BOHEMIA CENTRALIS 25
AGENTURA OCHRANY PŘÍRODY A KRAJINY ČR STŘEDISKO PRAHA PRAHA 1996
1
2
Redakční rada Jan Němec (výkonný redaktor) Petr Čepek Jan Jeník Vojen Ložek Petr Moucha Pavel Pecina Marie Pivničková Eduard Průša Milan Rivola František Skřivánek Josef Tlapák
Obálka: Leknín je nekorunovaným králem našich vodních rostlin Zadní obálka: Rybník Strašík představuje největší vodní plochu CHKO Blaník
ISBN 80-86064-04-2 © Agentura ochrany přírody a krajiny, středisko Praha, Praha 1996
3
OBSAH - INHALT - CONTENTS PAVEL PEŠOUT 5 Vodní a pobřežní vegetace Vlašimska Water and coastal vegetation of Vlašim area
VOJEN LOŽEK 127 Přírodní poměry na jižním svahu Zlatého Koně během holocénu Environmental conditions on the south-facing slope of the Zlatý Kůň Hill during the Holocene
PETR BALDR1AN 138 Tetřev hlušec (Tetrao urogallus L.) na Křivoklátsku Capercaillie (Tetrao urogallus L.) in the Křivoklát area
4
Bohemia centralis 25: 5 - 126, 1996
VODNÍ A POBŘEŽNÍ VEGETACE VLAŠIMSKA Water and coastal vegetation of Vlašim area
Pavel Pešout
ÚVOD Vodní a mokřadní ekosystémy patří v dnešní době mezi části přírody nejvíce vystavené antropogenním vlivům. Z toho vyplývá nutnost jejich podchycení, evidence a ochrany. Výsledky této práce byly využity při vytváření přehledu významných mokřadů ČR (HUDEC, HUSÁK, JANDA, PELLANTOVÁ 1993). Studované území - Vlašimsko patří mezi nejzachovalejší oblasti v celé republice (viz např. MOLDAN a kol. 1990). Přesto mnohé z vodních a pobřežních fytocenóz náleží v tomto území, zejména vlivem intenzivního zemědělství a rybníkářství, k ohroženým a zasluhují si přísnější ochranu. Z tohoto důvodu se předložená práce nezabývá pouze vlastním studiem fytocenóz, nýbrž též navrhuje praktická řešení z hlediska ochrany přírody. V období výzkumu byly vybrané výsledky průběžně zveřejňovány (PEŠOUT 1991 b/, 1991 d/, 1992 a/, 1992 c/, v tisku, atd.). Vzhledem k velkému množství zapsaných shromážděných fytocenologických snímků se bylo možno zabývat synekologií, synmorfologií a i syntaxonomií společenstev, které jsou na základě studia sledovaných populací uvedena v charakteristice každého společenstva. 5
METODIKA PRÁCE
Průzkum v terénu byl prováděn v letech 1988 - 1992, jen výjimečně jsou uvedeny informace starší (vždy vyznačeno v textu) a to na území Vlašimska (přesné vymezení viz další kapitola).
K popisu vegetace byly použity metody curyšsko-montpelierské školy (BRAUN-BLANQUET 1964, WESTHOFF van der MAAREL 1978). Zápis snímků v terénu byl proveden běžně užívanou, kombinovanou, sedmičlennou stupnicí (r,+, 1,2,3,4,5). Společenstva jsou řazena do systému Braun-Blanquetovské hierarchie, u většiny je uvedena stručná charakteristika syntaxonomická, synmorfologická, syneko-logická a synchronologická se specifickými znaky ve studovaném území. Snímky jsou řazeny do tabulek. U společenstev popisovaných z území více snímky je též uvedena konstance jednotlivých druhů v procentech. Při zpracování vodní a pobřežní vegetace a vegetace obnažených den se často autoři uchylují k označení "společenstvo s ..." Tím se ovšem ochuzujeme (zejména při neudání vyšší syntaxonomické jednotky) o informaci o syngenetice a synekologii, která je zvláště u různých společenstev jedné dominanty (např. Juncus bulbosus) důležitá a velmi cenná. Většina těchto společenstev je však tvořena pouze z druhů - dominant (určovacích znaků) abstraktních jednotek vyšších ranků a z druhů průvodních s různou stálostí. Z těchto důvodů je v této práci částečně aplikována na induktivně vybudovaný systém (převzatý z práce MORAVCE a kol. 1983) deduktivní metoda syntaxonomické klasifikace (KOPECKÝ 1978, KOPECKÝ et HEJNY 1978, 1980). Ve smyslu tohoto klasifikačního způsobu jsou nově rozlišená společenstva typizována v následujících abstraktních jednotkách: - Asociace (as.) - Bazální (kmenové) společenstvo (b.s.) - Odvozené společenstvo (o.s.) - viz KOPECKÝ (1978), KOPECKÝ et HEJNY 1978), KOPECKÝ et HEJNY (1992) Při důsledné aplikaci deduktivní metody na současný, běžně užívaný systém klasifikace (MORAVEC a kol. 1983 - a.b), by bylo nezbytné pozměnit rank některých, dříve popsaných asociací. Většinou by byly označeny jako bazální, eventuelně odvozená společenstva. Pro tyto změny by se však bylo možno rozhodnout až po delším studiu této vegetace.
6
U každého typu fytocenózy je uveden stupeň ohrožení a vzácnosti v republice (dle MORAVCE a kol. 1983) a na Vlašimsku. Aby bylo možno srovnávat, je stupnice převzata v nezměněném stavu z práce MORAVCE a kol. (1983): 1.
společenstvo vymizelé, nebo pravděpodobně vymizelé, resp. vyhubené
2.a) asociace lidskou činností bezprostředně ohrožená a v nebezpečí vymizení, vzácná 2.b) asociace lidskou činností bezprostředně ohrožená a v nebezpečí vymizení, dostatečně hojná 3.a) asociace ustupující v důsledku lidské činnosti, vzácná 3.b) asociace ustupující v důsledku lidské činnosti, dostatečně hojná 4.a) asociace bez ohrožení lidskou činností, vzácná 4.b) asociace bez ohrožení lidskou činností, dostatečně hojná Nomenklatura vyšších rostlin je uvedena většinou dle práce ROTHMALERA et al. (1987) a práce PILOUSE, DUDY (I960), u výjimek je citován pramen. Nomenklatura syntaxonů je převzata z práce MORAVCE a kol. (1983 - a,b), u jednotek zahrnutých v práci KOPECKÉHO a HEJNÉHO (Ruderální společenstva bylin ČR - 1992) jsou názvy uvedeny dle těchto autorů. Ostatní výjimky jsou uvedeny v textu. Topografické údaje jsou uvedeny z map 1:10 000, turistických map (Posázaví, Pelhřimovsko, Táborsko) a příslušných vodohospodářských map. Rozdělení a metoda popisu biotopů jsou obsaženy v kapitole "Charakteristika a rozdělení biotopů". Charakteristika společenstev je sestavena z výsledků pozorování sledovaných společenstev ve studovaném regionu.
Charakteristika studovaného území Průzkum probíhal na území Vlašimská (mapka č.l). Jedná se o východní polovinu Podblanicka. Vlašimském se zpravidla rozumí oblast Vlašimské kotliny, jejímž středem prochází zhruba od jihu k severu Blanická brázda a ve středu její jižní poloviny dominuje masiv Blaníků a Křížovské hůry. V léto práci je pod pojmem Vlašimsko ještě zahrnuta přiléhající část Želivské kotliny. V podstatě její severní a severovýchodní část tvoří řeka Sázava, řeka Želivka, na jihovýchodě se odděluje přibližně jako hranice okresu a po ní až k obci Vyšetice, (pod Mladou Vožicí překonává sníženinu Blanické brázdy). Z Vyšetic potom hranice studovaného území, pokračuje přibližně na Neustupov, poté do Budenína a po hřebeni Džbánů, ke hřebeni Žebráku, Kavčí Hory na Struhařov, Petroupim a přes vrchol Krásné Hory opět k Sázavě. Plocha studovaného území je cca 720 km". 7
Nejvyšším bodem v tomto území je vrchol Džbánů (688 m n.m.), nejnižší kóta je v místě, kde Sázava opouští studované území, tedy u Chocerad (cca 305m). Celé území spadá do povodí Sázavy. Většinu odvádí řeka Blanice, na východě pak část Želivka a Štěpánovský potok, na severozápadč Křešický a Vodslivský potok (VLČEK a kol. 1982). Malé úseky na západní hranici studovaného území spadají k povodí Benešovského potoka. K jednotlivým vodním biotopům více v kapitole "Charakteristika a rozdělení biotopů". Nejstarší zde doložené geologické útvary pocházejí ze starohor a jsou zastoupeny tzv. českým moldanubikem, kutnohorským krystalinikem a středočeským plutonem (PETRÁŇ a kol. 1985, DVOŘÁK, RŮŽIČKA 1972). Klimaticky náleží téměř celé Vlašimsko do oblasti mírně teplé (QUITT 1971), vyznačující se dlouhým, teplým, mírně suchým létem, krátkým přechodným obdobím s mírně teplým jarem i podzimem a krátkou, mírně teplou, suchou zimou s krátkým trváním sněhové pokrývky. Roční průměrná teplota se zde pohybuje mezi 7-8°C. Výrazně studenější oblast je v nejvyšších polohách jižní části okresu, a to v okolí Slavětína a mezi Džbány a Meznem (průměrná roční teplota 6-7°C). Průměrné roční srážky se většinou pohybují mezi 600-700 mm. Ve sledované oblasti převažují západní větry společně s větry vanoucími z jihozápadu a severozápadu (PETRÁŇ a kol. 1985). Rekonstrukce původní vegetace na tomto území je zpracovaná v práci MIKYŠKY a kol. (1968). Současnou vegetaci v zájmovém území stručně charakterizuje ZELENÝ (1976). Fytogeograficky náleží celé území do fytogeografické oblasti mezofytikum a do okresů Votická pahorkatina (podokresy Táborsko-vlašimská pahorkatina a Sedlčansko-milevská pahorkatina); Votická vrchovina (podokres Miličínská vrchovina), Českomoravská vrchovina a Střední Povltaví (SKALICKÝ 1988).
Charakteristika a rozdělení biotopů Biotopy vodních makrofyt lze na Vlašimsku dle jejich charakteru rozdělit na tyto kategorie (PEŠOUT 1991-e): 1)
Toky - Nebyla sledována Sázava (v r. 1992 zpracovával RYDLO /1993/). Vzácně hostí vodní makrofyta Blanice a potom pobřeží drobných toků.
2)
Více méně přirozená slepá ramena a tůně - Ve studované oblasti velmi zřídka, bez vlastní význačné vegetace.
3)
Zdrže nad jezy a mlýnské náhony - Tento druhotný biotop je vzácně zastoupen na řece Blanici.
4)
Rybníky v nižších polohách, větší rozlohy - Zpravidla na větších tocích, nebo v rovinaté lokalitě a tedy s intenzivním zemědělstvím. 8
Tento typ rybníků je zastoupen v několika rybničních oblastech - zejména StruhařovskoČeňovické, Postupické a Jankovské. Jednotlivě i jinde. 5)
Rybníčky na horních částech toků, zpravidla malé rozlohy - Tento typ zastupuje ve studované oblasti převážnou většinu biotopů.
6)
Přehradní údolní nádrže - Na území Vlašimska reprezentuje tento typ údolní nádrž Želivka (= Švihov). Od kat.č.4 se liší především zpravidla nízkou eutrofizací břehu silnějším kolísáním hladiny apod.
7)
Jezírka v pískovnách, lomech apod. - tato druhotná stanoviště jsou na Vlašimsku, vzhledem k nízké těžební aktivitě poměrně vzácná.
8)
Rašelinná jezírka, šlenky - na Vlašimsku jsou vyvinuta pouze druhotná, bez typické vegetace
9)
Louže na lesních cestách, lesní terénní deprese - poměrně časté biotopy, soustředěné do vyšších poloh do rozsáhlejších lesních komplexů na náhorních plošinách na rozvodí
10) Nelesní terénní deprese a ostatní biotopy - mnohdy se jedná o značně zruderalizovaná stanoviště Jak vyplývá z poznámek u jednotlivých kategorií, zaujímají největší procento rybníky. Větší a střední rybníky ve studované oblasti (kategorie č.4) lze zařadit dle rozdělení rybničních nádrží podle ŠRÁMKA a HUŠKA (1947) jako rybníky horáckého typu. Podle polohy je lze všechny přiřadit k rybníkům podhorským a vrchovinným (KUDRNA 1987). Protože vztah vegetace k charakteru rybníka je velmi úzký, jsou všechny v tělo práci tříděny do šesti kategorií, podle kterých si může každý poměrně přesně charakter lokality představit, i když tím dochází k určité generalizaci, při níž se některé detaily vlastností určitých území neprojeví. A) Třídění podle stáří: Dle klasifikace z práce WRÓBELA (1966), doplněné poslední kategorií. a) mladé (do tří let po napuštění) b) středně staré (3-10 let) c) staré (nad 10 let) d) čerstvě odbahněné (cca do 2 let) B) Třídění podle zásobování vodou (hydrotypy): Dle práce JŮVY, HRABALA, PUSTĚJOVSKÉHO (1980), přičemž jsou rozděleny průtočné rybníky na říční a potoční. a) dešťové (nebeské) b) pramenné c) potoční (průtokové) d) říční (průtokové) c) obtokové C) Třídění podle umístění (topotypy): S drobnými změnami je třídění převzato z práce JŮVY, HRABALA, PUSTĚJOVSKÉHO (1980) a HEJNÉHO a kol. (1980). a) návesní b) převážně polní c) převážně luční 9
d) převážně lesní D) Třídění podle využití: Kombinací a doplněním stupnic podle práce ŠÁLKA, KUJALA (1985), JANEČKA a kol. (1988) a JŮVY, HRABALA, PUSTĚJOVSKÉHO (1980) a) rybářské intenzivní b)rybářské intenzivní s kachním hospodářstvím c) rybářské extenzivní d)rybářské extenzivní s chovem "divokých kachen" e) jiné využití (protipožární, rekreační apod.), nebo bez využití E) Třídění podle velikosti: a) do 0,5 ha b) od 0,5 do 2.0 ha c) od 2,0 do 5,0 ha d) od 5,0 ha F) Třídění podle charakteru pobřežních porostů: a) na břehu je plně zapojený keřový a stromový břehový porost b) břeh je částečně zarostlý keřovým a stromovým porostem c) břeh je zcela bez keřových a stromových porostů (nebo se zanedbatelnými) d) absolutní většina břehu je podstatně pozměněna (betonový, panelový, sypaný kamenem a drtí apod.). Do této kategorie patří i zcela zastíněný lesní břeh bez bylinné vegetace. Lokality snímků Čísla u jednotlivých lokalit odpovídají číslům snímků společenstev. Charakteristika lokalit je podrobněji uvedena u rybníků, formou písmen v závorce za každým nalezištěm a to podle předchozí kapitoly. Tedy např. starý, pramenný, převážně luční, rybářsky extenzivní, hektarový rybník, bez břehových porostů, bude charakterizován ve zkratce Ac, Bb, Ce, De, Eh, Fc. U nerybničních biotopů vyplývá jejich celkový charakter ze slovního popisu a závorka bude obsahoval číslici 0. Lokalitu každého snímku pak dále charakterizuje každý jednotlivý snímek, kde je uvedena formou zkratek (viz úvodní popis v tabulkové části práce) hloubka vody, charakter a hloubka sedimentu.
1-2
- Vlašim, ryb. V Borovičkách, horní
(Ac,Bc,Cc,De,Eb,Fb)
3,5-8
- Římovice , ryb. Koleďovy I.
(Ab.Bc,Cd,Dc,Eb,Fd)
4
- Římovice, ryb. Koleďovy II.
(Ac,Bc,Cd.Dc,Ea,Fb)
9
- Pavlovice, Horní ryb.
(Ac,Bc.Cc,Da,Eb,Fa)
10-11
- Kladruby, ryb. pod ryb. Broďák
(Ab.Bc,Cd,Dc,Eb,Fd)
12-13
- Dubovka, ryb.
(Ac,Bc.Cd,Dc.Ea,Fb)
14
- viz č. 10-11
15-17
- Dubějovice, horní ryb. v obci
(Ac.Bb.Cc.Dc,Ea,Fc)
18-20
- Dubějovice, Nový ryb.
(Ab,Bc,Cc,Da,Eb,Fb)
10
21-22 -
Keblov, ryb. u cesty na Sedlice
(Ac,Bb,Ca,Dc,Eb,Fc)
23-26 -
Strojetice, ryb. vl. u cesty na Keblov
(Ab,Bb,Cb,De,Ea,Fc)
27-35 -
Jenišovice u Čechtic, ryb. Utopenec
(Ac,Bb,Cd,Dc,Ec,Fb)
36
-
Růžkovy Lhotice, dolní návesní ryb.
(Ac,Bc,Ca,De,Eb,Fc)
37
-
Čechtice, ryb. vlevo od silnice na Pelhřimov, za obcí (Ac,Bc,Cc,Dc,Ec,Fb)
38-40 -
Otročice, Chrastický ryb.
(Ac,Bc,Cc,Dc,Eb,Fb)
41
Mnichovice, Panský ryb.
(Ad,Bc,Cc,Da,Ed,Fb)
42-48 -
Zdislavice, ryb. Peklo
(Ac,Bc,Cd,Dc,Ec,Fb)
49-50 -
Zdislavice, ryb. pod hřbitovem
(Ad,Bb,Cc,Dc,Eb,Fc)
51-54 -
Psáře, ryb. U lesa
'(Ab,Bb,Cd,Dc,Eb,Fb)
55-56 -
Malovidy, ryb. pod obcí
(Ac,Bc,Cd,Da,Eb,Fb)
57-58 -
Libouň, na konci obce na Louňovice
(Ac,Bc,Ca,Da,Ea,Fb)
59-62 -
Libouň, ryb. Strašík
(Ac,Bc,Cc,Dd,Ed,Fb)
63
Libouň, prostřední ryb. Za kravínem
(Ab,Bb,Cb,Dc,Ea,Fc)
64-65 -
Hrnčíře, Hrnčířský ryb.
(Aa,Bc,Cc,Dc,Ec,Fd)
66
Hrnčíře, spodní ryb.
(Ab,Bc,Cc,Dc,Eb,Fd)
67-68 -
Kamberk, ryb.
(Ac,Bd.Cc,Dd,Ed,Fb)
69-75 -
Vilice, ryb. Biřička
(Ac,Bc,Cc,Dc,Eb,Fc)
76-79 -
Vilice, Prostřední ryb.
(Ac,Bc,Cc,Dc,Eb,Fc)
80-82 -
Vilice, Horní ryb.
(Ac,Bc.Cb,Dc,Ec,Fc)
83
-
Vlašim, nádržka u elektrárny v parku
(0)
84
-
Vlašim, tůň u jezu Na valše
(0)
85
-
Postupice, Lísek, Spodní ryb.
(Ac,Bc,Cc,Dc,Eb,Fa)
86
-
Postupice, Lísek, Horní ryb.
(Ac,Bc,Ca,Dc,Eb,Fb)
87-88 -
Jemniště, prostřední Zámecký ryb.
(Ac,Bc,Cd,Dc,Eb,Fa)
89
-
Jemniště, horní Zámecký ryb.
(Ac,Bc,Cd,Dc,Eb,Fa)
90
-
Sušice, ryb. severovýchodně od samoty /louka pod hrází/
-
-
-
91-92 -
Sušice, ryb. severovýchodně od samoty
(Ac,Bc,Cb,Dd,Ec.Fb)
93
Dobříčkov, ryb. u hájovny
(Ad,Bc,Cc,Dc,Eb,Fb)
94-97 -
Struhařov, ryb. pod Velkým ryb.
(Ac,Bc,Cc,Dc,Eb,Fc)
98-100 -
Struhařov, Velký ryb.
(Ac.Bb,Cb,Da,Ed,Fb)
100-103 -
Bořeňovice, ryb. Habřina
(Ac,Bb,Cc,Dd,Ec,Fa)
104
-
Bořeňovice, tůň pod ryb. Habřina
(0)
105
-
Bořeňovice, horní rybníček v obci
(Ac,Bb,Ca,Dc,Ea,Fc)
106
-
Bořeňovice, deprese pod horním ryb.
(0)
107-108 -
Bořeňovice, ryb. u statku u horn. ryb.
( Ac,Ba,Ca,De.Ea,Fc)
109-110 -
Bořeňovice, ryb. u silnice
(Ac,Bc,Ca,De,Ea,Fc)
111
Čeňovice, ryb. nad ryb. Havras
(Ad.Ba,Cc,Dd,Eb,Fb)
Čeňovice, ryb. Havras
(Ac.Bc,Cb,Db,Ed,Fb)
Čeňovice, ryb. pod ryb. Havras
(Ac,Bc.Cc,Da,Eb,Fc)
112
-
-
113-115 -
11
116-118 - Čeňovice, Velký ryb.
(Ac,Bc,Cb,Da,Ed,Fc)
119 120
(Ac,Bb,Cd,Dc,Eb,Fa)
- Humenec, ryb. nad obcí - Teplýšovice, ryb. u silnice na Vlkov
(Ac,Bc,Ca,Dc,Eb,Fb)
121 122
- Teplýšovice, ryb. nad ryb. u silnice - Teplýšovice, Smilovský ryb. 123-124 - Vlkov, ryb. pod obcí 125-127 - Křešice, ryb. pod obcí
(Ac,Bc,Ca,Dc,Eb,Fb) (Ac,Bc,Cd,Dc,Ec,Fb) (Ab,Bc,Cc,Dc,Eb,Fc) (Ab,Bc,Ca,Dc,Ea,Fd)
128-130 - Litichovice, ryb. u cesty do Třebešic 131-135 - Třebešice, ryb. u cesty do Litichovic
(Ac,Bb,Ca,Dc,Eb,Fb) (Ac,Bc,Cc,Dc,Eb,Fb)
136-137 - Třcbešice, návesní ryb. 138-139 - Třebešice, Zámecký ryb. dolní
(Ac,Bc,Ca,Dc,Eb,Fc)
140-143 - Třebešice, Zámecký ryb. horní 144-147 - Třebešice, ryb. severozápadně od obce
(Ac,Bc,Cd,Dc,Ea,Fa)
148 149 150 151
(Ac,Bc,Ca,Dc,Ea,Fa) (Ac,Bb,Cb,Dc,Eb,Fb)
- Třebešice, ryb. u cesty na Býkovice - Býkovice u Třebešic, ryb. v obci
(Ab,Bc,Cc,Dc,Ec,Fc) (Ac,Bb,Ca,De,Ea,Fc)
- Býkovice u Třebešic, ryb. u silnice na Takonín - Chotýšany, Nový ryb.
152-156 - Chotýšany, Takonínský ryb. 157-159 - Chotýšany, ryb. Prostřeďák 160-171 - Křížovská Lhota, prostř. ryb. nad obcí
(Ac,Bb,Ca,De,Ea,Fc) (Aa,Bc,Cb,Dc,Eb,Fc) (Ac,Ba,Cd,Dc,Eb,Fb) (Ac,Bc,Ca,Dc,Eb,Fc) (Ac,Bc,Cc,Dc,Eb,Fc)
172-173 - Křížovská Lhota, horní ryb. nad obcí - Křížovská Lhota, strouha mezi prostř. a horním ryb. nad obcí 174
(Ad,Bb,Cc,Dc,Ea,Fc) (0)
175-178 - Pravonín, pod obcí Prostřední ryb. - Pravonín, ryb. u Prostředního ryb. 179
(Ac,Bc,Cc,Dc,Ea,Fb)
180-181 - viz č. 175-178 182-184 - Pravonín, horní ryb. pod obcí
(Ac,Bc,Cc,Dc,Eb,Fa)
(Ac,Bc,Cc,Dc,Eb,Fb)
- Vlašim, ryb. Šebířov 186-187 - Crkovice, ryb. pod samotou 188-192 - Bedřichovice, ryb. u cesty J od obce 185
(Ac,Bb,Cd,Dc,Ec,Fb) (Ac,Bc,Cc,Dc,Ea,Fa) (Ad,Bc,Cb,Dc,Ea,Fc)
193-195 - Bedřichovice, ryb. pod ryb. Smejkal 196-203 - Bedřichovice, ryb. Smejkal
(Ac,Bc,Cb,Dc,Eb,Fc) (Ac,Bb,Cb,Dc,Eb,Fc)
204-205 - Bedřichovice, ryb. pod statkem-horní - Bedřichovice, ryb. pod statkem-dolní 206 207 208 209
(Ac,Bb,Ca,De,Ea,Fc) (Ac,Bc,Ca,De,Ea,Fc)
- Věžníčky, rybníček pod obcí - Nová Ves, horní ryb. - Popovice , ryb.
(Ac,Bb,Ca,Dc,Ea,Fb) (Ac,Bc,Cc,Dc.Eb,Fb) (Ac,Bc,Cc,Da,Ec,Fb) (Ad,Ba,Cc,Dc,Ea,Fc)
210-212 - Kopaniny-Vrbětín, ryb. - Postupice, ryb. na přítoku ryb. Papírník 213 214-217 - Milovanice, horní ryb. v obci
(Ac,Bc,Cc,Dc,Eb,Fb) (Ad,Bb,Ca,Dc,Ea,Fb)
218-219 - Milovanice, prostř. ryb. v obci
(Ac,Bc.Ca,Dc,Eb,Fc)
220-221 - Milovanice, dolní ryb. v obci
(Ac,Bc,Ca,Dc,Eb,Fc)
12
222-223
- Věžníky, horní ryb. SV od samoty
(Ac,Bb,Cb,Dc,Eb,Fa)
224
- Věžníky, dolní ryb. SV od samoty
(Ac,Bc,Cb,Dc,Eb,Fb)
225
- Věžníky, ryb. jihovýchodně od samoty
(Ac,Bb,Cb,Dc,Eb,Fb)
226-229
- Městečko, ryb. Baba
(Ac,Bc,Cd,Da,Ec,Fb)
230-231
- Městečko, ryb. pod ryb. Baba
(Ac,Bc,Cd,Dc,Eb,Fb)
232
- Městečko, ryb. Smikov
(Ac,Bd,Cb,Db,Ed,Fb)
233-239
- Trhový Štěpánov, Nový ryb.
(Aa.Bc,Cb,Dc,Eb,Fc)
240-244
- Javorník, ryb. Staré koupaliště
(Ac,Bd,Cd,Dc,Ea,Fd)
245
- viz. č. 233-239
246-247
- Býkovice, ryb. Jordánek
(Ac,Bc,Cc,Dc,Eb,Fb)
248-249
- Pravonín, prostř. ryb. v Koušovicích
(Ab,Bb,Cd,Dc,Ea,Fc)
250-255
- Pravonín, nový ryb. v Koušovicích
(Aa,Ba,Cd,De,Ea,Fc)
256
- Pravonín, horní ryb. v Koušovicích
(Ac,Bb,Cd,De,Ea,Fd)
257
- Pravonín, Koušovice - lesní deprese
(0)
258-259
- Pravonín, dolní ryb. v Koušovicích
(Ac,Bc,Ca,Dc,Eb,Fc)
260-261
- viz č. 256
262
- Pravonín, Koušovice. ryb. u statku
(Ab,Ba,Cd,Dc,Ea,Fb)
263
- Sedlecko, ryb. u statku
(Ac.Bb,Cc,Dc,Ea,Fc)
264-265
- Hrzín, ryb. u silnice na Skrýšov
(Ac,Bb,Cc,Dc,Ea,Fb)
266-268
- Skrýšov, ryb. pod obcí
(Ad,Bb,Cc,Da,Eb,Fd)
269-271
- Skrýšov, Nový ryb.
(Ac,Bc,Cc,Dc,Ec,Fc)
272-278
- Skrýšov, Melhautský ryb.
(Ac,Bc,Cd,Dc,Eb,Fa)
279-280
- Lažany, ryb.
(Ac,Bc,Ca,Dc,Ea.Fb)
281-282
- Pičín, ryb.
(Ac,Bc,Cc,Da,Ec,Fb)
283-287
- Jitra, ryb. Bychnovec
(Ac,Bc,Cc,Da,Ec,Fc)
288-291
- Jankov, ryb. Čubka
(Ac,Bc,Cc,Dc.Eb,Fc)
292
- Jankov, ryb. nad ryb. Komárov
(Ac,Bb,Cb,Dc,Ea,Fc)
293
- viz č. 288-291
294
- Jankov, ryb. Pytel
(Ac,Bc,Cc,Dc,Eb,Fb)
295
- Jankov,ryb. Hrad
(Ac,Bc,Ca,Da,Ec,Fb)
296-297
- Jankov, ryb. Tobolka
(Ac,Bc,Cc,Da,Ec,Fb)
298
- viz č. 292
299
- Jankov, ryb. Křivánek
(Ac,Bc,Cc.Da,Eb,Fb)
300-308
- Jankov, ryb. Dvouhrázný
(Ac,Bc,Cb,Dc,Eb,Fc)
309
- Jankov, Pilský ryb.
(Ac,Bc,Cb,Da,Ec,Fb)
310-311
- Otradovice, ryb. u silnice
(Ac,Bb,Ca,De,Ea,Fc)
312
- Otradovice, návesní ryb.
(Ac,Bb,Ca,Dc,Ea,Fd)
313-314
- Otradovice, ryb. Vinduška
(Ac,Bc,Cc.Da,Ec,Fb)
315-318
- Světlá, ryb. u silnice na Ohradu
(Ac,Bc,Cc,Dc,Eb,Fa)
319-321
- Neustupov, Štičí ryb.
(Ac,Bc,Cc,Dc,Eb,Fc)
322
- Neustupov, ryb. Pačulka
(Ac,Bc,Ca,Dc,Eb,Fc)
323
- Otradovice u Votic, ryb. u šlechtitelské stanice
(Ac,Bc,Ca,De,Ea,Fa)
13
324-326
- Broumovice, Pařezný ryb.
(Ac,Bc,Cc,Dc,Ea,Fb)
327
- Vlčkovice, ryb. vlevo od silnice na Otradovice
(Ac,Bb,Cb,Dd,Ea,Fb)
328-330
- Broumovice, ryb. Olšinka
(Ac,Bc,Cc,Dc,Ea,Fb)
331-333
- Vlčkovice, Dubový ryb.
(Ac.Bb.Cc,Da,Eb,Fc)
334-337
- Vlčkovice, Vražedný (Ražebný) ryb.
(Ac,Bc,Cc,Da,Ec,Fb)
338
- Vlčkovice, pod hrází Vražedného (Ražebnčho) ryb. - laguna kejdy
(0)
339-340
- Ratměřice, ryb. Dolní Podhora
(Ac,Bb,Cc,Dc,Eb,Fb)
342
- Zvěstov, ryb. vpravo od silnice na Ratměřice
( Aa,Bb,Cb,Dc,Ea,Fc)
343
- viz č. 240-244
344
- Občiny, tůňka východně od samoty
(0)
345
- Kaliště, ryb. severozápadně od obce
(Ac,Bb,Cc,De,Ea,Fc)
346
- viz č. 67-68
347
- Hulice, břeh údolní nádrže Želivka
(0)
348
- Hulice, potůček "Pod odpadem"
(0)
349-356
- viz č. 347
357-358
- Novotinky, ryb. V lese
(Ac,Bb,Cd,Dc,Ea,Fb)
359-360
- Novotinky. ryb. Nad samotou
( Ac,Bb,Cd,Dc,Ea,Fb)
361-365
- Kopaniny, ryb. Utopenec
(Ac,Bc,Cd,Da,Ec,Fb)
366-368
- Čáslavsko, ryb. pod obcí
(Ac,Bc,Cc,Dc,Eb,Fb)
369
- Nové Práchňany, ryb. za obcí na Čechtice
(Ac,Bc,Cc,Dc,Eb,Fb)
370-372
- Studený, ryb. Ve Vrších
(Ac,Bb,Cc,Da,Eb,Fc)
373
- Děkanovice, ryb.
(Ac.Bc,Ca,Dc,Eb,Fc)
374
- Studený, ryb. Průšů
(Ac,Bb,Cc,Dc,Ea,Fb)
375
- Studený, ryb. před obcí od Čechtic
(Ac,Bc,Cc.Dc,Eb,Fb)
376
- Studený, ryb. U Studeného
(Ac,Bc,Cc,Dc,Ea,Fc)
377
- Ratměřice, ryb. pod zámeckým parkem
(Ad,Bc,Ca,Dc,Eb,Fc)
378
- viz č. 12-13
379
- viz č. 76-79
380-386
- Vlašim, Galilejský ryb.
(Ac,Bc,Cc,Dc,Eb,Fa)
387-396
- Vlašim, Vápenský ryb.
(Ac,Bc,Cc,Da,Ec,Fb)
394-401
- Vlašim, ryb. Kačák
(Ac,Bc,Cc,Dc,Eb,Fc)
402-403
- Jinošov, vápencový lom
(0)
404-405
- Vlašim, ryb. U drůbežárny
(Ac,Bc,Cc,Da,Eb,Fc)
406
- Vlašim, okraj pole pod drůbežárnou
(0)
407-408
- Vlašim, nádrž Orlina
(Ac,Bc,Cd,Dc,Eb,Fd)
409-413
- Vlašim, ryb. Punčoška
( Ac.Bb,Cd,Dc,Ea,Fb)
414-417
- Vlašim, ryb. Utopenec
( Ac.Bc,Cd.Da,Eb,Fb)
418-420
- Vlašim, ryb. Horní Čtvrtník
(Ac,Bc,Cd,Dc,Ea,Fd)
421
- Vlašim, ryb. Dolní Čtvrtník
(Ad,Bc,Cd,Dd,Ea,Fd)
422-423
- viz č. 185
424-425
- Skalkov, ryb. pod dvorem
(Ac.Bc,Cd,Dc,Ea,Fa)
14
426
-
Skalkov, ryb. Močidlo
(Ac,Ba,Cd,Dc,Ea,Fa)
427
-
Hrajovice, ryb. nad obcí
(Ac,Bb,Cc,Dc,Eb,Fb)
428-432-
-
Louňovice, ryb. u silnice na Velíš
(Ac,Bc,Cc,Dc,Ea,Fc)
435-438-
-
viz č. 67-68
439
-
Kamberk, Blaníce pod obcí
440
-
viz č. 414-417
441-451 -
-
Velíš, ryb. Žechovák
(Ac,Bb.Cb,Dd,Eb,Fc)
452-455-
-
Velíš, ryb. Cimovalník
(Ac,Bb,Cb,Dc,Eb,Fc)
456-460-
-
Velíš, ryb. Ve Vrších
(Ac,Bb,Sd,Dc,Ea,Fd)
461
-
Kamberk, Blanice nad jezem
(0)
462
-
viz č. 414-417
463-465-
-
Zálesí, ryb. 450 m severových. od obce
(Ac,Be,Cc,Dd,Ea,Fa)
466
-
Vlastišov, mokřina u kravína
(0)
467
-
Vlastišov, ryb.
(Ac,Bb,Ca,Dc,Ea,Fc)
468-470-
-
Nesperská Lhota, horní ryb.
(Ac,Bc,Cd,Dc,Ea,Fd)
471
-
Nesperská Lhota, dolní ryb.
(Ac,Bc,Cd,Dc,Eb,Fb)
472
-
Ovčíny u Vlašimi, horní ryb.
(Ac,Bb,Cc,Dc,Ea,Fc)
473
-
Ovčíny u Vlašimi, dolní ryb.
(Ac,Bc,Cc,Dc,Ea,Fc)
474-479-
-
Načeradec, ryb. 750 m jihozáp. od obce
(Ad,Bb,Cb,Dc,Ea,Fc)
480-482-
-
Načeradec, ryb. Adamák
(Ac,Bc,Cc,Dd,Eb,Fb)
483-487-
-
Načeradec, ryb. Roháčov
(Ad,Bc,Cc,Dc,Ea,Fc)
488
-
viz č. 474-479
489-490-
-
Štamberk, ryb. Štamberk
491-492 -
-
viz č. 246-247
493
-
Rejkovice, ryb.
494
-
viz č.248-249
495
-
Pravonín, meliorační příkop v Koušovicích
(0)
496
-
Malovidy, Čihákov - břehy nad horním ryb.
(0)
497-498-
-
Čihákov, horní ryb.
(Ab,Bc,Cc,Dc,Ea,Fc)
499
-
Čelivo, ryb. jižně od obce
(Ac,Bc,Sd,Dc,Eb,Fb)
500
-
viz č. 110-11 1
501
-
Zálesí, ryb.
502
-
viz č. 463-465
503
-
Částrovice, pod hrází dolního ryb.
504
-
viz č. 338
505-507-
-
viz č. 246-247
508
-
viz č. 101-103
509-522-
-
viz č. 347-356
523
-
Střechov, pramená mísa na louce Na babě
(0)
524
-
Onšovice, lumek vpravo od cesty na Radošovice
(0)
525-529-
-
Střechov, tůň pod lesem Kubicí
(0)
530-534-
-
Vracovice, ryb. Petelík
(Ac,Bc,Cc,Dc,Eb,Fb)
(0)
(Ac,Bc,Cc,Dc,Eb,Fb) (Ac,Bc,Cc,Dc,Ea,Fb)
(Ac,Bc,Ca,Dc,Ea,Fb) (0)
15
535-536
- Jizbice, ryb. Fořťák
(Ab,Bb,Cc,Dc,Ea,Fc)
537-540
- Jizbice, ryb. pod Fořťákem
(Ac,Bc,Cc,Dc,Eb,Fb)
541
- Hutě u Slavětína, ryb.
(Ac,Bc,Cc,Dc,Ea,Fb)
542
- Hutě u Slavětína, potůček
(0)
543-551
- viz č. 246-247
552-556
- Řísnice, ryb. Křídlo
(Ac,Bc,Cd.Dc,Ec,Eb)
557
- Řísnice, pod hrází ryb. Křídlem
(0)
558-562
- Řísnice, ryb. Malý Bukač
(Ac,Bc,Cd,Dc,Eb,Fb)
563-566
- Řísnice, ryb. Velký Bukač
(Ac,Bc,Cd,Dd,Eb,Fb)
567-574
- viz č. 387-393
575-576
- viz č. 418-420
577-578
- Vlašim, ryb. u Znosimské brány v parku
(Ac,Be,Cd,De,Ea,Fa)
579-582
- Částrovice, horní ryb.
(Ac,Bc,Cc,Dd,Eb,Fb)
583-587
- Částrovice, dolní ryb.
(Ac,Bc,Cd,Dc,Ea,Eb)
589-591
- Soutice, ryb. U tvrze
(Ac,Ba,Cb,Dc,Ea,Fa)
592
- Horní Lhota, louže na lesní cestě v lese Vinohrad (0)
593
- Vlašim, Jinošov, louže u lesní cesty
595-596
- viz č. 184
597-598
- viz č. 193-195
599-600
- viz č. 300-308
601
- viz č. 414-417
602-605
- viz č. 347-356
606
- viz č. 185
607
- Štěpánovský potok, pod dálničním mostem
(0)
(0)
ZJIŠTĚNÁ SPOLEČENSTVA : Lemnetea TÜXEN 1955 Lemnetalia minoris TÜXEN 1955 Lemnion minoris TÜXEN 1955 as. Riccietum fluitantis SLAVNIČ 1956 as. Riccietum rhenanae KNAPP et STÖFFERS 1965 as. Lemnetum minoris TH.MÜLLER et GÖRS 1960 as. Callitricho-Lemnetum minoris (WEBER O. 1969) PASSARGE 1978 as. Lemno-Spirodelletum KOCH 1954 spol. se Spirodela polyrhiza Lemno-Utricularietalia PASSARGE 1978 Utricularion vulgaris PASSARGE 1964 as. Utricularietum australis TH.MÜLLER et GÖRS 1960 Hydrocharietalia RUBEL 1933 Hydrocharition RUBEL 1933 16
as. Ceratophylletum demersi (SOÓ) EGGLER 1933 Potametea KLIKA in KLIKA et NOVÁK 1941 Potametalia KOCH 1926 Nymphaeion albae OBERDORFER 1957 as. Potameto natantis-Nymphaeetum candidae HEJNY in DYKYJOVÁ et KVĚT 1978 as. Potametum natantis SOÓ 1927 as. Polygonetum amphibii (natantis) SOÓ 1927 ' spol. s Nymphaea candida Potamion lucentis VOLLMAR 1947 as. Elodeetum canadensis EGGLER 1933 as. Myriophylletum verticillati SOÓ 1927 Potamion pusilli VOLLMAR em. HEJNY 1978 as. Parvopotameto-Zannichellietum palustris KOCH 1926 as. Potametum trichoidis FREITAG, MARKUS. SCHW1PPL 1958 as. Potametum crispi SOÓ as. Potametum obtusifolii (SAUER 1937) CARSTERSEN 1955 as. Potametum pectina ti CARSTENSEN 1955 spol. s Potamogeton panormitanus spol. s Potamogeton acutifolius os. Juncus bulbosus - [Potamion pusilli/ PEŠOUT os.nova Callitricho-Batrachietalia PASSARGE 1978 Batrachion fluitantis NEUHÀUSL 1957 as. Fontinaletum antipyreticae KAISER 1936 Batrachion aquatilis PASSARGE 1964 as. Batrachietum aquatilis-peltatae SAUER 1947 spol. s Batrachium trichophyllum Littorelletea BR.-BL. et TÜXEN 1943 Littorelletalia W. KOCH 1926 Littorellion uniflorae KOCH 1926 as. Eleocharitetum acicularis W. KOCH 1926 em OBERD. 1957 as. Ranunculo flammulae-Juncetum bulbosi OBERD. 1957 Isoëto-Nanojuncetea BR.-BL. et TÜXEN 1943 Cyperetalia fusci PIETSCH 1973 Elatini - Eleocharition ovatae PIETSCH 1973 as. Eleocharito ovatae-Caricetum bohemicae (KLIKA 1935) PIETSCH in PIETSCH et MÜLLER- STOLL 65 as. Gypsophilo muralis-Juncetum bufonii AMBROŽ (1932) HEJNY in DYKYJOVÁ et KVĚT 1978 as. Peplido-Eleocharitetum ovatae (PHIL1PI 1968) PIETSCH 1973 spol. s Peplis portula spol. s Juncus bufonius Radiolion linoidis PIETSCH 1973 as. Centunculo-Anthoceretum punctati KOCH 1926 as. Hyperico humifusi - Spergularietum rubrae WOJEIK 1968 as. Stellario-Isolepidetum setaceae (KOCH 1926) MOOR 1936
17
Phragmiti-Magnocaricetea KLIKA in KLIKA et NOVÁK 1941 Phragmitetalia Phragmition communis KOCH 1926 as. Scirpetum lacustris SCHMALE 1939 as. Typhetum angustifoliae PIGNATTI 1953 as. Phragmitetum communis (GAMS 1927) SCHMALE 1939 (Subas. s Phalaris arundinacea AHLMER 1989) (Subas. se Solanum dulcamara ZA HLHEIMER 1979)
as. Glycerietum maximae HUECK 1931 as. Typhetum latifoliae G. LANG 1973 (subspol.s Phalaris arundinacea ZAHLHEIMER 79)
(as. G lycerio - Typhetum latifoliae NEHAUSL 1959) as. Sparganietum erecti ROLL 1938 (bs. Sparganium erectum - Lycopus europaeus (Phragmition / STRIJBOSCH ) (bs. Sparganium erectum [Phragmition]) as. Acoretum calami EGGLER 1933 subas. A Cíirus - P hala ride tosimi aritndinacei (ZAHEHEIMER 1979) PEŠOUT subas.nova
as. Equisetetum fluviatilis STEFFEN 1931 spol. s Iris pseudacorus os. Sparganium emersum – (Phragmition communis KOCH 1926) PEŠOUT os. nova Oenanthetalia aquaticae HEJNÝ in KOPECKÝ et HEJNÝ 1965 Oenanthion aquaticae HEJNÝ ex NEUHÀUSL 1959 as. Glycerio fluitantis - Oenanthemum aquaticae (EGGLER 1933) HEJNÝ 1948 em. 1978 as. Sagittario-Sparganietum emersi TÜXEN 1953 as. Eleocharitetum palustris UBR1SZY 1948 spol. s Eleocharis mammillata as. Glycerio fluitantis - Alismatetum plantaginis-aquaticae PEŠOUT as.nova spol. se Sparganium emersum subsp. fluitans spol. s Oenanthe aquatica bs. Alisma plantago - aquatica [Oenanthion aquaticae] PEŠOUT bs.nova bs. Sparganium emersum - [Oenanthion aquaticae HEJNÝ ex NEUHÀUSL 1959] PEŠOUT bs. nova Phalaridion arundinaceae KOPECKÝ 1961 as. Solano - Phalaridetum arundinaceae KOVÁŘ et HADAČ in KOVÁŘ 1981 Nasturtio-Glycerietalia PIGNATTI 1953 em. KOPECKÝ in KOPECKÝ et HEJNÝ 1965 Sparganio-Glycerion fluitantis BR.-BL. et SISSINGH in BOER 1942 ¨ as. Glycerietum fluitantis WILCZEK 1935 as. Glycerietum plicatae (KULZYŇSK11928) OBERDORFER 1954 spol. s Veronica beccabunga 18
Magnocaricetalia PIGNATTI 1953 Cicution virosae HEJNÝ ex SEGAL in WESTHOFF et DEN HELD 1969 as. Cicuto - Caricetum pseudocyperi BOER et SISSINGH in BOER 1942 as. Callaetum palustris (VANDEN BERGHEN 1952) SEGAL et WESTHOFF in WESTHOFF et DEN HELD 1969 spol. s Calla palustris spol. s Menyanthes trifoliata Caricion rostratae BALÁTOVÁ-TULÁČKOVÁ 1963 as. Caricetum rostratae OSVALD 1923 Caricion gracilis NEUHÀUSL 1959 em BALÁTOVÁ-TULÁČKOVÁ 1963 as. Caricetum gracilis ALMQUI ST 1929 as. Caricetum vesicarine BR.-BL. et DENIS 1926 as. Caricetum vulpinae NOWINSKI 1927 as. Phalaridetum arundinaceae LIB BERT 1931 (subspot, s Filipendula ulmaria AHLMER I989) spol. s Carex nigra (STRIJBOSH 1976) Montio - Cardaminetea BR.-BL. et TÜXEN ex KLIKA et HADAČ 1944 Montio - Cardaminetalia PAWLOWSKI in PAWLOWSKI, SOLOKOWSKI et WALLISCH 1928 Cardaminion amarae MAAS 1959 as. Cardamino - Chrysosplenium alternifolii MAAS 1959 Molinio - Arrhenarethetea TÜXEN 1937 Molinietalia W. KOCH 1926 Calthion TÜXEN em. PALATOVÁ-TULÁČKOVÁ 1978 as. Scirpetum sylvatici EGGLER 1933 Bidentetea tripartiti TÜXEN. LOHMAYER et PASSARGE i TÜXEN 1950 Bidentetalia tripartiti BR.-BL. et TÜXEN 1943 Bidention tripartiti NORDHAGEN 1940 as. Bidentetum tripartiti KOCH 1926 em. HE.INÝ et al. 1979 as. Bidente!um cernui SLAVNIČ 1951 as. Rumici - Ranunculetum scelerati OBERDORFER 1957 (as. Rumicetum maritimi SISSINGH in WESTHOFF et al. 1946 em, PASSARGE 1959) (facie e Tiiplcurtispermtim inodorimi) (facie s Rorippa alitstiis)
os. Alopecurus aequalis [Bidention tripartiti] (RUNGE 1966) KOPECKÝ et HEJNÝ 1992 spol. s Juncus filiformis
Chenopodietea BR.-BL. in BR.-BL. et NERGE 1952 em LOHMAYER et .1. TX., R. TX. ex MATUSZKIEWICZ 1962 Sisymbrietalia J.TX. ex MATUSZKIEWICZ 1962 em. GÖRS 1966 Sisymbrion officinali» TX.. LOHMAYER,PASSARGE in TX. 1950 em. HEJNÝ in HEJNÝ et al. 1979 as. Erigeronto - Lactucetum serriolae LOHM. in OBERDORFER 1957 19
spol. se Sarothamnus scoparius
Galio - Urticetea PASSARGE ex KOPECKÝ 1969 os. Artemisia vulgaris [Galio - Urticetea] STRIJBOSCH 1976 os. Phalaris arundinacea [Galio - Urticetea] GÖDDE 1986
Plantaginetea majoris TÜXEN et PASSARGE in TÜXEN 1950 Agrostietalia stoloniferae OBERDORFER in OBERDORFER et al. 1967 os. Alopecurus aequalis [Agrostietalia stoloniferae] (RÜNGE 1966) KOPECKÝ et HEJNÝ 1992 Lolio - Potentillion anserinae TÜXEN 1947 spol. s Carex hirta Juncion effusi WESTHÖFF et VAN LEEUWEN ex HEJNÝ et al. 1979 as. Epilobio - Juncetum effusi OBERDORFER 1957
Sedo - Scleranthetea BR.-BL. 1955 em. MORAVEC 1967 Trifolio arvensi - Festucetalia ovinae MORAVEC 1967 bs. Trìfolium arvense - Lotus corniculatus [Trifolio arvensi – Festucetalia ovinae] PYŠEK et JANDOVÁ 1979
20
CHARAKTERISTIKA NALEZENÝCH SPOLEČENSTEV
Charakteristika společenstev je sestavena na základě výsledků pozorování ve sledované oblasti. U každého společenstva jsou před číslem tabulky uvedena tři čísla, z nichž první značí průměrný počet druhů v jednom snímku, druhé kolik bylo zjištěno ve všech snímcích druhů celkem a třetí jaká je průměrná pokryvnost. Na konci charakteristiky je uveden stupeň ohrožení v ČR a na Vlašimsku (viz metodika). As. Riccietum fluitantis SLAVNIČ 1955 3, 3, 90 (Tabulka č. 1) Většinou osidluje čisté, mělké vody při pobřeží s + - bahnitým dnem. Snáší i zastínění. Vytváří přechod mezi společenstvy pleustonů a litorálem, kde mnohdy tvoří jejich nejnižší (E„) patro. Na Vlašimsku vzácné, zjištěno pouze na Galilejském ryb. u Vlašimi (srv. PEŠOUT 1991-b,1992a). ČR 2/a-3/a, VI 2/a. As. Riccietum rhenanae KNAPP et STÖFFERS 1965 4. 6, 25-90 (Tabulka č. 1) PASSARGE (1978) toto společenstvo řadí jako vikariant as. Riccietum fluitantis. Vyskytuje se v silněji eutrofizovaných prosvětlených a prohřátých nádržích, příliš ji neomezuje ani chov "divokých" kachen. Většinou se vyskytuje jako přímé kontaktní společenstvo k pobřežní vegetaci zejména ze sv. Caricion graci-lis. Na Vlašimsku roztroušeně, zjištěno na Galilejském a Vápenském ryb. u Vlašimi a ryb. Habřina u Bořeňovic (ČR 4/a. VI 4/a). As. Lemnetum minoris (OBERD. 1957) TH. MÜLLER et GÖRS 1960 2, 6, 90 (Tabulka č. 2) PHILIPPI (1969) chápe toto společenstvo jako typickou subasociaci as. Lemno-Spirodelletum. Řada autorů snímky typické pro as. Lemnetum minoris řadí pouze jako spol. s Lemna minor (pi. MIOTK, SCHUSTER, WALEN-TOVSKI v tisku). Podle deduktivní metody by bylo možno uvažovat o klasifikaci jako Bs. Lenina minor - [Lemnetum minoris], či spíše Bs. Lemna minor [Lemnetalia minoris]. Indikuje většinou relativně čistě nádrže. Snáší mírné až větší zastínění. Společenstvo většinou s eutrofizací vod přechází v as. Lemno-Spirodelletum. Syngenetické vazby existují i k ostatním společenstvům pleustonu. Na Vlašimsku zatím velmi hojné, eutrofizací je vytlačováno. ČR 3/b, VI. 4/b. As. Callitricho-Lemnetum minoris (WEBER O. 1969) PASSARGE 1978 3, 5, 75 (Tabulka č.l) 21
Typické společenstvo hlubokých nevysychavých kaluží na lesních cestách, u nás opomíjené. Všechna společenstva, zařaditelná k této as. patří k subas. Callitricho-Lemnetum typicum PASSARGE 1978. Charakter určují dva dominantní edifikátory - Lemna minor a Callitriche palustris. Pokud toto společenstvo popisujeme z okrajů rybníků, je obohaceno dalšími druhy s nízkou stálostí i pokryvností a je většinou alespoň slabě naznačeno rozvrstvení do dvou vrstev. Nutno též poznamenat že zařazení tohoto spol. v Lemnionu je přinejmenším diskutabilní. Indikuje čisté, poměrně chladné vodní plochy. Snáší i značné zastínění. Substrát je zpravidla hlinitý-bahnitý. Na Vlašimsku časté v hlubších kalužích na lesních cestách v větších lesních komplexech, zpravidla rovinatějších pramenných lokalitách (rozvodích apod.), na okrajích rybníků vzácnější. Určité ohrožení plyne se zlepšením péče o cesty v souvislosti s navracením lesů do soukromého vlastnictví. V1.4/a-b. As. Lemno-Spirodelletum KOCH 1954 2, 15, 90 (Tabulka č. 3) Společenstvo je primitivně organizované, jeho fyziognomie je určena hlavními dominantami: Lemna minor a Spirodela polyrhiza. Většinou se utváří v eutrofizovaných, prohřátých, stojatých vodách, podkladem bývá úživný bahnitý substrát. Toto společenstvo vytváří v rámci sukcesní řady při eutrofizací vod přechod mezi as. Lemnetum minoris a spol. se Spirodela polyrhiza. Nejhojnější společenstvo pleustonů na Vlašimsku. většinou se vyskytuje v návesních rybnících, ryb. pod obcemi apod. ČR 4/b. VI. 4/b. Spol. se Spirodela polyrhiza 1-2. 3. 100 (Tabulka c.4) Společenstvo většinou monodruhové, doprovodné druhy jsou zanedbatelné. V budoucnu bude zřejmě typizováno jako bs. Těžiště výskytu je v silně eutrofizovaných vodách, nepříliš zastíněných, prohřátých (teplotní optimum dominanty je položeno výše než u Lenina minor). Substrát je většinou bahnitý. Toto společenstvo navazuje na as. Lemno-Spirodelletum. Při děle trvající změně podmínek se k této navrací. Je vázáno na extrémně znečištěné rybníky, většinou u farem, pod obcemi apod. Není příliš hojně. VI 4/a. As. Utricularietum australis TH. MÜLLER et GÖRS 1960 5, 16. 75-100 (Tabulka č. 4)
22
Na Podblanicku podrobněji společenstva s Utricularia australis rozebírá PEŠOUT (v tisku). Je většinou dvoupatrové. Šíří se při mírné eutrofizací, ve srovnání s ostatními společenstvy tř. Lemnetea však spíše indikuje čistší vody. Tato as. se může vyskytovat v široké amplitudě, ohraničené dvěma extrémy, a to mezi rozvolněnými trsy rákosin tř. Phragmiti-Magnocaricetea (viz ryb. Dvouhrázný u Jankova) či v lesních, chladných, čistých rybnících a tůních (viz např. ryb. Staré koupaliště u Javorníka). Společenstvo je na Vlašimsku poměrně vzácné a ohrožené likvidací vhodných stanovišť a silnou eutrofizací (viz též PEŠOUT v tisku). ČR 3/b-4/b, VI.3/a-b. As. Ceratophylletum demersi (SOÓ) EGGLER 1933 4, 8, 100 (Tabulka č. 5) Jeho fyziognomie je jednoznačně určena dominantou - Ceratophyllum demersum. Pravidelně se s nízkou pokryvností vyskytují prvky sv. Lemnion minoris. Vzácněji se ve společenstvu vyskytuje Elodea canadensis. Společenstvo osidluje především eutrofizované rybníky, většinou zanášené, s bahnitým dnem. Ceratophylletum demersi se při eutrofizaci stává agresivní a vytlačuje i as. Elodeetum canadensis (v mělčích teplejších vodách). Na Vlašimsku je tato as. poměrně vzácná, byla zjištěna pouze na ryb. Kamberk a na Jankovsku. ČR 4/b, VI. 4/a-b. As. Potameto natantis - Nymphaeetum candidae HEJNÝ in DYKYJOVÁ et KVĚT 1978 5, 5, 50 (Tabulka č. 6) Vzácné společenstvo aerohydatofyt. Vyskytuje se v celkem čistých nádržích, většinou v hlubší vodě a na písčitém až písčitobahnitém substrátu. Na Vlašimsku velmi vzácné, nalezeno pouze ve fragmentu na ryb. Kačák u Vlašimi. ČR 2/b, VI.2/a. As. Potametum natantis SOÓ 4, 13, 75 (Tabulka č. 6) Možno uvažovat o zařazení tohoto společenstva jako bs. Potamogeton natans -[Nymphaeion albae], což potvrzuje i častá "nechuť" ke klasifikování tohoto společenstva na úrovni asociace většinou uváděno jako spol. s Potamogeton natans (př. RYDLO 1985, MIOTK, SCHUSTER, WALENTOWSKI 1991). Jedná se o samostatné společenstvo, nemající užší syngenetické vazby k as. Potameto natantis-Nymphaeetum candidae. Jeho samostatnou existenci a opakovatelnost, kromě množství materiálu v této práci potvrzují i jiné obdobné studie (př. RYDLO 1992 a/, HUSÁK a RYDLO 1992 apod.). 23
Vyskytuje se většinou v mezotrofních vodách středně hlubokých extenzivně obhospodařovaných rybníků. Nalezeno bylo i v nadjezí. Na Vlašimsku roztroušené, zejména ve vyšších polohách v jihovýchodní části. ČR 4/b, VI. 4/b. As. Polygonetum amphibii (natantis) SOÓ 1927 3, 7, 50-80 (Tabulka č. 7) Společenstvo aerohydatofyt, (MORAVEC a kol. /1983/ neuvedeno). Jeho existence je plně oprávněná (možno diskutovat zda jako as. nebo bs.). Dokazuje to i materiál v pracích jiných autorů (př. RYDLO 1992 a/, HUSÁK et RYDLO 1985 atd.). Autor toto společenstvo snímkoval na velkých plochách i v oblasti jezera Bajkal (CHYTRÝ, PEŠOUT 1992). Vyskytuje se ve světlejších, v čistých až poměrně silně eutrofizovaných rybničních nádržích. Na Vlašimsku je poměrně časté (spíše však pouze ve fragmentech). VI. 4/b. Spol. s Nymphaea alba (Tabulka č. 7) Nalezeně společenstvo je as. Potametum crispi SOÓ 1927, s vnešeným Nymphaea alba. As. Elodeetum canadensis EGGLER 1933 2, 9, 100 (Tabulka c. S) Vyskytuje se v eutrofních (ale i čistých), mnohdy silně zastíněných, extenzivních rybničních nádržích. V intenzivních rybnících se neudrží. V současné době již je zřejmě za kulminačním bodem šíření. Upřednostňuje bahnitý substrát. Na Vlašimsku celkem hojné, neohrožené. ČR 4/b, VI. 4/b. As. Myriophylletum verticillati SOÓ 1927 2, 3, 25 (Tabulka č. 9) MORAVEC a kol. (1983) neuvádí tuto as. jako samostatnou. Bylo by praktické a přirozenější užívat Bs. Myriophyllum verticillatum - [Nymphaeion albae]. Většinou rostliny vyplňují celý vodní sloupec. Často se vyskytují prvky řádu CallitrichoBatrachietalia. Vyskytuje se v mírně eutrofních nádržích. Většinou s písčito-bahnitým substrátem, ve větších hloubkách (od 50 cm). V hydrosérii většinou směrem ke břehu následují spol. z tř. Callitricho-Batrachietalia. V mělkých nádržích dochází spíše k mozaikování společenstev. Na Vlašimsku je poměrně vzácná. VI. 3/b. As. Parvopotameto - Zannichellietum palustris KOCH 1926 6, 6, 95 (Tabulka č. 9) 24
Společenstvo euhydatofyt, na Vlašimsku vzácné, je na nalezené lokalitě strukturované do dvou vrstev. Bylo nalezeno pouze na ryb, Utopenec u Vlašimi. ČR 4/b, VI. 4/a. As. Potametum trichoidis FREITAG, MARKUS, SCHWIPPL 1958 5-6, 7, 100 (Tabulka č. 9) Indikuje čisté nádrže. Preferuje většinou bahnito-písčitý substrát. Optimální vodní sloupec pro tuto fytocenózu je od 20-100 cm. V tomto rozpětí většinou dosahuje pokryvnosti 100%. Při eutrofizaci může přecházet v as. Parvopotameto-Zannichellietum. V mělčích vodách často ostrůvkovitě přechází ve společenstva sv. Batrachion aquatilis. Na Vlašimsku vzácné. ČR 3/b, VI. 3/a. As. Potametum crispi SOÓ 1927 2, 9, kolem 50 (Tabulka č. 10) Společenstvo ponořených makrofyt, s tendencí mírného šíření, většinou dvouvrstevné organizované. Charakter spodního patra určuje Potamogeton crispus. S vyšší stálostí se může v tomto patře uplatňovat Elodea canadensis. Pokud je vytvořeno druhé, horní, patro, tvoří ho zpravidla lemnidy ( viz SEGAL 1970). Vyskytuje se od mírně až po silněji eutrofizované nádrže, ale i v proudící vodě. V čistších vodách tato fytocenóza vykazuje malou pokryvnost. Nepreferuje výrazně žádný substrát. Prakticky volně přechází v ostatní společenstva sv. Potamion pusilli a sv. Batrachion aquatilispeltatae. Je konkurenčně poměrně slabé. Na Vlašimsku celkem časté. ČR 4/b, VI. 4/b. As. Potametum obtusifolii (SAUER 1937) CARSTENSEN 1955 3 ,4 , 20 - 90 (Tabulka č. 9) Roztroušeně se vyskytující společenstvo euhydatofyt. Podobně jako u ostatních společenstev potamidů, samostatně rozlišených, je i u tohoto společenstva možno uvažovat o řazení jako bs. Potamogeton obtusifolius - [Potamion pusilli]. Bylo nalezeno od čistých až po eutrofizované rybníky. Preferuje bahnitý substrát (eventuelně písčitobahnitý). Na Vlašimsku je tato as. roztroušeně až řídce se vyskytující intenzifikací hospodaření na rybnících ohrožené. ČR 3/b, VI. 3/a. As. Potametum pectinati CARSTENSEN 1955 3, 5, velmi různá 5 - 100 (Tabulka č. 10) V práci MORAVCE a kol. (1983) samostatně neuváděna. Existence samostatně typizovaného společenstva je opodstatněná, což dokazuje i její časté užívání v obdobných pracích (př. HUSÁK, 25
RYDLO 1992, RYDLO 1992. AHLMER 1989 ad.). Třeba zvážit typizaci této fytocenózy pomocí deduktivní metody jako bs. Potamogeton pectinatus - [Potamion pusilli]. Společenstvo většinou preferuje eutrofizované nádrže, s písčitobahnitým dnem. Hladina vody se pohybuje od 30-80 cm. As. Potametum pectinati může rychle přecházet k as. Parvopotameto - Zannichellietum palustris. Na Vlašimsku je vyvinuto poměrně vzácně. VI. 4/a. Spol. s Potamogeton panormitanus 3, 10, 100 (Tabulka č. 10) Toto společenstvo euhydatofyt uvádí též např. HUSÁK, RYDLO 1992, RYDLO 1992, AHLMER 1989 ad. Je pravděpodobné, že po dalším studiu bude toto spol. typizováno jako bs. a přiřazeno až k řádu, či třídě. Společenstvo je slabě dvouvrstevné, horní vrstvu tvoří lemnidy. Fyziognomii celého společenstva určuje význačná dominanta - Potamogeton panormitanus (= P. pusillus). S vyšší stálostí se může vyskytovat Callitriche cophocarpa. Osídluje především stojaté ( i mírně tekoucí) eutrofizované vody, s bahnitým (vzácně písčitým) dnem. Hloubka vody se pohybuje od (1) 30 - 50 (70) cm. Podle zmíněných prací (viz výše) je v regionech v těchto pracech studovaných toto bs. poměrně časté. Na Vlašimsku patří k vzácným společenstvům. VI. 3/a. Spol. s Potamogeton acutifolius 2, 4, (10) 25-50 (Tabulka č.1I) Bude zřejmě typizováno jako bs. Je většinou dvouvrstevné. Upřednostňuje bahnitý substrát s hloubkou vody od 30 do 80 cm (zřejmě i více). Na Vlašimsku, zřejmě i na celém území ČR vzácné, zjištěno pouze na jedné soustavě rybníků. Ohrožována obdobně jako as. Potametum obtusifolii. VI. 3/a. Os. Juncus bulbosus - [Potamion pusilli] PEŠOUT os. nova 4, 7 (Rydlo/1992/udává ve snímku č. 123 další 2 ), kolem 95 Nomenklatorický typ: Tabulka č. 11. snímek č. 301 Toto společenstvo bylo často dříve označováno jako spol. s Juncus bulbosus a zařazováno k sv. Littorellion uniflorae KOCH 1926, nebo přímo k as. Ranunculo flammulae - Juncelum bulbosi OBERDORFER 1957 (např. RYDLO 1992). Ani jedno z těchto řešení však není vhodné, což potvrzuje synmorfologie, synekologie i syngenetika. Od tohoto odvozeného společenstva je však třeba odlišovat spol. s Juncus bulbosus, vyskytující se na stanovištích typických pro as. Ranunculo flammulae - Juncetum bulbosi, od níž se odlišuje pouze absencí Ranun-culus flammula, přičemž v něm najdeme diagnostické druhy sv. Littorellion uniflorae ev. i tř. Isoëto-Nanojuncetea (takováto spol. popisuje např. BERNHARDT 1990) a které bude po dalším studiu nejspíše vymezeno jako bs. 26
Juncus bulbosus -[Littorellion uniflorae], ev. jako negativně vymezená subas. Charakter jednovrstevného, nebo slabé diferencovaného dvouvrstevného společenstva určuje dominanta - Juncus bulbosus. S vysokou stálostí se v os. vyskytují prvky sv. Potamion pusilli a též tř. Lemnetea zejména Lemna minor, Utricularia australis (viz srv. i RYDLO 1992). Tyto druhy mohou slabě vytvářet vrchní, druhé patro. Společenstvo nacházíme v čistších nádržích s bahnitým až bahnitopísčitým dnem v hloubkách vody (10) 30 - 80 (120) cm. Což potvrzuje nesprávnost řazení spol. s Juncus bulbosus. vyskytujících se v hloubkách 30 cm a více k asociaci Ranunculus flammulae - Juncetum bulbosi, protože kromě dalších diagnostických druhů i samotný Ranunculus flammula není schopný v této hloubce přežívat (viz též HUSÁK 1992). Výskyt tohoto odvozeného společenstva nepodmiňuje vysychání, nebo snižování hladiny vodních nádrží. Syngenetické vazby s as. Ranunculo flammulae - Juncetum bulbosi nejsou úzké. Mozaikovitě přechází ve spol. tř. Potametea. Popisované os. je poměrně silně konkurenceschopné. Na Vlašimsku nepříliš hojná fytocenóza, zřejmě stejně jako na ostatním území republiky, ohrožená zejména větší eutrofizací rybníků. VI. 3/a-b. As. Fontinaletum antipyreticae KAISER 1936 4. 4, 25 (Tabulka č. 11) (Bývá řazena do samostatného svazu Fontinalion antipyreticae KOCH 1936). Indikuje čisté vody, mnohdy silně proudící. Na Vlašimsku roztroušené. VI 3-4/a. As. Batrachietum aquatilis - peltatae SAUER 1947 4, 9, 25-90 (Tabulka č. 12) Společenstvo s dominantním Batrachium aquatilis. Vyskytuje se v prohřívaných, mírně eutrofizovaných, nezastíněných a nepříliš hlubokých stojatých vodách s většinou bahnitým substrátem. Vytváří přechody většinou se společenstvy tř. Potametea. Na Vlašimsku je toto společenstvo časté. ČR 4/b, VI. 4/b. Spol. s Batrachium trichophyllum 3-4, 10, 50-100 (Tabulka č. 12) Synmorfologie společenstva je obdobná jako u předchozí as. Preferuje bahnitý až bahnitopísčitý substrát a hloubku vody 20 - 70 cm. Vytváří mozaikovité přechody se spol. řádu Potametalia. Na Vlašimsku vzácný. ČR 4/b, VI. 4/a-b. As. Eleocharitetum acicularis W. KOCH 1926 em OBERD. 1957 5,27,od nižší (u terestrické formy) do 100 % (Tabulka č. 13) V naší literatuře je většinou označováno jako spol. s Eleocharis acicularis. Všechna snímkovaná společenstva na Vlašimsku lze zařadit k typické subas. (jak ji též popisuje PHILIPPI 1985). Společenstvo má svoji typickou 27
terestrickou formu, jejíž syntaxonomickou hodnotu nutno dále studovat. Většinou osidluje lokality s bahnito-písčitým substrátem. Vytváří přirozený přechod mezi společenstvy limózní a terestrické ekofáze, hranice na obou stranách během vegetační doby velmi kolísají. Na obnažených dnech většinou funguje jako pionýrské společenstvo. Na Podblanicku je tato fytocenóza poměrně hojná. VI. 4/b. As. Ranunculo flammulae - Juncetum bulbosi OBERDORFER 1957 10,15,až 90 (Tabulka č. 14) Většinou dvoupatrové organizované společenstvo, kde charakter spodního patra určuje dominanta - Juncus bulbosus (event. druhy ze tř. Isoëto-Nanojunce-tea, např. Peplis portula). Vyšší patro, které zpravidla dosahuje nižší pokryvnosti tvoří druhá dominanta - Ranunculus flammula a řada doprovodných druhů. Vyskytuje se v čistších rybničních nádržích, často i po vyhrnutí. Dává přednost jílovitobahnitému substrátu. Většinou plynule přechází v terestrické fáze. Na Vlašimsku se jedná o fytocenózu poměrně vzácnou. ČR 3-4/b. VI. 3/a-b. As. Eleocharito ovatae - Caricetum bohemicae (KLIKA 1935) PIETSCH in PIETSCH et MÜLLER - STOLL 1965 8,24,50-100 (zpravidla 75) (Tabulka č. 14) Poměrně zřetelně dvoupatrové společenstvo, kde edifikátorem ve spodním patře je Eleocharis ovata a charakter vyššího patra určuje dominanta - Carex bohemica. Společenstvo většinou osídluje jemné až hrubozrnné substráty (vzácně přecházející v bahnité), s dostatečným přísunem vody. Mnohdy nastupuje po as. Eleocharitetum acicularis. Na Vlašimsku je téměř vždy následována společenstvy z tř. Bidentetea tripartiti. V typické formě se tato as. na Vlašimsku vyskytuje roztroušeně. Intenzifikace rybářství jí zřejmě nevadí. ČR 4/b, VI. 3/b. As. Gypsophilo muralis - Juncetum bufonii (AMBROŽ 1939) HEJNÝ in DYKYJOVÁ et KVĚT 1978 10,14, kolem 75 (Tabulka č. 14) Jednopatrové společenstvo. Ve společenstvu velmi často nacházíme prvky tř. Bidentetea tripartiti. Osidlující písčité až hrubě písčité (i s příměsí hrubšího skeletu) substráty na zpravidla obnažených, nepříliš eutrofizovaných dnech, event. i na polích. Na Vlašimsku nepatří tato asociace k častým společenstvům den. ČR 3/b, VI. 3/a.
28
As. Peplido - Eleocharitetum ovatae (PHILIPI 1968) PIETSCH 1973 8,16,90 (Tabulka č. 15) Nezřetelně dvoupatrová fytocenóza, jejíž spodní patro tvoří zejména dominanta - Peplis portala a vrchní vyšší ex. Eleocharis ovata a řada doprovodných druhů. Není příliš závislá na substrátu. Poměrně často se vyskytuje mozaikovitě s as. Eleocharito ovatae - Caricetum bohemicae, občas i se spol. s dominantní Juncus bufonius. Na Vlašimsku roztroušeně rozšířené. ČR 4/b, VI. 3/b. Spol. s Peplis portula 8,14. kolem 60 (Tabulka č. 15) Společenstvo je poměrně homogení. Bylo by ho možno klasifikovat podle deduktivní metody na úrovni bs. Podle nasbíraného materiálu možno uvažovat o klasifikaci na úrovni as. Vysoká stálost Juncus bufonius je i u snímků jiných autorů např. BERNHARDT 1990 (75 - 100 %). Dosud je označována jako spol. s Peplis portula (př. BERNHARDT 1990, PHILIPPI 1974 atd.). Fytocenóza je zpravidla dvoupatrová. Charakter spodního patra určuje dominanta - Peplis portula. Horní patro pak tvoří druhy většinou z ostatních jednotek téže třídy, event. prvky ze sv. Littorellion uniflorae, či sv. Bidention tripartiti. Optimální rozvoj společenstva nastává na písčitém substrátu. Společenstvo nemá syngenetické vazby s as. Peplido - Eleocharitetum ovatae, spíše s as. Gypsophilo muralis - Juncetum bufonii, se kterou se často mozaikovitě střídá. Společenstvo lze na Vlašimsku na příhodných lokalitách poměrně často nalézt. VI. 3/a-b. Spol. s Juncus bufonius 9, 26, kolem 75 (Tabulka č. 16) Pod tímto názvem se skrývá velké množství společenstev, mnohdy synmorfologicky, syngeneticky i synekologicky značně odlišných, které spojuje pouze přítomnost dominanty - Juncus bufonius. V některých pracech je patrná snaha o rozčlenění okruhu společenstev s dominantním druhem (sítinou) Juncus bufonius (př. BERNHARDT 1990 apod.). Samotné zařazení do svazuje sporadické. Někteří autoři toto společenstvo řadí k sv. Nanocyperion flavescentis (např. AHLMER 1989). PHILIPPI in OBERDORFER (1977) ji dokonce řadí jako fragment as. Cy-peretum flavescentis KOCH 1926. Zatímco v naší literatuře se spíše setkáme se zařazením (obdobné jako v této práci) k sv. Elatini - Eleocharition ovatae. Tato různá pojetí jsou bezesporu způsobena velkou různorodostí společenstev s dominantní sítinou Juncus bufonius, která přesahuje jak rámec svazu Elatini -Eleocharition ovatae, tak i Nanocyperion flavescentis. Proto by po dalším studiu bylo možno uvažovat o zařazení společenstev s dominantní Juncus bufonius jako bs. až třídy Isoëto Nanojuncetea, pro kterou je Juncus bufonius význačným druhem (na čemž se v charakteristikách 29
shoduje řada autorů - př. BERNHARDT 1990, AHLMER 1989, PASSARGE 1964 atd.). Zřejmě též dojde k oddělení společenstev s Juncus bufonius, které budou obsahovat diferenciální druhy z jednotlivých svazů třídy. Společenstvo většinou je bezvrstevné. Jeho charakter určuje dominanta Juncus bufonius. Nemá zvláštní nároky na substrát. Syngenetické vazby jsou velmi různorodé. Na Vlašimsku jsou společenstva s Juncus bufonius nejhojnějšími fytocenóza-mi obnažených den a mokrých zraňovaných půd. VI. 4/b. As. Centunculo - Anthoceretum punctati KOCH 1926 Společenstvo zaznamenáno autorem této práce ve fragmenu v r. 1985. Blíže viz snímek č. 406, který odpovídá snímku č. 27 v práci PEŠOUTA (1992). As. Hyperico humifusi - Spergularietum rubrae WOJCIK 1968 Toto společenstvo bylo nalezeno v netypické formě - obohacené o rašelinné druhy, v melioračním příkopu nedaleko Koušovic u Pravonína. Blíže viz snímek ě. 495, který odpovídá snímku č. 116 v práci PEŠOUTA (1992). As. Stellario - Isolepidetum setaceae (KOCH 1926) MOOR 1936 9,9, 25-75 (Tabulka č. 16) Slabě patrné dvoupatrové rozvrstvení. Charakter společenstva určuje edifikátor - Isolepis setacea. Indikuje čistší nádrže, s písčitým substrátem na dně. Mnohdy vytváří mozaiku s některými společenstvy sv. Elatini - Eleocharition ovatae. Na Vlašimsku poměrně vzácné společenstvo. ČR 3/a, VI. 3/a. As. Scirpetum lacustris SCHMALE 1939 7,13,75 (Tabulka č. 18) Charakter určuje dominanta - Schoenoplectus lacustris. Dává přednost bahnitému substrátu. Ani silnější eutrofizace nemá na populaci větší vliv. Vyskytuje se až do hloubky vody 30 (40) cm. Na Vlašimsku vzácná, zjištěna na třech lokalitách . ČR 3/b, VI. 3/a. As. Typhetum angustifoliae PIGNATTI 1953 7,15,50-100 (Tabulka č. 19) Charakter společenstva určuje edifikátor - Typha angustifolia. Přednostně osidluje zazemněné nádrže s eutrofním, bahnitým substrátem. Optimální hloubka vody je + 10 až - 30 (50) cm. Při neměnných podmínkách je poměrně invazní. ČR 3/b, VI. 3-4/a. As. Phragmitetum communis (GAMS 1927) SCHMALE 1939 (Tabulka č. 20) 30
Celkem časté společenstvo rákosin. AHLMER (1989) rozlišuje subas. s Phala-ris arundinacea (v této práci by jí odpovídaly snímky č. 309 a 314). ZAHLHEIMER (1979) vylišuje subas. se Solanum dulcamara /které by přibližně odpovídal snímek č. 582, 391, 423 (event. 90, 384, 500 a 435)/ AHLMER (1989) s ním však ve věci účelnosti této subas. diskutuje. Podrobněji se též členěním rákosin za použití deduktivní metody zabývá STRIJBOSCH (1976). Většinou dvou až třípatrové společenstvo, jehož fyziognomii určuje dominanta - Phragmites australis. Synekologicky i synmorfologicky nejednotné. Na Vlašimsku celkem časté, bez ohrožení. ČR 3/b, VI. 4/b. As. Glycerietum maximae HUECK 1931 11, 22, většinou dosahuje 100 (Tabulka č. 21) Velkou výškou dominanty - Glyceria maxima je dána slabá dvouvrstevnost této fytocenózy. Vyskytuje se v eutrofizovaných nádržích s bahnitým substrátem dna. Na Vlašimsku vzácnější. Rovněž RYDLO (1992) se srovnatelného Křivoklátská udává nízkou početnost výskytu. ČR 4/b, VI. 3/a. As. Typhetum latifoliae G. LANG 1973 6,42, (30) 75-90 (100) (Tabulka č. 22) NEUHÀUSL et NEUHAUSLOVÁ (1965) toto spol. řadí jako facii, SOÓ (1957) jako subas. Vždy se jedná o as. Scirpo-Phragmitetum. (obdobně jako u Typhetum angustifoliae, Phragmitetum communis, Scirpetum lacustris atd.). V této problematice by jistě pomohla revize za použití deduktivní metody. ZAHLHEIMER (1979) vyčleňuje podjednotku as. Typhetum latifoliae, s Phalaris arundinacea. K této by se daly přiřadit snímky č. 120 a 183. Fyziognomii určuje Typha latifolia. Preferuje spíše eutrofní vody s bahnitým úživným substrátem. Častý je též výskyt v terénních depresích v zemědělské krajině. Syngenetické vazby bude nutno dále sledovat. NEUHÀUSL (1959) popsal as. GlycerioTyphetum latifoliae v širším asociačním pojetí než HEJNÝ(1948). V této práci jsou popisovaná společenstva zařaditelná k Hejného pojetí. Vyjimkou je snímek č. 68, zařaditelný k as. Glycerio Typhetum latifoliae NEUHÀUSL 1959. STRIJBOSCH (1976) uvádí pionýrské společenstvo předcházející as. Typhetum latifoliae - spol. s dominantním Lycopus europaeus. Podobná společenstva jsem pozoroval na březích Želivky. Na Vlašimsku hojné a není ohroženo. ČR 3/b, VI. 4/b. As. Sparganietum erecti ROLL 1938 5,36, až 100 (Tabulka č. 24) 31
STRIJBOSCH (1976) vyčleňuje Bs. Sparganium erectum - Lycopus europaeus (Phragmition). I v této práci např. snímek č. 53 by bylo možno takto klasifikovat. Pojetí bs. STRIJBOSCHE (1976) je však velmi úzké.(Navíc BALÁTOVÁ - TU-LÁČKOVÁ (1963) druh Lycopus europaeus jako charakteristický svazový (ani vyšší) druh neuvažuje). Většinou slabě vyhraněné dvou či více patrové společenstvo, jehož fyziognomii určuje dominanta - Sparganium erectum. Optimum výskytu je zřejmě písčito bahnitý substrát dna středně eutrofních vodních nádrží. Na Vlašimsku je hojné. Rozšířením dominanty společenstva (Sparganium erectum) na Podblanicku se zabývá ZELENÝ (1976). CR 4/b, VI. 4/b. As. Acoretum calami EGGLER 1923 (Tabulka č. 23) Společenstvo s dominantním Acorus calamus. Již ZAHLHEIMER (1979) se snaží o vyčlenění spol. z této asociace, charakterizovaných přítomností Phalaris arundinacea. Taktéž AHLMER (1989) popisuje v rámci as. Acoretum calami variantu s výskytem Phalaris arundinacea. I v materiálu nasbíraném na Vlašimsku bylo možno více snímků společenstva s Acorus calamus takto zařadit, vzhledem k dále uvedeným odlišnostem bylo přistoupeno k popisu formou subas. Acorus Phalaridetosum arundinacei (ZAHLHEIMER 1979) PEŠOUT subas. nova (Nomenklatorický typ subasociace - snímek č. 281). U prací PIVOŇKOVÁ, RYDLO (1992), RYDLO (1992) atd. lze též některá opisovaná společenstva zařadit k této asociaci. Acoretum calami je většinou slabě dvoupatrové rozvrstvené společenstvo. U subas. Acorus Phalaridetosum arundinacei je horní patro obohaceno o Phalaris arundinacea., event. Carex gracilis a další. As. Acoretum calami - typická subas. se vyskytuje většinou v hloubce vody 15 a více cm, na různém substrátě, většinou však na písčitobahnitém až bahnitém. Subas. Acorus - Phalaridetosum arundinacei se vyskytuje většinou v místech kde je hladina vody těsně pod povrchem (zpravidla + 15 až - 10 cm) na úživném, většinou eutrofizovaném, bahnitém až bahnitém se silným obsahem nerozložených organických zbytků, sedimentu, na okrajích eutrofizovaných nádrží a v jejích akumulačním pásmu. Obě subasociace jsou na Vlašimsku roztroušené, pouze slabě ohrožené. ČR 3/a, VI. 3-4/a-b. As. Equisetetum fluviatilis STEFFEN 1931 5, 25, 25-100 (Tabulka č. 25) Primitivně organizované společenstvo. S vysokou četností a mnohdy i pokryvností se vyskytují druhy sv. Oenanthion aquaticae a sv. Lemnion minoris.
32
Většinou se vyskytuje v mělčích mírně až středně eutrofizovaných vodách na bahnitém substrátu. Velmi úzké syngenetické vazby má se spol. sv. Oenanthion aquaticae. Na Vlašimsku ve vyšších polohách roztroušené společenstvo. ČR 2/b, VI. 3-4/b. Spol. s Iris pseudacorus 10,17,100 (Tabulka č. 26) (STRIJBOSCH (1976) popisuje bs. Alisma plantago-aquatica - Iris pseudacorus (Oenanthion aquaticae) od které se snímky z Vlašimská liší zejména nepřítomností Oenanthe aquatica). Společenstvo je většinou dvoupatrové. Vrchní patro tvoří především Iris pseudocorus, Lythrum salicaria, Epilobium hirsutum apod. Na Vlašimsku celkem vzácněji. VI. 3-4/a. Os. Sparganium emersum [Phragmition communis KOCH 1926] PEŠOUT os.nova 6,30, (50)75-100 (Tabulka č. 31 ,Nomenklatorický typ: 163 ) Zpravidla zařazováno jako "spol. se Sparganium emersum" (př. RYDLO 1992, HUSÁK et RYDLO 1992, HUSÁK et RYDLO 1985 atd.) a to z většiny do sv. Oenanthion aquaticae, doprovodné druhy však jasně přiřazují toto spol. k sv. Phragmition communis. Charakter společenstva jednoznačně určuje dominanta – Sparganium emersum. Preferuje eutrofní nádrže s bahnitým substrátem dna a hloubku vody od + 5 do 5 (10) cm. Společenstvo vykazuje užší syngenetické vazby s as. Glycerietum fluitantis WILCZEK 1935 a s as. Sparganietum erecti ROLL 1938. Bs. Sparganium emersum [Oenanthion aquaticae] PEŠOUT bs.nova (příp. negativně vymezená subas. se Sparganium emersum z ranku as. SagittarioSparganietum emersi) osidluje odlišné biotopy a je též naprosto odlišná synmorfologicky a syngene-ticky. Na Vlašimsku jedna z nejhojnějších fytocenóz pobřeží eutrofizovaných rybničních nádrží. Ničím neohrožena. VI. 4/b. As. Glycerio fluitantis - Oenanthemum aquaticae (EGGLER 1933) HEJNÝ 1948 em. 1978 6, 8, 80 (Tabulka č. 27) Většinou dvouvrstevné společenstvo, kde horní vrstvu tvoří zejména dominanta - Oenanthe aquatica a spodní druhá dominanta - Glyceria fluitans. Indikuje nádrže s kolísající vodní hladinou, s dnem obsahujícím podíl bahna. Na vhodných stanovištích nahrazuje as. Glycerio fluitantis - Alismatetum plantaginis-aquaticae as. nova. Na Vlašimsku vzácnější. Ohrožené pouze nízkou četností výskytu. ČR 4/b, VI. 3-4/a-b. As. Sagittario - Sparganietum emersi TÜXEN 4, 80 (Tabulka č. 28) Jedno, či dvoupatrové organizované společenstvo, jehož fyziognomii určují dvě dominanty: Sparganium emersum a Sagittaria sagittifolia. 33
Vyskytuje se v mělkých vodách zazemňovaných nádrží s bahnitým, úživným substrátem dna. V hydrosérii většinou přímo navazuje na společenstva tř. Lemnetea či Potame-tea. Na Vlašimsku velmi vzácné a ohrožené. ČR 4/b, VI. 3/a. As. Eleocharitetum palustris UBRISZY 1948 6,5, 40 až 100 (Tabulka c. 29) Dominantu tvoří především Eleocharis palustris (L.) ROEM. et SCHULT. a Eleocharis vulgaris (S. M. WALTERS) Á. et D. LÖVE, jejichž ekologické nároky jsou téměř shodné (nebyly od sebe rozlišovány a jsou v tabulce uváděny pod názvem Eleocharis palustris). Vyskytuje se v litorálním pásmu stojatých vod, často s kolísající hladinou, se sloupcem vody 0-20 (30) cm. Preferuje substrát dna s vyšším podílem bahna. Většinou volné přechází ve spol. sv. Phragmition communis a příp. i některé fytocenózy řádu Magnocaricetalia. Na Vlašimsku hojné, bez ohrožení. ČR 4/b, VI. 4/b. Spol. s Eleocharis mamillata 7, 5, 29, 90-100 (Tabulka č. 30) Toto spol. bylo vymezeno pracovně pouze na základě dominance Eleocharis mamillata. Osidluje obnažené a zraňované břehy vod, vždy zřejmě za určitých půdních podmínek, zejména při vyšším obsahu hlinité (bahnité) složky (tento typ společenstev představují např. snímky č. 249, 298 atd.). Od těchto specifických spol. s E. mamillata bude třeba odlišit spol. s E. mamillata odpovídající a přináležející synekologií, synmorfologií i syngenetikou k as. Eleocharitetum palustris (např. snímek č. 93). As. Glycerio fluitantis - Alismatetum plantagini - aquaticae PEŠOUT as.nova 5, 5, 29, cca 80 (Tabulka č. 35, Nomenklatorický typ: snímek č. 250) Slabě dvouvrstevné organizované společenstvo. Horní patro tvoří Alisma plantago-aquatica + některé vyšší doprovodné druhy a dolní patro druhá dominanta - Glyceria fluitans s doprovodnými druhy (např. Eleocharis palustris s.l.). Společenstvo se vyvíjí na nezastíněných okrajích menších a středních rybníků s kolísavou hladinou, v hloubce vody 0-15 (30) cm. Na menších rybničních nádržích je zpravidla toto společenstvo jediným zástupcem sv. Oenanthion aquaticae. Má užší syngenetické vazby s as. Glycerietum fluitantis WILCZEK 1935, kam je též často řazeno (např. RYDLO 1992 -snímky č. 189, 192 a 193). As. Glycerietum fluitantis je v některých případech možno považovat za předcházející sukcesní stádium. Pouze na velmi malých rybníčcích s prudkými břehy, studenou vodou, či silně zastíněných k další sukcesi nedochází. Doprovodné druhy (jako např. Eleocharis palustris s.l.) a samotný Alisma plantago34
aquatica předurčují zařazení společenstva do sv. Oenanthion aquaticae. Užší syngenetické vazby byly též pozorovány s bs. Alisma plantago-aquatica [Oenanthion aquaticae HEJN ex NEUHÀUSL 1959] bs.nova (zejména při kolísavé hladině). Na Vlašimsku hojné, dosud neohrožené. VI. 4/b.
Spol. se Sparganium emersum subsp. fluitans 4, 11, až 100 (Tabulka č, 32) Charakter společenstva určuje dominanta - Sparganium emersum ssp. fluitans (GREN, et GODR.) ARCANG. Ve studované oblasti je nasbíraný materiál dosti heterogenní. Na Vlašimsku je dosti vzácné. VI. 3/a. Spol. s Oenanthe aquatica 7, 12, různá (Tabulka č. 33) Společenstvo je většinou dvoupatrově organizované. Vyskytuje se v rybničních nádržích s kolísající vodní hladinou a bahnitým substrátem dna. Na Vlašimsku celkem vzácné. VI.3/a Bs. Alisma plantago - aquatica [Oenanthemum aquaticae HEJNÝ ex NEHÀUSL 1959] PEŠOUT bs. nova 7, 20, 75-100 (Tabulka č.34, Nomenklatorický typ: snímek č. 449) (Dosud většinou popisované jako spol. s... , a nadhodnocené jako as. Alismate-tum plantagoaquaticae AMBROŽ 1938). Celkem jednoduše organizované společenstvo, jehož fyziognomii určuje dominanta - Alisma plantago - aquatica. S doprovodných druhů se uplatňují vyjma prvků téhož svazu, také prvky sv. Phragmition communis, Bidention tripartiti a Lemnion minoris. Společenstvo dává přednost menším, ne příliš eutrofizovaným rybničním nádržím se středně bohatým substrátem dna a hloubkou vody 0- 30 cm. Na Vlašimsku roztroušené mírně ohrožené. VI. 3-4/a-b. Bs. Sparganium emersum [Oenanthion aquaticae HEJNÝ ex NEUHÀUSL 1959] PEŠOUT bs. nova 6,25, 75-90 (100) (Tabulka č. 31.Nomenklatorický typ:39) Zpravidla zařazováno pouze jako "spol. se Sparganium emersum" (př. RYDLO 1992, HUSÁK et RYDLO 1992, HUSÁK et RYDLO 1985 atd.) či jako negativně vymezená subas. se Sparganium emersum z ranku as. Sagittario - Sparganietum emersi. Při nutnosti vyčlenění Os. Sparganium emersum [Phragmition communis KOCH 1926] bs. nova nestačí konstatace "spol. s" a proto bylo přistoupeno ke klasifikaci formou bazálního společenstva. 35
Preferuje eutrofní nádrže s bahnitým substrátem dna a hloubku vody od (5) 15 do 30 (40) cm. Společenstvo vykazuje užší syngenetické vazby s as. Sagittario-Sparganietum emersi Na Vlašimsku celkem časté spol. mělkých pobřežních vod (často vyhřátých) středně eutrofizovaných rybničních nádrží. Zatím neohrožena. VI. 4/b. As. Solano - Phalaridetum arundinaceae KOVÁŘ et HADAČ 1981 9, 17, cca 100 (Tabulka č. 47) V Elb převládá Phalaris arundinacea. Patro Ela tvoří Solanum dulcamara a většinou Myosotis palustris agg. Vyskytuje se na okrajích silněji eutrofizovaných rybníků, s bahnitým dnem s vysokým obsahem nerozložených organických látek. Na Vlašimsku poměrně vzácné, v této práci je zachyceno pouze z dolního rybníka v Lísku (viz obr. č.7, schéma č.7). Lze spíše zastihnout rané vývojové stádium s absencí Phalaris. VI. 3-4/a. As. Glycerietum fluitantis WILCZEK 1935 5, 41, 100 (Tabulka č. 36) Vyznačuje se silnou dominancí Glyceria fluitans. Mezi druhy s vyšší stálostí patří např. Myosotis palustris agg., Veronica anagalis - aquatica, Veronica beccabunga, Lycopus europaeus atd. Vyskytuje se v čistších vodách melioračních svodnic, březích čistších chladných, menších vodních nádrží, mnohdy zastíněných, zpravidla na nevelkých plochách. Na Vlašimsku časté spol., bez ohrožení. ČR 4/b, VI. 4/b. As. Glycerietum plicatae (KULZYŇSKY 1928) OBERD. 1954 5, 100 (Tabulka č. 37) Spol. nalezeno pouze na jedné lokalitě, v lesní terénní depresi, periodicky zaplavované vodou, poměrně dosti zastíněné. Spol. s Veronica beccabunga 7,17, 25-100 (Tabulka č. 38) Vyskytuje se na březích čistších vod (zejména tekoucích), většinou na horních tocích. Snese i zastínění. Na Vlašimsku, spíše ve fragmentech jako polykormony Veronica beccabunga. VI 3/a. As. Cicuto - Caricetum pseudocyperi BOER et SISS1NGH in BOER 1942 Ve studované oblasti velmi vzácné společenstvo (dáno vzácností vhodných lokalit), vyskytující se pouze v akumulačním pásmu rybníka Kamberk. Podrobnější popis tohoto společenstva je uveden v práci PEŠOUTA (1992), včetně fytoceno-logického snímku (č. 59), kterému v této práci odpovídá č. 438. ČR 3/a, VI. 2/a. 36
As. Callaetum palustris (VANDEN BERGHEN 1952) SEGAL et WESTHOFF et DEN HELD 1969 11, 20, 100 (Tabulka č. 39) Většinou druhově bohaté společenstvo, mnohdy s vysokým stupněm dominance Calla palustris. Na Vlašimsku vzácné. ČR 2/a, VI 2/a. Spol. s Calla palustris Společenstvo s dominantním ďáblíkem bahenním, na Vlašimsku vzácně se vyskytující na okrajích rybničních nádrží. Podrobně se výskytem ďáblíku na Podblanicku a společenstvy, v kterých se vyskytuje, zabývá PEŠOUT (1992 - c). Charakteristika spol. s Calla palustris je uvedena v práci PEŠOUTA (1992 - a), včetně fytocenologických snímků (č. 6, 13, 41), kterým v této práci odpovídají č. 385. 392 a 420. VI. 2-3/a Spol. s Menyanthes trifoliata Společenstvo s dominantní Menyanthes trifoliata. Podrobnější charakteristika tohoto rostlinného společenstva je uvedena v práci PEŠOUTA (1992 - a), společně s fytocenologickými snímky (č.38 a 124), kterým v této práci odpovídají č. 417 a 503. (STRIJBOSCH (1976) rozlišuje sodaci s Menyanthes trifoliata [Cari-cion curto-nigrae). As. Caricetum rostratae OSVALD 1923 7, 32, 100 (Tabulka č. 40) As. Caricetum rostratae často volně přechází ve spol. sv. Caricion gracilis (na Vlašimsku zejména as. Caricetum vesicariae BR.-BL. et DENIS 1926). Na Vlašimsku na vhodných místech pravidelně se vyskytující spol. ČR 2/b, VI. 3/b. As. Caricetum gracilis ALMQUIST 1929 8, 55, (60)80-100 (Tabulka č. 41) Většinou se vyvíjí na mělkých zazemněných březích stojatých vod, mnohdy značně eutrofizovaných. substrát dna je většinou bahnitý. Společenstvo projevuje užší syngenetické vazby s as. Phalaridetum arundinaceae LIBBERT 1931, zejména při větší eutrofizaci břehů. Na Vlašimsku jedno z nejčastějších společenstev vysokých ostřic na březích rybníků. ČR 3/b, VE. 4/b. As. Caricetum vesicariae BR.-BL. et DENIS 1926 9, 44, 75-100 (Tabulka č.42) Společenstvo je organizováno obdobně jako as. Caricetum gracilis. Společenstvo břehů rybničních nádrží v malých hloubkách vody, na bahnitém substrátě.
37
Na Vlašimsku roztroušeně se vyskytující spol. ohrožené v důsledku vyhrnování rybníků. ČR 3/b, VI. 3/b. As. Caricetum vulpinae NOWIŇSKI 1927 5, 90 (Tabulka č. 43) Vykazuje obdobnou synmorfologii jako předchozí as. Na Vlašimsku zřejmě častější (popsáno zatím z jediné lokality). ČR 3/b, VI. ? As. Phalaridetum arundinaceae LIBBERT 1931 6, 39, 100 (Tabulka č. 46) AHLMER (1989) vylišuje subspolečenstvo s Filipendula ulmaria, kterému by přibližně odpovídaly v této práci snímky č. 208 - 271. Charakter určuje - Phalaris arundinacea. Vyskytuje se na okrajích rybničních nádrží, dává přednost bahnitému substrátu. Zpravidla je toto spol. vázáno na střední a větší rybníky v intenzivnější zemědělské krajině. V hydrosérii navazuje zpravidla na spol. sv. Phragmition communis a spol. sv. Caricion gracilis. Mnohde pozvolna přechází v zruderalizovanou formu (eutrofizací, zejména zvyšování obsahu dusíku v půdě), kterou pak lze zařadil jako Os. Phalaris arundinacea [Galio - Urticetea] GODDE 1986 (viz dále). Na Vlašimsku velmi hojně spol. ČR 3/b, VI. 3-4/b. Spol. s Carex nigra (STRIJBOSCH 1976) 11, 20, 100 (Tabulka č. 44) STRIJBOSCH (1976) obdobná společenstva popisuje jako sociaci s Carex nigra [Caricion curtonigrae]. Fyziognomii spol. určuje dominanta Carex nigra (L.) REICHARD subsp. nigra, v tomto případě vždy hustě trsnatá. S vysokou stálostí i vyšší pokryvností se vyskytuje Poa palustris. Společenstvo osidluje břehy vod, bahnitě až bahnitopísčité, i zraňované, zpravidla zazemněné. Toto společenstvo v hydrosérii nejčastěji následuje za spol. sv. Caricetum rostratae a za as. Caricetum vesicariae. Na rybníce severovýchodně od samoty Sušice bylo toto spol. pozorováno s dominující Poa palustris - též hustě trsnatou. Na Vlašimsku roztroušeně VI. 3-4/a-b. As. Cardamino - Chrysosplenium alternifolii MAAS 1959 9, 90 (Tabulka č. 45) Zpravidla dvouvrstevné (pokud nepočítáme keřové a stromové patro) uspořádané. Spol. osidluje kyselá prameniště v lesních porostech, i rozbahnělá místa kolem drobných lesních vodotečí. Na Vlašimsku se téměř obecně vyskytuje na lesních prameništích. V této práci blíže nesledována. ČR 3/b, VI. 4/b. As. Scirpetum sylvatici EGGLER 1933 38
11, 37, 100 (Tabulka č. 48) Spol. druhově poměrně bohaté, jehož charakter určuje dominanta: Scirpus sylvaticus. As. Scirpetum sylvatici osidluje prameništní, nepříliš zastíněné polohy, okolí drobných toků, indikuje proudící vodu. Mnohdy přechod mezi spol. eulitorálu a lučními porosty. Na Vlašimsku velmi hojné. ČR 3/b, VI. 4/b. As. Bidentetum tripartiti KOCH 1926 em. HEJNÝ et al. 1979 9, 47, 100 (Tabulka č. 49) Osidluje obnažená dna rybníků, většinou eutrofizovaných, okolí zemědělských areálů apod. Substrát je velmi bohatý dusíkem. Společenstvo často přechází v ostatní fytocenózy téhož svazu. Zejména as. Bidentetum cernui a Bs. Polygonum hydropiper - [Bidention tripartiti]. Na Vlašimsku běžné, neohrožené. ČR 4/b, VI. 4/b. As. Bidentetum cernui SLAVNIČ 1951 8, 60, 75-100 (Tabulka č. 50) Společenstvo slabě dvouvrstevné, s výraznou dominancí Bidens cernua. Osidluje obnažené břehy a dna rybníků. Snáší vysoký stupeň eutrofizace. Tato as. má velmi úzké syngenetické vazby s as. Rumici - Ranunculetum scelerati. Na Vlašimsku nejčastější společenstvo obnažených den. ČR 3/b, VI. 4/b. As. Rumici - Ranunculetum scelerati OBERDORFER 1957 12, 29, 100 (Tabulka č. 51) Jednotka, zahrnující společenstva terofyt, tvořících nápadné facie, které vedly k popisu samostatných jednotek: Rumicetum maritimi SISSINGH in WESTHOFF et al. 1946 em. PASSARGE 1959, Ranunculetum scelerati TX. 1950 ex PASSARGE 1959 apod. Má zpravidla dvě až tři vrstvy, hlavními edifikátory jsou Rumex maritimus, Ranunculus sceleratus, Bidens cernua, Persicaria lapathifolia, Tripleurospermum inodorum, Rorippa palustris, přičemž i s posledními dvěma druhy byly nalezeny výrazné facie. Na Vlašimsku méně časté než předchozí dva syntaxony, ale neohrožené. ČR 4/b (- tento údaj z práce MORAVCE a kol. 1983, je vztažen pouze k as. Rumicetum maritimi, jako jedné z facií z okruhu as. Rumici - Ranunculetum scelerati), VI. 4/b. Os. Alopecurus aequalis [Bidention tripartiti] (RUNGE 1966) KOPECKÝ et HEJNÝ 1992 6, 22, (75) 100 (Tabulka č. 52)
39
Společenstvo s dominující Alopecurus aequalis, často zařazované jako spol s. (př. KOVÁŘ 1980). Většinou osidluje pobřeží rybníků, nepreferuje příliš zrnitost substrátu, vyžaduje vyšší zásobenost živinami. Společenstvo je ve vhodných podmínkách velmi invazní a konkurence schopné. Na Vlašimsku celkem časté. ČR - KOPECKÝ et HEJNÝ (1992) charakterizují toto spol. jako ustupující . VI. 4/b. Spol. s Juncus filiformis 8,5, 13, cca 75 (Tabulka č. 53) Společenstvo obnažených den s dominantní Juncus filiformis, dosud celkem unikající pozornosti. Zcela obdobná společenstva popisuje BERNHARDT (1990) jako Juncus filiformis - Gesellschaft. Charakter určuje dominanta - Juncus filiformis. Společenstvo se vyskytuje na obnažených dnech (většinou písčitých), např. v okolí přehrad a to zpravidla druhým a dalším rokem. Se spol. Juncetum filiformis JONAS 1933, popisovaném např. HROUDOVOU (1988) z Rožmberka, nemá užší syngenetické vazby. Na Vlašimsku roztroušené. VI. 3/a-b. As. Erigeronto - Lactucetum serriolae LOHM. in OBERD. 1957 23,5, 33, 80 (Tabulka č. 54) Velké procento ploch s přítomností tohoto společenstva vykazuje absenci druhu Lactuca serriola (viz snímek č. 356), tudíž by mohli přináležet k bs. Conyza canadensis [Sisymbryetalia] KOPECKÝ et HEJNÝ 1992, většinou však řazeným jako varianta této as. (KOPECKÝ et HEJNÝ 1992). Společenstvo osídluje písčitá pobřeží v pásmu, které je dva a více let nad vodou, byla zjištěna na půdách relativně chudých (což je v mírném rozporu s charakteristikou tohoto spol. v práci KOPECKÉHO, HEJNÉHO 1992). Postupně se přeměňuje ve spol. se Sarothamnus scoparius. Na Vlašimsku nalezeno pouze na březích Želivky, na velkých plochách. ČR -KOPECKÝ et HEJNÝ (1992) charakterizuje toto spol. jako stabilizované rozšířené s tendencí dalšího šíření. VI. 4/a-b. Spol. se Sarothamnus scoparius 15, 30, 75-100 (Tabulka č. 55) Většinou dvouvrstevné. Mezi vysoké druhy společenstva patří vyjma dominanty též Carduus nutans, Cirsium arvense, Calamagrostis epigeios atd. Ve spol. se nejvíce uplatňují druhy sv. Sysimbrion officinalis.
40
Vyskytuje se na písčitých, výsušných, nepříliš eutrofizovaných , déle jak 3 roky obnažených březích přehrad a nových větších rybníků. Společenstvo janovce na březích přehradní nádrže Želivka většinou osídluje plochy po bs. Trifolium arvense - Lotus corniculatus a as. Erigeronto - Lactucetum serriolae, jejichž druhy dlouho ve spol. se Sarothamnus scoparius přetrvávají. Nemá užší syngenetické vazby se společenstvy sv. Epilobion angustifolii. VI 4/a. Os. Artemisia vulgaris [Galio-Urticetea] STRIJBOSCH 1956 3,100 (Tabulka č. 56) Fyziognomii spol. určují dominanty - Urtica dioica a Artemisia vulgaris, k nimž přistupuje diferenciální druh třídy - Galium aparine. Společenstvo osidluje zruderalizované pobřeží toků, okolí zemědělských staveb apod. Na studované lokalitě následuje v sukcesní řadě za as. Bidentetum cernui. (Postupně ve větší vzdálenosti se na sušších místech uplatňují druhy os. Artemisia vulgaris [Arction lappae] (PASSARGE 1964) KOPECKÝ 1984). Na Vlašimsku velmi hojné, na pobřeží vod, se vyskytuje řidčeji. ČR 4/b, VI. 4/b. Os. Phalaris arundinacea [Galio - Urticetea] GODDE 1986 7, 100 (Tabulka č. 57) Jednovrstevné společenstvo s vysokým bylinným patrem, jehož fyziognomický ráz určují dominanty: Phalaris arundinacea a Unica dioica. S vysokou stálostí se uplatňuje Galium aparine, Cirsium arvense a Poa trivialis. Častý je výskyt na eutrofizovaných březích větších rybníků v intenzivní zemědělské krajině. V hydrosérii zpravidla navazuje na as. Caricetum gracile, popř. as. Typhetum latifoliae. Na méně eutrofizovaných lokalitách můžeme rozlišit mezistupeň v podobě as. Phalaridetum arundinaceae Na Vlašimsku hojněji zastoupené. ČR 4/b, VI. 4/b. Os. Alopecurus aequalis [Agrostietalia stoloniferae] (RUNGE 1966) KOPECKÝ et HEJNÝ 1992 5, 5, 10, 75 (Tabulka č. 58) Společenstvo je jednovrstevné, či velmi slabě dvouvrstevné. Nalezena na dočasně obnažených březích čistých stojatých vod či kaluží, s málo úživným substrátem. Při eutrofizaci stanoviště dochází k přechodu k os. Alopecurus aequalis [Bidention tripartiti]. Společenstvo má užší syngenetické vazby (zejména na stanovištích lesních cest apod.) na Bs. Ranunculus repens [Agrostietalia stoloniferae] (OBERD. in OBERD. et al 1967) MUCINA 1982. V ČR uvádí KOPECKÝ et HEJNÝ (1992) tato spol. jako velmi roztroušené a mizející. Na Vlašimsku je též vzácnější. VI. 3/a. 41
Spol. s Carex hirta 7,5, 10, 50-75 (Tabulka č. 59) Spol. většinou s nižší pokryvností a výrazně dominující Carex hirta. Z druhů jednotek sv. Lolio Potentillion anserinae, vystupují např. druhy: Lolium perenne, Dactylis glomerata a samotná dominanta - Carex hirta. S druhů vyšších jednotek se s vyšší stálostí vyskytuje Ranunculus repens. Spol. osidluje hlinité substráty v těsném okolí stojatých vod (většinou po předchozím odbahnění, zraňování apod.). Snáší i určitou dobu zaplavení. Na Vlašimsku vzácné. VI 2/a. As. Epilobio - Juncetum effusi OBERDORFER 1957 10, 51, až 100 (Tabulka č. 60) Společenstvo je rozvrstveno do více (až 3) vrstev. Tyto fytocenózy byly sledovány v euliotorálech stojatých vod, kde se šíří, zejména po vyhrnování. Na Vlašimsku je celkem hojné . ČR 4/b (KOPECKÝ et HEJNÝ /1992/ ji považují za ustupující společenstvo), VI. 4/b. Bs. Trifolium arvense - Lotus corniculatus [Trifolio arvensi - Festucetalia ovinae] PYŠEK et ŠANDOVÁ 1979 12, 75 (Tabulka č. 61) Je většinou dvouvrstevné, charakter vyššího patra určuje zejména Calamagrostis epigeios a dále do něj zasahuje Achillea millefolium a s nižší pokryvností i stálostí některé další druhy. Ela obsahuje zejména obě dominanty, ke kterým přistupuje s vyšší stálostí Trifolium repens, Plantago lanceolata, Rumex acetosella a další. Jeho výskyt je většinou vázán na hrubě písčitá, štěrkovitá až kamenitá stanoviště na neeutrofizovaných březích vod. Na březích většinou nastupuje až ve třetím roce sukcesní řady po as. Erigeronto - Lactucetum seriolae, eventuelně při nevytvoření této as. přechází přes nevyhraněná heterogenní společenstva až od spol. s Juncus bufonius. Na Vlašimsku roztroušeně (zatím popsáno pouze z pobřeží Želivky) VI. 4/a-b. KOPECKÝ et HEJNÝ (1992) uvádí toto spol. jako neofytocenózu, závislou na určitém druhu hosp. činnosti. V případě, že na Želivce popsaná společenstva zařadíme k tomuto bs., tak jak je tomu v této práci, je nutno charakteristiku tohoto bs. trochu pozměnit.
42
ZONACE VEGETACE NA VYBRANÝCH LOKALITÁCH Byly vybírány lokality cenné z hlediska této práce a lokality cenné pro ochranu přírody.
Rybníček - Staré koupaliště u Javorníka Nadmořská výška cca 480m, plocha cca 0,5 ha. Na rybníčku se extenzivně rybářsky hospodaří. Dno je bahnité, místy písčité a v přítokové zóně silně zrašelinělé. Jedná se o pramenný rybník. Většinu břehu zaujímá les, v oblasti pramenné navazuje rašelinná loučka, z většiny zarostlá náletem. Voda čistá a chladnější. - Snímky č. 240-244 a 343. - Schéma č. 1 - Vše pořízeno 17.8. 1992, vyjma snímku č. 343, který je z 28.8. 92 a za plného stavu vody.
43
Rybník Utopenec u Jenišovic (poblíž Čechtic)
Nadmořská výška: cca 502 m, plocha cca 2,5 ha, na rybníku se polointenzivně rybářsky hospodaří. Dno je většinou bahnito-písčité (potok vytéká z lesa). - Snímky č. 27-35 - Schéma č. 2 - Vše pořízeno 29.7. 92 za plného stavu vody
Schéma č. 2 Zonace vegetace a sukcese na ryb. Utopenec u Jenišovic
44
Rybník Jordánek (=Malý Býkovický rybník) Nadmořská výška je cca 470 m, plocha cca 1,5 ha. Na rybníku se extenzivně rybářsky hospodaří. Dno je bahnité, místy se značným obsahem organických zbytků v různém stupni rozkladu. Břehové porosty jsou zde pouze na části břehu. Voda čistá. - Snímky č. 246-247, 428-432, 491-492, 505-507. 543-551 - Schéma č. 3 - Schéma bylo pořízeno 18. 8. 1992 za mírně zakleslého stavu vody.
Schéma č. 3 Zonace vegetace a sukcese na ryb. Jordánek
45
Rybník Biřička u Vilic Nadmořská výška cca 438 m, plocha cca 1,75 ha, na rybníku se extenzivně rybářsky hospodaří. Dno je bahnité. - Snímky č. 69-75 - Schéma č. 4 - Vše pořízeno 2.8. 1992 při téměř plném stavu vody. - Schéma č.4 Zonace vegetace a sukcese na ryb. Biřička u Vilic
46
Prostřední rybník v Křížovské Lhotě Nadmořská výška cca 440 m, plocha cca 0,5 ha. Na rybníku se extenzivně rybářsky hospodaří, občasně jsou vypouštěny na hladinu domácí kachny, což má za následek určitě snížení pokryvnosti vodních fytocenóz. Dno je bahnité, se štěrko písčitými ostrůvky, rybník je nepříliš zanesen. Stromové břehové porosty zcela chybí. - Snímky č. 160-171
Schéma č. 5 Vše pořízeno 12.8. 1992. při plném stavu vody. Zonace vegetace a sukcese na Prostředním rybníku v Křížovské Lhotě
47
Rybník Dvouhrázný u Jankova Nadmořská výška je cca 525m, plocha cca 1,2ha. Na rybníku se extenzivně rybářsky hospodaří. Dno je bahnité. Břehové porosty zcela chybí. - Snímky č. 300-308 - Schéma č. 6 - Vše pořízeno 21.8. 1992. při plném stavu vody. Schéma č. 6 Zonace vegetace a sukcese na ryb. Dvouhrázný u Jankova
48
Dolní rybník v Lísku u Postupic Nadmořská výška cca 410 m, plocha cca l,5ha. Na rybníku se extenzivně rybářsky hospodaří. Dno je bahnité se značným obsahem nerozloženého organického materiálu. Rybník lemují plně zapojené břehové porosty. - Snímek č. 85 Schéma č. 7 Vše pořízeno 9.8. 1992 při snížené hladině vody (cca o 1.0 cm) Schéma č. 7 Zornice vegetace a sukcese na Dolním ryb. v Lísku u Postupic
Rybník Habřina u Bořeňovic Nadmořská výška cca 482 m, plocha cca 3 ha. Na rybníku se polointenzivně rybářsky hospodaří, je zde situován chov "divokých kachen". Rybník se nachází v intenzivně zemědělsky obhospodařované oblasti. Na břehu jsou téměř plně zapojené, poměrně široké (10-30m) břehové porosty.
-
Snímky č. 101-103 a 508
-
Schéma č. 8 49
-
Snímek č. 508 pořízen 21.8.92, vše ostatní 9.8. 1992, za plného stavu vody.
Schéma č. 8 Zonace vegetace a sukcese na ryb. Habřina u Bořeňovic
Údolní nádrž Želivka (Švihov)
Nadmořská výška - cca 380 m. V posledních letech došlo k výraznému poklesu hladiny. Specifikou lokality je velmi intenzivní kolísání hladiny během roku. - Snímky č. 347 (pořízeny 5. 9. 92), 509 - 522 (pořízeny 10.7. 1990). a č.602 - 605 Pobřeží Želivky sleduje autor již několik let (od r. 1989) a bude nutno dále v započatém výzkumu pokračoval. V této práci jsou zmíněny pouze stručně některé syngenetické vazby, jenž nejnázorněji vyplývají ze schéma č. 9.
50
Schéma č. 9 Zonace vegetace a sukcese na březích údolní nádrže Švihov
Ze schéma č. 9 lze odvodil přibližné směry sukcese. Od vodního Myriophylletum verticillati (mnohde zcela chybí), které zaniká po snížení hladiny vody (pouze v terestrické formě přetrvává v následujícím stupni společenstev - 2.) až po spol. se Sarothamnus scoparius, jehož složení ve třech letech je poměrně stabilní. Na sukcesi společenstev v dalších letech začne upozorňovat šíření některých pasekových druhů (patrné již ve spol. se Sarothamnus - III. rok).
51
Při studiu této vegetace je třeba uvažovat s místními fenomény a také je využívat. Především je to zónovitost vegetace, způsobená kolísáním vodního sloupce. Šíře jednotlivých pásů (zón) je odvislá od míry poklesu vody a svažitosti břehu. Ve většině let voda od jara až do podzimu permanentně, vlivem stálého odběru pro pitné účely, klesá. Proto můžeme sukcesní stádia vidět za sebou, tak jak je dlouho pás nad vodou. Schéma č. 9 zachycuje jeden rok průřez, břehem, ale prakticky vyjadřuje i sukcesi na jednom stanovišti v průběhu let. Tak např. jednomu roku odpovídá úsek označený čísly 1. až 5., druhému roku 6.-7.. třetímu 8.-9. atd. Poklesávání hladiny je v některých letech tak silné a zejména rychlé, že můžeme zonaci vegetace odpovídající jinak průběhu prvního roku sukcese vidět i dvakrát za sebou a liší se pouze fenofází. Vegetace se samozřejmě poněkud liší podle typu substrátu. Jak vyplývá ze schéma č. 9 , na levé straně jsou společenstva písčitého a štěrkopísčitého substrátu, která směrem vpravo přechází až ve společenstva vyskytující se na písčitobahnitém dně. Při dalším studiu bude nutno vzít na zřetel i fenologické fáze dominant ve společenstvech (ve vztahu k době plodnosti a rozšiřování semen a lak možné reprodukovatelnosti během jednoho roku), expozici břehu atd.
ZÁVĚRY PRO OCHRANU PŘÍRODY Na Vlašimsku o rozloze cca 720 km" bylo podchyceno 197 lokalit vodní a pobřežní vegetace a vegetace obnažených den, na nichž byl pořízen snímkový materiál čítající 607 snímků. Na základě tohoto materiálu bylo charakterizováno 87 společenstev. Nově byla typizována jedna asociace, jedna subasociace, dvě bazální a dvě odvozená společenstva. Z popsaných 87 společenstev je podle práce MORAVCE a kol. (1983) 19 charakterizováno jako společenstva ustupující v důsledku lidské činnosti, z nichž 4 jsou navíc vzácná. Dalších 5 společenstev náleží celostátně k bezprostředně ohroženým, z nichž tři jsou celorepublikově vzácná. Nejcennější lokality z hlediska vodní a mokřadní vegetace je žádoucí vyhlásit za maloplošná zvláště chráněná území. Byla již vyhlášena přírodní rezervace PODLESÍ, zahrnující Jordán a Jordánek (=Velký a Malý Býkovický rybník) (snímky č. 246-247, 491-492, 505-507, 543-551). Přírodní památka RYBNÍČEK U STUDENÉHO (snímek č. 376) a přírodní rezervace ŠTĚPÁNOVSKÝ POTOK (snímek č. 607). A v různé fázi přípravy jsou: - Přírodní památka ČÁSTROVICKÉ RYBNÍKY (snímky č. 503, 579-582, 583- 587) - Přírodní rezervace KAMBERK (snímky č. 67-68, 346) 52
- Přírodní památka STARÉ KOUPALIŠTĚ (snímky č. 240-244, 343) - Přechodně chráněná plocha NA PIJAVKÁCH, zahrnující několik drobných - vodních ploch, terénních depresí, pramenných mís (snímky č. 248, 494-495) - Přírodní rezervace JINOŠOVSKÉ ÚDOLÍ zahrnující Galilejský rybník (380 - 386), Vápenský rybník (387-396, 567-574), Kačák (394 - 401), Jinošov, vápencový lom (402403), okraj pole pod drůbežárnou (406), Horní Čtvrtník (418-420, 575-576), Dolní Čtvrtník (421). Cenné lokality, které není vhodné zařadit mezi MCHÚ je třeba včlenit při zpracovávání do územního systému ekologické stability jako součást biocenter, event. jiných stavebních prvků SES. Jedná se o tyto lokality (za každou v závorce uvedeny čísla na ní pořízených fytocenologických snímků): Dubějovice, Nový ryb. (18-20), Jenišovice u Čechtic, ryb. Utopenec (27-35), Zdislavice, ryb. Peklo (42-48), Libouň, ryb. Strašík (59-62), Vilice, ryb. Bířička (69-75), Bořeňovice, ryb. Habřina (116-118), Čeňovice, Velký ryb. (100-103, 508), Chotýšany, Takonínský ryb. (152-156), Křížovská Lhota, prostřední ryb. nad obcí (160-171), horní ryb. nad obcí (172-174), Vlašim, ryb. Šebířov (185, 422-423, 606), Bedřichovice, ryb. Smejkal (196-203), Kopaniny - Vrbětín, ryb. (210212), Městečko, ryb. Baba (226-229), Trhový Štěpánov, Nový ryb. (233-239,245), Skrýšov, Nový ryb. (269-271), Skrýšov, Melhautský ryb. (272-278), Pičín, ryb. (281-282), Jankov, ryb. Dvouhrázný (300-308, 599-600), Jankov, ryb. Tobolka (296-297), Vlčkovi-ce, Vražedný ryb. (334337), Kopaniny, ryb. Utopenec (361-365), Velíš, ryb. Žechovák (441-451), Velíš, ryb. Ve Vrších (456-460), Nesperskolhotské ryb. (468-471), Štamberk, ryb. Štamberk (489-490), Malovidy, Čihákov - horní ryb. (497-498), Střechov, louka Na babě (Na base) (523), Vracovice, ryb. Petelík (530-534), Jizbice, ryb. pod ryb. Fořťák (537-540), Hutě u Slavětína s loukou (541-542), Řísnice, ryb. Křídlo (552-556). SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 1) AHLMER W. 1989: Die Donau - Anen bei Osterhofen, Eine vegetations-kundliche Bestandsaufnahme als Grundlage fůr den Naturschutz. Hoppea 47: 403-503. Regensburg. 2) BALÁTOVÁ - TULÁČKOVÁ E. 1963: Zur Systematik der europaischen Phragmitetea. Preslia 35: 118-122. Praha. 3) BERNHARDT K.G. 1990: Die Pioniervegetation der Ufer nordwest - deutscher Sandabgrabungsfláchen. Tuexenia 10: 83-97. Gottingen. 4) BRAUN - BLANQUET J. 1964: Pflanzensiziologie. 865 p. Wien und New York. 5) BURIAN T. 1979: Upolín a jiné zajímavé rostliny v okolí Divišova. SVPP 20:59-61. 6) BURIAN T. 1985: Floristické poznámky z Divišovska. SVPP 26: 23-33.
53
7) ČERNOHOUS F. et HUSÁK Š. 1986: Macrophyte vegetation of Eastern and North-eastern Bohemia. Folia Geobot. Phytotax. 21: 113-161. Praha. 8) DOLEŽAL K. 1948: Květena Blaníku. (Státní práce, depon in.: kat. botaniky PřFUK v Praze). Praha. 9) DVOŘÁK, RŮŽIČKA 1972: Geologická minulost naší Země. Praha. 10) GERGEL J. 1990: Úloha malých vodních nádrží v zemědělské krajině . ÚVTIZ Praha. 68 p. 11) HANEL L. 1982: Další lokalita ďáblíku bahenního na Podblanicku. SVPP 23: 99-102. 12) HEJNÝ S. 1948: Vegetační poměry protivínských a vodňanských rybníků. (Disertační práce, depon. in Kat. bot. PřFUK Praha). Praha. 13) HEJNÝ S., HUSÁK Š. et PYŠEK A. 1978: Vergleich der Ruderalgesellsch-aften in erwahlten Gesamtheiten siidbohmischer Dorfer. Acta Bot. Slov. Acad. Sci. Slovacae 3: 271-281, In: Kopecký et Hejný 1992: 14) Ruderální společenstva bylin České republiky. 123 p., Academia, Praha. 15) HEJNÝ S 1980: Fytocenologie vodních a mokřadních společenstev a typologie nádrží a toků. Závěrečná zpráva dílčího úkolu VI. - 1 - 6 B/l. Botan. ústav ČSAV, Průhonice, l00p. 16) HEJNÝ S., SLAVÍK B. (ed.) 1988: Květena ČSR. 17) HERBEN T. 1981: Výskyt vrance jedlového na Vlašimsku. SVPP 22: 45-48. 18) HROUDOVÁ Z. ed. 1988: Littoral Vegetation of the Rožmberk. Studie ČSAV 9.88, 108p. 19) HUDEC K., HUSÁK Š., JANDA J. et PELLANTOVÁ J. 1991: Přehled vodních a mokřadních biotopů České republiky. Verze 1. 247 p. Třeboň. 20) HUSÁK Š. et RYDLO J. 1985: Materiál k vodní a mokřadní vegetaci středního Polabí a Kokořínska. Bohemia centralis 14: 42-107. Praha. 21) HUSÁK Š. 1992: Vodní a bažinné rostliny naší přírody. Účelové kultivace vodních a mokřadních rostlin. Sbor. ze semináře: 7-19 p. BÚ ČSAV Třeboň. 22) HUSÁK Š., RYDLO J. 1992: Vodní makrofyta řeky Lužnice. Muzeum a současnost, 6: 67-108. 23) CHÁN V. 1969: Poznámky k rozšíření rostlin v okolí Louňovic p. Bl. SVPP, 10: 220-221. 24) CHYTRÝ M., PEŠOUT P. 1992: Plant communites of the Svjatoj Nos isthmus, lake Baikal. Ecology of the Svjatoj Nos wetlands, Lake Bajkal. Mlíkovský et Stýblo, eds. Ninox Press. Praha. 242p. 25) JANEČEK M. a kol.: Úloha malých vodních nádrží z hlediska zemědělské hydrobiologie. ÚVTIZ Praha. 13p. 26) JŮVA K., HRABAL A., PUSTĚJOVSKÝ R. 1980: Malé vodní nádrže. SZN Praha. 271p. 27) KLIKA K. 1955: Nauka o rostlinných společenstvech. Academia, Praha. 230p.
54
28) KNÍŽETOVÁ L, PECINA P., PIVNIČKOVÁ M. 1986: Prověrka maloploš-ných chráněných území a jejich návrhů ve Středočeském kraji v letech 1982-1985. Bohemia Centralis 16: 263p. Praha. 29) KOBRLE A. 1951 : Třapatka dřípatá na Želivce. Čs. bot. listy. 3:153. 30) KOBRLE A. 1952: Hadce u Dolních Královic reservací. Ochr. přír. 12: 264-267. 31) KOBRLE A. 1957: Ochrana hadcové oblasti u Dolních Královic. Ochr. přír. 12: 264-267. 32) KOBRLE A. 1964: Květena střední Sázavy a dolní Želivky. Preslia 36: 195-207. 33) KOPECKÝ K. 1978: Deduktive Methode syntaxonomischer Klassifikation anthropogener Pflanzengesellschaften. Acta Bot. Slov. Acad. Sci. Slovacae, ser. A, 3: 373-384. Bratislava. 34) KOPECKÝ K. et HEJNÝ S. 1978: Die Anwedung einer "dcduktiven Methode syntaxonomischer Klassifikation" bei der strassen begleiten den Pflanzen - gesellschaften NordostBöhmens. Vegetatio, 36: 43-51. Haag. 35) KOPECKÝ K. et HEJNÝ S. 1980: Deduktivní způsob klasifikace rostlinných společenstev. Zpr. Čs. Bot. Společ., Praha, 15, Mater. 1: 51-58. 36) KOPECKÝ K. (v tisku - a): Die syntaxonomische Klassifizierung der Pflanzengesellschaften unter Anwendung der deduktiven Methode. Průhonice. 20p. 37) KOPECKÝ K. (v tisku - b): Použití deduktivní metody syntaxonomické klasifikace v systému vegetačních jednotek Braun-Blanquetovy školy. Průhonice. 38) KOVÁŘ P. 1980: Rostlinná společenstva rybníků na Broumovsku. Práce s studie KSSPPOP Východoč. kraje 12: 45-71. Pardubice 39) KUDRNA K. 1987: Využití melioračních soustav. SZN Praha. 400p. 40) LENSKÝ V. 1987: Nález řasy Vaucheria globulifera u Louňovic pod Blaníkem. SVPP 28: 6568. 41) LOSOVÁ J. 1965: K poznání rostlinných společenstev letněných rybníků východní části Českomoravské vysočiny. Dipl. pr. In: VICHEREK (1972). 42) MAJERÍKOVÁ - HLAVÁČOVÁ J. 1971: Lišejníky Velkého a Malého Blaníka. SVPP 12: 4244. 43) MIOTK P., SCHUSTER H.J., WALENTOWSKI H. (v tisku): Okologische rahmenkonzeption grosser Brombachsee. Freising. 47p. 44) MOLDAN B. a kolektiv 1990: Životní prostředí České republiky. 284p. Academia, Praha. 45) MORAVEC J. et al. 1983: Rostlinná společenstva České socialistické republiky a jejich ohrožení. Severočeskou přírodou, Litoměřice. 128p. 46) MORAVEC J. et al. 1983-b: Přehled vyšších vegetačních jednotek České socialistické republiky. Preslia 55 - 2, 97-122p. Academia. Praha.
55
47) NESVADBOVÁ J., SOFRON .1. 1991 : Vegetační poměry pobřežních porostů u Hořehled. Zprávy muz. západoč. kraje., 43:73-76. Plzeň 48) NEUHÀUSL R. 1959: Die Pflanzengesellschaften des sudostlichen Teiles des Witinganer Beckens. Preslia 31:115-147. Praha. 49) NEUHÀUSL R. 1959-b: Vegetační poměry rybníků Nový Kanclíř a Nové Jezero v Třeboňské pánvi. In: HROUDOVÁ - ed. (1988). 50) NEUHÀUSL R„ NEUHAUSLOVÁ Z. 1965: Rostlinná společenstva státní přírodní rezervace Břehyňský rybník u Doks. Preslia 37: 170-199. Praha. 51) NOVÁČEK F. 1937: Pobřežní a vodní vegetace některých rybníků u Třebíče u Studence. Pr. mor. přírod, spol. Brno. In: VICHEREK (1977). 52) OBERDORFER E. 1977: Suddeutsche Pflanzengesellschaften. Teil I. 311p., Tcil II. 355p., Teil III. 455p. Stuttgart, New York. 53) PASSARGE H. 1964: Pflanzengesellschaften des nordost-deutschen Flachlandes I. 324p. Jena. 54) PASSARGE H. 1978: Zur Syntaxonomie mitteleropaischer Lemnetea - Ge-selschaften. Folia Geobot. Phytotax., 13:1-16. Praha. 55) PEŠOUT P. 1987: Geobotanický průzkum lokality jižně od Vlašimi s návrhem na rozšíření CHKO Blaník, (práce SOČ, depon. in Správa CHKO Blaník) 50p. 56) PEŠOUT P. 1989: Příspěvky k poznání rostlinstva okolí Vlašimi. SVPP 29: 27-34. 57) PEŠOUT P. 1990-a: Členění Podblanicka z hlediska květeny. Muzejní listy 1 - 1990. Muzeum okresu Benešov. 58) PEŠOUT P. (1990-b): Nový atraktivní druh CHKO Blaník. Zelený Blaník 2-1990. Louňovice, 59) PEŠOUT P. 1990-c: Výskyt Lycopodium annotinum v okrese Benešov. Zprávy ČSBS 1-1990. Praha. 60) PEŠOUT P. 1990-d: Vegetace a květena CHKO Blaník (v rozšířeném pojetí). Oborový dokument, depon. in: Správa CHKO Blaník. 61) PEŠOUT P. 1991-a: Suchopýry, atraktivní rostliny CHKO Blaník. Zelený Blaník, 1991:8. 62) PEŠOUT P. 1991-b: Vývoj populace ďáblíku bahenního (Calla palustris L.) v navrženém chráněném území Galilejský rybník (okr. Benešov). Bohemia Centralis 20:113-133. 63) PEŠOUT P. 1991-c: Příspěvek k poznání rostlinstva Vlašimska II. SVPP, 31:19-30. 64) PEŠOUT P. 1991 -d: Masnice vodní na Podblanicku. SVPP 31: 35-36 65) PEŠOUT P. 199l-e: Flóra Podblanicka, Vodní rostliny (1). Muzejní listy, 1-1991. Muzeum okresu Benešov. 66) PEŠOUT P. 1992-a: Poznámky k vodní a mokřadní vegetaci chráněné krajinné oblasti Blaník. Bohemia Centralis, 21:91-122. 67) PEŠOUT P. 1992-b: Příspěvek k poznání Vlašimska III.. SVPP, 32:31-44. 56
68) PEŠOUT P. 1992-c: Ďáblík bahenní (Calla palustris L.) na Podblanicku. SVPP, 32:45-49. 69) PEŠOUT P. (v tisku): Rod Utricularia (Bublinatka) na Podblanicku. SVPP. 70) PEŠOUT P. et ROZKOVCOVÁ A. 1989: Komplexní faunistický a floristický průzkum s návrhem na CHPV u ústí Štěpánovského potoka a výsledky výzkumu ekologie mihule potoční (Lampetra planeri) a jejího výskytu na Benešovském okrese. (Práce SOČ, depon. in Správa CHKO Blaník) 93p. 71) PETRÁŇ a kol. 1986: Benešovsko, Podblanicko. Praha, MTZ Gotwaldov, 369p. 72) PHILIPPY G. 1969: Laichkraut und Wasserlinsengesellschaften des Oberr-heingebietes zwischen Strassburg und Maunheim. Veroff. Naturschutz Landschaftspflege Bad.- Wurtt. 37:102-172. 73) PHILIPPI G. 1974: Klasse: Isoëto-Nanojuncetea BR.-BL. et TX. 1943. - In: OBERDORFER E.: Suddeutsche Pflanzengesellschaften, Teil I. - Stuttgart. 74) PHILIPPI G. 1985: Das Eleocharitetum acicularis im súdlichen und mitlleren Oberrheingebiet. Tuexenia 5: 59-72. Gottingen. 75) PILOUS et DUDA 1960" Klíč k určení mechorostů. Praha. 76) PIVOŇKOVÁ L. et RYDLO J. 1992: Vodní makrofyta Ohře. Muzeum a současnost č. 6: 11-38. 77) PRESL J.S. et PRESL C.B. 1819: Flora Čechica. - Prague. In: ZELENÝ V. 1972. 78) QUITT E. 1971: Klimatické oblasti ČeskosLÖVEnska. Studia geogr., 16:1-74. Brno. 79) ROSA K. 1966: Příspěvek k výzkumu rasové flóry v okolí Vlašimi. SVPP, 7:36-45. 80) ROSA K. 1969: Příspěvek k výzkumu rasové flóry v okolí Vlašimi- II. SVPP 10: 32-75. 81) ROTHMALER et al. 1987: Exkursionsflora fur Gebiete der DDR und BRD. 752p. Berlin. 82) RYDLO J. 1986: Vodní flóra a vegetace Berounky. Muz. a současnost. Roztoky, ser. natur., 1:49-77. 83) RYDLO J. 1992-a: Vodní makrofyta rybníků a tůní na Křivoklátsku. Muzeum a současnost, 6: 109-178. 84) RYDLO J. 1992-b: Vodní makrofyta řeky Moravy. Muzeum a současnost č.6: 39-67. 85) RYDLO J. 1993: Vodní makrofyta řeky Sázavy. Muzeum a současnost, 7: 3-34. 86) SEGAL S. 1970: Strukturen und Wasserpflanzen. In: 87) TÜXEN R.: Gesellschaftsmorphologie (Strukturforschung). 157-171. Den Haag. 88) SIMANDL J. 1967: Upolín evropský u Divišova. SVPP, 8: 148. 89) SKALICKÝ 1988: Regionálně fytogeografické členění. In Hejný S., Slavík B. 1988. 90) SLAVÍKOVÁ J. 1970: Změny ve složení rostlinných společenstev u Dolních Královic. SVPP, 11:67-69. 91) SLAVÍK B. 1988: Fytogeografická charakteristika. In Hejný S„ Slavík B. 1988. 92) SLAVÍKOVÁ J. 1968: Květena Dolních Královic. SVPP, 9, 7-24. 57
93) SLUNEČKO J. 1966: Dvě zajímavé rostliny z okolí Jeníkova. SVPP, 7:252-254. 94) STRIJBOSCH H. 1976: Een ergelijkend syntaxonomische en synoecolo-gische Studie in de Overasseltse en Hatertse vennen bij Nijmegen. Stichting Studentenpers Nijmegen. 335p. 95) ŠÁLEK J., KUJAL B.: Rybníky a účelové nádrže. Skriptum ČVUT. SNTL Brno. 150p. 96) ŠEDA Z. et ŠPONAR D. 1982: Rostlinná společenstva ve slepých ramenech řeky Moravy. Folia Fac. Sci. Natur. Univ. Purkyn. Brno. In: RYDLO 1992-b. 97) ŠRÁMEK, HUŠEK R. 1947: Úvod do limnologie. Kropáč a Kucharský, Praha 1947, 199p. In: GERGEL J. (1990): Úloha malých vodních nádrží v zemědělské krajině. ÚVTIZ Praha, 68p. 98) TOMASZEWICZ H. 1988: Silimavit of habitat requirements of Glycerietum maximae Hueck 1931 and Acoretum calami Kobenza 1948 phytocenoses. Acta hydrobiol. 341-352. Krakow. 99) VÁLEK B. 1975: Plevele v okolí Vlašimi. SVPP 16: 67-72. 100) VICHEREK J. 1972: Rostlinná společenstva obnažených půd rybníka "Velké Dářko" na Českomorovské vysočině. Vlastivědný sborník vysočiny. VII.: 35-52. Jihlava. 101) VLČEK a kol.1984: Vodní nádrže ČSR. Academia. Praha. 102) VODOLÁN J. 1967: Plavuník zploštělý u Černicí. SVPP, 7: 251-252. 103) VODOLÁN J. 1967: Výskyt vstavačů na Vlašimsku. SVPP, 8: 146-147. 104) VODOLÁN J. 1970: K výskytu ocúnů na Vlašimsku. SVPP, 11: 306-307. 105) VODOLÁN J. 1973: Nejrozšířenější plevele Vlašimska. SVPP, 14: 260-261. 106) VODOLÁN L. 1978: Kapradina, jazyk hadí u Borovska. SVPP, 19: 69-72. 107) WESTHOFF V.,E. van der MAAREL (1978): The Braun-Blanquet appro-ach. In: R.H. Whittake [ed.] Classification of plant communties. 289-399. The Hague: Dr. W. Junk Publishers. 108) WROBEL S. 1966: Der Teichboden, seine Entstehung und Bedeutung. Verh. int. Ver. Limnol., 3: 1299-1309. Warszawa. 109) ZAHLHEIMER W. 1979: Vegetationsstudien in den Donauen zwischen Re-gensburg und Straubing als Grundlage fur den Naturschutz. Hoppea, Dekschr. Regensburg Bot. Ges. 38: 3398. 110) ZELENÝ V. 1958: Bažinné a teplomilné rostliny u Smikova. SVPP 2: 25-26 111) ZELENÝ V. 1959: Příspěvek k výzkumu květeny Vlašimského okresu. SVPP 3: 8-12. 112) ZELENÝ V. 1964: Karel Jiroušek zemřel. SVPP 5: 212-213. 113) ZELENÝ V. 1964: Příspěvek k výzkumu květeny Vlašimska - II. SVPP, 5: 24-31. 114) ZELENÝ V. 1965: Hasivka orličí u Věžník. SVPP 6: 202-210. 115) ZELENÝ V. 1966: Příspěvek k výzkumu květeny Vlašimska - III. SVPP, 7:46-57. 116) ZELENÝ V. 1967: Ďáblík bahenní u Vlašimi. SVPP, 8: 143-145. 117) ZELENÝ V. 1970: Příspěvek k výzkumu květeny Vlašimska - IV. SVPP 11: 59-66. 58
118) ZELENÝ V. 1972: K historii přírodovědného výzkumu Podblanicka, Botanika. SVPP, 13: 1218. 119) ZELENÝ V. 1976: Chráněné a méně známé rostliny Podblanicka. Benešov. 218p.
PODĚKOVÁNÍ Za revize položek problémových rodů velmi děkuji RNDr. Bohumilu SLAVÍKOVI CSc, Doc. RNDr. Bohdanu KŘÍSOVI CSc. a Doc. RNDr. Vladimíru SKALICKÉMU CSc. Za konzultace ve věci pojetí a metodiky práce patří můj dík Ing. Karlu KOPECKÉMU DrSc. a akademiku Slavomilu HEJNÉMU a především Doc. RNDr. Václavu ZELENÉMU, CSc. Za pročtení textu a připomínky velmi děkuji RNDr. Štěpánovi HUSÁKOVI, CSc. Za pomoc v terénu děkuji RNDr. Lubomíru HANELOVI, CSc, Mgr. Pavlu ČECHOVI, Jiřímu NOSKOVI, Pavlu KŘÍŽKOVI a Jiřímu MALIMÁNKOVI. Za bezproblémové umožnění vstupu do ochranného pásma vodárenské nádrže Želivka (Švihov) patří můj dík hrázným - zaměstnancům Povodí Vltavy. Adresa autora: Ing. Pavel Pešout Správa CHKO Blaník Louňovice p. Bl. 8, 257 06
59
SUMMARY Altogether 197 localities with water, coastal and naked bottom vegetations were investigated in studied territory (the region of Vlašimsko, 720 km2 , southern part of Central Bohemia). Within the phytosociological analysis 607 rel. were drawn up. On the basis of own material 87 associations from 24 alliances and 12 classes were characterized using the Brawn-Blanquet 7-grade scale. The association Glycerio fluitantis - Alismatetum plantaginis - aquaticae PEŠOUT as. nova), the subassociation Acorus - Phalaridetosum arundinacei /ZAHLHEIMER 1979/ PEŠOUT subas. nova), two basal associations (bs. Alisma plantago aquatica /Oenanthion aquaticae/ PEŠOUT bs. nova, Sparganium emersum - /Oenan-thion aquaticae/ PEŠOUT bs. nova) and two derived associations (os. Juncus bulbosus - /Potamion pusilli/ PEŠOUT os. nova and os. Sparganium emersum /Phragmition communis/ PEŠOUT os. nova) were newly described. Altogether 87 associations are characterized as disappearing as a consequence of various human activites. In all four of them are classified as rare. Further 5 associations belong to critically endangered, three of them are rare within the Czech Republic. In view of the reality some of investigated localities were suggested to all-state file of marshes to different drades of regional protection.
LEGENDA K TABULKÁM: O - bahnitý sediment s vysokým podílem nerozložených organických zbytků (listí, větví apod.) B-O O-B B - téměř čistě bahnitý substrát P-B B-P P - téměř čistě písčitý substrát K-P P-K K - středně až hrubě skeletovitý substrát R - různorodý, nebo jiný charakter substrátu (rašelinný apod.) . - údaj nezjišťován Pokud je v tabulce v řádce "hloubka sedimentu" uvedena číslice "0" a přesto je vyplněna řádka "charakter sedimentu", jedná se o charakter dna na kterém není sediment (po odbahnění apod.).
60
Tabulka č. 1 - Riccietum rhenanae KNAPP et STÖFFERS 1965, Riccietum fluitantis SLAVNIČ, 1955, Callitricho-Lemnetum minoris (WEBER O. 1969) PASSARGE 1978
Číslo snímku
102
386
387
9.8.92
7.90
7.90
Analyzovaná plocha (m2)
25
4
4
.
5
25
4
4
.
Celková pokryvnost (%)
100
75
25
.
90
75
50
80
.
Ø hloubka vody (cm)
20
10
10
.
20
15
20
30
.
Ø hloubka sedimentu (cm)
10
20
10
.
.
30
.
5
.
Charakter sedimentu
B
O
R
.
.
B
.
.
.
Počet druhů
4
4
3
.
3
4
2
.
.
2
4
100
Datum
%
380 7.89
360
592
593
%
13.9.92 5.8.92 10.8.91
Lemna minor
2
1
1
100
2
4
Riccia rhenana
4
3
2
100
.
.
.
.
0
Riccia fluitans
.
+
.
33
4
.
.
.
0
Spirodela polyrhiza
.
+
+
67
1
.
.
.
0
Callitriche palustris
.
.
.
0
.
1
2
100
Batrachium aquatile
.
.
.
0
.
r
.
.
33
Glyceria fluitans
.
.
.
0
.
r
.
.
33
Glyceria declinata
.
.
.
0
.
.
.
+
33
Carex gracilis
1
.
.
33
.
.
.
.
0
Phalaris arundinacea
.
+
.
33
.
.
.
.
0
61
2
Tabulka č. 2 - Lemnetum minoris (OBERD. 1957) TH.MÜLLER et GÖRS 1960 Číslo snímku Datum Rok Analyzovaná plocha (m2) Celková pokryvnost (%)
3 4 9 21 25 29 28.7 28.7. 28.7. 29.7. 29. 7. 29.7. 92 92 92 92 92 92 100 100 75 100 25 50 100 100 75 90 90 90
36 29.7. 92 100 90
42 29.7. 92 25 90
83 9.8. 92 100 80
84 9.8. 92 100 100
94 9.8. 92 100 100
98 9.8. 92 100 100
107 9.8. 92 25 80
119 9.8. 92 100 75
205 15.8 92 100 50
276 15.8. 92 9 90
Ø hloubka vody (cm)
40
30
30
.
80
70
60
30
40
30
30
30
40
20
15
5
Ø hloubka sedimentu (cm)
70
40
40
.
.
.
.
0
.
.
20
20
10
40
40
40
Charakter sedimentu Počet druhů ve snímku Lemna minor Spirodela polyrhiza Glyceria fluitans
B 2 5 . .
B 1 5 . .
O 2 4 . .
. 2 4 . +
O 1 5 . .
B 1 5 . .
. 1 5 . .
P 1 5 . .
O-B 1 5 . .
C) 1 5 . .
B 1 5 . .
B 1 5 . .
B 2 5 r .
B-O 1 4 . .
B-O 1 5 . .
B-O 1 5 . .
Pokračování tabulky č. 2 - Lemnetum minoris (OBERD. 1957) TH.MÜLLER et GÖRS 1960 Číslo snímku
344
Datum
29.8. 26.7.
589
531
553
427
433
381
388
394
415
435
463
428
441
%
9.
9.
8.
8.
7.
8.
7.
7.
8.
9.
8.
8.
.
Rok
92
92
91
91
90
90
90
89
89
90
90
90
90
90
.
Analyzovaná plocha (m2)
15
100
100
50
9
5
5
5
5
5
5
5
10
10
.
Celková pokryvnost (%)
90
75
50
50
100
80
50
70
70
50
75
75
50
50
.
Ø hloubka vody (cm)
5
40
60
30
5
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
Ø hloubka sedimentu (cm)
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
Charakter sedimentu
B
B
O
0
B
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
Počet druhů ve snímku
1
3
1
1
1
1
2
2
2
2
2
2
1
1
.
Lemna minor
5
4
3
3
5
4
3
4
4
3
2-3
2-3
3
3
100
Spirodela polyrhiza
.
r
.
.
.
.
r
r
r
r
.
.
.
.
17
Glyceria fluitans
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
7
62
Tabulka 3- Lemno – Spirodelletum 49 Číslo snímku 29.7 Datum . 92 Rok 2 100 Analyzovaná plocha (m ) 90 Celková pokryvnost (%) 20 Ø hloubka vody (cm) Ø hloubka sedimentu (cm) Charakter sedimentu Počet druhů ve snímku Lemna minor Spirodela polyrhiza Potamogeton natans Anacharis canadensis Ceratophyllum demersum Batrachium aquatilis Alisma plantago-aquatica Glyceria fluitans Equisetum fluviatile Phragmites australis
. B 2 4
KOCH 1954 57 60
63
73
87
89
110
111
112 115
122
123
126
130
133
30.7. 29.7. 30.7. 2.8. 9.8.
9.8. 9.8.
9.8.
9.8. 9.8. 10.8. 10.8. 10.8. 10.8.
10.8.
92 100 100 30
92 25 90 30
92 100 100 40
92 16 90 10
92 100 90 40
92 100 95 40
92 100 100 20
92 100 100 25
92 100 100 30
92 25 90 30
92 100 95 50
92 25 90 15
92 16 100 20
92 16 50 25
70
70
.
20
.
5
30
5
10
20
20
15
30
10
B-O O B 2 2 4 4
B 2 2
B 3 5
O-B 3 3
P 2 3
B 3 5
B-P 2 3
B 2 5
B 2 4
B-0 2 2
P-K 3 3
B 4 3
P-B 3 2
92 9 80 40 . B 2 4 1
2
2
2
4
1
3
3
1
3
+
2
4
3
3
2
.
.
.
.
r
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
. . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . .
+ . . . . . .
. . . . . . .
. . . r . . .
. . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . .
r . . . . . .
. . . . + . .
. . . . . . .
Pokračování v následující tabulce Druhy zastoupené pouze v jednom snímku : 123 - Veronica anagalis-aquatica r. 126 - Bidens cernua +
63
Pokračování tabulky 3- Lemno – Spirodelletum KOCH 1954 Číslo snímku 136 138 148 157 175 182 187 188 195 222 224 231 263 289 297 312 Datum 10.8. 10.8. 10.8. 10.8. 12.8. 12.8 15.8. 15.8. 15.8. 16.8. 15.8. 15.8. 21.8. 21.8. 21.8. 21.8. Rok 92 2 Analyzovaná plocha (m ) 100 Celková pokryvnost (%) 100
92 100
92 25
92 4
92 25
92 64
92 25
92 25
92 16
92 100
92 100
92 25
92 25
92 25
92 25
92 100
75 30
90 20
95 5
95 5
80 30
100 100
95 20
95 60
90 40
100 20
50 40
90 20
90 100 110 .
Ø hloubka vody (cm)
30
90 20
Ø hloubka sedimentu (cm) Charakter sedimentu
20
20
10
20
.
30
20
.
20
.
.
20
30
10
B
B
B
B
B
B
B-O
B
B
O
B-O
B-O
B-O
P-B
P-B
Počet druhů ve snímku
2
2
2
3
2
2
4
3
3
3
2
2
2
3
3
3
3
+
3
3
+
4
4
4
2
2
+
3
4
4
4
Spirodela polyrhiza
3
3
4
3
3
5
2
2
2
4
4
5
+
2
2
2
Potamogeton natans
.
.
.
.
.
.
.
r
r
.
.
.
.
.
.
.
Anacharis canadensis
.
.
.
.
.
.
+
.
.
.
.
.
.
.
.
.
Ceratophyllum demersum
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
r
+
Batrachium aquatilis
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
Alisma plantago-aquatica
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
Glyceria fluitans
.
.
.
+
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
Equisetum fluviatile
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
Phragmites australis
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
Lemna minor
. B-O 2
pokračování v následující tabulce
Druhy zastoupené pouze v jednom snímku : 187 - Potamogeton pectinatus r
222 - Potamogeton obtusifolius
64
Pokračování tabulky 3- Lemno – Spirodelletum KOCH 1954 Číslo snímku Datum
457
404 407
409
474
468
471
483
422
489
493
%
8.
8.
8.
7.
8.
8.
8.
8.
8.
8.
8.
.
90
89
89
89
90
90
90
90
89
90
90
.
Analyzovaná plocha (m )
9
9
9
5
4
5
5
5
9
9
5
.
Celková pokryvnost (%)
45
50
75
80
50
50
90
80
80
80
100
.
Ø hloubka vody (cm)
30
25
40
20
.
20
20
50
40
30
.
.
Ø hloubka sedimentu (cm) Charakter sedimentu
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
Počet druhů ve snímku
2
2
2
3
4
4
4
2
3
3
2
.
Lemna minor Spirodela polyrhiza Potamogeton natans
2 2
3 1
4 +
3 2
3 +
3 +
3 3
3 3
3 2
3 2
3 3
100 100
.
.
.
.
+
.
.
.
.
.
.
2,36
Anacharis canadensis
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
2,36
Ceratophyllum demersum
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
1.77
Batrachium aquatilis
.
.
.
.
.
+
+
.
.
.
.
1,18
Alisma plantago-aquatica
.
.
.
.
+
.
.
.
.
.
.
1,77
Glyceria fluitans
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
1,77
Equisetum fluviatile
.
.
.
.
.
+
r
.
.
.
.
1,18
Phragmites australis
.
.
.
.
.
.
.
.
1
+
.
1,18
Rok 2
65
Tabulka č. 4 - Spol. se Spirodela polyrhiza, Utriculariteum australis TH. MÜLLER et GÖRS 1960
Číslo snímku
144
218
221
472
317
Datum
10.8.
15.8.
15.8.
8.
92
92
92
Analyzovaná plocha (m )
100
100
Celková pokryvnost (%)
90
Ø hloubka vody(cm)
346
363
364
244
210
21.8.
% .
27.8
13.9.
21.8.
17.8.
15.8.
.
89
92
.
92
92
92
92
92
.
100
100
100
.
4
25
4
100
16
.
100
100
100
100
.
75
100
95
90
100
.
40
30
20
5
40
1
60
5
.
30
30
30
. .
.
Ø hloubka sedimentu(cm) Charakter sedimentu
30 .
.
150
10
25
30
10
.
B
B
B
.
B-O
.
B
B
B-O
B-P
B
.
Počet druhů ve snímku
2 .
1 .
2 .
1 .
2
.
3
9
4
6
4
.
r
.
1
1
1
r
2
Utricularia australis
5 .
5 .
5 .
5 .
5 .
100 .
Potamogeton obtusifolius
.
.
.
.
.
.
Batrachìum aquatile
.
.
.
.
.
.
1 .
Batrachìum circinati
.
.
.
.
.
.
.
Potamogeton natans
.
.
.
.
.
.
Potamogeton panormitanus
.
.
.
.
.
Callitriche hammulata
.
.
.
.
Glyceria fluitans
.
.
.
Alisma plantago-aquatica Sparganium emersimi
+ .
. .
r .
Glyceria plicata
.
.
Callitriche palustris
.
Juncus bulbosus Peplis portula
Rok 2
Lenina minor Spirodela polyrhiza
%
100
+
20
3 .
4 .
4 .
4 .
100
1
.
.
.
20
.
.
.
20
.
+ .
.
r
.
.
.
.
.
.
r
.
.
.
.
.
.
.
.
20
.
.
.
.
2
.
2 .
40
.
.
.
1
.
.
.
.
40 .
r .
.
1
.
.
.
20
.
.
.
.
.
.
.
20
.
.
.
.
.
.
.
.
+ .
.
.
.
.
.
.
.
.
+
.
40
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
20
66
4
1 +
20
20
20
67
Tabulka č. 5 - Ceratophylletum demersi (SOÓ) EGGLER 1933
Číslo snímku Datum
144 218.92
218
221
472
% .
21.8.92
21.8.92
8.90
100
100
100
15
Celková pokryvnost (%)
100
100
100
95
.
Ø hloubka vody (cm)
30
20
40
10
.
Ø hloubka sedimentu (cm)
20
20
5
70
.
Charakter sedimentu
P-B
B
P-B
. 2
Analyzovaná plocha (m )
O-B
. .
Počet druhů ve snímku
4
3
7
.
Ceratophyllum demersum
5
5
5
5
100
Lemna minor
1
+
r
+
100
Spirodela polyrhiza
1
+
r
.
75
Elodea canadensis
r
.
r
.
50
Phalaris arundincaea
.
.
r
.
Peplis portula
.
.
+
.
25
Callitriche palustris
.
.
+
.
25
68
.
Tabulka č. 6 - Potameto natantis - Nymphacetum candidae HEJNÝ in Číslo snímku 396 243 196 171 80 71 Datum 7. 28.8 26.8. 12.8. 3.8. 2.8 Rok 90 92 92 92 92 92
DYKYJOVÁ et KVĚT 1978, Potametum natantis SOÓ 1927 65 38 27 11 458 461 475 % . 2.8 29.7. 29.7. 28.7. 8. 7. 8. 92
92
92
92
90
89
80
.
Analyzovaná plocha (m~)
90
25
16
25
100
25
100
100
25
25
16
25
16
.
Celková pokryvnost (%)
50
100
75
75
50
90
50
50
75
80
50
25
90
.
Ø hloubka vody(cm)
100
30
40
40
30
20
15
20
10
20
10
30
60 .
30 .
.
40
60 .
2
40
100 .
30
Ø hloubka sedimentu(cm) Charakter sedimentu
80 .
.
B
B-P
B
B
B-P
B
.
B
B
P-B
B-O
.
.
.
Počet druhů ve snímku
5
6
4
4
3
2
2
1
2
5
5
2
6
.
5 .
3 .
4 .
3 .
5 .
3 .
3 .
4 .
4 .
3 .
2 .
4 .
100
Nymphaea candida
1 .
Potamogeton pectinatus
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
17
.
.
1
.
.
.
.
.
+ .
.
Potamogeton panormitanus
+ .
.
.
.
8
Myriophyllum vertici.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
8
.
.
1 .
.
Elodea canadensis
. .
.
.
.
.
.
1
.
.
.
8
Persicaria amphibia
1
.
.
.
.
.
.
.
.
1
.
.
.
.
.
.
r .
+ .
. .
2 .
25
.
. .
1 .
.
.
.
1
83
.
.
.
+ .
.
.
.
.
.
1 .
17
.
1
8
+ .
17
Potamogeton natans
Utricularia australis
.
Spirodela polyrhiza
+
Lemna minor
+
r
Glyceria fluitans
.
Alisma plantago-aquatica
.
+ .
Callitriche palustris
.
Juncus bulbosus
.
r 2 .
.
r .
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
r .
.
.
.
.
.
.
.
.
.
+
.
.
.
.
.
.
.
.
Druhy zastoupené pouze v jednom snímku : 80 - Typha latifolia r
69
+ .
.
8
8
Tabulka č. 7 - Polygonetum amphibii (natantis) SOÓ 1927. spol. s Nymphaea alba
Číslo snímku
226
235
113
14
6 %
Datum Analyzovaná plocha (m2) Celková pokryvnost (%) Ø hloubka vody (cm) Ø hloubka sedimentu(cm) Charakter sedimentu Počet druhů ve snímku
16.8.92
16.8.92
9.8.92
28.7.92
9 80 15 30
9 50 30 10
25 80 10 10
25 60 60 .
. . . .
100 90 50 40
B
B-P
P
.
B
3
2
6
1
.
3
3
4
4
100
.
Persicaria amphibia
4
B
28.7.92
Nymphaea alba
.
.
.
.
.
4
Potamogeton crispits
.
.
.
.
.
2
Lenina minor
.
.
1
.
25
2
Spirodela polyrhiza
.
.
2
.
25
.
Glyceria fluitans
1
1
.
.
50
.
Phalaris arundinacea
+
.
+
.
50
.
Carex gracilis
.
.
+
.
25
.
.
.
r
.
.
.
Juncus conglomeratus
70
Tabulka č. 8 - Elodeetum canadensis EGGLER 1933
Číslo snímku Datum Rok Analyzovaná plocha (m2) Celková pokryvnost (%) Ø hloubka vody (cm) Ø hloubka sedimentu (cm) Charakter sedimentu Počet druhů ve snímku Elodea canadensis Potamogeton crispus Batrachìum circìnati Potamogeton pectinatus Potamogeton sp. Le mna minor Spirodela polyrhiza Ceratophyllum demersum Callitriche palustris Sparganium emersimi
590 9. 91 100 100 30
364 323 321 315 291 186 127 140 7. 21.8. 21.8. 21.8. 18.8. 17. 8 10.8 9.8. 91 92 92 92 92 92 92 92 100 25 100 100 25 100 16 100 100 15 15 75 100 100 75 100 70 40 20 20 40 40 20 30
88 10 28.7. 9.8. 92 92 100 100 90 100 50 50
536 9. 91 25 100 50
562 9. 91 100 100 50
. B-O 2
15 B 3
. B-O 1
30 B 1
. B-O 3
10 B 2
30 B-O 4
30 B 3
20 B 4
. O-B 2
20 P-B 1
20 P-B 1
80 . O-B B 2 1
5 . . . .
5
2 . . . . . . . .
4 . . . .
4 . . . .
4 . . 1 .
3 . .
5 . .
5 . .
5 . .
5 . .
.
4 . . r .
.
1 + . .
2 2 . .
2 + . .
+
. 2 .
2 1 . .
. .
. . . . .
. . . . .
.
.
.
.
.
.
.
.
.
+ . .
. . . .
.
+
2 . . . . . . . .
.
.
.
1
539 8. 91 25 100 70
484 7. 90 25 100 70
B 2
10 B 4
5 . .
5 . .
5 . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
+ + +
.
.
+
.
pokračování v následující tabulce
Druhy zastoupené pouze v jednom snímku : 562 - Glyceria fluitans - r
71
564 9. 91 25 100 50 .
.
Pokračování tabulky č. 8 - Elodeetum canadensis EGGLER 1933
Číslo snímku
414
383
408
397
%
Datum
7.
Rok
89
89
89
Analyzovaná plocha (m2)
100
100
9
100
Celková pokryvnost (%)
100
100
100
100
.
Ø hloubka vody (cm)
90
25
70
90
.
Ø hloubka sedimentu (cm) Charakter sedimentu
70
.
60
.
.
O-B
.
O
P-B
.
2
3
4
5
.
Počet druhů ve snímku
7.
7.
7.
.
89
. .
Elodea canadensis
5
4
5
4
100
Potamogeton crispus
.
.
.
.
+ .
10
Batrachium circinati
+ .
Potamogeton pectinatus
.
.
.
.
10
Potamogeton sp.
.
.
.
+
Lemna minor
+
2
+
1
55
Spirodela polyrhiza
1 .
+ .
+ .
40
Ceratophyllum demersum
. .
5
Callitriche palustris
.
.
.
.
5
Sparganium emersum
.
.
.
.
5
72
5
Tabulka č. 9 - Myriophylletum verticillati SOÓ 1927, Parvonotameto - Zannichellietum palustris KOCH 1926, Potametum trichidis FREITAG, MARKUS, SCHWIPL, Potametum obtusifolii (SAUER 1937) CARSTENSEN 1955 Číslo snímku Datum
509
167
9.
10.8.
Rok Analýz, plocha (m2) Celková pokryvnost (%)
91 100 30
92 25 25
Ø hloubka vody (cm)
80
Ø hloubka sedim. (cm) Charakter sedimentu Počet druhů ve snímku
5 P-K 2
Myriophyllum verticil.
3
60 .
% .
50
246
247
7.
18.8.
18.8
. . . .
91 16 95
92 100 100
92 . .
4C
50
6C
50
30 .
B 6 .
B-P 5 .
B-F 6 .
.
2 2 1
. .
. .
. .
+ .
+ .
100 .
P-B 2
. . 100 . . . .
Zannichellietum palustr. Potamogeton pectinatus Potamogeton crispus Potamogeton panormitanus
. . . .
2 . . . .
Potamogeton trichoides
.
.
.
Potamogeton obtusifolius
.
.
.
.
Batrachium sp. Batrachìum aquatile Batrachìum circinati Potamogeton natans Lemna minor Spirodela polyrhiza Sparganium emersimi Oenaenthe aquatica
. . . . . . . .
. .
. .
+ . . . . .
50 . . . . .
. . . .
+
2 2 . .
73
% . . 100 100 . . .
5 .
5 .
100 .
. .
. .
. .
+ . + + . .
r + + . .
100 50 100 50 . .
r
202
260
328
15.7.
20.8.
21.8.
92 25 90
92 25 95
92 25 20
30
80
10
10
30 .
B 4 .
P-B 2 .
B 7 .
. . .
. . . .
. . . .
2
% . . . . . . . . . . . . 33 .
.
.
.
4
5
2
r . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
100 . . . . . .
r .
+ .
.
67 .
Tabulka č. 10 - Potametum crispi SOÓ 1927, Potametum pectinati CARSTENSEN 1955, spol. s Potamogeton panormitanus
Číslo snímku Datum
5
Rok
66
108
278
505
550
398
390
168
200
7.
% .
28.7. 2.8.
21.8.
21.8.
18.8.
9.
7.
15.8.
% .
12.8.
201 15.8.
92
92
92
92
92
92
89
89
.
92
92
.
92
Analyzovaná plocha (m )
25
25
25
9
16
100
100
100
.
100
25
.
25
Celková pokryvnost (%)
60
25
90
50
50
50
90
25
.
15
100
.
100
Ø hloubka vody (cm)
30
30
40
30
20
30
80
40
.
50
30
.
30
Ø hloubka sedimentu (cm)
15
10
10
.
50
60
.
10
.
15
10
.
10
P-B
B-P
.
B-P
2
4
.
3
.
100
2
Charakter sedimentu
B
B
B
B-O
B
O-B
P-B
R
.
Počet druhů ve snímku
2
2
3
3
5
3
6
4
.
Potamogeton crispus
3
2
4
3
3
.
4
2
100
Potamogeton pectinatus
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
4
50
Potamogeton panormitanus
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
2
.
.
Potamogeton trichoides
.
.
.
.
+
.
.
.
13
.
.
.
.
Myriophyllum verticil.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
r
.
.
.
Elodea canadensis
.
.
.
1
.
.
1
+
38
.
.
.
.
Batrachium trichophyllum
.
.
.
.
+
+
+
.
38
.
.
.
.
Batrachium aquatile
.
.
.
.
.
.
+
.
13
.
.
.
.
Lemna minor
2
2
+
+
.
1
1
75
.
r
.
Spirodela polyrhiza
.
.
r
.
.
.
+
+
38
.
.
.
Potamogeton natans
.
.
.
.
.
.
.
.
.
1
50
Oenanthe aquatica
.
.
.
.
1
+
.
.
.
.
.
Druhy zastoupené pouze v jednom snímku : 66 - Glyceria fluitans r
74
25
. 5
+ . r .
Tabulka č. 11 - Spol. s Potamogeton acutifolius. Os. Juncus bulbosus (Potamion pusilli) os. nova, Fontinaletum antipyreticae KOCH 1936 Číslo snímku 189 595 596 597 598 242 258 301 599 600 % %
607
Datum
8.6.
15.8. 29.8.
29.8.
29.8.
29.8
.
12.8.
20.8.
21.8.
29.8.
29.8.
Rok
92
92
92
92
92
.
92
92
92
92
92
.
92
Analyz. plocha (m2)
25
25
25
9
25
.
16
25
9
100
100
.
25
Celková pokryvnost (%)
25
25
10
50
25
.
95
100
95
95
100
.
20
Ø hloubka vody (cm)
30
30
60
70
70
.
70
50
60
40
30
.
3-proudící
Ø hloubka sedim. (cm)
30
40
40
.
.
.
40
20
20
30
20
Charakter sedimentu
B
B
B
B
B
.
B-P
B
B
B
B
.
K
Počet druhů ve snímku
2
3
2
2
3
.
4
4
3
4
3
.
4
Potamogeton acutifolius
2
2
2
3
2
100
.
.
.
.
.
.
.
Juncus bulbosus
.
.
.
+
+
40
5
5
5
5
5
100
.
Potamogeton pectinatus
.
.
.
.
.
.
+
.
+
+
+
80
.
Zanichellia palustris
.
.
.
.
.
.
.
+
.
.
.
20
.
Fontinalis antipyretica
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
2
Lemna minor
+
+
r
.
r
80
+
.
.
.
r
40
.
Spirodela polyrhiza
.
+
.
.
.
20
.
.
.
.
.
.
.
Utricularia australis
.
.
.
.
.
.
+
.
.
.
.
Potamogeton natans
.
.
.
.
.
.
.
.
+
r
+
20 60
Callitriche palustris
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
1
Callitriche hammullata
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
+
Druhy zastoupené pouze v jednom snímku : 607 - Phalaris arundìnacea r
75
.
. .
Tabulka č. 12 - Batrachietum aquatilis-peltatae SAUER 1947, spol. s Batrachium trichophyllum Číslo snímku 359 394 469 410 399 %
104
166
270
551
491
Datum
9.8.
12.8.
21.8.
9.
8.
92
92
92
91
90
25
25
9
100
100
100
50
25
75
50
.
20 10
30 15
30 10
20 50
75 .
B-O
P-B
K-P
B-O
.
. .
.
13.9
7.8.
8.
7.
7.
92
89
90
89
89
25
25
9
25
100
90
25
50
50
75
Ø hloubka sedimentu(cm)
30 30
40 20
2 30
30 30
60
Charakter sedimentu
B
B
B
O
P-B
.
6
.
.
100 40 .
Rok Analyzovaná plocha (m2) Celková pokryvnost (%) Ø hloubka vody(cm)
Počet druhů ve snímku
. . .
. . . .
4
2
3
.
.
.
4 2 + .
Potamogeton pectinatus
.
.
.
.
.
.
.
3 3 1 1 .
.
.
.
20
Potamogeton crispus
.
.
.
.
.
.
.
.
.
+
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
. .
20
Potamogeton sp. Lemna minor
+ .
+ .
+ .
+ .
100
2
.
.
.
Riccia rhenana
+ .
.
.
.
.
.
.
+
+
.
40 20
Spirodela polyrhiza
40 .
+ .
.
.
.
.
.
2 .
.
.
.
.
.
r .
40 .
+ .
.
+ .
.
.
+ . .
. . .
+ + .
.
.
.
.
.
.
.
. .
. .
. .
. .
. .
+ .
. .
20 . 20 20
Batrachium aquatile Batrachium trichophyllum Myriophyllum verticil
Callitriche palustris Juncus articulatus Sparganium emersum Equisetum fluviatile Oenanthe aquatica
4
2
4
3
40 20 .
Druhy zastoupené pouze v jednom snímku : 551 - Alisma plantago-aquatica - r, Glyceria fluitans - r
76
4
% .
3 .
2
5
3
2
4
3
.
.
.
. 100 20
.
20
Tabulka č. 13 - Elocharitetum acicularis W.KOCH 1926 em. Číslo snímku 47 76 97 160 Datum 29.7 7. 8 3.8 12.8. Rok 92 92 92 92 Analyzovaná plocha (m2) 4 4 4 4 Celková pokryvnost (%) 80 60 100 80 0 0 0 0 Ø hloubka vody (cm) . 4 10 15 Ø hloubka sedimentu (cm) Charakter sedimentu B-P B-P B B Počet druhů ve snímku 4 5 5 5 Eleocharis acicularis 5 3 4 4 Ranunculus fammula . . r 1 Juncus articulatus . . . . Bidens tripartita r 1 . r Rumex maritimus r 1 . . Alopecurus aequalis r . . . Rorippa palustris . 1 . . Bidens cernua . . + . Persicaria lapathifolia . . . . Glyceria fluitans . . 2 . Alisma plantago-aquatica . . + . Eleocharis palustre . . . + Eleocharis mamillata . . . . Sparganium emersum . . . . Oenanthe aquatica . . . . Eleocharis quinqeflora . . . . Myosotis palustris agg. . . . . Lemna minor . . . . Batrachium aquatilis . . . . Myriophyllum verticillatum . . . . Callitriche palustris . . . . Veronica scutellata . . . . Calla palustris . . . . Persicaria amphibia . + . .
OBERDORFER 1957 190 248 261 15.8. 20.8 20.8 . 92 92 92 4 9 4 100 100 95 0 3 0 20 20 10 B-P B P-B 4 5 4 5 5 5 + . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . r . + + + r + . . . + . . . + . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
317 324 329 21.8. 21.8. 21.8. 92 92 92 9 4 9 100 50 70 0 0 0 60 30 30 O-B B B 3 5 8 5 3 3 . . . . . . . . . . . 2 . . . + . . . . . + + . . . . + . . . . . . . . . . . . . . . . + . . 1 . . r + . . . . . + . . r . . . . . .
510 10.7. 90 9 50 0 0 P 5 3 . . r . . . . r . . . . . . . . . + + . . . .
400 7. 90 5 25 0 15 B-P 8 2 + . . . . . . + . 1 . . . + r . + . . . . + .
490 8. 90 5 25 0 30 O-B 6 2 + . . . . . . . . . . . . + . . + . . . . . .
Druhy zastoupené pouze v jednom snímku: 329 - Scutelaria galericulata r, 490 - Comarum palustre r, 160 - Equisetum fluviat. r
77
442 8. 90 5 25 0 40 B 7 2 + + . . . . . . . + . . . + . . + . . . + . .
549 9. 91 9 50 0 30 K-P 4 2 . 1 . . . . . 2 . . . . . + . . . . . . . . .
% . . . . . . . . 100 40 13 27 20 13 7 13 40 27 53 7 7 7 27 7 7 27 20 7 7 13 7 7
Tabulka č. 14 - Ranunculo flammulae - Juncetum bulbosi OBERDORFER 1957, Eleocharito ovatae - Caricetum bohemicae (KLIKA 1935) PIETSCH in PIETSCH et MÜLLER STOLL 1965, Gypsophilo muralis - Juncetum bufonii AMBROŽ (1939) HEJNY in DYKYJOVÁ et KVĚT 1978 Číslo snímku Datum Rok Analyz. plocha (m2) Celková pokryvnost (%)
Ø hloubka vody (cm) Ø hloubka sedim. (cm) Charakter sedimentu Počet druhů ve snímku Ranunculus flammula Juncus bulbosus Eleocharis ovata Carex bohemica Juncus bufonius Gypsophila muralis Spergularia echinosperma Sagina procumbens Isolepis setacea Peplis portula Juncus articulatus Limosella aquatica Eleocharis acicularis Rumex maritimus Alopecurus aequalis Bidens tripartita Persicaria lapathiofolia Persicaria maculata Persicaria hydropiper Bidens cernua Tripleurospermum inodorum Juncus filiformis Alisma plantago-aquatica Oenanthe aquatica Callitriche palustris Veronica scutelata
254 20.2. 92 9 90
459 8. 90 9 75
5
0
10 B-P 9 2 3 . . r . . . . 2 r . . . . . . . . . . . + . + 1
10 P-B 12 1 3 . . + . . . . + . . . . + + . . + . . + . + .
% . . . . . . . . 100 100 . . 100 . . . . 50 100 . . . 50 . 50 . . 50 . . 100 . 100 50
117 9.8. 92 25 75
118 9.8. 92 25 75
512 10.7. 90 25 80
0
0
0
20 P-K 3 . . 3 2 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
30 B-P 5 . . 2 3 . . . . . + + . . . . . . . . . . . . . .
543 9. 91 20 50 .
0 B-PK 11 . . 1 4 1 . . . . 1 r r . . . . 1 1 . . . + . . . .
Druhy zastoupené pouze v jednom snímku : dodatek na dalším listu
78
10 K-P 12 . . 1 2 . . . . . . . . 1 + . r . . 1 + + 1 + + . .
575 8. 91 25 100 . 10 K-P 7 . . 1 4 r . . . . . . . . . . . 1 1 1 . 1 . .
576 8. 91
.
. . . 1 2 . . . . . . . . 1 r . . + + 1 2 . . r . .
% . . 25 50 .
245 17.8. 92 9 75
602 12.8. 90 25 75
0
0
.
0 P-K 7 . . . . 3 2 + . + . + . . . . . . . . . . . . . . .
0 K-P . . . . . 3 1 2 1 . . r . . 1 + + + + . . . . . . . .
. . . . 100 100 33 . . . . 33 . 50 33 33 . . 50 17 50 50 33 33 50 33 . .
% . . . . . . . . . . . . 100 100 100 50 50 . 100 . . 50 50 50 50 . . . . . . . .
Pokračování tabulky č. 14 Druhy zastoupené pouze v jednom snímku a s pokryvností odpovídající stupni "r": snímek č.:254 - Glyceria declinata 459 - Lemna minor Spirodela polyrhiza Veronica beccabunga 512 - Tillea aquatica Rorippa palustris 543 - Sparganium emersum 576 - Balrachium aquatile f. radiata Persicaria lapathifolia subsp. mesomorpha Agrostis canina subsp. stolonifera
79
Tabulka č. 15 - Peplido - Eleocharitetum ovatae (PHILIPPI 1968) PIETSCH 1973, spol. s Peplis portula Číslo snímku 116 362 464 % 268 252 Datum . 21.8. 20.8. 9.8. 13.9. 9. Rok . 92 92 90 92 92 2 Analyz. plocha (m ) . 25 9 15 9 5 Celková pokryvnost (%) . 50 75 95 90 90 Ø hloubka vody (cm) . 0 0 0 5 0 Ø hloubka sedim. (cm) . 2 10 20 15 30 Charakter sedimentu . B-P B-O B-P K-P P-K-B Počet druhů ve snímku . 10 7 9 8 7 Eleocharis ovata . . 3 3 3 100 Peplis portula 2 2 3 100 3 3 Rorippa palustris . . 1 33 r r Juncus buffonius . . + 33 1 2 Juncus articulatus . . . . r + Callitriche palustris . . + + . 67 Ranunculus flammulla . . + 33 1 + Juncus bulbosus . . . . . 1 Limosella aquatica . . . . . . Bidens cernua . . . . . 1 . Alopecurus aequalis . . . . + Plantago uliginosa . . . . . 2 . Gnaphalium uliginosum . . . . + Bidens tripartita . . . . . . . Persicaria lapathiofolia . . . 67 + . Rumex maritimus . . . 33 1 Ranunculus sceleratus . . . + 33 r . Alisma plantago-aquatica . . + 67 2 Glyceria fluitans . . . . 2 33 . . Eleocharis mammillata . . + 33 Eleocharis palustris . . . . + 33 . Lemna minor . . + 1 67 Druhy zastoupené pouze v jednom snímku : 116 - Epilobium sp
80
255 20.8. 92 9 60 0 10 P-K-B 7 . 2 . 2 2 . + + . . . . . + . . . . . . . .
511 10.7. 90 25 60 0 0 B-P-K 8 . 3 +
+ . . . 2 . . r + + + . . . . . . .
% . . . . . . . . 100 75 100 75 75 50 25 25 50 50 50 75 25 . . . . . . .
Tabulka č. 16 - Spol. s Juncus bufonius, Hyperico humifusi - Spergularietum rubrae WOJEIK 1968, Stellario - Isolepidetum setaceae (KOCH 1926) MOOR 1936 Číslo snímku Datum Rok Analyz. plocha (m2) Celková pokryvnost (%) Ø hloubka vody (cm) Ø hloubka sedim. (cm) Charakter sedimentu Počet druhů ve snímku Juncus bufonius Hypericum humifusum Spergularia rubra Isolepis setacea Stellaria palustris Juncus articulatus Peplis portula Sagina procumbens Callitriche palustris Ranunculus flammulla Juncus bulbosus Persicaria hydropiper Juncus filiformis Rumex maritimus Bidens tripartita Persicaria lapathifolia Gnaphalium uliginosum Plantago major Glyceria fluitans Alisma plantago-aquatica Eleocharis mammillata Epobilium sp. Mentha sp. Pedicularis sylvestris Sphagnum sp.
174 12. 8 92 16 60 0 . . 6 r .
454 . 90 5 25 0 . P-K 7 + .
. . . . . . . 100 .
+ .
.
. . . . + . . . . . . . . . . . . . 1 1
. . . . 2 + . . . . . . . . . . . . . .
. 2 1 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. 100 100 50 . . . 100 50 . . . . . . . . 50 . . . . .
173 12.8. 92 16 75 0 20 B-P 9 3 .
252 20.8. 92 9 75 0 10 P-B 7 3 .
521 10.7. 90 25 75 0 . K- P 13 3 .
485 8. 90 24 95 0 . K-P 7 4 .
476 8. 90 16 95 0 . P-B 11 5 .
453 8. 90 16 75 0 . K-P 8 4 .
% . . . 50 . . . . 100
495 7. 90 5 . 0 . . 7 +
.
3
. 2 . 1 . . . 1 . + 1 . . . . . + . + + . . .
. . . 1 + . . . . + . . . . . . . . . . . . .
. . . 1 r 1 . . . + r 1 + + 2 + . . . . . . .
. . . 2 . . . . . + . . . 1 . . . + . . + . .
. . . + . . + +
. . . + . . . + + . . . r + . . . + . . . . .
. 17 100 33 17 17 67 17 84 50 33 33 67 33 17 33 50 17 17 17 . .
+ r r + + . . . . . . . .
81
3 +
%
Pokračování tabulky č. 16 Druhy zastoupené pouze v jednom snímku: snímek č.: 252 - Eleocharis palustris 521 - Alopecurus aequalis - Rorippa palustris 476 - Persicaria amphibia 453 - Polygonum aviculare 495 - Drosera rotundifolia 174 - Bidens cernua 454 - Persicaria sp.
r r r r r + r +
Tabulka č. 18 - Scirpetum lacustris SCHMALE 1939 Číslo snímku 81 337 Datum 3.8. 92 21.8. 92 Analyzovaná plocha (m2) 25 25 Celková pokryvnost (%) 95 75 Ø hloubka vody (cm) 30 L/l Ø hloubka sedimentu (cm) 5 . Charakter sedimentu B-P B-O Schoenoplectus lacustris 5 4 Phragmites australis . + Galium palustre . . Veronica scutellata . . Carex gracilis . + Galium uliginosum . 1 Solanum dulcamara . . Juncus articulatus . . Bidens cernua . + Bidens sp. . + Bidens tripartita . . Lemna minor . . Viola palustris . . Tabulka č. 19 - Typhetum angustifoliae PIGNATTI 1953 Číslo snímku
146
Datum
10.8. 92
447 8.90 25 75 2 0 . 3 + + . . 1 2 . . + + +
% . . . . . . 100 33 33 33 33 33 33 33 33 33 33 33 33
269
443
%
21.8. 92
8.90
.
25
100
.
Analyzovaná plocha (m2)
25
Celková pokryvnost (%)
50
80
100
.
Ø hloubka vody (cm)
30
2
5
.
Ø hloubka sedimentu (cm)
30
20
30
.
Charakter sedimentu
B
B-O
B
.
4
5
100
.
33
.
33
+
33
.
33
Typha angustifolia
3
Typha latifolia
+
Baldingera arundinacea
.
Carex gracilis
.
Solanum dulcamara
.
. + . 1
82
Persicaria hydropiper
.
+
.
33
Callitriche palustris
.
+
.
33
Eleocharis acicularis
.
r
.
33
Spirodela polyrhiza
1
+
.
67
Lemna minor
r
1
2
100
Riccia rhenana
.
.
1
33
Cardamine amara
.
.
+
33
Impatiens noli-tangere
.
.
+
33
Viola palustris
.
.
r
33
Filipendula ulmaria
.
.
+
33
83
Tabulka č. 20 - Phragmitetum communis (GAMS 1927) SCHMALE 1939 Číslo snímku Datum Rok Analyzovaná plocha (m 2) Celková pokryvnost (%) 3 hloubka vody(cm) 0 hloubka sedimentu(cm) Charakter sedimentu Počet druhů ve snímku Phragmites australis Persicaria amphibia Galium palustre Poa palustre Phalaris arundinacea Carex rostrata Carex graciiis Comarum palustre Solarium dulcamara Lylhrum salicarìa Galium uìiginosum Epilobium obscurum Epilobium adenocaulon Bidens tripartita Persicaria hydropiper Juncus effusus Persicaria lapalhifolia Spirodela polyrhiza Lemna minor Ceratophyllum demersum Riccia rhenana Myriophylum verticillatum Potamogeton natans Lysimachia vulgaris Symphytum officinale Dactylis glomerata Filipendula ulmaria Menyanthes tri/oliata Galeopsis sp. Molinia coreiuea Cardamine amara Cusctlum epiìhymum Angelica sylvestris Cirsium arvense Urtica dioica Artemisia vulgaris Lathyrus pratensi! Salix triandra Viola palustris Impatiens noli-tangere
90 5.8. 92 100 100 0 0 . 9 4 . . + . . . + . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . + + 2 R R 1 . .
170 12.8. 92 25 75 40 30 B-P 4 4 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1 + . . . . . . . . . . . . . . . . .
185 14.8. 92 100 100 0 . B-P 8 S
. . + . . . . . . + r r . . . . . . . . . . . . . . . . . . + . . 1 . . . . .
225 15.8. 92 100 100 0 0 O 7 4 r . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . r r
+ . . . 1 . + 2 . . . . .
238 17. 8. 92 100 100 20 15 P-B 3 5 . . . . . . . . . . . . . . . . . + . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
293 21.8. 92 25 90 20 30 B 4 4 . . . . . . . . . . . . . . . . + 2 r . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
309 21.8. 92 100 100 0 50 B-O 5 5 . . . 1 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . r r . . . . 1 . . . . .
314 21.8. 92 100 100 10 30 B-O 4 5 . . . 1 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . R . . . . .
84
335 21.8. 92 100 100 30 . B 2 5 . . . . . . . . . . . . . + . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
582 9. 91 100 100 5 . Ò 6 4 . . . . . . . 1 r . . . . . + . . . . . . . + r . . . . . . . . . . . . . . .
552 9. 91 100 100 30 . O 5 5 . . . . . . + . . . . . . . . . . + . . . . +
+ . . . . . . . . . . . . .
391 7. 89 100 I 00 5 30 O 12 5 . + . . . . . 1 . . . . 1 . . + + 1 . + . . . . . + . . . . . . . + . . . + +
384 8. 88 15 loo 10 30 O 9 5 . . . . . . . + . . . . + + . . 1 1 . . . . . . . . . . . . . . . + . . . + +
423 7. 89 100 100 10 30 O 9 5 . + . . . . . 1 . . . . . . . . + + . . . . . . . + . . . + . . . + . . . + .
500 8. 90 100 100 0 . . 11 5 . + . . . . 1 + . . . . . . . + + . . . . . . . . . . . + . . . + . . . + +
435 8. 90 100 100 0 50 O 9 5 . + . . . + . + . . . . + . . . . + . . . . . . . + . . . . . . . . . . . + .
480 8. 90 100 100
% . . . .
. . . 6 4 . + . . . + . . . . . . . . . . . . . . . . . . . + . . . . . . . . . . . + .
. . . . 100 6 29 6 18 6 12 12 41 6 6 6 6 18 12 6 12 24 47 6 6 6 6 12 12 6 41 6 6 6 12 6 12 12 65 6 6 6 35 18
Tabulka č. 21 - Glycerietum maximae HUECK 1931 Číslo snímku Datum Analyzovaná plocha (m2) Celková pokryvnost (%) Ø hloubka vody (cm) Ø hloubka sedimentu (cm) Charakter sedimentu Počet druhů ve snímku Glyceria maxima Galium palustre Scutellaria galericulata Senecio fluviatilis Carex rostrata Lycopus europaeus Poa trivialis Solanum dulcamara Lythrum salicaria Galium uliginosum Myosotis palustris agg. Persicaria hydropiper Bidens tripartita Filipendula ulmaria Epilobium palustre Symphytum officinalis Urtica dioica Epilobium obscurum Alnus glutinosa Rumex maritimus Juncus conglomeratus
67 2.8.92 100 100 0 150 B 15 5 + .
379 2.8. 92 25 80 0 13 B 8 4 +
+ .
+
1 .
+ + 1 + +
+ 1 . . .
.
1
+ + + + r +
.
.
r 1
.
. . . . .
85
% . . . . . . .
100 50 50 50 50 50 50 50 100 50 50 50 50 50 50 50 50 50 50 50 50
Tabulka č. 22 - Typhetum latifoliae G. LANG 1973 Číslo snímku Datum Rok Analyzovaná plocha (m2 ) Celková pokryvnost (%) Ø hloubka vody(cm) Ø hloubka sedimentu(cm) Charakter sedimentu Počet druhů ve snímku Typ ha latifolia Sparganium erectum Glyceria maxima Epilobium hirsutum Galium palustre Equis e lum fluviatili s Typha angusti/olia Lythrum salicaria Glyceria fluitans Alisma plantago-aquatica Sagittaria sagittifofia Sparganium emersum Phalaris arunďmacea Carex rostrata Carex vesicaria Galium uliginosum Carex gracilis Eleocharis palustris Lycopus europaeus Solarium dulcamara Epilobium adenocaulon Epilobiwn palustre Oenanthe aquatica Lemna minor Spirodela polyrhiza Persicaria sp. Bidens cernua Bidens tripartita Alopecurus aequalis Rumex maritimus Epilobium sp. Juncus effusus Calamagrostis epigeios Salix sp. Batrachium aquatile Echinochloa crus-galli Eleocharis ovata Urtica dioica Scirpus sylvestris Eriophorum latifolium Lysimachia vulgaris Filipendula ulmaria
1
12
15
22
37
28.7. 28.7. 30.7. 29.7. 29.7. 92 92 92 92 92 100 25 25 100 25 100 80 90 90 90 0 30 0 40 30 70 30 40 40 20 0 B B O-B B-O 4 4 5 4 5 4 4 3 3 4
68
72
99
120
134
135
145
2.8. 92 100 100 0 150 B-O 12 3
2.8. 92 25 95 5 20 B 6 3
9.8. 92 100 100 40 30 B 2 3
9.8. 92 100 100 0 40 B 6 3
10.8. 92 16 100 30 30 B 4 5
10.8. 92 100 50 30 30 B 3 3
.
.
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
1 1
1 +
. . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . .
.
.
.
.
.
.
.
.
.
10.8. 92 25 100 20 40 B 6 3 +
. . . . . . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
1 2 +
+ r
+ 2
2
. . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . .
+
+
. . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
+ . . . . . . . . . . . .
r 2 . . . . . . . . . . . . . . .
+ . . .
1 1
. . . . . . . . . . . . . .
+ + . . . . . . . . .
2
2
. . . . .
. . . . .
+ . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . .
. . . . . . .
+ 1 . . . . . . . . . .
86
. .
+ . .
+ + + 2 . . . . .
+ . . . . . . . . . . . . .
+
+ r . . . . . . . . . . .
2 + . . . . . . . . . . . . . . . . .
3 . . . . . . . . . . . . . . . . . .
2 . . . .
+
Tabulka č. 22 – pokračování
Číslo snímku Datum Rok Analyzovaná plocha (m2) Celková pokryvnost (%) Ø hloubka vody(cm) Ø hloubka sedimentu(cm) Charakter sedimentu Počet druhu ve snímku Typha latifolia Sparganium erectum Glyceria maxima Epilobium hirsutum Galium palustre Equisetum fluviatilis Typha angusti/olia Lythrum salicaria Glyceria fluitans Alisma plantago-aquatica Sagittaria sagittifolia Sparganium emersum Phalaris arundinacea Carex rostrata Carex vesicaria Galium uliginosum Carex gracilis Eleocharis palustris Lycopus europaeus Solanum dulcamara Epilobium adenocaulon Epilobium palustre Oenanlhe aquatica Lenina minor Spirodela polyrhiza Persicaria sp. Bidens cernua Bidens tripartita Alopecurus aequalis Rumex maritimus Epilobium sp. Juncus effusus Calamagrostis epigeios Salix sp. Batrachium aquatile Echinochloa crus-galli Eleocharis ovata Urtica dioica Scirpus sylvestris Eriophorum latifolium Lysimachia vulgaris Filipendula ulmaria
154 183 228 223 10.8. 12.8. 15.8. 17.8. 92 92 92 92 25 25 25 9 60 80 90 90 30 5 20 30 30 30 20 10 B-P 13 B B 5 10 6 5 3 3 5 3 . . 1 . . . . . . . . . . . . . . + . . . . . r . . . . . . . 2 . . . 2 . . . . . . . . . 1 r . r . . . . . . . . . . . . . . . + . . . . 1 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . r + + . 2 . . . . . . . 1 . . . + . . 1 . . . . . . . . r . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . + . . . . . . . . . . . . . . .
.
.
.
307 21.8. 92 25 95 30 20 B-O 3 5 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . + + . . . . . . . . . . . . . . . .
372 13.9. 92 25 75 20 20 B-P 4 4 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . + . . . . . . . + . . . . . . . . .
547 9. 91 100 50 0 30 O-B 8 3 . . . . . . . + + . . . . . . . . . . . . + . . r r . . . . . . . + + 1 . . . .
429 8. 90 100 75 0 . . 9 3 + . . + + . . . . . . . . + . + . . . . . + + . . . . . . . . . . . . . . . . .
402 7. 89 25 90 5 . K-P 6 3 . . . . . . . 1 1 . . . . . . . + . . . . . + . . . . . . . . . . . . . . . + +
481 8. 90 25 60 0 . . 7 2 . . . . . . + . . . . . . + . 1 . . . . . . . . . . . . . . . 1 + . . . . . . +
502 8. 90 25 100 0 70 B 5 2 . . . . + . . + + . . . . . . . . . . . . . . . . + . . . . . . . . . . . . .
.
.
.
.
.
.
.
87
%
100 13 4 9 9 17 4 4 39 26 4 4 22 9 9 4 9 9 17 4 4 4 9 61 22 9 17 13 9 4 9 13 4 4 4 4 4 9 4 4 9 4
Tabulka č. 23 - Acoretum calami EGGLER 1933
Číslo snímku
121
373
375
445
Datum
9.8.
13.9.
13.9.
92
92
Analyzovaná plocha (m )
25
Celková pokryvnost (%)
58
59
105
2S1
336
533
8
30.7.
30.7.
9.8.
21.8.
21.8.
9.
92
90
92
92
92
92
92
91
25
9
36
100
100
25
100
25
100
90
100
75
90
100
80
100
100
90
80
Ø hloubka vody (cm)
25
15
5
40
0
10
0
0
10
10
Ø hloubka sedimentu(cm)
10
15
20
.
60
.
.
30
40
Charakter sedimentu
B
P-B
P-B
O-B
B-O
O-B
.
B
B-O
B
6
5
11
5
3
10
Rok 2
%
%
Počet druhů ve snímku
3
5
4
8
Acorus calamus
3
5
3
4
100
4
4
3
5
5
4
100
Phalaris arundinacea
.
.
.
.
0
1
r
+
2
1
1
100
Carex gracilis
.
.
.
r
25
1
+
.
.
.
r
50
Scutellaria galericulata
.
.
.
0
.
.
+
.
.
+
33
Phragmites australis
.
.
.
0
.
.
.
.
+
.
17
Epilobium hirsutum
.
.
.
0
.
.
2
.
.
.
17
Equisetum fluviatile
.
.
.
1
50
.
.
.
.
.
+
17
Alisma plantago-aquatica
.
.
.
+
25
.
.
.
.
.
.
0
Veronica saltellata
.
.
.
+
25
.
.
.
.
.
.
0
Oenanthe aquatica
.
.
.
+
25
.
.
.
.
.
.
0
Hidens cernita
.
+
.
.
25
.
.
+
.
.
.
17
Persicaria amphìbia
.
.
.
.
0
.
.
1
.
.
.
17
Eleocharis palustris
.
.
.
+
25
.
.
.
.
.
.
0
Lycopus europaeus
.
.
.
.
0
.
.
2
.
.
+
33
Glyceria fluitans
.
.
+
.
25
.
.
.
.
.
.
17
Poa palustris
.
.
.
.
0
1
.
.
.
.
.
17
Galium uliginosum
.
.
.
.
0
2
.
.
r
+
.
83
Solarium dulcamara
.
.
.
.
0
.
+
.
+
.
.
33
Urtica dioica
.
.
.
.
0
.
.
.
.
.
17
.
.
0
Spirodeìa minor
2
r
1
.
75
.
.
.
Lemna minor
2
+
2
1
100
.
1
.
+
.
+
50
Holcus lanatus
.
.
.
.
0
.
.
+
.
.
.
17
Alchemila vulgaris
.
.
.
.
0
.
.
r
.
.
.
17
Mentila arvensis
.
.
.
.
0
.
.
2
.
.
+
33
88
Tabulka č. 24 - Sparganietum credi ROLL 1938
Číslo snímku Datum Rok Analyzovaná plocha (m2 ) Celková pokryvnost (%) Ø hloubka vody (cm) Ø hloubka sedimentu (cm) Charakter sedimentu Počet druhů ve snímku Sparganium erectum Equisetum fluviatilis Iris pseudacorus Scutellaria galericulata Typha latifolia Carex gracilis Carex rostrata Glyceria fluitans Alisma plantago-aquatica Eleocharis palustre Sparganium emersimi Phalaris arundinacea Poa palustre Galium uliginosum Lythrum salicaria Oenanthe aquatica Lycopus europaeus Persicaria amphibia Spirodela polyrhiza Lemna minor Potamogeton natans Batrachium circinati Alopecurus aequalis Epilobium obscurum Epilobium palustre Bidens cernua Rumex maritimus Persicaria minor Carex bohemien Callitriche palustris Juncus conglomeratus Mentila arvensis Lysimachiaa vulgaris Filipendula ulmaria Rubus idaeus
8 18 28.7. 29.7. 92 92 25 25 100 100 30 30 40 0 13 . 3 1 5 4 . 1 . . . . . . . . . . . 1 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1 . . . . . . . . . . . r . . . . . . . . . . . . + . . . . . .
23 33 40 29.7. 29.7. 29.7. 92 92 92 100 25 100 100 80 100 30 40 30 20 20 20 B-P P B 4 3 3 4 4 5 . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2 r . . + . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . r . . + . . . 1 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . r . . . . . . . . . . . . . .
89
51 53 30.7. 30.7. 92 92 25 25 95 100 30 5 20 30 B B-P 1 10 5 4 . . . 1 . r . . . . . . . . . . . + . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . + . + . . + . . . . . . . . . . . . . . . . . .
156 10.8. 92 16 90 20 20 B 7 4 . . . 1 . . 1 . + . 1 . . . . 1 r + . . . . . . . . . . . . . . .
203 229 15.8. 15.8. 92 92 16 25 50 95 0 15 15 15 R 0 5 4 3 5 . . . . . . . 1 . . . . . . . . + . 1 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . r . . . .
230 15.8. 92 100 90 15 30 O-B 3 4 . . . . . . . . . . . . . . . . . 2 + . . . . . . . . . . . . . . .
Tabulka č. 24 - pokračování
Číslo snímku Datum Rok Analyzovaná plocha (m2) Celková pokryvnost (%) Ø hloubka vody (cm) Ø hloubka sedimentu (cm) Charakter sedimentu Počet druhů ve snímku
232 237 272 15.8. 17.8. 21.8. 92 92 92 9 16 16 100 100 100 15 5 0 0 5 40 . B B 6 6 7
303 21.8. 92 100 80 5 20 B 7
507 18.8. 92 16 90 5 40 B-O 8
580 9. 91 100 90 40 40 O 8
554 9. 91 100 100 20 . P-B 3
411 7. 89 16 75 2 40 O 6
403 7. 89 16 50 0 0 K-P 5
425 7. 89 25 75 10 . . 3
% . . . . . . . .
Sparganium erectum
4
3
4
4
4
3
5
3
2
4
100
Equisetum fluviatilis Iris pseudacorus Scutellaria galericulata Typha latifolia Carex gracilis
. . . . .
. . . . r
. . . . .
. . . . .
. . . . .
r . . + .
. . . . .
. . . + .
. . . . .
. . . . .
10 5 5 19 5
Carex rostrata Glyceria fluitans Alisma plantago-aquatica Eleocharis palustre Sparganium emersum Phalaris arundinacea Poa palustre Galium uliginosum Lythrum salicaria Oenanthe aquatica Lycopus europaeus Persicaria amphibia Spirodela polyrhiza Lemna minor Potamogeton natans Batrachium circinati Alopecurus aequalis Epilobium obscurum Epilobium palustre Bidens cernua Rumex maritimus Persicaria minor Carex bohemica Callitriche palustris Juncus conglomeratus
. . . . . . + r . . . . . . . . . . . . 2 . . . .
. 2 . . . . . . . . . 1 . 2 . . . . . . . . . . .
. + r + . . . . . . . . . . . . 2 . . 1 . r . . .
+ 1 + r . r . . . . . . . + . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . + . . . 2 . 1 . . . . . . + . .
. . 2 . . . . . +
.
. . + 2 . . . . . . . . . + .
. . . . + . . . . . . . . + . . . . . . . . . . .
+ + . + . . . . . . . + + . . . . . . . . . . .
. + 1 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . + + . . . . . . . . . . .
5 52 29 24 19 14 10 5 5 5 10 10 24 52 5 5 10 10 5 14 5 5 5 5 5
Mentha arvensis Lysimachia vulgaris Filipendula ulmaria Rubus idaeus
. . + +
. . . .
. . . .
. . . .
. . . r
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
. . . .
5 5 5 10
90
Tabulka č. 25 - Equisetetum fluviatilis STEFFEN 1931 Číslo snímku
13
Datum
20
54
162
240 251 292
28.7. 29.7 30.7. 12.8. 17.8.
Rok
333
374 470 430
20.8 21.8. 21.8. 13.9. .
444
503
8.
8.
7.
9.
%
92
92
92
92
92
92
92
92
92
90
90
90
90
Analyz. plocha (m )
25
100
25
25
9
25
25
9
25
10
25
100
25
Celková pokryvnost (%)
50
50
25
10
30
100
80
25
100
50
75
100
75
Ø hloubka vody (cm)
30
20
40
15
15
0
0
10
0
20
25
30
15
Ø hloubka sedim. (cm)
30
20
20
15
.
10
.
40
30
.
.
.
20
Charakter sedimentu
B
O-B B-P
B
B-O
R
B
B
B-O
.
.
O-B
B
Počet druhů ve snímku
2
3
3
3
4
5
3
6
8
3
8
9
5
Equisetum fluviatile
3
3
2
2
2
4
3
2
4
3
3
4
4
Iris pseudacorus
.
+
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
8
Sparganium erectum
.
.
r
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
8
Typha latifolia
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
+
.
.
8
Acorus calamus
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
+
.
8
Glyceria fluitans
+
+
.
+
1
+
3
+
+
.
.
.
.
62
Sparganium emersum
.
.
+
.
1
+
.
r
.
.
.
.
.
31
Carex buekii
.
.
.
.
+
.
.
.
.
.
.
.
.
8
Phalaris arundiacea
.
.
.
.
.
.
.
r
.
.
.
.
.
8
Oenathe aquatica
.
.
.
.
.
.
.
.
.
+
+
1
.
23
Alisma plantago-aquatica
.
.
.
.
.
2
.
.
.
.
+
+
+
31
Eleocharis palustris
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
+
+
15
Veronica scutellata
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
+
+
.
15
Carex vesicaria
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
+
1
.
15
Carex gracilis
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
+
r
.
Myriophyllum verticillatum
.
.
.
+
.
.
.
.
.
.
.
.
.
8
Spirodela polyrhiza
.
.
.
.
.
.
.
1
.
.
.
.
.
8
Lemna minor
.
.
.
.
.
.
.
+
.
1
2
2
1
38
Eleocharis ovata
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
+
8
Myostis palustris agg.
.
.
.
.
.
.
.
.
r
.
.
.
.
15
Bidens cernua
.
.
.
.
.
.
.
.
1
.
.
.
.
15
Persicaria mitis
.
.
.
.
.
.
.
.
r
.
.
.
.
8
Persicaria hydropiper
.
.
.
.
.
.
.
.
2
.
.
.
.
8
Bidens tripartita
.
.
.
.
.
.
.
.
r
.
.
.
.
8
Caltha palustris
.
.
.
.
.
.
.
.
r
.
.
.
.
8
2
91
100
Tabulka č. 26 - Spol. s Iris pseudacocous
Číslo snímku
207
499
15.8. 92
. 8. 90
.
Analyzovaná plocha (m 2 )
16
25
.
Celková pokryvnost (%)
100
100
.
Ø hloubka vody (cm)
0
2
.
Ø hloubka sedimentu (cm)
0
.
.
Charakter sedimentu
.
.
.
15
6
.
Datum
Počet druhů ve snímku
%
Iris pseudacorus
3
5
100
Epilobium hirsutum
+
+
100
Lythrum salicaria
2
1
100
Alisma plantago -aquatica
1
+
100
Phalaris arundinacea
r
.
50
Lemna minor
.
+
50
Bidens tripartita
.
1
50
Juncus conglomeratus
+
.
50
Cirsium arvense
r
.
50
Cirsium palustre
1
.
50
Artemisia vulgaris
r
.
50
Urtica dioicia
r
.
50
Angelica sylvestris
1
.
50
Calamagrostis cpigeois
2
.
50
Filipendula ulmaria
+
.
50
Rubus idaeus
+
.
50
Mentha longifolia
+
.
50
92
Tabulka č. 27 - Glycerio fluitantis - Oenanthemum aquaticae HEJNÝ 1978
Číslo snímku Datum Analyzovaná plocha (m2) Celková pokryvnost (%) Ø hloubka vody (cm) Ø hloubka sedimentu (cm) Charakter sedimentu Počet druhů ve snímku Glyceria fluitans Oenanthe aquatica Alisma pl. - aquatica Elodea canadensis Callitriche hammulata Batrachium aquatile Spirodela polyrhiza Lemna minor
579 9. 91 50 75 40 . P-B 7 3 2 1 + 1 1 . 2
581 9. 91 50 90 40 . B-B 5 4 2 + . . . r 1
412 . 25 75 30 . O 6 2 3 + . . + + +
Tabulka č. 28 - Sagittario - Sparganietum emersi TÜXEN 1953
Číslo snímku Datum Analyzovaná plocha (m 2 ) Celková pokryvnost (%) Ø hloubka vody (cm) Ø hloubka sedimentu (cm) Charakter sedimentu Počet druhů ve snímku Sparganium emersum Sagittaria sagittifolia Lemna minor Potamogeton natans
70 3.8. 92 25 80 10 20 B 4 3 1 2 1
93
% . . . . . . . 100 100 100 33 33 67 67 100
Tabulka č. 29 - Elocharitetum palustris UBRISZY 1948 Číslo snímku Datum Rok Analyzovaná plocha (m2) lková pokryvnost (%) Ø hloubka vody(cm) Ø hloubka sedimentu(cm) Charakter sedimentu Počet druhů ve snímku Eleocharis palustris Glyceria fluitans Eleocharis mamillata Alisma pi. – aquatica Sparganium emersimi Oenanlhe aquatica Myosotìs palustris agg. Veronica scutellata Lycopus europaeus Glyceria plicata Carex sp. Typha lati/olia Equisetum fluviatilis Poa palustris Phalaris arundinacea Galium uliginosum Schoenoplectus lacustris Solanum dulcamara Eleocharis acicularis Ranunculus flammula Juncus bulbosus Eleocharis ovata Juncus articulatus Lemna minor Spirodela polyrhiza Batrachium sp. Potamogeton natans Potamogeton panormitanus Potamogeton obtusifolius Persicaria amphibia Juncus conglomeratus Scirpus sylvaticus Cirsium palustre Juncus effusus Calamagrostis epigeios Persicaria hydropiper Ranunculus sceleratus Lysimachia vulgaris
30 29.7. 92 25 100 20 5 P 9 5 1 . . . . + + + . . . . r . . . . . r . . . r . . . . . . . . . . . . . r
152 10.8. 92 25 100 10 20 B-P 6 5 + . . . . . . . . . r . . + . . . . . . . . + r . . . . . . . . . . . . .
158 10.8. 92 25 100 2 15 B 7 5 . . r . . . . . . . . . . + . . . . . . . . + + . . . . . r . . . . . . .
164 12.8. 92 16 50 5 5 P 2 3 . . . . . . . . . . . . . . . . . + . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
198 15.8. 92 25 95 10 10 B 10 4 + . . 2 . . . . r . . . . r . . . . . . . . r . r + + + . . . . . . . . .
212 15.8. 92 9 100 0 . . 5 5 + . 1 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . + r . . . . . .
94
302 21.8. 92 16 80 20 20 B 3 4 1 . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1 . . . . . . . . . . . . . . . . .
370 13.9. 92 9 100 0 15 B-P 5 4 2 . . . . . . . . . . . . r + . . . + . . . . . . . . . . . . . . . . . .
524 1.8. 91 16
560 9. 91 16
556 9. 91 16
447 7. 90 100
437 9. 90 25
75 5
100 15
100 10
100 30
90 15
K 7 4 . . . . . . . . . . 1 . . . . 1 . . . . . . . . . . . . . r . r + + . . .
O 6 5 1 . . . . . . . . r . . . . . . . . r . . . . 1 . . . . . . . . . . r . .
P-B 3 5 . . . 1 . . . . . . . . . . . . . . . . . . + . . . . . . . . . . . . . .
B 10 5 . + + . 1 . + . . . . . + . . . . . + . . 1 1 . . . . . . . . . . . . + .
O 6 4 . . + . 1 . . . . . . . . . . + . + . . + 1 . . . . . . . . . . . . . .
465 8 90 16 90 2 30 B 8 3 . . + . + . . . . . . . . . . . . . + . + + 1 . . . . . . . . . . . . + .
%
100 50 7 36 14 14 7 14 7 7 7 14 14 7 29 7 7 7 7 43 7 7 21 57 21 7 7 7 7 7 14 7 7 7 7 7 14 7
Tabulka č. 30 - Spol. s Eleocharis mamillata Číslo snímku
86
93
191
280
249
298
537
Datum
9.8.
9.8.
15.8.
21.8.
10.8.
21.8.
9.
92
92
92
92
92
92
91
Analyzovaná plocha (m )
25
25
4
4
25
9
25
Celková pokryvnost (%)
90
100
95
90
100
90
100
Ø hloubka vody (cm)
3
0
0
3
0
0
20
Ø hloubka sedimentu (cm)
25
30
20
30
5
50
.
Charakter sedimentu
B
B
B
B-O
P-B
B-P
O
Počet druhů ve snímku
10
11
4
6
4
6
11
3
5
4
5
4
3
100
Rok 2
Eleocharis mamillata
4
%
Glyceria fluitans
.
.
r
.
+
+
r
57
Glyceria plicata
.
+
.
.
.
.
.
14
Lycopus europaeus
+
1
.
+
r
.
.
57
Alisma pl. - aquatica
.
2
1
.
1
.
r
57
Sparganium emersum
2
.
.
.
.
.
.
14
Veronica beccabunga
+
.
.
.
.
.
.
14
Lythrum salicaria
.
+
.
.
.
.
.
14
Sparganium erectum
.
.
.
.
r
r
.
29
Carex sp.
.
.
.
.
.
.
+
14
Veronica scutellata
.
.
.
.
.
.
+
14
Galium uliginosum
r
2
.
.
.
.
.
29
Solanum dulcamara
r
.
.
.
.
.
.
14
Bidens cernua
r
.
.
.
2
+
1
57
Persicaria hydropiper
+
.
.
.
.
.
.
14
Epilobium palustre
.
.
.
.
.
.
1
14
Myosotis palustris agg.
r
1
.
.
.
.
.
29
Alopecurus aequalis
.
.
.
.
.
2
.
14
Juncus conglomeratus
.
.
.
.
.
+
.
14
Sphagnum sp.
.
.
.
.
.
.
1
14
Persicaria minor
.
1
.
.
.
.
.
14
Lysimachia nummularia
.
r
.
.
.
.
.
14
Ranunculus flammula
.
.
.
.
.
.
1
14
Eleocharis acicularis
.
.
+
.
1
.
.
29
Marchantia polymorpha
.
.
.
.
.
.
1
14
Lemna minor
.
+
.
.
+
.
+
43
Spirodela polyrhiza
1
1
.
.
.
.
.
29
95
Tabulka č. 31 - Bs. Sparganium emersum (Oenantion aquatice) Číslo snímku
39
Datum
199
15.8. 18.8.
29.7.
Rok
506
544
434
486
480
413
9.
7.
8.
8.
7.
92
92
92
91
90
90
90
89
Analyz. plocha (m )
25
25
25
20
25
25
16
16
Celk. pokryvnost (%)
90
75
90
75
100
100
75
90
Ø hloubka vody (cm)
30
20
15
20
30
15
10
.
Ø hloubka sed. (cm)
20
5
40
20
75
20
15
50
Charakter sedimentu
B-P
P-B
B-O
R
B
P-B
B-O
O
6
6
7
3
4
9
7
8
2
Počet druhů ve snímku
%
Sparganium emersum
4
4
4
3
5
3
3
2
100
Eleocharis palustris
+
+
.
.
.
+
.
+
50
Alisma pl.-aquatica
1
+
.
.
.
+
+
+
63
Oenanthe aquatica
r
.
2
.
+
1
+
1
88
Sparganium erectum
.
.
r
.
.
.
.
.
13
Glyceria fluitans
.
.
r
.
.
+
.
+
38
Glyceria sp.
.
.
.
.
.
.
.
+
13
Veronica beccabung
.
.
.
.
.
.
.
+
1.3
Spirodela polyrhiza
.
.
.
.
.
+
+
.
38
Potamogeton obtusifolia
.
+
.
.
.
.
.
.
13
Potamogeton natans
+
1
.
.
.
.
.
.
25
Lemna minor
2
.
.
.
+
1
+
.
50
Potamogeton panorm.
.
+
.
.
.
.
.
.
13
Utricularia australis
.
.
.
.
.
+
.
.
13
Batrachium circinati
.
.
.
.
.
.
.
.
13
Potamogeton sp.
.
.
.
.
.
+
.
.
25
Elodea canadensis
.
.
.
.
.
+
.
.
13
Callitriche palustris
.
.
.
.
.
+
.
.
13
Batrachium sp.
.
+
.
.
.
.
.
.
13
Batrachium aquatile
.
.
.
2
.
.
.
.
13
Carex bohemica
.
.
+
+
.
.
.
.
25
Eleocharis ovata
.
.
+
.
.
.
.
.
13
Juncus articulatus
.
.
.
.
.
.
+
.
13
Bidens cernua
.
.
.
.
.
.
+
.
13
Bidens tripartita
.
.
.
.
+
.
.
.
13
96
Tabulka č. 31- pokračování - os. Sparganium emersum (Phragmition communis) Číslo snímku Datum Rok Analyzov. plocha (m2) Celk. pokryvnost (%) Ø hloubka vody (cm) Ø hloubka sed. (cm) Charakter sedimentu Počet druhů ve snímku Sparganium emers. Eleocharis palustris Alisma pl.-aquatica Scutellaria galericul. Typha latifolia Sparganium erectum Equisetum fluviatile Persicaria amphib. Persicaria minus Lycopus europaeus Glyceria fluitans Glyceria sp. Lemna minor Callitriche cophoc. Eleocharis acicularis Ranunculus flammula Juncus bulbosus Juncus articulatus Alopecurus aequalis Bidens cernua Persicaria hydropiper Juncus conglomerat. Rumex obtusifolius Cardamine amara Salix alba Ranunculus repens Juncus effusus Comarum palustre Chenopodium sp. Lysimachia vulgaris Urtica dioica
52 163 192 214 264 274 279 357 563 30.7. 12.8. 13.8 15.8 21.8 21.8. 21.8 13.9. 9. 92 92 92 92 92 92 92 92 91 25 16 16 9 25 100 9 25 25 100 70 50 95 100 100 90 100 75 5 1 1 0 0 0 2 5 5 . . 20 10 30 40 50 20 15 P-B P-B B O-B B B-O B B-O O 5 11 4 7 2 7 5 4 6 5 4 3 3 5 5 4 5 3
555 9. 91 16 100 5 .
P-B 7 5
466 343 8. 28.8 90 92 16 9 90 90 5 0 . 20 . R 8 5 4 5
.
.
.
.
.
.
.
.
.
r
.
.
.
r
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
r +
r
.
.
.
+
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
r +
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
r +
+
+ + r + +
.
.
+
.
.
.
+ 1 r
+
.
.
.
.
.
+
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
r
r
.
+ +
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
r
.
.
.
+
1
+
.
r
1 +
.
. .
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
+ +
.
.
.
.
+
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
r
.
.
.
.
.
.
.
.
.
r
.
.
.
.
.
.
.
+
.
.
.
.
.
.
.
.
.
r
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
+ +
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
r
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
r
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
r 2 r 2
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
+ 1
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
+ r +
+ .
+ 1 .
+ . .
97
.
.
. .
%
100 8 8 42 17 33 42 33 25 17 33 8 50 8 17 8 8 8 8 17 17 8 8 8 8 8 8 8 8 8 8
Tabulka č. 32 - Spol. se Sparganium emersum subsp. fluitans
Číslo snímku Datum Analyzovaná plocha (m2) Celková pokryvnost (%) Ø hloubka vody (cm) Ø hloubka sedimentu (cm) Charakter sedimentu Počet druhů ve snímku Sparganium erectum subsp. fluitans Alisma pl. - aquatica Sparganium erectum Equisetum fluviatile Lycopus europaeus Bidens cernua Persicaria hydropiper Persicaria mitis Spirodela polyrhiza Potamogeton natans Lemna minor
583
325
412
9. 91 50 100 30 40 O-B 10
21.8.92 25 70 30 30 B 2 4
10.8.92 100 50 40 30 O 2
1 r 1 + + 1 + r
. .
. .
.
.
. . .
. . .
.
.
. .
. .
2
.
+
4
3
%
100 33 33 33 33 33 33 33 33 33 67
Tabulka č. 33 –Spol. s. Oenanthe aquatica Číslo snímku
571
431
446
Datum Analyzovaná plocha (m2) Celková pokryvnost (%) Ø hloubka vody (cm) Ø hloubka sedimentu (cm) Charakter sedimentu Počet druhů ve snímku Oenanthe aquatica Typha latifolia Alisma pl. - aquatica Equisetum fluviatile Eleocharis palustris Periscaria hydropiper Bidens cernua Veronica scutellata Spirodela polyrhiza Lemna minor Elodea canadensis
8.91 100 100 50 30 B-0 8 3 r +
8. 90 100 25 25
8.90 225 100 30
. .
r 1
.
.
.
B-0 7 5
5 2 + + + + . . .
.
2 2 r
+ + . . .
1
+ + 1
.
.
.
98
.
%
100 67 67 100 33 33 33 33 67 100 33
Tabulka č. 34 - Bs. Alisma plantago - aquatica (Oenanthion aquaticae) bs.nova 34
330
567
478
449
29.7.
21.8.
8
8.
7.
Rok
92
92
91
90
90
Analyzovaná plocha (m 2 )
100
9
100
25
25
Celková pokryvnost (%)
40
100
100
75
80
Ø hloubka vody (cm)
30
0
30
20
30
Ø hloubka sedimentu (cm)
5
30
30
5
.
Charakter sedimentu
V
P-B
OB
P-B
B
Počet druhů ve snímku
2
6
8
11
7
Alisma pl. - aquatica
3
4
4
4
4
100
Oenanthe aquatica
.
.
r
+
+
60
Eleocharis palustris
.
.
.
.
+
20
Typha angustifolia
.
.
r
.
.
20
Equisetum fluviatile
.
.
.
+
+
40
Acorus calamus
.
.
.
.
+
20
Phalaris arundinacea
.
1
.
.
.
20
Epilobium palustre
.
+
.
.
.
20
Veronica scutellata
.
.
.
+
.
20
Veronica beccabunga
.
.
.
+
.
20
Juncus conglomeratus
+
.
.
.
20
Juncus articulatus
.
.
.
+
+
40
Rumex maritimus
.
+
r
.
.
40
Bidens cernua
.
2
2
.
.
40
Ranunculus sceleratrus
.
.
.
+
.
20
Eleocharis acicularis
.
+
.
.
.
20
Persicaria amphibia
.
.
.
+
.
20
Lemna minor
.
.
+
+
+
60
Spirodela polyrhiza
.
.
+
+
.
40
Potamogeton natans
.
.
+
.
20
Číslo snímku Datum
99
%
Tabulka č. 35 - Glycerio fluitantis - Alismatetum plantagini-aquaticae as. nova Číslo snímku Datum Rok Analyzovaná plocha (m 2 ) Celková pokryvnost (%) Ø hloubka vody (cm) Ø hloubka sedimentu (cm) Charakter sedimentu Počet druhů ve snímku Glyceria fluitans Alisma pl. - aquatica
7 17 28.7. 29.7. 92 92 25 100 100 90 20 20 30 40 B B 5 5 4 5 2 1
28 29.7. 92 100 90 30 5 P-B 5 4 2
46 29.7 92 100 100 0 . B 5 4 2
50 29.7. 92 25 100 0 40 B 6 5 1
153 161 10.8. 12. 8. 92 92 25 25 100 100 10 1 20 20 P-B B 7 3 5 5 1 1
234 17.8. 92 9 50 15 10 B-P 5 3 1
262 20.8. 92 25 100 20 20 P-B 7 3 3
250 20.8. 92 25 100 10 10 P-B 7 3 3
300 31.8 92 100 80 30 20 B 4 3 2
319 21.8. 92 100 100 0 30 B 6 5 1
339 21.8. 92 100 85 2 50 B-O 8 4 1
361 13.9. 92 100 90 15 20 B 7 3 3
526 26.7. 92 25 100 5 50 B 4 4 1
535 9. 91 50 50 30 10 P-B 7 2 2
%
100 100
Eleocharis mamillata
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
1
.
6
Eleocharis palustris
.
+
1
+
.
1
.
.
+
1
1
.
+
.
.
.
50
Oenanthe aquatica Sparganium erectum Equisetum fluviatile Lycopus europaeus Poa palustris Veronica saltellata Typha latifolia Phalaris arundinacea Sparganium emersum Persicaria hydropiper Alopecurus aequalis Bidens tripartia Bidens cernua Persicaria lapathifolia Rumex maritimus Eleocharis acicularis Juncus bulbosus Callitriche palustris Potamogeton natans Batrachium aquatile Batrachium circinati Lemna minor Spirodela polyrhiza Scripus sylvaticus
. . . r . . . . . + . r . . . . . . . . . . . r
. . . . + . . + . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . + . . . . . . . . . . . . . . . + . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . r
r . . . . . r . . . . . . + . . . . . . .
. . . . . . r + . . . . . . . . . . . . . + r .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. + . . . . . . . . . . . . . . . . + . . . . .
. . r . . . . . + . . . . . . . + . . . . + . .
. . . . . . . . r . r
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . 1 + . . + . . . . . + . . . . . . . . . . .
. . . . . . r . . . + . . . . . . . . . . + + .
. . . . . . . . . . . . . + . . . r . + r 1 . .
. . . . . . . . . . + . . . . . . . . . . . . .
. + . . . . . . . . . + r . . . . . . . . . . .
6 13 19 19 6 6 25 19 13 6 19 6 19 13 6 6 13 6 6 6 6 38 19 13
r + .
100
. . . + . . . . . . . .
Tabulka č. 36- Glycerinům fluitantis WILCZEK 1935 Číslo snímku Datum Rok Analyzovaná plocha (m2 ) Celková pokryvnost (%) Ø hloubka vody(cm) Ø hloubka sedí mentu (cm) Charakter sedimentu Počet druhů ve snímku Glyceria fluitans Myosotis palustris Veronica anagalis-aquatica Veronica beccabunga Glyceria plicata Poa palustris Phalaris arundinacea Sparganium erectum Sparganium emersum Lycopus europaeus Equisetum fluviatilis Galium uliginosum Scutellaria galericullata Alisma pi.-aquatica Epilobium hirsutum/n Epilobium palustre Stellarla palustris Juncus conglomeratus Juncus effusus Persicaria hydropiper Rumex obtusifolius Bidens tripartita Bidens cernua Ranunculus repens Juncus bulbosus Persicaria lapathifolia Juncus articulatus Rumex crispus Ranunculus flammula Potentilla anserina Salix sp. Mentha austriaca Filipendula ulmaria Cirsium palustre Scirpus sylvaticus Cardamine amara Armoracia rusticana Sphagnum sp. Lysimachia vulgaris Menyanthes trifoliata Comarum palustre Lenina minor Spirodela polyrhiza Callitriche palustris Utricularia autralis Elodea canadensis
24 29.7. 92 100 100 15 20 B 4 5 +
55 30.7. 92 100 100 10
. . . . .
. . .
+ . . . . . . . . .
+ . . .
r . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
.
B 8 4 r
+ . . .
2 . 1 . . . . . . . . . .
r . . . . . . . . .
r r . . . . . . . . . . . .
54 2.8. 92 25 75 30 !0 B 5 4 . . . . .
+ . . . . . . . . . . . . . .
r . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
1 . . . .
143 10.8. 92 25 100 10 30 B 5 4 +
124 10.8. 92 25 95 10 10 P-B 6 3 r
. . . . . . .
. . . . . . . . . .
+ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
r . . . . . . .
129 10.8. 92 16 75 30 10 P-B 6 4
204 15.8. 92 25 100 10 30 B-O 6 5
213 15.8. 92 9 100 0 5 B 6 3
217 15.8. 92 25 90 5 50 B 3 4
266 21.8. 92 6 100 0 5 P 5 5
275 21.8. 92 25 100 0 40 B 4 5
241 17.8. 92 9 95 5
+
223 FŠ.8. 92 25 100 10 20 B-O 5 3 r +
. .
. .
. .
. . . . . .
. . . . . .
. . . . . .
r
r
. . . . . . .
1
1
+
. . . . . . .
.
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . .
. . . . . . . .
1
. . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . .
2
+ 3
. . . . . . . .
+
131 10. 8. 92 25 95 30 30 B 9 4 + +
179 12.8. 92 16 90 5 10 P-B 4 4
r . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
2 r
2 2
1 2
2 +
. . .
. . .
. . .
. . .
r
+ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
101
. . . .
. . .
r . . .
+ + . . . . .
+ . . . . . . . . . . .
1 . . . .
r . . . . . . .
+ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
1
. . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . .
2
r
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
r
+ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
+ . . . .
1 . . . .
.
R 6 4
2 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
r . . . . . .
1 .
Číslo snímku Datum Rok Analyzovaná plocha (m2 ) Celková pokryvnost (%) Ø hloubka vody(cm) Ø hloubka sedimentu(cm) Charakter sedimentu Počet druhu ve snímku Glyceria fluitans Myosotis palustris Veronica anagalis-aquatica Veronica beccabunga Glyceria plicata Poa palustris Phalaris arundinacea Sparganium erectum Sparganium emersum Lycopus europaeus Equisetum fluviatilis Galium uliginosum Scutellaria galericullata Alisma pl.-aquatica Epilobium hirsutum Epilobium palustre Stellaria palustris Juncus conglomeratus Juncus effusus Persicaria hydropiper Rumex obtusifolius Bidens tripartita Bidens cernua Ranunculus repens Juncus bulbosus Persicaria lapatifolia Juncus articulatus Rumex crispus Ranunculus flammula Potentilla anserina Salix sp. Mentha austriaca Filipendula ulmarìa Cirsium palustre Scirpus sylvaticus Cardamine amara Armoracia rusticana Sphagnum sp. Lysimachia vulgaris Menyantkes trifoliata Cornar um palustre Lemna minor Spirodela polyrhiza Callitriche palustris Vtricularia autralis Elodea canadensìs
259 20.8. 92 25 10 0 20 B 5 4 r . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2 . . . . 1 1 . . . . .
311 21.8. 92 100 100 0 B 5 5 . . r . . . . . . . . . . . . . . . r . . 1 . . r . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
342 21.8. 92 9 100 3 0 . 4 2 . . 4 r 1 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
345 29.8. 92 25 100 0 . B 4 5 . . r . . . . . + . . . . + . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
367 13.9. 92 25 75 40 15 P-B 4 3 . . . . . . . . . . . . . 2 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . + . 1 . .
369 13. 9. 92 25 100 5 0 . 8 5 + . . . + . . . . . . . . r . . . . + . . . . . . r r . . . . . . . . . . + . . . . . . .
102
371 13.9. 92 25 100 5 20 B-P 4 5 . . . . . . . . . . . . . r . . . . . . . . r . . . . . . . . . . . . . . . . . + . . . .
358 13.9. 92 25 100 2 30 B 7 5 + r . . . . . . . r . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . r . . 1 . r . .
378 28.7. 92 25 100 15 30 B 8 4 r . . . . . . . . . . . . r + r . . . . . . + . . . . r . . . . . . . . . . . . . . . . .
588 26.7. 92 100 100 2 10 B-P 4 5 + 1 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . r . . . . . . . . . . . . . .
591 26.7. 92 25 100 5 . B 5 5 + . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . + . . . . . . . . 1 . . . r
566 9. 91 25 100 20 . . 6 5 + . . . . . . + . . . . r . . . . + . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . r . . . .
586 9. 9! 25 100 20 20 P-B 6 5 + . . . . . . . r . . . . . . . . . + . . . r . . . . . . . . r . . . . . . . . . . . . .
%
100 54 18 21 4 11 4 4 7 36 7 7 4 4 21 4 4 7 7 14 4 11 11 32 4 4 4 4 4 4 4 4 7 4 4 7 4 4 7 4 4 50 18 7 4 4
Tabulka č. 37 - Glycerietum plicatae (KULZYŇSKI 1928) OBERDORFER 1954 Číslo snímku Datum Analyzovaná plocha (m 2 ) Celková pokryvnost (%) Ø hloubka vody (cm) Ø hloubka sedimentu (cm) Charakter sedimentu Počet druhů ve snímku Glyceria plicata Glyceria fluitans Calamagrostis neglecta Rubus sp. Myosotis palustris agg.
257 20.8. 92 25 100 1 . . 5 5 + r + +
Tabulka č. 38 - Spol. s Veronica beccabunga Číslo snímku
348
542
439
%
5.9. 92
9. 91
7.89
.
Analyzovaná plocha (m2)
9
10
16
.
Celková pokryvnost (%)
100
50
25
.
Ø hloubka vody (cm)
0
5
1
.
Ø hloubka sedimentu (cm)
10
.
.
.
Charakter sedimentu
B
P
K
.
Počet druhů ve snímku
9
10
2
.
Veronica beccabunga
5
3
2
100
Myosotis palustris
+
r
.
67
Poa palustre
r
.
.
33
Epilobium hirsutum
.
1
.
33
Epilobium sp.
r
.
.
33
Calamagrostis epigeios
r
.
.
33
Juncus conglomeratus
r
.
.
33
Stellaria media
+
.
.
33
Ranunculus repens
+
.
+
67
Malachium aquaticum
1
.
.
33
Juncus effusus
.
1
.
33
Callitriche palustris
.
+
.
33
Epilobium palustre
.
r
.
33
Lysimachia nummularia
.
r
.
33
Lemna minor
.
+
.
33
Fontinalis antipyretica
.
+
.
33
Datum
103
Tabulka č. 39. - Callaetum palustris SEG. et WEST, in WEST, et DEN HELD 1969 Číslo snímku Datum
376
401
13.9. 92
7. 89
%
Analyzovaná plocha (m2)
25
20
.
Celková pokryvnost (%)
100
100
.
Ø hloubka vody (cm)
10
2
.
Ø hloubka sedimentu (cm)
40
.
.
Charakter sedimentu
B
O-B
.
Počet druhů ve snímku
5
16
. 100
Calla palustris
5
2
Solanum dulcamara
.
1
Carex pseudocyperus
.
R
50
Juncus conglomeratus
1
1
100
Juncus effusus
+
+
100
Comarum palustre
.
+
50
Carex vulpina
r
.
50
Carex sp.
+
.
50
Caltha palustris
.
1
50
Viola palustris
.
+
50
50
Urtica dioica
.
+
50
Impatiens noli-tangere
.
+
50
Cardamine amara
.
+
50
Spirodela polyrhiza
.
+
50
Galium palustre
.
+
50
Persicaria amphibia
.
+
50
Filipendula ulmaria
.
1
50
Lysimachia vulgaris
.
+
50
104
Tabulka č. 40 - Caricetum rostratae OSVALD 1923 Číslo snímku 26 74 169 305 Datum 29.7. 2.8. 12.8 21.8. Rok 92 92 92 92 2 Analyzovaná plocha (m ) 100 25 25 16 Celková pokryvnost (%) 100 100 75 70 Ø hloubka vody (cm) . 5 5 0 Ø hloubka sedimentu (cm) 30 20 20 25 Charakter sedimentu Počet druhů ve snímku
541 9.
548 9.
448 8.
482 8.
492 8.
% .
91
91
90
90
90
.
25 100 15
25 100 0
100 100 5
50 100 0
25 100 2
. . .
.
.
40
.
.
.
B-O
B
B
O-B
O
O-B
B
.
B
.
8
4
5
9
7
9
9
6
5
.
Carex rostrata
5
5
4
4
4
5
5
4
5
100
Comarum palustre
.
.
.
.
2
.
.
+
.
22
Alisma pl. - aquatica
.
.
.
.
.
.
+
.
.
11
Carex vesicaria
.
1
.
+
.
.
r
1
+
56
Typha lalifolia
.
.
.
.
.
+
.
.
1
22
Equisetum fluviatile
.
1
.
.
1
+
.
.
.
33
Sparganium erectum
1
.
.
1
.
.
.
.
.
22
Epilobium palustre
+
+
.
+
.
.
.
.
.
33
Lycopus europaeus
+
.
+
r
.
.
.
.
.
44
Galium palustre
.
.
.
.
.
.
.
+
.
11
Stellaria palustris
.
.
.
r
.
.
.
.
.
11
Agrostis canina stolonifera
.
.
.
.
+
.
.
.
.
11
Oenanthe aquatica
.
.
.
.
.
r
+
.
.
22
Veronica scutellata
.
.
.
.
.
.
+
.
.
11
Myosotis palustris agg.
.
.
.
.
+
r
.
.
.
22
Epilobium sp.
.
.
.
.
+
.
.
.
.
11
Carex sp.
.
.
.
.
.
.
.
.
+
11
Spirodela polyrhiza
.
.
+
.
.
.
.
.
.
11
Lemna minor
.
.
r
+
.
.
+
.
+
44
Ranunculus flammula
.
.
.
.
.
.
+
.
.
11
Utricularia australis
.
.
.
+
.
.
.
.
.
11
Carex nigra
.
.
+
r
.
.
.
.
.
22
Scirpus sylvaticus
r
.
.
.
.
.
.
1
.
22
Impatiens noli-tangere
.
.
.
.
+
r
.
.
.
22
Mentha sp.
.
.
.
.
.
.
+
.
.
11
Deschampsia sp.
.
.
.
.
.
.
+
.
.
11
Salix caprea
.
.
.
.
.
.
.
+
.
11
Persicaria hydropiper
.
.
.
.
.
+
.
.
.
11
Bidens tripartita
r
.
.
.
.
.
.
.
.
11
Bidens radiata
r r
. .
. .
. .
. .
. r
. .
. .
. .
11 22
Rumex maritimus
105
Tabulka č. 41 - Caricetum gracilis A1MQUIST 1929 Číslo snímku Datum Rok Analyzovaná plocha (m2) Celková pokryvnost (%) Ø hloubka vody (cm) Ø hloubka sedím, (cm) Charakter sedimentu Počet druhů ve snímku Carex gracilis Carex vesicaria Poa palustris Phalaris arundinacea Scutellaria galericullata Lycopus europaeus Myosotis palustris agg. Stellarla palustris Carex rostrata Glyceria fluitans Epilobium palustre Epilobium obscurum Epilobium hirsutum Epilobium tetrapterum Galium uliginosum Sparganium emersum Epilobium sp. Lythrum salicaria Typha latifolia Alisma pl.-aquatica Acorus calamus Eleocharis palustris Galium palustre Poa trivialis Eleocharis acicularis Bidens cernua Alopecurus aequalis Persicaria lapathifolia Persicaria hydropiper Urtica dioica Rumex maritimus Equisetum palustre Cardamine amara Lysimachia vulgaris Scirpus sylvaticus Juncus effusus Juncus conglomeratus Angelica sylvestris Salix sp. Alnus glutinosa Symphytum officinale Rumex obtusifolius Bidens tripartita Lemna minor Spirodela polyrhiza Riccia rhenana Batrachium sp. Utricularia sp. Persicaria amphibia
19 29.7. 92 25 100 10 5 B-O 4 5 . . . + . . . . + . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . + . . . . . . . . . . . . . . .
31 29.7. 92 100 100 3 10 R 7 5 . r . . + r . . . . . . . . . . . . . . . . r . . . . . . . . . . . . . . . . . . r + . . . . .
61 29.7. 92 100 90 30 50 B 11 3 . + . + r . + 2 . 2 . . . 2 . . . . . . . . . . . . . . r . . r . . . . . . . . . . + . . . . .
106
62 29.7. 92 25 90 30 20 B 7 4 . . . . . . . + . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1 . . 1 1 . . . . . . . 1 2 . . . .
69 2.8. 92 25 100 2 20 B 7 5 . . . r + . . . . . . . . . r . r r . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1 . . . . .
79 3.8. 92 25 80 5 3 B-P 7 4 . . . . . . . . . 1 . . . . . r 1 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . + . . . . . 1
91 9.8. 92 25 80 2 20 B-O 5 3 + . 2 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . + . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
100 9.8. 92 100 100 0 . . 11 4 . 1 + . 1 . . . . . . . . + . . . . . . . r + . . . . 1 . . . . . 2 . . . . . . . . . . . 1 1
101 9.8. 92 100 100 10 5 B 4 4 . . 2 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . r . . .
114 9.8. 92 100 90 5 20 B 6 4 . . . . . . . . r . . . . . . . + . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . + 1 . . . 2
152 10.8. 92 25 100 2 20 B 10 5 . . . + . . . . . . r . . . . . + . . . . . . . . . . + . . r . . . . . . . + . . . 1 1 . . . .
Tabulka č. 41 - pokračování Číslo snímku Datum Rok Analyzovaná plocha (m2) Celková pokryvnost (%) Ø hloubka vody (cm) Ø hloubka sedim. (cm) Charakter sedimentu Počet druhů ve snímku Carex gracilis Carex vesicaria Poa palustris Phalaris arundinacea Scutellaria galericullata Lycopus europaeus Myosotis palustris agg. Stellaria palustris Carex rostrata Glyceria fluitans Epilobium palustre Epilobium obscurum Epilobium hirsutum Epilobium tetrapterum Galium uliginosum Sparganium emersum Epilobium sp. Lythrum salicaria Typha latifolia Alisma pl.-aquatica Acorus calamus Eleocharis palustris Galium palustre Poa trivialis Eleocharis acicularis Bidens cernua Alopecurus aequalis Persicaria lapathifolia Persicaria hydropiper Urtica dioica Rumex maritimus Equisetum palustre Cardamine amara Lysimachia vulgaris Scirpus sylvaticus Juncus effusus Juncus conglomeratus Angelica sylvestris Salix sp. Alnus glutinosa Symphytum officinale Rumex obtusifolius Bidens tripartita Lemna minor Spirodela polyrhiza Riccia rhenana Batrachium sp. Utricularia sp. Persicaria amphibia
176 12.8. 92 25 90 5 30 B 9 4 1 . 1 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . r . 2 1 . . . . . . 1 + . . . r
180 12.8. 92 25 100 2 30 B 11 3 1 . + + . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1 . . 1 2 . . . . . . . 2 1 . . . +
197 15.8. 92 100 90 2 10 B-0 8 5 . . . . . . . . . . . . . . . . . . r . . . . . . . . . . r . . . . . . + . . . . r 1 r . r . .
283 21.8. 92 100 95 0 40 B 11 5 . . r + + . . . . + . . . . . . . . . . . . . . + . . . . 1 r . . . . . . . . . r r r . . . . .
107
295 21.8. 92 20 100 2 0 . 10 5 . . . . . . . . . . . + . r . . r . . r . . . . . . . . r . . . . . . . . . . . . + . . . . . .
306 21.8. 92 100 90 2 10 B-O 14 5 . . + r + r + . 1 . . . . + . . . . . . . . . + . . . r . . . . . . . . . . . . . . + . . . + .
332 21.8. 92 10 100 1 5 R 5 4 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . r . . . . . . . . . . 1 . . + 2 . . . .
334 21.8. 92 25 100 0 . . 13 4 . 2 r + . . . . . + r + r + . . . . . . . . . 2 + . . + . . . . . . . + . . . . . . . . . . . .
340 21.8. 92 9 60 0 5 P 5 3 . . 1 . . . . . . . . . . . . . . . . . 1 . . . . + r . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
523 8. 90 100 100 0 . . 5 5 . . . . . . . . . + . . . . . . 1 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . + . . . . . . . . . .
%
100 14 19 43 33 38 10 14 10 5 29 10 14 5 24 5 5 33 5 10 5 5 5 10 10 10 5 10 19 14 14 19 5 24 10 19 10 5 5 5 5 5 24 57 33 5 5 5 24
Tabulka č. 42 - Caricetum vesicariae BR. - Bl. et DENIS 1926 Číslo snímku 32 75 177 286 304 Datum 29.7. 3.8. 12.8. 21.8. 21.8. Rok 92 92 92 92 92 Analyzovaná plocha (m2) 100 25 25 25 25 Celková pokryvnost (%) 100 100 95 100 75 Ø hloubka vody(cm) 2 0 5 0 1 Ø hloubka sedimentu(cm) 10 20 30 . 30 Charakter sedimentu R B B B B-O Počet druhu ve snímku 13 11 8 8 7 Carex vesicaria 4 4 4 5 4 Carex vulpina . r . . . Phalaris arundinacea . . 1 . . Carex gracilis . . 1 + . Scutellaria galericulata . 1 1 r . Stellaria palustris + . . . . Carex rostata + . + r . Eleocharis palustris r r . . . Alisima pl. - aquatica + . . . . Glyceria fluitans . . . + . Epilobium obscurum . r . . . Galium uliginosum . . . + . Oenanthe aquatica . . . . . Veronica scutellata . . . . . Lythrum salicaria . r r . . Sparganium. erectum . . . . 1 Lycopus europaeus . . . 2 . Myosotis palustris agg. . . . . r Typha angustifolia . . . . . Eleocharis acicularis . . . . . Persicaria lapatifolia . . . r . Persicaria hydropiper . . . + . Rumex maritimus . . . . . Bidens cernua . . . . . Ranunculus flammula . . . . . Persicaria minor . . . . . Salix alba . . . . . Scirpus sylvaticus . . . 1 . Urtica dioica . r . . . Calamagrostis epigeios . . . . . Juncus conglomeratus r . r 1 . Mentha sp. . . . . . Lysimachia vulgaris 1 . . . . Epilobium. palustre . r . 1 . Carex fusca . r . . . Spirodela polyrhiza 1 . . . . Utricularia sp. . . . . + Batrachium sp. . . . . . Persicaria amphibia 1 . . 1 . Lemna minor . . 2 . + Batrachium aquatile . . . . .
108
326 21.8. 92 25 85 0 30 B 10 4 . . . . . . . . . . . . . + . . + . + . . r + . . . . . + . . . + . . . r . 2 .
545 9: 91 25 100 0 . B-O 8 5 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . r 1 . r r r . r . . . . . . . . . . + .
450 8. 90 25 100 5 40 B 8 5 . . . . . . . . . . . + + . . . . + . + . . . . . . . . . . + . . . . . . . + .
432 8. 90 25 100 2 . . 6 5 . . + . . . . . . . . + . . . . . . . . . . . + . . . . . . . . . . . . . . . +
%
100 11 11 44 33 11 33 22 22 11 11 11 22 11 33 11 11 22 11 11 22 22 22 11 22 11 11 11 22 11 33 11 11 33 11 11 11 11 22 56 11
Tabulka č. 43 - Caricetum vulpinae NOW1ŇSKI 1927 Číslo snímku
327
Datum Analyzovaná plocha (m 2 ) Celková pokryvnost (%) Ø hloubka vody (cm) Ø hloubka sedimentu (cm) Charakter sedimentu
21.8. 92 90 90 2 20 B
Počet druhů ve snímku
5
Carex vulpina Galium uliginosum Calamagrostis canescens Epilobium palustre Bidens cernua
4 2 + + r
Tabulka č. 44 - Spol. s Carex nigra (STRIJBOSCH 1976) Číslo snímku Datum Analyzovaná plocha (m 2 ) Celková pokryvnost (%) Ø hloubka vody (cm) Ø hloubka sedimentu (cm) Charakter sedimentu Počet druhů ve snímku Carex nigra Poa palustris Lycopus europaeus Galium uliginosum Mentha arvensis Mentha austriaca Argostis canina stolonifera Lysimachia vulgaris Cirsium palustre Juncus conglomeratus Juncus filiformis Acetosa vulgaris Bidens cernua Lysimachia nummularia Juncus effusus Calamagrostis epigeios Epilobium palustre Viola palustris Carex fusca
165 12.8.92 25 00 0 10 B-P 12 4 2 1 1 1 r + 1 + 1 r r . . . . . . .
194 15.8. 92 25 95 5 15 B 10 3 1 + + . . . . . . . . 2 r + + + + +
109
% . . . . . . . 100 100 100 100 50 50 50 50 50 50 50 50 50 50 50 50 50 50 50
Tabulka č. 45 - Cardamino - Chrysosplenium alternifolii MAAS 1959 Číslo snímku
608
Datum
7.90
Analyzovaná plocha (m2)
9
Celková pokryvnost (%)
90
Ø hloubka vody (cm) Ø hloubka sedimentu (cm) Charakter sedimentu
0 .
B-0
Počet druhů ve snímku
9
Cardamine amara
3
Chrysosplenium alternifolium
2
Caltha palustris
1
Mnium punctatum
+
Carex remota
+
Calla palustris
+
Melica sp.
r
Urtica dioica
r
(Alnus glutinosa)
(5)
110
Tabulka č. 46 - Phalaridetum arundinaceae LIBBERT 1931 Číslo snímku Datum Rok Analyzovaná plocha (m2 ) Celková pokryvnost (%) Ø hloubka vody(cm) Ø hloubka sedimentu(cm) Charakter sedimentu Počet druhů ve snímku Phalaris arundinacea Poa palustris Carex gracilis Lythrum salicaria Solarium dulcamara Persicaria amphibia Sparganium erectum Scutellaria galericulata Lycopus europaeus Galium uliginosum Calamagrostis epigeios Epilobium obscurum Epilobium hirsutum Glyceria fluitans Epilobium tetragonum Acorus calamus Eleocharis palustris Equisetum fluviatile Typha latifolia Typha angustifolia Phragmites australis Veronica scutellata Alisma pi. - aquatica Poa trivialis Bidens cernua Bidens tripartita Rumex crispus Persicaria lapathifolia Juncus conglomeratus Juncus effusus Eqisetum palustre Acetosa vulgaris Unica dioica Filipendula ulmaria Cirsium arvense Rubus sp. Spirodela polyrhiza Lemna minor Ceratophyllum demersum
78 3.8. 92 25 100 . . . 9 4 r . . . 1 . . . . + . . . . . . . 1 . . . . + . . . r 2 . . r . . . . . . .
103 9.8. 92 100 100 0 10 B 4 5 1 . . . . . . . . . . . . . . . . . r . . . . . . . . . . . . . . . + .
155 10.8. 92 25 100 10 20 13 6 5 . . . . . r . . . . . . . . . r . 1 . . . r . . . . . r . . . . . . . . . .
178 12.8. 92 25 100 0 30 B 6 5 . . + . . . + . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1 . . . . r . . . .
184 12.8. 92 25 100 0 . B 8 5 . . . . . . . + . . + . . r . . r . . . . . . 1 + . . . . . . . . . r . . .
227 15.8. 92 25 100 5 20 B 5 5 . . 1 . + . . + . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . r . . . . . . . .
111
208 15.8. 92 25 100 0 50 B-O 5 5 + . . . . . . . . 1 . . . . . . . . . . . . . r . . . . . . . . 1 . . . . .
209 15.8. 92 25 100 0 30 B 5 4 . . + . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2 1 . . . r . . . . .
271 21.8. 92 25 100 0 0 7 5 . . r + . . . . . . . . r . . . . . r . . . . . . . . . . . . + 1 . . . . .
282 21.8. 92 100 100 0 B 5 5 . . + + . . . . . . . . . . r . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . + .
290 21.8. 92 25 100 7 10 P-B 7 4 + . + . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . r . . . 1 2 r
299 21.8. 92 25 100 5 30 B 6 5 . . . . . . . r r . . . . . 1 . . . . . . . . . . . . . . . . + r . . . . .
313 21.8. 92 25 100 0
341 21.8 92 100 100 0
7 5 . . . . . . . . + . r r . . . . . . . + . . . . . . . . . . . 1 r . . . . .
4 5 . r . . . . . . . . . . . . + . . . . . . . . . . . . . . . . r . . . . . .
368 13.9. 92 25 100 30 20 B 5 5 . . . . . . . . . . . r 1 . . . . . . . . . . . . . . . . . . + . . . . + .
%
100 20 13 40 13 13 7 7 20 13 13 13 13 13 7 13 7 7 13 7 13 7 7 7 13 7 7 7 20 13 7 7 40 33 7 7 7 27 7
Tabulka č. 47- Solano-Phalaridetum arundinaceae KOV.et HAD. in KOVÁŘ 1981 Číslo snímku Datum Analyzovaná plocha (m2 ) Celková pokryvnost (%) Ø hloubka vody (cm) Ø hloubka sedimentu (cm) Charakter sedimentu
85 9.8.92 100 100 20 40 P-B 9
Počet druhů ve snímku
2
Phalaris arundinacea
4
Solanum dulcamara Epilobium hirsutum
+ r
Veronica scutellata
r
Bidens tripartita
r
Juncus conglomeratus
r
Cardamine amara
r
Urtica dioica Myosotis palustris
+
112
Tabulka č. 48 - Scirpetum sylvatici EGGLER 1933 Číslo snímku Datum Rok Analyzovaná plocha (m2) Celková pokryvnost (%) Ø hloubka vody (cm) Ø hloubka sedimentu (cm) Charakter sedimentu Počet druhů ve snímku
147 10.8. 92 100 100 0 . . 13
Scirpus sylvaticus Caltha palustris Juncus effusus Angelica sylvestris Poa trivialis Equisetum palustre Agrostis canina Urtica dioica Lysimachia vulgaris Galium uliginosum Galium palustre Galium aparine Equisetum fluviatile Phalaris arundinacea Rumex obtusifolius Rumex crispus Juncus conglomeratus Juncus bufonius agg. Epilobium sp. Alisma p. - aquatica Cirsium palustre Cirsium arvense Poa palustris Persicaria amphibia Epilobium obscurum Lythrum salicaria Isolepis setacea Epilobium adenocaulon Alnus incana Alnus glutinosa Salix caprea Phleum pratense Mentha austriaca Epilobium palustris Carex vesicaria Scutellaria galericulata Persicaria hydropiper
4 + 1 1 . . + 2 1
239 17.8. 92 25 100 0 . . 12
287 21.8. 92 100 100 0 . . 9
525 26.7. 92 100 100 0 50 B 9
530 9. 91 100 100 0 . . 15
527 8. 91 100 100 0 . . 8
4
4
4
3
3
100
.
.
.
. . .
+ . . . . . . 2 . . . .
50
+ . r . . . . . . . . . . 1 2
+ . . . 2 . . + 1 r . . + . . . . + . . . .
+ . . . . . . + . . .
33 17 17 33 17 50 67 50 33 17 17 50 17 17 67 17 33 17 50 33 17 33
.
33
. . . . . . . . . . + 1
17 17 17 17 17 17 17 17 17 17 33 17
+ + + r . . . . . . . . .
+ r r r r + .
+ . 2
. . . . . r 2 . . . . . . . . . . . + . . .
.
.
.
r
. . . . . . . . . . . .
. + . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . .
+ . .
+ 1
+ . + . + . . . . . . + . . . .
113
+ + + . . . . . .
+ . . . . . . . + + + + + .
Tabulka č. 49 - Bidentium tripartiti KOCH 1926 em. HEJNÝ et al. 1979 Číslo snímku Datum Rok Analyzovaná plocha (m2 ) Celková pokryvnost (%) Ø hloubka vody (cm) Ø hloubka sedimentu (cm) Charakter sedimentu Počet druhů ve snímku Bidens tripartita Rorippa islandica Rumex maritimus Alopecurus aequalis Persicaria lapathifolia lapatifolia Persicaria lapathifolia mesomorpha Persicaria maculata Persicaria hydropiper Persicaria minor Bidens cernua Bidens radiata Bidens sp. Ranunculus sceleratus Tripleurosperm. indorum Alisma pi. -aquatica Sparganium emersum Glyceria fluitans Mentha austriaca Mentha sp. Lycopus europaeus Solanum dulcamara Myosotis palustris agg. Poa palustris Poa trivialis Agrostis canina stolonifera Impatiens noli-tangere Cardamine amara
16 29.7. 92 100 100 0 30 R 11 4 r r 1 + . . . . . . . . . 1 . 1 + . r . . . . . . .
41 29.7. 92 25 100 0 0 . 11 4 + . 2 . . . 1 . r . . r . . . . . . + . + 1 + . . .
82 3.8 . 92 25 100 0 . P-K 6 4 . . . . . . . . . 2 . r . + . . . . . . . . . . . .
150 10.8. 92 25 100 5 . B 8 3 . . . . . . 3 . 1 . . . . . . . . . . . . . . . . .
215 15.8. 92 9 100 0 40 B 7 5 . . . . . . . . + . . . . . . r . r r . + . . . . +
114
219 15.8. 92 9 100 0 0 . 7 3 . . . . . . 2 . . . . . . . . . . . + . . . . . . .
347 5.9. 92 25 100 0 30 O-B 9 4 . 2 . . . . 1 . + . r . + . . . . . . . . . . . . .
252 5.9. 92 25 100 0 0 K-P 7 2 + + . 4 1 . . . r . . . + . . . . . . . . . . . . .
377 21.8. 92 100 100 0 0 . 8 5 . . . + . r r . + . . . . . . . . . . . . . + + . .
577 8. 91 100 25 0 60 O 10 2 . . . . . . . + . . . . . . . . . . . 1 r . . . . .
578 8. 91 100 100 0 . . 10 3 . . . r . . + 2 . . . . . . . . + . . + r . . . 2 +
488 8. 90 16 75 0 5 B 10 3 . . . 1 . . . . 1 . . + . 1 . . . . . . . . . . . .
487 8. 90 25 100 0 . P-P 9 4 . . . 1 . . . . 1 . . . . . + . . . . . . . . . . .
497 7. 89 16 75 0 . B 7 3 . . . 1 . . . . 1 . . + . . . . . + . . . . . . . .
%
100 21 21 14 57 7 7 43 14 71 7 7 29 14 21 7 14 14 14 29 14 29 7 14 7 7 14
Tabulka č. 49 - pokračování
Číslo snímku Datum
16
41
82
150
215
219
347
252
377
577
578
488
487
497
29.7.
29.7.
3.8 .
10.8.
15.8.
15.8.
5.9.
5.9.
21.8.
8.
8.
8.
8.
7.
Rok
92
92
92
92
92
92
92
92
92
91
91
90
90
89
Analyzovaná plocha (m2)
100
25
25
25
9
9
25
25
100
100
100
16
25
16
Celková pokryvnost (%)
%
100
100
100
100
100
100
100
100
100
25
100
75
100
75
Ø hloubka vody (cm)
0
0
0
5
0
0
0
0
0
0
0
0
0
0
Ø hloubka sedimentu (cm)
30
0
.
.
40
0
30
0
0
60
.
5
.
.
Charakter sedimentu
B
.
P-K
B
B
.
O-B
K-P
.
O
.
B
P-B
B
Počet druhů ve snímku
11
11
6
8
7
7
9
7
8
10
10
10
9
7
Plantago lancelota
.
.
.
.
.
+
.
.
.
.
.
.
.
.
7
Echinochloa crus-gali
.
.
.
.
.
.
r
.
.
.
.
+
.
+
29
Callitriche palustris
.
.
.
.
.
.
.
.
.
7
.
.
.
.
7
Juncus articulatus
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
+
+
1
21
Ranunculus repens
.
.
.
+
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
7
Viccia sp.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
7
Ranunculus flammula
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
+
.
.
7
Juncus effusus
+
.
.
.
.
.
.
.
.
+
.
+
.
.
21
Calamagrostis epigeios
r
.
+
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
14
Chenopodium polyspermum
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
+
.
.
.
7
Juncus conglomeratus
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
+
7
Epilobium palustre
.
1
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
7
Ranunculus sp.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
7
Lythrum salicaria
.
.
+
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
7
Lamium album
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
7
Plantago major
.
.
.
.
.
.
.
.
.
r
.
.
.
.
7
Persicaria amphibia
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
+
.
.
7
Urtica dioica
.
.
.
1
.
+
.
.
.
r
+
.
.
.
29
Epilobium colinum
.
.
.
r
.
.
.
.
.
r
.
.
.
.
14
Epilobium sp.
.
.
.
.
.
.
.
.
r
.
.
.
+
.
14
Epilobium palustre
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
+
.
7
115
Tabulka č. 50 - Bidentetum cernui SLAVNIČ 1951 Číslo snímku Datum Rok Analyzovaná plocha (m2 ) Celková pokryvnost (%) Ø hloubka vody(cm) Ø hloubka sedimentu (cm) Charakter sedimentu Počet druhů ve snímku Bidens cernita Alopecurus geniculatus Alopecurus aequalis Rumex maritimus Persicaria mitis Persicaria maculata Potentilla supina Bidens tripartita Bidens radiata Persicaria lapathifolia Persicaria hydropiper Bidens frondosa Tripleurosperm. inodorimi Ranunculus sceleratus Scutellaria galericulata Typha lalifolia Sparganium erectum Myosotis palustris agg. Equisetum fluviatile Oenanthe aquatica Galium palustre Lycopus europaeus Phalaris arundinacea Glyceria fluitans Poa trivialis Galium uliginosum Isolepis setacea Eleocharis palustris Alisma pi. -aquatica Veronica beccabunga Poa palustris Urtica dioica Mentha arvensis Mentha spicata Rumex crispus Potentilla anserina Elytrigia repens Ranunculus repens Agrostis stolonìfera Lythrum salicaria Epilobium hirsutum Epilobium palustre Persicaria amphibia Echinochloa crus-gali Juncus effusus Scirpus sylvestris Junem conglomeratus Phleum pratense Chenopodium album Equisetum palustre Lysimachia vulgaris Juncus articulatus Stellarla holostea Eleocharis acicularis Armoracia rusticana Cardamine amara Ranunculus flammula Chenopodium polyspermum Lemna minor Spirodela polyrhiza
2 28.7. 92 100 1 00 0 40 B 5 5 r . . . . . . . . . . . . . . 1 . . . . r r . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
56 30.7. 92 25 100 15 40 B 5 4 . . . . + . . . . . . . . . . . . . . . . . 2 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . + . . . . . . . . . . . 1 .
109 9.8. 92 25 100 0 30 B 8 5 . . . . . . + r + . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1 . . . . + . r r . . . . . . . . . . .
125 10.8. 92 25 100 25 30 B 9 3 . . . . . . . . . 2 . . . . . . . . . . . . 2 . . . . . . . . r . . r . . . r . . . . . . + . . . . . . . . . . . 1 1
137 10.8. 92 16 100 0 . . 7 4 . . . . . . r . . . . . . . . . . . . . 2 . . + . . . . . + . . 1 . . 1 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
116
139 10.8. 92 25 100 10 30 B 4 4 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1 +
142 10.8. 92 25 100 5 30 B 10 4 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2 . 1 . . . . . . . . . . r . . . . . . . . . . . 1 . . . . . . . . . . . 1 1
149 10.8. 92 100 100 20 . B 2 5 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . + .
151 10.8. 92 16 100 5 10 B 7 4 . . . . . . . . . . + . . 1 . . . . . . + 2 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1 . r . . . . . . .
193 15.8. 92 4 100 1 10 B 9 4 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . r . . . + . . . . . . . . . . . . . . . 1 . . . . . . . r r . . 2 . . . . . .
220 15.8. 92 25 90 0 30 B-O 7 3 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . r . . . . . . . . . . . . . . . . 2 . . . . . . . . . . . . . r . . . . .
206 18.8. 92 100 95 0 . B 6 5 . . +
. r . . r + . . . . . . . . . . . . . + . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Tabulka č. 50 – pokračování Číslo snímku
216 15.8. 92
265 21.8. 92
310 21.8. 92
320 21.8. 92
338 21.8. 92
569 8. 90
479 8. 90
455 8. 90
451 8. 90
456 8. 90
498 8. 90
9 100 0
25 100 0
25 90 0
9 100 0
100 100 0
100 100 20
16 75 0
25 50 0
16 50 0
16 75 0
16 75 0
Ø hloubka sedimentu(cm) Charakter sedimentu Počet druhů ve snímku
40 B 6
. B 3
. B-O 5
30 B 5
0 B 2
40 O-B 10
. B 9
. P-B 13
. B 4
. O 6
Bidens cernua Alopecurus geniculatus Alopecurus aequalis Rumex maritimus Persicaria mitis Persicaria maculala Potentilla supina Bidens triparlila Bidens radiala Persicaria lapathifolia Persicaria hydropiper Bidens frondosa Tripleurosperm. inodor um Ranunculus sceleratus Scutellaria galericulata Typha latifolia Sparganium erectum Myosotis palustris agg. Equisetum fluviatile Oenanthe aquatica Galium palustre Lycopus europaeus Phalaris arundinacea Glyceria fluitans Poa trivia lis Galium uliginosum Isolepis setacea Eleocharis palustris Alisma pl. -aquatica Veronica beccabunga Poa palustris Unica dioica Mentha arvensis Mentha spicata Rumex crispus Potentilla anserina Elytrigia repens Ranunculus repens Agrosiis stolonifera Lythntm salicaria Epilobium hirsutum Epilobium palustre Persicaria amphibta Echinochloa crus-gali Juncus effusus Scirpus sylvestris Juncus conglomeratus Phleum pratense Chenopodium album Eqisetum palustre Lysbnachia vulgaris Juncus articulatus Stellarla holostea Eleocharis acicularis Armoracia rusticana Cardamine amara Ranunculus flammula Chenopodium polyspermum Lemna minor Spìrodela polyrhiza
3 . . . . . . 1 . . . . + . . . . 1 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1 . . . . . . . . . . . . . . . . . 2 . . . .
4 . . . r . . . . . 2 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
4 . 2 . . + . . . + . . . . . . . . . . . . . + . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
5 . . . . . . . . . . . . . . . . . + . . . r + . . . . . . . . . . . . . . r . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
5 . . . . . . . . r . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
4 . . 1 . . . . . . 1 . . . . r . . 1 . . 1 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . + . . . . . . . . . . . . . . . . 1 2
4 . . . . . . + . 1 . . . + . . . . . . . . . . . . . . 1 . . . . . . . . . . . . . . + + . + . . . . + . . . . . . . .
3 . . . . . + . . 1 . . . + . . . . . . . . . . . . + + . + . . . . . . . . . . + . . +
4 . . . . . .
4 . . . . . . 1 . . . . . . . . . . . . . . . + . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . + . . .
. P-B 6 4 . . . . . . 1 . 1 . . . + . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . + . . . . . . . . . . . . . . . .
Datum Rok Analyzovaná plocha (m2 ) Celková pokryvnost (%) Ø hloubka vody (cm)
117
. + . . . . . . . . . + + . .
1 . . . . . . . . . . + . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1 . . .
%
100 4 4 9 9 9 4 39 9 35 22 4 4 13 4 4 9 4 4 4 4 26 17 35 4 4 4 4 4 4 4 4 9 4 4 4 4 4 4 4 9 9 4 17 4 4 22 4 4 4 9 9 4 4 4 4 17 4 26 17
Tabulka č. 51 - Rumici - Ranunculetum scelerati OBRED. 1957
Číslo snímku
253
354
515
516
517
%
Datum
5.9.
5.9.
10.7.
10.7.
10.7.
.
Rok
92
92
90
90
90
.
Analyzovaná plocha (m2 )
9
100
25
25
25
.
Celková pokryvnost (%)
100
100
95
95
100
.
Ø
hloubka vody (cm)
0
0
0
0
0
.
Ø
hloubka sedimentu (cm)
0
0
0
0
0
.
P-B
P-B
K-P
.
Charakter sedimentu
K-P
K-P
Počet druhů ve snímku
8
12
12
13
.
.
Rumex maritimus
4
2
4
4
.
80
Tripleurosperm. indorum
2
4
.
.
.
40
Persicaria lapathifolia lapathifolia
+
1
2
2
1
100
Rorippa islandica
1
.
1
+
3
80
Bidens tripartita
+
+
+
+
.
80
Bidens cernua
r
.
+
r
Persicaria lapathifolia mesomorpha
.
.
+
r
1
40
Persicaria maculata
+
+
.
.
.
60
Gnaphalium uliginosum
+
.
+
+
.
60
Persicaria hydropiper
.
.
.
.
.
20
Bidens frondosa
.
.
R
.
.
20
Ranunculus sceleratus
.
.
+
.
.
20
Potentilla supina
.
.
.
.
+
20
Polygonům arenastrum
.
.
.
.
1
20
Peplis portula
.
.
.
+
.
20
Elocharis acicularis
.
.
+
r
+
60
Rumex obtusifolius
.
r
.
.
.
20
Rumex crispus
.
1
.
.
1
40
Viccia sp.
.
r
.
.
.
20
Senecio sp.
.
r
.
.
.
20
Cirsium arvense
.
r
.
.
.
20
Alopecurus aequalis
.
.
.
.
+
20
Galium sp.
.
r
.
.
1
20
Juncus bufonius agg.
.
.
+
+
.
60
Chenopodium polyspermum
.
.
1
+
2
60
Chenopodium glaucum
.
.
.
+
1
40
Carex bohemica
.
.
.
1
.
20
Gypsophila muralis
.
.
.
.
+
20
Spergularia rubra
.
.
.
.
+
20
118
60
Tabulka č. 52 - Os. Alopecurus aequalis (Bidention tripartiti) Číslo snímku
43
44
45
243
318
518
%
29.7.
29.7
29.7.
21.8.
21.8.
10.7.
.
92
92
92
92
92
90
.
Analyzovaná plocha (m )
25
25
100
25
25
25
.
Celková pokryvnost (%)
100
100
75
100
100
75
.
Ø hloubka vody (cm)
.
.
0
0
0
0
.
Ø hloubka sedimentu (cm)
.
.
.
40
60
0
.
Charakter sedimentu
B
B
B
B
B-0
B-P
.
Počet druhů ve snímku
4
2
5
7
7
.
Datum Rok 2
12
Alopecurus aequalis
4
5
4
4
4
4
100
Bidens cernua
2
.
+
+
1
.
67
Persicaria lapathifolia lapathifolia
.
r
+
.
.
.
33
.
1
.
.
1
33
R
.
.
.
17
Rorippa islandica . Bidens radiata Tripleurosperm. indorum
.
.
+
.
.
.
17
Rumex maritimus
.
.
+
.
.
r
33
Persicaria hydropiper
.
.
+
.
.
.
17
Potentilla supina
.
.
.
.
.
+
17
Bidens tripartita
.
.
.
.
.
+
17
+
.
.
.
.
.
17
Glyceria fluitans
1
.
.
2
2
.
50
Eleocharis palustris
.
.
.
+
.
.
17
Solanum dulcamara
.
.
.
+
.
17
Eleocharis acicularis
.
.
1
.
+
.
33
Gnaphalium uliginosum
.
.
+
.
.
.
17
Juncus bufonius agg.
.
.
.
.
+
17
Rumex crispus
.
.
r
.
r
33
Urtica dioica
.
.
+
.
.
.
17
Epilobium sp.
.
.
r
.
.
.
17
Lemna minor
.
.
.
.
+
.
17
Spirodela polyrhiza
.
.
.
.
r
.
17
Alisma pl. - aquatica
119
Tabulka č. 53 - Spol. s Juncus filiformis Číslo snímku Datum
172 12.8. 92
520
%
10.7. 90
.
Analyzovaná plocha (m 2 )
25
25
.
Celková pokryvnost (%)
75
60
.
Ø hloubka vody (cm)
0
0
.
Ø hloubka sedimentu (cm)
0
0
.
Charakter sedimentu
B
P-B
.
Počet druhů ve snímku
7
10
.
Juncus filiformis
4
3
100
Rorippa palustris
.
1
50
Persicaria lapathifolia
1
+
100
Persicaria hydropiper
+
+
100
Persicaria tomentosa
.
r
50
Tripleurosperm. inodorum
.
+
50
Gnaphalium uliginosum
.
1
50
Juncus bufonius agg.
+
1
100
Carex bohemica
.
+
50
Peplis portula
.
+
50
Juncus bulbosus
+
.
50
Scutellaria galericulata
+
.
50
Eleocharis mammillata
1
.
50
120
Tabulka č. 54 - As. Erigeronto - Lactucetum serriolae LOHM. in OBERD. 1957 Číslo snímku
355
Datum
5.9. 92
Analyzovaná plocha (m2)
356
%
5.9. 92
.
100
100
.
Celková pokryvnost (%)
80
80
.
Ø hloubka vody (cm)
0
0
.
Ø hloubka sedimentu (cm)
0
0
.
Charakter sedimentu
p
p
.
Počet druhů ve snímku
25
22
.
Conyza canadensis
3
3
100
Lactuca serriola
1
.
50
Tripleurosperm. inodorum
1
1
100
Carduus acantoides
+
.
50
+
1
100
Cirsium arvense Sarothamnus scoparius
+
+
100
Lycopus europaeus
1
.
50
Poa palustris
r
.
100
Agrostis stolonifera
r
.
50
Bidens tripartita
r
.
50
Polygonum arenastrum
r
.
50
Alopecurus aequalis
+
.
50
Carex sp.
r
+
100
Juncus filiformis
1
1
100
Galium uliginosum
+
+
100
Trifolium repens
+
+
100
Trifolium arvense
r
+
100
Ranunculus repens
r
r
100
Betula pendula
r
.
50
Salix caprea
+
1
100
Epilobium colinum
r
.
50
Chamaenerion angustifolium
+
+
100
Taraxacum sp.
+
r
100
Calamagrostis epigeios
r
.
50
Linaria vulgaris
.
r
50
Carduus nutans
.
r
50
Centaurium minus
.
r
50
Epilobium sp.
.
r
50
Persicaria lapathifolia
.
r
50
Anthylis vulneraria
.
r
50
Plantago uliginosum
.
+
50
Mentha sp.
.
r
50
Holcus lanatus
.
r
50
Lotus corniculatus
.
r
50
121
Tabulka č. 55 - Spol. se Sarothamnus scoparius Číslo snímku Datum Analyzovaná plocha (m ) Celková pokryvnost (%) Ø hloubka vody (cm) Ø hloubka sedimentu (cm) Charakter sedimentu Počet druhů ve snímku Sarothamnus scoparius Lactuca serriola Cirsium arvense Chenopodium album Conyza canadensis Tripleurosperm. indorum Epilobium sp. Epilobium colinum Carduus colinum Cirsium palustre Juncus filiformis Cuscuta sp. Calamagrostis epigeios Sanquisorba nodosa Verbascurn thapsus Hypericum perforatum Rubus idaeus Alchemila vulgaris Poa palustre Symphytum officinale Agrostis canina Poa trivialis Juncus effusus Linaria vulgaris Lotus corniculatus Trifolium repens Trifolium arvense Trifolium dubium Trifolium farfara Senecio sp. Plantago uliginosum
349 5.9. 92 100 90 0 0 K-P 17 4 + 2 . . . . . 1 R + + 1 r r r r + + + + + . . . . . . . . .
122
350 5.9. 92 100 95 0 0 K-P 14
351 5.9.92 25 75 0 0 K-P 15
% . . . . . . .
5 + 1 r . .
3 + . . + +
100 100 67 33 33 33 33 67 100 67 100 33 67 33 33 33 33 33 33 67 33 100 33 67 33 33 33 33 33 33 33
+ + 1 r r . r . . . . . . + . + r + . . . . . . .
1 + + . . . . . . . . . . + . + 2 1 + + + r r
Tabulka č. 56 - Os. Artemisia vulgaris (Galio - Urticetea) STRIJBOSCH 1976 Číslo snímku
504
Datum
16.8. 92
Analyzovaná plocha (m2)
100
Celková pokryvnost (%)
100
Ø hloubka vody (cm)
0
Ø hloubka sedimentu (cm)
0
Charakter sedimentu
R
Počet druhů ve snímku
3
Urtica dioica
4
Artemisia vulgaris
2
Galium aparine
2
Tabulka č. 57 - Phalaris arundinacea (Galio-Urticetea) GODDE 1986 Číslo snímku
508
Datum
21.8. 92 2
Analyzovaná plocha (m )
100
Celková pokryvnost (%)
100
Ø hloubka vody (cm)
0
Ø hloubka sedimentu (cm)
0
Charakter sedimentu
.
Počet druhů ve snímku
7
Phalaris arundinacea
3
Carex gracilis
r
Rumex obtusifolius
r
Galium aparine
2
Poa trivialis
+
Acetosa vulgaris
+
Urtica dioica
2
Cirsium arvense
+
123
Tabulka č. 58 - Os. Alopecurus aequalis (Agrostietalia stoloniferae) Číslo snímku Datum
519 10.7. 90
Analyzovaná plocha (m2)
25
100
.
Celková pokryvnost (%)
75
80
.
Ø hloubka vody (cm)
0
2
.
Ø hloubka sedimentu (cm)
0
50
.
Charakter sedimentu
K-P
B
.
Počet druhů ve snímku
7
5
.
528 26.7. 92 .
%
Alopecurus aequalis
3
4
100
Agrostis stolonifera prorepens
2
+
100
Ranunculus repens
+
r
100
Juncus articulatus
+
.
50
Juncus bufonius agg.
+
.
50
Plantago major uliginosum
+
.
50
Rorippa palustris
+
.
50
Equisetum fluviatile
.
1
50
Eleocharis mammilata
.
r
50
Tabulka č. 59 - Spol. s Carex hirta Číslo snímku Datum Analyzovaná plocha (m2) Celková pokryvnost (%) Ø hloubka vody (cm) Ø hloubka sedimentu (cm) Charakter sedimentu počet druhů ve snímku Carex hirta Lolium perenne Dactylis glomerata Agrostis stolonifera agg. Ranunculus repens Peplis portula Juncus bufonius Bidens cernua Sparganium erectum Lycopus europaeus
236
267
17.8.92 21.8. 92 9 9 75 50 7 0 0 0 P-B P-B 8 4 r + +
7 3 + .
r + 1 r +
. . .
r + r
. .
124
% . . . . . . .
100 100 50 100 100 50 50 100 50 50
Tabulka č. 60 - Epilobio - Juncetum effusi OBERDORFER 1957 Číslo snímku Datum Rok Analýz, plocha (m2) Celková pokryvnost (%) Ø hloubka vody(cm) Ø hloubka sedim. (cm) Charakter sedimentu Počet druhů ve snímku Juncus effusus Juncus conglomeratus Epilobium palustre Agrostis stolonifera Agrostis canina Epilobium obscurum Epilobium adenocaulon Glyceria fluitans Alisma pi. - aquatica Sparganium erectum Equisetum fluviatilis Phalaris arundinacea Carex gracilis Carex vesicaria Myosotis palustris agg. Scutellaria galericulata Lythrum salicaria Poa palustris Ranunculus fammula Juncus filiformis Angelica sylvestris Epilobium hirsutum Ortica dioica Impatiens noli-tangere Cirsium palustre Persicaria lapathifolia Lysimachia vulgaris Senecio fuchsii Bidens tripartita Lycopus europaeus Epilobium colinum Juncus articulalus Elocharis sp. Equisetum palustre Carex caespitosa Galium uliginosum Persicaria hydropiper Rumex maritimus Bidens cernua Comarum palustre Carex sp. Cirsium oleraceum Scirpus sylvaticus Hypericum maculatum Geranium palustre Callitriche palustris Nymphaea sp. Lemna minor Spirodela polyrhiza
35 29.7. 92 25 100 0
. . 14 3 + 2 1 +
. . . . . . . . . +
. . . . . . . . . 1 . 1
. . 1 r
. r
. . +
. 1
. . . . . . . . . . .
48 29.7. 92 25 100 0 0 10 3
106 9.8. 92 100 100 0 10 B-P 12 3
.
.
1
2 + +
.
. . . . . . . . . . . . 1 1 1
. . . . + 1
. . . . . . . . . . . . . . . . . + 2
. . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . + 2 r
. 1
. . r
. . . . . . . . . . . . . . . r r
. . . .
128 10.8. 92 16 100 10 20 B 7 1 2 1
284 21.8. 92 100 100 0
. . . .
. .
2
. . . 2
. . . . 1 .
. . . . . . . . . . . 2
. . . . . . . . . . . . . . . . . . .
125
. B 8 2 2 +
529 26.7. 92 100 100 0 50 B 11 4 2 + +
. . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
r
+
2 1
. . . . . . . . . . . . +
. . . . . . . . + +
. 2
. . . . . . . . . . . .
. +
. . . . . . r . . . . . . . . . . . . . . .
561 9. 91 25 100 20
. O-B 11 3
. +
. . . . . 1 1 1 +
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
568 8. 91 100 100 20 40 O-B 13 4 r 1
440 7. 89 100 90 20 50 O-B 8 5 + 1
. . . . . . . .
. . . . . . . .
+
+
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . +
. . . . . . 1
. . r
. . +
r
. . . . . . . . . . . . . .
.
.
r
2
2 r
. .
+ +
1 1 1
. . . .
. . . . . .
1
.
%
. . . . . . . . 100 67 100 33 22 11 11 11 11 11 11 56 11 11 11 11 11 22 11 11 11 11 22 11 44 11 22 11 11 22 11 11 11 22 11 11 22 22 11 11 11 11 11 11 11 22 11 22 11
Tabulka č. 61. - Bs. Trifolium arvense - Lotus corniculatus (Trif. arv. - Fest. ov.) Číslo snímku
522
Datum
10.7. 90
Analyzovaná plocha (m 2 )
25
Celková pokryvnost (%)
75
Ø hloubka vody (cm)
.
Ø hloubka sedimentu (cm)
.
Charakter sedimentu
K-P
Počet druhů ve snímku
12
Trifolium arvense
3
Lotus corniculatus
1
Calamagrostis epigeios
2
Achillea millefolium
+
Plantago lanceolata
+
Rumex acetosella
r
Trifolium repens
1
Gnaphalium uliginosum
+
Epilobium sp.
r
Juncus filiformis
r
Sarothamnus scoparius
r
Betula pendula
R
126
Bohemia centralis 25: 127 - 137, 1996
PŘÍRODNÍ POMĚRY NA JIŽNÍM SVAHU ZLATÉHO KONĚ BĚHEM HOLOCÉNU
Environmental conditions on the south-Jacing slope of the Zlatý Kůň Hill during the Holocene
Vojen Ložek
ÚVOD Poměry v postglaciálu, v období, kdy se vytvářel současný stav naší přírody, jsou převážně známé z paleobotanických rozborů rašelin, které v drtivé většině leží buď v horských oblastech nebo v bažinných pánvích, takže nemohou mnoho říci k poměrům v suchých teplých krajinách. Tam jsme odkázáni na živočišné fosilie a vývoj sedimentů i půd v terestrickém prostředí, které lze nejlépe sledovat v usazeninách na úpatí svahů, v nivách vodních toků nebo v pramenných vápencích, tedy v místech obvykle ležících při dně údolí. Na vrcholech a strmých svazích lze jen zřídkakdy najít vhodné sledy sedimentů, které by poskytly svědectví, jak probíhal postglaciální vývoj na těchto stanovištích, kde se udržely zbytky xerotermních a stepních ekosystémů. Nejlepší podmínky poskytují krasové oblasti, ale i v těch patří podobné lokality k vzácnostem. Jedno z míst, kde máme po ruce doklady, jak se takový slunný svah vyvíjel v poledové době, se nachází vysoko na jižním svahu Zlatého Koně nedaleko vchodu do Koněpruských jeskyní. Vzhledem k tomu, že jde o naleziště v rámci národní přírodní památky Zlatý Kůň v jižní části CHKO Český kras, zde byl proveden podrobný stratigrafický a malakologický výzkum, jehož výsledky lze využít na všech obdobných stanovištích v Českém krasu a jimž je věnována tato studie.
HISTORIE VÝZKUMU Od minulého století byl jižní svah Zlatého Koně odkryt řadou lomů, jejichž popis podává J. VACHTL (1949). S velkým rozmachem těžby jednotlivé lomy splývaly, především v západním úseku. Po objevu Koněpruských jeskyní byla těžba na jižním svahu postupně zastavena. Při 127
archeologickém a biostratigra-fickém výzkumu Koněpruských jeskyní se pozornost zaměřila i na jejich bližší okolí, zejména na odkryvy v opuštěných lomech ve východním úseku jižního svahu, kde byly jednak zjištěny fosiliferní vrstvy středo - až staropleistocénního stáří ve zkrasovělých rozsedlinách a kapsách (LOŽEK - SKŘIVÁNEK 1966), jednak v povrchových krycích hlínách a sutích, zčásti i v objektech, kde kdysi vápenici primitivně pálili vápno v milířích a kde byla zjištěna i lesní malakofauna, která dnes již na jižních svazích Zlatého Koně dávno nežije (LOŽEK 1960). Jednalo se tehdy jen o nálezy bez většího stratigrafického významu, nicméně však dokládající významné změny, které zde proběhly v nedávné minulosti. Při podrobnějším ohledání horního okraje lomů bylo zjištěno místo, kde se zachoval členitější profil, který by mohl poskytnout fosilní malakofaunu v delším časovém sledu. To se potvrdilo při orientačním výzkumu r. 1974. Proto v letech 1987 a 1988 byl profil očištěn, zakreslen a ze všech vrstev odebrány velké vzorky k biostratigrafickému rozboru, jehož výsledky předkládáme v této práci. POLOHA A POPIS PROFILU Zkoumaný profil je odkryt v západním úseku horního okraje stěnového lomu na jižním svahu Zlatého Koně pod cestou ke vchodu do Koněpruských jeskyní. J. VACHTL (1949, str. 59) označuje tento lom prostě jako Opuštěný lom pod číslem 62 bez udání jeho majetníka a data zastavení činnosti. Kvartérní sedimenty se zde zachovaly ve sníženině odpovídající povrchu krasové kapsy vyplněné starými pestrými zvětralinami. V okolí vápenec vystupuje téměř k povrchu a je pokryt jen mělkými humozními půdami typu rendzin. Základní geografické údaje uvádíme v přehledné tabulce:
Zeměpisná šířka:
49°54'56"
Roční průměr teploty:
Zeměpisná délka:
14°04'14"
Průměrná teplota července:
17,5°C
Nadmořská výška:
440 m
Průměrná teplota ledna:
-1,5°C
Roční průměr
540 mm
Průměrná teplota vegetačního
14,0°C
srážek:
8,0°C
období:
Třeba upozornit, že údaje o podnebí se týkají širšího okolí, na místě samém mohou být značně modifikovány jeho polohou. Svah nad profilem dnes pokrývá kamenitá krasová step s převládající ostřicí nízkou (Carex humilis), přerušovaná ostrůvky Brachypodiet v místech se silnějším hlinitým pokryvem. Pod profilem strmě spadá stěna lomu. Souvrství hlín se sutí a půd bylo očištěno až na podložní spraš do hloubky 2,5 m. Hlouběji pak vystupují pestré, převážně žluté zvětraliny krasové kapsy. Stavbu odkrytého souvrství podrobně zachycuje obrázek s podrobným popisem vrstev (Obr. 1). 128
Obr. l - Stratigrafie holocenního souvrství na jižním svahu Zlatého Koně 1) hnědavě šedočerná humozní hlína s drobnou sutí a roztroušenými většími kameny 2) šedohnědá humozní mírně jílovitá hlína s hrubší sutí 3) sypká humozní černá hlína s hojnou drobnou sutí, četná pseudomycelia, jednotlivé ulity 4) temně narudle šedohnědá jílovitá hlína s většími kameny a roztroušenými partiemi s hojnými pseudomycelii 5) hnědočervená, difuzně červeně skvrnitá jílovitá hlína s většími oleptanými kameny a víceméně odvápněnou jemnozemí 6a - rudohnědá hlína s hojnou drobnější sutí a četnými pseudomycelii 6b - šedohnědá provápněná hlína s drobnou sutí 7) světle hnědošedá silně provápněná hlína s drobnou drtí 8) šedavě okrová vápnitá spraš s vápencovou drtí a njednotlivými většími kameny Fig. l - Stratigraphy of the Holocene depositional se-quence on the southern slope of the Zlatý kůň Hill 1 - greybrownish black humic loam with small limestonefragments and scattered coarser stones 2 - greyish brown humic moderately clayey loam with coarse scree 3 - loose humic black loam with abundant limestone rubble, numerous pseudomycelia, single large shells 4 - dark reddish grey-brown clayey loam with coarser stones and scattered parts rich in pseudomycelia 5 - brownish red clayey loam with diffuse red spots and markedly corroded coarser stones; fine earth more or less decalcified 6a- reddish brown loam with small-sized scree, rich in CaC03 6b- greyish brown loam with small-sized scree, rich in CaC03 7 - light brownish grey loam with limestone rubble, very high in CaC03 8 - light greyish ochreous strongly calcareous loess with small fragments and scattered coarser stones
129
MĚKKÝŠÍ FAUNA Z jednotlivých makroskopicky rozlišitelných vrstev byly odebrány vzorky o objemu 6-10 dm3, usušeny a rozplaveny. Ulity jednak samy vypluly na hladinu, jednak byly včetně drobných zlomků vybrány z plaveniny. Výsledky statistického rozboru malakofauny shrnuje přehledná tabulka (Tab.l), která obsahuje i základní údaje o paleoekologickém a biostratigrafickém významu jednotlivých druhů. Třeba upozornit, že ulity se v jednotlivých vrstvách vyskytují v značně odlišných počtech. Zatímco v půdním horizontu 5 jsou silně porušeny korozí a nepochybně do značné míry rozrušeny, jeví nápadnou koncentraci v mocném povrchovém půdním horizontu 1, což zřejmě souvisí s tím, že zde půdní perstrukce převládala nad sedimentací, takže se ulity hromadily po delší dobu v jediné úrovni. Nejnápadnější vrstvou sledu je horizont hnědočervené půdy (5), kde došlo k odvápnění jemnozemi a korozi vápencové suti. Vzhledem k tomu jsou zde ulity značně poškozeny korozí, takže ploché zlomky zůstávají většinou neurčitelné, jelikož mají zcela setřenou povrchovou skulpturu. Ulity se zde mohly zachovat převážně jen ve vápnitých lemech kolem jednotlivých kamenů suti. Proto nálezy z vrstvy 5 nejsou plně reprezentativní, jak co do množství jedinců, tak identifikovaných druhů. BIOSTRATIGRAFICKÝ ROZBOR Zařazení vrstev profilu do jednotlivých fází holocénu je značně stíženo nízkým zastoupením lesních druhů (hlavní ekologická skupina A a především ekoskupi-na 1), které v tomto směru obvykle poskytují nejvíce opěrných dat. Vzhledem k extrémním stanovištním poměrům nutno počítat i s tím, že holocenní sukcese zde probíhala odchylně od běžných poměrů. Bazální spraš s vápencovou drtí (8) chová velmi jednotvárné, nicméně vysoce charakteristické společenstvo, v němž zcela převládá vůdčí sprašový prvek Pupilla loessica. Třeba vzít v úvahu, že jde o lokalitu, která se výškově nachází již nad horní hranicí výskytu spraše, což se zřejmě jeví tímto ochuzením. Naprostá převaha Pupilla loessica se shoduje s poměry na nedalekém západním svahu Kobyly (LOŽEK 1989), za zmínku však stojí přítomnost pratikolní Vallonia pulchella, která se v typických glaciálních spraších vyskytuje jen výjimečně a glaciál většinou přežívá ve vlhkém prostředí. Nadložní slabě humozní poloha 7 vykazuje více než dvojnásobný vzestup druhového bohatství při stejném počtu jedinců, takže se výrazně zvyšuje diverzita malakocenózy. Zastoupení lesních prvků zůstává nepatrné s výjimkou dvojice Fruticicola fruticum a Euomphalia strigella, které ukazují na přítomnost křovin a skupin stromů v jinak stepním prostředí, které je doloženo významnými podíly druhů hlavní ekoskupiny B včetně submediteranní Granaria frumentum. Mizí
130
zde Pupilla loessica, objevuje se však Discus ruderatus. Jižní svah Zlatého Koně se pokrývá za stoupající teploty typickou krasovou lesostepí, v níž ještě žije řada
VYSVĚTLIVKY - EXPLANATION Hlavní ekologické skupiny - Main ecological groups A - les (woodland), B - otevřená stanoviště (open habitats), C - les/bezlesí (woodland/open habitats) Ekologické skupiny - Ecological groups 1 - les (woodland), 2 - les, příležitostně otevřená stanoviště (woodland, occasionally open habitats): L(M) - středně vlhká, svěží (mesic), L(S) - suchá (dry), 4 - stepi, xerothermní skály (steppes, xerothermic rocks): S - všeobecně (in general), S(L) - zčásti zastíněná (partly shady), 5 - otevřená stanoviště všeobecně, stepi až vlhké louky (open habitats in general, steppes to damp meadows); les i bezlesí (woodland/open country): 6 - převážně suchá stanoviště(predominantly dry habitats), 7 svěží nebo různě vlhká stanoviště (mesic or various habitats): Me - všeobecně(in general), Lp -svěží skály, lesní sutě(mesic rocks, wooded screes) Biostratigrafické údaje - Biostratigraphic data + - charakteristické druhy sprašové (characteristic loess species), ++ - vůdčí druhy sprašové (index loess species), (+) - místní nebo příležitostné druhy sprašové (local or occasionai loess species), ! charakteristické druhy teplých období (species characteristic of warm phases), !! - vůdčí druhy teplých období (index species of warm phases), (!) - eurythermní teplomilné druhy (eurythermal species of warm phases), G - druhy přežívající glaciál mimo sprašovou zónu (species surviving the glacial out of the loess zone), (G) - dtto, jako relikty (dtto, as relics), M - moderní (mladoholocénní) přistěhovalci (modern (Late Holocene) immigrants) 1? - přibližné určení (determination approximate), (1) - přemístěn z mladších vrstev (reworked from younger layers) 131
prvků kontinentálních stepí, např. Chondrula tridens a Helicopsis striata. V žádném případě však nelze hovořit o zalesnění. Popsaný ráz se dále rozvíjí ve vrstvě 6b, kde sice ještě stoupá podíl stepních prvků (4), avšak objevují se i některé druhy schopné žít v suchých světlých lesích jako Aegopinella minor nebo v krytu sutí (až překvapivě vysoký podíl Discus r-tundatus). Vytváří se parková lesostep, kde některé plošky nabývají ráz suchých hájů. Podobné poměry lze sledovat i v 6a, kde však již dochází k druhotnému ochuzení v souvislosti s pozdějšími intenzivními půdotvornými pochody, které podmínily vznik intenzivně vyvinuté půdy 5. Velmi chudá fauna této půdy (5) dovoluje jen omezené závěry. Z její povahy (odvápnění, zvětrání) vyplývá, že došlo k výraznému zvlhčení, rudý odstín ukazuje na sezónní prohřívání a prosychání. Sporá malakofauna však nenasvědčuje, že by se celkové prostředí nějak výrazně změnilo oproti poměrům doloženým v podloží (6b). Nadložní horizont 4, který zčásti obsahuje redeponovaný materiál podložní půdy, již opět poskytl dostatečně početné nálezy, v nichž jsou poměrně rovnoměrně zastoupeny všechny ekoskupiny. Výrazně se uplatňuje skupina převážně lesních prvků schopných žít i na xerotermních polootevřených stanovištích (2 -L(S)), což potvrzuje i Euomphalia strigella ve výrazném podílu. Granaria zůstává středně zastoupená, udržuje se i subkontinentální Chondrula tridens. Fauna dokládá xerotermní krasovou lesostep s dobře vyvinutými lesními ploškami, které umožňují existenci druhů Cochlodina laminata a Monachoides incarnatus žijících na podobných stanovištích v Českém krasu dodnes. Nápadný vzestup počtu jedinců i další mírný vzestup druhového bohatství, které zde dosahuje vrcholu, vyznačuje polohu 3, která je spodním horizontem hu-mozního povrchového souvrství. Lesní plošky se rozrůstají, jak dosvědčuje výskyt Acanthinula aculeata i velmi výrazný podíl ekoskupiny 2. Výrazné zastoupení Gr. frumentum, Ch. tridens i některých členů ekoskupiny 5 však nasvědčuje, že stepní plochy zůstávají rovněž zachovány v charakteristické podobě. Podobně je tomu i v nadložním humozním horizontu 2, kde kulminuje Aegopinella minor a drobní slimáci. Mocný povrchový horizont 1 se od celého podložního souvrství liší velice nápadným vzestupem počtu jedinců a daleko vyššími podíly druhů Granaria frumentum, Truncatellina cylindrica, Vallonia pulchella a Cochlicopa lubricella - tedy společenstva, které charakterizuje i současné poměry na holých jižních stráních v sousedství. Vysoký podíl Xerolenta obvia a nástup Pupilla muscorum nasvědčují výraznějšímu ovlivnění člověkem. Na druhé straně jen v tomto horizontu je doložen poměrně náročný lesní prvek Helicodonta obvoluta, zatímco mizí Fruticicola fruticum i Chondrula tridens. Nápadné je též poměrně silné zastoupení Helicigona lapicida, v této krajině 132
význačného obyvatele lesů na sutích. Uvedená směs je pravděpodobně do značné míry druhotná a pozůstává jednak ze staršího společenstva s převahou lesních druhů, jednak z mladšího, které se zde rozvinulo v důsledku dokonalého odlesnění v nejmladší době. Tento stav je podmíněn nízkou mírou sedimentace za současného působení bioturbace v oživeném půdním horizontu, kterým jsou postupně začleněny jednotlivé ulity do těže úrovně. Jde o potvrzení stavu zjištěného v blízkosti zkoumané lokality již koncem padesátých let (LOŽEK 1960). Vývoj profilu, především sled jeho hlavních jednotek, od bazální spraše přes slabě humózní silně vápnité svahoviny k výrazné půdě s odvápněnou jemnozemí překryté humozními vrstvami s podílem hrubší suti, se shoduje s řadou dalších podobných profilů z různých míst Českého krasu. Příkladem jsou svahové profily v Dezortově lomu pod Zadní Kopaninou, v Krabině u Karlštejna a před Rudolfovou jeskyní v Přední rokli (LOŽEK 1988) nebo profil ve vchodu jeskyně Martina u Tetína (LOŽEK 1992), kde všude vystupuje hnědá do značné míry odvápněná půda, v jejímž svrchním úseku byla v Martině zjištěna lineární keramika. Podobné vrstvy hnědých jílovitých hlin vykazující různý stupeň odvápnění vystupují v odpovídající poloze i jinde, na příklad ve vchodu Vojenovy jeskyně ve Skalce nad Čihovou u Karlštejna (LOŽEK 1987). Podobné půdy v přibližně stejné stratigrafické poloze byly již dříve popsány z jihozápadu střední Evropy (LAIS 1940, JAYET - SAUTER 1953). Vznik této víceméně odvápněné půdy spadá do velmi vlhkého období sedimentačního klidu, které počíná na konci boreální fáze a vrcholí během atlantiku, aby poměrně náhle vyznělo v době příchodu prvních neolitických rolníků s lineární keramikou. Výrazně narudlá barva této polohy na Zlatém Koni pravděpodobně souvisí s pozicí na poměrně strmém vápencovém svahu, kde dochází k sezónnímu vysušení a prohřátí, podobně jako je tomu v daleko větší míře v jižnějších oblastech Evropy. Půda nadto tvoří i významné malakostratigra-fické rozhraní, neboť v jejím nadloží nabývají převahy druhy charakterizující mladší polovinu holocénu, např. Alinda biplicata nebo Helicodonta obvoluta, zatímco starousedlé stepní prvky mizí (Helicopsis striata) nebo lokálně ustupují (Chondrula tridens). Časové zařazení vrstev profilu se zakládá na třech opěrných horizontech: (1) bazální spraši (8), která nepochybně odpovídá konci viselského pleniglaciálu, (2) rudohnědé půdě (5) vyznačující zhruba atlantik a konečně povrchové poloze humózní rendziny (1) s masovým výskytem moderního přistěhovalce Xerolenta obvia a vymizením druhů Fruticicola fruticum a Chondrula tridens. Oba půdní horizonty (5 a 1) odpovídají obdobím s velmi omezenou sedimentací. Na základě uvedených opor lze provést stratigrafické hodnocení profilu jak ukazuje schéma na následující straně. Hranice souvrství 6a-7 a 2-4 jsou plynulé a rozdíly v měkkýších společenstvech málo výrazné, což souvisí s obecně nízkým zastoupením lesních a vlhkomilných prvků a trvalým přežíváním stepních druhů. Hranice epiatlantik 133
subboreál-subatlantik lze proto stanovit jen velmi přibližně, stejně jako hranice pozdní glaciálpreboreál-boreál. Nicméně základní stratigrafické schéma běžné v oblasti Českého krasu je zachováno.
Vrstva 1 - humozní rendzina
Období Subrecent (historická doba) Subatlantik (mladší úsek)
2 - rendzinové sedimenty hrubší suť
Subatlantik - starší úsek Subboreál - vzestup druhů
3, - rendzinové sedimenty s podílem 4
hlavní ekoskupiny B
erodované rudohnědé půdy vzrůstajícím do podloží
5 - rudohnědá půda s víceméně odvápněnou jemnozemí
Epiatlantik Atlantik (včetně vyznívajícího boreálu)
6a - světle narudle hnědé svahoviny
Boreál
6b - světle hnědé svahoviny
Starší boreál (až preboreál)
7
- světle hnědošedé provápněné
Preboreál
svahoviny s drobnou sutí
Pozdní glaciál
- světle šedavě okrová spraš
Viselský pleniglaciál
8
(pravděpodobně koncová fáze)
STANOVIŠTNÍ VÝVOJ PODLE VÝPOVĚDI MALAKOFAUNY Profil se nachází v chráněném území uvnitř jedné z nejvýznamnějších oblastí v rámci termofytika, takže rekonstrukce stanovištních poměrů byla jedním z hlavních cílů výzkumu. Vývoj stanoviště počíná od chudé sprašové stepi, která se rozkládala v širokém okolí ve všech sušších polohách. S postglaciálním oteplením pronikají do zkoumaného prostoru dřeviny, které postupně vytvářejí mozaiku menších ploch charakteru suchých světlých hájů s různě velkými ostrůvky teplých stepí. Tento obraz se udržuje téměř během celého holocénu s výkyvy na tu neb onu stranu. V době vzniku rudohnědé půdy (5) lze předpokládat převahu dřevin, avšak nějaké otevřené plochy zůstávají vždy zachovány. Ulity stepních druhů mohou pocházet z vyšších částí svahu, které jsou sušší a kamenitější. Později se opět šíří otevřené plochy, jak je patrné zejména v poloze 2, lesní stanoviště však zůstávají rovněž zachována, aby dosáhla největšího rozmachu v poměrně nedávné době, kdy se upevňuje povrch a tvoří se povrchová rendzina. Následuje pak 134
výrazné středověké až novověké odlesnění, které trvá až do současnosti, kdy nabývá převahy plevelný imigrant Xerolenta obvia a z jižního svahu Zlatého Koně definitivně mizí lesní prvky jako Acanthinula aculeata, Cochlodina laminata nebo Helicodonta obvoluta. Lze předpokládat, že před tímto celkovým odlesněním si po celý holocén jižní svah Zlatého Koně udržoval ráz submediteranní lesostepi jaký se dodnes zachoval např. na Tobolském vrchu nebo na Strážišti u Korna. Pro ochranářskou péči tak vyvstává otázka, zda by opět neměla směřovat k tomuto stavu podporou některých vhodných místních dřevin, např. dřínu a dubu zimního, za současného odstranění nevhodných výsadeb borovice černé. ZÁVĚR Výzkum postglaciálního vrstevního sledu na jižním svahu Zlatého Koně ukázal, že i v této klimaticky extrémní poloze probíhal vývoj sedimentů, půd i malakofauny v souladu s celkovým vývojem terestrických stanovišť v širší oblasti. I zde se vyvinula zčásti odvápněná lesní půda, která nese některé submediteranní rysy, především náběh k rubefikaci. Z hlediska vývoje xerotermních ekosystémů Českého krasu je podstatné, že druhy krasových stepí se zde udržely po celý holocén vzdor tomu, že v některých fázích se i zde dosti výrazně uplatnily lesní porosty, i když nesouvislé a výrazně xerotermního rázu. Dnešní stav jižního svahu je narušen téměř úplným odlesněním, což je nepochybně dílem pastvy a patrně i velice intenzivní těžební a kdysi vápenické činnosti. Ochranářská péče je tak postavena před otázku, zda by neměla směřovat k nastolení přirozenějšího stavu, jehož ukázky najdeme na některých okolních kopcích. SUMMARY The aim of this contribution is to describe the development of Postglacial sedi-ments and soils with molluscan fauna under peculiar environmental conditions of a xerothermic south-facing limestone slope covered by karst-steppe vegetation at present. The depositional sequence in question is exposed in an abandoned limestone quarry on the southern slope of the Zlatý Kůň Hill near Koněprusy in Central Bohemia in the Protected Landscape Area of Český kras (Bohemian Karst). It is situated in the top part of a karst pipe filled up by old weathering products. Its close surroundings are dominated by limestone outcrops with shallow rendsina soils covered by xerothermic grassy vegetation characterized by Carex humilis. Basic geographic and climatic data are given in the Czech text. The depositional sequence is described in figure 1. Samples of 5-1O dm3 were taken from all layers, then air-dried, wet-sieved and the shells incl.fragments extracted. The results are given in Table 1 which also includes basic informations on ecologie and biostratigraphic significance of each species.
135
The basal loess layer with limestone rubble(8) contains a monotonous but very characteristic assemblage dominated by Pupilla loessica. This reflects a poor loess steppe under pleniglacial conditions. The overlying beds 7, 6b and 6a are characterized by markedly higher species numbers. Layers 7 and 6b are dominated by steppe elements of the ecogroup 4 which coexist in 6b with a number of representants of the main ecogroup A suggesting the expansion of open woodland. In 6a the open-ground species mode-rately decline. This development is characteristic of the time span Late Glacial-Early Holocene. Of prime importance is the reddish brown soil 5 which unfortunately provided only a small number of shells affected by corrosion. The mutual relation of the ecogroups is similar to that in 6a, i.e. the malacofauna reflects a xerothermic woodland with open steppe patches. The properties of the soil in question suggest a very moist interval leading to decalcification of the fine earth. The reddish co-lour is probably due to seasonal drying up and heating of the soil material. In accordance with other depositional sequences showing a similar developmental pattern, the reddish soil may be attributed to the early phase of climatic optimum corresponding to the Atlantic sensu K.-D. JÀGER. The overlying strata with humus content increasing upward formed during the younger half of the Holocene. Their malacofauna continuously reflects a parkland consisting of open dry woodland with patches of karst steppes. The surface rendsina soil (1) contains an assemblage in which two different components can be distinguished: An older, predominantly woodland community with Helico-donta obvoluta and a young fauna dominated by the modern immigrant Xerolenta obvia, but without Chondrula and Fruticicola. The expansion of Xerolenta is due to a dramatic clearance of the whole southern slope of Zlatý Kůň since Medieval Ages. As noted above, a similar developmental pattern was recorded in a number of sites in the Bohemian Karst (Krabina, Zadní Kopanina, Martina Cave, Rudolfova Cave) in which the early climatic optimum is characterized by the development of less or more decalcified brown soils later covered by screes with humic calca-reous matrix. Of interest is the reddish colour which corresponds to that of similar soils published from the SW part of Central Europe (JAYETSAUTER 1953, LAIS 1940). The sequence of molluscan assemblages recorded at the site in question documents that steppe biocoenoses persisted in habitats of this character throughout the Postglacial. This result is of prime importance from the standpoint of Nature Conservancy.
136
LITERATURA JAYET A.-SAUTER M.-R., 1953: Observations géologiques et archéologiques sur les terres rouges. -Bulletin de 1' Institut National Genevois, LVI : 3-18. Genéve. LAIS R., 1940: Uber rot gefàrbte postglaziale Boden im Gebiet des Oberrheins. Germania, 24, 3 : 157-166. Berlin. LOŽEK V., 1960: Jak vypadal Zlatý Kůň ve středověku. Krasový sborník, II : 4-16. Praha. LOŽEK V., 1987: Biostratigrafický výzkum jeskyně ve Skalce nad Čihovou. Československý kras, 38: 55-69. Praha. ¨ LOŽEK V., 1988: Slope deposition in karst environments of Central Europe. - Československý kras, 39: 15-33. Praha. LOŽEK V., 1989: Postglaciální souvrství v převisu na západním svahu Kobyly u Koněprus. - Československý kras, 40 : 57-72. Praha. LOŽEK V., 1992: Der Beitrag der Karstforschung zur holozanen Klimageschichte. – BILLWITZ-JÄGER-JANKE (Hrsg.): Jungquartare Landschaftsráume, S. 243-248. Berlin. LOŽEK V.-SKŘIVÁNEK F., 1966: The Significance of Fissures and their Fills for Dating of Karst Processes. - Českosloveský kras, 17: 7-22. Praha. VACHTL J., 1949: Soupis lomů ČSR, č. 31 - Okres Beroun, 102 stran, 1 mapka. Praha.
137
B o he mi a ce n tr al i s 2 5 : 1 3 8 - 1 5 8 , 1 9 9 6
TETŘEV HLUŠEC (TETRAO UROGALLUS L . ) NA KŘIVOKLÁTSKU Capercaillie (Tetrao urogallus L.) in the Křivoklát area
Petr Baldrian
1. ÚVOD Tetřev hlušec (Tetrao urogallus L.) je v současné době jedním z nejvíce ohrožených ptačích druhů v České Republice. I přes umělý odchov a vypouštění ptáků do volné přírody bude zřejmě stěží možné tento druh zachovat. Jednou z oblastí, odkud již tetřev vymizel, je i území středních Čech a zvláště Křivoklátska, kde se jeho početnost po dlouhá staletí udržovala na relativně vysoké úrovni. Vzhledem k tomu, že na Křivoklátsku byla vždy věnována značná pozornost lovné zvěři, zachovaly se odtud poměrně hojné údaje, umožňující alespoň přibližně rekonstruovat vývoj zdejší populace tetřeva hlušce již od středověku. Navíc lze použít většího množství údajů z přelomu století k stanovení populačně - ekologických charakteristik zdejší populace. Ty lze pak srovnat s údaji z Českokrumlovska, pocházejícími ze stejné doby (ANDRESKA 1986). Chtěl bych na tomto místě poděkovat panu Otakaru Kokešovi za poskytnutí některých archivních materiálů i pomoc při vyhledání literatury, a také pracovníkům Lesprojektu Brandýs n. L., kteří mi umožnili prostudovat materiály zpracované touto institucí. 2. MATERIÁL A METODY Byly studovány literární prameny, týkající se dřívějšího rozšíření a početnosti tetřeva hlušce na území bývalého panství Křivoklát a v přilehlých oblastech. Získané údaje byly statisticky zpracovány a srovnány s údaji, pocházejícími z jiných oblastí. Na základě zachovaných pramenů bylo možno studovat pouze 138
antropické vlivy na populaci tetřeva, přestože se zdaleka nejedná o jediný faktor, ovlivňující jeho početnost. Bohužel, právě forma zachovaných údajů neumožňuje posoudit vliv dalších ekologických faktorů (predace, povětrnostní podmínky, struktura krajiny a její změny).
3. VÝSLEDKY 3.1. Studovaná oblast
Oblast Křivoklátska, tak jak je chápána v následujícím textu, je totožná s územím bývalého panství Křivoklát. Lze ji zhruba vymezit jako oblast mezi Zbirohem, Berounem, Unhoští, Novým Strašecím, Řevničovem, Rakovníkem a Skryjemi. Oblast rozděluje na jižní a severní část řeka Berounka. Zatímco na západě a jihovýchodě je Křivoklátsko obklopeno širokým pásem intensivně zemědělsky využívané půdy, na severu a východě je ve styku s lesními komplexy Džbánu a povodí Loděnice a na jihozápadě přechází v lesní komplexy bývalého panství Zbiroh (obr. 1).
Obr. 1: Přehledná mapa popisované oblasti
139
Jedná se o oblast, zejména na jihu území, značně členitou - jižní a střední část náleží ke Křivoklátské pahorkatině s nejvyšším vrcholem Vlastec (612 m), severní je součástí masivu Džbánu s Louštínem (537 m). Nejnižším místem je hladina Berounky (220 m). Geologicky je celé území tvořeno horninami staro-horního a prvohorního stáří. Průměrná roční teplota se pohybuje mezi 7-8 °C, roční úhrn srážek je asi 540 mm. Oblast je součástí středočeského termofytika a mesofytika s vysokou lesnatostí. Podle SOMMERA (1845) bylo na panství Křivoklát o rozloze 39.003 hektary 30.529 ha lesa, což představuje 78% lesnatost. Původní dubové a bukové porosty však byly mnohde nahrazeny smrkovými monokulturami. Od roku 1978 je část území součástí CHKO Křivoklátsko.Hrad Křivoklát (původně Lovecký hrádek) je zmiňován již ve 12. století. Později okolo něj vzniklo komorní panství, sloužící především k uspokojování Loveckých potřeb královského dvora a jeho zásobování zvěřinou. Tento stav trval až do roku 1662, kdy panství přešlo do soukromé držby Schwarzenbergů. V letech 1685-1735 patřilo panství Waldsteinům a od nich přešlo roku 1735 do vlastnictví Fürstennbergů. Fürstenbergům pak panství náleželo až do roku 1929, kdy od nich bylo vykoupeno státem. Z doby Fürstennbergů pochází první rozdělení panství do jednotlivých revírů z roku 1794 (NOVÁK, TLAPÁK 1975). Celé území bylo pro potřeby lesního hospodářství a myslivosti členěno do následujících 22 revírů: Lány, Ploskov, Brejl, Nový Dům, Řevničov, Haná, Kocanda, Lužná, Dřevíč, Poteply, Běleč, Chýňava, Krkavčí Hora, Zámecký rev., Buková a Hracholusky na levém břehu Berounky a Obora, Kouřimec, Skreje, Kolna, Hudlice a Nižbor na břehu pravém. Členění panství do jednotlivých revírů a jejich názvy se několikrát měnily. V roce 1835 přibyl příkupem revír Všetaty a rozdělením revíru Skreje vznikl revír Bušohrad. Roku 1838 byly přikoupeny další dva revíry - Olešná a Svojetín. Roku 1921 odprodali Fürstenbergové státu revíry Lány, Ploskov a Běleč, které byly nadále řízeny kanceláří prezidenta, o 4 roky později byl prodán revír Olešná městu Rakovníku. V roce 1934 (tedy už po přechodu panství do vlastnictví státu) byla provedena další reorganizace, kdy vzniklo 5 lesních správ. Byly to Správy státních lesů Buková (polesí Alžběta, Křivoklát, Buková, Hřebečníky a Míče), Nová Huť (polesí Chýňava, Dřevíč a Krkavčí Hora), Kolna (polesí Kolna, Bušohrad, Hudlice a Skreje), Lužná (polesí Řevničov, Lužná a Haná) a konečně Obora s polesími Kouřimec, Obora a Nižbor.
3.2. Literární prameny Historický přehled výskytu tetřeva hlušce na Křivoklátsku jako takový nebyl dosud literárně zpracován. Přesto existuje k tomuto tématu několik rozsáhlejších literárních pramenů. Tak vývojem myslivosti na Křivoklátsku se zabýval podrobně MAXERA (1934) a dále NOVÁK s TLAPÁKEM (1975), v rámci celé České Republiky pak ČABART (1953, 1958). Šíření tetřeva do okolí Prahy na
140
přelomu století popsal KOKEŠ (1979), jeho mizení z oblasti býv. Středočeského kraje pak WOLF a RAKUŠAN (1974). Mnoho použitelných údajů - i když útržkovitých - je obsaženo v elaborátech "Historických průzkumů lesa", údaje o odstřelu zvěře na panství Křivoklát v archivu zaznamenal KOKEŠ. Další drobné zprávy pochází z ornitologické literatury, ať už starší (PULCHART 1907-08, VANDAS 1887), či novější (HOFMAN 1976, TICHÝ, PLETICHA 1982). Posledním uceleným zdrojem údajů jsou dvě inventarizace tetřeva hlušce z let 1969 a 1977 (WOLF, KOKEŠ 1979 a BOUCHNER a kol. 1981). Mnoho drobných zpráv je pak roztroušeno v lesnických a mysliveckých periodikách zvláště z období před 2. světovou válkou. 3.3. Historický přehled výskytu tetřeva hlušce První zmínky o tetřevech na Křivoklátsku pocházejí z 15.-16. století. NOVÁK a TLAPÁK (1975) uvádějí povinnost poddaných z usedlostí v Sýkořicích a Hlohovicích, kteří museli na jaře hlídat, zda tetřevi již "pukají" (zda začal jejich tok). V Quadlibetica manuscripta saeculi XVI. (tedy ze 16. století) je uvedena povinnost ptáčníků ze vsí Roztoky a Zbečno odvádět vrchnosti na velikonoce po 1 tetřevu (MAXERA 1934). Další zprávy o tetřevech se z období komorního panství nedochovaly. Lov tetřevů tehdy ještě nebyl výsadou šlechty a nebyl zřejmě omezen jen na dobu toku (ostatně podobně tomu bylo i na jiných panstvích, např. na Českokrumlovsku (ČABART 1953)). Cílem lovu byl pouze zisk zvěřiny (tetřev býval oblíbeným velikonočním pokrmem) a nebyla mu proto věnována taková pozornost, jako v dobách pozdějších. Z éry Schwarzenbergů (začátek 2. poloviny 17. století) se zachovala tzv. Schwarzenberská křivoklátská instrukce, která se sice zabývá lovem a ochranou zvěře, ale o tetřevech se přímo nezmiňuje. Je však nutno poznamenat, že lesy a zvláště stavy zvěře značně utrpěly během třicetileté války. Množství zpráv, které o tetřevech máme z doby Waldsteinů svědčí o poměrně velkém zájmu o tuto zvěř. Z roku 1692 pochází hlášení tehdejšího landjágra Raymanna o neúspěšném chovu tetřevů v zajetí a z roku 1694 hlášení o průběhu toku (MAXERA 1934). Z počátku 18. století se dochovaly rovněž první záznamy o odstřelu kohoutů na panství a to z let 1710-1716 a 1719 až 1734. Zatímco v letech 1710-1716 bylo loveno ročně v průměru 6 kohoutů (a roku 1716 bylo dokonce dosaženo úlovku 16 kusů), v následujícím období bylo za celých šestnáct let uloveno pouze 13 kusů, tedy 0,8 ročně, přičemž v deseti letech nebyl uloven žádný kohout (NOVÁK 1972). To mohlo vést ke zvýšené ochraně, o čemž by svědčila instrukce z roku 1734, která se ovšem netýká jen tetřevů, v níž se praví, že "zvěř pernatá nesmí být střílena v jiné době, než jaká je k tomu určena našim výslovným výnosem" (tedy lesní správy) (ČABART 1958). Z téhož roku pochází rovněž první tabela zástřelného, které u tetřeva činilo 24 krejcarů (MAXERA 1934) což je srovnatelné s údaji
141
odjinud (CHADT 1908). Za vlády Waldsteinů, ale i později trpěla zvěř také pytláctvím, které bylo mezi obyvatelstvem Křivoklátska značně rozšířené. O tom, že se kořistí pytláků, i když výjimečně, stávala také zvěř tetřeví, svědčí soudní záznam z roku 1727 (MAXERA 1934). Největšího rozkvětu dosáhla myslivost na panství Křivoklát za vlády Fürstenbergů, kteří panství vlastnili od roku 1735 do roku 1929, tedy takřka 200 let. Toto období můžeme rozdělit na dva celky, které odděluje vydání honebního pořádku v roce 1817. Zatímco začátek Fürstenberské éry je z hlediska myslivosti do značné míry pokračováním období předchozího, po roce 1817 nastává doba zvýšené ochrany zvěře a posléze rychlého zvyšování početnosti tetřevů, která potom kulminuje na přelomu století a víceméně trvá až do roku 1929. Na začátku prvního období je stav tetřevů na panství stabilní a vyšší než v předcházejících letech. Podle údajů z let 1735-1742 a 1745-1755 se na panství ročně loví 5 kohoutů, přičemž pouze ve čtyřech letech nebyl uloven žádný kohout a roku 1750 bylo dokonce dosaženo odstřelu 15 kusů (NOVÁK 1972). Z roku 1737 pochází hlášení fořtmistra Michaela Primheltera, že se v revíru Chýňava našli 2 kohouti a 1 slepice, zabití vývraty. O tom, že stav tetřevů nebyl nízký, svědčí i to, že roku 1738 byli na lov kohoutů pozváni hosté (MAXERA 1934). V letech 1741-1742 prošla Křivoklátském vojska, bojující ve válce o rakouské dědictví a ačkoli tím zvěř značně utrpěla (NOVÁK A TLAPÁK 1975), na stavy tetřeva to zřejmě nemělo zásadnějšího vlivu. Další záznamy o odstřelu kohoutů se dochovaly až z roku 1768, kdy byly uloveny 2 kusy a neúplné údaje z let 1788-1802. V této době činil průměrný roční odstřel 2,7 kusu (maximum je 6 kusů). To by mohlo svědčit o mírném snížení stavů. První období vlády Fürstennbergů nepřineslo sice v oblasti ochrany zvěře nic zásadně odlišného, lze tu však pozorovat pozvolný přechod od lovu za účelem zásobování k lovu jako zábavě majitele panství, případně jeho hostů. Nejvýznamnější událostí, která ovlivnila stavy tetřevů na začátku druhého období Fürstenberského panství bylo vydání honebního pořádku. Vydal jej 5. září 1817 landhrabě Joachim Egon z Fürstennbergů, zastupující nezletilého panujícího knížete Karla Egona II. na jeho českých panstvích. Tetřeví zvěře se přímo týkají články 14-17, kde stojí: „14) Budiž dbáno, aby honba zaječí, tetřeví, tetřívčí, jeřábčí a koroptví dosáhla zase svého bývalého lesku. 15) Tetřevi, tetřívci a jeřábci nesmějí být bez výslovného dovolení kníž. inspekce vůbec stříleni, poněvadž je v úmyslu tuto neškodnou zvěř co možná nejvíce šetřiti a rozmnožiti. Zastřelení tetřeva neb tetřívka bez písemného dovolení kníž. inspekce může miti za následek i rozvázání služebního poměru. Střílení slepic není vůbec přípustné a zastřelení slepice budiž bez milosti trestáno. 16) Aby se množení této již vzácné zvěře tím spíše docílilo, buďtež z jara, jakmile kladení vajec počne, hnízda vyhledávána a hlídána až po dobu vysezení. Jako důkaz správného opatrování odvedou pak hlídači lesnímu úřadu skořápky po vyvedených tetřevech, tetřívkách a jeřábkách. 17) V místech, kde zvěř tetřeví a
142
tetřívčí hnízdí, nesmí být žádné znepokojování trpěno. Kde se zdržují dva neb více houfků mladých tetřevů neb tetřívků, nesmí se výkazy k travaření vydávati. Lesní úřad budiž včas lesním personálem na taková místa upozorněn." (MAXERA 1934). Je jasné, že vydání honebního pořádku mělo pro další vývoj tetřeví populace velký význam. Ochranná opatření, která ukládá, nemají na jiných panstvích obdoby ani v dobách pozdějších. Od roku 1811 se zachovaly z panství kompletní odstřelové listiny až do roku 1929 (přerušené pouze roku 1833). V pozdějším období se rovněž setkáváme s údaji o stavu zvěře (zpočátku pouze kohoutů). Údaje za jednotlivá decenia a srovnání s dřívějšími poměry ukazuje tab. 1. Tab. 1.: Přehled lovu a stavu tetřevích kohoutů na panství Křivoklát v letech 1710-19291.
Období 1710-1716 1719-1734 1735-1755 1788-1802 1811-1820 1821-1830 1831-1840 1841-1850 1851-1860 1861-1870 1871-1880 1881-1890 1891-1900 1901-1910 1911-1920 1921-1929 ISII-I929
Odstřel průměr min. 6,1 0,8 5,2 2,7 6,1 16,1 13,3 14,9 17,0 19,2 19,8 41,6 59,5 41,5 46,7 27,2 26,9
max. 1 0 0 0 3 11 8 1 0 11 11 23 24 11 0 10 0
16 5 11 6 16 20 27 28 32 33 32 65 88 66 89 44 89
Jarní stav kohoutů 11 průměr min. 2 37 1 42 9 79 6 98 8 67 6 97 6 186 7 237 2 143 40 126
Lov2 (% jar. st.)
max. -
36 42 79 49 62 70 131 203 134 27
37 42 79 498 71 117 256 290 152 290
1
KOKEŠ, NOVÁK A TLAPÁK (1975), NOVÁK (1972), MAXERA (1934)
2
Lov je udán v procentech jarního stavu.
9,6 25,0 16,5 25,0 30,2 20,8 25,6 30,2 20,6 25,0
Obr. 2 dokumentuje vývoj odstřelu v letech 1811-1929 ve formě klouzavých sedmiletých průměrů. Do roku 1822 se stav stabilizuje a nevykazuje až do konce 60. let minulého století významnější výkyvy (pouze kolem roku 1860 se přechodně zvyšuje na 1,5-násobek dlouhodobého průměru (1822-1868). Drobné oscilace přecházejí po minimu kolem roku 1868 v stabilní nárůst, trvající do roku 1894. Během 26 let tak stoupá počet odstřelených kohoutů o 380% (oproti roku 1868), případně 340% (proti průměru 1822-1868). Nejvyšší jarní stav byl na panství zaznamenán 1.2.1897 a činil 290 kohoutů a 398 slepic (poměr pohlaví 1:1,37) a nejvyšší letní stav z 31.7.1896 činil 359 kohoutů a 580 slepic (1:1,62). Po poklesu odstřelu asi na polovinu v roce 1901 je dalšího
143
maxima dosaženo kolem roku 1913. V dalších letech lov prudce klesá v důsledku pokračující 1. světové války. Po válce dochází opět ke značnému zvýšení odstřelu (jež však není z grafu dobře patrné, neboť od roku 1921 jsou uváděny odstřely bez LS Lány, odprodané státu). Uvedené trendy jsou ve shodě s údaji o stavu kohoutů, které, shrnuté po desetiletích, ukazuje obr. 3.
Obr. 2: Odstřel tetřevích kohoutů na panství Křivoklát v letech 1811-1929- Klouzavé sedmileté průměry.
Obr. 3: Jarní slávy tetřevích kohoutů na panství Křivoklát v desetiletích 1811/1820 - 1921/1930.
144
Aby se na panství stavy tetřevů zvýšily, lovili Fürstenbergové v 50.-60. letech 19. stol. tetřevy raději na sousedním panství Zbiroh, jak o tom svědčí obsáhlá korespondence s temnějším lesmistrem Tschuppikem. Roku 1865 je uveden neúspěšný pokus o chov tetřevů na líhni v Zakopaném (MAXERA 1934). Kromě mimořádných ochranných opatření se na vzestupu stavu tetřevů podílely zřejmě také polomy v letech 1868-1869, které znamenaly velkou změnu druhové i věkové skladby porostů. Jejich účinek lze porovnat s mniškovou kalamitou na počátku století, která umožnila zvýšení početnosti tetřeva a tetřívka v jiných oblastech (WALDHAUSER 1927). Stavy tetřeví zvěře na Křivoklátsku od 80. let 19. století až do 30. let století našeho lze právem označit jako vysoké. V tomto období dále zintenzivňuje šíření tetřevů z Křivoklátských lesů na Smečensko, Úhonicko, do oblasti Džbánu, na panství Slabce i na Berounsko, o němž bude pojednáno později. Roku 1888 byl proto Fürstenbergy na 6 let pronajat revír Plešivec, patřící městu Berounu, aby v něm mohla být chráněna zvěř jelení a tetřevi, migrující sem z Poteplí. S majiteli sousedních revírů uza vřeli Fürstenbergové dohodu o šetření těchto druhů zvěře (za dodávky deputátní zvěřiny) (MAXERA 1934). Roku 1927 naopak pronajala Fürstenberská lesní správa revíry Král a Hudlice. Tetřevů v nich bylo jen málo, třebaže škodná zvěř byla důsledně hubena (KYTKA 1955). Lov tetřevů v tomto období plnil především funkci společenskou, což je ostatně v 19. stol. charakteristické na všech větších panstvích. Fürstenbergové zvali na lov tetřevů na panství Lovecké hosty, kteří se s nimi na lovu podíleli. Přítomnost hostů na panství je doložena již v roce 1738, dále v letech 1820, 1824, 1826, 1834, 1845 a v druhé polovině minulého století pak pravidelně (MAXERA 1934, ALSTER 1825). Mezi hosty byl dokonce korunní princ Rudolf Habsburský, dobrý Lovec tetřevů (ANONYM 1879). Lov tetřevů hosty však nikdy nedosáhl takového významu, jako třeba na Schwarzenberských panstvích v jižních Čechách, nebo na severočeských panstvích Kinských a Waldsteinů a tvořil jen malou část celkového odstřelu. Také Fürstenbergové byli dobrými lovci, o čemž svědčí například to, že roku 1847 střelil Max Egon z Fürstenbergů v revíru Bušohrad za jedno ráno 3 tokající kohouty. Tokaniště bylo pojmenováno "U tří kohoutů" a na strom, pod nímž stál střelec byla přibita tabulka s reliéfem tokajících kohoutů (NECHLEBA 1937). Tentýž Lovec střelil roku 1873 za 9 dní 9 tetřevů a 39 tetřívků, aniž jediného chybil (MAXERA 1934). Ještě pozoruhodnější je snad Lovecký výsledek Emila st. z Fürstennbergů, který roku 1887 ulovil ve Vysokém Toku v revíru Kouřimec svého 1000. tetřeva. Všichni ovšem nepocházeli z Křivoklátska, ale také z Fürstennberských panství v Bádensku a Vitorazsku. Také na tomto místě byla instalována pamětní tabulka (MAXERA 1934). Kromě tradičního způsobu lovu kohoutů v toku přiskakováním se na Křivoklátsku vyvinul další, specifický způsob, tzv. "podbíhání" kohouta, který není doložen nikde jinde. O tom, jak probíhal lov tetřevů po organisační stránce se lze přesvědčit z údajů MAXERY 145
(1934) o přípravách na tok v roce 1890. Již 14.2. zasílá princ Emil z Fürstennbergů reskript lesnímu úřadu, v němž rámcově shrnuje organisační zajištění lovu. Po doplnění pokynů posílá 20.2. inspektor Leiner prováděcí nařízení jednotlivým lesním správám. Před začátkem toku mají být vyčištěny přístupové pěšiny v tokaništích, opraveny kryty z klestu a pro Lovecké hosty mají být připraveny Lovecké boudy (Emilovna, Leontinská a Karlova bouda). Zprávy o počtu tokajících kohoutů mají být odesílány každé 2 dny. 13.3. je navíc slíbena prémie jednoho dukátu tomu revírníku, který bude hlásit prvního tokajícího kohouta. V době, kdy panství Křivoklát náleželo Fürstenbergům, byla dvakrát zaznamenána útočnost tetřevího kohouta na člověka: poprvé, roku 1824 ALSTEREM (1825), který svoji práci publikoval v jednom z našich nejstarších lesnicko-lo-veckých periodik "Jagd- und Forst- Neuigkeiten" a podruhé roku 1913 v revíru Kouřimec (MAXERA 1934). Fürstenbergové převzali panství s poměrně stabilním, ale dosti nízkým stavem tetřeví zvěře. Účelnou ochranou se jim podařilo zvýšit její početnost do nebývalých rozměrů, na čemž měl velkou zásluhu na svou dobu ojedinělý honební pořádek z roku 1817 a jistě také vytvoření vhodných podmínek pro tuto zvěř lesním hospodářstvím na celém panství. Když roku 1929 prodali Fürstenbergové panství státu, byl tu snad nejvyšší stav tetřevů v celých Čechách. Od roku 1929 hospodařily na Křivoklátsku státní lesy. Z tohoto období se dochovaly pouze dílčí údaje z jednotlivých lesních správ. Velmi dobré stavy byly na LS Kolna (revíry Král, Hudlice, Bušohrad, Skreje a Kouřimec, od roku 1927 již jen poslední 3 revíry). Podle KYTKY (1955) se v letech 1920-1930 udával stav 20-30 kohoutů a 30-40 slepic a ještě byl podhodnocen. Na území této lesní správy stav tetřeví zvěře kulminoval v letech 1932-1936, kdy již bylo hlášeno 120-130 kohoutů. (KYTKA 1955). Rov něž počty odstřelených kohoutů byly vysoké - v roce 1930 je uváděno 42 a o rok později dokonce 52 ulovených ptáků (TLAPÁK, NOVÁK 1966). Slušné stavy tetřevů byly dále na LS Nová Huť, kde se v letech 1929-1936 stav kohoutů pohyboval mezi 45-65 kusy oproti průměru 41 kusů v letech 1887-1923 a roku 1932 je hlášeno dokonce 92 kohoutů (může se však jednat o letní stav). Ročně se ve stejném období lovilo průměrně 11 kohoutů (TLAPÁK 1963). Průměrný byl odstřel tetřevů u LS Obora (v letech 1934-1936 asi 11 kohoutů ročně) a LS Buková (průměrně 7 kusů v letech 1931-1935) (TLAPÁK, NOVÁK 1966). K mírnému snížení stavu došlo na LS Luzná, kde se roku 1932 uvádí stav 12 kohoutů (průměr na přelomu století byl 24 kohoutů) a odstřel činil roku 1931 jen 4 kusy (TLAPÁK 1963). Z 34 kohoutů, ulovených na Křivoklátsku roku 1934 (KOKEŠ 1979) připadá na LS Nová Huť 10 a na LS Buková 4. O tom, že tetřeví zvěře nebyl nedostatek, svědčí i to, že se v této době na Křivoklátsku sbírala tetřeví vejee a letecky se posílala d o Rumunska a Jugoslávie (KYTKA 1955). V Lánské oboře, kde státní lesy hospodařily již od roku 1921 byl stav rovněž vysoký a ve 30. letech ještě stoupal (ZATLOUKAL 1938). Přesto, že státní sprá 146
va lov omezovala, bylo loveno 15 kohoutů ročně. Nelze než dát za pravdu HOFFMANNOVI (1976), který označuje Křivoklátská tokaniště před 2. sv. válkou za nejlepší v Čechách (zvláště po příkrém poklesu odstřelu v jihočeských Schwarzenberských revírech). Vysoký stav tetřeví zvěře však měl i své negativní stránky - roku 1939 jsou uváděny z LS Nová Huť škody, způsobované tetřevy v lesních školkách (SEKERA 1940). Podobné případy jsou známy i odjinud, ale jsou výjimečné a docházelo k nim pouze tam, kde byl tetřeví zvěře nadbytek (OPATRNÝ 1908-09). Z roku 1939 se zachoval návrh odstřelu vysoké zvěře na Křivoklátsku. Pro rok 1939 se plánuje odstřel 4 kohoutů na LS Buková, 10 na LS Kolná a 8 u LS Obora. Na roky 1940-1941 není z blíže neuvedených důvodů odstřel tetřeví zvěře plánován (TLAPÁK, NOVÁK 1966). Ještě roku 1947 uvádí ŠORM (1947) hojný výskyt tetřevů. Podle KOKEŠE (ústní sdělení) však právě v poválečném období nastává nejrychlejší pokles stavu, spojený s rozšířením pytláctví ve všeobecné atmosféře nejistoty. Roku 1954 už je v literatuře zaznamenán silný úbytek (KOMÁREK 1954) a roku 1960 je uváděn pokles na 1/10 původního stavu (KROUTIL 1962). Roku 1964 je jako poslední na Křivoklátsku uváděn stav na lesní správě Lány - 2 kohouti a 1 slepice (WOLF, RAKUŠAN 1974), WOLF a KOKEŠ (1979) uvádějí v témž roce ojedinělý výskyt v polesích Král, Kolna a Bušohrad. Poslední pozorování tetřeva pochází z let 1970-1973. Tehdy tokal poslední kohout v porostní stěně na hranici polesí Král a Kolna (PECKA 1986). Roku 1973 se ještě předpokládá výskyt rozptýlených kusů (WOLF, RAKUŠAN 1974), ale při poslední inventarizaci v roce 1977 již tetřevi na Křivoklátsku nejsou vykazováni (BOUCHNER a kol. 1981). Stavy tetřevů na Křivoklátsku byly v minulosti stabilní a nevykazovaly velké výkyvy. Teprve v druhé polovině minulého století začaly stoupat a svého maxima dosáhly na konci minulého století a v období před 2. světovou válkou. Od poloviny 19. století se tetřevi také šířili do sousedních méně souvislých lesů. Po druhé světové válce začal jejich prudký pokles, který vyvrcholil jejich vymizením v polovině 70. let. Od té doby se tetřeví zvěř na Křivoklátsku nevyskytuje. 3.4. Šíření tetřeva z Křivoklátska do přilehlých oblastí Na panství Zbiroh, které navazovalo na lesy panství Křivoklát na jihozápadě, byl poměrně stálý, i když nevysoký stav tetřeví zvěře o kterém však máme pouze omezené množství údajů. Podle zpráv o odstřelu, prodeji a dodávkách zvěřiny se v letech 1793-1907 na panství lovilo ročně v průměru 4,4 kohouta (údaje o odstřelu pochází z 36 let a uvádí je CZASLAVSKY 1887-88, MINISTR 1964 a TLAPÁK, NOVÁK 1966). V roce 1899 bylo dosaženo nejvyššího odstřelu - 23 kusů, naopak koncem 18. a začátkem 19. století byly loveny 1-4 kusy ročně a v některých letech nebyl tetřev uloven vůbec. SOMMER (1848) uvádí pouze přítomnost tetřevů. Situaci ilustrují dva údaje o stavu, uvádějící roku 1853 20 kusů a roku 1897 již 150 kusů (zřejmě kohoutů). V témže roce je uváděna rozloha
147
panství na 23.860 ha vlastních a 18.000 ha pachtovaných honiteb, ne vždy ovšem lesních (MINISTR 1969). Údaj z roku 1907 hovoří o dobrém stavu s ročním lovem 6-7 kusů v revíru Opyš a Strašíce (PULCHART 1907-08). V letech 1931-1935, tedy v dob ě, kdy kulminuje stav tetřevů i na sousední LS Kolna, je dosahováno ročního úlovku 9 kohoutů a to jen na 4238 ha režijních honiteb. Průměrný stav v letech 1933-1935 je v těchto honitbách 33 kohoutů a 51 slepic (poměr pohlaví je tedy 1:1,54 s odstřelem 27% kohoutů ročně) (HALÍK, LIFKA 1936). Ač o poválečném období nemáme podrobnějších zpráv, lze předpokládat, že příčiny i doba vymizení tetřeva je zde shodná s jeho koncem na Křivoklátsku. Jako poslední je uváděn stav na LZ Zbiroh roku 1964 a sice 3 kohouti a 4 slepice (WOLF, KOKEŠ 1979). Na rozdíl od panství Zbiroh patří Džbán k místům, kam se tetřevi rozšířili teprve druhotně. Lesní oblast Džbánu se táhne od Měcholup a Vlkova na východ přes Mšec až ke Kladnu. Ačkoli se jedná o oblast dosti rozsáhlou, zdejší lesy nejsou zdaleka tak souvislé jako na sousedním Křivoklátsku: severojižní pruhy zemědělsky využívané půdy jsou zvláště na východě ještě doplněny hlubokými strmými údolími a k severovýchodu pozvolna přecházejí v zemědělskou oblast Slánska. Celé území nebylo v historii součástí jediného panství. Východní část zaujímalo panství Smečno, navazující přímo na lesní komplexy Křivoklátska. Dále na sever bylo panství Mšec, Panenský Týnec, Bilíchov a Vraný - Pozdeň, ve střední části Schwarzenberský velkostatek Domoušice. Menšími statky byly v blízkosti Kladna ležící panství Buštěhrad a statek Rozdělov, na západě území pak panství Měcholupy a revír Kozlov, náležející městu Žatci. K šíření tetřeva do lesů Džbánu docházelo asi v různé míře stále, podobně jako tam migrovala i jelení zvěř (NOVÁK a TLAPÁK 1975), nicméně k dlouhodobějšímu usídlení zde po dlouhou dobu nedošlo. Nejstarší zmínky hovoří o odstřelu 1 kusu v revíru Buštěhrad roku 1783 (NOVÁK 1968b) a z roku 1807 pochází sazebník zástřelného na panství Mšec, uvádějící i tetřeva (NOVÁK 1968a). Roku 1843 je pak uloven 1 kohout na statku Rozdělov. Zástřelné bylo stanoveno (a to i za slepici) rovněž na císařských statcích Tachlovice a Buštěhrad. O tom, že tetřeví zvěř zde nebyla trvale rozšířena, svědčí údaj SOMMERA (1845) z roku 1845, uvádějící, že tetřev se na panství Smečno vyskytuje jen jako střídající zvěř, i když na sousedním panství Bilíchov je roku 1858 uváděn slav 8 kusů (NOVÁK 1968a). Rozsáhlejší migrace tetřeva na Džbán začala pravděpodobně až v 70. letech 19. století, tedy v době, kdy jeho stav začíná na panství Křivoklát stoupat. První zástřel na panství Domoušice pochází z roku 1867 (revír Třeboc, ANONYM 1872), ale až do poloviny 80. let je zde stav nízký - v letech 1867-1888 bylo uloveno 7 tetřevů (TOMANDL 1958). Až na přelomu století se zde tetřevi stávají na přechodnou dobu zvěří stálou, o čemž svědčí úlovky 11 kusů roku 1889, nebo 6 a 8 kohoutů v letech 1908, resp. 1910. Na panství Smečno byl první kohout uloven
148
roku 1882, ale až do konce století se lov pohyboval okolo 1-2 kusů ročně. Zástřely přitom pocházejí především z revíru Žilina, navazujícího přímo na Lánskou oboru. (NOVÁK 1969, NOVÁK 1968a). Tetřevi se na panství již zdržovali stabilně a dokonce tu i tokali (NOSTIZ 1885). Roku 1886 jsou tetřevi zjištěni v revíru Mrákavy (u Kamenných Žehrovic), kde byl pěkný stav 5 kohoutů a 8 slepic (NOVÁK 1969) a ve stejné době v revíru Tuháň (VANDAS 1887). Stavy tetřevů ve východní části Džbánu vrcholí začátkem 20. století. Na panství Tachlovice a Buštěhrad se loví průměrně 4,9 kohouta za rok (1895-1910, (NOVÁK 1968a)), na panství Panenský Týnec 3,7 (v letech 1902-1917), na Sme-čensku 3,2 (1901-1922) a na statcích Vraný - Pozdeň 1,1 (1894-1922) (NOVÁK 1969, NOVÁK 1968a). Tetřevi se rovněž vyskytují na panství Bilíchov, jak o tom svědčí zpráva o podzimním toku roku 1898 (SCHICH 1898). Na panství Panenský Týnec byla pro účely lovu této zvěře dokonce zřízena lesovna a byli zváni lovečtí hosté, podobně jako na nedaleké panství Domoušice. Vysoké stavy tetřevů se udržely dlouho zvláště na Smečensku. Roku 1929 je hlášen na panství stav 13 kohoutů a 41 slepic (1:3,2) a ještě v letech 1935-1940 je LÖVEno ročně 2,2 kohouta (NOVÁK 1968a). Přestože i zde po válce následuje rapidní pokles stavů a postupné vymizení tetřeva, jednotlivé kusy se na Bilíchovsku (u Hvížďalky) udržely až do roku 1975, tedy déle než na Křivoklátsku (TICHÝ, PLETICHA 1982). Problematičtější je původ tetřeva v západní části Džbánu. Není jasné, zda sem tetřevi migrovali z Křivoklátska přes panství Domoušice, nebo přímo z populací v nesouvislých lesích panství Petrohrad. Tetřevi se zde vyskytovali v revíru Kozlov a Lhota, první údaj o zástřelu kohouta pochází z roku 1893 (ANONYM 1893). Hned v následujícím roce zde bylo zjištěno hnízdění (TIPPNER 1894) a pravděpodobně se zde utvořila malá lokální populace (ANONYM 1908), zmiňovaná vícekrát až do roku 1914 (ANONYM 1914). Rovněž zde se tetřevi udrželi poměrně dlouho a ještě na přelomu 60. a 70. let jsou udáváni u Nečemic a Markvarce (TICHÝ, PLETICHA 1982). Dalším místem, kam se tetřevi z Křivoklátska rozšířili, bylo panství Slabce, ležící na západ od Hřebečníků na levém břehu Berounky. Tetřevi se sem rozšířili poměrně pozdě, první zástřel pochází z roku 1901. K usídlení došlo však asi až kolem roku 1910, kdy byli střeleni 2 (roku 1908), resp. 4 kohouti (1909) (TLAPÁK, NOVÁK 1966). Z pozdějších let zprávy o odstřelu chybí, nicméně máme k dispozici zajímavé údaje z panství Křivoklát. Tam totiž v letech 1909-1913 školili slabecký lesní personál v zjišťování a lovu tetřevů (MAXERA 1934). O tom, že se zde tetřevi udrželi dlouhou dobu, svědčí údaj o odstřelu ještě z roku 1933 (TLAPÁK, NOVÁK 1966). Poslední oblastí, kam se tetřev z Křivoklátska rozšířil, byla oblast Úhonicka (tedy lesů v povodí Loděnice) a Berounska. Už roku 1888 pronajímají Fürstenbergové honitbu města Berouna Plešivec, za účelem ochrany tetřeví a jelení zvěře. V tomtéž smyslu jednají rovněž s majiteli honiteb Na Ptáku a Lísek, 149
kterým za ochranu zvěře přislíbili deputátní zvěřinu. Tetřevi a jeleni sem migrují převážně ze sousedních revírů Poteply a Krkavčí hora. (MAXERA 1934). Roku 1900, kdy již honitba na Plešivci není Fürstenbergy pachtována, dochází zde k zástřelu kohouta. Pozorován je další kohout a několik slepic (ANONYM 1900), kteří tu později hnízdí (JUNA 1929). V téže době se zřejmě tetřevi šíří i na Úhonicko, kde vzniká početná populace (KOKEŠ 1979). Tetřevi zde dosahují až na levý břeh Kačáku u Loděnic, odkud ale záhy (1912) mizí (WOLF, RAKUŠAN 1974). Vysoký stav na Chrustenicku dokazuje údaj z roku 1912, kdy zde byli za jedno ráno uloveni 3 tetřeví kohouti (ANONYM 1938). Zdejší populace trvá až do války, kdy jsou v letech 1944-1945 hlášeny poslední stavy z revírů Liběčov, Podkozí a Chrustenice, přičemž v Liběčově je ještě roku 1944 vykazováno 18 kohoutů a 20-25 slepic a 1 kohout je uloven (WOLF, RAKUŠAN 1974). Místem, kam se tetřevi na Berounsku rozšířili nejdále je oblast dnešní SPR Koda na pravém břehu Berounky. Vymizeli odtud však již roku 1912 (WOLF, RAKUŠAN 1974). Migrace tetřevů z lesních komplexů Křivoklátska probíhala zřejmě neustále. K jejímu zintenzivnění však dochází zvláště ve druhé polovině 19. století, kdy tetřevi migrují hlavně do oblasti Džbánu. Na přelomu století se pak utváří tetřeví populace na Unhošťsku a Berounsku a na západě na panství Slabce. Všechny nově vzniklé populace jsou poměrně stabilní a je s nimi myslivecky hospodařeno. Nejdříve, v průběhu války, zanikají lokální populace na Unhošťsku, Berounsku a Slabecku, zatímco tetřevi v 1esích Džbánu, i přes drastický pokles stavů, přežívají v ojedinělých exemplářích až do poloviny 70. let našeho století. V celém procesu šíření má Křivoklátsko spolu s navazujícími lesy panství Zbiroh funkci jakéhosi stabilního jádra populace, odkud se druh za příznivých podmínek šíří do méně souvislých lesů. 3.5. Tetřevec Výskyt tetřevec byl na Křivoklátsku zaznamenán pouze dvakrát. První byl uloven roku 1735 a již tehdy byl správně určen jako kříženec tetřeva a tetřívka. Druhý pak byl střelen roku 1860 u Lužné. Zřídkavý výskyt tohoto křížence je zřejmě důsledkem nízkého stavu tetřívka na panství a faktu, že poměr pohlaví v populaci na Křivoklátsku byl víceméně stabilní. Tetřevci se totiž hojněji vyskytují v místech s nedostatkem kohoutů (ANONYM 1881, SOUCHA 1883), nebo tam, kde populace zaniká (PORKERT 1990). 3.6. Ekologické parametry populace v době maximální početnosti Největší početnosti dosahovala tetřeví populace na Křivoklátsku na konci 19. a začátkem 20. století. Právě z této doby se zachovalo větší množství údajů o stavech a lovu této zvěře, které nám umožňují seznámit se blíže se stavem místní populace a provést srovnání se situací na panství Český Krumlov, jak ji popsal ANDRESKA (1986). Konkrétně se zachovaly doklady o jarním stavu
150
( k 1.2.nebo 1.3.) a letním stavu zvěře (k 1. nebo 15. červenci) v jednotlivých revírech a podle pohlaví. Údaje za celé panství jsou shrnuty v tab. 2. Tab. 2:
1
TLAPÁK A NOVÁK (1966)
Jak je patrné z tabulky, na panství se na přelomu 80. a 90. let minulého století vyskytovalo v jarním stavu (tj. po kritickém zimním období a před začátkem doby lovu kohoutů) průměrně 228 kohoutů a 281 slepic, při poměru pohlaví 1:1,23 ve prospěch slepic. Relativní početnost tetřeví zvěře byla vysoká a činila 1,67 kusu na 100 ha lesa. Ve sledovaném období stav tetřevů na Křivoklátsku mírně stoupal (obr. 4).
Obr. 4: Stavy tetřevích kohoutů ( o ) a slepic ( • ) na panství Křivoklát v letech 1887-1897
151
Na panství se lovilo průměrně 66 kohoutů ročně (tedy 29,1 % jejich jarního stavu) a tento lov nenarušoval stávající poměr pohlaví. Letní stav dosahoval asi 340 kohoutů a 550 slepic a přírůstek kolísal (ve třech letech, ze kterých jsou údaje) mezi 0,98 a 1,33 kuřaty na 1 slepici (průměr 1,19). Tetřevi byli rozšířeni takřka rovnoměrně na celém území panství. Zjištěné parametry populace tetřeva na Křivoklátsku můžeme srovnat s údaji, publikovanými ANDRESKOU (1986) pro jihočeské panství Český Krumlov. Většina revírů tohoto panství tvořila souvislou oblast v jižní části Šumavy, kde revíry navazovaly na lesy panství Vimperk, zbylé revíry byly v Blanském lese (Kleť). Panství o rozloze 48.576 ha (SOMMER 1841) mělo 26.025 ha lesa (lesnatost 54 %). Údaje o tetřeví populaci v této oblasti jsou shrnuty v tab. 3. Tab. 3: Ekologické charakteristiky populace tetřeva na Českokrumlovsku v letech 1893-19011 Rok
Jarní stav
Letní slav
Lov
Poměr
Přírůstek
kohouti
slepice
kuřata
ks
% jar. st.
pohlaví
(kuřat/sl.)
1893
202
438
231
39
19,3
2,17
0,53
1894
209
402
248
53
25,4
1,92
0,62
1895
195
448
247
40
20,5
2,30
0,55
1896
168
470
255
38
22,6
2,80
0,54
1897
198
487
241
41
20,7
2,46
0,49
1898
210
526
320
63
30,0
2,50
0,61
1899
265
618
359
84
31,7
2,33
0,58
1900
246
570
421
81
32,9
2,32
0,74
1901
289
579
450
82
28,4
2,00
0,78
Průměr
220
504
308
58
25,7
2,31
0,60
1
ANDRESKA (1986)
Jarní stavy na panství dosahovaly na přelomu 19. a 20. století průměrně 220 kohoutů a 504 slepic, poměr pohlaví činil 1:2,31 ve prospěch slepic. Relativní početnost zvěře byla vyšší než na Křivoklátsku a činila 2,78 kusu na 100 ha lesa. Stav tetřeva zde ve sledovaném období nepodléhal velkým výkyvům. Na panství se lovilo ročně 58 kohoutů, to jest 25,7 % jejich jarního stavu. Letní stav dosahoval asi 1032 kusů zvěře a přírůstek se pohyboval mezi 0,49 -0,78 kuřete na 1 slepici (průměr 0,60). Tetřevi nebyli na panství rozšířeni stejnoměrně, ale preferovali revíry s převahou jižních expozic (ANDRESKA 1986) a zde byla jejich početnost zřejmě ještě vyšší než je uvedeno výše. Jarní stavy kohoutů byly na obou panstvích stejné a byly rovněž podobnou měrou Lovecky využívány. Poměr pohlaví byl naopak rozdílný - na panství Krumlov připadalo na 1 kohouta dvojnásobné množství slepic a také relativní početnost tetřeví zvěře byla takřka dvojnásobná.
152
Naopak přírůstek byl takřka 2x nižší než na panství Křivoklát. To může být dáno buď horšími podmínkami pro přežívání kuřat (vyšší nadmořská výška), nebo faktem, že vzhledem k nepříznivému poměru pohlaví nedošlo u všech slepic k páření. Na obou panstvích v sledovaných obdobích stav tetřeví zvěře vrcholil, ovšem jeho další vývoj byl značně odlišný. Zatímco na Křivoklátsku se vysoké stavy udržely až do války, na Krumlovsku následoval prudký pokles stavů i odstřelu. Důvodem mohl být nepříznivý poměr pohlaví. Několik let s vyšším odstřelem kohoutů mohl tento poměr ovlivnit do té míry, že vzhledem k malému počtu kohoutů stoupl podíl neoplozených slepic a ještě dále klesl už tak nízký přírůstek. 4. DISKUSE Vztah člověka k tetřeví zvěři se v minulosti měnil a tím se měnil i jeho vliv na její stavy. Po období lovu za účelem zásobování se lov tetřevů stává společenskou událostí a je mu věnována stále vyšší pozornost. V této souvislosti se nabízí otázka, proč byla na panství Křivoklát preferována právě tetřeví a jelení zvěř. Příčinou je zřejmě vysoká lesnatost panství, vytvářející ideální podmínky pro tyto druhy, zatímco pro běžnou polní zvěř (srnec, zajíc, koroptev) je nevyhovující. Vždyť v 19. století byl na panství pouze jeden polní revír a Krušovická bažantnice dodávala většinu své produkce na jiná panství. Křivoklátsko se tak z hlediska myslivosti podobá spíše lesnatým horským oblastem (Krušné hory, Krkonoše, Šumava), kde jsou rovněž chováni jeleni, tetřeví a tetřívčí zvěř. Rozdílem je však větší úživnost, daná místními podmínkami, zejména nižší nadmořskou výškou. Ochranná opatření, směřovaná ke zvýšení stavů tetřeva byla rozsáhlá a komplexní a datují se již do doby, kdy se s nimi na jiných panstvích ještě nesetkáváme. Kromě tlumení škodné zvěře se soustřeďovala na ochranu hnízdících ptáků i slepic s kuřaty a rovněž odstřel byl po určitou dobu omezen. Ochranná o-patření však zřejmě nebyla jedinou příčinou, která vedla ke vzestupu stavů ve 2. polovině minulého století. Jak je patrné z obr. 5 i tab. 4, stav tetřevů začal v 50. a 60. letech stoupat i na některých dalších panstvích a mnohde byl vzestup ještě rychlejší. Tab. 4: Srovnání populační dynamiky tetřeva na Křivoklátsku v 2. polovině 19. století s jinými oblastmi. Odstřely udány jako sedmileté průměry. Panstvi
Křivoklát Třeboň Český Krumlov Vimperk
Počátek vzestupu odstřelu 1868 1850 1856 1866
Odstřel Zvýšení odstřelu (% počátku) Počátek Počátek vzest. + vzestupu 20 let 14,8 49,0 230 6,1 14,3 132 8,9 41,1 364 8,1 40,3 394
153
Obr. 5: Odstřel tetřevích kohoutů v letech 1811 -1890 na panstvích Třeboň (vepředu), Vimperk, Křivoklát a Krumlov. Odstřely udány jako sedmileté průměry.
Na panství Křivoklát se však díky zodpovědně prováděnému odstřelu, zvláště v období po 1. světové válce vysoký stav tetřevů udržel a trval až do konce 2. světové války. Až prudký poválečný pokles stavů znamenal zlom ve vývoji zdejší populace a když byla roku 1978 vyhlášena CHKO Křivoklátsko, nevyskytoval se zde již ani jediný kus této zvěře. Pro pochopení vlivu člověka na dynamiku populací tetřeva je třeba upozornit na odlišnost mysliveckého hospodaření s tetřeví zvěří i na některá specifika v její biologii. Myslivecké hospodaření s užitkovou zvěří, mezi níž byl řazen i tetřev hlušec, spočívá v její ochraně (odstřel škodné zvěře, přikrmování, negativní selekce odstřelem), která převážně díky snížené mortalitě vede k větší populační početnosti, která je pak předmětem lovu. Ochrana je u tetřeva obvykle omezena pouze na odstřel jeho predátorů, výjimečně se provádí ochrana sedících slepic, přikrmování nebylo v našich podmínkách prováděno. Lov se u tetřeví zvěře týká pouze jednoho pohlaví a nemá charakter negativní selekce. Stabilní reprodukci, umožňující lov zvěře, lze za těchto podmínek dosáhnout pouze díky faktu, že tetřev je druh polygamní a přírůstek je do značné míry nezávislý na poměru pohlaví (například odstřel 30% stavu kohoutků monogamního jeřábka lesního (Tetrastes bonasia) by měl v tomto smyslu pro přírůstek a početnost druhu fatální důsledky). K poklesu stavů dochází zřejmě u tetřeví zvěře až při překročení takového poměru pohlaví, který výrazně ovlivní přírůstek. Odstřel v době toku nemá zřejmě na stav tetřeva tak negativní vliv, jak se obecně soudí, neboť ani velké odstřely, prováděné vesměs v době toku, nenarušují výrazně stabilitu populace (viz výše). Nelze opomenout ani fakt, že antropické vlivy nejsou vlivy jedinými, které na populaci tetřeva působí. Zejména predace (uváděná nejčastěji v souvislosti s prasetem divokým a kunami) a 154
povětrnostní podmínky mohou výrazně ovlivnit početnost tetřeví zvěře. Zejména chladné a deštivé počasí v období vývoje kuřat může způsobit, že přírůstek je značně menší než v jiných letech. Pokud se takováto situace opakuje, může spolu s pokračujícím odstřelem kohoutů způsobit nevratnou změnu v poměru pohlaví a tím vést k prudkému poklesu početnosti.
5. ZÁVĚR Tetřev hlušec (Tetrao urogallus L.) se vyskytoval na Křivoklátsku od začátku historické doby. Po vzestupu jeho početnosti v 2. polovině minulého století se zde silná populace udržela až do konce 2. světové války a přestože nevykazovala takové kvantitativní parametry jako populace jihočeské, byla dlouhodobě značně stabilní. Příčinou vzestupu a trvání této populace byla kromě vhodných přírodních podmínek také rozsáhlá ochrana a uvážlivý lov této zvěře. V této době se tetřev z Křivoklátska rozšířil do méně souvislých lesů okolních oblastí, kde se (zvláště v oblasti Džbánu) vytvořily silné lokální populace, na některých místech i dlouhodobě přetrvávající. Tetřeví populace na Křivoklátsku zanikla v 70. letech našeho století poté, co se nevzpamatovala z prudkého poklesu po 2. sv. válce. V současné době je území Křivoklátska již natolik změněno, že by se zde tetřev zřejmě nemohl vyskytovat ani po případné reintrodukci. Tetřev hlušec je zřejmě do značné míry tolerantní k vysokému odstřelu kohutů a to i v průběhu toku. Začátek rychlého snižování jeho početnosti může být zapříčiněn překročením limitního poměru pohlaví, který vede ke snížení přirozeného přírůstku, nebo rychlým snížením stavu, způsobeným nepříznivými povětrnostními podmínkami či zvýšením predace, bez adekvátního snížení lovu kohoutů. SUMMARY Capercaillie (Tetrao urogallus L.) is one of the most endangered vertebrate species in the Czech Republic. The Křivoklátsko region (fig. 1), located in the centrai Bohemia, is an area, where cappercaillie was quite abundant until world war II. It was mostly due to its large forests (more then 75% of the total area) with suitable conditions for the population of capercaillie, as well as to the sensible forest management, protection of game and rational hunting. The abundance of capercaillie was not stable during the studied period (from the late middle ages until 1964). It reached its maximum about the beginning of the 20th century (fig. 2), when the population density of capercaillie was higher than 1,5 ex. per square km. During this time, the population was stable for seve-ral years and it allowed rational hunting of cca 30% of cocks each year (fig. 4). When copared to the situation in the Český Krumlov region in the southern Bohemia, the both sex ratio (cocks : hens = 1,3 for Křivoklát and 2,3 for Český Krumlov) and the rate of reproduction (chicken / hen per year = 1,2 and 0,6, respectively) was more favourable in the Křivoklát area and protected the population against deviations. 155
In the last two decades of the 19. century, the capercaillies population in Křivoklát area functioned as a core area, expanding in the neighbourhoods (Beroun and Kladno area, Džbán, Český Kras area). Small local populations in surrounding forest areas sustained partly until 1945. During and after world war II, there was a rapid decrease in population, which finally lead about the year 1980 to the extinction of capercaillie in this area. Nowadays, the area is intensi-vely exploited and is not suitable for reintroduction of the species. LITERATURA ALSTER (1825): Der Verwegene Auerhahn, Jagd- und Forst- Neuigkeiten 3, 1. ANDRESKA J. (1986): Hospodaření s tetřevem hlušcem na panství Český Krumlov v letech 18581936, Folia venatoria 16, 211-222. ANONYM (1872): AbschuB wahrend der Balz, A. Hugos Jagd-Zeitung 15, 379. ANONYM (1879): Jagdausflug des Kronprinzen, A. Hugos Jagd-Zeitung 22, 219. ANONYM (1881): Ein Rackelhahn, A. Hugos Jagd-Zeitung 24, 340-341. ANONYM (1893): Jagd-Ergebnisse, Jagerzeitung fůr Böhmen und Mahren 9, 174. ANONYM (1900): Tetřev v lesích Berounských, Listy Lovecké 6, 123. ANONYM (1908): Seltenes Weidmannsheil, Jagerzeitung fůr Böhmen und Mahren 19, 268. ANONYM (1914): Zur Auerhahnbalz, Jagerzeitung fur Böhmen und Mahren 25, 242. ANONYM (1938): Tetřev, který tokal na akátu u silnice, Stráž Myslivosti 16, 478-479. BOUCHNER M. (1981): Výsledky inventarizace tetřevů v ČSR, Folia venatoria 10-11, 51-67. CZASLAVSKY K. (1887-88): Zbirov, Vereinschrift fur Forst-, Jagd- und Naturkunde 153, 129168. ČABART J. (1953): Dějiny myslivosti v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, výzkumná práce ÚLUV Zbraslav, 23-302. ČABART J.: (1958): Vývoj české myslivosti, Praha. EIBERLE J, MATTER K. (1984): Witterungsverlauf und Auerhuhnbestand, Schweizerjáger 69, 776-782. HALÍK, LIFKA (1936): Myslivost, Sborník statí k sedmdesátým narozeninám Josefa knížete z Colloredo-Mannsfeldů, Praha, 169-178. HOFMAN K. (1976): Avifauna širšího Plzeňska, Sborník západočeského muzea v Plzni, Příroda 19, 48-49. CHADT J.E. (1907): Lovná zvěř, Lovecký obzor 10, 54-55; 107-108; 119-120. KLAUS J. (1986): Die Auerhuhner, Wittenberg. KOKEŠ O.: Výpis z archivu, SAK, fond Křivoklát. 156
KOKEŠ O. (1979): Původ, příčiny a konec šíření tetřeva hlušce v pražském okolí, Bohemia centralis 8, 175-191. KOMÁREK J. (1954): Lesnická zoologie 3, Praha. KROUTIL O. (1962): Po stopách tetřevů a tetřívků, Myslivost 10, 22-23. KYTKA J. (1955): O příčinách úbytku tetřevů v našich honitbách, Myslivost 3,23. MAXERA R. (1934): Myslivosť v hloubi Křivoklátských lesů, Křivoklát. MINISTR J. (1964): Historický průzkum lesů LHC Zbiroh I, II, III a Spál. Poříčí III, Plzeň, 156160; příl. 3-4. MINISTR J. (1969): Příspěvek k vývoji myslivosti na Zbirožsku, Lesnictví 15, 669-672. NECHLEBA A. (1937): Drobnosti o pernaté zvěři, Stráž Myslivosti 15, 40-44; 72-74. NOSTIZ E. (1885): Balzbericht aus Böhmen, A. Hugos Jagd-Zeitung 28, 357-360. NOVÁK A. (1968a): Historický průzkum lesa LZ Lužná, LHC Smečno-sever, Praha, 114-679. NOVÁK A. (1968b): Historický průzkum lesa pro LZ Nižbor, LHC Smečno-jih, Praha, 254-313. NOVÁK A. (1969): Historický průzkum lesa, Kancelář presidenta republiky - Státní statek Lány, Praha, 263-429. NOVÁK A. (1972): Historie lesů LZ Křivoklát, LHC Buková, Praha, 172-216. NOVÁK A., TLAPÁK J. (1975): Vývoj lesa a lesního hospodářství na Křivoklátsku, Bohemia centralis 4, 3-51. OPATRNÝ B. (1908-09): Ochrana školek a semenišť proti zvěři tetřeví, Les a lov, 2, 302 PECKA M. (1986): Křivoklátsko, Praha. PORKERT J. (1990): Zu Bastardierungen in den Anstiegs- und Aussterbenspha-sen einiger mitteleuropáischer Populationen des Auerhuhns, Tetrao urogallus (Tetraonidae, Aves), Acta Societatis Zoologicae Bohemoslovacae 53, 56-68. PULCHART M. (1907-08): Ornithologické poměry Hořovic a okolí, Les a lov 1, 182-184. SEKERA J. (1940): Myslivecko-fenologická pozorování za rok 1939, Stráž Myslivosti 18, 59-62. SCHICH J. (1898): Zvláštní zjevy, Lovecký obzor 1, 128. SOMMER J.G. (1841): Budweiser Kreis, Das Konigreich Böhmen, Prag, 9, XXX; 132-230. SOMMER J.G. (1845): Rakonitzer Kreis, Das Kónigreich Böhmen, Prag, 13 XXIX; 63-271. SOMMER J.G. (1848): Berauner Kreis, Das Kónigreich Böhmen, Prag, 16, XXXVIII; 228-290. SOUCHA W. (1883): Zur Rackelhahn Frage, Vereinschrift fůr Forst-, Jagd- und Naturkunde 124, 3-24. ŠORM A. (1947): Křivoklátský památník, Praha. TICHÝ, PLETICHA (1982): Ptactvo Lounska, Zprávy MOS 40, 65-125. TIPPNER F. (1894): Aus dem Stadtl. Waldrevier Gosel, Jagerzeitung fur Böhmen und Mahren 10, 102. 157
TLAPÁK J. (1963): Historický průzkum lesa LHC Lužná, Praha, 126. TLAPÁK J., NOVÁK A. (1966): Historický průzkum lesů LZ Křivoklát, LHC Buková, Leontýn, Bušohrad, Praha, 305-426. TOMANDL M. (1958): Historický průzkum lesů LHC Domoušice, Jablonec, 198-203. VANDAS K. (1887): Příspěvek k ornithologickým poměrům okolí Smečenského, Vesmír 16, 102103; 126-127; 150-152; 174-175. WALDHAUSER V. (1927): Stěhování tetřeví a tetřívčí zvěře a několik poznatků z jejího života, Stráž Myslivosti 5, 103-108. WOLF R., KOKEŠ O. (1979): Rozšíření tetřeva hlušce v ČSR, Folia venatoria 9, 101-118. WOLF R., RAKUŠAN C. (1974): K příčinám mizení tetřeva ve Středočeském kraji, Sborník VLU VŠZ V Praze 17, 157-160. ZATLOUKAL J. (1938): Lány, Stráž Myslivosti 16, 29-34.
ADRESA AUTORA: Mgr. Petr Baldrian Mikrobiologický ústav AV ČR Vídeňská 1083 142 20 Praha 4
158
Účelová neperiodická publikace Není určena k prodeji obyvatelstvu
BOHEMIA CENTRALIS
25
Vydala Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, středisko Praha v Praze 1997 Vydání první - počet stran 208 Výkonný redaktor RNDr. Jan Němec Sazba Lynx Soft Příbram Vytiskla Příbramská tiskárna s. r. o.
159
1. PR Podhrázský rybník v okrese Benešov
2. K významným rostlinám PR Podhrázský rybník patří orobinec úzkolistý
160
3. Navrhovaná PP Částrovické rybníky
4. Velký Býkovický rybník v PR Podlesí s typickou flórou obnaženého dna
161
5. Letecký pohled na PR Podlesí s Velkým a Malým Býkovickým rybníkem a rašelinnými loukami
6. Ve Velkém Býkovickém rybníku v PR Podlesí roste skřípinec jezerní
162
7. Meandry Blanice u Louňovic pod Blaníkem
163
8. Kosatec žlutý patří k nápadným vodním rostlinám 9. Osu CHKO Blaník tvoří řeka Blanice s dobře vyvinutými břehovými porosty
164
10. V drobném rybníčku nedaleko obce Studený roste mj. přeslička říční
11. PP Rybníček u Studeného s mohutnými lemy ďáblíku bahenního
165
12. PR Štěpánovský potok
13. Společenstva rákosin jsou na Podblanicku hojně zastoupena
166
14. Letecký pohled na rybník Strašík v CHKO Blaník
167
