BOHEMIA CENTRALIS 17
1
BOHEMIA CENTRALIS 17
STŘEDISKO STÁTNÍ PAMÁTKOVÉ PÉČE A OCHRANY PŘÍRODY STŘEDOČESKÉHO KRAJE PRAHA 1988
Vydalo Středisko státní památkové péče a ochrany přírody Středočeského kraje, ve Státním zemědělském nakladatelství Praha
2
Redakční rada
Milan Rivola /výkonný redaktor/ Petr Čepek Jan Jeník Vojen Ložek Pavel Pecina Eduard Průša Vladimír Skalický František Skřivánek Josef Tlapák
© Středisko státní památkové péče a ochrany přírody Středočeského kraje, 1988
3
Obsah - Inhalt - Contents OPRAVIL E. 7 Archeobotanické nálezy ze Středočeského kraje Archäobotanische Funde aus dem Mittelböhmischem Kreise LHOTSKÁ M.
21
Příspěvek k rozšíření synantropních druhů v Průhonickém parku a v Průhonicích Contribution to the occurrence of synanthropic species in Průhonice park and in Průhonice village ZÁRUBA P.
29
Fauna a flóra Jezera v Mnichovicích - Božkově Fauna und Flora des Sees in Mnichovice - Božkov HUSÁKOVÁ J. - PIVNIČKOVÁ M. - CHRTEK J.
39
Botanická inventarizace státní přírodní rezervace Hrabanovská černava Botanische Inventarisierung des staatlichen Naturschutzgebietes Hrabanovská černava LOŽEK V. 119 Postglaciální osyp pod skalními sruby Jizery u Ptýrova Nacheiszeitlicher Schuttkegel am Fuss der Jizera-Felswände bei Ptýrov LOŽEK V. 139 Měkkýši chráněného území Drbákov - Albertovy skály Weichtiere des Naturschutzgebietes Drbákov - Albertovy skály BOHÁČ J. 145 Drabčíkovití /Staphylinidae/ vybraných biotopů státní přírodní rezervace Týřov Staphylinidae of various biotopes of the Týřov state reserve in central Bohemia
4
STREJČEK J.
157
Entomologický význam zámeckého parku ve Veltrusích Entomologische Bedeutung des Schlossparks in Veltrusy ZAVADIL V. - DITTRICH M. - ŠAPOVALIV P. 169 Rozšíření ocasatých obojživelníků ve Středočeském kraji Die Verbreitung der Schwanzlurche im mittelböhmischen Bezirk PŘÍHODA A. 211 Užovka hladká /Coronella austriaca/ - poznámky k ekologii a etologii Schlingnatter /Coronella austriaca/ - Bemerkungen zur Ökologie und Etologie PECINA M. - RÁB P. 217 Zpráva o orientačním průzkumu ichthyocenózy potoka Pšovky na území SPR Kokořínský důl Ichthyofauna of Pšovka creek in the Kokořínský důl state reserve – a preliminary report KOKEŠ O. 225 Výskyt a osudy velkých šelem v minulosti Středočeského kraje Vorkommen und Schicksal der grossen Raubtiere in der Vergan-genheit des Bezirkes Mittelböhmen Krátká sděleni 243 Kurze Mitteillungen
Redakční uzávěrka 28. 2. 1987.
5
6
Bohemia centralis, Praha, 17: 7 -19, 1988
Archeobotanické nálezy ze Středočeského kraje Archäobotanische Funde aus dem Mittelböhmischen Kreise
Emanuel OPRAVIL
Zbytky rostlinného původu nalézané při archeologických výzkumech poskytují zajímavé informace nejen samotné archeologii, ale též k chorologii rostlin, historické fytogeografii a pro rekonstrukci rostlinných společenstev. Analýzy větších náletových celků z rozsáhlejších výzkumů umožňují velmi po-drobné poznání životního prostředí zaniklé společenské formace včetně sortimentu pěstovaných i sbíraných plodin, struktury synantropní vegetace atd. Tak je možno rekonstruovat např. skladbu lesních porostů v údolí Vltavy podle velkého množství zbytků dřeva na sídlištích u Závisti a v Hrazanech nebo v údolní nivě Labe v okolí slavníkovské Libice aj. Pestrou mozaiku poznatků z minulosti našich planě rostoucích i pěstovaných rostlin doplňují i méně početné nálezy často jen o několika obilkách či zlomcích uhlíků. Výsledky jejich paleobotanických určení jsou pak roztroušeny v archeologických pracích, mnohdy zůstanou jen v archivech nálezových správ. I tyto drobné nálezy se však mohou stát výtečnou pomůckou např. při rekonstrukčním mapováni vegetace. Proto v
tomto
příspěvku
zveřejňuji
menší
archeobotanické
nálezy
ze
36
míst
Středočeského kraje za posledních asi 20 let. U každé lokality je uvedeno jméno archeologa, který prováděl její archeologický výzkum /resp. který ji zpracoval/; jednotlivá období a kultury jsou uvedeny podle ústního nebo písemného sdělení autorů výzkumu.
7
PŘEHLED LOKALIT A NÁLEZŮ Bášť. /P. SANKOT, L. SKRUŽNÝ/ Doba bronzová, knovízská kultura: dub (Quercus sp.) uhelná drť. Doba hradištní: borovice lesní (Pinus sylvestris) 48 vzorků /dále vz./ trouchnivého dřeva z rakví; jehličnan 1 zlomek /dále zl./ dřeva; jasan? (cf. Fraxinus excelsior) 1 zl. dřeva; dub (Quercus sp.) 1 vz. dřeva z nože; listnáč 1 vz. dřeva. Běchovice /S. VENCL/ Doba halštatská: dub (Quercus sp.) 1 zl. uhlíku. Doba hradištní, keramika pražského typu: babyka (Acer campestre) 3 zl. uhlíků; líska (Corylus avellana) 6; brslen (Euonymus sp.) 3; topol (Populus sp.) 3; topol/vrba (Populus/Salix) 2; dub(Quercus sp.) 2. Benešov /L. SKRUŽNÝ/ 16. století: dub (Quercus sp.) 8 ks zuhelnatělého dřeva z klády; ječmen (Hordeum sp.) neúplný otisk pluchaté obilky. Brandýsek /O. KYTLICOVÁ/ Doba hradištní, 10. století: borovice lesní (Pinus sylvestris) 8 vzorků trouchnivé výdřevy hrobů /rakví/. Bratronice, okr. Kladno /Z. Smetánka/ Středověk, 13. století: smrk ztepilý (Picea abies) 14 zl. uhlíků; krušina olšová (Frangula alnus) 3; topol (Populus sp.) 2; dub (Quercus sp.) 16. Cerhenice /Z. SEDLÁČEK/ Doba halštatská, bylanská kultura: borovice lesní (Pinus sylvestris) 12. zl. uhlíkú; dub (Quercus sp.) 48; jilm (Ulmus sp.) 3. Čáslav, kostel Středověk/novověkk: jedle bělokorá (Abiea alba) vz. dřeva šindele; borovice lesní (Pinus sylvestris) destička /cf. IVANOV 1982/. Čejetičky-Choboty /E. PLESL/ Doba bronzová, únětická kultura: jasan ztepilý (Fraxinus escelsior) 4 zl. uhlíků; jasan? (cf.Fraxinus excelsior) 3; jalovec obecný (Juniperus commu nis) 3; borovice lesní (Pinus sylvestris) 1; dub (Quercus sp.) 41; dub? (cf. Quercus sp.) 3. Doba bronzová, mohylová kultura: líska obecná (Corylus avellana) 1 zl. uhlíku; jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) l; dub (Quercus sp.) 4; dub? (cf., Quercus sp.) 3. 8
Doba bronzová, lužická kultura: olše (Alnus sp.) 3 zl. uhlíků; olše? (cf. Alnus sp.) 1; líska obecná (Corylus avellana) 6; jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) 9; jasan? (cf. Fraxinus excelsior) 1; borovice lesní (Pinus sylvestris) 9; topol (Populus sp.) 1; topol/vrba (Populus/Salix) 7; dub (Quercus sp.) 211; dub? (cf. Quercus sp.) 5; jilm vaz (Ulmus laevis) 2; blíže neurčitelný jehličnan 1 zl.; listnáč 16 zl.; vesměs dřevo z kulatiny a silnějších větví. Doba bronzová, nerozlišené vzorky: olše (Alnus sp.) 3 zl. uhlíků; olše? (cf. Alnus sp.) 1; líska obecná (Corylus avellana) 6; jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) 14; jasan? (cf. Fraxinus excelsior) 2; jalovec obecný (Juni-perus communis) 1; borovice lesní (Pinus sylvestris) 11; topol (Populus sp.) 1; topol/vrba (Populus/Salix) 6; dub (Quercus sp.) 183; dub? (cf. Quercus sp.) 9; jilm vaz (Ulmus laevis) 2. Dolní Břežany /V. ČTVERÁK, J. RULF/ Neolit, lineární keramika: borovice lesní (Pinus sylvestris) 1 zl. uhlíku; borovice? (cf.
Pinus
sylvestris)1;
dub
(Quercus
sp.)
10;
lípa
(Tilia
sp.)
1; listnáč 1; líska obecná (Corylus avellana) 2 zl. skořápky; mařinka
rolní (Asperula arvensis) 1 zuhelnatělá nažka; pšenice dvouzrnka (Triticum dicoceum) 2 celé obilky + zlomky; dvouzrnka? (T. cf. dicoccum) 1 poškozená obilka + 4 zlomky; pšenice (Triticum sp.). Rozměry 2 nejlépe zachovaných obilek T.dicoccum: délka /mm/
5,2
6,0
šířka /mm/
2,7
3,0
tlouštka /mm/ 2,1
2,4
Dolní Břežany-Závist /L. JANSOVÁ/ Neolity volutová kultura: borovice lesní (Pinus sylvestris) 1 zl. uhlíku. Doubravčice /J. KUDRNÁČ/ Doba bronzová, knovízská kultura: listnáč, uhelná drť. Doba halštatská: buk lesní (Fagus sylvatica) 4 zl. uhlíků; dub (Quercus sp.) 1. Doba hradištní: dub (Quercus sp.) 6 velkých vzorků z velké kulatiny a 10 jednotlivých zlomků; jedle bělokorá (Abies alba) 1 zl. uhlíku; javor (Acer sp.) 1; bříza (Betula sp.) 1; habr obecný (Carpinus betulus) 1; buk lesní (Fagus sylvatica) 4; borovice lesní (Pinus sylvestris) 1; zlomky borky břízy (Betula sp.). Středověk: dub (Quercus sp.) uhelná drť.
9
Dubeč /S. VENCL/ Doba římská, starší období: bříza (Betula sp.) 4 zl. uhlíků; dub (Quercus sp.) 2. Hostim /S. VENCL/ Magdalenien 12420±470 B.P. /VENCL 1976/: borovice lesní (Pinus sylvestris) 10 zl. uhlíků; dub (Quercus sp.) 20; dub? (cf. Quercus sp.) 1. Hradsko /M. ŠOLLE/ Doba bronzová, knovízskoštítarská kultura: jedle bělokorá (Abies alba) 2 zl. uhlíků; borovice lesní (Pinus sylvestris) 3; jeřáb? (cf. Sorbus) 1; lípa (Tilia sp.) 1. Doba hradištní, 9. st.: jedle bělokorá (Abies alba) 42 zl. uhlíků, pře-vážně z kulatiny; borovice lesní (Pinus sylvestris) 8; tis červený (Taxus baccata) 5; buk lesní (Fagus sylvatica) 24 vesměs ze silné kulatiny; smrk ztepilý (Picea abies) 4; dub (Quercus sp.) 6; lípa (Tilia sp.) 1. Doba hradištní, 11.-12. st.: jedle bělokorá (Abies alba) 5 zl. uhlíků; borovice lesní (Pinus sylvestris) 11 zl. zuhelnatělých +1 zl. nezuhelnatělý; smrk ztepilý (Picea abies) 24; javor (Acer sp.) 2?;bříza (Betula sp.) 1; habr obecný (Carpinus betulus) 1; líska (Corylus avellana) 1; buk lesní (Fagus sylvatica) 12; dub (Quercs sp.) 11. Klecany /V.MARTINEC/ Doba hradištní, 11. - 12. stol.: borovice lesní (Pinus sylvestris) vzorky trouchnivého dřeva ze stěny srubu se stopami požáru; dub (Quercus. sp.) 4 vz. trouchnivého dřeva z kulatiny z hradby. Klučov /J. KUDRNÁČ/ Eneolit, řivnáčská kultura: dub (Quercus sp.) 5 zl. uhlíků. Kosoř /S. VENCL/ Doba laténská: dub (Quercus sp.) 5 zl. uhlíků. Kouřim, sv. Klimemt /M. ŠOLLE/ Středověk, 11. - 13. stol.: trouchnivé dřevo - jedle bělokorá (Abies alba), zbytky řezaných desek o průměru 8-12 mm; borovice lesní (Pinus sylvestris), zbytek řezané desky o průměru 11 mm; buk lesní (Fagus sylvatica) 9 inkrustovaných zlomků dřeva; zuhelnatělé dřevo - babyka (Acer campestre) 17 zl.; javor mléč 10
(Acer platanoides) 1; bříza (Betula sp.) 18, z toho 4 kusy z tenkých větviček o průměru 1,5 - 2,5 - 3,0 mm; habr obecný (Carpinus betulus) 36; líska (Corylus avellana) 10; buk lesní (Fagus sylvatica) 5; jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) 1; ptačí zob obecný? (cf. Ligustrum vulgare) 5; borovice lesní (Pinus sylvestris) 7; dub (Quercus sp.) 62; lípa (Tilia sp.) 3; jilm habrolistý (Ulmus minor) 1; listnáč 9 zkoksovatělých uhlíků; zuhelnatělá semena a plody - sveřep stoklasa (Bromus secalinus) 2 obilky, nepatrnec rolní (Aphanes arvensis) 1 nažka, třešeň ptačí (Cerasus avium) 1 poškozený plod; svlačcoves popínavý (Fallopia convolvulus) 4 nažky, komonice (Melilotus sp.) 3 semena, hrách setý (Pisum sativum) 5 celých a 12/2 semen, ko-stival lékařský (Symphytum officinale) 8 tvrdek, vesměs bez oplodí, bér zelený? (Setaria cf. viridis) 1 obilka, žito seté (Secale cereale) 26 obilek s poškozeným osemením, pšenice obecná (Triticum aestivum) 1 obilka, pšenice? (cf. Triticum sp.) 4 deformované obilky, vikev (Vicia sp.) 2 semena bez osemení. Lahovice, Praha 5 /Z. KRUMPHANZLOVÁ/ Doba hradištní, střední až mladší: borovice lesní (Pinus sylvestris) 5 vzorků trouchnivého dřeva z hrobů. Libčice nad Vltavou /P. SANKOT/ Doba halštatská: javor (Acer sp.) 6 zl. uhlíků; bříza (Betula sp.) 1; líska (Corylus avellana) 4; líska?
cf.(Corylus avellana) 1; jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) 2;
dub (Quercus sp.) 36; topol/vrba (Populus/Salix) 19. Loděnice, okr. Rakovník /N. VENCLOVÁ/ Doba římská: železářská pec - dub (Quercus sp.) 6 zl. uhlíků; železářská pec v místě Janská - borovice lesní (Pinus sylvestris) 9 zl. uhlíků s množstvím drobné uhelné drti. Lubná, okr. Rakovník /S. VENCL/ Gravettien: smrk? (cf. Picea sp.) drobné zlomečky uhlíků; jehličnan v 10 vzorcích jemné uhelné drti. Lysolaje /E. PLESLOVÁ/ Eneolit: líska obecné (Corylus avellana) 5 zl. uhlíků; líska? (cf. Corylus avellana) 1; jasan? (cf. Fraxinus excelsior) 2; borovice lesní (Pinus sylvestris) 3; topol/vrba (Populus/Salix) 1; dub (Quercus sp.) 43; dub? (cf. Quercus sp.) 1; listnáč 3. 11
Mcely /M. LIČKA/ Doba bronzová, únětická kultura: dub (Quercus sp.) 2 zl. uhlíků; dub? cf.(Quercus sp.) 2. Mlékojedy, okr. Mělník /K. MOTYKOVÁ/ Doba římská, starší: bříza (Betula sp.) 2 zl. uhlíků; líska (Corylus avellana) 6; borovice lesní (Pinus sylvestris) 33; topol/vrba (Populus/Salix) 3; dub (Quercus sp.) 94; růže (Rosa sp.) 1; jilm vaz (Ulmus laevis) L Mšec /R. PLEINER/ Doba laténská: buk lesní (Fagus sylvatica) 6; smrk ztepilý (Picea abies) 19; borovice lesní (Pinus sylvestris) 51; dub (Quercus sp.) 1; materiál pochází vesměs z objektu železářských pecí. Ořech /K. MOTYKOVÁ-ŠNAJDROVÁ/ Doba římská, starší: bříza (Betula sp.) 5; líska (Corylus avellana) 3; líska? (cf. Corylus avellana) 1; jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) 5; borovice lesní (Pinus sylvestris) 60; topol/vrba (Populus/Salix) 33; dub (Quercus sp.)
60; řešetlák
počistivý (Rhamnus cathartica) 1; listnáč 1. Poděbrady /H. BERANOVÁ/ Středověk, 12. - 13. stol.: zuhelnatělé dřevo - jedle bělokoré (Abies alba) 6 zl., javor mléč? (Acer cf. platanoides) 1, líska (Corylus avellana) 4, habr obecný (Carpinus betulus) 3, smrk ztepilý (Picea abies) 7, dub (Quercus sp.) 45, jilm habrolistý? (Ulmus cf. minor) 2; vzorky trouchnivého dřeva z větších trámů - smrk ztepilý (Picea abies) 2, borovice lesní (Pinus sylvestris) 2. Středověk, 13. - 14. st.: habr obecný (Carpinus betulus) 16 zl. uhlíků; třešeň (Cerasus avium) 6; třešeň?
cf.(Cerasus sp.) 1; ptačí zob obecný (Ligustrum
vulgare) 7; borovice lesní (Pinus sylvestris) 5; dub (Quercus sp.) 136; jilm vaz (Ulmus laevis) 4 - zlomky zuhelnatělého dřeva dubu i jilmu převážně z kulatiny většího průměru. Poříčany /M. LIČKA/ Doba bronzová, únětická kultura: dub (Quercus sp.) 1 zl. uhlíku. Doba bronzová, knovízská kultura: hloh? cf.(Crataegus sp.) 1 zl. uhlíku; borovice lesní (Pinus sylvestris) 2; dub (Quercus sp.) 6; vrba? (cf. Salix sp.) 1. Rakovník-Kokrdov /J. WALDHAUSER/ Doba laténská, keltské sídliště: smrk ztepilý (Picea abies) 23 zl. uhlíků. 12
Ratenice /H. SEDLÁČKOVÁ/ Doba římské, starší: borovice lesní (Pinus sylvestris) 21 zl. uhlíků; dub (Quercus sp.) 139 - vesměs z kulatiny o větším průměru. Roztoky /M. KUNA/ Doba neolitická, lineární kultura: líska (Corylus avellana) 2 zl. uhlíků; jasan ztepilý (Fraxinus
excelsior)
16;
borovice lesní (Pinus
sylvestris)
2;
topol/vrba
(Populus/Salix) 5; dub (Quercus sp.) 75; dub? (cf. Quercus sp.) 1; jabloň lesní (Malus sylvestris) 1 zl. zuhelnatělé malvice. Doba neolitická, vypíchaná kultura: dub (Quercus sp.)l zl. uhlíku. Doba neolitická, vypíchaná/lengyelská kultura: dub (Quercus sp.) 3 zl. uhlíků. Doba neolitická, kultura zvoncových pohárů/?/: dub (Quercus sp.) 5 zl. uhlíků. Doba neolitická, vzorky s nerozlišenými kulturami: javor (Acer sp.) 5 zl. uhlíků; líska (Corylus avellana) 7; borovice lesní (Pinus sylvestris) 6; topol/vrba (Populus/Salix) 2; trnka-typ (Prunoideae, typ Prunus spinosa) 4; dub (Quercus sp.) 5. Doba bronzová, mohylová kultura: dub (Quercus sp.) 3 zl. uhlíků. Doba bronzová, štítarská kultura: buk lesní (Fagus sylvatica) 3 zl. uhlíků; borovice lesní (Pinus sylvestris) 8; trnka? (cf. Prunus spinosa) 1; dub (Quercus sp.) 72; jilm (Ulmus sp.) 1. Doba římská, 1. - 2. stol.: líska (Corylus avellana) 23 zl. uhlíků ve 2 objektech; topol/vrba (Populus/Salix) 3; dub (Quercus sp.) 116 zl. uhlíků v 11 objektech; listnáč 1 zkoksovatělý zlomek. Doba hradištní, 6. - 7. stol.: javor (Acer sp.) 5 zl. uhlíků; javor babyka? (Acer cf. campestre) 2; bříza (Betula sp.) 9; habr obecný? (cf. Carpinus betulus) 1; líska (Corylus avellana) 48 zl. v 9 objektech; buk lesní (Fagus sylvatica) 13; borovice lesní (Pinus sylvestris) 33; topol/vrba (Populus/Salix) 2; dub (Quercus sp.) 1040 zlomků v 82 vzorcích; lípa (Tilia sp.) 5. Sobín /J. RULF/ Neolit, lineární kultura: dub (Quercus sp.) 7 zl. uhlíků, ze 2 objektů -ze dvou větších kusů dřeva. Stehelčeves /E. PLESLOVÁ/ Eneolit: javor babyka (Acer campestre) 1 zl. uhlíku; babyka? (Acer cf. campestre) 2; javor? (cf. Acer sp.) 2; líska (Corylus avellana) 4; ptačí zob obecný (Ligustrum
13
vulgare) 1; ptačí zob? (cf. Ligustrum vulgare) 1; borovice lesní (Pinus sylvestris) 1; topol (Populus sp.) 1; dub (Quercus sp.)18; kalina obecná (Viburnum opulus) 2. Střihov /H. SEDLÁČKOVÁ/ Doba železná, bylanská kultura: dub (Quercus sp.) 8 zl. uhlíků. Tismice /J. KUDRNÁČ/ Doba hradištní: líska (Corylus avellana) 1 zl. uhlíku; dub (Quercus sp.)5. Toušen /J. ŠPAČEK/ Eneolit, řivnáčská kultura: zuhelnatěla semena a plody - pšenice dvouzrnka (Triticum dicoccum) 84 ccm obilek, pšenice dvouzrnka/jednozrnka (Triticum dicoccum/monococcum) 12 ccm zlomků obilek, pšenice jednozrnka (Triticum monococcum) 52 obilek, ječmen obecný (Hordeum vulgare) 19 obilek, pšenice obecná (Triticum aestivum) 55 obilek, svlačcovec popínavý (Fallopia convolvulus) 3 nažky, šťovík (Rumex sp.) 2 nažky, sveřep stoklasa (Bromus secalinus) 1 obilka, ječmen obecný čtyřřadý (Hordeum vulgare ssp. tetrastichum) 1 otisk části klasu v mazanici. Rozměry nejzachovalejších obilek; d - délka,š -šířka,t - tlouštka, Id -index délky,It - index tloušťky: pšenice dvouzrnka (Triticum dicoccum) d
mm 5,5
5,9
5,7
6,3
5,6
5,6
5,7
5,7
4,9
5,6
prům.5,6
š
mm 2,6
2,9
2,9
3,4
3,0
2,7
2,9
2,9
2,9
2,8
prům.2,9
t
mm 2,1
2,3
2,3
2,4
2,8
2,2
2,7
2,4
2,6
2,2
prům.2,6
Id
211
203
196
185
186
207
196
196
188
200
prům.193
It
80
79
79
70
93
81
93
82
89
78
prům. 89
pšenice jednozrnka (Triticum monococcum) d
mm 4,4
5,3
4,7
4,2
5,4
5,0
4,9
5,0
5,3
4,8
prům.4,9
š
mm 1,8
l,7
1,9
1,6
1,8
2,2
l,9
2,1
2,1
2,0
prům.1,9
t
mm
2,3
1,9
1,9
2,3
2,6
2,4
2,6
2,7
2,2
prům.2,3
Id
244
311
247
262
300
227
257
238
252
240
prům.257
It
111
135
100
118
127
118
126
123
128
110
prům.121
2,0
ječmen obecný (Hordeum vulgare) d
mm 4,5
4,6
4,4
4,9
5,0
prům.4,7
š
mm 2,2
2,3
2,1
2,4
2,3
prům.2,3
14
t
mm 1,8
2,2
1,8
1,9
2,1
prům.2,0
Id
204
200
209
204
217
prům.204
It
81
95
85
79
91
prům.86
pšenice obecná(Triticum aestivum) d
mm 4,8
4,5
4,7
4,1
3,9
prům.4,4
š
mm 3,2
3,0
2,8
2,5
2,4
prům.2,8
t
mm 2,5
2,5
2,6
2,3
2,0
prům.2,4
Id
150
150
167
164
162
prům.157
It
78
83
92
92
83
prům.85
Vinice /M. LIČKA
Doba římská: jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) 18 zl. uhlíků; dub (Quercus sp.) 43. Zákolany /M. ŠOLLE/ Doba hradištní, 9. - 10. st.: borovice lesní (Pinus sylvestris) 2 vzorky dřeva z hrobu. PŘEHLED DOB - ZÁVĚR KONEC WURMU/POZDNÍ GLACIÁL Z gravettienu v Lubné pocházejí drobné zlomečky zuhelnatělého dřeva, u kterého lze předpokládat, že jde o smrk; mohl by to být doklad porostu tajgového charakteru. Mladší je magdalenienský nález z Hostimi, datovaný rozmezím pozdní glaciál/starší holocén a zajímavý přítomností teplotně náročného listnáče - dubu - ve společenství borovice. Je to ojedinělý doklad časného výskytu této dřeviny v našich zemích, neboť se poněkud vymyká z tradičního schématu sukcese středoevropských lesů v nejstarším holocénu /borovice - líska etc, cf. FIRBAS 1949, nověji pro naše země RYBNÍČKOVÁ et RYBNÍČEK 1980/; časný nástup dubu umožnilo zřejmě morfologicky pestré území Berounska. NEOLIT V neolitických nálezech na uvedených lokalitách byly zaznamenány: Acer sp., Corylus avellana, Fraxinus excelsior, Pinus sylvestris, Prunoideae /zřejmě Prunus spinosa/, Populus/Salix, Tilia sp. - kvantitativně převládal dub a za ním borovice. Veškeré dosavadní nálezy z neolitu dokazují od počátku atlantiku silné zastoupeni dubu v porostech - atlantické doubravy s lipou /cf. OPRAVIL 1985/; z téhož citovaného přehledu vyplývá, že v Čechách přežívala v neolitu /v atlantiku/ borovice lesní na větším počtu lokalit než na Moravě. Nejen borovice, ale zvláště líska a trnka
15
dokazují existenci světlin či lemových společenstev. Pro nejstarší neolit - kulturu s lineární keramikou - tedy pro počátek staršího atlantiku je cenný důkaz příměsi plané jabloně v tehdejších atlantických doubravách /část malvice z Roztok/. ENEOLIT Z nevelkého počtu analyzovaných eneolitických lokalit pocházejí tyto dřeviny: Acer campestre, Acer sp., Corylus avellana, Fraxinus excelsior, Ligustrum vulgare, Pinus sylvestris, Populus sp., Populus/Salix, Quercus sp., Viburnum opulus. Tento soubor navazuje na předchozí neolitické nálezy; k významným světlomilným dřevinám patří ptačí zob. DOBA BRONZOVÁ Počet analyzovaných nálezů rostlinných zbytků z tohoto období je relativně velký, jak dokazuje i pestřejší skladba zjištěných dřevin: Abies alba, Alnus sp., Corylus avellana, Crataegus sp., Fraxinus excelsior, Fagus sylvatica, Juniperus communis, Pinus sylvestris, Populus sp., Populus/Salix, Prunus spinosa, Quercus sp., Salix sp., Sorbus sp., Tilia sp., Ulmus laevis, Ulmus sp. Nálezy z tohoto období spadají především do druhé poloviny subboreálu /s. 1. FIRBAS 1949/ a části staršího subatlantiku. Kvalitativně opět převládalo dřevo dubu a na některých lokalitách byla významnou dřevinou i borovice lesní. Původní atlantické doubravy byly již obohaceny místně o další druhy stromového patra jako je buk lesní a jedle bělokoré /jejich pyl zaznamenala např. u Těptína PACLTOVÁ 1956/. Nejen mezi druhy lesních lemů, ale zřejmě již u plně rozvinutých společenstev křovin /Prunetalia/ nalezneme kromě lísky i trnku, hloh a jalovec obecný. DOBA HALŠTATSKÁ A LATÉNSKÁ V tomto období byli v analyzovaných materiálech zjištěni vesměs jen zástupci stromového patra: nejpočetněji dub, dále pak borovice lesní, buk, smrk a jilm. Odráží se v tom nejen výběr dřeva použitého v mnoha případech k budování palisád a různých stavebních konstrukcí, ale i soudobé klimatické podmínky staršího subatlantiku, prospívající v té době šíření lesa.
16
DOBA ŘÍMSKÁ Rovněž v tomto období převažují v analyzovaných materiálech dřeviny stromového patra - dub, borovice lesní, jasan, jilm vaz, ze světlomilných dřevin bříza, z křovin především líska, ptačí zob, růže, řešetlák; ve třech případech bylo dřevo blíže nerozlišené topol/vrba. Nález zuhelnatělých větviček /prutů/ růže patří k velmi řídkým - z pochopitelných důvodů nelze pokládat používání růžového proutí jak k otopu, tak i k jiným účelům za zcela běžné; tím spíše však můžeme každý její nález interpretovat jako doklad většího rozšíření společenstev křovin s růží. V železářských pecích bylo zjištěno dřevěné uhlí borové a dubové. DOBA HRADIŠTNÍ /včetně nálezů pražského typu/ Kvantitativně i kvalitativně pestré nálezy z tohoto období obsahují ponejvíce zbytky dřeva z borovice a dubu, dále z jedle, jasanu ztepilého, buku lesního, habru obecného, břízy, javorů, /babyka i mléč/, mírně z lípy, smrku, topolu/vrby a jilmů; ke zvláště cenným patří dřevo tisu. z křovin byla nejhojnější líska, roztroušeně se vyskytly zlomky dřeva ptačího zobu a brslenu. Převažovaly zlomky zuhelnatělého dřeva, nicméně časté jsou též vzorky trouchnivého dřeva. Lesy v nížině, pahorkatině i v podhůří byly vystaveny silnému náporu ze strany člověka, zvláště v místech s rozsáhlejším opevněním větších slovanských hradišť, ať v údolní nivě, nebo i na vyšších terasových stupních. Zajímavé srovnání poskytují výsledky zuhelnatělého dřeva z Libice nad Cidlinou /SLAVÍKOVÁ 1976/, kde se kromě buku, smrku a tisu vyskytly všechny dřeviny jinak roztroušené na sledovaných lokalitách Středočeského kraje. I když podle výškových stupňů nalezneme jisté rozdíly v zastoupení jednotlivých druhů dřevin /resp. rodů/, ukazuje náš přehled roztroušených drobných nálezů, jak i tyto nálezy mohou přispět k poznání struktury lesních porostů vymezeného území, zvláště pozoruhodný je nález tisu na Hradsku; v materiálu kladeném dr. ŠOLLEM do 9. století byla nejhojnější jedle, dále buk, méně borovice, dub a smrk, ojedinělá byla lípa. Lokalita je v území s vymapovanými borovými doubravami vedle dobohabrových hájů /MIKYŠKA et all,. 1969, list Praha/. Z nálezů doby hradištní vysvítá, že na vlhkých svazích byly v těchto borových doubravách i jedle, smrk a tis. V moravském prostředí /Mikulčice aj./ jsme zaznamenali aplikaci jedlového dřeva /dovoz z vyšších poloh/ na výdřevu hrobů i samotných rakví /OPRAVIL 1972, 1982/, kdežto ve středních Čechách se výrazněji projevuje místně hojná dřevina borovice lesní, např. v Brandýsku atd. 17
STŘEDOVĚK Největší množství zde uváděných středověkých nálezů pochází především ze 13. století, např. v Bratronicích, nebo navazuje na starší nálezy z 12. století jako ve Staré Kouřimi a v Poděbradech, odkud pochází i mladší materiál ze 14. stol.; jen ojediněle jsou uvedeny malé nálezy z mladšího středověku. Celkem byly zjištěny tyto druhy /rody/ dřevin: převládající dub s borovicí lesní, neméně početná jedle bělokorá a smrk ztepilý, dále buk lesní a habr obecný, v menších množstvích javory mléč a babyka, dále bříza, topol, lípa, jilm, třešeň ptačí, z křovin líska, krušina, ptačí zob. Středověké nálezy uvedené v této práci však nelze srovnávat s kvanty materiálu z historických jader měst nebo středověkých vesnic, z území Středočeského kraje dosud jen málo publikovaných /např. Sekanka u Hradištka, OPRAVIL 1970/. Pro vrcholný středověk je na území Středočeského kraje s poměrně bohatým původním zastoupením borovice nápadné využívání dřeva jedle a smrku tak, jak je známe z různých míst na Moravě /Olomouc, Uherské Hradiště, Opava aj./; původ tohoto dřeva možno hledat nejen v populaci tzv. nížinných smrků, ale i v dovozu z okrajových pohoří. NOVOVĚK Z časného novověku máme k dispozici pouze nález zuhelnatělé dubové klády ze 16. stol. V analyzovaném materiálu se kromě zbytků dřeva vyskytly i semena a plody jak pěstovaných, tak planě rostoucích bylin. Druhové skladba těchto nálezových celků se shoduje s poměry zjištěnými TEMPÍREM na jiných pravěkých i středověkých lokalitách /např. TEMPÍR 1966, 1968 aj./.- mnohořadý ječmen obecný, pšenice jednozrnka, dvouzrnka atd. Nicméně k pozoruhodnostem výše uvedených lokalit patří časný výskyt Asperula arvensis v neolitu Dolních Břežan /cf. OPRAVIL 1984/. Pro neolitické sběrné hospodářství je cenným dokladem nález zuhelnatělého zlomku malvice jabloně z Roztok. Zusammenfassung Im Beitrag sind die Ergebnisse archäobotanischer Analysen von kleineren Fundstatten an 36 Stellen des Mittelböhmischen Bezirkes zusammengefasst. In ihrer Gesamtheit ergänzen sie in geeigneter Weise die bisherigen Erkenntnisse aus der Flora-Entwicklung auf dem Gebiete des Bezirkes. Wertvoll ist der Magdalenien-Fund aus Hostim - Übergang vom Spätglazial/ /Ältholozan - wo in der Kiefergemeinschaft bereits die Eiche /14C:12420 B.P./ festgestellt wurde. In den atlantischen
18
Eichenbeständen war offensichtlich auch der Holzapfel vorhanden, wie der Fund eines Apfelfruchtteiles im Objekt mit linearer Keramik in Roztoky beweist. Aus dem Neolithikum von Dolní Břežany stammt der Fund von Acker-Meier. Aus der Burgawallzeit in Hradsko wurde das Eibenholz vorgefunden.
Literatura FIRBAS F. /1949/: Waldgeschiehte Mitteleuropas 1. - Jena. IVANOV M. /1982/: Tak umírá vojevůdce. - Praha. MIKYŠKA R. et all. /1969/: Geobotanická mapa ČSSR. List Praha. - Praha. OPRAVIL E. /1970/: Botanický rozbor obsahu středověké studně na Sekance /Hradišťko, Praha-západ/. - Čas. Nár. Muz. Odd. přírodověd., Praha, 137: 91-94. OPRAVIL E. /1972/s Rostliny z velkomoravského hradiště v Mikulčicích. = Studie Archeol. Úst. Akad. Věd v Brně, Praha, 1/2: 6-31. OPRAVIL E. /1982/: Zuhelnatělé dřevo od Strachotína. - Přehl. Výzk. /Archeol. Úst. Čs. Akad. Věd v Brně/, Brno, 1978: 69-70. OPRAVIL E. /1984/: Paleobotanické doklady k rozšíření některých rostlin v československém holocénu. - MS. PACLTOVÁ B. et MRÁZ K. /1956/: kvartérně paleontologické metody studia dějin lesa a jejich praktické využití. - Anthropozoikum, Praha, /1955/ 5: 355-380. SLAVÍKOVA J. /1976/: Rekonstrukce lužního lesa u Libice nad Cidlinou. Preslia, Praha, 48: 42-46. TEMPÍR Z. /1966/: Výsledky paleoethnobotanického studia pěstování zemědělských rostlin na území ČSSR. - Vědec. Práce. Čs. Zeměd. Muz., Praha, 1966: 27-144. TEMPÍR Z. /1968/: Archeologické nálezy zemědělských rostlin a plevelů v Čechách a na Moravě. - Vědec. Práce Čs. Zeměd. Muz., Praha, 1968: 15-88. VENCL S. /1976/: Radiokarbonové datum pro magdalénien z Hostimi. - Areheol. Rozhl., Praha, 28: 424.
Adresa autora: RNDr. Emanuel Opravil,CSc., Archeologický ústav ČSAV, expozitura Opava, Bezručovo nám. 1, 746 01 Opava
19
20
Bohemia centralis, Praha, 17: 21 - 27, 1988
Příspěvek k rozšíření synantropních druhů v Průhonickém parku a Průhonicích Contribution to the occurrence of synanthropic species in Průhonice park and in Průhonice village
Marie LHOTSKÁ Při studiu květeny parkových objektů a jejich okolí zjišťujeme jejich určitou vzájemnou závislost. Kulturní objekty jsou potenciálním ohniskem pro šíření hlavně některých introdukovaných druhů za hranice parkových zdí, kdežto širší okolí je zásobárnou pro šíření mnohých, zejména ruderálních a plevelných rostlin do parkových objektů. Ani Průhonický park se nevymyká těmto zákonitostem. Jsou známy druhy, které zplaňují, hlavně údolím Botiče do obce Průhonice a jejího širšího okolí /např. Telekia speciosa, Heracleum mantegazzianum, Campanula latifolia var. acrantha, Claytonia alsinoides/. V parku však zjišťujeme mnohé druhy, jejichž původ je v jeho širším okolí, odkud sem byly zavlečeny různým způsobem /např. Bryonia alba, Impatiens parviflora, Galinsoga ciliata, Aethusa cynapium subsp. cynapium/. V Průhonickém parku nacházíme jednak intenzívně obhospodařované plochy /např. alpinum, vřesoviště/, jednak plochy s polopřirozenými společenstvy /hlavně lesními, lučními a bažinnými/, které nevyžadují intenzivnější obhospodařování. Volné narušované plochy, na nichž mají uplatnění ruderální druhy a zahradní plevele, jsou zastoupeny jen v minimální míře. Jsou to jednak trvale narušovaná místa kolem zadní části zámku a kolem hospodářských objektů, dále pak místa přechodně ruderalizovaná při různých stavebních úpravách a jiných pracích, které se taká mohou stát záchytným bodem některého z těchto druhů. Většího uplatnění v parku však mohou dosáhnout plevelné druhy polopřirozených společenstev, zejména
21
lučních a lesních. Z těch se jeví v posledních letech jako nejagresivnější druh Impatiens parviflora, který již tvoří významnou složku některých lesních podrostů. Bylo by vhodné porosty netýkavky malokvěté na místech jejího přemnožení několikrát za sebou v následných letech kosit až do vyčerpání půdní zásoby semen. Tak by se tento plevel jednak vymýtil na místech hromadného výskytu, jednak by se omezilo jeho šíření na jiné místo. Větší nebezpečí pronikání a přemnožení některých ruderálních a plevelných druhů je na zásobních a pokusných zahradách, a to ať již přímo v různých kulturách, nebo v blízkosti skleníků, pařenišť, popř. jiných hospodářských objektů, kde dochází soustavně k narušování rostlinného krytu. Také v parcích existuje možnost dokonalého zdomácnění až přemnožení některých introdukovaných druhů. Pak je třeba v každém případě zvlášť zvážit, do jaké míry určitý druh snižuje přirozený vzhled porostů, popřípadě zda je či není konkurenčně nebezpečný pro cennější druhy. Tendenci k nežádoucímu přemnožení v Průhonickém parku vykazuje např. druh Heracleum mantegazzianum do té míry, že jeho hromadný výskyt je třeba usměrňovat včasným kosením nedozrálých plodenství, kdežto pospolitý výskyt jiných druhů /např. Claytonia alsinoides, Gentiana asclepiadea/ je na většině míst žádoucí. Tento příspěvek navazuje na studii o synantropní květeně Průhonického parku a okolí z roku 1970 /JEHLÍK et LHOTSKÁ 1970/, ale vzhledem k vymezenému rozsahu jsou v něm uvedeny pouze druhy významnější. Obsahuje nálezy autorky, popřípadě jiných pracovníků Botanického ústavu ČSAV, které byly příležitostně zjištěny, hlavně v letech 1971-84. Jsou uvedeny také dva nálezy druhů z čeledi Orchidaceae, která není možno považovat za druhy synantropní, které se však zdály floristicky významné. Terminologie místních názvů jo stejná jako u nálezů v citované práci, přibyly však ještě pojmy další: pokusná zahrada I - pokusná zahrada Na jezírkách a pokusná zahrada II = pokusná zahrada oddělení antropofyt na Chotobuzi. SEZNAM DRUHŮ Aethusa cynapium L. subsp. cynapium: Při pěšině v odd. 3 blíže studánky /1984/. Althaea officinalis L.,: Několik trsů na okraji fotbalového hřiště v obci. Alyssum saxatile L. s.l.: Tři exempláře na vnější zdi Průhonického parku při cestě z obce k pokusné zahradě I /1973/. 22
Arctium lappa L.: Při cestě z obce k pokusné zahradě I /1973/. Arctium minus /HILL./ BERNH.: Při cestě nad alpinem v odd. 24 /1976/. Asclepias syriaca L.: Menší kolonie proti pláži Černého rybníka /1980/. Bryonia alba L.: Do roku 1979 na keřích při cestě od zámku k Podzámeckému rybníku; na Malém nádvoří na Viburnum fragrans /1979/; na témž místě vedle zdi nad Podzámeckým rybníkem /HUSÁKOVÁ 1980/; zplanělá z kultury na plotě pokusné zahrady II /1983/. Bryonia dioica JACQ.: Zplanělá z kultury na plotě pokusné zahrady II /1983/. Calystegia pulchra BRUMMITT et HEYWOOD: V obci na plotě MNV /1983/. Cardamine hirsuta L.: Prvně byl tento druh zjištěn v r. 1982 /LHOTSKÁ 1985/ v novém skleníku v zahradě na Chotobuzi v kultuře druhů Asparagus sprengeri a A. plumosus nehojně. Od té doby se udržuje, ale podstatně se nerozmnožuje. Nerozšířil se ani do dalších kultur. Je to způsobeno zřejmě pečlivým pletím, propařováním zeminy i poměrně izolovaným umístěním této kultury. Pro obtížnost tohoto plevele ve skleníkách a pařeništích je třeba zabránit jeho většímu rozšíření. Cephalanthera damasonium /MILL./ DRUCE: Dva exempláře při cestě blíže rozária /HUSÁKOVÁ 1984/. Chenopodium foliosum ASCHERS.: Trvale se udržuje jen v odd. 11 na úpatí svahu okraje alpina; přechodně pozorován v odd. 23 a 24 při pěšině /1976/; ve vřesovišti v odd. 23 /1977/; při cestě v odd. 3 blíže studánky /1979/. Chaerophyllum aureum L.: Větší porost u státního statku při cestě k Černému rybníku /1979/. Chaerophyllum temulum L.: Při stezce v odd. 3 /1972/; v křovinách kolem Podzámeckého rybníka /1972/; v křovinách kolem rybníčka v odd. 25 /1973/; křoviny při cestě blíže pokusné zahrady I /1973/; roztroušeně mezi parkem a Oborou při silnici až po Zítovku /1974/. Chionodoxa luciliae BOISS.: Břehy Podzámeckého rybníka /JEHLÍK 1966/; křoviny a trávníky na nádvoří /1977/. Chrysanthemum parthenium /L./ BERNH.: Hojně se vysévá při cestě od zámku k Podzámeckému rybníku /1971/; týž stav při pěšině v odd. 3 /1972/. Claytonia alsinoides SIMS.: Tento ozdobný druh
prvně determinoval a z parku uvedl
HOLUB /1975/ a zmínil se též o jeho zplanění. Centrem pro jeho šíření byla zřejmě okrajová část alpina v odd. 11, kde byl původně vysazen nebo vyset. Odtud se asi později rozšířil do okolí domku U Zlatého bažanta a přilehlých částí parku. V 23
posledních letech tvoří podstatnou složku některých lesních podrostů proti rozáriu v odd. 63; v odd. 3 při studánce /1975/; na Boháčku /TYLLER, ústní sděl. 1970/.
1. Cardamine hirsuta /kreslil Jiří Moravec/
24
Claytonia perfoliata DONN ex WILLD.: Pod stromy při cestě v odd. 24 /ústní sděleni,HUSÁK 1966, v publikaci z r. 1977 autor neuvádí místo nálezu v parku/, a na svahu při ceatě v odd. 11 nad Podzámeckým rybníkem /1980/. Consolida regalis S. F. GRAY subsp. regalis: Několik rostlin je při cestě z obce k pokusné zahradě I /1972/. Corydalis lutea /L./ DC.: V omítce Průhonického zámku nad Podzámeckým rybníkem /1971/. Cynoglossum officinale L.: Zídky VŠÚOZ proti atriovým domkům v obci /1973/, spolu s Lappula myosotis. Datura stramonium L.: Několik rostlin na okraji fotbalového hřiště v obci /1975/. Galega officinalis L.: Větší kolonie na okraji fotbalového hřiště v obci /1972/. Galinsoga ciliata /RAFIN./ BLAKE: Jako plevel v odd. 11 a 23 /1971/; při cestách v odd. 24 a 25 /1974/. Geranium pyrenaicum BURM. fil.: Při cestě z obce k pokusné zahradě I /1972/; při cestě pod okny kanceláří hospodářského odd. BÚ ČSAV /1974/. Heracleum mantegazzianum SOMM. et LEV.: Při silnici mezi parkem a Oborou roztroušeně /1973/; na rozcestí silnice vedoucí od Hrnčíř do Průhonic a Dobřejovic /1975/; při vjezdu na dálnici za obcí /1978/. Na posledních dvou lokalitách se vzhledem ke kosení trávníků zatím nešiří. Hesperis matronalis L.: Několik rostlin u plotu pokusné zahrady II /1971/. Hyoscyamus niger L.: Při cestě pod okny kanceláři hospodářského odd. BÚ ČSAV /1975/; zahrada na Chotobuzi /1976/. Impatiens parviflora DC.: Stinné části alpina v odd. 11 a 23 /1974/; v posledních letech je význačnou součástí lesních podrostů v některých částech odd. 62 a 63 /1980/. Impatiens noli-tangere L.: Bažiny v horní části rybníčka v odd. 25 /1971/. Lathyrus hirsutus L.: Na lokalitě uvedené v r. 1970 /JEHLÍK, LHOTSKÁ 1970/ se druh značně rozšířil téměř až ke vchodu do rozária /1984/; na drobném štěrku při pěšině v odd. 24 /1976/. Štěrk byl zřejmě předtím složen na parkovišti na Chotobuzi. V parku rostl s druhy Galinsoga ciliata, Senecio viscosus, Che-nopodium hybridum a Ch. polyspermum. Lathyrus pisiformis L.: Na plotě při vchodu do zahrady na Chotobuzi /1978/. Pravděpodobně zplanělý z dřívějších kultur VAŠÁKA. Listera ovata /L./ R. BR.: Křoviny kolem Černého rybníka /1978, 1982/. V roce 1982 již v menším množství. 25
Melilotus altissimus THUILL.: Trávník před okny umyvárny budovy ÚKE na Chotobuzi /1978/. U plotu pokusné zahrady II /1984/. Zplanělý z dřívější kultury na pokusné zahradě II. Oenothera chicaginensis de VRIES ex RENNER var. minutifolia ROSTAŇSKI et JEHLÍK: V obci při cestě blíže hotelu Tulipán, 4 exempl. /JEHLÍK 1979/. Physalis peruviana L.: Větší kolonie na volných plochách při skládce kompostu v jižní části zahrady na Chotobuzi /1980/. Potentilla norvegica L.: Jako plevel v matečnici kosatců na zahradě na Chotobuzi /1975/. Potentilla supina L.: U pařníků v zahradě na Chotobuzi /1975/. Puccinellia distans /JACQ./ PARL.: Při silnici blíže hotelu Tulipán v nevelkém množství /ČECHOVÁ 1984/. Reynoutria sachalinensis /Friedrich SCHMIDT/ NAKAI: Roztroušeně při silnici mezi parkem a Oborou /1974/. Sambucus ebulus L.: V severozápadní části ovocné zahrady na Chotobuzi /1973/. Solidago canadensis L.: Okraje fotbalového hřiště v obci /1976/. Telekia speciosa /SCHREB./ BAUMG.: Při silnici mezi parkem a Oborou roztroušeně /1973/; u rybníka v obci, Na Holi /1975/; před vchodem do budovy ÚKE na Chotobuzi /1978/. Tulipa sylvestris L.: Několik roztroušených kolonií pod stromy na středo vém trávníku na velkém nádvoří /1971/. Kvete jen v některých letech. Summary This article presents the results of investigation, the first part of which was published in 1970 /see JEHLÍK et LHOTSKÁ 1970/. Now some other localities of more important synanthropic plant species are given. During recent years Impatiens parviflora DC. has invaded some forest parts of the park. Therefore, it was proposed to cut off systematically the plants of this species every year until all seeds in soil are exhausted. Cardamine hirsuta L. has been found up to now only in a small quantity in the glass-house but could harm if spread into seed-beds and glass-houses. Literatura HOLUB J. /1975/: Claytonia alsinoidea - nová zplanělá rostlina československé květeny a poznámky k jejímu rodovému zařazení. - Preslia, Praha, 47: 317-330. 26
HUSÁK Š. /1977/: Claytonia perfoliata. - Živa, Praha, 25 /= 63/: 159. JEHLÍK V. et LHOTSKÁ M. /1970/: Příspěvek k rozšíření a karpobiologii některých synantropních rostlin z Průhonického parku, Průhonic a z údolí Botiče. - Studie ČSAV, Praha, 7: 45-49. LHOTSKÁ M. /1985/: Cardamine hirsuta L. jako zahradní plevel. - Zpr. Čs. Bot. Společ., Praha, v tisku.
Adresa autorky: RNDr. Marie Lhotská, Botanický ústav ČSAV 252 43 Průhonice u Prahy
27
28
Bohemia centralis, Praha, 17: 29 - 38,1988
Fauna a flóra Jezera v Mnichovicích - Božkově Fauna und Flora des Sees in Mnichovice - Božkov
Petr ZÁRUBA
Touto prací navazuji na článek Motýlí fauna Jezírka v Mnichovicích-Božkově /ZÁRUBA 1985/. Jména rostlin jsou podle DOSTÁLA /1958/, jména Lepidopter podle HRUBÉHO /1964/, jména ostatních živočichů podle WAGNERA /1977/. POPIS LOKALITY Od doby, kdy popsal PŘÍHODA /1982/ stav lokality, došlo k několika změnám jejího stavu. Například suchý palouk přiléhající k stromovému lemu je více než z poloviny zarostlý keři. Některé z rostlin uváděných KNÍŽETOVOU /1968/ vymizely /Nuphar luteum/ nebo se staly velmi vzácnými /Typha latifolia, Iris pseudacorus, Epipactis helleborine/. Následující popis lokality odpovídá jejímu stavu z roku 1985. Podmáčený stromový lem Pokrývá asi 50 % celkové rozlohy lokality /cca 0,8 ha/. Místy vystupuje na povrch skalní podklad /hrubozrnná říčanská žula/. Převládající dřevinou je Alnus glutinosa, v bylinném patru dominují druhy rodů Carex, Galium, Ranunculus; dále pak druhy Lysimachia vulgaris, Festuca gigantea, Urtica dioica. Tyto rostliny dominují vždy jen na části lokality, jinde jsou zastoupeny vzácně nebo vůbec ne.
29
Suchopárná louka Pokrývá asi 15 % celkové rozlohy /cca 0,2 ha/. Z velké části je zarostlá keři převládá Prunus spinosa a zmlazující Alnus glutinosa. Z bylin dominuji různé druhy trav a Hypericum perforatum. Rákosiny Pokrývají asi 20 % celkové rozlohy /cca 0,3 ha/. Absolutně dominující a vlastně jedinou rostlinou zde je Phragmites communis. Přechod mezi rákosinou a olšinou tvoři keřovité vrby /zejména Salix auri-ta/. Pod těmito keři není téměř žádný bylinný ani mechový podrost. Volná vodní hladina Pokrývá asi 15 % celkové rozlohy /cca 0,2 ha/. Ve vodě dominuje Utricularia vulgaris, na hladině Lemna minor a Lemna trisulca. Tuto vodní plochu tvoří dvě navzájem spojené tůně s četnými záhyby. Nemají přítok ani odtok; jedná se pouze o srážkovou vodu. Při déletrvajicím suchu voda mizí a obnažuje se bahnité dno. Při velkých srážkách nebo tání voda zaplavuje části stromového lemu. Na mělkých místech vyrůstají trsy ostřic. Průměrná hloubka vody se pohybuje mezi 15 - 40 cm. Nadmořská výška lokality je 420 m n. m. V latinských textech je lokalita nazývána Lacus Bozkov. ČÁST SYSTEMATICKÁ Celkem bylo zjištěno 410 druhů živočichů a 169 druhů rostlin. Podrobně byl prostudován řád Lepidoptera /motýli/, kterých bylo nalezeno 269 druhů, z nichž některé jsou velmi vzácné. Ze zástupců čeledi Satyridae jsou zde hojné druhy Coenonympha pamphilus, Erebia medusa, Melanargia galathea a Maniola jurtina, vzácný je zde druh Coenonympha tullia. Z čeledi Nymphalidae se tu vyskytují hojné druhy jako Aglais urticae, Issoria lathonia, Nymphalis io, mezi nehojné a vzácné druhy patří Apatura iris, Apatura ilia, Fabriciana aglaia, Limenitis populi, Melitaea dictynna. Čeleď Pieridae zastupují hojně druhy Anthocharis cardamimes, Gonepteryx rhamni, Pieris napi, Pieris rapae a nehojně druhy Leptidea sinapis nebo Pieris brassicae. Z čeledi Hesperiidae se hojně vyskytují druhy Erynnis tages, Hesperia comma, Adopaea lineola, Adopaea Silvestris a Pyrgus malvae. Čeleď Lycaenidae je zastoupena hojnými druhy Polyommatus icarus, Celastrina argiolus, Lycae na phlaeas nebo Callophrys rubi, nehojně zde žijí druhy Thecla
30
Ekologická formace na lokalitě: 1 - suchopárný palouk;, 2 - keři zarůstající palouk, 3 podmáčená olšina, 4 - keřovité vrby tvořící přechod mezi olšinou a rákosinou, 5 společenstvo vysokých ostřic, 6 - volná vodní hladina, 7 - periodická tůňka, 8 - rákosina.
31
3. Dominující druhy na lokalitě: 1 - Prunus spinosa, 2 - Alnus glutinosa, 3 - Salix sp. /různé druhy/, 4 - ojedinělé exempláře Salix sp., 5 - Betula verrucosa, 6 - Sambucus nigra.
32
Dominující druhy bylin: 1 - Rubus sp., 2 - Urtica dioica, 3 - Phragmites communis, 4 - Carex sp., 5 - Hypericum perforatum, 6 - Comarum palustre, 7 - Festuca gigantea, 8 - Utricularia vulgaris a Lemna sp., 9 - Lysimachia vulgaris, 10 - Galium sp.
33
betulae, Thecla quercus, Plebejus argus. Mezi vzácnější druhy této čeledi patří Maculinea nausithous, Maculinea teleius nebo Lycaena hippothoe. Dále byly zjištěny druhy Eriocrania unimaculella a Dyseriocrania subpurpurella z čeledi Eriocraniidae; z čeledi Hepialidae Hepialus humuli a Phymatopus hecta, z čeledi Incurvariidae Adela cuprella, Adela degeerella, Incurvaria muscalella, Lamporinia luzella a jiné běžné druhy. Vzácně se zde vyskytuje druh Zeuzera pyrima z čeledi Cossidae. Čeleď Argyresthiidae je zastoupena druhy Argyreathia goedartella a A. pruniella. Čeleď Lithocolletidae je zastoupena hojnými i vzácnými druhy, avšak na lokalitě se vyskytuji všechny poměrně vzácně. Ze zjištěných druhů stoji za uvedení druhy Lithocolletis dubitella, L. froelichiella, L. kleemannella, L. mannii a L. spinolella. Z čeledi Elachistidae zde žijí druhy Elachista argentella, E. lugdunensis, E. nobitella a E. paludum. Čeleď Sessidae je zastoupena hojným druhem Ghamaesphecia empiformis a vzácnými druhy Aegeria formicaeformis a A. spheciformis. Velmi vzácným druhem, který žije na lokalitě, je Pancalia leeuwenhoekella z čeledi Sehreekensteiniidae. Z čeledi Alucitidae zde jsou například druhy Alucita pentadactyla, Merrifieldia tridactyla, Platyptilia gonodactyla nebo Vzácný Gillmeria pallidactyla. Z čeledi Acentropidae byl zjištěn druh Acentropus niveatus. Čeleď Zygaenidae zastupují druhy Procris pruni, P. statices, Zygaena angelicae, Z. carniolica, Z. filipendulae a Z. meliloti. Čeleď Gelechiidae je zde zastoupena hojnými druhy Adrasteia humeralis, A. fugitivella a vzácným druhem Brachmia rufescens. Druhově hojně je zastoupena čeleď Tortricidae. Zjištěny byly například druhy Endemis profundata, Acleris niveona, Archips sorbiana, Tortrix viridana, Zeiraphera isertata, Notocelia aquana, Clepsis helvolana, Epinotia tenerana, Hedya prumiata, Tortricodes tortricella, Pamene spiniana nebo Eulia ministrana. Vzácným druhem z čeledi Phycitidae je na lokalitě hojný druh Hypochalcia decorella. Čeleď Crambidae zastupují druhy Calamotropha paludella, Chilo phragmitellus, Donacaula forficella, D. mucronella, Schoenobius gigantellus, Crambus hortuellus, C. pratellus nebo C. perlellus. 34
Dalším vzácnějším druhem je Cataclysta lemnata z čeledi Pyrustidae, stejně jako Pyrausta aurata z téže čeledi. Další druhy jsou již hojnější, jako například Eurrhypara hortulata, Momophila noctuella, Nymphula nymphaeata, Pyrausta nigrata, P. purpuralis nebo Udea lutealis. Čeleď Notodontidae je zastoupena druhy Cloatera anastemosis, C. pogra a Notodonta phoebe i hojnými druhy Drymonia dodonea, Harpyia bieuspis, Phalera bucephala nebo Peridea anceps. Čeleď Sphingidae je reprezentována druhy Laothoe populi a Smerinthus ocellatus. Z čeledí Tetheidae je zde hojný druh Thiatira batis a vzácný druh Tethea octogesimma. Na suchém palouku se hojně vyskytuji housenky druhu Ma-crothylacia rubi z čeledi Lasiocampidae. Další druhy této čeledi zde žijící jsou Poecilocampa populi a Philudora potatoria. čeleď Lymantriidae zaatupují hojné druhy Dasychira pudibunda, Leucema salicis, Lymantria dispar a Orgyia antiqua, vzácným druhem je Arctornis L-nigrum. Bohaté druhové zastoupení má čeleď Geometridae. Ze vzácných druhů zde žijí Epirhanthis paluerata, Lygris mellinata; z hojnějších například Alsophila aescularia, Asthena albulata, Boarmia ribeata, B. bistortata, B. roboraria, Brephos parthenias, Brephos notha, Colotois pennaria, Ematurga atomaria, Euchoecta albulata, Geometra papilionaria, Hydrelia flameolaria, Minoa murinata, Siona lineata, Operopthera fagata, O. brumata, Xanthorhoe montanata, X. ferrugata, Sterrha humiliata, S. rufaria nebo S. inquinata. Další druhově bohatě zastoupenou čeledi je čeleď Noctuidae. Vyskytují se zde vzácné druhy jako Apatele alni, A. cuspis, Mormo maura; déle hojnější druhy jako například Acontia luktuosa, Agrochola helvola, A. mecilenta, Amathes c-nigrum, Apatele psi, A. leporina, Amphipyra pyramidae, A. trago-pogonis, Apamea anceps, Autrographa confusa, Bona prasinana, Brachionycha nubeculosa, Catocala nupta, Naenia typica, Plusia chrysitis, Herminia bar-balis, Conistra rubiginosa, Colocasia coryli, Hadena nana, Lithophane ornitopus, Mamestra pisi, M. brassicae, Noctua comes nebo Panthera coenobica. Velmi hojné jsou druhy Noctua pronuba, Scoliopteryx libatrix, Scotia segetum, Orthosia gracilis, O. gothica, O. cruda, Hadena probos - cidalis, Cosmia pyralina, Callistege mi nebo Autographa gamma. Čeleď Endromididae je zastoupena druhem Endromis versi - colora. Řád Coleoptera podrobně zpracoval Jan TICHÝ, souhrn jeho nálezů uvádí PŘÍHODA /1982/. 35
Z třídy Insecta byly zjištěny ještě tyto druhy: Z řádu Hymenoptera byly nalezeny druhy Bombus lapidarius, B. terrestris, Formica rufa, Apis melli-fera, Paraveapula vulgaris, P. germanica, Vespa crabro, Cynips quercusfolii, Diplolepis rosae, Lasius niger, Rhyssa persuasoria a Torymus bedequaris. Řád Odonata je zastoupen druhy Agrion ornatum, A. puella, A. pulchellum, Aeschna grandis, A. cyanea, Pyrrhosoma nymphulla, Libellula depressa, Calopteryx virgo a další. Z řádu Dermaptera byl zjištěn vzácný druh Labidura riparia. Řád Mecoptera je zastoupen druhy Bittaces tipularius, Panorpa communis a P. alpina. Z řádu Diptera jsou zde hojně druhy Aedes vexans, Culex pipiens, Lasiopticus pinastri,
L.
selenicus,
Pales
lineata,
Tipula
maxima,
T.
oleracea
nebo Rhagio scolopaceus; nehojně se zde vyskytují druhy Lipoptena cervi a Myiatropa florea. Řád Heteroptera zastupují druhy Gerris lacustris, Sigara falleni, S. nigrolineata, Ligus pabulinus, Hinacerus apterus, Coreus marginatus, Nepa cinerea, Zircona coerulea, Palomena viridissima a Corixa punctata. Řád Homoptera je reprezentován druhy Cicadella viridis, C. quadrinotata, Aphrodes bicinctus, Aphrophora alni, Eracanthus interruptus, Oncopsis alni, Phenacuccus aceris a Orthezia urticae. Třída savců je zastoupena druhy Erinaceus concolor, Talpa europaea, Sorex araneus, Lepus europaeus, Vulpes vulpes, Sciurus vulgaris, Microtus arvalis, Capreolus capreolus a vzácně Sus scrofa. Většina těchto druhů nežije na lokalitě trvale, ale pouze sem chodí za potravou či vodou. Totéž platí i pro některé druhy ptáků. Třída ptáků je zastoupena některými chráněnými druhy: Cuculus canorus, Dendrocopus major, D. minor, Emberiza schoeniclus, Falco tinnunculus, Hirundo rustica, Ixobrychus minutus, Motacilla alba, Parus caeruelus, P. major, Sylvia borin, S. curruca. Z dalších druhů stojí za uvedení druhy Garrulus grandarius, Fringilla coelebs, Pica pica, Phasianus colchicus a Turdus merula. Z obojživelníků a plazů zde žijí druhy Bufo bufo, B. viridis, Hyla arborea, Rana temporaria, R. esculenta, Triturus vulgaris, T. alpestris, Anguis fragilis, Lacerta agilis a Natrix natrix.
36
Houby na lokalitě podrobně studoval VELENOVSKÝ. Objevil zde některé nové taxony a popsal je pro vědu právě podle exemplářů z této lokality. Výsledky uveřejnil v odborných publikacích /viz literatura/. Z rostlin se zde vyskytují dva chráněné druhy - Epipactis helleborine a Iris pseudacorus. Ze vzácných a nehojných druhů se vyskytuji Sparganium minimum a Utricularia vulgaris. Z dalších významných nebo na lokalitě dominujících druhů uvádím Sphagnum recurvum, Alisma plantago - aquatica, Asperula odorata, Betonica officinalis, Campanula patula, Carex elata, C. gracilis, C. elongata, Centaurea jacea, Comarum palustre, Dryopteris fillix-mas, Epilobium montanum, Euphorbia cyparissias, Festuca gigantea, Fumaria officinalis, Galium aparine, Galium mollugo, Galium palustre, Galium verum, Veronica chamaedrys, Urtica urens, Urtica dioica, Ranunculus acris, Ranunculus lingua, Ranunculus repens, Rumex maritimus, Hypericum perforatum, Lysimachia nummularia, Lysimachia vulgaris, Polygonum vulgare, Glechoma hederacea, Lemna minor, Lemna trisulca, Phragmites communis, Riccia fluitans; stromové a keřové patro tvoří druhy Alnus glutinosa, Populus tremula, Quercus robur, Betula verrucosa, Sambucus racemosa, Sambucus nigra, Frangula alnus, Prunus spinosa, Rosa canina, Salix aurita, Salix caprea a Salix cinerea. Ve vodě je velmi hojný druh Utricularia vulgaris, který spolu 8 druhy rodu Lemna tvoří významné společenstvo Lemno-Utricularietum vulgaris. ZÁVĚR Na zkoumané lokalitě bylo zjištěno celkem 569 druhů rostlin a živočichů. Hlavní pozornost byla věnována řádu Lepidoptera /třída Insecta/. Zjištěno bylo 269 druhů tohoto řádu. Rostlin bylo zjištěno 139 druhů. Zákonem chráněných druhů živočichů zde Žije 23, rostlin 2 druhy. Celá lokalita je velmi zajímavá a má významné hodnoty z přírodovědného i estetického hlediska. Z ochranářského hlediska je pozoruhodná výskytem mnoha chráněných druhů.
37
Zusammenfassung In der untersuchte Lokalität wurden 569 Arten Pflanzen und Lebewesen festgestellt. Aus dem Ordnung Lepidoptera wurden 269 Arten festgestellt In der Lokalität kommen viele seltene und vom Gesetz geschützte Lebewesen und Pflanzen vor, hier kommt auch seltene und interessante Pflanzen Gesellschaft vor. Die Lokalität hat Grosse naturwissenschaftliche und ästhetische Werte.
Literatura ANDĚRA M., HORÁČEK I. /1982/: Poznáváme naše savce. - Mladá fronta, Praha. DOSTÁL J. /1948, 1950/: Květena ČSR. - Praha. DOSTÁL J. /1954-1958/: Klíč k úplné květeně ČSR. - Praha. FAUSTUS L., POLÍVKA F./1984/: Botanický klič. - SPN, Praha FORSTER, WOHLFAHRT /1977-1980/: Lepidoptera Mitteleuropas, II. - IV. = Stuttgart. HRUBÝ K. /1964/: Prodromus Lepidopter Slovenska. - NSAV, Bratislava. J OUKL H.A. /1910/: Motýlové a housenky střední Evropy. - Praha. KNÍŽETOVÁ L. /1968/: Lokalita Božkov u Mnichovic - seznam druhů vyšších rostlin. - Ms. Kolektiv /1961-1974/: Klíč zvířeny ČSR, ČSSR, I.-V. - ČSAV, Praha. Kolektiv /1981/: Unsere Natur I. - VWD, Hanau. PŘÍHODA A. /1982/: Jezero v Božkově u Mnichovic a přehled brouků sbíra ných v tomto místě J. Tichým. - Boh. centr. Praha, 11: 123-133. VELENOVSKÝ
J./1932/:
Některé
novinky
z
roku
1931.
-116. WAGNER F. /1971-1977/: Natur Deutehslamds, I. - VI. - Munchen.
Adresa autora: Petr Záruba, Soukenická 32, 110 00, Praha 1
38
-
Mykologia,
8:
113
Bohemia centralis, Praha, 17: 39 -118, 1988
Botanická inventarizace státní přírodní rezervace Hrabanovská černava Botanische Inventarisierung des staatlichen Naturschutzgebietes Hrabanovská černava
Jana HUSÁKOVÁ - Marie PIVNIČKOVÁ - Jindřich CHRTEK Státní přírodní rezervace Hrabanovská černava byla zřízena v roce 1933 výnosem Ministerstva školství a národní osvěty /č. 143.547/ k ochraně slatinných luk. Na sousedních pozemcích, především v severní části Hrabanova, hospodařil VELAZ /Velkochov laboratorních zvířat/. Pozemky bývaly .dlouhodobě podmáčené a nemohly se kosit těžší mechanizací. Zůstaly proto dlouhá léta nekoseny. Vzhledem k tomu, že se jednalo o pozemky přírodovědecky velmi cenné /rozsáhlé porosty
šášin,
sítiny
uzlíkaté,
ostřice
Davallovy,
vrby
Plazivé
atd./,
podalo Středisko státní památkové péče a ochrany přírody v Praze návrh na rozšíření rezervace o tyto pozemky, aby území tvořilo jednotný geomorfologický celek. Kromě slatinných porostů byl do návrhu rozšíření připojen i borový lesík a jeho okrajové porosty s psamofilními společenstvy. Zároveň byl podán návrh na vynětí těchto pozemků ze zemědělského půdního fondu. V roce 1975 bylo nově navržené území geodeticky zaměřeno Střediskem geodézie v Nymburce a byl vypracován nový geometrický plán. Podle nového geometrického plánu zahrnuje SPR Hrabanovská černava parcely č. 2493/1, 2522, 2524/1, 2526, 3624/1 a celkové rozloha území je 51,8256 ha. Návrh na rozšíření SPR Hrabanovská černava byl předán prostřednictvím SÚPPOP k projednání na ministerstvo kultury ČSR. Správní údaje: kraj: Středočeský okres: Nymburk
39
katastrální území: Lysá nad Labem - ppkč. 2524/1, 2524/3, 2526, 2529/8, 2493, 3624/1; podle nového geometrického plánu, který zahrnuje návrh na rozšíření SPR Hrabanovská černava - ppkč. 2493/1, 2522, 2524/1, 2526, 3624/ rozloha: 27,5714 ha po vyhlášení v roce 1933; 51,8256 ha po geodetickém zaměření v roce 1975 /návrh rozšíření SPR/, nadmořská výška: 185 m. STRUČNÁ CHARAKTERISTIKA ÚZEMÍ Hrabanovská černava je zbytek polabských-slatin a přirozenými společenstvy rostlin a živočichů. Na Hrabanově rostou druhy, které jsou uvedeny v seznamu vyhlášky č. 54/1958, o chráněných rostlinách. Jsou to Iris pseudacorus, Iris sibirica, Dactylorhiza incarnata a Primula veris. Z kriticky ohrožených druhů, skupiny C I /ČEČOVSKÝ et al. 1979/ byly v letech 1983 a 1984 nalezeny Arabia gerardii, Calamagrostis
neglecta,
Carex buxbaumii,
Centaurium uliginosum,
Cladium
mariscus, Lathyrus palustris, Orchis palustris, Schoenus ferrugineus a Utricularia vulgaris. Z rostlinných společenstev jsou na území rezervace /včetně ploch navržených k připojení/ rozšířena společenstva rákosin, bezkolencových luk, trsovitých ostřic, porosty s vrbou popelavou, psamofilní společenstva při okraji borového lesíka, společenstva ostřicových luk se sítinou uzlíkatou, ostřicí Davallovou, pěchavou bažinnou a šášinou rezavou. V tůních, kde je volná hladina vody, rostou společenstva vodních a mokřadních rostlin /okřehky, rdesty, parožnatky, lakušník okrouhlý, skřípince atd./. Při okrajích rezervace /především při jižním okraji/ se šíří hojně plevele a ruderální druhy /pcháč oset, kopřiva dvoudomá atd./. Hrabanov patří k územím, která byla v minulosti různým způsobem využívána člověkem. Doložena je kupř. zpráva ze středověku, kdy byl na území Hrabanova založen rybník. V letech 1882-1904 došlo k odvodnění Hrabanova. V jihozápadní části rezervace se těžila slatina. Z této činnosti se dochovaly jámy s volnou hladinou vody. Nelze opomenout dlouhodobou snahu o meliorační úpravy Hrabanova, aby se dal využít k lukaření a pastvinářství. Kromě melioračních úprav se některé části Hrabanova také oraly. K nepříznivým faktorům je počítán i občasný požár v rezervaci. V letech 1939-45 sloužil Hrabanov správě německého vojenského tábora jako pobočné cvičiště. 40
VŠEOBECNÁ CHARAKTERISTIKA GEOLOGICKÉ, GEOGRAFICKÉ, PEDOLOGICKÉ A HYDROLOGICKÉ ÚDAJE Území kolem Lysé nad Labem je tvořeno druhohorními křídovými sedimenty, které jsou překryty z větší části různými sedimenty pleistocenního nebo holocenního stáři. Druhohorní křídové sedimenty vystupují v okolí na povrch např. na Zámeckém vrchu, Na viničkách a na Šibáku. Mezi těmito svědeckými horami leží kotlina s Hrabanovskou černavou. Pravděpodobný vývoj Hrabanov-ské černavy vysvětlil ABSOLON /1969/. Geomorfologicky náleží území Hrabanova do Nymburské kotliny /DEMEK 1965/. Půda je lehká, písčitá, a vysokým obsahem humusu a CaCO3 /KLEČKA 1930/. Rovina na soutoku Labe a Jizery byla vystavena silnému působeni větrů, jejichž činností vznikla rozsáhlá území navátých písků. Hromadění písků probíhalo koncem pleistocénu a začátkem holocénu. Písky se ukládaly i v údolí Mlynářice tak dlouho, až bylo území u Staré Lysé a pod Hrabanovem úplně za-váté. Vznikaly hráze navátých písků a nehluboká jezera. V těchto jezerech, jejichž voda byla zadržena vátými písky, se začaly ukládat jílovité písky a písčité jíly, ve kterých se dochovaly fosilní kořeny vodních rostlin /sedimenty pozdně glaciální/. Na tyto pleistocenní vrstvy nasedají jílovité sladkovodní křídy s rostlinnými zbytky a bohatou faunou měkkýšů a ostrakodů, které odpovídají podle pylových analýz pozdnímu glaciálu /mladší dryas/ a částečně i preboreálu. Na Hrabanově byl ve sladkovodní křídě zachycen i starý holocén, kdy se ukládala čistá křída /přes 90 % CaCO3/. Uložením sladkovodní křídy bylo jezero zaplněno a začínají se tvořit krycí slatiny. Jejich sedimentační prostor je posunut do údolí Mlynařice až k Milovicům. Sedimentace byla ukončena nivními hlínami, které se nacházejí jen v nejhořejší části toku. Vznik limnických sedimentů /sedimentů stojatých vod/ je vázán v Polabí vždy na vydatná prameniště z turonských slínovců /ABSOLON 1969/. Poprvé byl popsán význam přilehlých prameništ na ložiscích sladkovodní křídy u Malého Újezda LOŽKEM /1952/. Vydatné prameny turonských vod jsou od Hrabanova vzdáleny asi 4 km /mezi Benáteckou Vruticí a Milovicemi/. Vznik sladkovodní křídy byl na Mlynářici kromě klimatických a morfologických faktorů podmíněn i výstupy turonských vod. Geologická situace je znázorněna na obrázku 5 /kopie geologické mapy; ABSOLON 1969/.
41
Z Hrabanova jsou známy paleobotanické rozbory KLEČKY /1926, 1930/ a LOSERTA /1940/. Půdními profily se zabýval KLEČKA /1930/. Profil slatinou a luční křídou Hrabanovské černavy uvádějí RADISCH a SCHWARZ /1949/. Voda je jedním z nejdůležitějších ekologických faktorů, podmiňujících velkou různorodost společenstev Hrabanovské černavy. Pro většinu společenstev černavy není určující pouze průměrná výška hladiny podzemní vody a výška hladiny v určitém období, ale především její kolísání během delšího časového období. Toto kolísání závisí nejen na množství zimních a letních srážek, ale i na přísunu vody z pramenišť, vyvěrajících z turonských vrstev Tato prameniště jsou vzdálena od černavy 4 km a ovlivňují ji značně nepravidelně. Proto pro pochopení dynamické závislosti přirozené vegetace černavy na hydrologickém režimu lokality nepostačí jedna vegetační sezona. Je zapotřebí alespoň desetileté studium pro získání přehledu o vodním režimu
5. Geologická mapa limnického kvartéru u Lysé n. Labem: 1 - turonské slínovce, 2 - terasové písky se štěrky, 3 - váté písky, 4 - pozdně glaciální pisky s rostlinnými zbytky, 5 - sladkovodní křídy, 6 - slatiny, 7 - málo mocné náslatě na píscích, 8 - nivní hlíny na slatinách, 9 přehrazení údolí vátými písky /podle A. ABSOLONA 1969/.
42
lokality.
Těmto
specifickým
hydrologickým
podmínkám
je
přizpůsobena
většina
přirozených společenstev černavy. Trvalé vodní plochy se vyskytují jen v západním sektoru. Velká tůň je s největší pravděpodobností přirozeného původu. Dno této tůně, pokryté sladkovodní křídou, se svažuje postupně k nejhlubšímu místu severovýchodní části Zejména v západní polovině je tůn mozaikovitě zarostlá porosty Cladium mariscus. Ostatní menší tůně mají, na rozdíl od velké tůně, náznak geometrického tvaru. Je to proto, že vznikly těžbou slatiny. Jejich břehy jsou proto převážně strmé a dno je ploché. Protože je Hrabanovská černava vystavena lidskému působení již půl tisíciletí, představuje dnešní stav pokročilé kulturní stadium černavy. Nejdříve člověk ovlivňoval vegetaci, později podstatněji zasahoval i do vodního režimu. Proto je vhodné rozdělit vývoj člověkem ovlivňované černavy do čtyř období: 1. období trvá nejspíš od 16. století do roku 1727. Antropický vliv je extenzívní a spočívá pravděpodobně v kosení a pastvě. 2. období začíná v roce 1727, kdy byl zřízen rybník Hrabanov, který zaplavoval západní a střední sektor černavy. Toto stadium trvá do roku 1882 /rybník byl však zrušen dříve/. Mimo vlivy spojené s rybníkářstvím spočíval vliv člověka v kosení a pastvě. 3. období trvá od roku 1882, kdy byla černava odvodněna, přibližně do roku 1950. V roce 1882 byl vybudován odvodňovací systém, jehož osou je hlavní příkop, odvodňující černavu západním směrem. Postranní odvodňovací příkop začíná na severozápadním okraji a odvodňuje černavu východním směrem. Tento odvodňovací systém byl podle potřeby udržován. 4. období začíná v roce 1950 a vyznačuje se tím, že postupně ustává kosení travních porostů. Zároveň není udržován odvodňovací systém. Obojí má za následek postupné zamokření lokality. O dalších opatřeních je podrobněji pojednáno v kapitole Historické údaje. Za základ pro přibližně přirozený hydrologický režim lze považovat: 1. konec zimy - záplava, 2. jaro - záplava s postupným poklesem hladiny podzemní vody, 3. začátek léta - vodní hladina mírně nad půdním povrchem nebo při půdním povrchu, 4. léto - další klesání vodní hladiny pod půdní povrch, někdy až úplné vyschnutí tůní. Při posuzování dynamiky vodního režimu a přirozených rostlinných společenstev se osvědčila metoda HEJNÉHO /1957, 1960, 1971/, která byla použita 43
především při studiu umělých vodních nádrží - rybníků. Z tohoto hlediska představuje Hrabanovská černava mokřad s převažujícím pulsačním hydrologickým režimem, při němž dochází k většímu kolísání vodní hladiny v čase. Pro vitalitu nebo přímo výskyt prakticky každého rostlinného druhu na mokřadních lokalitách je důležité rozpětí a časový průběh výšky vodní hladiny. Charakterizují je ekologické fáze /ekofáze/, doba jejich trvání a rytmus jejich střídání nebo záměny. HEJNÝ /1957/ dělÍ ekofáze na hydrofázi a ekofázi litorální, limózní a terestrickou. V závislosti na reliéfu se na území rezervace vždy současně vyskytuje několik ekofází. Dobu sledování vegetace SPR Hrabanovská černava v letech 1966-83 je z hlediska vodního režimu možné rozdělit na 5 období: 1. 1966-67 - záplava, 2. 1967-68 - bez záplavy, 3. 1969-71 - záplava /úprava kanálu pod rezervaci v roce 1971/, 4. 1971-79 - bez záplavy, 5. 1980-83 - určité vyrovnáni vodního režimu. V období 1 a 3 převládly litorální a limózní fáze, v období 2, 4 a 5 převládly terrestrická a limózní ekofáze. Nejnázorněji je kolísáni vodní hladiny patrné u největší vodní tůně v západním sektoru. V obdobích 2, 4 a 5 trvala jedna ekoperioda velmi často 1 rok. Na značné části území měly většinou ekofáze limózně terestrický sled, v tůních litorálně terestrický sled. Tento sled byl pozvolný v největší vodní tůni. Břehová čára se zde postupně posunovala směrem k nejhlubšímu místu. KLIMATICKÉ ÚDAJE Klimatické údaje jsou převzaty z Atlasu podnebí ČSR /1958/, jako padesátileté průměry, měřené od roku 1900. Území Hrabanova náleží do oblasti A3, tj. oblasti teplé, mírně suché, s mírnou zimou. Roční průměrné teplota vzduchu se pohybuje mezi 8 - 9 °C, průměrná teplota ve vegetačním období /IV až IX/ v rozmezí 14 - 15 °C. Roční úhrn srážek se pohybuje od 500 do 550 mm, úhrn srážek ve vegetačním období je 350 - 400 mm. Převládající směr větru v červnu, červenci a srpnu je severozápadní. GEOBOTANICKÁ REKONSTRUKCE A FYTOGEOGRAFIE V geobotanické rekonstrukční mapě M-33-XV Praha /měř. 1 : 200 000/ jsou mapovány na území Hrabanova luhy a olšiny. Fytogeograficky náleží území do oblasti Středního Polabí /DOSTÁL 1960/. 44
HISTORICKÉ ÚDAJE Hrabanov byl v minulosti ovlivněn řadou úprav a zásahů. Nejstarší doloženou zprávou je pravděpodobně založení rybníka Hrabanov ve středověku /VEVERKA 1965, 1967/. V historických materiálech se uvádí, že z lyského hradu bylo vidět 50 rybníků. Rybník na Hrabanově plánoval lyský hejtman J. Chotouňský z Chotouně v roce 1570. Plán byl však realizován mnohem později. Rybník Hrabanov zřídil hrabě F. A. Špork začátkem 18. století. Uvádí se, že to byl rybník pro 15 kop plodu /900 kusů/. Dalším zásahem bylo borkování slatiny. Slatina se na Hrabanově borkovala především v jihozápadní části, kde zůstaly až do dnešní doby jámy zatopené vodou. V těchto tůních se uchovaly vodní a bažinné rostliny /bublinatka, rdesty, skřípince, orobince atd./, které by přirozeným a dlouhodobým zarůstáním Hrabanova postupně snižovaly svoji početnost a posléze by zcela vymizely. Proto je možno mluvit v tomto případě o přínosu borkování slatiny pro uchování druhového bohatství. Koncem minulého století a začátkem našeho století byly prosazovány snahy o melioraci a odvodněni Hrabanova a jeho zemědělské využití. Podle VEVERKY /písemné sdělení - in: HUSÁKOVÁ et al. 1973/ byl Hrabanov odvodněn v letech 1882 - 1904. Celé území Hrabanova je protkáno sítí příkopů, které kromě odvodňovací funkce tvořily hranice mezi jednotlivými soukromými pozemky /viz pozemková mapa Střediska geodézie v Nymburce/. V současné době je tato odvodňovací sít zarostlá a zanesená, takže neplní svoji funkci. V roce 1922 se prováděla 1. pozemková reforma a pozemky, které patřily k lyskému dvoru, se předávaly do vlastnictví soukromníkům. V té době byl Hrabanov znám jako mimořádně vzácná botanická lokalita. Proto vyslalo Ministerstvo školství a osvěty na Hrabanov komisi, které měla vybrat území vhodné pro založení rezervace. Ochranářské snahy podporoval VELENOVSKÝ a další odborníci. Ministerstvo školství a osvěty a Československá botanické společnost zároveň požádaly družstvo v Lysé nad Labem, aby svůj meliorační projekt Hrabanova upravilo tak, aby se uchoval ráz polabské černavy. Ochranářské snahy podporoval také odborným posudkem KLEČKA, který v roce 1926 upozornil na problémy, jež vznikají meliorováním slatin. Hrabanov uvedl jako příklad terénu, který je pro odvodnění nevhodný. V roce 1931 navrhla Československá botanická společnost zřízení stavidla, kterým by se regulovala výška hladiny vody v rezervaci. K realizaci této 45
stavby došlo koncem třicátých let. V roce 1933 byla zřízena /výnosem MŠAO z 31. prosince 1933/ státní přírodní rezervace Hrabanovská černava. Ve výnosu je uvedeno založení rezervace v roce 1930. Od té doby se pomalu přestává na Hrabanově kosit vyjma luk, které užívá VELAZ nebo soukromníci. Omezené kosení má časem nepříznivý vliv na rostlinná společenstva, jejich strukturu a druhové zastoupení vzácnějších rostlin. Ubývají některé vzácné rostliny /vstavačovité, tučnice obecná, kohátka kalíškatá atd./ a naopak do porostů se šíří rákos, bezkolenec, rozrůstá se vrba popelavá atd. Proto vzniká problém, jak obnovit kosení lokality. Soukromníci jsou schopni sekat ručně jen malé plochy v okraji rezervace. Kosení mechanizačními prostředky je velmi nesnadné, protože stroje jsou na tento terén těžké a boří se do slatiny. Sušší louku /asi 4 ha/ v severozápadní části Hrabanova seče jednou za rok p. Šťastný, soukromě hospodařící rolník se Staré Lysé. Část Mašinových porostů /několik desítek arů/ zkusmo kosili pracovníci Botanického ústavu ČSAV v Průhonicích v roce 1983. K sekání používali kosy a srpy. Pracovníci tohoto ústavu plánují tzv. mini-projekt k asanaci SPR Hrabanovská černava /podle záznamů v RK SSPPOP Praha/. Jak bylo již uvedeno, bylo postaveno koncem třicátých let pod Hrabanovem stavidlo, které mělo zamezit kolísání hladiny vody v rezervaci. Později se však ukázalo, že se situace s kolísáním vody stavidlem nevyřeší. V rezervaci především zarůstají odvodňovací příkopy a centrální odvodňovací kanál, a tím dochází k podmáčení Hrabanova. V roce 1965 byl již odvodňovací kanál zcela zanesen. Proto v roce 1966 vypracovalo SSPPOP v Praze dohodu s melioračním družstvem v Poděbradech o prozatímních úpravách odvodňovacího koryta pod rezervací. V roce 1967 se toto koryto provizorně upravilo a v roce 1968 se upravila výpusť. V roce 1969 se však znovu projevilo zvýšeni hladiny vody v rezervaci. V roce 1970 bylo již zaplaveno stavidlo a voda se přelévala přes polní cestu, vedoucí z Lysé nad Labem do Benátecké Vrutice. Proto se SSPPOP znovu obrátilo na meliorační družstvo, aby provedlo úpravu odvodňovacího kanálu pod rezervací. Touto úpravou v roce 1971 se pročistil, prohloubil a zprůchodnil odvodňovací kanál pod rezervací. V dalším období pak poklesla hladina podzemní vody na celém území Hrabanova. Jak již bylo uvedeno, sloužil Hrabanov v letech 1939-45 správě německého vojenského tábora jako pobočné cvičiště. K dalším nepříznivým faktorům na Hrabanově patřily podle LEBDUŠKY /1957/ požáry. Autor uvádí, že za jeho desetileté působnosti ve funkci konzervátora 46
vyhořela Hrabanovská černava třikrát. Poprvé vyhořela asi čtvrtina původní rozlohy rezervace, podruhé asi 30 ha a potřetí se požár šířil podél jižního okraje rezervace v pásu dlouhém asi 300 m. Hrabanov hořel také v roce 1964 na celé ploše rezervace. Další požár vypukl v r. 1973. Škodu vzniklou tímto požárem na chráněné zvířeně odhadl PECINA /1973/ na 20 700 Kčs. Během doby se objevily další snahy o využití Hrabanova, kupř. oráním luk v severní
části
území,
znovuzaložením
rybníka,
zarybněním
tůní,
stavbou
mysliveckých zařízení atp. VYBAVENOST CHÚ Vybavenost CHÚ je nedostatečná. Úřední tabule a vysvětlující texty, které byly doplněny v roce 1976, jsou zničené nebo zmizely. Sloupky jsou zohýbány nebo jinak poškozeny. Proto se na nejbližší dobu plánuje nové označení hranic ve spolupráci s ČSOP. Na území Hrabanova jsou dosud umístěny některé sloupky s úředními tabulemi podél starých hranic. Při novém označení hranic bude proto třeba tyto staré sloupky a tabule odstranit /stav z roku 1983/. PŘEHLED DOSAVADNÍCH VÝZKUMŮ Hrabanovská černava je již dlouhá léta vyhledávaným místem pro své přírodovědecké, především botanické, kvartérně biologické a pedologicko-geologické hodnoty, navíc mé Hrabanov příznivou polohu, vzdušnou čarou je vzdálen od Prahy 30 km. Hrabanov byl, na rozdíl od ostatních, dosud zachovalých biotopů, ovlivněn mnoha faktory, o kterých bylo pojednáno v předchozích kapitolách. O naplaveninách v okolí Lysé nad Labem pojednává práce SLAVÍKOVA /1869/. Historickým modelováním území kolem Lysé nad Labem a popisem teras středního Labe se zabýval SOKOL /1912/, vývojem říčních toků ve středních Čechách KODYM a MATĚJKA /1920/ a morfologickým vývojem středních Čech DANEŠ /1913/. Geologický náčrt okolí Lysé nad Labem, Nymburka a Poděbrad podali RÄDISCH a SCHWARZ /1949/. Zákonitostmi vzniku a vývojem limnických sedimentů se zabývá práce ABSOLONA /1969/. Od šedesátých let se v okolí Lysé dělají četné čerpací zkoušky a měření vydatnosti zdrojů i kvality pitné vody /KAMBERSKÝ 1962; KNÍŽEK a ŽITNÝ 1962; HEPNAR 1966; PLESNÍK 1970; HEREŠOVÁ 1970, 1977; BRYDA 1978; ZELINKA 1979/. Geologický popis území je uveden v průvodní zprávě 47
k inženýrsko-geologickému rajónování oblasti města Lysá nad Labem /SCHWARZ 1973/. Již koncem 18. století se v okolí Lysé nad Labem zastavil Tadeáš Haenke a výpravou do Krkonoš uspořádanou Královskou českou společností nauk. Floristická data z Hrabanova jsou známa z prací ČELAKOVSKÉHO /1868-83/, kde jsou uvedeny Tauschovy nálezy pod označením Lissa. Je to např. Carex buxbaumii, Schoenoplectus tabernaemontani, Juncus subnodulosus, Iris sibirica apod. V Resultátech /ČELAKOVSKÝ 1884-91/ jsou zveřejněny převážně nálezy POLÁKOVY s uvedením lokality Hrabanov. Rovněž ROHLENA publikoval v letech 1923-31 pod názvem Hrabanov u Lysé nálezy ROZUMOVY nebo pod názvem Kyselky u Lysé nálezy KLIKOVY a POLÁKOVY. Jsou to např. Tofieldia calyculata, Epipactis palustris, Teucrium scordium, Cardamine dentata, Vicia lathyroides, Lathyrus palustris, Sagina nodosa apod. ČELAKOVSKÝ /1887/ uvádí z Hrabanova např. Schoenus nigricans, S. ferrugineus /a míšence mezi rodiči/, Cladium mariscus, Calamagrostis neglecta, Juncus subnodulosus, Mentha rotundifolia apod. Je třeba připomenout práce POLÁKOVY /1876, 1888/, kde se autor zmiňuje, že marně hledal rybníky a jejich flóru na místech, kde byly vyznačeny ve starých mapách. K nejstarším pracím o polabských slatinách patří práce SITENSKÉHO /1886/. Mechy sbíral na Hrabanově VELENOVSKÝ /1896/, který odtud uvádí různé druhy rodu Hypnum, nejčastěji Hypnum scorpioides L. Autor poznamenává, že druhy rodu Sphagnum se na polabských černavách nevyskytují. Začátkem našeho století se objevuje více prací, týkajících se výzkumu středního Polabí, z nichž mnohé se vážou k Hrabanovu, třeba i jen okrajově. Jsou to např. práce DAŇKOVY /1912a,b,c; 1914a,b/. Kupříkladu v práci o fytogeografickém nástinu českého středního Polabí autor uvádí, že mařice je na Hrabanově na ústupu a brzy podlehne zkáze. Na mařici pilovitou na Hrabanově upozornil v roce 1884 POLÁK /in ČELAKOVSKÝ 1886/. NOVÁK a PRÁT /1926/ však na Hrabanově našli několik míst s "pěknými koloniemi". V roce 1945 publikoval DOMIN pojednání o mařici jako o vzácném a památném druhu polabských čer-nav. Jak bylo uvedeno, byla mařice koncem minulého a začátkem našeho století na Hrabanově vzácným druhem, v současné době je zde hojná. VILHELM /1914/ ve své monografii o parožnatkách uvádí z Hrabanova druhy Chara fragilis f. macrophylla, Ch. hispida a Ch. panonica. Na začátku století
48
probíhaly úpravy labského toku. Touto problematikou a jejími následky se zabýval Peregrinus /1918-19/. Polabské černavy studoval KLIKA /1918/, který v roce 1923 publikoval fytogeografický nástin středního Polabí. Na ubývání slatinných porostů /"slavných orchideových kyselek"/ upozornil např. VELENOVSKÝ /1926, 1927/, který z Hrabanova uvádí řadu pozoruhodných mykologických nálezů. Zajímavý je i jeho údaj o výskytu leknínů. NOVÁK a PRÁT /1926/ nalezli na Hrabanově např. Hierochloë odorata /nebyla od té doby ověřena/, Utricularia neglecta, U. vulgaris apod. Za největší pozoruhodnost považují mařici. Upozorňují též, že termín kyselka není vhodný pro označení slatinných biotopů, a doporučují užívat termín černava. V letech 1926-33 publikoval Klečka několik studií o zlepšování lučních porostů na půdách polabských slatin. Z Klečkových prací se Hrabanova nejvíce dotýká práce z roku 1930, v níž autor uvádí floristický popis území, fytocenologické snímky, půdní profily, pylové analýzy atd. Vybrané úryvky z jeho práce jsou velmi často citovány v nejrůznějších pracích. KLEČKA též upozorňuje na nevhodnost odvodňování slatin. KRAJINA /1926/ uvádí nový druh tučnice Pinguicula bohemica z Hrabanova. Podrobným geobotanickým průzkumem Hrabanova se zabýval KLIKA /1929/; kromě jiného upozorňuje na to, že Hrabanov byl v minulosti rybníkem. V roce 1945 /KLIKA 1947/ podává přehled rostlinosociologických jednotek slatin a lučních porostů v Polabí. Další floristické údaje z Hrabanova publikoval NOVOTNÝ /1930, 1931, 1971, 1972/. Z roku 1943 /DOMIN 1943/ je práce o Calamagrostis stricta /= neglecta/. Tento druh je znám již z práce PODPĚROVY /1900/, který poznamenává, že třtina přehlížená zabírá rok od roku větší plochu. Zmiňují se o ní i CHRTEK a ŽERTOVÁ /1965/. V roce 1952 SAJVERA obhájil na přírodovědecké fakultě UK v Praze disertační práci Ekologická studie o Cladium mariscus a jeho porostech v ČSR. Autor se soustředil především na lokalitu Hrabanov, odkud uvádí výsledky měření fyzikálních a chemických vlastností půdy, teplotní poměry z jednotlivých společenstev apod. V porostech mařice byla teplota půdy vždy nižší, než v jiných typech společenstev. Ve stejném roce, jako práce Sajverova, byla obhájena i práce NĚMEČKOVA /1952/, pojednávající o ekologii šášinových porostů. Autor zdůrazňuje, že na Hrabanově jsou nejrozsáhlejší porosty v Čechách.
49
Půdám s porosty Molinia caerulea se věnoval VÁLEK /1954/ a problematikou vzniku požárů v rezervacích a jejich následky se zabýval LEBDUŠKA /1957/. V roce 1958 byl publikován z Hrabanova mykologický nález druhu Chytridium variabile /ŠEBEK 1958/. Hrabanova se dotýkají i další práce ŠEBKOVY /1962, 1963, 1981/, ŠACHLOVY /1965, 1969, 1981/ a některých dalších autorů, kteří se věnovali určitým skupinám vyšších rostlin /např. KIRSCHNER 1981, HAVLÍČKOVÁ 1983, ŠTĚPÁNEK 1983 apod./. HELLER /1964/ upozornil na nebezpečí odvodnění a vysoušení Hrabanova a jeho zarůstání bezkolencem. Rozsivkami a ostatní řasovou vegetací se zabýval ve své diplomové práci ŽILKA /1965/. V rezervaci bylo zjištěno celkem 109 taxonů řas. Československým rašeliništím a slatinám věnoval pozornost DOHNAL /1965/. Souhrnnou práci o společenstvech rostlin, historii a ochraně Hrabanovské černavy publikovali HUSÁKOVÁ et al. /1973/. HUSÁKOVÁ a HUSÁK /1977/ sledovali též pokles hladiny podzemní vody v rezervaci od roku 1971. Zjistili, že hladina poklesla o 40-60 cm, a že část vrbových porostů uschla. Na přírodovědeckou hodnotu Hrabanova upozorňuje v poslední době ŽALMAN /1977/. Hrabanovské černavě jistě bude i v budoucnu věnována velká pozornost, protože její přírodní poměry si toho plně zaslouží. CHARAKTERISTIKA
MAPOVACÍCH
JEDNOTEK
A
PŘEHLED
ROSTLINNÝCH
SPOLEČENSTEV Vegetace Hrabanova byla zpracována podle metodiky inventarizačního průzkumu SÚPPOP /MARŠÁKOVÁ et al. 1973/ /viz obr. 6/, nomenklatura fytocenologických jednotek je uvedena podle MORAVCE et al. /1983/. Dále bylo pro klasifikaci některých, zejména nově se formujících cenóz, použito deduktivní metody klasifikace rostlinných společenstev /KOPECKÝ et HEJNÝ 1978/. Pro přehlednost lokalizace výskytu rostlinných druhů a rostlinných společenstev byla rezervace rozčleněna do tzv. sektorů /viz obr. 7/ takto: 1. Západní sektor /Z/. V této části se vyskytují tůně, kde za vysokého stavu vody většinou převládá Chara hispida; na ostatním území Cladium mariscus, Carex elata, Schoenoplectus tabernaemontani a Calamagrostis neglecta. 2. Centrální sektor /C/. Dominantními druhy této části území jsou Phragmites australis /=communis/, Carex elata, C. acutiformis, Typha latifolia a Mentha aquatica. Po roce 1973 se zde objevuje Urtica dioica a od roku 1975 Cirsium 50
arvense. Na vyvýšeném severním okraji tohoto sektoru se hojné vyskytuje Calamagrostis epigejos. 3. Východní sektor /V/. Dominantními druhy tohoto sektoru jsou Schoenus ferrugineus, Molinia caerulea, Carex panicea a Carex lepidocarpaa V tomto sektoru roste nejvíce charakteristických slatinných druhů, kupř. Carex davalliana, Sesleria caerulea, Juncus subnodulosus, Dactylorhiza incarnata, Allium angulosum, Carex hostiana. 4. Jižní sektor /J/. Nejhojnějším druhem je zde Carex elata; déle se vyskytuji Molinia caerulea, Phragmites australis, Phalaris arundinacea, Carex acutiformis a Calamagrostis epigejos. K význačným druhům tohoto sektoru patři Lathyrus palustris a Thalictrum flavum. Jedná se o poměrně úzký pás mezi polními kulturami, a proto je zde zastoupeno velké procento polních plevelů.
6. Současný stav rozšíření vegetačních jednotek; měřítko 1:5000
51
5. Severní sektor /S/. Do tohoto sektoru je zahrnuta písečná duna s borovým lesem. V nezapojených porostech se vyskytuje hlavně Festuca psammophila Spergula morisonii a Corynephorus canescens. Hojně je zde zastoupen Bromus erectus. Dvě protáhlé deprese, které oddělují terénní vyvýšeniny /písečné valy/, jsou vyplněny porosty trsovitých ostřic, především Carex elata. V některých místech hranice rezervace zasahují ke komunikacím a polním kulturám, většinou však má černava na obvodu lem, jehož porosty náleží převážně řádu Molinietalia. Dále se zde vyskytují porosty s dominantním druhem Elytrigia repens a Calamagrostis epigejos. Na písčitých sušších okrajích jsou zastoupena společenstva řádu Brometalia erecti, maloplošně pak i synantropní společenstva oddělení Convolvulo-Chenopodiea. Na území Hrabanova bylo zaznamenáno 538 rostlinných taxonů /včetně poddruhů a kříženců/. Seznam obsahuje i taxony, které byly publikovány staršími autory s uvedením data publikace. Předložený seznam zahrnuje 16 druhů chráněných rostlin /podle vyhlášky č. 54/1958/, z toho 15 úplně chráněných a 1 druh částečně chráněný. V současné době byl znovu potvrzen výskyt Iris pseudacorus, Iris sibirica, Dactylorhiza incarnata a Primula veris.
7. SPR Hrabanovská černava; rozděleni plochy rezervace do sektorů
52
Předložený seznam obsahuje 16 kriticky ohrožených druhů /ČEŘOVSKÝ et al. 1979/. V případě druhů Centaurium uliginosum, Equisetum variegatum, Hierochloë odorata, Pinguicula bohemica, Serratula tinctoria, Schoenus nigricans, Tofiel-dia calyculata a Viola elatior se jedná o starší údaje. V roce 1983-84 byl potvrzen výskyt 8 kriticky ohrožených druhů: Arabis gerardii, Calamagrostis neglecta, Carex buxbaumii, Cladium mariscus, Lathyrus palustris, Schoenus ferrugineus a Utricularia vulgaris. Tabulka 1 Přehled rostlinných společenstev SPR Hrabanovská černava Formace Společenstva volně plovoucích rostlin a rostlin kořenujících ve dně
Rákosiny
Společenstvo
Stupeň ohrožení/ Hojnost vzácnosti C P
Charetum hispidae CORIL. 1957
m
2/ax
2/a
Lemnetum minoris Th. MÜLLER et GÖRS 1960
m
3/b
?
Lemno-Utricularietum vulgaris SOÓ 1928
m
3/b
2/a
Potametum colorati ALLORGE 1922
m
2/a
Elodeetum canadensis EGGLER 1933
m
4/b
4a
d
3/b
4/b
Typhetum latifoliae G.LANG
m
3/b
4/b
Typhetum angustifoliae PIGNATTI 1953
m
3/b
4/b
m
2/a
Phragmitetum communis /GAMS 1927/ SCHMALE 1939
Schoenoplectetum tabernae-montani RAPAICS 1927
Poznámka
již vyhynulé C = Hrabanov
z Polabí poprvé uváděno
Vysoké porosty
Cladietum marisci /ALLORGE 1922/
m
1
Č - Hrabanov;
šáchorovitých
Caricetum elatae KOCH 1926
d
2/b
mylný údaj
Caricetum acutiformis SAUER 1937
d
3/b
O.s. Calamagrostis neglecta-
d
[Magnocaricion elataej O.s. Mentha aquatica-Phragmiti-Magnocaricetea
d
O.s. Calamagrostis epigejos--Magnocaricetalia Phalaridetum arundinaceae LIBBERT 1931
53
M
3/b
?
Formace
Hoj-
Společenstvo
nost
Stupeň ohrožení/ vzácnosti C
Nízké porosty šáchorovitých
Juncetum subnodulosi KOCH 1926
m
Porost s Juncus alpino articulatus
m
Schoenetum nigricantis KOCH 1926
d
Seslerietum uliginosae
Porosty nekosených, převážně bezkolencových luk
1
2/a
2/a
/PALMGREN 1916/ SOÓ 1941 Molinietum coeruleae KOCH 1926 Molinietum coeruleae bro-metosum KLIKA 1946 O.s. Deschampsia cespitosa - Molinion O.s. Calamagrostis epigeos - Molinion O.s. Calamagrostis epigejos - Molinion/ Bromion erecti
d
3b
m m m m m
Lysimachio-Filipenduletum caricetosum acutiformis BALÁTOVÁ-TULAČKOVÁ et HUBL 1979 Společenstva mezofilních luk
Holcetum lanati ISSLER 1936
3/b m
Arrhenatheretum elatioris Agropyrum repens- [Arrhena-theretalia] KOPECKÝ 1978
3-4/b m
Společenstva písčin
3/a
m
BR.-BL. 1915
Thymo angustifolii-Coryne-phoretum canescentis
m
3/a
KRIPPEL 1954 O.s. Festuca psammophilla-- [Koelerion glaucae]
m
O.s. Bromus erectus-[Bromion erecti]
d
O.s. Calamagrostis epigejos- [Festuco-Brometea]
m
Společenstva
O.s. Urtica dioica- [Phragmiti- Magnocaricetalia]
d
obnažených
O.s. Cirsium arvense-[Phragmiti- Magnocaricetalia] m
púd
O.s. Agrostis stolonifera--(Phragmiti-
m
Magnocaricetalia/ /Agropyro-Rumicion crispi] O.s. Potentilla anserina-[Magnocaricetalia/Agropyro--Rumicion crispi]
m
Rumicetum maritimi SISSINGH ex TUXEN 1950
m
54
Poznámka
4 /b
P Č = fragmenty u Hrabanova Č = Hrabanov Č = Hrabanov; již vyhynulé
Formace
Společenstvo
Hojnost
Stupen ohrožení/
Poznámka
vzácnosti C Porosty křovin
Salici-Franguletum MALCUIT 1929
Společenstva
B.s. Urtica dioica-Aegopodium podagraria-
synantropní
(Galio-Urticetea] KOPECKÝ et HEJNÝ
d
P
3/b
d
1971
O.s. Agropyrum repens-ConvolvuloChenopodiea] KOPECKÝ 1986 O.s. Calamagrostis epigejos-[ConvolvuloChenopodiea] KOPECKÝ 1986
Lolio-Plantaginetum majoris BEGER 1930 Borov
d m
m
4/b
m
Vysvětlivky: d - dominující společenstvo m - maloplošně zastoupené společenstvo Č - v ČSR; podle MORAVEC et al. /1983/ P - v Polabí; podle HUSÁK et RYDLO /1985/ x - podle HUSÁK et RYDLO /1985/ O.s. - odvozené společenstvo /ve smyslu deduktivní metody klasifikace B.s. - bazální společenstvo rostlin; spol. sensu KOPECKÝ et HEJNÝ 1971/ Stupeň ohrožení/vzácnosti je uveden podle stupnice uvedené in MORAVEC et al. /l.c./
SPOLEČENSTVA VOLNĚ PLOVOUCÍCH ROSTLIN A ROSTLIN KOŘENUJÍCÍCH VE DNĚ Velikost plochy volné vodní hladiny v různých letech značně kolísá /viz též SAJVERA 1952; ŽILKA 1965; PIVNIČKOVÁ 1971/. Kromě extrémních období se plocha volné vodní hladiny pohybuje řádově kolem desítek metrů čtverečných. Ve všech případech se jedná o sníženiny po těžbě slatiny nebo o prohlubně, které jsou součástí odvodňovacího systému /kupř. kálek/. Zmíněné antropické zásahy umožnily uchování biotopu tůní do dnešních dnů. Historicky tůně navazují na mělká jezera a tůňky, hojné v kvartéru. Příčiny kolísání vodní hladiny jsou podrobně rozebrány v kapitole o hydrologii. Z dominantních druhů se uplatňuje především Chara hispida, Utricularia vulgaris a Lemna minor. Mezi nejvýznačnější druhy lokality náleží Potamogeton coloratus; z
55
dalších druhů do této skupiny patří Nymphaea candida, Potamogeton natans, Polygonum amphibium f. natans, Batrachium circinatum. Charetum hispidae CORILL. 1957 /av. Charion asperae W. KRAUSE 1969/ Nejzastoupenějšími společenstvy tůní jsou porosty s Chara hispida, jejichž optimum je v největší tůni za převládající litorální ekofáze. V letech 1969 až 1971 /převládající hydrofáze/ bylo zastoupení parožnatek minimální; od roku 1972 jsou parožnatky opět hojné. Jejich výskyt je dále většinou omezen pouze déletrvající limózní až terestrickou ekofázi. Tak v letech 1974 a 1976 byl jejich výskyt omezen na minimum, zvláště v letních a podzimních měsících, kdy živé parožnatky zůstaly pouze na několika metrech čtverečných v nejhlubší části největší tůně. Při postupném poklesu vodní hladiny dochází k odumírání obnažených částí stélek a při poklesu vodní hladiny až na úroveň půdního povrchu je obnažené dno tůně doslova pokryto bělavou vrstvou, která se skládá z odumřelých parožnatek rozpadlých na segmenty. Porosty parožnatek byly velmi hojně zastoupeny v roce 1967 v celém zaplaveném západním a středním sektoru rezervace. V září téhož roku byla následkem odvodnění obnažená místa půdního povrchu doslova pokryta bílou vrstvou, složenou z odumřelých inkrustovaných stélek parožnatek. V roce 1964 nebyly parožnatky zjištěny vůbec, pouze jejich spory /ŽILKA 1965/. Chara hispida v ostatních tůních je zastoupena málo; v tůních a většími porosty Typha angustifolia schází. V posledních pěti letech je hojně zastoupena v tůni /kálku/ u stavidla. Z hlediska středoevropského systému vegetačních jednotek lze zdejší porosty zařadit do třídy Charetea fragilis /FUKAREK 1961 n.n./ KRAUSCH 1964, řádu Charetalia hispidae SAUER 1937 a svazu Charion asperae W. KRAUSE 1969. Jedná se o značně ochuzené fragmenty asociace Charetum hispidae CORILL. 1957. Kromě dominantního druhu Chara hispida var. major /HARTM./ R. D. W. se ve studovaných porostech vyskytuje zejména Utricularia vulgaris s nízkou pokryvností. Z třídních druhů je zastoupena Chara fragilis DESVAUX. Studované porosty uvádí HUSÁKOVÁ et al. /1973/ a fytocenologický snímek HUSÁK et RYDLO /1985/. Lemnetum minoris TH. MÜLLER et GÖRS 1960 /sv. Lemnion minoris TÜXEN 1955/ Porosty tohoto společenstva jsou zastoupeny dočasně a maloplošně a většinou jen jako synusie společenstev svazů Phragmition communis a Magnocaricion elatae. Jediným a dominantním druhem tohoto společenstva je Lemna minor. 56
Lemno-Utricularietum vulgaris SOÓ 1928 /sv. Utricularion vulgaris PASSARGE 1978/ V období minimálního zastoupení parožnatek /1969-71/, tj. v období hydro-fáze, byla v tůních dominantním druhem Utricularia vulgaris. Z dalších druhů se uplatňovaly druhy s malou pokryvností, především Lemna minor, PolygonUm amphibium, druhy rodu Potamogeton a Chara hispida. V posledních letech je zastoupení Utricularia vulgaris opět větší. Fytocenologický snímek uvádějí HUSÁK et RYDLO /1985/. Potametum colorati ALLORGE 1922 /sv. Potamion lucentis VOLLMAR 1947/ Vzácné společenstvo zařazené v publikaci MORAVEC et al. /1983/ mezi nejohroženější. Po dobu studia bylo toto společenstvo pozorováno pouze v letech 1976 a 1977. V
roce
1976
byly
porosty
Potamogeton
coloratus
zaznamenány
ČERNOHOUSEM v malé tůni při jižním okraji západního sektoru /PROCHÁZKA 1977/. Elodeetum canadensis EGGLER 1933 /sv. Potamion lucentis VOLLMAR 1947/ V roce 1978 se Elodea canadensis ojediněle vyskytovala v kálku. V roce 1980 již zde zapsal HUSÁK et RYDLO /1985/ fytocenologický snímek tohoto společenstva. RÁKOSINY Tato společenstva se značně rozšířila vlivem nekosení lokality a zamokření centrální Části rezervace. Zejména ve srovnáni se stavem před rokem 1950 se jejich plocha značně zvětšila /NĚMEČEK 1952, SAJVERA 1952/. Nejhojnějším druhem je Phragmites australis. Z dalších dominantních druhů, které se většinou vyskytují v monotypických porostech /monocenozách/ a jen maloplošně, je to Typha latifolia a T. angustifolia. Výskyt význačného druhu lokality Schoenoplectus tabernaemontani, zejména jeho porostů, je převážně periodický. Těžiště rozšíření rákosin je především ve středních částech západního a centrálního sektoru. Z ochranářského hlediska představují rákosiny negativní rostlinnou formaci, protože se rozrůstají na úkor vlastních slatinných společenstev. Jako rákosiny jsou ve studovaném území dále velmi často obecně chápány i porosty, ve kterých se
57
vyskytuje rákos obecný s nízkou pokryvností a většinou i menší vitalitou /viz následující kapitola o společenstvech trsovitých ostřic/. Phragmitetum communis (GAMS 1927) SCHNALE 1939 /sv. Phragmition communis KOCH 1926/ Edifikátorem této druhově poměrně chudé asociace je Phragmites australis. Z indikační skupiny druhů svazu Phragmition communis se uplatňují především tyto druhy: Galium palustre, Lysimachia vulgaris, Peucedanum palustre /především ve východním sektoru/ a Stachys palustris. K nejhojnějším druhům vůbec náleží Mentha aquatica, která se uplatňuje především v limózní a terestrické ekofázi. Ve většině porostů asociace Phragmitetum communis je zastoupena Carex elata. V západním a centrálním sektoru je silně zastoupena Calamagrostis neglecta, většinou v limózní a terestrické ekofázi. Facie se Schoenoplectus tabernaemontani se vyskytuje maloplošně a byla patrna zejména v období 1968-69. Příkladem floristické skladby asociace je snímek č. 19. Rákosiny byly v optimálním rozvoji při vysokém stavu vody v rezervaci. V období 1972-78 projevovaly tendenci ke snížené vitalitě. Expanze rákosu a částečně i rákosin začala v roce 1950, kdy se přestaly travní porosty černavy kosit i vypásat, a zvláště se projevila po roce 1965, kdy došlo k prvnímu dlouhodobějšímu zaplavení západní poloviny lokality. KLIKA /1929/ uvádí Scirpeto-Phragmitetum pro polabské černavy, ale o jeho výskytu na Hrabanovské černavě se výslovně nezmiňuje. Konkrétně udává pouze Scirpeto-Phragmitetum subas. s Cladium mariscus. KLEČKA /1930/ uvádí pouze sdružení rákosin. Druhově chudé rákosiny nebyly patrně pro tyto autory zajímavé. Jejich zastoupení na lokalitě bylo také pravděpodobně mnohem menší. Ze střední části Hrabanova KLEČKA /l.c./ dále uvádí tzv. luční rákosiny s vůdčími druhy Phragmites australis a Carex elata, které se vyskytovaly mezi keři vrb. Typhetum latifoliae G. LANG 1973 /sv. Phragmition communis KOCH 1926/ Edifikátorem této druhově chudé asociace je Typha latifolia, která se vyskytuje maloplošně v západním a centrálním sektoru. Porosty asociace Typhetum latifoliae byly nejnápadnější v době, kdy byly tyto sektory zaplaveny /1970-71/, tj. v období převládající litorální ekofáze. Typha latifolia se v této době mohutně rozrůstala i na místech s dříve hojným výskytem druhu Carex elata. Větších porostů, kde Typha latifolia takřka znemožňuje výskyt jiným druhům, bylo málo. Převážně se jednalo o menší kolonie /o průměru 0,5 - 1,0 m/, které se střídaly s porosty Carex elata, a o 58
"iniciální" polykormony, které vytvářely mozaiku a trsy Carex elata. Z dalších druhů se ve větších porostech Typha latifolia více uplatňovaly tyto druhy: Lysimachia vulgaris, Lythrum salicaria, Phragmites australis. Po roce 1972 Typha latifolia postupně snižovala svoji vitalitu na minimum. Od roku 1980 vykazuje většina jedinců opět více méně normální vitalitu. Typhetum angustifoliae PIGNATTI 1953 /sv. Phragmition communis KOCH 1926/ Typha angustifolia, edifikátor tohoto společenstva, se vyskytuje pouze maloplošně v malých tůních, které vznikly občasnou těžbou slatiny v západním sektoru. Jednalo se prakticky o monocenózy, které pokrývaly většinou jen několik metrů čtverečných. Synusie s Lemna minor se vyskytovala v této asociaci zejména v jarním období. U porostů Typha angustifolia nedošlo tak často ke snížení vitality. V největší vodní tůni naopak vznikl nový lemový porost. Snímek společenstva Scirpeto-Phragmitetum typhosum uvádí KLIKA /1929/; není však jasno, zda byl zapsán na Hrabanovské černavě nebo jinde. KLEČKA /1930/ v kapitole o sdružení rákosin uvádí z polabských slatin porosty orobinců. První snímek s dominantními orobinci /Typha latifolia i T. angustifolia/ uvádí SAJVERA /1952/. Schoenoplectetum tabernaemontani RAPAICS 1927 /sv. Scirpion maritimi DAHL et HADAČ 1941/ Dominantou tohoto maloplošně zastoupeného společenstva je Schoenoplectus tabernaemontani. Jako další dominanta se zde uplatňuje Mentha aquatica. Tyto porosty, jejichž příkladem je fytocenologický snímek č. 1, byly v optimálním rozvoji v roce 1969. Protože ve studovaných porostech nejsou kromě edifikátoru zastoupeny další druhy, indikující svaz Scirpion maritimi, možno studované porosty považovat za ochuzené porosty asociace Schoenoplectetum tabernaemontani RAPAICS 1927. Výskyt Schoenoplectus tabernaemontani je omezen především na severní části západního a východního sektoru, kde se v podloží slatiny nachází sladkovodní křída /cf. též ABSOLON 1969/. Převážně jde o dvouvrstevné půdy se střední a slabou vrstvou slatiny. V době s velmi nízkým stavem vody /1976/ byl v největší vodní tůni zaznamenán malý porost se Schoenoplectus tabernaemontani i s druhy svazu Bidention tripartiti /zejména s Rumex maritimus/, které byly v daném roce běžné na obnaženém dně největší vodní tůně. Dno tůně je pokryto usazeninami sladkovodní 59
křídy a periodicky vysychá. V místě tohoto výskytu byl tři roky předtím zaznamenán porost Bolboschoenus maritimus ve formě, která byla přechodem mezi subsp. maritimus a subsp. compactus. VYSOKÉ POROSTY ŠÁCHOROVITÝCH Nejrozšířenějším společenstvem této formace jsou porosty Carex elata. Dále jsou značně rozšířené, zejména v okrajových partiích, porosty s Carex acutiformis. K nejvýznačnějším společenstvům lokality náleží cenózy s Cladium mariscus. K nejzajímavějším náleží porosty s Calamagrostis neglecta v západním a centrálním sektoru. Maloplošně je svými porosty zastoupena Phalaris arundinacea. Centrem rozšíření většiny cenóz této formace jsou podobně jako u rákosin především střední partie západního a centrálního sektoru. K jejich expanzi, zejména ostřice vyvýšené, dochází rovněž následkem nekosení a zamokření lokality. Do této skupiny náleží i porosty, označované jako rákosiny jen na základě výskytu rákosu, který určuje výšku porostu. Jde o cenózy s nízkou pokryvností rákosu obecného /cca 20 - 30 %/ a převážně s jeho nižší vitalitou. Většina porostů, chápaných jako rákosiny /sensu porosty a dominantním rákosem obecným/, tj. asi 80 % porostů, náleží do této formace. Cladietum marisci (ALLORGE 1922) Z0BRIST 1935 /sv. Magnocaricion elatae KOCH 1926/ Edifikátorem této vzácné a ustupující asociace je Cladium mariscus. Hrabanovské porosty této asociace se vyskytují v západním sektoru a jsou jednou ze tří českých lokalit tohoto společenstva. Kromě edifikátoru /pokryvnost 80 - 95 %/ se v porostech této druhově chudé asociace vyskytují především druhy: Mentha aquatica, Galium palustre, Lysimachia vulgaris, Lythrum salicaria, Carex elata. Další floristické složení je patrno z fytocenologického snímku č. 20. Na rozdíl od SAJVERY /1952/ nebyly námi v těchto porostech již zjištěny druhy Taraxacum palustre agg., Polygala amarella, Ficaria bulbifera, Galium uliginosum, Carex panicea, Molinia caerulea, Frangula alnus. Jedná se především o druhy zastoupené ve svazu Molinion, řádu Molinietalia a svazu Caricion davallianae, které se v západní části v současné době vyskytují pouze na okrajích. Přítomnost těchto druhů na stanovištích a Cladium mariscus lze vysvětlit patrně i tím, že v letech 1949 a 1951 převládala limózní a terrestrická ekofáze. V posledním desetiletí, v obdobích dlouhodoběji převládající 60
litorální ekofáze, se mezi polykormony Cladium mariscus uplatňovala především Chara hispida, v roce 1968 hejně Utricularia vulgaris. V období limózní až terestrické ekofáze se mezi polykormony Cladium mariscus vyskytovaly druhy svazu Agropyro-Rumicion crispi, Chenopodium rubrum a místy Calamagrostis neglecta. V přechodných porostech mezi asociaci Cla-dietum marisci a Caricetum elatae jsou obě dominanty /Cladium mariscus a Carex elata/ rovnoměrně zastoupeny. Cladium mariscus se vyskytuje i v asociaci Caricetum elatae a ojediněle ve východním sektoru v kontaktu s porosty Molinia caerulea. Poprvé uvádí toto společenstvo KLIKA /1929/ jako Scirpeto-Phragmitetum subas. s Cladium mariscus. Jedná se o dva výslovně neúplné snímky /jeden zapsaný na ploše 300 - 500 m2 a značně nehomogenní - obsahuje např. vysoký podíl Phragmites australis; druhý na ploše 10 m2/. Druhem Cladium mariscus a jeho porosty se podrobně zabýval SAJVERA /1952/, který uvádí též tabulku s 13 fytocenologickými snímky /kromě tří většinou jen na ploše 4 m2 a 1 m2/. Caricetum elatae KOCH 1926 /sv. Magnocaricion elatae KOCH 1926/ Fyziognomii tohoto společenstva trsovitých ostřic určuje edifikátor Carex elata. Pro studovanou lokalitu je typický výskyt Calamagrostis neglecta a Schoenoplectus tabernaemontani v porostech této asociace. K dalším význačnějším druhům asociace náleží Lythrum salicaria, Lysimachia vulgaris, Galium palustre, Mentha aquatica. V posledních patnácti letech náleží tato asociace k nejhojnějším společenstvům. Floristická skladba je patrna z fytocenologického snímku č. 21. Fyziognomicky je nápadná facie s Phragmites australis, s nejčastější hodnotou abundance a dominance 1-2 pro rákos. V obdobích litorální ekofáze dochází k podstatnému zvýšení vitality a někdy i pokryvnosti rákosu tak, že se fyziognomicky blíží porostům asociace Phragmitetum communis. Časté jsou proto i přechodné typy mezi oběma asociacemi. Při poklesu vodní hladiny dochází k rozrůstání druhů Mentha aquatica, Galium palustre a Calamagrostis neglecta. Floristickou skladbu těchto degradovaných porostů asociace Caricetum elatae zachycuje snímek č. 17. Představují degradované porosty této asociace s rovnoměrným zastoupením dominant /Carex elata a Calamagrostis neglecta/. Při dalším snížení vitality Carex elata velmi často v západním a centrálním sektoru převládne Calamagrostis neglecta /viz dále/. Dále v případě silného snížení vitality edifikátoru Carex elata vlivem poklesu vodní hladiny, který je doprovázen invazí synantropních druhů, dochází k 61
podstatným změnám struktury společenstva. Ty vyústí v nástup fyziognomicky odlišných cenóz s následujícími dominantami: Agrostis stolonifera, Mentha aquatica, Potentilla anserina, Urtica dioica, Cirsium arvense. Asociace je uváděné již KLIKOU /1929/,snímkem, který byl zapsán na ploše 300 m2. KLEČKA /1930/ uvádí sdružení trsovitých ostřic. O dvacet let později uvádějí toto společenstvo SAJVERA /1952/ - 5 snímků a NĚMEČEK /1952/ -1 snímek. Caricetum acutiformis SAUER 1937 /sv. Caricion gracilis NEUHAUSL 1959 em. BALÁTOVÁ-TULÁČKOVÁ 1963/ Fyziognomicky nápadné společenstvo okrajových partií, kde převládá většinou limózní a terrestrická ekofáze. Vyskytuje se na dvouvrstevných půdách, kde spodní vrstva je písčitá a vrstva slatiny slabá nebo střední,nebo na slatinných zeminách. Edifikátorem této druhově velmi chudé asociace je výběžkatý druh Carex acutiformis, který podstatně omezuje výskyt dalších druhů. Nejvíce jsou zastoupeny následující druhy: Lysimachia vulgaris, Galium palustre, Lythrum salicaria. Příkladem floristické skladby je fytocenologický snímek č. 2. Stanoviště této asociace, která expandovala patrně v letech 1965-67 za litorální ekofáze, byla dříve většinou obhospodařovanými loukami. Po roce 1973, tj. v období převládající limózní a terestrické ekofáze, se začaly uplatňovat polykormony Carex acutiformis i ve středních partiích západní poloviny studovaného území. Místy jsou zde v současné době vytvořeny i menší porosty. Odvozené společenstvo Calamagrostis neglecta - [Magnocaricion elatae] Edifikátorem tohoto fyziognomicky nápadného společenstva je boreální druh Calamagrostis neglecta. Na polabských černavách se vyskytuje pouze na Hrabanově a představuje tak lokalitu na jižní hranici areálu. Z dalších více zastoupených druhů nutno uvést Mentha aquatica, Carex elata /v bezbulté formě/, Lysimachia vulgaris, Galium palustre, Stachys palustris. Příkladem porostu je fytocenologický snímek č. 3. Toto společenstvo se vyskytuje většinou na místech asociace Caricetum elatae po poklesu vodní hladiny /převažuje limózní a terrestrická ekofáze/. Calamagrostis neglecta vytváří společenstva v boreální Evropě a v Polsku, odkud byla popsána asociace Calamagrostidetum neglectae /H. STEFF. 1931/ St. TOLPA 1956 a zařazena PALCZYNSKIM /1975/ do nového svazu Calamagrostion neglectae prov. Studované
místní
porosty
se
však
od 62
jmenované
asociace
liší
absencí
charakteristických druhů svazu Calamagrostion neglectae /Drepanocladus aduncus, Carex nigra, Peucedanum palustre, Ranunculus flammula/ a absencí oligotrofních druhů. Hrabanovské porosty tohoto společenstva vykazují zřejmé nejbližší vztahy ke Calamagrostis neglecta - stadium, které uvádí OBERDORFER /1977/; zařazuje toto stadium do svazu Magnocaricion elatae KOCH 1926 a považuje ho za závěreč né nebo narušené stadium asociace Caricetum elatae. V současné době jsou nejrozsáhlejší porosty v západní a centrální části rezervace, kde jsou nyní druhy svazu Molinion omezeny pouze na okraje. Společenstvo s Calamagrostis neglecta se nyní jeví do jisté míry jako vikarizující cenóza s asociací Molinietum coeruleae, která se v současné době na - obdobných stanovištích zčásti vyskytuje ve východní polovině černavy. Zjistit v současné době vztahy obou cenóz je takřka nemožné. Skutečnost, že se oba druhy v minulosti ve větší míře vyskytovaly společně, lze usuzovat z Klikova údaje /KLIKA 1929/ o asociaci Molinieto-Agrostidetum /Agrostis stolonifera/, kde je ve snímku Calamagrostis neglecta zastoupena hodnotou 1-2. Dále Klika /l.c./ uvádí Molinieto-Agrostietum facie s Calamagrostis neglecta, ale bez snímkového materiálu. V sukcesním schématu uvádí KLIKA /1947/ jméno Calamagrostidetum neglectae v návaznosti na Cladietum marisci a s dalšími vztahy k porostům Schoenus nigricans a S. ferrugineus a porostům s Molinia caerulea. Odvozené společenstvo Mentha aquatica - [Phragmiti-Magnocaricetalia] Edifikátorem tohoto společenstva je Mentha aquatica. Společenstvo je nápadné poté, co došlo k rychlému přechodu litorální fáze v terestrickou. Vyskytuje se především na bývalých místech společenstev Caricetum elatae a Typhetum latifoliae. Jako doprovodné druhy se uplatňují především druhy třídy Phragmiti-Magnocaricetea. Z druhů svazu Agropyro-Rumicion crispi je zastoupen s vyšší stálostí Agrostis stolonifera. K druhům v sídleným z okolí černavy náleží Cirsium arvense a Urtica dioica. K druhům, představujícím patrně další vývoj, náleží Carex acutiformis. Největší porosty studovaného společenstva /snímek č. 4/, jehož trvání je často krátkodobé, jsou ve střední části rezervace. V ostatních částech se porosty tohoto společenstva vyskytují mezi trsy Carex elata. Obdobně porosty uvádějí HUSÁK et HEJNÝ /1973/ z okrajových partií rybníka Nesytu jako Caricetum elatae var. s Mentha aquatica /degradované porosty/. Vzhledem k velmi silnému potlače-
63
tabulka 2: Přehledná tabulka společenstev se šášinami a bezkolencem /podle literatury a vlastního materiálu/
Společenstvo
Schoenetum nigricantis Molinietum coeruleae
KLIKA 1929
KLIKA 1947
NĚMEČEK 1952
HUSÁKOVÁ X
KLEČKA 1930
KLIKA 1929
KLIKA 1947
NĚMEČEK 1952
SAJVERA 1952
HUSÁKOVÁ X
Počet snímků
KLEČKA 1930
Autor
6
3
3
9
7
6
2
3
2
18
5
3
3
.
.
.
.
.
.
I
a/ Schoenus nigricans
.
.
Schoenus ferrugineus et nigricans
V
.
.
V
.
III
.
.
.
.
.
Gentiamella amarella
II
3
2
.
.
I
.
1
2
I
.
Polygala amarella
II
2
2
III
.
II
.
.
1
III
.
Carex flacca
II
.
1
I
.
I
1
.
.
I
.
Carex davalliana
.
1
1
.
.
I
1
1
.
.
.
Pinguicula vulgaris
IV
2
2
.
.
.
.
1
.
I
.
Gymnadenia conopsea
I
2
1
.
.
.
1
.
.
.
.
Orchis palustris
.
.
1
.
.
I
.
2
.
.
.
Dactylorhiza majalis
II
1
.
.
.
.
.
.
.
.
.
Epipactis palustris
I
.
.
.
.
.
.
1
.
.
.
Allium angulosum
.
1
.
.
.
.
.
.
.
.
.
Carex hosteana x flava
.
.
.
.
.
.
.
1
.
.
.
Colchicum autumnale
.
.
.
I
.
.
.
.
.
.
.
Eriophorum latifolium
.
1
.
.
.
.
.
.
.
.
.
Galium boreale
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
Juncus alpino-articulatus
.
.
.
.
.
.
.
.
.
I
.
Phyteuma orbiculare
.
.
.
.
.
.
.
1
.
.
.
Serratula tinctoria
.
.
.
.
.
.
.
1
.
.
.
Sesleria caerulea
.
.
.
.
.
.
.
1
.
.
.
Silaum silaus
.
.
.
.
.
.
.
1
.
.
.
Tofieldia calyculata
.
2
.
.
.
.
.
.
.
.
.
64
Pokračování tabulky 2
KLIKA 1947
NĚMEČEK 1952
HUSÁKOVÁ X
KLEČKA 1930
KLIKA 1929
KLIKA 1947
NĚMEČEK 1952
SAJVERA 1952
HUSÁKOVÁ X
Molinietum coeruleae
KLIKA 1929
Schoenetum nigricantis
KLEČKA 1930
Společenstvo
6
3
3
3
7
6
2
3
2
18
5
Schoenus ferrugineus
.
.
.
.
.
.
.
2
.
.
I+
Schoenus ferrugineus et intermedius
.
.
.
.
V3-4
.
.
.
.
.
.
Schoenus intermedius
.
2
1
.
.
.
.
.
.
.
.
Molinia caerulea
V
3
2
V
V2-4
V
2
3
2
V
V3-5
Carex panicea
V
3
3
V
V+-2
V
2
2
2
V
III1
Potentilla erecta
V
3
3
V
V1-2
III
2
2
2
V
IV+-1
Carex hostiana
III
2
2
II
III1-2
I
1
3
.
.
I1
Parnassia palustris
II
3
3
II
III+
V
2
.
1
V
.
.
1
1
.
I
I1
IV+-2 I
1
3
.
.
.
.
.
.
2
V
IVr-1
Autor
Počet snímků b/
Centaurea jacea
.
2
1
V
Linum catharticum
V
3
3
III
II+-1
+
Galium uliginosum
.
1
2
IV
I
Succisa pratensis
V
.
2
V
III+-1
II
.
.
.
II
IV+-1
Tetragonolobus maritimus
.
1
2
III
I+
.
1
l
.
.
I1
Valeriana diocia
.
1
2
II
II+-1
.
1
l
..
.
I+
Carex lepidocarpa /xflava/
Vx
.
1+
+ III
III1-2
IV
.
.
.
.
.
Galium verum
II
2
.
V
II+-1
.
.
.
.
I
II+-1
Dactylorhiza incarnata
.
2
1
.
Ir
.
1
.
.
.
.
Juncus subnodulosus
.
.
1
.
I1
.
.
.
.
.
.
Salix rosmarinifolia
.
.
1
.
I1
.
.
.
.
.
.
Taraxacum palustre
.
.
.
.
.
.
.
1
.
I
.
Viola peraieifolia
.
.
.
.
.
.
.
1
.
.
I+
Selinum carvifolia
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
I1
Pokračování tabulky 2 Společenstvo
Schoenetum nigricantis
Molinietum coeruleae
65 .
II
6
2
3
2
18
.
2
1
.
III
.
III
.
.
2
IV
V1-2
HUSÁKOVÁ X
2
SAJVERA 1952
2
NĚMEČEK 1952
I
KLIKA 1947
3
KLIKA 1929
3
KLEČKA 1930
NĚMEČEK 1952
3
X
KLIKA 1947
6
HUSÁKOVÁ
KLIKA 1929
Počet snímků
KLEČKA 1930
Autor
5
c/ Cirsium palustre
IIIr-+ +-2
Deschampsia cespitosa
.
.
1
IV
V
Lythrum salicaria
.
.
2
II
III+-1 .
1
1
.
I
Vr-1
Sanguisorba officinalis
I
.
1
II
II+
.
.
3
.
II
IV+
Galium mollugo
.
.
2
I
.
.
.
1
.
.
I+
Leucanthemum vulgare
.
2
.
I
.
.
1
1
.
.
.
.
.
.
.
.
IIIr-+
r-1
Taraxacum officinale
.
1
.
II
III
Cirsium canum
.
.
.
..
.
I
.
.
1
.
I+
Cirsium oleraceum
.
.
.
.
.
.
.
l
.
1
.
Festuca pratensis
.
.
.
.
.
.
1
1
.
.
.
Filipendula ulmaria
.
.
.
.
.
I
.
.
.
.
Ir
Plantago lanceolata
.
.
.
.
.
.
1
.
.
.
I1
Prunella vulgaris
.
.
.
IV
.
.
.
.
.
I
.
Achillea millefolium
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
I+
Arrhenatherum elatius
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
I+
Crepis biennis
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
I+
Dactylis glomerata
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
I1
Festuca arundinacea
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
I1
Festuca rubra
.
.
.
.
.
.
.
1
.
.
.
Knautia arvensis
.
.
.
.
.
.
.
.
.
I
..
Lychnis flos-cuculi
.
.
.
.
.
.
.
.
.
I+
Pastinaca sativa
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
I+
Pimpinella major
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
I1
Poa trivialis
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
I1
Ranunculus acris
.
.
.
.
.
.
.
1
.
.
.
Rhinanthus alectorolophus
.
.
.
.
.
I
.
.
.
.
.
Rhinanthus angustifolius
.
.
.
.
.
.
1
.
.
.
.
Trifolium repens
.
.
.
.
.
.
.
1
.
.
.
Vicia cracca
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
II+-3
66
Pokračování tabulky 2 Společenstvo
Schoenetum nigricantis
Molinietum coeruleae
KLIKA 1929
KLIKA 1947
NĚMEČEK 1952
HUSÁKOVÁ X
KLEČKA 1930
KLIKA 1929
KLIKA 1947
NĚMEČEK 1952
SAJVERA 1952
6
3
3
9
7
6
2
3
2
18
5
Phragmites australis
II
2
1
I
II+-3
.
2
1
.
III
I1
Mentha aquatica
.
1
1
I
III+-1 .
1
.
2
V
Ir
r-1
II
.
.
1
V
IV+-1
.
1
1
.
.
.
III
.
.
1
.
.
Počet snímků
HUSÁKOVÁ
X
KLEČKA 1930
Autor
d/
Lysimachia vulgaris
.
.
1
I
III
Cladium mariscus
.
2
3
II
I+
Galium palustre
III
.
.
.
III
+
+-2
Carex elata
.
.
.
.
II
.
.
.
.
.
II+-I
Peucedanum palustre
.
.
1
.
I+
.
.
.
.
.
.
+
.
.
.
.
I
.
Stachys palustris
.
.
.
.
I
Calamagrostis neglecta
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
IV+-1
Eleocharis palustris
.
.
.
.
.
.
.
.
.
I
.
e/ Briza media
.
1
1
I
I+
I
.
1
.
.
I+
Plantago media
I
.
1
III
.
.
.
1
.
.
.
Centaurium uliginosum
.
.
.
.
.
.
1
1
.
I
.
Euphrasia rostkoviana
.
1
.
.
.
.
1
.
.
.
.
Lotus corniculatus
.
.
1
I
.
.
.
1
.
.
.
Ranunculus repens
.
.
.
.
.
I
.
.
.
.
II+-2
Viola hirta
.
.
.
II
I+
.
.
.
.
I
.
Carex buxbaumii
.
.
.
.
.
I
.
1
.
.
.
.
.
.
.
1
.
.
II
.
I
.
.
.
II
.
.
.
.
.
.
Ir
Frangula alnus
.
.
.
1
I
Polygala vulgaris
.
.
.
.
.
Potentilla anserina
.
.
.
.
.
Salix cinerea
.
.
.
.
I
Agrostis capillaris
.
.
.
.
.
Agrostis stolonifera
.
.
.
.
r
+
°
.
1
.
.
.
.
I
+
.
.
.
.
.
.
1
Calamagrostis epigejos
.
.
.
.
I
.
.
.
.
.
.
Carex canescens
.
.
.
.
.
.
.
1
.
.
.
Carex hartmanii
.
.
.
.
.
.
.
.
.
II
.
Carex hirta
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
I+
Carex oederi
.
2
.
.
.
.
.
.
.
.
.
Cirsium arvense
.
.
.
.
IIr-+
.
.
.
.
.
.
Crepis mollis
.
3
.
.
.
.
.
.
.
.
.
Elytrigia repens
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
I+
67
Pokračování tabulky 2
KLIKA 1947
NĚMEČEK 1952
HUSÁKOVÁ X
KLEČKA 1930
KLIKA 1929
KLIKA 1947
NĚMEČEK 1952
SAJVERA 1952
HUSÁKOVÁ X
Molinietum coeruleae
KLIKA 1929
Schoenetum nigricantis
KLEČKA 1930
Společenstvo
Počet snímků
6
3
3
9
7
6
2
3
2
18
5
Filipendula vulgaris
.
1
.
.
.
.
.
.
.
.
.
Galium aparine
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
I+
Juncus articulatus
.
.
.
.
.
.
.
.
.
I
.
Medicago minima
.
.
.
.
.
.
1
.
.
.
.
Polygala oxyptera
.
.
.
.
.
.
.
1
.
.
.
Autor
a) Význačné druhy lokality I /= vyhynulé a silně mizející/ b) Význačné druhy lokality II /= vytrvávající/ c) Převážně luční druhy d) Mokřadní druhy e) Průvodci f) x snímkováno většinou v roce 1975, ev. +- 2 roky
ní Carex elata a naprostému převládnutí Mentha aquatica označujeme zdejší porosty jako odvozené společenstvo. Později do těchto porostů vniká zejména Calamagrostis neglecta a místy se rozrůstá Urtica dioica a Cirsium arvense. Odvozené společenstvo Calamagrostis epigejos - [Magnocaricetalia] Viz společenstva a dominantní Calamagrostis epigejos. Phalaridietum arundinaceae LIBBERT 1931 /Caricion gracilis NEUHÄUSL 1959 em. BALÁTOVÁ-TULÁČKOVÁ 1963/ Edifikátorem tohoto maloplošně zastoupeného společenstva je Phalaria arundinacea. Z dalších druhů se uplatňuje především Lysimachia vulgaris a Carex elata. Porosty s Phalaris arundinacea se vyskytují uvnitř porostů asociace Caricetum elatae v jižním sektoru. Výskyt druhu Phalaria arundinacea v rámci porostů Carex elata a maloplošné vytváření monocenóz /mono-dominantních fytocenóz/ s největší
68
pravděpodobností souvisí a celkovým de-gradačním vývojem lokality, který je zejména v poslední době patrný. NÍZKÉ POROSTY ŠÁCHOROVITÝCH ROSTLIN Tato formace sdružuje nejcharakterističtější cenózy lokality. Habitus většiny těchto porostů udává Schoenus ferrugineus, Schoenus ferrugineus x x Schoenus nigricans v jarním období a Molinia caerulea v pozdně letním období. Spolu s převážně bezkolencovými porosty jsou též nejbohatší na význačné druhy Hrabanovské černavy. Dalším význačným společenstvem jsou velice vzácně se vyskytující porosty Juncus subnodulosus. Velmi zajímavé jsou periodicky se vyskytující porosty Juncus alpino-articulatus. Společenstvo s pěchavou bažinnou /Sesleria caerulea/ náleží k vyhynulým společenstvům. Společenstva této formace jsou omezena na východní polovinu rezervace, zejména východní sektor, který byl +- nejméně zamokřen. Přesto se v menší míře porosty této formace vyskytovaly i v západní polovině, jak svědčí ještě snímková dokumentace v pracích NĚMEČKA a SAJVERY /NĚMEČEK 1952, SAJVERA 1952/. Ochrana porostů této formace spočívá především v kosení. Nedostatek tohoto zásahu způsobil vymizení většiny charakteristických druhů lokality. Často zůstaly jen dominanty a kodominanty, i ty však vyžadují ochranu. Juncetum subnodulosi KOCH 1926 /sv. Caricion davallianae KLIKA 1934/ Dominantou tohoto vzácného a ustupujícího společenstva je Juncus subnodulosus, který je svým výskytem v Polabí vázaný především na černavy a slatiny středního Polabí. Struktura značně degradovaného společenstva je patrna z fytocenologického snímku č. 22. Společenstvo je omezené pouze na několik metrů čtverečných ve východním sektoru. Pravděpodobně toto místo je /nebo bylo/ pod větším vlivem pramenů podzemní vody než ostatní místa východního sektoru. V posledních letech dochází k invazi Juncus subnodulosus do přilehlých porostů asociace Molinietum coeruleae a zčásti i do porostů, ve kterých dominuje Schoenus ferrugineus. Porosty s Juncus subnodulosus jsou řazeny buď do asociace Juncetum subnodulosii KOCH 1926 /sv. Caricion davallianae, dříve i Calthion/, nebo jako Juncus subnodulosus-Gesellschaft JESCHKE 1959, kterou OBERDORFER /1977/ řadí do svazu Magnocaricion elatae KOCH 1926.
69
KLIKA /1947/ uvádí asociaci Juncetum obtusifolii z Hrabanova, ale neuvádí odtud žádný snímek; snímek je až z místa vzdáleného 1-2 km, kde se dnes již nevyskytuje. Poznamenává dále, že v Čechách existují již jen fragmenty tohoto společenstva. Porost s Juncus alpino-articulatus /sv. Caricion davallianae KLIKA 1934/ Porosty tohoto společenstva s edifikátorem Juncus alpino-articulatus by]y zaznamenány většinou jen na několika metrech čtverečných a vždy v poměrně krátkém časovém období. Bylo to po odvodnění černavy, tj. především v roce 1969 a 1972. Druhová skladba společenstva je patrná z fytocenologického snímku č. 5. Postavení tohoto společenstva je nejspíše v okruhu společenstev svazu Caricion davallianae. Vzhledem k fragmentárnímu zastoupeni této cenózy je obtížné posoudit eventuální vztah k asociaci Juncetum alpini /OBERD. 1957/ PHIL. 1960 /Caricion maritimae Br. - Bl. apud VOLK 1939, Tofieldietatlia PREISG. apud OBERD. 1949/ z předhoří Alp. Společným znakem obou cenóz je to, že se jedná o pionýrská společenstva. Schoenetum nigricantis KOCH 1926 /sv. Caricion davallianae KLIKA 1934/ Společenstvo, jehož porosty jsou na studovaném území největší ze zbylých tří českých lokalit. Dominantami této cenózy jsou druhy Schoenus ferrugineus, Schoenus intermedius a Molinia coerulea. Z dalších druhů jsou takřka rovnoměrně zastoupeny druhy svazu Caricion davallianae a Molinion včetně druhů vyšších syntaxonů. Jde tedy o silně degradované porosty asociace, které představují jedno z nejvýznačnějších společenstev černavy, které je několikráte fytocenologicky dokumentováno již od počátku fytocenologie u nás /KLIKA 1929/. Současná floristická skladba je patrna jednak z fytocenologického snímku č. 23, jednak z tab. 2, ve které jsou uvedeny i syntetické údaje z dřívějších publikací. KLIKA. /1929/ označuje hrabanovské porosty šášin jako Schoemetum nigricantis bohemicum. V popise uvedeného společenstva jsou i tři snímky ze studované lokality. KLEČKA /1930/ označuje zdejší porosty pouze jako Schoenetum /6 snímků/. KLIEA /1947/ publikuje ještě další 3 snímky, které byly s největší pravděpodobností pořízeny před rokem 1939. NĚMEČEK /1952/, který studoval ekologii šášin, píše, že hrabanovské porosty šášin jsou největší v ČSSR; označuje je pouze jako Schoenetum /9 snímků/. Dále uvádí 2 přechodné snímky mezi
70
Schoenetum a Molinietum /tab. 2, snímek 15 a 16/. Zajímavý je autorův snímek č. 10, kde je dosti značně zastoupen Bromus erectus. Výše uvedené současné i dřívější materiály /viz tab. 2/.umožňují srovnat zastoupení jednotlivých skupin druhů v různých letech. Již na první pohled je vidět značný úbytek význačných druhů černav, t j. především druhů svazu Caricion davallianae. Ze srovnání hodnot abundance a dominance u druhů rodu Schoenus, zejména jednak Schoenus ferrugineus a Schoenus nigricans a jednak Molinia caerulea, z jednotlivých fytocenologických prací vyplynulo, že u druhů rodu Schoenus dominance a abundance klesá, kdežto u Molinia coerulea stoupá. Tyto změny v kvalitativním i kvantitativním složení druhové skladby jsou příčinou, proč současné porosty by bylo možná vhodnější chápat ne jako asociaci, nýbrž jako odvozené společenstvo Schoenus ferrugineus - Caricion davallianae/Molinion. Otázka vzájemného poměru druhů rodu Schoenus /Schoenus ferrugineus, Schoenus nigricans a Schoenus x intermedius/ v dřívějších fytocenologických pracích a v současnosti je velmi problematická. Docházelo jednak k záměnám v určení, jednak vlivem degradace lokality došlo k velkému posunu dominance mezi jednotlivými druhy. Seslerietum uliginosae /PALMGREN 1916/ SOÓ 1941 /sv. Caricion davallianae KLIKA 1934/ Dominantou asociace, která v posledních patnácti letech nebyla zaznamenána, byla Sesleria caerulea. Jednotlivé trsy se vyskytují již jen ojediněle mezi trsy Molinia coerulea ve východním sektoru. KLIKA /1923/ se. zmiňuje o sdružení pěchavy bažinné. KLEČKA /1930/ uvádí dva fytocenologické snímky a fotografii tohoto společenstva. KLIKA /1943/ ve studii o asociaci Seslerietum uliginosae v Čechách uvádí jeden snímek z Hrabanova. Porosty nekosených, převážně bezkolencových luk Vlastní porosty s dominantním bezkolencem modrým představují druhé nejrozšířenější společenstvo studovaného území. Vyskytují se především ve východní polovině rezervace, kde došlo k jejich značnému rozšíření, především proto, že se porosty nekosily. Naopak v západní polovině následkem silného zatopení /především v letech 1965-67/ došlo k jejich značnému ústupu nejen v centrálních, nýbrž i v okrajových partiích. Po roce 1973 dochází k postupnému opětnému pronikání Molinia coerulea do středu rezervace v západní polovině. Většinu porostů, i 71
když již s hojným zastoupením Molinia coerulea, nelze označit jako asociaci Molinietum coeruleae KOCH 1926. Jde většinou o silně degradované porosty, zařaditelné do řádu Magnocaricetalia PIGNATTI 1953, nebo v menší míře o typy porostů a postavením mezi řádem Magnocaricetalia a řádem Molinietalia W. KOCH 1926. Druhy vlhkých luk pronikají do těchto porostů velmi málo a pomalu. S největší pravděpodobností to souvisí s již omezeným zdrojem diaspor na okrajích Hrabanovské černavy a takřka žádných v nejbližších oblastech. Ke společenstvům druhově nejbohatším na význačné druhy lokality /i vstavačovité/ náleží subasociace Molinietum coeruleae brometosum KLIKA 1947. V této jen maloplošně zastoupené subasociaci dominuje spolu s bezkolencem modrým též sveřep vzpřímený. K degradovaným porostům této formace náleží maloplošně zastoupené porosty s dominantní Deschampsia cespitosa. Silně degradované porosty představují cenózy, ve kterých převládla Calamagrostis epigejos následkem nekosení. Dosud jsou tyto porosty zastoupeny jen na několika desítkách metrů čtverečných, ale "invazní" druh třtina křovištní se může stát velmi nežádoucím druhem v přirozených společenstvech této formace. Na východním okraji východního sektoru se vyskytují porosty s převládající Filipendula ulmaria. Molinietum coeruleae KOCH 1926 /sv. Molinion KOCH 1926/ Dominantou této asociace, bohaté na výskyt druhů černav, je Molinia caerulea. Asociace není vzhledem k silné degradaci lokality typicky vyvinuta, přesto ji však přiřazujeme k jednotce Molinietum coeruleae. Charakteristické druhy asociace se vyskytují převážně jen mimo fytocenologické snímky a většinou jen zřídka. V současná době lze i na jiných lokalitách v Polabí tuto asociaci vymezit jen na základě indikační skupiny druhů. Pro hrabanovské porosty tohoto společenstva jsou charakteristická druhy svazu Caricion davallianae, které naznačují původ většiny těchto porostů. Současná floristická skladba je patrna z fytocenologického snímku č. 6 a také tab. 2. U dříve publikovaných snímků /syntetické údaje viz tab. 2, KLIKA 1929, KLEČKA 1930, KLIKA 1947, SAJVERA 1952, NĚMEČEK 1952/ se na floristické skladbě značně podílejí druhy indikující svaz Caricion davallianae, zejména Parnassia palustris, Carex hosteana, Polygala amarella ssp. austriaca a Carex davalliana. Tyto druhy nebyly v současných snímcích podchyceny, což svědčí o 72
dalším degradačním stupni těchto porostů. Z celkového hlediska však asociaci Molinietum coeruleae lze označit za společenstvo kvalitativně bohatší na druhy černav než porosty, ve kterých dominuje Schoenus ferrugineus. Ze stejného důvodu nejbohatšími na druhy černav jsou porosty, které stojí na rozhraní mezi asociací Schoenetum nigricantis KOCH 1926 a asociací Molinietum coeruleae KOCH 1926. Většinu porostů lze přiřadit k subasociaci Molinietum coeruleae caricetosum paniceae KOCH 1926. Subasociace caricetosum hosteanae KOCH 1926 je zastoupena maloplošně a fragmentárně ve východním sektoru. Subasociace caricetosum tomentosae KOCH 1926 nebyla v období studia zaznamenána, stejně jako větší porosty ostřice Carex tomentosa. Asociace Molinietum coeruleae se vyskytuje především ve východním, severním a jižním sektoru a v okrajových partiích západního a centrálního sektoru. Na rozdíl od literárních údajů /poslední NĚMEČEK 1952, SAJVERA 1952/ nebyla tato asociace vůbec zaznamenána v centrálních částech západního a centrálního sektoru, vyjma jejích okrajů. První údaje pocházejí od KLIKY /1929/, který uvádí dva snímky porostů subasociace Caricetosum paniceae. KLEČKA /1930/ udává 6 snímků, které označuje jako sdružení nízkých ostřic a bezkolence modrého /Cariceto-Molinietum/. Jsou blízké Klikově /KLIKA 1929/ subasociaci. NĚMEČEK /1952/ uvádí 2 snímky jako Molinietum caricetosum paniceae a SAJVERA /1952/ 18 snímků /tab. 2/ jako Molinietum, které lze rovněž přiřadit k subasociaci Caricetosum paniceae. Klika /1947/ zaznamenává 3 snímky subasociace Caricetosum hosteanae. Rovněž 2 snímky /sn. 4 a 7/ zařazené KLEČKOU jako Cariceto-Molinietum jsou velmi blízké této subasociaci /KLEČKA 1930/. NĚMEČEK /1952/ uvádí snímek /tab. 2, sn. 13/, který je vlastně blízký subasociaci caricetosum tomentosae, uváděné z polabských slatin KLIKOU 1947. Molinietum coeruleae brometosum KLIKA 1947 / sv. Molinion KOCH 1926/ Subasociace se výrazně odlišuje od předchozí jednotky. Představuje již přechod ke společenstvům svazu Bromion erecti. Druhy indikující svaz Molinion jsou zde dosti hojně zastoupeny, kdežto druhy poukazující na svaz Bromion erecti jsou kromě druhu Bromus erectus zastoupeny jen málo. Druhové složení subasociace je patrno z fytocenologického snímku č. 7. Dominantou snímkovaného porostu je kromě druhu Molinia caerulea i Bromus erectus. Je to maloplošně zastoupené společenstvo, které se vyskytuje pouze fragmentárně na okrajích severního, 73
východního a jižního sektoru. Osidluje stanoviště, která jsou mnohem sušší než stanoviště asociace Molinietum coeruleae. Porosty subasociace brometosum rostou na slatinných zeminách, většinou rhizosféra obsahovala takřka rovným dílem slatinu a písek. KLIKA /1947/ popisuje subasociaci Molinietum coeruleae brometosum na základě 10 snímků z Polabí, z nichž 2 byly zaznamenány na Hrabanově. Neuvádí však jednotlivé snímky, pouze syntetickou tabulku s rozsahem abundance a dominance. NĚMEČEK /1952/ uvádí snímek č. 11 v tab. 2 bez zařazení, je však možné jej přiřadit k uvedené subasociaci. V Polabí jde již o vzácné společenstvo /viz kupř. KOVÁŘ 1981/. Odvozené společenstvo Deschampsia caespitosa - [Molinion] Edifikátorem tohoto trsnatého společenstva, vyvinutého v prostorách mezi porosty asociace Molinietum coeruleae je Deschampsia cespitosa. Kromě edifikátoru se uplatňují především druhy svazu Molinion a řádu Molinietalia. Celkové druhové složení je patrno z fytocenologického snímku č. 8. Uvedené společenstvo se vyskytuje maloplošně především ve východní a jižní části rezervace. Ve smyslu deduktivní metody klasifikace lze toto společenstvo označit jako odvozené společenstvo Deschampsia cespitosa - [Molinion] KLIKA /1923/ uvádí sdružení metlice trsnaté Deschampsia cespitosa. SAJVE RA /1952/ zaznamenává dva snímky v tabulce 5 s dominantní Deschampsia cespitosa, která lze zařadit na základě druhového složení též do svazu Molinion. V tabulce 6 /SAJVERA l.c./ uvádí snímek č. 1, ve kterém je Deschampsia cespitosa kodominantou asociace Molinietum coeruleae. Dále tento autor uvádí maloplošně snímky /2 - 4 m2/ z míst, odkud byla těžena slatina. Dominantou těchto porostů je Deschampsia cespitosa a ve všech snímcích je přítomna Molinia caerulea, dále jsou přítomny druhy svazu Molinion. NĚMEČEK /1952/ v tab. 2 rovněž uvádí 2 snímky porostů s Deschampsia cespitosa. Lysimachia-Filipenduletum caricetosum acutiformis, BALÁTOVÁ-TULÁČKOVÁ et HUBL 1979 /sv. Galthion TUXEN 1937 em. BALÁTOVÁ-TULÁČKOVÁ 1978/ Toto vysokobylinné, maloplošně zastoupené společenstvo bylo omezeno především na východní sektor, kde se ostrůvkovitě vyskytovalo na okrajích. Jednalo se hlavně o místa, kde ještě před nedávnou dobou začínala "odvodňovací péra". Fyziognomii porostů určovala Filipendula ulmaria, další dominantou bylo Cirisum oleraceum. Druhové složení je patrno z fytocenologického snímku č. 9. V roce 1983 74
nebylo toto společenstvo již zaznamenáno. Na jeho dřívějších stanovištích jsou sice porosty náležející podsvazu Filipendulenion, ale na většině míst nebyla Filipendula ulmaria zaznamenána buď vůbec, nebo jen s velmi nízkou pokryvností a silně sníženou vitalitou. KLIKA /1947/ publikuje z polabských slatin fragmentárně vyvinutou asociaci Filipendulo-Geranietum palustris KOCH 1926, ale bez snímkového materiálu. NĚMEČEK /1952/ v tabulce 2 uvádí snímek s dominantní Filipendula ulmaria, který lze považovat za fragment zjištěné asociace. Odvozené společenstvo Calamagrostis epigejos - [Molinion] Viz společenstva a dominantní Calamagrostis epigejos. Odvozené společenstvo Calamagrostis epigejos - [Molinion/Bromion erecti] Viz společenstva s dominantní Calamagrostis epigejos. SPOLEČENSTVA MEZOFILNÍCH LUK Maloplošně zastoupené cenózy, představující relikty v minulosti kosených luk, se vyskytují především na okrajích. Na periodicky kosených ploškách, především na okrajích západního sektoru, se vyskytuje jedno z druhově nejbohatších společenstev černavy – Holcetum lanati ISSLER 1936 s výrazným zastoupením Holcus lanatus. Na sušších periodicky kosených místech se vyskytují porosty s Arrhenatherum elatius. Příkladem většího, ale fytocenologicky nevyhraněného porostu tohoto typu je občas kosená louka v severním sektoru, jihovýchodně od borového lesíka, na spodní části písečného valu. Na této druhově velmi pestré louce /1,5 ha podle geometrického plánu/ bylo zaznamenáno 95 druhů rostlin. Jsou tu zastoupeny i druhy, které pronikají z písečného přesypu, druhy rákosin a synantropní druhy. Ze zajímavějších druhů byly na této louce nalezeny Polygala comosa, Galium boreale, Arabis hirsuta, Tragopogon orientale, Campanula patula, Linum catharticum, Cirsium acaule, Carex muricata, Rhinanthus minor, Succisa pratensis, Sesleria caerulea, Reseda lutea, Colchicum autumnale, Stenactis annua, Tetragonolobus maritimus, Cirsium canum, Lychnis floscuculi, Tanacetum vulgare, Carex flacca, Carex hirta, Carlina vulgaris, Inula salicina, Ononis spinosa atd. V okrajových partiích jsou dále zastoupeny již značně ruderalizované cenózy, ve kterých je zastoupena a často i dominuje Calamagrostis epigejos a Elytrigia repens.
75
Holcetum lanati ISSLER 1936 /sv. Calthion TUXEN 1937 em. BALÁTOVÁTULÁČKOVÁ 1978/ Mezi dominanty této asociace náleží především Holcus lanatus, Cirsium canum, Poa pratensis a Festuca rubra. V druhové kombinaci se dále uplatňují především druhy řádu Molinietalia. Proto řadíme také tuto asociaci, z Čech poprvé uváděnou KOVÁŘEM /1975, 1981/ ze středního Polabí, shodně s tímto autorem do svazu Calthion na rozdíl od BALÁTOVÉ-TULÁČKOVÉ /1981/. Počtem druhů se jedná o jedno z nejbohatších společenstev lokality. Příkladem floristické skladby je fytocenologický snímek č. 10. Zdejší porosty asociace lze považovat přes slabé zastoupení diferenciálních druhů /jen Cirsium canum/ za subasociaci Holcetum lanati cirsietosum cani KOVÁŘ 1981. Občas byly některé porosty této asociace koseny. Přibližují se zřejmě kdysi nejrozšířenějšímu typu luk na okraji Hrabanovské černavy. Vyplývá to z publikace KLEČKY /1930/. Tento autor ve 4 fytocenologických snímcích uvádí následující druhy s vyšší pokryvností /hodnota abundance a dominance 3 a vyšší/: Anthoxantum odoratum, Avenula pubescens, Holcus lanatus, Festuca pratensis, Festuca rubra, Festuca arundinacea, Dactylis glomerata, Deschampsia cespitosa, Molinia caerulea, Tetragonolobus maritimus, Vicia sepium, Ranunculus acris, Leucanthemum vulgare, Galium verum, Galium palustre, Carum carvi, Cirsium palustre, Cirsium oleraceum, Cerastium holosteoides, Plantago lan-ceolata, Ononis spinosa, Linum catharticum, Salix rosmarinifolia. Zajímavé je poměrně velmi nízké zastoupení druhu Alopecurus pratensis. Z předchozího výčtu vyplývá, že značněji byly zastoupeny druhy indikující řád Molinietalia. Plocha těchto přirozených až polokulturních luk /většinou nehnojených a ne-přisévaných/ se postupně zmenšovala po roce 1950 a zvláště pak po roce 1965, kdy prakticky ustalo kosení travních porostů. Na některých místech se vyvinula společenstva Caricetum acutiformis, Caricetum elatae; jinde se po ústupu některých lučních druhů "ustálily" především porosty aaociace Holcetum lanati ve značně ochuzené fázi. Arrhenatheretum elatioris Br. - BL. 1915 /av. Arrhenatherion KOCH 1926/ Dominantním druhem společenstva je Arrhenatherum elatius. Kromě druhů třídy Molinio-Arrhenatheretea a nižších syntaxonů se více uplatňují druhy oddělení Convolvulo-Chenopodiea KRIPPELOVÁ 1978 a nižších syntaxonů. Souvisí to zejména s dlouhodobějším zaplavením lokality a blízkostí polních kultur. Porosty tohoto společenstva se totiž vyskytují maloplošně na okraji západního sektoru.
76
Vzhledem k neobhospodařování představují zdejší porosty značně ochuzenou variantu společenstva. Odvozené společenstvo Agropyrum repens = [Arrhenatheretalia] KOPECKÝ 1978 Toto společenstvo se vyskytuje maloplošně, především na okrajích černavy. Edifikátorem porostů je Elytrigia repens s nejčastější pokryvností 30 - 70 %. Dále se uplatňují význačné druhy třídy Molinio-Arrhenatheretea a řádu Arrhenatheretalia /především Dactylis glomerata, Festuca pratensis, Galium mollugo, Lathyrus pratensis, Pastinaca sativa, Poa pratensis/. Vyskytují se také druhy oddělení Convolvulo-Chenopodiea a nižších jednotek /= synantropní druhy, zejména Artemisia vulgaris,
Calamagrostis
epigejos,
Cirsium
arvense,
Glechoma
hederacea,
Polygonum amphibium/. SPOLEČENSTVA PÍSČIN Tyto cenózy jsou vázány na suché písčité podklady v severním sektoru. Vrchol písečného ostrůvku /asi 50 arů podle geometrického plánu/ je zčásti porostlý borovým lesíkem. Podél jeho okrajů se vyskytuje psammofilní vegetace na několika desítkách metrů čtverečných a těmito dominantami: Gorynephorus canescens, Festuca psammophila, Spergula morisonii, Thymus serpyllum. Z dalších význačných druhů je možné uvést Armeria vulgaris, Carex praecox, Jasione montana, Chondrilla juncea atd. Úhory v jižní části písečného ostrůvku jsou porostlé druhově velmi bohatými porosty s dominantním Bromus erectus. Thymo
angustifolii
-
Corynephoretum
canescenstis
KRIPPEL
1954
/sv.
Corynephorion canescenstis KLIKA 1934 em. TUXEN 1962/ Porosty tohoto pionýrského společenstva se vyskytují na severním okraji borového lesíka, který zpevňuje písečnou dunu. Nejhojnějšími druhy bylinného patra jsou Corynephorus canescens a Spergula morisonii; v mechovém patru je velmi hojný lišejník Cornicularia aculeata. Druhové složení společenstva je patrno z fytocenologického snímku č. 11. Jde o degradované porosty asociace. V posledních pěti letech dochází k postupnému zastiňování stanovišť této cenózy mladým náletem borovice /Pinus sylvestris/ a tím k postupným změnám v její struktuře. Např. dříve byl v těchto místech mnohem hojnější Thymus serpyllum.
77
Odvozené společenstvo Festuca psammophila - [Koelerion glaucae] Tato maloplošně zastoupená cenóza se vyskytuje především na jižním a východním okraji borového lesíka, který zpevňuje písečnou dunu. Na rozdíl od předchozí jednotky jde o cenózu s mnohem vyšší pokryvností E1 a velmi nízkou pokryvností Eo . Dominantou společenstva je Festuca psammophila, kodominantou Thymus serpyllum. Floristické složení cenózy je patrno z fytocenologického snímku č. 12. Tato cenóza postupně přechází v porosty následujícího společenstva. Odvozené společenstvo Bromus erectus [Bromion erecti] Edifikátorem a zároveň nejvýznačněji zastoupeným druhem svazu Bromion erecti KOCH 1926 je Bromus erectus. Další druhy, indikující tento svaz, jsou zastoupeny
poměrně
málo.
Floristické
složení
tohoto
druhově
bohatého
společenstva je patrno z fytocenologického snímku č. 13. Cenóza je omezena na východní okraje černavy a úhory v severním sektoru. Půdy jsou minerální -písčité. NĚMEČEK /1952/ uvádí 3 snímky v tabulce č. 2 /č. 12, 22, 23/ náležející tomuto společenstvu. SPOLEČENSTVA OBNAŽENÝCH PŮD Optimální rozvoj této, často jen krátkodobě trvající vegetace, byl vždy po odvodnění, tj. v letech 1967, 1968, 1971 a 1972 p především ve středních částech západního a centrálního sektoru. Již na podzim 1967 a 1971 byl pudní povrch zčásti kolonizován plazivými oddenky nebo semeny. Zejména mezi trsy nebo porosty Carex elata vzniká pestrá mozaika. Jednak se zde vyskytují druhy rákosin a společenstev vysokých ostřic, jednak druhy obnažených půd. V části těchto porostů záhy převládne Mentha aquatica, jejíž porosty jsou zahrnuty do kapitoly o společenstvech vysokých ostřic. Ve středních partiích západního a centrálního sektoru jsou rozšířeny cenózy s převládajícím druhem Urtica dioica. Na velmi malých plochách byly zaznamenány porosty s dominantním druhem Cirsium arvense. Maloplošně jsou zastoupeny cenózy s Agrostis stolonifera a ojediněle s Potentilla anserina. Na dně největší vodní tůně byly zaznamenány porosty asociace Rumicetum maritimi SISSINGH ex TUXEN 1950, ve kterých většinou převládal Rumex maritimus a Chenopodium rubrum. Odvozené společenstvo Urtica dioica - [Phragmiti-Magnocaricetalia] Fyziognomii tohoto společenstva, které se vyskytuje především ve středním sektoru na místech, kde v obdobích vysokého vodního stavu byly porosty Carex 78
elata nebo polykormony Typha latifolia, udává edifikátor Urtica dioica. Jedná se o druhově chudé, dvoupatrové společenstvo s Urtica dioica v horní vrstvě E1,. Z dalších druhů se uplatňuje především Carex elata, Calamagrostis neglecta, Carex acutiformis, Cirsium arvense, Phalaris arundinacea a Mentha aquatica. Ohniskem rozšíření Urtica dioica byly trsy Carex elata, odumřelé vlivem hnízdění racků. Příkladem úplné floristické skladby je fytocenologický snímek č. 16. Odvozené společenstvo Cirsium arvense - [Phragmiti-Magnocaricetalia] Tato cenóza se objevuje po roce 1976 a jejím edifikátorem je nově vsídlený druh
Cirsium
arvense.
Celkové
druhové
složení
společenstva
je
patrno
z fytocenologického snímku č. 14. Nově vysídlené druhy patří mezi druhy oddělení Convolvulo-Chenopodiea
a
nižších
jednotek.
Z
druhů
třídy
Phragmiti--
Magnocaricetea jsou zastoupeny jen dva /Carex acutiformis a Lysimachia vulgaris/. Přes převahu druhů oddělení Convolvulo-Chenopodiea je postavení této cenózy pravděpodobně někde na rozhraní mezi tímto oddělením a svazem Magnocaricion elatae. Vyskytuje se na větších obnažených plochách mezi porosty asociace Caricetum elatae nebo v místech, kde v období litorální ekofáze byly porosty Typha latifolia. Největší plochy pokrývá ve střední části reservace kde často tvoří přechody k porostům odvozeného společenstva Urtica dioica - [Phragmiti-Magnocaricetalia]. Nejvíce je však Cirsium arvense zastoupeno ve východní polovině jižního sektoru, který je vzhledem ke své malé šířce exponován zdrojům diaspor okolních kultur. Pcháč oset zde však vytváří jen malé porosty ve sníženinách mezi trsy Carex elata /plocha větších porostů je přibližně 1 m2/. Mozaika obou dominant - Carex elata a Cirsium arvense - se vyskytovala zvláště v okrajových partiích jižního sektoru. V letech 1980-82 došlo k ústupu, neboť východní polovina tohoto sektoru byla po většinu roku pod vlivem litorální ekofáze. Odvozené
společenstvo
Agrostis
stolonifera
-
[Phragmiti-Magnocaricetalia/
/Agropyro-Rumicion crispi] Edifikátorem tohoto maloplošně zastoupeného společenstva je Agrostis stolonifera. Z druhů svazu Agropyro-Rumicion crispi je dále přítomna s malou stálostí /pokryvnost 70 - 95 %/ Potentilla anserina. Podstatnější zastoupení vykazuje Mentha aquatica. Edifikátory třídy Phragmiti-Magnocaricetea, na jejichž stanovištích se toto společenstvo vyskytuje, jsou zastoupeny se silně sníženou vitalitou a velmi malou pokryvností /Phragmites australis, Typha. latifolia, Cladium mariscus a Carex elata/. Naopak Galium palustre, Lycopus europaeus, Lythrum salicaria, Stachys palustris, 79
Lysimachia vulgaris jsou zastoupeny bez snížené vitality. Celkové druhové složení společenstva je patrno z fytocenologického snímku č. 24. V posledních deseti letech vytváří Agrostis stolonifera na uvedené lokalitě zapojené trávníky. Porosty tohoto společenstva jsou omezeny na západní a centrální sektor. Odvozené společenstvo Potentilla anserina - [Phragmiti-Magnocaricetalia/ /AgropyroRumicion crispi] Edifikátorem tohoto maloplošně zastoupeného společenstva, omezeného na okrajové partie západního a centrálního sektoru, je Potentilla anserina. Vzhledem k tomu, že tento druh vytváří nízký, hustý porost, ve kterém se kromě edifikátoru může uplatnit jen několik dalších druhů, jde o druhově velmi chudé společenstvo. Z dalších druhů svazu Agropyro-Rumicion crispi se vyskytuje jen Agrostis stolonifera. Společenstvo bylo dokumentováno fytocenologickým snímkem č. 18 a je vyvinuto především ve větších mezerách mezi trsy Carex elata v období limózní a terrestrick0 ekofáze. Fyziognomicky je podobné asociaci Potentilletum anserinae FELFOLDY 1942 /Agropyro-Rumicion crispi/. Určitý náznak výskytu tohoto společenstva je v práci SAJVERY /1952/ kde je snímek /tab. 6, sn. 2, plocha 16 m2/, na němž je dominantou Potentilla anserina. Dále jsou přítomny především druhy indikující svaz Molinion
/Molinia
caerulea,
Linum catharticum, Galium verum,
Rhinanthus
angustifolius/. Rumicetum maritimi SISSINGH ex TUXEN 1950 /Bidention tripartiti NORDHAGEN 1940/ Společenstvo bylo zastoupeno pouze na obnaženém dně největší vodní tůně od roku 1973 do roku 1978. Jarní aspekt s Ranunculus sceleratus nebyl tak patrný jako podzimní s Rumex maritimus. Vzhledem k maloplošnému zastoupení a neustálému posunu litorální čáry /ze 75 % směrem do centra tůně/, nebylo možno zachytit dostatečně velkou plochu ke snímkování. Po roce 1975 se, v podzimním aspektu začal silně uplatňovat druh Chenopodium rubrum. Ten na mnoha místech /plocha 1 m2/ vytvářel monocenózy, které zřídka překročily výšku 5 cm. Velmi časté byly plodné exempláře Chenopodium rubrum vysoké 2 cm. Jeho nízký vzrůst patrně souvisí s tím, že se jedné o lokalitu velmi chudou dusíkem.
80
POROSTY KŘOVIN Tato formace je zastoupena porosty Salix cinerea a skupinami ostatních dřevin. Především jde o Rhamnus cathartica a Sambucus nigra, u nichž ani velké skupiny nelze považovat za porosty, i když se tyto skupiny značně rozrostly v průběhu posledních 10 let. Též úzké maloplošné pláště, v některých partiích tvořené růžemi, hlohy, ostružiníky a bezem černým /Rosa sp., Crataegus sp., Rubus sp., Sambucus nigra/, lze velmi těžko fytocenologicky definovat. Zvyšující se podíl dřevin je názorně patrný i z obrázků 8 a 9, zhotovených s pomocí leteckých snímků v letech 1949 a 1981. Důvodem je přirozené zarůstání ploch, které není omezeno kosením.
8. Plošné zastoupení dřevin na Hrabanově v roce 1949 /podle leteckého snímku/.
81
Salici-Franguletum MALCUIT 1929 /sv. Salicion cinereae TH. MÜLLER et GÖRS ex PASSARGE 1961/ Edifikátorem tohoto jediného keřového společenstva je Salix cinerea, v literatuře o studovaném území mylně označovaná jako Salix aurita. Kvantita a repartice výskytu Salix cinerea podléhá značným změnám /viz HUSÁKOVÁ Ms. Na lokalitě se zmíněný keř vyskytuje jednotlivě ve skupinové a ostrůvkovité mozaice senzu HUSÁK /1982/. V keřovém patře asociace dominuje Salix cinerea a jako příměs se vyskytují Frangula alnus a Salix purpurea. V bylinném patře dominují především Mentha aquatica, Carex acutiformis, Galium palustre, Lysimachia nummularia a místy i Phragmites australis. Jedná se tedy především o druhy kontaktních společenstev. Strukturu asociace přiblíží fytocenologický snímek č. 15. Výskyt semenáčků a juvenilních rostlin Sambucus nigra souvisí především s pobytem ptáků v korunách dřevin. Vitalita juvenilních bezů se krátkodobě značně zvýšila po roce 1974, kdy došlo k odumření necelé poloviny keřů Salix cinerea následkem změny ve vodním režimu. Navíc byly porosty vrb silně prosvětleny holožírem mandelinek. V roce 1975 byla většina mladých rostlin Sambucus
9. Plošné zastoupení dřevin na Hrabanově v roce 1981 /podle leteckého snímku/
82
nigra vysoká 10 - 15 cm, výjimečně 50 cm. Nejvyšší vitality a pokryvnosti dosáhly juvenilní exempláře bezu černého v roce 1977. Po roce 1978 však dochází k jejich odumírání vzhledem k silnému zastínění; porosty Salix cinerea opět rychle zregenerovaly a stabilizovaly se. Cenóza se vyskytuje především v centrálním, východním a jižním sektoru. Přes silné narušení těchto porostů v období 1974-77 se jejich plocha rozšiřuje. Ve fytocenologické literatuře, která se vztahuje k tomuto území, jsou mylně uváděny porosty Salix aurita místo Salix cinerea. SPOLEČENSTVA SYNANTROPNÍ Jsou soustředěna v lemových částech černavy. Plošně nejrozšířenější jsou lemové společenstva s Urtica dioica, potom s Elytrigia repens, zejména při jižním okraji rezervace. Někde dosahuje šířka těchto lemů až 20 - 30 m. Jako kodominanta se místy, zejména v lemech jižního sektoru, hojně uplatňuje Cirsium arvense. Většina cenóz s dominantní Calamagrostis epigejos ještě náleží do předchozích vegetačních formací. Vzhledem k dominantě - konkurenčně velmi silnému synantropnímu druhu - bude o všech těchto cenózách pojednáno zde. Roku 1973 byla myslivci při jižním okraji jižního sektoru založena dvě malá políčka, na kterých se pěstovaly především topinambur, slunečnice, koňský bob a řepka. V některých letech byla políčka ponechána ladem /4krát/. Podle charakteru roku se zde vytvářela atypická segetální společenstva s převahou vytrvalých plevelů /zejména Ranunculus repens/. Z jednoletých druhů se hojně vyskytoval druh Erucastrum gallicum a Diplotaxis muralis, ojediněle Sisymbrium altissimum. V letech, kdy byla políčka ponechána ladem, se mohutně rozrůstal Ranunculus repens. Semenáčky Holcus lanatus a Deschampsia cespitosa, vyklíčené v předchozím roce, se rovněž velmi rychle rozvíjely a na podzim již vytvořily menší trsy. Bazální společenstvo Urtica dioica-Aegopodium podagraria - [Galio-Urticetea KOPECKÝ et HEJNÝ 1971 Dominantou tohoto nitrofilního ruderálního společenstva, které pokrývá nejvíce ruderalizovaná okrajová stanoviště, je Urtica dioica s pokryvností 100 %. Z dalších druhů je zastoupen především Anthriscus sylvestris a Arctium tomentosum.
83
Odvozené společenstvo Agropyrum repens - [Convolvulo-Chenopodiea] KOPECKÝ 1986 Kromě edifikátoru Elytrigia repens s vysokou pokryvností /80 - 100 %/ se zde uplatňují především druhy oddělení Convolvulo-Chenopodiea a nižních jednotek /Cirsium arvense, Carex hirta, Galium aparine, Melandrium album/. Pokud se ještě uplatňují druhy třídy Molinio-Arrhenatheretea a nižních jednotek, pak jen s velmi malou pokryvností a silně sníženou vitalitou. Tyto porosty často sousedí a cenózami řádu Plantaginetalia majoris. Společenstva s dominantní Calamagrostis epigejos Fyziognomii těchto mozaikovitě vyvinutých společenstev udává vsídlený druh Calamagrostis epigejos, který se ve studovaném území začíná více rozmáhat teprve v posledních letech. Je jedním z indikátorů degradačních změn Hrabanovské černavy. Představuje výraznou dominantu a je druhem se silnou konkurenční schopností, neboť v poměrně krátké době může snížit vitalitu původních společenstev nejen na suchých, ale i na vlhkých stanovištích. Edifikátor porostů - výběžkatý druh Calamagrostis epigejos má totiž značnou cenologickou amplitudu, a proto nelze zdejší porosty označit jako jedno společenstvo. Nejnověji zdůraznil skutečnost, že porosty s Calamagrostis epigejos nepředstavují jedno společenstvo, ale že jde o různé jednotky, KOPECKÝ /1986/ za použití deduktivní metody klasifikace rostlinných společenstev. Analogicky lze zdejší cenózy, vzniklé degradaci porostů přirozených společenstev, přiřadit k následujícím jednotkám: odvozené společenstvo Calamagrostis epigejos - [Molinion], odvozené společenstvo
Calamagrostis
epigejos
-
[Molinion/Bromion
erecti],
odvozené
společenstvo Calamagrostis epigejos - [Magnocaricetalia]. Další druhy v porostech těchto cenóz totiž jednoznačně ukazují na příslušnost k odlišným taxonomickým jednotkám - zde přirozeným společenstvům černavy. Pokryvnost Calamagrostis epigejos většinou dosahuje 70 - 95 %. Na okraji kulturního boru se vyvinula čistě ruderální cenóza, odvozené společenstvo Calamagrostis epigejos - [Convolvulo-Chenopodiea] KOPECKÝ 1986, kde se kromě vůdčího druhu uplatňují jen druhy synantropní. Lolio-Plantaginetum majoris BEGER 1930 /Polygonion avicularis BR. - BL. 1931/ Maloplošně zastoupená asociace zaznamenaná na okraji písčitě polní cesty v západním sektoru, kde dochází k sešlapu. Kontaktním společenstvem je odvozené
84
společenstvo Agropyrum repens -
[Convolvulo-Chenopodiea] . Dominantou
společenstva je Lolium perenne. Borová kultura V borovém lese je dominantní dřevinou Pinus sylvestris, vysázena je borovice černá a banksovka /Pinus nigra a P. divaricata/. Ojediněle tu roste Quercus robur, Betula pendula, Frangula alnus, Sambucus nigra. V bylinném patře roste hojně Calamagrostis epigejos, Agrostis capillaris, Galeopsis tetrahit, Fallopia convolvulus, na prosvětlených místech a při okraji boru roste Artemisia campestris, Coronilla varia, Sedum maximum. Borovice je zde přirozeně rostoucí dřevinou, jak bylo doloženo pylovým rozborem z Hrabanova /KLEČKA 1930/. Uvedený porost je na stanovišti svazu Dicrano-Pinion LIBBERT 1933.
PŘEHLED FYTOCENOLOGIGKÝCH SNÍMKŮ 1. Sektor C; 9.10.1968; plocha 18 m2, pokryvnost E1: 80 %; 9 druhů Schoenoplectus tabernaemontani 3, Mentha aquatica 3, Lysimachia vulgaris 1, Galium palustre 1, Agrostis stolonifera 1, Calamagrostis neglecta + Lythrum salicaria +, Scutellaria galericulata +, Potentilla anserina +. 2. Sektor V; 30.6.1975; plocha 16 m2, pokryvnost E1: 100 %; 6 druhů Carex acutiformis 5, Carex elata 1, Galium palustre 1, Lysimachia vulgaris 1, Lythrum salicaria 1, Calamagrostis neglecta +. 3. Sektor Z; 16.6.1975; plocha 25 m2 , pokryvnost E1 : 95 %; 12 druhů Calamagrostis neglecta 4, Carex elata 1, Cladium mariscus 1, Galium palustre 1, Mentha aquatica +, Stachys palustris +, Lysimachia vulgaris +, Cirsium arvense +, Polygonum amphibium +, Phragmites australis +, Schoenoplectus tabernaemontani +, Potentilla anserina r. 4. Sektor Z; 16.6.1975; plocha 25 m2, pokryvnost E1 100 %; 14 druhů Mentha aquatica 4, Carex acutiformis 2, Cirsium arvense 2, Agrostis stolonifera 1, Calamagrostis neglecta 1, Carex elata 1, Poa palustris 1, Galium uliginosum 1, Potentilla anserina +, Stachys palustris +, Lysimachia vulgaris +, Polygonum amphibium +, Typha latifolia +, Schoenoplectus tabernaemontani r. 5. Sektor V; 8.9.1972; plocha 12 m2, pokryvnost E1: 95 %; 15 druhů Juncus alpino-articulatus 4, Juncus articulatus 1, Phragmites australis 1, Cirsium palustre +, Deschampsia cespitosa +, Epilobium parviflorum +,
85
Linum catharticum +, Lythrum salicaria +, Mentha aquatica +, Molinia caerulea +, Succisa pratensis +, Galium uliginosum r, Lysimachia vulgaris r, Potentilla erecta r, Salix cinerea r. 6. Sektor V; 30.6.1975; plocha 15 m2 ; pokryvnost: 100 %; 13 druhů Molinia caerulea 5, Carex panicea 1, Deschampsia cespitosa 1, Potentilla erecta 1, Succisa pratensis 1, Lysimachia vulgaris 1, Schoenus ferrugineus +, Valeriana dioica +, Sanguisorba officinalis +, Taraxacum officinale agg. +, Galium verum +, Lythrum salicaria +, Galium uliginosum r. 7. Sektor J; 6.7.1975; plocha 25 m2; pokryvnost E1: 95 %, Eo: 10 %; 35 druhů Bromus erectus 3, Molinia caerulea 3, Achillea millefolium 1, Arabis gerardi l, Anthoxanthum odoratum 1, Briza media 1, Campanula rotundifolia 1, Carex hostiana 1, Carex panicea 1, Carex tomentosa 1, Centaurea jacea 1, Festuca arundinacea l, Festuca pratensis 1, Festuca rubra l, Galium verum l, Leucanthemum vulgare 1, Linum catharticum 1, Agrostis capillaris +, Cerastium arvense +, Colchicum autumnale +, Dactylis glomerata +, Galium pumilum +, Ononis spinosa +, Pimpinella saxifraga +, Plantago lanceolata +, Potentilla erecta +, Rhinanthus angustifolius +, Rumex acetosella +, Sanguisorba officinalis + , Taraxacum officinale agg. +, Tetragonolobus maritimus +, Vicia cracca +, Viola hirta +, Gymnadenia conopsea r, Pastinaca sativa r. 8. Sektor V; 1.7.1975; plocha 25 m2, pokryvnost E1: 100 %; 17 druhů Deschampsia cespitosa 4, Cirsium canum 2, Lysimachia vulgaris 2, Mentha aquatica 2, Carex elata 1, Festuca arundinacea 1, Galium uliginosum 1, Lathyrus pratensis 1, Phragmites australis l, Potentilla reptans 1, Calamagrostis epigejos +, Equisetum palustre +, Lythrum salicaria +, Ranunculus repens +, Sanguisorba officinalis +, Valeriana officinalis +, Frangula alnus jv. r. 9. Sektor V; 1.7.1975; plocha 25 m2; pokryvnost 100 %; 16 druhů Filipendula ulmaria 4, Cirsium oleraceum 3, Carex acutiformis l, Deschampsia cespitosa l, Lathyrus pratensis 1, Lysimachia vulgaris 1, Molinia caerulea l, Phragmites
australis
1,
Poa
palustris
l,
Stachys
palustris
1,
Vicia
cracca l, Dactylis glomerata +, Galium mollugo +, Galium aparine +, Geranium pratense +, Pimpinella major +. 10. Sektor Z; 16.6.1975; plocha 25 m2 ; pokryvnost 100 %; 36 druhů Centaurea jacea 2, Festuca pratensis 2, Festuca rubra 2, Holcus lanatus 2, Poa pratensis 2, Achillea millefolium l, Agrostis stolonifera l, Anthoxanthum 86
odoratum 1, Arrhenatherum elatius 1, Cerastium holosteoides 1, Cirsium canum 1, Deschampsia cespitosa 1, Galium mollugo 1, Linum catharticum 1, Lotus corniculatus 1, Molinia caerulea 1, Plantago lanceolata 1, Potentilla reptans 1, Prunella vulgaris 1, Ranunculus acris 1, Arabis gerardii +, Cirsium arvense +, Dactylis glomerata +, Elytrigia repens + , Galium uliginosum +, Galium verum +, Lathyrus pratensis +, Leontodon hispidus +, Leucanthemum vulgare +, Lysimachia vulgaris +, Ranunculus repens +, Myosotis arvensis +, Pimpinella saxifraga +, Polygala comosa +, Rhinanthus angustifolius +, Taraxacum officinale agg. +. 11. Sektor S; 31.5.1983; plocha 15 m2; pokryvnost E1: 40 %, Eo : 50 %, 13 druhů E1: Corynephorus canescens 3, Spergula morisonii 2, Agrostis capillaris +, Anthoxanthum odoratum +, Festuca psammophila +, Jasione montana +, Pinus sylvestris jv. +, Rumex acetosella r. EO Cornicularia aculeata 4, Ceratodon purpureus 2, Cladonia uncialis 1, Cladonia sp. 1, Cephaloziella divaricata +. 12. Sektor S; 31.5.1983; plocha 20 m2; pokryvnost E1: 85%, EO: 5%; 17 druhů E1: Festuca psammophila 4, Thymus serpyllum 3, Achillea millefolium 2, Hieracium pilosella 2, Arrhenatherum elatius 1, Artemisia campestris 1, Carex hirta 1, Euphorbia cyparissias 1, Festuca rupicola 1, Galium verum 1, Silene otites 1, Hypochoeris radicata +, Luzula campestris +, Rumex acetosella +, Viola arvensis +, Trifolium arvense +. EO: Rhytidiadelphus subpinnatus 13. Sektor S; 18.8.1968; plocha 25 m2; pokryvnost E1 :100 %; 26 druhů Bromus erectus 4, Festuca ovina 2, Briza media 1, Galium mollugo 1, Galium verum l, Holcus lanatus 1, Hypericum perforatum 1, Leontodon hispidus 1, Leucanthemum vulgare l, Lotus corniculatus l, Medicago lupulina l, Plantago lanceolata l, Rhinanthus minor 1, Scabiosa ochroleuca l, Achillea millefolium +, Campanula rotundifolia +, Cerastium holosteoides +, Coronilla varia +, Dactylis glomerata +, Linum catharticum +, Lysimachia vulgaris /-v/ +, Molinia caerulea +, Pimpinella saxifraga +, Thymus pulegioides +, Veronica chamaedrys +, Trifolium repens r.
87
14. Sektor C; 30.6.1975; plocha 25 m2; pokryvnost E1: 100 %; 13 druhů Cirsium arvense 4, Carex acutiformis 2, Galium aparine 2, Ranunculus repens 2, Lysimachia vulgaris 1, Elytrigia repens l, Poa trivialis l, Deschampsia cespitosa +, Mentha aquatica +, Molinia caerulea +, Rumex crispus +, Sanguisorba officinalis +, Fallopia convolvulus r. 15. Sektor V; 6.10.1975; plocha 100 m2; zápoj E2: 90 %; pokryvnost E1: 50 %; 20 druhů E2: Salix cinerea 5 E1: Sambucus nigra jv. 3, Mentha aquatica 3, Carex acutiformis l, Chenopodium hybridum 1, Galium palustre l, Lysimachia nummularia 1, Nepeta cataria 1, Poa palustris 1, Stellaria media 1, Urtica dioica 1, Deschampsia cespitosa +, Frangula alnus +, Myosoton aquaticum +, Phragmites australis +, Solanum dulcamara +, Rhamnus catharticue r, Rosa sp. jv. r, Solanum nigrum r, Sorbus aucuparia r. 16. Sektor C; 30.6.1977; plocha 12 m2; pokryvnost 90 %; 6 druhů Urtica dioica 5, Calamagrostis neglecta 2, Carex elata 2, Cirsium arvense 1, Lythrum salicaria 1, Phragmites australis +. 17. Sektor Z; 16.6.1975; plocha 25 m2; pokryvnost E1 :85 %; 14 druhů Carex elata 3, Calamagrostis neglecta 3, Mentha aquatica 2, Cladium mariscus 1, Galium palustre 1, Galium uliginosum 1, Cirsium arvense +, Iris pseudacorus +, Lysimachia vulgaris +, Lythrum salicaria +, Schoenoplectus tabernaemontani +, Stachys palustris +, Typha angustifolia +, Urtica dioica +. 18. Sektor C; 30.9.1976; plocha 25 m2; pokryvnost E1 :100 %; 10 druhů Potentilla anserina 5, Agrostis stolonifera 1, Cirsium arvense 1, Carex panicea +, Galium palustre +, Lythrum salicaria +, Mentha aquatica +, Cirsium canum r, Erysimum cheiranthoides r, Scutellaria galericulata r. 19. Sektor C; 27.6.1984; plocha 16 m2; pokryvnost E1 :80 %; 6 druhů Phragmites australis 3, Peucedanum palustre l, Mentha aquatica 1, Galium uliginosum +, Lysimachia vulgaris +, Frangula alnus juv. r. 20. Sektor Z; 27.6.1984; plocha 16 m2; pokryvnost 95 %; 9 druhů Cladium mariscus 3, Lysimachia vulgaris 1, Phragmites australis 1, Mentha aquatica 1, Lycopus europaeus +, Galium palustre +, Cirsium palustre +, Peucedanum palustre +, Carex sp. r.
88
21. Sektor C; 27.6.1984; plocha 9 m2; pokryvnost 90 %; 9 druhů Carex elata 2, Lysimachia vulgaris 2m Galium mollugo 2, Mentha aquatica l, Calamagrostis neglecta l, Urtica dioica +, Symphytum officinale +, Cirsium arvense +, Cirsium palustre +. 22. Sektor V; 27.6.1984; plocha 16 m2 ; pokryvnost 95 %; 8 druhů Juncus
subnodulosus
3,
Mentha
aquatica 1,
Lysimachia
vulgaris 1,
Deschampsia cespitosa +, Cirsium oleraceum + , Potentilla erecta +, Cirsium palustre +, Galium sp. jv. r. 23.
Sektor
V;
27.6.1984;
plocha
16
m2;
pokryvnost
85
%;
10
druhů
Schoenus ferrugineus 2, Potentilla erecta 2, Carex davalliana, Cladium mariscus + , Dactylorhiza incarnata + , Carex panicea + , Carex flava + , Phragmites australis + , Molinia caerulea + , Vicia sp. r. 24. Sektor C; 16.6.1975; plocha 25 m2; pokryvnost E1: 100 %; 10 druhů Agrostis stolonifera 5, Mentha aquatica 2, Galium palustre 1, Lycopus europaeus 1, Calamagrostis neglecta +, Galium uliginosum +, Lythrum salicaria +, Phragmites australis +, Cirsium arvense r, Rorippa palustris r. NAVRHOVANÁ OCHRANÁŘSKÁ OPATŘENÍ Pro SPR Hrabanovská černava byl vypracován ochranářský plán na období let 1979-87, schválený SÚPPOP Praha a OK SKNV Praha. Realizaci navržených opatření zajišťuje OK ONV Nymburk /§ 27, odst. 2 zák. č. 69 Ú.l. 1967 Sb. ve znění zák. č. 28/1972 Sb./. Pravidelně prováděné zásahy: kosení lučních porostů, porostů šášin a rákosin. Jednorázové zásahy: obnovení části otevřené drenáže; oprava hradítka v západní části rezervace; odstranění mysliveckých zařízení. SEZNAM DRUHŮ Nomenklatura převážně podle: HOLUB J., NEUHAUSLOVÁ Z. et KOLBEK J. /1982/. V seznamu jsou uvedeny všechny druhy vyšších rostlin, které jsme našli v SPR Hrabanovská černava. Za jmény jednotlivých druhů je zmíněno jejich rozšíření a četnost na území rezervace. Celá plocha je rozdělena na jednotlivé sektory, které jsou označeny velkými písmeny /viz obr. 2/. Jsou to:
89
Z = západní sektor, C = střední /centrální/ sektor, S = severní sektor, V = východní sektor a J = jižní sektor. Za touto stručnou charakteristikou jsou uvedeni autoři, kteří daný druh v rezervaci našli a publikovali nebo o nálezu poskytli zprávu jiného druhu /např. ústní sdělení apod./. Není-li uvedena za druhem stručná charakteristika o rozšíření a jsou-li připojeny hned citace autorů, znamená to, že daný druh jsme v rezervaci sami nenalezli. Acer negundo L. - ojediněle na východním okraji. Achillea millefolium L. subsp. millefolium - vzácně na okrajích rezervace, v J i uvnitř. KLEČKA 1930, NĚMEČEK 1952. A. pannonica SCHEELE - vzácně na písčitém ostrohu. Z okolí Hrabanova uvá-děna i A. collina J. BECKER ex REICHENB. Acorus calamus L. - PIVNIČKOVÁ 1984. Aegopodium podagraria L. - vzácně J. Aethusa eynapium L. subsp. agrestis (WALLR.) DOST. - vzácně na jižním okraji rezervace. Agrostis capillaris L. /= A. tenuis SIBTH./ - velmi vzácně na okraji Z, vzácně v S, P a V. ŠEBEK 1981. A. gigantea ROTH - vzácně až velmi vzácně na okraji Z. A. stolonifera L. - roztroušeně v západní polovině rezervace, mnohdy vytváří i lokální dominanty. Druh značně proměnlivý. NĚMEČEK 1952, SAJVERA 1952. K tomuto druhu se budou pravděpodobně /podle uváděných společenstev/ vztahovat údaje druhu A. vulgaris u KLIKY /1929/ a KLEČKY /1930/. A. cani-na L. jsme na studovaném území nenašli. Ajuga reptans L. - vzácně v S. Alisma plantago-aquatica L. - při výpusti a velmi vzácně podél centrálního melioračního kanálu. KLIKA /1929/, KLEČKA /1930/. Alliaria petiolata (BIEB.) CAVARA et GRANDE - vzácně na jižním okraji rezervace, zpravidla při vrbách Salix cinerea. Allium angulosum L. - vzácně v Z /záp. okraj/, S /sev. okraj, často však již mimo hranici rezervace/ a ve V /vých. okraj/. KLIKA /1929/. A. oleraceum L. - ojediněle S. Alnus glutinosa (L.) GAERTNER - vzácně v již. části V, velmi vzácně v J. A. incana (L.) MOENCH - jen několik jedinců v již. části V. Alopecurus aequalis SOBOL. - vzácně v Z a V. A. geniculatus L. - vzácně v Z. Výskyt obou druhů /A. geniculatus a aequalis/ velmi nepravidelný. A. pratensis L. - při okrajích rezervace roztroušeně, v S a J hojněji. KLEČKA /1930/. Amaranthus powellii S. WATSON /= A. chlorostachys auct./ - roztroušeně až vzácně při okrajích Z a v již. části V. V sousedních polních kulturách a u cest hojně. A. retroflexus L. - při okrajích Z, ale s nápadně sníženou vitalitou. V r. 1976 i ve středu záp. poloviny rezervace /jen velmi nízké, nevětvené rostliny/.
90
Anagallis arvensis L. - při okrajích rezervace vzácně, ojediněle na narušených místech uvnitř rezervace. Vždy jen v červenokvětých formách. Anchusa officinalis L. - ojedinělé rostliny v S. Angelica sylvestris L. - vzácně v S. Anthemis arvensis L. - vzácně na sev. okraji rezervace. A. austrica JACQ. - podobně jako předcházející druh. Anthoxanthum odoratum L. - roztroušeně, především však při okrajích rezervace. KLIKA /1329, 1943/, KLEČKA /1930/. Anthriscus sylvestris (L.) HOFFM. - roztroušeně v již. části rezervace;, zejména na okraji křovin. Anthyllis vulneraria L. - vzácně v sev. částech C a S, dále v J a V /vých. část/. KLEČKA /1930/, NĚMEČEK /1952/. Apera spicaventi (L.) BEAUV.. - vzácně na okraji Z. V okolí rezervace velmi hojně. Arabidopsis thaliana (L.) HEYNH. - vzácně v S. Arabia gerardii (BESSER) KOCH - v záp. polovině rezervace vzácně. ČELAKOVSKÝ /1885, Lysá/, ROHLENA /1924/, KLEČKA /1930/, NĚMEČEK /1952/, SAJVERA /1952/. Arabis hirsuta (L.) SCOP. - na sušších místech v S a V vzácně. A. sagittata (BERTOL.) DC. in LAM. et DC. - ZEMAN /1948, dokumentace Muzeum Poděbrady/, ČELAKOVSKÝ /1888, od Milovic/. Arctium lappa L. - při okrajích rezervace vzácně. A. tomentosum MILLER - hojněji na již. okraji rezervace. Někdy se vyskytuje kříženec mezi oběma druhy - A. x ambiguum (ČELAK.) BECK. Arenaria serpyllifolia L. - roztroušeně v S, vzácněji na okrajích Z a J. Armeria vulgaris WILLD. - roztroušeně v S. NĚMEČEK /1952/. Armoracia rusticana P. GAERTNER, B. MEYER et SCHERB. - vzácně již. část C a J. Arrhenatherum elatius (L.) BEAUV. ex J. et C. PRESL - vzácně až roztroušeně při okrajích Z, C, S a J. NĚMEČEK /1952/. Artemisia absinthium L. - ojedinělé rostliny při sev. okrajích C a S. A. campestris L. roztroušeně na písčitém ostrohu. A. vulgaris L. - vzácně při okrajích rezervace. Asperula cynanchica L. - ojedinělé rostliny na písčitém ostrohu. Astragalus glycyphyllos L. - vzácně v J. Atriplex patula L. - ojediněle na vých. okraji J. Avena fatua L. = vzácně na okraji Z, v roce 1976 přechodný výskyt ve středu záp. poloviny rezervace. Avenula pubescens (HUDSON) DUMORT. - vzácně při okrajích Z, C, S a V. KLEČKA /1930/. Ballota nigra L. subsp. nigra - velmi vzácně na okrajích Z a V. Barbaraea vulgaris R. BR. in AITON - vzácně na okraji Z. B. stricta ANDRZ. in BESSER - vzácně na již. okraji J. Batrachium aquatile (L.) DUMORT. - přechodně ve velké tůni. B. circinatum (SIBTH.) FRIES - v malé i velké tůni v Z. V některých letech hojně. ČELAKOVSKÝ /1887, mezi Hrabanovem a Starou Lysou/. Bellis perennis L. - vzácně na okrajích Z, S a V. KLEČKA /1930/.
91
Berteroa incana (L.) DC. - vzácně na písčitých půdách v S. KLEČKA /1930/. Betonica officinalis L. - vzácně ve V a S. Betula pendula ROTH - na severním okraji Z a C /mladé stromky/. Bidens cernua L. - vzácně v Z, v roce 1976 hojněji u velké tůně, vždy však jen malé, asi 5 cm velké rostliny. B. frondosa L. - vzácně v Záp. části rezervace. B. tripartita L. - vzácně v Z a na okraji vrbin ve V. Blysmus compressus (L.) PANZER ex LINK - ojedinělé kolonie v C a severní části J. Bolboschoenus maritimus (L.) PALLA - vzácně až roztroušeně v Z, C a V. Rostliny z Hrabanova bude nutné ještě hlouběji prostudovat; některými znaky upomínají na B. compactus (HOFFM.) DROBOV. KLIKA /1929/, ŠACHL /1981/. Brachypodium pinnatum (L.) BEAUV. - vzácně při severním okraji C. Briza media L. - v západní polovině rezervace při okrajích, ve východní polovině roztroušeně po celé ploše. KLIKA /1929, 1947/, KLEČKA /1930/, NĚMEČEK /1952/, ŠEBEK /1981/. Bromus erectus HUDSON - na okrajích Z, C a ve V roztroušeně až vzácně, v S hojně. KLEČKA /1930/, NĚMEČEK /1952/, ŠEBEK /1981/. B. hordeaceus L. subsp. hordeaceus - na okrajích západní poloviny rezervace. KLEČKA /1930/. B. inermis LEYSSER - vzácně na okrajích C a J. B. sterilis L. - vzácně na okrajích Z. B. tectorum L. - vzácně na okrajích Z a S. Bryonia alba L. - na severním okraji C. Bupleurum falcatum L. - ojedinělé rostliny v S. ŠEBEK /1981/. Calamagrostis arundinacea (L.) ROTH - KLEČKA /1930/. Tento druh jsme nenašli, patrně šlo o přechodný výskyt nebo o omyl v určení. Calamagrostis epigejos L. - roztroušeně na vlhkých i suchých stanovištích, především však v severní části S. Velmi proměnlivý druh, v borovém lesíku se vyskytují jak kolonie se stéblem pod latou nápadně drsným, tak i se stéblem zcela hladkým. Na vlhčích stanovištích rostliny mnohdy mohutnějšího vzrůstu se stéblem pod latou však vždy drsným. V samotných kláscích nejsou však žádné rozdíly mezi jednotlivými morfotypy. Druh C. canescens WEBER ROTH jsme nenalezli. NĚMEČEK /1952/. C. neglecta (EHRH.) P. GAERTN., B. MEYER et SCHERB. - v Z a C hojně až obecně, ve V roztroušeně především v rákosinách a v J vzácně. Jeden z nejvýznamnějších druhů rezervace. Velmi přizpůsobivý druh, který se v posledních letech rozšiřuje, i když rostliny jsou málokdy plodné. V kláscích jsou zpravidla jen zaschlé semeníky nebo mladé nevyzrálé plody. Třtina se rozšiřuje hlavně vegetativně. ČELAKOVSKÝ /1888 - mezi Benátskou Vruticí a Milovicemi/, KLEČKA /1930/, KLIKA /1929, 1947/, DOMIN /1943/, SAJVERA /1952/, NĚMEČEK /1952/, CHRTEK a ŽERTOVÁ /1965/, NOVOTNÝ /1972/, ŠEBEK /1981/ atd. Caltha palustris L. - po celé rezervaci vzácně, vždy jen v subsp. palustris. KLEČKA /1930/, SAJVERA /1952/. Calystegia sepium (L.) R. BR. - v jižní části J vzácně.
92
Campanula glomerata L. - ojedinělé rostliny v S, nejvíce odpovídají subsp. farinosa (ROCHEL) KIRSCHLEGER. C. patula L. - vzácně v severních částech rezervace. C. rapunculoides L. - vzácně na okraji Z. C. rotundifolia L. - vzácně při severním okraji rezervace a v J. KLEČKA /1930/, NĚMEČEK /1952/, ŠEBEK /1981/. C. trachelium L. - velmi vzácně v J. Capsella bursa-pastoris (L.) MEDICUS - při okrajích rezervace vzácně, v letech 1975-76 častá i uvnitř rezervace, především na narušených místech. Cardamine palustris (WIMMER et GRAB.) PETERM. /= C. dentata auct./ - ČELAKOVSKÝ /1887 - "schon und reichlich"/, ROHLENA /1924/, NOVOTNÝ /1930/. C. pratensis L. - vzácně v západní polovině rezervace, roztroušeně ve východní polovině. KLIKA /1929/, KLEČKA /1930/. Carduus acanthoides L. - vzácně na Z a J okraji. C. crispus L. - vzácně v J. C. nutans L. - jen ojedinělé rostliny při severním okraji S. Carex acutiformis EHRH. - roztroušeně, v C hojně. V poslední době se rozšířila z okrajových oblasti i do centrálních částí rezervace. KLEČKA /1930/, ŠEBEK /1981/. C. appropinquata SCHUMACHER - vzácně v C. KLEČKA /1930/, ŠEBEK /1981/. C. buxbaumii WAHLENB. - vzácně až roztroušeně v Z, C a J. Významná rostlina rezervace. ČELAKOVSKÝ /1868, Lysá TAUSCH/, ČELAKOVSKÝ /1886/, KLEČKA /1930/, KLIKA /1947/, SAJVERA /1952/, NOVOTNÝ /1972/, ŠEBEK /1981/. Carex canescens L. - KLIKA /1947/. C. cespitosa L. - vzácně v C. KLEČKA /1930/, NOVOTNÝ /1972/, ŠEBEK /1981/. C. davalliana SM. - vzácně v S a V. ČELAKOVSKÝ /1888/, KLIKA /1929, 1947/, KLEČKA /1930/, ŠEBEK /1981/. C. distans L. - ČELAKOVSKÝ /1888/, KLEČKA /1930/. C. disticha HUDSON - vzácně Z a J. ČELAKOVSKÝ /1886, 1888 - mezi Milovicemi a Benátskou Vruticí/, KLEČKA /1930/, NOVOTNÝ /1972/, ŠEBEK /1981/. C. elata All. - hojně v Z, C a J, roztroušeně v S a V. KLIKA /1929/, KLEČKA /1930/, NĚMEČEK /1952/, SAJVERA /1952/. C. flacca SCHREBER - velmi vzácně ve V /v r. 1970/. KLIKA /1929, 1947/, KLEČKA /1930/, NĚMEČEK /1952/, SAJVERA /1952/. C. flava L. s.l. - KLEČKA /1930/, KLIKA /1947/, NOVOTNÝ /1972/, SAJVERA /1952, snad oederi nebo flava a. str./, jinak u ostatních autorů nejspíše C. lepidocarpa. C. flava L. s. str. - vzácně ve V. HAVLÍČKOVÁ /1983/ cituje např. sběry: BINDER 1884, PRC; KLÁŠTERSKÝ 1921, PR. C. gracilis CURTIS - vzácně ve V. KLEČKA /1930/, ŠEBEK /1981/. C. hartmanii CAJANDER - SAJVERA /1952/. Pravděpodobně šlo asi o C. buxbaumii. Na Hrabanově se někdy vyskytují rostliny C. buxbaumii, které některými znaky upomínají na C. hartmanii. C. hirta L. - roztroušeně až hojně při severním okraji rezervace. NĚMEČEK /1952/.
93
C. hostiana DC. - roztroušeně až hojně ve V a J. ČELAKOVSKÝ /1868, u Lysé, TAUSCH/, 1883 /Tauschovo stanovisko u Lysé nepochybně více není/, /1886, na Hrabanově, dříve již TAUSCH/, /1888/, KLIKA /1929, 1947/, KLEČKA /1930/, NĚMEČEK /1952/, NOVOTNÝ /1972/. KLIKA /1947/ uvádí též křížence C. hostiana x flava. C. lasiocarpa EHRH. - ČELAKOVSKÝ /1886/, VELENOVSKÝ /1926/. C. lepidocarpa TAUSCH - roztroušeně Z, C a V. NĚMEČEK /1952/, SAJVERA /1952/, ŠACH /1981/. HAVLÍČKOVÁ /1983/ uvádí z Hrabanova mnoho herbářových dokladů od roku 1884 až do současné doby. C. nigra (L.) REICHARD - vzácně C. KLIKA /1929/. C. oederi RETZ. - vzácně ve V a Z. ČELAKOVSKÝ /1888/, KLIKA /1929/. HA-VLÍČKOVÁ /1983/ cituje herbářové doklady od roku 1885 až po současnost. C. panicea L. - ve V hojně, jinde roztroušeně. KLIKA /1929, 1943, 1947/, KLEČKA /1930/, NĚMEČEK /1952/, SAJVERA /1952/, ŠEBEK /1981/. C. paniculata L. - ŠEBEK /1981/. C. praecox SCHREBER - vzácně S, v zajímavých morfotypech, ojediněle i na malé písčince při výpusti /v aubsp. curvata (KNAF) KUCK./; písčinka však byla v roce 1984 rozorána. C. pseudocyperus L. - v Z a C vzácně. ČELAKOVSKÝ /1868, Lysá, TAUSCH/, KLEČKA /1930/, NOVOTNÝ /1972/, ŠEBEK /1981/. C. riparia CURTIS - velmi vzácně na rozhraní C a S. KLEČKA /1930/. C. rostrata STOKES - velmi vzácně na rozhraní C a S. KLEČKA /1930/. C. spicata HUDSON /= C. muricata L. subsp. contigua HOPPE MORAVEC/ -velmi vzácně S. ŠEBEK /1947, dokumentace Muzeum Poděbrady/. C. tomentosa L. - při severních okrajích rezervace vzácně; ve V na východním okraji a J roztroušeně. NĚMEČEK /1952/. C. vesicaria L. - pouze ojedinělé trsy při okrajích rezervace. KLIKA /1929/, KLEČKA /1930/, NOVOTNÝ /1972/, ŠEBEK /1981/. C. vulpina L. - při severním okraji rezervace jednotlivé trsy, KLEČKA /1930/, NOVOTNÝ /1972/. Carlina vulgaris L. - na písčitém ostrohu vzácně. Carum carvi L. - vzácně při severním okraji G. KLEČKA /1930/. Centaurea jacea L. s.l. - vzácně roztroušeně při okrajích rezervace. KLIKA /1929, 1947/, KLEČKA /1930/, NĚMEČEK /1952/, SAJVERA /1952/, ŠEBEK /1981/. C. rhenana BOREAU - vzácně S. C. scabiosa L. - vzácně S. Centaurium pulchellum (SWARTZ) DRUCE -na severním okraji Z velmi vzácně, naposledy v r. 1972. C. uliginosum (WALDST. et KIT.) BECK ex RONNIGER = velmi vzácně, objevuje se i na pokusně obnažených půdách v různých částech rezervace. ČELAKOVSKÝ /1886/, KLIKA /1929, 1947/, KLEČKA /1930/, SAJVERA /1952/, NOVOTNÝ /1971/. Cerastium arvense L. - na severních okrajích Z, C a S vzácně, ojediněle v J.
94
C. holosteoides FRIES - roztroušeně až vzácně při severních okrajích Z, C a S a roztroušeně v J. DOMIN /1903/, KLEČKA /1930/, NĚMEČEK /1952/, SAJVERA /1952/. KLEČKA /1930/ uvádí i C. medium, pravděpodobně se však jedná o záměnu jmen. C. pumilum CURTIS - vzácně v S. C. semidecandrum L. - vzácně v S. ČELAKOVSKÝ /1888, 1890, okolo Lysé obecně/. Cerasus avium (L.) MOENCH - ojediněle stromky v J. Cerasus mahaleb (L.) MILLER - ojedinělé keře v J a S. Vyskytují se zde obě subspecie, a to subsp. mahaleb s letorosty chlupatými i subsp. simonkaii (PENZES) SOJÁK s letorosty lysými. Patrně zanesené sem z okolí hřbitova, kde obě subspecie také rostou. Cerinthe minor L. - vzácně v S. Chaenorhinum minus (L.) LANGE - okraje Z a C, opuštěná políčka v J vzácně. Chamaeplium officinale (L.) WALLR. - vzácně na okrajích Z a J. Chamomilla recutita (L.) RAUSCHERT - v severních okrajích Z a G roztroušeně;, vzácně v J. C. suaveolens (PURSH) RYDB. - na okrajích Z a J vzácně. Chenopodium album L. - na okrajích Z, C a J vzácně. V r. 1975 i ve středu rezervace. C. hybridum L. - vzácně na okrajích Z, C, V a J. C. polyspermum L. - vzácně na okrajích Z a J /též i na bývalých políčkách/, v r. 1976 ojediněle i v centru rezervace. C. rubrum L. - vzácně při okrajích Z a C. V r. 1975-76 větší porost u velké tůně /plodní jedinci, avšak nízkého vzrůstu/. Chondrilla juncea L. - vzácně na písčitém ostrohu. Cirsium acaule SCOP. - ve východní polovině rezervace roztroušeně. NĚMEČEK /1952/. C. arvense (L.) SCOP. - roztroušeně až hojně po celé rezervaci. Od roku 1975 i v centrálních oblastech. Na mnoha místech vytváří rozsáhlejší porosty, často společně s Urtica dioica.V poslední době se stále Šíří, a tak se stává velmi nebezpečným, agresivním druhem v rezervaci. KLEČKA /1930/. C. canum (L.) AU. - rostroušeně, místy až hojně /zejména ve východní části V/. KLEČKA /1930/, NĚMEČEK /1952/, SAJVERA /1952/. C. oleraceum (L.) SCOP. - roztroušeně v S a V. KLEČKA /1930/, KLIKA /1947/, KLEČKA /1930/, NĚMEČEK /1952/, SAJVERA /1952/, ŠEBEK /1981/. C. palustre (L.) SCOP. - roztroušeně, zejména v S a V. Zdá se, že se v poslední době šíří. KLIKA /1929, 1947/, KLEČKA /1930/, NĚMEČEK /1952/, SAJVERA /1952/, ŠEBEK /1981/. C. vulgare (SAVI) TEN. - po celé rezervaci vzácně. V rezervaci se vyskytuje celá řada kříženců, nejčastěji ve východní části V. Doposud jsme nalezli: Cirsium acaule x canum - C. x winklerianum ČELAK., Cirsium acaule x x canum x oleraceum - C. x trigineum BORNM. non PETRAK, Cirsium acaule x x oleraceum = C. x rigens AITON WALLR., Cirsium canum x oleraceum - C. x x tataricum (JACQ.) ALL. /nejhojnější kříženec/, C. irsium canum x palustre = - C. x silesiacum C. H. SCHULTZ, Cirsium oleraceum x palustre - C. x hybri-dum KOCH ex DC. Cladium mariscus (L.) POHL - hojný kolem velké tůňky v Z, jednotlivé polykormony, většinou však nekvetoucí ve V. Významný druh rezervace, není vyloučeno, že v posledních
95
letech dosahuje tento druh svého největšího rozšíření v rezervaci. ČELAKOVSKÝ /1884 - Benátská Vrutice, 1886, 1887b/, NOVÁK a PRÁT /1926/, KLIKA /1929, 1947/, KLEČKA /1930/, DOMIN /1945/, NĚMEČEK /1952/, SAJLVERA. /1952/, NOVOTNÝ 1972, ŠEBEK 1981/ atd. Colchicum autumnale L. - vzácně až velmi vzácně v celé rezervaci. KLEČKA /1930/, NĚMEČEK /1952/. Convolvulus arvensis L. - vzácně při okrajích rezervace, v suchých letech i ve středu rezervace. Conyza canadensis (L.) CRONQ. - vzácně při okrajích rezervace, v r. 1975 i v centru, v S roztroušeně. Coronilla varia L. - vzácně při okrajích celé rezervace. NĚMEČEK /1952/. Corynephorus canescens (L.) BEAUV. - roztroušeně až hojně na písčitém ostrohu. Crataegus monogyna JACQ. s.l. - vzácně při severním okraji rezervace a v J. Crepis biennis L. - vzácně při jižním okraji rezervace a v S. C. mollis (JACQ.) ASCHERSON ČELAKOVSKÝ /1873, uvádí TAUSCHŮV údaj Lysá/ KLIKA /1929/. C. paludosa (L.) MOENCH - ojedinělé rostliny v C. ŠEBEK /1981/. C. praemorsa (L. ) TAUSCH - ojediněle v S. ČELAKOVSKÝ /1886 - Lysá/. Cruciata laevipes OPIZ /= Galium cruciata L. SCOP./- vzácně v S. Cynosurus cristatus L. = vzácně ve V. KLEČKA /1930/. Dactylis glomerata L. subsp. glomerata - vzácně při okrajích rezervace, KLEČKA /1930/, NĚMEČEK /1952/. Dactylorhiza incarnata (L.)SOÓ - velmi vzácně okraj Z, severní část J a V; na prvních dvou místech naposledy v roce 1972. Ve V do r. 1973 roztroušeně s velkými výkyvy v počtu jedinců v jednotlivých letech od r. 1973 vzácně až velmi vzácně. ČELAKOVSKÝ /1887, Lysá/, KLIKA /1929, 1947/, KLEČKA /1930/, DOHNAL /1965, neodlišený údaj od Mělnické Vrutice/, KNÍŽETOVÁ /1977/ ŠEBEK /1981/. D. majalis /REICHENB. P.F. HUNT et SUMMERHAYES - sami jsme tento druh již nenalezli. KLIKA /1929/, KLEČKA /1930/, ŠEBEK /1981/. Daucus carota L. - vzácně při okrajích, především však severních. KLEČKA /1930/, NĚMEČEK /1952/. Deschampsia cespitosa (L.) BEAUV. - roztroušeně, vzácněji v Z a C. Místy vytváří metlice maloplošně dominantní porosty. KLIKA /1929, 1947/, KLEČKA /1930/, NĚMEČEK /1952/, SAJVERA /1952/. Descurainia sophia (L.) WEBB ex PRANTL - vzácně, často však jen přechodně při okrajích rezervace. Dianthus carthusianorum L. - ojedinělé rostliny v S. D. deltoides L. - vzácně na severním okraji Z a C. Roztroušeně v S. D. superbus L. subsp. superbus - vzácně v jižní části V, naposledy pozorován v r. 1975. ŠEBEK /1981/. Diplotaxis muralis (L.) DC - vzácně při okrajích Z, S a J. Drosera rotundifolia L. - DOHBAL /1965 - nerozlišený údaj od Mělnické Vrutice/. Sami jsme tento druh intenzívně hledali, ale nenašli.
96
Echinochloa crusgalli (L.) BEAUV. - ojediněle při okrajích Z, C a S. ROHLENA /1931/. Echium vulgare L. - vzácně v S. Eleocharis palustris (L.) ROEMER et SCHULTES s.l. - vzácně v Z /malá a velká tůň/, C a na rozhraní V a J. Tento druh uvádíme v širokém pojetí, protože se nám nepodařilo rostliny ztotožnit s žádným taxonem z okruhu E. palustris. KLIKA /1929/, KLEČKA /1930/, SAJVERA /1952/, ŠEBEK /1981/. E. quinqueflora (F. K. HARTMAN) 0. SCHWARZ - ČELAKOVSKÝ /1886, u Lysé, POLÁK/. Není vyloučeno, že nález pochází z Hrabanova. E. uniglumis (LINK) SCHULTES - ROHLENA /1929/, NĚMEČEK /1952/, SKALICKÝ /v posledních letech, ústní sdělení/. Elodea canadensis MICHX. - ojediněle v Z. Elytrigia repens (L.) NEVSKIJ - při okrajích rezervace. Na některých místech vytváří lemové porosty. Epilobium ciliatum RAFIN. /= E. adenocaulon HAUSSKN./ - vzácně při okrajích rezervace, v letech 1972-73 i na obnažených místech ve středu rezervace E. hirsutum L. - vzácně v Z a V. E. palustre L. - ojedinělé rostliny v Z. E. parviflorum SCHREBER - ojediněle při okrajích Z, C a V. 1972-73 rostla i ve středu rezervace. E. tetragonum L. /- E. adnatum GRISEB./ - vzácně na okraji Z, v roce 1972 také u velké tůně. Epipactis palustris (L.) CRANTZ - vzácně ve V a J. ČELAKOVSKÝ /1886/, ROHLENA /1924/, KLIKA /1929, 1947/, KLEČKA /1930/, NOVOTNÝ /1970, 1972/, ŠACHL /1965/, KNÍŽETOVÁ /1977/. Equisetum arvense L. - vzácně při okrajích rezervace. KLEČKA /1930/. E. palustre L. - vzácně v Z, C a V. KLEČKA /1930/, ŠEBEK /1981/. E. variegatum SCHLEICHER ex WEBER et MOHR - NĚMEČEK /1952/, NOVÁK /1971/, snad se k lokalitě Hrabanov vztahují i údaje: ČELAKOVSKÍ /1868, Lysá, TAUSCH a 1887, u Lysé, JAHN/. Erigeron acris L. - vzácně v S. Eriophorum angustifolium HONCKENY - KLEČKA /1930/, ŠEBEK /1947 - dokumentace Muzeum Poděbrady/, ŠEBEK /1981/, NOVOTNÝ /1972/. E. latifolium HOPPE - vzácně ve V. ČELAKOVSKÝ /1888/, KLIKA /1929/, KLEČKA /1930/. Erodium cicutarium (L.) L´HÉR. - na okrajích Z, C, S a J vzácně. Erucastrum gallicum (WILLD.) O. E. SCHULZ - na okrajích, především severním, roztroušeně až vzácně. V sousedních polích někdy velmi hojný druh. ŠTĚPÁNEK /1983/ uvádí z Hrabanova již sběry z minulého století, např. VELE-NOVSKÝ /1883/, PR, PODPĚRA /1897/, PR atd. /NOVOTNÝ 1971/. Erysimum cheiranthoides L. - vzácně při severním okraji rezervace a v J. Eupatorium cannabinum L. - velmi vzácně na rozhraní V a J a v jižní polovině J. Euphorbia cyparissias L. - na okraji Z vzácně, roztroušeně v S. NĚMEČEK /1952/. E. esula L. - vzácně v S. E. helioscopia L. - vzácně při okraji Z.
97
Euphrasia rostkoviana HAYNE - KLIKA /1929/. Fallopia convolvulus (L.) Á. LOVE - vzácně na okraji Z a v J. V roce 1976 i ve středu rezervace. F. dumetorum (L.) HOLUB - ojediněle na, severním okraji Z. Festuca arundinacea SCHREBER - vzácně v C, S, V a J. KLEČKA /1930/. Festuca duvalii (ST.-YVES) STOHR - ojediněle na okraji Z a S. Festuca ovina L. - vzácně v severní části C a S. F. pratensis HUDSON - na okrajích Z, S a J roztroušeně až vzácně. KLIKA /1929, 1947/, KLEČKA /1930/, NĚMEČEK /1952/. F. psammophila (HAGKEL ex ČELAK.) FRITSCH = roztroušeně na písčitém ostrohu. S postupným rozrůstáním borovic na písčinách pozvolna mizí. NOVOTNÝ /1972, písčiny u Lysé n. L./. F. rubra L. s.l. - na okrajích rezervace vzácně. KLEČKA /1930/, KLIKA /1943, 1947/, ŠEBEK /1981/. F. rupicola HEUFFEL - vzácně v S /det. Z. HROUDOVÁ/. NĚMEČEK /1952/. F. stricta HOST - vzácně v S. Ficaria bulbifera (MARSDEN-JONES) HOLUB - ojediněle v J. SAJVERA /1952/. Filipendula ulmaria (L.) MAXIM. - roztroušeně až vzácně. Vyskytují se zde rostliny s listy na spodní straně bělavě plstnatými /subsp. ulmaria/, i s listy na rubu lysými /subsp. denudata J. et C. PRESL HAYEK/. Mnohdy rostou obě subspecie pohromadě. KLEČKA /1930/, NĚMEČEK /1952/, SAJVERA /1952/. F. vulgaris MOENCH - vzácně na okraji Z. ŠEBEK /1981/. Fragaria vesca L. - vzácně v S. Frangula alnus MILLER - roztroušeně až vzácně v C, S, V a J. Vzácně i stromového vzrůstu. KLIKA /1947/, NĚMEČEK /1952/, SAJVERA /1952/. Galeopsis pubescens BESSER = vzácně na jižním okraji J. G. tetrahit L. - vzácně při okrajích, především však severním. Galium aparine L. - ojediněle při okrajích rezervace, v r. 1976 i ve středu na narušených místech. G. boreale L. - roztroušeně až vzácně v Z, C, S a J /zpravidla při okrajích/. Vždy v subsp. boreale s háčkovitě chlupatými plody a lysými lodyhami. KLEČKA /1930/, NĚMEČEK /1952/. G. mollugo L. /incl. G. album MILL./ - roztroušeně až vzácně. Sebrané rostliny odpovídaly druhu G. mollugo. KLEČKA /1930, pod jménem G. album/, NĚMEČEK /1952/. SAJVERA /1952/. G. palustre L. /incl. G. elongatum C. PRESL/ - roztroušeně, především však v západní polovině rezervace. KLIKA /1929/, KLEČKA /1930/, NĚMEČEK /1952/, SAJVERA /1952/, ŠEBEK /1981/. G. uliginosum L. - roztroušeně až vzácně, zejména ve východní polovině rezervace. KLIKA /1929, 1947/, NĚMEČEK /1952/, SAJVERA /1952/. G. verum L. - roztroušeně až vzácně v severní části rezervace a v J. Vyskytuje se zde jednotná populace s vystoupavými, +- tenkými, lysými lodyhami a poměrně bohatými
98
květenstvími, upomínající na subsp. wirtgenii SCHULTZ OBORNY. Objevují se i kříženci s druhem G. mollugo. Celá skupina G. verum vyžaduje taxonomické studium. KLIKA /1929/, KLEČKA /1930/, NĚMEČEK /1952/, SAJVERA /1952/, ŠEBEK /1981/. Gentiana pneumonanthe L. - ČELAKOVSKÝ /1973/, LysÁ /TAUSCH/, KLEČKA /1930/. Gentianella amarella (L.) BORNER - velmi vzácně ve V, poslední nález v r. 1974 /HUSÁKOVÁ/. V literatuře uváděna většinou jako Gentiana lingulata nebo G. turfosa. KLEČKA /1930/, KLIKA /1929, 1947/, NĚMEČEK /1952/, SAJVERA /1952/, ŠEBEK /1981/. Geranium pratense L. - vzácně při okrajích V a J. G. pusillum L. - ojediněle při okrajích Z a J. Glechoma hederacea L. - roztroušeně po celé rezervaci, především v porostech se Salix cinerea. KLEČKA /1930/. G. fluitans (L.) R. BR. - velmi vzácně v Z /tůňka/. . Glyceria maxima (HARTMAN) HOLMBERG = vzácně až velmi vzácně v Z. ŠEBEK /1981/. G. plicata (FRIES) FRLES - ŠEBEK /1981/. Grossularia uva-crispa (L.) MILLER - ojedinělé keře v J. Gymnadenia conopsea (L.) R. BR. subspo conopsea - vzácně v C /severní část/, S /jižní část/, V a J /severní část/. V r. 1985 hojně především v severní části J. KLIKA /1929, 1943, 1947/, KLEČKA /1930/, DOHNAL /1965, společný údaj i pro Mělnickou.Vrutici/, ŠEBEK /1981/. G. conopsea (L.) R. BR. subsp. densiflora WAHLENB. A. CAMUS - DOHNAL 1965 /společně i pro Mělnickou Vrutici/, FASSATI et al. /1962/, ŠACHL /1965/, KNÍŽETOVÁ /1977/. Gymnadenia odoratissima (L.) L. C. RICHARD - ŠACHL /1981/. Heracleum sphondylium L. - vzácně při okrajích Z a J. Hieracium pilosella L. - vzácně až roztroušeně v S. KLEČKA /1930/, NĚMEČEK /1952/. Hierochloë odorata (L.) BEAUV. - NOVÁK et PŘÁT /1926/, od té doby nebyla již nikdy ověřena. Hippuris vulgaris L. - přímo z Hrabanova není známa, ale je uváděná z jeho blízkého okolí. ČELAKOVSKÁ /1887 - příkop, který jde z Hrabanova, proti Staré Lysé/, ČELAKOVSKÝ /1886, u Vrutice/. Holcus lanatus L. - vzácně až roztroušeně po celé rezervaci. KLEČKA /1930/ ŠEBEK /1981/. H. mollis L. - velmi vzácně v S. Humulus lupulus L. - ojediněle na okrajích Z a J. Hydrocotyle vulgaris L. - KLIKA /1929, Stará Lysá/, Dohnal /1965, společný údaj s Mělnickou Vruticí/. Hypericum perforatum L. - ojediněle v S /severní okraj/ a J. H. tetrapterum FRIES = ojedinělé rostliny v S. Hypochoeris radicata L. - vzácně na severním okraji C a v S. Inula salicina L. - vzácně ve V a na rozhraní V a S. Iris pseudacorus L. - vzácně po celé rezervaci. ŠEBEK /1981/.
99
I.
sibirica L. - při severním okraji Z velmi vzácně /PIVNIČKOVÁ 1984/. DOHNAL /1965, společný údaj s Mělnickou Vruticí/. Není vyloučeno, že k Hrabanovu se vztahuje i údaj - ČELAKOVSKÝ 1868 /Lysá, TAUSCH/. Jasione montana L. - vzácně v S. Juncus acutiflorus EHRH. ex HOFFM. - ojedinělé rostlina v C. Sběr HUSÁKOVÉ revidoval B. KŘÍSA. J. alpina-articulatus Chaix in Vill. /= J. alpinus VILL./ - vzácně Z a C, roztroušeně ve V. V některých letech, např. 1967-68, 1972-73 hojněji. SAJVERA /1952/. J. articulatus L. - roztroušeně po celé rezervaci. SAJVERA /1952/. J. bufonius L. - vzácně v Z a J. J. compressus JACQ. - velmi vzácně ve V. J. effusus L. - vzácně v S. J. inflexus L. - velmi vzácně v J. J. subnodulosus SCHRANK - roztroušeně až vzácně ve V /mnohdy vytváří i maloplošné porosty, v posledních letech proniká i do společenstev se Schoenus ferrugineus a Molinia caerulea. Vzácně v Z a C. ČELAKOVSKÝ /1868, u Lysé, TAUSCH/, ČELAKOVSKÝ /1886/, KLEČKA /1930/, KLIKA /1947/, ŠEBEK /1981/. Knautia arvensis (L.) COURTER - vzácně na severních okrajích rezervace. Koeleria gracilis PERS. - písčitý ostroh v S, vzácně. Dokud nebude vyřešena taxonomie tohoto a blízce příbuzných druhů, ponecháváme epiteton gracilis. Lamium album L. - vzácně na okrajích v C, S a J. L. amplexicaule L. - vzácně při okrajích Z a C. Ojediněle na narušených místech /např. krtiny/ i uprostřed rezervace. Lapsana communis L. - velmi vzácně na okrajích S a J. Lathyrus palustris L. - velmi vzácně na rozhraní V a J; roztroušeně až vzácně v J. V letech 1983-84 zde bylo mnoho rostlin při okrajích porostů Salix cinerea. Žádná rostlina však nekvetla, ani neměla plody. ROHLENA /1925, jako f. latifolium/, NOVOTNÝ /1930/, ŠEBEK /1947, dokumentace Muzeum Poděbrady/. L. pratensis L. - v západní polovině rezervace roztroušeně, ve východní vzácně až roztroušeně. L. tuberosus L. - na severním okraji S a v J vzácně. Lemna minor L. - v některých letech roztroušeně, jindy vzácně v Z a C. ŠEBEK /1981/. L. trisulca L. - vzácně v Z a C. ŠEBEK /1981/. Leontodon autumnalis L. subsp. autumnalis - vzácně v S. L. hispidus L. - na okrajích Z, C, S a J roztroušeně až vzácně v subsp. hispidus. KLEČKA /1930/. Leucanthemum vulgaris LAM. s.l. - vzácně na okrajích Z, C, S a J. KLIKA /1929, 1947/, KLEČKA /1930/, NĚMEČEK /1952/. Linaria vulgaris MILLER - ojediněle na okrajích Z, C, S a v J. Linum catharticum L. = roztroušeně na severních okrajích Z, C a S. Hojněji ve V a J. KLIKA /1929, 1947/, KLEČKA /1930/, NĚMEČEK /1952/, SAJVERA /1952/, ŠEBEK /1981/. Listera ovata (L.) BR. - NĚMEČEK /1952/, ŠEBEK /1981/.
100
Lolium multiflorum LAM. - ojediněle v J. L. perenne L. - vzácně na okraji Z. Lotus corniculatus L. - vzácně v Z, S a J. KLEČKA /1930/, KLIKA /1945/, NĚMEČEK /1952/, ŠEBEK /1981/. L. tenuis WALDST. et KIT. ex WILLD. - Hrabanov, VINIKLÁŘ 1921, PRC sec. CHRTKOVÁŽERTOVÁ /1972/. L. uliginosus SCHKUHR - ROHLENA /1924/. Luzula campestris (L.) DC. in LAM. et DC. - při okrajích, zejména severních, vzácně. L. multiflora (RETZ.) LEJ. - velmi vzácně v J. Lychnis flos-cuculi L. - roztroušeně až vzácně v Z, C, S a J. KLEČKA /1930/. Lycopus europaeus L.- roztroušeně v celé rezervaci. SAJVERA /1952/. Lysimachis nummularia L. - vzácně v C, S, V a J. L. vulgaris L. - roztroušeně až hojně v celé rezervaci. KLIKA /1929, 1947/, KLEČKA /1930/, NĚMEČEK /1952/, SAJVERA /1952/, ŠEBEK /1981/. Lythrum salicaria L. - roztroušeně až dosti hojně v Z, C, S, V a J. KLIKA /1929, 1943, 1947/, SAJVERA /1952/, NĚMEČEK /1952/, ŠEBEK /1981/. Malva neglecta WALLR. - vzácně na okraji Z a J. M. pusilla SM. - ojediněle na okraji Z. Matricaria perforata MÉRAT - roztroušeně při okrajích rezervace. Medicago falcata L. - vzácně v S. M. lupulina L. - vzácně při okrajích C a S. KLEČKA /1930/, ŠEBEK /1981/. M. minima (L.) BARTAL. - KLIKA /1929/. Pozoruhodný výskyt uváděný ze společenstva Molinietum-Caricetosum paniceae. Pravděpodobně šlo o záměnu s jiným druhem. M. sativa L. - vzácně při okrajích S a J. Melandrium album (MILLER) GARCKE - okraje Z, C a J vzácně až roztroušeně. V roce 1976 hojněji v západní polovině rezervace. Melilotus alba MEDICUS - vzácně v Z. M. officinalis ( L.) PALLAS - ojediněle na okrajích Z a J. Mentha aquatica L. - hojně, zejména v západní polovině rezervace. KLIKA /1929, 1947/, KLEČKA /1930, uvádí též M. palustris/, NĚMEČEK /1952/, SAJVERA /1952/, ŠEBEK /1981/. M. x verticillata L. - roztroušeně v celé rezervaci. M. x rotundifolia (L.) HUDSON - ČELAKOVSKÝ /1887b/, ROHLENA /1923/. Molinia caerulea (L.) MOENCH - v západní polovině rezervace /hlavně v okrajových částech/ roztroušeně, ve východní polovině hojně až obecně po celé ploše. KLIKA /1929, 1947/, KLEČKA /1930/, NĚMEČEK /1952/, SAJVERA /1952/, KNÍŽETOVÁ /1977/, ŠEBEK /1981/. Myosotis arvensis (L.) HILL - velmi vzácně na okraji Z. M. laxiflora REICHENB. - ojediněle ve V. M. stricta LINK ex ROEMER et SCHULT. - ojediněle na písčitých půdách v S. Myosoton aquaticum (L.) MOENCH - vzácně v Z, V a J. Myriophyllum spicatum L. - z rezervace nejsou žádné údaje. ČELAKOVSKÝ /1887/ jej však uvádí z blízkého okolí /potok Vlkava u Staré Lysé/.
101
M. verticillatum L. - ŠEBEK /1981/, z blízkého okolí je však řada dalších údajů, např. ČELAKOVSKÝ /1888/, ROHLENA /1923/. Nepata cataria L. - několik rostlin na okraji křovin v J a jv. části V. Nuphar lutea (L.) SIBTH. et SM. - KLIKA /1929/. Nymphaea candida J. PRESL in J. et C. PRESL - DOMIN 1918 sec. NEUHAUSL et TOKŠOVIC /1957:238/. Jedem rozrostlý jedinec pozorován naposledy v roce 1973 /limózní ekofáze/. Od té doby nebyly nalezeny ani listy. Odontites verna (BELLARDI) DUMORT. - vzácně /nepravidelný periodický výskyt/ ve V a J; vždy v subsp. serotina DUMORT. CORB. Oenanthe aquatica (L.) POIRET - velmi vzácně ve velké tůni v Z a ojedinělý výskyt ve V. Onobrychia viciifolia SCOP. - při severním okraji rezervace ojediněle. Ononis procurrens WALLR. - ŠEBEK /1981/ pod označením O. repens subsp. procurrens (WALLR.) A. GR. Vyžaduje ověření. O. spinosa L. - vzácně v S a J a na severním okraji C. KLEČKA /1930/, NĚMEČEK /1952/. Ophioglossum vulgatum L. - KLEČKA /1930/, KNÍŽETOVÁ /1977/, ŠEBEK /1981/. Orchis coriophora L. - v literatuře pouze širší údaje. ČELAKOVSKÝ /1885, Lysé/, DOHNAL /1965, společný údaj s Mělnickou Vruticí/. O. mascula (L.) L. - PIVNIČKOVÁ /1984 sec. VOSÁTKO, sbíral v r. 1981/. O. militaris L. - KLEČKA /1930/, KLIKA /1945, sec. PIVNIČKOVÁ 1984/, ŠEBEK /1981/. O. morio L. - DOHNAL /1965, společný údaj s Mělnickou Vruticí/. O. palustris JACQ. - vzácně až velmi vzácně v Z, C a V, pouze v letech 1969-71 hojněji. V posledních letech vzácně v západním sektoru. KLIKA /1929, 1947/, KLEČKA /1930/, NOVOTNÝ /1930, 1972/, STRÁNSKÝ et ŠEBEK /asi 1957, dokumentace Muzeum Poděbrady/, KNÍŽETOVÁ /1977/, LEDECKÝ 1981 /ústní údaj sec. PIVNIČKOVÁ 1984/, ŠEBEK /1981/. Kromě toho je řada dalších údajů vztahujících se s velkou pravděpodobností na Hrabanov, jsou to např. ČELAKOVSKÝ /1888, 1885, 1886/, ROHLENA /1924/. Origanum vulgare L. - vzácně při okrajích C, S, V a J. Ornithogalum kochii PARL. /= O. gussonei auct./ - ojediněle na okrajích Z a S. NĚMEČEK /1952, pod jménem O. umbellatum L./. Papaver dubium L. s.l. - ojedinělé rostliny na okraji Z. P. rhoeas L. - vzácně na okraji Z. Vždy jen s odstále chlupatou květní stopkou. Parnassia palustris L. - roztroušeně až vzácně ve východní části rezervace. KLIKA /1929, 1947/, KLEČKA /1930/, NĚMEČEK /1952/, SAJVERA /1952/, ŠEBEK /1981/. Pastinaca sativa L. - v západní polovině rezervace roztroušeně při okrajích, ve východní polovině roztroušeně i uvnitř rezervace. KLEČKA /1930/. Peucedanum cervaria (L.) LAPEYR. - vzácně v S. P. palustre (L.) MOENCH - před rokem 1970 víceméně vzácný, v posledních letech, především v rákosinách, roztroušeně až hojně, a to nejen ve východní, ale i v západní polovině rezervace. KLIKA /1947/, NĚMEČEK /1952/, SAJVERA /1952/. Phalaris arundinacea L. - zejména na rozhraní V a J, kde vytváří větší porosty, ojediněle i jinde. ŠEBEK /1981/. Phleum pratense L. - vzácně v S a J.
102
Phragmites australis (CAV.) TRIN. ex STEUDEL - hojný v západní polovině, ve východní polovině rezervace tvoří pouze porosty v určitých částech. Jedna z nejvýznačnějších rostlin rezervace vytvářející mnohdy rozsáhlé porosty čistých rákosin /v současné době asi 20 %/, většinou se však vyskytuje v porostech s Carex elata apod. Po silné redukci porostů v letech 1973-78 dochází k opětovné expanzi rákosu. Velké rozšíření rákosu může velmi nepříznivě ovlivnit skladbu rostlinného povrchu. Physocarpus opulifolius (L.) MAXIM - ojedinělé keře v jižní části J. Phyteuma orbiculare L. - ČELAKOVSKÝ /1887, Dvorce u Lysé/, KLIKA /1923, 1947/, KLEČKA /1930/, ŠEBEK /1947, dokumentace Museum Poděbrady/. KOVANDA /1981/ uvádí poslední herbářový doklad z r. 1926. POUZAR /podle ústního sdělení/ ji nalezl ještě v r. 1962. Picris hieracioides L. - vzácně v S. Pimpinella major (L.) HUDSON - vzácně v C, S a J. P. saxifraga L. - roztroušeně až vzácně při severním okraji rezervace. NĚMEČEK /1952/, ŠEBEK /1981/. Pinguicula bohemica KRAJINA - KRAJINA /1926/, KLIKA /1929, 1947/, DOHNAL /1965 společný údaj s Mělnickou Vruticí/, HADAČ /1977/, ŠEBEK /1981/, KUBÁT /1981/ atd. Existuje mnoho údajů z Hrabanova, většinou však není řečeno, zda zde byla nalezena, či se jedná jen o tradovaný údaj. P. vulgaris L. - KLIKA /1929, 1947/, KLEČKA /1930/, SAJVERA /1952/ a další, zejména starší údaje z okolí Lysé nad Labem /např. ČELAKOVSKÝ 1886, NOVOTNÝ 1972/. Po obou druzích jsme během celé doby velmi intenzívně pátrali, nenalezli jsme však ani jedinou rostlinu. Pinus divaricata (AIT.) COURS. /- P. banksiana LAMBERT/ - na písčitém ostrohu vysázená. V poslední době se jednotlivá stromky rozrostly a narušují vegetaci písčin. Bylo by vhodné počet stromů silně omezit. P. nigra ARNOLD - vysázená na písčitém ostrohu. Podobně jako předcházející druh nepříznivě ovlivňuje podrost. P. sylvestris L. - lesík na písčitém ostrohu. Borovice se spontánně šíří a je nebezpečí, že pozvolna zaroste celou písčinu. Určitá redukce porostů bude asi nutná. Plantago lanceolata L. - na okrajích Z, C a J vzácně, roztroušeně v S. KLIKA /1929/, KLEČKA /1930/, NĚMEČEK /1952/, SAJVERA /1952/, ŠEBEK /1981/. Plantago major L. subsp. major - na okrajích Z vzácně. P. major L. subsp. intermedia GODRON ARCANGELI - periodický výskyt na čerstvě obnažených půdách v Z /především u velké tůňky/ a V. P. media L. subsp. media - vzácně až roztroušeně v S. KLEČKA /1930/, KLIKA /1947/, NĚMEČEK /1952/. Poa angustifolia L. -na okrajích Z, C a J vzácně, roztroušeně v S. SAJVERA /1952/, NĚMEČEK /1952/. P. annua L. - ojediněle na okrajích Z. P. palustris L. - po celé rezervaci roztroušeně až vzácně. Vždy v typické subspecii. KLEČKA /1930/.
103
P. pratensis L. - vzácně až roztroušeně v Z a J. KLEČKA /1930/, NĚMEČEK /1952/. Všechny rostliny měly lysý jazýček. P. trivialis L. - vzácně v J a S. KLEČKA /1930/. Polygala amara L. - ŠEBEK /1981/. Údaj se vztahuje velmi pravděpodobně k následujícímu druhu. P. amarella CRANTZ subsp. austriaca (CRANTZ) DOSTÁL - vzácně S. ČELAKOVSKÝ /1886, severně od Lysé u Vrutice, POLÁK/, KLIKA /1929, 1943, 1947/, KLEČKA /1930/, SAJVERA /1952/, NĚMEČEK /1952/. P. comosa SCHKUHR - vzácně až roztroušeně na okrajích Z, C a S. P. oxyptera REICHENB. - KLIKA /1945/. Omyl, tento druh nebyl na Hrabanově nikdy sbírán. P. vulgaris L. - KLIKA /1929/, KLEČKA /1930/, SAJVERA /1952/. Kromě toho je z Hrabanova uváděn i kříženec Polygala x vilhelmii PODPĚRA /= Polygala amarella x P. comosa/, cf. NOVÁK /1954/. Polygonum amphibium L. = v obou formách /vodní i terestrická/ v Z, jinak v terestrické formě vzácně až roztroušeně po celé rezervaci. P. arenastrum BOREAU - na okrajích rezervace vzácně až roztroušeně. P. aviculare L. - na okrajích vzácně, v r. 1976 i ve středu rezervace. P. bistorta L. - vzácně ve V. Jednotlivé rostliny málo vitální, s poměrně tenkými lodyhami a chudokvětými květenstvími. P. hydropiper L. = vzácně v S a J. P. lapathifolium L. - vzácně až roztroušeně v celé rezervaci. Vyskytuje se především v subsp. mesomorphum DANSER s listy po obou stranách nebo pouze na spodní straně chlupatými až plstnatými. Vzácnější je subsp. lapathifolium s listy po obou stranách lysými nebo jen s ojedinělými chlupy. P. persicaria L. - vzácně v J. P. rurivagum JORDAN ex BOREAU - ojediněle na okrajích Z a C. Populus alba L. - velmi vzácně ve V. P. nigra L. - velmi vzácně v J /vzrostlý strom/. P. tremula L. - vzácně v S a J. KLEČKA /1930/. P. sp. - zatím neurčený, pravděpodobně kříženec amerických topolů. Vzácně v Za J. Potamogeton coloratus HORNEM. = v letech 1971-76 byl hledán, avšak nenalezen. Objevil se až v rozmezí let 1976-77, potom však vymizel a byl znovu nalezen až ČERNOHOUZEM /in PROCHÁZKA 1977/. ČELAKOVSKÝ /1886/, ROHLENA /1924, širší údaj, stojaté vody u Lysé/, KLIKA /1929, nerozlišený údaj od jiných lokalit/, KLEČKA /1930/, HEJNÝ /1950, ústní sdělení/, KNÍŽETOVÁ /1977/. V herbářích PR je např. řada sběrů z Hrabanova - VELENOVSKÝ /1884, 1890/, SILLIN-GER /1926/, SOUKUP /1927/ apod. P. lucens L. = jen literární údaje, které se mohou vztahovat i na Hrabanov nebo jsou Hrabanovu velmi blízké. ČELAKOVSKÝ /1887, u Staré Lysé/, KLIKA /1929, společný nerozlišený údaj od jiných lokalit/. P. natans L. - ve velké tůni vzácně, v roce 1969 až 1972 i v dalších tůňkách. KLIKA /1929, nerozlišený údaj od ostatních lokalit/.
104
P. nodosus POIRET /= P. fluitans auct./ - ČELAKOVSKÝ /1868, Lysá, TAUSCH/. Není vyloučeno, že se jednalo o Hrabanov, i když s největší pravděpodobností šlo o nález v Labi u Lysé. P. obtusifolius MERT. et KOCH a P. pectinatus L. - jsou známy z blízkého okolí, avšak z Hrabanova nebyly doposud uváděny. Podobně je tomu i u druhů P. acutifelius LLNK in ROEMER et SCHULTES a P. gramineus L. P. pusillus L. - ČELAKOVSKÝ /1868, Lysá, TAUSCH/, KLIKA /1923, 1929/. Potentilla anserina L. - vzácně až roztroušeně po celá rezervaci. KLIKA /1929/, KLEČKA /1930/, NĚMEČEK /1952/, SAJVERA /1952/. P. arenaria BORKH. - vzácně v S. P. argentea L. - vzácně v S. P. erecta (L.) RAUSCHEL - roztroušeně až vzácně v celé rezervaci, nejhojněji však ve V. KLIKA /1929, 1943, 1947/, KLEČKA /1930/, NĚMEČEK /1952/, SAJVERA /1952/, ŠEBEK /1981/. P. heptaphylla L. - vzácně v S. P. neumanniana REICHENB. /= P. verna auct./ - PIVNIČKOVÁ /1984/. P. norvegica L. ROHLENA /1924/, NOVOTNÝ /1930/. P. reptans L. - roztroušeně v celé rezervaci, především však při okrajích. KLIKA /1929/, NĚMEČEK /1952/, SAJVERA /1952/. Primula veris L. - velmi vzácně na východním okraji rezervace. Prunella vulgaris L. - roztroušeně při okraji Z, S a J. KLIKA /1929/, NĚMEČEK /1952/, SAJVERA /1952/. Prunus cerasifera EHRH.- jeden keř v J. P. domestica L. - ojediněle v J a na východním svahu V. P. spinosa L. - ojedinělé keře v J. Pulmonaria obscura DUMORT. - ojedinělá rostlina ve V. Pyrus pyraster BURGED. - vzácně v J. Quercus petraea (MATTUSCHKA) LLEBL ojediněle v J. Q. robur L. - vzácně S a V. Ranunculus acris L. - roztroušeně až vzácně po celé rezervaci. KLEČKA /1930/, KLIKA /1947/, NĚMEČEK /1952/, SAJVERA /1952/. R. bulbosus L. - velmi vzácně na okraji Z. R. flammula L. - vzácně při tůňkách v Z. KLEČKA /1930/. R. lingua L. - ČELAKOVSKÝ /1887/. R. repens L. = vzácně v celé rezervaci, přechodně hojnější na narušených místech. KLIKA /1929/, KLEČKA /1930/, SAJVERA /1952/. R. sceleratus L. - vzácně v Z, hojněji v suchých letech na obnažených plochách velké tůně. Raphanus raphanistrum L. - ojediněle, přechodně zavlečený druh v S a J. R. sativus L. - vzácně v J. Reseda lutea L. - roztroušeně v S a J. R. luteola L. - jediná rostlina na západním okraji J. Rhamnus catharticus L. - hojně vysazován po roce 1970 při borovém lesíku v S, východní svah V. Rhinanthus alectorolophus (SCOP.) POLLICH - vzácně v Z. KLEČKA /1930/.
105
R. angustifolius C. C. GMELIN - na okrajích Z, C, S a J roztroušeně až vzácně. KLIKA /1929/, NĚMEČEK /1952/, SAJVERA /1952/, ŠEBEK /1981/. Převážně v autumnální subspecii. Rhinanthus minor L. - severní okraje rezervace roztroušeně až vzácně. KLEČKA /1930/. Roegneria canina (L.) NĚVSKIJ - ojediněle v J a na jižním okraji V. Rorippa palustris (L.) BESSER - roztroušeně v Z, vzácně v J. R. sylvestris (L.) BESSER - velmi vzácně v J. Rosa canina L. - vzácně v C a V. R. corymbifera BORSCH. - vzácně v severní části C. R. dumalis BECHST. - vzácně v C. R. elliptica TAUSCH - ojediněle v severní části C. R. rubigimosa L. = v severní části C vzácně. Rubus caesius L. - při okrajích Z, C, V a J roztroušeně až vzácně. Kromě toho jsou zde i další druhy, které jame neurčovali. Rudbeckia laciniata L. - na východním okraji V a J vzácně, ojediněle i v plnokvětých formách. Rumex acetosa L. - roztroušeně až vzácně při okrajích Z, C, S a J. KLEČKA /1930, NĚMEČEK /1952/, SAJVERA /1952/. R. acetosella L. s.l. - roztroušeně na písčitém ostrohu a v J. KLEČKA /1930/. R. crispus L. - vzácně až velmi vzácně po celé rezervaci. Většinou zde rostou jedinci menšího vzrůstu. R. maritimus L. - vzácně na obnažených půdách při poklesu hladiny velké tůně. SAJVERA /1952/. R. obtusifoliua L. - vzácně v J. R. thyraiflorus FINGERH. - na okrajích Z a S. Druh v okolí dosti hojný. Sagina nodosa (L.) FENZL - jeden exemplář v září 1967 v C na okraji čerstvě vyhrnutého odvodňovacího kanálu. Od té doby nenalezena znovu. KLEČKA /1930/, ROHLENA /1923/. Sagina procumbens L. - vzácně v Z. Salix alba L. - vzácně v C a V; v J mladé rostliny. S. aurita L. - ČELAKOVSKÝ /1873, u Lysé, TAUSCH/. KLIKA /1929/, KLEČKA /1930/, NĚMEČEK /1952/, SAJVERA /1952/, KNÍŽETOVÁ /1977/. Typickou S. aurita jsme na Hrabanově nenašli. Je velmi pravděpodobné, že literární údaje se budou vztahovat na druh S. cinerea. S. cinerea L. - nejhojnější vrba v rezervaci. Porosty se postupně od r. 1975, kdy byly na mírném ústupu, rozšiřují. Není vyloučeno, že v budoucnu bude třeba rozrůstající se porosty omezovat. KNÍŽETOVÁ /1977/. S. fragilis L. - ojediněle v Z a J. S. rosmarinifolia L. - roztroušeně až vzácně. ROHLENA /1924/, KLIKA /1929, 1945/, ŠEBEK /1947, dokumentace Muzeum Poděbrady/, SAJVERA /1952/, NOVOTNÝ /1972/. KLEČKA /1930/ uvádí jak S. rosmarinifolia, tak i S. repens. S. repens jsme však v rezervaci nenašli, proto i údaje některých autorů uváděné pod S. repens přiřazujeme k tomuto druhu. S. purpurea L. - vzácně v C, V a J.
106
Salsola kali L. - ROHLENA /1925/, NOVOTNÝ /1930, 1971/. Salvia pratensis L. - ojediněle v S. S. verticillata L. - vzácně v S. Sambucus nigra L. - při okrajích C, S, V a J roztroušeně až vzácně. V r. 1974-78 časté juvenilní rostliny v porostech S. cinerea. Sanguisorba officinalis L. - při okrajích rezervace roztroušeně až vzácně. KLIKA /1929, 1943, 1947/, KLEČKA /1930/, NĚMEČEK /1952/, SAJVERA /1952/. Saponaria officinalis L. - na okrajích S a J ojediněle. Saxifraga tridactylites L. - roste v těsné blízkosti rezervace, v rezervaci však nebyla nalezena. Scabiosa ochroleuca L. - zřídka v S. Schoenoplectus lacustris L. PALLA - v současné době velmi vzácně, na rozhraní Z a C zjištěny pouze tři polykormony. ČELAKOVSKÝ /1887, 1887b/, KLIKA /1929/, KLEČKA /1930/, ŠEBEK /1981/. S. tabernaemontani (C. G. GMELIN) PALLA - v Z a C roztroušeně, zejména v okolí tůněk. KLIKA /1929/, KLEČKA /1930/, NĚMEČEK /1952/, SAJVERA /1952/, NOVOTNÍ /1972/, KNÍŽETOVÁ /1977/, ŠEBEK /1981/. K Hrabanovu se bude patrně vztahovat i lokalita: ČELAKOVSKÝ /1886, u Lysé, TAUSCH/. Schoenus ferrugineus L. - hojně ve V, dříve známa i ze západní poloviny rezervace, nyní zde však již neroste. ČELAKOVSKÝ /1886/, KLIKA /1923, 1947/, KLEČKA /1930/, NĚMEČEK /1952/, NOVOTNÝ /1972/, ŠEBEK /1981/, GRULICH /1984/. S. x intermedius (BECK) ČELAK. - roztroušeně ve V. ČELAKOVSKÝ /1886, u Lysé mezi rodiči/, /1887b/, KLIKA /1929, 1923, 1943, 1947/, NĚMEČEK /1952/, NOVOTNÍ /1972/, ŠEBEK /1981/, GRULICH /1984/. S. nigricans L. - ČELAKOVSKÝ /1886/, NOVÁK a PRÁT /1926/, KLIKA /1923/, 1929, 1947/, KLEČKA /1930/, NĚMEČEK /1952/, SAJVERA /1952/, KNÍŽETOVÁ /1977/ apod. Scleranthus annuus L. - zřídka na okrajích Z a S. S. perennis L. - vzácně v S. Scorzonera humilis L. - NOVOTNÝ /1972/. Scrophularia umbrosa DUMORT. - vzácně v Z /rákosiny/. Scutellaria galericulata L. - vzácně až roztroušeně v Z, C a J. NĚMEČEK /1952/, SAJVERA /1952/. Sedum maximum HOFFM. - na okrajích V a J, roztroušeně na písčitém ostrohu. V letech 1983-84 na písčinách velké množství semenáčků. Selinum carvifolia (L.) L. - vzácně ve V, roztroušeně v J. Senecio jacobaea L. - v okrajových částech C, S a J roztroušeně. S. vernalis WALDST. et KIT. - ZEMAN /1948, dokumentace Muzeum Poděbrady/. S. viscosus L. - roztroušeně až hojně na písčitém ostrohu. S. vulgaris L. - vzácně na okrajích rezervace a v sušších obdobích i v porostech Salix cinerea. Serratula tinctoria L. - ojedinělé rostliny v J. KLIKA /1947/, NĚMEČEK /1952/, SAJVERA /1952/. Seseli annuum L. - vzácně na okraji S.
107
Sesleria caerulea (L.) ARD. - vzácně až velmi vzácně, jen jednotlivé trsy, v porovnání se starší literaturou silně ustupující druh. KLIKA /1943, 1947/, KLEČKA /1930/, ŠEBEK /1947, dokumentace Muzeum Poděbrady/, NOVOTNÝ /1972/. Setaria pumila (POIRET) SCHULTES in SCHULTES et SCHULTES jun. /= S. glau-ca auct./ ojediněle na východním okraji V. V r. 1976 i v centru rezervace. S. viridis (L.) BEUAV. vzácně na okrajích Z. Sherardia arvensis L. - velmi vzácně při okrajích Z. Silaum silaus (L.) SCHINZ et THELL. - velmi vzácně při západním okraji J. ČELAKOVSKÝ /1889, mezi Vruticí a Milovicemi/, KLIKA /1947, jako S. pratensis/. Silene otites (L.) WIBEL - roztroušeně v S, především na okrajích borového lesíka. S. vulgaris (MOENCH) GARCKE - zřídka při okrajích Z, C, S, V a J. NĚMEČEK /1952/. Sinapis alba L. - dříve vysévána na políčkách v J. S. arvensis L. - přechodně zplaňuje na okrajích rezervace, především v J. Sisymbrium altissimum L. - ojediněle v J /na bývalých políčkách/. Sium latifolium L. - ŠEBEK /1981/. Solanum dulcamara L. - vzácně v C, V a J. Solidago canadensis L. - ojedinělé trsy v J a na rozhraní V a J. Sorbus aucuparia L. - vzácně v C, V a J. Sparganium emersum REHMANN /= S. simplex HUDSON - KLIKA 1923/. S. erectum L. - velmi vzácně v C a S. S. minimum WALLR. - ČELAKOVSKÝ /1886, 1868, Lysá, TAUSCH/. Spergula morisonii BOREAU - roztroušeně na písčitém ostrohu. Stachys palustris L. - roztroušeně v Z, C a J. ROHLENA /1925/, NĚMEČEK /1952/, SAJVERA /1952/, ŠEBEK /1981/. Stellaria graminea L. - vzácně na okrajích Z a C. S. media (L.) VILL. - roztroušeně, zejména na okrajích a v porostech Salix cinerea. Stenactis annua (L.) LESS. subsp. annua - roztroušeně v S, v posledních letech se počet jedinců neustále zvyšuje. Steris viscaria (L.) RAFIN. - vzácně v S. Succisa pratensis MOENCH - vzácně až roztroušeně, především ve východní polovině rezervace. Vyskytují se zde vždy jen rostliny s listy a lodyhou chlupatou. KLIKA /1929, 1943, 1947/, KLEČKA /1930/, NĚMEČEK /1952/, SAJVERA /1952/. Swida sanguinea (L.) OPIZ - vzácně v S a J, vždy jen v subsp. sanguinea. Symphoricarpos albus (L.) S. F. BLAKE - ojedinělé keře na severním okraji Za C. Symphytum officinale L. - vzácně v západní polovině rezervace a v J. Tanacetum vulgare L. - na okraji Z a J vzácně. Taraxacum palustre agg. - ČELAKOVSKÝ /1887/, ROHLENA /1924/, KLIKA /1947/, SAJVERA /1952/. Taraxacum officinale agg. - zřídka při okrajích rezervace. KLIKA /1929/, KLEČKA /1930/, NĚMEČEK /1952/, SAJVERA /1952/. Tetragonolobus maritimus (L.) ROTH - v západní polovině rezervace vzácně, ve východní polovině roztroušeně. ČELAKOVSKÝ /1877, Lysá, TAUSCH/, KLIKA /1929, 1947/, KLEČKA /1930/, NĚMEČEK /1952/, ŠEBEK /1981/. Teucrium scordium L. - velmi vzácně v J. ROHLENA /1924/, NOVOTNÝ /1930, 1971/.
108
Thalictrum flavum L. - zřídka v jižní části S a v J /ve středu a v křovinách na jižním okraji/. Rostliny zpravidla bohatě plodné. NOVOTNÝ /1971/. T. lucidum L. - KLEČKA /1930/. T. minus L. - vzácně v severní části S. Velmi pěkné porosty při polní cestě navazující na rezervaci na severu S. Thelypteris palustris SCHOTT - velmi vzácně ve středu Z a ve východní části V. ČELAKOVSKÝ /1886, mezi Lysou a Vruticí/. Thlaspi arvense L. - zřídka na okrajích Z a J. T. perfoliatum L. - vzácně v S, na písčitých půdách. Thymus pulegioides L. - vzácně v S. NĚMEČEK /1952/. T. serpyllum L. /= T. angustifolius PERS./ - roztroušeně na písčitém ostrohu v S. K této lokalitě se možná vztahuje údaj "písčiny u Lysé" /ROHLENA 1924/. Tilia cordata MILLER - vzácně na okraji V a J. T. platyphyllos SCOP. - vzácně na východním okraji V a J. Tofieldia calyculata (L.) WAHLENB. - velmi vzácně na severním okraji Z /1970-71/. Později však nebyla již nalezena. ČELAKOVSKÝ /1886/, ROHLENA /1934/, KLIKA /1929/, KLEČKA /1930/, NOVOTNÝ /1972/, ŠACHL /1965/, ŠEBEK /1981/. Tragopogon orientalis L. - při okrajích, zejména severních, vzácně. NĚMEČEK /1952/. T. pratensis L. - KLEČKA /1930/. Není vyloučeno, že se jednalo o předcházející druh. Trifolium arvense L. - ojediněle v S. T. campestre SCHREBER - při severních okrajích C a S, vzácně. T. dubium SIBTH. - několik rostlin při okraji Z. T. montanum L. - v C a S roztroušeně až vzácně. KLEČKA /1930/. T. repens L. - při okrajích vzácně až roztroušeně. KLIKA /1947/. T. pratense L. - na okrajích rezervace vzácně, v J roztroušeně. KLEČKA /1930/, ŠACHL /1968/. Triglochin palustris L. - ojediněle na východním okraji V. ČELAKOVSKÝ /1886, mezi Lysou a Vruticí/, DOHNAL /1965, nerozlišený údaj s Mělnickou Vruticí/, ŠACHL /1970, sběr z roku 1966/. Trisetum flavescens (L.) BEAUV. - vzácně na severním okraji C. Trollius altissimus CRANTZ - KLIKA /1923/, KLEČKA /1930/, ŠEBEK /1981/. ČELAKOVSKÝ /1887/ jej uvádí jako hojný od Staré Lysé. Turritis glabra L. - zřídka na okrajích Z a S. Tusailago farfara L. - vzácně na okrajích Z a C, roztroušeně v J. Typha angustifolia L. - ostrůvkovitě v Z a C. SAJVERA /1952/, ŠEBEK /1981/. T. latifolia L. - vzácně, místy však roztroušeně v Z, C a J. KLIKA /1929/, KLEČKA /1930/, SAJVERA /1952/, ŠEBEK /1981/. Urtica dioica L. - Z /ve střední části, zejména na jižním okraji/, C /podobně, ale hojněji v jižní části/, S /ojediněle/, V /v jižní části rozsáhlé lemy/, J /roztroušeně až vzácně/. Nebezpečný invazní druh, zejména v západní polovině rezervace. Rozšíření podporují především splachy ze sousedních polí, ve střední části rezervace rozšířen hlavně na pozůstatcích hnízdišť po raccích. Velmi rychle se začleňuje do přirozených
109
společenstev, která postupně oslabuje až zcela zničí. Bylo by třeba provádět pravidelné kosení nejhustších porostů, především v jižních částech rezervace. Utricularia australis R. BR. /= Utricularia neglecta LEHM./ - ČELAKOVSKÝ /1887, v potoce Vlkava u Dvorců pod Hrabanovem/, NOVÁK a PRÁT /1926/, KLEČKA /1930/, DOHNAL /1965, nerozlišený údaj od Mělnické Vrutice/, NOVOTNÝ /1972/. U. minor L. - ČELAKOVSKÝ /1886/, KLEČKA /1930/, DOHNAL /1965, společný údaj a Mělnickou Vruticí/. U. vulgaris L. - ve velké tůňce a v tůňce u stavidla v Z roztroušeně až hojně s velkými výkyvy v jednotlivých letech. ČELAKOVSKÝ /1886, 1888, Vrutice a mezi Vruticí a Milovicemi/, DOHNAL /1965, společný údaj s Mělnickou Vruticí/, NOVOTNÝ /1972/. Valeriana dioiCa L. - roztroušeně ve V a J. KLIKA /1929, 1947/, KLEČKA /1930/, NĚMEČEK /1952/, SAJVERA /1952/, NOVOTNÝ /1972/. V. officinalis L. str. - na okrajích Z, C, S a J, vzácně. KLEČKA /1930/. Verbascum phlomoides L. - jediná rostlina v S. Veronica arvensis L. - na okrajích rezervace vzácně, pouze v S hojněji. V. anagalis aquatica L. - vzácně v Z, C a V. V. beccabunga L. - ojediněle v Z a C. V. chamaedrys L. - na okrajích rezervace roztroušeně až vzácně. V. persica POIRET - na okrajích rezervace, především však v J. V. prostrata L. - ojedinělé rostliny v S. Vicia angustifolia L. - vzácně v J. V. cracca L. - zřídka na okrajích Z, S, V a J. V. faba L. - kdysi pěstována na políčkách v J. V. hirsuta (L.) S. F. GRAY - ojediněle v S. V. lathyroides L. - vzácně S, kdysi i na píscích u výpustě. ROHLENA /1924/, NOVOTNÝ /1971/. V. sepium L. - při okrajích vzácně. KLEČKA /1930/. V. villosa ROTH subsp. villosa - ojediněle na okraji Z. V. tetrasperma (L.) SCHREBER - na severních okrajích rezervace, vzácně. Viola arvensis MURRAY - okraje Z a S, vzácně. V. elatior FRIES - naposledy nalezena v r. 1894 /cf. KIRSCHNER 1983/. V. hirta L. - zřídka S, V a J. NĚMEČEK /1952/, SAJVERA /1952/. V. persicifolia SCHREBER - velmi vzácně v J, nalezena ještě v r. 1985. KLIKA /1945/. V. tricolor L. - ojediněle v S. Zanichellia palustris L. - DOHNAL /1965, společný údaj s Mělnickou Vruticí pod jménem subsp. dentata/. Za nejrůznější rady a připomínky při zpracovávání rukopisu děkujeme E. BALÁTOVÉTULÁČKOVÉ, D. BLAŽKOVÉ, akademiku S. HEJNÉMU, M. HOMOLÁČOVI, P. HUSÁKOVI, Š. HUSÁKOVI, F. KRAHULCOVI, K. KOPECKÉMU, J. KVĚTOVI, V. LOŽKO-VI, P. PECINOVI, M. RIVOLOVI a V. SKALICKÉMU. Za určení materiálu děkujeme T. HERBENOVI, Z. HROUDOVÉ, J. KOMÁRKOVÉ, J. LIŠKOVI a V. VĚTVIČKOVI.
110
Zusammenfassung Die vorliegende Arbeit umfasst die Ergebnisse der botanischen Inventaruntersuchung des staatlichen Naturschutzgebietes /SNSG/ Hrabanovská černava /černava = schwarze Moorerde/, Kat. Geb. Lysá an der Elbe, Kreis Nymburk. Die Untersuchung verlief in den Jahren 1983-84 nach der Methodik des Staatlichen Institutes für Denkmalpflege und Naturschutz /SÚPPOP - MARŠÁKOVÁ et al. 1973/. Die Ergebnisse ergänzen altere Literaturangaben. Weiterhin wird eine Übersicht der im SNSG Hrabanovská černava vertretenen Pflanzengesellschaften angeführt. Hrabanovská černava wurde mit einem Erlass des MŠANO zum Schutz der Moorwiesen im J.1933 als staatliches Naturschutzgebiet erklärt. Es befindet sich etwa 1 km westlich der Stadt Lysá nad Labem. Das SNSG umfasste bei seiner Erklarung 27,57 ha. Spater wurden weitere naturwissenschaftlich wertvolle Grundstucke angeschlossen. Im Jahre 1975 wurden die neu vorgeschlagenen Gebiete geodätisch vermessen /Geodätische Zentralstelle Nymburk/ und eine geometrische Landkarte ausgearbeitet. Nach dieser Karte umfasst das neu vorgeschlagene Gebiet mit dem bestehenden SNSG - mit den Kat. Nr. 2493/1, 2522, 2524/1, 2526, 3624/1 - insgesamt 51,82 ha. Der Antrag auf die Erweiterung des Naturschutzgebietes Hrabanovská černava wurde dem Kulturministerium der ČSR unterbreitet. Hrabanovská černava ist ein Rest der Elbe-Sumpfmoore, die einst am mittleren Elbelauf sehr verbreitet waren. Im Bereich des SNSG /einachliesslich der neu vorgeschlagenen Gebiete/ wurden 538 Arten höherer Pflanzen registriert. In das Verzeichnis sind auch die in der Literatur mit dem Autor und den Publikationadaten angeführten Arten eingetragen. Das vorliegende Verzeichnis enthalt 21 Arten der durch den Erlass Nr. 54/1958 d. GB1. geschützten Pflanzen, davon 20 Arten der voll geschutzten und eine Art der teilweise geschützten Pflanzen. Gegenwärtig wurde von den geschützten Arten das Vorkommen der Iris pseudacorus, Iris sibirica, Dactylorhiza incarnata, Orchia palustris und Primula veris bestätigt. Von den kritisch gefährdeten Arten /Gruppe C I/ des Roten Floraverzeichnisses der ČSR enthalt die Liste 16 Arten von denen Equisetum variegatum, Hierochlos odorata, Pinguicula bohemica, Serratula tinctoria, Schoenus nigricans, Tofieldia calyculata und Viola ela-tior in den letzten Jahren nicht vorgefunden wurden. In den Jahren 1983--84 wurde das Vorkommen der Arabis gerardii, Calamagrostis neglecta, Carex buxbaumii, Cladium mariscus, Centaurium uliginosum, Lathyrus palustris, Schoenus ferrugineus, Utricularia vulgaris, Orchis palustris bestätigt. Die Nomenklatur der Arten ist überwiegend nach HOLUB J., NEU-HAUSLOVÁ Z. und KOLBEK J. /1982/ angefuhrt. Von den Pflanzengesellschaften sind die der frei schwimmenden und die der im Grund wurzelnden Pflanzen vertreten sowie Gesellschaften der Röhrichte, der Grosseggenrieder ,
111
der Kleinseggensümpfe, Bestände der nicht gemähten, meist feuchten Wiesen mit Pfeifengras,
Gesellschaften
mesophiler
Wiesen,
Gesellschaften
der
Sandboden,
Gesellschaften der entblößten Böden, synantrope Gesellschaften und Kieferkulturen. Die Tabelle enthalt eine Ubersicht der einzelnen Typen der Gesellschaften einschließlich ihres Gefahrdungsgrades und ihrer Seltenheit. /Nach MORAVEC et al. 1983/. Zu den bedeutendsten
Gesellschaften
der
Lokalität gehören:
Charetum hispidae, Lemno-
Utricularietum vulgaris, Cladietum marisci, Schoenoplectetum tabernaemontani, Schoenetum nigricantis,
Juncetum
subnodulosii,
die
Derivatgesellachaft
Calamagrostis
neglecta
/Magnocaricion elatae/ in der ČSSR zum erstenmal erwähnt, Molinietum coeruleae und Molinietum coeruleae brometosum. Der Grossteil der genannten Gesellschaften ist stark degradiert und manche von ihnen existieren nur mehr auf sehr kleinen Flachen. Potametum colorati und Seslerietum uliginosae reprasentieren die ausgestorbenen Gesellschaften. Gegenwärtig sind die häufigsten Bestände mit der Assoziation Caricetum elatae und der Assoziation Molinietum coeruleae vertreten. In den Schutzplanen dsa SNSG Hrabanovská černava fur die Jahre 1979-87 wird das Mähen der Wiesenbestande betont, damit das Verwachsen der gefährdeten Gesellschaften mit Schilfrohr und Weiden verhindert wird. Ungünstig beeinflusst den Zustand der natürlichen Gesellschaften das Absinken des Grundwasaerapiegels in der Umgebung der Stadt Lysá nad Labem.
Literatura ABSOLON A. /1969/: Vznik a vývoj limnického kvartéru u Lysé nad Labem. -Věst. Ústř. Úst. Geol., Praha, 44: 185-188. ANONYMUS /1931/: Reservace Hrabanovské černavy u Lysé nad Labem. - KrásaNašeho Domova, Praha, 23: 77 Atlas podnebí Československé republiky, Praha, 1958. BALATOVÁ-TULÁČKOVÁ E. /1981/: Luční společenstva České socialistické re-publiky. Zpr. Čs. Bot. Společ., Praha, 16, Mater. 2: 51=57. BÁRTA J. /1944/: Nový míšenec tučnice ze sekce Pionophyllum. - Věda Přír., Praha, 23: 5. BRYDA D. /1978/: Skládka městských odpadů a domovních odpadků. Hydrogeologická studie, Lysá nad Labem. Ms. - /depon. Geofond Praha, Vodní zdroje/. ČELAKOVSKÝ L. /1868-1883/: Prodromus květeny české 1 - 4. - Arch. Přírod. Výzk. Čech, Praha, 1-944. ČELAKOVSKÝ L. /1884-1891/: Resultate der botanischen Durchforachung Böhmens im Jahre 1882-1890. - Sitz.-Ber. Konigl. Bohm. Ges. Wiss. Prag, Cl. 2: 1883 /1884/: 34-83, 1884 /1885/: 54-90, 1885 /1886/: 3-48, 1886 /1887/: 28-92, 1887 /1888/: 174-239, 1887 /1888/: 619-673, 1888 /1889/: 462-554, 1889 /1890/: 428-502, 1891 /1891/: 3-49. ČELAKOVSKÝ L. /1887b/: Analytická květena Čech, Moravy a rak. Slezska, ed. 2. Praha.
112
ČEŘOVSKÝ J., HOLUB J. et PROCHÁZKA F. /1979/: Červený seznam flóry ČSR. Památ. a Přír., Praha, 4: 361-378. DANEŠ J. L. /1913/: Morfologický vývoj středních Čech. - Sborn. Čs. Společ. Zeměp., Praha, 19: 1-37. DANĚK G. /1912a/: Fytogeografický nástin českého středního Polabí. -Sborn. Klubu Přírod. Praha a 43. Výr. Zpr. /1912/ č. 5: 1-37. DANĚK G. /1912b/: Střední Labe, jeho flora a vegetace. - Krása Našeho Domova, Praha, 8: 25-28, 39-43. DANĚK G. /1912c/: Polabské lesy, písčiny a černavy. = Krása Našeho Domova, Praha, 8: 129-137. DANĚK G. /1914a/: Ještě k otázce osudu Polabí. - Krása Našeho Domova, Praha, 10: 6-10. DANĚK G. /1914b/: O dnešním stavu květeny českého středního Polabí. -Čas. Čes., Praha, 88: 366-367.
Mus.
Král.
DEMEK J. /1965/: Geomorfologie českých zemí. - Praha. DEYL M. /1943/: Zajímavosti květeny novobydžovské. - Věda Přír., Praha, 22: 85. DOHNAL Z. /1965/: Československá rašeliniště a slatiniště. Praha. DOMIN K. /1903/: Zweiter Beitrag zur Kenntniss der Phanerogamenflora von Böhmen. Sitz.-Ber. Königl. Bohm. Ges. Wiss. Prag. Kl. 2, 1903/58: 1-52. DOMIN K. /1916/: Květena Čech. Praha. DOMIN K. /1918/: Rostlinogeografické vycházky do středního Polabí. - Čas. Mus. Král. Čes., Praha, 92: 15-23, 48-61. DOMIN K. /1943/: Poznámka /o Calamagrostis stricta v Čechách/. – Věda Přír., Praha, 22: 85. DOMIN K. /1945/: Mařice obecná, vzácný a památný druh polabských černav. - Věda Přír., Praha, 23: 129-132. DOSTÁL J. /1950/: Květena ČSR. Praha. DOSTÁL J. /1954, 1958/: Klíč k úplné květeně ČSR, ed. 1 /1954/ a 2 /1958/. -Praha. FASSATI M., BÁRTA J. et DYR J. /1962/: Pětiprstka hustokvětá – Gymnadenia densiflora Wahlenb. Ditr. - vzácný a opomíjený druh vstavačovitých z polabských černav. - Ochr. Přír., Praha, 17: 120-22. GRULICH V. /1984/: Atlas ohrožených rostlin a živočichů. - Naše šášiny.- Nika, Praha, 9: 16. HADAČ E. /1977/: Poznámky o endemických rostlinách české socialistické republiky. - Zpr. Čs. Bot. Společ., Praha, 12: 1-15. HAVLÍČKOVÁ J. /1983/: Carex flava - complex in the Czech lands II. - Notes on the geographical distribution. - Preslia, Praha, 55: 245-263. HEJNÝ S. /1957/: Ein Beitrag zur okologischen Gliedrung der Makrophyten der tschechoslowakischen Niederungsgewässer. - Preslia, Praha, 29: 349-368. HELLER S. /1964/: K některým problémům ochrany přírody v Polabí. - Vlastiv. Zprav. Polabí, Poděbrady, 1964/3-4: 62. HEPNAR P. /1966/: Zhodnocení čerpací zkoušky v Lysé nad Labem. Ms. -/depon. Geofond Praha, Vodní zdroje/. HEREŠOVÁ D. /1970/: Hydrogeologická studie kvartérních uloženin Labe mezi Kolínem a Lysou nad Labem. Ms. - /depon. Geofond Praha, Vodní zdroje/.
113
HEREŠOVÁ D. /1977/: Závěrečná zpráva o hydrologickém průzkumu v areálu vodárny Lysá nad Labem. Ms. - /depon. Geofond Praha, Vodní zdroje/. HOLUB J., PROCHÁZKA F. et ČEŘOVSKÝ J. /1979/: Seznam vyhynulých endemických a ohrožených taxonů vyšších rostlin květeny ČSR /l. verze/. -Preslia, Praha, 51: 213-237. HOLUB J., NEUHÄUSLOVÁ Z. et KOLBEK J. /1982/: Vyšší rostliny in NEUHÄUSLOVÁ Z. et KOLBEK J. /red./, Seznam vyšších rostlin, mechorostů a lišejníků střední Evropy užitých v bance geobotanických dat BÚ ČSAV, Průhonice. HUSÁK P. /1982/: A determination key to the structural types of scattered green using the air multispectral photography. - Folia Geobot. Phyto-tax., Praha, 17: 421-426. HUSÁK Š. et HEJNÝ S. /1973/: Marginal plant communities of the Nesyt fishpond /South Moravia/. - Pol. Arch. Hydrobiol., Warszawa, 20/3: 461-467. HUSÁK Š. et RYDLO J. /1985/: Materiály k vodní a mokřadní vegetaci středního Polabí a Kokořínska. - Bohem, centr., Praha, 14: 41-107. HUSÁKOVÁ J. /1986/: Vegetation changes and its dynamic during fifty years of nature reserve Hrabanovská černava /Central Bohemia/. - Ms. HUSÁKOVI J. a P. /HUSÁK P. et HUSÁKOVÁ J./ /1977/: Hrabanovská černava jako příklad osudu polabských černav. - Acta Ecol. Natur. Region., Praha, 1977: 36-37. HUSÁKOVÁ J., KNEIFEL P., PECINA M., PIVNIČKOVÁ M. et ŠEBEK S. /1973/: Základ k bibliografii SPR Hrabanovská Černava. - Ochr. Přír., Praha, 28, App. Ochr. Průzkum, No. 6: 23-24. HUSÁKOVÁ J., KNEIFEL P., PECINA M., PIVNIČKOVÁ M. et ŠEBEK S. /1973/: Poznámky ke společenstvům, historii a ochraně státní přírodní rezervace "Hrabanovské černava" u Lysé nad Labem. - Ochr. Přír., Praha, 28: 126-132. CHRTEK J. et ŽERTOVÁ A. /1965/: Význačné rostliny Polabí. - Calamagrostis neglecta. Vlastiv. Zprav. Polabí, Poděbrady, 1965/1-2: 3-5. CHRTKOVÁ-ŽERTOVÁ A. /1972/: Studien über die tschechoslowakischen Arten der Gattung Lotus L. V. Lotus tenuis Waldst. et Kit. ex Willd. - Preslia, Praha, 44: 131-139. KAMBERSKÝ K. /1962/: Zpráva o hydrologickém průzkumu v Lysé nad Labem. Ms. /depon. Geofond Praha, Vodní zdroje/. KAUFMAN S. /1950/: Květena nymburského okresu. Ms. - /disert. práce depon. knihovna katedry botaniky přírodověd. fak. UK/. KAUFMAN S. /1966/: Poznámky ke květeně Polabí. - Vlastiv. Zprav. Polabí, Poděbrady, 1966/1-2: 16-17. KIRSCHNER J. /1983/: Tři pozoruhodné violky našich slatin a úvalových luk. - Živa, Praha, 31/3: 89-91. KLEČKA A. /1926/: O stáří českých rašelin. - Věda Přír., Praha, 7: 305-313. KLEČKA A. /1928/: O vzniku a vývoji polabských kyselek. - Věstn. 6. Sjezdu Čs. Přírodozp. Lék. Inž., Praha, díl 3, část přírod.: 109. KLEČKA A. /1930/: Studie o slatinných lukách polabských. - Sborn. Výzk. Úst. Zeměd., Praha, 52: 1-190. KLEČKA A. /1933/: Zajímavý vztah rašeliníků k obsahu vápna v půdě. -Věda Přír., Praha, 14: 199-205. KLEČKA A. et FABIAN J. /1934/: Studie o zlepšení lučních porostů na půdách polabských slatin. - Zeměd. Arch., Praha, 25: 129-140.
114
KLIKA J. /1918/: Kyselé louky a černavy polabské. - Příroda, Brno, 18: 226-229. KLIKA J. /1923/: Střední Polabí /nástin fytogeografický/. Sborn. Čs. Společ. Zeměp., Praha, 29: 89-102, 134-145. KLIKA J. /1943/: Příspěvek k typologii luk ve východních Čechách. II. - Sborn. Čes. Společ. Zeměd., Praha, 18: 111-117. KLIKA J. /1947/: Rostlinosociologické jednotky slatin a lučních porostů v Polabí. - Věstn. Král. Čes. Společ. Nauk, Praha, Tř. matem.-přírod. 1945/1: 1-31. KLIKA J. /1955/: Nauka o rostlinných společenstvech. Praha. KNĚŽEK V. et ŽITNÝ L. /1962/: Hydrologické poměry jižního okraje křídové pánve mezi Lysou nad Labem, Brandýsem nad Labem, Rostoklaty a Újezdem nad Lesy. Ms. - /depon. Geofond Praha, Vodní zdroje/. KNÍŽETOVÁ L. /1977/: Hrabanovská černava. In: Maršáková-Němejcová M. et al., Národní parky, rezervace a jiná chráněná území v Československu, p. 137. KODYM G. et MATĚJKA A. /1920/: Geologicko-morfologický příspěvek k poznáni štěrků a vývoje říčních toků ve středních Čechách. - Sborn. Čs. Společ. Zeměp., Praha, 22: 17-32, 97-113. KOPECKÝ K. /1969/: Změny druhového složení některých fytocenos v inundaci dolního toku Orlice po záplavách v r. 1965. - Preslia, Praha, 41: 284-296. KOPECKÝ K. /1978/: Deduktive Methode syntaxonomischer Klassifikation anthropogener Pflanzengesellschaften. - Acta Bot. Slov. Acad. Sci. Slov., Bratislava, ser. A., 3: 373-384. KOPECKÝ K. /1986/: Versuch einer Klassifizierung der ruderalen Agropyron repens- und Calamagrostis epigejos-Gesellschaften unter Anwendung der deduktiven Methode. - Folia Geobot. Phytotax., Praha, 21: 225-242. KOPECKÝ K. et HEJNÝ S. /1978/: Die Anwendung einer deduktiven Methode syntaxonomischer Klassifikation bei der Bearbeitung der strassenbe-gleitenden Pflanzengesellschaften Nordböhmens. - Vegetatio, The Hague, 36: 43-51. KOVANDA M. /1981/: Studies in Phyteuma. - Preslia, Praha, 53: 211-238. KOVÁŘ P. /1975/: Polabské louky v okolí Chvaletic u Přelouče. Ms. - /diplom, práce, depon. v knihovně katedry botaniky přírodověd, fak. UK/. KOVÁŘ P. /1981/: The grassland communities of the southeastern basin of the Labe River. 1. Syntaxonomy. - Folia Geobot. Phytotax., Praha, 16: 1-43. KRAJINA V. /1926/: Pinguicula bohemica species nova e sectione Pionophyllum. - Věstn. Král. Čes. Společ. Nauk, Praha, Tř. matem.-přírod. 1926/15: 1-13. KUBÁT K. /1981/: Tučnice obecná česká - Pinguicula vulgaris subsp. bohemica. - Živa, Praha, 28: 12. LESDUŠKA J. /1957/: Možnost požárů v rezervacích. - Ochr. Přír., Praha, 12: 183-184. LOSERT H. /1940/: Beiträge zum spät- und nacheiszeitlichen Vegetations-geschichte Innerböhmens. III. Das Spätglazial bei Lissa-Hrabanov. -Beih. Bot. Cbl., Dresden, 60, Abt. B: 415-436. LOŽEK V. /1952/: Výzkum ložiska sladkovodní křídy u Malého Újezda na Mělnicku. Anthropozoikum, Praha, 2: 29-92. MALOCH F. /1934/: Rostlinné útvary a společenstva rakovnického okresu. Mus. Spol. Rakovník, 24: 18-64.
Věstn.
MARŠÁKOVÁ M. et al. /1973/: Metodika inventarizačního průzkumu. - SÚPPOP Praha.
115
MORAVEC J. et al. /1983/: Rostlinná společenstva České socialistické republiky a jejich ohrožení. - Severočes. Přír., Litoměřice, App. 1983/1/: 1-110, I - XVIII. NEUHAUSL R. et TOMŠOVIC P. /1957/: Rod Nymphaea (L.) SMITH v Československu. Preslia, Praha, 29: 225-249. NOVÁK F. A. /1954/: Přehled československé květeny s hlediska ochrany přírody a krajiny. In: Veselý J. /red./: Ochrana československé přírody a krajiny. Praha, p. 193-409. NOVÁK F. A. /1971/: Československé přesličky. - Studie ČSAV, Praha, 1971/ 11: 1-101. NOVÁK F. A. et PRÁT S. /1926/: Hrabanovské černavy. - Věda Přír., Praha, 7: 105-106. NĚMEČEK J. /1952/: Ekologie Schoenet. Ms. - /disert. práce, depon. v knihovně katedry botaniky přírodověd, fak. UK/. NOVOTNÝ Č. /1930/: Státní botanická rezervace u Lysé nad Labem. - Příroda, Brno, 23: 336. NOVOTNÝ Č. /1931/: Ještě Hrabanovské černavy. - Boleslavan, Mladá Boleslav, 5: 316. NOVOTNÝ Č. /1971-1972/: Květena Mladoboleslavska. - Labores Mus. Benátky nad Jiz., 7/1971/: 1-155, 8/1972/: 156-325. OBERDORFER E. /red./ /1977/: Süddeutsche Pflanzensoziologie, ed. 2., Jena, 10: 1-311.
Pflanzengesellschaften.
1.
-
PACZYNSKI A. /1975/: Bagna Jacwieskie /Pradolina Biebrzy/. - Roczn. Nauk rolnicznych D, 145: 1-232. PECINA P. /1973/: Poznámka k využití ceníků chráněných přírodnin. - Ochr. Přír., Praha, 10: 235-236. PEREGRINUS /1918-1919/: Před úpravou středního Labe. - Krása Našeho Domova, Praha, 12: 111-115. PIVNIČKOVÁ M. /1971/: Výsledky průzkumu v SPR Hrabanovská černava, zpracované na základě literárních údajů a vlastních záznamů. Ms. - /depon. SSPPOP Praha/. PIVNIČKOVÁ M. /1984/: Botanický inventarizační průzkum SPR Hrabanovská černava. Ms. /depon. SSPPOP Praha/. PLESNÍK K. /1970/: Statistické hodnocení úrovní hladin podzemních vod. Ms. - /depon. Geofond Praha, Geotest Brno/. PODPĚRA J. /1900/: Beitrag zur Flora von Böhmen. - Oesterr. Bot. Z., Wien, 50: 212-217. POLÁK K. /1876/: České střední Polabí. - Vesmír, Praha, 5: 124-127, 151-154. POLÁK K. /1888/: O rostlinách slatinných. - Vesmír, Praha, 17: 229-230, 253-254. PROCHÁZKA F. /1977/: Živoucí relikvie české květeny. - Živa, Praha, 25: 208. RADISCH J. et SCHWARZ R. /1949/: Geologický,náčrt okolí Lysé n. L., Nymburku a Poděbrad. - Sborn. Stát. Geol. Úst., Praha, 16: 159-168. ROHLENA J. /1923-1931/: Příspěvky k floristickému výzkumu Čech III., IV., V., IX., XI. Čas. Nár. Mus., Praha, /III./97 /1923/: 88-95, 127-134; /IV./ 98 /1924/: 63-72, 133-139; /V/ 99 /1925/: 92-101, 129-139, -/IX/ 103 /1929/: 1-17, 65-76; /XI/ 105 /1931/: 1-23. SAJVERA R. /1952/: Ekologická studie o Cladium mariscus a jeho porostech v ČSR. Ms. /disert. práce, depon. v knihovně katedry botanicky přírodověd, fak. UK/. SCHWARZ R. /1973/: Průvodní zpráva k inženýrsko-geologickému rajónování oblastí města Lysá nad Labem. Ms. - /depon. Geofond Praha, Stavební geologie/.
116
SITENSKÝ F. /1886/: O rašelinách českých se stanoviskem přírodovědeckého i hospodářského se zřením ku rašelinám zemí sousedních. - Arch. Přírod. Prozk. Čech 6: 164. SLAVÍK A. /1869/: Naplaveniny okolí Byšic, Lysé a Chrudimi. - Arch. Přírod. Prozk. Čech 1: 277-281. SOKOL R. /1906/: Zajímavé stanovisko botanické v Polabí. - Vesmír, Praha, 35:225. SOKOL R. /1912/: Terasy středního Labe v Čechách. - Rozpr. Čes. Akad. Věd, Tř. 2., Praha, 21 /28/: 1-32. S TRIBOJSCH H. /1976/: Een vergelijkend syntaxonomische en synoecologische studie in de Overasseltse en Hatertse Vennen bij Nijmegen. - Disert.´Univ. Nijmegen, Nijmegen, 1: 1333. ŠACHL J. /1965/: Chráněné a vzácné rostliny na Poděbradsku a Nymbursku, p. 1-55. SSPPOP Praha a Oblastní muzeum Poděbrady. ŠACHL J. /1969/: Příspěvek k floře Poděbradska a Nymburska. - Vlastiv. Zprav. Polabí, Poděbrady 1969/5-6: 78-82. ŠACHL J. /1981/: Třetí příspěvek ke květeně Poděbradská. - Čas. Nár. Muz. Praha, 149: 158. ŠEBEK S. /1958/: Druhý příspěvek k mykofloře ČSR. - Chytridium Scherff. na Hrabanově u Lysé. - Mus. Zpr. Praže. Kraje 1958 /5°6/: 127-137. ŠEBEK S. /1962/: K ochraně nalezišť některých vzácných rostlin ve středním Polabí. Vlastiv. Zprav. Polabí, Poděbrady, 1962/1-2: 16-18. ŠEBEK S. /1963/: Chráněná přírodní území v okrese Nymburk po jejich prověrce v r. 1962. Vlastiv. Zprav. Polabí, Poděbrady, 1963/5-6: 75-78. ŠEBEK S. /1981/: Hrabanovské černava. In: Poznej a chraň přírodu našeho okresu. - Práce Polab. Muz., Poděbrady, řada A, č. 3: 30-34. ŠMARDA J. /1962/: Z krajiny mizí voda. - Ochr. Přír., Praha, 1: 9-10. ŠTĚPÁNEK J. /1983/: Erucastrum gallicum a E. nasturtiifolium v českých zemích. - Zpr. Čs. Bot. Společ. 18: 27-42. TOCL K. /189.7/: Pozdní vycházka do středního Polabí. - Vesmír, Praha, 26: 283. VÁLEK B. /1954/: Půdy porostů Molinia coerulea (W. KOCH) v Čechách a jejich vztah k půdám ostatních rašelinných porostů. - Preslia, Praha, 26: 385-414. VÁLEK B. /1962/: Die Böden einige Gesellschaften von Moorpflanzen in Böhmen. Rozpravy ČSAV, Praha, 72: 3-113. VELENOVSKÝ J. /1896/: Mechy české. Praha. VELENOVSKÝ J. /1926/: Hrabanov. - Mykologie, Praha, 3: 75-77. VELENOVSKÝ J. /1927/: Fragmenta mycologica II. /Hrabanov/. - Trav. Mycol Tschécosl., Praha, 6: 9-11. VEVERKA J. /1965/: K dějinám rybníkářství ve středním Polabí. Vlastiv. Zprav. Polabí, Poděbrady, 1965/3-4: 41-49. VEVERKA J. /1967/: K dějinám rybnikářství ve středním Polabí. – Rybníky na Lysku a Benátecku. - Vlastiv. Zprav. Polabí, Poděbrady 1967/5-6: 80-86. VILHELM J. /1914/: Monografická studie o českých parožnatkách. - Věstn. Král. Čes. Společ. Nauk, Praha, Tř. 2: 1-168.
117
ZELINKA Z. /1979/: Vyhodnocení čerpací zkoušky na stávající studni v areálu ZNZP Lysé nad Labem. Ms. - /depon. Geofond Praha, Vodní zdroje/. ŽALMAN J. /1977/: Podaří se zachránit labské tůně. - Památ. a Přír. Praha, 32: 418-428. ŽILKA M. /1965/: Rozsivky a ostatní rasová flora SPR Hrabanovská černava Ms. - /diplom. práce, depon. knihovna katedry botaniky přírodověd, fak. UK/.
Adresy autorů: RNDr. Jana Husáková, BÚ ČSAV, 252 43 Průhonice u Prahy RNDR. Marie Pivničková, SSPPOP, Hybernská 18, 111 21 Praha 1 RNDr. Jindřich Chrtek,CSc., Botanické oddělení Národního muzea, 252 43 Průhonice u Prahy
118
Bohemia centralis, Praha, 17: 7 -19, 1988
Postglaciální osyp pod skalními sruby Jizery u Ptýrova
Nacheiszeitlicher Schuttkegel am Fuss der Jizera-Felswände bei Ptýrov
Vojen LOŽEK Z údolí střední Jizery dosud nemáme po ruce doklady o vývoji v poledové době, i když jde o území, kde jsou vhodná podmínky pro vývoj vápnitých uloženin, v nichž se mohou zachovat schránky měkkýšů nebo kosti a zuby obratlovců. Umožňuje to podklad tvořený sedimenty svrchní křídy, především pevné střednoturonské pískovce jizerských vrstev, do nichž se údolí střední Jizery zařezává. Tyto pískovce vystupují zejména v úseku mezi Mnichovým Hradištěm a Bakovem v podobě strmých skalních stěn tvořících nápadné výklenky a převisy, někdy vyvinuté i ve dvou úrovních /BALATKA et SLÁDEK 1976/. Vynikající ukázkou jsou Ptýrovské skály u kláštera Hradiště na pravém břehu Jizery při soutoku se Zábrdkou, které byly vyhlášeny jako chráněný přírodní výtvor k ochraně tohoto místně velmi typického geomorfologického jevu /NĚMEC 1979/. Pod strmými stěnami a zejména převisy se hromadí vápnitý materiál z ovětrávajících pískovců a také zde žije nejbohatší měkkýší fauna, nehledě k tomu, že právě pod stěnami s četnými výklenky lze očekávat i pozůstatky kořist dravých ptáků, především sov,. V rámci výzkumné činnosti při pravidelných letních táborech akce Brontosaurus na hradě Zvířeticích jsme hledali vhodné místo k výkopu těchto sedimentů s cílem rekonstruovat vývoj v nejmladší geologické minulosti na základě předpokládaného výskytu vhodných fosilních zoocenóz. Po srovnání několika míst jsme vybrali mohutný osyp ve vysokém převisu na severozápadním okraji CHPV Skalní sruby Jizery u Ptýrova /místní název Ptýrovské skály/. Výkop zde odkryl 4 m
119
mocnou úpatní sérii, obsahující četné ulity plžů i roztroušené kosti a zuby. Naším cílem bylo řešit tyto hlavní otázky: - Zachytit postglaciální vývoj sedimentace a fauny v prostředí vápnitých pískovců, z něhož zatím nemáme po ruce žádné doklady tohoto druhu. - Získat údaje o postglaciálním vývoji živé přírody středního Pojizeří, a tak vyplnit jednu z velkých-mezer v poznání poledové historie vnitřních Čech. - Rekonstruovat nejmladší vývoj chráněného území, a poskytnout tak podklad pro případné ochranářské zásahy. - Vzhledem k poloze na břehu Jizery získat poznatky o dynamice říční činnosti jako příspěvek k řešení mezinárodního programu Paleohydrologické změny v mírném pásu za posledních 15 tisíciletí. Za obětavou pomoc při několikaletém výzkumu, především při výkopech, odběru a odvozu vzorků, vyslovuji srdečný dík účastníkům akcí Brontosaurus na Zvířeticích v letech 1980-82 a zvláště pak příteli Václavu PETŘÍČKOVI /SÚPPOP/ za organizační zajištění celé akce. POLOHA A POPIS PROFILU Jak uvedeno, byl odkryv vykopán na samém severozápadním konci Ptýrovských skal těsně při hranici chráněného území /obr. 10/. Základní geografické údaje shrnujeme v tomto přehledu: zeměpisná šířka: 50°31'l2"
průměrná teplota roku: 8,1 °C
zeměpisná délka: 14°57'00'"
průměrná teplota července: 18,0 °C
nadmořská výška: 218 m
průměrná teplota ledna: -2,0 °C
roční průměr srážek: 620 mm průměrná teplota vegetačního období /IV - IX/: 14,2 °C Osyp pod skalní stěnou leží těsně na okraji nivy Jizery, do níž zde ústí Zábrdka, tekoucí přímo pod profilem. Pod jejím nedalekým ústím pak Jizera teče bezprostředně na úpatí stěn. Niva Jizery dosahuje značné šíře, v průměru 500 m a místy i značně více. Nicméně údolní svahy, které k ní přiléhají, jsou vzhledem k vlastnostem vápnitých pískovců velmi prudké a místy tvoří dlouhé stěny s výklenky a převisy. Přitom většinou nepřesahují 30-40 m výšky a nahoře přecházejí výraznou hranou do plošin pokrytých jednak terasovými štěrky /BALATKA et SLÁDEK 1965/, jednak spraší, která je většinou hluboce odvápněná. 120
10. Severozápadní konec Ptýrovských skal, na úpatí stěny osyp s výkopem, v popředí niva Jizery-Zábrdky /foto V. LOŽEK/.
121
11. Profil osypu pod Ptýrovskými skalami: Č - čelo výkopu, B - pravá boční stěna; 1 - šedočerný humozní hlinitý písek s drobnou suti, 2 - světle žlutá čerstvá hrubší sut, 3 - tmavošedý humózní hlinitý písek s drobnější sutí / +- 5 cm/, 4 - šedavě hnědý hlinitý písek s drobnou sutí, 5a - tmavě šedohnědá humozní písčitá hlína, 5b - běložlutá čerstvá sut, 6 - našedle hnědý hlinitý písek s velmi hojnou střední sutí /4-10 cm/, na svahu přechází do silně písčité šedé hlíny /6´/, 7 - šedožlutá čerstvá suť; spodní hranice, ostrá, erozní, na svahu přechází do hrubé suti s volnými meziprostory / 7´/, 8 - tmavěji šedohnědý silněji hlinitý písek s hrubšími pevnými kusy /10 až 15 cm/, 9 - světleji šedohnědý hlinitý písek s přečetnými drobnými úlomky /2-3 cm/, svrchu světlejší /9a/, naspodu s velkými kameny /9c/, 10 - šedohnědý silněji hlinitý písek s podstatně menším podílem úlomků, na bázi vrstvička bělavé čerstvé suti, 11 - sytě narudle hnědá písčitá hlína s hrubšími kusy, celé ulity velkých plžů, 12 - narudle hnědá písčitá slídnatá hlína s červenými jílovitými šmouhami, 13 - běložlutá čerstvá suť se šmouhami hnědavě šedé písčité hlíny, 14 - hnědavě šedé písčitá hlína s hojnou drobnější sutí, 15 - bělošedá čerstvá suť se znaky oglejení, 16 - hnědavě šedá jílovitá hlína, méně suti, černé a narezlé šmouhy, 17 - světle šedý, žlutě i zelenavě mramorovaný písek s temnějšími šmouhami a nahoře s polohami temně rezavých skvrn, 18 - světle šedohnědý hlinitý písek.
122
Svahy jizerského údolí dnes většinou pokrývají výmladkové porosty dubu s habrem, hojná je líska a pod stěnami nebo i na jejich stupních se objevují i další dřeviny, jako lípy a javory. Takový je i dnešní porost v okolí výkopu, kde navíc nivu Jizery při ústí Zábrdky pokrývá mladý luh s vrbami, olšemi a vysázenými topoly. Z povahy porostů je zřejmé, že ještě nedávno zde bylo mnohem více otevřených prostorů. Na vlhkých osypech a přilehlé nivě jsou bujné porosty kopřiv a jiných nitrofilních bylin, např. Lamium maculatum, kdežto vegetace na srázech je podstatně chudší; význačný je zde např. jaterník. Jinak jizerskou nivu z valné části pokrývají kulturní louky i pole, která též zaujímají největší plochy na terasových stupních lemujících ostrý údolní zářez. Výkop otevřel uvedený osyp od okraje nivy směrem ke skále a skončil na hladině podzemní vody, tj. zhruba v úrovni přilehlé Zábrdky a Jizery. Od pokusu sledovat souvrství hlouběji pod zvodnělou úroveň jsme upustili vzhledem k tomu, že vrstvy ovlivněné podzemní vodou již neobsahují kvartérní fosilie. Stavbu osypu ukazuje zobrazený profil s podrobným popisem vrstev /obr. 11/. MĚKKÝŠÍ FAUNA Ze všech makroskopicky odlišitelných vrstev byly odebrány vzorky o průměrné hmotnosti 15 kg, byly rozplaveny a vybrány. Získaný materiál byl statisticky vyhodnocen podle běžné metodiky /LOŽEK 1964/. Výsledky shrnuje tabulka 3, z níž lze rovněž čerpat základní biostratigrafické a paleoekologické údaje. Ulity jsou dobře zachované, většinou s původním zbarvením a čistým povrchem bez sintrových nálepů. Vyskytují se však v dostatečném množství až od vrstvy 12 směrem k nadloží. Směrem dolů počet nálezů prudce klesá a nelze vyloučit, že sporé nálezy z vrstev 15 a 16 mohou být druhotně zavlečené z nadloží. Proto jsme upustili od sestavení malakodiagramu. Vývoj měkkýší fauny ode dna sondy směrem k povrchu vykazuje tyto hlavní etapy: Sporé nálezy z vrstev 16 - 13 v podstatě představují chudé zlomky společenstev, jaká vystupují v plném vývoji výše v profilu. Za zmínku stoji nepatrný podíl druhů skupiny 1, což však nelze považovat za doklad, že tento úsek profilu spadá do doby před plným rozvojem lesních ekosystémů, neboť ostatní druhy zastoupené v tomto úseku se běžně a mnohem hojněji vyskytují i v mladších vrstvách, kdežto prvky význačné pro starší holocén se nepodařilo zjistit. Ani podíly 123
Malakofauna z osypu pod Ptýrovskými skalami
Tabulka 3
EkologickoSeznam druhů biostratigrafická charakteristika
1
!
Acanthinula aculeata (MÜLLER)
!
Aegopinella pura (ALDER)
!
Cochlodina laminata (MONTAGU)
!
Daudebardia rufa (DRAPARNAUD)
!
Ena obscura (MÜLLER)
!
Isognomostoma isognomostoma (SCHR.)
!
Macrogastra plicatula (DRAPARNAUD)
!
Monachoides incarnata (MÜLLER)
/G/
Oxychilus depressus (STERKI)
!
Semilimax semilimax (FERUSSAC)
!
Sphyradium doliolum (BRUGUIERE)
/!/
Vertigo pusilla MÜLLER
!
Alinda biplicata (MONTAGU)
/+/
Arianta arbustorum (LINNÉ)
!
Cepaea hortensis (MÜLLER)
!
Discus rotundatus (MÜLLER)
2
!
Aegopinella minor (STABILE)
L/S/
/!/
Bradybaena fruticum (MÜLLER)
!
Helix pomatia LINNÉ
A
L/M/
L/V/
3
4
B 5
/G/
Eucobresia diaphana (DRAPARNAUD)
/+/
Vitrea crystallina (MÜLLER)
/G/
Clausula pumila C. PFEIFFER
!
Urticicola umbrosa (C. PFEIFFER)
M
Cecilioides acicula (MÜLLER)
+
Pupilla muscorum (LINNÉ)
/!/
Truncatellina cylindrica (FÉRUSSAC)
/+/
Vallonia costata (MÜLLER) Valonia excentrica (STERKI)
C 6
G
Vallonia pulchella (MÜLLER)
/G/
Vertigo pygmaea (DRAPARNAUD)
/!/
Cochlicopa lubricella (PORRO)
124
Tabulka 3 V
s
r
t
v
a
16
15
14
13
12
11
10
9c
9b
9a
8
7
6
5b
5a
4
3
1/2
R
-
-
1
-
1
49
10
37
25
7
2
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
128
12
19
197
89
11
3
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
2
34
15
35
24
10
10
-
1
-
-
-
-
1
8
-
-
-
-
-
-
-
2
4
8
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
13
-
-
-
-
-
-
1
2
9
3
-
-
-
-
-
-
-
-
7
-
-
-
--
2?
-
-
-
-
-
-
^
-
-
-
-
-
-
-
1
1
1
-
7
65
40
35
66
30
21
5
18
1
1
4
42
59
20
-
-
-
-
-
-
-
-
4
-
-
4
-
-
-
-
-
1?
1
-
-
-
-
-
-
-
8
12
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
38
2
12
74
56
33
-
-
-
-
-
-
1
-
-
-
-
1
-
4
2
5
12
7
22
4
5
4
17
2
5
40
8
-
-
-
2
-
-
11
22
126
62
106
1?
-
-
-
-
-
-
-
-
1
-
3
2
1
1
-
-
1?
1
-
-
-
-
-
2
1
1
-
1?
1
3
16
8
4
15
6
1
1
10
1
1
-
15
18
1
1
1
5
7
5
167 172
132
313
105
71
24
-
5
2
4
137
237 76
-
-
-
-
2?
21
7
13
22
10
2
2
1
2
-
1
7
15
-
-
1
1?
10
14
14
8
3
-
1
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
2
5
1?
1?
2
1
-
-
-
-
-
-
2
1
-
-
2?
-
5
14
7
6
6
7
-
1
-
-
-
6
11
-
20
-
-
3
2
24
9
3
-
1
-
-
-
-
-
-
-
-
-
11
-
-
-
-
-
24
7
10
63
11
27
-
-
-
1
-
-
-
-
-
-
1
-
-
10
2
1
20
12
-
1
-
-
-
-
-
1?
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
4
3
1
4
- /1/
-
-
-
-
2
-
1
5
2
5
36
7
153
14
243
46
14
12
-
-
-
-
-
-
-
1
-
3
7
2
7
5
7
4
5
7
-
-
1
3
77
30
1
2
4
2
33
3
46
2
95
14
15
21 12/
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
135
1
-
-
-
-
1
-
7
175
5
1
1
3
3
8
2
14
3
19
18
17
9
-
-
-
1
1
3
3
2
4
3
3
9
2
10
-
21
2
4
2
2
-
-
-
-
2
2
1
3?
4
6
3
-
3
-
43
16?
-
-
-
2 26
15
25
4/ 7
Ekologicko-biostratigrafická charakteristika
Seznam druhů
/+/
Cochlicopa lubrica (MÜLLER)
/+/
Euconulus fulvus (MÜLLER)
/+/
Limacidae
/+/
Nesovitrea hammonis (STROM)
M
Oxychilus cellarius (MÜLLER)
/+/
Punctum pygmaeum (DRAPARNAUD)
+
Trichia hispida (LINNÉ) agg.
!
Vitrea contracta (WESTERLUND)
C
/G/
Vitrina pellucida (MÜLLER)
Mp
/+/
Clausilia parvula FERUSSAC
!
Helicigona lapicida (LINNÉ)
!
Laciniaria plicata (DRAPARNAUD)
G
Vertigo alpestris ALDER
!
Carychium tridentatum (RISSO)
/!/
Columella edentula (DRAPARNAUD)
+
Succinea oblonga DRAPARNAUD
G
Carychium minimum MÜLLER
Ms
7
Lp
8
Oxyloma sp. Oxyloma sp./Succinea putris 9
/+/
Pseudotrichia rubiginosa (A. SCHM.)
/+/
Succinea putris (LINNÉ)
/G/
Vertigo angustior JEFFREYS
/+/
Zonitoides nitidus (MÜLLER)
/+/
Anisus leucostomus (MILLET) Anodonta anatina (LINNÉ) Gyraulus albus (MÜLLER)
10
Gyraulus crista (LINNÉ) /+/
Lymnaea truncatula (MÜLLER)
/+/
Pisidium casertanum (POLI)
/+/
Sphaerium corneum (LINNÉ)
Počet druhů Přibližné
chronologické zařazení
Pokračováni tabulky 3 V
r
s
t
v
a
16
15
14
13
12
11
10
9c
9b
9a
8
7
6
5b
5a
4
3
1/2
R
-
-
1?
9
160
19
4
-
2
-
13
2
5
3
-
-
12
5
3
-
-
-
-
1
-
-
-
-
-
1
-
1
-
1
-
-
2
-
6
1
2
-
14
10
18
10
16
7
-
9
6
-
2
6
15
15
-
-
-
-
-
-
1
-
-
4
-
6
-
-
1
-
2
3
2
7
-
-
-
1?
-
-
-
-
-
-
1?
-
-
-
-
1?
1
-
11
-
-
-
2
16
11
27
12
87
26
11
1
1
-
-
3
4
44
75
-
1
3
1
2
4
1
-
4
-
1
2
64
12
6
41
21
3
123
-
-
1
-
14
3
6
3
18
6
6
25
9
3
3
7
19
3
/2/
-
-
1
-
2
12
2
10
15
8
4
-
1
-
3
2
6
23
97
-
-
1
8
7
11
16
20
40
19
31
4
19
2
208
27
9
5
-
-
-
1
5
3
15
10
10
13
14
27
-
5
1
3
2
6
13
3
1? -
1 -
4 -
13 -
7 -
57 -
63 -
91 -
149 -
64 -
135 -
25 -
124 -
18 -
13 1
200 -
52 -
59 -
38 -
-
2
2
3
677 192
69
2
1
-
-
_
2
105 537
-
-
-
-
-
-
-
1
4
-
-
-
-
-
-
-
4
5
27
-
-
1
3
-
4
2
1
4
1
2
1
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
101
5
3
2
2
1
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
5
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
2
2
21
-
-
-
-
-
-
1
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
2
30
-
-
-
1
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
4
7
8
3
11
4
3
-
5?
-
-
-
-
1
6
-
-
-
-
1
-
1
1
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
5
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
2
-
-
2?
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
1
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
3
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
--
1 3
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
--
18
2
1 -
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
5
7
23
20
39
36
38
38
41
34
34
26
24
17
22
23
25
30
31
A?
103 302 181 182
EA
SB
127
SA
R
Vysvětlivky k tabulce 3 Ekologicko-biostratigrafická charakteristika Hlavní
ekologické
Ekologické
skupiny : A- les, B - bezlesí, C - les/bezlesí, D - močály, voda.
skupiny: A- zapojený les; 2 - převážně les: L/M/ - les až středně vlhká
otevřená stanoviště, L/S/ - les až suchá otevřená stanoviště, L/V/ - les až vlhká otevřená stanoviště; 3 - vlhký les, luh; 4 - otevřená xerotermní stanoviště; 5 - otevřená stanoviště všeobecně - lesní i otevřená stanoviště; 6 - převážně suchá stanoviště; 7 - středně vlhká nebo různě vlhká stanoviště: Ms - všeobecně, Mp - středně vlhké skály, Lp - středně vlhké skály nebo kmeny v lesích; 8 - převážně vlhká stanoviště; 9 - močály, břehy; 10 - voda. Biostratigrafické
údaje: ! - význačné druhy teplých vlhkých období, +- sprašové druhy,
/+/ - místní nebo příležitostné sprašové druhy, G - druhy přeživší glaciál mimo sprašovou zónu, /G/ - stejně jako relikty, /!/ - eurytermní druhy teplých období, M - moderní přistěhovalci. Přibližné chronologické zařazení: A?- pravděpodobně atlantik, EA - epiatlantik, SB subboreál, SA - subatlantik, R - sou časná fauna. Podíl : 3 - počet kusů podle jednotného přepočtu, 1? - určení nejisté, /l/ - kusy pravděpodobně zavlečené z podloží nebo nadloží,
Ani podíly některých průběžných druhů, které jsou právě ve starém holocénu nejvyšší /např. Vallonia costata/, nevykazují zvýšení, takže společenstva nutno označit jako stratigraficky nevýrazná. Významný mezník představuje vrstva 12, v níž prudce stoupá počet druhů i jedinců a v níž se nápadně uplatňuje skupina vodních a bažinných druhů /D/. Litologické složení a zejména nález celé škeble /Anodonta anatina/ ukazují, že jde o polohu tvořenou do značné míry okaly Jizery, jejíž fauna nepochybně z větší části pochází z povodňových náplavů. Význačný je zejména masový výskyt takových druhů, jako Cochlicopa lubrica, Carychium minimum nebo Vallonia pulchella, a nápadná kulminace jantarek /Succinea putris, Oxyloma/ i druhu Pseudotrichia
rubiginosa.
Všechny
jsou
dodnes
obyvateli
jizerské
nivy
a hojně se nacházejí v povodňových náplavech. Ovlivnění povodněmi lze prokázat jen v této poloze, jejíž společenstvo se proto vymyká z celkového obrazu fauny osypu. Nicméně zvýšené podíly lesních druhů /hlavní skupiny A/ nasvědčují, že se tato vrstva složením své malakofauny bezprostředně přimyká k nadložnímu souvrství 11-8.
.
128
Souvrství 11 - 8, které se vyznačuje hnědavou barvou a vyšším obsahem jemných částic /zhlinění!/, obsahuje druhově i početně nejbohatší společenstva s mnoha druhy, které se v prostoru odkryvu dnes již nepodařilo zjistit, jako Acenthinula aculeata, Aegopinella pura, Daudebardia rufa, Semilimax semilimax, Bradybaena fruticum, Clausilia pumila, ale též Alinda biplicata, které se v této oblasti jeví jako prvek výrazně lesní a pískovcovým jizerským strá-ním se vyhýbá. Nápadně vysoké podíly vykazují i mnohé další druhy, jako Sphyradium doliolum, Discus rotundatus, Carychium tridentatum aj. Společenstvo je výrazně lesní a poměrně vlhkomilné, ne však ovlivněné poměry přilehlé jizerské nivy. Složením plně odpovídá malakozóně E, a patří tedy mladší polovině holocénu /LOŽEK 1982a,b/. Vrstva 7 znamená naprostý zvrat ve složení fauny: lesní složka jeví prudký pokles, zatímco druhy otevřených stanovišt, zejména skupina 5, vykazují rychlý vzestup, který vrcholí v poloze 5a, kde kulminuje Pupilla muscorum, Vallonia costata, Vertigo pygmaea aj., zatímco některé vlhkomilné druhy se dočasně vytrácejí, jak ukazuje výskyt druhu Columella edentula a zejména nápadně Carychium tridentatum. Pozoruhodná je i kulminace skalního prvku Clausilia parvula, který dnes ze středního Pojizeří téměř vymizel a hojně se vyskytuje až v hlubokém údolí Jizery nad Turnovem. Místní zvláštností je zřejmě krátkodobá expanze druhu Vallonia excentrica. Význam má ovšem i výskyt moderního prvku Cecilioides acicula, který od nás není bezpečně doložen před subatlantikem. Popsané změna malakofauny jednoznačně ukazuje na odlesnění celého prostoru. Další změna se projevuje ve vrstvě 3 a zejména v povrchovém souvrství 1-2, kdy se opět šíři lesní a vlhkomilné druhy, i když malakocenózy nedosahují ani zdaleka takového bohatství jako v souvrství 11 - 8. Tomuto vývoji odpovídá i dnešní stav, kdy lesní společenstva jsou opět v mírném rozkvětu, a v našem prostoru se objevují i některé vlhkomilné druhy jako Succinea putris, Arianta arbustorum, Columella edentula nebo Vitrea crystallina. Co se týče jednotlivých druhů, stojí za zmínku především již zmíněný ústup skalního prvku Clausilia parvula, dále pozdní nástup dnes v Pojizeří častého plže Ena obscura, který se jinde objevuje již v časných fázích holocénu. Pozoruhodný je Oxychilus cellarius, který i zde zřejmě patří k moderním přistěhovalcům, stejně jako na všech dosud zkoumaných nalezištích v celém Československu. Trichia hispida (L.) , v současné době velmi hojná v celém středním Pojizeří, se hojněji vyskytuje teprve od vrstvy 6 nahoru a dodnes žije v silné populaci v 129
bezprostředním okolí odkryvu. Zatímco četnější nálezy ze svrchní části profilu jsou zřejmě totožné s dnešní populací, jsou určité náznaky, že méně četné zlomky ulit ze spodního úseku, tj. z podloží vrstvy 9, jsou tvarově odlišné, což se jeví jak ve skulptuře povrchu, tak v užší pištěli. Proto by připadala v úvahu i Trichia plebeia (DRAP.) , tím spíše, že třeba v Českém krasu charakterizuje starší úsek středního holocénu a pak mizí. Nečetné zlomkovité pozůstatky však nedovolují tuto otázku rozhodnout a předběžně jsou vedené jako Tr. hispida. Ve střední části profilu se společně vyskytují Alinda biplicata a Laciniaria plicata, které si jsou vzhledem velmi podobné a hlavní rozlišovací znaky mají v ústí. Na tomto nalezišti i jinde ve středním Pojizeří se však A. biplicata vyskytuje ve statné široké hrubě žebernaté formě, zatímco L. plicata je nápadně štíhlá a mnohem jemněji žebernatá. Proto zde lze oba druhy odlišit i na základě menších zlomků vyšších závitů, což podstatně zpřesňuje výsledky rozboru.
NÁLEZY OBRATLOVCŮ /Ivan HORÁČEK/ Téměř ve všech vrstvách se vyskytují i ojedinělé kosti a zuby, které ovšem představují jen nepatrné fragmenty tehdejších společenstev. Jedině vrstvy 11, 15 a 16 poskytly poněkud větší počet nálezů, avšak ani tento materiál není dostatečně bohatý, aby dovolil vyslovit přesnější závěry. Výskyt a podíl jednotlivých druhů ukazuje tabulka 4, z níž je zřejmá chudoba dokladů, které v mnohých případech nedovolují ani přesnější určení. Nicméně i tento sporý materiál umožňuje vyslovit některé závěry, které dokreslují malakologický rozbor. V řadě vrstev se vyskytují pozůstatky ryb, což souvisí s polohou naleziště na břehu Jizery a Zábrdky. Ve vrstvách 9-11 se objevuje vedle celkem průběžného Microtus arvalis i Clethrionomys glareolus, což nasvědčuje rozsáhlejšímu výskytu lesních porostů. Zajímavé však je zejména společenstvo z vrstev 15 - 16, v němž byla zjištěna i krysa a které odpovídá poměrně teplé otevřené krajině s pravidelným lidským osídlením.
130
Tabulka 4
Nálezy obratlovců
Vrstva
Výčet druhů
1/2
1 Rana sp., 1 Microtus arvalis
3
1 Microtus sp.
4
1 Microtus sp.
5a
Rodentia indet.
5b
Soricidae sp. (? Crocidura leucodon - 1 ulna)
6
1 Apodemus cf. silvaticus, 1 Microtus sp.
7
1 Microtus sp.
8
1 Anura g. sp., 1 Anguis fragilis, 1 Microtus sp.
9a
1 Clethrionomys glareolus, 1 Microtus sp., 1 Perca sp.
9b
1 Anura g. sp.
9c
1 Anura (cf. Rana)
10
1 Lacerta cf. agilis, 1 Soricidae (cf. Crocidura leucodon pelvis frgm.), 1 Plecotus cf. auritus, 1 Microtus sp.
11
1 cf. Perca fluviatilis, 1 Anguis fragilis, 1 Clethrionomys glareolus 4 Microtus arvalis
12
1 cf. Anguis fragilis
14
Rodentia indet.
15
1 Pisces g. sp., 1 Talpa europaea, 1 Crocidura cf. leucodon, 1 Eliomys quercinus, 2 Apodemus sp., 1 Microtus arvalis
16
1 Pisces g. sp., 1 Anguis fragilis, 1 Talpa europaea, 2 Apodemus sp. (? agrarius), 1 Rattus rattus, 3 Microtus arvalis, 1 cf. Arvicola terrestris juv., 1 Carnivora g. sp. (? cf. Meles juv.)
17
Chiroptera g. sp. /středně velký druh/
Celkem
50 jedinců, 15 druhů
Z uvedeného přehledu je zřejmé, že výpověď osteologických nálezů se dobře shoduje s poznatky malakologickými, zejména co se týče stanovištního charakteru naleziště. Stejně jako mezi měkkýši nebyly ani mezi obratlovci zjištěny žádné druhy, které by poukazovaly na období starší než polovina holocénu. Pozoruhodný je zvláště nález krysy v tak hluboko položeném horizontu. STRATIGRAFICKÝ ROZBOR Stratigrafické začlenění jednotlivých horizontů a zejména jejich korelace s jednotlivými fázemi holocénu zůstává v. tomto případě zatím značně svízelná a možno říci i nejistá, přestože se měkkýši vyskytují v dostatečném počtu. Je to dáno dvěma okolnostmi:
131
-
Jde o první profil tohoto druhu v oblasti vápnitých pískovců, takže vývoj a sled vrstev nelze srovnat s dalšími obdobnými profily, což by umožnilo stanovit obecnější zákonitosti tohoto sedimentačního prostředí a odlišit je od možných místních anomálií.
- Malakofauna táto části Čech, tj. především křídového území na sever a severovýchod od Labe, se dosti liší od společenstev v povodí Vltavy a Berounky, odkud zatím pochází nejvíce dokladů /LOŽEK 1982b/. Chybí zde některé jinak časté druhy, jako třeba Euomphalia strigella (DRAP.) a mnohé lesní prvky /např. Vitrea diaphana (STUD.), Trichia unidentata (DRAP.) atd./. Zato zde jsou velmi hojné Laciniaria plicata a Clausilia parvula, které se ve středočeské oblasti vyskytnou jen zcela ojediněle a většinou zcela chybějí. Proto naše stratigrafické členění je nutno zatím pokládat jen za předběžný pokus, jehož správnost mohou prověřit teprve další podrobně zpracované holocenní sledy z této oblasti včetně korelace s archeologickými nálezy. Jak měkkýší, tak obratlovčí fauna jasně dokládá, že zkoumaný vrstevní sled není starší než střední holocén. Souvrství 11-8 odpovídá jak po stránce biostratigrafické, tak litologické /nejvyšší zahlinění/ lesnímu optimu v epiatlantiku. Sedimentace nebyla jistě rovnoměrná a kratší fáze rychlého přínosu materiálu odpovídající sušším oscilacím, se střídaly s fázemi klidu a půdního vývoje. Příznačná je i kulminace druhu Carychium tridentatum a výskyt Clethrionomys glareolus. Ve vrstvě 7 se projevuje nejen prudký přínos čerstvého říceného materiálu, ale i výrazný zvrat ve složení malakofauny, v níž rychle nabývají převahy druhy otevřených ploch a mizí druhy lesní. Tento zvrat je význačný pro subboreál a projevuje se tímto způsobem zejména v oblastech, kde došlo k intenzivnímu osídlení počínaje mladší dobou bronzovou. Rovněž nerovná spodní hranice vrstvy 7, svědčící pro dílčí erozi suťového kužele a vytvoření volné suti hlouběji na svahu /7 /, ukazuje na toto období. Tyto skutečnosti odpovídají i postupu osídlení širší oblasti /PLEINER et sp. 1978/. Vliv lidského zásahu, především odlesnění, se v tomto úseku jizerského údolí projevoval donedávna, jak dosvědčují i fotografie z minulého století i třeba popis tzv. jizerských strání v malakozoologickém díle A. SLAVÍKA /1869/. Přitom se stanovištní podmínky v některých podrobnostech musely lišit od dnešních, jak dokládá kulminace druhu Clausilia parvula v poloze 5a.
132
Podle poznatků o současném rozšíření tohoto druhu by jeho kulminace mohla být podmíněna vlhčím podnebím;, jaké bylo ve starší fázi subatlantiku. Teprve v subrecentním období došlo k obecnému vysušení, která vedlo k ústupu tohoto druhu ze středního Pojizeří. Ve vlhčí krajině nad Turnovem se tento druh dodnes udržel v silných populacích. V posledních desetiletích pak v okolí Ptýrova došlo k zarůstání, a to jak vlastních skal, tak sousední nivy, což se obráží i ve složení malakocenóz povrchových vrstev i dnešní fauny. Otevřenou otázkou zůstává spodní úsek profilu, tj. podloží vrstvy 12, odkud pocházejí jen nečetné nálezy měkkýšů s nízkou výpovědní hodnotou. Zdá se, že lesní prvky zde byly zastoupené málo, což je v dobré shodě s poměrně bohatými nálezy obratlovců, mezi nimiž je největším problémem zjištění krysy. Podle rozboru malakofauny by tento nejspodnější úsek profilu mohl být současný s neolitem, kdy okolní území bylo již osídlené, i když patrně méně hustě než střední Čechy. Otázkou jsou i vysoké stavy Jizery doložené složením a faunou vrstvy 12. Nelze vyloučit, že dočasné zvodnění hlubších vrstev profilu v době tohoto vysokého stavu mělo za následek zničení většiny fosilních ulit, jak nasvědčuje dnešní stav, kdy vrstvy v dosahu podzemní vody jsou malakologicky sterilní, i když způsobem sedimentace a složením se shodují s malakologicky bohatými vrstvami v nadloží. Jde zřejmě o specifické poměry význačné pro deriváty jizerských vápnitých pískovců, což je ovšem třeba ještě potvrdit pozorováními na dalších nalezištích obdobného vývoje. Rovněž otázka příčin vysokého stavu Jizery doloženého vrstvou 12 musí zatím zůstat otevřena vzhledem k nedostatku vhodných srovnávacích profilů. V úvahu by připadalo vlhké období atlantiku, na jehož počátcích probíhala v postranních údolích dočasná eroze, která mohla poskytnout materiál k zvýšené nivní akumulaci ve větších údolích s vyrovnanějším spádem. Zatím však nejsou po ruce žádné jiné doklady, které by mohly tento dohad potvrdit. Proto bazální souvrství zakončené polohou 12 klademe s otazníkem do atlantiku, i když zjištěný stav je, třeba ve srovnání se středočeskými lokalitami, značně atypický. OCHRANÁŘSKÉ HODNOCENÍ I když mnoho otázek biostratigrafické povahy zatím musí zůstat otevřeno, dosažené výsledky jsou plně využitelné z hlediska ochranářské péče. Cílem ochrany je v našem případě především pozoruhodný geomorfologický útvar tvořený stěnou vápnitých pískovců s výklenky. Tyto skalní stěny však představují v zemědělsky plně 133
využité pojizerské krajině namnoze poslední útočiště původní vegetace a fauny, které si zaslouží větší pozornost než dosud. Přirozenému stavu zhruba odpovídají společenstva ze souvrství 11 - 8, které náležejí lesnímu optimu a mají již víceméně současný ráz. Pozdější velké odlesněni vedlo k ústupu mnoha druhů, které se však místy udržely v postranních roklích, např. na pravém břehu Jizery mezi Zvířeticemi a Krnskem. V posledním půlstoletí a místy i déle jizerské stráně i některé partie nivy opět samovolně zarůstají lesem, v němž se postupně objevují měkkýši a pravděpodobně i jiná drobná fauna, jak lze pozorovat na četných místech. Lze proto očekávat, že se v budoucnu počet lesních druhů ještě zvýší, zejména tam, kde se vytvoří uzavřené porosty z dřevin, které kdysi byly pro tuto krajinu význačné. Ptýrovské skalní sruby mají v tomto směru příznivý výhled, ovšem vyvstává zde otázka zakrytí pohledu na skalní útvary, které zde jsou hlavním předmětem ochrany. Ke skalám ovšem nedílně patří i živá složka ekosystému, která zde s výjimkou svislých stěn má lesní charakter. Proto by postačilo udržet volný jen úzký průhled směrem od Kláštera-Hradiště, kde louka zasahuje až k okraji chráněného území a odkud je vidět i velký převis s osypem a počátek vyššího patra výklenků. ZÁVĚR Závěrem shrnujeme hlavní výsledky: 1. V chráněném území Skalní sruby Jizery u Ptýrova byl odkryt vrstevní sled osypu, který je první biostratigraficky zpracovaným postglaciálním profilem v prostředí křídových vápnitých pískovců i v oblasti Pojizeří. 2. Poměrně bohatá malakofauna dovoluje zařadit souvrství profilu, ležící nad úrovní sousední řeky do středního a mladého holocénu. 3. Podařilo se zachytit fázi epiatlantického lesního optima, po níž následuje období odlesnění vystřídané v nejnovější době opětnou regenerací lesního ekosystému, která probíhá i v současné době. 4. Ve spodní části osypu byla zachycena úroveň vysokých stavů Jizery doložená charakteristickým nivním sedimentem s bohatou faunou s převahou nivních druhů. 5. Ve vrstvách ležících v dosahu dnešních podzemních vod nebyly ulity zjištěny, přestože původ a složení těchto uloženin jsou stejné jako v bohatě
134
fosiliferním nadloží. Jde zřejmě o projev chemismu v prostředí zvětralin vápnitých pískovců, který bude třeba ověřit na dalších místech v této oblasti. 6. Chronologické zařazení uvedených dějů má předběžný ráz vzhledem k nedostatku vhodných srovnávacích profilů v širokém okolí. 7. Z ochranářského hlediska je podstatné, že v současné době vývoj toho-to chráněného území směřuje ke stavu, který se blíží přirozeným poměrům. To se ovšem týká především živé složky ekosystému, ale vzhledem k tomu, že hlavním předmětem ochrany je význačný tvar reliéfu - skalní srub, navrhuje se udržet volný pohled jen na severozápadní zakončení stěny. Zusammenfassung Im mittleren Jizera-Tal bei Mnichovo Hradiště im NO-Teil von Innerböhmen erheben sich am Rand der breiten Flussaue 30 - 50 a hohe Steilhänge aus mittelturonen Kalksandsteinen, die in Prallhangabschnitten senkrechte bis Überhangende Felswände mit charakteristischen Felsnischen bilden. Diese sind an weniger feste etwas mergelige Zwisehenlagen im bankigen Kalksandstein gebunden. Am rechten Jizera-Ufer beim Dorf Ptýrov wurde eine dieser Felswände zum Naturschutzgebiet erklärt. An ihrem NW-Ende ist eine hohe Felsnische ausgebildet, deren Boden aus einer mächtigen Schuttanhäufung besteht. Hier wurde ein Schurf ausgehoben und eingehend stratigraphisch untersucht mit dem Ziel, die postglaziale Entwicklung anhand der lithologischen Ausbildung sowie der eingebetteten Fauna zu rekonstruieren. Die Schichtenfolge des Schuttkegels ist in Abbildung 2 dargestellt und beschrieben, die Mollusken- sowie Wirbeltierfunde sind in den Tabellen 3 und 4 zusammengefasst. Die ermittelte Weichtierfaunenfolge lasst folgende Etappen erkennen: - Der basale Schichtkomplex 16 - 13 lieferte nur spärliche Konchylien, die keine sichere stratigraphische Einordnung erlauben. Man kann lediglich konstatieren, dass die altholozänen Leitarten fehlen. - Erst aus der Schicht 12 liegt eine repräsentative Weichtiergemeinschaft mit vielen Auenelementen vor, deren Vorkommen auf Hochwasseranspülungen des Jizera-Flusses zurückgeht, was auch der lithologischen Beschaffenheit dieses Horizontes entspricht. - Der
hangende
Fossilbestande
mit
Komplex
zahlreichen
11-8 spater
fuhrt lokal
die
arten-
sowie
ausgestorbenen
individuenreichsten
Schneckenarten
wie
Acanthinula aculeata, Aegopinella pura, Daudebardia rufa, Semilinax semilimax, Bradybaena fruticum, Clausilia pumila und im Rahmen der Fundstelle auch Alinda biplicata. Es handelt sich um eine typische Wald Fauna, die bereits an gegenwärtige Waldgemeinschaften erinnert, jedoch auch Arten aufweist, die später im mittleren Jizera-Gebiet infolge
135
anthropogener Einflusse stark zurückgedrängt wurden. Dieses Faunenbild ist far das Epiatlantikum bezeichnend. - Demgegenüber zeigen die Funde aus der Schicht 7 einen Umbruch in der Faunenzuaammensetzung an, der im Rückgang der meisten Waldbewohner und in der Ausbreitung von Offenlandarten seinen Ausdruck findet. Diese beherrschen das oberste Schichtpaket und kulminieren in der Schicht 5a. Es ist anzunehmen, dass dieser Umbruch im Subboreal erfolgte, was mit dem Einsetzen einer intensiveren Sedimentation sowie der Bildung eines Schutts mit freien Zwischenräumen in Einklang steht /Schicht 7´/. - Die
Oberflachenschichten 1-2
sind
mit
einem
massigen
Ruckeinzug
von
Waldelementen und Zurücktreten der Offenlandarten verknüpft. Dieser Vorgang vollzieht sich auch in der Gegenwart. Die
spärlichen Wirbeltierfunde bestätigen
im
allgemeinen die
Aussage
der
Molluskenfauna. Was die stratigraphische Ausdeutung dea Profils anbelangt, muss in Betracht gezogen werden, dasa bisher keine entsprechenden Vergleichsprofile zur Verfugung stehen, welche die allgemeinen Zuge der holozanen Sedimentation im Bereich der mittelturonen Kalksandsteine erkennen ließen. Dasselbe bezieht sich auch auf die postglaziale Weichtierfaunenentwicklung im Jizera-Gebiet. Unsere biostratigraphische Einstufung muss daher als vorläufig gelten. Vom Gesichtspunkte des Naturschutzes aus ist die Feststellung von Bedeutung, dass sich das untersuchte Gebiet gegenwärtig wieder mit Wald bedeckt, was zwar den ursprünglichen
Standortverhältnissen
entspricht,
jedoch
mit
dem
Ziel
der
Naturschutzmassnahmen in gewissem Widerspruch steht, da im betreffenden Gebiet vor allem der charakteristische Felsrelief geschützt wird. Im Hinblick auf diesen Umstand wird vorgeschlagen, die Bestockung am NW-Ende der Felswand teilweise zu beseitigen um einen Blick auf die Felsbildungen frei zu halten.
Literatura BALATKA B. et SLÁDEK J. /1965/: Pleistocenní vývoj údolí Jizery a Orlice. Rozpravy ČSAV, ř. MPV, 75, 11, 84 str., 16 tab., 10 skl. příl. Praha. BALATKA B. et SLÁDEK J. /1976/: Pseudokrasové výklenky v údolí Jizery na Mnichovohradištsku. - Čs. Kras, 27: 94-96. Praha. LOŽEK V. /1982a/: Faunengeschichtliche Grundlinien zur spät- und nacheiszeitlichen Enwicklung der Molluakenbeatände in Mitteleuropa. - Rozpravy ČSAV, ř. MPV, 92, 1, 106 str., Taf. 1-8, Beil. 1-3. Praha.
136
LOŽEK V. /1982b/: Contribution of Malacology to the Chronological Subdivision of the Central European Holocene. - Striae, 16: 84-87. Uppsala. NĚMEC J. /1979:/ Síť chráněných území Středočeského kraje z hlediska geologických věd. - Bohemia Centralis, 8: 7-64. Praha. PLEINER R. et sp. /1978/: Pravěké dějiny Čech. - 872 str., 104 tab., 10 map. Academia, Praha. SLAVÍK A. /1868/: Monografie českých měkkýšů zemských a sladkovodních. - Archiv pro přírod, prozkoumání Čech, I, IV: 77-133, tab. 1-V. Praha Adresa autora: RNDr. Vojen Ložek,DrSc, Kořenského 1, 150 00 Praha 5
137
138
Bohemia centralis, Praha, 17: 139 - 144, 1988
Měkkýši chráněného území Drbákov – Albertovy skály Weichtiere des Naturschutzgebietes Drbákov - Albertovy skály
Vojen LOŽEK Albertovy skály, ležící ve státní přírodní rezervaci Drbákov-Albertovy skály, se tyčí na pravém břehu Vltavy zhruba v polovině vzdálenosti mezi Kamýkem a Štěchovicemi a představují jednu z význačných xerotermních lokalit středního Povltaví. V současné době jsou spolu se sousedním Drbákovem částí státní přírodní rezervace Drbákov - Albertovy skály. Přestože údolí střední Vltavy hostí pozoruhodnou měkkýší faunu /LOŽEK 1974/, která je mnohem pestřejší a druhově bohatší než přilehlá území na pravém i levém břehu, nebyla dosud tomuto území věnována přiměřená pozornost po stránce malakozoologické. Třeba rovněž zdůraznit, že údolí střední Vltavy je vynikající ukázkou tzv. říčního fenoménu /JENÍK et SLAVÍKOVÁ 1964, LOŽEK 1974/, tj. složitého souboru pestře členěných, často protikladných stanovišť vázaných na hluboký údolní zářez řeky, tedy prostředí, které umožňuje existenci prvků velmi rozmanitých nároků i přežívání různých reliktů. Proto jsem koncem října 1984 provedl podrobnější výzkum Albertových skal, jehož výsledky shrnuje tato práce. Podobně jako mnoho dalších skalních partií na střední Vltavě pozůstávají i Albertovy skály z odolných vyvřelin Jílovského pásma, především z metabazitů. Ty tvoří strmé skalní výchozy v podobě skalních stěn a svahových hřebenů oddělených roklemi, prudce spadajícími žlaby a roklemi s četnými skalními stupni. Skály leží v nárazovém svahu vltavského údolí a jsou obrácené proti západu až jihozápadu, kdežto svahy sousedního Drbákova, který navazuje na Albertovy skály z jihu, směřují převážně k severozápadu. Tímto postavením je dán i xerotermní ráz Albertových skal /srv. též BOSWARTOVÁ 1984/.
139
Z malakozoologického hlediska je podstatné, že uvedené horniny zvětrávají poměrně obtížně a následkem toho jen zvolna uvolňují živiny. To se nápadně projevuje i ve složení skalní vegetace. Na skalních stěnách je rozšířeno společenstvo kostřavy Festuca pallens a tařice Aurinia saxatilis, která hojně roste i na puklinách. Na drobných výstupcích a stupních je běžné i Sedum album společně s Allium montanum. Popsaná vegetace osidluje průměrně zásobené úseky, ale tam, kde převládá vyluhování, zejména ve vrcholových partiích a na exponovaných hřebenech, se podklad jeví jako kyselý, což dokládají porosty vřesu a některých jeho průvodců. Na těchto místech se plži nevyskytují. Naopak jsou zde i místa s obsahem CaCO3, který zřejmě vyhojuje některé pukliny, jak dosvědčuje výskyt Asplenium ruta-muraria na takových místech. Tam, kde je skála silněji rozpukána, vznikají i vápnomilné formace, doložené zejména výskytem pěchavy Sesleria albicans, a prosakuje-li voda ze skal, popřípadě stéká skalními žlaby, vylučuje se druhotný CaCO3 v podobě pěnovco-vých inkrustací, které se mohou místy i hromadit. Tento stav je význačný pro bazičtější úseky celého jílovského pásma, jak dosvědčují obdobné jevy v kaňonu Svatojanských proudů /Slapčiny/ i v údolí Sázavy proti Medníku. Vápnem obohacená místa jsou ovšem velmi příznivé pro rozvoj měkkýší fauny, která se zde soustředí. V prostoru Albertových skal ovšem dnes můžeme sledovat jen poměry ve střední a vrcholové části, neboť úpatní úsek srázu, kde byl vliv obohacených roztoků nejvýraznější a kde nepochybně žily druhy náročnější na vlhko a stín, je dnes potopen vodami Slapské přehrady. Proto jsem při výzkumu malakofauny, který jsem provedl 31. října 1984, sebral dva hrabankové vzorky, z nichž jeden byl odebrán ve společenstvu Festuca pallens-Aurinia saxatilis na skalní stěně, druhý pak v oblasti skalního stupně v sousedním žlabu v porostech pěchavy na půdě s hojnými inkrustacemi CaCO3, které na úpatí stupně tvoří ve žlabu menší pěnovcové ložisko smíšené se sutí. Zde počíná i suťový les, v němž roste Salvia glutinosa. Rozdíl mezi oběma stanovišti je nápadně patrný z tabulky hrabankových snímků /tab. 5/. Tytéž druhy byly ve zkoumaném prostoru získány i přímým sběrem. V suťovém kuželu ve žlabu s pěnovcem byla sebrána i jedna ulita říčního druhu Val-vata piscinalis (MÜLLER), která nepochybně pochází z Vltavy a je významná tím, že jde o daleko nejjižnější nález v Čechách, neboť tento druh byl zatím doložen proti proudu Vltavy nejdále na Zbraslavi /Malá řeka/. 3 - počet dospělých jedinců, n - nedospělí jedinci, j - mladí jedinci 140
Přehled hrabankových snímků Stanoviště
Seznam druhů
A
B
Acanthinula aculeate (MULLER)
-
10,35n
Cochlodina laminata (MONTAGU)
-
1j
Druhy lesní
Daudebardia rufa (DRAPARNAUD)
2
1,17j
/v užším smyslu/
Monachoides incarnata (MÜLLER)
-
1n,11j
Trichia unidentata (DRAPARNAUD)
-
1,5n,5j
Vitrea diaphana (STUDER)
-
2,3j
3,29n,43j
12,70n,112j
Discus rotundatus (MÜLLER)
1
6,12j
Oxychilus glaber (RÖSSMASSLER)
-
2,29j
Aegopinella minor (STABILE)
-
2j
14,15n,22j
1,1j
-
3j
31,10n
122,72n
2,3n
81,107n
-
1j?
Vertigo pygmaea(DRAPARNAUD)
16,1n
18,5n
Druhy sušších lesních i
Cochlicopa lubricella (PORRO)
2,1n,2j
5,14n
otevřených stano-višt
Euomphalia strigella (DRAPARNAUD)
-
4n, 6j
Druhy středně vlhkých nebo
Euconulus fulvus (MÜLLER)
2,2j
6,3j
různých lesních i otevřených
Punctum pygmaeum (DRAPARNAUD)
-
18
5,4n
-
3,3n,10j
89,277n,1262j
-
1n,3j
Druhy převážně lesní pronikající Alinda biplicata (MONTAGU) na různá polootevřená až otevřená stanoviště
Druhy stepí a xerotermních skal Pupilla triplicata (STUDER) Cepaea vindoboneneis (FÉRUSSAC) Truncatellina cylindrica (FÉR.) Druhy otevřených stanovišť
Vallonia pulchella (MÜLLER)
různého rázu
Vallonia costata (MÜLLER)
stanovišť
Vitrina pellucida (MÜLLER) Clausilia parvula FÉRUSSAC Helicigona lapicida (LINNÉ)
Vysvětlivky: 3- počet dospělých jedinců, n – nedospělí jedinci, j – mladí jedinci
141
Rozdíl obou snímků je dán jednak vápnitostí, jednak vlhkostí obou stanovišť. Snímek A pochází ze skalní stěny s kostřavou a tařicí, tedy ze suché polohy jen slabě zásobené vápníkem. Proto se zde setkáváme jen s druhy schopnými žít na otevřených stanovištích a poměrně nízkým počtem jedinců. Jedině výrazně xerotermní Pupilla triplicata má zde své místní optimum. Snímek B je naopak mnohem bohatší, nejen počtem jedinců, ale i počtem druhů, což souvisí s vysokým obsahem karbonátového vápníku a v průměru mnohem vlhčím prostředím žlabu. Jeví se to především zastoupením řady lesních druhů i velmi silnou populací mezofilního druhu Clausilia parvula, který se suchým slunným stanovištím vyhýbá, popřípadě se zde soustředí v rozsedlinách a podobných krytých místech. Dá se předpokládat, že původně byla malakofauna Albertových skal bohatší o druhy zalesněných sutí na úpatí svahů, které jsou dnes ponořené vzdutými vodami. Na sousedním Drbákově byla zjištěna v sutích Ruthenica filograna (RSSM.), Helicodonta obvoluta (MÜLL.), a výše v lese i Macrogastra plicatula (DRAP.). Jinak společenstva Albertových skal svým složením plně zapadají do rámce středního Povltaví. Lze říci, že patří k výrazně xerotermním úživnějším lokalitám, jako je třeba blízký Dubový vrch u Křepenic nebo stěny pod Altánkem u Zduchovic, kde rovněž byla zjištěna Pupilla triplicata. Ve Svatojanských proudech je více obdobných míst /Kobylí dráha, Vosiny, Mařenka, Bílá skála, Třeblová/. Nelze vyloučit, že velmi podrobný výzkum by zde mohl přinést ještě další nálezy, neboť ve středním Povltaví se kromě společenstev, jaká jsme zde popsali z Albertových skal, jednotlivě vyskytují i zcela izolované výskyty druhů, jejichž areál leží ve značných vzdálenostech a které zde představují jakýsi cizorodý, i když nepochybně původní prvek. Je to submediteranní Truncatellina claustralis (GRD.) na drolinách Bílé skály u Třebenic ve Svatojanských proudech a zejména alpská Cochlodina commutata (RSSM.), která hojně žije na střední stěně pod Altánkem u Zduchovic a nejbližší stejně izolované stanoviště má až na opukách východních Čech nebo ve Francké Juře. Z dalších druhů, jejichž výskyt by se zde mohl očekávat, je alpský Aegopis verticil-lus (LAM.), jehož případné výskyty však pravděpodobně vzaly
za své vzdmutím vltavských
vod. Za
zmínku dála
stojí i výskyt
subkontinentálního stepního druhu Chondrula tridens (MÜLLER) zjištěného na ostepněných pastvinách u Vestce, tedy v oblasti osídlené již během bronzové doby, což nesporně přispělo k šíření suchomilných prvků otevřené krajiny.
142
Ze středního Povltaví jsou známé i jiné biogeograficky pozoruhodné výsky-ty, které často vzbudily polemiku co do své původnosti. Z fauny je to zejména štír kýlnatý, z flóry klokoč a rovněž kandík v nejdolejším údolí Sázavy. Rovněž Salvia glutinosa se v Čechách váže na vltavské údolí. Svrchu uvedené izolované výskyty některých plžů jsou rovněž biogeograficky cizorodé, avšak o jejich původnosti lze sotva pochybovat, což by se mělo brát v úvahu i při hodnoceni nálezů z jiných skupin. Z ochranářského hlediska lze říci, že celá oblast rezervace Drbákov - Albertovy skály představuje uzavřený zachovalý celek, který je pro střední Povltaví charakteristický a dnes není bezprostředně ohrožený, nehledě ovšem k narušení spodních úseků svahů vzdutím Vltavy. V této souvislosti by bylo vhodné provést daleko podrobnější výzkum celého komplexu a sledovat i případné změny v delším časovém úseku. Zusammenfassung Das Naturschutzgebiet Drbákov - Albertovy skály befindet sich am rechten Vltava-Ufer zwischen Kamýk nad Vltavou und Štěchovice in Südmittelböhmen. Im vorliegenden Aufsatz wird die Weichtierfauna des nördlichen felsigen Abschnittes behandelt, der Albertovy skály /Albertfelsen/ heißt und aus proterozoischen Metabasiten besteht, die west- bis südwestschauende mächtige Felspartien über dem Stausee der Slapy-Talsperre bilden. Das gesamte Gebiet ist xerotherm geprägt. Auf den Felsen dehnen sich Felssteppen mit Festuca pallens, Aurinia saxatilis, Sedum album, Allium mon-tanum und anderen Felsarten aus, die in Gipfel- und exponierten Kammpartien in azide Calluna-Bestande übergehen, wahrend an einigen Stellen kalziphile Blaugrasfluren /Sesleria albicans/ vorhanden sind. Es handelt sich um zerklüftete Felspartien mit zahlreichen CaCO3 - Ausscheidungen in den Klüften und Felsrissen, die auch an anderen Stellen im Bereiche der Jílové-Zone auftreten. Trockene Hangabschnitte bedecken verkrippelte Eichen- und zum Teil auch reliktische Waldkieferbestande, die auf Schutthalden bzw. in tieferen Hangrinnen in Schutt- und Schluchtwälder mit Ahorn, Linde, Ulme sowie Hainbuche übergehen. An
Felswänden
mit
Festuca
pallens-Aurinia
saxatilis-Beständen
lebt
eine
charakteristische Schneckengemeinschaft mit der Leitart Pupilla triplicata /Aufnahme A im tschechischen Text/, wahrend die kalkreichen Blaugrasbestande, die im Durchschnitt auch feuchter sind von viel artenund individuenreicheren Schneckengesellschaften bewohnt werden /Aufnahme B im tschechischen Text/. Es ist anzunehmen, dass im untersten
143
Abschnitt der Hange noch reichere Schuttwaldgemeinschaften lebten, die jedoch der gestauten Vltava-Wassern zum Opfer fielen. Die Weichtierfauna von Albertovy skály bietet ein typisches Beispiel xerothermer Schneckengemeinschaften im mittleren Vltava-Tal, die punkt-weise auch biogeographisch sehr überraschende Funde lieferten, so z.B. Truncatellina claustralis (GRD.) auf Bílá skála bei Štěchovice und vor allem Cochlodina commutata (RSSM.) auf den Felsen bei Altánek unweit von Zduchovice. Malakozoologisch stellt das mittlere Vltava-Tal eine selbstständige Provinz dar, die sich von der beiderseits anliegenden monotonen Rumpfebene durch ihren Artenreichtum und Vielfältigkeit auffällig abhebt und ein Beispiel von vollkommen ausgebildetem Flusstal-Phänomen bietet.
Literatura BOSWARTOVÁ J. /1984/: Příspěvek ke květeně středního Povltaví. - Bohemia Centralis, 13: 83-133, 1 mapa. Praha. JENÍK J. et SLAVÍKOVÁ J. /1964/: Střední Vltava a její přehrady z hlediska geobotanickáho. - Vegetační problémy při budování vodních děl, str. 67-100. ČSAV, Praha. LOŽEK V. /1958/: Malakozoologické novinky z ČSR. IV. - Časopis Národního muzea, oddíl přírodovědný, 127, 2: 120-131. Praha. LOŽEK V. /1974/: Říční fenomén Vltavy a Sázavy. - Sborník vlastivědných prací z Podblanicka, 15: 7-15, 1 mapka. Benešov. Adresa autora: RNDr. Vojen Ložek,DrSc, Kořenského 1, 150 00 Praha 5
144
Bohemia certralis. Praha, 17: 145 - 155, 1988
Drabčíkovití (Staphylinidae) vybraných biotopů státní přírodní rezervace Týřov Staphylinidae of various biotopes of the Týřov state reserve in central Bohemia
Jaroslav BOHÁČ Drabčíkovití brouci /Staphylinidae/ patří mezi nejhojnější zástupce epigeických členovců. Jejich druhová diverzita a početnost jsou vysoké jak v přirozených biotopech, tak i v biotopech antropogenních. Citlivě reaguji na činnost člověka, a proto se hodí pro účely bioindikace a ekologického monitoringu. Determinace drabčiků je však často dosti obtížná, a proto je jejich fauna v biosferických rezervacích známa méně než fauna jiných bezobratlých. Také o fauně drabčiků Křivoklátska máme jen málo údajů. Ze starší literatury jsou to hlavně faunistickoekologické práce ROUBALA /1911, 1917/. V novější literatuře je uveden výskyt některých druhů v pracích BOHÁČE /1979, 1985, 1985a/. Významnou prácí, zabývající se faunou drabčiků dvou lokalit na Křivoklátsku /Malá Pleš, Kohoutov/ se zřetelem na ovlivnění společenstev drabčiků lidskou činností, je práce ŠUSTKOVA /1984/. Cílem naší práce bylo provést faunisticko-ekologický výzkum vybraných lokalit a srovnat společenstva drabčikú studovaných deseti biotopů. MATERIÁL A METODIKA Materiál byl sebrán v letech 1982-83 Jiřím ŠMAHOU. Na deset stanovišť bylo v březnu 1982 instalováno 24 zemních pastí. Byly použity půllitrové zavařovací sklenice, zakopané po hrdlo do půdy a naplněné do jedné třetiny konzervačním roztokem 4% formalínu. Ústí sklenic byla během odchytu kromě listopadu a prosince volně otevřená. V listopadu a prosinci byla ústí sklenic kryta sololitovými destičkami. 145
Vzdálenost stříšek od horního okraje sklenic byla 5-10 cm. Na osmi studovaných lokalitách /3 - 10/ byly umístěny dvě pasti. Na lokalitách 1 a 2, které leží v údolí potoka, byly umístěny pasti čtyři. Důvodem dvojnásobného počtu pastí podél vodotečí bylo jejich častější vyřazení z provozu záplavami. Rozestup pastí na každém stanovišti byl minimálně 10 m. Materiál z pasti se odebíral v pravidelných měsíčních intervalech do poloviny prosince roku 1982. V následujícím roce /1983/ byly pasti položeny stejným způsobem a ve stejné době jako v roce 1982. Při odběrech materiálu se sběry ze všech pastí na každém stanovišti slévaly do jednoho vzorku. Konzervační tekutina se vyměňovala a doplňovala. Hodnocení materiálu z různých biotopů jsme provedli metodou zjištění procentuálního zastoupení druhů a exemplářů různých kategorií reliktnosti výskytu podle BUCHARA /1983/. Tato metoda se osvědčila i pro drabčíky /BOHÁČ, v tisku/. Drabčíci sebraní na jednotlivých biotopech byli rozděleni do tří skupin: Do první skupiny byly zařazeny druhy, které se vyskytují výhradně na stanovištích, která hostí faunu upomínající na společenstva dřívějších geologických období /druhy s boreomontánním rozšířením obývající horské polohy a rašeliniště, teplomilní obyvatelé xerotermních skalních stepí, šípákových doubrav atd./ nebo,vyskytující se ve zbytcích porostů, které svou druhovou diverzitou upomínají na klimaxový les recentního charakteru. Tyto druhy byly označeny jako relikty 1. řádu. Do druhé slupiny byly zařazeny druhy, které pronikají na území kulturního lesa, jenž zaujímá přibližně 1/3 rozlohy území Čech. Tyto druhy, které nejsou schopné proniknout do odlesněné krajiny, byly označeny jako relikty II. řádu. Byly sem zařazeny všechny druhy, které se vyskytují v různých typech lesů, a také druhy, žijící na březích stojatých a tekoucích vod. Do třetí skupiny byly zařazeny druhy, která úspěšně osídlují odlesněná stanoviště a pronikají na území silně antropogenně ovlivněná /agroekosystémy, sídliště, výsypky atd./. Tyto druhy jsou označeny jako expanzivní. POPIS STANOVIŠŤ Zkoumaná stanoviště leží v nadmořské výšce 260 - 510 m. Jejich geologickým podkladem je porfyrit, méně se vyskytují jiné horniny, např. lamprofyry v části Týřovských
skal
/bližší
charakteristika
sledovaných lokalit je následující:
146
viz
ŠMAHA
1985/.
Charakteristika
1.
Kamenité břehy Prostředního potoka. Potok teče na dně úzce pánvovitého, chladného a vlhkého údolí. Lesní porost podél úseku, kde potok probíhá rezervací, tvoří vlivem vegetační inverze často lesní typy dubová a lipodubová bučina kapradinová.
2.
Kamenité břehy potoka, který má charakter horské bystřiny. Potok teče severním směrem v ostře zařízlém údolí tvaru V. Na hranách koryta je fragmentárně vyvinut olšový porost svazu Alnion-incanae (BR.-BL. 1915) OBERDORFER 1953). Pasti byly v dolní části potoka, ve výšce 260 - 300 m n. m. Výškový rozdíl vrcholů hřebenů a dna údolí činil asi 120 - 210 m.
3.
Mrazový skalní srub s kamennými osypy na úpatí, který se nachází pod vrcholem hřebene. Vegetaci tvoří fragmenty suťového lesa podsvazu Acerion paeudoplatani OBERDORFER 1957, navazující na bučinu podsvazu Eu-Fagion OBER DORFER 1957 em. TX. 1960. V kamenných osypech roste hojně Grossularia uva-crispa, Urtica dioica a místy Prenanthes purpurea. Pasti byly umístěny v osypech přibližně ve výšce 520 m n. m.
4.
Suťový les, který vegetačně patří k asociaci Aceri-Carpinetum KLIKA 1941 a odpovídá lesnímu typu habrová javořina kakostová. Porost je v dolní části příkrého severozápadně exponovaného svahu. Bylinné patro tohoto porostu tvoři rozptýlené travní drny, mezi nimiž je většinou štěrkovitá pohyblivá suť.
5.
Dolní partie suťového lesa, který zaujímá údolí potoka. Může být hodnocena jako asociace Aceri-Carpinetum KLIKA 1941 nebo jako lesní dubová bučina bažanková a hluchavkou na bohaté štěrkovité hnědozemi a na stinných svazích. Pasti byly umístěny 15 m nad potokem.
6.
Listnatý les s příměsí tisů, který roste na strmém svahu. Přísluší svazu TilioAcerion KLIKA 1955. Odpovídá asociaci Aceri-Carpinetum KLIKA 1941, je zde však též buk, jedle a teplomilné prvky podsvazu Querco-Carpi-nion KLIKA 1957. Půda v porostu s dominantním tisem, kam byly instalovány pasti, je pokryta pouze tisovým jehličím.
7.
Kyselá doubrava svazu Genisto germanicae-Quercion R. et Z. NEUHAUSL 1967 mé jihozápadní expozici. Byliny se vyskytuji jen řídce, křoviny zde nejsou.
8.
Dubové bučina třtinová, která náleží k asociaci podhorských bučin Tilio cordatae-Fagetum MRÁZ 1960 em. MORAVEC 1977. Porost v horní části Vysokého vrchu, na mírném sklonu.
147
9.
Lesní
společenstvo
fytocenologicky
přechodného
typu
mezi
habrovou
doubravou a bučinou. Ve stromovém patře převládají buky. Stanoviště je v místě kontaktu asociací typické habrové doubravy a bučiny s Hordelymus europaeus. Náleží k lesnímu typu vlhká dubová bučina. Pasti byly umístěny v pánvi nad prameništěm, mírně skloněné západním směrem. 10.
Xerotermní stanoviště skalní stepi na hlavním masívu Týřovských skal. Vegetace přísluší převážně svazu Hyporico (perforato)-Scleranthion perennis MORAVEC 1967 a asociaci Festuca ovina - Jasione montana KLIKA 1941. Po vegetační i geologické stránce je tato formace mozaikovitá. Výrazně acidofilní charakter má formace v části na hřebeni a na severovýchodním sklonu pod hřebenem, kde jsou pouze rozptýlené travní drny a sporadické keře vřesu. Z trav se vyskytuje kostřava ovčí /Festuca ovina/. V druhé části skalní stepi na jižním svahu hlinité plošky s porosty kavylu /Stipa sp./. Obě části jsou zastoupeny přibližně rovným dílem.
FAUNA DRABČÍKOVITÝCH REZERVACE Celkem bylo na všech deseti studovaných biotopech sebráno 4399 exemplářů drabčíků náležejících k jednomu stu druhů /tab. 6/. Převládají široce-rozšířené druhy, které jsou vázány především na různé typy lesních biotopů. Mezi málo známé druhy, o jejichž rozšíření na naše území je jen málo údajů a které jsou nalézány vždy jen v ojedinělých exemplářích, patří tyto: Lesteva nivicola FAUV. Druh je rozšířen ve střední Evropě a na Balkáně. Z našeho území je udáván jen z několika lokalit zejména v podhorských a horských oblastech /BOHÁČ 1984/. Ze středních Čech dosud údaje scházely. Bryocharis inclinans GR. Druh je rozšířen v Evropě a středomořské podoblasti. U nás je znám z celého území. Vyskytuje se zejména v předhůří a horách. Bývá nalézán jen v ojedinělých exemplářích. Tachinus rufipennis GYLL. Druh je rozšířen v severní a střední Evropě. Vyskytuje se od nížin až do horských oblastí. Žije ve hnízdech drobných savců. Brzy na jaře pří táni sněhu opouštějí imaga podzemní hnízda savců a migrují k okrajům sněžných polí. Z našeho území je znám zatím jen z horských oblastí a českého středohoří /BOHÁČ 1982/. Atheta /Liogluts/ monacha BERNH. Druh je rozšířen v jižní a jihovýchodní Evropě. Vyskytuje se v horských oblastech a vystupuje až do subalpínského pásu. Z našeho území je znám zatím jen z okolí Příbrami /ROUBAL 1922/. 148
Počet exemplářů drabčíků sebraných na jednotlivých lokalitách /R I - relikty I. řádu, R II - relikty II. řádu, E - expanzivní druhy/ Druh R
II
E E
Lokalita 1
2
3
4
5
Acidota cruentata MNNH.
-
1
-
1
-
Aleochara bipustulata L.
-
-
-
-
6
7
8
9
10
-
-
-
-
-
-
-
-
-
-
3
Aleochara curtula GOEZE
-
-
-
1
-
-
-
3
3
2
R
II
Aloconota insecta THOMS.
22
4
l
-
2
-
-
-
-
-
R
11
Aloconota sulcifrons STEPH.
1
-
-
1
-
-
-
-
-
-
Amischa analis (GR.)
-
-
-
-
-
-
-
1
-
2
II
Atheta(Datomicra) celata ER.
-
-
-
1
-
-
-
-
-
-
1
II
Atheta /s. str./ crasssicornis Atheta (Philhygra) elongatula Atheta (Acrotona) fungi GR. Atheta (Liogluta) granigera KIESLL.
6
3 1 11 3
4 5 1
1 3 4
-
-
-
1 1 39
3
1 40
Atheta (Acrotona) laticollis (STEPH.)
-
-
-
-
-
-
-
1
-
1
1
-
-
-
-
E R E R E R
II
3
-8
R
II
Atheta (Dimetrota) livida MULS. et REY
-
-
-
2
-
-
-
R
II
Atheta (Megista) monacha BRNH.
1
-
-
-
-
-
-
-
R
II
Atheta (Liogluta) nitidula KR.
1
11
33
-
-
-
-
47 15
-
R
II
Atheta (Dimetrota) picipennis (MANNH.)
1
7
1
1
-
-
-
-
5
1
R
II
Atheta /s. str./ sodalis (ER.)
-
-
-
1
-
-
-
-
-
-
R
II
Atheta /s. str./ trinotata KR.
1
2
-
-
-
-
-
1
-
-
R
I
Bryocharis inclinans GR.
-
-
-
2
-
-
-
-
1
-
R
II
Caiodera aethiops GR.
1
-
-
-
-
-
-
-
-
-
Carpelimus arcuatus STEPH.
4
-
-
-
-
-
-
-
-
-
Dianous coeruleacens GYLLH.
1
-
-
-
-
-
-
-
-
-
Dinaraea linearis (GR.)
1
-
-
-
-
-
-
-
-
-
Domene scabricollis ER.
3
2
-
1
-
5
- 14
6
-
Drusilla canaliculata (F.)
-
-
-
4
-
1
-
-
-
3
E R
II
E R
II
E E
Elonium striatum F.
1
-
-
-
-
-
-
-
-
-
R
II
Falagria thoracica CURT.
-
-
-
1
-
-
- -
-
-
R
II
Gabrius pennatus SHARP.
1
-
-
-
-
-
-
-
-
-
Gabrius vernalis GR.
-
-
-
-
-
-
- 1
1
-
E R
Gyrohypnus fracticonis MUELL.
-
1
-
-
-
-
-
-
-
-
R
II
Heterothops disaimilis GR.
-
-
-
-
1
-
- 1
-
-
R
II
Chilopora longitaraia ER.
9
-
-
-
-
-
- -
-
-
R
II
Ilyobates haroldi IHSS.
-
1
-
-
-
-
-
-
-
-
Lathrobium atrocephalum GYLL.
1
9
-
-
-
-
- 1
-
1
Lathrobium filiforme GR.
1
-
-
-
-
-
- -
-
-
Lathrobium fulvipenne GR.
-
-
-
1
-
-
- 1
1
-
Lesteva longelytrata GOEZE
16
1
-
-
-
-
- -
-
-
E R
II
E R
II
149
Druh
Lokalita 1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
R II
Lesteva nivicola FANR.
-
4
-
-
-
-
-
-
-
-
R II
Lesteva punctata ER.
1
13
-
-
-
-
-
-
-
-
R II
Mycetoporus brucki PAND.
-
1
-
-
-
-
-
-
-
-
R II
Mycetoporus brunneus MARSH.
-
-
-
-
-
1
-
-
-
R II
Ocalea badia ER.
15
19
1
6
11
-
-
3
1
-
R II
Ocalea rivularis MILL.
28
26
-
-
-
-
-
-
-
-
R II
Ocypus macrocephalus GR.
-
-
2
50
1
2
12
-
-
E
Ocypus melanarius HEER
-
-
-
2
-
-
-
-
-
-
E
Ocypus picipennis F.
-
-
-
1
-
-
-
2
-
10
E
Ocypus similis semialatus (G.MULL)
-
-
-
-
-
-
-
10
-
52
R II
Ocypus tenebricosus GR.
78
20
1
63
41
-
19
113
64
1
R II
Ochthephilum fracticorne PAYK.
1
-
-
-
-
-
-
-
-
-
R II
Olophrum assimila PAYK.
1
-
-
-
-
-
-
-
-
-
E
Omalium caesum GRAV.
5
6
-
1
-
-
-
-
-
-
E
Omalium rivulare PAYK.
28
12
-
1
11
-
-
l
5
-
E
Ontholestes tesselatus FOURER.
1
-
-
-
-
-
-
-
-
-
R II
Othius myrmceophilus KIESW.
-
1
-
-
-
-
-
-
-
1
R II
Othius punctulatus GOEZE
1
4
4
9
1
1
5
20
5
3
R II
Oxypoda lividipennis MUNH.
7
23
-
-
-
-
-
-
-
-
R II
Oxypoda longipes MUELS. et REY
10
3
-
-
-
-
-
-
1
-
R II
Oxypoda spectabilis MAERK.
2
-
-
1
-
-
-
-
6
-
R II
Oxypoda togata ER.
-
-
-
-
-
-
-
1
-
-
R II
Oxypoda umbrata GYLL.
-
-
-
-
-
-
-
2
-
-
E
Oxytelus rugosus F.
19
12
-
-
-
-
-
-
-
-
E
Oxytelus sculpturatus GR.
-
-
7
4
-
-
-
6
-
-
E
Oxytelus tetracarinatus BLOCK
-
-
-
4
-
-
-
4
2
-
R II
Philonthus decorus (GR.)
806
530
50
33
32
-
181
401
256
5
E
Philonthus fimetarius (GR.)
-
-
-
-
-
1
-
-
-
-
E
Philonthus fuscipennis (MUNH.)
-
-
5
-
-
-
-
1
-
7
R II
Philonthus laevicollis BOISD. et LAC.
17
65
-
2
-
15
-
30
26
1
E
Philonthus lepidus GR.
-
-
-
-
-
-
-
-
-
1
E
Philonthus varius (GYLLH.)
-
-
-
-
-
-
-
1
-
3
R II
Proteinus macropterus GYLL.
1
-
-
-
-
-
-
-
-
-
R II
Quedius boops GR.
1
-
-
-
-
-
-
-
-
-
R II
Quedius fuliginosus GR.
30
1
3
-
-
-
-
2
-
-
R II
Quedius fumatus STEPH.
-
1
-
-
-
-
-
-
-
-
R II
Quedius limbatus HEER
-
-
-
-
-
-
-
-
3
-
R II
Quedius maurorufus GR.
5
2
-
1
-
-
-
-
-
-
R II
Quedius ochripennis MÉN.
-
-
-
1
-
-
-
-
-
-
R II
Quedius paradisianus HEER
5
8
-
1
-
-
-
4
3
-
150
-
1
Druh
Lokalita 1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
R
II
Quedius umbrinus ER.
1
-
-
-
-
-
-
-
-
-
R
II
Quedius vexans EPP.
-
-
-
1
-
-
-
-
-
-
R
II
Rugilus angustatus (FOURER.)
2
-
-
-
-
-
-
-
-
-
Staphylinus caesareus CED.
1
-
-
2
-
-
10
130 3
37
E E
Staphylinus dimidiaticornis GEMM.
-
-
-
-
-
-
1
-
-
-
II
Staphylinus erythropterus L.
-
-
-
-
-
-
-
5
-
-
R
II
Staphylinus fossor SCOP.
1
-
-
3
-
-
-
4
-
-
R
II
Staphylinus chalcocephalus F.
-
-
-
8
-
-
-
3
-
-
R
II
Staphylinus stercorarius OL.
-
-
-
4
-
-
1
7
1
19
Stenus ater MNNH.
1
1
-
-
-
-
-
-
-
-
Stenus boops LJUNGH
-
-
-
-
-
-
-
-
-
1
Stenus flavipes STEPH.
1
-
-
-
-
-
-
-
-
-
E
Tachinus marginellus F.
-
8
-
-
-
-
-
-
1
-
E
Tachinus laticollis GR.
10
2
1
-
-
-
-
-
-
-
E
Tachinus pallipes GR.
8
13
2
-
-
-
-
-
5
-
R
E E R
R
II
Tachinus rufipennis GYLL.
-
-
1
-
-
-
-
-=
-
-
E
Tachinus rufipes DEG.
90
42
2
-
-
-
-
7
6
-
E
Tachyporus hypnorum F.
-
-
-
-
-
-
-
-
1
3
E
Tachyporus obtusus L.
-
1
-
-
-
-
-
-
-
-
Tachyusa leucopus MARSH.
1
-
-
-
-
-
-
-
-
-
Xantholinus linearis OL.
5
-
-
7
-
-
-
17
2
6
R
II
II
E R
II
Xantholinus tricolor F.
1
1
-
1
-
-
2
-
-
-
R
II
Zyras humeralis GR.
1
-
-
-
-
-
-
1
-
-
exemplářů celkem
1266 876 124 238 100
26
220 900 429 204
Počet
Ilyobates nigricollis PAYK. Druh je rozšířen v severní a střední Evropě a zasahuje do severní části jižní Evropy. Preferuje podhorské a horské oblasti. Nalézá se jen v ojedinělých exemplářích. Calodera aethiops GR. Druh je rozšířen v celé palearktické oblasti. Je to hygrofil, který žije na březích vod. Patří k nejhojnějším zástupcům rodu. Vzhledem k regulaci toků je dnes stále vzácnější. Uvedený přehled druhů potvrzuje, že v rezervaci se vyskytuji některé podhorské a horské druhy, jejichž abundance je v Čechách nízká. SROVNÁNÍ SPOLEČENSTEV DRABČÍKŮ STUDOVANÝCH BIOTOPŮ Počet druhů drabčíků sebraných na jednotlivých lokalitách a procentuální zastoupení exemplářů druhů různých skupin reliktnosti výskytu je znázorněno v tabulce 7. Největší počet druhů byl zjištěn na obou lokalitách na březích potoka /1, 2/. O něco nižší byl počet druhů v suťovém lese /4/ a v dubové bučině třtinové /8/. 151
Přibližně poloviční byl oproti lokalitám na břehu potoka počet druhů v habrové bučině, mrazovém skalním srubu a ve skalní stepi. Nejnižší počet druhů byl zjištěn v listnatém lese s příměsí tisů a v kyselé doubravě. Srovnání počtu druhů ukazuje, že většina druhů drabčíků preferuje lokality se zvýšenou vlhkostí. Vlhkost na povrchu půdy nepřímo ovlivňuje kromě jiných faktorů také vrstva opadu. To je jeden z důvodů výskytu malého počtu druhů drabčíků v listnatém lese s tisy, kde byl opad tvořen jen vrstvou jehličí. Tabulka 7 Celkový počet druhů drabčíků sebraných na jednotlivých lokalitách a procentuální zastoupení počtu exemplářů druhů různých skupin reliktnosti výskytu Lokalita Počet druhů
1 54
2 40
3 18
4 38
5 8
6 7
7 8
8 39
9 27
10 25
Procento zastoupení počtu exemplářů Expanzívní druhy
14,3 13,8
21,0
16,5
11,0
7,7
5,0
18,3
7,7
65,2
Relikty I. a II. řádu
85,7 86,2
79,0
83,5
89,0
92,3
95,0
81,7
92,3
34,8
Procentuální zastoupení exemplářů expanzivních druhů se snižovalo v tomto pořadí: skalní step, mrazový skalní srub, dubové bučina třtinová, suťový les, kamenité břehy Prostředního potoka, břehy potoka v rokli, suťový les v údolí potoka, listnatý les s příměsí tisů, habrová doubrava a kyselá doubrava /tab. 7/. Protože na většině zkoumaných lokalit převládají druhy typické pro lesní biotopy, můžeme z podílu expanzivních druhů usuzovat na antropogenní ovlivnění studovaných biotopů člověkem. Na všech studovaných lokalitách, kromě skalní stepi, bylo vysoké procentuální zastoupení exemplářů druhů patřících do kategorie reliktů II. řádu. Tento fakt potvrzuje lesní charakter fauny drabčíků většiny studovaných biotopů. Jako relikt I. řádu můžeme označit jen jeden druh /Bryocharis inclinans GR./, který indikuje původní lesy horských a podhorských poloh. Na skalní stepi nebyly zjištěny žádné druhy patřící do kategorie reliktů I. řádu. Zcela zde převládly expanzivní druhy drabčíků. Přehled počtu druhů společných pro jednotlivé dvojice lokalit je znázorněn v tabulce 8. Vysoký počet společných druhů byl zjištěn mezi lokalitami 1 a 2 /břehy potoka/, lokalitami 1 a 8 /břeh potoka a dubová bučina třtinová/, lokalitami 1 a 9 /břeh potoka a habrová bučina/ a lokalitami 4 a 8 /mrazový skalní srub a dubová bučina
152
třtinová/. Mezi ostatními lokalitami byl počet společných druhů podstatně nižší a zvláště nízký byl mezi lokalitami 6 a 3, 7 a 8 /listnatý les s příměsí tisů a mrazový skalní srub, dubová bučina třtinová a kyselá doubrava/. Podobně jako při předchozím způsobu hodnocení lokalit /použití druhové podobnosti/ se ukazuje, že listnatý les s příměsí tisů se odlišuje nejnižším počtem společných druhů ve srovnání se společenstvy ostatních lokalit. Tabulka 8 Počty druhů společných pro jednotlivé dvojice studovaných lokalit 1 2
30
2
3
14
13
3
4
20
15
10
4
5
6
6
6
6
5
6
3
3
2
5
2
6
7
5
4
4
7
4
2
7
8
22
16
12
24
5
4
6
8
9
18
16
11
18
4
3
5
17
8
0
10
8
5
14
3
3
5
16
11
DISKUSE Srovnáme-li počet druhů zjištěný na námi hodnocených lokalitách s údaji ostatních autorů /ROUBAL 19,11, 19173 ŠUSTEK 1984/, vidíme, že námi zjištěný počet druhů je velmi vysoký /100/. ŠUSTEK /1984/ zjistil studiem tří biotopů /bukový obhospodařovaný a neobhospodařovaný les, smrková monokultura/ 34 druhy drabčíků. Podle našeho mínění je to způsobeno tím, že náš materiál byl sebrán na více lokalitách, které byly málo ovlivněné lidskou činností. Na rozdíl od ROUBALA /1911, 1917/ se nám nepodařilo zjistit některé jim uváděné druhy /Mycetoporus ambiguus LUZE, Homoeusa acuminata MAERK./. První druh je vázán na některé druhy hub. Je možné, že se jeho abundance snížila s úbytkem těchto druhů hub. Druhý druh je myrmekofilní a je velmi pravděpodobné, že na území rezervace žije. Speciální sběr u mravenců však prováděn nebyl. Druhové složení společenstev drabčíků sebraných ŠUSTKEM /1984/ je v dobré shodě s našimi výsledky.
153
Srovnání společenstev drabčíků různých biotopů ukázalo na značnou druhovou diverzitu společenstev drabčíků na březích toků. Tento fakt je spojen s tím, že velké většina druhů drabčíků je značně hygrofilní /BOHÁČ 1986/. Naopak, fauna drabčíků tisového porostu se ukázala jako nejchudší, protože tenká vrstva opadu jehličí urychluje vysycháni povrchových vrstev půdy. Na všech studovaných lokalitách bylo poměrně vysoké zastoupení reliktů II. řádu. To ukazuje na převládající vliv lesních druhů na studovaných biotopech. Na xerotermním stanovišti dominovaly expanzívní druhy, což ukazuje na malou specificitu lesostepní fauny drabčíků. Tento fakt byl zjištěn i na jiných lokalitách podobného charakteru /BOHÁČ 1986/. Fauna teplomilných drabčíků byla během posledních glaciálů silně negativně ovlivněna a nedošlo k jejímu obnovení. Srovnáni struktury společenstev drabčíků námi studovaných dubových bučin a habrových bučin s faunou bukových porostů více či méně ovlivněných hospodářskou činností /ŠUSTEK 1984/ ukazuje na jejich podobný charakter. Ve všech biotopech jsou dominantními druhy Philonthus decorus, Ocypus tenebricosus, Philonthus laevicollis, Tachinus rufipes, Othius punctulatus, Staphylinus caesareus a další/. Ostře se od všech těchto biotopů odlišuje fauna drabčiků smrkové monokultury /ŠUSTEK 1984/ nízkou druhovou diverzitou a nízkou aktivitou drabčíků. Drabčíci dobře indikují vliv člověka na lesní společenstva. ZÁVĚR Studiem 10 lokalit rezervace Týřov /břehy potoka, různé lesní asociace, xerotermní stanoviště/ byl zjištěn výskyt 100 druhů drabčíků. Převládaly lesní široce rozšířené druhy. Společenstva drabčíků lesních asociací byla velmi podobná. Malým počtem druhů se od ostatních silně lišilo jen společenstvo drabčíků listnatého lesa s příměsi tisů. Na xerotermním stanovišti nebyly zjištěny specifické lesostepní druhy drabčíků. Je diskutován výskyt a bionomie některých našich druhů, které jsou málo známé nebo mají nízkou abundanci /Lesteva nivicola, Bryocharis inclinans, Tachinus rufipennis, Atheta monacha, Ilyobates nigricollis a Calodera aethiops/. Summary 100 species of Staphylinidae were collected in ten biotopes of the Týřov state reserve /stream banks, various forest communities, xerothermic biotopes/. The forest species with wide distribution were dominant in all biotopes. The similarity of staphylinid beetles communities in different forest communities was very high with exception of community in
154
diciduous forest with yew trees. There were no specific forest-steppe species of staphylinids in xerothermic biotopes. The distribution and ecology of some rare species in Bohemia are discussed /Lesteva nivicola, Bryocharis inclinans, Tachinus rufipennis, Atheta monacha, Ilyobates nigricollis and Calodera aethiops/.
Literatura BOHÁČ J. /1979/: Nové a zajímavé nálezy drabčíkovitých z Československa. - Zpr. Čs. spol. ent., 15: 121-132. BOHÁČ J. /1984/: Nové faunistické údaje o československých druzích podčeledi Omaliinae /Col., Staphyiinidae/. - Ac. rer. natur. Mus. nat. Slov., Bratislava, 30: 103-113. BOHÁČ J. /1985/: Review of the subfamily Paederinae /Coleoptera, Staphyiinidae/ in Czechoslovakia. - Acta ent. bohemoslov., 82: 360-385. BOHÁČ J. /1985a/: Review of the subfamily Paederinae /Coleoptera, Staphyiinidae/ in Czechoslovakia. Part II. - Acta ent. bohemoslov., 82: 431-467. BOHÁČ J. /1986/: Kurzflüglerkäfer /Coleoptera, Staphyiinidae/ als Bioindikatoren für ökologisches Gleichgewicht einer Landschaft und menschli-chen Einfluss. - In PAUKERT J., RŮŽIČKA V., BOHÁČ J. /eds./: Bioindica-tores deteriorisationis regionis I. Proc. IVth international conferen-ce, Liblice near Prague, 1982: 23-34. BOHÁČ J. /v tisku/: Využití společenstev drabčíkovitých /Coleoptera, Staphyiinidae/ k bioindikaci kvality životního prostředí. - Zpr. Čs. spol. ent. ČSAV. BUCHAR J. /1983/: Klasifikace druhů pavoučí zvířeny Čech jako pomůcka k bioindikaci kvality životního prostředí. - Fauna bohemiae septentrionalis, 8: 119-135. ROUBAL J. /1911/: Einige, insbesondere faunistische, Bemerkungen über Mycetoporus Arten. - Čas. Čes. spol. ent., 8: 55-56. ROUBAL J. /1917/: Coleopterologische Notizen II. - Ent. Bl., 32: 33-34. ROUBAL J. /1922/: Boreoalpinské, horské a podhorské komponenty brouci zvířeny v Brdech. - Věda přírodní, 3: 1-5. ŠMAHA J. /1985/: Některé výsledky průzkumu arachnofauny Státní přírodní rezervace Týřov. - Bohemia centralis, Praha, 14: 189-224. ŠUSTEK Z. /1984/: Carabidae and Staphylinidae of two forest reservations and their reactions on surrounding human activity. - Biologie, Bratislava, 39: 137-162.
Adresa autora: RNDr. Jaroslev Boháč,CSc. Ústav krajinné ekologie ČSAV, Na sádkách 7, 370 05 České Budějovice
155
156
Bohemia centralis, Praha, 17: 157 - 167, 1988
Entomologický význam zámeckého parku ve Veltrusích Entomotogische Bedeutung des Schlossparks in Veltrusy
Jaromír STREJČEK
Veltruský zámecký park představuje v podstatě architektonicky dotvořený a upravený lužní les v nivě Vltavy. Dendrologická skladba parku také většinou odpovídá charakteru lužního lesa,
nepřihlížíme-li k nepodstatné příměsi cizích
dřevin. Z nich však jírovec je dřevina již natolik zdomácnělá, že je vyhledávaná i mnohými našimi druhy hmyzu, vázanými na staré narušené stromy. Hlavním činitelem podmiňujícím výskyt řady vzácných a mizejících druhů hmyzu je přítomnost starých věkovitých exemplářů našich domácích dřevin s dutinami s trouchem, popřípadě obsazených stromovými mravenci rodu Lasius, s proschlými větvemi v koruně a s různými dřevními houbami. Stromy v tomto stadiu, tj. v různých stupních přirozeného odumírání a rozpadu, jak to běžně probíhá v pralesích, dnes z naší překultivované a přeracionalizované krajiny mizí stále rychleji, často i tam, kde pro to není žádný rozumný důvod. Podobné stromy jsou v současných hospodářských lesích zachovány již jen vzácně a ojediněle, např. jako hraniční stromy. Vlivem modernizace silniční sítě mizí postupně prastará nádherná stromořadí podél silnic a cest. Úpravám toků padají za obět staré stromy v pobřežních pásech. A tak posledními útočišti tzv. pralesních druhů hmyzu se stávají krajinářské parky, pokud i zde nedochází k jednostranně čistě architektonicky pojatým rekonstrukcím a rehabilitacím. Přitom správně pojaté údržba parku nevylučuje možnost vyhovět oběma směrům a zájmům a zachovávat i tzv. přestárlé, ale biologicky vysoce významné stromy. Především je nutné vzít v úvahu skutečnost, že je zde často jediná šance na
157
zachovaní vzácných a na bytí velmi silně ohrožených druhů v celé střední Evropě; že tedy jde i o záchranu genofondu pro budoucnost. Nové stromy nebo parky lze vysazovat stále, ale vyhynulé pralesní druhy hmyzu či jiných organismů již vyrobit nelze. Navíc je nutné si uvědomit, že v době, kdy tyto parky byly zakládány, bylo v celé krajině podobných stromů relativně dost, že se různé druhy hmyzu mohly i plynule stěhovat a obsazovat nové biotopy, což je v současnosti již téměř vyloučeno. Proto zachované vhodné areály - pralesy nebo parky - tvoří již izolované ostrovy v současné krajině. O to více je nutné při všech úpravách starých krajinářských parků k výše uvedeným skutečnostem záměrně a odpovědně přihlížet. Je to také dobrý důvod k jejich zákonné ochraně i podle zákona č. 40/1956 Sb., i když zde již platí ochrana i podle zákona č. 22/58 Sb., o kulturních památkách. Z hmyzu jsou to hlavně brouci - nejlépe prostudovaní a sledovaní - u nichž bylo zjištěno a stále se zjišťuje nejvíce podobných případů silného ohrožení a ubývaní druhů
pralesního
typu.
Veltruský
zámecký
park
představuje
jedno
z
nejvýznamnějších nalezišť tohoto typu v Čechách. V letech 1945-65 bylo zde zjištěno více těchto na bytí ohrožených a na staré stromy a biotopy lužního lesa vázaných druhů brouků. V dále následujícím souhrnu jsou u každé čeledi uvedeny takovéto nejvýznamnější zjištěné druhy brouků; pro dokreslení bohatosti celého areálu jsou dále uváděny i další běžnější druhy zjištěné v parku. Není-li uvedeno jinak, sbíral jsem tyto druhy sám a dokladové kusy jsou v mé sbírce /Strejček = STR./ má vlastní zjištění velmi podstatně doplnili kolegové R. ROUS /= R/ a M. REŠ-KA /= RŠ/. Dále byly využity údaje z dokladových kusů sbírky B. ŠTÍCHY /= Š/ uložené v entomologických sbírkách Národního muzea v Praze - Kunraticích a údaje kolegy J. MACKA o sběrech R. VESELÉHO st. /= V/. Čeleď Catopidae představuje vesměs drobné 3 - 10 mm dlouhé broučky, z nichž většina je vázána na drobné podzemní savce /myši, hraboše, krtka/, kde žije a vyvíjí se v jejich chodbách a hnízdech; plní tam zřejmě funkci likvidátorů živočišných zbytků. Ve Veltruském parku z nich žije více druhů z rodů Choleva a Catops, ale ty nemají žádný mimořádný vztah k území parku. Kromě takto vázaných rodů jsou v této čeledi i rody vázané výhradně na hnízda mravenců v dutých stromech /z rodu Lasius, zejména Lasius brunneus/, kde patrně rovněž plní funkci uklízečů živočišných zbytků. Z nich zde byli zjištěni: Anemadus strigosus KR. - r. 1958, 1 158
exemplář /R/, velmi vzácný druh; Nezadus colonoides KR. - r. 1958, více exemplářů /R/, vzácnější druh, ale častější v různých parcích; Dreposcia umbrina ER. - r. 1958, 1 exemplář /R/, velmi vzácný druh, v Čechách znám jen ojedinělé starší údaje. Čeleď Scydmaenidae představuje spolu s podobně žijící čeledí Pselaphidae velmi drobné broučky /O,8 - 3 mm/, vázané patrně na plísně a mycelia hub, často specializované i na život v mraveništích, včetně stromových. Z čeledi Scydmaenidae zde žijí tyto významné druhy. Stenichnus foveola RAY - r. 1958 /R/, druh nalezený zatím v českých zemích jen zde a pak až na Slovensku u Košic; Euconnus pragensis MACH. - r. 1955 /R/, vzácný druh, v dubech u mravence Lasius fuliginosus; Scydmaenus perrisi RTT. a Sc. hellwigi HBST. - r. 1955, 1958 /R/; oba vzácné druhy, vázané výhradně na mraveniště Lasius brunneus v dutých stromech. Z méně vzácných druhů zde byly v letech 1948-58 nalezeny druhy Cephenium carnicum RTT. - /R/, Neuraphes angulatus (MULL.et KUNZE) - /R/, N. carinatus (MULS.) - /R/, N. elongatulus (MULL. et KUNZE) - /R/, Stenichnus godarti (LATR.) - /R, STR./, S. scutellaris (MULL. et KUNZE) - /R, Š/, S. collaris (MULL. et KUNZE) - /R, Š/, S. pusillus (MULL. et KUNZE) - /Š/, Euconnus fimetarius (CHAUD.) - /R/, E. hirticollis (ILLIG.) - /R/, Scydmaenus tarsatus MULL. et KUNZE - /R, Š/. Z čeledi Pselaphidae jsou nejvýznamnější tyto druhy: Trichonyx sulcicollis (REICHB.) - 26.4.1949 /Š/, r. 1958 /R/, vzácný, vázaný výhradně na duté stromy s mraveništi Lasius brunneus. Z rodu Plectophloeus jsou odtud zjištěny druhy Pl. nubigena nubigene (RTT.) a Pl. nitidus (FAIRM.) - v r. 1958 /R/, oba vzácné. Z rodu Euplectus, žijícího vesměs v trouchu rozpadajících se stromů byly ze vzácných druhů v letech 1955-58 ROUSEM zjištěny druhy E. infirmus RAFFR., E. bonvouloiri narentinus RTT., E. fauveli GUILLEB., E. punctatus punctatus MULS., stejně jako velmi vzácné a podobně žijící druhy Grammoplectus spinolae (AUBÉ a Saulcyella schmidti (MARK.), zde ještě 7. 5. 1952 /Š/. Ze vzácných druhů žijících výhradně u dřevních a stromových mravenců
byly zde u Lasius brunneus zjištěny Batrisus
formicarius (AUBÉ) - v r. 1958 /R/ a 9. 4. 1953 /Š/. Z rodu Batrisodes byly zjištěny ROUSEM tyto tři druhy: B. delaportei (AUBÉ), B. venustus (REICHB.) a B. adnexus (HAMPE) - všechny z r. 1958 - a dále Pselaphaulax dresdensis (HBST.) - r. 1958 /R/. Z dalších druhů zde byly v letech 1948-58 nalezeny druhy Bibloporus bicolor (DENN.)
159
- /R/, B. mayeti GUILLEB. - /R/, Euplectus nanus (RCHB.) - /R/, E. signatus (RCHB.) - /R, Š/, E. karsteni (RCHB.) - /R/, Trimium brevicorne (RCHB.) -/R/, Bythinus burelli DENN. - /R/, B. macrcpalpus (AUBÉ) - /R/, Bryaxis bulbifer (RCHB.) - /R/, B. nodicornis (AUBÉ) - /R/, B. puncticollis (DENN.) -/R/, B. nigripennis (AUBÉ) - /R, Š/, B. curtisi (LEACH.) - /R, Š/, B. glabricollis (SCHM.) - /R/, Rybaxis longicomis (LEACH.) - /R/, Brachyglutta fossullata (RCHB.) - /R, Š/, Br. haematica (RCHB.) /R, Š/, Reichenbachia juncorum LEACH - /R, Š/, Fagniezia impressa (PNZ.) - /R/, Tyrus mucronatus (PNZ.) - /R, Š/. Rozsáhlá čeleď drabčíkovitých /Staphyiinidae/ vykazuje rovněž nálezy několika významných druhů. Tato ohromná čeleď /u nás asi 1200 druhů/ je převážně dravá a přizpůsobená životu prakticky na všech typech biotopů včetně rozpadajícího se dřeva, stromových hub a stromových mravenišť - všude zde žijí specifické druhy. Z významných druhů zde byly nalezeny tyto: Siagonium quadricorne KBY. - 9. 1945 /Š/, r. 1958 /R/, žijící pod korou odumírajících stromů; Phyllodrepa ioptera (STEPH.) r. 1958 /R/; Phloeonomus bosnicus BOH. - r. 1958 /R/; Medon dilutus ER. - r. 1958 /R/; Hesperus rufipennis GRAV. - 13.6.1952 /Š/, r. 1958 /R/, žijící jen v dutých stromech s mravencem Lasius fuliginosus; Silusa rubiginosa ER. - 19.5.1949 /Š/, r. 1958 /R/; Thamiaraea cinnamomea GRAV. - r. 1958 /R/ na šťávě vytékající z kmene; Stichoglossa semirufa ER. - 30.5.1956 /Š/, r. 1958 /R/; Microglotta marginalis GRAV. - 6.7.1945 /Š/, u mravence Lasius brunneus; Euryusa optabilis HEER. - 8.12.1957 /Š/; z rodu Quedius druhy Q. microps GRAV. - 2.7.1956 /Š/ a Q. brevicomis Thoms. - 26.5.1950 /Š/. Z dalších druhů zde byly zjištěny /Š v letech 1945-59, R v letech 1953-58/: Megarthrus depressus (PAYK.) - /R/, Phyllodrepa melanocephala (F.) - /R, Š/, Ph. nigra GRAV. - /R/, Phloeonomus planus (PAYK.) /R, Š/, Ph. lapponicus (ZETT.) - /R/, Lesteva logely-trata (GOEZE) - /Š/, Trogophloeus bilineatus (STEPH.) - /Š/, Oxytelus in-secatus GRAV. - /R, Š/, o. mutator LOHSE - /R/, O. saulcyi PAND. - /R/, O. nitidulus GRAV. - /Š/, Stenus nanus STEPH. - /Š/, St. circularis GRAV. - /Š/, Astenus filiformis (LATR.) - /R/, Lathrobium multipunctum GRAV. - /R/, L. castaneipenne KOL. - /R/, L. geminum KR. - /R/, L. longulum GRAV. - /R/, L. fovulum STEPH. - /R/, L. brunnipes (F) - /R/, L. pallidum NORDM. - /R/, Leptacinus batychrus GYLL. - /R/, Gyrohypnus atratus (HEER.) - /R/, Xantho-linus glaber (NORDM.) - /Š/, X. linearis (OL.) - /Š/, Philonthus rotundicollis (MÉNETR.) - /R/, Ph. decorus (GRAV.) - /R, Š/, Ph. lepidus (GRAV.) 160
- /R/, Ph. fuscus (GRAV.) - /R/, Ph. micans (GRAV.) - /R/, Ph. puella NORDM. - /R/, Ph. fimetarius (GRAV.) - /R/, Ph. varius (GYLL.) - /Š/, Ph. coruscus (GRAV.) - /Š/, Ph. ventralis (GRAV.) - /Š/, Ph. varians (PAYK.) - /Š/, Gabrius vernalis (GRAV.) - /R, Š/, G. gplendidulus (GRAV.) - /R/, G. subnigri-tulus (RTT.) - /R/, Creophilus maxillosus (L.) - /Š/, Ontholestes murinus (L.) - /Š/, Ocypus fuscatus (GRAV.) - /R/, O. picipennis (ER.) - /R/, O. aeneocephalus (DEG.) - /R/, O. melanarius (HEER) - /R, Š/, Heterothops praevius ER. - /R/, H. niger KR. - /R/, H. dissimilis (GRAV.) - /R/, Quedius brevis ER. - /R, Š/, Q. microps (GRAV.) - /R, Š/, Q. longicornis KR. - /R/, Q. ochri-pennis (MÉN.) - /R/, Q. cruentus (OL.)
- /R, Š/, Q. brevicomis THOMS. -/R, Š/, Q.
mesomelinus (MRSH.) - /R/, Q. maurus (SAHLB.) - /R/, Q. fuligi-nosus (GRAV.) - /R, Š/, Q. limbatus (HEER.) - /R, Š/, Q. scintillans (GRAV.) - /R/, Q. xanthopus ER. - /Š/, Q. humeralis STEPH. - /Š/, Bryocharis ana-lis (PAYK.) - /R/, B. cingulata MNNH. - /R/, B. formosus (GRAV.) - /R/, Bo-letobius thoracicus ER. - /Š/, Tachyporus pusillus GRAV. - /Š/, Gyrophaena affinis (SAHLB.) /Š/, G. fasciata (MRSH.) - /Š/, Placusa atrata SAHLB. -/R/, P. tachyporoides (WALTL.) - /R/, Homalota plana (GYLL.) - /Š/, Bolito-chara lunulata PAYK. - /Š/, B. bella MARK. - /Š/, Tachyusa umbratisa ER. - /Š/, Cordalia obscura (GRAV.) - /Š/, Euryusa optabilis HEER - /R/, Zyras humeralis (GRAV.) - /R/, Z. laticollis (MARK.) - /R, Š/, Z. lugens (GRAV.) - /R, Š/, Z. funestus (GRAV.) - /Š/, Phloeopora testacea MNNH. - /R/, Ph. teres (GRAV.) - /R/, Ph. corticalis (GRAV.) - /R/, Oxypoda spectabilis MARK. - /R/, O. vittata MARK. - /R/, O. longipes MULS, REY - /R/. Thiasophila inquillina (MARK.)- /R/, Haploglossa gentilis (MARK.) - /R/, H. marginalis (GRAV.) - /R/, H. pulla (GYLL.) - /R/, Tinotus morion (GRAV.) - /R/, Aleo-chara sparsa HEER - /R/, A. vagepunctata KRAATZ - /R/, A. spadicea (ER.) -/R/, A. ruficornis GRAV. - /R/, A. curtula (GOEZE) - /Š/, A. laevigata GYLL. -/Š/. Ze zajímavé čeledi mršníkovitých - Histeridae. která jak již název ukazuje, žije převážně na rozkládajících se mršinách, kde se dravě živí larvami much, je ale řada druhů přizpůsobena i jiným typům biotopů a celá řada je jich adaptována na život na a ve starých stromech. Některé druhy žiji v trouchnivějícím dřevě, jiné pod korou, jiné ve hnízdech ptáků v dutinách, jiné opět v mraveništích. Z významných druhů zde byly zjištěny: Abraeus globosus (HOFFM.) - r. 1950 /R/, 18.5.1951 /Š/, 7.5.1952 /Š/, 161
vše u mravenců pod korou; Á. granulum ER. - 2.7.1956, 1 exemplář /Š/; Dendrophilus punctatus (HBST.) - 4.1950 /R/, v dutinách s hnízdy ptáků; Gnathoncus nidicola JOY - 6.7.1945, 1 exemplář /Š/; Teretrius picipes (F.) - r. 1960 /STR./; speciálně pod korou topolů zde byly nalezeny druhy Hololepta plana (SULZ.) a Paromalus flavicornis (HBST.) - r. 1960, 2 exempláře /STR./; dále běžnější druhy jako Plegaderus caesus HBST. - 2.7.1956 /Š/, Hister merdarius HOFFM. - 6.7.1945 /Š/, H. ventralis MRSH. - 30.5.1956 /Š/. Z čeledi pestrokrovečníkovitých - Cleridae - zde byl na starých stromech zjištěn vzácný Tillus elongatus (L.) - r. 1955, 1 exemplář /Š/. V čeledi kovaříkovitých - Elateridae - je celá řada vzácných až velmi vzácných druhů pralesního charakteru, které jsou vývojem vázané pouze na staré ztrouchnivělé stromy. Jde vesměs o druhy ohrožené na bytí a vymírájící druhy, z nichž některé zde byly rovněž zjištěny. Z rodu Ampedus jsou to A. nigroflavus GOEZE - 4.1953 /R/, 30.5.1956 /Š/, A. elegantulus (SCHONH.) - 4.1953 /R/, A. megerlei (LACORD.) - 4.1953 /R/. Dále sem patří v Čechách velevzácný Ischnodes sanguinicollis (PNZ.)- 30.5.1946, 5.1947 /Š/, 4.1953 /R/, 4.1964, 4.1968, 5.1968 /V/. Dalšími vzácnými druhy jsou Procraeus ti-bialis (LAC.) 4.1950 /R/, 21.5.1959 /Š/, 9.5.1959 /STR./ a Crepidophorus mutilatus (ROSENH.) 13.6.1952, 15.6.1954 /Š/, 4.1958 /R/, druh s noční aktivitou, přes den ukrytý v dutinách stromů. Další druh Selatosomus cru-ciatus (L.) je rovněž vzácný a typický pro lužní les - 23.4.1948 /S/, 4.1950, 4.1958 /R/, 4. a 5.1959 /STR./. Z dalších druhů zde byly zjištěny Ampedus pomorum(HBST.) - 4.1953 /R/, Cardiophorus gramineus SCOP. - 5.1953 /Š/, Platynychus cinereus HBST. - 5.1961 /Š/, Athous vittatus F. 5.1948 /Š/ a Anostirus castaneus (L.) - 24.4.1953 /Š/. Z malé a celkově dost vzácné čeledi Eucnemidae zde žije Eucnemis capuci-na AHR. - 5.1947 /Š/ a z čeledi Throscidae jsou zde druhy Throscus brevi-collis BONY. 5.1948 /Š/ a T. dermestoides (L.) - 4.1953 /R/. Z čeledi krascovitých - Buprestidae - zde byl na lípách zjištěn druh Lampra rutilans (F.) - 9.6.1948 /Š/. Příslušníci čeledi kožojedovitých - Dermestidae - jsou známi spíše jako ničitelé šatstva, koberců a sbírek přírodnin, ale to je pouze několik sy-nantropních druhů. Ostatní "uklízí" ve volné přírodě živočišné zbytky a někteří jsou značně vzácní a nároční na přirozenost prostředí; z nich zde byly zjištěny druhy Megatoma undata 162
(L.) - 5.1950 /Š/, 5.1959, 1 exemplář /STR./ a Globicornis nigripes (F.) - 7.5.1948, 3 exempláře /Š/. Typickým stromovým druhem je jediný u nás žijící zástupce čeledi Nosodendridae = Hosodendron fasciculare (OL.), vzácnější, ale někdy hromadně se vyskytující na kvasící šťávě vytékající z poraněných kmenů. Ze skupiny čeledí tzv. kyjorohých brouků - Clavicornia - je celá řada čistě pralesních druhů, z nichž některé jsou již ve střední Evropě vymírající rarity, ale protože jde o drobné brouky a i málo sbírané a sledované, je tato skutečnost méně známá. Ve Veltruském parku z podobných druhů byly nalezeny: z čeledi Rhizophagidae - Rhizophagus cribratus GYLL. - 13.10.1946, 1 exemplář /Š/ a dále běžnější druhy Rh. bipustulatus (F.) - 5.1956 /Š/, Rh. picipes OL. - 5.1951 /Š/ a Rh. parvulus PAYK. - 5.1956 /Š/. Z čeledi Cucujidae druhy Pediacus depressus (HBST.) - 20.6.1951, 1 exemplář /Š/, Laemophloeus monilis (F.) f. bucephala - 6.2.1955 /Š/, 3.1955 /R/, více exemplářů L. kraussi GNGLB. - 3.1955, 2 exempláře /R/, Prostomis mandibularis F. - 3.1955, 1 exemplář /R/ a Uleiota plana (L.) - 3.1961, více exemplářů /R/. Zajímavý je bohatý výčet ze 3 rodů zástupců čeledi Cryptophagidae. živicích se plísněmi, z nichž řada druhů je opět vázána na staré stromy. Jsou to: z rodu Antherophagus, vázaného na hnízda čmeláků, A. pallens F. - 7.1974 více exemplářů ve hnízdě čmeláků v duté lípě /RŠ/ a spolu s ním A. nigrieor-nis F. - 1 exemplář /RŠ/ a dále 1 exemplář 6.7.1945 /Š/; dále Micrambe bimaculata (PNZ.) - 8. a 9.1974, v duté lípě /RŠ/, 13.10.1946 /Š/. Z druhově bohatého rodu Cryptophagus zde byly zjištěny 3 vzácné druhy, a to C. fusci-comis STRM. - 30.6.1973 v duté lípě a 13.7.1974 /RŠ/, C. confusus BRUCE -v dutých lipách 3.8.1974, 17.8.1974 a 1.9.1974 /RŠ/ a C. fallax BALF.-BR. - mizící druh, v dutém maďalu, 17.8.1974 a 1.9.1974 /RŠ/. Dále u sršňů v dutině jasanu C. micaceus REY - 12.7.1974 a 2.11.1974 /RŠ/. Z ostatních běžnějších druhů rodu Cryptophagus zde žijí druhy C. acutangulus GYLL. - 7.1972 6.1973, 7.1974 /RŠ/, C. scutellatus NEWM. - 7.1972, 11.1974, 6.1976 /RŠ/, 5.1956 /Š/, C. distinguendus STRM. - 7.1972, 9.1974 /Š/, C pallidus STRM. - 6.1973, 9.1974 /RŠ/, C. dentatus HBST. - 7.1973, 11.1974 /RŠ/, C.thomsoni RTT. - 7. a 8.1974 /RŠ/, C. pilosus GYLL. - 7.1974, 8.1974 /RŠ/, 9.1956 /Š/, C. setulosus STRM. - 7. a 8.1974 /RŠ/, jen u čmeláků, 9.1956 /Š/, C. saginatus STRM. 163
7. a 9.1974 /RŠ/, C. affinis STRM. - 7. a 8.1974 /RŠ/, C.sca-nicus (L.) - 8.1974, 5.1951 /Š/, C.subfumatus KR. - 6.1951 /Š/. Z čeledi Mycetophagidae, vázané na stromové houby, zde byly z významných druhů zjištěny Diphyllus fagi GUÉR - 18.5.1953, 2 exempláře /Š/, Triphyllus bicolor (F.)
- 13.10.1946, více exemplářů /Š/, Mycetophagus quadriguttatus MULL. -
15.6.1954 /Š/, M. multipunctatus (F.) - 28.9.1956 /Š/, M. fulvicol-lis (F.) - 7.5.1952, 3 exempláře /Š/, M. populi (F.) - 18.5.1953, 1 exemplář /Š/ a M. piceus (F.) - 30.5.1946 /Š/. Z běžných druhů Litargus connexus GEOFFR. - 5.1947 /Š/. Z čeledi Colydiidae, jejiž zástupci jsou převážně ryze pralesní a proto i stále vzácnější a několik z nich jsou ve střední Evropě vymírající rarity, byly z velmi vzácných ve Veltruském parku zjištěny druhy Pycnomerus terebrans OL. - 3.1955, 4.1959 /R/, 7.5.1952 /Š/, 5.1953, více exemplářů /STR./, 11.10.1959 více exemplářů v červeně ztrouchnivělém dřevě v kmeni s mraveništěm Lasius brunneus /STR./; dále Colydium filiforme F. - 22.5.1950, 1 exemplář /Š/, 2.5.1959, 2 exempláře na kmeni dubu, večer při setmění /STR./, Ci-cones undulatus GUÉR - 3.1955, více exemplářů /R/, Aulonium trisulcum (GEOFFR.) - 3.1955, 3 exempláře /R/, Cerylon deplanatum GYLL. - 3.1955, 2 exempláře pod korou topolu /R/. Z běžnějších druhů Synchita humeralis (F.) - 18.5.1953 /Š/ a Cerylon ferrugineum STEPH. - 19.5.1949 /Š/. Z čeledi Endomychidae zde byl nalezen Symbiotes gibberosus LUC. -7.5.1952 /Š/, r. 1954 /R/. Z čeledi červotočovitých - Anobiidae - zde žije vzácný druh Hedobia pubescens F. - 9.5.1946, 1 exemplář./Š/, vyvíjející se v kmíncích ochmetu; dále zde byly zjištěny druhy Hedobia imperialis (L.) - 9.5.1946 /Š/, Gastrallus laevigatus (OL.) - 7.1945 /Š/, Anobium nitidum HBST. - 6.1950 /Š/, A. fulvicome STRM. - 6.1950 /Š/, Ptilinus pectinicornis (L.) - 13.6.1952 /Š/, Dorcatoma dresdensis HBST. - 5.1959 /Š/, D. chrysomelinus STRM. - 3.1961, 1 exemplář /R/, Caenocara affinis STRM. 20.6.1951, 1 exemplář /Š/. Z čeledi Ptinidae zatím pouze běžnější Ptinus rufipes OL. - 5.1949 /Š/ vzhledem k převážně noční aktivitě této skupiny a noční sběry zde zatím nebyly prováděny. Dalším významným souborem s řadou pralesních prvků je skupina čeledí zvaná Heteromera. Z čeledi potemníkovitých - Tenebrionidae - byly zjištěny druhy Alphitophagus bifasciatus SAY - 6.1962 /Š/, Hypophloeus fasciatus F. -7.1952 /Š/, 5.1959, více exemplářů /STR/, Palorus depressus (F.) - 6.1954 /Š/, Neatus picipes (HBST.) - 5.1947 /Š/. 164
Z čeledi Serropalpidae druhy Tetratoma fungorum F. - 10.1946 /Š/, Eustrophus dermestoides F. - r.1950 /R/. Z čeledi Scraptiidae druh Scraptia fus-cula MULL. 6.1950 /Š/. Z čeledi Pythidae druhy Lissodema quadripustulatum (MARSH.) 20.6.1951, 1 exemplář /Š/, Rhinosimus planirostris F. -6.1952 /Š/, 4.1953 /R/, Rh. ruficollis (L.) - 5.1952 /Š/, 4.1953 /R/. Z čeledi Oedemeridae je zde významný nález druhu Ischnodes sanguinicollis (L.) - 9.4.1953 a 21.5.1959 /Š/ a 9.1960 nalezeny ve větším množství larvy a kukly ve shnilém a mokrém dřevě v kmeni jasanu; imaga se líhla 3.1961 /STR/. Ze skupiny čeledí brouků listorohých - Lamellicornia - jsou zde některé významné druhy z čeledi Scarabaeidae. vázané výhradně na staré duté stromy, a v současné době stále vzácnější a vymírající. Jsou to Osmoderma eremita (SCOP.) 3.8.1947, 1 exemplář /Š/, Liocola lugubris (HBST.) - 13.6.1952, 1
exemplář /Š/ a
Potosia aeruginosa (DRURY) - 6.9.1959, 1 mrtvý exemplář u paty starého dubu /STR/. Nebyl zde zatím zjištěn žádný zástupce čeledi roháčovitých - Lucanidae. Z nejznámější a nejsbíranější čeledi tesaříkovitých - Cerambycidae - zde patrně nikdy nebyl tesařík obrovský - Cerambyx cerdo L., alespoň zde na dubech nejsou žádné stopy po požercích larev. Bylo zde však nalezeno několik významných druhů, a to: Strangalia revestita (L.) - 26.5.1947, 4 exempláře /Š/, Clytanthus herbsti (BRAHM.) - 9.6.1948, 1 exemplář /Š/, Exocentrus adspersus MULS. - 2.7.1956, 1 exemplář /Š/, E. lusitanicus (L.) - 15.6.1954, 2 exempláře
/Š/
a
Tetrops
starcki
CHEVR. - 19.5.1949, 1 exemplář /Š/; z běžných Clytus arietis (L.) - 7.1956 /Š/. Z čeledí mandelinkovitých - Chrysomelidae - a nosatcovitých - Curculionidae mohou být ve Veltruském parku z významných druhů nalezeny druhy vázané na charakter vlhkého lužního lesa a jeho bylinné i stromové patro, z dřevních druhů pak zejména zástupci nosatcovitých z podčeledi Cossoninae. Z če-ledi Chrysomelidae jsou zde významnější druhy Cryptocephalus pusillus (F.) a jeho forma marshami 6.7.1945 /Š/ a Altica quercetorum saliceti WSE. -5.1946 /Š/; dále zde byly nalezeny druhy Orsodacne oerasi (L.) - 4.1948 /Š/, Gynandropthalma cyanea (F.) - 5.1949 /Š/, Longitarsus lycopi (FOUDR.) - - 10.1946 /Š/, L. curtus (ALL.) - 9.1945 /Š/. Z čeledi Curculionidae jsou zde vzácnější druhy Curculio pellitus BOH. - 7.1958, 2 exempláře /Š/, C. venosus GRAV. - 5.1949 /Š/ a Coeliodes ruber MRSH. - 13.10.1946, 1 exemplář /Š/ na dubech a dále Anthonomus ulmi (DEG.) - 9.5.1946, 1 exemplář a 2.7.1956, 1 exemplář /Š/ a Rhynchaenus rufus (SCHRNK.) - 23.5.1952, 1 exemplář /Š/ na jilmech. Z dřevních druhů byly zjištěny Cossonus linearis (F.) - 5.1949 /Š/ na 165
topolech, Rhyncolus punctatulus (BOH.) - 5.1949 /Š/, 5.1959 /STR/, Stereocorynes truncorum (GERM.) - 6.1950 /Š/, 5.1959 /STR/ na různých listnáčích. Z druhů terrikolních jsou zde Barypeithes mollicomus AHR. - 5.1950 /Š/ a Brachysomus echinatus (BONSD.) - 5.1951 /Š/. Závěrem bych chtěl zdůraznit, že uvedené přehledy jsou pouze malou ukázkou z bohatství brouci fauny a brouci nejsou jediným vzácným hmyzem ve Veltruském zámeckém parku, na nich je význam tohoto areálu pro uchování vzácných bezobratlých pouze demonstrován a určitě zde ještě mnoho vzácností bude nalezeno. Se stejně významnými a ještě významnějšími druhy pralesního charakteru se zde jistě setkáme i u ostatních skupin hmyzu a bezobratlých živočichů vůbec. Dokladem je například skutečnost, že na celém světě zatím pouze z Veltruského parku jsou z drobných parazitických blanokřídlých - Hymenoptera - známy 2 rody ve 3 druzích z čeledi Pteremalidae. popsané BOUČKEM v r. 1972 na základě materiálu z mých sběrů v r. 1959; jsou to Veltrusia rara, Strejcekia elegans a S. brevior. Zusammenfassung Der Autor erwähnt die Käferarten /Coleoptera/, die in der alten historischen Parkanlage beim Schloss Veltrusy in Mittelböhmen festgestellt wurden. Dieser Landschaftspark umschliesst auch den ehemaligen Auwald in der Inundationszone des Moldauflusses und ermöglicht mit seinem Charakter auch das Überleben jener Arten, die an alte absterbende Baume und mit diesen verbundene Schwamme, an Ameisenhaufen in hohlen Baumstammen und verwesendes Holz gebunden sind; d.h. also der Arten, die als "Urwaldarten" bezeichnet werden. Der Artikel konzentriert sich vor allem auf diese Urwaldarten, andere, geläufigere Arten werden nur ergänzend erwähnt. Der Autor behandelt zusätzlich die bedeutende Funktion des Refugiums derartiger Parkanlagen in einer ansonsten wirtschaftlich sehr ausgenutzten und urbanisierten Landschaft, in denen diese Urwaldarten noch überleben können. Er betont die Notwendigkeit, diese Tatsache bei einer eventuellen Rekonstruktion solcher Anlagen zu berücksichtigen, damit das Streben nach einer architektonischen und landschaftlich gärtnerischen Sauberkeit nicht zur Vernichtung des nicht erneuerungsfähigen Naturreichtums, einschließlich seltener und in ihrer Existenz gefährdeter Käferarten und anderer Insekten fuhrt.
166
Neben den Coleoptera erwähnt der Autor auch die Entdeckung zweier neuer Gattungen und dreier Arten von Hautflüglern /Hymenoptera/ aus der Familie der Pteremalidae, die Z. Bouček im Jahre 1972 beschrieb - Veltrusia rara, Strejcekia elegans und S. brevior; diese Arten wurden bisher nirgendwo anders festgestellt. Die Autoren der einzelnen Funde werden mit Abkurzungen in Klammem angeführt: J. STREJČEK /STR/, R. ROUS /R/, M: REŠKA /RŠ/, B. ŠTÍCHA /Š/, R. VESELÝ alt. /V/. Adresa autora: Dr. Jaromír Strejček, Mládežnická 3063, 104 00 Praha 10
167
168
Bohemia centralis, Praha, 17: 169 - 209, 1988
Rozšířění ocasatých obojživelníků ve Středočeském kraji Die Verbreitung der Schwanzlurche im mittelböhmischen Bezirk
Vít ZAVADIL - Miroslav DITTRICH - Petr ŠAPOVALIV O stavu ohrožení našich obojživelníků je zvláště v posledních letech veřejnost dostatečně informována. Je to jedna z nejohroženějších skupin obratlovců. Obojživelníky likvidují obecně známé faktory: kyselý déšť, auto mobilismus, přímé ničení drobných vodních nádrží, napřimování potoků, regulace řek, meliorace, aplikace toxických látek v zemědělství, eutrofizace vod organickými, odpady vznikajícími při zemědělské velkovýrobě atd. Těmto civilizačním faktorům lze za stávajícího ekonomického vývoje a formální ochrany přírody bránit jen velmi omezeně. METODIKA Předkládaná práce má především charakter dokumentační. Pokouší se shromáždit údaje o lokalitách Středočeského kraje, kde se obojživelníci vyskytují nebo ještě v nedávné době vyskytovali. Přináší souhrn nám dostupné literatury, ale jejím těžištěm jsou zejména vlastní nepublikované nálezy a nepublikovaná pozorování celé řady profesionálních zoologů i milovníků přírody, pracovníků CHKO, oblastních muzeí a ONV; tyto údaje jsme získali formou korespondence, v malé míře též jako ústní sdělení. Všem těmto informátorům patří proto náš dík, zejména pak Miloši ANDĚROVI, pracovníku NM v Praze a Petru ROTHOVI z Liběchova, předsedovi herpetologické sekce Čs. zoologické společnosti ČSAV. Velkým množstvím nálezů přispěli dále Zdeněk SOUČEK, Václav LAŇKA, Leoš MELDA, Petr ZÁRUBA, Jiří HOUBA a další. Dále děkujeme Zbyňku HRKALOVI z ÚÚG v Praze za informace o hydrologických poměrech Středočeského kraje. V neposlední řadě patří
169
poděkování i vydavateli, který umožnil publikovat výsledky naší práce, a Pavlu PECINOVI, členu redakční rady Bohemia centralis. VI, členu redakční rady Bohemia centralis. Pro názornost předkládáme mapky dvojího druhu: mapu bodového rozšíření a mapu kvadrátového rozšíření druhu /na základě účelové podkladové mapy pro ÚVO ČSAV, vydané v Praze 1981/. V mapce bodového rozšíření označujeme lokality, které považujeme za prokázané, plným kroužkem. Většinu nálezů jsme se snažili osobně prověřit, jiné ověřovali profesionální zoologové, v některých případech jsme si vyžádali fotografie zvířat. Místa označená prázdným kroužkem jsou nálezy do roku 1959.
Kroužkem
se
zaplněnou
levou
polovinou
označujeme
hlášenou
či
předpokládanou introdukci /blíže viz text u jednotlivých druhů/, kroužek se zaplněnou pravou polovinou je údaj nedoložený, pochybný nebo sporný. Obdobné značení /plný čtverec, prázdný čtverec se zvýrazněným obrysem, zaplněná levé či pravá polovina čtverce/ používáme i pro čtvercové mapy. Z publikace jsme vyloučili hlášení, která se nám zdála nevěrohodná, nebo ta, která ukazovala na možnost záměny druhu. Čtverec považujeme za obsazený druhem již při zjištění jediné lokality. Při popisu řadíme lokality podle okresů; ty jsou seřazeny abecedně. V jednotlivých okresech postupujeme od severu k jihu a od západu k východu podle čtverců na základě výše uvedené účelové podkladové mapy. V jednotlivých čtvercích řadíme lokality opět abecedně. Každá lokalita má své číslo, které jsme pro bližší orientaci vynesli i do mapy. V některých případech mají dvě nebo i tři lokality jedno číslo. Jedná se o lokality, které leží na katastrálním území jedné obce, ale jsou dosti od sebe vzdálené nebo vzájemně izolované. Protože některá hlášení došla ještě po uzávěrce naši ankety, byli jsme nuceni vypomoci si při číslování lokalit indexy a, b, c ... atd. Dodatečným vřazením několika lokalit, původně informátory označených místním názvem, pod název nejbližší obce vzniklo to, že v celkovém pořadí chybí několik čísel /u čolka obecného č. 6, 7, 76, 184, u čolka horského č. 4, 21 a u mloka č. 88/. Nepodařilo se nám získat spolupracovníky ze všech oblastí Středočeského kraje. Nejlépe pokryty jsou okresy Nymburk, Rakovník, Kolín, Praha-východ a území hlavního města Prahy. Méně nálezů je z okresů Benešov, Praha-západ, Mladá Boleslav. Nejméně hlášení je z okresu Příbram, téměř bílými místy zůstávají okolí Votic, Miličína a Dolních Královic v okrese Benešov, okolí Mělníka, Slánsko, jižní část okresu Mladá Boleslav a zejména území ohraničené na severu spojnicí Kouřim -
170
Kutná Hora, na jihu řekou Sázavou a hranicí kraje. Vyzýváme tedy také touto cestou všechny zájemce o mapování obojživelníků a plazů ke spolupráci. V příštích letech by mělo být uzavřeno mapování žab a plazů. Na Základě těchto prací doplněných o nová hlášení se chceme na závěr pokusit o kvantitativní vyhodnocení jednotlivých druhů v kvadrátech a ekologické zhodnocení každého druhu. CHARAKTERISTIKA SLEDOVANÉHO ÚZEMÍ Hranice zjišťovaných lokalit jsou omezeny současným administrativním vymezením Středočeského kraje. V některých případech však uvádíme i lokality ležící mimo zkoumané území, a to zejména takové, které - mají společný kvadrát, - ukazuji na pravděpodobný výskyt i ve Středočeském kraji, je-li přilehlé území Středočeského kraje "bílé", - se týkají vzácnějších druhů. GEOMORFOLOGICKÉ POMĚRY Oblast zahrnuje nadmořské výšky od asi 160 m /Polabí mezi Liběchovem a hranicí Středočeského kraje/ do 860 m /hřebeny Brd/. Asi 50 % zkoumaného úžení tvoří nadmořské výšky 200 - 400 m, přibližně 15 % do 200 m, asi 25 % 400 - 600 m. Oblasti s nadmořskou výškou více než 600 m tvoří jen malou plochu středních Čech v Brdech a nepatrnou část v oblasti Vlašimské pahorkatiny, Hřebenů a Kralovické pahorkatiny. HYDROLOGICKE A KLIMATICKÉ POMĚRY Vodní režim povrchových toků Středočeského kraje je nutno posuzovat ze dvou hledisek - kvantitativního a kvalitativního. Základním předpokladem pro větší objemy povrchových zdrojů vody je dostatečné množství srážek. Z tohoto hlediska se Středočeský kraj řadí spíše mezi suchá území, průměrné roční srážky zde totiž kolísají od 500 až do 600 mm /podrobné údaje lze nalézt v Atlasu podnebí Československé republiky, 1958, a v tabulkách publikace Podnebí Československé socialistické republiky, 1961/. Obdobně nepříznivý vliv mají i geomorfologické poměry a geologická stavba; oba tyto faktory neumožňují vznik rozsáhlejších zamokřených ploch. 171
Pro život obojživelníků má proto značný význam stupeň znečištění povrchových toků. Je třeba skutečně mluvit pouze o stupni znečištění, protože na úze mí Středočeského kraje se významnější povrchové toky I. třídy čistoty prakticky nevyskytují. Ukazatelem, který rozhoduje o zařazení jednotlivých toků do čtyř tříd, je hodnota biochemické a chemické spotřeby kyslíku. Převážná část vodních toků spadá do II. třídy čistoty. Nejhorší situace je na Berounce a na Labi po ústí Jizery, kde vody dosahují nejvyšší IV. třídy čistoty. Z významně znečištěných vodních toků je třeba uvést ještě část toku Blanice a Doubravu, obě spadající do III. třídy čistoty. Toto, místy enormní znečištění povrchových vod, je způsobeno především kombinací splaškových a odpadních vod v místech větších sídelních celků a také průmyslových odpadů i zemědělského znečištění. Z uvedeného hodnocení povrchových toků vyplývá, že obojživelníci jsou dnes vázáni hlavně na určitý omezený typ vodních ploch - tůně, pískovny s podzemní vodou a tzv. nebeské nádrže, tj. nádrže napájené pouze dešťovou vodou. Drobné i větší nádrže tohoto charakteru jsou více méně roztroušeny po celém území. V intenzívně zemědělsky obdělávaných oblastech se obojživelníci rozmnožují téměř výhradně na mikrolokalitách, které tvoři často jen návesní rybníčky nebo drobné nádrže na soukromých pozemcích. Takové lokality jsou však osidlovány pouze druhy s širší ekologickou valencí. ROZŠÍŘENÍ JEDNOTLIVÝCH DRUHŮ Popis rozšíření jednotlivých druhů se skládá z výčtu lokalit a z mapek. Lokality řadíme podle okresů, v okresech podle čtverců kvadrátového mapování /blíže viz metodika/. Každá lokalita má své číslo, které odpovídá označeni lokality v bodové mapce. U kumulace hlášených lokalit do nevelkého území pro přehlednost předkládáme i výseče z mapek. Údaje označujeme takto: číslo lokality druhu /např. 19/, lokalita /např. Hýskov/, časový údaj /např. 1980-85/, informátor /hapř. BELANSKÝ /1986/; informátor citovaný častěji, je označen zkratkou /např. HO, SK apod./. V abecedním seznamu zkratek informátorů uvádíme celé jméno a místo bydliště nebo pracoviště. Tento seznam obsahuje také jiné zkratky /např. MČ - muzeum Čáslav apod./. Celé datum nálezu uvádíme pouze u vzácnějších druhů a u pozoruhodných nálezů /např. topicky, fenologicky apod./, jinak jsme data zredukovali na rok. Informátor s nečitelným podpisem, jehož identitu se nám nepodařilo vypátrat, je označen jako Anonymus. 172
Anonymní jsou též některé údaje v evidenčních tabulkách akce ÚV ČSOP Evidence vodních ploch s výskytem obojživelníků, sběry v Národním muzeu a publikované články. Pokud zpravodaj uvádí převzatý údaj, jehož autora jmenuje, uvádíme to obvyklým způsobem, např. ROVNÝ in SO. Pro zjednodušení citujeme /obvyklým zkráceným způsobem/ v textu jen příležitostné informátory a publikované údaje, u odkazů na zkratky často frekventovaných informátorů najde čtenář úplnou citaci zdroje informace v seznamu pramenů na konci práce. Seznam zkratek AN -ANDĚRA Miloš, Národní muzeum, Praha BO -BOHÁČ Jasoň, Středočeské muzeum, Roztoky u Prahy DA -DALÍK Petr, Říčany DT -DITTRICH Miroslav, Praha ET -Evidenční tabulky /viz seznam pramenů pod heslem Kolektiv/ FU -FUCHS Roman, Praha GR -GRINDL Tomáš, Dolní Bousov HL -HANEL Lubomír, Kladruby HO -HOUBA Jiří, Praha KA -KAVKA Tomáš, Praha KO -KOSOUREK Pavel, Kněževes
KSSPPOP - Krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody LA - LAŇKA Václav, Rakovník LE - LEYPOLD Jan, Škvorec MČ - Muzeum Čáslav MCH - MÁCHA Petr, Praha ME - MELDA Leoš, Vlašim NM - Národní muzeum Praha PE - PECINA Pavel, KSSPPOP, Praha RO - ROTH Petr, Liběchov ROM - ROMANOVSKÝ Alexej, PřF UK, Praha RU - RUS Ivo, Okresní vlastivědné muzeum Kolín SK - SKÁLA Petr, CHKO Blaník SO - SOUČEK Zdeněk, Poděbrady ŠAP - ŠAPOVALIV Petr, Unhošť 173
ŠM - ŠMAHA Jiří, Praha UR - URBÁNEK Lubor, Litomyšl VG - VERGNER Ivan, Zbýšov ZA - ZAVADIL Vít, Škvorec Zl - ZIEGLER Václav, Pečky ZR - ZÁRUBA Petr, Praha MLOK SKVRNITÝ - SALAMANDRA SALAMANDRA (LINNAEUS,1758) Středočeský kraj je svým výškovým rozpětím pro výskyt mloka příhodný, ba přímo optimální [srv. např. ANDĚRA /1985/]. Reliéf středních Čech vylučuje horní výškově omezení, nejnižší lokalita leží u Liběchova - 175 m n.m. Přesto již při pohledu na schematickou mapku je patrná koncentrace mloka do dvou oblastí: povodí Berounky s maximem nálezů v okolí Křivoklátu /přitom lokality z území CHKO Křivoklátsko, hlášené J. ŠMAHOU a P. ŠTĚPÁNKEM, jsou pouze příklady výskytu; jejich úplný výčet bude publikován nálezci samostatně; totéž bude platit i pro další druhy obojživelníků, nalezené na území této CHKO/ a středního Povltaví s dolním tokem Sázavy s maximem výskytu u soutoku Sázavy s Vltavou. Souvisí to zřejmě nejen s vlhčím klimatem v údolí řek a jejich přítoků, ale i se skladbou vegetačního pokryvu, který v těchto oblastech tvoří převážně původní listnaté, event. smíšené lesy, protkané potůčky, což je biotop pro mloka nejpříhodnější. Nelze se ubránit dojmu, že obě oblasti spolu dříve tvořily souvislý celek, který je dnes poněkud narušen při dolním toku Berounky částečným odlesněním, hustou zástavou, neúměrnou chatovou výstavbou, rozvinutým průmyslem a s tím související značnou dopravní zátěži a přebujelým turismem. Velmi nápadná je hustota výskytu mloka na jižním a severním okraji Prahy v údolí Vltavy. I zde se nabízí myšlenka, že tento výskyt byl kdysi souvislý. Řidčeji jej nacházíme v Povltaví jižně od Slapské údolní nádrže, ve středním Posázaví, černokosteleckých lesích a Džbánu. Početně zřejmě ne příliš silné populace žijí na Kokořínsku /lokality č. 44-46a/, v Českém ráji /lokality č. 49-53/ a na úpatí Železných hor /lokality č. 40 a 41/. Nejpozoruhodnější jsou nálezy v teplých nížinách, které vyvracejí dosavadní názory na ekologické nároky mloka: střední Pojizeří /lokality č. 47 a 48/, Klánovický les /lokalita č. 63/ a zejména lokality v Polabí - Vlkov nad Lesy, kde biotop tvoří
174
175
doubrava, rozmnožovacím stanovištěm je lesní rybníček, event. jeho přítok /lokalita č. 57/ a především Pečky /lokalita č. 55/, kde v naprosto odlesněné oblasti tvoří biotop mloka mlýnský náhon, protékající poli a vroubený řídkým břehovým porostem s převahou olše, vrby a topolu. U tohoto naleziště je navíc velmi podstatné to, že je zde mlok pozorován vcelku pravidelně od roku 1957 až do současnosti. I kdyby se jednalo o introdukci nebo splach - splavení z vyšších poloh, skutečnost, že je zde tento druh pozorován v rozmezí téměř třiceti let, svědčí o tom, že se zde rozmnožuje,
176
a to již do značné míry posouvá dosavadní názory na jeho ekologickou valenci. Z Polabí je mlok již znám. Udávají jej v 70. letech z Bohdanče a Dřiteče SKLENÁŘ a ROČEK /1979/. I když v případě Bohdanče autoři nevylučují introdukci, téměř třicetileté pozorování V. ZIEGLERA v Pečkách svědčí o tom, že populace mloka v teplých nížinách, i odlesněných, může existovat. Nález u Liběchova /175 m n.m./ zřejmě souvisí s výskytem mloka na Kokořínsku. Ostatně i další výskytiště /např. početná populace mloka u Krakovce lokalita č. 115 - a Šípů - lokalita č. 116 - žijící v prostředí jehličnatého lesa: smrk, borovice, modřín s vtroušenou břízou/ svědčí o tom, že ve Středočeském kraji výskyt mloka není vázán, jak se tradičně u tohoto druhu udává, pouze na podhorské bučiny, listnaté lesy či enklávy listnáčů v rozsáhlejších jehličnatých porostech. Mloka můžeme nalézt hlavně v noci či časně zrána, ve dne především za deštivého počasí. Nejčasnější nález je hlášen od Srbska /lokalita č. 20a/ z 23.3.1983, nejpozdnější je z 10.10.1983 od Celiny /lokalita č. l1l/. Obě data nejsou nijak extrémní, zejména na podzim zůstává mlok aktivní jistě déle. Neobvyklý je nález larev mloka z 28.1.1978 /Závist u Štěchovic, lokalita č. 109/. Kromě
obecně
známých
negativních
faktorů,
působících
na
všechny
obojživelníky, je mlok ohrožen zejména: 1. nahrazováním původních lesů jehličnatými monokulturami, 2. velkoplošným hospodařením v lesích s přemírou mechanizace a chemizace, 3. zanášením a následným zanikáním dříve čištěných lesních studánek, důležitých pro vývoj larev, 4. nežádoucími sběry výletníky, eventuálně teraristy. Okres Benešov 62/52: 1, Živohošť, 1973, VAŠÁK /1986/; Živohošť - Psané skály u Poličan, 1977, SLADKOVSKÝ a PLATIL in VAŠÁK /1986/. 61/53: 2. Krhanice - komplex požáreckých lesů s Panským potokem, bez data, PE; 1972-76, KO. 61/54: 3. Čerčany, 1939-79, HO; Hvězdonice - zřícenina Stará Dubá, 1981, 1983-85, ZR; 5. Chocerady - SPR Ve studeném, 1985, PE; 1976, BEJBL in NERGER /1987/; 6. Lštění, 1949-79, HO; 6a. Ostředek, 1982, ANDĚRA /1984/; 7. Přestavlky, 1939-79, HO; 8. Zlenice, 1939-79, HO. 62/54: 9. Benešov - Černý les, 1972, introdukce larev, ANONYMUS in VAŠÁK /1986/; 10. Postupice, 1974, ME. 177
62/55: 10a. Radonice, 1947, 1962, HO. 61/55: 11. Samechov - SPR Ve studeném, 1961, 1970, 1972, 1974, 1980, F. VÁŇA, PODHORSKÝ, ZELENÝ, R. VÁŇA in VAŠÁK /1986/. Okres Beroun 60/48: 11a. Jablečno - SPR Kohoutov, okr. Rokycany, 1979, BÍLÝ /1986/; 1983 KSSPPOP; 1978, LA; 1985, ŠM. 61/48: 12. Jablečno, okr. Rokycany, 2.9.1972, TAUBER, kartotéka depozitáře Národního muzea, leg. č. 8288/4,5; 8289/1-5 ad.; 1965, Galia /1987/. 59/49: 13. Dřevíč u Nižboru, 1980-82, ANDĚRA /1984/; 13a. Nižbor - SPR Vůznice, 1958, 1980, LA; 14. Nový Jáchymov, 9.9.1984, ANDĚRA /1984/; 15. Žloukovice, 1980 a 1986, ŠAP; bez data, leg. Anonymus, kartotéka depozitáře Národního muzea, leg. č. 5486. 60/49: 16. Broumy, 1983, ŠAP; - osada V Luhu, 1981, ANDĚRA /1984/; - údolí Úpořského potoka, 9.5.1983, ANDĚRA /1984/. 59/50: 17. Nižbor, 1969, DT; 1976 a 1986, ŠAP; - kopec Koš VIII, 1986, HRADIL in BELANSKÝ; Nižbor - u zámku, Rovina, 1985, ŠAP; 1975-85, ŠM. 60/50: 18. Beroun - okolí, bez data, ŠTĚPÁNEK /1949/; bez data, ČIHAŘ /1981/; 19. Hýskov, 1984, BELANSKÝ /1987/; 20. Liteň - kopec Mramor, 1968-70, HO; 20a. Srbsko, 23.3.1983, BÍLÝ /1986/; 21. Svatý Jan pod Skalou, 1968; - vrch Doutnáč, 1972, oboje ANDĚRA /1985/. 61/50. 22. Drahlovice, bez data, ANDĚRA /1985/; 22a. Všeradice, bez data, ZIMMER in RIEGER /1987/; 22b. Vižina - les Buč, 1971, HO. 60/51: 23. Karlštejn, 1953, ROM in HANÁK /1986/; 1982, ANDĚRA /1984/; 24. Mořinka, 80. léta, NOVÁKOVÁ in ET. 61/51: 24a. Halouny, 19.4.1980, ANDĚRA /1984/. Okres Kladno 57/49: 25. Bilichov, stálý výskyt, LORENC /1986/; bez data, ANDĚRA /1984/. 59/49: 26. Běleč - Koutek, 1982, ŠAP; 27. Běleč - zřícenina Jinčov, 1983, ANDĚRA /1984/; 28. Běleč - Vůznice, bez data /stálý výskyt/, LORENC /1986/. 58/50: 29. Kladno - Rozdělov, 1983, VÍTA in ET; 30. Svinářov, 1983, HRONÍKOVÁ in ET. 59/50. 31. Bratronice, 80. léta, ŠM; 32. Unhošť - Rymáňský vrch, 1983, PEŠEK in ŠAP. 178
Okres Kolín 59/54: 33. Doubravčice /mezi Doubravčicemi a Kostelcem n. Černými lesy/, 1970, 1 exemplář, ŠŤASTNÝ /1986/. 60/54: 33a. Černé Voděrady, 1984, HO; 34. Jevany, 29.6.1974, 3 exempláře, 23.7.1976, 2 exempláře, 1.7.1979, 2 exempláře, vše ZI; Jevany - Červená skála kamenné moře v SPR Voděradské bučiny, 1983, ANONYMUS /1985/; 35. Penčice 29.6.1974, 1 exemplář, ZI. 59/55: 36. Tuchoraz, 1986, PRŮŠA in RU /sporné/. 59/58: 36a. Týnec nad Labem, 30. léta, údaje několika místních obyvatel, kteří mloka výstižně popisují, sporné?, DT. Okres Kutná Hora 61/55: 37.
Sázava nad Sázavou - rokle Čertova Brázda, 1983, ANDĚRA
/1984/. 62/56:
38. Kácov, 1984 a 1986, ME; 5.5.1985, ANDĚRA /1984/.
60/57:
39. Malešov, bez data, ŠTĚPÁNEK /1949/.
60/58:
40. Bílé Podolí - osada Koukalka, bez data, MČ; 41. Chotusice, bez
data, MČ. 62/57:
42. Hostkovice, bez data, VG.
61/58:
43. Okřesaneč, bez data, VG.
Okres Mělník 55/52: 44. Liběchov, 20.6.1981, ŠAP, lokalita 175 m n.m. 55/53: 45. Konrádov, okr. Česká Lípa - údolí Bílých skal, 1986, larvy, MIKYSKOVÁ, ŠESTÁKOVÁ in M. PECINA /1986/; 46. Mšeno, 1939, J. MATOUŠ, doklad v Národním muzeu, leg. 5. 5488-9 , 5490, kartotéka depozitáře NM; bez data, ŠTĚPÁNEK /1949/. Okres Mladá Boleslav 54/54: 46a. SPR Malý Bezděz, okr. Česká Lípa, 1983, ANDĚRA /1984/. 56/54: 47. Strenice - Strenické údolí, bez data, PODANÝ /1967/. 56/55: 48. Strašnov, bez data, PODANÝ /1967/. 55/56: 49. Dobšín - Roubenka, 1984, DUFEK in GR., /sporné/; 50. Dolní Bousov - Robanský rybník, bez data, HRUŠANSKÝ in GR; 51. Vlčí pole - Hraběnčina studánka, 12.5.1984, SLÁDKOVÁ et NECHANSKÁ in GR, /sporné/. 54/57: 52. okolí Hrubé Skály, okr. Semily, bez data, HÝZLER /1986/. 179
55/57: 53. Podtrosecká údolí, okr. Semily a Jičín, 1967-71 a 1983, ZI. Okres Nymburk 58/56: 54. Poděbrady - Na střelnici, 28.6.1963, UR. 59/56: 55. Pečky - oblast Benešovky, 3.5.1957, 2 exempláře, 2.6.1957, 1 exemplář, 19.7.1958, 1 exemplář, 1.7.1959, 2 exempláře, 6.5.1962, 1 exemplář, 30.5.1963, 1 exemplář, 6.6.1963, 9.6.1964, 30.5.1965, 13.6.1972, 12.7.1973, 19.4.1974, 2.7.1974, 2.5.1975, 1.7.1977, 3.7.1977, 16.5.1978, 15.6.1980, 21.5.1982, 3.6.1982, 11.6.1984, 31.5.1985 vždy 1 exemplář. Vletech 1976, 1979, 1981, 1983, 1986 nebyl mlok zastižen. V letech 1966-71 nebyla lokalita sledována, vše ZI; bez data, ŠACHL /1982/; 1967, ŠACHL in SO. 58/57: 56. Opolany, bez data, ŠACHL /1982/; 1959, ŠACHL in SO. 57/58: 57. Vlkov nad Lesy - rybníček Kábovec, 30.7.1984, ZI. Hlavní město Praha 58/52: 58. Praha 6
- Liboc - Šárka, kolem roku 1960, VOGEL /1981/;
59. Praha 6 - Sedlec, do r. 1983, NOVÁKOVÁ in ET; 1985, STÁREK /1987/; 60. Praha 6 - Suchdol- Tiché údolí, bez data, NĚMEC /1980a/. 59/52: 61. Praha 6 - Střešovice, Lomená ul. 32, na zahradě 1 samice, 1978, ČIHAŘ /1981/. 59/53: 62. Praha 10 - Dubeček, vrch Rohožník. 1947, ANDĚRA /1985/. 59/54: 63. Praha 9 - Újezd nad Lesy - Klánovický les zv. Vidrholec, 70. léta, 1982, 1983, DA. 60/52: 64. Praha 5 - Lahovice - soutok Vltavy a Berounky, 1979, 1 exemplář, ČIHAŘ /1981/; 65. Praha 5 - Zbraslav, 1975-84, ANDĚRA /1985/; 1979--84, PE. Okres Praha-východ 58/52: 65a. Klecánky, 1982, ANDĚRA /1984/; 65b. Řež - "Močidla", 80. léta, ANDĚRA /1984/. 60/53: 66. Nebřenice, 1980, FARION /1986/. 59/54: 67. Doubek, 1979, LE. 60/54: 68. Božkov, 1984-85, ZR; 69. Louňovice - SPR Voděradské bučiny, 1984, DA; 70. Mnichovice - Božkovský rybník /proti proudu potoka/, do r. 1984, ANDĚRA /1984/; 71. Myšlín, 1984, ZR; 72. Ondřejov, bez data, ANDĚRA /1984/; 73. Říčany, do r. 1975, MOUDRÝ /1986/. 61/54: 74. Kaliště, 1976, OPATRNÝ /1978/. 180
Okres Praha-západ 60/51: 75. Černolice, 1980, OPATRNÝ /1982/; 76. Černošice - potok Švarcava, 70. a 80. léta, ANDĚRA /1984/; 77. Řevnice, 4.5.1955, ROM in HANÁK /1986/; 78. Třebotov - SPR Kulivá hora, 1983-85, ZR; 19.6.1981, PE in KSSPPOP. 61/51: 78a. Líšnice, 1983, ANDĚRA /1984/; 78b. Řitka, kolem r. 1965 hojný, GALIA /1987/; 78c. Čisovice, 1959, HO. 58/52: 79. Roztoky - SPR Roztocký háj - Tiché údolí, NĚMEC /1980a/; Roztoky - malé levostranné přítoky Vltavy, 1977-79, ČIHAŘ /1981/; 1980, ANONYMUS /1980/; 1986, ČTYROKÝ /1987/. 60/52: 80. Březová, 1975-84, ANDĚRA /1985/; do roku 1986 ŠTĚPÁNKOVÁ in RIEGER /1987/; 81. Černíky, bez data, DUBSKÁ /1986/; 82. Dolní Břežany břežanské údolí, 1975-34, ANDĚRA /1985/; 1979-84, PE; 83. Hradiště - Závist, 1975-84, ANDĚRA /1985/; ŠTĚPÁNEK /1949/; bez data, ČIHAŘ /1981/; HANÁK /1983/; 84. Jarov, 1975-84, ANDĚRA /1985/; - vrch Homole, 1984, ZA; 84a. Jíloviště, do r. 1986, ERNEST in RIEGER /1987/; 85. Károv, 1975-84, ANDĚRA /1985/; 86. Klínec, 1984, MATYS in ET; 87. Lhota, 1972-75, SK; 89. Měchenice, ANDĚRA /1984/; 1960, ŠM; stálý výskyt, VANĚK /1987/; bez data, ČIHAŘ /1981/; 89a. Nové Skochovice, 1982-86, ERNEST in RIEGER /l987/; 89b. Ohrobec, 1975, ANDĚRA /1984/; 90. Oleško, 1974, SK; - Na dolech, bez data, ERNEST in RIEGER /1987/; 91. Zahořany, 1965-68, SK; 92. Zvole, 1975-84, ANDĚRA /1985/; - Zlaté údolí, bez data, stálý výskyt, ANDĚRA /1984/; 93. Zvolská homole, 1975-84, ANDĚRA /1985/. 61/52: 94. Bohuliby - Zlatý potok, 1975-84, ANDĚRA /1985/; 94a. Bojanovi-ce, bez data, larvy, ERNEST in RIEGER, 1987; bez data, VANĚK /1987/; 95. Bojov, 1984, MATYS in ET; 95a. Brunšov, stálý výskyt, PAUZR et PURKRÁBKOVÁ /1985/; 95b. Bratřínov-Kocába, 1959, HO; 96. Davle, 1975-84, ANDĚRA /1985/; 1984-86, ZA; 1929-32, 1933-34, 1949, 1956, 1962-64, vše HO; 97. Horní Studené, 1967, larvy, HO; 1983, ERNEST, PRÁŠIL, RIEGER in RIEGER /1987/; 98. Hra-dišťko, 1968-82, SK; 1984, ANDĚRA /1985/; 99. Hvozdnice, 1984, MATYS in ET; 100. Luka pod Medníkem, 1933-34, HO; bez data, VOJTÍŠEK in RIEGER /1987/; 1975-84, ANDĚRA /1985/; 100a. Masečín - údolí Kocáby, bez data, ERNEST in RIEGER /1987/; 101. Petrov, 1984, VOREL in ET; 1985-86, BO; 102. Petrov - Zahořanské údolí, 1975-84, ANDĚRA /1985/; 103. Pikovice, 1929-32, HO; 1977, OPATRNÝ /1982/; 1982-83, MCH; 103a. Rabyně, 1959, HO; 104. Slapy, 70. léta, ČIKAR /1987/; 105. Šlemín u Štěchovic, 1977, OPATRNÝ /1982/; 106. Štěchovice a okolí, bez data, 181
ČIHAŘ /1981/; ŠTĚPÁNEK /1949/; - údolí Kocáby, 1983, ANDĚRA /1984/; 106a. Třebenice, stálý výskyt, ANDĚRA /1984/; 1978. SLAVÍK et SLAVÍKOVÁ /1987/; 107. Třebsín, bez data, ANDĚRA /1984/; 108. Velký Medník u Štěchovic, 1977, OPATRNÝ /1982/; - Medník, 15.5.1978, ZI; 1982-83, MCH; 1975-84, ANDĚRA /1985/; - SPR Medník, 1976-77, PE in KSSPPOP; 1982, PRÁŠIL in RIEGER /1987/; 109. Závist u Štěchovic, 1977, 28.1.1978, larvy, OPATRNÝ /1982/; 110. Žampach, 1977, OPATRNÝ /1982/; 1975-84, ANDĚRA /1985/; 1983, ANDĚRA /1984/; 1929-34, 1949, 1956, 1962-64, vše HO; 1976, PRÁŠIL in RIEGER /1987/. Okres Příbram 61/51: 110a. Voznice a okolí, kolem r. 1965 hojný, Galia /1987/. 62/51: 111. Čelina - Cholín, 10.10.1983, ANDĚRA /1984/. 63/50: 112. Bohostice, 80. léta, ANDĚRA /1984/. 63/51: 113. Hrachov, 1979?, FU; 114. Solenice, 1983, ANDĚRA /1984/. Okres Rakovník 59/47: 115. Krakovec, 5.8.1984, ZA; 1984-86, SLAVÍK et SLAVÍKOVÁ /1987/; 116. Šípy, 1984, ZA; 1984-86, SLAVÍK et SLAVÍKOVÁ /1987/; 58/48: 117. Řevníčov /poblíž žel. stanice Řevníčov/ - NCHÚ Prameny Klíčavy, 80. léta, ŠM; 118. Lužná - Belšanka, 1976, LA. 59/48: 119. Hracholusky - SPR Čertova Skála, 1972-77, ANDĚRA /1985/; - Hracholusky - Valachov, 1978, LA; 120. Lubná, 1975-76, ANDĚRA /1985/; zaniklá lokalita; 121. Nezabudice, 1979, OPATRNÝ /1982/; 1986 KA; 80. léta, ŠM; Nezabudické skály, 1981, LA; - U rozvědčíka, 1981, LA; 122. Rakovník -potok Huřvinka, 1982, LA; - potok Sedm vodopádů, 1980, LA; 123. Skřivan, 80. léta, ŠM. 60/48; 123a. Branov - potok Klucná, 1960; - V luhu, 1978, oboje LA; 124. Branov - SPR Velká pleš, 1979, LA; 1985, PLESKOVÁ /1986/; 125. Hřebečníky - Na průhonu, 8O. léta, ŠM; 126. Kostelík - potok Javornice, 1959, LA; 127. Kouřimec, 20.7.1973, 6 exemplářů, ZI; 128. Skryje, 1975, ZIMMER in RIEGER /1987/; 1985-86, BO; 1984, ROSENDORF /1986/; 1985, ZA; - Týřov - zřícenina, 1977, ANDĚRA /1984/; - SPR Týřov - potok Úpoř, bez data, RIEGER /1987/ 1961, 1980, LA; 1985 ŠM; 1980, HO; - Stankoviště, 1983, KSSPPOP; 129. Skryje - u vrcholu Tří skal stružka Zlá naháňka, 1983, KSSPPOP; 130. Týřovice, 1976, ANDĚRA /1985/. 57/49: 131. Milý - SPR Milská stráň, 1980, PE.
182
58/49: 132. Nové Strašecí, ŠTĚPÁNEK /1949/; 133. Ruda - rybníky Kracle, 80. léta, ŠM. 59/49: 134. Branov, 1985-86, BO; 1977, ANDĚRA /1985/; stálý výskyt, BÍLÝ /1986/; 135. Častonice, 1970, LA; 136. Křivoklát, 1978, ŠAP; 1949 nález albinotické formy, VANĚK /1958/; NĚMEC /1980b/; ŠTĚPÁNEK /1949/; SPR Na babě, 1970, LA; 1986 KA, SO; 1970, HO; 137. Městečko, 70. léta, PE; 5.6.1982, ŠAP; 80. léta, ANDĚRA /1984/; - potok Ryšava, 1966, LA; - Losy, 1967, LA; 137a. Račice - Dubina, 1970, HO; 138. Roztoky, 1980, Nerger; - potok Klucná, 1977, LA; 138a. Stříbrný luh, 1980, ŠM; stálý výskyt, LA; 139. Sýkořice - Vůznice, 1958, 1980, LA; 30.9.1979, ŠAP; - Stará mýť, VII/1977, X/1982, ŠAP; 139a. Újezd nad Zbečnem, 1983, ANDĚRA /1984/; 140. Velká Buková lok. "Nezabudická silnice - Višňová", 1975, LA; 141. Zbečno - Kovářův luh, 9.5.1986, ZA; - Klíčavská přehrada, 11.9.1983, ANDĚRA /1984/; 142. Zbečno - Lánská obora, 1965, LA; 143. Zbečno - SPR Brdatka - potok Štíhlice, 1978--79, LA. 60/49: 144. Karlova Ves, 80. léta, ŠM. ČOLEK OBECNÝ - TRITURUS VULGARIS (LINNAEUS,1758) Ekologická valence čolka obecného je značně široká a přírodní poměry včetně výškového reliéfu Středočeského kraje by mu svou povahou měly víceméně vyhovovat. Proto můžeme druh předpokládat i v "bílých místech", přestože se podle mapky nevyskytuje po celém území kraje. Při hlášení sehrála jistě svou roli i menší pozornost, která se tomuto druhu věnuje. Často nám totiž přicházela hlášení "roztroušeně běžný po celém území okresu" apod. Ačkoliv výroky tohoto typu najdeme dosud i v literatuře, takováto hlášení bez udání konkrétní lokality, jsme nevyhodnocovali. V nižších polohách se čolek obecný zdá být hojnější. V době páření ho najdeme v nejrůznějších vodních nádržích od nejmenších periodických kaluží přes tůňky, zavodňovací příkopy, slepá ramena vodních toků, lomy, pískovny až po vybetonované nádrže a zahradní bazénky, které
jsou často jeho posledním úto-
čištěm v bezlesých, intenzivně zemědělsky obhospodařovaných oblastech. Někdy však v těchto umělých nádržích prosperuje dobře. Např. v protipožární nádrži v Unhošti /lokalita č. 46/ žije populace, čítající stovky dospělých jedinců. Larvy čolka obecného jsme nalézali i v polovypuštěných rybnících.
183
184
Jako všechny naše druhy čolků, potřebuje čolek obecný ke svému rozmnožování vodu. Na rozdíl od ostatních dvou druhů žijících v Čechách i ve vodní fázi života však z vody dosti často vylézá, zejména za dne, kdy se ukrývá v blízkosti vodní nádrže,např. pod kameny, a v noci se do vody zase vrací. Ze všech tří druhů vodu také nejdříve opouští a přechází k suchozemskému způsobu života. Pokud v suchých letech vyschne periodická kaluž dříve, než to odpovídá jeho biologickému cyklu, a čolek obecný je nucen opustit vodu předčasně, pozorovali jsme na lokalitách
185
č. 158 a 160 v roce 1983, že se do ní po vydatných letních deštích znovu vrací a provádí pak opět i své charakteristické svatební tance v habitu suchozemské fáze života. Nejčasnější nálezy ve vodní fázi jsou z 12.3.1983 a z 13.3.1977 z Lipce /lokalita č. 71/. Pozdní výskyt aktivního jedince v suchozemské fázi života je ze 17.10.1986 na lokalitě č. 134a. Larvy jsme nalézali ještě i v září 1986 v Horoušanech /lokalita č. 152/. Čolek obecný je jistě v současně době ve Středočeském kraji stále ještě nejhojnější ocasatý obojživelník, ale v posledních dvaceti letech byl právě u tohoto druhu zaznamenán největší úbytek. Je totiž ohrožen všemi obecně známými faktory uvedenými v úvodu. Okres Benešov 61/53: 1, Pecerady - Podhájský rybník, do r. 1983, PE; 1972-76, KO; 2. Podělusy, ANONYMUS in VAŠÍK /1986/; 1972-76, KO; 3. Prosečnice, 1972-76, KO; 4. Týnec nad Sázavou, 1972-76, KO; 5. Zbořený Kostelec - slepé rameno Čakovického potoka, 1973, ANONYMUS in VAŠÁK /1986/; 1972-76, KO. 62/53: 8. Bystřice, 1974, ME. 64/53: 9. Mezno, 1985, LE. 61/54: 10. Čerčany, 1972-76, KO; 1946, 1953, HO; 11. Mrač, bez data, ANONYMUS in ET; 1952-53, HO; 11a. Zlenice nad Sázavou - osada Dubsko, 1963, HO; 1972-76, KO. 62/54: 12. Benešov - Šance, 1930-1968; - rybník Dolní mydlářka, 1930-60; Černý les, 1930-68, F. VÁŇA in VAŠÁK /1986/; 13. Holčovice, 1976, MORAVEC /1978/; 14, Chotýšany, 1974; - rybník Prostřeďák, 1974, MORAVEC /1978/; 1974 ME; 15. Lhota Veselka, 1977-82, ME; 16. Městečko, 1976, rybník Bába, MORAVEC /1978/; 17. Postupice, 1979, ME; 13. Pozov, 1986, ME. 63/54: 19. Ratměřice, 1977, MORAVEC /1978/. 62/55: 20. Hrazená Lhota, 1935-86, ME; 21. Kladruby, 4.6.1983, HL; 22. Vlašim, 1974-77, MORAVEC /1978/. 63/55: 23. Malovidy, 1976, MORAVEC /1978/; 24. rybník Vorlina u Vlašimi, 1976, MORAVEC /1978/; 26. Stará Jizbice u Čechtic, 1978, MORAVEC /1986/; 27. Vlašim - u lesa Žižkov, 1974-77, MORAVEC /1978/. 64/55: 25. Slavětín, 1975, MORAVEC /1978/. /Autor ve své práci uvádí Načeradec, podle ústního upřesnění lokality uvádíme Slavětín/. 186
Okres Beroun 60/49: 28. Nový Jáchymov, 30.7.1983, ŠAP; 29. Zdice, 9.6.1978, ŠAP. 61/49: 30. Hořovice, 1984, ZÍTEK in ET; 31. Tlustice, 1984, ZÍTEK in ET. 59/50: 32. Nižbor, 1976-86, ŠAP. 60/50: 32a. Koda, 1935-36, HO; 32b. Liteň, 1969, HO; 33. Srbsko, 1985, ZR; 1935-36, HO; 33a. Tetín, 1935-36, HO. 61/50: 34. Běštín, 1984, Zítek in ET; 35. Hostomice, 1984, ZÍTEK in ET; 35a. Osovec, 1966, 1971, 1983-84, HO; 1987 ŠŤASTNÝ et HO in HO; 35b. Velký Chlumec - rybník Muchovský, 24.4.1966, ROČEK /1968/; 36. Vižina, 1934-36, 1956, HO. 60/51: 37. Karlštejn - SPR - lom Paraple, 29.5.1984, PE - KSSPPOP. 61/51: 38. Halouny, 1956, HO; 39. Svinaře, 1956, HO. Okres Kladno 57/49: 40. Bilichov - Bilichovské údolí, 14.6.1984, PE - KSSPPOP. 58/50: 41. Kladno, 1984, VÍTA in ET; 42. Rozdělov, 1984, VÍTA in ET; 42a. Smečno, 80. léta, REHÁK /1986/. 59/50: 43. Bratronice - východně od obce, 80. léta, ŠM; 44. Kyšice, 1984, VÍTA in ET; 45. Malé Kyšice, 6.1985, ŠAP; 46. Unhošť, 1984, VÍTA in ET; 5.5.1984, ZA; 5.1982, ŠAP; 1984-86, PEŠEK in ŠAP; - Šibenec, 1983, ZA; - Rybárna, 1982-83, Suchý mlýn, 8.1983, ŠAP; - Ledárenské rybníky, 1984-86, PEŠEK in ŠAP. Okres Kolín 59/54: 47. Břežany II - "Chrástnice", 4.5.1983, ZA; - "Na babách", 1970, KŘÍŽ /1986/; 48. Hradešín, 1985, LE; 1986, ZA; 1965-75, GALIA /1987/; - rybník Kbelka, bez data, KULICH /1984/; 49. Limuzy, 12.4.1983, ZA; 50. Přišímasy, 22.4.1983, ZA; 51. Tismice, 14.5.1983, ZA. 60/54: 52. Černé Voděrady, 1983-85, ZR; 53. Jevany, bez data,WONDREYS /1987/; stálý výskyt, DA; - SPR Voděradské bučiny, 1984-85, ZR; - rybník Šáchovec, 1978, DT; 53a. Vyžlovka, stálý výskyt, DA. 59/55: 53b. Český Brod, konec 70. let, STÁREK /1987/; 53c Vrbčany, 1987 ZA; 54. Tuchoraz, 1984, ŠŤASTNÝ /1986/; 1978-84, DT; 55. Tuchoraz - Na stráni, 197884, DT; 56. Zahrady, 9.5.1986, RO et MCH. 60/55: 57. Kostelec n. Č. lesy - rybník Smíchovák, 21.5.1986, MCH; konec 70. let, STÁREK /1987/; 58. Oleška, 1978, 1980, DT.
187
59/56: 59. Nová Ves I - CHPV Lom u Nové Vsi, 1983-85, RU. 60/56: 60. Sedlov, 1986, RU. 59/57: 61. Bělušice, 1974-86, DT; 62. Býchory, 1974-86, DT; 63. Hanín, 1984, RU; 64. Hradišťko I, 1976-85, DT; 65. Kolín, 1981, DT; 66. Konárovice - Labuť, 197486, DT; 67. Ovčáry, 1974-86, DT; 68. Tři Dvory, 1974-86, DT; 69. Veletov, 1974-86, DT. 59/58: 70. Krakovany, 1974-86, DT; 71. Lipec, 1974-86, DT; 72. Lžovice, 197486, DT; 73. Selmice /okr. Pardubice/, 1976-84, DT; 74. Uhlířská Lhota 1974-86, DT. Okres Kutná Hora 61/55: 74a. Otryby, 1936-37, 1941, 1947, 1951, 1953-54, 1966, HO; 74b. Rataje nad Sázavou - Iváň, 1938, HO; 1980, negat. nález, HO. 61/56: 75. Sudějov, 1985, ME. 60/58: 75a. Bílé Podolí - Koukalka, 1986, MČ; 77. Žehušice - Žehušická skalka, 19.4.1983, KSSPPOP; - obora, 1986, MČ. 62/55: 77a. Pelíškův Most - Vranice, 1938, HO; 77b. Soběšín, 1966, 1977 -78, HO; 1980-81, negat. nález, HO. 61/58: 77c. Klucké Chvalovice, 1986, MČ; 78. Zbýšov - rybník Pilský, 1986, MČ; 1984, VG in ET; 1974 VG; 79. Žleby - Markovice, 1986, MČ. 62/58: 80. Čejkovice, 1984, VG in ET; OPATRNÝ /1978/; 1986, MČ. Okres Mělník 54/53: 81. Nedamov /okr. České Lípa/, 13.5.1954, ŠTĚPÁNEK, kartotéka de pozitáře NM; 1970, ZA. 57/52: 82. Byškovice, 1983, BRESTOVANSKÝ in M. PECINA /1986/. 55/53: 83. Střednice, 1986, RO; 84. Vojtěchov - Planý důl, 1984, ŠESTÁKOVÁ in M. PECINA /1986/. 56/53: 85. Mělník, 1968-72, DT; 86. Strážnice, 1986, MYKYSKOVÁ in M. PE CINA /1986/; 87. Velký Borek, 1985, M. PECINA /1986/. 57/53: 88. Martinov - Černá skála, bez data, ŽALMAN /1986/. Okres Mladá Boleslav 57/54: 89. Kochánky, bez data, PODANÝ /1967/; 90. Sojovice, 22.4.1986, 12.4.1987, ZA. 54/55: 91. celý severní cíp okresu, bez data, PODANÝ /1967/; 92. Mnicho vo Hradiště a okolí, bez data, PODANÝ /1967/. 54/56: 92a. Mužský, 1986, HÝZLER /1986/; 30.4.1967, ROČEK /1968/. 188
55/55: 93. Bakov n. Jizerou, bez data, RO; 94. Bakov n. Jizerou - okolí, bez data, PODANÝ /1967/; 95. Mladá Boleslav - lesní tůň, MALÝ /1965/. 56/55: 96. Dražice, bez data, PODANÝ /1967/; 97. Krnsko, 1980-83, ŘECHTÁČEK /1986/. 57/55: 98. Benátky n. Jizerou - Staré Benátky, bez data, PODANÝ /1967/; 99. Kbel, bez data, PODANÝ /1967/; 100. polesí Mladá, bez data, PODANÝ /1967/. 55/56: 101. Dolní Bousov - Rachvalský rybník, 1984-86; - Rohanský rybník, 1986; - V doubravě, 1986, GR; 102. Obruby, 1984-85, GR; 103. Rohatsko, 1984-86, GR; 104. Vlčí pole - Zelenský rybník, 1986, GR. Okres Nymburk 58/54: 105. Byšičky, /autor uvádí tůně od Lysé k Čelákovicům/, bez data, ŠACHL /1982/. 57/55: 105a. Jiříce, 1987, ZA; 106. Lysá n. Labem - SPR Hrabanovská černava, 1985, KA; 1986, SO. 58/55: 107. Hradíšťko, bez data, ŠACHL /1982/; 108. Kersko, 1956, ROM in HANÁK /1986/; 109. Milčice, 1984-85, ZI; 1987, ZA; 110. Poříčany, 1984-86, ZA; 1986, zánik lokality; 111. Semice, 1985. JENIŠTA in ET; - Přerovský močál, 1986, KA; BEJBL in NERGER /1987/; - vých. úpatí Přerovské hůry, 1982, ZA; 1980, BEJBL in NERGER /1987/. 59/55: 112. Tatce, 1984-85, ZI.. 57/56: 113. Chleby, bez data ŠACHL /1982/. 58/56: 114. Kostelní Lhota, 1985, GABRIELOVÁ in SO; 1962, HO; 115. Křečkov, 1985, KUKLÍK in SO; 116. Pátek, 1984, VANĚK in SO; 117. Poděbrady, 1985, VANĚK in SO; - u bažantnice, bez data, ŠACHL /1982/; 118. Nymburk, 1985, VLASÁK in SO; 119. Libice n. Cidlinou - SPR Libický luh, 1984, KULICH /1984/; stálý výskyt, RYDLO /1986/. 59/56: 120. Pečky, 1959, 1964, 1965, 1972, 1984-85, ZI. 57/57: 121. Ledečky, 1984, SEVERA in SO; 122. Poušť, 1985, SO; 1984, ROVNÝ in SO; 123. Záhornice, 1985, ROVNÝ in SO. 58/57: 124. Kánín, 1985, VANĚK in SO; 125. Libice n. Cidlinou, 1972, GALIA /1987/; 1986, SO; 126. Opolany, 1986, SO; 127. Velký Osek - SPR Libický luh, stálý výskyt, RYDLO /1986/. 57/58: 127a. Kněžice - Na pískách, 1986, SO.
189
Hlavní město Praha 59/51: 128. Praha 5 - Motol, 1979, ČIHAŘ /1981/; 128a. Praha 5 - Řeporyje, 1962, HO. 58/52: 129. Praha 8 - Ďáblice - U vodojemu, 1967; - Ďáblický háj, 1975, FARION /1986/; - JV okraj ďáblického lesa, 7 doklad, exemplářů v NM, 1979, ČIHAŘ /1981/; 1984, DT; 129a. Praha 8 - Kobylisy, 1961, OLIVA /1961/; 130. Praha 8 Ládví, 1953, ŠM, dnes lokalita neexistuje; 131. Praha 8 - Libeň - Nad Vychovatelnou, bez data, HANÁK /1983/; 132. Praha 8 - Libeň - na jižních svazích mezi Libní a Prosekem, bez data, ČIHAŘ /1981/; 132a. Praha 6 - Podbaba -Sedlec, 1962, HO; 133. Praha 6 - Střešovice - ul. Pod novým lesem, 10.3.1981, ČIHAŘ, l.č. 33341, kartotéka depozit. NM; 134. Praha 8 - Střížkov, 1973-79, ČIHAŘ /1981/; 134a. Praha 7 - Trója - Podhoří, 1952, 1961-64, HO; - ZOO, 17.10.1986, PRAŽÁK /1986/. 59/52: 134b. Praha 4 - Braník, 1951-54, HO; 135. Praha 6 - Břevnov Kajetánka, 1979, ČIHAŘ /1981/; 136. Praha 2 - Havlíčkovy sady - Botanická zahrada Na slupi, OPATRNÝ /1982/; 136a. Praha 5 - Holyně, 1945-49, HO; 136b. Praha 5 - Klukovice, 1945-49, HO; 137. Praha 4 - Krč - ul. Na nivách, 1978, ČIHAR /1981/; 137a. Praha 4 - Kunratice, 1951-54, HO; 138. Praha 4 - Libuš - ul. V hrobech, 1978, ČIHAŘ /1981/; 138a. Praha 4 - Lhotka, 1951-54, HO; 139. Praha 5 - Malá Chuchle, 1975, ANDĚRA /1986/; 1980, VLASÁK /1985/; 1945-49. 1965-66 HO; 139a. Praha 4 - Modřany, 1951-54, HO; 139b. Praha 3 - Olšanský rybník, 1961 OLIVA /1961/, dnes zaniklá lokalita /pozn. autorů/; 139c Praha 4 Pankrác, 1961, OLIVA /1961/; 139d. Praha 5 - Slivenec, 1945-49, HO; 139e. Praha 1 - Staré Město - Seminářská zahrada, do r. 1977, ČIHAŘ /1987/; 140. Praha 10 Strašnice - Skalka, 14.4.1976, ŠMÍD /1986/; 140a. Praha 6 - Střešovice, 80. léta, VANĚK /1987/; 140b. Praha 5 - Velká Chuchle, 1945-49, HO; 141. Praha 10 - Záběhlice - ul. U plynárny; - rybník Hamerský; - Bohdalec, 1978, ČIHAŘ /1981/; - Záběhlický rybník /Hamerský?/ a zákruty Botiče, 1935, HO; - rybník Hamerák /Hamerský rybník/, 1983, LEGOVÁ /1983/; 141a. Praha 10 - Zátiší, 1951-54, HO. 58/53: 142. Praha 9 - Hloubětín, 1973-79, ČIHAR /1981/; 143. Praha 9 - Vi-noř, ČIHAŘ /1981/; 144. Praha 9 - Vysočany - u estakády, 1978-79, ČIHAŘ /1981/; - Vysočany, 1967, HO. 59/53: 144a. Praha 10 - Dolní Měcholupy, 1932-35, HO; 145. Praha 4 - Háje, 1974, ČIHAŘ /1981/; 145a. Praha 10 - Horní Měcholupy, 1932-35, HO; 145b. Pra
190
ha 4 - Milíčov - Milíčovský les, bez data, ČIHAŘ /1987/; 145c Praha 10 Strašnice, 1935, HO; 146. Praha 10 - Uhříněves, 1985, LE. 59/54: 147. Praha 9 - Klánovice - les Vidrholec, 1985, LE, ZA, VESELÝ /1986/; 148. Praha 9 - Klánovice - obec, 1985, LE, ZA, VESELÝ /1986/; 148a. Praha 9 Újezd n. Lesy, 1984, BEJČEK /1985/; stálý výskyt, DA. Čtverec blíže neurčen: 149. Praha a okolí, bez data, ŠTĚPÁNEK /1949/; okraje Prahy, 1950, ROM In HANÁK /1986/. 60/52: 149a. Praha 4 - Písnice, 1962-64, HO; 149b. Praha 5 - Zbraslav, 195154, HO. 60/53: 149c Praha 4 - Hrnčíře, 1962-64, 1968, HO. Okres Praha-východ 57/52: 149d. Máslovice, do r. 1986, KŘÍŽEK /1987/. 58/54: 150. Císařská kuchyně, 1984, KULICH /1984/; 80. léta, AN; - Malá Arazimova tůň + Mansfeldova tůň, 1982-85, KA; 151. Čelákovice - park, 1979-85, KA; - tůně od Lysé k Čelákovicům, bez data, ŠACHL /1982/; - SPR Lipovka, 198086, BEJBL im NERGER /1987/; - park TOS, 1979, BEJBL in NERGER /1987/; 152. Horoušany, 1983-86, ZA et LE; 153. Káraný, 1983-85, KA; 154. Mstětice, 1979-82, KA, zaniklá lokalita; 155. Nový Vestec, 1976, FARION /1986/; 156. Sedlčánky, 1957, OPATRNÝ /1978/. 59/54: 156a. Babice, 1947, HO; 157. Babičky, 13.4.1983, LE; 158. Doubek, 1981-84, ZA; 1984-86, LE; 158a. Sibřina, do r. 1977, KŘÍŽEK /1987/; 159. Škvorec, 1981-83, ZA et LE; 1965-81, GALIA /1987/; 160. Třebohostice - lom Na plachtě, 1980-86, ZA et LE; 160a. Žernovka, 1965-75, GALIA /1987/. 60/54: 161. Božkov, 1978-85, ZR; 162. Hrusice, 1984-85, ZR; 162a. Louňovice, do r. 1986, DA; 162b. Mirošovice, 1940-43, HO; 163. Mnichovice, 1974-85, ZR; 1140-43, HO; 163a. Mukařov, do r. 1986, DA; 164. Myšlín, 1979-85, ZR; 165. Ondřejov, 1985, LE; WONDREYS /1987/; 166. Říčany, 1985, LE; 1978-85, MOUDŘÝ /1986/; bez data, ŠTĚPÁNEK /1949/; do r. 1986, DA; 167. Stránčice, 1980-85, ZR; bez data, ŠTĚPÁNEK A949/; 167a. Struhařov, 1940-43, HO; 168. Třemblat, 193085, ZR. 61/54: 168a. Pyšely, 1952-55, 1966, 1974, HO; 169. Senohraby, 1981-85, ZR; 80. léta, ČIHAŘ /1987/; 170. Zaječice, 1981-85, ZR. Okres Praha-západ 58/52: 171. Roztoky, 1985-86, BC. 191
59/53: 171a. Průhonice, 1962-64, HO. 60/52: 171b. Měchenice, 80. léta, introdukce, VANĚK /1987/. 61/52: 172. Jílové u Prahy, 1985-86, BO; 173. Libřice, 1959, VLASÁK /1985/; 173a. Luka p. Medníkem, 1962, 1978, HO; 173b. Pikovice, 1929, 1930, 1965, 1978, 1969, HO; 173c Štěchovice, 1934-37, HO; 174. Třebenice, 13.7.1982, ŠAP. 60/51: 174a. Mníšek p. Brdy, 1935-36, HO; 174b. Nové Ves p. Pleší, 23.4. 1966, ROČEK /1968/, /autor udává Kocába/; 175. Řevnice - Jezírko, 4.5.1955, ROM in HANÁK /1986/; Řevnice, 23.4.1966, ROČEK /1968/. 60/53: 175a. Horní Jirčany, 1947-49, 1951-54, HO; 1982-84, negativní nálezy, HO. Okres Příbram 62/50: 175b. Sychrov, 1968, HO. 62/52: 175c Křepenice, 1976-86, FU; 175d. Radíč, 1977, FU. 63/48: 176. Věšín, bez data, JENÍČEK in BO. 63/49: 177. Bohutín, bez data, JENÍČEK in BO; 173. Sedlice, 1983, KA. 64/49: 179. Tochovice, 1984, PE. 63/51: 180. Kamýk n. Vltavou, 1984, ZR; 180a. Chramosty, 1978, FU. 63/52: 180b. Břeková Lhota, 1976-86, FU; 180c. Dublovice, 1976-86, FU; 180d. Kňovice, 1977, FU; 181. Kosova Hora, 17.5.1986, ŠAP; 1977, FU; 181a. Libin, 1977, FU; 181b. Prosenická Lhota, 1979, FU. Okres Rakovník 58/47: 182. Kněževes, 1885, LA; 1985-86, KO. 58/48: 183. Lišany, 5.1922, ANONYMUS, l.č. 33334, kartotéka depozit. NM; 185. Lužná, 5.1922, ANONYMUS, l.č. 33333, kartotéka depozitáře NM; 1967-68, LUKÁŠ /1970/; 186. Lužná - Čejkovka, 1970; - Belšanka, 1965, LA; 187. Rakovník, bez data, ŠTĚPÁNEK /1949/; 1973, LUKÁŠ /1978/; 188. Rakovník - potok Sedm vodopádů, 1960, LA; - tankodrom, 1978, LA; - Benešův rybník, 1978, LA; 188a. Řevničov, 1956, ROM in HANÁK /1986/. 59/48: 189. Lubné - Skalka, 1984, LA; 190. Rakovník - papírna, 1961, LA;Špičák - rybník u háj., 1961, LA; 191. Všetaty - rybník Závlaha, 1982, LA. 60/48: 192. Skryje - potok Úpoř - SPR Týřov, 1980, LA. 58/49: 193. Lány, bez data, ŠTĚPÁNEK /1949/; 1985, LE.
192
59/49: 194. Křivoklát - rybník V kalu, 80. léta, PE et ŠM; 1981, LA; 1976, KSSPPOP; 195. Luby u Bělče, 1978, DT; 196. Roztoky - Karlov, 1979-81, ŠAP; - osada Chaloupky, 1974, LA. ČOLEK VELKÝ - TRITURUS CRISTATUS (LAURENTI, 1768) Čolek velký se charakterem rozšíření zhruba shoduje s čolkem obecným, ale v porovnání s ním je intenzita výskytu ve Středočeském kraji nižší. Velmi často se vyskytuji oba druhy na jedné lokalitě. Známe však i naleziště, kde je pouze čolek velký: např. koupaliště v Krakovanech /lokalita č. 25/, zámecký rybník ve Škvorci /lokalita č. 65/, Bratříkovice, 500 m n.m. /lokalita č. 72/. Na některých místech vykazují jeho stavy vyšší populační hustotu než stavy čolka obecného: např. Horoušany /lokalita č. 62/, ale v naprosté většině případů je tomu obráceně.
193
Ekologické rozpětí čolka velkého je poměrně široké, vyskytuje se v odlesněných oblastech včetně nížin v nadmořské výšce pod 200 m /Polabí/ i v lesnatých územích s nadmořskou výškou více než 550 m /severní okraj Českomoravské vrchoviny/. Stejně tak je nenáročný na charakter nádrže. Známe jej z pískoven, kamenolomů, rybníků, tůní, ale i z vybetonovaných koupališť /Krakovaný, lokalita č. 25, Unhošť, požární nádrž uprostřed obce, lokalita č. 15/,
194
ze zahradních jezírek /Úvaly, lokalita č. 67, Přišimasy, lokalita č. 18/ a i ze zcela malých periodických kaluží /lokality u Škvorce, č. 65 a Doubku, č. 64/. V takových kalužích se však vyskytuje zřídka. Stejně jako ostatní dva druhy čolků dosti často zimuje ve sklepích, odkud se někdy nedostane a bývá zde nalézán v suchozemském habitu i uprostřed léta. Nejčasnější nález čolka velkého ve vodní fázi je z 16.3.1977 z Lipce /lokalita č. 26/. Larvy tohoto druhu běžně nalézáme i v září. Čolek velký je ohrožen obecně známými negativními faktory, které ničí všechny naše obojživelníky. Pro svůj nápadný vzhled a velikost láká bohužel děti k častějšímu odchytu než zbylé dva druhy. Okres Benešov 61/53: 1. Krhanice, 10.6.1977, ŠAP; 2. Pecerady - Podhájský rybník, do r. 1983, PE; 1972-76, KO; 1973, ANONYMUS in VAŠÁK /1986/. 64/53: 3. Ješetice - les Deboreč, 1.5.1973, ANONYMUS in VAŠÁK /1986/. 61/54: 3a. Zlenice n. Sázavou, 1963, HO. 62/54: 4. Bořenovice, 1974, OPATRNÝ /1978/; 1974-75, 1979, 1986, ME. 63/55: 5. Stará Jizbice u Čechtic, 16.4.1978, OPATRNÝ /1982/; MORAVEC /1978 et 1986/. Okres Beroun 60/49: 6. Broumy, 1984, BELANSKÝ /1986, sporný údaj. 60/51: 7. Karlštejn - SPR Karlštejn - lom Paraple, 29.5.1984, PE; 1970, MAŠEK /1983/. 61/50: 8. Hostomice, 1984, ZÍTEK in ET; 8a. Osovec, 1966-71, 1983-84, HO; 1987, ŠŤASTNÝ et HO in HO; 8b. Vižina, 1966, HO. Okres Kladno 58/50: 9. Braškov, 1984, VÍTA in ET; 10. Kladno, 1984, VÍTA in ET; 11. Rozdělov, 1984, VÍTA in ET. 59/50: 12. Bratronice - les J od obce, 70. léta, ŠTĚPÁNEK in ŠM; 13. Kyšice, 1984, VÍTA in ET; 14. Nouzov - Kalé Kyšice, 5.5.1984, ZA; 15. Unhošť, 1984-85, ZA; - Suchý mlýn, 1978-85, ŠAP; 1984, PEŠEK in ŠAP; - Ledárenská rybníky, 1984, PEŠEK in ŠAP. Okres Kolín 59/54: 16. Břežany II - Chrástnice, 24.4.1984, ZA; 17. Hradešín, 1965-75,
195
GALIA /1987/; 18. Přišimasy, 22.4.1983, ZA; 19. Tuchoraz - Na stráni, 1975, STÁREK /1987/. 59/55: 19a. Český Brod, do r. 1974, STÁREK /1987/. 59/56: 20. Nová Ves - CHPV Lom u Nové Vsi, 1985, RU; 21. Velim - vrch Bedřichov, 1962, PE. 59/57: 22. Býchory, 1974-86, DT; 23. Kolín - Zálabí, 1985, DT; bez data, RU in BO; 24. Veletov, 1973-86, DT. 59/58: 25. Krakovany, 1974-76, 1985-86, DT; 26. Lipec, 1974-86, DT; 27. Uhlířská Lhota, 1974-86, DT. 60/55: 28. Kostelec nad Černými lesy, 1975-76, STÁREK /1987/. Okres Kutná Hora 60/57: 29. Malešov, ŠTĚPÁNEK /1949/. 61/55: 29a. Otryby, 1947, 1951, 1953-54, 1966, HO; 1980-81, negativní nálezy. 61/58: 29b. Žleby - Markovice - lom, 1986, MČ. 62/55: 29c Soběšín nad Sázavou, 1966, 1977-78, HO, 1980-81, negativní nálezy. 62/58: 29d. Čejkovice, 1974, OPATRNÝ /1978/; 1986, VG; 29e. Čejkovice, lokalita Skála, 1986, MČ. Okres Mělník 57/52: 30. Byškovice, 1983, BRESTOVANSKÝ in M. PECINA /1986/. Okres Mladá Boleslav 57/54: 31. Kochánky, bez data, PODANÝ /1967/. 54/56: 31a. Mužský, 1986, HÝZLER /1986/. 55/55: 32. Bakov n. Jizerou, bez data, PODANÝ /1967/; 1979, RO; 33. Kosmonosy - Baba, bez data, PODANÝ /1967/; 1979, RO; 34. Mladá Boleslav, bez data, MALÝ /1965/; 35. Podlásky, bez data, PODANÝ /1967/. 56/55: 36. Dražice, bez data, PODANÝ /1967/; 37. Mladá Boleslav, bez data, PODANÝ /1967/. 57/55: 38. Benátky II. - Stará Benátky n. Jizerou, bez data, PODANÝ /1967/. 55/56: 39. Dobšín, bez data, PODANÝ /1967/; 40. Kamenice, bez data, PODANÝ /1967/; 41. Rohatsko - Ha horách I, 5.4.1985 + 21.5.1986, GR. bez udání čtverce: 42. Pionýrský rybník, bez data, PODANÝ /1967/, lokalitu jsme nenalezli.
196
Okres Nymburk 58/54: 43. Byšičky - autor udává tůně od Lysé n. L. k Čelákovicím, bez data, ŠACHL /1982/. 58/55: 44. Hradišťko, bez data, ŠACHL /1982/, lokalita dnes už neexistuje, ZA; 45. Přerov nad Labem - Přerovský močál, 1986, KA; 1987, ZA; 1986, BEJBL in NERGER /1987/. 57/56: 46. Chleby, 15.5.1984, VANĚK in SO; Chleby - směrem k Rašovicím, 1966, /lokalita dnes už neexistuje, ZA/; Chleby - za chovným rybníkem, bez data, oboje NOVÁK /1981/; 47. Studce, 20.8.1984, VLASÁK et LEKEŠ in SO; SO. 58/56: 48. Libice nad Cidlinou - SPR Libický luh, bez data, KULICH /1984/; 1973, GALIA /1987/; 49. Poděbrady - u Bažantnice, bez data, ŠACHL /1982/. 56/57: 50. Brodek - rybník Pilský /okr. Jičín/, 22.9.1978, UR. 57/58: 51. Kněžice - Na Pískách, 20.8.1986, ZA. Hlavní město Praha 58/52: 52. Praha 8 - Ďáblice, 1975, OPATRNÝ /1982/; - JV cíp Ďáblického lesa, 1978-79, doklad v NM, ČIHAŘ /1981/; 52a. Praha 7 - Trója - Podhoří, 1961-64, HO; 53. Praha 8 - Na ládví, 1953, ŠM, lokalita už neexistuje; 54. Praha 6 - Tiché údolí Roztocký háj, ANONYMUS /1980/; NĚMEC /1980b/. 59/52: 54a. Praha 4 - Kunratice, 1955, ROM in HANÁK; 55. Praha 5 - Malá Chuchle, 1980, VLASÁK /1985/; 56. Praha 5 - Slivenec, 1979, ČIHAŘ /1981/. 59/53: 56a. Praha 10 - Dolní Měcholupy, 1932-35, HO; 56b. Praha 9 - Dolní Počernice - tůňky při žel. trati u Počernického rybníku, ČIHAŘ /1981/; 57. Praha 10 Horní Měcholupy, 1932-35, HO. 60/52: 58. Praha 5 - Zbraslav - 1 km J od města ve vltavském ramenu, 1979, ČIHAŘ /1981/. 58/53: 59. Praha 9 - Horní Počernice, 1985-86, BO. 59/54: 60. Praha 9 - Klánovice, 1984-86, ZA; VESELÝ /1986/; - les Vidrholec, 1984-86, ZA, LE, VESELÝ /1986/. Okres Praha-východ 57/52: 60a. Máslovice, do r. 1986, KŘÍŽEK /1987/. 58/54: 61. Císařské kuchyně, bez data, KULICH /1984/; 61a. Čelákovice -SPR Lipovka, 1980-86, BEJBL et NERGER in NERGER /1987/; 62. Horoušany, 1982--86, ZA; 53. tůně od Lysé nad Labem k Čelákovicím, bez data, ŠACHL /1982/. 59/54: 63a. Babice, 1947, HO; 64. Doubek, 1982-84, ZA; 65. Škvorec, 1978-81 197
1983, 1985-86, ZA; - Mravišťata, 9.4.1983, 21.4.1983, ZA; - Dymáka, 1965-75, GALIA /1987/; 66. Třebohostice, 1981-86, LE et ZA; 21.8.1985, ŠKODA /1986/; 67. Úvaly - tůně u trati, 1978-79, ČIHAŘ /1981/; - zahradní rybníček, 80. lé ta, ČIHAŘ /1986/; 67a. Žernovka, 1965-75, GALIA /1987/; 60/54: 67b. Mirošovice, 1940-43, HO; 67c. Mnichovice, 1940-43, HO; 68. Myšlín, 1979, 1983-85, ZR; 68a. Ondřejov, 1986, WONDREYS /1987/; 68b. Struhařov, 1940-43, 1977-79, HO. 61/54: 69a. Pyšely, 1953, HO; 69b. Senohrady, 1940-43, HO. bez udání čtverce: 69. Říčansko, bez data, ŠTĚPÁNEK /1949/. Okres Praha-západ 60/52: 69c Měchenice, 80. léta, VANĚK /1987/. 60/53: 69d. Horní Jirčany, 1947-49, 1951-54, 1979-80, 1982, HO, 1983-84, negativní nález. 61/52: 70. Libřice, 1959, VLASÁK /1985/; 70a. Luka pod Medníkem, 1933-34, 1962, HO; 70b. Rakousy-Hostěradice, 1933-43, 1967, HO. Okres Příbram 62/51: 70c Nový Knín, 1948, HO. 63/48: 71. Věšín, bez data, JENÍČEK in BO. 63/52: 71a. Břeková Lhota, 1976, FU. 64/52: 72. Bratříkovice, 27.4.1982, ZA; 73. Hodkov, 1980, PE. Okres Rakovník 59/46: 74. Krty - lom, 1980, LA. 58/48: 75. Hředle - rybník V dílcích, asi r. 1954, LA; 75a. Řevničov, 1956, ROM in HANÁK /1986/. 59/48: 76. Lubná - Skalka, 1973, LA; 77. Nový dům - rybníček na potoce Ryšava v obci, 1973, LA. 57/49: 78. Kalivody - rybník Poboř, 1966, LA. 59/49: 79. Křivoklát - rybník V kalu, 80. léta, PE; 1955, VANĚK /1958/; 1983, ŠTĚPÁNEK in ŠM; 80. léta STANĚK in ŠM. ČOLEK HORSKÝ - TRITURUS ALPESTRIS (LAURENTI 1768) Z pohledu na mapku je zřejmé, že tento druh má rozšíření ze všech ocasatých obojživelníku ve Středočeském kraji nejvíce ostrůvkovité. Je vázán především na vyšší polohy nebo lesnaté oblasti pahorkatin. J. JIRSÍK /1935/ jej udává sice i z 198
Polabí, konkrétní lokality však nejmenuje. V současné době nám však z Polabí tento druh není znám a jeho výskyt zde pokládáme za nepravděpodobný. Čolek horský má dosti specifické ekologické nároky. Často v plošně malých územích osidluje všechny příhodné lokality, které jsou od sebe vzdáleny jen několik kilometrů či stovek metrů. Tak je tomu např. v okolí Skryjí, na Jesenicku, Rakovnicku, v Hřebenech, Džbánu, v podhůří Železných hor či v okolí Čechtic. Relativně souvisleji je rozšířen v oblasti černokosteleckých lesů,
199
konkrétně mezi Českým Brodem, Říčany a Sázavou, na Kokořínsku a snad i v Českém ráji. Velmi málo údajů o výskytu je z jižního okraje Středočeského kraje, kde však vzhledem k vyšší nadmořské výšce /kolem 500 m/ jeho výskyt před= pokládáme. Domníváme se, že kromě této oblasti je výskyt čolka horského ve Středočeském kraji vcelku reálně zaznamenán. Nejpozoruhodnější jsou relativně časté nálezy z nadmořských výšek nižších než 300 m: Osinalice /lokalita č. 42/ 280 m, Dolní Bousov /lokalita č. 48/
200
270 m, Dobšín /lokalita č. 47/ 260 m, Praha - Zbraslav /lokalita č. 51/ 260 m, Tuchoraz /lokalita č. 25/ 240 m, Zahrady /lokalita 5. 28/ 230 m. Údaj z hlavního města Prahy /lokalita č. 51/ je v mapce označen prázdným kroužkem, přestože se zde čolek horský vyskytoval ještě v roce 1966. Dnes se tam prokazatelně nevyskytuje /zničení biotopu/. Nejtypičtějším biotopem tohoto druhu jsou lesní tůně /i zcela malé/, eventuálně kaluže na lesních cestách. Můžeme jej však nalézt i v jiných vodních nádržích, např. ve vybetonovaných s kolmými stěnami, v zatopených sklepích ruin atp. Mimo území Středočeského kraje známe čolka horského i z kaolinového lomu uprostřed polí v nadmořské výšce 450 m, kde se vyskytuje nejen s ostat nimi dvěma druhy čolků, ale mimo jiné i se všemi druhy ropuch. To je však jistě výjimečný nález a všeobecně lze konstatovat, že čolek horský je vázán na rozsáhlejší lesní komplexy. Ze středních Čech jsou rovněž hlášeny lokality, kde se vyskytují všechny tři druhy čolků v jedné vodní nádrži: Mužský, náves-ní rybníček /lokalita č. 45/,. Křivoklát, rybník V kalu /lokalita č. 83/, Lub-ná - Skalka /lokalita č. 76/, Škvorec - Mravišťata /lokalita č. 53/, Hradešín /lokalita č. 24/, Žernovka /lokalita č. 53a/ a Osovec /lokalita č. 12/. V minulosti to byly i Mnichovice /lokalita č. 55/, Otryby /lokalita č. 31/, Struhařov /lokalita 5. 60/ a pravděpodobně Řevničov /lokalita č. 75/. U některých lokalit máme hlášen pouze název obce, takže lze sice předpokládat, že se tam všechny tři druhy vyskytují v jedné vodní nádrži, ovšem není to jisté. Jedná se o Ondřejov /lokalita č. 57/, Vižinu /lokalita č. 14/, Čejkovice /lokalita č. 37/ a Tuchoraz /lokalita č. 25/. Ze Staré Jizbice /lokalita č. 5/ hlásí MORAVEC /1979, 1986/ společné zimoviště. Nejčasnější výskyt jsme zaznamenali 23.3.1983 u Škvorce v nadmořské výšce 380 m. Pozdní výskyt dospělých kusů ve vodní fázi života v neperiodické vodě byl pozorován 22.8.1986 na území Západočeského kraje v nadmořské výšce 570 m. S přezimujícími larvami, které jsou u tohoto druhu podle různých literárních pramenů relativně časté, jsme se zatím nesetkali, ani nám nebyly hlášeny. Vzhledem k častému výskytu čolka horského v relativně neporušených větších lesních komplexech není sice ohrožen tolik, jako ostatní dva druhy čolků, avšak zanášením lesních tůní a studánek, nemluvě o jejich přímé likvidaci, a nahrazováním blátivých lesních cest s vyježděnými kolejemi naplněnými vodou asfaltovými silnicemi se i jeho početnost poslední dobou prudce snižuje. Okres Benešov 64/53: 1. Mezno, 8O. léta, LE, larvy. 201
61/54: 2. Lštění, 8.1945, leg. HO, kartotéka depozitáře NM, l.č. chybí. 63/55: 3. Palčice - CHN Smrčiny, 2.6.1983, HL; 1980-86, VAŠÁK /1986/; 5. Staré Jizbice u Čechtic, 1974, OPATRNÝ /1982/; MORAVEC /1978, 1986/; 6. Zhoř, 1978, MORAVEC /1978/. 64/55: 7. Novotinky - Kopaniny, rozhraní okresu Benešov a Pelhřimov, 1977 MORAVEC /1978/; 7a. Slavětín - hájovna Trepka, 1975, 1978, MORAVEC /1978/. Okres Beroun 60/49: 8. Broumy, 80. léta, ŠM; 1984, BELANSKÝ /1986/. 61/49: 9. Drozdov, 1984, ZÍTEK in ET. 60/50: 10. Srbsko, 1984-85, ZR. 61/50: 11. Osov, 1982, HO; 1984, negativní nález, HO; 12. Osovec - Koupaliště, 1971, 1983-84, HO; 1987, ŠŤASTNÝ et HO in HO; 13. Velký Chlumec - Muchovský rybník, 24.4.1966, ROČEK /1968/; 14. Vižina, 1934, 1966, 1971; 1982--84, negativní nálezy, vše HO. 61/51: 15. Halouny, 1935-36, HO; 16. Svinaře, 1935-36, HO. Okres Kladno 57/49: 17. Bilichov - CHU Na Pilavě, 14.6.1984, PE, světle šedí jedinci; 18. Bilichov - CHÚ Bilichovské údolí, 14.6.1984, PE. 59/49: 19. Běleč, 1978, DT; - Koutek, 80. léta, ŠM; 20. Běleč - zřícenina Jinčov, 1977-80, DT. 58/50: 22. Kladno, 1984, VÍTA in ET, sporné; 23. Rozdělov, 1984, VÍTA in ET, sporné. Okres Kolín 59/54: 24. Hradešín, 19.4.1983, LE; 1965-75, GALIA /1987/; 25. Tuchoraz - Na Stráni, 1978-84, DT. 60/54: 26. Černé Voděrady, 1983-85, ZR; 27. JEVANY, 1955, HO; 1983, DA; vrch Kobyla, 80. léta, STÁREK /1987/. 59/55: 28. Zahrady, 1979-84, ŠŤASTNÝ /1986/; 9.5.1986, MCH et RO; 1975, STÁREK /1987/. 60/55: 29. Oplany, 1978, 1980, DT. 61/55: 30. Stříbrná Skalice, 1956, HO. Okres Kutná Hora 61/55: 31. Otryby, 1960, HO; 32. Sázava, 27.4.1966, ROČEK /1968/. 61/56: 33. Rašovice, 1984-85, ME; 34. Sudějov, 1984-85, ME. 62/57: 35. Dobrovítov, bez data, VG; - les Věno, bez data, MČ. 202
61/58: 36. Zbýšov, 1957-73, VG; bez data, MČ. 62/58: 37. Čejkovice, 1984, VG in ET; - lokalita Skála, bez data, MČ. Okres Mělník: 54/53: 38. Nedamov, okres Česká Lípa, 13.5.1954, leg. ŠTĚPÁNEK, kartotéka depozitáře NM, leg.č. chybí. 55/53: 39. Houska, okres Česká Lípa, autor udává Horní Houska, 1.5.1967, ROČEK /1968/; 40. Kokořínský Důl, 1985, PE; 41. Kruh, okres české Lípa, 1.5.1967, ROČEK /1968/; 42. Osinalice, 3.8.1986, MIKYSKOVÁ, ŠESTÁKOVÁ in M. PECINA /1986/; 43. Vidim, ROČEK /1967/. Okres Mladá Boleslav 54/54: 44. Bělá pod Bezdězem, ROČEK /1967/. 54/56: 45. Mužský, bez data, stálý výskyt, PECINA /1979/; 3.4,1967, ROČEK /l967, 1968/; 23.5.1986, HÝZLER /1986/; 46. Vyskeř, okres Semily, bez data, ROČEK /1967/; 30.4.1967, ROČEK /1968/. 55/56: 47. Dobšín - Roubenka, 1984, 1986, GR;
48. Dolní Bousov, 1984,
ANTOŠ in ET; - V doubravě, 30.4.1984, GR; - Robanský rybník, 1986, HRUŠOVSKÝ in GR; 49. Sobotka, okres Jičín, ROČEK /1967/; - okolí, bez data, FRIČ /1872/. Hlavní město Praha 59/52: 50. Praha 5 - Velká Chuchle - rybníčky, 1955, OLIVA /1984/. 60/52: 51. Praha 5 - Zbraslav, 1955-66, ČIHAR /1981/, dnes se nevyskytuje zničení biotopu. Okres Praha-východ 59/54: 52. Doubek, 1984-86, LE; 53. Škvorec - Mravišťata, 1981-85, LE et ZA; 53a. Žernovka, 1965-75, GALIA /1987/. 60/54: 54. Božkov, 1985, ZR; 55. Mnichovice, 1983-85, ZR; 56. Mukařov, 1984, DA; 57. Ondřejov, 1985, ŠKODA /1986/; LE, 1986, WONDREYS /1987/; 58. Říčany, do r. 1985, MOUDRÝ /1986/; 59. Říčany - Vojkov, 1984, DA; 60. Struhařov, 1977-79, HO. 61/54: 60a. Senohraby, 1985, introdukce, ČIHAŘ /1987/. Okres Praha-západ 60/51: 61. Řevnice - Jezírko, 4.5.1955, ROM in HANÁK /1986/; 23.4.1966, ROČEK /1968/.
203
Okres Příbram 62/48: 61a. Strašice, okres Rokycany, 1976, DT. 63/48: 62. Věšín, bez data, JENÍČEK in BO. 63/49: 63. Bohutín, bez data, JENÍČEK in BO. 61/51: 64. Nová Ves pod Pleší - autor uvádí Kocába, pod vrcholem Pleš, 23.4.1966, ROČEK /1968/. 63/51: 65. Hrachov, 1979, FU, sporné. 63/52: 66. Příčovy, 1976, FU, sporné. Okres Rakovník 58/46: 67. Chotěšov, 1985, LA. 59/46: 68. Jesenice, 1975, LA; 69. Krty - lom, 1984, LA. 58/47: 70. Bedlno - lom u Lovíče, 1975, LA. 58/48: 71. Lužná u Rakovníka - Krásná dolina, 5.1983, ŠAP; 16.5.1967 2.6.1973, LUKÁŠ /1970 et 1978/; 72. Lužné u Rakovníka - Belšanka, 1965, LA; 73. Lužná u Rakovníka - Čejkovka, 1970, LA; 1986, ŠM; 74. Rakovník - tankodrom, 1978, LA; - Benešův rybník, 1969, LA; 29.5.1973-9.6.1973, LUKÁŠ /1978/; 3.5.1966, ROČEK /1968/; 75. Řevničov - rybník u nádraží, 1956, ROM in HANÁK /1986/, v současné době NCHÚ Prameny Klíčavy - pozn. autorů. 59/48: 76. Lubná - Skalka, 1985, LA. 60/48: 77. Skryje - SPR Týřov - potok Úpoř, 1980, LA; 80. léta, ŠM; 78. Pro střední potok, 1980, PE in KSSPPOP; 79. Skryje - vrch Vosník, 80. léta, ŠM; 80. Skryje - Petrův luh, 1982, ŠTĚPÁNEK in ŠM; - Bušehrad, 80. léta, ŠM. 58/49: 81. Lány - Lánská obora, bez data, ŠŤEPÁNEK /1949/; - okolí, bez data, VANĚK /1958/; bez data, JIRSÍK /1935/; 82. Nové Strašecí, bez data, BABOR et BABOROVÁ-ČIHÁKOVÁ /1931/. 59/49: 83. Křivoklát - rybník V kalu, 80. léta, PE in KSSPPOP; 80. léta, LA; 1986, ŠM; 1953, VANĚK /1958/, albinot. forma; LUKÁŠ /1975/; 84. Luby u Bělce, 1977-80, DT.
204
SOUHRN Práce soustřeďuje veškeré dostupné údaje o výskytu ocasatých obojživelníků na území Středočeského kraje. Jsou to údaje dosud publikované, údaje uložené na různých zoologických pracovištích v ČSR, vlastní nepublikované nálezy a nepublikované nálezy zoologických pracovníků a amatérských pozorovatelů, získané formou ankety. U každého zoologického druhu jsou výsledky zachyceny též v bodových a síťových mapách. Přestože je možno nalézt všechny čtyři druhy ocasatých obojživelníků na jedné lokalitě, lze podle výsledků práce usuzovat, že ekologické nároky každého druhu jsou víceméně odlišné. Výskyt Salamandra salamandra je koncentrován do údolí řek a jejich drobných přítoků s maximem výskytu v okolí Křivoklátu a při soutoku Sázavy s Vltavou. Mlok skvrnitý však byl zjištěn a doložen i v teplých nížinách, ba i v odlesněných oblastech. Triturus vulgaris je ve sledovaném území nejhojnějším ocasatým obojživelníkem. Předpokládáme jej i v "bílých místech" na mapce /z těchto míst se nám nepodařilo získat informace/. Jeho výskyt ve Středočeském kraji můžeme tudíž pokládat za rovnoměrný. Triturus cristatus má rozšířeni podobné jako Triturus vulgaris, ale je podstatně vzácnější, naopak rozšíření Triturus alpestris je ve sledované oblasti vyloženě ostrůvkovité. Jeho výskyt je omezen na rozsáhlejší lesní komplexy s minimální zjištěnou nadmořskou výškou 230 m. Zusamtmenfassung Die Arbeit fasst alle zugänglichen Informationen üběr das Vorkommen von Schwanzlurchen in Mittelböhmen /administrativ der Mittelbömische Bezirk/: 1. veröffentlichte Angaben, 2. Daten verschiedener zoologischer Institutionen in der ČSSR, 3. eigene unveröffentlichte Funde, 4. unveröffentlichte, durch eine Umfrage ermittelte Funde zoologischer Mitarbeiter und Amateurbeobachter. Bei jeder zoologischen Gattung sind die Ergebnisse auch auf Landkarten der punktuellen und der quadratischen Verbreitung erfasst. Obwohl auf einer Lokalität alle vier Gattungen von Schwanslurehen zu finden sind, kann man aus den Ergebnissen der Arbeit schlussfolgern, dass die ökologischen Anspruche jeder Gattung mehr oder weniger verschieden sind. Das Verkommen von Salamandra salamandra konzentriert sich in Bach - und Flusstalern mit dem Maximum in der Umgebung von Křivoklát und am Zusammenfluss von Sázava und Moldau. Der Feuersalamander wurde jedoch auch im warmen Tiefland, sogar in entwaldeten Gebieten gefunden und belegt. Triturus vulgaris ist im untersuchten Gebiet der häufigste Schwanslurch. Wir vermuten ihn auch auf den "weissen Flecken" auf den Landkarten /von dort ist es uns nicht gelungen,
205
Informationen zu erhalten/. Man kann daher sein Vorkommen als ebenmassig betrachten. Triturus cristatus ist ähnlich wie Triturus vulgaris verbreitet, kommt jedoch wesentlich seltener vor. Dagegen macht die Verbreitung von Triturus alpestris im untersuchten Gebiet nur
ausgesprochen kleine Inseln. Sein
Vorkommen begrenzt sich auf grössere
Waldkomplexe mit minimal festgestellter Seehöhe von 230 M.
Seznam pramenů ANDĚRA M. A984/: K rozšíření mloka skvrnitého v Československu. - Naší přírodou 4/6: 8-9. ANDĚRA M. /1985/: Mlok stále aktuální. - Naší přírodou 5/9: 8-9. ANDĚRA M. /1986/: /Výskyt obojživelníků ve Středočeském kraji/. - In verb. ANONYMUS /1980/: Příroda Prahy 6. - Nika 1/4: 4-6. ANONYMUS /1985/: /Nález mloka u Jevan/. - In litt. BABOR J., BÁBOROVÁ-ČIHÁKOVÁ M. /1931/: Zoologie II. Plazi, obojživelníci, ryby a vyšší bezpáteřní /in Janda J., red.: Velký ilustrovaný přírodopis všech tří říší/. - 2. vyd., Praha, 488 pp. BELANSKÝ P. /1987/: /Výskyt obojživelníků v okolí Berouna/. - In litt. BÍLÝ S. /1986/: /Nálezy mloka skvrnitého na území ČSSR/. - In litt. BOHÁČ J. /1986/: /Herpetofauna Středočeského kraje/. - In litt. ČIHAŘ J. /1981/: Zoologický výzkum Velké Prahy se zřetelem k urbanizačním faktorům /ryby, obojživelníci, plazi/. - Závěrečná tematická práce resortního výzkumného úkolu R 21/730, Národní muzeum v Praze, msc. /depon. u autora/. ČIHAŘ J. /1987/: /Herpetofauna okolí Senehrab/. - In verb. ČIHAŘ N. /1986/: /Čolek velký v Úvalech/. - In verb. ČTYROKÝ P. /1987/: /Nález mloka v Tichém údolí/, - In verb. DALÍK P. /1987/: /Caudata okolí Říčan/. - In litt. DUBSKÁ A. /1986/: /Nálezy mloka v ČSSR/. - In litt. FARION R. /1986/: /Herpetofauna středních Čech/. - In litt. FRIČ A. /1872/: Obratlovci země české, seznam všech posud v Čechách pozorovaných savců, ptáků, plazů, obojživelníků a ryb. - Archiv pro přírodovědné prozkoumání Čech 2, IV. odd., 148 pp. FUCHS R. /1987/: /Výskyt obojživelníků v okolí Sedlčan/. - In litt. GALIA H. /1987/: /Nálezy ocasatých obojživelníků ve středních Čechách/. - In litt. GRINDL T. /1986/: /Výskyt obojživelníků ve čtverci 55/56/. - In litt. HANÁK V. /1983/: K výskytu a ekologii obratlovců v Praze. - Natura pragensis, Praha, 2: 1624. HANÁK V. /1986/: /Nálezy obojživelníků ve středních Čechách/. - In litt. HANEL L. /1986/: /Herpetologické poznámky z Podblanicka/. - In litt. HOUBA J. /1987/: /Urodela středních Čech/. - In litt. HÝZLER Z. /1986/: /Nálezy ocasatých obojživelníků v Českém ráji/. - In litt. JIRSÍK J. /1935/: Jak žijí zvířata, - Moravská Ostrava-Přívoz, 951 pp.
206
KAVKA T. /1986/: /Amphibia okolí Čelakovic/. - In litt. KOCOUREK P. /1986/: /Nálezy obojživelníků ve středních Čechách/. - In litt. KOLEKTIV /1983-86/: Evidenční tabulky. - Výsledky akce "Evidence vodních ploch s výskytem obojživelníků", vyhlášené ÚV ČSOP v r. 1983, depon. na sekretariátu ÚV ČSOP v Praze. KOLEKTIV /1958/: Atlas podnebí Československé republiky. - ÚSGK, Praha, 13 pp., 100 map. KOLEKTIV /1961/: Podnebí Československé socialistické Hydrometeorologický ústav Praha, 377 pp., 6 map.
republiky
-
tabulky.
-
KŘÍŽ J. /1986/: /Nálezy obojživelníků v okolí Úval/. - In verb. KŘÍŽEK J. /1987/: /Záznamy o výskytu obojživelníků v okolí Prahy/. - In litt. Krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody, Hybernská 18, Praha 1; materiály v rezervačních knihách a dalších položkách, depon. na tomto středisku. KULICH J. /1984/: Srovnání některých aspektů bionomie Rana temporaria a Rana dalmatina s poznámkami o četnosti populací a prostorové aktivitě Rana temporaria. - Diplomová práce katedry systematické zoologie a ekologie PřF UK v Praze, msc. LÍC J. /1968/: Obojživelníky - Amphibia in Oliva O., Hrabě S., Lác J., Stavovce Slovenska I, Ryby, obojživelníky, plazy. - SAV Bratislava, 388 pp. LAŇKA V. /1986/: /Obojživelníci a plazi okresu Rakovník - herpetologické inventarizace/. - In litt. LEYPOLD J. /1986/: /Nálezy čolků a mloka skvrnitého na území středních Čech/. - In litt. LEGOVÁ J. /1983/: Skřítek Hajásko má strach. - Nika 4/1: 5-6. LORENC J. /1986/: /Herpetologické nálezy na Kladensku/. - In litt. LUKÁŠ J. /1970/: Kolik čolků žilo v tůni? - Živa 18/4: 144-145. LUKÁŠ J. /1975/: O zbarvení čolka horského a jeho geografických rasách.- Živa, 23/6: 229. LUKÁŠ J. /1978/: Ubývá u nás čolků? - Živa 26/6: 231-232. MÁCHA P. /1986/: /Batrachologické nálezy ve středních Čechách/. - In litt. MALÝ V. /1965/: Regenerace ocasu čolka velkého /Triturus cristatus, LAUR./.- Živa, 13/5: 193. MAŠEK J. /1983/: /Nález čolka velkého v Českém krasu/. - In verb. MELDA L. /1986/: /Herpetologické nálezy v okrese Benešov a Kutná Hora/.- In litt. MORAVEC J. /1978/: Obojživelníci a plazi okolí Vlašimi. - Sborník vlastivědných prací z Podblanicka, 19: 89-99. MORAVEC J. /1986/: Společná zimoviště zmijí. - Živa, 34/1: 33. MOUDRÝ Z. /1986/: /Výskyt obojživelníků v okolí Říčan/. - In verb. Muzeum Čáslav /1986/: /Herpetologické nálezy v okolí Čáslavi/. - Zpracoval B. POSPÍŠIL, in litt. Národní muzeum - kartotéka depozitáře Národního muzea v Praze. NĚMEC J. /1980a/: Naučná stezka Křivoklátsko. - Nika, 1/10: 7. NĚMEC J. /1980b/: Naučná stezka Tiché údolí. - Nika 1/6-7: 17-18. NERGER R. /1987/: /Batrachologické črty z Čelákovicka/. - In litt.
207
NOVÁK J. /1981/: Několik poznámek k herpetofauně nymburského okresu. - In Poznej a chraň přírodu našeho okresu: 64-77. Sborník příspěvků členů aktivu SOP na okrese Nymburk, Poděbrady. OLIVA O., ŠAFRÁNEK V. /1961/: Čolek obecný. - Triturus vulgaris. - Živa 9/2: 77. OLIVA O. /1984/: /Několik herpetologických nálezů z Čech/. - In verb. OPATRNÝ E. /1978/: Beitrag zur Erkenntnis der Verbreitung der Amphibienfauna in der Tschechoslowakie. - Acta Universitatis Palackianae Olomucensis -/Facultas Rerum Naturalium/, Praha, Biologica 18/59: 205-220. OPATRNÝ E. /1982/: Dritte Übersicht der Ergebnisse der herpetologischen fau-nistischen Aktion. - Acta Universitatis Palackianae Olomucensis - /Facultas Rerum Naturalium/, Praha, Biologica 22/75: 95-103. OPATRNÝ E. /1973/: Obojživelníci. - In Hrabě S., Oliva O., Opatrný E., Klíč našich ryb, obojživelníků a plazů, SPN, Praha, 346 pp. PAUZR K., PURKRÁBKOVÁ H. /1985/: /Výskyt mloka v Brunšově/. - In verb. PECINA M. /1986/: /Herpetologické nálezy na území CHKO Kokořínsko/. - In litt PECINA P. /1979/: Kapesní atlas chráněných a ohrožených živočichů. - SPN, Pra ha, 219 pp. PECINA P. /1986/: /Batrachologické nálezy na území Středočeského kraje/. -In verb. PLESKOVÁ E. /1986/: /Nálezy mloka v ČSSR/. - In litt. PODANÝ Č., STUDNIČNÝ J., HYKA /1967/: Obojživelníci a plazi okresu Boleslavského. Labores Musei in Benátky nad Jizerou, 3/4: 59-63. PRAŽÁK J. /1986/: /Nález čolka obecného v pražské ZOO/. - In verb. REHÁK I. /1986/: /Výskyt čolka obecného u Kladna/. - In verb. RIEGER M. /1987/: /K výskytu mloka v okolí Prahy/. - In litt. ROČEK Z. /1967/: Příspěvek k faunistice čolka horského v Čechách. - Živa, 14/6: 224. ROČEK Z. /1968/: Výzkum rozšíření čolka horského v Čechách s přihlédnutím k možným závislostem. - Diplomová práce katedry systematické zoologie PřF UK v Praze, msc. ROČEK Z. /1970/: Rozšíření čolka horského, Triturus alpestris (Laur., 1768;, v severovýchodních Čechách. - Acta Musei Reginae-hradecensis, Scientiae naturales, 11: 63-70. ROČEK Z. /1972/:- Rozšíření čolka horského /Triturus alpestris, Laurentus, 1768/ v severních Čechách. - Sborník Severoč. Mus., Ser. Nátur., Liberec, 4: 45-52. ROSENDORF P. /1986/: /Nálezy mloka na území ČSSR/. - In litt. ROTH P. /1986/: /Batrachologické záznamy z Mělnicka/. - In litt. RUS I. /1986/: /Herpetologické zápisky z okresu Kolín/. - In litt. RYDLO J. /1986/: /Nálezy ocasatých obojživelníků ve Středočeském kraji/. - In litt. ŘECHTÁČEK V. /1986/: /Obojživelníci v okolí Krnska/. - In litt. SKÁLA P. /1986/: /Herpetologické črty z okolí Štěchovic a z Podblanicka/. -In litt. SKLENÁŘ J., ROČEK Z. /1979/: Zoogeografie obojživelníků a plazů východních Čech. KMVČ, Hradec Králové, 64 pp. SLAVÍK R., SLAVÍKOVÁ E. /1987/: /Herpetologické nálezy ve Středočeském kraji/. - In verb. SOUČEK Z. /1986/: /Příspěvek k herpetofauně Nymburska/. - In litt. STÁREK M. /1987/: /Nálezy ocasatých obojživelníků v okolí Prahy/. - In verb. ŠACHL J. /1982/: Obojživelníci a plazi. - In: Čmejlová J., Krátká D. Pecina P.
208
Šachl J., Ziegler V., Příroda Nymburská a její ochrana, Polabské muzeum, Poděbrady: 4951. ŠKODA L. /1986/: /Faunistická pozorování obojživelníků a plazů v r. 1985 a 1986 ve středních Čechách/. - In litt. ŠMÍD P. /1986/: /Herpetologické nálezy ze Středočeského kraje/. - In litt. ŠMAHA J. /1986a/: /Příklady zjištění obojživelníků a plazů v CHKO Křivoklátsko a v jiných oblastech/. - In litt. ŠMAHA J. /1986b/: /Zjištění obojživelníků v CHKO Křivoklátsko a v některých jiných lokalitách Čech během let 1979-1985/. - In litt. ŠŤASTNÝ K. /1986/: /Batrachologické nálezy z okolí Českého Brodu/. - In verb. ŠTĚPÁNEK 0. /1949/: Obojživelníci a plazi zemí Českých se zřetelem k fauně Střední Evropy. - Archiv pro přírodovědecký výzkum Čech, Praha, sv. 1 /nová řada/, 1, 122 pp. URBÁNEK L. /1986/: /K výskytu obojživelníků a plazů v okrese Nymburk/. - In litt. VANĚK J. /1987/: /Nálezy ocasatých obojživelníků v okolí Prahy/. - In verb. VANĚK M. /1958/: Albinismus a neotenie obojživelníků. - Živa, 6/6: 230-231. VAŠÁK P. /1986/: /Herpetologické záznamy z Benešovska/. - In litt. VERGNER I. /1986/: /Herpetologické zápisky z Kutnohorska/. - In litt. VESELÝ M. /1986/: /Ocasatí obojživelníci v okolí Klánovic/. - In verb. VLASÁK P. /1985/: /Batrachologické nálezy ve středních Čechách/. - In verb. VOGEL Z. /1981/: Bude mlok zemní vzácným zvířetem? - Akvárium a terárium, 24/3: 28-30. WONDREYS J. /1987/: /Nálezy ocasatých obojživelníků v ČSR/. - In verb. ZÁRUBA P. /1986/: /Herpetologická pozorování z území středních Čech/. - In litt. ZIEGLER V. /1986/: /Batrachologické poznámky z Čech a Moravy/. - In litt. ŽALMAN J. /1986/: /Herpetologické nálezy z Brandýsska/. - In litt. Adresy autorů: MUDr. Vít Zavadil Čs. armády 107, 250 83 Škvorec Ing. Miroslav Dittrich Třebízského 7, 120 00 Praha 2 Petr Šapovaliv Dvořákova 766, 273 51 Unhošť
209
210
Bohemia centralis, Praha, 17: 211 - 215, 1988
Užovka hladká (Coronella austriaca) – poznámky k ekologii a etologii Schtingnatter (Coronella austriaca) – Bemerkungen zur Ökollogie und Etologie
Antonín PŘÍHODA Ve středočeském kraji žijí tři druhy užovek: Užovka obojková - Natrix natrix (LINNÉ), užovka hladká - Coronella austriaca LAURENTI a užovka podplamatá Natrix tesselata (LAURENTI). Užovka obojková byla z nich nejhojnější, ale jak ubývá obojživelníků v důsledku znečišťování vod, úbytku tůní a jiných stojatých vod a dalších změn životního prostředí, rychle ubývá i tento dříve zcela běžný had. Užovka podplamatá se vyskytuje dosud hojně na Křivoklátsku i jinde v Berounce a jejích přítocích, kde zatím není tolik bezprostředně ohrožena. Dříve žila i ve Vltavě v okolí Prahy, ale v posledních 30 až 40 letech tam vymizela, což se vysvětluje změnami způsobenými výstavbou několika přehrad na Vltavě. Užovka hladká je rozšířena téměř souvisle ve Středočeském kraji s výjimkou rozsáhlejších souvislých lesů, ale nevyhýbá se ani teplejším řidším lesům, především řidším doubravám, kde se s ní autor setkával především v oblasti Českého krasu nebo v arboretu Peklov u Kostelce nad Černými lesy, hlavně ji pak sledoval v oblasti křídového útvaru. Jinak se tato užovka uvádí jako častější plaz v Povltaví, Posázaví, v okolí Benešova u Prahy, Kutné Hory i jinde. /Za bližší informace vděčím Pavlu PECINOVI/. Sídlí hlavně ve starých pobořených zdích, kamenných podezdívkách polních cest nebo viničních teras, kamenných sutích a v poslední době i v opuštěných divokých skládkách odpadků. V jednom případě měla trvalý úkryt i v dutém stromě - staré babyce v Radotínském údolí. Žije dosti skrytým způsobem života.
211
Když jsem se v roce 1956 přistěhoval do Tuchoměřic u Prahy, v terasovité zahradě na místě bývalé vinice přinesla slepice utlučené mládě užovky hladké, takže bylo zřejmé, že tam tento had žije, ale trvalo osm let, než se mi podařilo najít párek těchto dospělých hadů časně zjara v polovině dubna. Jakmile se však podařilo najít místa jejich pravidelného úkrytu /"trvalého bydliště"/, nebylo už obtížné sledovat způsob jejich života, neboť za pěkného počasí dodržovali pravidelný denní rytmus. V trvalých úkrytech žijí buď v jednotlivých párech, nebo i v početnějších skupinách, např. v sesuté kamenné hradbě v arboretu Peklov u Kostelce nad Černými lesy nebo v podezděných svazích cest nasucho rovnaným kamenem v okolí Tuchoměřic. Když chataři z těchto zídek kámen z větší částí rozebrali, přesídlily užovky hladké do blízké strže se starou divokou skládkou a sesutými pískovcovými a opukovými kameny. V ranních hodinách, v létě už kolem osmé hodiny, vycházely na lov a vracely se mezi 16. a 17. hodinou, kdy asi půl hodiny odpočívaly a slunily se v těsné blízkosti stálých úkrytů, než zalezly do děr. Jako hlavní potrava užovky hladké se uvádějí plazi, především ještěrky. V trusu užovek hladkých v Tuchoměřicích byly vždy chlupy hrabošů stlačené jako hustá plsť.
20. Hlava užovky hladké ze strany a shora
212
Hadi za nimi běžně pronikali do nor. V jednom případě chycený samec vyvrhnul zcela čerstvá nenasazená vajíčka strnada obecného a jejich skořápky. V době před svlékáním, kdy kůže překrývající oko byla šedomodře mléčně zakalená, nevydávaly se užovky na delší cesty a většinu dne byly poblíž stálých úkrytů. V druhé polovině září vrhaly živá mláďata. Samice vyobrazená v knize P. PECINY a A. ČEPICKÉ Kapesní atlas chráněných a ohrožených živočichů měla 11 mláďat nestejné velikosti v délce 7-12 cm. Mláďata se ihned rozlézala do nízkých travnatých porostů se stařinou, kudy se staří hadi většinou nepohybovali, ale dávali přednost porostům s vyššími bylinami, jako pcháči, vytrvalými chrpami, máčkou ladní aj., kde měli lepší kryt, v polích pak směřovali především do porostů vojtěšky. Dovedli dobře šplhat i po borce černého bezu nebo po starých a hustých šípkových keřích, kterého ve staré rokli používali raději než pohyblivého svahu ke skládce s popelem, střepy a rozbitými taškami. Nesetkal jsem se s tím, že by užovky hladké syčely nebo se vztyčovaly jako jiné druhy užovek nebo zmije. Při vyrušení prchaly k stálému úkrytu, samci mnohem hbitěji než samice. V okolí stálého úkrytu se velmi dobře orientovaly a měly k němu několik vchodů, starých myších chodeb nebo štěrbin mezi kameny v zídce. Často jedním vchodem vlezly dovnitř a po chvíli z jiného vchodu vyhlížely ven. Po přenesení na jiné místo, vzdálené třeba 10 - 20 m, se malou chvíli orientovaly v nejbližším okolí a pak rychle našly nejkratší cestu k stálému úkrytu. Když byly zastiženy dále od trvalého úkrytu, našly si nějaký provizorní, i když někdy dosti pochybný, úkryt v hustším porostu bylin, listí, křoví apod., kde zůstaly téměř bez pohybu a jen nepatrným pohybem hlavy sledovaly okolí. Když byl 5-10 minut naprostý klid, vydaly se na další cestu. Jinak měly i v širším okolí přechodné úkryty, např. pod starým rezavým plechem, zarostlým papírovým či igelitovým pytlem apod., které znaly a kde pak zůstávaly ukryté delší dobu. Když byly chyceny, snažily se ovinout kolem tlustších stonků bylin nebo kolem keře značnou silou, otvíraly tlamu a otáčely hlavu po prstech, do kterých by kously, kdyby byly na dosah. Jedna samice si však sáhy na chytání zvykla, nechala se nosit a nepokoušela se kousat. Záhy znala i plátěný sáček, ve kterém jsem ji nosil a do něhož později i sama ochotně vlezla. Naopak samec z téhož úkrytu zůstával stále plachý a útočný. S touto samicí jsem se velmi často setkával ráno při cestě na fakultu nebo k jinému jednáni v Praze a občas jsem ji chytil a vzal s sebou. Mezi známými pak byla brzo známá pod 213
jménem Andula. V pracovně ležela klidně na stole u telefonu nebo při zkouškách "hlídala" krabici s otázkami pro posluchače, a jen když byl kolem naprostý klid, vydala se na průzkumnou cestu po stole, jazykem očichávala všechny předměty a pak se spustila po přistavené židli na podlahu. Pohyb na hladkém linoleu ji zpočátku působil potíže, ale brzo se naučila pomalým pohybem lézt i po něm. Samec se jevil proti ní jako velmi "zbrklý". Ihned se pokoušel prchat, padal ze židle na zem, a když tam proklouzával, zrychloval ještě pohyby, takže se někdy točil na místě. Uložení do plátěného sáčku se bránil tak, že se pevně ovinul kolem ruky a pokoušel se kousat. Samice se nechala nosit při jemném zacházení i od jiných lidi, např. i volně položená kolem krku a jen lehce přidržované, aniž se pokoušela prchat nebo kousat. Přesto mě však dvakrát kousla, jednou zcela lehce, když se lekla záblesku slunce od zavíraného okna, podruhé mi velmi silně stiskla střední článek prostředníku na levé ruce, když ji posluchač náhle nešetrně zatahal za ocas. Článek prstu nechala chvíli pevně sevřený, a když po chvíli jej uvolnila, jazykem očichala krvácející ranky a pak se klidně nechala uložit do plátěného sáčku. Na prstu jsem měl po obou strana.i podkovovitě uspořádané krvácející ranky, které byly ošetřeny peroxidem vodíku. Do druhého dne článek prstu otekl a dostal žlutozelené zbarveni, místy až do modra, jako výron. Během Šesti dnů otok i barevné změny zmizely bez jakýchkoli jiných vedlejších účinků či následků. Nejspíše šlo o lokální otravu hadím jedem, který mají ve slinách i užovky bez jedových zubů a který jim v malém množství stéká po zubech. Hlavními nepřáteli užovek hladkých kromě člověka jsou slepice a bažanti, kteří ubíjejí zvláště mladší hady. Ježci, vyskytující se hojně i v místech, kde žije užovka hladká, její počet asi příliš neovlivni, protože loví převážně navečer a v noci, zatímco užovka hladká má hlavní aktivitu ve dne. E. SCHEIBER /1912/ uvádí, že užovka hladká je denní živočich, ale že v Sedmihradsku ji chytil i za jasné měsíční noci. V arboretu Kostelec n. černými lesy lovil užovky hladké pes. Že užovka hladká si brzo zvykne na toho, kdo se jí častěji zabývá, a ztratí "kousavost" píše STERNFELD /1913/ i SCHREIBER /1912/. O jejím chovu v zajetí píše SCHREIBER: "Má-li vhodný úkryt, světlo a sucho, cítí se v teráriu záhy dobře a vůči tomu, kdo se jí častěji zabývá, ztratí zakrátko počáteční "kousavost" a důvěřuje chovateli natolik, že od něho přijímá potravu i z ruky; nesmí však být společně s menšími hady, které ráda požírá, a pokud v teráriu sama přivede na svět mláďata, je nutno je ihned přemístit
214
jinam, neboť je často vlastní matka pozře. Rovněž samy mezi sebou se často požírají." Po chatové výstavbě na reliktních šalvějových stráních v Tuchoměřicích vymizely z nich i užovky hladké, ale také v blízkém sousedství obce, kde žily dříve i přímo v obci v některých zahradách. V místech, kde bylo možno najít i několik svlečených kožek těchto hadů, nejsou v posledních letech po jejich výskytu stopy. Na odlehlejších místech snad se ještě vyskytují. Rozšíření užovky hladké, její ochrana, způsob života a případná adaptace na změny životního prostředí si zaslouží pozornosti v jiných oblastech. Zusammenfassung Die Schlingnatter - Coronella austriaca LAURENTI - war auch in der nächsten Umgebung Prags eine häufig vorkommende Schlange. Nach dem Aufbau der zahlreichen Wochenendhäuser und der Liquidierung ihrer natürlichen Schlupfwinkel sowie durch die weiteren Umweltveränderungen wahrend der letzten dreissig Jahre nimmt ihre Anzahl schnell ab, obwohl sie an manchen Stellen nach der Demolierung trockener Mauern vorübergehend auch in Abfallplatze übersiedelte. Als ihre Hauptnahrung werden Reptilien, vor allem Eidechsen angeführt. In Tuchoměřice bei Prag jagte sie jedoch überwiegend Wühlmäuse in ihren Erdlochern und frass auch Eier der auf dem Boden nistenden Vogel. Ihre Hauptfeinde sind Menschen, Hühner und Fasane. Das Grosse Vorkommen von Igeln hatte keinen Einfluss auf den Bestand der Schlingnatter, da die Igel vor allem in der Nacht ihre Nahrung suchen, wogegen die Schlingnatter tagsüber aktiv ist.
Literatura HRABĚ S., OLIVA 0., OPATRNÝ E. /1973/: Klíč našich ryb, obojživelníků a plazů. - SPN, Praha. OLIVA 0., HRABĚ S., LÁC J. /1968/: Stavovce Slovenska I. Ryby, obojživelníky a plazy. SAV, Bratislava. PECINA P., ČEPIČKÁ A.,/1979/: Kapesní atlas chráněných a ohrožených živočichů. SPN, Praha. SCHREIBER E. /1912/: Herpetologia europaea. Eine systematische Bearbeitung der Amphibien und Reptilien welche bisher in Europa aufgefunden sind. G. Fischer, Jena. STERNFELD
R.
/1913/:
Die
Reptilien
und
Amphibien
Naturwissenschaftliche Atlanten. Quelle et Meyer, Leipzig.
215
Mitteleuropas.
Schmeils
Adresa autora: Doc. ing. Antonín Příhoda,CSc, 252 67 Tuchoměřice 26.
216
Bohemia centralis, Praha, 17: 217 - 224, 1988
Zpráva o orientačním průzkumu ichthyocenózy potoka Pšovky na území SPR Kokořínský důl Ichthyofauna of Pšovka Creek in the Kokořínský důl state reserve - a preliminary Report
Martin PECINA - Petr RÁB O ichthyofauně potoka Pšovky, zejména horní části, nejsou dosud přesnější údaje. V rámci inventarizačního výzkumu SPR Kokořínský důl byl proto proveden také orientační průzkum složení ichthyofauny potoka Pšovky ve jmenované oblasti. Kromě základní inventarizace bylo důvodem průzkumu rovněž zpracování studií na regulaci vodoteče potoka, která by změnou stávajících hydrologických poměrů mohla vážně ohrozit současný stav chráněných biocenóz v SPR. Účelem tohoto průzkumu bylo
tedy
orientačně
zachytit
současný
stav
ichthyocenózy
vzhledem
k
pravděpodobnému negativnímu vývoji v příštích letech. Vývoj kvantitativního a kvalitativního složení ichthyofauny potoka Pšovky je proto neobyčejně důležitým ukazatelem, zejména proto, že Pšovka jednak tvoří osu vlastní SPR a jednak je recipientem i značné části CHKO. STRUČNÁ CHARAKTERISTIKA POTOKA PŠOVKY V SPR KOKOŘÍNSKÝ DŮL Současná vodoteč Pšovky v SPR je společným výsledkem dlouhodobého procesu jednak postupné sukcese vhodných rostlinných společenstev, měnící dříve polokulturní údolní nivu, jednak samovolných změn vlastní vodoteče, která byla již od čtyřicátých let ponechána bez pravidelných zásahů čištěním koryta. Současná Pšovka je tedy zbytkem náhonového systému četných mlýnů, které se nacházely na území dnešní SPR. Potok také protéká několika starými rybníky, které mají dnes charakter jezer a tůní. Celá údolní niva, kterou Pšovka protéká, je v současnosti silně podmáčena, samotné koryto potoka přechází nad rybníky i pod nimi v rozsáhlé
217
bažiny a mokřiny, ve kterých se koryto ztrácí. Tyto dnešní bažiny a mokřiny, které jsou tvořeny porosty vysokých ostřic a olšin, byly v minulosti obhospodařovány jako louky. Spádovost celého území je velmi malá a to je příčinou silného ukládání splavených materiálů, zejména jemného písku, z okolních četných roklí. Tento materiál, který byl v minulosti pravidelně odstraňován /čištění náhonů, zachycování písku v systému zídek v roklích/, se nyní ukládá v korytě. Hladina vody v zamokřených územích proto prakticky nekolísá a spolu se stálostí teploty vody je příčinou výskytu některých vzácných druhů rostlin /např. rdest alpský/. V místech s větším průtokem a břehy zpevněnými kořenovým systémem stromů vytváří koryto potoka meandry, má štěrkovité dno a nerozlévá se do šíře jako v místech bažin. Pšovka je napájena kromě srážkovou vodou i silnými spodními prameny po celé délce toku., které způsobují víceméně stálou teplotu vody, které se pohybuje kolem 7 °C. Vydatnost pramenů, a tím zmenšení průtoku v Pšovce, byla v poslední době narušena odběrem pro skupinový vodovod Slaný -- Kladno - Mělník. Potok Pšovka je v současné době tedy výsledkem postupného zastavení hospodářské činnosti člověka ve čtyřicátých a padesátých letechh a samovolným procesem návratu k původním stavu; tok tak nabývá charakteru typického nížinného potoka. METODIKA Ryby byly loveny běžným způsobem elektrickým agregátem. V loveném úseku pyly všechny ryby odchyceny a určeny, byly změřeny jejích základní charakteristiky a poté byly ryby vráceny zpět. Jednotlivé lokality byly vybrány tak, aby poskytly pokud možno nejúplnější obraz o celkovém výskytu ryb v daném území. Bližší charakteristika jednotlivých lokalit je podána dále. VÝSLEDKY A DISKUSE Lokalita 1 /5.4.1985/: uměle zahloubené, napřímené koryto pod rybníkem Tubož se štěrkovým dnem, protékající lesem, průměrná šířka 150 cm a hloubka 25 cm, voda průzračná, délka loveného úseku 200 m. Počet ulovených exemplářů: Esox lucius 1, Rutilus rutilus 9, Gobio gobio 1 Noemacheilus barbatulus 9, Cobitis taenis 7, Perca fluviatilis 1. Lokalita 2 /5.4.1985/: část bažiny nad křižovatkou Ráj, od míst, kde se koryto ztrácí v bažině až po můstek u rekreačního objektu, tok mírně meandrující, břehy lemované
218
ostrůvky ostřic, dno písčité, průměrná šířka 100 cm a hloubka 15 cm, voda průzračná, délka loveného úseku 60 m. Počet ulovených exemplářů: Rutilus rutilus 7, Cobitis taenis 74, Noemacheilus barbatulus 1. Lokalita 3 /19.4.1985/: tůň pod skalním mlýnem Hlučovský o rozloze asi 100 m2 ,dno silně zabahnělé, místy ostrůvky ostřic a zblochanu, voda průzračná, tůň je částečně průtočná zbytkem náhonového systému a je propustkem pod silnicí spojena s potokem. Počet ulovených exemplářů: Esox lucius 3. Lokalita 4 /19.4.1985/: potok od výtoku z lokality 3 asi 100 m proti proudu, meandrující koryto je lemováno olšinou, dno štěrkovité, místy přecházející do písčitojílovitých až bahnitých nánosů, průměrná šířka 150 cm a hloubka kolísající mezi 15 až 50 cm, voda průzračná, délka loveného úseku 100 m. Počet ulovených exemplářů: Noemacheilus barbatulus 2. Lokalita 5 /19.4.1985/ - Pokličky 1: úsek od můstku u odstavné plochy LS po propustek pod silnicí u Pokliček, mírně meandrující koryto lemováno stromy, dno štěrkovité,přecházející v písčitojílovité nánosy, v horní části úseku silně zarostlé rukví obojživelnou, průměrná šířka 200 cm a hloubka 20 cm, voda průzračná, délka loveného úseku 80 m. Počet ulovených exemplářů: Esox lucius 4, Noemacheilus barbatulus 4. Lokalita 6 /l9.4.1985/ - Pokličky 2: úsek od propustku pod silnicí u Pokliček po místo, kde se koryto ztrácí v bažině, po jedné straně silnice, po druhé les, dno bahnité, místy silně zarostlé rukví obojživelnou, průměrná šířka 150 cm a hloubka 20 cm, voda průzračná, délka loveného úseku 40 m. Počet ulovených exemplářů: Esox lucius 4, Cobitis taenia 3, Noemacheilus barbatulus 5. Lokalita 7 /19.4.1985/: Mlýn Kroužek, úsek rovného toku 10 m pod křižovatkou k Nebuželům a 30 m nad ní, břehy zatravněné, v horní části olšiny, dno písčité až jílovité, průměrná šířka 150 cm a hloubka 40 cm, voda zakalená, délka loveného úseku 40 m. Počet ulovených exemplářů: Rutilus rutilus 2, Gobio gobio 14, Cobitis taenia 16, Perca fluviatilis 1. Lokalita 8 /24.4.1984/: úsek potoka od druhého můstku mezi mlýnem Štampach a Kroužek 100 m proti proudu, tok mírně meandrující, z jedné strany silnice, z druhé 219
olšina, břehy zpevněné kořeny, dno písčitojílovité, průměrná šířka 180 cm a hloubka kolísající od 20 do 60 cm, voda přikalená, délka loveného úseku 100 m. Počet ulovených exemplářů: Rutilus rutilus 8, Gobio gobio 37, Perca fluviatilis 11. Lokalita 9 /24.4.1985/: úsek pod rybníkem Harasov dlouhý 50 m, koryto meandrující, lemované částečně křovinami, částečně protékající zahrádkami, dno štěrkovité, průměrná šířka 180 cm a hloubka 30 cm, úsek má větší spád a začíná 10 m dlouhým, hlubším úsekem přímo pod rybníkem /kde byl uloven 1 exemplář E. lucius a 2 exempláře P. fluviatilis/, voda přikalená, délka loveného úseku 50 m. Počet ulovených exemplářů: Esox lucius 1, Rutilus rutilus 2, Gobio gobio 15, Gobitis taenia 1, Perca fluviatilis 6. Lokalita 10 /24.4.1985/: 100 m dlouhý úsek poměrně rovného koryta začíná jícího asi 30 m pod můstkem u líckovny u Kačírku a končící před rekreačními objekty u Grobiána, dno písčitojílovité přecházející v hlubší, vybagrovaný jílovitý úsek, průměrná šířka 200 cm a hloubka 30 cm, v dolní 100 cm, voda mírně přikalená, délka loveného úseku 100 m. Počet ulovených exemplářů: Cobitis taenia 10, Perca fluviatilis 27. Lokalita 11 /3.10.1985/: úsek nad můstkem, který vede k bývalému mlýnu, nyní rekreačnímu objektu pod Vojtěchovem, břehy lemované olšinou, dno bahnité, v horní části silně zarostlé, neprůchodné, průměrná šířka 250 cm a hloubka 80 cm, voda průzračná, délka loveného úseku 30 m. Počet ulovených exemplářů: Esox lucius 3, Perca fluviatilis 1. Lokalita 12 /3.10.1985/: úsek potoka podél veřejného tábořiště pod tůní Kačírek, koryto zmeandrované lemované lesem a vzrostlými olšemi, dno v místech proudnice štěrkovité přecházející v písčité až písčitojílovité nánosy průměrná šířka 200 cm a hloubka kolísající od 15 do 50 cm, voda průzračná, délka loveného úseku 90 m. Počet ulovených exemplářů: Esox lucius 2, Rutilus rutilus 13, Tinca tinca 1, Cyprinus carpio 3, Cobitis taenia 5, Perca fluviatilis 21. Lokalita 13 /3.10.1985/: úsek od můstku mezí rybníky Lhotka a Štampach 30 m proti proudu, koryto mírně meandrující, po jedné straně silnice, po druhé les, dno písčité, místy s nánosy bahna, průměrné šířka 150 cm a hloubka 35 cm, voda průzračná, délka loveného úseku 30 m. Počet
ulovených
exemplářů:
Leuciscus
leuciscus
erythrophthalmus 3, Gobio gobio 37, Cobitis taenia 60 /odhad/. 220
1,
Scardinius
Lokalita 14 /12.11.1985/: úsek začínající od rozdělení potoka od obtokové strouhy nad rybníkem Lhotka a končící 50 m nad soutokem potoka a odtokové strouhy z mlýna Štampach; v horní části tedy zahrnuje lokalitu 13, charakteristika shodná s lokalitou 13, voda průzračná, délka loveného úseku 200 m. Počet ulovených exemplářů: Rutilus rutilus 15, Gobio gobio 340, Cobitis taenia 48, Silurus glanis 1, Perca fluviatilis 1. Při průzkumu ichthyocenózy byly v potoce Pšovka v oblasti SPR Kokořínský důl v roce 1985 zjištěny tyto druhy ryb /v závorce je uvedeno procento zastoupení/: štika obecná - Esox lucius /2,2 %/, plotice obecná - Rutilus rutilus /6,8 %/, hrouzek obecný - Gobio gobio /54,3 %/, sekavec písečný - Cobitis taenia /27,2 %/, mřenka mramorovaná - Noemacheilus barbatulus /2,6 %/, okoun říční - Perca fluviatilis /8,4 %/, jelec proudník - Leuciscus leuciscus, perlín ostrobřichý - Scardinius erythrophthalmus, lín obecný - Tinca tinca, kapr obecný - Cyprinus carpio, sumec velký - Silurus glanis /poslední čtyři druhy dohromady 1,1 %/. Uvedená poměrná zastoupení jednotlivých druhů jsou pouze orientační, ale podávají poměrně výstižný obraz skladby ichthyocenózy zkoumané části Pšovky. Metoda a provádění odhadu druhové skladby ryb nedovolily sledovat případné migrace a sezónnost výskytu, jak je možno odvodit ze zastoupení jednotlivých druhů na lokalitách 13 a 14, které se částečně překrývají, a odběr byl uskutečněn v rozmezí jednoho měsíce. Nejpočetnějším druhem se zdá být hrouzek obecný, vyskytuje se však ve větším množství pouze v těch částech toku, které bezprostředně souvisí s rybníky /např. na lokalitách 13 a 14/. To platí stejně i o výskytu plotice obecné a okouna říčního; tyto druhy jinak jednotlivě osidlují všechna vhodnější místa potoka. Dalším nejpočetnějším druhem je sekavec písečný, který se vyskytuje po celé délce toku v místech s písčitými nebo písčitojílovitými nánosy; zdá se, že limitujícím faktorem jeho výskytu je přítomnost vhodného substrátu dna. Metoda odlevu elektrickým agregátem nemůže zcela přesně zjistit počet jedinců tohoto druhu, protože mnoho jedinců zůstane při omráčení pod povrchem dna. Sekavec písečný se vyskytuje na vhodných místech i v poměrně početných koloniích, takže nelze při omráčení všechny kusy v proudu chytit, jak se to stalo na lokalitě 13 při odběru 3.10.1985. Ze skutečnosti, že získaný materiál tohoto druhu byl z více než 85 % tvořen jedinci dlouhými přes 100 mm, tj. při horní hranici délky v dospělosti, lze soudit, že mladší, a tedy početnější ročníky zcela unikly pozornosti při odběru a nebylo je možno do 221
poměrného stanovení zahrnout. Početnost tohoto druhu je proto s velkou pravděpodobností mnohem vyšší než bylo zjištěno. Po celé délce toku se také jednotlivě vyskytuje štika obecná; všichni jedinci tohoto druhu byli ve špatném výživném stavu bez ohledu na roční období. Z toho lze soudit, že prostředí potoka je svojí úživností pro štiku naprosto nevyhovující. V horní části potoka se na vhodných místech se štěrkovitými úseky vyskytuje mřenka mramorovaná, není však nikde početná. Ostatní zjištěné druhy /perlín ostrobřichý, lín obecný, kapr obecný, sumec velký a snad i jelec proudník/ pocházejí z rybníků a jejich výskyt je evidentně nahodilý. Naopak při průzkumu nebyly zjištěny druhy, které se zde dříve prokazatelně vyskytovaly, např. pstruh potoční a mník jednovousý, nebo jejichž výskyt by bylo možno v potoce tohoto typu předpokládat, např. střevle potoční. Nepřítomnost těchto druhů je pravděpodobně způsobena několika spolupůsobícími faktory: otravy, lov, změna chemismu vody a hydrologických poměrů. Zjištěné druhy ryb je možno rozdělit takto: 1.
Původní druhy, tj. druhy, které se zde vyskytovaly před započetím hospodářské činnosti člověka. Do této skupiny bezpochyby náleží sekavec písečný, mřenka mramorovaná a velmi pravděpodobně i hrouzek obecný.
2.
Nepůvodní druhy, tj. druhy související přímo /kapr obecný, lín obecný, sumec velký, štika obecná/ nebo nepřímo /plotice obecná, perlín ostrobřichý, okoun říční/ s hospodářskou aktivitou člověka.
3.
Druhy nejasného původu. Do této skupiny náleží jelec proudnik a snad i plotice obecná. Tyto druhy pronikají z Labe až do horní části Pšovky /jelec proudník/ a poté mohou v rybnících nalézt vhodné prostředí /plotice obecné/. Štika obecné se mohla vyskytovat v dnes již neexistujících přirozených tůních, ale nyní již nelze bezpečně zjistit, zda je štika v této oblasti původní, nebo nikoliv. Ichthyocenóza potoka Pšovky v SPR Kokořínský důl tak představuje spole-
čenství poměrně silně pozměněné civilizačními vlivy, které je však na typických potočních místech osidlováno především původními druhy /hrouzek obecný, sekavec písečný, mřenka mramorovaná/ a sporadicky druhy nepůvodními /plotice obecná, okoun říční/, v blízkosti rybníků pak dalšími nepůvodními a v potoce trvale se nevyskytujícími druhy.
___
PŘEDBĚŽNÉ HODNOCENÍ PRŮZKUMU Z výsledků orientačního průzkumu společenstva ryb potoka Pšovky vyplývá, že je sice poměrně silně pozměněno činností člověka /změna hydrologických poměrů, 222
otravy, hospodářská činnost v rybnících, likvidace některých druhů cenózy atd./, ale ve značné části si dosud uchovává svoji původní biologickou hodnotu. Pozoruhodný je hojný výskyt sekavce písečného, který spolu s mřenkou mramorovanou náleží mezi citlivé indikátory změn prostředí. Vzhledem k tomu, že sekavec písečný, který patří mezi ohrožené druhy obratlovců, náleží již podle předběžných výsledků k nejhojnějším druhům ichthyocenózy v Pšovce v SPR, je z hlediska zachování jeho populací bezprostředně nutná ochrana potoka a jeho okolí, to znamená, že je nutno plně respektovat ochranný režim SPR Kokořínský důl a zamezit jakkoli motivovaným devastacím potoka jako prostředí tohoto druhu. Ze zhodnocení výsledků také vyplývají perspektivy směru případného dalšího průzkumu Pšovky, ve kterém je nadále nutno: 1. orientačně dále sledovat skladbu ichthyocenózy; 2. zaměřit se na podrobnější sledování populací sekavce písečného a mřenky mramorované /abundance, populační složení, růst reprodukce, potrava apod./. Summary The ichthyofauna of Pšovka Creek in the area of State Reserve Kokořínský důl was preliminary surveyed by the electrofishing during the year 1985. The following 11 fish species were documented /the relative abundance of the respective species is given in the brackets/: Esox lucius /2,2 %/, Rutilus rutilus /6,8 %/, Gobio gobio /54,3 %/, Cobitis taenia /27,2 %/, Noemacheilus barbatulus /2,6 %/, Perca fluviatilis /8,4 %/, Leuciscus leuciscus, Scardinius erythrophthalmus, Tinca tinca, Cyprinus earpio and Silurus glanis /the lest 4 species 1 % together/. The fish species found to occurre in Pšovka Creek can be divided as follows: 1. autochthonous creek species occurring here before start of human in-pact /C. taenia, N. barbatulus and very probably also G. gobio/; 2. non--autochthonous species which occurrence is directly /culture of C. carpio, T. tinca, S. glanis and E. lucius in ponds/ or indirectly /R. rutilus, S. erythrophthalmus, P. fluviatilis/ connected with human activities; 3. species of unclear origin, i.e. species which could formerly migrate from Elbe River finding here suitable conditions /L. leuciscus, R. rutilus and may be also E. lucius/. Although the species composition of ichthyofauna present here was relatively highly changed /especially in those parts surrounding the ponds/, typical creek localities are inhabited by the autochthonous species. The occurrence of C. taenia and his high relative abundance is very remarkable. Since this species is endangered 223
due to the habitat destruction and is missing in most localities in ČSSR, the status and preservation regime of State Reserve should be fully respected here. Adresy autorů: Ing. Martin Pecina, Správa Chráněné krajinné oblasti Kokořínsko, Mělník - Zámek, 276 01 Mělník Ing. Petr Ráb,CSc, Ústav fyziologie a genetiky hospodářských zvířat ČSAV, oddělení genetiky, 277 21 Liběchov
224
Bohemia centralis, Praha, 17: 225 - 241, 1988
Výskyt a osudy velkých šelem v minulosti Středočeského kraje Vorkommen und Schicksal der grossen Raubtiere in der Vergangenheit des Bezirkes Mittelböhmen
Otakar KOKEŠ
Chceme-li se seznámit s historií a osudy velkých šelem v prostoru dnešního Středočeského kraje, musíme alespoň letmo poznat vývoj životního prostředí, v němž žily. člověk osídlil zdejší rovinné a nížinné oblasti už před počátkem historického období, neboť toto území mělo poměrně dosti bezlesých prostorů. I tehdy se však táhly podél labského toku a koryt jeho přítoků lužní lesy, jež zasahovaly i do okolních rovin. Vždyť i Praha byla podle Kosmy založena ve starém lese a rozsáhlé hvozdy se prý v jejím okolí prostíraly i na východě na Čáslavsku a Kouřimsku, na jihu se táhly přes Zbraslavsko, Vlašimsko k Povltaví, stejně jako na jihozápadě přes Dobříšsko k Brdům a na západě v povodí Mže Křivoklátskem až na Žatecko. Prvními zásahy je mírně narušila kolonizace ve 12. století, která se ovšem později v 13. a 14. vě ku zásluhou Přemyslovců značně rozšířila. Avšak i první klášterní kolonizace již zasáhla de celistvosti středočeského hvozdu. Poměrně brzo tu vznikaly církevní majetky benediktinského Ostrovského kláštera, cisterciáckého kláštera v Hradišti nad Jizerou, opatství Sázavské, klášter Louňovický, Břevnovský, Strahovský, později Zbraslavský a některá další, mimo něž právě v rovinách kolonizovalo půdu na Českobrodsku i pražské biskupství. Církevní majetky, stejně jako později ve 13. a 14. století městská kolonizace, narušily celistvost lesních ploch, ale zdaleka neporušily jejich souvislost natolik, aby ohrozily existenční podmínky
225
života zvěře a zejména velkých šelem. Představují však počátek soustavného i vytrvalého pronásledování a hubení zvěře všemi tenkrát dostupnými prostředky. Medvěd, vlk a ostatní šelmy tu původně žily pravděpodobně všude, právě tak v západní chlumnaté a hustě lesnaté části kraje jako v rovinách východu. Dosvědčují to archeologické vykopávky. Zbytky medvědů nalezl v polabské rovině KUDRNÁČ /1970/ na staroslovanském hradišti Klučově, stejně jako TUREK /l966-68/ na slavníkovské Libici. O všeobecném výskytu vlků svědčí již zprávy historické. TOMEK /1893/ cituje kroniku vyšehradského kanovníka, označovaného za Kosmova pokračovatele, který napsal, že roku 1276 se jich objevilo veliké množství z obojí strany před branami Pražského hradu. Král Otakar kázal udělat na ně jámy u každé jedné vsi a položit na ně husu nebo podsvinče jako návnadu. Z pozdějšího svědectví zachovaného v knihách Viktorína Kornela ze Všehrd lze usuzovat, že se velký výskyt medvědů ve středních ale i v ostatních Čechách nezměnil ani do husitských válek a pravděpodobně ani po nich. V deváté části svého právnického díla O práviech, o sudiech a o dskách země české knihy devatery naříká, že vlci a psi ohryzávali mrtvá těla, jež ležela několik dní nepohřbena ve vinicích a po polích v létě roku 1420 po Zikmundově porážce v bitvě u Vyšehradu. Během veliké zimy roku 1443 běhali, jak píše Kornel ze Všehrd, hladoví vlci ve smečkách a činili velkou škodu, takže ani lidé nesměli a nemohli vycházet ze svých chalup /DVORSKÝ 1878/. V těch časech tu byly již pronásledovány velké šelmy nejen pro svoji škodlivost, nýbrž i pro kožešinu, jež byla velmi ceněna nejenom v tehdejší bytové kultuře, nýbrž i v odívání. Podává o tom jasné svědectví Husovo horlení proti soudobé marnivosti mužů i žen, odívajících se kožešinami, mezi nimiž nechyběli ani vlčí, rysí a medvědí. Ostatně i medvědí zvěřina byla už tenkrát a ještě dlouho potom obecně konzumovaným masem a staročeská medicína využívala zhusta různých částí tělesných orgánů šelem jako léků i jejich částí v tehdejším mastičkářství. Husitské války znamenaly v tomto vývoji jistý přelom. Zastavily sice na čas kolonizačni vývoj, ale snížily i osídlení země, a to i v jejím středu. Zdá se, že se zpočátku přes značnou spotřebu dřeva na obnovu válkami poškozených a zničených sídlišť i jiných staveb a stoupající požadavky dolů, skláren i dalších výrobních zařízení lesní plocha nezmenšila, nýbrž scelila, když příroda zakrývala opuštěné usedlosti i okolní neobdělávanou zemědělskou půdu novými porostlinami. Proti velkým šelmám však vystoupil nový činitel - organizující se velkostatek. Bylo to v
226
závěru 15. století, ale zejména od poloviny 16. století. Pozemková vrchnost, jež do té doby žila převážné z naturálních a peněžních platů poddaných /úroků/ a jen omezeně z výnosu vlastního hospodaření, utrpěla válečným vylidněním venkova citelné hospodářské ztráty. S úbytkem poddaných jí ubyly i příjmy z dávek. Při tom snížilo všeobecné znehodnocení měny i hodnotu zbytku vybírané renty. To ji donutilo na pozemkovém majetku podnikatelsky hospodařit ve vlastní režii, neboť se snažila doplnit a nahradit výtěžek z dávek od zbývajících poddaných výtěžkem z vlastního pozemkového majetku. Proto zejména od druhé poloviny 16. věku budovala nové dvory, zakládala ovčíny, v nichž chovala velká stáda ovcí, stavěla rybníky, pivovary, palírny i jiné výrobní podniky, jako mlýny, cihel ny a začala intenzivněji využívat lesy a především jejich zvěř, která jí zajišťovala nejen loveckou zábavu, ale i hmotný užitek. Tenkrát a ještě dlouho potom bylo dřevo, kromě tekoucí vody, jediným energetickým zdrojem a také jednou z hlavních stavebních surovin. Feudální majitel půdy počal kalkulovat. To, co ohrožovalo jeho hospodaření i jeho výsledky, muselo ustupovat z cesty. Hleděl proto tlumit vše, co ohrožovalo výkon a bezpečí zbytku jeho poddaných, kterých měl stále málo, ale i vše, co hrozilo jeho pasoucím se stádům
a
zvěři,
které
tehdy
nebyla
právě
podružnou
položkou
v
jeho
samozásobitelském systému ani v jeho obchodních kalkulacích. Feudální podnikání tehdejších dob bylo poměrně úspěšné a umožňovalo šlechtě přepychový život. Šlechta opouštěla staré nepohodlné gotické hrady na kopcích a budovala si pohodlná, rozměrné a přepychovému životu lépe odpovídající sídla dole uprostřed svých majetků. Od ostatního světa je oddělovala rozsáhlými libosady, oborami i bažantnicemi, jež byly nejenom průkazem významnosti rodového postavení, předpokladem loveckého pohodlí, nýbrž i potravním rezervoárem v dobách zvýšené spotřeby a především v časech, kdy nepohoda ztěžovala styk s širším okolím. V takto budovaném světě nezbývalo jistě mnoho místa pro šelmy, pokládané za hlavní škůdce tehdejšího polního hospodaření, takže od počátku režijního hospodaření jim byl vypovídán obzvlášť nelítostný boj všemi tehdy dostupnými prostředky a za všech okolností. Šelmy /nikoli jen vlci/ byly chytány do jam, byly na ně líčeny bijáky, později i samostříly, byly lákány na ujeď a při ní usmrcovány, nebo naháněny v místa ohrazená sítěmi a tam hromadně zabíjeny. Byly na ně pořádány společné naháňky, a to bez přestání a po celý rok. Byla však vybírána a ničena i jejich mláďata. Dokonce bylo povoleno i poddanému lidu, který
227
měl jinak krom čižby veškerý lov zakázán, aby střílel ze svých chalup vlky, lišky, rysy i divoké kočky. Kožešiny i jiné ceněné části úlovku od něho velkostatek vykupoval /VACEK 1929/. Takovéto počínání jistě vážně ohrožovalo už tenkrát existenci většiny druhů, zejména pak těch, jež měly omezenou reprodukci. Přesto si šelmy ve středočeské oblasti v této epoše ještě udržely svoje místo jak v lesnatých oblastech severu a severovýchodu, jihu, západu i jihozápadu, tak i tam, kde byla jíž značně narušena souvislost lesů, tedy i v oblastech polabských rovin, popřípadě v místech, jež s nimi souvisela. Jak jinak by 18. prosince roku 1549 mohl král Ferdinand I. přijímat od Jana Bezdružického na Košátkách ujištění, že nebude na svém panství krom černé a jelení zvěře lovit ani medvědy, aby tím nenarušil zvelebování myslivosti na komorních statcích Brandýs n. L. a Lysá n. L. /ČERNÝ 1931/. Ostatně si již deset let předtím vymínil podobnou smlouvou s Ludvíkem Bezdružickým z Kolovrat na Kornhause /tedy Mšeci/ v sousedství křivoklátských lesů rovněž šetření medvědů /CHADT 1909/. Je to i důkaz, že už tenkrát pokládali medvěda ve středních Čechách za ohrožené zvíře. Jinak se pohlíželo na vlky. Jejich značný výskyt i v Polabí dokazují zprávy z poloviny 16. století citované PRÁŠKEM /1908, 1909/. Podle nich v roce 1548 hlásil zemský správce Ferdinand Tyrolský svému otci do Vídně počet vlků pobitých v brandýských lesích a v roce 1550 psal hejtman tamních panství Albrecht Stang Ferdinandu I. o škodách, jež natropili vlci na zvěři panství Brandýs n. L. a Kostomlaty. Bylo jich tolik, že na ně podnikl roku 1552 fořtmistr Petemnitsch lov koňmo. Vlci se vyskytovali i v Posázaví, jak je možno soudit ze zprávy vlašimského hejtmana Jiřího Trýska z Větrně o jejich nezdařeném obstavování tenaty nad Kladruby asi v roce 1534 /SEDLÁČEK 1927/. Samozřejmě, že vlci nechyběli ani v hornaté a lesnaté části kraje na západ od hlavního zemského města. Na Křivoklátsku byli vytrvale hubeni. V roce 1594 ukládal fořtmistr Jiří Čulík z Rutwasu měšťanům i vesničanům, sídlícím v okolí královských lesů, aby vázali psy, a formanům, kteří jezdili do lesů pro dříví, aby zůstali v čase obnov doma - "tak aby vlci, kteří škodní zůstávají, zbiti býti mohli" /WINTER 1886/. Vlci se potloukali i v okolí Prahy, jak lze soudit z dopisu císaře Maxmiliána, který tu panoval v letech 1564-96, nejvyššímu lovčímu království českého, aby dal po bít vlky v okolí Prahy /DVORSKÝ 1878/. Ač bylo pořizování lapacích jam zemským zřízením z roku 1530 i sněmovním usnesením z roku 1575 každému, kdo k tomu neměl od vrchnosti oprávnění,
228
výslovně zapovězené, poněvadž do nich lid zřejmě chytal i jinou zvěř, byly pro lapění vlků a lišek každému na vlast ním pozemku trpěny /VACEK 1929/. I pražští vinaři jich pravděpodobně zneužívali k pytlačení, poněvadž králové Vladislav roku 1479 i Ferdinand I. roku 1558 nařizovali jejich zrušení ve vinicích pražského okolí. Stejně na tom byly v těch časech i obě kočkovité šelmy. Zemský správce Ferdinand Tyrolský roku 1571 nařídil křivoklátskému hejtmanu Oulíčkovi, aby za jejich zjišťování v lesích zvýšil poddaným odměnu /Archiv český 1905, 22: 256-257/. Zdá se, že tato opatření snížila v předbělohorských dobách ve vnitrozemí poněkud stavy velkých šelem. Dá se tak soudit z údajů spisu pobělohorského exulanta Pavla Stránského Respubliea Bojema,.v němž při líčení přírodních poměrů předbělohorských Čech konstatuje, že má česká země oproti jiným krajinám tu přednost, že je značně vyčištěna od šelem. Medvědů a vlků tu podle něho nebylo mnoho. Jistě to platilo, zejména ke konci 16. a počátkem 17. století, o vnitřních oblastech země ne tak ovšem v horských pralesovitých oblastech. Dařilo se jim tím méně, čím více se drolily velké a souvislé lesní celky a čím více se zdejší prostředí zalidňovalo. Trpěl od nich nejen dobytek, který byl vyháněn do lesů na pastvu jak z panských dvorů, tak za poplatek, který nebyl pro panské pokladny zanedbatelný, i ze vsí. Staré řády a hospodářské instrukce přesvědčivě dokazují, že tehdy tvořila lesní pastva podstatný užitek z lesů. Intenzivní bývala zejména v době zrání bukvic a žaludů pastva prasat, která tam byla na ní ponechávána až do vánoc. I ovce bývaly za horka zaháněny do hájů a po napadnutí sněhu pro ně byly v lesích poráženy jedle nebo smrky. V lesních porostech bývala povolována í pastva skotu /ČERNÝ 1930/. Ostatně vlci a medvědi řádili mezi stády i na pastvinách, zejména poblíž lesů. Proto se nedivme, že zjištění Pavla Stránského platila především v nitru země. Tam totiž ležela valná část komorních statků, jež byly po myslivecké stránce i ostře sledovanými lovišti. V 15. století byly na území Středočeského kraje komorní statky Nové Benátky, Brandýs nad Labem, Dobříš, Kolín, Králův Dvůr, Křivoklát, Lysá nad Labem, Malešov, Poděbrady, Přerov nad Labem a Točník. Kromě toho byl výskyt šelem ve středních Čechách silně utlumen i pronásledováním
na
dalším
komorním
zboží,
jež
leželo
blízko
hranic
dnešního
Středočeského kraje, jak tomu bylo u Chlumce nad Cidlinou na východě a u Zbiroha na západě. Tlumení šelem tam bylo nařizováno přímo panovníky. V roce 1568 uložil císař Maxmilián nejvyššímu lovčímu království Českého hubit vlky, rysy, divoké kočky 229
i jiné šelmy a zejména vybírat a ničit mladé vlky, přičemž měla být těm, kdo předložili jejich hlavu, vyplácena odměna ve výši 1 zl. za starého a 1/2 zl. za mladého vlka nebo rysa /Archiv český 1905, 22: 245/. Doslova totéž opakovala v roce 1599 i císařská instrukce Rudolfa II. nejvyššímu lovčímu království Českého Janu z Vřesovic. Nařídila mimo jiné i zřizování ujedí, ale přísně zakazovala honění a štvaní jiné zvěře /Sněmy české 1897, 9: 667/. Poněvadž mezi škodlivou zvěří již výslovně neuváděla medvědy, je možné mít zato, že tato zvířata byla v královských honitbách pro svůj vzácný výskyt hájena a určena jen pro panovnický lov. Ale hájil-li je panovník na komorních statcích, neměřila jim stejně šlechta na ostatních majetcích. Popravdě řečeno, medvědi byli nejpronásledovanější zvěří. Pro škody na hospodářských zvířatech, v obilí, pro ohrožování lidí, ale i pro konzumní hodnotu zvěřiny a oblibu kožešiny zejména v tehdejších bytových doplňcích. Renesanční velkostatek jim přinesl ještě jiné osudové nebezpečí. Medvědi se někdy stávali i značně početnou součástí vivárií v zámeckých příkopech i jiných panských zvěřincích, ba jak víme z kronikářských záznamů Březanových, Lehmanových i jiných - bývali oblíbenou obětí panských zábav, během nichž byli štváni v uzavřených prostorách, mučeni a ubíjeni. I na území Středočeského kraje víme o takových medvědincích; kupř. na Pražském hradě, na Křivoklátě, Smečně, Březnici a snad i jinde. Lze si jen obtížně představit, že by tam bylo možno dopravovat dospělá zvířata, i když i ona byla občas lapena do jam. Zámecké zvířetince byly doplňovány mladými kusy, kterých se lovčí personál zpravidla zmocňoval tak, že ubil medvědici a mladé pochytal. Známe-li poměrně malou reprodukční schopnost těchto zvířat, potom si snadno uvědomíme, že neúměrné vybíjení samic a nadměrná redukce mladých musely mít za nepochybný následek i ubývání druhu. Dochované prameny dosvědčují, že krátce před bělohorskou katastrofou nebylo již v českém vnitrozemí mnoho medvědů. Významným mezníkem ve výskytu velkých šelem českých zemí, zejména ve vnitrozemí, byla nesporně třicetiletá válka. Vylidnění země, zpustnutí gruntů i celých vsí rozšířilo jistě dočasně existenční prostor velkých zvířat. Zarůstaní pozemků, jejichž majitelé zahynuli nebo odešli do exilu, stromovými či spíše křovinnými porosty bylo rovněž příznivé jejich množení. Avšak vytváření velkých dominií, do nichž pobělohorští uchvatitelé soustřeďovali konfiskovaný majetek, svádělo i k zvýšené péči o nově získaný majetek, což se projevovalo především snahou o využití jeho
230
loveckých možností i předností. Pádně to dokazují lovecká ustanovení početných hospodářských instrukcí, které vydávali uchvatitelé svým lovčím zaměstnancům. Také nelze zapomínat, že sice válka trvala celých třicet let, ale boje se střídavě odehrávaly na nejrůznějších místech Evropy, takže české země i v této bouřlivé době prožívaly mimo období lokálních vpádů a plenění i dosti dlouhá období poměrného klidu. Ten dával novým nabyvatelům dominií dost času a příležitosti k organizování a budování, ale i k loveckým radovánkám. Jak jinak by byly v tomto období mohly být organizovány rozsáhlé panovnické lovy na Křivoklátě, v pražských oborách a porůznu i jinde. A jak jinak by mohl jeden z největších kořistníků těch časů, Albrecht z Valdštejna, uskutečňovat své nákladné stavby a využívat pozemkových zisků k dalekosáhlé hospodářsko-organizační činnosti. Jestliže měli tehdejší feudálové lov a jeho priority nejenom za důležitý článek přínosu svých pozemkových držav, nýbrž i za významný znak svého společenského postavení, je nabíledni, že nebyli ochotni trpět nic, co by škodilo chovu zvěře. Tedy především šelmy. Už český sněm v roce 1627 rozhodl, že medvědy, vlky, lišky a jinou škodlivou zvěř i ptactvo je každému v každém čase a kdekoli svobodno honiti, stříleti a hubiti /ČABART 1958/. Jistou ukázkou takového postupu je instrukce císaře Leopolda lesnictvu komorních panství, která opakuje a zároveň i upřesňuje dřívější instrukce vydané císaři Maxmiliánem a Rudolfem. Požaduje zimní ničení vlků v lečích uzavřených tenaty, jejich vábení na mršiny i letní vybírání vlčat a povoluje sedlákům kopat jámy, do nichž mohou lapat nejen vlky, ale i rysy, divoké kočky a lišky. Museli je ovšem odvádět na zámek /HELLICH 1930/. Neméně striktně vyznívaly tehdy příkazy vydávané lesnímu personálu na soukromých velkostatcích. Že to bylo účinné opatření dokazuje BALBÍN /1679/, když popisuje hromadné pobití vlků zvábených vlečkou do tenat na komorním panství Pardubice kdesi u Kladrub nad Labem. Na houževnaté pronásledování doplatil jako první ve středočeské oblasti medvěd brtník. Jeho stavy byly, jak již bylo uvedeno, silně narušeny už před válkou. Dá se předpokládat, že jako mohutné zvíře, slibující hodně zvěřiny, neušel ani pozornosti spížujících armád. Z našeho kraje o tom sice nemáme doposud doklady, ale zjištění archiváře TEPLÉHO v tehdejších jindřichohradeckých zápisech nás nenechávají na pochybách, že se zmíněné šelmě vedlo v celé zemi tak, jak s ní nakládaly švédské posádky v jižních Čechách, kde na ni pořádaly hromadné lovy. Mimoto je pravděpodobné, že válka potřebovala tuk šelem i pro výrobu tehdejších
231
mastí, kterých využívala humánní i veterinární medicína. Nasvědčují tomu ZUMANEM /1927, 1928/ citované příkazy Albrechta s Valdštejna, uchované ve Státním ústředním archívu v Praze /AMV F 67/I - V, protokol sekretáře z roku 1632 a AMV F 67/I - VI, protokol 1/7 č. 3/. Přikazuje se v nich fořtmistru v Bělé pod Bezdězem, aby k vévodovu dvoru dodal jelení lůj, liščí sádlo a vlčí a medvědí tuk pro potřeby válečné medicíny. Tento dokument je rovněž dokladem, že medvěd žil ještě v první polovině 17. století v severovýchodní části našeho kraje. Nasvědčuje tomu i zástřelné, které určovala za jeho hubení, tzv. frýdlantská instrukce, což byl soubor předpisů sloužících pro správu a hospodaření na Českých državách frýdlantského vévody /Archiv český 1906, 23: 23-98/. Z této oblasti ostatně pochází i jedna z posledních zpráv o ulovení medvěda, a to u Tuchomi na panství Křinec v roce 1629 /VONKA 1932-33/. Další údaje odtud však už chybějí. Naopak se zdá, že medvěd byl v první polovině 17. století ve vnitru země téměř vyhuben, kromě západních lesnatých a hornatých částí středních Čech. I na západě dnešního Středočeského kraje musela být před třicetiletou válkou už tato šelma nehojná. Je na to možno usuzovat z hlášení Václava Valkouna z Adlaru roku 1572, že "opět o čtyřech medvědích jsou v Hrádku zvěděli, než nechtějí ležet". Hrádkem se rozumí Křivoklát /DVORSKÝ 1878/. Už dříve citovaná smlouva mezi Ferdinandem I. a Ludvíkem Bezdružickým z Kolovrat z roku 1539 o šetření medvědů ve mšeckých lesích byla sice roku 1614 obnovena i s Bořitou z Martinic /CHADT 1909/, ale ani to už jejich mizení z křivoklátských lesů nezabránilo. Poslední medvěd, který střídal v bušohradském, chýňavském a hudlickém revíru, byl v srpnu roku 1692 postřelen u Hudlic a dostřelen za několik dnů 21. srpna roku 1692 valdštejnským fořtem Petrem Lhotským v oddělení Hrozné v revíru Běleč /NECHLEBA 1935; NOVÁK a TLAPÁK 1975; PALIVEC 1981/. Zřejmě když přešlo komorní panství do soukromých rukou, pominula tam ochrana medvědů. Jejich rychlý ústup je jasným důkazem, že se tam od předválečných dob, kdy byly jejich stavy silně narušeny, drželi jen v omezeném počtu díky panovníkově ochraně. Podobně se jim patrně dařilo i v Brdech. Podle urbáře březnického panství z roku 1586 se na ně lovívalo ve vacíkovských lesích. Ještě roku 1628 oznamovala česká komora arcibiskupu Harrachovi, že se na jeho rožmitálském panství objevili medvědi, ale projevila již také přání, aby byli šetřeni /MOKRÝ 1913-14/. V roce 1660 byl tam uváděn už jen jediný /MALÝ 1930/. Nejinak tomu bylo zřejmě i v jiných oblastech Brd. V popise panství Jince z roku 1646 je sice ještě stanovena taxa za ulovení medvěda, ale je pravděpodobné, že se tam 232
zachovala pouze mechanickým opisem podobných sazeb z minulosti /Okresní archív Písek v Mirovicích, sign. F II. - podrobný popis panství Jince/. MINISTR /1969/ soudí podle supliky fořta Jana Svobody z Těně, který v ní uvádí své zranění medvědem za Strašicemi, se zřetelem k datu žádosti a věku petenta, že se tak mohlo stát v letech 1720-40. Současně však cituje J. JIRÁSKA, jenž ve svém spise Versuch über die Naturgeschichte einiger in Berauner Kreise gelegenen Kameral-Herrsehaften z roku 1786 píše, že na Berounsku jsou medvědi, ale i vlci a rysi téměř vyhubeni. Lesy této části Brd leží již na samé hranici Západočeského kraje, takže není vyloučeno, že se tam občas zatoulaly jednotlivé šelmy z lesů západních Čech. Medvěd brtník zřejmě doplatil na racionalizační snahy velkostatku 16. a 17. století. Na území dnešního Středočeského kraje byly od nepaměti četné doly. Koncem 16. a počátkem 17. století tu byly v provozu i početné nově budované hutě. Kupříkladu v Králově Dvoře, Karlově Huti, Strašicích, Dobřívi, Svaté Dobrotivé, Staré i Nové Huti pod Nižborem a podobně i na Rožmitálsku i Dobříšsku. Byly vesměs položeny v lesích, protože pro ně bylo jedinou energetickou surovinou dříví a dřevěné uhlí. V západní části kraje se významně od dávných dob rozvíjela i další výroba, především vápna. Nejstarší vápenky bývaly u Tetína, ale mnoho jich bylo i v okolí Berouna a Prahy. Po třicetileté válce bylo jen u Suchomast na 36 pecí a další se nacházely v Berouně, Dvoře Králově, Karlštejně, Korně, Koněprusích, Levíně, Svatém Janě pod Skalou, ve Velkém Újezdě, Zdicích i jinde. Jejich umísťování v lesích nejen narušovalo porostní souvislost, ale vyžadovalo i kolonizaci potřebných pracovníků a jejich rodin. Bezpečnost jejich majetků i jich samých vyžadovala ocezování početnosti velkých šelem, což bylo patrně další příčinou poměrně časného a rychlého mizení medvěda z nejlesnatějších poloh západní částí území dnešního Středočeského kraje. Ve Středočeském kraji poměrně nejhouževnatěji odolával osídlovacímu a civilizačnímu procesu vlk. Napomáhala mu v tom jednak poměrně velká reprodukční schopnost, ekologická valence a poměrně značný akční rádius. Z první poloviny 17. století máme zprávy o lovech vlků na Valdštejnově doméně, jež zaujímala značnou část severovýchodu dnešního Středočeského kraje /SCHOTTKY 1832/. Ve středních Čechách jich bývalo podle šetření HELLICHOVA hojně na Poděbradsku. Ještě v roce 1745 tam byla zvyšována odměna za skolení starého vlka z 1 zl. 30 kr. na 2 zl. a za mladého vlka ze 45 kr. na 1 zl., což platilo do roku 1770. Další prameny se už o
233
této odměně nezmiňují /ANONYMUS 1906/. PAROUBEK /1894/ cituje zápis z urbáře s roku 1748, podle něhož byl poděbradský městský pohodný povinen vozit zvířecí odpadky, nazývané tehdy badra nebo ludra, do vlčí obory zřízené u Poděbrad. Pod pojmem vlčích obor nebo také vlčích zahrádek je třeba rozumět menší ohrady, někdy také s vlčí jamou uvnitř, kam mohl proniknout vlk i jiná šelma přivábená návnadou, ale odkud neměl již úniku, ježto se za ním uzavřel padák nebo dvířka průchodu. Poměrně četné zprávy pocházejí z těchto časů o vlcích z černokosteleckých i okolních lesů. Urbář kosteleckého panství z reku 1677 zaznamenal, že v komoreckém dvoře chovali pro panství 40 kusů skotu, ale žádná prasata, a to jednak pro nedostatek krmiva, jednak pro škody od vlků. Uvádí též vlčí boudu na sloupcích mezí Valdašínem /kdysi ves, nyní samota Aldašín u Jevan/ a Jevany, vlčí chalupu v chobotě Jevanského rybníka a vlčí boudu u rybníka Švejcar /ANONYMUS (J. M.) 1914/. Byla to lovecká zařízení, z nichž myslivci odstřelovali za měsíčních nocí vlky při újedi. Hejtman černokosteleckého panství musel roku 1677 vyplatit zástřelná za 11 vlků a v období 1704-18 tam záznamy vykazují ještě úlovek dalších 50 kusů. Pak ovšem veškeré zmínky o vlcích chybějí a na dlouhou dobu mizí z loveckých záznamů. Proto poslední vlk skolený na černokosteleckém panství po stu letech, roku 1817, musel být zatoulancem z jiných oblastí /Lesní hospodářský plán školního lesního závodu v Kostelci nad Černými lesy pro období 1961-70; textové část str. 99/. Ve zprávě hejtmana tamního panství Jiřího Mařana Bohdaneckého z 21. června roku 1655 čteme nářek, že musí vyplácet téměř každý týden několik zlatých za škodnou, protože myslivci zhusta přicházejí s vlky i jinými šelmami. V týdnu, kdy psal svoji správu, mu přinesli 13 mladých vlků vybraných z loží /Státní ústřední archív Praha S. M. L 40/4 sv. 2/. Zřejmě jich tam bylo ještě mnoho a byli intenzívně hubeni. Nedivme se proto, že už 17. prosince roku 1628 nařídil nový majitel panství lesmistru J. V. Prokopovi instrukcí vydanou pro panství Kostelec nad Černými lesy, Uhříněvec, škvorec a Roztoky nad Vltavou hubení vlků všemi dostupnými prostředky; lesmistr byl povinen opatřovat po celý rok povozy a sáně pro lesní personál i honce, pokud jich bylo zapotřebí při honech na uvedené šelmy. Lovecké psy museli k tomuto účelu držet a živit na panství mlynáři /Státní archív Bučovice, sign. d/359/1, č.l/. Zápisy v matrice kolínské fary dokládají výskyt vlků v letech 1699 a 1700 i na Kolínsku /VÁCLAVÍK 1877/. Proto je pochopitelné, že vlci nechyběli ani v jižních oblastech kraje na lesnatém Posázaví. Ještě v roce 1700 musel každý myslivec
234
vlašimského velkostatku ročně odvádět kromě jiné zvěře i jednoho uloveného vlka. Zástřelné za vlky tam bylo vypisováno ještě v roce 1712 /NAVRÁTIL 1915-16/. Venkovskému lidu tam byla ukládána účast při jejich lovech robotními předpisy v letech 1665 a 1683 /Archív český 1905, 22: 402/. V hlášení komisařů Viléma Oldřicha z Rokyc a Jana Jakuba z Gastheimu z 1. srpna roku 1679 o stavu hospodářství žandovského statku, který náležel jezuitské residenci v Golčově Jeníkově, se uvádí, že "ovčího, kozího a svinského dobytka v těch hlubokých lesích pro množství vlků chovati nemohou" /ANONYMUS 1921/. Tím je vlastně potvrzen i tehdejší výskyt vlků v Železných horách. Poslední vlci Posázaví byli uloveni až ke konci 18. století. Jistě však už nepatřili k místním populacím, nýbrž byli migrujícími jedinci, kteří byli štváni z místa na místo a z kraje do kraje. 11. února 1794 hlásil dolnobřežanský lesmistr Lipanský Krajskému úřadu v Kouřimi skolení vlka v polesí Skalka 9. února, 16. února téhož roku však hlásil zmíněný Krajský úřad guberniu, že v okolí Komorního Hrádku bylo zjištěno ještě sedm vlků o jejich osudu však chybějí další zprávy /Státní ústřední archív Praha CG 1786-95, Publ. 27/89/. Posledním vlkem v této oblasti byla nesporně stará vlčice, složené 15. prosince 1827 v lesích velkostatku Ostředek. Byla tam stopována více než 14 dnů /Forst und Jagd - Neuigkeiten 1828, Nr. 48/. Jak dosvědčují četné zápisy v rakovnickém a křivoklátském archívu, tyto šelmy se udržovaly, ovšem ojediněle, v západní části Středočeského kraje až do počátku 18. století. Roku 1672 žádal jistý sedlák g Vinař smečenskou vrchnost o podporu na koně, kterého mu potrhali dva vlci /SEIDL 1904/. V srpnu roku 1692 postřelil křivoklátský vrchní lovci vlčici od pěti mladých v chýňavském revíru u Unhoště /MECHLEBA 1937-38/. V období mezi lety 1710-16 padlo v křivoklátských lesích vlkům za oběť asi 600 kusů spárkaté zvěře /NECHLEBA 1936/. V roce 1721 byli vyšetřováni dva sousedé ze Svaté za to, že si přivlastnili vlky strženého jelena /NECHLEBA 1935/. Je samozřejmé, že i v těchto oblastech byl zmíněným šelmám vyhlášen nelítostný boj, při němž byly naháněny do vlčích tenat, lákány k újedím a podobně. Roku 1686 navrhl lantjágr Jan Kryštof Rayman Valdštejnovi, aby byly zřízeny v revírech, kde má škodná - totiž vlci, rysi, lišky apod. - svá stanoviště, újedí budky ze dřeva, k nimž mohou fořtknechti obstarávat potřebnou újeď sami, poněvadž pobírají zástřelné /MAXERA 1933/. Stojí za pozornost, že návrh už nemluví o medvědech. Poslední vlk byl podle PALIVCE /1981/ i jiných /LEISKÁ 1977/ uloven v
235
křivoklátských lesích roku 1724. ANDRESKA /1962/ podotýká, že tam byl jiný vlk ještě stopován na jaře roku 1726. J. JIRÁSEK /1786/ však uvádí v citovaném již popise komorních statků berounského kraje, že vlci každoročně přecházeli přes zbirožské lesy od Rožmitálu k Plasům a Křivoklátu /MINISTR 1964/. NECHLEBA /1935/ píše, že byl jeden takový tulák stopován v lesích křivoklátského velkostatku ještě roku 1801. Než však došlo k jeho vystopování a naháňce, byl za své bludné pouti uloven mysliveckým mládencem u Břežan na Kralovicku. S jeho výskytem na Křivoklátsku jistě úzce souvisí i jeho pobyt v lesích velkostatku Mšec, kde byl odstřelen poslední vlk roku 1720 /VESE1Ý 1893/. MALÝ /1930/ se zmiňuje o přítomnosti vlků u Příbrami ještě v roce 1693, kdy si svatohorští jezuité stěžovali; že jim v Hatích zkousaly beránky. V roce 1660 byli ještě uváděni v popise březnických lesů /MOKRÝ 1913-14/. Pravděpodobně poslední brdský vlk byl ubit v Roželově roku 1750. Ani kočkovitým šelmám se tu nedařilo o nic lépe. Je o nich ovšem mnohem méně písemných zpráv, poněvadž nebývaly tak obávané jako medvědi a vlci. Z Balbínova údaje, že viděl rysa uloveného v Lipníku při Benátkách nad Jizerou je možno usuzovat na výskyt rysů v polabských rovinách ještě v 17. století. Mezi léty 1704-18 jich bylo skoleno ještě šest v černokosteleckých lesích /Les. hosp. plán školního lesního závodu v Kostelci nad černými lesy na období 1961-70, text. část, str. 99/. Rychle tu však řídl rys. Rovněž rychle mizel i v západních oblastech kraje a poslední byl ubit na Křivoklátsku 7. ledna 1695 v lesním oddílu Rysová na karlovecké straně polesí Obora ve vlčích tenatech, kam byl vyštván psy /NECHLEBA 1935/. V časopise Slávia z roku 1878 je na straně 288 uvedeno, že v křivoklátských lesích byli kromě šesti vlků uloveni i dva rysi ještě roku 1697. Nejdéle se pravděpodobně rys udržel v brdských lesích, heboť citovaný zde již J. JIRÁSEK píše o složení dvou kusů v roce 1784 na Rožmitálsku /MINISTR 1964/. Poněkud déle se tu pravděpodobně udržovala divoká kočka, pokud ovšem nebyly některé z úlovků uváděných v archivních listinách zdivočelými domácími kočkami. BALBÍN ji pokládal v polovině 17. století za hojnou ku škodě ptactva i ostatních divokých zvířat. V roce 1719 byly uvedeny dvě divoké kočky i ve výkaze úlovků z vyhrazeného královského území, jež tvořil obvod jedné míle okolo Prahy /BARCHÁNEK 1947 in KOKEŠ 1974/. Zdá se, že se divoká kočka vyskytovala ve východní části dnešního Středočeského kraje ještě v polovině 18. století, protože ji
236
VAVÁK /1785/ ve svých Pamětech počítal mezi zvířata Oškobrhu, což je zalesněný kopec východně od Poděbrad /SKOPEC 1904-36/. Tamní výskyt potvrzuje i úlovek dvou divokých koček při císařských honech konaných od 21. srpna do 12. září roku 1748 v okolí Poděbrad /KOKEŠ ex TLAPÁK 1974/. V Berounském kraji zaznamenává ZIPPE /in SOMMER 1849/ ještě vzácný výskyt divokých koček. Ale na Křivoklátsku jich bylo v roce 1738 střeleno sedm /TLA-PÁK a NOVÁK 1960/ a rok předtím ještě čtyřicet /NECHLEBA 1943/. Poslední divoká kočka prý byla ulovena v roce 1780 v oddělení Hrozné revíru Běleč, nazývaného dříve Lhota /MAXINOVIČ 1935/. Ovšem podle NECHLEBY /1935/ vykazují křivoklátské lovecké záznamy ještě v roce 1768 třináct, v letech 1788-93 třicet sedm a v letech 1811-21 třináct úlovků koček. Bělečský úlovek r. 1782 tedy pravděpodobně nebyl poslední. Poslední úlovek na panství Mšec severně od křivoklátského komplexu pochází z roku 1776 /VESELÝ 1893/. Ha Dobříšsku muselo být dosti koček ještě v 18. století, neboť roku 1575 byly dvě střeleny v revíru Chouzava a Kozí Hory a k 1. červenci téhož roku měl velkostatek v inventáři ještě deset nevyčiněných kožek /NOVÁK 1967/. V roce 1759 tam byl uloven jeden kus v Zámeckém revíru, jeden v Bukové, dva v Chouzavě a pět v Chlumu /Státní archív Hořovice - fond Dobříš - Ausweis über das im Jahre 1759 auf der fürstlichen Domaine Dobříš abgeschossenen oder abgefangenen Wildes/. Zdá se, že se divoká kočka držela dlouho a houževnatě, poněvadž J. S. PRESL o ni mluví ve svém "Ssavectvu" ještě v r. 1834 jako o řídké zvěři v Čechách. Tím však historie brdských divokých koček ještě neskončila. V roce 1907 totiž zakoupil tehdejší majitel hořovického panství u firmy Gudera ve Vídni dva páry divokých koček uherského původu, které byly vypuštěny v brdském revíru Velcí. Do podzimu však kočky zmizely. Jedna byla zastřelena v Ohraženicích ve stodole, druhá v Žebráce a třetí v Pasekách u Příbrami. Ohraženickou kočku odevzdal lovec i s koťaty, jež byla vržena v jeho skladu slámy, hořovickému lesnímu ředitelství. Tam byla staré kočka preparována a mláďata prý vychována. Jejich další osud ovšem není znám. Čtvrtá kočka byla ulovena teprve po sedmi letech 11. prosince roku 1914 v lesním oddělení Hrabovka v tehdejším revíru Furstenberk poblíž obce Žloukovice na Křivoklátsku /NECHLEBA 1915/. Z předeslaného je patrno, že soumrak ve výskytu velkých šelem nastal na území dnešního Středočeského kraje v polovině 18. století. Ty, jež se tu vyskytly později, byly již pouze rozptýlenými jedinci migrujícími z místa na místo, nebo se
237
zatoulaly do středočeského regionu z pohraničních hor. Lovecký řád Karla VI. v r. 1726 nařídil jistá omezení v boji proti škodlivé zvěři. V té době se však jíž osud velkých šelem v našich zemích nachyloval ke svému konci. Není pochyb o tom, že je pobělohorský velkostatek nemohl trpět ve svých lesích, jež byly zároveň i prostředím okázalých loveckých podniků. Jistý vliv na osud velkých šelem měly i zdokonalující se lovecké zbraně, popřípadě jiná zařízení, stoupající ceny kožešin apod. Nelze ovšem přehlédnout, že ve vnitrozemí měla zásadní význam pro jejich osud stoupající lidnatost. Nemáme o ní sice přímé údaje ze Středočeského kraje, ale můžeme si o jejím rozsahu učinit představu z poměrů celozemských. Počítá se, že v roce 1610 žilo na území Čech, Moravy a Slezska 3 milióny 865 tisíc obyvatel a tento počet narostl do první čtvrtiny 18. století jen na 4 milióny 160 tisíc /PLACHT 1957/, tedy asi o 7,8 %. Vezmeme-li však v úvahu, že po bělohorské porážce a konfiskacích spojených s nucenou emigrací tu podle DENISE poklesl počet duší na 1 milión 300 tisíc a počet usedlostí, kterých bylo v roce 1618 ještě na území Čech 133 tisíc, se snížil v r. 1628 na pouhých 84 tisíc /ČABART 1958/, znamená to, že tu pobělohorské osídlení stouplo do prvních dekád 18. století na více než dvojnásobek. Je také možno předpokládat, že se v tom čase největším nárůstem mohlo vykázat právě vnitrozemí, jež mělo pro rychlou poválečnou rekonstrukci nejlepší podmínky. Poněvadž tu současně vzrůstala i péče o chov zvěře, ale i o stáda bravu, je nabíledni, že konečné vyhubení velkých šelem bylo vyvoláno právě těmito okolnostmi. Lovecký patent Josefa II. z roku 1786, který postavil velké šelmy mimo zákon a při pustil jejich hubení každým, jejich osud ve vnitrozemí vlastně už neovlivnil. Lesní kultura, tedy období umělé obnovy lesních porostů a nástupu organizovaného lesního hospodářství, zastihla již, zejména ve Středočeském kraji, jen poslední a nepatrné dožívající zbytky velkých šelem. Zusammenfassung In der weiten Vergangenheit kamen die grosse Raubtiere, d.h. der Bär, Wolf, Luchs und die wilde Katze überall vor, weil da auch genug zusammenhängender Wälder, die denen gerecht waren, vorhanden war. Erste Zeichen deren Abnahme können wir mit zunehmender Besiedlung des Bezirkes registrieren, was auch die Lockerung des Zusammenhanges der Wälder zur Folge hatte. Zuerst in nordöstlichem Gebiet, um viel später auch in hügeliger südlicher Hälfte des Bezirkes. Die Raubtiere wurden hier selbstverständlich immer mit allen Arten ausgerottet als Faktor, der die Leute, die weidende Herde und auch die Ernte bedroht. Die grösste
238
Verwogung began nach den Hussitenkriegen. d.h. in dem Zeitraum in welchem die Domäne nach eigenem Wirtschaftsgewinn eifrig streben began. Nur der Bar stand in den Kammergütern gewissermassen unter Schutz, anderseits aber damit, dass seine Jungtiere für die Vivarien der Adel gefangen wurden, wobei die Muttertiere zumeist erschlagen wurden, wurden wider diesem Schutz die Bestande des Bars stark bedroht. In jedem Zeitabschnitt wurde der Wolf durch alle erreichbare Arten ohne Kompromiss vertilgt. Wichtige und zeitgemässe Schicksalgrenze für das Vorkommen der grossen Raubtiere im Binnenland waren die Ereignisse der dreissigjährigen Krieges Einerseits durch die Verwüstung des Landes durch Kriegsgeschehnissen und durch dessen Aussiedlung wegen Gegenreformationsereignisse und wegen Liquidation der gegenhabsburgischen Opposition viele Siedlungen verödeten und dadurch, eben so wie wegen schlüttere Besiedlung hiesiger Bezirke wurden günstige Lebensbedingungen fur die Raubtiere gebildet. Anderseits die Koncentrirung des Grossgrundbesitzes, intensives Bestreben um Aus Breitung der Industrie in Wäldern /die Hutten/, Kolonisierung einiger Waldteile, besonders aber die Bemühung des Großgrundbesitzes um Liquidation aller Grundsachen, welche die Wirtschaftserfolgen bedroht haben, hat den immer intensiveren Kampf gegen die Raubtiere hervorgerufen, der endlich auch das Gebiet der Kammerguter nicht meidete. Im ostlichen Teil des Bezirkes wurde der Bar sehen in der ersten Hälfte des 17. Jahrhunderts fast ausgerottet. Ende des 17. Jahrhunderts hat auch Ende fur den Bar im westlichen Teil des Bezirkes bedeutet. Im nahsten Jahrhundert wurden dort nur wandernde Individuen angetroffen. Der Wolf hat länger widergestanden. In ganzem Gebiet erschien er noch im 18. Jahrhundert, aber Nachrichten Über Erlegen einzelner Individuen in der zweiten Hälfte des Jahrhunderts, resp. am Anfang des 19. Jahrhunderts, galten nur verirrten und überall verfolgten Stucken. Beide Katzenraubtiere, Luchs und wilde Katze, kamen in beschriebenem Gebiet teilweise langer vor. Der Luchs bis ende des 18. Jahrhunderts, die wilde Katze noch langer, inwieweit aber die historischen Quellen aus letzter Zeit nicht die wildernde Hauskatze für die wilde Katze halten. Verallgemeint kann man sagen, dass der Übergang zur künstlicher Aufforstung und neue forstliche Regelung, die nachdem gefolgt hat, haben im Bezirk Mittelböhmen die Raubtiere um alle Existenzbedingungen untergebracht.
239
Literatura ANDRÉSKÁ J. /1962/: Vlci v Čechách. - Myslivost, 2: 178-181. ANONYMUS /J. M./ /1904/: 0 vlcích. - Nový háj a lověna 1904: 333-335. ANONYMUS /1921/: Mnoho vlků v Čechách. - Česká myslivost, 25: 126. BALBÍN B. /1679/: Miscellanea historica regni Bohemiae, decadis I, Liber I., qui historiam naturalem Bohemiae complectitur. - Praha. ČABART J. /1958/: Vývoj České myslivosti. - Praha. ČERNÝ V. /1930/: Hospodářské instrukce. - Praha. ČERNÝ V. /1931/: Kolovratské a Berkovské listiny ve Státním archivu zemědělském. Sborník prací věnovaných prof. Dr. Gustavu Friedrichovi k 60. narozeninám. - Praha. DVORSKÝ F. /1978/: Historické zprávy o lidnatosti království Českého. - Památky archeologické a místopisné, 10: 671-697. HELLICH J. /1930/: Instrukcí poctivým forštmistrům panství našich. - Československý háj, 13: 372-375. CHADT J. E. /1909/: Dějiny lovu a lovectví. - Louny. KOKEŠ O. /1974/: Z dějin výskytu kočky divoké /Felis silvestris Schreber 1777/ v českomoravských krajích. Lynx, 15; 9-21. KUDRNÁČ J. /1970/: Klučov, staroslovanské hradiště ve středních Čechách. -
Praha.
LEISKÁ M. /1973/: Zachráníme Křivoklátsko. - Lidé a země, 22: 551-556. MALÝ L. /1930/: Příbramsko a Dobříšsko. - Příbram. MAXIMOVIČ R. /1935/: Lovec a príroda. - In Čech, Vodička, Záhorský: Naše polovnictvo, Bratislava. MAXERA R. /1933/: Dva návrhy na zvelebení myslivosti na Křivoklátsku v různých dobách. Stráž myslivosti, 11: 36-40, 48-50. MINISTR J. /1964/: Historický průzkum hospodářského lesního celku Zbiroh I - III, Spálené Poříčí III, str. 116. MINISTR J. /1969/: Příspěvek k vývoji myslivosti na Zbirožsku. - Lesnictví, 15: 669-672. # MOKRÝ Th. /1913-14/: Lesnictví, lovectví a rybářství v kraji Blatenském na počátku 20. století. - Spolkový časopis pro lesnictví, myslivost a přírodovědu, 1913: 38 a n. NAVRÁTIL M. /1915-16/: K dějinám lesů na panství vlašimském. - Spolkový časopis pro lesnictví, myslivost a přírodovědu, 1915-16: 142-158. NECHLEBA A. /1915/: Kočka divoká v Čechách. - Česká myslivost, 19: 33-34. NECHLEBA A. /1935/: Zvěř v lesích křivoklátských. - Myslivecký svět, 1: 33-36. NECHLEBA A. /1936/: Vývody ze statistik jelenů na Křivoklátsku z dob od roku 1659-1913. Sborník ČSAZ, 1936: 569-576. NECHLEBA A. /1937-38/: Obrázky z unhošťského Zálesí. - Vlastivědný sborník školního okresu slánského a kladenského, 15: 12-13.
240
NOVÁK A. /1967/: Historický průzkum lesního závodu Příbram a lesního hospodářského celku Sokolovec, Příbram a Hluboš, str. 73. NOVÁK A., TLAPÁK J. /1975/: Vývoj lesa a lesního hospodářství na Křivoklátsku. - Bohemia centralis, 4: 44 a n. PALIVEC V. /1982/: Hájenství zelené. - Praha. PAROUBEK O. G. /1894/: 0 zvířeně na panství poděbradském na konci XVIII. věku. Vesmír, 23: 254-256. PLACHT 0. /1957/: Lidnatost a společenská skladba českého státu v 16.-18.století. - Praha. PRÁŠEK V. J. /1908/: Brandýs n./L. město, panství a okres. Díl I. - Brandýs n./Labem. PRÁŠEK V. J. /1908-09/: Královská myslivost u Brandýsa na Labi. - Rozmarův Lesnický týdeník, 3: 48. SEDLÁČEK A. /1927/: Hrady, zámky a tvrze království Českého. Díl 15. -Praha. SEIDL J. /1904/: Vlci v Čechách. - Myslivec, 2: 178-181. SKOPEC J. /1907-36/: Paměti F. J. Vaváka. Část 1., kniha 2, str. 57. -Praha. SCHOTTKY J. M. /1832/: Über Walensteins Privatleben. - München. SOMMER J. G. /1849/: Das Königreich Böhmen, statistisch-topografisch dargestellt. Berauner Kreis, Prag, Bd. 16, S. XXXVIII. TLAPÁK J., NOVÁK A. /1964/: Historický průzkum lesů lesního závodu Křivoklát, str. 31. TOMEK V. V. /1892/: Dějepis města Prahy. Díl I. - Praha. TUREK R. /1966/: Libice, knížecí hradisko X. století. - Praha. VACEK F. /1929/: Selský stav v Čechách v letech 1419-1620. - Časopis pro dějiny venkova, 16: 83 a n. VÁCLAVÍK A. /1877/: K dějinám honby a práva honebního. - Háj, 6: 68-73. VESELÝ J. /1893/: Geschichte der fürstlich Schwarzenbergschen Romainem Citolib, Vršovic, Toužetin, Kornhaus und Janovic. - Praha. VONKA R. J. /1932-33/: Zvířata a lidé. - Vesmír, 1: 75-77. WINTER Z. /1886/: Kousky staročeského přírodopisu. - Ruch, 8: 246-248. ZÍBRT Č. /1927/: Dějiny kroje v zemích českých od dob nejstarších až po války husitské. Praha. ZUMAN F. /1927/: Zvířena bělských lesů v první polovině XVII. století. Troskám, 6: 248.
Od
ZUMAN F. /1928/: Zvířena bezdězských lesů v první polovině XVII. století. našeho domova, 20: 59-60.
Adresa autora: Ing. Otakar Kokeš, Jaromírova 63 128 00 Praha 2
241
Ještěda Krása
k
242
Krátká sdělení Kurze Mitteilungen
NÁLEZ POLOHY JÍLOVCE SE SUCHOZEMSKOU KVĚTENOU MEZI MARINNÍMI CENOMANSKÝMI SEDIMENTY U NOVÉHO STRAŠECÍHO Blízko u severní hranice CHKO Křivoklátsko se nachází nejvíce na jihozápad vysunutá část vltavsko-berounské oblasti české křídové pánve. Lupkové a uhelné doly Hořkovec zde těží ve dvou lomech žáruvzdorné jílovce z podloží křídového útvaru. Celá oblast je touto činností silně postižena a díky těžbě je v lomech neustále odkryt profil od svrchního karbonu přes sladko-vodní a marinní cenoman až do spodního turonu. Profil byl popsán HOLÝM /1962/ a SVOBODOU /1985/. Vývoj cenomanu a turonu odpovídá tradičnímu schématu z blízkého okolí. Podle nejnovější stratigrafie /ČECH et al. 1980/ se jedná o perucko-korycanské souvrství a bělohorské souvrství. Protože dosud nebylo vyřešeno po-jmenování nižších členů těchto jednotek /dr. ČECH 1987 - ústní sdělení/, je pro označení jednotlivých jednotek ještě použito nyní již přežitého Zahálková a Soukupova označení římským číslováním ve spojení s neformálním stratigrafickým členěním. To umožňuje srovnání s Holého prací a podobnými profily z okolí Džbánu /SOUKUP 1954/. V hořkoveckém lomu jsou /viz též HOLÝ 1962/ na bázi křídových sedimentů vyvinuly slepence přecházející do hrubozrnných pískovců. Je to ekvivalent tzv. souvrství Iab neboli podlupkový kvádr. V západním lomu se dá dobře pozorovat vykliňování jednotlivých pískovcových vrstev. Jejich nadloží tvoří tzv. souvrství Ic /horní jílový obzor/ s hojnými otisky listů cenomanské květeny. V nadloží jílového obzoru jsou opět vyvinuty různě vykliňující pískovcové vrstvy. Je,to tzv. souvrství Id + II /nadlupkový kvádr/. Na bázi je hrubozrnný pískovec až slepenec se zkřemenělými kořeny kapradin. Tempskya varians (CORDA), které se nacházejí v nadloží jílového obzoru a nikoliv jeho podloží, jak mylně uvádí HOLÝ /1962/. Nadloží pískovců s Tempskya varians tvoři v nejzápadnější části západního lomu jemnozrnný až
243
hrubozrnný pískovec s faunou: Protocardia hillana (SOW.), Cucullaea sp., Granocardium productum (SOW.) a dosud neurčené otisky ulit plžů. Všechny pískovce v nadloží jílového obzoru zde maji hojně stopy po hrabání desetinožců typu Ophiomorpha. Na pískovcích leží písčitá báze nad-ložních jílovitých prachovců, tzv. souvrství IIIa s Calycoceras naviculare (MANTELL), Metoicoceras geslinianum (d´ORGIBNY) a Proplacenticeras cf. memoriaschloenbachi (LAUBE et BRUDER). Jak dokazují tyto nálezy svrchnocenomanské fauny, hranice mezi tzv. Id + II a IIIa není hranicí mezi cenomanskými a spodnoturonskými sedimenty. Ve vyšších svrchnocenomanských /střední IIIa/ a spodnoturonských vrstvách /svrchní IIIa a IIIb/ se fauna nachází jen ojediněle. Mezi typicky marinními pískovci tzv. Id + II a písčitou bází prachovců tzv. IIIa se nachází na několika místech až 0,9 m mocná vrstva šedofialového jílovce s hojnými otisky cenomanské květeny. Nejhojnější jsou větévky Sequoia reichenbachi (GEINZ.) i se šišticemi, Kettneria elegans (CORDA), Aralia cf. formosa HEER a úlomky listů kapradin. Podobné polohy jílovce jsou i v pískovcích tzv. Id + II, ale žádná květena v nich zatím nebyla nalezena. Materiál jílovcové polohy mezi marinními sedimenty v západním lomu je stejný jako materiál jílovcových poloh v podložních pískovcích. Pochází s největší pravděpodobností z horního jílového obzoru /tzv. Ic/ ze vzdálenějšího prostoru. Mezi sedimentaci pískovců a prachovců došlo k vynoření mořského dna a vyplnění jeho nerovností jílem se zbytky květeny. Jílovcová poloha může být ekvivalent ní některým marinním sedimentům z okolí Prahy. Při nálezu této jílovcové polohy na nedokonale odkrytém místě se může stát, že podložní pískovce tzv. Id + II mohou být považovány za pískovce, tzv. Iab, a jílovcová poloha společně s nadložními prachovci, tzv. IIIa, za horní jílový obzor /tzv. Ic/. Na výchozech zvětralých sedimentů může být jílovcová poloha naopak považována za jílovitou bázi prachovců, tzv. IIIa. V hořkoveckém lomu nelze bohužel výchozy jílovcové polohy chránit. Není vyloučeno, že se tato poloha může vyskytovat i jinde u Nového Strašecí a nebo u Džbánu. Nalezený výchoz by bylo vhodné chránit jako přírodní výtvor. Literatura ČECH et al. /1980/: Revision of the Upper Cretaceous stratigraphy of the Bohemian Cretaceous Basin. - Věst. Ústř. Úst. geol., 55/5: 277-296, Praha. HOLÝ P. /1962/: Zpráva o paleontologickém a stratigrafickém výzkumu křídových usazenin v okolí Nového Strašecí. - Zpr. geol. výzk. v roce 1961: 139-140, Praha.
244
SOUKUP J. /1954/: Ložiska cenomanských jílovců v Čechách a na Moravě. II. Okolí Kroučové, Ročova a Zbrašína jižně od Loun, okolí Peruce, Klobuk, Zlonic a Velvar. Geotechnica, Praha, 18: 1-180. SVOBODA P. /1985/: Spojení českého křídového moře s bavorským během cenomanu a turonu. - Bohemia cent., 14: 7-23, Praha.
Pavel SVOBODA
NĚKTERÉ PŘÍKLADY ZÁVISLOSTI ANTROPOGENNÍCH ZMĚN FAUNY NA CHARAKTERU BIOTOPŮ BIOSFÉRICKÉ REZERVACE KŘIVOKLÁTSKO Toto sdělení autor přednesl na VII. sjezdu čs. zoologů /25. - 29.8.1986, Ústí n. L./. Krátký souhrn je obsažen ve Zprávách Čs. zoologické společnosti, 1986, 19-20, str. 86. Autor nyní uvádí plné znění referátu, jehož písemné publikování bylo v diskusi též předpokládáno vzhledem k přírodovědnému významu Křivoklátska. Účelem
tohoto
příspěvku
je
doložit
konkrétními
příklady
závislost
antropogenních změn fauny na druhu terestrických biotopů v pahorkatině. Biosférická rezervace Křivoklátsko je vzhledem ke své reliéfové dynamice vhodným modelem pro nashromáždění dostatečného materiálu. Rozloha CHKO je asi 63 tisíc ha, nadmořská výška 223 - 616 m, substrát zejména vulkanity, břidlice i pleistocénní půdy, lesnatost 64 %. Jsou zde reliktní refugia zvířeny, např. některých plžů na skalních pleších a v sutích již z preboreálu, lasturnatek v pramenech z atlantiku aj. Podkladem práce je vlastní průzkum a determinace pěti skupin fauny, prováděné autorem od r. 1979. Část výsledků je již obsažena v deseti publikacích autora. Bylo odchyceno 2806 exemplářů a zjištěno 46 druhů savců. Při 267 exkurzích byl konstatován hnízdní výskyt 123 druhů ptáků. Do 345 zemních pastí bylo odchyceno 15 064 exemplářů střevlíků 113 druhů a 36 807 sekáčů a pavouků se 400 druhy. Zvláště epigeická arachnofauna, odchytávaná do pastí, je využívána jako modelová skupina pro faunistické specifikování stanovišť. Již v r. 1984 byla pomoci počítačového zpracování sběrů v Matematickém ústavu ČSAV /P. PĚNIČKA/ prokázána značná citlivost druhových spekter a abundancí pavouků na prostředí a demonstrována korelace složení arachnofauny s typem přirozených rostlinných společenstev minimálně na úrovni příslušných lesních asociací, formace skalních stepí a biotopu kamenných polí. K tomuto studiu byly použity vzorky pavouků z 59 245
stanovišť včetně skalních stepí, kamenných polí, reliktních borů, tří asociací doubrav, lipových bučin, suťových javořin, měsíčnicových klenin a tři hygrofilních biocenóz. Celkový materiál byl 14 612 exemplářů pavouků. Vzorky ze všech stanovišť byly po dvojících porovnány pomocí hodnot Jaccardova a Renkonnenova indexu a matice hodnot pak zpracovány metodou dvourozměrného škálování sensu KRUSKAL /1964/. Obě konfigurace jsou výrazně dvourozměrné a navzájem velmi podobné. Je příznačné, že lesní biotopy rovin a mírných svahů, které v oblasti tvoří více než 90 % lesů, reprezentuje jen malá část konfigurace. Nejméně narušená společenstva s nejvýznamnějšími faunistickými nálezy jsou na Křivoklátsku zvláště v kamenitých, skeletovitých, spádných a kontaktních biotopech na bázích svahů. Porosty jsou v nich převážně účelové, jejich lesnické využívání je nerentabilní až nemožné. Třebaže tyto biotopy tvoří jen několik procent rozlohy krajiny, je diverzita společenstev na Křivoklátsku dána převážně právě jejich existencí, jak dokumentují i výsledky počítačového zpracování arachnofauny. Nejvzácnější druhy pavouků byly doloženy odchytem do 22 pastí v jalových kamenných polích o rozlohách několika desítek metrů čtverečných až 2 hektarů: dva pro ČSSR nové druhy /Pelecopsis nemoralis a Neon laevis/, jeden nový druh pro ČSR /Anyphaena furva, tj. druhý celosvětově nalezený exemplář!/ a 7 z 15 celkově na Křivoklátsku zjištěných druhů nových pro střední Čechy. Z pozoruhodných střevlíků zde byl zjištěn např. Leistus montanus. Na skalních stepích byly odchytem do 17 pastí prokázány dva druhy pavouků nové pro střední Čechy a někdy i v hojné míře různé druhy nalézané jen vzácně jinde ve středních Čechách - pavouci i střevlíci, např. Harpalus cordatus. V přirozených borech na skalkách a na píscích byla objevena výskytiště pavouka Thanatus sabulosus /CHKO/ a reliktního střevlíka Cymindis vaporariorum /těsně za hranicí CHKO/. Obojí výskytiště jsou jediná ve středních Čechách. V suťové javořině lipnicové byl zjištěn vzácný střevlík Harpalus winkleri, v psychrofilních suťových javořinách druhy sekáčů a pavouků nové pro střední Čechy - reliktní sekáči Ischyropsalis hellwigi, Nemastoma triste - a u západního okraje CHKO dokonce jako početně dominantní pavouk Lepthyphantes zimmermanni, známý z ČSSR dříve jen z lokalit na Šumavě a v Krkonoších. Na chladných a kamenitých svazích CHKO bývají vyvinuty též bučiny Tilio cordataeFagetum /kapradinové, bažankové, šťavelové/ se vzácnými střevlíky, stenobionty přirozených lesů, Carabus irregularis a Licinus hoffmannseggi. V zakrslých typech acidofilních doubrav, v tolitových doubravách a v porostech třemdav na svazích a 246
temenech vrchů byl na Křivoklátsku nejčastěji nalézán pro ČSSR nový druh Agroecina striata, dále skálovka Zelotes aurantiacus nová pro střední Čechy i vzácná skálovka Z. puritanus. V habrových doubravách byl z druhů arachnofauny, považovaných ve středních Čechách za poměrně vzácné, nalézán např. sklípkánek Atypus affinis. Ve vlhkých až mokrých biotopech je v CHKO distribuce významných vzácných až unikátních druhů živočichů značně nepravidelná. Lesní prameniště a močály leží většinou mimo území rezervací, neboť jsou většinou uprostřed kultur a ani při arondacích hranic SPR je často nebylo možno integrovat do území SPR vzhledem k jejich vzdálené pozici v terénu. Jejich společenstva jsou silně ohrožována melioracemi a pěstitelskými zásahy. Nutnost jejich zvýšené ochrany zdůrazňují nálezy druhů v ČSR silně ubývajících/ např. rašeliništních pavouků /Centromerus laevitarsis, Maro minutus aj./ a z obratlovců ještěrky živorodé /Lacerta vivipara/ i sluky lesní /Scolopax rusticola/. Mnohá z těchto stanovišť obývá hraboš mokřadní /Microtus agrestis/. V bukovém porostu lesního typu "vlhká bučina" u prameniště byl zjištěn další pro Čechy nový taxon plachetnatky Porrhomma microphthalmum microps. Biotopy vlhkých jedlin jsou většinou porostně pozměněny a zoologicky ochuzeny. Některé význačné druhy stenobiontních pavouků byly nalezeny ve smrkových biocenoidech s Carex brizoides a Equisetum silvaticum. Společenstvo vrbin Salicion triandrae se na břehu Berounky místy udržuje, zejména na březích silně stočených meandrů. Slíďák Arctosa maculata zde byl prokázán jako na jediné známé lokalitě v Čechách v posledních 100 letech. Opět zde byla zjištěna význačná plachetnatka Porrhomma montanum jako nový druh pro střední Čechy. Na hlubších půdách rovin a na mírných svazích jsou doubravy mochnové, lipové a kyselé dnes silně plošně redukovány a ochuzeny. Z epigeické drobné fauny však v některých z nich žijí stenobiontní druhy pavouků a jiní autoři zde prokázali významné a vzácné arborikolní brouky. Typy bučin, charakteristické pro roviny a mírné svahy, které pokrývaly původně asi 1/3 oblasti, tj. zvláště mařinkové bučiny Tilio cordataeFagetum a bikové bučiny Luzulo-Fagetum, jsou nyní likvidovány až na zbytky, které vyjma některých výjimek postrádají náležitou věkovou skladbu. Význačný ptačí prvek lejsek malý je zde tudíž řidší než ve svahových typech bučin a strakapoud bělohřbetý zřejmě zcela vymizel z krajiny. Též nálezů stenobiontních epigeických členovců je v těchto bučinách méně /v mařinkových typech těchto lipových bučin bývají někteří význační psychrofilové rodu Centromerus/. U bikových bučin je tomu tak zřejmě i pro 247
jejich celkově nižší biologickou kapacitu. Do zemní pasti zde však byla náhodně odchycena hemitroglobiontní plachetnatka Porrhomma profundum, v ČSSR známá jen z Domice. Pokud jde o uměle smrkové kultury na mírně skloněných až rovinných, vlhkostně průměrných terénech, je třeba se zmínit o výjimečném výskytu kulíška nejmenšího /Glaucidium passerinum/ v takovémto typu prostředí v CHKO. Může však být zákonité, že zjištěné výskytiště kulíšků, tj. druhu obecně pokládaného za reliktní prvek, byť s určitou tendencí k šířeni v některých oblastech se v dotyčné severní části CHKO již nachází v těsné blízkosti rozsáhlejších borových biocenoidů a přirozených borů na písčitých podkladech, tj. porostů nejlépe vyvinutých až za hranicí CHKO. Lokalizace uvedených nálezů vzácných a stenobiontních druhů živočichů je uvedena v publikacích autora, v inventarizačních elaborátech, uložených na Správě CHKO Křivoklátsko, SSPPOP Středočeského kraje a SÚPPOP Praha a je též zaznamenávána na mapy, uložené na Správě CHKO. Závěrem je tedy třeba konstatovat, že míra antropogenních faunistických změn je značně závislá na typu biotopu. Dochází tudíž k nerovnováze současného zastoupení přirozených společenstev v různých krajinných celcích, lišících se biotopovým složením svého podkladu, což se projevuje i v distribuci výskytu vzácných a stenobiontních druhů zvířeny. Přitom však by v krajině měla být pomocí aplikace zásad zvýšené ochrany uchována síť biocenóz, které jsou nejen nyní přírodovědně
nejvýznamnější,
ale
též
reprezentující
dostatečně
celou
její
ekologickou skladbu. Na Křivoklátsku a zřejmě obecně v ČSSR je třeba zajistit zvýšenou ochranu biologicky velmi cenným suťovým stanovištím, ale též reprezentativním vlhkým stanovištím, jakož i stanovištím, dostatečně reprezentujícím příslušné mezofilní hlinité a živné lesní typy na rovinách a mírných svazích. Při výběru stanovišť je třeba respektovat i skutečnost, že systém biocenóz v reliéfově dynamické krajině odpovídá alespoň dvourozměrnému modelu, Čímž je též velmi omezena skutečná celková biocenologická podobnost, resp. zastupitelnost různých navzájem habituálně i fytocenologicky si podobných až zdánlivě totožných typů stanovišť. Socioekologický zoologický průzkum krajiny je třeba provádět pomocí celého komplexu taxonomických skupin indikačně vhodných pro daný krajinný celek. Jiří ŠMAHA
248
LEPIDOPTEROFAUNA SPR KULIVÁ HORA Od roku 1978 provádím na základě povolení MK ČSR průzkum motýlí fauny ve státní přírodní rezervaci Kulivá hora v CHKO Český kras. Tato fauna je bohatá a zajímavá svým složením. Dominují zde stepní a lesostepní druhy, vyskytují se však i druhy se Širokou ekologickou valencí, jež osídlují různé biotopy. Z motýlů čeledi Papilionidae /otakárkovití/ zde žijí dva chráněné druhy Papilio machaon /otakárek fenyklový/ a hojnější Iphiclides podalirius /otaká-rek ovocný/. Čeleď Pieridae /běláskovití/ zastupují například druhy Gonepte-ryx rhamni /žluťásek řešetlákový/, Pieris brassicae /bělásek zelný/ a Pieris napi /bělásek řepkový/. Z čeledi Hesperiidae /soumračníkovití/ jsou zde hojné druhy Hesperia comma /soumračník rezavý/ a Erynnis tages /soumračník máčkový/; mezi nehojné druhy patří Adopaea sylvestria /soumračník čárkovaný/ a Adopaea lineola /soumračník linkovaný/. Čeleď Satyridae /okáčovití/ zastupují druhy Melanargia galathea /okáč bojínkový/, Lasiommata megera /okáč zední/ a Hipparchia briseis /okáč skalní/. Hojné druhové zastoupení má v rezervaci čeleď Nymphalidae /babočkovití/. Z hojných druhů jsou to například Aglais urticae /babočka kopřivová/, Nymphalis io /babočka paví oko/. Polygonia calbum /babočka bílé c/, Araschnia levana /babočka síťkovaná/ nebo Issoria lathonia /perleťovec malý/. Vzácněji se zde vyskytují druhy Nymphalis polychloros /babočka jilmová/ či Argyronoma paphia /perleťovec stříbropásek/. V některých letech je zde velmi hojná tažná Vanessa cardui /babočka bodláková/. Naopak vzácný je zde jinak ještě relativně hojný druh Limenitis camilla /bělopásek dvouřadý/. Z čeledi Lydaenidae /modráskovití/ stojí za zmínku druhy Philotes vicrama /modrásek černočárý/, Cupido argiades /modrásek štírkovníkový/, Cupido minimus /modrásek malý/, Polyommatus coridon /modrásek vikvicový/ a Polyommatus icarus /modrásek jehlicový/. Z nočních motýlů můžeme sledovat mnoho heliofilních druhů, tzn. druhů létajících za dne. Z čeledi Arctiidae /přástevníkovití/ je to třeba druh Euplagia quadripunctaria /přástevník kostivalový/. Jiný zástupce čeledi je drobný žlutavý lišejníkovec Eilema luricidella. Čeleď Zygaenidae /vřetenuškovití/ zastupují zejména různé formy druhu Zygaena ephialtes /vřetenuška čičorečková/, hlavně forma peucedani a forma nominátní. Déle jsou to pak druhy Zygaena carniolica /vřetenuška ligrusová/, Zygaena meliloti. /vřetenuška malá/, Procris statices /zelenáček šťovíkový/, Procris pruni /zelenéček trnkový/ a další. Druh Amata phegea /běloskrnáč 249
pampeliškový/ je vzhledově podobný vřetenuškám, náleží však k čeledi Amatidae /běloskvrnáčovitií/. Tato čeleď má v ČSSR tři druhy; všechny jsou zastoupeny v rezervaci. Čeleď Sphingidae /lišajovití/ zastupují hojně druhy Macreglossum stellatarum /dlouhozobka svízelová/;, Deilephila poreellus /lišaj kyprejový/ nebo vzácně Hamearis fuciformis /dlouhozobka zimolezová/. Dlouhozobky jsou zajímavé tím, že sají nektar z květů za letu - podobně jako tropičtí kolibříci. Z čeledi Lasiocampidae bych uvedl dva velké druhy; Dendrolimus pini /bourovec borový/, jehož housenky žijí na borovici a druh Lasiocampa trifolii /bourovec jetelový/, který je zde však vzácný. Čeleď Lymantridae /bekyňovití/ zastupují druhy Lymantria dispar /bekyně velkohlavá/ a Orgyia antiqua /štěto-noš trnkový/. Velmi zajímavé jsou druhy čeledi Alucitidae /pernatuškovití/, jejichž jedinci mají křídla rozdělena na velmi jemné peříčkovité díly. Nejhojnějšími druhy této čeledi v rezervaci jsou sněhově bílá Alucita pentadactyla /perna-tuška trnková/ nebo hnědavá Emmelina monodactyla /pernatuška jednopeříčková/. Hospodářsky velmi významná je čeleď Tortricidae /obalečovití/, která má mnoho Škodlivých druhů. V rezervaci můžeme v některých letech velmi hojně sledovat druh Tortrix viridana /obaleč dubový/, který při přemnožení může způsobit holožír na dubech. Dále zde žijí druhy Acleris niveona, Tortricodes tortricella aj. Housenky druhů čeledi Psychidae /vakonešovití/ si z různého materiálu -jehličí, suchých stébel nebo písku - staví pouzdra, která chrání jejich tělo. Můžeme zde nalézt druhy Fumaria casta /vakonoš obecný/, Oreopsyche plumifera /vakonoš mateřídouškový/ a jiné. Podobné vaky, jako housenky vakonošů si staví i housenky druhů patřících do čeledi Coleophoridae /pouzdrovníčkovití/ a Talaeporidae. Do první čeledi patří druhy Coleophora ochrea a Coleophora auricella, které jsou v rezervaci hojné. Do druhé čeledi patří hojný motýl Talaeporis tubulosa nebo nehojně se vyskytující druh Solenobia triquertella. Jedním z nejvzácnějších druhů rezervace by mohl být nazván drobný, velmi pestrý motýl Pancalia leeuwenhoekella z čeledi Schreekensteiniidae. Český název tento druh ani čeleď nemá. Čeleď Pyraustidae v rezervaci zastupují druhy Pyrausta aurata, Pyrausta nigrata a jemu podobný, mnohem vzácnější druh Pyrausta cingulata a další vesměs málo významné druhy. 250
Druhově velmi hojně zastoupená je čeleď Geometridae /píďalkovití/. Z mnoha druhů uvedu poměrně vzácný druh Apocheima hispidaria /drsnokřídlec dubinový/, hojnější druhy Aspilates gilvaria /lichoproužník bělopásný/, Siona lineata /bělokřídlec žilkovaný/, Ortholitha meoniata, Erannis defoliaria /tmavoskvrnáč zhoubný/, Erannis marginaria /tmavoskvrnáč tečkovaný/, Erannis leucophaearia /píďalka pruhovaná/ a nenápadný šedavý druh Minoa murinaria /píďalka šedá/. Snad nejhojnějšími druhy v rezervaci jsou dva zástupci této čeledi Operopthera brumata /vlnopásník podzimní/ a Operopthera fagata /vlnopásník bukový/. V pozdním podzimu sedí na kmenech stromů po celém území rezervace velké množství jedinců těchto druhů. Z čeledi Noctuidae /můrovití/ byly zjištěny ve SPR Kulivá hora mnohé něhojné a vzácné druhy, například Epizoutis calvara /pestřice žlutoskvrnná/, Lygephila craccae /hnědopáska vikvicová/ nebo Polymixis xandthomista /šedokřídlec podzimní/. Na rozdíl od těchto velmi vzácných druhů se zde běžně vyskytují druhy jako Autographa gamma /kovolesklec gamma/, Cosmia trapezina, Cosmia pyralina nebo Hypena proboseldalis /zobonosec kopřivový/. Nehojné jsou zde druhy Apamea remissa, Naenis typiea aj. Zajímavý způsob života mají housenky druhů čeledi Lithceolletidae. Žijí v tzv. minách uvnitř listů různých rostlin, keřů a stromů. Z druhů žijících v rezervaci uvádím hojné druhy žijící na Carpinus betulus /habru obecném/ - Lithecolletis tenella a Lithocolletis quinnata, na Quercus sp. /dubech/ Lithocolletis mannii a Lithocolletis heegeriella nebo velmi vzácně zde se vyskytující druhy Lithocolletis sciturella a Lithecolletis delitella, jejichž hlavní živnou rostlinou je Quercus pubescens /dub šípák/. Housenky další čeledi - Tischariidae /minovníčkovití/ - žijí podobným způsobem jako u čeledi předcházející. V rezervaci jsem zjistil jediný druh Tischeria ekebladella /minovníček dubový/. Literatura FORSTER, WOHLFAHRT /1979/: Schmetterlings Mitteleuropas. - Stuttgart. HRUBÝ K. /1964/: Prodromus Lepidopter. - NSAV Bratislava. Petr ZÁRUBA
251
Účelová neperiodická publikace Není určena k prodeji obyvatelstvu
BOHEMIA CENTRALIS 17
Vydalo Středisko státní památková páče a ochrany přírody Středočeského kraje ve Státním zemědělském nakladatelství v Praze roku 1988 ve Středisku interních publikaci Návrh obálky Miroslav Rada Vydání první - Počet stran 256 Odpovědná redaktorka ing. Soňa Malá Jazyková redaktorka PhDr. Ivana Staňková Technická redaktora Helena Urbanová Vytiskly Moravské tiskařské závody, n.p., Kyjov-AA 17,67, VA 18,08 Náklad 500 výtisků - Publikace č. 4188 07 - 030 -68 - 04/15
252
