinout. Princ ulehl na postel, sluha na zem u dveøí a pøikryli se medvìdími kožešinami. Tu se sluha posadil a všetečnì se zeptal: „Princi, prý si budeš brát za manželku princeznu ze sousedního království.“ Princ se zamračil a øekl: „Lež.“ Sluha si bez meškání zase lehl a usnul. Jestliže se neprobudil, tak dodnes neví, že ta zpráva o princovì ženitbì byla nepravdivá. Zdenìk Svoboda

12

PODOBENSTVÍ

O hostinì a o svatebním šatì Podobenství o hostinì si mùžete pøečíst v Matoušovì evangeliu 22,1-10 nebo u Lukáše 14,15-24. U Matouše na nìj navazuje ještì podobenství o svatebním šatì. Jeden král vystrojil pro svého syna svatební hostinu. Poslal služebníky, aby pøivedli pozvané hosty. Ti se však začali jeden po druhém vymlouvat – jeden má práci na poli, druhý musí vyzkoušet nové voly, další musí za obchodem, jiný se právì oženil... V Matoušovì verzi dokonce nìkteøí služebníky týrali a zabili. Když to král vidìl, øekl svým služebníkùm: „Svatba je pøipravena, ale pozvaní jí nebyli hodni. Jdìte tedy na rozcestí a pozvìte všechny, které potkáte.“ Navazující podobenství o svatebním šatì øíká, že král vstoupil mezi stolovníky a když spatøil, že jeden z nich nebyl na svatbu vhodnì oblečen, potrestal jej. Podobenství o hostinì je pro nás v dnešní dobì velmi aktuální. Je to vlastnì varování. Co øíkají pozvaní? „Nezlob se, nemám čas, musím ještì udìlat to a to...“ Pøesnì tak se chová mnohý z nás. Neustále nemáme čas – na své rodiče, na své dìti, na své pøátele, a ani na Boha. Ujišujeme sebe i druhé, že si ten čas udìláme. Jenže potom mùžeme zjistit, že už je pozdì. A jak je to s tím oblečením na svatbu? Pøíprava svatební hostiny je jistì velmi náročná. Od pozvaných hostù se očekává, že se také pøipraví. Nejde asi v první øadì o oblečení, spíš o to, abychom pøipravili svá srdce. Když jdeme napøíklad na bohoslužby, mìli bychom se na nì soustøedit a nebýt duchem nìkde úplnì jinde. Jana Krajčiøíková

SOUT̎ O TØI KNIHY

13

Tentokrát by nᚠúkol nemìl být pro vás nijak tìžký – stačí seøadit svíčky podle velikosti od nejvyšší k té nejnižší. Z písmenek pod nimi pak snadno poznáte tajenku – na koho vzpomínáme začátkem listopadu. Svá øešení nám pošlete do poloviny prosince – v lednové Cestì oznámíme jména tøí výhercù knihy.

Blahopøejeme výhercùm soutìže z čísla srpen-záøí (øešení: Saul, David, Achab), kteøí jsou tentokrát všichni z Kojetína: Nikola Malá Rudolf Dunka Mirek Hlaváč

14

ZAHRAJTE SI

Jak je to správnì? Vedoucí øíká skupince hráčù postupnì biblická osobní jména pozpátku, napøíklad ze Starého zákona: AVE, MADA, MAHARBA, KÁZI, ŠÍŽJOM; z Nového zákona: NAJ, RTEP, ŠÁMOT, RAZAL, TÁLIP. – Kdo øekne jméno správnì jako první, získává bod. Vyhrává ten, kdo má nakonec nejvíc bodù. Tuto hru mohou hrát i dva hráči, když jdou ulicí, jedou v autobuse či ve vlaku. Dívají se kolem sebe a z okna a dávají si navzájem slova, která vidí nìkde napsána, napøíklad: DOCHBO, YKČARH, ROZOP, NÍZNEB, AKVÁTSAZ. Za správnou odpovìď, která má zaznít do 10 vteøin, se získává bod. Co udìlat? Jeden z hráčù jde za dveøe a ostatní se domluví na úkolu, který má po návratu splnit, napøíklad vyzout nìkomu botu, zatahat za ucho, otevøít okno a podobnì. Aby se po návratu do místnosti dovtípil, zpívají mu nìjakou známou písničku, tøeba kočka leze dírou, pes oknem, nejprve potichu, ale když se hráč svými pohyby blíží ke splnìní úkolu, písnička zazní silnìji a silnìji, až hráč konečnì pochopí, co má udìlat. Když se nedovtípí, musí za trest zazpívat písničku nebo pøednést báseò. Z. S.

HVÌZDÁØI

15

Copak dìlají hvìzdáøi, když se jim práce nedaøí? Hvìzdičky, kterým je snad zima, schovávají se do ovčína a mìsíc couvá nazpátek za stádečkem svých jehòátek. Bachraté mraky na koštìti do Hajan zahánìjí dìti. Hvìzdáøi pøece nezahálí, i když se hvìzdy mlhou halí. Možná, že v tichu zaslechnou vesmírnou hudbu tajemnou. A kouzlí z houslí nìžný trylek, než pošlou dìti do postýlek. Svatava Mášová

16

TA LÁSKA