Budoucnost kaucí distributorů pohonných hmot ve světle nálezu Ústavního soudu,

9. FUNKČNÍ OBDOBÍ ÚSTAVNĚ-PRÁVNÍ VÝBOR Vás zve na kolokvium na téma:

„Budoucnost kaucí distributorů pohonných hmot ve světle

nálezu Ústavního soudu“, které se koná dne 23. září 2014 v Zeleném salonku Senátu PČR, Kolovratský palác, Valdštejnská ulice č. 10, Praha 1 Cílem kolokvia je zhodnotit aktuální nastavení kaucí distributorů pohonných hmot a zamyslet se nad budoucností tohoto institutu s ohledem na nález Ústavního soudu Pl. ÚS 44/13. Ústavní soud ve svém nálezu neodmítl institut kaucí distributorů pohonných hmot jako takový. Jeho výtky směřují vůči stanovení kauce pro všechny distributory pohonných hmot v jednotné výši, v čemž spatřuje nepřiměřený zásah do práva garantovaného čl. 26 Listiny základních práv a svobod.

10:00 – 10:20

Zahájení kolokvia JUDr. Miroslav Antl, předseda Ústavně-právního výboru Senátu PČR Mgr. Simona Hornochová, náměstkyně ministra financí pro daně a cla

10:20

Blok č. 1 Seznámení s fungováním trhu pohonných hmot ve vztahu k distribuci pohonných hmot Mgr. Simona Hornochová, náměstkyně ministra financí pro daně a cla Ing. Jiří Žežulka, zástupce generálního ředitele Generálního finančního ředitelství

11:00

Blok č. 2 Právní úprava kaucí a nález Ústavního soudu Pl. ÚS 44/13 Mgr. Karel Šimek, ředitel odboru Daňová legislativa MF

11:15

Blok č. 3 Představení možného vývoje institutu kaucí distributorů pohonných hmot (struktura a parametry kaucí), diskuse Mgr. Karel Šimek, ředitel odboru Daňová legislativa MF Diskuze

JUDr. Miroslav Antl v. r. předseda výboru

Poznámky: Účastníky kolokvia upozorňujeme, že příspěvky přednesené na kolokviu budou uveřejněny na internetových stránkách Senátu. Příchod účastníků je možný od 9:30hod. Ke vstupu do prostor Senátu je nutné mít u sebe platný doklad totožnosti. Vzhledem k omezené kapacitě salonku si Vás dovolujeme požádat o potvrzení účasti na kolokviu na e-mail: [email protected] ,a to nejpozději do 9. 9. 2014

„Budoucnost kaucí distributorů pohonných hmot ve světle nálezu Ústavního soudu“ Senátor Miroslav Antl: Dobrý den všem přeji. Vážené dámy, vážení pánové, sešli jsme se z důvodu, který je vám jasný z pozvánky, to znamená kolokvium, čili seminář, pracovní setkání „Budoucnost kaucí distributorů pohonných hmot ve světle nálezu Ústavního soudu.“ Inkriminovaný nález Ústavního soudu samozřejmě známe všichni, jinak bychom nebyli platnými účastníky tohoto vzájemného setkání, takže pozvánku, předpokládám, máte před sebou nebo v hlavě či ve svých noteboocích. Jinak já bych hned na začátku přivítal paní náměstkyni ministra financí pro daně a cla Mgr. Simonu Hornochovou, s níž jsme se dohodli na uspořádání tohoto kolokvia s tím, že vlastně v rámci pracovního setkání je to druhé významné setkání. To první bylo ke generálnímu ředitelství cel, resp. k činnosti celní správy a to kolokvium bylo velmi přínosné a bylo velmi kladně – ušklíbl jsem se, protože jsem chtěl říct gativně, ale to asi neexistuje – hodnoceno. Dále tady vítám pana Ing. Jiřího Žežulku, zástupce generálního ředitele generálního finančního ředitelství, pana Mgr. Karla Šimka, ředitele odboru daňové legislativy Ministerstva financí, se kterým jsme se setkali minule, a jsem velmi rád, že se ozval i pan docent doktor Jan Wintr, který je z Právnické fakulty zdejší Univerzity Karlovy, a to z katedry teorie práva a právních učení a z téže právnické fakulty je i pan docent doktor Radim Boháč, ovšem on je z katedry finančního práva a finanční vědy. Pan doktor Karel Šimka je z Nejvyššího správního soudu – vítejte u nás, pane doktore, rovněž, protože jsem rád, že i právníci se zúčastňují tohoto významného kolokvia. Pan doktor Martin Šíp je poradcem předsedy vlády – vítejte, pane doktore. A paní Mgr. Tereza Skarková je z Ústavního soudu z analytického odboru. Jinak samozřejmě všichni jste významní, ale na kolokviu nejsme proto, abychom se vzájemně představovali, ale chtěl bych, abyste to udělali v rámci diskusních vystoupení. Na začátku avizuji, že pojedeme podle programu a v bloku č. 2 se řádně a včas přihlásil pan docent Wintr se svým příspěvkem, takže ten je řádně v uvozovkách registrován. Na něj neplatí omezení tří minut pro diskusní vystoupení, jinak tříminutové. Jsem tak zvyklý jednat v rámci ústavně-právního výboru horní komory českého parlamentu, takže to budu dodržovat i v tuto chvíli. Jinak pokud jde o zákon, který byl projednáván 26. 6. tohoto roku, tak tam jsem se podíval zpátky na hlasování a to hlasování bylo 44:1, to znamená, 44 senátorů bylo pro schválení inkriminovaného zákona, který pak byl narušen nálezem Ústavního soudu ČR, a pouze jediný senátor byl proti. Podíval-li jsem se na podpisy senátorů, tak se tam dokonce vyskytl i senátor, který schvaloval tento zákon, resp. v té době návrh zákona a poté podepsal v uvozovkách protizákon.

Nebudu tady povídat dlouho, takže zahajuji první část, tj. blok č. 1 a je to seznámení s fungováním trhu pohonných hmot ve vztahu k distribuci pohonných hmot a já prosím paní náměstkyni ministra financí ČR Mgr. Simonu Hornochovou, aby se ujala slovo. Mikrofon je váš, posluchači také. Náměstkyně ministra financí Simona Hornochová: Já bych chtěla hrozně moc poděkovat, protože pro nás jako daňovou sekci Ministerstva financí je toto poměrně zásadní jednání, které nám pomůže nastavit další tvorbu právních předpisů v oblasti tržních segmentů, které jsou daňově poměrně rizikové. Myslíme si, že kauce jsou velmi legitimní nástroj toho, abychom nějakým způsobem řídili trh a nějakým způsobem zajišťovali příjmovou stránku státního rozpočtu, nicméně potřebujeme pochopit limity Ústavního soudu, které nám v rámci svého nálezu nastavil. Proto jsme všichni tady, proto jsme vděční za to, že přijali pozvání právníci, protože my jsme praktici, kteří vidí situaci na trhu a zároveň se musí nějakým způsobem popasovat se situací, kterou z povahy věci vyvolává daňové zatížení určitých komodit. Jedná se o velmi rizikové odvětví z pohledu státního rozpočtu a pro nás je možnost, že můžeme prodiskutovat v rámci ústavně-právního výboru Senátu vůbec základní logiku kaucí a to nastavení ochrany příjmové stránky státního rozpočtu a ústavněprávní limity, které pochopitelně vnímáme, protože jsou tady i zástupci daňové legislativy, kteří jsou právníci, já nejsem vzděláním právník, ale mám k právu velký respekt a ráda bych, abychom zákony tvořili skutečně cestou, která je dlouhodobě udržitelná, protože si myslím, že to je zájem všech v ČR, abychom měli zákony stabilní, jasné a dlouhodobě udržitelné, tak já jsem velmi vděčná za to, že máme příležitost prodiskutovat tu situaci. Ráda bych předeslala, že z našeho pohledu to není jenom řešení pohonných hmot jako takových a konkrétní situace, která se řeší. Z našeho pohledu je to systémová otázka, protože považujeme kauce za legitimní nástroj určité regulace odvětví, která jsou extrémně riziková, a potřebujeme pochopit, kde máme ústavněprávní limity, abychom v případě dalšího nastavování tohoto institutu věděli, jak napsat zákon, jakým způsobem ho postavit, aby nám to dlouhodobě fungovalo, stabilizovalo to prostředí a pokud možno jsme nezaváděli něco, co v mezičase, když Ústavní soud nám rozhodne o neústavnosti takových nástrojů, tak nejistota tam je poměrně veliká. Takže ono to má velký přesah. Je to první věc, kterou tady projednáváme, a velmi rádi uslyšíme názory ze všech možných stran, ať už ze strany byznysu, to znamená velkých i malých hráčů, kteří se pohybují na trhu, tak ze strany především právníků, kteří říkají: ano, tady je nějaká praxe, ale zároveň tady máme nějaké zákony a máme tady nějaké limity v rámci našeho právního řádu, přes které zájem státu prostě nesmí převážit. Takže pro nás je toto poměrně nadčasová otázka. Je velmi důležitá pro to, abychom ji pochopili, pro tvorbu dalších zákonů, protože kauce považujeme za nástroj, který je dobrý. Tam si

myslím, že ani nález Ústavního soudu toto žádným způsobem nezpochybnil, ale potřebujeme vědět, jaká omezení Ústavní soud vidí a obecně přítomní právníci vidí v tom, kam až můžeme zajít, abychom my chránili příjmy státu, který potřebuje určitý příjem do státního rozpočtu, aby mohl financovat výdaje, které jsou naprosto legitimní, ale zároveň ochránil práva subjektů, které do státního rozpočtu přispívají. Dovolila jsem si tady krátkou prezentaci. Slajdů je poměrně hodně, nicméně je budu přeskakovat, protože každý slajd má za sebou, doufám tedy, nějakou myšlenku, která by vám měla nějakým způsobem nastavit vnímání, s jakou situací tady vlastně zacházíme. Budeme se střídat s kolegou Žežulkou, protože kolega Žežulka je z té úplně největší praxe, kterou můžeme vzít, ten loví ty podvody, takže ten vám dokáže nastavit vnímání situace, ve které se nacházíme. Já se pokusím takovým rádoby politickým úvodem říct z pohledu státního rozpočtu, o čem se tady vlastně bavíme a co tedy zajišťujeme pro nás jako občany ČR. Bylo by dobré na úvod si říct, co je distributor pohonných hmot, protože mezi řádky nálezu Ústavního soudu se dá číst, že tam mohlo dojít k určité dezinterpretaci, což nám potvrdily i zástupci médií, se kterými jsme se bavili, že mohlo dojít k pocitu, že kauce se týkají čerpacích stanic, to znamená konečných prodejců pohonných hmot, když si někdo na vesnici, protože se tam široko daleko nedá koupit benzin, zřídí čerpací stanici a potom prodává pohonné hmoty. Těch se to vůbec netýká. Čerpací stanice – dokonce jsme tam pro jistotu napsali odkaz na zákon o pohonných hmotách, abyste nám všichni věřili – ale čerpací stanice na konci, ty benzínky, kam si chodíte nakupovat benzín, nejsou distributor pohonných hmot, jinými slovy, to nejsou subjekty, kterých by se jakýmkoliv způsobem dotýkalo to, že musí složit tu nešťastnou kauci. To je potřeba v tuto chvíli říct, protože tohle je optika, kterou si musíme všichni nastavit. Nebavíme se o benzínkách, které prodávají na vesnici benzín, bavíme se o distributorech pohonných hmot. Tam máme takový pěkný obrázek cisterny, tohle je zrovna ta menší opticky – jsou různé velikosti cisteren. Já se přiznám, že ten exkurz jsem si také podnikla spíš v souvislosti s tímto kolokviem, než že bych se tím normálně zabývala, ale bavíme se o těch, kteří těmi cisternami po dálnicích vozí pohonnou hmotu. Nejsou to benzínové pumpy, aby bylo jasno. Z pohledu makroekonomického bych chtěla nastavit vaše vnímání, o jakém příjmu státního rozpočtu se bavíme, to znamená, legitimita státu nějakým způsobem regulovat to odvětví. Na cisterně jsme chtěli demonstrovat, jakou porci z celkové ceny, když kupujete benzín, dělají daně. Když si to sečtete, použili jsme nějakou ilustrativní cenu 34,30, protože se to permanentně mění, ale plus minus – asi všichni nakupujeme benzín – víme, že je realistická, tak když si sečtete spotřební daň a DPH, tak ono to v podstatě dělá polovinu z celkové ceny té hmoty. Na konci je marže, která je tam takové to bílé u té kabiny, maličký kousek. Tu jsme ani necítili potřebu tam psát. Plus minus 5 % z hodnoty. Ale 50 % hodnoty hmoty, kterou nakupujete, dělají daně, což z povahy věci vede k

daňovým podvodům, protože když zkrátíte daň, tak místo nějaké 5procentní marže, která je svým způsobem marginální, vyděláte 50 % na té hodnotě. Nabízelo by se – zrušte spotřební daň, DPH se zrušit nedá, to máme na všech komoditách. Problém je v tom podívat se, kolik dělají spotřební daně z hlediska celkových příjmů státního rozpočtu. Je to přibližně 20 %. Pětina příjmů státního rozpočtu jsou spotřební daně, DPH 40 % – v tom samozřejmě jsou také, a když dáme další slajd, tak uvidíte, že ze spotřebních daní nadpoloviční většina jsou právě pohonné hmoty, minerální oleje. Nejsou to tedy jenom pohonné hmoty, ale v principu pohonné hmoty. Takže pro nás je to – máme za úkol, asi jste si všiml, že náš pan ministr říká, že vybereme daně a nebudeme zvyšovat daňovou zátěž, protože to je to nejjednodušší, co někdo umí, prostě zvednout procento. My je chceme vybrat. A minerální oleje jsou opravdu významná část příjmů státního rozpočtu. Kdybych se dívala jenom na rizikové analýzy, tak řeknu: DPH, s tím se nedá nic dělat a spotřebku zrušme, protože to je přesně to, co motivuje k tomu, když na téhle komoditě uděláme daňový podvod, tak místo 5 % zisku máme 50. Polovina ceny je tvořena daněmi. To je extrémně motivující k tomu, aby daně se krátily. Ale dobře, můžeme se podívat na daňový systém v ČR a někde ty peníze musíme vzít. Když se na to podíváme v absolutních číslech, tak v roce 2013 daň z minerálních olejů, jenom spotřební daň, k tomu polovina z toho je DPH, dělala 70 miliard korun. Sedmdesát miliard! To je částka, která je poměrně vážná, takže snaha Ministerstva financí zajistit tady příjem státního rozpočtu, mi připadá s ohledem na ta čísla poměrně legitimní. Jenom jsem chtěla nastavit optiku vnímání a relativitu výše kaucí, kde říkáme, to je nějaká překážka, dejme tomu, nějaká podmínka vstupu do odvětví. Možná zároveň nějaký detail k distributorům pohonných hmot. Tam bych si dovolila předat slovo kolegovi Žežulkovi, protože to je jeho denní chleba, potkávat se s těmito subjekty a v podstatě řešit daňové podvody. Poctivé subjekty nám pomáhají v tom, abychom dokázali identifikovat ten podvod, a my ten podvod potom musíme nějakým způsobem vyřešit a příjmy, které jsem se tam snažila demonstrovat, zabezpečit. Pan Jiří Žežulka: Pro doplnění – opravdu se potkáváme i s těmi poctivými. Ještě jednou dobré dopoledne. Kolegům z byznysu se omlouvám za ilustrativní teoretický příklad, nicméně pro ty z vás, kteří nemají tu konkrétní zkušenost, jsme si připravili malý příklad toho, jak to vlastně vypadá v praxi. Budeme předpokládat, že cisterna s nádrží bude mít objem 40 tisíc litrů, to znamená, výše spotřební daně dosáhne 415 tis. Kč a DPH 238 tis. Kč, což při ceně 34,30 dělá skutečně významný řekněme výnos z daňového úniku. To znamená, že budeme v této kalkulaci vycházet z toho, že z jedné dovezené cisterny, kterou na vstupu do ČR nezdaním, resp. neodvedu, neprovedu samovyměření, neodvedu DPH, tak jak mi zákon ukládá, mám výnos 200 tis. Kč. To znamená, stačí mi 50 zobchodovaných cisteren, abych dosáhl výnosu 10 mil. Kč, což při dvou

cisternách denně, postačí mi 25 dnů existence samotného subjektu. Tohle je samozřejmě pouze modelový příklad. Já i moji kolegové z praxe známe několik desítek případů, kdy naši klienti neměli problém dovézt do ČR během jednoho dne 90 cisteren, takže pak se bavíme o daňovém úniku během jednoho jediného dne ve výši 18 mil. Kč. To, co se dělo tady v ČR před zavedením kaucí a před opatřeními, která jsou v oblasti DPH, vedlo k velké, významné tržní deformaci a na tomto místě mohu prohlásit, že pakliže by nezasáhl legislativní proces, nepřipravil kauce, pak poctivý regulérní byznys by dřív nebo později vymizel. Pro vaši představu, tohle jsou případy, které jsme vybrali v době, kdy jsme tvořili s kolegy z Ministerstva financí a MPO legislativní záměr, který se týkal kaucí, a diskutovali jsme o jeho výši. Rozdělili jsme si 47 případů, které do té doby byly známé, zadokumentované a rozkryté podle objemu dovezeného množství do ČR, a došli jsme k závěru, že průměrný únik na DPH u těchto 47 subjektů činil 40 milionů, necelých 41 milionů korun, přičemž, prosím, vaší pozornosti doporučím ten poslední sloupec, což je doba životnosti ve dnech. Dobu životnosti prosím vnímejte tak, jak dlouho ta firma existovala od okamžiku prvního obchodu do té doby, než ji finanční správa společně s celní správou rozkryly, identifikovaly, případně ta firma sama ukončila svoje podnikání. Průměrná životnost tohoto prvního nabyvatele, prostřednictvím kterého dochází ke krácení daně, je 24 dnů. Chceme po správci daně ať už spotřební, nebo DPH,a by svými administrativními postupy, to znamená válkou s papírem a tužkou v ruce, bojoval proti něčemu, co existuje 24 dnů. Toto není nejenom nelegální obchod, toto je organizovaný zločin. Musíte mít i na paměti to, že správce daně má určité lhůty a určité možnosti získat informace. Pakliže by se správce daně spolehl pouze na to, že první pořizovatel pohonné hmoty, který má povinnost provést samovyměření, by podal daňové přiznání, pak první informaci o něm dostane finanční správa za 55 dnů od uskutečnění zdanitelného plnění, pakliže máme měsíčního plátce DPH. Řada subjektů v minulosti byla ještě v pozici čtvrtletního plátce, to znamená, od prvního obchodu, od prvního zdanitelného plnění má správce daně informace standardními postupy za 155 dní. Teď si to prosím porovnejte s informací na předchozím slajdu – životnost 24 dnů. To znamená, pakliže by správce daně měl využívat jenom to, co má dneska standardně v zákoně a nevyužíval ty řekněme nadstavbové nástroje, které se přijaly do zákona o DPH právě v souvislosti s bojem s daňovými úniky, pak v okamžiku, když by měl v ruce přiznání, už by nemohl nic dělat, protože v té době už dotyčný daňový subjekt neexistoval a vždycky a výhradně se jednalo o subjekty, které neměly žádný majetek, případně z nich majetek byl účelově vyveden v průběhu jejich životnosti. Není prosím výjimkou, že se do toho řekněme nelegálního byznysu dostávaly už i existující firmy, jejichž majitelé a jednatelé se rozhodli, že už ukončí svoje legitimní podnikání, prodali to těmto skupinám a tyto subjekty se pak do toho dostávaly pod hlavičkou existujících

fungujících společností, jenom s tím záměrem neodvést DPH. Standardní znaky nepoctivého distributora máte shrnuty na tomto slajdu, to znamená, většinou sídlo na virtuální nebo hromadné adrese, standardně se jednalo o společnost s omezeným nebo žádným ručením, to znamená buďto společnost s ručením omezeným, akciová společnost, evropské společenství případně evropské družstvo. Nicméně u všech těchto společností většinou jednatel byl v pozici bílého koně, a jak jsme řekli, ta životnost byla velice krátká, v řádu dnů či týdnů. Ale ještě jednou prosím, nemějte z toho ten pocit, že to byly vždycky jenom tyto v uvozovkách prázdné schránky. Mnohokrát se nám stalo, že jsme narazili na legitimní existující společnost, která měla svoji dlouhodobou historii, jenom se v určitém okamžiku dostala do rukou někoho jiného a zapojila se do tohoto podvodného obchodu.

Náměstkyně ministra financí Simona Hornochová: Já si myslím, že opticky tady je poměrně jaké z hlediska časů, že stát bojuje s něčím, s čím prostě bojovat musí, a když se podíváme na korelaci toho, že na začátku jsme měli informaci, že čistého zisku 10 mil. Kč dokáže při dvou cisternách, dvou náklaďácích, které jezdí tam a zpátky, ten subjekt získat 10 mil. čistého po všech nákladech apod. za 25 dnů, dejme tomu průměrná životnost 24, a správce daně se to v lepším případě dozví za 55, v tom horším případě za 155 dnů, protože bohužel tady pořád ještě přežívá velká spousta subjektů, které byly založeny se čtvrtletním zdaňovacím obdobím a které se teď snažíme nějakým způsobem ze systému eliminovat, také to není jednoduché, protože daně bohužel jsou plošné, a když řešíme tyto podvodné firmy, tak pochopitelně tam spadají i ty, které normálně standardně běžně podnikají. Musíme vždycky řešit balanci mezi zájmem státu, což já považuji osobně za zájem občanů ČR, kteří prostě využívají služeb státu, a na druhé straně zájmem konkrétních občanů, kteří podnikají v tom odvětví. Tak když se podíváme na tu extrémní disproporci, že za 25 dnů udělám čistého zisku 10 mil. Kč, když kradu jenom DPH – spotřební daň je tam dvojnásobek DPH, ale když už se subjekt rozhodne ukrást spotřební daň, tak ty podvody jsou v miliardách. To už jsou potom jednorázové věci. Tam prostě obětujete celý řetězec, uděláte obrovský obrat a částky jsou skutečně v miliardách. Tady se bavíme o tom, že někdo opakovaně točí cisterny a průběžně nám krade DPH. Připočtu asi 600 tis. plátců DPH. Je to prostě extrémně problematické, tohle nějakým způsobem uřídit, uhlídat. Zase nechceme dělat velkého bratra, že každému dáme na cisternu čip a všechny budeme lovit, kdo nemá čip. Navíc na to nemáme kapacity. Ale disproporce toho, že tam jsme si říkali, za 25 dnů uděláte 10 mil. čistého zisku, 24 dnů je průměrná životnost společnosti – tipla bych, že to úplně není náhoda. Když to dobře jde, tak při měsíčním zdaňovacím období, což je to nejmenší zdaňovací období, nejkratší, které dokážete nastavit, za 55 dnů se správce daně o tom vůbec dozví, a peníze, což mě vždycky zaujalo, protože

když udělám převod v České spořitelně, tak mi to trvá den, než se mi peníze převedou, jim to trvá asi tak pět vteřin mezi těmi účty. V posledních řetězových podvodech, které jsme měli, bylo zapojeno 70 subjektů. V okamžiku, kdy máme 14 krajských finančních úřadů, které mezi sebou nemají propojeny databáze, tak my než jenom zjistíme, kdo je v tom řetězci, tak peníze proplují během pár vteřin přes celou republiku a my nemáme sebemenší šanci je chytit. Tím se snažím nějakým způsobem zdůvodnit legitimitu státu v tom, že dělá nějaká opatření proti daňovým únikům, což je v podstatě hlavní důvod pro zavedení kauce. Tyhle grafy demonstrují to, jak se v čase vyvíjely poměry těch, které jsme si na základě analýz, resp. kolega Žežulka a jeho lidé v rámci rizikově analytického útvaru generálního finančního ředitelství, protože já jsem Ministerstvo financí, my na to chystáme zákony, které teď v tuto chvíli řešíme, ale v rámci praxe když se začaly sbližovat ty dvě křivky a někdo přišel na to, že to je docela dobrý zdroj financování bůhvíčeho, prostě když rizikových subjektů extrémně přibývalo a začaly se nám blížit k těm nerizikovým, které opravdu seriózně podnikají na trhu, protože těch je pochopitelně většina, což bylo motivující, zavedly se kauce a toto byl výsledek. Z pohledu státního rozpočtu a fungování státu – grafy jsou postaveny na číslech, ty nůžky nám to zase rozevřelo, to znamená, zase jsme měli víc oprávněných příjemců, kteří byli kvalifikováni na základě nějakých našich testů, které jsme se snažili předtím demonstrovat jako nerizikové, a těch rizikových ubylo. Červená křivka se prostě oddálila. A to byl přesně cíl zavedení kaucí. Není to jediný vliv, ale je potřeba říct, že když čísla demonstrujeme tím, že jenom kauce měly vliv – neměly. Zacházíme s pohonnou hmotou. Vliv kurzu koruna/dolar je tam obrovský, samozřejmě ceny apod., ale prostě ty křivky nelžou. Co to způsobilo na trhu? Když se podíváte čistě z pohledu praxe, tak předtím – kauce byly zavedeny na konci třetího kvartálu 2013, to znamená od 1. 10. 2013. Tam to testujeme. Předtím a potom. Když se podíváte na stav předtím a potom, tak ta modrá část představuje neaktivní, to znamená ty distributory pohonných hmot, kteří byli nějakým způsobem registrováni v systému, ale nebyli aktivní, neprovozovali ten byznys. Ono to vypadá, jsou neaktivní, v pohodě, není problém, ale oni tam jenom čekají. Ale když si vezmete kapacity – tady se zrovna kříží kompetence celní správy a finanční správy, protože spotřební daň spravuje celní správa a DPH daňová správa nebo finanční správa, já to nemám ráda, prostě daňová, tak oni musí hlídat zaokrouhleně 1800 subjektů, což při těch možnostech není úplně praktické. Po zavedení, když se podíváme na další dva sloupce, tak v podstatě z těch aktivních 169 nám zbylo 146, v roce 2014 158. Prostě aktivní složka distributorů, kteří dělali byznys... (výpadek v nahrávce – cca 3 minuty). Senátor Miroslav Antl: Takže budeme pokračovat dál. Jak jsem již signalizoval, bude diskuse už nyní po druhém bloku s tím, že teď nevím rychle, jestli to bylo na pozvánkách, ale stejně

pro jistotu vás upozorním, že program, resp. průběh jednání je monitorován nahráváním a bude přepsán, takže pokud budete mít zájem, tak se do něj můžete vrátit, ale je to i připomínka pro diskutující s tím, že ti, co přednesli svoje příspěvky, tak se zříkají autorských práv a nepochybuji o tom, že je rádi zveřejní, a jak jsem si všechny poslechl, tak je i rád znovu přečtu, resp. je budu sdílet při další případné své legislativní činnosti. Otevírám tímto diskusi. Kdo se hlásí, prosím? Ano, zapněte knoflík, představte se a povídejte tři minuty maximálně. Pan Ivan Indráček: Děkuji. Ivan Indráček, Hospodářská komora. Já bych se vrátil hned k první otázce, která tady zazněla, a tj. kdo je distributor. Paní náměstkyně ve své prezentaci definovala jako distributora někoho, kdo jezdí cisternou a není to čerpací stanice, což je samozřejmě správný pohled. Vládní dokument, kterým se vláda přihlašovala k účasti na jednání Ústavního soudu, říká trošku něco jiného. Říká, že distributor je ten, kdo buď dováží, anebo prodává někomu jinému za účelem dalšího prodeje zboží. Takže to je úplně jiná skupina lidí, protože nám z toho vypadávají firmy, které nakoupí a prodají konečnému spotřebiteli. Tahle množina prostě není ve vládním dokumentu pokryta a my bychom si měli tedy na začátku říct, o kom se bavíme, když se bavíme o distributorovi. Podle zákona totiž a podle všech výkladů, které zákon má, je distributorem skutečně každým, naprosto každý, kdo se dotkne pohonné hmoty ve smyslu nakoupím a prodám, vyjma čerpací stanice. Možná že se zdá tato otázka jakoby podružná, ale je v ní skryta i konec konců odpověď na to, kdo je potom malý distributor, protože je tady celá řada firem, které mají jednu dvě malé cisterny o objemu tři tisíce, pět tisíc litrů, žádných 40 tisíc a prodávají zboží třeba zemědělcům na poli nebo bagrům někde v lomu. U těchto distributorů zcela jistě nedochází k daňovým únikům, a pokud, tak jsou to naprosto marginální případy vzhledem k objemům, které tam chodí, ale přesto jsme je zahrnuli do požadavku 20milionové kauce, a tyto firmy z větší části tedy zanikly po přijetí zákona. Děkuji. Senátor Miroslav Antl: Také děkuji i za věcnou stručnou reakci. Prosím, máte slovo. Pan Jan Duspěva: Moje jméno je Duspěva a budu mluvit asi za ČAPPO, ale jinak jsem předseda představenstva ČEPRO a.s. Vážený pane předsedo, vážené dámy, vážení pánové, já jsem se na trh podíval z trošku jiného pohledu, navážu na pana kolegu Indráčka, vycházím z reprezentativního vzorku 25% podílu na českém trhu. Co se stalo s jednotlivými subjekty a s jednotlivými objemovými skupinami po platnosti zákona? Z tohoto procenta tržního podílu jsme zjistili, že problém se zákonem mělo 3,25 % subjektů. Z těch 3,25 % subjektů je zajímavé podívat se na to, kdo má reálně problém a o čem se bavíme. 1,67 % jsou subjekty, které byly následně

vyšetřovány Policií ČR nebo Ministerstvem financí, takže tam si myslím, že se nám podařilo dosáhnout cíle. 0,92 % jsou subjekty, o kterých se pravděpodobně částečně hovoří, jsou to subjekty, které se na trhu podílely různou činností, to znamená například velkoobchodem, například provozováním čerpacích stanic v kombinaci třeba s dopravou. Tyto subjekty ukončily velkoobchodní činnost a bezesporu jsme je nějakým způsobem tímto zákonem poškodili, když to tak řeknu. Ale opět, když se budeme bavit ve světle příspěvků, které tady zazněly, tak si myslím, že jsou to vyčísleně přesně ty řekněme drobné problémy, byť jejich lidskou katastrofu nijak nesnižuji. Potom je zajímavé procento – 0,33 % subjektů, které skončily, protože jejich ekonomická situace byla dlouhodobě taková, že překrývaly svoji druhotnou platební neschopnost, kterou získaly v čase. To znamená, opravdu ta 20milionová kauce je zahubila, byly to relativně velké subjekty, ale ony měly takový ekonomický problém, že by skončily dřív nebo později. A potom zbývá cca 0,3 % těch, kteří opravdu natvrdo ukončili svoji činnost z tohoto našeho pohledu za sledované období cca roku. To znamená, je to jenom pohled pro vás, abyste si udělali nějakou kvantifikovanou představu o situaci, která tady byla popsána předřečníky. Děkuji. Senátor Miroslav Antl: Také děkuji, pane inženýre. Kdo další? Nebo chcete-li reagovat v tuto chvíli někdo z přednášejících? Prosím. Pan Pavel Šenych: Děkuji, pane předsedo. Pavel Šenych, Ministerstvo průmyslu, odbor plynárenství a kapalných paliv. Já bych chtěl tady vyzvednout jednu věc, která tady zazněla, ale stále nám zapadá a zapadala nám už v procesu samotné přípravy zákona, a to, že všechna opatření, která jmenoval pan Mgr. Šimek, z nich je kauce jedna jediná a navíc ještě kauce má k sobě alternativu – bankovní garanci, kterou získává subjekt, který je na trhu ctihodný, je oceněný bankou a na bankovní garanci si dosáhne. Bankovní garance není kapitál, který musí někde uložit a leží mu tam bez jakéhokoliv zhodnocení. Bankovní garance je financování mého hospodaření, které si navíc ještě zadám jako odpočet daně. Čili to je průběžný kapitál, který mi nezatíží zásadním způsobem moje hospodaření. Proč to říkám? Když se podíváme na to, kolik ze subjektů, které zůstaly po novele zákona fungovat na trhu, kolik z nich skutečně využilo možnost složení kauce a kolik šlo cestou bankovní garance, zjistíme, že poměr je zhruba 1:20 ve prospěch bankovních garancí. To znamená, všichni šli tou jednoduchou cestou. A tady se nám ještě naskýtá další možnost, tj. rozlišení jednotlivých subjektů. Bankovní garanci nedostane každý za stejných podmínek, čili my nemáme jeden jediný argument pro všechny subjekty na trhu: musíte složit 20 milionů, jinak končíte. On si může pořídit bankovní garanci za různých podmínek podle své bonity, podle toho, jaký má vztah s bankou, jakou má za sebou historickou hodnotu pro banku, a podle toho se také odvíjí výše poplatků. Takže to

jsem chtěl jenom zdůraznit a už budu končit, protože s vašimi slovy: máme málo času, a jelikož čas jsou peníze, máme i málo těchto. Senátor Miroslav Antl: Moc děkuji za vaše vystoupení i za pochopení a to, co jste řekl. Takže pán blíže ke mně. Prosím. Jsem jak na aukci. Já vím. Pan Ivan Indráček: Děkuji. Ještě jednou Ivan Indráček. Já zareaguji na Pavla Šenycha a možná v tom bude i odpověď na to, proč někteří senátoři hlasovali nejprve nějak a pak se přiklonili k té ústavní stížnosti. Ono totiž i v Senátu zaznělo, že každý poctivý distributor si snadno dosáhne na bankovní garanci, která ho protáhne problémem složení kauce, a že taková garance vyjde na 0,4 %. To se dá dohledat v dokumentech Senátu. Realita je ovšem úplně jiná, a pokud někdo podniká, tak moc dobře ví, že dostat bankovní garanci, znamená v podstatě stejný majetek v té bance složit jako jistinu, to znamená buď nemovitosti, anebo těch 20 mil. mít v ruce a bance je složit. To za prvé. A za druhé, úrok, který má banka, není 0,4 % - to možná bude u velkých firem, nadnárodních firem, u běžných hospodařících českých firem to může být 1 %, 2 % a dokonce až 5 %. A ve chvíli, kdy vy jako menší firma máte roční zisk třeba milion korun a pak si spočítáte, že 800 tis. vydáte vůbec za existenci garance a tedy za právo podnikat, tak samozřejmě o garanci nepožádáte a stáhnete se z trhu. Děkuji. Senátor Miroslav Antl: Děkuji. Další váš pan kolega. Ano, prosím vlevo. Pan Milan Chlebna: Dobrý den, Milan Chlebna. Já jsem tady za firmu Silmet Příbram za velkodistributora. Chci jenom říct, že kauce jednoznačně vítáme. Chci vám říct odezvu z trhu, protože jsme na trhu 20 let, 20 let toto děláme a připadalo nám už před kaucemi, že snad tato branže, že snad už to ukončíme, protože nárůst podvodníků byl takový, že jsme říkali, že státní správa i stát v tom nedělá absolutně nic. Musím říct, že po kauci sledujeme, že doopravdy snad za těch 20 let prvně toto číslo jde dolů, nám šly nahoru výtoče a připadá nám, že toto prostředí začíná konečně být takové, jak by mělo. Musím jenom říct, že stojí proti nám na druhé straně organizovaný zločin, který doopravdy má neuvěřitelné prostředky a i schopnosti. Takže jenom poprosím, pokud se bude zákon nějak upravovat, jenom zvažte, že koupit nějakou firmu, která to třeba chvíli dělá, za těch výnosů, které tam jsou, pro ně nebude nejmenší problém. Jinak samozřejmě vnímám, že vždycky nějaký zákon může někde někomu ublížit, i když neviděl bych to tady tak, jak to tady úplně kolegové říkají. Viděl bych tady především přínos pro stát i vůbec pro tuto branži a v našem případě, kde máme asi pět šest kolegů, kteří nedali na tu kauci, protože to nebyl jejich hlavní byznys, tak tito kolegové nebo tito obchodní partneři se spojili

s námi a je tady možnost, že ve službě, za zprostředkování velkodistributor nebo ten, kdo složí kauci, tak jim to zaveze, nebo je tady možnost odkupu pohledávek. Vždycky tyto firmy si našly nějakou cestičku. A správně tady souhlasím s kolegy, 20 milionů v této branži, kdy jedna cisterna stojí milion korun, není něco, že pokud v tomto někdo podniká, aby banka mu neposkytla garanci. Takže my jsme jednoznačně pro kauce, my bychom byli ještě pro větší kauce a děkujeme, že se to vůbec podařilo, protože znovu říkám, prvně trošku se nám lépe podnikatelsky podniká. Děkuji za pozornost. Senátor Miroslav Antl: Já vám také děkuji. Děkuji jako bývalý státní zástupce i za slova podpory pro trestněprávní prevenci a jinak my s panem doktorem Šimkou z Nejvyššího správního soudu budeme informovat v tomto směru i Pavla Zemana, nejvyššího státního zástupce, že bojujeme společně proti kriminalitě i tohoto druhu. Takže dál prosím? Ano, máte slovo. Pan Martin Durčák: Durčák Martin, člen představenstva Unipetrolu. Já jsem tady za ČAPPO a budu mluvit v tuto chvíli za Unipetrol. Kolega mi vzal z úst pár věcí, které jsem chtěl říct. Já za Unipetrol musím jednoznačně říct, že my to cítíme také na trhu. Nám už nepřistávají nabídky, kdy nám chodilo 20 nabídek denně – nákup ceník Unipetrol minus dvě koruny, to už přestalo chodit v tuto chvíli. Obracejí se na nás zákazníci, kteří 10 roků od nás nic nebrali. Výsledkem toho stavu, který tady v podstatě způsobil málem kolaps české ekonomiky, co se týká paliv, byl ten, že někteří z vlastníků České rafinérské odcházejí nebo odešli z českého trhu, a jeden z hlavních důvodů byla neprosaditelnost práva, propad prodejů, nutnost exportu do zahraničí a obrovské ztráty. Naprosto zdevastovaný trh. Situace se začíná měnit. A co se týká malých distributorů. Podle našeho názoru část malých distributorů, to jsou distributoři, kteří provozují jednu dvě čerpací stanice a zavážejí si je. To znamená, na tom rozvozu nebo na tom, když dělají rozvozy, jak se říká tady nebo jak tady pan kolega Indráček uváděl, rozvážejí malým firmám, tak tito malí distributoři, když nesložili kauci, nedosáhnou na bankovní garanci, tak mají možnost se připojit k jiným českým privátním firmám, které nabízejí tuto možnost, spolupracovat s nimi a rozvážet dál. V tom nejhorším případě můžou o tento okrajovou část byznysu přijít, ale pro ně tento byznys znamená 10 možná 20 % činnosti. Velice těžko si dovedeme představit, jak velké firmy vlastnící rafinerie si najdou dodatečný byznys a opustí rafinérský byznys jenom proto, že nejsou schopny na českém trhu prodávat. To prostě absolutně není možné. A co se týká těch 800 tisíc, resp. 600 tisíc Kč za bankovní garanci. Podívejme se na to jednoznačně. I jiné firmy potvrzují, že poté, co se vyčistilo obchodní prostředí v ČR, tak dochází až k dramatickému nárůstu prodejů u těch firem, které zůstávají a které normálním způsobem fungují.

To znamená, tady vidím možnost pro malé distributory, aby složili kauci nebo si vzali bankovní garanci a fungovali dále a přebrali tu část trhu. Velké společnosti nikdy nepůjdou do toho, aby zavážely třemi tisíci litry malé obchodníky nebo malé konečné zákazníky. Toto nikdo neudělá. Tady je přesně ten prostor pro malé, v uvozovkách, distributory, kteří můžou využít této situace a místo, aby pasivně jenom říkali, že přicházejí a musejí zaplatit 600 tisíc navíc, tak já říkám: zaplatíte 600 tisíc a vyděláte pětkrát tolik. Děkuji. Senátor Miroslav Antl: Také děkuji i za disciplinovaný přístup. Prosím, dáma má přednost. Paní Jitka Danielová: Děkuji. Já se jmenuji Jitka Danielová a jsem ředitelkou odboru daní Generálního ředitelství cel. Celní správa spravuje registr distributorů pohonných hmot, takže my jsme se koukali skutečně na to, jaké je rozložení kaucí a jistin, takže bych chtěla přispět k tomu tématu, které je tady v současné době rozebíráno. Jednak bych upozornila na to, že pokud hovoříme o 160 distributorech zhruba, to číslo se samozřejmě mění v čase, tak určitě nejsou to všechno velké společnosti. To si myslím, že se dá spolehlivě tvrdit. A já samozřejmě znám ty společnosti, které jsou členy spolku distributorů nebo jsou v registru distributorů a vím, kdo složil kauci a kdo má v hotovosti. To bohužel nemůžu tady na místě říct. Nicméně mohu říct, že jenom 14 % subjektů má složeno v hotovosti a rozhodně to nejsou malé firmy, které by nedosáhly na bankovní garanci. Na druhou stranu jsou firmy, které dosáhly na bankovní záruku a rozhodně se o nich nedá hovořit, že jsou velkými firmami, anebo že jsou to nějaké vyloženě finanční kolosy nebo s velkým finančním zázemím. Takže diskuse o tom, že nedosáhne menší firma na bankovní záruku, tak naše zkušenosti to rozhodně nepotvrzují. Děkuji. Senátor Miroslav Antl: Také děkuji. Potřetí. Pan Ivan Indráček: Potřetí a v tuto chvíli naposled. Senátor Miroslav Antl: Ne pro tuto chvíli, pro toto kolokvium. Pan Ivan Indráček: Pro toto kolokvium. No, už jsem načal. Dobře. Paní inženýrko, tak pojďte do banky! Tady se můžeme hádat, jestli někdo dosáhne, nebo nedosáhne na bankovní garanci. Pojďte do banky. Uděláte tady doprovod paní Žervíkové a uslyšíte, co jí banka řekne. A paní Žeravíková podniká – podnikala na trhu 20 let! Senátor Miroslav Antl: Děkuji. Někdo... Samozřejmě. Byla jste i oslovena, jak jsem si

všiml, takže prosím promluvte. Paní Blanka Žervíková (?): Já bych jenom chtěla říct tady k představiteli Unipetrolu, který říká, že se dramaticky zvedl prodej a že všechno funguje. Máme ve svém okolí kolegyni, která dělá tutéž práci co my se třemi malými cisternami, a je skutečně tak vytížená, že řidiči sedí pravidelně na pumpě jako prodavači, protože nemá, kam jezdit. Senátor Miroslav Antl: Děkuji. Můžeme i se vyjádřit k té právní cestě, pokud někdo máte zájem. Já vím, že tady bylo řečeno skoro vše, to znamená, jak dál v legislativě, ale varianty byly naznačeny. To bude vlastně třetí bod. Někdo další? Prosím, pane, máte slovo. Pan Jiří Klein: Dobrý den, jmenuji se Klein, jsem za menší distributory. Já si myslím, že předmětem tohoto setkání je spíš diskutovat o tom, co se udělá, aby se naplnily podmínky Ústavního soudu, a dále, abychom pochopili všichni, že jak se mluví o malých distributorech, tak jsou to menší firmy, které se zabývají ne distribucí za účelem dalšího prodeje nebo obchodování s velkými cisternami. Když mluvíme o malých distributorech, mluvíme o firmách, které chtějí nabrat pohonnou hmotu, většinou pouze naftu na Čepru a tu vezou do stavebního stroje nebo kombajnu. To znamená, je to prodejce pohonných hmot se službou závozu. Proto bych se přikláněl k tomu, aby v rámci úpravy tohoto zákona se jednak vyhovělo Ústavnímu soudu...

(Konec strany A.) (Strana B.) ...službu pro stroje, které nemůžou dojet k čerpací stanici, nejsou zařazeni do registru distributorů. O nic jiného se nejedná. A myslím si, že pokud tyto dvě podmínky splníte při novele zákona, potom nikdo nebude protestovat proti výši kauce, může být 20, 50 milionů a setkáte se s tím, že budete potírat zločinnost vůči daním a všechno bude fungovat. Děkuji. Senátor Miroslav Antl: Děkuji, souhlasím. Určitě. Pokud jde o to vyhovět nálezu Ústavního soudu, já bych použil slovo respektovat. Musíme každopádně, protože to je řeč zákona. Pokud jde o pojem distributora, tady myslím si na to téma zazněly další příspěvky a já doufám, že je pak shrneme a myslím si, že to bude práce nejen pro Ministerstvo financí, ale i pro Ministerstvo průmyslu a obchodu nebo možná zejména pro ně, ale novelu předkládá vláda, takže já doufám, že to projde všemi připomínkovými místy, nikoliv jenom nějakým poslaneckým pozměňovacím návrhem bez důvodové zprávy, a tímto reaguji na vaše vystoupení, pane docente, protože my

bohužel s tím bojujeme a sami poslanci mnohdy nevědí, co to vlastně načetli od lobbistů. Můžeme pokračovat dál v diskusi, chcete-li. Ano, pane náměstku, prosím. Pan náměstek: Pane předsedo, já bych jenom v krátkosti reagoval na pana Kleina. Já samozřejmě znám konkrétní situaci v jeho podnikání a je zapotřebí si uvědomit, že kdykoliv do zákona vymyslíme nějakou výjimku, musíme vymyslet i způsob, aby se z malého distributora nestal velký podvodník, protože kdykoliv zákon otevřete pro malé osoby, vždycky musíte vymyslet i opatření, jak zabráníte tomu, aby ti, kteří stojí proti nám, toto nezneužili. A to není nic jednoduchého! Senátor Miroslav Antl: Děkuji za faktickou poznámku. Někdo další v rámci této diskuse? Bude ještě pak další, kdybyste si to rozmysleli. Vítám paní doktorku z legislativy horní komory českého parlamentu. V tuto chvíli, paní doktorko, není potřeba cokoliv sdělit. Takže přejděme ke třetímu bodu a zase máte slovo vy. Pan Karel Šimek: Děkuji, pane předsedo. Vážené dámy, vážení pánové, třetí blok bude opravdu ultra krátký, takže neděste se nějaké dlouhé prezentace. Pak můžeme pokračovat opravdu v diskusi, ale tentokráte se zaměřením de lege ferenda, čili to, co vlastně budeme teprve psát. My samozřejmě při tom vytyčení úkolu, a myslím si, že jestli jste poslouchali předchozí prezentace, zejména tu první, tak myslím z toho jasně bylo patrné, že my, co se zabýváme regulací, ať už je to Ministerstvo financí, nebo Ministerstvo průmyslu a obchodu, do jehož gesce samotný zákon spadá, my jako Ministerstvo financí jsme tam byli jenom subdodávajícím té části, která se týkala registrace a kaucí, tak obě dvě tyto instituce, oba dva tyto rezorty jsou pro zachování institutu kauce. My jsme samozřejmě už měli dílčí pracovní jednání jak se zástupci zmíněných rezortů, tak se zástupci oněch složek, které zde byly zmíněny, ať už je to celní správa, anebo finanční zpráva, stejně tak ale i se zástupci jak řekněme malých a velkých, pokud to mohu takto použít, čili kolegové ze sdružení pod organizací ČAPPO, tak i kolegové, které zastupuje pan Indráček. Čili zachování institutu kauce je myslím něco, co i Ústavní soud sám vyjádřil tím, že není proti tomu institutu jako takovému, ale spíš vyjádřil určité rozpaky nad tím, jak byl nastaven. Čili pozitiva, která tento institut přináší, nebudu opakovat. Ta myslím zejména z vystoupení paní náměstkyně byla patrná. Teď jak se ale vypořádáme s tou tzv. rozumnou diverzifikací kaucí, čili jak nastavit kauce, abychom přeci jenom vyhověli tomu, co po nás chce Ústavní soud. To, že musíme přistoupit k novele, to je jednoznačné, to musí být ten nosič. Ničím jiným než zákonem to nemůžeme udělat. Tady ubezpečuji na mikrofon, že Ministerstvo financí i Ministerstvo průmyslu a obchodu jsou přesně srozuměna, ani nic jiného by nás nenapadlo, s tím, že musíme jít standardním

legislativním procesem, neměl by to být nějaký uspěchaný legislativní proces. Musíme věnovat určitě pozornost samotné diskusi zejména ve vnějším připomínkovém řízení. I s ohledem na určitou řekněme taktickou – to není možná to slovo – spíš praktickou část předpokládáme zatím, že nosičem, který by to spouštěl, by byla novela zákona o spotřebních daních, protože předkladatelem a gestorem tohoto zákona je Ministerstvo financí, a tento zákon by tam byl, vlastně novela tohoto zákona řešící kauce, by byla jakoby druhou částí. To je právě s ohledem na to, že přeci jenom specificky téma kaucí je převážně z naší dílny, takže ono to potom hraje roli z hlediska průběhu procesu, kdo vypořádává připomínky atd. Čili neděste se, když to nebude samostatná novela zákona, ale kdyby to bylo takto doprovázeno s novelou zákona o spotřební dani. Zase upozorňuji, občas v médiích to padne, nesměšujme to s tím, že to bude v zákoně o spotřebních daních. Samozřejmě bude to v zákoně o pohonných hmotách, pouze tím nosičem, tou novelou bude zákon, který bude obsahovat novelu více zákonů. To je zatím náš předpoklad. Vzhledem k termínu 1. července 2015 znalci legislativního procesu vědí, že mnoho času nezbývá. Už vlastně jsme v první fázi při přípravě, ať už samotného paragrafového znění, tak samozřejmě RIA, kterou tady chceme samozřejmě také nějakým způsobem zpracovat, protože by to měla být, jak jsem říkal, standardní záležitost, takže se musíme vypořádat i s případnými alternativami a cestami, které se nám nabízely, které se před námi otevíraly. Zvažované řešení. To berte opravdu zatím s určitou rezervou, ale přece jenom proběhla nějaká pracovní jednání. Diskuse se přiklání k tomu, že bychom samozřejmě měli dojít k nějakému rozdělení kaucí do dvou, možná i více pásem, resp. berme i to rozdělení kaucí v uvozovkách, protože základem, ze kterého chceme vycházet, je základní pásmo 20 mil. Kč. Tady není tendence to pásmo posouvat nahoru, ani dolů. Bereme ho jako určitou výchozí hodnotu, od které se odrážíme. Myslím, že tady padlo, že 20 mil. není zcela náhodné číslo. Tam se vycházelo i z nějakého průměrného daňového úniku 40 mil. korun, nicméně tam bylo reflektována i přece jenom existence těch menších, takže to byla jakási kompromisní varianta. Čili my jsme uvažovali zejména s ohledem, a to je to, co je poptáváno v tom judikátu především, možnost snížení s tím, že snížené pásmo by nebylo zavedeno jako další vedle stojící úplně bez dalšího tím, že bychom nalezli jenom nějaké dělící kritérium, protože ono vůbec nalezení dělícího kritéria by bylo problematické, ale spíše uvažujeme směrem, že by tam byla určitá možnost dosáhnout tohoto sníženého pásma, zase tu částku neberme jako finální, ale zatím pracujeme s hodnotou 10 mil. Kč, čili bylo by potřeba splnit určité podmínky. Jednak časový test – to je taková, bych řekl, základní podmínka řekněme stability; nezaměňujme se slovem, co jsem používal dříve, ale opravdu, že tady ta společnost nějakým způsobem funguje. Já se k tomu dostanu na dalším slajdu, takže teď to přeskočím. Stejně tak další podmínky, které budou na dalším a posledním slajdu. Vedle toho byla samozřejmě zvažována myšlenka, jestli nezavádět i nějaká vyšší pásma,

abychom odstupňovali podle nějakého kritéria. Tohle je opravdu spíš v úvahách. Otázka je, co by tohle přineslo. Tady si myslím, že je podstatou, a to, co cílí na řekněme uspokojení, odpusťte mi to slovo, toho judikátu, je právě možnost snížení, nikoliv to, že tady budeme zavádět nějaká další vyšší pásma. Nicméně pokud z hlediska určitého rozložení a pokud by tam cílil argument, že je potřeba nastavit pásma právě s ohledem na nějaké velikosti, tak by nám to vycházelo spíš právě nahoru s ohledem i na ta rizika. Kritérium, které bychom tam používali, by asi muselo být z hlediska nějakého objemu litrů, které se tam protočí, takže bychom se pohybovali v řádech milionů, popř. desítek milionů. Ale říkám, tohle je zatím spíš sekundární úvaha. Teď k podmínkám, které se týkají možnosti jít s kaucí dolů. Na prvním místě jsem jmenoval časový test. Tady jsme zvažovali, že určitou dobu by osoba měla být řekněme plnící požadované podmínky. Já jsem zmiňoval, že vůbec to, aby ta osoba byla registrována, tak musí splňovat řadu dalších podmínek, nejenom tu kauci. Podmínky samy o sobě jsou poměrně dobrou garancí toho, že ta společnost nějakým způsobem dejme tomu řádně plní své povinnosti. Minimálně to. Čili proto časový test, nicméně registraci máme až od 1. října 2013. Čili pokud si to přeložíme z pohledu těch, kteří museli skončit kvůli tomu, tak zavedení této podmínky, že musím být po dobu, já nevím kolika let, registrován, tak bych vlastně nejdřív musel složit kauci 20 mil. nebo mít bankovní záruku na tu samou hodnotu, a pak teprve po čase si jít pro to snížení. Čili tam je spíš otázka k diskusi, jestli by se mělo jít při tom testování i před účinnost zákona a nějakým způsobem zkoumat splnění podmínek. Tam by se to muselo samozřejmě nastavit detailněji, protože tam ty podmínky nebyly, i před to, a testovat vlastně firmy, které existovaly do té doby. Samozřejmě tahle základní podmínka by se neměla obejít bez některých dalších, byť ne nutně všech, které jsou tady vyjmenovány. Určitě jedna ze stěžejních pro nás, a která byla diskutována, je samotná stabilita na trhu z hlediska aktivity, z hlediska toho, jestli je to tzv. činný, jak jsme tady měli ten graf, jestli opravdu provozuje tuto činnost, anebo je to jenom spící distributor, kde to bylo to číslíčko většinové. To je myslím jeden z ukazatelů, který by měl hrát roli. Zase bychom museli stanovit nějaké pásmo, co znamená to býti aktivní. Další z významnějších podmínek je vůbec nějaké pravidelné sdělování údajů. Čili za to, že můžu mít kauci nižší, se zavazuji k větší administrativě na mé straně a samozřejmě tomu bude odpovídat i zisk informací na straně celníků a finanční správy, čili že budu sdělovat více údajů o sobě, zejména třeba tzv. fenomén ekonomické stability. Ti, co se seznámili s novelou zákona o spotřebních daních, tak si asi povšimli, že to je vlastně jedna z podmínek vůbec pro získání povolení v rámci zákona o spotřebních daních, kdy vlastně ekonomická stabilita je takový nový pojem, který v sobě zahrnuje zejména podmnožinu a pojem finanční stabilita, což je něco, co už známe z dnešní doby. Čili tady bychom mohli navázat na to, řekněme, know how, které tady v rámci novely o spotřebních daních 2015 je, a i na prováděcí vyhlášku, která se chystá právě na téma

finanční stability. Ale mohly by to být samozřejmě další údaje. Anglicky se tohle může nazývat nějaký monitoring nebo horizontální reporting. Takže to je ze strany samotných distributorů a na straně státu tomu musí odpovídat to, aby ty údaje měly nějakou validitu z hlediska analýzy rizik, čili ne údaje pro údaje, ale údaje proto právě, aby se mohlo sledovat to, jestli ta společnost je ta řádná, nebo není. Jedním z kritérií, já to tady mám jako samostatný bod, které zase by bylo možná dobré sledovat, je samotná změna vlastnické struktury. Tady padlo, že leckdy i zdravé firmy nakoupí někdo a spáchá s nimi, teď promiňte mi to hrubé zjednodušení, onen podvod. Čili zase to je další z ukazatelů, kdy pokud tam dochází k nějakým výkyvům ve vlastnické struktuře, ale zase ne, že se změnila – to samo o sobě neznamená, že hned je ten subjekt rizikový, ale zase s nějakým přívlastkem, čili že tam je shledáno nějaké riziko, tak zase to může hrát roli a mělo by to být reflektováno. Potom body 5 a 6, to jsou takové, bych řekl, méně významné věci. Pětka, tam se zvažovalo, a to navazuji na to, co tady říkal kolega Šenych, že jestli právě to samotné poskytnutí bankovní záruky není tím určitým kritériem, které by mohlo oddělit nárok na to snížení, protože přece jenom banka provádí sama určité testování a pečlivě zváží toho, komu dá bankovní záruku. Čili tam byla myšlenka, jestli směrem dolů nepovolit pouze pro bankovní záruky, nikoliv pro ty, co složí cash. Takže to je zase další věc do diskuse. A potom ta šestka, a tím to uzavírám, je vůbec to samotné zveřejnění, aby to, že někdo dosáhne na tu výhodu a má sníženou kauci, aby nebyla nějaká utajovaná informace v duchu nějaké mlčenlivosti, ale aby se ostatní hráči na trhu mohli s tou informací seznámit, aby tam fungovala i určitá řekněme vzájemná kontrola subjektů. Čili to jsou takové základní úvahy do diskuse, jak do budoucna. Děkuji za pozornost. Senátor Miroslav Antl: Já také moc děkuji, vážený pane řediteli. Nejen do budoucna, ale v tuto chvíli i aktuálně můžeme diskutovat, byť jsem si vědom toho, že k připravovanému legislativnímu procesu budete mít možnost dostatečně se vyjádřit nehledě na to, že Senát je krom pana prezidenta ČR, až ta v tuto chvíli předposlední instance, kterou by to mělo proběhnout, a mohu vás ujistit, ať bude Senát Parlamentu České republiky v jakékoliv další sestavě, tak že se tím bude zabývat, a doufám, že tak, že vzápětí svoje vlastní rozhodnutí nenahradí útokem na Ústavní soud. Zahajuji tímto diskusi. Kdo se chce vyjádřit k tomu, co bylo řečeno v bodu tři? Skutečně jsem přesvědčen, že času bude dost. Nevidím žádnou ruku hlásící se k vystoupení. No, vy jste mě nepřekvapil. Samozřejmě máte slovo. Pan Indráček samozřejmě. Pan Ivan Indráček: Já jsem se hlásil druhou rukou teď. Děkuji. V první řadě bych chtěl

říci, že vítám tento návrh, protože v řadě věcí řeší – nebo v řadě věcí, prostě snižuje kauci pro poctivé firmy, a to je to, o co jsme usilovali my od samého počátku. My jsme nikdy nebyli proti tomu, aby stát tvrdě postihoval podvodníky, ale vždycky jsme chtěli říct: dobře, přijměte taková opatření, která budou cílená právě proti podvodníkům a nikoliv proti těm, kteří holt nemají v kapse dostatek peněz. Tohle řešení už jde podle mého názoru správným směrem, samozřejmě diskusí a potom i, jaká bude konečná kauce po úlevě. To, co stále ještě postrádám, je redefinice distributora, tedy jestli skutečně distributorem je naprosto každý, tak jak říká zákon, anebo ten, kdo prodává k dalšímu prodeji, jak říká vládní vyjádření se k ústavní stížnosti. A pak mám ještě jednu poznámku, a to už jsem Ministerstvu financí říkal: Ústavní soud sice nařídil platnost změny k 1. červenci, nicméně dnes platné bankovní garance, a my víme, že jich je 70 % nebo možná více ze všech distributorů na trhu působících, tak s ohledem na dikci zákona ony vyprší na konci května – první garance, které byly poskytnuty. A distributor, pokud chce pokračovat na trhu, tak zase ze zákona musí mít obnovenou garanci s platností minimálně dva roky. Takže my potřebujeme ten zákon o kapku dřív než 30. června. Děkuji. Senátor Miroslav Antl: Jasný požadavek zazněl. Já myslím, že budoucí předkladatelé novely jsou připraveni. Někdo další v tuto chvíli? Pokud pan inženýr nerozpoutal další diskusi, končím projednání bodu třetího a prosím váženou paní náměstkyni ministra financí ČR, zdali chce se vyjádřit k tomu, co zde bylo řečeno. Náměstkyně ministra financí Simona Hornochová: Já bych poděkovala všem účastníkům a všem diskutujícím. Já si myslím, resp. doufám, že z toho, co jsme tady prezentovali, je zjevné, že Ministerstvo financí i za spolupráce s Ministerstvem průmyslu a obchodu se touto situací velmi intenzivně zabývá. Spotřební daně jsou z mého pohledu taková jakoby velmi problematická část naší daňové sféry, protože ony v sobě zahrnují velkou spoustu paradoxů. Navíc zákon o spotřebních daních obsahuje několik druhů daní. Máme tady pohonné hmoty, máme tady líh, tabák apod. a každá daň má úplně jinou logiku, resp. úplně jiný způsob spravování. A já se přiznám, že v oblasti pohonných hmot je to jedna z nejparadoxnějších situací, protože tady narážíme na mantinely nalevo, narážíme na mantinely napravo. Já jsem nepřítel sama osobně, tady úplně nemluvím za Ministerstvo financí, jakýchkoliv umělých regulací trhu jako takového. Na druhou stranu jsem se tady snažila demonstrovat, jak velkou porci příjmů státního rozpočtu demonstrují spotřební daně, a s ohledem zase na část celkové ceny zboží, té komodity jako takové, kolik spotřební daně dělají, což s sebou samozřejmě nese obrovské riziko daňových úniků, protože jestli vydělám polovinu, nebo 100 % je setsakra velký rozdíl v těch objemech. A tohle je skutečně nepříjemná situace,

protože v jiných druzích spotřebních daní máme mnohem lepší situaci. Když nám EU zakazuje skládat zálohu na daň, tak v situaci, kdy prodáváme nálepky, jako třeba když distribuujete líh, každý kupujeme alkohol v láhvích, tak musíme utrhnout tu pásku na tom, abychom se napili, anebo tabák, že otevřete krabičku a porušíte ten kolek, tak tam si to napřed musíte nakoupit a potom teprve distribuujete to zboží. Takže tam víme a umíme nějakým způsobem regulovat obrat. Tam víme. Ten, kdo nám vstupuje do odvětví, tak si nakoupí pásky a podle toho, kolik si toho nakoupí, tak také distribuuje, což jsou ostatní spotřební daně. Tahle spotřební daň je typická tím, že tady cisternu si nemusíte koupit, tu si můžete pořídit na standardní nájem, nedej bože na leasing a pak to leasingové společnosti nezaplatit. Nakrmíte to hmotou, kde máte nějaký dodavatelsko-odběratelský vztah s nějakou odloženou splatností, takže ve finále také nemusíte těch peněz moc složit. Prostě zavezete to tady do ČR a potom tady jezdíme po republice a hrozně se divíme, že některé benzinové pumy mají o 1,20-1,50 levnější benzin. A můžou to být naprosto seriózní společnosti, které prostě jenom podnikají na trhu a holt využijí možnosti nákupu levnější pohonné hmoty. Tam je to jenom konečný článek nějakého řetězu, kde bohužel se stala tahle situace, kdy my přesně v této oblasti pohonné hmoty nemáme ty nálepky, nemáme absolutní sledování, je to situace, kde tady já vnitřně a asi spousta lidí, kteří tady sedí, vnitřně bojují přesně s tím rozporem – proč limitovat podnikání subjektů, které v tom, tady paní kolegyně je toho živoucí příklad, 20 let podnikají, prostě živí se a notabene pomáhají někomu, kdo na konci tu hmotu potřebuje – pro zemědělce, nebo ať už je to kdokoliv, na druhou stranu zájem státu, že tady ta hodnota je tak veliká, že stát si potřebuje nějakým způsobem uhlídat tento byznys. Nemáme tady nálepky, nemáme tady nic. Prostě kritérium obratu – proto jak tady třeba pan ředitel demonstroval, že jsme uvažovali třeba o vyšší kauci, tak já ji tady považuji za bezpředmětnou, protože celní správa, ani finanční správa absolutně nejsou schopny v časových intervalech, které jsem tady demonstrovala v první prezentaci, jakýmkoliv způsobem uhlídat obrat. Takže když navážeme kauci na obrat, tak z mého pohledu je to prostě nefunkční. Jedině zatížíme velké subjekty. Budiž, ony to unesou, tam není problém, ale pojďme se podívat na funkci té kauce. Nakonec větší subjekty, které jsou opravdu etablované na trhu dlouhodobě, tam to riziko není. Takže tady je paradox, že někdo, kdo je malý, chtěl by vstoupit do odvětví, chtěl by podnikat stejným způsobem jako ti velcí, tak pro nás je rizikovější, byť s tím malým obratem, protože ze dne na den ten obrat dokáže dostat nakonec do miliard korun, pokud se ho ujmou bohužel vlastníci nebo statutární orgány, rizikové subjekty a použijí ho právě proto, že on tady dlouhou dobu nějak systematicky podnikal, notabene v rámci finanční krize, kterou jsme tady měli nějakou dobu, to bylo poměrně typické, že ty subjekty se začaly zapojovat do podvodů, protože tak, jak jim byznys šel, tak potom přestal jít tak hezky, takže tam byla nějaká nabídka. Každý si mohl sáhnout do svědomí, jestli tu nabídku využije, nebo nevyužije. V řadě případů oni nevěděli, co za tou nabídkou stojí. Oni prostě

jenom férově prodali firmu, která nějakou dobu byla na trhu etablována, byla osvědčená a nikdo nepředpokládal, že tam ten podvod bude. A tohle je z pohledu státní správy a z pohledu těch, kteří hlídají příjmovou stránku státního rozpočtu velmi problematické – jak na straně legislativy, protože jakmile nastavujeme nějaká kritéria, tak tady jdou proti elementární logice trhu: chránit malé, protože pro nás ti malí bohužel jsou ti nejvíc rizikoví. My do nich investujeme velkou porci energie a je jich velmi málo, kteří se stanou nakonec nosičem podvodných aktivit, ale když už, tak jsou to velké částky. Jedna z posledních kauz byla skutečně miliarda korun, několik společností po sobě. Momentálně jsme to napočítali na 4,5. Stává se to. Je to opravdu ojedinělá situace, ale prostě my se z toho potom nějakým způsobem zodpovídáme. Takže já obecně čelím teď momentálně i v rámci jiných druhů spotřebních daní atakům všem možným, že chráním skutečně ty malé, protože prostě já jsem pro to, aby tady nějaká barevnost trhu existovala, aby mohly podnikat i malé subjekty a nebyly tady zásadní překážky na trhu, ale tahle daň je pro mě extrémně znervózňující, protože její nastavení z pozice státu není ideální. Takže tímto chci demonstrovat, že jak Ministerstvo financí, tak Ministerstvo průmyslu a obchodu velmi intenzivně diskutuje. Je to patrno i z toho, jak jsme tam prezentovali různá kritéria, která zvažujeme. Nelogičnost už je v samotné podstatě nastavení daně. Snažíme se maximálně v tom manévrovat tak, abychom dali prostor pro podnikání, ale zároveň neotevřeli prostor pro daňové úniky. A v rámci kapacit, které máme k dispozici jak na straně finanční správy, tak na straně celní správy, protože tam jsou opravdu obě dvě daně – jak spotřební, tak DPH, byť podvody na DPH jsou tady mnohem typičtější, tak abychom tady nějakým způsobem ochránili stát. Takže já vám všem strašně moc děkuji. Děkuji i panu předsedovi, že nám umožnil tuto debatu vést, byť je možná techničtější než které jiné, ale pro nás je to velmi zásadní, protože kauci považujeme v takovýchto situacích za legitimní nástroj státu pro určitou regulaci vstupu do nejrizikovějších odvětví, a pro nás je velmi zajímavé poslechnout si ty názory tak, abychom další legislativní proces a vývoj zákonů směřovali tam, abychom vybalancovali ty dva protisměrné zájmy, které z povahy věci se v těchto oblastech vyskytují, a naplnili jak očekávání vlády ČR, že nějakým způsobem zabezpečíme příjmovou stránku rozpočtu, tak na druhou stranu požadavek trhu, aby mohl existovat a měl právo na nějakou svoji svébytnost a překážky obchodování byly naprosto minimální, abychom se jako ČR nakonec rozvíjeli tak, jak všichni očekáváme a chceme. Senátor Miroslav Antl: Já vám také velmi děkuji za pomoc při organizaci, resp. za zásadní spoluorganizaci tohoto setkání, protože osobně, ač právník – nebo protože právník, ho považuji za velmi přínosné. Vím, že vy jste zvyklí spíše se setkávat ne na půdě, ale na schůzích či jiných akcích pořádaných hospodářským výborem, ať již dolní komory, či horní komory českého parlamentu. To

není akce polooficiální. Ona prošla ústavně-právním výborem, protože patří do problematiku ústavně-právního výboru. A pokud jde o to, že v druhém stupni, proč tedy Senát, tak já prosazuji šestým rokem už to, aby legislativní proces byl s námi konzultován hned na začátku, abychom nevypadali jako právní diverzanti nebo pyrotechnici, že ve chvíli, kdy k nám doputuje po roce po dvou možná po třech nějaký návrh na změnu zákona, že se do něj pustíme a vypořádáváme se s ním na poslední chvíli, protože Ústava nám dává 30denní lhůtu. Je to spíš proto, že se s námi nikdo o tom nikdy nechtěl bavit. V současné době je situace jiná. My i s Jeronýmem Tejcem konzultujeme připravované zákony, resp. zákony, které už jsou v dolní komoře českého parlamentu s tím, že aspoň v mém výboru, jak hrdě říkám, je rozdělena specializace tak, aby každý se už zajímal o novelizovaný právní předpis vlastně hned na začátku, to znamená, aby chodil na schůze ústavně právního výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a tam připomínkoval hned na začátku, protože skutečně úlohou Senátu je sice opravovat, ale ne za každou cenu, takže spíš legislativně technické úpravy a ty se dají říci předem. To je první část. Proto jste i v ústavněprávním výboru. Já doufám, že se vám tady líbilo. Pokud se jeho předseda mračil, nebylo to proto, že by vás neměl rád, ale je to proto, že je to preventivní odstup a hlavně dodržování všech parametrů, které jsem na začátku vyhlásil. Vy, co sem chodíte, tak víte, že se tak chovám i při vedení schůze. Pokud jde o závěr, z mého pohledu já jsem rád, že jste se tady zhostili návrhu legislativního. Já doufám také, že bude co nejrychlejší, ale že bude i důkladně diskutován, abychom se nemuseli scházet – rád vás uvidím – ale abychom se nemuseli scházet po nálezech Ústavního soudu, protože to je ta nejzazší cesta. Jinak pokud tady bylo nastíněno to, jestli odstupňování kaucí, či pouze pro nově nastupující distributory. Já upozorňuji na to, že z mého pohledu samozřejmě spíše odstupňování kauce, protože to je vlastně přístup z hlediska Ústavy pro všechny, kdežto pro nově nastupující distributory, tam si dovedu představit hned další útok, resp. podání k Ústavnímu soudu z toho důvodu, že zase je diferencující a že vynechává ty ostatní. Takže to bych se velmi přimlouval, pokud jde o účinnost, tak ta se dá vždycky stanovit, a my to tady umíme, že ji dovedeme i rychle opravit, že může být měsíc, aby tam byla legisvakanční lhůta nebo cokoliv dalšího. Takže to je moje osobní stanovisko k tomuto. Jinak jsme připraveni samozřejmě, i když bych tady nebyl, tak kdokoliv i z našeho výboru, místopředsedové nebo noví předsedové, s vámi diskutovat o tom, co je potřeba, aby půda legislativní byla co nejprospěšnější a hlavně, a v tom já jsem vždycky trestní právník, aby skutečně se potírala zločinnost jakéhokoliv druhu. Jsem rád, že jste přišli. Doufám, že vám to něco přineslo, rád vás uvidím a hlavně, ať se vám daří a hlavně ve zdraví. Těším se na shledanou. Doufám, že toto seznámení se s ústavně-právním výborem, resp. se Zeleným salónkem vám nepřipomenulo to, co ta doba tady říkala. Tady byla

převzala československou vládou dohoda, spíše příkaz, mnichovský diktát, který můžete vidět v kopii, protože Česká republika nikdy nepřevzala originál, na chodbě naproti dveřím. Přeji vám šťastný návrat domů a hodně úspěchů. Mějte se hezky. Na shledanou. Končím toto kolokvium. ***/ž

Krátce k trhu s distribucí PHM blok 1 23. září 2014 Ústavně-právní výbor Senátu Parlamentu České republiky

I. Kdo je distributor pohonných hmot

Distributor PHM

≠ Čerpací stanice není distributorem PHM (§ 2 písm. j) bod 1. zákona o pohonných hmotách)

3

II. Jak významná je spotřební daň

Složení ceny PHM (motorové nafty) počátek distribučního řetězce

Celková cena 34,30 Kč/litr 5

Struktura inkasa daní ČR 2013

Struktura inkasa spotřebních daní ČR 2013

2013 SR: 69,6 mld. Kč

2014 SR: 72,5 mld. Kč spotřební daň z minerálních olejů, příjem státního rozpočtu

III. Distributoři pohonných hmot

Cisterna s nádrží 40 tis. litrů • Spotřební daň => 415 tis. Kč • DPH => 238 tis. Kč • Ilustrativní cena / litr 34,30 Kč • Distributor PHM nemusí mít žádný majetek 10

Pro ilustraci: daňový podvod na DPH

• 200 tis. Kč – čistý zisk z jedné cisterny • Na čistý zisk 10 mil. Kč 50 zobchodovaných cisteren  při 2 cisternách postačí 25 dnů

• 40 mil. Kč – průměrný daňový únik na DPH 11

12 12

Nepoctivý distributor • 24 dnů – průměrná životnost • 55 dnů – správce daně dostane daňové přiznání (měsíční plátce)

• 155 dnů - správce daně dostane daňové přiznání (čtvrtletní plátce)

13

Znaky nepoctivého distributora • • • •

Sídlo na virtuální či hromadné adrese Bez majetku Jednatel tzv. bílý kůň Velmi krátká „životnost“ společnosti – v řádu dnů či týdnů

14

15

IV. Hlavní důvod pro zavedení kauce – omezení daňových úniků

litry PHM

Rizikoví a nerizikoví oprávnění příjemci na trhu s PHM (do 3. kvartálu 2012)

250 000 000

200 000 000

150 000 000

100 000 000

nerizikoví oprávnění příjemci rizikoví oprávnění příjemci 50 000 000

0

2011/1Q

2011/2Q

2011/3Q

2011/4Q

Období

2012/1Q

2012/2Q

2012/3Q

V. Jak kauce zafungovaly

litry PHM

Rizikoví a nerizikoví oprávnění příjemci na trhu s PHM (od 4. kvartálu 2013)

300000000

250000000

200000000

150000000

nerizikoví oprávnění příjemci rizikoví oprávnění příjemci

100000000

zavedení kaucí 50000000

zahájení rozsáhlých kontrolně exekučních činností Finanční správy 0

2012/4Q

2013/1Q

2013/2Q

2013/3Q

Období

2013/4Q

2014/1Q

2014/2Q

VI. Stav distributorů pohonných hmot po zavedení kauce

Srovnání počtu distributorů před a po novele zákona o PHM 2000

celkem: 1798 1800

aktivní: 169 1600 1400

neaktivní: 1623

1200 1000 800

600 400 200 0

Celkem do 3.11.2013

146

158

Registrovaní k 4.11.2013

Registrovaní k 5.9.2014

Počet distributorů Registrovaní Vyvíjeli aktivitu Nevyvíjeli aktivitu

146 169 1623

158

Srovnání počtu ČS a distributorů PHM. v ČR a sousedních zemích 14 678

14 000

12 000

10 000

8 000

6 756

6 000

4 000

3 728 2 515 1 562

2 000

0

158 24

Česká republika

13 193

Rakousko Počet ČS

734

718 30 24

21 74

Slovensko

Maďarsko

Počet distributorů PHM

Zdroj data: ČAPPO - NOIA (stav ČS PHM k 1. 1. 2013), CS ČR (distributoři PHM stav k 5. 9. 2014)

124 54

Polsko

Podíl ČS/distributor

20

Německo

Počet čerpacích stanic PHM na jednoho distributora PHM 734 700

600

500

400

300

193

200

74

100

0

2

24

54

24 Podíl ČS/distributor PHM

ČR (3.11.2013) *

ČR (5.9.2014)

AT

SK

HU

* Pozn. poslední den přechodného období po účinnosti novely zákona o PHM Zdroj data: ČAPPO - NOIA (stav ČS PHM k 1. 1. 2013 - AT až DE), CS ČR (stav distributorů PHM k 5. 9. 2014), MPO (ČS PHM v ČR)

PL

DE

VII. Jak kauce zafungovaly na trhu s pohonnými hmotami

Vývoj cen bezolovnatého benzínu a motorové nafty

VIII. Proč 20 mil. Kč

Proč byla zvolena kauce ve výši 20 mil. Kč • Výsledky analýz daňových úniků na trhu PHM – průměrný únik 40 mil. Kč

• Kauce stanovena ve výši poloviny průměrného daňového úniku - 20 mil. Kč

27

Děkujeme za Vaši pozornost (konec bloku 1)

Ministerstvo financí Ministerstvo průmyslu a obchodu Generální finanční ředitelství Generální ředitelství cel

Právní úprava kaucí a nález Ústavního soudu Pl. ÚS 44/13 blok 2

23. září 2014, Senát

Registrace distributorů pohonných hmot • zákon o pohonných hmotách (zákon č. 311/2006 Sb.) • s účinností od 1. října 2013 zásadní změna v koncepci registrace distributorů pohonných hmot (novela - zákon č. 234/2013 Sb.)

• podmínky registrace: a. bezdlužnost b. živnostenské oprávnění pro distribuci pohonných hmot  spolehlivost („daňová“ a trestní bezúhonnost)

c. nebyl distributorovi pohonných hmot vysloven zákaz činnosti d. není v likvidaci nebo v úpadku a e. poskytnutí kauce (20 mil. Kč) 2

Kauce distributorů pohonných hmot • lze poskytnout: – v hotovosti – bankovní zárukou

• použití kauce: – dojde-li ke zrušení nebo zániku registrace – použije se k uhrazení nedoplatku distributora pohonných hmot (evidovaného k 90. dni ode dne zrušení nebo zániku registrace distributora pohonných hmot u celního úřadu nebo jiného správce daně)

3

Nález Ústavního soudu Pl. ÚS 44/13 • ze dne 13. května 2014 • publikován ve Sbírce zákonů pod č. 130/2014 Sb. • návrh skupiny 18 senátorů – zrušit § 6i odst. 1 písm. a) a b), § 6i odst. 2 a § 6j – rozpor s čl. 26 odst. 1 a 2 Listiny – jednotná výše kauce může mít pro část podnikatelů likvidační účinek

• výrok: – § 6i odst. 1 písm. a) a b) a § 6i odst. 2 se ruší uplynutím 30. června 2015 (pro rozpor s čl. 26 Listiny)

• připojena odlišná stanoviska 3 soudců 4

§ 6i Kauce (1) Distributor pohonných hmot je povinen poskytnout kauci, a to a) složením částky ve výši 20 000 000 Kč na zvláštní účet celního úřadu s tím, že kauce v této výši musí být na tomto účtu po celou dobu registrace distributora pohonných hmot, nebo b) bankovní zárukou, kterou přijal celní úřad, k zajištění nedoplatků v celkové výši do 20 000 000 Kč, které jsou evidovány u orgánů Celní správy České republiky nebo u jiných správců daně k devadesátému dni ode dne zrušení nebo zániku registrace distributora pohonných hmot. (2) Bankovní záruka musí být poskytnuta na dobu určitou, která nesmí být kratší než 2 roky.

• § 6j upravující použití kauce zůstává nedotčen • zachována je i podmínka registrace v § 6g odst. 1 písm. e) – tj. poskytnutí kauce 5

Meritorní přezkum institutu kaucí • prvý krok testu proporcionality  Napadená ustanovení vycházejí z legitimní snahy zákonodárce „omezit vznik a zneužívání účelově založených společností, které hrají zásadní roli ve všech známých deliktech na trhu s pohonnými hmotami“

• druhý krok testu proporcionality  Ani navrhovatel sám nenapadá samotný institut kauce, která je i podle Ústavního soudu racionálním prostředkem k prosazení tohoto cíle

• třetí krok testu proporcionality  I proto, že napadená právní úprava může mít tzv. rdousící efekt na menší distributory pohonných hmot, spočívající již například v samotné obtížnosti opatřit si požadovanou částku kauce, shledal ji Ústavní soud vedle uvedených alternativ zjevně za nejméně šetrnou ve vztahu k právu garantovanému čl. 26 Listiny. 6

Možné varianty úpravy z nálezu ÚS • rozumné odstupňování kauce …zákonná úprava podmínek stanovení výše kauce, která by byla zákonodárcem rozumně odstupňována.

• kauce pouze pro nové distributory …kauce by byla stanovena pouze pro ty distributory, kteří na trh pohonných hmot vstupují, a to na časově omezenou dobu.

7

Děkuji za Vaši pozornost

Mgr. Karel Šimek

ředitel odboru Daňová legislativa Ministerstva financí

Představení možného vývoje institutu kaucí distributorů PHM blok 3 23. září 2014, Senát

Východiska • zachovat institut kauce • zachovat pozitiva tohoto institutu – funkce preventivní – funkce regulační – funkce uhrazovací

• rozumná diverzifikace kaucí

• přistoupit k novele zákona o pohonných hmotách – účinnost nejpozději 1. července 2015

2

Zvažované řešení • rozdělení výše kauce do dvou (či více) pásem – základní pásmo - 20 mil. Kč

• zavedení možnosti snížení kauce – snížené pásmo - 10 mil. Kč – nutno splnit časový test – nutno splnit další podmínky

• zvažované vyšší pásmo – 30 mil. Kč / 40 mil. Kč – kritérium - obrat z hlediska objemu litrů za měsíc (v řádu milionů litrů)

3

Zvažované podmínky pro snížení kauce 1. Časový test

– nutnost být určitou dobu registrován (např. 3/5 let) - otázka zpětného účinku (před 1. říjen 2013)

2. Stabilita/aktivita na trhu

– v každém roce dosáhnout obrat (v litrech PHM) v určité výši

3. Pravidelné sdělování údajů  analýza rizik – ekonomická stabilita aj.

4. Změna vlastnické struktury

- nedošlo k potenciálně rizikové změně ve vlastnické struktuře

5. Poskytnutí kauce výlučně ve formě bankovní záruky

6. Zveřejnění dosažení této výhody 4

Děkuji za Vaši pozornost (konec bloku 3)

Mgr. Karel Šimek

ředitel odboru Daňová legislativa Ministerstva financí