BOHEMIA CENTRALIS 22

BOHEMIA CENTRALIS 22

1

2

BOHEMIA CENTRALIS 22

ČESKÝ ÚSTAV OCHRANY PŘÍRODY STŘEDISKO STŘEDNÍ ČECHY PRAHA 1993

Toto číslo věnujeme památce českého botanika doc. Vladimíra Skalického

3

Redakční rada

Marie Pivničková (výkonný redaktor) Petr Čepek Jan Jeník Vojen Ložek Petr Moucha Pavel Pecina Eduard Průša Milan Rivola Vladimír Skalický František Skřivánek Josef Tlapák

© Český ústav ochrany přírody, středisko Střední Čechy, 1993 4

OBSAH - INHALT - CONTENTS SOUČEK Z., KOLMAN P., ZAVADIL V.

7

Rozšíření žab ve středních Čechách III - vodní skokani (Rana esculenta synklepton) Die Verbreitung der Anuren in Mittelböhmen III - Wasserfrösche (Rana esculenta Synklepton) VÁVRA J.

35

Nové nálezy drobných motýlů (Microlepidoptera) v CHKO Český kras New findings of small butterflies (Microlepidoptera) in Bohemian Karst Protected Landscape Area SKUHRAVÁ M., SKUHRAVÝ V.

51

Bejlomorky Českého krasu (Cecidomyiidae, Diptera) Die Gallmücken des Böhmischen Karstes (Cecidomyiidae, Diptera) JANSOVÁ A.

83

Zoologický průzkum navrženého chráněného území Na Vanovicích Zoological research of a proposed protected area Na Vanovicích ČIHAŘ M.

93

Ohrožení populace skokana štíhlého (Rana dalmatina BONAPARTE, 1839) v přírodní rezervaci Klánovický les Esposure of Agile frogs (Rana dalmatina BONAPARTE, 1839) population in nature reserve Klánovický les ZIEGLER V.

101

Čeleď Sctaeonellidae Pčelincev, 1954 (Opistobranchia, Tectibranchia) v sedimentech cenomanu České křídové pánve The family Actaeonellidae Pčelincev, 1954 (Opistobranchia, Tectibran-chia) of the Cenomanian in the Bohemian Cretaceous Sea Basin

5

LOŽEK V., HORÁČEK I.

111

Biostratigrafický výzkum jeskyně Za Křížem u Sv. Jana pod Skalou Biostratigraphische Untersuchung der Höhle Za Křížem bei Sv. Jan pod Skalou MATOUŠEK V.

127

Vývoj vztahu člověka ke krajině Českého krasu od neolitu do raného středověku (předběžný nástin) A Human Raltion to Bohemian Karst Landscape from Neolithic to Early Midle Ages ( A Preliminary Quitline) HLAVÁČEK R.

149

Příspěvek k poznání flóry a vegetace PR Vymyšlenská pěšina Flora and Vegetation of the Vymyšlenská pěšina nature reserve PEŠOUT P.

177

Orchis morio L. na Podblanicku Orchis morio L. in Podblanicko

PŘÍHODA A.

181

Zasychání letorostů babyky Vertrockenen der jüngsten Triebe des Feldahorns BENEŠOVÁ L„, PIVNIČKOVÁ M., PIVNIČKA K., RŮŽIČKOVÁ J., TONIKA J.

185

Předběžná ekologická studie malých vodních toků v CHKO Český kras a Křivoklátsko Preliminary ecological study of small streams in protected areas Český kras and Křivoklátsko

6

Bohemia centralis 22: 7 - 34, 1993

ROZŠÍŘENÍ ŽAB VE STŘEDNÍCH ČECHÁCH III - VODNÍ SKOKANI (Rana esculenta synklepton)

Die Verbreitung der Anuren in Mittelböhmen III – Wasserfrösche (Rana esculenta - Synklepton)

Zdeněk SOUČEK, Pavel KOLMAN, Vít ZAVADIL

Key words: Amphibia, Anura, Ranidae, Rana ridibunda, Rana lessonse, Rana kl. esculenta, waterfrog population types, distribution, ecology, Czechoslovakia, Middle Bohemia.

Předkládaná práce podává přehled rozšíření taxonů skupiny vodních skokanů (Rana esculenta synklepton) na území bývalého Středočeského kraje se zřetelem na typy populací těchto živočichů na některých lokalitách. Práce vychází z terénního sledování autorů v letech 1987 - 1991 a částečně i z údajů terénních spolupracovníků. Údaje od spolupracovníků však nakonec nebyly z velké části použity, jelikož vzhledem ke složité taxonomii v nich mohli být živočichové mnohdy nesprávně určeni. Při formulaci závěrů vycházíme z moderních poznatků o taxonomii, rozmnožování a rozšíření skokanů Rana esculenta synklepton, v poslední době u nás publikovaných. Jelikož se jedná o práci faunistickou, sledující výskyt a rozšíření živočichů, problém rozmnožování a udržování některých taxonů, jakož i všechny problémy genetické zde shrnujeme pouze stručně s odkazem na příslušnou literaturu (ROTH 1987, 1989; GÜNTER a ROTH 1987).

7

Problematika hybridogeneze vodních skokanů Při reprodukci středoevropských vodních skokanů se vyvinuly hybridogenní systémy, které způsobují, že vznikající hybridogenní hybridi jsou schopni existence v populacích za přítomnosti pouze jednoho rodičovského druhu nebo dokonce i bez něho samostatně. Navíc se v populacích vyskytují i triploidní jedinci. Pro takového hybridogenní hybridy, jejichž populace jsou schopny se udržovat v čase bez přítomnosti rodičovských druhů, byl zaveden název „klepton". Mluvíme tedy o Rana klepton esculenta. Komplex kleptonu a všech druhů, které se podílely na jeho vzniku, se nazývá synklepton. Určujeme-li jedince Rana kl. esculenta, musíme mít na zřeteli také to, v jakém typu populace tito jedinci žijí, neboť v různých typech populací působí různé hybridogenní mechanismy. Navíc triploidní jedinci Rana kl. esculenta mohou svými fenotypovými znaky napodobovat některý ze dvou rodičovských druhů. Jak naznačují uvedené údaje, taxon Rana kl. esculenta nelze při zjišťování jeho výskytu sledovat samostatně, nýbrž je třeba brát v úvahu celou populaci, v níž žije. Uvedená fakta též ztěžují a v některých případech téměř znemožňují determinaci R. kl. esculenta přímo v terénu za použití tradičních morfometrických metod. Tyto skutečnosti také ovlivnily metodiku naší práce. Metodika Práce navazuje na faunistické zpracování obojživelníků v předchozích číslech tohoto sborníku, proto vynecháváme kapitoly o charakteristice sledovaného území (viz ZAVADIL et al. 1988). Údaje o nálezech jednotlivých taxonů řadíme v práci podle okresů (abecedně), v okresech čtverce podle číselného síťového mapování organismů v České a Slovenské republice (BUCHAR, 1982) a ve čtvercích jsou abecedně uvedeny obce a lokality. V práci uvádíme pouze údaje o výskytu, které jsme sami získali sledováním v terénu na lokalitách. Zpočátku byly shromažďovány též údaje od jiných pozorovatelů, ovšem postupně s vývojem vědeckých názorů na určování jedinců Rana kl. esculenta jsme byli nuceni tyto údaje osobně ověřit a živočichy určit podle stanovené metodiky nebo je v práci uvádět pouze jako Rana esculenta synklepton. Vzhledem k používané metodice přebíráme i starší publikované údaje pouze pro mapy předpokládaného rozšíření taxonů. Taxonomicky spolehlivé údaje přebíráme jen z práce Kotlíka (KOTLÍK 1990), která vznikla v souladu s námi používanou metodikou. Naopak jsme byli nuceni nebrat v úvahu práci KERNEROVÉ a MAREČKOVÉ (1988), protože při hodnocení dokladového materiálu (poskytl dr. Roth) jsme mnohdy dospěli k naprosto odlišným výsledkům a přesné laboratorní metody, v této práci používané, jsou neopakovatelné. Od jiných pozorovatelů jsme do práce převzali pouze údaje o jednotlivých lokalitách z hlášení DITTRICHA, KOTLÍKA a ŠAPOVALIVA, o jejichž spolehlivé determinaci jsme se v letech 1987- 1991 přesvědčili na společných exkurzích v terénu. Při určování jedinců jsme hodnotili tyto jejich fenotypové znaky: morfometrické hodnoty, zbarvení dorzální i ventrální strany těla, přítomnost žlutého zbarvení na bocích a stehnech, barvu zvukových měchýřků samců, tvar a velikost vnitřního metatarzálního hrbolu na zadní končetině. U naprosté většiny pozorovaných exemplářů byla vyhodnocena i velikost erytrocytů; někdy byly hodnoceny i hlasové projevy z akustických záznamů. Celkem bylo proměřeno cca 400 exemplářů ze sledovaného území. 8

Při měření žab byly měřeny tyto hodnoty: L - longitudo corporis - délka těla F - femur - délka stehna T - tibia - délka bérce Cint. - calus internus - délka vnitřního patního hrbolu na zadní končetině Dp - digitus primus - délka prvního prstu zadní končetiny. Hodnoty byly měřeny posuvným měřítkem s přesností na desetinu mm. Kromě délky těla byly hodnoty měřeny na obou stranách těla a vyhodnocován byl jejich aritmetický průměr. Pro určování byly vypočítány indexy Dp/Cint, T/Cint, L/T. Záznamy o naměřených hodnotách u jednotlivých exemplářů jsou v archívu prvního autora. Abychom zjistili stupeň ploidie měřených živočichů, pořizovali jsme krevní nátěry. Žábě byla odstřižena špička některého prstu přední končetiny, na čisté podložní sklo se provedl krevní nátěr v co nejtenčí vrstvě a nechal se zaschnout. Poté byl přefixován přelitím metanolem nebo etanolem a sklo bylo ponecháno na vzduchu. Měření erytrocytů bylo prováděno na fotografiích preparátů z mikroskopu, které byly exponovány v takovém měřítku, aby rozměry erytrocytů mohly být odečítány přímo v µm. Pro každou žábu byla změřena delší osa každého z dvaceti náhodně vybraných nedeformovaných erytrocytů. Uvažována byla střední hodnota z těchto dvaceti měření. V případě, že tato střední hodnota ležela na hranici mezi diploidií a triploidií, bylo měřeno více erytrocytů, aby se snížil rozptyl jednotlivých hodnot. Za diploidní byly považovány žáby, jejichž střední hodnota délek erytrocytů byla menší než 27 µm, za triploidní nad 28 µm. Měření délky erytrocytů na námi pořízených krevních nátěrech prováděl dr. P. Roth, CSc, později též P. Kotlík, student PřF UK v Praze. Součástí práce jsou bodové mapy rozšíření jednotlivých taxonů, ve kterých jsou zaneseny pouze údaje ověřené podle stanovené metodiky. V těchto mapách je zároveň vyznačeno předpokládané rozšíření taxonů ve středních Cechách, které jsme vyhodnotili na základě vlastních nálezů s přihlédnutím k publikovaným údajům a v nemenší míře na základě znalostí přírodních poměrů sledovaného území (t.j. lesnatosti, nadmořské výšky, geomorfologických, klimatických hydrologických aj. poměrů). K vyznačení překrývání území výskytu jednotlivých taxonů přikládáme ještě mapu předpokládaného rozšíření, na které jsou vyznačeny všechny tři taxony. Práce obsahuje rovněž mapy síťového rozšíření Rana ridibunda a Rana lessonae. Rozšíření Rana kl. esculenta je do síťové mapy zaneseno vždy s jedním z těchto druhů.

Poděkování Naše práce by nemohla být úspěšně dokončena bez pomoci spolupracovníků, kterým chceme touto cestou poděkovat. Především RNDr. Petru Rothovi, CSc. za cenné metodické a odborné rady a vyhodnocování krevních nátěrů. Dále Petru Kotlíkovi za vyhodnocování krevních nátěrů a poskytnuté faunistické údaje, Petru Šapovalivovi za technickou pomoc při zpracování materiálu a pomoc při terénní práci a Miroslavu Dittrichovi za poskytnuté faunistické údaje.

9

Seznam zkratek DT KL KT SO ŠAP ZA

- DITTRICH Miroslav, Praha - KOLMAN Pavel, Praha - KOTLÍK Petr, Slaný - SOUČEK Zdeněk, Poděbrady - ŠAPOVALIV Petr, Unhošť - ZAVADIL Vít, Škvorec

Skokan skřehotavý - Rana ridibunda Pallas, 1771 Skokan skřehotavý obývá ve středních Čechách většinou území s nižší nadmořskou výškou a s mírnějším klimatem. Nejníže byl nalezen u Horních Počápel (155 m n.m.), což je zároveň nejnižší bod sledované oblasti. Někde však vystupuje do nadmořské výšky nad 400 m, konkrétně na lokalitách Mlýnský rybník (RA. 5847) - 450 m n.m., Velký ryb. u Jesenice (RA, 5946) - 460 m, Čočkův ryb. u obce Smrk (RA 5947) - 495 m, což je jedno z nejvýše položených míst výskytu tohoto druhu v České a Slovenské republice. Vůbec nejvýše položená lokalita byla zjištěna na východním úpatí Doupovských hor u Nové Vsi Ovčína v 515 m n.m. (ZAVADIL a ŠAPOVALIV 1990 a), a nalézá se pouhých 23 km od Čočkova rybníka. Nejhustší výskyt druhu je soustředěn do Polabské nížiny. Podél Labe je to jediný druh vodních skokanů. Doložený a předpokládaný výskyt ukazují mapky. Na Jesenicku (okres Rakovník), které je z hlediska výskytu vodních skokanů velmi zajímavou oblastí, se Rana ridibunda vyskytuje na některých lokalitách samostatně (např. Chotěšov - RA, 5846) nebo vytváří smíšené populace s R. kl. esculenta. Dokonce jsme ho nalezli na společné lokalitě s R. lessonae, kde jsme nezjistili R. kl. esculenta (Jesenice - Mlýnský ryb., RA, 5847). HRABĚ et al. (1973) uvádějí, že druh zimuje na dně vodních nádrží v bahně. Tento poznatek můžeme potvrdit vlastním pozorováním při výlovech rybníků, kdy žáby byly vyhrabávány z bahna. Toto zjištění však nelze zobecňovat, sami jsme vícekrát pozorovali jarní tah žab k vodě (podobně jako u taxonu Rana kl. esculenta). Přestože druh Rana ridibunda je všeobecně pokládán za teplomilný, považujeme ho za velmi otužilou žábu. Svědčí o tom tato pozorování: Horoušany - pískova (PH, 5854) - 21.2.1990, 5 juv.ex.,lgt.ZA; Veltrusy (ME, 5752) - 23. a 25.2.1990, 15 adult.ex., lgt. KL, ZA; Sojovice (MB, 5754) - 24.2.1990, 1 adult. + 15 juv.ex., lgt. ZA; Stará Boleslav (PH, 5754) - 4.3.1989, 10 ad.ex.,lgt. ZA; Lysá nad Labem (NB, 5754) - 5.3.1989,3 ad.ex., lgt. ZA; Císařská Kuchyně (PH, 5854) - 14.3.1984, 1 ad.ex., lgt. ZA; Lžovice (KO, 5958) - 12.3.1977 a 16.3.1975, lgt. DT. Mimořádné je zřejmě pozorování naplno skřehotajícího samce na lokalitě Jiřice (ME, 5753), 11.3.1990,lgt. ZA. Ve druhé polovině března se již s tímto druhem běžně setkáváme nejen v Polabí, ale i v Posázaví, u Berounky, na Kutnohorsku, v Povltaví i jinde. Únorové údaje pocházejí z roku 1990, kdy bylo extrémně teplé předjaří. Přesto jsme však ostatní druhy obojživelníků v tomto období nenacházeli nebo pouze

10

ojedinělé exempláře druhů Rana dalmatina, R. temporaria a Triturus vulgaris. Z pozdních podzimních pozorování uvádíme: Borek - Okrouhlík (ME, 5753), 12.10.1988, 3 ad.ex., lgt. ZA; Mratín (PH,5853), 13.10.1988, 6 ad.ex., ltg.ZA; Zlosyň (ME, 5752), 13.,18. a 23.10.1988, desítky adult.ex., lgt. ZA, KL; tamtéž 22.10.1989, 1 ad. samice, lgt. KL; a tamtéž dokonce 2.11.1990, 17 ad. ex. + aktivní pulci bez končetin, lgt. KL. Hlas samců slýcháme zhruba od poloviny dubna s maximem v květnu až červenci až do konce září. Za teplých dnů je možné druh zaslechnout i počátkem října. S hlasovou aktivitou souvisí i doba rozmnožování. V Polabí jsme snůšky nejčastěji nacházeli ve druhé polovině května a počátkem června. Většinou byly přichycené k vodním rostlinám či jiným předmětům ve vodě v hloubce 5 - 5 0 cm. Zpočátku jsou u dna, později vyplouvají ke hladině. Hromadné amplexy jsme u tohoto druhu nikdy nepozorovali. Často jsme však nalézali smíšené amplexy s Rana temporaria a zejména s Bufo bufo. Na charakter rozmnožovací nádrže není druh příliš náročný, i když dává přednost větším a hlubším vodním plochám. Běžný je v slepých ramenech řek, v tůních. Často se ale rozmnožuje i v betonových koupalištích, požárních nádržích, betonových jímkách, v pískovnách, hlinících a kamenolomech, méně často i v údolních přehradách. Snůšky a pulce jsme ale pozorovali i v periodických vodách a v kalužích na blátivých cestách. Během roku jsme druh nalezli i v řekách (Vltava, Labe, Berounka, Cidlina, Sázava), kde má ovšem vlivem regulace říčních koryt omezené možnosti rozmnožování. V literatuře uváděný fakt, že druh žije po celý rok u vody (např. HRABĚ et al. 1973), považujeme za nutné doplnit o zjištění, že velice často migruje. Jedná se zejména o juvenilní exempláře po metamorfóze, ale i adultní jedinci projevují silnou tendenci k osidlování nově vzniklých vodních ploch. Paradoxem je, že v posledních letech druh vykazuje drastický úbytek, přestože je podle našeho názoru značně tolerantní ke znečištění vody. Příčiny úbytku jsou zřejmě komplexní a hůře definovatelné, než u ostatních druhů obojživelníků. Sosiekologický index (dle TRPÁKA - 1988) - 23 bodů považujeme ve srovnání se vzácnějšími druhy obojživelníků za poněkud nadhodnocený, což ovšem neznamená, že si tento druh nezaslouží plnou pozornost ochrany přírody.

Okres Benešov 6253: Soběšovice, 30.3.1990, ZA. 6355: Vlašim - Jinošov, 9.4.1989, SO.

11

Mapa č.1 - doložený výskyt skokana skřehotavého /Rana ridibunda/ ● ; předpokládaný výskyt //////.

12

Okres Beroun 5949: Nižbor - tůně u Berounky záp. od obce, 16.4.1987, ŠAP, 9.6.1988, KL a ŠAP, 27.3.1989, ŠAP 5950: Nižbor - Berounka vých. od obce, 11.6.1988, KL a ŠAP. 6049: Nižbor - háj. Lísa, 8.5.1988, ŠAP. Okres Kladno 5749: Hřešice - Babinecký rybn., více pozorování 22.8.1987 až 27.6.1989, KL, ZA, KT a ŠAP, KOTLÍK (1990); Malíkovice, 1991, KT. 5750: Bakov - Štěpárna, 22.8.1987, ZA a ŠAP; Hobšovice - Hobšovický rybn., 1990, KT; Přelíc, 1989, KT; Slaný - Nový rybn., 1991, KT; Studeněves, 26.8.1989; SO a KT, 26.8.1991, KT. 5751: Chržín - Budihostický rybn., 7.4.1991, KL. 5850: Kamenné Žehrovice - Turyňský rybn., 28.7.1991, KT. 5950: Unhošť - Markův mlýn, 1.6.1988, ŠAP. Okres Kolín 5954: Hradešín - rybn. Kbelka, 1983, DT, 1980 - 85, ZA, 1988 - 91 negativní nálezy, ZA; Tlustovousy - lom, 5.4.1985; - tůňky v hájku v polích, 24.4.1984 a 25.9.1985, vše ZA. 5955: Český Brod - Zahrady, 9.5.1986, ROTH; Kouřim, 13.9.1986; - koupaliště, 8.4.1988; Molitorov, 7.4.1988 a 6.7.1989; Štolmíř, 6.6.1988 a 3.6.1991; Vrbčany -lom Velká Stráž, 28.4.1987, vše ZA. 5956: Plaňany, 28. 4.1987, ZA. 5957: Bělušice; Býchory, 1974 - 87; Kolín - skládka s.p. Keramo, 1978 - 81; Konáro-vice Jelen; - Labuť, 1974 - 87, vše DT; Starý Kolín, 7.9.1988, KL a ZA; Tři Dvory; Veletov, 1974 - 87; Volárna, 1980, vše DT. 5958: Božec - NCHÚ Božecký písečník, 1974 - 87; Krakovany - koupaliště, 1976 -87, oboje DT; Lipec, 1974 - 87, 9.6.1987, SO; Lžovice, 16.3.1975 a 12.3.1977; - rybn. Mravínek, 1974 - 87; Rasochy, 1976 - 87; Týnec n./Lab., 1974 - 87; Uhlířská Lhota směrem k Hlavečníku, 1976 - 87, vše DT. 6055: Molitorov - cihelna, 27.5.1987, ZA a ŠAP. Okres Kutná Hora 5958: Habrkovice - rybn. v obci; Kateřina - Na Špandě, oboje 7. 9.1988, KL a ZA. 6058: Jakub; Kačina - Nový rybn., 13.5.1989; Ovčáry - Ovčárecký rybn., 13.5.1989 a 23. 3.1990; Rohozec, 7.9.1988; Žehušice - pískovna, 7.9.1988 a 12.5.1989, vše KL a ZA; Žehušická obora, 15.5.1990, ZA. 6157: Štipoklasy - Hatě, 6.9.1987, ZA a ŠAP. 6158: Kozohlody - pískovna, 6.9.1987, ZA a ŠAP, 10.9.1988, KL a ZA; Tupadly -rybn. Množil a sousední rybn., 10. a 11.9.1988, KL, ZA a ŠAP, 27.7.1989, SO. 13

Okres Mělník 5552: Horní Počáply, 3. a 31.7.1988, ZA; Liběchov; - Boží Voda, oboje 1986, ROTH; Želízy - háj. U Beránků, 8.5.1989, ZA. 5651: Ledčice - rybn. v obci a rybn. sev. od obce, 26.9.1988, ZA. 5652: Brozánky - strouha v obci, 24.5.1988, ZA; - pískovna Baraba, 19.6.1988, KL a ŠAP, 16. a 17.3.1990, KL a ZA; Dědibaby; Dušníky n./Vlt., oboje 20.9.1988, ZA; Chramostek - tůň u obce, 19.6.1988, KL a ŠAP, 16.3.1990, ZA; Kly - tůňka u Labe; -Kelštice, oboje 9.5.1989, KL; Kozárovice, 20.9.1988, ZA; Lužec n./Vlt. - tůň u hřiště a umělé nádrže na břehu Vltavy, 30.3.1990, KL; - sv. Salvátor, více pozorování, 24.5.1988 až 3.6.1990, KL, ZA a ŠAP, dnes zaniklá lokalita; Mělník - tůň Hadík, více pozorování, 9.5.1989 až 7.7.1991, KL; Vehlovice, 1985 - 88, ZA; Vrbno - tůně u obce, 19.6.1988, KL a ŠAP; Mrkvice, 30.3.1990, KL; Zálezlice - Zátvor, 20.9.1988 a 21.4.1989, ZA; Želčín - tůně u obce, 19.6.1988, KL a ŠAP, 16. 4.1989, ZA, 30.3.1990, KL. 5653: Mělnická Vrutice - NPR Polabská černava, 26.9.1987, KL a ŠAP, v pozdějších letech negativní nálezy, KL. 5751: Dušníky n./Vlt., 26.9.1988, ZA; Staré Ouholice - tůně na břehu Vltavy, 13. a 27.7.1990, KL; Zeměchy - tůň u Knovízského potoka, 13.6.1988, ŠAP. 5752: Dušníky n./Vlt. - V zahradách, 20.9.1988, ZA; Chvatěruby - tůň u Vltavy, 19.9.1988, ZA; Obříství, 8.9.1989, KL; Veltrusy - jímky popílkovodu, 23. a 25.2.1990, KL a ZA, 24.8.1990, KL; Vojkovice - pískovna, 1987 až 20.9.1988, ZA; Všestudy -tůně u Vltavy, 26.9.1988, ZA; Zlosyň - jímky popílkovodu a okolní kaluže, více pozorování, 3.6.1988 až 20.9.1991, KL a ZA. 5753: Borek, 25.5.1988, ZA; - Okrouhlík, 25.5.1988 až 24.3.1990, KL a ZA; - severní okraj Proboštského rybn., 20.5. a 8.6.1989; ZA; Červená Píska - pískovna, 25.9.1987 až 8.6.1989; KL, ZA a ŠAP; Dřísy, 27.6.1988; Chrást - NCHÚ Mokřiny u Chrástu, 7.5.1989; Jiřice - tůně, 11.3.1989 až 11.3.1990; Kelské Větrušice, 19.5.1989; Koněto-py pískovna, 29.6.1988; Kozly, 3.7.1988 a 19.5.1989; - Pod ploty, více pozorování, 6.4. až 19.5.1989; Křenek, 8.6.1989; - Křenecká tůň, 9.4.1988; - slať, 3.4.1991; Martinov - lom a rybn., 5.5.1989; Mlékojedy, 19.5. a 8.6.1989; Nedomice - návesní rybn., 27.6.1988; Neratovice - Lobkovice, 31.3. a 19.5.1989, vše ZA; - sv. Vojtěch, 19.7.1991, KL; Ovčáry, 15.4.1988 až 24.3.1990, KL a ZA; Přívory - Košátecký potok, 29.6.1988, ZA; Tišice - pískovna u Veterinárního asanačního ústavu, 26.9.1987, KL a ŠAP, 29.6.1988, ZA; Tuhaň, 3.6.1988, KL, 19.5.1989, ZA; Všetaty - „rašeliniště", 30.3.1991, ZA; Záryby, 26.6.1988, ZA. Okres Mladá Boleslav 5655: Dražice - Dražická tůň, 7.6.1989, ZA. 5656: Ledce, 15.4.1989, SO; Žerčice - rybn. Neřád, 15.4.1989, SO.

14

5754: Skorkov, 5.8.1987, ZA; Sojovice - pískovna, více pozorování, květen 1986 až 24. 2.1990, SO a ZA; Sudovo Hlavno - návesní rybn., 29.6.1988, ZA. 5755: Mladá - Mordové rokle, srpen 1991, ZA; polesí Mladá - Ruská cesta, 4.6.1989, ZA. Okres Nymburk 5657: Hasina - malý rybn. pod Hasinským rybn., 23.4.1989, SO; - Pilský rybn., 24.8.1986 a 11.8.1989, SO. 5754: Lysá n./Lab. - NPR Hrabanovská černava, 19.5.1989 až 4.6.1989, SO a ZA. 5755: Lysá n./Lab. - NPR Hrabanovská černava, 6.6.1988; Benátecká Vrutice - Josefov, 30.5. a 4.6.1989 a 2.4.1990; Vápensko, 30.5.1989; Zbožíčko, 30.5.1989, vše ZA. 5756: Loučen - Nový rybn., 9.8.1990, SO; Studce - rybn. pod lesem Čtvrtě, 16.6.1987, SO. 5757: Rožďalovice - horní Holský rybn., 11.8.1989,SO. 5854: Byšičky - tůně Homolka a Řehákova tůň, 20.5.1989; - tůň Kozí chlup, 9.5.1989; Černíky - návesní rybn., 6.6.1988, vše ZA. 5855: Hradištko - pískovna, 26.5.1979 až 1986, SO, 4.5.1990, ZA; Kounice, 1.4. a 3.6.1991, ZA; Milčice - rybn. a jezírka, 30.4. až 23.9.1987, SO, ZA a ŠAP; Poříčany pískovna, 16.4.1984 až 11.4.1985, v r. 1986 lokalita zničena; Šnepov - pískovna, 1982, v r. 1984 lokalita zničena, vše ZA. 5856: Hořátev, 5.5.1986; Kostelní Lhota, 30.4.1987: Křečkov - rybn. v bažantnici, 7.5.1986, vše SO; Písková Lhota - Brodek, 19.8.1987, ZA a ŠAP; Sokoleč - rybn. uvnitř železničního okruhu, 24.4.1989, SO. 5857: Dobšice; Opolany, oboje 27.5.1987, SO, ZA a ŠAP; Sány - pískovna na Bad-rech, 1984, SO, 27.5.1987, SO, ZA a ŠAP; Žehuň - Žehuňský rybn., 24.5.1987, SO. Okres Praha - východ 5752: Máslovice - Na dole, 2.10.1988; Odolena Voda - Malý háj, 24.5.1988, vše ZA. 5754: Stará Boleslav, 4. a 16.3. a 30.6.1989, ZA. 5852: Klíčany - Beckov, 24.5.1988, ZA. 5853: Měšice, 23.9.1988; Mratín, 13.10.1988; - návesní rybn., 23.9.1988; Zeleneč návesní rybn., 27.6.1988, vše ZA. 5854: Císařská Kuchyně, 1982 - 86; Čelákovice, 1985; Horoušany - pískovna,1980 až 7.8.1990; Horoušánky, 19.9.1987; Káraný, 6.4.1985; - tůň Grado, 20. 5.1989, vše ZA; Mochov - pískovna, 19.5. 1987, 4.4.1991, SO a ZA; Nehvízdky - cihelna, 20.5.1989; Sedlčánky - tůň Hrad, 9. 5.1989; - tůně na pravém břehu Labe, 20.5.1989; - Malá Arazimova tůň, 4.4.1991; Toušeň, 20.5. a 7.6.1989, vše ZA. 5954: Květnice, 3. a 4.7.1989, ZA. Okres Praha - západ 5852: Roztoky - Žalov; Únětice - rybn. nad obcí, oboje 13.5.1990, KL.

15

5951: Chýně - rybn. Bašta, 14.9.1987; Krahulov - Krahulovská rokle, 17.4.1988, oboje ŠAP. Okres Příbram 6251: Svaté Pole - Pařezitý rybn., 12.4.1991, KL a ZA. Okres Rakovník 5748: Kalivody - rybn. Žabach, 1990, KT. 5749: Kalivody - rybn. Poboř, 25.6.1989, KOTLÍK (1990); Přerubenice, 11.9.1987, ZA; SrbeČ - Dubový rybn.; - Spálený rybn., oboje 1990, KT. 5846: Chotěšov - rybn. severových. od obce, 20.7.1990. KL a ZA. 5847: Hořovický - rybn. severových. od obce, 20.7.1990, KL a ZA; Jesenice - Mlýnský rybn., 3. a 4.8.1990, KL, SO a ZA. 5849: Lodenice - Lodenický rybn., 4.6.1988, ŠAP, 28.7.1989, KOTLÍK (1990); Mšec Červený rybn., 4.6.1988, ŠAP, 31.7.1988, KT a SAP, 26.7.1989, KOTLÍK (1990); -rybn. Jopát, 4.6.1988, ŠAP, 26.7.1989, KOTLÍK (1990); - Mlýnský rybn., 4.6.1988, ŠAP, 26.7.1989, KOTLÍK (1990); Pilský rybn., 4.6.1988, ŠAP, 26.7.1989, KOTLÍK (1990); Mšecké Žehrovice - Malý Dvorský rybn.; - Markův rybn.; - Dolní Soudní rybn;- Střední Soudní rybn., vše 4.6.1988, ŠAP, 5.8.1991, KT; Nové Strašecí - rybn. jižně od obce, 3.9.1989, KOTLÍK (1990), 4.8.1990, SO; Ruda - rybn. Horní Kracle, 25.8.1989, SO; Řevničov - Ráčský rybn., 27.8.1989, KOTLÍK (1990), 27.8.1991, KT; Třtice - požární nádrž, 1991, KT; - rybn. Bucek, 2.9.1989, KOTLÍK (1990); - rybn. Punčocha, 4.6.1988, ŠAP, 28.7.1989, KOTLÍK (1990). 5946: Jesenice - Velký rybn., 4.8.1990, KL, SO a ZA. 5947: Smrk - Čočkův rybn., 3.9.1988, KL a ZA, 4.8.1990, KL, SO a ZA. 5948: Nezabudice - Berounka, 25.3. až 30.6.1989, ŠAP. 5949: Branov; Nezabudice - PR Nezabudické skály; Roztoky; - Višňová, vždy břeh Berounky, vše 1989, ŠAP. 6048: Hřebečníky - Šlovice, 21.4.1989; Skryje - luh, 25.3.1989; Týřovice - Berounka, 25.3.1989, vše ŠAP.

16

Skokan krátkonohý - Rana lessonae Camerano, 1882 Tento druh se ve sledované oblasti vyskytuje v místech s nadmořskou výškou od 400 metrů výše. Výjimku tvoří rybník Gábovec u Vlkova nad lesy (NB, 5758) v nadm. výšce 250 m. Absence druhu v nižších polohách středních Čech kontrastuje se zjištěním LÁCE (1968), který jej uvádí ze Západoslovenské a Východoslovenské nížiny z nadmořských výšek 100 - 200 metrů. Nejvýše položenou lokalitou ve sledované oblasti je Přední Záběhlá, ryb. U Poura ve VÚ Brdy (PB, 6348) - 670 m n.m. Podle našich pozorování zasahuje druh do středních Čech z okolních oblastí pouze okrajově. Ze západních Čech na Jesenicko a zejména do Brd, z jižních Čech zejména na Příbramsko a Benešovsko, z východních Čech na Kutnohorsko. Návaznost výskytu u Vlkova nad Lesy v okrese Nymburk na Chlumecko ve východních Cechách lze předpokládat. Na většině území výskytu R. lessonae se vyskytuje rovněž R. kl. esculenta a oba taxony vytvářejí často smíšené populace. Přesto existují lokality, na nichž jsme zjistili pouze skokana krátkonohého. Domníváme se tedy, že se jedná o čisté populace tohoto druhu. Jsou to např. tyto lokality: Leletice-Raputovský (Leletický) rybník (PB, 6449), Vacíkov-tůň u mysl. Chytava (PB, 6449), Vratkov (PB, 6452), Tisý ryb. ve VÚ Brdy (PB, 6248), Zaječovryb. Heřman (BE, 6249), Podbořánky - Horní ryb. (RA, 5946). Záznam o nejčasnějším pozorování druhu je ze Struhařova (BN, 6254) z 31.3.1990, lgt. ZA. Nejpozdnější pozorování je ze 2.10.1988 ze Střihova - kóta Kamenec (vedle ryb. Gábovce, NB, 5758), lgt. SO. Data nejsou extrémní, skokan krátkonohý se zřejmě probouzí dříve a též déle aktivuje. Doba rozmnožování spadá zhruba do května až července. Např. na lokalitě Miličín (BN, 6454) byli nalezeni pulci a rohlíčkující snůšky 1.7.1988, lgt. ZA. Pulci s vyvinutými zadními končetinami byli pozorováni v rybníku Gábovec u Vlkova nad Lesy (NB, 5758) ještě 4.9.1988, lgt. SO. Snůšky jsou podobné snůškám skokana skřehotavého, jsou však adekvátně menší. Pro rozmnožování druh preferuje menší a mělčí vodní nádrže, případně mělké pobřežní zóny větších vodních ploch, pokud možno zarostlé vodní vegetací. Častý je též v zanedbaných lesních rybníčcích, které sousedí s mokrou loukou, rašeliništěm, slatinou či podmáčeným lesem. Zjistili jsme jej ale i v rybnících, obklopených suššími pastvinami, nebo v rybnících na okraji obce či uprostřed polí. Podle častých nálezů juvenilních i adultních exemplářů během sezóny mimo vodu usuzujeme, že migrační schopnosti tohoto druhu jsou obdobné, jako u skokana skřehotavého. Migraci Rana lessonae i R. kl. esculenta až do vzdálenosti 15 km popisuje též TUNNER (1991). Domníváme se, že na čistotu vody je druh zřejmě náročnější, než skokan skřehotavý. Je ohrožován nešetrným obhospodařováním drobných rybníčků, meliorací mokřin a celkovým vysušováním krajiny. Sosiekologický index dle TRPÁKA (1988) je 29 bodů. Index se nám opět jeví poněkud nadhodnocený, zejména proto, že druh se vyskytuje v typu krajiny, který zatím nedoznal tak drastických změn.

17

Mapa č. 2 - doložený výskyt skokana krátkonohého /Rana lesonae/ ● ; předpokládaný výskyt \\\\\\

18

Okres Benešov 6254: Struhařov - rybn. Habřina; - Velký rybn. oboje 31.3.1990, ZA. 6353: Voračice - tůň u silnice, 8.4.1989, KL, SO, ZA a ŠAP; Vrchotovy Janovice -zámecký příkop, 17.4.1988, ZA. 6355: Býkovice pod Blaníkem - rybn. Malý Jordán, 14.4.1988, ZA a ŠAP, 7.4.1989, KL, SO, ZA a SAP. 6453: Nová Střezimíř, 2.7.1988; Prčice - rybn. Beránek a dva malé rybn. u židovského hřbitova, 23.4.1989, vše ZA. 6454: Miličín - rybn. vých. od obce 1.7.1988 a 14.9.1990, ZA. Okres Beroun 6249: Zaječov - rybn. Heřman, 23.6.1989, ZA a ŠAP. Okres Kutná Hora 6156: Cestín: Milotice, oboje 3.9.1987, ZA a ŠAP; Morány - rybn. u silnice na Kamennou Lhotu, 3. a 5.9.1987, ZA a ŠAP, 8.9.1988, KL a ZA; Nová Ves - cihelna, 24.5. a 3.6.1989, ZA; Vernýřov - rybn. Bezděkov, 3. a 5.9.1987, ZA a ŠAP, 8. a 10.9.1988, KL, ZA a ŠAP. 6157: Červené Janovice - Opatovice - údolí Ještěrný, 11.9.1988, KL, ZA a ŠAP, 27.7.1989, SO; Hetlín, 5.9.1987, ZA a ŠAP, 30.4.1988, KL; Plhov - rybn. Loňák, 27.7.1989, SO; Senetín - rybn. Zbožňov, 5.9.1987, ZA a ŠAP. 6257: Třebětín - Nový rybn., 8.9.1988, KL a ŠAP. Okres Nymburk 5758: Střihov - kóta „Kamenec", 12.9.1987 až 2.10.1988, SO; Vlkov nad lesy - rybn. Gábovec, 19.8.1987, ZA a ŠAP, 12.9.1987 až 4.9. 1988, SO. Okres Příbram 6248: VÚ Brdy - Nový rybn., 23.6.1989; - „Tisý rybn.", 25.6.1989, oboje ZA a ŠAP. 6249: Obecnice - rybn. Octárna, 25.6.1989, ZA a ŠAP. 6348: VÚ Brdy - Dolní Padrťský rybn., 17.6.1989; Přední Záběhlá - rybn. U Poura, 12.8.1988, oboje ZA a ŠAP. 6349: Kozičín - údolní nádrž Pilská, 16.6.1989; Láz - Lázský rybn., 12.8.1988 a 16.9.1989; Modřovice - lesní kaluž mezi Modřovicemi a Chrástem, 10.8.1988; Vysoká u Příbramě Rusalčino jezírko, 10.8.1988, vše ZA a ŠAP. 6352: Vápenice - lom, 26.7.1987, SO a ZA; Vysoký Chlumec - rybn. pod Pivovarskou horou, 7.4.1990, KL a ZA. 6448: Hvožďany - Hvožďanské rybn., 4.6.1988, ZA; - rybn. Vočert, 4.6.1988, ZA, 15.4.1989, KL a ZA; Pozdyně - rybn. Malin, 4.6.1988, ZA; Roželov - kaluž sev. od Vysoké hory, 7.8.1988, ZA. 6449: Březnice - zámecký příkop, 7.8.1988, ZA; Koupě - hliník směrem k Bělčicím, 14.4.1989, KL a ZA; Leletice - háj. Pod stráží, 13.8.1988, ZA a ŠAP; - Raputovský rybn., 12.8.1988, ZA a ŠAP, 14.4.1989, KL a ZA; Slavětín - Telčovský rybn.: 19

Špalková hora, oboje 13.8.1988, ZA a ŠAP: Vacíkov - myslivna Chytava, 7.8.1988, ZA a ŠAP, 15. a 16.4.1989, KL a ZA; - Liz, 7.8.1988, ZA a ŠAP; Zliv - Nový rybn., 3.6.1988; - Ohradský rybn., 4.6.1988, oboje ZA. 6450: Vystrkov - rybn. Trnovec; Zalužany - několik rybn. v okolí obce, oboje 11.8.1988, ZA a ŠAP. 6452: Bratříkovice - mokřina jihozáp. od obce, 25.4.1987, ZA, 26.7.1987, SO a ZA, 17.4.1988, ZA; Nechvalice - rybn. Velát, 26.7.1987, SO a ZA; Skoupý - rybn. před obcí, 5. a 26.7.1987, SO a ZA; Vilasova Lhota - Seník, 7.4.1990, Kl a ZA; Vratkov, 15.9.1990, ZA. Okres Rakovník 5847: Jesenice - Mlýnský rybn., 3.8.1990, KL a ZA. 5849: Lány - rybn. U Šubrta, 24.7.1989, KOTLÍK (1990), 26.8.1989, SO a KT. 5946: Podbořánky - Horní rybn., 21.7.1990, KL a ZA. 5947: Kosobody - horní rybn., 20.7. a 3.8.1990, KL a ZA; Soseň - rybn. Plaviště, 20.7.1990, KL a ZA.

Skokan zelený - Rana kl. esculenta Linnaeus, 1758 Taxon - Rana klepton esculenta představuje hybridy, vzniklé v důsledku hybridogenních procesů, kteří žijí většinou společně s příslušníky jednoho ze dvou rodičovských druhů, R. ridibunda či R. lessonae. Existují ovšem i lokality, kde se vyskytuje R. kl. esculenta samostatně. Ze síťových map je zřejmé, že rozšíření R. kl. esculenta se ve středních Čechách prakticky plošně překrývá s územím rozšíření druhu R. lessonae. Pouze v území zhruba mezi Čáslaví a JV okrajem Prahy a na Dobříšsku jsme zjistili oblast společného výskytu R. kl. esculenta a R. ridibunda. Na Kutnohorsku, Jesenicku (okr. RA) a u Nového Strašecí jsme zjistili výskyt všech tří taxonů vodních skokanů (viz mapky). Existenci R. kl. esculenta lze předpokládat též na Podblanicku, kde jsme nalezli R. lessonae a R. ridibunda na lokalitách nepříliš od sebe vzdálených. K tomuto závěru nás přivedly i publikované údaje MORAVCE (1978) a HAVLÍČKA et al. (1973). Na území středních Čech lze tedy podle našich zjištění častěji předpokládat existenci smíšených populací R. kl. esculenta s R. lessonae, než s R. ridibunda. Taxon Rana kl. esculenta jsme ve středních Čechách nalezli v rozpětí nadmořských výšek 250 m (Gábovec, NB, 5758 - v populaci s R. lessonae) až 640 m (Dolejší Padrťský ryb., VÚ Brdy, PB, 6348 - rovněž v populaci s R. lessonaae). Způsobem života dobou rozmnožování a nároky na charakter rozmnožovacích stanovišť stojí skokan zelený mezi skokanem skřehotavým a skokanem krátkonohým.

20

Mapa č.3 - doložený výskyt skokana zeleného /Rana esculenta/ ●; předpokládaný výskyt \\\\\\.

21

Přestože HRABĚ et al. (1973) uvádějí, že přezimuje na dně v bahně, byl pozorován jarní tah ze suchozemských zimovišť k vodě (lok. Vyžlovka, KO, 6054, 26.3.1984, lgt. ZA). Uvedené datum je zároveň nejčasnějším nálezem. Nejpozdnější aktivní jedince pozoroval Kolman u Průhonic (PZ, 5953) 14.10.1989. Podobně jako u R. ridibunda, byl i u R. kl. esculenta pozorován smíšený amplexus, kdy byl jedinec uchopen samcem Bufo bufo, Sosiekologický index taxonu je podle TRPÁKA (1988) 29 bodů. I když skokan zelený má širší ekologickou valenci, než ancestrální druhy, je podle našeho názoru více citlivý na civilizační zásahy do krajiny.

Okres Benešov 6353: Minartice - rybn. nad obcí; - rybn. v obci, oboje 8.4.1989,SO. 6453: Vrchotice - rybn. u silnice, 5.7.1987, ZA. Okres Kladno 5749: Hřešice - Babinecký rybn., spol. s R.ridibunda, 27.6.1989, KOTLÍK (1990). Okres Kolín 5955: Kouřim, spol. s R.ridibunda, 13.9.1986, ZA; Vrbčany - lom Velká Stráž, spol. s R.ridibunda, 27.5.1987 a 7.4.1988; - Kubšovka, 27.5.1987, vše ZA a ŠAP. 6054: Jevany - Jevanské rybn., 1978, DT; Vyžlovka - mokřiny podél silnice Vyžlovka Kostelec n./Č.lesy, 1978, DT; - Vyžlovský rybn., 26.3.1984, ZA. 6056: Bečváry, 1978, DT; - rybn. na Bečvárském potoce, 6.9.1987, ZA a ŠAP; Cír-kvice kaluže u chovného rybn., 21.6.1988, ZA.

Okres Kutná Hora 6056: Solopysky - Kunvald, 24.5. a 11.6.1989, ZA. 6057: Malešov- Hamerský rybn., 11.9.1988, Kl, ZA a ŠAP. 6156: Chmeliště - Horní rybn., 24.5.1989, ZA; Morány - rybn. u silnice na Kamennou Lhotu, spol. s R. lessonae, 8.9.1988, KL a ZA; Nová Ves - cihelna, spol. s R. lessonae, 24.5.1989, ZA; Ostašov, 3.6.1989, ZA; Vernýřov - rybn. Bezděkov, spol s R. lessonae, 8.9.1988, KL a ZA. 6157: Červené Janovice - Opatovice - údolí Ještěrný spol. s R.ridibunda a R. lessonae, 27.7.1989, SO; Plhov - rybn. Loňák, spol. s R. lessonae, 27.7.1989, SO. 6158: Kozohlody - pískovna, spol. s R.ridibunda, 10.9.1988, KL a ZA; Tupadly -rybn. Množil a sousední rybn., spol. s R.ridibunda 10. a 11.9.1988, KL, ZA a ŠAP, 13.5.1989, KL a ZA, 27.7.1989, SO. 6257: Třebětín - Nový rybn., spol. s R. lessonae, 8.9.1988, KL a ZA.

22

Mapa č. 4 - mapa síťového rozšíření Rana kl. esculenta O a jednoho z ancestrálních druhů, Rana ridibunda ¡. Sympatrický výskyt obou taxonů v jednom kvadrátu " . Okres Nymburk 5758: Kněžice - Na pískách, 6.5.1990, SO; Střihov - kóta „Kamenec", spol. s R. lessonae, 19.8.1987, ZA a ŠAP, 12.9.1987 a 4.9.1988, SO; Vlkov nad lesy - rybn. Gábovec, spol. s R. lessonae, 19.8.1987, ZA a ŠAP, 12.9.1987 a 12.6.1988, SO. Okres Praha - východ 5954: Škvorec, 1978 - 85; Třebohostice, 1980 - 84, oboje ZA. Okres Praha - západ 5953: Průhonice - Černý rybn., 14.10.1989, KL.

23

Mapa č. 5 - čtvercová mapa rozšíření Rana kl. esculenta O a jednoho z ancestrálních druhů, Rana lessonae ¡. Sympatrický výskyt obou taxonů v jednom kvadrátu " . Okres Příbram 6151: Voznice - Dolní rybn. a rybn. V Tušimě, 23.9.1990, KL a ZA. 6249: Obecnice - rybn. Octárna, spol. s R. lessonae, 15.4.1989, KL a ZA, 17. a 25.6.1989, ZA a ŠAP; VÚ Brdy - Mourový potok, 17.6.1989, ZA a ŠAP. 6250: Žírovy - rybn. v obci, 6.8.1988, ZA a ŠAP. 6251: Svaté Pole - Pařezitý rybn., spol. s R. ridibunda, 12.4.1991; - Svatopolský rybn., 22.9.1990, oboje KL a ZA. 6348: VÚ Brdy - Dolejší Padrťský rybn., spol. s R. lessonae, 18.,24. a 25.6.1989, ZA a ŠAP. 6349: Kozičín - údolní nádrž Pilská, spol. s R. lessonae; Láz - Lázský rybn., spol. s R. lessonae, oboje 16.6.1989, ZA a ŠAP. 6350: Milín, 16.4.1989, KL a ZA. 6352: Vápenice - lom, spol. s R. lessonae, 26.7.1987, SO a ZA; Vysoký Chlumec rybn. pod Pivovarskou horou, spol. s R. lessonae, 7. a 8.4.1990, KL a ZA.

24

6448: Pozdyně, 12.8.1988, ZA a ŠAP. 6449: Zliv - Nový rybn., spol. s R. lessonae, 3.6.1988, ZA. 6450: Vystrkov - rybn. Trnovec, spol. s R. lessonae, 11.8.1988, ZA a ŠAP. Okres Rakovník 5849: Lány - Malý rybn., 26.8.1991, KT; - rybn. U Šubrta, spol. s R. lessonae, 26.8.1989, SO, KOTLÍK (1990); Lodenice - Lodenický rybn., spol. s R. ridibunda, 28.7.1989; Mšec Červený rybn., spol. s R. ridibunda, 25.7.1989; - Mlýnský rybn., spol. s R. ridibunda, 26.7.1989, vše KOTLÍK (1990); Ruda - rybn. Dolní Kracle, 1989, KOTLÍK (1990), spol. s R. ridibunda a R. lessonae, 7. a 8.8.1991, KT; - rybn. Horní Kracle, 2.9.1989, KOTLÍK (1990), spol. s R. ridibunda, 25.8.1989, SO; - Pilský rybn., 1990, KT. 5946: Jesenice - Velký rybn., spol. s R. ridibunda, 4.8.1990, KL, SO a ZA; Krty -rybn. pod rybn. Sviták, 21.7.1990, KL a ZA, 4.8.1990. KL, SO a ZA; Tlestky - rybn. Sviták, 3.8.1990, KL a ZA. 5947: Kosobody - horní rybn., spol. s R. lessonae, 20.7. a 3.8.1990, KL a ZA; Smrk - Čočkův rybn., spol. s R. ridibunda (blíže v textu), 4.8.1990, KL, SO a ZA; Soseň - rybn. Plaviště, spol. s R. lessonae, 20.7.1990, KL a ZA.

Typy populací vodních skokanů ve středních Čechách Druhy Rana ridibunda a Rana lessonae vytvářejí ve středních Čechách čisté populace, o kterých se zmiňujeme v kapitolách, věnovaných těmto druhům. Uvážíme-li všechny poznatky o hybridogenním původu Rana kl. esculenta, není důležitý ani tak výčet lokalit, na nichž taxon žije, ale spíše zjištění, jaké typy populací zde vytváří. Na základě dosavadních výzkumů ve střední Evropě byly zjištěny různé populační struktury s R. kl. esculenta. GUNTER a ROTH (1987) je rozdělují do pěti skupin: 1.

populace esculenta (pouze s jedinci esculenta)

2.

populace esculenta - lessonaE (s převahou jedinců esculenta)

3.

populace lessonae-esculenta (s převahou jedinců lessonae)

4.

populace esculenta - ridibunda (s převahou jedinců esculenta obojího pohlaví)

5.

populace ridibunda - esculenta samci (populace R. ridibunda s příměsí samců R. kl. esculenta ).

GUBÁNYI (1991), který studoval pomocí elektroforetických metod strukturu populací v Maďarsku, rozeznává 3 typy populačních systémů: 1. lessonae - esculenta systém 25

a) pouze ♀♀ R. kl. esculenta + R. lessonae obojího pohlaví b) R. lessonae + R. kl. esculenta ve stejném počtu c) R. kl. esculenta s malým množstvím R. lessonae 2.

ridibunda - esculenta systém - populace tvořené jedinci R. ridibunda a R. kl. esculenta.

3.

lessonae - esculenta - ridibunda systém - všechny 3 taxony vodních skokanů žijí na společné lokalitě.

Určování typů populací v naší práci je ztíženo tím, že jsme často neměli k dispozici dostatečný počet určených jedinců z populace, abychom byli schopni rozhodnout, o který typ populační struktury se jedná. Málokdy se podaří z jedné lokality odchytit a proměřit více než 10 - 20 exemplářů. Proto se v následujících řádcích zaměřujeme pouze na některé lokality, z nichž máme k dispozici údaje, podle kterých můžeme usuzovat na typ populační struktury. Dalším důležitým faktorem, který jsme si ověřili, je skutečnost, že početnost populace a její složení se v různých letech mnohdy od sebe výrazně liší, což rovněž ztěžuje určování. Ve sledovaném území jsme na základě výsledků našich pozorování a měření zjistili tyto populační struktury: 1.

Populace esculenta

Existence čisté populace, tvořené pouze jedinci Rana kl. esculenta, je na našem území, kde se ve velmi těsné blízkosti vyskytují všechny tři taxony, sporná, neboť tento typ populace byl popsán ze severní Evropy, kam už nezasahuje areál rozšíření druhu Rana ridibunda. Přesto uvádíme např. lokalitu Kněžice - Na pískách (NB, 5758) kde jsme proměřili 8 exemplářů R. kl. esculenta (t.j. všechny pozorované exempláře) a při četných exkurzích jsme neobjevili žádnou žábu, která by fenotypem odpovídala druhu R. lessonae. Tento druh se ovšem vyskytuje 3 km vzdušnou čarou odsud ve smíšené populaci s R. kl. esculenta. Obě lokality jsou odděleny polem, obcí a lesem. Lokalita Kněžice - Na pískách leží na okraji oblasti výskytu R. ridibunda, takže ani tento druh zde nemůžeme zcela vyloučit. Navíc v posledních letech se počet žab na lokalitě velmi snížil. Výskyt čisté populace esculenta předpokládáme též na lokalitě u Voznice (PB, 6151). 2.

Populace systému lessonae - esculenta

Populace s výskytem Rana lessonae a R. kl. esculenta jsou ve středních Čechách poměrně časté, neboť oba taxony zde mají podobnou oblast výskytu. Jako příklad lokality s populací lessonae - esculenta s nevýraznou převahou jedinců lessonae uvádíme lokalitu Vlkov nad Lesy - ryb. Gábovec (NB, 5758), kde jsme prohlédli desítky exemplářů, z toho 24 jsme jich změřili (15 ex. R. lessonae a 9 ex. R. kl. esculenta ). Jedinci R. kl. esculenta se zde podobají druhu R. lessonae. Jinou lokalitou s populací, ve které převládá R. lessonae, je Soseňryb. Plaviště (RA, 5947), kde jsme proměřili 13 ex. R. lessonae a 1 ex. R. kl. esculenta (9), nebo

26

Mapa č. 6 - mapa styčných oblastí všech tří taxonů vodních skokanů žijících na území Středních Čech. Doložený výskyt Rana kl. esculenta " Předpokládaný výskyt Rana ridibunda ////// Předpokládaný výskyt Rana lessonae \\\\\\.

27

lokalita Kosobody (RA, 5947) s deseti proměřenými žábami - 8 ex. R. lessonae a 2 ex. R. kl. esculenta (1 ♂ a 1 ♀). Na jihu sledované oblasti se vyskytují i populace s výraznou převahou taxonu R. kl. esculenta. Je to např. na lokalitách Obecnice - ryb. Octárna (PB, 6249) a v okolí Vysokého chlumce (PB 6352). 3. Populace systému ridibunda - esculenta Populační struktury tohoto systému byly ve středních Čechách rovněž pozorovány. Jakmile oba tyto taxony zjistíme společně na jedné lokalitě i v menším počtu, můžeme usuzovat na tento systém populací, těžko však můžeme rozhodnout, o jaký typ se jedná. Takovou lokalitou je např. Ruda, ryb. Horní Kracle (RA, 5849), Jesenice, Velký ryb. (RA, 5946), Svaté Pole - Pařezitý ryb. (PB, 6251) a také Smrk, Čočkův ryb. (RA, 5947). Na Čočkově rybníku můžeme dokonce uvažovat o typu populace ridibunda - esculenta samci. Bylo zde proměřeno 12 ex. R. ridibunda (5♀, 7♀) a 3 samci R. kl. esculenta. 4. Populace systému lessonae - esculenta - ridibunda Existence populací s výskytem všech tří taxonů vodních skokanů nebyla ve sledované oblasti dosud spolehlivě prokázána, ale v některých oblastech lze výskyt tohoto typu populací předpokládat. Zajímavá je lokalita Tupadly, ryb. Množil (KH, 6158), kde bylo proměřeno 19 exemplářů R. kl. esculenta, z toho jeden triploidní, jehož genotyp by mohl být LLR. Dále byly proměřeny 4 exempláře, které byly dr. Rothem určeny jako R. ridibunda, i když morfometricky byly na hranici s taxonem R. kl. esculenta. Přítomnost druhu R. ridibunda byla zjištěna též na základě vyhodnocení akustického záznamu z lokality. Někteří jedinci R. kl. esculenta z této lokality připomínali zbarvením druh R. lessonae, ovšem morfometrické indexy hovoří jasně pro R. kl. esculenta. Není ovšem zcela vyloučeno, že by se zde mohly vyskytovat všechny tři taxony společně. Byl zde též odchycen, ale neproměřen jedinec, který měl patní hrbol na levé končetině velikosti a tvaru jako R. ridibunda a na pravé jako R. lessonae, a jiný jedinec (rovněž neměřený) s patními hrboly a s celkovým habitem typu R. lessonae. Zajímavost lokality zvyšuje ještě výskyt obrovitých pulců vodních skokanů odchycených 11.9.1988 (délka těla jednoho měřeného ex. byla 124 mm). Na tělech pulců nebyly pozorovány známky metamorfózy. Pozoruhodnou lokalitou je i údolí Ještěrný (KH, 6157), kde byl měřením prokázán výskyt R. lessonae a R. kl. esculenta a odchycen, ale neměřen 1 samec, který fenotypově odpovídal druhu R. ridibunda. Jak Ještěrný, tak i rybník Množil leží ve velmi zajímavé oblasti, kde se prolínají území výskytu všech tří taxonů vodních skokanů a doložit jejich výskyt na jedné lokalitě není nereálné. Nález všech tří taxonů na jedné lokalitě, ale opět nedokladovaný měřením, udává rovněž KOTLÍK z rybníka Dolní Kracle (RA, 5849). Podobná situace je i na Jesenicku v okrese Rakovník, kde jsme v Mlýnském rybníku (RA, 5847) odchytili a změřili 10 exemplářů (více jsme jich zde nepozorovali), z nichž jeden náležel k druhu R. lessonae a 9 ex. k druhu R. ridibunda. Taxon R. kl. esculenta zde nebyl pozorován, ale vyskytuje se v blízkém okolí (nejbližší lokalita Kosobody je vzdálena 1,5 km vzdušnou čarou).

28

Uváděné nálezy jednotlivých taxonů, které nejsou doloženy měřením, nejsou vyneseny do bodových map, pouze jsou brány v úvahu v mapách předpokládaného rozšíření. Uvedené lokality vyžadují bližší prozkoumání v budoucnosti. Diskuse V této kapitole uvádíme některé problémy při determinaci vodních skokanů Rana esculenta synklepton a při určování typů jejich populací, které při používání výše uvedené metodiky vznikají. Mnoho jedinců taxonu Rana kl. esculenta má takové zbarvení a rozměry, že není možné okamžitě stanovit, zda se jedná o R. kl. esculenta nebo R. lessonae. Zvláště, uvážíme-li, že existují též triploidní jedinci, kteří jsou velmi podobní oběma rodičovským druhům (podle toho, který genóm je v jejich chromozómové výbavě v převaze). Ovšem i u diploidních R. kl. esculenta mnohdy námi používané morfometrické určovací metody nedávají zcela jednoznačné výsledky a tedy jistotu, o který taxon se jedná. Zde nastupují speciální biochemické určovací metody (rozklad krevní plazmy a určitých enzymů na specifické komponenty pomocí elektroforézy). Tyto určovací metody není ale možné praktikovat v terénu na živých jedincích a mnohdy ani v laboratořích některých našich vědeckých institucí. Tím méně byly tyto metody dostupné nám. To znamená, že při určování pomocí metodiky popsané v této práci zůstává určité malé procento diploidních jedinců, jejichž zařazení do taxonu R. kl. esculenta není vždy stoprocentní. Při určování fenotypově sporných jedinců R. kl. esculenta jsme původně vkládali naději do zjišťování ploidie. Pokud by se totiž prokázalo, že tito sporní jedinci jsou triploidní, náleželi by jednoznačně ke kleptonu esculenta. Během celé naší práce jsme však narazili pouze na jednoho spolehlivě triploidního jedince a dva další, kteří by triploidní mohli být. Všechny tři exempláře pocházely z jedné lokality - Tupadly, ryb. Množil (KH, 6158). Tato námi zjištěná absence triploidních jedinců Rana kl. esculenta ve středních Cechách (téměř 400 vyhodnocených krevních nátěrů) je překvapivá ve srovnání s údaji, které uvádějí GUNTER a ROTH (1987) a ROTH (1987) z území bývalé NDR. V práci GÜNTERA a ROTHA (1987) jsou uvedeny tyto morfometrické indexy pro jednotlivé taxony: index: taxon:

Dp/Cint.

T/Cint.

L/T

R. ridibunda

větší než 2,5

větší než 8,5

menší než 2,0

R. kl. esculenta

1,8 - 2,8

6,0 - 9,0

větší než 2,0

R. lessonae

menší než 2,1

menší než 7,0

větší než 2,2

Titíž autoři uvádějí maximální délku těla pro R. lessonae jen vzácně přes 75 mm. Na lokalitě Tlestky, ryb. Sviták (RA, 5946) jsme odchytili a proměřili diploidní samici vodního skokana, jejíž určení podle uvedených kriterií není možné. Naměřené indexy Dp/Cint. = 1,68; T/Cint. = 6,45; L/T = 2,36, odpovídají hodnotám pro R. lessonae. Ovšem tvar

29

metatarzálního hrbolu, celkový habitus a zbarvení těla odpovídalo taxonu R. kl. esculenta. Délkou těla L = 100,5 mm se zase žába blíží k velkým exemplářům R. ridibunda. U taxonu Rana lessonae jsme v některých případech naměřili index L/T menší, než 2,2, což nekoresponduje s hodnotami ve výše uvedené tabulce. U taxonu Rana ridibunda jsme často zjistili hodnotu Dp/Cint. menší, než 2,5. Extrémní hodnoty vykazuje čistá populace R.ridibunda mezi Veltrusy a Vojkovicemi (ME, 5752). Z celkového počtu 18 změřených exemplářů jsme u čtyř zjistili dokonce index nižší, než 2,0. Jednalo se o exempláře s těmito indexy:

Dp/Cint.

T/Cint.

L/T

č. 1

1,84

8,01

1,86

č. 2

1,86

8,36

1,92

č. 3

1,89

8,73

1,95

č. 4

1,96

8,06

1,83

Celkový habitus a hlasové projevy populace jednoznačně ukazují na druh Rana ridibunda. Pouze délka (nikoli tvar) metatarzálního hrbolu se vymyká hodnotám uváděným pro tento druh. Hodnota indexu Dp/Cint. v této populaci je v rozpětí od 1,84 do 3,05. Z uvedených údajů vyplývá, že rozpětí morfometrických indexů u vodních skokanů Rana esculenta synklepton je pro populace ze středních Cech větší, než hodnoty, které byly naměřeny v jiných zemích střední Evropy.

Mapa č. 7 - Střední Mittelbóhmen (punktiert).

Čechy

(tečkovaně).

30

Závěr Z předložených výsledků vyplývá, že oblast středních Čech je z hlediska výskytu a taxonomie vodních skokanů Rana esculenta synklepton oblastí velice zajímavou, která by zasluhovala daleko podrobnější výzkum. Ten ovšem není v možnostech několika lidí, věnujících se této problematice jen ve volném čase. Vzhledem k tomu, že vodní skokani, stejně jako ostatní obojživelníci, v oblasti velmi rychle mizí, nezbývá na případný další výzkum mnoho času. Zusammenfassung Vorliegende Arbeit ist der 4. Teil der Forschung der Amphibien im mittelböhmischen Bezirk. Die Arbeit enthält Erkenntnisse über das Vorkommen von Wasserfröschen in diesem Gebiet und knüpft so an die Arbeit von Zavadil, Dittrich und Šapovaliv (1988) „Die Verbreitung der Schwanzlurche im mittelböhmischen Bezirk", Zavadil und Šapovaliv (1990b) „Die Verbreitung der Anuren im mittelböhmischen Bezirk -I" und an die Arbeit von Zavadil und Kolman (1992),, Die Verbreitung der Anuren im mittelböhmischen Bezirk - II" an. Die Arbeit enthält eigene Resultate der Forschung in Jahren 1987 - 1991 und einige Angaben der drei Mitarbeiter. Altere publizierte Daten wurden mit Bezug auf neue wissenschftliche Erkenntnisse über die Wasserfrösche nicht verwendet. Die Resultate sind bei einzelnen Taxonen auf Punktkarten, weiter auf quadratischen Karten (R. ridibunda mit R. kl. esculenta, R. lessonas mit R. kl. esculenta) und auch auf die Karte der voraussetzenden Verbreitung aller drei Taxone aufgenommen. Rana ridibunda kommt im mittelböhmischen Bezirk von 155 bis 495 m. Höhe vor. Diese Art ist vor allem in Tiefebenen längs der grössten Flüsse (Labe, Vltava, Jizera, Berounka) noch häufig und bildet dort reine Populationen. Ranaiessonas kommt zwischen 400 - 670 m. Höhe vor, ein isoliertes Vorkommen ist auch in 250 m (zusammen mit R. kl. esculenta). Im südlichen Teil des mittelböhmischen Bezirk bildet R. lessonae reine Populationen. Rana kl. esculenta kommt in 250 - 640 m Höhe in etwa demselben Gebiet wie R. lessonae vor. Es wurden folgende Populationstypen festgestellt: 1. ridibunda 2. lessonae 3. esculenta (nur zwei Fundorte und immer ohne triploide Exemplare) 4. esculenta - lessonas 5. lessonas - esculenta 6. esculenta - ridibunda 7. ridibunda - esculenta ♂♂ (nur ein Fundort) Alle drei Taxone haben gegenseitig nahe Fundorte in drei Gebieten im mittelböhmischen Bezirk, ihr gemeinsames Vorkommen auf einer Lokalität wurde aber noch nicht festgestellt.

31

Es wurde nur ein triploider Exemplar unter fast 400 gemessten Fröschen festgestellt. Manche Wasserfrösche in Mittelböhmen haben biometrische Indexe, die den publizierten Daten nicht entsprechen, z.B. Rana ridibunda mit dem Index Dp/Cint weniger als 2,0, .Rana lessonae mit dem Index L/T weniger als 2,2, oder ein Frosch mit Körperlange 100,5 mm, Habitus Rana kl. esculenta und biometrischen Indexen von Rana lessonae.

Literatura ANDĚRA, M. (1984): Základní biologický průzkum luk na pozemcích VÚŽV Praha 10 Uhříněves v povodí Ríčanky a Rokytky. Nepublikováno, msc. depon. u autora. BORKIN, L. J., CAUNE, I. A., PIKULIK, M.M., SOKOLOVA, T.M. (1986): Dis-tribution and Structure of Green Frog Complex in the USSR. In Roček Z. (ed.): Studies in Herpetology, Charles University in Prague, pp. 675 - 678. BUCHAR, J. (1982): Způsob publikace lokalit živočichů z území Československa. Věstník Československé společnosti zoologické, 46/4: 317 - 318. ČIHAŘ, J. (1981): Zoologický výzkum Velké Prahy se zřetelem k urbanizačním faktorům (ryby, obojživelníci, plazi). Závěrečná tematická práce resortního výzkumného úkolu R 21/730, Národní muzeum v Praze, msc. depon. u autora. DITTRICH, M. (1982): K rozšíření obojživelníků na Kolínsku. Živa 30/4: 150 - 151. GUBÁNYI, A. (1991): Distribution of Green frogs (Rana esculenta complex, Anura, Ranidae) in Hungary.-Abstract 6th O.G.M. S.E.H., Budapest. GÜNTER, R., ROTH, P. (1987): Problematika určování našich vodních skokanů, 1. a 2. část - Nika 8/1 - 2: 30 - 33, 8/3 - 4: 27 - 30. HAVLÍČEK, K., KORBA, P., VÁŇA, F. (1973): Příspěvek k poznání obojživelníků a plazů Podblanicka - Sborník vlastivědných prací z Podblanicka 14: 68 - 77. HRABĚ, S., OLIVA, O., OPATRNÝ, E. (1973): Klíč našich ryb, obojživelníků a plazů. SNP, Praha, 346 pp. KERNEROVÁ, A., MAREČKOVÁ, M. (1988): Příspěvek ke studiu rozšíření vodních skokanů v ČSSR genetickými a morfologickými metodami SOČ, Gymnázium Mělník.Nepublikováno, msc. depon. v archivu 1. autora. KNÍŽETOVÁ, L., PECINA, P., PIVNIČKOVÁ, M. (1978): Prověrka maloplošných chráněných území a jejich návrhů ve Středočeském kraji.- Bohemia centralis 16: 1 -262. KOTLÍK, P. (1990): Herpetologická inventarizace na vybraných lokalitách okresu Kladno a Rakovník se zřetelem na strukturu populací vodních skokanů. SOČ - biologie 04, Gymnázium Slaný. - Nepublikováno, msc. depon. v archivu autorů. KUX, Z. (1975): Příspěvek k rozšíření druhů Rana lessonae Cam., Rana esculenta L. a Rana ridibunda Pall. v ČSSR s několika taxonomickými poznámkami - Časopis Moravského muzea, vědy přírodní, 60: 161 - 185. LÁC, J. (1963): Obojživelníky Slovenska.- Biologické práce 9/2: 1 - 72. LÁC,J. (1968): Obojživelníky - Amphibia, pp. 231 - 312 in OLIVA, O., HRABĚ, S., LÁC, J.: Stavovce Slovenska I. SAV Bratislava, 389 pp.

32

LENSKÝ, V., HANEL, L.(1986): Výsledky průzkumu CHPV „Křečovický potok". - Sborník vlastivědných prací z Podblanicka 27: 43 - 58. MORAVEC, J. (1978): Obojživelníci a plazi okolí Vlašimi. Sborník vlastivědných prací z Podblanicka 19: 89 - 99. MORAVEC, J. (1986): Společná zimoviště zmijí. - Živa 34/1: 33. OLIVA, O. (1951): Obojživeníci rakovnického okolí se zřetelem k nově zjištěné lokalitě skokana skřehotavého (Rana ridibunda Pallas).- Akvaristické listy 23/2: 17 -19. OPATRNÝ, E. (1970): Poznámky k rozšíření, geografické variabilitě a pohlavnímu dimorfismu skokana skřehotavého, Rana ridibunda Pallas, 1771- Acta musei reginae Hradecensis, seria A: scientie naturalis 11: 91 - 105. OPATRNÝ, E. (1978): Beitrag zur Erkenntnis der Verbreiterung der Amphibienfau-na in der Tschechoslovakei.- Acta Universitatis Palackinae Olomucensis, Facultas rerum naturalium, SPN, Praha 59: 205 - 220. ROČEK, Z.(1980): A contribution to the systematics of European ranid frogs (Amphibia, Ranidae) on the basis of the incrassatic frontoparietalis.- Věstník Československé společnosti zoologické 44: 219 - 229. ROTH, P. (1987): Hybridogeneze u vodních skokanů - příklad nekonvenčního způsobu rozmnožování. - Biologické listy 52/3: 174 - 187. ROTH, P. (1989): „Případ vodních skokanů".- Živa 37/5: 217 - 219. SKLENÁŘ, J., ROČEK, Z. (1979): Zoogeografie obojživelníků a plazů východních Čech.Vyd. Krajské muzeum východních Čech Hradec Králové. ŠTĚPÁNEK, O. (1949): Obojživelníci a plazi zemí českých se zřetelem k fauně střední Evropy.- Archiv pro přírodovědný výzkum Čech, Svazek 1 (nová řada), 1, 122 pp. TRPÁK, P. et coll. (1988): Červený seznam ohrožených druhů obratlovců ČSR.1. část - Příčiny ohrožení obratlovců, Památky apříroda 13/3: 167 - 174. 2. část - Stupeň ohrožení, Památky a příroda 13/4: 233 - 239. TUNNER, H. G. (1991): Migratory behaviour of Rana lessonas and its hybridogenetic associate Rana esculenta of Lake Neusiedl (Austria, Hungary).-Abstract 6th O.G.M. S.E.H., Budapest. ZAVADIL, V., DITTRICH, M., ŠAPOVALIV, P. (1988): Rozšíření ocasatých obojživelníků ve Středočeském kraji.- Bohemia centralis, Praha, 17: 169 - 209. ZAVADIL, V., KOLMAN, P. (1992): Rozšíření žab ve Středočeském kraji - II. Bohemia centralis, Praha, 21: 141 - 220. ZAVADIL, V., ŠAPOVALIV, P. (1990a): obratlovci Doupovských hor (Amphibia, Reptilia).Sborník Západočeského muzea v Plzni, Příroda 77: 1 - 55 a 27 příloh. ZAVADIL, V., ŠAPOVALIV, P. (1990b): Rozšíření žab ve Středočeském kraji - I - Bohemia centralis, Praha, 19: 147 - 234.

33

Ostatní citované materiály (korespondence a zápisy z konzultací) DITTRICH, M. (1987 - 91): Výskyt obojživelníků ve středních Čechách se zaměřením na Polabí (in verb., in litt.) KOTLÍK, P. (1988 - 91): Herpetofauna na Slánsku a Mšecku (in verb., in litt.) ROTH, P. (1986 - 91): Poznámky k rozšíření vodních skokanů v Čechách (in verb., in litt.) ŠAPOVALIV, P. (1990 - 91): Herpetofauna Čech (in verb., in litt.)

PaedDr. Zdeněk Souček, Jandova 139/11, 290 01 Poděbrady

Pavel Kolman, Fetrovská 61, 160 00 Praha 6

34

MUDr. Vít Zavadil, Cs. armády 107, 250 83 Škvorec

Bohemia centralis 22: 35 - 49, 1993

NOVÉ NÁLEZY DROBNÝCH MOTÝLŮ (Microlepidoptera) v CHKO Český kras

New findings of small butterflies (Microlepidoptera) in Bohemian Karst Protected Landscape Area

Jiří VÁVRA 1. Obecná část Příspěvek navazuje na práce českých entomologů, jejichž výsledky byly souhrnně zpracovány a publikovány v periodiku Bohemia centralis (SOLDÁT - STARÝ, 1978; KRUŠEK - SOLDÁT, 1980). Citované práce shrnují výsledky více méně nesoustavných sběrů prováděných zhruba od roku 1942 do roku zveřejnění. V nich jsou zohledněny údaje řady sběratelů - Gustava ELSNERA, Václava FELIXE, Kristiana KRUŠKA, Jana SKYVY, Miroslava SOLDÁTA, Bohumila STARÉHO, Zdeňka STARÉHO, Jiřího ŠMELHAUSE, Bohumila VANČURY, Jaroslava WICHRY a Vladimíra ZOUHARA. Popud k pokračování průzkumu motýlů v Českém krasu dal autorovi tohoto příspěvku RNDr. Bohumil Starý, specialista na tzv. Microlepidoptera, který vždy zastával názor, že průzkum v tomto oboru na tak rozsáhlém a různorodém území není možno nikdy považovat za ukončený. Předkládaný příspěvek, který je výsledkem práce autora z období od roku 1987 do roku 1991, tento názor jenom potvrzuje. Množství nálezů, které jsou prvními údaji o výskytu druhů v CHKO Český kras, v některých případech i prvními údaji o výskytu v Čechách, je důkazem potřebnosti dalších průzkumů a současně důkazem obtížnosti zhostit se podobného průzkumu komplexně. Na skutečnosti objevení řady nových druhů

35

pro Český kras hraje samozřejmě roli nesporný pokrok v technice lovu i v determinačních metodách. Je třeba si uvědomit, že s několika výjimkami nebyl materiál citovaných autorů Soldáta a Starého determinován pomocí rozborů kopu-lačních ústrojí. Z tohoto hlediska jsou další práce v terénu i jistou revizí dosavadních průzkumů, při existující nemožnosti provést revizi sbírkového materiálu obou těchto dnes již nežijících odborníků. Průzkum autora příspěvku je nutno hodnotit, obdobně jako průzkum jeho předchůdců, jako nesoustavný. Autor si je vědom, že při tomto přístupu není možno z výsledků vyvozovat jakékoliv ekologické závěry, odpovídající například na otázky zachovalosti či narušenosti biotopů, změn stanovištních podmínek v důsledku lidské činnosti nebo přirozených sukcesních změn apod. Řešení těchto problémů přísluší kompletním pracovním týmům a vyžaduje nemalé finanční výdaje, na což bohužel nejsou ve společnosti dlouhodobě vytvořeny podmínky. Z tohoto pohledu je nutno chápat úsilí autora jako snahu získat maximum údajů a druhové bohatosti tohoto klenotu české přírody, při vynaložení minimálních finančních nákladů. Příspěvek obsahuje výsledky sběrů autora, prováděných převážně lovem imág ve dne, sběrem nedospělých stadií na živných rostlinách a jejich chovem. Teritoriálně byla oblast zájmu rozšířena v porovnání s pracemi citovaných autorů o další lokality, které mnohdy nemají statut rezervace. Výsledky průzkumu však ukazují, že tyto lokality nejsou o nic méně zajímavé. Výsledky průzkumu lze shrnout takto: 1. Byla potvrzena existence většiny druhů na lokalitách uváděných v citovaných dvou pracech 2. Je možno konstatovat mnohem větší rozšíření mnohých druhů v hranicích CHKO 3. Byla prokázána existence celkem 102 druhů nových pro CHKO, z toho 7 druhů je nových pro Čechy a 4 druhy jsou nové pro Českou a Slovenskou republiku. Údaje pod body 2. a 3. jsou zpracovány v tabulkové podobě. Tabulka obsahuje: sl. A - pořadové číslo druhu v této tabulce sl. B - název druhů a vyšších taxonomických jednotek sl. C - pořadové číslo, pod kterým je druh uveden v Zoznamu motýlů (PATOČKA REIPRICH, 1989) sl. D - kódové označení lokalit nálezů sl. E - záznam zjištění nových lokalit pro druhy uváděné již v citovaných dvou pracech sl. F - záznam nově zjištěného druhu pro oblast CHKO sl. G - záznam nově zjištěného druhu pro Čechy sl. H - záznam nově zjištěného druhu pro Českou a Slovenskou republiku

36

Vysvětlivky k jednotlivým sloupcům tabulky k sl. B -

vzhledem k tomu, že od publikování obou částí fauny motýlů Karlštejnska v periodiku Bohemia centralis v roce 1978 a 1980 došlo v řadě případů ke změnám v taxonomii nejen druhů, ale i čeledí a podčeledí, je pořadí uváděných rodů a druhů v mnoha případech odlišné od řazení ve zmíněných publikacích. Rovněž tak nejnovější názory odborníků na náplň pojmů „čeleď" a „podčeleď" si vyžádaly uváděně druhy řadit nejen do čeledí, ale i podčeledí, aby byla zajištěna určitá návaznost na údaje ve zmíněných publikacích.

k sl. C - bylo upuštěno od odvolávek na číslování druhů podle Prodromu motýlů Slovenska (HRUBÝ, 1964), který se přes vysokou vědeckou a průkopnickou hodnotu stal v současně době již historickým. Přestože byla k němu vydána řada velice hodnotných doplňků a oprav, je celé dílo pro účely systematického řazení druhů pouze omezeně použitelné. Pro účel tohoto příspěvku byl proto použit shora zmíněný „Zoznam" autorů PATOČKY a REIPRICHA, vhodný i pro území Čech. Několik málo položek v seznamu neuvedených je ve sloupci C tabulky označeno proškrtnutím. k sl. D -

číselný kód lokalit byl zvolen náhradou za těžkopádné označování lokalit jmény. Kód navazuje na úřední členění CHKO na jednotlivá území -rezervace: 1. Karlštejn 2. Koda 3. Tetínské skály 4. Voškov 5. Karlické údolí 6. Kulivá hora 7. Radotínské údolí 8. Zlatý kůň 9. Lom na Kobyle 10. Kloub u Suchomast 11. Lom u Kozolup 12. Černá rokle u Kosoře 13. Špičatý vrch, Barrandovy jámy u Loděnic Vzhledem k tomu, že jmenované rezervace na sebe nenavazují, zůstává v rámci CHKO velké množství ploch mimo rezervace, pro něž byl zvolen kódový znak O. V seznamu zjištěných druhů bylo použito těchto číselných kombinací pro jednotlivé lokality: 100 NPR Karlštejn - bez bližšího vymezení 101 NPR Karlštejn - partie poblíž obce Srbsko 102 NPR Karlštejn - Svatý Jan pod Skalou 103 NPR Karlštejn - Haknová 104 NPR Karlštejn - Bubovice - JZ okolí obce 105 NPR Karlštejn - Na pohřebišti 106 NPR Karlštejn - U Boubové 107 NPR Karlštejn - Dřínová hora 108 NPR Karlštejn - Doutnáč 109 NPR Karlštejn - Prostřední vrch 37

110 NPR Karlštejn - Hostím 111 NPR Karlštejn - západně od Dubu sedmi bratří 112 NPR Karlštejn - Mokrý vrch 200 NPR Koda - bez bližšího vymezení 201 NPR Koda - lesostep nad Kodskou stěnou - Ve skalách 202 NPR Koda - údolní partie 203 NPR Koda - východní hrana Císařské rokle 204 NPR Koda - Nad starými školkami 205 NPR Koda - lesní svah severně od kóty 390 - Ve skalách 701 PR Radotínské údolí - Cikánka 001 Hlásná Třebáň - jižně exponovaná skalní lesostep severně lokality Na březích 002 Hlásná Třebáň - lesní komplex vrchu Políčko s kótou 357 003 Hlásná Třebáň - lesostepní stráň mezi silnicí Hl. Třebáň - Mořina a údolním polem severně od vrchu Políčko 004 Hlásná Třebáň - lesní a travnaté porosty na hřbetu s kótami 320 a 304 severně obecní části Rovina 005 Hlásná Třebáň - intravilán obce 007 Hlásná Třebáň - V trubách 009 Zadní Třebáň - pobřežní porosty na pravém břehu Berounky 010 Srbsko – přítraťové území a okolí silnice Srbsko – Tetín 011 Srbsko - u Kruhového lomu 020 údolí potoka Loděnice – Jánská 021 údolí potoka Loděnice - Sedlec 030 Karlštejn - intravilán obce Veškerý dokumentační materiál k údajům v tabulce byl pořízen autorem článku, který provedl též determinaci, v nejistých případech rozbory genitálií a další ne zcela jednoznačně determinovatelné případy konzultoval s odborníky na příslušné skupiny. Na tomto místě za spolupráci děkuje zejména panu G. Elsnerovi a ing. J. Liškovi. Veškerý uváděný materiál je uložen v osobní sbírce autora.

38

2. Speciální část Tabulkové zpracování nálezů A

B

C

D

E

F

G H

NEPTICULIDAE Stigmella 1

aceris (FREY)

44

200

2

rhamnella (H.S.)

46

003

8

catharticella (STT.)

47

003

4

centifoliella (Z.)

50

003

5

desperatella (FREY)

67

005-010

6

plagicolella (STT.)

82

001-003

7

lemniscella (Z.)

83

201

8

aurella (F.)

85

200

9

aeneofasciella (H.S.)

90

201

10

hemargyrella (KOLL.)

100

102

11

lonicerarum (FREY)

102

103-105-201

130

203

• • • • • • • • • • • •

Parafomoria 12

helianthemella (H.S.)

•

Ectoedemia 13

sericopeza (Z.)

133

010

14

argyropeza (Z.)

148

106

15

albifasciella (HEIN.)

154

003-103

16

subbimaculella (HAW.)

158

002

17

agrimoniae (FREY)

162

202

18

angulifasciella (STT.)

164

100-202

19

arcuatella (H.S.)

166

201

180

001-004-201

189

201

199

201

• • • • • • •

ADELIDAE - Nematopogoninae 20

Nematopogon schwarziellus (Z.)

•

ADELIDAE - Adelinae 21 22

Nemophora cupriacella (HB.) A delacrcesella (SC.)

• •

INCURVARIIDAE Incurvaria 23

koerneriella (Z.)

210

201

24

pectinea HAW.

211

201

25

masculella (D.et S.)

212

002

39

• • •

A

B

C

D

E

F

G H

221

010

230

001

• • • •

233

103-107

• •

PRODOXIDAE Lampronia 25 26

luzella (HB.) redimitella Z. TISCHERIIDAE

27

Tischeria decidua WCK. PSYCHIDAE - Solenobiinae

28

Narycia duplicella (GZ.)

241

002

29

Dahlica manni (Z.)

244

001

29a

nickerli (HEIN.)

246

105

250

202

• • •

Diplodoma 30

laichartingella (GZ.)

•

GRACILLARIIDAE - Gracillariinae Caloptilia 31

alchimiella (SC.)

370

004

32

robustella JACKH

371

004

33

hemidactylella (D.et S.)

376

200

• • •

Aspilapterix 34

limosella (DUP.) Calybites

386

001-003

35

phasianipennella (HB.)

388

003

36

auroguttella (STPH.)

389

002-107

• • •

Parornix 37

petiolella (FREY)

400

003

38

betulae (STT.)

401

200

39

finitimella (Z.)

404

001-003-201

• • •

GRACILLARIIDAE- Lithocolletinae Phyllonorycter 40

scitulella (DUP.)

431

107

41

oxyacanthae (FREY)

433

003

42

cydoniella (D.et S.)

438

011

43

mannii (LN.et Z.)

455

107

44

medicaginella (GRAM.)

465

- poznámka -

45

insignitella (LN.et Z.)

466

003

46

ulmifoliella (HB.)

471

200

47

tristritgella (HAW.)

474

010

40

• •

• • • • • •

A

B

C

D

48

nicellii (STT.)

477

002

49

kleemannella (F.)

478

021

50

helianthemella (H.S.)

492

203

E

F

• • •

BUCCULATRICIM Bucculatrix

•

51

cristatella (Z.)

498

001

52

bechsteinella (BECHST. et SCHARF.)

503

003

•

515

001

•

DOUGLASIIDAE Tinagma 53

ocnerostomella (STT.) YPONOMEUTIDAE - Argyresthiinae Argyresthia

• •

54

arcella (F.)

533

201

55

retinella Z

534

001--201

56

pinosella STT.

537

001

57

semifusca (HAW.)

540

001

58

bonetella (L.)

542

001

• • •

• •

YPONOMEUTIDAE - Yponomeutinae Pseudoswammerdamia 59

combinella (HBN.)

562

003

60

pyrella (VILL.)

564

003

630

002

•

645

001--102

•

LYONETIIDAE - Cemiostominae Leucoptera 61

lustratella (H.S.) GLYPHYPTERIGIDAE Glyphypterix

62

minorella (SCHNELL.) CECOPHORIDAE - Depressariinae Semioscopis

63

avellanella (HB.)

650

105

64

ocelella (THNBG)

652

105

• •

Depressaria 65

depressana (F.)

663

201

66

daucella (D.et S.)

670

001

67

emeritella STT.

675

010

68

albipunctella (HB.)

677

108

41

• • • •

G H

A

B

C

D

E

F G

H

Agonopterix 69 70 71 72 73 74 75 76

hippomarathri (NICK.) selini (HEIN.) kaekeritziana (L.) scopariella (HEIN.) astrantiae (HEIN.) ciliella (STT.) assimilella (TR.) Amphishatis incongruella (STT.)

• • • •

689 692 695 702 711 722 724

201 201 100 001-004 103-110 200 004

726

005

757

201

•

817 819 831 840 841 849 851 852 858 859

201 002 001 003 201 001-201 001 001-201 001-003-102 003-201 201 001

• •

870

201

•

872

201

•

883 887 889 900 901

002 002-201 200 004 010

• • • •

OECOPHORIDAE- Oecophorinae 77

Borkhausenia fuscescens (HAW.) ELACHISTIDAE

78 79 80 81 82 83 84 85 86 87 88 89 90 91

Elachista luticommella Z. albifrontella (HB.) anserinella Z. subocellea (STPH.) heringi RBL. nolckeni (ŠULCS) = disertella H.S. steueri T.O. squamosella (DUP.) bedelella SIRC. pulicommella Z. unifasciella (HAW.) gangabella Z. Biselachista freyi (STGR.) Cosmiotes freyerella (HB.)

• • • • • • • • • • • •

COLEOPHORIDAE 92 93 94 95 96

Coleophora lutipennela (Z.) gryphipennella (HB.) milvipennis Z. prunifoliae DOETZ. spinella (SCHR.)

42

• • • • •

A 97 98 99 100 101 102 103 104 105 106 107 108 109 110 111 112 113 114 115 116 117

B viminetella Z. ahenella HEIN. et WCK. albitarsella Z. pulmonariella RAG. conyzae Z. lineolea (HAW.) lithargyrinella Z. solitariella Z. ornatipennella (HB.) ochrea (HAW.) chalcogrammella Z. bernoulliella (GZ.) ibipennella Z. saturatella STT. gallipennella (HB.) conspicuella Z. pennella (D.et S.) adspersella BEN. trochilella (DUP.) thymi M. HER. unipunctella Z.

C 904 915 916 917 923 928 930 931 936 937 934 940 942 960 978 981 992 995 1008 1023 1064

D 010-200 204 004 111-205 003 003 001-002- -200 111-112 003 003-201 004 004 201 001-003- -201 010 003 001 001 003-011 001-201 005-030

E

1071

205

1096

003

•

1121 1131 1132 1137 1155 1159

001 004 001 001-003 003 701

•

1186

003

•

F G H

• • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • •

AGONOXENLDAE - Blastodacninae 118

119

Heinemannia laspeyrella (HB.) COSMOPTERIGIDAE - Antequerinae Pancalia lauwenhoekella (L.)

•

SCYTHRIDIDAE 120 121 122 123 124 125

Scythris cuspidella (D. et S.) knochella (F.) scopolella (L.) clavella (Z.) crassiusculla H.S. dissimilella H.S.

• • • • •

GELECHIIDAE - Anomaloginae Isophrictis 126

striatella (D. et S.)

43

A

B

C

D

E

F

GELECHIIDAE- Gelechiinae Recurvaria 127

nanella (D. et S.)

1240

004

•

128

leucatella (CL.)

1241

200

•

Teleiodes 129

saltuum (Z.)

1252

200

•

130

sexuax (HAW.)

1260

003

• •

131

Bryotropha senectella (Z.)

1274

001

132

Chionodes fumatella (DGL.)

1282

001

133

Mirificarma maculatella (HB.)

1305

003

134

Gelechia scotinella (H.S.)

1309

004

• • •

Caryocolum

•

135

tricolorella (HAW.)

1362

002-200

136

kroesmanniella (H.S.)

1361

002

•

137

blandella (DGL.)

1363

001

•

138

huebneri (HAW.)

1365

205

139

cauligenella (SCHMID)

1353

201

1376

201

•

•

140

Nothris lemniscella Z.

•

GELECHIIDAE - Anacampsinae 141

Syncopacma cinctella (CL.)

1396

003

142

Lixodessa ochrofasciella (TOLL)

1405

001

143

Anacampsis quercella (CHRÉT.)

1414

201

144

Anacampsis subsequella (HB.)

1417

001-020

44

• • •

G H

A

B

C

D

E

F

G

H

GELECHI IDAE - Dichomerinae 145

Anasphaltis silacella (HB.)

1426

003

•

146

Brachmia rufescens (HAW.)

1444

003- -201

•

1459

203

•

1465

200

•

LIMACODIDAE 147

Apoda limacodes (HUFN.) TORTRICIAE - Tortricinae

148

Pandemis dumetana (TR.) Archips

149

betulana (HB.)

1474

001

150

cratasgana (HB.)

1475

003- -009

151

Syndemis musculana (HB.)

1479

001

152

Periclepsis cinctana (D. et S.)

1501

001

153

Epagoge´grotiana (F.)

1502

009

• • • •

Cnephasia 154

stephensiana (DBL.)

1512

003

•

155

interjectana (HAW.)

1517

004

•

156

incertana (TR.)

1521

002- -004

157

Neosphaleroptera nubilana (HB.)

1527

001- -003

• •

Acleris 158

sparsana (D. et S.)

1549

100

159

rhombana (D. et S.)

1550

009

160

aspersana (HB.)

1555

201

• • •

TORTRICIDAE - Cochylinas Aethes 161

smeathmanniana (F.)

1619

003

162

hartmanniana (CL.)

1630

003

45

• •

•

•

A

B

C

D

E

163

Cochylidia implicitana (WCK.)

1641

004

• •

F

TORTRICIDAE - Olethreutinae 164

Lobesia reliquana (HB.)

1723

001

165

Endothenia nigricostana (HAW.)

1719

201

•

Ancylis 166

comptana (FRL.)

1739

001

167

geminana (DON.)

1744

020

168

achatana (D. et S.)

1750

001

169

badiana (D. et S.)

1751

020

• • • •

Epinotia 170

immundana (F.R.)

1767

020

171

nisella (CL.)

1769

002

172

kochiana (H.S.)

1787

003

• • •

Epiblema

• •

173

uddmanniana (L.)

1808

003

174

incarnatana (HB.)

1813

001-009

1861

001

• •

175

Eucosma pauperana (DUP.) Pammene

176

splendidulana (GN.)

1905

201

177

argyrana (HB.)

1911

201

178

suspectana (LN. et Z.)

1914

201

• •

Cydia 179

rusticella (CL.)

1939

020

180

gemmiferana (TR.)

1959

003-201

181

jungiella (CL.)

1966

002

182

fissana (FRL.)

1968

001

183

pallifrontana (LN. et Z.)

1979

201

2010

007

• • • • •

CHOREUTIDAE 184

Prochoreutis myllerana (F.)

•

G H

A

B

C

D

E

F G H

EPERMENIIDAE 186 Phaulernis dentella, (Z.)

•

2076

010

2099

004

•

188 Oxyptilus chrysodactylus (D. et S.)

2101 003

189 Marasmarcha lunaedactyla (HAW.)

2115

003

• •

190 Platyptilia ochrodactyla (D. et S.)

2126

010

PTEROPHORIDAE - Agdistinae 187 Agdistis adactyla (HB.) PTEROPHORIDAE - Platyptilinae

191 Stenoptilia annadactyla SUTTER

• • • •

003

PTEROPHORIDAE - Pterophorinae Leioptilus

•

192

carphodactyla (HB.)

2153

003

193

lienigianus (Z.)

2156

010

•

194 Numonia legatella (HB.)

2221

201

•

195 Hypochalcia ahenella (D. et S.)

2196

001

196 Phycitodes saxicola (VAUGHAN)

2260

011

• •

2404

003

•

• • • • • •

PYRALIDAE - Phycitinae

PYRALIDAE - Odontinae 197 Atralata albofascialis (TR.) PYRALIDAE - Pyraustinae Pyrausta 198

nigrata (SC.)

2416

003-201

199

aurata (SC.)

2407

110

200 Ecpyrrhorrhoe rubiginalis (HB.)

2428

002

201 Sitochroa palealis (D. et S.)

2431

003

202 Ebulea crocealis (HB.)

2451

003

203 Opsibotys fuscalis (D. et S.)

2453

003-110

204 Udea ferrugalis (HB.)

2467

009

205 Dolichartria punctalis (D. et S.)

2472

003

• • •

•

PYRALIDAE- Crambinae 206

Agriphila inquinatella (D. et S.)

2321

201

207

Catoptria mytilella (HB.)

2337

110

Poznámka ad položka 44: V práci (SOLDÁT - STARÝ, 1978) se údaje pod položkou 96 o Ph. nigrescentella (Log.) z Medicago sativa a M. falcata týkají druhu Ph. medicaginella (Gram.).

47

Summary This contribution contains the results of authors activities consisting of collection of imagoes during the day, collection of immature forms on the feeding plants and by their breeding. The area of interest was broadened in comparison with the cited authors papers to include other sites that many times do not have the statute of a reservation. The results of the investigations show that these sites are no less interesting. The results of the investigations may be summarized in the folLÖWing way: 1) The ocurrence of the majority of species on sites specified in the cited two papers has been confirmed. 2) It is possible to state that many species have wider distribution within the Protected Landscape Area 3) The existence of altogether 102 species new for the Protected Landscape Area has been proven, out of these 7 species are new for Bohemia and 3 species are new for Czech and Slovak Republic. The data provided in paragraph 2. and 3. are presented in the form of a table. The table contains the folLÖWing: column A -

Species number in the table

column B -

Species name or the name of a higher taxonomical unit

column C -

Species number under which it is registered in Zoznam motylu (List of Butterflies) (Patocka - Reiprich, 1989) column D - Code name for the occurrence location column E - Record of new occurrence location for species cited in the two papers column column F - Record of newly detected species for the Protected Landscape Area site column G - Record of a newly detected species for Bohemia column H Record of a newly detected species for CR and SR.

Literatura SOLDÁT, M. STARÝ, B., 1978: Fauna drobných motýlů Karlštejnska, Bohemia centralis, Praha, 7:105-149 KRUŠEK, K. - SOLDÁT, M., 1980: Motýlí fauna Karlštejnska - 2. část, Bohemia centralis, Praha, 9:109-161. SOLDÁT, M., 1987: Červená kniha ČSR, Motýli - Lepidoptera, Zprávy Čs. Spol. Ent. při ČSAV, Praha, 23, 36s. PATOČKA, J. - REIPRICH, A., 1989: Zoznam na Slovensku zistených alebo oča-kávaných Lepidopter, Zprávy Čs. Spol. Ent. při ČSAV, Praha, 25, 3-4, 140s. HRUBÝ, K., 1964: Prodromus Lepidopter Slovenska, SAV Bratislava, 962s.

48

REIPRICH, A. - OKÁLI, I., 1988: Dodatky k Prodromu Lepidopter Slovenska, 1, Biol. práce, SAV, Bratislava, 135s.

Veda,

REIPRICH, A. - OKÁLI, I., 1989: Dodatky k Prodromu Lepidopter Slovenska, 2, Biol. práce, SAV, Bratislava, 107s.

Veda,

Adresa autora: RNDr. Jiří Vávra, CSc. Nečova 18, 143 00 Praha 4 - Modřany, ČR

49

50

Bohemia centralis 22: 51-81, 1993

BEJLOMORKY ČESKÉHO KRASU (Cecidomyiidae, Diptera)

Die Gallmücken des Böhmischen Karstes (Cecidomyiidae, Diptera)

Marcela SKUHRAVÁ a Václav SKUHRAVÝ

Bejlomorky jsou drobní, většinou 2 až 3 mm velcí komárci, jejichž larvy žijí v rostlinných pletivech a působí na rostlinách vznik novotvarů - hálek. Z palearktické oblasti je popsáno přes 2000 druhů (SKUHRAVÁ, 1986), na území Československa bylo zjištěno více než 500 druhů (SKUHRAVÁ, 1987 b). Kromě hálkotvorných druhů zahrnuje čeleď Cecidomyiidae i druhy mykofágní, saprofágní a další druhy, jejichž způsob života není dosud objasněn a jsou nesprávně označovány jako volně žijící druhy (SKUHRAVÁ, SKUHRAVÝ, BREWER, 1984). Historie Na území dnešní chráněné krajinné oblasti Český kras, vyhlášené v roce 1972 a zaujímající plochu 131 km2, nebyl až do roku 1957 proveden soustavný průzkum složení fauny bejlomorek. Do té doby bylo odsud známo z náhodných nálezů jen 18 druhů bejlomorek. Nejstarší doložený nález hálky bejlomorky z oblasti Karlštejnska, a to druhu Dasineura sisymbrii (SCHRANK, 1803) působící houbovitou hálku na Rorippa sylvestris pochází z roku 1871. Hálku, kterou nalezl na lokalitě Srbsko K. POLÁK, dostal k určení E. Baudyš a nález později uveřejnil (BAUDYŠ, 1926).

51

V letech 1910 až 1946 bylo na území dnešní CHKO Český kras zjištěno celkem 18 druhů bejlomorek (včetně Dasineura sisymbrii). Jde celkem o 25 nálezů, které byly publikovány ve dvou příspěvcích E. BAYEREM (1910, 1912) a v šesti příspěvcích E. BAUDYŠEM (1916, 1921, 1923, 1926, 1939 a 1946). Hálky byly zjištěny různými botaniky na osmi lokalitách, a to v Budňanech, Karlštejně, na Kodě, u Královské studánky, u Srbska, Sv. Jana pod Skalou, Tetína a na Velké hoře u Karlštejna (viz tabulku 1.). Většinu hálek bejlomorek nalezl E. BAUDYŠ a J. KLIKA. Ostatní sběratelé, většinou botanici (K. POLÁK, F. ČELAKOVSKÝ, A. VIMMER, B. NĚMEC,K. KAVINA, a S. PRÁT) nalezli každý jeden nebo dva druhy bejlomorek. V roce 1957 byl v rámci plánovitého faunistického výzkumu bejlomorek na území Československa proveden průzkum na lokalitě Karlštejn, jehož výsledky byly zahrnuty do souborné publikace o fauně bejlomorek středních Čech (SKUHRAVÁ, 1979). Tehdy bylo v okolí Karlštejna zjištěno 38 druhů bejlomorek, z nichž jen dva druhy -Craneiobia corni a Dasineura tiliae (= D. tiliamvolvens) byly známé z předchozího období. V roce 1989 až 1991 byl proveden soustavný výzkum fauny bejlomorek na 9 lokalitách - maloplošných chráněných územích - CHKO Český kras z iniciativy a za finanční podpory Správy CHKO Český kras, jehož výsledky předkládáme v této práci. Po stručné metodice je uveden přehled lokalit, na nichž byl proveden výzkum složení fauny bejlomorek. Pak následuje přehled zjištěných druhů bejlomorek a přehled hostitelských rostlin, na nichž byly zjištěny hálky bejlomorek. Samostatnou kapitolu tvoří možnost využití hálek jako bioindikátorů změn v krajině. Závěrem je podrobně probráno pět druhů bejlomorek, které zasluhují zvláštní pozornost jako mizející a vzácné druhy fauny Československa.

Metodika Na každé lokalitě byly na různých biotopech sbírány hálky všech bejlomorek, které byly nalezeny na trase dlouhé 1 až 2 km. Hálky byly determinovány podle základního díla zoocecidologické literatury - H.BUHRA (1964 - 1965), popř. C. HOUARDA (1908 - 1909), larvy podle determinačního klíče MÓHNA (1955) a MAMAEVA - KRIVOŠEJNY (1965), imága podle určovacích tabulek v díle RÜBSAAMENA-HEDICKEHO (1925 - 1939) a SKUHRAVÉ(1977). Část hálek byla zpracována do herbáře, část materiálu byla uložena do 75 % alkoholu k dalšímu studiu morfologických znaků larev a imág. Nomenklatura taxonů bejlomorek je upravena podle Skuhravé (1986), nomenklatura taxonů hostitelských rostlin podle díla EHRENDORFOVA (1973).

Přehled lokalit U každé lokality je uvedena nadmořská výška, krátká charakteristika a datum sběru. Číslo na konci v závorce odkazuje na polohu v mapce (obr. 1.).

52

Obr. 1. Mapka CHKO Český kras s vyznačenými lokalitami, na nichž byl v letech 1989 až 1991 proveden výzkum bejlomorek: 1 - Loděnice - Na Černidlech; 2 - Radotínské údolí; 3 - Černá rokle; 4 - Kulivá hora; 5 Karlické údolí; 6 - Karlštejn; 7 - Zlatý kůň; 8 - Lom na Kobyle; 9 - Klonk.

Černá rokle, NPP, 220 - 300 m n.m.: dolní část Kosořského potoka pod vesnicí Kosoř s teplomilnými a suchomilnými společenstvy; 21.9.1991 (3). Karlické údolí, PR, 240 - 270 m n.m.: údolí Karlického potoka od Roblína ke Karlíku se submediterránními a submontánními prvky; 22.9.1991 (5). Karlštejn, 370 m n.m.: dubohabrové háje a teplomilné doubravy; 22.9.1957; 22.10.1989 (6). Klonk, NPP, 340 m n.m.: skály nad údolím Suchomastského potoka; 3.10.1991 (9). Kulivá hora, PR, 386 m n.m.: lesostep mezi Třebotovem nad Švarcavou a Roblínem; skalní a travnaté stepi, lesostep; 22.9.1991 (4). Loděnice - Na Černidlech, 376 m n.m.: okraj dubohabrového lesa a porost lýkovce Daphne cneorum při okraji tohoto lesa; 12.5.1990 (1). Lom na Kobyle, PP, 431 m n.m.: opuštěný lom s xerotermním porostem; 3.10.1991 (8). Radotínské údolí, PR, 250 m n.m.: xerotermní prosty mezi obcí Cikánka a Zadní Kopanina; 21.9.1991 (2).

53

Zlatý kůň, NPP, 475 m n.m.: okolí Koněpruských jeskyň; xerotermní stráně s porostem Eryngium campestre; 3.10.1991 (7).

Přehled zjištěných druhů bejlomorek Na území CHKO Český kras bylo zjištěno v období od roku 1871 do roku 1991 celkem 90 druhů bejlomorek, jejichž larvy působí hálky na 64 druzích hostitelských rostlin. Z nich 39 druhů bejlomorek (43%) je vázáno svým vývojem v larválním stadiu na 27 hostitelských dřevin a 51 druhů bejlomorek (57%) na 37 hostitelských bylin. Do roku 1957 bylo zjištěno na území dnešní CHKO Český kras jen 18 druhů, 72 druhů bejlomorek jsme zjistili při výzkumu v letech 1957 - 1991.

Eremiola onobrychidis (BREMI, 1847)

Velká hora

Tetín

Sv. Jan pod Skalou

Srbsko

Koda

Karlštejn

Budňany

Druhy bejlomorek:

Královská studánka

Tabulka 1. Přehled druhů bejlomorek zjištěných na území dnešní CHKO Český kras v letech 1871 – 1946

•

Contarinia cybelae GAGNÉ, 1972

•

Contarinia loti (DE GEER, 1776)

•

Contarinia melanocera KIEFFER, 1904

•

•

Contarinia onobrichidis KIEFFER, 1895

•

Craneiobia corni (GIRAUD, 1863)

• • •

Dasineura acuminata (RÜBSAAMEN, 1915) Dasineura asperulae (F. LÖW, 1875) Dasineura lathyricola (RÜBSAAMEN, 1890)

• • • •

Dasineura pyri (BOUCHÉ, 1847)

• •

Dasineura silvestris (KIEFGFER, 1909)

•

Dasineura sisymbrii (SCHRANK, 1803)

•

Dasineura tiliae (SCHRANK, 1803)

• • •

Macrolabis pilosellae (BINNIE, 1877) Mikiola fagi(HARTIG, 1839) Mikomya coryli (KIEFFER, 1901)

•

•

Putoniella pruni (KALTENBACH, 1872)

•

Wachtliella stachydis (BREMI, 1847)

•

54

•

Obr. 2. Počet druhů bejlomorek zjištěný na jednotlivých lokalitách v roce 1957, 1989 1991. Zjištěné druhy bejlomorek uvádíme v abecedním pořadí. U každého druhu je uvedena krátká charakteristika způsobu života, druh hostitelské rostliny a čeleď, do níž patří. Dále jsou uvedeny lokality, na nichž se druh bejlomorky na území CHKO Český kras aktuálně vyskytuje. Uvádíme rovněž i starší nálezy včetně autorů a data uveřejnění. Na konci odstavce je po pomlčce uvedena klasifikace druhu bejlomorky z hlediska početnosti (frekvence) aktuálního výskytu na území celého Československa, kde byl výzkum výskytu bejlomorek proveden na 1008 lokalitách, a to podle SKUHRAVÉ (1982): I.: II.: III.: IV.: V.: VI.:

druh ojediněle se vyskytující, zjištěný na 1 až 16 lokalitách druh řídce se vyskytující, zjištěný na 17 až 48 lokalitách druh středně rozšířený, zjištěný na 49 až 112 lokalitách druh hojně se vyskytující, zjištěný na 113 až 240 lokalitách druh velmi hojně se vyskytující, zjištěný na 241 až 496 lokalitách druh obecně rozšířený, zjištěný na 497 až 1008 lokalitách.

Hranice I. - VI. skupiny frekvence jsou odvozeny z prvních šesti členů geometrické řady s kvocientem „2" a koeficientem „a": 2°.a + 21.a + 22.a + 23.a + 24.a + 25.a zjednodušeně: a + 2a + 4a + 8a + 16a + 32a = 63a (součet)

55

Hraniční hodnoty jednotlivých skupin jsou odvozeny ze součtu hodnot všech předchozích členů této řady. Koeficient „a" se liší podle počtu zkoumaných lokalit. Při výzkumu celého Československa na 1008 lokalitách má „a" hodnotu vypočtenou ze součtu prvních šesti členů geometrické řady a = (počet zkoumaných lokalit)/63 = 16 Po dosazení do uvedených šesti členů geometrické řady získáme po úpravě hranice jednotlivých skupin frekvence: 1. skupina 2. skupina 3. skupina 4. skupina 5. skupina 6. skupina počet lokalit, na nichž byl druh zjištěn 1 - 16 17 - 48 49 - 112 113 - 240 241 - 496 nad 497 Na konci kapitoly jsou zjištěné druhy bejlomorek uvedené ve dvou tabulkách podle hostitelských druhů rostlin: Tabulka 2. Bejlomorky na dřevinách; Tabulka 3. Bejlomorky na bylinách. Tabulka 2. Bejlomorky na dřevinách Fagus sylvatica L.

Mikiola fagi (HARTIG, 1839) Hartigiola annulipes (HARTIG, 1839)

Quercus robur L.

Macrodiplosis dryobia (F. LÖW, 1877)

Q.petrae (MATT.) LIEBL.

Macrodiplosis volvens KIEFFER, 1895

Q.pubescens WILLD.

Arnoldiola libera (KIEFFER, 1909)

Quercus cerris L.

Janetia cerris (KOLLAR, 1850)

Acer pseudopiatanus L.

Dasineura irregularis (BREMI,1847) Drisina glutinosa GIARD, 1863

Acer campestre L.

Dasineura rubella KIEFFER, 1896 Dasineura tympani (KIEFFER, 1909)

Fraxinus excelsior L.

Dasineura acrophila (WINNERTZ, 1853) Dasuieura fraxinea KIEFFER, 1907 Dasineura fraxini (BREMI, 1847)

Carpinus betulus L.

Contarinia carpini KIEFFER, 1897 Aschistonix carpinicolus RÜBSAAMEN, 1917 Dasineura ruebsaameni (KIEFFER, 1909) Zygiobia carpini (F. LÖW, 1874)

Ulmus laevis Pall.

Physemocecis ulmi (KIEFFER, 1909)

Alnus glutinosa GAERTN.

Dasineura tortilis (BREMI, 1847)

Tilia cordata MILL.

Dasineura thomasiana (KIEFFER, 1888)

T. platyphyllos SCOP.

Dasineura tiliae (SCHRANK, 1803) Didymomyia tiliacea (BREMI, 1847) Physemocecis hartigi (LIEBEL, 1892)

56

Tabulka 2. Bejlomorky na dřevinách - pokračování Crataegus oxyacantha L. Salix aurita L., S. caprea L. S. cinerea L. S. viminalis L. Populus tremula L. Corylus aveliana L.

Cornus sanguinea L. Prunus spinosa L. Rosa canina L. Rubus idaeus L. Rubus caesius L. Malus sylvestris MILL. Pyrus communis L.

Dasineura crataegi (WINNERTZ, 1853) Dasineura clavifex (KIEFFER, 1891) Dasineura rosaria (H. LOEW, 1850) Dasineura marginemtorquens (H. LOEW, 1850) Dasineura populeti (RÜBSAAMEN, 1889) Mikomya coryli (KIEFFER, 1901) Contarinia coryli (KALTENBACH, 1859) Contarinia cybelae (GAGNÉ, 1972) Craneiobia corni (GIRAUD, 1863) Putoniella pruni (KALTENBACH, 1872) Dasineura tortrix (F. LÖW, 1877) Wachtliella rosarum (HARDY, 1850) Lasioptera rubi (SCHRANK, 1803) Dasineura plicatrix (H. LOEW, 1850) Dasineura mali (KIEFFER, 1904) Dasineura pyri (BOUCHÉ, 1847)

Tabulka 3. Bejlomorky na. bylinách - pokračování Achillea miilefolium L.

Rhopalomyia miliefolii (H. LOEW,1850)

Artemisia vulgaris L.

Rhopalomyia foliorum (H. LOEW, 1850) Blastodiplosis artemisiae (KIEFFER, 1901) Dasineura asperulae (F. LÖW, 1875) Dasineura bupleuri (WACHTL, 1883) Lasioptera calamagrostidis (RUBS., 1893) Asynapta thuraui RÜBSAAMEN, 1893 Dasineura acuminata (RÜBSAAMEN, 1915) Clinodiplosis cilicrus (KIEFFER, 1889) Loewiola centaurea (F. LÖW, 1875) Macrolabis sp. Dasineura daphnes (KIEFFER, 1901) Bayeria capitigena (BREMI, 1847) Dasineura capsuiae KIEFFER, 1901 Geocrypta galii (H. LOEW, 1850) Schizomyia galiorum KIEFFER, 1889 Contarinia melanocera KIEFFER, 1904 Contarinia gei KIEFFER, 1909 Dasineura glechomae (KIEFFER, 1889) Rondaniola bursaria (BREMI, 1847) Macrolabis heraclei (KALTENBACE, 1862) Cystiphora sanguinea (BREMI, 1847)

Asperula synanchica L. Bupleurum falcatum L. Calamagrostis epigeios (L.) ROTH. Campanula rapunculoides L. Centaurea cyanus L. Centaurea jacea L. Ghaerophyllum aromaticum L. Daphne cneorum L. Euphorbia cyparissias L. Galium mollugo L. Genista tinctoria L. Geum urbanum L. Glechoma hederacea L. Heracleum sphondyiium L. Hieracium sp.

Macrolabis hieracii RÜBSAAMEN, 1917

57

Tabulka 3. Bejlomorky na. bylinách - pokračování Macrolabis pilosellae (BREMI, 1847) Hypericum perforatum L. Lamium maculatum L. Lathyrus sp.

Lotus corniculatus L. Malachium aquaticum L. FRIES. Medicago sativa L.

Onobrychis vicifolia SCOP. Ssp. Sativa

Dasineura hyperici (BREMI, 1847) Contarinia lamiicola RÜBSAAMEN, 1915 Dasineura lamii (KIEFFER, 1909) Dasineura lathyri (KIEFFER, 1909) Dasineura lathyricola (RÜBSAAMEN, 1890) Lathyromyza schlechtendali (KIEFFER, 1886) Dasineura silvestris (KIEFFER, 1909) Contarinia loti (DE GEER, 1776) Macrolabis stellariae (LIEBEL,1889) Contarinia medicaginis KIEFFER, 1895 Dasineura medicaginis (BREMI, 1847) Jaapiella medicaginis (RÜBSAAMEN, 1912)

Ononis spinosa L. Phragmites communis TRIN. Pimpinela saxifraga L. Plantago lanceolata L. Polygonum amphibium L. Rorippa sylvestris (L.) BESS. Stachys sylvatica L. Stellaria sp. Tanacetum vulgare L. Taraxacum offcinale WEB. Urtica dioica L. Veronica chamaedrys L.

Contarinia onobrichidis KIEFFER, 1895 Bremiola onobrychidis (BREMI, 1847) Asphondylia ononidis F. LÖW, 1873 Lasioptera hungarica MOHN, 1968 Keifferia pericarpiicola (BREMI, 1847) Jaapiella schmidti (RÜBSAAMEN, 1912) Wachtliella persicariae (LINNÉ, 1767) Dasineura sisymbrii (SCHRANK, 1803) Wachtiiella stachydis (BREMI, 1847) Macrolabis sp. Ozirhincus tanaceti (KIEFFER, 1889) Cystiphora taraxaci (KIEFFER, 1888) Dasineura urticae (PERRIS, 1840) Jaapiella veronicae (VALLOT, 1827)

Viola canina L.

Dasineura affinis (KIEFFER, 1886)

Arnoldiola libera (KIEFFER, 1909) Bílé larvy žijí v malých jamkách naspodu listu dubu Quercus robur L. a Q. petraea (MATT.) LIEBL. (Fagaceae). Larvy brzy opouštějí hálky, které rychle zasychají a vypadají jako tmavé zahnědlé skvrny. Lokalita: Karlštejn (1989). - IV. skupina frekvence: hojně se vyskytující druh. Aschistonyx carpinicolus RÜBSAAMEN, 1917 Žlutobílé larvy žijí v nepravidelně sřasených listech habru Carpinus betulus L. (Corylaceae). Lokalita: Lom na Kobyle. - III. skupina frekvence: středně rozšířený druh.

58

Asphondylia ononidis F. LÖW, 1873 Solitérní oranžová larva žije ve zduřelém květním nebo listovém pupenu jehlice Ononis spinosa L. (Fabaceae). Lokalita: Černá rokle. - II. skupina frekvence: řídce se vyskytující druh. Asynapta thuraui RÜBSAAMEN, 1893 Oranžové larvy žijí uvnitř stébla třtiny Calamagrostis epigeios (L.) ROTH. (Poaceae). Lokalita: Karlštejn (1989). - II. skupina frekvence: řídce se vyskytující druh. Bayeria capitigena (BREMI, 1847) Oranžové larvy žijí pospolitě mezi zduřelými listy v kulovité hálce na vegetačním vrcholu pryšce Euphorbia cyparissias L. (Euphorbiaceae). Lokality: Karlštejn (1957), Zlatý kůň. - V. skupina frekvence: velmi hojně se vyskytující druh. Blastodiplosis artemisiae (KIEFFER, 1901) Oranžová larva žije ve zduřelém květním pupenu pelyňku Artemisia vulgaris L. (Asteraceae). Lokalita: Černá rokle. - II. skupina frekvence: řídce se vyskytující druh. Bremiola onobrychidis (BREMI, 1847) Bílé larvy žijí v úkrojkách listů vičence Onobrychis viciifolia SCOP. (Fabaceae), složených podle střední žilky. Lokalita: Budňany (BAYER, 1912). - II. skupina frekvence: řídce se vyskytující druh. Clinodiplosis cilicrus (KIEFFER, 1889) Růžovooranžové larvy žijí fytosaprofágně v rozkládajících se rostlinných tkáních (SKUHRAVÁ, 1973). Lokalita: Karlštejn (1957) v úboru Centaurea cyanus L. (Asteraceae). - III. skupina frekvence: středně rozšířený druh. Contarinia carpini KIEFFER, 1897 Bělavé larvy žijí ve ztlustlých záhybech listu mezi dvěma postranními žilkami habru Carpinus betulus L. (Corylaceae). Lokality: Černá rokle, Karlické údolí, Radotínské údolí. - III. skupina frekvence: středně rozšířený druh. Contarinia coryli (KALTENBACH, 1859) (Syn. C. corylina F. LÖW, 1878) Bílé larvy žijí pospolitě ve zduřelých deformovaných samičích jehnědách lísky Corylus avellana L. (Corylacae) Lokalita: Karlštejn (1957, hojně; 1989, hojně). - II. skupina frekvence: řídce se vyskytující druh. Contarinia cybelae GAGNÉ, 1972 (C. coryli KIEFFER, 1909) Bělavé larvy žijí v záhybu listu lísky Corylus avellana L. (Corylaceae).

59

Lokality: Karlštejn (BAUDYŠ, 1923); Klonk. - I. skupina frekvence: ojediněle se vyskytující druh. Contarinia gei KIEFFER, 1909 (Contarinia geicola RÜBSAAMEN, 1917) Bílé larvy v deformovaných listech kuklíku, Geum urbanum L. (Rosaceae). Lokalita: Karlštejn (1957). - II. skupina frekvence: řídce se vyskytující druh. Contarinia lamiicola RÜBSAAMEN, 1915 Bílé skákavé larvy v hálce na vegetačním vrcholu hluchavky Lamium maculatum L. (Lamiaceae). Lokalita: Karlické údolí. - I. skupina frekvence: ojediněle se vyskytující druh. Contarinia loti (DE GEER, 1776) Žlutavé larvy žijí ve zduřelém květním pupenu štírovníku Lotus corniculatus L. (Fabaceae). Lokality: Srbsko a Tetín (BAUDYŠ, 1926). - IV. skupina frekvence: hojně se vyskytující druh. Contarinia medicaginis KIEFFER, 1895 Žluté larvy žijí ve zduřelých květních pupenech tolice vojtěšky, Medicago sativa L. (Fabaceae). Lokalita: Kulivá hora. - IV. skupina frekvence: hojně se vyskytující druh. Contarinia melanocera KIEFFER, 1904 Oranžovorůžové larvy žijí v mnohakomůrkovité houbovité hálce na lodyze kru-činky Genista tinctoria L. (Fabaceae). Lokalita: Královská studánka (BAUDYŠ, 1926). - I. skupina frekvence: ojediněle se vyskytující a mizející druh. Viz závěrečnou kapitolu. Contarinia onobrychidis KIEFFER, 1895 Žluté larvy žijí ve zduřelém nerozkvétajícím květním pupenu vičence Onobrychis viciifolia SCOP. (Fabaceae). Lokalita: Srbsko (BAUDYŠ, 1921, 1926; VIMMER, 1925). - I. skupina frekvence: ojediněle se vyskytující druh. Craneiobia corni (GIRAUD, 1863) Oranžovožluté larvy žijí v tvrdých hálkách na listech svídy Cornus sanguinea L. (Cornaceae). Lokality: Karlštejn, Tetín (BAUDYŠ, 1926; BAYER, 1910); Karlštejn, 1957, dost hálek roztroušeně (SKUHRAVA, 1979); 1989: nalezena jediná hálka; Lom na Kobyle, 1991: nalezen jediný list s několika hálkami. - I. skupina frekvence: ojediněle se vyskytující a mizející druh. Viz závěrečnou kapitolu. Cystiphora sanguinea (BREMI, 1847) (C hieracii F. LÖW, 1874; C. pilosellae KIEFFER, 1892) Narůžovělé larvy v puchýřovitých hálkách na listech jestřábníku Hieracium sp. (Asteraceae).

60

Lokalita: Karlštejn (1957). - III. skupina frekvence: středně rozšířený druh; v posledních letech mizející druh. Cystiphora taraxaci (KIEFFER, 1888) Oranžové larvy v puchýřovitých hálkách na listech smetanky lékařské, Taraxacum officinale WEB. (Asteraceae). Lokalita: Karlštejn (1957). - IV. skupina frekvence: dříve hojně se vyskytující druh, od 1960 postupně mizející. Dasineura acrophila (WINNERTZ, 1853) Bělavé larvy žijí pospolitě ve zduřelém úkrojku listu jasanu Fraxinus excelsior L. (Oleaceae), složeném podle střední žilky. Lokality: Černá rokle, Radotínské údolí, Zlatý kůň. - III. skupina frekvence: druh středně rozšířený, po roce 1960 postupně mizející. Dasineura acuminata (RÜBSAAMEN, 1915) Bělavé larvy žijí v hálce na vegetačním vrcholu zvonku Campanula rapunculoides L. (Campanulaceae). Lokality: Karlštejn (BAUDYŠ, 1923), Koda (BAUDYŠ, 1926). - II. skupina frekvence: řídce se vyskytující druh. Dasineura affinis (KIEFFER, 1886) Oranžové larvy žijí ve svinutém okraji listu violky Viola canina L. a V. odorata L. (Violaceae). Lokality: Karlické údolí, Radotínské údolí. - III. skupina frekvence: středně rozšířený druh. Dasineura asperulae (F. LÖW, 1875) Oranžové larvy žijí v houbovité hálce na lodyze mařinky Asperula cynanchica L. a Asperula glauca (L.) BESS (Rubiaceae). Lokality: Velká hora u Karlštejna (BAYER, 1912), Koda (BAUDYŠ, 1926). - II. skupina frekvence: řídce se vyskytující druh. Dasineura bupleuri (WACHTL, 1883) Oranžová larva žije ve svinutém okraji listu prorostlíku Bupleurum falcatum L. (Apiaceae). Lokalita: Koněprusy (leg. V. SKUHRAVÝ 10.8.1974). - I. skupina frekvence: ojediněle se vyskytující druh. Dasineura capsulae KIEFFER, 1901 Oranžové larvy žijí pospolitě v dutině tvrdé tobolkovité hálky na vegetačním vrcholu pryšce Euphorhia cyparissias L. (Euphorbiaceae). Lokalita: Karlštejn (1957). - III. skupina frekvence: středně rozšířený druh. Dasineura clavifex (KIEFFER, 1891) Oranžové larvy žijí v palicovitě ztlustlém vegetačním vrcholu vrb Salix caprea L., Salix aurita L. a Salix cinerea L. (Salicaceae).

61

Lokality: Karlštejn (1957), Loděnice. -IV. skupina frekvence: hojně se vyskytující druh. Dasineura crataegi (WINNERTZ, 1853) Oranžové larvy působí hálku na vegetačním vrcholu hlohu Crataegus oxyacantha L. (Rosaceae). Lokality: Karlštejn (1957), Radotínské údolí, Loděnice. - V. skupina frekvence: velmi hojně rozšířený druh. Dasineura daphnes (KIEFFER, 1901) Růžové larvy mezi zduřelými listy na vrcholu lodyhy lýkovce Daphne cneorum L. (Thymelaeaceae), tvořícími kulovitou hálku. Lokalita: Loděnice (V. - VI. 1987, leg. A. JANSOVÁ - PEŠKOVÁ). - I. skupina frekvence: ojediněle se vyskytující druh. Viz kapitolu na konci práce. Dasineura fraxinea KIEFFER, 1907 Bělavé larvy v okrouhlé puchýřovité hálce na čepeli úkrojku listu jasanu Fraxinus excelsior L. (Oleaceae). Larvy mají velmi rychlý vývoj a brzy opouštějí hálky, které zasychají a vypadají jako tmavé skvrny. Lokality: Černá rokle, Karlštejn (1989), Klonk, Radotínské údolí, Zlatý kůň. - V. skupina frekvence: velmi hojně se vyskytující druh. Dasineura fraxini (BREMI, 1847) Oranžové larvy žijí v hálkách na úkrojkách listů jasanu Fraxinus excelsior L. (Oleaceae), tvořených zduřelou částí střední žilky. Lokality: Černá rokle, Karlštejn (1957), Radotínské údolí. - IV. skupina frekvence: hojně se vyskytující druh. Dasineura glechomae (KIEFFER, 1889) Oranžové larvy žijí v hálkách na vegetačním vrcholu popence Glechoma hederacea L. (Lamiaceae). Lokalita: Karlické údolí. - II. skupina frekvence: řídce se vyskytující druh. Dasineura hyperici (BREMI, 1847) Bělavé larvy se vyvíjejí v hálce na vegetačním vrcholu třezalky Hypericum perforatum L. (Hypericaceae). Lokalita: Lom na Kobyle. - VI. skupina frekvence: dříve zcela obecně rozšířený druh; v posledních 10 letech ze všech biotopů postupně mizí. Dasineura irregularis (BREMI, 1847) (Dasineura acercrispans KIEFFER, 1888) Bělavé larvy se vyvíjejí v deformovaných listech na vegetačním vrcholu javoru klenu, Acer pseudoplatanus L. (Aceraceae). Lokality: Karlštejn (1957), Radotínské údolí. - IV. skupina frekvence: hojně se vyskytující druh. Dasineura lamii (KIEFFER, 1909) Bělavé larvy žijí ve zduřelých květních pupenech hluchavky Lamium maculatum L. (Lamiaceae). 62

Lokality: Karlické údolí, Karlštejn (1957). - II. skupina frekvence: řídce se vyskytující druh. Dasineura lathyri (KIEFFER, 1909) Bělavé larvy se vyvíjejí ve zduřelých úkrojkách listů hrachoru Lathyrus pratensis L. (Fabaceae). Lokalita: Karlštejn (1957). - III. skupina frekvence: středně rozšířený druh. Dasineura lathyricola (RÜBSAAMEN, 1890) Hálka na vegetačním vrcholu Lathyrus vernus (L.) BERNH. (Fabaceae). Lokality: Koda a Tetín, 17.4.1914, leg. L. ČELAKOVSKÝ (BAUDYŠ, 1916). Problematický druh; bude třeba se pokusit hálku na Lathyrus vernus na lokalitách znovu najít a determinovat. Sasineura mali (KIEFFER, 1904) Červené larvy žijí ve zduřelém svinutém okraji listu jabloně Malus sylvestris MILL. (Rosaceae). Lokality: Černá rokle, Radotínské údolí, Zlatý kůň. - III. skupina frekvence: středně rozšířený druh. Dasineura marginemtorquens (BREMI, 1847) Oranžové larvy ve stočených okrajích listů vrby Salix viminalis L. (Salicaceae). Lokalita: Karlštejn (1957). - II. skupina frekvence: druh řídce rozšířený. Dasineura medicaginis (BREMI, 1847) (D. ignorata WACHTL, 1884) Oranžové larvy žijí v cibulkovitých hálkách tvořených listovými pupeny tolice vojtěšky Medicago sativa L. (Fabaceae). Lokality: Kulivá hora, Zlatý kůň. - V. skupina frekvence: velmi hojně se vyskytující druh. Dasineura plicatrix (H. LOEW, 1850) Bělavé larvy žijí ve sřasených listech ostružiníku Rubus caesius L. (Rosaceae). Lokality: Černá rokle, Karlické údolí, Karlštejn (1957), Radotínské údolí, Zlatý kůň. V. skupina frekvence: velmi hojně se vyskytující druh. Dasineura populeti (RÜBSAAMEN, 1889) Bělavé larvy se vyvíjejí ve stočených okrajích listů osiky Populus tremula L. (Salicaceae), hlavně na mladých jedincích. Lokality: Černá rokle, Karlštejn (1957). - V. skupina frekvence: velmi hojně se vyskytující druh. Dasineura pyri (BOUCHÉ, 1847) Bělavé larvy žijí ve stočených okrajích listů hrušně Pyrus communis L. (Rosaceae). Lokalita: Královská studánka (BAUDYŠ, 1926). - Dříve III. skupina frekvence středně rozšířený druh; nyní patří k mizejícím druhům. V roce 1990 a 1991 jsme prohlédli mnoho keřů a nenašli jsme ani jedinou hálku.

63

Dasineura rosaria (H. LOEW, 1850) Solitérní oranžová larva žije uprostřed růžičkovité hálky na vegetačních vrcholech různých druhů vrb, hlavně Salix caprea L., Salix aurita L. a Salix cinerea L. (Salicaceae). Lokality: Karlštejn (1957), Loděnice (1991, staré hálky). - Dříve VI. skupina frekvence - obecně rozšířený druh, nyní patří k ustupujícím až mizejícím druhům. Dasineura rubella KIEFFER, 1896 Bělavé larvy se vyvíjejí ve sřasaných listech na vegetačním vrcholu javoru babyky, Acer campestre L. (Aceraceae). Lokality: Černá rokle, Karlické údolí, Kulivá hora, Lom na Kobyle, Radotínské údolí. I. skupina frekvence: ojediněle se vyskytující druh. Dasineura ruebsaameni (KIEFFER, 1909) Bělavá larva žije v drobné puchýřovité hálce na čepeli listu habru Carpinus betulus L. (Corylaceae). Lokalita: Karlické údolí. - III. skupina frekvence: středně rozšířený druh. Dasineura silvestris (KIEFFER, 1909) Bělavé larvy žijí ve zduřelých květních pupenech hrachoru Lathyrus sylvestris L. (Fabaceae). Lokalita: Sv. Jan pod Skalou (BAUDYŠ, 1923). - I. skupina frekvence: ojediněle se vyskytující druh. Dasineura sisymbrii (SCHRANK, 1803) Oranžové larvy se vyvíjejí v bílé houbovité hálce na lodyze, listových a květních stopkách i ve květech rukve Rorippa sylvestris Bess. a barborce Barbarea vulgaris R. Br. (Brassicaceae). Lokalita: Srbsko, leg. K. POLÁK 1871 (BAUDYŠ, 1926). Dasineura thomasiana (KIEFFER, 1888) Bělavé larvy žijí v nerozvíjejících se listových pupenech a ve sřasených listech lípy Tilia platyphyllos SCOP. a Tilia cordata MILL. (Tiliaceae). Lokality: Karlické údolí, Karlštejn (1957, 1989). - V. skupina frekvence: velmi hojně se vyskytující druh. Dasineura tiliae (SCHRANK, 1803) (D. tiliamvolvens RÜBSAAMEN, 1889) Oranžové larvy se vyvíjejí ve ztlustlých svinutých okrajích listů lípy Tilia pla-typhyllos SCOP. a Tilia cordata MILL. (Tiliaceae). Lokality: Sv. Jan pod Skalou a Karlštejn (leg. S. PRÁT) (BAUDYŠ, 1916), Karlštejn (1957). - III. skupina frekvence: dříve středně rozšířený druh, v poslední době výrazně ubývající druh. Dasineura tortilis (BREMI, 1847) (Dasineura alni F. LÖW, 1877)

64

Oranžové larvy žijí v hálce tvořené zduřelou částí čepele listové olše Alnus glutinosa (L.) GAERTN. (Betulaceae), jež je složena podle střední žilky. Lokality: Klonk, Radotínské údolí. - V. skupina frekvence: dříve velmi hojně se vyskytující druh; v posledních letech postupně ubývá. Dasineura tortrix (F. LÖW, 1877) Bělavé larvy se vyvíjejí v deformovaných lístkách na vegetačním vrcholu trnky Prunus spinosa L. (Rosaceae). Lokalita: Karlické údolí. - III. skupina frekvence: středně rozšířený druh. Dasineura tympani (KIEFFER, 1909) Průsvitná larva žije v parenchymatické hálce na listu javoru babyky Acer campestre L. (Aceraceae). Larva brzy hálku opouští, pak hálka rychle zasychá a na listě zůstává tmavá okrouhlá skvrna. Lokality: Černá rokle, Karlické údolí, Karlštejn (1989), Klonk, Lom na Kobyle, Radotínské údolí, Zlatý kůň. - IV. skupina frekvence: hojně se vyskytující druh. Dasineura urticae (PERRIS, 1840) Bílooranžové larvy žijí pospolitě v bradavkovité hálce na listech kopřivy Urtica dioica L. (Urticaceae). Lokality: Černá rokle, Karlické údolí, Karlštejn (1957, 1989), Klonk, Radotínské údolí. - VI. skupina frekvence: dříve obecně rozšířený druh, v posledních letech ustupující druh. Didymomyia tiliacea (BREMI, 1847) (Didymomyia reaumuriana F. LÖW, 1878) Bělavá larva žije v tlustostěnné dřevité hálce na listu lípy Tilia platyphyllos SCOP. a Tilia cordata MILL. (Tiliaceae). Lokality: Karlštejn (1957, 1989), Klonk. - IV. skupina frekvence: dříve hojně se vyskytující druh, v posledních letech ustupující druh. Drisina glutinosa GIARD, 1893 Bílá larva je přisedlá v jamce naspodu listu javoru klenu, Acer pseudoplatanus L. (Aceraceae). Larva list brzy opouští, hálka zasychá a na listě zůstává okrouhlá zaschlá skvrna. Lokality: Karlické údolí, Klonk. - IV. skupina frekvence: hojně se vyskytující druh. Geocrypta galii (H. LOEW, 1850) Oranžové larvy působí bradavkovité zduřeliny na lodyze různých druhů svízelů, hlavně na Galium mollugo L. (Rubiaceae). Lokality: Karlické údolí, Karlštejn (1957), Lom na Kobyle, Zlatý kůň. - VI. skupina frekvence: dříve obecně rozšířený druh, v posledních letech výrazně ustupující druh. Hartigiola annulipes (HARTIG, 1839) Bělavá solitérní larva žije v ochlupené nebo lysé válcovité hálce na horní straně listu buku Fagus sylvatica L. (Fagaceae). Lokality: Karlické údolí, Karlštejn (1957, 1989). - V. skupina frekvence: velmi hojně se vyskytující druh. 65

Jaapiella medicaginis (RÜBSAAMEN, 1912) Růžové larvy žijí v přehnutých úkrojkách listů tolice vojtěšky Medicago sativa L. (Fabaceae). Lokalita: Zlatý kůň. - IV. skupina frekvence: dříve hojně se vyskytující druh, v posledních letech výrazně ubývající druh. Jaapiella schmidti (RÜBSAAMEN, 1912) Oranžové larvy žijí pod plodovými šupinami jitrocele Plantago lanceolata L. (Plantaginaceae). Lokalita: Karlštejn (1957). - V. skupina frekvence: dříve velmi hojně se vyskytují druh, v posledních letech ustupující druh. Jaapiella veronicae (VALLOT, 1827) Oranžové larvy žijí v ochlupených hálkách na vegetačním vrcholu rozrazilu Veronica chamaedrys L. (Scrophulariaceae). Lokality: Černá rokle, Karlické údolí, Karlštejn (1957, 1989), Klonk, Kulivá hora. - VI. skupina frekvence: obecně rozšířený druh. Janetis cerris (KOLLAR, 1850) Oranžovočervené larvy se vyvíjejí v kotoučovité hálce na čepeli listu dubu ceru, Quercus cerris L. (Fagaceae). Lokalita: Karlštejn, NPR, 29. 9.1976, leg. P. Moucha. - II. skupina frekvence: řídce se vyskytující druh. Viz poznámky v závěrečné kapitole. Kiefferia pericarpiicola (BREMI, 1847) (Kiefferia pimpinella F. LÓW, 1874) Červené larvy žijí ve zduřelých plodech bedrníku Pimpinella saxifraga L. a Pimpinella major (L.) HUDS. (Apiaceae). Lokality: Zlatý kůň, Karlštejn (1957). - V. skupina frekvence: dříve velmi hojně se vyskytující druh; nyní postupně ubývající druh. Lasioptera calamagrostidis RÜBSAAMEN, 1893 Oranžové larvy žijí pod pochvou listovou třtiny Calamagrostis epigeios (L.) ROZH. (Poaceae). Lokalita: Karlštejn (1989, leg. Jan SKUHRAVÝ.) - III. skupina frekvence: středně rozšířený druh. Lasioptera hungarica MÖHN, 1968 Oranžové larvy jsou mykofágní a žijí pospolitě v černém myceliu uvnitř neporušeného stébla rákosu Phragmites communis TRIN. (Poaceae). Lokalita: Klonk. - II skupina frekvence: řídce se vyskytující druh. Lasioptera rubi (SCHRANK, 1803) Oranžové larvy žijí v kulovité hálce na prýtu maliníku Rubus idaeus L. a ostru-žiníku Rubus caesius L. (Rosaceae).

66

Lokality: Karlštejn (1957; 1989), Loděnice (staré hálky, 1990). - V. skupina frekvence: dříve velmi hojně se vyskytující druh, v posledních letech silně ustupující až mizející druh. Lathyromyza schlechtendali (KIEFFER, 1886) Bělavé larvy se vyvíjejí ve svinutých neztlustlých okrajích úkrojků listů hrachoru Lathyrus pratensis L. (Fagaceae). Lokalita: Karlštejn (1957). - II. skupina frekvence: řídce se vyskytující druh. Loewiola centaureae (F. LÖW, 1875) Žluté larvy žijí v puchýřovité hálce na listu chrpy Centaurea jacea L. (Asteraceae). Lokalita: Karlštejn (1957). - II. skupina frekvence: řídce se vyskytující druh. Macrodiplosis dryobia (F. LÓW, 1877) Bělavé larvy se vyvíjejí v hálkách tvořených na dolní stranu přehnutým okrajem laloku listu dubu Quercus robur L. a Quercus petrsea (MATT.) LIEBL. (Fagaceae). Lokality: Karlštejn (1957), Kulivá hora (na Quercus pubescens WILLD.). - IV. skupina frekvence: hojně se vyskytující druh. Macrodiplosis volvens KIEFFER, 1895 Bělavá larva žije ve stočeném okraji listu dubu Quercus robur L. a Quercus petrasa (MATT.) LIEBL. (Fagaceae). Lokality: Karlštejn (1957), Kulivá hora (na Quercus pubescens WILLD.). - IV. skupina frekvence: dříve hojně se vyskytující, nyní ustupující druh. Macrolabis heraclei (KALTENBACH, 1862) (M. corrugans F. LÓW, 1877) Bělavé larvy žijí ve sřasených listech bolševníku Heracleum sphondylium L. (Apiaceae). Lokality: Karlické údolí, Karlštejn (1957), Klonk. - V. skupina frekvence: velmi hojně se vyskytující druh. Macrolabis hieracii RÜBSAAMEN, 1917 Bělavé larvy žijí ve zduřelých lístečkách na vegetačním vrcholu jestřábníku Hieracium sp. (Asteraceae). Lokalita: Lom na Kobyle. - III. skupina frekvence: středně rozšířený druh. Macrolabis pilosellae (BINNIE, 1877) Bělavé larvy se vyvíjejí v hálce na vegetačním vrcholu jestřábníku Hieracium pilosella L. (Asteraceae). Lokalita: Karlštejn (leg. J. KLIKA) (BAUDYŠ, 1939). - I. skupina frekvence: ojediněle se vyskytující druh. Macrolabis stellariae (LIEBEL, 1889) Bělavé larvy se vyvíjejí v defomovaném vegetačním vrcholu křehkýše Malachium aquaticum (L.) MOENCH. (Caryophyllaceae). Lokality: Černá rokle, Karlické údolí. - II. skupina frekvence: řídce se vyskytující druh. Macrolabis sp.

67

Bělavé larvy se vyvíjejí ve sřasených úkrojkách listů krabilice Chaerophyllum aromaticum L. (Apiaceae). Lokality: Karlické údolí, Klonk. Macrolabis sp. Zaschlý vegetační vrchol ptačince Stellaria sp. (Caryophyllaceae). Lokalita: Karlické údolí. Mikiola fagi (HARTIG, 1839) Bělavá larva se vyvíjí v zašpičatělé hálce na horní straně listu buku Fagus sylva-tica L. (Fagaceae). Lokality: Karlštejn (BAUDYŠ, 1926), Karlštejn (1989), Karlické údolí. - IV. skupina frekvence, hojně se vyskytující druh. Mikomya coryli (KIEFFER, 1901) Bělavá larva je přisedlá naspodu listu lísky Corylus avellana L. (Corylaceae). Larvy brzy list opouštějí, okrouhlé části listu v místě jejich sání, potom rychle zasýchají a na listech jsou zřetelné jako okrouhlé zaschlé skvrny. Lokality: Královská studánka (BAUDYŠ, 1923), Černá rokle. - IV. skupina frekvence: velmi hojně se vyskytující druh. Ozirhincus tanaceti (KIEFFER, 1889) Oranžové larvy žijí ve zduřelých nažkách vratiče Tanacetum vulgare L. (Asteraceae). Lokalita: Karlštejn (1957). - III. skupina frekvence: středně rozšířený druh. Physemocecis hartigi (LIEBEL, 1892) Bělavé larvy žijí v parenchymatických hálkách na listech lípy Tilia platyphyllos SCOP. a Tilia cordata MILL. (Tiliaceae). Larvy mají rychlý vývoj, hálku brzy opouštějí a na listech zanechávají okrouhlou zaschlou skvrnu. Lokalita: Klonk. - V. skupina frekvence: velmi hojně se vyskytující druh. Physemocecis ulmi (KIEFFER, 1909) Bělavá larva žije v parenchymatické hálce na listu jilmu Ulmus laevis PALL. (Ulmaceae). Po opuštění jsou na listě zaschlé okrouhlé skvrny. Lokalita: Klonk. - IV. skupina frekvence: hojně se vyskytující druh. Putoniella pruni (KALTENBACH, 1872) (Putoniella marsupialis F. LÖW, 1889) Oranžové larvy žijí pospolitě v taštičkovitých hálkách na žilkách listů trnky Prunus spinosa L. (Rosaceae). Lokality: Karlštejn (leg. S. PRÁT) (BAUDYŠ, 1916), Kulivá hora. - IV. skupina frekvence: dříve hojně se vyskytující druh, v posledních letech ustupující až mizející druh. Rhopalomyia foliorum (H. LOEW, 1850) Bělavá larva žije v drobné hálce na listu pelyňku Artemisia vulgaris L. (Asteraceae). Lokalita: Radotínské údolí. - II. skupina frekvence: řídce se vyskytující druh. Rhopalomyia millefolii (H. LOEW, 1850)

68

Žlutavá larva žije v zduřelém postranním pupenu řebříčku Achillea millefolium L. (Asteraceae). Lokalita: Radotínské údolí. - II skupina frekvence: řídce se vyskytující druh. Rondaniola bursaria (BREMI, 1847) Bělavá larva se vyvíjí v ochlupené válcovité hálce na horní straně listu popence Glechoma hederacea L. (Lamiaceae). Lokality: Karlické údolí, Karlštejn (1957), Radotínské údolí. - IV. skupina frekvence: hojně se vyskytující druh. Schizomyia galiorum KIEFFER, 1889 Bělavé larvy žijí ve zduřelých květních pupenech svízele Galium mollugo L. (Rubiaceae). Lokality: Karlštejn (1957), Zlatý kůň. - V. skupina frekvence: velmi hojně se vyskytující druh. Wachtliella persicariae (LINNÉ, 1767) Bílooranžové larvy žijí ve svinutých chrupavčitě ztlustlých okrajích listů rdesna Polygonum amphibium L. (Polygonaceae). Lokalita: Klonk. - IV. skupina frekvence: dříve hojně se vyskytující druh, v posledních letech je zřetelné jeho postupné ubývání až mizení. Wachtliella rosarum (HARDY, 1850) Oranžové larvy žijí pospolitě v dutině hálky tvořené zduřelým podél střední žilky přehnutým úkrojkem listu růže Rosa canina L. (Rosaceae). Lokality: Černá rokle, Karlštejn (1957), Kulivá hora, Lom na Kobyle, Radotínské údolí, Zlatý kůň. - V. skupina frekvence: dříve velmi hojný druh, v posledních letech ubývající druh. Wachtliella stachydis (BREMI, 1847) Oranžové larvy v deformovaných listových pupenech nebo v deformovaném vegetačním vrcholu čistce - Stachys sylvatica L. (Lamiaceae). Lokality: Tetín (BAUDYŠ, 1923), Velká hora u Karlštejna (BAUDYŠ, 1939). -I. skupina frekvence: ojediněle se vyskytující druh. Zygiobia carpini (F. LÓW, 1874) Bělavá larva ve zduřelině na střední žilce listu habru Carpinus betulus L. (Corylaceae). Lokality: Karlické údolí, Karlštejn (1957), Radotínské údolí. - IV. skupina frekvence: hojně se vyskytující druh. Bejlomorky jako bioindikátory změn v krajině V posledních padesáti letech došlo, v současné době dochází a v budoucnosti je nutno počítat s tím, že bude docházet ke značným změnám ve složení ekosystémů, a to jak jejich rostlinné složky, tak i ve složení živočišných společenstev vázaných na rostlinná společenstva. Těchto změn si biologové všimli nejprve podle úbytku, postupného mizení 69

až úplného vymizení zvláště některých velmi nápadných druhů hmyzu či nápadných zástupců jiných živočišných skupin. Tyto druhy tvoří asi 85 -90 % všech živočichů, z nichž některé skupiny pro svou nenápadnost, řídký výskyt (dokonce často velmi časově omezený) jsou rovněž ovlivněny nepříznivými faktory působícími v přírodě, ale na nichž dlouhodobé změny v jejich výskytu,nejsou tak patrné. K těmto nenápadným druhům hmyzu patří velká skupina dvoukřídlého hmyzu (Diptera), zastoupená v ČR a SR více než 6000 druhy, z nichž jen některé mohou pro své vlastnosti sloužit jako bioindikátory změn v krajině a v ekosystémech. K takovým druhům je možné řadit i bejlomorky. K bioindikaci však nelze použít imága, která jsou pro svou nepatrnou velikost a obtížnou určitelnost nevhodná; lze využít hálky, působené jejich larvami, jež jsou specifické pro jednotlivé hostitelské druhy rostlin. Předností hálek je okolnost, že zůstávají na rostlinách v přírodě po dobu až čtyř měsíců, takže prakticky po celou vegetační dobu vypovídají o výskytu či absenci určitého druhu bejlomorky na určité rostlině určitého biotopu. Hálky bejlomorek nepodávají jen svědectví o výskytu (přítomnosti, presenci) druhu na lokalitě, ale podle množství hálek na lokalitě lze kvantifikovat i údaje o místním výskytu (abundanci) druhu bejlomorky na lokalitě, a tím poskytují údaje o kvantitativním zastoupení v jednotlivých letech. Oblast středočeského krasu leží mezi průmyslovou pražskou aglomerací na jedné straně a berounsko-zdickou aglomerací na straně druhé. Jde o krajinu intenzivně hospodářsky obdělávanou, s rozsáhlými lány polí, s menšími pásy luk v údolních nivách a s rozsáhlými částmi porostlými lesy a křovinami, jež jsou většinou vyhlášeny jako maloplošná chráněná území, i když často hlavní důvody ochrany byly nikoliv biologického, ale geologického charakteru. U bejlomorek, jejichž výzkum na území ČR a SR provádíme téměř 40 let, došlo k největším změnám ve složení polní fauny bejlomorek. Populace řady druhů bejlomorek, které se vyskytovaly na plevelných rostlinách v 60tých letech tohoto století, se postupně snižovaly a často úplně vymizely v souvislosti s vymizením jejich hostitelských rostlin v důsledku odlišného způsobu hospodaření a používáním pesticidů. Tak např. zcela vymizely dříve velmi hojné hálky bejlomorky Dasineura violae na macešce rolní, Viola arvensis, hálky bejlomorky Cystiphora sonchi na mléči Sonchus arvensis, výrazně ubylo populace bejlomorky Cystiphora taraxaci na smetance Taraxacum officinale, téměř vymizely kdysi hojné hálky na jeteli působené larvami bejlomorky Dasineura trifolii a další. Podobný ústup, snižování populační hustoty u některých druhů bejlomorek i postupné mizení je možné pozorovat i u některých druhů bejlomorek vázaných na dřeviny, např. druhu Dasineura acrophila na jasanu, Dasineura pyri na hrušni, Dasineura rosria na vrbách. Květnaté louky byly přeměněny na travopolní systémy s několika hlavními druhy trav. Dříve hojné druhy bejlomorek, vázané na hostitelské rostliny bohatých společenstev, byly vytlačeny do okrajových pásů lesních okrajů a k zamokřeným břehům potoků, kam těžká mechanizace nemůže proniknout. To se týká např. druhů Dasineura sanguisorbae na totenu Sanguisorba offcinalis, bejlomorky Dasineura ranunculi, jejíž larvy působí hálky na pryskyřníku, a druhu Dasineura sisymbrii, jehož larvy tvoří hálky na různých hostitelských rostlinách čeledě Brassicaceae.

70

Mizející a vzácné druhy bejlomorek K ustupujícím až mizejícím druhům bejlomorek patří téměř čtvrtina druhů zjištěných při výzkumu v oblasti CHKO Český kras: 21 druhů bejlomorek, tj. 24 %. Jde o druhy, které před 10 až 15 lety patřily většinou k hojným až velmi hojným druhům. V současné době je jejich výskyt řídký, neustále se snižuje a často lze tyto druhy jen velmi obtížně v přírodě najít. Jde o 10 druhů bejlomorek vázaných na hostitelské druhy bylinné a 11 druhů bejlomorek, vázaných na dřeviny. Na bylinách jsou to tyto druhy bejlomorek: Contarinia melanocera na kručince, Cystiphora sanguinea na jestřábníku, Cystiphora taraxaci na smetance, Jaapiella medicaginis na tolice vojtěšce, Jaapiella schmidti na jitroceli, Kiefferia peicarpiicola na miříkovitých rostlinách, Dasineura hyperici na třezalce, Dasineura urticae na kopřivě, Geocrypta galii na svízeli, Wachtliella persicariae na rdesnu. Na dřevinách patří k ustupujícím a mizejícím druhům tyto druhy bejlomorek: Craneiobia corni na svídě, Dasineura acrophila na jasanu, Dasineura pyri na hrušni, Dasineura rosaria na vrbě, Dasineura tiliae a Didymomyia tiliacea na lípě, Macrodiplosis volvens na dubu, Putoniella pruni na trnce, Dasineura tortilis na olši, Lasioptera rubi na ostružiníku a maliníku, Wachtliella rosarum na růži. K výrazně ustupujícím druhům fauny bejlomorek ČR a SR patří zejména dva druhy bejlomorek, a to Craneiobia corni, jehož larvy působí vznik tvrdých silnostěnných hálek na listech svídy Cornus sanguinea, a bejlomorky Contarinia melanocera, jejíž larvy tvoří hálky na kručince Genista tinctoria. Populace druhu Craneiobia corni na území CHKO Český kras ještě přežívá ve velmi nízké populaci, hálky bejlomorky Contarinia melanocera nebyly na tomto území od roku 1926 znovu zjištěny. Ke vzácným druhům na území CHKO Český kras lze počítat bejlomorku Janetia cerris z dubu ceru, Quercus cerris , bejlomorku Contarinia cybelae z listů lísky, Corylus avellana a bejlomorku Dasineura daphnes, jejíž larvy přeměňují v hálky vegetační vrcholy chráněné rostliny - lýkovce Daphne cneorum. Zajímává je absence hálek bejlomorky Oligotrophus szepligetii na javoru tatarském Acer tataricum. Craneiobia corni (GIRAUD, 1863) Hálky této bejlomorky na listech svídy Cornus sanguinea jsou známé z území dnešních Čech již od poloviny minulého století, kdy je zjistil KIRCHNER (1855) v okolí Českých Budějovic. Později hálky objevil v Kyselce u Bíliny HIERONYMUS (1890). V období 1910 až 1946 byly hálky zjištěny BAYEREM, BAUDYŠEM a ČERNÍKEM na 50 lokalitách na různých místech v Čechách a na Moravě (viz obr.) Při plánovitém výzkumu bejlomorek na území ČR a SR, provedeném na 1003 lokalitách, jsme hálky Craneiobia corni zjistili na 26 lokalitách, které dokládají aktuální výskyt tohoto druhu na našem území.

71

Obr. 3. a 4. Hálky bejlomorky Craneiobia corni (GIRAUD, 1863) na listech svídy Cornus sanguinea L., a to při pohledu na horní stranu listu (3) a dolní stranu listu (4).

72

Ze zoogeografického hlediska patří bejlomorka Craneiobia corni ke kolinním druhům, vyskytujícím se hlavně ve stupni pahorkatin, zasahuje do nížin i do stupně podhorského, od 124 m n.m. u Lely na jižním Slovensku až do nadmořské výšky 830 m u Vyšehradu v pohoří Žiar. Na Slovensku dosahuje C. corni maxima svého rozšíření ve výškovém stupni 300 až 500 m (SKUHRAVÁ, 1991). V roce 1925 zjistil hálky Craneiobia corni J. KLIKA na lokalitách Karlštejn a Tetín a předal je k určení E. BAUDYSOVI, který hálky determinoval a nálezy publikoval (BAUDYŠ, 1926). V roce 1957 jsme zjistili hojný výskyt hálek C. corni na listech svíd v porostech na Velké hoře a v oblasti Královy studně. V roce 1989 byl při soustavném průzkumu bejlomorek na úbočí Plešivce nalezen jediný list s několika hálkami C. corni.

Obr. 5. Výskyt bejlomorky Craneiobia corni (GIRAUD, 1863) na území Československa: bílé kroužky - výskyt v letech 1855 - 1967 podle starších autorů; černé kroužky - aktuální výskyt. Přerušovaná čára vymezuje oblast s ročním průměrem 30μg/m3 S02.

Obr. 6. Analýza výskytu Craneiobia corni podle jednotlivých výškových stupňů; vlevo podle údajů starších autorů, vpravo podle aktuálního výskytu.

73

Na základě rozboru dat o výskytu Craneiobia corni v minulosti i přítomnosti na území Československa lze konstatovat, že jde o mizející druh naší fauny, který v uplynulých 80ti letech prakticky vymizel z oblasti středních, severních a severovýchodních Čech a aktuálně se vyskytuje v oblasti střední a jižní Moravy a na Slovensku. Zdá se, že se ještě udržuje nízká populace druhu na některých místech v oblasti Karlštejnska, které se tak tedy stává refugiem tohoto druhu ve středních Čechách. Není vyloučeno, že mizení tohoto druhu má svou příčinu i ve znečištění životního prostředí. Jak ukazuje mapa, tento druh téměř vymizel z oblastí, kde roční průměr oxidu siřičitého je vyšší než 30 /μg/m3. Contarinia melanocera KIEFFER, 1909 Hálky bejlomorky Contarinia melanocera byly v prvé polovině tohoto století zjištěny jen na 4 lokalitách v Čechách, a to v Batíně u Libáně (BAYER, 1912), v Prokopském údolí (BAUDYŠ, 1923), v Loretě u Jičína a u Karlštejna (BAUDYŠ, 1926). Na Moravě byl druh zjištěn na 28 lokalitách především ve střední části - v širším okolí Brna. Hálky Contarinia melanocera byly do roku 1946 zjištěny na 32 lokalitách v Čechách a na Moravě.

Obr. 7. Hálky bejlomorky Contarinia melanocera KIEFFER 1904 na kručince barvířské, Genista tinctoria L.

74

Při soustavném výzkumu bejlomorek na území Československa byly hálky Contarinia melanocera zjištěny pouze na 26 lokalitách, z toho i na jedné lokalitě na východním Slovensku (Uloža). Při výzkumu bejlomorek na území Českého krasu v roce 1957 a v letech 1989 až 1991 nebyly hálky tohoto druhu nalezeny. Hálky bejlomorky Contarinia meanocera nebyly od roku 1925 v okolí Prahy a na Karlštejnsku znovu nalezeny a druh nebyl rovněž znovu zjištěn v oblasti střední Moravy, kde podle nálezů E. Baudyše patřil k poměrně hojným druhům. Na základě rozboru horizontálního a vertikálního výskytu Contarinia melanocera na základě údajů BAYERA, BAUDYŠE i našich vlastních se zdá, že jde o druh mizející, který ustupuje do vyšších nadmořských poloh, kde má zřejmě vhodnější podmínky pro svůj vývoj a přežití. Viz obr.

Obr. 8. Výskyt Contarinia melanocera KIEFFER, 1904 na území Československa: bílé kroužky - výskyt podle údajů starších autorů, černé kroužky - aktuální výskyt.

Obr. 9. Analýza výskytu bejlomorky Contarinia melanocera podle jednotlivých výškových stupňů; vlevo podle údajů starších autorů, vpravo podle aktuálního výskytu

75

Janetia cerris (KOLLAR, 1850) Jihoevropská dřevina dub cer, Quercus cerris L. dosahuje na jižní Moravě a jižním Slovensku severní hranice svého rozšíření z oblasti jižní Evropy. Tam také dosahují severních hranic svého rozšíření druhy bejlomorek vázané svým vývojem na tuto hostitelskou rostlinu (SKUHRAVÝ, SKUHRAVÁ, 1971; SKUHRAVÁ, 1980; SKUHRAVÁ, 1987 a). Zjištění hálek Janetia cerris v roce 1976 na lokalitě Karlštejn P. MOUCHOU je velmi zajímavé. Jde buď o zavlečení tohoto druhu se sazenicemi nebo o samovolný přenos imág vzdušnými proudy, jejich uchycení a úspěšný vývoj na hostitelské rostlině na této lokalitě. Jde o extraareálový výskyt druhu Janetia cerris, podobně jako výskyt tohoto druhu u Poděbrad, Mladé Boleslavi (BAUDYŠ, 1923) a v Průhonickém parku (SKUHRAVÁ, 1979). Contarinia cybelea GAGNÉ, 1972 Larvy tohoto druhu bejlomorky žijí v záhybech listu lísky Corylus avellana L. Druh byl popsán pouze podle hálky a larvy, a to velice stručně. Není vyloučeno, že patří k jinému, možná dosud nepopsanému rodu. Jde o velmi vzácně se vyskytující druh, známý z Evropy jen z několika málo nálezů. V Československu byl zjištěn na čtyřech lokalitách, a to u Karlštejna, Homole u Vraného, u Lokte a v Arboretu Mlyňany. V roce 1991 byly hálky této bejlomorky nalezeny po téměř 70 letech od posledního zjištění na lokalitě Klonk. V případě, že se jedná o přežívající, dostatečně početnou populaci tohoto druhu, mohl by se materiál z této lokality stát východiskem pro řešení rodové příslušnosti tohoto druhu. Dasineura daphnes (KIEFFER, 1901) Druh Dasineura daphnes patří k velmi vzácným evropským druhům bejlomorek. Je znám jen z několika málo zemí: z Francie, Velké Británie, Rakouska, Itálie, Ruska a Polska. Na území Československa byl zjištěn jen na 3 lokalitách, a to na střední Moravě: na Malém Kosíři u Drahanovic (BAYER, 1946); v Bosonohách u Brna a u Zlobic u Kuřimi (BAUDYŠ, 1947). V roce 1981 nalezl ing. VINŠ hálky Dasineura daphnes v porostech lýkovce Daphne cneorum na lokalitě Holý vrch u Kokořína a v roce 1987 zjistila hálky této bejlomorky dr. JANSOVÁ-PESKOVÁ při výzkumu porostů Daphne cneorum na lokalitě Loděnice - Na Černidlech. Dasineura daphnes je druh bejlomorky, která je popsaná pouze podle samce. Samice dosud není známá. Vzhledem k tomu, že se během roku vyvíjí pouze jediná generace - jde o monovoltinní druh, je jen velmi obtížné získat chovem imága obou pohlaví. Proto jsme požádali vedení správy CHKO Český kras, aby nám dovolili instalovat v roce 1988, 1989 a 1990 Morickeho misky k odchytu imág Dasineura daphnes líhnoucích se z půdy v místech, kde se vyvíjely jejich larvy v hálkách. Přesto, že byly Morickeho misky instalovány v porostech Daphne cneorum ve třech po sobě následujících letech,

76

nepodařilo se nám získat touto metodou imága obou pohlaví, potřebná k doplňujícímu popisu druhu. Na lokalitě Loděnice - Na Černidlech se udržuje poměrně vysoká populace bejlomorky Dasineura daphnes. Je otázka, zda výskyt hálek této bejlomorky na terminálních částech výhonků lýkovce nepřispívá k množení a uchování hostitelské rostliny na lokalitě. Bejlomorka Dasineura daphnes tím, že vytváří hálky na vegetačních vrcholech lýkovce, přispívá k odnožování své hostitelské rostliny. Absence Oiigotrophus szepligetii KIEFFER, 1900 na Acer tataricum L. V některých případech jsou významná i negativní zjištění. Týká se to i druhu Oligotrophus szepligetii KIEFFER, 1909, jehož larvy tvoří hálky na javoru tatarském, Acer tataricum L., jihoevropské dřevině, která dosahuje hranic svého rozšíření (z jižní Evropy) na jižním Slovensku. Hálky této bejlomorky jsme nalezli ve velkém množství na exemplářích Acer tataricum v Arboretu Mlyňany (SKUHRAVA, SKUHRAVÝ, 1986). Bylo by překvapivé, kdyby byly hálky tohoto druhu nalezeny i na několika keřích Acer tataricum na Kulivé hoře u Roblína. Jde o extraareálový výskyt Acer tataricum, na němž nebyl zjištěn výskyt bejlomorky (na rozdíl od Janetia cerris a dubu ceru).

Význam chráněných krajinných oblastí pro záchranu druhového bohatství živočichů Na území CHKO Český kras zaujímají člověkem každoročně obdělávané plochy více než polovinu její veškeré plochy. Na těchto plochách bude stále pokračovat snižování druhového bohatství rostlin i živočichů. U nás se tvrdí, že k tomuto stavu došlo jen vlivem likvidace mezí a vznikem rozsáhlých lánů polí. Ke snižování druhové rozmanitosti dochází i v okolních státech jako je Německo a Rakousko, kde také nemají žádné meze a kde zmizely přechodné zóny mezi lesem a polem, protože pole jsou z ekonomického hlediska a v důsledku používání malých obratných strojů obdělávána až téměř do lesa. Tím větší význam mají v CHKO rozsáhlé lesní komplexy, které tvoří základ diverzity druhů do budoucna; důležité jsou i poměrně malá chráněná území o rozloze několika arů či hektarů. Chtěli bychom zde na základě našich zkušeností upozornit na to, že tato území, jež byla vyhlášena za chráněná z geologického hlediska (mezinárodní hranice mezi silurem a devonem, pragem a silurem), mají na svých odlišných vrstvách i odlišnou floru a na ní vázaný hmyz. Nemají tedy jen význam geologický, ale i význam botanický a zoologický. Domníváme se, že by měla být výměra některých těchto lokalit rozšířena, protože zvláště druhy hmyzu potřebují k tomu, aby přežily a rozmnožovaly se, rozsáhlejší biotop. Jde většinou o lesnato-křovinaté porosty s minimálním hospodářským (ekonomicko-těžebním) významem, avšak velice důležité z hlediska ekologického. Tato místa vyznačující se značnou diverzitou fauny se mohou stát zdrojem, odtud se budou šířit druhy hmyzu do okolí.

77

Souhrn výsledků 1.

Na území dnešní CHKO Český kras bylo v letech 1871 - 1946 zaznamenáno 25 nálezů hálek, jež patří 18 druhům bejlomorek.

2.

V letech 1989 - 1991 byl na 9 lokalitách (chráněných územích) proveden soustavný výzkum této čeledi, k němuž byly přiřazeny i druhy bejlomorek zjištěné na lokalitě Karlštejn v roce 1957.

3.

Celkem bylo na území CHKO Český kras zjištěno 90 druhů bejlomorek, které jsou vázané na 64 hostitelských druhů rostlin: 39 druhů bejlomorek (43 %) je vázáno na 27 druhů dřevin a 51 druhů bejlomorek (57 %) na 37 druhů bylin. Druhová diverzita bejlomorek v oblasti Českého krasu je vysoká - zahrnuje téměř pětinu z celkového počtu bejlomorek zjištěných na území ČR a SR.

4.

Každý druh bejlomorky je hodnocen nejen z hlediska aktuálního výskytu, je přihlédnuto i ke starším údajům. Každý druh je klasifikován z hlediska frekvence celkového výskytu na území ČR a, SR, což umožňuje vytypovat ustupující a mizející druhy bejlomorek z fauny ČR a SR.

5.

K ustupujícím a mizejícím druhům bejlomorek patří 21 druhů vyskytujících se na území CHKO Český kras, tedy téměř čtvrtina druhů zde zjištěných.

6.

Hálky bejlomorek zůstávají na rostlinách v přírodě po dobu dvou až čtyř měsíců a mohou být použity jako bioindikátory změn v přírodě. Ukázalo se, že došlo k výrazným změnám ve složení lučních i polních biocenóz a ke změnám ve výskytu bejlomorek vázaných svým vývojem na dřeviny a keře.

7.

Jako příklady ustupujících a mizejících druhů jsou podrobně probrány druhy Craneiobia corni a Contarinia melanocera,

8.

Ke vzácným druhům bejlomorek patří Janetia cerris, Contarinia cybelae a Dasineura daphnes.

9.

Na exemplářích javoru tatarského, Acer tataricum L., které byly zjištěny na Kulivé hoře u Roblína, nebyly zjištěny hálky bejlomorky Oligotrophus szepligetii.

Zusammenfassung 1. Auf dem Territorium des heutigen Landschaftsschutzgebiets Český kras (Böhmischer Karst) wurden in den Jahren 1871 - 1946 18 Gallmückenarten registriert. 2. In der Periode 1989 - 1991 wurde hier eine planmassige Erforschung der Gallmückenfauna an 9 Fundorten (Naturschutzgebieten) durchgeführt. 3. In dem Landschaftsschutzgebiet Český kras wurden insgesamt 90 Gallmückenarten an 64 Wirtspflanzen festgestellt: 39 Arten (43 %) an 27 Gehöltzarten und 51 Arten (57 %) an 37 Wildpflanzen. Die Gallmückendiversität ist ziemlich hoch, sie

78

umfasst fast ein Fünftel der Gallmückenarten, welche auf dem Gebiet der ganzen Tschechisch und Slowakisch Republik festgestellt wurden. 4. Jede Gallmückenart ist nicht nur von Gesichtspunkt des aktuellen Vorkommens, sondern auch vom Gesichtspunkt der alteren Vorkommensangeben bewertet. Jede Gallmückenart ist vom Gesichtspunkt der Vorkommensfrequenz klassifiziert - das heißt an der Basis ihres Vorkommens in der ganzen Tschechisch und Slowakisch Republik. Das ermöglicht die zurückweichenden und verschwindenden Gallmückenarten zu bestimmen. 5. Zu den zurückweichenden und verschindenden Arten gehören 21 Gallmuckenarten des Landschaftsschutzgebietes Český kras, das ist fast ein Viertel der hier vorkommenden Gallmückenarten. Als Beispiele sind zwei Arten - Craneiobia corni und Contarinia melanocera angeführt. 6. Zur seltenen Gallmückenarten gehören Janetia cerris, Contarinia cybelae und Dasineura daphnes. 7. Die Gallen der Gallmücken verbleiben an ihren Wirtspflanzen in der Natur ziemlich land - zwei bis vier Monate - und deshalb können sie als Bioindikatoren der Naturveränderungen dienen.

Literatura BAUDYŠ E., 1916: Ein Beitrag zur Verbreitung der Fallen in Böhmen. Verh. zool. - bot. Ges. Wien: 49 - 136. BAUDYŠ E., 1921: Zpráva o vyskytnutí se škůdců za rok 1920. Čas. Čs. Spol. Ent. 18:55 58. BAUDYŠ E., 1923: Fauna Čechosloveniae I. Zoocecidie nové pro Čechy IV. Čas. Čs. Spol. Ent. 20: 56 - 67, 90 - 105. BAUDYŠ E., 1926: Druhý příspěvek k rozšíření zoocecidií v Čechách. Sborník Vys. školy zeměd. v Brně, Fak. Hosp.: 1 - 105. BAUDYŠ E., 1939: Třetí příspěvek k rozšíření zoocecidií v Čechách. Sborník ent. odd. Nár. Muz. v Praze, 17: 71 - 80. BAUDYŠ E., 1946: Čtvrtý příspěvek k rozšíření zoocecidií v Čechách Acta Ent. Mus. Nat. Pragae, 24: 175 - 208. BAYER E., 1910: Les zooceécidies de la Boheme. Marcellia, 9: 63 - 158. BAYER E., 1912: Příspěvky k poznání českých hálek. Sborník Klubu přírodovědeckého v Praze (1911): 1 - 39. BUHR H., 1964 - 1965: Bestimmungstabellen der Gallen (Zoo - und Phytocecidien) an Pflanzen Mittel - und Nordeuropas. 2 díly, Jena, 1572 str.

79

EHRENDORFER F., 1973: Liste der Gefasspfianzen Mitteleuropas. G. Fischer, Ver-lag Stuttgart, 318 str. HOUARD C., 1908 - 1909: Les Zoocécidies des Plandes ďEurope et du Bassin de la Méditeranée. 2 díly. Paris, 1247 str. MAMAEV B. M., KRIVOŠEJNA N. P., 1965: Ličinki gallic. Nauka, Moskva, 276 str. MARŠÁKOVÁ - NĚMEJCOVÁ M., MIHÁLIK Š. a kol., 1977: Národní parky, rezervace a jiná chráněná území přírody v Československu. Academia, Praha, 474 str. MÖHN E., 1955: Beiträge zur Systematik der Larven der Itonididae (= Cecidomyiidae, Diptera). 1. Teil: Prricondylinae und Itonidinae Mitteleuropas. Zoologica, Stuttgart, 38: 247 str. RÜBSAAMEN R. H., HEDICKE H., 1925 - 1939: Die Zoocecidien, durch Tiere erzeugte Pflanzengallen Deutschlands und ihre Bewohner. Die Cecidomyiiden (Gallmücken) und ihre Cecidien. Zoologica, Stuttgart, 29 (77): 1 - 350. SKUHRAVÁ M., 1973: Monographie der Gallmückengattung Clinodiplosis KIEFFER, 1894 (Cecidomyiidae, Diptera). Studie ČSAV, Praha, 17: 1 - 86. SKUHRAVÁ M., 1977: 21. čeleď: Bejlomorkovití, Cecidomyiidae, str. 116 - 150. In: J. DOSKOČIL a kol.: Klíč zvířeny ČSSR. Academia, Praha, 373 str. SKUHRAVÁ M., 1978: Chorologie und Ökologie eineiger Gallmückenarten (Cecidomyiidae, Diptera). Dipterologica bohemoslovaca, Bratislava, 1: 303 - 309. SKUHRAVÁ M., 1979: Bejlomorky středních Čech (Cecidomyiidae, Diptera). Die Gallmücken Mitelbohmens (Cecidomyiidae, Diptera). Bohemia centralis, Praha, 8: 125 165. SKUHRAVÁ M., 1980: Verbreitungsareal einiger europäischer Gallmückenarten (Cecidomyiide, Diptera). Acta Univ. Carolinae, Biol. 1977: 403 - 416. SKUHRAVÁ M., 1982 a: Fytofágní bejlomorky (Cecidomyiidae, Diptera) jako model plánovitého faunistického výzkumu. Zprávy Čsl. zool. spol. (17 - 18): 35 - 56. SKUHRAVÁ M., 1982 b: The use of faunal data in zoogeographic studies. Fol. Fac. Sc. Nat. Univ. Purk., Biol. 74, 23 (7): 127 - 131. SKUHRAVÁ M., 1986: Family Cecidomyiidae. In: Catalogue of Palaearctic Diptera, Vol. 4: 72 - 297. SKUHRAVÁ M., 1987 a: Analysis of areas of distribution of some Palaearctic gall midge species (Cecidomyiidae, Diptera). Cecidologia Internationale, 8: 1 - 48. SKUHRAVÁ M., 1987 b: Cecidomyiidae. In Check list of Czechoslovak Insects. II. Diptera. Acta faunistica entomologica Musei nationalis Pragae, 18: 69 - 81. SKUHRAVÁ M., 1991: Gallmücken der Slovakei (Cecidomyiidae, Diptera). Zoogeographie der Gallmücken. Zbor. Slov. Nár. Múz., Prír. Vedy, 37: 85 - 178.

VI.

SKUHRAVÁ M., SKUHRAVÝ V., 1986: Gall midges (Cecidomyiidae, Diptera) on trees and shrubs of the Arboretum Mlyňany. Folia dendrologica, 13: 357 - 375.

80

SKUHRAVÁ M., SKUHRAVÝ V., BREWER J. W., 1984: Biology of Gall Midges: 169 - 222. In: Ananthakrishnan T. N. (editor): Biology of Gall Insects. Oxford + IBP Publishing Company, New Delhi, Bombay, Calcutta, 362 pp. SKUHRAVÝ V., SKUHRAVÁ M., 1971: Die Gallmücken (Cecidomyiidae, Diptera) an der Zerreiche (Quercus cerris L.). Marcellia, 37: 75 - 101. VIMMER A., 1925: Larvy a kukly dvojkřídlého hmyzu středoevropského se zvláštním zřetelem na škůdce rostlin kulturních. Česká grafická unie, Praha, 348 str.

ADRESA AUTORŮ: RNDr. Marcela Skuhravá CSc. RNDr. Václav Skuhravý CSc. Bítovská 1227 145 00 Praha 4 - Michle

81

82

Bohemia centralis 22: 83-91, 1993

Geologický průzkum navrženého chráněného území na Vanovicích

Zoological research of a proposed protected area „Na Vanovicích"

Anna JANSOVÁ

K ochraně navržené chráněné území (NCHÚ) Na Vanovicích (CHKO Český kras, okr. Beroun) rozšiřuje stávající národní přírodní rezervaci Koda. Navazuje na její východní hranici, pokračuje dále k východu přes prostor bývalého Tomáškova lomu a zahrnuje dále skalní partie a strže tvořící kulisu pravého břehu Berounky mezi Srbskem a Karlštejnem Poučníkem. Severní hranici tvoří řeka, resp. těleso železnice, na jihu a východě se rozkládají zemědělské pozemky - sady, pole a louky. Zde bude třeba průběh hranice určit administrativně a také stanovit ochranné pásmo, aby odstínilo vlivy zemědělské činnosti. Výměra území navrženého k ochraně je 16 ha. (10,78 ha v k.ú. Korno, p.č. st. 38, 39, poz. 425/1 část, 425/12, 425/15, 428/14. 5,23 ha je k.ú. Poučník, p.č. 1125/1, 1126, 1127/1, 1127/2.) Přírodní poměry Území je tvořeno vápenci, které vycházejí na povrch v terénních vlnách nad údolím Berounky. Vrstvy jsou příkře vztyčeny. Ve východní části upadají k severovýchodu, v západní tvoří antiklinálu a obracejí se k severu. Průběh vrstev je porušen několika příčnými zlomy. Převýšení je cca 40 - 80 m v jediném stupni od říční nivy (213 m n.m.) na vrcholovou planinu (asi 280 m n.m.). Strmý svah je rozdělen roklemi ústícími k Berounce. Tím jsou vytvořeny skalní partie s prakticky všemi expozicemi kromě jižní.

83

Vápence obsahují množství zkamenělin. Podle nich je určeno stáří defilé, které od východu na západ představuje celý průřez stupněm prag (devon). Série začíná kalovými vápenci proloženými břidlicemi, následují vápence rohovcové a konečně v Tomáškově lomu vystupují vápence koněpruské. Sedimenty jsou porušeny puklinami, podle kterých se vytvořily spáry a jeskyně. Některé z nich jsou druhotně vyplněny kalcitovými krystaly nebo zaneseny mladšími výplněmi. Podle Homolova a Kučerova dělení zahrnuje toto území celou sedmnáctou oblast Českého krasu. Je zde popsáno sedm jeskyní, od východu k západu 1705 - Kostelík, 1708 - Zaprášená, 1704 - Pavoučí, 1703 - Se sondou, 1702 - Podtraťová, 1707 -Nová propast a 1706 - Tomáškova propast. Podtraťová jeskyně je jedna z nejhlubších v Českém krasu. Z větší části je zatopená vodou, její průzkum není dosud dokončen (Zapletal, 1990). Také Tomáškova propast má v nejhlubším místě jezírko. Půdy jsou vytvořeny jen v některých částech. Na planině Kody jsou to mělké skeletové rendziny, poněkud degradované zemědělskou činností. Svahy jsou většinou pokryty sutí, případně se vytvořily drobné terasy. Suť přechází v roklích na degradovanou rendzinu a v údolí Berounky na nivní půdy. Makroklima je stejné jako v celé CHKO. Mezoklima a mikroklima, které určuje hlavně expozice a zastíněnost plochy, tvoří složitou mozaiku. Místa extrémně exponovaná, suchá, s velkými výkyvy teplot se zde střídají s místy relativně chráněnými a vlhkými, kde jsou teplotní amplitudy mnohem menší. Mozaika expozic, klimatických podmínek a kvality půd určuje charakter vegetačního krytu. Planina nad řekou je částečně zemědělsky využívána jako pole a louka, částečně je porostlá lesostepními a stepními formacemi. Převládajícími dřevinami jsou hloh, šípek, trnka a svída. Rokle jsou zarostlé mladým porostem listnáčů s převládajícím jasanem, lípou, javory klenem, mléčem i babykou. Vtroušená je líska, černý bez, planá jabloň. Tyto prosty jsou asi čtyřicetileté, místy i mladší. Na skalních stěnách roste tařice skalní, lomikámeny, rozchodníky a netřesky. Důležitý je výskyt hvozdíku sivého (Dianthus gratianopolitanus) a mikropopulace včelníku rakouského {Dracocephalum austriacum) na výchozech rohovcových vápenců. Speciální botanický průzkum nebyl dosud proveden. Lidská činnost se projevila zejména těžbou vápence. Malý lom s jednou přístupovou a dvěma průzkumnými štolami je hned na východním okraji území. Je asi 30 m nad úrovní Berounky založený ve skalní stěně jako malý amfiteátr. Lom je nejméně 50 let opuštěný, zcela zarostlý náletem dřevin. Tomáškův lom, sousedící s rezervací Koda, zabírá asi třetinu sledovaného území. Těžba zde skončila v šedesátých letech, kdy byla také plocha lomu částečně rekultivována. Byly ponechány vysoké skalní stěny a byla též upravena vnitřní výsypka, která tvoří nepravou etáž na dně lomu. Ze staveb bylo demontováno strojní vybavení, jejich asanace ale vyřešena nebyla. Dům čp. 7 na parcele 38 je obývaný, parcela 425/15 je užívaná jako zahrada. Ostatní stavby - pec, násypka, trafostanice a technické budovy postupně chátrají a jsou pravděpodobně odsouzeny ke stržení. Těleso železnice, umístěné mezi skalní stěny a nivu Berounky nemá na samotné území negativní vliv. Z doby provozu parní trakce se dochovalo částečné znečištění trati nejbližších částí roklí a zanesení suti popílkem. S postupujícím časem i toto území regeneruje. Pod obývaným domem si majitelé vytvořili individuální skládku odpadu. Návštěvnost území je zatím malá. Oba lomy slouží víceméně pravidelně jako nocoviště trampům, jak dosvědčují jen částečně uklizená ohniště. Jeskyňáři se soustřeďují na průzkum Podtraťové jeskyně jeskyně a Tomáškovy propasti. V poslední době se

84

projevuje zájem horolezců o stěny Tomáškova lomu. O aktivitě myslivců svědčí posed vybudovaný na kraji pole a krmelec pro bažanty v nejdelší (Myší) rokli. Území doporučil k ochraně již LOŽEK (1974), jeho názor byl potvrzen výsledky prověrek MCHÚ (KNÍŽETOVA, PECINA, PIVNIČKOVÁ, 1987) víceméně v rozsahu, jakém je navrhováno nyní. S přípravou národní přírodní rezervace Karlštejnsko se tento záměr stává velmi aktuální. Metodika Průzkum byl proveden v letech 1989 - 1990. Exkurze byly zaměřeny na výskyt chráněných druhů živočichů. Dále byl ve dnech 10. - 13. října 1990 uskutečněn odchyt drobných savců. V liniích bylo položeno 150 sklapovacích pastí, tj. 450 pastí/noc. Pro lepší charakteristiku území byli sbíráni též měkkýši na následujících lokalitách: 1. 2.

3. 4. 5. 6.

stepní formace na JV straně Tomášova lomu nejdelší (Myší) rokle. Rokle má na západní straně skalní stěnu, na východní suťoviště. Ve středním úseku vychází na povrch pramen, který po několika metrech opět mizí. opuštěný lom u Karlštejna východní stěna Tomáškova lomu dno a vnitřní výsypka Tomáškova lomu niva Berounky

Výsledky Z území existují publikované sběry měkkýšů skalních a stepních lokalit (LOŽEK 1949). Nesystematicky je prováděno zimní sledování netopýrů v jeskyních, údaje jsou částečně publikovány (HANÁK, GAISLER 1972), částečně jsou uloženy v archivu správy CHKO Český kras. V následujícím komentovaném přehledu druhů je výčet lokalit uveden čísly podle metodiky. Mollusca Lymnaea truncatula (MULL.) - 2. V hrabance nalezena jedna nedospělá ulita, populace či výsadek je ve zřejmé souvislosti s pramenem. Cochlicopa lubricella (PORRO) - LOŽEK 1949, 4. Význačný druh teplých strání a xerotemních skal. Pyramidula rupestris (DRAP.) - LOŽEK 1949, 2,4. Obývá vápencové skalní stepi. Zajímavý je výskyt v Tomáškově lomu, který dokumentuje schopnost druhu spontánně osídlit druhotná stanoviště. Truncatellina cylindrica (FÉRR.) - LOŽEK 1949, 1,2. Na skalách a stepích hojná. Vertigo pusilla (MULL.) - LOŽEK 1949. Obývá stinné skály a lesní sutě. Při průzkumu nenalezen. Vertigo pygmaea (DRAP.) - LOŽEK 1949. Žije na skalách a stepích. Při průzkumu nenalezen. Granaria frumentum (DRAP.) - LOŽEK 1949, 1,2,4. Běžný druh skal a skalních stepí.

85

Chondrina avenacea (BRUGG.) - LOŽEK 1949, 3,4. citlivý druh skalních stěn. V Tomáškově lomu jde o spontánně osídlené druhotné stanoviště, což je významné pro případné rekultivace lomů dosud činných. Pupilla muscorum (L.) - LOŽEK 1949. Dnes ustupující druh, při průzkumu nenalezen. Pupilla triplicata (STUD.) - LOŽEK 1949, 2,3. Význačný stepní a skalní druh. Pupilla sterri (VOITH) - LOŽEK 1949, 2,3. Význačný stepní a skalní druh. Vallonia pulchella (MULL.) - LOŽEK 1949, 1,2,4. Běžný druh nezastíněných biotopů. Vallonia costata (MULL.) - LOŽEK 1949, 1,2,4. Vyskytuje se v otevřených formacích společně s předhozí. Ena obscura (MULL.) - 2. Na začátku rokle v suti. Discus rotundatus (MULL.) - LOŽEK 1949, 1,2,3,4,5. Druh s širokou valencí, hojný. Vitrina pellucida (MULL.) - 2,4. V hrabankovém vzorku. Vitrea contracta (WEST.) - LOŽEK 1949. Při průzkumu nenalezena. Vitrea diaphana (STUD.) - 2. Lesní druh, vázaný a údolní zářezy. Oxychillus glaber (ROSSM.) - 1,2,4. Obývá sutě a vchody do jeskyní. Oxychillus depressus (STERKI) - 2. Žije v hlubokých lesních sutích. Oxychillus cellarius (MULL.) - 2. Na dně rokle v suti. Cecilioides acicula (MULL.) - LOŽEK 1949, 1,2,4. Význačný stepní druh, nalezen ve vzorku prosevu pod skalními stěnami. Clausilia pumila C.Pf. - 2. Na dně rokle poměrně hojná. Lesní druh vyžadující vlhká stanoviště. Alinda biplicata (MONTAGU) - 1,2,3,4,5. Expandující druh. Některé exempláře typické pro rasu A.b.bohemica, ale též přechodné formy. Bulgarica nitidosa (ULIČNÝ) - 2,4,5. Neoendemit povodí Berounky. V Českém krasu osidluje i náhradní stanoviště, většinou lomy. Ruthenica filograna (ROSSM.) - Žije na skalách a stržích v Kodě (Ložek 1949, 1974). Na Vanovicích nenalezena. Helicella obvia (MENKE) - 2,4,5. Silné populace žijí zejména v Tomáškově lomu. Tento druh preferuje v Českém krasu otevřená stanoviště. Monachoides incarnata (MULL.) - 2,3. Běžný druh lesů a křovin, i na druhotných stanovištích. Trichia unidentata (DRAP.) - 2. Lesní druh, vyskytuje se zejména v údolích. V českém krasu žije subspecie T. u. bohemica. Euomphalia strigella (DRAP.) - 1,2,3,4. Přizpůsobivý druh světlých porostů, křovin i náhradních stanovišť. Helicigona lapicida (L.) 2,3. - Žije ve vlhkých sutích a na skalách. Pozoruhodný je výskyt v opuštěném lomu. Arianta arbustorum (L.) - 6. V Českém krasu žije jen v nivě Berounky, zatím nalezena mezi Tetínem a Karlštejnem na pravém břehu. Cepaea vindobonensis (FER.) - 1,2,4. Druh stepí a lesostepí, který proniká i na náhradní stanoviště.

86

Cepaea hortensis (MULL.) - 1,2,4,5,6. Žije v plášťových formacích a křovištích, běžný druh. Helix pomalia L. - 2,3,4,5,6. Jednotlivé kusy téměř po celém území. Anodonta anatina L. - Žije v Berounce při břehu navazujícím na nivu pod Tomáškovým lomem. Pseudanodonta complanata (ROSSM.) - Jako předchozí, vzácnější. Unio tumidus PHILIPSSON - V Berounce pod Vanovickými skalami,vzácný. Unio pictorum (L.) - Hojný po celém sledovaném úseku Berounky. Unio crassus PHILIPSSON - V Berounce ojediněle. Sphaerium corneum (L.) - Pod kameny v Berounce, velmi hojně. Determinaci revidoval RNDr. Vojen Ložek, DrSc, dokladový materiál je uložen na správě CHKO Český kras. Vertebrata Bufo bufo (L.) - Jednotlivé exempláře porůznu nalézány po celém území. Bufo viridis LAUR. - Ojediněle v Tomáškově lomu. Rana dalmatina BON. - V roklích a zarostlých plochách, jednotlivé kusy. Lacerta agilis L. - Na otevřených plochách s křovisky pozorována pravidelně. Anguis fragilis L. - Na stejných místech jako ještěrka obecná, v lomu nepozorován. Natrix natrix (L.) - Haldy Tomáškova lomu slouží jako pravidelné zimoviště,nalezeny též svlečky. Ardea cinerea L. - V zimním období (prosinec - únor) pozorovány víceméně pravidelně 1 2 ex. při přeletu. Cygnus olor (GM.) - Nejbližší pravidelné hnízdění je na návesním rybníku v Korně. Na Berounce se zdržuje v zimě 6 - 1 0 jedinců. Anas platyrhynchos L. - V návaznosti na Berounku hnízdí 1 - 2 páry každý rok. Accipiter nisus (L.) - Pravidelně hnízdí na hranici s NPR Koda. Buteo buteo (L.) - Loví na polích a loukách souvisejících s jižním okrajem NCHÚ. Falco tinnunculus L. - Ve stěně Tomáškova lomu hnízdí každoročně kolonie 4 - 6 párů. Phasianus colchicus L. - Je předmětem intenzivní myslivecké péče, výskyt na planině i v roklích je obvyklý. Larus ridibundus L. - V zimě na Berounce malá hejna do šesti jedinců. Columba palumbus L. - Hnízdí v Kodě a sousedních lesích, na Vanovicích na přeletu. Columba livia f. domestica L. - Menší hejno se zdržuje v Tomáškově lomu, hnízdění nepotvrzeno. Streptopelia turtur (L.) - Hnízdí v plášťových formacích Kody a navazujících remízcích. Cuculus canorus L. - V sezoně se ozývají 1 - 2 samci.

87

Bubo bubo (L.) - Pravidelně se zdržuje v Tomáškově lomu, výskyt dokumentován přímým pozorováním i vývržky se zbytky kořisti (ježek, potkan). Pokusy o hnízdění v r. 1990 byly zmařeny horolezeckými aktivitami. Dá se předpokládat, že ke hnízdění dojde, bude-li na lokalitě klid. Dendrocopos major (L.) - Pravidelně pozorován, hnízdí. Dendrocopos minor (L.) - Hnízdí, pravděpodobně v ústí Myší rokle. Alauda arvensis L. - Hnízdí na loukách jižně od Tomáškova lomu. Troglodytes troglodytes (L.) - Celoroční výskyt v Myší rokli a v břehových porostech Berounky. Erithacus rubecula (L.) - Hnízdí v Kodě a navazujících lesních porostech, pozorována též v roklích. Phcenicurus ochruros (Gm.) - Hnízdí v Tomáškově lomu. Turdus merula L. - Hnízdí v lesích a remízcích. Turdus philomelos BREHM - Hojně hnízdí po celém území v lesích a křovinách. Sylvia curruca (L.) - Hnízdí v remízcích a keřových lemech porostů. Sylvia communis LATH. - Jako předchozí, též v ústí roklí. Aegithalos caudatus (L.) - V zimě se zdržují pravidelně hejnka o 6 - 10 jedincích, v době hnízdění nepozorováni. Parus caeruleus L. - Hnízdí pravidelně, v zimě ve smíšených hejnech sýkor po celém území. Parus major L. - Výskyt a hnízdění společně s předcházejícím druhem. Certhia sp. - V blízkosti malého lomu pravidelně pozorován, hnízdění je možné. Lanius collurio L. - Hnízdí v keřových prostech jižně od Tomáškova lomu. Garrulus glandarius (L.) - Hnízdí v lesích Kody, do prostoru Vanovic pravidelně zalétá. Pica pica (L.) - Hnízdí pravidelně v topolech na břehu Berounky, do Tomáškova lomu a na přilehlé pole zalétává za potravou. Corvus monedula L. - Pravidelně hnízdí 5 - 1 0 párů ve skalních stěnách Tomáškova lomu. Je to spolu s Kotýzem poslední místo v Českém krasu, kde je prokázáno hnízdění, v poslední době s klesající početností. Pro stabilizaci bude třeba na obou místech v hnízdní době vyloučit rušení horolezci a perspektivně uvažovat o posilování populace z chovů. Fringilla ccelebs L. - Běžně hnízdí v lesích a zarostlých částech roklí. Serinus serinus (L.) - Hnízdí na krajích lesů a v remízcích. Carduelus chloris (L.) - Hnízdí v remízcích a lesních okrajích. Carduelis carduelis (L.) - V mimohnízdním období (srpen, září) pozorována hejnka 4 - 8 ex. při sběru potravy, hnízdění neprokázáno. Coccothraustes coccothraustes (L.) - Pravidelně se vyskytuje, hnízdění je velmi pravděpodobné. Emberiza citrinella L. - Hojný druh, pravidelně hnízdí v remízcích a keřových porostech. Erinaceus europaaeus L. - Výskyt doložen ve zbytcích kořisti výra.

88

Talpa europaea L. - Krtiny dokazující jeho přítomnost jsou na louce pod Tomáškovým lomem v nivě Berounky. Rhinolophus hipposideros (BECHST.) - Tomáškova propast: 30.12.1985 (správa CHKO ČK), 6.9.1969 - 2 ex. HANÁK, GAISLER, 1972. Myotis myotis (BORKHAUSEN) - Registrován pravidelně v Tomáškově propasti v počtu 2 3 ex., v r. 1983 1 kus také ve štole lomu na Vanovicích. Myotis daubentoni (KUHL) - V archivu správy CHKO ČK jsou záznamy o výskytu v Tomáškově propasti v letech 1980 - 85, (jednotlivě), z 21.2.1970 je nález publikován (HANÁK, GAISLER, 1972). Barbastella barbastellus (SCHREBER) - Z archivu správy CHKO ČK: 4.12.1983 1 ex. v jeskyni Kostelík, 6.1.1985 1 ex. ve štole bývalého lomu. Plecotus auritus (L.) - 4.12.1983 zaznamenán v Podtraťové jeskyni. Plecotus austriacus (FISCHER) - Zaznamenán s předchozím druhem, determinace je sporná. Sciurus vuigaris L. - Pravidelně pozorována na hranicích s NPR Koda, vždy černá forma. Clethrionomys glareolus (SCHREBER) - Chycen do pastí v Tomáškově lomu. Microtus arvalis (PALL.) - Jediný druh chytaný do pastí na jižním okraji Tomáškova lomu. Apodemus flavicollis (MELCH.) - Hojně chytána do linie v rokli. Apodemus sylvaticus (L.) - Chytána spolu s předchozí. Rattus norvegicus (BERK.) - Lebka nalezena ve vývržku výra. Výskyt na smetišti pod domem v Tomáškově lomu je velmi pravděpodobný. Martes foina (ERXL.) - V Myší rokli objeveno obsazené doupě (1990), značení trusem na vhodných místech pravidelně obnovováno. Vulpes vulpes (L.) - Území je částí většího loveckého teritoria, nepravidelně navštěvovaného a značeného trusem. Lepus europeaus PALL. - V lesostepních porostech jižně Tomáškova lomu pravidelný výskyt 1 - 3 jedinců. Sus scrofa L. - Území je částí teritoria tlupy divokých prasat. Zdržují se zejména v zemědělské krajině jižně od Tomáškova lomu, do roklí ani do vlastního lomu nevstupují. Capreolus capreolus (L.) - Pravidelný výskyt i v roklích (napajedla), ochozy vedou i poměrně strmým terénem k řece. Dokladový materiál drobných savců je uložen v zoologickém oddělení Národního muzea v Praze. Hodnocení Základní průzkum potvrdil kvality území Na Vanovicích, jak na ně upozornila předchozí sdělení. Výčet zastižených druhů jistě není úplný, dá se předpokládat např. přítomnost nahých plžů rodu Limax, Arion či Deroceras, v nivě jantarek (Succinea, Oxyloma) a v Berounce hrachovek (Pisidium sp.). Déletrvající odchyt drobných savců by pak potvrdil předpokládaný výskyt rejsků, výčet ptačích druhů bude možné časem doplnit

89

o další druhy pěvců. Přesto předložený seznam dovoluje charakterizovat jednotlivá stanoviště pomocí měkkýšů a obratlovců, kteří je obývají. Komplex skal a strží Na Vanovicích je přírodovědecky nejhodnotnější částí navrženého chráněného území. Jen minimálně zasažena lidskou činností, uchovala se zde mozaika skalních, stepních i lesních společenstev. Výskyt skalních měkkýšů Chondrina avenacea, Pyramidula rupestris, Pupilla sterri a lesních Clausilia pumila a Bulgarica nitidosa to jednoznačně potvrzuje. Srovnání s výsledky LOŽKA (1949) potvrzuje značnou stabilitu stepního společenstva - po čtyřiceti letech nebyly nalezeny pouze čtyři druhy, které byly i tehdy poměrně vzácné (1,41% vzorku). Pravidelně se zde vyskytují také ohrožené druhy obratlovců: skokan štíhlý, krahujec, ťuhýk obecný, ježek západní, veverka obecná. Za zmínku stojí též hojný výskyt otakárků fenyklového i ovocného. Tomáškův lom je území, jehož kvality se budou v průběhu času ještě zvyšovat. Již nyní zde hnízdí poštolky, kavky a výr, v sutích zimují užovky obojkové a velmi pravděpodobně i další druhy plazů. Ze skal Na Vanovicích sem pronikají skalní i lesní měkkýši, což dokazuje, že lomové stěny začínají velmi dobře regenerovat a mohou časem nahradit odtěžené i jinak zničené skalní lokality. Niva Berounky a vlastní tok nebyly předmětem průzkumu. Z víceméně náhodných nálezů je ale zřejmé, že i toto stanoviště má hodnotnou faunu. 0 speciální ochraně tohoto území se zatím neuvažuje, v komplexnějším průzkumu je třeba pokračovat. Ve všech lokalitách je třeba provést průzkum aspoň základních skupin hmyzu. Závěr Na základě průzkumu společenstev měkkýšů a obratlovců navrženého chráněného území Na Vanovicích je možné konstatovat: 1.

2.

Skalní kulisa Na Vanovicích je významným nalezištěm živočichů stepních a lesostepnch formací. Je nejzachovalejší částí území, odkud se mohou živočichové i rostliny šířit do okolí. Tomáškův lom je svými stěnami ideální pokusnou plochou ke sledování sukcese skalních společenstev v nově vzniklém prostoru.

Perspektivně bude zajímavé sledovat jeho další osídlování, případně se pokusit sukcesi usměrnit k vytvoření těch společenstev, která vlivem lidské činnosti ztrácejí možnost přežít na původních stanovištích. Summary Mollusc and Vertebrata of „Na Vanovicích" rocks and „Tomáškův lom" quarry were investigated. This area situated on right side of Berounka river (Bohemian Karst, Central Bohemia) is built from devonia limestone and has specific flora and fauna. 35 specimen of Moluscs were found from which the most important are these living on limestone rocks: Pupilla sterri, P. triplicata, Chondrina avenacea and Pyramidula rupestris. 62 Specimen of Vertebrata were observed, nesting of kestrels, eagle owl and jackdaws in Tomáškův lom quarry should be mentioned. This area is reservoir of both rock and forest animals which are more or less able to expand into surrounding landscape. It is also very good stationary for investigating some problems of succession and management of endangered plants and animals.

90

Literatura HANÁK V., GAISLER J. 1972: Přehled netopýrů podzemních prostorů Čech. -Práce a studie - přír., Pardubice, 4: 141 - 156 KNÍŽETOVÁ L., PECINA P., PIVNIČKOVÁ M. 1987: Prověrka maloplošných chráněných území a jejich návrhů ve středočeském kraji v letech 1982 - 1985. - Bohemia centralis, Praha, 16: 37 - 39 LOŽEK V. 1949: Studie českých stepí na základě recentních i fosilních měkkýšů. Rozpravy II. tř. České akademie, LVIII, 18: 90 str, Praha LOŽEK V. 1974: Měkkýši Českého krasu z hlediska ochrany přírody. - Bohemia centralis, Praha 3: 163 - 174 ZAPLETAL J. 1990: Podtraťová jeskyně - nejhlubší propast v Českém krasu. Speleofórum, Brno: 1 1 - 1 2

Adresa autora: RNDr. Anna Jansová Správa CHKO Český kras 267 18 Karlštejn 85

91

Bohemia centralis 22: 93 - 99, 1993

92

OHROŽENÍ POPULACE SKOKANA ŠTÍHLÉHO (Rana dalmatina BONAPARTE, 1839) V PRAŽSKÉ PR KLÁNOVICKÝ LES

Exposure of Agile frog s (Rana dalmatina BONAPARTE, 1839) population in protected landscape region Klánovický les, Prague.

Martin ČIHAŘ

Úvod Z hlediska zachování přirozeného genofondu a druhové ochrany na území ČR a SR patří obojživelníci právem na jednu z předních příček zájmu. Obzvlášť ceněna je jejich bioindikační funkce. Z celkového počtu 18 žijících původních druhů je jich 13 pokládáno za ohrožené nebo kriticky ohrožené, to představuje plných 72,2 % (BARUŠ a kol., 1989). Jedním ze dvou druhů hnědých skokanů, zařazených do československé Červené knihy, je skokan štíhlý (Rana dalmatina), potřebu a podmínky jeho ochrany zmiňují i některé další publikace (např. ČAPUTA a kol., 1982, PECINA a ČEPIČKÁ, 1979). Základní součástí praktické ochrany tohoto druhu je zachovávání přirozeného charakteru listnatých a smíšených lesů, které obývá, zvláště pak vodních nádrží a tůněk, v nichž probíhá velmi časně z jara krátkodobé rozmnožování (OLIVA a kol., 1968). K tomuto cíli by měla sloužit vyhlášená chráněná území, zahrnující výše zmíněné biotopy s prokázaným výskytem uvedeného druhu. Předložená práce se zabývá ohrožením populace R. dalmatina, která nastala v důsledku neuváženého antropogenního zásahu do jejího biotopu. Negativně ovlivnila životní prostředí druhu v části přírodní rezervace Klánovický les a jejím bezprostředně přiléhajícím území, příměstském lese Vidrholec.

93

94

Popis lokality Sledované místo se nachází ve východním výběžku PR Klánovický les na levé straně železniční trati Kolín - Praha mezi Úvaly a Klánovicemi, bezprostředně pod náspem. Zhruba ve vzdálenosti jednoho kilometru od západního okraje Úval se nalézá nápadnější tůň (viz. obr.l), vzniklá při výstavbě trati. Tůň zvyšuje ekologickou diversitu celé oblasti, slouží k rozmnožování poměrně pestré fauny obojživelníků z okolního lesa. V minulém desetiletí zde byl například autorem zaznamenán výskyt Triturus cristatus, T. vulgaris, Rana temporaria, R. dalmatina. Je však třeba poznamenat, že prostředí tůně se rok od roku horší v důsledku postupného zazemňování, smyvů a průsaků z náspu i ze samotného lesa. Svoji úlohu nepochybně sehrává také atypické sucho v několika posledních letech. Výskyt T. cristatus (1 ex. samice) byl naposledy zjištěn v roce 1982, několik jedinců T. vulgaris obývalo tůň ještě na jaře roku 1988. Vlastní tůň je protáhlého tvaru, její délka činí asi 40 metrů, maximální šířka 5 metrů a hloubka vody nepřesahuje 1 metr.

Obr. č. 2 - Situační nákres lokality Na podzim roku 1990 byl ČSD paralelně s tratí ve vzdálenosti asi 8 - 1 0 metrů od tůně vyhlouben výkop pro uložení kabelů. Prakticky bez přerušení oddělil tůň i ostatní biotopy pod náspem od vlastní lesní plochy. Rozměry výkopu byly následující: délka okolo 4 kilometrů (spojoval železniční zastávky Úvaly a Praha - Klánovice), šířka 30 centimetrů, hloubka 80 centimetrů (místy zborcenými stěnami snížená, nikde však pod 40 cm). Na úseku sousedícím s tůňkou, tzn. v délce asi 15 až 25 metrů, výkop sestoupil pod úroveň hladiny podzemní vody, hloubka takto zvodnělé části se pohybovala mezi 20 a 60 centimetry. Břehy výkopu byly po celé délce kolmé, místy dokonce vyduté, horní okraje byly ostré nebo převislé. Výkop byl zahrnut mezi 6. a 9.5.1991.

95

Materiál a metodika V období mezi 7. dubnem a 9. květnem 1991 bylo uskutečněno celkově 11 pozorování, při nichž byl sledován výskyt druhu R. dalmatina a několika jedinců R. temporaria během rozmnožování prvně jmenovaného druhu. Experimentálně byl využit umělý výkop, sloužící jako „dokonalá past" na žáby, migrující mezi prostranstvím lesa a výše zmiňovanou tůní. Výška stěn výkopu a jejich charakter znemožňoval obojživelníkům únik. Skokani a jejich snůšky vajec byli ve výkopu jednak přímo počítáni, nezávisle na tom byli pak loveni zvlášť upraveným sítkem z plastu. Po určení pohlaví dospělých žab byly tyto a některé ze snůšek přenášeny do tůně. Výsledky a diskuse Číselný přehled o jednotlivých pozorováních je patrný z přiložené tabulky. Pro lepší přehlednost je třeba upřesnit a doplnit průběh pokusu následujícími poznámkami. Číslo

Datum,

pozorování

hodina

Počet exemplářů Rana dalmatina (R. temporaria) ve výkopu v párech

jednotlivě

ΣΣ

Uhynulé Přenesení žáby

jedinci

Evidované snůšky vajec

Prokazatelně

Ponechané

Přenesené

Σ

uniklé při přenášení

1 7.4.,

♀

♂

Σ

♀? ♂ ?

Σ

-

-

24

-

-

-

7

12

10

22

-

1

3

4

(1)

(3)

(4)

1

1

2

1

1

2

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

31

3

-

-

24

-

24

26

-

30

3

-

23

-

5

-

6

3

9

2

11

14.00 2 7.4., 17.30 3 10.4.,

2

-

2

-

2

4

-

4

2

6

1

7

-

3

3

3

-

-

3

9

-

9

-

-

-

-

9

-

9

-

-

-

1

1

1

2

1

-

8

1

9

-

-

-

-

1

1

1

-

-

1

8

-

8

-

-

-

-

-

1

1

-

1

-

8

-

8

-

-

-

-

1

-

-

2

-

2

-

-

-

-

-

-

-

-

-

-

6

42

16.30 4 13.4.,

(4) 1 (1)

3 (1)

16.10 5 17.4., 16.15 6 21.4.,

-

-

-

-

14.30 7 24.4., 17.00 8 28.4., 14.00 9 1.5.,

1

16.00 10 5.5.,

-

-

-

-

17.00 11 9.5.,

-

-

-

-

14.30

96

27

Dne 7.4. bylo při náhodné obchůzce ve výkopu u tůňky zaznamenáno větší množství pářících se i jednotlivě se vyskytujících žab. Některé z nich byly viditelně oslabeny, jiné mrtvé. Orientačně bylo napočítáno 12 párů, 7 jedinců a 3 uhynulé žáby. Snůšek bylo zaznamenáno 24. Téhož dne bylo sčítání zopakováno. Odlovy bylo zjištěno 13 párů. Jako R. dalmatina v nich bylo determinováno 10 samců a 12 samic, jako R. temporaria 3 samci a jedna samice. Tři páry byly složeny z jedinců obou druhů. U jednotlivě se vyskytujících žab se jednalo o jednoho samce R. dalmatina a o další 3 exempláře téhož druhu, jejichž pohlaví se nepodařilo určit. Tři mrtví skokani (R. dalmatina) byli vyloveni na břeh. Do tůně bylo celkem přeneseno 30 exemplářů živých žab, 3 jedince se ulovit nepodařilo. Přemístěno bylo 23 snůšek vajec. O tři dny později (10.4.) byl ve výkopu zaznamenán 1 kopulující pár a 3 jedinci (2 samci a 1 samice), vše R. dalmatina. Kromě nich zde byla jednotlivě zastoupena samice R. temporaria. Všech šest žab bylo přeneseno do tůně, další tři při odlovech unikly. Přeneseny byly 2 snůšky vajec, 9 dalších bylo ve výkopu ponecháno pro případ pozorování dalšího vývoje. Čtvrté pozorování se uskutečnilo 13.4. Byli při něm odloveni a do tůňky přeneseni 4 skokani R. dalmatina (1 pár a dva jednotliví samci), mimoto dva exempláře při lovu unikli zpět do výkopu. Přemístěna do tůně byla 1 snůška vajec, ve výkopu bylo přímo napočítáno 6 snůšek. V období mezi 13. a 17.4. došlo k výrazné změně počasí, silně se ochladilo. Dne 17.4. byli ve výkopu pozorováni 3 skokani, odlovit se však nepodařilo ani jednoho. Napočítáno bylo 9 snůšek vajec. Velmi studené počasí trvalo i nadále a dosáhlo vrcholu 20.4.1991. Patrně v důsledku toho nebyly při 6. pozorování 21.4. žáby ve výkopu pozorovány vůbec, zůstává zde stále 9 snůšek. Při další pochůzce 24.4. začíná mírné oteplování, chycen a přenesen byl 1 exemplář skokana štíhlého, v důsledku silného podchlazení prakticky nepohyblivý. Vedle toho byly z výkopu odstraněni 2 uhynulí skokani téhož druhu. Dne 28.4. se z výkopu nepodařilo ulovit 1 skokana, přenesena byla 1 snůška vajec, 8 jich zůstává ve výkopu. Vzhledem k dlouhotrvajícímu suchu poklesla k tomuto datu od počátku pozorování hladina ve výkopu i v tůni o cca 5 - 7 cm. Příští pozorování bylo provedeno 1.5. Po dešti (přechod teplé fronty) voda přibyla o 5 - 10 cm, byla špatně průhledná, kalná. Chycen a přenesen byl 1 samec R. dalmatina, 8 snůšek zůstává nadále ve výkopu. 5.5. opět asi o 5 cm přibývá voda. Z důvodu silného zakalení je nyní v podstatě neprůhledná (přímo spatřeny pouze 2 snůšky). Odstraněn byl 1 mrtvý exemplář skokana štíhlého. Poslední obhlídka lokality se uskutečnila 9.5.1991. Výkop byl zasypán, pozorování ukončena. Za celé období bylo z výkopu do tůně přeneseno a tím zachráněno 42 skokanů, z toho se jednalo o 37 skokanů štíhlých (20 samic, 13 samců a 4 jedince pohlavně nedeterminované) a o 5 skokanů hnědých (3 samce a 2 samice). Za stejnou dobu ve výkopu prokazatelně uhynulo 6 skokanů štíhlých. Postupně bylo přeneseno 27 snůšek vajec. Na základě uskutečněných pozorování lze učinit následující shrnutí. Část populace R. dalmatina v Klánovickém lese, k rozmnožování aktivně využívající sledovanou tůň lze

97

pro rok 1991 odhadovat na přibližně 50 jedinců. Vzhledem k ojedinělosti této lokality je možné tento údaj chápat jako reprezentativní v měřítcích celé jihovýchodní části Klánovického lesa mezi železnicí a silnicí E 15. Potvrzuje se relativně krátká doba páření druhu R. dalmatina (ČAPUTA a kol., 1982), hlavní fáze rozmnožování proběhla během 1 - 2 dnů. Oproti běžně uváděným údajům (např. BARUŠ a kol., 1989), na sledované lokalitě proběhlo rozmnožování s více než měsíčním zpožděním. Páření R. dalmatina se aktivně účastnilo několik jedinců R. temporaria, Z poměrně nízkého počtu (6 exemplářů) lze usuzovat, že se tak dálo mimo hlavní období rozmnožování populace R. temporaria. Situaci spojenou s neuváženým postupem při hospodaření v chráněném přírodním výtvoru Klánovický les je třeba hodnotit jako závažnou a z hlediska ochrany druhu R. dalmatina kritickou. Neúměrně dlouhá doba, po kterou byl výkop odkryt, vážně ohrozila podstatnou část populace uvedeného druhu. Nepříznivé důsledky odvracela improvizovaná a velmi náhodně uskutečňovaná pozorování. Konkrétně tak byla úmrtnost dospělých žab snížena z 48 jedinců na 6 a z 35 snůšek na 8. V případě, že by ke sledováním nebylo došlo, počet zeminou zahrnutých snůšek by byl nepochybně několikanásobně vyšší.

Závěr V období od 7.4. až 9.5.1991 byla v jihovýchodní Části přírodní rezervace Klánovický les v Praze zaznamenáno ohrožení rozmnožující se populace Rana dalmatina. Jednalo se o prostorově i časově nevhodně provedený výkop, z něhož bylo vyloveno 27 snůšek vajec a 42 skokanů, z toho 37 ex. R. dalmatina a 5 ex. R. temporaria. Vejce i dospělí skokani byli vypouštěni do lokality sloužící k přirozené reprodukci. Konstatováno je zhruba měsíční opoždění rozmnožování R. dalmatina na dané lokalitě, časové rozmezí reprodukce bylo krátké. Pozorování je dobrým podkladem pro odhad velikosti populace, využívající k reprodukci danou tůň, slouží jako dokumentace příkladu neuváženého a nekoordinovaného zásahu v chráněném území se závažným dopadem na celkovou prosperitu ohroženého druhu.

Abstract Population of Rana dalmatina in reproduction phase was endangered in Prag's protected region in period 7.4. - 9.5.1991 by untimely and unspacely hollowed excavation. Altogether 27 egg's congeries and 42 adult frogs (37 specimens of R. dalmatina and 5 specimens of R. temporaria) were catched here. Eggs and frogs were transferred into the suitable locality. These observations are a good base for estimation of population. Our observations are an example of uncoordinated intervention of man into protected region with negative incidence on vulnerable species. Reproduction phase of R. dalmatina was delayed in comparison with data from literature.

98

Literatura BARUŠ, V. a kol.: Červená kniha ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů ČSSR, 2. SZN, Praha, 1989, 133 s. ČAPUTA, A. a kol.: Atlas chráněných živočíchov Slovenska. Obzor, Bratislava, 1982, 434 s. OLIVA, O. a kol.: Stavovce Slovenska. Vyd. SAV, Bratislava, 1968, 389 s. PECINA, P., ČEPIČKA, A.: Kapesní atlas chráněných a ohrožených živočichů, díl I. SPN, Praha, 1979, 219 s.

Adresa autora: RNDr. Martin Čihař, CSc., Ústav pro životní prostředí PřF UK v Praze, Benátská 2 128 01 Praha 2.

99

100

Bohemia centralis 22: 101-110, 1993

Čeleď Actaeonellidae PČELINCEV, 1954 (Opistobranchia, Tectibranchia) v sedimentech cenomanu České křídové pánve

The Family Actaeonellidae PČELINCEV, 1954 (Opistobranchia, Tectibranchia) of the Cenomanian in the Bohemian Cretaceous Sea Basin

Václav ZIEGLER

Ve své práci se zabývám gastropody čeledi Actaeonellidae PČELINCEV, 1954, kteří se nacházejí v sedimentech mořského cenomanu České křídové pánve. Tito gastropodi jsou ve svém výskytu převážně omezeni na hrubo - až jemnozrnné biodetritické vápence mezi Radovesnicemi, Zibohlavy a Mezholezy jižně od Kolína a jen vzácně se nacházejí i na některých dalších lokalitách mimo tuto oblast. Přesto některé nálezy uváděné V. WEINZETTLEM (1910) a A. FRIČEM (1911) nepatří k popisované čeledi nebo nejsou identické s uváděnými druhy. Ostatní autoři údaje WEINZETTLOVY a FRIČOVY přebírají. Moderní zpracování čeledi chybí. V sedimentech cenomanu České křídové pánve jsem zjistil tyto druhy čeledi Actaeonellidae PČELINCEV: Trochactaeon briarti GEINITZ, 1874,Trochactaeon gigantem (SOWERBY), 1835 a Trochactaeon bonus n. sp. Actaeonella conica popisovaná WEINZETTLEM (1910) je podle vyobrazení zcela neurčitelná a materiál (dva neúplné kusy z lokality Korycany) je natolik neprůkazný, že nelze jej odpovědně určit. Tvar ulity však spíše odpovídá čeledi Conidae SWAINSON, 1840. Druh uváděný WEINZETTLEM (1910) jako Actaeonella beyrichi z Tannenbergu (Jedlová) - svrchní turon až coniak, je podle dostupného materiálu a vyobrazení možno spíše zařadit k rodu Tudicla BOLTEN do čeledi Turbinellidae SWAINSON.

101

Materiál a jeho zachování Ulity příslušníků čeledi Actaeonellidae PČELINCEV tvoří podstatnou část biodetritických vápenců, zejména v okolí Radovesnic a Zibohlav. Zvláště druh Trochactaeon briarti GEINITZ se vyskytuje ve velkém množství. Oba další druhy se vyskytují vzácněji, ale pravidelně. Nahromadění ulit popisovaných druhů poprvé popsal A . FRIČ ( 1 8 7 0 ) a uvedl, že podobné nahromadění schránek není z české křídy známo. V profilu se vyskytují tři polohy s nahromaděním schránek a nad třetí polohou ještě poloha téměř celistvého vápence, ve které se nacházejí schránky druhu T. giganteus (SOWERBY). Tyto polohy jsou v současné době zastižitelné u Zibohlav a Nebovid. Původní radovesnická lokalita dnes neexistuje. Většina schránek, pokud se zachovaly, je silně rekrystalizována. Ve velkém množství převládají jádra se zbytky schránky, a to zejména u druhů T. briarti GEINITZ a T. bonus n. sp. Větší druh T. giganteus (SOWERBY) mívá schránku lépe zachovánu. Díky velkému množství zachovaných jedinců je dobře studovatelná vnitřní stavba schránky jednotlivých druhů, ze které vyplývají vztahy k ostatním čeledím nadčeledi Actasonacea. Při studiu vnitřní stavby není na závadu ani rekrystalizace schránky, neboť původní stěna je tvořena drobnějšími krystaly kalcitu než výplň schránky. Rekrystalizace však způsobila, že schránky jsou pouze těžko vyjmutelné z horniny a většinou se získávají poškozené. Poškozeny bývají zejména vrcholové závity spiry, ústí a kolumela. Přitom to jsou nejdůležitější znaky k určování jednotlivých druhů. Z ostatních lokalit, kde se druhy popisované čeledi nacházejí, je nejdůležitější příbřežní facie „Ve skalách" u Hodkovic nad Mohelkou, kde se v poslední době našlo několik dobře zachovaných ulit druhu T. briarti GEINITZ. Na ostatních, níže uvedených lokalitách, se velmi vzácně nacházejí jádra téhož druhu, na lokalitě Miškovice u Kouřimi pak i jádro druhu T. giganteus (SOWERBY).

Systematická část Nadčeleď Actaeonacea ďORBIGNY, 1842 Čeleď Actaeonellidae PČELINCEV, 1954 Rod Trochactaeon MEEK, 1863 Trochactason briarti GEINITZ, 1863 (Pl. I, fig. 1 - 7) 1874 Trochactaeon briarti n.sp. GEINITZ: Elbthalg. I, 2, p. 275, pl. 58, fig. 7 - 1 0 1905 Actaeonella briarti GEIN. DENINGER: Die Gastropoden der Sachsischen Kreideformation, p. 32 1910 Actaeonella briarti GEIN. WEINZETTL: Gastropada čes. útv. křídového, p. 50, pl. VII. fig. 27, 28 1911 Actaeonella briarti GEIN. FRIČ: I11. seznam zkamenělin etc, p. 29, fig. 130 a, b 1965 Actaeonella briarti GEIN. HORNY: in Z. V. Špinar et al. System pal. etc, p. 363, fig. VIII - 43

102

1974 Paleotrochactaeon briarti (GEIN.) HACOBJAN: Atlas iskop. Arm. SSR, p. 790 1976 Paleotrochactaeon briarti (GEIN.) HACOBJAN: Pozdnomelovie gastropodi Arm. SSR. p. 400 1985 Trochactaeon (Neocylindrites) briarti GEIN. SOHL and KOLLMANN: Cretaceous Actaeonellid Gastropods from the Western Hemisphere, p. 76

Tabule I. Fig. 1. Trochactaeon briarti GEINITZ - Zibohlavy - svrchní cenoman. Geologická sbírka V. Zieglera, Pečky, No 6742. Zvětš. 10 x. Foto V. Ziegler. Fig. 2. Trochactaeon briarti GEINITZ - Mezholezy - svrchní cenoman. Geologická sbírka V. Zieglera, Pečky, No 6743. Zvětš. 16 x. Foto V. Ziegler. Fig. 3. Trochactaeon briarti GEINITZ - Radovesnice - svrchní cenoman. Geologická sbírka V. Zieglera, Pečky, No 6744. Zvětš. 11 x. Foto V. Ziegler.

103

Fig. 4. Trochactaeon briarti GEINITZ - Radovesnice - svrchní cenoman. Geologická sbírka, V. Zieglera, Pečky, No 6745. Zvětš. 10 x. Foto V. Ziegler. Fig. 5. Trochactaeon briarti GEINITZ - Radovesnice - svrchní cenoman. Geologická sbírku V. Zieglera, Pečky, No 6746. 10 x. Fig. 6. Trochactaeon briarti GEINITZ - Radovesnice - svrchní cenoman. Geologická sbírka V. Zieglera, Pečky, No 6747. 16 x. Fig. 7. Trochactaeon briarti GEINITZ - Radovesnice - svrchní cenoman. Geologická sbírka V. Zieglera, Pečky, No 6748. Zvětš. 9 x. Foto V. Ziegler.

Obr. č.: 3

Text. fig. 1. Trochactaeon briarti GEINITZ. Tvar ulity s ústím. Trochactaeon briarti GEINITZ. The form of shell with aperture view. Text. fig. 2. Trochactaeon (Trochactaeon) giganteus giganteus (SOWERBY). Tvar ulity s ústím. Trochactaeon (Trochactaeon) giganteus giganteus (SOWERBY). The form of shell with aperture view.

104

Text. fig. 3. Trochactaeon (Trochactaeon) giganteus giganteus (SOWERBY). Průřez ulitou. Trochactaeon (Trochactaeon) giganteus giganteus (SOWERBY). Axial section of shell. Text. fig. 4. Trochactaeon bonus n. sp. Tvar ulity s ústím. Trochactaeon bonus n. sp. The form of shell with aperture view. Text. fig. 5. Trochactaeon bonus n. sp. Tvar spiry. Trochactaeon bonus n. sp. The form of spira. Text. fig. 6. Trochactaeon bonus n. sp. Tvar ústí s kolumelou. Trochactaeon bonus n. sp. Aperture view with columella. Text. fig. 7. Trochactaeon bonus n. sp. Průřez ulitou. Trochactaeon bonus n. sp. Axial section of shell.

Materiál: 31 úplných ulit, 15 úplných kamenných jader a 426 neúplných kamenných jader a zbytků ulit. Materiál uložen ve sbírkách Národního muzea v Praze, Polabského muzea v Poděbradech a v Geologické sbírce V. Zieglera v Pečkách (totéž se týká i materiálu u ostatních druhů). Popis: Ulita pravotočivá, elipsovitě protaženého až sloupečkovitého habitu, s mohutným tělesným závitem a nízkou spirou. Spira je tvořena čtyřmi závity, které se více či méně překrývají, výška vinutí je nízká. Spira je potom silně vnořena do tělesného závitu. Tělesný závit je mohutný a zaujímá 90 - 96 % objemu celé ulity. Ústí je štěrbinovité a má trojúhelníkovitou podobu s vrcholem v první čtvrtině až třetině výšky ústí. Na vnějším pysku nejsou patrny žádné záhyby, kdežto na vnitřním pysku jsou tři hluboké záhyby, které objímají mírně vystouplou kolumelu. Vnější pysk je po celé délce zaoblený, zachovává se však velmi zřídka. Napojení vnějšího pysku na ulitu je kolmé a zřetelné (text. fig. 1). Ulita je hladká, pouze u ústí jsou patrny slabé přírůstkové rýhy, ne však na všech exemplářích. Někdy jsou dobře patrny na negativních otiscích. Výška ulit je v průměru 9 mm, v rozmezí 4 - 1 4 mm, průměr ulity v maximálním rozměru 2 - 3 mm. Pleurální úhel v rozmezí 103° - 104°. Vnitřní stavba ulity je na podélném průřezu stavěna z pěti kapkovitě protáhlých, horním i spodním koncem ke kolumele prohnutých, prostorů. Na stěnách nejsou patrny žádné uloženiny či vypuklé prostory. Stěny se směrem k vrcholu ulity zužují. Poměr výšky ku šířce ulity je 2,5, poměr absolutních rozměrů ústí je 9 - 1 0 (tj. poměr výšky ku šířce). Poznámky: Druh patří mezi velmi hojné druhy mořského cenomanu kolínské oblasti české křídy, je však zde výlučně vázán na organodetritické vápence mezi Radovesnicemi, Nebovidy a Mezholezy. V ostatních sedimentech cenomanu české křídy mimo zmíněnou oblast se vyskytuje velmi vzácně. Na rozdíl od druhů T. giganteus (SOWERBY) a T. bonus n. sp. je popisovaný druh podstatně menší a tvar ústí je trojúhelníkovitý. Tvarem ústí se rovněž liší od velmi podobného druhu T. minutus STOLICZKA, který v české křídě chybí. Výskyt v sedimentech cenomanu České křídové pánve: Hojně se vyskytuje u Radovesnic a Zibohlav, dále se jednotlivě vyskytuje v Nebovidech a Mezholezech. V poslední době zjištěn výskyt u Hodkovic nad Mohelkou (příbřežní facie „Ve skalách"), Chroustova, Miškovic a Brázdimi.

105

Tab. II. Fig. 1. Trochactaeon giganteus (SOWERBY) - Radovesnice - svrchní cenoman. Geologická sbírka Národního muzea v Praze, No 02896. Podélný průřez. Zvětš. 2,5 x. Foto v. Ziegler. Fig. 2. Trochactaeon giganteus (SOWERBY) - Radovesnice - svrchní cenoman. Geologická sbírka V. Zieglera, Pečky, No 6749. Zvětš. 2,5 x. Foto V. Ziegler. Fig. 3. Trochactaeon giganteus (SOWERBY) - Radovesnice - svrchní cenoman. Geologická sbírka V. Zieglera, Pečky, No 6750. Zvětš. 2 x. Foto V. Ziegler. Fig. 4. Trochactaeon giganteus (SOWERBY) - Zibohlavy - svrchní cenoman. Geologická sbírka V. Zieglera, Pečky, No 6751. Zvětš. 2,2 x. Foto V. Ziegler. Fig. 5. Trochactaeon bonus n. sp. - Radovesnice - svrchní cenoman. Holotyp. Geologická sbírka Národního muzea v Praze, No 83. Zvětš. 3 x. Foto V. Ziegler. Fig. 6. Trochactaeon bonus n. sp. - Radovesnice - svrchní cenoman. Geologická sbírka V. Zieglera, Pečky, No 6752. Zvětš. 3,2 x. Foto V. Ziegler.

106

Trochactaeon (Trochactaeon) giganteus giganteus (SOWERBY), 1835 (Pl. II, fig. 1 - 4) 1835 Tornatella gigantea n.sp. SOWERBY: Transact. geol. Soc. III, p. 418, pl. 38, fig. 9 1842 Tornatella gigantea SOW. GOLDFUSS: Petrefacta germ. III, p. 48, pl. 177, fig. 12 1842 Actaeonella gigantea (SOW.) ďORBIGNY: Pal. Franc. Terr. crét. II, p. 109, pl. 165, fig. 1 1851 Actaeon giganteus (SOW.) MULLER: Monograf. d. Petref. d. Aach. Kreidef., p. 10 1910 Actaeonella gigantea (SOW.) WEINZETTL: Gastropa čes. útvaru kříd., p. 50, pl. VII, fig. 29, 30 1911 Actaeonella gigantea (SOW.) FRIC: 11. seznam zkamenělin etc, p. 30, fig. 131 a, b 1959 Actaeonella (Trochactaeon) giganteus giganteus (SOW.) POKORNY: Die Actaeonellen etc, p. 958 1967 Trochactaeon (Trochactaeon) giganteus giganteus (SOW.) KOLLMANN: Die gattung Trochactaeon etc, p. 238, pl. 1, fig. 9, 10, pl. 6., fig. 38, pl. 8, fig. 52 1972 Neotrochactaeon giganteus (SOW.) HACOBJAN: K sistěmatike pozdněmelovych trochakteonid, p. 10, pl. 2, fig. 5 1985 Trochactaeon (Trochactaeon) giganteus giganteus (SOW.) SOHL et KOLLMANN: Gretaceous Actaeonelid Gastr. etc, p. 80

Materiál: 12 úplných ulit, 7 neúplných ulit zachovaných na kamenném jádře a 10 neúplných kamenných jader tvořených především kamenným jádrem tělesného závitu, závity spiry (dva až tři) zachovány v případě kamenných jader pouze u tří exemplářů. Popis: Masivně stavěná ulita s poměrně velmi silnou stěnou. Ulita oválná, při přechodu spiry do tělesného závitu rozšířená. Spira je tvořena 4 závity. Tělesný závit tvoří 87 - 9 1 % výšky ulity. Ústí je štěrbinovité a lukovitě prohnuté. Vnější pysk po celé délce zaoblený a k ulitě přisedá pozvolna (text. fig. 2). Na vnějším pysku nejsou patrny žádné záhyby. Vnitřní pysk je masivní, v dolní třetině při viditelně protažené kolumele, masivní, kolumelární uloženiny se třemi hlubokými zářezy tvaru V. Vzácně se vyskytují i zářezy čtyři (zjištěny na dvou jedincích). Závity spiry mají silně vypouklou vnější stěnu, při čemž dolní třetina závitů je znatelně zúžená. Spira znatelně vystupuje nad tělesný závit. Výška ulit je průměrně 39 mm, a to v rozmezí 17 až 110 mm, průměrná šířka ulity 27 mm, ale může dosahovat až 70 mm. Pleurální úhel v rozmezí 96° - 102°. Vnitřní stavbu na průřezu ulity středem tvoří z každé strany pět kapkovitých prostorů, při čemž spodní rozšířený okraj se přimyká ke kolumele a horní, zúžený, k okraji stěny ulity. Na stěnách, ani na kolumele nejsou patrny žádné uloženiny, vypukliny či jiné aberace (text. fig. 3). Stěny jsou zejména na tělesném závitu velmi silné (u velkých jedinců až 2 mm), směrem k vrcholu ulity ztrácejí na síle, takže poměr mezi tloušťkou stěny tělesného závitu a závitů spiry činí 2 - 3 : 1. Poměr výšky ku šířce ulity je 1,5 až 1,7, poměr výšky ku šířce ústí činí 4,5 - 5,5. Poznámky: Popisovaný druh je poměrně nápadným v téměř celistvých a celé zkameněliny téměř neobsahujících organodetritických vápencích. Je také ze tří druhů actaeonellid vyskytujících se v cenomanských sedimentech České křídy nej větší. Stavbou tělesného závitu a tvarem ústí se podobá popisovaný druh druhu T. subglobosus (GOLDFUSS), 1844. Ten je však menší, má nižší a výrazněji od tělesného závitu oddělenou spiru a v české křídě nebyl dosud zjištěn, i když předpoklady pro jeho výskyt zde byli (viz podmínky uváděné v pracích H. A. KOLLMANNA 1965 a 1980 a V. T. HACOBJANA, 1972).

107

Výskyt v sedimentech cenomanu České křídové pánve: Druh Trochacataeon (Trochactaeon) giganteus giganteus (SOWERBY) je znám z lokalit Radovesnice, Zibohlavý a Miškovice u Kouřimi.

Trochactaeon bonus spec. nov. (Pl. II, fig. 5 - 6) Holotyp: Jedinec zde vyobrazený na pl. II, fig. 5 a uložený v Geologické sbírce Národního Muzea v Praze pod. inv. číslem 83. Locus typicus: Radovesnice, okres Kolín, Československo Stratum typicum: svrchní cenoman; organodetritické vápence svrchního cenomanu kolínské oblasti České křídové pánve Materiál: Celkem 27 jedinců. Dva jedinci, téměř úplné ulity, pocházejí ze sbírek Národního Muzea, 3 jedinci (jeden téměř úplný a dvě kamenná jádra) jsou uložena ve sbírkách Polabského muzea v Poděbradech a 22 jedinců ve sbírce V. Zieglera v Pečkách. Z těchto 22 jedinců jsou čtyři téměř úplné ulity, tři kamenná jádra se zbytky ulit a zbytek, tj. 15 kusů, je neúplných kamenných jader. Na těchto kamenných jádrech se zachovává především tělesný závit a třetí závit spiry přisedající na závit tělesný. Diagnoza: Druh rodu Trochacateon MEEK s vejčitě stavěným tělesným závitem, nad kterým výrazně vystupují závity spiry. Počet závitů spiry - tři. Popis: Ulita hladká (kromě části těsně před ústím, kde jsou dobře patrné přírustkové rýhy), pravotočivá. Tělesný závit vejčitě až protaženě vejčitě stavěný. Nad něj vystupují ostře tři závity spiry, které jsou uprostřed závitu silně vypuklé a na styku mezi sebou slabě až ploše vyduté. Závity spiry se nepřekrývají (text. fig. 4,5). Tělesný závit je mohutný a zaujímá 80 - 86 % celkové výšky ulity. Ústí je štěrbi-novité, přibližně v polovině své výšky vybíhá do trojúhelníku, který může mít svůj vrchol ostrý až úplně zaoblený. Na vnějším pysku nejsou žádné záhyby či uloženiny a vnější pysk je po celé délce zaoblen. Vnitřní pysk je ve spodní části silně pokryt uloženinami, které vytvářejí tři hluboké záhyby tvaru otevřeného U až V. Záhyby přecházejí na znatelně vystupující kolumelu, kde končí (text. fig. 6). Výška ulit je v průměru 24 mm a kolísá v rozmezí 17 - 39 mm, průměr ulity je 6 - 9 mm. Pleurální úhel je v rozmezí 87° - 93°. Vnitřní stavba ulity (text. fig. 7) je na podélném průřezu v polovině ulity tvořena na každé straně čtyřmi komůrkami kapkovitého tvaru, jež však na horním konci vybíhají do krátce protáhlého tvaru, přimykajícího se ke vnější stěně a špičkou ke kolumele. Spodní okraj kapkovitého tvaru přimyká ke kolumele. Na stěnách ulity ani na kolumele nejsou patrny žádné uloženiny. Stěny ulity směrem k vrcholu slábnou. Poměr výšky ku šířce ulity je 3,4, poměr výšky ku šířce ústí kolísá mezi 7 - 9 . Poznámky: Popisovaný druh poněkud připomíná, zejména tvarem tělesného závitu, druh T. cilindraceus (STOLICZKA), který se však v české křídě nevyskytuje (byl popsán z Angoly a Konga - svrchní alb až cenoman). U tohoto druhu není však tak zřetelně oddělená a vystupující spira jako u druhu popisovaného. WEINZETTL (1910) a FRIC (1911) uvádějí ve svých pracech také druh Actaeonella laevis SOWERBY a uvádějí jeho vyobrazení (in WEINZETTL 1910 pl. VII. fig. 5, FRIC 1911 fig. 132). V obou případech jde o zcela nejasný záběr, z něhož nejde určit identitu

108

jedince ve sbírkách Národního Muzea ani příslušný druh. Že však nejde o druh A. laevis SOWERBY upozornil již ve své práci KOLLMANN (1965). Výskyt v sedimentech cenomanu České křídové pánve: Druh T. bonus n. sp. se vyskytuje spolu s druhem T. briarti GEINITZ. Nejvíce jedinců pochází z poloh hrubozrnných organodetritických vápenců ze Zibohlav a z týchž vápenců od Radovesnic. Dva jedinci pocházejí z Nebovid a jeden z Mezholez. Summary The gastropods of the family Actaeonellidae PČELINCEV, which are in the sediments of the Cenomanian in the Bohemian Cretaceous Sea Basin, are mostly to be found in the bioclastic limestones between the towns and villages Kolín, Radovesnice, Zibohlavy and Mezholezy. They are rarely found in the other localities besides this area. The author identified these species in the sediments of the Cenomanian: Trochactaeon briarti GEINITZ, 1874, Trochactason (Trochactason) giganteus giganteus (SOWERBY), 1835 and Trochactason bonus n. sp. The species Actasonella conica described by V. WEINZETTL (1910) is unidentified by his paiting and the material (the two incomplete pieces of Korycany - Coll. National Museum of Prague) is unidentified too. The species, by V. WEINZETTL as Actaeonella beyrichii of the locality Tannenberg (Jedlová) of the Upper Turonian is Tudicla beyrichii (DRESCHER) of the family Turbinellidae SWAINSON. Literatura DENINGER K. (1905): Die Gastropoden der Sächsischen Kreideformation. - Beiträge zur Paläeontologie und Geologie Österreich - Ungarns und des Orients, vol. 18, 35 p, pl. 4. Wien FRIČ A. (1870): Studie v oboru českého útvaru křídového. II. paleontologická bádání v jednotlivých vrstevních pásmech českého křídového útvaru. Perucké vrstvy, Korycanské vrstvy. - APPPČ, I. díl, p. 176 - 182. Praha - (1911): Studie v oboru českého útvaru křídového. Paleontologický výzkum jednotlivých vrstev Illustrovaný seznam zkamenělin cenomanních vrstev korycanských. - APPPČ, XV. díl, 1, p.29 30, fig. 130 - 132. Praha GEINITZ H. B. (1874): Das Elbthalgebirge in Sachsen. 1. Teil: Das untere Quader. - Palaeontogr., vol. 20, p. 1 - 319, 67 pl. Kassel GOLDFUSS A. (1842): Petrefacta Germanie, 3. - I - IV., p. 1 - 128,pl. 166 - 199. Dusseldorf HACOBJAN V. T. (1972): K sistěmatike pozdněmelovych trochakteonid. - Pal. žurnal AN SSSR, 1, p. 3 - 15, pl. 1 - 2. Moskva - (1974): Atlas iskopajemich Armjanskoj SSSR. - AN Arm. SSR, 836 p., 199 pl. Jerevan - (1976): Pozdněmelovyje gastropodi Armjanskoj SSR. - AN Arm. SSR, 439 p., 42 pl. Jerevan. HELLICH J. (1906): Geologie Poděbradska - Sborník Poděbradsko, 1, p. 51 - 76. Poděbrady

109

HORNÝ R. (1965): Gastropoda in Z. V. Špinar et all. Systematická paleontologie bezobratlých. - Academia, p. 363, fig. VIII - 43. Praha KOLLMANN H. A. (1965): ActaEonellen (Gastropoda) aus der ostalpinen Oberkreide. Ann. Naturhist. Mus., 68 p. 243 - 262, 2 text. fig., 4 pl. Wien - (1967): Die Gattung TrochactaEon in des ostalpinen Oberkreide. - Ann. Naturhist. Mus., 71, p. 199 - 261. Wien MEEK F. B. (1863): Remarks on the family Actaeoidae th descriptions of some new genera and sub-genera. - Amer. Journ. Svi. and Arts, 2, vol. 35, p. 84 - 94. Philadelphia MULLER A. (1851): Monographie der Petrefacten der Aachener Kreideformation. - 2, in 1, 6 pl. Diisseldorf ORBIGNY A. d' (1842): Paleontologie Francaise. Terrains Crétacés. Gastéropodes. - p. 1 - 456, 18 pl. Paris PČELINCEV V. F. - I.A. Korobkov (1960): Osnovy paleontologii. - GNTLPGON, p. 243 245 (Gastropoda). Moskva POKORNY G. (1959): Die Actaeonellen der Gossauformation. - Sitzber. Österr. Akad. Wiss., Math. - Natw. Kl, 1, 168, 10, p. 945 - 978, pl. 1 - 2. Wien SOHL N. F. - H. A. KOLLMANN (1985): Cretaceous Actaeonellid Gastropods from the Western Hemisphere. - Geol. Surv. Prof. Pap. 1304, p. 1 - 95, 23 pl. Washington SOWERBY J. (1835): Gosau Fossils. in Sedwick and Murchison - A sketch of the structure of the Easter Alps. - Trans. Geol. Soc, 2, vol. 2, 3. London WEINZETTL V. (1910): Gastropoda českého útvaru křídového. - Palaeontographica Bohemiae, VIII, p. 50 - 51, pl. VII. Praha

Adresa autora: RNDr. Václav Ziegler CSc. ČÚOP Středisko pro hl. město Prahu Řetězová 222/3, Praha 1.

110

Bohemia centralis 22: 111- 125, 1993

Biostratigrafický výzkum jeskyně Za křížem u Sv. Jana pod Skalou

Biostratigraphische Untersuchung der Höhle Za Křížem bei Svatý Jan pod Skalou

Vojen LOŽEK 1 & Ivan HORÁČEK 2 1 - Mollusca, stratigrafie, 2 - Vertebrata

Úvod Na vrcholu Skály, která se mohutně tyčí nad Sv. Janem pod Skalou, se nachází kříž, za nímž leží visutá skalnatá roklička, do níž od kříže spadá převislá skalka skrytá ve stromovém porostu. Na jejím úpatí leží zasutý jeskynní otvor, který pravděpodobně představuje zadní vchod velké jeskyně ve stěně Skály označený jako J. Pod Křížem (č. 2108) (HOMOLA 1940). Výplň vchodu zasuté jeskyňky byla v poválečných letech zčásti prokopána, čímž vznikl podélný profil vstupním valem obrácený směrem do otvoru. Ohledání profilu v r. 1989 ukázalo, že jde o souvrství zachycující celý průběh poledové doby a chovající dosti četné schránky měkkýšů i kosti obratlovců, což umožní jeho datování a využití z hlediska vývoje přírody v posledních 15 tisíciletích. V Českém krasu jde o poměrně vzácný případ, kdy naleziště umožňující podrobný biostratigrafický rozbor leží v tak exponované vrcholové poloze jako představuje hřeben Skály. Většina dosud zkoumaných jeskyní se totiž otvírá hlouběji na skalnatých údolních srázech a pokud jde o naleziště vrcholová, jako je Skalka nad Čihovou (LOŽEK 1987) nebo převis na západním okraji Kobyly u Koněprus (LOŽEK 1989), obě leží na mírném reliéfu paroviny, tedy v podmínkách odlišných než hřeben Skály.

111

V jeskyni Za Křížem lze vzhledem k její poloze řešit tyto otázky: -

Dynamika a ráz sedimentace v exponované vrcholové poloze. Vývoj fauny v extrémních podmínkách skalnatého hřebene. Vzájemný poměr lesních a otevřených stanovišť. Vliv lidských zásahů. Otázka péče (managementu) o tuto velmi cennou část národní přírodní rezervace Karlštejn.

Za všestrannou pomoc při výzkumu vyslovuji svůj dík pracovníkům Správy CHKO Český kras včetně dobrovolných aktivistů z řad ČSOP.

Poloha a popis profilu Profil je odkryt na zadní odkopané části vchodového valu, který tvoří výplň menšího jeskynního vchodu na úpatí převislé skalky v příčné visuté rokličce spadající severozápadním, směrem z hřebene Skály bezprostředně za křížem n a jejím vrcholu. Tento hřeben tvoří spodnodevonské vápence strmě zapadající k jihovýchodu do bezvodé rokle Stydlých vod. Čela vrstev vystupují v podobě strmých stěn na opačné straně hřebene nad hlubokým kaňonem Kačáku. Hřeben je přerušen několika skalnatými rokličkami obrácenými ke Kačáku, které pravděpodobně vznikly v místech postižených starým předkvartérním krasověním. Při hodnocení paleontologického obsahu zkoumané výplně jsou významné vegetační poměry na hřebeni Skály. Zatímco na jv. srázu s prudce ukloněnými lavicemi vápenců převládají rozvolněné šípákové doubravy s dřínem a ostrůvky skalních stepí, vystupují na opačném svahu chladné skály s dealpinskými formacemi Sesleria albicans-Saxifraga paniculata a s poměrně vlhkými suťovými porosty svazu Tilio-Acerion na úpatí. Na vlastním hřebeni má převahu víceméně zakrslá teplomilná doubrava, kterou v uvedených rokličkách střídají fragmenty suťového lesa. Podstatné je, že na konci hřebene směrem k upínacímu sedlu k návrší Paraple se nachází zbytek pravěkého valu. Poměry na hřebeni byly tedy nepochybně již v pravěku ovlivněny lidskou činností, nehledě k tomu, že rovněž na srázu do rokle Stydlých vod lze pozorovat stopy někdejší pastvy. Základní geografické údaje o zkoumaném nalezišti shrnujeme v přehledu: Zeměpisná šířka: 49° 58'15" Zeměpisná délka: 14°08'20" Nadmořská výška: 390 m Roční průměr srážek: 510 mm Roční průměr teploty: 8,2 0 Průměrná teplota ledna: -1,6° Průměrná teplota července: 18,2° Průměrná teplota vegetační doby (IV -IX): 14,0° Profil v zadní stěně valu byl očištěn v šířce 150 cm a podrobně zaměřen (obr. 1.). Ze všech rozlišených vrstev byly odebrány vzorky o přibližném objemu 9000 cm3, které byly po usušení rozplaveny. Paleontologický materiál byl získán výplavem a pečlivým vybráním z usušené plaveniny. Při tom byly zjištěny i kamenné artefakty ve vrstvě 6 a další stopy osídlení (zlomky spálených velkých kostí) ve vrstvě 3.

112

Obr. 1 - Profil vstupním valem jeskyně Za Křížem. Abb. 1 - Profil im Eingangswall der Höhle Za Křížem 1 - 1 0 YR 2/1, černá, silně humozní, hustě prokořeněná hlína (schwarzer, humusreicher, wurzelfilziger Lehm); 2 - 1 0 YR 2/1, černá, hrubě drobto-vitá hlína s četnými kořínky, na bázi hrubší suť (schwarzer, grobkrumeli-ger, massig wurzelreicher Lehm mit Grobschutt an der Basis); 3 - 1 0 YR 3/1, velmi tmavě hnědavě šedá, humozní, drobtovitá hlína s drobnější sutí (braunlich grauschwarzer, humusreicher, krumeliger Lehm mit Feinschutt); 4 - 10 YR 3/2, tmavě šedohnědá, drobně drobtovitá, humozní hlína s velkými bloky (dunkel graubrauner, feinkrumeliger, hu-mushaltiger Lehm mit groben Bloc-ken); 5 - 10 YR 3,5/2,5, hnědavě tmavošedá, humozní hlína na bazi horizontu balvanů (braunlich dun-kelgrauer, humushaltiger Lehm an der Basis des Blockhorizontes, sehr schuttreich;); 6 - 10 YR 4/2, světleji šedohnědá, mírně humozní, silně provápněná hlína (heller graubrauner, massig humoser, stark kalkhalti-ger Lehm); 7 - 10 YR 4,5/3, šedavě světlehnědá, silně provápněná hlína (graulich hellbrauner, stark kalkhal-tiger Lehm); 8 - 1 0 YR 5/4, našedle okrová, vápnem difuzně inkrustova-ná hlína (gráulich ockerfarbener, mit Kalk diffus inkrustierter Lehm); 9 -10 YR 5,5/4, bledě okrová sprašovitá hlína s četnými jemnými pseudomy-celii (hellockerfarbener, lössahnlicher Lehm mit zahlreichen feinen Pseudo-myzelien).

Rozbor malakofauny Schránky měkkýšů a jejich zlomky získané ze vzorků byly statisticky zpracovány jednotnou metodikou (LOŽEK 1964) a výsledky shrnuty do tabulky (tab. 1), z níž lze čerpat i základní údaje o stanovištních nárocích a biostratigrafickém významu jednotlivých druhů. Zde podáváme přehled vývoje malakofauny od nejstarší odkryté vrstvy k dnešku:

113

Tabulka 1 - Měkkýší fauna z jeskyně Za Křížem Tabelle 1 - Weichtierfauna aus der Höhle Za Křížem Ekoloqicko-biostratigraficka charakteristika Okologisch-biostratigraphische Charakteristik

B

5

7

6

5

4

3

2

1

-

-

1

3

17

24

61

66

11

Aegopinella pura (ALDER)

-

-

-

2

32

29

45

46

5

!

Cochlodina laminata (MONTAGU)

-

-

1

10

46

43

49

28

12

(G)

Discus ruderatus (FÉRUSSAC)

-

1

15

9

9

-

-

-

(4)

Ena montana (DRAPARNAUD)

-

-

-

-

-

-

-

1? -

-

Ena obscura (MULLER)

-

1?

11

6

1

-

2

Helicodonta obvoluta (MULLER)

-

-

-

-

1

3

7

4

2

Isognomostoma isognomostoma (SCHROTER)

-

-

-

-

1

2

-

-

-

-

-

2

9

1?

-

-

-

1

3

28

63

107

79

27

Macrogastra plicatula (DRAPARNAUD)

-

!

Monachoides incarnata (MULLER)

-

(G)

Oxychilus cf.depressus (STERKI)

-

1

-

-

-

-

-

-

-

!

Sphyradium doliolum (BRUGUIÉRE)

-

-

-

3

12

5

3

13

1

!

Trichia unidentata bohemica (LOŽEK)

-

-

-

-

7

7

5

3

2

(!)

Vertigo pusilla (MULLER)

-

-

-

-

7

9

13

13

6

!

Alinda biplicata (MONTAGU)

-

-

-

16

229

261

345

258

80

(+)

Arianta arbustorum (LINNÉ)

-

1?

5

-

1?

-

-

1?

(1?)

Cepaea hortensis (MULLER)

-

-

-

-

-

1

3

4

2

Discus rotundatus (MULLER)

-

-

-

7

26

21

3

1

(18)

Limax (cf. cinereoniger WOLF)

-

-

-

2

6

4

2

7

7

!

Oxychilus glaber (ROSSMASSLER)

-

-

1?

-

-

-

-

G

Semilimax kotulae (WESTERLUND)

-

-

!

Aegopinella minor (STABILE)

-

W(S) (!)

Bradybaena fruticum (MULLER)

-

1

!

Helix pomatia LINNÉ

-

-

1?

(G)

Clausilia pumila C. PFEIFFER

-

-

-

(+)

Granaria frumentum (DRAPARNAUD)

-

-

+

Helicopsis striata (MULLER)

4

44

77

Chondrula tridens (MULLER)

-

-

+

Pupilla sterri (VOITH)

-

(+)

Pupilla triplicata (STUDER)

-

xc

Chondrina avenacea (BRUGUIÉRE)

(G) S(W) !!

!

5

1

1?

-

-

-

(1)

-

15

64

73

124

447

26

9

20

23

5

3

1

(8)

1?

1?

-

2

2

-

-

-

25

177

260

390

156

31

10

(3)

-

-

-

(2)

1

10

7

-

-

-

(1)

7

18

7

16

11

46

110

13

-

7

4

8

5

15

35

12

-

-

8

46

200

136

106

60

55

Pyramidula rupestris (DRAPARNAUD)

-

-

Truncatellina claustralis (GREDLER)

-

+

Pupilla moscorum (LINNÉ)

-

(!)

Truncatellina cylindrica (FÉRUSSAC)

-

(+)

Vallonia costata (MULLER)

G

Vallonia pulchella (MULLER)

(G)

Vertigo pygmaea (DRAPARNAUD)

(+)

114

-

1 -

S

4

8

Acanthinula aculeata (MULLER)

W(M)

3

9

!

!

2

Vrstva - Schicht

!

1

A

Seznam druhů Artenliste

1)

-

-

-

6

2

8

6

-

-

-

-

1

8

2

5

13

-

-

-

-

-

-

-

1

3

3

6

18

41

10

-

-

23

50

56

8

22

42

16

-

-

1

7

78

79

106

80

16

-

-

-

-

-

-

1

-

-

-

Tabulka 1 - Měkkýší fauna z jeskyně Za Křížem Tabelle 1 - Weichtierfauna aus der Höhle Za Křížem Ekologicko -biostratigrafická Seznam druhů charakteristika Okologischbiostratigraphische Charakteristik ! 6

Me C

7

R(W)

8 D

10

Vrstva - Schicht

Artenliste

9

8

7

6

5

4

3

2

1

Bulgarica nitidosa (ULIČNÝ)

-

-

1

9

93

165

239

118

69

(!) (!)

Cochlicopa lubricella (PORRO) Euomphalia strigella (DRAPARNAUD)

-

1? 1

8 3

12 15

71 42

13 28

12 31

7 30

10 14

(+)

Cochlicopa lubrica (MULLER)

-

6

1

-

-

-

-

-

-

(+) (+) (+)

Euconulus fulvus (MŮLLER) Limacidae / Agriolimacidae Nesovitrea hammonis (STROM)

-

3 -

6 5 -

2 5 3

8 35 3

4 95 1

4 128 1

5 89 -

6 42 (1)

M (+)

Oxychilus cellarius (MULLER) Punctum pygmaeum (DRAPARNAUD)

-

-

2

-

3

-

1? 3

1

9

(+)

Trichia sericea (DRAPARNAUD)

-

6

125

13

1?

-

-

-

-_

!

Vitrea contracta (WESTERLUND)

-

-

-

-

2

4

5

2

(+)

Clausilia dubia DRAPARNAUD

-

-

1

1

14

2

4

2

!

Helicigona lapicida (LINNÉ)

-

-

-

-

2

5

11

11

3

! G

Laciniaria plicata (DRAPARNAUD) Vertigo alpestris ALDER

-

1

7

3

-

1 -

-

-

(2)

!

Carychium tridentatum tridentatum (RISSO)

-

-

-

2

8

12

8

4

-

(G)

Nesovitrea petronella (L. PFEIFFER)

-

4

8

6?

-

-

-

-

1

-

-

-

-

-

Ancylus fluviatilis MULLER

-

-

-

-

-

_

Unionidae

-

-

-

-

1

-

-

-

Počet jedinců - Individuepzahl

4

73

356

331

1368 1399

1926 1782

538

Počet druhů - Artenzahl

1

13

29

36

43

38

(40)

37

35

Vysvětlivky - Erlauterungen Hlavní ekologické skupiny (Ökologische Hauptgruppen): A - les (Wald), B - otevřená krajina (offene Landschaft), C - les/bezlesí (Wald/offene Landschaft), D - voda, mokřady (Wasser, nasse Standorte). Ekologické skupiny (Ökologische Gruppen): 1 - les (Wald); 2 - převážně les (vorwiegend Wald) a středně vlhké (mittelfeuchte) - W(M) nebo suché (trockene) - W(S) polootevřené až otevřené plochy (halboffene bis offene Flachen); 3 - vlhký les, luh (feuchter Wald, Auwald); 4 - stepi, xerothermní skály (Steppen, xerotherme Felsen): S - všeobecně (im allgemeinen), XC - výhradně vápencové skály (ausschließlich Kalkfelsen), S(W) - i polostinná stanoviště (auch halbbeschattete Standorte); 5 - otevřená stanoviště všeobecně (offene Standorte im allgm.); les/bezlesí (Wald, Offenland): 6 - převážně suchá stanoviště (vorw.offene Standorte), 7 - středně vlhká nebo různá stanoviště (mittelfeucht bzw.indifferent): Me - všeobecně (im allg.), R(W) - středně vlhké skály, suťové, les (mittelfeuchte Felsen, Schuttwald); 8 převážně vlhká stanoviště (vorw.feuchte Standorte); 10 - Wasserstandorte. Biostratigrafie (Biostratigraphie): ! - druhy teplých období (warmzeitliche Arten), !! - vůdčí druhy teplých období (earmzeitliche Leitarten), (!) - eurythermní druhy teplých období (eurytherme warmz. Arten), + sprašové druhy (Lössarten), (+) - lokální a příležitostné sprašové druhy (lokale Lössarten u. Lössgäste); G přežívající glaciál mimo sprašovou zónu (Glazial außerhalb der Lösszone überlebend), (G) - dtto jako relikty (dtto als Relikte); M -moderní přistěhovalci (moderne Einwanderer). - 1? - určení přibližné (Bestimmung approxi-mativ), (3) - přemístěné ze starších vrstev (aus äleteren Schichten umgelagert)

115

Vrstva 9: pozůstává ze sprašovitého materiálu, jehož spodní hranici výkop nezastihl. Obsahuje jen ojedinělé úlomky stepního druhu Helicopsis striata, který je v nejmladších spraších Českého krasu běžný. Jde o chudé společenstvo vyznívajícího pleniglaciálu. Vrstva 8: počet druhů stoupá na 13 a rovněž jedinců je podstatně víc. H. striata si podržuje naprostou převahu (přes 50 % počtu jedinců), z doprovodných druhů se významněji uplatňují Pupilla sterri, P. muscorum a Trichia sericea. Jednotlivé se objevují první náročnější prvky jako Bradybaena fruticum, Euomphalia strigella, jakož i Discus ruderatus a Vertigo alpestris. Popsaná kombinace se již zřetelně liší od sprašových společenstev a je srovnatelná s faunami pozdního glaciálu bez bližšího členění. Svědčí pro otevřený terén, v němž se střídaly stepní i dealpinské formace. Vegetace již měla bujnější ráz než v podložní vrstvě. Vrstva 7: prudce vzrůstá druhové bohatství, rovněž počet jedinců vykazuje podstatný vzestup. Významný je podíl několika odolných, převážně lesních druhů jako je Discus ruderatus, Arianta arbustorum a Bradybaena fruticum, k nimž se druží Semilimax kotulae, dnes ve střední Evropě vázaný na montánní až alpinský stupeň. Početní převahu nicméně podržují druhy otevřených ploch (skupiny 4 a 5), mezi nimiž se objevují Chondrula tridens, Truncatellina cylindrica a také klimaticky náročnější Chondrina avenacea. Významně se uplatňuje Vallonia costata, k níž přistupuje řada indiferentů (hlav. skupina C), jako Cochlicopa lubricella, ale i C. lubrica, nehledě k nápadné kulminaci druhu Trichia sericea, jehož podíl tvoří více než 1/3 celkového počtu jedinců. Biostratigraficky významná je Nesovitrea petronella. Složení společenstva odpovídá parkovité krajině s poměrně drsným, ale již vlhčím podnebím, což vedlo k výrazně bujnějšímu rozvoji vegetace. Malé zastoupení lesních prvků za současného rozmachu všech zbývajících skupin svědčí pro časný úsek staršího holocénu - zhruba pro preboreál. Vrstva 6: Další výrazný vzestup druhového bohatství podmiňuje nástup celé řady lesních druhů (hlav. sk. A). Z xerothermů se náhle objevuje ve výrazném podílu Granaria frumentum, s níž kulminuje Chondrula tridens, zatímco jiné stepní druhy již vykazují zřetelný pokles nebo i mizí (H. striata, Pupilly, Vertigo alpestris). V okolí jeskyně se jednak rozvíjejí teplé skalní stepi, jednak svěží lesní porosty -podle konfigurace terénu. Vrstva 5: v tomto horizontu nastává prudký zvrat ve vývoji malakofauny, který se projevuje nápadným vzestupem počtu jedinců a maximem druhového bohatství. Výrazným znakem je výměna druhů: ustupují Semilimax kotulae, Helicopsis striata, Chondrula tridens, Discus ruderatus i Nesovitrea petronella za současného nástupu lesních a náročných prvků jako Helicodonta obvulata, Isognomostoma isognomostoma, Trichia unidentata bohemica, Vertigo pusilla, Vitrea contracta, Helicigona lapicida a kulminace Macrogastra plucatula, Cochlicopa lubricella i Vallonia costata. Prudký vzestup zaznamenávají Alinda biplicata, Bulgarica nitidosa a Vallonia pulchella. Tyto poměry odpovídají nástupu klimatického optima, které se jeví výrazným zvýšením vlhkosti při vysoké teplotě. Uvedený stav fauny je význačný pro starší fázi klimatického optima atlantik. Vrstvy 4 a 3: počet jedinců ještě mírně vzrůstá, avšak druhové bohatství vykazuje mírný pokles. Ve vrstvě 4 vrcholí Carychium tridentatum za současného prudkého poklesu Vallonia costata. Rovněž Bradybaena ustupuje a Nesovitrea hammonis postupně mizí. Teprve ve vrstvě 3 se objevuje význačný xerotherm Truncatellina claustralis. Les, který pravděpodobně dosáhl největšího rozmachu někde na rozhraní

116

vrstev 5 a 4, začíná během sedimentace souvrství 4 - 3 mírně ustupovat, popřípadě řidnout, i když stále převládá na všech vhodných stanovištích. Vrstva 2: vykazuje pokračující trend zahájený v souvrství 4 - 3 . Zatímco u lesních druhů převažuje mírný pokles s výjimkou Aegopinella minor, která zde výrazně kulminuje, dosahují zde vrcholu obě skalní Pupilly - P. sterri i P. triplicata; rovněž Vallonia costata zde má druhotný vrchol. Vrstva 1: celkový pokles početnosti i druhového bohatství je zde značně zkreslen přítomností druhů zavlečených ze starších vrstev v důsledku někdejšího převrstvení výkopovým materiálem, jehož částice včetně ulit byly částečně zavlečeny do podloží (tj. do vrstvy 1) činností půdních živočichů. Složení měkkýšího společenstva proto není reprezentativní. Souvrství 2 - 1 odpovídá mladému holocénu, při čemž určitou otázkou zůstává poměr suti a jemnozemi v poloze 2, kde nutno počítat s možností, že hruběji kamenitá suť se teprve s určitým zpožděním vyplňovala jemnozemi a že po nějakou dobu poskytovala vhodné prostředí druhům žijícím v jejích meziprostorách podobně jako je tomu i na jiných lokalitách v Českém krasu (LOŽEK 1988). Celkový vývoj malakofauny odpovídá sledu společenstev, který je charakteristický pro období od konce posledního pleniglaciálu do současné doby. Jelikož mocnost vrstev je poměrně malá, nutno počítat s určitou vzájemnou kontaminací, nehledě k tomu, že nelze rozlišit různé podrobnosti vývoje, jaké lze např. sledovat ve vývoji pěnovcového souvrství na úpatí Skály (KOVANDA 1971, str. 97). Rozbor fauny obratlovců Výsledky rozboru kosterních pozůstatků vybraných ze vzorků společně s měkkýši shrnuje tabulka 2. Z hodnocení kosterního materiálu, představujícího nejméně 125 jedinců 26 druhů obratlovců, vyplývají tyto poznatky: Přes poměrně malý rozsah materiálu je druhové spektrum až překvapivě široké. Na tom se patrně podílí jednak specifická poloha naleziště, tj. místo vyhledávané zřejmě více druhy sov a dravců, jednak poměrně značný časový úsek, který série zachycuje. Bazální vrstva 9 se vyznačuje výskytem lumíka Dicrostonyx gulielmi a hraboše Microtus nivalis. Jde o jasný doklad glaciálního společenstva. V oblasti Českého krasu první druh mizí zřejmě již velmi záhy - patrně na samém počátku holocénu. Ve většině postglaciálních sledů této oblasti Dicrostonyx již zcela chybí; výjimku představuje Skalka nad Čihovou (HORÁČEK in LOŽEK 1987). Fragmentární doklady z vrstvy následující (8) zasluhují rovněž komentáře. Objevuje se zde jednak další z vůdčích forem glaciálních společenstev - hraboš Microtus gregalis, jednak dva druhy příznačné pro mokřadní stanoviště - Triturus sp. a Microtus oeconomus. Poslední forma je zvláště charakteristická pro okrajové úseky glaciálů, v českých zemích v současnosti zcela chybí podobně jako ostatní dosud zmínění příslušníci hrabošovitých.

117

Tabulka 2 - Nálezy obratlovců z jeskyně Za Křížem Tabelle 2 - Wirbeltierfunde aus der Höhle Za Křížem Vrstva - Schicht Seznam druhů 9

8

7

6

5

4

3

2

1

-

1

-

-

-

-

-

-

-

Lacerta sp. Lacerta cf. agilis

-

-

-

-

1 -

1 -

-

2

-

Anguis fragilis

-

-

-

2

3

1

4

3

1

-

-

-

-

-

-

-

1

1

Talpa europaea Crocidura suaveolens Sorex cf. minutus cf. Myotis mystacius cf. Vespertilio murinus cf. Nyctalus noctula cf. Barbastellus barbastellus Sciurus vulgaris Eliomys quercinus Glis glis Sicista cf. betulina Apodemus (Sylvaemus) sp. Clethrionomys glareolus Arvicola terrestris Microtus nivalis Microtus cf. oeconomus Microtus gregalis Microtus arvalis Microtus agrestis Dicrostonyx gulielmi

2 1 2

1 3 -

1 1 1 1 3 2 1 3 -

1 1 3 1 4 -

1 1 1 10 3 6 -

1 1 1 1 5 4 1 6 -

2 1 1 1 4 3 1 9 2 -

1 1 3 1 1 -

1 2 1 2 -

Lepus sp.

1

-

-

-

-

-

1

-

-

Artenliste Amphibia cf. Triturus sp. R e p t i li a

Aves Passeriformes indet Mammalia

Celkový počet jedinců Totale Individuenzahl

125

6

5

13

12

26

22

29

14

8

Celkový počet druhů Totale Artenzahl

26

4

3

8

6

8

10

11

9

6

118

-

-

-

Následující dvojici vrstev 7 - 6 lze vcelku bezpečně klást do nejstaršího úseku holocénu, preboreálu - časného boreálu. Nápadné je tu zvláště podstatné zastoupení forem křovinných resp. lesních stanovišť (Apodemus, Clethrionomys, Sciurus) se současně vysokým podílem prvků otevřené krajiny (Microtus arvalis) a především pak v kombinaci s formami nyní v širokém okolí vymřelými, charakterizujícími jednak volně obnažené skalní sutě (Microtus nivalis), jednak mezická polootevřená stanoviště typu rozvolněné parkové tajgy (Sicista cf. betulina). Tento obraz rovněž dokresluje přítomnost Sorex cf. minutus i výskyt litofilních druhů netopýrů, dávajících přednost rovněž takové krajině. Počínaje vrstvou 6 objevuje se ve fosilním záznamu pravidelně Anguis fragilis, tj. prvek charakterizující lesní stanoviště s členitým podrostem a humozní půdou. Lesní, popř. křovinné formy dosahují nejvyššího zastoupení ve vrstvě 5. Vrstvy 4 - 2 lze charakterizovat jednak jistým nárůstem diverzity - vedle prvků křovinných, lesních i otevřených stanovišť, vystupujících již v podloží, objevují se zde jednak Crocidura suaveolens, jednak postupně dva druhy plchů: Eliomys quercinus a Glis glis. To ukazuje na jisté rozvolnění porostů, zvýšení členitosti a zejména pak obrat k teplé polootevřené krajině. Jde tedy zjevně již o úsek poneolitický. Přítomnost Eliomys quercinus známá z této polohy i z jiných nalezišť Českého krasu, je velmi charakteristická. Tento druh, podobně jako Microtus agrestis, objevující se ve vrstvě 3, není v současné době doložen v širším okolí lokality.

Chronostratigrafické vyhodnocení (tab. 3) Určení věku jednotlivých vrstev a jejich zařazení do chronologické škály se opírá o sled živočišných společenstev v korelaci s vývojem sedimentů. Bazální vrstva 9 jak svou sprašovitou povahou tak svou chudou nenáročnou faunou s vůdčím prvkem Dicrostonyx gulielmi jednoznačně spadá do pleniglaciálu; podle polohy do koncové fáze vrcholu viselského glaciálu. Změna, která vyznačuje nadložní horizont 8 znamená vyznění sprašového pochodu za současného nástupu celé řady prvků s většími nároky na vlhko, které ukazují na vegetaci sice bujnější, nicméně však otevřenou. Podnebí přitom stále ještě zachovává chladný ráz. To vše ukazuje na pozdní glaciál, ovšem bez možnosti podrobnější členění. Souvrství 7 - 6 je obdobím postupných změn. Ke stepním druhům, které si stále zachovávají vysoký podíl a mezi nimiž se objevují i prvky s vyššími nároky na teplotu, jako Chondrula tridens a posléze Chondrina avenacea i Granaria frumentum, se stále druží ve významném množství i teplotně nenáročné druhy otevřené krajiny jako Semilimax kotulae, Trichia sericea, Vertigo alpestris nebo Nesovitrea petronella, ze savců pak myšivka a hraboš sněžný. Současně probíhá nástup lesních i indiferentních prvků, takže rychle vzrůstá druhové bohatství. Prostředí se zpestřuje, neboť vedle formací stepních, které se pozvolna mění na krasové stepi teplého rázu existují i formace holí (dealpinské) za stále většího postupu lesa. Krajina má pestře parkovitý charakter, při čemž sedimenty se dosud vyznačují nízkým obsahem humusu a silným provápněním. Tento stav přerodu od chladného prostředí glaciálu směrem ke klimatickému optimu postglaciálu je význačný pro starý holocén -preboreál a boreál, jejichž hranice je v našem profilu poměrně plynulá.

119

Tabulka 3 - Biostratigrafický a krajinně historický přehled Tabelle 3 - Biostratigraphische und landschaftsgeschichtliche Übersicht Vrstva Schicht

1

2

Fauna

Vývoj prostředí Umweltentwicklung

Postupné mizení na vlhko náročných prvků – Carychium tridentatum Kulminace: Aegopinella minor, Acanthinula, Sphyradium doliolum, Pupilla sterri, P. triplicata, Truncatellina cylindrica, Tr. Ciaustralis

Chronologie

Síření skalních stepí dnešního rázu na SR úkor lesa, který vykazuje určité prosvětle-ní a vysušení, avšak udržuje se nepřetržitě až do dneška (Vliv dočasného osídlení?) SA

Pokles mnoha lesních druhů Vznik hrubé suti poskytující prostor mnoha druhům plžů

Počátek klimatického zvratu Stopy osídlení (pozd. bronz?)

?SB

Postupný mírný ústup a řídnutíl esa, který si však stále podržuje převahu na všech vhodných stanovištích

3

Mírný pokles druhového Nástup: Truncatellina bohatství za trvající pře- ciaustralis, Glis glis vahy lesní fauny

4

Formování lesních společenstvech současného typu Konečný ústup kont. stepních elementů Pokles: Bradybaena

5

Maximum druhové diverzity měkkýšů Plný rozmach Převaha svěžího až vlhkého lesa s lesní fauny, ale i druhů skalních stepí (xerothermů) za enklávami skalních stepí současného mizení prvků stepi kontinentální Zprvu mimořádně vysoká vlhkost za vysoké teploty, poznenáhlé mírné Nástup: Helicodonta, Isognomostoma Kulminace: vysušení Časné klimatické optimum Vallonia costata, Clausilia dubia

A

6

Parkovitá krajina, v níž se postupně začínají uplatňovat svěžíl esy, ale i teplé skalní stepi, které postupně nahrazují přecho-zí drsná stepní Pokles: H. striata, Tr. serices, D. ruderatus, S. kotulae stanoviště kontinentálního rázu Nástup: Anguis; Sicista cf. betulina

B

7

Kulminace: H. striata, Tr. sericea, D. ruderatus Nástup: Ch. tridens, S. kotulae (kulminace) Ch.avenacea (lesnídruhy dosud v minimu) Apodemus, Clethrionomys, Sciurus Přežívá Microtus nivalis Rychlý vzestup druhového bohatství

PB

8

Helicopsis striata Nástup: Discus ruderatus, Trichia sericea, Vertigo alpestris, Microtus gregalis a M. oeconomus Přínos vodních druhů predátorem: Triturus, Unionidae

Chladná step a dealpinské hole odolné dřeviny PGI Zřetelná tendence ke zvlhčování Bujnější vegetace Konec tvorby spraše

9

Helicopsis striata Dicrostonyx, Microtus nivalis

Drsná sprašová step Zesprašnění, gelifrakce

EA Nástup: Eliomys, Crocidura Kulminace: C. tridentatum /prudký pokles: V. costata Mizení: N. harmonis

Mírný pokles vlhkosti (sušší oscilace) za stále vysoké teploty

Všeobecný nástup lesních druhů, ale i elementů teplých skalních stepí: Granaria, Chondrina

Výrazný vzestup teploty následovaný postupným zvlhčením, vrcholícím na sklonku období

W (Pl)

SR - subrecent, SA- subatlantik, SB - subboreál, EA- epiatlantik, A- atlantik, B - boreál, PB preboreál, PGI - pozdní glaciál, W(PI) - viselský pleniglaciál

120

Významné je zjištění pravěkého osídlení ve vrstvě 6, doloženého nálezem drobnotvarých pazourkových úštěpů a čepelky, které lze rámcově zařadit do epipaleolitu resp. mezolitu. Horizont 5 zůstává stále ještě poměrně chudý humusem a bohatý na CaCO3, při čemž plný rozmach lesní malakofauny, v niž se objevují i takové prvky jako Helicodonta a Isognomostoma, za současného vzestupu xerothermů skalních stepí i ústupu druhů vyznačujících předchozí chladné fáze, svědčí pro rychlý postup lesa, který si však zachovává světlý charakter, jak dokládá kulminace Vallonia costata i nejvyšší zastoupení lesních a křovištních druhů obratlovců. Prudce vzrůstá počet jedinců a druhové bohatství dosahuje vrcholu. To vše ukazuje na výrazné zvlhčení při vysoké teplotě, tedy stav význačný pro časné klimatické optimum - atlantik. Nadložní souvrství 4 - 3 se od podloží liší podstatně vyšším obsahem humusu, při čemž na jeho bázi se projevuje zvýšený podíl hrubého skeletu včetně velkých balvanů. Kulminace plže Carychium tridentatum za současného prudkého poklesu Vallonia costata, úplné vymizení prvků chladného období a nástup dalších teplomilných druhů jako jsou plži Eliomys quercinus a Glis glis, bělozubka Crocidura suaveolens, jakož i xerotermní plž Truncatellina ciaustralis ukazuje na rozvinuté až pozdní klimatické optimum - epiatlantik (sensu JAGER 1969), kdy se při drsnějších podnebných oscilacích upevňují a udržují lesní formace, avšak celkové bohatství již mírně klesá. Horizont hrubé suti na rozhraní vrstev 3 a 2 ukazuje na krátkou, ale výraznou podnebnou změnu, která se ve většině srovnatelných krasových území střední Evropy projevuje zvýšenou tvorbou sutí a odlomem skalních bloků. Tuto volnou suť pak postupně zaplňuje jemnozem vrstvy 2, od níž nelze horizont suti po biostratigrafické stránce přesněji odlišit. Důležité jsou stopy osídlení v povrchovém horizontu vrstvy 3 v podobě úlomků spálených velkých kostí, které zřejmě souvisí s opevněním na hřebeni Skály a pravděpodobně spadají na sklonek bronzové doby doložené nálezy kultury knovízské na jejím úpatí. Profil pak pokračuje silně humozními vrstvami 2 a 1 s menším podílem skeletu, v nichž klesá zastoupení lesních prvků za současné kulminace některých druhů skalních stepí jako jsou obě Truncatelliny a Pupilly, ale i obyvatel světlých sušších hájů Aegopinella minor. V materiálu získaném z povrchové vrstvy 1 se objevuje řada prvků význačných pro spodní úsek profilu, které nepochybně pocházejí z výhozu při někdejším jeskyňářském výkopu. Ten zčásti překryl původní povrch vchodového valu a jeho částice včetně zlomků ulit byly do povrchového horizontu 1 postupně zavlečeny bioturbací. Chronostratigrafické hodnocení povrchového souvrství (2 -1) odpovídá souborně mladšímu holocénu, při čemž poloha hrubé suti na rozhraní 3/2 pravděpodobně představuje subboreál (sensu JAGER 1969), zatímco nadložní polohy subatlantik a subrecent. Celý tento úsek charakterizuje mírné vysušení a prosvětlení související pravděpodobně s pravěkým osídlením i pozdějším využíváním ve středověku a nové době. Výsledky našeho rozboru se dobře shodují s rozbory jiných podobných souvrství v Českém krasu i jinde (LOŽEK 1982), zejména z jeskyně Skalka nad Čihovou, jeskyně Rudolfovy i z převisu na západním svahu Kobyly u Koněprus, tedy především s profily ve vrcholových nebo planinových polohách (LOŽEK 1987, 1988, 1989).

121

Ochranářské zhodnocení Zkoumaný profil leží v jednom z nejcennějších úseků národní přírodní rezervace K a r l š t e j n a má význam pro posouzení současného stavu v tomto okrsku, zejména co se týče možného ohrožení, uchování přírodě blízkého stavu a ovšem i aktivní péče a jiných ochranářských opatření. Z rekonstrukce časového vývoje biocenóz je zřejmé, že současný stav v bližším okolí zkoumaného profilu se příliš neliší od poměrů, které zde nastaly na sklonku klimatického optima. Přestože hřeben Skály byl v pravěku osídlen a v poměrně nedávné době se zde patrně i páslo, jeví lesní společenstva jen malé ochuzení, které víceméně odpovídá celkovému ochuzení naší přírody pozorovatelném po klimatickém optimu na většině středoevropských lokalit (LOŽEK 1982). Některé citlivější druhy, z plžů třeba Macrogastra plicatula, které z hřebenového úseku Skály vymizely, dodnes žijí na suťových srázech nad Kačákem, tedy hlouběji ve svahu pod profilem. Dnes zde jako na mnohých podobných stanovištích probíhá návrat k lesu, i když v tomto prostoru zůstávají vzhledem k utváření terénu zajištěny podmínky i pro druhy otevřených ploch. Jde tedy o stanoviště až překvapivě málo narušené, zejména vezmeme-li v úvahu pravěké osídlení. Z rušivých vlivů nutno zmínit dnešní značnou návštěvnost, která se neomezuje na přístupový chodník k vrcholu Skály, jak dokládají různé stopy a hlavně odpadky včetně kusů oděvů zčásti naházené i přímo do zkoumaného objektu. Za delších období sucha je zde možno pozorovat i spad průmyslového prachu z nedaleké průmyslové aglomerace Beroun - Králův Dvůr. Škody na malakofauně se však zatím zřetelně neprojevily. V této souvislosti třeba též zdůraznit, že zde nebyli zjištěni moderní přistěhovalci z řad plžů, jako jsou Helicella obvia (MKE) nebo Cecilioides acicula (MULL.), kteří obvykle charakterizují biotopy antropicky narušené. Závěr Závěrem shrnujeme hlavní výsledky ve stručném přehledu: - Vývoj sedimentů včetně jejich mocnosti se i v této exponované poloze zhruba shoduje s poměry v sušších úsecích parovinného reliéfu Českého krasu. Přes velmi omezené možnosti přínosu detritického materiálu přesahuje i zde holocenní, převážně gravitační akumulace 1 m. - I zde - ve vrcholové oblasti skalnatého hřebene - vykazuje vývoj fauny obvyklý průběh, tj. od pleistocénní chladné stepi k svěžímu lesu, který se vytváří během klimatického optima a v mírně ochuzené podobě zde přetrvává do současnosti. - Formace kontinentálních stepí a holí ustupují na počátku klimatického optima lesu i teplomilným společenstvům xerothermních srázů a sklaních stepí, které se rozvíjejí paralelně podle utváření reliéfu. - Byly zde zjištěny doklady nejméně dvojího pravěkého osídlení, které však nezanechalo výraznějších stop ve skladbě ekosystémů v hřebenové oblasti Skály. - Stav přírody se zde proto blíží předpokládaným původním poměrům a vykazuje i příznivý výhled, který zde mírně ruší jen přílišná návštěvnost a snad i průmyslové imise, jejichž vliv je třeba dlouhodobě sledovat. Vymírání citlivějších druhů nebo ruderalizace prostředí se zde prozatím neprojevují.

122

Zusammenfassung Im Gipfelabschnitt des Felskammes Skála über dem Kloster von Svatý Jan pod Skalou bei Beroun im SW-Teil des Böhmischen Karstes (24 km SW von Prag) befindet sich in einer seichten Felsschlucht eine ostschauende Felsnische, die vermutlich den hinteren Eingang einer gröberen Hohle namens Pod Křížem bildet. Ihr Eingangswall wurde sedimentologisch und biostratigraphisch untersucht. In dr folgenden Übersicht sind die topographischen und klimatischen Hauptdaten zusammengefasst: Geograph.Breite: 49°58'15" Geograph.Länge: 14°08'20" Seehöhe: 390 m Mittlere Jahres/niederschläge: 510 mm

Mittlere Jahrestemperatur: 8,2° Mittlere Januartemperatur: -1,6° Mittlere Julitemperatur: 18,2° Mittlere Temperatur der Vegetations periode (IV-IX): 14,0°

Der Nordhang des Felskammes ist mit Buchen- und Schuttmischwäldern, der Südhang mit lockeren Flaumeichen-Kornelkirschen-beständen bestockt, die bis zur Kammlinie hinaufreichen. In den Felsschluchten, die den Kamm zerteilen, sind kleine Bestande von Lindenschuttwald vorhanden. Diese Walddecke ist an vielen Stellen mit offenen xerothermen Felsen - und Steilhängen durchsetzt, kühlere Felspartien tragen Seslerieta mit Saxifraga paniculata und Rhodax canus. Das erschlossene Profil wurde dokumentiert (Abb. 1) und samtlichen makroskopisch unterscheidbaren Schichten wurden 9000 cm3 - Erdproben entnommen und nach Austrocknung geschlämmt. Aus dem Schlammrest wurden die Schneckengehau-se einschl. Fragmente sowie die Knochen sorgfaltig ausgelesen und statistisch bearbeitet (Tab. 1 und 2). In der Tabelle der Weichtierfunde (Tab. 1) sind auch die wichtigsten ökologischen und biostratigraphischen Angaben zusammengefasst. Aus der vorigen paläozoologischen Analyse ergibt in Korrelation mit der Sedimenten twicklung die folgende Umwelt rekonstruktion sowie die biostratigraphische Einstufung der untersuchten Ablagerungsfolge: Die Basisschicht 9 besteht aus lössartigem Material und fuhrt den Halsbandlemming, die Schneemaus sowie von den Schnecken lediglich Helicopsis striata, was auf die Lösssteppe des späten Weichsel-Volglazials eindeutig hinweist. Auch die nächste Schicht 8 ist noch relativ lössahnlich, jedoch ausser H. striata erscheinen auch Arten mit Feuchtigkeitsansprüchen wie Discus ruderatus, Trichia sericea und Vertigo alpestris, von den Wühlmäusen Microtus gregalis und M. ceconomus. Diese Tiergemeinschaft sowie eingeschleppte Reste von Triturus und Unionidae deuten auf ein feuchteres Klima mit üppigerer, jedoch großenteils noch offener Vegetation hin, was dem spatglazialen Landschaftsbild entspricht. Die hoher liegenden Schichten 7 und 6 sind durch eine beständige Einwanderung von weiteren Schneckenarten gekennzeichnet. In 7 erscheinen Chondrula tridens, Semilimax kotulae (Maximum!), Chondrina avenacea sowie in geringen Anteilen die erstem Waldbewohner. H. striata, D. ruderatus und Tr. serices kulminieren. Dazu kommen die ersten Waldsauger wie Apodemus, Clethrionomys und Sciurus, während Microtus nivalis noch überlebt. - In 6 kann der allgemeine Einzug von Wäldelementen beobachtet werden, zu denen sich auch Bewohner von warmen Felssteppen wie Granaria frumentum und Chondrina avenacea gesellen. Hingegen treten H. striata, Tr. sericea, D. ruderatus und S. kotulae bereits deutlich zurück. Von Bedeutung

123

ist ferner die Erscheinung von Anguis und Sicista cf. betulina. Diese Faunenen twicklung deutet auf eine Parklandschaft hin, in der sowohl warme, mässig feuchte Wälder als auch xerotherme der Felssteppen sufenweise zur Geltung kommen, wahrend die vorangehenden rauhen Kontinentalsteppen allmahlich zurucktreten. Einer sehr deut-lichen Temperaturzunahme folgen schließlich immer stärkere Niederschläge. Dieses Entwicklungsbild entspricht dem Altholozan, d.h.dem Praboreal und Boreal, wobei die Grenze beider Phasen sowohl sedimentologisch als auch faunistisch wenig ausgepragt ist. In Schicht 6 wurde ausserdem eine kleinformiger Feuersteinindustrie epipaläolithischer Prägung nachgewiesen. Schicht 5 ist durch das Maximum der Artendiversität charakterisiert. Die Waldfauna erfahrt ihren vollen Aufschwung, was auch fur die Bewohner warmer Felssteppen zutrifft, während die spatglazial - altholozänen Steppenelemente verschwinden. Helicodonta und Isognomostoma ziehen ein, Vallonia costata und Clausilia dubia kulminieren. Unter den Wirbeltieren erreichen die Wald- und Gebüschformen ihren höchsten Anteil. Der Wald erreicht seine größte Ausdehnung und ist relativ feucht, selbst in den Kammlagen. An geeigneten Stellen entfalten sich zur selben Zeit die Ökosysteme warmer Felssteppen. Dies entspricht einer starken Feuchtigkeitszunahme unter hohen Temperaturen und folglich dem frühen Klimaoptimum, d.h.dem Atlantikum sensu K. - D. JAGER (1969). Das Sediment ist noch relativ humusarm und stark kalkhaltig. In Schichten 4 und 3 kann eine massige Abnahme des Artenreichtums unter beständiger Vorherrschaft der Waldelemente ermittelt werden. In 4 kulminiert Carychium tridentatum beim jahen Abfall von Vallonia costata sowie den Zurücktreten von Bradybaena fruticum und Ruckgang von Nesovitrea hammonis. Eliomys quercinus und Crocidura suaveolens ziehen ein. In 3 erfolgt der Einzug von hochempfin-dlicher wärmeliebender Truncatellina ciaustralis sowie von Glis glis. Der allmähliche Rückzug sowie eine mäßige Lichtung des noch immer vorherrschenden Waldes und die Andeutungen einer massigen Feuchtigkeitsminderung bei andauernder hoher Temperaturentsprechen dem mittleren und späten Klimaoptimum, d.h. dem Epiatlantikum. An der Grenze von 3 und 2 zieht sich ein Grobschutthorizont, dessen Bildung wahrscheinlich recht kurzfristig war und dessen Zwischenräume zeitweise frei waren. Hier sind auch Spuren einer jüngeren Besiedelung zu finden (verbrannte Knochen großer Tiere), die vermutlich der späten Bronzezeit angehört. In den obersten zwei Schichten (2 1) ziehen sich die Feuchtigkeitsliebenden Elemente stufenweise zurück, wobei Aegopinella minor, Acanthinula, Sphyradium doliolum sowie einige Xerotherme wie Pupilla sterri und P. triplicata, Truncatellina cylindrica und Tr. ciaustralis beim Abfall vieler Waldarten kulminieren. Diese Entwicklung spiegelt die jungholozäne Klimaverschlechterung wider, wobei die erörterte Schuttschicht an der Grenze von 3 und 2 dem Subboreal (sensu JAGER 1969) zugeordnet werden kann. Ferner ist zu bemerken, dass der Weichtierbestand der Oberflachenschicht teilweise durch ältere Konchylien kontaminiert ist, die bei einer älteren Ausgrabung auf die Oberflache gelangten und durch Bioturbation in den Oberboden eingearbeitet wurden. Schließlich ist hervorzuheben, dass der obere Schichtkomplex (4 -1) aus dunklen humusreichen Rendsina - Sedimenten besteht, was für die postatlantischen Ablagerungsfolgen im Böhmischen Karst kennzeichnend ist. Die beschriebene Sediment - und Faunenabfolge ist mit denjenigen Endpleistozän Holozänabfolgen vergleichbar, die im Gipfelbereich bzw. im Kontext des Rumpfebene -

124

Plateaus gelegen sind. Von Bedeutung ist die Feststellung, dass sich der Aufschwung von Wald - und Felssteppenzönosen etwa gleichzeitig zu Beginn des Klimaoptimums vollzieht. Vom Gesichtspunkt des Naturschutzes aus ist das untersuchte Gebiet, das zu den wertvollsten Abschnitten des Nationalen Naturschutzgebietes „Karlštejn" gehort, in einem verhaltniesmassig naturnahen Zustand erhalten und weist auch ziemlich günstige Perspektiven für die nächste Zukunft auf. Literatura HOMOLA V. (1940): Příspěvek k výzkumu Českého krasu. Příroda, 33,9: 278 - 279. Brno. JAGER K. - D. (1969): Climatic Character and Oscillations of the Subboreal Period in the Dry Regions of the Central European Highlands. Quaternary Geology and Climate, str. 38 - 42. Nat. Academy of Sciences. Washington. KOVANDA J. (1971): Kvartérní vápence Československa. Sborník geologických věd, ř. AAntropozoikum, 7: 5-236,20 Tab. Praha. LOŽEK V. (1964): Quartärmollusken der Tschechoslovakei. Rozpravy Ústředního ústavu geologického, 31,374 str.,32 Taf., 4 Beil. Praha. LOŽEK V. (1982): Faunengeschichtliche Grundlinien zur spät- und nacheiszeitlichen Entwicklung der Molluskenbestände in Mitteleuropa. Rozpravy ČSAV, ř. MPV, 92,4,106 str., 8 Taf., 3 Beil. Praha. LOŽEK V. (1987): Biostratigrafický výzkum jeskyně ve Skalce nad Čihovou. Československý Kras, 38: 55 - 69. Praha. LOŽEK V. (1988): Slope Deposition in karst environments of Central Europe. Tamže, 39: 15 - 33. LOŽEK V. (1989): Postglaciální souvrství v převisu na západním svahu Kobyly u Koněprus. Tamže, 40: 57 - 72.

Adresa autora: RNDr. Vojen Ložek DrSc. Kořenského 1/1055 150 00 Praha 5 - Smíchov

125

126

Bohemia centralis 22: 127-148, 1993

Vývoj vztahu člověka ke krajině Českého krasu od neolitu do raného středověku (předběžný nástin)

A Human Relation to Bohemian Karst Landscape from Neolithic to Early Midle Ages (A Preliminary Quitline)

Václav MATOUŠEK 1. Úvod Z hlediska společenských věd můžeme Český kras chápat jako svébytný kulturní fenomén, jehož současná podoba je výsledkem působení člověka v této krajině od starší doby kamenné. Pochopit jeho současný stav proto můžeme pouze za předpokladu, že působení člověka v této krajině budeme sledovat od samých počátků. Pro studium počátečního a zároveň i nejdelšího období vývoje lidské společnosti v Českém krasu můžeme využívat pouze archeologických pramenů, tj. těch výsledků činnosti člověka, které byly v minulosti určitým způsobem vyloučeny z živého kulturního kontextu a jsou dnes systematicky odkrývány a studovány, nikoliv již jako živé kulturní prvky, nýbrž jako neživá struktura, která obsahuje informace o zaniklých kulturních systémech. 2. Cíl práce Tuto neživou strukturu můžeme využívat při hledání odpovědi na kteroukoliv z našich současných otázek a nemusíme se proto vyhýbat ani jednomu z nejpalčivějších problémů dneška, jakým je tvorba životního prostředí. V následujících řádcích se proto pokusíme 127

odpovědět na to, jakým způsobem vytvářel člověk v minulosti ze sledované oblasti kulturní krajinu a čím byla tato specifická kulturní tvorba ovlivněna a podmíněna. Snad se nám touto cestou podaří přispět k pochopení dnešního neutěšeného stavu a tím i přispět k hledání přijatelných východisek.

3. Časové vymezení Metodou archeologického výzkumu je možné studovat vývoj lidské společnosti od pravěku až do současnosti (srv. MATOUŠEK, v tisku). Ze tří důvodů však chronologický rámec naší studie přesto omezíme. Stanovení horní hranice je ovlivněno skutečností, že archeologickým pramenům z novověku, natož ze současnosti u nás zatím byla věnována jen minimální pozornost a při srovnávání s prameny pravěkými bychom se neubránili nežádoucím zkreslením. S tím souvisí i druhá skutečnost: tradice našeho studia minulosti vymezuje archeologii zatím místo jen tam, kde chybí buď zcela, nebo téměř úplně prameny jiného druhu (písemné, obrazové, kartografické aj.). Zatím jsme spíše ochotni dávat přednost přímé výpovědi člověka ve zjevných kulturních souvislostech, před studiem významů skrytých v neživých strukturách vytržených z původního kontextu. Záměrně se proto při studiu vztahu člověka k Českému krasu vyhneme i období vrcholného a pozdního středověku, kdy by bylo možné (byť jen podvědomě) konfrontovat výpověď pramenů archeologických s prameny jiné povahy. Stanovení spodní hranice je ovlivněno rozdílem mezi charakterem archeologických pramenů z období lovecko-sběračského (paleolit, mezolit) a archeologických pramenů z období, kdy se ekonomickým základem života společnosti stalo pěstování kulturních plodin a chov domácích zvířat. Někteří archeologové (NEUSTUPNÝ 1960, 113 ad.) i ekologové (BENEŠ 1984, 166 ad.) se shodují v názoru, že mezi mezolitickou a neolitickou společností a ekonomikou nebylo podstatného rozdílu, neboť k plné zemědělské produkci dospěla pravěká společnost až v pozdní době kamenné (eneolitu). Archeolog ovšem nevyhodnocuje pravěkou ekonomiku (tj. zaniklou minulost), nýbrž archeologické prameny (tj. určité prvky jeho současného světa, které využívá jakožto nositele informace o minulosti). Z tohoto hlediska ovšem nelze přehlédnout podstatný rozdíl mezi pramennou základnou z období paleolitu a mezolitu, tvořenou především méně nápadnými artefakty kamennými a kostěnými a prameny z následujících období, tvořených především podstatně nápadnějšími artefakty keramickými. Ze zmíněného rozdílu vyplývá požadavek používání specifických metod výzkumu pro studium paleolitu a mezolitu na straně jedné a období následujících na straně druhé. Cílený výzkum zaměřený na studium paleolitického a mezolitického osídlení pod širým nebem byl zatím v naší zájmové oblasti omezen pouze na terasy řeky Berounky a nesystematicky ještě na několik dalších omezených prostorů. Oproti tomu metodami odpovídajícími potřebám studia postmezolitických památek byl soustavně zkoumán celý sledovaný prostor. Z obavy před nežádoucím zkreslením je proto spodní hranice našeho studia vymezena mladší dobou kamennou (neolitem) .

128

4. Prostorové vymezení Při stanovování prostorového rozsahu zájmu našeho studia je třeba mít na zřeteli tři skutečnosti. 1.

2.

3.

Český kras je z hlediska přírodní charakteristiky v rámci Čech natolik mimořádným jevem, že svébytné procesy v něm probíhající (včetně procesů společenských) lze pochopit pouze tehdy, zahrneme-li je do širších souvislostí nekrasového okolí. Ve srovnání s jinými evropskými krasovými oblastmi nenáleží Český kras sice k nejrozsáhlejším, přesto však zaujímá dostatečně velkou rozlohu, aby se na ní mohla projevit výrazná nevyváženost odborného zájmu. Tak, jako každá jiná kulturně podmíněná činnost, podléhá i popis a hodnocení krajiny vývojovým změnám. Je proto nanejvýš pravděpodobné, že současné popisné schéma sledované oblasti bude založeno na jiných kriteriích, než jaká používali lidé v minulosti. Bude proto vhodné vymezit sledovanou oblast co možno nejobecnějšími znaky, které nebezpečí zkreslení plynoucí z historické podmíněnosti našich kriterií zmenší na minimum.

Vývoj vztahu člověka ke krasové krajině budeme s ohledem na výše uvedené skutečnosti studovat v jihozápadní části Českého krasu (dále ČK), která je již od 19. století výrazně intenzivněji zkoumána, než část severovýchodní a máme zde proto k dispozici podstatně bohatší pramennou základnu. Jihozápadní část ČK budeme pojímat jako součást Karlštejnské vrchoviny (dále KV). Archeologické prameny z KV budeme dále srovnávat ještě s přilehlými oblastmi, nad nimiž se KV vypíná strmými svahy 100 - 150 m vysokými. Na severu se jedná o depresi oddělující V od Křivoklátské vrchoviny, na západě a jihu je styčná oblast s Hořovickou brázdou a Brdskou vrchovinou. Přechod KV v Pražskou plošinu nepovažuji z morfologického hlediska za tolik významný. Východní hranici sledované oblasti proto bude tvořit hranice ČK (DEMEK 1987, mapa na s. 78). 5. Prameny 5.1. Charakteristika. Archeologické prameny ze sledované oblasti můžeme členit podle několika kriterií. 5.1.1. Druhy. V zásadě rozeznáváme nálezy a naleziště ve skalních dutinách a ve volném prostoru. V případě skalních dutin je třeba rozlišovat skalní převisy, horizontální, vertikální a horizontálně-vertikální dutiny a systémy dutin. Ve skalních dutinách lze v některých případech rozlišovat naleziště se znaky kultovního a profánního využívání. Ve volném prostoru nacházíme výšinná a nížinná sídliště, pohřebiště, výrobní objekty, kultovní objekty, náhodné nálezy. 5.1.2.Podle způsobu získání informace lze dělit prameny na výsledky systematických archeologických odkryvů, předstihových a záchranných odkryvu při zemních pracích, dále na výsledky terénní prospekce formou povrchových sběrů a nálezy zjištěné náhodně při speleologických, či jiných výzkumech a při dalších příležitostech. 5.1.3.Podstatné rozdíly jsou patrné také v tom, jaké badatelské úsilí bylo věnováno jednotlivým chronologickým úsekům (srv. výše poznámku o rozdílech ve stavu poznání pramenů paleolitických a mezolitických a pramenů postmezolitických) a jednotlivým druhům pramenů v jednotlivých částech sledované oblasti (uvnitř KV se dosavadní výzkum soustřeďoval především na skalní dutiny a prostory pod širým nebem zůstávaly do značné míry opomíjeny). 129

5.1.4.Velké rozdíly existují bohužel i ve stavu publikace archeologických pramenů. Souhrnně je pravěký až raně středověký vývoj v této oblasti podán stručně ve dvou publikacích určených pohříchu především pro osvětové účely. Jedná se tedy o formu pro vědecký výzkum ne zcela vyhovující (MALIČKÝ 1953; MATOUŠEK 1991). Základní publikací pro studium speleoarcheologických nalezišť je katalog J. FRIDRICHA a K. SKLENÁŘE (1976), jenž shrnuje paleolitické a mezolitické prameny z jeskyní ČK. Na tento katalog navazuje podstatně stručnější soupis postmezolitických jeskynních nalezišť (MATOUŠEK 1988), jehož podrobnější verze doprovázená i vyobrazením nálezů a nalezišť je zatím nepublikovaná (MATOUŠEK 1987). Základní informaci o sledované oblasti jako celku lze získat z katalogu části archeologické sbírky okresního muzea v Berouně (SKLENÁŘ 1978; MATOUŠEK 1982). Publikováno a předběžně vyhodnoceno bylo několik úvodních sezón systematického povrchového průzkumu ČK metodou sběrů, který probíhal v 80. letech a byl dokončen na počátku let 90. (MATOUŠEK 1986). Dále je již badatel odkázán pouze na řadu dílčích publikací zveřejňujících jednotlivé nálezy a naleziště, případně pojednávajících o určité dílčí problematice (např. AXAMIT 1926; BŘICHÁČEK, CHARVÁT, MATOUŠEK 1983; VENCLOVÁ 1979; ZÁPOTOCKÁ 1982 a celá řada dalších, především z pera J. MALIČKÉHO). Nezanedbatelná část nálezů je dosud nepublikována a údaje o nich jsou uloženy v archivech okresního muzea v Berouně, Národního muzea v Praze a Archeologického ústavu ČSAV v Praze. V těchto institucích jsou uloženy rovněž veškeré nálezy ze sledované oblasti. 5.2. Kritika 5.2.1.Jak vyplývá již z charakteristiky archeologických pramenů, jedná se o soubor značně nesourodý, na nějž se jen obtížně uplatňují jednotná kritéria. Tato okolnost značně omezuje výběr metod, které můžeme při studiu uplatnit. 5.2.2.Ačkoliv sledujeme oblast relativně intenzivně archeologicky zkoumanou již více než 100 let, rozhodně nelze popřít, že pramenná základna, s níž pracujeme je do značné míry náhodně vytvořený soubor informací. Systematicky byly prováděny pouze povrchové průzkumy metodou sběru v KV. Veškeré další prameny byly získány náhodně, ať již při příležitostných zemních pracích, nebo systematickým výzkumem jednotlivých lokalit, jež byly vybrány na základě různých hledisek. Velká četnost nálezů i různorodost způsobů, jakým byly získány však dovoluje předpokládat, že i přes veškeré výhrady se jedná o soubor statisticky významný a tedy pro účely našeho studia použitelný. 5.2.3.Archeologické prameny jsou specifickou formou odrazu kulturních aktivit člověka a informace, kterou z minulosti do současnosti tyto prameny přenášejí, nemusí být pro nás vždy srozumitelná. Je proto třeba volit takovou metodu studia, která by tento problém co nejvíce eliminovala. 5.2.4.Archeologické prameny vlivem řady společenských i mimospolečenských okolností nevypovídají o všech aktivitách, které člověk na určitém místě vykonával. Např. zřetelné rozdíly v množství nálezů v jeskyních z jednotlivých období rozhodně nemusejí automaticky znamenat, že odrážejí skutečné výkyvy zájmu člověka o jeskyně. Jeskyně mohla být v určitém období hojně navštěvována, ale člověk v ní

130

nezanechal buď vůbec nic, nebo jen předměty z organických látek - archeolog by ovšem na základě absence archeologických pramenů mohl tvrdit, že v příslušné době jeskyně využívána vůbec nebyla. Tento problém zatím obejít, ani potlačit nelze. Musíme si proto být vědomi, že nestudujeme chování lidské společnosti jako celku, nýbrž jen určité prvky kulturního chování, které nadto nedokážeme vždy přesně charakterizovat. 6.Metoda 6.1.Popis metody. Prvým krokem bylo promítnutí veškerých nalezišť ve formě bodů do mapy sledované oblasti. Následně bylo zjištěno, že tyto body tvoří relativné homogenní shluky (množiny) vázané vždy na relativně uzavřené a samostatné krajinné celky, přičemž hlavní roli hraje morfologie (údolí, ostrožny, říční terasy) a vodní zdroje (prameny, vodoteče, soutoky vodotečí). Každý z těchto průniků společenských a přírodních prvků byl charakterizován jako samostatný ekosystém. Za specifický typ ekosystému jsou považovány skalní dutiny. Celkem byly rozeznány tři kvalitativně odlišné druhy ekosystémů: 1. ekosystémy pod širým nebem vně KV, 2. pod širým nebem uvnitř KV a 3. skalní dutiny uvnitř ČK. Srovnáváním archeologických informací v jednotlivých ekosystémech byly následně získávány podklady pro vypracování modelu vývoje vztahu člověka k celému makrosystému sledované oblasti v rámci stanoveného časového úseku. 6.2. Zvolený postup vychází ze zkušeností studií zaměřených na výzkum archeologických struktur ve vztahu k přírodním strukturám v rovinách mikro i makroareálů (R.ULF 1979; 1983; KUNA, SLABINA 1987; SMRŽ 1987). Specifický charakter oblasti ČK a z něj plynoucí i odlišné cíle studia ovšem mechanické převzetí metod použitých při těchto výzkumech neumožňují a problematické by bylo i srovnávání výsledků. Odlišnosti je třeba respektovat i v dílčích aspektech. Neužívám proto např. jinak v archeologické literatuře běžně užívaný pojem sídelní areál, ať již ve smyslu, v jakém jej užívají výše uvedení autoři, či, v jakém jej užívá např. E.NEUSTUPNÝ (1986), neboť tímto způsobem je nadřazován prvek sociální nad prvky přírodní. Volím pojem ekosystém, v němž je obsažen rovnocenný poměr činitelů přírodních (biotických i abiotických) a společenských. 7.Ekosystémy 7.1. Ekosystémy vně KV (obr. 1, tab. 1.). V sousedství KV, po jejím obvodu bylo rozlišeno celkem 8 ekosystémů o průměrné rozloze 2 - 3 km2. Větší rozlohu zaujímají pouze systémy „Zdice-Chodouň" (4 km2), „Berounská kotlina" (5 km2) a mimořádně rozsáhlý je systém „Lážovice-Hostomice" (15 km2). Lze rozlišit následující typy systémů: A prameniště potoků (2), B - údolí na soutoku vodotečí (5), C - mírně zvlněný terén s bohatou sítí vodotečí (1).

131

Tab.l. Přehled využívání ekosystémů vně Karlštejnské vrchoviny. Ekosystém č. Lnk

StK

Pozd. Eneol. neol. st. ml.

1 2 3 4 5 6 7 8

X X X

X

X

X

X

X

X

X

X

X

x

X

X

X

ÚK

Mo

X

X X

X

X

X

Kn

Ha

La

Ř

X

X

X X

X X X

X

X

X

X

X

X X

X X

X X X

SN

RS

X X

typ B A B A B B B B

1. Číslování ekosystémů odpovídá číslování v textu. LnK - kultura s lineární keramikou, StK - kultura s vypíchanou karamikou, pozdní neol. - pozdní neolit, eneol. st., ml. - eneolit starší, mladší, ÚK - únětická kultura, Mo - mohylová kultura, Kn - knovízská kultura, Ha - starší doba železná (halštatský stupeň C,D), La kultura laténská, Ř - doba římská, SN - doba stěhování národů, RS - raný středověk.

1. Schematická mapa Karlštejnské vrchoviny a jejích okolí, v níž jsou vyznačeny ekosystémy pod širým nebem vně Karlštejnské vrchoviny (1-8) a uvnitř Karlštejnské vrchoviny (A-P). Kresba M. Fábiková.

132

Přehled ekosystémů: 1. „Loděnice" (rozloha asi 2 km2). Údolí na soutoku Loděnického potoka s potokem Krahulovským a potokem Vinice. 2. „Vráž" (rozloha ? pouze jedno naleziště). Jedná se o součást deprese na rozhraní KV a Křivoklátské vrchoviny, v jejímž rámci je lokalita na rozhraní údolí potoka Vinice a další bezejmenné vodoteče. 3. „Berounská kotlina" (asi 5 km2). Údolí říčky Litavky ukončené soutokem s Berounkou. V rámci údolí soutoky Litavky s potoky Počapelským, Dibeřským a Suchomastským. 4. „Levín" (rozloha ? -pouze jedno naleziště). Prameniště bezejmenného přítoku Litavky. 5. „Zdice - Chodouň" (rozloha asi 4 km2). Asi 4 km dlouhé údolí říčky Litavky včetně jejího soutoku s Červeným potokem. 6. . „Libomyšl" (rozloha ? - pouze jedno naleziště). Soutok Litavky s potokem Chumavou. 7. „Lážovice-Hostomice" (asi 15 km2). Mírně zvlněný prostor ohraničený na severu KV a na jihu Brdskou pahorkatinou. Jednotícím prvkem je horní tok Chumavy a jejích četných přítoků. 8. „Hlásná a Zadní Třebáň" (asi 2 km2). Údolí na soutoku Berounky se Svinařským potokem (zprava) a dvěma bezejmennými vodotečemi zleva. Prostor je výrazně ohraničen okraji KV. 7.2. Otevřené ekosystémy uvnitř KV (obr. 2, tab. 2). V rámci KV bylo vyčleněno celkem 16 samostatných shluků nalezišť. Velká četnost shluků je způsobena značně bohatým reliéfem krajiny. V rámci jednotlivých morfologických celků se nacházejí malé shluky na ploše do 1 km2 (výjimkou je pouze prostor „Liteň" o rozloze asi 7 km2). Uvnitř KV lze rozlišit následující typy ekosystémů: A - okraje teras vodotečí a ostrožny (7), B - prameniště potoků (3), C - údolí vodních toků včetně pramenišť (4), D - mírně zvlněný terén s bohatou sítí vodotečí včetně pramenišť (2).

2. Model Karlštejnské vrchoviny a okolí, na němž jsou vyznačeny ekosystémy pod širým nebem vně vrchoviny (srv. s obr. 1). Autor A. Jančařík a M. Fábiková.

133

Tab.2. Přehled využívání ekosystémů uvnitř Karlštejnské vrchoviny, volná krajina Ekosystém č. Lnk

StK

Pozd. neol.

Eneol. st. ml.

A

Mo

X

B C

ÚK

Kn

Ha

La

Ř

X

C

X

X

X

X

X

X X X

X

G X

X

X

X

X

X

I

D

X

A

X

X

X

X

X

A

X

B

K

X X

X

X

X

X

X

X

X

A

X

A X

X

X X

N O

A X

C

X

M

B

X

J L

typ C

E

H

RS

X

D F

SN

X

D B C

?

A

P

X

X

A

|

2. Označení ekosystémů písmeny odpovídá označení v textu.

Přehled ekosystémů. A. „Tmaň" (1 km2). Horní část údolí Tmaňského potoka. B. „Suchomasty" (1 km2). Široké údolí horního toku bezejmenného potoka. C. „Želkovi-ce" (1 km2). Prameniště bezejmenného přítoku Chumavy. D. „Vyšebohy" (? - jedno naleziště). Okraj KV nad řečištěm Litavky. E. „Bykoš" (2 km2). Prameniště Suchomastského potoka, mírně zvlněný terén. F. „Všeradice" (2 km2). Prameniště a horní tok přítoku Svinařského potoka v depresi na okraji KV. G. „Tetín-měnírna" (? -jedno naleziště). Okraj terasy Berounky. H. „Tetín" (1 km2). Ostrožna na terase Berounky v místě soutoku s krátkou vodotečí z pravé strany. I. „Koněprusy" (1 km2). Prameniště bezejmenného přítoku Suchomastského potoka. J. „Kotýz" (0,5 km2). Ostrožna nad zákrutem Suchomastského potoka. K. „Střevíc" (? - zničeno lomem). Okraj terasy Berounky. L. „Liteň" (7 km2). Horní povodí Stříbrného a Bělečského potoka a jejich soutok. Mírně zvlněná krajina. M. „Mořina" (? - jedno naleziště). Prameniště levobřežního přítoku Berounky. N. „Bubovice" (1 km2). Prameniště Bu-bovického potoka. O. „Srbsko" (? - jedno naleziště). Okraj terasy Berounky. P. „Hostim" (0,5 km2). Ostrožna na soutoku Berounky s Loděnickým potokem. 7.3 Ekosystémy skalních dutin uvnitř KV. Na sledovaném území bylo zjištěno celkem 38 skalních dutin využívaných v rámci sledovaného časového úseku (obr. 3, tab.3). Z toho 2 abri, 3 vertikální dutiny, ostatek tvoří horizontální dutiny, nebo složitější horizontálně-vertikální systémy. Dutiny lze obecně charakterizovat jako malé, často stísněné prostory (průměrná rozloha 10 - 50 m, průměrná výška 150 -300 cm). Větší dutiny jsou výjimkou (Koda, jeskyně Nad Kačákem, zničené Turské

134

Tab.3. Přehled využívání skalních dutin Dutina č. Lnk

StK

Pozd. Eneol. ml. neol. st.

ÚK

Mo

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16

Ha

La

Ř SN

RS

X X X

X

X

X X

X X

X X ?

X X X ?

X

X

X

X X

X

X

X X

X X X

X

X X X X

X

X X

X

X X

X

X

X

X

X

X X

X

X

X

X

X

X X

X X

X X X X

X

X

X X

33 34 35 36

X

37 X

X

38

X

X X

X

X

A A A A B C A A A C D A A

X X

A A A A

X

A

X X

C B A A A A A A A A A A A A B A A A

X X

typ D

X

17 18 X 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32

Kn

X

X

C

3. 1 - abri u Srbska, poloha Na bříči, 2 - vrch Bacín, jeskyně č. 1, 3 - Barrandova jeskyně, 4 jeskyně Byšilu, 5 - Děravá jeskyně, 6 - Desetníková jeskyně, 7 - Dolní jeskyně, 8 - jeskyně Galerie, 9 - jeskyně Hlohová, 10 - Jezerní jeskyně, 11 - Jezevčí jeskyně, 12 – jeskyně Koda, 13

135

- jeskyně Kostelík, 14 - Liščí jeskyně, 15 - Malá jeskyně, 16 - jeskyně Martina, 17 - jeskyně Na Čihové, 18 - jeskyně Na průchodě, 19 - jeskyně Nad hájovnou, 20 - jeskyně Nad Kačákem, 21 - jeskyně Nad vodopádem, 22 - Nová (též Hájkova) jeskyně, 23 - Ostrožná jeskyně, 24 - Patrová jeskyně, 25 - Plší jeskyně, 26 - Propadlá jeskyně, 27 - Rudolfova jeskyně, 28 jeskyně Se sondou, 29 - Sisyfova propast, 30 - Sloupová jeskyně, 31 - jeskyně Tří volů, 32 -Turské maštale, 33 - jeskyně U doubku, 34 - jeskyně U včel, 35 - jeskyně Uzávěrová, 36 jeskyně Úzká, 37 - jeskyně Ve stráni, 38 - jeskyně Ve vratech (též Axamitova brána). -

3. Model Karlštejnské vrchoviny a okolí s ekosystémy uvnitř vrchoviny (srv. obr. 1). Autor A. Jančařík a M. Fábiková.

maštale). Zvláštním případem je jeskyně Ve vratech, zvaná též Axamitova brána. V tomto případě se s největší pravděpodobností jedná o široce rozevřené ústí vertikální dutiny otevřené ještě z boku ve formě skalního mostu (MATOUŠEK, BENEŠ, LOŽEK, HORÁČEK 1985). Pokud byly archeologické nálezy zjištěny v rámci rozsáhlých horizontálně-vertikálních dutin, nacházely se vždy ve vstupních partiích (Barrandova jeskyně, jeskyně Ve stráni). S výjimkou vertikálních dutin nacházejí se veškeré lokality v relativně těžko přístupném terénu - v příkrých stráních, ve skalních stěnách.

136

137

5. Model jihozápadní části českého krasu s vyznačením polohy některých skalních dutin (srv. s obr. 4). Autor A. Jančařík a M. Fábiková.

8. Výsledky 8.1. Vyhodnocení dat. Základem vyhodnocení jsou grafy na tab. 4, na nichž je znázorněno procentuální zastoupení jednotlivých archeologických kultur v jednotlivých ekosystémech. Všechny tři grafy se shodují v celkové vývojové tendenci počínající zvýšenými hodnotami LnK a následným pozvolným poklesem, jenž se zastavuje v eneolitu. Počínaje starší dobou bronzovou hodnoty opět stoupají, zvláště prudce od střední do mladší a pozdní doby bronzové. Poté následuje opět pokles s nejnižší-mi hodnotami v době stěhování národů a po něm poslední výrazný vzestup hodnot v raném středověku. Jednotlivé grafy se od sebe odlišují celkově dosahovanými hodnotami, které jsou v průměru nejvyšší vně KV, o polovinu nižší uvnitř KV a ještě zhruba o třetinu nižší ve skalních dutinách. Křivky se rovněž odlišují v detailech svého průběhu. Vně KV dosahuje nej vyšších hodnot sídelní aktivita LnK a s mírným výkyvem poté situace od mladší doby bronzové až po zlom letopočtu. Výrazný je poté až rozmach sídelních aktivit v raném středověku. Uvnitř KV jsou hodnoty podstatně vyrovnanější. Výrazně se odlišuje pouze situace v mladší době bronzové a v raném středověku. Hodnoty ze skalních dutin jsou opět velmi 138

rozdílné. Nejvyšší jsou pro mladší dobu bronzovou, poněkud nižší pro LnK a nejméně výrazný vzestup lze pozorovat v raném středověku.

4. A - graf procentuálního zastoupení nalezišť jednotlivých kultur a období v ekosystémech vně Karlštejnské vrchoviny, B - totéž v ekosystémech uvnitř Karlštejnské vrchoviny, C - totéž v ekosystémech skalních dutin.

139

5. Graf srovnávající křivky průměrných hodnot z grafů A-C na tab. 4.

Zajímavé výsledky přináší srovnání křivek vytvořených z průměrných hodnot pro vždy dvě po sobě následující kultury, resp. období (tab.5). Na tomto grafu je zřetelně vidět situace, která v poněkud zastřené podobě je patrná již na tab. 4. Průběh křivky pro situaci vně KV je od LnK po mladší dobu bronzovou nápadně podobný s průběhem křivky pro skalní dutiny. Počínaje starší dobou železnou se však křivka skalních dutin nápadně podobá křivce situace uvnitř KV. 8.2. Interpretace. Na základě výše uvedených skutečností a při použití dalších informací o vývoji vztahu člověka k přírodnímu prostředí v Čechách v pravěku až raném středověku lze vytvořit následující model vývoje vztahu člověka k námi sledovanému prostoru. Atlantik (asi 6000 - 4000 před naším letopočtem), „klimatické optimum". Velmi teplé a vlhké podnebí podporuje šíření lesa a celkově bujné vegetace. V Českém krasu největší rozkvět smíšených doubrav vytvářejících zapojené porosty. Nástup buku a habru (LOŽEK 1988). Naše studium zahajujeme v době, kdy se v Čechách poprvé prokazatelně začali lidé zabývat pěstováním kulturních plodin a chovem domácích zvířat. V otázce charakteru neolitického zemědělství a domestikace zvířat a v otázce poměru těchto činností k lovu a sběru (jakož i v otázce poměru mezolitických a neolitických komunit) zatím nepanují

140

jednotné názory (srv. např. BENEŠ 1984, NEUSTUPNÝ 1960, VENCL 1982, ZVELEBIL 1986). Jisté však je, že archeologické prameny vypovídají, že první zemědělci, tvůrci LnK, využívali krajinu velmi extenzivně a teprve v mladším a pozdním neolitu a eneolitu je patrný pečlivější výběr využívaných prostorů (RULF 1979, 1983). Naše pozorování tuto obecnou tendenci plně potvrzují, přičemž je pozoruhodné, že rozdíly v uplatňování více, či méně náročných kritérií se nevztahují pouze na prvky otevřené krajiny (nadmořskou výšku, bonitu půdy, klimatické poměry, vodní zdroje, reliéf terénu aj.), ale i na charakter skalních dutin. Epiatlantik (asi 4000 - 1250 před naším letopočtem). Teplé a vlhké podnebí s krátkými suchými výkyvy a většími rozdíly teplot. V Českém krasu převaha buku a habru. Lesní ekosystémy dosahují svého optima (LOŽEK cd.). Počínaje StK a zvláště pak v eneolitu jsou v ČK upřednostňovány skalní dutiny na okrajích krasové oblasti, poblíž hlavních vodotečí (Berounka, potok Loděnice) a je patrná i tendence využívat prostornější dutiny. Osídlení ve volné krajině se od mladšího neolitu postupně stahuje do Berounské kotliny a do jižního sousedství KV. V obou případech se jedná o rozsáhlé ekosystémy s bohatou vodní sítí. Využívání většího počtu ekosystémů lze pozorovat až od starší doby bronzové, snad v souvislosti s rozvojem kultury, tj. s větší schopností adaptace lidské společnosti na přírodní podmínky méně příznivé pro zemědělství. Zvýšený prostorový rozsah lidské aktivity se nevýrazně projevuje i ve využívání většího počtu skalních dutin. Subboreál (asi 1250 - 700 před naším letopočtem). Největší suchý výkyv v celém holocénu. Podnebí nabývá pevninský charakter. V ČK závěr rozkvětu lesních ekosystémů. Druhotný rozvoj stepních formací. Zvýšená eroze půdy (LOŽEK cd.). Všechny tři druhy ekosystémů ve sledované oblasti jsou poznamenány prudkým nárůstem rozsahu lidských aktivit v období knovízské kultury v mladší a době bronzové. Jedná se opět o odraz situace pozorované obecně v celých Čechách (PLEINER 1978, 448). Výklad tohoto jevu je zatím poněkud problematický. Nelze vyloučit, že se setkáváme s projevy prvé rozsáhlé ekologické krize, která postihla lidskou společnost v Čechách poprvé od zahájení zemědělsko-pasteveckého způsobu života. Uvedené období považuje V.LOŽEK (1977) za významný mezník ve vývoji vztahu člověka k přírodě. Nebývalý nárůst populace vyvolal potřebu významného rozšíření rozsahu orné půdy a pastvin na úkor lesních ekosystémů. Výsledkem byla zvýšená eroze půdy (odnos půdy je některými autory považován za nejničivější průvodní jev civilizace - MOLDAN, ZÝKA, JENÍK 1979, 82). S erozí půdy úzce souvisí zanášení koryt vodotečí a následně časté záplavy (v celé sledované oblasti můžeme sledovat ústup knovízských sídel od vodních toků, obsazování vyšších poloh, charakteristický je ústup od soutoků, jenž můžeme sledovat v Berounské kotlině a v prostoru Loděnice). Půdní eroze rovněž způsobuje úbytek výživného substrátu, jenž vyvolává opět potřebu obsazování nových prostorů. Intenzita využívání krajiny dosahuje v té době úrovně staršího neolitu (vně KV), případně tuto úroveň převyšuje (uvnitř KV). Expanze do krajiny je nápadná i v nápadném vzrůstu zájmu o skalní dutiny. Subatlantik (700 před naším letopočtem až 600 našeho letopočtu). Zvlhčení podnebí, teplota stejná, případně nižší než dnes. V Českém krasu obnova lesních společenstev (LOŽEK 1988). Rozsah antropogenních aktivit se vně KV udržel přes mírný pokles ve starší době železné na úrovni dosažené knovízskou kulturou až do zlomu letopočtu.

141

Zvýšený zájem o naši oblast v době keltského panství v Čechách lze snad spojovat s existencí stradonického oppida-jednoho z nejvýznamnějších center keltského řemesla, obchodu, těžby nerostných surovin a jistě i světské a duchovní moci-vzdáleného asi 8 km od severozápadní hranice KV. Tuto domněnku podporuje významné snížení zájmu o krajinu v době římské následující po zániku oppida a celkovém pádu keltské moci v Čechách. Pokles pokračoval ještě v době stěhování národů, kdy se kraj v okolí KV, mámeli věřit archeologickým pramenům, snad úplně vylidnil. Poněkud odlišnější byla situace uvnitř KV, kde se po knovízském extempore vrátil rozsah osídlení na úroveň, kterou si udržoval s malými výkyvy již od neolitu. Skutečnost, že ani v době stěhování národů tato oblast zcela neosiřela, napovídá, že počínaje dobou železnou se zde vytvořila periferní oblast, relativně nezávislá na vývoji společnosti vně KV. Využívání skalních dutin bylo v té době patrně jen lokální záležitostí obyvatelstva KV. Subrecent (po r. 600). Krajina nabývá současného rázu zestepnění v důsledku ústupu lesa na úkor pastvin. Mírně vysušení podnebí, zvýšený odnos půdy (LOŽEK cd.). Téměř 500 let byl kraj pod KV osídlen jen velmi sporadicky (ojedinělý nález ze 7. století pochází pouze z Berounské kotliny). Oživení a to patrně velmi značné, lze spojovat až s nejintenzivnější fází vnitřní kolonizace raně středověkých Čech ve 2. polovině 9. století (podrobně SLÁMA 1967). Rozsah antropogenních aktivit vně KV dosahuje téměř úrovně staršího neolitu, mladší doby bronzové a mladší doby železné. Uvnitř KV se osídlení dostává na úroveň knovízské expanze, což naznačuje, že méně příznivé přírodní podmínky zřejmě již v této době neznamenaly pro člověka významnou překážku a tato oblast byla opět zapojena do hlavního proudu společenského vývoje na Berounsku. Zvýšený zájem o krajinu dokládá i nárůst archeologických nálezů v jeskyních, zpravidla v blízkosti sídel pod širým nebem (Kotýz, Hostim, Tetín).

8.3. Závěrečná poznámka. ¨ S ohledem na současný stav poznání, zpracování a publikace archeologických pramenů ze sledované oblasti má tato práce pouze charakter předběžného nástinu. Do budoucna zbývá ještě provést detailní soupis veškerých nálezů a nalezišť spojený s určením přesné lokace. Je třeba důkladně zpracovat výsledky systematických sběrů v oblasti KV, které byly pro účely této práce vyhodnoceny zatím jen předběžně. Dále bude třeba věnovat se detailnímu studiu jednotlivých ekosystémů, především prostorům ve volné krajině. Poznání jejich struktury a proměn v čase obohatí dosavadní poznání, zvláště, bude-li sledován i vztah k vodním zdrojům, bonitě půdy, morfologickým a mikroklimatickým poměrům. Přínosem by rovněž bylo srovnání situace z naší oblasti s obdobnými oblastmi s krasovými i ne-krasovými dutinami v Čechách i dalších přilehlých oblastech střední Evropy. Tím bychom však již dalece překročili rámec a cíle našeho příspěvku.

142

9. Sledovaná oblast jako společenská zkušenost N. WIENER (1963, 58) charakterizoval vnější prostředí jako minulou zkušenost individua. Sledovanou oblast, včetně archeologických pramenů můžeme tedy považovat za svébytnou formu naší společenské zkušenosti. Co nám tato zkušenost říká? Archeologické prameny nám dosud neumožňují charakterizovat v rámci sledované oblasti blíže vztah společnosti paleolitických a mezolitických lovců a sběračů ke krajině. Tyto komunity byly součástí přírodních ekosystémů a jejich zásahy do přírodního prostředí lze chápat jako specifický druh přírodního výběru. Přirozený vývoj krajiny proto pravděpodobně nebyl v té době lidskou činností dotčen významněji, než činností kteréhokoliv jiného živého organismu. K podstatné změně došlo ve starším a středním neolitu, kdy v souvislosti s počátky pěstování kulturních plodin a chovem domácích zvířat člověk nejprve doplňoval a posléze i nahrazoval přírodní výběr výběrem umělým (někteří badatelé jsou ochotni uvažovat o počátku tohoto procesu již v mezolitu). Nízká úroveň rané zemědělské produkce vyžadovala výrazně extenzivní způsob hospodaření, v jehož důsledku byla činností člověka zasažena krajina ve značném rozsahu. S jistotou zatím nelze zodpovědět otázku, zda zmenšování rozsahu lidské činnosti ve sledované oblasti, patrné od mladšího neolitu, bylo způsobeno vyšší úrovní zemědělství a chovu domácích zvířat, která nevyžadovala exploataci rozsáhlých prostorů, nebo, zda se již v této době setkáváme s projevy prvé ekologické krize. Nelze vyloučit, že extenzivním hospodařením ve starším a středním neolitu způsobil člověk v přírodním prostředí takové změny, že prostory s méně kvalitními přírodními podmínkami (větší členitost krajiny, méně bohaté vodní zdroje) se staly pro člověka neobyvatelnými. Rozšiřování lidských aktivit od počátku doby bronzové lze patrně spojovat s vyšší kulturní úrovní, tj. s vyšším stupněm adaptability lidských komunit a zároveň též s populačním nárůstem. Obé vyvrcholilo v mladší době bronzové, kdy lze, tentokrát již s velkou pravděpodobností, hovořit opět o ekologické krizi. Řešením bylo nejprve obsazování nových prostorů, spojené však následně i s odchodem části obyvatelstva do příznivějších oblastí mimo námi sledovaný prostor. Třetí prudký nárůst aktivity člověka v naší oblasti v důsledku vnitřní raně středověké kolonizace začal v relativně příznivých podmínkách přírodního prostředí regenerovaného během předcházejícího tisíciletí. Zde se již dostáváme mimo studovaný časový rámec, ale přesto nám budiž dovoleno několik závěrečných poznámek. Není pochyb o tom, že ještě během vrcholného středověku bylo dosaženo úrovně osídlení krajiny převyšující podstatně nejvyšší hodnoty úrovní pravěkých. Vývoj extenzivní musel být vystřídán zintenzivněním exploatace krajiny, která byly v 19. století výrazně prohloubena průmyslovou výrobou (naše oblast představovala v 19. století jedno z nejvýznamnějších průmyslových center Rakousko-Uherska). Při řešení současných ekologických problémů nelze dnes již počítat s výraznými změnami struktury sídelní sítě, se změnami počtu obyvatel a přirozenou regenerací přírodního ekosystému. Živelnou taktiku pravěkých řešení ekologických problémů musí nutně nahradit systematická činnost zaměřená jednak na kvalitativní proměnu lidských aktivit, zároveň však také na vytvoření umělé krajiny, která by byla schopna plnit lidské potřeby, aniž by však těmito potřebami byla ničena. S tím bude nepochybně souviset i proměna obsahu pojmu chráněná krajina, neboť chráněnou umělou krajinou by se měla stát v podstatě celá naše planeta. Otázka,

143

jakou roli budou v takovémto pojetí vztahu ke krajině hrát stávající CHKO, již daleko přesahuje možnosti naší malé sondy. Zkratky použité v textu: ČK - Český kras KV - Karlštejnská vrchovina LnK - kultura s lineární keramikou StK - kultura s vypíchanou keramikou CELKOVÝ SEZNAM ZKRATEK Zkratky geografické: ČK - Český kras KV - Karlštejnská vrchovina Zkratky archeologické: LnK - kultura s lineární keramikou StK - kultura s vypíchanou keramikou Pozd. neol. - pozdní neolit Eneol. st., ml. - eneolit starší, mladší ÚK - únětická kultura Mo - mohylová kultura Kn - knovízská kultura Ha - doba halštatská La - doba laténská Ř - doba římská SN - doba stěhování národů RS - raný středověk Zkratky použité literatury: AR - Archeologické rozhledy PA - Památky archeologické SbNM -Sborník Národního muzea Zprávy ČSSA - Zprávy Československé společnosti archeologické

Summary Our research of human relation to a natural environment was carried out on the Central-Bohemian landscape sample of 150 sq. km are. From the morphological point of view the monitored area core is formed by Karlštejn Highlands the part of which is the south-western part of Bohemian Karst. Into the monitored area also a belt of surrounding

144

landscape was included above which the Karlštejn Highlands are elevated by some 100150 m. From the hydrographic point of view the monitored area belongs to Berounka River and its tributaries catchment’s area: Litavka river and Loděnice stream. Into the a.m. area map in a form of points all archeological finding-places from Neolithic-Early Middle Ages period were plotted. These points have formed clusters related to morphological wholes and water flows network (valleys, alluvial terraces, source areas, water flows confluences, etc). The a.m. natural-social units were given the name of ecosystems and their three basic types were distinguished: 1) Ecosystems in a free landscape out of Karlštejn Highlands, 2) ecosystems in a free landscape inside the Karlštejn Highlands, and 3) Ecosystems of rock cavities (Figures 1 -3). Subsequently the data concerning the individual ecosystems types utilization intensity in the individual periods were monitored (Tab. 1-2). After obtained data evaluation it was possible to proceed to the human relation to the monitored landscape development model formulation. The Atlantic (6000 - 4000 B.C.). Approximately about 5500 B.C. the monitored area is settled by the first peasants and shepherds communities which, similarly as in the whole of Bohemia, here extensively utilize the landscape out of the Karlštejn Highland. Inside the Karlštejn Highlands the scope of utilized areas is considerably lower which is probably coused by worse conditions for agriculture. Nevertheless, the rock cavities are utilized very frequently. The Epi-Atlantic (4000 - 1250 B.C). In accordance with the situation observed also in further Bohemian areas the number of settled ecosystems in our area both out of and inside the Karlštejn Highlands (incl. the rock cavities) gradually decreases. For the moment it is not posible to answer reliably a question of by what this phenomenon was caused, whether by ecological difficulties (by extensive agriculture and pasture activities the human being had affected the ecological balance in less favourable ecosystems to such an extent that here the by a human being controlled or at least rectified production of a biomass had dropped to a very LÖW level and the peasants and shepherds communities were forced to retreat to the most favourable ecosystems which were able to adapt themselves successfully to anthropogenous influences) or other reasons. Of course, we can look for explanation also in the field of cultural plants growing and domestic animals breeding (increase of experience had led to a more advanced technology the part of which was also a strategy of looking for the most suitable ecosystems only). The changes of demands to the environment creation had mar-kedly changed also an attitude to the rock cavities which were gradually utilized in decreasing scope - the cavities on the Karst borders, near the biggest streams and most spacious were preferred. The scope of interest in the monitored area had begin to increase again only in the Older Bronze Age. The reasons may be possibly found in the culture higher level, i.e. the higher adaptability of the society the members of which were already not only peasants and shepherds, but practicizing also specialized crafts, minerals mining and trade. The Sub-Boreal (1250 - 700 B.C). This period is characterized (again not only in our area) by a steep increase of settled areas number. There is a high probability that in the Earlier Bronze Age Bohemia was affected with a deep ecological crisis which was caused besides the worsened climate to a considerable extent also by a human society. The new areas settling was caused partly by a steep increase of the inhabitants number and partly

145

by destroying of the traditional settlement areas by a soil erosion due to the landscape vast deforestation. The arable land decrease and floods caused by the streams beds silting-up together with the population explosion were the decisive factors of this ecological crisis. The human society was again forced to go back to the natural environment extensive utilization which was demonstrated also by an unprecedented interest in the rock cavities increase. The Sub-Atlantic (700 B.C. to 600 A.D.). The ecological crisis in the Earlier Bronze Age had meant also a break in the human relation to natural environment development in our area. Till this period the whole monitored area had developed quite uniformly. Beginning in the Later Iron Age the development out of and inside the Karlštejn Karst respectively, incl. the rock cavities, had begun to differ markedly. It is probable that the Karlštejn Highlands area had become a peripheral area which had developed outside the main stream of the social development. Subrecent (after 600 A.D.). The development reunification in all three types of ecosystems was brought only by early medieval inner colonization of Bohemia.

Literatura AXAMIT, J. (1926): Nové objevy na Tetíně, Podbrdský (berounský) kraj III, 6-8. BENEŠ, J. (1984): Ekologie člověka I. UJEP Brno. BŘICHÁČEK, P., CHARVÁT, P., MATOUŠEK, V. (1983): Zpráva o záchranném výzkumu v Berouně 1979-80, AR XXXV, 377-386. DEMEK, J. ed. (1987): Zeměpisný lexikon CSR. Hory a nížiny. Praha. FRIDRICH, J., SKLENÁŘ, K. (1976): Die paläleolithische und mesolithische Höhlenbesiedlung des Böhmischen Karstes, Fontes archaeologici Pragenses, vol. 16. KUNA, M., SLABINA M. (1987): Zur Problematik der Siedlungsareale (in der Bron-zezeit), Archaeologische Rettungstaetigkeit in den Braunkohlengebieten und die Problematik der Siedlungs-Geschichtlichen Forschung, E. Černá ed., Prag. 263-278. LOŽEK, V. (1977): Co dnes víme o vývoji středoevropské krajiny, Živa XXV (LXIII), 122125. LOŽEK, V. (1988): Český kras v nejmladší geologické minulosti, Zpravodaj CHKO Český kras, příloha 8-1988, 191-202. MALIČKÝ J. (1953): Přehled osídlení Hořovická v pravěku a na počátku dějin. Hořovice. MATOUŠEK V. (1982): Okresní muzeum v Berouně. Katalog pravěké sbírky II. Zprávy ČSSA 23. Praha. MATOUŠEK V. (1986): Výsledky povrchového průzkumu archeologických nalezišť ve vybrané oblasti Českého krasu, Český kras 12, 47-54.

146

MATOUŠEK V. (1987): Postmezolitické nálezy z Českého krasu a využívání jeskyní v postmezolitickém vývoji ve střední Evropě, Archeologický ústav ČSAV Praha, nepubl. dis. práce. MATOUŠEK V.(1988): Využívání jeskyní v Českém krasu od mladší doby kamenné. Část I. Soupis lokalit, Český kras 14, 17-32. MATOUŠEK V. (1989): Využívání jeskyní v Českém krasu od mladší doby kamenné. Část II. Výsledky výzkumu, Český kras 15, 5-48. MATOUŠEK V. (1991): Archeologické mapy Berounského okresu. Beroun. MATOUŠEK V. (v tisku): Archeologie současnosti v jeskyních Českého krasu, Český lid. MATOUŠEK V., BENEŠ J., LOŽEK V., HORÁČEK I. (1985): Zpráva o 1. sezóně archeologického výzkumu na Axamitově bráně, Český kras 11, 7-35. MOLDAN B., ZÝKA J., JENÍK J. (1979): Životní prostředí očima přírodovědce. Praha. NEUSTUPNÝ E. (1986): Sídelní areály pravěkých zemědělců, PA LXXVII, 226-234. NEUSTUPNÝ E. a J. (1960): Nástin pravěkých dějin Československa, SbNM XIV. PLEINER R. ed. (1978): Pravěké dějiny Čech. Praha. RULF J. (1979): K relativní hustotě osídlení Čech v neolitu a eneolitu, AR XXXI, 176-191. RULF J. (1983): Přírodní prostředí a kultury českého neolitu a eneolitu, PA LXXIV, 35-95. SKLENÁŘ K. (1978): Okresní muzeum v Berouně. Katalog pravěké sbírky. Zprávy ČSSA XX 1-2. SLÁMA J. (1967): Příspěvek k vnitřní kolonizaci raně středověkých Čech, AR XIX, 433445. SMRŽ Z. (1987): Entwicklung und Struktur der Besiedlung in der Mikroregion des Baches Lužický potok, Archaeologische Rettungstaetigkeit in den Braunkohlen-gebieten und die Problematik der Siedlungs-Geschichtlichen Forschung, E. Černá ed., Prag. 17-30. VENCL S. (1982): K otázce zániku sběračsko-loveckých kultur. Problematika vztahů mesolitu vůči neolitu a postmesolitických kořistníků vůči mladším pravěkým kulturám, AR XXXIV, 648-694. VENCLOVÁ N. (1982): Železářská výroba z časně laténského a římského období v Loděnici a Svatém Janu pod Skalou, AR XXXIV, 3-23. WIENER N. (1963): Kybernetika a společnost. Praha. ZÁPOTOCKÁ M. (1982): Chlustina, okr. Beroun. Příspěvek k neolitickému osídlení HořovickA, AR XXXIV, 121-159. ZVELEBIL M. ed. (1986): Hunters in transition: mesolithic societies of temperate Eurasia and their transition to farming. Cambridge.

147

Použité zkratky: AR - Archeologické rozhledy PA - Památky archeologické SbNM - Sborník Národního muzea Zprávy ČSSA - Zprávy Československé společnosti archeologické

Adresa autora: RNDr. Václav Matoušek CSc. Tovární 39 266 01 Beroun II

148

Bohemia centralis 22:149-175, 1993

Příspěvek k poznání flóry a vegetace PR Vymyšlená pěšina Flora nad Vegetation of the Vymyšlenská pěšina nature reserve

Rudolf HLAVÁČEK PR Vymyšlenská pěšina je významné maloplošné chráněné území na středním toku Vltavy ležící v katastru obce Prostřední Lhota (okr. Příbram). Lesní porosty 38E, 39B, 39C, 41A a 43A, na nichž se rezervace rozkládá, patří k polesí Prostřední Lhota. Její celková výměra byla stanovena na 67,16 ha (KNÍŽETOVÁ et al. 1987). Chráněné území zaujímá údolní svahy na levém břehu Vltavy mezi ústím Čelinského potoka a svahy +- proti ústí potoka Musik, tedy v místech, kde řeka širokým obloukem mění původně SSZ směr toku na směr VJV. Přírodní poměry Území rezervace náleží k mírně teplému a mírně vlhkému okrsku s mírnou zimou (JIRÁKOVÁ 1980). Roční průměrná teplota odpovídá oblasti ohraničené izotermami 7 a 8°, roční průměrné srážky spadají do intervalu daného izohyetami 500 až 550 mm (viz geobotanická rekonstrukční mapa, list M-33-XXI Tábor). Kromě makroklimatu se na vývoji vegetace kaňonu Vltavy výrazně podílí mikroklima podmíněné členitým reliéfem (JIRÁKOVÁ 1980). Geologická stavba rezervace je velice pestrá. Levý břeh Vltavy zde představuje jeden z nejvýznamnějších profilů horninami jílovského pásma. Na petrografickém složení se podílejí amfibolity, amfibolické porfyrity, křemenné porfyry,

149

Mapka č. 1 - Situační mapka

zbřidličnatělé granodiority a metabazity (Němec 1979), tedy starohorní horniny kyselé až mírně bazické. Příkré svahy (nadmořská výška má rozpětí od 271 m při hladině nádrže až po téměř 400 m ve střední části lesního porostu 41A) jsou pokryty skeletovitými až kamenitými půdami. Nad západovýchodně orientovaným pobřežím převládají svahy s J až JJZ expozicí. Ta se mění přes JV exponované svahy v oblouku meandru až po převažující VSV expozici údolní stěny v části rezervace podél +- severojižně orientovaného toku Vltavy. Nápadné jsou výchozy skal, skalní ostrožny a slunné skalní terasy s mělkými půdami. Významným geomorfologickým prvkem je tvorba suťových kuželů. Svahy jsou detailně tvarovány hřbítky sbíhajících rozsoch a bočními zářezy. Erozní činností potůčku na hranici lesních porostů 41A a 43A vzniklo hluboké, stinné a vlhké boční údolí s příkrými kamenitými svahy. PR Vymyšlenská pěšina se nachází ve fytogeografickém okrese Střední Povltaví (cf. SKALICKÝ 1988), jehož bližší floristickou a vegetační charakteristiku podávají CHÁN et al. (1977). Jedinečnost zdejší flóry a vegetace je podmíněna složitým souborem stanovišť sledujících řeku, který označujeme termínem „údolní fenomén" (JENÍK et SLAVÍKOVÁ 1964). Díky tomuto fenoménu sehrálo v kvartéru údolí Vltavy význačnou roli v šíření a ecesi teplomilných i horských druhů rostlin (JIRÁKOVÁ 1980). Historie botanického výzkumu Botanická literatura týkající se širšího okolí PR Vymyšlenská pěšina je dosti chudá. Důležitá je ČEŠKOVA (1961) vegetační studie z vlastního údolí slapské zdrže, v níž 150

autor přináší i některé podrobnější údaje o historii botanického výzkumu. V okolí Nového Knína sbíral J. VÁCHA, jehož nálezy publikovali ROHLENA s DOSTÁLEM (1936-1938). V 70. letech napsal k tomuto území krátký floristický příspěvek PLOCEK (1975). Květenou dolního údolí Kocáby se zabývala též BOUČKOVÁ-ZÍKOVÁ (1976). K širšímu okolí se vztahují i některé údaje v diplomové práci FRAJERA (1966). Nejnověji publikované lokality nalezneme v materiálech z floristického kursu konaného v Příbrami roku 1985 (HROUDA et SKALICKÝ 1988). Nečetné jsou i literární údaje o PR Vymyšlenská pěšina. Z botanické stránky je její území zřejmě nejpodrobněji zpracováno v pracích JIRÁKOVÉ (1978, 1980) a BOSWARTOVÉ (1984). Tyto studie obsahují kromě speciální části týkající se pouze PR Vymyšlenská pěšina i řadu dat jak v souhrnném přehledu lokalit jednotlivých druhů, tak rozptýleně v textu prací. Sporé botanické údaje byly publikovány ve zprávách z prověrek chráněných území středočeského kraje (HOMOLÁČ et ČEŘOVSKÝ 1963, KNÍŽETOVÁ et al. 1987). Tato rezervace je též jednou z lokalit, k níž se vztahují floristické údaje z kursu v Příbrami (HROUDA et SKALICKÝ 1988). Metodická poznámka V následujících kapitolách jsou shrnuty výsledky botanického průzkumu PR Vymyšlenská pěšina provedeného v roce 1991. Soupis druhů vyšších rostlin byl pořizován pro každý lesní porost zvlášť. U plošně rozsáhlých porostů 41A a 43A byly zápisy prováděny odděleně pro západní a východní, resp. jižní a severní část porostu. Rozsah a poloha lesních porostů jsou znázorněny na vegetační mapě.

Mapka č. 2 - PR Vymyšlenská pěšina - vegetační mapka (podle Jirákové 1980)

151

V textu používaná vědecká jména rostlin většinou odpovídají názvům použitým HROUDOU a SKALICKÝM (1988), některá jsou doplněna podle ROTHMALERA (1976), jméno Senecio germanicus Wallr, je převzato z HEGIHO (1987), Symboly E0 až E3 jsou běžně používány ve fytocenologické literatuře a znamenají: E0 - mechové patro, E1 bylinné patro, E2 - keřové patro a E3 - stromové patro. Vegetace PR Vymyšlenská pěšina Rekonstrukční geobotanické mapování (list M-33-XXI Tábor) zachycuje na svazích rezervace jako převládající typ vegetace dubo-habrové háje svazu Carpinion. Pouze při horní hraně jsou zakresleny acidofilní doubravy, které dále od Vltavy představují dominující lesní společenstvo. Z geobotanického, fytocenologického a ochranářského hlediska se vegetací PR Vymyšlenská pěšina podrobněji zabývala JIRÁKOVÁ. Z její rigorózní práce (JIRÁKOVÁ 1980) je převzata v tomto příspěvku publikovaná vegetační mapa. V následujícím přehledu jsou vedle sebe uvedeny JIRÁKOVOU použité názvy vegetačních jednotek zjištěných v rezervaci, které označují víceméně stejná rostlinná společenstva. V rámci určitého typu vegetace značí plná čára mezi jmény identickou obsahovou náplň, přerušovaná znamená pouze pravděpodobnou identitu. Podtrženy jsou hlavní, navzájem si odpovídající vegetační jednotky.

152

Bližší údaje o jednotlivých společenstvech (druhové složení, stanovištní nároky apod.) lze nalézt ve výše citovaných pracích. Následující popis vegetace odpovídá poznatkům získaným během podrobného floristického průzkumu rezervace v roce 1991. Acidofilní doubravy - as. Luzulo albidae-Quercetum (HILITZER 1932) PASSARGE 1953 emend. NEUHÄUSL et NEUHÄUSLOVÁ-NOVOTNÁ 1967 - jsou rozšířeny v západovýchodně orientované části rezervace, v porostech 38E, 39B, 39C a 41A. Zaujímají především vrcholovou plošinu a přilehlou horní část svahu nad Vltavou. Vůdčí dřevinou E3 je Quercus petraea, přimíšen bývá habr, eventuelně borovice lesní. V E1 se běžně vyskytují Avenella flexuosa, Campanula rotundifolia, Genista germanica, G. tinctoria, Luzula luzuloides, Melampyrum pratense, Vaccinium myrtillus atd. Důležitou roli hrají často i Poa nemoralis a Festuca ovina. Při horní hraně skal rostou na mělkých půdách zakrslé kyselé doubravy s podrostem tvořeným druhem Festuca ovina. Ve střední části svahu 39C se nalézaly acidofilní doubravy s řídkým E1 a bohatě vyvinutým E0, hlavně s Polytrichum sp. Mozaikovitě se střídaly s teplomilnými ostřicovými doubravami. Běžné zde byly i porosty přechodného typu mezi acidofilními a teplomilnými doubravami. Teplomilné doubravy - as. Cynancho-Quercetum PASSARGE 1957 - jsou rozšířeny převážně v západovýchodně orientované části rezervace od horní hrany až po nejnižší partie svahu, přičemž těžiště výskytu mají ve středních až spodních částech svahu. Kromě výslunných svahů osidlují i mělké půdy skalních komplexů, rostou i nad horním okrajem velkých skal. Zakrnělé duby pronikají až na skalní ostrožny. V E3 se vedle dominantního

153

dubu (Quercus petraea) objevuje často snad i vysázená borovice (Pinus sylvestris), výjimečně habr. V PR Vymyšlenská pěšina lze rozlišit dva typy teplomilných doubrav. Typ s dominantní Carex humilis v mnohdy sporadickém bylinném podrostu se vyznačuje stálou přítomností, někdy i kondomi-nantním až dominantním postavením acidofytů (Calluna vulgaris, Festuca ovina, Luzula luzuloides, Veronica offcinalis), které naznačují příbuzenské vztahy ke kyselým doubravám. Teplomilná ostřicová doubrava bývá vyvinuta při horní hraně na kontaktu s acidofilními doubravami nebo kulturními bory z nich odvozenými. Do nižších partií kaňonu sestupuje po strmějších konvexních svazích (hřbítcích rozsoch) na mělkých, suchých a zpevněných (tj. nesuťových) půdách. Obohacení E1 a částečně i E2 můžeme sledovat na svazích, kde se mělké půdy střídají s výchozy drobných skalek. Zde přistupuje řada druhů skalních stepí a výslunných stanovišť, např. Allium montanum, Anthericum liliago, Sedum reflexum, Seseli osseum, Sorbus torminalis, Thymus pulegioides atd. Dub, eventuelně i přistupující habr, má pak často zakrnělý vzrůst a E3 je velmi řídké. Méně příkré svahy se statnějšími duby a zapojenějším E3 se vyznačují bohatým podrostem Poa nemoralis. Teplomilnou ostřicovou doubravu označuje JIRÁKOVÁ (1978) jako subasociaci Torminaleto-Quercetum caricetosum humilis BLAŽKOVÁ 1958. Vzácněji se objevuje teplomilná doubrava osidlující poněkud mezofilnější a živinami zásobenější, často i méně zpevněné až suťovité, ale silně zazeměné půdy - subas. Torminaleto-Quercetum poetosum nemoralis BLAŽKOVÁ 1958 (cf. JIRÁKOVÁ 1978). Tento typ porůstá jazyky zazemněné sutě ve skalních systémech, kde tvoří pestrou mozaiku zakrslých řídkých doubrav s teplomilnými bylinnými společenstvy suťových půd a skalních výchozů. Významnou dominantou je Vincetoxicum hirundinaria, hojně jsou zastoupeny i jiné teplomilné druhy - Artemi-sia absinthium, Melica transsilvanica, Sedum reflexum, Seseli osseum, Stachys recta, vzácně i Teucrium botrys. Významně se na skladbě E1 podílí i druhy běžné na mezofilnějších stanovištích suťových lesů a bylinných společenstev sutí (sv. Galeopsidion) - Campanula rapunculoides, Fallopia dumetorum, Lapsana communis, Torilis japonica. Naopak chybí acidofyty hojné v ostřicové teplomilné doubravě. Bylinné patro je velice bujné. Řídký porost dubu umožňuje i bohatější rozvoj E2 a nižšího E3 které reprezentují např. Prunus avium, Pyrus pyraster a Rhamnus catharticus. Vincetoxicum hirundinaria zůstává dominantou i v zapojenějších dubových porostech na suťových svazích, keřové patro a teplomilné druhy však silně ustupují. Většina acidofilních a v menší míře i teplomilných ostřicových doubrav byla nahrazena umělými borovými kulturami. K převládající borovici se většinou druží i původní dřeviny dub a habr, které někdy obsazují jen nižší E3 Dub proniká i do E2 a E1.Těžiště rozšíření kulturních borů je v západovýchodně protažené části rezervace s převládající J až JJZ expozicí. Převažují na plošině nad horní hranou svahu, hojné jsou i v horních svahových partiích. V lesním porostu 38E porůstají prakticky celou plochu, v ostatních porostech jen místy sestupují i do nižších svahových poloh. Někde (nejvíce v porostu 39C) byla s borovicí lesní sázena i introdukovaná borovice Pinus nigra. V bylinném podrostu převládají druhy kyselých doubrav a acidofyty, níže po svahu se přidávají i druhy teplomilné, hlavně místy i dominantní Carex humilis. Na vrcholové plošině a při horní hraně svahu se v některých výsadbou borovice pozměněných nebo na borovou kulturu převedených mezofilnějších porostech vyskytují průvodci jedle - Galium rotundifolium, Luzula pilosa, Moehringia trinervia. Můžeme zde proto rekonstrukčně předpokládat

154

přítomnost jedlových do-ubrav klasifikovaných jako as. Abieti-Quercetum MRÁZ 1959 (cf. NEUHÄUSL et NEUHÄUSLOVÁ - NOVOTNÁ 1989). Reliktní bory - as. Hieracio pallidi-Pinetum STÖCKER 1965 - jsou nejméně antropicky ovlivňovaným lesním společenstvem. Jejich fyziognomii určují řídce rostoucí solitéry a skupiny zakrnělých exemplářů borovice lesní. V E3 a E2 může být přimíšen nízký dub, eventuelně habr, bříza apod. Reliktní bory jsou s výjimkou lesních porostů 38E a 41A(J) vyvinuty v celé rezervaci od horních přes střední až po spodní části svahu, kde osidlují rozsáhlé skalní systémy. Ve složení E1 převládají druhy skalních stepí, teplomilných trávníků a teplomilných doubrav - Anthericum liliago, Artemisia campestris, Asplenium septentrionale, A. trichomanes, Aurinia saxatílis, Bupleurum falcatum, Carex humilis, Centaurea stosbe, Cotoneaster integerrimus (spíše v E2), Echium vulgare, Geranium sanguineurn, Hieracium pallidum, Hylotelephium maximum, Seseli osseum, Stachys recta atd. Zastoupeny jsou též acidofilní druhy včetně druhů kyselých doubrav. Nejmohutnější rozvoj acidofytů byl zjištěn ve vrcholových partiích skalních komplexů nejvýchodněji situovaných částí rezervace (porost 38B), kde jsou při horní hraně kaňonu diferencovány kyselé reliktní bory s bohatým výskytem Calluna vulgaris v E1 . Charakter lesů na suťových půdách závisí na expozici svahů. V západní části rezervace s převažující V až VSV expozicí (lesní porost 43A) jsou vhodné podmínky pro vznik mezofilních suťových lesů bohatých jak na dřeviny sutí (Acer pseudopla-tanus, Tilia cordata, Fraxinus excelsior), tak na řadu mezofilních druhů řádu Fagetalia včetně druhů hájových (sv. Carpiníon). Tato lesní společenstva můžeme řadit k as. Aceri-Carpinetum KLIKA 1941. Větší plochu zaujímají hlavně ve spodních až středních partiích suťových svahů. Úzký pás suťového lesa doprovází též boční zářezy vyplněné často hrubou sutí. E1 zde bývá sporadické, teprve s přibývajícím podílem zeminy se jeho pokryvnost i pestrost zvyšuje. Reprezentativní vzorek rnezofilního suťového lesa as. Aceri-Carpinetum roste ve spodní a střední části VSV exponovaného svahu vystupujícího v porostu 43A(S) od ústí potůčku v oblouku meandru Vltavy nad údolní nádrž. Na příkrém svahu se suťovou půdou zde převládá lípa malolistá (Tilia cordata) s hojným habrem, přimíšeny jsou jedle a dub (Quercus petaea), v E2 též klen, z vlastních keřů je nejvíce zastoupena líska, méně již např. brslen (Euonymus europsea). Pestré E1 je bohaté na druhy řádu Fagetalia (Actae/a spicata, Asarum europaeum, Dryopteris filix-mas, Galeobdolon luteum agg., Geranium robertianum, Impatíens noli-tangere, Lathyrus vernus, Mercurialis perennis, Primula veris, Pulmonaria obscura, Salvia glutinosa, Scrophularia nodosa, Viola reichenbachiana) a na druhy dubohabřin (sv. Carpinion) - Adoxa moschatellina, Galium sylvaticum, Stellaria holostea, Tanacetum corymbosum. Druhovou garnituru doplňují druhy nitrofilní (Alliaria petiolata, Chelidonium majus, Galium aparine) spolu s Athirium filix-femina, Hieracium sylvaticum, Luzula luzuloide, Oxalis ace-tosella, Poa nemoralis, Rubus idaeus, Solidago virgaurea. Na J až JJZ exponované stěně vltavského údolí (porosty 41A, 39C, 39B, 38E) suťové dřeviny mizí buď úplně (Acer pseudoplatanus), nebo se vyskytují jen zřídka. S většinou mezofilních druhů se vytrácí i jedle. Takto ochuzené lesy zalesňují suťové svahy středních až dolních svahových partií a doprovázejí suť v bočních zářezech. V jejich E3 převládá habr a dub, přimíšena bývá borovice, někdy i lípa. Nápadné jsou pařezinové formy habru. V E2 se kromě lísky zřídka objevuje např. Sorbus torminalis. V porostech bočních zářezů E1 většinou chybí, neboť hrubá suť pokrytá navátým suchým listím zabraňuje uchycení semenáčků. Na větších plochách suťových svahů, které již nefungují jako „lapač" listí, jsou podmínky pro rozvoj podrostu příznivější. V E1 se běžně vyskytují

155

druhy s optimem v bezlesých společenstvech sutí (sv. Galeopsidion) - Fallopia convolvulus, F. dumetorum, Galeopsis angustifolia, G. bifida, G. ladanum, Geranium robertianum. Kromě několika nitrofilních druhů přistupují hlavně druhy z okolních lesních společenstev acidofilních a teplomilných doubrav. Na více zazeměných sutích J exponovaných svahů mohou být suťové lesy výrazněji obohaceny o teplomilné druhy. Dominantního postavení v jejich E1 nabývá Vincetoxicum hirundinaria. Tyto porosty již patří k teplomilným doubravám a JIRÁKOVÁ (1978) je klasifikuje jako subas. TorminaletoQuercetum poetosum nemoralis BLAŽKOVÁ 1958. V západní části rezervace - porosty 41A(Z), 43A - dosahuje maximálního rozvoje habr. Na rozdíl od východnějších partií rezervace není jeho dominantní postavení omezeno na boční zářezy a suťové svahy. Díky JV až převažující VSV expozici je zde habr schopen víceméně souvisle osidlovat i nesuťové půdy především v horní a střední části svahu včetně vrcholové plošiny. Vznikly zde mnohdy téměř čisté habřiny, často výmladkového charakteru. V E3 mohou přistupovat dub, borovice, lípa a jedle. V hustých a stinných habřinách bývá E1 často silně redukováno. Ve vzrostlejších porostech s příměsí vyšších dřevin se v bohatěji vyvinutém E1 objevují hlavně druhy řádu Fagetalia včetně druhů hájových (sv. Carpinion) - Adoxa moschatellina, Campanula persicifolia, C. trachelium, Cardamine impatiens, Carex digitata, Dryopteris fílix-mas, Galeobdolon luteum agg., Galium sylvaticum, Hepatica nobilis, Hieracium sabaudum, Impatiens noli-tangere, Lapsana communis, Lonicera xylosteum, Mercurialis perennis, Moehringia trinervia, Mycelis muralis, Pulmonaria obscura, Stellaria holostea, Tanacetum corymbosum; výrazněji se prosazují i acidofyty a druhy kyselých doubrav. V rámci široce pojaté asociace dubohabřin Melampyro nemorosi-Carpinetum PASSARGE 1957 řadí JIRÁKOVÁ (1978, 1980) tyto porosty k bohaté habrové doubravě ptačincové (Stellario-Carpinetum). V západní části rezervace rostou mezofilní lesy s bohatou populací jedle. V současnosti však tato dřevina hromadně odumírá. Lesní společenstvo se silným zastoupením jedle pokrývalo SV exponované strmé úbočí svahu údolního zářezu rozdělujícího lesní porosty 41A a 43A. Během 80. let však došlo ke katastrofálnímu úhynu jedlí, který vyvrcholil totálním kolapsem celého lesního ekosystému. V roce 1991 byla dřevní hmota porostu zničeného vývraty již odtěžena. Na odlesněnou plochu pronikly pionýrské dřeviny Betula pendula a Sorbus aucuparia. Více se rozmohly i keře - Corylus avellana, Frangula alnus, Rubus idaeus, Sambucus nigra. Nejvýraznější podíl na tvorbě vegetačního krytu však mají vysokostébelné trávy a vysoké byliny, především Calamagrostis epigeios a Senecio germanicus z kapraďorostů dominují Athyrium filix-femina a Dryopteris filix-mas. Jako původní lesní společenstvo zde má JIRÁKOVÁ (1978) mapovánu jedlovou bučinu šťavelovou, později (1980) lipovou bučinu - as. Tilio cordatae-Fagetum MRÁZ 1960 emend. MORAVEC 1977; HOMOLÁČ et ČEŘOVSKÝ (1963) se odtud zmiňují o jedlovém porostu, který řadí k subas. Aceri-Carpinetum abietosum. Nad potůčkem mezi porosty 41A a 43A zůstal zachován pás lesa s usychajícími jedlemi. Na složení E3 se dále podílejí smrk, lípa a klen. V E2 zaujímala vůdčí postavení líska, místy i zimolez (Lonicera xylosteum). Mezi odumřelými pahýly jedlí vznikl hustý prost mladých stromků jeřábu (Sorbus aucuparia). V bohatě vyvinutém E1 nalezneme druhy humózních čerstvě vlhkých listnatých lesů (ř. Fagetalia) spolu s význačným bučinným druhem (Prenanthes purpurea). Silně poškozený les s odumírající jedlí byl pozorován též v kontaktu s výše popisovanou kalamitní pasekou. Porost osidloval mírně skloněný VSV exponovaný svah při horním okraji vltavského kaňonu. Pod vyšším E3 tvořeným silně poškozenými jedlemi s

156

přimíšeným smrkem, lípou, dubem a bukem, byl v nižším E3 ale i v E2 a E1, bohatý porost habru. V E1 dominovaly druhy kyselejších půd (Avenella flexuosa, Calamagrostis arundinacea, Vaccinium myrtilus). Druhové složení E1 ± odpovídá asociaci Deschampsio flexuosae-Abietetum HUSOVA 1968, která se v rámci Středočeské vrchoviny vyskytuje též v kaňonu Vltavy (cf. MORAVEC et al. 1983). Některé jedlové dubohabřiny na polosuťových půdách - porost 43A(J) -mají již charakter přechodných formací od dubohabrových hájů svazu Carpinion ke květnatým bučinám svazu Eu-Fagenion, tzv. bukovým doubravám (výskyt buchaného druhu Prenanthes purpurea!). K těmto formacím inklinují i porosty s Melica uniflora vyskytující se ve východní části rezervace (porosty 39B a 38E). Kulturní smrčiny jsou ve východní části rezervace zastoupeny poměrně zřídka v horní (až střední) partii údolního svahu. Těžiště výskytu mají v části západní, kde jsou pro smrk, zejména z hlediska půdní vlhkosti, příznivější stanovištní poměry. Druhově bohatá smrčina porůstá mírný SV exponovaný svah v závěru inverzního údolí oddělujícího lesní porosty 43A a 41A. V pestrém E3 se kromě dominantního smrku objevují i habr a lípa, méně také jedle, klen a buk. V E1 se vyskytují hlavně druhy řádu Fagetalia včetně bučinného druhu Prananthes purpurea. Původním lesním společenstvem zde mohla být lipová bučina (cf. JIRÁKOVÁ 1980). SV exponované svahy nad lesní cestou vedoucí tímto údolím pokrývá z velké části kulturní porost smrku s hornými a v rezervaci relativně nejzdravějšími exempláři jedle. Introdukovaný smrk je častou dřevinou na celé ploše lesního porostu 43A. Na horní hraně údolního svahu byl ve střední části porostu 43A(S) zaregistrován porost introdukovaného akátu (Robinia pseudacacia). V E3 je přimíšen habr. Akátina obsazuje prudký svah nad skalkami. E1 dosahuje poměrně vysoké pokryvnosti (cca 60 %). Vedle druhů se širší ekologickou amplitudou (Poa nemoralis - dominanta, Fallopia dumetorum) se prosazují i některé druhy teplomilnější (Artemisia absinthium, Euphorbia cyparissias - hojně, Melica transsilvanica) včetně bohaté populace Achillea tanacetifolia. Společenstva keřů (ř. Prunetalia) reprezentují na J až JJZ exponovaných svazích maloplošné porosty trnky (Prunus spinosa), které ve středních až spodních částech svahu osidlovaly většinou mírně pohyblivé až suťové půdy. Druhově pestré křoviny porůstaly balvanitou nezpevněnou suť pod skalním masivem porostu 41A(Z). dominantně vystupovaly Rosa sp., Corylus avellana, druhovou garnituru doplňovaly Crataegus monogyna, Euonymus europsea, Prunus spinosa a Rubus fruticosus agg. Společenstva skalních stepí (sv. Alysso-Festucion pallentis) jsou vázána na rozsáhlejší komplexy skal. Proto v okrajových porostech 38E a 43A(J), kde větší skály nejsou, zcela chybí. Druhově nejbohatší porosty osidlují skály na J až JJZ exponovaných svazích, především v lesních porostech 39B a 41A. Floristické složení skalních stepí může charakterizovat tento druhový soubor: Allium montanum, Anthericum liliago, Arabidopsis thaliana, Arabis sagittata, Artemisia campestris, Asperula cynanchica, Asplenium x alternifolium, A. septentrionale, A. trichomanes, Aurinia saxatilis, Bupleurum falcatum, Cardaminopsis arenosa, Carex humilis, Centaurea stoebe, C. triumfettii, Cotoneaster integerrimus, Epilobium collinum, Festuca pallens, Geranium sanguineum, Hieracium cymosum, II. fallax, H. umbellatum, Inula conyza, Lembotropis nigricans, Melica

157

transsilvanica, Polypodium vulgare, Potentilla arenaria, Sedum album (zřídka), S. reflexum, S. sexangulare, Seseli osseum, Stachys recta, Stipa joannis (zřídka), Teucrium botrys (vzácně), Veronica dillenii. Místy se uchycují zakrslé solitéry dřevin, např. Crataegus monogyna, Juniperus communis, Pyrus pyraster, Rosa sp. atd. Především na J až JJZ exponovaných svazích jsou na primitivních půdách při výchozech skal vyvinuty fragmenty fytocenóz, které je možno klasifikovat jako společenstva třídy Sedo-Scleranthetea. Ve východní části rezervace (porost 39B) byly na mělkých půdách v horních partiích skalních výchozů zaznamenány acidofilní vřesové porosty. Pleše výslunných svahů jsou typické bohatým rozvojem druhu Hieracium pilosella. Na svažitém terénu ve střední až spodní části údolního svahu se v porostu 41 A(V) vyskytovala teplomilná bylinná společenstva inklinující k trávníkům třídy FestucoBrometea. Porosty jsou na přechodu prudšího svahu s teplomilnou doubravou v suťovou doubravu s dominantním Vincetoxicum hirundinaria. Tvoří přirozený bezlesý pás na mělkých, ± stabilizovaných (tj. nesuťových) půdách. Kromě řady běžnějších teplomilných druhů zde byla nalezena místy dokonce dominantní Botriochloa ischaemum. Hojně se vyskytoval i typický druh svazu Galeopsidion, Galeopsis angustifolia. Fragmenty teplomilných trávníků byly zaznamenány i v komplexu skal porostu 43A(S). Nezalesněné sutě J až JJZ exponované údolní stěny místy zarůstala bylinná společenstva svazu Galeopsidion. Vyskytovala se ve středních částech svahů při úpatí skalních systémů. Nejvýrazněji diferencované fytocenózy - porosty 39B a 41A(Z) - se vyznačovaly vůdčím postavením druhů Fallopia dumetorum, Galeopsis angustifolia, G. ladanum, případně i Vincetoxicum hirundinaria. Hojně zde rostly např. Epilobium collinum, Hylotelephium maximum a Lapsana communis. Podle stupně zazemění sutě přistupovaly i druhy okolních společenstev. Řídce se uchycující dřeviny (např. habr, bříza, břek) signalizují další pravděpodobný vývoj směrem k suťovým lesům. Floristickou pestrost rezervace zvyšuje čerstvě vlhký trávník rostoucí v nejjiž-nějším cípu jejího území - porost 43A(J). nalezeny zde byly rostliny typické pro louky řádu Arrhenatheretalia - Bellis perennis, Cynosurus cristatus, Festuca rubra, F. pratensis, Knautia arvensis, Leucanthemum ircutianum, Lotus corniculatus, Ranunculus bulbosus, Trisetum flavescens atd. V lemu řeky se vyskytuje řada druhů vlhkých luk a pobřežních rákosin spolu s druhy narušovaných stanovišť (sv. Agropyro-Rumicion crispi). Vzniku jejich větších porostů však brání příkré svahy vltavského údolí, které neumožňují vytvoření širší litorální zóny. Vegetační mapa (originál JIRÁKOVÁ 1980) zachycuje pokus o rekonstrukci původního rozšíření rostlinných, především lesních společenstev. Pro současný stav je typická částečná náhrada původních lesů umělými bory, hlavně na stanovištích acidofilních, méně i teplomilných doubrav. V západní části na území rezervace výrazněji zasahují kulturní smrčiny.

158

Při terénních exkurzích v roce 1991 byly zjištěny některé odchylky od mapovaného stavu: 1. 2. 3. 4.

V porostu 43A(J) byly místo teplomilných doubrav zjištěny pouze lesy řádu Fagetalia. Vymapované reliktní bory v okrajových částech rezervace - porosty 38E a 43A(J) nebyly potvrzeny. Nezakreslené reliktní bory byly zjištěny v porostech 39C a 41A(V). Teplomilné doubravy se vyskytují i v severní části porostu 43A(S). V porostech 39B, 39C a 43A(S) nejsou zakresleny skalní stepi, eventuelně i reliktní bory, které indikují přítomnost větších skalních komplexů či prudkých svahů se skalními výchozy.

Flóra PR Vymyšlenská pěšina Výsledky dosavadních floristických průzkumů rezervace shrnuje seznam vyšších rostlin. Některé dříve zjištěné druhy se během průzkumu v roce 1991 nepodařilo nalézt. V seznamu je u jejich jména citována práce, která příslušný druh uvádí. Vysvětlivky k užitým značkám

+ druh byl v daném lesním porostu zaznamenán pouze jedenkrát ++ druh byl v lesním prostu zaznamenán alespoň dvakrát () údaj převzatý podle JIRÁKOVÉ (1978, mapka č. 9) +(+) druh zjištěn pouze jedenkrát, JIRÁKOVÁ (1978, mapka č.9) mapuje v tomtéž lesním porostu alespoň dva nálezy § chráněný druh (vyhláška 54 ministerstva školství a kultury z roku 1958) z zavlečený nebo zplanělý druh x v roce 1991 poprvé zaznamenaný druh cf. taxon není spolehlivě určen

159

lesní porost

43A(J)

43A(S) 41A(Z) 41A(V) 39C

Abies alba MILL.

++

++

x

Acer platanoides L. ++

++

Achillea milefolium L.

+

+

1)

Actaea spicata L. Adoxa moschatellina L.

+

x

Aegopodium podagraria L.

x

Agropyron repens (L.) PB. Agrostis stolonifera L.

x

x

++ +

++

++

+

++

+

+

+

++

Ajuga reptans L

++

Alchemilla monticola OPIZ Alliaria petiolata (MB.)

+

CAVARA et GRANDE

+

++

(+)

+

++

++

+

++

++

+

++

+

++

++

+

+

+

++ ++

Allium oleraceum L.

+

++

++

x

++

++

+

Alnus glutinosa (L.) GAERTN.

Alopecurus aequalis SOBOL.

+

Anemone nemorosa L.

+

x

+

+

(++)

(++)

(++)

+

Angelica sylvestris L. Anthericum liliago L. 2)

+

+ ++

Antennaria dioica (L.) GAERTN.

Anthoxanthum odoratum L

++

+

++

+

++

+

++

++

++

(+)

(+)

(+)

+

Anthriscus sylvestris (L.) HOFFM. x

+

+

Allium montanum F. W. SCHMIDT

Anthericum ramosum L.

+

+ +

§

+

+ +

++

Ajuga genevensis L.

§

+

++

+

Agrostis tenuis SIBTH. x

38E

+

Acer pseudoplatanus L. Achillea tanacetifolia ALL

39B

+

Arabidopsis thaliana (L.) HEYNH.

++

+

++

Arabis glabra (L.) BERNH.

++

x

Arabis pauciflora(GRIMM) GARCKE

x

+

3

Arabis sagittata (BERTOL.) DC. )

+

+

Arenaria serpyllifolia L. X

++ +

Arrhenatherum elatius (L.)J. et C. PRESL

+

Artemisia absinthium L.

+

++

+

++

Artemisia campestris L.

+

++

++

+

x

Artemisia vulgaris L.

+

Asarum europaeum L.

++

+

Asperula cynanchica L.

++

++

+

+

++

Asperula tinctoria L.

HROUDA et SKALICKÝ 1988, JIRÁKOVÁ 1978, 1980

Asplenium x alternifolium WULF

(+)

+

160

(++)

+

lesní porost

43A(J)

Asplenium septentrionale L. Asplenium trichomanes L.

+

43A(S) 41A(Z)

41A(V) 39C

39B

38E

++

++

++

++

++

+

++

++

++

++

++

+

+

+

++

++

++

(+)

+

++

++

++

++

+

Astragalus glycyphyllos L.

++

Athyrium filix-femina (L.) ROTH

++

§

Aurinia saxatilis (L.) DESV.

++

Avenella flexuosa (L.) PARL.

+

x

+

Avenula pubescens (Huds.) DUM.

+

Barbarea stricta ANDRZ. ex BESS.

++

Bellis perennis L.

+

++ ++

Berberis vulgaris L.

(+)

Berteroa incana (L.) DC.

JIRÁKOVÁ 1978

Betula pendula ROTH

+

x

+

4)

Bidens sp.

++

+

++

++

++

+

Botriochloa ischaemum (L.) KENG +

Briza media L.

JIRÁKOVÁ 1978

x

+

Bupleurum falcatum L.

+

++

+ +

+

Brachypodium pinnatum(L.) PB. Bromus hordeaceus L.

+

+

+

+

++

++

++

Calamagrostis arundinacea (L.) ROTH

++

++

Calamagrostis epigejos (L.) ROTH

+

++

++

++

++

++

++

+

+

++

++

-i- +

++

++

Calluna vulgaris (L.) HULL x

Campanula patula L.

++

++

++

+

++

Campanula persicifolia L.

+

++

+

++

++

Campanula rapunculoides L.

+

+

+

++

++

x

+

++

++

++

++

+

+ + ++ +

++

++

++

+

++

Cardaminopsis arenosa(L.) HAYEK

+

++

Carduus nutans L.

JIRÁKOVÁ 1978

Carex caryophyllea LATOURR.

JIRÁKOVÁ 1978

Campanula rotundifolia L.

Campanula trachelium L. x Capsella bursa-pastoris (L.) MED. Cardamine impatiens L. x

Cardamine pratensis L.

5)

Carex digitata L

+

+

++

++

Carex gracilis CURT. Carex hirta L.

x

Carex humilis LEYS.

+

Carex leporina L.

+

Carex montana L. x

Carex muricata agg.

x

Carex pairae F. W. SCHULTZ

++

+

++

++

X

++ + + ++

+

++ ++

+ ++

+

JIRÁKOVÁ 1978 +

+ +

161

++

++

lesní porost X

Carex pallescens L.

x

Carex remota L.

x

Carex spicata HUDS.

43A(J)

43A(S)

41A(Z) 41A(V) 39C

+

39B

+ +

+

+

Carex sylvatica HUDS.

+

Carlina acaulis L. x

+

Carlina vulgaris L.

+

Carpinus betulus L.

++

x

+

x

38E

Carum carvi L.

++

Centaurea jacea L.

++

++

++

++

++

++

+

+

+

+

Centaurea scabiosa L.

JIRÁKOVÁ 1978

Centaurea stoebe L.

++

++

++

+

§

++

+(+)

++

(++)

+

++

Centaurea triumfettii ALL

Cerastium glomeratum THUILL.

+

Cerastium holosteoides FRIES emend. HYLAND.

++

Chelidonium majus L.

++

+

+

Chenopodium album L.

+

Chondrilla juncea L.

JIRÁKOVÁ 1978

x

+

Cirsium arvense (L.) SCOP.

+

Cirsium palustre (L.) SCOP. +

Clinopodium vulgare L.

+

Convallaria majalis L. §

++

+

Cirsium vulgare (SAVI)TEN.

ZX

++

++

++

++

++

JIRÁKOVÁ 1978

Conyza canadensis (L.) CRONQ.

+

Cornus mas L.

(+)

Cornus sanguinea L.

+

+

Coronilla varia L.

++

++

++

+

++

+

++

++

++

++

+

+

Corylus avellana L. X

++

++

Cotoneaster integerrimus L.

Crataegus monogyna JACQ. x

++

Cynosurus cristatus L.

Deschampsia cespitosa (L.) PB.

Dianthus carthusianorum L.

+

+

+

+ +

++ ++

+

++

Digitalis grandiflora MILL.

(+) +

++

162

+ +

Dryopteris carthusiana (VILL.) H.P. FUCHS

++

+ 6)

Danthonia decumbens (L.) DC. x

++

JIRÁKOVÁ 1978

Dactylis glomerata L.

Dactylis polygama HORVÁTOVSZKY

++

++

+

Cystopteris fragilis (L.) BERNH. x

+

+

(++)

+ +

+ (+)

lesní porost

43A(J)

43A(S) 41A(Z) 41A(V) 39C

Dryopteris filix-mas{L.) SCHOTT

+

++

+

++

+

Epilobium angustifolium L. Epilobium collinum C.C.GMEL. x x

+

Epilobium ciliatum RAFIN.

+

++ +

+

7)

+

+

++

++

++

+ +

Epilobium hirsutum L. ++

Epilobium montanum L.

§

Epipactis helleborina (L.) CR.

(+)

++

(++)

+

+

+

++

++

++

++

++

JIRÁKOVÁ 1978

Euonymus europaea L. Euphorbia cyparissias L.

+ +

Equisetum arvense L. Erophila verna (L.) CHEVALL.

38E

+

++

Echium vulgare L. ZX

+

39B

+

Euphorbia dulcis L.

+ ++

++ ++

++

+

Euphorbía helioscopia L.

JIRÁKOVÁ 1978

Euphrasia stricta agg.

JIRÁKOVÁ 1978 ++

+

++

+

++

++

++

++

++

++

++

++

Fallopia dumetorum (L.) HOLUB

++

++

++

+

++

x

++

Fagus sylvatica L. Fallopia convolvulus (L.) Á. LOVE

+

Festuca gigantea (L.) VILL.

Festuca ovina L.

+

Festuca pallens HOST Festuca pratensis HUDS.

+

Festuca rubra agg.

+

+

++

++

++

++

++

++

+

++

++

++

+

+

+

++

+

Festuca valesiaca SCHLEICHER ex GAUDIN

JIRÁKOVÁ 1978

Filago arvensis L.

JIRÁKOVÁ 1978

X

+

+ JIRÁKOVÁ

+

++

++

++

Frangula alnus MILL.

++

+

x

++

+

Filipendula ulmaría (L.) MAXIM.

Fragaria moschata DUCHESNE Fragaria vesca L.

x

++

Fraxinus excelsior L. Fumaria schleicheri SOY.-WILL.8)

Galeobdolon luteum agg.9)

+ +

1978 ++

++

++ +

x

Galeobdolon montanum (PERS.) REICHENB.

+

x

Galeopsis angustifolia (EHRH.) HOFFM.

+

+

x

Galeopsis bifida BOENN.11) Galeopsis ladanum L.

++ ++

++

x

+ ++

Galeobdolon luteum HUDS.10)

x

++

++ ++

Galeopsis pubescens BESS.

163

++

+

+ ++

++

+

+

++

lesní porost

43A(J)

X

Galeopsis speciosa MILL.

x

Galeopsis tetrahit L.

x

Galium album MILL.

43A(S) 41A(Z)

39B

+

Galium odoratum (L.) SCOP.

++

++

++

++

++

++

++

++

++

++

++

++

++

+

+

++

++

+

+

+

++

++

+

+

+

++

++

++

++

+

+

++

+

+

+

x

Galium palustre L.

+

+

x

Galium pumilum MURRAY

++

+

Galium rotundifolium L. Galium sylvaticum L.

+

x

Galium verum agg.

+

Genista germanica L.

+

++

+

+

Genista tinctoria L.

++

++

Geranium robertianum L.

+

++

Geranium sanguineum L.

++ +

Glechoma hederacea L.

++

+

Gnaphalium sylvaticum L.

+

Hepatica nobilis SCHREB.

+

+

Heracleum sphondylium L.

+

+

+

Hieracium bauhinii SCHULT. Hieracium cymosum L. X

(+)

12)

Hieracium fallax WILLD.

cf.+

Hieracium lachenalii C. O GMEL.

x

Hieracium laevigatum WILLD.

+ + cf. + +

Hieracium pilosella L.

+

++

++

14)

Hieracium piloselloides VILL. Hieracium sabaudum L.

Hieracium sylvaticum (L.) GRUFB. x

Holcus lanatus L.

++

+

++

++

++

++

++

++

(+)cf.+

(+)cf.+

(+)

++

++

++

++

++

++

++

++

++

++

++

++

++

++

++

++

++

++

++

++

++

+ ++

++

++

+ 15)

+

++ ++

Hypericum perforatum L.

++

Hypericum tetrapterum FRIES

++

z

+

++

Hypericum hirsutum L.

++

Hypochoeris radicata L.

Impatiens noli-tangere L.

++

+

Hypericum montanum L.

x

++

++

Hieracium umbellatum L. Hylotelephium maximum(L.) HOLUB

++ +

Hieracium pallidum BIV.

x

(++)

++ 13)

x

x

38E

++

Galium glaucum L.

x

39C

++

Galium aperine L.

x

41A(V)

++ +

+

Impatiens parviflora L.

Inula conyza DC.

++

++

+

+ ++

164

+ +

+

++

Lesní porost

43A(J) 43A(S)

41A(Z) 41A(V) 39C

Inula hirta L.

(+)

Jasione montana L.

+

++

cf.+

+

Jovibarba sobolifera (SIMS) OPIZ

JIRÁKOVÁ 1978

Juncus conglomeratus L.

JIRÁKOVÁ 1978

x

Juncus effusus L.

zx §

+

Juncus tenuis WILLD.

+

Juniperus communis L.

(+)

x

Knautia arvensis (L.) COULT.

+

x

Lamium album L.

x

Lapsana communis L.

Z

Larix decidua MILL.

Lathyrus pratensis L.

x

+

++

++

++

++

++ +

+

(+)

++

+

++

++

+ + +

++

+

Lembotropis nigricans (L.) GRISEB.

+

++

+

Leucanthemum ircutianum DC.

+

Leucanthemum vulgare agg.

++

+

+ +

Linaria vulgaris MILL.

+

Lolium perenne L.

+

Lonicera xylosteum L.

+

x

+

++

++ +

++

+

Lupinus polyphyllus LINDL.

+

Luzula campestris (L.) DC.16)

+

+

Luzula luzuloide (LAM.) DANDY et WILMOTT

++

++

++

Luzula pilosa (L.) WILLD.

++

+

Lychnis viscaria L.

++

++

Lycopus europaeus L.

+

Lysimachia nummularia L.

+

+

+

z

++

++

++ + ++

+

++

++

++

+

+

+

+ ++

x

Lysimachia vulgaris L.

+

x

Lythrum salicaria L.

+

zx

++

+

Lathyrus vernus (L.) BERNH,

Lotus corniculatus L

++

+ +

Lathyrus sylvestris L.

x

+

++

+ +

+

+

Mahonia aquifolium (PURSH) NUTT.

+

Maianthemum bifolium (L.) F. W. SCHMIDT

+

+

Melampyrum pratense L.

+

++

+

Melica nutans L.

+

++

++

+

+

Melica transsiivaníca SCHUR Melica uniflora RETZ. §

Melittis melissophyllum L.

x

Mentha cf. arvensis L.

Mercurialis perennis L.

38E

+

Lathyrus niger (L.) BERNH. x

(++)

39B

+

++

++ + ++

165

+

+

+ +

+

++

++

+

lesni p o r o s t x

43A(J)

Milium effusum L.

43A(S) 41A(Z) 41A(V) +

++

+

+

++

++

+

++

++

++

+

Monotropa hypopitys L.

JIRÁKOVÁ 1978

Mycelis muralis (L.) DUM.

+

Myosotis arvensis (L.) HILL

x

Myosotis discolor PERS.

++

X

+

Myosoton aquaticum (L.) MOENCH

Nardus stricta L.

++

+

++

+

+

Orobanche alba STEPH. ex WILLD.

JI RAKOVÁ 1978

Orothilia secunda (L.) HOUSE

JIRÁKOVÁ 1978

Oxalis acetosella L.

+

Peucedanum cervaria (L.) LAPEYR.

JIRÁKOVÁ 1978

x

+

Phalaris arundinacea L.

++

Phleum phleoides (L.) KARSTEN

+cf.+

++

+

++

+

++

+

++

++

++

+

+

+

+

++

++

+

+

Phyteuma nigrum F. W. SCHMIDT

HOMOLÁČ et ČEŘOVSKÝ 1963

z

++

++

Pimpinella saxifraga L.

+

+

Picea abies (L.) KARSTEN

z

Pinus nigra ARNOLD ++

x

+

Plantago lanceolata L.

++

++

++

++

+

Poa annua L.

+

+

x

Poa bulbosa L.

x

Poa compressa L. 17

+

x

Poa palustris L.

+

Poa pratensis L.

+

+

x

++

+

+

Polygonatum odoratum (MILL.) DRUCE

+

Polygonum hydropiper L.

+

Polygonum minus HUDS.

x

Polygonum persicaria L.

Polypodium vulgare L.

++

++

+

+

++

+ (+)

(+)cf.+

+

++

++

++

++

++

++ +

Polygala chamaebuxus L.18)

x

++

++

+

Poa nemoralis L. )

Poa trivialis L.

+

+

+ +

++

++ ++

Platanthera bifolia (L.) RICH.

Poa angustifolia L.

++

++

+

§

++

++

+

+

++

+

x

x

+

++

Plantago major L. Plantago media L.

++

+ +

Pinus sylvestris L.

x

+

JIRÁKOVÁ 1978

Origanum vulgare L.

§

38E

+

Myosotis ramosissima ROCH. ex SCHULT. XMyosotis + sylvatica EHRH. ex HOFFM.

39B

++

Moehringia trinervia (L.) CLAIRV.

x

39C

+

+ (+)

(+)

++

++

+

+

+

++

+ + ++

166

++

lesní porost

43A(J)

Populus tremula L.

43A(S)

+ 19

Potentilla arenaria BORKH. ) Potentilla erecta (L) RAUSCHEL x

41A(Z) 41A(V) 39C

+

39B

++

+

++

++

+

+

JIRÁKOVÁ 1978

Potentilla inclinata VILL.

+

Potentilla neumanniana REICHENB.

++

Potentilla norvegica L.

++ +

+

Prenanthes purpurea L.

+

++

+

+

§

++

++

+

+

+

+

+

++

++

++

++

++

++

++

++

++

+

+

Primu/a veris L.

x

Prunella vulgaris L.

x

Prunus avium L.

x

Prunus spinosa L.

ZX x

Pyrola minor L x

+

Pseudotsuga menziesii (MIRBEL) FRANCO

Pulmonaria obscura DUM.

+ +

++

JIRÁKOVÁ 1978 +

++

++

++

++

+

++

++

Quercus robur L. +

Ranunculus bulbosus L.

+

x

Ranunculus repens L.

+

Rhamnus catharticus L. Rhinanthus minor L.

Ribes uva-crispa L. emend. LAM.

+

++

+

+

+

+

+

+

++

+ ++

+

++

Rorippa palustris (L.)

BESS. emend. JONSELL Rosa canina L. x

+

+

Robinia pseudacacia L. x

+

+

20)

Rosa corymbifera BORKH.

+

+

Rosa jundzilii BESS.

+

+

+

+

(+)

+

Rosa rubiginosa L. x

++

+

Ranunculus acris L.

x

x

+

+

Pyrus pyraster BURGSD.

Quercus petraea (MATTUSCHKA) LIEBL. x

38E

(+)

Rosa subcanina (CHRIST)

cf.+

DALLA TORRE et SARNTH.

cf.+

cf.+

Rubus canescens DC. Rubus fruticosus agg.

+

Rubus idaeus L.

cf.+

+cf.+

(+)

(+)

++

++

++

++

++

++

++

++

++

+

++

+

++

++

++

+

+

++

+

Rubus thyrsiflorus WEIHE et NEES in BLUFF.et FINGERH.

JIRÁKOVÁ 1978

x

Rumex acetosa L.

++

x

Rumex acetosella agg.21)

x

+ +

Rumex conglomeratus MURRAY

+

167

lesní porost

43A(J) 43A(S) 41A(Z)

X

Rumex crispus L.

+

x

Rumex maritimus L.

+

x

Rumex obtusifolius L.

+

Sagina procumbens L.

JIRÁKOVÁ 1978

Salix aurita L

JIRÁKOVÁ 1978

Salix caprea L.

JIRÁKOVÁ 1978

x

Salix fragilis L.

X

Salix purpurea L

x

Salix triandra L

41A(V)

39C

+ +

++

+ cf.+ +

x

Sambucus nigra L.

++

+

x

Sambucus racemosa L.

++

+

+ + +

Sanguisorba minor SCOP. x

Saxifraga granulata L.

x

Scleranthus annuus L.

X

Scleranthus perennis L.

+ + +

Scrophularia nodosa L.

+

++

+

+

+

+

+

++

Scutellaria galericulata L.

++

x

Sedum acre L.

+

x

Sedum album L.

+

+

Sedum reflexum L.

++

+

++

++

++

Sedum sexangulare L. emend. GRIMM

++

+

++

++

++

Senecio fuchsii C. C. GMEL

JIRÁKOVÁ 1978

Senecio germanicus WALLR. x

Senecio sylvaticus L.

x

Senecio viscosus L.

22)

+

++

+

++

Seseli osseum CR.

++

X

+

Silene nutans L.

Solidago virgaurea L. x

Sonchus asper (L.) HILL

X

Sonchus oleraceus L.

Sorbus aria agg.

38 E

+

Salvia glutinosa L.

x

39B

23)

++ +

+

++

++

+

++

++

++

++

++

++

++

++

++

++

++

+

+

++

+

+ + +

+

+

++

Sorbus aucuparia L.

+

++

+

+

+

Sorbus torminalis (L.) CR.

++

++

++

+

++

Spergula arvensis L.

JIRÁKOVÁ 1978 +

++

++

++

Stachys recta L. Stachy sylvatica L. x

Stellaria alsine GRIMM

x

Stellaria graminea L.

Stellaria holostea L.

++

+ +

+ +

++

168

+

+

lesní porost

43A(J)

43A(S) 41A(Z) 41A(V) 39C

Stellaria media (L.) WILL.

+

+ (+)

Symphytum officinale L.

+

+

Symphytum tuberosum L.

+

+

Tanacetum corymbosum (L.)C.H.SCHULTZ

+

++

+

++

++

Taraxacum officinale agg.

+

++

++

++

++

x

Teucrium botrys L.

Tilia cordata MILL.

++

Torilis japonica (HOUTT.) DC.

++

++

++

++

++

++

+

+

+

++

++

++

++

+

++

++

+

+

+

+

Trifolium campestre SCHREB.

+

Trifolium dubium SIBTH.

+

Trifolium medium L

++

Trifolium pratense L.

x

Trifolium repens L.

++

+ ++

++

++

Trifolium montanum L. X

++

++

Trifolium arvense L.

x

++

++

(+) +

Trisetum flavescens (L.) PB.

x

Tussilago farfara L.

x

Ulmus glabra HUDS.

+ ++

+

+ +

+

Uritica diodica L.

+

++

++

++

+

++

Vaccinium myrtillus L.

+

++

+

++

++

++

X

+ +

++

++

++

++

++

++

+

++

++

++

++

+

++

++

++

++

++

+

+

++

Valerianelta locusta (L.) LATERRADE

Verbascum densiflorum BERTOL. Verbascum lychnitis L. Veronica arvensis L.

+

Veronica dillenii SM. Veronica officinalis L

+

ZX

Veronica peregrina L.

+

x

Veronica serpyllifolia L

++

+

x

Vicia hirsuta (L.) S. F. GRAY

+

+

++

Vicia pisiformis L.

JIRÁKOVÁ 1978

x

+

Vicia tetrasperma (L.) SCHREB.

Vincetoxicum hirundinaria MED.

++

Vilola arvensis MURRAY24)

+

Viola Collina BESS.

JIRÁKOVÁ 1978

x

Viola reichenbachiana JORD. ex BOREAU Viola riviniana REICHENB.

++

++

+ cf.+

Veronica chamaedrys L.

x

++

+

x

x

++

++

Trifolium alpestre L. x

++ ++

Thymus pulegioides L.

x

38E

+

Stipa joannis ČELAK. x

39B

++

25)

Viscum laxum BOISS. et REUT.

++

++

++

+

+

++

++

++

+

++

+

++

+ ++

169

++

++

++

++

++

1)

JIRÁKOVA (1978) - A. distans W. et K. ex WILLD.

2)

Na území rezervace bylo hojné sterilní Anthericum sp., které podle použitých určovacích klíčů nebylo možno blíže determinovat.

3)

det. J. ŠTĚPÁNEK

4)

sterilní rostliny podél litorální čáry, snad B. frondosa L.

5)

incl. Carex pallens (FRISTEDT) HARMAJA (cf. HOLUB 1991)

6)

det. V. SKALICKÝ

7)

39C - E. cf. x confine HAUSSKN. = E. montanum x collinum, det. J. HADINEC

8)

det. V. SKALICKÝ

9)

sterilní porosty

10)

JIRÁKOVÁ 1978 - Lamiastrum galeobdolon (L.) EHREND. & POLATSCHEK s. str.

11)

Sterilní širokolistá Galeopsis sp. (nikoliv rod Dalanum Dost.!) byla zaznamenána i v lesních porostech 38E, 39B a 43A(J).

12)

det. V. SKALICKÝ

13)

det. V. SKALICKÝ

14)

det. V. SKALICKÝ

15)

JIRÁKOVÁ 1978 - Sedum maximum (L.) HOFFM.

16)

39B - sbírána rostlina blízká L. multiflora (EHRH. ex RETZ.) LEJ.

17)

P. nemoralis cf. subsp. rigidula (MERT. et KOCH) SCHUBLER et MARTENS - na suchých a výslunných svazích hojně

18)

JIRÁKOVÁ 1978 - P. alpestris RCHB.

19)

Druhy rodu Potentilla zapsané v roce 1991 determinoval J. SOJÁK.

20)

Druhy rodu Rosa zapsané v roce 1991 determinoval V. SKALICKÝ.

21)

JIRÁKOVÁ 1978 - R. acetosella L.

22)

JIRÁKOVÁ 1978 - S. nemorensis subsp. jacquinianus (RCHB.) ČELAK.; položky sbírané v roce 1991 det. V. SKALICKÝ

23)

JIRÁKOVÁ 1978 - S. graeca (SPACH) KOTSCHY

24)

Druhy rodu Viola sbírané v roce 1991 determinoval V. SKALICKÝ.

25)

43A(S) - V. x dubia WIESB. (= V. reichenbachiana x riviniana)

170

Vysoká pestrost květeny na území PR Vymyšlenská pěšina je podmíněna množstvím různorodých stanovišť. Vedle členitého reliéfu je jedním z rozhodujících faktorů i petrografická rozmanitost. Na tvorbě geologického podkladu se společně podílejí kyselejší horniny (např. paleoryolit) s horninami bazickými (metabazity). Tektonické poruchy v bazických horninách bývají vyplněny křemennými žílami, v kyselých horninách se zase na puklinách vylučuje vápnitý sintr z okolních bazičtějších hornin. To umožňuje existenci acidofytů a relativně vápnomilných druhů v těsném sousedství. Významným činitelem je vymývání živin z vrcholových partií a jejich kumulace ve spodních částech údolního svahu (cf. LOŽEK 1974, 1988). Proto můžeme v porostu 39B vidět ve vrcholové části komplexu skal kyselý reliktní bor s Calluna vulgarís, zatímco ve spodních partiích týchž skal již roste na obsah vápníku v půdě náročnější druh Teucrium botrys. Z území PR Vymyšlenská pěšina je celkem udáváno asi 389 druhů vyšších rostlin. Tento výčet zajisté není úplný, neboť některé široce pojaté taxony (např. Rubus fruticosus agg.) se při podrobnějším průzkumu rozpadnou na řadu druhů. Samozřejmě nelze vyloučit ani další nálezy dosud přehlížených druhů, eventuelně imigraci nových druhů. Z druhů uváděných v literatuře (JIRÁKOVÁ 1978, 1980, HROUDA et SKALICKÝ 1988, KNÍŽETOVÁ et al. 1987, HOMOLÁČ et ČEŘOVSKÝ 1963) nebylo v roce 1991 potvrzeno 42 taxonů. Z významnějších jsou to např. Carex montana, Cornus mas, Festuca valesiaca, lnula hirta, Jovibarba sobolifera, Phyteuma nigrum atd. Nově nalezeno byly 163 druhy, mezi nimi např. Arabis sagittata, Fumaria schleicheri, Potentilla inclinata, Sedum album, Teucrium botrys atd. Poprvé jsou uváděny i některé v rezervaci naprosto běžné až hojné druhy, např. Calamagrostis epigejos, Galeopsis angustifolia, G. ladanum, Hieracium sabaudum apod. Na území rezervace se vyskytovalo 12 druhů chráněných rostlin. Dva z dříve uváděných druhů nebyly v roce 1991 nalezeny (Cornus mas, Polygala chamaebuxus), nově byl zjištěn jeden taxon (Melittis melisophyllum). Potvrzeny jsou dřívější nálezy Anthericum liliago, A. ramosum, Aurinia saxatilis, Centaurea triumfettii, Epipactis helleborine, Juniperus communis, Platanthera bifolia, Primula veris a Stipa joannis. Z nepůvodních druhů se vedle dřevin vysázených z lesnicko-hospodářských důvodů (Larix decidua, Picea abies, Pinus nigra, Pseudotsuga menziesii, Robinia pseudacacia) objevují i druhy zavlečené či zplanělé (Conyza canadensis, Epilobium ciliatum, Impatiens parviflora, Juncus tenuis, Lupinus polyphyllus, Mahonia aquifolium, Potentilla norvegica, Veroníca peregrína ). Zpochybňována bývá původnost Melica uniflora (DOSTÁL 1989). Floristicky významný je nález zavlečeného jihoamerického druhu Veronica peregrina. V herbářích katedry botaniky PřF UK jsou z Čech a Moravy doloženy pouze lokalita z Prahy (botanická zahrada), Ústí nad Orlicí (hřbitov a jeho okolí) a blíže nespecifikovaná lokalita Pětipsy u Kadaně (rostlina na této položce má však některé zvláštnosti - průběh květní fenofáze v září, dlouhé květní stopky, široké kališní lístky). Podle Dostála (1989) je rozšíření Veronica peregrina v České republice omezeno pouze na okolí Prahy, Litoměřic a Žamberka. Smejkal (1981) ji však uvádí i ve svém katalogu moravské flóry. V rezervaci Vymyšlenská pěšina rostl tento rozrazil z mělké vody těsně při břehu Vltavy na stanovišti střídavě přeplavovaném a obnažovaném kolísající hladinou řeky řeky. Byl v nezapojeném porostu, jenž je vystaven rušivému působení proudící vody a nárazových vln vznikajících při větrném počasí nebo při průjezdu větších lodí. Květenu PR Vymyšlenská pěšina lze charakterizovat čtyřmi základními, rozšířením svých druhů na území rezervace se lišícími, druhovými skupinami.

171

I. Druhy osidlující vnitřní partie rezervace s velkými skalními komplexy, do okrajových porostů 38E a 43A(J) většinou nepronikající. Nápadná je preference J až JJZ exponovaných svahů. Nalezneme zde hlavně druhy teplo - a suchomilných společenstev (teplomilné doubravy, travinobylinná společenstva třídy FestucoBrometea, skalní stepi) a druhy pionýrských společenstev mělkých skeletovitých půd (tř. Sedo-Scleranthetea), např. Allium montanum, Asperula cynanchica, Bupleurum falcatum, Botriochloa ischaemum, Centaurea triumfettii, Cotoneaster integerrimus, Festuca pallens, Geranium sanguineum, Melica transsilvanica, Stachys recta, Stipa joannis, Trifolium alpestre, Veronica dillenii apod. II. Druhy mezofilní s těžištěm výskytu v hlubokém zářezu podél potůčku na hranici 41A a 43A a na přilehlých svazích. Osidlují i V až VSV exponované svahy v západní části rezervace (porost 43A). Tento typ rozšíření mají hlavně druhy mezofilních listnatých lesů (sv. Carpinion, i. Fagetalia) a některé vlhkomilnější druhy acidofilních doubrav. Jako příklad lze uvést Acer pseudoplatanus, Adoxa moschatellina, Asarum europaeum, Euphorbia dulcis, Frangula alnus, Galium odoratum, G. sylvaticum, Pulmonaria obscura, Solidago virgaurea, Symphytum tuberosum atd. III. Druhy bez výraznější vazby na výše zmiňované typy stanovišť, resp. bez nápadnější koncentrace výskytu v určitých částech rezervace. V této skupině převažují druhy acidofilních doubrav, řadit sem můžeme i některé druhy svazu Carpinion a řádu Fagetalia - Calluna vulgaris, Campanula persicifolia, Festuca ovina, Hieracium sabaudum, Luzula luzuloides, Melampyrum pratense, Moehringia trinervia, Mycelis muralis, Vaccinium myrtillus atd. IV. Druhy úplně či většinou vázané na litorální čáru podél Vltavy, např. Barbarea stricta, Carex gracilis, Lysimachia vulgaris, Lythrum salicaria, Phalaris arundi-nacea apod.

Nepříznivé změny ve složení flóry a vegetace PR Vymyšlenská pěšina Původní lesy byly v některých přístupnějších částech rezervace převedeny na borové, méně často i smrkové kultury. V málo pozměněných až přirozených lesních společenstvech západní poloviny rezervace je v současnosti největším problémem hromadné odumírání jedle, která v E3 patřila k dominantním dřevinám. Vliv úhynu jedle na strukturu a druhovou skladbu lesních, eventuelně jejich náhradních, společenstev je nastíněn v kapitole o vegetaci PR Vymyšlenská pěšina (str. 12, 13). V mezofilnějších lesích má předpoklady k expanzivnímu šíření zavlečený druh Impatiens parviflora, který byl zjištěn při východní hranici porostu 38E a v suťovém lese na rozhraní porostů 41A a 43A. Tento druh tvoří nápadnou dominantu v kulturní smrčině při chatové osadě v bezprostřední blízkosti východní hranice rezervace. Na vlhčích půdách údolního zářezu mezi porosty 43A a 41A se může časem více rozšířit i severoamerický druh Epilobium ciliatum. Z původních druhů se v současnosti chová invazně tráva Calamagrostis epigejos. Tento druh nebyl dříve z rezervace vůbec udáván (cf. JIRÁKOVÁ 1978, HROUDA et SKALICKÝ 1988). V roce 1991 se však již jednalo o zcela běžný druh

172

objevující se na celé ploše rezervace. Je také jednou z dominant podílející se na zarůstání kalamitní holiny po jedlovém lese v porostu 43A(S). Nadměrnou zátěží pro ekosystém rezervace může být i houbaření provozované rekreanty z širokého okolí přímo na ploše státní přírodní rezervace. Souhrn Na skladbě pestré vegetační mozaiky PR Vymyšlenská pěšina se podílí řada přirozených rostlinných společenstev (od skalních stepí a vegetace sutí přes reliktní bory a teplomilné doubravy až po relativně zachovalé mezofilní suťové lesy, dubohabřiny a acidofilní doubravy), která hostí kromě chráněných druhů i druhy v rámci území víceméně vázané na kaňon Vltavy, např. Hieracium piloselloides, lnula hirta, Teucrium botrys. Tento fakt podtrhuje význam vltavského údolí jakožto ojedinělé migrační cesty propojující květenu středních Čech s flórou Podunají. Východní část rezervace s převážně J až JJZ exponovanými svahy soustřeďuje prvky xerotermní. Převládají zde teplomilné doubravy s výraznými ostrovy skalních stepí. Západní část s V až VSV exponovanými svahy má vlhčí charakter. Více se zde prosazují druhy mezofilních lesů. Převládají habrové, místy i bukové doubravy, na příkrých svazích i mezofilní suťové lesy. Hojná je zde jedle. Floristicky nejpestřejší jsou porosty 41A(Z) a 43A(S), kde dochází k nejnápadnějšímu prolínání prvků xerotermní květeny s druhy mezofilních lesů. Část lesních porostů byla převedena na ochranářsky nevhodné kulturní bory, v menší míře i smrčiny. Nejzávažnější problém však představuje recentní úhyn jedlí, jehož následkem je rozpad nejhodnotnějších mezofilních lesních ekosystémů rezervace. Summary The vegatation of the Vymyšlenská pěšina nature reserve consist of a rich mosaic of natural plant communities, involving communities of rock steppes, scree communities, relict pine forests and thermophilous oak forests, and relatively undamaged mesophilous forests on scree, oak-hornbeam forests and acidophilous oak forests. Some of the plant species, being included in the list of protected taxa of the Czech Republic, were found in these communities. Furthermore, some other species recorded are confined to the Vltava river valley (e.g. Hieracium piloselloides, lnula hirta, Teucrium botrys) canyon of which is an unique migration route linking the flora of central Bohemia with that the Danubial area. Xerothermous flora and vegetation are concentrated in the eastern part of the study area whose relief is built mainly by south and soutwest oriented slopes. Thermophilous oak forest with remarkable patches of rock steppes represent the prevailing vegetation types in this area. Species of mesophilous forest are better represented in the wet western part of the area under study of which east and eastwest oriented slopes are typical. Hornbeam forests are prevailing there, locally alternating with oak-beech forests. Furthermore, mesophilous scree forests were found on steep slopes. Fir is commonly occurring in that part of the nature reserve. The stands in sections 41A(Z) and 43A(S) (see Fig.2.) are the most rich in species because the mixing of xerothermous flora with that of mesophilous forests is the most conspicuous here.

173

Natural and/or seminatural forests have been partly replaced by cultivated pine stands which are unsuitable from the viewpoint of nature conservancy. However, the most important problem is recent die-back of fir leading consequently to the retreat of the most valuable mesophilous forests of the nature reserve studied. Fig. 1. - Location of the study area. Fig. 2. - Map of the vegetation units occurring in the Vymyšlenská pěšina nature reserve (according to JIRÁKOVÁ 1980). Literatura BÖSWARTOVÁ J. 1984: Příspěvek ke květeně středního Povltaví. - Bohem. Centr., Praha, 13: 83-133 BOUČKOVÁ-ZÍKOVÁ M., 1976: Floristický výzkum dolního toku Kocáby mezi Novým Knínem a Štěchovicemi.-(Diplom. Pr. depon. in Kat. Bot. PřF UK Praha) ČEŠKA A., 1961: Lesy při Slapské zdrži. - (Diplom. Pr. depon. in Kat. Bot. PřF UK Praha) DOSTÁL J., 1989: Nová květena ČSSR. 1, 2.- Praha FRAJER V., 1966: Příspěvek k floristicko-fytogeografickým poměrům bezlesé části Dobříšska. - (Diplom. Pr. depon. in Kat. Bot. PřF UK Praha) HEGI G., 1987: Flora von Mitteleuropa. Band VI/4. 2. vydání-1378 - 1380, Berlin, Hamburk HOLUB J., 1991: K nálezu Carex pallens v Československu.- Zpr. Čs. Bot. Společ., Praha, 26: 1-18 HOLOLÁČ M. et ČEŘOVSKÝ J., 1963: Závěrečná zpráva z prověrky chráněných území středočeského kraje za rok 1962.- (Ms. depon. in Okres. Muz. Příbram) HROUDA L., SKALICKÝ V. (reds.), 1988: Floristický materiál ke květeně Příbramska I. Vlastiv. Sborn. Podbrdska, Příbram, 1984, 27: 115-195 CHÁN V. et at., 1977: Floristicko-fytogeografický příspěvek ke květeně okolí Milevska Přírod. Čas. Jihočes., České Budějovice, 13 (1973)) suppl. 2: 45-112 JENÍK J. et SLAVÍKOVÁ J., 1964: Střední Vltava a její přehrady z hlediska geobotanického. - In: Jeník, J. (red.): Vegetační problémy při budování vodních děl, Praha, p. 67-100 JIRÁKOVÁ J., 1978: Botanické zhodnocení vybrané části středního Povltaví pro účely ochrany přírody. - (Diplom. Pr. depon. in Kat. Bot. PřF UK Praha) JIRÁKOVÁ J., 1980: Vegetace skalních komplexů středního toku Vltavy. - (Rigor. Pr. depon. in Kat. Bot. PřF UK Praha) KNÍŽETOVÁ L. et al., 1987: Prověrka maloplošných chráněných území a jejich návrhů ve Středočeském kraji v letech 1982 - 1985. - Bohem. Centr., Praha, 16: 7-262 LOŽEK V., 1974: Říční fenomén Vltavy a Sázavy. - Sborn. Vlastiv. Pr. Podblanicka, Jemniště, 15: 7-15 LOŽEK V., 1988: Měkkýši chráněného území Drbákov-Albertovy skály. - Bohem. Centr., Praha, 17: 139-144 174

MORAVEC J. et al., 1983: Rostlinná společenstva České socialistické republiky a jejich ohrožení. - Severočes. Přír., Litoměřice, 14 (1983) append 1: 5-110 NĚMEC J., 1979: Síť chráněných území Středočeského kraje z hlediska geologických věd. - Bohem. Centr., Praha, 8: 7-63 NEUHÄUSL R. et NEUHÄUSLOVÁ-NOVOTNÁ Z, 1989: Beitrag zur Kenntnis der TannenEichewälder in Böhmen.-Folia Mus. Rer. Natur. Bohem. Occid. Bot. Plzeň, 30: 3-47 PLOCEK A., 1975: Příspěvek ke květeně území mezi Kocábou a Vltavou ve středních Čechách. - Zpr. Čs. Bot. Společ., Praha, 10: 42-46 ROHLENA J. et DOSTÁL J., 1936 - 1938: Příspěvky k floristickému výzkumu Čech II-XIILČas. Nár. Mus., Praha sect natur 110: 22-55, 111: 163-176 et 112: 29-32 ROTH MALÉR W., 1976: Exkursionsflora für die Gebiete der DDR und der BRD. Kritischer Band. - Berlin SKALICKÝ V., 1988: Regionálně fytogeografické členění. - In: Hejný S. et Slavík, B. (red.): Květena České socialitstické republiky 1; p. 103-121, Praha. SMEJKAL M., 1981: Komentovaný katalog moravské flóry. - Brno

Adresa autora: RNDr. Rudolf Hlaváček Okresní muzeum Příbram 261 02 Příbram VI - Březové Hory 293

175

176

Bohemia centralis 22:177-179, 1993

ORCHIS MORIO L. NA PODBLANICKU Orchis morio L. in Podblanicko

Pavel PEŠOUT

Podblanicko je přibližně vymezeno na západě Vltavou, na severu a severovýchodě Sázavou a dolní Želivkou, na jihu rozvodím Vltavy a Lužnice přes širokou sníženinu Blanické brázdy u Mladé Vožice dále na východ, k Lukavci, Studenému a Zahrádce (ZELENÝ 1976). Podrobně charakterizuje toto území PETRÁŇ a kol. (1985). Přes všechny hodnoty tohoto území zde došlo za několik posledních desetiletí k značnému ochuzení genofondu. Mezi druhy, které zde nebyly v posledních letech zjištěny patří i Orchis morio L. ZELENÝ (1976) uvádí celkem 18 lokalit, z nichž již v době otištění jeho práce řada neexistovala (př. VODOLÁN 1967). Nejbohatší výskyt kukačky byl v 70tých letech, podle práce VODOLÁNA (1967) a dalších, u Libouně, vlevo od silnice do Roudného, na pastvině asi 500 m před Roudným. Dnes je lokalita zalesněna. Stejným, či podobným způsobem zanikly zřejmě i ostatní naleziště tohoto druhu uváděných ZELENÝM (1976), protože žádnou z nich se nepodařilo potvrdit. HROUDA et SKALICKÝ (1989) uvádí z území na východ od Vltavy 3 lokality, které nověji nebyly ověřovány (všechny ve fyt. okresu Střední Povltaví) Tendence ústupu tohoto druhu na území celého státu je alarmující. V Českých zemích zaniklo již nejméně 80 % populací (PROCHÁZKA, VELÍSEK, 1983). Proto je také tento taxon zanesen do červeného seznamu mezi silně ohrožené druhy (HOLUB,

177

PROCHÁZKA, ČEŘOVSKÝ 1979) a v rámci Středočeského kraje a Prahy mezi kriticky ohrožené (SKALICKÝ, KNÍŽETOVÁ 1985). Proto byl překvapivý autorův nález nové lokality Orchis morio L. u obce Polanka u Vlašimi. Jedná se zde o soukromou zahradu (asi 0,5 ha), zaujímající někdejší pastvinu, kterou majitel ponechal prakticky beze změn. Nehnojí žádnými, ani organickými, hnojivy, nevápní, pravidelně louku seče. Pro uchování populace vstavače tu tedy pravděpodobně přetrvávají dobré podmínky, i když nespásáním se samozřejmě vzhled a druhové složení pozměnilo, což je varovným signálem. Je zde možno nalézt prvky as. Campanulo rotundifoliae-Dianthetum deltoidis BALÁTOVÁ TULÁČKOVÁ 1980 a as. Diantho deltoidis-Galietum veri TOMAN 1977 (svaz Violion caninae, SCHWICKERATH 1944). Orchis se vyskytuje především ve střední části lokality v počtu několika set exemplářů. Jedná se tak asi o nejbohatší lokalitu tohoto druhu na území Podblanicka a to dosud životaschopnou. V populaci se vyskytují jedinci s květy tmavě nachovými, růžovými i bílými. Většinou všichni patří k f. bilobulata HONZEAU DE LEH ae VERM (PROCHÁZKA, VELÍSEK 1983). Lokalita si zaslouží plnou ochranu, proto se nyní zpracovává návrh na zřízení maloplošného chráněného území. Protože majitel pozemku s jeho zřízením i s ochranným režimem předběžně souhlasí, věříme, že se nám lokalitu podaří uchovat i do budoucna. Summary In Podblanicko area no one of the earlier reported localities of Orchis morio L. was newly confirmed. The localities ceased mostly by forestation, meadows ploughing away, etc. This species recession trend is considerable in the whole of Bohemia. Acc. to PROCHÁZKA and VELÍSEK (1983) already approx. 80 % of populations had ceased to exist. The author had foun a locality of Orchis morio L. in 1991 in Polánka municipality near Vlašim (most of the individuals belongs to the „bilobulata" HONZEAU DE LEH ae VERM form). The locality will be declared a small-scale protected area. Literatura HOLUB J., PROCHÁZKA F. et ČEŘOVSKÝ J., 1979: Seznam vyhynulých, endemických a ohrožených taxonů vyšších rostlin květeny ČSR (1. verze). - Preslia 51: 213-238 HROUDA L. et SKALICKÝ V. (red.) 1989: Floristický materiál ke květeně Příbramska I. Vlastiv. Sborn. Podbrdska, Příbram, 27 (1984): 115-195 PETRÁŇ J. a kol., 1985: Benešovsko, Podblanicko. - Benešov. 368 s. PROCHÁZKA F., VELÍSEK V., 1983: Orchideje naší přírody. - Academia. 284 s. SKALICKÝ V., KNÍŽETOVÁ L., 1985: Vyhynulé a ohrožené druhy vyšších rostlin Středočeského kraje a Prahy. - Praha. 64 s. VODOLÁN J., 1967: Výskyt vstavačů na Vlašimsku. - Sborník vlastiv. prací z Podblanicka - 8: 146-147. ZELENÝ V., 1976: Chráněné a méně známé rostliny Podblanicka. - Benešov. 220s.

178

Adresa autora: Pešout Pavel S. K. Neumanna 496 258 01 Vlašim

179

180

Bohemia centralis 22:181- 184, 1993

Zasýchání letorostů babyky Vertrocknen der jüngsten Triebe des Feldahoms

Antonín PŘÍHODA Popis choroby V posledních několika letech se objevuje na babykách zvláště v přírodních rezervacích choroba, při které na jaře zasýchají loňské letorosty, jejich pupeny nevyraší, ale jinak na nich není patrné žádné poškození. Vyraší pak pupeny na bázi letorostů nebo ze starších větévek. V kůře odumírajících letorostů lze najít houbová vlákna, jaká pronikají i do dřeva a dřeňovými paprsky až do svazků cévních. Z nich vyrostou v květnu v kůře protáhlá ložiska konidií, patrná pouhým okem jako vřetenovitě protáhlé skvrny probíhající podél letorostů, 1 - 4 mm dlouhé a 0,5 - 1 mm široké, ohraničené popraskanými částmi kůry (peridermu). Konidie jsou v mládí oválné až vejčité, jednobuněčné, bezbarvé, později se vřetenovitě prodlužují, ale na obou koncích jsou zaokrouhlené, vytvoří se v nich jedna nebo dvě příčné přehrádky, takže jsou dvoubuněčné, nejčastěji však tříbuněčné, u přehrádek zaškrcené, v každé buňce s olejovou kapkou. Při dozrávání se zbarvují nejprve do medově žlutohnědé, pak až do světle olivově šedé barvy. Ve velikosti jsou značně proměnlivé, převážně mezi 20 - 35 μm délky a 8 - 10 μm tloušťky. Vyrůstají na bezbarvých konidiofórech různé délky, až 30 - 35 μm, 5 - 7 μm tlustých, dole poněkud rozšířených, válcovitých a nerozvětvených.

181

Thyrostromella hartigiana (SACC.) PETRAK Napadený a uschlý letorost babyky s ložisky houby, jeho zvětšená část, mladé a dozrávající konidie na konidioforech, příčný řez mladým a dozrálým ložiskem houby. Orig. A. Příhoda

Konidie velmi připomínají rod Hendersonia, jehož četné druhy cizopasí na mnoha různých rostlinách, ale pyknidy u tohoto druhu jsou kulovitě uzavřené dobře vyvinutou stěnou z několika vrstev buněk na vnější straně tmavě zbarvených, zatímco u této houby jde o ložiska v dospělosti nahoře otevřená podélnou štěrbinou a před dozráním shora krytá jen odumřelým korovým pletivem hostitelské rostliny, kterým prorůstají houbová vlákna. V dolní části ložiska je 50 - 100 ***m vysoká vrstva buněčného houbového pletiva z několika vrstev buněk pseudoparenchymatického charakteru, kde horní buňky jsou bezbarvé, spodnější nažloutlé a dole až olivově nahnědlé, jež tvoří spodní stěnu ložiska. Horní bezbarvé buňky se sloupkovitě prodlužují a postupně přecházejí ve válcovité konidiofóry nesoucí po jedné konidii.

182

Historie výzkumu Tuto chorobu babyk popsal právě před 100 lety z Bavorska známý německý fytopatolog R. HARTIG: Ein neuer Parasit des Feldahorns, Forstl.-naturwiss. Zeitschrift 1: 289, 1892. Jejího původce nazval mykolog SACCARDO Septogloeum hartigianum (Sylloge fungorum 11: 581). V lesnické fytopatologii přináší její popis NEGER (1919) s perokresbou podle HARTIGA a uvádí, že choroba je rozšířena skoro všude, kde se vyskytuje babyka, např.: Oberbayern, Jura, Sächsische Schweiz, Ostseeküste i jinde. Popis choroby bez mikroskopické charakteristiky houby uvádí SORAUER (Handbuch der Pflanzenkrankheiten III./2) s poznámkou, že choroba je velmi rozšířena v Německu, Švýcarsku, Itálii a Rusku a jako hostitelskou rostlinu kromě babyky uvádí i javor mléč. Hartigovu houbu prostudoval moravský mykolog F. PETRAK, který zjistil, že konidie jsou v dospělosti zbarvené a proto neodpovídají houbám rodu Septogloeum (z nichž mnohé cizopasí na listech různých rostlin), kde konidie jsou trvale bezbarvé. Přeřadil ji proto do rodu Thyrostromella a přejmenoval na Thyrostromella hartigiana (SACC.) PETRAK (Annales mycologici 32: 429, 1934). Rod Thyrostromella PETRAK et SYDOW byl popsán v roce 1924 (Annales mycologici 22: 406) Výskyt v Čechách Choroba se projevovala v letech 1986 - 1991 na babykách v přírodní rezervaci Radotínské údolí u Prahy, kde poměrně v malém měřítku postihuje stromky na rozhraní lesa a skalních výchozů v místech s mělkou půdou, takže tam zřejmě babyky trpí suchem. Ve větším měřítku se vyskytla v chráněné krajinné oblasti České středohoří na mnoha místech v lesostepních porostech na úpatí Kletečné, na Liščím vrchu a Újezdské hoře zvláště v letech 1988 - 1990 a jak se stupňovalo sucho, zvětšovalo se i poškození touto houbou. Podle suchých letorostů z minulých let lze i po několika letech zpětně zjistit její výskyt a postup. Už po mnoho let značně poškozuje babyky na skalnaté stráni v sadech Na Folimance v Praze - Nuslích, kde opakovaným ničením letorostů a regenerací ze spodnějších pupenů vznikly na vrcholcích a koncích větví celé chomáče zahoustlých větévek poněkud připomínající čarověníky. Chorobou byla postižena také starší babyka v Havlíčkových sadech u jezírka. Protože v Nuslích podle Botiče a v stromořadích blízkých ulic se vyskytla nebezpečná tracheomykóza javorů přenášená pilořitkou olšovou Xiphydria camelus, byla obava, zda babyky nejsou postiženy rovněž touto chorobou a jednalo se o to, mají-li být také vykáceny. Podrobnějším vyšetřením se však ukázalo, že jde o zcela jinou chorobu, zdaleka ne tak nebezpečnou a babyky by bylo škoda kácet. V kamenité stráni jde pravděpodobně o zbytky původních porostů. Zjištěná houba na babykách je asi součástí této biocenózy. Houba Thyrostromella hartigii proniká sice dřeňovými paprsky až do cév dřeva, takže jde rovněž o tracheomykózu, ta se však omezuje jen na jednoleté dřevo a neproniká do silnějších větví a kmenů. Požerky pilořitek nebyly na babykách nalezeny a k infekci dochází jinak, než od požerků hmyzu. Houba by mohla být zaměněna za druh Hendersonia sarmentorum WEST. f. aceris-campestris SACC. Ta žije rovněž ve větvích babyk, kde tvoří pod korou četné tmavohnědé zploštělé pyknidy, které se však neotvírají podélnou štěrbinou, ale kruhovitým otvůrkem. Konidie jsou hnědé, oválné, se 3 přehrádkami a jen 12 x 4 μm velké.

183

Ochrana Postižené babyky v rezervacích lze ponechat bez jakýchkoli obranných zásahů. V parcích se doporučuje postižené konce větví s uschlými letorosty odřezat a spálit, aby stromky zmladily silnějšími letorosty z tlustších větví. Protože hlavním disponujícím faktorem choroby je zřejmě nedostatek vláhy, lze vydatnou zálivkou a přihnojením, jež by podpořilo regeneraci, zlepšit zdravotní stav stromů. Pokud by se choroba vyskytla ve školce a zvlášť kdyby přešla na jiné druhy pěstovaných javorů, především cizokrajných, byla by možná i chemická ochrana postřikem fungicidním přípravkem v květnu, kdy se otvírají ložiska konidií a infikují nové letorosty. Pravděpodobně by však k ozdravení postačila agrotechnická opatření, zálivka, hnojení, kypření půdy apod. Zusammenfassung In Jahren 1986 - 1991 wurde in Naturschutzgebieten „Radotínské údolí" bei Prag, „České středohoří" in Nordböhmen und in Parkanlagen „Na Folimance" und „Havlíčkovy sady" in Prag die Zweigdürre des Feldahorns beobachtet. Vertrocknen der Jüngsten Triebe (wehrend die Tieferstehende Äste ergrünen) ist vom parasitischen Pilze Thyrostromella hartigiana (SACC.) PETRÁK verursacht. Die Krankheit wurde im Jahre 1892 vom R. HARTIG in Bayern beschrien und der parasitische Pilz zuerst von SACCARDO als Septogleum hartigianum, spater von F. PETRAK als Thyrostromella hartigiana genannt. Der Pilz schadet Hauptsächlich an dürren standorten: xerothermen Waldgesellschaften und sogennten „Wald-steppen" mit sehr flachgründigen Boden.

Adresa autora: Doc. Ing. Antonín Příhoda 252 67 Tuchoměřice 26

184

Bohemia centralis 22:185- 204, 1993

Předběžná ekologická studie malých vodních toků v CHKO Český kras a Křivoklátsko Preliminary ecological study of small streams in protected areas Český kras and Křivoklátsko

Libuše BENEŠOVÁ,+ Marie PIVNIČKOVÁ++ Karel PIVNIČKA,+ Jana RŮŽIČKOVÁ,+ Jaroslav TONIKA+ Postupné zhoršování kvality vody v malých tocích a potřeba shromáždit základní kvantitativní data, která by mohla sloužit jako základ dalšího podrobnějšího studia jsou hlavním důvodem k publikaci této práce. Jsou v ní shrnuty výsledky fyzikálně-chemických stanovení kvality vody ve vybraných profilech, stručně zhodnoceny spádové poměry toků, kvalita břehových společenstev a druhová pestrost makrozoobentosu. Naší snahou bylo zachytit současný stav (1991-1992) vybraných toků, porovnat je mezi sebou a pokud možno doložit zhoršování či zlepšování jejich kvality v závislosti na změněných podmínkách v bezprostředním okolí toku (národní přírodní reservace, intenzivní zemědělství, vliv obcí). Jsme si vědomi toho, že komplexní ekologická studie by vyžadovala hodnocení dalších kritérií jakými jsou: využití ploch v povodí a potenciální zatížení území, hydrologické charakteristiky (morfologie koryta, povodí, odtokový režim). Ty jsme zatím do studie nezahrnuly, počítáme však s jejich hodnocením v dalším období. POPIS VYBRANÝCH PROFILŮ Karlický potok Karlický potok protéká zhruba 2/3 toku bezlesou krajinou, zbytek povodí je pokryt lesem.Mezi obcemi Lužce a Kozolupy jsou čtyři malé rybníky. Z hlediska možného 185

zlepšení kvality vody je důležité, že Karlický potok teče ve střední části lesním komplexem mezi osadou Roblín a Karlík. V tomto úseku má tok zachované přirozené břehové porosty, smyvy zeminy jsou minimální. Větší část lesního komplexu mezi Roblínem a Karlíkem byla vyhlášena pro své mimořádné přírodovědecké hodnoty za maloplošné chráněné území (Karlické údolí) (MK ČSR 18009/72) jako státní přírodní reservace. Podle nového zákona o ochraně přírody a krajiny 114/92 Sb. byla při rekategorizaci zařazena do kategorie přírodní reservace. Má rozlohu 214.11 ha což patrně není dostatečná plocha (vzhledem k rozloze celého povodí cca 20 km2)k tomu, aby se zde výrazně zlepšila kvalita vody přitékající sem ze zemědělsky obhospodařované oblasti horního toku. Velké různorodosti a členitosti terénu odpovídají i rostlinná společenstva. Převážná část reservace má přirozený charakter, pouze menší podíl tvoří nepůvodní dřeviny (akát, borovice černá, borovice lesní, smrk). Z přirozených společenstev jsou nejvíce zastoupeny dubo-habřiny, na nejteplejších stanovištích se vyskytují teplomilné doubravy a na strmých svazích jsou lokálně zastoupeny suťové a roklinové lesy, ve vrcholových partiích lokálně kyselé doubravy. Vlastní tok Karlického potoka je součástí potočního luhu v úzkém pruhu kolem toku. Ostatní plochy jsou přeměněny na luční porosty. Rekonstrukčně by bylo možné očekávat podobné typy společenstev i na ostatních místech ve zbývajících částech povodí toku. Ten se však v horní i dolní části od původního toku velmi liší. Horní část je zemědělsky využívaná, vliv na tok mají obce Vysoký Újezd, Lužce, Kozolupy, Tměný Újezd, Roblín, Karlík a částečně i Dobřichovice. Povodí se změnilo i pokud jde o zachování délky přirozené vodní sítě. Vlivem melioračních úprav a zatrubněním částí toku byl např. z krajiny odstraněn levostranný přítok Karlického potoka, který pramení pod obcí Kozolupy. Podobně dolní tok Karlického potoka od obce Karlík až po ústí s Berounkou je melioračně upraven do rovného a vydlážděného koryta. Odběrový profil byl na lokalitě (Pod stupínkem). Přirozeným druhem břehového porostu je Alnus glutinosa, z dalších dřevin je zde zastoupena Salix sp., dále Fraxinus excelsior, Acer pseudoplatanus, A. platanoides, Carpinus betulus. Z keřů je průvodním druhem Cornus sanguinea, Euonymus europaea a Corylus avellana. Z přítomnosti bezu černého lze usuzovat na zvyšující se eutrofizaci půdy. Indikačními druhy bylinného patra podél břehu a v korytě potoka v místě odběru a v jeho bezprostředním okolí jsou Urtica dioica, Heracleum sphondylium, Geum urbanum, Rumex sanguineus, Geranium pratense, Cirsium oleraceum, Symphytum officinale, Stachys silvatica, Anthriscus nitida, Ranunculus repens, Galium aparine, Cardamine amara, Pulmonaria officínalis, Myosotis sp., Reogneria canina, Lamium galeobdo-lon, Lysimachia nummularia, Aegopodium podagraria, Rubus caesius, Campanula rapunduloides, Alliaria officinalis. Potoční niva je soustředěna pouze na velmi úzký pás (jedné řady stromů) a na přilehlé podmáčené porosty. Zbytek nivy, který bylo možno zemědělsky využívat, byl přeměněn na kosené louky. Na nich a ve svazích údolí je soustředěno desítky rekreačních chat. Příkladem malého rybníku v horní části povodí je rybník Petrlánek pod obcí Lužce. Je silně zazemněn a v současné době s nízkým stavem vody. Rybník je ve velmi špatném stavu, oprava výpustě ještě není technicky dokončena. Potok pod rybníkem byl v minulosti regulován, podél regulovaného toku jsou vysázeny topoly jako náhradní břehový porost. Těsně pod hrází na levé straně toku je umístěna skládka, která v současné době již není

186

provozována, není však ani rekultivována ani jinak upravena. To samo o sobě znamená další ohrožení toku. Stříbrný potok Na rozdíl od Karlického potoka, který byl zvolen jako příklad toku protékajícího územím částečně s přirozenými charakterem, Stříbrný potok je příkladem toku protékajícího v celé své délce intenzivně zemědělsky využívanou krajinou. Výjimkou jsou ojedinělé hájky a remízky, často však vzdálené od toku. Potok pramení v postraním malém údolí pod severním svahem Plešivce (kota 453), dále protéká obcemi Měňany, Dolní Vlence, Běleč a rekreační oblastí přiléhající k Zadní Třebáni. Délka toku je cca 7,5 km. V povodí jsou čtyři rybníky z nichž dvěma potok přímo protéká. Potok protéká mělkým údolím. Koryto je upraveno a je do něho svedena meliorace z polí. Přirozených společenstev, které by mohly příznivě ovlivnit vodní režim i kvalitu vody je v povodí velmi málo, chybí i přirozený břehový porost, který je nahrazen topolem (Populus sp.). Rekonstrukčně by bylo možno očekávat podél toku potoční luh podsvaz Alnenion glutinoso-incanae. Na svazích, orientovaných k jihozápadu a jihu teplomilné doubravy, na ostatním území dubo-habřiny. Odběrová místa byla dvě - u pramene Stříbrného potoka pod Plešivcem (poblíž mostku silnice Měňany-Koněprusy) a těsně nad soutokem se Svinařským potokem v Zadní Třebáni. První profil byl cca 200 m od pramene, který je v lesní enklávě s malou loučkou. Od pramene až k odběrnému profilu pokračuje remíz. Podle stáří babyk (Acer campestre) je remíz velmi starý. V remízu jsou dále zastoupeny Prunus spinosa, Corylus avellana, Crataegus sp., Euonymus europaea, Salix caprea a Cornus sanguinea. Výraznou přírodovědnou hodnotu mají vzrostlé babyky. I do těchto porostů však proniká hojně černý bez. Z okolního zemědělského pozemku, kde byla zaseta kukuřice, docházelo ke smyvu zeminy do toku. Druhý odběr byl lokalizován v Zadní Třebáni v intravilánu obce. V tomto úseku je potok regulován a vydlážděn, břehy jsou zpevněny. Vegetace v místě odběru je řídká, na náplavech je zastoupena Baldingera arundinacea, ojediněle v korytě a na březích roste Veronica beccabunga a Myosotis palustris. Hojně se vyskytuje Urtica dioica. Loděnice V tomto případě se jednalo o stejná odběrná místa jako v roce 1991. Povodí tohoto toku je v horní části (rakovnicko, kladensko) v zemědělsky intenzivně odhospodařované krajině, větší lesní komplexy jsou až v oblasti severně od obce Loděnice. Do CHKO Český kras vtéká Loděnice jižně od obce Loděnice. Poslední úsek toku i povodí je na území národní přírodní reservace Karlštejn. První odběrové místo bylo jv. od obce Loděnice pod soutokem Loděnice s Krahulovským potokem. V souvislosti se stavbou dálnice zde byly prováděny rozsáhlé zemní úpravy. Dále lze předpokládat, že tok nad tímto místem je silně znečišťován odpadními vodami především z obce Loděnice. Úpravou vodoteče byla pozměněna vegetace v neprospěch přirozených druhů břehového porostu. Část toku v místě odběru je vydlážděna (je zde umístěno měřící

187

zařízení hydrometeorologické služby). Na ostrůvcích nánosů se vyskytuje Baldingera arundinacea, břehy jsou porostlé druhem Epilobium hirsutum, volný prostor osidlují cizí druhy např. Solidago canadensis. Těleso dálnice je řídce osázeno dřevinami, které však v žádném případě nenahrazují břehový porost. Na levé straně odběrového místa je skládka. Rekonstrukčně by toto místo odpovídalo opět potočnímu luhu. Druhé odběrové místo bylo jako v roce 1991 v rezervaci Karlštejn asi 500 m severně od Hostimi. Charakter porostů odpovídá porostům v přírodní rezervaci Karlické údolí. Potoční niva Loděnice je však zde širší. S tím souvisí i bohatší zastoupení dřevin. V místě odběru byly registrovány, Alnus glutinosa, Fraxinus exelsior, Tilia cordata, Acer campestre, A. pseudoplatanus, Ulmus carpinifolia, Carpinus betulus. Vysázena je Robinia pseudoacatia a pinus silvestris. V bylinném patře je hojná Baldingera arundinacea, Urtica dioica, Lamium maculatum, Geum urbanum, Aegopodium podagraria, Eedera helix, Asarum europaeum, Geranium robertianum. V keřovém patře je hojná líska, svída krvavá, ale i bez černý.

Úpoř - Broumy Sledovaný profil je pod mostem silnice z Karlova do Broum. Tok v tomto místě vzniká spojením tří malých přítoků, dvou tekoucích od obce Broumy a jednoho od Karlova. Povodí všech přítoků jsou v čistě zemědělské krajině. Protékají členitým terénem. V horní části přítoků jsou umělé nádrže, které snižují odnos půdy z povodí. Pravý nárazový břeh spojeného toku přechází ve strmý svah, zpočátku porostlý teplomilnými křovinami a dále pak lesním porostem. Levý nánosový břeh přechází v kosenou louku na mírném svahu podél silnice. V nivě potoka je vyvinut přirozený břehový porost s dominující olší lepkavou (Alnus glutinosa). Průvodními druhy břehového porostu jsou ve stromovém patře habr obecný (Carpinus betulus), javor mléč (Acer platanoides) a ojediněle i dub letní (Quercus robur). V geobotanické rekonstrukční mapě jsou na tomto území zakresleny kyselé bučiny sv. Luzulo-Fagion Lohmeyer et Tüxen in Tüxen 1954 - na stanovištích odpovídajících křemenným porfyrům. Dále jsou zde předpokládány habrové doubravy sv. Carpinion ISSLER 1931 em. MAYER 1937, odpovídající jednak teplejším stanovištím a jednak minerálně bohatším porfyritům a tufům. Přirozené lesní porosty byly většinou hospodářskou činností pozměněny ve prospěch jehličnanů (smrk ztepilý, borovice lesní, modřín opadavý) anebo zcela smýceny a využity k zemědělské výrobě. Část těchto pozemků má podél toku zachovaný drnový porost především ve strmých erozních rýhách podél toku. Přirozené lesní porosty naznačují složení původních bylinných druhů. Vyskytují se zde druhy habrových doubrav (Dactylis polygama, Stellaria holostea a Hepatica nobilis) a druhy potočních luhů (Roegneria canina, Deschampsia caespitosa, Galium aparine, lamium maculatum, Ficaria verna, Ranunculus repens, Urtica dioica a další). Sledovaný tok vtéká po zhruba 1 km do chráněného území Týřov, které je zařazeno do kategorie národní přírodní reservace.

188

Míza Jedná se o levostranný přítok Úpořského potoka. Pramení asi 1-1,5 km severovýchodně pod kopcem Těchovín (616 m) a protéká po celé své délce lesem. Místo odběru vody a sledování dalších ukazatelů byl u koty 384 asi 1,5 km západně od obce Broumy nad mostem silnice Karlov - Skryje. Přirozenými porosty mapovanými v této oblasti jsou bučiny, dubo-habřiny, ve strmých svazích suťové lesy a v trvale podmáčených místech podél toků potoční luhy. Sledovaný tok protéká lesním porostem, kde převládá smrk ztepilý. Vtroušena je bříza, habr, olše lepkavá a modřín. Vazba přirozených rostlinných společenstev je vzhledem k členitému terénu na mezoklimatické podmínky jednotlivých svahů. Výslunným svahům rekonstrukčně odpovídají dubo-habřiny, stinným svahům bučiny, roklinám a sutím roklinové a suťové lesy. Přirozené porosty, přestože byly hospodařením významně pozměněny indikují bylinné druhy. Ty se objevují ve smrkových monokulturách na jejich okrajích nebo i uvnitř porostů tam, kde jsou příznivé světelné podmínky. V místě odběru vzorku je zastoupen smrk, těsně podél břehu se vyskytuje olše lepkavá. Z bylinných druhů indikujících bučiny jsou zde Galium odoratum, Luzula luzuloides, Mercurialis perennis, Asarum europaeum, Oxalis acetosella, dále i druhy dubohabřin Stellarla holostea, Hepatica nobilis, Pulmonaria officinalis a druhy potočního luhu Galium aparine, Ficaria verna, Ranunculus repens, Lysimachia nummularia a další. Druhý luh Drobná vodoteč, pravostranný přítok vodárenského toku Klíčava. Povodí toku je v lesních porostech mezi kótami 435 a 417m na obou stranách silnice z osady N. Dům do obce Ruda. Jako přirozená společenstva jsou na tomto území předpokládány květnaté bučiny. Ty však byly hospodářskou činností nahrazeny smrkovou monokulturou. V místě odběru se vyskytuje smrková monokultura vzrostlá a přímo u toku mlazina. Břehový porost není vytvořen, tok je regulován. Podél toku jsou nálety olše, vrby jívy a břízy. V bylinném patře dominuje Calamagrostis epigeios. Zhruba 200 m proti místu odběru je vzrostlá olšina. Jedná se o místo s vysokou hladinou podzemní vody, které nelze osadit smrkem. První luh- výtok z rybníka Horní Kracle Další z pravostranných přítoků vodárenského toku Klíčava. Pramení v lese pod žel. stanicí Řevníčov. Místo odběru je pod silnicí Rakovník - Nové Strašecí. Přirozenými porosty, které jsou v rekonstrukční mapě a i částečně zachovány jsou dubo-habrové háje svazu Carpinion ISSLER 1931 a bukové porosty sv. Fagion LUQUET 1926. Podél potoka je vytvořen pás přirozených společenstev potočního luhu. Po okrajích rybníku Horní Kracle jsou rozšířena společenstva trsovitých ostřic s rody Carex sp., Juncus sp., Scirpus silvaticus. Na sušších místech je hojně rozšířena metlice trsnatá (Deschampsia caespitosa). Porosty bylin přecházejí pozvolna v porosty podmáčených olšin, které lemují obvod rybníka s výjimkou hráze osázené duby.

189

Klíčavský potok, Kobylí hlava Místo odběru leží nad mostem silnice Křivoklát - Lány. Potok Klíčavy zde vzniká postupným spojením obou předchozích toků a dále toku Strouha, který pramení v Maxově oboře severozápadně od obce Ruda. V místech odběru vytváří potok širokou nivu, která je zčásti využita jako kosené louka. Břehový porost je přirozený, vzrostlý s dominantní olší lepkavou. V bylinném patře se vyskytuje Roegneria canina, Deschampsia caespitosa, Ficaria verna, Gagea lutea, Stellaria nemorum, Urtica dioica, Aegopodium podagraria, Galium aparine. Toto společenstvo potočního luhu je poměrně ucelené. Druhy ostatních společenstev zasahují jen při okrajích. Mapovanou jednotkou v rekonstrukční mapě jsou dubo-habrové háje a potoční luhy. Luhy jsou poměrně dobře zachovány vyjma odlesněných ploch využitých jako louky. Dubohabřiny jsou též zčásti pozměněné na kulturní les s převahou jehličnanů, zčásti jsou zachovalé v přirozené podobě. PODÉLNÉ PROFILY SLEDOVANÝCH TOKŮ, JEJICH VÝZNAM PRO SAMOČIŠTĚNÍ Spádové poměry jsou ovlivněny především skalním podložím. Uplatňuje se různá odolnost hornin vůči erozi, zlomová tektonika, kvarterní morfologie a recentní vertikální pohyby. Při poklesávání oblasti se kolem toku vytvářejí akumulační terasy, naopak při výzdvihu dochází ke zvýšení eroze, zařezávání vodního toku a prohlubování vlastního údolí. Tím se zvyšuje i možnost eroze z okolních svahů. Pro optimální kvalitu vody v tocích je vhodné střídání úseků z přirozeným provzdušněním (kaskády, peřeje, vodopády) a mísného spádu (klidné vody, kde dochází k sedimentaci). Pokud voda přechází přes snadno rozpustné vápence získává mnohem větší tvrdost než pokud přechází přes kvarcity, slepence a vyvřeliny s vysokým podílem křemene. Množství rozpuštěných solí ve vodě je závislá i na časovém intervalu, po který je voda ve styku s určitou horninou. Toky při svém vývoji postupně docházejí k vyrovnané spádové křivce, u malých toků je však tento proces velmi pomalý v řadě případů nedosažitelný. Člověk do tohoto děje zasahuje vytvářením nádrží, melioracemi a mění tak spádové poměry. Všechny sledované toky v CHKO český kras mají přibližně stejné geologické podloží, vápence a břidlice s proniky basaltoidů. V korytech Karlického a Stříbrného potoka se vyskytují kvartérní pěnovce. Spádová křivka obou toků je nevyrovnaná. Odlišné spádové poměry má Radotínský potok. Jeho dolní část je lokalizována v oblasti devastované těžbou vápenců a poletavým prachem z cementárny. V oblasti CHKO Křivoklátsko je geologická situace jednodušší. Vyskytují se zde proterozoické břidlice se spility a tělesa porfyrů a porfyritů. Rakovnický potok má relativně malý spád (převýšení mezi ústím do Berounky a Rakovníkem je jen 78 m). Ostatní toky v oblasti mají příhodné spádové podmínky, antropogenní využití povodí je nevýznamné. Karlický potok na několika místech mění svůj spád. Způsobuje to značná petrografická variabilita hornin skalního podloží (střídají se zde polohy měkkých břidlic s odolnými bazaltoidy a různými druhy vápenců), tektonické poměry (např. přesmyk severně

190

osady Karlík) a kvartérní sedimenty. Holocenní pěnovce vytvářejí drobné překážky v korytě toku a na malých kaskádách dochází k provzdušnění vody. Naopak při ústí toku do údolí Berounky v dejekčním kuželu,(i když se zde zvětšil spád) dochází k vsakování do sedimentů. Při současném malém průtoku se zde potok ztrácí. Svrchní část toku v okolí osady Lužec, protéká zemědělsky využívanou krajinou, je ovlivněna smyvem a plošnou erozí. V úsecích s mírnějším spádem dochází k zvýšené sedimentaci a zanášení toku . Negativní vliv eroze a následné zvýšení sedimentace by bylo možné omezit vybudováním drobných teras nebo mezí na bočních svazích. Nejlepší spádové podmínky pro samočištění má Stříbrný potok (je však po celé délce melioračně upraven).Relativně značný spád na délku 7,5 km převýšení 150 m a několik hrazených rybníčků způsobuje zrychlení proudění vody. I pestrost skalního podloží společně se zlomovou tektonikou, která se výrazně projevuje v podélném profilu , by měly přispívat ke zlepšení kvality vody. Negativní vliv mají osady Měňa-ny, Dolní Vlence, Běleč a Zadní Třebáň. K zhoršení poměrů přispívá i minimální zastoupení lesních porostů. Potok loděnice, který je hluboce zaříznutý do skalního podloží, má v oblasti CHKO Český kras vyrovnanou a plochou spádovou křivku. Převýšení ve sledovaném úseku, dlouhém přibližně 6,5 km je pouze 40 m. Samočisticí schopnosti toku, ve srovnání s Karlickým a Stříbrným potokem je omezená.Určité zlepšení poměrů na tomto úseku toku by mohlo přinést vybudování či oprava umělých hrází, jezů, které zde dříve existovaly, ale později zanikly (jezy a náhony na mlýny). Podobné podmínky by vznikly i při navršení bloků a valounů okolních hornin do koryta toku. Tak by se vytvořily drobné peřeje, kde by docházelo k provzdušňování vody. Vzhledem k malému spádu zde existuje nebezpečí zanášení upraveného toku jemnými sedimenty a v případě vysokého stavu vody zaplavení rozšířených částí údolí, zničení hrází nebo jezů a značné zvýšení rychlosti proudění v úzkých místech údolí.

Fyzikálně-chemické ukazatele kvality vody V CHKO Český kras a CHKO Křivoklátsko byla ve vybraných profilech sledována kvalita povrchové vody. Ve čtyřech malých tocích CHKO Český Kras - Karlický potok, Loděnice, Radotínský a Stříbrný potok byly odebírány a analyzovány vzorky vody v průběhu roku 1991 a 1992. V CHKO Křivoklátsko byly vybrány přítoky Klíčavského potoka a vlastní Klíčavský potok, přítoky Úpoře a hladina Klíčavské nádrže. Vzorky byly odebírány a zpracovávány v roce 1992. Některá základní stanovení, jako teplota, pH, celkový vzhled vzorku, barva a pach byla provedena na místě, podrobnější analýza byla zpracována v laboratořích UZP. Odběr vzorků a jednotlivá stanovení fyzikálně-chemických ukazatelů byly provedeny podle platných československých norem. Z fyzikálně-chemických ukazatelů byly vybrány základní hodnoty charakterizující tok po stránce kyslíkového režimu, organického znečištění a znečištění základními živinami N a P.

191

Kvalita vody v jednotlivých tocích byla pak vyhodnocena podle normy ČSN 75 7221 Klasifikace jakosti povrchových vod a podle ČSN 75 7214 - Surové vody pro úpravu na vodu pitnou. Tato norma dělí vodu do tří ev. čtyř kategorií podle složitosti technologie, kterou bude nutno použít pro úpravu na vodu pitnou. K hodnocení podle této normy jsme přistoupili proto, že malé toky CHKO Křivoklátsko ústí do vodárenské nádrže Klíčava, ze které je odebírána voda na úpravu pro zásobování Kladna pitnou vodou. Navíc je tento způsob hodnocení dobře propracován a má značný praktický význam. Kategorie A

Kategorie B

Kategorie C

Kategorie D

představuje takovou kvalitu vody, že pro úpravu na vodu pitnou, stačí pouze desinfekce, nebo prostá písková filtrace, ev. chemické nebo mechanické odkyselení, nebo odstranění plynů provzdušňováním. zahrnuje vody vyžadující jednoduchou úpravu např. koagulační filtraci,nebo odmanganování či odželezňování, umělou infiltraci a dezinfekci. představuje vlastně nejznečištěnější vodu, kterou lze ještě upravit na vodu pitnou. Vyžaduje dvoustupňovou či vícestupňovou úpravu čiřením sorpci, oxidaci, atd, tedy kombinaci fyzikálně-chemických , mikrobiologických a biologických procesů úpravy vody. je voda, která se svými vlastnostmi nehodí pro úpravu na pitnou vodu.

Kvalita vody v malých tocích v CHKO Český kras (Tab. 1-3) Odběrová místa v oblasti byla vybrána tak, aby byl obsažen malý, neznečištěný tok (Karlický potok a Stříbrný potok-pramen), malý znečištěný tok (Radotínský potok) a středně velký tok (Loděnice). Voda ve všech uvedených tocích měla po celou dobu sledování alkalickou reakci, poměrně vysoké hodnoty ZNK a tvrdosti a tedy i vysoké koncentrace vápenatých a horečnatých iontů. Karlický potok Voda byla v průběhu sledování bezbarvá, bez zápachu a sedimentu. Organické zatížení toku je velmi malé, což dokumentují nízké koncentrace CHSK-Kubel i BSK5. Podle ukazatelů kyslíkového režimu i podle ostatních ukazatelů, uvedených v tab. 1

192

Tabulka č. 1

Fyz. - chem. rozbor vody

Loděnice pod obcí Loděnice 1991 - 1992

+

Datum PH

-

NL

Oz

BSK5

ChSK

NH 4

NO 2

mmol/l mmol/l °N

mg/l

mg/l

mg/l

mg/l

mg/l

mg/l

mg/l

alk.

acid.

T

NO 3

-

Cl

-

3

+

HPO Fe 4

Mn

Ca 2

mg/l

mg/l

mg/l

mg/l

mg/l

6.5.

8,0

4,25

0

29,2

7,8

4,7

0,12

0,09

59,2

76,8

0,105

0,12

0,1

99,5

24.6.

7,92

4,0

0

26,9

9,3

5,2

0,15

0,1

55,6

75,4

0,12

0,15

0,08

102,4

1.10

8,0

5,1

0

29,3

10,5

8,5

5,5

0,15

0,09

55,8

75,2

0,12

0,2

0,08

96,8

29.10. 7,95

5,05

0

28,7

10,5

8,7

5,5

0,2

0,09

62,7

79,6

0,13

0,11

0,08

97,8

2.4.

7,9

4,3

0,05

32,5

12,6

7,6

4,8

5,2

0,15

0,1

43,7

82,6

0,2

0,1

0,05

105,6

11.6.

7,9

4,5

0

29,6

15,8

7,9

5,1

5,6

0,15

0,15

52,5

85,5

0,25

0,15

st.

98,5

15.10. 8,0

4,5

0

30,8

19,1

7,9

4,2

5,8

0,2

0,1

52,8

79,8

0,18

0,1

st.

100,0

Loděnice mezi - Sv. Jan a Hostím 1991 – 92 6.5.

8,0

5,1

0,05

29,8

7,8

2,5

0,1

0,01

43,3

29,9

0,1

0,1

0,05

93,7

24.6.

7,86

5,5

0,05

30,1

9,3

1,9

0,1

0,01

42,7

30,2

0,07

st.

0,05

101,6

1.10.

7,92

5,1

0,05

25,6

10,5

1,9

0,12

st.

50,8

25,6

0,07

st.

st.

99,3

29.10. 8,0

5,0

0

26,7

10,8

2,1

0,1

0,01

43,5

25, B

0,07

st.

0,01

99,8

2.4.

7,9

4,9

0,05

25,8

9,8

8,5

2,0

1,9

0,1

0,05

42,5

32,6

0,1

0,05

0,05

90,6 |

11.6.

7,5

5,2

0,1

29,3

9,5

8,0

2,2

1,5

0,0B

st.

43,8

31,8

0,07

0,1

0,05

82,5

15.10. 7,9

5,2

0,05

19,6

10,1

7,9

1,8

2,0

0,08

0,05

52,6

39,6

0,09

0,1

0,05

80,8

Loděnice 6.5.

8,19

29.10. 7,93

4,25

0

27,3

12,5

4,4

0

25,6

16,7

8,6

- ústí do Berounky 1991

4,8

0,2

0,02

52,6

50,2

0,09

0,05

0,01

83,7

4,7

0,31

0,02

55,8

56,0

0,12

0,05

st.

95,2

lze tok řadit do I. třídy čistoty. Výjimku tvoří pouze mírně zvýšená koncentrace dusičnanových iontů a vysoká hodnota tvrdosti, která řadí tok do III. třídy čistoty. Vodu lze zařadit do kategorie A. Loděnice Na tomto potoce byly vzorky odebírány pravidelně ve dvou profilech a dva zkušební vzorky byly odebrány při ústí potoka do Berounky. V profilu Loděnice pod obcí Loděnice byla kvalita vody ovlivněna odpadními vodami, přitékajícími do toku z obce. Voda byla po celou dobu slabě zakalená, vykazovala slabou opalescenci a hnilobně páchla. Lze ji řadit do třetí třídy čistoty.

193

Podle normy upravitelnosti by bylo možno řadit tuto vodu ještě do kategorie B, ale obsah dusičnanů přesahuje koncentraci 50 mg/l, proto je nutno řadit ji do kategorie C, tedy jako obtížně a nákladně upravitelnou. Profil Loděnice mezi obcemi Sv. Jan a Hostim vykazuje podstatně menší hodnoty organického znečištění, což je dokladem dobré samočisticí schopnosti toku. Podle všech stanovených ukazatelů lze vodu řadit do II. třídy čistoty, výjimku tvoří pouze Tabulka č. 2

Fyz. - chem. rozbor vody

Karlický potok 1991 - 1992 +

Datum PH

alk.

acid.

mmol/l mmol/I

T

NL ° N mg/l

-

-

-

Oz

BSK5

ChSK

NH 4

NO 2

NO 3

Cl

mg/l

mg/l

mg/l

mg/l

mg/l

mg/l

mg/l

3

+

HPO Fe 4

Mn

Ca 2

mg/l

mg/l

mg/l

mg/l

6.5.

8,09

4,65

0

26,3

7,6

-

1,6

0,08

0

40,2 25,5

0,08

24.6.

7,95

4,5

0

24,5

9,3

-

1,7

0,08

0,01

37,8 29,8

0,05

st. 0,01 48,2

1.10

7,75

4,6 0,05

25,3

8,7

-

1,7

st.

0

39,5 29,2

0,05

0,05 0,01 50,2

0

0,1

0

65,8

29.10.

7,9

4,5

22,9

9,6

9,6

1,9

0

0

40,0 30,1

0,05

0,05

0

69,3

2.4.

7,9

3,9 0,05

22,5

9,6

8,1 1,9

2,1

0,08

0,1

25,0 29,0

0,05

0,3

st.

63,6

11.6.

7,9

4,0 0,05

21,8

9,8

B,3 2,1

1,9

0,1

0,1

38,6 32,0

0,05

0,1 0,05 62,8

15.10.

7,6

4,0 0,05

22,9

9,8

8,3 2,0

1,9

0,1

0,1

39,2 30,8

0,08

0,1

st.

65,9

Stříbrný potok - pramen 1992 2.4.

8,0

4,2 0,05

19,2

14,8

8,1 2,9

3,0

0,1

0,05

43,7 49,8

0,05

0,1

st.

69,8

11.6.

8,0

4,1 0,05

19,5

15,6

8,1 3,2

3,1

0,1

0,05

42,9 52,6

0,09

0,1

0

69,0

15.10.

8,0

4,0 0,05

22,4

15,2

8,2 3,5

3,1

0,1

0,05

45,5 55,0

0,07

0,15

0

72,3

Stříbrný potok - ZadníTřebáň 1992 2.4. 11.6.

8,1

4,9

0

18,3

15,3

8,1 2,6

3,5

0,3

0,08

50,0 46,8

0,15

0,15

st.

75,6

8,2

4,7

0

18,5

15,5

8,3 2,9

3,8

0,26

0,05

52,6 52,0

0,12

0,15

0

76,9

15.10.

8,0

4,95

0

18,5

19,8

8,0 2,1

3,6

0,2

0,05

55,9 47,1

0,17

0,09

0

72,2

koncentrace dusičnanů, řadící tok do III. třídy čistoty. Upravitelnost vody v tomto profilu je podstatně lepší, odpovídá kategorii B. V profilu Loděnice - ústí do Berounky byla vody v obou případech čirá, bez zápachu a sedimentu. Obsah organických látek, stanovovaných jako CHSK-Kubel je mírně zvýšený, ale vyšší hodnoty dusičnanů a velmi vysoké hodnoty tvrdosti řadí vodu do IV. třídy čistoty. Rovněž upravitelnost této vody bude problematická a norma ČSN 75 7214 ji bude řadit mezi obtížně upravitelné vody kategorie C. Radotínský potok Voda v obou profilech byla většinou slabě zakalená, a vykazovala slabou opalescenci. V profilu Chýnice měla voda alkalickou reakci a poměrně vysoké hodnoty tvrdosti. Naopak obsah organického znečištění je nízký, voda je dobře prokysličená. Podle zvýšeného obsahu dusičnanových je voda řazena do třetí třídy čistoty. Upravitelnost vody bude poměrně dobrá, kvalita vody splňuje požadavky kategorie B. Voda v Radotínském potoce v profilu Radotín vykazovala alkalickou reakci, poměrně vysokou koncentraci kyslíku a nízké hodnoty organického znečištění, vyjádřeného jako CHSK-Kubel.

194

Tabulka č. 3 Datum pH

Fyz. - chem. rozbor vody alk.

acld.

T

Radotínský potok - Radotín 1991

NL

Oz

BSK5

mg/l

mg/l

ChSK + NH 4 mg/l mg/l

NO 2 mg/l

NO 3 mg/l

Cl

Fe

Mn

2+ Ca

mg/l

3HPO 4 mg/l

2,7

0,1

0,07

40,3

mg/l

mg/l

mg/l

47,5

0,1

ST.

0

74,4

mmol/l mmol/l °N

mg/l

24.6.

8,07

4,6

0

19,6

15,6

1.10.

7,96

4,92

0,05

23,7

17,2

8,7

2,8

0,15

0,09

32,2

50,2

0,12

0,05

0

78,8

4,65

0,05

22,6

19,8

9,2

2,7

0,15

0,1

30,1

48,3

0,1

0,05

0

70,2

23.10. 8,0

Radotínský potok - Chýnice 1991

24.6.

8,0

5,2

0

22,1

12,3

3,04

0,2

0,05

42,7

39,9

0,09

0,1

0

72,1

1.10.

7,95

5,5

0,05

20,5

10,8

9,0

3,2

0,22

0,05

39,6

41,5

0,12

0,05

0

70,2

4,85

0

18,7

15,2

9,1

2,95

0,18

0,07

35,3

41

0,15

0,07

ST.

65,8

29.10. 7,6

Přítok Klíčavského potoka - Horní Kracle 1992 15.4.

7,56

3,6

0,05

18,2

22,7

7,6

4,2

5,92

0,05

ST.

4,8

62,6

0,05

0,38

0

25.6.

7,90

3,2

ST.

15,6

26,9

8,2

4,5

6,3

0,05

0,1

9,6

54,8

0,05

0,26

o

9.9.

8,20

3,8

-

17,0

25,6

7,9

3,7

8,5

01

0,1

7,8

59,0

0,05

0,35

°

Přítok Klíčavského potoka - Druhý luh 1992 15.4.

7,9

0,6

0,05

17,0

29,6

7,2

1,6

3,8

0,1

0,1

6,2

53,5

0,03

0,1

0,1

25.6.

8,1

0,9

0,05

15,9

29,0

7,5

1,9

4,0

0,05

st.

5,6

46,8

0,05

0,15

st.

9.9.

8,3

3,1

0

14,7

26,8

7,9

2,0

4,2

0,1

st.

8,1

45,9

0,05

0,15

st.

Klíčavský potok Kobylí hlava 1992 15.4.

8,0

2,4

0,05

16,3

22,2

7,2

1,3

3,8

0,05

0,1

10,8

53,1

0,1

0,25

-

25.6.

7,9

2,2

0,05

15,2

18,7

7,9

1,5

3,8

st.

0,05

12,3

48,0

st.

0.22

-

9.9.

8,15

4,3

0

17,2

19,0

7,9

1,3

4,5

0,1

0,05

9,6

45,6

st.

0,1

-

Zvýšené koncentrace dusičnanů a fosfátů však způsobují, že voda může být zařazena pouze do III. třídy čistoty. Upravitelnost této vody podle zjištěných ukazatelů by byla velmi dobrá a odpovídala by nejlepší kvalitě - kategorii A.

Stříbrný potok V obou sledovaných profilech byla voda čirá, bez zápachu a sedimentu, koncentrace vodíkových iontů se pohybovala kolem 8,0 a hodnota ZNK byla vysoká - vždy nad 4,0 mmol/l. Tomu odpovídaly i vysoké hodnoty tvrdosti 18-22° N. Voda v oblasti pramene je dostatečně prokysličena, organicky poměrně málo zatížená. Zvýšené jsou pouze koncentrace dusičnanů, které řadí vodu v tomto profilu do III. třídy čistoty. Upravitelnost vody odpovídá kategorii A až B. Kvalita vody v profilu Zadní Třebáň je poněkud horší, jednak v hodnotách CHSKKubel, jednak v ukazatelích tzv. fekálního znečištění, t.j. amonných, dusičnanových a fosfátových iontů. Tok lze zařadit do třetí třídy kvality a podle upravitelnosti na vodu pitnou odpovídá kategorii B, tedy vodě poměrně dobře upravitelné.

195

Kvalita vody v tocích v CHKO Křivoklátsko (Tab. 3-4) Odběrová místa v CHKO Křivoklátsko byla vybrána tak, aby byly vyhodnoceny potoky, vtékající do Klíčavského potoka a samotný Klíčavský potok, tedy všechny toky, přímo ovlivňující kvalitu nádrže Klíčava. Z výsledků dosud provedených rozborů lze konstatovat, že ve všech sledovaných potocích má voda alkalickou reakci, poměrně vysoké jsou hodnoty tvrdosti a ZNK. Tabulka č. 4 Fyz. - chem. rozbor vody Rakovnický potok nad Novým Městečkem 1992 Datum

pH

alk.

acid.

T

NL

Oz

BSK5

ChSK

N0o

mg/l

+ NH 4 mg/l

mmol/l mmol/l °N

mg/l

mg/l

mg/l

Cl

mg/l

NO 3 mg/l

Fe

Mn

mg/l

3HP0 4 mg/l

mg/l

mg/l

15.4.

7,9

3,9

0,05

19,3

20,6

7,5

4,3

9,52

0

-

9,5

35,6

1,1

0,41

st.

25.6.

7,8

3,5

0,1

19,5

20,0

6,9

4,2

8,00

0,05

st.

6,3

42,8

0,8

0,35

st.

9.9.

7,9

3,4

0,1

22,1

18,5

7,3

4,5

8,60

-

-

9,B

42,0

0,8

0,40

-

Rakovnický potok nad Novým Městečkem 1992 15.4.

7,9

3,65

-

9,3

20,6

7,8

2,3

10,2

0,1

0,1

12,5

36,0

1,3

0,35

st.

25.6.

8,0

3,9

-

8,8

20,5

7,2

2,6

9,2

0,05

st.

10,6

42,5

0,9

0,3

-

9.9.

8,21

8,7

-

6,2

22,0

7,5

1,7

9,5

0,05

st.

12,0

42,0

0,95

0,2

-

Přítok Úpoře pod Broumy 1992 15.4.

8,0

1,15

0,05

19,6

19,8

6,9

3,1

4,2

0,1

0,05

195,0 62,5

0,05

0,13

-

25.6.

7,9

1,2

0,1

12,8

23,7

7,2

2,9

5,6

0,1

0,05

160,0 65,0

0,1

0,1

st.

9.9.

7,66

1,5

0,05

7,5

26,8

7,2

3,6

4,0

0,1

0,1

132,0 65,0

0,1

0,1

-

Úpoř u Král. Dubu 1992 (Míza) 15.4.

7,9

0,95

0,05

10,7

18,7

6,5

4,7

5,0

0,05

0,15

12,5

53,8

0,05

st.

-

25.6.

7,9

1,2

0,05

9,6

19,2

6,8

3,8

4,3

0,15

0,2

16,0

42,6

0,05

-

-

9.9.

7,8

1,5

0,05

9,2

19,5

6,8

3,9

3,9

0,15

0,15

12,9

45,5

0,1

-

-

St.

6,3

St.

Klíčavská nádrž - hladina 1992 15.4.

7,8

2,9

-

19,6 10,3

7,0

3,2

5,3 0,05

196

0,1

0,1

-

Horní Kracle, první luh Voda byla ve všech případech bez zápachu a sedimentu, je poměrně dobře prokysličena a má velmi malý obsah dusičnanů. Hodnoty organického znečištění jsou však poměrně vysoké, zvýšená je i koncentrace železa. Vodu lze řadit do III. - IV. třídy čistoty jedná se o vodu těžko upravitelnou (kategorie C). Toto zařazení je dáno, hlavně hodnotou CHSK - Kubel, jehož koncentrace dosahuje až 8,5 mg/l.

Druhý luh Potok Druhý Luh lze řadit podle tříd čistoty do II. třídy, vzhledem k poměrně vysokému CHSK-Kubel. Všechny ostatní ukazatele vyhovují I. třidě čistoty. Jedná se o vodu poměrně dobře upravitelnou, nejvyšší jsou opět koncentrace CHSK-Kubel, které způsobují zařazení vody do kategorie B.

Klíčavský potok, Kobylí hlava Voda odpovídala v době sledování II. třídě čistoty, byla dobře prokysličena. Obsah organických látek a dusičnanů byl jen nepatrně zvýšený. Vyšší obsah organických látek vyjádřený jako CHSK-Kubel znamená zhoršenou upravitelnost vody v tomto potoku.

Rakovnický potok Kvalita vody v obou profilech se od sebe příliš neliší. Jsou zde vysoké koncentrace organických látek, železa a fosfátů. Poměrně nízké jsou koncentrace dusičnanů a chloridů. Překvapivě nízké jsou hodnoty BSK5 a všech forem dusíku. Vodu lze řadit do II. - III. třídy čistoty a podle upravitelnosti do kategorie C.

Přítok Úpoře pod Broumy Voda měla zvýšený obsah organických látek, lze ji řadit do III. třídy čistoty. Neobvykle vysoké jsou také koncentrace dusičnanových iontů pohybujících se v rozmezí 132 - 196 mg/l. Podle tohoto ukazatele bychom museli vodu zařadit do IV. třídy čistoty. Voda je prakticky neupravitelná pro vodárenské účely - je v kategorii D. Úvahy o upravitelnosti této i jiných toků v oblasti (s výjimkou povodí Klíčavského potoka) jsou však spíše teoretické, neboť se jedná vesměs o velmi málo vydatné toky s jejichž vodárenským využitím se ani nepočítá. V případě Úpořského potoka je však toto hodnocení třeba vidět v souvislosti s tím, že vytváří ekologickou osu národní přírodní reservace.

197

Míza Koncentrace dusičnanových iontů jsou podstatně nižší než v profilu pod Broumy a odpovídají hodnotám nalezeným ve vodárenském toku Klíčava a jeho přítocích. V ostatních ukazatelích není možno pozorovat významné odlišnosti. MAKROZOOBENTOS A KVALITA VODY V MALÝCH VODNÍCH TOCÍCH Makrozoobentos byl odebírán standardní metodikou používanou pro kvalitativní sledování malých vodních toků (HRBÁČEK et al., 1972) na jaře, v létě a na podzim v CHKO Český kras (1991, 1992) a CEKO Křivoklátsko (1991). Odebrané vzorky byly fixovány 80 % etylalkoholem. Vodní hmyz byl podrobněji určen podle klíče ROZKOŠNÝ et al. (1980). Saprobita sledovaných lokalit byla určena po zařazení organismů do systému saprobity podle SLÁDECKA (1976). Výsledky analýzy makrozoobentosu ve čtyřech tocích Českého krasu obsahuje tab. 5 a obr. 1 a 3. Bohatství rodů makrozoobentosu (u čeledí předpoklad výskytu minimálně 1 rodu živočichů) se zvyšuje v pořadí Radotínský potok (3) - Loděnice (12,9) - Karlický potok (14,13) - Stříbrný potok (15). S výjimkou Karlického p. se v těchto tocích hojně vyskytuje korýš Gammarus pulex a kromě Radotínského p. (při ústí do Berounky) dominují ve společenstvu makrozoobentosu larvy vodního hmyzu. Skupina Ephemeroptera je nejvíce rody (6) zastoupena v Loděnici (Sv. Jan). Také v Karlickém potoku (u Dolního Roblína) byli zjištěni 4 zástupci této skupiny. Vyskytují se rody Baetis, Caenis, Ecdyonurus, Ephemera, Paraleptophlebia, Ephemerella a Centroptilum. Skupina Trichoptera má velký počet zástupců zejména v Karlickém a Stříbrném potoku (lokalita nad Měňany). Byly zjištěny rody Hydropsyche, Plectrocnemia, Rhyacophila a tribus Stenophylacini. Ve Stříbrném p. byla také hojně zastoupena Diptera (6 rodů). Skupiny Plecoptera (Nemoura sp., Leuctra sp., Amphinemura sp.) a Coleoptera se hojněji vyskytovaly pouze v Karlickém potoku. Na základě analýzy společenstva makrozoobentosu lze charakterizovat saprobní podmínky v tocích C. krasu. Nejhorší saprobní poměry jsou v Radotínském p. (beta-až alfa- mezosaprobita). Loděnice je spíše beta- mezosaprobní a Stříbrný a Karlický p. oligosaprobní až beta- mezosaprobní. Tab. 6 a obr. 2 a 4 shrnují výsledky studia struktury makrozoobentosu v šesti potocích v CHKO Křivoklátsko. Nejméně rodů makrozoobentosu je zastoupeno v Rakovnickém potoku (3), bohatší je Klíčavský p. (16) a jeho přítoky (16 a 10) a nejbohatší jsou lokality v Míze (19) a Úpoři (19). Z korýšů se v křivoklátských tocích vyskytují G. pulex i A. aquaticus. V 1. přítoku Klíčavského p. pod rybníkem Horní Kracle, v Klíčavském p. u Kobylí hlavy, v přítoku Úpoře pod Broumy a v Míze u Králova dubu byla významně zastoupena skupina Ephemeroptera. Na každé z těchto lokalit se vyskytovalo minimálně 5 zástupců této skupiny. Byly zastoupeny rody Baetis, Caenis, Ephemera, Ecdvonurus, Paraleptophlebia, Heptagenia, Leptophlebia, Habrophlebia, Rhitrogena, Cloeon, Ephemerella, Eabroleptoides. Další významná skupina hmyzu - Plecoptera se na sledovaných lokalitách hojněji nevyskytovala, s výjimkou přítoku Úpoře a Mízy (rody Leuctera, Nemoura, Amphinemura).

198

Tabulka č. 5 Struktura makrozoobentosu v tocích Českého krasu 1991 -1992 Loděnice

Loděnice

Karlický

Karlický

Stříbrný

Radotínský

1991

1992

1991

1992

1992

1991

Planaria sp.

+

-

+

+

-

-

Hirudinea

+

+

-

-

-

+

Oligochaeta

+

+

-

-

-

-

Pisidium sp.

+

+

+

+

+

+

Asellus aquaticus

-

+

-

-

-

-

Gammarus pulex

+

+

-

-

+

+

Baetis sp.

+

+

+

+

+

-

Caenis sp.

-

+

-

-

-

-

Ecdyonurus sp.

+

-

-

-

-

-

Ephemera sp.

+

-

+

-

-

-

Paraleptophlebia sp.

-

+

+

+

-

-

Centroptilum sp.

-

-

+

-

-

-

Ephemerella sp.

+

+

-

-

-

-

Leuctra sp.

-

-

+

+

-

-

Nemoura sp.

-

-

+

+

+

-

Amphinemura sp.

-

-

+

-

-

-

Hydropsyche sp.

+

-

+

-

+

-

Plectrocnemia sp.

-

-

+

-

+

-

Stenophylacini

-

+

-

+

+

-

Rhyacophila sp.

-

-

+

+

+

-

Laccophilus sp.

-

-

+

-

-

-

Platambus sp.

-

-

-

+

-

-

Agabus sp.

-

-

-

+

-

-

Helodes sp.

-

-

-

+

+

-

Chironomidae

+

-

-

+

+

-

Simuliidae

+

-

+

+

+

-

Tipula sp.

-

-

-

-

+

-

Atherix sp.

-

-

-

-

+

-

Limnophila sp.

-

-

-

-

+

-

Ptychoptera sp.

-

-

-

-

+

-

Na většině sledovaných lokalit byla hojně zastoupena Trichoptera (tr. Stenophylacini, rody Polycentropus, Philopotamus, Plectrocnemia, Wormaldia, Anabolia, Nemotaulius, Rhyacophila a Hydropsyche). V Klíčavském p. a jeho přítocích byla zastoupena také Odonata (Cordulegaster sp., Calopteryx sp.) a Megaloptera (Sialis sp.). Ve většině křivoklátských toků se vyskytovala také Diptera (např. Atherix sp.), vzácně Coleoptera (např. Orectochilus sp., Microcara sp.). Z křivoklátských toků má nejhorší saprobní podmínky Rakovnický p., naopak nejlepší kvalita vody z hlediska saprobity je v Míze (oligosaprobita). Ostatní toky jsou na přechodu mezi oligo- saprobitou a beta- mezosaprobitou.

199

Tabulka č. 6 Struktura makrozoobentosu v tocích CHKO Křivoklátsko 1992

Hirudinea

př. Klíčav-

př. Klíčav-

Klíčavský

př. Úpoře

Míza

Rakovnický

ského 1.

ského 2.

-

-

-

+

-

+

Oligochatea

-

-

+

-

-

-

Asellus aquaticus

+

+

-

-

-

-

Gammarus pulex

-

+

+

+

+

-

Bithynia sp.

-

+

-

-

-

-

Pisidium sp.

-

-

-

+

-

-

Baetis sp.

-

-

+

-

+

+

Caenis sp.

+

-

-

-

-

-

Ecdyonurus sp.

-

-

+

-

+

-

Ephemera sp.

+

-

+

+

-

-

Heptagenia sp.

-

-

-

+

-

-

Leptohlebia sp.

+

-

-

-

-

-

Paraleptophlebia sp.

-

-

-

+

-

-

Habrophlebia sp.

-

-

-

+

+

-

Rhitrogena sp.

-

-

-

+

+

-

Cloeon

+

-

-

-

-

-

Ephemerella sp.

+

-

+

-

-

-

Habroleptoides sp.

-

-

+

+

+

-

Amphinemura sp.

-

-

-

-

+

-

Leuctra sp.

-

-

+

+

+

-

Nemoura sp.

+

+

-

+

+

-

Calopteryx sp.

+

-

+

-

-

-

Cordulegaster sp.

-

+

-

-

-

-

Hydropsyche sp.

+

-

+

+

+

+

Rhyacophila sp.

-

-

+

+

-

-

Stenophylacini

+

+

+

+

+

-

Wormaldia sp.

-

+

-

-

+

-

Anabolia sp.

+

-

-

-

-

-

Nemotaulius sp.

+

-

-

-

-

-

Plectrocnemia sp.

-

+

-

+

-

-

Polycentropus sp.

-

-

-

-

+

-

Philopotamus sp.

-

-

-

-

+

-

Sialis sp.

+

-

+

-

-

-

Ilybius sp.

-

+

-

-

-

-

Helodes sp.

+

-

-

-

-

-

Orectochilus sp.

-

-

+

-

-

-

Elmis sp.

-

-

-

+

-

-

Microcara sp.

-

-

-

-

+

-

Tabanidae

+

-

-

-

-

-

Limnophila sp.

-

-

-

+

-

-

Tipula sp.

-

-

-

+

-

-

Artherix sp.

-

-

-

-

+

-

Bezzia sp.

-

-

-

-

+

-

Chironomidae

-

+

+

-

+

-

Simuliidae

+

-

+

+

+

-

200

Obr. 1 Počet rodů makrozoobentosu v tocích Č. krasu počet rodů makrozoobentosu

Obr. 2 Počet rodů makrozoobentosu v tocích Křivoklátska počet rodů makrozoobentosu

201

Obr. 3 Počet rodů hmyzu v tocích Č. krasu Počet rodů makrozoobentosu

Obr. 4 Počet rodů hmyzu v tocích Křivoklátska počet rodů makrozoobentosu

202

ZÁVĚR Z proměřených podélných profilů sledovaných toků vyplývá, že nejlepší úroveň samočištění lze očekávat v Karlickém potoku. Tento tok má alespoň z části přirozené břehové porosty s olší, jasanem, javory, brslenem, svídou a lískou. Navíc v části povodí jsou zastoupena přirozená společenstva. Dobré spádové poměry má i Stříbrný potok, který je však prakticky po celé délce toku meliorován. Přirozených společenstev je v povodí mizivé procento. Prakticky to jsou pouze osamocené hájky, často vzdálené od vlastního toku. Převýšení potoku Loděnice je ve sledovaném úseku pouze 40 m, samočisticí pochody jsou z tohoto hlediska nižší. Výhodou však je, že sledovaná část toku i povodí je celá v reservaci Karlštejn. Zlepšení kyslíkových ukazatelů ke kterým dochází na vzdálenosti cca 5 km bylo prokázáno. V těchto sledovaných profilech byla kvalita vody prakticky stejná v obou sledovaných letech. Všechny odebrané vzorky vykazují slabě alkalickou až alkalickou reakci, zvýšenou tvrdost, alkalitu a vysoké koncentrace vápenných iontů. V profilech jsou nadále zvýšené koncentrace dusičnanových iontů, což souvisí se zemědělským obhospodařováním. V některých profilech ( Loděnice pod obcí Loděnice, Stříbrný potok - Zadní Třebáň) zvýšené koncentrace chloridových, amonných a fosfátových iontů, svědčí o vypouštění znečištěných, nebo nedokonale čištěných splaškových vod do toků. Ve dvou profilech na potoku Loděnice bylo naší snahou prokázat samočisticí pochody a jejich intenzitu. Předpokladem je, že tok od profilu pod obcí Loděnice po průtoku lesním komplexem, s možností prokysličení se zlepší hlavně v ukazatelích kyslíkového režimu. Z tabulek č. 1. a 3. je patrno, že se zvýšila koncentrace rozpuštěného kyslíku a výrazně snížily hodnoty organického znečištění (BSK5 z 5 mg O2 na l-1 na 2 mg, CHSK z 5.5 na 1.8). V obou profilech byly v obou letech pozorovány velmi nápadné rozdíly v koncentracích chloridů. Pod Loděnicí se koncentrace chloridů pohybuje mezi 70-80 mg'na 1 zatímco v profilu Hostím - Sv. Jan kolem 30 mg (stejná situace byla zjištěna v roce 1991). Ke snížení koncentrace chloridů nemůže dojít samočisticími pochody, sedimentací. Vzhledem k velkým rozdílům v koncentracích je téměř vyloučený vliv naředění. Celý problém by stál za další sledování (pravidelné vypouštění chemikálií způsobujících srážecí reakce). Samočisticí pochody jsou téměř neprůkazné ve Stříbrném potoce. Počet sledování je však zatím nízký a navíc v suchém roce. Hodnoty sledovaných ukazatelů v neznečištěných malých tocích na Křivoklátsku (Klíčava, Upoř).Klíčava: CHSK 3.8-4.2 mg 02 na 1, N03_ 6.2-8.1 mg na 1, Úpoř: CHSK 3.95.0, NO3- 12.3-16 mg O2 na 1 jsou podstatně nižší. Vodárenský tok Klíčava s přítoky jako celek si udržuje dobrou kvalitu vody. I v této oblasti lze však najít toky s vysokou koncentrací dusičnanových iontů (přítok Úpoře pod osadou Broumy - až 195 mg). Při porovnání pestrosti makrozoobentosu v obou sledovaných oblastech lze konstatovat, že křivoklátské toky jsou bohatší pokud jde o pestrost rodů bentického hmyzu (celkem 39 rodů), než toky Českého krasu (24 rodů). V tocích CHKO Křivoklátsko se navíc objevují i někteří méně běžní zástupci (Rhitrogena sp., Cordule-gaster sp., Atherix sp.). Nejbohatší společenstvo hmyzu tvořené 16-18 rody se vyskytovalo v převážně

203

oligosaprobních tocích Křivoklátska (Míza, přítok Úpoře pod Broumy). Většina ostatních toků v obou sledovaných oblastech byla oligo-saprobní až betameso-saprobních a bentický hmyz v nich byl zastoupen 11-15 rody. Méně zástupců bylo zjištěno v betamezosaprobní Loděnici (5-7), v Druhém luhu (7). Nejméně potom v beta až alfamezosaprobních tocích (Rakovnický a Radotínský potok - 2 a 0). Summary All to gether eight streams (15 diff. localithes) in the Český kras and Křivoklátsko protected areas were studied during 1991-1992. The main eim was to describe basic geological, phytocenological, physico-chemical and biological characteristics of selected streams. The most important data are summarised in tables 1-6 and figures 1-4. Literatura HRBÁČEK, J., a kol., 1972: Limnologické metody. SPN: 1-108. ROZKOŠNÝ, R., et al., 1980: Klíč vodních larev hmyzu. ČSAV: 521 pp. SLÁDEČEK, VI., 1976: Stanovení saprobního indexu. VÚV Praha 11: 181 pp.

Adresy autorů: + ++

Ústav pro životní prostředí PřF UK, 128 01 Praha 2, Benátská 2 ČÚOP Praha2, Slezská 9

204