BOHEMIA CENTRALIS 18
2
BOHEMIA CENTRALIS 18 STŘEDISKO STÁTNÍ PAMÁTKOVÉ PÉČE A OCHRANY PŘÍRODY STŘEDOČESKÉHO KRAJE PRAHA 1989
Vydalo Středisko státní památkové péče a ochrany přírody Středočeského kraje ve Státním zemědělském nakladatelství Praha
3
Redakční rada
Milan Rivola (výkonný redaktor) Petr Čepek Jan Jeník Vojen Ložek Pavel Pecina Eduard Průša Vladimír Skalický František Skřivánek Josef Tlapák
ISBN 80-209-0011-X
STŘEDISKO
STÁTNÍ
PAMÁTKOVÉ
STŘEDOČESKÉHO KRAJE PRAHA 1989
4
PÉČE
A
OCHRANY
PŘÍRODY
Obsah — Inhalt — Contents NĚMEC 3. - SVOBODA P. 7 Geologie chráněného přírodního výtvoru Skalka u Velimi Geologie des Naturschutzgebietes Skalka bei Velim ŽÍTT J. - NEKVASILOVÁ 0. 15 Paleontologicko-geologická charakteristika navrhovaného CHPV Karlov (Kutná Hora) Palaeontological and geological characteristic of the proposed nature reserve Karlov (Kutná Hora) SVOBODA P. 41 Korelace svrchnocenomanských marinních sedimentů mezi Kralupy nad Vltavou a Slaným Korrelation der oberzönomanschen marinen Sedimente zwischen Kralupy nad Vltavou und Slaný ŠEBEK S. 59 Příspěvek k poznání mykoflóry státní přírodní rezervace Hrabanovská černava u Lysé n. L. Beitrag zur Kenntnis der Pilzflora im Naturschutzgebiete Hrabanovská černava unweit von Lysá n. L. (Kreis Nymburk, Bezirk Mittelböhmen) BLAŽKOVÁ D. 77 Vegetace chráněného území Staňkovka Vegetation des Naturschutzgebietes Staňkovka KOLBEK J. - PETŘÍČEK V. 105 Výzkum fytogenogondu v chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko - 1. etapa Genofonds-Erforschung im Landschaftsschutzgebiet Křivoklátsko - 1. Etappe
5
JENÍK J. - SOUKUPOVÁ L. - OSBORNOVÁ-KUČEROVÁ J. 143 Ruderální biotop po jezevcích ve svahové stepi na Doutnáči (Český kras) Badger-induced ruderal habitat within a steppe ecosystem on Doutnáč Hill, the Bohemian Karst MARTINEK V. 161 Rozšíření některých méně známých dvoukřídlých (Diptera - Acalyptrata) ve středních Čechách The distribution of some less known Diptera - Acalyptrata in Central Bohemia LOŽEK V. 189 Měkkýši chráněných území Klokočka a Rečkov Weichtiere der Naturschutzgebiete Klokočka und Rečkov LOŽEK V. 195 Měkkýši Obory v Liblicích Mollusken des Obora-Waldes bei Liblice LORENC J. - PECINA P. 201 Avifauna chráněného přírodního výtvoru Záplavy (okres Kladno) Die Vögel des Naturschutzgebietes Záplavy (Kreis Kladno, Mittelböhmen) ŠMAHA J. 275 Diverzita ptactva biosférické rezervace Křivoklátsko a její kauzalita Mannigfaltigkeit der Vogelwelt des biospherischen Schutzgebietes Křivoklát und ihre Ursachen
Krátká sdělení 293 Kurze Mitteilungen
Redakční uzávěrka 28.2.1988
6
Bohemia centralis 18: 7 - 14, 1989
Geologie chráněného přírodního výtvoru Skalka u Velimi Geologie des Naturschutzgebietes Skalka bei Velim
Jan NĚMEC - Pavel SVOBODA
Chráněný přírodní výtvor se rozkládá ve východní části Středočeského kraje, asi 6 km severozápadně od Kolína, 700 m jihovýchodně od obce Velim. Chráněný přírodní výtvor Skalka u Velimi byl vyhlášen usnesením č. 4 pléna ONV Kolín ze dne 12. 12. 1986. Leží na katastrálním území Nová Ves na části parcely č. 235 a má výměru 0,0766 ha. Důvodem vyhlášení chráněného území byla ochrana bohaté-ho naleziště svrchnokřídových zkamenělin, jež se poněkud liší od zkamenělin z blízkých lokalit v okolí Plaňan a Nové Vsi, a tím dokreslují obraz sedimentačních a paleobiologických poměrů v křídovém moři.
PŘEHLED DOSAVADNÍCH VÝZKUMŮ Lokalita Velim je velmi dobře známa paleontologům. Sbíral zde již A. FRIČ (1911) v minulém století. Je však vysoce pravděpodobné, že v té době zde byla značně odlišná situace, a tak Fričovy sběry jsou stratigraficky odlišné od stratigrafické úrovně křídových kapes, obnažených lomovou činností v posledních letech. Zkameněliny ve zdejším lomu sbíralo mnoho sběratelů, neboť lokalita je známým exkurzním místem. Tato sběratelská činnost se však neodrazila v odborné literatuře. Lokalitu zběžně popsal již L. URBÁNEK (1935). Krátkou zprávu o lokalitě
7
publikoval V. ZIEGLER (1969). Petrografickými poměry se zabýval M. FIŠERA (1973). V roce 1981 byla Skalka u Velimi tématem studentské práce SOČ B. Carary. Je třeba se zmínit i o tom, že Skalka u Velimi je významným archeologickým nalezištěm. GEOLOGICKÉ POMĚRY ŠIRŠÍHO OKOLÍ V širším okolí CHPV Skalka u Velimi se uplatňují jednak mezozonálně metamorfované
horniny
kutnohorského
krystalinika,
jednak
cenomanské,
spodnoturonské a střednoturonské horniny české křídové tabule. Celé území je pokryto mocnými nánosy kvartérních sedimentů. Kutnohorské krystalinikum s. s. je budováno z největší části červenými dvojslídnými ortorulami, jejich migmatity, svory a svorovými rulami a amfibolity. Vzácněji se uplatňuje eklogit a hadec. Jemnozrnné, zčásti drobové svorové ruly vystupují zejména ve východní části tohoto krystalinika při přechodu do krystalinika čáslavské kotliny a podhořanského krystalinika, přičemž tvoří tzv. malínskou jednotku. Červené dvojslídné ortoruly, tzv. kouřimské ruly, jsou světlé horniny, bohaté draselným živcem, dvojslídné, místy plástevné až stébelnaté, vzácně okaté. Místy s náznakem granitové struktury. Často dosahují až charakteru málo usměrněných žul. Jemnozrnné leukokratní žuloruly, chudé slídou, mají často až vzhled granulitu. Migmatity, s nimiž žuloruly souvisí a do nichž přecházejí, jsou páskované, někdy až nebulitické. Dvojslídné migmatity, středně zrnité, s drobnými polohami středně zrnitých ortorul se vyskytují zejména v okolí Kutné Hory. Vyvíjejí se ze svorových rul postupným přibýváním živců a křemene. Nejrozšířenější jsou arterity, často pegmatitického charakteru. Migmatity obsahují především draselné živce. Plagioklas je zastoupen lemovaným oligoklasem, hojný je biotit, občas bývá přítomen i granát. Dvojslídné svory, svorové ruly až dvojslídné ruly jsou složeny z křemene, biotitu, muskovitu, živců, granátu, distenu a ojedinělých staurolitů. Amfibolity jsou poměrně hojné. Jedná se o páskované, granátické amfibolity, místy až eklogity.
8
Časté jsou amfibolity pyroxenické. Obvyklé složení je: oligoklas, amfibol, pyroxen, granát, klinozoisit, titanit, rutil, pyrrhotin. Česká křídová tabule se regionálně a litologicky dělí do několika oblastí. Širší okolí CHPV Skalka u Velimi tvoří kolínská oblast české křídy označovaná též jako příbojová. Je tvořena především uloženinami mořského cenomanu, spodního a středního turonu. Mořský cenoman (zóna Inoceramus pictus) odpovídá tzv. korycanským vrstvám J. KREJČÍHO a A. FRIČE (1870). Vyskytuje se v několika litologických typech: deskovité slabě vápnité pískovce glaukonitické, hrubé příbojové slepence a organodetritické vápence většinou s písčitou příměsí. V širším okolí CHÚ tvoří mořský cenoman většinou bazální souvrství svrchní křídy, které nasedá na podložní horniny. Spodní turon (zóna Inoceramus labiatus) odpovídá částečně tzv. bělohorským vrstvám J. KREJČÍHO a A. FRIČE (1870). Je vyvinut v několika faciích. Na Kolínsku, Kutnohorsku a Čáslavsku, kde občas spodní turon transgreduje přes kutnohorské krystalinikum, jsou typické lokality se sedimenty příbojové facie kolem kamýků kutnohorského krystalinika. Bazální část souvrství je tvořena slepenci -tvoří je valouny kutnohorského krystalinika, tmelené jemným vápnitým kalem s bohatými zbytky zkamenělin. Střední turon (zóna Inoceramus lamarcki) odpovídá částečně tzv. malnickým vrstvám J. KREJČÍHO a A. FRICE (1870). Je vyvinut v několika faciích. Vyskytují se vápnité, slínité a kaolinické pískovce, slínité prachovce, písčité slínovce a vápence, spongilitické slínovce a prachovce, spongilitické vápence a spongility, širší oblast chráněného území je tvořena především slínitými sedimenty. Kvartérní
uloženiny
jsou
tvořeny
štěrkopísky,
sprašemi
a
svahovými
uloženinami. Podrobněji bude o nich pojednáno později. GEOLOGICKÉ POMĚRY CHRÁNĚNÉHO ÚZEMÍ CHPV Skalka u Velimi se rozprostírá na části plochy opuštěného jámového lomu. Objektem ochrany je část severozápadní stěny lomu. Lom byl nejspíše založen
9
v místech, kde vycházely na povrch horniny kutnohorského krystalinika. Při lomové činnosti byly místy obnaženy prohloubeniny v horninách kutnohorského krystalinika, které byly v době křídové záplavy, tj. asi před 90 milióny lety, vyplněny křídovými sedimenty s množstvím zkamenělin. Většina materiálu vyplňujícího prohloubeniny se ukládala ve spodním turonu, část uloženin patří i mořskému cenomanu. Přitom dvě prohloubeniny, ležící nedaleko od sebe, se mohou stratigraficky značně lišit a nemůžeme spoléhat ani na relativní výšku kapes, ani na jiné znaky, neboť původní situace může být zastřena zlomy, poklesy či jinými deformacemi. Petrografií Skalky u Velimi a jejím okolím se ve své kandidátské disertační práci zabýval M. FIŠERA (1973). Okolí chráněného území řadí k nejsevernější části tzv. kolínské části kutnohorského krystalinika. Zdejší oblast je tvořena druhou ze tří sérií migmatitů. Jedná se o biotiticko-muskovitické migmatity s četnými vložkami muskoviticko-biotitických "drobových" pararul, amfibolitů, méně hojných vložek svorových rul až svorů a s jednou vložkou granulitu. Tato série je charakterizována nepřítomností sillimanitu a méně častým výskytem granátu. Převládající horninou chráněného území a jeho nejbližšího okolí je mírně tlakově ovlivněná pararula s výrazně plošně paralelní texturou. Je biotitická až muskoviticko-biotitická, s převahou plagioklasu nad mikroklinem. Hornina je značně porušena, jsou v ní četné zlomy a poruchy, smykové a ohlazové plochy. V migmatitech vytvářejí amfibolity četné polohy o mocnostech desítek metrů a délkách stovek metrů. Jsou to horniny relativně tvrdší než okolní migmatity, takže tvoří východy, a byly často otevřeny lomy. Pěkným příkladem je amfibolit v nedalekém CHPV Lom u Nové Vsi. Také na Skalce u Velimi se místy vyskytují vložky amfibolitů, jsou však mnohem drobnější. Jejich mocnost se řádově pohybuje kolem 50 cm. PALEONTOLOGIE Zatím nejpodrobnější zpráva o fauně Velimi je v práci A. FRIČE (1911). V ní uvedené druhy byly později často popsány v revizních pracích, a proto jsou mnohá z uváděných jmen dnes neplatná, jiné druhy na revizní práce teprve čekají.
10
O. NEKVASILOVÁ (1971) uvádí tyto druhy ramenonožců: Cyclothyris zahálkai, Selithyris faseolina, Terebratulina chrysalis, Crania sp. V. ZIEGLER (1969) odsud popisuje druh Serpula conjuncta. V křídové kapse se nacházejí živočišné houby a mechovky (které chybějí v nedalekém lomu u Nové Vsi), v hlubších partiích ústřice. V některých případech se ústřice vyskytují nejen ve slepenci, ale dokonce i přisedlé na balvanech z hornin kutnohorského krystalinika. Ve východní části lomu se ve spodní části lomové stěny vyskytují velké kapsy s balvany ruly (až přes 2 m v průměru). Mezery mezi balvany jsou vyplněné nahnědlým, místy silně zvětralým, jílovitým, jemnozrnným organodetritickým vápencem s písčitou příměsí. Ve středu stěny je mezi balvany poloha růžovozeleného, hrubozrnného organodetritického vápence. Spodnější polohy obsahují úlomky rudistů Radiolites saxoniae (A. Roem.). Ostatní fauna se nachází v celém profilu, ale nejlépe je zachovaná ve střední části: vzácně Cyclothyris aff. difformis (Val.), "Terebratula" phaseolina Val., Isocrinus ? cenomanensis (d´Orb.), Pleurotomaria geinitzi d'Orb., Lopha diluviana (Linné) v různých růstových stupních, Rastellum carinatum (Lam.), mechovky a červi. V západní části lomu jsou dvě kapsy vyplněné šedomodrým, jílovitým, jemnozrnným organodetritickým vápencem s písčitou příměsí a velkými oválnými balvany (až 2 m v průměru). Nachází se zde vzácně Terebratulina chrysalis (Schloth.), hojně "Terabratula" phaseolina Val., Isocrinus ? cenomanensis (ďOrb.), Pleurotomaria geinitzi d'Orb., Nerita cf. nodosa (Gein.), velké exempláře Perna lanceolata Gein. (jádra obou misek při sobě), Lima plauensis Gein., Neithea sp., Spondylus omalii d'Arch., Spondylus sp., Rastellum carinatum (Lam.), různé růstové stupně Lopha diluviana (Linné), ? Chondrodonta sp., Caprotina sodalis Poč., Leptophyllia sp., Latimaeandra maeandrinoi-des (Reuss), zbytky červů, spongiea a hojně mechovky (někdy v celých trsech).
11
SPODNOTURONSKÉ SEDIMENTY Nadloží
cenomanských
sedimentů
v
kapsách
tvoří
silně
rozpadavé
spodnoturonské "scyphiové opuky" s hojnou faunou spongií. Jejich bázi tvoří zelené vápnité jíly s ostny ježovek Cidaris sorigneti Desor a Cidaris vesiculosa (Goldf.), dále se zde nacházejí ústřice Exogyra sigmoidea Reuss, rané růstové stupně Lopha diluviana (Linné), korál Synhelia gibbosa (Muenst.) a žraločí zuby. SROVNÁNÍ S PODOBNÝMI LOKALITAMI Většina svrchonocenomanské fauny nalezené ve Velimi je shodná s nálezy z Plaňan u Kolína (SVOBODA, 1985). V Plaňanech se tato fauna nachází v hrubozrnných pískovcích nebo vápencích. Dále se stejná fauna nachází na lokalitě Černovičky. Vedle oválných rudistů Radiolites saxoniae (A. Roem.) zde byl hojně nalézán korál Placoseris geinitzi Boelsche a vzácně Perna lanceolata Gein. Na lokalitách Velim, Plaňany a Černovičky byla s největší pravděpodobností stejná energie prostředí. Vznikly zde sedimenty petrograficky rozdílné, ale se stejnou základní faunou. Dokazují to nálezy omletých zbytků rudistů Radiolites saxoniae (A. Roem.), jádra Perna lanceolata Gein. s oběma miskami u sebe a korál Latimaendra maeandrinoides (Reuss). GEOMORFOLOGICKÉ POMĚRY Podle T. CZUDKA et al. (1972) se CHÚ rozkládá na rozhraní Českobrodské tabule a Nymburské kotliny jako menších jednotek Středolabské tabule. Obecně se dá říci, že se reliéf sklání od JZ k SV směrem k hlavní odvodňovací tepně území Labi. V reliéfu se silně uplatňují strukturní plošiny staropleistocenních teras, nad které vystupují kamýky hornin kutnohorského krystalinika se stopami příbojové činnosti svrchnokřídového moře. Chráněné území svého času pravděpodobně tvořilo malou skalnatou elevaci, která však byla z větší části odtěžena jámovým lomem. Chráněné území leží na velmi mírném svahu, který se sklání k severovýchodu. Jámový lom má dvě etáže. Rozsáhlejší severní část je zahloubena asi 10 m pod úroveň okolního terénu, menší jižní část je zahloubena asi o 5 m. Stěny lomu
12
jsou příkré až kolmé. Celý lom je dlouhý asi 220 m a široký 100 m. Vlastním objektem ochrany je část severovýchodní stěny, ve které byly těžbou obnaženy kapsy s křídovými zkamenělinami. Vzhledem k tomu, že se v lomu již několik let netěží, mění se pozvolna morfologie stěny a v místech výchozu křídových uloženin dochází k zesvahování a postupnému zarůstání rostlinami. Podloží širšího okolí CHPV Skalka u Velimi tvoří jednak horniny kutnohorského krystalinika, jednak svrchnokřídové slínitovápenité horniny. Z pokryvných útvarů se uplatňují štěrkopísky, spraše a svahové sedimenty. Západně od chráněného území jsou vyvinuty štěrkopísky labské terasy VII (würm), ve vyšších polohách pak terasa VI (riss 2), jejíž báze je v nadmořské výšce 212 - 217 m. Spraše pokrývají táhlé svahy, jejich mocnost místy přesahuje 7 m, v bezprostřední blízkosti CHÚ se však pohybuje kolem 50 cm, neboť zde skalní podklad vystupuje blízko k zemskému povrchu. Místy jsou spraše vystřídány či doplněny svahovými a splachovými sedimenty. Jsou to jílovité a písčité, většinou netříděné uloženiny. Severovýchodně od chráněného území za silnicí Nová Ves - Velim jsou rozsáhlé údolní náplavy holocenního stáří, jsou to písčité a jílovité hlíny, hlinité písky až písky, místy s příměsí štěrku. ZÁVĚR V práci byla popsána geologie, paleontologie, geomorfologie a pedologie chráněného přírodního výtvoru Skalka u Velimi. Toto chráněné území s dalšími blízkými lokalitami příbojové křídy tvoří vědecky pozoruhodné objekty s bohatými nálezy zkamenělin. V blízké budoucnosti v rámci komplexního průzkumu české křídy se snad i tato lokalita dočká náležitého vědeckého zhodnocení.
13
ZUSAMMENFASSUNG Die vorliegende Arbeit beschreibt die im Naturschutzgebiet Skalka bei Velim bestehenden geologischen Verhältnisse. Das erwähnte Naturschutzgebiet erstreckt sich etwa 6 km nordwestlich von Kolin auf einer Fläche von 0,0766 ha. Zum Schutz einer reichhaltigen Fundstätte von oberschichtigen Kreidefossilien wurde das ganze Gebiet für Naturschutzgebiet erklärt. Das erwähnte Naturschutzgebiet liegt auf einem Teil eines verlassenen Grubensteinbruches. Schutzobjekt ist ein Teil der nordwestlichen Steinbruchwand. Das geologische Liegende besteht aus Gesteinarten des Kristallinikums von Kutná Hora, vor allem Paragneis und teilweise auch aus Migmatiten und Amphiboliten. Kleinere und größere Vertiefungen in diesen Gesteinearten wurden währen der oberkreidigen Seeuberflutung mit verschiedenen Sedimenten, von sehr grobkörnigen Konglomeraten bis hin zu feinen organodetritischen Kalksteinen, ausgefüllt. Die Grösse der Feldsteine ist sehr veränderlich, einige Steinblöcke von Gneiss haben 2 m Durchmesser und mehr. Die Lücken zwischen den Steinblöcken sind mit feinkörnigem organodetritischem Kalkstein mit Sandzusatz und mit vielen Fossilienbrüchen ausgefüllt. Von den Fossilien können die Arten Radiolites saxoniae, Pleurotomaria geinitzi, Terebratulina chrysalis, Caprotina sodalis genannt werden. Häufig kommen auch die Stacheln der Seeigel, die Austernschalen un die Haifischzähne vor. Aus stratigraphischer Sicht können diese Sedimente dem Oberzonoman und dem Unterturon zugeordnet werden. Ähnliche Fossilien kommen nicht nur auf den nahen Lokalitäten - z. B. in Plaňany bei Kolin, aber auch bei Černovičky nördlich von Prag vor. LITERATURA CZUDEK, T. et al. (1972): Geomorfologické rozčlenění ČSR. - Stud. Geogr., 23, 137 pp., Brno. FIŠERA, M. (1973): Petrografie kutnohorského krystalinika mezi Plaňany a Kolínem. Kand.,disert.práce , PřFUK, 129 pp., MS, Praha. FRIČ, A. (1870): Studie v oboru křídového útvaru v Čechách. II.Paleontologická bádání v jednotlivých vrstevních pásmech českého křídového útvaru. - Arch. přír. průzk. Čech, I: 163-217, Praha. FRIČ, A. (1911): Ilustrovaný seznam zkamenělin cenomanních vrstev korycanských. - Arch. přír. průzk. Čech, XV: 101 pp., Praha. KREJČÍ, J. (1870): Studie v oboru křídového útvaru v Čechách. I. Všeobecné a horopisné poměry, jakož i rozčlenění křídového útvaru v Čechách. - Arch. přír. průzk. Čech, I: 35-161, Praha. NEKVASILOVÁ, 0. (1971): Závěrečná zpráva: Rod Bohemirhynchia gen. n.a Cyclothyris Mc Coy. XS, GÚ ČSAV, Praha. SVOBODA, P. (1985): Svrchní cenoman v Plaňanech u Kolína. - Bohemia cent. 14, 25-32. Praha. URBÁNEK, L. (1935): Křídový "útes" u Velimě. - Věda přír., 16, 287-288. Praha. ZIEGLER, V. (1966): Křídové příbojové lokality v okolí Velimi a Nové Vsi u Kolína. - Vlastivěd, zpravod. Polabí, 41-44, Poděbrady . ZIEGLER, V. (1969): Druh Serpula conjucta Geinitz, 1846 v kolínské oblasti české křídy. - Vlastivěd, zpravod. Polabí, 38-40, Poděbrady. Adresy autorů: RNDr. Jan Němec Středisko státní památkové péče a ochrany přírody Středočeského kraje Hybernská 18 11121 Praha 1 Pavel Svoboda Leninova 550 27801 Kralupy n. Vltavou
14
Bohemia centralis 18: 15 - 40, 1989
Paleontologicko-geologická charakteristika navrhovaného CHPV Karlov (Kutná Hora) Palaeontological and geological characteristic of the proposed nature reserve Karlov (Kutná Hora)
Jiří ŽÍTT - Olga NEKVASILOVÁ
ÚVOD V práci Prověrka maloplošných chráněných území a jejich návrhů ve Středočeském kraji v letech 1982-85 (KNÍŽETOVÁ, PECINA, PIVNIČKOVÁ, 1987) je lokalita Karlov na katastrálním území Kutné Hory zahrnuta do oddílu C, tj. mezi navrhovaná území, jejichž vyhlašovací řízení dosud neproběhlo na úrovni ONV. V citované práci (str. 106) je ve stručné charakteristice navrhovaného chráněného přírodního výtvoru (dále jen NCHPV) Karlov nejvýše oceněn výskyt epibiontů přicementovaných na povrchu balvanů křídového konglomerátu. Výskyt tohoto fenoménu, ve světovém měřítku neobyčejně vzácného, byl z Karlova poprvé stručně zveřejněn
HOUŠOU
a
NEKVASILOVOU
(1984)
a
detailně
pak
popsán
NEKVASILOVOU a ŽÍTTEM (1988). Samotný nález epibiontů byl učiněn A. Hájkem (nyní UP Hamr na Jezeře) již v šedesátých letech. Význam dalších specifik výskytu křídových hornin a s ním spojených jevů na této lokalitě nebyl však v citované práci uveden nebo dostatečně zdůrazněn. Důvodem pro to byla pouze tehdejší malá znalost těchto fenoménů jako celku. Během let 1985-86 autoři tohoto příspěvku provedli současně s výzkumem výše zmíněných epibiontů i orientační průzkum všech v současnosti přístupných křídových výskytů karlovského lomu. Získané výsledky ukázaly, že je zapotřebí nejenom prohloubit znalost doposud navrhovaného předmětu ochrany (tj. epibiontů) v negeologické ochranářské veřejnosti, ale že je také žádoucí rozšířit samotný předmět ochrany v NCHPV Karlov i na další fenomény, které jsou blíže popsány v této práci.
15
CELKOVÁ CHARAKTERISTIKA NCHPV KARLOV Z přiložené mapky (obr. 1) je zřejmá topografická situace lokality. NCHPV představuje lom (dříve nazývaný Kamenná Baba - KRATOCHVÍL, 1926), založený v severním svahu protáhlého vrchu nad městskou čtvrtí Karlov, v nadmořské výšce asi 260 m. Těžba kamene zde byla ukončena v r. 1975. Spodní etáž lomu byla později zatopena vývěry podzemní vody a vzniklá nádrž slouží nyní k chovu ryb. Na SZ okraji lomu, při bývalém vjezdu, je umístěna malá mísírna maltovin. Horninou těženou v lomu byly migmatitické biotitické pararuly kutnohorského krystalinika, tvořící též celé široké okolí lokality. Foliace této horniny je v celém lomu zhruba jednotná a má směr asi 30° a sklon p řibližně 28° k SZ. V rule byl zjišt ěn výskyt rudných žil a pegmatitů s bohatými asociacemi minerálů (FIŠERA, 1962, NOVÁK, DRÁBEK, 1964; TRDLIČKA, HOFFMAN, 1964 a HOFFMAN, TRDLIČKA, 1967). Na horním okraji lomu jsou na místy dobře pozorovatelném členitém povrchu ruly,
představujícím
původní
skalnaté
mořské
dno,
přítomny
křídové
(spodnoturonské) sedimenty; jejich stáří určila HERCOGOVÁ (1988). Jejich brachiopodovou faunu studovala NEKVASILOVÁ (1972, 1973, 1986), červy ZIEGLER (1984) a krinoidy ŽÍTT (1986). Z hlediska zachování výskytů křídy a hlavně jejich přístupnosti je nejvýznamnější jižní a západní stěna lomu.
POZNÁMKY K METODICE Jednotlivé sublokality s křídovými sedimenty či soubory sublokalit byly pro přehlednost označeny písmeny A - C (viz níže). Odběr horninových vzorků na plavení i vzorků pevných hornin, jež byly v této etapě výzkumu hodnoceny makroskopicky, byl uskutečněn s cílem pokrýt všechny litologické typy hornin karlovské lokality. Hmotnost Jednotlivých plavených vzorků se pohybovala okolo 2kg. Ve
všech
vzorcích
bylo
provedeno
kvalitativní
zhodnocení
obsahu
makrofaunistických zbytků a dalších význačných prvků (např. fosfority, některé minerály aj.). Zaregistrována byla i základní povaha litoklastů (termín litoklasty užíváme pro klasty horninového původu) a způsob zachování bioklastů (opracování, bioeroze, silicifikace apod.). U části vzorků byla provedena mikropaleontologická analýza za účelem zjištění jejich stáří (J. HERCOGOVÁ, 1988).
16
1. Situační mapka s umístěním NCHPV Karlov (1), SPR Na Vrších (= Kaňk) (2) a lokality Turkaňk (3).
17
Distribuce epibiontů na substrátu (tj. na stěnách rulového balvanu) byla zachycena detailním překreslením na polyetylénové fólie (metoda užita in SURLYK a CHRISTENSEN, 1974) nebo fotograficky. Potřebnou analýzu minerálního složení krusty zachované na povrchu velkých klastů (viz níže) provedla laboratoř speciálních metod ÚGG ČSAV; všechny vzorky i s dokumentací jsou uloženy v ÚGG ČSAV v Praze.
PŘEHLED VÝSKYTU KŘÍDOVÝCH SEDIMENTŮ Západní část lomu, západní stěna (obr. 2, výskyt A) a prostor nad ní. Skrývkovými pracemi byl na horním okraji lomu odkryt mořem opracovaný skalní povrch (abrazní plošina) o viditelné rozsahu asi 30 m2 (část povrchu - obr. 5). Povrch je mírně skloněn (3 - 5°) k SV. Na jeho nejnižším, tj. nejsevern ějším okraji je ve velmi mělké depresi zachován malý zbytek křídových sedimentů (výskyt A1). Ve vyšších (tj. jižnějších) částech je reliéf povrchu členitější a jsou zde vyvinuty dvě výraznější deprese hluboké asi 2 m, proříznuté stěnou lomu (výskyt A2, A3). Sedimentem, který nasedá přímo na skalní podloží, je u všech tří výskytů glaukonitický pískovec až písčitý glaukonitický jílovec s velkými ústřicemi (viz vzorky A1, A2a, A3a). V nadloží těchto hornin na výskytech A2 a A3 leží ještě světlé vápnité jílovce (viz vzorky A2b, A3b). Tyto sedimenty směrem nahoru přecházely do žlutavých vápnitých jílovců (odstraněných při skrývce) s hojnými houbami (viz vzorek A4). Západní část lomu, jižní stěna (obr. 2, výskyt B). Stěna prořezává asi 5 m hlubokou a u horního okraje přibližně 7 m širokou depresi s velmi komplikovanou sedimentární výplní. Ve spodní části deprese je vyvinut nevytříděný hrubozrnný konglomerát rulových valounů, tmelený bělavým, velmi pevným vápencem. Výše se vyskytuje řada litologicky vzájemně značně odlišných sedimentů, jejichž vztahy k podložnímu vápenci nejsou pro zasucení jasné. U východní stěny deprese jsou přítomny
litologicky
velmi
proměnlivé
sedimenty
charakteru
písčitých
červenohnědých jílovců s drobnými valounky křemene, zelenavých vápnitých jílovců a žlutobílých bioklastických glaukonitických písčitých jílovců (viz vzorek B1), vzájemně do sebe přecházejících. Západním směrem (tj. do centra deprese) se v posledním zmíněném typu horniny objevují hrubší bioklasty (viz vzorky B2, B3), které posléze převládnou a tvoří hlavní složku horniny. V centru deprese tak vzniká lokální
18
2. Přibližný náčrt jižní části lomu na Karlově: A1-A3, B, C - výskyty křídových sedimentů, tečkovaně - abradovaný skalní povrch. Délka lomu ve směru V-Z je asi 100 m.
3. Lom na Karlově - pohled od SZ.Šipka označuje balvan s epibionty na výskytu C. Foto 3. Brožek 1986.
19
nakupení hrubého bioklastického materiálu o mocnosti asi 1 m. V jeho horní části velmi rychle přibývá jílovité složky (viz vzorek B4) a sediment přechází do nadložních žlutošedých vápnitých jílovců. Laterálně (západně) bioklastický sediment náhle přechází do pevných střednozrnných konglomerátů tmelených žlutobílým vápnitým tmelem. V nadloží konglomerátů je rovněž vyvinut světlý vápnitý jílovec. Pokračování sedimentární výplně v západní stěně deprese je nepozorovatelné (zasucení). Východní část lomu, jižní stěna (viz obr. 2, výskyt C). Suťový kužel zde zakrývá depresi, jejíž sedimentární výplň je zřetelná jen v nejvyšším místě stěny. Vystupuje zde velmi hrubozrnný balvanový
4. Lom na Karlově. Balvan s epibionty na výskytu C - pohled od S. Foto J. Žítt 1986.
20
konglomerát,
na
samém
vrcholu
s
mohutným
balvanem
obsazeným
přicementovanými epibionty (C9 - viz níže). Další balvany menších rozměrů (rovněž s epibionty) byly vlivem prací v lomu většinou rozvlečeny v horní části suťového kužele. Povrch všech balvanů konglomerátu je dobře opracován. Mezerní hmota konglomerátu, patrná v severním podloží zmíněného mohutného balvanu s epibionty, je dvojího typu. Bezprostředně pod balvanem jsou místy přítomny rezavě zbarvené pískovce se silicifikovanými silně odvápněnými zbytky velkých ústřic (viz vzorek C2). Ostrou hranicí jsou odděleny od podložních glaukonitických písčitých vápenců (viz vzorek Cl), patrných v několika svislých mezerách mezi velkými valouny. V těsném východním sousedství balvanu se z obdobných, na téže horizontální úrovni ležících glaukonitických hornin s ústřicemi (viz vzorek C3) o neznámé mocnosti vyvíjejí do nadloží šedé až nazelenalé vápnité jílovce o mocnosti asi 3 - 5 cm (viz vzorky C4 a C5 z přechodu obou typů hornin). Výše pak tyto sedimenty nabývají žlutavé barvy a přecházejí (viz vzorek C6) velmi pozvolna do vápnitých jílovců s houbami (viz vzorky C7, C8), zakrývajících jižní stranu a část západní strany balvanu (na sever
5. Lom na Karlově, část abradovaného skalního povrchu (viz též obr. 2). Foto J. Žítt 1987.
21
ní a východní straně byly odstraněny těžbou - sdělení vedoucího lomu, 1966). CHARAKTERISTIKA VZORKŮ Vzorek A1: Žlutobílé písčité jílovce s glaukonitem, charakteristické přítomností velkých ústřic (izolované misky a jejich úlomky, většinou druhu "Ostrea" operculata). Litoklasty hrubé psamitové frakce (0,25 - 2,0 mm), tvořené křemenem a úlomky ruly většinou málo opracované až ostrohranné, bioklasty do různé míry opracované. Úlomky mlžů silicitikované. Bioeroze vnitřních povrchů misek malá. Vzorek A2a: Charakteristika shodná. Vzorek A2b: Žlutobílé vápnité jílovce z těsného nadloží vzorku A2a. Z podloží zasahují ještě velké, silně silicifikované ústřice (převažují jejich fragmenty). Ve vápnitých jílovcích pak velké bioklasty mizí, podobně jako glaukonit. Vzorek A3a: Charakteristika shodná s A1 a A2a. Vzorek A3b: Šedožluté světlé vápnité jílovce z těsného nadloží vzorku A3a. Charakteristika shodná se vzorkem A2b. V hrubé psamitové frakci drobné ostrohranné úlomky ruly. Vzorek A4: Žlutobílé vápnité jílovce s houbami. Nadloží výskytů A2, A3 a abradovaného skalního povrchu v jejich okolí. Odstraněno skrývkou při těžbě v lomu. Kostry hub v úlomcích, hojné i celé exempláře. Vzorek B1: Hornina litologicky velmi variabilní. Jde o rozpadavý glaukonitický jílovec s valounky křemene i s téměř ostrohrannými úlomky ruly. Hrubá psamitová frakce zčásti z ostrohranných, zčásti z opracovaných zrn křemene a ruly. Živce v zrnech ruly silně kaolinizovány. V klastické složce ve velkém množství granáty (do cca 5 mm) a opracované rutily (zrna často větší než 1 cm). Bioklasty silně opracovány, fragmenty ústřic a hub silicifikovány. Tato hornina rychle laterálně (na několika centimetrech) přechází do čočkovitě vyvinutých pevných žlutobílých glaukonitických jílovců nápadných výskytem silně oválených ostnů Cidaris? sorigneti a úbytkem rutilu i granátu. Místy přítomny dobře opracované rulové valouny (rula s převahou křemene a živce), ale i ploché, málo opracované úlomky ruly biotitické (do velikosti 2 cm). Ostatní znaky shodné s prvním typem horniny tohoto vzorku
22
(viz výše). Vzorek B2: Žlutobílý písčitý glaukonitický jílovec s valouny ruly do maximální velikosti 20 cm v laterálním pokračování hornin s odběrem vzorku B1. Větší rulové valouny obsazeny řídce epibionty (drobné ústřice). Drobné fragmenty ruly a křemene v jemné psefitové frakci (2 - 10 mm) nepříliš opracované, živce v úlomcích ruly kaolinizovány. Přítomny velké ústřice s bioerodovanými vnitřními povrchy misek. Zrna granátu i rutilu řídká, rutil vždy opracovaný. Vzácně se objevují neopracované zlomky krystalů turmalínu-skorylu. Silicifikace bioklastů slabá. Vzorek B3: Hornina blízká hornině vzorku B2. Více fragmentů velkých ústřic, na vnitřních plochách misek bioerodovaných, více drobných (převážně mlžích) bioklastů. Rutil i granát vzácně. Křemenná zrna hrubé psamitové frakce opracovaná i ostrohranná. Drobné fragmenty ruly ostrohranné s kaolinizovanými živci. Vzorek B4: Žlutobílý písčitý glaukonitický jílovec až jílovitý pískovec. Přítomny silicifikované velké ústřice. Bioklasty opracovány různou měrou. V hrubé psamitové frakci ostrohranná i opracovaná křemenná zrna a úlomky částečně kaolinizované ruly. Vzorek B5: Žlutobílý vápnitý bioklastický jílovec až písčitý jílovec z přechodu akumulace velkých
bioklastů (hlavně ústřic) a
vytříděného střednozrnného
konglomerátu v centrální části deprese. Zbytky makrofauny dobře zachovalé. Fragmenty velkých ústřic řídké, opracované. V terigenní složce dobře opracované valounky křemene se zelenavým povrchem (frakce 10 - 50 mm), v hrubé psamitové frakci do různé míry opracovaná křemenná zrna. Vzorek B6: Žlutobílý písčitý jílovec z vrcholu bioklastické akumulace v centrální části deprese. Přechod do nadložních vápnitých jílovců. Hojné velké bioklasty do různé míry opracované. Vnitřní povrchy fragmentů misek ústřic bioerodované, silicifikace slabá. Litoklasty hrubé psamitové frakce tvořené křemenem ostrohranným i opracovaným. Vzorek C1: Žlutavý glaukonitický písčitý jílovec s obsahem velkých ústřic a jejich fragmentů. Ve střední psefitové frakci (10 - 50 mm) dobře opracované valouny křemene, v hrubé psamitové frakci přítomna do různé míry opracovaná zrna křemene a ostrohranné úlomky ruly. Ústřice silicifikované, vnitřní povrchy misek bioerodované. Biodetrit celkově málo opracovaný. Hojné fragmenty měkkého fosforitu hnědé barvy
23
v hrubé psamitové i jemné psefitové frakci (do 10 mm). Vzorek pochází z mezemi hmoty konglomerátu pod severní částí velkého balvanu s epibionty (viz charakteristika výskytu). Vzorek C2: Rozpadavý, rezavý, místy zelenavý pískovec s převahou křemenných zrn do různé míry opracovaných. Bioklasty omezeny na velké ústřice a jejich fragmenty s neobyčejně silnou dekalcifikací a silicifikací (vnitřní vrstvy schránky selektivně rozpuštěny se vznikem dutin - odtud nízká hmotnost i velkých bioklastů). Hlízko-vité vyloučeniny SiO2 hojné izolovaně v sedimentu. Velké množství fosforitových fragmentů v hrubé psamitové a jemné psefitové frakci (do 10 mm). Vzorek C3: Hlavní charakteristika shodná se vzorkem C1. Na velkých ústřicích a jejich fragmentech častí epibionti (foraminifery, Exogy-ra sigmoidea). Vzorek pochází z těsného východního sousedství Největšího balvanu obsazeného epibionty, a to z polohy s ústřicemi, horizontálně odpovídající odběru vzorku C1. Fragmenty limonitu oválené (pravděpodobně artefakt vzniklý při plavení vzorku), téže zrni-tostní velikosti. Vzorek C4: Šedozelený písčito-vápnitý jílovec z těsného nadloží vzorku C3. Má všechny znaky vzorku C3, ale navíc obsahuje fosfority téhož typu jako ve vzorcích C1 a C2. Bioklasty, hlavně drobné (např. elementy ostnokožců), velmi dobře zachované. Drobné fragmenty ruly s kaolinizovanými živci. Vzorek C5: šedozelený písčito-vápnitý jílovec z nadloží glaukonitických jílovců s ústřicemi téže úrovně jako vzorek C4. Místo odběru asi 1 m východně od odběru C4. Vzorek nápadný nedokonale opracovanými valounky tmavošedého křemene (velikost do 4 cm) s přisedlými epibionty (Atreta? sp. 1). Velké množství ostrohranných fragmentů ruly v hrubé psamitové a jemné psefitové frakci (do 10 mm). Hojné tmavohnědé až světle hnědé, většinou ostrohranné fragmenty fosforitu odlišného charakteru než ve vzorcích C1 a C2. Jde o velmi pevnou horninu s klastickými zrny (křemen, glaukonit). Fosforit téhož typu ulpívá i na křemenných valounech s epibionty (viz výše) a na povrchu studovaného balvanu s epibionty (viz níže). Část faunistických zbytků velmi dobře zachovalá. Vzácně drobné koprolity. Vzorek C6: Šedožluté písčito-vápnité jílovce s houbami z nadloží (o asi 0,5 m výše) vzorku C5. Podřízeně přítomny ostrohranné fragmenty ruly, hlavně v jemné
24
psefitové frakci (2 - 10 mm). V hrubé psamitové frakci do různé míry opracovaná křemenná zrna. Velké ne-opracované fragmenty fosforitu téhož typu jako ve vzorku C5. Drobné koprolity. Bioklasty, hlavně mlžů a hub, do různé míry opracovány. Nalezeny izolované fragmenty přicementovávajících se misek mlžů Atreta? sp. 1 a sp. 2. Vzorek C7: Žlutobílé vápnité jílovce s houbami na západním horním okraji stěny balvanu s epibionty. Houby většinou ve formě fragmentů a jednotlivých spikul, celí jedinci řídcí. Bioklastů celkově podřízené množství. Spadají většinou do hrubé psamitové frakce a jsou velmi silně opracovány. V jemnějších psamitových frakcích (pod 0,5 mm) hojné foraminifery. Řídce drobné koprolity a fragmenty měkkých fosforitů (zčásti patrně fosfatizované misky mlžů). Terigenní složka zastoupena neopracovanými zrny bezbarvého i nazelenalého křemene v hrubé psamitové frakci. Vzorek C8: Bílé jílovce až prachovce s houbami, 1,5 m pod odběrem vzorku C7. V jejich podloží již vystupují písčité sedimenty se silnou silicifikací (viz vzorek C2). Houby ve formě fragmentů a jednotlivých spikul, vzácně i celé, povrchově velmi dobře zachované exempláře. Drobné bioklasty jiných skupin fauny (hlavně mlžů) v hrubé psamitové a jemné psefitové frakci (do 10 mm), většinou velmi silně opracované. Řídce drobné koprolity. V terigenní složce ostrohranné fragmenty ruly, ostrohranná zrna křemene a lupínky světlé slídy. Velikostně spadají do hrubé psamitové frakce. Substrát C9: Balvan s epibionty v nejvyšší části výskytu. Bližší data viz níže v části o epibiontech litoklastů. PŘEHLED ZJIŠTĚNÝCH FOSILIÍ Kromě zbytků fauny přicementované k povrchu velkých litoklastů byl studován i obsah fosilií ve vzorcích sedimentárních hornin. Tyto fosilie byly valnou měrou získány plavením (síta o světlosti ok 0,5 mm). Určitelnost fosilií byla v řadě případů značně omezena (fragmentace, opracování apod.). U organismů s kostrami rozpadajícími se postmortálně na jednotlivé elementy (např. ostnokožci) byla pak tato vlastnost ještě akcentována. Řada skupin fauny české svrchní křídy je navíc celkově málo známa a nebyla dosud moderně zpracována nebo revidována (např. mořské houby, mechovky aj.).
25
Jejich určení je proto zčásti pouze aproximativní. PROTOZOA - PRVOCI Foraminifera - dírkovci (zčásti určila L. Hradecká, ÚGG Praha) Acruliammina longa (Tappan) - vzorek B5, B6, C2 - C6 Ataxophragmium depressum (Perner) - B2, B4, C1, C3, C6 Axicolumella cylindrica (Perner) – C1, C2, C4 Bdelloidina cribrosa (Reuss) - A2b, B1, B4 - B6, C1 - C3, C5, C6 Bullopora sp. - B5, C3 - C6 Frondicularia fritschi Perner - B2, B3, C3 Lenticulina sp. - A2b, A3a, B2-B5, Cl, C3 Palmula cordata (Reuss) - A2b, B3 fistulózní foraminifera - C7 PORIFERA - ŽIVOČIŠNÉ HOUBY Astrobolia venusta Počta - A4 Corynella fastigiata Počta - A4 Corynella obtusa Počta - A4 Corynella sp. - C8, C9 Craticularia vulgata Počta - A4 Craticularia radiosa Počta - A4 Guettardia trilobata Roemer - A4 Peronella elevata Počta - A4 Pachytilodia bohemica Počta – A1, A4, B1, B2, C4 Plocoscyphla fenestrata Smith - A4 Seliscothon? giganteum Reuss - A4 Sestrostomella gregaria Počta - A4 Siphonia impleta Počta - A4 Stellispongia tuberosa Počta - A4, C8 Verruculina craterosa Počta - A4 vrtavá houba Cliona exogyrarum Frič (vrtby v miskách ústřic) např. vzorky B2, B3, C3 drobné úlomky koster hub div. spec. - A2a, A2b, A3a, B1, B4, B5, C3 - C8 COELENTERATA - LÁČKOVCI Octocorallia - koráli osmičetní Moltkia foveolata (Reuss) - A2a, B3 - B6, C1, C3
26
Scleractinia - koráli šestičetní Parasmilia? sp. - C5, C6 Synhelia gibbosa (Goldfuss) - C3 VERMES - ČERVI Polychaetia sedentaria - Serpulidae Ditrupa tricostata (Goldfuss) – B1, B2 Glomerula cf. gordialis (Schlotheim) - B2-B4, C3 Hamulus sexsulcatus (Münster) - viz Ziegler 1984 Serpula (Dorsoserpula) sp. - C9 BRYOZOA - MECHOVKY Entalophora fecunda Novák - B2, B4, B5 Heteropora variabilis d'Orbigny - A2b, A3a, B1, C1 Heteropora lepida Novák - A2a, B2, B5, C1 Membranipora, sp. - C3, C6 Osculipora plebeia Novák - B4, B5 Spiropora sp. - B4, C2-C4 blíže neurčitelné cyklostomátní mechovky - C7 BRACHIOPODA - RAMENONOŽCI Inarticulata - bezoporní Ancistrocrania sp. - B5, C4 Articulata - opornatí Argyrotheca sp. - B4, B5 Bifolium imperfectum (Nekvasilová) - A2b, B1, B2, C1 Cyclothyris zahalkai Nekvasilová - A2a, A2b, B1, B4, B5, C3, C5, C6 Praelacazella lacazelliformis (Elliott) - B2, C1 Terebratulina "chrysalis" (Schlotheim) - B4, C1, C6 drobné úlomky blíže neurčitelného terebratulidního ramenonožce –B1, B4 MOLLUSCA - MĚKKÝŠI Bivalvia - mlži (ústřice zčásti určil B. Záruba, Nár. muzeum, Praha) Atreta? sp. 1 - C5, C6, C9 Atreta? sp. 2 - C6, C9 Exogyra reticulata Reuss - A2a, A2b, A3a, B1-B6, C1, C3 - C7 Exogyra sigmoidea Reuss - A3a, B1 - B3, B5, B6, C1, C3 - C6, C9 Gryphaeostrea cf. canaliculata (Sowerby) - B2, B4, B5, C1, C3 - C6, C8
27
Lopha diluviana (Linné) – A1, B1 - B3, B6, C2 - C4 "Ostrea" operculata Reuss - A1, A2a, A2b, A3a, A3b, B1 - B6, C1 – C5 Pyknodontní ústřice (=ústřice sp. B in Nekvasilová a Žítt, 1988) - C4, C9 Spondylus sp. - A3a, B3, B4, C3 - C6, C9 Ústřice sp. A - cf. "Ostrea" hippopodium Nilson - B6, C9 Gastropoda - břichonožci Neritopsis nodosa Geinitz - B2 Pleurotomaria sp. - B6 ARTHROPODA - ČLENOVCI Cirripedia - svijonožci Pollicipes costatus Kafka - B2, C6 Pollicipes glaber Reuss - A3, B5, C3 Scalpellum obsoletum Geinitz - C6 Malacostraca - rakovci daktylopodit - část klepeta kraba – A1 ECHINODERMATA - OSTNOKOŽCI Crinoidea - lilijice Cyathidium cf. depressum Sieverts - A3b Isocrinus? aff. lanceolatus (Roemer) - A1, A2a, A2b, A3a, A3b, B1 - B5, C1, C3, C5 izokrinidní brachialia - A1 A3a, A3b, B1 - B5, C1, C3, C4 izokrinidní cirralia - A1 A2b, A3a, A3b, B1 - B3, B5, C1, C3, C4 komatulidní brachialia - A3a, B2, B3, B5, C3, C5 komatulidní cirralia - A2b, A3a, A3b, B2, B5, C3, C6 Roveacrinus communis Douglas – C1, C6 neurčitelné fragmenty kosterních prvků lilijic - C8 Echinoidea - ježovky Cidaris? sorigneti Desor - A2a, A2b, A3b, B1 - B3, B5, C5 Gauthieria? radiata Sorignet - C3 Stereocidaris (Typocidaris) vesiculosa (Goldfuss) - A1, A2a, A2b, A3b, B1 - B5, C1, C3 - C5 neurčitelné fragmenty holasteroidních nebo spatangoidních schránek - C3 neurčitelné fragmenty diadematoidních ostnů - A2b, B5, C4
28
Asteroidea - hvězdice Calliderma sp. – A1, A2a, A2b, A3a, A3b, B1 - B5, C1, C3 - C5 Ophiuroidea - hadice neurčitelné zbytky ramen - A2b, A3a, B2, B5, C1 VERTEBRATA - OBRATLOVCI Selachii - žraloci Pycnodus sp., zoubky – C1, C6 Oxyrhina angustidens Reuss, zoubky - A2a, A3a, B1, B3, B4, C1 - C3, C5, C6 EPIBIONTI LITOKLASTŮ VÝSKYTU C a) Charakter substrátu osídleného epibionty Substrátem jsou rulové balvany (litoklasty) nejvyšších partií konglomerátu. Jejich rozměry sahají od 0,5 m do 7 m. Na jejich zaoblených tvarech je patrné opracování mořskou abrazní činností. Při výzkumu epibiontů jsme se soustředili zejména na společenstvo přisedlé na největším z balvanů (obr. 3,4), který prokazatelně nezměnil svoji polohu od dob osídleni epibionty dodnes. Povrch bočních stěn tohoto balvanu je rozčleněn v soustavu římso-vitých elevací a mezi nimi ležících depresí, z nichž některé mají charakter štěrbin. Tento charakteristický reliéf vznikl bezpochyby selektivní abrazí různě odolných vrstev horniny. Orientace elevací a depresí je subhorizontální až mírně šikmá. Balvan je ve své celistvosti porušen několika puklinami. Podle jedné z nich došlo k rozdělení balvanu na dvě části. Vnitřní povrchy této pukliny nebyly v době kolonizace epibiontům přístupny, protože puklina již byla vyplněna starší horninou (viz níže v poznámkách k sedimentologii). Svrchní plocha balvanu souhlasná s plochou foliace má povrch odlišný. Je tvořen hluboce korodovanou křemenem bohatou vrstvou ruly. Jednotlivé křemité ostrůvky jsou odděleny depresemi zasahujícími často až na spodní slídnatou vrstvu ruly. Největší výškové rozdíly tohoto mirkoreliéfu jsou asi 3 cm. Pravděpodobně celý povrch byl původně pokryt fosforitovou krustou, z níž se zachovaly jen nesouvislé, přibližně 3 mm silné zbytky (viz níže). b) Druhové složení společenstva epibiontů Epibionti náleží celkem čtyřem skupinám mořského bentosu:
29
1. foraminifery - druh Bdelloidina cribrosa (Reuss) 2. houby - Corynella sp. a asi 2 další blíže neurčitelné druhy 3. červi - Serpula (Dorsoserpula) sp. 4. mlži - 3 druhy ústřic (ústřice sp. A, sp. B, Exogyra sigmoidea Reuss), dále Atreta? sp. 1 a sp. 2 a Spondylus sp. c) Distribuce epibiontů Nejhojnějšími epibionty jsou na výskytu C mlži, kteří byli zjištěni na většině velkých litoklastů. Epibionty ostatních skupin jsme nalezli pouze na největším (délka asi 7 m - viz výše) balvanu. I na tomto substrátu však vysoce převažují mlži. Z celkového počtu asi 500 jedinců epibiontů zde patřilo pouze 29 kusů houbám, 10 kusů červům a jen asi 6 kusů foraminiferám. Frekvence výskytu jednotlivých taxonů na části tohoto substrátu je uvedena v tabulce 1; grafické znázornění osídlení této plochy uvádějí NEKVASILOVÁ a ŽÍTT (1988). Tabulka 1 Přehled početního zastoupeni epibiontů na části (1,35m2 ) severovýchodní stěny balvanu (výskyt C) Skupina
Druh
Počet kusů
Mlži
Živočišné houby Červi
ústřice sp. A ("Ostrea" cf.hippopodium) ústřice sp. B Exogyra sigmoidea Atreta? sp. 1 Atreta? sp. 2 Spondylus sp. neurčitelné zbytky ústřic
77 2 31 47 48 51 52
houby div. spec. (asi 2 druhy) Corynella sp. Serpula (Dorsoserpula) sp.
26 1 8
Celkem
343
Distribuce epibiontů na povrchu balvanu je nepravidelná. Na čerstvě odkrytých nebo příznivě orientovaných plochách, nenarušených dosud větráním, hlavně však na subvertikální severovýchodní ploše balvanu (asi 1,5 m2, její část viz obr. 8), byla pozorována řada zajímavých jevů. Jedná se především o shlukování jedinců,
30
nejmarkantnější u ústřice sp. A. Významným jevem je svahová orientace u mlžů Atreta? sp. 1 a sp. 2. Na šikmo orientovaných částech zmíněné plochy směřuje většina přicementovaných misek svými vrcholovými částmi do levého horního kvadrantu. Stejnou orientaci mají tito mlži i na ostatních šikmých (nikoli převislých) plochách balvanu, a to bez ohledu na směr sklonu plochy (obr. 7). Na horizontálních nebo jen velmi málo ukloněných plochách je orientace těchto mlžů vždy téměř chaotická (obr. 6). Shodnou přednostní orientaci na šikmých površích jsme zjistili i u mlže Spondylus sp. (obr. 6 a 10 B). Pro ústřici sp. A, jež vytváří shluky, je charakteristická opačná orientace, tj. vrcholem misky do pravého horního kvadrantu (obr. 9). Všechny uvedené případy přednostní orientace souvisejí se zaujetím optimální pozice pro příjem potravy i pro zajištění ostatních biologických funkcí organismu (SEILACHER, 1960). Na balvanu přisedlé houby, zjištěné zde vůbec poprvé v životní
6. Mlži Atreta? sp. 1 (1), sp. 2 (2) a Spondylus sp. (3) na mírně ukloněném povrchu východního konce balvanu (výskyt C). Přednostní orientace mlžů nedůsledná. Úsečka = 0,5 cm. Foto J. Žítt 1986.
31
pozici (viz obr. 10 A) v rámci celé české svrchní křídy, vykazují náznaky zonality. Jejich výskyt je omezen jen na horní polovinu studovaných subvertikálních ploch (bočních stěn) balvanu (obr. 8). Závislost výskytu epibiontů na kvalitě substrátu nebyla pozorována. CHARAKTER FAUHY, PALEOEKOLOGIE Mezi nalezenými fosiliemi vysoce převládají druhy, které původně tvořily součást trvale přisedlých (sesilních) bentózních společenstev. Větší část těchto druhů se přicementovávala k pevným podkladům, ať to bylo již přímo skalnaté dno, litoklasty, schránky a kostry různých živých organismů, nebo bioklasty. Jen malá část jedinců těchto druhů byla nalezena ve spojení se substrátem, na němž byli původně připevněni. Ačkoli na karlovské lokalitě existuje plošně dosti rozsáhlý výchoz skalnatého mořského dna, zbytky přicementovaných epibiontů nebyly na něm zjištěny (pokud byly přítomny, mohly být zničeny dlouhodobou expozicí zvětrávacím činitelům). Na litoklastech a
7. Mlži Atreta? sp. 2 s důslednou přednostní orientací na silně ukloněném až subvertikálním povrchu západní strany balvanu (výskyt C).
32
bioklastech jsou však tito epibionti hojní. Specifické rysy osídlení (orientace epibiontů) největších litoklastů situovaných v nejvyšších částech konglomerátové akumulace výskytu C nám dokládají jejich stabilní polohu od doby osídlení dodnes. Tyto balvany nám tak vlastně představují obdobu skalnatého mořského dna. V kapitole o epibiontech je uveden přehled zde nalezených druhů. Epibionti přisedlí na menších litoklastech a bioklastech byli valnou většinou
8. část severovýchodní stěny balvanu (výskyt C) s epibionty: 1 - ústřice sp. A, 2 Exogyra sigmoidea, 3 - ústřice sp. B, 4 -Atreta? sp. 1, 5 - Atreta? sp. 2, 6 - Spondylus sp., 7 - Serpula (Dorsoserpula) sp., 8 - houby div. sp. (asi 2 druhy), 9 - blíže neurčitelné zbytky ústřic. Orig. 0. Nekvasilová.
33
přemístěni na místo svého dnešního výskytu i se svými substráty. Během mořského transportu došlo k jejich menšímu nebo většímu poškození (fragmentace, abraze). Kromě druhů identických s některými druhy přisedlými na stabilních vrcholových částech konglomerátové akumulace (např. Exogyra sigmoidea, Atreta? sp. 1 a sp. 2 aj.) se na menších klastech též vyskytují např. foraminifery Acruliammina longa a Bullopora sp. nebo mechovka Membranipora? sp. K přicementovávajícím se epibiontům však náležela i řada druhů, jež nacházíme bez kontaktu s jejich původními substráty pouze v bioklastické složce sedimentů. Patří sem většina druhů živočišných hub, koráli, většina mechovek, ramenonožci
Ancistrocrania
sp.,
Praelacazella
lacazelliformis
a
Bifolium?
imperfectum, část foraminifer, část mlžů a lilijice Cyathidium cf. depressum. Část sesilního bentosu se ke svým substrátům připevňovala masitým stvolem nebo jiným způsobem, takže se po uhynutí a rozložení měkkých tkání uvolňovala od svého substrátu. Stvolem se připevňovali zde nalezení ramenonožci Argyrotheca sp., Cyclothyris zahalkai, Te-rebratulina "chrysalis" a také svijonožci (vilejši). Lilijice Isocrinus? cf. lanceolatus byla fixována (přidržovala se) ciry distálních částí svého
9. Shluk původně 7 jedinců ústřice sp. A na severovýchodní stěně balvanu (výskyt C). Úsečka = 0,5 cm. Foto 0. Nekvasilová 1987.
34
svého stonku k rozmanitým předmětům dna. Zbývající bentózní druhy patří do kategorie vagilního, tj. po mořském dně volně se pohybujícího bentosu. Náleží sem gastropodi (plži), rakovci (krabi, dosud nalezena jen část klepeta), hvězdice, hadice a pravidelné ježovky (Stereocidaris (T.) vesiculosa, Cida-ris? sorigneti aj.). K vagilnímu bentosu lze počítat i zástupce komatulidních lilijic (skupina lilijic s redukovaným stonkem a ciry), zjištěné zde zatím jen na základě izolovaných kosterních elementů. Hvězdice Calliderma sp. patřila s velkou pravděpodobností k predátorům (dravcům) . Ve výplavech vzorků hornin byly vzácně nalezeny i blíže neurčitelné fragmenty schránek nepravidelných ježovek (holasteroidních či spatangoidních). Tito ostnokožci se alespoň částečně zahrabávali v substrátu dna.
10. A - houba Corynella sp. na severovýchodní stěně balvanu, B -mlž Spondylus sp. na východním konci balvanu (výskyt C). Úsečky = 0,5 cm. Foto J. Žítt 1986.
35
Z nektonu, tj. volně plovoucích organismů, byly v karlovském spodním turonu zjištěny zbytky žraloků (zuby). Vzácné jsou nálezy volně žijících pelagických lilijic druhu Roveacrinus communis (mikrolilijice s redukovaným stonkem a bez cirů). Z výše uvedeného přehledu fosilií a z přehledu vzorků vidíme, že většinu druhů křídové fauny lokality Karlov nalézáme jako součást bioklastické, různě daleko transportované a do různé míry mechanicky opracované i jinak narušené složky sedimentů. Druhy s různými, často i diametrálně odlišnými ekologickými nároky, se vyskytují v jednotlivých vzorcích společně. Pouze zbytky schránek a koster malé části druhů měly v mělkovodním prostředí ovlivňovaném vlněním, pohybem sedimentu po dně apod. šanci přetrvat na původním místě života organismů v růstové pozici, a to jen za určitých výjimečně příznivých okolností (rychlé a definitivní zakrytí sedimenty). Sem patří epibionti, přicementovaní k velkým a stabilním litoklastům vrcholových částí konglomerátu výskytu C (viz výše). POZNÁMKY K SEDIMENTOLOGII Kromě neobvyklé litofaciální pestrosti křídových sedimentů jsme na lokalitě Karlov zjistili ještě tyto zajímavé jevy: a) Přítomnost sedimentární brekcie v rozevřené puklině, rozdělující největší balvan s epibionty na výskytu C, a přítomnost identické horniny nalezené na vrcholové části výskytu B (rovněž v puklině ruly). Distribuce přicementovaných epibiontů i charakter celého výskytu (tj. C) přitom dokládá, že brekcie Je starší než osídlení epibionty (viz část o epibiontech litoklastů). V brekcii zachované horniny (žlutobílé jílovité vápence až vápnité jílovce tvořící klasty a tmavošedé vápence až vápnité jílovce tvořící tmel) se dnes na lokalitě nevyskytují. b) Výskyt fosforitových krust na svrchních površích nejvýše ležících balvanů konglomerátové akumulace. Tyto krusty jsou starší než osídlení epibionty (epibionti jsou na krustě přisedlí) i než fragmentace balvanu (puklina protíná krustu). Ještě před osídlením epibionty byly krusty částečně erodovány. c) Velkou koncentraci minerálů (hlavně velkých zrn rutilu, často větších než 1 cm, a granátu, velkých až 0,5 cm) v klastické složce vzorku B1 a méně i ve vzorcích B2, B3 a B5, dosud v tomto rozsahu v bazálních křídových sedimentech příbřežního vývoje nezjištěnou.
36
Oba první jevy jsou svědectvím vývoje sedimentačního prostředí po uložení a definitivní stabilizaci hrubé valounové akumulace. Do této kategorie náleží vlastně i osídlení nejvýše ležících litoklastů epibionty (viz výše). Expozice těchto litoklastů vodnímu prostředí byla ukončena patrně poměrně rychle jejich definitivním zakrytím jílovými sedimenty, které nám tak konzervovaly stopy předchozího vývoje. PERSPEKTIVA ZACHOVÁNÍ JEVŮ NAVRHOVANÝCH K OCHRANĚ Perspektiva zachování epibiontů, přisedlých v karlovském lomu k substrátům (tj. balvanům) vystaveným povětrnostním vlivům, není příliš dlouhodobá. Vždyť jde o vápnité, ve své většině vcelku drobné zbytky, přisedlé navíc na rulových, poměrně snadno zvětrávajících substrátech. Dlouhodobé odolávání vlivům počasí (kyselé deště, sezónní kolísání teploty) není za těchto podmínek pravděpodobné. Nejperspektivnějším předmětem ochrany, pokud jde o epibionty, se tedy jeví ty jejich výskyty, jež dosud nejsou odkryty a jejichž přítomnost na lokalitě byla ověřena mělkými výkopovými pracemi. Jde o další, epibionty osídlené balvany skryté dosud v sedimentech v okolí největšího balvanu, jež lze kdykoli snadno odkrýt. Možnost dlouhodobého zachování dalších fenoménů, zjištěných na výskytech A a B, je mnohem pravděpodobnější. Přístupnost těchto výchozů a do jisté míry samozřejmě i substrátů s epibionty je možno zajistit pouhými občasnými asanačními zásahy ve formě mechanické likvidace náletů dřevin. ZÁVĚR V předloženém příspěvku jsou stručně shrnuty hlavní nové výsledky studia svrchnokřídových sedimentů NCHPV Karlov v Kutné Hoře a s nimi spjatých paleontologických a geologických jevů. Z nich jsou nejdůležitější tyto: 1. Byl popsán výskyt epibiontů přicementovaných k povrchům balvanů vrcholové části konglomerátové akumulace výskytu C (viz předchozí text). 2. Byla zhodnocena fosilní makrofauna a zčásti i mikrofauna všech hlavních typů sedimentů. Vyskytují se v nich zbytky přibližně 70 druhů bezobratlých a 2 druhy obratlovců.
37
3. Byl zjištěn výskyt poměrně rozsáhlého, plošně odkrytého, skalnatého mořského dna abradovaného mořskou činnosti. Jeho větší část je dosud zakryta nepříliš mocnými sedimenty, pod jejichž pokrývkou lze očekávat výskyty drobných depresí s jejich sedimentačními výplněmi a snad i porosty epibiontů. 4. V rámci české svrchní křídy byl na karlovské lokalitě zjištěn ojedinělý výskyt vzácných roveakrinidních (druh Roveacrinus communis) a cyrtokrinidních (druh Cyathidium cf. depressum) lilijic. 5. Litofaciální pestrost sedimentů dosahuje na lokalitě Karlov šíře prakticky neznámé z jiných stejně dobře odkrytých a přístupných lokalit české svrchní křídy. Výskyt značné koncentrace minerálů (rutil, granát) v některých vzorcích je ojedinělý a mohl by indikovat zdrojové oblasti a směr paleotransportu v blízkém okolí. Jsou zde zachovány sedimentologické indicie, svědčící o složitosti vývoje, hlavně po uložení konglomerátových akumulací (fosforitová krusta, sedimentární brekcie). 6. Lokalita Karlov je spolu se SPR Na Vrších (Kank) a lokalitou Turkaňk (viz obr. 1) důležitým dokumentačním bodem pro studium sedimentačního vývoje kutnohorské části kolínské litofaciální oblasti české svrchní křídy. I když nadále přikládáme velký význam současným výskytům epibiontů v prostoru NCHPV Karlov, za stejně důležité pro rozhodnutí o budoucí ochraně této lokality považujeme i další námi zjištěné skutečnosti shrnuté výše. Jedině tak bude možno zajistit příležitost komplexního sedimentologického a paleoekologického studia této z celosvětového hlediska významné lokality i pro budoucí generace.
SUMMARY This paper deals with shallow water Upper Cretaceous sediments and fossils occurring in the abandoned quarry Karlov at Kutná Hora (about 60 km ESE of Prague). In this quarry (closed in 1975) the migmatitized gneisses were exploited. During the transgression of the Cretaceous sea, the surface of these gneisses was eroded and abraded and then covered with sediments of Lower Turonian age. Basal parts of depressions in this gneiss bottom are usually filled with conglomerates or with coarse bioclastic sediments. These rocks are overlain by greenish to greyyellowish calcareous claystones passing vertically into yellowish calcareous claystones with common sponges. The distribution of macrofaunal and some of microfaunal remains in all lithological types of sediments was ascertained. So far, about 72 species were found.
38
On the walls of the boulders lying in the uppermost part of the conglomerate accumulation (occurrence "C") cemented epibionts were encountered. In this assemblage, bivalves (oyster sp. A, Atreta? sp. 1 and sp. 2, Spondylus sp. and Exogyra sigmoidea (Reuss) prevail. Less common are the bivalve oyster sp. B, worms (Serpula (Dorsoserpula) sp.), sponges (Corynella sp. and about two other indeterminable forms) and foraminifer Bdelloidina cribrosa (Reuss). In the oyster sp. A a marked clustering and slope orientation (with the umbonal part pointing into the upper right quadrant) was observed. A slope orientation was also ascertained in the bivalves Atreta? sp. 1, sp. 2 and Spondylus sp. which, however, have their umbonal parts oriented into the upper left quadrant. Quite unique are finds of sponges in growth position ascertained for the first time in the Bohemian Cretaceous Basin. The distribution of these sponges on the substratum shows signs of zonation (they are restricted to the upper parts of the subvertical surface studied). In addition, some sedimentological phenomena indicating the course of sedimentological changes in the uppermost parts of the conglomerate accumulations that preceded their colonization by epibionts (phosphorite crust, sedimentary breccia a. o.) were here observed. Moreover, the presence of the exposed abraded rocky bottom (ca 30 m2 ), the rare occurrence of the roveacrinid and cyrtocri-nid crinoids, and the high concentration of some minerals (garnet, rutil) a. o., are mentioned and the necessity of protection of all phenomena observed is discussed and substantiated. LITERATURA FIŠFRA, M. (1962): Příspěvek k topografické mineralogii širšího okolí Kutné Hory (část 1). - Čas. Mineral. Geol., 7, 2, 98-201. Praha. HERCOGOVÁ, J. (1988): Acruliammina, Bdelloidina and Axicolumella n. gen. (Foraminifera) from the Cretaceous transgressive sediments of the Bohemian Massif. - Sbor. geol. Věd, Paleont., 29 145-189, Praha. HOFFMAN, V.; TRDLIČKA, Z. (1967): Nerostné suroviny kutnohorského okresu. - Sbor. Oblast. Muzea v Kutné Hoře, řada B, 10-11, 1-59. Kutná Hora. HOUŠA, V.; NEKVASILOVÁ, O. (1984): Paleoekologické zhodnocení epi-faun přicementovaných ke skalnímu substrátu. - in: MUSIL, R. et al.: Paleoekologie. Sborník z konference. Skripta Univ. J.E. Purkyně v Brně, fakulta přírodověd., 90-98. Brno. KNÍŽETOVÁ, L.; PECINA, P.; PIVNIČKOVÁ, M. (1987): Prověrka maloplošných chráněných území a jejich návrhů ve Středočeském kraji v letech 1982-85. - Bohemia Centralis, 16, 1-262. Praha. KRATOCHVÍL, J. (1926): Několik příspěvků topografickominera1ogických. Věst. St. geol. Úst. ČSR, 2, 4-6, 241-244. Praha. NEKVASILOVÁ, 0. (1972): Rod Bohemirhynchia gen. n. a Cyclothyris Mc Coy (Brachiopoda, Rhynchonel1idae) z české svrchní křídy. -MS (závěr. zpráva), 1-103. Archív Úst. geol. a geotech. ČSAV. Praha. NEKVASILOVÁ, 0. (1973): The brachiopod genus Bohemirhynchia gen. n. and Cyclothyris Mc Coy (Rhynchonellídae) from the Upper Cretaceous of Bohemia. Sbor. geol. Věd, P. 15, 75-117. Praha.
39
NEKVASILOVÁ, 0. (1986): Thecideidina z vybraných lokalit cenomanu a spodního turonu české křídové pánve. - MS (závěr, zpráva), 1-47. Archív Úst. geol. a geotech. ČSAV. Praha. NEKVASILOVÁ, 0.; ŽÍTT, J. (1988): Upper Cretaceous epibionts cemented to gneiss boulders (Bohemian Cretaceous Basin, Czechoslovakia). - Čas. Mineral. Geol., 33, 3, 251-270. Praha. NOVÁK, F.; DRÁBEK, M. (1964): Rozšíření sulfidického zrudnění v širším okolí Čáslavi a Kutné Hory. - Práce muzea v Kutné Hoře, 5, 18-28. Kutná Hora. SEILACHER A. (1960): Epizoans as a key to ammonoid ecology. - J. Pa-leont., 34, 1, 189-193. Menasha. SURLYK, F.; CHRISTENSEN, W.K. (1974): Epifaunal zonation on an Upper Cretaceous rocky coast. - Geology, 529-534. Boulder, Colorado. TRDLIČKA, Z.; HOFFMAN, Vl. (1964): Rudní žíly v lomu Karlov, jv. od Kutné Hory. - Práce muzea v Kutné Hoře, řada Geol. výzk. Kutnohorska, 5, 3-17. Kutná Hora. ZIEGLER, V. (1984): Family Serpulidae (Polychaeta, Sedentaria) from the Bohemian Cretaceous Basin. - Sbor. Nár. Muz. 39B, 4, 213-252. Praha. ŽÍTT, J. (1986): Lilijice vybraných lokalit příbřežního vývoje české svrchní křídy kolínské oblasti. - MS (závěr, zpráva), 1-94. Archív Úst. geol. a geotech. ČSAV. Praha.
Adresy autorů: RNDr. Olga Nekvasilová, CSc. RNDr. Jiří Žítt, CSc. Ústav geologie a geotechniky ČSAV V Holešovičkách 41 1B2 09 Praha 8 - Libeň
40
Bohemia centralis 18: 41 - 58, 1989
Korelace svrchnocenomanských marinních sedimentů mezi Kralupy nad Vltavou a Slaným Korrelation der oberzönomanschen marinen Sedimente zwischen Kralupy nad Vltavou und Slaný
Pavel SVOBODA ÚVOD V okolí Kralup a Slaného byly detailně profilovány svrchnocenomanské korycanské vrstvy (ČECH et al. 1980). Z těchto vrstev je možné vyčlenit 6 litologických jednotek, jejichž ostré (erozní) báze lze využít jako lokální korelační horizont, který může být považován v rámci malého území za víceméně izochronní. V těchto jednotkách nebyly pozorovány hiáty, ale nelze v nich vyloučit vnitřní diskordance, které mohou vzniknout bez přerušení sedimentace. Problematika jednotek ohraničených diskordancemi a hiáty není dosud vyřešena (CHLUPÁČ, 1978). Dále není dosud vyřešena otázka povýšení korycanských vrstev na souvrství, a protože není jasné, zda tyto jednotky budou v budoucnu označeny za vrstvy nebo litohorizonty, použil jsem pro ně prozatímní neformální název sedimentární celek. První část klasických lokalit z okolí Kralup n. Vltavou se nachází v pískovcových lomech na sever od města na okrajích lečanské tabule. Druhá část lokalit již neexistuje a nacházela se jižně a jihozápadně od Kralup na severním okraji unhošťsko-turského hřbetu, kde jsou celky vyvinuté jako vápnité sedimenty tzv. příbojové facie na proterozoickém podloží. Lokalitami se již zabývali REUSS (1844), PALLAUSCH (1869), KREJČÍ (1869), FRIČ (1869), GÜMBEL (1868) a ZAHÁLKA (1912a, b). Jejich práce se ve svých údajích shodují pouze částečně. Autor zde zjistil i jiné nepopsané skutečnosti, kterých si zmínění autoři nepovšimli.
41
Uvádí nový stručný popis a vzájemné srovnání lokalit. Jejich čísla se shodují s čísly na příloze. Další popisované lokality leží na jižním okraji perucké tabule a na severním okraji kladenské tabule. I přes vzdálenost několika kilometrů od Kralup se jedná o sousední vrchy, mezi kterými byly svrchnokřídové sedimenty denudovány nebo silně redukovány. Lokality byly popsány Již ZAHÁLKOU (1912a, b). Cílem práce je rozčlenění a korelace litologických jednotek u Slaného, které se již blíží vývoji svrchního cenomanu v Poohří a jejich ekvivalentů u Kralup, které jsou částečně vyvinuty jako vápnité sedimenty tzv. příbojové facie na proterozoickém podloží. STRATIGRAFICKÉ ČLENĚNÍ Celek A jsou bílé jemnozrnné až hrubozrnné pískovce s valouny nebo uhelnými jílovci na bázi. Mají hojné šikmé zvrstvení a stopy typu Ophiomorpha. U Kralup v nich zatím nebyly nalezeny žádné zkameněliny mořské fauny. Celek B jsou glaukonitické jemnozrnné pískovce s bazálními hrubozrnnými pískovci se štěrkem - tzv. droždím. Celek C jsou jílovité, glaukonitické jeranozrnné pískovce přecházející směrem na sever do písčitých a jílovitých prachovců. Na lokalitách, kde nasedají přímo na celek A, mají vyvinuto droždí. Na jihozápad od Kralup přecházejí do vápnitých pískovců s hojnou faunou a do biodetritických vápenců. Celek D jsou jílovce s písčitou bází (tzv. droždí nebo tzv. kanafas). Nacházejí se na západ od Kralup v okolí Kladna a Slaného. Celek E jsou jílovce na bázi s nápadně zvýšeným obsahem glaukonitu. Celek F jsou šedé glaukonitické slínovce na sever od Kralup a spongilitické prachovce a biodetritické vápence s hojnou faunou na jihozápad od Kralup. POPIS LOKALIT MEZI KRALUPY A VELVARY Lokalita 1 - jižně od háje Lutovník, v rokli nad bývalou cihelnou. Mocnost celku B na lokalitě je pouze 1,6 m. Nadložní pískovce celku C jsou zde zachované v neúplné mocnosti.
42
Lokalita 2 - lom v poli na západní straně Hostibejku Mocnost celku B na lokalitě je 2,1 m. Celek C je zde zachovaný v neúplné mocnosti. Lokalita 3 - Hostibejk, lom na východní straně, východně od restaurace Profil patří k nejúplnějším a lze jej rozdělit na několik ostře od sebe oddělených celků. Nejspodnější celek A je zde vyvinut jako jemnozrnné pískovce s monomiktními (křemennými) slepenci a uhelnými prachovci na bázi. Mají mocnost asi 4 m. Nebyly v nich nalezeny žádné zbytky fauny, pouze stopy typu Ophiomorpha. Nejspodnější polohou celku B je zde hrubozrnný pískovec o mocnosti 0,5 m, který plynule přechází do šikmo zvrstvených galukonitických jemnozrnných pískovců o mocnosti 2,6 m. V hrubozrnném pískovci se nacházejí drobné a střední valouny křemene, buližníku a jiných proterozoických hornin.
1. Situační mapa popisovaných profilů.
43
Nápadné jsou vrstvičky silně obohacené živcem, které nasvědčují tomu, že zdrojovou horninou byly karbonské arkózy. Bazální pískovec vyplňuje nepravidelné prohlubeniny v jemnozrnném pískovci celku A. V celém profilu nadložních pískovců jsou vykliňující se vložky tmavých jílovců. Fauna je v pískovcích místy hojná a tvoří lumachely. Nacházejí se zde: Calycoceras sp., Torquesia cenomanensis (ďOrb.), Lunatia sp., Protocardia hillana (Sow.), Granocardium productum (Sow.), Glycymeris geinitzi (ďOrb.), Pinna decussata Goldf. a Micrabacia coronula (Goldf.). Nejspodnější polohou dalšího celku C je šedý, jílovitý, glaukonitický jemnozrnný pískovec o mocnosti 0,2 m, který ostře nasedá na podložní pískovec celku B. Nad touto snadno zvětrávající polohou je šikmo zvrstvený, jílovitý, glaukonitický jemnozrnný pískovec o mocnosti 2,3 m. Pískovec nemá vložky jílovců a snáze podléhá větrání než pískovec celku B. Fauna je celkem stejná jako v celku B. Nejvyšší polohou celku C je silně rozpadavý, šedý a jílovitý, glaukonitický jemnozrnný pískovec o mocnosti 0,4 m. Z nejvyššího celku E jsou zachovány jen zbytky pod ornicí. Je to jílovitý jemnozrnný pískovec, druhotně zpevněný limonitem, s velkými zrny glaukonitu a drobným, slabě opracovaným štěrkem z křemene a buližníku. Diskordantně nasedá na podloží a běžně se v něm vyskytují úlomky podložních pískovců. Nacházejí se zde: Trigonia sulcataria Lam., Protocardia hillana (Sow.) a Venus sp. První popsal profil na Hostibejku PALLAUSCH (1869). FRIČ (1869) se jen krátce zmiňuje o výskytu glaukonitických pískovců a uvádí seznam fauny z Hostibejku i z Lobče (z celků B a C). ZAHÁLKA (1912a, b) popisuje z Hostibejku svůj profil 11. Stejně jako PALLAUSCH však neuvádí přesné místo profilu. Není tedy jasné, zda jeho profil odpovídá lokalitě 2 nebo 3. Poslední publikovaný profil je v práci ČECHA et al. (1980). Celku A odpovídají vrstvy 1-6, celku B vrstvy 7, celku C horní vrstva 7 a vrstvy 8, 9 a 10. Celek E již není na profilu zakreslen. Lokalita 4 - lomy severně od Lobče Mocnost pískovců celku B je 2,7 m. Bazální pískovec má mocnost pouze 0,15 m. Nadložní pískovce celku C jsou zde zachované v neúplné mocnosti, stejně jako na lokalitách 1 a 2. ZAHÁLKA (1912a) zde nenašel vrstvu "droždí" a na svém profilu 10 uvádí značně větší mocnost glaukonitických pískovců. NÁPRSTEK (1957) popisuje profil
44
v ohbí silnice do Nelahozevsi. Jsou zde odkryty celek A a báze celku B. Lokalita 5 - lom u severního portálu tunelů jižně od Nelahozevsi Jemnozrnný pískovec celku A má mocnost přibližně 8 m. Pískovce celku B mají mocnost 2,2 m. Na tyto pískovce ostře nasedá šmouhovaný a glaukonitický, jílovitý jemnozrnný pískovec celku C o mocnosti 3,3 m s nápadně vyvinutou lumachelou fauny asi 0,1 m nad bází. Byly zde nalezeny: Torquesia cenomanensis (ďOrb.), Cucullaea glabra Park., Protocardia hillana (Sow.) a Trigonia sulcataria Lam. Spodní polohou nadložního celku E je glaukonitovec o mocnosti 0,35 m, s drobným štěrkem (křemen a buližník) a hojnými Rhynchostreon suborbiculatum (Lam.) a Venus sp. Glaukonitovec je na pískovcích uložen diskordantně a přechází do nadloží v silně galukonitický jílovec zachovaný zde v mocnosti asi 1 m. V jílovci byl nalezen pouze Helicaulax burmeisteri (Gein.) a destičky z hvězdic. Jedná se s největší pravděpodobností o lokalitu "zwischen Mühlhausen und Lobecz" (REUSS, 1844). Lokalita 6 - lom v zahradě nelahozeveského zámku Jemnozrnný pískovec celku A má mocnost přibližně 8 m. Pískovce celku B mají na lokalitě mocnost jen 1,4 m. Na tyto pískovce ostře nasedá šmouhovaný a glaukonitický, jílovitý jemnozrnný pískovec až prachovec o mocnosti 3,3 m s nápadně vyvinutou lumachelou fauny asi 0,1 m nad bází. Obsah fauny je stejný jako na lokalitě 5. Spodní polohou nadložního celku E je glaukonitovec o mocnosti 0,35 m s drobným štěrkem (křemen a buližník). Glaukonitovec je na pískovci uložen diskordantně, stejně jako na lokalitě 5 a přechází do nadloží v silně galukonitický jílovec o mocnosti asi 1 m. Fauna: zpyritizovaní gastropodi a destičky z hvězdic. Lokalita odpovídá Zahálkově profilu 8 (ZAHÁLKA, 1912a). Několik set metrů na západ se nacházel jeho profil 7 a podle mocnosti sedimentů i Gümblova lokalita Mühlhausen-Lobecz (GÜMBEL, 1868). Lokalita 7 - lom severně od Nelahozevsi, východně od nádrže na popílek Jemnozrnné pískovce s vložkami drobnozrnných slepenců celku A jsou zde vyvinuty v mocnosti asi 8 m. Mají hojné šikmé zvrstvení a místy stopy typu Ophiomorpha. Na tyto pískovce zde otře nasedá hrubozrnný pískovec báze celku B
45
o mocnosti 0,4 m. Nacházejí se zde: Torquesia cenomanensis (ďOrb.), Lunatia sp., Protocardia hillana (Sou.), Cucullaea glabra Park., Rhynchostreon suborbiculatum (Lam.), Trochosmilia compressa Lam. a zuhelnatělé kusy dřev s tzv. Pholas sclerotites Gein. Následuje poloha slabě deskovitého, glaukonitického jemnoznného pískovce o mocnosti 0,2 m s bioturbačními texturami. Celek C je vyvinut jako tmavě šedé jílovité prachovce, ve spodní části šmouhované, písčité a silně glaukonitické. Spodní část je silně místy limonitixována. Ojediněle se zde nacházejí drobné křemenné valouny velké až 1 cm. Prachovce mají mocnost 2,9 m. Byly v něm nalezeny: ? Calycoceras sp., Torquesia cenomanensis (ďOrb.), Isognoman cretaceus (Reuss.), Protocardia hillana (Sow.), Cucullaea glabra Park., Pinna cf. decussata Goldf., Chlamys virgata (Nilss.) a Glycymeris sp. Na prachovec diskordantně nasedá šedý písčitý jílovec celku E o mocnosti 1,5 m s velkými zrny glaukonitu. Ve spodní části jsou jílovce o mocnosti 0,4 m pevné a silně vápnité. Jsou v ní úlomky podloží a drobný štěrk (křemen a buližník). Nacházejí se zde: Pycnodus sp., Torquesia cenomanensis (ďOrb.), Trigonia sulcataria Lam., Venus
sp.,
Protocardia
hillana
(Sow.),
Tellina
semicostata
(A.
Roera.),
Rhynchostreon suborbiculatum (Lam.) a zuhelnatělá dřeva s Pholas sclerotites Gein. Jílovec je ve vyšší části velmi glaukonitický a přechází do glaukonitovce. Nadložní celek F tvoří tmavě šedý slínovec o mocnosti 1,8 m, s fosfátovými konkrecemi. Spodní část slínovce je silně glaukonitická, lze ji však dobře odlišit od podložního jílovce celku E. Hranice obou celků je ostrá. Ve spodní části slínovce byly nalezeny: "Natica" lamellosa A. Roem., Avellana cassis ďOrb., Helicaulax burmeisteri (Gein.), Archimediella multistriata (Reuss.), Pteria anomala (Sow.), Micrabacia coronula (Goldf.) a Craticularia sp. Část fauny dosud není určena. Vrchní část slínovce obsahuje tuto faunu: Actinocamax plenus (Blainv.), Inoceramus pictus bohemicus Leonh., Amphidonte obliquata (Pult.) a Hepteris septemsulcata (Cotta). Na slínovec celku F ostře nasedá silně glaukonitický písčitý slínovec s fosfátovými konkrecemi a Magas geinitzi Schloenb. o mocnosti 0,3 m. Následující šedý glaukonitický slínovec o mocnosti 1,8 m již pozvolna přechází do prachovitých slínovců s vložkami prachovitých a jílovitých vápenců. Tyto slínovce již patří bázi bělohorského souvrství.
46
Lokalita je totožná se Zahálkovým profilem 6 (ZAHÁLKA, 1912a) a profilem Zázvorkovým (ZÁZVORKA, 1938). Lokalita 8 - lom Mezi silnicemi do Malé a Velké Bučiny Na jemnozrnných pískovcích celku A jsou zde uloženy jílovité jemnozrnné pískovce až prachovce celku C. Hranice mezi oběma celky je ostrá. Na bázi je lumachela podobně jako na lokalitách 5 a 6. Příměs drobného štěrku (valouny křemene až 1 cm v průměru) se nachází až do výše 0,7 o nad bází. Celková mocnost zachovaných pískovců je 1,5 m. Lokalita je totožná se Zahálkovým profilem 12 (ZAHÁLKA, 1912a). Ve výkopech na sever od lešanské tabule se nacházejí silně zvětralé svrchnocenomanské sedimenty a jejich korelace není snadná. Měkčí sedimenty jsou denudovány a na svazích tvoří nadloží celku A již opuková suť a svahové hlíny. Ve výkopu na jih od Uh se na zvětralých pískovcích celku A nacházel glaukonitický, jílovitý jemnozrnný pískovec s droždím na bázi (celek C nebo D). Nad ním se nacházel jen silně glaukonitický jílovec celku E o mocnosti asi 1 m. Mezi Velkou Bučinou a Radovičem se ve výkopech nacházel jen celek A. Vyšší celky jsou denudovány a na celku A leží jen aluvia a opuková suť. Ve výkopech mezi Chržínem a státní silnicí mezi Velvary a Uhy se na celku A nacházel jen silně zvětralý glaukonitický jílovec celku E. Není vyloučeno, že je součástí nadložního aluvia a není v původní pozici. LOKALITY MEZI KRALUPY A TRNĚNÝM ÚJEZDEM Většina lomů u Debrna a mezi Holubicemi a Otvovicemi byla již zasypána. Nacházely se v nich sedimenty celků C, E a F. Celek C je vyvinutý jako vápnité pískovce s Rhynchostreon suborbiculatum (Lam.) přecházející pozvolna do biodetritických vápenců s hojným buližníko-vým štěrkem. Ve vápencích je mimo Trigonia sulcataria Lam. a Rhynchostreon suborbiculatum (Lam.) nápadný výskyt fauny žijící při pobřeží: Neithea phaseola (Lam.), Neithea digitalis (A. Roem.), Lopha diluviana (Linné) a Radiolites saxoniae (A. Roem.). Celek E je vyvinutý jako jílovce bez zkamenělin. Hojnou faunu však obsahuje nadložní celek F. Jsou to spongilitické prachovce,
místy
přecházející
vertikálně
z
biodetritických
vápenců
nebo
drobnozrnných slepenců. Nacházejí se zde: Actinocamax plenus (Blainv.), Archimediella multistriata (Reuss), Pteria anomala (Sow.), Exogyra sigmoidea Reuss
47
a Hepteris septemsulcata (Cotta). Nadloží celku F tvoří glaukonitovec báze bělohorských vrstev. FRIČ (1869) napsal o vývoji svrchního cenomanu u Holubic: "Uvedený sled vrstev ukazuje, že se snad později podaří v oboru Korycanských vrstev jednotlivá podřízená pásma rozeznati. Posud to ovšem možné není, ona rozličná naleziště jak co do minerální povahy vrstev, tak i co do skupení zkamenělin porovnání a ztotožňování vrstev velmi znesnadňují". Nová zajímavá lokalita byla odkryta při archeologickém výzkumu halštatského hradiště na Rusavkách, 1 km severně od Holubic. Byly zde nalezeny: žraločí zuby, Actinocamax plenus (Blainv.), Pycnodonte vesicularis (Lam.), Exogyra sigmoidea Reuss, Cyclothyris sp. a další fauna. Jde s největší pravděpodobností o zbytky biostrom na kamýku, odkud byla fauna splavována směrem na jihozápad do vápenců a spongilitických prachovců celku F mezi Holubicemi a Otvovicemi. VÝVOJ JEDNOTLIVÝCH CELKŮ V OKOLÍ KRALUP NAD VLTAVOU Mocnost pískovců celku A se od jihu k severu zvětšuje ze 4 m na 8 m. Na bázi mívají přeplavený karbonský materiál a obsahují vložky uhelných prachovců a jílovců. Tyto pískovce označoval ZAHÁLKA (1912a, b) jako Id. Jejich vznik podrobně diskutují SOUKUP (1954) a NÁPRSTEK (1957). Celek B má na bázi hrubozrnný pískovec o mocnosti 0,15 až 0,50 m, tzv. droždí. Bazální pískovec obsahuje též přeplavený karbonský materiál. Jeho zdrojem byly karbonské arkózy a slepence které ještě nebyly zakryty pískovci celku A, z míst přibližně mezi Kralupy a Otvovicemi (profil 58, ZAHÁLKA, 1912b). U celku B se dá pozorovat zmenšování mocnosti a ubývání drobného a středního štěrku z bazální-ho pískovce směrem k severozápadu. Jinak se jejich litologický vývoj nemění a je na všech lokalitách téměř stejný. V profilu, který uvádí SOUKUP (1954) z vrtu západně od Nelahozevsi, nebudou též glaukonitické pískovce celku B zastoupeny. Celek C přechází směrem na sever z nazelenalých, glaukonitických, jílovitých jemnozrnných pískovců do tmavě šedých jílovitých a písčitých prachovců. Drobný štěrk v jejich bázi se nachází na lokalitách 7 a 8.
48
2. Profily mezi Kralupy nad Vltavou a Velvary: 1 - Kralupy, jižně od háje Lutovník, 2 Kralupy, západní strana Hostibejku, 3 - Kralupy - východní strana Hostibejku, 4 Kralupy, severně od Lobče, 5 - Nelahozeves, severní portál tunelů, 6 - Nelahozeves, zámecká zahrada, 7 - Nelahozeves, mezi Nelahozevsí a Hleďsebí, 8 - Malá Bučina, mezi silnicemi do Velké a Malé Bučiny.
49
3
3. Profily mezi Trněným Újezdem a Dolany: 9 - Holubice - Marienheim, FRIČ (1869) s. 203, 10 - Holubice - Varhaníkův lom, ZAHÁLKA (1912b) s. 59, 11 - Holubice, PALLAUSCH (1869) s. 6, 12 - Holubice, FRIČ (1869) s. 203, 13 - Debrno, FRIČ (1869) s. 205, 14 - Dolany, výkop pro potrubí západně od obce.
50
Celek E přechází směrem na sever z jílovců do silně glaukonitických jílovců až glaukonitovců. Nachází se v něm drobný štěrk. Celek F přechází směrem na sever ze spongilitických prachovců do silně glaukonitických slínovců. LOKALITY U SLANÉHO Lokalita Třebusice v Třešňovce (zářez silnice pro motorová vozidla) Podloží svrchnocenomanských marinních sedimentů nebylo odkryto. Asi 6,00 m - celek A - bílý jemnozrnný, směrem do podloží hrubozrnný pískovec s polohami drobného štěrku, jílovcovitých závalků a úlomky zuhelnatělých dřev. Vrchní polohy jsou bílé, spodnější jsou zbarveny žlutě. Velmi vzácně se vyskytující fauna: Rhynchostreon sp. 2,40 m - celek C - šedý, jílovitý, glaukonitický jemnozrnný pískovec. Na bázi pískovec s drobným štěrkem a zuhelnatělými úlomky dřev (0,62 m). Následuje štěrková poloha (0,05 - 0,25 m) se slabou jílovcovou vrstvou v nadloží. štěrk se směrem do nadloží vytrácí, ale vyskytuje se v celém profilu pískovců. Nejvyšší polohu tvoří bílý, glaukonitický jemnozrnný pískovec (0,40 - 0,50 m) s Micrabacia coronula (Goldf.). Fauna: Lunatia sp., Helicaulax sp., Torquesia cenoma-nensis (d'Orb.), Venus sp., Protocardia hillana (Sow.), Cucullaea glabra Park. a Rhynchostreon suborbiculatum (Lam.). 2,05 m - celek D - tmavě šedý jílovec s fosfátovými a pyritovými konkrecemi. Na bázi je 0,30 m písčitých jílovců a střídajících se jílovcových a pískovcových vrstev (kanafas). Jílovce jsou na podloží uloženy ostře. Směrem na sever kanafas chybí a na bázi jsou vyvinuty pouze pískovce. Následuje střednozrnná štěrková poloha o mocnosti 0,10 m (štěrk se do nadloží vytrácí). Fauna z jílovců: Metoicoceras geslinianum (d'Orb.), Pinna decussata Goldf., Gervillia solenoides Defr. a Venus sp. 2,70 m - celek E - světle šedý jílovec s fosfátovými a pyritovými konkrecemi. Na bázi má silně glaukonitickou polohu, ostře uloženou na podložních jílovcích. Velmi vzácně se vyskytující fauna: Venus sp. Nadloží tvoří bělohorské souvrství s šedým galukonitickým jílovcem až slínovcem s fosfátovými a pyritovými konkrecemi na bázi. Glaukonitická poloha je ostře uložena na podložních jílovcích a glaukonit se směrem do nadloží vytrácí. Nad sliny následují slínité prachovce a jílovité vápence.
51
4. Profily u Slaného: 15 - Třebusice - V Třešňovce, 16. Knovíz, jižně od obce, 17. Podlešín - Mašina. Vysvětlivky: a - silně glaukonitická příměs až glaukonitovec, b -drobný a střední štěrk, c - pískovec a slabě jílovitý pískovec, d - jílovitý pískovec, e - kanafas peruckých vrstev, f - jílovité prachovce, g - prachovce, h - jílovce, i - slínovce, k - biodetritické vápence.
52
V Brandýsku, asi 0,5 km západně od této nové lokality, popisuje ZAHÁLKA (1912a, b) svůj nedokonale odkrytý profil 16. Na protější straně údolí, jižně od trati Dřetovice - Brandýsek byly odkryty hrubozrnné
slepence
peruckých
vrstev
s
valouny
křemene
a
křemitých
proterozoických břidlic. Ve slepencích jsou vložky písčitých fialových jílovců s otisky krytosemenných rostlin. Lokalita Knovíz (zářez silnice pro motorová vozidla jižně od obce) Podloží svrchnocenomanských marinních sedimentů nebylo odkryto. Asi 1,00 m - celek A - bílý jemnozrnný pískovec s uhelnou drtí a bez zkamenělin. Odkryta pouze svrchní část. 2,10 m - celek C - glaukonitický jemnozrnný pískovec s lumachelami fauny a drobnými valoumy křemene na bázi. Směrem do nadloží se fauna vytrácí a pískovec se stává pevnějším. Fauna: Torquesia sp., Lunatia sp., Venus sp., Cucullaea sp., Protocardia hillana (Sow.) a Micrabacia coronula (Goldf.). 0,05 m - báze celku D - glaukonitický jemnozrnný pískovec se štěrkem. 0,05 - 0,15 m - celek D - vykliňující vložka šedého jílovce. 0,90 m - celek D - šmouhovitý, glaukonitický jemnozrnný pískovec plynule přecházející do jílovce. V celém profilu jsou nepravidelné polohy arkózového drobnozrnného slepence. Hlavní slepencová poloha je ve středu pískovce a má mocnost 0,20 m. 1,00 m - celek D - šedý jílovec. 0,20 m - báze celku E - silně glaukonitický jílovec. 2,50 m - celek E - šedý jílovec. 0,20 m - báze bělohorského souvrství - šedý silně glaukonitický jílovec. Jeho nadloží tvoří šedé slínovce o mocnosti 5-6 m. Lokalita Podlešín Mašina Podloží svrchnokřídových sedimentů nebylo odkryto. Asi 5 m - perucké vrstvy - jílovité jemnozrnné pískovce střídající se s písčitými jílovci a prachovci (kanafas). Sediment je zbarvený do hněda od hojné uhelné hmoty. 2,30 m - celek A - bílý jemnozrnný pískovec se středno- a hrubozrnnými vložkami. Nacházejí se v něm zuhelnatělé úlomky dřev a stopy typu Ophiomorpha.
53
3,85 - celek C - šedý jílovitý, glaukonitický jemnozrnný pískovec s drobným štěrkem v celém profilu. Na bázi lumachela o mocnosti 0,15 m s drobným štěrkem a hojnou faunou: Protocardia hillana (Sow.), Cucullaea glabra Park. a Glycymeris sp. V pískovcích se nachází: Calycoceras sp., Torquesia sp. a Panopaea sp. 0,50 m - báze celku D - bílý, slabě glaukonitický jemnozrnný pískovec s lumachelou malých mlžů a drobným štěrkem na bázi. Je uložen ostře na podloží. 0,40 m - celek D - jemnozrnný pískovec střídající se s jílovcem až jílovitým pískovcem (kanafas). Hojné bioturbační textury. 0,50 m - báze celku E - tvrdý, vápnitý, silně glaukonitický písčitý jílovec s hojnými
bioturbačními
texturami.
Fauna:
Trigonia
sulcataria
Lam.,
Tellina
semicostata (A. Roem.), Protocardia hillana (Sow.) a Venus sp. Je uložen ostře na podloží. 0,90 m - celek E - šedý jílovec, ve spodní části silně glaukonitický. 0,20 m - báze bělohorského souvrství - silně glaukonitický jílovec s bioturbačními texturami. Je uložen ostře na podloží. Glaukonit se směrem do nadloží vytrácí a 0,5 až 1 m nad bází přechází sediment v slabě glaukonitický slín. Následují šedožluté slínovce přecházející do nadloží ve slínité prachovce a jílovitoprachovité vápence s Mytiloides labiatus (Schloth.). Mocnost asi 10 až 15 m. Lokalita Slaný Na odvalech z výstavby těžních jam na dole Slaný byly nalezeny v jílovcích celku D: Calycoceras naviculare (Mantell), Metoicoceras geslinianum (ďOrb.), Avellana sp., Helicaulax burmeisteri (Gein.) a Pteria anomala (Sow.). V glaukonitovcích celku E byly nalezeny hojně: Protocardia hillana (Sow.) a Trigonia sulcataria Lam. VÝVOJ JEDNOTLIVÝCH CELKŮ V OKOLÍ SLANÉHO Celek A je vyvinutý jako jemnozrnné až hrubozrnné pískovce. Na lokalitě Třebusice v něm byla vzácně nalezena fauna. Celek C je vyvinutý u Třebusic, Knovíze a Podlešína jako jílovité, glaukonitické jemnozrnné pískovce s bazálním droždím a drobným štěrkem v celém profilu. Celek D má na bázi vyvinuté jemnozrnné pískovce nebo "kanafas".
54
U Podlešína jsou z něho zachovány pouze tyto bazální vrstvy. Nadloží na lokalitách Trebusice a Knovíz tvoří jílovec. Celek E má na lokalitách Podlešín a Slaný v glaukonitovcích hojnou faunu. V nadložních jílovcích je fauna vzácná. STÁŘÍ POPSANÝCH CELKŮ Celek D náleží podle nálezů vůdčí zkameněliny svrchnocenomanské zóně Metoicoceras geslinianum. K téže zóně náleží i celek E a celek F s Actinocamax plenus (Blainv.). V podložních celcích v okolí Kralup a Slaného nebyly autorem nalezeny žádné vůdčí zkameněliny (SVOBODA, 1985). STAV A MOŽNOST OCHRANY POPSANÝCH ODKRYVŮ Lokalita 1 je v zahrádkářské kolonii, lokalita 2 byla zasypána při stavbě sídliště Hostibejk a lokalita 3 není zatím ohrožena. Lokality 4, 5 a 6 jsou na špatně přístupných místech a nejsou zatím ohroženy. Lokalita 7 je silně zarostlá křovinami, jinak není přímo ohrožena. Tuto lokalitu by bylo vhodné vyhlásit za chráněné naleziště. Lokalita 8 byla zavezena. Odkryv u Podlešína byl pouze příležitostný a lokality Trebusice a Knovíz jsou částečně odkryté. Jílovce a jílovité pískovce rychle zvětrávají a na odkryvech po několika měsících vystupují jen pevnější sedimenty. ZÁVĚR Sledování glaukonitických horizontů a erozních ploch spolu s asociacemi fauny umožnilo kromě zjištění korelací litologických jednotek též stanovení změn v mocnosti, faciálním vývoji a plošném rozšíření. Pokud nejsou v podloží marinních sedimentů vyvinuty perucké vrstvy, tvoří podloží svrchní karbon (mimo proterozoikum unhošťsko-turského hřbetu). Celek A je rozšířený v celém území mimo unhošťsko-turský hřbet. Mocnost kolísá od 3 m do 8 m. Jedná se o bílé až šedé, převážně jemnozrnné pískovce. Fauna se v celku A nachází velmi vzácně. Celek B je rozšířený pouze ve východní části popisovaného území.
55
Plocha rozšíření sedimentů celku B tvoří rovnoramenný pravoúhlý trojúhelník. Mocnost dosahuje 3 m. Ubývání mocnosti na obou odvěsnách trojúhelníku rozšíření je pravidelné. Pískovce se na celé ploše rozšíření nemění, pouze ubývá drobného štěrku a bazálního droždí. Jednotný litologický vývoj celku B vyvrací možnost, že jednotka C na Slánsku je totožná s jednotkou B na Kralupsku. Celek
C
je rozšířený po celém území. Na unhošťsko-turském hřbetu je vyvinutý
jako vápnité sedimenty, směrem na sever přechází z jílovitých pískovců do písčitojílovitých prachovců. Průměrná mocnost je kolem 3 m. Na místech, kde neleží na celku B, je vyvinuto bazální droždí. Vývoj báze celku C na lokalitě 8 u Bučin je již analogický vývoji ze Slánska. Celek 0 je rozšířený pouze v západní části území a mimo unhošťsko-turský hřbet. V jeho blízkosti na Slánsku má na bázi vyvinuté pískovce a kanafas. Na lokalitě Podlešín je zachována pouze bazální část. Její pískovec je velmi podobný pískovci z nejvyšší části celku C u Třebusic. Podobně jako u celku B v okolí Kralup i zde byly zdrojovou horninou pro drobnozrnné slepence karbonské arkózy. Celek E je rozšířený po celém území. Ze všech celků obsahuje nejvíce glaukonitu. Jeho báze představuje velmi dobře pozorovatelný horizont na všech lokalitách. Zajímavé je, že obsah fauny a částečně písčitost (na Slánsku) stoupají dál od unhošťsko-turského hřbetu. Sedimenty celků C a 0 zde tvořily předbřežní elevaci. Celek F je rozšířený pouze ve východní části území. Některá druhy fauny (Micrabacia, Avellana, Helicaulax) nasvědčují tomu, že mohou pocházet z menších hloubek u západního břehu. Báze bělohorského souvrství je na unhošťsko-turském hřbetu vyvinuta jako glaukonitovce a na ostatních lokalitách jako silně glaukonitické slínovce. Rozšíření jednotlivých celků dokazuje jejich oscilační ráz. Podobné členění svrchnocenomanských sedimentů popisuje autor z okolí Veliké Vsi (SVOBODA, 1986). Na malém území lze dělit svrchnocenomanské sedimenty pouze na litostratigrafické jednotky. Sledováním vývoje celků za hranice popisové oblasti na lokality s nálezy vůdčí fauny by již bylo možné srovnávat litostratigrafické jednotky s biostratigrafickými.
Výsledkem
může
být
nová
stratigrafická
svrchnocenomanských sedimentů celé české křídové pánve.
56
korelace
ZUSAMMENFASSUNG In der Umgebung von Kralupy und Slaný wurden die oberzönomanschen koryzanischen Schichten detailliert profiliert. Aus diesen Schichten wurden dann 6 lithologische Einheiten ausgegliedert, deren scharfe Basis (Erosionsbasis) als lokaler Korrelationshorizont ausgenutzt werden kann, der im Rahmen eines kleinen Gebietes für isochron gehalten werden kann. Die Untersuchung der glaukonitischen Horizonte und der Erosionsflächen zusammen mit der Assoziationen der Fauna ermöglicht neben den Korrelationen der lithologischen Einheiten auch die Umwandlungen in der Mächtigkeit, in der fazialen Entwicklung und in der Flächenerweiterung zu bestimmen. Die Erweiterung der einzelnen Ganzheiten wird von ihrem Oscillationschlag beweist. Die oberen 3 Einheiten gehören der oberzönomanschen Zone Metoicoceras geslinianum an. Auf einem kleinen Territorium könnten die oberzönomanschen Sedimente nur in lithostratigraphischen Einheiten geteilt werden. Die Untersuchung dieser Einheiten über die Grenze des beschriebenen Gebietes auf Lokalitäten mit Befunden von wichtigster Fauna hinaus machte und den Vergleich der lithostratigraphischen Einheiten mit den biostratigraphischen Einheiten möglich. Als Ergebnis kann eine neue stratigraphische Korrelation der oberzönomanschen Sedimente des gesamten böhmischen Kreidegebietes ermittelt werden. LITERATURA ČECH, S. et al. (1980): Revision of the Upper Cretaceous strati-graphy of the Bohemian Cretaceous Basis. - Věst. Ústf. Úst. geol., 55, 5, 277-296. Praha. FRIČ, A.(1869): Studie v oboru křídového útvaru v Čechách. II. Palaeontologické bádání v jednotlivých vrstevních pásmech českého křídového útvaru. Korycanské vrstvy. - Arch. přírodověd. Prozk., Čech, 1, 2, 171-217. Praha. GÜMBEL, C. W. (1868): Beiträge zur Kenntniss der Procän- oder KreideFormation im nordwestlichen Böhmen in Vergleichung mit den gleichzeitigen Ablagerungen in Bayern und Sachsen. - Abh. Kön. Bayer. Akad. Wiss. Kl. II, Bd. 10, Abt. 2, 1-79. München. CHLUPÁČ, I. (1978): Některé otázky stratigrafické klasifikace. - Věst. Ústř. Úst. geol., 53, 2, 65-73. Praha. KREJČÍ, J. (1869): Studie v oboru křídového útvaru v Čechách. I. Všeobecné a horopisné poměry, jakož i rozčlenění křídového útvaru v Čechách. - Arch. přírodověd. Prozk. Čech, 1, 2, 35-161. Praha. NÁPRSTEK, V. (1957): Transgrese křídy v ohbí silnice v Lobči sz. od Kralup n/Vlt. - Čas. Mineral. Geol., 2, 2, 131-137. Praha. PALLAUSCH, A. (1869): Die Kreideformation im Prager Kreise, westlich von der Moldau. - Verh. K. - kön. Geol. Reichsanst., 4-7. Wien. REUSS, A. E. (1844): Die Kreidegebilde des westlichen Böhmens, ein monographischer Versuch. Geognostische Skizzen aus Böhmen. Bd. II. 1-304. Praha. SOUKUP, J. (1954): Ložiska cenomanských jílovců v Čechách a na Moravě. II. Okolí Kroučové, Ročova a Zbrašína jižně od Loun, okolí Peruce, Klobuk, Zlonic a Velvar. - Geotechnica, 18, 1-180. Praha.
57
SVOBODA, P. (1985): Spojení českého křídového moře s bavorským během cenomanu a turonu. - Bohemia cent., 14, 7-23. Praha. SVOBODA, P. (1986). Svrchní křída mezi Odolena Vodou a NeratovicemiByškovicemi. - Stud. Zprv. Okr. Muz. Praha-východ 1983-1984, 35-44. Brandýs nad Labem-Stará Boleslav. ZAHÁLKA, B. (1912a): Křídový útvar v západním Povltaví. Pásmo I. Věst. Král. Čes. Společ. Nauk. Tř. mat. - přírodověd, 1911, 23, 1-90. Praha. ZAHÁLKA, B. (1912b): Pásmo II. křídového útvaru v západním Povltaví. - Věst. Král. Čes. Společ. Nauk, Tř. mat. - přírodověd. 1911, 23, 1-88. Praha. ZÁZVORKA, V. (1938): Profil křídou v Hleďsebe u Veltrus. - Čas. Nár. Muz., odd. přírodověd., 112, 192-196. Praha. Adresa autora: Pavel Svoboda Leninova 550 278 01 Kralupy nad Vltavou II
58
Bohemia centralis 18: 59 - 76, 1989
Příspěvek k poznání rnykoflóry státní přírodní rezervace Hrabanovská černava u Lysé n. L Beitrag zur Kenntniss der Pilzflora im Naturschutzgebiete Hrabanovská černava unweit von Lysá n. L (Kreis Nymburk, Bezirk Mittellböhmen)
Svatopluk ŠEBEK ÚVOD Rozsáhlý komplex slatinných luk a mokřadů severně od Lysé n. L. (okr. Nymburk), známý pod jménem Hrabanovská černava, patří dnes k nejvýznamnějším a nejcennějším chráněným územím v našem státě. Výsledky výzkumů v některých oborech přírodních věd dostatečně zdůvodňují především vědecký význam této lokality, která už více než 60 let je významným exkurzním a studijním objektem desítek badatelů a institucí. Je tomu tak především v algologii (PASCHER, VLK, 1941-1942; VILHELM, 1914; ŽILKA, 1985), botanice (BÁRTA, 1944; ČELAKOVSKÝ, 1986; DANĚK, 1912a, 1912 b, 1913, 1914a, 1914b; DOHNAL et al., 1965; DOMIN, 1918, 1945; FASSATI, BÁRTA et DYR, 1962; H0-LUBIČKOVÁ, 1970; KLEČKA, 1926, 1928, 1933, 1934; KLIKA, 1918, 1929, 1947; KRAJINA, 1926; LOSERT, 1940; NOVÁK et PRÁT, 1926 ; ROH-LENA, 1923, 1924, 1925, 1931; SLAVÍK, 1973; VÁLEK, 1954, 1962), bryologii (SITENSKÝ, 1886, 1891; VELENOVSKÝ, 1897), entomologii (BAUDYŠ, 1923; HAVELKA, 1970; KNEIFL, 1972; ROUBAL, 1905) a malako-zoologii (L0ŽEK, 1946). Studium mykoflóry této významné lokality se bohužel zatím nerozvinulo v potřebné šíři, přestože i po této stránce by tato lokalita jistě mohla poskytnout dostatek zajímavého materiálu. Předmětem následující práce je shrnutí dosavadních poznatků o mykoflóře Hrabanova jako základního přehledu pro její další mykologické studium.
59
CHAHAKTERISTIKA STANOVIŠTĚ Hrabanovská červnava leží v úvalu vytvořeném někdejším labským řečištěm. Její vegetační kryt představuje řada zajímavých rostlinných společenstev, z nichž některá jsou považována za původní (např. Schoenetum nigricantis bohemicum Kka, Molinietum caricetosum paniceae Koch, Caricetum elatae Koch a Caricetum davallianae bohemicum Kka.). Nejvýznamnějším vegetačním útvarem území je sdružení rákosin (Scirpo-Phragmitetum W. Koch), rozšířené zejména v okolí tůní a melioračních příkopů, s dominantním Phragmites communis, Schoenoplectus tabernaemontanii, Typha angustifolia a Typha latifolia. V západní části území a roztroušeně po celém jeho obvodu i v porostech šášin je rozšířeno další charakteritické společenstvo rákosin s dominantní mařicí pilovitou (Cladium mariscus). Na místech s nižší hladinou vody je součástí rákosin společenstvo třtiny přehlížené (Calamagrostidetum neglectae), rákosiny na téměř celé střední části území prostupuje společenstvo ostřice vyvýšené (Carex elata), mezi níž pronikají porosty vrb (Salicion cinereae) s převládající vrbou ušatou (Salix aurita). Bažinatou půdu v mělké stojaté vodě a v odvodňovacích příkopech osídlují společenstva trsovitých ostřic s význačnými druhy Carex elata, C. caespitosa, C. acutiformis, C. vesicaria, Vignea appropinquata, V. paniculata a V. disticha. V severní a severovýchodní části území dominuje Schoenetum nigricantis bohemicum Kka., v severní části obklopené bezkolencovými společenstvy svazu Molinion coeruleae W. Koch. Na místech s vyšší hladinou podzemní vody se objevují přechodná společenstva, na něž navazují sdružení jehlice plazivé kořenující (Ononis repens ssp. procurrens), doprovázené bylinami s menšími nároky na vlhko. Na sušších vyvýšených místech na severním okraji území přechází toto sdružení v travnaté, místy až xerofilní luční porosty s rostlinami význačnými pro sušší stanoviště. Severovýchodní část území je uzavřena zbytkem písečného přesypu, pokrytého borem s psammofilními společenstvy svazu Corynephorion canescentis. V důsledku komplexního působení různých vlivů celé území Hrabanovská černavy vysychá. Protože území není hospodářsky využíváno, provádí se kosení travních porostů pouze na omezené ploše, což vede ke konkurenčnímu rozšíření některých společenstev na úkor některých vzácných rostlin, které zde byly dříve rozšířeny ve větší míře.
60
HISTORIE MYKOLOGICKÉHO VÝZKUMU Květena
Hrabanova
je
středem
pozornosti
botaniků
od
doby
L.
ČELAKOVSKÉHO, tedy už více než 100 let, a výsledky jejího výzkumu byly také vlastním podnětem ke zřízení státní přírodní rezervace v r.1930, kdežto jeho mykoflóra upoutala k sobě zájem J. Velenovského až v r. 1920; VELENOVSKÝ pak Hrabanov navštívil v letech 1926 a 1934 spolu s A. PILÁTEM a potom ještě několikrát v letech 1924-34 za účelem studia diskomycet. 0 tehdejším stavu porostů na Hrabanově svědčí slova J. Velenovského, který ve své mykologické práci o Hrabanově (VELENOVSKÝ, 1926) píše: "Navštívili jsme právě letos v květnu opětné toto místo a můžeme s potěšením oznámiti, že strouhy pěkně zarostly, odtok omezen a močály, vzniklé hlavně rýpáním "rašeliny" do slatinných lázní, naplnily se vodou (černou), v níž rozmnožily se obrovské formace Cladium, Carex filiformis, Pseudocyperus, Scirpop tabernaemontani, Phragmites, vody naplňují lekníny, spousty parožnatek a různých druhů rodu Potamogeton. Ostatní plochy zbujely tak, že tak krásný Hrabanov botanikové za doby Čelakovského nikdy neviděli." A pokračuje:
"Jevnosnubná
a
bryologická
vegetace
kyselek
jest
dokonale
prozkoumána, ale houbám posud nikdo zde nevěnoval pozornost". (VELENOVSKÝ, 1926). V rámci svých mykologických exkurzí a služebních cest konzervátora státní ochrany přírody a krajiny jsem Hrabanov navštívil vícekráte, z toho v letech 1947-49, 1952, 1962 a 1975 jsem na této lokalitě rovněž zaznamenával některé druhy hub, uvedené v tomto příspěvku, popř. již dříve publikované ŠEBEK, 1958, 1984). V r. 1968 na Hrabanově a v nejbližším okolí sbírali severomoravští kryptogamologové J. DUDA a J. VESELSKÝ, který mi dal své nálezy k publikační dispozici. Konečně v r. 1984 navštívila Hrabanov exkurze sekce pro mykofloristiku a mykocenologii čs. vědecké společnosti pro mykologii při ČSAV, vedená J. KUTHANEM; několik nálezů jejích účastníků je rovněž zahrnuto v připojeném příspěvky. K poznání některých druhů diskomycet hrabanovské mykoflóry přispěl také M. SVRČEK svými taxonomickými studiemi, prováděnými zejména v rámci rozsáhlé revize druhů hub, popsaných J. VELENOVSKÝM (SVRČEK, 1976-1978, 1985).
61
SEZNAM DRUHŮ HUB ZJIŠTĚNÝCH NA HRABANOVSKÉ ČERNAVĚ V následujícím seznamu druhů jsou uvedeny houby, zjištěné v letech 1920-87 na území státní přírodní rezervace Hrabanovská černava. Přehled je řazen systematicky; kromě data sběru a jména sběratele (event. determinátora), popř. zkrácené citace publikace, jsou u některých druhů uvedena, jestliže to povaha věci vyžadovala, též synonyma, popř. i další poznámky, obsahující bližší údaje o taxonomii, popř. i o ekologii a rozšíření druhu. V systematickém rozdělení jsem se přidržoval systému CEJPOVA (Houby I.-II., Praha 1957 a 1958). V rámci vyšších taxonomických jednotek jsou jednotlivé druhy řazeny abecedně s přihlédnutím k jejich nejnovější nomenklatuře. Značka PRM (s uvedením čísla) označuje číslo dokladové položky v mykologickém herbáři Národního muzea v Praze. Následující seznam obsahuje celkem 50 druhů zjištěných na Hrabanově, z toho 23 druhy byly již dříve publikovány, 27 druhů představuje dosud nepublikované sběry. CHYTRIDIOMYCETES Chytridiaceae Chytridium versatile Scherffel Ve vzorku vodních mikroorganismů z okrajových partií území, na rozsivce Pinnularia sp., 1. VI. 1947 leg. S. Šebek, det. B. Fott. Ve vzorku vodních mikroorganismů z rybníka ve střední části stanoviště na druhu Pinnularia sp., VI. 1958 leg. et det. S. Šebek (ŠEBEK, 1958). Nalezená sporangia této vodní parazitické plísně se podstatně nelišila od Scherffelova originálního popisu; habituálně byla téměř totožná s vyobrazením u SPARROWA (1934, p. 30, fig. 21 E). Druh je popisován jako parazit rozsivek z čel. Surirellaceae, Coscino-discaceae, Naviculaceae a Fragillariaceae. V Maďarsku byl sbírán v r. 1920 na Cymatopleura solea (SCHERFFEL, 1926) a Melosira varians (DOMJÁN, 1936). Druh bude u nás patrně rozšířenější, než je dnes známo; příležitost k jeho náhodným nálezům mají u nás především spíše algologové a hydrobiologové než mykologové, z nichž se v ČSSR v současné době nikdo nevěnuje studiu vodních plísní.
62
ASCOMYCETES Diatrypaceae Diatrype bullata (Hoffm.: Fr.) Tul. Stromata hojně na odumřelých větvích Salix aurita ve středu území, 29.VI.1949 leg. S. Šebek, det. M. Svrček. Druh udávaný BREITENBACHEM - KRÄNZLINEM (1981) jako nehojný na odumřelých bezkorých větvích Salix, Alnus a Populus. Vyobrazení: BREITENBACH-KRÄNZLIN (1981), fig. 365 na str. 280-281). Geoglossaceae Geoglossum cookeianum Nannf. /syn.: G. ophioglossoides (L.) Sacc./ Na západním okraji území mezi trávou a průvodní vegetací, 2 exempláře, VI. 1958 leg. et det. S. Šebek (ŠEBEK, 1986) (ut Trichoglossum cf. hirsutum). Vzácný druh, rostoucí jednotlivě na mechatých loukách; na území ČSSR udáván pouze z několika lokalit. Dermateaceae Tapesia hydrophila (Karst.) Rehm Na odumřelých zbytcích rákosu velmi hojně, 13.VI.1975 leg. S. Šebek, det. M. Svrček. Rozšířený hojný druh na bázi zbytků Phragmites communis s apotecii velkými 0,5 - 1,5 mm na plsti tmavohnědých hyf. Vyobrazení: BREITENBACHKRÄNZLIN (1981, str. 220-221, fig. 267). Hyaloscyphaceae Dasyscyphus controversus (Cooke) Rehm Na odumřelých zbytcích rákosu hojně, 13.VI.1975 leg. S.Šebek, det. M Svrček. Dasyscyphus sagarum (Vel.) Svrček Na odumřelých zbytcích trav a orobince, 13.VI.1975 leg. S. Šebek, det. M. Svrček. Lachnum salicariae (Rehm) Velen. Na lodyhách Lysimachia vulgaris v bažině, 24.V. 1925 leg. et det. J. Velenovský, PRM 149606 (ut Helotium microsporum Velen. 1934: 192). Na větévkách Salix aurita v bažině, 11 VI. 1927 leg. et det. J. Velenovský, PRM 149734 (ut Helotium tritonum Velen, in herb. et manusc.). Microscypha cejpii (Velen.) Svrček /syn.: Hyaloscypha cejpii Velenoyský, Monogr. Discom. Bohem., p.277 , 1934. - Psilocystella cejpii (Velen.) Svrček, Čes. Mykol., Praha, 32: 202-204, 1978/.
63
Na spadlých listech Salix cinerea, 24.V. 1924 leg. et det. J. Ve-lenovský, lectotypus PRM 148693. Vyobrazení: VELENOVSKÝ (1934: tab. 14, fig. 15). Sclerotiniaceae Sclerotinia rathenowiana Kirschst. Na tlejících listech Salix caprea v kyselých lukách u Lysé, VI. 1927 leg. et det. J. Velenovský (VELENOVSKÝ, 1934: 225). Hymenoscyphaceae (syn.: Helotiaceae) Hymenoscyphus graminium (Phillips) Svrček Druh popsal VELENOVSKÝ (1934: 200, tab. 20, fig. 44) původně z Radotína pod jménem Helotium calopus (Fr.) Fr. Jeho třetí nález ze středních Čech, který učinil na Hrabanově 30.V.1926 (PRM 149821), ztotožnil s ním SVRČEK (1984: 136) pod jménem H. graminium. VELENOVSKÝ (l.c.) poznamenává, že je to běžný druh na trávách ve formě s hymeniem "tendem subluteo". Pezizella disseminata Velen. Na ostřicích a skřípinách u vodních ploch a na bažinatých loukách u Lysé v létě a na podzim, leg. et det. J. Velenovský (VELENOVSKÝ, 1934). Druh, nalezený kromě toho autorem ještě ve Všetatech, Jeva-nech a Třeboni, nebyl dosud taxonomicky revidován. Podle sdělení M. SVRČKA (viva voce) se dochoval v PRM pouze doklad z Jevan a Třeboně. Pezizella retincola Velen. (syn.: ? Pezizella culmigena Sacc. 1914, podle SVRČKA, viva voce) Na Phragmites communis v bažinách hrabanovských u Lysé velmi hojně, V. 1925 leg. et det. J. Velenovský (VELENOVSKÝ 1934: 171). Pezizella lysimachiae Velen. Na mechatých lukách u Lysé (Hrabanov) na Lysimachia vulgaris hojně, VII. 1927 leg. et det. J. Velenovský (VELENOVSKÝ, 1934:165). Muscicola dubia (Velen.) Svrček (syn.: Helotium hylocomii Velen.) V bažinách u Lysé (var. paludosum m.) na Hylocomium splendens, Mnium undulatum, různých druzích rodu Hypnum a na Equisetum variegatura, dosti hojně v létě, leg. et det. J. Velenovský (VELENOVSKÝ, 1934: 208). Teto druh není patrně totožný s Helotium paludosum Velen. 1934 (=Allophylaria paludosa Velen.) (SVRČEK, 1984: 167), popsaným VELE-NOVSKÝM z Krkonoš (v dutině stvolu Mulgedium alpinum - z PILÁTOVA
64
nálezu v r. 1923) SVRČEK (1982) sbíral náš druh na odumřelých listech mechu Pleurozium schreberi v území CHN Na ostrově u Nemíže (vyobr. na tab. I, fig. 4 na str. 79). Vyobr.: VELENOVSKÝ (1934: tab. XIX, fig. 36), SVRČEK (1984: 152). Hymenoscyphus equisetinum (Velen.) Dennis, Brit. Ascomycetes 1978:138 "V kompaktním porostu přesličkovém (Equisetum variegatum) v močálu u Lysé hojně, 24. V. 1924" leg. et det. J. VELENOVSKÝ, PRM 149668 (ut Septatium' equisetinum Velen., 1934: 213), později "opět u Lysé na Equisetum variegatum v nesmírném množství 11.VI. 1927" leg. et det. J. Velenovský, PRM 148919 (rkp.). V r. 1924 (14.VII.) sbíral Velenovský tento dnes už vzácný druh také "v močálech v kyselkách u Vše-tat všude nanejvýš obecný" (rkp.). Velmi vzácný druh, který byl v r. 1973 potvrzen znovu v Anglii a přeřazen R.W.G. DENNISEM (1978) do rodu Hymenoscyphus. Ascobolaceae Pyronema omphalodes (Bull.) Fuck. Na spáleništi v prohlubni na SZ okraji území, 31.VIII.1949 leg. et det. S. ŠEBEK. Typický antrakobiont, zahajující obvykle sukcesní řadu rostlinných organismů na spáleništích. Jeho výskyt svědčil o tehdy nepříliš velkém stáří spáleniště. Humariaceae Mycolachnea hemisphaerica (Wigg.) R. Mre. Lysá n.L., 1924 leg. J. VELENOVSKÝ, PRM 148660 (ex SVRČEK 1948: 25-26, tab. II, fig. 7-8). Scutellinia hrabanovi (Velen.) Svrček /syn.: Lachnea Hrabanovi, VELENOVSKÝ, 1934: 304. - Lachnea arenosa VELENOVSKÝ, 1934j: 306, tab. VI, fig. 12. Scutellinia arenosa (Velen.) LE GAL, Rev. Mycol. 18: 73-132, 1953/. Na zemi v bažinách Hrabanov u Lysé, VI. 1927 hojně, leg. et det. J. VELENOVSKÝ (ut Lachnea Hrabanovi Velen.) (Lectotypus PRM 147265). SVRČEK (1948: 58-60) původně synonymizoval Velenovského druh Lachnea Hrabanovi s druhem Lachnea umbrorum (Fr.) Gillet, při své pozdější revizi Velenovského operkulátních diskomycetů (1977) ji však přeřazuje do r. Scutellinia (Cooke) Lamb. em. Le Gal. Scutellinia kerguelensis (Berk.) 0. Kunze (syn.: Lachnea Nympharum VELENOVSKÝ, 1934: 360.; SVRČEK, 1948: 55-56.) Lysá n.L. VI. 1927 Leg. J. VELENOVSKÝ, PRM 150979 (ut Lachnea Nympharum Vel.).
65
HOMOBASIDIOMYCETES - AGARICALES Tricholomataceae Clitocybe candicans (Pers.: Fr.) Kummer V trávě a mechu pod olšemi v příkopu na sev. okraji území porůznu, 13.VI.1975 leg. S.ŠEBEK, det. M. SVRČEK. Laccaria proxima (Boud.) Pat. Nalezena při exkurzi sekce pro mykofloristiku a mykocenologii ČSVSM v trávě, 6.X.1984 leg. J. KUTHAN, dokl. in Herb. J. KUTHAN (ŠEBEK, 1986). Větší oranžově hnědý druh, rostoucí na vlhkých místech; MOSER (1978) ho uvádí z rašelin, často mezi Sphagnem. Marasmius oreades (Bolt.: Fr.) Fr. V přechodových společenstvech a na sušších místech území s vyšší hladinou podzemní vody, zejména na SV okraji nehojně, 31.VII.1949 leg. et det. S. ŠEBEK. Druh s poměrně širokou ekologickou amplitudou, vyskytující se od stepních formací přes písčiny a suché pastviny až po kulturní louky s vlhčí půdou. Na SV okraji území zasahuje roztroušeně až do společenstva Schoenetum nigricantis bohemicum. Jinak na kulturních stanovištích v okolí rezervace druh poměrně hojný. Tricholoma imbricatum (Fr.: Fr.) Kummer Pochybný nález, uváděný z Hrabanova z XI. 1968 bez udání jména sběratele HANUŠEM (1969). Protože se jedná o druh u nás dosti hojně rozšířený v jehličnatých lesích (zvláště pod borovicemi), mohl být pravděpodobně nalezen v borovém lesíku v sousedství rezervace směrem k Benátecké Vrutici. Entolomataceae Clitopilus hrabanovi (Velen.) Sing. "Na černé, vlhké zemi mezi trávou na kyselkách Hrabanov v květnu 1926" (VELENOVSKÝ, 1926: 78). Tuto drobnou sněhobílou houbu popisuje VELENOVSKÝ (1926) jako nový druh Cantharellus hrabanovi. V r. 1979 ji přeřadil SINGER (Sydowia 31: 237, 1979) do rodu Clitopilus Kummer, což pokládáme za správné. Naproti tomu stanovisko NOORDELOOSOVO (1984), který ji synonymizuje s druhem Clitopilus scyphoides (Fr.) Sing., rostoucím u nás na travnatých stepních stanovištích, se zdá být neudržitelné. Clitopilus hrabanovi nebyl od Velenovského prvonálezu na Hrabanově ani jinde nalezen; jistě je to však dobrý druh.
66
Entoloma sericellum (Bull.: Fr.) Kummer /syn.: Leptonia sericella (Fr.) Barbier, Eccilia carneoalba (With.: Fr.)/ Nalezena při exkurzi sekce pro mykofloristiku a mykocenologii ČSVSM v trávě, 6.X.1984 leg. et det. R. FELLNER. Coprinaceae Psathyrella sulcato-tuberculosa (Favre) Einhellinger /syn.: Psathyrella typhae (Kalchbr.) Pearson et Dennis var. sulcato-tuberculosa Favre, 1948/ Vzácný druh z blízkého příbuzenstva druhu Psathyrella typhae, nalezný ve 3 exemplářích J. Dudou a J. Veselským dne 29.V.1968 na plazivých oddencích rákosu (ŠEBEK, 1984); exs. PRM, Herb. Polabského muzea v Poděbradech; dokl. bar. diapozitiv ve sbírce diapozitivů ČSVSM č. D (XII/l). Druh byl popsán FAVREM v r. 1948 ze Švýcarska z bází živých ostřic (Carex sp.). V NSR ji sbíral v r. 1976 na hornobavorských rašeliništích A. EINHELLINGER, který ji také oddělil od Ps. typhae jako samostatný druh. U nás je zatím houba udávána pouze z Hrabanova. Bolbitiaceae Agrocybe paludosa (Lge.) Kühn. et Romagn, Na celé lokalitě v hojném množství, V. 1925 leg. J. Velenovský a A. Pilát (ut Pholiota praecox) (VELENOVSKÝ, 1925 ); tamtéž 4.V.1934 leg. A. Pilát jako Pholiota praecox (foto PILÁT 1951, č. 477 na str. 518). Houba, spojovaná dříve s druhem A. praecox (Pers.: Fr.) Fay, se liší menšími plodnicemi a hlavně růstem na zaplavovaných lukách a bažinatých půdách, zatímco A. praecox roste v lesích a zřídka na polích. Je to poměrně hojný druh mokřadů a lesních rašelinišť na prameništních stanovištích. Strophariaceae Hypholoma marginatum (Pers.: Fr.) Schroeter Na černavách polabských kyselek (bez bližší lokalizace, ale v souvislosti s Hrabanovem) udává tuto třepenitku VELENOVSKÝ (1926). Houba není asi vázána jen na mechatá slatinná stanoviště, protože je souběžně udávána též z vlhkých starých lesů (mezi Polytrichum) a ze spálenišť.
67
Hypholoma pilati Velenovský Třepenitku Pilátovu sbíral A. Pilát "jednotlivě nebo po 2 - 3 na černé kyselkové půdě v lukách u Čelákovic v říjnu 1921" a popsal a k poctě sběratele ji pojmenoval Velenovský (České houby V: 919, 1922), který ji později (v r. 1925) zjistil jako všeobecně rozšířenou na kyselkách u Všetat a Liblic (VELENOVSKÝ, 1926). Na jaře r. 1926 ji sbíral opět s A. Pilátem na černých holinách mezi bylinným porostem Hrabanova a nález publikoval (spolu s latinským popisem) ve svém článku, věnovaném hrabanovské mykoflóře (VELENOVSKÝ, 1926). PILÁT (1951) ji zařazuje do rodu Nematoloma Karst. jako N. Pilati (Velen.) Pilát. - Tento sfagnikolní druh z příbuzenstva Hypholoma poly-trichi (Fr.) Sing. nebo H. elongatum Peck bude na polabských slatinných stanovištích patrně více rozšířen. Pholiota henningsii (Bres.) Orton (syn.: Flammula Henningsii Bres.) Nalezena při exkurzi sekce pro mykofloristiku a mykocenologii ČSVSM na Hrabanov dne 6.X.1984, leg. J. Kuthan (exsikát v soukr. herbáři J. Kuthana) (ŠEBEK, 1986). Velmi vzácný sfagnikolní druh, z Polabí dosud neuváděný. PILÁT (1969) udává tuto šupinovku jako poměrně vzácný druh živých rašelin. Na Soběslavských blatech ho sbíral V r.1950 a 1951 Kotlaba (KOTLABA, 1953). Psilocybe montana (Pers.: Fr.) Kummer Na okraji borového lesíku v sousedství rezervace směrem k Bená-tecké Vrutici, mezi mechem Ceratodon purpureus, 29.V.1968 leg. et det. J. Veselský. Poměrně řídký druh, charakteristický pro společenstva nízkých mechů na písčitých půdách, vzácně rostoucí i v lesích. Stropharia inuncta (Fr.) Quél. Nalezena při exkurzi sekce pro mykofloristiku a mykocenologii ČSVSM na Hrabanov dne 6.X.1984, leg. J. Kuthan (exsikát in Herbarium J. KUTHAN) (ŠEBEK, 1986). Přehlížený druh podobný Stropharia aeruginosa (Curt.: Fr.) Quél., ale bez zeleného zbarvení. Nejbližší výskyt je v Žehuňské oboře, IX. 1957 leg. M. SVRČEK (1958). Cortinariaceae Galera fragilis Velen. VELENOVSKÝ (l920) uvádí tento jarní (červnový) druh, který sbíral a popsal (České houby III: 518, 1921) jako "charakteristický v močálech mechatých v kyselkách Polabských u Lysé a Všetat" (l.c, p.518) Je to kritický druh z příbuzenstva G. mniophila (Lasch.) Kühn, který od doby jeho vystavení nebyl sbírán; podle SVRČKA (viva voce) patří do rodu Galerina Earle.
68
GASTERALES Lycoperdaceoa Bovista plumbea Pers. Severovýchodní okraj území, na téměř holé slatinné půdě mezi bulty Carex elata vz., VI. 1975 leg. et det. S. Šebek. V Polabí obecný druh, rostoucí na pastvinách a sušších loukách a travnatých okrajích cest ve společnosti xerofytních rostlin. Hrabanovský nález xerotermního druhu na okraji slatinného rostlinného společenstva je ekologicky velmi zajímavý. Bovista pusilla (Batsch) Pers. Travnatý okraj písečného borového lesíku v sousedství rezervace směrem k Benátecké Vrutici, hojně, 14.X.1962 leg. et det. S. Šebek (ut Lycoperdon hungricum Holi.) (ŠEBEK, 1986). Typický xerofytní dosti vzácný druh větších obnažených písečných ploch s řídkou vegetací psammofilních travin. Calvatia excipuliformis (Schaeff.: Pers.) Perd. Jihovýchodní část území (Schoenetum nigricantis bohemicum) v typické formě (f. excipuliformis), 1 ex., 31.III.1987 (loňský exemplář) leg. 0. Zeman, det. S. Šebek. Typická plešivka palicovitá je nápadná hojná houba, rostoucí (podle ŠMARDY, 1958) "převážně v listnatých a jehličnatých lesích, řidčeji mimo les na travnatých stanovištích jak suchých až vyprahlých, tak i na vlhkých lesních loukách, a to v nížině i na horách." (l.c, p. 290). Stejného data nalezl O. ZEMAN v jihovýchodní části území ve společenstvu Schoenetum nigricantis jednu loňskou plodnici formy palicovité tlučkovité /C. excipuliformis f. pistillariaeformis (Bonorden) Kreisel/, která je udávána jako roztroušeně rostoucí převážně na vlhkých stanovištích (v lužních lesích, močálech), ale rovněž na sušších místech v jehličnatých lesích (KREISEL, 1962). Obě formy mají tedy širší ekologickou amplitudu. Disciseda bovista (Klotzsch) P. Henn. Travnatý písčitý okraj borového lesíka v sousedství rezervace směrem k Benátecké Vrutici, 2 ex., 24.X.1952 leg. et det. S. Šebek (ŠEBEK, 1964). V ČSSR průvodce xerotermní vegetace na suchých teplých písčitých půdách.
69
Lycoperdon marginatum Vitt. Písčitý okraj borového lesíku v sousedství rezervace směrem k Benátecké Vrutici, 14.X.1952 leg. et det. S. Šebek (ut L. candidum Pers.) (ŠMARDA in PILÁT et al., 1958: 235). Suchomilný druh, charakteristický pro otevřená písčitá stanoviště a světlé borové lesy; v ČSSR roztroušeně, asi 24 lokalit (podle ŠMARDY, l.c). V Evropě subatlantského rozšíření (KREISEL, 1962). Lycoperdon pedicellatum Peck Severovýchodní okraj území mezi bulty Carex elata vz., VI.1975 leg. et det. S. Šebek. Ekologicky zajímavý druh, udávaný u nás převážně z močálovitých mechatých luk, buď slatinných a rašeliníkových, nebo z jejich sušších částí (ŠMARDA, 1958). Rovněž lokality, ležící v severních částech NDR jsou charakterizovány společenstvy řádu Molinietalia s mechy Acrocladium cuspidatum, Climacium dendroides, Scleropodium purum, Aulacomium palustre, Fissidens adiantoides a Mnium affine, na jejichž polštářích (nebo na zbytcích trav a šáchorovitých rostlin) roste. Podle KREISELA (Die Lycoperdaceae der Deutschen Demokratischen Republik, Feddes Repert., Berlin, 64: 89-201) je to pravděpodobně boreálně kontinentální druh. Jeho rozšíření na území ČSSR viz ŠMARDA (1958). Vascellum pratense (Pers.) Kreisel Travnatý okraj písčitého borového lesíku v sousedství rezervace hojně, 14.X.1952 leg. et det. S. Šebek. V ČSSR běžný druh, rostoucí houfně na travnatých sušších stanovištích (pastviny, louky) a na okrajích lesů vždy mimo les. HETEROBASIDIOMYCETES - UREDINALES Melampsoraceae Coleosporium euphrasiae (Schum.) Winter Telia na Rhinanthus minor (hojně) a R. alectorolophus (velmi vzácně) v sušších partiích stanoviště, 29.VI.1949 leg. et det.S. Šebek (ŠEBEK, 1986). Melampsora sp. Telia na listech Salix aurita hojně, 29.VI.1949 leg. S. Šebek (ŠEBEK, 1986). Blíže neidentifikovaný druh. Na Salix aurita udává BUBÁK (1908) druhy Melampsora larici-epitea (Klebahn) E. Fischer, M.repentis Plowright, M. evonymi-caprearum Klebahn a M. ribesii-salicum Bubák. Rzi rodu Melampsora Cast. jsou vesměs špatně určitelné a navíc Klebahnovy
70
druhy nelze (podle BUBÁKA, 1908) bez infekčních pokusů určit vůbec vzhledem k jejich vzájemné podobnosti. Přesné druhové určení tohoto nálezu bude vyžadovat pozdější revizi; uvádím ho v tomto seznamu jen pro úplnost, protože se jinak jedná o dosti hojnou houbu. Pucciniaceae Puccinia calcitrapae OC. (syn.: P. cirsii auct.) Uredia a telia na Cirsium canum (L.) All. ve střední části území porůznu, 31.VIII.1949 leg. et det .S. Šebek (ŠEBEK, 1986). BUBÁK (1908) ji z Čech udává jako parazita na C. canum, C. heterophyllum, C. palustre a C. pannonicum a jako všeobecně rozšířenou na C. oleraceum. MAJEWSKI /Grzyby (Mycota), t.XI: Podstawczaki (Basidiomycetes) Rdzawnikowe (Uredinales) II, in Flora Polska, Warszawa-Kraków 1979/, který kromě toho uvádí 28 dalších hostitelů, ji považuje za druh se širokým okruhem hostitelů, rozpadající se na řadu forem a biologických, často morfologicky odlišných ras, které někteří autoři popisovali i jako samostatné druhy. HYLANDER, J0RSTAD a NANNFELDT (1953) shrnují všechny v jeden dobrý druh P. calcitrapae; tato koncepce je dnes všeobecně přijímána. Puccinia coronata Corda Aecia na listech a plodech Frangula alnus porůznu, 31.VI.1949 leg. et det. S. Šebek (ŠEBEK, 1986). Kosmopolitní druh, vytvářející spermacia a aecia na zástupcích čeledi řešetlákovitých (Rhamnaceae), nejvíce na rodu Frangula Mill. a Rhamnus L. Uredinia a telia se vytvářejí na travách (zvl. rodů Alopecurus, Ammophila,
Anthoxanthum,
Arrhemathe-rum,
Avena,
Avenastrum,
Bromus,
Calamagrostis, Cynosurus, Dactylis, Deschampsia, Festuca, Glyceria, Holcus, Hordeum, Lolium, Phalaris, Poa, Puccinelia, Sesleria a Trisetum). Puccinia menthae Pers. Uredinia a telia na listech Mentha aquatica L. v příkopu u stavidla a ve společenstvu Cladietum marisci velmi hojně, 31.VIII.1949 leg. et det. S. Šebek (ŠEBEK, 1986). Puccinia phragmitis (Schum.) Kom Uredinia a telia na listech Phragmites communis Trin. porůznu, 21.IV.1947 leg. et det. S. Šebek (ŠEBEK, 1986). V ČSSR všeobecně rozšířený druh.
71
Puccinia polygoni-amphibii_Pers. Uredinia a telia na listech Persicaria amphibia (L.) S.F.Gray v příkopu u stavidla a při okrajích stanoviště velmi hojně, 31.VIII. 1949 leg. et det. S. Šebek (ŠEBEK, 1986). Puccinia sesleriae Reich. Uredinia a telia na listech Sesleria uliginosa Opiz velmi vzácně, 21.IV.1947 leg. et det. S. Šebek. Uromyces armeriae (Schlecht.) Lév. Uredinia a telia na listech Armeria vulgaris Willd. na suchém okraji stanoviště u stavidla, 31.VIII.1949 leg. et det. S. Šebek (ŠEBEK, 1986). Uromyces scutellatus (Pers.) Lév. Uredinia a telia na listech Euphorbia cyparissias na okraji polní cesty u rezervace hojně, 7.V.1948 leg. et det. S. Šebek (ŠEBEK, 1986). Ustilaginales Urocystis agropyri (Preuss.) Fischer von Waldheim Na sušších partiích území na Elytrigia repens (L.) Desv. porůznu, 29.VI.1949 Leg. et det. S. Šebek (ŠEBEK, 1986). DISKUSE Předložený seznam hub z Hrabanova představuje úvod k poznání mykoflóry tohoto rozsáhlého mokřadního ekosystému v Polabí. Teprve následný podrobnější průzkum doplní a upřesní naše poznatky o jeho mykoflóře a jejích vztazích k tomuto ekologicky zvláštnímu životnímu prostředí. PILÁT (1969) ve svém přehledném díle o houbových společenstvech Československa ve vztahu k životnímu prostředí většinu zdejších hub zahrnuje sumárně mezi houby rozšířené na bažinatých lukách a březích rybníků (1.c, pp. 110-112). 0 houbách Hrabanova zde konkrétně píše: „Rovněž známé slatinné orchideové kyselky, jejichž zbytky se v pozměněné podobě dochovaly u Lysé nad Labem (Hrabanov) a Liblic nedaleko Všetat, měly svou speciální mykoflóru, o níž se dnes můžeme spíše jen dohadovat, neboť i jmenované zbytky rozsáhlých dřívějších bažinatých porostů jsou nyní vlivem člověka značně pozměněné". Jak již předložený seznam napovídá, je složení hrabanovské mykoflóry poněkud složitější. Kromě pravých vodních plísní (Phycomycetes), převážně parazitujících na vodních organismech, a rzí, parazitujících
72
na některých bylinách a dřevinách, se zde vyskytují jak houby s vysokými nároky na vlhkost (např. Psathyrella sulcato-tuberculosa, Geoglossum cookeianum, Scutellinia hrabanovi, Clitopilus hrabanovi, Entoloma sericelluiti, Agrocybe paludosa, Galéra fragilis, Hypholoma pilati, Pholiota henningsii, Lycoperdon pedicellatum aj.), tak i druhy, jejichž nároky na vlhkost nejsou tak vysoké (např. Marasmius oreades, Laccaria proxima, Calvatia excipuliformis, Stropharia inuncta) až po druhy vyloženě suchomilné (Psilocybe montana, Vascellum pratense, Disciseda bovista aj.); výskyt posledních vytváří zajímavý kontrast mezi mykoflórou psammofilních stanovišť (příjezdové cesty do hrabanovské kotliny, borovým porostem fixovaný zbytek písečného přesypu v severní části) a vlastního hrabanovského území, ležícího v úpadě. Poměrně bohatý výčet nálezů terčoplodých hub (Discomycetes) svědčí o tom, že tato skupina vřeckatých hub patrně bude po náležitém průzkumu představovat hlavní složku hrabanovské mykoflóry. Neméně zajímavý je zjištěný výskyt spáleništních hub - anthrakobionta (např. Pyronema omphalodes, Hypholoma marginatum), dosvědčující narušení porostů ohněm, k němuž na stanovišti dochází víceméně pravidelně. SPR Hrabanovská černava je z mykologického hlediska nejen klasickým nalezištěm, z něhož bylo popsáno několik druhů hub (např. Clitopilus hrabanovi, Hypholoma pilati, Scutellinia hrabanovi), ale její mykoflora po svém podrobnějším průzkumu, který by byl velmi potřebný, patřičně zhodnotí i vědecký význam této rezervace jako jedinečného ekosystému nejen u nás, ale i pro celou střední Evropu. ZUSAMMENFASSUNG Karbonathaltiges Flachmoor Hrabanovská černava (Hrabanower Flachmoor) unweit von Lysá n.L. (Kreis Nymburk, Bez. Mittelböhmen) gehört zu den bedeutendsten und wertvollsten tschechoslowakischen Naturschutzgebieten. Die Pilzflora dieses interessanten Standortes fesselte die Aufmerksamkeit, des Botanikers und Mykologen Prof. dr. Josef VELENOVSKÝ, der sich hauptsächlich mit dem Studium von Diskomyzeten beschäftigt hatte, schon im Jahre 1920. Obwohl sich nicht viele tschechische Pilzforscher (z. B. A. PILÁT, M. SVRČEK, S. ŠEBEK, J. KUTHAN, R. FELLNER, J. VESELSKÝ u.a.) um hiesige Pilzflora gelegentlich interessiert hatten, ist die Pilzflora dieses Eigenartiges Standortes leider noch ungenügend bekannt. Die vorgelegte Zusammenfassung von bisherigen Erkenntnissen uber die hrabanowsche Pilzflora dient als Grundübersicht zu folgenden mykologischen Forschungen. In dem Beitrag führt Autor das Verzeichnis von 50 Pilzgattungen, die an dem Orte Hrabanovská černava in den Jahren 1920-87 festgestellt wurden, an. Davon 23 Gattungen schon früher an anderen Orten publiziert wurden; 27 gebliebene Gattungen stellen neue, bisher unpublizierte Funde vor. Zwischen ihnen gibt es auch
73
einige seltene Gattungen, z. B. Geoglossum cookeianum, Micro-scypha cejpii, Sclerotinia rathenowiana, Hymenoscyphus eguisetinum, Scutellinia hrabanovi, Clitopilus hrabanovi, Psathyrella sulcato-tuberculosa, Hypholoma pilati, Pboliota henningsii, Galéra fragilis und Lycoperdon pedicellatum. Clitopilus hrabanovi, Scutellinia hrabanovi und Hypholoma pilati gehören zu den Gattungen, die aus dem Flachmoore "Hrabanovská černava" zum ersten Mal beschrieben wurden. LITERATURA BÁRTA, J. (1944): Nový míšenec tučnice ze sekce Pionophyllum. Věda Přír., 23: 5. BREITENBACH, J.; KRÄNZLIN, F. (1981): Pilze der Schweiz 1: Ascomyzeten. 313 p., Luzern. BAUDYŠ, E. (1923): Zoocecidie nové pro Čechy. IV. - Čas. čsl. Společ. entomol. 20: 56-57, 90-105. BUBÁK, F. (1908): Die Pilze Böhmens, I: Rostpilze (Uredinales.-Arch. Naturwiss. Landesdurchfor. Böhm., Prag, 13/5: 1-234. ČELAKOVSKÝ, L. (1896): Ueber die ramosen Sparganien Böhmens. - Oesterr. bot. Zeitschrift 1896: 1-17. DANĚK, G. (1912a): Střední Labe, jeho flóra a vegetace. – Krása našeho Domova 8: 25-28, 39-42. DANĚK, G. (1912 b): Polabské lesy, písčiny a černavy. - Krása na šeho Domova 8: 139-137. DANĚK, G. (1913): Fytogeografický nástin českého středního Polabí. - Sborn. Kl. přír. Praha a 43. výroč. Zpr. 1912: 1-37. DANĚK, G. (1914a): Ještě k otázce osudu Polabí. - Krása našeho Domova 10: 6-10. DANĚK, G. (1914b): 0 dnešním stavu květeny středního Polabí. - Čas. Muz. Král. čes., Praha, 88: 366-367. DOHNAL, Z. et al. (1965): Československá rašeliniště a slatiniště. - 332 p., Praha. DOMIN, K. (1918): Rostlinogeografické vycházky do středního Polabí. - Čas. Muz. Král. čes., Praha, 92: 15-23, 48-61. DOMIN, K. (1945): Mařice obecná, vzácný a památný druh polabských černav /Cladium mariscus (L.) Pohl./ - Věda přír., Praha, 23: 129-132. FASSATI, K.; BÁRTA, J.; DYR, J.(1962): Pětiprstka hustokvětá - Gym-nadenia densiflora (Wahlend.) Dietr. - vzácný a opomíjený druh vstavačovitých z polabských černav. - Ochrana Přír., Praha, 17: 120-122. HAVELKA, J. (1970): Příspěvek k poznání broučí fauny, žijící ve vodě v rezervaci "Hrabanovská černava". - Bohemia Cent., Poděbrady, 2: 59-72. H0LUBIČKOVÁ, B. (1970): Příspěvek ke studiu současné vegetace Polabských černav. - Bohemia Cent., Poděbrady, 2:5-24. KLEČKA, A. (1926): 0 stáří českých rašelin. - Věda přír., Praha, 7: 105. KLEČKA, A. (1928): 0 vzniku a vývoji polabských kyselek. - Věst. 6. Sjezdu čs. přírodozpyt., Lék. a Inž., Praha 3/část přír./: 109. KLEĆKA, A. (1930): Studie o slatinných lukách polabských. - Sborn. Výzk. Úst. zeměď. Praha, 52: 1190. KLEČKA, A. (1933): Zajímavý vztah rašeliníků k obsahu vápna v půdě. - Věda přír., Praha, 14: 199205. KLEČKA, A.; FABIAN, J. (1934): Studie o zlepšování lučních porostů na půdách polabských slatin. Zeměď. Archiv, Praha, 25: 120-140.
74
KLIKA, J. (1918): Kyselé louky a černavy polabské. - Příroda, Praha, 18: 226-229. KLIKA, J. (1929): Příspěvek ke geobotanickému průzkumu středního Polabí. - Věst. Král. čes. Společ. Nauk. Praha, (2.tř.) 12:1-25. KLIKA,.3. (1947): Rostlinosociologické jednotky slatin a lučních porostů v polabí. - Věst. Král. čes. Společ. Nauk, Praha (2.tř.) 15: 1-31. KNEIFL, V. (1972): Entomologické zajímavosti z Polabí - I. - Vlastivěd. Zprav. Polabí, Poděbrady, 1972: 40-44. KOTLABA, F. (1953): Vzácné nebo nové druhy mykoflory Soběslavských blat.- Čes. Mykol., Praha, 7: 191-192. KRAJINA, V. (1926): Pinguicula bohemica, species nova e sectione Pionophyllum. - Věst. Král. čes. Společ. Nauk., Praha (2.tř.) 9: 1-13. LOSERT, H. (1940): Beiträge zur spät- und nacheiszeitlichen Vegetationsgeschichte Innerbohmens. III. Das Spätglazial bei Lissa Hrabanov. - Beih. bot. Zentralbl. 60 B: 415-436. LOŽEK, V. (1946): Některé nové nálezy vzácnějších měkkýšů. - Čas. Nár. Mus., odd. přírodověd., 115: 148-151. NOVÁK, F.A.; PRÁT, S. (1926): Hrabanovské černavy. - Věda přír., Praha, 7: 105-106. NOORDELOOS, M. (1984): Notulae ad Floram agaricinam neederlandicam IV. - V. Persoonia, Leiden, 12: 155-167. PASCHER, A.; VLK, W. (1941-1942): Zur Kentniss der Chrysophyceen des salzhaltigen Flachmoores Hrabanov bei Lissa a.d.Elbe. - Lotos, Praha, 88:163. PILÁT, A. (1969): Houby Československa ve svém životním prostředí. - 288 p., Praha. ROUBAL, J. (1905): Carterocephalus palaemon Pall. - Čas. čes. Společ. entomol., Praha, 2: 88-89. ROHLENA, J. (1923): Příspěvky k floristickému výzkumu Čech. III. -Čas. Nár. Mus., odd. přírodověd., Praha, 97: 88-95, 127-134. ROHLENA, J. (1924): Příspěvky k floristickému výzkumu Čech. IV. Čas. Nár. Mus., odd. přírodověd., Praha 98: 63-72, 133-139. ROHLENA, J. (1925): Příspěvky k floristickému výzkumu Čech. V. Čas Nár. Mus., odd. přírodověd., Praha, 99: 92-101, 129-139. ROHLENA, J. (1931): Příspěvky k floristickému výzkumu Čech. XI. -Čas. Nár. Mus., odd. přírodověd., 105: 1-23. SCHERFFEL, A. (1926): Einiges über neue und ungenügend bekannte Chytridineae. - Arch. Protistenk., Berlin, 54: 167-260. SITENSKÝ, F. L. (1886): 0 rašelinách českých se stanoviska přírodovědeckého i hospodářského se zřením ku rašelinám zemí sousedních. Díl. I. Část přírodovědecká. - Arch. Přírodověd. Prozk. Čech._ Praha, 6:1-64. SITENSKÝ, F.L. (1891): Ueber die Torfmoore Böhmens in naturwissenschaftlicher und nationalökonomischer Beziehung mit Berücksichtigung der Moore der Nachbarländer. - Arch. Naturwiss. Landesdurchforsch. Böhm., Prag, 6:1-14+224. SLAVÍK, B. (1973): Vzácnější druhy rosnatek v ČSR. - Ochr. Přír. Praha, 28 (append. Ochr. Průzkum 3): 9-12 SPARROW, S.G.K. (1943): Aquatic Phycomycetes exclusive of the Saprolegniaceae and Pythium. - Univ. Mich. Stud., ser. sei., 15-2-785.
75
SVRČEK, M. (1948): České druhy podčeledi Lachneoideae (čel. Pezizaceae). - Sbor. Nár. Muz. Praha, 4 B/6 (=bot. 1): 1-95. SVRČEK, M. (1976): A taxonomie revision of Velenovsky's types of operculate Disccmycetes (Pezizales) preserved in National Museum, Prague, - Sborn. Nár. Muz., Praha, 32: 115-194. SVRČEK, M. (1977): New combinations and nex taxa in operculate Discomycetes (Pezizales). Čes. Mykol., Praha, 31: 69-71. SVRČEK, M. (1982): Mykoflóra chráněného naleziště "Na Ostrově" u Nemíže. - Sborn. Vlastivěd. Pr. Podblanicka, Příbram, 23: 75-98. SVRČEK, M. (1984): A taxonomic revision of inoperculate Discomycetes deseribed by J. Velenovský in the genus Helotium, pre-served in Naional Museum, Prague. - Sborn. Nár. Muz., Praha,. 40: 129-215. SVRČEK, M. (1985): Notes on the genus Hyaloscypha (Helotiales). Čes. Mykol. Praha, 39: 205219/ ŠEBEK, S. (1958): Druhý příspěvek k mykoflóře ČSR. - Mus. Zprv. Pražs. Kraje 3: 127-131. ŠEBEK, S. (1961): Chráněná území na okrese Nymburk. - In: Sedláčková, H. (red.). Poznej a chraň přírodu našeho okresu. Sborn, příspěvků členů aktivu stát. ochrany přírody na okrese Nymburk, p. 94-140, Poděbrady. ŠEBEK, S. (1964): Břichatkovité houby - písečné přesypové oblasti ve středním Polabí. Ces. Mykol., Praha, 18: 109-116. ŠEBEK, S. (1984): Křehutička rýhovaná na Hrabanově. Mykol. Listy, Praha, 17: 4-7. ŠEBEK, S. (1986): Houby některých nelesních stanovišť ve středním Polabí. - Mykol. Listy, Praha, 23; append. spec. In Kuthan, J. red., Houby nelesních stanovišť ČSSR: písky, stepi, černa-vy. Sborn. referátů ze semináře ve dnech 5. - 7.X.1984 v Kostelci nad Černými Lesy: 7-13. ŠMARDA, F. (1958): Lycoperdaceae-Pýchavkovité. - In Flora ČSR, ser. 8 - mykol. -lichen., 1 (=Pilát A., et al., Gasteromycetes-Houby břichatky):257-377, Praha. VÁLEK, B. (1962): Die Boden einiger Gesellschaften von Moorpflan-zen in Böhmen. - Rozpravy ČSAV, řada MVP, Praha, 72-3-323. VELENOVSKÝ, J. (1897): Mechy české. - Rozpravy ČAV (2. tř.) Praha 6: 1-352. VELENOVSKÝ, J. (1926): Hrabanov. (Deux especes nouvelles des Aga-ricaceés sur le Hrabanov en Boheme). - Mykologia, Praha, 3: 75-77. VELENOVSKÝ, J. (1927): Fragmenta mycologica II (Hrabanov). - Trav. Myc. Tchécosl., Praha, 6: 9-11. VELENOVSKÝ, 3. (1934): Monographia Discomycetum Bohemiae. - Praha. VILHELM, J. (1914): Monografická studie o českých parožnatkách. Věst. Král. čes., Společ. Nauk, 2. tř., Praha, 1914: 1-163. ŽILKA, M. (1985): Rozsivky a ostatní řasová flora státní přírodní rezervace Hrabanovská černava. - MSc, Dipi. Pr., depon. Kat. Bot. PřF UK Praha. Adresa autora: Svatopluk Šebek Čs. vědecká společnost pro mykologii při ČSAV Krakovská 1 111 21 Praha 1
76
Bohemia centralis 18: 77 - 103,1989
Vegetace chráněného území Staňkovka Vegetation des Naturschuschtzgebietes Staňkovka
Denisa BLAŽKOVÁ
Území chráněného přírodního výtvoru Staňkovka tvoří strmý lesnatý svah nad širokou levobřežní nivou řeky Berounky, mezi Černošicemi a Radotínem, již v katastru Velké Prahy. Plocha se rozkládá v pruhu podél nivy přes 1 km délky a svou šířkou sahá od báze svahu (200 až 210 m n.m.) až po plato staré říční terasy (340 350 m n.m.). Základní expozice území je JV; podélnými rýhami se však svah dále člení do pestrého mezoreliéfu a vytvářejí se svahové úseky s expozicí od V přes J až k ZJZ. Nejvýraznějším vhloubením je údolíčko jediného trvalého potoka od pramenů až k vyústění do nivy. Chráněné území navazuje na bázi svahu na jižním okraji na trať Praha - Plzeň, oddělující lesní celek Staňkovky od zorněné nivy Berounky, na východě sousedí s oplocenými plochami nekultivovaných zahrad, na SV je ohraničeno silnící Radotín - Třebotov. Na S a SZ přiléhají k chráněnému území domky se zahradami, na S trvale osídlené, na SZ rekreační, oddělené od sebe jámovou pískovnou. Na JZ navazuje na chráněné území komplex druhotných, hlavně akátových kultur.
METODIKA Popis vegetace odpovídá stavu ve vegetační sezoně 1986. Nomenklatorické označení druhů bylo upraveno podle Seznamu vyšších rostlin, mechorostů a lišejníků střední Evropy (NEUHAUSLOVÁ, KOLBEK, 1982). Kromě toho bylo užito toto označení taxonů: Crataegus sp. - zahrnuje především komplex Crataegus monogyna Jacq. a jeho křížence; Rosa sp. - zejména komplex Rosa canina L.
77
(odlišena byla Rosa gallica). Za vegetační systém byl přijat Červený seznam (MORAVEC et al., 1983). Fytocenologická část studie byla provedena běžnými metodami středoevropské školy; snímky jsou zapsány v sedmičlenné stupnici (KLIKA, 1955). Porosty přechodného charakteru nebo mozaiky dvou jednotek jsou vyznačeny šrafáží značek obou jednotek. Kultury na místě přirozených porostů jsou označeny do ploch výchozí jednotky přirozeného lesa (tedy v tomto případě vlastně jednotky rekonstrukční).
ÚZEMNÍ CHARAKTERISTIKA Celé území leží na východním okraji Českého krasu, ve vnější části pánve Barrandienu. Geologicky je tvořeno jihovýchodním křídlem svrchního ordoviku (svrchní caradock-ashgil), souvrstvím charakteristickým střídáním písčitých břidlic a pískovců s křemenci až křemitými pískovci a drobami. Podle charakteru vegetace a půdy lze však soudit i na výskyt vrstev bazičtějších hornin, i když tyto horniny nejsou v geologické mapě vyznačeny (SVOBODA et al., 1960); nejbližší bazické horniny jsou diabazy na Sulavě. Skalní podloží vychází zejména na výrazně vypuklých částech terénu v horních částech svahů až na povrch a místy břidlice tvoří i menší ostrůvky kamenitých rozpadů, pokrytých jen sporou bylinnou vegetací. Na horním okraji svahu nasedají na ordovické souvrství terciemi miocénní tortonské terasy s hlubokými štěrky a písky, které jsou také těženy v jámové pískovně těsně přiléhající k SZ chráněného území. Makroklimaticky je území charakterizováno průměrnou roční teplotou asi 8,6°C a ročním úhrnem srážek kolem 500 mm (nutno extrapolovat podle nejbližších stanic v Praze a Králově Dvoře). Pro zájmové území je však významné spíše specifické mezoklima dané polohou - celá plocha představuje amfiteátrovitě prohnutý strmý svah s jižní expozicí, a tedy i suché, výhřevné stanoviště, hostící z velké části extrazonální xerotermní vegetaci. Pro svou terénní nepřístupnost bylo území zřejmě víceméně trvale zalesněno. Souvislý lesní kryt byl ovšem pravidelně narušován těžbami, lesními cestami a různými vlivy přesahujícími ze sousedních zemědělských a sídelních ploch. Ani z botanického hlediska se mi nepodařilo najít z minulosti nějaké konkrétní zmínky, i když řada údajů s označením lokality Radotín zahrnuje patrně i výskyty na Staňkovce (např. ČELAKOVSKÉHO Květena okolí Pražského). Ve srovnání s atraktivním
78
sousedstvím Radotínského údolí však zůstávala Staňkovka zřejmě i v minulosti stranou zájmu celého přírodovědeckého výzkumu.
VEGETACE Navržené chráněné území Staňkovka představuje souvislý vegetační komplex dosud dobře zachovaných lesních společenstev, jen málo ovlivněných výsadbou dřevin cizích či neodpovídajících stanovišti (KUBÍ-KOVÁ, 1986). Jen na JZ, za hranicí chráněného území, pokračují lesní porosty kulturami převážně z trnovníku akátu, druhově změněné i v ostatních patrech. Rovněž dolní, jižní a dílem i východní okraj území je místy ovlivněn souvislejšími skupinami akátu. Protože celé území představuje slunný svah, převládají na něm společenstva teplobytná a suchobytná. Velkoplošně jsou vyvinuty zejména tolitové doubravy (Cynancho-Quercetum), bohatě rozrůzněné podle polohy, hloubky půdy, obsahu živin a bázi do podjednotek a růstových forem od vzrůstavého, místy i vysokokmenného lesa přes výmladné pařeziny až k lesuprostým světlinám. Na nejextrémnějších horních hranách svahů je vystřídávají smolničkové doubravy. Velký přírodovědecký a ochranářský význam mají druhově bohaté kamejkové doubravy (Torilido-Quercetum, syn. Lithospermo-Quercetum), dosud u nás málo známé, které mají právě na Staňkovce patrně jedno z Největších nalezišť z celých Čech. Velmi cenný je i porost orsejové doubravy (Ficario-Ulmetum) na náplavovém kuželi jediného potoka území. Je to ojediněle zachovalý porost nejen na celém území Velké Prahy, ale i celých středních Čech. V pramenném vhloubení potoka je vyvinut pozoruhodný, byť jen fragmentární porost ostřicové jaseniny s olší (Carici remotaeFraxinetum). Vegetační obraz území doplňují nevelké porosty kyselých doubrav (Luzulo-Quercetum) a lipových doubrav (Tilio-Betuletum) na horních plošinách nad údolním svahem a menší plochy dubohabřin (Melampyro-Carpinetum) ve snížených prohybech svahů a jediný fragment javorové habřiny (Acero-Carpinetum) na ostrůvku hrubší suti v západní části území. Stanovištnímu rozrůznění společenstev dobře odpovídají i hodnoty půdní reakce, naměřené ve vzorcích ze svrchní (0-5 cm) vrstvy půdy (tab. 1). I tato orientační měření ukazují vzestupnou řadu hodnot od výrazně acidofytního Viscario-Quercetum přes mírně acidofytní Cynancho-Quercetum k bazifilnějšímu Torilido-Quercetum s menší ústojčivostí půdy až k MelampyroCarpinetum s téměř neutrálními, humusem bohatšími a ústojčivějšími půdami. 79
1. Vegetace chráněného území Staňkovka: C-F Carici-Fraxinetum, F-U Ficario-Ulmetum, A-C Acero-Carpinetum, M-C Melampyro-Carpi-netum, TB Tilio-Betuletum, T-Q Torilido-Quercetum, C-Q Cynan-cho-Quercetum, V-Q Viscario-Quercetum, L-Q Luzulo-Quercetum, K -lesní kultury (smrk, borovice lesní, borovice černá), P - paseka, S - sídla (trvalá i rekreační), M - mokřaď, někdejší Cypero-Limo-selletum; dvojitou čarou je vyznačena železniční trať Praha -Plzeň.
Tabulka 1 Hodnoty půdní reakce stanovišť různých rostlinných společenstev Společenstvo
ViscarioQuercetu m
Cynancho- TorilidoQuercetum
Quercetum MelampyroCarpinetum
Číslo tabulky/ snímku pH/H 2 0
4/6
3/2
2/1
2/4
1/8
4,3
5,3
6,5
6,6
6,6
pH/KCl
3,7
4,5
5,7
5,8
6,0
80
Lesních kultur uměle zavedených dřevin není v území mnoho, vtroušeně ovšem pronikají tyto dřeviny i do porostů přirozené skladby. Přirozenost celého komplexu narušuje zejména menší monokultura smrčiny a výsadby černé borovice. Celý lesní komplex je kromě toho přetnut průsekem pro vysoké vedení, představujícím paseku po nedávné těžbě. Jiné významnější současné zásahy krom výchovné a výběrové těžby v území nejsou. Negativně působí na porosty zátěž z rekreačních chat a z trvale osídlených domů obce Kosoř na severních okrajích chráněného území (civilizační odpadky, hrabání drůbeže - synantropizace okrajových porostů). Z přiléhajícíh zahrad na východním okraji území není záporné působení nijak výrazné. K nejcennějším částem území patří úsek široce lemující potok. Tento úsek je floristicky i vegetačně nejrozmanitější a dobře zachovaný. Vývěr potoka je poměrně silný a podle ústního podání místních občanů má povahu minerálky. Tomu by nasvědčovala i vegetace při jeho ústí do nivy Berounky. Potok se do nivy dostává propustí pod tratí; v nivě jeho tok ale nepokračuje do řeky, ale vody rozlévá v povrchové sníženině do mělkého močálku (v mapě označeno M). Tato plocha byla součástí intenzívně obdělávaného pole a byla do nedávno pravidelně orána a osévána, ač byla téměř každoročně zaplavována právě zmíněným potokem. Na mokřině se pak vytvářely pozoruhodné porosty asociace Cypero-Limoselletum s prvky subhalofytní flóry, včetně řas (BLAŽKOVÁ, 1980). V posledních letech však plocha orána nebyla a její porosty se výrazně změnily. POPIS ZJIŠTĚNÝCH JEDNOTEK Carici remotae-Fraxinetun KOCH ex FABER 1936 - ostřicová jasenina Jediný fragmentární porost ostřicové jaseniny je vyvinut při pramenném úpadu jediného malého potoka v území. Převládající dřevinou je olše lepkavá. Je pozoruhodné, že v tomto porostu zcela chybí jasan, byť jako semenáčky z náletu, ač je jinak v území hojně roztroušen v porostech jiných jednotek. Na území Velké Prahy je Staňkovka možná jedinou lokalitou této jednotky. Charakter porostu je patrný z tohoto snímku: č. protokolu 20 s (3.8.1936), jižní svah 15°, plocha sn. 300 m2 E3 - 95% Alnus glutinosa 4, Acer pseudoplatanus 1, Carpinus betulus 1, Tilia cordata 1; E2 - 10 % Viburnum opulus 2, Ligustrum vulgare 1, Lonicera xylosteum 1, Alnus glutinosa +, Frangula alnus +, Euonymus europaea + , Sambucus nigra +, Rosa sp. r;
81
E1 - 80 % Carex remota 3, Impatiens parviflora 3, Aegopodium podagraria 2, Tussilago farfara 1, Brachypodium sylvaticum 1, Angelica sylvestris 1, Veronica beccabunga 1, Festuca gigantea +, Deschampsia caespitosa +, Campanula trachelium + , Lysimachia nummularia +, Lysimachiaa vulgaris +, Heracleum sphondylium +, Senecio fuchsii +, Mycelis muralis +, Scrophularia umbrosa +, Scrophularia nodosa +, Stachys sylvatica +, Rubus caesius +, Rubus fruticosus +, Viola riviniana +,Ligustrum vulgare juv. + , Viburnum opulus juv. 1; E0 - chybí. Ficario-Ulmetum KNAPP ex MEDWECKAKORNÁS 1952 - orsejová (jilmová) doubrava (tab. 2, sn. 1 - 6) Orsejová doubrava je společenstvem širokých říčních úvalů, ale na Staňkovce je vyvinuta na náplavovém kuželi na bázi údolního svahu, kde říční záplavy nahrazují přeplavy po deštích snadno se rozvodňujícího potoka. Přesto mají porosty dosti typické složení a jen na zvýšených okrajích tvoří přechodné porosty k dubohabřinám (sn. 6). Ve stromovém patru se vedle Carpinus betulus uplatňuje hlavně vysokokmenný Quercus robur, kdežto účast Quercus petraea je dána spíše náporem velmi silné populace tohoto druhu ze sousedství. Ulmus minor je dnes zastoupen již jen ojediněle v mladších exemplářích. Keřové patro je vyvinuto jen nepatrně, zato bylinné patro je velmi pestré, s výraznými fenologickými proměnami během roku. Charakteristický je aspekt jarních geofytů (Ficaria bulbifera, Corydalis cava aj.). V letních měsících bývá pokryvnost bylinného patra nižší a uplatňují se hlavně hájové a nitrofilní druhy (Aegopodium podagraria, Galeobdolon luteum, Alliaria petiolata aj.). Rozšíření orsejové doubravy je velmi omezené a zasluhuje si plné ochrany. Melampyro-Carpinetum PASSARGE 1957 - černýšová dubohabřina (tab. 2, sn. 7-9) Černýšová dubohabřina je na Staňkovce vyvinuta hlavně v prohybech svahů, ale jen na menší části území. Přesto je tato jednotka rozrůzněna do různých podjednotek a forem. Pozoruhodný je zejména porost snímku 7, z mělké muldy kolem pramenné mísy potoka, představující M-C. ulmetosum s hojností jarních geofyt. Představuje přechod k Ficario-Ulmetum. Nejhojnější formou asociace jsou porosty s hustě zapojeným stromovým patrem a velmi málo zastoupeným až chybějícím bylinným patrem (příklad sn. 9). Tyto porosty zprostředkovávají přechod k Tilio-Betuletum. Typický porost jednotky představuje sn. 8.
82
Ve stromovém patře se vedle habru uplatňují i oba duby. Keřové patro bývá vyvinuto málo, ale druhově je pestré. V bylinném patru se uplatňují hlavně druhy hájové. Z nich pak plní diferencující, indikační funkci hlavně náročnější druhy, jako Ranunculus auricomus, Campanula trachelium, Campanula rapunculoides, s menší věrností i další. Tilio-Betuletum PASSARGE 1957 - lipová doubrava (tab. 2, sn. 10 - 13) Lipová doubrava představuje mezní jednotku svazu Carpinion na přechodu k acidofilním doubravám. V zájmovém území osídluje mírně ukloněné plošiny nad údolním svahem, s chudšími půdami, ne však extrémně kyselými. Stromové patro je tvořeno dubem zimním (Quercus petraea), místy je vtroušena i bříza (Betula pendula). Lípy však v těchto porostech zcela chybějí. Polohy lipových doubrav jsou však v území dosti zasaženy kulturami borovice a smrku a dílem i ruderalizací, zvláště v blízkosti lidských sídel. V keřovém patru - pokud je vůbec vyvinuto - se uplatňují převážně druhy stromového patra. Na stavbě bylinného patra se uplatňují zejména hájové druhy (Carpinion) se širší amplitutou (Stellaria holostea, Dactylis polygama, Poa nemoralis) a druhy hájové méně náročné na obsah živin a bází (Mycelis muralis, Convalaria majalis). Ty pak představují v území diferenciální druhy vůči ostatním jednotkám (viz tabulku 2). Charakteristická je ale už i účast druhové skupiny acidofytů (Luzula luzuloides, Hieracium sabaudum aj .). Aceri-Carpinetua KLIKA 1941 - javorová habřina Suťová javorová habřina se v zájmovém území vyskytuje v jediném, jen maloplošně vyvinutém porostu v západní části Staňkovky. Ač je celé chráněné území na strmých svazích, vytvářejí se zde sutě jen výjimečně, což je dáno břidličnatou texturou rozpadu ordovických vrstev. V uvedeném porostu tvoří stromové patro habr, v podrostu převládá bažanka a šíří se kopřiva. Porost reprezentuje tento snímek: č. protokolu 5s (letní aspekt 44s), východní svah 30º , plocha 320 m. E3 - 90 % Carpinus betulus 5, Quercus petraea 1, Tilia cordata 1; E2 - 12 % Carpinus betulus 2, Sambucus nigra +; E1 - 70 % Mercurialis perennis 3, Urtica dioica 2, Impatiens parvi-flora 2, Corydalis cava 1, Scrophularia nodosa 1, Galium aparine 1, Alliaria petiolata 1, Carex spicata +, Moehringia trinervia +, Epilobiuam montanum +, Viola odorata +, Geum urbanum
83
+, Geranium robertianum + , Campanula trachelium +, Fallopia dumetorum +, Oryopteris filix-mas + , Pulmonaria obscura +, Chaerophylum temu-lum + , Rubus fruticosus r, Veronica sublobata +, Taraxacum officinale +, Chelidonium majus +, Carpinus betulus juv. 1, Quercus petraea juv. +, Crataegus sp. juv. r; E0 - 3 % Hypnum cupressiforme 1. Torilido-Quercetum as. nova proviz. - tořicová doubrava kamejková doubrava) (tab, 3) Porosty teplomilných doubrav s hojnou kamejkou modronachovou jsou v České literatuře označovány jako Lithospermo-Quercetuo Br.-Bl. 1932 (MORAVEC et al., 1963). Podrobné studium těchto porostů však ukázalo, že naše kamejkové doubravy z Čech se jmenovanou asociací ztotožnit nelze. Jde nejen o rozdíly dané odlišnými fytogeografickými poměry, ale i vlastnostmi stanoviště. To se projevuje jak v rozdílném druhovém složení, tak v odchylné struktuře porostů. I když by jméno Lithospermo-Quercetum
bylo
velmi
výstižné,
nelze
ho
užít
z
důvodů
nomenklatorických pravidel (BARKMAN, et al., 1976) a je nutno vytvořit jméno nové. Jako nejvýstižnější se jeví Torilido-Quercetum. Torilis japonica je dobrý a stálý diferenciální druh, reprezentující početnou a pro společenstvo charakteristickou skupinu nitrofilních druhů. Podrobný rozbor syntaxonomické problematiky přesahuje rámec této informace a bude uveřejněn jinde. Na území Staňkovky je typická kamejková doubrava vyvinuta ve střední části údolního svahu, místy však sestupuje až na jeho bázi, kde vytváří přechodné formy k mezofytním společenstvům - Ulmenion, Carpinion - tab. 3, sn. 1-3). Váže se na kypré půdy povahy zahliněné drobné suti na strmých, slunných svazích, vzácněji na hluboké, eutrofní svahoviny. Charakteristickým znakem je velká druhová bohatost dřevin, zejména v keřovém patru. Ale i ve stromovém patru se vedle Quercus petraea uplatňují s menší kvantitou Carpinus betulus, Acer campestre a v dolní části svahů i Quercus robur. V keřovém patru je charakteristický a diferenciální druh dřín (Cornus mas), rostoucí v této jednotce velmi hojně a s velkou vitalitou. Bujné keřové patro indikuje kamejkovou doubravu už i fyziognomicky. Velmi charakteristická je i skladba bylinného patra. Podílí se na něm indikační skupina termofilních druhů, především
kamejka
Buglossoides
purpureo-coerulea,
která
vytváří
místy
polykormonové koberce, místy však může i zcela chybět. Kvantitativně významnou složkou jsou druhy hájové (Stellaria holostea, Dactylia polygama, Pea nemoralis) a velká skupina druhů nitrofilních
84
(Torilis japonica, Alliaria petiolata, Campanula rapun-culoides, Impatiens parviflora, Geum urbanum aj.), indikující velmi živé mikrobiální procesy v půdě. Cynancho-Quercetum PASSARGE 1957 - tolitová doubrava (tab. 4) Tolitová doubrava představuje v území nejrozšířenější jednotku. Osídluje mělké půdy místy od báze údolního svahu až po jeho horní hranu. Stromové patro je tvořeno v naprosté převaze dubem zimním (Quercus petraea), jen vtroušení se vyskytuje i habr. Kromě kulturních příměsí (borovice, smrk) jiné dřeviny většinou nepřistupují, jinde v této jednotce častý břek se v území vyskytuje jen velmi vzácně. Keřové patro, byť pokryvností dosahuje sotva několik procent, je druhově většinou pestré a rovněž v semenáčcích je bohatství druhů poměrně značné, i když Quercus petraea naprosto převažuje. Pro bylinné patro je příznačná kombinace několika druhových skupin. Vedle indikačně významných subxerofilních druhů (Vincetoxicum hirundinaria, Silene nutans, Vicia cassubica aj.) je pravidelná účast hájových druhů (Stellaria holostea, Poa nemoralis), ale i druhů kyselých doubrav (Hieracium lachenalli, Festuca ovina). V zájmovém území lze rozeznat subasociaci C-Q. poetosum nemoralis BLAŽKOVÁ, 1962, vázanou na dolní vlhčí část svahů na hlubokých půdách. Diferencuje ji nejen vysoká dominance Poa nemoralis a větší podíl hájových druhů, ale i pravidelný výskyt druhů nitrofilních (tab. 4, sn. 1 - 7). Na rozdíl od toho je druhá subasociace, C-Q.cari-cetosum humilis NEUHÄUSL et NEUHÄUSLOVÁ-NOVOTNÁ, 1977 výsušnější, vázaná jen na horní části svahů a je diferencována skupinou xerofytnějších druhů (Carex humilis, Teucrium chamaedrys, Thymus pulegioides, Verbascum lychnitis). Hájové druhy sice nechybějí, ale vyskytují se jen s malou pokryvností, nepřesahující většinou 9 % (tab. 4, sn. 8 až 10). Na mapě nebyly obě podjednotky rozlišovány; je zde totiž vytvořeno mnoho přechodných porostů a často se obě podjednotky prolínají. K tabulce 4 byly připojeny i 3 snímky představující přechodné porosty k asociaci Torilido-Quercetum (tab. 4, sn. 11-13). Tyto porosty byly vyznačeny šrafovaně - jako přechod obou jednotek. Viscario-Sueircelto StmcCter, 1963 - soclničlkova ďsacfoiraya (tab. 5) Smolničková doubrava porůstá nejextrémnější výsušné polohy na horní hraně údolního svahu s mělkými kamenitými půdami. Stromové patro je tvořeno pouze výmladnými, netvárnými jedinci dubu zimního, zřídka dorůstajícího přes 10 m.
85
Keřové patro je zanedbatelné, tvořené veskrze jen nízkými výmladky dubu. Bylinné patro většinou nepokrývá více než 40 % povrchu a je tvořeno hlavně travami Festuca ovina a Deschampsia flexuosa. Indikačně významná je skupina xerofytních druhů nenáročných na báze (Steris viscaria, Polygonatum odoratum, Silene nutans). Na rozdíl od ostatních společenstev je charakteristická pravidelná účast přízemního patra, tvořeného mechy a lišejníky. Jeho pokryvnost roste s rostoucí suchostí stanoviště. V území lze rozeznat dvě formy - vlhčí, na stinnějších svazích východního kvadrantu, ve které se výrazně uplatňuje Calamagrostis arundinacea (sn. 1 - 2), a sušší (sn. 3 - 7), z jižních expozic, s druhovou skupinou xerofytních a acidofytních druhů (Carex humilis, Hieracium pilosella, Calluna vulgaris aj.). Luzulo albidae-Quercetum (HILITZER 1932) PASSARGE 1953 - biková doubrava (tab. 6) Biková doubrava zabírá v území nevelké plochy na horní terasové plošině na konvexních terénních tvarech. Stromové a zlomkovitě zastoupené keřové patro je tvořeno dubem zimním, větší zastoupení borovice představuje kulturní příměs. Bylinné patro má většinou nízkou pokryvnost a uplatňují se v něm acidofytní druhy s malými nároky na živiny a báze (Festuca ovina, Deschampsia flexuosa, Luzula luzuloides, Veronica officinalis). Mechové patro zastupuje většinou Hypnum cupressiforme. Snímek 1 představuje výsušnou, xerofytní formu společenstva (převládá Festuca ovina), kdežto sn. 3 reprezentuje formu mezofytní s převládající Luzula luzuloides a s vtroušenými druhy Impatiens parviflora, Stellaria holostea aj., přičemž sn. 2 představuje průměrný typ porostu. Protože všechny porosty této jednotky leží při horní hraně svahu, jsou poměrně silně zasaženy antropickými vlivy z přilehlých sídel. Odvozené fáze (kultury) (tab. 4, sn. 16-18) Lesní kultury s výsadbou Picea abies, Pinus sylvestris, P. nigra, Larix decidua, Betula pendula aj. představují odvozené fáze, změněné i v bylinném patru (zejména pod smrkem). Zejména kultury smrku by měly být v chráněném území převedeny na přirozenější skladbu.
86
Tabulka 2 Charakter porostů chráněného území Staňkovka Ficario-Ulmetum Číslo snímku
1
2
3
4
5
Expozice
J
J
JV
JV
V
7
8
10
10
15
Inklinace (°)
MelampyroCarpinetum 6
7
9
10
11
12
JV JJV JV
JV
JZ
V
SV JV
12
10
5
10
15
8
Tilio-Betuletum
10
5
13
30
2
Plocha snímku (m ) 320 200 320 320 400 200 400 400 320 400 400 400 400 E- 3 - pokryvnost (%)
90
90
90
95
98
95
95
95
95
85
90
95
90
Carpinus betulus
5
2
4
4
5
3
4
4
3
.
.
4
1
Quercus robur
1
4
3
1
.
3
2
2
.
.
.
2
.
Quercus petraea
1
2
.
.
1
3
.
+
4
5
5
1
5
Acer campestre
.
+
.
.
.
2
.
+
.
.
.
.
Ulmus minor .
.
1
.
.
.
.
+
.
.
.
.
.
E2 - pokryvnost (%)
1
0
1
2
0
2
2
5
7
1
1
2
2
Carpinus betulus
.
.
r
+
.
+
.
+
2
.
.
1
+
Acer campestre
.
.
.
+
.
.
+
+
1
.
.
.
r
Sambucus nigra
.
.
+
+
.
.
+
.
.
.
+
.
.
Crataegus sp.
.
.
+
+
.
+
+
+
.
.
.
.
Quercus petraea
.
.
.
.
.
.
.
+
.
+
+
.
+
Ligustrum vulgare
.
.
+
.
.
.
+
+
+
.
.
.
.
Fraxinus excelsior
.
.
1
+
.
.
.
.
+
.
.
.
.
Grossularia uvacrispa
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
+
.
r
.
.
r
.
.
.
.
1
.
.
.
.
.
80
80
80
85
20
70
85
35
20
65
75
65
70
+
1
1
+
+
+
+
+
+
1
+
+
Ulmus minor
E 1 - pokryvnost (%) Viola riviniana
87
Pokračování tabulky 2 Číslo snímku
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
+
2
.
.
.
1
+
2
1
2
1
1
2
+
1
.
+
.
2
+
1
1
1
.
.
.
.
+
1
2
.
1
.
1
.
.
+
.
.
+
+
+
+
.
1
+
+
+
.
+
+
r
Geum urbanum
r
1
+
.
.
.
.
.
+
.
+
+
+
Galium aparine
+
+
.
.
.
.
+
+
.
.
1
+
+
Chaerophyllum temulum
.
+
+
.
.
.
+
+
.
.
.
.
1
Taraxacum officinale
r
.
.
.
.
.
r
.
.
.
.
.
r
4
3
3
4
2
1
3
1
.
.
.
+
.
Corydalis cava
2
2
2
2
1
+
4
1
.
.
.
.
.
Anemone ranunculoides
2
2
2
1
+
2
1
.
.
.
.
.
.
Corydalis fabacea
1
1
+
1
.
+
+
.
.
.
.
.
.
Anemone nemorosa
1
.
+
.
.
+
1
.
.
.
.
2
.
Gagea lutea
+
+
1
+
.
.
+
.
.
.
.
.
.
Veronica sublobata
.
1
2
1
+
+
.
.
.
.
.
.
.
.
.
1
2
.
.
1
.
.
.
.
.
.
.
.
+
.
.
.
+
.
.
.
.
.
.
1
2
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
2
+
.
.
.
.
.
.
Stellarla holostea Dactylis polygama Viola odorata Alliarla petiolata
Ficaria bulbifera
Adoxa moschatelina Lathrea squamarla Galeobdolon luteum
2
Fragaria moschata
.
+
.
.
.
3
.
.
.
1
.
.
.
.
.
.
r
.
.
.
.
.
+
+
1
3
2
+
1
.
.
.
.
.
.
2
+
2
2
3
3
3
.
.
.
.
.
.
1
.
+
+
1
+
1
Aegopodium podagraria Poa nemoralis Impatiens parviflora Moehringia trinervia
88
Pokračování tabulky 2 Polygonatum multiflorum
.
.
.
.
.
.
+
+
.
2
.
1
.
Lathyrus vernus
.
.
.
.
.
.
.
+
.
.
.
+
+
Campanula trachelium
.
.
.
.
.
.
+
+
+
+
.
.
.
Campanula rapunculoides
.
+
+
.
.
1
+
1
+
.
.
.
.
Ranunculus auricomus
+
.
.
.
.
.
+
1
.
.
.
.
.
Brachypodium sylvaticum
.
.
.
.
.
1
+
.
+
.
.
.
.
Lysimachia nummularia
.
.
.
.
.
2
.
+
1
.
.
.
.
Pulmonaria obscura
.
.
.
.
.
1
1
.
.
.
.
.
.
Poa angustifolia
.
.
.
.
.
1
.
+
.
.
+
.
.
Veronica chamaedrys
.
.
.
.
.
+
.
.
.
.
+
.
.
Galeopsis bifida
.
.
.
.
.
.
.
+
+
.
.
.
.
Symphytum tuberosum
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
1
.
.
.
.
.
.
r
.
.
.
.
.
.
r
Scrophularia nodosa
.
.
.
.
.
.
.
.
+
+
+
+
1
Geranium robertianum
.
.
.
.
.
.
.
.
1
+
+
.
+
Hieracium murorum
.
.
.
.
.
.
.
.
.
+
+
+
+
Mycelis muralis
.
.
.
.
.
.
.
.
+
.
+
+
+
Luzula luzuloides
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
+
r
+
Convalaria majalis
.
.
.
.
.
.
.
.
.
1
.
+
.
Rubus fruticosus
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
+
r
Hieracium sabaudum
.
.
.
.
.
.
.
.
.
+
.
.
+
Hieracium lachenalii
.
.
.
.
.
.
.
.
+
.
.
.
+
Melampyrum pratense
.
.
.
.
.
.
.
.
.
r
1
.
.
Carex pairae
.
.
.
.
.
.
.
.
.
+
+
.
.
Carpinus betulus juv.
.
1
.
.
1
+
1
+
1
.
r
+
+
Pyrethrum corymbosum
89
2. pokračování tabulky 2 Číslo snímku
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
.
1
.
.
.
+
.
+
2
2
2
.
1
.
1
.
+
.
.
+
1
1
+
.
.
.
2
+
.
.
.
r
.
.
+
.
.
.
.
+
r
.
.
.
.
.
+
.
.
+
.
+
Euonymus europaea juv.
.
+
.
1
.
.
.
+
.
.
.
.
.
Sambucus nigra juv.
.
.
.
+
.
+
.
.
.
.
.
.
.
Acer pseudoplatanus juv.
.
.
.
.
.
.
+
.
.
+
.
1
.
.
.
.
.
.
.
+
.
.
.
.
+
r
0
0
0
0
0
0
0
0
1
0
0
0
0
Quercus petraea + robur juv. Acer campestre juv. Fraxinus excelsior juv. Rosa sp.
Cerasus avium juv. E Q - pokryvnost %
Pouze v jediném snímku byly druhy: E3 -
sn. 7: Acer pseudoplatanus 1; sn. 11: Robinia pseudacacia +; sn. 12: Pinus sylvestris +; sn. 13: Fagus sylvatica r, Betula pendula r;
E2 -
sn. 6: Quercus robur +; sn. 7: Acer pseudoplatanus +, Euonymus europaea +j sn. 9: Lonicera xylosteum +; sn. 11: Symphoricarpos albus- r; sn. 13: Acer pseudoplatanus +;
E1 -
sn. 1: Crataegus sp. juv. +, Acer platanoides juv. rj sn. 2: Rhamnus catharticus juv. +, 3: Lamium maculatum +; sn. 5:Lapsana communis +, Myosotis sparsiflora +, Cerasus avium juv. r; sn. 7: Viola hirta +; sn. 8: Asarum europaeum 2, Glechoma hederacea
+, Myosotis
sylvatica
+, Fallopia dumetorum
+, Cephalanthera
damasonium +, Crataegus sp. juv. +, Cornus mas juv. +, Neottia nidus-avis r; sn. 9: Poa trivialis +, Urtica dioica +, Torilis japoniea +; .sn. 11: Festuca ovina 1, Polygonatum odoratum +, Fragaria vesca +, Athoxanthum odoratum +, Epilobium montanum +, Campanula persicifolia +, Dryopteris filix-mas +, Festuca rubra r, Polypo-dium vulgare r; E0 -
sn. 9: Hypnum cupressifořme +.
90
Tabulka 3 Torilido-Quercetum 1
2
3
4
5
6
7
8
JV
JV
J
JV
J
J
J
J
17
17
12
8
25
20
10
13
300
400 200 320 400 400 400 320
85
90
90
90
85
80
90
80
Quercus petraea
4
3
5
5
5
5
4
5
V
Carpinus betulus
2
3
1
1
.
.
1
.
IV
Acer campestre
+
.
+
1
.
.
1
.
III
Quercus robur
.
.
.
+
.
.
1
.
II
E2 - pokryvnost %
15
70
18
80
30
20
60
20
.
Cornus mas
2
3
1
2
2
2
2
2
V
Crataegus sp.
1
2
+
1
1
1
1
1
V
Acer campestre
1
1
2
2
+
+
2
.
V
Ligustrum vulgare
+
+
.
2
2
2
2
1
V
Euonymus europaea
+
+
+
1
+
.
+
.
IV
Rosa sp.
.
+
r
+
1
+
+
+
IV
Quercus petraea
1
.
.
1
+
.
+
1
IV
Rhamnus catharticus
+
.
+
.
+
+
.
+
IV
Carpinus betulus
.
3
.
2
.
.
+
+
III
Fraxinus excelsior
.
2
.
r
.
.
+
.
II
Prunus spinosa
.
.
.
1
2
.
-
.
II
E1 - pokryvnost %
85
40
70
65
75
50
40
70
Pyrethrum corymbosum
1
+
+
.
1
1
+
+
V
Viola hirta
1
+
.
.
Číslo snímku
1
1
1
1
V
Calamintha clinopodium
+
.
1
1
1
+
+
+
V
Buglossoides purpurocaerulea
2
2
2
1
3
1
.
.
IV
Fragaria moschata
1
+
1
2
.
.
2
1
IV
Vincetoxicum hirundinaria
.
.
.
.
1
2
.
1
III
Polygonatum odoratum
.
+
.
+
+
.
.
.
II
Euphorbia cyparissias
.
.
.
+
+
2
.
.
II
Vicia cassubica
.
.
.
+
+
1
.
.
II
Vicia pisiformis
.
.
.
+
+
.
.
.
II
Teucrium chamaedrys
.
.
.
.
+
1
.
.
II
Inula conyza
.
.
.
.
+
1
.
.
II
Coronilla varia
.
.
.
.
+
+
.
.
II
Origanum vulgare
.
.
.
.
+
+
.
.
II
Expozice Inklinace
o
2
Plocha snímku m Eš - pokryvnost %
91
stálost
Pokračování tabulky 3 Číslo snímku
1
2
3
4
5
6
7
8
stálost
Bupleurum falcatum
.
+
.
.
.+
.
.
.
II
Rosa gallica
.
.
.
.
1
+
.
.
II
Hypericum perforatum
.
.
.
.
r
+
.
.
II
Stellarla holostea
2
1
1
2
2
2
2
2
V
Dactylis polygama
2
1
1
2
1
1
2
3
V
Poa nemoralis
+
+
.
1
2
1
1
2
V
Brachypodium sylvaticum
+
+
1
+
+
.
+
+
V
Lathyrus niger
+
.
.
1
+
.
1
2
IV
Fragaria vesca
.
.
.
+
1
1
1
1
IV
Viola odorata
+
.
1
.
.
.
+
+
III
Hieracium murorum
.
.
.
+
.
.
+
+
II
Viola riviniana
.
1
.
+
.
.
1
.
II
Campanula persicifolia
.
.
.
+
+
.
.
.
II
Campanula rapunculoides
2
1
1
+
1
1
+
+
V
Alliaria petiolata
+
+
1
1
1
1
1
+
V
Impatiens parviflora
2
2
2
2
1
1
2
.
V
Geum urbanum
+
+
+
+
+
+
1
+
V
Galium aparine
1
1
2
1
1
.
.
+
IV
Fallopia dumetorum
.
+
.
+
+
1
+
+
IV
Campanula trachelium
+
+
r
1
+
.
+
.
IV
Lapsana communis
.
+
.
1
+
+
.
1
IV
Chaerophylum temulum
+
+
.
+
.
.
+
.
III
Torilis japónica
.
.
.
1
+
+
+
+
IV
b t Galeopsis bifida + G.tetrahit
.
.
.
+b
+b
.
+t
Myosotis sylvatica
.
.
.
1
.
.
+
+
II
Veronica chamaedrys
.
.
.
r
1
.
.
+
II
Barbarea vulgaris
.
.
.
r
+
.
.
II
Hieracium lachenalii
.
.
.
+
.
.
.
+
II
Corydalis cava
2
+
1
r
+
.
.
.
IV
Ficaria bulbifera
+
+
+
.
.
.
.
.
III
Anemone ranunculoides
1
.
2
.
.
.
.
.
II
Veronica sublobata
1
.
2
.
.
.
.
.
II
Pulmonaria obscura
1
.
1
.
.
.
.
.
II
Quercus petraea juv.
1
.
+
2
2
2
2
2
V
Carpinus betulus juv.
+
.
r
+
+
+
1
1
V
Acer campestre juv.
.
+
1
1
.
.
+
+
IV
92
II
2. pokračování tabulky 3 Číslo snímku
1
2
3
4
5
6
7
8
stálost
Crataegus sp.
.
+
+
.
+
.
.
+
III
Prunus spinosa juv.
.
.
.
.
1
1
+
+
III
Rosa sp.
.
.
.
+
.
2
+
+
III
Fraxinus excelsior juv.
.
1
.
.
.
.
1
+
II
Acer platanoides juv.
.
+
+
.
r
.
+
.
II
Ligustrum vulgare juv.
.
.
.
.
.
1
1
+
II
Cornus mas juv.
.
+
.
.
.
.
1
.
II
Rhamnus catharticus juv.
.
.
.
.
.
+
.
+
II
Euonymus europaea juv.
.
.
.
.
.
.
+
Cerasus avium juv.
.
.
.
+
.
.
.
.
E0 - pokryvnost %
0
0
0
0
0
0
0
1
I I
Pouze v jediném snímku byly druhy:
E3 -
sn. 2: Acer platanoides 2, Fraxinus excelsior +, Pinus sylvestris +; sn. 6: Pyrus pyraster +;
E2:
sn. 4: Swida sanguinea 3, Cerasue avium 1, Quercus robur +;
E1:
sn. 1: Geranium robertianum +; sn. 2: Sambucus nigra juv. +; sn. 3: Corydalis fabacea 1, Quercus robur juv. +, Hypericum hirsutum r; sn. 4: Poa angustifolia +, Polygonatum multiflorum +, Lysimachia nummularia +, Festuca rubra i; sn. 5: Primula veris +, Carex michelii +, Myosotis sparsiflora 1; sn. 6: Rubus fruticosus +, Astragalus glycyphyllos +, Galeopsis ladanum +, Pyrus pyraster juv. +, Acer pseudoplatanus juv. r; Cheliodonium majus t; sn. 8: Festuca ovina r:
E0 :
sn. 8: Mnium affine +.
93
Tabulka 4 Charakter porostů chráněného území Staňkova Cynancho-Quercetum Číslo snímku
Přechodná Fáze
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
JV
JJV
JJZ
JV
JJV
JV
JV
J
JJZ
JZ
JZ
J
J
J
JZ
JV
JZ
JV
12
18
15
10
15
22
14
17
20
20
15
15
15
15
30
2
15
12
200
320
400
400
400
320
400
320
200
200
400
400
100
20
30
400
400
400
85
80
90
90
80
80
85
80
80
70
90
80
90
0
0
75
95
90
Quercus petraea
5
5
5
5
5
5
5
5
5
4
V
4
5
5
.
.
.
2
+
Carpinus betulus
.
.
1
.
1
.
.
+
.
.
II
2
.
1
.
.
.
.
.
Pinus nigra
.
.
.
.
.
.
.
.
+
+
I
.
.
.
.
.
.
3
.
Pinus sylvestris
.
.
.
.
.
.
.
.
+
.
I
.
.
.
.
.
3
1
1
Larix decidua
.
.
.
.
.
.
.
.
+
.
I
.
.
.
.
.
.
2
.
E2 pokryvnost %
5
3
2
0
1
1
1
3
10
1
20
8
35
0
0
60
10
0
Crataegus sp.
+
+
.
.
.
.
.
1
+
+
III
+
1
1
.
.
+
+
.
Rosa sp.
+
+
.
.
+
.
.
+
+
+
III
.
+
1
.
.
1
+
.
Ligustrum vulgare
1
1
.
.
.
.
.
+
1
.
III
2
2
2
.
.
1
+
.
Quercus petraea
+
+
.
.
.
.
.
1
2
+
III
.
2
.
.
3
2
.
Carpinus betulus
+
.
.
.
.
.
.
r
+
.
III
2
1
1
.
.
.
.
.
Acer campestre
+
.
.
.
.
.
.
.
+
.
I
2
+
1
.
.
+
.
.
Pyrus pyraster
.
.
.
.
.
.
.
.
+
+
I
.
.
r
.
.
.
.
.
Cornus mas
.
.
.
.
.
.
.
.
+
.
I
+
.
+
.
.
+
.
.
Svida sanguinea
.
.
.
.
.
.
.
.
+
.
I
+
.
2
.
.
.
.
.
Rhamnus catharticus
+
.
.
.
.
.
.
r
+
.
I
+
.
+
.
.
+
.
.
Fraxinus excelsior
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
i
.
.
.
.
.
.
.
.
Cerasus avium
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
+
.
.
.
.
.
Expozice Inklinace
o
2
Plocha snímku m Eš - pokryvnost %
94
stálost
Světliny Kultury
Pokračování tabulky 4 Číslo snímku
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
Euonymus europaea
.
.
.
.
.
.
.
.
.
Robinia pseudacacia
.
.
.
.
.
.
.
.
E1 pokryvnost %
70
40
55
50
70
60
40
Vincetoxicum hirundinaria
+
1
.
.
.
1
Silene nutans
.
.
+
.
+
Vicia cassubica
.
.
1
.
Pyrethrum corymbosum
1
+
.
Polygonatum odoratum
.
+
Galeopsis ladanum
+
Anthericum liliago
11
12
13
14
15
16
17
18
.
.
.
+
.
.
.
+
.
.
.
.
.
r
.
.
.
+
.
40
50
40
60
70
35
20
50
70
20
50
.
+
+
1
III
.
+
.
r
1
.
.
.
+
+
+
III
.
.
.
.
.
.
+
.
.
.
.
2
2
1
II
.
.
1
.
.
.
.
.
+
+
.
.
+
.
.
III
.
.
.
.
.
.
.
.
.
+
+
1
.
.
.
III
.
.
.
.
.
1
.
.
+
.
.
.
+
r
.
.
.
II
.
.
.
+
.
.
.
.
.
+
.
.
.
+
1
.
.
1
II
.
.
.
.
1
.
.
.
Anthericum ramosum
.
.
+
.
+
.
.
.
.
.
I
.
.
.
.
.
.
.
Festuca rupicola
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
+
.
1
.
.
.
Poa nemoralis
3
2
3
2
3
1
3
2
1
1
V
2
2
1
+
+
3
2
.
Stellarla holostea
2
2
2
1
2
2
1
1
+
+
V
2
2
1
.
+
+
.
Veronica chamaedrys
1
1
1
+
1
+
+
1
1
1
V
2
1
+
+
.
.
2
.
Dactylis polygama
1
1
+
+
1
+
.
1
1
.
IV
2
2
2
.
r
.
+
.
Hieracium murorum
.
.
+
+
1
.
+
+
+
.
III
+
1
+
.
.
.
.
.
Carex pairae
.
+
.
+
.
+
.
+
+
.
III
.
.
.
.
.
.
+
.
Fragaria vesca
+
.
.
.
+
.
.
+
1
.
II
+
.
1
.
.
.
1
.
Viola riviniana
+
+
+
.
1
.
.
.
+
.
III
+
.
.
.
.
+
.
.
Myosotis sylvatica
+
+
.
.
.
.
+
.
.
.
I
+
1
.
.
.
.
+
.
Brachypodium sylvaticum
.
+
.
.
.
.
.
.
+
.
I
.
1
r
.
.
+
1
.
Moehringia trinervia
+
.
.
+
.
.
.
.
.
.
I
.
.
.
.
.
+
.
.
Hieracium lachenalii
+
+
+
1
1
1
1
1
+
+
v
+
2
+
.
.
1
+
.
95
stálost
.
2. pokračování tabulky 4 Číslo snímku
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
Festuca ovina
.
.
1
1
+
2
1
1
1
3
Hieracium sabaudum
.
.
+
.
.
+
+
.
+
Luzula luzuloides
.
.
+
+
.
.
+
.
Veronica officinalis
.
.
.
+
+
+
+
Oeschampsia flexuosa
.
.
.
2
+
2
Steris viscaria
.
.
.
.
+
Hieracium laevigatum
.
.
.
.
Solidago virgaurea
.
.
.
Calamintha clinopodium
.
.
Lythyrus niger
+
Fragaria moschata
11
12
13
14
15
16
17
18
IV
.
+
.
.
2
.
1
.
.
II
.
+
+
.
1
.
.
.
.
.
II
.
.
.
.
2
.
.
.
.
.
+
III
.
.
+
r
.
+
.
.
1
.
.
1
III
.
.
.
.
2
.
.
.
+
+
.
.
.
II
.
.
.
.
.
.
.
.
+
.
+
.
.
.
I
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
+
+
.
.
I
.
.
.
.
.
.
.
.
+
.
.
.
.
+
+
.
II
1
.
+
.
+
.
.
.
+
.
.
.
.
.
2
.
.
II
.
2
2
.
.
.
.
.
+
.
.
.
.
.
.
.
.
.
I
+
+
.
.
.
.
.
.
Viola hirta
.
.
.
.
.
.
.
.
1
.
I
.
.
+
.
.
+
+
.
Campanula rapunculoides
+
1
.
.
+
+
.
+
.
.
III
+
1
.
.
+
.
.
.
Lapsana communis
+
1
.
.
.
+
.
.
+
r
III
+
+
.
.
.
.
+
.
Alliaria petiolata
+
1
.
+
.
1
.
.
.
.
II
.
+
+
.
.
.
r
r
Galeopsis bifida+tetrahit
+b
+
.
+
.
.
+b
.
.
.
II
+b
.
.
.
.
+b
.
.
.
.
3
rb
.
.
Impatiens parviflora
+
.
.
+
.
+
.
.
.
.
I
.
+
Geum urbanum
+
.
.
.
.
.
.
.
r
.
I
.
+
r
.
.
.
+
.
Falopia dumetorum
+
1
.
+
.
1
.
.
.
.
II
.
.
.
.
.
.
+
.
Torilis japónica
.
+
.
.
.
.
.
.
.
.
I
+
r
.
.
.
.
.
.
+
.
.
.
.
.
.
+
+
.
.
.
.
.
.
Veronica sublobata
.
.
.
.
+
.
.
.
.
.
I
.
Galium aparine
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
Geranium robertianum
.
.
.
+
.
.
.
.
.
.
I
.
.
.
.
.
.
.
1
Rubus fruticosus
.
.
.
.
+
.
.
.
.
.
I
r
.
.
.
.
2
r
.
96
3. pokračování tabulky 4 Číslo snímku
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
Hypericum perforatum
.
+
.
.
r
+
.
+
+
+
Euphorbia cyparissias
.
+
.
.
.
+
.
+
1
Carex humilis
.
.
.
.
.
2
1
.
Thymus pulegioides
.
.
.
.
.
.
.
Teucrium chamaedrys
.
.
.
.
.
.
Ajuga genevensis
.
.
.
.
.
Poa angustifolia
.
.
.
.
Hieracium pilosella
.
.
.
Lotus corniculatus
.
.
Ssdum sexangulare
.
Erysimum crepidifolium
11
12
13
14
15
16
17
18
III
.
.
.
+
+
+
.
.
+
III
.
.
.
1
1
.
.
.
1
1
II
.
.
.
.
2
.
.
.
+
1
+
II
.
.
.
2
1
.
1
.
.
.
2
.
I
.
.
.
1
2
.
.
.
.
.
.
r
+
I
.
.
.
1
+
.
+
.
.
.
.
1
2
1
II
.
.
.
1
.
.
+
.
.
.
.
.
.
+
1
I
.
.
.
2
+
.
.
.
.
.
.
.
.
.
+
1
I
.
.
.
1
1
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
+
I
.
.
.
1
+
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
+
I
.
.
.
1
+
.
.
.
Seseli glaucum
.
.
.
.
.
.
.
.
.
r
II
.
.
.
+
2
.
.
.
Verbascum lychnitis
.
.
.
.
.
.
.
.
+
+
II
.
.
.
.
.
.
.
.
Taraxacum officinale
r
.
.
.
.
.
.
.
r
.
I
.
.
.
r
r
.
r
.
Agrostis capillaris
.
.
.
+
.
.
.
.
.
.
I
.
.
.
.
.
1
.
.
Calamagrostis epigejos
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
1
+
.
Quercus petraea juv.
2
2
2
2
2
2
2
2
2
1
V
2
2
2
+
+
+
2
+
Rosa sp. juv.
+
+
.
.
.
+
+
+
+
+
IV
+
.
+
+
+
.
+
.
Carpinus betulus juv.
+
+
.
+
+
.
+
+
+
.
IV
2
+
+
.
.
.
1
.
Acer campestre juv.
+
.
+
.
.
.
+
.
+
.
II
1
.
+
.
.
+
+
+
Fraxinus excelsior juv.
+
+
.
.
+
.
+
+
+
.
III
+
+
.
.
.
.
.
.
Cerasus avium juv.
.
.
.
+
+
.
+
+
.
.
II
.
.
+
.
.
.
+
.
Crataegus sp. juv.
.
.
.
.
.
.
.
.
+
.
I
+
.
+
.
+
.
.
.
Cornus mas juv.
+
+
.
.
.
.
.
1
.
r
II
.
.
.
.
.
.
+
.
97
Číslo snímku
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
Ligustrum vulgare juv. Acer platanoides juv. Prunus spinosa juv. Sorbus aucuparia juv. Robinia pseudacacia juv. E pokryvnost % Hypnum cupressifořme Mnium sp. Atrichum undulatum Porella platyphylla Fissidens taxifolius
. . . . r 1 . + + . . .
. r . . . 1 + . . . + .
. . . . . 1 + . . . . .
. . . . . 2 + . 1 + . .
+ . . . . 1 . . . . . .
. . . + . 1 . . . . . .
. . . . . 2 1 . . . . .
+ . . . . 3 1 . . . . .
. . + + . 3 1 + . . + .
. . . . r 20 2 . . + . 1
Cladonia sp. div.
I I I I 1 . IV I I I I .
11
12
13
4. pokračování tabulky 4 14 15 16 17 18
+ . + . . 1 + 1 . . . .
. + . . . 1 . + . . . .
. + + . . 0 . . . . . .
. . . . . 60 3 . . . . .
. . . . . 50 2 . . + . .
. . . . . 3 1 + . . . .
+ . . r + 2 1 + . . . .
. . . . . 0 . . . . . .
Pouze v jediném snímku byly druhy: E3 - sn. 16: Betula pendula 4; sn. 18: Picea abies 5; E2 - sn. 16: Frangula alnus 1, Prunus spinosa +, Sarothamnus scoparius 1, Grossularia uva-crispa +, Lonicera xylosteum +; E1 - sn. 1: Astragalus glycyphyllos +, Quercus rubra juv. r; sn. 2: Chaerophyllum temulum +; sn. 3: Melampyrum pratense 1, sn. 4: Genista germanica +; sn. 5: Scrophularia nodosa +; sn. 6: lnula co- nyza +; sn. 7: Calamagrostis arundinacea 1; sn. 8: Acer pseudoplatanus juv. r; sn. 9: Pseudoly-simachion spicatum +, Vicia pisiformis +, Potentina pusilla r, Achillea millefolium +, Rhamnus cathartica juv. r; sn. 10: Rosa gallica +, Pyrus pyraster juv. +; sn. 11: Viola odorata +; sn.12: Campanula trachelium +; sn. 13: Trifolium alpestre +; sn. 14: Carex praecox 1, Holosteum umbellatum +, Myosotis stricta +; sn. 15: Asperula cynanchica 1; sn. 16: Linaria vulgaris ++, Sedům maximum +, Campanula rotundifolia +, Vaccinium myrtillus +, Plantago lanceolata r: sn. 18: Lamium album 1, Stellaria media +, Ribes uvacrispa juv. +, Sambucus nigra juv. +, Mycelis muralis r; E0 - sn. 7: Cephaloziella sp. +, sn. 15: Rhytidium rugosum 3, Abitinella abietina 1; sn. 16: Brachythecium velutinum 1.
98
Tabulka 5 Viscario-Quercetua Číslo snímku
1
2
3
4
5
6
7
Expozice
VJV
JV
JV
J
J
JJV
JJZ
Inklinace ve °
30
30
37
20
20
35
30
300
220
320
220
220
320
400
85
90
80
80
80
78
80
Quercus petraea
5
5
5
5
5
5
5
E2 pokryvnost %
0
1
1
1
1
1
5
Quercus petraea
.
+
+
+
.
+
1
IV
Sarothamnus seoparius
.
.
.
1
+
.
.
II
E1 pokryvnost %
40
40
40
60
40
30
40
Steris viscaria
+
1
+
+
+
1
+
V
Polygonatum odoratum
1
+
+
r
.
1
+
V
Poa nemoralis
1
1
+
1
+
1
+
V
Silene nutans
.
+
.
.
+
.
+
III
Fragaria vesca
.
+
.
.
.
r
.
II
Dactylis polygama
.
+
.
.
.
+
-
II
Hieracium murorum
.
.
+
+
.
.
+
III
Festuca ovina
1
3
1
3
2
2
3
V
Deschámpala flexuosa
2
1
2
2
3
1
1
V
Hieracium lachenalii
+
1
+
1
1
+
2
V
Luzula luzuloides
1
1
2
1
.
1
+
V
Hieracium sabaudum
+
1
1
+
.
1
1
V
Solidago virgaurea
.
+
.
.
.
.
+
II
Calamagrostis arundinacea
3
2
+
.
.
.
.
III
Melampyrum pratense
+
1
+
.
.
.
.
III
Calluna vulgaris
.
.
+
+
+
+
+
IV
Veronica officinalis
.
.
.
+
.
.
+
III
Lembotropis nigricans
.
.
.
+
.
.
+
II
Sedum maximum
.
.
.
+
+
.
.
II
Carex humilis
.
.
1
.
+
1
1
III
Hieracium pilosella
.
.
.
+
+
+
1
III
Anthericum liliago
.
.
+
.
.
+
1
III
Hypericum perforatum
.
.
.
.
.
r
+
II
Quercus petraea juv.
+
+
1
2
1
1
1
V
Carpinus betulus juv.
+
r
.
.
.
.
.
II
Plocha snímku m E3 pokryvnost %
2
99
Stálost
V
Pokračování tabulky 5 Číslo snímku
1
2
3
4
5
6
7
EQ pokryvnost %
1
7
3
25
20
10
25
Hypnum cupressiforme
+
2
2
2
2
1
2
V
Ceratodon purpureus
+
+
.
1
1
+
.
IV
Cladonia sp. div.
.
.
+
1
.
+
.
III
Pouze v jediném snímku byly druhy: E3 - sn. 6: Pinus sylvestris +, Larix decidua 1; E1 - sn. 1: Scrophularia nodosa 1, Impatiens parviflora r; sn. 2: Acer pseudoplatanus juv. r,-v, Cornus mas juv. +, -v, Rosa sp. juv. +; sn. 3: Fallopia dumetorum +; sn. 4: Genista tinctoria 2, Hieracium laevigatum +, Pinus sylvestris juv. +, Sorbus aucuparia juv. +; sn. 7: Vincetoxicum hirundinaria +, Brachypodium sylvaticum +, Agrostis capillaris +, Luzula campestris +, Hypochoeris radicata r; EQ - sn. 6: Dicranum scoparium 2, Mnium affine 1; sn. 7: Brachypodium velutinum +, Polytrichum piliferum +.
100
stálost
Tabulka 6
Luzulo-Quercetum Číslo snímku
1
2
3
1
Expozice
JZ
JV
V
Inklinace ve °
3
2
32
Plocha snímku m
2
400
400
320
2
3
Silene nutans
+
+
.
Sedum maximum
+
.
.
Impatiens parviflora
.
.
1
Rubus fruticosus
.
+
1
E3 pokryvnost %
75
90
90
Polypodium vulgare
.
.
+
Quercus petraea
4
3
5
Taraxacum officinale
r
r
.
Pinus sylvestris
.
2
.
Agrostis capillaris
+
.
.
Betula pendula
.
+
.
Quercus petraea juv.
1
1
2
E2 pokryvnost %
1
1
0
Carpinus betulus juv
.
+
.
Quercus petraea
+
+
.
Cerasus avium juv.
.
+
.
Sarothamnus scoparius
r
.
.
Acer platanoides juv.
.
.
.
E1 pokryvnost %
70
50
30
EQ pokryvnost %
1
5
2
Festuca ovina
3
2
+
Hypnum cupressiforme
+
+
1
Deschampsia flexuosa
2
2
1
Dicranum scoparium
.
1
.
Luzula luzuloides
1
2
2
Mnium sp.
.
1
.
Melampyrum pratense
2
1
1
Atrichum undulatum
.
+
.
Hieracium sabaudum
+
+
+
Veronica officinalis
+
+
+
Hieracium lachenalií
1
+
.
Vaccinium myrtillus
.
1
.
Calamagrostis arundinacea
.
.
+
Poa nemoralis
2
1
.
Stellaria holostea
.
1
1
Hieracium murorum
.
.
+
Dactylis polygama
.
+
.
Scrophularia nodosa
r
.
.
101
FLÓRA ZÁJMOVÉHO ÚZEMÍ STAŇKOVKA Floristické bohatství Staňkovky zahrnuje přes 230 druhů cévnatých rostlin. Většinou jde o druhy lesní a světlinové, jejichž výskyt je zachycen i ve fytocenologických tabulkách. Menším dílem se vtroušeně vyskytují i druhy sešlapávaných míst (lesní cesty) a druhy ruderální z okrajů lesů. Ojediněle lze nalézt i druhy pěstované, zaběhlé ze zahrad, nelze vyloučit ani výsadbu. Zvláště nutno zdůraznit výskyt druhů chráněných a ohrožených, popř. jinak pozoruhodných svým výskytem nebo absencí: Anthericum - A. liliago je častější než A. ramosum. Oba druhy rostou hlavně v horní části svahů ve Viscario-Quercetum a Cynancho-Quercetum. Cephalanthera damasonium - byla nalezena na jediném místě v MelampyroCarpinetum v dosti rozlehlé a bohaté populaci. Cornus mas - je v území velmi hojný, tvoří keřový podrost všude v TorilidoQuercetum, kde také i pravidelně plodí. V ostatních společenstvech se vyskytuje vtroušeně a většinou jen jako semenáčky nebo sterilní exempláře. Lilium martagon - v území byly nalezeny jen 2 sterilní exempláře. Vinca minor - tvoří asi 4 kolonie o několika desítkách metrů čtverečných . Primula veris - vyskytuje se zejména v Torilido-Quercetum v západní části území. Z dalších druhů zasluhuje zmínku Melica picta - nalezen jediný větší trs u cesty. Zajímavý je nález Melica uniflora už mimo chráněné území na západních svazích vrchu Sulava v podrostu Robinia pseudacacia, kde vytváří výraznou dominantu. V celém území však patrně zcela chybí Melica nutans, a pokud se vůbec vyskytuje, je velmi vzácná, podobně jako Hepatica nobilis, již jsem na celém území nalezla jen v několika exemplářích na jediném místě, a Hedera helix, jejíž jediný exemplář jsem našla u paty stromu u pramene potoka. ZÁVĚRY PRO OCHRANÁŘSKOU PRAXI Navrhované chráněné území Staňkovka je botanicky velmi bohaté, a to jak po floristické, tak i vegetační stránce. Vyskytuje se v něm řada chráněných a vzácných druhů rostlin a několik společenstev, která jsou dnes již vzácná nejen na území Prahy, ale i v celých Čechách.
102
Území je zasazeno do kulturně silně ovlivňované krajiny, a zasluhuje proto jako jeden z mála zbytků přirozených celků cele ochranu. Na rozdíl od sousedních chráněných území v Radotínském údolí, která jsou na vápencích, je Staňkovka na kyselejších horninách a její charakter je odlišný. V území by nemělo docházet k velkoplošným těžbám, ale ani k přílišnému prosvětlování porostů. Z umělých kultur by bylo žádoucí odstranit především monokulturu smrku a nahradit ji listnáči. Na severním okraji by měla být učiněna opatření, aby nedocházelo k poškozování lesa u blízkých chat a sídel v obci Kosoř. Za úvahu stojí možnost přičlenění močálku pod tratí ke komplexu rezervace. ZUSAMMENFASSUNG Das neue Naturschutzgebiet Staňkovka liegt am SW Rand von Prag am Ostrand des Böhmischen Karstes und stellt den Steilhang ober der Linksuferaue von Berounkatal dar. Dieses Gebiet ist noch von natürlicher Waldvegetation bedeckt. Die grösste Fläche bewachsen trockene Eichenwälder, vor allem das CynanchoQuercetum. Wertvolle sind besonders die artenreiche Eichenwälder des TorilidoQuercetum as. nova provis., die bisher in das Lithospermo-Quercetum Br.-Bl. 1932 eingereiht wurden. Bemerkenswerte und in Mittelböhmen schon sehr seltene sind auch die Bestände des Ficario-Ulmetum und des Carici remotae-Fraxinetum. Den Oberhang und die Terrasse bewachsen die Bestände des Viscario-Quercetum, der Tilio-Betuletum und des Luzulo-Quercetum. Die Mulden sind meistens vom Melampyro-Carpinetum bedeckt, der einzige grobe Schutt besiedelt das AceroCarpinetum. Im Staňkova-Gebiet wurden insgesamt über 230, aus diesen 9 geschützte und gefährdete Gefässpflanzenarten gefunden. LITERATURA BARKMAN, J.J.; MORAVEC, J., RAUSCHERT S. (1976): Code der pflanzensoziologischen Nomenklatur. - Vegetatio, Den Haag, 32: 131-185. BLAKOVÁ, D. (1980): Interessantes Vorkommen des Cypero-Limoselletum bei Prag. - Preslia, Praha, 52: 61-70. ČELAKOVSKÝ, L. (1870): Květena okolí Pražského. - Živa, Praha, 4: 1-164. KLIKA, J. (1955): Nauka o rostlinných společenstvech, fytocenologie. - Praha. KUBÍKOVÁ, J. (1986): Klapice a Staňkovka - nová chráněná území v CHKO. Zpravodaj Český Kras, Praha, 1/86: 2-3. MORAVEC, J. et al. (1983): Rostlinná společenstva České socialistické republiky a jejich ohrožení. - Severočeskou přírodou, Litoměřice, příloha 1983/1. NEUHÄUSLOVÁ, Z.; KOLBEK, J. (red.) (1982): Seznam vyšších rostlin, mechorostů a lišejníků střední Evropy užitých v bance geobotanických dat BÚ ČSAV. - Průhonice. SVOBODA, J. et al. (1960): Geologická mapa středočeského siluru a devonu východní část. - Praha. VESECKÝ, A. et al. (1958): Atlas podnebí Československé republiky. Praha. Adresa autorky: RNDr. Denisa Blažková, CSc. Botanický ústav ČSAV, 252 43 Průhonice
103
104
Bohemia centralis 18: 105 – 142, 1989
Výzkum fytogenofondu v chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko 1. etapa Genofonds-Erforschung im Landschaftsschutzgebiet Křivoklátsko 1. Etappe
Jiří KOLBEK - Václav PETŘÍČEK ÚVOD První etapa výzkumu flóry CHKO Křivoklátsko se týká území potenciální zátopové zóny původně plánované přečerpávací vodní elektrárny v CHKO Křivoklátsko. Jde o výsledky dosažené ve spolupráci geobotanického oddělení Botanického ústavu ČSAV v Průhonicích a Státního ústavu památkové péče a ochrany přírody v Praze. Vlastní práci na úkolu předcházelo několik jednání v letech 1979-80 za účasti několika vědeckých pracovišť o přípravě komplexního přírodovědeckého výzkumu CHKO Křivoklátsko, vyhlášené 24. listopadu 1978. Rok předtím byla oblast prohlášena za biosférickou rezervaci. Dne 17. ledna 1979 se konalo v Praze ve Státním ústavu památkové péče a ochrany přírody první jednání, kde byl z iniciativy ředitele Botanického ústavu ČSAV akademika S. Hejného navržen přípravný pracovní tým. Za vůdčí téma komplexního výzkumu byla navržena otázka přehrady na Berounce. Protože nedošlo k ustavení společného gestora výzkumu, byl tehdy zahájen pětiletý geobotanický výzkum Křivoklátska v roce 1980 v rámci dvou úkolů, a to úkolu resortního (R 4), jehož řešitelem byl SÚPPOP, a úkolu SPZV VI-1-4, jehož řešitelem byl BÚ ČSAV. Předložené výsledky odpovídají terénnímu výzkumu v letech 1981-87. Nomenklatura taxonů vyšších rostlin, použitá v předložené studii, je podle NEUHÄUSLOVÉ a KOLBEKA (1982) syntaxonů podle MORAVCE a kol. (1983).
105
V rámci úkolů VI-1-4 vypracoval tým odborníků z BÚ ČSAV také mapy potenciální a aktuální vegetace zátopové zóny. Problematiky genofondu CHKO Křivoklátsko se týkají i další publikované práce (KOLBEK, 1985; KOLBEK, PETŘÍČEK, 1985, 1988; MLADÝ, KOLBEK, 1985; PETŘÍČEK, KOLBEK, 1988). Za přehlédnutí textu a připomínky děkujeme dr. V. Skalickému, CSc. FYZICKO-GEOGRAFICKÉ POMĚRY Údolí Berounky od Roztok proti proudu spadá v rámci Plzeňské pahorkatiny do celku Plaské pahorkatiny, pásmo vyšších poloh na pravém břehu (od Zbirožského potoka na severovýchod) do celku Křivoklátské vrchoviny v rámci Poberounské soustavy. Reliéf je podle LOŽKA (1975) determinován třemi základními fenomény, a to: 1. Hlubokým, místy kaňonovitým údolím Berounky, které je význačnou ukázkou plně vyvinutého říčního fenoménu. 2. Výraznými skalnatými vrcholy z kambrických vulkanitů, algonkických buližníků, popř. ordovických křemenců, na nichž se zčásti udržely reliktní ekosystémy díky vrcholovému fenoménu. 3. Nenarušenými přirozenými údolními nivami na větších potocích s dosud zachovalými volnými meandry (Benešův luh, Klíčava). Na pravém břehu Berounky mezi Roztoky a Skryjemi převládají kambrické porfyrity a tufy, křemenné porfyry a porfyrové tufy, na levém pak proterozoické břidlice s vložkami lyditů (buližníků), metalyditů a paleozoických paradoxidových břidlic, z vyvřelých hornin spility. Ve vlastním údolí Berounky vystupuji kromě nivy tyto horniny často na povrch a bezprostředně ovlivňují fyzikálně i chemicky edafické poměry. Spility, ordovické diabasy a jejich tufy bývají bazické, břidlice a buližníky neutrální až mírně kyselé. Z kvartérních pokryvů se podél Berounky uplatňují terasové kyselé štěrkopísky, dále spraše, které jsou v nižších polohách vápnité. Značný význam mají také svahoviny, které jsou v porfyritovém pruhu při Berounce často drobně úlomkovité a vápnité (přechody do spraší), při skalnatých buližníkových vrcholech hrubě balvanité (droliny). Zvláštností jsou holocenní pěnovce při některých pramenech vytékajících
106
1. Orientační mapka Biosférické rezervace a chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko s vyznačením potenciální zátopové zóny přečerpávací vodní elektrárny pomocí mapovací sítě.
107
z kambrických porfyritů, např. v Čertově luhu, pod Hákem, U Eremita aj. Výrazný říční fenomén Berounky se na Křivoklátsku projevuje i v mezoklimatu, které je zde teplejší než v okolní krajině, speciálně v zimním měsících. Průměrná roční teplota se zde pohybuje kolem 7,5 °C. Pr ůměrné roční srážky činí 530 mm, ve vegetačním období jen 350 mm. Toto území tedy patří mezi suché oblasti ČSR. Nejvíce srážek spadne v červenci - 75 mm (VESECKÝ et al., 1958). Podobně jako celá centrální část Křivoklátská i sledované území spadá do mírně teplé oblasti, okrsku MT 11 (QUITT, 1971), charakterizovaného dlouhým, teplým a suchým létem, krátkým přechodným obdobím s mírně teplým jarem a podzimem, krátkou, mírně teplou a velmi suchou zimou s krátkým trváním sněhové pokrývky. Tento fakt silně ovlivňuje i vegetaci. Ve větší části území je výrazná převaha xerotermních prvků a jejich společenstev, zatímco mezofilní druhy mají svá stanoviště jen v suťových lesních porostech a na dnech inverzních údolí. POZNÁMKY K FYTOGEOGRAFII Prakticky celá chráněná krajinná oblast spadá do fytogeografické oblasti mezofytika s vegetací a květenou temperátního pásma ve středoevropských podmínkách oceanity. Z klimaxových vegetačních typů jsou zde typické habrové doubravy, ve vyšších polohách bučiny. Kromě nepatrné části na severu spadá CHKO do fytogeografického okresu Křivoklátsko. V nelesní vegetaci je v tomto území nápadná koncentrace xerotermních taxonů rostlinných společenstev skalních štěrbin a pionýrských skalních společenstev jižních svahů na silikátových substrátech. Naopak druhy travinobylinných společenstev karbonátových substrátů jsou vzhledem k podkladu pouze ve fragmentech. Mezi taxony, které vymezují Křivoklátsko, tedy i sledované území negativně, tj. svoji absencí, patří: 1. rašelinné typy (rašeliník pouze na několika málo lokalitách, vegetace téměř chybí), 2. psamofytní typy, 3. halofytní typy, 4. kvantitativně kalcifytní typy. Nepatrně je na Křivoklátsku zastoupena rybniční a slatinná vegetace a flóra (cf. MLADÝ, 1983).
108
POZNÁMKY K VEGETACI Údolí nevápencové části Berounky a jeho nejbližší okolí lze považovat z naprosté většiny za přirozenou, vysoce hodnotnou krajinu s vyrovnanými biologickými procesy. Zatím zde neexistuje tak rozsáhlý rušivý element, který by vážně ohrozil ekologickou stabilitu. Členité, místy kaňonovité údolí Berounky a jejích přítoků vytvořilo řadu rozdílných ekotopů pro rozvoj mnoha typů rostlinných a živočišných společenstev. Vlastní údolí Berounky s výraznými skalními útvary je významné jednak často unikátními xerotermními společenstvy, jednak rozsáhlými suťovými porosty. Rostlinná společenstva sledovaného území lze zařadit do následujících jednotek: Ze třídy Asplenietea trichomanis jsou známy následující asociace: Woodsio ilvensis-Asplenietum septentrionalis, a to pouze z Týřovických skal a ve fragmentech z Velké Pleše (KOLBEK, 1978). Nově je udávána tato jednotka ze svahů Sirské hory (KOLBEK, 1985). Výskyt Asplenietum trichomano-rutaemurariae byl podle nových fytocenologických snímků doložen na území Křivoklátska (diabasy a spility). I na sekundárním stanovišti (silniční zídce pod Kněžskou skálou) je toto společenstvo velmi pěkně vyvinuto (KOLBEK, PETŘÍČEK, 1985). Asplenietum septentrionalis je poměrně nejhojnější společenstvo štěrbin, vázané na neutrální až kyselejší substráty. Roztroušeně se vyskytuje v údolí celé Berounky na skalách. Hojně a typicky je vyvinuto pod obcí Týřovice, kde vytváří přechody ke společenstvům třídy Sedo-Scleranthetea na mírně skloněných plošinách (KOLBEK, 1978). Zajímavé je dosud nepublikované specifické společenstvo skalních štěrbin s dominantním druhem Gyanocarpium robertianum. Je v Čechách vázáno převážně na vápencové podklady (Český kras, jihočeské vápence), ale vyskytuje se i na horninách, které obsahují vápencové vložky. Ve zmíněné oblasti se vyskytuje ve skalním amfiteátru u obce Zvíkovec. Ze společenstev plovoucích a vzplývavých vodních rostlin (pleustonů) zde bylo zaznamenáno Lemnetum minoris a Ceratophylletum demersi. Ze třídy Potametea je ve stojatých nebo mírně tekoucích vodách rozšířena asociace Myriophyllo-Nupharetum. Poměrně velké plochy jsou ve slepých ramenech a zátokách, kde by se mělo uvažovat o jejich územní ochraně. Z dalších bylo zjištěno Batrachietum fluitantis a
109
2
2. Údolí Berounky pod Branovem s přirozenými porosty zakrslých teplomilných doubrav. Myriophylletum spicati (RYDLO, 1986). Ze třídy Phragmiti-Magnocaricetea jsou známa společenstva Phragmitetum communis, Typhetum angustifoliae a Typhetum latifoliae, která jsou vázána spíše na okraje rybníků této oblasti než na břehy řeky. Zde je častější Glycerio fluitantis-Oenanthetum
aquaticae,
resp. Rorippo amphibiae-Oenanthetum
(RYDLO, 1986), které vlivem eutrofizace ubývá. Rozšiřuje se zde RorippoPhalaridetum a nejmarkantněji rozsáhlé monocenózy s Urtica dioica. Z dalších společenstev aluvia řeky a břehových porostů jsou to Caricetum gracilis, Caricetum acutiformis a Phalaridetum arundinacae. RYDLO (1986) uvádí ještě Butomo-Alis-matetum plantaginis-aquaticae, Caricetum buekii, Glycerietum maximae, Sagittario-Sparganietum emersi a Sparganietum ramosi. Ze třídy Molinio-Arrhenatheretea, tj. ze společenstev hospodářsky využívaných luk
a
pastvin,
je
zastoupena
rozsáhlá
garnitura
typů.
Kromě
asociace
Arrhenatheretum elatioris (nejrozšířenější) jsou to Trifolio-Festucetum rubrae a zvláště velmi cenné Potentillo albae-Festucetum rubrae (BLAŽKOVÁ, 1979). 110
3. K typickým chráněným a poměrně hojným druhům Křivoklátska patří bělozářka liliovitá (Anthericum liliago). Jde o reliktní společenstvo z periody extenzívního obhospodařování, vázané na nivu řeky (Kouřimecký přívoz). Dále je to Lolio-Cynosuretum a ze svazu Alopecurion Alopecuretum pratensis. Ze svazu Calthion jsou v zátopové oblasti zastoupeny asociace AngelicoCirsietum oleracei, Polygono-Cirsietum palustris, Caricetum cespitosae, zasahující sem z Rakovnicko-jesenické pahorkatiny a Džbánu, dále Scirpetum sylvatici, které je zde vzácnější proti sousední Rakovnicko-jesenické pahorkatině. Hojnější je Filipendulo-Geranietum palustris (Tyterský potok) a Lysimachio vulgaris-Filipen-duletum. Ze třídy Nardo-Callunetea je zde zastoupena asociace Antherico-Callunetum z Týrovických skal. Jde o nově udávané společenstvo pro ČSSR (KOLBEK, 1985) a dále Deschampsio-Callunetum. Do blízkosti těchto společenstev by náležela rovněž z ČSSR neudávaná asociace Agrostietum coarctatae, specifická pro křivoklátské pleše (KOLBEK, 1985). Třída
Sedo-Scleranthetea
zahrnuje
soubor
dosud
málo
společenstev. Četná jsou i ve sledovaném území, fytocenologicky však
111
probádaných
4. Charakteristickým prvkem výslunných skalnatých svahů berounského údolí je růže galská (Rosa gallica) .
jen málo doložená. Jde o as. Arabidopsietum thalianae, dále Polytricho piliferiScleranthetum perennis (hojné) a Jasiono montanae-Festucetum ovinae (pravobřežní skalní výstupy). Ze
třídy
Festuco-Brometea
jsou
zastoupeny:
Alysso
saxatilis-Fes-tucetum
duriusculae, Asperulo glaucae-Festucetum duriusculae, Allio montani-Sedetum albi a Melico transsilvanicae-Sempervivetum soboliferi. Dále bylo právě z této oblasti popsáno Potentillo arenariae-Festucetuam pallentis (např. skály u Klucné). Ze svazu SeslerioFestucion glaucae je to as. Saxifrago aizoi-Seslerietum calcariae (Týřovická skála, Klucná) a ze svazu Festucion valesiacae Carici humilis-Festucetum sulcatae a Koelerio macranthae-Stipetm joannis (Týřovická skála). Obecně je výskyt společenstev tohoto svazu vzácný. Rovněž vzácná jsou společenstva svazu Bromion. Porosty s převládajícím Brachypodium pinnatum inklinují nejvíce k asociaci Scabioso ochroleucae-Brachypodietm pinnati. Naprosto specifické je společenstvo sutí v okolí ventarol proti Rozvědčíku, popsané jako Saxifrago-Festucetum ovinae (cf. KOLBEK, 19B3). Naprosto specifické je společenstvo sutí v okolí ventarol proti Rozvědčíku, popsané jako Saxifrago-Festucetum ovinae (cf. KOLBEK, 1983)
112
5. Chráněný vstavač osmahlý (Orchis ustulata) je ohrožen nejenom výstavbou přehrady, ale i nevhodnými změnami v obhospodařování luk, doprovázenými eutrofizací. Foto autoři. Poněkud více jsou zastoupena společenstva lemů třídy Trifolio-Geranietea. Nejhojnější a velmi pěkné porosty náležejí k asociaci Geranio-Dictamnetum, Geranio-Trifolietum alpestris a provizorně popsané Vincetoxici-Origanetum. Ze svazu Trifolion medii jsou to asociace Trifolio medii-Agrimonietm a Vicietum sylvaticae, výrazná a typická společenstva pro Křivoklátskou pahorkatinu. Vývojově specifické je i Cynancho-Calamagrostietum arundinacae od zvíkovského mostu (KOLBEK, 1985). Lesní vegetace je charakterizována poměrně zachovalým druhovým složením. Třída Querco-Fagetea v nivních polohách je zastoupena asociací Stellario-Alnetum glutinosae a zajímavým studovaným typem s převládající Lunaria rediviva, popsaným provizorně jako Lunario redivivae--Alnetum glutinosae (KOLBEK, PETŘÍČEK, 1985) z údolí pod Čertovou skálou (rovněž na jiných místech Křivoklátska). Ze svazu Carpinion betu-li je to především Melampyro-Carpinetum a rozsáhlé porosty suťových
113
lesů svazu Tilio-Acerion. Nejhojnějším společenstvem z tohoto svazu je AceriCarpinetum, dále pak Lunario-Aceretum, vzácněji Arunco-Ace-retum (cf. HUSOVÁ, 1975). Ze svazu Fagion jsou vyvinuty porosty as. Tilio cordataeFagetum, typické společenstvo květnatých bučin v pahorkatinách středních Čech. Podsvaz Cephalanthero-Fagenion není vzhledem k absenci vápnitých substrátů v údolí Berounky přítomen, ale hojná jsou společenstva ze svazu Luzulo-Fagion (asociace Luzulo-Fagetum). Z jedlin jsou ve fragmentech zachovány porosty náležející k asociaci Luzulo pilosae-Abietetun a Deschampsio flexuosaeAbietetum. Ze svazu Quercion pubescenti-petraeae, subxerofilních teplomilných doubrav, je poměrně hojná asociace Cynancho-Quercetum (není však přítomen šipák) na svazích algonkických a jiných neutrálních nebo slabě kyselých hornin a vzácnější Viscario-Quercetum
(údolí
Úpoře).
Vzácně
byly
zaznamenány
porosty
s
Buglossoides purpureocoerulea, které inklinují k asociaci Lithospermo-Quercetum. Z křovin jsou velmi zachovalé a druhově velmi bohaté porosty, které byly provizorně přiřazeny k asociaci Polygonato odorati-Sorbetum ariae (KOLBEK et PETŘÍČEK, 1985). Hojná jsou dále společenstva ze svazu Prunion spinosae, dosud v podstatě neklasifikovaná. Velmi specifické jsou porosty s dominantním Cotoneaster integerrimus (KOLBEK, 1985), které tvoří vývojovou řadu od asociace AlyssoFestucetum až ke špalírovým porostům (SOFRON, 1967). Třída Quercetea robori-petraeae je zastoupena převážně jen na plošinách v asociaci Luzulo albidae-Quercetum. Zajímavé a dosud nezpracované jsou typy reliktních borů, řazené dosud do třídy Erico-Pinetea (bory s Chamaebuxus alpestris, Dianthus seguieri aj.) a blízko stojící Hieracio pallidi-Pinetum, řazené do třídy Vaccinio-Piceetea. Rozsáhlé porosty tvoří antropicky vzniklé akátiny, zastoupené v asociaci Chelidonio-Robinietum a Impatienti parviflorae-Robinietum. Rovněž hojná jsou paseková společenstva ze třídy Epilobietea angusti-foliae v asociaci Epilobietum angustifoliae a Senecionetum fuchsii. Z ruderálních společenstev stojí za zmínku archaické společenstvo návsí Potentillo
argenteae-Artemisietum
absinthii
a
Lappulo-Cynoglossetum,
společenstvo zoogenního původu z okolí Týřovic a týřovické zříceniny. Velmi hojné je na terase v blízkosti řeky Tanaceto-Artemisietum vulgaris a vzácné je společenstvo sešlapávaných půd v okolí navigací, Herniarietum glabrae (pod Branovem, u Zvíkovce).
114
Jak vyplývá z přehledu vegetačních jednotek, je značná diverzita společenstev způsobena několika faktory, zejména: 1. výraznou geomorfologií a s tím souvisejícím střídáním ekologických podmínek stanovišť, 2. pestrou skladbou podloží od kyselých hornin až po bazické ekvivalenty, 3. významným uplatněním expozičních závislostí v kombinaci s oběma předchozími faktory. ANTROPOGENNÍ ZMĚNY V KRAJINĚ Křivoklátsko je pozoruhodné dochovanou lesnatostí, která svými 60 % vysoko překračuje celostátní průměr lesnatosti ve stejném, tj. pahorkatinném až vrchovinném stupni. Příčinu je nutno hledat ve středověku, kdy území patřilo králi a sloužilo především jako honeb-ní revír. Tato lesnatost byla pochopitelně největší v partiích s členitým reliéfem, tedy právě v údolí Berounky. Přirozené lesní porosty jsou dodnes zachovány na pravobřežních svazích mezi Branovem a Skryjemi, na levobřežním svahu v okolí Kněžské a Čertovy skály. Změny v hospodářském využívání krajiny nastaly přechodem Křivoklátska do rukou šlechty, která intenzivně využívala les jako zdroj paliva i pro potřeby vzmáhajícího se průmyslu. Zároveň byla na úkor lesa rozšiřována zemědělská půda. Ta se spolu s osídlením dostala až k pobřeží řeky, na několika místech s mírným sklonem svahu, např. u Branova, Nezabudic, Týřovic, Skryjí, Čilé aj. Zemědělsky se využívala niva Berounky, hlavně jako extenzívní louky. Ty se částečně zachovaly např. u Kouřimce. V období kapitalistických vztahů se les těžil i na méně přístupných místech, tedy i svazích říčního údolí. Spolu s pastvou a hrabáním steliva to mělo vliv na celkovou degradaci lesa a po následné erozi a deflaci půdní vrstvy i na velmi špatnou přirozenou obnovu. V druhé polovině 19. století došlo k počátku cílevědomé umělé obnovy lesa, ovšem i za cenu zavádění stanovištně nevhodných dřevin, popř. exotů. Na vegetaci měla zvlášť negativní vliv výsadba akátů na tzv. neplodných půdách skalnatých svahů. Akatiny se v souvislých plochách vyskytují v okolí Týřovic a Nezabudic. Průmysl zasáhl údolí Berounky, až na průmyslový závod v Roztokách, celkem nepatrně.
115
Značný a ponejvíce negativní vliv na vegetaci má i moderní doba. Především je to chemizace zemědělství, způsobující mohutný rozmach nitrofilní i ruderální vegetace na úkor druhově bohatších a ekologicky stabilnějších společenstev luk, pastvin, úhorů, mezí a genofondově významných segetálních společenstev. Dalším
činitelem
je
rozvoj
rekreace
(zejména
od
šedesátých
let),
charakterizovaný výstavbou chat a rekreačních zařízení, hlavně podél řeky. Doprovodným jevem je značné omezení plochy cenných ekotonů při okrajích lesa, ruderalizace vegetace včetně infiltrace okrasných rostlin. Značným rizikem je stále ještě uvažovaná výstavba přečerpávají vodní elektrárny (PVE). Poslední verze projektu PVE s výkonem 1000 MW mj. představuje: - výstavbu přehradní zdi v blízkosti restaurace U rozvědčíka a umělé horní nádrže na lokalitě Červený kámen, - zatopení údolí řeky Berounky do výšky 290 m n. m. od Roztok směrem k Plzni; plocha bezprostředně dotčená výstavbou přehrady činí asi 2 230 km , bez horní přečerpávací nádrže, - doprovodné stavby a vyvolané investice: přeložení dopravní sítě, obcí, stávajících rekreačních zařízení apod., - zničení nebo poškození přírody i v horních částech svahů nad hladinou nádrže, - denní kolísání hladiny retenční i horní nádrže, které představuje periodicky obnažovaný, několik desítek metrů široký a desítky kilometrů dlouhý pruh pobřeží bez vegetace s hnilobnými procesy, - zasažení pobřežní vegetace i pod vlastní přehradou vlivem technické úpravy toku (cf. KOLBEK, PETŘÍČEK, 1988). ÚZEMNÍ OCHRANA KŘIVOKLÁTSKA Ochrana Křivoklátska se datuje od r. 1977, kdy byla tato oblast na základě československého návrhu zařazena do seznamu UNESCO jako biosférická rezervace. 0 rok později bylo Křivoklátsko výnosem ministerstva kultury ČSR čj. 21 972/78 ze dne 24.11.1978 vyhlášeno jako chráněná krajinná oblast o rozloze 67 792 ha. Motivem pro vyhlášení byly především přirozené lesní komplexy v pahorkatinném stupni našeho státu. Tyto porosty jsou částečně koncentrovány podél středního toku Berounky. V současné době je na území CHKO 18 státních přírodních rezervací
116
a 1 chráněný přírodní výtvor, o celkové rozloze 1008,5 ha, což je 1,6 % plochy CHKO. Další chráněná území jsou navrhována. V inundační ploše původně plánované přehrady leží úplně nebo částečně následující maloplošná chráněná území1): SPR Týřov Vyhlášena v r. 1984, rozloha 420,56 ha Význačný úsek členitého křivoklátsko-rokycanského pásma. Zahrnuje svahy na pravém břehu Berounky od Skryjí ke Kouřimeckému přívozu, svahy po obou březích Oupořského potoka od hájovny Oupoř až po ústí Berounky a svahy po obou březích dolního toku Prostředního potoka. Geologicky převažují porfyrity a křemité porfyry, částečně slepence a lamprofyry. Z vegetačních jednotek jsou zde vyvinuta bezlesá společenstva skal, přirozené xerotermní trávníky (pleše), suťové a roklinové lesy, bučiny, kyselé doubravy, dubohabrové háje a lužní porosty. SPR Velká Pleš Vyhlášena v r. 1984, rozloha 95,66 ha Území leží na jihozápadních, jižních a severozápadních svazích vrchů Velká a Malá Pleš (kóty 495 a 452), severní část území zaujímá strmé svahy na pravém břehu Berounky, prořízlém údolím potůčku, který do ní ústí. Z hornin zde vystupují porfyrity, porfyritové tufy, křemenné porfyry a jejich tufy a paradoxidové břidlice. Z vegetačních jednotek jsou zde vyvinuta bezlesá společenstva skal, přirozené xerotermní trávníky, kyselé doubravy a bučiny. SPR U Eremita Vyhlášena v r. 1984, rozloha 7,8 ha Prudké severní svahy Berounky při ústí potoka Klucná. Podklad je tvořen porfyrity, prokládanými pyroklastickými horninami. V prameništi se nacházejí vrstvy pěnovců. Převládající vegetační jednotkou jsou suťové lesy s tisem, dále travinobylinná společenstva skal a pramenišť.
1)
Podrobnější přírodovědecké údaje o maloplošných chráněných územích viz v
elaborátech inventarizačních průzkumů.
117
SPR Čertova skála Vyhlášena v r. 1949, rozloha 2,34 ha Morfologicky výrazná skála se svahy a stěnami převážně s jižní expozicí nad tokem Berounky. Z vegetačních jednotek jsou nejvýraznější xerotermní společenstva skalních štěrbin a travinobylinná společenstva, subxerofilní doubravy a jejich pláště, fragment reliktního boru, dubohabrový háj a suťový les. FLORISTICKÝ INVENTÁŘ ZÁTOPOVÉ ZÓNY Terénní exkurze byly prováděny během pěti vegetačních sezon. Údaje byly zaznamenávány do škrtacích seznamů a posléze vyneseny do fytokartogramů pomocí evropské mapovací sítě. Základní pole má velikost 10 x 6 zeměpisných minut. To se děli na 4 kvadranty a pro regionální mapování každý kvadrant na 25 polí zhruba lxl km. Sledovaného úze--mí se týkaly kvadranty 5948 d, 5949 c, 6048 a, b. U kritických taxonů byly obvykle pořizovány herbářové položky pro eventuální revizi příslušným specialistou. Na determinaci některých obtížně určovatelných taxonů se podíleli dr. J. Holub, CSc. (ostružiníky aj.), dr. V. Větvička (růže), doplňky poskytli dr. F. Mladý a dr. J. Sádlo. Všem náleží náš dík. Mapovány byly taxony vyšších rostlin ze všech přirozených a přírodě blízkých, popř. i kulturních ekosystémů. Z ruderálů pak především ty, které rostou na neupravovaných návsích apod. Mapovány nebyly kulturní rostliny (viz Přehled mapovaných taxonů a Fytokartogramy taxonů významných pro ochranu přírody). Ve sledovaném území bylo zaznamenáno celkem 841 taxonů vyšších rostlin. V následujícím přehledu jsou uvedeny taxony významné pro ochranu přírody (uvedená čísla se shodují s označením v tabulkovém přehledu). Vysvětlivky k přehledu Mapovaných taxonů CHKO Křivoklátsko 1 - taxony úplně i částečně chráněné podle vyhlášky č, 54/58 Ú.I.- § 2 - taxony, které jsou ve vymezeném území vzácné, ohrožené a mají zvláštní význam florogenetický a ekologický, pokud nejsou zahrnuty v bodě 1; tato skupina je doporučena pro její genofondový význam k regionální ochraně vyhláškou příslušného ONV (cf. MLADÝ et KOLBEK, 1985) - ! 3 - ohrožené taxony podle červeného seznamu (vesměs skupina C - vzácné a ohrožené taxony, sensu HOLUB et al.,1979) – I - IV
118
4 - druhy jednak s roztroušeným výskytem, jednak relativně hojnější, ale s významnou chorologickou a cenologickou indikací; jde převážně o druhy specifických stanovišť, které v minulosti byly nepoměrně častěji a v současné době jsou stále více redukovány (skupina III, in MLADÝ, KOLBEK, 1985) - + 5 - kritické druhy, u nichž je obecně málo údajů a mnohé z nich jsou nesprávné; dosavadní údaje vyžadují revizi a nová zjištění je třeba doložit herbářovým materiálem (skupina IV, in MLADÝ, KOLBEK, 1985) - + 6 - odhadnuté počty jedinců ve sledovaném území u chráněných druhů J - do 10 exemplářů D - desítky S - stovky T - tisíce 7 - výskyt ve sledovaném území V - vzácný (1-5 lokalit) R - roztroušený (6 - 15 lokalit) H - hojný (16 - 30 lokalit) 0 - obecný (31 - 45 lokalit) Přehled mapovaných taxonů vyšších rostlin v CHKO Křivoklátsko Skupina č.
Jméno taxonu 1
2
3
Abies alba
.
.
Acer campestre
.
.
Achillea setacea
.
.
Acinos arvensis
.
Aconitum variegatum Aconitum vulparia
4
5
6
7
.
.
.
H
+
.
.
0
III
+
.
.
V
.
.
.
.
R
§
.
III
+ .
.
J
V
.
.
+
.
S .
V
.
IV .
.
Acorus calamus
§ .
Actaea spicata
.
.
.
+
.
.
R
Adoxa moschatellina
.
.
.
+
.
.
R
Agrimonia eupatoria
.
.
.
+
.
.
R
Agrostis vinealis
.
.
.
.
+
.
V
Aira caryophyllea
.
.
.
.
+
.
V
Allium* montanum
.
.
.
+
.
.
H
Alyssum alyssoides
.
.
.
+
.
.
R
Alyssum montanum
.
.
.
.
+
. .
V
Anemone ranunculoides
IV .
. .
R
Antennaria dioica
.
.
.
+
.
.
V
Anthemis austriaca
.
.
III
V
.
.
III
+ .
.
Anthemis cotula
. .
.
v
Anthemis tinctoria
.
.
.
+
.
.
R
Anthericum liliago
§
.
III
.
.
T
R
III .
119
.
V
Skupina č.
Jméno taxonu 1
2
3
4
5
6
7
Anthericum ramosum
§
.
.
.
.
T
H
Aphanes arvensis
.
.
III
+
.
.
V
Aquilegia vulgaris
§
.
.
.
.
D
V
Arabis hirsuta
.
.
.
.
+
.
R
Arabis pauciflora
.
.
IV
.
.
.
V
Arctium nemorosum
.
.
IV
.
+
.
R
Artemisia absinthium
.
.
.
+
.
.
H
Artemisia campestris
.
.
.
.
.
.
R
Aruncus vulgaris
.
.
III
.
.
.
R
Asarum europaeum
.
.
.
+
.
.
H
Asperula cynanchica
.
.
.
+
.
.
R
Asperula tinctoria
.
.
.
+
.
.
V
Asplenium ruta-muraria
.
.
.
+
.
.
R
Asplenium septentrionale
.
.
.
+
.
.
H
Asplenium trichomanes
.
.
.
+
.
.
H
Aster amellus
§
.
III
.
.
D
V
Aster linosyris
.
.
III
.
.
.
V
Atriplex nitens
.
.
.
+
.
.
R
Atropa bella-donna
.
.
.
+
.
.
R
Aurinia saxatilis
§
.
III
.
.
T
R
Avenula pratensis
.
.
.
.
+
.
V
Berteroa incana
.
.
.
+
.
.
R
Betonica officinalis
.
.
.
+
.
.
R
Botrychium lunaria
.
.
III
.
.
.
V
Buglossoides purpureocoerulea
.
.
!
.
.
.
V
Bunias orientalis
.
.
.
+
.
.
V
Bupleurum falcatum
.
.
.
+
.
.
R
Butomus umbellatus
.
.
.
.
.
.
V
Camelina microcarpa
.
.
.
.
+
.
R
Campanula glomerata
§
.
.
.
.
J
V
Cardamine flexuosa
.
.
.
+
.
.
V
Cardamine impatiens
.
.
.
+
.
.
O
Cardaminopsis hallerii
.
.
.
+
.
.
V
Carduus crispus
.
.
.
+
.
.
H
Carex buekii
.
.
IV
.
.
.
V
Carex digitata
.
.
.
+
.
.
R
120
Jméno taxonu
Skupina č. 1
2
3
4
5
6
7
Carex humilis
.
.
.
.
+
.
V
Carex montana
.
.
.
+
.
R
Carex panicea
.
.
.
.
+
.
V
Carex praecox
.
.
.
.
+
.
R
Carlina acaulis
.
.
.
+
.
.
R
Carlina vulgaris
.
.
.
.
+
.
R
Centaurea triumfettii
§
.
III
.
.
S
V
Centaurium erythraea
.
.
III
+
.
Cephalanthera damasonium
§
.
III
.
.
J
V
Cephalanthera longifolia
§
.
III
.
.
D
V
Cephalanthera rubra
§
.
II
.
.
J
V
Cerastium lucorum
.
.
IV
.
+
.
V
Cerinthe minor
.
!
.
.
.
.
V
Chaerophyllum aureum
.
.
.
.
+
.
V
Chaerophyllum bulbosum
.
.
.
.
+
.
R
Chaerophyllum hirsutum
.
.
.
.
+
.
V
Chamaebuxus alpestris
§
.
IV
.
.
S
V
Circaea alpina
.
.
IV
.
+
.
V
Cirsium acaule
.
.
.
+
.
.
R
Cirsium canum
.
.
.
+
.
.
V
Cirsium heterophyllum
.
.
.
+
.
.
V
Colchicum autumnale
.
.
.
+
.
.
V
Consolida regalis
.
.
.
+
.
.
R
Corydalis cava
.
.
.
+
.
.
R
Corydalis intermedia
.
.
.
+
.
R
Cotoneaster integerrimus
.
.
.
+
.
.
H
Crepis capillaris
.
.
.
.
+
.
V.
Cruciata glabra
.
.
.
+
.
.
V
Cucubalus bacciíer
.
!
IV
.
.
.
V
Daphne mezereum
§
.
III
.
.
S
R
Dentaria bulbifera
.
.
.
+
.
.
H
Dentaria enneaphyllos
.
!
IV
.
.
.
R
Dianthus carthusianorum
.
.
.
+
.
.
H
Dianthus deltoides
.
.
.
+
.
.
R
Dianthus seguieri
.
!
IV
.
.
.
V
Dictamnus albus
§
.
III
.
.
D
V
Digitalis grandiflora
.
!
.
.
.
.
R
121
V
skupina č. Jméno taxonu 1
2
3
4
5
6
7
Dryopteris pseudomas
.
.
IV
.
+
.
V
Epilobium tetragonum
.
.
.
.
+
.
V
Epipactis helleborine
§
.
.
.
.
D
V
Epipactis palustris
§
.
II
.
.
D
V
Eryngium campestre
.
.
.
+
.
.
V
Erysimum crepidifolium
.
.
IV
.
+
.
V
Euonymus europaea
.
.
.
+
.
.
H
Euphorbia dulcis
.
.
.
+
.
.
R
Euphorbia exigua
.
.
.
+
.
.
V
Fallopia dumetorum
.
.
.
.
+
.
R
Festuca altissima
.
.
.
+
.
.
R
Festuca heterophylla
.
.
.
.
+
.
R
Festuca valesiaca
.
.
.
.
+
.
V
Filago vulgaris agg.
.
.
A II
.
.
.
V
Filipendula vulgaris
.
.
.
+
.
.
V
Galeobdolon luteum
.
.
.
.
+
.
H
Galeobdolon montanum
.
.
.
.
+
.
R
Galium boreale
.
.
.
+
.
.
V
Galium glaucum
.
.
.
+
.
.
R
Galium X pomeranicum
.
.
.
.
+
.
R
Galium rotundifolium
.
.
.
+
.
.
V
Galium sylvaticum
.
.
.
+
.
.
H
Genista germanica
.
.
.
+
.
.
H
Genista tinctoria
.
.
.
+
.
.
H
Geranium columbinum
.
.
.
+
.
.
R
Geranium pyrenaicum
.
.
.
+
.
.
R
Geranium sanguineum
.
.
.
+
.
.
H
Geranium sylvaticum
.
.
.
+
.
.
V
Geum rivale
.
!
.
.
.
.
V
Gymnocarpium robertianum
.
.
.
+
.
.
V
Hedera helix
.
.
.
+
.
.
H
Helianthemum* obscurum
.
.
.
+
.
.
R
Hepatica nobilis
.
.
.
+
.
.
O
Heracleum mantegazzianum
.
.
.
+
.
.
V
Hemiaria glabra
.
.
.
+
.
.
R
Hieracium cymosum
.
.
IV
.
+
.
R
122
skupina č. Jméno taxonu
1
2
3
4
5
6
7
Hieracium echioides (? tax.)
.
.
III
.
+
.
V
Hieracium lactucella
.
.
.
.
+
.
V
Hieracium pallidum
.
.
IV
.
+
.
H
Hieracium umbellatum
.
.
.
.
+
.
V
Holosteum umbellatum
.
.
.
+
.
.
V
Hordelymus europaeus
.
.
.
+
.
.
R
Hydrocharis morsus-ranae
.
!
.
.
.
.
V
Hyoscyamus niger
.
.
.
+
.
.
V
Hypericum hirsutum
.
.
.
+
.
.
H
Hypericum montanum
.
.
.
+
.
.
V
Hypericum tetrapterum
.
.
.
+
.
.
V
Impatiens noli-tangere
.
.
.
+
.
.
H
Inula hirta
.
!
.
.
.
.
V
Iris pseudacorus
§
.
.
.
.
D
V
Jovibarba sobolifera
.
!
III
.
.
.
R
Juncus inflexus
.
.
.
+
.
.
V
Juncus tenuis
.
.
.
+
.
.
R
Juniperus communis
§
.
III
.
.
D
R
Koeleria macrantha
.
.
.
.
+
.
R
Koeleria pyramidata
.
.
.
+
.
R
Lactuca perennis
.
!
III
. .
.
.
R
.
.
R
Lactuca viminea
.
.
IV
.
Lamium maculatum
.
.
.
+
.
.
O
Lathraea squamaria
.
.
.
+
.
.
V
Lathyrus linifolius
.
.
IV
+
.
.
V
Lathyrus niger
.
.
.
+
.
.
H
Lathyrus tuberosus
.
.
.
+
.
.
V
Lembotropis nigricans
.
.
.
+
.
.
H
Lilium martagon
§
.
III
.
.
S
R
Logfia arvensis
.
.
III
.
+
.
R
Logfia minima
.
.
III
.
+
.
V
Lonicera nigra
.
!
.
.
.
.
V
Lotus uliginosus
.
.
.
.
+
.
V
Lunaria rediviva
§
.
IV
.
.
T
R
Lychnis flos-cuculi
.
.
.
+
.
.
H
Lycopodium clavatum
§
.
.
.
.
J
V
123
skupina č.
Jméno taxonu 1
2
3
4
5
6
7
Malva pusilla
.
.
.
.
.
.
.
Malva sylvestris
.
.
.
+
.
.
V
Medicago falcata
.
.
.
+
.
.
R
Medicago minima
.
.
.
+
.
.
R
Melampyrum nemorosum
.
.
.
.
+
.
V
Melica picta
.
.
.
.
+
.
V
Melica transsilvanica
.
.
.
+
.
.
R
Melittis melissophyllum
.
.
III
.
.
D
V
Milium effusum
.
.
.
+
.
R
Molinia arundìnacea
.
.
.
.
+
.
v
Molinia caerulea
.
.
.
.
.
.
V
Myosurus minimus
.
.
III
+
.
.
V
Nardus stricta
.
.
.
+
.
.
V
Neottia nidus-avis
.
.
.
+
.
.
R
Nuphar lutea
.
.
.
.
.
D
R
Omphalodes scorpioides
.
.
III
+
.
.
V
Ononis procurrens
.
.
IV
.
+
.
R
Ononis spinosa
.
.
.
+
.
.
V
Onopordus acanthium
.
.
.
+
.
.
V
Orchis Borio
§
.
II
.
.
J
V
Orchis ustulata
§
.
II
.
.
J
V
Origanum vulgare
.
.
.
+
.
.
R
Orobanche alba
.
.
IV
.
.
.
V
Orthantha lutea
.
.
.
.
.
.
V
Orthilia secunda
.
.
.
+
.
.
V
Papaver argemone
.
.
.
+
.
.
V
Papaver dubium
.
.
.
.
+
.
R
Paris quadrifolia .
.
.
.
+
.
.
V
Petasites albus
.
.
.
.
+
.
V
Peucedanum cervaria
.
.
IV
+
.
.
V
Peucedanum oreoselinun
.
.
IV
+
.
.
V
Phisum phleoides
.
.
.
+
.
.
R
Phyteuma spicatum
.
.
.
+
.
.
V
Pimpinella major
.
.
.
.
+
.
V
Poa bulbosa
.
!
.
.
.
.
V
Polygonatum muitiflorum
.
!
.
.
.
.
R
124
Jméno taxonu
skupina č. 1
2
3
4
5
6
7
Polygonatum odoratum
.
.
.
.
+
.
H
Polypodium vulgare
.
!
.
+
.
.
H
Potentilla alba
.
.
.
.
.
.
V
Potentilla anglica
.
.
.
+
.
.
V
Potentilla arenaria
.
.
.
+
.
.
R
Potentilla pusilla
.
.
.
.
+
.
V
Potentilla recta
.
.
.
.
.
.
R
Prenanthes purpurea
.
.
.
+
.
.
R
Primula elatior
§
.
III
.
.
J
V
Primula veris
§
.
III
.
.
S
R
Pseudolysimachion spicatum
.
.
IV
+
.
.
V
Pulmonaria obscura
.
.
.
+
.
.
H
Pulsatilla pratensis
§
.
II
.
.
D
R
Pyrethrum corymbosum
.
.
.
+
.
.
0
Pyrola minor
.
.
.
.
+
.
V
Ranunculus lanuginosus
.
.
.
+
.
.
H
Rapistrum perenne
.
.
.
+
.
.
V
Rhamnus catharticus
.
.
.
+
.
.
R
Ribes alpinun
.
.
.
+
.
.
R
Rosa gallica
.
.
III
.
+
.
R
Rosa squarrosa
.
.
IV
.
.
.
V
Rumex maritimus
.
.
.
+
.
.
V
Rumex sanguineus
.
.
.
.
+
.
R
Rumex tenuifolius
.
.
.
.
+
.
R
Rumex thyrsiflorus
.
.
.
.
+
.
R
Sagittaria sagittifolia
.
!
.
.
.
.
V
Salvia pratensis
.
.
.
+
.
.
H
Sanguisorba minor
.
.
.
+
.
.
H
Sanguisorba officinalis
.
.
.
+
.
.
H
Sanicula europaea
.
.
.
+
.
.
R
Saxifraga granulata
.
.
.
+
.
.
R
Saxifraga paniculata
§
.
II
.
.
D
V
Saxifraga rosacea
§
.
III
.
.
D
V
Scabiosa columbaria
.
!
IV
.
.
.
V
Scleranthus perennis
.
.
.
+
.
.
H
Scleranthus polycarpos
.
.
.
.
+
.
V
125
skupina č. Jméno taxonu
1
2
3
4
5
6
7
Scorzonera humilis
.
!
III
.
.
.
R
Sedum album
.
.
.
+
.
.
H
Sedum reflexum
.
.
.
+
.
.
H
Serratula tinctoria
.
.
!
.
.
.
V
Seseli osseum
.
.
IV
+
.
.
R
Sesleria albicans
.
.
.
+
.
.
V
Sherardia arvensis
.
.
.
+
.
.
V
Silene vulgaris
.
.
.
+
.
.
H
Sorbus aria
.
.
.
.
+
.
H
Sorbus torminalis
.
.
.
+
.
.
H
Stachys recta
.
.
.
+
.
.
R
Stellaria holostea
.
.
.
+
.
.
0
Stellaria neglecta
.
.
.
.
+
.
V
Stellaria uliginosa
.
.
.
+
.
.
H
Steris viscaria
.
.
.
+
.
.
H
Stipa joannis
§
.
III
.
.
D
R
Taraxacum (Erythrosperma) spec. div.
.
.
.
.
+
.
R
Taxus baccata
§
.
II
.
.
T
R
Teucrium botrys
.
!
!
.
.
.
R
Teucrium chamaedrys
.
.
.
+
.
.
V
Thlaspi caerulescens
.
.
.
+
.
.
H
Thlaspi perfoliatum
.
.
.
+
.
.
V
Thymus praecox
.
.
IV
.
+
.
V
Trifolium alpestre
.
.
.
+
.
.
H
Trifolium montanum
.
.
.
+
.
.
R
Trifolium spadiceum
.
.
.
+
.
.
R
Trifolium striatum
.
.
IV
+
.
.
R
Ulmus laevis
.
.
III
.
.
V
Ulmus minor
.
.
III
.
.
.
V
Valeriana dioica
.
.
III
+
.
.
V
Valeriana wallrothii
.
.
.
.
+
.
V
Verbascum densiflorum
.
.
.
.
+
.
R
Verbascum nigrum
.
.
.
+
.
.
R
Veronica montana
.
!
!
.
.
.
V
Veronica prostrata
.
.
IV
+
.
.
V
126
skupina č.
Jméno taxonu 1
2
3
4
5
6
7
Veronica teucrium
.
.
IV
.
.
.
V
Vicia dumetorum
.
!
.
.
.
.
V
Vicia lathyroides
.
.
.
+
.
.
V
Vicia pisiformis
.
!
.
.
.
.
V
Vicia sylvatica
.
.
.
+
.
.
H
Vinca minor
§
.
.
.
.
S
V
Vincetoxicum hirundinaria
.
.
.
+
.
.
H
Viola hirta
.
.
.
+
.
.
R
Viola mirabilis
.
.
.
+
.
.
V
Viola palustris
.
!
.
.
.
.
V
Viola rupestris
.
.
.
+
.
.
V
Viola *subalpina
.
.
IV
.
.
.
V
Virga cf. pilosa
.
.
IV
.
.
.
V
Viscum *abietis
.
.
III
.
.
.
V
Woodsia ilvensis
§
.
III
.
.
D
V
V přílohách na str. 128 až 136 je vymapováno 88 taxonů chráněných vyhláškou 54/58 Ú.l., nebo zahrnutých do červeného seznamu ve skupině C, popř. A. V některých případech je chráněný taxon zároveň i ve skupině ohrožených. Ze skupiny C jde o: 32 úplně chráněné druhy, 3 částečně chráněné druhy. Ze skupiny A jsou to: 1 druh z kategorie nezvěstných - (A II) 7 druhů silně ohrožených (C II) 39 druhů ohrožených (C III) 33 druhů vyžadujících pozornost (C IV) V rámci tohoto podrobného floristického výzkumu bylo tedy nalezeno několik vzácných, dokonce i nezvěstných taxonů. Mnohé z nich byly v tomto území nalezeny poprvé. Jsou to zejména: Achillea setacea, Aconitum variegatum, Cephalanthera longifolia, C. rubra, Cucubalus baccifer, Epipactis palustris, Filago vulgaris agg., Hieracium echioides agg., Myosurus minimus, Thymus praecox a Trifolium striatum. O těchto a dalších nálezech bude podrobněji pojednáno ve zvláštním příspěvku (KOLBEK, MLADÝ, PETŘÍČEK, SÁDLO, 1989; viz též PETŘÍČEK, KOLBEK, 1988).
127
Fytokartogramy taxonů významných pro ochranu přírody, zahrnující rostliny chráněné podle vyhlášky č. 54/58 Ú. 1. a vzácné a ohrožené taxony podle červeného seznamu květeny ČSR (HOLUB et al., 1979).
128
129
130
131
132
133
134
135
136
Seznam ostatních zjištěných druhů Acer platanoides, A. pseudoplatanus, Achillea collina (!), A.s millefolium, Aegopodium podagraria, Aesculus hippocastanum, Aethusa cynapium, Agrostis canina (!), A. capillaris, A. stolonifera, Ajuga genevensis, A. reptans, Alchemilla glaucescens, A. xanthochlora, Alisma plantago-aquatica, Alliaria petiolata, Allium oleraceum, A. schoenoprasum, A. vineale, Alnus glutinosa, A. incana, Alopecurus aequalis, A. geniculatus, A. pratensis, Amaranthus retroflexus, Ana-gallis arvensis, Anchusa officinalis, Anemone nemorosa, Angelica sylvestris, Anthemis arvensis, Anthoxanthum odoratum, Anthriscus sylvestris, Anthyllis vulneraria, Apera spicaventi, Arabidopsis thaliana, Arctium lappa, A. minus, A. tomentosum, Arenaria leptoclados, A. ser-pyllifolia, Armoracia rusticana, Arrhenatherum elatius, Artemisia vulgaris, Asparagus officinalis, Astragalus glycyphyllos, Athyrium filix-femina, Atriplex patula, Avena fatua, Avenula pubescens. Ballota nigra, Barbarea stricta, B. vulgaris, Batrachium fluitans (!), Bellis perennis, Berberis vulgaris, Betula pendula, Bidens frondosa, B. tripartita, Brachypodium pinnatum, B. sylvaticum, Bri-za media, Bromus benekenii, B. erectus, B.* hordeaceus, B. inermis, 3. sterilis, B. tectorum, Bryonia alba, Buglossoides arvensis. Calamagrostis arundinacea, C. epigejos, Callitriche spec.agg., Callu-na vulgaris, Caltha palustris, Calystegia sepium, Campanula patula, C. persicifolia, C. rapunculoides, C. rotundifolia, C. trachelium, Capsella bursa-pastoris, Caragana arborescens, Cardamine amara, C. pratensis, Cardaminopsis arenosa, Cardaria draba, Carduus acanthoi-des, C. nutans, Carex acutiformis, C. brizoides, C. caryophyllea, C. disticha (!), C. gracilis, C. hirta, C. nigra, C. ovalis, C. pairae, C. pallescens, C. pilulifera, C. remota, C. spicata, C. sylvatica, Carpinus betulus, Carum carvi, Centaurea cyanus, C. jacea, C. rhenana, C. scabiosa, Cerastium arvense, C. biebersteini, C. brachy-petalum (Skalický, úst. sd.), C. glomeratum (!), C. glutinosum (!), C. holosteoides, C. pumilum (!), C. tomentosum, Cerasus avium, Ceratophyllum demersum, Chaenorhinum minus, Chaerophyllum aroma-ticum, Ch. temulum, Chamerion angustifolium, Chamonilla recutita, Ch.suaveolens, Chelidonium majus, Chenopodium
album,
Ch.bonus-henricus,
Ch.hybridům,
Ch.polyspermum,
Ch.rubrum, Chrysosplenium alternifolium, Cichorium intybus, Circaea lutetiana, Cirsium arvense, C. oleraceum, C. palustre, C. vulgare, Clinopodium vulgare, Conium maculatum, Convallaria majalis, Convolvulus arvensis, Conyza
137
canadensis, Coronilla varia, Corylus avellana, Crataegus curvise-pala, C. laevigata, C. macrocarpa, C-. monogyna, Crepìs biennis, C. paludosa, Cruciata laevipes, Cuscuta europaea, C. epithymum, Cynoglossum officinale, Cynosurus cristatus, Cystopteris fragilis. Dactylis glomerata, D. polygama, Daucus carota, Deschampsia cespitosa, D. flexuosa, Descurainia sophia, Digitalis purpurea, Dipsa-cus sylvestris, Dryopteris carthusiana, D. dilatata, D. filix-mas. Echinops sphaerocephalus, Echium vulgare, Elytrigia repens, Epi-lobium ciliatum, E. collinum, E. hirsutum, E. montanum, E. roseum. Equisetum arvense, E. arvense f. nemorosa, E. fluviatile, E. palustre, E. sylvaticum, Erigeron acris, Erodium cicutarium, Erophila verna, Eupatorium cannabinum, Euphorbia cyparissias, E. esula, E. he-lioscopia, E. peplus, Euphrasia nemorosa, E. rostkoviana, E. stricta. Fagus sylvatica, Falcaria vulgaris, Fallopia convolvulus, F. dumetorum, Festuca arundinacea, F. diffusa (!), F. gigantea, F. ovina, F. pallens, F. pratensis, F. rubra, F. rupicola, F. trachyphylla, Fi-caria bulbifera, Filaginella uliginosa, Filipendula ulmaria, Fragaria moschata, F. vesca, F. viridis, Frangula alnus, Fraxinus excelsior, Fumaria officinalis, F. rostellata, F. vaillantii. Gagea lutea, G. pratensis, Galeobdolon argentatum, Galeopsis an-gustifolia, G. bifida, G. ladanum, G. pubescens, G. speciosa, G. tetrahit, Galium album, G. aparine, G. mollugo, G. odoratum, G. palustre, G. pumilum, G. spurium, G. uliginosum, G. verum, Geranium dissectum, G. palustre, G. pratense, G. pusillum, G. robertia-num, Geum urbanum, Glechoma hederacea, Glyceria declinata, G. flui-tans, G. maxima, G. plicata, Grossularia uva-crispa, Gymnocarpium dryopteris. Heracelum sphondyllium, Hesperis matronalis, Hieracium bauhinii (!), H. caespitosum, H. lachenalii, H. laevigatum, H. murorum, H. pilosella, H. racemosum (sensu Dostál), H. sabaudum, Holcus lanatus, H. mollis, Humulus lupulus, Hypericum maculatum, H. perforatum, Hy-pochoeris radicata. Impatiens parviflora, Inula conyza. Jasione montana, Juncus articulatus, J. bufonius, J. conglomera-tus, J. effusus. Knautia arvensis.
138
Laburnum anagyroides, Lactuca serriola, Lamium album, L. amplexi-caule, L. purpureum, Lappula squarrosa (!), Lapsana communis, Larix decidua, Latbyrus pratensis, L. sylvestris, Lemna gibba, Leontodon autumnalis, L. hispidus, Leonurus cardiaca, Lepidium campestre, L. ruderale, Leucanthemum ircutianum, Ligustrum vulgare, Linaria vulgaris, Linum catharticum, Lolium multiflorum, L. perenne, Lonicera xylosteum, Lotus corniculatus, Lupinus polyphyllus, Luzula campestris, L. luzuloides, L. multiflora, L. pilosa, Lycopsis arvensis, Lycopus europaeus, Lysimachia nummularia, L. vulgaris, Lythrum salicaria. Mahonia aquifolium, Maianthemum bifolium, Malus sylvestris, Malva neglecta, Matricaria perforata, Medicago lupulina, M. sativa, M. x varia, Melampyrum pratense, Melandrium album, Melica nutans, Me-lilotus alba, M. officinalis, Mentha aquatica, M. arvensis, M. lon-gifolia, M. x verticillata, Mercurialis annua, M. perennis, Moehrin-gia trinervia, Morus nigra, Mycelis muralis, Myosotis arvensis, M. laxiflora, M. nemorosa, M. ramosissima, M. sparsiflora, M. stricta, M. sylvatica, Myosoton aquaticum. Neslia paniculata. Oenothera biennis, Omalotheca sylvatica Oxalis acetosella, 0. fontana. Padus avium, Papaver rhoeas, P. somniferum, Parthenocissus Phleum pratense, Phragmites australis, Picea abies, Pimpinella saxifraga, Pinus nigra, P. strobus, P. sylvestris, Plantago lanceolata, P. major, P. media, Pleuropterus cuspidatus, Poa angustifolia, P. annua, P. compressa, P.* nemoralis, P. palustris, P. pratensis, P.* rigidula, P. subcaerulea (!), P. supina, P. trivialis, Polygala vulgaris, Polygonum amphibium, P. aviculare, P. brittingeri, P. hydropiper, P. lapathifolium, P. minus, P. mite, P. persicaria, Po-pulus nigra, P. tremula, Potentina anserina, P. argentea, P. erecta, P. heptaphylla, P. neumanniana, P. reptans, P. supina, Prunella vulgaris, Prunus spinosa, Pseudotsuga menziesii, Pyrethrum parthe-nium, Pyrus pyraster. Quercus petraea, Q. robur, Q. rubra. Ranunculus acris, R. arvensis, R. auricomus, R. bulbosus, R. re-pens, R. sceleratus, Raphanus raphanistrum, Rhinanthus minor, Rhus typhina, Robinia pseudacacia, Roegneria canina, Rorippa amphibia, Rorippa palustris, Rorippa sylvestris, Rosa agrestis, R. canina,
139
R. corymbifera, R. dumalis, R. alliptica, R. rubiginosa, R. subcanina, R. subcollina, Rubus bellardii, R. caesius, R. candicans, R. canescens, R. corylifolius agg., R. fruticosus agg., R. gremlii, R. idaeus, R. koehleri, R. mollis J. et C. Presl, R. nessensis, R. plicatus, R. radula, R. schleicheri, R. silesiacus, R. sulcatus, R. villicaulis, Rumex acetosa, R. acetosella, R. conglomeratus, R. crispus, R. obtusifolius. Sagina procumbens, Salix alba, S. aurita, S. caprea, S. fragilis, S. purpurea, S. triandra, S. viminalis, Sambucus nigra, S. racemosa, Saponaria officinalis, Sarothamnus scoparius, Scabiosa ochroleuca, Scirpus sylvaticus, Scleranthus annuus, Scrophularia nodosa, Sedum acre, S. jullianum Boreau, S. maximum excl. jul1ianum, S. sexangu-lare, S. spurium, Selinum carvifolia, Senecio fuchsii, S. jacobaea, S. nemorensis spec. agg. (!), S. sylvaticus, S. viscosus, S. vulgaris, Setaria viridis, Sieglingia decumbens, Silene nutans, Sinapis arvensis, Sisymbrium strictissiumum, Solanum dulcamara, S. nigrum, Solidago canadensis, S. virgaurea, Sonchus arvensis, S. asper, S. oleraceus, Sorbus aucuparia, Spergula arvensis, Spergularia rubra, Spirodela polyrhiza, Stachys palustris, S. sylvatica, Stellaria graminea, S. media, S. nemorum, Swida sanguinea, Symphoricarpos albus, Symphytum officinale, S. x uplandicum, Syringa vulgaris. Tanacetum vulgare, Taraxacum officihale agg., Thlaspi arvense, Thymus pulegioides, Tilia cordata, T. platyphyllos, Torilis japonica, Tragopogon dubius, T. orientalis, T. pratensis, Trifolium arvense, T. aureum, T. campestre, T. dubium, T. hybridum, T. medium, T. pratense, T. repens, Trisetum flavescens, Turritis glabra, Tussi-lago farfara, Typha angustifolia, T. 1atifolia. Ulmus glabra, Urtica dioica, U. urens. Vaccinium myrtillus, Valeriana officinalis, Valerianella dentata, V. locusta, Verbascum lychnitis, V. nigrum x lychnitis, V. thapsus, Veronica anagallis-aquatica, V. arvensis, V. beccabunga, V. chamaedrys, V. dillenii, V. hederifolia, V. officinalis, V. persica, V. serpylli-folia, V. sublobata, V. triphyllos, V. verna, Viburnum opulus, Vicia angustifolia, V. cassubica, V. cracca, V. hirsuta, V. sativa, V. sepium, V. tenuifolia, V. tetrasperma, Viola arvensis, V. canina, V. collina, V. odorata, V. reichenbachiana, V. riviniana, V. * tricolor, Vulpia myuros.
140
SOUHRN V letech 1980-87 bylo floristicky a geobotanicky prozkoumáno širší údolí Berounky v biosférické rezervaci a chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko mezi Roztoky a západní hranicí CHKO, kde bylo uvažováno o výstavbě přečerpávací vodní elektrárny. Místy kaňonovité údolí představuje však z přírodovědeckého i krajinářského
hlediska
nejcennější
část
Křivoklátska.
Střídání
geologického
podkladu, sklonu a expozice svahů i výskyt teplotní inverze a dalších fenomenů podmiňují širokou škálu rostlinných společenstev i bohatost květeny. Na území o ploše 45 km bylo zjištěno 841 taxonů cévnatých rostlin, z toho 289 chráněných, ohrožených a genofondově významných. V současné době je v území potenciální zátopové zóny úplně nebo částečně ohroženo zátopou 5 chráněných území. Autoři navrhují propojit SPR Velká Pleš, SPR Týřov a SPR Čertova skála s dalšími cennými partiemi údolí do tzv. národní rezervace Týřov, která by Křivoklátsko reprezentovala přírodovědecky. ZUSAMMENFASSUNG In Jahren 1980-87 wurde die weite Umgebung vom Berounka Fluss in LSG Křivoklátsko zwischen Dorf Roztoky und westlicher Grenze des Landschaftsschutzgebietes floristisch und geobotanisch untersucht. In diesem Gebiet wurde die Errichtung des Wasserkraftwerkes beabsichtigt. Das stellenweise canonsche Tal stellt vom naturwissenschaftlichen und landschaftlichen Gesichtspunkt aus den wertvollen Teil des Landschaftsschutzgebietes dar. Die Ablösung der geologischen Unterlage, Neigung und Exposition, die Schaffung der Temperaturinversionen und andere Phänomene verursachen den Reichtum der Flora und Pflanzengesellschaften. Im Gebiet mit der Fläche 45 km2 wurden 841 Taxa von Gefäßpflanzen (davon 281 geschützten, gefährdeten oder genofondsbedeutenden) festgestellt. In Gegenwart gibt es im Gebiet der potentiellen Inundationszone 5 Naturschutzgebiete völlig oder zum Teil bedroht. Die Verfasser schlagen vor die Naturschutzgebiete Velká Pleš, Týřov, Čertova skála mit den weiteren wertvollen Lokalitäten in sog. "Nationalreservat" Týřov verbinden, das für das Gebiet Křivoklátsko naturwissenschaftlich repräsentativ wird. LITERATURA BLAŽKOVÁ, D. (1979): Das Potentillo albae-Festucetum rubrae - eine Reliktsgesellschaft der vorintensiven Landwirtschaft. - Preslia, Praha, 51: 47-69. HOLUB, J.; PROCHÁZKA, F. et ČEŘOVSKÝ, J. (1979): Seznam, vyhynulých, endemických a ohrožených taxonů vyšších rostlin květeny ČSR (2. verze). Preslia, Praha, 51: 213-237. HUSOVÁ, M. (1975): Suťové a roklinové lesy na Křivoklátsku. - Bohemia centr., Praha, 4: 72-83.
141
KOLBEK, J. (1978): Beitrag zur Kenntnis des Woodsio-Asplenietum und Asplenietum septentrionalis in Bohmen. - Preslia, Praha, 50: 213-224. KOLBEK, J. (1983): Geobotanické poznámky k výskytu Saxifraga rosacea v okolí ventarol na Křivoklátsku. - Zpr. Cs. Bot. Společ., Praha, 18: 173-17B. KOLBEK, J. (1985): Málo známá rostlinná společenstva CHKO Křivoklátsko. Preslia, Praha, 57: 151-169. KOLBEK, J.; MLADÝ, F., PETŘÍČEK, V.; SÁDLO, J. (1989): Pozoruhodné floristické nálezy z Křivoklátska. - Zprv. Čs. Bot. Společ., Praha, 23: XX-ZZ. KOLBEK, J.; PETŘÍČEK, V. (1985): Flóra a vegetace širšího okolí Čertovy a Kněžské skály na Křivoklátsku. - Bohemia Centr., Praha, 14: 109-160. KOLBEK, J.; PETŘÍČEK, V. (1988): Lze hodnotu přírody vyjádřit ekonomicky? - Živa, Praha, 36: 5-9. v LOŽEK, V. (1975): Přehled měkkýšů Křivoklátska. - Bohemia centr., Praha, 4: 104131. MLADÝ, F. (1983): Fytogeografické zákonitosti květeny a vegetace CHKO Křivoklátsko. - Bohemia centr., Praha, 12: 35-90. MLADÝ, F.; KOLBEK, J. (1985): Skupiny druhů pro ochranářskou a cho-rologickou indikaci v chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko a zbývající části okresu Rakovník. - Bohemia centr., Praha, 14: 161-179. MORAVEC, J. et al. (1983): Rostlinná společenstva České socialistické republiky a jejich ohrožení. - Severočes. Přír., Litoměřice, 14/ append. 1:1-110. NEUHÄUSLOVÁ, Z.; KOLBEK, J. (eds.), (1982): Seznam vyšších rostlin, mechorostů a lišejníků střední Evropy užitých v bance geobotanických dat BÚ ČSAV. Průhonice. QUITT, E. (1971): Klimatické oblasti Československa. - Stud. Geogr., Brno, no. 16: 173. •* PETŘÍČEK, V., et KOLBEK, J. (19B8): Reprezentativní síť maloplošných chráněných území sosiekoregionu Křivoklátská vrchovina. - Pam. Přír., Praha, v tisku. RYDLO, J. (1986): Vodní flóra a vegetace Berounky - Muz. Součas., Roztoky, ser. natur., 1: 49-77. S0FR0N, J. (1967): Lesní a křovinná společenstva údolí střední Berounky. - Sborn. Západočes. Muz., Plzeň, ser. natur., 1: 20-37. VESECKÝ, A. et al., (1958): Atlas podnebí Československé republiky. -Praha. Adresy autorů: RNDR. Jiří KOLBEK, CSc. Botanický ústav ČSAV, 252 43 Průhonice RNDR. Václav Petříček Státní ústav památkové péče a ochrany přírody Valdštejnské nám. 1 118 01 Praha 1
142
Bohemia centralis 18: 143 – 159, 1989
Ruderální biotop po jezevcích ve svahové stepi na Doutnáči (Český kras) Badger-induced ruderal habitat within a steppe ecosystem on Doutnáč Hill, the Bohemian Karst
Jan JENÍK - Lenka SOUKUPOVÁ - Jana OSBORNOVÁ-KUČEROVÁ Travinná společenstva třídy Festuco-Brometea na svahových stepích v nižších nadmořských výškách střední Evropy jsou podmíněna synergismem zvýšené teploty a vlhkostního deficitu na mělkých půdách s propustným substrátem. Rozšíření těchto azonálních společenstev je ve středních Čechách vázáno na jižní, jihovýchodní a jihozápadní svahy se sklonem 20 až 40°, jež p ři dané zeměpisné šířce mají maximální potenciální irradiaci (JENÍK, REJMÁNEK, 1969). Teplé a suché mikroklima ve spojení s propustným vápencovým, dolomitovým či diabasovým podložím dává na těchto svazích vzniknout mělkým a vysýchavým půdám, v nichž mineralizační pochody probíhají značně zpomaleně. V těchto podmínkách je blokován vznik obvyklého klimatického klimaxu - zonálního dubohabrového lesa. SVAHOVÁ STEP A JEJÍ ANOMÁLIE Klasickým středoevropským územím s ostrůvky azonálních svahových stepí je Český kras; jejich typickou ukázkou jsou pak xerotermní trávníky třídy FestucoBrometea na jižním svahu Doutnáče (432 m n.m.) ve SPR Karlštejn, tvořící jádro CHKO Český kras. Extrémní výkyvy denních teplot jsou na stepi Doutnáče příznačné v průběhu celé vegetační doby. V jarním období se amplituda přízemních vzdušných teplot pohybuje v rozpětí od 40 °C v časném odpoledni do 10 °C v noci, p řičemž v létě jsou běžně dosahována teplotní maxima 50 °C (PACHNEROVÁ, 1960 ).
143
Absence stromového a keřového nadrostu společně s intenzívní výměnou přízemního vzduchu nad jižními svahy Doutnáče se odráží ve vysoké výparnosti stepního stanoviště. Během slunečních letních dnů při měření modifikovaným Picheho evaporimetrem (použit zelený filtrační papír o průměru 3 cm) na stepi výpar 2krát převyšoval hodnoty v přiléhajících šipákových hájích (CHOCHOLOVÁ, 1960). Půdní vlhkost v obdobích bez srážek pak rychle klesá na 18 % čerstvé hmotnosti půdy, na podzim dokonce na 5 % čerstvé hmotnosti půdy (CHOCHOLOVÁ, op. c), což jsou hodnoty na hranici přístupnosti vody pro rostliny. K vodnímu deficitu přispívají rovněž odpolední poklesy relativní vzdušné vlhkosti až na 30 % (CHOCHOLOVÁ, op. c), což jsou hodnoty ve střední Evropě zcela ojedinělé. Adaptace vegetace společenstev třídy Festuco-Brometea ke zmíněným podmínkám spočívá především v 1. sezónním uspořádání životních cyklů (efemerní terofyta s komplikovanou dormancí semen, efemeroidní geofy-ta), 2. ochranném morfologickém uzpůsobení (hemikryptofyta s chráněnými obnovovacími meristémy v létě, traviny se svinujícími se listy), a 3. široké amplitudě fyziologických pochodů (poikilohydrické až re-surektní druhy). Přítomnost zapojeného porostu širokolistých nitrofilních bylin a keřů zcela neadaptovaných ke stepnímu prostředí patří mezi překvapující anomálie na jižním Doutnáči. Jde o garnituru ruderálních druhů, jako Sambucus nigra, Urtica dioica, Galium aparine (viz tab. 2), jejichž přítomnost v anekumeně Českého krasu je ojediněle uváděna z minerálně bohatých a vlhkých suťových hájů. V areálu nedaleké Velké hory uvádí DOSTÁL (1942) druhy Urtica dioica spolu s Impatiens parviflora, Geum urbanum, Chaerophyllum temulum a Lactuca quercina ze stinné asociace Aceri-Carpinetum KLIKA (1941). Sambucus nigra ani Bal-lota nigra nebyly z přirozených porostů oblasti Velké hory udávány vůbec, i když nověji se na dně údolí a ve stinných smrkových monokulturách řídce vyskytují. Přítomnost plně vyvinutých starších keřů bezu černého byla registrována naší geobotanickou skupinou již koncem 50. let a nejnověji je doložena z mapování SPR Karlštejn PRŮŠOU (1985: tab. 21); Sambucus nigra je zde zaznamenán jako součást stepního ekosystému na Doutnáči: "Auf der Steppe..." (op. c: p. 127).
144
Tabulka 1 Vegetační analýza svahové stepi asociace Erysimo crepidifolii-Festucetum valesiacae Kka 1933 obklopující jezevčí konsorcii Provedeno formou fytocenologické metody Curyšsko-montpeliérské školy, velikost a sociabilita odhadnuty podle stupnice BraunBlanqueta; v závorkách výška bylinného patra - E 1 E 1 - 80 %
E 1 (0,3 až 0,5 m) - 80%
E 1 (0,1 až 0,3 m) -
20 %
E 1 (0,0 až 0,1 m) 20%
Dominanty
Kondominanty
Phleum phleoides
2.2
Potentina arenaria
Koeleria macrantha
1.2 Acinos arvensis
1.1
Stachys recta
1.2 Ajuga genevensis
1.1
Galium glaucum
1.2 Medicago minima
1.1
Festuca valesiaca
+.2 Festuca cinerea
+.2
Carex humilis
+.2
Sedum acre
3.3 2.2
Arenaria serpyllifolia
2.1
Sedum sexangulare
2.1
Holosteum umbellatum
2.1
Veronica arvensis
1
Doprovodné
Melica transsilvanica
+
Teucrium botrys
+
Geranium columbinum
+
druhy
Centaurea stoebe
+
Thlaspi perfoliatum
+
Lithospermum arvense
+
(Asektátory)
Orobanche caryophyllacea Seseli osseum
r
Arabis hirsuta
r
Myosotis stenophylla
+
r
Euphorbia cyparissias
r
Teucrium chamaedrys
+
Trifolium arvense Valerianella locusta
+ +
Verbascum lychnitis
+
Viola tricolor Dorycnium pentaphyllum
+
Helianthemum nummulariurr Scabiosa ochroleuca
r r
145
r
Tabulka 2 Snímek ruderální vegetace v nejbližším okolí vstupu do jezevčí nory, v místech, kde skalní podloží vystupuje silně k povrchu Doutnáč 6. června 1985, sklon JJZ, svah 20°, odb ěrová plocha 3 x 3 m, pokryvnost E1 - 90 % Druhy neutrální (stepní a lesostepní) Druhy přítomné
Melica transsilvatica
+
v tab. 1
Arenaria serpyllifolia
1.2
Stachys recta
1.1
Teucrium chamaedrys
+
Valerianella locusta Arabis hirsuta
+ R
Poa nemoralis
+
Thalictrum minus Dictamnus albus
+ R
Druhy přítomné v tab. 1 a 3 Druhy přítomné v tab. 3 Druhy nezaznamenané v tab . 1 a 3
Druhy se zvýšenou afinitou k dusíku
Druhy nitrofilní
Chaerophyllum temulum
3.3
Agropyron caninum
1.1
Lapsana communis
1.1
Poa pratensis
1.2
Ballota nigra
2.3
Anthriscus sylvestris
+
Carex muricata
+,2
Geum urbanum
2.2
Rosa canina juv.
r
Carex praecox
+
Urtica dioica
+.2
Dactylis polygama
R
Cirsium vulgare
+
Astragalus glycyphyllos
1.2
Fragaria moschata Potentilla reptans
1.1 1.1
Sedum maximum
1.0
Achillea collina
+
Fumaria schleicheri
+
Inula conyza
+
146
PROVEDENÁ POZOROVÁNÍ Biotopu ruderální vegetace na stepi Doutnáče byla věnována pozornost již v průběhu kolektivního výzkumu geobotanického oddělení přírodovědecké fakulty University Karlovy v Praze v letech 1957 až 1960. V této době pořídila fotodokumentaci stanoviště KUČEROVÁ (1960). Bylo zjištěno, že ruderální rostliny se vyskytuji v okolí hlavního vchodu do nory jezevce lesního (Meles meles) a pokrývají val pod vchodem, kam byl ukládán výhrab hlinité jemnozemě s množstvím rostlinné podestýlky a exkrementy venkovní "latríny" jezevce. Nora s jedním vstupním otvorem a dvěma vedlejšími "ventilačními" či "únikovými" okny byla koncem 50. let obývána, což potvrzoval i tehdejší vysoký obsah nitrátů ve výhrabu - 760 mg.100-1 g sušiny zeminy k 9. červenci 1959 (KUČEROVÁ, 1960). Podle výšky valu, který zhruba o půl metru převyšuje okolní značně svažitý terén se sklonem 20 až 25°, lze p ředpokládat, že nora jezevcům sloužila déle než století. V období posledních třiceti let, kdy byla nesoustavně sledována, byla nora obydlena přerušovaně. V polovině 60. let zůstala po dobu 3 až 4 let opuštěna, rok sloužila k úkrytu lišky (Vulpes vulpes). Zimní pozorování v 70. letech potvrdilo znovuosídlení nory jezevcem. Od počátku 80. let zůstává nora neosídlena, patrně vlivem odstřelu této šelmy nebo vlivem zvýšeného turistického ruchu v okolí, k němuž jsou jezevci velmi citliví (ANDĚRA, 1979). Přerušení dodávky výhrabu a exkrementů se odrazilo 1. v částečné denudaci valu a 2. v silném poklesu obsahu nitrátů v jeho substrátu (9,9 mg.100 g-1 sušiny zeminy k 6. červnu 1985). Rozložité a stárnoucí keře bezu černého byly na počátku 80. let rozlámány těžkých sněhem. V práci doložená dokumentace stavu vegetace (obr. 1) byla provedena k 6. červnu 1985. V zimě 1987 byla nora stále ještě neobydlena. Chemické rozbory půdních vzorků byly provedeny podle práce HRAŠKO et al. (1962); dostupné kationty byly stanoveny v extraktu 1N-CH3COONH4 na atomovém spektrálním fotometru a organická hmota byla zjištěna oxidací s K2Cr2O7 podle SPRINGERA a KLEEHO (JACKSON 1958). Za chemickou analýzu vzorků ze 6. června 1985 děkujeme I. OSTRÉMU, za determinaci kritických druhů rodů Crataegus a Rosa patří náš dík J. HOLUBOVI a V. VĚTVIČKOVI z Botanického ústavu ČSAV, Průhonice. Nomenklatura taxonů je užita podle práce NEUHÄUSLOVÁ et KOLBEK (1982).
147
Tabulka 3 Snímek šipákové doubravy Lathyro versicoloris-Quercetum pubescentis z okolí staršího šipáku (Ø Ø kmene 30 cm) pod jezevčím valem Doutnáč 6.6.1985, JJZ - 20°, kamenitá rendzina Indiferentní druhy : E3
Quercus pubescens Willd.
Nitrofilní druhy 20 % Alliaria officinalis Andr
+
E2: Cornus mas L.
70 % Chaerophyllum temulum L.
+
E1
Agropyron caninum (L.) P.B.
2.1
Galium aparine L.
+
Poa nemoralis L.
+
Geranium robertianum L.
+
Primula veris L. em. Huds.
2.2.
Lapsana communis L.
+
Impatiens parviflora D.C.
2.1.
Hepática nobilis Mili.
1.1.
Dictamnus albus L.
+
Pulmonaria officinalis L.
+ .2
Chrysanthemum corymbosum L.
r
Lactuca quercina L. ssp.stricta (w. et K.) Hay
r
Thalictrum minus L.
r
Crataegus x ovalis juv.
r
Fraxinus excelsior L. juv.
r
STRUKTURA VEGETACE V ROCE 1985 Jezevčí hrad vznikl v mikroklimaticky nejteplejší a nejsušší části kopce Doutnáče. Pokryvnost okolní stepní vegetace je nízká, dominují nízké dvouděložné byliny - Potentina arenaria, Sedum acre a Arenaria serpyllifolia - v doprovodu středně vysokých trav - Phleum phleoides a Koeleria macrantha (tab. 1). Pod rumištěm se vyskytuje malá enkláva šipákové doubravy s několika jedinci Quercus pubescens a, podrostem hájové květeny, v níž převládá Primula veris. Blízkost ruderálního stanoviště se promítá i do složení této květeny, v níž jsou častěji zastoupeny některé nitrofilní druhy (tab. 3). Centrální část ruderálního okrsku zaujímá plochu zhruba 40 m2, o kterou se dělí 3 keře Sambucus nigra ( 25 m2 ) a čistý dvoumetrový porost Urtica dioica (15,5 m2 ). Vlastní jádro rumiště je dále obklopeno pláštěm, takže celková rozloha této biotické disturbance činí asi 200 m2. Místy se objevuje ještě bylinný lem složený z populací
148
druhů Galium aparine (6 m2 ), Ballota nigra (4 m2 ), Lapsana communis a Agropyron caninum. Vnitřní partie pláště jsou utvářeny vyššími keři - Rosa canina, R. subcanina, Crataegus x ovalis (15 m2 ), Corpus mas (asi 100 m2 ) a C. sanguinea; na něj navazuje periferie nižších keřů skládající se z druhů Cotoneaster integerrima, Berberis vulgaris, Prunus spinosa, ojediněle i Ligustrum vulgare. V podrostu keřového pláště na prosvětlenějších místech dominují Agropyron caninum a Geranium robertianum, v zastíněných partiích podrostu se uplatňuje Impatiens parviflora. V nejnižší části ruderálního okrsku, na přechodu do lesní enklávy, došlo dokonce k úspěšné ecesi jasanu Fraxinus excelsior (18 m2), který dorůstá asi 12 m a jehož stáří lze odhadnout na 35 - 40 let (obr. 1). V horní části rumiště, nad valem, kde nedošlo k tak intenzivnímu obohacení živinami, se populace stepních druhů v různých proporcích mísí s nitrofilními bylinami (tab. 2). Zastoupeny jsou především druhy teplomilné - Ballota nigra, Chaerophyllum temulum a Geum ur-banum, které tolerují prostředí stepního ekosystému. FORMOVÁNÍ ZOOGENNÍ KONSORCIE Ekosystém svahové stepi Doutnáče funguje jako edaficky a mikroklimaticky stabilizovaný klimax. Aktivita jezevce však tuto podmíněnou stabilitu narušuje: Mechanicky narušuje etablované populace, způsobuje změny nejprve minerálního složení půdy (tab. 4), v návaznosti na to i změny zúčastněných biotických složek a změny celého biogeochemického cyklu. Tak vzniká ruderalizovaný ekosystém, který je domovem zoogení konsorcie rostlin a přidružených živočichů. Ve srovnání s biogeochemickým cyklem prostorově nejbližší lesní formace šipákové doubravy Lathyro (versicoloris)-Quercetum pubescentis KLIKA (1928) 1932 dochází díky jezevčí činnosti k trvalejšímu obohacení půdy fosforečnany (5násobně) a draslíkem (více než 2,5krát), poněkud i vápníkem; projevuje se slabé zvýšení obsahu sodíku a hořčíku. Dočasnost vysokého obsahu dusičnanů na lokalitě byla již zmíněna v souvislosti s aktuálním obýváním nory jezevci; v důsledku rychlé přeměny a vyšší vyplavitelnosti nebyly v r. 1985 hodnoty N-N03 na rumišti opuštěného brlohu výrazně vyšší (v porovnání s přiléhající doubravou). Trvaleji však zůstává zvýšené procento celkového dusíku na jezevčím valu, což signalizuje dřívější obohacení
149
Tabulka 4 Minerální složení svrchní vrstvy půdy (0-5 cm) dvou sousedících ekosystémů Ruderál - vzorek z centra jezevčího valu pod horními keři Sambucus nigra; doubrava vzorek z asociace Lathyro versicoloris-Quercetum pubescentis ve vzdálenosti 1,5 m od kmene šipáku, situovaného v levém dolním rohu obrázku 1
Charakteristika Ruderál
pH
H20 KCl
N-NH4
mg.
100
N-NO3
mg.
100
N-celkem
-1
g
-1
g
9.7. 1959
6.6. 1985
9.7. 1959
6.6. 1985
6,30
6,90 6,60
6,80
7,00 6,60
1,32 760,00
9,90
%
1,48 9,60
6,50
1,42
1,14
-1
g
26,00
5,50
-1
g
1225,00
1025,00
-1
g
120,00
52,00
-1
g
28,00
23,50
-1
g
49,00
41,50
46,44
26,32
P-PO4
mg.
100
Ca
mg.
100
K
mg.
100
Na
mg.
100
Mg
mg.
100
organ. hmota
Doubrava
%
tímto makroelementem. Půdní reakce (pHH2O) na ruderálním stanovišti zůstává dlouhodobě mírně snížena. Nápadně bohaté je zastoupení organické hmoty na rumišti, které dvojnásobně převyšuje údaje z přiléhající doubravy. Půdní vlhkost v době aktivity jezevce byla na rumišti vyšší než v přiléhající doubravě (KUČEROVÁ, 1960). Nerovnoměrnost rozložení minerálií a organického materiálu kolem jezevčího hradu umístěného na svažitém terénu se projevuje v rozmístění jednotlivých rostlinných populací, a to v jádru okrsku i v plášti a lemu, jak již bylo ukázáno. Nad norou, kam se dostalo jen menší množství živin, hlavně díky vybíhání zvířat, došlo
150
1. Horizontální struktura hlavních rostlinných populací a formací v bezprostředním okolí jezevčího hradu na jihozápadním svahu Doutnáče v Českém krasu; mapováno k 6. červnu 1985.
jen k malému obohacení stepní vegetace o teplomilné ruderální druhy. K úplné přeměně stepi došlo v místech, kam byl transportován materiál z valu a splavovány živiny, tedy ve směru dolů a do stran. Proto má celý okrsek víceméně lichoběžníkový tvar. V místech silněji obohacených splaveninami se vytvořil bylinný lem s dominujícím svízelem Galium aparine, který zabraňuje úspěšné ecesi keřů. V místech laterálně situovaných nebyl vzhledem k nižšímu zásobení splachy nástup robustních bylinných ruderálních druhů tak progresivní, a proto se zde mohl rozvinout keřový plášť (obr. 2).
151
Vpravování minerálií a organické hmoty do substrátu stepního ekosystému probíhá postupně a v různých poměrech, což se odráží v časovém vývoji vegetace (obr. 3). Zpočátku, při krátkodobě trvající aktivitě a mírném obohacení živinami, se do stepního společenstva úspěšně zapojily teplomilné bylinné ruderální druhy (Ballota nigra, Agropyron caninum, Fumaria schleicheri aj.) spolu se semenáčky plášťových keřů. Tyto středně velké rostliny, které
152
3. Model sukcesní dynamiky ostrovního ekosystému zoogenní konsorcie probíhající v těsné interakci se změnami abiotického prostředí.
snášejí chod stepního mikroklimatu, způsobují částečné zmírnění jeho extrémů, což
je
základním
předpokladem
pro
možnost
ecese
dalších,
již
vůbec
neadaptovaných nitrofilních druhů. Současně tyto druhy brzdí rychlost odtoku minerálií, zvláště dusičnanů, do okolního prostředí tím, že je přijímají v poněkud zvýšené míře (KUČEROVÁ, 1960). Dlouhodobě pokračující přísun živin pak dostatečně zvyšuje obsah minerálií a organické hmoty nezbytný k ecesi a vývoji stadia s bylinnými a keřovými ruderály (Urtica dioica, Galium aparine, Cirsium vulgaris, Sambucus nigra, Rosa sp. div., Crataegus x ovalis, Cornus sanguinea aj.), které ve vysoké míře přijímají jezevcem dodávané živiny, obzvláště nitráty (KUČEROVÁ, 1960). Společenstvo tohoto stadia již diametrálně pozměňuje mikroklima, prohlubuje hloubku využití půdy,
153
příznivě působí na intenzitu mineralizačních pochodů. V takto upraveném prostředí, při stále trvající dodávce živin, jsou dány vhodné předpoklady pro vznik stadia nitrofilního háje s jasanem, později i se šipákem. Přerušení aktivity jezevce znamená pro všechna stadia ve svém dlouhodobém důsledku restituci bylinné až stepní vegetace; výjimkou z tohoto zpětného vývoje mohou být snad jen plochy nitrofilního háje. EKOLOGICKÉ NÁROKY JEZEVCE Rozšíření savců je obecně považováno za závislé na příslušném vegetačním krytu; pro jezevce lesního je to ve střední Evropě převážně les (MEHLHARDT, 1947, HANZÁK, VESELOVSKÝ, 1965; SUMIŃSKI, 1966). Přítomnost jezevců na svazích Doutnáče je tedy dvojí raritou: 1. Hlavní vchod do hradu ústí do potenciálně stepního biotopu, a připomíná tak zvyklost sysla obecného (Citellus citellus) a některých populací králíka divokého (Oryctolagus cuniculus). 2. Aktivita hrabavé šelmy vede přes ruderální rostlinná společenstva zpětnovazebným efektem ke vzniku lesního ostrůvku, který lépe vyhovuje vlastním nárokům tohoto živočicha na prostředí. Nory jezevců jsou budovány v sypkých substrátech s dobrou propustností pro vodu a bývají zpravidla umístěny na jižních suchých svazích až srázech (MEHLHARDT, 1947; SUMIŃSKI, 1966; NEAL, 1972). Větší vlhkost nory má totiž nepříznivý vliv na přežívání jezevců během zimní letargie (VLASÁK, 1986). Hlinitá výplň mezi vrstvami vysýchavého vápencového podloží pod svahovou stepí tedy plně vyhovuje nárokům této šelmy na budování hradu. Lze dokonce předpokládat, že při stavbě chodeb a komor na Doutnáči jezevci využili malé podzemní krasové prostory. O početnosti kolonie jezevců sídlících v hradu na Doutnáči nemáme žádné vlastní pozorování. Údaje v literatuře nejsou pro odhad takové kolonie jednoznačným vodítkem. MEHLHARDT (1947) zdůrazňuje samotářský život dospělých jezevců a osamocený život samice se 2 až 3 mláďaty; HANZÁK et VESELOVSKÝ (1965) píší o trvalejším rodičovském páru; PELIKÁN et al. (1979) udávají, že páry si sice zachovávají věrnost, ale žijí pohromadě jen v době rozmnožování; LINDSAY et MACDONALD (1985) zmiňují dočasné soužití 2četných až 12četných jezevčích kolonií. Lze však předpokládat, že jezevčí hrad byl nejvíce obsazen od jara do podzimu, před osamostatněním mláďat a za eventuální přítomnosti samce.
154
Ve vegetační době byla jezevčí rodina též nejaktivnější; obývací komora byla pečlivě vystýlána listím a bylinami a výstelka byla často vyměňována. Venkovní stopy této aktivity jsme běžně zaznamenávali v obdobích, kdy hrad na Doutnáči byl osídlen: ve vyhrabaném valu byly stopy po vyměšování moči a trusu - tedy náznaky "záchodu", kterým je jezevec známý. Na obohacení valu před vstupním otvorem se zřejmě podílelo pravidelné vyhrabování smetí z rostlinných úlomků a zbytků potravy a dále ukládané moče s trusem na venkovním záchodu. Vzhledem k převažující - leč ne výhradní - masité potravě jezevce (KRUUK et PARISH, 1985), přispívaly nestrávené zbytky bílkovin z trusu ke tvorbě výše zmíněných dusičnanů, jejichž koncentrace byla počátkem léta 1959 trojnásobně vyšší než na podzim téhož roku (KUČEROVÁ, 1959). JEZEVČÍ HRAD JAKO EKOLOGICKÝ OSTROV Na osídlování jezevčího rumiště na Doutnáči lze nahlížet - vzhledem k jeho odlišnosti a prostorové vymezenosti - jako na kolonizaci ekologického ostrova (sensu MACARTHUR, WILSON, 1967) obklopeného komplexem svahové stepi a šipákové lesostepi. Přitom je však třeba brát v úvahu i určitá specifika tohoto suchozemského ostrova: 1. jeho relativní rozlehlost, 2. izolovanost a ojedinělost a 3. frekventované zoogenní propojení s okolními ekosystémy. Plošná rozlehlost naší jezevčí konsorcie je značná - ve srovnání s jinými zoogenními disturbancemi, jako jsou krtiny, mraveniště, případně i podzemní nory hrabavých obratlovců (divokých králíků, svišťů, syslů, křečků aj.). PLATT (1975), který na severoamerických prériích studoval osídlování výhrabu jezevce amerického (Taxidea taxus), jež jsou svými rozměry 0,2 - 0,3 m2 obdobou našich krtin, uvádí imigraci 10 - 12 rostlinných druhů, povětšinou bylin. Téměř dvouarové jezevčí rumiště na Doutnáči poskytlo prostor pro rozvoj dvojnásobného počtu druhů, z nichž polovina jsou keře. SCHOENER a SCHOENER (1981) předpokládají platnost vztahu druhy plocha (species - area relationship) i pro suchozemské ekologické ostrovy, protože větší plochy jednak podporují zvýšenou diverzitu stanoviště, a tedy i diverzitu druhovou, dále umožňují rozvoj větších populací každého druhu (tím klesá pravděpodobnost jejich zániku) a konečně jsou rozměrnějšími "cíli" pro zachycení diaspor většího počtu potenciálních kolonizátorů. Vztah druhy - plocha nebyl pro suchozemské ostrovy zatím jednoznačně ověřen (JOHNSON, 1986),
155
vysoká druhová diverzita na dlouhodobě existujícím přirozeném ostrově jezevčího rumiště na Doutnáči však předpokládanému vztahu odpovídá, i když zde zřejmě mají význam geometrie a rozměrnost zúčastněných rostlin. Ojedinělost a značná izolovanost jezevčího rumiště od jiných ruderálních stanovišť, zejména antropogenně podmíněných, se projevila v nízkém zastoupení ruderálních druhů s hojnou produkcí drobných anemochorně se šířících semen. Tento jev vysvětluje PLATT (1975) ve výše zmíněné studii, v níž kolonizujíci druhy rostlin rozdělil na klimaxové, fugitivní a ruderální. Odvozuje, že izolované okrsky disturbance jsou nejpravděpodobněji osídlovány klimaxovými druhy vybavenými značnou schopností vegetativního růstu; v případě jezevčího valu lze za tyto druhy považovat Cornus mas, Cotoneaster integerrima, Berberis vulgaris a Fraxinus excelsior. Fugitivní druhy se na místech takovýchto disturbancí objevují se sníženou frekvencí, i když patří mezi stále hojné (Rosa sp. div., Crataegus x ovalis, Prunus spinosa, ale i Sambucus nigra, Urtica dioica, Ballota nigra). Z ruderálních druhů se na izolované disturbované prostory dostávají častěji ty druhy, které mají dobré rozšiřovací schopnosti, v našem případě šlo o Cirsium arvense a Lapsana communis. Frekventované zoogenní propojení ruderálního biotopu jezevce s okolím výrazně ovlivnilo složení imigrujících diaspor. Obecně se pro osídlování uvažuje imigrační rychlost diaspor jako výsledek produkce diaspor a vzdálenosti zdroje (PLATT, 1975). Při převládající imigraci zoochorně se šířících semen je však třeba brát v úvahu i větší možnost šíření určitých potravně preferovaných druhů vzhledem k nepreferovaným, ačkoliv zdroje mohou být stejně vzdáleny. Řada semen dostávajících se do potravy jezevce potřebuje pro zdar svého klíčení, aby jejich tvrdosemennost byla narušena právě chemických prostředím trávicího traktu (LHOTSKÁ
et
KROPÁČ,
1984).
V
našem
případě
se
zvýšila
zejména
pravděpodobnost přísunu semen z těžších jedlých plodů, která mohla projít trávicím traktem jezevce (Rosa sp. div., Crataegus x ovalis, Cornus mas, C. sanguinea, Prunus spinosa). Na srsti jezevce se zachytávají zvýšenou měrou druhy podrostu suťových
hájů
(Galium
aparine,
Geranium
robertianum,
Geum
urbanum,
Chaerophyllum temulum, Impatiens parviflora). Na značnou vzdálenost mohli dopravit na jezevčí rumiště semena drobnějších plodů ptáci (Sambucus nigra, Ligustrum vulgare, Agropyron caninum, Urtica dioica, Ballota nigra, ale i Berberis
156
vulgaris a Cotoneaster integerrima). Oproti těmto druhům zůstal podíl anemochorně se rozšiřujících rostlin přítomných v jezevčí konsorcii na Doutnáči jen velmi nízký. ZÁVĚR Existence zoogenní konsorcie jezevce v krátkostébelném xerotermním trávníku na svahové stepi Doutnáče v Českém krasu je podmíněna disturbancí výrazně zpětnovazebného
charakteru.
Vzniklý
ruderální
ekosystém
se
vyznačuje
dodatkovými biochemickými cykly a specifickým vývojem mikroklimatu těsně propojenými se sukcesní dynamikou zoochorně kolonizovaného suchozemského ostrova. Časově rozvrstvená akumulace a prostorová heterogenita rozmístění fekálních a odpadních produktů této hrabavé šelmy vedou od iniciálního obohaceni stepní
vegetace
o
teplomilné
bylinné
ruderály
k
zformování
značné
strukturalizovaných stadií o vysoké diverzitě s jádrem obklopeným vyššími a nižšími keřovými plášti a bylinnými lemy, jež postupně přecházejí v trvalejší společenstvo nitrofilního háje. Jezevec lesní si díky své aktivitě tedy modifikuje obsazený biotop podle vlastních nároků na prostředí. SUMMARY A dump in front of the burrow of European Badger (Meles meles) is viewed as an insular habitat surprisingly situated within a warm and dry grassland ecosystem (steppe). Remarkable animal-induced plant community, about 200 m2 in size, developed due to long-term (1) input of nutrients, (2) addition of organic matter, and (3) immigration of digested and animal-dispersed seeds. Initial enrichment of the original steppe induced the establishment of pioneer ruderal forbs tolerating extremes of the steppe microclimate (e. g., Ballota nigra). Continued nutrient supply into this moderated steppe environment enabled the growth of less adapted ruderal forbs and shrubs, showing distinct centrifugal pattern caused by leaching and erosion from the dump. Species with high nutrient requirements are present in the core (Sambucus nigra, Urtica dioica), marginal parts are occupied by (1) bulky forbs on nutrient-rich sites (Galium aparine), (2) tall shrubs on less rich rites (Rosa sp. div., Crataegus x ovalis, Cornus mas), and (3) low shrubs on the very edge of the steppe (Cotoneaster integerrima, Berberis vulgaris). Further succession is expected to result in the formation of a small grove with Fraxinus excelsior amidst Quercus pubescens population. The badger-induced ruderal habitat is working as feedback-controlled system with distinct biogeochemical cycling and microclimatic interrelationships. LITERATURA ANDĚRA, M. (1979): Současný stav rozšíření jezevce lesního (Meles meles) v českých zemích (Mammalia: Mustelidae). - Acta sci. nat. Mus. Bohem, merid. České Budějovice, 19: 17-30.
157
DOSTÁL, J. (1942): Seznam kapraďorostů a jevnosnubných rostoucích v rezervaci Velká hora. - Sborník České akademie technické, 16: 517-520, 560-580. HANZÁK, J.; VESELOVSKÝ, Z. (1965): Světem zvířat, sv. Savci. - Albatros, Praha. HRAŠKO, J.; ČERVENKA, L.; FACEK, Z.; KOMÁR, J.; NĚMEČEK, J.; POSPÍŠIL, F.; SIROVÝ, V. (1962): Rozbory pod. - Bratislava. CHOCHOLOVÁ, J. (I960): Rostlinná společenstva Doutnáče a jejich vztah ke stanovištní vlhkosti. - Ms. /Dipl. pr., depon. in kat. bot. přírod, fak. Karlovy university, Praha./ JACKSON, M.L. (1958): Soil Chemical Analysis. - London. JENÍK, J.; REJMÁNEK, M. (1969): Interpretation of direct solar irradiation in ecology. - Arch. Meteorol. Geophys. Bioklimatol., Ser. B., 17: 413-428. JOHNSON, D.W. (1986): Desert Buttes: Natural experiments for testing theories of island biogeography. - National Geographic Research, 2: 152-166. KRUKK, H., PARISH, T. (1985): Food, food availability and weight of badgers (Meies meles) in relation to agricultural changes. - J. Appl. Ecol., 22: 705-726. KUČEROVÁ, J. (1960): Dynamika nitrátů v lese, lesostepi a stepi. - Ms. /Dipl. pr., depon. in kat. bot. přírod, fak. Karlovy university, Praha./ LHOTSKÁ, M.; KR0PÁČ, Z. (1984): Kapesní atlas plodů a klíčních rostlin. - SNP, Praha. LINDSAY, I.M.; MACDONALD, D.W. (1985): The effects of disturbance on the emergence of Badgers in winter. - Biol. Conserv., 34: 289-306. MACARTHUR, R.T.; WILSON, E.O. (1967): The theory of island biogeography. Princeton, New Jersey. MEHLHARDT, D. (1947): Der Dachs, Lebensbild eines heimischen Wildsäugetiers. Naturkundliche Korrespondenz. Berlin, Kleinmachnow. NEAL, E. (1972): The national badger survey. - Mammal. Rev., 2: 55-64. NEUHÄUSLOVÁ, Z.; KOLBEK, J. (1982): Seznam vyšších rostlin, mecho-rostů a lišejníků střední Evropy užitých v bance geobotanických dat BÚ ČSAV. Botanický ústav ČSAV, Průhonice. PACHNEROVÁ, L. (1960): Teplotní a světelné poměry na Doutnáči. Ms. /Dipl. pr., depon. in kat. bot. přírod, fak. Karlovy university, Praha./ PELIKÁN, J.; GAISLER, J.; RÖDL, P. (1979): Naši savci. - Academia, Praha.. PLATT, W.J. (1975): The colonization and formation of equilibrium plant species associations on badger disturbances in a tall-grass prairie.- Ecol. Monogr., 45: 285-305. PRŮŠA, E. (1985): Die böhmischen und mährischen Urwälder. - Aca-demia , Praha. SCHOENER A.; SCHOENER, T.W. (1981): The dynamics of the species--area relation in marine fouling systems: 1. Biological correlates of changes in the species-area slope. - Amer. Natur., 118: 339-360. SUMIŃSKI, P. (1966): Borsuk. - Państwowe wydawnictwo rolnicze i leśne, Warszawa.
158
VLASÁK, P. (1986): Ekologie savců. - Academia, Praha.
Adresy autorů: Doc. Ing. Jan Jeník, CSc. Botanický ústav ČSAV 379 01 Třeboň
RNDr. Lenka Soukupová Botanický ústav ČSAV 379 01 Třeboň
RNDr. Jana Osbornová-Kučerová, CSc. Přírodovědecká fakulta Karlovy university Benátská 2 128 00 Praha 2
159
160
Bohemia centralis 18: 161 - 188, 1989
Rozšíření některých méně známých dvoukřídlých (Diptera Acalyptrata) ve středních Čechách The distribution of some less known Diptera - Acalyptrata in Central Bohemia
Vladislav MARTINEK Autor měl možnost zachytit v posledních 30 letech při různých služebních i soukromých cestách v oblasti středních Čech četné jedince dvoukřídlých skupiny Acalyptrata, jejíž zástupci jsou stále ještě nedostatečně známi. Z bohatého materiálu ulovených druhů autor dosud zveřejnil jen některé své nálezy od Lysé n. Labem a Týnce n. Labem (cf. MARTINEK, 1984a, b), případně i při příležitosti zpracování monografií některých čeledí v ČSR (cf. MARTINEK, 1977, 1978). Jiné nálezy pak autor zveřejnil např. z rezervace Kopeč u Odolene Vody (cf. MARTINEK, 1976). Ze starších autorů publikovali některé své nálezy ze středních Čech zejména VIMMER (1913.), WEINFURTER (1906, 1907), případně i ZEMAN (1909) aj. Jejich sběry však, pokud jsou dnes uloženy ve sbírce Národního muzea v Praze, musejí být důkladně revidovány. Mnoho na počátku století chybně determinovaných druhů se totiž vztahuje k druhům jiným anebo v poslední době nově popsaným. V této práci tedy zveřejňujeme zbývající dosud nepublikovaný materiál dvoukřídlých skupiny Acalyptrata, který jsme získali v oblasti, jež se dnes více méně kryje s územím Středočeského kraje. Převážnou většinu dále uvedených druhů jsme zachytili smýkáním na vegetaci. Jen malou část jedinců jsme získali ze zemních pastí (10% roztok AGO) s návnadou koňského salámu. Sběry ze zemních pastí jsou v textu označeny zkratkou (P) za datem jejich vyjmutí z pasti. Vedle vlastních nálezů měl autor k dispozici i nepočetné jedince, které ve středních Čechách příležitostně zachytili i jiní sběratelé a které autor determinoval.
161
Byli to univ. prof. RNDr. R. Rozkošný, DrSc, Brno, T. Gregor, Znojmo, RNDr. M. Barták, CSc, Praha, zesnulý ing. S. Kolubajiv, Praha, J. Macek, Praha a ing. M. Dušek, Hradec Králové. Všem autor za věnovaný materiál děkuje. Jedinci sbíraní (=lgt.) prof. Rozkošným jsou v textu označeni zkratkou Rozk., T. Gregorem - TG, dr. Bartákem - Bart., J. Mackem - Mac., M. Duškem - Duš. a ing. Kolubajivem - Kolub. Veškerý materiál zveřejněný v této práci se nachází ve sbírce autora. Sběry většiny uváděných druhů dvoukřídlých pocházejí z takových biotopů, jejichž rámcové floristické složení a celkovou charakteristiku měl autor možnost podrobněji
zaznamenat.
Zachycené
druhy
jsou
tím
blíže
ekologicky
charakterizovány, např. jako stinné, světlomilné, lesní, luční, teplomilné, jako obyvatelé svahových stepí apod. Uváděné druhy determinoval autor podle nejmodernějších určovacích klíčů. Jen jedince čeledi Tephritidae laskavě určil ing. J. Dirlbek, DrSc., Praha-Ruzyně, čeledi Sciomyzidae prof. dr. R. Rozkošný, DrSc, Brno a čeledi Ephydridae dr. S. Ošmera, České Budějovice. V této práci zpracováváme materiál dvoukřídlých, čítající 2018 jedinců, z celkem 16 čeledí. Z čeledi Diastatidae uvádíme ve středních Čechách 3 druhy (21 jedinců), z čeledi Drosophilidae 1 druh (6 jedinců), z čeledi Dryomyzidae 3 druhy (51 jedinců), Ephydridae 2 druhy (9 jedinců), Heleomyzidae 40 druhů (964 jedinců), Lauxaniidae 38 druhů (467 jedinců), Megamerinidae 1 druh (1 jedinec), Neottiophilidae 1 druh (2 jedinci), Opomyzidae 10 druhů (64 jedinců), Otitidae 7 druhů (41 jedinců), Pallopteridae 4 druhy (7 jedinců), Platystomatidae 2 druhy (3 jedinci), Psilidae 16 druhů (52 jedinců), Sciomyzidae 22 druhů (309 jedinců), Tephritidae 2 druhy (19 jedinců) a čeledi Ulidiidae 2 druhy (2 jedinci). CHARAKTERISTIKA VYBRANÝCH BIOTOPŮ Brunšov u Štěchovic: Odchyt dvoukřídlých na oknech verandy a v bytě, prováděný pracovníkem Výzkumného ústavu lesnického, Ivanem Hájkem; 300 m n. m. Cítov u Mělníka: Křovinaté meze v sousedství bažantnice, z keřů převládají ptačí zob (Ligustrum vulgare L.), zimolez pýřitý (Lonicera xylosteum L.), svída (Comus sanguinea L.) aj. Z bylin jsou hojné šalvěj (Salvia pratensis L.), rýt (Reseda lutea L.) apod. Teplá lokalita, oslunění až polostín, 180 m n. m.
162
Čelákovice n. Labem: Vegetace podél slepého ramene Labe u železničního mostu. Oslunění, vlhko, 200 m n. m. Hlavenec u Staré Boleslavi (A): Starý dubový porost s vtroušenou borovicí. V podrostu se vyskytují rozsáhlé nárosty hasivky orličí /Pteris aquilina (L.) K./. Polostín, 200 m n. m. Hlavenec u Staré Boleslavi (B): Smyky na listech břízy u lesní cesty. Oslunění, 200 m n. m. Hlavenec u Staré Boleslavi (C): Starý dubový porost s borovicí. V podrostu je zastoupena hojně lípa malolistá, v mezerách pak byliny, jako černýš (Melampyrum pratense L.), dále i metlice /Deschampsia flexuosa (L.) T./ apod. Smyky na listech lípy. Polostín, 200 m n. m. Horní Počaply u Štětí (A): Vlčí les. Akátový starý porost bez podrostu keřů.
V
bylinném patru se hojně vyskytuje netýkavka (Impatiens parviflora DC), místy pak traviny /Poa nemoralis L., Brachypodium pinnatum (L.) P.-B. apod./. Stín, 200 m n.m. Horní Počaply u Štětí (B): Vlčí les. Řídký smrkový porost s borovicí, stáří cca 100 let. V podrostu se vyskytují keře břízy, dubu apod. V bylinném patru jsou hojně zastoupeny třtina /Calamagrostis arundinacea (L.) R., C. epigeios (L.) R./, mezi nimi srha (Dactylis glomerata L.), místy krtičník (Scrophularia nodosa L.) aj. Polostín, 210 m n. m. Horní Počaply u Štětí (C): Vlčí les. Východní svah v jižní části, pokrytý hustou březinou, stáří cca 50 let. V podrostu je zastoupen smrk, místy i borovice. Bylinné patro místy tvoří koberce vřesu /Calluna vulgaris (L.) H./, černýše (Melampyrum pratense L.), bezko-lence /Molinia coerulea (L.) M./ aj. Smyky na obou posledně jmenovaných druzích. Polostín; 220 m n. m. Horní Počaply u Štětí (D): Vlčí les. Západní svah v jižní části, pokrytý borovou monokulturou (stáří cca 40 let) s řídce vtroušeným dubem, břízou a lípou. V bylinném patru se hojněji vyskytují strdivka (Melica nutans L.), válečka /Brachypodium silvaticum (W.H.) P.-B./ aj. Polostín; 220 m n. m. Horní Počaply u Štětí (E): Jižní cíp Vlčího lesa. Listnatý porost s dubem, lípou a jasanem. Smyky na keřích podél cesty. Polostín, 200 m n. m.
163
Hostivice u Prahy: Vegetace na bažině v blízkosti rybníka mezi Hostivicemi a Řepy. Oslunění, vlhko, 280 m n. m. Hvozdy u Štěchovic: Odchyt dvoukřídlých na oknech verandy a bytu, zajištěný Ivanem Hájkem z VÚLHM Strnady. Oslunění. Chrustenice u Loděnice: Listnatý les v údolí. Smyky ve stinném porostě převážně na kobercích bažanky (Mercurialis perennis L.). Stín; 400 m n. m. Kostomlaty n. Labem u Nymburka (A): Starý dubový porost, zakmeně-ní cca 0,5. V podrostu se vyskytují hojně Poa nemoralis L., Impatiens parviflora D.C. aj. Polostín, 200 m n. m. Kostomlaty n. Labem u Nymburka (B): Bažinná vegetace kolem slepého ramene Labe. Smýkáno především na rákosu, zblochanu apod. Vlhko, oslunění, 190 m n. m. Nezabudice u Křivoklátu: Okraj smíšeného lesa, typu Querceto-Pinetum. Hlavní porost tvoří duby a borovice černá. Okrajový plášť vytvářejí keře jasanu, hlohu apod. Teplá lokalita, oslunění až polostín; 400 m n. m. Oseček u Velkého Oseka (A): Okraj louky u lesa. Smyky hlavně na keřích svídy. Oslunění, 190 m n. m. Oseček u Velkého Oseka (B): Lužní les v blízkosti Labe. Smyky po nárostech bršlice (Aegopodium podagraria L.) apod. Stín, vlhko; 190 m n. m. Oseček u Velkého Oseka (C): Vegetace na břehu Labe. Smýkáno po vět- « vích babyky, vazu, svídy a různých vrb. Oslunění, 190 m n. m. Písty u Nymburka (A): Okraj starého borového lesa s vtroušeným dubem zimním. V podrostu se vyskytují především keře bezu (Sambucus nigra L.). Z bylin se masověji objevují bršlice (Aegopodium podagraria L.) aj. Polostín; 190 m n. m. Písty u Nymburka (B): Písečná duna, řídce porostlá velmi starými borovicemi. Mezi je vtroušena bříza, která se vyskytuje i v podrostu. V bylinném patru je hojnější jen metlice /Deschampsia flexuosa (L.) Tr./. Polostín, sucho, 190 m n. m. Písty u Nymburka (C): Vegetace na břehu potoka. Pod řadou stromových vrb vytváří nárosty kopřiva (Urtica dioica L.), kerblík /Anthriscus silvestris (L.)H./. a místy i lipnice (Poa pratensis L.). Polostín, vlhko, 190 m n. m.
164
Písty u Nymburka (D): Čistý borový les, stáří cca 100 let, bez podrostu, v blízkosti chatové kolonie. Smyky na kobercích metlice /Deschampsia flexuosa (L.) Tr./. Polostín, sucho; 190 m n. m. Pleš u Křivoklátu: Vrcholová partie kóty Velká Pleš. V porostu se vyskytují dub zimní, lípa malolistá a řídce i buk, v bylinném patru rozmanité, i suchomilné byliny a trávy. Polostín, sucho; 490 m n. m. Praha-Bílá Hora: Lesík nad motolskou nemocnicí, původní lesní typ LuzuletoQuercetum typicum. Stromové patro vytvářejí duby zimní i letní s příměsí akátu, místy jsou i kultury borovice černé. V podrostu je místy bez (Sambucus nigra L.), bylinné patro tvoří mj. zejména bika (Luzula albida DC. ), jestřábník (Hieracium murorum L.) aj., na světlinách pak netýkavka (Impatines parviflora DC), kopřiva (Urtica dioica L.) aj. Stín až polostín; 380 m n. m. Praha-Čimický háj: Stará dubina, s dubem zimním i letním. Vtroušena je lípa malolistá. V bylinném patru jsou hojně zastoupeny bika (Luzula albida DC), lipnice (Poa nemoralis L.) aj. Stín; 300 m n.m. Praha-Dubeč: Keře kolem mokřiny u Uhříněveského rybníka, zvláště jasanu, olše apod. Polostín; 280 m n. m. Praha-Divoká Šárka (A): Dubová pařezina na svahu u Nebušic. Bylinné patro tvoří hlavně koberce černýše (Melampyrum pratense L.) a lipnice (Poa nemoralis L.), kde bylo smýkáno. Polostín, dosti sucho, 320 m n. m. Praha-Divoká Šárka (B): Okraj lesního porostu severně od koupaliště. Akátový lesík s vtroušeným bezem černým. V podrostu jsou zastoupeny především Impatiens parviflora DC , místy, i Impatiens noli tangere L. aj. Polostín; 300 m n. m. Praha-Divoká Šárka (C): Akátový lesík u vchodu do soutěsky na buližníku. V podrostu se vyskytují bez černý a hloh. Smýkáno po větvích s rozvíjejícími se pupeny bezu. Polostín, dosti vlhko; 300 m n.m. Praha-Divoká Šárka (D): Stará dubová pařezina, zakmenění cca 0,6, severozápadně za koupalištěm, mírný svah exponovaný k jihovýchodu. V podrostu jsou řídce zastoupeny keře hlohu, lípy, buku apod. Bylinné patro tvoří převážně koberce černýše (Melampyrum pratense L.), místy i trsy biky /Luzula pilosa (L.) W./, lipnice (Poa nemoralis L.) apod. Smyky především na černýši. Polostín; 310 m n. m. Praha-Jenerálka: Vlhká louka na počátku šáreckého údolí u Vokovic. Obvyklá luční vegetace zamokřených míst. Oslunění, vlhko; 300 m n. m.
165
Praha-Strahov: Zemní pasti v hájku na severním svahu Strahova, jižně od nafukovacího stadionu. Roztok AGO se zahnívajícím koňským salámem. Skupina lesních typů Querceto-Carpinetum. Polostín; 320 m n. m. Praha-Trója: Lesostep nad zoologickou zahradou. Smyky na listech dubu, hlohu aj., částečně i na trávní vegetaci. Sucho, plné oslunění; 200 m n. m. Praha-Závist (A): Habrová pařezina s dubem na temeni vrchu Závisti východně od Zbraslavi. V podrostu jsou jen byliny, např. kopytník (Asarum europaeum L.), ptačinec (Stellarla holostea L.), netýkavka (Impatiens parviflora DO, místy i lipnice (Poa nemoralis L.) aj. Stín, 340 m n. m. Praha-Závist (B): Úval ve stráni na severovýchodním svahu vrchu Závist východně od Zbraslavi. Stromové patro tvoří habr a dub zimní, vtroušeně i lípa. V podrostu vytváří koberce pouze popenec (Glechoma hederacea L.) a hluchavka (Lamium album L.). Stín; 320 m n. m. Praha-Závist (C): Dubová pařezina řídká, s vtroušeným habrem v blízkosti vykopávek na temeni vrchu Závist východně od Zbraslavi. V podrostu se vyskytují koberce převážně černýše (Melampyrum pratense L.), místy i biky (Luzula albida DC), kde smýkáno. Polostín; 330 m n. m. Praha-Závist (D): Severní svah vrchu Závist v blízkosti vykopávek. Smíšený porost tvoří dub zimní, habr, vtroušeně i javor klen. Z bylin jsou zastoupeny ptačinec (Stellarla holostea L.), netýkavka (Impatiens parviflora DC.) aj. Stín, 330 m n. m. Praha-Závist (E): Stráň vrchu Závist jihovýchodně od železniční stanice Zbraslav. Starý porost představuje dubová pařezina (zakmenění 0,5), s řídce přimíšeným habrem. V bylinném patru vytváří rozsáhlé nárosty černýš (Melampyrum pratense L.) a místy i bika (Luzula albida DC), anebo lipnice (Poa nemoralis L.). Suchý typ dubiny na skále. Smyky na porostech černýše. Lehký polostín až oslunění; 310 m n. m. Přední Kopanina u Prahy: Smrková monokultura v oblasti Querceto-Carpineta severně od obce. Smyky na bylinách a keřích, částečně v blízkosti potůčku. Stín až polostín; 300 m n. m.
166
Roztoky n. Vlt. (A): Roztocký háj, partie blíže Suchdola. Dubový porost s lípou, habrem a jinými listnáči. Bohatá bylinná vegetace v podrostu. Polostín, 230 m n. m. Roztoky n. Vlt. (B): Tiché údolí u Roztockého háje. Smyky na keřích a větvích stromů na okraji dubového lesa. Oslunění, až lehký polostín, 240 m n. m. Rakovník: Smyky na keřích bezu (Sambucus nigra L.), rostoucích u železničního nádraží v mělké proláklině. V bylinném patru jsou hojněji zastoupeny bršlice (Aegopodium podagraria L.), netýkavka (Impatiens parviflora DC.) aj. Stín až polostín, vlhko; 370 m n. m. Řeřichy u Rakovníka (A): Lokalita se skupinou lesních typů Pinetum. Výsadba borovice stáří cca 10 let, mezi je vtroušen dub červený, olše a lípa. Z bylin převládá vřes a místy i druhy rodu Juncus sp. Polostín; 400 m n. m. Řeřichy u Rakovníka (B): Vlhkomilná vegetace podél Řeřišského potoka. Převládá mj. skřípina (Scirpus silvaticus L.), místy tužebník /Filipendula ulmaria (L.) M./, vrbina (Lysimachia vulgaris L.) aj. Polostín, vlhko; 380 m n. m. Skorkov u Staré Boleslavi: Starý dubový porost smíšený s borovicí, zakměnění cca 0,6. Smyky na rozsáhlých porostech hasivky orličí /Pte-ris aquiliná (L.) K./ a různých keřích. Polostín, 200 m n. m. Šanov u Rakovníka: Mokrá louka, místy s porosty rákosu, chrastice, různých druhů ostřic apod. Smyky na keřích olše. Vlhko, oslunění; 360 m n. m. Velký Osek (A): Borová kultura stáří cca 10 let, v ní buřeň, např. šťovík (Rumex spp.) apod. Smyky po větvích borovic. Oslunění, sucho, 190 m n. m. Velký Osek (B): Lužní les s dubem, jilmem, jasanem apod. V podrostu se hojněji vyskytují bršlice (Aegopodium podagraria L.), kopřiva (Urtica dioica L.), místy i pšeníčko (Milium effusum L.) aj. Polostín; 190 m n. m. Žehuňská obora u Žehuně (A): Obora na severním okraji Žehuňského rybníka. Porost tvoří dubina, zakměnění cca 0,6. Z keřů se vyskytují především svída a ptačí zob, v bylinném patru pak tvoří téměř čisté porosty kamejka (Lithospermum purpureo-coeruleum L.), svědčící o značně teplé lokalitě. Smyky v okolí zdechliny bažanta. Polostín, sucho; 220 m n. m.
167
Žehuňská obora u Žehuně (B): Složení vegetace obdobné, jako ad A, ale více na svahu. Smýkáno bylo na větvích svídy, hlohu, lísky, i na nárostech kamejky (Lithospermum purpureo-coeruleum L.), místy i na tolitě /Cynanchum vincetoxicum (L.) P./. Polostín, značně sucho, 230 m n. m. Žehuňská obora u Žehuně (C): Složení vegetace obdobné, jako ad A a B. Smýkáno kolem otvoru nory jezevce; 210 m n. m., zastínění. PŘEHLED ZJIŠTĚNÝCH DRUHŮ ČELEĎ: DIASTATIDAE Diastata fuscula (Fall.) Lok.: Nezabudice u Křivoklátu, 4.6.1967 1 ♂; Písty u Nymburka (B), 3.6.1972 1 ♀. Diastata inornata Lw. Lok.: Horní Počaply (C), 8.7.1971 2 ♂♂, 1 ♀; Karlštejn, 19.9.1970 1 ♀; Písty u Nymburka (B), 3.6.1972 2 ♀♀; Praha - Divoká Šárka (B), 9.8.1969 1 ♂; Přední Kopanina, 27.8.1966 2 ♀♀, 5 ♀♀; 3.9.1972 1 ♀; 3.9.1966 1 ♂. Diastata vagans Lw. Lok.: Hlavenec u Staré Boleslavi (A), 13.6.1969 2 ♀♀; Skorkov u Staré Boleslavi, 11.6.1966 1 ♀. ČELEĎ: DR0S0PHILIDAE Gitona distigma Meig. Lok.: Praha-Dejvice (okno), 2.10.1956 3 ♂♂ 3 ♀♀. ČELEĎ: DRYOMYZIDAE Dryomyza analis Fall. Lok.: Brunšov u Štěchovic, 6.1975 1 ♂, 1 ♀; Hvozdy u Štěchovic, 1970, 2 ♂♂; Přední Kopanina, 3.9.1966 1 ♂, Rakovník, 17.6.1971 1 ♂ Dryomyza decrepita Zett. Lok.: Písty u Nymburka (A), 3.6.1972 1 ♀; (B), 3.6.1972 2 ♂♂; Praha-Bílá Hora, 25.5.1969 1 ♀; Praha-Dubeč, 3.6.1967 2 ♀♀; Praha--Divoká Šárka (B), 25.9.1965 3 ♂♂, 1 ♀; Přední Kopanina, 27.8.1966 1 ♀; 3.9.1966 4 ♂♂, 4 ♀♀; Roztoky n. Vlt. (A), 26.9.1965 1 ♂.
168
Dryomyza flaveola (Fabr.) Lok.: Dobříš, 18.10.1953 1 ♂, 1 ♀ (TG lgt.); Hlavenec
U
Staré Boleslavi (A),
10.6.1962 1 ♂; Praha-Divoká Šárka (B), 2.6.1956 2 ♂♂ 5 ♀♀; 25.9.1965 2 ♀♀; Praha-Strahov, 3.-8.11.1975 (P) 1 ♀; 26.10.--3.11.1975 (P) 1 ♂; Praha-Závist (D), 13.9.1966 1 ♂; Praha-Strnady (okno), 5.12.1961 1 ♀; 13.12.1961 1 ♀; Přední Kopanina, 3.9.1966 3 ♂♂; Roztoky n. Vlt. (A), 20.9.1965 1 ♂; 26.9.1965 4 ♂♂. ČELEĎ: EPHYDRIDAE Napaea quadripunctata Meig. Lok.: Přední Kopanina, 27.8.1966 3 ♂♂ Nothiphila cinerea Fall. Lok.: Praha-Podbaba, 8.6.1957 1 ♀; Praha-Řepy, 1.6.1957 3 ♂♂, 2 ♀♀. ČELEĎ: HELEOMYZIDAE Acantholeria cineraria (Lw.) LOK.: Brunšov u Štěchovic, 6.1975 1 ♀; Praha-Strnady (okno), 2.9. 1970 1 ♂; 25.10.1969 1 ♀. Eccoptomera filata Lw. Lok.: Písty U Nymburka (A), 3.6.1972 4 ♂♂; (D), 3.6.1972 1 ♂. Eccoptomera longiseta (Meig.) Lok.: Hlavenec u Staré Boleslavi (C), 9.6.1960 1 ♂; Praha-Divoká Šárka (B), 16.6.1968 1 ♀; (D), 25.9.1965 2 ♀♀; Praha-Dubeč, 3.6.1967 1 ♂. Eccoptomera microps (Meig.) Lok.: Praha-Bílá Hora, 27.5.1967 1 ♂. Eccoptomera obscura (Meig.) Lok.: Karlštejn, 9.10.1966 1 ♀.
169
Eccoptomera ornata Lw. Lok.: Bušehrad u Broum, 4.6.1967 1 ♀; Chrustenice u Loděnice, 3.7.1966 2 ♀♀, 2 ♀♀; Přední Kopanina, 27.8.1966 2 ♀♀, 2 ♀♀. Heleomyza captiosa (Gor.) Lok.: Dobříš, 23.3.1953 1 ♂ (TG lgt.); Hvozdy u Štěchovic, 22.2. 1969 1 ♂; 27.2.1966 1 ♀; 6.3.1966 2 ♂♂, 3 ♀♀. 11.3.1966 2 ♂♂; 14.3. 1966 1 ♂ 18.3.1968 4 ♂♂, 2 ♀♀; 21.3.1966 1 ♂, 1 ♀; 24.3.1968 3 ♀♀, 4 ♀♀; 25.3.1968 1 ♂; 27.3.1966 2 ♀♀, 1 ♀; 6.4.1966 1 ♀; 1.6.1966 1 ♀; Praha-Bílá Hora, 27.5.1967 3 ♀♀; PrahaDejvice (okno), 30.1.1947 1 ♀ (Kolub. lgt.); Praha-Strnady (okno), 27.1.1966 1 ♀; 23.2.1967 1 ♂; 28.2.1967 2 ♀♀; 9.3.1966 1 ♂; 11.3.1963 1 ♀; 27.3.1962 1 ♀; 22.4. 1968 1 ♂, 1 ♀; 13.5.1960 1 ♂; 19.5.1966 1 ♀; 16.12.1966 1 ♂; Praha (okno), 26.3.1967 1 ♂; Praha-Strahov, 5.-11.3.1975 (P); 1 ♀; Praha-závist(C), 15.5.1966 1 ♀; Žehuňská obora u Žehuně (C), 5.6.1972 2 ♀♀. Heleomyza modesta (Meig.) Lok.: Praha-Bílá Hora, 27.5.1967 1 ♂; Praha-Závist (B), 1.5.1966 1 ♀. Heteromyza commixta Coll. Lok.: Kunice-Vrchy u Říčan; 10.10.1982 1 ♀ (Bart. lgt.). Heteromyza oculata Fall. Lok.: Hlavenec u Staré Boleslavi (C), 1.6.1961 1 ♀; Karlštejn, 9.10.1966 2 ♀♀; Praha-Strnady (okno), 6.11.1968 1 ♀. Heteromyza rotundicornis (Zett.) Lok.: Hvozdy u Štěchovic, 19.3.1968 1 ♀; 24.3.1968 2 ♂♂, 1 ♀; Praha-Divoká Šárka (C), 25.9.1965 1 ♀. Morpholeria kertészii Cz. Lok.: Pleš u Křivoklátu, 18.5.1978 1 ♂, 2 ♀♀. Morpholeria ruficornis (Meig.) Lok.: Hlavenec u Staré Boleslavi (A), 13.6.1969 1 ♀; Horní Počaply (C) 8.7.1971 4 ♂♂, 2 ♀♀; Chrustenice u Loděnice, 3.7.1966 1 ♂; Jevany, 13.9.1965 1 ♀; Karlštejn, 9.10.1966 1 ♀; Kostomlaty n. Lab. u Nymburka (A), 9.7.1985 4 ♂♂, 4 ♀♀; Praha - Divoká Šárka (A), 16.6. 1968 1 ♀; Praha-Závist (A), 10.9.1966 1 ♀; 8.10.1966 1 ♀; Přední Kopanina u Prahy, 27.8.1966 2 ♂♂, 4 ♀♀; 3.9.1966 2 ♂♂, 3 ♀♀; Řeřichy
170
(B), 13.7.1971 1 ♀; Skorkov u Staré Boleslavi, 11.6.1966 10 ♂♂, 5 ♀♀; Velký Osek (B), 4.6.1972 1 ♀; Žehuňská obora u Žehuně (B), 5.6.1972 1 ♂. Morpholeria variabilis (Lw.) Lok.: Praha - Divoká Šárka (D), 6.7.1967 1 ♂; Přední Kopanina u Prahy, 3.9.1966 1 ♀. Neoleria inscripta (Meig.) Lok.: Praha - Divoká Šárka (A), 16.6.1968 1 ♂; Praha (okno), 16.6. 1968 1 ♂; Roztoky n. Vlt. (A), 19.6.1965 1 ♂; Řeřichy (B), 13.7.1971 1 ♀; Žehuňská obora u Žehuně (A), 5.6.1972 1 ♂, 2 ♀♀. Neoleria ruficauda (Zett.) Lok.: Hvozdy u Štěchovic, 20.5.1968 1 ♀; Koněprusy, 23.4.1972 1 ♂, Oldenbergiella seticerca Papp Lok.: Kunice-Vrchy u Říčan, 10.1986 2 ♂♂ (Bart. lgt.). Schroederella iners (Meig.) Scoliocentra brachypterna (Lw.) Lok.: Bakov n. Jizerou, 10.5.1957 1 ♀; Hvozdy u Štěchovic 6.2.1966 1 ♂; 27.2.1966 2 ♂♂; 6.3.1966 1 ♂, 2 ♀♀; 18.3.1968 1 ♀; 28.6.1968 1 ♀; Hlavenec u Staré Boleslavi (C), 28.5.1962 1 ♀; Klíčava u Křivoklátu 24.5.1964 3 ♂♂, 3 ♀♀; Praha-Strnady (okno), 4.5.1968 1 ♂; Žehuňská obora u Žehuně (C), 5.6.1972 1 ♀. Scoliocentra caesia (Meig.) Lok.: Praha-Strahov, 5.-11.3.1975 (P), 1 ♂, 1 ♀. Oecothea fenestralis (Fall.) Lok.: Nezabudice u Křivoklátu, 4.6.1967 1 ♂; Praha - Divoká Šárka (C), 14.5.1967 1 ♂; 15.5.1967 1 ♀; Praha (okno), 4.11.1968 1 ♂; Terezín, 7.8.1971 1 ♀. Suillia affinis (Meig.) Lok.: Hlavenec u Staré Boleslavi (A), 28.5.1962 1 ♀; 13.6.1969 1 ♀; 18.6.1965 1 ♀;Hvozdy u Štěchovic,26.2.1966 1 ♀; 20.5.1968 1 ♀; 9.1970 1 ♀; Ješovice u Liběchova, 2.6.1971 1 ♂; Karlštejn, 9.10.1966 2 ♂♂, 3 ♀♀; 19.9. 1970 4 ♂♂, 2 ♀♀; Koda u Karlštejna, 5.7.1967 1 ♂; Praha-Bílá Hora, 25.5.1969 1 ♂; Praha - Divoká Šárka (A), 9.8.1969 1 ♂, 1 ♀ ;
171
(D), 15.5.1967 1 ♀; 16.6.1968 1 ♀; Praha-Strahov, 5.-11.3.1975 (P) 26 ♂♂, 7 ♀♀; 12.-18.3.1975 (P), 2 ♀♀; 1.3.-29.2.1976 (P), 1 ♂; 29.3. -4.4.1976 (P) 1 ♂, 1 ♀; Praha-Závist (B), 15.5.1966 2 ♂♂; (E), 10.9. 1966 2 ♂♂, 1 ♀; 13.9.1966 1 ♂, 2 ♀♀; 3.10.1966 1 ♀; Praha (okno), 12.7.1966 1 ♀: Přední Kopanina u Prahy, 3.9.1966 1 ♀; Skorkov u Staré Boleslavi 11.6.1966 4 ♂♂, 3 ♀♀; Velký Osek, (B), 4.6.1972 1 ♂; Žehuňská obora u Žehuně (B), 5.6.1972 1 ♀. Suillia atricornis (Meig.) Lok.: Hvozdy u Štěchovic, 16.11.1969 1 ♀; Karlštejn, 22.5.1966 1 ♀; PrahaZávist (A), 15.5.1966 1 ♂, 1 ♀; Přední Kopanina u Prahy, 27.8. 1966 2 ♂♂, 1 ♀; 3.9.1966 1 ♂. Suillia bicolor (Zett.) Lok.: Harasov u Kokořína, 31.7.1977 1 ♂; Hlavenec u Staré Boleslavi (C), 20.5.1961 1 ♂; Chrustenice u Loděnice, 3.7.1966 1 ♂; Ješovice u Liběchova, 2.6.1971 2 ♂♂; Jevany, 14.9.1965 1 ♀; Karlštejn, 9.10.1966 1 ♀; Písty u Nymburka (B), 3.6.1972 1 ♀; Praha-Bílá Hora, 25.5.1969 1 ♂; Praha - Divoká Šárka (A), 15.5.1967 1 ♀; (D), 16.6. 1968 2 ♂♂, 1 ♀; 13.9.1968 3 ♀♀; Praha-Závist (A), 15.5.1966 2 ♂♂; (B), 14.9.1968 1 ♀; (C), 14.9.1968 1 ♂, 4 ♀♀; (E), 14.9.1968 1 ♀: Přední Kopanina u Prahy, 27.8.1966 1 ♀; 3.9.1966 1 ♂, 2 ♀♀; Roztoky n. Vlt. (A), 19.6.1965 3 ♂♂, 2 ♀♀; 26.9.1965 10 ♂♂, 2 ♀♀; Skorkov u Staré Boleslavi 11.6.1966 4 ♂♂, 5 ♀♀; Velký Osek (B), 4.6.1972 2 ♂♂. Suillia flava (Meig.) Lok.: Bušehrad u Broum, 4.6.1967 1 ♀; Hlavenec u Staré Boleslavi (A), 13.6.1969 1 ♂, 1 ♀; 18.6.1965 1 ♂, 1 ♀; Jevany, 14.9.1965 1 ♂; Okoř, 9.6.1958 1 ♀; Písty u Nymburka (B), 3.6.1972 1 ♂; Praha-Bílá Hora, 21.5.1967 3 ♂♂ PrahaČimický háj, 6.8.1965 1 ♂; Praha-Divoká Šárka (D), 16.6.1968 1 ♂; Přední Kopanina u Prahy, 3.9.1972 1 ♀; Roztoky n. Vit. (A), 19.6.1965 3 ♂♂; Skorkov u Staré Boleslavi 11.6. 1966 8 ♂♂, 4 ♀♀. Suillia fuscicornis (Zett.) Lok.: Bušehrad u Broum, 4.6.1967 1 ♀; Harasov u Kokořína, 31.7. 1977 1 ♀; Hlavenec u Staré Boleslavi (A), 20.5.1961 2 ♀♀; 31.5.1961 1 ♂; (C), 9.6.1961 1 ♂; 18.6.1965 3 ♂♂, 5 F0; Chrustenice u Loděnice 3.7.1966 2 ♀♀; Jevany, 14.9.1965 4 ♀♀; Loděnice, 20.6.1965 2 ♂♂, 3 ♀♀; Karlštejn, 22.5.1966 2 ♂♂; 9.10.1966 3 ♂♂, 3 ♀♀; Písty u Nymburka (B), 3.6.1972 2 ♀♀; Praha-Bílá Hora, 27.5.1967 3 ♂♂, 4 ♀♀; Praha–Divoká Šárka (D), 16.6.1968 2 ♂♂, 3 ♀♀; 13.9.1968 1 ♂, 5 ♀♀;
172
Praha-Závist (A), 14.9.1968 1 ♀; 3.10.1966 3 ♀♀; (C), 15.5.1966 1 ♂, 2 ♀♀; (E), 10.9.1966 1 ♂; 13.9.1966 2 ♂♂, 2 ♀♀; Přední Kopanina u Prahy, 27.8. 1966 1 ♀; 3.9.1966 1 ♂, 2 ♀♀; Roztoky n. Vlt. (A), 19.6.1965 5 ♂♂, 9 ♀♀; 26.9.1965 4 ♂♂, 3 ♀♀; Skorkov u Staré Boleslavi, 11.6.1966 9 ♂♂, 10 ♀♀; Velký Osek (B), 4.6.1972 2 ♀♀; Vraní skála u Zdic, 13.7. 1977 1 ♀; Praha-Strahov, 26.10.-3.11.1975 (P), 2 ♂♂; 3.-16.11.1975 (P) 1 ♂. Suillia imberbis Cz. Lok.: Chrustenice u Loděnice, 3.7.1966 2 ♂♂, Harasov u Kokořína, 31.7.1977 1 ♀; Praha - Divoká Šárka (D), 11.9.1968 4 ♂♂, 2 F; 13.9. 1968 21 ♂♂, 8 ♀♀; PrahaZávist (E), 14.9.1968 15 ♂♂, 5 ♀♀; Voděrady u Jevan, 27.9.1957 1 ♂(Duš. lgt.). Suillia inornata (Lw.) Lok.: Hlavenec u Staré Boleslavi (A), 20.5.1961 1 ♀; 13.6.1969 1 ♀; 18.6.1965 1 ♀; Jevany, 14.9.1965 1 ♀; Loděnice, 20.6.1965 2 ♀♀; Praha-Divoká Šárka (D), 16.6.1968 1 ♂; 13.9.1968 2 ♀♀; Praha-Závist (E), 10.9.1966 1 ♂, 3 ♀♀; 14.9.1968 1 ♂; Praha (okno), 8.10. 1965 1 ♀; Skorkov u Staré Boleslavi, 11.6.1966 3 ♂♂; PrahaStrahov, 17.-23.11.1975 (P), 1 ♂. Suillia laevifrons (Lw.) Lok.: Harasov u Kokořína, 31.7.1977 1 ♂, 2 ♀♀; Hlavenec u Staré Boleslavi (A), 13.6.1969 1 ♀; (C), 18.6.1965 2 ♂♂; Chrustenice u Loděnice, 3.7.1966 1 ♂, 6 ♀♀; Jevany, 14.9.1965 2 ♂♂; Jírovice u Benešova, 6.8. 1967 2 ♂♂ (Rozk. lgt.); Nezabudice u Křivoklátu, 4.6.1967 1 ♂; Písty u Nymburka (B), 3.6.1972 1 ♂; Skorkov u Staré Bolelavi, 11.6.1966 5 ♂♂, 4 ♀♀; Suillia notata (Meig.) Lok.: Hlavenec u Staré Boleslavi (A), 13.6.1969 2 ♂♂; 18.6.1965 1 ♂, 1 ♀; Karlštejn, 7.9.1969 2 ♂♂; 19.9.1970 1 ♀; Přední Kopanina u Prahy, 27.8.1966 1 ♀; 3.9.1977 1 ♀; Skorkov u Staré Boleslavi, 11.6.1966 11 ♂♂, 14 ♀♀. Suillia oldenbergii (Cz.) Lok.: Hvozdy u Štěchovic, 25.3.1969 1 ♀; 13.6.1968 3 ♂♂. Suillia oxyphora (Mik) Lok.: Mezouň u Berouna, 8.1956 1 ♀; (Mac. lgt.); Praha-Strahov, 26.10.3.11.1975 (P), 1 ♂; 3.-8.11.1975 (P), 2 ♀♀.
173
Suillia pallida (Fall.) Lok.: Chrustenice u Loděnice, 3.7.1966 1 ♂, 2 ♀♀; Karlštejn, 22.5.1966 4 ♂♂, 2 ♀♀; 7.9.1969 3 ♂♂, 1 ♀; 19.9.1970 3 ♂♂, 1 ♀; 9.10. 1966 9 ♂♂, 5 ♀♀; Koda u Karlštejna, 5.7.1967 1 ♀; Loděnice, 20.6. 1965 2 ♂♂, 5 ♀♀; Praha-Dubeč, 3.6.1967 2 ♀♀; Praha - Divoká Šárka (B),' 25.9.1965 1 ♂, 1 ♀; Praha-Strahov, 26.10.-3.11.1975 (P), 2 ♂♂; 3.-8. 11.1975 (P), 3 ♂♂; Praha-Závist (B), 10.9.1966 4 ♂♂, 4 ♀♀; 13.9.1966 2 ♂♂, 1 ♀; (D), 14.9.1968 1 ♂; 3.10.1966 3 ♂♂; Přední Kopanina u Prahy, 27.8.1966 6 ♂♂, 2 ♀♀; 3.9.1966 10 ♂♂, 8 ♀♀; 3.9.1972 1 ♂; Skorkov u Staré Boleslavi 11.6.1966 2 ♂♂, 1 ♀; Velký Osek (B), 4.6.1972 1 ♀; Žehunská obora u Žehuně (B), 5.6.1972 1 ♂. Suillia parva (Lw.) Lok.: Hlavenec u Staré Boleslavi (B), 25.5.1962 1 ♀; Pleš u Křivoklátu, 18.5.1978 1 ♀. Suillia umbratica (Meig.) Lok.: Pleš u Křivoklátu, 18.5.1978 1 ♀; Praha-Strahov, 5.-11.3. 1975 (P) 1 ♀. Suillia ustulata (Meig.) Lok.: Praha-Závist (E), 13.9.1966 1 ♂. Tephrochlamys flavipes (Zett.) Lok.: Hlavenec u Staré Boleslavi (C), 20.5.1961 1 ♀; Hvozdy u Štěchovic, 25.3.1968 1 ♀; 21.9.1966 1 ♀; 30.9.1970 3 ♀♀; 3.10.1969 3 ♀♀; 10.10.1971 2 ♀♀; 15.10.1970 1 ♀; 20.10.1968 3 ♀♀; 1.11.1965 1 ♀; 16.11.1969 1 ♀; Praha-Strnady (okno), 26.9.1969 1 ♀; 6.11.1968 1 ♀. Tephrochlamys laeta (Meig.) Lok.: Pečky (okno), 18.11.1985 1 ♂ (Bart. lgt.). Tephrochlamys rufiventris (Meig.) Lok.: Hlavenec u Staré Boleslavi (C), 21.5.1962 1 ♀; Praha-Dubeč, 3.6.1967 1 ♀; Praha-Pohořelec (okno), 23.3.1967 1 ♂; 12.4.1967 1 ♀; 21.4.1957 1 ♂; 28.4.1966 1 ♀; 2.5.1966 1 ♀; 20.5.1966 1 ♀; 5.6.1967 1 ♀; Praha-Strahov, 5.-11.3.1975 (P) 16 ♂♂, 9 ♀♀; 12.-18.3.1975 (P), 2 ♀♀; 7.-14.12.1975 (P), 2 ♂♂; 24.12.1975-3.1.1976 (P), 3 ♂♂; 4.1.-29.2.1976 (P), 1 ♂; 1.3.-29.3.1976 (P), 2 ♂♂, 2 ♀♀; 29.3.-4.4.1976 (P), 2 ♂♂; 5.4.-20.4.1976 (P), 5 ♂♂, 3 ♀♀; Praha-Strnady (okno),
174
23.3.1966 1 ♀; 18.4.1966 1 ♀; 2.11.1965 1 ♀; Praha-Suchdol, 15.5.1955 1 ♀; Terezín, 7.8.1971 1 ♀: Zehuňská obora u Zehuně (B), 5.6. 1972 1 ♀. Tephrochlamys tarsalis (Zett.) Lok.: Hvozdy u Štěchovic, 30.9.1970 3 ♀♀; 1.10.1968 3 ♀♀; 3.10. 1969 23 ♀♀; 8.10.1969 2 ♀♀; 10.10.1971 7 ♀♀; 15.10.1970 9 ♀♀; 20.10. 1966 2 ♀♀; 20.10.1968 23 ♀♀; 1.11.1965 6 ♀♀; 3.11.1966 3 ♀♀; 14.11. 1966 4 ♀♀; 16.11.1969 1 ♀; PrahaKobylisy, 5.5.1969 1 ♀; Praha-Pohořelec (okno), 5.4.1961 1 ♂; 22.9.1965 1 ♀; 8.10.1965 1 ♀; 10.10.1967 2 ♀♀; 19.10.1963 1 ♀; 21.10.1966 1 ♀; 23.10.1966 1 ♀; 28.10.1967 1 ♀; 1.11.1967 1 ♀; Praha-Strnady (okno), 6.3.1966 1 ♀; 10.10.1966 1 ♀; 30.10.1957 1 ♀; 30.10.1967 1 ♀; 3.11.1957 1 ♀; Praha-Strahov, 5.-11. 3.1975 (P), 2 ♀♀, 3 ♀♀; 12.-18.3.1975 (P), 1 ♀; 3.-8.11.1975 (P), 1 ♀; 7.-14.12.1975 (P), 1 ♀; 1.3.-29.3.1976 (P), 1 ♀; 5.4.-20.4.1976 (P), 1 ♂; Praha-Suchdol (okno), 17.10.1955 1 ♀. ČELEĎ: MEGAMERINIDAE Megamerina dolium (Fabr.) Lok.: Bučiny u Skryjí, 13.7.1977 1 ♂. ČELEĎ: NE0TTI0PHILIDAE Neottjphilum praeustum (Meig.) Lok.: Hvozdy u Štěchovic, 20.5.1968 2 ♂♂. ČELEĎ: LAUXANIIOAE Aulogastromyia anisodactyla (Lw.) Lok.: Hlavenec u Staré Boleslavi (C), 20.5.1961 1 ♂; Oseček u Velkého Oseka (C), 4.6.1972 1 ♀; Písty u Nymburka (A), 3.6.1972 1 ♂; (B), 3.6.1972 1 ♂,, 2 ♀♀; Praha-Trója, 15.7.1971 1 ♀; Zehuňská obora u Že-huně (B), 5.6.1972 1 ♀. Calliopum aeneum (Fall.) . Lok.: Hlavenec u Staré Boleslavi (C), 10.6.1962 1 ♂; Horní Počaply (C), 8.7.1971 1 ♂; (D), 8.7.1971 1 ♀; Ješovice u Liběchova, 2.6.1971 1 ♂; Kostelec n. Černými lesy, 26.9.1955 1 ♂, 1 ♀; Oseček u Velkého Oseka (C), 4.6.1972 2 ♂♂;
175
Praha - Divoká Šárka (A), 9.8.1969 1 ♂; (D), 16.6.1968 1 ♂; Praha-Dubeč, 3.6.1967 1 ♂, 4 ♀♀; Praha-Bílá Hora, 21.5.1967 1 ♀; 25.5.1969 1 ♀; Praha-Trója, 15.7.1971 7 ♂♂, 1 ♀; Přední Kopanina u Prahy, 3.9.1972 2 ♂♂; Řeřichy u Rakovníka (A), 13.7. 1971 2 ♂♂; Šanov u Rakovníka, 13.7.1971 1 ♂; Terezín, 7.8.1971 1 ♂; Velký Osek (A), 24.6.1971 1 ♂, 1 ♀; Žehuňská obora u Žehuně (B), 5.6.1972 2 ♂♂, 5 ♀♀. Calliopum elisae (Meig.) Lok.: Bučiny u Skryjí, 13.7.1977 1 ♂, 2 ♀♀; Kostomlaty n. Lab. u Nymburka (B), 9.7.1985 2 ♂♂; 17.7.1985 2 ♀♀; Oseček u Velkého Oseka (C), 4.6.1972 3 ♀♀; Písty u Nymburka (C), 3.6.1972 2 ♂♂, 4 ♀♀; Praha-Trója, 15.7.1971 1 ♀; Přední Kopanina u Prahy, 3.9.1972 3 ♂♂; Řeřichy u Rakovníka (B), 13.7.1971 4 ♂♂; Velký Osek (A), 24.6.1971 1 ♂. Calliopum simillimum (Coll.) Lok.: Cítov u Mělníka, 8.7.1971 1 ♀; Kostomlaty n. Lab. u Nymburka (B), 17.7.1985 1 ♂; Kostelec n. Černými lesy, 26.9.1955 1 ♂; Praha-Bílá Hora, 21.5.1967 1 ♂; Praha-Dubeč, 3.6. 1967 2 ♂♂; Praha-Divoká Šárka (B), 9.8.1969 1 ♀; PrahaTrója, 15.7.1971 1 ♂; Praha-Závist (A), 10.9.1966 1 ♂; Písty u Nymburka (A), 3.6.1972 2 ♂♂, 5 ♀♀; Přední Kopanina u Prahy, 3.9.1972 1 ♀; Rakovník, 17.6.1971 1 ♀; Řeřichy u Rakovníka (B), 13.7.1971 1 ♂, 1 ♀; Velký Osek (A), 4.6.1972 1 ♂, 1 ♀; Želízy u Liběchova 2.6.1971 1 ♀; Eusapromyza multipunctata (Fall.) Lok.: Praha - Čimický háj, 6.8.1965 1 ♂, 2 00; Rakovník, 17.6.1971 2 ♂♂. Homoneura interstincta (Fall.) Lok.: Hlavenec u Staré Boleslavi (A), 13.6.1969 2 ♂♂; (C), 23.5. 1960 2 ♂♂; 3.6.1960 1 ♂; 13.6.1969 3 ♂♂, 6 ♀♀; Horní Počaply u Štětí (D), 8.7.1971 2 ♀♀; Písty u Nymburka (B), 3.6.1972 2 ♀♀; (D), 3.6. 1972 1 ♀; Praha-Bílá Hora, 25.5.1969 1 ♂; Praha-Divoká Šárka (D), 15.5.1967 1 ♂, 1 ♀; 16.6.1968 1 ♂; 6.7.1967 1 ♀; Žehuňská obora u Žehuně (B), 5.6.1972 1 ♂, 3 ♀♀. Homoneura limnea (Beck.) Lok.: Oseček u Velkého Oseká (C), 4.6.1972 1 ♀; Praha-Bohnice (250 m), 8.9.1984 1 ♂ (Bart. lgt.), Praha-Trója (200 m), 8.9.1985 1 ♀; (Bart. lgt.).
176
Lauxania cylindricornis (Fabr.) Lok.: Bučiny u Skryjí, 13.7.1977 4 ♂♂; Čelákovice, 13.6.1975 2♂♂, 2 ♀♀; Hlavenec u Staré Boleslavi (C), 19.5.1960 3 ♂♂; 13.6.1960 1 ♀; Horní Počaply (A), 8.7. 1971 1 ♀; Oseček u Velkého Oseká (C), 4.6. 1972 1 ♂; Praha - Divoká Šárka (B), 15.5.1967 2 ♂♂; Řeřichy u Rakovníka (A), 21.5.1972 1 ♂; Velký Osek (B), 24.6.1971 1 ♂. Lauxania minor Mart. Lok.: Praha-Strnady (okno), 4.5.1976 1 ♀. Lyciella afinis (Zett.) Lok.: Rakovník, 17.6.1971 1 ♀; Řeřichy u Rakovníka (B), 13.7.1971 1 ♂, 1 ♀. 4.7.1972 7 ♂♂, 1 ♀. Lyciella decempunctata (Fall.) Lok.: Karlštejn, 22.5.1966 2 ♂♂; Loděnice, 20.6.1965 1 ♀; Roztoky n. Vlt. (A), 19.6.1965 2 ♀♀. Lyciella decipiens (Lw.) Lok.: Horní Počaply u Štětí (B), 8.7.1971 1 ♂, 1 ♀; (C), 8.7.1971 1 ♂ 1 ♀; Koda u Karlštejna, 5.7.1967 1 ♂, 1 ♀; Kokořín, 27.8.1970 6 ♂♂, 2 ♀♀; Oseček u Velkého Oseka (C), 4.6.1972 1 ♂; Písty u Nymburka (C), 3.6.1972 4 ♂♂, 3 ♀♀; Přední Kopanina u Prahy, 29.8.1966 1 ♂; Řeřichy u Rakovníka (B), 4.7.1972 3 ♂♂; 13.7.1971 2 ♂♂, 3 ♀♀. Lyciella mihályii Papp Lok.: Koda u Karlštejna, 29.6.1977 1 ♂. Lyciella pallidiventris (Fall.) Lok.: Horní Počaply (D), 8.7.1971 1 ♂. Lyciella cf. pallidiventris (Fall.) Lok.: Praha-Závist (D), 14.9.1968 1 ♀ Žehuňská obora u Žehuně (B), 5.6.1972 1 ♀. Lyciella platycephala (Lw.) Lok.: Ješovice u Liběchova, 3.6.1971 1 ♀; Praha - Divoká Šárka (B), 16.6.1968 3 ♂♂, 2 ♀♀; Sázava, 23.9.1956 1 ♀; Voděrady, 26.7. 1957 1 ♀ (Duš. lgt.). Lyciella rorida (Fall.) Lok.: Činěves u Městce Králové, 1.7.1960 3 ♂♂; Horní Počaply u Štětí (A),
177
8.7.1971 1 ♀; Kostomlaty n. Lab. u Nymburka (A), 9.7.1985 1 ♂; Písty u Nymburka (A), 3.6.1972 1 ♀; Praha-Bílá Hora, 21.5.1967 1 ♂; 25.5.1969 1 ♀; Praha - Divoká Šárka (A), 15.5.1967 1 ♂; 6.7.1967 1 ♂, 1 ♀; (B), 9.8.1969 1 ♀; Praha-Závist (A), 10.9.1966 2 ♂♂, 1 ♀; (C), 3.10.1966 2 ♀♀; (D), 14.9.1968 5 ♂♂; Praha-Střešovice, 26.8. 1956 1 ♂, 1 ♀; Přední Kopanina u Prahy, 27.8.1966 1 ♂, 1 ♀; 3.9.1972 3 ♂♂; Roztoky n. Vlt. (A), 19.6.1965 1 ♂; Řeřichy u Rakovníka (A), 4.7.1972 1 ♂; Sázava, 23.9.1956 2 ♂♂, 1 ♀; Rakovník, 17.6.1971 1 ♀. Lyciella subfasciata (Zett.) Lok.: Nezabudice u Křivoklátu, 4.6.1967 1 ♂. Minettia longipennis (Fabr.) Lok.: Hlavenec u Staré Boleslavi (C), 17.6.1960 1 ♀; Ješovice u Liběchova, 2.6.1971 1 ♀; Horní Počaply u Štětí (A), 8.7.1971 2 ♂♂; Praha-Bílá Hora, 25.5.1969 1 ♂, 4 ♀♀; 27.5.1967 3 ♀♀; Praha - Divoká Šárka (A), 2.6.1956 1 ♂, 1 ♀; (B), 15.5.1967 1 ♂, 2 ♀♀; 9.8.1969 1 ♀; Řeřichy u Rakovníka (B), 13.7.1971 1 ♂; Velký Osek (B), 4.6.1972 1 ♀; Žehuňská obora u Žehuně (B), 5.6.1972 1 ♂, 1 ♀. Minettia lupulina (Fabr.) Lok.: Bučiny u Skryjí, 13.7.1977 1 ♂; Harasov u Kokořína, 31.7. 1977 1 ♂; Ješovice u Liběchova, 2.6.1971 2 ♂♂, 3 ♀♀; Koda u Karlštejna, 5.7.1967 1 ♂, 1 ♀; Kostomlaty n. Lab. u Nymburka (B), 9.7.1985 2 ♀♀; Praha-Bílá Hora, 25.5.1969 1 ♀; Praha - Čimický háj, 6.8.1965 3 ♂♂; Praha-Strnady (okno), 26.7.1970 1 ♂ PrahaTrója, 15.7.1971 1 ♀; Řeřichy u Rakovníka (A), 13.7.1971 1 ♀; Velký Osek (A), 24.6. 1971 1 ♂. Minettia rivosa (Meig.) Lok.: Horní Počaply u Štětí (B), 8.7.1971 1 ♂; Koda u Karlštejna, 5.7.1967 4 ♂♂, 3 ♀♀; Kostomlaty n, Lab. u Nymburka (B), 9.7.1985 3 ♂♂, 2 ♀♀; Kosmonosy u Mladé Boleslavi, 6.7.1971 1 ♀; Oseček u Velkého Oseka (C), 4.6. 1972 1 ♀; Písty u Nymburka (D), 3.6.1972 1 ♀; Praha-Bílá Hora, 21.5.1967 1 ♀; 25.5.1969 1 ♀; PrahaTrója, 15.7.1971 4 ♂♂, 3 ♀♀; Tuchoměřice u Prahy, 20.7.1969 1 ♂; Velký Osek (A), 24.6.1971 1 ♂, 3 ♀♀; Želízy u Liběchova, 3.6.1971 1 ♀. Pachycerina pulchra Lw. Lok.: Kárané u Čelákovic n. Lab., 4.5.1986 1 ♂ (Bart. lgt.). Paroecus signatipes (Lw.)
178
Lok.: Pečky u Kolína 14.6.1985 1 ♀(Bart. lgt.). Peplomyza discoidea (Meig.). Lok.: Hlavenec u Staré Boleslavi (A), 13.6.1969 1 ♀; (C), 13.6. 1969 4 ♂♂, 1 ♀; Roztoky n. Vlt. (A), 19.6.1965 1 ♀. Peplomyza intermedia Remm Lok.: Praha-Komořany, 1.10.1985 1 ♀ (Bart. lgt.). Peplomyza litura (Meig.) Lok.: Praha - Divoká Šárka (B), 9.8.1969 1 ♀; Přední Kopanina u Prahy, 3.9.1966 1 ♀. Sapromyza apicalis Lw. Lok.: Písty u Nymburka (C), 3.6.1972 2 ♀♀; Praha - Čimický háj, 6.8.1965 1 ♂; Praha-Střešovice (okno), 21.6.1965 1 ♀; 29.6.1967 1 ♀; 2.9.1965 1 ♀; Praha-Suchdol, 3.7.1965 1 ♀; Praha-Vokovice (okno), 19.7.1956 1 ♂, 1 ♀(Kolub. lgt.). Sapromyza basalis Zett. Lok.: Horní Počaply u Štětí (D), 8.7.1971 1 ♀. Sapromyza hyalinata (Meig.) Lok.: Hlavenec u Staré Boleslavi (A), 13.6.1969 1 ♀; Horní Počaply u Štětí (C), 8.7.1971 3 ♀♀; (D), 8.7.1971 1 ♂, 4 ♀♀; (B), 8.7.1971 1 ♀; Praha - Divoká Šárka (C), 15 5.1967 1 ♂, 1 ♀; Praha-Závist (A), 1.5.1966 2 ♂♂, 1 ♀; Žehuňská obora u Žehuně (B), 5.6.1972 1 ♂; Před-dní Kopanina u Prahy, 9.5.1976 3 ♂♂, 2 ♀♀. Sapromyza intonsa Lw. Lok.: Roztoky n. Vlt. (B), 22.6.1985 1 ♂ (Bart. lgt.). Sapromyza obscuripennis Lw. Lok.: Hlavenec u Staré Boleslavi (C), 10.6.1962 1 ♂. Sapromyza opaca Beck. Lok.: Kosmonosy u Mladé Boleslavi, 6.7.1971 1 ♀; Oseček u V. Oseká (C), 4.6.1972 2 ♂♂, 1 ♀; Šanov u Rakovníka 13.7.1971 1 ♂, Žehuň, 5.6.1972 1 ♂. Sapromyza setiventris Zett. Lok.: Praha-Trója, 8.9.1985 1 ♀ (Bart. lgt.).
179
Sapromyza sexpunctata Meig. Lok.: Praha-Strnady (okno), 29.7.1971 1 ♀; Rakovník, 17.6.1971 1 ♀. Sapromyzosoma bipunctata (Meig.) Lok.: Praha-Trója, 15.7.1971 1 ♂. Sapromyzosoma quadripunctata (L.) Lok.: Cítov u Mělníka 8.7.1971 2 ♀♀; Kosmonosy u Mladé Boleslavi, 6.7.1971 6 ♂♂, 6 ♀♀; Oseček u V. Qseka (C), 4.6.1972 1 ♂; Praha-Trója, 15.7.1971 2 ♂♂, 2 ♀♀; 2.8.1970 1 ♀; Tuchoměřice u Prahy, 20.7. 1969 1 ♂, 5 ♀♀; Velký Osek (A), 24.6.1971 1 ♀. Trigonometopus frontalis (Meig.) Lok.: Hostivice u Prahy, 9.5.1977 1 ♂. Tricholauxania praeusta (Fall.) Lok.: Bučiny u Skryjí, 13.7.1977 1 ♂; Činěves u Městce Králové, 1.7.1960 4 ♂♂, 6 ♀♀; Hlavenec u Staré Boleslavi (A), 13.6.1969 2 ♂♂, 2 ♀♀; (C), 13.6.1969 2 ♂♂, 1 ♀; 18.6.1965 1 ♀; 24.6.1961 1 ♂; Horní Počaply u Štětí (A), 8.7.1971 1 ♂, 2 ♀♀; Karlštejn, 22.5.1966 3 ♂♂; 19.9.1970 1 ♂; Koda u Karlštejna, 5.7.1967 1 ♀; Kostomlaty n. Lab. u Nymburka (A), 9.7.1985 3 ♂♂, 3 ♀♀; Loděnice, 20.6.1965 1 ♂, 1 ♀; Písty u Nymburka (B), 3.6.1972 1 ♂; Praha-Bílá Hora, 21.5.1967 4 ♂♂, 3 ♀♀; 25.5.1969 1 ♂; Praha - Čimický háj, 6.8.1965 1 ♂, 2 ♀♀; Praha--Dubeč, 3.6.1967 1 ♀; Roztoky n. Vlt. (A), 19.6.1965 4 ♂♂, 6 ♀♀; Tuchoměřice u Prahy, 20.7.1969 1 ♂, 4 ♀♀; Žehuňská obora u Žehuně (B), 5.6.1972 2 ♀♀. ČELEĎ: 0P0MYZI0AE Geomyza annae Mart. Lok.: Praha - Divoká Šárka, 12.9.1985 1 ♂ (Bart. lgt.); Praha-Ho-lešovice, 9.8.1984 1 ♂ (Bart. lgt.); Pečky u Kolína, 14.6.1985 1 ♂ (Bart. lgt.). Geomyza breviseta Cz. Lok.: Písty u Nymburka (D), 3.6.1972 1 ♂; Geomyza combinata (L.) Lok.: Bučiny u Skryjí, 13.7.1977 1 ♀; Praha-Jenerálka, 26.6.1960 1 ♀.
180
Geomyza paganettii Str. Lok.: Bučiny u Skryjí, 13.7.1977 1 ♀; Přední Kopanina u Prahy, 27.8.1966 1 ♀. Geomyza tripunctata Fall. Lok.: Hlavenec u Staré Boleslavi (C), 17.6.1960 1 ♀; Horní Počaply u Štětí (B), 8.7.1971 1 ♂; Praha-Jenerálka, 26.6.1960 1 ♀; 26.8. 1960 1 ♀; Praha-Trója, 15.7.1971 1 ♂; Vraní skála u Zdic, 13.7.1977 1 ♀. Geomyza venusta (Meig.) Lok.: Skorkov u Staré Boleslavi, 11.6.1966 1 ♂. Opomyza florum (Fabr.) Lok.: Činěves u Městce Králové, 1.7.1960 1 ♂; Hlavenec u Staré Boleslavi (C), 23.6.1960 1 ♂, Horní Počaply u Štětí (C), 8.7.1971 3 ♂♂, 4 ♀♀; Praha-Jenerálka, 26.6.1960 1 ♂, 1 ♀; Praha-Závist (A), 10.9.1966 2 ♀♀; Přední Kopanina u Prahy, 3.9.1972 1 ♀; Řeřichy u Rakovníka (B), 4.7.1972 1 ♂; Skorkov u Staré Boleslavi, 11.6.1966 2 ♀♀. Opomyza germinationis (L.) Lok.: Bučiny u Skryjí, 13.7.1977 2 ♀♀; Harasov u Kokořína, 31.7. 1977 1 ♂; Kostomlaty n. Lab. u Nymburka (B), 17.7.1985 1 ♂, 1 ♀; Okoř, 8.6.1958 1 ♂, 2 ♀♀; Písty u Nymburka (B), 3.6.1972 1 ♂; Praha-Jenerálka, 26.6.1965 1 ♂ 4 ♀♀; Přední Kopanina u Prahy, 3.9.1972 1 ♂. Opomyza lineatopunctata v.Ros. Lok.: Horní Počaply u Štětí (C), 8.7.1971 2 ♂♂, 9 ♀♀. Opomyza punctata Halid. Lok.: Praha-Podbaba, 18.6.1957 1 ♀; 29.6.1957 1 ♂, 4 ♀♀. ČELEĎ: Otitidae Ceroxys urticae (L.) Lok.: Praha-Podbaba, 8.6.1957 1 ♀; 18.6.1957 1 ♂. Melieria crassipennis (Fabr.) Lok.: Čelákovice n.Lab., 13.6.1975 1 ♂; Kostomlaty n. Labem u Nymburka (B), 9.7.1985 2 ♂♂, 1 ♀; 17.7.1985 3 ♂♂ 3 ♀♀; Praha-Podbaba, 8.6.1957 4 ♂♂, 3 ♀♀; 18.6.1957 1 ♂, 2 ♀♀; Praha-Sedlec, 16.8.1954 1 ♂.
181
Otites centralis (Fabr.) Lok.: Oseček u V. Oseka (C), 4.6.1972 1 ♂; Velký Osek (B), 4.6. 1972 1 ♀; Žehuňská obora u Žehuně (B), 5.6.1972 1 ♂, 3 ♀♀. Otites formosa (Panz.) Lok.: Karlštejn, 20.5.1953 1 ♀; Loděnice, 20.6.1965 1 ♂; Žehuňská obora u Žehuně (B), 5.6.1972 1 ♂, 1 ♀. Otites guttata (Meig.) Lok.: Oseček u V. Oseka (A), 4.6.1972 2 ♀♀. Otites ruficeps (Fabr.) Lok.: Oseček u V. Oseka (C), 4.6.1972 1 ♀. Seioptera vibrans (L.) Lok.: Brunšov u Štěchovic, 6.1975 2 ♀♀; Pisty u Nymburka (A), 3.6.1972 1 ♀; Praha-Trója, 15.7.1971 1 ♀; Velký Osek (A), 4.6.1972 1 ♂. ČELEĎ: PALLOPTERIDAE Palloptera quinquemaculata (Macq.) Lok.: Vraní skála u Zdic, 13.7.1977 1 ♂. Palloptera trimacula (Meig.) Lok.: Oseček u V. Oseka (C), 4.6.1972 1 ♀. Palloptera umbellatarum (Fabr.) Lok.: Písty u Nymburka (A), 3.6.1972 1 ♂, 1 ♀; Rakovník, 17.6.1971 1 ♂. Palloptera ustulata Fall. Lok.: Písty u Nymburka (A), 3.6.1972 1 ♀; Praha - Divoká Šárka (B), 9.8.1969 1 ♀.
182
ČELEĎ: PLATYSTOMATIDAE Platystoma seminationis (Fabr.) Lok.: Kosmonosy u Mladé Boleslavi, 6.7.1971 2 ♀♀. Rivellia syngenesiae (Fabr.) Lok.: Velký Osek (B), 24.6.1971 1 ♂. ČELEĎ: PSILIOAE Chyliza annulipes (Macq.) Lok.: Hlavenec u Staré Boleslavi (B), 13.6.1969 1 ♀; Praha - Bílá Hora, 4.6.1967 1 ♂; Skorkov u Staré Boleslavi, 9.5.1967 1 ♂. Chyliza nova Coll. Lok.: Praha-Bílá Hora, 27.5.1967 1 ♀. Chyliza vittata Meig. Lok.: Žehuňská obora u Žehuně (B), 5.6.1972 1 ♂. Loxocera albiseta (Schr.) Lok.: Jírovice u Benešova, 6.8.1967 1 ♀ (Rozk. lgt.); Řeřichy u Rakovníka (A), 13.7 1971 1 ♂. Loxocera aristata (Pz.) Lok.: Praha - Divoká Šárka (C), 23.6.1962 1 ♀. Psila fimetaria (L.) Lok.: Hvozdy u Štěchovic, 1970, 1 ♀; Horní Počaply u Štětí (D), 8.7.1971 1 ♀; Kostomlaty n. Lab. u Nymburka (A), 9.7.1985 1 ♂; Loděnice, 20.6.1965 1 ♂, 1 ♀; Písty u Nymburka (C), 3.6.1972 1 ♂; Praha--Ruzyně, 28.5.1971 2 ♀♀; 15.6.1958 1 ♂; Praha - Divoká Šárka (C), 3.6.1956 2 ♂♂, 1 ♀; Rakovník, 17.6.1971 1 ♂; Řeřichy u Rakovníka (B), 13.7.1971 1 ♂, 1 ♀. Psila limbatella (Zett.) Lok.: Praha (okno), 26.6.1957 1 ♂. Psila luteola Coll. Lok.: Neratovice, 6.9.1965 1 ♀.
183
Psila merdaria Coll. Lok.: Doubravčice u Kostelce n. Černými lesy, 11.6.1956 1 ♀; Praha - Divoká Šárka (C), 20.5.1967 1 ♀; 3.6.1956 1 ♀. Psila nigricornis Meig. Lok.: Praha-Závist (B), 14.9.1968 1 ♀; Rakovník, 17.6.1971 1 ♀. Psila nigromaculata Str. Lok.: Nezabudice u Křivoklátu, 4.6.1967 1 ♂. Psila nigrosetosa (Frey) Lok.: Brunšov u Štěchovic, 6. 1975 2 ♀♀; Oseček u Velkého Oseka (C), 4.6.1972 1 ♀; Písty u Nymburka (A), 3.6.1972 2 ♀♀; (D) 3.6. 1972 2 ♀♀; PrahaStrnady (okno), 14.6.1954 1 ♀ (Kolub. lgt.) Psila pallida (Fall.) Lok.: Roztoky n. Vlt. (B), 22.6.1985 1 ♂ (Bart. lgt.); Psila pectoralis Meig. Lok.: Oseček u Velkého Oseka (B), 4.6.1972 1 ♀; (C), 4.6.1972 1 ♀; Písty u Nymburka (A), 3.6.1972 3 ♂♂, 3 ♀♀; Rakovník, 17.6.1971 1 ♀. Psila persimilis Wak. Lok.: Veltrusy (170 m), 9.7.1986 1 ♂. Psila rosae (Fabr.) Lok.: Praha-Bílá Hora, 21.5.1967 2 ♀♀. ČELEĎ: SCIOMYZIDAE Pelidnoptera fuscipennis (Meig.) Lok.: Kokořín, 2.8.1970 1 ♀; Skorkov u Staré Boleslavi, 12.5. 1966 6 ♂♂; 11.6.1966 2 ♂♂; Praha-závist (B), 15.5.1966 1 ♂. Ilione albiseta (Scop.) Lok.: Praha-Řepy, 1.6.1957 Elgiva solicita (Harris) Lok.: Praha-Jenerálka, 26.6.1960 1 ♂. Coremacera fabricii Rozk. Lok.: Karlštejn, 22.5.1966 14 ♂♂, 6 ♀♀ ; Loděnice, 20.6.1965 1 ♀.
184
Euthycera fumigata (Scop.) Lok.: Praha-Závist (D), 13.9.1966 1 ♂. Limnia paludicola Elb. Lok.: Praha-Jenerálka, 26.6.1960 38 ♂♂, 46 ♀♀; Okoř, 8.6.1958 3 ♂♂, 1 ♀. Limnia unguicornis (Scop.) Lok.: Kosmonosy u Mladé Boleslavi, 6.7.1971 2 ♂♂; Únětice u Prahy, 10.6.1962 3 ♀♀. Pherbellia albocostata (Fall.) Lok.: Praha-Jenerálka, 26.6.1960 2 ♀♀; Okoř, 8.6.1958 1 ♂. Pherbellia cinerella (Fall.) Lok.: Praha-Jenerálka, 22.5.1960 8 ♂♂, 6 ♀♀; 26.6.1960 10 ♂♂, 10 ♀♀; Okoř, 8.6.1958 1 ♂, 1 ♀; Únětice u Prahy, 10.6.1962 2 ♂♂, 4 ♀♀; Pherbellia dubia (Fall.) Lok.: Chrustenice u Loděnice, 3.7.1966 8 ♂♂, 3 ♀♀; Karlštejn, 22.5.1966 1 ♂; Loděnice, 20.6.1965 4 ♂♂, 7 ♀♀. Pherbellia griseola (Fall.) Lok.: Praha-Jenerálka, 22.5.1960 1 ♂; 26.6.1960 1 ♂. Pherbellia nana (Fall.) Lok.: Praha-Jenerálka, 22.5.1960 2 ♂♂, 1 ♀; 26.6.1960 28 ♂♂, 10 ♀♀. Pherbellia scutellaris (v. Ros.) Lok.: Praha-Závist (B), 3.10.1966 2 ♀♀; (D), 13.9.1966 2 ♀♀. Pherbina coryleti (Scop.) Lok.: Praha-Jenerálka, 26.6.1960 15 ♂♂, 8 ♀♀. Renocera pallida (Fall.) Lok.: Lány, 24.5.1964 1 ♂. Sciomyza testacea Macq. Lok.: Praha-Jenerálka 22.5.1960 2 ♂♂, 1 ♀. Tetanocera arrogans Meig. Lok.: Lány, 24.5.1964 1 ♂; Praha-Řepy, 19.5.1957 1 ♀; 1 .6.1957 1 ♂.
185
Tetanocera elata (Fabr.) Lok.: Okoř, 8.6.1958 3 ♀♀; Praha-Jenerálka, 26.6.1960 2 ♂♂; Rožmitál p. Tř., 10.6.1966 1 ♀. Tetanocera ferruginea Fall. Lok.: Praha-Podbaba, 8.6.1957 1 ♂, 2 ♀♀. Tetanocera fuscinervis (Zett.) Lok.: Praha-Jenerálka, 22.5.1960 2 ♂♂, 1 ♀; 26.6.1960 10 ♂♂, 4 ♀♀. Tetanocera punctifrons Rond. Lok.: Praha-Jenerálka, 26.6.1960 1 ♂, 1 ♀. Tetanocera silvatica Meig. Lok.: Karlštejn, 9.5.1956 2 ♂♂; Lány, 24.5.1964 1 ♀; Praha-Jenerálka, 3.6.1956 1 ♂, 1 ♀ Praha-Řepy, 19.5.1957 2 ♀♀; 1.6.1957 1 ♂; Praha-Šárka, 2.6.1956 1 ♂. ČELEĎ: TEPHRITIDAE Qrellia tussilaginis Fabr. Lok.: Praha-Břevnov, 23.8.1956 1 ♂, 3 ♀♀. Xyphosia miliaria Schr. Lok.: Praha-Břevnov, 29.6.1957 11 ♂♂, 4 ♀♀. ČELEĎ: ULIDIIDAE Physiphora alceae (Pr.) Lok.: Praha-Suchdol (okno), 11.5.1952 1 ♀. Ulidia erythrophthalma Meig. Lok.: Praha-Trója, 15.7.1971 1 ♂. SOUHRN Autor v této práci zveřejňuje nálezy 154 druhů ze 16 čeledí dvoukřídlých skupiny Acalyptrata v oblasti středních Čech. Mezi nimi zjistil několik druhů nových pro území Čech, jako Peplomyza intermedia Remm (čeleď Lauxaniidae) a Psila luteola Coll. (čeleď Psilidae). Poprvé je pak v oblasti středních Čech prokázán nález druhu Schroede-rella iners (Meig.) (čeleď Heleomyzidae), Sapromyza intonsa Lw. a S. setiventris Zett. (čeleď Lauxaniidae), Opomyza lineatopunctata v. Ros.
186
(čeleď Opomyzidae), Psila persimilis Waker. a P. limbatella (Zett.) (čeleď Psilidae), i když posledně jmenovaný druh je pokládán spíše za druh horský, chladnomilný. V Praze byl uloven na okně v bytě, takže mohlo jít i o zavlečení z horských poloh dopravou, dovozem rašeliny apod. Podruhé je v oblasti středních Čech potvrzen výskyt několika dalších druhů, jako Geomyza annae Mart. (tři další lokality), Geomyza breviseta Cz. (jedna další lokalita) (čeleď Opomyzidae), dále Homoneura limnea (Beck.) (dvě další lokality), Paroecus signatipes (Lw.) (jedna další lokalita), Trigonometopus frontalis (Meig.) (další lokalita) (čeleď Lauxaniidae) aj. Převážná většina těchto druhů je výrazně teplomilných. Jejich opakované nálezy mezi vegetací na osluněných březích středočeských řek a potoků v nadmořské výšce kolem 200 m ukazují, že jejich rozšíření zde bude v luzích zřejmě souvislé. Pro prokázání této domněnky je ovšem třeba dalších početnějších nálezů z více lokalit nejteplejších území středních Čech. SUMMARY Autor publishes findings of 154 species from 16 families of Diptera-Acalyptrata in Central Bohemia. Some new species for the territory of Bohemia were found as Peplomyza intermedia Remm (family Lauxaniidae) and Psila luteola Coll. (family Psilidae). The finding of following species is for the first time in Central Bohemia: Schroederella iners (Meig.) (family Heleomyzidae), Sapro-myza intonsa Lw. and S. setiventris Zett. (family Lauxaniidae), Opomyza lineatopunctata v. Ros. (family Opomyzidae), Psila persimilis Wakr. and P. limbatella (Zett.) (family)Psilidae), though the last species is considered to be more montaneous, cool loving. In Prague, this species was caught on a window in the appartment. It could be introduced from mountains by the transfer or by the transport of the peat bog etc. The occurrence of following species is recorded for the second time in Central Bohemia: Geomyza annae Mart, (three other localities), Geomyza breviseta Cz. (one further locality) (family Opomyzidae), further Homoneura limnea (Beck.) (two other localities), Paroecus signatipes (Lw.) (one further locality), Trigonometopus frontalis (Meig.) (one further locality) (family Lauxaniidae) etc. Most of these species are pronouncedly warm loving. Their repeated findings in the vegetation on sun exposed banks of Central Bohemian rivers and creeks 200 m above sea level show that their distribution is obviously continuous. The proving of this opinion is to be based on further more numerous findings from more localities of the warmer regions in Central Bohemia.
187
LITERATURA MARTINEK, .V. (1976): Příspěvek k poznání výskytu druhů čeledí Heleomyzidae, Opomyzidae a Lauxaniidae (Diptera, Acalyptrata) v oblasti Státní přírodní reservace Kopeč.-Bohem. cent., 5: 172-175. MARTINEK, V. (1977): Species of the genus Palloptera Fallén (Diptera, Pallopteridae) in Czechoslovakia.-Studia ent. forest., 2/12/: 203-220. MARTINEK,
V.
(1978):
Species
of
the
family
Opomyzidae
(Diptera)
in
Czechoslovakia.-Dipt. bohemoslov., Bratislava, 1:155-173. MARTINEK, V. (1984;: Nížinné biotopy u Lysé nad Labem a výskyt některých dvoukřídlých (Diptera, Acalyptrata), zvláště teplomilných. -Bohem . cent., 13: 225-237. MARTINEK, V. (1984b): Výskyt některých dvoukřídlých (Diptera-Acalyptrata) v polabské nížině u Týnce nad Labem. - Práce a stud., Přír., 15:117-123. VIMMER, A. (1913): Seznam českého hmyzu dvoukřídlého (Catalogus dipterorum).Entom. příručky, Praha, 8: 1-99. WEINFURTER, K. (1906): Doplňky ke Kowarzovu seznamu českých dipter. - Acta soc. entom. Bohemiae, 3/3: 33. WEINFURTER, K. (1907): II. Doplňky ke Kowarzovu seznamu českých DIPTER: Acta soc. entom. Bohemiae, 4/1/: 20-21. ZEMAN, 3. (1909): Brouci žijící v kurníku a holubníku. - Acta soc. entom. Bohemiae, 6/2/: 49-52.
Adresa autora: Doc. ing. Vladislav Martinek, CSc. Pulická ul. čp. 651 518 01 Dobruška
188
Bohemia centralis 18: 189 - 194, 1989
Měkkýši chráněných území Klokočka a Rečkov Weichtiere der Naturschutzegebiete Klokoočka und Rečkov
Vojen LOŽEK Hlavním cílem ochrany je v obou územích zachování poměrně bohatých porostů vzácné popelivky sibiřské /Ligularia sibirica (L.) Cass./, která je z českých zemí známá již jen od blízké Valchy a Jestřebí. Česká stanoviště popelivky představují ve všech případech údolní močály v oblasti křídových pískovců, které jsou do značné míry živeny mohutnými vývěry podzemní vody. Oblast Klokočky a Rečkova budují vápnité pískovce jizerských vrstev (IX. pásmo), jejichž čerstvé výchozy na strmých svazích v nedalekém sousedství hostí pozoruhodnou vápnomilnou vegetaci. Na mírnějších svazích, a zejména na vrcholové plošině, jsou však tytéž pískovce silně zvětralé a hluboce odvápněné, čemuž odpovídá i mnohem chudší acidofilní vegetace a téměř úplný nedostatek měkkýšů. Vzhledem k tomu, že v údolních močálech v oblasti křídových pískovců nezřídka žije pozoruhodná měkkýší fauna, jak třeba dokládají nálezy z údolí Pšovky a Liběchovky /zde Cochlicopa nitens (Gall.) a Nesovitrea petronella (L.) Pfr./ v Polomených horách nebo z kaňonu Peklo pod Zahrádkami u České Lípy, provedl jsem v rámci akcí tábora Brontosaurus na Zvířeticích v letech 1982 a 1983 malakozoologický výzkum obou chráněných lokalit, který zčásti navázal na přeběžný sběr na Rečkově z r. 1975. Cílem bylo doplnit botanické rozbory (KNEBLOVÁ, 1950; PETŘÍČEK, KOLBEK, 1984) i některými aspekty z oboru fauny bezobratlých, které mohou poskytnout další data pro řešení otázek spojených s výskytem popelivky. Výsledky jsou shrnuty v této stati.
189
Předem je třeba upozornit na pojmenování obou chráněných území, které je v rozporu s místní topografií. Rezervace Rečkov leží totiž v dolní části údolí Rokytky, kde se nachází myslivna a pramen Klokočka, kdežto chráněné území Klokočka představuje část nivy říčky Bělé nedaleko nad Rečkovem. Užívané označení je tedy matoucí ve srovnání s topografickými podklady a mělo by se upravit, jak rovněž upozorňují V. PETŘÍČEK a J. KOLBEK (1984) ve své studii o údolí Bělé a okolí, kde popisují pozoruhodné floristické poměry celé oblasti. Údolí pod Klokočkou (tj. CHÚ Rečkov) jsem navštívil 21.10.1975, kdy jsem odebral hrabankový vzorek přímo na nalezišti popelivky, a pak 8.8.1983, kdy jsem starší sběry doplnil a provedl ruční sběr i výše v údolí nad vlastní chráněnou plochou. V předcházejícím roce (9.8.1982) byla obdobným způsobem zpracována chráněná plocha v údolí Bělé (ležící v katastru Bělé pod Bezdězem) označovaná jako Klokočka. I zde byl proveden ruční sběr, zaměřený především na vodní stanoviště (která jsou zde významnější než na první lokalitě), doplněný sběrem odběrem hrabankových vzorků v sušších úsecích olšin. Souběžně s těmito úzce zaměřenými sběry jsem od roku 1979 prováděl soustavné sběry v širším okolí, především na Jizeře a v postranních roklích v úseku od ústí Mohelky až pod Krnsko na jih od Mladé Boleslavi. Zvláštní význam v této souvislosti má výzkum nedalekých Ptýrovských skal (ChPV Skalní sruby Jizery) při ústí Zábrdky, kde se podařilo zachytit také vývoj malakofauny v období od středního holocé-nu až do současnosti. Významná je rovněž niva Zábrdky, která je obdobným způsobem zamokřená jako oblast Klokočky a Rečkova. Poznání malakofauny širšího okolí umožňuje kritické zhodnocení místních mala-kofaun z Klokočky a Rečkova, které se ve srovnání s poměry v širokém okolí vyznačují spíše negativními rysy. Výsledky malakozoologického výzkumu Klokočky a Rečkova podává přehledná tabulka 1, ukazující stanovištní nároky jednotlivých druhů i jejich kvantitativní zastoupení v hrabankových snímcích. Seznam na první pohled ukazuje nápadně nízký podíl lesních druhů, z nichž se hojněji vyskytuje jen Aegopinella pura. Macrogastra plicatula a Monachoides incarnata pronikají jen na okraje močálů. Z převážně lesních druhů zaslouží zmínku především silně zastoupená Vitrea crystallina, která poměrně dobře snáší kyselejší prostředí. Společenstvo pozůstává převážně z indiferentních prvků, k nimž přistupují některé druhy mokřadní a vodní, vcelku však musí být označeno
190
Tabulka 1 Nálezy měkkýšů v chráněných územích Rečkov a Klokočka Seznam druhů
Ekologická charakteristika lokality
Les (zapojený)
Počet jedinců
Rečkov
Klokočka
Aegopinella pura (Alder)
13
15
Macrogastra plicatula (Draparnaud)
+
-
Monachoides incarnata (Müller)
1
1
Semiiimax semilimax (Férussac)
2
6
7
3
14
25
Cochlicopa lubrica (Müller)
5
10
Euconulus fulvus (Müller)
+
2
Nesovitrea hammonis (Ström)
32
49
Oxychilus cellarius (Müller)
+
-
Trichia hispida (Linné)
+
-
24
22
Columella edentula (Draparnaud)
-
7
Nesovitrea petronella (L. Pfeiffer) -
-
24
Succinea oblonga Draparnaud
+
-
Carychium minimum Müller
1
4
Succinea putris (Linné)
19
1 -
Anisus vortex (Linné)
-
+
Lymnaea peregra (Müller) s. str,
-
+
Pisidium casertanum (Poli)
5
1?
Valvata cristata Müller
-
1
Převážně les, po- Discus rotundatus (Müller) družně i otevřená mírně až silně vlhká Vitrea crystallina (Müller) stanoviště
Les i bezlesí, středně nebo různě vlhká stanoviště
Les i bezlesí stanoviště
Mokřady a břehy
vlhčí Carychium tridentatum (Risso)
Zonitoides nitidus Müller)
Vody (souborně)
Poznámka: x) počet jedinců vybraných z hrabankových vzorků, + = výskyt druhu zjištěného pouze ručním sběrem.
191
jako druhově poměrně chudé. Zcela chybějí např. zástupci rodů Vallonia a Vertigo nebo i vysoce přizpůsobivé Puncum pygmaeum (Drap.). Z biogeografického a faunistického hlediska je nesporně nejvýznamnější nález reliktního prvku Nesovitrea petronella, jehož rozkvět spadá do pozdního glaciálu a hlavně časného holocénu. Dnes je tento druh zejména v nižších polohách, kde se váže na mokřady, na trvalém ústupu vyvolaném jednak vodohospodářskými úpravami, jednak rostoucím znečištěním chemickými přípravky užívanými v zemědělství. Nejlépe se udržuje v údolních mokřadech pískovcových oblastí české křídy, kde malý spád a vývěry podzemních vod udržují poměrně stálý vodní režim, jako je tomu i v našem případě nebo v údolí Liběchovky v Polomených horách, kde je N. petronella rovněž zastoupena spolu dalšími reliktními prvky, jako je třeba Cochlicopa nitens (Gall.). Pozornost zasluhují rovněž vodní druhy Anisus vortex a Valvata cristata, které v mokřadu v údolí Bělé žijí ve zcela drobných mělkých tůňkách. Anisus vertex se nejblíže nachází v sousedním údolí Jizery v Podhradských tůních pod Zvířeticemi, druh Valvata cristata byl zjištěn na údolních mokřadech v nedaleké nivě Zábrdky pod obcí Borovice, kde ho doprovází obří forma druhu Bathyomphalus contortus (L.). Zmínku také zasluhuje slabé zastoupení typicky mokřadního prvku Carychium minimum a zároveň vysoký podíl druhu C. tridentatum tridentatum, který jinak dává přednost méně zamokřeným místům. Porovnáme-li obě společenstva s vývojovými fázemi malakofauny během postglaciálu, zjistíme největší shodu se společenstvy význačnými pro vlhčí polohy v časovém úseku na rozhraní pozdního glaciálu a holocénu. Tomu velmi dobře odpovídá i převaha takových druhů, jako jsou Vitrea crystallina, Nesovitrea hammonis i N. petronella, jakož i Cochlicopa lubrica. Z lesních druhů, které se v průběhu postglaciálu objevují až později, se výrazněji uplatňuje jen Aegopinella pura. Výsledek tohoto srovnání je v dobrém souladu se skutečností, že mnohé mokřady na dně údolí v pískovcových krajinách české křídy představují velmi konzervativní typ stanovišť, který se vzhledem k trvalému zamokření udržoval bez velkých změn od sklonku pleistocénu do dneška. Bylo by předčasné vyvozovat z tohoto poznatku nějaké závěry k reliktní povaze popelivky, nicméně lze říci, že pokud tato rostlina skutečně představuje relikt z hlubší kvartérní minulosti, připadá v úvahu nejpravděpodobněji pozdní glaciál až starý holocén. 192
Z ochranářského hlediska lze říci, že předpokladem udržení obou chráněných území v příznivém stavu je zachování současného vodního režimu a čistoty vody. Rozšíření obou chráněných území ve smyslu návrhu V. PETŘÍČKA a J. KOLBEKA (1984) přijatého rovněž při prověrce maloplošných chráněných území Středočeského kraje (KNÍŽETOVÁ, PECINA, PIVNIČKOVÁ, 1987) se i z malakozoologického hlediska jeví jako velmi žádoucí a účinné.
ZUSAMMENFASSUNG Im untersten Abschnitt des Bělá-Tales unweit von Bakov im Ji-zera-Tal (nördl. Innerböhmen) befinden sich zwei kleine Naturschutzgebiete, in denen reiche Bestände von Ligularia sibirica geschützt werden. Es handelt sich teils um offene Seggenwiesen, teils um Erlenbrüche, die grossenteils stark versumpft sind. Die angliegende Landschaft ist von mittelturonen Kalksandsteinen aufgebaut, die auf Steilhängen eine reiche kalkliebende Vegetation tragen, jedoch auf flachen Hängen sowie auf dem Plateau über den Taleinschnitten tief verwittert, entkalkt und mit azidiphilen Kiefernwäldern bestockt sind. Die Weichtierfunde sind in einer Übersichtstabelle im tschechischen Text zusammengefasst, in der sowohl die Zusammensetzung der Streuprobenbestände (Angaben in Zahlen) als auch die Ergebnisse der direkten Besammlung (Vorkommen mit + markiert) dargestellt sind. Aus der Artenliste ist ersichtlich, dass beide untersuchten Weichtierbestände (A - NSG Rečkov, B - NSG Klokočka) ziemlich artenarm sind, was vor allem auf den geringen Waldarten-- Anteil zurückgeht, unter denen lediglich Aegopinella pura gut vartreten ist. Genugsame indifferente Arten herrschen vor, den Rest bilden einige Sumpf- und Wasserbewohner. Von zoogeographischer und faunistischer Bedeutung ist das Vorkommen von Nesovitrea petronella, einer Reliktart aus der Wendezeit Spätglazial/Holozän, die in tiefer gelegenen Gebieten Böhmens Talsümpfe im Bereich des Kreidesandsteine bevorzugt (z. B. das LiběchovkaTal in Polomené-hory). Beide Molluskengemeinschaften erinnern an feuchtigkeitsliebende Schneckenbestände des Spätglazials bzw. des Frühholozäns, was auch in den hohen Anteilen von Vitrea crystallina, beider Nesovitrea sowie von Cochlicopa lubrica seinen Ausdruck findet. Etwas überraschend is der hohe Anteil von Carychium tridentatum tridentatum im Vergleich mit C. minimum. Ligularia wird oft als Glazialrelikt angesprochen, nach der Aussage der mollusken kommt jedoch das Spätglazial bzw. das Frühholozän am wahrscheinlichsten in Frage.
193
LITERATURA KNEBLOVÁ, V. (1950): Reservace u Rečkova a Ligularia sibirica (L.) Cass. Československé Botanické listy, 3, 1: 1-3, 2: 17-21. Praha. KNÍŽETOVÁ, L., PECINA, P., PIVNIČKOVÁ, M. (1987): Prověrka maloplošných chráněných území a jejich návrhů ve Středočeském kraji v letech 1982-85. Bohemia Centralis, 16: 7-262. Praha. PETŘÍČEK, V.; KOLBEK, J. (1984): Floristická studie povodí říčky Bělé ve středním Pojizeří. - Bohemia Centralis, 13: 21-81. Praha.
Adresa autora: RNDr. Vojen Ložek, DrSc. Kořenského 1 150 00 Praha 5
194
Bohemia centralis 18: 195 - 200, 1989
Měkkýši obory v Liblicích Molusken des Obora - Waldes bei Liblice
Vojen LOŽEK
K parku liblického zámku, dnes objektu ČSAV, přiléhá poměrně rozlehlý luční les nazývaný Obora nebo Bažantnice, který byl v minulosti státní přírodní rezervací. Uvnitř se táhne louka, na níž se zachovala řada rostlin polabských černav, které kdysi byly v okolí značně rozšířeny, dnes však téměř úplně padly za oběť melioracím. Na pozoruhodné vegetační a floristické poměry této louky upozorňují J. KOLBEK, F. KRAHULEC a L. HROUDA (L979), kteří vyzdvihují zejména její polohu chráněnou lesem proti nepříznivým vlivům z okolí. Obora je však i mimořádně bohatým nalezištěm měkkýšů, jejichž společenstva se výrazně liší od malakofauny luhů labské nivy. Rozdí1 je dán především polohou mimo říční nivu, kterou ovlivňuje činnost řeky, kdežto v našem případě jsou rozhodující vývěry podzemní vody z vápnitých souvrství křídového útvaru, popřípadě z nich vycházející menší toky. To se nápadně projevuje i ve vlastnostech substrátu, který má vysoký obsah CaCO3. Podél Labe převládají nivní hlíny s mozaikou výplní zazemněných ramen a s relikty štěrkopísků, kdežto v Oboře vystupuje křídový písčitý slin, na němž se vyvinuly hluboké humózní půdy - slínovatky. Ve sníženinách najdeme také i rozložené slatiny nebo vápnité limnické uloženiny. Vzdor sezónnímu kolísáni vody je zde mnohem klidnější prostředí než v oblasti labské nivy. Ve
dnech
22.
a
23.
října
1985
jsem
provedl
poměrně
podrobný
malakozoologický výzkum Obory a zde předkládám jeho výsledky, které zachycují poměry na jednom z mála dosud zachovaných stanovišť tohoto druhu a doplňují uvedený botanický rozbor. Výsledky shrnuje tabulka 1,
195
Tabulka 1 Měkkýší obory v Liblicích Ekologická Charakteristika
Seznam druhû
Výskyt
Acanthinula aculeata (Müller) Les. (zapojený)
10
Aegopinella pura (Alder)
1
Cochlodina laminata (Montagu)
1
Ena obscura (Müller)
3
Monachoides incarnata (Müller) Převážně les, podružně různá polootevřená až otevřená stanoviště
Vlhký les, luh
x)
18
Alinda biplicata (Montagu)
116
Cepaea hortensis (Müller)
+
Aegopinella minor (Stabile)
10
Bradybaena fruticum (Müller)
9
Helix pomatia Linné
+
Urticicola umbrosa (C. Pfeiffer)
+
Cecilioides acicula (Müller)
1
Truncatellina cylindrica (Férussac)
3
Stepi, xerotermní Skály Otevřená stanoviště
Vallonia costata (Müller)
různého druhu
Vallonia pulchella (Müller)
75 25
Vertigo pygmaea (Draparnaud)
xx)
14
Cochlicopa lubrica (Müller)
136
Nesovitrea hammonis (Ström)
66
Punctum pygmaeum (Draparnaud)
29
Les i bezlesí
Oxychilus cellarius (Müller)
4
středně nebo různě
Oxychilus draparnaudi (Beck)
1
vlhká stanoviště
Trichia hispida (Linné)
127
Vitreacontracta (W esterlund)
xx)
1
Vitrina pellucida (Müller)
5
Carychium tridentatum tridentatum (Risso) Les i bezlesí,
Columella edentula (Draparnaud)
vlhčí stanoviště
Nesovitrea petronella (L.Pfeiffer)
xx)
Succinea oblonga Draparnaud
348 18 8 14
Carychium minimum Müller
463
Euconulus alderi (Gray)
Mokřady, břehy
Pseudotrichia rubiginosa (A. Schmidt)
13
Succinea putris (Linné)
37
Vallonia enniensis (Gredler) Vertigo angustior Jeffreys
xx)
39
Vertigo antivertigo (Draparnaud) Vertigo moulinsiana (Dupuy) Zonitoides nitidus (Müller)
196
4
xx)
x)
xx)
15 1 185
Pokračování tabulky 1 Ekologická Charakteristika
Voda (souborně)
Seznam druhů
Výskyt
x)
Bithynia tentaculata (Linné) Lymnaea truncatula (Müller) Aplexa hypnorum (Linné) Planorbis planorbis (Linné) Pisidium casertanum (Poli) Pisidium obtusale (Lamarck) Pisidium personatum Malm Pisidium milium Held Valvata cristata Müller
9 20 111 20 + 351 78 6 +
Poznámka: X - počet jedinců ze souborného hrabankového vzorku. + - výskyt zjištěný pouze ručním sběrem (mimo vzorek) xx) - druhy, u nichž byly sebrány jen prázdné ulity subrecentní povahy.
kde se uvádí i základní stanovištní nároky jednotlivých druhů měkkýšů. U druhů, které byly sebrány jen jako prázdné ulity subrecentní povahy, však nelze v některých případech vyloučit jejich recentní výskyt v některém úseku Obory, např. na vlhčích místech svrchu zmíněné louky. Většinou jde o druhy, které žily na sousedních, dnes vesměs vysušených a obdělaných černavách, nebo na bažinatých lukách v údolí Košáteckého potoka, na okraji jehož ústí do Mělnického úvalu Obora leží. Co se týče sedimentární výplně úvalu i zmíněného údolí, která chová mimořádně bohaté měkkýší fauny zachované od pozdního glaciálu až do mladého holocénu, odkazuji na práci A. ABSOLONA (1972), v níž lze najít veškeré základní údaje. Z tabulky je zřejmé, že lesní druhy zahrnuté do prvních 3 skupin tvoří jen necelou čtvrtinu celkového počtu. Lesní složka se zřetelně liší od společenstev luhů na labské nivě: chybějí význačné druhy sledující tok Labe, jako Arianta arbustorum (L.), Aegopinella nitidula (Drap.), Eucobresia diaphana (Drap.) nebo Clausilia pumila C. Pfr., zato se vyskytují Aegopinella minor a Ena obscura. Pozoruhodný je výskyt druhu Urticicola umbrosa, který je význačný spíše pro hornatější kraje a podél Labe se vyskytuje jen velmi roztroušeně. V poslední době se však tento druh rychle šíří podél Vltavy, a to i v prostoru Prahy, což nepochybně souvisí se zarůstáním břehů. Urticicola umbrosa v liblické Oboře je poměrně osamocený, nicméně
197
se však zdá, že tento druh zde vykazuje značnou vitalitu a schopnost šíření. Z lesních druhů je dále pozoruhodná Aegopinella pura, která v užším Polabí nežije. Nelze vyloučit, že jediný kus, který se v jinak bohatém vzorku podařilo sebrat, pochází z náplavu nebo dokonce z příležitostného výsadku. Podobně i nálezy jednotlivých kusů Cecilioides acicula a Vitrea contracta pocházejí pravděpodobně z náplavu. Dalším pozoruhodným nálezem je druh Aplexa hypnorum, obývající periodicky zaplavované lesy. Jde o druh, který se u nás i dříve vyskytoval vždy jen velmi roztroušeně a jehož výskyty často byly jen přechodného rázu. Dnes ho lze právem pokládat za silně až kriticky ohrožený, jelikož vhodných stanovišť valem ubývá. V liblické oboře se vyskytuje v silných populacích, které se zde zřejmě trvale udržují, neboť jsem zde měl možnost ověřit jeho výskyt již v r. 1950. Pokud se v Oboře zachová současný vodní režim, je naděje, že populace zde bude prospívat i nadále, což nelze říci o většině jeho dosavadních lokalit. Totéž se v různé míře týká i dalších vodních druhů měkkýšů, které představují poměrně vyhraněné společenstvo periodických vod a většinou jeví dobrou životnost. Zvláštní otázkou je přežívání mokřadních prvků, mezi nimiž nacházíme nejvíce druhů sbíraných jen jako starší prázdné ulity, v tab. 1 označeny x). Protože jediná zde nalezená schránka vrkoče Vertigo moulinsiana nepochybně pochází z holocenních uloženin v bližším okolí, přičemž tento druh dnes žije jen na jižní Moravě a na Slovensku. Naskýtá se otázka, proč nebyl sebrán ani jeden čerstvý kus dalších zástupců rodu, i otázka, odkud pocházejí jejich poměrně četné ulity. Vyhlíží to tak, jako by zde kdysi byly více zastoupené mokré louky, na nichž tyto druhy v širším okolí dodnes žijí, jako třeba na chráněné černavě u Mělnické Vrutice (LOŽEK, 1952). Totéž platí i pro další kriticky ohrožený druh Vallonia enniensis, jehož ulity byly do prostoru, v němž byl odebrán vzorek, patrně jen vplaveny, ale který byl kdysi v Mělnickém úvalu jistě mnohem hojnější než dnes. Bylo by vhodné soustavněji sledovat zmíněné zástupce rodu Vertigo, jakož i V. enniensis, neboť některá pozorování z posledních let nasvědčují, že v novější době tito plži rychle ustupují, a to i v místech, kde zdánlivě nedošlo k tak podstatné změně stanovištních podmínek, aby se dalo s jistotou říci, že je příčinou jejich vymizení. Všechny lokality, kde tyto druhy ještě dobře prospívají, zasluhují dnes ochranářskou
198
pozornost, i když donedávna jsme třeba zmíněné druhy rodu Vertigo byli zvyklí považovat za poměrně běžné. Poněkud jinak je tomu u druhu Nesovitrea petronella, který byl rovněž sebrán jen jako starší prázdné ulity. Stejně jako v případě druhu Aplexa hypnorum jde o druh, který u nás odedávna měl jen velmi roztroušené výskyty, představující pozůstatky po někdejším mnohem větším rozšíření na počátku holocénu a v pozdním glaciálu. Není vyloučené, že by i tento relikt mohl ještě někde v prostoru Obory přežívat, neboť byl zjištěn v životaschopných populacích v údolních bažinách na poměrně blízké Liběchovce. Cílem mého příspěvku bylo upozornit na to, že Obora v Liblicích je pozoruhodná nejen po stránce botanické, ale že zasluhuje i bližší pozornost zoologů, zejména těch, kteří se zabývají faunou bezobratlých, neboť ostatní úseky Mělnického úvalu jsou dnes natolik změněny různými úpravami, že jejich původní fauna již vymizela, aniž kdy byla podrobněji prozkoumána. V rámci úvalů lemujících vnitročeské Polabí představuje proto Obora významné stanoviště, které vzhledem k své poloze má poměrně nadějný výhled do budoucna, především dík tomu, že se zde mohou zachovat současné příznivé stanovištní podmínky. Zrušení někdejší rezervace by se mělo znovu odpovědně zvážit na základě nových výzkumů (srv. též J. KOLBEK, F. KRAHULEC, L. HROUDA, 1979). ZUSAMMENFASSUNG In der unmittelbaren Nachbarschaft des Schlossparks von Liblice bei Mělník an der Elbe (Mittelböhmen) befindet sich ein ehemaliges Naturschutzgebiet, der Auewald Obora (Tiergarten), der auch Fasanerie bezeichnet wird. Zum Unterschied von den unweit gelegenen Auewäldern in der Elbe-Aue, die durch die Flusstätigkeit stark beeinflusst werden, befindet sich der Obora-Wald an einer viel ruhigeren Stelle, deren Wasserregime vor allem durch mächtige Quellen aus kalkhaltigen Kreideschichten und durch ihre Abflüsse bestimmt wird. Auch das Substrat ist unterschiedlich: Während die Elbe-Aue aus relativ karbonatarmen Klocklehmen mit Einlagerungen von Altwassersedimenten und Terrassenschotterrelikten besteht, treten im Bereiche des Obora-Waldes stark kalkhaltige Turonmergel auf, die tiefe schwere Mergelrendsinen tragen, welche stellenweise in zersetzte kalkreiche Flachmoortorfe übergehen. Im Obora-Wald wurde eine reiche Weichtierfauna nachgewiesen, deren Zusammensetzung aus der Tabelle im tschechischen Text ersichtlich ist. In der Tabelle sind sowohl die Resultate einer Streuprobenanalyse (Angaben in Zahlen) als auch der direkten Besammlung (Vorkommen mit + markiert) zusammengefasst.
199
Die Weichtiergemeinschaften des Obora-Waldes unterscheiden sich von denjenigen der Elbe-Aue durch das Fehlen von Arianta arbustorum (L.), Aegopinella nitidula (Drap.), Eucobresia diaphana (Drap.), sowie Clausilia pumila C. Pfr., die für die Auewälder der mittelböhmischen Elbe bezeichnend sind, sowie durch das Auftreten von Ena obscura und Aegopinella minor, die im Bereiche der Elbe-Aue nicht leben. Dasselbe gilt auch für die Vertigo-Arten, Vallonia enniensis und Nesovitrea petronella, die jedoch heute in Obora im Rückgang begriffen und in den Proben nur durch leere Gehäuse vertreten sind (in der Tabelle mit* markiert). Auch die weit verbreiteten Arten Vallonia pulchella und V. costata weisen nur sehr spärliche frische Gehäuse auf. Im Bereiche der Senke von Mělník lebten alle diese Arten früher auf nassen Wiesen, die heute jedoch zum größten Teil entwässert und ins Ackerland umgewandelt sind. Es wäre zu untersuchen, ob sie noch heute auf der innerhalb von Obora gelegenen Wiese überleben, die bisher nicht besammelt wurde und die durch eine reiche Flora mit zahlreichen Kalkmoorelementen gekennzeichnet ist. Es ist allerdings von Interesse, dass vor allem die wiesenbewohnenden VertigoArten in der letzten Zeit an vielen Stellen verschwanden, an denen keine Standortveränderungen zu beobachten sind, auf die ihr Rückgang zurückgeführt werden konnte. Faunistisch bemerkenswert sind vor allem die Funde von Urticicola umbrosa, die in den Elbe-Auen nur hier und da in schwachen Beständen auftritt, währen sie im Gebiet über der Aue praktisch fehlt, und von Aplexa hypnorum, einer Art, die auch früher in Böhmen nur sehr verstreute Fundstellen besass. Da die meisten AplexaStandorte heute entwässert werden, kann diese Schnecke in die Gruppe der kritisch bedrohten Arten eingeordnet werden. Im Obora-Wald kommt sie jedoch schon jahrelang in starken lebensfähigen Beständen vor. Die Kleintierwelt der Senken beiderseits der mittelböhmischen Elbe-Aue ist infolge Entwässerungsmassnahmen und Umwandlung ins Ackerland heute grösstenteils vernichtet. Der Obora-Wald stellt somit eine der letzten Stellen dar, an der geeignete Standortbedingungen erhalten geblieben sind und die dank ihrer Lage auch in der Zukunft ein Refugium für zahlreiche Kleintierarten bieten könnte. Im Hinblick auf diese Sachlage sollte hier wieder ein Naturschutzgebiet errichtet werden. LITERATURA ABSOLON, A. (1972): Kvartér mělnického úvalu. - Sborník geologických věd, ř. AAntropozoikum, 6: 35-56. Praha. KOLBEK, J.; KRAHULEC, F; HROUDA, L. (1979): Slatinná louka u Liblic - zachovalý zbytek polabských černav. - Zprávy Československé botanické společnosti, 14/2: 143-148. Praha. LOŽEK, V. (1952): Výzkum ložiska sladkovodní křídy u Malého Újezda na Mělnicku. Antropozoikum, 2: 29-92, tab. I-II. Praha. Adresa autora: RNDr. Vojen Ložek, DrSc. Kořenského 1 150 00 Praha 5.
200
Bohemia centralis 18: 201 – 273, 1989
Avifauna chráněného přírodního výtvoru Záplavy (okres Kladno) Die Vögel des Naturschutzgebietes Záplavy (Kreis Kladno,Mittelböhmen)
Věnováno památce dobrovolného strážce Záplav Václava Drvoty
Jaroslav LORENC - Pavel PECINA
Chráněný přírodní výtvor Záplavy byl vyhlášen obecně závazným nařízením Okresního národního výboru v Kladně, vydaným a schváleným plenárním zasedáním 15. ledna 1985; nařízení vstoupilo v platnost o měsíc později, 15.2.1985. Záměr ochrany území je však mnohem staršího data. Území Záplav má poměrně ojedinělou historii svého vzniku a stejně ojedinělá je i historie záměru a prosazování jeho územní ochrany. Jde totiž v podstatě o artefakt v krajině, vzniklý na místě bývalého Turyňského rybníka na Kačáku v důsledku poklesu terénu po hlubinném dolování uhlí. Pokleslý terén byl zalit vodou, čímž vznikly rozsáhlé plochy s různou hloubkou, zarůstající iniciálními stadii rostlinných společenstev břehů a mělkých vod. Na podmáčených okrajích přilehlých polních kultur vznikly dočasně plochy podobné břehům slaných jezer. Značná rozrůzněnost podmínek, velká vodní plocha a bohatá potravní nabídka vytvořily ze stále se rozšiřujících Záplav lokalitu s jedinečným ornitologickým významem, který byl ještě akcentován skutečností, že Kladensko je obecně velmi chudé na podobné vodní plochy, ale přitom přes ně vedou migrační trasy tažných ptáků včetně ptáků vodních a mokřadních. Význam hnízdiště i tahové zastávky pro ptactvo zde byl zjištěn velmi záhy po prvních projevech poklesů terénu a byl aktivem státní ochrany přírody okresu Kladno včas a správně oceněn. Dříve, než mohlo dojít k projednávání záměrů na likvidaci vznikajícího fenoménu, byl v roce 1972 předložen materiál pod názvem Návrh na komplexní využití území Velkých a Malých Záplav, který uvažoval
201
o mnohostranném využití vzniklé a stále se rozšiřující vodní plochy. Obsahoval návrhy na využití všeobecně ekologické, rekreační, rybářské, myslivecké a pro ochranu přírody. Návrh byl doporučen řadou odborných pracovišť a posléze prosazen v okresních orgánech. Byla to ve velké míře právě jeho komplexnost, která podmínila jeho kladné přijetí, i když při dnešním pohledu vznikají z množství dílčích zájmů o využití Záplav značné problémy - např. s rybářským a zčásti i s mysliveckým využíváním území. Návrh na další komplexní opatření v zájmovém území i jeho širším okolí byl podán v říjnu minulého roku (LORENC, 1987). Jde o vytvoření ekologického koridoru v úseku Doksy-Čelechovice, jehož jádro tvoří právě Záplavy. Souběžně s návrhem z r. 1972 začalo Středočeské středisko státní památkové péče a ochrany přírody připravovat vyhlášení lokality za chráněné území. 28. února 1977
byl
materiál
k
vyhlášení
státní
přírodní
rezervace
Záplavy
předán
prostřednictvím Státního ústavu památkové péče a ochrany přírody ministerstvu kultury ČSR. Uvedený návrh však nebyl stále realizován a nakonec byl na žádost prvního z autorů této zprávy vrácen 21. listopadu 1983 středisku, aby mohl být předán okresu a vyhlášen v kategorii chráněného přírodního výtvoru bez dalších průtahů. Během doby, která uplynula od záměru územní ochrany Záplav (1972) do jejich vyhlášení za CHPV (1985), se pochopitelně projevovaly různé tlaky a negativní vlivy, kterým bylo nutno čelit. Jedním ze zásadních problémů bylo znečišťování vody z přítoků, které sporadicky dosahovalo značných koncentrací. Hlavním zdrojem znečištění byla mlékárna v Kačici a Tuchlovický potok, přinášející splašky z Tuchlovic a ze Stochova. Neúnosná situace byla řešena v součinnosti s MěNV Kladno (lázeňské a rekreační služby) za účelem zkvalitnění vody pro rekreaci. U začátku Velkých Záplav byla instalována pontonová lávka s několika aerátory, které fungují podle potřeby a čeřením vody napomáhají k samočištění; současně bylo hlavnímu znečišťovateli uloženo, aby zajistil dodržování platných norem. Pontonová lávka se neosvědčila a byla zakrátko odstraněna. Stávající aerátory jsou zakotveny do dna. Umístění aerátorů bylo povoleno rozhodnutím OVÚP ONV Kladno čj. 292/1982-VÚP/Mš z 9. 3. 1982. Vedle pozitivního vlivu na čistotu vody fungují aerátory v zimě jako zařízení,
202
které i za silných mrazů nedovolí v blízkém okolí zamrznutí hladiny usnadňuje tak zimování některým vodním ptákům. Uvedené řešení je vhodnější než původně uvažovaná čisticí stanice na území Záplav. Oba způsoby jsou však diskutabilní, uvážíme-li, že pouze suplují situaci, kterou považujeme za normální - totiž aby odpadní vody čistil sám znečišťovatel, a tudíž aby jak z Kačáku, tak z Tuchlovického potoka přitékala do Záplav voda bez znečištění. V současné době se zahajuje výstavba dvou biologických rybníků na Tuchlovickém potoce. Tím by se měl zkvalitnit přítok vody od Tuchlovic. Další komplikace vznikla s mysliveckým využíváním území. V roce 1979 a 1980 byly nalézány na území Záplav mrtvolky ptáků, a to i chráněných druhů. Jejich pitvou byl zjištěn průstřel. V té době bylo území Záplav co do působnosti mysliveckých sdružení rozděleno do dvou honiteb. Tím se zdvojovalo rušení při honech a další rizika spojená s lovem v chráněném území a velmi se komplikovalo vyšetřování výše uvedených zástřelů chráněných živočichů. Na žádost OK ONV a střediska došlo posléze k začlenění celého území do jediné honitby, obhospodařované mysliveckým sdružením Kačák v Kačicích. Toto myslivecké sdružení, kde působí řada aktivních ochránců přírody, respektuje ochranný režim a od 12. 2. 1984 uzavřelo se státní ochranou přírody dohodu, týkající se využívání Záplav. Jeho členy je řada ekologicky a ornitologicky vzdělaných osob, z nichž mnohé poskytly informace i k přehledu ptáků uvedenému v této práci. Kromě dvou až tří honů na kachny se v celém areálu chráněného území po celý rok nestřílí. Členové MS Kačák pravidelně brigádnicky pracují na údržbě rezervace a jejího vybavení (naučná stezka, stanice ochrany přírody atd.). Nicméně i za těchto optimálních podmínek existují určité problémy, které vyplynou z textu k jednotlivým druhům. Potíže s dodržováním ochranného režimu přináší především sportovní rybářské využívání Záplav. Pro sportovní rybolov je vyhrazen celý severovýchodní břeh Velkých Záplav a asi polovina jihozápadního břehu, přesto rybáři stále pronikají i na nepřístupný břeh a dokonce i do prostoru Malých Záplav, kde sešlapávají vegetaci, znečišťují břehy a ruší hnízdící ptactvo. Výjimkou nejsou ani úhyny ptáků, kteří pozřeli návnadu s háčkem a vlascem. Uvedená situace byla doložena řadou přistižených osob, z nichž některé neměly ani povolenku k rybolovu. Také se zde rozdělávají ohně. Na základě těchto zkušeností požádalo středisko Ústřední výbor Českého rybářského svazu o změnu v seznamu rybářských revírů v tom smyslu,
203
aby Záplavy sloužily k rybolovu jen pro členy místní základní organizace ČRS, a nikoliv kdekomu, kdo sem odkudkoli přijede rybařit. V případě místních rybářů, kteří jsou informovaní, ukáznění a lze s nimi udělat např. podobnou dohodu jako s MS Kačice, by jistě k podobným situacím nedocházelo. Bohužel žádost střediska narazila na naprostý nezájem o záležitosti ochrany přírody a celkové nepochopení, vyjádřené dopisem č. 1411/85 z 20. 5. 1985, ze strany ÚV ČRS. Nadále zde mohou lovit ryby zájemci z celého Středočeského kraje, neboť mezitím byl revír Kačák 4 (tj. Záplavy) předán do trvalého užívání krajskému výboru ČRS Praha dekretem MZVž ČSR čj. 584/84-440 z 1. 1. 1985. Uvedená situace zcela ignoruje existenci zájmů ochrany přírody v území; prozatím zbývá jen neustále upozorňovat a popřípadě postihovat viníky, nejlépe ve spolupráci s VB. Další střetovou situací bylo umístění deponie odpadků na severní břeh Velkých a Malých Záplav. Původně bylo okolí Malých Záplav určeno k zavezení inertním materiálem. Aktiv ochrany přírody však uplatnil svůj návrh, který byl později akceptován a v praxi se projevil jako účelný. V okolí obce Srby nejsou žádné vhodné prostory pro ukládání odpadu z domků a zahrádek. Ochránci přírody vytyčili v jedné z poškozených ploch prostor, který byl oddělen od rybníka sypanou hrází. Tak vznikla kotlina, kde mohou srbečtí občané minimálně 15 let ukládat domovní odpad. K této řízené miniskládce byla vybudována zpevněná cesta. O pořádek se tu stará člen aktivu ochrany přírody. Okolí skládky bylo ozeleněno. Vyřešily se tím dva problémy v okolí rezervace a obce je zcela čisto a je kam ukládat odpad z přilehlých domků. Populaci ptáků tato řízená skládka nevadí. Po zavezení vymezeného prostoru bude rekultivována. Pokud jde o Velké Záplavy, zde již je navážka ukončena a rekultivována na veřejnou zeleň. V roce 1982 se objevil další z devastačních záměrů, a to požadavek umístění tzv. náhradní rekultivace do plochy návrhu, konkrétně Malých Záplav. I když šlo jako ve všech případech tzv. náhradních rekultivací, které jsou ve skutečnosti ekonomicky ztrátovými kultivacemi posledních refugií přirozených společenstev, o záležitost značně diskutabilní, bylo dohodnuto kompromisní řešení. Protože se záměr týkal zčásti podmáčeného pole, bylo zájmové území ochrany přírody zaměřeno podle vytyčení dobrovolných pracovníků aktivu okresu Kladno a část plochy bez významu pro ochranu Záplav byla poskytnuta k rekultivaci.
204
S odstupem šesti let je dnes možno konstatovat, že názory státní ochrany přírody na neefektivnost rekultivace se potvrdily. Došlo k dalším poklesům, a tak v současné době nabízí JZD další 2 hektary silně podmáčených a neodvodnitelných pozemků k přičlenění do plochy rezervace. Návrh bude realizován, čímž se plocha chráněného území Malých Záplav podstatně zvětší. CHPV Záplavy tvoří dvě oddělené a také poněkud rozdílné vodní nádrže, mezi nimiž prochází silnice z Tuchlovic do Srb na zvýšeném náspu. Území Malých Záplav, které leží západně od této silnice, tvoří mokřad kolem koryta Kačáku s mělkými vodními plochami, které jsou mozaikovitě zarostlé a při březích lemované rozlehlými porosty- vysokých ostřic a dalších rákosinových společenstev. Hojně se zde vyskytuje kosatec žlutý (Iris pseudacorus). Celkově mají Malé Záplavy rozlohu necelých 8 ha. Tvoří je pozemkové parcely č. 666/10, 660/15, 1152/8, 1152/9, 1152/10, 1152/11, 1152/12 a 1190/1 na k.ú. Srby a ppkč. 1370/2 a 2043/9 na k. ú. Tuchlovice. Pokud bude pokračovat pokles terénu, rozšíří se zřejmě mokřad i na další parcely na k. ú. Tuchlovice. Směrem k Srbům funguje celá plocha rekultivované navážky a parcela 658/10 jako nevyhlášené, nicméně existující ochranné pásmo. Zde byla také v r. 1987 zbudována terénní stanice a v roce 1979 vyhlídková věžička, sloužící k pozorování ptactva jako součást naučné stezky Povodí středního Kačáku Drvotova stezka, která byla otevřena v roce 1980. Věžička tvoří zastávku č. 2 uvedené stezky, zbudované zaměstnanci závodu Poldi S0NP a okresním aktivem státní •ochrany přírody. V blízkosti této zastávky u silnice ze Srb na Kačici má pomníček tragicky zemřelý člen aktivu, ornitolog a dobrovolný strážce území Václav Drvota. Malé Záplavy představují svou členitostí ostřicových a rákosinových porostů, mělčinami a při nízké vodě i obnaženými bahnitými plochami optimální prostředí pro vodní a bažinné ptactvo a na nich je také nejvyšší koncentrace hnízdících párů. Tyto plochy jsou vyhledávány také bahňáky v době tahu. Na vlastní území Malých Záplav navazují potom ještě západním směrem proti proudu Kačáku bohaté mezotrofní louky, které jsou rovněž, ornitologicky zajímavé. Za silnicí a nad obcí Srby se zvedá stráň, na vrcholu zarostlá lesem, křovinami a zčásti ovocnými sady s teplomilnými rostlinnými společenstvy . Velké Záplavy tvoří poněkud rozšířená plocha někdejšího Turyňského rybníka, protáhlá od severozápadu na jihovýchod a přijímajíc vedle Kačáku ještě znečištěnou
205
vodu Tuchlovického potoka a vodu dalšího přítoku asi v polovině své délky, rovněž od západu. V jihovýchodním cípu Velkých Záplav vytéká Kačák z nádrže a pokračuje k jihu. Vlastní chráněné území představuje přibližně čtvrtina vodní plochy (vymezená bójemi) sahající do poloviny délky nádrže při západním břehu, včetně rákosin a břehových porostů. Také zde se území stále rozšiřuje v důsledku poklesu terénu. Zbytek vodní plochy tvoří ochranné pásmo. Břeh obrácený k severovýchodu a zhruba polovina jihozápadního břehu v jižní části jsou v době, kdy to nevadí hnízdícímu ptactvu, k dispozici rybářům z ČRS. V jihovýchodní polovině vodní plochy je možno kromě toho provozovat vodní sporty. Velké Záplavy jsou chráněny na parcelách č. 636/1. část a 629 na k. ú. Kamenné Žehrovice a ppkč. 2219/2, 2233/2 a 2836 na k. ú. Tuchlovice o ploše asi 15 ha. Ochranné pásmo je tvořeno parcelami 636/1 část v k. ú. Kamenné Žehrovice a 636/33 v k. ú. Srby. Celková výměra ochranného pásma (vesměs vodní plocha) je 57 ha. V jihovýchodním konci nádrže je malý ostrůvek, který však pro ptactvo nemá příliš velký význam jako hnízdiště. Dlouhý jihozápadní břeh je, zejména v úseku chráněném jako CHPV, zarostlý rákosinami s břehovými porosty dřevin. Při západním okraji Velkých Záplav je topolový hájek, vyhledávaný některými ptačími druhy v době tahu (hřivnáč). Asi uprostřed délky tohoto břehu je malý remízek v přilehlém poli a mezi oběma hájky jsou u břehů ostrůvky vrbových porostů. Na části parcely 2309/1, k. ú. Tuchlovice, vzniklo na bývalém poli poklesem mělké jezírko. Okolí jezírka je bohatým ornitologickým nalezištěm, kde kromě běžného vodního ptactva hnízdí moudivláček a slavík. Souvislejší i rozptýlená dřevinná zeleň, zčásti i zcela nově vysazovaná, lemuje v podstatě celé území Velkých Záplav. V současné době nelze ještě považovat vegetaci CHPV Záplavy za stabilizovaná společenstva. Proto by zřejmě nemělo prozatím smysl zabývat se jejich botanickou inventarizací a v důsledku toho není dobře možné ani charakterizovat území způsobem obvyklým v botanických inventarizačních elaborátech. Prozatím zde probíhá poměrně rychlá sukcese od obnažených půd, ruderálů a vody téměř bez vyšší vegetace k typickým mokřadním, i když prozatím poněkud ochuzeným a zjednodušeným společenstvům, zejména v prostoru Malých Záplav. Svou roli v tom hrají jednak dlouhodobě formovaná rostlinná společenstva v nivě Kačáku nad Záplavami,
jednak
i
zavlékání
různých
diaspor
protahujícím
ptactvem.
Předpokládáme, že během 10 let dojde již k takové stabilizaci cenóz, že bude
206
na místě botanický inventarizační průzkum. V souvislosti s rostlinstvem území je třeba uvést, že v červnu 1979 bylo na Velké Záplavy vysazeno asi 15 trsů leknínu bělostného (Nymphaea candida). Introdukce byla zřejmě neúspěšná, leknín se zde nerozšířil. Níže uvedený seznam obsahuje výčet druhů ptáků, které zde byly registrovány jak při nahodilých příležitostných návštěvách, tak během návštěv v rámci inventarizačního průzkumu v roce 1987, zejména ale při ornitologickém sledování lokality v průběhu posledních zhruba 15 let. I když všechny tyto údaje nelze považovat za výsledek systematického sledování avifauny území, přece přinášejí množství informací a je možno na jejich základě zobecňovat poznatky např. o fenologii nebo vývoji místní populace u početnějších druhů. Údaje druhého z autorů jsou označeny iniciálami jména (PP), údaje zachycené J. Lorencem, kterých je převážná většina, jsou bez označení, s výjimkou závažných pozorování označených jmenovitě. Lorencova kniha ornitologických záznamů, která byla v tomto elaborátu vzata za základ údajů o avifauně Záplav, obsahuje totiž i mnoho dat poskytnutých dalšími informátory. Autoři jim na tomto místě děkují za cennou spolupráci a omlouvají se, že ne ve všech případech jsou u údajů uváděni. Jde o následující spolupracovníky: Jaroslav Calta, Václav Drvota, ing. Jaroslav Fiala, Miloslav Hlava, Ludvík Katona, Jaroslav Kerner, Zdeněk Ledvinka, Bohuslav Nedvěd, Jiří Procházka a Václav Štáfek. Uvedení pozorovatelé jsou v seznamu uváděni příjmením (při opakování zkráceným) v závorce za údajem. Kroužkovacích akcí na Záplavách se zúčastňovali tři ornitologové, a to Drvota, Katona a Lorenc. Celkem zde bylo okroužkováno 1169 ptáků. Dosud nedošlo ani jediné zpětné hlášení ze zahraničí, několikrát však byli kontrolováni kroužkovanci jak znovu na Záplavách, tak i na jiných místech Čech. Některé zajímavé konkrétní údaje budou uvedeny níže u jednotlivých druhů. V zájmu zkrácení textu používáme pro nejčastěji opakované údaje tyto zkratky:
h - hojně, hojný výskyt
zp. - zpěv
vh - velmi hojně
ex. - exempláře (s číslem)
M - samec (masculinum, male)
+ - přibližný odhad početnosti
F - samice (feminimum, female)
Z. - Záplavy
pull. - jedinec v prachovém šatě
M.Z. - Malé Záplavy
207
juv. - juvenilní
ex. v šatě mládí
ak - jakákoliv akustická registrace
V.Z. - Velké Záplavy
S, J, V, Z, SZ atd. - světové strany
Datum bez dalšího údaje značí registraci výskytu druhu bez odhadu početnosti a dalších podrobnosti. V případě sporného určení druhu je u údaje otazník. Druhy jsou průběžně číslovány. Písmena a čísla za názvem druhu uvádějí stupeň ochrany, kategorii v červeném seznamu (Sedláček, 1988) a charakter výskytu. Jejich význam je vysvětlen níže:
CH - chráněný druh podle vyhlášky č. 80/19.65 Sb. CH - zvlášť chráněný druh (označený hvězdičkou) podle, téže vyhlášky + - druh je podle mysliveckých předpisů zvěří se stanovenou dobou hájení a lovu nebo je celoročně hájený. 1 - druh je v červeném seznamu zařazen v kategorii kriticky ohrožených 2 - druh je v červeném seznamu zařazen v kategorii ohrožených 3 - druh je v červeném seznamu zařazen v kategorii vzácných 4 - druh je v červeném seznamu zařazen v kategorii ohrožených migrantů 5 - druh je v červeném seznamu zařazen v kategorii vyžadujících zvláštní pozornost H - hnízdní výskyt v chráněném území nebo těsně na jeho hranicích (H) - pravděpodobný, ale neprokázaný hnízdní výskyt tamtéž T - výskyt za tahu, zálety z okolních hnízdišť, výskyt ptáků pravidelně hnízdících v širším okolí Záplav a zaletujících do území Z - zimování E - eratický výskyt
208
PŘEHLED ZJIŠTĚNÝCH DRUHŮ PTÁKŮ PELECANIFORMES 1. Kormorán velký - Phalacrocorax carbo
+, 1, T
10. 11. 1987 1 exemplář (Ledvinka, Kerner); nehnízdicí, nahodile protahující druh. -, -, E
2. Pelikán bílý - Pelecanus onocrotalus
10. 9. 1987 se poprvé objevil na V. Z.; 12. 9. se stále zdržuje, je velmi plachý a není kroužkován; 13. 9. byl vyplašen při kachním honu, odlétl a již se nevrátil. Eratický, nahodilý výskyt; nelze vyloučit, že šlo o ptáka z nějaké severněji ležící zoo, který přetahoval jižním směrem. COLYMBIFORMES 3. Potápka roháč - Podiceps cristatus
+, -, H, T
1956: 14. 10. 2 ex.; 1957: 11. 8. 1 ex.; 1958: 6. 4. 2 ex.; 13. 4. 2 ex.; 20. 4. 2 ex.; 27. 11.; 1960: 7. 6. 4 ex.; 1962: 8. 4. 2 ex.; 16. 9. + 10 ex.; 1963: 15. 4. 4 ex.; 1966: 15. 5. 2 ex.; 1968: 7. 4. 4 ex.; 1970: 5. 4. 3 ex.; 1. 11. 1 ex.; 1971: 28. 6. + 6 párů; 29. 8. 4 ex.; 4. 9. h; 1972: 4. 6. 6 ex. s pull.; 14. 10. + 20 ex.; 1973: 23. 4. + 10 ex.; 1974: 30. 3. 8 ex.; 1975: 2. 5. 12 ex.; 10. 5. 8 ex.; 12. 10.; 1976: 31. 3. + 12 párů; 9. 5.; 6. 6. + 20 ex.; 1977: 27. 3. + 20 ex.; 1.5. 26 ex.; 29. 5. 10 párů s malými pull.; 25. 10. několik ex.; 12. 11.; 1978: 12. 3. 1 ex. (?první přílet); 27. 3. + 10 párů; 9. 4. 24 párů; 17. 9. + 30 ex.; 7. 10. h; 1979: 29. 3.; 14. 4. + 20 párů; 20. 5.; 19. 8. h; 21. 8. + 10 párů s juv.; 8. 9. ojediněle s juv.; 10. 11. 1 ex.; 3.12. 1 ex.; 31. 12. 1 ex.; 1980: 23. 3. h; 7. 4. + 25 ex.; 12. 4. + 30 ex.; 27. 4. h; 7. 6. 8 ex. s pulì.; 28. 6. + 20 párů; 1981: 14. 3. 3 páry; 21. 3. + 10 ex.; 6. 4. h; 26. 4. 6 párů; 2. 5. h; 9. 5. h; 19. 5. h; 6. 7.; 12. 7. h; 5. 9. V. Z. 1 ex.; 1982: 27. 3. + 3 páry na V. Z.; 1. 4. V. Z., několik ex.; 3. 4.; 10. 11. 4. 5 - 7 párů; 11. 4. 1 ex. uškrcen vlascem; 8. 5.; 23. 5. na V. Z. 2 páry, 1 s pull.; 29. 5. 2 páry; 10. 7. M. Z. 1 pár, V. Z. 3 páry; 1983: 10. 3. přílet 3 ex. na V. Z.; 12. 3. 3 ex.; 14. 3.; 7. 5. + 10 párů; 1984: 1. 4. 1 pár u aerátorů; 6. 4. V. Z. 1 pár;
209
7. 4. M. Z. 1 pár; V. Z. 3 páry; 9. 4. M. Z. 1 ex.; 21. 4. V. Z. 1 ex.; 1. 5. pár na M. Z. sedí na hnízdě, V. Z. 3 páry na vodě (Ledvinka); 14. 6. 1 ex. u aerátorů; 21. 7. málo, za poslední roky nejhorší hnízdění; 9. 9. 1 ex.; 1985: 15. 4. V. Z. 9 ex.; (Ledvinka); 4. 5. V. Z. 1 ex.; 19. 5. V. Z. 1 pár; 24. 5. V. Z. 2 páry v toku; 26. 5. V. Z 2 ex. na hladině; 2. 12. 1 ex., nalezený v Kladně na ulici, vypuštěn na V. Z.; 1986: 5. 4. 1 pár na V. Z. v toku; 7. 4. V. Z. 3 páry (Ledvinka); 12. 4. 7 ex.; (Ledvinka), 4-5 párů (Hlava); 16. 6. V. Z. 2 adult., 3 juv.; 19. 7. V. Z. 3 juv., drží se spolu a společně loví; 26. 7. 18 ex. - 4 páry, 1 s 3 a 3 se 2 juv.; 11. 9. M. Z. 1 ex.; 25. 10. V. Z. několik ex.; 12. 11. V. Z. 9 ex.; 1987: 9. 4. 1 ex. při J břehu Z. (PP); 11. 4. V. Z. 2 ex.; 26. 4. V. Z. 5 ex.; 27. 4. V. Z. + 10 párů; 5. 7. V. Z. 1 ex.; 14. 8. V. Z. 1 pár s juv. (PP); 10. 9. V. Z. 1 ex. (PP); 12. 9. V. Z. 1 ad s žadonícím juv.; 10. 11. V. Z. 4 ex.; 1988: 1..1. V. Z. 1 ex. (Ledvinka). Potápka roháč patří mezi charakteristické hnízdící ptáky Záplav, zároveň je pro tento druh území významná i v době tahu. Z výše uvedených záznamů lze vyvodit, že z původních víceméně ojedinělých ptáků či hnízdících párů, jejichž vyšší počet byl zaznamenávám spíše v období migrace (v letech 1950-70), se zde postupně vytvořila populace s více hnízdícími páry, která kulminovala počtem okolo 20 párů v letech 1977-80. Od té doby se projevuje opět pokles početnosti, který je v souladu s celkovým poklesem populace u nás v důsledku kontaminace prostředí a nepřirozených způsobů rybníkářského hospodaření. Na Záplavy se první ptáci dostavují v průměru v druhé dekádě března a zároveň probíhá tok. Stav se postupně doplňuje až do začátku května a je zpravidla až dvojnásobný oproti počtu hnízdících ptáků zastižených později, takže v této době zřejmě část roháčů pouze protahuje a využívá lokalitu jako tahovou zastávku. Líhnutí mláďat probíhá v červnu a červenci, první mláďata byla zaznamenána 29. 5. 1977. Často až do září jsou mladí ptáci závislí na rodičích. Odlet místních hnízdících roháčů a podzimní průtah splývají, takže lze obtížně hovořit o době, kdy místní ptáci opouštějí Záplavy. Stav kolem 10 jedinců zde bývá ještě počátkem listopadu. Později se roháči vytrácejí trvale, ojediněle bylo zjištěno zimování jednotlivého ptáka, zřejmě nějak hendikepovaného (1979/80, 1987/88). V prosinci 1985 byl na Záplavy vypuštěn hendikepovaný roháč z Kladna.
210
4. Potápka černokrká - Podiceps nigricollis
CH, 5, T
1962: 16. 9. 3 ex.; 1970: 1. 11. 10 ex.; 1973: 23. 4. 1 ex.; 1977: 1. 5. 1 ex.; 24. 5. 4 ex.; 1981: 26 4. 1 pár; 1983: duben 1 ex. (Katona); 1. 10. M. Z. 1 ex. mezi chocholačkami; 2. 10. 1 ex.; 1984: 16. 5. M. Z. 2 ex.; zdržely se jen 1 den (Ledvinka); 1985: 11. 4. V. Z. 5 ex. (Ledvinka); 24. 5. V. Z. 1 ex. Sporadicky a nehojně protahující druh, zastižený častěji při jarním, méně často i při podzimním tahu. 5. Potápka malá - Podiceps ruficollis
CH, -, T, /H/
1958: 6. 4. 3 ex.; 13. 4. 4 ex.; 27. 11.; 1963: 15. 4. 1 ex.; 1968: 7. 4. několik párů; 1975: 23. 11. 2 ex.; 1977: 1. 5. 2 ex.; 24. 5. 2 ex.; 13. 9. 2 ex. v Z části V. Z. (PP); 25. 10. několik ex.; listopad, několik ex.; 1979: 29. 3.; 1980: 7. 4. 3 ex.; 12. 4. 4 ex.; 1983: 30. 7. 1 ex. na M. Z.; 1987: 19. 4. M. Z. 1 ex. Nehojně protahující druh, vzhledem k poměrně nenápadnému způsobu života je možno uvažovat o mnohem pravidelnějším výskytu v době tahu než u potápky černokrké. Výskyty zaznamenané na konci května a v červenci (1977, 1983) naznačují i možnost hnízděni. CICONIIFORMES 6. Čáp bílý - Ciconia ciconia
CH, 5, T, /H/
1972: 5.4. 3 ex.; 1975: 21. 9. 1 ex.; 1977: 1. 5. 1 ex.; 1978: 25. 5. 1 pár v Tuchlovicích hledá místo k hnízdění; 25. 6. obsadil komín v Kačici; 11. 6. postaveno hnízdo, ale pár nevyhnízdil; 28. 8. 2 ex. v okolí Z.; 1981: 5. 5. 1 ex. u M. Z.; 1982: 12. 8. 2 ex. přelet nad M. Z. JZ směrem (Kerner); 1983: 20. 8. ráno 4 ex. přelet přes Srby od J k S (Štáfek); 1984: 6. 4. 2 ex. krouží v Srbech nad školou a táhnou k Z; 10.4. pár krouží nad Srby a Z.; 6. 5. 1 ex. na Kačáku nad M. Z. (Nedvěd); 5. 7. 1 ex. krouží nízko nad Srby; 10. 7. 1 ex. krouží dlouho nad Srby, zvláště nad školou (Kernerovi); 1985: 24. a 30. 3. instalace umělých hnízd na upravených stromech (olše, topol, provedli Ledvinka a Calta); březen - 2 ex. se potulují v okolí; 1986: 9. 4. 1 ex. na Z., pronásledován racky (Ledvinka); 12. 4. dtto (Ledvinka); 3. 5. 1 ex. mezi Kačicí a Srby (Štáfek); 14. 5. na lukách na M. Z. 4 ex. (Kerner); 16. 5. 2 ex., krouží nad V. Z. (Calta); 2. 6. u Čelechovic v poli 10 ex. (Nedvěd); 9. 6. u Kačice 10 ex.; 19. 7. 1 ex. nad Z. (Ledvinka); 17. 8. přelet 3 ex. nad Z. směrem na J; 1987: 15. 7. 3 ex. nad Srby a M. Z.; 26. 7. 1 ex. tamtéž; 28. 7. u Kačice při sekání píce 8 ex. na poli (Nedvěd); 23. 8. 1 ex. nad Srby.
211
Čáp bílý patřil v sedmdesátých letech k nahodilým návštěvníkům Záplav, v osmdesátých letech, počínaje již rokem 1978, se v okolí Záplav vyskytují čápi zcela pravidelně. Jedná se jednak o mladé ne-hnízdící jedince v početnějších skupinách (4 až 10 kusů), jednak o pravděpodobně mladý pár, který hledal místo k postavení hnízda (komíny v Tuchlovicích a Kačici, škola v Srbech). Hnízdní podložky umístěné na stromy v roce 1986 nebyly přijaty; pokud jde o čápy imprintované na komíny, asi by lépe vyhovoval zadaptovaný betonový elektrický sloup na volném prostranství. Při umístění vhodné podložky pro hnízdo lze očekávat v budoucnu hnízdní výskyt čápů bílých. 7. Čáp černý - Ciconia nigra
CH, 2, T
1978: 6. 8. 1 ex.; 1981: 24. 5. M. Z. 1 ex. (Kerner); 1985: 10. 5. 1 ex. přelet; 1987: 6. 7. 1 ex. přelet u Čelechovic. Nahodile
a
jednotlivě
zaletující
druh,
pravděpodobně
z
nedalekých
křivoklátských hnízdišť. CH, 3, E
8. Kolpík bílý - Platalea leucorodia
5. 10. 1985 vyplašeny při honu na kachny 4 ex. z rákosí na V. Z. (Štáfek). Eratický, nahodilý výskyt, nejspíš potulujících se mladých jedinců. 9. Volavka stříbřitá - Egretta garzetta
CH, 3, E
11. 6. 1978 1 ex. na Z., vzácný, nahodilý výskyt. 10. Volavka popelavá - Ardea cinerea
+, 2, T, Z
1960: 25. 3. 2 ex.; 1962: 16. 9. 3 ex.; 1971: 28. 3. 1 ex.; 29. 8. 2 ex.; 1975: 10. 5. 1 ex.; 1977: 9. 5. 1 ex.; 1978: 14. 9. 5 ex.; 17. 9. 1 ex.; 1979: 21. 1. 1 ex.; 4. 3. 1 ex.; 18. 3. 4 ex.; 15. 4. 1 ex.; 21. 4. 1 ex.; 1980: 13. 3. 1 eex.; 22. 3. 1 ex.; 23. 3. 3 ex.; 25. 9. 1 ex.; 15. 11. 1 ex.; 1981: 7. 3. M. Z. 1 ex.; 14. 3. 1 ex. v polích u Z.; 31. 8. 5 ex.; 5. 9. 1 ex.; 1982: 1. 1. 1 ex.; 21. 2. 1 ex.; 15. 2. 4 ex.; 25. 3. 1 ex. (Ledvinka); 6. 3. M. Z. 2 ex.; 25. 7. 1 ex. pronásledován racky; 5. 8. V. Z. 1 ex. atakován racky; 12. 8. 3 ex.; 1983: 14. 3. 1 ex. na V. -Z.; 25. 7. M. Z. 5 ex. (Kerner); 20. 8. 1 adult, 2 juv.; 26. 12. 1 ex.; 30. 12. 1 ex.; 1984: 8. 1. M. Z. 1 ex.; 2. 2. 1 ex. u aerátorů; 11. 2. dtto; 5. 3. M. Z.l ex.; 18. 3. 1 ex. přelet; 6. 4. dtto; 22. 4. 1 ex.
212
(Ledvinka); 10. 8. M. Z. 1 ex. přelet; 1. 9. M. Z. 1 ex.; 18. 9. 2 ex.; 12. 10. 4 ex.; 27. 10. 1 ex.; 30. 11. 1 ex.; 8. 12. přeletuje 1 ex.; 1985: 27. 1. 1 ex.; 8. 8. 1 ex. (Kerner, Štáfek); 22. 9. 1 ex. přelet k V; 29. 9. 1 ex.; 17. 9. 3 ex. (Ledvinka); 10. 10. 1 ex. (Ledvinka); 13. 10. 1 ex.; 22. 11. M. Z. 2 ex. (Ledvinka); 23. 11. 1 ex. na ledě; 4. 12. u M. Z. 2 ex.; 8. 12. dtto; 15. 12. M. Z. 1 ex.; 20. 12. 1 ex.; 30. 12. 2 ex.; 1986: 4. 1. 1 ex.; 21. 1. 1 ex.; 2.2. 1 ex.; 8. 2. M. Z. 1 ex.; 9. 3. 2 ex. M. Z. (Hlava); 28. 8. 1 ex.; 6. 9. 2 ex.; 9. 9. 1 ex.; 11. 9. cca ve 20 hod. 4 ex. (Ledvinka); 13. 9. 1 ex.; 25. 10. 1 ex.; 1987: 25. 1. M. Z. 1 ex. (Ledvinka); 31. 1. 1 ex.; 15. 3. M. Z. 1 ex. (Ledvinka); 3. 8. V. Z. 2 ex.; 14. 8. 3 ex. zdržují se asi týden; 16. 8. 1 ex.; 22. 8. M. Z. 3 ex.; 10. 9. 4 ex.; 12. 9. 3 ex.; 6. 10. 1 ex.; 24. 10. 1 ex. přelet; 25. 10. 1 ex. přelet z M. Z. na V. Z.; 4. 11. 1 ex.; 19. 11. M. Z. 1 ex.; 21. 11. 1 ex.; 24. 11. 1 ex.; 28. 11. 2 ex., přelet při honu; 3. 12. V. Z. 1 ex.; 6. 12. 2 ex.; 9. 12. M. Z. 1 ex.; 20. 12. V. Z. 2 ex.; 30. 12. 4 ex. (Ledvinka); 1988: 9. 1. 6 ex. (Kerner, Ledvinka); 20. 1. 6 ex.; 23. 1. 2 ex. Volavka popelavá byla na Záplavách v šedesátých a sedmdesátých letech spíše vzácným a nahodilým hostem (i když je možné, že četnost záznamů o výskytu je v této době podmíněna též nižší frekvencí návštěv území než v posledních letech). Po roce 1980 plynule stoupá počet pozorování jednotlivých volavek i skupin několika jedinců, takže v posledním desetiletí byl zde tento druh pozorován pravidelně v období tahu, za pohnízdních potulek a částečně i při zimování. Záznamy výskytu volavek se objevují v období od srpna do dubna, od května do července jsou pouze 3 pozorování (10. 5. 1975, 9. 5. 1977, 25. 7. 1982). 11. Bukač velký - Botaurus stellaris
CH, 1, T
V červnu 1985 1 ex. na M. Z. v rákosí (Štáfek); 22. 8. 1987 1 ex. vyplašen při honu na M. Z. Bukač velký žije velmi skrytě, hnízdní výskyt se však zpravidla vždy dá registrovat akusticky podle charakteristického volání samců v období rozmnožování. To zde ale nikdy nebylo zaznamenáno, takže uvedené dva záznamy považujeme za doklad nahodilého výskytu nehnízdících jedinců.
213
12. Bukáček malý - Ixobrychus minutu
CH, 2, T
3. 9. 1971 3 ex. v rákosí; 6. 10. 1987 vyplašeny 2 ex. z rákosí na V. Z. I když nelze vyloučit hnízdění tohoto druhu, který má skrytý způsob života a není přitom zdaleka tak vzácný jako předešlý, je nutno považovat výše uvedená data spíše rovněž za zachycení výskytu migrantů. ANSERIFORMES 13. Labuť velká - Cygnus olor
CH, 5, H, T
1962: 8. 4. 1 ex.; 1963: 15. 4. 1 ex.; 1968: 7. 4. 2 ex.; 1970: 1. 11. 3 ex.; 1973: 30. 10. 1 ex.; 21. 10. 1 ex.; 1976: 14. 11. 1 ex.; 5. 12. 1 ex.; 1977: 9. 3. 6 ex.; 27. 3. 6 ex.; 25. 10. 1 ex.; 1978: 12. 3. 1 ex.; 30. 11; 3 ex.; 1979: 10. 2. 3 ex.; 18. 3. 2 ex.; 6. 4. 2 ex.; 14. 4. dva páry; 15. 4. dtto; 10. 11. 2 ex.; 27. 12. 2 ex.; 1980: 10. 2. 2 ex.; 1. 3. 1 ex. uhynulý v zimě, nález kadáveru; 5. 3. 6 ex.; 13. 3. 5. ex.; 15. 3. 5 ex.; 7. 4. 4 ex.; 27. 4. 1 ex.; 25. 9. 2 ex.; 11. 10. 2 ex.; 15.11. 17 ex.; 17. 11. 13 ex.; 28. 11. 21 ex.; 1981: 7. 3. 14 ex. (2 juv.); 14. 3. 14 ex. ve dvojicích; 15. 3. 15 ex.; 21. 3. 14 ex. na V. Z., 2 ex. na M. Z.; 26. 4. 2 páry začínají hnízdit; 2. a 9. 5. obě F sedí na hnízdech; 19. 5. 10 ex. přeletuje přes V. Z., na M. Z. hnízdící pár; 24. 5. líhnutí u páru na M. Z.; 6. 7. M. Z. 1 pár se 7 pull; 12. 7. dtto; 5. 9. dtto; 1982: 21. 2. 2 ex. na M. Z., oba ptáci kroužkovaní; 6. 3. M. Z. 2 ex.; 6. 3. V. Z. 3 ex.; 20. 3. pár na M. Z.; 27. 3. sedící F tamtéž; 1^4. dtto; 10. a 11. 4. na V. Z. 5 ex.; 8. 5. pár na M. Z. stále sedí, na V. Z. + 6 ex.; 15. 5. líhnutí na M. Z.; 23. 5. V. Z. 6 ex., M. Z. pár + 7 pull; 29. 5. dtto; 10. 7. dtto; 1983: 9. 1. 2 adult a 6 juv. na V. Z.; 13. 2. 3 ex. se honí na ledě, 7 ex. přeletuje; 19. 2. 1 ex. na ledě, 6 přeletuje; 1. 3. průtah 8, 4 a 17 ex.; 4. 3. 1 pár a 1 ex.; 10. 3. dtto; 14. 3. dva páry; 24. 4. 2 hnízda se sedícími F na V. Z. (u ostrůvku a u racčí kolonie); 4. 6. V. Z. 1 pár se 4 pull. (asi týdenní); 19. 11. 5. adult a 2 juv. u aerátorů; 3. 12. 1 juv. u aerátorů; 26. 12. 1 adult M posedává/před hospodou; 30. 12. dtto; 1984: 1. 1. 1 M stále čeká na potravu před hospodou; 7. 1. 1 ex. na ledě; 8. 1. 1 M před hospodou; 22. 1. dtto, 2 ex. krouží a usedají; 2. 2. 1 M opět před hospodou; 11. 2. 2 ex. na ledě; 5. 3. pár na M. Z.; 10. 3. M. Z. 1 pár, V. Z. u ostrůvku 1 pár;
214
18. 3. 1 pár na M. Z.; 23. 3. dtto; 24. 3. pár z M. Z. staví hnízdo u čerpací stanice; 1. 4. 1 pár na M. Z., 1 pár na V. Z.; 6. 4. 3 páry; 9. 4. F na M. Z. sedí; 15. 4. pár z M. Z. přeletuje, 6 ex. na V. Z.; 1. 5. na M. Z. 1 pár, na V. Z. 2 páry; 6. 5. na louce za M. Z. 1 mrtvý ex. zabitý nárazem do drátů vedení zřejmě již během zimy, na V. Z. 2 nehnízdící páry; 27. 5. M. Z. 4 pull.; 18. 8. M. Z. pár a 2 pull.; 1985: 3. 3. 5 ex. na V. Z. (Ledvinka); 9. 3. V. Z. 3 ex.; 16. 3. V. Z. 2 ex.; 24. 3. M. Z. 1 pár, V. Z. 3 ex.; 16. 4. 1 ex. zabit narazen do drátů v poli u V.Z.; 4.5. na V. 2. sedí pár poblíž malého remízku; 19. 5. + 10 ex., hnízdící pár asi přišel o násadu; 24. 5. 4 ex. nehnízdí; 5. 6. na V. Z. u remízku F znovu sedí (náhradní snůška?), 2 ex. na hladině; 19. 6. zde 5 pull, asi den starých; 28. 7. 2 ad. + 5 pulì, na M. Z.; 11. 8. dtto; 18. 8. rodina znovu na V. Z.; 29. 9. V. Z. 2 ex., přelet; 26. 11. na M. Z. přilétl 1 ex.; 6. 12. 14 ex. u aerátorů (z toho jen 2 adult); 8. 12. M. Z. 4 adult., 2 juv.; 15. 12. V. Z. 5 ex.; 30. 12. dtto; 1986: 3.1. V. Z. 4 ex.; 11. 1. 5 ex.; 25. 1. V. Z. 8 ex.; 1. 2. zjištěn 1 M s kroužkem z NDR (Ledvinka); 2. 2. 12. ex.; 8. 2. 8 ex. u aerátorů; 9. 3. 4 ex. tamtéž; 16. 3. V. Z. 6 ex.; 5. 4. V. Z. 1 pár v toku; 9. 4. nalezen v V. Z. v lese 1 mrtvý ex. (Štáfek); 12. 4. V. Z. 1 pár a 1 lichý ex.; 13. 4. u M. Z. 1 mrtvý ex. pod dráty; 27. 4. na V. Z. hnízdo, F sedí; 10. 5. 1 ex. u ostrůvku na vodě; 24. 5. V. Z. pár + 7 pull, čerstvě vylíhlých; 13. 7. V. Z. pár + 7 pull.; 19.7. dtto, všechna pull. tmavá; 26. 7. dovezena a vypuštěna 3 pull. z Velvar (Ledvinka); 17. 8. 1 ex. z Velvar na M. Z ; 2. 10. 1 juv. narazil do drátů vysokého napětí; 12. 11. V. Z. 8 ex.; 1987: 31. 1. vypuštěn 1 zraněný ex. z Dubí (Skoupý); 19. 2. V. Z. pár, obsazeno hnízdiště; 9. 4. pár staví hnízdo na mokřadu vpravo od vtoku Tuchlovického potoka do V. Z. (PP); 11. 4. pár přeletuje po V. Z.; 19. 4. pár na V. Z. u remízu; 12. 6. pár na V. Z. vodí 7 pull. asi 14 dní starých; 12. 9. V. Z. 2 adult. + 6 juv.; 28. 9. 9 ex. na V. Z.; 6. 10. V. Z. rodina 2 + 6; 11. V. Z. 1 ex. přeletuje, u M. Z. 1 juv. zabitý o dráty a načatý liškami; 1988: 10. 1. 2 ex. přilétají od Kačice na Z. Labuť patřila ve sledovaném období mezi roky 1962 a 1978 k výjimečně se vyskytujícím ptákům, kteří se zde objevovali většinou jednotlivě v mimohnízdní době. V roce 1979 a 1980 se zde pravidelně zdržují nehnízdící labutě v proměnlivém počtu celoročně, od roku 1981 na Záplavách pravidelně hnízdí v jednom až dvou párech. Doposud se však nestalo, aby vyhnízdily úspěšně oba páry labutí. Ze záznamů
215
vyplývá i zajímavá adaptace jednoho ptáka na získávání potravy v zimním období synantropně (zima 1983/84) a vysoká četnost kolizí labutí s dráty elektrovodů, na něž doplatilo životem 6 labutí v letech 1984 - 1988. +, 5, T
14. Husa velká - Anser anser
1982: 28. 3. 3 ex. (Ledvinka, Štáfek); 31. 3. dtto; 20. 4. dtto (Štáfek); 25. 4. stále 3 ex. (Štáfek); 6. 6. 8 ex. (Kerner); 29. 7. vypuštěn pár z chovu Správy KRNAP z Vrchlabí na M. Z.; 1983: 4. 3. 1 ex. přelet nad M. Z. (Kerner): 13. 8. 6 ex. přeletuje nad vodou; 1984: 1. 4. 5 ex. v rákosině na V. Z.; 6. 4. 3 ex. přeletují nad vodou a obcí; 1985: 26. 4. dovezeno z jižní Moravy 15 vajec, 26. 4. se vylíhla 4 pull., 30. 4. dalších 8, ptáci zatím v chovu, později mají být introdukováni; 22. 7. V. Z.; 11. 8. M. Z. 1 ex.; 22. 9. 3 ex. z chovu v ohradě, 3 ex. se ztratily; 19. 10. jediný přeživší ex. vypuštěn; 1987: 9. 4. zbytky v zimě uhynulého ex. na Z břehu V. Z. (PP); ? 18. 10. přelet 15 ex., k J; ? 10. 11. 25 ex. na poli u Čelechovic; 12. 11. 25 ex. v polích u Kačice (Štáfek). Husy velké se v posledních pěti letech vyskytovaly na Záplavách v hnízdním období. Hnízdění zde však nebylo prokázáno. Spíše je možné předpokládat, že zde zjišťované husy využívají Záplavy pouze při přesunech mezi hnízdišti, letními shromaždišti, pelichaništi a zimovišti. Ani umělé posílení stavu výsadky z chovů nebo z jižní Moravy nepřivodilo prozatím vznik hnízdící populace na Záplavách. 15. Husa polní - Anser fabalis
+, -, T
1970: 1. 11. 8 ex.; 1972: 6. 3. 9 ex.; 1979: 25. 12. + 100 ex.; 1982: ? 23. 10. 2 ex. přelet k J (Kerner); 1983: 20. 10. klín + 50 ex. nad Z.; 1. 12. + 200 ex. přeletuje nad M. Z.; 1984: 19. 11. přeletují nad Z. k J dva klíny + po 100 ex. (Štáfek); 9. 12. v poli za M. Z. několik set ex. (Štáfek); 1985: 8. 12. + 60 ex. přelétavá nad Z. ve dvou klínech; 30. 12. + 70 ex. přetahuje k J (Štáfek); 31. 12. + 100 ex. přelet k J (Ledvinka); 1986: 17. 4. přelet 56 ex. (Ledvinka); ? 27. 10. přelet hejn (Ledvinka); 1987: 14. 11. Srby, pole, 24 ex. (Štáfek). Husa polní patří k protahujícím druhům, které v minulosti sporadicky, v posledních letech pravidelněji využívají Záplav; přes den se pasou v okolních polních kulturách, nocují pravděpodobně na vodě na Velkých Záplavách, častěji ale jen přetahují, aniž by se zde zdržovaly .
216
16. Husa běločelá - Anser albifrons
+, -, T
30. 11. 1984 se zdržovalo na V. Z. 7 ex. (Štáfek). Nahodilý výskyt vzácně protahujícího druhu. 17. Husice liščí - Tadorna tadorna
-, -, E
16. 7. 1978 1 ♀, 30. 4. 1984 2 M na V. Z. (Ledvinka). Nahodilý, eratický výskyt. 18. Čirka obecná - Anas crecca
+, 2, T, /H/
1956: 6. 4. 30 ex.; 13. 4. 26 párů; 20. 4. + 25 ex.; 1962: 16. 9. 2 ex.; 1968: 7. 4. několik párů; 1970: 5. 4. 4 páry; 1971: 28. 3. 4 páry; 10. 4. 2 ex.; 30. 5. 2 ex.; 29. 8. 1 ex.; 1972: 27.2. 1 M; 26. 12. 1 ex.; 11. 3. + 50 ex.; 1976: 24. 1. 2 ex.; 20. 3. 1 pár; 28. 3.; 1978: 12. 3. 6 párů; 1980: 23. 3. 2 ex. ; 7. 4.; 1982: 27. 1. 1 M (Ledvinka), 14. 2. 2 ex. (Ledvinka); 1984: 9. 9. 4 ex. střeleny na honu; 1985: 3. 3. 1 M na V. Z. (Ledvinka); 9. 3. V. Z. 1 ex.; 1986: 2. 5. 1 M na M. Z. (Ledvinka); 1987: 16. 8. 2 ex. střeleny na honu; 1988: 1. 1. 1 ♀ na V. Z. (Ledvinka). Dosti pravidelně se objevující druh, obvykle v nevelkém počtu jedinců a spíše v mimohnízdní době. Nelze však vyloučit ani občasné vyhnízdění. 19. Čírka modrá - Anas querquedula
+, 2, T, IHI
1974: 30. 3. 6 ex.; 1976: 28. 3.; 1977: 27. 3. 3 páry; 9. 5. 1 M; 1978: 12. 3. 4 páry; 27. 3. 8 párů; 9. 4. 1 M; 1979: 15. 4. 4 páry; 1981: 26. 4. 1 pár na M. Z.; 2. 5. M. 2. 1 M; 1982: 25. 3. několik ex. (Ledvinka); 6. 3. 2 M; 1. 4. 1 M; 1983: ? 10. 3. + 10 ex. na V. 2.; 14. 3.; ? 13. 8. několik ex. na M. 2.; 20. 8. 7 ex. střeleno ha honě; 1984: 7. 4. 3 páry na M. 2.; 10. 4. M. Z. několik párů; 22. 4. 1 pár a 1 M na M. Z., pozorována kopulace (Ledvinka); 30. 4. 2 páry a 1 M na V. Z. u kolonie racků; 1. 5. M. Z. 2 M (Ledvinka); 6. 5. dtto; 21. 7. M. Z. 2 ex.; 18. 8. M. Z. 5 ex. (Ledvinka); 9. 9. hon, 1 ex. střelen; 1985: 3. 4. 1 pár na M. Z. (Štáfek, Ledvinka); 12. 4. V. Z. 2 ex. (Ledvinka): 1986: 27. 4. M. Z. 2 páry (Ledvinka); 17. 8. M. Z. 2 ex. (Ledvinka); 1987: 10. 9. 1 ex. na V. Z. (PP). Poměrně pravidelně registrovaný druh, oproti předešlému se zde objevuje až od r. 1974, zato v 80. letech v relativně vyšším počtu. Také u čírky modré je možno předpokládat hnízdění.
217
20. Kopřivka obecná - Anas strepera
CH, 5, T
Jediné pozorování 1 kačera na V. Z. je z 11. 4. 1985 (Ledvinka). Vzácně a ojediněle se vyskytnuvší, protahující druh. 21. Kachna divoká - Anas platyrhynchos
+, -, H, T, Z
1956: 14. 10. + 10 ex.; 1958: 6. 4. + 50 ex.; 13. 4. 49 ex.; 20. 4. 48 ex.; 3. 8. 1 ♀ s 6 pull.; 1959: 5. 4. v párech; 1960: 28. 2. + 225 ex.; 29. 10. 1 M; 1961: 7. 3. + 100 ex.; 1962: 8. 4. + 50 ex.; 16. 9. + 40 ex.; na honech v r. 1962 střeleno 62 F (spíše ex. v prostém šatě a juv.) a 2 M; 1963: 15. 4. 12 ex.; 1965: 7. 4. několik párů; 1970: 14. 2. 5 ex.; 21. 3. + 300 párů; 5. 4. + 100 párů; 1. 11. 2 páry; při honech střeleno 65 ex.; 1971: 17. 1. přelety hejn; 20. 2. + 200 ex.; 28. 3. + 100 párů; 10. 4. 46 ex.; 4. 9. 1 ♀; 1972: 27. 2. 106 ex.; 6. 3. + 100 ex.; 26. 12. několik ex.; 1974: 30. 3. + 30 ex.; 1975: 2. 5. 12 ex.; 10. 5. h; 1976: 24. 1. + 130 párů; 26. 2. 2 ex.; 20. 3. 314 ex.; 28. 3. h.; 31. 3. + 100 ex.; 4. 5. několik ex.; 6. 6.; 5. 12. + 120 ex.; 1977: 29. 1.; 27. 3. několik set ex.; 1. 5. + 20 párů; 21. 6. rodina s pull.; 24. 9. h.; 13. 9. 6 ex. v Z části V. Z. (PP); 1978: 12. 3. + 200 ex.; 27. 3.+ 100 ex.; 9. 4. + 100 ex.; 14. 10. h.; 20. 11. h.; 1979: 18. 3. + 200 párů; 15. 4. + 20 párů; 20. 5.; 22. 12. + 50 ex.; 27. 12. + 200 ex.; 21. 12. + 300 ex.; 1980: 27. 1. 16 ex.; 15. 3. + 220 párů; 12. 4. h; 27. 4. h.; 27. 12. 5 ex.; 1981: 11. 1. + 350 ex.; 7. 3. + 300 párů; 14. 3. + 100 párů; 15. 3. h.; 21. 3. h.; 6. 4. h.; 26. 4.; 19. 5.; 24. 5.; 12. 7. rodina s 8 pull. na M. Z.; 1982: 6. 3. vh.; 27. 3. h.; 1. 4. h. F sedí; 3. 4. vh.; 10. a 11. 4. vh; 10. a 11. 4. vh; 8. 5. h; 15. 5. h; 23. 5. h; 29. 5. h, bez pull.; 10. 7. asi 3 F s pull.; 1983: 9. 1. V. Z. + 200 ex.; 13. 2. 4 křídlované ex. do voliéry; 19. 2. 1 M a 4 F umístěny do voliéry; 4. 3. + 30 ex.; 10. 3. h; 14. 3. h, 27. 3. 1000 - 1500 ex.; 24. 4. několik hnízd - úplné snůšky; 16. 7. 152 ex. z chovu MS na M. Z.; 13. 8. vypuštěny - jsou krotké, atypicky zbarvené (světlé nebo naopak tmavé až černé); 20. 8. hon, střeleno 54 ex., z toho 36 kroužkovaných z chovu; 29. 10. + 10 ex.; 19. 11. 31 ex. u aerátorů; 3. 12. 2 F u aeráto-rů; 3. 12. 2 F u aerátorů; 26. 12. 3 5 ex. (hon); 30. 12. + 200 ex.; 1984: 8. 1. + 250 ex. u aerátorů a před loděnicí; 5. 3. M. Z. + 50, V. Z. + 100 ex.; 10. 3. + 250 ex.; 17. 3. + 100 ex.; 18. 3.dtto; 23. 3. dtto; 6. 4. nehojně; 26. 8. vypuštěno 250 ex. z chovu; 9. 9. hon, střeleno 19 ex., ani jeden z chovu, protože nelétají; 1. 12. na V. Z. + 300 ex.; 1985: 27. 1. přelety skupinek; 2. 2. přelétlo 9 a 11 ex; 1. 3. několik ex. (loňský odchov); 9. 3. + 40 ex.; 16. 3. + 70 ex.
218
v párech; 24. 3. stovky ex.; 30. 3.; 4. 5. h; 24. 5. h; 26. 5. + 50 - 70 párů; 22. 7. v chovu 1 ex. s bílou hlavou; 17. 11. 20 ex. u aerátorů; 19. 11. 9 párů tamtéž; 23. 11. + 20 ex. tamtéž; 30. 11. + 16 ex. tamtéž; 4. 12. + 300 ex.; 7. 12. vysoko několik hejn; 8. 12. + 200 ex.; 15. 12. ± 100 ex.; 14. 12. hon, rozplašeno; 29. 12. + 350 ex. zimuje; 1986: 3. 1. 20 ex. s mysl. kroužky; 11. 1. 12 ex.; 21. 1. + 150 ex.; 9. 3. + 110 ex. sedí na ledě; 16. 3. V. Z. + 60 ex. v párech; 29. 3.; 5. 4. desítky párů; 24. 5. na M. Z. hnízdo s 8 vejci; 19. 7. vyvádějí pull.(náhradní hnízdění); 16. 8. hon, střeleno 50 ex.; 12. 11. několik skupin; 20. 12. V. Z. + 20 ex.; 25. 12. dtto; 1987: 10. 1. V. Z. + 20 ex.; 18. 1. V. Z. u aerátorů 10 ex.; 31. 1. několik zmrzlých ex., vše z mysliv. chovu; 19. 2. V. Z. + 10 párů; 9. 4. M. Z. 1 pár, V. Z. + 10 párů (PP); 11. 4. h; 27. 4. + 30 Mi 12. 6. V. Z. F s 12 pull.; 5. 7. M. Z. hnízdo s 10 vejci; 11. 7. 2 rodiny s malými pull. (2 a 5); 14. 8. více ex. (PP); 16. 8. hon, střeleno 60 ex., z toho 30 z chovu; 22. 8. druhý hon, stř. 22 ex., z toho 8 z chovu; 10. 9. M. Z. 5 ex. (PP); 12. 9. několik ex.; 16. 9. V. Z. 3 5 ex.; 19. 9. vydán ÚV ČMS zákaz lovu kachen pro celkově nízký stav až do odvolání; 21. 10. V. Z. 4 páry; 24. 10. ± 60 ex., hon, 9 ex. střeleno; 6. 10. V. Z. + 20 ex.; 15.11. V. Z. 2 ex. přelet; 18. 11. V. Z. 3 M, 2 F; 28. 11.; 3. 12. V. Z. + 10 ex.; 6. 12. dtto; 20. 12. V. Z. + 50. ex.; 1988: 1. 1. + 200 ex. (Ledvinka); 8. 1. několik ex. přelet; 10. 1. 5 ex. u aerátorů; 20. 1. dtto (krotké kachny z chovu) + 30 ex. divokých, vzájemně se izolují; 23. 1. + 30 ex. Březňačka patřila k běžně hnízdícím i protahujícím kachnám ještě na původním Turyňském rybníce. Zdá se, že se s rozšířením břehových mělčin a litorální vegetace při vzniku Záplav tento druh ještě rozšířil, takže hnízdil a hnízdí, s určitými výkyvy, v desítce až několika desítkách párů a protahuje ve velmi početných hejnech, zejména v březnu zde bývá pravidelně několik set kusů. Méně často zde březňačky zimují, pravidelně zde zůstávají přes zimu vysazované kachny z chovů. Od r. 1983 se zde provádí vypouštění kachen z polovolného chovu. Tato velmi diskutabilní záležitost však není předmětem této práce. Ukazuje se, že první generace kachen z chovu a divoká populace se většinou vzájemně nekontaktují, pravděpodobně v důsledku změn imprintingu. V průběhu sledovaného období zde bylo okroužkováno 151 kachen (LORENC), z tohoto počtu bylo 141 ptáků z umělého chovu. Z toho 119 jedinců bylo uloveno buď přímo na Záplavách nebo v blízkém okolí.
219
22. Hvízdák eurasijský - Anas penelope
CH, +, -, T
23. 3. 1980 zde bylo zastiženo 10 jedinců. Nahodilý výskyt vzácně protahujícího druhu. CH, +, 3, T
23. Ostralka štíhlá - Anas acuta
1976: 31. 3. 2 ex.; 1980: 5. 3. + 30 ex.; 8. 3. dtto; 13. 3. 17 ex.; 15. 3. ± 20 párů; 23. 3. 10 párů; 1984: 1. 12. V. Z. 3 F; 1985: 30. 3. M. Z. 5 ex., později 13 ex. (Ledvinka). Sporadicky protahující druh, většinou při jarním tahu. Zcela výjimečný byl počet zjištěných ptáků a délka jejich přítomnosti v r.1980. 24. Lžičák pestrý - Anas clypeata
+, 2, T, /H/
1971: 10. 4. 1 F ; 1980: 7. 4.; 1981: 14. 3. 6 M a 1 F; 15. 3. několik ex.; 26. 4. 1 pár; 1980: 25. 4. 2 M a 1 F, tok na M. Z. (Fiala); 1984: 1. 4. 3 ex. na V. Z. mezi březňačkami (Ledvinka); 7. 4. V. Z. 1 pár u kolonie racků; 10. 4. V. Z. 5 párů, tok a kopulace (Ledvinka); 14. 6. 1 pár na M. Z. (jen 1 den); 1985: 11. 4. 2 ex. na V. Z. (Ledvinka); 18. 8. M. Z. 2 ex.; 1 střelen při honu; 1986: 2. 2. 1 F; 5. 4. 1 pár na M. Z.; 12. 4. dtto (Ledv.); 1987: 10. 9. V. Z. 12 ex. Ojediněle se vyskytující druh, většinou pouze protahuje, v posledních letech trvalý výskyt párů přes hnízdní období svědčí pro možné hnízdění. 25. Polák velký - Aythya ferina
+, -, H, T
1958: 6. 4. 20 ex.; 13. 4. 11 ex.; 1961: 7. 3. 3 M; 1962: 8. 4. několik ex.; 1968: 7. 4. 1 M; 1970: 5. 4. + 40 párů; 1971: 28. 3. 4 páry; 10. 4. + 10 párů; 30. 5. 1 pár; 1972: 11. 3. + 30 ex.; 4. 6. 1 ♀; 1973: 23. 4. + 30 ex.; 1974: 30. 3. + 60 ex.; 1975: 2. 5. 6 párů; 10. 5.; 1976: 31. 3. + 100 ex.; 9. 5. několik ex.; 6. 6.; 1977: 27. 3. h; 1. 5. + 40 párů; 23. 5. h; 29. 5. h; 21.. 6. h; 13. 9. 1 pár v Z části V. Z. (PP); 24. 9. h; listopad; 1978: 7. 3. 3 M; 12. 3. + 100 ex.; 27. 3. + 100 párů; 9. 4. 100 ex.; 21. 5. + 36 ex.; 27. 5. + 20 párů; 11. 6. h hnízdí; 1979: 18. 3. + 50 ex.; 15. 4. + 70 párů; 20. 5. ; 1980: 13. 3. 9 M; 15. 3. 10 ex.; 7. 4. + 40 ex.; 12. 4. 53 ex.; 27. 4. h; 24.. 5. M, h; 28. 6. F s pull.; 1981: 14. 3. + 100 párů; 15. 3. h; 21. 3. + 50 ex.;
220
6. 4. vh; 26. 4. h; 2. 5. h; 9. 5.; 19. 5. h; 24. 5. M. Z. 23 M, několik F; 12. 7. několik M a rodin s pull.; 5. 9. několik F; 1982: 10. a 11. 4. h; 8. 5. vh; 15. 5. vh; 23. 5. vh; 29. 5. vh; 1983: 10. 3. + 50 ex.; 14. 3. ; 24. 4. přes 100 párů; 7. 5. + 100 párů; 25. 6. u mostu 9 F s malými pull. - zatím nejvyšší stavy; 13. 8. všechny potápivé kachny zcela zmizely; 1984: 18. 3. + 50 ex., M: F asi 2: 1; 1. 4. zmizeli; 6. 4. h; 6. 5. + 100 ex.; 14. 6. 2 F s pull.; červenec - F vodí 3-9 pull.; 9. 9. hon, 6 ex. střeleno; 1. 11. V. Z. 2 ex.; 1985: 8. 3. 1 M (Ledvinka); 30. 3.; 27. 4. h; 4. 5. M. Z. + 15 párů; 24. 5. + 50 párů na Z.; 26. 5. M. Z. + 50 párů, V. Z. ± 50 párů; 30. 11. V. Z. 2 ex.; 4. 12. několik ex. u aerátorů; 8. 12. 3 ex.; 1986: 3. 1. 2 ex.; 11. 1. 2 ex. u aerátorů; 9. 3. 1 M na ledě na V. Z.; 16. 3. V. Z. + 20 ex., převážně M; 29. 3. + 50 ex.; 5. 4. desítky párů; 3. 5. M. Z. + 50 M; 10. 5. Z. celkem + 100 M; 26. 7. F s pull., teprve se líhnou; 16. 8. hon, střeleny 3 ex.; 20. 12. 1 M na V. Z.;1987: 10. 1. 1 M na V. Z.; 11. 4. h; 27. 4. M. Z. 15 M; 9. 4. M. Z. + 16 - 20 párů; 16. 8. hon, střelen 1 ex.; 22. 8. hon, střeleny 3 ex. Polák velký patří k trvalým příslušníkům avifauny Záplav, do r. 1970 jsou záznamy pouze z jarního tahu, později začíná hnízdit v několika párech. Hnízdících párů silně přibývá od r. 1977, populace kulminuje v roce 1983, pak následuje mírný pokles, ale stále hnízdí na Záplavách do sta párů. V roce 1987 však v území vůbec nevyhnízdil. Záhy po dosažení letuschopnosti mláďat se poláci velcí z lokality vytrácejí, na podzim se vyskytují jen ojediněle, v letech 1984 až 1987 zde jednotliví ptáci zimují (jedná se vždy o postřelené jedince). CH, + , 3, T
26. Polák malý - Aythya nyroca
1977: 21. 8. 9 ex.; 1986: 27. 4. 2 páry na M. Z. (Ledvinka); 2.5. 1 pár tamtéž (Ledv.); 1987: 27. 4. 2 ex. na M. Z. (PP). Zřídka se vyskytující, celkově vzácný a ohrožený druh. Pravděpodobně jde pouze o průtah. 27. Polák chocholačka - Aythya fuligula
+ , -, H, T
1961: 7. 3. 1 M; 1968: 7. 4. 1 M; 1970: 5. 4. 6 ex.; 1971: 28. 3. + 10 párů; 1972: 11. 3. několik ex.; 4. 6. 1 M; 1974: 30. 3. + 20 ex.; 1975: 2. 5. 8 párů; 10. 5.; 1976: 31. 3. + 30 ex.; 6. 6. 10 M, 5 F; 1977: 27. 3. vh; 1. 5. + 50 párů; 15. 5. + 100 párů; 23. 5. dtto; 29. 5. h; 21. 6. M; 21. 8. ještě F s pull.; 24. 9. h; 1978: 12. 3. 10 ex.;
221
27. 3. + 100 ex.; 9. 4. dtto; 21. 5. + 30 ex.; 27. 5. 10 ex.; 11. 6. h hnízdí; 16. 7. h F s pull.; 1979: 18. 3. + 30 ex.; 6. 4.; 15. 4. + 20 párů; 20. 5.; 1980: 13. 3. 3 ex.; 15. 3. 10 ex.; 7. 4. + 20 ex.; 12. 4. 27 ex.; 27. 4. h; 24. 5. h M; 1981: 14. 3. + 100 párů; 15. 3. h; 21. 3. + 150 ex.; 6. 4. vh; 26. 4.; 2. 5. h; 9. 5. h; 19. 5. h; 24. 5. M. Z. vh; 12. 7. více F s pull.; 1982: 6. 3. 4 M; 1. 4. h, F už sedí; 3. 4. vh; 10. a 11. 4. vh; 8. 5. vh; 15. 5. vh; 23. 5. h; 29. 5. h; 10.7. ojediněle (F na hnízdech); 30. 7. + 10 F vodí pull. na M. Z.; 1983: 24. 4. přes 100 párů; 7. 5. + 100 párů; 16. 7. několik desítek F vodí pull.; 20. 8. hon, střeleno 16 ex.; 1. 10. několik ex. na M. Z.; 1984: 18. 3. 1 M; 1. 4. + 50 ex.; 6. 4. několik párů; 6. 5. + 50 ex.; 14. 6. F s pull.; červenec, více F s pull.; 1985: 24. 3. V. Z. 20 ex., převážně M; 30. 3.; 27. 4. h; 4. 5. M. Z. + 5 párů; 24. 5. + 30 párů; 26. 5. + 50 párů; 28. 7. M. Z. F + 7 pull., jinak hojně hnízdí; 17. 11. 1 ex. u aerátorů; 19. 11. 2 ex. tamtéž; 23. 11. dtto; 1986: 3. 1. 1 ex. u aerátorů; 29. 3. + 50 ex.; 5. 4. desítky párů; 10. 5. + 60 M na vodě; 26. 7. F s pull., teprve se líhnou; 16. 8. hon, střelen 1 ex.; 20. 12. V. Z. 1 ex.; 25. 12. dtto; 1987: 10. 1. V. Z. 1 ex.; 9. 4. M. Z. + 8 párů (PP); 11. 4. h; 27. 4. na M. Z. 9 M (PP). Situace je zde podobná jako v případě poláka velkého. Do r. 1972 chybí výskyt v hnízdním období. Koncem 70. let přibývá párů vyskytujících se od konce dubna do července, hromadně zde druh začíná hnízdit v r. 1977. Od té doby s menšími výkyvy hnízdí na Záplavách každoročně několik desítek párů. Také chocholačky brzy odtahují, v letech 1985 až 1987 ojedinělí ptáci zimují (jde o zraněné jedince). V roce 1987 chocholačky, stejně jako poláci velcí, na Záplavách vůbec nevyhnízdily. 28. Hohol severní - Bucephala clangula
CH, +, 3, T
1970: březen 1 ex.; 1977: 1. 5.; 1981: 14. 3. 1 M; 1982: 14. 2. 1 M (Ledvinka); 1985: 20. 12. + 50 ex. na V. Z. u starého hřbitova (Ledv .). Nepravidelně protahující druh, většinou jednotlivě, v roce 1985 větší hejno.
222
GALLIFORMES 29. Křepelka polní - Coturnix coturnix
CH, 2, H
1978: 30. 6. ak 2 M; 16. 7. ak 1 M; 1983: 14. 7. ak, louka za M. Z.; léto 1983 (Kerner); 1985: 30. 6. M. Z. 1 M (Štáfek); 15. 7. dtto (Nedvěd); 1986: 2. 6. v poli za M. Z. k Čelechovicím vystavil pes gynopedium (Nedvěd); 19. 7. ak v okolí M. Z.; 1987: 6. 7. ak 2 M za M. Z. (Nedvěd). Křepelka patří na celém území ČSSR k silně ohroženým, místně totálně vyhubeným druhům. Hnízdní výskyt v posledním desetiletí akcentuje ornitologický a ochranářský význam lokality, není zde však ojedinělý; zdá se, že na některých lokalitách v okolí Kladna se křepelky v nízkých stavech stále udržují. 30. Koroptev polní - Perdix perdix
+, 2, H, Z
1958: 3. 8. pár s juv.; 1960: 28. 2. h; 1970: 14. 2. h; 1971: 17. 1. 32 ex., menší hejnka; 3. 3. v hejnech; 10. 4. v párech, h; 1972: 11. 3 h; 1975: 2. 5. h; 1976: 24. 1.; 28. 3.; 31. 3.; 1977: 29. 1.; 1. 5. 12 ex.; 1978: 22. 1.; 9. 4. + 20 párů; 1979: 18. 3. 2 ex.; 15. 4. 1 pár; 10. 11. 4 ex.; 31. 12. 9 ex.; 1980: 1. 3. + 20 párů; 12. 4. 2 ex.; 27. 11. 6 ex.; 1982: 20. 3. u M. Z. 1 pár; 1. 4. dtto; 1983: 13. 2. 9 ex. (Kerner); 1984: 7. 1. za M. Z. ke Kačici 9 ex.; 11. 2. v jahodárně 13 ex.; 9. 4. u K. Žehrovic 1 pár; 31. 12. u Tuchlov. mlýna 14 ex. (Ledvinka); 1985: 2. 2. u Tuchl. mlýna 9 ex. (Ledvinka); 30. 11. u V. Z. k Tuchlovicím 35 ex. (Nedvěd); 1. 12. pole u V. Z. 8 ex. (Štáfek); 30. 12. 4. ex. (Studnička); 31. 12. u Stochov. vodárny 2 hejna, 18 a 12 ex. (Štáfek); 1986: 21. 1. v poli u V. Z. k Tuchlovicím 10 ex.; 1987: 14. 1. hejnka u Stochova, celkem přes 30 ex., u Tuchlovic 5 ex.; 16. 8. okolí Srb 18 ex.; 16. 8. Stochov-okolí 13 ex.; 31. 12. v poli u V. Z. 16 ex. V širším okolí Záplav byly koroptve až do začátku 70. let hojné, později stavy poklesly jako na celém území, ale trvale se zde udržuje s mírnými výkyvy populace několika až desítky párů, téměř pravidelně s úspěšnými odchovy.
223
31. Bažant obecný – Phasianus colchicus
+, -, H, Z
1970: 14. 2. h; 1971: 17. 1. h; 3. 3. h;. 4. 9. h, 1972: 11. 3. h; 1975: 2. 5. h; 10. 5. h; 12. 10. h; 23. 11. h; 1976: 24. 1.; 20. 3.; 28. 3.; 31. 3.; 1977: 29. 1.; 1. 5.h; 13. 9. několik ex. na JZ břehu V. Z. (PP); 197B: 21. 1. h; 1979: 18. 3.; 15. 4, h; 20. 5.; 10. 11. h; 22. 12. h; 31. 12. 2 ex.; 1980: 15. 3. + 100 ex.; 12. 4. h; 27. 4.; 27. 12. 4 ex.; 1981: 11. 1. vh; 7. 3. h; 14. 3. h; 15. 3.; 21. 3.; 6. 4.; 26. 4.; 2. 5.; 19. 5. ak; 24. 5.; 6.7.; 12. 7.; 5. 9. h; 1982: 20. 3. h; 27. 3. h; 1. 4. vh; 3. 4. vh; 8. 5. h; 15. 5. h; 23. 5. vh; 29. 5. vh; 10. 7. h;' 1983: 13. 2. h; 19. 2. h; 13. 3. h; 1984: B. 4. na poli u M. Z. 1 M 30 F; 1985: 5. 1. 2 F u skládky na M. Z.; 30. 12. několik ex. v rákosí na V. Z.; 1987: 18. 1. několik ex. M. Z.; 5. 7. M. Z. 1 ♀ + 10 pull.; 22. 8. mladí bažanti z umělého chovu létají v zahradách ve vsi; 12. 9. + 10 juv. u V. Z.; 21. 11. M. Z., několik ex. v rákosí; 1988: 23. 1. 1 ♀ na M. Z. Bažant zde byl a dosud je hojný, v 70. letech se stav udržoval převážně autoreprodukcí, později je doplňován z umělého chovu. Stále zde však existuje divoká populace, schopná přežívat v přírodě a rozmnožovat se (gynopedium v r. 1987). FALCONIFORMES 32. Jestřáb lesní - Accipiter gentilis
+, 2, T
1957: 11. 8. 1 ex.; 1960: 28. 2. 2 ex.; 1972: 11. 3. 1 ♀; 1975: 10. 5.; 1978: 21. 5. 1 ex.; 1982: 10. 10. několik ex. jednotlivě - tah; 23. 10. 1 ex. přetahuje k J; 1985: 30. 3. 1 M přeletuje přes M. Z., pronásledován racky; 15. 12. 1 M nad Srby a M. Z.; 1986 : 24. 5. 1 ♀ přeletuje nad Srby; 25. 5. 1 ex. Srby-okolí; 19. 7. 1 M přetahuje nad Srby s drobným úlovkem k lesu; 26. 7. občas přeletuje nad Srby a M. Z.; 20. 12. 1 M u V. Z.; 23. 12. 1 ♀ přelet; 1987 : 29. 4. 1 ♀ (velká) u nádraží K. Žehrovice; 18. 10. 1 ex. přeletuje J směrem. Jestřáb se zde vyskytuje celkem pravidelně. Hnízdění bylo zjištěno v lese nad Srby opakovaně. I když nehnízdí přímo v chráněném území, nacházejí se zřejmě Záplavy v teritoriu nedaleko hnízdícího páru. Kromě toho tudy v období migrace protahují jestřábi severoevropských populací.
224
33. Krahujec obecný – Accipiter nisus
+, 2, T
1958: 6. 4. 1 ex.; 1970: 14. 2. 1 ♀; 5. 4. 1 ♀; 1972: 14. 10. 1 ex.; 1978: 12. 3. 3 ex.; 16. 7. 1 ex.; 20. 8. 1 F; 1979: 21. 4. 1 ex.; 21. 8. 1 ♀; 1980: 15. 3. 1 F; 23. 3. 1 F; 1982: 20. 3. 1 ex. přelet; 10. 7. dtto; 1983: 26. 6. 1 ex. nad zahradami v Srbech; 30. 9. 1 ex. přeletuje; 1984: 1. 1. 2 ex. v Srbech; 7. 1. 1 F nad V. Z.; 22. 1. 1 ex. loví u Z.; 1985: 9. 5. 1 M v Srbech; 10. 5. dtto; 28. 6. 1 F krouží nad Srby, obtěžována ptáky; 18. 8. 1 ex. krouží ve výšce; 25. 8. 1 ex. pronásledován vlaštovkami; 1986: 26. 7. denně nad Srby, obtěžován vlaštovkami a jiřičkami; 2. 8. dtto; 1987: 5. 7. M. Z. 1 F ; 11. 7. Srby, 1 F denně přeletuje; 25. 7. denně 1 ex. v Srbech; 15. 11. nad Srby 1 F; 6. 12. 1 M v Srbech. Krahujec se pravidelně a celoročně vyskytuje na Záplavách a v okolí, takže je možno předpokládat hnízdění v okruhu doletu. Podle záznamů se zdá, že se v posledních letech vyskytuje častěji, tento dojem však může být vyvolán i faktem, že v posledních letech bylo věnováno ornitologickému sledování více času. 34. Káně lesní - Buteo buteo
CH, +, -, T
1957: 11. 8. 1 ex.; 1960: 28. 2. 1 ex.; 25. 3. 1 ex.; 29. 10. 3 ex.; 1970: 5. 4. 1 ex.; 1971: 17. 1. 1 ex.; 4. 9. 3 ex.; 1972: 11. 3. 1 ex.; 4. 6. 1 ex.; 14. 10. 1 ex.; 26. 12.; 1974: 30. 3. 1 ex.; 1975: 26. 1. 6 ex.; 12. 10.; 23. 11. 10 ex.; 1976: 24. 1. 2 ex.; 20. 3.; 28. 3.; 1977: 29. 1.; 1978: 12. 3. 1 ex.; 9. 4. 1 ex.; 21. 5. 3 ex.; 14. 10. 2 ex.; 1979: 18. 3. 4 ex.; 15. 4. 2 ex.; 20. 4. 1 ex.; 10. 11. 1 ex.; 3. 12. 1 ex.; 31. 12. 5 ex.; 15. 3. 1 ex.; 12. 4. 1 ex.; 27. 4. 2 ex.; 1981: 14. 3. 2 ex. nad lesem; 15. 3.; 21. 3. 2 ex.; 6. 4. 1 ex.; 26. 4.; 12. 7.; 31. 8. 2 ex.; 5. 9. 5 ex.; 1982: 6. 3. 1 ex.; 20. 3. i 4 páry; 10. 4. krouží + 6 ex.; 11. 4. dtto; 8. 5.; 22. 5. kroužk. 1 pull. na hnízdě (Lorenc); 23. 5. krouží 1 ex.; 29. 5. dtto; 10. 7. dtto; 10. 10. tah po skupinách, velké množství; 23. 10. tah, skupiny až po 40 ex.; 1983: 9. 1. V. Z. 1 ex. nad rákosinami; 13. 2. 1 ex.; 19. 2. 3 ex.; 13. 3. 2 ex.; 14. 3. dtto; léto 83 - hnízdění ve špici lesa u Záplav; 30. 9.-tah, skupiny po 2 - 3 ex.; 2. 10. tah, po 3 - 6 ex. celý den; 15. 10. 8 ex. nad lesem nad Srby; 26. 12. 3 ex.; 30. 12. ak; 1984: 1. 1. 10 ex. krouží ve 2 skupinách; 8. 1. 10 ex. přeletují, 22. 1. několik ex.; 5. 2. 5 ex.; 10. 3. 2 páry, přeletují; 18. 3. 5 ex. + 3 ex., tah k S; 23. 3. 2 ex., hry; 24. 3. dtto; 1. 4. 3 ex.; 21. 4. 2 ex.
225
nad M. Z. (v jetelišti za CHÚ plno hrabošů); 1. 5. 2 ex.; 6. 5. 3 ex. nad V. Z., v lese nad Srby na borovici obsazené hnízdo; 14. 6. 1 - 2 ex. krouží; 21. 7. 1 ex.; 18. 8. 4 ex.; 1. 9. 3 ex., dorážejí na ně vlaštovky; 7. 10. 1 ex.; 13. 10. 3 ex.; 28. 10. 6 ex., tah k J; 31. 12. +_ 20 ex. kolem Z. po stromech a strništích; 1985: 5. 1. + 10 ex. (Kerner); 16. 3. 2 ex.; 24. 3. 3 ex. krouží; 30. 3. 2 ex.; 4. 4. 1 pár nad Srby; 3. 5. 1 ex.; 9. 5. 3 ex.; 24. 5. 5 ex. ve výšce; 26. 5. nad V. Z. 2 ex.; 29. 5. v lese nad V. Z. 2 obsazená hnízda; 11. 8. 1 ex. nad V. Z.; 24. 8. Srby 2 ex.; 29. 9. nad Srby 3-4 ex.; 13. 10. 4 ex. krouží; 2. 11. tah, jednotlivě; 30. 11. několik ex. (Kerner); 7. 12. 2 ex. nad Srby; 1986: 3. 1. 1 ex.; 25. 1. 1 ex. přelet; 29. 3. 2 ex. nad Srby; 5. 4. 3 ex.; 3. 5. 2 - 3 ex.; 25. 5. 2 ex.; 1. 11. 2 ex. nad Srby; 1987: 30. 7. 1 ex. na M. Z.; 25. 7. dtto; 13. 9. Srby 1 ex.; 28. 9. 3 ex. přeletují k Z; 18. 10. u remízu na V. Z. 1 ex.; 24. 10. nad M. Z. 5 ex. (tah); 1988: 9. 1. několik ex. v okolí Srb; 23. 1.3-4 ex. tamtéž. Pravidelně zaletující, protahující a zimující druh, který v posledních letech pravidelně v 1 až 2 párech hnízdí v bezprostředním okolí CHÚ Záplavy. 3 ptáci z hnízd u Záplav byli během sledovaného období okroužkováni (Lorenc). 35. Káně rousná - Buteo lagopus
+, -, T, Z
1976 : 5. 12. 1 ex.; 1983: 13. 2. 1 ex.; 19. 2. 3 ex.; 1984: 2. 2. 1 ex.; 1985: 30. 11. nad M. Z. 1 ex.; 31. 12. v polích kolem Z. 4 ex. (Štáfek); 1987: 18. 1. 1 ex. nad Srby; 3. 12. Srby-okolí, 1 ex . Ojediněle a nepravidelně protahující a zimující druh, tak jako na celém ostatním území státu. 36. Moták pochop - Circus aeruginosus
CH, +, 5, H, T
1977 : 26. 4. 1 ♀ ; 21. 8. 1 M; 1978: 11. 6. 1 ♀; 1979: 19. 8. 1 pár; 1980: 15. 4. 1 ♀; 1982: 1. 4. 2 ex. krouží; 21. 4. 1 ex. nad M. Z., kolonie racků přesídlila na V. Z.; 15. 5. 1 kroužící M, obtěžován ptáky; 1984: 8. 4. 1 ♀ na M. Z.; 9. 4. 1 ♀, zaletuje na určité místo v rákosí na M. Z.; 10. 4. dtto; 6. 5. 1 pár na M. Z., zapadá do rákosí, je obtěžován racky; 15. 5. pár nosí na hnízdo; 20. 5. nalezeno místo v rákosí, kde je předávána kořist (hraboši, krtci); 21. 7. M zaletuje na M. Z. do rákosí; 26. 8. 2 ex.
226
zapadají do rákosí; 1985: 12. 4. na poli u M. Z. 1 M (Ledvinka); 27. 4. 1 ♀ na M. Z.; 2. 5. 1 pár na M. Z.; 9. 5. dtto; 10. 5. dtto; 18. 5. pár zapadá na stejné místo v rákosí; 24. 5. 1 ♀ v poli u M. Z.; 26.5. na M. Z. vylétl pár při kontrole kolonie racků; 5. 6. 1 ♀, dtto; 1986: 21. 5. 1 ♀ sedá na M. Z. do rákosin; 25. 5. 1 ex. krouží nad V. Z.; srpen 86 denně pozorován (Kerner); 1987: 25. 1. 1 ♀ na M. Z.; 26. 4. 1 pár na M. Z.; 27. 4. dtto, zásnubní lety; 15. 6. v rákosí 2 hnízda postavená a opuštěná; 6. 7. na M. Z. 1 ex. (Nedvěd); 1988: ? 23. 1. 1 ex. nad V. Z. Pochop je na Záplavách registrován až od konce 70. let. Zprvu se zde zdržovaly jednotlivé kusy nebo i páry, pravidelný výskyt páru nasvědčující hnízdění na Malých Záplavách je zaznamenáván každoročně od r. 1984. Chování ptáků v posledních třech letech lze považovat za důkaz hnízdění, je však zvláštní, že zde nikdy nebyla pozorována vyvedená mláďata ani nalezeno hnízdo s vejci či mláďaty v prachovém peří. Je proto možno se domnívat, že hnízdění zde bylo doposud vždy neúspěšné. Důvodem může být nadměrné rušeni racky, spíše však chemická kontaminace hnízdícího páru. CH, +, 5, T, Z
37. Moták pilich - Circus cyaneus
1976: 24. 1. 10 F (nebo juv.); 20. 3. 1 ex.; 1977: 13. 9. 1 ex. nad poli za M. Z. (PP); 1978: 22. 1. 1 M; 12. 3. 1 ♀; 1979: 14. 4. 1 M; 1982: 25. 3. 1 pár (Ledvinka); 30. 7. 1 ex. na M. Z.; 1984: 8. 7. 1 M (Ledv.); 1985: 16. 3. 1 ♀ v polích za M. Z. (Ledv.). Nehojně, poměrně pravidelně protahující nebo i zimující druh. 38. Luňák hnědý - Milvus korschun
CH, 1, T
1978: 9. 4. 1 ex.; 27. 5. 1 ex.; 1979: 15. 4.; 1980: 7. 4. 1 ex.; 1984: 6. 5. dvakrát poz. 2 ex. v okolí Čelechovic a Kačice na Kačáku (Nedvěd); 16. 5. 2 ex. loví hraboše u farmy v Kačici (Nedvěd); 10. 6. (Štáfek); 1985: červen a červenec - stále mezi M. Z. a Čelechovicemi; 1986: 2. 6. v polích k Čelech, pravidelně (Nedvěd); 1987: 26. 4. V. Z. 1 ex. (Ledvinka, Fiala); 6. 7. M. Z. 1 ex. V posledních 10 letech se vyskytuje v hnízdním období pravidelně; pravděpodobně jde o ptáky hnízdící v širším okolí Záplav, snad na Křivoklátsku. Výskyt a hnízdění luňáků obou druhů v Čechách souvisí s rozvojem prosperujících populací v NDR.
227
39. Orel mořský - Haliaeetus albicilla
CH, +, 1, T
? 1980: předjaří, na ledu při tání se zdržoval tmavý orel přes 2 m v rozpětí snad juvenil. (Kerner); 1983: 13. 11. 1 ex. přetahuje k J; 1984: 6. 4. 2 ex. jednotlivě letěly na SV, obtěžovány racky. Vzácně a jednotlivě protahující druh. 40. Orlovec říční - Pandion haliaetus CH, +, 4, T 1958: 6. 4. 1 ex.; 1962: 18. 9. 1 ex.; 1970: 5. 4. 1 ex.; 1. 11. 1 ex.; 1971: 29. 8. 1 ex.; 1976: 5. 12. 1 ex.; 1978: 7. 9. 2 ex.; 17. 9. 1 ex.; 1979: 8. 9. 1 ex.; 1982: 10. 10. 2 ex., tah k j; 23. 10. 3 ex., tah, spolu s káněmi; 1983: 20. 8. 1 ex. vyplašen při honu z rákosí (Štáfek); 9. až 14. 10. stále se zdržuje 1 ex.; 15. 10. 1 ex., 1984: 1. 9. 1 až 2 ex.; 3. 9. 1 ex.; 7. 9. 1 ex.; 20. 10. 1 ex., tah ze SV na JZ ve výšce; 1985: 9. 5. přelet 1 ex. od S k J; 10. 5. 1 ex., přelety; 26. 5. 1 ex.; 14. 6. 1 ex. nad Srby; 25. 8. 1 ex. přelet; 30. 8. 1 ex. na M. Z. ulovil lysku (Kerner); 22. 9. 2 ex. (jednotlivě) letí k J; 1986: 29. 3. 1 ex., 4x během dne; 1. 5. 1 ex.; 10. 5. 1 ex., obtěžován racky; 24. 8. 1 ex. na V. Z. ulovil kapra; 31. 8. dtto; 1. 9. 1 ex. lovil v 16. hod.; 9. 9. 2 ex. loví (Štáfek); 11. 9. 1 ex. (Kerner); 25. 10. 4 ex. protahují (Štáfek); 1987: 5. 4. 1 ex. (Fiala); 19. 4. 1 ex. odnesl rybu, obtěžován racky; 27. 4. 1 ex. na V. Z.; 16. 8. 2 ex. na M. Z.; 22. 8. 2 ex.; 9. 9. 1 ex. (Ledvinka); 12. 9. dtto. Orlovec říční patří k nejvýznamnějším druhům Záplav. V letech 1958 až 1979 byli registrováni pouze jednotliví protahující ptáci, v letech 1982 až 84 protahuje pravidelně a ve více jedincích (až 4 kusy) a jednotlivci se zde zdržují i delší dobu. Od roku 1985 se vyskytuje orlovec i v hnízdním období, zprvu jeden pták, v dalších letech občas pozorována dvojice; orlovci na Záplavách pravidelně loví ryby (pozoruhodné je výjimečné ulovení lysky). V roce 1985 byly instalovány na stromy 2 hnízdní podložky pro čápy, nebyly však obsazeny ani čápy, ani orlovci. Za předpokladu instalace vhodné umělé hnízdní podložky by bylo možno očekávat i zahnízdění. 41. Poštolka obecná - Falco tinnunculus
CH, +, -, H, T, Z
1958: 6. 4. 3 ex.; 1960: 28. 2. 1 ex.; 7. 6. 1 ex.; 1970: 5. 4. 1 ex.; 1971: 10. 4. 1 ex.; 28. 6. 1 ex.; 4. 9. 1 ex.; 1972: 27. 2. 1 ex.; 6. 3. 10 ex.; 1974: 30. 3. několik ex.; 1975: 26. 1. 6 ex.; 12. 10.; 1976: 28. 3.: 31. 3. 3 ex.; 1977: 27. 3. 4 ex;
228
13. 9. 1 ex. v topolech na JZ břehu V. Z. (PP); 1978: 27. 3. 1 ex.; 17. 9. h; 1979: 18. 3. 3 ex.; 15. 4. 4 ex.; 20. 5.; 31. 12. 2 ex.; 1980: 27. 4. 2 ex.; 1981: 14. 3. 1 ex.; 21. 3. 2 ex.; 19. 5. 1 ex.; 1982: 6. 3. 1 ex.; 20. 3. 2 páry, snubní lety; 27. 3. dtto; 1. 4. 2 ex.; 3. 4. 2 ex.; 10. a 11. 4.; 8. 5.; 15. 5.; 1983: 13. 3. 1 ex.; 30. 9. 1 ex.; 30. 12. 2 ex., vzdušné hry; 1984: 5. 3. 3 ex. tokají kolem budovy školy v Srbech; 18. 3. 1 ex. pronásleduje ostříže; 1. 5. 1 ex.; 6. 5. 3 ex.; 8. 7. u V. Z. asi 10 ex. nad polem; 10. 7. 4 pull. v remízu ve vraním hnízdě; 1985: 5. 1. 1 ex. nad M. Z.; 27. 1. 1 ex. Srby; 8. 2. 1 ex. na V. Z.; 30. 3. 2 ex.; 24. 5. 1 pár v polích u V. Z.; 6.. 12. 2 ex. v Srbech; 8. 12. 1 ex. tamtéž; 15. 12. 1 ex.; 30. 12. 1 ex.; 1986: 24. 5. 1 ex. v polích za M. Z.; 1987: 27. 4. 1 pár krouží nad V. Z.; 20. 9. Srby 1 ex. Poštolka obecná patří k běžným druhům dravců, na Záplavách a v okolí se zřejmě vyskytuje trvale. Menší počet pozorování z prvních let sledovaného období je způsoben spíše nižším počtem návštěv úze-mí než nižší četností výskytu druhu. Příležitostně, zřejmě v souvislosti s cyklickým vývojem populací hrabošů, zde hnízdí i ve více párech, pravidelně v jednom až dvou párech. Bylo zde okroužkováno 5 poštolek (Lorenc). 42. Dřemlík tundrový - Falco columbarius
CH, 4, T, Z
1976: 5. 12. 1 ex.; 1978: 22. 1. 1 M; ? 1984: 2. 2. 1 ex., přelet nad M. Z. Vzácně a ojediněle zimující druh. 43. Ostříž lesní - Falco subbuteo
CH, 2, T
1975: 10. 5.; 1977: 26. 4. 1 ex.; 7. B. 1 ex.; 21. 8. 1 ex.; 1980: 3. 5. 1 pár; 1982: 21. 4. 1 ex. na M. Z., přeletuje a do- rážejí na něj ptáci; 1984: 18. 3. 2 ex. se honí s poštolkou; 7. 4. 1 ex. přelet; 1985: 25. 5. 1 ex. u posedu v lese nad M. Z. (Calta, Hlava); 10. 10. 1 ex. přelet (Ledvinka); 12. 10. Srby 1 ex.; 13.10. dtto; 1987: 13. 7. nad Srby 1 ad. + 3 juv. (Kerner). Zprvu ojediněle, v posledních 3 letech každoročně zaletující druh do oblasti Záplav. Pozorování páru a vyvedených mláďat a výskyt v hnízdním období nasvědčují tomu, že v nedalekém okolí území alespoň občas ostříži hnízdí.
229
44. Sokol stěhovavý - Falco peregrinus
CH, 1, T
1976: 26. 2. 1 ♀; 31. 3. 1 ex.; ? 1981: 5. 9. 1 ex., obtěžován racky; ? 1985: 5. 10. 1 ex., ve výšce přelet k J. Vzácně a ojediněle protahující druh. Vzhledem k podmínkám pozorování nelze u dat s otazníkem vyloučit záměnu s rarohem velkým. 45. Raroh velký - Falco cherrug
CH, 1, T
1978: listopad, 1 ex.; 1979: 15. 4. 1 ex.; ? 1982: 10. 10. 1 ex., tah k J; 1984: 7. 4. 1 ex. přelet ve výšce. Vzácně a ojediněle protahující druh. Také zde je u data s otazníkem možná záměna (se sokolem stěhovavým). RALLIFORMES 46. Chřástal vodní - Rallus aquaticus
CH, 2, /H/, T
1971: 4. 9. 1 ex. chycen do sítě v rákosí; 1983: 23. 7. 1 ex. na M. Z.; 1985: 26. 5. na silnici u V. Z. čerstvě zabitý pták. Vzácný, skrytě žijící pták; lze předpokládat hnízdní výskyt. 1 kus byl okroužkován v r. 1971 (Lorenc). 47. Chřástal kropenatý - Porzana porzana
CH, 2, T
1957: 11. 8. 1 ex.; 1981: 31. 8. a 5. 9. 1 ex. Rovněž vzácný a nenápadný pták. Vzhledem k tomu, že se v období rozmnožování samci ozývají hlasitým a nezaměnitelným voláním, které nebylo registrováno, a k datům pozorování, je možno předpokládat, že zde jde spíše o zastižení protahujících ptáků. 48. Slípka zelenonohá - Gallinula chloropus
-, -, H, T
1956: 14. 10. 1 ex.; 1968: 7. 4. 2 ex.; 1971: 4. 9. několik ex. v rákosí; 1972: 14. 10. 1 ex.; 26. 12. 1 ex.; 1974: 30. 3.; 1975: 2. 5. h; 10. 5. h; 23. 11.; 1976: 26. 2. 20 ex.; 20. 3.; 28. 3.; 31. 3. h; 6. 6.; 5. 12.; 1977: 1. 5.; listopad 77; 1978: 27. 3. h; 9. 4.; 1979: 15. 4.; 1980: 12. 4.; 1981: 6. 7. 1 ex. na V. Z.; 12. 7.; 1982: 10. a 11. 4. V. Z. h; 15. 5. M. Z. 1 ex.; 23. 5. 1 ex. V. Z.; 29. 5. na M. Z. pull.; 10. 7.; 1983: hlášení nálezu kroužku ve vývržku výra v Žilině, Křivoklátsko; 19. 2. 3 ex. chyceny a umístěny ve voliéře (prokřehlí ptáci); 26. 7. na M. Z. rodina s pull.; 14. 8. několik ex. na M. Z.; 19. 11. 1 ex. u aerátorů;
230
1984: 6. 4. 1 ex. na M. Z.; 7. 4. M. Z. 2 páry; 21. 7. M. Z. 1 ex.; 1985: 4. 5. M. Z. 1 ex.; 1986: 24. 5. M.Z. 1 ex.; 1987: 25. 7. 1 ex. na M. Z.; 14. 8. 3 - 4 ex. s juv. na M. Z. Vzhledem k menšímu rozsahu rákosin méně početný, ale pravidelně se vyskytující a hnízdící druh. Byly zde odchyceny a okroužkovány dva kusy (Drvota, Lorenc). Pták kroužkovaný Drvotou v březnu 1981 na Malých Záplavách byl uloven výrem a jeho kroužek byl nalezen ve vývržku v r. 1983 poblíž Žiliny na Křivoklátsku. Nález se ztotožňuje s překvapivým pozorováním výra v chráněném území v letním období 1983 (Kerner). 49. Lyska černá - Fulica atra
+, -, H, T, Z
1956: 14.10. + 150 ex.; 1958: 6. 4. + 50 ex.; 13. 4. 36 ex.; 20. 4. 36 ex.; 27. 11. + 50 ex.; 1960: 28. 2. 2 ex.; 7. 6. 1 ex.; 29. 10. + 100 ex.; 1961: 7. 3. 10 ex.; 1962: 8. 4. + 50 ex.; 1963: 15. 4. + 20 ex.; 1968: 7. 4. h; 1970: 5. 4. + 160 párů; 1. 11. + 280 ex.; 1971: 28. 3. + 50 ex.; 10.4. + 30 párů; 30. 5. rodiny s pull.; 28. 6. dtto; 29. 8. 89 ex.; 4. 9. h; 1972: 11. 3. + 30 ex.; 16. 12. ; 1974: 30. 3. h; 1975: 2. 5.; 10. 5.; 12. 10.; 18. 11. + 100 ex.; 1976: 28. 3.; 31. 3. + 100 ex.; 9. 5. h; 6. 6.; 5. 12.; 1977: 27. 3. + 100 ex.; 1. 5. h; 29. 5. h; 13.9. několik ex. na V. Z. (PP); 24. 9. h; 25. 10. h; 11. 11.; 12. 11.; 1978: 22. 1. 1 ex.; 27. 3. h; 9. 4. h; 11. 6. líhnutí; 17. 9. h; 20. 11. h; 1979: 18. j. h; 6. 4.; 15. 4. h; 20. 5.; 10. 11. h; 3. 12. + 50 ex.; 31. 12.; 1980: 15. 3. + 100 ex.; 12. 4. + 120 ex.; 27. 4. h; 24. 5. h; 26 10. 28 ex.; 1981: 7. 3. 20 ex.; 14. 3. + 100 ex.; 15. 3. h; 21. 3. h; 6. 4. h; 26. 4.; 2. 5. h; 9. 5.; 19. 5. h, většinou sedí; 24. 5. h; 6. 7. vh; 12. 7. vh; 1982: 6. 3. první ex.; 20. 3. h; 27. 3. h; 1. 4. vh; 3. 4. vh; 10. a 11. 4. vh; 8. 5. vh; 15. 5. h, již s pull.; 23. 5. h, zčásti ještě sedí, zčásti s pull.; 29. 5. dtto; 10. 7. vyhnízdilo + 50 párů; 1983: 9. 1. jednotlivě na V. Z.; 13. 2. h u mostu; 4. 3. + 10 ex.; 13. 3. 4 páry na M. Z., vh na V. Z.; 14. 3. vh; 13. 8. M. Z. + 50 ex. (tah?); 20. 8. hon, střeleno 8 ex.; 30. 8. h; 30. 9. h; 2. 10. několik ex.; 4. 11. + 20 ex. kolem aerátorů; 13. 11. + 50 ex. u aerátorů; 19. 11. tamtéž + 20 ex.; 31. 12. tamtéž 1 ex.; 1984: 10. 3. V. Z. 4 ex.; 18. 3. + 70 ex., tažné i místní; 23. 3. + 100 ex.; 1. 4. + 100 ex.; 6. 4. M. Z. 6 párů; 21. 7. vh s pull; 1985: 9. 3. V. Z. 1 ex.; 16. 3. V. Z. 10 ex.; 30. 3.; 24. 5. h s pull: 20. 7. na M. Z. ještě F s malými pull.; 17. 11. + 10 ex. u aerátorů;
231
19. 11. 2 ex.; 23. 11. 2 ex.; 30. 11. 1 ex.; 8. 12. 1 ex.; 30. 12. 1 ex.; 1986 : 3. 1. 1 ex. u aerátorů; 7. 1. dtto; 9. 3. dtto; 12. 3. 5 ex. (přílet); 16. 3. 15 ex.; 29. 3. několik ex.; 5. 4. vh, v párech; 24. 5. na V. Z. vodí pull; 25. 5. 3 F s pull.; 20. 12. V. Z. + 10 ex.; 1987: 9. 4. + 10 párů na M. Z. a 30 na V. Z., staví hnízda (PP); 11. 4. h; 27. 4. + 50 párů; 12. 6. na V. Z. rodiny s pull.; 5. 7. V. Z. pár s malými pull.; 14. 8. několik párů s velkými juv. (PP); 16. 8. hon, střelen 1 ex.; 22. 8. hon, střelen 1 ex.; 10. 9. na V. Z. + 5 ex. (PP). Lyska je běžný pták Záplav, patří mezi nejhojnější druhy. V průběhu let se zdá, že hnízdící populace vzrostla na dvoj- až trojnásobek stavu ze 60. let - je to logické, uvážíme-li, jak vzrostla plocha litorální vegetace, a tím i úživnost a hnízdní možnosti pro ptactvo. Pokud jde o průtah, zůstává početnost zhruba stejná. Lysky zde ojediněle zimují, koncentrace v období podzimního (srpen až začátek prosince) a jarního (březen a začátek dubna) tahu dosahuje stovky jedinců i více. Místní lysky se objevují v první polovině března, na přelomu března a dubna obvykle staví a snášejí a v druhé polovině května obvykle mívají mláďata; náhradní hnízdění bývá u řady párů, takže některé vodí malá kuřátka ještě v červenci. Hnízdí zde okolo 50 párů. Hnízda jsou velmi často stavěna ve velmi řídké vegetaci ve vzdálenosti kolem 1 m od pobřežní rybářské stezky, mnohdy přímo v bezprostřední blízkosti stabilních rybářských posedů. Byl okroužkován 1 kus (Lorenc). CHARADRIIFORMES 50. Ústřičník velký - Haematopus ostralegus
-, -, E
23. 7. 1983 pozorován 1 ex. na M. Z. Nahodilý, eratický výskyt. 51. Čejka chocholatá - Vanellus vanellus
CH, -, H, T
1958: 6. 4. 3 páry; 13. 4. 14 párů; 3. 8. 8 ex.; 1959: 5. 4. 4 ex.; 1960: 28. 2. 2 ex.; 1963: 15. 4. 6 ex.; 1966: 15. 5. několik ex.; 1968: 7. 4. h; 1970: 21. 3. h; 5. 4. h; 1971: 28. 3. + 80 ex.; 10. 4. h; 30. 5. + 30 ex.; 1972: 27. 2. několik ex. na tahu; 6. 3. masový tah; 1974: 20. 3. h; 1975: 2. 5. h; 10. 5.; 1976: 28. 3.; 31. 3. h; 9. 5. h, s pull.; 1977: 27. 3. h; 1. 5. + 100 ex.; 1978: 12. 3. + 20 ex.; 27. 3. h; 9. 4. h; 30. 6. h; 28. 8. 2 ex.; 1979: 18. 3. h; 6. 4.; 15. 4. h; 20. 5.; 1980: 1. 3. 3 ex.; 13. 3. + 40 ex.;
232
15. 3. 10 ex.; 27. 4.; 24. 5. h; 1981: 14. 3. h, ve skupinách; 21. 3. h; 6. 4. h; 26. 4. h; 2. 5. h; 19. 5. h; 24. 5. h; 6. 7. h; 12. 7. h; 1982: 11. 2. 11 ex. na poli (Ledvinka); 6. 3. již na hnízdišti; 20. 3. vh; 27. 3. vh; 1. 4. vh; 3. 4. vh; 10. a 11. 4. vh; 8. 5. vh; 15. 5. vh; 23. 5. h; 29. 5. h; 10. 7. ojediněle; 1983: 2. 4. přilétlo několik ex.; 24. 4. jen 5 ex. u remízku; 7. 5. téměř zmizely; 13. 3. 5 ex.; 14. 3. slabý tah v hejnech; v r. 83 jen 2 - 3 páry; 30. 7. 1 ex.; 1984: 18. 3. tah, 1 ex. na M. Z., 13 ex. na V. Z.; 23. 3. 8 ex. přetahuje ze Z na V; 24. 3. jediný pár na Z.; 1. 4. čejky zmizely; 6. 4. 2 ex. u remízku; 7. 4. ± 10 párů; 8. 4. 2 - 3 páry; 21. 4. 1 pár v jetelišti u V. Z.; 22. 4. 1 ex. u M. Z.; 29. 4. 2 páry u M. Z.; 5. 5. + 4 páry za M. Z.; 6. 5. 4 a 3 ex.; 11. 9. 15 ex. tah (Štáfek); 1985: 6. 3. 2 ex. (Ledvinka); 17. 3. 1 ex. na M. Z. (Kerner); 22. 3. 12 ex. táhne na V (Ledv.); 24. 3. v poli za M. Z. 2 ex.; 25. 3. tamtéž 15 ex. (Ledv.); 30. 3. čejky zmizely; 14. 4. na M. Z. 2 ex. (Studnička); 15. 4. v celém území Z. 3 páry atakované racky (Ledv.); 4. 5. v poli za M. Z. 1 ex.; 9. 5. 2 páry (Calta); 10. 5. na M. Z. 3 ex. honí pochopy; 12. 5. 2 ex.; 14. 5. v poli u Tuchlovic 3 pull. asi týdenní; 24. 5. 1 ex.; 18. 7. v poli u M. Z. hejno + 50 ex.; 28. 7. M. Z. 5 ex.; 1986: 16. 3. V. Z. 10 ex., M. Z. 1 ex., jinak tah - několik hejn (Štáfek, Ledvinka); 29. 3. přelet 10 ex., 2 ex. v poli; 9. 4. M. Z. 4 páry; 18. 5. 1 ex. přelet přes V. Z.; 24. 5. v poli za M. Z. 1 ex.; 9. 6. u Čelechovic h; 1987: 21. 3. v poli u M. Z. 1 ex. (Ledvinka); 22.3. tamtéž 12 ex.; 11. 4. M. Z. 2 páry; 27. 4. za M. Z. 2 páry, útočí na pochopy (PP). Druh pravidelně hnízdící i protahující. Je možno sledovat setrvalý pokles stavu, z 10 až 20 hnízdících párů v šedesátých letech zůstaly do současnosti asi 2 páry, přičemž úspěšnost jejich hnízdění v důsledku tlaku racků je velmi nízká až nulová. Nápadný úbytek celé populace se projevil v r. 1983 a od té doby se stavy nepozvedly. Po dobu celého hnízdění lze pozorovat velkou útočnost hnízdících racků vůči čejkám. V době jarního tahu se zde objevují početná hejna, podzimní migrace se naopak na Záplavách téměř neprojevují. Okroužkován zde byl 1 pták (Lorenc).
233
52. Kameňáček pestrý - Arenaria interpres
-, -, T
? 25. 7. 1983 několik ex. (Kerner) - podle popisu "pestře zbarvení bahňáci podobní špačkovi". Ojedinělý výskyt protahujících ptáků. 53. Kulík říční - Charadrius dubius
CH, -, H, T
1961: 7. 3. 1 ex.; 30. 5. ak; 1975: 2. 5. 2 ex.; 1976: 9. 5. 1 ex.; 1. 9. 5 ex.; 1977: 27. 3. 3 ex.; 23. 5. 6 ex.; 29. 5. h; 21. 8.; 13. 9. 1 ex. s konipasy bílými na JZ břehu V. Z. (PP); 1978: 25. 6.; 24. 7. vyhnízdil na ostrůvku v M. Z.; 27. 7. několik ex.; 17. 9. 1 ex.; 1980: 1. 4. 2 ex.; 15. 4. 1 ex.; 6. 5. 2 ex.; 1981: 26. 4. 4 ex. na M. Z., tok; 2. 5. 1 ex.; 17. 5. tok; 6. 7. 4 ex. s pull.; 12. 7. přeletuje několik ex.; 5. 9. 1 ex.; 1982: 8. 5. 2 ex.; 15. 5. přeletují z jahodárny; 23. 5. M. Z.; 29. 5. přeletují; 10. 7. pravidelně přeletují mezi M. Z. a jahodárnou; 1983: 12. až 16. 7. tah, hejna až po 20 ex.; 14. 8. M. Z. 2 ex.; 1984: 21. 4. M. Z. 1 ex.; 23. 4. M. Z. 3 ex., přeletují do jahodárny (Ledvinka); 5. 5. 1 ex. na M. Z. (Ledv.); 14. 6. 1 ex. na M. Z.; 1985: 11. 4. 1 ex. na louži v poli (Ledv.); 12. 4. 2 ex. tamtéž; 2. 6. 2 ex. přeletují; 18. 7. rodina u Tuchl. mlýna; 30. 7. 2 ex. na M. Z.; 1986: 30. 3. M. Z. 1 ex.; 13. 4. dtto; 3. a 10. 5. dtto; 14. 7. M. Z. 2 ex. (Ledv.); 29. 7. M. Z. 1 ex.; 1987: 3. 5. M. Z. 1 ex. Kulík říční se trvale vyskytuje na Záplavách, v prvé řadě v hnízdní době. Zřejmě se zde pravidelně pokouší hnízdit, v některých letech úspěšně. Jako pták břehových ploch bez vegetace je zde v podstatě závislý na možnosti využívat podmáčených okrajů polí, obnažených bahen Malých Záplav v suchých letech a zemědělských kultur s půdou nezakrytou vegetací (jahodárna). Hnízdí zde v 1 až ve 2 párech, vedle toho se sporadicky objevují i protahující ptáci. Zdá se, že jednotliví kulici, kteří se v území zdržují od léta až přes polovinu září, patří k místní populaci. 54. Bekasina otavní - Gallinago gallinago
-, 2, T
1971: 4. 9. několik ex. v rákosí; 1976: 1. 9. 4 ex.; 1978: 25. 6. 1 ex.; 3. 8. 2 ex.; 28. 8. 2 ex.; 7. 9. 6 ex.; 17. 9. 10 ex.; 14. 10. 2 ex.; 1980: 12. 4. 4 ex.; 1981: 31. 8. 3 ex.; 5. 9. 6 ex.; 1982: 1. 4. 1 ex. na M. Z.; 1983: 28. 7. 8 ex. létá nad Z.; 29. a 30. 7. dtto; 14. 8. 3 ex. na M. Z.; 1984: 10. 8. na M. Z. 2-3 ex.; konec srpna několik ex.; 1. 9. M. Z. 5 ex.; 1985: 30. 7. na M. Z. 2 ex. (Ledvinka); 5. 10. + 60 ex. vyplašeno při honu (Štáfek); 1986: 2. 8. několik ex. na M. Z.; 17. 8. 3 ex. na M. Z. (Ledv.);
234
28. 8. M. Z. několik ex.; 1987: 16. 8. na M. Z. 2 ex. vyplašeny při honu. V posledních deseti letech je bekasina pravidelně protahujícím druhem, který navštěvuje Záplavy v několika jedincích až v několika desítkách kusů. Je možné, že bekasiny, které se zde zdržují koncem léta a v září, jsou ptáci z nepříliš vzdálených českých hnízdišť, kteří po vyhnízdění a před odletem využívají mokřadních ploch a rákosin Záplav jako bohatého zdroje potravy a k pelichání. Nejbližší hnízdiště leží u Mšeckých rybníků, kde je pravidelně pozorován tok bekasin. Na Záplavách byl okroužkován 1 kus (Lorenc). CH, 2, T
55. Koliha velká - Numenius arquata
5. 10. 1985 byl 1 ex. vyplašen při honu. Vzácně a ojediněle protahující druh. 56. Břehouš černoocasý - Limosa limosa
CH, 2, T
1971: 29. 8. 1 ex. (Drvota): 1981: 6. 4. M. Z. 1 ex.; 2. 5. dtto; 5. 9. 1 ex.; 1984: 30. 4. M. Z. 1 ex. (Ledvinka). Vzácně protahující druh. CH, -, T
57. Vodouš tmavý - Tringa erythropus
1966: 15. 5. několik ex. (Drvota); 1981: 2. 5. 1 ex.; ? 1982: 2. 5. 1 ex. na M. Z.; 8. 5. dtto. Vzácně protahující druh. 58. Vodouš rudonohý - Tringa totanus
CH, 2, T
1977: 13. 9. 1 ex. na M. Z. v ostřicích (PP); 1978: 2. 5. 2 páry; 1980: 1. 4. 2 ex.; 3. 5. 3 ex.; 6. 5. 1 ex.; 1981: 2. 5. 2 ex.; 17. 5. 1 ex.; 31. 8. 1 ex.; 1984: 1. 9. (a konec srpna) 1 ex. na M. Z. (Ledvinka); 1987: 5. 4. 1 ex. na M. Z. (Ledv.); 9. 4. dtto (PP). Vzácně se objevující druh, i v hnízdní době. CH, -, T
59. Vodouš šedý - Tringa nebularia
1979: 20. 5. 3 ex. (Drvota); 1981: 26. 4. M. Z. 4 ex.; 25. 5. 1 ex.; 9. 5. 1 ex.; 17. 5. hejno; 31. 8. 1 ex.; 5. 9. 1 ex.; 1982: 21. 4. M. Z. 2 ex.; 2. 5. dtto; 8. 5. 2 ex.; 15. 5. 1 ex.; 10.-7. 1 ex. na bahně; 1985: 11. 4. 1 ex. na kaluži v polích (Ledv.);
235
30. 7, 1 ex. na M. Z. (Ledv.); 1987: 27. 4. M. Z. 1 ex. (PP); týž den tamtéž 2 ex. Sporadicky protahující druh. 60. Vodouš kropenatý - Tringa ochropus
CH, 3, T
1977: 9. 5. několik ex.; 1984: 14. 6. M. Z. 1 ex. (Ledvinka); 1986: 13. 4. M. Z. 1 ex.; 14. 7. dtto (Ledv.); 28. 8. M. Z. 3 ex. (Ledv.). Sporadicky protahující druh. CH, -, T
61. Vodouš bahenní - Tringa glareola
1978: 3. 8. 2 ex.; 6. 8. 3 ex. (Drvota); 1979: 15. 4. 1 ex. (Drvota); 1981: 2. 5. 1 ex. (Drvota). Sporadicky protahující druh. CH, 2, H, T
62. Pisík obecný - Actitis hypoleuca
1975: 10. 5.; 1977: 1. 5. 1 ex.; 23. 5. 3 ex.; 24. 5. h; 1978: 2. 5. 10 párů; 27. 7. několik ex.; 6. 8. dtto; 28. 8. 1 ex.; 17. 9. 1 ex; 1979: 21. 4. 1 ex.; 20. 5. 1 ex.; 1980: 25. 9.; 1981: 17. 5. přelet; 19. 5. ak; 12. 7. 2 ex. přeletují; 31. 8. 2 ex.; 1982: 18. 4. 2 ex. přeletují nad jahodárnou; 21 .4. dtto; 8. 5. 2 ex.; 10. 7. 2 ad. + 4 juv.; 1983: 12. až 16. 7. tah, hejnka (desítky) na obnaženém dně (nízký stav vody); 26. 7. 6 ex.; 30. 7. + 10 ex.; 14. 8. několik ex.; 1984: 1. 5. M. Z. 2 ex. (Ledvinka); 1985: 10. 5. M. Z. 3 ex.; 24. 5. u břehů V. Z. 2 páry; 28. 7. M. Z. 1 ex.; 1986: 5. 4. M. Z. 2 ex.; 10. 5. V. Z. 1 ex.; 24. 5. M. Z. 1 ex.; 13. 7. 1 ex. na V. Z.; 29. 7. 1 ex. na M. Z.; 2. 8. několik ex. na M. Z.; 6. 8. M. Z. + 10 ex.; 17. 8. M. Z. 2 ex. (Ledv.); 4. 9. několik ex.; 1987: 5. 4. M. Z. 1 ex. (Ledvinka); 24. 7. M. Z. 1 ex.; 14. 8. několik ex. Pravidelně protahující a hnízdící druh, v některých příznivých letech s úspěšným vyhnízděním i v několika párech. Byli zde okroužkováni 3 ptáci (Drvota, Lorenc). 63. Jespák malý - Calidris minutus CH, -, T ? 5. 9. 1981 několik ex. (Drvota). Pokud nedošlo k záměně s následujícím druhem, jde o ojedinělý průtah.
236
64. Jespák šedý - Calidris temminckii
CH, -, T
1978: 27. 7.; 1980: 25. 9. 5 ex. (Drvota); ? 1966: 15. 5. + 50 ex. Sporadicky protahující druh. 65. Jespák obecný - Calidris alpina
CH, -, T
1971: 4. 9. několik skupinek po 2 - 3 ex.; ? 1978: 28. 8. 15 ex. Výjimečně protahující druh. 66. Jespák křivozobý - Calidris ferruginea
CH; -, T
27. 7. 1978 (Drvota). Ojediněle a výjimečně protahující druh. 67. Jespáček ploskozobý - Limicola falcinellus
CH, -, T
1978: 14. 9. 3 ex. (Drvota); 17. 9. dtto. Výjimečně protahující druh. 68. Jespák písečný - Crocethia alba
CH, -, T
1977: 9. 5. 1 ex.; ? 1980: 17. 8. hejno; 27. 8. Výjimečně protahující druh. 69. Jespák bojovný - Philomachus pugnax
CH, -, T
1978: 6. 8. 1 ex.; 1980: 6. 5. 1 ♀; 24. 5. 3 F; 1986: 5. 4. M. Z. , 2 páry. Nepravidelně a vzácně protahující druh. 70. Tenkozobec opačný - Recurvirostra avosetta
CH, 3, E
1985: 23. a 26. 11. 1 ex. u aerátorů; 30. 11. dtto; 4. 12. 1 ex. zimuje u aerátorů; 6. 12. dtto; 8. 12. 1 ex. na M. Z.; 13. 12. u aerátorů; 14. 12. vyplašen při honu na kachny a ulétl, jeho další osud není znám. Nahodilý, eratický výskyt pravděpodobně nějak hendikepovaného ptáka. 71. Pisila čáponohá - Himantopus himantopus CH 3, T 1. 9. 1976 10 ex. (Drvota). Výjimečný výskyt v době tahu.
237
LARIFORMES 72. Racek stříbřitý - Larus argentatus
CH, -, T
1983: 21. 7. 1 ex. přelétavá, je napadán racky chechtavými; 1985: 18. 5. přelet 1 ex. z V na Z přes Z., atakován racky; 2. 8.. 3 ex. (Štáfek). Výjimečně a nahodile se zatoulávající druh. Zálety v posledních letech jsou v souvislosti se všeobecným vzestupem početnosti tohoto druhu v celém areálu. 73. Racek bouřní - Larus canus
CH, -, T, Z
1985: 31. 12. 1 ex. na V. Z. (Ledvinka). Také tento druh se zde objevil výjimečně a nahodile, i když výskyt racků bouřních v zimním období ve středních Čechách je již několik desetiletí pravidelný (např. v Praze na Vltavě). CH, +, -, H, T
74. Racek chechtavý - Larus ridibundus
1956: 14. 10. 2 ex.; 1960: 31. 5. několik ex.; 7. 6. 150 -200 ex.; 20. 6. dtto; 29. 10. 2 ex.; 1962: 8. 4. 6 ex.; 1963: 15. 4. 30 ex.; 1966: 15. 5. několik ex.; 1968 : 7. 4. několik ex.; 1970: 5. 4. ojediněle; 1971: 20. 2. 5 ex.; 28. 3. 20 ex.; 10. 4. h; 30. 5. h; 28. 6. h; 29. 8. 10 juv.; 4. 9. několik juv.; 1972 : 27. 2. 15 ex.; 6. 3. h; 4. 6. h; 14. 10. 50 ex.; 1974 : 30. 3. + 50 ex.; 1975 : 26. 1. několik ex.; 2. 5. + 40 ex.; 10. 5. h; 21. 9. + 200 ex.; 12. 10. ; 1976 : 24. 1. ; 20. 3.; 28. 3.; 31. 3.; 21. 5. + 150 ex.; 6. 6. ; 5. 12.; 1977 : 27. 3.; 14. 4. h; 26. 4. na V. Z. poměrně početná hnízdní kolonie; 1. 5. + 300 ex.; 9. 5. h; 15. 5. + 1000^ex.; 24. 9. + 100 ex.; 25. 10.; 12. 11. + 30 ex.; 1978 : 12. 3. 30 ex.; 27. 3. + 100 ex.; 9, 4. h, tok; 21. 5. F sedí na snůškách; 27. 5. dtto; 11. 6. ještě vejce, h hnízdí; 7. 10. h; 14. 10. h; 20. 11. h; 1979 : 18. 3. h; 6. 4. h, staví hnízda; 14. 4. vh; 20. 5. vh; 10. 11.; 3. 12. + 30 ex.; 1980: 1. 3. + 60 ex.; 22. 3. h; 12. 4. h; 27. 4. + 200 ex.; 10.5. + 400 ex.; 24. 5. h; 7. 6. + 400 ex.; 28. 6. pull.; 27. 8.; 1981: 7. 3. dosud žádný racek; 9. 3. první přílet několika ex.; 14. 3. h; 15. 3. h; 21. 3. vh; 6. 4. vh; 26. 4. + 800 ex.; 2. 5. již na hnízdech; 9. 5. vh; 17. 5. vh; 19. 5. vh; 24. 5. vh; 6. 7. vh; 12. 7. vh; 31. 8.; 5. 9. vh; 1982: 6. 3. několik ex.; 20. 3. vh; 27. 3. vh; 1. 4. vh; 3. 4. vh; 10. a 11. 4. vh; 8. 5. vh; 15. 5. vh; v období zakládání hnízd došlo k zajímavým přesunům -10. 4. vznikla další kolonie na V. Z., 19. 4. do rána přesídlila
238
celá kolonie z M. Z. na V. Z.; 15. 5. opět obsazena kolonie na M. Z.; 23. 5. vh na M. Z. i V. Z.; 29. 5. dtto; 10. 7. h v polích; 1983: 8. 3. první ex.; 9. 3. přílet na hnízdiště; 13. a 14. 3. přes 1000 párů ve dvou koloniích; 27. 3. + 5 - 7000 ex.; 24. 4. likvidováno + 130 vajec; 7. 5. V. Z. + 2000 ex., M. Z. + 800, likvidováno + 200 vajec; 13. 8. kolonie opuštěny, jen 3 juv.; 14. 8. 1 ad., 3 juv.; 30.8. přelety + 30 ex.; 2. 10. tah v hejnech k Z; 23. - 29. 10. + 20 ex.; 5. 11. 1 ex.; 13. 11. 1 ex.; 19. 11. 3 ex. u aerátorů; 1984: 10. 3. V. Z. 1 ex.; 17*. 3. tah, + 3000 ex.; 23. 3. osídleny obě kolonie, +_ 500 ex.; 1. 4. hnízdiště na M. Z. opuštěno, na V. Z. + 500 ex.; 6. 4. obě kolonie obsazeny, _+ 100 párů; 1. 5. + 200 párů, F na hnízdech; 20. 5. likvidace + 300 vajec; 21. 7. h s juv.; 1. 8. vše odtáhlo k V; 9. 9. na Z. ani jeden racek; 7. 10. 5 ex. průtah; 13. 10. zdržuje se 30 ex.; 1985: 15. 3. první skupinky, tah (Kernerovi); 16. 3. další přílet, hejna; 24. 3. několik tisíc ex. v rákosinách; 30. 3. + 5 - 6000 ex.; 21. 4. + 2000 ex. hnízdí; 9. 5. + 1500 párů, sedí na vejcích; 24. 5. dtto, obsazen téměř celý JZ břeh V. Z. a celé M. Z.; 11. 8. + 7 juv. na M. Z.; 25. 8. + 10 ex. odlétá k V; 31. 8. + 100 ex. přetahuje k V; 8. 9. +_ 50 ex. přetahuje Z směrem; 15. 9. V. Z. 6 ex.; 17. 9. 9 ex. přetahuje k Z; 21. 9. 20 ex.; 22. 9. 15 ex. se zdržuje na Z; 2. 11. 10 ex.; 30. 11. 1 ex. u aerátorů; 7. 12. 1 ex. přelet; 18. 12. 20 - 30 ex.; 1986: 9. 3. 7 ex.; 12. 3. + 2000 ex.; 5. 4. +_ 3000 ex.; 12. 4. 3 - 4000 ex. na hnízdištích; 24. 5. na M. Z. již pull.; 13. 7. ad i juv. opouštějí hnízdiště; 19. 7. ojediněle skupiny protahují k 3; 2. 8. 2 ad., 2 juv.; 24. 8. ani jeden racek; 11. 9. + 20 ex. večer přeletuje k Z; 1. 11. + 10 ex.; 1987: 5. 4. kolonie obsazeny; 11. 4. ± 2000 párů; 9. 4. všude staví hnízda, na M. Z. + 200 párů na bultech, 2 základy hnízd, v mokřadu na JZ okraji V. Z. a podél J břehu +_ 300 párů (PP); 27. 4. 3 velké kolonie, minimálně 1000 párů; 11. 6. + 500 párů na M. Z. (PP); 12. 6. téměř vzletní juv.; 29. 6. + 2000 ex.; 5. 7. část juv. již létá; 3. 8. již jen asi 100 juv.; 12. 8. ojediněle, 14. 8. ani jeden racek (PP); 20. 8. + 10 ex. přetahuje k Z; 16. 9. + 5 ex. na V. Z.; 28. 9. +_ 10 ex. přetahuje k Z; 25. 10. + 10 ex.; 21. 11. V. Z. + 10 ex.; 22. 11. 2 ex. ve výšce; 20. 12. 1 ex. na V. Z.; 1988: 8. 1. V. Z. několik ex.; 9. 1. + 10 ex. na V. Z. Racek chechtavý patří v současné době k eudominantním druhům na lokalitě a svým početným výskytem ovlivňuje ornitocenozu Záplav i zoocenózy širokého okolí velmi výrazně. V letech 1956 - 1974 se zde objevoval v hnízdní době sporadicky,
239
šlo většinou o protahující menší skupiny nebo hejna nehnízdících ptáků. K prvnímu doloženému hnízdění došlo na Velkých Záplavách v r. 1975 a kolonie o několika stovkách ptáků zde existuje od roku 1977. Od té doby zde pravidelně hnízdí několik set až několik tisíc párů. V roce 1982 došlo k osídlení Malých Záplav, zprvu se celá hnízdící populace Záplav přesunovala (jakoby nerozhodně) z jednoho místa na druhé, ale posléze se kolonie rozdělila a v následujících letech hnízdí rackové na třech místech v chráněném území. První ptáci se dostavují na hnízdiště začátkem března, hromadný přílet je zpravidla v druhé březnové dekádě. Začátkem dubna má již většina ptáků obsazena teritoria a staví hnízda. Většina snůšek je ukončena do poloviny dubna, v první polovině května se líhnou mláďata, která jsou vzletná začátkem července. Koncem července se hnízdící populace stěhuje jinam, zdá se, že odlétá východním směrem (pozorování z r. 1984 a 1985). Kolem poloviny srpna jsou Záplavy zpravidla bez racků, kteří se zde jednotlivě i v hejnech objevují znovu jako migranti od konce srpna až do zimy. Na početnost racků má kromě optimálních podmínek pro hnízdění v rákosinových porostech Záplav vliv také blízká skládka odpadků města Kladna, která se nalézá v Libušině a je zcela obležena racky po celé hnízdní období. Z tohoto zdroje rackové často nosí potravu i na hnízda. I když je každý rok možno sledovat značný počet mrtvých ptáků kolem hnízd jako důsledek požití závadného odpadu, pozitivní vliv skládky na populaci převažuje. Pokusy s redukcí populace odebíráním nasazených vajec nepřinesly očekávaný výsledek. Okroužkováno zde bylo 71 ptáků (Drvota, Lorenc). 75. Racek malý - Larus minutus
CH, -, E
7. 9. 1978 2 ex. (Drvota). Nahodilý, spíše eratický výskyt. 76. ? Racek Sabinův - Larus sabini
CH, -, E
26. 5. 1985 1 ex. mezi rybáky černými na V. Z. Velikost téměř r. černého, pták svrchu šedý, vespod bílý, černé lemy křídel a konce ocasních per, ocas mírně vykrojený. Koresponduje s údajným zimním zjištěním jedince téhož druhu v Praze na Vltavě. Zcela výjimečný, eratický výskyt. CH, 2, T
77. Rybák obecný - Sterna hirundo
1983: 1. 10. 2 ex.j 1984: 1. 9. + 10 ex. přetahuje k S; 1985: 15. 9. V. Z. 2 ex.; 1987: 2. 5. 3 ex. na V. Z.; 22. 8. nález starého kadávru.
240
V posledních 5 letech se rybák obecný objevuje na Záplavách jako nahodile protahující v období podzimní migrace, v roce 1987 dokonce v hnízdní době. 78. Rybák dlouhoocasý - Sterna paradisea
-, -, E
9. 5. 1981 1 ex. (Drvota). Ojedinělý, eratický výskyt. -, -, T
79. Rybák malý - Sterna albifrons
29. 8. 1971 několik ex.(Drvota). Druh je zařazen v červeném seznamu v kategorii vyhynulých druhů. Ojedinělý výskyt v období migrace. 80. Rybák černý - Chlidonias nigra
CH, 2, H, T
1966: 15. 5. + 50 ex.; 1972: 4. 6. 8 ex.; 1975: 10. 5. 4 ex.; 1976: 9. 5. + 30 ex.; 1977: 1. 5. 1 ex.; 15. 5. 10 ex.; 24. 5. 9 ex.; 29. 5. 10 ex.; 21. 6. několik ex.; 1979: 19. 8. 1 ex.; 21. 8. 1 ex.; B. 9. 1 ex.; 1980: 7. 6. 3 ex.; 1981: 9. 5. 5 ex. na kolonii racků; 31. 8. 2 ex.; 1983: 5. 5. 5 - 6 ex.; 7. 5. nebyli již zjištěni; konec června + 10 ex.; 22. 7. ± 60 ex. (Kerner); 1984: 6. 5. V. Z. 5 ex.; 20. 5. M. Z. 11 ex. (Studnička); 27. 5. V. Z. 2 ex. (Ledvinka); 1985: 18. 5. V. Z. 2 ex.; 26. 5. 2 ex. přeletují, v kolonii racků hnízdo s 2 vejci; 5. 6. hnízdo s 1 vejcem; 1986: 27. 4.. 3 ex. na V. Z. mezi racky (Ledvinka); 14. 5. 2 páry na V. Z. kolem racčí kolonie; 1987: 26. 4. na V. Z. 7 ex. u kolonie racků; 1. 5. několik ex. na V. Z. Rybák černý se vyskytoval během sledované doby na Záplavách již od roku 1966 v hnízdním období a v počtu do 10 ptáků, kromě toho se zde jednorázově (1966, 1976, 1983) objevil i v početnějších hejnech. V roce 1985 bylo prokázáno hnízdění nálezem 1 hnízda, ale dá se předpokládat, že zde rybák alespoň občas hnízdil po celou sledovanou dobu. Početnost kolísá od jednoho do pěti párů. COLUMBIFORMES 81. Holub domácí - Columba livia f. domestica
-, -, T
V okolí na polích i u břehů jako u napajedel se pravidelně vyskytují jak domácí, tak městští zdivočelí holubi. Jejich výskyt a početnost nebyly sledovány.
241
82. Holub hřivnáč - Columba palumbus
+, -, H, T
1962: 16. 9. 60 ex.; 1971: 10. 4. + 50 ex.; 1975: 10. 5. h; 1977: 1. 5. 1 ex.; 13. 9. + 50 ex. v hejnu v topolech při JZ okraji V. Z.; 1978: 9. 4. h; 1979: 18. 3. + 60 ex.; 20. 5.; 1980: 24. 5. h; 7. 6. h; 1982: 10. 10. tah v hejnech; 1983: 19. 2. a 13. 3. ojediněle; 1984: 15. 5. desítky ex. na drátech, tah; 8. 7. u M. Z. dvě velká hejna na poli; 1985: 15. 4. V. Z. 5 ex.; 24. 5. 2 ex. na drátech u V. Z.; 29. 9. přelet hejna nad územím J směrem; 1987: 27. 4. 2 ex. na M. Z. (PP). Pravidelně protahující druh, který využívá na přechodnou dobu zdroje potravy a vody v území. V posledních letech se zdržují hřivnáči v území i v hnízdním období a hnízdí v břehových porostech v několika párech. 83. Holub doupňák - Columba oenas
CH, +, 2, T
17. 9. 1978 20 ex. Ojedinělý výskyt v době podzimního tahu. 84. Hrdlička divoká - Streptopelia turtur
+, -, H
1971: 28. 6. h; 1975: 10. 5. h; 1977: 1. 5. 1979: 20. 5.; 1980: 3. 5. 3 ex.; 7. 6. h; 1981: 9. 5. nález škubání po dravci: 19. 5. ak.; 1987: 15. 6. v okolí M. Z. 2 páry. Nehojně, ale pravidelně hnízdící druh v porostech dřevin kolem Záplav. 2 jedinci byli okroužkováni (Drvota). 85. Hrdlička zahradní - Streptopelia decaocto
+, -, T
1975: 2. 5. h; 1986: 10.5. Srby, několik ex.; 1987: 12. 6. Srby, h; 22. 8. dtto; 6. 10. Srby, + 10 ex. V přilehlých obcích hojný, hnízdící druh, který pravidelně záletu je do území. Jako nepůvodní a synantropní druh nebyl většinou zaznamenáván . STRIGIFORMES 86. Puštík obecný - Strix aluco
CH, +, -, T
1971: 4. 9. denně loví 1 ex.; 1984: 21. 10. 1 ex. u posedu v blízkosti CHÚ (Ledvinka). Ojedinělý výskyt druhu, zalétnuvšího z nedalekých lesních komplexů.
242
87. Sýček obecný - Athene noctua
CH, +, 2, T
1984: 9. 4. 1 M houká a přeletuje v Srbech; 1986: 16. 6. Srby, 1 ex. denně sedá na stavení u M. Z. Ojedinělý výskyt v hnízdní době, hnízdění nebylo prokázáno. Dříve tu sýček běžně hnízdíval, jeho populace je však celkově velmi nízká. 88. Kalous ušatý - Asio otus
CH, + , -, T
1984: 10. 3. v lese nad Srby denně houká (Stárek); 1985: 29. 5. tamtéž hnízdo s 8 vejci, F sedí. V blízkosti Záplav pravidelně hnízdící druh, který nebyl podrobněji sledován. Příležitostně zaletuje do rezervace. CH, +, 3, T
89. Kalous pustovka - Asio flammeus 30. 3. 1974 M. Z. 1 ex.; 15. 2. 1982 M. Z. 1 ex. (Ledvinka). Ojedinělý výskyt v období migrace.
+, 2, T
90. Výr velký - Bubo bubo
V létě 1983 sedal výr na stavení u Kernerů v Srbech (při okraji M. Z.). Nahodilý zálet, nejspíše z blízkých křivoklátských hnízdišť, což dosvědčuje nález vývržků u obce Žilina (+ 10 km od Záplav) v roce 1983 s kroužkem E 221450 ze slípky zelenonohé, kterou zde kroužkoval v roce 1981 Drvota. CUCULIFORMES 91. Kukačka obecná - Cuculus canorus
CH, -, T
1975: 2. 5. 2 ex.; 10. 5.; 1976: 6. 6.; 1977: 15. 5.; 1978: 11. 6.; 16. 7.; 1980: 3. 5. 1 ex.; 1981: 19. 5. 2 M a 1 ♀ se honí; 1984 : 16. 6. les nad Srby, ak (Kerner); 1985: 21. 5. ak (Štáfek); 1986: 27. 4. 1 ex. Kukačka se nehojně vyskytuje v lesících v okolí Záplav. Využívání hostitelů hnízdících přímo na Záplavách (rákosníků, pěnic) nebylo zatím zjištěno.
243
APODIFORMES 92. Rorýs obecný - Apus apus
CH, -, T
1971: 30. 5. h; 28. 6. h; 29. 8. 2 ex.; 4. 9. 20 ex.; 1972: 4. 6. h; 1975: 10. 5.; 3. 7.; 1976: 9. 5. ; 6. 6.; 1978: 25. 4. h; 30. 6. h; 7. 9. 2 ex.; 1979: 20. 5.; 1980 ; 3. 5. h; 28. 6. vh; 1981: 19. 5. h; 6. a 12. 7. vh; 1983: 8. 5. vh; 15. 5. vh; 23. 5. vh; 29. 5. vh; 10. 7. vh; 1983: léto - vh; 13. 8. již týden, co odlétli; 1984: 29. 4. 3 ex. na V. Z. (první); 1. 5. 3 ex.; 5. 5. + 100 ex.; 14. 6. h; 4. 7. škola Srby + 20 hnízd; 1985: 28. 4. první ex. nad V. Z.; 2. 5. 2 ex.; 4. 5. hlavní přílet, mnoho; 28. 7. kolonie ve škole zanikla, ptáci na hnízdech roztrháni kunou skalní; 1. 9. 1 ex. mezi jiřičkami; 1986: 8. 5. h; 10. 5. h; 25. 5. h nad vodou; 16. 6. několik párů hnízdí v Srbech, ale ne na škole; 9. 7. 2 páry každý večer obletují školu; 23. 8. 1 ex. loví nad V. Z.; 1987: 1. 5. přílet 5 ex.; 29. 6. h, hnízdiště nezjištěno; 25. 7. vyvedlo 5-7 párů; 30. 7. nad Srby ve výši + 200 ex., odlet k Z. Rorýs obecný hnízdil v početné kolonii v Srbech v blízkosti M. Z. do roku 1984. Do té doby zde bylo okroužkováno 322 ptáků. V roce 1985 na půdu školy, která je v havarijním stavu, pronikly kuny, které zlikvidovaly mláďata na hnízdech, a kolonie zanikla. Rorýsi nyní využívají jiných hnízdních příležitostí, v Srbech hnízdí v nižším počtu párů (1987). Nad vodou nacházejí optimální potravní možnosti nejen místní hnízdící ptáci, ale i protahující rorýsi. Tak jako jinde u nás, i na Záplavy přiletují rorýsi na přelomu dubna a května, spíše až v prvních dnech května, a nejpozději v první dekádě srpna odlétají. Zajímavá jsou pozorování protahujících rorýsů později v srpnu a dokonce v září (1971, 1985). Okroužkováno zde bylo 330 ptáků (Drvota, Lorenc). 17 ptáků bylo znovu kontrolováno na stejném hnízdišti - 3 v roce kroužkováni, 3 po 2, 2 po 3, 2 po 4, 3 po 6 a 2 po 7 letech (Lorenc). CORACIADIFORMES 93. Dudek chocholatý - Upupa epops
CH, 2, T
1969: září - 1 ex.; 1971: jaro, zdržoval se u V. Z.; 1980: 22. 7. 1 ex. Vzácně a ojediněle se objevivší, nehnízdící druh.
244
94. Ledňáček říční - Alcedo atthis
CH, 2, T
1970: březen, přelet; 1972: 11. 3. 1 ex.; 14. 10. 1 ex.; 1975: 10. 5. 1 ex.; 12. 10. 2 ex.; 23. 11. 1 ex.; 1976: 24. 1. 1 ex.; 20. 3. 1 ex.; 28. 3.; 1977: 21. 8.; listopad 1 ex.; 1978: 22. 1. 1 ex.; 27. 3.; 9. 4. 1 ex.; 30. 6. 1 ex.; 6. 8. 2 ex.; 17. 9. 1 ex.; 1979: 3. 12. 1 ex.; 9. 12.; 1980: 10. 2. 1 ex.; 13. 3. 1 ex.; 22. 8. 1 ex.; 11. 10. 1 ex.; 1981: 6. 4. 1 ex. u přítoku; 31. 8. 2 ex.; 5. 9. 1 ex.; 1982: 11. 9. 2 ex. přeletují na M. Z.; 1984: 5. 3. 1 ex. (Štáfek); konec srpna 1 ex. asi 3 dny (Štáfek); 18. 9. 2 ex.; 30. 11. 1 - 2 ex. (Ledvinka); 1985: 28. 8. nad splavem v Kam. Žehrovicích 1 ex. Ledňáček se na Záplavách vyskytoval v jednom až dvou kusech (kromě posledních dvou let) pravidelně v mimohnízdním i hnízdním období, hnízděni zde však nebylo zjištěno..Potravní podmínky jsou zde vhodné, chybí však příležitost k hrabání nor jako předpoklad hnízdění. Okroužkováno zde bylo 5 ptáků (Orvota, Lorenc). PICIFORMES 95. Datel černý - Dryocopus martius
CH, 5, T
1958: 6. 4. ak.; 1976: 5. 12.; 1984: 10. 3. ak. nad V. Z. v lese; 1987: 16. 8. les u Srb, 1 ex. Datel černý hnízdí v nedalekých lesních komplexech a do okolí Záplav pouze zaletuje. 96. Strakapúd velký - Dendrocopos major
CH, -, T
1972: 11. 3. 1 ex.; 14. 10. 1 ex.; 1977: listopad; 1979: 18. 3.; 1984: Srby, 2 ex., bubnování; 15. 9. 1 ex. v zahradách v Srbech; 7. 10. dtto; 8. 12. Srby, zahrady, 1 ex.; 1985: 9. 3. v okolí Z. bubnuje několik M; 4. 4. Srby 1 ex.; 8. 12. vrby u V. Z. 1 ex.; 1986: 23. 5. V. Z. 1 ex.; 12. 11. Srby, zahrady 1 ex.; 1987: 13. 9. Srby, zahrady 1 ex.; 19. 9. dtto; 1. 10. dtto; 24. 10. dtto. Poměrně pravidelně zaletující druh, který navštěvuje dřeviny jak přímo v chráněném území, tak v přilehlých porostech nebo zahradách. 97. Žluna zelená - Picus viridis
CH, -, T
1958: 6. 4. ak.:, 1962 ; 16. 9. ak.; 1971: 20. 2. 1 ex.; 3. 3. 1 ex.; 4. 9. několik ex. přeletuje; 1976: 24. 1.; 6. 6.; 1977: listopad; 1983: 13. 2. 1 ex.; 4. 6. ak.; 23. 10.
245
Srby 1 ex.; 5. 11. dtto; 1984: 1. 4. les za Srby u trati, 1 M; 15. 4. Srby, zahrady, ak.; 5. 5. les za Srby, 1 M; 21. 7. Srby, 1 ex.; 1977: 1. 10. Srby, zahrady, 1 ex.; 4. 11. dtto. Podobně jako strakapúd velký je žluna zelená poměrně pravidelně se vyskytujícím druhem. Navštěvuje stromy a lesní porosty v blízkosti Záplav zejména v mimohnízdním období. V letech 1985 a 1986 zcela zmizela a opět se objevila až na podzim 1987. CH, -, T
98. Žluna šedá - Picus canus 12. 3. 1978 ak. Ojedinělý výskyt v mimohnízdní době. 99. Krutihlav obecný - Jynx torquilla CH, 2, T
10. 5. 1975 a 21. 10. 1983 zjištěn akusticky. Ojedinělý výskyt, druh zde zřejmě nehnízdil a v současné době, kdy ubývá na celém území, je hnízdní výskyt ještě méně pravděpodobný. PASSERIFORMES 100. Skřivan polní - Alauda arvensis
-, -, T
1958: 6. 4. zpěv; 1960: 28. 2. h; 1970: 21. 3. h; 1971: 28. 3. h; 10. 4. h; 1972: 27. 2. tah; 6. 3. 10 ex.; 1975: 2. 5.; 10. 5.; 1976: 20. 3.; 28. 3.; 1977: 1. 5.; 1978: 28. 8. h; 14. 10. h; 1979: 18. 3.; 15. 4.; 1980: 27. 4. h; 1981: 7. 3. h, tah; 14. a 15. 3. h; 21. 3. h; 6. 4. ; 26. 4.; 2. 5.; 19. 5. zpěv; 24. 5.*h; 6. 7. h; 12. 7. h; 31. 8. přeletují; 5. 9. h; 1983: 4. 3. silný tah ve výšce; 10. 3. zpěv, h; 1984: 6. 4. několik ex., přelety, zpěv; 16. 6. M. Z. u pomníčku 2 ex.; 1985: 3. 3. Srby, průtah hejna (Ledvinka); 4. 3. dtto; 11. 3. pole u V. Z. + 100 ex.; 30. 3.; 29. 5. h, zpěv u M. Z.; 1986: 16. 3. jednotlivě tah; 29. 3. pole u M. Z., zpěv; 10. 9. jednotlivě při zemi; 1987: 15. 3. pole u M. Z., 64 ex., tah (Ledvinka); 11. 4. Srby-okolí, h; 27. 4. h; 11. 6. h v okolí Z. (PP); 12. 6. dtto; 6. 7. dtto. Kulturofilní, v okolí v polích hojně hnízdící druh; též hromadně protahuje na jaře i na podzim.
246
101. Vlaštovka obecná - Hirundo rustica
CH, 5, T
1958: 6. 4. 6 ex.; 13. 4. 20 ex.; 1962: 8. 4. h; 1963: 15. 4. 10 ex.; 1968: 7. 4. 10 ex.; 1971: 10. 4. hejno; 30. 5. h; 28. 6. h; 29. 8. h; 4. 9. řidčeji; 1973: 23. 4. 2 ex.; 1975: 10. 5.; 12. 10.; 1976: 1. 4. 1 ex.; 9. 5. ; 21. 5. h; 1977: 1. 5. + 500 ex.; 13. 9. hojně nad vodou (PP); 24. 9. h, tah; 1978: 15. 4. přílet; 25. 4. h; 11. 6. h; 28. 8. h; 28. 8. h; 17. 9. 2 ex.; 1979: 14. 4.; 20. a 21. 4. h; 20. 5.; 21. 8. h; 8. 9. h; 1980: 20. 4. h; 27. 4. 10 ex.; 3. 5. h; 10. 5. několik ex.; 27. 8.; 1981: 26. 4. 3 ex.; 2. 5. vh;9. 5. vh; 19. 5. vh; 6. 7. vh; 12. 7.; 31. 8. h; 5. 9. h; 1982: 10. a 11. 4. ± 100 ex. nad vodou; 8. 5. h; 15. 5. h; 23. 5. h; 29. 5. h; 10. 7. vh; 1983: 26. 6. Srby + 20 párů; 20.-24. 8. tah, plné dráty vlaštovek (Štáfek); 8. 9. ještě + 100 ex.; 30. 9. několik ex.; 1984: 12. 4. první 4 ex. (Ledvinka); 21. 4. Srby +_ 3 páry; 22. 4. několik ex.; 23. 4. + 20 ex.; 291 4. dtto; 1. 5. + + 10 ex.; 11. 5. silný tah, + 1000 ex.; 15. 5. tah ustal; 27. 5. + 50 ex.; 14. 6. h; 4. 7. v Srbech na škole 4 hnízda na chodbě v 1. patře; 8. 7. Srby, u Chorbetů v garáži 1 hnízdo se sedící F a druhé vyvedené; 22. 7. obě hnízda opuštěna; 26. 8. u Kernerů (Srby) vylétly juv. z hnízda; 1. 9. tah, několik set ex. s jiřičkami letí k Z; 9. 9. + 50 ex., tah; 27. 9. 5 ex. nad vodou; 1985: 12. 4. první 1 ex. (Ledvinka); 14. 42 ex.; 15. 4. 4 ex.; 21. 4. 1 ex.; 27. 4. ojediněle; 28. 4. několik ex.; 2. 5. dtto; 3. 5. dtto; 4. 5. + 50 ex.; 9. 5 h; 17. a 18. 5. + 100 ex.; 19. 5. již jen místní ptáci; 21. 5. znovu hejno + 50 ex., 28. 6. Srby + 6 párů, již s juv.; červenec h, po 5 j v. z hnízda; 11. 8. houfování, několik set, Srby; 18. 8. +_ 200 ex na drátech v Srbech; 24. 8. dtto; 1. 9. přes 100 ex. (s jiřičkami), tah k Z; 8. 9. h nad V. Z.; 15. 9. několik tisíc ex., tah na J; 1986: 9. 4. první 1 ex. nad V. Z. (Ledvinka); 20. 4. h nad vodou; 24. 4. Srby, 2 ex. ve vsi; 27. 4. tamtéž 3 ex.; 1. 5. dtto; 3. 5. hojnější, postupně přílet; 8. 5. stovky, silný tah; 9. 5. tah po 10 - 15 ex.; 10. 5. Srby h; 16. 6. 2 hnízda na škole zničena (asi kunou), na čerpací stanici u M. Z. kroužk. 3 juv.; 9. 7. Srby, ne-hojně s juv.; 13. 7. málo ad. i juv.; 19. 7. několik juv. i ad., ještě nosí na hnízda; 26. 7. v Srbech vyhnízdilo ± 10 párů; 2. 8. Srby + 100 ex.; 24. 8. místní ptáci se vytrácejí; 31. 8. a 1. 9. silný tah, velká hejna; 4. 9. hejna, tah; 7. 9. dtto; 10. a 11. 9. dtto; 12. 9. tah slábne; 13. 9. dtto; 15. 10. protahují poslední ptáci; 1987: 11. 4. Srby, 4. ex. přílet; 19. 4. Srby, ojediněle; 26. 4.
247
několik ex.; 27. 4. v Srbech a nad V. Z. hojněji; 1. 5. Srby +5-7 párů; 12. 6. dtto, hnízdi u paní Teplé; 29. 6. v Srbech jen 1 pár; 5. 7. 3 páry; 11. 7. Srby + 4 - 5 párů, bez juv.; 25. 7. 3 páry vyvedly juv.; 28. 7. dvoje juv. na drátech; 3. 8. Srby + 20 ex.; 11.8. další troje juv.; + 100 ex.; 13. 8. + 50 ex.; 19. 8. drobná hejnka, tah; 22. 8. jednotlivě; 10. 9. Srby + 100 ex. na drátech; 12. 9. silný tah; 13. 9. dtto; 14. 9. ještě tah; 16. 9. ojediněle; 27. 9. několik ex., tah k Z; 4. 10. 2 ex. loví nad V. Z. Vlaštovky patří k běžným ptákům území, velká vodní plocha s množstvím vodního hmyzu pro ně představuje optimální potravní bázi. Hnízděním jsou vlaštovky vázány, stejně jako jiřičky, na budovy obcí v těsné blízkosti Záplav. V Srbech hnízdilo průměrně 10 - 15, v posledních letech ale jen 3-5 párů, situace v dalších dvou blízkých obcích je podobná. První vlaštovky přilétají v první dekádě dubna, spíše až na jejím konci, do konce dubna je celá místní populace již na hnízdišti. Současně v dubnu až do poloviny května protahují přes území vlaštovky severnějších populací, pro které představují Záplavy nabídku potravy i nocování v rákosinách. Po vyhnízdění se většina ptáků shlukuje do hejn během srpna a do poloviny září odlétá, ojediněle se zdržují déle rodiny, které vyhnízdily opožděně během srpna. Na přelomu srpna a září protahují současně územím tažná hejna; silný hromadný tah bývá rovněž ukončen k polovině září, ale jednotliví ptáci se objevují až do poloviny října. Bylo zde okroužkováno 8 vlaštovek (Drvota, Katona, Lorenc), Pokles stavu vlaštovek na Záplavách odpovídá celkovému trendu, který je způsoben bezohlednými technologiemi v zemědělství (chemizace v kulturách i v hospodářských budovách a kravínech). 102. Jiřička obecná - Delichon urbica
CH, -, T
1971: 10. 4. několik ex.; 30. 5. h; 28. 6. h; 29. 8. h; 4. 9. úbytek; 1976: 21. 5. h; 1977: 13. 9. h, loví nad vodou (PP); 1978: 25. 4. h; 1979: 15. 4.; 20. 5.; 21. 8. h; 9. 9. h; 1980: 20. 4. první ex.; 3. 5. h; 1981: 2. 5. několik ex.; 19. 5. hejno; 6. 7.; 12. 7.; 5. 9. několik ex.; 1982 : 23. 5. h; 29. 5. h; 10. 7. vh; 1983 : 20.-24. 8. silný průtah (Štáfek); 1984: 5. 5. prvních několik ex.; 27. 5. na drátech a nad vodou 100 - 150 ex. (tah); 14. 6. h; 26. 8. Srby + 200 ex. (?tah); 1. 9. několik set, s vlaštovkami, tah k Z; 1985: 2. 5. Srby 1 ex.; 4. 5. + 10 ex.; 9. 5. h; 21. 5. Srby + 30 ex.; 28. 6. + 5 hnízd v oknech na MNV Srby; červenec - h, hodně hnízd; 28. 7. h; 24. 8. + 200 ex. v hejnu;
248
1. 9. společně hejno jiřiček a vlaštovek, + 100 ex., tah k Z; 8. 9. Srby několik ex.; 17. 9. mnoho, tah k JZ; 22. 9. 5 ex. táhne k Z; 1986: 1. 5. + 10 ex.; 8. 5. tažné hejno; 23. 5. několik ex. v Srbech, přílet na hnízdiště; 9. 7. hnízdí na MNV Srby; 13. 7. Srby velmi málo, téměř bez juv.; 19. 7. + 20 ex. v Srbech, nové hnízdo na MNV; 26. 7. vyhnízdilo + 10 párů; 2. 8. opět vyvedeno několik hnízd; 24. 8. začínají ubývat; 31. 8. silný tah; 31. 8. dtto; 4. 9. tah, hejno; 7. 9. dtto; 10. a 11. 9. tah slábne; 1987: 12. 6. v Srbech + 30 ex., hnízdí na MNV; 29. 6. dtto; 5. 7. hnízdí + 20 párů; 12. 9. Srby, ojediněle mezi vlaštovkami; 13. a 14. 9. h, silný tah; 16. 9. ojediněle; 19. 9. večer protahuje 10 ex.; 20. 9. malé skupinky, tah; 1. 10. 2 ex. večer tah. Jiřičky, podobně jako vlaštovky, se hojně a pravidelně vyskytují v území jako hnízdící i protahující ptáci. Místní ptáci přiletují zpravidla v prvních květnových dnech, zřídka dříve (1971, 1979) a zpravidla do konce května je již celá místní populace na hnízdišti. V posledních dvou letech však bylo možno registrovat určitý posun směrem do léta. Hnízdění probíhá až v letních měsících, po 20. srpnu se jiřičky začínají vytrácet, pravděpodobně na předodletová shromaždiště mimo území. V Srbech hnízdí několik desítek párů, největší kolonie je na budově MNV, další jiřičky hnízdí též v Kamenných Žehrovicích. Během května a v srpnu a začátkem září protahují územím početná hejna migrujících ptáků. Na podzim tah doznívá ojedinělými ptáky a skupinkami až do konce září, výjimečně až začátkem října (1987). Okroužkovány byly 3 kusy (Drvota). 103. Břehule říční - Riparia riparia
CH, 5, T
3. 5. 1980 protahující hejno. Výjimečný výskyt v době tahu. Je s podivem, že zde břehule nebyly častěji zastiženy, protože tak velká a v dalekém okolí izolovaná vodní plocha je pro vlaštovkovité pěvce velmi atraktivní. Je pravděpodobné, že území Záplav leží mimo dosah migračních tras břehulí. 104. Konipas luční - Motacilla flava CH, 2, /H/, T 1971: 30. 5. 1 ex.; 1976: 9. 5. 2 ex.; 6.6.; 1977: 24. 5. několik ex.; 1980: 6. 5. 5 ex,; 1981: 2. 5. 1 ex. Záznamy ze 70. let nasvědčují, že se zde konipas luční vyskytoval v hnízdním období a s největší pravděpodobností zde i hnízdil. Absence druhu po r. 1981
249
je v souladu s obecným vymizením konipasa lučního z naší přírody, které je způsobeno neekologickou a nehospodárnou likvidací většiny lučních a mokřadních biotopů v krajině. 105. Konipas horský - Motacilla cinerea
CH, -, H, T
1960: 25. 3. tah; 1971: 10. 4. 2 ex.; 1976: 5. 12.; 1977: 24. 5. několik ex.; 1978: 27. 3.; 9. 4.; 27.,7. h; 3. 8. 2 ex.; 1980: 24. 5.; 1982: 10. a 11. 4. vh; 23. 5. pod V. Z. u stavidla + 20 ex.; 29. 5. tamtéž, přeletuje; 1986: 6. 8. na M. Z. chyceny 2 ex. při kroužkování. Konipas horský se v území objevuje pravidelně v době tahu. Výskyt v hnízdní době je vázán na okolí Kačáku pod stavidlem Velkých Záplav a v okolí splavu nad Malými Záplavami. Drvota zde pravidelně kroužkoval mláďata. Hnízda byla umístěna v kamenných terasách pod stavidlem a pod mostem. Celkem zde bylo okroužkováno 14 ptáků (Drvota, Lorenc). CH, -, H, T
106. Konipas bílý - Motacilla alba
1958: 6. 4. zpěv; 1960: 25. 3. tah; 1962: 8. 4. několik ex.; 1970: 21. 3. h; 5. 4. h; 1971: 30. 5. 1 ex.; 29. 8. tah; 1974: 30. 3. h; 1975: 2. 5.; 1976: 13. 3. tah; 20. 3.; 9. 5. 2 ex.; 6. 6.; 1977: 14. 4. tah; 1. 5.; 13. 9. 3 ex. (s kulíkem) na 31 břehu V. Z. (PP); 1978: 12. 3. 1 ex.; 27. 3.; 1979: 18. 3. h; 15. 4. h; 7. 8. tah; 1980: 25. 2. 1 ex. (první); 13. 3. 1 ex.; 15. 3. několik ex.; 27. 4. ; 21. 9. silný tah; 1981: 14. 3. přeletuje několik ex.; 15. 3. tah; 21. 3. několik ex.; 6. 4. h; 9. 5. h; 19. 5. h; 12. 7. h; 5. 9. několik ex.; 1982: 6. 3. 1 ex.; 1.4. 1 ex.; 3. 4. 2 ex.; 10. a 11. 4. h; 8. 5. h; 15. 5. h; 23. 5. přeletuje; 29. 5. dtto; 10. 7.; 1983: 10. 3. přelet; 3. - 4. 4. h; 21. 10. několik ex. na V. Z.; 1984: 23. 3. V. Z. 1 ex.; 21. 4. Srby 1 pár; 5. 5. několik párů; 14. 6. Srby a Z., jednotlivě; 1. 9. několik ex.; 1985: 6. 3. 1 ex. (Ledvinka); 8. 3. břehy Z. 3 ex. (Ledv.); 16.3. břehy, jednotlivě; 22. 3. přelet 8 ex. (Ledv.); 24. 5. + 10 ex.; 21. 9. jednotlivě; 29. 9. jednotl. průtah ve výšce; 12. 10. Srby, několik ex., denně tah; 1986: 12. 3. přílet 2 ex. na V. Z.; 16. 3. jednotlivě tah; 13. 4. M. Z. 1 ex.; 20. 4. dtto; 1. 11. několik ex. (tah); 1987: 15. 3. první 1 ex. na M. Z. (Ledv.); 22. 3. M. Z. 14 ex., tah (Ledv.); 26. 4. Srby, 2 M souboj; 27. 4. několik ex. kolem Z.; 5. 7. 1 pár na M. Z.; 22.8. dtto, krmí; 10. 9. na M. Z. několik ex. (PP); 13. 9. 4 ex., rodina s juv.; 20. 9. Srby + 10 ex., tah k Z; 18. 10. 1 ex. v Srbech u Kernerů.
250
Konipas bílý trvale hnízdí v počtu do 10 párů kolem Záplav. Hnízda jsou umístěna většinou mimo území v kůlnách domků, zídkách apod. Přílet místních ptáků je koncem března, někdy již v první dekádě nebo dokonce v únoru (1980), odlet během září. Územím protahují migrující hejna v březnu a dubnu a od září do listopadu. CH, 3, T
107. Linduška horská - Anthus spinoletta
1982:1. 4. tah; 3. 4. silný tah; 1983: 10. 3. vh, průtah přes M.Z.; 12. 3. silný tah; 1984: 7. 4. na M. Z. 2 ex.; 8. 4. + 20 ex. Ojediněle se na Záplavách zastavuji tažná hejna při jarní migraci. 108. Linduška luční - Anthus pratensis
CH, 5, T
12. 3. 1983 silný průtah, s 1. horskými. Ojediněle protahující druh. 109. Linduška lesní - Anthus trivialis
CH, -, T
1971: 10. 4. 1 ex.; 1985: 29. 5. les nad M. Z. zpěv. Druh, který se občas zatoulá do chráněného území, neboť hnízdí v nedalekém okolí (okraje lesa nad Srby a Kam. Žehrovicemi). 110. Brkoslav severní - Bombycilla garrula
CH, -, T
V listopadu 1970 silný tah. Ojedinělý výskyt invazního druhu. CH, -, H, Z
111. Tuhýk šedý - Lanius excubitor
1976: 6. 6.; 5. 12.; 1978: 17. 9. 2 ex.; 1980: 24. 5. 1 ex.; 20. 7. 2 ex.; 27. 12. 1 ex.; 1981: 9. 5. hnízdo na vrbě na M. Z.; 17. 5. krmí pull. na hnízdě; 24. 5. vylétlí juv. krmeni na drátech; 1982 : 27. 1. 1 ex. (Ledvinka); 20. 3. 1 ex. na drátech na M. Z.; 27. 3. 3 ex. se honí na vrbě na M. Z.; 10. a 11. 4. 1 ex. na M. Z.; 1983 : 23. 7. vyvádí juv. u mysl. posedu nad M. Z.; 1984: 16. 5. M. Z. 1 ex. (Ledv.); 5. 7. vyhnízdil na vrbě na M. Z.; 21. 7. rodina v remízu u vlečky (Ledv.); 1985: 12. 5. M. Z. 1 ex.; 14. 5. na M. Z. pár, obsazeno loňské hnízdo; 26. 5. dtto; 29. 5. vyvedeni 3 juv. Výskyt ťuhýka šedého na Záplavách je charakteristický jen pro určité období a souvisí zřejmě s existencí jednoho hnízdícího páru. V r. 1976 a 1978 se zde objevoval ojediněle v hnízdním i mimohnízdním období, od r. 1980 do roku 1985 se zde vyskytuje pravidelně v hnízdním období a kromě prvního roku zde každoročně vyvádí mláďata.
251
Přes zvýšenou pozornost, věnovanou po ornitologické stránce území v posledních letech, zde již v r. 1986 a 1987 nebyl zjištěn. Tento fakt si vysvětlujeme pravděpodobnou smrtí starého páru. 112. Ťuhýk obecný - Lanius collurio
CH, 2, T
1972: 4. 6. h; 1975: 10. 5. ; 1977: 24. 5.; 1978: 2. 5. 6 párů kolem Z.; 1981: 2. 5. M. Z. 2 ex.; 5. 9. ak.; 1983: 23. 7. vylétlí juv. u M. Z.; 1984: 5. 7. vyhnízdil u lesa nad M. Z., 3 juv.; 1985: 29. 5. stráně nad M. Z., 1 M a hnízdo s 1 vejcem; 4. 6. 1 M u Tuchl. mlýna (Ledvinka); 14. 6. 1 ex., SZ břeh V. Z.; 1986: 9. 7. 1 ex. u trati za M. Z.; hnízdění; 1987: 17. 8. u stanice na M. Z. 1 ex.; 20. 8. jednotlivě tah v okolí Srb; 22. 8. na M. Z. rodina s juv. Ťuhýk obecný se v okolí Záplav zřejmě vyskytoval vždy a vyskytuje se tu stále, i když zřejmě v nižším počtu, odpovídajícím celkovému poklesu početnosti druhu u nás. Jako pták suchých křovinatých biotopů hnízdí spíše v okolí Záplav, zejména na stráních při severním okraji území. Místní i protahující ptáky však přitahuje potravní nabídka (vážky a další větší vodní hmyz), takže se často objevují i přímo v území. Okroužkováno zde bylo 5 ptáků (Lorenc). CH, -, T, Z
113. Skorec vodní - Cinclus cinclus 1979: 21. 1.; 1980: 22. 11. 2 ex.; 1981: 11. 1 ex.
Nahodilý, občasný výskyt na Kačáku pod stavidlem Velkých Záplav. Skorci hnízdí jak v nedaleké oblasti Křivoklátska, tak i místy přímo na Kačáku. Pokud migrují po potoce, jistě občas míjejí i Záplavy a někdy využívají nezamrzající vody pod propastí. 2 skorci zde byli okroužkováni (Drvota). 114. Střízlík obecný - Troglodytes troglodytes
CH, -, T
1976: 24. 1.; 1985: 30. 11. Srby, zahrady 1 ex.; 1986: 8. 2. 1 ex. v rákosí (Fiala); 1988: 1 ex. na M. Z. (Fiala). Střízlík se objevuje na Záplavách jen sporadicky v mimohnízdním období, v okolí však pravidelně hnízdí. Byl zde okroužkován 1 pták (Drvota). 115. Pěvuška modrá - Prunella modularis
CH, -, /H/, T
9. 4. 1978; 24. 3. 1985 několik zpívajících M u Srb. Pěvuška modrá v okolí Záplav běžně hnízdí, ale ve vlastním území se podobně jako střízlík objevuje jen výjimečně. Vzhledem k jejímu skrytému způsobu života je však hnízdění v křovinách břehových porostů dosti pravděpodobné. Okroužkováno zde bylo 11 ptáků (Drvota,
252
Lorenc). 1 z nich byl kontrolován po 2 letech na Záplavách, druhý po 3 letech na hradištsku. 116. Cvrčilka slavíková - Locustella luscinioides
CH, 3, T
20. 5. 1979 byl zaznamenán zpět dvou samců. Nejspíš šlo o protahující ptáky, jinak zde za celé období nebyl druh zaznamenán. 117. Cvrčilka říční - Locustella fluviatilis
CH, -, /H/, T
1978: 2. 5. 2 M zpěv; léto 1983 - zpěv. Sporadicky se vyskytující a snad i příležitostně hnízdící druh. 118. Cvrčilka zelená - Locustella naevia
CH, -, /H/, T
1978: 16. 7. 2 M zpěv; 27. 7. h zpěv (Drvota); 1983: květen-čer-ven, zpěv na M. Z. Sporadicky se vyskytující a pravděpodobně občas hnízdící druh. Všechny tři druhy cvrčilek byly registrovány na přelomu 70. a 80. let, tedy v období, kdy tyto druhy byly u nás celkově poměrně početné. Předtím i potom pozorování chybí. Byly okroužkovány 3 kusy (Katona). 119. Rákosník proužkovaný - Acrocephalus schoenobaenus
CH, -, /H/
1971: 30. 5. zpěv; 29. 8. kroužkován 1 ex.; 1975: 10. 5.; 1978: 25. 6. h; 28. 8. 2 ex.; 1980: 26. 5. 1 M; 1981: 9. 5. 1 ex.; 12. 7. h. Druh se zde vyskytoval a pravděpodobně hnízdil v sedmdesátých a na začátku 80. let. Z posledních 6 let chybí údaje. Výkyvy v početnosti všech druhů rákosníků jsou obvyklé, zdá se, že v současné době je tento druh právě v období poklesu stavu. Okroužkováno zde bylo 13 ptáků (Drvota, Katona, Lorenc), z toho 2 ptáci byli kontrolováni na Záplavách (jeden po roce). 120. Rákosník ostřicový - Acrocephalus paludicola
CH, 3, T
2. 5. 1978 registrován 1 M. Ojedinělý a výjimečný výskyt. 121. Rákosník velký - Acrocephalus arundinaceus
CH, 2, /H/
1960: 7. 6. 2 M; 1971: 30. 5. a 28. 6. zpěv; 1975: 20. 6. několik ex.; 1977: 24. 5. 3 M; 1978: 7. 9. 1 ex.; 1981: 17. 5. zpěv 1 M na V. Z.; 1982: červenec, zpěv na M. Z. (Katona); 1986: srpen, 2 ex. na V. Z. při kroužkováni (Katona).
253
Rákosník velký patři k druhům, které se vzácně, ale pravidelně vyskytují na Záplavách a které zde i pravidelně hnízdí, i když chybí přímé důkazy v podobě nálezů hnízd, mláďat nebo samic s nažinami. Samci pravidelně zpívali v náhonu u K. Žehrovic v rákosí, nyní asi 5 let hlasové projevy zcela chybějí. Okroužkováni byli 4 ptáci (Katona, Lorenc). 122. Rákosník obecný - Acrocephalus scirpaceus
CH, -, H
1971: 30. 5. zpěv; 28. 6. h; 29. 8. kroužkován 1 ex.; 1975: 2. 5.; 1976: 9. 5. h; 6. 6.; 1977: 24. 5. h; 1978: 21. 5. h; 11. 6. h; 25. 6. h; 16. 7. ; 1979: 20. 5.; 1980: 7. 6. h; 1981: 9. 5. 1 ex. kroužk.; 19. 5. zpěv; 12. 7. vh; 1982: 23. 5. zpěv; 19. 5. h zpěv; 10. 7.; 1983: velmi málo; 1984: 6. 5. několik ex. zpěv (poprvé); červenec, zpěv; 1985: 24. 5. na Z. jen 2 M; 26. 5. h zpěv; 21. 9. h v rákosí, tah; 1986: 25. 5. h; 1987: 11. 6. ojediněle zpěv (PP); 12. 6. několik ex. Pravidelně a poměrně hojně hnízdící druh. Přilétá v květnu, první ptáci již v první květnové dekádě. Okroužkováno zde bylo 162 ptáků (Drvota, Katona, Lorenc). 14 jich bylo opětovně kontrolováno, z toho 4 v roce kroužkování, 5 po roce, 3 po dvou letech a 1 po 3 letech, vždy přibližně na místě odchytu při kroužkování. Další byl zastižen po 2 letech v Hostivicích u Prahy. 123. Rákosník zpěvný - Acrocephalus palustris
CH, -, H
1971: 30. 5. zpěv; 29. 8. h; 4. 9. 2 ex. kroužk.; 1975: 2. 5.; 1976: 6.6.; 1977: 24. 5. h; 1978: 21. 5. h; 11. 6. h; 25. 6. h; 1979: 20. 5.; 1980: 24. 5. 3 M; 7. 6. h; 1981: 19. 5. h zpěv; 24. 5. zpěv; 12. 7. vh; 1982: 8. 5. zpěv (Katona); 15. 5. h; 23. 5. zpěv; 29. 5. h, ale méně než v r. 1981; 10. 7.; 1983: velmi málo; 1984: 6. 5. více ex. zpěv u V. Z. (poprvé); červenec; 1985: 24. 5. + 10 M; 26. 5. vh; 21. 9. h v rákosí, tah; 1986: 24. 5. M. Z. zpěv; 25. 5. V. Z., h; 13. 7. M. Z. ještě zpěv; 1987: 11. 6. vh - podél Kačáku nad M. Z. 3 M, při JZ břehu V. Z. a podél cesty od remízku do K. Žehrovic + 30 M (PP); 12. 6. M. Z. několik ex.; 15. 6. množství všude. Rákosník zpěvný patří k běžným a pravidelně hnízdícím ptákům Záplav. Jeho populace, tak jako na jiných lokalitách, vykazuje značné výkyvy. Přílet i odlet jsou podobné jako u předešlého druhu. Okroužkováno bylo 83 ptáků (Drvota, Katona, Lorenc), jeden byl kontrolován po roce.
254
124. Sedmihlásek hajní - Hippolais icterina
CH, -, /H/
1979: 20. 5.; 1984: 6. 5. Srby, zahrada, první zpěv; 1985: 9. 5. Srby, zpěv; 10. 5. dtto; 28. 6. dtto; 1986: 24. 5. Srby, zahrady, denně zpěv; 1987: 5. 7. Srby, zahrady, zpěv. V posledních letech pravidelně zpívá a zřejmě i hnízdí v bezprostředním okolí Záplav a v jejich břehových porostech, celkem nehojně. 125. Pěnice slavíková - Sylvia borin
CH, -, T
1971: 30. 5. zpěv; 1986: 25.5. v remízu u V. Z. zpěv. Ojediněle zaznamenaný druh; zdá se, že v území nehnízdí a že jde o nahodilý výskyt. Po hnízdění je zde častější, jak dokládá kroužkování 7 ptáků (Drvota, Katona, Lorenc). 126. Pěnice černohlavá - Sylvia atricapilla
CH, -, H, T
1976: 6. 6.; 6. 5. 2 ex.; 1981: 9. 5. 1 ex. kroužk.; 12. 7.; 1982: 29. 5. h zpěv; 1985: 12. 5. u M. Z. zpěv; 24. 5. h kolem V. Z.; 1986 : 25. 5. v remízku u V. Z. zpěv; 1987: 26. 4. Srby, keře 1 ex. Na Záplavách i v okolí pravidelně hnízdící druh. Okroužkováno zde bylo 28 ptáků (Drvota, Katona). 127. Pěnice pokřovní - Sylvia curruca
CH, -, H, T
1975: 2. 5.; 10. 5.; 1977: 1. 5.; 1978: 28. 8. 1 ex.; 1979: 19. 8 ; 1984: 21. 4. Srby, křoviny, zahrady, zpěv; 22. 4. dtto; 1985: 10. 5. pár v toku v Srbech na zahradě; 12. 5. h zpěv v okolí Z; 1986: 20. 4. Srby, zahrada, zpěv; 27. 4. několik ex. tamtéž; 1987: 5. 7. Srby, zpěv. Druh pravidelně hnízdící v okolí Záplav i v břehových porostech. Okroužkováno bylo 5 ptáků (Drvota, Katona, Lorenc). 128. Pěnice hnědokřídlá - Sylvia communis
CH, -, H, T
1968: 7. 4.; 1971: 30. 5. zpěv; 28. 6. dtto; 1976: 6. 6.; 1977: 13. 9. několik ex. v křovinách u V. Z. (PP); 1978: 16. 7.; 28. 8.; 1979: 20. 5.; 1980: 3. 5.; 1981: 31. 8. 1 ex.; 1985: 12. 5. okolí M. Z., zpěv; 29. 5. zpěv nad M. Z.; 1986: 10. 5. zpěv na M. Z.; 1987 : 12. 6. zpěv na M. Z.; 12. 8. Srby, zahrady, tah; 22. 8. 1 ex. kroužk. Pravidelně hnízdící druh v křovinách kolem Záplav. Kromě toho většina druhů pěnic po vyhnízdění navštěvuje rákosiny. Kroužkováno bylo 9 ptáků (Katona, Lorenc).
255
129. Budníček menší - Phylloscopus collybita
CH, -, H, T
1958: 6. 4. zpěv; 1960: 25. 3. tah; 1968: 7. 4. h; 1974: 30. 3. zpěv; 1975: 10. 5. zpěv; 1976: 31. 3. ak.; 1977: 1. 5.; 1978: 28. 8. h; 1982: 29. 5. h; 10. 7. zpěv; 1983: 14. 8. tah; 30. 9. tah, zpěv; 1984: 7. 4. Srby, 1 ex. zpěv; 15. 9. silný tah; 1985: 4. 4. Srby, poprvé zpěv; 24. 5. V. Z. h zpěv; 17. 8. Srby, zahrady, několik ex.; 1. 9. dtto; tah; 8. 9. dtto; 22. 9. V. Z., rákosiny, tah; 1986: 2. 8. Srby, tah. Nepočetně, ale pravidelně hnízdící a protahující druh. Kroužkováno bylo 82 kusů (Drvota, Katona, Lorenc); jeden z kroužkovaných ptáků byl po roce nalezen zabitý přibližně na stejném místě. 130. Budníček větší - Phylloscopus trochilus
CH, -, T
1963: 15. 4. zpěv; 1968: 7. 4. h; 1974: 30. 3. zpěv; 1977: 1. 5.; 1979: 17. 8.; 1982: 29. 5. h zpěv; 1985: 24. 5. V. Z., h zpěv. Budníček větší územím pravidelně protahuje, zejména při jarní migraci, a běžně hnízdí v přilehlých lesích okolí Záplav. Okroužkováno zde bylo 12 ptáků (Katona, Lorenc). 131. Budníček lesní - Phylloscopus sibilatrix
CH, -, T
Jediné zjištění z 1. 5. 1977 dokumentuje ojedinělý a nepravidelný průtah územím. Hnízdí celkem běžně v lesích v okolí Záplav. 132. Lejsek šedý - Muscicapa striata
CH, 2, T
1968: 7. 4. několik ex.; 1978: 27. 3. Tento druh územím pravděpodobně pouze protahuje. 133. Lejsek černohlavý - Ficedula hypoleuca
CH, -, T
1984: 1. 5. 1 ex. na V. Z. (Fiala); 1985: 17. 8. 1 ♀, zahrady Srby. Lejsek černohlavý územím pravděpodobně pouze protahuje. Okrouž-kován byl 1 pták (Katona). 134. Lejsek bělokrký - Ficedula albicollis
CH, -, T
1. 5. 1984 1 ex. na V. Z. (Ledvinka). Ojediněle protahující druh. 135. Lejsek malý - Ficedula parva
CH, 5, T
Jediné pozorování ze 17. 9. 1978 svědčí o nepravidelném průtahu územím při podzimní migraci. Nejbližší hnízdiště lejska malého jsou v nedalekém Křivoklátsku.
256
136. Bramborníček hnědý - Saxicoia rubetra
CH, 2, T
1975: 10. 5.; 1976: 20. 3. několik ex.; 19B1: 6. 4. 1 ex. na V. Z.; 26. 4.; 9. 5. 1 ♀; 1984: 1. 5. 2 ex. na M. Z. - tah (Ledvinka). Pravděpodobně územím pouze protahuje, při svém nápadném chování na hnízdišti by jistě neunikl pozornosti, zvláště v posledních letech intenzivního sledování avifauny území. 137. Bramborníček černohlavý - Saxicoia torquata
CH, 2, T
Jediný zaznamenaný výskyt 29. 4. 1984 svědčí o ojedinělém průtahu. 138. Rehek domácí - Phoenicurus ochruros
CH, -, T
1984: 6. 4. první výskyt, h; 1985: 10. 5. Srby, zahrada, 1 M zpěv; 1986: 26. 7. Srby-zahrady, F krmí vyvedené juv.; 4. 9. několik ex. tamtéž; 1987: 26. 4. Srby, zpěv; 1. 5. dtto; 20. 8. tah po skupinách; 10. 9. M. Z. 1 ex. (PP). Synantropní druh, pravidelně hnízdící v posledních letech v obcích přiléhajících k území. Pravděpodobně zde hnízdil i v období, z něhož chybějí záznamy. Okroužkován byl 1 kus (Katona). 139. Rehek zahradní - Phoenicurus phoenicurus
CH, 2, T
Jediné pozorování protahující skupiny 15. 4. 1963 dokládá ojedinělý průtah územím. 140. Červenka obecná - Erithacus rubecula
CH, -, T
1958: 6. 4. h zpěv; 1973: 27. 3. zpěv; 1978: 16. 7.; 1983: 14. 8. tah; 1986: 8. 3. Srby, zahrady, 1 ex.; 13. 4. tamtéž zpěv; 1987: 24. 10. Srby, zahrady, 1 ex. Červenka jako lesní pták se pravděpodobně v okolí Záplav objevuje pouze v období migrace, i když hnízdění několika párů v houštinách břehových porostů Velkých Záplav je možné. Ojediněle i zimuje (1986). Okroužkováno zde bylo 9 ptáků (Katona, Lorenc). 141. Slavík obecný - Luscinia megarhynchos
CH, 5, H
1981: 17. 5. zpěv 1 M v remízku; 6. 7. vyvedení juv. tamtéž; 1982: 29. 5. zpěv v remízku; 1987: 11. 6. zpěv v remízku (PP). V posledních 7 letech hnízdívá 1 pár v remízku asi uprostřed JZ břehu Velkých Záplav.
257
142. Bělořit šedý - Oenanthe oenanthe
CH, 5, T
Jediný záznam z 2. 5. 1975 svědčí o ojedinělém průtahu územím. 143. Drozd zpěvný - Turdus philomelos
CH, -, H, T
1958: 6. 4. zpěv; 1971: 10. 4. + 10 M; 1975: 10. 5.; 1977: 13. 9. břeh. porosty V. Z., 2. ex. (PP); 1979: 6. 4.; 1980: 13. 3.; 21. 9. silný tah; 1982: 1. 4. zpěv, Srby; 10. a 11. 4. na V. Z.; 23. 5. h u vody, V. Z.; 10. 7.; 1984: 7. 4. zpěv. Pravidelně hnízdí v dřevinných porostech na březích Záplav a v okolí a zároveň protahuje. CH, -, T, Z
144. Drozd brávník - Turdus viscivorus
1962: 16. 9. h, tah; 1970: 21. 3. zpěv; 1975: 10. 5,; 1982: 20. 3. 1 pár; 1.4.; 3. 4. h; 10. a 11. 4. h na M. Z.; 1986: 25. 1. 1 ex. v okolí M. Z. Nepravidelně protahující druh při jarní migraci, ojedinělá zimování (1986). Nejbližší hnízdiště jsou v lesních komplexech kladenských a křivoklátských. 145. Drozd kvíčala - Turdus pilaris
CH, -, H, T, Z
1971: 10. 4. h; 1974: 30. 3. 20 ex.; 1977: 14. 4. h; 1978: 2. 5. hnízdí; 1981: 5. 5. kroužkoval Katona 3 juv.; 9. 5. 4 hnízda; 17. 5. 6 hnízd; 19. 5. časté přelety; 12. 7. rodiny s žadonícími juv.; 31. 8. + 100 ex.; 5. 9. h; 1983: 8. 6. více ex., hnízdí (Katona); 13. 2. h; 26. 12. + 20 ex.; 31. 12. 1 ex.; 1984: 8. 1. 2 hejna, h; 8. 4. 2 ex. na M. Z.; 9. 4. dtto; 22.- 4. 3 - 4 ex. na M. Z.; 1. 5. 1 pár hnízdí na M. Z. ve vrbě (Ledvinka); 8. 7. jednotlivě na M. Z.; 21. 7. vrbiny u V. Z., v hnízdě čerstvě vylíhlá pull. (Ledv.); 1985 : 27. 1. 2 ex. přeletují; 1. 3. hejna (Štáfek); 24. 5. všude staví, několik ex.; 26 .5. na M. Z. několik párů ve vrbách, hnízdo; 30. 12. Srby, okolí, 8 ex.; 31. 12. dtto, hejno (Štáfek); 1986: 29. 3. 2 ex. na M.Z.; 25. 12. Srby, hejno na hlohu; 1987: 10. 1. Srby, hejno; 16. 1. dtto; 18. 1. 1 ex. u M. Z.; 15. 11. hejna v okolí M. Z.; 21. 11. Srby, okolí, 5 ex.; 3. 12. Srby, ak.; 20. 12. Srby, hejno; 1988: 23. 1. Srby, 1 ex. Tak jak probíhal vzestup stavu kvíčal v celých Čechách (a do jisté míry i synantropizace některých populací), došlo i na Záplavách od konce 70. let ke vzniku hnízdící populace, která početně kulminovala v letech 1981 - 1984. V posledních letech je zde hnízdění kvíčal limitováno rušením a zřejmě i predačním tlakem racků.
258
Kvíčaly se zde vyskytují v početných hejnech převážně v zimním období. Okroužkováno zde bylo 8 ptáků. 146. Kos černý - Turdus merula
-, -, H, Z
1958: 6. 4. zpěv; 1971: 20. 2. několik ex.; 10. 4. dtto; 4. 9. h; 1972: 14. 10. 2 ex.; 26. 12.; 31. 12.; 1975: 2. 5.; 10. 5.; 23. 11.; 1976: 24. 1.; 28. 3.; 31. 3.; 9. 5.; 6. 6.; 1978: 22. 1.; 9. 4.; 1979: 18.3.; 15. 4. h; 20. 5.; 1980: 12. 4. h; 27. 12. h; 1981: 11. 1. h; 14. 3. 1 M; 15. 3.; 21. 3.; 6. 4.; 19. 5. zpěv; 6. 7.; 12. 7. h; 1982: 20. 3. h; 27. 3. h; 1. 4.; 10. a 11. 4. h; 8. 5. hnízdo na posedu u M. Z.; 15. 5. h; 23. 5. h; 29. 5. h; 10. 7. h; 1983: 13. 2. h; 19. 2. h; 4. 3. h; 10. 3. h; 30. 12. Srby, tichý zpěv; 1984: 8. 1. 1 M Srby; 22. 1. i 5 ex,; 10. 3. několik ex.; 18. 3. Srby, 1 ex.; 23. 3. více ex.; 24. 3. M. Z. 5 ex.; 1985: 5. 1. Srby, jednotlivě; 27. 1. dtto; 2. 2. dtto; 8. 2. dtto; 16. 3. h; 17. 3. Srby, několik ex. zpěv; 24. 3. h, zpěv, páry; 30. 3. h; 24. 5. h na V. Z.; 20. 10. silný tah; 30. 11. h, Srby, 7. 12. několik ex.; 1986: 11. 1. h; 8. 2. Srby, několik ex.; 5. 4. Srby, zpěv více ex.; 20. 12. Srby, zahrady, h; 1987: 10. 1. Srby, na hlohu; 16. 1. Srby, obec, h; 18. 1. dtto; 27. 4. vh; 12. 6. Srby, h zpěv; 29. 6. Srby, zahrady, 1
M;
6. 12. Srby,
několik ex.; 1988: 10. 1. Srby, zahrady, 2 ex. Běžný - hnízdící druh, žijící jednak volně v břehových porostech Záplav, jednak synantropně v přilehlých obcích. Část populace je zřejmě tažná, jak vyplývá ze změn odhadů početnosti během března. 147. Sýkořice vousatá - Panurus biarmicus
CH, 3, T
Jediný záznam 1 ex. ze 4. 9. 1971 svědčí o nahodilém výskytu v době podzimní migrace. 148. Mlynařík dlouhoocasý - Aegithalos caudatus
CH, -, /H/, T
1970: 14. 2. + 20 ex.; 1978: 22. 1. 16 ex.; 27. 3.; 9. 4.; 1980: 12. 4. 2 ex.; 10. 5. prázdné hnízdo v remízu u V. Z.; 1985: 31. 12. 6 ex. v okolí M. Z. V období zimních potulek navštěvují mlynaříci sporadicky i porosty dřevin kolem Záplav, na příhodných místech i sporadicky zahnízdí.
259
149. Moudivláček lužní - Remiz pendulinus
CH, 5, H
1980: 3. 5.; 1983: 8. 6. u M. Z. nosí na hnízdo (Katona); 1984: 10. 4. na J břehu V. Z. nález hnízda z r. 1983 (Ledvinka); 15. 4. 3 ex. na M. Z. na kvetoucí jívě (Ledv.); 1. 5. 1 ex. v rákosí na V. Z.; 6. 5. ve vrbách na V. Z. 2 hnízda (2 páry); 20. 5. třetí hnízdo (obsazené) v remízu u V. Z.; 5. 7. na V. Z. vyhnízdily 3 páry; 1985: 30. 3. na M. Z. ve vrbách 1 ex. (Ledv.); 24. 5. V. Z. 3 M, zpěv, hnízdo na topolu; 25. 5. nález dalšího hnízda (Ledv.); 1986: 25. 5. na V. Z. 1 M ve vrbách, nález 3 hnízd; 16. 6. v remízu ak.; 1987: 15. 6. v břeh. porostech u V. Z. 2 hnízda (Ledv.). Moudivláček je novým obyvatelem území v posledním desetiletí; osídlení Záplav je v souladu s obecným trendem vzrůstající početnosti a šíření tohoto druhu ve střední Evropě. Na Záplavách hnízdí od r. 1983 ve 2 - 3 párech. Okroužkováni byli 3 ptáci (Katona). 150. Sýkora uhelníček - Parus ater
CH, -, T
6. 4. 1958 zaznamenán zpěv, zřejmě nahodile protahujícího ptáka. CH, -, /H/, T
151. Sýkora babka - Parus palustris 1972: 27.2. 1 ex.; 1979: 31.12.; 14.4. zpěv; 1980: 27.12. 2 ex.
Nepravidelně a vzácně se objevující, pravděpodobně ale v okolí hnízdící pták. Kroužkováni zde byli 3 jedinci (Katona, Lorenc). 152. Sýkora modřinka - Parus caeruleus
CH, -, H, Z
1971: 17. 1. 20 ex.; 4. 9. hejno; 1972: 26. 12.; 31. 12.; 1978: 14. 10. 1 ex.; 1980: 27. 12. 2 ex.; 1981: 11. 1. 2 ex.; 7. 3. zpěv, neklid; 15. 3. 1 ex.; 1983: 13. 2. 2 ex.; 19. 2. zpěv; 4. 3. zpěv; 1984: 1. 1. 2 ex.; 5. 3. Srby, pár; 10. 3. zpěv; 18. 3. pár v budce na zahradě v Srbech; 1985: 4. 4. Srby, 1 ex.; 30. 12. Srby, zahrada, několik ex.; 1986: 25. 12. Srby, zahrady, několik ex.; 1988: 23. 1. Srby, zpěv. Modřinka se na Záplavách a v jejich nejbližším okolí vyskytuje celoročně a v příhodných dutinách hnízdí. 153. Sýkora koňadra - Parus major
CH, -, H, T, Z
1958: 6. 4. zpěv; 1971: 17. 1. několik ex.; 1972: 31. 12. několik ex.; 1975: 10. 5.; 1977: 13. 9. h v břeh. porostech (PP); 1978: 22. 1. zpěv; 27. 3.; 28. 8. h; 1979: 18. 3.; 3. 12.; 1980: 12. 4.; 27. 12.; 1981: 7. 3. zpěv; 15. 3.; 21. 3.; 6. 4.; 1983: 4. 3. h;
260
10. 3. zpěv; 1984: 8. 1. 1 M Srby; 5. 2. + 15 ex., tah; 18. 3. zpěv; 23. 3. zpěv; 4. 7. pár krmí v budce na zahradě v Srbech; 13. 10. h, protahuje; 8. 12. Srby, + 20 ex.; 1985: 27. 1. h zpěv; 2. 2. dtto; 2. 5. Srby, zpěv; 24. 5. h; 20. 10. h, silný tah; 8. 12. Srby, ak.; 30. 12. Srby, několik ex.; 1986: 5. 4. Srby, zahrada, nosí materiál do budky; 2. 5. hnízdění tamtéž; 20. 12. Srby, zahrady, h; 23. 12. dtto, + 10 ex.; 1987: 16. 1. Srby, h; 31. 1. jednotí, zpěv; 26. 4. Srby, h zpěv; 12. 6. Srby, h; 10. 9. několik ex. (PP); 22. 11. Srby, zahrady, hejno; 1988: 9. 1. Srby, zpěv; 23. 1. dtto. Běžný, zčásti synantropní pták, osídlující nejrůznější biotopy s dřevinami. Na Záplavách a v okolí hnízdí v několika párech, kromě toho tudy protahují migrující hejnka a rodiny a možnosti obživy u krmítek v obcích využívá pravidelně několik desítek jedinců každou zimu. 154. Brhlík lesní - Sitta europaea
CH, -, Z
1983: 26. 12. Srby, zahrady, 1 ex.; 1984: 1. 1. ak.; 1985: 24. 8. několik ex.v Srbech; 8. 9. Srby, 1 ex.; 5. 10. Srby, 2 ex.; 1987: 25. 10. Srby, zahrady, 1 ex.; 15. 11. dtto; 21. 11. dtto; 1988: 10. 1. Srby, zahrada, 1 ex. Většinu roku je brhlík vázán na lesní prostředí. V okolí Záplav, převážně u krmítek, se zdržuje pouze v zimním období několik jedinců. 155. Strnad luční - Miliaria calandra
-, 2, /H/
1970: 14. 2. 5 ex.; 1973: 30. 7. h. Ještě v 70. letech se vyskytoval v okolí Záplav i v hnízdní době. V současné době je téměř vyhuben změnami prostředí téměř v celých Čechách. 156. Strnad obecný - Emberiza citrinella
-, -, H, T, Z
1958: 6. 4. zpěv; 1970: 14. 2. 6 ex.; 1971: 17. 1. h; 10. 4. h; 1972: 11. 3. v párech; 14. 10. h; 26. 12.; 31. 12.; 1975: 2. 5.; 10. 5.; 12. 10.; 13. 11.; 1976: 20. 3.; 28. 3.; 9. 5. h; 6. 6.; 1977: 1. 5.; 13. 9. + 15 ex. u M. Z. (PP). 12. 11.; 1978: 22. 1. + 40 ex.; 16. 7.; 1979: 18. 3.; 20. 5.; 10. 11. h; 1980: 22. 4. h; 27. 4.; 1981: 11. 1. vh; 7. 3. zpěv; 6. 7. h; 12. 7. h; 1982: 20. 3. několik ex.; 10. a 11. 4. h; 15. 5. h; 23. 5. vh na březích V. Z.; 29. 5. dtto; 10. 7. zpěv; 1983: 13. 2. + 100 ex.; 19. 2. h; 4. 3.h zpěv; 1984: 1. 1. 6 ex.; 1985: 17. 3. Srby a M. Z., se zvonky hejno + 100 ex.;
261
24. 3. h zpěv; 12. 5. okolí M. Z. 1 M; 27. 5. V. Z., h; 19. 11. V. Z. 1 ex.; 8. 12. Srby, několik ex.; 15. 12. dtto; 1986: 29. 3. M. Z. několik ex.; 3. 5. M. Z. zpěv; 1987: 11. 4. Srby, okolí, jednotlivě; 5. 7. M. Z. zpěv; 10. 9. M. Z. několik ex. (PP). Strnad obecný hnízdí na březích Záplav v několika (až několika desítkách) párech, v posledních letech méně početně než v minulosti. Současně se zde zdržují hejna v zimním období a v době migrace. Okroužkováni zde byli dva ptáci (Drvota, Katona). 157. Strnad rákosní - Emberiza schoeniclus
CH, -, H, T, Z
1958: 6. 4. zpěv; 1969: 28. 2. 5. ex.; 7. 6. 1 ex.; 1961: 7. 3. h; 1962: 8. 4. několik ex.; 1968: 7. 4. h; 1970: 5. 4. několik ex.; 1971: 10. 4. h; 29, 8. okroužk. 1 ♀ ; 1972: 11. 3. několik ex.; 1974: 30. 3. h; 2. 5.; 10. 5.; 1976: 28. 3.; 6. 6.; 1977: 27. 3.; 1. 5,; 13. 9. + 30 ex. v porostech JZ břehu V. Z. (PP); 1978: 27. 3. 20 ex.; 9. 4. h; 28. 8. h; 1979: 25. 2. 1 ex.; 6. 4.; 20. 5.; 1980: 15. 3. 1 ♀; 12. 4. h; 1981: 11. 1. kroužk. 1 M; 14. 3. 2 M na M. Z.; 15. 3. 8 ex.; 21. 3. + 10 ex.; 30. 4. h; 2. 5.; 4. 5.; 14. 5. zpěv; 12. 7. zpěv; 1982: 6. 3. 4 ex.; 1. 4. 1 M; 10. a 11.4. h; 15. 5. 1 ex.; 10. 7. h zpěv; 1984: 8. 4. M. Z. 3 ex.; 6. 5. 1 M na M. Z.; 1987: 24. 3. 2 M 3 F; 27. 4. zpěv na M. Z. (PP). Strnad rákosní pravidelně hnízdí v rákosinách Záplav, zejména při jižním břehu a na Malých Záplavách, přibližně v 10 i více párech. Ojediněle se zde vyskytuje i v zimním období (1960, 1981). Bylo zde okroužkováno 58 ptáků, z toho jeden zde byl kontrolován po 2 letech. 158. Pěnkava obecná - Fringilla coelebs
-, -, H, T, Z
1958: 6, 4. zpěv; 1971: 10. 4. h zpěv; 1972: 11. 3. h; 1974: 30. 3. tah; 1975: 2. 5.; 10. 5.; 1976: 24. 1. h; 9. 5.; 6. 6.; 1977: 27. 3. h; 1. 5.; 1978: 16. 7.; 1979: 18. 3.; 15. 4.; 20. 5.; 31. 12. 2 ex.; 1980: 12. 4. h; 21. 9. silný tah; 26. 10. h; 1982: 27. 3. 1 M; 10. a 11. 4. h; 8. 5. 1 M u M. Z.; 15. 5. dtto; 23. 5. h; 29. 5. h; 10. 7.; 1983: 4. 3. zpěv; 10. 3. zpěv; 15. 10. silný tah; 1984: 1. 1. 2 ex. u nádraží Srby; 10. 3. hejno, tah; 23. 3. několik M zpěv; 7. 4. Srby, zpěv a souboje M; 1985: 16. 3. Srby, zpěv; 24. 3. tah + 50 ex.; 4. 4. Srby, teritor. spory mezi M; 15. 4. Srby, hnízdo na návsi 2 m vysoko (Ledvinka); 10. 5. h zpěv; 24. 5.h; 29. 9. malá hejnka, rychlý tah k 32; 5. 10. dtto; 30. 11. M. Z. několik ex.; 1986: 10. 5. Srby, zahrada, 1 pár; 25. 5. V. Z., vrby, zpěv; 23. 12. Srby 1 M; 1987: Srby, zahrady, 1 M; 16. 1. dtto;
262
27. 4. vh zpěv; 12. 6. Srby h; 10. 9. hejno + 30 ex. (PP); 24. 10. Srby, hejno táhne k J. Tento euryvalentní, částečně synantropní a všude velmi hojný druh hnízdí i v bezprostředním okolí Záplav v několika desítkách párů. Při jarním a podzimním tahu se zde objevují pravidelně menší či větší hejna, staří samci zimují. Okroužkováno zde bylo 12 ptáků. 159. Pěnkava jikavec - Fringilla montifringilla
CH, -, T, Z
1968: 7. 4. tah, h; 1976: 24. 1. + 50 ex.; 1979: 21. 1. h; 31. 12. h; 1981: 26. 4. h tah, zpěv; 1985: 3. 11. hejna v okolí (Ledvinka); 1987: 4. 11. Srby, zahrady, několik ex. Téměř pravidelně se objevuje v hejnech do sta kusů během tahu nebo v zimě. Okroužkován byl 1 pták. 160. Dlask tlustozobý - Coccothraustes coccothraustes
CH, -, T
25. 10. 1987 1 ex. v zahradách v Srbech. Ojedinělý výskyt druhu, který v území normálně nehnízdí ani se běžně nevyskytuje - jde o druh habrových doubrav a parkové krajiny. -, -, T, Z
161. Zvonek zelený - Carduelis chloris
1976: 24. 1.; 1978: 12. 3.; 9. 4.; 1981: 11. 1. vh; 1982: 8. 5. 48 ex.; 15. 5. 1 ex.; 1983: 10. 3. zpěv; 1985: 17. 3. Srby a M. Z., hejno + 100 ex. se strnady obecnými; 24. 3. tah s pěnkavami a strnady; 19. 11. V. Z. 4 ex.; 30. 11. h; 1986: 9. 5. Srby, zahrada, zpěv; 25. 12. jednotlivě tamtéž; 1987: 27. 4. Srby, park, zpěv; 1988: 23. 1. Srby, skupinky v zahradách. Zvonci se pravidelně objevují v zimě a v době tahu. Hnízdění nebylo prokázáno, vzhledem k datům výskytů v některých letech je v blízkém okolí Záplav pravděpodobné. 162. Konopka obecná - Carduelis cannabina
CH, -, T, Z
1958: 6. 4. zpěv; 1975: výskyt; 1978: 22. 1. h; 1980: 27. 4.; 1984: 30. 11. + 100 ex. na strouze u remízku; 31. 12. trvale zimuje + 200 ex. (Ledvinka); 1985: 15. 4. okolí Z. h; 1986: 25. 1. několik, zpěv; 8. 2. zpěv mezi čížky; 16. 3. Srby, park, 5 ex.; 5. 4. u Z. hejno; 12. 4. dtto; 1987: 20. 12. Srby, zahrady, několik ex. Podobně jako zvonek i konopka patří k obvyklým zimním hostům a protahujícím druhům na Záplavách. Hnízdění ani výskyt v hnízdním období nebyly zaznamenány.
263
163. Stehlík obecný - Carduelis carduelis
CH, -, /H/, T, Z
1968: 7. 4. h; 1971: 3. 3. zpěv; 29. 8. 1 ex.; 4. 9. h; 1972: 14. 10. h; 1974: 30. 3. zpěv; 1975: 12. 10.; 1977: 27. 3. zpěv; 1979: 22. 12. + 100 ex.; 1980: 26. 10. h; 1981: 5. 9. h; 1982: 20. 3. zpěv; 1983: březen, četná hejna; 1984: 4. 7. Srby, pár; 1985: 4.5. Srby, 1 ex.; 10. 5. Srby, v párech; 14. 6. Srby, 2 ex.; 28. 6. Srby, rodina s juv.; 29. 9. přelet 1 ex.; 5. 10.hejnka; 12. 10. Srby, několik ex.; 13. 10. Srby, hejnka; 1986: 5. 5. Srby, zahrady, 1 M; 9. 5. dtto; 10. 5. tamtéž pár; 12. 11. hejnko u M. Z.; 20. 12. u V. Z. + 50 ex.; 1987: 19. 2. hejnko u M. Z.; 16. 12. Srby, zahrady, hejno. Stehlík v několika párech hnízdí v bezprostředním okolí Záplav (alespoň tomu tak bylo v r. 1984 až 1986), jinak pravidelně zimuje v hejnech až do stovky jedinců. Okroužkováno zde bylo 5 ptáků. 164. Čížek lesní - Carduelis spinus
CH, -, T, Z
1970: 1. 11. h; 1971: 10. 4. h, tah; 1976: 20. 3.; 1980: 21. 9. silný tah; 1983: 19. 2. 3 hejna; 4. 3. přelety; 1984: 15. 9. silný tah, též v zahradách Srby; 13. 10. + 30 ex. protahuje k JZ; 1986: 8. 2. V. Z., Srby, velké hejno; 1987: 31. 1. Srby, hejna. Téměř pravidelně zimuje na olších v břehových porostech Záplav v hejnech čítajících několik desítek až stovek ptáků. 165. Čečetka zimní - Carduelis flammea
CH, -, T, Z
1978: 22. 1. 3 ex.; 1981: 17. 5. 1 pár; 1985: 2. 2. hejno u Tuchlovického mlýna (Ledvinka); 2. 11. Srby a okolí, + 100 ex. na plevelech; 3. 11. dtto; 31. 12. hejno v porostech kolem rybníka (Ledvinka); 1986: 8. 2. velké hejno, s čížky a dalšími druhy; 1987: 10. 1. Srby, V. Z., hejno na břízách. V posledních letech se vyskytuje na Záplavách pravidelně v zimním období v přibližně stohlavém hejnu a živí se semeny ruderálních bylin, břízy a olše. Registrace páru v květnu nasvědčuje pravděpodobnosti hnízdění v okolí Záplav, což ostatně na kladensku není nic výjimečného. Právě okolí hald zarostlých břízou zde čečetky preferují. Hnízdění zde však nebylo doloženo. 166. Zvonohlík zahradní - Serinus serinus
CH, -, H, T, Z
1975: 10. 5.; 1978 : 16. 7.; 1980: 27. 4.; 1981: 2. 5. h zpěv; 1982: 10. 7. zpěv, přelety, h; 1984: 7. 4. Srby, zpěv více ex.; 15. 4. dtto; 21. 4. dtto; 14., 6. Srby, h zpěv;
264
1. 9. Srby, rodina s juv.; 1985: 4. 4. Srby, několik ex.; 14. 4. Srby, zahrady 6 ex.; 16. 4. zpěv tamtéž; 12. 5. 1 M u M. Z.; 19. 6. Srby h; 1986: 4. 1. Srby, u V. Z. 8 ex. (Ledvinka); 25. 1. několik ex., Srby, zahrada; 1. 2. Srby, park + 20 ex.; 5. 4. hejno u Z.; 13. 4. Srby, zpěv něk. ex.; 5. 5. mnoho ex.; 10. 5. Srby h; 16. 6. 3 - 4 juv. vylétli u Kernerů; 6. 8. M. Z. 2 ex.; 1987: 27. 4. Srby, zpěv; 12. 6. Srby h. V posledních asi 10 letech hojně hnízdící druh v bezprostředním okolí Záplav (Srby); v roce 1986 zde několik ptáků přezimovalo. 2 jedinci byli okroužkováni. CH, -, Z
167. Hýl obecný - Pyrrhula pyrrhula
1961: 7. 3. 1 M; 1970: 14. 2. několik ex.; 1971: 3. 3. několik ex.; 1972: 31. 12. + 50 ex.; 1977: 27. 3. zpěv; 1984: 22. 1. 1 ♀ Srby; 5. 3. Srby, ak.; 10. 3. Srby, zpěv; 17. 3. 1 M zpěv; 18. 3. Srby 1 M; 1. 4. Srby, 1 pár; 7. 4. Srby, zpěv; 1985: 9. 3. Srby, zahrada, zpěv; 1986: 21. 1. 2 M na M. Z.; 25. 1. Srby, několik ex.; 8. 2. Srby 1 pár; 1987: 3. 12. Srby, zahrada, 1 M; 6. 12. dtto. Hýl obecný poměrně pravidelně zimuje v zahradách v Srbech a na březích Záplav v počtu několika kusů až desítek jedinců. 4 ptáci byli okroužkováni. 168. Vrabec domácí - Passer domesticus
-, -, T
Hojně hnízdící synantropní druh ve všech obcích v blízkosti Záplav, který celoročně zaletuje do území. Protože záznamy o pozorování a početnosti pokud jde o Srby nepřinášejí žádné závažné informace, omezujeme se na výše uvedené konstatování a odhad početnosti, tj. 50 - 70 párů. -, -, H, T
169. Vrabec polní - Passer montanus
1971: 17. 1. h; 20. 2. h; 10. 4. h; 1972: několik ex.; 1975: 10. 5.; 23. 11. ; 1977: 1. 5.; 1978: 22. 1. h; 9. 4.; 28. 8. h; 1979: 18. 3.; 10. 11. h; 1981: 11. 1. vh; 2. 5. vh; 12. 7.; 1983: 13. 2. h; 19. 2. h; 4. 3. h; 26. 12. Srby h; 1984: 5. 3. Srby + 50 ex. v hejnu, honí se; 18. 3. Srby, hejnka; 14. 6. Srby, zahrada, 1 pár vyhnízdil v budce; 4. 7. opět hnízd, v budce; 1985: 4. 4. Srby, v párech u budek; 24. 5. h; 20. 7. Srby, zahrada, vyvádí druhé juv.; 30. 11. Srby h; 4. 12. M. Z., Srby, hejno; 1986: 5. 4. Srby, zahrada, u budky; 23. 5. Srby, zahrada, 2 páry mají první pull. v budkách; 2. .8. tamtéž 1 pár krmí v budce; 12. 11. Srby, několik ex.; 25. 12. dtto;
265
1987: 10. 1. Srby h; 26. 4. Srby, zahrada, h; 12. 6. Srby h. Přes obecný úbytek úpolníků hnízdí tento druh v okolí Záplav dosti početně a ochotně osídluje nabídnuté sýkorníky. Většina populace zde zůstává přes zimu. Okroužkováno bylo 26 ptáků. 170. Špaček obecný - Sturnus vulgaris
-, -, H, T
1958: 20. 4. zpěv; 1959: 5. 4. hejna; 1960: 28. 2. h; 25. 3. h; 7. 6. h; 29. 10. h; 1961: 7. 3. velká hejna; 1971: 10. 4. h; 30. 5. h; 1972: 11. 3. h; 14. 10. h; 1975: 2. 5. ; 10. 5.; 20. 6.; 1976: 26. 2.; 9. 5.; 1977: 1. 5. v budkách; 1978: 27. 3.; 9. 4.; 1979: 25. 2. již u budek; 4. 3.; 13. 3.; 15. 4. h; 20. 5.; 1980: 15. 3. h; 27. 4.; 1981: 15. 3. tah, + 15 ex.; 6. 4.; 2. 5. 2 ex.; 19. 5. h, s juv.; 1982: 8. 2. 6 ex.; teplé počasí bez sněhu (Ledvinka); 1. 4. přeletují páry; 3. 4. h; 8. 5. h; 23. 5. vyvedení juv.; 29. 5. h; 10. 7. h; 23. 10. velké hejno zapadá do rákosí; 1983: 14. 7. početná hejna nocují v rákosinách; koncem července zmizela; polovina srpna - opět hejna v rákosí; 30. 9. tah, velké hejno; 2. 10. hejna; 15. 10. zpěv v zahradě v Srbech; 29. 10. denně velká hejna večer nad vrbami; 1984: 5. 3. 5 a 2 ex. přelet; 17. 3. u budek, velký tah v malých hejnech; 18. 3. Srby, zahrada, pár u budky, táhnoucí skupiny; 23. 3. dtto; 1. 4. páry u budek; 21. 4. Srby h; 20. 8. v rákosí nocuje + 10 000 ex. (Kernerovi); 7. 10. Srby, v zahradách; 13. 10. Srby, menší skupina; 20. 10. několik ex.; 15. 9. silný tah; 1985: 1. 3. Srby 1 ex. (Štáfek); 3. 3. průtah (Ledv.); 16. 3. Srby 1 ex.; 24. 3. hojně tah a přelety"; 30. 3. Srby, h zpěv u budek; 4. 4. dtto; 16. 4. vh; 21. 4. Srby, zahrada, 1 ex. u budky; 28. 4. dtto; 9. 5. tamtéž pár krmí pull.; 24. 5. h; 11. 8. na M. Z. nocují velká hejna (Kernerovi); 29. 9. Srby +_ 10 ex. v zahradě; 10. 10. několik tisíc nocuje v rákosí; 13. 10. dtto; 18. 10. 5-7 tisíc ex. v rákosinách; 2. 11. + 200 ex.; 3. 11. Srby 1 ex.; 10. 11. 50 ex. v rákosí; 19. 11. V. Z. 1 ex.; 1986: 13. 4. Srby u budky v zahradě; 1. 5.; 4. 9. M. Z. velká hejna v rákosí; 11. 9. dtto, ± 200 ex.; 12. 9. dtto, + 1000 ex.; 25. 10. menší hejna; 1987: 24. 3. hejna, tah (Ledv.); 26. 4. Srby, zahrada, 3 ex.; 29. 6. zahrady h; 10. 9. Srby, h zpěv; 1. 10. M. Z., v rákosí nocuje 8 ex.; 6. 10. stále v zahradách; 12. 10. hejna nocují na M. Z.; 18. 10. dtto; 21. 10. nocuje 5-7 tisíc ex. Špaček hojně hnízdí v okolí Záplav i přímo v území, pokud jsou zde vhodné dutiny, v několika desítkách párů. Zároveň územím protahuje.
266
Záplavy zde mají význam tahové zastávky a nocoviště tažných hejn, která nocují zejména v podzimním období v rákosinách. První místní ptáci se objevují často již v únoru, budky jsou obsazeny koncem března a začátkem dubna, v druhé polovině května vyletují první mláďata časně zahnízdivších párů. Nehnízdící ptáci a mláďata nocují v rákosinách asi až do konce července, potom se od poloviny srpna do listopadu střídají v rákosinách Záplav tažná hejna, jejichž početnost kulminuje v říjnu. Během září a října se vrací část místní populace (zřejmě starší práci) ke svým dutinám, než odtáhne. 171. Žluva hajní - Oriolus oriolus
CH, -, /H/
V roce 1984 byl 16. 6. a 21. 7. registrován zpívající samec v remízku u V. Z. Jinak zde nebyla žluva pozorována ani při tahu, ani v hnízdním období. 172 a. Vrána obecná šedá - Corvus corone cornix
+, -, H, Z
1958: 6. 4. ak.; 1960: 29. 10. h; 1961: 7. 3. 2 ex.; 1962: 16. 9. + 50 ex.; 1963: 15. 4. h; 1970: 5. 4. několik ex.; 1971: 28. 3. 2 ex.; 10. 4. 2 ex.; 30. 5. 2 ex.; 1972: 11. 3. 2 ex.; 1974: 30. 3. 3 ex.; 1975: 2. 5. 3 ex.; 1976: 28. 3.; 6. 6.; 1977: 29. 1.; 27. 3. h; 1. 5. 10 ex.; 1978: 17. 9. h; 1979: 15. 4. 2 ex.; 1980: 12. 4. 1 ex.; 27. 4.; 1981: 7. 3. 6 ex.; 21. 3.; 2. 5. 2 ex.; 19. 5.; 1982: 6. 3.; 20. 3. +10 ex.; 3. 4. 2 ex.; 8. 5. 2 ex.; 15. 5. několik ex., atakovány čejkami; 1983: 9. 1. +3 páry; 1984: 23. 3. 1 ex. na M. Z. v rákosí; 21. 4. hnízdo na topolu u Kam. Žehrovic s 5 vejci, ad pár uloven; 6. 5. 1 ex.; 1985: 8. 2. V. Z., 1 ex.; 1986: 2. 2. +_ 60 ex. v hejnu (Ledvinka); 13. 4. 1 ex. na V. Z. obletuje čapí hnízdo; 9. 5. 1 ex.- denně přeletuje; 10. 5. dtto; 1987: 12. 6. několik ex. slídí kolem Z.; 22. 11. 1 ex. na V. Z.; 6. 12. ak. na V. Z.; 1988: 10. 1. V. Z. 2 ex. dorážejí na dravce. Záplavy leží v území, kde se překrývají areály obou poddruhů vrány obecné. Východní poddruh převažuje, černé vrány se zde objevují mnohem vzácněji. Přes pronásledování všemi způsoby zde pravidelně hnízdí, nebo se o to alespoň pokouší, minimálně 1 pár. Území je pochopitelně pro vrány atraktivní svou bohatou potravní nabídkou, takže sem zřejmě zaletují i ptáci hnízdící v okolí. Zajímavé jsou zimní koncentrace (1962, 1986).
267
172 b. Vrána obecná černá - Corvus corone corone
+ , -, T, Z
1975: 2. 5. 1 ex.; 1977: 27. 3. h; 1979: 18.3.; 15. 4. 3 ex.; 20. 5.; 1981: 7. 3. 2 ex.; 14. 3. 2 ex.; 21.3.; 19. 5.; 1987: 15. 11. V. Z. 1 ex. O černé vráně platí totéž co o šedivce. V místní populaci vran je černý poddruh zastoupen daleko méně. 173. Havran polní - Corvus frugilegus
+, -, T, Z
1960: 29. 10. h; 1961: 7. 3. + 5000 ex.; 1971: 17. 1. h; 20. 2. h; 3. 3. h; 1972: 27. 2. přelety; 6. 3. tah; 1975: 23. 11.; 1976: 24. 1.; 31. 3. h; 1978: 22. 1.; 1979: 18. 3. tah; 10. 11. h; 1980: 27. 1. h nocují v lese u V. Záplav; 27. 12.; 1981: 11. 1. nocují; 7. 3. nocuje + 8000 ex.; 21. 3. jednotlivě i hejna; 1982: 23. 10. silný tah, nocoviště u loděnice na V. Z.; 1983: 4. 10. několik tisíc večer přeletuje Z.; 5. 10. hon, večer ani jeden havran; 1984: 1. 1. +_ 500 ex. na farmě v Kačici; 7. 1. roztr. na polích; 5. 3. několik tisíc v polích okolo Z.; 10. 3. dtto; 17. 3. hromadný odlet několika tisíc ex.; 23. 3. přelety několika set ex.; 21. 10. + 600 ex., tah (Ledv.); 1985: 8. 2. přelet hejn; 24. 3. Srby + 10 ex.; 21. 4. 5 ex. přelet; 1986: 1. 2. nad Srby a M. Z. hejna od Z k V; 1987: 16. 1. 1 ex. přelet. Výskyt havrana polního na Záplavách je proměnlivý. Absence záznamů z období od května do září nasvědčuje, že sem nezaletují ptáci z žádného z hnízdišť v okolí Kladna. Zdržují se zde pouze zimující ptáci východoevropských populací. Jejich početnost na okolních polích je zřejmě určována zemědělskou kulturou a množstvím zbytků využitelných havrany. V letech 1980-82 vzniklo hromadné nocoviště ve smrkovém porostu u sportovní loděnice ve východní části V. Záplav. V roce 1983 se již neobnovilo, asi pro rušení nebo obsazení výhodnějšího místa jinde. 174. Kavka obecná - Corvus monedula
+, 2, T, Z
1980: 27. 1. nocují s havrany; 1981: 2. 3. 1 ex. s havrany; 1982: 23. 10. tah s havrany, nocoviště; 1984: 17. 3. tah s havrany; 23. 3. Srby, přelet několika ex. s havrany. Vyskytuje se nehojně, přimíšena do zimujících hejn havranů.
268
175. Straka obecná - Pica pica
+, -, H, Z
1982: 6. 3. 1 ex.; 1987: 27. 4. pár a rozestavěné hnízdo na staré vrbě na M. Z. (PP); 12. 6. pár na M. Z. vyhnízdil. V minulosti zde nebyl výskyt straky zaznamenán. V roce 1987 úspěšně vyhnízdil v území 1 pár. 176. Sojka obecná - Garrulus glandarius
+, -, T
1979: 15. 4.; 1983: 2. 10. tah hejnka k Z; 15. 10. dtto; 20. 10. ještě tah; 1985: 14. 6. Srby ak.; 29. 9. tah, jednotlivě; 13. 10. skupiny, tah; 7. 12. Srby, les, několik ex.; 1987: 31. 1. Srby 3 ex. (Ledvinka); 9. 9. M. Z. 1 ex.; 6. 10. Srby, skupiny, tah; 6. 12. varovný pokřik, s vranami na V. Z. V posledních letech přes území sojky pravidelně protahují při podzimní migraci. Kromě toho se běžně vyskytují v zalesněných územích v blízkosti, odkud se sporadicky zatoulávají na Záplavy i v jarním a letním období. NÁVRH MANAGEMENTU ÚZEMÍ Území Záplav je od začátku 70. let objektem intenzívní péče místních dobrovolníků z řad okresního aktivu státní ochrany přírody, ČS0P a později ČMS. Management, který by přispíval ke stabilizaci cenóz území a zvyšování druhové diverzity a ornitologického významu Záplav, lze rozdělit zhruba do tří okruhů. První okruh zahrnuje běžnou péči o území a jeho vybavení, dozor, průzkum a případné výsadby stanoviště vhodných dřevin i bylin. Tento okruh zásahů a péče o území je v podstatě zajišťován průběžně. Za předpokladu kontinuity současných zájmů ČS0P a ČMS v území a vzájemných dohod je možno počítat s tím, že bude zajištěn i do budoucnosti. Výrazné posílení činností tohoto okruhu bude spojeno s využíváním nově zbudované stanice na Malých Záplavách. Druhý okruh zahrnuje podporu stabilizace cenóz území metodami aktivní ochrany organismů, a to v prvé řadě rozšířením hnízdních možností pro ptactvo, zejména pro vzácné a ohrožené druhy. Také zde jde vlastně o pokračování započatých zásahů a akcí. Namátkou lze doporučit např. umístění umělých hnízdních podložek na sloupech pro čápy a orlovce, polystyrénových zakotvených podložek pro rybáky, umělé stěny pro ledňáčka v uzavřeném areálu stanice, kavečníků pro kavky a větší dutinové hnízdiče, rehkovníků pro lejsky šedé a běžných
269
budek pro drobné ptactvo hnízdící v dutinách. Území je rovněž možno využít k pokusné introdukci některých ohrožených druhů vodních a bahenních rostlin po dohodě s botaniky. Třetí okruh naopak zahrnuje omezování početnosti populací druhů, které negativně ovlivňují celé společenstvo. Zatím se to týká pouze racka chechtavého, s jehož rozplašováním střelbou se experimentálně započalo v souladu s udělenou výjimkou MK ČSR v březnu 1988. ZÁVĚR Práce shrnuje ornitologická pozorování v CHPV Záplavy v blízkosti Kladna za posledních 30 let. I když nejde v žádném případě o cílený systematický výzkum, ale o soubor dat získaných spíše příležitostně až nahodile, shromáždilo se jich dost, aby z nich bylo možno vyvodit určité závěry o vývoji avifauny území, o vývoji populací jednotlivých druhů, a v případě běžných ptáků i určitá kvalitativní fenologická a ekologická zevšeobecnění. Bylo zde zjištěno celkem 176 druhů ptáků včetně nahodile protahujících nebo zbloudilců a asi 3 druhů, jejichž určení není naprosto spolehlivé. Z tohoto počtu je 131 druhů chráněných a 71 druhů zařazených v červeném seznamu ČSSR. Hnízdících a pravděpodobně hnízdících druhů v území nebo při jeho hranicích bylo zjištěno 60 (38 chráněných, 15 v červeném seznamu). Kromě toho zde byly zjištěny 3 druhy (čáp bílý - Ciconia ciconia, orlovec říční - Pandion haliaetus a ledňáček říční - Alcedo atthis), k jejichž hnízdění pravděpodobně může dojít v budoucnu za předpokladu určitých pomocných zásahů a které mají z hlediska ochrany přírody a fauny velký význam. Zatím se zde vyskytují téměř pravidelně v období hnízdění. Jako tahová zastávka má území význam především pro některé zástupce brodivých a dravců, pro bahňáky, vrubozobé, vodní chřástalovité a drobné tažné pěvce. Z protahujících nebo zbloudilých vzácnějších druhů je třeba jmenovat tyto: pelikán bílý - Pelecanus onocrotalus, čáp černý - Ciconia nigra, kolpík bílý - Platalea leucorodia, volavka stříbřitá -Egretta garzetta, bukač velký - Botaurus stellaris, husa velká -Anser anser, husice liščí - Tadorna tadorna, polák malý - Aythya nyroca,
270
orel mořský - Haliaeetus albicilla, ostříž lesní - Falco subbuteo, chřástal kropenatý Porzana porzana, ústřičník velký – Haematopus ostralegus, tenkozobéc opačný Recurvirostra avosetta, pisila čáponohá - Himantopus himantopus, racek malý Larus minutus, racek Sabinův - Larus sabini, rybák obecný - Sterna hirundo, rybák malý - Sterna albifrons, cvrčilka slavíková - Locustella luscinioides, rákosník ostřicový - Acrocephalus paludicola a sýkořice vousatá - Panurus biarmicus. Mezi druhy prokazatelně nebo pravděpodobně hnízdícími na Záplavách a v jejich bezprostředním okolí jsou z hlediska ochrany přírody Nejzajímavější čírka obecná - Anas crecca, čírka modrá - Anas querquedula, lžičák pestrý - Anas clypeata, křepelka polní - Coturnix coturnix, koroptev polní - Perdix perdix, moták pochop - Circus aeruginosus, kulík říční - Charadrius dubius, pisík obecný - Actitis hypoleuca, rybák černý - Chlidonias nigra, fuhýk šedý - Lanius excubitor, rákosník velký - Acrocephalus arundinaceus, slavík obecný - Luscinia megarhynchos, moudivláček lužní - Remiz pendulinus; z nedávné minulosti potom konipas luční Motacilla flava a strnad luční - Miliaria calandra. V souvislosti s výčtem hnízdících vzácných druhů je třeba jmenovat i každoroční výskyt luňáka hnědého - Milvus korschun - v hnízdní době. Jde o pár hnízdící v blízkosti Záplav. ZUSAMMENFASSUNG Vorliegende Arbeit fasst die ornithologischen Beobachtungen, die in den Naturschutzgebiet Záplavy (in der Mähe von Kladno, Mittelböhmen) während den letzten 30 Jahren gemacht waren, zusammen. Trotzdem diese Data kein Erfolg der Systematischen Untersuchung sind, sondern eher eine Reihe gelegentlichen bis zufälligen Angaben, ermöglichen sie durch ihre Menge einige Resultaten über Entwicklung der Ornithozönosen in dem Gebiete, über Populationsentwicklung einzelnen Vogelarten und über Quantität, Phänologie und Ekologie den gemeineren Vögeln zu machen. Im Gebiete waren 176 Vogelarten festgestellt, einschließlich die zufällig durchziehende Vögel und Irrgäste und ebenso etwa 3 Arten, dessen Bestimmung nicht ganz sicher ist. Aus diese Anzahl sind 131 Arten geschützt und 71 Arten in die Rote Liste der Tschechoslowakei angeführt. 60 Vogelarten brüten oder sehr wahrscheinlich brüten im Naturschutzgebiet oder auf ihren Grenzen; aus diese Anzahl sind 39 Arten geschützt und 15 in die Rote Liste. Außerdem sind hier 3 weitere Arten festgestellt (Weißer Storch - Ciconia ciconia, Fischadler - Pandion haliaetus und Eisvogel - Alcedo atthis), dessen Brüten
271
in der Zukunft möglich ist, besonders bei der Hilfe des Menschens (künstliche Nistgelegenheite). Diese drei Arten erschienen in den letzen Jahren auf befolgene Lokalität während der Brutzeit und auch in 2 (oder mehrere) Individuen, wahrscheinlich in den Paaren. Die Lokalität hat eine große Bedeutung als Rastplatz für ziehende Vögel, besonders für einige Reihervogel und Greifvögel, für Limikolen, Entenvögel, Rallenvögel und kleine Singvögel. Aus der vorziehenden oder als Irrgäste antreffenden selteneren Vögel ist es notwendig folgende zu nennen: Rosapelikan - Pelecanus onocrotalus, Schwarzstorch - Ciconia nigra, Löffler - Platalea leucorodia, Seidenreiher - Egretta garzetta, Grosse Rohrdommel - Botaurus stellaris, Graugans - Anser anser, Brandgans - Tadorna tadorna, Moorente - Aythya nyroca, Seeadler - Haliaeetus albicilla, Baumfalke - Falco subbuteo, Tüpfelralle - Porzana porzana, Austernfischer Haematopus ostralegus, Säbelschnäbler - Recurvirostra avosetta, Stelzenläufer Himantopus himantopus, Zwergmöwe - Larus minutus, Schwalbenmöwe - Larus sabini, Fluss-Seeschwalbe -Sterna hirundo, Zwergseeschwalbe - Sterna albifrons, Rohrschwirl - Locustella luscinioides, Seggenrohrsänger - Acrocephalus palu-dicola und Bartmeise - Panurus biarmicus. Unter den Brutvögel sind - mit Rücksicht auf Naturschutz - am interessantesten die Vögelarten als Krickente - Anas crecca, Knäkente - Anas querquedula, Löffelente - Anas clypeata, Wachtel - Coturnix coturnix, Rebhuhn - Perdix perdix, Rohrweige Circus aeruginosus, Flussregenpfeifer - Charadrius dubius, Flussuferläufer - Actitls hypoleuca, Trauerseeschwalbe - Chlidonias nigra, Raubwürger - Lanius excubitor, Drosselrohrsänger - Acrocephalus arundinaceus, Nachtigall - Luscinia megarhynchos und Beutelmeise - Remiz pendulinus, aus neuliche Vergangenheit (60. Jahre) auch Schafstelze - Motacilla flava und Grauammer - Miliaria calandra. Im Zusammenhang mit der Anzahl der seltenen Brutvögel ist es noch alljähriges Vorkommen des Schwarzmilans - Milvus korschun -in der Brutzeit. Es handelt sich um ein Brutpaar aus der Umgebung der Lokalität. PRAMENY FIALA, J. a kol. (1982): Povodí středního Kačáku - "Drvotova stezka". Průvodce naučnou přírodovědnou stezkou. Vyd. Z0 ČSOP Poldi - SONP Kladno. 24 str. FIALA, J. a kol. (1987): Povodí středního Kačáku - "Drvotova stezka". Průvodce naučnou přírodovědnou stezkou. Vyd. PV ROH Poldi - SONP Kladno. 2. upravené vydání, 24 str. LORENC, J. (1957 - 1988): Ornitologické záznamy ze Záplav. Msc. Rezervační kniha CHPV Záplavy. Dep. na SSPPOP Stč. kraje, Praha.
272
Adresy autorů: Jaroslav Lorenc Lacinova 2055 272 00 Kladno
Prom. biol. Pavel Pecina, CSc. Řipská 25 130 00 Praha 3
273
274
Bohemia centralis 18: 275 – 291, 1989
Diverzita ptactva biosférické rezervace Křivoklátsko a její kauzalita Mannigfaltigkeit der Vogelwelt des biospherischen Schutzgebietes Křivoklát und ihre Ursachen
Jiří Snaha V tomto příspěvku uvádím úplný text sdělení, které bylo předneseno ve zkrácené formě a ilustrováno diapozitivy na zasedání ornitologické sekce Československé společnosti zoologické při ČSAV dne 29. XI. 1987 v Brně. Křivoklátsku s některými přilehlými krajinnými partiemi - zvláště částí Zbirožska - byl r. 1978 udělen státními orgány z důvodu přírodovědecké hodnoty statut chráněné krajinné oblasti, ale již rok předtím - r. 1977 organizací UNESCO statut biosférické rezervace, který mají dnes v ČSSR jen tři jiné oblasti, Třeboňsko, Pálava a Jihoslovenský kras. Hlavním cílem tohoto referátu je poukázat na ornitologickou významnost CHKO Křivoklátsko. Již popisy fürstenberských sbírek (ŠEDÝ, 1887, 1890) a další údaje z minulého století (např. FRIČ, 1871, VANDAS, 1887, SÍR, 1890, KNĚŽOUREK, 1910), nehledě na některá ještě starší fragmentární sdělení (např. in MAXERA, 1932-4) výmluvně dokumentovaly výjimečnost zdejší avifauny. Literární záznamy se však i po r. 1900 týkají především nápadných a myslivecky významných druhů (např. KOMÁREK, 1948a,b). Lokalizace Křivoklátska ve středních Čechách obecně velmi ovlivněných činností člověka i pahorkatinný výškový stupeň samy o sobě nezaručují závažné ornitologické předpoklady, takže i z tohoto důvodu byl intenzivnější průzkum cílen jen do některých částí oblasti - např. Lánská obora (Wahl, 1944), polesí Požáry /FORMÁNEK (Kroužkovací stanice NM, Praha), in verb.: 1945-1953/.
275
Proto různé i velmi významné ornitologické práce (např. HUDEC et ČERNÝ, 1977; HUDEC 1983; ŠŤASTNÝ et al., 1987) dosud postrádají řadu důležitých dat, o nichž zde též informuji. Pro monitorování ekologických změn v krajině a směrování ochranářské činnosti má ovšem základní význam znalost kauzality druhového spektra a kvantitativních hodnot ptačích populací. Předmětem referátu je tudíž i kauzalita diverzity ptactva v této oblasti. Autor děkuje za umožnění prací v terénu zejména vedoucímu Správy CHKO ing. P. Štěpánkovi a náměstku ředitele SSPPOP Středočeského kraje RNDr. M. Rivolovi. Některé informace laskavě poskytli i další níže jmenovaní ornitologové a hajní, kterým též patří dík autora.
METODIKA Vlastní průzkum byl započat v červnu r. 1979 a prováděn do r.1985 zvláště v lesních rezervacích a v r. 1986-87 intenzívně i v zemědělských biotopech. V hnízdních periodách autor provedl přes 300 exkurzí, které obsáhly většinu území vyjma
nepřístupné
Lánské
obory
a
vojenských
partií
nevelkého
rozsahu.
Registrovány byly zejména druhy a exempláře s hnízdními a epigamními projevy. Výzkum výskytu vzácnějších druhů v případech jejich zjištění byl opakován v týchž lokalitách i v následujících letech. Dosavadní výsledky jsou obsaženy v pěti publikacích (Šmaha, 1980, 1983, 1986, v tisku a, b) i nepublikovaných sděleních z r. 1986 (jednání Komise pro životní prostředí ČSAV, Křivoklát a konference MaB, Čs. Budějovice; dep. na Správě CHKO Křivoklátsko). Ve zmíněných publikacích je uveden bližší popis metodiky. POPIS OBLASTI A POZNÁMKY K JEJÍ HISTORII CHKO Křivoklátsko leží západně od Prahy mezi Berounem a Rakovníkem. Její rozloha je asi 630 km2 , nadmořská výška 223 - 616 m. Ve střední části protéká silně meandrující řeka Berounka a barrandiénským směrem zde probíhá pásmo kambrických vulkanitů. V terénu je mnoho skalních útvarů i zaříznutých zalesněných údolí. Půdy jsou značně kamenité. Klima je poměrně suché a teplé. Rozloha zalesněné plochy činí přibližně 38 000 ha (bez otevřených plošek a komunikací); 63 % lesů tvoří jehličnany (smrčiny 32 %) a 37 % tvoří lesy listnaté (ŠTĚPÁNEK, přepočet z taxačních údajů LHP r. 1986). Rozloha bučin je i v současnosti poměrně
276
značná a činí odhadem asi 3122 ha, tj. 9 % lesů. Jejich porosty náleží dvěma fytoasociacím - Tilio cordatae-Fagetum (nejrozšířenější, i na prudších svazích) a Luzulo-Fagetum (často degradačního typu). Většina bučin v CHKO je t. č. mýtního stáří. Silné stromy s většími dutinami jsou převážně buky, což je ovšem dáno i tím, že datlové preferují k tesání dutin buky před duby. Větší dutinové ptačí druhy jsou zde značně centralizovány v bučinách. Je třeba poukázat na nebezpečí, že stav těchto druhů včetně níže uvedených doupňáků by mohl být brzy citelně zredukován v důsledku těžby bučin, která probíhá zvláště na mírných svazích a rovinách, i v důsledku obtížnosti obnovy bučin, zejména na chudých a uměle ochuzených stanovištích, což se projevovalo již za první republiky (státní lesmistr ŠNOBL, 1935). Tuto obnovu ovšem ohrožuje i přetrvávající tvrdošíjný trend nahrazování bučin smrkovými monokulturami. Souvislé staré doubravy, sestávající ze silných dubů (zvláště Luzulo-Quercetum a Potentillo-Quercetum), jsou zde řídké. Většina starých doubrav sestává ze slabých až zakrslých dubů (Cynancho-Quercetum, LithospermoQuercetum, Viscario-Quercetum). Silné duby rychle podléhají těžbě. Biologicky velmi cenná jsou společenstva suťových a roklinových javořin a klenin (Aceri-Carpinetum, Lunario-, Arunco-Aceretum), zvláště obsahují-li buky. Krajina se vyznačuje i množstvím různě velkých enkláv s četnými remízy využívanými zemědělsky a pastevecky. Symptomy izolace těchto enkláv, zejména pokud jsou zcela obklopeny lesem, se projevují i v botanice (MLADÝ, 1983). D poměrné zachovalosti přírody v CHKO svědčí mj. výskyt četných reliktních druhů členovců a měkkýšů. Proto je uvnitř oblasti již t. č. vyhlášeno 18 státních přírodních rezervací a 2 chráněné přírodní výtvory. K pochopení současného stavu přírody CHKO s jejími ornitologickými aspekty je třeba ještě předeslat některé historické údaje (KOČKA, 1936; MAXERA, 1. c; NECHLEBA, 1935a, b; RENNER, 1902, SETÍNEK, 1936; SVOBODA, 1943; ŠNOBL, 1. c). Ornitologická významnost CHKO Křivoklátsko je podmíněna její geologickou a geomorfologickou strukturou i jejími syntopickými vztahy. Tyto faktory též determinovaly vývoj pestré vegetace a její zachovávání a příznivě usměrňovaly kvalitu i kvantitu lidské činnosti v krajině. Různé antropogenní vlivy i meteorologické faktory přitom též bránily stagnaci porostů a působily v různě dlouhých periodách, aniž mohly díky geomorfologické složitosti území narušit přírodu tak podstatně, jako tomu bylo v širokém okolí v Čechách. Přispívaly tak ke zvyšování diverzity fauny
277
v souladu s příslušnou teorií (CONNELL, 1978). Diverzita v rámci krajinného celku však byla udržována na vysoké úrovni i v důsledku rozdílné odolnosti různých biocenóz vůči disturbancím. Oblast byla královskou honitbou již za prvních Přemyslovců. K této funkci byla predisponována i svou polohou na významné obchodní cestě z Prahy do Bavor, doprovázené hláskami, loveckými hrádky (Zbečno) a hrady (Křivoklát a Týřov, který byl spojen "hradskou cestou" s Točníkem). Lovectví se zde provozovalo zejména do doby Václava IV. a další jeho rozkvět nastal za doby Valdštejna. Nepřístupné hluboké lesy kolem Bušohradu, Kouřimce a Úpoře, kde je dnes velká rezervace Týřov (419 ha), měly podle záznamů původní charakter ještě kolem r. 1713. V osídlovaných částech území, zejména na rovinách a mírných svazích, však již po staletí předtím bylo selektivním odběrem dubů podporováno šíření buků i jiných dřevin. Konkurenční buk se šířil z četných center původního výskytu, která jsou zejména na severních expozicích, v chladných údolních partiích a někde i u vrcholů kopců. Zejména po nástupu Valdštejnů byly lesy silně využívány dřevařsky i pastevně a zčásti i průmyslově. Podle zápisu z r. 1749 byly na 45 % plochy křivoklátských lesů pastviny a na 44 % mlaziny a houštiny. Rovněž cílená redukce nejvýznamnějších šelem a velkých dravců, započatá za Valdštejna (likvidace medvědů, rysů) a dokončená v době fürstenberského panování (likvidace koček divokých a vlků) , měla za následek silné přemnožení vysoké zvěře (např. v Lánské pahorkatině prý byla kolem r. 1770 stáda jelenů až o 150 kusech) a značné škody na lesním porostu. K opětnému zalesňování, a tím i k zatlačování keřových porostů brslenu, řešetláku, krušiny aj. druhů a k odvodňování docházelo zvláště po r. 1788. Obnova lesů probíhala po celé 19. století, byla však ve znamení razantního šíření jehličnanů na úkor listnáčů, takže i současná rozloha bučin znamená velmi podstatnou redukci vůči dřívější situaci (cf. MIKYŠKA, 1972). Borovice byla zde uměle rozšiřována již od poloviny 18. století (MLADÝ et KOLBEK, 1985). Zhruba od r.1788 byly v oblasti uměle šířeny smrkové porosty, které měly v prvních fázích doplňovat ztráty vzniklé těžením jedle pro stavební účely. Jedle byly již před r. 1850 uměle šířeny přímo i nepřímo, jejich porosty však, zejména v západní části Křivoklátska, též postihla silná vichřice r. 1834 a kůrovci v r. 1835-36. Rovněž umělé smrčiny již v minulém století postihovaly silné kalamity, např. sucho, sníh a vichřice v r. 1868. Uvedené tři druhy jehličnanů se na Křivoklátsku původně vyskytovaly velmi řídce, smrk pouze v ojedinělých exemplářích (SVOBODA, 1. c).
278
Rozvoj hornictví a průmyslu v oblasti brzdily až zastavovaly obtížnost transportu, přírodní kalamity podmíněné též geomorfologií terénu (např. povodně r. 1872, 1876), zavádění jiných energetických zdrojů, cenové relace i tradicionalismus šlechty. Pronikání dovnitř hvozdů bylo sice posilováno budováním cest zvláště po r. 1875, ale za Maxe Egona Fürstenberka, od r. 1885, bylo zde opět centrem zájmu lovectví na úkor lesnictví. Vysoká zvěř byla redukována, zvláště po nastoupení ing. Al. Nechleby na místo vedoucího lesní režie v r. 1906 a i jiné druhy zvěře byly zdecimovány až skoro k vyhubení škodnou a pytláky během první světové války a brzo po ní. Kalamitní škody na jehličnatých porostech byly i nadále zaznamenávány; po kalamitách obvykle následoval spontánní vývin keřových formací na velkých plochách. Bylo pozorováno spontánní odumírání jedlí (ŠNOBL, 1. c), smrčiny silně postihla např. mnišková kalamita r. 1917-25, sucho 1934-35, sníh a mráz 1939-42. Snahy o zavádění smíšených porostů a udržování listnáčů byly proklamovány již za první republiky (SETÍNEK, 1. c). V posledních desetiletích přistupují k dosavadním faktorům ohrožujícím smrčiny (meteorologické prvky, škůdci, choroby, zvláště červená hniloba) stále výrazněji imise. Zemědělské plochy, vesnice a osady v oblasti vznikaly postupně a poměrně pozvolna (ovšem např. dvůr Slabce byl připomínán již v 11. století); jejich hlavní rozvoj nastal až po nástupu Fürstenberků (např. Karlova Ves r. 1828, Nový Dům po r. 1830). V zemědělských a pasteveckých enklávách vznikala sukcesní vegetace zejména v síti odvodňovacích stružek na plošinách, z nichž mnohé byly původně velmi náchylné k zamokřování, a často i uprostřed polí na hromadách sesbíraných kamenů (např. u Broum). Vznik remízů, zejména jakožto základny pro chov bažantů, byl v duchu lovecké tradice, pěstované v oblasti, i uměle podporován (např. kolem Karlova a Nového Domu). V tomto případě však býval často narušován zvěří, např. u Amálie přemnoživšími se králíky kolem r. 1934 (SETÍNEK, l.c). Po r. 1970 došlo k drastické umělé redukci rozptýlené zeleně (MLADÝ et KOLBEK, 1985). Četné keřové pásy na sklonech a zatravnělé sady mají ovšem též protierozní význam. V době před sadařskou kultivací byly např. na stráních u Karlova pěstovány brambory, a stráně byly tak vystaveny velmi silné erozi (cf. HADAČ, 1982).
279
VÝSLEDKY V CHKO Křivoklátsko byl zjištěn v uvedeném období od r. 1979 hnízdní výskyt 123 druhů ptáků. Oblast je ovšem alespoň v jejím současném stavu významným genofondovým rezervoárem určitých druhů, které zde v dostatečném počtu párů setrvávají, i když z většiny území ČSR rychle mizí během posledních desetiletí nebo z něho již vymizely. Jedná se zejména o vzácné druhy listnatých lesů, které zde setrvávají díky výše v krátkosti ozřejměné geomorfologii a historii území. Jedním z nich je doupňák (Columba oenas). Doupňáky autor zjistil skoro ve všech větších lesních partiích oblasti v celkovém počtu 111 vrkajících samců, resp. párů, z toho v SPR Týřov 21 párů (1 pár na 20 ha), což představuje jednu z maximálních hustot, (cf. KALIVODOVÁ et BRTEK, 1977). V bučinách obou asociací bylo zjištěno 89 párů, tj. 80 %. Pouze 9 párů bylo v různých typech doubrav a 13 párů v dalších lesních typech včetně borů, kde však většinou jsou v příměsi staré buky. Celkový počet doupňáků lze odhadnout řádově alespoň na 200 párů v celé oblasti. Stavy v původních klimaxových lesích byly zajisté mnohem vyšší a redukce populace může dále postupovat, jak výše poukázáno. Další významný druh je lejsek malý (Ficedula parva). Hnízdní výskyt lejsků malých jsem v CHKO opakovaně, i během června, zjistil na 25 místech, zejména v pásmu vulkanitů, rezervacích Týřov, Stříbrný luh aj. (hnízdění: in ŠMAHA, 1980a, dtto, v tisku b). Srovnání s jinými výskytišti (FORMÁNEK, in verb.) dokládá, že zde jde o nejsilnější populaci tohoto druhu ve středních Čechách. Maximální hustota v CHKO opakovaně prověřená byla 4 samci na 1 km2. Celkový počet lejsků malých v CHKO (vyjma výše uvedených terénů) lze odhadovat na 30 hnízdících párů. Většina výskytišť (19,tj. 76 %) je v bučinách, a to pouze ve fytoasociaci Tilio cordataeFagetum, většinou v lesních typech dubová (resp. lipodubová) bučina kapradinová, šťavelová a bažanková. V porostu chudé asociace bikových bučin (Luzulo-Fagetum) byli tito lejsci sporadicky zjištěni jen v případě, když takový porost okrajově zasahoval do jejich teritoria. Hustota lejsků malých v uvedených třech lesních typech se blížila saturační hodnotě vzhledem k velkým rozměrům hnízdních teritorií tohoto druhu (G0TZMAN, JABLOŃSKI, 1972). Jen dvě výskytiště byla v suťovém lese (AceriCarpinetum) s buky v blízkosti bučin a jediné v doubravě s habrem a klenem v hlubokém údolí, kolem něhož jsou bučiny.
280
Ve shodě s literárními údaji jsou preferovány bukové porosty s bohatým spodním stromovým patrem. Třeba zde však upřesnit, že toto patro může být v některých výskytištích odděleno v podobě ostrůvku, např. jasanového mlází obklopeného vysokou bučinou, nebo fyziognomicky nahrazováno na strmých svazích korunami sousedních stromů, rostoucích níže na spádnici. Výskyt lejsků malých je v oblasti tedy podmíněn dynamickým reliéfem krajiny, který poskytuje mnohé vhodné biotopy a klimatopy pro dotyčné lesní typy bučin. Mnoho lipových bučin obývaných lejsky malými by mělo mít dobrý výhled na přetrvání, neboť jsou většinou na sklonech, a tedy jsou šetřeny jako účelové protierozní porosty, a kromě toho často leží v území rezervací. Přirozené porosty těchto lipových bučin však v CHKO přetrvávají díky silné vitalitě buku a snad i lokálnímu klimatu pomístně i na mírných sklonech v odlehlých stanovištích (např. SPR Kohoutov). Sosioekologicky významným lesním druhem avifauny, vázaným na lokální půdní podmínky, aniž podstatně rozhoduje složení stromového patra, je zde sluka lesní (Scolopax rusticola). Kvorkající sluky a páry sluk autor zjišťoval během průzkumu v periodách od března do června ve 13 lokalitách katastrů Běleč, Broumy, Karlova Ves, Nižbor, Pustověty, Ruda, Řevničov, Sýkořice, a to ve stanovištích olšin (Stellario-Alnetum, Carici acutiformis-Alnetum), prameništních jasenin, porostech svazu Betulion pubescentis i v různých lesních porostech s Carex brizoides a Equisetum silvaticum a v jejich blízkosti. Tato stanoviště mají často nepatrný rozsah (jen několik arů), jsou obklopena lesem různého složení, např. i smrčinami a jsou v oblasti hojná v důsledku její geomorfologie. Na základě dalších informací o výskytu sluk pomocí lesotypologických map lze konstatovat, že celkový počet párů sluk v CHKO podstatně převyšuje stovku. Nicméně výskyt sluky lesní jeví v porovnání s předešlými desetiletími výrazný pokles. Jarní odstřel sluk byl doposud běžnou záležitostí. Pět sluk k večeři, čehož byl náhodným svědkem jeden spolehlivý informátor r. 1978, zde nemuselo jistě představovat zvláštní výjimku. K udržení stavu populace sluky lesní by zde měly pomoci jak bedlivější dozor nad prováděním meliorací v lesích (většina výskytišť leží mimo rezervace), tak i celoroční hájení tohoto druhu, které již platí od r. 1987 včetně. Četné skály s lesostepními fragmenty a kamenné akumulace v lesích oblasti zde též podmiňují, spolu s okrajovými biotopy u osad a domů, existenci poměrně silné populace rehka zahradního (Phoenicurus phoenicurus), tj. dalšího z ptačích druhů, které se v ČSR již ocitly na červené listině ohrožených druhů.
281
V CHKO hnízdí přes 300 párů rehků zahradních, v rezervacích podél řeky (např. Kabečnice, Brdatka, Na Babě, Velká Pleš, Týřov), v SPR Vůznice, i uvnitř lesů (např. SPR Vysoký Tok). Ekologické vazby tohoto druhu jsou nutriční i hnízdní. Staré doupné listnáče se totiž nacházejí i hluboko uvnitř smrkových monokultur na buližníkových, křemencových a portýrových tvrdoších a lesní těžba je opomíjí v důsledku jejich deformovaného vzrůstu nebo i vzhledem k jejich půdně melioračnímu a protieroznímu účinku. Tyto skalní biotopy v lesích i mimo les a dále i staré sady, remízky a četné paseky s hojností vos přispívají též k udržování dobrého stavu včelojedů (Pernis apivorus), který kolísá podle autorových vlastních pozorování v rozmezí 13 - 18 párů (cf. MOŠANSKÝ, 1973; VOSKÁR, 1976: východní Slovensko 14 - 17 párů). Velmi sporadickým lesním druhem v oblasti je kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum). Jeho hnízdní výskyt byl prozatím zjištěn autorem jen v rezervátové části katastru Luzná; v CHKO jsou předpokládány 1-3 páry (cf. ŠMAHA, 1986, v tisku b). Vzácnost tohoto reliktního a na jehličnany vázaného, byť - podle některých autorů -v jiných částech Čech se t. č. šířícího druhu, i jeho výskyt v blízkosti přirozených borů vně CHKO, dokumentují původní, skoro čistě listnatou podobu zdejších lesů. Pokud jde o sovy obecně (6-7 druhů v CHKO), je typ krajiny naopak ideální např. pro výry (Bubo bubo), kterých zde žije 27 - 30 párů. V enklávách otevřené krajiny se v oblasti vyskytuje skupina dalších sosioekologicky významných lučních, polních, v podstatě lesostep-ních a ripikolních druhů. Jsou to pěnice vlašská - Sylvia nisoria (39 zjištěných párů, zvláště v části náležící okr. Beroun, celkový počet asi 70 párů), ťuhýk obecný - Lanius collurio (69 zjištěných párů, celkový počet asi 130 párů), ťuhýk šedý - L. excubitor (asi 25 párů), bramborníček hnědý - Saxicola rubetra (8 - 15 párů celkem), křepelka - Coturnix coturnix (13 - 18 ptáků celkem) a břehule - Riparia riparia (podle roku 15 - 40 párů). Kauzalita jejich výskytu spočívá v bohatosti mozaiky lučních a polních enkláv i břehových biotopů, méně rušných a méně zatěžovaných mechanickým a chemickým obhospodařováním než v pravé zemědělské krajině, jakož i v početnosti remízků a pruhů nekosené vegetace, což vše je dáno výše uvedenými geologickými a historickými podmínkami. Typ takto modelovaného terénu i porostů umožňuje ovšem i bohatý výskyt dravců, včetně luňáka červeného - Milvus milvus (v CHKO hnízdí 3-5 párů); zejména v případě tohoto druhu však zde kladně spolupůsobí existence chovů
282
užitkových zvířat včetně velkochovů drůbeže, bažantů a norků. Pokud jde o tuto posledně jmenovanou skupinu ptačích druhů, je třeba se blíže zmínit o početně v oblasti žijící pěnici vlašské. Tato pěnice zde hnízdí podle dosavadních zjištění výhradně v náhradních sukcesních ekotopech, tj. skupinách křovisek se stromy nebo starých ovocných sadech s keři na sklonech, vždy silně zatravněných. V polních remízcích na rovinách a mírných sklonech zde pěnice vlašské zjištěny nebyly, z čehož též vyplývá značná diskordance ekotopů pěnic vlašských a ťuhýků v CHKO. Z 39 párů pěnic vlašských bylo 11 párů v lokalitách (remízcích, sadech) bez ťuhýka obecného. Z 69 párů ťuhýků obecných byly jen 23 páry v těchž lokalitách jako pěnice vlašská. Výskyt pěnic vlašských a ťuhýků šedých je rovněž z valné části diskordantní (jen 4 případy shody). Předpokladem pro výskyt pěnic vlašských je zřejmě opět dynamický reliéf krajiny. Kromě toho má pravděpodobně pro tento druh značný význam nízká frekventovanost příslušných biotopů lidmi. Například na území Prahy je značný úbytek pěnic vlašských (WAHL, 1944; ŠKOPEK et FUCHS in verb.- kolektivní studie) pravděpodobně dán i tímto faktorem. Při zachování malého množství drobných křovisek v dotyčných sadech a udržování ochranářských zásad by přetrvávání tohoto druhu pěnic v CHKO mělo být zajištěno i vzhledem k výše zmíněnému protieroznímu významu stanovišť. Též častý výskyt myrmekofágních druhů, zvláště krutihlava (Jynx torquilla) v sadech a různých typech rozptýlené zeleně ve všech větších enklávách i podél řeky a žluny zelené (Picus viridis) rozptýleně v celé oblasti může dokumentovat poměrnou zachovalost zdejší přírody. Obraz avifauny Křivoklátska v současnosti je ovšem též výsledkem pozitivních i negativních změn ptačích populací probíhajících v minulosti i současnosti a projevujících se odlišně u různých druhů. Nicméně hnízdní výskyt některých druhů tč. se údajně šířících a zjištěných v oblasti teprve autorem /zejména již zmíněný lejsek malý, dále ořešník - Nucifraga caryocatactes (10 - 20 párů celkem) a linduška luční Anthus pratensis (4-8 párů celkem)/ nebo zde zjištěných teprve těsně před akcí (luňák červený, ŠMAHA, v tisku a) může v oblasti ve skutečnosti kontinuálně přetrvávat z hluboké minulosti vzhledem k nízké úrovni dřívější probádanosti terénu, podobně jako v případě čápa černého - Ciconia nigra (3-5 párů). Ořešník, luňák červený i čáp černý byli z oblasti doloženi již fürstenberskou sbírkou.
283
Totéž se ovšem týká i jiných druhů, neuváděných v současnosti z oblasti v základní literatuře (HUDEC, 1983) v důsledku zřejmého omylu informátorů (např. strakapoud prostředni - Dendrocopos medius - žije ve skutečnosti stále v celé oblasti v počtu, který v některých rezervacích dosahuje hustoty až 2 páry na 100 ha). Jiné druhy však prokazatelně mění svou prezenci v oblasti v důsledku svých populačních trendů. Krkavec (Corvus corax) se zde opětně usazuje po více než stoleté přestávce (MAXERA, l.c: 1846 poslední ex.). Hnízdní výskyt jednoho páru autor zaznamenal v březnu r. 1986 u hájovny Píně (ŠMAHA, v tisku a); v r. 1987 pár krkavců též frekventoval jižní enklávu u Kublova. V posledních desetiletích až letech pronikají do území i druhy, které zde dříve hnízdily nanejvýš ojediněle (zejména cvrčilka zelená - Locustella naevia nyní řádově asi 200 párů; podobnou hustotu má cvrčilka říční - L. fluviatilis) nebo které zde v minulosti nejspíše nikdy nehnízdily (čečetka - Carduelis flammea, nyní cca 15 párů). Přirozené populační trendy zavinily zřejmě ústup skalníka zpěvného - Monticola saxatilis (lit. in ŠMAHA, v tisku a) i mandelíka - Coracias garrulus, který byl např. v zástřelech z let 1719-55 (vyjma tří let) obsažen 28 exempláři (MAXERA, l.c). Nelze se však v tomto směru vyjádřit ke sdělení ohledně povinnosti určitého poddaného v 16. století slavíky honiti ke zpívání (in MAXERA, 1. c), neboť hnízdní výskyt slavíků je v CHKO velmi vzácnou výjimkou, při akci neprokázanou, třebaže se v současnosti slavík v ČSR šíří. Příčiny trendu výskytu jiných druhů jsou značně komplexní a ve zvýšené míře se v nabuzení vln zvyšování stavů 1 jejich deprese podílejí výše uvedené antropické činnosti. Tetřevovití, orli a strakapoud bělohřbetý (Dendrocopos leucotos) vymizeli v důsledku některých z řady antropicky vyvolaných i přirozených změn prostředí (změny složení porostů a jejich ochuzování, zmenšování a drobení lesních ploch, zpřístupňování lesů, nepříznivě směrovaná lovecká aktivita, nadbytek určitých šelem a spárkaté zvěře), případně i v důsledku endogenních trendů a infekcí (KOMÁREK, 1948b). Jeřábek (Bonasia bonasia) byl zřejmě charakteristický druh původních klimaxových listnatých lesů oblasti, ale některé z výše jmenovaných faktorů silně podlamovaly jeho populaci již v minulém století (MAXERA, l.c: např. r. 1889 střeleny jen 3 ex.). Žil zde však stále ke konci 19. století (KOMÁREK, 1948b), pozorován byl ve dvacátých letech tohoto století (MAXERA, l.c.) a nelze ani vyloučit zahnízdění v pozdějších letech i v současnosti (AUGSTEN in ŠMAHA, v tisku a).
284
Tetřívek (Lyrurus tetrix) byl v území v 17. století snad vzácný (HANUŠ et al., 1979), ale jeho populaci v nepravidelných periodách podporovala antropická činnost, vyvolávající v minulých staletích do poslední doby křovina-té sukcese jak po těžbách, tak i v důsledku zákonitě vznikajících kalamit, jak bylo výše ukázáno. V období 192535 tokalo v alžbětinském polesí po mniškové kalamitě až 60 tetřívků pohromadě (KOMÁREK, 1948 b); poté následoval ústup. Tetřívek zde žil ještě alespoň v letech padesátých (ČERMÁK a kol., 1955). Autorovi byla od r. 1979 hlášena zjištění ojedinělých exemplářů ze čtyř míst (vždy jeden exemplář). Tetřev (Tetrao urogallus) žil v křivoklátských lesích již v minulých staletích (např. in MAXERA, 1. c, Quedlibetica manuscripta saeculi XVI.), byť - soudě podle odstřelů - většinou v menších počtech než tetřívci, případně i jeřábci (cf. MAXERA, 1. c, období 1710 1874), což odpovídalo struktuře lesů. Zavádění jedlových a smrkových monokultur vedlo postupně k zesilování populace tetřevů. V období kolem r. 1900-39 zde byla tokaniště tetřevů až se třiceti kohouty; Křivoklátsko, Žluticko a jihočeská pánev byly lokality s nejsilnějšími tetřevími populacemi v Čechách (KOMÁREK, 1948b). Hnízdní populace pak klesaly a na Křivoklátsku vymizely během sedmdesátých let (ŠTĚPÁNEK, in verb). V letech 1979-87 bylo hlášeno pozorování osamocených exemplářů ze dvou míst (Kolna, Broumy). Uvedená mnišková kalamita navodila i dočasné rozšíření pilichů (Circus cyaneus) dovnitř původně lesních prostor (KOMÁREK, 1948a). Nicméně alespoň sporadicky hnízdní výskyt tohoto druhu v území přetrvává z minulého století (ŠÍR, 1.c.) dosud (WAHL in ČERNÝ, 1951); údajné hnízdění u Rousínova 1985 (ŠTĚPÁNEK podle informátora), údajný hnízdní výskyt u Hřebečníků 1986. (L. JANOTA, Hracholusky, in verb.), autorovo pozorování samice u Hracholusk 2krát během června 1987. Sokol stěhovavý (Falco peregrinus) v oblasti hnízdil v minulém století (ŠEDÝ, 1887; MAXERA, 1. c.) a alespoň na Smečensku (v těsném okolí) byl hojný (VANDAS, 1887). Vyskytoval se v oblasti alespoň na začátku 20. století (MAXERA, 1. c.) a během populačního přílivu v padesátých letech. Pracovník okresního výboru Myslivecké jednoty J. Honsa (Rakovník) osobně viděl v letech 1950-52 dvě hnízda sokolů (Čertovka, Výrovka) a třetí pár sokolů zřejmě hnízdících (Podmol) (osobní sdělení a in litt., dep. na Správě CHKO). Druhy širších nekosených luk (chřástal polní - Crex crex) i větších ruderálů v centru oblasti (chocholouš - Galerida cristata) obsadily tyto ekotopy
285
jen po dobu jejich setrvávaní. Chřástal polní byl zde ve třicátých letech velmi vzácný (MAXERA, 1. c.) a oba druhy vymizely údajně do r. 1940 (PUDIL in ŠMAHA, v tisku a). Text plného znění referátu autor doplňuje lokalizací hnízdního výskytu (resp. i hnízdění) 22 ptačích druhů na základě vlastních zjištění (pokud není uvedeno jinak) od r. 1979 do r. 1987 včetně. Lokality, tj. katastry obcí nebo blíže stanoviště, jsou značeny čísly 1-87 (čísla lokalit s poměrně největším počtem hnízdních párů podtržena; dvě čísla spojená znaménkem plus značí terén obou lokalit). Bližší údaje o dotyčných druzích ptáků a údaje o ostatních druzích hnízdících v CHKO jsou uvedeny v publikacích autora citovaných v seznamu literatury, na formulářích deponovaných v redakci evropského atlasu hnízdního rozšíření ptáků (ÚAEE Kostelec n. Č. 1.) a v inventarizačních elaborátech, deponovaných v SSPPOP Středočes. kraje a na Správě CHKO Křivoklátsko. SEZNAM LOKALIT 1. Bělec - enkláva; 2. dtto - vrch Přední Tabák, paseka; 3. Branov - Branovská Vrata až Klucná; 4. dtto - Emílovna; 5. dtto - Klucná; 6. dtto - Štulec; 7. Broumy - SPR Týřov; 8. Bzová - V. Věrovka; 9. Černín; 10. Drozdov - Holý vrch; 11. Hracholusky; 12. Hřebečníky; 13. Hředle - Stroupínský potok a údolí; 14. Hudlice; 15. Chlum Haná, špičák; 16. Chlustina; 17. Chříč - Javorníce; 18. Chyňava - obec; 19. dtto Tlustá h.; 20. Jablečno; 21. Kalubice; 22. Karlova Ves -SPR Týřov; 23. Krakovec; 24. Křivoklát - Amalín; 25. dtto - SPR Brdatka; 26. dtto - Častonice; 27. Kublov; 28. Lány - obec; 29. dtto - obora; 30. dtto - Píně; 31. Lhotka; 32. Líšná; 33. Luzná; 34. Městečko - západní část katastru; 35. dtto - Pařeziny; 36. Modřejovice; 37. Nezabudice; 38. Nižbor - polesí Chyňava; 39. dtto - SPR Vůznice; 40. Nový Dům; 41. Ostrovec - SPR Kohoutov; 42. dtto - Zbirožský potok; 43. Otročiněves; 44. Panoší Újezd; 45. Podmokly; 46. Pustověty - Marvány; 47. dtto - Míče; 45. dtto - Rakovnický potok; 49. Račice; 50. Rakovník - část katastru v CHKO; 51. Rousínov; 52. Roztoky Karlov; 53. dtto - u kóty 478 m; 54. dtto - Loužek pod Dlouhým hřebenem; 55. dtto obec; 56. Ruda - Amálie; 57. dtto - Brejl; 58. dtto - lesy od obce ke Třem Stolům; 59. dtto - Loužek; 60. dtto - Pilský rybník; 61. Skryje (katastr); 62. dtto - Červený vrch, úpatí; 63. dtto - Petrův luh; 64. dtto - SPR Týřov; 65. dtto - Zbirožský potok;
286
66. Slabce; 67. Stradonice - Habrový potok; 68. dtto - Lísek; 69. Svatá - enkláva; 70. dtto - Vraní skála; 71. Svinařov; 72. Sýkořice - SPR Kabečnice; 73. dtto - Skalka; 74. Terešov; 75. Tý-řovice; 76. Újezd n. Zbeč. - SPR Stříbrný luh; 77. Újezdec; 78. Velká Buková; 79. Všetaty; 80. Zbečno - Klucná; 81. dtto - Kovářův luh, 82. dtto - Novina; 83. Zbiroh - intravilán; 84. dtto - extravilán; 85. Žebrák - pod Šibencem; 86. dtto hrad Točník; 87. Žilina - intravilán. HNÍZDNÍ VÝSKYT Ciconia alba = pár v hnízdní době 1987: 77; hnízdo: 82. - C. nigra = 17 + 23, 38; hnízda: 41, údajně 29 + 35, před r. 1980: 14 (tamtéž pozorování). - Pernis apivorus = 4, 6, 13, 25, 36, 37, 52, 56. - Circus aeruginosus = svatební hry: 50 (hnízdo Lišany, mimo CHKO), 9. ex. pravděp. subadult. V.-VI. 1987: 77. - Coturnix coturnix = 31, 40, 45, 51, 71, 75, údajně 78. Tyto alba, = údajně 40, 79 (vývržky: 47). - Bubo bubo = lokality uvedeny v publikaci autora (Sylvia, v tisku); v r. 1987: v lok. 10, 70 prokázán odposlechem, jeden pár se neúspěšně pokusil zahnízdit v lok. 86, neprokázán hnízdní výskyt v lok. 15, 59 a u Kačáku. - Athene noctua = 14, 44, 87, údajně též 28, 45, 79, pravděpodobně 18, 83 a j. obce na periférii CHKO; tč. není prokázán výskyt uvnitř CHKO zejména v enklávách obklopených lesy (údaje do r. 1983-1985: 11, 46, 73). - Glaucidium passerinum: 33. - Alcedo atthis = 5, 7, 13, 17, 39, 42, 55 (r. 1986), 60, 64, 65, pozorování: 48, údajně 29. - Riparia ri-paria = 26; periodicky 55. - Anthus pratensis = 27, 32. - Saxicola rubetra = 1, 27, 40, 47, 57. Sylvia nisoria = 14, 16, 21, 27, 31, 34, 43, 50, 52, 67, 69, 85; pravděpodobně též 9, 23, 45, 48, 49, 74. - Ficedula albicollis = v celém území, nejhojněji podél řeky (např. 25, 76), v lok. 6, 7, 22, 64 aj. - F. hypoleuca = v celém území, ale ojediněle, podstatně méně, než F. albicollis; 19, 25, 39, 62, 63, 64, 72. - F. parva = 3, 6, 7, 8, 22, 41, 52, 54, 76, 81. - Lanius excubitor = velké enklávy kolem lok. 1, 11 + 12, 14, 27, 32, 40, 45, ale i malé enklávy 31, 32, 61, 78, 82 a lok. 2. - Nucifra-ga caryocatactes = 20, 38 , 58, 61, údajně 80. - Coloeus monedula = 23. - Corvus corax = 30. - Carduelis flammea = 1, 24, 50, 51, 66, 84.
287
Autor připojuje ještě několik poznámek z r. 1988 o zjištění hnízdního výskytu některých výše zmíněných druhů v dalších lokalitách. - Coturnix coturnix: Hudlice, Roztoky-Karlov, Všetaty (stavy se patrně zvyšují); Ciconia nigra: Hudlice; Tyto alba: Terešov; Athene noctua: Podmokly, Zbiroh; Oriolus oriolus: Roztoky-Karlov; Saxicola rubetra: Trebnuška; Luscinia megarhynchos: Skryje-Zbirožský potok; Carduelis flammea: Modřejovice; Sylvia nisoria: Drahoňův Újezd, Krakovec, Šípy, Zdejcina (dalších 11 p.). Corvus corax: úspěšně vyhnízdil v r. 1987 i 1988 v Lánské oboře podle zprávy hajného J. LENGYELA (in verb.). ZÁVĚR Výsledky ornitologického průzkumu dokumentuji zachovalost přírody CHKO Křivoklátsko a jejích synekologických svazků. Spolu s ostatními biologickými disciplinami též poskytují významné podklady pro činnost státní správy oblasti a jejích nadřízených složek, před kterými stojí řada závažných úkolů. Neodkladně je nutno řešit zejména problematiku ozdravení lesního hospodářství a reagovat dostatečnými argumenty vůči plánům na drastické přestavby v krajině, jako vybudování přehrady na řece a nádrží, které by likvidovaly přírodovědecky nejhodnotnější
části
tohoto
biosférického
rezervátu.
Náležitou
odpověď
k
nebezpečným projektům vodních děl dávají příslušné odborné instituce včetně složek ČSAV. Nicméně důrazné projevy zainteresovanosti široké veřejnosti včetně ornitologických organizací mohou významně podpořit stanoviska těchto institucí, pověřených řešením dotyčných úkolů z důvodu jejich instančního postavení. ZUSAMMENFASSUNG In den Nisternperibden der Jahre 1979 bis 1987 wurde im bio-spherischen Schutzgebiet Křivoklát eine ornithologische Untersuchung durchgeführt. Dieses Gebiet, dessen Terrain (630 km2) mit dem alten königlichen Jagdrevier überwiegend identisch ist, liegt in Mittelböhmen westlich von Prag in einer Seehöhe von 223 bis 616 m. In seiner Mitte liegt eine Zone kambrischer Vulkanite und viele Mäander des Flusses Berounka. Die Landschaft hat ein dynamisches Relief. Längs des Flusses, der Bäche und in den dortigen Wäldern gibt es viele Felsen. Das Klima ist relativ trocken und mild. Die Wälder nehmen eine Fläche von 38.000 ha ein (63 % Nadelwälder, 37 % Laubwälder, einschliesslich 9 % Buchenwälder Tilio cordatae - Fagetum und Luzulo Fagetum). Es gibt hier auch viele Schuttwälder. Die Wälder bestanden ursprünglich grösstenteils aus Laubbäumen. Die Fichten- und Tannenkulturen wurden sehr oft beschädigt, vor allem von Kalamitäten, denen die Entwicklung von Gebüschformationen auf großen Flächen golgte. Durch die Mitte des Gebietes ging
288
ein wichtiger Geschäftsweg aus Prag nach Bayern. Einer der Faktoren der die Entwicklung des Bergbaus, der Industrie und der Landwirtschaft hemmte war die Geomorphologie der hiesigen Landschaft. Landwirtschaftliche Enklaven entstanden nur sehr langsam. Die Böden waren feucht und steinig. Durch die Konfiguration dieser verschiedenen Faktoren ist im wesentlichen der gegenwärtige Stand der Vogelwelt im Gebiet Křivoklát gegeben. Im Gebiet nisten 123 Vogelarten, einschließlich der Arten: Ciconia nigra (3-5 Paare), Pernis apivorus (13 - 20 Paare), Milvus milvus (3-5 Paare), Coturnix coturnix (13 - 18 Paare), Scolopax rusticola (13 Paare festgestellt, nach Abschätzung 100 Paare und mehr), Columba oenas (111 Paare festgestellt, einschliesslich 89 Paare im Buchenwald, Dichte 1 Paar /20 ha, Abschätzung der Gesamtzahl: mindestens 200 Paare), Bubo bubo (27 - 30 Paare), Glau-cidium passerinum (1-3 Paare), Anthus pratensis (4-8 Paare), Phoenicurus phoenicurus (mehr als 300 Paare), Locustella fluviatilis (ca 200 Paare), L. naevia (dtto), Sylvia nisoria (festge-stellt 39 Paare, Biotop - nur grasreiche Abhänge mit Buschwerk und Bäumen und alte Obstgärten und -anlagen, Abschätzung der Gesamtzahl: 70 Paare), Ficedula parva (25 Paare einschliesslich 23 Paare im Buchenwald Tilio cordatae - Fagetum, Abschätzung der Gesamtzahl: 30 Paare), Lanius excubitor (ungefähr 25 Paare), Nuci-fraga caryocatactes (10 - 20 Paare), Carduelis flammea (15 Paare) und wahrscheinlich auch Corvus corax (1 Paar). Infolge der anthropogenen Umwandlungen der Gesamtumwelt, der Populationstrends und anderer Ursachen wurden einige Adlerarten, Dendrocopos leucotos, Bonasia bonasia, Tetrao urogallus, Lyrurus tetrix, Crex crex und Galerida cristata eliminiert. Das Vorkommen der vier letztgenannten Arten wurde in der Vergangenheit infolge der anthropischen Tätigkeit indirekt unterstutzt. Das Vorkommen von Lyrurus tetrix und von Circus cyaneus wurde ebenfalls indirekt durch verschiedene Umweltumwandlungen nach den Kalamitäten der Nadelwälder gefördert. Alle drei Auerhahnarten kommen gegenwärtig im Gebiet nur selten vor - ab 1979 liegen nur 7 Meldungen über vereinzelte Exemplare vor. Die Untersuchung bestätigte einen bedeutenden ornithologischen Wert des Gebietes. Zwecks Schutzes wertvoller Vogelarten wird empfohlen Buchenwälder und andere Laubwälder, Buschwerke aufrechtzuerhalten und zu intensive Entwässerung und Austrocknung hiesiger Wälder und Wiesen zu verhindern. Zu tief greifende Umwandlungen und Umgestaltungen hiesiger Landschaft sind zurückzuweisen. LITERATURA CONNELL, J. H. (1978): Diversity in tropical rain forestes and coral reefs. - Science, 199 / 4335 /: 1302-1310. ČERMÁK, K. a kol. (1955): Lesnický a myslivecký atlas. - Praha. ČERNÝ, W. (1951): in Andreska J.: Hnízdění pilicha šedého (Circus cyaneus) v Brdech. - Sylvia, 13: 28. FRIČ A. (1871): Práce zoologického oddělení přírodovědeckého prozkoumání Čech.Praha. GOTZMAN, J., JABLOŃSKI, B. (1972): Gniazda naszych ptaków. - Warszawa.
289
HADAČ, E. (1982): Krajina a lidé. - Praha. HANUŠ, V. - BQUCHNER, M. et FIŠER, Z. (1979): Současné stavy tetřívků v ČSR. Myslivost, 4: 78-80. HUDEC, K. ( 1983): Fauna ČSSR - Ptáci III. - Praha. HUDEC, K. et ČERNÝ, W. (1977): Fauna ČSSR - Ptáci II. - Praha. KALIVODOVÁ, E. et BRTEK, V. (1977): Vtáctvo severnej časti Malých Karpat. - Biol. práce, 23: 1-107. KNĚŽOUREK, K. (1910): Velký přírodopis ptáků se zvláštním zřetelem ku ptactvu zemí českých a rakouských. Díl 1. - Praha. KOČKA, V. (1936): Dějiny Rokycanská. - Vyd. Mus. spolek král. m. Rakovníka a pol. okr. Rakovnického. Rakovník. KOMÁREK, J. (1948a): Česká zvířena. - Praha. KOMÁREK, J. (1948b): Myslivost v českých zemích. - Praha. MAXERA, R. (1932-1934): Myslivost v hloubi křivoklátských lesů. 313 pp. - Msc, dep. in Státní archiv v Praze, prac. Křivoklát, č. kat. V/254. MIKYŠKA, R. a kol. (1972): Geobotanická mapa ČSSR. Vegetace ČSSR A 2. Díl 1. České země. Část mapová. - Praha. MLADÝ, F. (1983): Fytogeografické zákonitosti květeny a vegetace Chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko. Bohemia centr., 12: 35-89. MLADÝ, F. et KOLBEK, 3. (1985): Skupiny druhů pro ochranářskou a chorologickou indikaci v Chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko a ve zbývající části okresu Rakovník. - Bohemia centr., 14: 161-179. MOŠANSKÝ, A. (1973): Dravce (Falconiformes) východného Slovenska II. Orliaky, včelaře, haje, hadiary, kršiaky, sokoly. - Zb. Východoslov. múz., 11-14 AB: 181224. NECHLEBA, A. (1935a): Memoiry starého lesníka cenným pramenem pro dějiny hospodářských a sociálních poměrů panství křivoklátského v období 17501846. - Věstník Čs. Akad. zeměd., 11 (8-10): 1-4. NECHLEBA, A. (1935b): Hospodářské a kulturní poměry na panství křivoklátském v období 1750-1846. Věstník Cs. Akad. zeměd., 11 (B-10): 4-8. RENNER, J. (1902): Popis politického a školského okresu rakovnického. - Rokycany. SETÍNEK, K. (1936): Poznámky. - Msc. 12 pp., dep. v kapli sv. Eusta-cha (MNV Křivoklát). SVOBODA, P. (1943): Křivoklátské lesy, dějiny jejich dřevin a porostů. - Praha. ŠEDÝ, E. (1887): Muzeum v Nižboru u Nové Huti. - Vesmír, 16: 95. ŠEDÝ, E. (1893): Zprávy ornithologické z Křivoklátu. - Vesmír, 22: 122-123, 147-148. ŠÍR, V. (1890): Ptactvo české. - Praha. ŠMAHA, J. (1890): Hnízdění lejska malého (Ficedula parva) na Kři-voklátsku. Zprávy Čs. ornit. spol., 21: 19-21. ŠMAHA, J. (1983): Avifauna některých biocenóz na příkrých svazích v okolí Křivoklátu. - Bohemia centr., 12: 157-181. ŠMAHA, J. (1986): Některé příklady závislosti antropogenních změn fauny na charakteru biotopů biosférického rezervátu Křivoklátsko. - Souhrn: Zprávy Čs. zool. spol., 19-20: 83. (Celé znění: Bohemia centr., v tisku.) ŠMAHA, J. (v tisku, a): Příspěvek k ornitologickému průzkumu biosférického rezervátu Křivoklátsko. - Sylvia. ŠMAHA, J. (v tisku, b): Výskyt sov na Křivoklátsku a poznámky k jejich ekologii. Zprávy M0S, Přerov. ŠNOBL, J. (1935): Vzpomínky křivoklátského lesníka. - Msc, 30 pp., dep. v kapli sv. Eustacha (MNV Křivoklát ). 290
ŠŤASTNÝ, K.; RANDÁK, A. ; HUDEC, K. (1987): Atlas hnízdního rozšíření ptáků v ČSSR 1973/77. - Praha. VANDAS, K. (1887): Příspěvek k ornitologickým poměrům okolí Smečenského. Vesmír, 16: 102-103, 126-127, 150-152, 174-175. VOSKÁR, J. (1976): Populačná hustota a ochrana dravých vtakóv na východnom Slovensku od roku 1965 do roku 1973. - Poľovnický zborník (Folia venatoria), 5/6: 369-397. WAHL, V. (1944): Pražské ptactvo. - Praha.
Adresa autora: RNDr. J. Šmaha SSPPOP Středočeského kraje Hybernská 18 111 21 Praha 1
291
292
Krátká sdělení Kurze Mitteillungen
HNÍZDA VČEL ČALOUNIC (MEGACHILE) VE STŘEDOČESKÉM KRAJI Včely čalounice (rod Megachile) patří k samotářským včelám "břichosběrným", neboť na spodní části zadečku mají hustý kartáček chloupků, kterým sbírají pyl tak, že pohybem kupředu a zpět se otírají o prašníky tyčinek, především na úborech hvězdicovitých rostlin. Nektar sbírají často i z květů, které opomíjí včela medonosná. Na opukových stráních nebo vápencových skalách Středočeského kraje je zastihneme nejčastěji spolu s čmeláky na drobnokvětých hluchavkovitých rostlinách. Protože mají krátký špičatý jazýček, nedosáhnou k medníkům uloženým hluboko v květech s dlouhou korunní trubkou. Na kyselých podkladech dávají přednost rostlinám bobovitým, např. zdomácnělému vlčímu bobu (Lupinus), který nesnáší vápník v půdě. Tuto introdukovanou rostlinu dosti opomíjejí i čmeláci. I když na těchto rostlinách čalounice nesbírají pyl, ale jen nektar, přispívají tím k jejich opy-lení. Jsou proto hospodářsky velmi významné jako opylovači pícnin z čeledi bobovitých, pěstovaných na semeno (např. vojtěšky). K tomu účelu se v novější době využívají včely čalounice při umělém chovu. Mnohem nápadnější je včela čalounice činností, pro kterou dostala český název a kterou dobře charakterizují různá její jména i v cizích řečech - rusky pčela-1istorez, francouzsky abeille coupeuse de feuilles, abeille découpeuse nebo abeille tapissière, anglicky rose leaf-cutter bee,
293
Buňka včely čalounice (Megachile), schematické řezy buňkou s mladou a odrostlou larvou, larva shora a ze strany, list růže ostříhaný čalounicí, její hnízdo. Kreslil A. Příhoda.
švédsky
bladskärarbi
nebo
tapetserarbi,
německy
Blattschneiderbiene,
Tapezierbiene nebo Lappenbiene. Samičky totiž vystříhávají z listů úkrojky, z nichž stavějí buňky a jimiž vystýlají hnízda také kolem buněk. Výkrojky na listech dřevin způsobené čalounicemi jsou tak nápadné a charakteristické, že je sotva lze s něčím jiným zaměnit. Čalounice si stavějí hnízda ve dřevě v dutinách, které tam vyhlodaly larvy jiného hmyzu, řidčeji v štěrbinách skal, mezi trámy dřevěných staveb nebo mezi okenními rámy apod. Ve Středomoří zakládají hnízda také v suché půdě, např. v chodbičkách cvrčků, a druhy žijící na písečných přesypech francouzského či britského pobřeží jako čalounice veliká (Megachile maritima) a čalounice stříbrná (Megachile argentata) přímo v písku suchých dun nebo v písčitých zářezech cest. Ve Středočeském kraji je snad nejhojnějším druhem čalounice Megachile centuncularis L. V Tuchoměřicích si staví hnízda především v chodbičkách po housenkách drvopleně hrušňového (Zeuzera pyrina). Jeho požerky jsou tam nejčastěji ve starých šeřících. Tento motýl však napadá často i větve ořešáků, kmeny nebo větve mladších jabloní, ale i jeřáb a tamaryšky a ojediněle i vinnou révu. V opuštěných chodbičkách po housenkách staví čalounice
294
hnízdo, jež obsahuje 6-8 buněk. Pak si vyhledá jinde další dutinu a staví nové hnízdo. Z hnízd založených na počátku léta se líhnou pouze samičky, z hnízd založených koncem léta pouze samci (pravděpodobně jako u jiných včel pocházejí z vajíček, která už nebyla oplozena). Stavebním materiálem pro stěny a víčka buněk jsou ve Středočeském kraji především úkrojky listů planých růží. V menším měřítku bylo pozorováno v Tuchoměřicích poškození javoru mléčného, jež mohlo být způsobeno jiným druhem čalounic. Buňky jsou široké asi 1 cm a vysoké asi 2 cm. Na dno první buňky potřebuje včela většinou 10 kruhovitých úkrojků, na boční stěny průměrně 15 oválných úkrojků, na víčko a dno následující buňky pak průměrně 15 kruhovitých úkrojků a celé hnízdo nahoře uzavře průměrně 25 kruhovitými úkrojky. Pokud je chodbička ve dřevě širší než 1 cm, včela spotřebuje více oválných úkrojků, kterými zúží chodbičku, aby průměr buněk byl shodný. V chodbičkách drvopleně na širších místech je to až 25 oválných buněk tvořících stěnu jedné buňky. Dolní polovinu buňky vyplní čalounice směsí pylu a nektaru, na kterou položí jedno vajíčko. Na stavbu jedné buňky spotřebuje průměrně 50 cm2 listové plochy, takže na stavbu hnízda o osmi buňkách to činí asi 400 cm2. Podle poškození listů čalounicemi lze soudit na množství hnízd v okolí. Najdeme-li v létě listy ostříhané čalounicemi ještě s ne-zasýchajícím okrajem po odstřižené části a vyčkáme-li za slunečného dne u takto poškozeného keře, můžeme včelu zastihnout při práci. Podle směru, kam odstřižené úkrojky odnáší, pak můžeme popřípadě najít i její hnízdo, pokud nelétá nad neschůdným terénem nebo příliš daleko. V Radotínském údolí odnášela např. úkrojky při značně vysokém letu někam až na druhou stranu údolí (z jižní stepní stráně s růžovými keři na severní svah porostlý lesem). Nenajde-li čalounice vhodné místo k založení hnízda v starých požercích hmyzu ve dřevě, založí někdy hnízdo v náhradní dutině. Zcela čerstvé požerky po drvopleni v mladých jabloních či jeřábu, do kterých dosud proudila míza (a kde otvor po požerku strom také zavaluje hojivým pletivem), nebo požerky, z nichž strakapoud vybral housenky a přitom dosti poškodil stromek, čalounice opomíjely. Jako náhradní prostor pro založení hnízda v Tuchoměřicích si čalounice vybrala v jednom případě žlábek ve střešní tašce odložené na opěrnou zeď v zahradě a zakrytou další taškou a žlábek zcela vyplnila buňkami z růžových listů.
295
Mikroklima ve slunci vystavených taškách však zřejmě nesvědčilo vývoji larev, protože buňky ve sluncem rozpálených taškách zcela vyschly a nic se z nich nevylíhlo. V druhém případě, rovněž v Tuchoměřicích, si čalounice založila hnízdo v části tenké pryžové hadice vyhozené na divokou skládku v rákosině a zčásti zasypané popelem a jinými odpadky. Protože vnitřní průměr hadice byl asi 2 cm, spotřebovala včela velké množství oválných úkrojků růžových listů, aby vnitřní průměr hadice zúžila na 1 cm. Vystavěla pak v hadici dlouhou řadu buněk, z nichž se však rovněž nic nevylíhlo, protože v neprodyšné hadici, zčásti zasypané v močálu, buňky zcela zplesnivěly. Uvádí se, že včely čalounice si stavějí hnízda také v suchých dutých stoncích statných bylin, např. bolševníků. Dělal jsem proto v tomto směru pokusy nejdříve v Dolní Čermné u Lanškrouna, později i v Tuchoměřicích: Živé i suché loňské stonky křídlatek (Reynoutria = Pleuropterus) jsem nařízl okrohlým otvorem a dal jsem včelám k dispozici i otevřené silné stonky asijských bolševníků (Heracleum), ale jejich dutiny obsadili ve velkém počtu jen škvoři, kdežto čalounice si v nich hnízda nezaložily. V Českém krasu v okolí Komárkovy chaty u Srbska si zakládají čalounice hnízda z úkrojků růžových listů v chodbičkách po larvách větších tesaříků nebo drvopleně obecného (Cossus cossus) v tlustších větvích nebo kmenech dubů. V palivu ze suchých stromů používaném v Komárkově chatě asi některá z těchto hnízd přijdou nazmar. Na Křivoklátsku jsou většinou hlavním stavebním materiálem pro hnízda čalounic rovněž listy růží (podle nejčastějšího poškození listů). U Kublova jsem našel hnízdo čalounice v suché bříze, jež zůstalo nedokončené a bylo v chodbičce nejspíše po drvopleni. Obsahovalo pouze 5 buněk z bukového listí, každá z nich byla v průměru z 18 kruhovitých úkrojků o průměru 1 cm a z 18 oválných (nebo až obdélníkovitých) úkrojků širokých 10 - 12 mm a dlouhých 2 cm. Neobvyklé bylo asi dodatečné zastřižení oválných úkrojků do obdélníkového tvaru. Ve východních Čechách (v okolí Lanškrouna a Žamberka, jsem nacházel čalounicemi ostříhané listy mnohem častěji než na růžích na jiných dřevinách, nejvíce na lípách a javoru mléči, jinak i na třešních, jasanech, plané jabloni, krušině, tavolníku vrbolistém, dubu červeném a břízách. Z hnízda postaveného z lípových listů jsem vychoval čalounici Megachile circumcincta. Jinak čalounice používají ke stavbě hnízd listy nejrozmanitějších dřevin domácích i introdukovaných a jen zcela výjimečně listy
296
některých bylin (např. máku nebo čarovníku). Někdy vystelou vnitřní stěny buněk i korunními plátky bylin, např. divizny nebo máku. Podle Baudyše Megachile sericans měla hnízdo z listů vinné révy. Většinou jsou všechny buňky hnízda z listů téže dřeviny, ale jsou i výjimky. Z polesí Moravec u Nového města na Moravě jsem kdysi dostal hnízdo čalounice, kde každá buňka byla z úkrojků listů tří dřevin. Vnější vrstva bočních stěn byla z listů jívy obrácených chlupatou spodní částí ven, pod tím byla jedna vrstva z úkrojků listů třešňových a vnitřní strana, jakož i dna a víčka buněk byly z úkrojků listů růže. Bohužel, nepodařilo se zjistit, který druh čalounice toto hnízdo stavěl, neboť z hnízda se vylíhla pouze samička včely cizopasící u čalounic a patřící druhu Coelioxys acuminata NYL. (dne 17. V. 1947). V severských oblastech užívají včely čalounice k stavbě hnízd nejen listy bříz, ale i úkrojky březové kůry. Za téměř 50 let, co si všímám života čalounic v přírodě (aniž bych je lovil a sbíral), dochází k jejich značnému úbytku a listy s význačným poškozením těmito včelami jsou stále vzácnějším jevem, nápadný je i úbytek dalších samotářských včel a zvláště pak hmyzu, který u nich cizopasí (především majek). Všechen tento hmyz by si zasloužil co největší možnou ochranu, jež spočívá především v ochraně jejich přirozených biotopů. Vzájemné vztahy mezi nejrůznějšími druhy hmyzu, rostlinami i mikroklimatickými podmínkami jejich úspěšného vývoje jsou velmi složité a mnohým druhům hrozí vyhubení dřív, než dokonale poznáme podmínky jejich života. Ukazuje se, že i když se čalounice v prostředí ovlivněném člověkem snaží najít náhradní místa pro hnízda, protože jim volná příroda neposkytuje dostatek příležitostí pro stavbu hnízd, jejich snaha není pro rozdílné mikroklimatické podmínky hnízd založených v nepřirozených dutinách úspěšná pro vývoj potomstva. Studiu samotářských včel na území co nejméně porušeném člověkem se v poslední době věnovalo jen velmi málo entomologů. Pozornosti si zaslouží publikace ze sousedství našeho státu od M. DYLEWSKÉ v Polsku /uveřejněné ve sborníku Acta zoologica Cracoviensis 7 (1962), 11 (1966) a 17 (1972); poslední z nich společně s J. Zablockim/. Tato autorka studovala samotářské včely např. v národním parku v Pieninách a v Babích horách a zaznamenávala i rostliny, na kterých se tyto včely vyskytují. Především to byly bobovité rostliny rodů Coronilla, Vicia, Trifolium, Lotus, Medicago a Lathyrus. To ukazuje význam těchto včel jako opylovačů i pro člověkem
297
pěstované pícniny, což se ukazuje, když tyto včely začínají v přírodě mizet. Z hluchavkovitých zaznamenala výskyt dvou druhů včel na karpatské šalvěji lepkavé Salvia glutinosa. Z hvězdnicovitých rostlin, na kterých sbírají čalounice především pyl, uvádí autorka rody Cirsium a Carduus. Zcela jiné rostliny navštěvovala v pohoří Babia hora čalounice laponská - Megachile laponica: vrbku úzkolistou (Chamaenerion angustifolium) a kakost lesní (Geranium silvaticum), takže tato včela severských a horských oblastí si vybírá jiné rostliny než teplomilnější druhy čalounic. V tomto směru by si zasloužila výzkum i naše chráněná území a entomologové, sbírající hmyz smýkáním na kvetoucích rostlinách, by měli při výzkumu ihned zaznamenávat, na kterých rostlinách které druhy hmyzu ulovili, jak pečlivě uváděl např. při studiu brouků karpatské oblasti J. ROUBAL.
Doc. ing. Antonín Příhoda
298
Účelová neperiodická publikace Není určena k prodeji obyvatelstvu
BOHEMIA CENTRALIS 18
Vydalo Středisko státní památkové péče a ochrany přírody Středočeského kraje ve Státním zemědělském nakladatelství v Praze roku 1989 ve Středisku interních publikací Návrh obálky Miroslav Rada Vydání první - Počet stran 300 Odpovědná redaktorka ing. Soňa Malá Jazyková redaktorka PhDr. Ivana Staňková Technická redaktorka Zdeňka Regalová Vytiskly Moravské tiskařské závody, n.p., Kyjov - AA 18.79.VA 18,95 Náklad 500 výtisků - Publikace 4342 07 - 046 - 89
299
04/15
