9. ČÍSLO
3/2012
BURHINUS Ó, PTAČÍ ZPRAVODAJ
Babí léto všude rozhazuje dlouhé provazy pavoučích sítí. Ležím v odpoledním slunci na rozehřáté stráni, a jak tak poslouchám zpěv budníčků, ani se mi nechce věřit, že už začíná podzim. Ovšem městské nebe už zpustlo. Křik rorýsů nám doznívá v uších a občas prolétne poslední zatoulaná vlaštovka. Jen zpěv rehků rozezvučí zašedlé ulice. Již před několika týdny se z posečených polí začalo ozývat melancholické krákání vran a obrovská hejna špačků hledají svá útočiště v rákosinách. Nebude to ZAŽILI JSMEtrvat a začnou nás však dlouho opouštět další a další druhy.
KÁNĚ LESNÍ (Buteo buteo) je jedním z našich nejhojnějších i nejznámějších dravců. Již v pravopisných cvičeních na základní škole se mnohokrát objevilo spojení „pírko z káněte“. A právě podzimní dny jsou tou pravou chvílí pro tyto majestátné dravce. Téměř na každém poli, u každé silnice, můžete pozorovat tohoto ptáka, jak vyhlíží svou kořist, kterou tvoří především hraboši a jiní drobní savci, ať už z nějakého místa s výhledem nebo při třepotavém letu jako poštolka. S přibližující zimou k nám začnou přilétat káně rousné, které se odlišují kresbou spodiny křídel a ocasu a mají světlý kostřec.
9. ČÍSLO
3/2012
ZAŽILI JSME NP ČESKÉ ŠVÝCARSKO 30. 6. - 5. 7. 2012 Poznámka autora: Tento článek je velmi stručný a soupis pozorovaných ptáků uvnitř článku velmi, ale opravdu velmi okrájený. Ve skutečnosti jsme zde viděli desítky druhů ptáků. Je to tím, že jsem neměl k dispozici pozorování z dané akce. Děkuji za pochopení. První prázdninový den jsme se vydali do národního parku České Švýcarsko. Byla to převážně turistická výprava, ale na ornitologii je čas vždycky. Tak jsme tedy vyjeli. Po celou dobu pobytu jsme mohli sledovat jiřičky, jak si tam na budově stavěly svá hnízda. Ten den jsme si už jen vybalili a hráli nějaké hry, cesta holt trvala příliš dlouho. Na druhý den jsme se vydali na skalní hrad Šaunštejn. Na vrcholu někdo sleduje výhled, jiní sokola, který sedí na protější skále. Poté jsme vyšli vstříc Pravčické bráně, kterou jsme si také užili. Další den jsme z loděk pozorovali jednak umělý vodopád a jednak skorce vodní a konipasy luční, ledňáčky jsme bohužel neviděli, i když se tu občas taky Mladý skorec vodní prohání. Na naší další trase jsme pozorovali ťuhýky a odpoledne jsme se vydali na Růžovský vrch. Zde jsme po sobě v návštěvní knize zanechali Ó, ptačí samolepku. Teď už o nás vědí i v Českém Švýcarsku! Na zpáteční cestě nad námi prolétali dva čápi. Takhle nějak jsme si užili týden v našem nejmladším národním parku.
ACROCEPHALUS Jak už naším zvykem bývá i letos jsme se přijeli ukázat na akci Acrocephalus do CHKO Poodří. Několik z nás se tu prostřídalo v týdnu 28. 7. – 4. 8., kdy byl hlavním šéfem Martin Vymazal. Počasí našemu chytání přálo a svědčil o tom i pestrý výčet odchycených druhů. Mimo již tradičně chytané UHP – rákosníky všech čtyř druhů, pěnice, budníčky, cvrčilky… a něco tak milého jako jsou sýkory či moudivláčci, bylo i několik druhů dalších, které se nechytají zrovna každý den ve velkých jednotkách. Jako příjemné zpestření liniových odchytů můžeme považovat ťuhýka obecného. Který se chytl v několika exemplářích, přičemž jeden byl i dospělý samec. Tento krásný pták dokáže vždycky nadchnout svou elegancí, ovšem většina lidí s ním sdílí sympatie pouze do té doby, než jim ukáže, že i pěvec – lovec - má ostrý zobák. Ale zpátky k hnědým ptákům. Podařilo se nám chytnout několik bramborníčků hnědých a dokonce – můžete hádat: Je to hnědé - bílý kostřec…Jiřička to opravdu není. Ale v jednom
9. ČÍSLO
3/2012
pytlíku na nás čekal bělořit! Do sítí na linii se podařilo odchytit třeba ještě strakapouda malého a mnoho dalších. Letos bylo nataženo několik klícek v rákosí, kde největší úspěch slavilo kuře chřástala. A nesmím opomenout ani dravcovku, ve které uvízli dva kalousi, sítě v sadu a - vzhledem k tomu, že letos bylo v rybníku málo vody – sítě na ostrově (o tom si přečtete níže). Nu, jak z uvedeného můžete vyčíst, nuda určitě nebyla. Spíše naopak – neustále se nosili zajímaví ptáci. Výčet zážitků, pozorování a odchytů není určitě kompletní. Soupis historek z celého Acrocephalu by vystačil na samotnou publikaci a ani se asi nehodí, aby bylo všechno zveřejněno. Nejlíp bude, když si vyprávění vyslechnete od někoho, kdo na této akci byl…
CO NÁS TEPRVE ČEKÁ Aneb KALENDÁŘ AKCÍ 3. 10. 2012 – od 17:05 se v DDM uskuteční již několikátá schůze. Popovídáme si o zážitcích z léta a vyřeším otázky, jako je např. Burhinus 5. 10. 2012 se od 17:15 pořádá procházka za ptáky Rozária, kde si můžeme společně prohlédnout „naši“ naučnou stezku a mnoho dalšího… 6. 10. 2012 – bude v Rozáriu Žluna Helča – pokud máte čas a chuť, přijďte pomoci mladším dětem přiblížit svět ptáků 7. 10. 2012 – vyrazíme za ptáky na Kotvici a na jistebnickou rybniční soustavu 10. 11. 2012 - budeme v Rozáriu čistit budky 17. 11. 2012 - Proběhne akce Buteo I.
ZE ŽIVOTA Ó, PTÁKŮ Prázdniny utekly jako voda a od poslední schůze, která byla na konci června, uplynulo mnoho dní. Strávili jsme společně krásný týden v NP České Švýcarsko. Na ptáky mnohem bohatší, a pro mnohé z nás to bylo také seznámení s ptáky „na blízko“, týden v CHKO Poodří na akci Acrocephalus. A nesmíme zapomenout ani na 14-ti denní tábor Pod Krkatkou, kde bylo ptáku určitě také bezpočet. A v září jsme už také vyrazili ven – na Váté písky.
NOVINKY Z ROZÁRIA Během léta se mnoho výprav do Rozária neuskutečnilo – ovšem… Konečně jsme dokončili to, na čem už dlouhé měsíce pracujeme. Polovina naučné stezky je na svém místě! Asi byste tomu ani nevěřili, ale v pátek 7. září jsme zakopali sedm cedulí. A nakonec to šlo i poměrně rychle. Tudíž nyní tabule stojí a snad budou ještě dlouhou dobu sloužit svému účelu. Členové LMP při umisťování naučných panelů
9. ČÍSLO
3/2012
NOVINKY Z PTAČÍ ŘÍŠE BAHŇÁCI NA ACROCEPHALU Na letošním kroužkování v Poodří jsme měli k dispozici také sítě na bahňáky, které byly umístěny u ostrova. Vždy se našel nějaký nadšenec, který dvě hodiny v kuse vytahoval opeřence ze sítě, takže o zajímavé zážitky jsme měli postaráno. Například historka o kvakošovi vytáhnutém z batohu téměř vešla v obecnou známost. Jak se nám tedy dařilo? Z předchozí věty je vidět, že jsme chytili například kvakoše nočního. Také nespočet vodoušů, vodouše bahenního, kropenatého a šedého. Jednoho večera se jejich počet dokonce blížil desítce. K pomyslné sbírce si můžeme připočítat i jespáka obecného či několik bekasin otavních. Určování stáří a pohlaví podobných druhů tedy bylo na denním pořádku. Bahňáci se tedy dali považovat za zdárnou záležitost a rádi bychom je uvítali i na dalších kroužkovacích akcích.
VĚČNÝ PRŮVODCE – VÍTR Parné letní odpoledne, nad mokřinami se tetelí vzduch a zaostření dalekohledu je možné jen na pár metrů. V okolí se nehne ani lístek a z čela vám skapává pot. V takovémto případě by byl snad každý vděčný za lehounký vánek, který by alespoň trošku rozehnal horko. Ať už fotograf ležící v krytu, birdwatcher honící se za novými druhy nebo kroužkovatel, mořící se v rákosině při natahování sítě a v promočených prsačkách. Ale přehoupne se pár měsíců, a už od těch samých lidí, možná i v těch samých situacích, uslyšíte něco jiného. Je listopad, za okny blikotá sluníčko, ale když se vypravíte k rybníku, máte problém. Vypadalo to na pěkný den, plný ornitologických zážitků, ale v terénu je i náš kamarád i nepřítel – vítr! Fouká, a tak místo kochání se pohledem na pohupující kačeny, máte co dočinění s tím, abyste vůbec udrželi dalekohled. Co s tím? Můžete s tím nesouhlasit, ale jde udělat ještě jedna věc. Zkuste se co nejvíce snížit – podřepnout si nebo lehnou na břicho, jako voják do zákopu. Pokud máte ještě možnost položit si dalekohled na něco pevného, máte vyhráno. Jestli jste vlastníky vymoženosti, jako je stativový dalekohled, doporučuje se co nejvíce snížit jeho výšku a přidržet rukou. Většina umožňuje i zavěšení batohu (nebo jiného závaží), který omezí jeho chvění. To jsme byly zatím pouze v podzimu. Za pár měsíců přijde zima. Stojíte u pískovny, kde s poklidem proplouvá vodní opeřená havěť, když tu se přižene sněhová vánice. Vločky vám létají úplně všude, štípou vás do tváří i do očí, po chvíli vám zalepí dalekohled a vy kromě bílé tmy nevidíte vůbec nic. Navíc ledový vítr velmi pocitově ochlazuje. Takže i když je nula, připadá vám, jako by bylo -20°C. A jaká rada do takového počasí? Buď zatnout zuby a vydržet to, anebo zalézt někam do tepla a všechno pozorovat z povzdálí, třeba od horkého čaje. Takže, až půjdete příště ven, nezapomínejte sledovat našeho dalšího průvodce, vítr. Až se budete někdy proklínat, proč jste si nevzali ještě jeden svetr, určitě vzpomenete i na onoho pána, který přišel s naší známou tabulkou o rychlostech větru, na pana Beauforta (na tohoto člověka je obecně dobré nezapomínat, jeho moudrost se vyplatí používat i při jiných věcech, nejen v ornitologii).
9. ČÍSLO
3/2012
9. ČÍSLO
3/2012
MILÉ PŘEKVAPENÍ V pátek 7. Září jsem si udělal výlet na kole do Litovelského Pomoraví. Pro jistotu jsem si vzal s sebou do batohu také foťák, kdybych náhodou narazil na něco zajímavého, člověk nikdy neví. Navštívil jsem spoustu zajímavých míst, ale nikde nebylo nic, co by mě zaujalo. Pomalu se blížil večer a já jsem se vracel zpět do Olomouce. Když jsem jel přes Chomoutov, nedalo mi to a zajel jsem se podívat na Chomoutovské jezero. Na jezeře nebylo moc života, spíš žádný. Jelikož jsem měl dost času, zajel jsem ještě do mokřadu zkusit nafotit nějaké vážky. Ovšem dříve než jsem se stačil porozhlédnout, vyletěla přímo přede mnou bekasina otavní. Tak aspoň nějaké zpestření! Bylo krásně, zpívali budníčci menší, strakapoud malý a strnadi rákosní. Dokonce přeletěla přes mokřad i dvojice ostřížů lesní. Vytáhl jsem večeři a díval se na zapadající slunce, když v tom jsem na kraji rákosí zaregistroval pohyb. Nebyla to další bekasina, ale chřástal kropenatý! V klidu se procházel v bahně a občas si sezobl nějakého červa. Nasadil jsem si teleobjektiv a pomalu se k němu plížil. Nafotil jsem posledních pár fotek se sluníčkem a pak už jsem se jen kochal. Těsně před mým odchodem se k němu přidal ještě mladý chřástal vodní.
KAM ZA PTÁKY OPĚT POLE Na podzim, při podzimním tahu, můžete na ptáky vyrazit téměř kamkoli. Samozřejmě, že toho můžete vidět u rybníků, na horských sedlech a dalších významných lokalitách, mnoho, ale můžete vyrazit klidně i za „humna“, na to nejbližší pole. Stačí chvilku zasednout, zahledět se na oblohu a zaposlouchat se do zvuků okolí. A po chvilce to přijde. Táhnoucí dravci začnou brázdit prostor nad vámi, a pokud máte štěstí, nezůstaneme pouze u kání a poštolek. S končícím létem můžete zahlédnout ještě včelojedy, ostříže a pochopy. S postupem času se objeví i piliši, káně rousné… A při troše štěstí se předvede třeba i sokol, či nějaký z orlů. Pole ovšem není rájem jen pro „dravcaře“. Na strništích se zdržuje přemíra pěvců, a tak mezi hejny strnadů a různých pěnkav spolu se zbytky skřivanů, můžete zahlédnout i něco vzácnějšího, jako třeba lindušky (i rudokrkou) a vzácnější druhy strnadů. A pokud máte štěstí a je ten správný rok a to správné místo, právě zamokřená pole jsou účinným místem pro rozšiřování birdlistu. Kromě všemožných druhů bahňáků (ti však už koncem léta), jsou tu brodiví, jeřábi a voda je magnetem i pro pěvce. A když už žádné nevídané objevy mít nebudete, koupající se hejno špačků a podívaná na jejich vzdušnou akrobacii vás určitě nezklame. Nuže, můžete vyrazit – vždyť právě orná půda je v naší republice nejvíce rozšířeným biotopem.
9. ČÍSLO
3/2012
PRO CHYTRÉ HLAVY Také jste si jako malí rádi hrávali s omalovánky? Jestli tedy máte chuť, můžete oprášit několik pastelek a vykreslit si naši dnešní hádanku. Pokud se vám to podaří, ze spleti černých čar vystoupí jeden náš pták…
KONTAKT Ó, ptáci
[email protected]
AUTOŘI Autoři článků: Ondřej Belfín, Jiří Růžička, Kateřina Ševčíková Autoři fotografií: Ondřej Belfín, Jaroslav Marx, Kateřina Ševčíková… Komiks: Kamila Minaříková
UPOZORNĚNÍ! Všechna práva vyhrazena. Šíření fotografií a částí textu, bez předešlého souhlasu autorů, zakázáno. Redakce nezodpovídá za obsah ani za případné tiskové chyby či překlepy.
