BOHEMIA CENTRALIS 16
1
2
Obsah Inhalt Content
KNÍŽETOVÁ L. - PECINA P. - PIVNIČKOVÁ M. 7
Prověrka maloplošných chráněných území a jejich návrhů ve Středočeském kraji v letech 1982 - 85
Kontrolle der Naturschutzgebiete und deren Vorschläge im mittelböhmischen Bezirk in Jahren 1982 - 1985
Redakční uzávěrka 28.2.1986
3
4
BOHEMIA CENTRALIS 18
Vydalo Středisko státní památkové péče a ochrany přírody Středočeského kraje ve Státním zemědělském nakladatelství Praha
5
Redakční rada
Milan Rivola (výkonný redaktor) Petr Čepek Jan Jeník Vojen Ložek Pavel Pecina Eduard Průša Vladimír Skalický František Skřivánek Josef Tlapák
STŘEDISKO
STÁTNÍ
PAMÁTKOVÉ
PÉČE
STŘEDOČESKÉHO KRAJE PRAHA 1987
6
A
OCHRANY
PŘÍRODY
Bohemia centralis, Praha, 16: 7-262, 1987
Prověrka maloplošných chráněných území a jejich návrhů ve Středočeském kraji v letech 198285 Kontrolle der Naturschutzgebiete und deren Vorschläge im mittelböhmischen Bezirk in Jahren 1982-85
Ludmila KNÍŽETOVÁ - Pavel PECINA - Marie PIVNIČKOVÁ
ÚVOD
Prověrka maloplošných chráněných území a jejich návrhů probíhala v letech 1983-85. Její praktická realizace vyplynula z usnesení vlády ČSR č. 172 ze dne 24.6.1981 a usnesení rady SKNV č. 258 ze dne 22.9.1981. Poslední prověrka chráněných území a lokalit navrhovaných k ochraně podle zákona č. 40/1956 Sb., o státní ochraně přírody, proběhla v roce 1962 a její výsledky byly publikovány (ČEŘOVSKÝ a HOMOLÁČ 1963). Od té doby značně narostl jak počet území navrhovaných k ochraně, tak i lokalit registrovaných v zájmu ochrany přírody; několik území bylo vyhlášeno a větší počet kompletně zpracovaných návrhů na ochranu území byl předán k vyhlášení ministerstvu kultury ČSR prostřednictvím SÚPPOP. Současně se podstatně zhoršila kvalita přírodního prostředí, což nemohlo zůstat bez následků na chráněné části přírody. Rozvržení prověrkových šetření na dobu tří let s sebou přineslo určité zastarávání informací, nicméně při množství šetřených lokalit bylo jediným možným řešením. Konkrétní realizace prověrek probíhala podle Metodického pokynu pro prověrky maloplošných chráněných území a jejich návrhů, vydaného ministerstvem kultury ČSR v roce 1982.
7
Abychom dosáhli podobné úrovně zpracování prověrky, jaké bylo dosaženo v elaborátu z roku 1963, a vyrovnali se s prvořadým posláním státní ochrany přírody zachovat maximum z bohatství a diverzity přírody středních Čech, rozšířili jsme výběr prověřovaných území proti metodickému pokynu o návrhy ve stadiu tak zvaného podnětu a o vybrané registrované lokality, které dosud nebyly pojaty do vyhlašovacího řízení. To ovšem neznamená, že předkládaný přehled obsahuje všechny přírodovědecky hodnotné lokality v kraji, které je nutno územně chránit. Je samozřejmé, že se s postupujícím vědeckým výzkumem i s důkladnější znalostí terénu bude síť chráněných území i dále obohacovat o cenné fenomény, které jsou v současné době neznámé. Podle platné metodiky zajišťovalo vlastní terénní šetření Středisko státní památkové péče a ochrany přírody Středočeského kraje a účastnili se jej zástupci SÚPPOP, OK ONV, OK KNV a MNV, dále vlastníci a uživatelé, po-případě podle potřeby přizvaní odborní a vědečtí pracovníci. V prvním roce byla účast MNV a uživatelů (vlastníků) zajišťována prostřednictvím OK ONV. Tento způsob se však neosvědčil, a proto v dalších letech zvalo Středisko všechny zainteresované složky samo. Pouze u lokalit prověřovaných mimo metodiku byli uživatelé vynecháni (obvykle nebyli ani známi). Protokoly o prověrkách, zpracované v konceptu přímo na místě, byly po doplnění a schválení krajskou prověrkovou komisí buď uloženy na SÚPPOP, Středisku (popřípadě příslušné správě CHKO), OK ONV, nebo zaslány MNV, popřípadě uživateli. Do prověrky nebyla zařazena území, která byla již dříve vyhlášena, ale byla zahrnuta do plošně rozlehlejšího návrhu nebo do chráněného území /např. SPR Pátecká a Mísy v CHPV Libický luh, dále území, jejichž návrh na zrušení byl již před prověrkami předán MK ČSR /SPR Klecanský háj, SPR Velkoveský vrch/, a rovněž území, která při delimitaci území hlavního města Prahy přešla do péče Pražského střediska, i když zčásti zasahují do Středočeského kraje /SPR Roztocký háj - Tiché údolí, SPR Radotínské údolí/. Asi u 10 území bylo upuštěno od terénního šetření, neboť byly k dispozici aktuální výsledky inventarizačního průzkumu (tab. 1 a 2). Koncem každého roku byly výsledky prověrek sumarizovány a formou roční závěrečné zprávy byly schvalovány krajskou prověrkovou komisí. V návaznosti na ni probíhalo rámcové schválení celostátní prověrkovou komisí. Pak
8
Tabulka 1
Přehled prověřovaných lokalit podle okresů /stav v době prověrky, nikoliv současný stav směněný vyhlášením některých návrhů/
Okres
CHÚ /oddíl A/
Návrhy CHÚ
Návrhy CHÚ
/oddíl B/
/oddíl C/
Celkem
Benešov
5
5
9
19
Beroun
15
1
3
19
Kladno
3
5
15
23
Kolín
9
5
12
26
Kutná Hora
6
1
9
16
Mělník
9
6
113
28
Mladá Boleslav
7
2
9
18
Nymburk
8
4
16
28
Praha-východ
2
1
3
6
Praha-západ
5
2
1
8
Příbram
9
4
8
21
Rakovník
4
10
13
27
82
46
111
239
Celkem
byly kompletní závěry vyhodnoceny z hlediska reprezentativnosti celostátní sítě chráněných území a byly předloženy Radě pro životní prostředí při vládě ČSR. Konkrétní forma realizace výsledků prověrek není v době předání rukopisu do tisku známa.
9
S přihlédnutím ke zdlouhavému procesu vyhlašovacího řízení ministerstvem kultury byla prakticky všechna území navrhovaná k ochraně doporučena k vyhlášení v kategorii Tabulka 2
Přehled zásahů a (typů managementu /počty území odpovídají stavu v době prověrky/ Zásah CHÚ
CHÚ
Návrhy CHÚ Návrhy CHÚ
Celkem
/oddíl A/
/oddíl B/
/oddíl C/
Likvidace nepůvodních dřevin nebo náletu dřevin
30
116
39
85
Kosení luk podle požadavku ochrany
10
7
25
42
Řízená pastva
3
2
10
15
Brzdění zarůstání ramen a tůní
-
3
11
14
Výsadba keřových bariér
5
11
6
12
Sadovnická páče
-
-
2
2
-
1
-
2
1
11
-
2
Usměrnění tahu žab přes silnici
-
_
1
1
Budování zídek z kamenů pro plazy
-
1
-
11
Přemístění krmelců
-
-
-
11
Plašení bažantů
1!
-
-
11
Vyloučení výkonu práva myslivosti
1
-
-
1
Zajištění koordinace chovu a výzkumu zvěře
11
-
-
11
Obnova stavítka
1
-
-
1
Úprava cesty
-
-
1
1
Údržba koryta potoka
1
-
2
3
Obnažování půdy pro zmlazení chráněných rostlin Vyžínání /pletí/ nežádoucích rostlin na stanovišti
10
Pokračování tabulky 2 Zásah CHÚ
Návrhy CHÚ
Návrhy CHÚ
/oddíl A/
/oddíl B/
/oddíl C/
Celkem
Oplocení /i částečné/ -
2
1
3
2
-
-
2
14
4
16
34
Závora u vjezdu Asanace odpadků apod. Asanace chat Sporadická obnažování geologického fenoménu
2
-
-
2
3
-
-
3
Omezení horolezectví 2
-
-
3
Celkem jednotlivých zásahů v územích
79
38
115
232
Počet území, v nichž je nutný jednorázový nebo opakovaný zásah
49
26
72
147
CHPV, kterou vyhlašuje po souhlasném vyjádření SÚPPOP a krajského střediska plénum ONV. Protože výsledný návrh prověrkového šetření schvaluje celostátní prověrková komise, jsou ještě dodatečně možné posuny z navržené kategorie CHPV do kategorie CHN nebo SPR. Na prověrce a jejím úspěšném průběhu se větším nebo menším dílem podílelo mnoho profesionálních i dobrovolných pracovníků státní ochrany přírody a rovněž i vědečtí a odborní pracovníci vysokých škol, ústavů ČSAV a museí. Všichni zúčastnění vyjadřovali naději, že výsledky této náročné práce budou uvedeny do praxe podstatně lépe a rychleji, než tomu bylo u prověrek předcházejících. Autoři děkují všem zúčastněným, kteří poskytli odborné podklady, které bylo možno využít v tomto příspěvku.
11
Tabulka 3
Maloplošná chráněná území Středočeského kraje stav k 31. 12. 1985 /území rozkládající se ve více okresech jsou uváděna v tom okrese, kde mají největší rozlohu/
Okres
Kategorie CHÚ
Celkem
Výměra v hektarech /včetně ochranného pásma/
SPR
CHN
CHPV
CHSP
CHP
Benešov
2
3
2
-
-
7
232,3700
Beroun
10
2
4
-
-
16
2343,7548
Kladno
1
2
3
-
-
6
136,2680
Kolín
3
-
9
-
-
12
780,3739
Kutná Hora
3
1
5
-
-
9
295,3466
Mělník
6
2
1
-
-
-
2427,25511
Mladá Boleslav
6
-
1
-
-
7
260,8270
6x)
3
1
-
-
10 x)
1918,16011
Praha-výchcd
4
-
-
-
-
4
71,5700
Praha-západ
3x)
-
3
-
-
6 xx)
172,8392xx)
Přibram
5
1
3
-
-
9
163,3965
Rakovmík
12
-
1
-
-
13
967,5413
61
14
33
-
-
108
9769,9025
Nymburk
Kraj celkem
Poznámky: x) V počtu je obsažena i SPR Pátecká a Mísy, kryjící se s CHPV Libický luh /ve výměře je tato plocha odečtena/. xx) Včetně SPR Roztocký háj-Tiché údolí /ve správě PSSPPOP/.
12
Tuto práci o výsledcích prověrky chráněných území a jejich návrhů autoři v úctě věnují jednomu z autorské dvojice zpracování prověrky z roku 1963, bývalému kolegovi a pracovníku Střediska ing. Miloši Homoláčovi.
Poznámka Přehled území je uspořádán podle okresů, které jsou abecedně seřazeny. Číslování území je průběžné. V rámci každého okresu jsou území rozčleněna do tří oddílů. Oddíl A obsahuje vyhlášená chráněná území /podle stavu k 1.1.1986/, oddíl B navrhovaná chráněná území ve vyhlazovacím řízení /schválená usnesením rady ONV/ a oddíl C území, u nichž dosud nebylo vyhlazovací řízení dovedeno na úroveň ONV a pro něž dosud nebyly v části případů shromážděny administrativně technické a mapové podklady (tab. 3). Jestliže území náleží do dvou okresů, uvádí se jen tam, kde se nachází jeho větší část. V druhém z okresů je uveden pouze název s odkazem na příslušné číselné označení a okres, v němž je zařazeno.
OKRES BENEŠOV A CHRÁNĚNÁ ÚZEMÍ 1. Chráněný přírodní výtvor Grybla Vyhláška pléna ONV Benešov ze dne 6.12.1985 k.ú. Krhanice - ppkč. 685/1. část LZ Konopiště, polesí Olešovice - lesní porosty 19 d2, d4, e1, 28 b1, d1, d2, d4, 29 a1, a2, a3, a4, a5, a7, a8, a9 Ochranné pásmo : - ppkč. 685/1. část LZ Konopiště, polesí Olešovice lesní porosty 19 d1, g1, g2, g3, g4, g5, g6, g7, g8, 29 b1, 28 c1, c2, c3, c4, c5, c6, c7, c8, 34 a1, a2, a3, a4, 35 a3 (LHP k 1.1.1975) LZ Konopiště, polesí Olešovice - lesní porosty 14 D část, E část, 17 A,B,C, D, 27 A část, B, 28 A4 část, 29 A (LHP k 1.1.1985) Výměra: 53, 19 ha Výměra ochranného pásma: 63,41 ha Sosiekoregion: 31 - Táborsko-benešovská pahorkatina
13
Ochranou se sleduje zachování souboru přirozených lesních ekosystémů. Území zaujímá část požárských lesů severně od Krhanic. Vlastní chráněná území tvoří dvě lokality /Grybla a Panská skála/ spojená ochranným pásmem. Reliéf je tvořen zvlněnou pahorkatinou a územím protéká Panský potok. Geologickým podkladem, místy vycházejícím na povrch v podobě výchozů a suťových balvanů, jsou diabasy, křemenné diority, amfibolitickobiotitické granodiority a vzácně gabro. Na něm jsou vytvořeny různě hluboké písčitohlinité půdy. Území je pokryto lesními společenstvy květnatých a takových bučin, na teplejších místech jsou doubravy, v podrostu s kopretinou chocholičnatou /Chrysanthemum corymbosum/, bělozářkou větvitou /Anthericum ramosum/, čarovníkem pařížským /Circaea lutetiana/, náprstníkem velkokvětým /Digitalis grandiflora/ a okroticí bílou /Cephalanthera damasonium/. V území jsou zachovalé a bohaté přirozené zoocenózy hájů. Z významných druhů zde byl zjištěn mlok skvrnitý /Salamandra salamandra/, holub doupňák /Columba oenas/ a datel černý /Dryocopus martius/; žije zde bohatá evertebratofauna pralesního charakteru /např. roháčci Systenocerus caraboides, Sinodendron cylindricum/. Grybla je locus typicus v roce 1972 popsaného půdního roztoče Trachytes irenae. Terénní šetření proběhlo 9.3. 1983. Území je místy a nepříliš podstatně narušeno smrkovými výsadbami. Ochranářský plán požaduje postupný převod smrčin v přirozené listnaté lesy a prodloužení obmýtní doby. Návrh na vyhlášení SPR Grybla byl předán MK ČSR v roce 1977; protože dosud nebylo území vyhlášeno, byl návrh předán ONV Benešov k vyhlášení v kategorii CHPV v r. 1985. Lokalita má regionální význam pro
ochranu zbytků ohrožených cenóz z
multidisciplinárního pohledu. 2. Chráněný přírodní výtvor Křečovický potok Vyhláška pléna ONV Benešov ze dne 6.12.1985 k.ú. Křečovice - ppkč. 169, 171, 172, 174, 178, 185, 187, 188, 189, 190, 192, 213/2, 213/3, 213/4, 276/1, 1036, 1039, 1040, 1065, 1066/1, 1066/2, 1066/3, 1067, 1071, 1072, 1073, 1074, 1077, 1673/3 Ochranné pásmo - ppkč. 93, 171, 172, 177, 181, 183, 196/1, 199, 213/1, 214/1. 276/2, 1044, 1060, 1063/1, 1063/2, 1075, 1207, 1210 LZ Vysoký Chlumec přesné lesnické vymezení chybí
14
Výměra: asi 6,6 ha Výměra ochranného pásma: 7,2 ha Sosiekoregion: 31 - Táborsko-benešovská pahorkatina
Motivem ochrany je výskyt vzácné řasové flóry. Toto území zahrnuje úsek meandrujícího potoka v délce asi 1 km zhruba mezi obcemi Lipová a Křečovice na prahorním žulovém podkladu; potok protéká více nebo méně seříznutým údolím. Břehové porosty tvoří převážně vrby a olše, koryto je místy kamenité. Na březích jsou louky a lesíky sekundárního původu. Potok má oligosaprobní charakter. Významná je zejména flóra řas. Bylo zde zjištěno 15 nových taxonů řas pro ČSSR a byly popsány nové druhy vláknitých řas Spirogyra montana, S. rosae, S. hindákii, Vaucheria protracta, V. cornuta a Oedogonium verticale. Rostou zde mizející sladkovodní ruduchy rodu Batrachospermum. Ze zvířeny byly zjištěny ploštěnky Planaria gonocephala, rak říční /Astacus astacus/, blešivec Gammarus pulex fossarum, pošvatky Perla abdominalis a jepice čeledi Ecdyonuridae. Terénní šetření proběhlo 2.4.1985. Území je v zachovalém stavu, potenciální ohrožení vyplývá pouze z možnosti kontaminace vody výše proti proudu nebo z vodohospodářských úprav. Doporučuje se ochranu rozšířit i na přiléhající část potoka na příbramském okresu. Je nutno sekat loučky, výsadby hybridních topolů výhledově nahradit původními dřevinami a vyloučit v okolí chemické hnojení. Lokalita vzhledem ke skutečnosti, že představuje locuo typicus několika nově popsaných taxonů, má celostátní význam.
3. Chráněné naleziště Na ostrově Výnos MK ČSR č.j. 18077/72 ze dne 29. prosince 1972 k.ú. Nemíž - ppkč. 457/1 část, 457/3, 458 LZ Kácov, polesí Psáře - lesní porost 1 d3 bezlesí 1 (LHPk 1.1.1963) Výměra: 4,21 ha LZ Vlašim, polesí Český Šternberk - lesní porost 52 C3, bezlesí 152 (LHP k 1.1.1981) Sosiekoregion: 31 - Táborsko-benešovská pahorkatina Územní ochrana byla zřízena pro výjimečně bohatý výskyt jalovce obecného.
15
Tato lokalita zaujímá stráň s jižní a jihovýchodní orientací na pravém údolním svahu potoka vlévajícího se do Blanice, jihozápadně od obce Nemíž. Geologickým podkladem jsou silimanitickobiotitické a biotitické pararuly, které místy vystupují na povrch jako skaliska. Do roku 1945 se toto území využívalo jako pastvina, později bylo zčásti zalesněno a zčásti zarostlo náletem dřevin. Charakter území na přechodu od pastviny k lesu a poměrně klidné prostředí podminuje hojný výskyt drobné ptačí fauny, která zde nalézá vhodné prostředí k hnízdění /z ohrožených druhů např. konopka obecná
Carduelis cannabina/.
Přilehlý potok je výjimečně čistý a hostí bohatou torrentikolní evertebratofaunu. Prověrka byla uskutečněna 2.6.1983. Byl zjištěn výrazný ústup jalovce způsobený zarůstáním a stíněním ostatními dřevinami /osikou, jívou, břízou a pod./. Provedené asanace na části území mají za následek invazi vysokých pasekových bylin a keřů, a proto jsou málo účinné. Protože pastva skotu, která by byla nejúčinnějším způsobem péče, je nereálná, je v ochranářském plánu zakotven požadavek na trvalé odstraňování ostatních dřevin. Význam území je regionální.
4. Chráněné naleziště Na stříbrné Výnos MK ČSR č.j. 16 051/72 ze dne 29. prosince 1972 k.ú. Český Šternberk - ppkč. 350/1 část LZ Kácov, polesí Kozojedy lesní porosty 16 a1, a2, b1, bezlesí 30 (LHP k 1.1.1.963) Výměra: 4,11 ha LHP Kácov, polesí Kozojedy porost 16 B část, F (LHP k 1.1.1983) Sosiekoregion: 35 - Vlašimská pahorkatina Vůdčím motivem ochrany je vitální a bohatá populace lýkovce obecného (Daphne mezereum), která se nalézá na pravém údolním svahu Sázavy /asi 350 m n.m./ se severní až severozápadní orientací, severovýchodně od Českého Šternberka. Podkladem jsou horniny kutnohorského krystalinika s vložkami vápence, které se zde v minulosti těžily. Původním porostem území byla květnatá bučina, dnes značně pozměněná výsadbou smrku; z druhů bučin se vyskytuje např. samorostlík klasnatý /Actaea spicata/, mářinka vonná/Asperula odorata/, kyčelnice devítilistá /Dentaria enneaphyllos/, žindava evropská /Sanicula europaea/. Prověrka v terénu byla uskutečněna 22.3.1983 a v dubnu 1985 byla. doplněna šetřením vlivu vichřice ze zimy 1984/85. Populace lýkovce se zředila. V ochranářském plánu /návrh na
16
vyhlášení lesů zvláštního určení z roku 1982/ je požadavek na směnu druhová skladby porostu a způsobu lesního hospodaření ve prospěch lýkovce a vůbec bylinného patra. Tento požadavek je nyní plně realizovatelný, protože větší část CHN byla rozvrácena vichřicí a následně dotěžena a vyklizena. Byla narušena hranice, kterou bude třeba znovu zaměřit a označit na sloupcích. K obnově je třeba použít listnáče odpovídající stanovišti a intenzívně probírat smrkové zmlazení. Území má regionální význam /ochrana fytogenofondu/. 5. Státní přírodní rezervace Podhrázský rybník Vyhláška MŠVU č, 146.757/1950 ze dne 16.3.1950 k.ú. Tomice - ppkč. 91, 478, 479/1, 479/2, 479/3, 487, 493/2, 494/1, 494/2, 495, 506, 540/1, 540/2 Výměra: 59,37 ha Sosiekoregion: 35 - Vlašimská pahorkatina
Vůdčím motivem ochrany je hnízdiště vzácné vodní a bahenní avifauny. Podhrázský
rybník
je
prvním
rybníkem
v
rybničním
systému
Bystrého
/=Konopišťského/potoka,ležícím v nejnižším místě votické kotliny /395 m n.m./. Leží vlevo od silnice a Bystřice u Benešova do Olbramovic, severovýchodně od osady Tomice. Podklad je tvořen sázavským granodioritem s vrstvami nánosu. Břehy jsou místy porostlé dřevinami. V zátokách v jižní části jsou zachovány fragmenty rákosinových porostů s převažujícím orobincem úzkolistým /Typha angustifolia/. Vlastní rybník je téměř bez vegetace.
17
Podhrázský rybník má význam především jako ornitologická lokalita, s funkcí hnízdiště i tahové zastávky pro množství na vodu vázaných druhů. Z hnízdících ptáků je zde např. bukáček malý /Ixobrychus minutus/, čírka obecná /Anas crecca/, chřástal vodní /Rallus aquaticus/, chřástal kropenatý /Porzana porzana/, rákosník velký /Acrocephalus arundinaceus/ aj. Celkem zde byly registrovány 144 druhy ptáků. Území je zároveň útočištěm pro několik vodních, mokřadních a lučních druhů hmyzu a měkkýšů. Terénní šetření bylo provedeno 22.3.1983. Území v posledních letech negativně ovlivňuje provoz nezákonně zbudované kachní farmy, intenzívní kaprokachní hospodářství, znečištění a eutrofizace přítoku z Votic, neúnosný provoz myslivosti, rozorání luk, částečně odstranění břehových porostů a příležitostné skládky odpadků. Přes uvedené skutečnosti motivace ochrany trvá, je však třeba prosadit stanovený ochranný režim a důsledněji postihovat jeho porušování. Je nutno obnovit označení, vyloučit ze SPR zemědělské parcely s ornou půdou a prosadit zákaz rekreačního využívání rybníka. Podle nově upravené - parcelní situace by měla rezervace zaujímat pouze ppč. 540/1 /rybník včetně ústí potoka v Tomicích/ a ppč. 479. Území má regionální význam především pro ochranu zoogenofondu.
6. Státní přírodní rezervace Ve studeném Vyhláška MŠANO č. 27 921/35 - V/1 se dne 19. března 1935 k.ú. Samechov - ppkč. 508/1 část, 513, 514, 515, 539/1 část Velkostatek Komorní Hrádek, revír Vestec lesní oddělení 190, 191, 192 Výměra: 22,7 ha Podle LHP k 1 .1.1975 /polesí Dubsko/ byl podán návrh na rozšíření a vyhlášení ochranného pásma v tomto vymezení: lesní porosty 1 b,c,d, 2 b, 2 a3, a4 Ochranné pásmo: 1 a, 2 a2, a7 Celková výměra: 59,92 ha LZ Konopiště, polesí Dubsko - lesní porosty: SPR 51 C část, E, F, G; OP 51 C část, H /LHP k 1.1.1985/ Sosiekoregion: 31 - Táborsko-benešovská pahorkatina
18
V území je chráněn přirozený ekosystém lesa pahorkatinného stupně, místy pralesovitého charakteru. Toto území tvoří strmý svah se severovýchodní a severní orientací na levém břehu Sázavy jihovýchodně od obce Samechov. Geologickým podkladem jsou ruly a biotitický granit. V lesních společenstvech převažuje buk. Fytocenologicky je lze charakterizovat jako květnaté bučiny /místy bez podrostu, ve východní části fragment bikové bučiny a na přechodu mezi doubravami a bučinami i značné množství suťových porostů. V dolních partiích je fragment zakrslé doubravy s tolitou lékařskou. Lokálně jsou vysazeny smrkové monokultury. Pralesní charakter území dokládá velké množství vzácných a významných druhů dřevokazných hub, xylofágního a xylomykofágního hmyzu i bohatá reliktní fauna měkkýšů. Z nápadnějších organismů je možno jmenovat např. mloka skvrnitého /Salamandra salamandra/. Protokol byl zpracován podle inventarizačních průzkumů v roce 1983. Negativní jevy v rezervaci představuje pouze výsadba smrku, ojedinělé menší skládky odpadků na okraji a jiné vlivy nedaleké chatové kolonie, jako např. těžba jednotlivých souší chataři. Ochrana území je i nadále žádoucí; perspektivnost jeho další existence je zajištěna poměrně velkou rozlohou, na níž je zachována kontinuita lesních cenóz. V roce 1980 byl předložen na MK ČSR návrh na rozšíření ochrany na celkovou výměru 41,67 ha a na vytvoření ochranného pásma proti nepříznivým vlivům z okolí. Prověrková komise doporučila omezit v území myslivost, v rámci lesního hospodářského plánu /dále LHP/ postupně přeměnit monokultury na porosty stanovištně odpovídající a oplocenkami proti zvěři zajistit přirozené omlazování porostů. Pro poměrně velkou rozlohu přirozených lesních porostů, schopnost auto regulace a vysokou diverzitu jednotlivých složek ekosystému je rezervace řazena k územím celostátního významu.
7. Chráněné naleziště V olších Výnos MK ČSR č.j. 16 229/72 ze dne 29. prosince 1972 k.ú. Miličín-Záhoří - ppkč. 370 část LZ Vlašim, polesí Votice - lesní porost 51 d1 /LHP k 1.1.1966/ Výměra: 3,98 ha
19
LZ Vlašim, polesí Votice
lesní porosty 19 B2 část, B3 část /LHP k 1.1.
1981/ Sosiekoregion: 35 - Vlašimská pahorkatina
Důvodem ochrany je bohatá populace bledule jarní /Leucojum vernum/ na přirozeném stanovišti. Území zabírá mokřad na malém potůčku v terénní sníženině Sedlecké kotliny. Geologický podklad tvoří aluviální naplaveniny a migmatickobiotitické pararuly. Území je porostlé olšinou /podsvaz Alnion glutinoso-incanae/, na vyšších místech s vtroušenou borovicí a křovinami /krušinou, hlohem, bezem černým, jeřábem ptačím a kalinou obecnou/. V bylinném patře se z charakteristických druhů vyskytuje např. ostřice oddálená /Carex remota/,
mokrýš
střídavolistý
/Chrysosplenium
alternifolium/,
krabilice
chlupatá
/Chaerophyllum hirsutum/ aj. V potoce /i mimo chráněné území/ žijí raci říční /Astacus astacus/. Smrčina přiléhající k území z jihozápadní strany byla v době prověrkového šetření /13.9.1983/ smýcena; otevření hranice touto holosečí pravděpodobně přivodí na okraji území expansi některých světlomilných dřevin a bylin. Ochrana území je jinak účinná a perspektivní. V roce 1979 byl vypracován pro lokalitu ochranářský plán v rámci návrhu na vyhlášení lesů zvláštního určení. Území má regionální význam, především z hlediska ochrany fytogenofondu.
B návrhy chráněných území podle metodiky SÚPPOP
8. Galilejský rybník k.ú. Vlašim - ppkč. 2252 Ochranné pásmo: - ppkč. 2250/1, 2250/2, 2251/1 část, 2251/3, 2252/4, 2390 část Výměra: 2,24 ha Výměra ochranného pásma: 2,46 ha Sosiekoregion: 35 - Vlašimská pahorkatina Návrh na ochranu je motivován výskytem vzácného ďáblíku bahenního /Calla palustris/.
20
Toto území tvoří průtočný rybník s mělkými bahnitými břehy jižně od Vlašimi vlevo od silnice Vlašim-Kondrac v kaskádě rybníčků na pravostranném přítoku Blanice. Geologickým podkladem jsou biotitické a silimanitickobiotitické pararuly. Terénní šetření proběhlo 2.6.1983. Současný stav rybářského obhospodařování vyhovuje, populace ďáblíku prosperuje. Návrh na vyhlášení lokality za CHN byl předán ministerstvu kultury v roce 1971; protože od té, doby nebylo vyhlášení uskutečněno, byl v roce 1985 předán OK ONV Benešov návrh na vyhlášení území ochrany formou CHPV v pravomoci okresu. Galilejský rybník má regionální význam pro ochranu fytogenofondu.
9. Na Kačíně k.ú. Kuňovice - ppkč. 2261/3, 2261/2, 2296/6, 2336/3 Ochranné pásmo: k.ú. Mnichovice - ppkč. 384/2 Výměra: 3,39 ha Výměra ochranného pásma: 0,64 ha Sosiekoregion: 35 - Vlašimská pahorkatina
Motivací návrhu na ochranu je bohatý výskyt řasové flóry. Lokalita se nachází vlevo od silnice Kunovice - Mnichovice, severovýchodně od Kunovic. Na geologickém podkladu pararul jsou oligotrofní vlhké louky, kterými protéká potůček; v dolní části území je bažinatá tůňka s mělkým vodním příkopem. Na území převládají společenstva svazu Caricion fuscae s významnými druhy rostlin rosnatkou okrouhlolistou /Drosera rotundifolia/, prstnatcem májovým /Dactylorhiza majalis/, všivcem bahenním /Pedicularis palustris/ a vachtou trojlistou /Menyanthes trifoliata/. Tůňky, potůček i zvodnělé prolákliny byly předmětem algologického výzkumu a bylo zde zjištěno množství významných druhů řas, zejména rozsivek, z nichž některé byly odtud nově popsány. Zvířena území nebyla sledována. Terénní šetření bylo uskutečněno 2.6.1983. Bylo konstatováno značné vysušení lokality /patrně i vlivem meliorací provedených na jejím jižním okraji/; nebyly zjištěny některé významné druhy /Drosera rotundifolia a Comarum palustre/. Z okolních agrocenóz hrozí možnost průsaku, splachů a úletů chemikálií. Na lokalitu se však dostává nezávadná čistá voda, protože zaujímá větší část svahového prameniště a jeho sběrné oblasti a luční společenstva značně filtrují a zachycují zanesené škodliviny. Návrh a materiály k vyhlášení
21
lokality jako CHN byly předány MK ČSR v roce 1978. Protože území nebylo dosud vyhlášeno, byl v roce 1985 zpracován návrh ochrany formou CHPV a předán OK ONV Benešov. Jako management je nutné pravidelné sečení, dále se doporučuje výsadba vhodné keřové bariéry po hranici území proti průniku agrochemikálií. Lokalita má celostátní význam jako locus typicus pro algologii i jako zachovalý luční a mokřadní ekosystém s komplexním přírodovědeckým významem.
10. Na skalinách k.ú. Jablonná - ppkč. 729/1 část LZ Konopiště, polesí Neveklov - lesní porost 12 A5 /LHP k 1.1.1985/ Výměra: 1,23 ha Sosiekoregion: 31 – Táborsko-benošovská pahorkatina
Jediné známé naleziště štíra kýlnatého /Euscorpius carpathicus/ v ČSR. Území tvoří ostroh s jihozápadní expozicí, s několika skalkami na vrcholu a příkrým svahem ke slapské nádrži severovýchodně od obce Nebřich a severně od ústí potůčku na pravém břehu slapské nádrže. Geologický podklad tvoří břidlice. Území pokrývá dubohabrový řídký les s příměsí borovice a s podrostem vřesu. Na lokalitě žije prosperující populace štíra kýlnatého. Terénní šetření proběhlo 13.9.1983. Území není ničím narušeno, štíři byli zjištěni /během 10 minut jedna gravidní samice a jedna samice s mláďaty/. Určité ohrožení představuje návštěvnost /houbaři, turisté/ narušující půdu svahu, kameny a vegetaci. Navrhuje se oplocení lokality, která má celostátní význam a hlediska ochrany zoogenofondu.
22
11. Smrčiny k.ú. NakvasovicePálčice - ppkč. 3113 část Ochranné pásmo: - ppkč. 313 část Výměra: 0,47 ha Výměra ochranného pásma: 1,12 ha Sooiekorogion: 35 - Vlašimská pahorkatina Původní motivací návrhu byl výskyt rosnatky okrouhlolisté /Drosera rotundifolia/. Mokrá louka jižně od obce Pálčice na geologickém podkladu pararul ve výši asi 590 m n.m. Územím protéká menší potůček, který podmáčí zejména jeho severní část. Vegetaci tvoří společenstva svazů Caricion fuscae a Calthion s významnými druhy rostlin
rosnatkou
okrouhlolistou /Drosera rotundifolia/, vachtou trojlistou /Menyanthes trifoliata/, prstnatcem májovým /Dactylorhiza majalis/, tolijí bahenní /Parnassia palustris/ všivcem bahenním /Pedicularis palustris/, violkou bahenní /Viola palustris/, kozlíkem dvojdomým /Valeriana dioica/ a několika druhy ostřic /Carex sp./. Značný význam má také entomofauna území, zejména motýlů vázaných na společenstva mokrých luk. Terénní šetření bylo uskutečněno 2.6.1983. Byl potvrzen výskyt většiny druhů, u rosnatky byl zjištěn pouze 1 jedinec. Ochranářský plán požaduje především kosení a odstraňování náletu dřevin. Ačkoliv území nebylo dosud vyhlášeno, je ochranný režim účinný a management provádí brigádnicky ZO ČSOP z Prahy 2. Návrh na vyhlášení byl předán MK ČSR v roce 1971. V roce 1985 byl zpracován návrh na vyhlášení CHPV a byl předán OK ONV Benešov. Území má regionální význam.
23
C NÁVRHY A REGISTROVANÉ LOKALITY MIMO METODIKU SÚPPOP
12. Čížov k.ú. Zbořený Kostelec Katastrální situace nebyla dosud zjištěna. LZ Konopiště, polesí Olešovice lesní porosty 46 A, B, C, D, E, F /LHP k 1.1.1985/ Výměra: asi 15 ha Sosiekoregion: 31 - Táborsko-benešovská pahorkatina
Vůdčím motivem návrhu na ochranu je členitý reliéf s poměrně zachovalými lesními ekosystémy. Území leží na pravém břehu Sázavy mezi Týncem nad Sázavou a Nespekami v nárazovém břehu meandru proti obci Zbořený Kostelec. Z jižní a západní strany je ohraničeno Kamenickým potokem a Sázavou, na severní a východní straně prochází hranice porostem. Větší část území pokrývají listnaté lesy přirozeného charakteru, především květnaté bučiny, na teplejších, k jihu obrácených svazích habřiny, místy fragmenty suťového lesa. V údolí Kamenického potoka se vyskytují přes 100 let staré smrky, zřejmě autochtonní provenience. Hradní zřícenina a okolí jsou bohaté na teplomilné a vápnomilné druhy rostlin sesel sivý /Seseli osseum/, strdivku sedmihradskou /Melica transsilvanica/, vousatku prstnatou /Andropogon ischaemum/, ostřici nízkou /Carex humilis/, tařici skalní /Alyssum saxatile/, z hájových druhů okrotici bílou /Cephalanthera damasonium/, medovník meduňkolistý /Melittis melissophyllum/ a u Kamenického potoka pérovník pštrosí /Matteucia struthio pteris/. Z ptáků zde hnízdí holub doupňák /Columba oenas/ a výr velký /Bubo bubo/. Pro původnost smrků v údolí potoka hovoří reliktní výskyt vzácných kůrovců Pityophthorus exsculptus a Episernus striatellus. Terénní šetření bylo uskutečněno 24.4.1984. Ohrožení představuje těžba tzv. přestárlých listnatých porostů a obnova monokulturami jehličin; v okolí hradní zříceniny se projevuje negativní vliv turistiky sešlapávání, odhazování odpadků a eroze. Doporučuje se vyhlásit toto území jako CHPV, který by tvořily cenné části uvedených lesních porostů a zřícenina s okolím, zbytek porostů pak jako ochranné pásmo. V rámci lesnických zásahů se navrhuje
24
porosty postupně převádět na přirozené listnaté složení, s výjimkou smrků v údolí potoka; u parkoviště je třeba umístit koše na odpadky a odstranit artefakty z okolí hradu. Lokalita má regionální význam s vědeckovýzkumnou a dokumentační funkcí pro více oborů.
13. Dolnokralovické hadce k.ú. Hulice - ppkč. 242/1 k.ú. Borovsko - ppkč. 333/3 část LZ Ledeč nad Sázavou, polesí Dolní Kralovice-lesní porosty 421 A, B část, 419 A,B část, 403 E část, 404 D část /LHP k 1.1.1984/ Výměra: asi 25 ha Sosiekoregion: 35 - Vlašimská pahorkatina
Vůdčím motivem ochrany je výskyt vzácných fytocenóz hadcového substrátu. Území se nachází po obou stranách zátoky /bývalého Sedlického potoka/ vodárenské nádrže Želivka. Středem území prochází dálniční most. Nadmořská výška je 380-410 m, expozice východní a severozápadní až jihozápadní. Geologický podklad tvoří hadcové těleso, v němž se vedle magnezitu vyskytuje také eklogit a amfibolit. Stavbou mostu byl hadec odkryt na více místech. Převážnou část území pokrývá řídký bor. Přírodovědecky nejcennější jsou hadcové skalky vystupující nad zátokou, na nichž se vyskytuje největší počet zajímavých rostlinných druhů území bělozářka větvitá /Anthericum ramosum/, trávnička prodloužená /Armeria elongata/, sleziník zelený /Asplenium viride/, sleziník černý /A. adiantumnigrum/, sleziník hadcový /A. cuneifolium/, kostřava přitvrdlá /Festuca duriuscula/, smělek štíhlý /Koeleria gracilis/, kuřička jarní horská /Minuartia verna ssp. montana/, mochna Crantzova /Potentilla crantzii/ a pěchava vápnomilná /Sesleria calcarea/. Fytocenologicky lze tato společenstva řadit do svazu Asplenion serpentini. Významný je zde také výskyt dutohlávky alpské /Cladonia alpestris/, která má v Čechách jen několik lokalit. Zvířena nebyla podrobněji sledována. Terénní šetření proběhlo 13.10.1983. Kromě přítomnosti mostu jako rušivého elementu a potenciální možnosti ovlivnění z okrajů dálnice lze předpokládat kontinuitní existenci tohoto vzácného společenstva. Je nutno zásadně vyloučit těžbu hadce /i v blízkém okolí/, po vymezení vodohospodářského ochranného pásma upřesnit hranice a lesnické vymezení a 25
urychleně vyhlásit toto území jako CHPV s perspektivou přehlášení na SPR. Případnou těžbu dřeva je nutno umísťovat podle požadavků ochrany přírody. Území má celostátní vědecký a dokumentační význam pro několik oborů biologických věd.
14. Dunávický rybník k.ú. Dunávice bližší vymezení nebylo dosud provedeno. Výměra: asi 12 ha Sosiekoregion: 31 - Táborsko-benešovská pahorkatina
Motivem ochrany je málo narušený rybniční ekosystém. Tento rybník se nachází jihovýchodně od obce Dunávice a má rozlohu asi 10 ha. Na severovýchodě je ohraničený silnicí s členitými a zarostlými břehy a dvěma ostrůvky; na jižní a jihozápadní straně jsou rákosiny, která přecházejí ve vlhké louky s bohatým výskytem prstnatce májového /Dactylorhisa majalis/. Na rybníce je bohatá avifauna; z významnějších druhů se zde vyskytuje bokasina otavní /Gallinago gallinago/, potápka roháč /Podiceps cristatus/ a běžnější druhy vodních a mokřadníh ptáků v druhově pestrém zastoupení. Terénní šetření bylo provedeno 27.l0.1983. Při severní hranici rybníka je asi na ploše 0,5 ha kachní farma, která zaujímá část břehu v dálce asi l00 m. Jinak je rybník zachovalý. Doporučuje se k návrhu přičlenit ještě jižní okraj Chlebského rybníka s mokřadními loukami a jeho mělkou část s rákosinami /sousední rybník po proudu strouhy/ a celek vyhlásit jako CHPV. Výhledově je třeba přemístit kachní farmu a na okrajích mokřadních luk vysadit proti polím pruh křovin vhodného druhu /na nízko seřezávaná hlavaté vrbičky místní provenience/. Území má regionální význam s vědeckovýzkumnou a dokumentační multidisciplinární funkcí.
15. Na pijavkách k.ú. Pravonín bližší vymezení nebylo dosud provedeno. Výměra: asi 15 ha Sosiekoregion: 35 - Vlašimská pahorkatina
26
Motivem návrhu na ochranu jsou mokřadní cenózy. Tuto lokalitu zaujímají mokřady na jižním okraji lesa severně od obce Pravonín s rybníčkem, s několika depresemi naplněnými vodou a s náletem dřevin. Území je druhotného charakteru; podrobná údaje o jeho přírodovědeckém významu chybějí, avšak údajně jde o lokalitu obojživelníků. Terénní šetření bylo uskutečněno 2.4.1985. Lokalita je z větší části zarostlá třtinou Calamagrostis epigeios a náletem dřevin /olše, vrby, bezu a borovice/. Při návštěvě byl zjištěn výskyt zmije obecné /Vipera borus/. Cenózy jsou narušené a jejich asanace by byla velmi obtížná, v případě Calamagrostis epigeios pak zcela nemožná. Je nutný podrobnější botanický a zejména zoologický průzkum lokality; prozatím ze doporučuje vést území pouze jako registrovanou lokalitu.
16. Podhájský rybník k.ú. Pecerady - ppkč. 832/2. 850/2, 850/8, 830/1 Výměra: asi 2 ha Sosiekoregion: 31 - Táborsko-benešovská pahorkatina K ochraně se toto území navrhuje pro výskyt rozmanitých druhů obojživelníků. Rybníček mezi Týncem nad Sázavou a Pecerady s rozlohou asi 2 ha je v západní a severní částí ohraničen komunikacemi, na východní straně je rákosina. Z vzácnějších druhů rostlin byl zjištěn šmel okoličnatý /Butomus umbellatus/ a stolístek přeslenitý /Myriophyllum verticillatum/. V rákosině a pobřežním porostu hnízdí běžní vodní ptáci, z významnějších druhů strnad rákosní /Emberiza schoeniclus/ a rákosník proužkovaný /Acrocephalus schoenobaenus/. Na lokalitě bylo zjištěno několik druhů obojživelníků čolek velký /Triturus cristatus/, čolek obecný /T. vulgaris/, ropucha obecná /Bufo bufo/, blatnice skvrnitá /Pelobates fuscus/, rosnička zelená /Hyla arborea/, skokan štíhlý /Rana dalmatina/, skokan hnědý /R. temporaria/, skokan zelený /R. exculenta/ a kuňka ohnivá /Bombina bombina/, z plazů pak užovka obojková /Natrix natrix/. Terénní šetření proběhlo 27.10.1983. Lokalita je zachovalá, pouze na jižní straně je pole zoráno téměř až k rybníku. Existuje záměr vybudovat zde koupaliště, což by znamenalo pro toto území potenciální ohrožení. Doporučuje se vyhlášení území ochrany formou CHPV a zachování současného režimu na lokalitě.
27
Lokalita má regionální význam s funkcí ochrany zoogenofondu.
17. Podlesí k.ú. Býkovice bližší vymezení nebylo dosud provedeno. Výměra: asi 2 ha Sosiekoregion: 35 - Vlašimská pahorkatina
Motivem k ochraně je výskyt vzácnějších mokřadních druhů rostlin. Toto území zabírá prameništní louka severovýchodně od obce Býkovice na protilehlé straně silnice od rybníka Jordán, který je odtud napájen. Mosaikovitě se střídají porosty bezkolence /Molinia coerulea/, vysokých ostřic /Carex vesicaria/ a smilky tuhé /Nardus stricta/. Z významných rostlinných druhů byly zjištěny prstnatec májový /Dactylorhiza majalis/, vachta trojlistá /Menyanthes trifoliata/, tolije bahenní /Parnassia palustris/ a ostřice Hartmannova /Carex hartmannii/, ze zvířeny pak rosnička zelená /Hyla arborea/. Terénní šetření proběhlo 2.4.1985. Louka je zachovalá, nepravidelně sečená, místy s počínající expanzí olše a náletu jehličin. Pro udržení stavu lokality je kromě ochrany nutné kosení a odstraňování náletu dřevin. Doporučuje se vyhlásit toto území jako CHPV; hranice jsou fixovány okrajem lesa a silnicí, na straně levého břehu protékajícího potůčku, kde mokřad přechází V kulturní louku, je nutno doplnit fytocenologické a floristické údaje a podle nich stanovit hranici. Území má regionální význam, zejména pro ochranu genofondu.
18. Rybníček u Studeného k.u. Studený bližší vymezení nebylo dosud provedeno. Výměra: asi 0,3 ha Sosiekoregion: 36 - Křemešnická vrchovina
Vůdčím motivem ochrany jsou vzácné vodní rostliny.
28
Toto území tvoří mělký průtokový rybníček s ostřicovou loučkou jižně od obce Studený na hranici kraje. Byl zde zjištěn výskyt ďáblíku bahenního /Calla palustris/, prstnatce májového /Dactylorhiza majalis/ a leknínu bílého /Nymphaea alba/. Prověrkové terénní šetření proběhlo 13.l0.1983. Meliorační zásah pod výpustí negativně ovlivnil louku pod hrází. Ze severní strany přiléhá k území pole, jehož splachy a výluhy mohou území ovlivnit. Jak ďáblík, tak i leknín zde existují pouze v několika trsech. V území je bohatá entomofauna a populace skokanů zelených /Rana esculenta/. Doporučuje se sledovat vliv kontaminace z okolí) a pokud společenstva rybníka a přilehlých mokřadních společenstev zůstanou nedotčena, vyhlásit toto území jako CHPV. Využívání rybníka je vhodné zachovat, na louce vyloučit používání průmyslových hnojiv a změny vodního režimu a na hranici s polem vytvořit keřovou bariéru. Lokalita má regionální význam pro ochranu genofondu.
19. Vlčí rokle k.ú. Krhanice katastrální situace nebyla dosud zjištěna. LZ Konopiště, polesí Olešovice - lesní porost 25 C1 /LHP k 1.1.1985/ Výměra: asi 5 ha Sosiekoregion: 31 - Táborsko-benešovská pahorkatina
Motivací ochrany je význačná geomorfologie území. Území tvoří obloukovitě zahnutá rokle, směřující zhruba od východu k západu v požárských lesích severně od Krhanic, s potokem, který se ztrácí v suti, s balvanitým rozpadem žuly a se starými bukovými porosty bez bylinného patra na levém břehu potůčku. Terénní šetření proběhlo 24.4.11984, Území není narušeno, prochází jím turistická značená cesta.
Z
lesnického hlediska jsou pozoruhodné stará bučiny s mohutnými jedinci. Je
nutno včas zajistit jejich ochranu před těžbou a přirozené zmlazení. Lokalita má regionální význam.
29
OKRES BEROUN A CHRÁNĚNÁ ÚZEMÍ
20. Státní přírodní rezervace Jouglovka Výnos MK ČSR ze dne 28. března 1984 čj. 6 041/84 - Vl/2 k.ú. Broumy - ppkč. 731/1 část LZ
Křivoklát,
polesí
Buštěhrad
-
lesní
oddělení
71
b2 ,
72
d2
/LHP
k 1.1.1978/ Výměra: 3,44 ha Sosiekoregion: 21- Křivoklátská pahorkatina Je zde chráněn buližníkový kamýk s původní reliktní flórou a faunou. Asi 2 km od křižovatky v osadě U křížku jihozápadně od Kublova /kóta 563/ je odnosem vymodelovaný skalnatý buližníkový kamýk. Na území se vyskytují převážně lesní společenstva /dubové bučiny místy přecházející v suťovou lipovou javořinu/. Skalní výchozy jsou nezalesněné, se sporou vegetací. Floristicky není území příliš významné, avšak představuje člověkem téměř neovlivněný přirozený ekosystém. Zvířena, zejména pokud jde o bezobratlé, zahrnuje kromě typických hájových druhů také psychrofilní a celkově vzácné druhy, např. chionofilní srpice rodu Boreus, pavoučnice rodu Chionea, v osypech žijící pavouky Centromerus similis, Centromerus sellarius, Lepthyphantes notabilis, Drassodes cupreus, Tigellinus fürciilatus aj.; na exponovaných místech se naopak vyskytují termofilní druhy. Společenstva živočichů jsou ovlivňována nepříznivým okolím rezervace /smrkové monokultury poškozované červenou hnilobou, loupáním jelení zvěří a s tím souvisejícími kalamitami /. Protokol byl zpracován na základě inventarizačního průzkumu v roce 1983. Území není ničím zjevně narušeno a nevyžaduje žádné zásahy. V okolí je žádoucí nahradit umělé smrčiny porosty přirozené skladby. Území má celostátní význam pro několik přírodovědných oborů.
30
21. Státní přírodní rezervace Karlické údolí Výnos MK ČSR č. 18009/72 ze dne 29. prosince 1972 k.ú. Mořinka - ppkč. 611/1 část, 627, 628/1, 629/1, 630, 631, 632, 633, 634, 635/1 k.u. Dobřichovice - ppkč. 230 k.u. Vonoklasy - ppkč. 96, 97 LZ Nižbor, polesí Karlštejn lesní porosty 51 a1, b1,2,3, c1,2,3,4, d1,2,3, e1,2,3, f1,2,3, g1,2,3,4,5, 52 b1,2, d1,2,3,4, 53 a2,3, b1,2, c1,2,3, d1,2, e1, f1,2, /LHP k 1.1.1966/ VÚLHM Zbraslav Strnady, polesí Černošice lesní porosty b1,2,3,4,5, d1,2,3, 69 a1, b1, c1,2,3, bezlesí 52, 54 /LHP k 1.1.1971/ LZ Nižbor, LHC Karlštejn
lesní porosty 53 a1, a3, b1, b2, c1, c2, c3, d1,
d2, e1, f1, f2 /LHP k 1.1.1976/ VÚLHM Zbraslav, PLO Jíloviště lesní porosty 25 B3,4,5, C, D; 27 A, B, C,D; 28 A, B, C, D, E, F, G, 29 A, B, C, D, E, F, G, H, bezlesí 113, 114 /LHP k 1.1.1981/ Výměra: 214,11 ha Sosiekoregion: 22 - Hořovická pahorkatina
Předmětem ochrany jsou zde teplomilná lesní a lesostepní společenstva charakteristická pro oblast Českého krasu. Území leží v údolí Karlického potoka a je jeho úzkou potoční nivou rozděleno na dvě části. Zahrnuje údolní svahy a stráně v nadmořské výšce 240 až 400 m s převážně jihozápadní a na protilehlém svahu severovýchodní expozicí, s velmi členitým terénem, četnými skalními výchozy a suťovými svahy. Podloží tvoří ordovické, silurské a devonské sedimenty /břidlice, vápence, též křemence, pískovce a diabasy/. Území pokrývají z převážné většiny lesní společenstva, na jižních expozicích jsou to zbytky jednak šípákových, jednak kyselých doubrav, ve vrcholových částech subxerofilní doubravy /Potentillo-Quercetum, LithospermoQuercetum/. Na mírných svazích s převážně jižní expozicí se vyskytují dubohabrové háje a jejich zbytky narušené výsadbou nepůvodních dřevin. V zaříznutých údolích jsou suťové lezy /Aceri-Carpinetum/. Velmi cenný je zbytek vápnomilné bučiny v jihozápadní části /za potokem/ s bohatá vyvinutým bylinným patrem. Místy jsou přirozená nebo přírodě blízká společenstva velkoploně narušena výsadbami smrku a borovice lesní i černá. Maloplošně se
31
vyskytují skalní stepi typu Seslerio-Festucion pallentis. Z významných rostlinných druhů je možno jmenovat vstavač nachový /Orchis purpurea/, prstnatec bezový /Dactylorhiza sambucina/, zvonovec liliolistý /Adenophora liliifolia/, jetel načervenalý /Trifolium rubens/, tomkovici
jižní
/Hierochloe
australis/,
kamejku
modronachovou
/Lithospermum
purpureocoeruleum/ a hrachor pestrý /Lathyrus versicolor/. Při potoce se nalézá významné ložisko pěnovců s výskytem charakteristických mechových společenstev svazu Cratoneurion commutati. Zoologicky se území soustavněji nesledova10. V potoční nivě jsou v lučních enklávách chaty, které se stále přistavují. Terénní šetření se uskutečnilo 20.9.1984. V těsném sousedství chat pod částí Ve studeném byl zjištěn hrubý zásah odstraněním lesního pláště a naproti přes silnici nedovolená skládka; další skládky jsou v lesních porostech 29 a2 a 27 E2. Návrh na vyhlášení lesů zvláštního určení byl zpracován k obnově LHP v roce 1981, ochranářský plán byl zpracován a předložen Lesprojektu Správou CHKO Český kras v roce 1979. Navíc je třeba administrativně vyřešit rozpor ve vymezení novým LHP v části spadající pod pokusné lesní objekty, polesí Jíloviště, vzniklý při převodu uživatelů /z LZ Nižbor/. Z údolní nivy, rozdělující chráněné území na dvě části, je vhodné vytvořit ochranné pásmo, aby území bylo zaokrouhleno a bylo možno lépe ovlivňovat chatovou kolonii. V pravomoci příslušných MNV je nutno zajistit odstranění deponií a nesrovnalostí v chatové kolonii; OK KNV by měl v této věci intervenovat na příslušných odborech /výstavby a územního plánování a místního hospodářství/ ONV. Území má multidisciplinární výzkumný a dokumentační význam z celostátního pohledu.
22. Státní přírodní rezervace Karlštejn Vyhláška MK č. 24.029/55 - XI. ze dne 26. dubna 1955 k.ú. Bubovice - - ppkč. 97, 105/2, 105/4, 106, 110/l, 110/2, 110/4, 110/5, 114/1, 114/2, 117/1, 117/2, 117/3, 118, 126, 131/1, 134, 137/1, 137/2, 364, 365, 366/1, 366/2, 368/1, 370, 371, 372, 373, 412, 414/1, 414/2, 416, 417 k.ú. Budňany - stpč. 1,2,3, 4, 5, 6, 7/1, 7/2, 7/3, 8, 9, l0, 11, 12, 13, 15, 82, 83, 84, 163, 183, 198, 202, 213, 214, 215? 216, 222, 225, 227; - ppkč. 1, 2, 3, 4/1, 4/2, 4/5, 4/6, 4/7, 4/8, 4/9, 4/10, 4/13, 14/1, 14/2, 14/3, 14/4, 14/6, 14/7, 14/8, 14/9, 14/10, 14/18, 20/1, 20/2, 21, 25, 26/1, 26/2, 27, 28, 29/1, 30, 33/1, 33/2, 33/4, 33/5, 34, 35, 36, 37, 38, 40/1, 40/2, 41,
32
42/1, 42/2, 42/3, 42/4, 43, 44, 46, 47, 49/1, 49/2, 50, 51/1, 51/2, 52, 53, 56, 59/1, 59/2, 59/3, 60, 62/2, 72, 102/1, 102/5, 103/1, 103/3, 146/1, 146/2, 146/3, 154/2, 157/1, 157/2, 158, 159, 160, 162, 163, 164, 165/1, 165/2, 165/3, 166, 167/1, 167/2, 167/3, 167/4, 167/5, 167/8, 167/9, 167/10, 168/t, 168/3, 168/15, 171, 172, 174/1, 174/2, 174/3, 174/4, 174/5, 174/6, 176/1, 176/2, 176/3, 177, 179, 180, 181, 182, 207/1, 229/1, 229/2, 229/3, 229/4, 230/1, 230/7, 231, 232, 233/1, 233/12, 233/13, 234, 236, 237, 238, 239, 240, 241, 242, 267, 268, 269, 270, 273, 276, 284, 285, 290, 291/1, 316, 317/1, 318/1, 318/2, 319, 321, 322, 324, 325, 326, 329/1, 331, 332/3, 333/1, 333/2, 333/3, 333/4, 333/5, 335/1, 335/2, 336/2, 337, 338, 340/1, 342/1, 404, 405/1, 405/2, 405/3, 409/1, 409/3, 410, 412/1, 412/2, 412/3, 413, 414, 415, 416, 417, 418, 419, 423/1, 428/1, 429, 431, 432, 433, 444, 435/1, 435/2, 436, 437, 438, 440, 445, 446, 450, 452, 457 k.ú. Hlásná Třebáň - - ppkč. 266/1, 266/2, 315, 317, 320/1, 320/2, 320/3, 320/4, 320/5, 320/6, 321/2, 321/3, 323/1, 324, 747 k.ú. Hostim - stpč. 164, 165, 169; - ppkč. 1, 73, 74, 75, 76, 77, 78, 79, 80, 82, 83, 84, 86, 94/1, 94/2, 94/3, 94/4, 107/1, 107/2, 108/1, 111, 112, 116/2, 117, 120/1, 120/2, 122, 123, 124, 125, 128, 129,130, 131/1, 132/1, 135, 136, 137/1, 137/2, 138/1, 140, 141, 146/1, 146/2, 147, 148, 150, 151/1, 151/2, 152/2, 155, 156, 158/1, 158/2, 159/1, 159/2, 161, 162/1, 165, 166, 167/1, 167/2, 168, 169/1, 170/2, 183/2, 189/7, 364, 365, 366, 375, 381, 387, 388/1, 389, 390/1, 390/2, 391, 395/1, 395/2, 395/3, 398, 399, 404, 406/1, 406/2, 408/1, 408/2, 414/1, 414/2, 418, 419/1, 419/2, 423, 425/2, 428/1, 428/2, 428/3, 429, 430, 426, 427/2, 434/1, 434/2, 434/3, 435, 436, 437, 439, 440, 444/1, 444/2, 445, 446/1, 446/2, 447/1, 447/3, 447/4. 449/2, 453, 454, 455, 456, 473, 489, 490, 494, 498, 502, 503, 504, 507, 508, 509, 510/2, 513, 514, 516, 518/2, 519, 521, 523, 524/1, 524/2, 525/1, 526/1, 526/2, 526/3, 528/1, 528/3, 528/4, 528/5, 528/7, 530, 536, 539, 540/1, 543/1, 543/3, 543/4, 543/5, 543/6, 548, 549, 550/1, 550/2, 550/3, 552, 553, 555, 556, 557, 558/1, 563/1, 563/2, 567, 576/1, 576/2, 576/3, 579, 580, 584, 586, 587, 648/2, 649, 652/2, 653/1, 653/2, 653/3, 654/1, 654/2, 655/1, 655/2, 656, 657, 658, 659/1, 659/2, 659/3, 659/4, 661/2, 661/3, 662/1, 662/2, 662/3, 662/5, 662/7, 662/8, 664, 665, 666, 668/1, 668/3, 694/1, 704/1, 704/3, 704/4, 704/7, 704/8, 704/9, 734, 737/1, 737/2, 737/3, 737/4, 738, 739, 740, 741, 744, 960/1, 961/2, 961/3, 963/2, 967/2, 971/1, 971/2, 971/3, 971/6, 971/7, 972, 973, 974, 976, 978/1, 980, 982/2, 985, 989/1, 989/2, 989/3, 989/4, 989/6, 990/1, 990/4, 990/4, 990/9, 990/18, 990/19, 990/21, 996/1, 996/2, 1001 k.ú. Mořina - - ppkč. 116/3, 125/3, 129, 130, 881, 883, 890, 892, 893, 897, 898, 907, 908, 915, 917, 924, 927/1, 927/2, 927/3, 935, 984 33
k.ú. Srbsko - stpč. 87/1, 87/2, 87/4, 87/5, 88, 102, 103, 127, 149; - ppkč. 83/1, 83/2, 84, 85, 87/1, 87/12, 87/13, 197, 209/1, 209/3, 213, 214/1, 214/3, 2U/7, 214/8, 217/1, 271, 285/1, 307, 308, 309, 317/1, 317/2, 318, 319, 321, 380, 381, 384, 390, 391, 392, 393, 397/1, 397/2, 397/3, 402, 404, 405/1, 405/2, 432/2, 434, 435, 488/1, 488/2, 488/3, 489, 492/2, 493/2, 495/3, 495/4, 501/4, 501/5, 509/1, 515/1, 524/2, 525, 526, 527/2,*928/2, 528/3, 536/1, 536/4, 539, 540, 541/1, 541/2, 541/3, 542/1, 542/2, 543, 544/2, 545/1, 545/2, 545/3, 547/4, 548/1, 549, 550, 554/1, 554/18, 560, 561/1, 561/2, 561/3, 562, 568, 569/1, 569/2, 569/3, 570, 571, 572, 573, 574, 575, 577, 581, 582, 583, 584, 592/1, 601/1, 602/1, 603, 607/1, 592/2, 609, 610, 615, 616, 617, 618/1, 628/2, 618/3, 618/6, 619/5, 628, 509/4, 618/5 k.ú. Svatý Jan pod Skalou - stpč. 1, 3,4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 16, 17, 18/1, 18/2, 19, 22, 23/1, 23/2, 24, 25, 26, 27, 28, 29, 31, 32, 33, 34, 69, 98, 99, 100, 109, HO, 111, 119, 216, 217, 218, 269, 307; - ppkč. 3/1, 3/2, 4, 6, 7/1, 7/2, 7/3, 7/4, 7/5, 8, 9, 11, 12, 13, 14/1, 14/2, 15, 16/1, 16/2, 18/1, 18/2, 19, 20, 22, 27, 28/1, 29, 30, 31, 34, 35, 36, 40, 41, 42, 44, 45/1, 45/2, 46/1, 47, 50, 51, 52/1, 52/2, 54/2, 54/3, 54/4, 55/1, 55/2, 55/3, 55/4, 55/5, 55/6, 55/7, 56/1, 56/2, 60, 61, 62, 63, 69/1, 69/4, 69/6, 69/345, 70, 71, 72/l,
, 72/2, 72/3, 72/4,
72/5, 72/6, 72/7, 72/8, 72/9, 345, 747, 748/1, 749, 751, 752/1, 752/2, 753/1, 753/2, 754/1, 754/2, 755/1, 755/2, 756, 757, 758, 759, 760/1, 760/3, 760/4, 760/5, 760/6, 760/7, 760/8, 765/1, 765/2, 766, 768/1, 768/2, 770, 771/1, 771/2, 772, 776/2, 777, 778, 782/1, 782/2, 782/3, 785/4, 785/1, 927/1, 927/2, 927/3 927/4, 927/5, 928/1, 928/4, 928/5, 929/1,část, 929/2, 942 část, 946/1, 947/1, 949/2, 951, 952, 959, 960/2, 961/1, 963/1, 963/3, 990/2, 990/10, 990/17, 992/1, 992/2, 994, 1001 LZ Nižbor, LHC Karlštejn - lesní porosty 15 a1,2,3, b1,2,50, c1,2,3, d1,3,4,5,6,7,10,12, 16b1,2,3,4,30, c1,2,7, d1,2,3, 18 a1,2,3,4,5,6,50, b1,2,3,4,5,6,7, c1,2,3, d1,2,3,4,5,6,7,8, e1,2,3,4,5,6, bezlesí 11,12, 25, 26, 21 d3,4,5,7,8,12, 22 a2,3,4,6,7,21,22, b1,2,3,21,22,23, c1,2,3,4,5,6,7,8, d1,21,22, e1,2,3,21, f1,2,3,4,5, g1,2,3,4,5,21,22, h2,3,4,21, 23 a1,2,3,4, b1,2,3,4, c1,2, d1,2, e1,2,3,51,52, f1,2,3,4,5, 24 a1,2,3,4,5,6, b1,2,3,4, c1,2,3,4,5, d1,2, e1,2,3, 25 a1,2,3,4,5,6, b1,2,3,4,5, c1,2,3,4,5, d1,2,3,4,5,6,7, e1,2,3,4,5,6,7, f1,2,3, g1,2,3,4,5, 26 a1,3,4, 31 b1,2,3, c1,2,3,4,5,6, d1,2,3,4, e1,2,3,4, bezlesí 42, 27 a1,2,3,4,5,6,7,8, b1, c1,2,3,4, d1,2, e1,2,3,4,5,6,7, f1,2,3,4,5,6, 28 c1, d1,2,3,4,5, e1,2,3,4,5, 29 a1,2,3,4,5,6,7, b1,2,3,4,5,6, c1,2, d1,2,3,4, e1,2,3,5,50,51, bezlesí 48, f1, 30 a1,2,3,4,5,6,7, b1,2, c1, d1, e1,2,3,4,5,50,51, bezlesí 28, 29, 31 a3,4,5,6,7,8,9,10,11,12, b1,2,3,4,5,6, c1,2,3, d1,2, 32 a1,2,3,4,5,6,7,8,12, b1,2,3,4,5,6,7,8, c1,2,3,4,5,6, d1,2,3,4, e2,3,4,5, f3, bezlesí 50,53,54,55,56, 34 a1,2,3,4,5,6,7,8,9,10,11, b1,2,3,4,5,6,7,8,9,10,11, c1,2,3,4,5,6,7,8,9,10, d1,2, e1,2,3,4, f1,2,3,4,5,6,7,8,9, 35 a1,2, b1,2,3, c1,2,3,4, d1,2,3,4, e1,2,3,4,5,6,7, f1,2,3,4,5, 36 c1,2,3, bezlesí 63, 37 c1,2,3,4,5,6,7,8, d1,2,3,4,5, bezlesí 67, 40 b1,2,3, c2,3,
34
d1,2,3,4, e1, 41 a2,3, b2,3, c1,2,3,4, d1,2,3,4, e1,2,3,4, f1,2,3,4,20,21,22,51,52, bezlesí 71, 42 a1,2, b1,2,3, c1,2, d1,2,3, f1,2,3,4,5,50, g1,2,3, h1,2,3, bezlesí 20, 43 a1,2, b1,2,3,4, c1,2,3,4,5,6,7,8,9,10,11, d1,2,3,4,5,6,7,8, e1,2,3,4,5,6, 44 a1,2,3, b1,2,3,4, /LHP k 1.1.1976/
Sosiekoregion: 22 - Hořovická pahorkatina Předmětem ochrany je zde rozsáhlý komplex přirozených a polopřirozených ekosystémů geomorfologicky nejlépe vyvinuté vápencové oblasti Barrandienu s významnými populacemi ohrožených a chráněných druhů. Rozlehlé maloplošné chráněné území na katastru několika obcí, zahrnující kromě enkláv antropicky pozměněných společenstev /lesní monokultury, zemědělské plochy/, zejména celou škálu teplomilných původních, přirozených a polokulturních cenóz, od skalních stepí, dealpinních společenstev, travnatých stepí, lesostepí, šípákových a kamejkových doubrav po dubohabřiny a květnaté bučiny, na vápencovém podkladu s krasovými fenomény paleontologicky význačnými lokalitami a četnými starými lomy. Vyskytuje se zde velmi bohatá květena s mnoha ohroženými a chráněnými druhy, což platí rovněž o zvířeně, zejména o bezobratlých. Z kriticky ohrožených druhů se zde vyskytuje zvonovec liliolistý /Adenophora liliifolia
na dvou lokalitách/, včelník rakouský
/Dracocephalum austriacum na 4 lokalitách/, lýkovec vonný /Daphne cneorum/. Významné jsou i biotopy pěnovců tvořící se v údolích některých drobnějších vodotečí. Na sekundárních stepních stanovištích probíhá spontánní sukcese směrem k lesu. Od doby vyhlášení se podařilo část jehličnatých porostů převést na přirozené, i když někdy z nepůvodního sadebního materiálu. Místy jsou umělé výsadby smrku, borovice černé apod., které však mohou mít též dílčí přírodovědecké hodnoty /např. mykoflóra smrčin/. Staré lomy ojediněle navštěvují trampové, štoly a přirozené krasové dutiny představují významné lokality pro letouny /Chiroptera/. V tak velkém území se střetává množství zájmů, z nichž mnohé jsou v protikladu k ochrannému režimu nárůst turistiky a návštěvnosti, horolezecká činnost, zájem o těžbu vápence, imise z aglomerace Beroun, chatová rekreace atd. Při terénním šetření, které se uskutečnilo 12.4. a 29.5.1984, byl potvrzen výskyt zvonovce, včelníku a mnoha dalších význačných rostlinných i živočišných druhů. Reservaci řídí Správa CHKO Český kras. K likvidaci borovice černé byl pro část SPR zpracován dílčí ochranářský plán na období 198085 a v roce 1976 byla zpracována směrnice lesního hospodaření k obnově lesního hospodářského plánu /dále LHP/. V roce 1968 byl podán návrh na rozšíření SPR o Chlum /k.ú. Srbsko
- ppkč. 524/2, 526/2, 527/2, 528/3, 536/4, 545/1, 35
545/2, 545/3, 547/4, 547/5; asi 11 ha/; dále se doporučuje přičlenit k SPR lokalitu Třebáňská stráň a pastvinu o populací Adonio vernalis pod Placy a enklávy intravilánů a polí v rámci arondace hranic zařadit nebo přehlásit na ochranné pásmo. Doporučuje se též omezit až vyloučit výkon práva myslivosti, odstranit chaty a udělat revizi výjimky pro horolezectví. SPR Karlštejn má mezinárodní význam prakticky pro všechny obory geologických a biologických věd. Jsou v ní zahrnuty loci clasici mnoha recentních i fosilních druhů rostlin a živočichů, stratigraficky významné geologické profily a několik dalších jedinečných fenoménů.
23. Chráněný přírodní výtvor Klonk Usnesení rady KNV č. 32 ze dne 8.2.1966 k.ú. Suchomasty - ppkč. 409, 422/3 LZ
Nižbor,
polesí
Koněprusy
lesní
porosty
20
a5,
a6,
a7,
a10,
beslesí
65/LHP k 1.1.1967/ Výměra: 8,91 ha Sosiekoregion: 22 - Hořovická pahorkatina Motivem ochrany je zde především světový stratotyp hranice mezi silurem a devonem. Území zaujímá příkrá stráň s jihozápadní orientací na pravém břehu Suchomastského potoka severně od obce. Má zejména geologický význam jako profil hraničními vrstvami mezi silurem a devonem; v roce 1972 byl Klonk schválen Mezinárodní stratigrafickou komisí jako světový stratotyp této hranice. Jsou zde silurské a devonské vápence a břidlice a spodnopaleozoické vulkanity. Jihozápadní polovina území je tvořena kopaninskými silurskými vrstvami /ludlow/ tufitickými břidlicemi s vápencovými vložkami. Na jižním a západním okraji se vyskytují žíly silurských diabasů. Kopaninské vrstvy přechásejí ve střední třetině jihozápadního svahu do přídolských vrstev a pak do vrstev spodního devonu /lochkov/, které tvoří horní třetinu svahu a celou severovýchodní část chráněného území. Stepní plochy území jsou pokryty suchomilnou bylinnou vegetací společenstev Seslerio-Festucion duriusculae a Alysso-Sedion s mnoha významnými druhy, jako je ostřice nízká /Carex humilis/, chrpa Triumphettiho /Centaurea triumphettii/, vítod chocholatý /Polygala comosa/, bělozářka větvitá /Anthericum ramosum/, pěchava vápnomilná /Sesleria calcarea/, kavyl Ivanův /Stipa ioannis/, kavyl vláskovitý /S. capillata/ a sasanka lesní /Anemone silvestris/. 36
Dále jsou zde sekundární porosty teplomilných křovin, výsadby borovice černé a akátu a v nejnižší části břehová dřevinná společenstva lužního charakteru. Zvířena zde nebyla sledována. Prověrkové šetření proběhlo 17.4.1984. Ochranářský plán byl zpracován v roce 1978, jeho doporučení vyhovují. Jsou potřebné opakované asanační zásahy, především na ploše hraničního profilu. Zároveň je třeba odstranit kultury borovice černé a akátu. Území má vědecký a dokumentační význam pro více přírodovědných oborů, jeho význam geologického stratotypu je mezinárodní.
24. Státní přírodní rezervace Koda Vyhláška MŠVU č. 32 946/52 - IV/5 se dne 13. března 1952 k.ú. Tetín - ppkč. 356, 361, 1261, 1341/1, 1342, 1343, 1352, 1353, 1356/1, 1356/2, 1356/3, 1359, 1360, 1362, 1366, 1367, 1368/1, 1368/2, 1368/3, 1370, 1374/1, 1374/2, 1376, 1378, 1379, 1381, 1386/1, 1389, 1407, 1425, 1427/1, 1427/2, 1432, 1433, 1438, 1441, 1443, 1445, 1447, 1449, 1451, 1453, 1478, 1479, 1480, 1482, 1483, 1484, 1494, 1495, 1497/3, 1357 k.ú. Tobolka - ppkč. 69/1, 71/1, 71/2, 72/1, 72/2, 102, 112 část, 114 115, 121, 133/1, 133/5, 169, 173, 180, 182 k.ú. Korno - ppkč. 329 část, 335/1, 335/2, 335/3, 740 k.ú. Srbsko - ppkč. 128/1, 128/3, 131/1, 134/1, 134/2, 143/1, 146 Výměra: 463,64 ha Podle revize z prověrky CHU z roku 1985: k.ú. Tetín - ppkč. 28/2, 356, 361, 1261, 1341/1, 1342, 1343, 1344/1, 1344/2, 1344/3, 1345, 1348, 1349, 1350, 1352, 1453, 1354/1, 1355, 1356/1, 1356/2, 1356/3, 1357/1, 1357/2, 1357/3, 1359/1, 1360, 1361/1, 1361/2, 1362, 1366, 1367, 1368/1, 1368/2, 1368/3, 1369, 1372/2, 1374/1, 1374/2, 1375/1, 1376, 1378, 1379, 1381/1, 1381/2, 1386/1, 1389, U06, 1407, 1409/1, 1409/2, 1409/3, 1409/4, 1409/5, 1409/7, 1409/8, 1409/9,1409/10, 1409/11, 1409/12, 1409/15, 1409/16, 1409/17, 1409/18, 1413, 1415/1, 1415/4, 1420, 1423/1, 1423/3, 1423/4, 1423/5, 1423/6, 1425, 1427/1, 1427/2, 1427/3, 1428/3, U30, 1432/2, 1433, 1435, 1436, 1437, 1438, 1439/1, 1441, 1443/1, 1444, 1445, 1447, 1449, 1451, 1452, 1453, 1454, 1455, 1474/1, 1477, 1478, 1479, 1480, 1481, 1482, 1483, 1484, 1485, 1486, 1487,
37
1490, 1494, 1495, 1496, 1497/1, 1497/2; stpč. 77/1, 77/2, 80, 83, 84, 85, 86, 87, 260, 261, 262, 263 k.ú. Tobolka
- ppkč. 69/1, 70, 71/1, 71/2, 72/1, 72/2, 73/1, 73/2, 73/3, 102, 106, 107/1,
107/2, 114, 115, 121, 129, 130, 133/1, 133/2, 133/3, 133/7, 133/11, 133/12, 133/13, 169, 172, 173, 182, 180 k.ú. Korno stpč. 34; - ppkč. 329/4, 329/5, 335/1, 335/2, 335/3, 740 k.ú. Srbsko stpč. 113; - ppkč. 128/1, 128/3, 131/1, 143/1 LZ Nižbor, LHC Karlštejn
lesní porosty 4 b1,2,3,4,5,6,7, 5 a1,2,3,4,5,6,7,8,9, b1,2,3,4, c1,2, d1,2,3,
e1,2,3,4,5,30, f1,2,3,4,5,6, bezlesí 1, 6 a3,4, b1,2,3,4,5,6, c1,2,3,4,5, d1,2,3, e1,2,3,4, f1,2,3,4,5,6,7,8,20, bezlesí 3,4,5, 7 a1,2,3,4,5,6, b1,2, c1,2,3,4,5, d1,2,3, e1,2,3,4, 8 a1,2,3, b1,2, c1,2,3,4,5,6,7,8, d1,2,3,4, e1, bezlesí 9, 10, 11, 9 a1,2,3, b1,2,3,4,5,6,7, c1,2,3,4,5,6, d1,2,3,4,5,6,7,8,9,10,11,12,13,14, e1,2,3,4,5, 10 a1,2,3,4, b1,2, c1,2,3,4, d1,2,3,4,5, 11 a1,2,3,4, b1,2,3,4, c1,2,3,4,5, 12 a1,2, b1, c1, d1,2, 13 a1,2,3,4,5,6, b1,2,3, c1,2, d1,2,3, e1,2,3,4, f1,2, /LHP k 1.1.1976/
Sosiekoregion: 22 - Hořovická pahorkatina
Předmětem ochrany jsou zde přirozená teplomilná kalcifilní společenstva Českého krasu. V tomto rozlehlém, morfologicky členitém území se vyskytuje mozaika přirozených ekosystémů květnatých bučin, dubohabřin, skalních stěn, stepí a lesostepí; Císařskou roklí protéká jedinečný travertinový potok se svéráznými cenózami. Na skalní hraně v Údolí děsů je jedna z nejbohatších lokalit včelníku rakouského /Dracocephalum austriacum/ a hnízdiště výra velkého /Bubo bubo/. Zastoupené rostlinné cenotaxony jsou význačné množstvím chráněných a ohrožených druhů, zejména vápnomilných, dále druhů skalních stepí a teplomilných hájových druhů. Část území byla v minulosti trvale osídlena, nyní se využívá k chatové rekreaci, zejména dolní část Kodského údolí a Císařské rokle /chaty na dožití/. V roce 1969 byl podán návrh na rozšíření SPR. Terénní šetření bylo uskutečněno 19.6.1984. Kromě stále prodlužované existence chat a jejich ovlivňování okolí nebyly registrovány negativní změny. Při návštěvě prostoru a okolí Tomáškova lomu byla zjištěna cenná stepní a dealpinní společenstva. Ochranný režim je účinně zajištěn Správou CHKO Český kras. V souvislosti s obnovou LHP na léta 197685 byl vypracován ochranářský plán a v době prověrky byl zpracován analogický ochranářský plán na další decennium. Doporučuje se realizovat rozšíření území navržené v roce 1969 (k.ú. Korno - ppkč. 360, 372, 381/1, 386/1, 387/1, 387/2, 389, 390, 425/2, 425/6, 425/13 a navíc o
38
prostor Tomáškova lomu a okolí se společenstvy skalních stepí, stepních pastvin a plášťových formací při východní hranici chráněného území; v k.ú. Korno-Měňany jde o stavební parcely .38 a .39 a - ppkč. 425/12, 425/15, 425/1, 428/14 a v k.ú. Karlštejn-Poučník - ppkč. 1127/2). Území má mezinárodní význam s vědeckovýzkumnou a dokumentační funkcí pro několik přírodovědných oborů.
25. Chráněný přírodní výtvor Lom na Kobyle Usnesení rady KNV č. 262 ze dne 22. září 1970 k.ú. Koněprusy
- ppkč. 208/2, 208/3, 209, 210, 211, 212, 213/1, 213/2, 213/3, 214,215/1,
215/2, 216, 217, 218, 22o/l Výměra: 6,4449 ha Sosiekoregion: 22 Hořovická pahorkatina Lokalita je chráněna jako ukázka tzv. očkovského přesmyku, tj. nasunutí silurských vápenců na mladší devonské vrstvy. Území tvoří dno a stěny bývalého lomu v kopci Kobyla, kde se těžily silurské a devonské vápence. Zčásti se zde uplatňují též silurské a devonské břidlice a silurské diabasové vulkanity. Území je významné zejména odkryvem očkovského přesmyku a jako paleontologická lokalita. Vegetace je zastoupena keřovými a travnatými porosty, osídlujícími dno a stěny lomu; vlastní lomové stěny pozvolna osídlují prvky dealpinních společenstev a skalních stepí. Z významnějších rostlinných druhů jsou to bělozářka větvitá /Anthericum ramosum/, svída dřín /Cornus mas/, chrpa Triumfettiho /Centaurea triumfettii/, pampeliška /Taraxacum bavaricum/, koniklec luční načernalý /Pulsatilla pratensis ssp. nigricans/ aj. Objekt se současně využívá pro reintrodukci dealpinních druhů rostlin z oblasti CHKO Český kras pro záchranu genofondu a sledování šíření výsadku. Prověrka lokality byla provedena 15.3.1984. Území není zjevně narušeno ani ohroženo. Výhledově je třeba počítat se sporadickým obnažováním stratigrafického fenoménu a s kontrolou šíření dřevin. Území má celostátní význam, a to nejen pro geologii, ale i pro další biologické vědy.
26. Chráněný přírodní výtvor Lom u Kozolup Usnesení rady KNV č. 283 ze dne 7.10.1981 39
k.u. Kozolupy - ppkč. 813/3 část, 842 část Výměra: 2 ha Sosiekoregion: 22 - Hořovická pahorkatina Důvodem územní ochrany je zachování významného stratigrafického profilu kopaninským souvrstvím siluru a bohatého naleziště zkamenělin. Území zahrnuje opuštěný jámový lom jižně od Kozolup, ve kterém je zastižena téměř celá mocnost kopaninského souvrství /silur/ v tufiticko-karbonátovém vývoji. Jde o ojedinělý výskyt silurských vrstev uvnitř devonského synklinoria. Lom podává informaci o tom, jaký vývoj prostředí byl v centru barrandienského sedimentačního prostoru. Je zde zajímavá fosilní zvířena /nebo spíše několik souborů fosilních faun/, které je možno studovat ve vzájemných závislostech na rozsáhle odkrytých vrstevních plochách. Ve svém celku jde o jednu z nejdůležitějších paleoekologických lokalit Barrandienu, která byla zařazena do mezinárodního programu geologických korelací /Ecostratigraphy/. Hlavní význam území záleží v možnosti rozsáhlého vědeckého výzkumu po značně dlouhou dobu, neboť jak bude pokračovat eroze /podporovaná popřípadě výzkumnými pracemi/, budou se otvírat stále další vrstvy. V minulých letech zde dlouhodobě deponovaly odpad Pražské papírny. Skládka byla ukončena a částečně asanována. Jsou připraveny další fáze asanace. V západní části území je studijní plocha katedry botaniky PřFKU, kde se prováděl výzkum společenstev úhorů. Návštěva území v rámci prověrek proběhla 7.6.1984. Na studijní ploše geobotaniků se zjistily druhotné stepní porosty s okroticí bílou /Cephalanthera damasonium/, černýšem rolním /Melampyrum arvense/ aj., které mají význam refugia fauny a flory. Přístupová cesta, po které bylo možno vozit na lokalitu odpadky, byla zrušena a rozorána. Doporučuje se v rámci prováděných rekultivací severní okraj se skládkami převrstvit a po dokončení náhradní rekultivace vymezit severní hranici území. Odpadky umístěné na dně lomu se postupně shromažďují a rovněž se zahrnou. Je nutno sledovat zarůstání stěn, a budeli třeba, tyto stěny asanovat. Lokalita má celostátní význam, především pro geologii a paleontologii, ale i jako refugium teplomilných společenstev Českého krasu.
40
27. Státní přírodní rezervace Stará ves Výnos MK ČSR ze dne 28. března 1984 čj. 6 042/84 - Vl/2 k.ú. Hudlice - ppkč. 1859, 1862, 1863/3, 1872/2, 1877 Výměra: 1,94 ha Sosiekoregion: 21- Křivoklátská pahorkatina Motivem ochrany jsou teplomilná a vápnomilná společenstva rostlin a živočichů. Území tvoří strmý svah údolí Libovického potoka s jižní a jihozápadní expozicí východně od obce Hudlice a jihozápadně od osady Lísek. Svah je rozčleněný ještě postranními zářezy na jednotlivé hřbítky. Geologický podklad tvoří diabasové vulkanity barrandienského ordoviku, na úpatí je mělký plášť kvartérních svahovin, kde jsou druhotná luční společenstva svazu Arrhenatherion; v dolní části svahů a na jejich skloněných úbočích rostou souvisle zapojené křovinné porosty svazu Prunion spinosae. Nejcennější stepní plochy tvoří mozaikovitě se prolínající fragmenty svazů Festucion valesiafcae, Prunion fruticosae a Xerobromion s nejvýznačnějšími druhy tařicí horskou /Alyssum montanum/, locikou prutnatou /Lactuca viminea/, černohlávkem velkokvětým /Prunella grandiflora/, čistcem přímým /Stachys recta/, kavylem Ivanovým /Stipa ioannis/, sasankou lesní /Anemone silvestris/, rozrazilem ožankovým /Veronica teucrium/ aj. Celé území se dříve využívalo jako pastvina. Terénní šetření se uskutečnilo 9.10.1984. Byla zde zjištěna mírná expanze trnky. Území bylo zahrnuto do uznané bažantnice. v jihozápadní části území byl umístěn zásyp a při horním okraji solný liz. Jinak může být území ohroženo úlety agrochemikálií. Je nutno přemístit zásyp a lis, který jo však vhodná umístit nedaleko území, neboť lze předpokládat, že se vlivem přítomnosti lisu zvýší početnost kopytníků, kteří zde zastupují vliv pastvy. V roce 1977 byl zpracován ochranářský plán, který se doporučuje rozšířit o kontrolu dřevin v území. Stav bažantů se nezvyšuje. Význam území je regionální, s vědeckou a dokumentační funkcí pro několik oborů přírodních věd.
41
28. Chráněná naleziště Špičatý vrch Barrandovy Jámy Výnos MK ČSR č. 4.752/70-II/2 ze dne 3.8.1970 k.ú. Loděnice - ppkč. 1508, 1532, 1534, 1550/1, 1601, 1604, 1605, 1623/2,1763/2, 1792/2, 1793/2, 1794,1810, 1818/2 LZ Nižbor, polesí Chrustenice - lesní porosty 21 h1, bezlesí 60/LHP k 1.1.1967/, lesní oddělení 21 h1-5 /LHP k 1.1.1976/ Výměra: 2,80 ha /podle LHP 2,7 ha/ Sosiekoregion: 22 - Hořovická pahorkatina Důvodem ochrany je zachování klasické paleontologické lokality. Území tvoří svah nad zatáčkou silnice s jihozápadní a západní orientací mezi Loděnicemi a Bubovicemi, vesměs porostlým dubohabrovým lesem. Na několika místech jsou skalní výchozy a odkryvy v podobě mělkých jam ve svahu. V podloží jsou diabasové polštářové lávy, tufitické břidlice, vápnité tufity, vápence a vápnité břidlice spodnosilurského stáří /motolské souvrství/ s bohatými nalezišti, zejména v tzv. alakopleurových břidlicích a miraspisových vápencích. Jde o velmi bohaté paleontologické naleziště, známé zejména zbytky trilobitů, graptolitů, ramenonožců, korálů a vápnitých řas. Území je narušeno chatovou výstavbou /přes l0 chat/, jejímž důsledkem je zavážení jam odpadky. Občasná sběratelská činnost nevadí, pokud se omezuje na povrchový sběr ze suti. Území bylo prověřeno v terénu 12.4.1984. Je nutné prosadit, aby se při obnově LHP neprodlužovaly smlouvy k pronájmu pozemků k rekreačním účelům. Dále je třeba odstranit skládky a zamezit jejich obnovování. Pro území byl v roce 1979 zpracován ochranářský plán. Péči o území zajišťuje Správa CHKO Český kras. Lokalita představuje paleontologickou lokalitu a locus typicus řady Barrandových taxonů celostátního významu.
42
29. Státní přírodní rezervace Tetínské skály Výnos MK ČSR čj. 3 400/74 ze dne 22. února 1974 k.ú. Tetín
- ppkč. 148/6, 287/1 část, 300/1, 300/2, 305, 317, 318, 326, 343/2 část, 343/7,
343/8, 343/16, 343/17, 1468, část, 1526/1 LZ Nižbor, polesí Karlštejn - lesní porosty 7 e1, e2 část /LHP k 1.1.1967/ LZ Nižbor, polesí Karlštejn - lesní porosty 7 e1, e2; 6 a5 /LHP k 1.1.1976/ Výměra: 18,078 ha Sosiekoregion: 22 - Hořovická pahorkatina Předmětem ochrany jsou zde stepní a dealpinní společenstva na vápencích. SPR zaujímá skály pod obcí Tetín, Tetínskou rokli krasového původu /v minulosti byla značně narušena těžbou včetně tzv. Turských maštalí/, opuštěný lom a srázné svahy nad železniční tratí. Menší část území zaujímají svahy a skalní výchozy částečně porostlé lesem a částečně kryté náhradními křovinnými nebo travinnými společenstvy. V západní a východní části je vysokokmenný sad se stepním bylinným porostem. Část území tvoří vápence s vložkami břidlic, část diabasové mandlovce a diabasy. Převážná část území je orientována k severu. Strmé skály a přilehlé prudké svahy jsou porostlé význačnými rostlinnými společenstvy dealpinního charakteru s druhy jako lomikámen vždyživý /Saxifraga aizoon/, lomikámen trsnatý /S. caespitosa/, hvozdík sivý /Dianthus gratianopolitanus/, dvojštítek hladký /Biscutella laevigata/, tařice skalní /Alyssum saxatile/ a pěchava vápnomilná /Sesleria calcarea/. Významný je táž výskyt lomikamenu trojprstého /Saxifraga tridactylites/. Zoologicky jsou významná společenstva bezobratlých, zejména měkkýšů a hmyzu. Z nich nejvíce cenných druhů je vázáno na teplejší i druhotná společenstva stepního charakteru. /např. modrásci Scolitanthides orion a Plebejus argyrognomon/. Z obratlovců je závažné hnízdění pěnice vlašské /Sylvia nisoria/ a výskyt většího množství druhů čeledí Myotidae a Rhinolophidae. Chodby i krasové prostory jsou důležitými zimovišti letounů a krasové prostory navíc význačným krasovým fenoménem. Dealpinní společenstva jsou zachovalá a kromě imisí je nic neohrožuje; potenciální ohrožení pro ostatní dílčí cenózy představují úlety agrochemikálií, živelná speleologická činnost, zarůstání stepních ploch a sadů, vypalování a deponie. Celkové ohrožení představuje spad z Královodvorských cementáren.
43
Prověrkový protokol byl zpracován v roce 1983 na základě inventarizačních průzkumů. Od roku 1978 má území ochranářský plán. V 70. letech byly pro zabezpečení trati zpevněny skalní trosky Tetín. Doporučuje se omezit nebo zcela vyloučit myslivecké využívání. Území má z celostátního hlediska vědecký a dokumentační multidisciplinární význam.
30. Státní přírodní rezervace Trubínský vrch Výnos MK ČSR ze dne 28. března 1984, čj. 6 043/84 Vl/2 k.ú. Trubín - ppkč. 186/1 část LZ Nižbor, polesí Král lesní porosty 46 g7,8 bezlesí 109 /LHP k 1.1.1978/ Výměra: 3,94 ha Sosiekoregion: 21- Křivoklátská pahorkatina
V rezervaci je chráněn ekosystém skalní stepi na diabasovém podkladu. Území leží na jihovýchodním strmém svahu pahorku západně od obce Trubín, který tvoří odolné diabasy. Mimo skalní výchozy jsou vytvořeny mělké půdy eutrofní rankery s lokálními přechody do vápnitých pararendzin, na místech s hlubší půdou eutrofní hnědozemě. Při úpatí je druhotný porost převážně s výsadbou borovice černé; na okrajích této výsadby jsou teplomilná plášťová společenstva svazu Prunion spinosae, nad borovicemi a na plošině nad svahem je vysazen akát. Mozaikovitě jsou vyvinuta druhově bohatá stepní společenstva svazu Festucion valesiacae s významnými druhy
česnekem přímým /Ailium strictum/,
ožankou hroznatou /Teucrium botrys/, trýzelem škardolistým /Erysimum crepidifolium/, vlnicí chlupatou /Oxytropis pilosa/, jestřáb níkem hadincovitým /Hieracium echioides/, silenkou ušnicí /Silene otites/ aj.; na hlubší půdě se vyskytuje např. kavyl vláskovitý /Stipa capillata/, kavyl Ivanův /S. ioannis/ a vousatka prstnatá /Bothriochloa ischaemum/. Ve východní části jsou znatelné stopy po těžbě kamene.
44
Návštěva území v rámci prověrek proběhla 9.10.1983. Vlastní skalní stepi nejsou narušeny /pouze je zde nálet akátu/. Byl potvrzen výskyt mnoha xerotermních rostlin a na seselu se hojně objevovaly housenky otakárka fenyklového /Papilio machaon/. Při obnově LHP se doporučuje prosazovat přeměny porostů allochtonních dřevin na přirozené dubohabřiny a na bezlesích kontrolovat šíření dřevin, zejména akátu. Lokalita má celostátní význam z hlediska několika přírodovědných disciplín.
Státní přírodní rezervace Týřov - viz Rakovník 219
31. Státní přírodní rezervace Vraní skála Vyhláška MŠVU č. B 216.661/481/3 ze dne 5.11.1948 k.ú. Svatá - ppkč. 405 část, 406 LZ Nižbor, polesí Kolna lesní porosty 102 a, 3 a, 5 a, 98 d /podle LHP neuvedeno/ Výměra: asi 2,56 ha Sosiekoregion: 21- Křivoklátská pahorkatina
Předmětem ochrany jsou geomorfologicky výrazné buližníkové suky. Jde o vypreparovanou skupinu skalek algonkických buližníků v lesním porostu asi 2 km na jihozápad od Svatá, kolem koty Vraní skály /536 m/. V okolních algonkických sedimentech /droby, prachová břidlice a prachovce/ byly erozí obnaženy jako denudační troska buližníkové suky šedočerné až černé barvy s podílem uhlíkatých látek a světlé nebo pestré buližníky sericitu. Oba útvary jsou velmi tvrdé, jemnozrnné a křehké. Jižní stranu území částečně lemují ordovické diabasové vyvřeliny. Jde o největší buližníkové těleso v severozápadní části Barrandienu. Rostlinná společenstva tvoří poměrně chudá vegetace skal /zejména na vrcholu Vraní skály/ a lesní kultury, převážně borové, s fragmenty bylinného podrostu charakteristického pro teplomilné dubohabrové háje. Z významnějších druhů zde roste hvozdík Seguierův /Dianthus seguieri/. Nejvýznamnější formací území je rozvolněná stará doubrava na suťovém úpatí Vraní skály a na bezlesí 32 jako zbytek původních společenstev svazu Carpinion betuli, kde se vyskytuje např. lýkovec jedovatý /Daphne mezereum/. Prověrka území připadla na 17.4.1984. V rámci obnovy LHP v roce 1977 bylo zpracováno nové, větší vymezení území. Ochranářský plán byl zpracován v roce 1978. 45
Doporučuje se zaměření hranice pro přesné vymezení území a administrativní přehlášení. Protože význam území není jen geomorfologický, vyhovuje zachování kategorie SPR. V rámci LHP se doporučuje postupně přeměnit umělé lesní porosty na stanovištně odpovídající porosty. Území je spravováno Správou CHKO Křivoklátsko. Tato lokalita má z celostátního hlediska vědeckovýzkumný a dokumentační význam pro několik přírodovědných disciplín.
32. Státní přírodní rezervace Voškov Výnos MK ČSR č. 18 367/72 ze dne 29. prosince 1972 k.ú. Běleč - ppkč. 640, 710/1, 724, 728, 739 k.ú. Karlštejn - ppkč. 739/5 LZ Nižbor, polesí Karlštejn - lesní porost 2 d5 /LHP k 1.1.1967/, 2 d5, d8, d9, d10, d20 /LHP k 1.1.1976/ Výměra: 29,88 ha Sosiekoregion: 22 - Hořovická pahorkatina
Motivem ochrany jsou přirozené ekosystémy listnatých lesů a skalních formací Českého krasu na nevápencovém podkladu. Území tvoří příkré svahy pravého břehu Berounky mezi Zadní Třebání a Karlštejnem. Expozice je převážné severovýchodní až východní. Geologickým podkladem jsou diabasy, místy vápence. Převážnou část území kryjí lesní společenstva, především dubohabřiny, ve střední části je habrová bučina. Místy vystupující skalky jsou porostlé společenstvy svazu Seslerio-Festucion pallentis s četnými chasmofyty. Severní část území při okrajích lemují akátové porosty, v jižní části je porost druhotné smrčiny. Z významných rostlinných druhů lze uvést zapalici žluťuchovitou /Isopyrum thalictroides/, třemdavu bílou /Dictamnus albus/, jetel alpský /Trifolium alpestre/, chrpu Triumfettiho /Centaures triumfettii/, kyčelnici cibulkatou /Dentaria bulbifera/, kamejku modronachovou /Lithospermum purpureocoeruleum/ a vikev hrachovitou /Vicia pisiformis/. V minulosti zde byla dr. V. Ložkem zjištěna ještěrka zelená /Lacerta viridis/. V lesním bylinném patře je neúměrně rozšířena netýkavka malokvětá /Impatiens parviflora/. V porostech přimísený akát postupně zachází. Podél trati roste úzký pruh ruderální květeny, místy jsou erozní nátrže a rýhy.
46
Terénní šetření proběhlo dne 4.9.1984. Při návštěvě bylo doloženo hnízdění výra na východně situované skalce nad tratí, již mimo SPR. Ochranářský plán bude zpracován k obnově LHP. S výjimkou plošně nevýznamné smrkové výsadby není nutno podnikat asanační zásahy proti allochtonním dřevinám, protože jednak samovolně ustupují a jednak by jakýkoliv těžební zásah v území mohl vyvolat enormní erozi. Doporučuje se rozšíření SPR o skalku na východním okraji území (k.ú. Běleč
- ppkč. 1478/1) s bohatými stepními a dealpinními
společenstvy a hnízdištěm výra. Území má regionální význam s vědeckou a dokumentační funkcí pro několik oborů. Státní přírodní rezervace Vůznice - viz Rakovník 224
47
33. Chráněné naleziště Zahořanský stratotyp Výnos MK ČSR čj. 6 087/77 ze dne 11. července 1977 k.ú. Králův Dvůr - ppkč. 127/1, 127/2 LZ Nižbor, polesí Král lesní porosty 1 a21 /LHP k 1.1.1968/ Výměra: 1,5214 ha Sosiekoregion: 22 - Hořovická pahorkatina Předmětem ochrany je klasická Barrandova lokalita s faunou zahořanských souvrství. Jde o nízký, dřevinami porostlý pahorek na severozápadním okraji Králova Dvora /za základní školou/ z ordovických jílovců s vložkami siltovců a pelokarbonátů /zahořanská vrstvy Caradoc, loděnický podstupeň/. Na většině plochy je výchoz skalního podkladu. Porost tvoří stepní společenstva a výsadby allochtonních dřevin /akát, černá borovice, smrk, modřín/, borovic a teplomilných dřevin. Lokalita je stratotypem zahořanských souvrství s typickou faunou trilobitů. Terénní šetření bylo provedeno 4.9.1984. Území je potenciálně ohroženo blízkostí městské zástavby; slouží zčásti i jako parčík a hřiště pro děti z blízké školy. S ohledem na geologický motiv však není narušeno. Ochranářský plán byl vypracován v roce 1978. Doporučuje se úklid odpadků a kontrola sběratelské činnosti. Území má regionální význam jako významná paleontologická lokalita.
34. Státní přírodní rezervace Zdická skalka u Kublova Vyhláška MŠVU č. 37.852/52 ze dne 11.7.1952 k.ú. Kublov - ppkč. 234/1 část Výměra: 0, 57 ha Sosiekoregion; 21- Křivoklátská pahorkatina
V území je chráněn geomorfologicky výrazný buližníkový hřbet. Jde o vypreparovanou skalku svrchnoproterozoických buližníků asi 500 m východně od Kublova u jižního úpatí vrchu Velíz /kóta 595/. Buližníky jsou tmavé barvy, s četnými světlými křemennými žilkami, tvrdé a křehké. Laterálně přecházejí do okolních hornin křemitými vrstevnatými břidlicemi. V posledním desetiletí území dosti zarostlo náletovými dřevinami, a proto byl v roce 1979 střediskem proveden asanační zásah.
48
Prověrka v terénu se uskutečnila 17.4.1984. Bylo doporučeno přehlásit tuto lokalitu na CHPV a opakovat asanační zásah. Ochranářský plén byl vypracován v roce 1978. Území má regionální význam pro geologii a geomorfologii.
35. Chráněný přírodní výtvor Zlatý Kůň Výnos MK ČSR č. 17 864/72 ze dne 29. prosince 1972 k.ú. Koněprusy - ppkč. 117/2, 124/1, 124/5, 124/8, 124/9, 141/1, 141/2, 141/3, 141/4, 143, 144/1, 144/2, 144/3, 145/1, 145/2, 146/1, 146/2, 148/1, 148/2, 149, 150, 151, 152, 155/1, 156/1 část, 157/1 část, 158/4 část, 164/2 část, 169/1, 169/2, 170/1, 170/2, 172/1, 174/1, 179/1, 179/2, 179/3, 181/1,181/2, 182/1, 182/7, 182/8,182/10, 182/11, 182/12, 182/13, 183/3, 184, 186, 187/1, 188, 664/2, 666/1, 666/2; stavební pkč. 81, 82, 86 LZ Nižbor, polesí Koněprusy lesní porosty 11 b2,3,4 část, bezlesí 43, 44 /vymezení LHP k 1.1.1976 11 b2,3,4 část, 6, 8/
Výměra: 37,0585 ha Sosiekoregion: 22 - Hořovická pahorkatina
v
Je zde chráněno krasové území s nejrozsáhlejší soustavou jeskyní v Čechách a se stepními společenstvy. Lokalitu tvoří návrší Zlatého koně s krasovými jevy a se zbytky po lomové činnosti. Jeskynní systém je zčásti zpřístupněn /Koněpruské jeskyně/. Geologickým podkladem jsou zejména devonské vápence a v menším rozsahu silurské vápence a silurské i devonské břidlice s mnoha význačnými zkamenělinami /graptoliti, lilijice Scyphocrinites, trilobiti, mechovky aj./. Krasový povrch, místy se škrapy a závrty, je pokryt zvětralinami a půdami terrae calcis. Návrší je odlesněno, místy však lze předpokládat i původně nelesní vegetační kryt, představovaný společenstvy svazu Festucion valesiacae a Alysso-Festucion pallentis. Na skalách a na dně lomů nalézáme význačné druhy rostlin, jako je sasanka lesní /Anemone silvestris/, bělozářka větvitá /Anthericum ramosum/, chrpa Triumfettiho /Centaurea triumfettii/, okrotice bílá /Cephalanthera damasonium/, svída dřín /Cornus mas/, pcháč bezlodyžný /Cirsium acaule/, jalovec obecný /Juniperus communis/, koniklec luční černající /Pulsatilla pratensis ssp. nigricans/, ožanka kalamandra /Teucrium chamaedrys/ aj,, s bohatou stepní entomofaunou a malakofaunou. Místy jsou výsadby 49
borovice a modřínu, křovinné formace a na severovýchodním okraji habrová pařeziny a pás kulturní louky. Terénní šetření proběhlo 15.3.1984. Z provozu restaurace a správní budovy Koněpruských jeskyní se pravidelně neodvážejí odpadky. Jeskynní systém navštěvuje větší počet návštěvníků, než je požadováno pro provoz bez negativních dopadů na krasová fenomény. Ochranný režim je účinný, pokud jde o ochranu stepních cenóz. Motivaci ochrany je třeba rozšířit i na biocenózy území. Jako ochranářský plán byla zpracována studie SÚPPOP /HROMAS J., 1969/ a plán k obnově LHP roku 1976, pokud jde o lesnická hospodaření v porostech, který bude znovu zpracován k obnově LHP v roce 1987. Území má v mezinárodním měřítku především význam jako krasové území z geologického hlediska a kromě toho má ještě vědecký i dokumentační význam pro několik dalších přírodovědných disciplín.
B NÁVRHY CHRÁNĚNÝCH ÚZEMÍ PODLE METODIKY SÚPPOP V současné době nespadá žádné území na okrese Beroun do této kategorie.
C NÁVRHY CHRÁNĚNÝCH ÚZEMÍ MIMO METODIKU SÚPPOP
36. Kotýs k.ú. Tmáň - ppkč. 528, 529/1, 530/1 LZ
Nižbor,
polesí
Koněprusy
lesní
oddělení
12
d5,6,7,8,9,10,11,12,13,15,
bezlesí 26,27,28,29 /LHP k 1.1.1976/ Výměra: asi 45 ha Sosiekoregion: 22 - Hořovická pahorkatina Předmětem ochrany jsou zde vápnomilná stepní společenstva a geomorfologické fenomény. Území tvoří příkré skalní stěny silurských a devonských vápenců na pravém břehu Suchomatského potoka od velkolomu Čertovy schody po Havlíčkův mlýn a plošina s teplomilnými háji a stepními společenstvy nad nimi. Vychází zde očkovský přesmyk /lochkov prag/, místy táž jsou diabasy a liteňské břidlice. Četná jsou krasová jevy a suťové kužele. Z významných geomorfologických fenoménů je to např. trhlinová rozsedlina se skalní bránou
50
/Jelínkův most, Aksamitova brána/, jeskyně Děravá, Tří volů aj. Půdy jsou rendziny bohatá na humus. V západní a střední části jsou lesní kultury, místy s allochtonními výsadbami a se zbytky přirozených suťových a dubohabrových porostů, jinak společenstva skalních stepí a travnatých teplomilných formací /Festucion valesiacae, Bromion, Seslerio-Festucion duriusculae/ s tařicí skalní /Alyssum saxatile/, chrpou Triumfettiho / Centaurea triumfettii/, koniklecem lučním načernalým /Pulsatilla pratensis ssp. nigricans/, kavylem Ivanovým /Stipa ioannis/, lomikamenem vždyživým /Saxifraga aizoon/, hořečkem brvitým /Gentianella ciliata/, jalovcem obecným /Juniperus communis/, bělozářkou větvitou /Anthericum ramosum/, bělozářkou liliovitou /A. liliago/, devaterníkem šedým /Helianthemum canum/, svídou dřínem /Cornus mas/ aj. Cenná je zde zvířena bezobratlých, zejména hmyzu, pavouků a měkkýšů. Je zde doložen nejvýchodnější známý výskyt ploskoroha žlutého /Ascalaphus libelluloides/. Území se využívá k horolezecké činnosti, je mírně narušeno výsadbami borovice černé, akátu, smrku apod. a je ohroženo imisemi velkolomu Čertovy schody a vápenky. Prověrka proběhla 15.3.1984. Doporučuje se vyhlášení v kategorii CHPV a výhledové přehlášení na SPR, usměrnění horolezecké činnosti, zrušení turistické odbočky k Jelínkovu mostu, na stepích pastva a kontrola náletu dřevin. Ochranářský plán k obnově LHP požaduje postupnou přeměnu lesních kultur na přirozená lesní společenstva. Území má celostátní význam s vědeckou a dokumentační multidisciplinární funkcí.
37. Otmíčská hora k.ú. Otmíče /MNV Praskolesy/ - ppkč. 168/5, 168/3 část, 119/2, stavební pkč. 73 LZ Dobříš, polesí Hořovice - lesní porost 46 a3 /.LHP k 1.1.1979/ Výměra: 5,3 ha
Sosiekoregion: 22 - Hořovická pahorkatina Navrhuje se zde ochrana fragmentu teplomilné skalní stepi na diabasovém substrátu. Lokalita zahrnuje opuštěný lom na Otmíčské hoře a jeho nejbližší okolí se stepními společenstvy rostlin a živočichů. Z význačnějších rostlinných druhů zde byly registrovány tolita lékařská /Vincetoxicum officinale/, čistec přímý /Stachys recta/, bělozářka liliovitá /Anthericum liliago/, bělozářka větvitá /A. ramosum/, ožanka hroznatá /Teucrium botrys/, koniklec luční načernalý /Pulsatilla pratensis ssp. nigricans/, smělek štíhlý /Koeleria gracilis/, 51
kostřava sivá /Festuca glauca/, kostřava valiská /Festuca valesiaca/, ostřice nízká /Carex humilis/, strdivka sedmihradská /Melica transsilvanica/, rozrazil ožankový /Veronica teucrium/, rozrazil rozprostřený /V. prostrata/, hvozdík kartouzek /Dianthus carthusianorum/, tolice nejmenší /Medicago minima/, pelyněk rolní / Artemisia campestris/, tařice kališní /Allysum calycinum/ aj. Návštěva lokality k prověrkám se uskutečnila 4.6.1985. Pokud nebude území chráněno, hrozí zde znovuotevření lomu pro stavbu dálnice. Doporučuje se ochrana formou CHPV včetně okolních lesních porostů s hájovou květenou. Bude potřeba odstranit akát, kontrolovat šíření křovin, umístit závoru, značku zákaz vjezdu a tabuli zákaz skládky. Území má regionální význam pro více přírodovědných oborů.
38. Studánky u Cerhovic k.ú. Cerhovice - ppkč. 691/2 část, 688/1 část, 641 část, 695/4 část, 695/5, 695/6 část, 695/7, 695/8,695/9, 695/10, 695/12, 695/13, 413 část, 416, 417 část, 418 část, 419 část, 424/19 část, 1147 část, 1152 část, 1153 část LZ Zbiroh, polesí Opyš
lesní oddělení 33 e1 část, e2, d1 část, d7 /LHP
k 1.1.1978/ Výměra: 9,5 ha Sosiekoregion: 22 - Hořovická pahorkatina
Důvodem navrhované ochrany jsou mokřadní společenstva prameniště. Území leží asi 1,5 km západně od Cerhovic mezi zemědělskými kulturami a lesem. Na mokřadních lukách s jižní až jihozápadní expozicí jsou zachovány zbytky společenstev svazu Molinion s svízelem severským /Galium boreale/, řebříčkem bertrámem /Achillea ptarmica/, upolínem obecným /Trollius altissimus/, prstnatcem májovým /Dactylorhiza majalis/, bradáčkem vejčitým /Listera ovata/, suchopýrem širokolistým /Eriophorum latifolium/, kakostem bahenním /Geranium palustre/, ostřicí trsnatou /Carex caespitosa/ a kruštíkem širolistým /Epipactis helleborine/. Dříve zde rostl hořec jarní /Gentiana verna/
poslední
výskyt byl zjištěn v roce 1976. Hnízdí zde několik druhů zpěvných ptáků, z významnějších ťuhýk obecný /Lanius collurio/. Prameniště, které ovlivňuje vodní režim lokality, je uvnitř lesního porostu, takže ohrožení kontaminací je minimální; jen zčásti je nebezpečí splachů a úletů agrochemikálií.
52
Prověrka se konala 4.6.1985. Na lokalitě probíhá ekologický výzkum /diplomová disertační práce/. Doporučuje se vyhlášení ochrany formou CHPV i s přilehlými lesními porosty a dlouhodobé sledování lokality; část louky - ppkč. 691/2 je vhodná kosit jen jednou ročně, a to v červenci. Je nutné kontrolovat nálet dřevin. V lesních porostech je třeba zajistit nedotčenost vodního režimu a minimalizovat možnosti znečištění vody. Lokalita má vědeckovýzkumný a dokumentační význam pro několik biologických disciplín v regionálním měřítku.
OKRES KLADNO
A CHRÁNĚNÁ ÚZEMÍ
39. Státní přírodní rezervace Bilichovské údolí Výnos MŠANO č.j. 143.547 - V ze dne 31.12.1933 k.ú. Bilichov - ppkč. 435/2 část LZ Lužná, polesí Bor - lesní porost 32 A2,4 /LHP k 1.1.1983/ Výměra: 1,7 ha Sosiekoregion: 12 - Džbán
Motivem ochrany je výskyt kýchavice černé. Kýchavice černá, velmi vzácný rostlinný druh, se v ČSR vyskytuje pouze na několika málo lokalitách ve Džbánu a na jedné lokalitě na Moravě. Zdejší populace je ze všech džbánských lokalit nejpočetnější. Chráněné území tvoří severně orientovaný svah nad bočním přítokem Bilichovského potoka jihozápadně od Bilichova. Geologickým podkladem jsou cenomanské jíly a pískovce a spodnoturonské opuky; pudy jsou většinou typu rendzin. Kýchavice zde rostla donedávna v zapojeném lese, který má charakter květnaté bučiny na přechodu k dubohabřinám. V minulém decenniu bylo její stanoviště záměrně odlesněno, aby se vytvořily příznivější světelné podmínky. V současné době je její populace vysoce vitální a fertilní, v bohatším rozvoji jí poněkud brání vysoké pasekové byliny /konopáč sadec, třtina křovištní/ a nálet jasanu. Z
53
ostatních významnějších rostlin se zde vyskytuje orlíček planý /Aquilegia vulgaris/ a mohutné keře lýkovce jedovatého /Daphne mezereum/. Při terénním šetření dne 14.6.1984 bylo území shledáno v dobrém stavu; doporučuje se vyžínat konopáč a ostatní pasekové byliny a sledovat další vývoj populace kýchavice. Dále se navrhuje rozšířit ochranu na část lesního porostu při západní hranici SPR, který má charakter přirozené bučiny a současně v něm doznívá výskyt kýchavice, a na část dna údolí s lužními porosty a mokrými loučkami až k hrázi zrušeného rybníčka. Tyto biotopy jsou velmi hodnotné z hlediska ochrany genofondu; z rostlin zde byly nalezeny např. vstavač nachový /Orchis purpurea/, oměj vlčí mor /Aconitum lycoctonum/, lilie zlatohlávek /Lilium martagon/, bradáček vejčitý /Listera ovata/, ostřice Davallova /Carex davalliana/, o. ostrá /C. acutiformis/ a o. odchylná /C. appropinquata/, z živočichů pak čolek obecný /Triturus vulgaris/ a čolek horský /T. alpestris/. Území má celostátní význam z hlediska ochrany fytogenofondu.
40. Chráněné naleziště Na Pilavě Výnos MK ČSR čj. 13.361/68 Il/2 ze dne 20.1.1969 k.ú. Bilichov - ppkč. 430 část
LZ Lužná, polesí Bilichoy - lesní porost 110 b1 /LHP k 1.1.1957/ LZ Lužná, polesí Bor - lesní porost 34 A1/LHP k 1.1.1983/ Výměra: 2,96 ha Sosiekoregion: 12 Džbán
Důvodem ochrany je přítomnost kýchavice černé /Veratrum nigrům/. Lokalita leží v údolíčku asi 1 km západně od obce Lísky se severozápadní expozicí. Geologický podklad tvoří cenomanské a spodnoturonské sedimenty /jíly, pískovce, sliny a opuky/; půda odpovídá hnědozemi. Lesní porosty vykazují charakter dubohabrových hájů s některými prvky bučin, ve stromovém patře však převládá vysazený smrk. Vyskytuje se zde několik významných rostlinných druhů především kýchavice černá /Veratrum nigrum/, dále lýkovec jedovatý /Daphne mezereum/, medovník meduňkolistý /Melittis melissophyllum/, v minulosti též vemeník dvoulistý /Platanthera bifolia/ a vstavač nachový /Orchis purpurea/. Při terénním šetření byly kromě dvou posledních druhů všechny uváděné rostlinné druhy zjištěny, 54
avšak většinou ve sterilním stavu. Bylinné patro ustupuje vlivem zastínění. V kalužích na cestě se vyskytuje čolek horský /Triturus alpestris/, avšak někteří jedinci jsou téměř bílí. Terénní šetření proběhlo 14.6.1984. Doporučuje se porosty prosvětlit snížením zakmenění, především odstraněním smrku. Dále je třeba v nivě potůčku asi 500 m pod chráněným územím zachovat prostřednictvím LHP cenná společenstva nivní jaseniny s Cephalanthera alba, Listera ovata aj. Lokalita má regionální význam především z hlediska ochrany genofondu.
41. Chráněné naleziště Pod Voselovem Výnos MK ČSR čj. 13.362/68 II/2 ze dne 20.1.1969 k.ú. Družec - ppkč. 118/1, 118/3 Výměra: 0,83 ha Sosiekoregion: 23 - Pražská plošina Lokalita je chráněna pro výskyt koniklece lučního načernalého /Pulsatilla pratensis ssp. nigricans/. Lokalita zabírá suchou stráň se západní expozicí na pravé straně silnice z Družce směrem ke křižovatce s karlovarskou silnicí, na průniku spilitů algonkickými břidlicemi. Na mělkých půdách se uplatňují společenstva svazu Alysso Festucion pallentis s hojným výskytem koniklece lučního načernalého /Pulsatilla pratensis ssp, nigricans/. Dále se zde maloplošně uplatňují xerotermní společenstva svazů Xerobromion, Cirsio-Brachypodion pinnati a Festucion valesiacae, též s přítomností koniklece. Při západním okraji je výsadba borovice lesní s podrostem expanzivního ovsíku vyvýšeného /Arrhenatherum elatius/. V území byl s pozitivním výsledkem proveden asanační zásah proti náletovým dřevinám. Negativní vlivy představuje expanze ovsíku, možnost splachů agrochemikálií a bažanti, kteří oštipují poupata a květy koniklece, a tak zcela blokují jeho reprodukci. Jinak je populace koniklece početná a vitální. Zvířena se zde nesledovala. Terénní šetření proběhlo 14.6.1984. Podle ochranářského plánu bylo doporučeno pokračovat v kontrole dřevin, na hraně proti poli vysadit bariéru keřů a kosit nebo vypásat travní porosty, zejména s ovsíkem; v době
55
květu koniklece je vhodné vyvěsit na lokalitě atrapu jestřába k plašení bažantů. Území je v patronátní péči ZO ČSOP. Lokalita má regionální význam, především pro ochranu genofondu. ¨
42. Chráněný přírodní výtvor Otvovická skála Vyhláška ONV Kladno ze dne 15.1.1985 /nabývá účinnosti dnem 15.2.1985/ k.ú. Otvovice - ppkč. 250/1, 250/2, 268/2, 270/7 LZ Mělník, polesí Kralupy nad Vltavou lesní porosty 39 J2 část, bezlesí 125 Ochranné pásmo: LZ Mělník, polesí Kralupy nad Vltavou - lesní porost 39 j3 /LHP k 1.1.1977/ Výměra: 1,34 ha Výměra ochranného pásma: 1,30 ha Sosiekoregion: 23 - Pražská plošina Motivem ochrany je zachování reliktních xerotermních společenstev rostlin a živočichů. Skalní blok tvoří algonkické břidlice, část přiléhajícího lesního porostu a jihozápadně orientovaná suchá travnatá stráň severovýchodně od obce Otvovice na pravém břehu Zákolanského potoka. Nejcennější jsou zde stepní společenstva, zejména skalní step svazu Seslerio-Festucion duriusculae s tařicí skalní /Alyssum saxatile/, mařinkou sivou /Asperula glauca/, česnekem horským /Allium montanum/, mochnou písečnou /Potentilla arenaria/, mateřídouškou pannonskou /Thymus pannonicus/, mateřídouškou Marshallovou /T. marshallianus/, mateřídouškou časnou /T. praecox/, koniklecem lučním načernalým /Pulsatilla pratensis ssp. nigricans/ aj., dále svahová step svazu Festucion valesiacae s kavylem sličným /Stipa pulcherrima/, kavylem Ivanovým /S. ioannis/, ostřicí nízkou /Carex humilis/, modřencem tenkokvětým /Muscari tenuiflorum/, bělozářkou liliovitou /Anthericum liliago/, kozincem bezlodyžným /Astragalus excapus/, lněnkou bavorskou /Thesium bavarum/ aj. a fragmentárně Xerobromion s kozincem rakouským /Astragalus austriacus/, zahořankou žlutou /Orthantha lutea/ a hlaváčkem jarním /Adonis vernalis/. Lesní společenstva v ochranném pásmu mají charakter habrové doubravy až subxerofilní doubravy s bohatým bylinným patrem, v němž se mimo jiné uplatňuje strdivka pestrá /Melica picta/ a mochna bílá /Potentilla alba/. Ze zvířeny je nejvýznamnější xerotermní fauna bezobratlých, např. plži Pupilla sterri, P. triplicata a Heliocopsis striata a několik druhů rovnokřídlého a blanokřídlého hmyzu, motýlů atd. Území místy značně zarůstá akátem a křovinami ze severozápadní strany v místě
56
bývalého strážního domku se šíří šeřík a kustovnice, v jihovýchodní části je vysazena borovice černá a akát. Terénní šetření se uskutečnilo 24.5.1984. Již před vyhlášením území zde prováděla patronátní skupina ČSOP asanační zásahy proti akátu a křovinám podle schváleného ochranářského plánu. Doporučuje se likvidovat novější výsadby borovice černé při západním okraji území. Území má regionální význam s vědeckovýzkumnou a dokumentační multidisciplinární funkcí.
43. Chráněný přírodní výtvor Vinařická hora Vyhláška ONV v Kladně ze dne 15.1 .1985 /nabývá účinnosti dnem 15.2.1985/ k.ú. Vinaříce - ppkč. 312, 317, 318, 320, 319, 321, 322, 323, 324, 325, 326/1, 326/2, 328, 332 Ochranné pásmo: k.ú. Vinařice - ppkč. 339/1 Výměra: 24,9176 ha Výměra ochranného pásma: 22,8941 ha Sosiekoregion: 23 - Pražská plošina
Území je chráněno jako ukázka složené sopky. Lokalita zaujímá kopec severozápadně od Vinařic /413 m/. Jde o malou složenou sopku, která poskytuje názorný příklad tohoto geomorfologického fenoménu. Vyskytují se zde impozantní profily, ve kterých se střídají lávové příkrovy s vrstvami tufitického materiálu, dále se zde nacházejí minerály zeolitové skupiny a křídové zkameněliny utržené z podloží při erupci sopky. Výslunné čedičové stráně hostí některé teplomilné druhy rostlin, jako jsou například hvězdice zlatovlásek /Linosyris vulgaris/, hořeček brvitý /Gentianella ciliata/ a bělozářka liliovitá /Anthericum liliago/. Ze zvířeny jsou významné zejména entomocenózy; z chráněných živočichů byl zaznamenán výskyt otakárka fenyklového /Papilio machaon/ a pěnice vlašské /Sylvia nisoria/. V minulosti se stráně Vinařické hory zčásti využívaly jako sady. V současné době působí negativně zejména průmyslové exhalace, dále provoz okresní skládky v bezprostředním sousedství CHÚ a vlivy zahrádkářské činnosti. Územím prochází naučná stezka. 57
Prověrka byla zpracována na základě geologického inventarizačního průzkumu a zpráv z kontrol v roce 1983. V současné době se doporučuje pouze přiměřené záměrné vypásání xerotermních porostů. Jako geologický fenomén má lokalita celostátní význam. Nevelká vzdálenost od okresního města umožňuje její využití i po stránce kulturně osvětové a výchovné.
Státní přírodní rezervace Vůznice - viz Rakovník 224
43. Chráněný přírodní výtvor Záplavy Vyhláška ONV v Kladně ze dne 15.1 .1985 /nabývá účinnosti dnem 15.2.1985/ k.u. Kamenné Žehrovice - ppkč. 629, 636/1 část k.ú. Srby - ppkč. 660/10, 660/15, 1152/8, 1152/9, 1152/10, 1152/11, 1152/12, 1190/1 k.ú. Tuchlovice - ppkč. 2187/2, 2233/2, 2843/9, 1370/2 Ochranné pásmo: k.ú. Kamenné Žehrovice - ppkč. 636/1 část; k.ú. Srby - ppkč. 636/33 Výměra: 23,319 ha Výměra ochranného pásma: 57,0073 ha
Území je chráněno jako významná ornitologická lokalita. Lokalitou je vodní nádrž a mokřady v proláklině terénu na potoce Kačák mezi obcemi Srby a Kamenné Žehrovice, vzniklé propadáním terénu vlivem poddolování. Geologickým podkladem jsou karbonské vrstvy překryté potočním alluviem. Území je rozděleno silnicí TuchloviceSrby na menší část s mělkou vodní plochou a zarostlými mokřady /Malé Záplavy/, kde se koncentruje nejvíce ptačích druhů, a na velký rybník, zvaný Velké Záplavy, v severozápadní části s rákosinami a křovinatými břehovými porosty podél jižního břehu. Význam území záleží hlavně v ornitofauně, která se s postupujícím zarůstáním břehů stále obohacuje o nové druhy jak hnízdící, tak i průtažné. Z hnízdících druhů ptáků se zde kromě běžných druhů vyskytují např. čírka modrá /Anas querquedula/, pisík obecný /Actitis hypoleucos/, kulík říční /Charadrius dubius/, rákosník velký /Acrocephalus arundinaceus/ a další druhy rákosníků a cvrčilky všech tří druhů, z protahujících ptáků byla zaznamenána bekasina otavní/Capella gallinago/, břehouš černoocasý /Limosa limosa/, moták pochop
58
/Circus aeruginosus/, moták lužní /Circus pygargus/, moták pilich /C. cynaeus/, orel mořský /Haliaaetus albicilla/, orlovec říční /Pandion haliaetus/, tenkozobec opačný /Recurvirostra avosetta/, kormorán černý /Phalacrocorax carbo/, rybák černý /Chlidonias niger/, husa velká /Anser anser/, několik druhů bahňáků aj. V roce 1981 bylo do prostoru Velkých Zá-plav introdukováno několik trsů leknínu bělostného /Nymphaea candida/. V roce 1983 byla provedena drobná úprava hranic a zaměření v západní části území. Strouhou z Tuchlovic a Kačákem přichází do Záplav znečištěná voda; jako protiopatření byly do západní části Velkých Záplav umístěny aerátory, které sice působí esteticky rušivě, ale pro ptactvo i rybí obsádku představují pozitivní okolnost v zimním období /udržování nezamrzlé hladiny a provzdušování vody/. Z břehu od obce Srby probíhají navážky a následná rekultivace břehů. Území je vybaveno vyhlídkovou věží a naučným areálem na severním břehu Velkých Záplav. Terénní šetření proběhlo 10.4.1984. O území pečuje ČSOP a místní myslivecká organizace na základě dohody s OK ONV Kladno. Je nutno projednat s ČRS dodržování ochranného režimu a jeho zveřejnění v novém vydání seznamu rybářských revírů. Lokalita má regionální význam, a to z hlediska ochrany zoogenofondu; tento význam se však neustále zvyšuje tím, jak území osídlují stále další druhy ohrožených ptáků.
59
B NÁVRHY CHRÁNĚNÝCH ÚZEM PODLE METODIKY SÚPPOP
45 . Ostrov u Jedomělic k.ú. Jedomělice - ppkč. 1168/1 část Vojenské lesy a statky Hořovice, polesí Obora - lesní porost 258 A /LHP k 1.1.1976/ Výměra: 0,75 ha Sosiekoregion: 12 - Džbán Vůdčím motivem návrhu na ochranu je početná populace třemdavy bílé /Dictamnus albus/. Území se nachází na strmé, křovinaté, jižně orientované stráni /asi 420 m n. m./, která leží jihozápadně od obce Jedomělice uprostřed smrkových monokultur /rekonstrukčně teplomilných doubrav asociace LithospermoQuercetum/ na permokarbonských horninách. Kromě bohatých porostů třemdavy bílé /Dictamnus albus/ se zde vyskytují např. kamejka modronachová /Lithospermum purpureocoeruleum/, plamének přímý /Clematis recta/, medovník meduňkolistý /Melittis melissophyllum/, oměj pestrý /Aconitum variegatum/, lilie zlatohlavá /Lilium martagon/ aj. Území zarůstá křovinami, protože jde vlastně o paseku uvnitř lesních porostů, nebezpečí představuje i šíření pasekových druhů, jako je Eupatorium cannabinum a Calamagrostis epigeios. Zvířena zde nebyla sledována. Protokol byl zpracován podle botanického inventarizačního průzkumu v roce 1983 a území bylo ještě orientačně navštíveno v roce 1984. Doporučuje se blokovat sukcesi zarůstání, tj. udržovat trvale bezlesí a dlouhodobě sledovat zákonitosti šíření nežádoucích druhů /konopáč sadec a třtina křovištní/. Území má regionální význam s funkcí ochrany fytogenofondu a doporučuje se vyhlásit je jako CHPV.
60
46. Ve Šperkotně
k.u. Hradečno - ppkč. 887 část Vojenské lesy a statky Hořovice, LHC Nouzov, polesí Obora - lesní porost 216 G /LHP k 1.1.1976/ Výměra: 0,43 ha Sosiekoregion: 12 - Džbán Předmětem navrhovaná uzemní ochrany je fragment potoční jaseniny s výskytem jazyku hadího /Ophioglossum vulgatum/. Území tvoří niva potoka, který pramení pod osadou Nová Studnice, a leží asi 500 m západoseverozápadně od rybníčku Srnčáku a jihozápadně od obce Hradečno. Podklad tvoří aluvium potoka. Porost lze zařadit do podsvazu Alnion glutinoso-incanae s bohatým bylinným patrem a význačným výskytem jarmanky větší /Astrantia major/, ostřicí přetrhovanou /Carei remota/ a početnou populací jazyku hadího /Ophioglossum vulgatum/. Dříve to patrně byla dlouhodobě odlesněná plocha charakteru slatinné louky, která byla později /z náletu/ zalesněna olší a jasanem. Zoologicky nebylo území sledováno. Terénní šetření proběhlo 15.5.1984. Celá plocha je v současnosti značně zarostlá náletem klenu, který je nutno v nejbližší době odstranit, protože jinak některé druhy, hlavně luční, ustoupí. Doporučuje se vyhlásit toto území v kategorii CHPV a v LHP udržet druhovou skladbu dřevin; k likvidaci klenu je možno použít i dočasné zvýšení hladiny spodní vody. Území má regionální význam pro ochranu fytogenofondu.
61
C NÁVRHY CHÚ MIMO METODIKU SÚPPOP
47. Babinecký rybník k.ú. Hřešice - parcelní situace nebyla dosud zjištěna. Výměra: asi 0,5 ha Sosiekoregion: 12 - Džbán Motivem návrhu na ochranu byla populace prustky obecné /Hippuris vulgaris/. Lokalitu tvoří rybník na lesním potůčku asi 250 m jihozápadně od okraje obce Hřešice při silnici Hřešice Srbeč na podloží křídových sedimentů. V litorální zoně byla donedávna bohatá populace vzácné prustky obecná /Hippuris vulgaris/ a periodicky význačná květena obnaženého rybničního dna při okrajích. V roce 1979 byl rybník prohlubován. Terénní šetření se uskutečnilo 14.6.1984. Vlivem vyhrnutí rybničního dna a pravděpodobně i dalších drastických zásahů byla populace prustky totálně zničena. Při pochůzce kolem celého rybníka nebyl nalezen ani jediný exemplář. Byl zjištěn početný výskyt kosatce žlutého /Iris pseudacorus/, kuňky ohnivé /Bombina bombina/ a skokana zeleného /Rana esculenta/. Doporučuje se území nadále vést v ochranářském mapování jako registrovanou lokalitu a sledovat případnou regeneraci populace prustky, zároveň prozkoumat vhodné lokality v okolí a prozatím upustit od vyhlášení územní ochrany.
48.Bohouškova skalka k.ú. Klobuky, Čeradice - parcelní situace nebyla dosud zjištěna. Výměra: asi 3 ha Sosiekoregion: 23 - Pražská plošina Důvodem k navržení územní ochrany jsou zachovalá společenstva bílých strání. Toto území, které tvoří návrší s výchozy opuky asi 500 m severovýchodně od nádraží Klobuky /asi 300 m n.m./ s převážně jižní expozicí, v minulosti zřejmě sloužilo k extenzívní těžbě kamene. V současné době se zde vyskytují teplomilná rostlinná společenstva s místně převládající kostřavou valiskou /Festuca valesiaca/, válečkou prapořitou /Brachypodium pinnatum/ a kostřavou žlábkovitou /Festuca rupicola/. Z vzácných druhů zde byl v hojnějším počtu zaznamenán kozinec rakouský /Astragalus austriacus/, dále ostřice sivá /Carex flacca/,
62
pcháč bezlodyžný /Cirsium acaule/, ovsíř luční /Helictotrichon pratense/, mochna písečná /Potentilla arenaria/, mateřídouška časná /Thymus praecox/, smělek štíhlý /Koeleria gracilis/ aj. Území je místy narušeno navážkou odpadků, na severozápadním okraji se prosazuje nálet dřevin /borovice lesní a černá, mahalebka/. Zvířena zde nebyla sledována, lze předpokládat bohatou entomofaunu, arachnofaunu a malakofaunu. Terénní šetření proběhlo 14.5.1985. Doporučuje se uzemní ochrana formou CHPV v celém rozsahu nevyužívané plochy mezi poli, zabezpečení před nebezpečím chatové rekreace, neschválených skládek nebo zalesnění; rovněž je třeba zajistit likvidaci odpadků a zákaz vyjíždění motocyklů do území /využití pro amatérský motokros/. Výhledově bude nutné omezování dřevin. Lokalita má regionální význam s vědeckou a dokumentační funkcí pro více přírodovědných oborů.
49. Cikánský dolík k.ú. Bilichov - ppkč. 438 část, 437 část LZ Lužná, polesí Bor - lesní porost 7 A2, 7B1 /LHP k 1.1.1983/ Výměra: 0,52 ha Vůdčím motivem návrhu na ochranu je zbytek slatinné cenózy s výskytem lněnky zobánkaté a šášiny načernalé. Toto území zahrnuje nepatrný zbytek původně rozsáhlejších svahových slatin ve stejnojmenném údolí, ležícím přes jedno údolí severně od Bilichovského údolí, při hranici se Severočeským krajem. Vyskytuje se zde několik vzácných rostlin. Je poslední dochovanou lokalitou lněnky zobánkaté /Thesium rostratum/ a jednou ze tří posledních lokalit šášiny načernalé /Schoenus nigricans/ v rámci celé ČSSR. Území bylo přibližně před 20 lety zalesněno smrkem, který zde krní a zarůstá krušinou. Z dalších významných druhů zde roste orlíček planý /Aquilegia vulgaris, velmi hojně/, ostřice Hostiova /Carex hostiana/, ostřice Davallova /C. davalliana/, zvonečník hlavatý /Phyteuma orbiculare/, bradáček vejčitý /Listera ovata/, hladýš pruský /Laser pitium pruthenicum/ a jiné běžnější taxony. Terénní Setření se uskutečnilo 25.6.1985. Toto území je nutné urychleně vyhlásit v kategorii CHPV. Po dohodě s lesním závodem je třeba odstranit vysázený smrk a nálet křovin a sledovat vodní režim lokality.
63
Území má celostátní význam pro ochranu fytogenofondu.
50. Hobšovický rybník k.ú. Beřovice - ppkč. 211 k.ú. Hobšovice - ppkč. 203/2, 203/3 Výměra: asi 12 ha Sosiekoregion: 12 - Džbán Důvodem k návrhu územní ochrany je bohatá avifauna vázaná na rybník s rozsáhlými porosty rákosu. Území zabírá asi 10 ha souvislých rákosin a mělký rybník v údolí Bakovského potoka mezi obcemi Beřovice a Hobšovice. Jde o významné hnízdiště a nocoviště ptactva a refugium při tahových cestách. Hnízdí zde např. moták po chop /Circus aeruginosus/, bukáček malý /Ixobrychus minutus/, bukač velký /Botaurus stellaris/, cvrčilka říční /Locustella fiuviatilis/, lžičák pestrý /Anas clypeata/, všechny druhy rákosníků. kromě ostřicového a tamaryškového apod. Územím hromadně protahují a nocují zde pochopi, motáci a piliši, zejména na podzimním tahu. Botanický průzkum nebyl dosud proveden. Prověrkové šetření se uskutečnilo 25.6.1985. Doporučuje se urychlené vyhlášení v kategorii CHPV a při příznivých výsledcích botanického průzkumu přehlášení na SPR. K navrženému území by bylo vhodné připojit ještě část břehových porostů podél potoka pod hrází rybníka; se státním rybářstvím je nutno projednat dodržování speciálních způsobů obhospodařování omezení hnojení, nepoužívání herbicidů, odbahnění na ostrůvky apod. Území má celostátní význam z ornitologického hlediska.
51. Hradiště k.ú. Dřínov, Drchkov - parcelní situace nebyla dosud zjištěna. Výměra: asi 10 ha Sosiekoregion: 23 - Pražská plošina Předmětem ochrany jsou společenstva bílých strání s bohatým výskytem čičorky pochvaté /Coronilla vaginalis/.
64
Lokalita zabírá převážně k jihu orientovanou stráň, vysokou asi 10 20 m, mezi silnicí Zlonice-Bakov a Dřínovem jihovýchodně od Dřínova. Východní část je poněkud eutrofizovaná splachy z polí a je zarostlá křovinami; v západní části je sukcese dřevin téměř neznatelná. Na lokalitě je zároveň archeologické naleziště /hradiště/. Střední část se využívá jako pastvina a druhotně je oseta travní kulturou. V západní části území vystupují pískovcové skalky permokarbonského stáří, jinak zde vycházejí sedimenty spodní křídy /opuka/. Na většině území jsou vyvinuta reliktní společenstva bílých strání /Festucion valesiacae, Brachypodion pinnati/ s výskytem význačných druhů čičorky pochvaté /Coronilla vaginalis/, pcháče bezlodyžného /Cirsium acaule/, rezedy žluté /Reseda lutea/, hlaváče šedého /Scabiosa canescens/, hlaváče žlutavého /S. ochroleuca/, hořečku brvitého /Gentianella ciliata/, seselu fenyklového /Seseli hippomarathrum/, ledence přímořského /Tetragonolobus scandalida/, kavylů /Stipa sp./ aj. Na pískovcových skalkách roste šalvěj hajní /Salvia nemorosa/, mateřídouška časná /Thymus praecox/, kozinec rakouský /Astragalus austriacus/, rozrazil rozprostřený /Veronica prostrata/ aj. Zvířena zde nebyla sledována; lze očekávat výskyt zajímavých bezobratlých. Terénní šetření proběhlo 14.5 1985. Doporučuje se vyhlásit toto území jako CHPV a v celém rozsahu je zaměřit, zejména pokud jde o spodní hranici stráně. Dále se navrhuje využití k pastvě bez kultivačních zásahů, lokálně asanace dřevin a likvidace deponie poblíž strážního domku. Lokalita má celostátní význam vědecký a dokumentační pro více přírodovědných disciplín. 52. Kalspot k.ú. Kamenné Žehrovice - parcelní situace nebyla dosud zjištěna. Výměra: asi 3 ha Sosiekoregion: 21- Křivoklátská pahorkatina Motivem návrhu uzemní ochrany je ekosystém rybníčku a přilehlých mokřadních luk. Lokalitu tvoří rybníček a mokřadní louka v ohbí Kačáku na jeho levém břehu východně od Kamenných Žehrovic směrem na Doksy. Jedno z mála přirozených zachovalých mokřadních stanovišť neovlivněných kontaminovanou vodou napájené svahovými prameništi a přilehlého lesního komplexu. Rostlinná společenstva tvoří rákosiny a porosty vysokých ostřic s výskytem kosatce žlutého /Iris pseudacorus/ a vachty trojlisté /Menyanthes trifoliata/. Z ptactva zde hnízdí potápka malá /Podiceps ruficollis/ a další běžné druhy vodních ptáků; 65
pravidelně se zde rozmnožují ropucha obecná /Bufo bufo/, kuňka ohnivá /Bombina bombina/, skokan hnědý /Rana temporaria/ a skokan skřehotavý /R. ridibunda/. Územím procházejí dvě naučné stezky. Terénní šetření proběhlo 10.4.1984. Lokalita jo v poměrně zachovaném stavu; při její návštěvě byl přechodně nízký stav vody. Potenciální ohrožení představuje blízká zástavba a kontaminace vodou z Kačáku. O území se starají mimo jiné místní organizace ČSOP a ČMS. Doporučuje se vyhlásit toto území jako CHPV a prozatím je ponechat bez zásahu. Význam je regionální, převážně s kulturně osvětovou a výchovnou motivací.
53.Kazatelna k.ú. Knovíz - parcelní situace nebyla dosud zjištěna. Výměra: asi 1 ha Sosiekoregion: 23 - Pražská plošina
Předmětem návrhu na ochranu je geomorfologicky zajímavý skalní útvar. Tyto morfologicky pozoruhodné skalky vypreparované selektivní erozí se nacházejí v obci Knovíz severovýchodně od křižovatky železnice a hlavní silnice v zalesněné stráni. Jde o uloženiny svrchního karbonu /svrchní šedé souvrství/, která vytvářejí skalní jehly a další útvary obvyklá v kvádrových pískovcích svrchní křídy. V karbonských horninách jsou však morfologické útvary tohoto typu vzácné, a proto pozoruhodné. Terénní šetření bylo provedeno 16.11.1984 a protokol byl zpracován v roce 1985. Území bylo shledáno v dobrém stavu a doporučuje se vyhlásit je jako CHPV. Protože geomorfologické útvary leží v lesním porostu, je žádoucí je částečně uvolnit, aby útvary byly lépe viditelné. Lokalita má regionální význam z hlediska geologie a geomorfologie.
54. Markův mlýn Katastrální situace nebyla dosud zjištěna. Výměra: asi 0,4 ha Sosiekoregion: 23 - Pražská plošina
66
Vůdčím motivem k vyhlášení územní ochrany je přítomnost bohatá populace koniklece lučního načernalého. Toto území zaujímá skalnatý břidlicový hřbítek nepatrné velikosti u ústí Černého potoka do Kačáku jihojihozápádně od Unhoště na pokraji rozsáhlé chatové zástavby. Při okrajích a na vrcholu jsou křoviny /řešatlák počistivý, líska, hloh, růže, brslen evropský/, jinak je téměř bez dřevin, s hojným výskytem koniklece lučního načernalého /Pulsatilla pratensis ssp. nigricans/ a s významnějšími druhy - chrpou Triumfettiho /Centaurea triumfettii/,
jetelem alpským /Trifolium alpestre/, smělkem štíhlým /Koeleria gracilis/,
seselem sivým /Seseli osseum/, skalníkem celokrajným /Cotoneaster inte-gerrima/, růží eliptičnou /Rosa eliptica/, hlaváčem žlutavým /Scabiosa ochroleuca/, hrachorem lesním /Lathyrus silvestris/ aj. Terénní šetření proběhlo 25.6.1985. Území je celkem neporušené, mělká půda nedovoluje nálet dřevin. Potenciální ohrožení představuje pouze chatová výstavba. Podle výsledků podrobnějšího průzkumu se doporučuje vyhlásit je jako CHPV s případným proředěním dřevin na okrajích a na vrcholu. Území má regionální význam zejména pro ochranu fytofenofondu. 55. Nohavice k.ú. Drnek - ppkč. 384/2 Vojenské
lasy
a
statky
Hořovice,
polesí
Obora
lesní
porosty
242
b1,b2,
c2, c3, c4, c5, 243 b5, b6, a2 /LHPk 1.1.1957/ Výměra: asi 2 ha Sosiekoregion: 12 - Džbán Motivem navržení k ochraně byly přirozená lesní porosty s výskytem teplomilné hájové květeny. Území tvoří zaříznuté údolí Řisutského potoka asi 3 km východně od Mšece, přibližně 400 m n.m.; podklad tvoří spodnoturonské opuky. Při dně údolí je vyvinuta zřetelná inverze, na stráních jsou přirozené listnaté lesní porosty, zejména bučiny; v závěru údolí je mladší vysazený listnatý porost s převahou jasanu a bohatým výskytem bradáčku vejčitého /Listera ovata/, lýkovce jedovatého /Daphne mezereum/, orlíčku planého /Aquilegia vulgaris/ a lilie zlatohlavé /Lilium martagon/; dříve zde rostlo také několik exemplářů střevičníku pantoflíčku /Cypripedium calceolus/. 67
Lokalita byla prověřena 15.5.1984. Přírodovědecké kvality, na něž se vztahoval původní návrh, byly znehodnoceny smýcením lesních porostů. Zbývá pouze mladá vysazená jasenina v závěru údolí. Lokalita není zatím ohrožena. Doporučuje se nadále ji sledovat a registrovat v rámci ochranářského mapování a v LHP zajistit obnovu listnáči; vyhlášení chráněného území se nedoporučuje. Při prověrce byl zjištěn jeden trs sněženky podsněžníku, s největší pravděpodobností vysazený.
56. Podlešínská skalní jehla
k.ú. Podlešín - ppkč. 117/3, resp. 117/1 Výměra: asi 0,5 ha Sosiekoregion: 23 - Pražská plošina Navrhovaným předmětem ochrany je geomorfologicky zajímavý skalní útvar.
68
Tento osm metrů vysoký skalní blok z ledeckých arkóz svrchního karbonu je asi 500 m jihovýchodně od železniční stanice v Podlešíně. Na skále je vyvinuto křížová zvrstvení a drobná morfologické tvary /náteky, krajky a četné prohloubeniny/. Podobné útvary jsou častá v kvádrových pískovcích česká křídy, v arkózách svrchního karbonu jsou však řídká. Z tohoto období zatím není v ČSSR chráněn žádný podobný geomorfologický útvar. Prověrková šetření proběhlo 16.11.1984 a protokol byl zpracován v roce 1985. Doporučuje se vyhlásit tento útvar v kategorii CHPV. Je nutná asanace křovin v bezprostředním okolí fenoménu. Lokalita má regionální význam z geologického a geomorfologického hlediska.
57. Pod šibenicí k.ú. Velvary - parcelní situace nebyla dosud zjištěna. Výměra: asi 3 ha Sosiekoregion: 23 - Pražská plošina Důvodem k vyhlášení ochrany jsou zbytky slanomilných rostlinných společenstev. Na táto vlhká louce s rákosinami na levém břehu Vranovického potoka při silnici Velvary Miletice se vyskytují subhalofilní rostlinné druhy ostřice Otrubova /Carex otrubae/, ostřice žitná /C. secalina/, sítina sivá /Juncus inflexus/, sítina Gerardova /J. gerardii/, zeměžluč spanilá /Centaurium pulchellum/, komonice zubatá /Melilotus dentatus/, kostival český /Symphytum bohemicum/ aj. Okraje jsou narušeny navážkou z pole a zarůstají ruderálními druhy, místy jsou hustá porosty rákosu. Je to jedna z posledních subhalofilních lokalit v kraji; zoologicky nebyla sledována. Prověrka se uskutečnila 14.5.1985. Doporučuje se toto území urychleně vyhlásit jako CHPV a před vyhlášením je geodeticky zaměřit. V budoucnosti se počítá s přehlášením na SPR. Lokálně je vhodné likvidovat rákos kosením, nezasahovat do vodního režimu. Území má celostátní význam s multidisciplinární přírodovědeckou funkcí. 58.Slánská hora k.ú. Slaný - parcelní situace nebyla dosud zjištěna. Výměra: asi 30 ha Sosiekoregion: 23 - Pražská plošina
69
Důvodem ochrany je zachování krajinná dominanty a geomorfologického útvaru se sloupcovitou odlučností čediče a puklinovými jeskyněmi. Slánská hora představuje výraznou krajinnou dominantu na okraji města Slaný, zároveň je proslulou archeologickou lokalitou. Značná část území byla odtěžena, čímž se však odkryla vnitřní stavba kopce tvořeného hauynickým olivnickým neffelinitem výlevnou horninou ze skupiny čedičů se sloupcovitou odlučností. Tyto jevy jsou odkryty nejen na jihu /v lomu/, ale i na severní straně kopce, kde jsou taká puklinové jeskyně. Místy jsou pozůstatky společenstev skalních stepí. Část areálu má parkovou úpravu. Terénní šetření se uskutečnilo 16.11.1984, protokol byl zpracován v roce 1985. Doporučuje se vyhlásit lokalitu za CHPV a udržovat zde sadové úpravy a naučné stezky. V místech se společenstvy skalních stepí je vhodná kontrola dřevin; všude se doporučuje odstranit akát a popřípadě jej nahradit vhodnými autochtonními dřevinami. Území má celostátní význam z geologického hlediska.
59. Smečenská rokle k.ú. Smečno - ppkč. 306/3, 1499/2, 130 5, 1484, 1261, 1291 LZ Nižbor, polesí Mrákavy - lesní porost 83 a, b, c /LHP k 1.1.1976/ Výměra: asi 6 ha Sosiekoregion: 12 - Džbán
Motivem ochrany je přirozený profil džbánskou křídou. Lokalita leží severně od Smečna. Erozívní činností potoka se zde obnažily horniny a vytvořil se rozsáhlý stratigrafický profil od karbonu po svrchní křídu. V ostrém svahu Libušínského potoka vystupují červené až tmavošedá lupky svrchního karbonu, uložené přibližně vodorovně, výše jsou hrubozrnné pískovce až slepence, kaolinické pískovce a slínovce sladkovodního cenomanu s celkovou mocností asi 20m. Nad nimi leží vrstvy glaukonitických pískovců mořského cenomanu a spodnoturonské světle šedé slínovce. Stratigrafický sled uzavírají písčité slínovce /opuky/. Vegetační kryt tvoří lesní porosty převážně druhotného charakteru; rekonstrukčně by zde měly být autové habřiny a jasanové javořiny. Z význačnějších rostlinných druhů se zde vyskytuje udatna lesní /Aruncus silvester/ a violka divotvárná /Viola mirabilis/. Lze předpokládat i zajímavou zvířenu. Území se
70
vzhledem ke své nepřístupnosti lesnicky nevyužívá a není ani jinak ohroženo; v horní části rokle se objevují neschválené skládky. Terénní šetření se uskutečnilo 15.5.1985. Doporučuje se vyhlásit toto území v kategorii CHPV, prodloužit obmýtní dobu a obnovit listnáče. Smečenská rokle má regionální význam především jako geomorfologický a stratigrafický fenomén.
60. Stráně u Kovár k.ú. Kováry - parcelní situace nebyla dosud zjištěna. Výměra: asi 2 ha Sosiekoregion: 23 - Pražská plošina Důvodem návrhu územní ochrany je bohatá populace hlaváčku jarního /Adonis vernalis/. Jde o stráň s přibližně západní orientací jihozápadně od Kovár na levé straně silnice Kováry Břetovice,, Na bývalých terasovitých polích a mezích se ve velmi hojném počtu vyskytuje hlaváček jarní. Fytocenologicky lze stanoviště charakterizovat jako společenstvo svazu Brachypodion pinnati. V místech s největší koncentrací je 2 až 5 rostlin na 1 m2. Ve větším množství se zde vyskytuje také šalvěj hajní /Salvia nemorosa/. Nad strání se upustilo od zemědělského hospodaření na políčku s rozlohou asi 50 arů a vytvořil se zde úhor s výskytem teplomilných plevelů. Prověrka v terénu proběhla 24.5.1984. Území je nepatrně narušeno náletem dřevin, kontaminace agrochemikáliemi nehrozí. Doporučuje se ochrana území formou CHPV, výhledově omezování dřevin a řízená pastva. Je třeba zajistit vynětí ze zemědělského půdního fondu. Do vymezení je vhodné zahrnout i úhor nad vlastní lokalitou. Význam území pro ochranu fytogenofondu je regionální.
61. Třebichovická olšinka k.ú. Vinařice - ppkč. 342/2 k.ú. Třebichovice - ppkč. 321, 326/1
71
Výměra: asi 0,5 ha Sosiekoregion: 23 - Pražská plošina Důvodem podnětu k ochraně je výskyt bledule jarní /Leucojum vernum/ a prstnatce májového /Dactylorhiza majalis/. Lokalita leží na východním okraji obce Třebichovice v nivě potoka /na pravém břehu/. Zčásti je porostlá druhotnou olšinou s početnou populací bledulí, ze severní strany přiléhá k olšině rákosina a vstavačová loučka. V posledních letech se projevují snahy soukromníků využít pozemky k zelinářské produkci, takže část loučky byla zorána. Terénní šetření proběhlo 26.3.1985. Doporučuje se vyhlásit toto území jako CHPV, zachovat dosavadní způsob obhospodařování louček a jednotlivé ohrožené trsy bledulí, které se nacházejí mimo navržené území CHPV, přemístit do tohoto území. Lokalita má regionální význam pro ochranu fytogenofondu.
OKRES KOLÍN A CHRÁNĚNÁ ÚZEMÍ
62. Chráněný přírodní výtvor Klepec I, II Usnesení rady KNV č. 313 ze dne 29. listopadu 1977 k.ú. Limuzy - ppkč. 605, 613, 614, 615 k.ú. Přišimasy - ppkč. 605/2, 606/2 LZ Zbraslav, ŠLP Kostelec lesní porosty 17 C1, C4 /LHP k 1.1.1982/ Výměra: 7,4785 ha Sosiekoregion: 31 - Táborsko-benešovská pahorkatina
Motivem ochrany je zachování denudačních reliktů říčanské žuly. Území se skládá ze dvou částí a leží u koty 359 východně od Přišimas. Severní část je v lese, jižní v ovocném sadu. Velké žulové balvany představují denudační zbytky říčanské žuly s vyrostlicemi živců. Na některých balvanech jsou dobře vyvinuty skalní mísy s odtokovými járky a žlábkové pseudoškrapy. V obou částech CHPV jsou zahrnuty opuštěné lomy, které vytvářejí periodické i hlubší tůně s refugiálním významem pro zvířenu. Území bylo prověřeno 5.4.1984. Kolem balvanu zvaného Slouha je na více místech skládka domovního odpadu z obce, na balvanu jsou skvrny od barvy, nápisy a střepy z
72
rozbíjených lahví od lihovin. Ochranný režim se zde tedy nedodržuje. V roce 1981 byl zpracován ochranářský plán. Doporučuje se odlesnit okolí balvanů v lese a v rámci obnovy LHP zajistit postupný převod akátových porostů v porosty s přirozenou dřevinnou skladbou. Na MNV byl vznesen požadavek na uvedení území do pořádku. Území má celostátní význam pro geologii a geomorfologii.
63. Chráněný přírodní výtvor Kolínská tůň Vyhláška ONV Kolín z 1. února 1985 k.ú. Kolín - ppkč. 1089/9, 1089/10, 1093/11, 1100/2, 1101 Výměra: 4,0748 ha Sosiekoregion: 24 - Polabí
Předmětem ochrany je ekosystém polabiny s porosty leknínu bílého. Jde o slepé labské rameno, přilehlé břehové porosty a louku na pravém břehu Labe mezi obcemi Tři Dvory a Kolín. Tůn s volnou hladinou a společenstvy svazu Potamion eurosibiricum má početnou populaci leknínu bílého /Nymphaea alba/ a voďanky žabí /Hydrocharis morsusranae/. Je lemována pásy rákosin a mokřadních bylinných i dřevinných břehových porostů. Z ptactva zde byly kromě běžnějších druhů zjištěny všechny druhy cvrčilek /Locustella/, čírka modrá /Anas querquedula/, bekasina otavní /Gallinago gallinago/ a moudivláček lužní /Remiz pendulinus/. V okolí byly louky většinou změněny v pole, v blízkosti je několik vodárenských studní a území leží v ochranném vodárenském pásmu. Prověrkové šetření proběhlo 6.9.1984. Kromě nízkého stavu vody v tůni /pravděpodobně vlivem meteorologických příčin/ a nepovolené skládky odpadků v blízkosti území je lokalita v pořádku. Vyhlášení CHPV bylo realizováno během prověrek. Je nutno zahájit jednání s rybářskou organizací, která tůn obhospodařuje, neboť je třeba projednat management, dále odstranit nepovolenou skládku a umístit tabuli se zákazem skládky. Území má regionální význam pro více přírodovědných disciplín.
Chráněný přírodní výtvor Libický luh - viz Nymburk 152
64. Chráněný přírodní výtvor Lom u Červených Peček
73
Usnesení rady KNV č. 32 ze dne 8. února 1977 k.ú. Červené Pečky - ppkč. 992/2 část Výměra: 0,11 ha Sosiekoregion: 37 Hornosázavská pahorkatina V území jsou chráněny cenomanské a spodnoturonské usazeniny s bohatými zbytky mořské fauny. Území tvoří stěna bývalého lomu severně od Cihelského rybníka. Jsou zde v mocnosti asi 350 cm odkryty cenomanské pískovce a písky představující transgresívní část cenomanskospodnoturonského sedimentačního cyklu. V bouřovém sedimentu, představujícím až 60 cm mocnou čočkovitou polohu písků, jsou nahromaděny schránky ústřic Rhynchostreon suborbiculatum, na některých je zachováno původní zbarvení. Lokalita je unikátním nalezištěm v evropském měřítku; vývoj sedimentů je ukázkou postupné transgrese svrchnokřídového moře a umožňuje interpretaci faciálních závislostí v širším uzemním měřítku. Jde též o lokalitu Mezinárodního geologického kongresu 1968. V minulosti byla v těsné blízkosti chráněného fenoménu řízená skládka, dnes z větší části zrekultivovaná. Písčité a sprašové stěny jsou bohatě osídleny blanokřídlým hmyzem. Prověrka se konala 5.4.1984, Lokalita je v dobrém stavu. Ochranářský plán byl zpracován v roce 1980. V něm požadované oplocení však již ztratilo svoji předpokládanou funkci, protože skládková činnost byla ukončena a skládka se postupně rekultivuje. Pro Červené Pečky je zpracován vzorový územní plán, ve kterém se počítá s parkovou úpravou v areálu opuštěné pískovny, jejíž součástí je i chráněná lokalita. Doporučuje se realizace tohoto záměru v součinnosti s ochranou přírody a stavební uzávěra na celé parcele 992/2. Území má celostátní význam pro paleontologii, paleoekologii a geologické vědy vůbec.
74
65. Chráněný přírodní výtvor Lom u Nové vsi Usnesení rady KNV č. 313 ze dne 29. listopadu 1977 k.ú. Nová Ves, - ppkč. 148 část ´ Výměra: 0,306 ha Sosiekoregion: 24 - Polabí V území je chráněna příbojová facie na obvodu bývalého ostrova v křídovém moři. Lokalitu tvoří opuštěný jámový lom v mírně skloněném severovýchodním svahu jihozápadně od obce Nová Ves. Těžbou byly obnaženy podložní horniny kutnohorského krystalinika, tj. dvojslídné ruly a amfibolity, dále hybridní dvojslídné ruly a růžové jemnozrnné kouřimské ortoruly. Ve stěnách lomu se objevují i pegmatitické žíly. Téměř po celém obvodu lomu jsou v prohloubeni-nách podložních hornin, tzv. kapsách, uloženy zkameněliny živočišných hub /tzv. scyfiové opuky/. Běžně se vyskytují také slínité a písčité vápence se zbytky ústřic a dalších mlžů, ramenonožců a ježovek. Vzácněji se vyskytují i červi, koráli a plži. Rozmístění kapes umožňuje studium paleoekologie; území je navrženo jako studijní lokalita UNESCO. V nejsevernějších partiích jsou zachovány vrstvy spraše, na nichž lze pozorovat zvlnění a promíchání vrstev, tzv. turbace. Na dně lomu jsou v depresích mělká jezírka, místy s nevelkým množstvím odpadků, u vchodu do lomu jsou dosud zbytky lomového zařízení. Jezírka jsou útočištěm obojživelníků a vodní zvířeny. Dne 20.3.1984 se uskutečnilo terénní šetření k prověrce území. Geologický fenomén je v dobrém stavu. Doporučuje se rozšířit uzemní ochranu na prostor celého lomu. Ochranářský plán byl zpracován v roce 1980. V současné době je třeba uzavřít vjezd do lomu závorou, aby se lom nestal nepovolenou skládkou. Se zástupcem MNV bylo dohodnuto jak umístění závory, tak i tabulky se zákazem skládky, dále odvoz odpadků a možnost zbourání staveb za materiál, což již bylo zčásti realizováno. Od roku 1985 se o lokalitu stará místní organizace ČSOP. Území má z hlediska geologických věd, zejména paleontologie, celostátní význam.
75
66. Chráněný přírodní výtvor Lom u Radimi Usnesení rady KNV č. 32 ze dne 8. února 1977 k.ú. Radim - ppkč. 328/1 část Výměra: 0,115 ha Sosiekoregion: 37 Hornosázavská pahorkatina Důvodem ochrany lokality je zachování příbojových sedimentů svrchní křídy se zkamenělinami. Území tvoří opuštěný stěnový lom asi z roku 1932 při trati z Radimi do Chotutic. Hlavní horninou jsou červené dvojslídné ortoruly /kouřimské/ s migmatickými vložkami. V západní části lomu jsou tři žíly pegmatitu, ve kterém byl vzácně zjištěn hvězdový křemen. Ve východní části chráněného území jsou v prohloubeninách hornin kutnohorského krystalinika zachovány horniny tzv. prahová facie spodního turonu české křídy, tj. hrubozrnné slepence s písčitovápenitou mezerní hmotou, obsahující velké množství zkamenělých ústřic a jiných mlžů, některé i přisedlé na valounech. Ve srovnání s jinými lokalitami je ostatní fauna chudší. Terénní šetření se uskutečnilo 20.3.1984. Území je značně zarostlé náletem dřevin a jsou v něm stopy nedávného požáru suché i loňské vegetace. Místy jsou starší skládky odpadků. Ochranářský plán existuje od roku 1981. MNV Radim slíbil odstranit skládky u Chotutic a zajistit asanační zásah u lomová stěny. Území má regionální význam jako geologická a paleontologická lokalita.
67. Chráněný přírodní výtvor Stébelnatá rula Usnesení rady KNV č. 313 ze dne 29. listopadu 1977 k.ú. Doubravčany - staveb. č. 74 Výměra: 0,026 ha Sosiekoregion: 37 - Hornosázavská pahorkatina
Motivem ochrany lokality je výchoz stébelnaté formy ruly. Chráněné území tvoří malý opuštěný stěnový lom na východním okraji obce Doubravčany. V lomu byl odkryt typický stébelnatý vývoj ruly kutnohorského krystalinika.
76
Lokalita je světově proslulá jako typické naleziště tzv. českých stébelnatých rul. Fenomén je přístupný pouze přes soukromý pozemek a zčásti je zakryt zástavbou obce. Prověrka se uskutečnila 20.3.1984. Území bylo shledáno v dobrém stavu, takže nejsou potřebné žádné zásahy. Ochranářský plán byl zpracován v roce 1982. Území má z geologického hlediska celostátní význam.
68. Státní přírodní rezervace Stráně u splavu Vyhláška MŠVU č. 85.704/1951 ze dne 1.2.1951 k.ú. Vrbčany - - ppkč. 155, 183 Výměra: 0,633 ha Sosiekoregion: 37 - Hornosázavská pahorkatina Hlavním motivem ochrany jsou zde společenstva skalních stepí a teplomilných trávníků. Území tvoří skalnaté srázy mezi Vrbčany a Chroustovem /Chotuticemi/, orientované k jihozápadu na pravém břehu potoka Výrovky. Skalky jsou z ortorul kutnohorského krystalinika, shora je překrývají vápence svrchní křídy, pleistocénní spraše a sprašové hlíny. Erozí se půda bohatá živinami a vápníkem dostává do nižších partií skal. Xerotermní rostlinná společenstva se mozaikovitě střídají podle půdních podmínek a expozice od iniciálních po zapojené travnaté porosty a křovinné formace. Byly zde zjištěny asociace Festuco valesiacae Erysimetum crepidifolii, Scabioso ochroleucae
Brachypodietum pinnati a Polytricho
/pilifero/ Scleranthetum perennis. Z význačných rostlinných druhů se zde vyskytuje ostřice nízká /Carex humilis/, kavyl sličný /Stipa pulcherrima/, vousatka prstnatá /Bothriochloa ischaemum/, křivatec český /Gagea bohemica/, bělozářka liliovitá /Anthericum liliago/, višeň křovitá /Prunus fruticosa/, modřenec tenkokvětý /Muscari tenuiflora/, koniklec luční načervenalý /Pulsatilla pratensis ssp. nigricans/ aj. V území byly studovány táž některá skupiny nižších rostlin, ze vzácných zjištěny např. játrovka Riccia ciliifera, houby Geatsrum minimum, Tulostoma brumale aj. Pozoruhodná jsou lišejníková synusie na skalách. Zoologicky je nejvýznamnější fauna evertebrat s několika reliktními druhy, např. sklípkánkem pontickým /Atypus muralis/, kodulkami /Mutillidae/, páskovkou viniční /Cepaea vindobonensis/ aj.
77
Prověrka se uskutečnila na základě inventarizačních průzkumů a materiálů ze státních seznamů v roce 1983. Vegetace se proti roku 1970 prakticky nezměnila. Narušení, zejména pro zoocenózy, představuje každoroční vypalování území. Negativně rovněž působí splachy z polí a neúměrná koncentrace bažantů a králíků na lokalitě. Ochranářský plán z roku 1977 vyhovuje. Pastvu v území určitým způsobem zastupuje okus králíky. Doporučuje se vysadit při horní hranici území ochranné bariéry keřů proti polním kulturám. Území má pro svou menší rozlohu celostátní význam, a to zejména pro ochranu genofondu.
69. Státní přírodní rezervace Stráň u Chroustova Vyhláška MŠVU č. 156.109/1950 ze dne 1.2.1951 k.ú. Radim - ppkč. 277/1, 278/2 Výměra: 3,1254 ha Sosiekoregion: 37 Hornosázavská pahorkatina
V území jsou chráněna společenstva skalních stepí a teplomilných trávníků. Tvoří je skalnaté srázy orientované k jihu až západu na pravém břehu potoka Výrovky v okolí Chroustovského mlýna /Chotutice zastávka/. Skály z ruly kutnohorského krystalinika jsou shora překryty vápenci svrchní křídy a pleistocenními sprašemi a sprašovými hlínami. Činností vodní a větrné eroze se přenášejí půdy bohaté vápníkem a živinami do spodních partií skal. Vegetace rezervace tvoří mozaikovitě se střídající xerotermní společenstva od iniciálních stadií na skalních výchozech po zapojený travnatý porost s převládající Festuca valesiaca, podobně jako v SPR Stráně u splavu. Z význačných druhů rostlin se zde vyskytují např. vousatka prstnatá /Bothriochloa ischaemum/, křivatec český /Gagea bohemica/, křivatec luční /G. pratensis/, kavyl Ivanův /Stipa ioannis/, hlaváček letní /Adonis aestivalis/, bělozářka liliovitá /Anthericum liliago/, oman německý /Inula germanica/ a modřenec tenkokvětý /Muscari tenuiflorum/. Cenná jsou zde též společenstva bezobratlých s několika reliktními druhy, např. sklípkánkem pontickým /Atypus muralis/, kodulkami /Mutillidae/, páskovkou viniční /Cepaea vindobonensis/ aj. V území byly studovány též břichatkovité houby a byla zde nalezena např. známá Montagnea arenaria a další vzácné druhy.
78
Protokoly k prověrce byly zpracovány v roce 1983 na základě inventarizačních průzkumů a materiálu v rezervační knize. Téměř každoroční vypalování území představuje významné negativní ovlivnění cenóz; k labilizaci ekosystému přispívají i splachy ze zemědělských kultur nad rezervací a vysoká koncentrace bažantů a králíků. V roce 1977 byl vypracován ochranářský plán, v němž se doporučuje kosení částí rezervace, které je však vhodné pokud možno nahradit pastvou. Na hraně srázu se doporučuje vytvořit keřovou bariéru. Území má celostátní význam s vědeckovýzkumnou a dokumentační funkcí pro více vědních oborů.
70. Chráněný přírodní výtvor Tonice-Bezedná Vyhláška ONV Kolín ze dne 29. dubna 1985 k.ú. Velký Osek - ppkč. 138/1, 138/2, 140, 187/1, 187/2, 187/3, 190/1, 190/4, 281, 282/1, 289, 290/2, 290/3, 290/4, 292, 312, 315 k.ú. Veltruby - ppkč. 234 Ochranné pásmo: k.ú. Velký Osek - ppkč. 181/2, 340/1, 340/2, 340/3, 746/1 část, 746/2 Výměra: 7,04 ha Výměra ochranného pásma: 5,64 ha Sosiekoregion: 24 - Polabí
V této lokalitě jsou chráněny ekosystémy polabských tůní a přilehlých lučních společenstev. Území tvoří systém tůní a luk starého zazemněného labského řečiště na pravém břehu Labe 1,7 km západojihozápadně až 2,8 km jihozápadně od nádraží Velký Osek. Jednotlivé tůně jsou propojeny rákosinami, ostřicovými a polokulturními loukami; místy jsou malé zbytky lužního lesa. V tůních jsou vyvinuta společenstva třídy Lemnetea /Nymphaeion albae, Lemnion/. Ze vzácnějších vodních a bahenních druhů zde byly zaznamenány okřehek trojbrázdý /Lemna trisulca/, voďanka žabí /Hydrocharis morsusranas/, bublinatka jižní /Utricularia australis/, stulík žlutý /Nuphar luteum/, leknín bílý /Nymphaea alba/. V minulosti zde byl zjištěn také leknín bělostný /N. candida/. Dále byly zjištěny šmel okoličnatý /Butomus umbellatus/, ostřice Buekova /Carex buekii/, trávnička obecná /Armeria vulgaris/, nadmutice
79
bobulnatá /Cucubalus baccifer/, ochmet evropský /Loranthus europaeus/, koromáč olešníkový /Silaum silaus/, divizna švábová /Verbascum blattaria/ aj. Zoologický průzkum chybí. Tůně ponechané samovolnému vývoji se nežádoucím způsobem mění, zejména mizí stulík a leknín. Tyto rostliny naopak prosperují v rybářsky využívaných větších tůních. V roce 1982 byla zasypána část břehu tůně Okrouhlík škvárou; zásah provedla MO ČRS, aby se usnadnil přístup k vodě. V posledních asi 5 letech byl zorán kus louky původně zahrnuté do návrhu. Území bylo prověřeno bez terénního šetření na základě botanického inventarizačního průzkumu a dalších materiálů. Prověrka doporučila vyhlášení v kategorii CHPV, což bylo v roce 1985 realizováno. Pro udržení leknínů a stulíků bude asi potřebné občas odstraňovat biomasy vodních rostlin a kontrolovat rozrůstání rákosin. Dále se doporučuje likvidovat nálet dřevin na březích jako prevenci zastínění tůní a dalších změn, kosit louky a odklízet posečené hmoty. Území má regionální význam a slouží pro výzkum a dokumentaci v několika přírodovědných disciplínách.
71. Chráněný přírodní výtvor Váha Vyhláška ONV Kolín č. 287 ze dne 13. ledna 1983 k.ú. Volárna - ppkč. 942 Výměra: 0,7253 ha Sosiekoregion: 24 - Polabí Důvodem ochrany lokality je bohatá populace vzácného růžkatce potopeného /Ceratophyllum submersum/. Jde o vodní plochu ležící asi 300 m od Volárny v polích. Vznikla pravděpodobně v místě hliniště. Zčásti má volnou hladinu, zčásti je zarostlá rákosinami, na březích jsou porosty, popřípadě výsadby dřevin. Je to jedna ze dvou známých lokalit růžkatce potopeného /C. submersum/ v ČSR. Z dalších významných druhů rostlin se zde vyskytuje okřehek trojbrázdý /Lemna trisulca/, ostřice pobřežní /Carex riparia/, ostřice oddálená /C. distans/, bradáček vejčitý /Listera ovata/, ožanka česneková /Teucrium scordium/, ledenec přímořský /Tetragonolobus maritimus/ aj. Zoologicky se území nesledova10. Terénní šetření proběhlo 6.9.1984. Území je v dobrém stavu a hojný výskyt růžkatce byl potvrzen; v době návštěvy byl nízký stav vody. Zbytky slatinné květeny potlačují dřeviny
80
a v rybníčku jsou ojediněle odpadky. Doporučuje se odstranit odpadky, označit území, kosit travnaté porosty a omezovat křoviny a rákosinu. Území má z hlediska ochrany fytogenofondu celostátní význam.
72. Chráněný přírodní výtvor Veltrubský luh Vyhláška ONV Kolín ze dne 29. dubna 1985 k.ú. Veltruby
- ppkč. 200, 203/1, 204/1, 204/2, 204/3, 206/1, 206/2, 208, 212/1, 212/3,
212/6, 212/7, 219/1, 616/6, 617, 618, 621, 622, 625/1, 625/2, 627/1, 628/1, 633/6, 633/8 k.ú. Nová Ves I - ppkč. 590/1, 593/1, 60 5/2, 607, 608, 1642/10, 1642/16, 1675/1, 1675/2, 1675/4, 1679, 1680, 1682/2, 1676 LZ Nymburk, polesí Libice nad Cidlinou lesní porosty 37 a,b,c,d,e,f,g,h /LHP k 1.1.1977/ Sosiekoregion: 24 - Polabí
Předmětem ochrany v tomto území jsou přirozená společenstva lužního lesa a slepého labského ramene. Území leží na pravém břehu Labe v blízkosti obce Veltruby a zahrnuje zachovalý ekosystém lužního lesa se starými polabinami. Geologickým podkladem jsou holocenní náplavy Labe, písčité štěrky a písky s hlinitými a jílovitými sedimenty. Půdním typem je nejčastěji glej, hnědá vega a hnědozem. Lesní cenózy jsou zastoupeny lužními společenstvy typu Galio-Carpinetum ulmetosum, Querco--Ulmetum carpinetosum, Querco--Ulmetum typicum, Querco--Ulmetum alnetosum a mokřadními olšinami Carici elongatae-Alnetum. Z nelesních jsou cenná společenstva slepého ramene a jeho břehů. Na volné hladině jsou porosty stulíků. Z význačných rostlinných druhů jsou zastoupeny leknín bělostný /Nymphaea candida/, kruštík labský /Epipactis albensis/, kruštík modrofialový /E. purpurata/, jazyk hadí /Ophioglossum vulgatum/, hlístník hnízdák /Neottia nidusavis/, hvozdík svazčitý /Dianthus armeria/ a v nedalekém okolí šišák hrálolistý /Scutellaria hastifolia/. Území obývá typická hájová avifauna a entomofauna. Přes území prochází elektrovod, jehož odlesněné pásmo vytváří ekoton bohatě osídlený ptactvem. Místy byly v minulosti vysazeny nepůvodní dřeviny /smrk, borovice lesní a dub červený/. Terénní šetření se uskutečnilo 5.4.1983. Část území byla sáhy po něm smýcena, bezlesí 130 a 131 byla zorána. Při vstupu do lesa od obce je černá skládka a v blízkosti polní hnojiště
81
s průsakem močůvky do zbytku ramene ve východní části území. Je třeba stanovit ochranný režim především v LHP, postupně odstraňovat allochtonní dřeviny a vysadit ochranné pásmo dřevin ve východní části území proti poli a hnojišti. Území má celostátní význam s multidisciplinární vědeckou a dokumentační funkcí.
73. Státní přírodní rezervace Voděradské bučiny Vyhláška MK č. 13.600/55 ze dne 4. března 1955 k.ú. Černé Voděrady
- ppkč. 1193/1, 1193/2, 1193/3, 1193/4, 1193/6, 1208, 1222/1, 1224,
1225 k.ú. Jevany - ppkč. 119, 498/2 část, 498/3, 498/4, 499/2, 502/2, k.ú. Vyžlovka - ppkč. 65/7, 65/8, 66/2, 492/2 k.ú. Louňovice /okr. Praha-východ/ - ppkč. 65/1
ŠLP Kostelec nad Černými lesy, polesí Voděrady lesní porosty 99150, 154, 155, 156 a2, b2, 161, 162, 176 180; polesí Bohumile lesní porosty 77 b, 78 b ŠLP Kostelec n. Č. 1., polesí Jevany lesní porosty 11 C, D, E, F, G 12, 16, 17, 18, 20, 32 B, C, D, 33, 34, 35, 36, 37 /LHP k 1.1.1981/ Podle tehdejší nomenklatury bylo vyhlášeno jako úplná rezervace: 1. 106 b2, 2. l01 a4, 113 a2, 3. 139, 4. 154, 155 a1, b, 5. 131, 132, 147 Zbývající část byla jako řízená rezervace. Výměra: 658,03 ha podle vyhlášky, 676,72 ha podle LHP k 1.1.1971 Sosiekoregion: 31 - Táborsko-benešovská pahorkatina
Předmětem ochrany jsou zde staré přirozené bukové porosty a periglaciál ní fenomény. Rezervace zahrnuje rozsáhlý lesní komplex na pravém břehu Jevanského potoka jižně od Jevan na svažitém terénu obráceném převážně k severovýchodu až jihovýchodu, s nadmořskou výškou od asi 345 m u Jevanského potoka po asi 505 m /vrchol Kobyly/. Geologický podklad tvoří porfyrické říčanské žuly a místy jemnozrnné aplitické žuly; v jihovýchodní části území je ostrov metamorfováných břidlic a permské kontinentální uloženiny. Místy jsou v půdách hlíny s příměsí odvápněné spráše, v údolích potoční aluvia, jinak zvětraliny a svahové hlíny. Na mnoha místech lze sledovat stopy dlouhodobého 82
působení ledu a větrné eroze kary, varpy a skalní moře. Klimatická situace je značně složitá s mnoha inverzními jevy. Převládají hnědé oligotrofní až mezotrofní půdy, někdy oglejené nebo podzolované, popřípadě až nevyvinuté rankery, illimerizované půdy a v dolních partiích půdy pseudoglejové, glejové a naplavené. Lesní porosty tvoří přirozená společenstva těchto typů: Luzulo-Fagetum cladonietosum, L.F. nud um, L.F. typicum a L.F. filicetosum, DentarioFagetum mercurialietosum a D.F. phegopteridetosum, Impatiento Fagetum, LuzuletopilosaeAbietum, Carpineto-Fagetum luzuletosum pilosae typicum, Luzuleto-Quercetum typicum, L.Q. luzuletosum pilosae, L.Q„ cladonietosum a L.Q. carpinetosum, Acereto-Carpinetum abietosum, Arunco-Aceretum a Cariceto remotae-Fraxinetum. Z rostlinných druhů zde nalézáme úplný soubor druhů bučin; k nejzajímavějším náleží kyčelnice devítilistá /Dentaria enneaphyllos/. Hnízdí zde datel černý /Dryocopus martius/, holub doupňák /Columba oenas/, včelojed lesní /Pernis apivorus/, jestřáb lesní /Accipiter gentilis/ a lejsek malý /Ficedula parva/; byl zde rovněž zjištěn vzácný chrostík Synagapetus moselyi a bohatá entomofauna a malakofauna i reliktní půdní zvířena. Rezervace dlouhodobě slouží jako vědeckovýzkumný a výukový objekt VŠZ fakulty lesnické. Terénní šetření k prověrce se uskutečnilo 23.4.1985. Toto území nebylo narušeno, kromě nevýznamných navážek na okrajích. Je na ně zpracován lesnický ochranářský plán pro decennium 198190. Připravuje se obnovení naučné stezky. Je nutno asanovat skládky. Rezervace má celostátní význam pro výzkum a dokumentaci z hlediska několika geologických a biologických vědních disciplín.
B NÁVRHY CHRÁNĚNÝCH ÚZEMÍ PODLE METODIKY SÚPPOP
74. Dománovický les k.ú. Dománovice - ppkč. 169 část, 171, 172, 173/2 k.ú. Radovesnice II - ppkč. 867/1 LZ Chlumec nad Cidlinou, polesí Hradištko II lesní porosty 39 c15, 40 a15, d1_3 /LHP k 1.1.1971/ Sosiekoregion: 24 - Polabí
83
V území je zachován zbytek kontinentální doubravy s výskytem střevičníku pantoflíčku /Cypripedium calceolus/. Tato lokalita tvoří část lesního celku mezi Dománovicemi a Radovesnicemi II podél silnice. Podložím jsou sliny a slínovce středního turonu a pleistocénní svahové a eluviální sedimenty. Půdu tvoří převážně rendziny a oglejené podzoly, popřípadě oglejené slinovatky. Území je porostlé lesem, z větší části přirozeného složení, který náleží k podsvazu Querco-Carpinion s výskytem střevičníku pantoflíčku /Cypripedium calceolus/ a dalšími významnými druhy rostlin, jako je bělozářka větvitá /Anthericum ramosum/, orlíček planý /Aquilegia vulgaris/, mořena barvířská /Asperula tinctoria/, jarmanka větší /Astrantia major/, ostřice sivá /Carex flacca/, ostřice Michelova /C. michelii/, okrotice bílá /Cephalanthera damasonium/, okrotice červená /C. rubra/, plamének plotní /Clematis vitalba/, náprstník velkokvětý /Digitalis grandiflora/, hvozdík pyšný /Dianthus superbus/, kruštík širolistý /Epipactis helleborine/, hořeček brvitý /Gentianella ciliata/, ochmet evropský /Loranthus europaeus/, medovník meduňkolistý /Melittis melissophyllum/, hlístník hnízdák /Neottia nidusavis/, vstavač vojenský /Orchis militaris/, vemeník dvoulistý /Platanthera bifolia/, kokořík vonný /Polygonatum odoratum/, mochna bílá /Potentilla alba/, mochna přímá /P. recta/, žindava evropská /Sanicula europaea/ a brčál menší /Vinca minor/. Vyskytuje se zde bohatá entomofauna, typická hájová avifauna; na okrajích lesa se táž objevují některé lesostepní a stepní prvky. Z významných druhů zvířeny byl zjištěn např. krajník hnědý /Calosoma inquisitor/, střevlík Carabus arcensis, skokan štíhlý /Rana dalmatina/, skokan hnědý /R. temporaria/, káně lesní /Buteo buteo/, puštík obecný /Strix aluco/, sedmihlásek hajní /Hippolais icterina/ a strnad zahradní /Emberiza hortulana/. V posledních letech byla zjištěna grafióza dubů. Terénní šetření proběhlo 4.5.1985. Návrh k vyhlášení SPR byl předán v roce 1978; doporučuje se tento návrh ponechat, ale současně zajistit urychlené vyhlášení v kategorii CHPV. Ochranný režim se dosud uplatňuje jen z benevolence lesní správy Radovesnice. Ochranářská opatření je nutno zajistit v rámci LHP. Podle možností je vhodné ručně /brigádnicky/ prohloubit strouhu a vyhrnout zeminu na okraje pro usnadnění zmlazení střevíčníku. Po vyhlášení území se doporučuje jednat s odborem dopravy ONV, aby umístil značku zákaz odbočení v lese. Jako ekosystém s vědeckou a dokumentační multidisciplinární funkcí má regionální význam.
84
75. Lůmek u Bečvár
k.ú. Bečváry - ppkč. 428/3, 444 Výměra: 0,25 ha Sosiekoregion: 37 Hornosázavská pahorkatina
Důvodem ochrany je naleziště vzácné horniny griquaitu. Chráněné území tvoří severovýchodní stěna malého opuštěného lůmku nedaleko hráze rybníka Bosňák u Bečvár. Geologické podloží okolí tvoří hadcové těleso, v němž se vyskytují vložky horniny eklogitického složení; tato hornina se svým charakterem blíží griquaitu a je složena hlavně z českého granátu /pyropu/ a jednoklonného pyroxenu. Prověrka byla na tomto území provedena 19.4.1983. Lomová stěna je v dobrém stavu. V prostoru navrhovaného chráněného území je umístěno zařízení, a to provizorní stolky a lavice pionýrské organizace, což vlastní chráněný fenomén nenarušuje a není námitek proti jeho dočasné přítomnosti na lokalitě. Doporučuje se ochrana formou CHPV, sledování expanze dřevin a podle potřeby probírky. Území má z mineralogického hlediska celostátní význam.
76. Skalka u Velimi k.ú. Nová Ves - ppkč. 235 část Výměra: 0,0766 ha Sosiekoregion: 24 - Polabí
Hlavním motivem je ochrana významného naleziště křídových zkamenělin. Navrhované území tvoří severozápadní stěna jámového lomu na východním okraji Velimi. V podložních horninách kutnohorského krystalinika jsou prohloubeniny vyplněné křídovými uloženinami /cenoman, turon/ s četnými zkamenělinami. V minulosti byl na dně lomu rybníček, který je nyní zavezený, a dno se využívá k přechodným skládkám kameniva. Lomová stěna se v minulosti sesouvala; v současné době se vytvořil rovnovážný stav, při kterém se svah stabilizoval, což značně omezuje možnosti dalšího sběru zkamenělin.
85
Protokol prověrky byl vypracován v roce 1983 na základě inventarizačního průzkumu a kontrolní návštěvy z října 1982. Návrh na vyhlášení CHN byl předán s kompletní dokumentací v roce 1979. Doporučuje se vyhlásit tuto lokalitu jako CHPV, průběžně odstraňovat nálet a provádět regulovaný sběr zkamenělin pro výzkum a exkurze. Území má regionální význam jako paleontologická lokalita.
86
C NÁVRHY CHRÁNĚNÝCH ÚZEMÍ MIMO METODIKU SÚPPOP 77. Božecký písečník
k.ú. KrakovanyBožec - parcelní situace nebyla dosud zjištěna. LZ Chlumec nad Cidlinou, lesní správa Radovesnice porostní situace není známa. Výměra: asi 1 ha Sosiekoregion: 24 - Polabí
Předmětem ochrany je významná lokalita obojživelníků. Jde o systém tůní v depresích bývalé pískovny v lese vlevo od silnice mezi obcemi Lipec a Božec. Území má značně proměnlivý stav vody ve vlhkých letech je většina území zaplavena, v suchých zůstává voda jen v některých tůních; toto území je ve stadiu značně pokročilé sukcese zarůstání s porosty Typha latifolia, olše, křovitých vrb, náletem i výsadbou borovice černé. Z obojživelníků se zde rozmnožují skokan hnědý /Rana temporaria/, skokan štíhlý /R. dalmatina/, skokan skřehotavý /R. ridibunda/, ropucha obecná /Bufo bufo/, ropucha krátkonohá /B. calamita/, rosnička zelená /Hyla arborea/, kuňka ohnivá /Bombina bombina/, čolek obecný /Triturus vulgaris/ a čolek velký /T. cristatus/. Část písníku u silnice je určena k zavážce, odpadky se zčásti objevují i na území doporučeném k ochraně. Dne 4.5.1985 se uskutečnila terénní prověrka. Lokalita, cenná koncentrací několika druhů obojživelníků, je ohrožena zejména spontánním sukcesním vývojem. Doporučuje se její ochrana formou CHPV v rozsahu velké deprese zarostlá orobincem a části patřící MNV Žiželice, dále odstranění odpadků a průběžná páče záležející v odstraňování náletu a orobince podle ochranářského plánu, který bude nutno vypracovat. Lesnické zásahy je třeba uplatnit v LHP. Území má regionální význam pro ochranu zoogenofondu.
78. Býchorská tůň k.ú. Býchory - parcelní situace nebyla dosud zjištěna. LZ Nymburk, polesí Býchory porostní situace není známa. Výměra: asi 0,5 ha 87
Sosiekoregion: 24 - Polabí Motivem ochrany je zachování jezírka důležitého pro reprodukci obojživelníků. K ochraně je doporučena deprese po těžbě písku vpravo od silnice Býchory-Jelen, zčásti zavožená. V zachovalá části deprese je vytvořena mělká vodní plocha /asi do 0,5 m hloubky/, jen málo zarostlá vegetací. Ve vodě vytváří porosty mech Calliergonella cuspidata. Z obojživelníků se zde rozmnožují skokan hnědý /Rana temporaria/, skokan štíhlý /R. dalmatina/, skokan skřehotavý /R. ridibunda/, kuňka ohnivá /Bombina bombina/, rosnička zelená /Hyla arborea/, ropucha obecná /Bufo bufo/, čolek obecný /Triturus vulgaris/ a čolek velký /T. cristatus/. Terénní šetření se uskutečnilo 4.5.1985. Lokalita je narušena navážkou zeminy a ponecháním smýcených dřevin na místě. Doporučuje se vyhlášení CHPV, kromě části již poškozené navážkou; v období mimo výskyt obojživelníků je třeba zrekultivovat navážku a plochu určenou k zalesnění a z vlastní lokality odstranit odpadky. Do 10 m od břehu je vhodné odstraňovat nálet dřevin. Lesnické zásahy je třeba zajistit v LHP. Význam lokality je regionální pro ochranu zoogenofondu.
79. Hánina k.ú. Kolín - parcelní situace nebyla dosud zjištěna. Výměra: asi 15 ha Sosiekoregion: 24 - Polabí Navrhuje se zde ochrana labského ramene v iniciálním stadiu zarůstání a přilehlé mokřadní loučky. Jde o rameno Labe na pravém břehu východně od Kolína, které má tvar podkovy, a menší zazemněné rameno přiléhající ze západní strany s břehovými porosty. Na severním okraji oblouku ramene jsou zbytky mokřadních louček s výskytem ohrožených druhů rostlin, jako jsou šišák hrálolistý /Scutellaria hastifolia/, hrachor bahenní /Lathyrus paluster/ a jarva žilnatá /Cnidium venosum/. Z avifauny je významný výskyt slavíka obecného /Luscinia megar-hynchos/, cvrčilky říční /Locustella fluviatilis/ a cvrčilky zelené /L. nae-via/. Rameno využívají sportovní rybáři. Prověrka v terénu proběhla 21.5.1985. Doporučuje se vyhlásit tuto lokalitu v kategorii CHPV, a to v rozsahu obou ramen a mokřadních louček severně od hlubokého ramene, které budou připojeny ke komplexu ramen ochranným pásmem - mezofilní kosenou loukou. Jako 88
management je nutné kosení lučních společenstev a rybářské obhospodařování ramene v dohodě se státní ochranou přírody. Lokalita má regionální význam jako ekosystém s vědeckou a dokumentační funkcí pro více přírodovědných oborů.
80. Chrástnice k.ú. Břežany II - ppkč. 91/1, 91/2, 1013 část Výměra: asi 1,53 ha Sosiekoregion: 24 - Polabí Předmětem ochrany v navrhovaném území je stratigrafický profil tremadoku úvalské části Barrandienu. Území tvoří opuštěný jámový lom na vrcholku nevýrazné elevace, označované jako Chrástnice. Podélná osa lomu směřuje od východu k západu. Lom je dlouhý asi 80 m, na západním konci je široký 8 m, uprostřed a na východním konci asi 20 m. Část dna je zatopena a má pravděpodobně význam též jako refugium vodních organismů. Výška stěny až k hladině vody činí 8 m; severní stěna je svislá, ostatní jsou šikmé. Jsou zde obnaženy třenické a milínské vrstvy spodního ordoviku /tremadok/, které obsahují četné zkameněliny. Prověrka proběhla 8.11.1984. Doporučuje se vyhlášení v kategorii CHPV a prozatím nejsou třeba žádné zásahy. Území má z hlediska paleontologie a stratigrafie celostátní význam. 81. Lžovická jezera k.ú. Lžovice, Veletov, Kateřina - parcelní situace není dosud známa. LZ Kolín, polesí Býchory porostní situace není dosud známa. Výměra: asi 50 ha Sosiekoregion: 24 - Polabí
V území se sleduje ochrana mokřadních biotopů s bohatou avifaunou. Jde o část inundačního území na pravém břehu Labe mezi Lžovicemi a Veletovem, s mozaikou mokřadních biotopů sukcesních stadií hydrosérie /tůně, rákosiny, mokřadní louky a
89
iniciální stadia lužních porostů, u Labe luhy/. Vyskytuje se zde leknín bílý /Nymphaea alba/, stulík žlutý /Nuphar luteum/, ptačinec bahenní /Stellaria palustris/ a pryskyřník veliký /Ranunculus lingua/. Z ptactva zde žije chřástal nejmenší /Porzana pusilla/, chřástal kropenatý /P. porzana/, chřástal vodní /Rallus aquaticus/, moták pochop /Circus aeruginosus/, lžičák pestrý /Anas clypeata/, čířka obecná /A. crecca/, čírka modrá /A. querquedula/, všechny tři druhy cvrčilek /Locustella/, moudivláček lužní /Remiz pendulinus/, ledňáček říční /Alcedo atthis/ aj.; v roce prověrky hnízdil při západním okraji území /Veletovský náhon/ luňák červený /Milvus migrans/. Okrajová louky jsou zčásti zorány. Prověrka se uskutečnila 22.6.1984. Území je v dobrém stavu. Doporučuje se vyhlásit toto území za CHPV, ochranářský plán zpracovat v součinnosti s místní organizací Českého rybářského svazu Týnec, odstavené rameno po průpichu Labe oddělit od koryta Labe navážkou a nepřipustit rekultivaci zazemněného ramene na ppč. 255 a propojení s nádrží ve Lžovicích. Po vyhlášení je třeba zajistit, aby rybářské využívání tůní příslušelo pouze rybářům místní organizace. Území má celostátní význam pro ochranu mokřadů a na ně vázaných organismů a vědeckovýzkumnou a dokumentační víceoborovou funkci.
82. Mokřiny u Týnce k.ú. Týnec nad Labem - ppkč. 1843/2, 1875/1, 1875/2, 1875/3, 1875/4, 1875/5, 1877, 1880, 1896/2, 1900, 1902/4, 1903, 1910, 1923, 1926/1, 1926/2, 1926/3, 1927, 1936, 1937/1, 1937/2, 1937/3, 1947, 1948, 1950/4, 1951, 1953/3, 1953/4, 1957, 2071, 2074, 2075/1, 2075/2, 2076/1, 2076/2, 2076/3, 2076/4, 2076/5, 2076/6, 2076/7, 2076/8 k.ú. Kojice /okres Kutná Hora/ - ppkč. 987/5, 987/6, 1006/1, 1007/1, 1055/2 k.ú. Labská Chrčice /východočeský kraj/ Ochranné pásmo: k.ú. Týnec nad Labem
- ppkč. 1826, 1827, 1828, 1829/2, 1830, 1832,
1833, 1836, 1840, 1841, 1842, 1843/3, 2127/1, stavební ppč. 421; k.ú. Kojice /okres Kutná Hora/ - ppkč. 969/1, 987/1, 988, 1000 LZ Chlumec nad Cidlinou, polesí Kladruby lesní porosty 344 c1, c2, c3, /LHP k 1.1.1971/ LZ Kolín, polesí Rýchory lesní porosty /ochranné pásmo/ 27 e3, e4, e5 /LHP k 1.1.1967/ Výměra: asi 60 ha
90
Sosiekoregion: 24 - Polabí
Vůdčím motivem ochrany území je zachování významné ornitologické lokality. Lokalitu tvoří inundační území na pravém břehu Labe ohraničené lesnatým návrším východně od Týnce nad Labem, dále Labskými Chrčicemi, silnicí a řekou. Na této ploše je vytvořena mozaika různých sukcesních stadií od starých ramen po vrbové porosty a louky, s přirozenými cenotaxony Potamion eurosibiricum, Phragmition communis, Magnocaricion elatae, Filipendulo-Cirsion oleracei, Arrhenatherion, Corynephorion, Salicion cinereae aj. s významnými druhy, jako je leknín bělostný /Nymphaea candida/, řezan pilolistý /Stratiotes aloides/, rozrazil dlouholistý /Veronica longifolia/, voďanka žabí /Hydrocharis morsusranae/, potočník vzpřímený /Berula erecta/, žluťucha lesklá /Thalictrum lucidum/, jarva žilnatá /Cnidium venosum/ aj. Území je významnou tahovou zastávkou a hnízdištěm ptáků vázaných na vodu a mokřady. Z hnízdících druhů je to např. moták pochop /Circus aeruginosus/, cvrčilka slavíková /Locustella luscinioides/, cvrčilka zelená /L. naevia/,cvrčilka říční /L. Pluviatilis/, chřástal kropenatý /Porzana porzana/, lžičák pestrý /Anas clypeata/, čírka obecná /A. crecca/, čírka modrá /A. querquedula/, bekasina otavní /Gallinago gallinago/ a v minulosti husa velká /Anser anser/. Prověrkové šetření proběhlo 26.6.1984. Část luk u řeky byla zorána, jinak spontánně zarůstají a zazemňují se ramena a tůně. Doporučuje se ochrana formou CHPV s vynecháním - ppkč. 2127/1 na k.ú. Týnec n. Lab. V roce 1983 se provedlo zaměření a zhotovil se geometrický plán; vyhlášení je brzděno průtahy ze strany zemědělců. Je třeba zpracovat podrobný ochranářský plán v součinnosti s MO ČRS Týnec; po vyhlášení je třeba zamezit rybářská využívání členům jiných organizací než místní organizace. Území má regionální význam s víceúčelovou vědeckou a dokumentační funkcí.
Pňovský luh - viz Nymburk 170
83. Proudnický rybník k.ú. Žiželice, Hradištko II - parcelní situace nebyla dosud zjištěna. Výměra: asi 100 ha Sosiekoregion: 24 - Polabí
91
Hlavním motivem ochrany je avifauna rybníka a rákosin a přilehlé mokřadní louky s přirozenými rostlinnými společenstvy. Proudnický rybník má protáhlý tvar a leží ve směru západ východ mezi Žiželicemi a Hradištkem II jižně od silnice, s rozsáhlými rákosinami na severním, západním a východním okraji a s mokřadními loučkami na jižním okraji; byl zde zjištěn bohatý výskyt prstnatce májového /Dactylorhiza majalis/, prstnatce pleťového /D. incarnata/ a hnízdění břehouše černoocasého /Limosa limosa/. Návštěva v rámci prověrek CHÚ byla uskutečněna 21.5.1985. Část vstavačové louky byla zorána, spíše s pozitivními než s negativními důsledky na fytocenózu. Kromě jmenovaných rostlinných druhů zde byl zjištěn výskyt parožnatek /Chara sp./, pampelišky Taraxacum hollandicum a další dosud nedeterminované druhy ze sekce Palustria. Akusticky byl registrován bukač velký /Botaurus stellaris/. Doporučuje se vyhlásit toto území za CHPV s možností přehlásit je na SPR podle výsledků podrobného botanického průzkumu v rozsahu rybníka, rákosin a mokřadních luk, které je nutno kosit. Území má celostátní význam jako soubor ekosystémů s přirozenými mokřadními společenstvy a s výzkumnou a dokumentační funkcí pro více přírodovědných disciplín. 84. Sládkova stráň k.ú. Dobřichov - ppkč. 589 Výměra: 0,84 ha Sosiekoregion: 24 - Polabí
Původním posláním ochrany bylo zachovat bohatou lokalitu vstavačovitých rostlin. Území tvoří stráň s jihovýchodní expozicí jižně od Dobřichova, porostlá teplomilnými a suchomilnými bylinnými společenstvy se zbytky vysokokmenných ovocných výsadeb, místy s náletem dřevin. Geologický podklad tvoří křídové slínovce. Rostlinná společenstva patří do svazu Brachypodion pinnati. Z významných rostlinných druhů zde byly zjištěny vemeník dvoulistý /Platanthera bifolia/, pětiprstka žežulník /Gymnademina conopea/, bradáček vejčitý /Listera ovata/, který se vyskytuje velmi hojně, a prvosenka petrklíč /Primula veris/. Dne 5.4. 1984 lokalitu prověřovali a dodatečně po zjištění stavu vegetace dne 23.4.1984 navštívili členové okresního aktivu Svazu ochránců přírody. Vemeník a pětiprstka nebyly
92
zjištěny, prvosenka a bradáček se vyskytovaly v populacích několika set kvetoucích individuí. Lokalita je ohrožena splachy a úlety agrochemikálií a je pravidelně vyžínána. Doporučuje se vyhlásit toto území za CHPV, nadále je pravidelně sklízet a rozšířit motiv ochrany na celý ekosystém polokulturní suché louky. Je třeba likvidovat nálet bezu černého a vysadit bariéru z vhodných dřevin proti poli nad strání. Lokalita má regionální význam z hlediska ochrany genofondu.
85. Starý Kolín k.ú. Konárovice - ppkč. 579/9, 585/2, 591/3, 592, 595/1, 600, 605, 613, 614, 617, 622, 627, 630/2, 630/4, 640/4, 649, 655/4, 665/2, 665/3, 735/18, 735/35 k.ú. Veletov - ppkč. 789, 853/1, 853/2, 853/3, 853/7 část Ochranné pásmo: k.ú. Konárovice - ppkč. 113, 579/8, 584, 585/1, 591 /2, 593, 597/3, 606, 607, 608/1, 611, 615, 616/1, 616/2, 616/3, 620/1, 620/2, 620/3, 620/4, 620/5, 620/6, 628, 630/1, 630/3, 643/1, 643/2, 643/3, 646/5, 652, 655/3, 658, 661/2, 662, 665/1, 665/4, 665/5, 667, 668, 669/2, 735/27, 735/36, 737/2, 737/6, 737/7, 737/10, 747; k.ú. Veletov - ppkč. 106, 109, 120, 140, 165/2, 791, 796/1, 796/2, 798, 803/1, 805, 806/2, 841, 847/1, 848, 855/2, 858, 859, 862, 863, 864, 865/1, 868/2, 873/1, 873/8, 896/1, 896/4, 897, 901/2, 902, 910, 912/1, 971/7, 971/9, 971/10, 971/34, 971/37, 971/39, 971/44; k.ú. Starý Kolín
-
ppkč. 561/1, 561/2, 561/3, 1638 LZ Nymburk, polesí Starý Kolín lesní porosty 14 a1, a2, b1, c1, c2, e3, e4, e5,e7 e8, g7 část /LHP k 1.1.1967/ Výměra: asi 70 ha Sosiekoregion: 24 - Polabí
Motivem ochrany je zde zachování úseku původní polabské krajiny. Jde o území v inundaci Labe na jeho levém břehu mezi Veletovem a Starým Kolínem, ohraničené Labem a Černou strouhou, nebo Klejnarkou. Pestrá mozaika luhů, agrocenóz a vodních i mokřadních biotopů má velký krajinářský význam a poskytuje útočiště řadě ohrožených společenstev a druhů. Z významných rostlinných druhů se zde vyskytuje leknín bílý /Nymphaea alba/ a stulík žlutý /Nuphar luteum/. Území je významnou ornitologickou lokalitou, která bude po vyhlášení tvořit součást komplexu ornitologických lokalit s
93
Mokřinami, Lžovickými jezery a návrhem Na hornické. Při Labi a Klejnarce jsou remízy a pásy dřevin se staletými duby, se starými požerky tesaříka obrovského /Cerambyx cerdo/ a s údajným výskytem roháče obecného /Lucanus cervus/. V posledních deseti letech byla část luk, vysokokmenných sadů a lískovna přeměněna v pole, ale základní charakteristické fenomény zůstaly zachovány. Prověrkové šetření bylo provedeno 6.9.1984. Bylo konstatováno, že část starých stromů byla navržena k ochraně podle zákona č. 40/56 Sb. jako stromy nebo skupiny stromů. Doporučuje se území vyhlásit jako CHPV; je však třeba revidovat vymezení a souhlasy vlastníků a uživatelů s ohledem na změny v užívání pozemků v posledních letech a zahrnout do CHÚ i Černou strouhu s výskytem rostlinných společenstev proudících vod /Potametum nodosi/. Dále se doporučuje dodržovat v ochranném pásmu v prohlášení dohodnuté omezení chemizace, umístění tabule Zákaz vjezdu na přístupové cesty k pískovně, a ochranný režim uplatnit při obnově LHP.
94
86. Vítězov k.ú. Velim Vítězov - parcelní situace není dosud známa. Výměra: asi 10 ha Sosiekoregion: 24 - Polabí
Předmětem ochrany je lokalita křídových zkamenělin. Na protáhlé vyvýšenině od vrchu Bedřichova západním směrem k Vítězovu se rozkládá několik opuštěných jámových lůmků, které jsou dnes v různém stadiu zarůstání. Plošně nejrozsáhlejší soubor lomů se nalézá na západním okraji vyvýšeniny. Vycházejí zde na povrch podložní horniny kutnohorského krystalinika. V jejich prohloubeninách jsou místy uloženiny svrchní křídy obsahující četné zkameněliny. Nejzápadnější lom je částečně zatopen a představuje svou morfologií i polohou cenné refugium rostlinstva a živočišstva v okolní intenzívně zemědělsky využívané krajině. Místy se zde nacházejí černé skládky. Prověrka v terénu se uskutečnila 8.11.1984. Doporučuje se vyhlásit území v kategorii CHPV, odklidit skládky, pro exkurzní účely částečně uvolnit křovinný porost, zejména u hlavního profilu lomovou stěnou. Území má regionální význam z geologického a paleontologického hlediska.
87. V jezírkách k.ú. Velim - ppkč. 917/2, 914/5, 916 část LZ Nymburk, polesí Kluk Výměra: asi 3 ha Sosiekoregion: 24 - Polabí Předmětem ochrany jsou početné populace ohrožených rostlinných druhů polabských luk a mokřadů. Jde o terénní deprese v polích mezi Velimí a Sokolčí. Nejhlubší části jsou trvale zatopeny vodou. Ve vodě je zastoupeno společenstvo Potametum graminei, na okrajích nádrže společenstva svazu Phragmition communis /rovněž s výskytem rdestu trávolistého /Potamogeton gramineus/. V suchých částech rákosin je velmi bohatý výskyt ožanky česneková /Teucrium scordium/. Vodní nádrž je obklopena vlhkou loukou, jejíž současný charakter je velmi ovlivněn nekosením. Na 95
louce je několik chráněných a ohrožených druhů v roce 1984 asi 150 kvetoucích vstavačů bahenních /Orchis palustris
největší existující populace v ČSR/, prstnatec pleťový
/Dactylorhiza incarnata asi 50 kvetoucích jedinců/, rozsáhlé populace ožanky česnekové /Teucrium scordium/, žluťuchy žluté /Thalictrum flavum s. str./, v menším množství rozrazil vodní /Veronica catenata/, zeměžluč spanilá /Centaurium pulchellum/ a ostřice oddálená /Carex distans/. Nověji zbudovaná nádrž je zarostlá porosty parožnatky Chara cf. hispida. V rámci rekultivací byla část lokality v předchozích letech zavežena zeminou. Prověrka se uskutečnila 26.6.1984. Doporučuje se vyhlásit toto území jako CHPV a ihned přerušit zavážení. Louky je třeba kosit jednou ročně na konci vegetační sezóny. Území má z hlediska ochrany fytogenofondu celostátní význam.
OKRES KUTNÁ HORA
A CHRÁNĚNÁ ÚZEMÍ
88. Státní přírodní rezervace Kamajka
Výnos Mšano č. 143.547-V ze dne 31. prosince 1933 k.ú. Rohozec
- ppkč. 471, 479, 480/4, 485, 486, 795/2, 799, 800, 802, 803, 804, 805/2,
806/1, 808 k.ú. Chotusice - ppkč. 479, 987 Výměra: asi 6 ha Podle nového geometrického zaměření z roku 1975 CHÚ tvoří - ppkč. 806/3 výměry 0,9156 ha Sosiekoregion: 24 - Polabí
Motivem ochrany je bohaté naleziště křídových zkamenělin. Území tvoří soubor opuštěných jámových lůmků mezi Novými Dvory a Žehušicemi, kde se téměř před 100 lety těžily horniny kutnohorského krystalinika /především ruly/ ke stavebním účelům. Po ukončení těžby území přirozenou cestou zarostlo a stalo se refugiem
96
zvěře a ptactva. Některé lůmky jsou občas zatopeny srážkovou vodou, v posledních letech však vysychají. Jsou významným útočištěm obojživelníků. Nadložní vrstvy křídových hornin obsahují velké množství zkamenělých zbytků mořských živočichů. Bylo odtud popsáno několik set druhů zkamenělin a pravděpodobně jde o nejbohatší lokalitu příbojové facie české křídy. Území se současně využívá jako bažantnice, je prakticky nepřístupné a v blízkosti je vojenský prostor. Návštěva v terénu se uskutečnila 19.4.1983. Vlastní fenomén není nijak narušován, ale území značně zarůstá keři. Doporučuje se průběžná redukce dřevin. Geologický a paleontologický charakter lokality je celostátně významný.
89. Chráněný přírodní výtvor Lhotecká stráň Vyhláška ONV Kutná Hora ze dne 10. října 1985 k.ú. Nová Lhota /MNV Kluky/ - ppkč. 241/2 Ochranné pásmo: k.ú. Nová Lhota /MNV Kluky/ - ppkč. 240/2, 229/28, 240/5, 233/5, 240/7, 244/1, 233/12, 241/7, 233/8, 229/5 LZ Ronov nad Doubravou, polesí Zbýšov porosty nejsou uvedeny. Výměra: 13,63 ha Výměra ochranného pásma: 9,95 ha Sosiekoregion: 24 - Polabí V území je chráněn ekosystém suchých pastvin s výskytem vstavače kukačky /Orchis morio/ a vemeníku dvoulistého /Platanthera bifolia/. Tvoří je údolí potůčku jižně od Nové Lhoty a suché stráně a návrší na jeho levém břehu. Zde na ploše bývalých pastvin jsou vyvinuta společenstva svazu Violion caninae s bohatým výskytem vemeníku dvoulistého /Platanthera bifolia/ a vstavače kukačky /Orchis morio/. Dále zde byl zjištěn vemeníček zelený /Coeloglossum viride/. Bohatá je též avifauna a entomofauna. Část území byla v minulosti osázena ovocnými stromy, které nyní dožívají, a od dolních partií se šíří náletové dřeviny. V údolí jsou zčásti vyvinuta společenstva potočního luhu. Terénní šetření bylo provedeno 21.6.1984. Od doby inventarizačního průzkumu je lokalita značně zarostlá dřevinami a agresivními druhy trav /zejména třtinou křovištní Calamagrostis epigeios/. Porosty janovce naopak z větší části vymrzly. Okraj území směrem
97
ke vsi /bohatá lokalita vstavačovitých rostlin/ byl vypálen. Při šetření bylo doporučeno urychleně vyhlásit tuto lokalitu jako CHPV, což bylo realizováno v roce 1985. Je potřeba započít s asanačními zásahy proti dřevinám, a to především od nejcennějších míst na lokalitě, a zajistit vypásání. Toto území má regionální význam pro výzkum a dokumentaci z hlediska několika přírodovědných oborů.
90. Státní přírodní rezervace Na vrších /Kaňk/ Výnos MŠANO čj. 143.547 V ze dne 31. prosince 1933 k.ú. Sedlec
- ppkč. 392/2 /podle výnosu/, - ppkč. 742/2 /podle nového geometrického
zaměření z roku 1975/ Výměra: 0,3630 ha /podle výnosu/, 0,5319 ha /podle nového geometrického zaměření z roku 1975/ Sosiekoregion: 24 - Polabí
Předmětem ochrany je zde zbytek příbojového útesu křídového moře s hojnými zkamenělinami. Chráněné území tvoří jámový lom na jihovýchodním úbočí vrchu Kaňk. Podloží tvoří migmatity kutnohorského krystalinika, nad nimi leží velmi hrubozrnné příbojové slepence, které obsahují četné zkameněliny křídových mořských živočichů. Lom je již několik desítek let opuštěn a postupně zarůstá. V současné době chráněný fenomén narušují nejen přirozené zvětrávací pochody, ale i činnost sběratelů a mládeže z okolí. V roce 1977 bylo území oploceno, ale plot byl záhy poškozen, takže přístup do území je opět volný. Prověrková pochůzka se uskutečnila 19.4.1983. Ochranný režim zatím není příliš účinný, pokud jde o drobné destrukce. Je třeba sledovat stav zarůstání lokality, pročistit lomové stěny od náletu křovin a postupně uskutečňovat potřebné asanační zásahy, opravit oplocení a stanovit stálou strážní službu, která by kontrolovala sběratelskou a ostatní nežádoucí činnost na lokalitě. Území má z geologického a paleontologického hlediska celostátní význam.
98
91. Chráněný přírodní výtvor Rybníček u Hořan Vyhláška ONV Kutná Hora ze dne 10. října 1985 k.ú. Hořany - - ppkč. 141, 154 LZ Kácov, polesí Cpatovice - lesní porost 75 B /LHP k 1.1.1983/ Výměra: 2,008 ha Sosiekoregion: 24 - Polabí Důvodem ochrany je zachování jediné lokality kriticky ohroženého rdestu hustého /Groenlandia densa/ v ČSR. Území zahrnuje údolíčko potoka vpravo od silnice Hořany-Miskovice jihozápadně od Hořan. Na severním konci území je silný pramen, potok po asi 300 m napájí malý rybníček. Údolí nad rybníčkem a pod ním je porostlé lesem jasanů a olší a zčásti výsadbou smrku. V bezprostředním okolí území jsou staré vysokokmenné sady a výše pole. V předjaří 1984 zde provedla jedna z pražských organizací ČSOP asanační zásah, rybníček byl vybagrován a prohlouben a rdest byl rozsázen po celé ploše nádrže /i v pozdějších letech/. Terénní šetření k prověrce bylo provedeno 21.6.1984. Po asanačním zásahu se výrazně zlepšily podmínky pro rdest hustý, který porůstá plochu asi 10 m2; jednotlivé úlomky rostlin se rozšiřují po okrajích nebo byly rozsázeny. Do nádržky však byl nasazen plůdek kapra a lína, čímž se voda v něm trvale zakaluje. Rovněž byly zjištěny stopy po hnojení rybníčku. V době návštěvy bylo území v poslední fázi vyhlašovacího řízení.
Při zanášení rybníčku se
doporučuje opakovat asanační zásahy, popřípadě odstraňovat konkurující litorální rostlinstvo a zamezit rybářskému využívání rybníčku. Z hlediska ochrany fytogenofondu má lokalita celostátní význam.
92. Chráněné naleziště Skalka u Žehušic MŠO - úřední list 11/1946, č. 28 ze dne 3. února 1946 k.ú. Žehušice - - ppkč. 339 /podle úředního listu/, 338/2 /podle nového geometrického zaměření z roku 1975/ Výměra: 0,6696 ha /podle výnosu/, 2,5280 ha /podle zaměření z roku 1975/ Sosiekoregion: 24 - Polabí Motivem ochrany je mořský útes s projevy abrase bohatý na křídové zkameněliny. Území tvoří několik opuštěných jámových lůmků v bezprostřední blízkosti koty 225 u silnice Žehušice
Rohozec. Místy vycházejí na povrch podložní horniny kutnohorského
krystalinika a na ně nasedají křídové uloženiny s četnými zkamenělinami. Některé opuštěné
99
lůmky jsou po značnou část roku zatopené, takže mají význam i jako útočiště zvířeny stojatých vod. Byla v nich zjištěna kuňka ohnivá /Bombina bombina/ a čolek obecný /Triturus vulgaris/. Prověrka proběhla 19.4.1983. Lokalita je zachovalá a ochranný režim účinný. Postupné šíření dřevin si časem vyžádá asanační zásahy v blízkosti lomových stěn. Lokalita má regionální význam pro geologii a paleontologii a navíc i význam refugia zvířeny.
93. Chráněné naleziště Starkočský lom Vyhláška ONV Kutná Hora ze dne 10. října 1985 k.ú. Bílé Podolí-Starkoč - - ppkč. 1063 Výměra: 0,61 ha Sosiekoregion: 24 - Polabí Hlavním motivem ochrany je zachování naleziště velkých zrn a krystalů granátu almandinu a křídových zkamenělin. Jde o poslední z řady rulových kamýků, která se táhne od Zbyslavi k jihovýchodu. Kamýk byl roztěžen jámovým lomem. Dno lomu je v současné době zatopeno. Na skalních výchozech můžeme pozorovat velká fialová zrna a shluky krystalů granátu almandinu. Místy jsou vyvětrané čočky relativně měkčích hornin erlanů. V severozápadní části chráněného území je rozsáhlá kapsa s křídovými uloženinami, která obsahuje četné zkameněliny. Protože je lom již delší dobu opuštěný, začaly se v něm přirozeně šířit dřeviny. Jezírko slouží k rozmnožování obojživelníků, zejména ropuch obecných /Bufo bufo/. Prověrka v terénu se uskutečnila 19.4.1983. Území není ničím narušeno, je však třeba sledovat stav zarůstání lokality, pročistit obvodovou cestu od nárůstu křovin a vyčistit tůňku od odpadků. Vyhlášení za CHPV doporučené prověrkou již bylo realizováno. Území má celostátní význam jako mineralogická lokalita.
100
94. Chráněný přírodní výtvor Velká a Malá olšina Usnesení rady ONV Havlíčkův Brod č. 41/1982 ze dne 25.3.1982 a rady ONV Kutná Hora č. 248 ze dne 15.7.1982 Novelizováno vyhláškou ONV Kutná Hora ze dne 10. října 1985 k.ú. Zvýšiv-Chlum - ppkč. 370/1 část /Středočeský kraj/ k.ú. Leština-Dobrnice - ppkč. 148 část /Východočeský kraj/ Ochranné pásmo: k.ú. ZbýšovChlum LeštinaDobrnice
- ppkč. 370/1 část /Středočeský kraj/; k.ú.
- ppkč. 148 část /Východočeský kraj/, k.u. ČíhošťTunochody
- ppkč.
202 část /Východočeský kraj/ LZ Ledeč nad Sázavou polesí Vostajovka lesní porosty 14 b3, 17 a7, b3 Ochranné pásmo: lesní porosty 14 b2, b4, b5, 17 a1, a3, a4, a5, a6, a7, b1, b2, b4, b5, b8, b9 /LHP k 1.1.1973/ Výměra: 4,96 ha, z toho 1,9 ha /kraj Středočeský/, 3,06 ha /kraj Východočeský/ Výměra ochranného pásma: 38,85 ha, z toho 4,81 ha /kraj Středočeský/, 34,04 ha /kraj Východočeský/ Sosiekoregion: 37 Hornosázavská pahorkatina
Předmětem ochrany je olšina s bohatým výskytem bledule jarní /Leucojum vernum/. Území leží v lesním komplexu jihozápadně od obce Chlum /osada Chraňbože/ při hranici kraje. Zaujímá řídkou starou olšinu s příměsí smrku, obklopenou různověkou smrčinou. Kromě bledulí zde byly zjištěny čarovník prostřední /Circaea intermedia/, čarovník pařížský /C. lutetiana/, škarda bahenní /Crepis paludosa/, ostřice přetrhovaná /Carex remota/, vrbina hajní /Lysimachia nemorum/ a kokořík přeslenitý /Polygonatum verticillatum/. Potůček protékající územím má bohaté porosty prameničky obecné /Fontinalis antipyretica/ a vyskytují se v nám vodní ploštice rodu Velia, ploštěnky Dendrocoelium lacteum a střevle potoční /Phoxinus phoxinus/. Terénní šetření bylo provedeno 11.9.1984. Doporučuje se v době květu bledulí zajistit dozor. Při obnově LHP je nutno uplatnit prodloužení obmýtní doby. Území má regionální význam.
101
95. Chráněný přírodní výtvor Zbyslavská mozaika Usnesení rady KNV č. 313 ze dne 29.11.1977 k.ú. Vrdy-Zbyslav - ppkč. 13/1, 164 Výměra: 0,521 ha Sosiekoregion: 24 - Polabí
Chráněn je výchoz slepence s vápnitým tmelem mozaikovitého charakteru. Území tvoří část severovýchodního svahu rulového kamýku, na kterém se rozkládá obec Zbyslav. Na skále tvořené rulami kutnohorského krystalinika a opracované činností křídového moře se uchoval povlak křídového slepence tvořeného tmavými rulovými valounky ve světlém vápnitém tmelu. Vzhledem připomíná tento pozoruhodný sediment mozaiku. Terénní šetření se uskutečnilo 19.4.1983. Chráněný fenomén není ničím narušován, avšak probíhají zde pozvolné zvětrávací pochody. Protože tloušťka slepence činí jen několik centimetrů, mohou i tyto přirozené zvětrávací procesy vést během doby k zániku fenoménu. Proto bude třeba časem přistoupit na konzervaci slepence. Doporučuje se odstraňovat kopřivy a nálet křovin v okolí mozaiky, aby se zlepšil estetický vzhled chráněného fenoménu, a odstraňovat z něj nárosty řas a mechů, které vyvolávají zvýšené zvětrávání a zakrývají jej. Lokalita má celostátní význam z geologického hlediska.
96. Státní přírodní rezervace Žehušická obora Výnos Státního pozemkového úřadu v Praze čj. 131 .056/271/2 ze dne 19. prosince 1920 podle § 20 zák. č. 81 Sb. ze dne 30. ledna 1920 Trvání rezervace bylo potvrzeno v původním rozsahu na celé výměře obory výměrem Státního památkového úřadu č. 7479/49P. Výnos MŠANO č. 143.547/33 z 31. prosince 1933 k.ú. Žehušice, Bojmany - parcelní situace není známa. LZ Ronov nad Doubravou, polesí Obora lesní porosty 1, 2, 3, bezlesí 131, ostatní 101, 113 /vymezení podle LHP k 1.1.1970/ Výměra: 244,52 ha 102
Sosiekoregion: 24 - Polabí Předmětem ochrany je zde parkově upravená krajina se zbytky přirozených lesních cenóz a s populací bílých jelenů. Do území spadá dno bývalého rybníka Kravince a přilehlé lužní porosty v inundačním území Doubravy. Po roce 1860 bylo upraveno jako anglický park a byla zde zřízena obora. V severní části zůstaly zachovány přirozené lužní porosty /doubravy/ s česnekem medvědím /Allium ursinum/, dymnivkou dutou /Corydalis cava/, orsejem jarním /Ficaria verna/, sasankou pryskyřníkovitou /Anemone ranunculoides/ a sasankou hajní /A. nemorosa/; z chráněných druhů rostlin v jižní části území roste kosatec žlutý /Iris pseudacorus/ a na Doubravce stulík žlutý /Nuphar luteum/. Pro zoocenózy území mají velký význam staleté duby s množstvím dutin a na ně vázaných druhů ptáků, xylofágního hmyzu apod. Z významných druhů ptáků zde hnízdí ledňáček říční /Alcedo atthis/, dudek chocholatý /Upupa epops/, kavka obecná /Coleis monedula/ a několik druhů šplhavců. Místní populace leucistických jelenů orientálního původu je dnes poslední na světě a je současně chráněna i po linii MZVž. Území má též velký význam krajinářský a dendrologický. Z exotických dřevin jsou zde pěkné exempláře liliovníku tulipánokvětáho /Liriodendron tulipifera/, platanu /Platanus sp./, zeravu /Thuja sp./, dřezovce trojostného /Gleditschia triacanthos/ aj. Uvnitř obory je několik polí určených pro dokrmování zvěře, která esteticky narušují sadovnickou koncepci obory, ale pro zvěř jsou významným kladem; po obvodu na severní a jihozápadní straně je bažantnice místy s výsadbami pámelníku a smrku. Státní uznaná bažantnice je zde nežádoucí jak pro vliv na bylinné patro, výsadby keřů a smrku a umožnění lovu některých predátorů, tak zejména pokud jde o vliv na jelení zvěř při honech /rušení v době říje, možnost zavlečení různých zoonóz/. Prověrkové šetření se uskutečnilo 28.4.1983 a další /doplňující/ ještě 7.11.1984. V roce 1984 se výrazně rozšířila odchovna bažantů. Umístění bažantnice je v rozporu se zákonem č. 40/56 Sb. a zbudování objektů bažantnice také se stavebním řádem. Populace bílé jelení zvěře je v dobrém stavu a přirůstá. Z jednání však vyplynulo, že plány chovu bílé jelení i ostatní zvěře v CHÚ neprojednává resort MZVž s MK ČSR, což je v rozporu s předpisy OP a s výnosem o myslivecké rezervaci. Některé porosty jsou postiženy tracheomykózou dubů. Stromy ve stromořadích a solitéry se průběžně doplňují. Pro bílé jeleny je třeba uvolnit i prostory bažantnic a vytvořit zde okusové plochy, obecně dodržovat režim SPR i myslivecké rezervace, umožnit všestranný výzkum a vytvořit více paralelních chovných linií.
103
Území má z hlediska ochrany zoogenofondu mezinárodní význam, jinak je též významné z krajinářského pohledu.
B NÁVRHY CHÚ PODLE METODIKY SÚPPOP
V době terénních šetření byly všechny sem spadající návrhy vyhlášeny do konce roku 1985, a proto byly přeřazeny do části A.
C NÁVRHY CHRÁNĚNÝCH ÚZEMÍ MIMO METODIKU SÚPPOP
97. Březina k.ú. Žandov - parcelní situace nebyla dosud zjištěna. Výměra: asi 2 ha Sosiekoregion: 37 Hornosázavská pahorkatina Ochrana lokality byla uvažována pro zachování rašelinné loučky s výskytem rosnatky okrouhlolisté. Území se nachází pod kótou 552,2 /Březina/ na západním svahu v nadmořské výšce asi 540 m. Údajná se zde nalézala rašelinná loučka s garniturou rostlinných druhů bezkolencových luk. Lokalita byla doporučena k ochraně prověrkou v roce 1962. Prověrka proběhla 11.9.1984. Při pochůzce byly zjištěny nepatrné fragmenty mokřadních lučních společenstev s řebříčkem bertrámem /Achillea ptarmica/, bukvicí lékařskou /Betonica officinalis/ a svízelem severním /Gallium boreale/; původní rašeliniště bylo zřejmě zmeliorováno, rašeliník a rosnatka zanikly. Část louky je kosena, jinak zarůstá dřevinami. Vyhlášení územní ochrany se nedoporučuje.
104
98. Čertův důl k.ú. Lovčice - parcelní situace nebyla dosud zjištěna. Výměra: asi 4 ha Sosiekoregion: 24 Polabí
Předmětem navrhované ochrany je erozní rokle vytvořená v turonských vápencích a slínovcích. Jižně od silnice Čáslav Chrudim se táhne mezi Vinicemi a Lovčicemi rozsáhlá plošina, která se mírně sklání k severu. Při jejím závěru vznikla asi 350 m dlouhá erozní rokle, pravděpodobně činností pramene, přívalových vod a snad i vlivem úvozové cesty a lámáním kamene. Území zarůstá vegetací a slouží jako útočiště pro více druhů rostlin a živočichů. Terénní šetření k prověrce bylo provedeno 7.11.1984. Doporučuje se vyhlášení v kategorii CHPV. V současné době nejsou nutné Žádné zásahy. Území má regionální význam jako geomorfologický fenomén.
99. Hodkovský potok k.ú. Želivec - parcelní situace nebyla dosud zjištěna. Výměra: asi 30 ha Sosiekoregion: 31 - Táborsko-benešovská pahorkatina Předmětem navrhované uzemní ochrany je zde potoční niva s přirozenými a polokulturními loukami a meandrujícím korytem potoka s torrentikolními druhy vodních živočichů. Jde o čistý potok pstruhového charakteru s potoční nivou v useku přibližně od Hodkova /Panský rybník/ po ústí do Ostrovského potoka. Niva se v minulosti využívala jako louka. Dnes se louky sklízejí asi z jedné třetiny a zbytek je zamokřen. Luční společenstva v sušších partiích odpovídají polokulturním květnatým loukám, ve vlhčích místech společenstvům svazu Filipendulo-Cirsion oleracei. V potoce byl zjištěn výskyt raka říčního /Astacus astacus/, mihule potoční /Lampetra planeri/ a pstruha potočního /Trutta trutta m. fario/; z ptactva byl sledován mimo jiné běžnější druhy rákosník zpěvný /Acrocephalus palustris/, konipas horský
105
/Motacilla cinerea/ a konipas luční /M. flava/. Území představuje charakteristický krajinný prvek a geomorfologický fenomén v neobvykle rozsáhlém a zachovalém stavu se značným významem refugia pro několik organismů. Ohrožení představují možné meliorační a vodohospodářské úpravy, rozšiřování chatové rekreace a znečištění potoka. Terénní šetření se uskutečnilo 20.6.1985. Doporučuje se vyhlásit toto údolí jako CHPV v rozsahu celé potoční nivy od rybníka po křižovatku silnice s tratí, zhruba mezi tratí a lesem. Na sečených loukách bude zachován dosavadní způsob obhospodařování kromě umělého hnojení, změny kultury a dočasného zornění. Je třeba zajistit chatovou uzávěru v území a pravidelnou údržbu potoka, nejlépe prováděnou Českým rybářským svazem. Je žádoucí alespoň občasné sečení luk, které se v současné době nesečou. Území má regionální význam.
100. Karlov k.ú. Kutná Hora - parcelní situace nebyla dosud zjištěna. Výměra: asi 1 ha Sosiekoregion: 24 - Polabí Předmětem ochrany jsou fosilní zbytky přisedlých zástupců zvířeny křídového moře. Jde o lom na jihovýchodním okraji Kutné Hory založený v horninách kutnohorského krystalinika. Na ně nasedají slepence a tzv. scyphiové opuky s hojnými vápnitými houbami. Z paleontologického hlediska jsou nejcennější tzv. přicementované epifauny. Jde o misky mlžů, schránky červů a dírkovce. Tyto pevné zbytky přisedlých živočichů jsou přichyceny na původním povrchu rulových balvanů, které tvořily dno křídového moře. Podobný jev je poměrně řídký i v celosvětovém měřítku. Terénní šetření se uskutečnilo 1.11.1984. Předmět ochrany není zatím ohrožen. Doporučuje se ochrana formou CHPV. Z hlediska paleontologie a paleoekologie má území celostátní význam.
Lžovická jezera - viz Kolín 81
Mokřiny u Týnce - viz Kolín 82
106
101. Na Hornické k.ú. Záboří nad Labem - - ppkč. 866, 867/2, 874/3 část, 904/2, 905, 909, 910/1, 910/2, 912, 913/1, 923, 927, 932, 934, 936/2, 937, 939/2, 940/2, 950/2, 953, 991, 1305 část, 1318/1, 1318/2, 1318/3, 1318/4, 1318/5, 1318/6, 1340, 1341, 1348 část k.ú. Kateřina - - ppkč. 1134, 255, 1278, 1315/2, 1315/3, 1325, 1327, 1351/2, 1352/2, 1353, 1411 Ochranné pásmo: k.ú. Záboří nad Labem - - ppkč. 941, 944, 950/1, 951, 952, 956, 957, 961/1, 970; k.ú. Kateřina - 1307, 1310, 1311, 1313/2, 1324, 1328, 1351/1 LZ Nymburk, polesí Starý Kolín - lesní porosty 22 d1-5, d6 část, d10, bezlesí 31, 13 e4 část, e5, e6 Ochranné pásmo - lesní porosty 13 f1, g1, g2, g3, bezlesí 14 /LHP k 1.1.1967/ Výměra: asi 50 ha Sosiekoregion: 24 - Polabí Předmětem navrhované územní ochrany jsou zachovalé ekosystémy luhů, polabia v různém stupni zazemňovacího procesu a květnatých nivních luk. Území se rozkládá v labské inundaci na levém břehu Labe mezi Zábořím a Starým Kolínem. Je rozděleno tratí. V západní části je starý labský meandr zvaný Špačkovo jezero s vodními společenstvy a výskytem řezanu pilolistého /Stratiotes aloides/, vně i dovnitř obklopené květnatým lužním lesem. Na straně k trati je louka s cennými společenstvy svazu Molinion, na jejím okraji je několik chat. Na jižní straně od trati jsou lužní porosty a podmáčené olšiny, místy s bohatým výskytem ladoňky dvojlisté /Scilla bifolia/; k tomuto území rovněž přiléhají kosené nivní louky. Severovýchodní část se zbytky ramen v pokročilém stupni zazemnění a lužními cenózami je navržena jako ochranné pásmo. Z významných rostlinných druhů byl zjištěn leknín bílý /Nymphaea alba/, žebratka bahenní /Hottonia palustris/, bublinatka jižní /Utricularia australis/, rdest světlý /Potamogeton lucens/, kruštík polabský /Epipactis albensis/, ladoňka dvoulistá /Scilla bifolia/, jarva žilnatá /Cnidium dubium/, ptačinec bahenní /Stellaria palustris/, jazyk hadí /Ophioglossum vulgatum/, pryskyřník veliký /Ranunculus lingua/ a hrachor bahenní /Lathyrus palustris/. V 70. letech byl odstaven labský meandr, a tím se přesunula část luhu, patřícího ke Špačkovu jezeru, na pravý břeh Labe. Na přilehlé louce vznikla dočasná skládka písčitého materiálu z prohloubení koryta Labe.
107
Terénní šetření bylo 10.5.1984. Na - ppkč. 1362 /cesta na západní hranici návrhu/ je deponován starý materiál ze železničních náspů pro zpevnění cesty. Týmž materiálem se zaváží tůň v západním cípu - ppkč. 1315/3. Na jižním okraji Špačkova jezera je asi 10 chat. V prostoru louky / - ppkč. 1329, 1334 aj./ je umístěna dočasná skládka písku, již z větší části odvezená a nové navážky hrubého štěrku. Byl zjištěn zpěv rákosníka velkého /Acrocephalus arundinaceus/. Doporučuje se vyhlásit toto území jako CHPV a louky vyjmout ze zemědělského půdního fondu, ale trvale sklízet tradičním způsobem. Dále je třeba rozšířit toto území o celou plochu ochranného pásma a do ochranného pásma zahrnout louky na - ppkč. 1358/1, 1358/2, 1334, 1343 a 1329 vzhledem k relativně dobré regeneraci ploch v místě bývalé skládky a ucelení hranic. Rovněž bude projednáno urychlené zastavení zavážky ramene na - ppkč. 1315/3. Ochranný režim v lesních porostech je třeba zajistit při obnově LHP. Území má regionální význam z vědeckého a dokumentačního hlediska více přírodovědných oborů. 102. Pseudokrasové závrty k.ú. Miskovice - parcelní situace nebyla dosud zjištěna. Výměra: asi 0,1 ha Sosiekoregion: 24 - Polabí
Důvodem k vyhlášení ochrany jsou pseudokrasové závrty. Území leží asi 600 m severně od Miskovic na plošině, která se sklání k jihu. Geologické podloží tvoří svrchnokřídové horniny, které jsou překryty mocnou polohou spraší. Erozními pochody, tj. činností dešťové vody, vznikají v podložních horninách podzemní prostory, do kterých je postupně splavována spraš. Na povrchu tak vznikají výrazné prohloubeniny. Největší z nich je ve směru sever-jih asi 50 m dlouhá, ve směru východ-západ 20 m široká a dosahuje hloubky tří metrů. Dále k jihu leží další dvě prohloubeniny pseudozávrty, které mají rozměry 8x6 a 7x7 m. Ještě před 8 lety bylo severně od Miskovic asi 8 pseudokrasových závrtů, pět menších však bylo zničeno rekultivací a bylo zavezeno v rámci arondace zemědělských ploch. Prověrka proběhla 1.11.1984. S místním JZD byla předběžně projednána ochrana pseudokrasových závrtů, bez které při současném exploatačním pojetí zemědělství nemají
108
naději na zachování. Doporučuje se proto vyhlásit toto území v kategorii CHPV. Prozatím toto území nevyžaduje žádné zásahy. Lokalita má regionální význam především z hlediska geomorfologie.
103. Rabštejnka k.ú. Nová Lhota - parcelní situace nebyla dosud zjištěna. Výměra: asi 2 ha Sosiekoregion: 24 - Polabí
Předmětem navrhované ochrany je paleontologická lokalita s masovým výskytem cenomanských a turonských zkamenělin. Navrhované území tvoří dvě blízko sebe ležící lokality, které se nacházejí po obou stranách silnice z Nové Lhoty do Markoviček, asi 200 m před odbočkou do Mezholez. První lokalitu tvoří výchozy ve dvou terénních stupních vlevo od silnice. Spodní část profilu z cenomanských pískovců obsahuje schránky ústřic /obdoba CHPV Lom u Červených Peček/. Tento terénní stupeň je zajímavý i morfologicky, vytváří četné voštiny a rozsáhlý převis o rozměrech 3 x 3 m. Ve svrchním stupni vycházejí turonské vápence, podobné jako v nedalekých Mezholezech. Druhou lokalitou je skalní plošina rozměrů asi 200 x 150 m, která vystupuje asi 7 m nad úroveň okolního terénu. Tvoří ji cenomanské pískovce; kromě ústřic se tu vyskytují mimo jiné i hippuriti. V této oblasti se dříve těžil pískovec. V opuštěných lomových stěnách hnízdí břehule říční /Riparia riparia/. U první lokality se od silnice rozrůstá černá skládka. K návštěvě lokality v rámci prověrky CHU došlo 1.11.1984. Doporučuje se její vyhlášení za CHPV. V západní části bude potřebný asanační zásah k odstranění části dřevin. Význam lokality záleží v jeho hodnotě pro geologii a paleontologii a je regionálního charakteru.
109
OKRES MĚLNÍK A CHRÁNĚNÁ ÚZEMÍ
104. Státní přírodní rezervace Černínovsko Vyhláška MŠVU č. 146.992/50 IV/1 ze dne 16. března 1950 k.ú. Libiš - ppkč. 773/1, 774/1, 774/2 MK ČSR čj. 5.620/81VI/2 ze dne 30. ledna 1981 povoluje zábor plochy ochranného pásma maximálně do rozlohy 1,9 ha pro výstavbu části skladu a stáčení VCM stavby Stáčení EDC a zkapalněného chlóru. LZ Mělník, polesí Tuháň lesní porosty 31 b, c, d, e, f, g, 32 /LHP k1.1.1977/ Výměra: 10,1415 ha Výměra ochranného pásma: asi 70 ha Sosiekoregion: 24 - Polabí Motivem ochrany je zachování ekosystému labského ramene a přilehlého lužního lesa. Slepé labské rameno, obklopené lužním lesem s přirozenou skladbou rostlinných společenstev na levém břehu Labe severovýchodně a východně obce Libiš /Neratovice/. Na jižním okraji přiléhá k území areál n.p. Spolana Neratovice. Půdní profil odpovídá zpravidla typu hnědý glej a hnědá vega. Větší část území pokrývá dubojilmový luh /Querco-Ulmetum alnetosum
- vlhčí, a Querco-Ulmetum carpinetosum
sušší/. V úzkém pruhu kolem labského ramene jsou zastoupeny olšiny svazu Alnion glutinosae; na nejsušších místech nalézáme fragmenty dubohabřiny. V rameni je možno sledovat společenstva rákosin a vodních bylin svazu Potamion eurosibiricum, představované ojedinělými ostrůvky stulíku žlutého /Nuphar Luteum/. Z významných rostlinných druhů se vyskytují česnek medvědí Allium ursinum/, ostřice nedošáchor /Carex pseudocyperus/, ostřice pobřežní /C. riparia/, nadmutice bobulnatá /Cucubalus baccifer/ a voďanka žabí /Hydrocharis morsus-ranae/. Vodní zvířena ramene determinována částečným sirouhlíkovým režimem v zimním období, uměle deformována přemnožením planktonožravých ryb a nedostatkem dravců /okoun, štika/. Jinak je zde bohatá zvířena bezobratlých, pestrá avifauna s garniturou hájových druhů a druhů vázaných na tůně a rákosiny, z významnějších např. ledňáček říční /Alcedo atthis/, cvrčilka říční /Locustella fluviatilis/, rákosník zpěvný
110
/Acrocephalus palustris/, slavík obecný /Luscinia megarhynchos/ a sedmihlásek hajní /Hippolais icterina/. Občas se vyskytují na vegetaci příznaky poškození exhalacemi. Terénní šetření proběhlo 12.5.1983. Proti situaci z předchozích let se zdá být území méně ovlivňováno imisemi Spolany. Ochranný režim vyhovuje. Je třeba dohodnout s MO ČRS podmínky rybářského využívání ramene tak, aby byla zároveň zajištěna stabilizace současného sukcesního stadia společenstva /omezování rákosin, složení rybí obsádky, zamezení zazemňování, odstraňování kmenů padlých do vody/. Lesní hospodaření je zajišťováno v LHP a v návrhu lesů zvláštního určení v novém decenniu. Území má regionální význam jako ekosystém s vědeckým a dokumentačním využitím pro celou řadu přírodovědných disciplín.
105. Chráněné naleziště Holý vrch Výnos MŠK čj. 61.226/57-D/1 ze dne 14. srpna 1957 k.ú. Střemy - ppkč. 183/1, 720 část, 721 LZ Mělník, polesí Hostin - lesní porost 6 b4 /LHP k 1.1.1977/ Výměra: 1,167 ha /podle výnosu/, 5,36 ha /podle vymezení LHP/ Sosiekoregion: 14 - Ralská pahorkatina Předmětem ochrany je jediná známá lokalita lýkovce vonného /Daphne cneorum/ ve středních Čechách. Lokalitu tvoří návrší z turonských pískovců západně od koty Holý vrch v nadmořská výšce 230-240 m. Je z největší části porostlá borovým lesem s vtroušenými listnáči /bříza, habr, dub a buk/ a místy s hustým podrostem bylin a keříků. Při západní hraně i dosti daleko uvnitř lesního porostu roste lýkovec vonný. Mírnější, k jihu obrácený svah je zčásti porostlý stepními a keřovými teplomilnými společenstvy. Zoologicky se území nesledovala.
Z
významných rostlinných druhů se uváděly jalovec obecný /Juniperus communis/, kruštík širolistý /Epipactis latifolia/, koniklec luční načernalý /Pulsatilla pratensis ssp. nigricans/, kavyl sličný /Stipa pulcherrima/, kavyl Ivanův /S. ioannis/, prvosenka jarní /Primula veris/, rozrazil rozprostřený /Veronica prostrata/, mochna bílá /Potentilla alba/ aj. Terénní šetření proběhlo 12.5.1983. U bývalé rasovny za plotem na území CHN je skládka odpadků. Hlavní motiv ochrany, lýkovec vonný, v posledních letech ubývá. V rámci prověrky nebylo možno zjistit příčiny tohoto úbytku; lze však předpokládat, že souvisí se
111
zarůstáním křovinami, především ostružiníkem, které mění světelný režim stanoviště, a snad i jiné faktory. V roce 1976 byl vypracován ochranářský plán, je však třeba zevrubně prostudovat ekologické nároky druhu a podle nich upřesnit management území. Je nutno odstranit nepovolenou skládku u rasovny. Vymezení výnosem stanoveného rozsahu nelze v terénu provést, doporučuje se rozšířit ochranu na celý porost. Území má celostátní význam pro ochranu fytogenofondu.
106. Státní přírodní rezervace Jiřina Výnos MŠANO čj. 143.547-V ze dne 31.prosince 1933 k.ú. Tišice-Kozly - ppkč. 303/7 část LZ Mělník polesí Košátky - lesní porost 753 d8 /LHP k 1 .1 .1963/ Vymezení podle LHP k 1 .1.1973, který dosud platí, je stejné. Výměra: 1,82 ha Sosiekoregion: 24j- Polabí
V území je chráněn zbytek přirozeného luhu pralesního charakteru. Jde o rozsahem nevelký, různověký přirozený porost na pravém břehu Labe na jižním okraji lesního komplexu naproti Jiřicím. Podklad tvoří alluviální nánosy Labe, lesní společenstva patří do asociace Ficario-Ulmetum campestris, s charakteristickou garniturou hájových bylinných druhů. Z význačnějších druhů zde roste např. pižmovka mošusová /Adoxa moschatellina/, česnek medvědí /Allium ursinum/, čarovník pařížský /Circaea lutetiana/, pupkovec pomněnkovitý /Omphalodes scorpioides/ a sasanka pryskyřníkovitá /Anemone ranunculoides/. Z vzácných druhů hub byly zjištěny Funalia extenuata, Oxyporus populinus, Calocybe carnea, Conocybe rickeniana, Galerina cf. unicolor, Hemimycena candida, Inocybe microspora, I. albidodisca, Microphale phoetidum, Pholiotina subnuda, Pluteus murinus, P. deupauperatus, Psathyrella gracilis a Simocybe rubi. Z živočichů zde žijí běžné druhy hájových ptáků, z význačnějších puštík obecný /Strix aluco/, krahujec obecný /Accipiter nisus/, datel černý /Dryocopus martius/, žluva hajní /Oriolus oriolus/, cvrčilka říční /Locustella flufiatilis/, slavík obecný /Luscinia megarhynchos/ a typická fauna bezobratlých. Na východním okraji rezervace je vtroušen červený dub. Terénní šetření bylo provedeno 18.4.1985. Území je ve velmi dobrém stavu, je však na lesní rezervaci příliš malé. Navrhuje se přehlášení /výnos z roku 1933 bez - parcelní situace/ a
112
vytvoření ochranného pásma a popřípadě vytypovaní cenných porostů jako doplněk k SPR v celém komplexu oddělení 753 / s výjimkou porostů s chatami a záchody/. Lesnické zásahy je nutno uplatňovat v rámci LHP. Území má vědeckou a dokumentační multidisciplinární funkci a regionální význam.
113
107. Státní přírodní rezervace Kokořínský důl Výnos MK čj. 4628/53 ze dne 7. listopadu 1953 k.ú. Bosyně, Kanina, Kokořín, Mšeno, Nebužely, Sedlec, Střemy, Vysoká, Dobřeň, Jestřebice, Olešno, Tubož Ohraničení rezervace probíhá takto: na jihu začíná severním svahem údolí, jímž probíhá železnice ze Lhotky ke Střednicům a pokračuje po západním okraji lesů a po svahu Kokořínského dolu k Dobřeni. Odtud se obrací podle lesa k východu, překračuje Plané doly, po hřebenové stezce pokračuje k jihovýchodu, obchází pole kolem Olešna, překračuje údolí silnice ze Mžena do Dubé a směřuje k východu až k silnici ze Mšena do Libovice. Odtud se stáčí podle mšenských lesů /včetně údolíčka Debře/, lesů sedleckých, kaninských, nebuželských a střemských a dále se obratem k západu vrací k výchozímu bodu. Výčet parcel není uveden vzhledem k současně probíhajícím změnám v parcelní situaci uvedených katastrů obcí. LZ Mělník, polesí Šemanovice lesní porosty 1 8, 22 23; polesí Mšeno lesní porosty 7 a, b,c,d12, 11, 12, 1321; polesí Hostin lesní porosty 1,2,3,4,5 b110 /LHP k 1.1.1977/ Výměra: 2096, 97 ha Sosiekoregion: 14 - Ralská pahorkatina V území je chráněn typický reliéf zahloubených inverzních dolů v pískovci s geomorfologickými fenomény a s fragmenty přirozených společenstev mokřadních, lesních, stepních a písčitých stanovišť. Velké a členité území tvoří větší část povodí Pšovky, dané reliéfem dolů a zaříznutých roklí, a údolí s nejrůznější expozicí. Geologický podklad tvoří pískovcové sedimenty středního turonu, a to jizerské a malnické vrstvy; na severovýchodním okraji území /asi 2 km severně od Mšena/ je terciární vyvřelá kupa Čepička /hauynický trachyt/. V pískovcovém podkladu vznikly rozpadem na bloky a vodní erozí charakteristické doly s kolmými skalními stěnami, střídáním odolnějších a méně odolných vrstev různé římsy a na věžovitých útvarech rovněž pro území typické pokličky. Ve stěnách povětrnostními vlivy vznikají voštiny a větší prohlubně. V inverzních údolích jsou vyvinuta cenná vodní a mokřadní společenstva, z nichž nejvýznamnější jsou cenotaxony Nymphaeion albae s oběma druhy leknínu, Myriophylletum verticillati, Potamion pusilli a několik společenstev /např. Potametum alpini/ s výskytem rdestu horského /Potamogeton alpinus/, dále Equisetetum fluviatilis,, Oenanthion aquaticae s
114
výskytem pryskyřníku velikého /Ranunculus lingua/, Cicution virosae s vachtou trojlistou /Menyanthes trifoliata/, Caricetum paniculatae, Salicion cinereae a Alnion glutinosae s kapradiníkem bahenním /Thelypteris palustris/. V hlubokých dolech jsou chladnomilná lesní společenstva, zbytky přirozených lesních porostů na stráních a plošinách nad údolími jsou tvořeny převážně bučinami. Exponované vrcholy pískovcových skal porůstají reliktní bory nebo borové doubravy. Většina lesních porostů jsou však druhotné monokultury, převážně borové, částečně smrkové a místy akátiny. V lesích byl zjištěn výskyt vzácné houby Battarea steveni /jediný výskyt v ČSSR/. Na exponovaných místech s převážně jižní orientací jsou stepní a lesostepní společenstva s výskytem např. vemeníku zelenokvětého /Platanthera chlorantha/, kosatce bezlistého /Iris aphylla/, třemdavy bílé /Dictamnus albus/, bělozářky větvité /Anthericum ramosum/ aj. V nivě Pšovky jsou místy zachovány polokulturní louky s prstnatcem májovým /Dactylorhiza majalis/, upolínem nejvyšším /Trollius altissimus/ aj., přecházející v porosty vysokých ostřic. Na skalních stěnách jsou charakteristická společenstva nižších rostlin. Místy na osypech se vyskytuje vzácná přeslička zimní /Equisetum hyemale/. Ze zoologického hlediska zde bylo zjištěno několik psamofilních a petrofilních bezobratlých, zejména měkkýšů, blanokřídlého a rovnokřídlého hmyzu. Některé doly jsou historickými a potenciálními hnízdišti velkých sokolovitých dravců a hnízdišti výra velkého /Bubo bubo/. V inverzních polohách se vyskytují montánní a chladnomilné druhy, jako např. čolek alpský /Triturus alpestris/. Územím prochází silnice Lhotka-Vojtěchov. Vlivem velké rozlohy území, zahrnující i osadu Kokořínský důl s četnými rekreačními zařízeními a vysokou frekvencí turistů, vznikají závažné střety a přestupky proti ochrannému režimu. Protokol o prověrce byl zpracován na základě tří terénních šetření /poslední 18.10.1984/ a záznamů z kontrol území a v rezervační knize. Na jižním okraji CHU za Lotkou u silnice byl zjištěn vrt Geoindustrie bez projednání se státní ochranou přírody /dále SOP/. V roce 1983 byla na území rezervace zřízena uznaná bažantnice rovněž bez projednání s ochranou přírody /a další dvě v CHKO/. Do rezervace byla rovněž bez souhlasu SOP vysazena dančí a mufloní zvěř. Obsah jímek z objektů v území se vypouští do Pšovky /např. z Harasova RaJ Dolina do potoka u Krobiána/. V sousedství hranic jsou umístěny silážní jámy a hnojiště, jejichž průsaky a splachy zasahují do SPR a ohrožují ji /Nebužely Státní statek Vysoká, Kokořín, JZD Kokořín, Sedlec, JZD Mělnické Vtelno aj./.
115
V rozporu s podmínkami výnosu SPR byly pokáceny staré původní bučiny /polesí Šemánovice, Mšeno/ a vysazovaly se smrkové a borové výsadby. Rovněž v rozporu s výnosem byla část luk zorána a oseta druhotnými travními kulturami. Další část luk vlivem neobhospodařování zarůstá náletem nebo rákosinami a zčásti přechází v cenná sukcesní společenstva s výskytem ohrožených druhů rostlin. Mezi Vojtěchovem a Rájem byla bez projednání se Správou oblasti a SOP vůbec zbudována svážnice státních lesů, další v Boudecké rokli i jinde; tato svážnice umožňuje rychlou erozi. Zámek Houska u pramene Pšovky se opět bez souhlasu SOP upravoval na noční sanatorium pro Spolanu, n.p., s odpadem ohrožujícím celý tok Pšovky. Území dále ovlivňují imise Spolany, elektrárny Mělník a Štětí, rekreační výstavba, zásahy do vodního režimu atd. Vzhledem k rozlehlosti území a poněkud atypickému začlenění obcí a komunikací je ochranný režim málo účinný. Je možno jej uplatňovat převážně jen vůči jednotlivcům. Nedodržuje se ani výjimka pro horolezce. Zásadně je nežádoucí udělovat další výjimky pro motoristické akce. Pro účinnější ochranu by bylo třeba při ponechání dosavadních hranic vyčlenit z CHÚ intravilány, dále zastavěné a stavební parcely obcí a osad a přilehlé využívané zahrady a pole, jejichž vymezení je nutno upřesnit. Zároveň bude třeba arondovat hranice území podle současného stavu v terénu, zejména s přihlédnutím k lesnickému průzkumu. V rámci SPR je třeba provést zonaci na základě všech dostupných údajů a zpracovat ochranářský plán, v němž bude hlavní zájem soustředěn na přírodovědecky nejcennější plochy. Je třeba chránit i část Pšovky a jejího povodí v Severočeském kraji až k prameni. Lesnické hospodaření a zásahy budou specifikovány při zpracování návrhu na vyhlášení lesů zvláštního určení při obnově lesního hospodářského plánu. Jde zejména o postupnou přeměnu jehličnatých monokultur na stanovištně odpovídající porosty z dřevin místní provenience, a proto je třeba zachovat místní školky v polesí Tuháň a Hostim a využívat je k produkci sazenic dřevin místní provenience. Doporučuje se navázat spolupráci s ČSOP a OV SSM /sběr semen a náletu/ a je nutno striktně respektovat statut SPR. Integrace lesnických jednotek je nežádoucí. Dále je třeba řešit otázku nepovoleného geologického vrtu. Pokud jde o Pšovku, doporučuje se maximálně udržovat v souladu s výnosem CHU /kromě míst s cennými rostlinnými společenstvy /stav koryta z období vyhlášení CHU. Správa by měla mít možnost řešit jemné udržovací práce pomocí brigád. Průtokové poměry je třeba řešit též protierozními opatřeními /zelené pásy, hrázky v roklích a jejich pravidelná údržba/. Tůně je třeba občas /asi za 20 let/ zbavovat sedimentů. Luční enklávy je
116
třeba kosit a sklízet a stepní i lesostepní plošky udržovat v bezlesém stavu. Je třeba dále znovu projednat omezení a dodržování podmínek pro horolezce /Plané doly aj./ a s uživateli zemědělské půdy nad CHÚ projednat protierozní opatření zabraňující odnosu ornice do rezervace. Jako území s význačným geomorfologickým reliéfem má SPR mezinárodní význam a jako soubor ekosystémů s víceoborovým vědeckým využitím má význam celostátní.
117
108. Státní přírodní rezervace Kopeč Úřední list 11/1946 č. 28 ze dne 3. února 1946 k.ú. Kopeč - ppkč. 36/16, 36/17 Výměra: 2,0157 ha Sosiekoregion: 24 - Polabí
Předmětem ochrany v rezervaci jsou stepní společenstva s výskytem lipnice bádenské /Poa badensis/. Chráněny jsou dva kopce /Dlouhý vrch a Homolka/ ve skupině vršků z čedičových hornin s výchozy skalek na vrcholcích /asi 220 m n.m./, probíhající zhruba východ o západním směrem a ležící východně od obce Kopeč. Celá Homolka a jižní svah Dlouhého vrchu jsou porostlé stepními společenstvy, která vytvářejí mozaiku několika cenotaxonů; na severním svahu Dlouhého vrchu jsou staré výsadby ovocných a allochtonních dřevin, na jižním svahu jen ovocné výsadby a na menší ploše zimolez tatarský. Od obce proniká akát. Z významných rostlinných druhů zde byly kromě lipnice bádenské zjištěny hlaváček jarní /Adonis vernalis/, dvojštítek hladký /Biscutella laevigata/, kozinec rakouský /Astragalus austriacus/, kozinec dánský /A. danicus/, kozinec cizrnovitý /A. cicer/, vlnice chlupatá /Oxytropis pilosa/, zvonek klubkatý /Campanula glomerata/, kostřava valiská /Festuca valesiaca/, ostřice nízká /Carex humilis/, kavyl vláskovitý /Stipa capillata/ aj. Z živočichů je významný výskyt pavouků Pardosa bifasciata, Trochosa robusta, Eresus niger, Tegenaria agrestis, ploštic Polymerus asperulae, Placochilus seladonicus a Carpocoris purpureipennis, much Scoliocentra ventricosa, Geomyza breviseta a G. hendeli, plže Oxychilus villae, kobylky Metrioptera bicolor, ještěrky obecné /Lacerta agilis/, koroptve polní /Perdix perdix/ a strnada lučního /Miliaria calandra/; celkově je zde velmi bohatá fauna bezobratlých. V padesátých letech byla část rezervace použita k pokusné výsadbě křovin, a tím byla znehodnocena. Kontrolní pochůzka k prověrce proběhla 16.5.1985. Byl zjištěn ústup divizny brunátné /Verbascum phoeniceum/, která zde byla dříve běžně rozšířena. Od spodních okrajů pokračuje expanze ovsíku vyvýšeného /Arrhenatherium elatior/ a začínají se šířit dřeviny, zejména od obce. Ochranný režim je kromě pastvy dodržován. Doporučuje se upravit znění výnosu podle zaměření a připojit jako ochranné pásmo návrší nad obcí /224 m/ a pruhy výchozů
118
algonkických hornin východně od Homolky s bohatou květenou. Se zástupcem MNV bylo dohodnuto projednat asanační zásah v akátech u obce. Dále se doporučuje zlikvidovat nepovolenou skládku, umístit tabulku s nápisem zákaz skládky, uzavřít cestu podle severního okraje CHÚ /závora a značka/ a postupně provést asanační zásahy proti dřevinám i v horním pruhu výsadeb. Podle možností je třeba zajistit extenzívní vypásání, popřípadě kosení v porostech kulturních travin. Proti sousedícím polím je vhodná vytvořit keřovou bariáru. Území má jako ekosystém vědeckou a dokumentační mnohooborovou funkci s celostátním významem.
109. Státní přírodní rezervace Polabská černava Vyhláška MŠANO čj. B45.761/46IH/1 ze dne 26.8.1946 k.ú. Mělnická Vrutice - ppkč. 197/1, 197/3 Výměra: 7,7297 ha; po zaměření Střediskem geodézie v roce 1972 - ppkč. 197/1, 197/2, 197/3, 197/20, 197/21, 198/3 Výměra: 8,3834 ha Sosiekoregion: 24 - Polabí
V tomto území jsou chráněna společenstva polabských černav. Území tvoří slatinná louka při západním okraji obce Mělnická Vrutice na podkladě slatinných písčitých půd a jezerní křídy. Bylinná společenstva patří do svazů Phragmition communis /s expanzivní tendencí/, Caricion gracilis, Caricion davallianae a Molinion s významnými druhy mařicí pilovitou /Cladium mariscus/, tučnicí obecnou /Pinguicula vulgaris/, v minulosti s tučnicí českou /P. bohemica/, vstavačem bahenním /Orchis palustris/, vstavačem vojenským /O. militaris/, kruštíkem bahenním /Epipactis palustris/, šášinou načernalou /Schoenus nigricans/, ledencem přímořským /Tetragonolobus maritimus/, vzácnými druhy pampelišek /Taraxacum paucilobum, T. calcemamans, T. turiosum, T. ancoriferum, T. irrigatum/, ostřicí chabou /C. flacca/, ostřicí Davallovou /C. davalliana/, tolijí bahenní/Parnassia palustris/ aj. Významná je také malakofauna a entomofauna, z ornitofauny hnízddění čírky obecné /Anas crecca/, více druhů rákosníků /Acrocephalus/ a cvrčilek /Locustella/. Po vyhlášení územní ochrany vlivem neobhospodařování ustoupila luční společenstva a některé druhy vázané na břehy příkopů a expanzi rákosin. Časté požáry od trati i záměrně zakládané decimují faunu bezobratlých.
119
Terénní šetření se uskutečnilo 17.5.1984. Vliv opakovaného sklízení luční části rezervace se projevil celkovým zlepšením početního stavu některých druhů /Ophioglossum, Pinguicula/. Pro důkladnější zabezpečení hydrologických poměrů rezervace se navrhuje rozšíření obou částí až k břehům Pšovky o vlhkou louku a olšinu, přilehlou k části za cestou. Je nutné administrativní přehlášení podle pozemkové situace vzniklé zaměřením v roce 1972. Účinná ochrana území předpokládá vyloučení veškerých uprav Pšovky. V území je nutné omezovat rákosiny, kosení a sklizen lučních porostů, lokální rozrušování drnu a obnažení půdy. Lokalita má celostátní význam s vědeckovýzkumnou a dokumentační funkcí pro více přírodovědných oborů.
110. Chráněné naleziště Prutník Výnos MK ČSR čj. 17 564/72 ze dne 29. prosince 1972 k.ú. Dřísy - ppkč. 627, 628 LZ Mělník, polesí Košátky - lesní porost 739 f /LHP k 1.1.1972/ Výměra: 12,62 ha Sosiekoregion: 24 - Polabí Motiv ochrany je botanický, území je bohatou lokalitou vstavačovitých rostlin a jazyku hadího /Ophioglossum vulgatum/. Území tvoří svah nepatrně ukloněný k východu pod severovýchodním úpatím Cecemínu nadmořské výšky asi 185 m na kvartérních písčitých náplavech, spočívajících na střednoturonských sedimentech. Půda je písčitá, silně obohacená humusem a vápníkem. V minulosti bylo území vlhkou loukou využívanou jako prutník, ke konci 19. století bylo zalesněno. Dnešní lesní porosty jsou smíšené, velmi nesourodé, takže je nelze přiřadit k některému cenotaxonu. Z původních druhů černav zde stále prosperují populace některých chráněných nebo ohrožených rostlinných druhů, např. vstavač vojenský /Orchis militaris/, bradáček vejčitý /Listera ovata/, okrotice bílá /Cephalanthera damasonium/, kruštík širolistý /Epipactis helleborina/, prstnatec skvrnitý /Dactylorhiza maculata/, jazyk hadí /Ophioglossum vulgatum/ aj. Zvířena nebyla podrobněji sledována. Prověrka v terénu se uskutečnila 17.5.1984. Stav lokality je neutěšený; v keřovém patře se vyskytuje hustý nárost jasanu, ptačího zobu, smrku a svídy. Zejména silný nálet jasanu představuje nebezpečí pro vzácné rostlinné druhy. V lese byla navržena probírka, ale patrně se 120
neuskutečnila. V budoucnosti je nutné tuto probírku udělat, odstranit nálet, pokusně narušit drn a obnažit půdní povrch. Území má pod patronací ZO ČSOP Dřísy. Území slouží především k ochraně fytogenofondu a má regionální význam.
111. Chráněný přírodní výtvor Špičák u Střezivojic Usnesení rady KNV č. 166 ze dne 29. května 1979 k.ú. Střezivojice - ppkč. 274, 536/1 část LZ Mělník, polesí Šemanovice lesní porosty 2 b3 část /LHP k 1.1.1977/ Výměra: 0,5 ha Sosiekoregion: 14 - Ralská pahorkatina Je zde chráněna skalní jehla z kvádrových pískovců prosycených kysličníky železa. Jde o izolovanou skalní jehlu na malém návrší poblíž terénní západní hrany Kokořínského dolu, vysokou 13 m, dlouhou 16 m a širokou 6 m. Tvoří ji kvádrové pískovce zpevněné kysličníky železa; povrch této jehly je detailně provrásněn vystupujícími vrstvičkami železitých pískovců. V bezprostředním okolí chráněného skalního útvaru se těžily železité pískovce. V minulosti vlivem atmosférických vlivů odpadaly jednotlivé skalní bloky, a tím se měnil vzhled celého útvaru. V uplynulých 50 letech odpadla svrchní část /poklička/. V současné době je útvar značně zarostlý a prakticky není ve vegetační sezoně viditelný. Prověrkový protokol byl zpracován v roce 1983 na základě inventarizačního průzkumu a výsledku kontrolní návštěvy v říjnu 1982. Doporučuje se vyčistit bezprostřední okolí skalní jehly od dřevin a udělat probírku větších stromů. Tyto požadavky je třeba uplatňovat také při obnově LHP. Ochranářský plán zpracovaný v roce 1982 vyhovuje potřebám ochrany území. Území je významné z hlediska geologie a geomorfologie a má regionální význam.
121
112. Státní přírodní rezervace Úpor Výnos MŠK čj. 61.225/57-D/1 ze dne 14. srpna 1957 k.ú. Kly - - ppkč. 232/3, 333/3, 908/1, 908/18, 908/19, 908/20, k.ú. Vrbno - - ppkč. 468, 472/1, 485/1, 485/2, 510, 511, 512/2, 513, 514/2, 516/2, 518, 521, 522, 526, 530, 532, 533, 534, 535, 548/1, 548/2, 548/3, 548/4, 553, 557/2, 561, 635/2, 638, 646/1, 647/2, 647/4, 647/7, 647/18, 647/19, 647/20, 647/40, 647/41, 664/1, 664/2, 667, 701, 702, 704 LZ Mělník, polesí Tuháň - lesní porosty 23, 24, 25, 26, a, b, c, d, e2, e3 /LHP k 1.1.1977/ Výměra: 225,42 ha Sosiekoregion: 24 - Polabí
V rezervaci je chráněn ekosystém luhu a sukcesních stadií polabin s populací sněženky podsněžníku /Galanthus nivalis/. Chráněné území tvoří lužní les západně od Mělníka mezi Vltavou a Labem u jejich soutoku. Podkladem je aluvium obou uvedených řek, v podloží jsou křídové sedimenty. Jsou zde vytvořeny nivní půdy, území je často zaplavované. Z větší části je porostlé přirozenými lužními společenstvy svazu Alno-Padion, zčásti i výsadbami allochtonních dřevin /hybridní topoly, Juglans nigra, J. cinerea/. Dále se zde vyskytují společenstva svazu Arrhenatherion, na některých místech /zavezený rybí útulek, říční břehy, místa přechodných skládek písku z řeky na jižním okraji území/ různá sukcesní stadia ruderálních společenstev. Část území zahrnuje zemědělské obhospodařované pozemky. Z významných rostlinných druhů zde roste např. čarovník pařížský /Circaea lutetiana/ a kosatec žlutý /iris pseudacorus/; velmi hojná je sněženka podsněžník. Z živočichů jsou zde zástupci všech, hájových druhů ptactva,
z
významnějších pak volavka popelavá /Ardea cinerea/, včelojed lesní /Pernis apivorus/, jestřáb lesní /Accipiter gentilis/, krahujec obecný /A.nisus/ káně lesní /Buteo buteo/, datel černý /Dryocopus martius/, lejsek šedý /Muscicapa striata/, sedmihlásek hajní /Hippolais icterina/, žluva hajní /Oriolus oriolus/, cvrčilky všech tří druhů /Locustella sp./ a v zimě hřadoviště havranů /Corvus frugilegus/ zimujících na asi 1/4 plochy Středočeského kraje. Dále je zde významná entomofauna: pružníci rodu Elater, zlatohlávek Potosia aeruginosa, páchník
122
Osmoderma eremita, tesaříci Obrium cantharinum, Clytus tropicus, Exocentrus punctipennis, Saperda scalaris aj. Území je zároveň bažantnicí státních lesů, jejíž režim je v rozporu
s ochranným
režimem rezervace. V roce 1966 byla udělena výjimka MK k budování střeleckých linek a v 70, letech bylo upraveno koryto Labe, což mělo vliv také na stav hladiny spodní vody. Výjimkou MK ČSR bylo stanoveno kontrolování vlivu a případné zbudování zavlažovacího zařízení (od zbudování zařízení bylo po víceletém sledování hydrologických poměrů upuštěno). V souvislosti s prohlubováním Labe bylo bez příslušného projednání zavezeno rameno v SPR, a to tzv. rybí útulek a byla zde zbudována přechodná skládka písku u jižní hranice území /v roce 1984 bylo toto území zrekultivováno na louku/. Prověrka proběhla 16.10.1984. Lesní porosty nejsou narušeny, luční enklávy v rezervaci obhospodařované státním statkem jsou v rozporu s ochranným režimem zorány a byly zasety nepůvodními kulturními travinami. Střelecké linky pro bažanti hony, zbudované v souladu s výjimkou MK po roce 1977, se nevyužívají, zarůstají nitrofilními dřevinami a bylinami a bylo by vhodné je zalesnit. Vlivy splavnění Labe je nutné nadále sledovat; zatím se projevuje jen místní prosychání korun jasanů, které může být v souvislosti s poklesem hladiny spodní vody. K obnově LHP je třeba zpracovat návrh na vyhlášení lesů zvláštního určení a stanovit v něm ochranářský plán. Doporučuje se postupně přeměňovat allochtonní výsadby /hybridní topoly, ořešák aj./ po mýtní těžbě na porosty přirozeného složení z autochtonního materiálu odpovídajícího stanovišti. Zároveň je třeba hledat možnost, jak zajistit v předstihu sadební materiál /topol černý, dub letní/. Jako lužní ekosystém má území celostátní význam s vědeckou a dokumentační multidisciplinární funkcí.
123
B NÁVRHY CHRÁNĚNÝCH ÚZEMÍ PODLE METODIKY SÚPPOP
113. Minická skála k.ú. Minice - ppkč. 449 k.ú. Miskovice - ppkč. 497/1 LZ Mělník, polesí Kralupy nad Vltavou bezlesí 43 /LHP k 1.1.1977/ Výměra: 0,36 ha Sosiekoregion: 23 - Pražská plošina
Předmětem navrhované ochrany jsou společenstva skalních stepí. Území je tvořeno algonkickým spilitovým sukem na pravé straně silnice z Minic do Otvovic, který je porostlý zejména společenstvy svazu Seslerio-Festucion duriusculae, fragmentárně Festucion valesiacae, s význačnými druhy, jako je vousatka prstnalá /Bothriochloa ischaemum/, vlnice chlupatá /Oxytropis pilosa/, kuřička štětinkatá /Minuartia setacea/, kavyl sličný /Stipa pulcherrima/, kavyl Ivanův /S. ioannis/, koniklec luční načernalý /Pulsatilla pratensis ssp. nigricans/, česnek přímý /Allium strictum/ a v minulosti česnek kulatohlavý /A. sphaerocephalum/. Dvě malé loučky na severním okraji patří do svazu Xerobromion s druhy zahořanka žlutá /Orthantha lutea/, ostřice nízká /Carex humilis/, ovsíř luční /Helictotrichon pratense/ aj. Při silnici je výsadba akátu a porůznu se rozšiřuje i nálet teplomilných keřů, akátu a jasanu. Zvířena nebyla podrobněji sledována. Návštěva v rámci prověrek se uskutečnila 24.5.1984. Od okrajů území zarůstá dřevinami, zvláště zimolezem kozím pyskem /Lonicera caprifolium/, jinak je bez narušení. V zájmu urychlení se doporučuje lokalitu vyhlásit jako CHPV v pravomoci okresu. Je nutné bránit rozšiřování expanzivních dřevin, zejména zimolezu, pravidelnými asanačními zásahy. Území má regionální význam pro vědecký výzkum a dokumentaci z hledisek více přírodovědných disciplín.
124
114. Písčina u Tišic k.ú. Chrást - ppkč. 503/1 část Výměra: asi 0,6 ha Sosiekoregion: 24 - Polabí Motivem ochrany je zachování psamofilních společenstev s bohatým výskytem sinokvětu chrpovitého /Jurinea cyanoides/. Lokalita se nachází na svahu nad tratí západojihozápadně od zastávky Tišice /severně od trati/, od km 36,3 po km 36,9. Severní hranici tvoří okraj pole. Půdním podkladem je jemný vátý písek se surovými půdami protorankerem, popřípadě až rankerem. Rostlinná společenstva patří do asociace Artemisio campestris Corynephoretum canescentis. Vegetační kryt je zčásti zapojený, zčásti nezapojený až velmi rozvolněný, s dominantními druhy kostřavou ovčí /Festuca ovina/, ostřicí časnou /Carex praecox/, paličkovcem šedavým /Co rynephorus canescens/ a pýrem prostředním /Elytrigia intermedia/. Z významných rostlinných druhů kromě sinokvětu, který zde vytváří pravděpodobně nejbohatší českou populaci, roste na táto lokalitě přeslička Mooreova /Equisetum moorei/, smil písečný /Helichrysum arenarium/, divizna brunátná /Verbascum phoeniceum/ a růže galská /Rosa gallica/. Z živočichů je zde početná populace ještěrky obecné /Lacerta agilis/ a pestrá psamofilní entomofauna. Prověrka se uskutečnila 12.5.1984. Místy se objevuje nálet dřevin a navážky materiálu z drážních těles, v části u přejezdu trati jsou úlety odpadků z blízké skládky. Místy se šíří kulturní traviny. Populace sinokvětu je prosperující a početná. O území pečují dvě ZO ČSOP. V roce 1983 i v dalších letech byly provedeny asanační zásahy. Doporučuje se vyhlásit toto území v kategorii CHPV. Do budoucna jsou nutné pravidelné asanační zásahy, které záleží v odstraňování odpadků, náletových dřevin a trsů ovsíku vyvýšeného. Rovněž je nutné oplotit blízkou skládku, aby papíry a igelitové obaly nelátaly po okolí a do chráněného území. Lokalita má celostátní význam z hlediska ochrany fytogenofondu. 115. Slatinná louka u Liblic k.ú. Liblice - - ppkč. 125, 132 část, 135 Výměra: 2,2717 ha Sosiekoregion: 24 - Polabí
125
K ochraně se zde navrhuje ekosystém slatinné louky s výskytem více ohrožených a chráněných druhů rostlin. Jde o lesní louku v zadní části Liblického parku směrem od zámku k Labi na říčním aluviu, porostlou slatinnými společenstvy svazu Molinion s významnými druhy, jako je vstavač bahenní /Orchis palustris/, vstavač vojenský /O. militaris/ - asi s 200 fertilních rostlin, dále prstnatec májový /Dactylorhiza majalis/, prstnatec pleťový /D. incarnata/, kruštík bahenní /Epipactis palustris/, pětiprstka žežulník /Gymnadaenia conopaea/, kosatec sibiřský /Iris sibirica/, kostival český /Symphytum bohemicum/, ožanka česneková /Teucrium scordium/, prvosenka jarní /Primula veris/, ledenec přímořský /Tetragonolobus maritimus/, jazyk hadí /Ophioglossum vulgatum/ aj. Zvířena nebyla podrobněji sledována. Terénní šetření k prověrkám proběhlo 12.5.1984. V západní části louky je zoraná plocha asi 20 arů a v okolí různá myslivecká zařízení. Jinak je území v dobrém stavu, louka se pravidelně seče, avšak bohužel se i chemicky hnojí. Park je pro veřejnost nepřístupný. Doporučuje se vyhlásit toto území za CHPV a jako management jednou ročně kosení a odstraňování náletových dřevin. Nebudou se používat strojená hnojiva a zoraná část bude ponechána samovolnému vývoji. Lokalita má celostátní význam jako zachovalý ekosystém s vědeckým a dokumentačním využitím pro několik přírodovědných oborů.
116.
Sprašová rokle u Zemích
k.ú. Zeměchy - - ppkč. 72/2, 125/2 LZ Mělník, polesí Kralupy nad Vltavou - lesní porost 33 c /LHP k 1.1.1977/ Výměra: 1,49 ha Sosiekoregion: 23 - Pražská plošina
Předmětem navrhované ochrany je výrazný profil sprašových vrstev a fragment stepního společenstva. Jižně od obce Zeměchy je vytvořen přes 18 m hluboký erozní zářez ve spraši, vzniklý pravděpodobně v místě úvozové cesty. Ústí rokle těsně navazuje na zástavbu obce, odkud se projevují rušivé vlivy - skládky, působení drůbeže aj. Území představuje unikátní profil sprašovými vrstvami z hlediska kvartérní geologie. V severní části rokle /u ústí/ je na okrajích a hranách fragment společenstva svazu Festucion valesiacae s významnými druhy kozincem
126
bezlodyžným /Astragalus exscapus/, kozincem cizrnovitým /A. cicer/, kavylem Ivanovým /Stipa ioannis/, kavylem sličným /S. pulcherrima/, hvězdnicí chlumní /Aster ammelus/, pelyňkem pontickým /Artemisia pontica/, hlaváčkem jarním /Adonis vernalis/, rozrazilem klasnatým /Veronica spicata/, modřencem tenkokvětým /Muscari tenuiflorum/, růží galskou /Rosa gallica/, koniklecem lučním načernalým /Pulsatilla pratensis ssp. nigricans/, višní křovitou /Prunus fruticosa/, černohlávkem velkokvětým /Prunella grandiflora/ aj. Dno rokle, dále k jejímu počátku i její stěny a nakonec celá plocha jsou porostlé dřevinami a převažujícím akátem a jasanem. Zoologicky významná jsou zejména společenstva bezobratlých, například množství žihadlových blanokřídlých, vázaných na sprašové stěny, sklípkánek Atypus muralis, suchomilka Helicella striata aj. Prověrka se konala 24.5.1984. V roce 1980 byl u nejcennějších ploch realizován asanační zásah k eliminaci akátu a dalších dřevin. Přesto byly shledány výrazné fytocenologické změny vlivem eutrofizace a zarůstání, dále sesuvy okrajů rokle, silná expanze dřevin a znečištění ústí rokle splašky a hnojem ze stavení. Na ostrožně na východním okraji rokle u vsi zbylo ještě torzo někdejších stepních porostů na plošce asi 3 x 5 m; ostatní plocha zarůstá ovsíkem vyvýšeným. Geologické a zoologické hodnoty území však nadále trvají. Návrh k vyhlášení byl předán v roce 1976; protože ochrana dosud nebyla vyhlášena, doporučuje se urychleně vyhlásit toto území jako CHPV v pravomoci okresu. Ochranářský plán požaduje likvidaci dřevin. Pokud by se měla uskutečnit výstavba zamýšlené zemědělské komunikace podél jihovýchodního okraje území, je nutno ji umístit v dostatečné vzdálenosti od hranice rokle. Dále je třeba zachovat vysokou terénní mez při východním okraji rokle kolmou na její průběh, která má jižní expozici a je rovněž osídlena druhy sprašové stepi. Území má celostátní význam především pro kvartérní stratigrafii, ale je významné i z hledisek botanických a zoologických.
127
117. Veltruský park
k.ú. Veltrusy - ppkč. 99, 855, 909, 9lO, 912, 923/2, 923/3, 924, 926, 928, 929, 930, 931, 932, 933, 934, 935, 937/1, 937/2, 939, 940, 941, 942/1, 942/2, 942/3, 943, 944, 946, 947, 948/1, 948/2, 949, 951, 954, 956/1, 956/2, 959/1, 959/2, 961, 963, 964/1, 967/1, 967/2, 967/3, 967/4, 967/5, 967/6, 967/7, 967/8, 967/9, 967/10, 967/11, 967/12, 967/13, 967/14, 967/15, 967/16, 968/1, 968/2, 968/3, 968/4, 969, 970, 971, 972, 973/1, 973/2, 973/3, 973/4, 974, 975, 976/1, 976/2, 976/3, 976/4, 976/5, 976/6, 977, 978/1, 978/2, 983/1, 983/3, 983/5, 983/4, 987/1, 987/2, 987/4, 989/1, 989/2, 990, 991, 992, 994, 995/1, 1002, 1004, 1005, 1009, 1011/1, 1011/2, 1012, 1013, l014, 1015, 1016/1, 1016/2, 1019, 1021, 1022, 1023, 1024, 1025, 1026, 1027, 1028, 1029, 1030, 1035/2, 1038, 1039, 1041, 1C42, 1044, 1045, 1047, 1052/1, 1052/2, 1053, 1054, 1057, 1059, 1060, 1001, 1102, 1103, 1104, 1105, 1106, 1107/1, 1107/2, 1108, 1109, 1111, 1112, 1113, 1114, 1115, 1116, 1117, 1120, 1121, 1122, 1123, 1124, 1125, 1126, 1127, 1128, 1129, 1130, 1131, 1132, 1133, 1134, 1135, 1153, staveb. parc. 93, 94, 96, 97, 100, lOl, 102, 103, 104, 105/1, 105/2, 105/3, 105/4, 106, 107, 108, 109, 543, 544, 552, 553, 554, 572, 573 k.ú. Všestudy ppkč. 382 Výměra: 286,31 ha Sosiekoregion: 24 - Polabí Návrh ochrany se týká jediného zachovalého fragmentu vltavského luhu, který je zároveň významným refugiem avifauny a entomofauny. Jde o území v inundaci Vltavy na jejím pravém břehu severně od obce Veltrusy. Představuje jeden z nejhodnotnějších krajinářských parků anglického stylu a charakteru okrasného statku /ferme ornée/ se začleněnými fragmenty přirozených lužních porostů, liniovou i rozptýlenou zelení velkého refugiálního významu a množstvím ekotonů. Podklad tvoří holocenní štěrkopískové a hlinité nánosy. Nejcennější a vlastně jediná přirozená společenstva představuje lužní les s dosud poměrně početnou populací topolu černého /Populus nigra/ autochtonního původu. Bylinné patro obsahuje běžné hájové druhy. Je zde bohatá mykoflóra, zejména xylofágní. Vzhledem ke stáří stromů a solitérních výsadeb jde o unikátní refugium pralesní fauny s druhy, jako jsou plži Clausilia pumila, Vitrea crystallina, Perforatella bidentata, zlatohlávek Potosia aeruginosa, páchník Osmoderma eremita, různí drabčíci /Staphylinidae/, smrtníci /Tenebrionidae/, ploštice Aradus bimaculatus a Lyctocoris
128
dohrni/ u posledního druhu jde o locus typicus nového druhu pro Čechy/ a sršen /Vespa crabro/. Z ptáků zde hnízdí kolonie havranů /Corvus frugileus/, dále kavka obecná /Corvus monedula/, holub doupňák /Columba oenas/, poštolka obecná /Falco tinunculus/, kalous ušatý /Asio otus/ a slavík obecný /Luscinia megarhynchos/; obecně je zde bohatá a početná hájová avifauna. Z hlediska ochrany xylofágních a mykoxylofágních druhů mají zvláštní význam remízky a aleje. V 70. letech byl na základě výjimky MK ČSR park hrubě narušen tranzitním plynovodem, který jej napříč protíná, takže bylinné patro v dančí oboře je degradováno, stejně jako zmlazení rozpadajícího se porostu. Kolem roku 1960 byl stromový porost poškozen v souvislosti se změnou hladiny spodní vody při úpravách vltavského řečiště. V téže době byl s nepochopitelnou benevolencí povolen na území parku autokempink a letní kino. Posouzení v terénu se uskutečnilo 3.10.1984. Trasa plynovodu a etylénovodu má za následek též ruderalizaci porostů a změny ve vodním režimu území. V oboře pro daňky pokračuje degradace porostů bez zajištění jejich obnovy /užívá VÚLHM Zbraslav/. Exhalace z Kralup se projevují zejména v exponované jihovýchodní části. Negativní ovlivnění plynou i z nárůstu návštěvnosti parku a frekvence mimo cesty, z intenzivního zemědělského využívání /Šlechtitelská stanice Ostrov/ a z extrémních sadovnických přístupů požadujících smýcení a obnovení starých alejí. Území je zároveň chráněno jako kulturní památka 1. kategorie podle zákona č. 22/58 Sb. Návrh byl předán k vyhlášení v kategorii chráněného parku v roce 1978. Doporučuje se urychleně vyhlásit CHÚ v pravomoci okresu, provést zonaci parku a sladit ochranný režim z hledisek ochrany přírody a památkové péče při respektování celospolečensky prioritních zájmů. Z přírodovědeckého hlediska má lokalita především charakter chráněného naleziště. V roce 1979 byl zpracován ochranářský plán, který vyhovuje účelu zachovat přírodovědné hodnoty parku. Obnovení vodního systému v parku /součást pam. koncepce/ není v rozporu se zájmy ochrany přírody. Je nutné zbudovat shybníky na potrubí tranzitního plynovodu a etylénovodu v místě křížení s vodotečí. Památkovou koncepci údržby a ochrany parku je nutno řešit v součinnosti s ochranou přírody. Z památkového hlediska je zpracováno výškopisné a polohopisné zaměření, dendrologický průzkum a je rozpracována studie rekonstrukce areálu zámeckého parku /z části v rozporu se zájmy ochrany přírody/. Území má celostátní význam s funkcí ochrany zoogenofondu.
129
118. Všetatská černava k.ú. Všetaty - - ppkč. 302/1 část k.ú. Chrást - - ppkč. 240/1 část, 242/1 Výměra: asi 2 ha Sosiekoregion: 24 - Polabí Předmětem územní ochrany jsou zbytky černavových společenstev s početnou populací vstavače bahenního /Orchis palustris/ a porosty vzácné mařice pilovité /Cladium mariscus/. Jde o soustavu drobných lokalit podél drážních těles západně a jihozápadně od všetatského nádraží se zbytky černavových společenstev na podloží křídových sedimentů. Kromě již zmíněných druhů zde rostou tyto význačné druhy: prstnatec pleťový /Dactylorhiza incarnata/, kruštík bahenní /Epipactis palustris/, šášina rezavá /Schoenus ferrugineus/, sítina uzlíkatá /Juncus sub-nodulosus/, bahnička chudokvětá /E. pauciflora/, ostřice šídlovitá /Carex subulata/,
suchopýr uzkolistý /Eriophorum angustifolium/, tolije bahenní /Parnassia
palustris/, vrba rozmarýnolistá /Salix rosmarinifolia/, bařička bahenní /Triglochin palustre/, parožnatky /Chara sp./ aj. Zoologicky nebyla lokalita dosud sledována. Terénní prověrka se konala 17.5.1984. Území bylo shledáno celkem v dobrém stavu. Na ppč. 242/1 a 302/1 vyhořely porosty rákosu a mařice pilovité a zatím nelze zhodnotit, zda s negativními nebo pozitivními následky na vegetaci. Skládky na jižním okraji - ppkč. 240/1 byly odstraněny a plocha byla rekultivována. Zarůstání dřevinami je minimální. Doporučuje se vyhlásit území jako CHPV. K tomu je zapotřebí opravit vymezení použité v inventarizačním průzkumu z roku 1982 a hranice území fixovat zaměřením. Část - ppkč. 284/1 /Všetaty/, která má porost mařice pilovité, je součástí kolejiště a není na ni souhlas uživatele. Doporučuje se ochranu území zatím neprojednávat, zaměřit geodeticky a podle další situace buď znovu požádat o souhlas, nebo doplňkem upravit výnos, popřípadě ponechat mimo CHÚ. Bez-kolencové louky je třeba pravidelně kosit, proti poli vysadit keřovou bariéru. Z iniciativy MNV vzešel návrh na vybudování drátěné zábrany při severní hranici ppč. 302/1 /k.ú. Všetaty/. Zábranu zhotoví MNV a opatří tabulí se zákazem skládky. Z hlediska ochrany fytogenofondu má lokalita celostátní význam /jde o nej-rozsáhlejší známou populaci mařice pilovité v ČSR/.
130
C - NÁVRHY CHRÁNĚNÝCH ÚZEMÍ MIMO METODIKU SÚPPOP
119. Cecemín k.ú. Všetaty, Nedomice - parcelní situace nebyla dosud zjištěna. Výměra: asi 7 ha Sosiekoregion: 24 - Polabí
Záměrem je ochrana společenstev bílých strání. Je to teplá opuková stráň převážně s jihozápadní expozicí mezi Všetaty a Dřísy. Severní strana je přeměněna v pole a jihozápadně exponovaný svah je porostlý převážně xerotermními společenstvy svazu Cirsio-Brachypodion pinnati; v dolní části jsou uhorovitá a ruderální společenstva s keři a třtinou křovištní /Calamagrostis epigeios/, asi uprostřed dolní části území je svahové prameniště s jezírkem a výskytem vodních živočichů. Z území a jeho širšího okolí se udávalo několik významných druhů rostlin i živočichů, avšak při terénním prověrkovém šetření, konaném dne 16.5.1985, nebyla předmětná lokalita shledána jako dostatečně reprezentativní. Navrhuje se podrobnější průzkum, zejména zoologický, a srovnání s podobnými lokalitami v okolí /Cecemínský hřbet, Záhoří/. Prozatím, protože jde o chudší variantu podobných lokalit /např. Dřínov, Hůry aj./, je třeba lokalitu registrovat v rámci ochranářského mapování jako potenciální návrh chráněného území, ale bez nových závažných motivů ji nevyhlašovat. Pro zachování společenstev je nutná kontrola dřevin; určité ohrožení představují porosty třtiny křovištní.
120. Dřínovská stráň k.ú. Dřínov - parcelní situace nebyla dosud zjištěna. Výměra: asi 12 ha Sosiekoregion: 24 - Polabí
Předmětem navrhované ochrany jsou zde společenstva bílých strání.
131
Toto území zaujímá k jihu exponované svahy pod kopcem Dřínovem /247 m/ západně od obce Dřínov, nad sušičkou JZD, v místě bývalého lomu. Geologickým podkladem jsou křídové slínovce překryté terasou štěrků. Z rostlinných cenotaxonů se výrazně uplatňují Festucion valesiacae a Bromion s význačnými druhy, jako jsou len tenkolistý /Linum tenuifolium/, hlaváč šedavý /Scabiosa canescens/, pcháč bělohlavý /Cirsium eriophorum/, bělozářka liliovitá /Anthericum liliago/, kavyl vláskovitý /Stipa capillata/, kavyl Ivanův /S. ioannis/, hvězdnice zlatovlásek /Aster linosyris/, pryšec Seguierův /Euphorbia suguieriana/, ledenec přímořský /Tetragonolobus maritimus/, ostřice plstnatá /Carex tomentosa/, ostřice chabá /C. flacca/, ostřice nízká /C. humilis/, pupava prostřední /Carlina intermedia/ aj. V dolních partiích a místy i ve stráni je patrná expanze křovin /Crataegus, Rosa/, při horním okraji sekundární lesní porosty. Byl zjištěn výskyt otakárka ovocného /Iphiclides podalirius/. Terénní šetření k prověrce se konalo 16.5.1985. Území představuje bohatou, rozlehlou a relativně sukcesně stabilizovanou lokalitu teplomilných organismů ve značně zachovalém stavu. Doporučuje se urychleně vyhlásit tuto lokalitu jako CHPV a výhledově ji přehlásit do kategorie SPR v rozsahu celého pruhu jižního a jihozápadního svahu kopce od stráně nad sušičkou až k západnímu okraji. V rámci managementu je třeba omezovat dřeviny, zajistit extenzívní pastvu a vytvořit /nebo ponechat/ pruh křovin a stromů na hranici s polními kulturami. Území má celostátní význam jako plošně rozlehlý stabilizovaný ekosystém s vědeckovýzkumnou a dokumentační funkcí pro více oborů. 121. Hlaváčková stráň k.ú. Dolánky - parcelní situace nebyla dosud zjištěna. Výměra: asi 1 ha Sosiekoregion: 23 - Pražská plošina
Motivem ochrany je zachování bohaté lokality hlaváčku jarního. Území leží ve stráni na pravém břehu Vltavy nad obcí Dolánky pod hranou svahu. Podkladem jsou břidlicovité horniny, místy s vrstvami spraše. Na okraji lokality je chata, jejíž přítomnost však nepříznivě neovlivňuje ekologické poměry stanoviště. Od ní směrem proti proudu se v pruhu širokém asi 10 15 m pod hranou svahu táhne pás teplomilné a suchomilné vegetace od skalních stepí přes travnaté porosty po křovinatá společenstva. Proti plošině se
132
zemědělskými kulturami je tento pás chráněn bariérou dřevin. Místy jsou zbytky ovocných vysokokmenných výsadeb. Roste zde kavyl vláskovitý /Stipa capillata/, kavyl Ivanův /S. ioannis/, pýr prostřední /Elytrigia intermedia/, koniklec luční načernalý /Pulsatilla pratensis ssp. nigricens/, lněnka lnolistá /Thesium linophyllon/, kuřička štětinkatá /Minuartia setacea/, ostřice nízká /Carex humilis/, zahořanka žlutá /Orthantha lutea/, dvojštítek hladký /Biscutella laevigata/, sesel fenyklový /Seseli hippomarathrum/, violka chlupatá /Viola hirta/, rozchodník boloňský /Sedum boloniense/, tužebník obecný /Filipendula vulgaris/, rozrazil časný /Veronica praecox/, ožanka kalamandra /Teucrium chamaedrys/, máčka rolní /Eryngium campestre/, divizna knotovitá /Verbascum lychnitis/, pryšec Seguierův /Euphorbia seguieriana/ a skalník celokrajný /Cotoneaster integerrima/. V travnatých porostech je hojně rozšířen hlaváček jarní /Adonis vernalis/. Prověrka lokality se uskutečnila 9.4.1985. Doporučuje se vyhlásit tuto lokalitu formou CHPV. Kdyby bylo obtížné stanovit hranice podle parcel, bude nutné ji znovu zaměřit. Bude zde potřeba zabraňovat expanzi dřevin a zajistit stavební uzávěru /nebezpečí rozšiřování chatové výstavby/. Pro vyhlášení uzemní ochrany se zároveň doporučuje zpracovat stepní lokalitu popsanou profesorem Martinovským, nalézající se v blízkosti. Její topografické a floristické vyhodnocení bude dodatečně zpracováno. Lokalita, důležitá především z hlediska ochrany genofondu, má regionální význam.
122. Kelštice k.ú. Kly - parcelní situace nebyla dosud zjištěna. Výměra: asi 50 ha Sosiekoregion: 24 - Polabí
K ochraně se zde navrhuje ekosystém vlhkých nivních luk s mokřadními depresemi. Jde o rozsáhlé druhově pestré louky v nivě Labe na jeho pravém břehu jižně od Mělníka. Podklad tvoří naplaveniny řeky. Luční společenstva blízká svazu Molinion se hospodářsky využívají jako dvojsečné louky. Z význačných druhů se na nich vyskytují ve velkém množství rozrazil dlouholistý /Veronica longifolia/, jarva žilnatá /Cnidium venosum/, hrachor bahenní /Lathyrus paluster/, žluťucha světlá /Thalictrum lucidum/, svízel severní /Galium boreale/, srpice barvířská /Serratula tinctoria/, tužebník obecný /Filipendula vulgaris/ 133
aj. V depresích jsou rákosiny nebo ostřicové porosty s hnízdním výskytem motáka pochopa /Circus aeruginosus/ a běžnějších ptáků rákosin. Terénní šetření bylo provedeno 23.5.1985. Doporučuje se vyhlásit tuto lokalitu jako CHPV v pravomoci okresu s ponecháním dosavadního způsobu obhospodařování; do plochy zahrnout celý dosud zachovaný komplex luk. Území má celostátní význam pro ochranu genofondu.
123. Mlékojedský luh k.ú. Mlékojedy - parcelní situace nebyla dosud zjištěna. Výměra: asi 50 ha Sosiekoregion: 24 - Polabí
K ochraně se navrhují ekosystémy luhu a starého labského ramene. Jde o lužní komplex lesa se starým ramenem v inundaci Labe západně od obce Mlékojedy, ohraničený na západní straně navigací Labe a jinak ramenem, zbytkem původního labského meandru. Podklad tvoří náplavy Labe. Lesní společenstva patří převážně k podsvazu Ulmenion, rameno je osídleno vodními a litorálními společenstvy. K významnějším rostlinným druhům patří potočník vzpřímený /Berula erecta/, ostřice nedošáchor /Carex pseudocyperus/, voďanka žabí /Hydrocharis morsus ranae/, stulík žlutý /Nuphar luteum/ a sevlák širolistý /Sium latifolium/. Labské rameno je dosud v dobrém stavu a z jižní strany značně široké a hluboké, takže má perspektivu dlouhodobé existence. Lesní cenózy jsou místy narušeny výsadbami allochtonních dřevin. 12.5.1984 bylo území prověřeno v terénu. Doporučuje se vyhlásit rameno a cenné části luhu jako CHPV a přilehlý zbytek lesního komplexu jako ochranné pásmo, s výjimkou severní části na pravém břehu kanálu ze slepého ramene do Labe. Udržovací zásahy v území je třeba projednat s MO ČRS Neratovice a při obnově LHP. Území má regionální význam s vědeckovýzkumnou a dokumentační funkcí pro více přírodovědných disciplín.
134
124. Meandry Pšovky k.ú. Velký Borek, Malý Újezd - parcelní situace nebyla dosud zjištěna. Výměra: asi 5 ha Sosiekoregion: 24 - Polabí
Předmětem zamýšlené ochrany je přirozený tok Pšovky s břehovými porosty, přilehlými křovinami a rákosinami jako refugium ohrožených a chráněných druhů. Jde o úsek Pšovky zhruba od pstruží líhně ve velkém Borku po Rousovice s přilehlými břehovými porosty, rákosinami a křovitými vrbami. Lokalita je registrována v ochranářském mapování s údaji o hnízdění všech tří druhů cvrčilek /Locustella/, strnada lužního /Remiz pendulinus/ aj.; dále byl zjištěn výskyt skokanů hnědých /Rana temporaria/ a bohaté populace bradáčku vejčitého /Listera ovata/. Území má též velkou hodnotu krajinářskou. Terénní šetření proběhlo 23.5.1985. V dubnu téhož roku byl tok lokálně vytráven vápnem. Území hrozí záměr regulace Pšovky. Doporučuje se proto urychleně vyhlásit toto území v kategorii CHPV s předchozím upřesněním hranic v rozsahu původního záměru a v souladu se zájmy zemědělského využití větších ploch luk. Rybářské využívání a údržbu toku jako součást managementu je nutno projednat s MO ČRS. Území má regionální význam, zejména pro ochranu genofondu.
135
125. Mokřady u Chrástu k.ú. Chrást
- ppkč. 532/2, 532/4, 532/7, 532/8, 532/11, 550/1 část, 550/3 část, 550/4 část,
550/5 část, 558 část Výměra: asi 4 ha Sosiekoregion: 24 - Polabí
Motivem ochrany je zachování mokřadních luk s ohroženými druhy rostlin. Lokalita zahrnuje mokřadní louky a tůně východně od obce Kozly a jižně od obce Chrást, v místech zčásti zazemněných labských meandrů ve dvou izolovaných částech. Fytocenologicky jde zejména o louky svazu Molinion, Caricetum distichae, Caricetum paniculatae a Juncetum obtusiflorae s významnými druhy jako prstnatec pleťový /Dactylorhiza incarnata/, prstnatec májový /D. majalis/, vstavač bahenní /Orchis palustris/, jazyk hadí /Ophioglossum vulgatum/, ostřice Davallova /Carex davalliana/, trávnička prodloužená /Armeria elongata/, ledenec přímořský /Tetragonolobus maritimus/, upolín obecný /Trollius altissimus/, bublinatka obecná /Utricularia vulgaris/ a zvonek klubkatý /Campanula glomerata/. Přes území jde vedení vysokého napětí. Prověrka v terénu byla 18.4.1985. Doporučuje se vyhlásit toto území v kategorii CHPV a předtím je zaměřit v místech, kde předpokládaná hranice přetíná parcely. Při vysekávání dřevin pod vedením je nutno materiál vyklidit z území. Lokalita má regionální význam jako ekosystém s vědeckou a dokumentační multidisciplinární funkcí.
126. Mrkovice k.ú. Vrbno, Hořín - parcelní situace nebyla dosud zjištěna. Výměra: asi 4 ha Sosiekoregion: 24 - Polabí
K ochraně se navrhují zbytky vrbin podle břehu Vltavy.
136
Jde přibližně o 50 až 100 m široký pruh luk a mokřadů od obce Vrbno až k soutoku s Labem s více nebo méně hustými porosty křovitých i stromových vrb a topolů podél levého vltavského břehu. Území je bohaté ornitologicky, konkrétní údaje však chybějí. Terénní šetření se uskutečnilo 18.4.1985. Doporučuje se vyhlásit tuto lokalitu jako CHPV v úseku od Vrbna k soutoku s Labem; podobné vrbiny nad Vrbnem je vhodné chránit jako zeleň I. kategorie. Je nutno ponechat dosavadní kultury, nezasahovat do dřevinné skladby, v území stanovit stavební uzávěru a omezit nebo vyloučit myslivost. Území má regionální význam pro ochranu genofondu.
127. Netřebská slaniska k.ú. Netřeba - ppkč. 144/5, 144/7 Výměra: 1,0115 ha Sosiekoregion: 23 - Pražská plošina
K ochraně se zde navrhuje fragment slaniska se vzácnými rostlinnými taxony. Území tvoří terénní deprese v úzkém pruhu podél železniční trati z Netřeby na Neratovice /vzniklé patrně při její stavbě/. Území se skládá ze tří izolovaných částí. Jde o poslední zbytky kdysi rozsáhlých slanisk táhnoucích se od Úžic k Chlumínu. Převážná část těchto slanisk byla kultivována. Území porůstají travinné porosty, které lze řadit do svazu Molinion, Phragmition communis a Magnocaricion elatae /asociace Caricetum ripariae a Caricetum acutiformis/. Vyskytují se zde vzácné halofilní druhy ostřice Otrubova /Carex otrubae/, ostřice oddálená /C. distans/, zeměžluč pobřežní /Centaurium littorale/, zeměžluč sličná /C. pulchellum/, sítina Gerardova /Juncus gerardi/, solenka Valerandova /Samolus valerandii/, hadí mord maloúborný /Scorzonera parviflora/, bařička bahenní /Triglochin palustre/,
skřípinec
Tabernaemontanův
/Schoenoplectus
tabernaemontani/,
bahenka
jednoplevá /Eleocharis uniglumis/, kamyšník přímořský shloučený /Bolboschoenus maritimus ssp. compactus/ a komonice zoubkovaná /Melilotus dentata/. Zoologický výzkum se neprováděl. V roce 1980 byl ze semen získaných na lokalitě napěstován v botanické zahradě v Troji Samolus valerandii a sazenice v počtu asi 120 jedinců byly přesazeny do střední části navrhovaného CHÚ.
137
Protokol byl zpracován v roce 1983 na základě inventarizačního průzkumu a podkladů z rezervační knihy. Doporučuje se vyhlásit toto území jako CHPV, zamezit možnému zavážení od dráhy a kosit rákosiny a bezkolencové porosty. Jako jeden z mála posledních zbytků halofilních společenstev má lokalita celostátní význam z hlediska výzkumu a dokumentace pro více přírodovědných oborů.
128. Stráně nad Hleďsebí k.ú. Nové Ouholice - parcelní situace nebyla dosud zjištěna. LZ Mělník porostní vymezení nebylo dosud provedeno. Výměra: asi 1 ha Sosiekoregion: 23 - Pražská plošina
Předmětem ochrany je zde teplomilná květena bílých strání. Území tvoří asi tři malé nezalesněné plochy ve stráni levého břehu Vltavy nad obcí Hleďsebe /Nové Ouholice/. Podklad tvoří křídové sedimenty /opuky, slínovce/ převrstvené štěrkopískovými terasami Vltavy. Psammofilní společenstva při hranách údolí udávaná v minulosti již zcela zanikla. Společenstva bílých strání na opuce jsou roztříštěna na několik plošek v druhotném lesním porostu, převážně akátovém. Na úpatí svahu jsou křovinná plášťová společenstva s teplomilnými keři. Z významných rostlinných druhů zde rostou len tenkolistý /Linum tenuifolium/, černohlávek velkokvětý /Prunella grandifloria/, ostřice nízká /Carex humilis/, hvězdnice chlumní/Aster amellus/, pupava prostřední /Carnina intermedia/, ožanka kalamandra /Teucrium chamaedrys/, řepík lékařský /Agrimonia eupatoria/, zahořanka žlutá /Orthantha lutea/, svída dřín /Cornus mas/, kalina tušalaj /Viburnum lantana/, jmelí jehličnanové /Viscum laxum/ aj. Zvířena se nesledovala. Návštěva lokality se uskutečnila 9.4.1985. Území je dosti narušeno expanzí akátu. Doporučuje se vyhlásit toto území jako CHPV v rozsahu daném porostní mapou tak, aby zahrnoval alespoň obě největší volné plochy, tj. nad křižovatkou /na Veltrusy/ a nad jižním okrajem obce. Pro zachování a rozšíření hodnoty území je nutná etapovitá asanace akátu a celkově allochtonních dřevin na volných plochách a na okrajích a postupné rozšiřování bezlesí. Lokalita má regionální význam zejména pro ochranu genofondu.
138
129. Zámecký a Městský les k.ú. Libiš, Tuháň, Kly - parcelní situace nebyla dosud zjištěna. LZ Mělník, polesí Tuháň lesní porosty 11, 12, 13 /bez a5 a a20/, 14, 15 kromě f, 16, 17, 18 /dle LHP k 1.1.1977/ Výměra: asi 150 ha Sosiekoregion: 24 - Polabí K ochraně jsou navržena společenstva luhů a labských ramen s výskytem ohrožených druhů. Jde o dva zbytky lužních porostů na větší ploše na pravém břehu Labe naproti obcím Libiš a Obříství. Lužní cenózy představují několik cenotaxonů od olšin a vrbin po tvrdý luh. V Městském lese je početná populace starčku říčního /Senecio fluviatilis/. Zámecký les /blíže k Obříství, vlevo od silnice na Mělník/ má v podrostu bohatý porost sněženky podsněžníku /Galanthus nivalis/ nejméně na 78 ha. V luzích žije velmi silná populace skokana štíhlého /Rana dalmatina/ a skokana hnědého /R. temporaria/. Prověrkové šetření proběhlo 26.3. 1985. Sněženky byly v době šetření v plném květu a všude byly umístěny informující plakátky o zákazu vyrýpávání a komerčního trhání sněženek. Městský les je pravděpodobně více vystaven vlivu imisí Spolany a má velké množství vodních ploch různého rozsahu a typu; při záplavě byly rameno i zaplavované části lesa značně znečištěny naplavenými odpadky. V hlavním slepém ramenu bylo množství uhynulých, pravděpodobně udušených nebo vymrzlých ryb, převážně plotic, cejnů a cejnků. Probíhala zde masová migrace skokanů hnědých a štíhlých do vody. Doporučuje se vyhlásit toto území v kategorii CHPV. Lesnické hospodaření je nutno stanovit tak, aby byla zachována trvalá kontinuita lužních cenóz. Lokality Senecio fluviatilis je třeba prosvětlovat a zbavovat náletu, management sněženkových porostů by měl být ověřen na experimentálních ploškách. Podél silnice v místech tahu žab by měly být instalovány zábrany navádějící žáby k podchodům. Lokalita vzhledem ke své rozlehlosti a zachovalosti má celostátní význam pro výzkum a dokumentaci z hlediska mnoha přírodovědných oborů.
139
130. Zámecký ostrůvek k.ú. Kly, Obříství - parcelní situace nebyla dosud zjištěna. LZ Mělník, polesí Tuháň lesní porosty 27 a, b, c, d /LHP k 1.1.1977/ Výměra: asi 15 ha Sosiekoregion: 24 - Polabí
K ochraně se zde navrhuje lužní porost s početnou populací sněženky podsněžníku /Galanthus nivalis/. Na levém břehu Labe a kolem jeho odstaveného ramene /včetně tohoto ramene/ severně od Obříství směrem k Úporu je zachován zbytek přirozeného luhu. Většinu lesních společenstev lze zařadit do asociace Ficario-Ulmetum campestris s obvyklou garniturou druhů a početným výskytem sněženek. V severovýchodním cípu lesa při Labi je menší porost starčku říčního /Senecio fluviatilis/. Návštěva lokality se uskutečnila 26.3.1985. Les je v zachovalém stavu, rameno je plné planktonu a bez uhynulých ryb; sněženky se hromadně vyskytují na ploše asi 5 ha. Pouze v severní části je oplocené allochtonní výsadba slavonského dubu, v sousedství je zbudováno sportoviště. Doporučuje se ochrana tohoto území formou CHPV. Podmínky lesního hospodaření je třeba fixovat v LHP; o řízení území vzhledem k populaci sněženek platí totéž co u předchozích lokalit. Území má regionální význam a vědeckou a dokumentační víceoborovou funkci.
140
131. Zlončická rokle k.ú. Zlončice, Chvatěruby - parcelní situace nebyla dosud zjištěna. LZ Mělník vymezení porostů nebylo dosud provedeno. Výměra: asi 20 ha Sosiekoregion: 23 - Pražská plošina
K ochraně jsou navrhovány skalní stepi v údolí drobného přítoku Vltavy. Je to asi 600 m dlouhé údolí kolmé na tok Vltavy mezi obcemi Chvatěruby a Zlončice. Podklad tvoří spility a spilitické břidlice, v menším množství algonkické břidlice. Svahy s východní až jižní expozicí porůstají suchomilná a teplomilná společenstva reliktního charakteru, místy je však značná expanze akátu a u Zlončic černá skládka. V nivě potůčku jsou fragmenty lužních společenstev. Z významných rostlinných druhů byly zjištěny pryšec Seguierův /Euphorbia seguieriana/, orsej blatoucholistý /Ficaria calthifolia/, kolenec Morrisonův /Spergula morrisoni/ aj. Lokalita byla prověřena 9.4.1985. Území je dosti narušeno zavlečeným akátem a částečně skládkou i chatami při Vltavě. Má refugiální význam. Ochrana formou CHPV je žádoucí, ale až v další etapě, tzn. po vyhlášení cennějších a ohroženějších lokalit. Do území je vhodné zahrnout jen stepní svahy a nivu potůčku a druhotné porosty dřevin nutné pro scelování nebo spojení dislokovaných ploch zařadit jako ochranné pásmo. Je třeba zastavit skládku a postupně likvidovat akát. Lokalita má regionální význam především pro ochranu genofondu.
141
OKRES MLADÁ BOLESLAV
A CHRÁNĚNÁ ÚZEMÍ
132. Státní přírodní rezervace Černý Orel Výnos MŠANO čj. 143 547-V ze dne 31.12.1933 k.ú. Otradovice - ppkč. 275/1 část LZ Brandýs, polesí Zelená Bouda - lesní porost 526 f1 /LHP k 1 .1.1972/; v současné době patří lesní porost LZ Mělník. Výměra: 8,8 ha/podle výnosu/, 9,30 ha/podle LHP/ Sosiekoregion: 24 - Polabí
Je zde chráněn ekosystém kyselé doubravy na štěrkopískové terase Jizery. Toto území tvoří mírně ukloněný svah s jihozápadní orientací v lesním komplexu Zelená Bouda severně od Nového Vestce. Místy jsou v severozápadní části mělké terénní deprese s trvalou vodní hladinou. Nadmořská výška je asi 180 m, geologický podklad tvoří spodnoturonské sedimenty překryté pleistocénními štěrkopísky wurmského stáří. Půdním typem jsou oligotrofní hnědozemě, ve vlhčích místech podzol. Na ploše rezervace je zachován fragment staré doubravy. Od poloviny 19. století je doloženo silné prosazování borovice do porostů v souvislosti s poklesem spodní vody po regulaci Labe. Fytocenologicky lze porosty charakterizovat jako kyselé doubravy asociace Luzulo albidae-Quercetum. Ve stromovém patře převládá dub zimní, na většině plochy s příměsí lípy, olše a břízy /asi 170 let stará kmenovina/ a dále dubová tyčovina až kmenovina s 10 20% příměsí borovice. Bylinné patro je velmi chudé. Zoocenózy odpovídají stanovišti, v minulosti zde hnízdil mandelík hajní /Coracias garrulus/. V posledních letech byla v těsném sousedství rezervace zbudována velkoškolka Zelená Bouda; tento fakt patrně negativně ovlivní její okraj /mikroklimaticky, ruderalizací apod./. Zmlazení dřevin v současnosti znemožňuje okus zvěří. Přímo do rezervace byla umístěna myslivecká zařízení včetně solného lizu. Protokol o prověrce byl zpracován na základě inventarizačních průzkumů a dalších materiálů z rezervační knihy. Je třeba novelizovat výnos /z roku 1933/, odstranit myslivecká zařízení, likvidovat smrk, borovici černou a dub červený, prosvětlit porost probírkou s
142
ponecháním vytěžené hmoty na místě a dodržet podmínky výjimky MK ČSR pro umístění velkoškolky, tj. ponechat kolem rezervace v šířce 50 1 50 m plášťové porosty a oplotit ji. Území má regionální význam, a to především pro lesnickou cenologii a typologii.
133. Státní přírodní rezervace Klokočka Vyhláška MK č. 18 830/55 ze dne 14. ledna 1956 k.ú. Bělá pod Bezdězem - ppkč. 2677/1 část LZ Mladá Boleslav, polesí Klokočka - lesní porost 86 b1 část /LHP k 1.1.1973/ LZ Mladá Boleslav, polesí Klokočka - lesní porost 17 C část /LHP k 1.1.1982/
Výměra: 3 ha /podle výnosu/ 1,97 ha /podle LHP/ Sosiekoregion: 24 - Polabí /Jizerská tabule/
Předmětem ochrany je slatinná olšina s výskytem vzácné popelivky sibiřské /Ligularia sibirica/. Území zaujímá údolní nivu na levém břehu Bělé severně od Bítouchova. Geologický podklad tvoří vrstvy středního turonu s vložkami vápnitých pískovců, kvartérní horizont tvoří gleje, do nichž zasahují oligotrofní hnědozemě. Území je zčásti kryto řídkou olšinou /Alnion glutinoso - incanae/, zčásti společenstvy vysokostébelných ostřic /Magnocaricion elatae/ s ostrůvkovitým výskytem suchomilných společenstev na písčitém podkladu vyvýšených míst. Z význačných druhů rostlin se zde kromě popelivky sibiřské vyskytují vachta trojlistá /Menyanthes trifoliata/, ostřice ostrá /Carex acutiformis/, zvonečník hlavatý /Phyteuma orbiculare/, bělozářka větvitá /Anthericum ramosum/, kapradiník bahenní /Thelypteris palustris/, kohátka kalíškatá /Toffieldia calyculata/, sítina kolénkatá /Juncus subnodulosus/ aj. Potok Bělá je velmi znečištěn odpadem z papíren. Území zarůstá od okrajů dřevinami a porosty ostřic s význačnými rostlinnými druhy se zmenšují vlivem expanze rákosu a dřevin. Čistota vody v Bělé se má údajně zlepšit zavedením čistírny v papírně v Bělé pod Bezdězem. Terénní šetření proběhlo 6.9.1983. V Bělé byly zjištěny porosty rdestu hřebenitého /Potamogeton pectinatus/. Údolí Bělé představuje unikátní území s glaciálními reliktními ekosystémy nebo jejich fragmenty. Podle nejnovějších terénních výzkumů se doporučuje rozšířit ochranu území tak, aby vznikl soubor chráněných lokalit v tomto rozsahu: dosavadní
143
SPR Klokočka rozšířená o vlhké louky, rašelinnou olšinu a reliktní bor směrem ke staré papírně, příčné údolí s reliktními bory a xerotermními trávníky u Paterova, reliktní vápnité bory nad Podolím a vlhké louky a reliktní bory u Vrchbělé. Ochranářský plán, zpracovaný v roce 1980 pro existující rezervaci, doporučuje kontrolovat dřeviny, zajistit čistotu Bělé a vytvořit ochranné pásmo podél jejího toku. Území má celostátní význam z hlediska ochrany genofondu.
134. Státní přírodní rezervace Radouč Výnos MŠANO čj. 143 547/33 ze dne 31. prosince 1933 přehlášení: Výnos MK ČSR ze dne 5.12.1977, čj. 6089/77 k.ú. Mladá Boleslav-Debř původně - ppkč. 1074 část, přehlášení - ppkč. 1074 Výměra: původně 0,003 ha, přehlášení 1,4746 ha Sosiekoregion: 24 - Polabí /Jizerská tabule/
Motivem ochrany je uchování společenstva skalních stepí s devaterkou poléhavou /Fumana procumbens/. Území leží ve svahu jizerského údolí se západní expozicí mezi Mladou Boleslavi a Debří. Podkladem jsou vápnité pískovce křídové tabule výchozy skal tvoří 12 stupně ve svahu se sklonem 25 až 45°. Půda je typu protorendziny. Vegetační kryt tvoří převážně xerotermní bylinná společenstva kontinentálního až submediteránního charakteru /SeslerioFestucion duriusculae, Cirsio-Brachypodion pinnati/. Z význačných rostlinných druhů zde roste kromě devaterky poléhavé kavyl Ivanův /Stipa ioannis/, bělozářka větvitá /Anthericum ramosum/, koniklec luční načernalý /Pulsatilla pratensis ssp. nigricans/, silenka ušnice /Silene otites/ a smil písečný /Helichrysum arenarium/. Vyskytují se zde také reliktní bezobratlí živočichové, např. okáč skalní /Chazara briseis/, střevlík lesklý /Carabus nitens/, plž Chondrula tridens aj. Lokalita pozvolna zarůstá dřevinami, hlavní ohrožení představuje výstavba skládky odpadků a nadměrná návštěvnost /blízkost sídliště, vojenského cvičiště apod./. Prověrka v terénu se konala 7.6.1983. Ochranářský plán byl zpracován v roce 1980, jeho doporučení vyhovují a budou postupně realizována. V roce 1976 byla zpracována studie
144
k úpravě a využití ochranného pásma SPR, která záleží v asanaci divokých skládek a ve výsadbě skupinek domácích dře vin a pásu zeleně k oddělení plošiny od zástavby. Lokalita má regionální význam s vědeckovýzkumnou a dokumentační funkcí pro více oborů.
135. Státní přírodní rezervace Rečkov Vyhláška MŠVU č. 111337/49IV/l ze dne 17. srpna 1949 k.ú. Nová Ves u Bakova - ppkč. 376/2, 375/1 LZ Mladá Boleslav, polesí Klokočka - lesní porost 54 a8 /vymezení LHP k 1.1.1973/ LZ Mladá Boleslav, polesí Klokočka - lesní porost 14 F /LHP k 1.1.1982/ Výměra: 3,445 ha Sosiekoregion: 24 - Polabí /Jizerská tabule/ V území je chráněn ekosystém slatiny s výskytem popelivky sibiřské /Ligularia sibirica/. Jde o údolní nivu na levém břehu potoka Rokytky /Klokočky/ severovýchodně od obce Bítouchov /levostranný přítok Bělé/. V nivě vznikla společenstva podmáčených olšin /Alnion glutinoso-incanae, Magnocaricion elatae/ a lučních slatin s popelivkou sibiřskou. Z dalších významných druhů rostlin se zde vyskytují jazyk hadí /Ophioglossum vulgatum/, bradáček vejčitý /Listera ovata/, ostřice plstnatoplodá /Carex lasiocarpa/, suchopýr štíhlý /Eriophorum gracile/, prstnatec májový /Dactylorhiza majalis/, prstnatec skvrnitý /D. maculata/, tolije bahenní /Parnassia palustris/, vemeník dvoulistý /Platanthera bifolia/, kruštík bahenní /Epipactis palustris/ a sítina kolénkatá /Juncus subnodulosus/. Geologický podklad tvoří vrstvy středního turonu s vložkami vápnitých pískovců, kvartérní horizont tvoří naplavené půdy a gleje, do kterých okrajově zasahují hnědozemě. Zoologicky se lokalita nesledovala. Od doby vyhlášení se šíří olše na úkor bylinných společenstev. V roce 1978 byl proveden asanančí zásah. Potok je mírně znečištěn. Prověrkové šetření proběhlo 6.9.1983. Lokalita nevykazuje zjevné narušení, populace popelivky sibiřské prosperuje. Výjimka daná pro vodohospodářské účely nemá zjevný vedlejší vliv na rezervaci. Je žádoucí chráněné území rozšířit o ochranné pásmo sahající od hájovny Klokočka po osadu Bílá Hlína. Zřízení ochranného pásma již bylo projednáno školskou a kulturní komisí ONV Mladá Boleslav. V roce 1980 byl vypracován ochranářský plán, asanační zásahy proti zarůstání dřevinami je třeba pravidelně opakovat. Rovněž je nutné zjistit zdroj znečištění Rokytky a odstranit jej.
145
Rezervace má celostátní význam.
136. Chráněný přírodní výtvor Skalní sruby Jizery Usnesení rady KNV č. 166 ze dne 29. května 1979 k.ú. Ptýrov - ppkč. 579, 604/5 LZ Mladá Boleslav, polesí Klokočka - lesní porost 77 a3 /LHP k 1.1.1973/ LZ Mladá Boleslav, polesí Klokočka - lesní porost 19 A3 část, bezlesí 71, 72 část, /LHP k 1.1 .1982/ Výměra: 2,0497 ha Sosiekoregion: 24 - Polabí /Jizerská tabule/
Motivem ochrany je zde výskyt výrazných pseudokrasových výklenků. Chráněné území tvoří strmá skalní stěna pravého břehu Jizery v délce 1 km pod Klášterem Hradištěm nad Jizerou. Geologickým podložím jsou uloženiny české křídy /turon/. V chráněném území jsou vyvinuty dva výrazné pseudokrasové výklenky, které vznikly působením boční eroze řeky Jizery. Vzhledem k petrografickému složení substrátu se zde vyskytuje zajímavá malakofauna, která je v současné době předmětem vědeckého výzkumu. Při vyšším stavu vody je spodní část území zaplavována. Samotný geomorfologický fenomén je zakryt porosty dřevin. Protokol o prověrce byl zpracován v roce 1983 na základě terénní pochůzky v říjnu 1982 a materiálů rezervační knihy a inventarizačního průzkumu. Ve smyslu ochranářského plánu zpracovaného v roce 1982 se doporučuje odstranit převážnou část křovinného porostu, který zastírá pohled na boční výklenky břehu Jizery. Bylo by vhodné instalovat lávku přes Zábrdku, aby se umožnil průchod územím. Z hlediska geomorfologie má lokalita celostátní význam.
146
137. Státní přírodní rezervace Vrch Baba u Kosmonos Vyhláška MŠVU č. 149 728/50 ze dne 11.10.1950 k.ú. Chudoplesy
- ppkč. 288, 316/1, 316/2, 317, 318/1, 319, 320, 321, 340/1, 340/2, 341,
342, 343, 344, 345, 346, 347/1, 347/2, 348/1, 348/2, 349, 350, 351, 352, 353, 353/1, 354/2, 354/3, 355, 356, 357, 358, 359/1, 359/2, 360/1, 360/2, 361, 362, 363, 364, 365/1, 365/2, 366, 367, 368, 369, 370, 371, 372/1, 372/2, 373/1, 373/2, 374/2, 375, 410, 412, 413, 414, 415, 416, 417, 386, 387, 86, 322/2, 323, 324, 326, 327, 329, 330, 333, 337, 339, 372/3, 372/4, 420, stavební pkč. 21 /čp.3/, stavební pkč. 44 /čp. 34/ k.ú. Horní Stakory - ppkč. 183, 184, 186, 192/1, 202, 203, 204, 205, 207, 210/1, 214, 181, 182, 185, 188, 215, 217, 220, stavební pkč. 48 /čp. 34/ k.ú. Kosmonosy - ppkč. 605, 603, 607/1 LZ Mladá Boleslav, polesí Holá lesní porosty 29, 30, 31, 32 /kromě a13, a60, a61/, 33, 34 /kromě části a3/, 35 /kromě části a11/, 36; bezlesí 36, 37, 38, 39 40, 41, 42, 44, 46, 47, 50, 51 /LHP k 1.1.1973/ LZ Mladá Boleslav, polesí Holálesní porosty 23 A, B, C, D, E, F, G, H, K, L, M, 24 A, B, C, D, E, 25 A, B, C, D, E, F, G bezlesí 131 144 /LHP k 1.1.1982/ Výměra: 238,57 ha Sosiekoregion: 25 - Jičínská pahorkatina
Původní motivací ochrany byl výskyt významné ornitofauny. Provedený inventarizační průzkum však prokázal významnost celého souboru lesních ekosystémů. Chráněné území zaujímá celou mohutnou zalesněnou vyvýšeninu /kóta Baba a Dědek/ uprostřed zemědělsky využívané krajiny. Po geomorfologické stránce je to bohatě členěné území s mnoha roklemi, údolními hřbety, náhorními plošinami, svahy a různými expozicemi a sklony. V závislosti na geologickém podkladu občas dochází k samovolným svahovým sesuvům. Součástí rezervace jsou i menší vodní plochy a lesní loučky. Geologickým podkladem jsou převážně vápnité jílovce a slínovce svrchního turonu a coniaku. Těmito vrstvami pronikají oligocénní a miocénní vulkanity vystupující v podobě ložních žil a sopečných komínů tvořených olivinickým nefelinitem. Významné jsou oba vrcholy Baba a Dědek, tvořené sopečnou brekcií, kterou pronikají pňové žíly. V návaznosti na konfiguraci terénu a geologické podloží jsou charakteristicky vyvinuty fytocenózy několika lesních typů v
147
rámci živné a obohacené řady prvního lesního vegetačního stupně. Z význačných druhů rostlin zde byly zjištěny vstavač nachový /Orchis purpurea/, korálice trojklanná /Corallorhiza trifida/, bílojetel pětilistý /Dorycnium pentaphyllum/, višeň křovitá /Cerasus fruticosa/, ostřice Davallova /Carex davalliana/, vemeník dvoulistý /Platanthera bifolia/ a vemeník zelenokvětý /P. chlorantha/. Na území byly dílčím způsobem sledovány entomocenózy /např. tesaříkovití Cerambycidae/, které jsou velmi zajímavé a obsahují četné reliktní a teplomilné formy. Druhová skladba porostů starších než 20 let rámcově odpovídá přirozenému druhovému zastoupení dřevin. Převaha výmladkových lesů nad lesem vysokým je druhořadá. V lesních porostech mladších než 20 let převažují cizorodé dřeviny jako důsledek neuváženého souhlasu se zahájením porostních převodů a přeměn v souvislosti s návrhem na zmenšení rozlohy rezervace. Novým LHP je tento trend zastaven. Prověrka v terénu se uskutečnila 19.5.1983. Louku v severní části území trvale narušuje provoz myslivecké střelnice. Potenciální ohrožení znamená též existence průmyslu těžby kamene. Motivaci ochrany je nutno rozšířit na celý soubor ekosystémů. Vývoj území bude řízen prostřednictvím LHP, v němž byl již akceptován návrh ochrany přírody na utvoření 4 hospodářských podsouborů s odstupňováním těžební intenzity v závislosti na cenologické kvalitě lesních porostů a s výrazným snížením roční těžební plochy. Území má regionální význam jako poměrně velká plocha pro multidisciplinární vědeckou dokumentaci a výzkum.
138. Státní přírodní rezervace Vrch Káčov Výnos MK č. D II-3-155 1 22/3 - 53 ze dne 15. září 1953 k.ú. Sychrov - ppkč. 138/16 LZ
Mladá
Boleslav,
polesí
Mnichovo
Hradiště
-
Boleslav,
polesí
Mnichovo
Hradiště
-
lesní
porost
61
e40
/LHP
k1.1.1973/ LZ
Mladá
lesní
/LHP k 1.1.1982/ Výměra: 1,86 ha podle výnosu, 1,78 ha podle zaměření z roku 1980 Sosiekoregion: 25 - Jičínská pahorkatina
Hlavním předmětem ochrany je zde vypreparovaná čedičová žíla.
148
porost
35
G1
část
Tato čedičová žíla /olivinický leucitit nebo leucitický porfyr/, vypreparovaná odnosnou činností a částečně odlámáním do tvaru strmého skalního útvaru, leží východně od obce Sychrov /kóta 350 m/. Kolem komínu jsou křídové sedimenty /slíny, pískovce/ a dále horniny vzniklé kontaktní metamorfozou /porcellanit, bol/. Okolí suku je porostlé druhotnými lesními a křovinnými společenstvy, na skalách jsou fragmenty skalní xerotermní vegetace. Zoologický výzkum se neprováděl; lokalita má též funkci refugia zvířeny, zejména ptactva, avšak spontánně zarůstá dřevinami. Terénní šetření proběhlo 7.6.1983. V roce 1979 provedla ZO ČSOP Klášter-Hradiště první asanační zásah /likvidace nepovolené skládky, odstranění dřevin/; podobné akce probíhají téměř každoročně. Je třeba zachovat skalní vrchol trvale nezalesněný a nedovolit, aby na území vznikaly skládky. Lokalita má regionální význam pro geologii a geomorfologii.
B NÁVRHY CHRÁNĚNÝCH ÚZEMÍ PODLE METODIKY SÚPPOP
139. Lom u Chrástu k.ú. Chrást - Mladá Boleslav - - ppkč. 116 LZ Mladá Boleslav, polesí Krnsko - lesní porosty 808 e1, e2 /LHP k 1.1.1972/ LZ Mladá Boleslav, polesí Krnsko - lesní porost 42 C /LHP k 1.1.1982/ Výměra: 1,4690 ha Sosiekoregion: 24 - Polabí /Jizerská tabule/
Motivem návrhu na ochranu je zde význačné naleziště zkamenělin jizerské křídy a turonského stratigrafického profilu. Jde o opuštěný jámový lom nedaleko obce Chrást, asi 1,5 km západně od Bezděčína. Geologické podloží tvoří křídové uloženiny středního turonu. Vápnité horniny obsahují četné zkameněliny tzv. jizerské křídy. Počva lomu je velmi zarostlá, takže lokalita představuje zároveň významné refugium živých organismů v okolní zemědělsky využívané krajině. V těsné blízkosti území je rozsáhlá skládka, která je rekultivována, a dále skládka chemikálií.
149
Prověrkový protokol byl zpracován v roce 1983 na základě kontrolní návštěvy v říjnu 1982 a inventarizačního průzkumu. Doporučuje se vyhlásit toto území za CHPV, podle potřeby zpřístupňovat lomové stěny asanací dřevin v blízkosti a sledovat proces zarůstání. Území je možno použít k reintrodukčním pokusům s pěstováním ohrožených druhů. Význam lokality pro geologii a paleontologii má regionální ráz.
140. Slepeč k.ú. Benátky nad Jizerou - ppkč. 309/1 část k.ú. Kochánky - ppkč. 1313, 1318 LZ Brandýs nad Labem, polesí Hlavenec - lesní porosty 603 c1, c2, c3, c4, c40 /LHP k 1.1.1972/ Výměra: 7,75 ha Sosiekoregion: 24 - Polabí /Jizerská tabule/
Motivem ochrany je zachování lokality střevičníku pantoflíčku /Cypripedium calceolus/. Území tvoří plošina a k jihu mírně ukloněný svah, který končí v roklích, jež vymezují plochu navrženou k ochraně z jihu a západu. Geologickým podkladem jsou sliny středního turonu překryté místy sprašovými hlínami. Území pokrývají smrkové monokultury různého stáří, zčásti listnatý les s převahou dubu a s pozměněným bylinným patrem. Z význačných rostlinných druhů je zde především střevíčník pantoflíček, dále kruštík širolistý /Epipactis helleborine/, okrotice bílá /Cephalanthera damasonium/, plamének přímý /Clematis recta/, vemeník dvoulistý /Platanthera bifolia/ a prvosenka jarní /Primula veris/. Z fauny byly zjištěny běžné hájové druhy ptáků, na hnízda mravenců Dendrolasius fuliginosus je vázána bráněnka Clitellaria ephippium. Terénní šetření se uskutečnilo 6.9.1983. Bylo zjištěno přibližně 30 sterilních kusů střevíčníku. Zachování populace závisí na řízení vývoje lokality. Doporučuje se vytvořit experimentální plošky a sledovat vliv různých zásahů na střevíčník včetně zraňování půdy a umělého výsevu. Předpokladem je vyhlášení území, v zájmu urychlení formou CHPV. Doporučuje se velmi pozvolná přeměna výsadeb na přirozený listnatý les. Území má jako nepříliš perspektivní naleziště střevíčníku pouze regionální význam.
150
C NÁVRHY CHRÁNĚNÝCH ÚZEMÍ MIMO METODIKU SÚPPOP
141. Hlavnov k.ú. Vlkava - parcelní situace nebyla dosud zjištěna. Vojenské lesy, lesní správa Lipník porostní vymezení nebylo dosud uděláno. Výměra: asi 40 ha Sosiekoregion: 24 - Polabí /Jizerská tabule/
K ochraně se navrhují teplomilná hájová společenstva. Kopec Hlavnov /kóta 257 m/ se nachází severně od obce Vlkava. Cenné lesní porosty jsou na obvodu kopce. Celý kopec je zalesněný, převážně borovými monokulturami a smíšenými umělými porosty. Na některých místech jsou svahové prameny s fragmenty prameništních olšin. Území navržené k ochraně pokrývají teplomilné doubravy asociace LithospermoQuercetum a Potentillo albaeQuercetum s výskytem vstavače nachového /Orchis purpurea/, okrotice bílé /Cephalanthera damasonium/, kruštíku širolistého /Epipactis heleeborine/, vemeníku dvoulistého /Platanthera bifolia/, bradáčku vejčitého /Listera ovata/, lilie zlatohlavé /Lilium martagon/, brčálu menšího /Vinca minor/, medovníku meduňkolistého /Melittis melissophyllum/ a jalovce obecného /Juniperus communis/; udává se ještě vstavač kukačka /Orchis morio/, okrotice červená /Cephalanthera rubra/, hvozdík pyšný /Dianthus superbus/, třemdava bílá /Dictamnus albus/ aj. Cenné porosty mají většinou heterogenní věkovou skladbu. Terénní šetření bylo provedeno 28.5.1985. Doporučuje se území optimálně vymezit a vyhlásit ho jako CHPV. Přirozená společenstva je možno ponechat bez zásahu a podle potřeby místy prosvětlit tyčoviny; zásahy lze uplatňovat v rámci LHP. Území má regionální význam zejména pro zachování fytogenofondu.
151
142. Pěčická bažantnice k.ú. Pěčice - parcelní situace nebyla dosud zjištěna. LZ Nymburk, polesí Loučeň porostní vymezení nebylo dosud uděláno. Výměra: asi 50 ha Sosiekoregion: 24 - Polabí /Jizerská tabule/
K ochraně se navrhují přirozená společenstva hájů a vlhkých luk. Území leží na rovině v povodí přítoku Vlkavy severovýchodně od Pěčic. Představuje kombinaci hájových a lučních společenstev v sousedství kaskády rybníků a severovýchodního okraje komplexu jabkenických lesů. Přirozená lesní společenstva patří do vlhké varianty dubohabřiny až luhu, s typickou garniturou druhů a s ojedinělými staletými výstavky /vyhlášeny již jako CHPV/; v louce na dně bývalého rybníčku se vyskytují některé význačnější druhy rostlin, jako např. kosatec sibiřský /Iris sibirica/, žluťucha lesklá /Thalictrum lucidum/, kostival český /Symphytum bohemicum/, oman vrbolistý /Inula salicina/, ostřice sivá /C. flacca/ aj. Také zde hnízdí slavík obecný /Luscinia megarhynchos/. Louku seká místní JZD a v lese se již delší dobu nedělají větší zásahy, neboť území je uznanou bažantnicí. Spontánní sukcesí se vytvořilo bohaté keřové patro a lesní pláště značné druhové diverzity a biologické hodnoty. Prověrka proběhla 29.5.1985. Doporučuje se vyhlásit toto území v kategorii CHPV v hranicích bažantnice. Chov bažantů by se však neměl rozšiřovat. Zásahy v lesních porostech je nutno uplatnit v LHP /citlivé prořezávky, uvolňování esteticky cenných starých stromů/. Louku není možné hnojit strojenými hnojivy a kejdou. Lokalita má regionální význam.
143. Podhradská tůň
k.ú. Bakov nad Jizerou - parcelní situace nebyla dosud zjištěna. LZ Mladá Boleslav, polesí Holá porostní vymezení nebylo dosud uděláno. Výměra: asi 1 ha Sosiekoregion: 24 - Polabí /Jizerská tabule/
Objektem záměru ochrany jsou mokřadní ekosystémy hydrosérie.
152
Jde o mrtvé rameno v nivě Jizery jižně od obcí Podhradí a Bakov nad Jizerou při silnici do Josefova Dolu. Rameno je z větší části již zazemněno, takže se zde nacházejí porosty rákosin, vysokých ostřic, keřových a stromových vrb i olšina. V okolí jsou kvalitní květnaté louky. Z rostlinných druhů zde roste např. kosatec žlutý /Iris pseudacorus/, zevar vzpřímený /Sparganium erectum/, stulík žlutý /Nuphar luteum/, žluťucha lesklá /Thalictrum lucidum/, vrba popelavá /Salix cinerea/, vrba šedá /S. elaeagnos/, vrba pětimužná /S. pentadra/ a devětsil lékařský /Petasites officinalis/. Je zde bohatá entomofauna. Vodní plocha tůně se využívá rybářskou organizací, a tím se brzdí zazemňovací sukcese. Louky se pravidelně sečou. Terénní šetření se uskutečnilo 29.5.1985. Doporučuje se vyhlásit toto území jako CHPV v rozsahu lesní půdy /nebo bezlesí tůně/. S místní organizací ČRS je vhodné zajistit dohodou trvalý management. Území má regionální význam.
144. Příhrazské skály k.ú. Dneboh, Žďár, Mužský, Příhrazy území nebylo blíže vymezeno. LZ Mladá Boleslav, polesí Žehrov porostní vymezení nebylo dosud provedeno. Výměra: asi 250 ha Sosiekoregion: 25 - Jičínská pahorkatina Předmětem ochrany v navrhovaném území je pískovcové skalní město se zbytky přirozených ekosystémů. Území představuje strukturálně denudační reliéf v křídové tabuli Mnichova Hradiště /severní okraj Žehrovského lesního komplexu/ s četnými makroformami, mezoformami i mikroformami zvětrávání a vypreparovaným lakolitem vrchu Mužského /463 m n.m./. Nalézáme zde zbytky přirozených lesních porostů reliktní bory, kyselé doubravy, dubohabřiny, bikové bučiny, olšiny, semixerotermní trávníky a skalní vegetaci. V lesním hospodářství se porosty postupně přeměňují na smrkové a borové monokultury. Louka na Hradech je ohrožena rozparcelováním na zahrádkářskou kolonii, lom na Mužském skládkou a část roklí splachem ornice z ovocných sadů a celé území navíc negativními důsledky turistického ruchu. Z významných druhů xerotermní vegetace zde byl zjištěn kavyl Ivanův /Stipa ioannis/, čistec přímý /Stachys recta/ a česnek horský /Allium montanum/, v inverzních roklích devětsil bílý /Petasites albus/, plavuň vidlačka /Lycopodium clavatum/, pižmovka
153
mošusová /Adoxa moschatellina/, podbílek šupinatý /Lathraea squamaria/, vrbina hajní /Lysimachia nemorum/, několik druhů rašeliníku /Sphagnum sp./ aj. Část navrhovaného území byla s lesnickým vymezením vyhlášena výnosem o zřízení CHKO Český ráj v roce 1955 /polesí Žehrov, Pelešany a Kost/. Terénní prověrka byla provedena 29.5.1985. Navrhuje se přehlásit toto území v novém rozsahu jako SPR včetně rybníka na okraji lesa. Ochranný režim dosavadních chráněných ploch se v podstatě dodržuje. Kulturní porosty je třeba postupně převádět na přirozenou strukturu, v sadu nad územím prosadit trvalé travní plochy, vybrané části s přirozenými lesními ekosystémy ponechat bez zásahu, popřípadě zamezit do tohoto území vstup. Území má celostátní význam s multidisciplinární vědeckou a dokladovou funkcí.
145. Skalní brána k.ú. Nová Ves /u Mnichova Hradiště/ bližší vymezení nebylo uděláno. Výměra: asi 1 ha Sosiekoregion: 25 - Jičínská pahorkatina
Záměrem je ochrana skalního převisu a největší skalní brány Středočeského kraje. Navrhované chráněné území se rozkládá asi 7 km východně od Mnichova Hradiště na okraji obce Nová Ves, místní část Komárov. Tvoří je mohutný, asi 4 m vysoký, 4 m zahloubený a 12 m dlouhý skalní převis, na jehož konci je skalní brána vysoká a široká asi 2 x 2 m. Území je mírně narušeno tábořením a vyrýváním nejrůznějších nápisů. Prověrka se uskutečnila 21 .3.1985. Doporučuje se vyhlásit toto území jako CHPV; kromě odstranění artefaktů a úklidu nepotřebuje lokalita žádné zásahy. Území má regionální význam, především jako ukázka geomorfologického fenoménu s možností kulturně osvětového a výchovného využití.
154
146. Sokolka k.ú. Branžež bližší vymezení nebylo provedeno. Výměra: asi 14 ha Sosiekoregion: 25 - Jičínská pahorkatina
Motivem navrhované ochrany je zachování zárodku skalního města. Jde o izolovaný skalní masív mezi obcemi Zakopaná a Srbsko, severně od silnice, při hranici CHKO Český ráj. Je to asi 500 m dlouhá a 200 m široká skalní kra situovaná ve směru severozápad-jihovýchod, která se zvedá více než 60 m nad dno Komárovské kotliny do výšky 322 m n.m. Bohatě členěné skalní stěny vysoké kolem 40 m tvoří dvě petrograficky a barevně odlišné polohy. V dolní části vystupuje měkčí světle žlutý deskovitý pískovec, střední a svrchní partie buduje světle šedý, málo rozpukaný pískovec, Při úpatí vznikly v měkčím pískovci rozsáhlé převisy a výklenky se stropy vyztuženými železitými polohami. Dosahují délky přes 30 m, hloubky 5-8 m a výšky přes 20 m. Místy je možno pozorovat žlábkové škrapy a další mezoformy a mikroformy. V současné době je celý útvar v období rozvoje a představuje zajímavou ukázku morfologie kvádrových pískovců. Území se prověřovalo 21.3.1985. Doporučuje se vyhlásit tuto lokalitu v kategorii CHPV a v lesním hospodaření uplatnit v LHP částečné uvolnění geomorfologického fenoménu. Území má jako geomorfologická záležitost s možností kulturně osvětového využití regionální význam.
147. Stará Jizera
k.ú. Horky nad Jizerou - ppkč. 386 k.ú. Brodce nad Jizerou - ppkč. 1004/1, 1004/2, 1009/4 Ochranné pásmo: k.ú. Horky nad Jizerou - ppkč. 379, 381, 387, 388/1, 388/2, 388/3, 388/4, 429; k.ú. Brodce nad Jizerou - ppkč. 1258, 1026/1, 1026/2, 1033, 1047; k.ú. Dražice - ppkč. 715/1, 725, 731 Výměra: 2,54 ha Výměra ochranného pásma: 36,9062 ha 155
Sosiekoregion: 24 - Polabí /Jizerská tabule/ Předmětem ochrany je zde zachovalý usek nivy Jizery s dosud zaplavovanými loukami, odstavenými rameny a zachovalou rozptýlenou zelení. Území leží v údolí meandrující Jizery severně od Dražic. Jsou v něm mezofilní až hygrofilní louky a mrtvá ramena s dobře vyvinutou litorální vegetací/Oenanthion aquaticae, Phalaridion, Alopecurion, Potamion eurosibiricum/. Z význačných rostlinných druhů byl zjištěn stulík žlutý /Nuphar luteum/, kosatec žlutý /Iris pseudacorus/, puškvorec obecný /Acorus calamus/, žluťucha lesklá /Thalictrum lucidum/ a šípatka šípolistá /Sagitaria sagittifolia/. Kolem ramen a v loukách jsou prastaré /200 let i více/ solitérní duby, staré jasany a pobřežní křoviny svazu Salicion cinereae. Ze zvířeny zde žije bohatá litorální a vodní evertebratofauna, z ptáků slavík obecný /Luscinia megarhynchos/, rákosník zpěvný /Acrocephalus palustris/, drozd kvíčala /Turdus pilaris/, žluva hajní /Oriolus oriolus/, sedmihlásek hajní /Hippolais icterina/ aj. Část území byla narušena převodem do orné půdy. Zbylé jilmy jsou likvidovány grafiózou. Terénní šetření bylo provedeno 7.6.1983. Je žádoucí uměle brzdit zazemňovací proces zásahy rybářů a doporučuje se vyhlásit toto území formou CHPV, sekat louky a zamezit rozorávání luk. Význam území záleží v dokumentačním a vědeckém využití pro více vědních oborů a má regionální charakter.
148. Stráně u Krp k.ú. Kropáčova Vrutice - parcelní situace nebyla dosud zjištěna. Výměra: asi 2 ha Sosiekoregion: 24 - Polabí /Jizerská tabule/
K ochraně se zde navrhují společenstva bílých strání. Území tvoří bezlesý travnatý svah po straně údolí Košáteckého potoka vpravo od silnice Kropáčova Vrutice - Krpy před odbočkou na Střížovice; toto území má západní až jihozápadní expozici, místy jsou zde vtroušeny keře a ovocná stromy, v jihovýchodní části akátina. Územím prochází úvozová cesta. Roste zde bělozářka liliovitá /Anthericum liliago bohatá populace/, tařice horská /Alyssum montanum/, ostřice nízká /Carex humilis/, hvozdík
156
kartouzek /Dianthus carthusianorum/, válečka prapořitá /Brachypodium pinnatum/, pcháč bezlodyžný /Cirsium acaule/, kavyl Ivanův /Stipa ioannis/ aj.; lze předpokládat i bohatou entomofaunu a arachnofaunu. V současném stavu se území hospodářsky nevyužívá a většina ovocných stromů odumřela. Území je částečně poškozeno rozšířením úvozové cesty a splachy z polí při horním okraji. Prověrka v terénu byla provedena 29.5.1985. Doporučuje se vyhlásit toto území v kategorii CHPV, a to v rozsahu mezi dolní cestou a horním okrajem svahu, silnicí a lesem. Proti poli při horní straně je třeba vysadit pás keřů, odstranit akáty a upravit cestu. Jako management je vhodná pastva a kosení mezofilních partií louky. Území má regionální význam zejména pro ochranu genofondu.
149. Vlčí pole k.ú. Vlčí Pole Dolní Bousov - bližší vymezení nebylo provedeno. Výměra: asi 15 ha Sosiekoregion: 24 - Polabí /Jizerská tabule/
Má zde být chráněna olšina a výskyt bledule jarní. Území leží v nivě přítoku Klenice jihovýchodně od obce Vlčí Pole s přilehlými mírnými svahy. Část leží na území parku Domova důchodců /anglický typ parku/ a část na lesní půdě. Většinu porostů tvoří údolní olšina /Alnion glutinoso-incanae/, část humózní hájová společenstva /Galio-Carpinetum/ a část mezofilní louka s exotickými dřevinami a kultivary. Na lokalitě je bohatá populace bledule jarní /Leucojum vernum/, z dalších druhů rostlin zde rostou zvonečník klasnatý /Phyteuma spicatum/, bradáček vejčitý /Listera ovata/ aj.; území je taká refugiem obojživelníků a ptactva. Park je udržován jen částečně /bezlesé plochy/, na několika místech má drobnější živelné skládky a výtok splašků. Lesní část parku s mohutnými výstavky dubů, jasanů a lip /200-300 let/ plynule navazuje na sousední lesní porost. Šetření k prověrce v terénu proběhlo 29.5.1985. Doporučuje se ochrana této lokality formou CHPV v rozsahu parku a přilehlé části porostu /je nutno upřesnit podle porostních map/. Je zde třeba provést asanaci skládek a otevřené kanalizace. Park potřebuje citlivou
157
sadovnickou péči. Lesní část parku je možno ponechat bez zásahu, jen s údržbou cest; lesnické zásahy mimo park lze uplatňovat v rámci LHP. Navrhované území má regionální význam pro ochranu fytogenofondu, s možností kulturně osvětového a výchovného využití.
OKRES NYMBURK
A CHRÁNĚNÁ ÚZEMÍ
150. Chráněné naleziště Báň Výnos MK ČSR čj. 17 565/72 ze dne 29. prosince 1972 k.ú. Hradčany - ppkč. 240 část, 241/1 část, 246, 318 část, 320, 679, 709/1 část, 709/2, 734 část LZ Chlumec nad Cidlinou, polesí Obora lesní porosty 33 d1, 33 d2, bezlesí /LHP k 1.1.1971/ Výměra: 10,58 ha Sosiekoregion: 24 - Polabí
Předmětem ochrany v území jsou xerotermní společenstva bílých strání. Toto území zabírá slínovcovou stráň s převážně jižní orientací severovýchodně od obce Hradčany. Nadmořská výška je 240 - 270 m, podloží tvoří vápnité slínovce středního turonu. Ve východní části území jsou zbytky lesních společenstev charakteru teplomilné doubravy s vysazenými borovicemi a křovinných společenstev s významnými druhy kruštíkem Mullerovým /Epipactis muelleri/, vstavačem nachovým /Orchis purpurea/, třemdavou bílou /Dictamnus
albus/,
kamejkou
modronachovou
/Lithospermum
purpureocoeruleum/,
medovníkem meduňkolistým /Melittis melissophyllum/, višní křovitou /Prunus fruticosa/ aj.; zbytek plochy tvoří společenstva bílých strání /svaz Cirsio-Brachypodion pinnati/ v nižších partiích přecházející do polokulturních luk se zbytky ovocných výsadeb. Zde jsou charakteristické zejména ostřice nízká /Carex humilis/, žluťucha menší /Thalictrum minus/, tořič hmyzonosný /Ophrys insectifera/, oman vrbolistý /Inula salicina/, růže galská /Rosa gallica/, okrotice bílá /Cephalanthera damasonium/, hvězdice zlatovlásek /Aster linosyris/,
158
kozinec dánský /Astragalus danicus/ a černýš hřebenitý /Melampyrum cristatum/; v minulosti zde byla udávána vzácná, kriticky ohrožená bezobalka Kitaibelova /Trinia kitaibelii/. Z živočichů je významná zejména zvířena bezobratlých
rovnokřídlí /Orthoptera/, motýli
/Lepidoptera/, blanokřídlí /Hymenoptera/, cikáda chlumní /Cicadetta montana/, dosud početná populace páskovky viniční /Cepaea vindobonensis/ aj. Na části území byla vysazena borovice černá /asi 1520 let stáří/, avšak v letech 1978, 1979 a 1982 byla v souladu s ochranářským plánem odstraněna. V dolní části území směrem ke vsí je skládka nejrůznějších odpadků, dnes již zčásti zlikvidovaná. Terénní šetření k prověrce bylo provedeno 12.6.1984. Les ve východní části území je hustě zapojen, takže lesostepní druhy jsou potlačeny. V západní části byl proveden asanační zásah /borovice černá a lesní/, čímž se značně zvýšila botanická hodnota území. Přirozená společenstva jsou v dobrém stavu, pouze v dolní části při hranici jsou stále drobné, ale četné skládky. Doporučuje se území zaměřit a rozšířit o okrajové enklávy s cennými společenstvy /zejména opukové osypy u cesty a na západním okraji/. Byl vypracován ochranářský plán /1978/, který byl již zčásti realizován. Ve východní části je třeba snížit zakmenění porostu ve prospěch šipáku tak, aby plocha dostala lesostepní charakter. Území má celostátní význam pro výzkum a dokumentaci v mnoha přírodovědných oborech.
159
151. Státní přírodní rezervace Hrabanovská černava Výnos MŠANO č. 143.547 ze dne 31. prosince 1933 k.ú. Lysá nad Labem
- ppkč. 2524/1, 2524/3, 2526, 2529/8, 2493, 3624/1; podle nového
geometrického plánu, který zahrnuje návrh na rozšíření SPR Hrabanovská černava - ppkč. 2493/1, 2522, 2524/1, 2526, 3624/1 Výměra: 27,5714 ha podle výnosu, 51,8256 ha po geometrickém zaměření v roce 1975 Sosiekoregion: 24 - Polabí
V tomto území jsou chráněny formace polabských černav s vzácnými slatinnými druhy rostlin. SPR Hrabanovská černava je rozsáhlý komplex mokřadů a slatinných luk na prameništi levostranného přítoku Mlynářice severně od Lysé nad Labem. Podklad tvoří křídové sedimenty překryté pleistocénními nebo holocénními zvětralinami vátými písky; v depresích jsou pleistocénní a holocénní usazeniny /sladkovodní křída a slatiny/. Území je syceno prameny spodní vody. Půda je lehká a písčitá. V minulosti se území využívalo jako louky, zčásti někdy též jako rybník; stále je patrný systém odvodňovacích struh a tůně po těžbě rašeliny. V území je mozaika vodních ploch, rákosin /Phragmition communis/ a ostřicových luk
/Caricetum
elatae,
Cladietum
marisci,
Juncetum
subnodulosti,
Valeriano
dioicaeCaricetum davallianae/; jsou zde porosty vrb /Salicion cinereae/, na zbytku duny v severovýchodní části bor a psammofilní společenstva svazu Corynephorion canescentis. Při okrajích SPR jsou též ruderální společenstva a ovsíkové louky. Z významných rostlinných druhů zde byly zjištěny parožnatky /Chara sp./, bublinatka obecná /Utricularia vulgaris/, mařice pilovitá /Cladium mariscus/, ostřice chabá /C. flacca/, ostřice Hostiova /C. hostiana/, ostřice plstnatá /C. tomentosa/, ostřice Davallova /C. davalliana/, ostřice Buxbaumova /c. buxbaumii/, šášina rezavá / Schoenus ferrugineus/, šášina načernalá /S. nigricans/, šášina prostřední /S. intermedia/, vrba plazivá rozmarýnolistá /Salix repens ssp. rosmarinifolia/, sí tina uzlíkatá /Juncus subnodulosus/, huseník chlupatý /Arabis hirsuta/, kosatec sibiřský /Iris sibirica/, prstnatec pleťový /Dactylorhiza incarnata/, třtina přehlížená /Calamagrostis neglecta/, hrachor bahenní /Lathyrus paluster/, aj.; v nedávná minulosti byly zde uváděny též další druhy, a to vstavač bahenní /Orchis palustris/, zeměžluč obecná bažinná /Centaurium vulgare ssp. uliginosum/, přeslička pestrá /Eguisetum variegatum/, tomkovice vonná
160
/Hierochloe odorata/, tučnice česká /Pinguicula bohemica/ aj. Z živočichů je významná a unikátní malakofauna a entomofauna, výskyt ropuchy krátkonohé /Bufo calamita/, blatnice skvrnitá /Pelobates fuscus/, čolka obecného /Triturus vulgaris/, čolka velkého /T. cristatus/, motáka pochopa /Circus aeruginosus/, chřástala kropenatého /Porzana porzana/, rákosníka ostřicového /Agrocephalus paludicolus/ a bohatství běžnějších druhů mokřadů a rákosin. Protokol o prověrce byl zpracován na základě elaborátu inventarizačního průzkumu a dalších podkladů z rezervační knihy. Protože se travní porosty delší dobu nesekaly, rozšířily se zde rákosiny a keřová vrby, a tím ustoupily vstavačovité rostliny a jiné vzácné taxony. Celý komplex různých vlivů zároveň způsobuje, že území vysychá. Jinak je lokalita v dobrém stavu. Zatím se nedaří zajistit kosení na všech plochách, kde by bylo třeba, seče se jen část na severovýchodním okraji /5 - 6 ha/. V roce 1971 se rekonstruoval odvodňovací systém a stavítka, avšak v současná době tento systém již zase nefunguje. Kromě let 1983 a 1984 zde působí placená strážní služba, neboť rezervaci často narušují vozidla vojsk blízkých kasáren. Návrh na rozšíření byl podán v roce 1982 a je třeba urychlit přehlášení. Ochranářský plán zpracovaný na období 197987 vyhovuje a je postupně realizován. Od roku 1985 se kosené plochy rozšířily o louky na západním okraji. Je třeba obnovit označení rezervace tabulemi a umístit tabulky s cizojazyčným textem. Území má celostátní význam jako rozsáhlý mokřadní ekosystém s vědeckým a dokumentačním využitím pro řadu oborů.
152. Chráněný přírodní výtvor Libický luh Usnesení pléna ONV Nymburk č. 1 28 ze dne 25.4.1985, ONV Kolín ze dne 29.4.1985 /území zahrnuje i dosavadní SPR Pátecká a Mísy výměry 7,09 ha/ k.ú. Libice nad Cidlinou - ppkč. 709 část, 725, 755, 756 část, 757, 758/1, 759/2, 760, 761, 762, 763 část, 764, 768/1 část, 768/2, 768/3, 772, 774, 775, 776, 777/1 část, 782, 783, 784, 785/1, 785/2, 786, 787, 788/1, 788/2, 789, 790, 791, 792, 793, 794, 795, 796, 797, 798, 799/1, 799/2, 799/3, 799/4. 800, 801, 802/1, 802/2, 802/3, 803, 804, 805/1, část, 805/2, 805/3, 805/4 část, 806, 807, 808, 809, 810, 811, 812, 813, 814, 815, 816/1, 816/2, 817/1, 817/2, 818, 819/1, 819/2, 819/3, 819/4, 820, 824/1, 824/2, 825, 826, 827/1, 827/2, 828 část, 868, 871, 872, 873/1 část, 874, 875, 877, 878, 879, 880, 881, 882, 891, 892, 893/1 část, 893/2, 893/3 část, 894/1, 894/2, 894/3, 895/3, 906/5, 896/8, 896/11, 913
161
k.ú. Oseček
- ppkč. 78/13, 87, 718/4, 718/5 /okr. Nymburk/ k.ú. Velký Osek
- ppkč. 77,
79/1, 79/4, 85/1, 85/2, 85/14, 86, 87, 89, 139/5, 730/1 část, 776/3, 781/1, 782/1, 782/2, 782/3 /okr. Kolín/ LZ Nymburk, polesí Libice nad Cidlinou lesní porosty 8 a2, e6-9, 9 a-f, 10 a-d, 11 a,b,c část, 12 a-d, 13 a-e, 14 a,b,e,f,g, 15 a,b, c12,c3 část, c4 část, d1, d2 část, d4, g, h, 1, 15 a-g, bezlesí 49, 50, 53, 54, 68 část, 70-84, 85 "část, 86-92, 94-97, 99-112, 113 část, 114-118, 119 část, 120-124, 125 část, 126, 127, 129, 130 /okr. Nymburk/ LZ Nymburk, polesí Libice nad Cidlinou lesní porosty 11 c1 část, 15 c3 část, c4 část, d2 část, d3, e, f, a v částech bezlesí 93, 113, 119, 125 /okr. Kolín/ /LHP k 1.1.1 977/ Výměra: 410,33 ha Sosiekoregion: 24 - Polabí V území jsou chráněna přirozená společenstva lužního lesa, slepých labských ramen a komplex potoka Bačovky. Je to zároveň jedna z posledních lokalit jasoně dymnivkového a listonohých korýšů žijících v jarních periodických tůních v Čechách. Území zaujímá rozsáhlý komplex lužního lesa v cípu soutoku Labe a Cidliny na pravém břehu Labe mezi Libicí a Velkým Osekem, kromě části porostů, které budou odtěžený v souvislosti se stavbou dálničního mostu. Geologickým podkladem jsou holocénní náplavy Labe, písčité štěrky a písky s hlinitými a jílovitými sedimenty. Půdním typem je nejčastěji hnědý glej, hnědá vega a hnědozem. Většina plochy je porostlá listnatým lesem přirozeného složení. Fytocenologicky je lze charakterizovat jako svazy Ulmion, Alnion glutinosae a Carpinion betuli. Z vzácných a chráněných druhů rostlin byly zjištěny kruštík proměnlivý /Epipactis purpurata/, kruštík polabský /E. al162 bensis/, bradáček vejčitý /Listera ovata/, jazyk hadí /Ophioglossum vulgatum/, stulík žlutý /Nuphar luteum/, leknín bílý /Nymphaea alba/, leknín bělostný /N. candida/, hrachor bahenní /Lathyrus paluster/, česnek hranatý /Allium angulosum/, ožanka česneková /Teucrium scordium/, šišák hrálovitý /Scutellaria hastifolia/, žebratka bahenní /Hottonia palustris/, pryskyřník velký /Ranunculus lingua/, jarva žilnatá /Cnidium venosum/, kostival český /Symphytum bohemicum/, koromáč olešníkový /Silaum silaus/ a velmi vzácná smetanka rozprostřená /Taraxacum prostratum/ aj. Z obratlovců je zde význačný pravděpodobně hnízdní výskyt jestřába lesního /Accipiter gentilis/, datla černého /Dryocopus martius/ a cvrčilky říční /Locustella flufiatilis/, z bezobratlých je zde bohatá malakofauna a 162
entomofauna. Z hmyzu patří mezi význačnější zástupce např. zavíječ Cataclysta lemnata, jasoň dymnivkový /Parnassius mnemosyne/, z korýšů žábronožka sněžní /Siphonophanes grubyi/, listonoh jarní /Lepidurus apus/ a další druhy periodických vod. Území je místy mírně narušeno výsadbami nepůvodních dřevin /smrk, vejmutovka a dub červený/. Celý luh je uznanou bažantnicí, z čehož vyplývá těž několik narušení čela naháněk ze stříbrných smrků, likvidace predátorů a zvýšený vliv bažantů na faunu bezobratlých. Z Oseka je frekventovaná cesta do chatové kolonie u Osečka lemovaná odpadky. Prověrka území v terénu se uskutečnila ještě před jeho vyhlášením 20.10. 1983. Směrem od silnice Libice Velký Osek jsou na několika místech navážky odpadků. Území je součástí systému chráněných území v intencích koncepce národní rezervace Polabský luh nebo CHKO Polabí. Do Libického luhu jsou zahrnuty i dřívější návrhy Zadní Pětiduby, Havrany, Vlčinka, Německá a dosavadní SPR PáteckáMísy. LHP je třeba přizpůsobit požadavkům ochrany přírody, zachovat staré dubové výstavky, dosavadní louky zachovat, sklízet a hnojit jen statkovými hnojivy, usměrnit rybářské využívání tůní a projednat odstranění skládek. V době stavby dálnice je nutné kontrolovat dodržování sjednaných podmínek. Území má celostátní význam s vědeckou a dokumentační funkcí pro více přírodovědných oborů.
153. Státní přírodní rezervace Písečný přesyp u Píst Výnos MŠVU č. 100.175/511V/5 ze dne 7. července 1951 k.ú. Písty - ppkč. 113/43 LZ Nymburk, polesí Kluk - lesní porost 125 b4 /LHP k 1.1.1977/ Výměra: 3,6980 ha /podle výnosu/, 3,72 ha /podle LHP/ Sosiekoregion: 24 - Polabí
V rezervaci je chráněn zbytek písečné duny. Písečný přesyp na jihozápadním okraji obce Písty je z větší části zalesněn, jen v západní a východní části se zachovala jen řídká bylinná vegetace; ve východní části je poměrně velká plocha orientovaná k jihozápadu bez vegetace. Lesní porosty jsou z největší části umělé. Společenstva bylin patří do svazu Corynephorion canescentis s významnými druhy
163
paličkovcem šedavým /Corynephorus canescens/, smělkem sivým /Koeleria glauca/, jestřábníkem chlupáčkem /Hieracium pilosella/, chmerkem vytrvalým /Scleranthus perennis/, olešníkem kmínolistým /Selinum carvifolia/, kolencem jarním /Spergula vernalis/ aj. Na duně se vyskytuje význačná psammofilní entomofauna mravkolvi, svižníci /Cicindela sp./, bodaví blanokřídlí /kutilky, hrabalky, včely/ aj. Přesyp vznikl koncem pleistocénu činností větru z vysychajících písečných náplavů Labe. Prověrkový protokol byl zpracován na základě inventarizačního průzkumu a materiálů rezervační knihy v roce 1985. Psammofilní společenstva jsou v poměrně zachovalém stavu. Vlivem zalesnění větší části přesypu v minulosti pokračuje sukcese směrem k lesu i na dosud bezlesých stanovištích. Ve výsadbě i náletu jsou časté allochtonní dřeviny akát, borovice Banksova, modřín, dub červený aj. Bezlesou část přesypu obecně využívají jako pískoviště a pláž obyvatelé přilehlé chatové osady. V posledních 15 letech proběhly 3 asanační zásahy proti akátu, zejména ve východní části území. Byl zpracován ochranářský plán na období 198291, který je postupně realizován. Požaduje odstranit nepůvodní dřeviny, uvolnit písčiny, prosvětlovat jejich okraje a obnovit značení hranic. Území má celostátní význam s vědeckou a dokumentační funkcí pro více přírodovědných odvětví.
164
154. Chráněné naleziště Slatinná louka u Velenky Výnos MK ČSR čj. 17 977/72 ze dne 29. prosince 1972 k.ú. Hradištko - ppkč. 369/1 část, 396/2 Výměra: 1,0421 ha Sosiekoregion: 24 - Polabí
Předmětem ochrany jsou rostlinná společenstva polabských slatinných luk. Území tvoří pás lučního porostu protažený směrem ze severu na jih na západ ním okraji Kerského lesa, přiléhající z jedné strany k lesu a z druhé strany k velké ploše polí. Geologickým podkladem jsou křídové sedimenty cenomanského stáří, převrstvené kvartérními labskými naplaveninami. Půdu tvoří černava. Jsou zde vyvinuta společenstva svazů Caricion davallianae, Melinion a a na okrajích Salicion cinereae s význačnými druhy hvozdíkem pyšným /Dianthus superbus/, kruštíkem bahenním /Epipactis palustris/, mečíkem střechovitým /Gladiolus imbricatus/, pětiprstkou žežulníkem /Gymnadenia conopea/, kosatcem sibiřským /Iris sibirica/, prstnatcem pleťovým /Dactylorhiza incarnata/, prstnatcem májovým /Dactylorhiza majalis/, vstavačem bahenním /Orchis palustris/ a smetankami /Taraxacum paucilobum, T. branderburgicum, T. calcemamans, T. bavaricum/. Žije zde bohatá entomofauna. 12.6.1984 byla lokalita navštívena v rámci prověrek. Je celkem v dobrém stavu, místy však expandují kulturní trávy. Byl zjištěn hojný výskyt pětiprstku žežulníku, lněnky bezlistenné /Thesium ebracteatum/, mečíku střechovitého /Gladiolus imbricatus/, jazyku hadího /Ophioglossum vulgatum/, asi 10 trsů kosatce sibiřského /Iris sibirica/ a asi 20 kvetoucích jedinců vstavače kukačky /Orchis morio/ i další dříve uvedené druhy. Ochranářský plán byl zpracován v roce 1978, vyhovuje a je realizován. Území pravidelně kosí JZD Přerov nad Labem. Doporučuje se rozšířit území o navazující část louky směrem k Semicím s výskytem psammofilní vegetace. Lokalita má celostátní význam pro výzkum a dokumentaci v mnoha oborech přírodních věd.
165
155. Chráněné naleziště Vinný vrch Výnos MK ČSR čj. 19 328/73 ze dne 29. prosince 1973 k.ú. Vrbice - ppkč. 323/3 Výměra: 0,4 ha Sosiekoregion: 24 - Polabí
Motivem ochrany jsou společenstva bílých strání s bohatou populací bělozářky liliovité /Anthericum liliago/. Území tvoří svah s 30-45° sklonu a s jižní expozicí východně od obce Vrbice. Vycházejí zde na povrch tzv. teplické vrstvy svrchnoturonských vápnitých slínů, na povrchu překryté slinitými zvětralinami a sutí pevnějších opuk ze svrchnoturonských nadložních vrstev /Břežanské vrstvy/. Rostlinná společenstva náleží do svazu Festucion valesiacae a Xerobromion s význačnými druhy jako je pelyněk pontický /Artemisia pontica/, bělozářka liliovitá /Anthericum liliago/ aj. Je zde význačná xerotermní a petrofilní entomofauna a bohatá populace ještěrky obecné /Lacerta agilis/. Území bylo v nedávné minulosti řídce osázeno štědřencem /Laburnum anagyroides/ a dalšími nepůvodními dřevinami; předtím byly na vhodnějších místech s hlubší půdou /zejména na dolním okraji svahu/ vysázeny ovocné stromy. V roce 1979 a 1982 byl v části území proveden asanační zásah k likvidaci nepůvodních a náletových dřevin. Terénní šetření se uskutečnilo 12.6.1984. Kromě centra výskytu bělozářky po asanačním zásahu je území dosti zarostlé dřevinami, cenózy jsou však v dobrém stavu. Štědřenec má po asanaci pouze bylinné výmladky. Byl zpracován ochranářský plán v roce 1978, který vyhovuje a byl zčásti již realizován. Doporučuje se pokračovat v kontrole dřevin, rozšířit plochu územi o východní část stráně s bohatým porostem pelyňku pontického a na horním okraji území proti poli vysadit keřovou bariéru. Území má regionální význam s vědeckou a dokumentační multidisciplinární funkcí.
166
156. Státní přírodní rezervace Vrť Výnos MK ČSR čj. 18 716/72 ze dne 29. prosince 1972 k.ú. Ostrá - ppkč. 1608/13 k.ú. Semice - ppkč. 238/1 LZ Brandýs nad Labem, polesí Kersko lesní porosty 145 a1, a2, a3, a4, a5, 145 b1, b2, b3, b4, bezlesí 72, 73, 74 část /LHP k 1. 1. 1962/. Výměra: 24,48 ha Sosiekoregion: 24 - Polabí
V rezervaci je chráněno přirozené společenstvo lužního lesa. Toto území zaujímá lužní porost a staré rameno v inundačním území Labe na jeho levém břehu před Litolským mostem. Většinu území porůstají lesní společenstva svazů Ulmion a Alnion glutinoso-incanae, na ploše ramene Phragmition communis a fragmenty společenstev svazů Potamion eurosibiricum a Lemnion minoris. Z významných rostlinných druhů se zde vyskytuje česnek medvědí /Allium ursinum/, křivatec nejmenší /Gagea minima/, dymnivka dutá /Corydalis cava/, nadmutice bobulnatá /Cucubalus baccifer/ a stulík žlutý /Nuphar luteum/. Ze zvířeny je zde bohatá malakofauna a početná populace skokana štíhlého /Rana dalmatina/; z ptáků byl zjištěn výskyt včelojeda /Perriis apivorus/, puštíka obecného /Strix aluco/, rákosníka velkého /Acrocephalus arundinaceus/ a obvyklá hájová avifauna. Prověrka v terénu proběhla 19.4.1984. Území je v jádru bez narušení, pouze místy jsou výsadby červeného dubu a hranice u chatové kolonie je znečištěna odpadky. U vnitřního ohybu ramene byl zbudován myslivecký krmelec. Ochranářský plán byl zpracován až po prověrce k obnově LHP v roce 1985. Je třeba pouze projednat skládku odpadků s MNV a osadním výborem, který řeší situaci zajištěním kontejnerů na železo a ostatní odpad a výzvou k chatařům na místní nástěnce; výhledově je třeba postupně odstraňovat allochtonní dřeviny z porostů. Území má regionální význam pro výzkum a dokumentaci ve více vědeckých disciplínách.
167
157. Státní přírodní rezervace Žehuňská obora Vyhláška MŠO ze dne 8. února 1948 č.j. B-28.237/48-III/l k.ú. Kněžičky - ppkč. 225/1, 230, 231, 233/1, 233/2, 233/3, 233/4, 233/5, 234, 235/1, 235/2, 235/3, 238, 241, 244/1, 244/2, 245, 246, 247, 248/1, 248/2, 249, 255, 256, 257, 260, 261, 262, 263, 264, 265, 266, 267, 268/1, 268/2, 268/3, 268/4, 268/5, 270, 276, 278, 291, 292, 293, 295, 296, 297, 298, 299, 300, 301, 302, 303, 305, 306, 307, 308, 309, 310, 311, 312, 313, 314, 315, 319, 321, 349/1, 354, 355, 356, 357, 358, 359, 360, 361, 362, 363, 364, 365, 366, 367, 368, 369, 370, 371, 372, 373, 374, 375, 376, 377, 378/1, 378/2, 379, 380, 381, 382 k.ú. Běrunice - ppkč. 439, 442/1, 442/2, 442/3, 442/4, 442/5, 443, 444/1, 447, 448, 449, 460, 462, 464, 465, 466, 442/6 k.ú. Lovčice - ppkč. 103, 144, 145, 577, 582, 584, 682/2 LZ Chlumec nad Cidlinou, polesí Obora lesní porosty 1-21, 23-29 /LHP k 1 .1 .1971/ Výměra: 941,45 ha Sosiekoregion: 24 - Polabí
Předmětem ochrany v rezervaci jsou ekosystémy listnatých hájů, slínovcových strání a slatinných luk. Území leží z největší části v prostoru Žehuňské obory na svahu nad Žehuňským rybníkem a na přilehlé náhorní plošině. Geologický podklad tvoří slínovce a vápnité pískovce svrchního turonu. Převážnou část území pokrývají lesní porosty různorodého charakteru, hlavně s dubem a smrkem. Jižní svahy /původně sady/ jsou porostlé teplomilnými travinnými společenstvy svazu Cirsio-Brachypodion pinnati a Festucion valesiacea s hlaváčkem jarním /Adonis vernalis neobyčejně rozsáhlé porosty/, hvězdnicí zlatovláskem /Aster linosyris/, sasankou lesní /Anemone silvestris/, hořečkem brvitým /Gentianella ciliata/, vousatkou prstnatou /Bothriochloa ischaemum/ aj. Lokálně se zde objevují drobné prameny s mokřadními společenstvy charakteru slatin. Rozsáhlá slatinná louka se rozkládá v blízkosti Kopičáckého rybníka, kde zůstala na velkých plochách zachována společenstva Seslerietum uliginosae, Caricetum davallianae, v menším množství Caricetum distantis a Molinietum. Rostou zde
168
význačné druhy slatin, např. pěchava bažinná /Sesleria uliginosa/, ostřice Davallova /Carex davalliana/, ostřice chabá /C. flacca/, ostřice plstnatá /C. tomentosa/, jazyk hadí /Ophioglossum vulgatum/, skřípinka smáčknutá /Blysmus compressus/ a violka slatinná /Viola stagnina/. Z živočichů se zde vyskytují skákávky rodu Micaria, saranče Mecosthetus grossus, Chrysochraon dispar, krtonožka /Gryllotalpa gryllotalpa/, četné vážky /Odonata/, rosnička zelená /Hyla arborea/ a další druhy žab. Kopičacký rybník je významný pro mnoho druhů rostlin, které se již ve Středočeském kraji téměř nevyskytují, např. rdest trávovitý /Potamogeton gramineus/, rdest světlý /P. lucens/, parožnatky /Chara sp./, bublinatka /Utricularia sp./, šáchor hnédý /Cyperus fuscus/ aj. Z lesních společenstev jsou nejcennější starý porost dubu šípáku a dubu letního včetně jejich kříženců jihovýchodně od lesnického odborného učiliště a dále lesní porosty v jihozápadní části rezervace mimo oboru, které náležejí k teplomilným doubravám asociace LithospermoQuercetum s bohatou populací vstavače nachového /Orchis purpurea/, plaménkem přímým /Clematis recta/, okroticí bílou /Cephalanthera damasonium/ aj. V celém území je významný výskyt vzácných a ohrožených živočichů, např. dudka chocholatého /Upupa epops/, včelojeda lesního /Pernis apivorus/, roháče obecného /Lucanus cervus/ a nosorožíka kapucínka /Oryctes nasicornis/; v minulosti zde hnízdil mandelík hajní /Coracias garrulus/. Celá plocha SPR je značně různorodá, místy se vyskytují monokultury jehličnanů, výsadby jírovce a dalších nepůvodních dřevin, dále účelová myslivecká zařízení a meliorační úpravy. V oboře jsou vysoké populace daňků a muflonů. Prověrka v terénu proběhla 26.4.1984. V porostech jsou porůznu umístěny skládky a různá zařízení lesnického odborného učiliště, které úplně devastují bylinné patro. Místy, zejména v blízkosti budov, bylo okolí značně ruderalizováno. Cenné lokality jsou celkem v dobrém stavu, kvetoucí populace hlaváčku se proti stavu asi před 10 lety přibližně zdvojnásobila /vliv pastvy zvěře/. Porosty mimo oboru jsou v optimálním stavu, porosty v oboře mají většinou charakter hospodářského lesa a jejich stav i stav bylinného patra je poplatný vysokým stavům spárkaté zvěře. Vzhledem k velké ploše původního chráněného území a ke značnému množství zájmů je ochranný režim málo účinný, mimo jiné také proto, že podle výnosu stále přetrvává hodnocení území jako částečné rezervace, i když zákonem č.
169
40/56 Sb. byla tato kategorie zrušena a na celou SPR se plně vztahuje ochrana. Doporučuje se přehlášení, a to: a)
odděleně od SPR Žehuňský rybník;
b)
ve
zmenšeném
rozsahu
tech; první část
podle
návrhu
z
roku
1980,
tj.
ve
čtyřech
čás
oddělení 29 b, c, d, 26 c, 15 e1 e2, bezlesí 29, 34, 44,
s ochranným pásmem 29 a, 26 a, b, 25 a, b, c, 24 d, 16 a, b, c, d, 15 d, e3, e4, bezlesí 33; druhá část 14 a, b, c; třetí část
14 d, bezlesí 11, s ochranným pásmem 13 g,
Kopičácký rybník a okolí
bezlesí 37 s ochranným
pásmem 18 a, b1 část, b2, b3, b4 část, c; čtvrtá část 5 a, b, c, 6 a1 s ochranným pásmem 1 a, b, 4a, 6 a2, a4, a5, b, c, d, 7 a, b, 10 a, b, c, 11 a, b, c, d, bezlesí 7, 8, 9, 151, 161; nedoporučuje se zařadit bezlesí 128 /první část/. U vodních ploch je nezbytné zachovávat dosavadní způsob hospodaření, tj. extenzívní. Odvodnění některých porostů povolené výjimkou MK /1983/ se nedotýká cenných území zahrnutých v návrhu přehlášení. K obnově LHP v roce 1986 byl zpracován návrh na vyhlášení lesů zvláštního určení a ochranářský plán. Území má celostátní význam a slouží pro výzkumné a dokumentační účely více přírodovědných oborů.
158. Státní přírodní rezervace Žehuňský rybník Vyhláška MŠO ze dne 8. února 1948, č.j. B-28.237/48 - III/1 k.ú. Žehuň - ppkč. 641, 708/8 část, 708/9, 708/10 část, 777/1 část, 687 část, 711 část k.ú. Choťovice - ppkč. 507/1, 508/1, 508/2, 509/1, 509/2, 512/1, 512/2, 513, 516/2, 662/1, 662/2 Původní vymezení podle vyhlášky již neodpovídá skutečnosti; podle výpisu z pozemkového katastru je vymezení následující: k.ú. Žehuň - ppkč. 138/1, 138/6, 138/7, 665/1, 697/1, 697/8, 695, 702, 705, 708/1, 711, 712/1 712/17, 713, 714, 716, 718/1, 718/11 k.ú. Choťovice - ppkč. 507/1, 508/1, 508/2, 509/1, 509/3, 510, 512/2, 513, 514, 516/1, 516/3, 662/1, 662/2 Výměra: 511,46 ha Sosiekoregion: 24 - Polabí
170
Předmětem ochrany je ekosystém rybníka a luk s bohatou hydrosérií společenstev a s významnou avifaunou. Území tvoří rozlehlá vodní plocha Žehuňského rybníka, která je v podstatě od východu k západu protáhlou přehradní nádrží na Cidlině mezi obcemi Zbraň a Žehuň. Tento rybník byl založen ve středověku. Jeho podloží tvoří aluviální náplavy Cidliny. Vodní společenstva představují fytocenózy svazu Potamion eurosibiricum, v mělkých stojatých úsecích též Lemnion minoris a Hydrocharition; asi 3/4 vodní plochy je bez vegetace vyšších rostlin. Břehová a litorální společenstva tvoří cenotaxony Phragmition communis, Phalaridion arundinaceae, Caricion elatae, Oenanthion aquaticae, Bidention tripartiti a Filipendulo-Cirsion oleracei, které přecházejí v luční společenstva svazů Calthion, Molinion a fragmentárně Caricion davallianae /v severozápadním cípu území/. Podél břehů jsou místy výsadby vrb, topolů, jilmů, javorů a náletové stromy i keře. Z významných rostlin vodních a mokřadních společenstev zde roste řečanka mořská /Najas marina/, okřehek hrbatý /Lemna gibba/, rdest trávovitý /Potamogeton gramineus/, stulík žlutý /Nuphar luteum/, ostřice dvojmužná /Carex diandra/ a dalších 9 druhů rodu Carex, dále žluťucha světlá /Thalictrum lucidum/, ledenec přímořský /Tetragonolobus maritimus/, pěchava bažinná /Sesleria uliginosa/, česnek hranatý /Allium angulosum/, halucha vodní /Oenanthe aquatica/, jazyk hadí /Ophioglossum vulgatum/, smetanky /Taraxacum hollandicum, T. paucilobum, T. irrigatum, T. subdolum, T. ancoriferum, T. brandenburgienum, T. calcemamans, T. subalpinum aj. /. Ze zvířeny je nejvýznamnější avifauna typická pro eutrofní jezera s hnízděním sýkořice vousaté /Panurus biarmicus/, moudivláčka lužního /Remiz pendulinus/, rákosníka velkého /Acrocephalus arundinaceus/, všech tří druhů cvrčilek /Locustella spp./, motáka pochopa /Circus aeruginosus/, bekasiny otavní /Gallinago gallinago/, pisíka obecného /Actitis hypoleucos/, vodouše rudonohého /Tringa totanus/, břehouše černoocasého /Limosa limosa/, chřástala vodního /Rallus aquaticus/, chřástala kropenatého /Porzana porzana/, lžičáka pestrého /Anas clypeata/, kopřivky obecné /A. strepera/, čírky obecné /A. crecca/, čírky modré /A. querquedula/, poláka malého /Aythya nyroca/ aj.; sporadicky se vyskytuje většina bahňáků objevujících se u nás na tahu, dále luňák červený /Milvus, migrans/, kormorán velký /Phalacrocorax carbo/, racek malý /Larus minutus/, rybák obecný /Sterna hirundo/, rybák černý /Chlidonias nigra/ aj. Rybník je trvale kontaminován znečištěnou vodou z Cidliny a hnojí se. V území se uplatňuje několik dílčích zájmů, která nejsou v souladu s ochranným režimem, např. skládka u Choťovic na břehu rybníka, sportovní využívání /1980-83/, lov kachen, myslivecká střelnice na západním břehu v rezervaci, hnojení rybníka /upraveno
171
dohodou a nakonec výrokem OVLHZ SKNV z 9.6.1983/ a vypalování rákosin u Choťovic. Většinu těchto vlivů se podaří vždy na určitou dobu odstranit, avšak dosáhnout toho, aby se přísně dodržoval ochranný režim, je velmi obtížné. Dne 26.4.1984 byla terénní pochůzka k prověrce. Území je jako celek poměrně v pořádku a ani zprávy z ornitologického výzkumu /Urbánek 197585/ nevykazují negativní trend. U obce Choťovice břehy přes opakované zákroky stále používají nekulturní místní občané ke skladování domovního odpadu. Západně od Choťovic se velká plocha rákosin a vrbin záměrně vypaluje. Střelnice vedle hráze na západním břehu nebyla v době šetření ještě odklizena, střelnice byla zlikvidována až v roce 1985, tzn. dva roky po upozornění. V zimě 198384 byly odstraněny nánosy v korytě Cidliny u vtoku do rybníka, a to bez negativních důsledků pro území. V dalších letech se projednávalo prohloubení koryta Cidliny ve východním cípu rezervace, která má být dokončeno v zimě 198586. Hnojení rybníka a rybářské obhospodařování bylo dohodnuto a stanoveno zápisem ze 6.4.1982 a výrokem OVLHZ SKNV z 9.6.1983 a podmínky jsou respektovány. Na podzim roku 1984 byl rybník vytráven kontaminovanou vodou z Cidliny. Vymezení hranic je místy, zejména při západním břehu, třeba přizpůsobit současné situaci, a to nejlépe zaměřením. Území je nutno administrativně přehlásit odděleně od výnosu pro Žehuňskou oboru; podle - parcelní situace výnosu z roku 1948 území již nelze identifikovat. Výkon práva myslivosti je třeba omezit nejvýše na 5 lovů na kachny na západu, provozované pouze uživatelem honitby /SL Chlumec nad Cidlinou/.
Ochranářský plán zpracovaný v roce 1981 vyhovuje. Území má celostátní význam jako výzkumný a dokumentační objekt pro více přírodovědných oborů; jako tahová zastávka má z ornitologického hlediska mezinárodní význam.
172
B NÁVRHY CHRÁNĚNÝCH ÚZEMÍ PODLE METODIKY SÚPPOP
159. Babinec k.ú. Přerov nad Labem - ppkč. 599, 734/1, 735, 736/1, 736/2, 738 část, 766/12, 779/1 část, 779/2 část, 794, 798, 799/1, 800, 801, 802, 816 část, 820, 822, 823, 826, 831, 832, 833, 836/1, část, 860, 1024/1 část, 1882, 1883 LZ Brandýs nad Labem, polesí Kersko lesní porosty 147 c, 148 a, b, c1, c2, c3, bezlesí 82, 83, 84, 87 /LHP k 1.1. 1972 prodlouženo/ Výměra: 36,84 ha Sosiekoregion: 24 - Polabí
K ochraně se navrhuje lužní ekosystém s trvalými a periodickými tůněmi a charakteristickou zvířenou. Jde o lužní les mezi Přerovem nad Labem a řekou Labem na jejím levém břehu, protkaný soustavou starých ramen v různém stupni zazemňovací sukcese a periodických tůní. V západní a východní části území jsou místy výsadby allochtonních dřevin /borovice, hybridní topoly, dub červený aj./. Bylinné patro tvoří obvyklá skupina druhů lužních lesů; z významnějších se zde vyskytují např. česnek medvědí /Allium ursinum/, sasanka pryskyřníkovitá /Anemone ranunculoides/, dymnivka dutá /Corycalis cava/ aj. Část území tvoří dno rybníka Babinec, který zanikl pravděpodobně protržením hráze při povodni před rokem 1641. Na tomto místě a na starém labském meandru byly ještě před několika desítkami let prutníky s periodickými depresemi a s hojným výskytem lupenonohých korýšů. Vůdčím motivem ochrany je fauna bezobratlých vázaná na vodu a zejména na periodické tůně, a to především listonoh jarní /Lepidurus apus/ a žábronožka sněžní /Siphonophanes grubyi/. Dnes je jejich výskyt omezen na několik tůní v západní části lokality. Území, podobně jako Císařská Kuchyně, slouží již několik desítek let jako exkurzní a studijní objekt pro katedru systematické zoologie a katedru hydrobiologie PřFKU Praha a pro Hydrobiologickou laboratoř ČSAV. Terénní šetření bylo provedeno 27.3.1984. Území určitým způsobem kontrolují a chrání pracovníci PřFKU. Ochranářský plán z roku 1978 navrhuje odstranit odpadky z tůní a ramen,
173
likvidovat nepůvodní dřeviny a grafiózní jilmy, čistit tůně a deprese podál cesty a pokusně prohloubit zazemněnou depresi v porostu 148 c1. Kompletní návrh vyhlášení v kategorii SPR byl předán v roce 1974; protože od té doby nebylo toto území vyhlášeno za chráněné, doporučuje se urychleně je vyhlásit v kategorii CHPV v pravomoci okresu Nymburk. Při lesnických zásazích by bylo třeba prosazovat odstínění tůní a periodicky zaplavovaných depresí /asi 10 - 15 m široký pás okolo břehů bez porostu/. Území má vzhledem k dlouhodobě prováděnému výzkumu /asi 130 publikací/ celostátní význam jako ekosystém sloužící dokumentaci a výzkumu z hlediska několika biologických disciplín, hlavně hydrobiologie.
160. Císařská Kuchyně k.ú. Přerov nad Labem - ppkč. 701/2, 716, 720/1, 727, 728 /okres Nymburk/ k.ú. Sedlčánky - ppkč. 481/2 /okres Praha-východ/ Ochranné pásmo: k.ú. Přerov nad Labem - ppkč. 618/1, 618/2, 618/3, 702, 711/1, 715, 717, 718/1, 1881/2, 729/13; k.ú. Sedlčánky - ppkč. 478 Výměra: 0,5327 ha Výměra ochranného pásma: 2,1547 ha Sosiekoregion: 24 - Polabí
Návrh ochrany se týká společenstev polabských tůní na klasické lokalitě hydrobiologického výzkumu v Polabí. Území tvoří šest labských tůní, z nichž tzv. Procházkova tůn a Mansfeldova tůň jsou zbytky starého labského meandru, Arazímovy tůně, Černá tůň a Poltruba pravděpodobně vznikly nejpozději počátkem 17. století vymletím v místech hlavní a vedlejší výpusti, popřípadě protržením hráze zaniklého rybníka Netušil. Leží na levém břehu Labe, v jeho inundačním území mezi luhem Babinec a obcí Císařská Kuchyně. Tůně jsou velmi důkladně prozkoumány, zejména po hydrobiologické a zoologické stránce, již od dob profesorů Vejdovského, Friče a Mrázka. Jsou modelovými objekty, u nichž se zkoumaly příčinné zákonitosti mezi složením a velikostí rybí osádky a jejím vlivem na rozvoj vodních bezobratlých. Podle výsledků tohoto výzkumu se potom aplikovaly praktické dopady na rybářství a vodní hospodaření na přehradních nádržích. Fytocenózy patří vesměs do svazu
174
Potamion eurosibiricum, z významnějších druhů rostlin byly zjištěny potočník vzpřímený /Berula erecta/, ostřice ostrá /Carex acutiformis/, ostřice pobřežní/C. riparia/, ledenec přímořský /Tetragonolobus maritimus/, žebratka bahenní /Hottonia palustris/ aj. Území je nadále trvale využíváno k výzkumu jako studijní objekt biologickými katedrami PřFKU a v minulosti též Hydrobiologickou laboratoří ČSAV. U tůně Poltruba jsou tři drobné objekty, stanice a dvě boudy sloužící k uložení sítí, lodí atd. PřFKU zde má též svého strážce. Terénní šetření se uskutečnilo 27.3.1984. Tůně jsou v dobrém stavu, zazemňovací proces je pravidelně blokován čištěním a vy žínáním pobřežní vegetace. Tůň Mansfeldova má okolí zorané téměř až k vodě. Protože návrh odeslaný k vyhlášení v roce 1974 nebyl dosud realizován, doporučuje se vyhlášení lokality jako CHPV. Ochrana území je přesto prakticky zajišťována pracovníky biologické stanice PřFKU Praha. V roce 1978 byl zpracován ochranářský plán, který je v podstatě realizován. Území bylo zařazeno do systému zkoumaných mokřadních stanovišť v rámci IUCN, a jako takové má mezinárodní význam.
161. Hasina k.ú. Hasina - ppkč. 414/2, 452/1, 452/2, 453 část, 454, 456, 458, 459, 531 Ochranné pásmo: k.ú. Hasina - ppkč. 426, 425/1, 427, 432, 439, 440/1, 443, 444/1 LZ Nymburk, polesí Rožďalovice lesní porosty 19 c1, c8, d1, d2, d3, d4, d5, d6, d7, d8, d9, d10, d11, d,12, d,13, d14, d15 Ochranné pásmo: lesní porosty 11 b2, c4 /LHP k 1.1.1967/ Výměra: 20,89 ha Výměra ochranného pásma: 28,50 ha Sosiekoregion: 24 - Polabí
V návrhu územní ochrany je komplex přirozených společenstev dubohabrového lesa, podmáčených olšin, kosených vlhkých luk a rákosin. Jde o území podél strouhy z Pilského do Hasinského rybníka. V západní a severozápadní části a v porostech zahrnutých do ochranného pásma převažuje typ dubohabrového háje /Carpinion betuli/, místy s příměsí smrku a s významnými rostlinnými druhy áronem plamatým /Arum maculatum/, omějem pestrým /Aconitum variegatum/, bradáčkem vejčitým /Listera ovata/, medovníkem meduňkolistým /Melittis melisophyllum/ a omanem vrbolistým /Inula salicina/ a v níže položených lesních partiích společenstva svazu
175
Alnion glutinoso-incanae s omějem pestrým /Aconitum variegatum/, ostřicí třeslicovitou /Carex brizoides/, čarovnikem pařížským /Circaea lutetiana/ aj. Rákosiny porůstají nekosené břehy strouhy u rybníka, v nichž rostou mimo jiné šmel okoličnatý /Butomus umbellatus/, ostřice pobřežní /Carex riparia/, nadmutice bobulnatá /Cucubalus baccifer/ a violka slatinná /Viola stagnina/. Kosené louky patří do svazů Arrhenatherion, Alopecurion pratensis a Molinion s kosatcem sibiřským /Iris sibirica/, prstnatcem májovým /Dactylorhiza majalis/, upolínem obecným /Trollius altissimus/, tolijí bahenní /Parnassia palustris/ aj. Plocha rybníka /ochranné pásmo/ má vegetaci s významnými druhy voďankou žabí /Hydrocharis morsus ranae/, leknínem bílým /Nymphaea alba/, a stulíkem žlutým /Nuphar luteum/. Ze zvířeny je zde bohatá malakofauna, entomofauna a arachnofauna, z významných druhů např. kobylka Conocephalus dorsalis, krtonožka obecná /Gryllotalpa gryllotalpa/, saranče Chrysochraon dispar, soumračník Carterocephalus palaemon, batolec duhový /Apatura iris/, perleťovci Boloria euphrasia a Brenthis phryxe, ohniváček Lycaena hippothoe a modrásci Aricia astrarche, Eumedonia chiron a Maculinea teleius. Z obratlovců se v území vyskytují kuňka ohnivá /Bombina bombina/, rosnička zelená /Hyla arborea/, skokan štíhlý /Rana dalmatina/, ještěrka živorodá /Lacerta vivipara/, čáp černý /Ciconia nigra/, chřástal vodní /Rallus aquaticus/, bekasina otavní /Gallinago gallinago/, rákosník velký /Acrocephalus arundinaceus/ aj. Prověrka v terénu se uskutečnila 22.5. 1984. V roce 1983 a 1984 se odbahňoval Hasinský rybník, čímž se částečně poškodila louka na části parcely 452/1. Vlastní území není narušeno. Byla zde zjištěna velmi bohatá kvetoucí populace prstnatce májového, asi 5 kvetoucích kukaček /Orchis morio/, v lese a na loukách většina dříve uvedených druhů rostlin. Doporučuje se v zájmu urychlení vyhlásit tuto oblast jako CHPV. Ochranný režim, ač toto území není dosud vyhlášená za chráněné, je zajišťován díky iniciativě místních dobrovolných pracovníků ochrany přírody. Doporučuje se kosení nebo vypásání luk, postupná eliminace smrku z lesních porostů a lesnické zásahy uplatňované prostřednictvím LHP. Území má regionální význam pro výzkum a dokumentaci z hlediska více přírodovědných disciplín.
176
162. Loučeňka k.ú. Loučeň - ppkč. 774/1 Část LZ Nymburk, polesí Mcely - lesní porost 32 c2 /LHP k 1.1.1967/ Výměra: 0,43 ha Sosiekoregion: 24 - Polabí
Motivem navrhované ochrany je početná vitální populace lýkovce jedovatého /Daphne mezereum/. Jde o podmáčený les v proláklině severozápadně od hájovny Loučeňka, porostlý vysokokmenným porostem jasanů s vtroušeným dubem. V keřovém a bylinném patru se hojně vyskytuje, a to jednotlivě i ve skupinách, lýkovec jedovatý /Daphne mezereum/ v počtu okolo 500 jedinců různých věkových tříd průměrně na 2 m2 plochy asi 5 jedinců. Terénní šetření proběhlo 29.3.1984. V sousedství lýkovcové lokality je z jižní strany vysazen smrk; tato výsadba bude časem značně stínit. Za dobu, po kterou se lokalita sleduje, se lýkovec šíří a přibývá. Vzhledem ke kompletnímu zpracování návrhu a skutečně vitální populaci lýkovce se doporučuje vyhlásit lokalitu jako CHPV. Výhledově by bylo vhodné prosvětlit porost. Lokalita má regionální význam pro ochranu fytogenofondu.
177
C NÁVRHY CHRÁNĚNÝCH ÚZEMÍ MIMO METODIKU SÚPPOP
163. Čtvrtě k.ú. Mcely - parcelní situace nebyla dosud zjištěna. LZ Nymburk, polesí Mcely lesní porosty 91 c, d1, d2, d4, 92 b3, d, 93 a7, b, 94 a, b, 95 a3, bezlesí 63, 65, 66, 67 Ochranné pásmo: lesní porosty 92 b1, b2, 93 a5 část, 95 a1, a2, a4 /LHP k 1.1.1967/ Výměra: 95,29 ha Výměra ochranného pásma: 16,41 ha Sosiekoregion: 24 - Polabí K ochraně se zde navrhuje komplex přirozených lesních společenstev s bohatým výskytem bledule jarní a několika vstavačovitých rostlin. Území tvoří listnatý les na terase a strmém svahu orientovaném převážně k jihovýchodu s několika příčnými údolími a zářezy a s nadmořskou výškou 268 až 220 m. Je velmi členitá, s nejrůznějšími možnostmi expozice a sklonu svahu. Podloží tvoří svrchnoturonské slínovce a jílovce, které vystupují zejména na svazích jižního okraje a ve všech údolích; náhorní plošina je překryta pleistocénními štěrkopísky. Půdní typy jsou převážně slinovatky, rašelinné gleje, podzoly a podzolované oligotrofní hnědozemě. Z fytocenóz je na území rozlišeno 13 různých lesních typů: nejcharakterističtěji je vyvinuta habrodřínová doubrava kamejková, svěží březová doubrava hasivková, jasanová olšina potoční, obohacená buková doubrava mařinková, lipová doubrava mařinková, uléhává kyselá doubrava černýšová a kyselá buková doubrava borůvková. Z rostlinných druhů je významná bledule jarní /Leucojum vernum/, kruštík drobnolistý /Epipactis microphylla jediné doložené naleziště v Čechách/, kruštík Mullerův /E. muelleri/, kruštík širolistý /E. helleborine/, kruštík proměnlivý /E. purpurata/, vemeník dvoulistý /Platanthera bifolia/, okrotice bílá /Cephalanthera damasonium/, okrotice červená /C. rubra/, střevíčník pantoflíček /Cypripedium calceolus/ a vstavač nachový /Orchis purpurea/. Zoologické údaje z území chybějí. 25.3.1984 se uskutečnilo terénní šetření. Převážná část území je v dobrém stavu, určité narušení představují lokální asi desetileté výsadby smrku, které jsou však vzhledem k rozloze území na zanedbatelných plochách. Lesnické zásahy /probírky apod./ byly prováděny velmi citlivě. Okraj lesa ke Mcelům je ojediněle zanášen odpadky. V porostech 92 b3 a 91 c1 a c2 je 178
bohatá populace bledulí odhadovaná na asi 50 000 jedinců, která v době šetření kvetla. Doporučuje se vyhlásit toto území v kategorii SPR, popřípadě jako CHPV a později je administrativně přehlásit; současné lesnické hospodaření neodporuje záměru ochrany, je však vhodné zachovat pařeziny a křovité formace. Území má celostátní význam pro výzkum a dokumentaci ve více přírodovědných oborech.
164. Dlouhá loučka v Báňském lese
Katastrální a parcelní situace nebyla dosud zjištěna. LZ Chlumec nad Cidlinou, polesí Obora - porostní vymezení nebylo zjištěno. Výměra: asi 2 ha Sosiekoregion: 24 - Polabí
K ochraně se navrhuje ekosystém slatinné louky se silně ohroženými rostlinnými druhy. Toto území zahrnuje lesní loučky v porostech vpravo od silnice Vlkov -Dlouhopolsko a Báně. Z významných rostlinných druhů se zde velmi sporadicky vyskytuje mečík střechovitý /Gladiolus
imbricatus/, kosatec sibiřský /Iris
sibirica/,
hořec hořepník
/Gentiana
pneumonanthe/, pěchava bahenní /Sesleria uliginosa/, kruštík bahenní /Epipactis palustris/ aj. Podrobnější fytocenologický ani zoologický průzkum se zde neprováděl. Terénní šetření proběhlo 12.6.1986. Dvě podélná a v minulosti zřejmě uměle udržovaná bezlesí spontánně zarůstají nebo již zarostla lesem a místy byla uměle zalesněna olší. Fragmenty bezkolencových luk s výskytem uvedených rostlin jsou roztroušeny do několika drobných ostrůvků. Pruh louček blíže k silnici je více rozdroben na malé zbytky, kde roste mimo jiné hořepník; pruh s kosatcem sibiřským a mečíkem, který se nachází podél údolní deprese a je vzdálenější od silniční komunikace, je souvislejší, avšak více zarůstá olší. Trvalé udržení lokalit je nereálné, spíš by bylo vhodné ohrožené druhy ze zanikajících populací přenést na perspektivní lokality. Doporučuje se pouze registrovat toto území v rámci ochranářského mapování. Při obnově LHP je vhodné zajistit udržení uvedených bezlesí a prosadit zásahy, které k tomu směřují. Loučky není zásadně možné přihnojovat. Význam pro ochranu genofondu je regionální.
179
Hrbáčkovy tůně - viz Praha-východ 182
165. Kanínská louka k.ú. Kanín - ppkč. 427/1 část, 427/3 část LZ Nymburk, polesí Libice - porostní situace nebyla dosud zjištěna. Výměra: asi 4 ha Sosiekoregion: 24 - Polabí
Motivem navrhované ochrany jsou přirozené vlhké louky s výskytem ohrožených rostlinných druhů. V době podání návrhu na ochranu /v roce 1980/ šlo o mokrou malou louku ve zcela zazemněném rameni Cidliny východně od obce Kanín, která byla z větší části čerstvě zalesněna olšemi. Bylo zde zaznamenáno 400 kvetoucích a 600 sterilních individuí prstnatce pleťového /Dactylorhiza incarnata/, což je jedna z největších populací v ČSR. Dále se zde vyskytuje pěchava bažinná /Sesleria uliginosa/, prstnatec májový /Dactylorhiza majalis/, ostřice Davallova /Carex davalliana/, ostřice oddálená /C. distans/, ožanka česneková /Teucrium scordium/a šišák hrálovitý /Scutellaria hastifolia/. Prověrka proběhla 12.6.1984. Olšina již tak zhoustla, že se počet kvetoucích individuí prstnatce pleťového snížil asi na 1/10 stavu z roku 1980. Dosud vhodné podmínky pro tento druh jsou na nezalesněné části louky směrem ke Kanínu, kde se však vyskytuje pouze ojediněle. Oba konce louky u Kanína a u Opolan budou zasaženy stavbou dálnice. Pokud nebude zničena větší část louky výstavbou dálnice a louka se bude nadále kosit, doporučuje se přesadit rostliny z ohrožené zalesněné části na dosavadní louku nebo odstranit olše na místech s nejbohatším výskytem prstnatce pleťového. Je nutno uplatňovat požadavek zachování lokality při stavbě dálnice a vyhlásit uzemní ochranu formou CHPV. Lokalita má z hlediska ochrany fytogenofondu regionální význam.
180
166. Klucký luh a Huslík
k.ú. Poděbrady, Kluk, Oseček, Libice nad Cidlinou - parcelní situace nebyla dosud zjištěna. LZ Nymburk, polesí Kluk a Libice nad Cidlinou - porostní situace nebyla zjištěna. Výměra: asi 100 ha Sosiekoregion: 24 - Polabí
Motivem navrhované ochrany je zachování komplexu lužních lesů, starých říčních ramen a vlhkých luk. Jde o část nivy od soutoku Labe a Cidliny k Poděbradům, na pravém labském břehu s četnými depresemi slepých a mrtvých ramen v různém stupni zazemnění. Převážná část území je porostlá víceméně přirozenými lužními společenstvy /Ficario-Ulmetum campestris, Alnetum glutinosae/. Dále jsou zde vodní a mokřadní společenstva mrtvých ramen a okolí, porosty vysokých ostřic, rákosin, vlhkých a mezofilních luk a pobřežní porosty proudících vod u Labe /Convolvulion sepium/. Z významných rostlinných druhů se zde vyskytují např. hrachor bahenní /Lathyrus palustris/, šišák hrálolistý /Scutellaria hastifolia/, starček říční /Senecio fluviatilis/, skřípina kořenující /Scirpus radicans/, kruštík polabský /Epipactis albensis/, žebratka bahenní/Hottonia palustris/, jazyk hadí /Ophioglossum vulgatum/ a česnek hranatý /Allium angulosum/. Terénní šetření proběhlo 7.6. 1985. Lesní hospodaření je v souladu se zájmy ochrany přírody; provádí se průběžná těžba a území se zalesňuje původními druhy. Podél jižního okraje bude území pravděpodobně narušeno výstavbou dálnice. Doporučuje se vyhlásit tuto lokalitu jako CHPV s možností přehlášení na SPR a propojení s dosavadními CHÚ Libický luh, Veltrubský luh, Tonice-Bezedná a návrhem CHPV Pňovský luh v národní rezervaci. Je třeba postupně vytvářet předpoklady pro vynětí z lesního obhospodařování, blokovat zazemňování slepých ramen, kosit louky a hnojit pouze vyzrálým hnojem. Území má celostátní význam jako objekt výzkumu a doklad o stavu určitého celku přírody v přirozených podmínkách. Uvažovaná národní rezervace by měla význam mezinárodní.
181
167. Komárovský rybník k.ú. Svídnice, Nouzov - parcelní situace nebyla zjištěna. LZ Nymburk, polesí Dymokury porostní situace nebyla zjištěna. Výměra: asi 450 ha Sosiekoregion: 24 - Polabí
K ochraně se navrhují přirozená společenstva nížinných doubrav a rybník s rákosinami a loukami. Území se nachází v údolí Štítarského potoka západně od Nouzova směrem na Svídnici. Je porostlé listnatými lesy, převážně doubravami přirozené dřevinné skladby. Rybník je bohatý rákosinami, na východním okraji přechází do mokrých polokulturních luk, na severním břehu rybníka jsou teplomilné doubravy s význačnými rostlinnými druhy, jako je kamejka modronachová /Lithospermum purpureocoeruleum/, třemdava bílá /Dictamnus albus/, tolita lékařská /Cynynchum vincetoxicum/, kopretina chocholičnatá /Chrysanthemum corymbosum/, strdivka pestrá /Melica picta/, hrachor černý /Lathyrus niger/, violka divotvárná /Viola mirabilis/, plamének přímý /Clematis recta/, hojně lilie zlatohlavá /Lilium martagon/ aj. V lučních společenstvech byly zjištěny např. tyto druhy: pcháč sivý /Cirsium canum/, upolín obecný /Trollius altissimus/, kostival český /Symphytum bohemicum/, tužebník obecný /Filipendula vulgaris/, bukvice lékařská /Betonica officinalis/ a další druhy svazu Molinion. Prověrka v terénu proběhla 22.5.1984. Při pochůzce /ve východní části území/ nebyly zjištěny žádné negativní jevy. Bylo doporučeno vyhlásit toto území v kategorii SPR, popřípadě jako CHPV a dodatečné administrativní přehlášení. Vedle rybníka, menšího rybníčku na východním okraji území a mokřadních luk se doporučuje zahrnout do návrhu zejména lesní porosty 7 d, e, 8 g, e, 10 a, b, c, d, e /stav k 1.1.1967/. Je nutno zpracovat vymezení podle nového LHP a návrh lesů zvláštního určení. Louky je třeba kosit a vyloučit jejich hnojení strojenými hnojivy, stejně jako intenzifikaci rybníkářství. Územní ochrana je žádoucí i z hlediska uživatele LZ Nymburk. Území má regionální význam pro výzkum a dokumentaci v řadě vědních oborů.
182
168. Mydlovarský luh k.ú. Kostomlaty - ppkč. 810, 811,812, 813, 814, 815/1, 875, 876, 935, 936, 939/2 k.ú. Ostrá
- ppkč. 953, 954, 957, 958, 959, 960, 961/1, 961/2, 962/1, 962/2, 962/3, 963/1,
963/2, 963/3, 964 990, 991 997, 998/2, 9991005, 1006/1, 1006/2, 10071023, 1038, 1040, 1169, 1081, 1170, 1171, 1179, 1180, 1181, 1182, 1183, 1184, 1223/1, 1225, 1228, LZ Nymburk, polesí Vlkava lesní porosty 22, 23 /LHP k 1.1.1967/ Výměra: asi 60 ha Sosiekoregion: 24 - Polabí
Předmětem ochrany zde mají být lužní společenstva s ladoňkou dvoulistou, polabiny a meandry Farského potoka. Území zahrnuje západní část komplexu luhu na pravém břehu Labe mezi Kostomlaty nad Labem a Ostrou. Jsou zde zejména podmáčené olšiny a dubojilmový luh s řadou depresí, periodicky zaplňovaných vodou, a s rameny obtékanými Farským potokem s několika tůněmi. Z významných rostlinných druhů zde byla zjištěna ladoňka dvoulistá /Scilla bifolia/ a kruštík polabský /Epipactis albensis/, z živočichů rosnička zelená /Hyla arborea/, slavík obecný /Luscinia megarhynchos/, ledňáček říční /Alcedo atthis/ a dále běžná hájová avifauna. Prověrka se uskutečnila 10.5.1984. Území je celkem v dobrém stavu, pouze luční enklávy jsou floristicky výrazně ochuzeny vlivem hnojení. Místy jsou drobné výsadby smrku, na severním okraji roste ořešák černý. Tůně na potoce jsou značně zanešeny. O území pečuje okresní aktiv státní ochrany přírody. Doporučuje se vyhlásit toto území v kategorii CHPV. Je třeba zpracovat návrh na lesní hospodaření v rámci obnovy LHP a výhledově blokovat zazemňovací sukcesi v tůních. Regionální význam území záleží v jeho vědeckovýzkumném a dokumentačním využití pro více přírodovědných oborů.
169. Písečný přesyp u Osečka k.ú. Oseček - ppkč. 311/3 část, 311/4 část, 311/7, 315/2 část LZ Nymburk, polesí Kluk porostní situace nebyla zjištěna Výměra: asi 1 ha
183
Sosiekoregion: 24 - Polabí
Motivem navržení k ochraně jsou společenstva vátých písků. Toto území zabírá písečná duna na levém břehu Labe asi 1,5 km severozápadně od Osečka. Východní strana duny není zalesněna, západní část je porostlá lesem/bříza, borovice, dub zimní/. Psammofilní porosty tvoří společenstva Corynephoretum canescentis s významnými Morissonovým
druhy
paličkovcem
/Spergula
šedavým
morrissonii/,
/Corynephorus
kostřavou
písečnou
canescens/, /Festuca
kolencem
psammophila/,
mateřídouškou obecnou /Thymus serpyllum s. str./ aj. Významná je též charakteristická mykoflóra území /Xerocomus parasiticus, Cyroporus cyanescens, Rhizopogon luteolus, R. vulgaris, Russula turci, Scleroderma citrinum/. Zbytky charakteristické psammofilní entomofauny se dosud naleznou na nezalesněné části přesypu (mravkolvi Grocus bore a Euroleon nostras, svižníci /Cicindela sp./ a chroust maďalový /Melolontha hippocastani/). Prověrka byla provedena 19.4.1984. Psammofilní společenstva jsou v dobrém stavu, přesyp je v centrální části narušen těžbou písku. Je třeba zajisttit na MNV umístění tabule Zákaz těžby písku a zejména respektovat tento zákaz, zarovnat jámu a výhledově proředit zápoj dřevin. Doporučuje se vyhlásit tuto lokalitu do územní ochrany v kategorii CHPV. Lokalita má regionální význam s výzkumnou a dokumentační multidisciplinární funkcí.
170. Pňovský luh k.ú. Oseček, Pňov, Přadhrádí, Nová Ves I, Veltruby - parcelní situace nebyla zjištěna. LZ Nymburk, polesí Kluk porostní situace nebyla zjištěna. Výměra: asi 250 ha Sosiekoregion: 24 - Polabí Předmětem navrhované ochrany jsou přirozená lužní a mokřadní společenstva v labské inundaci. Jde o lužní komplex na levém břehu Labe mezi Klavary a Osečkem. Lesní porosty tvoří společenstva podsvazu Ulmenion a svazu Alnion glutinosae, Salicion triandrae a Carpinion betuli. V území je několik labským ramen a podmáčených depresí se společenstvy svazů Phragmition communis, Hydrocharition, Lemnion minoris, Nymphaeion albae a Oenanthion
184
aquaticae a rovněž lučních enkláv svazů Alopecurion pratensis, Arrhenatherion, Caricion gracilis a asociace Caricetum buekii. Z významných rostlinných druhů zde roste leknín bílý /Nymphaea alba/, stulík žlutý /Nuphar luteum/, kruštík širolistý /Epipactis helleborine/, kruštík proměnlivý /E. purpurata/, kruštík polabský /E. albensis/, hlístník hnízdák /Neottia nidusavis/, trávnička obecná /Armeria vulgaris/, ostřice Buková /Carex buekii/, plamének přímý /Clematis recta/, křivatec nejmenší /Gagea minima/, dymnivka bobovitá /Corydalis fabacea/ aj. Faunisticky se území nesledovalo; v minulosti zde bylo registrováno hnízdění lelka lesního /Caprimulgus europaeus/ a běžná hájová avifauna. Terénní pochůzka v rámci prověrky se uskutečnila 19.4.1984. Území je zachovalý komplex krajiny jen s drobnými a lokálními výsadbami červeného dubu a smrku. Ohrožení lze spatřovat v nevhodném využívání tůní /rybářství, čerpání vody k závlahám aj./. Vymezení území jako součásti návrhu na národní rezervaci Polabský luh je obsaženo v práci PETŘÍČKA a RYDLA, Památky a příroda 1983, 172. Doporučuje se vyhlásit toto území jako SPR a pro urychlení nejprve jako CHPV. Postupně v rámci obnovy lesního hospodářského plánu je třeba nahradit allochtonní výsadby původními druhy dřevin. S místní rybářskou organizací je třeba dohodnout zásady rybářského využívání tůní. Jako součást rozsáhlého systému polabským přirozených ekosystémů mé území celostátní význam pro výzkum a dokumentaci v mnoha přírodovědných oborech.
171. Psárce k.ú. Starý Vestec /MNV Semice/ - parcelní situace nebyla zjištěna. LZ Nymburk, polesí Kersko lesní porosty 154 b3 b4, b5 /LHP k 1.1.1972/ Výměra: asi 1012 ha Sosiekoregion: 24 - Polabí
Návrh ochrany se týká společenstev asociace Potentillo-Quercetum.
185
185
Plocha leží v jihozápadní části lesního celku vpravo od silnice Starý Vestec-elenka. Území pokrývá poměrně zachovalá doubrava 80 100 let stará, patřící do uvedené asociace a z hlediska lesnické typologie označovaná jako lipová doubrava mochnová, typ 101, s mochnou bílou /Potentilla alba/, hadím mordem nízkým /Scorzonera humilis/, bukvicí lékařskou /Betonica officinalis/, srpicí barvířskou /Serratula tinctoria/, hvozdíkem pyšným /Dianthus superbus/, svízelem severním /Galium boreale/, ostřicí horskou /Carex montana/ aj. V porostu 154 b3 jsou drobné, asi 15leté výsadby borovice, celý porost b5 je druhotný /dub červený, borovice lesní s vtroušeným dubem/. Zoologicky nebylo území zpracováno. Dne 13.4.1985 se uskutečnilo terénní šetření k prověrce. Lesní společenstvo včetně bylinného patra je zachovalé. Doporučuje se vyhlásit toto území jako CH PV ve vymezení doporučeném Ústavem hospodářské úpravy lesů. Ochranný režim je třeba uplatňovat v rámci LHP a postupně odstraňovat nepůvodní dřeviny. Význam lokality je regionální, vědeckovýzkumný a dokumentační pro několik přírodovědných oborů.
172. Přerovská hůra k.ú. Přerov nad Labem - parcelní situace nebyla zjištěna. LZ Nymburk, polesí Kersko - lesní porost 194 /LHP k 1.1.1972/ Výměra: asi 4 ha Sosiekoregion: 24 - Polabí
Předmětem zamýšlené ochrany jsou teplomilná společenstva slínovcových strání. Přerovská nebo Bílá hůra je slínovcový svědecký kopec na levém břehu Labe východně od Přerova nad Labem s nadmořskou výškou asi 230 m, podélně orientovaný západovýchodním směrem. Na temeni je pole a v jeho západní části zbytky starého jámového lomu, severní svah je pokryt většinou druhotným lesním porostem, místy se zbytky společenstev kamejkových doubrav. Jižní svahy se zbytky teras a zemědělského využívání v minulosti je dnes porostlý společenstvy bílých strání /Cirsio-Brachypodion pinnati, Festucion valesiacae/ a křovištními formacemi /Prunion spinosae/ s významnými druhy čistcem přímým /Stachys recta/, rozrazilem ožankovitým /Veronica teucrium/, kopretinou chocholičnatou /Chrysanthemum corymbosum/, svízelem syřišťovým /Galium verum/, šalvěji přeslenitou /Salvia verticillata/, pcháčem bezlodyžným /Cirsium acaule/, bojínkem uzlinatým /Phleum 186
nodosum/ aj. V dřevinných společenstvech jsou místy zplanělé ovocné stromy, akát a pravděpodobně myslivci vysázené allochtonní keře /např. Colutea arborescens/. Lokalita má velmi bohatou faunu bezobratlých a obývá ji početná populace ještěrky obecné /Lacerta agilis/. Z významných druhů hmyzu zde žije reliktní cvrček Gryllulus frontalis, několik stepních druhů sarančí, motýlů a ploštic. Území je též významnou mykologickou lokalitou. Na východním okraji /úpatí/ je malá pískovna s kalužemi, významná lokalita obojživelníků /mimo jiné ropuchy krátkonohé Bufo calamita/ a psammofilního hmyzu; v šedesátých letech zde hnízdila vlha /Merops apiaster/. Prověrka proběhla 18.9.1984. Území spontánně zarůstá dřevinami, pískovna přirozenou sukcesí rovněž zarostla vrbinami, orobincem a zčásti se zaváží. Společenstva bílých strání jsou dobře zachována. Doporučuje se vyhlásit tuto lokalitu v kategorii CHPV, a to jižních svahů Hůry, a podle fytocenologického nebo geologického posouzení zvážit i ochranu části lesních porostů a lomu na temeni kopce. Výhledově je třeba počítat s odstraněním allochtonních výsadeb a s kontrolou expanzivních dřevin. Z hlediska ochrany zoogenofondu /Gryllulus frontalis/ má území celostátní význam, jinak představuje xerotermní ekosystém, který slouží multidisciplinármínu výzkumu a dokumentaci v regionálním měřítku.
173. Rašelinná louka u Sladovnického rybníka k.ú. Loučeň - ppkč. 779, 774/3 LZ Nymburk, polesí Loučeň - lesní porost 139 a /LHP k 1.1.1967/ Výměra: 0,7172 ha Sosiekoregion: 24 - Polabí
K ochraně se doporučuje ekosystém slatinné ostřicové louky. Toto území zabírá rašelinná louka ležící v lesním úpadu pod hrází rybníka Sladovnický na severovýchod od hájovny Loučeňka. Podklad tvoří písčitá hlíny a štěrkopísky pleistocénního stáří. Nejvýznamnějším společenstvem louky je Caricetum davallianae s ostřicí Davallovou /Carex davalliana/, střicí plstnatou /C. tomentosa/, zvonečníkem hlavatým /Phyteuma orbiculare/ a vítodem nahořsklým /Polygala amarella/; dále zde rostou ostřice chabá /Carex flacca/, ostřice stinná /C. umbrosa/, ostřice latnatá /C. paniculata/, ostřice trsnatá /C. caespitosa/, ostřice oddálená /C. distans/, ostřice ostrá /C. acutiformis/, suchopýr úzkolistý /Eriophorum angustifolium/, bledule jarní /Leucojum vernum v roce 1983 asi 750 kvetoucích
187
jedinců/, prstnatec májový /Dactylorhiza majalis/ a v minulosti též kohátka kalíškatá /Tofieldia calyculata/. Zvířena území se nesledovala. Prověrka v terénu proběhla 29.3.1984. Louka je mírně nalétlá dřevinami /borovice, olše, krušina/. Doporučuje se vyhlásit toto území jako CHPV v rozsahu louky, s rozšířením o přilehlý rybníček. Je třeba likvidovat náletové dřeviny na louce a udělat probírku olší v břehovém porostu strouhy rybníka; louku je nutno jednou v létě sekat. Lokalita má regionální význam s funkcí ochrany fytogenofondu.
174. Semická hůra k.ú. Semice - parcelní situace nebyla zjištěna. Dříve LZ Brandýs nad Labem, polesí Kersko /dnes LZ Nymburk/ Výměra: asi 4 ha Sosiekoregion: 24 - Polabí
Návrh ochrany je motivován zachovalými společenstvy bílých strání. Tento svědecký slínovcový kopec na levém břehu Labe jižně od obce Semice navazuje na podélnou osu Přerovské /=Bílé/ hůry. Podloží tvoří střednoturonské slínovce a opuky, nadmořská výška je asi 230 m. Severní svahy jsou zalesněné většinou druhotným lesem, převážně borovými výsadbami, místy však s přirozenými dubohabrovými porosty fragmenty kamejkových doubrav. Jižní svahy /s několika mezemi a terasami/ jsou zčásti novodobě zalesněny borovicí černou, zčásti se společenstvy bílých strání /Cirsio-Brachypodion pinnati, Festu cion valesiacae/; na jihovýchodním okraji jsou vývěry pramenů spodní vody s vlhkomilnými společenstvy a slaništními prvky. Z významných rostlinných druhů se zde vyskytuje
ledenec
přímořský
/Tetragonolobus
maritimus/,
kopretina
chocholičnatá
/Chrysanthemum corymbosum/, rozrazil ožankovitý /Veronica teucrium/, oman vrbolistý /Inula salicina/, ostřice nízká /Carex humilis/, šalvěj přeslenitá /Salvia verticillata/, jehlice trnitá /Ononis spinosa/, bradáček vejčitý /Listera ovata/, lněnka lnolistá /Thesium linophyllum/, smldník jelení /Peucedanum cervaria/, s. olešníkovitý /Peucedanum oreoselinum/, kamejka modronachová /Lithospermum purpureocoeruleum/, čistec přímý /Stachys recta/, kavyl vláskovitý /Stipa capillata/, hvězdnice zlatovlásek /Aster linosyris/, bělozářka větvitá /Anthericum ramosum/, hořeček brvitý /Gentianella ciliata/ a plamének přímý /Clematis recta/. Také zde, jako na Přerovské hůře, je charakteristická teplomilná evertebratofauna, též s výskytem cvrčka Gryllulus frontalis, ještěrky obecné a dalších druhů.
188
Prověrkové šetření proběhlo 18.9.1984. Lokalita je přes místní poškození výsadbou borovic a spontánní zarůstání dřevinami velmi cenná a bohatá. Doporučuje se zahrnout do návrhu celou jižní stráň včetně východního okraje se slatiništními společenstvy na dně bývalého lůmku a se zbytky kamejkových doubrav a vyhlásit ji v kategorii CHPV v pravomoci okresu Nymburk. Je třeba počítat s asanačními zásahy proti expanzi dřevin s odstraněním borovice černé z nelesních ploch a s jejím postupným odtěžením, uplatňovaným v rámci LHP v lesních porostech. Území má vědeckovýzkumnou a dokumentační víceoborovou funkci a regionální význam.
175. Skupice k.ú. Poděbrady - ppkč. 3635 část, 3633 část, 3644, 3645, 4113 LZ Nymburk, polesí Libice nad Cidlinou porostní situace nebyla zjištěna. Výměra: asi 5 ha Sosiekoregion: 24 - Polabí
V tomto návrhu se doporučují k ochraně vodní a mokřadní společenstva labského pramene. Skupice je staré labské rameno na pravém břehu Labe při jihovýchodním okraji Poděbrad. Při svém ústí a u Ostrova bylo zčásti uměle upraveno na začátku století při regulaci Labe, jinak je v přirozeném stavu. Leží v písčitohlinitém aluviu Labe na podloží spodnoturonských jílovců. Na březích jsou většinou lesní společenstva vrbových a jasanových olšin, v litorální zóně rákosiny, ve volné vodě dobře vyvinutá společenstva svazu Potamion eurosibiricum a Lemnion. Z významných rostlinných druhů zde byly zjištěny žebrat-ka bahenní /Hottonia palustris/, okřehek trojbrázdý /Lemna trisulca/, okřehek hrbatý /L. gibba/, voďanka žabí/Hydrocharis morsus-ranae/, pryskyrník lítý /Ranunculus sceleratus/, leknín bělostný /Nymphaea candida/, stulík žlutý /Nuphar luteum/, řezan pilolistý /Stratiotes aloides/, čarovník pařížský /Circaea lutetiana/, sasanka pryskyřníkovitá /Anemone ranunculoides/, mochna přitisklá /Potentilla supina/, zevar přímý /Sparganium erectum/ aj. Bohatá je též planktonní, litorální a benthická zvířena, entomofauna a avifauna. Od roku 1896 zde asi 5 let pracovala Fričova tzv. létací stanice; výsledkem bylo zjištění několika nových druhů pro území i vědu, takže jde též o klasický locus typicus (FRIC A., VÁVRA V., 1903, Archív pro přírodovědecký výzkum Čech XI/3).
189
Prověrka proběhla 18.9.1984. Rameno je v poměrně zachovalém stavu, stejně jako porosty na jižním břehu; severní břeh je zčásti parkově upraven. Místy roste zplanělá křídlatka sachalinská /Pleuropterus sachalinensis/. Rameno se rybářsky využívá /posedy, chodníky/. U vtoku do Labe je stabilně umístěno čerpadlo; při návštěvě území zde čerpala městská autocisterna. Byl pozorován lovící ledňáček říční /Alcedo atthis/. Doporučuje se, aby okres vyhlásil toto území jako CHPV. Prozatím je vhodné ponechat území bez zásahu a jednak sledovat výskyt vzácných a chráněných vodních rostlin, zejména řezanu a leknínu, a jednak sukcesní vývoj a zarůstání ramene. O záměru ochrany a ochranného režimu je nutno informovat MěNV Poděbrady jako správce celých Neumannových sadu a místní organizaci ČRS. Lokalita má regionální význam a výzkumnou a dokumentační funkci pro více oborů.
176. V Kersku k.ú. Hradištko, Sadská - parcelní situace nebyla zjištěna. LZ Nymburk, polesí Kersko lesní porosty /částečné/ 108, 107, 114, 117, 118, 123 Výměra: asi 100 ha Sosiekoregion: 24 - Polabí
Předmětem navrhované ochrany jsou lesní přirozená společenstva podmáčených stanovišť. Jde o část lesního komplexu Kersko vlevo od silnice VelenkaSadská při jeho severovýchodním okraji včetně mokřadních luk přiléhajících k lesnímu oddělení 114a 118 na pleistocénní terase Labe. Lesní společenstva tvoří lesní typy; 1Q1
březová doubrava
bezkolencová, 1Q4 březová doubrava medyňková, 1T1 březová olšina bezkolencová a další společenstva doubrav a olšin s výskytem zbytkové populace bledule jarní /Leucojum vernum/ a charakteristickým celkem druhů bylinného patra. Na přilehlých loukách byly zjištěny tyto druhy: vstavač kukačka /Orchis morio/, prstnatec májový /Dactylorhiza majalis/, smetanka Taraxacum paucilobum, jazyk hadí /Ophioglossum vulgatum/, kostival český /Symphytum bohemicum/, upolín obecný /Trollius altissimus/ aj. Zoologicky se lokalita nesledovala. V minulosti /asi do roku 1970/ zde hnízdil mandelík hajní /Coracias garrulus/.
190
Terénní šetření se uskutečnilo 13.4.1985. Porost je místy porušen těžbou, avšak většina plochy je dosud zachována. Doporučuje se upřesnit vymezení podle porostní mapy v rozšířeném rozsahu proti návrhu ÚHÚL tak, aby zahrnovalo převážnou většinu cenných porostů i přilehlé louky v dobře stanovitelných hranicích a vyhlásit toto území jako CHPV. Ochranný režim je nutno uplatňovat v rámci LHP a louky sklízet a hnojit jen statkovými hnojivy. Území má celostátní význam jako plocha sloužící vědeckému výzkumu a dokumentaci v několika biologických disciplínách.
177. Vršek u Vestce k.ú. Bříství - parcelní situace nebyla zjištěna. LZ Nymburk, polesí Kersko - lesní porost 155 b1 /LHP k 1.1.1977/ Výměra: asi 3 ha Sosiekoregion: 24 - Polabí
Motivem záměru ochrany jsou teplomilná stepní společenstva. Tento svědecký kopec jihovýchodně od Starého Vestce a severovýchodně od Bříství uprostřed polních kultur má výšku 234 m n.m. Náhorní plošina byla v nedávné době uměle zalesněna borovicí černou a borovicí lesní; uprostřed této plošiny je zřícenina kaple. Svahy jsou řídce osázeny starými ovocnými stromy a porostlé teplomilnými travnatými společenstvy /Brachypodion pinnati, Bromion/ s výskytem četných vzácnějších a ohrožených rostlinných druhů. Zoologicky se území nesledovalo. Prověrka byla provedena 13.4.1985. Podle zbytků vegetace byl zjištěn výskyt záraz /Orobanche sp./, hořečků /Gentianella cf. axillaris/, tužebníku obecného /Filipendula vulgaris/, pýru prostředního /Agropyrum intermedium/ a prorostlíku srpkovitého /Bupleurum falcatum/. Navrhuje se vyhlásit toto území jako CHPV a urychleně informovat o tomto záměru MNV i uživatele a zahájit vyhlašovací řízení. Sad je možno ponechat na dožití. Bude zde třeba občas likvidovat nálet a odstranit mladé výsadby na jihovýchodě svahu pod vrcholem. Podle možností je třeba zajistit kosení nebo pastvu ovcí či koz. Lokalita má funkci ochrany genofondu a regionální význam.
191
OKRES PRAHA-VÝCHOD A CHRÁNĚNÁ ÚZEMÍ
178. Státní přírodní rezervace Lipovka Vyhláška MŠAO č. B-200.716-II ze dne 6. listopadu 1946 k.ú. Káraný - ppkč. 869/13 Polesí Svojovice, revír Lipůvka lesní porosty 130 b, 130 f, 130 f1, 130 e /LHP není uveden/ LZ Brandýs nad Labem, polesí Káraný lesní porosty 452 a3, b2, c1, c4, h2 /LHP k 1.1.1972/; v současné době náležejí lesní porosty LZ Mělník. Výměra: 13,35 ha podle vyhlášky, 14,63 ha podle LHP Sosiekoregion: 24 - Polabí
V rezervaci je předmětem ochrany komplex přirozených lužních a dubohabrových lesních společenstev. Území zabírá rovinaté polohy s lesy převážně lužního charakteru, zvlněné jen několika terénními depresemi, ležící na pravém břehu Labe; od jeho toku je odděleno starým ramenem Grado. Nadmořská výška je 172
174 m. Geologický podklad tvoří písčité spongility
přecházející na severu území do vápnitých slínovců, překryté štěrkopísky, písky a aluviálními hlínami. Lesní společenstva tvoří asociace Querco-Ulmetum a Potentillo-Quercetum, při jižním okraji je Mrázkova tůň bez vyšší vegetace. Z významných rostlinných druhů byly zjištěny sasanka pryskyřníkovitá /Anemone ranunculoides/, trávnička prodloužená /Armeria elongata/, čarovník pařížský /Circaea lutetiana/, dymnivka bobovitá /Corydalis fabacea/, křivatec žlutý /Gagea lutea/, žebratka bahenní /Hottonia palustris/, bradáček vejčitý /Listera ovata/, strdivka pestrá /Melica picta/, smldník jelení /Peucedanum cervaria/, mochna bílá /Potentilla alba/ a snědek Gussoneův /Ornithogalum gussonei/. Je zde pestrá malakofauna i entomofauna a bohatá hájová avifauna; Mrázkova tůn je klasická zoologická lokalita a locus typicus související s výzkumy fauny červů. V území se nacházejí dva na sebe kolmé průseky s vodárenským zařízením, dnes již téměř zarostlé. Terénní šetření se uskutečnilo 27.3.1984. Západní, menší část území je silně zdevastovaná /stavby, odpadky, ruderalizace/, kdežto východní část je zachovalá; jisté
192
ohrožení představuje pouze zesílená frekvence rekreantů z blízké chatové kolonie. Na jihozápadní hranici vně rezervace je stavba haly pro školku v Káraném, povolená výjimkou MK ČSR. Doporučuje se zrušit ochranu porostu 452 c4, tj. zmenšit výměru o 2,10 ha. Závěry lesnického inventarizačního průzkumu doporučují přehlásit tento zbylý porost na skupinu státem chráněných stromů. K rezervaci se naopak doporučuje připojit část ramene Grado / ppkč. 1293/1 a louku
- ppkč. 1096 přiléhající k severovýchodnímu okraji rezervace.
Ochranářský plán zatím nebyl zpracován. Doporučuje se ponechat území bez zásahu, udržovat současnou skladbu porostu jemnými zásahy pouze v zájmu přirozené obnovy a pouze výsadby allochtonních dřevin /dub červený/ přeměnit výchovou a obnovou na porost odpovídající přirozené skladbě. Je žádoucí ověřit možnost výskytu žábronožek v tůňkách vně východní hranice CHÚ. Území má celostátní význam a vědeckou i dokumentační funkci pro více vědních oborů.
193
179. Státní přírodní rezervace Větrušické rokle Výnos MK ČSR č. 13.363/68-II/2 ze dne 20. ledna 1969 k.ú. Větrušice - ppkč. 145/1, 151/1, 151/3, 156/1, 156/5, 181/1, 181/3, část, 181/4 a 182/1 LZ Brandýs nad Labem, polesí Panenské Břežany lesní porosty 325 a1, 342 a1 část /podle LHP k 1.1.1962/ LZ Zbraslav, polesí Klecany lesní porosty 48 D část, 49 D část /podle LHP k 1 .1 .1982/ Výměra: 24,72 ha Sosiekoregion: 23 - Pražská plošina
Hlavním motivem ochrany jsou teplomilná společenstva skalních stepí na spilitovém podkladě. Jde o pásmo skalních srázů 90 až 100 m nad úrovní Vltavy s hlavní orientací k jihozápadu, tvořené spility, algonkickými drobami a břidlicemi, buližníky a prvohorními porfyrity. Jsou zde vytvořena společenstva skalních stepí od iniciálních stadií po lesostepní porosty hlubších půd. Uplatňují se zde zejména asociace Sedeto albi-Allietum montani, Festuceto duriusculae-Seselietum ossei, Seslerieto calcariae-Helianthemetum cani, Festuceto valesiacae-Erysimetum crepidifolii, společenstva svazu Genistion aj. Na mírnějších svazích v horních partiích a u úpatí jsou lesní porosty převážně umělého charakteru /akát, borovice černá/. Z významných rostlinných druhů se zde vyskytuje např., bělozářka liliovitá /Anthericum liliago/, tařice skalní /Alyssum saxatile/, dvojštítek hladký /Biscutella laevigata/, mák pochybný /Papaver dubium/, kavyl sličný /Stipa pulcherrima/, ostřice nízká /Carex humilis/, pěchava vápnomilná /Sesleria calcarea/, skalník celokrajný /Cotoneaster integerrima/ aj. Ze zoologického hlediska je cenná evertebratofauna jak stepních eubiocenóz, tak i zbytků starých sadů na horním okraji rezervace. Území je historickým a potenciálním hnízdištěm sokola a raroha /Falco cherrug a F. peregrinus/, lokalitou ještěrky zelené /Lacerta viridis/, jejíž populace byla v 70. letech posílena výsadkem v zajetí odchovaných mláďat, a otakárka ovocného /Iphiclides podalirius/. Prověrka se dělala bez terénního šetření na základě zpráv inventarizačních průzkumů a materiálu rezervační knihy v roce 1983. V souvislosti s možným výskytem velkých sokolovitých dravců je nevhodná trvalá výjimka týkající se myslivosti. Výjimka MK ČSR,
194
týkající se sadů a navážek při horní hranici SPR z roku 1974, způsobila značné dočasné i trvalé poškození území a nesmírně zkomplikovala prosazování ochranného režimu. Ochranářský plán nebyl zatím zpracován. Je třeba začít s asanačními zásahy proti introdukovaným dřevinám v lesních porostech /akát, borovice černá/ alespoň na experimentálně vytyčených plochách bylo to doporučeno i v LHP na decennium 1982-91. Svahy navážek je nutno osázet dřevinami, ve smyslu podmínek dohodnutých mezi KSSPPOP a investorem devastací Státním statkem Klecany na jeho náklady, jako bariéru proti chemickým splachům a úletům ze zemědělsky obhospodařovaných pozemků a zároveň zpevnit svahy navážek. Z administrativního hlediska je třeba upravit horní hranici území podle hranic lesních porostů. Území má celostátní význam a slouží výzkumu a dokumentaci pro několik vědních disciplín.
Státní přírodní rezervace Voděradské bučiny - viz Kolín 73
B NÁVRHY CHRÁNĚNÝCH ÚZEMÍ PODLE METODIKY SÚPPOP
Císařská Kuchyně - viz Nymburk 160
180. U skal k.ú. Vyšehořovice - ppkč. 490/1, 491/10, 494, 508/1 Výměra: 6,1719 ha Sosiekoregion: 24 - Polabí
Motivací návrhu ochrany je zachování významného naleziště zkamenělin křídové květeny. Území tvoří několik opuštěných drobných lůmků, rozkládajících se na jihozápad od obce Vyšehořovice. V lomových stěnách vystupují pískovce, jíly a slínovce, které obsahují četné zbytky zkamenělých křídových rostlin. Jde o jednu ze světově proslulých lokalit křídové květeny, která byla proslavena rozsáhlým souborem prací J. Velenovského a E. Beyera ze sklonku minulého století. Biologické hodnoty území jako refugia flory a fauny jsou do jisté
195
míry degradovány provozem bažantnice, která zde byla bez projednání se státní ochranou přírody zřízena. Území bylo prověřeno roku 1983 na základě geologického inventarizačního průzkumu a kontroly uskutečněné na podzim v roce 1982. Geologický fenomén není narušen. Doporučuje se vyhlásit toto území v kategorii CHPV. Bylo by vhodné sledovat stav zarůstání lokality a podle potřeby provádět asanační zásahy podél lomových stěn, aby výchozy byly přístupné pro odběr vzorků. Jako paleontologická lokalita má území mezinárodní význam.
C - NÁVRHY CHRÁNĚNÝCH ÚZEMÍ MIMO METODIKU SÚPPOP
181. Božkovské jezírko k.ú. Mnichovice, Božkov - parcelní situace nebyla zjištěna. Výměra: asi 5 ha Sosiekoregion: 31 - Táborsko-benešovská pahorkatina K ochraně se zde navrhuje ekosystém mokřadu napájeného srážkami na nepropustném podloží. Území tvoří deprese na náhorní plošině asi 1 km jižně od Mnichovic-Božkova, ve které se shromažduje srážková voda v rozsahu daném množstvím srážek určitého roku. V centru jsou dvě tůně s volnou hladinou, okolí je zarostlé rákosinami, mokřadními a pobřežními společenstvy a porosty dřevin /olšiny a křovinatá pásma/. Z cenotaxonů se uvádí asociace Lemno-Utricu-larietum vulgaris. Z významnějších rostlinných druhů byly zjištěny kosatec žlutý /Iris pseudacorus/, bublinatka Utricularia cf. vulgaris, okřehek trojbrázdý /Lemna trisulca/, rozrazil štítkovitý /Veronica scutellata/, kruštík širolistý /Epipactis helleborine/ a stulík žlutý /Nuphar luteum/. Lokalita má též význam jako refugium fauny, zejména ptactva a obojživelníků, z nichž zde byl zjištěn čolek obecný /Triturus vulgaris/ a kuňka ohnivá /Bombina bombina/. Terénní šetření probíhalo 7.5.1985. Území leží uprostřed polních kultur, takže jeho okraje ovlivňují splachy a úlety z polí. Ze strany od cesty je území znečišťováno odpadky, na odvrácené straně je chata. Vlastní deprese je z větší části zarostlá rákosem. Území má stabilizační, refugiální a krajinářský význam. Doporučuje se vyhlásit tuto lokalitu jako CHPV v rozsahu deprese a lemu olšin. Rybářské ani myslivecké využívání není žádoucí. Bude zapotřebí odstranit odpadky a výhledově udělat zásahy k prohloubení části území a redukci rákosu. 196
Lokalita má regionální význam pro ochranu genofondu.
182. Hrbáčkovy tůně k.ú. Káraný, Čelákovice-Sedlčánky, Přerov nad Labem, Byšičky - parcelní situace nebyla dosud zjištěna. Výměra: asi 40 ha Sosiekoregion: 24 - Polabí
Předmětem navrhované ochrany jsou zachovalé ekosystémy labských ramen. Jde o systém starých odstavených labských meandrů mezi tratí Čelákovice Lysá n. L., Byšičkami a rekreační oblastí Řehákova bouda na pravém břehu Labe. Jsou to tůně Václavka, Labíčko, Kozí chlup a Homolka s jejich břehovými porosty, přilehlými podmáčenými olšinami, vrbinami a rákosinami. Tůně jsou vystaveny již přes 50 let zazemňovací sukcesi. Proto jsou v nich a v porostech, které jsou k nim přilehlé, zastoupena všechna základní společenstva hydrosérie. Z významných rostlinných druhů se zde vyskytuje stulík žlutý /Nuphar luteum/, žebratka bahenní /Hottonia palustris/, šmel okoličnatý /Butomus umbellatus/, žabník jitrocelový /Alisma plantago/ a další, z živočichů bukač velký /Botaurus stellaris/, bukáček malý /Ixobrychus minutus/, chřástal vodní /Rallus aquaticus/, moták pochop /Circus aeruginosus v několika párech /, moudivláček lužní /Remiz pendulinus/, ledňáček říční /Alcedo atthis/, cvrčilky všech tří druhů /Locustella spp./, rákosník velký /Acrocephalus arundinaceus/ a další běžnější rákosinové, lesní a ekotonové druhy ptáků a rovněž i bohatá malakofauna a entomofauna. Tůně jsou zároveň klasickou lokalitou entomologického a hydrobiologického výzkumu. Jejich název byl zvolen k poctě doc. dr. J. Hrbáčka, CSc., který v této oblasti prováděl po roce 1945 mnoho biologických, dnes již klasických výzkumů. Terénní šetření k prověrce se uskutečnilo 4.4.1985. Lokality jsou celkem v dobrém stavu, okolí některých tůní je znečištěno odpadky /Homolka/, místy byly dočasně oslabeny rybí obsádky promrznutím, jinde se prořezávaly břehové porosty a prohlubovaly tůně. /Labíčko, Václavka/. Do tůně Homolka je zaústěno odvodnění z polí. Na tůni Kozí chlup byly nově umístěny budky pro kachny a zásyp. Sledoval se zde výskyt atypicky se chovajících /krotkých/ březňaček, zřejmě z chovů. U Káraného bylo zjištěno nové označení uznané
197
bažantnice, která nebyla projednána se SOP a představuje ohrožení pro pochopy i dravce hnízdící v SPR Lipovka. Činností rybářů se zbrzdil zazemňovací proces tůní. Doporučuje se vyhlásit toto území jako CHPV v pravomoci obou okresů. U tůně Václavka je žádoucí zahrnout jen parcelu tůně a břehů včetně olšiny na jejím severním konci, u tůně Labíčko vlastní tůn a podmáčená společenstva měkkého luhu na jejím jižním okraji /bez výše položené parcely s chatami a východního, rákosinou odděleného zbytku ramene/; u Homolky je třeba chránit celou tůn i s přilehlými olšinami, což platí i pro Kozí chlup včetně zbytku již dříve odstaveného ramene, které se přimyká k uvedené tůni na její severozápadní straně poblíž Řehákovy boudy. S místní rybářskou organizací, která tůně obhospodařuje, bude dohodnut management, který by byl obapolně přijatelný a zajištoval maximální zpomalení zazemňovací sukcese při zachování přírodovědných hodnot lokalit. Dále je nutné zajistit úklid odpadků, které zřejmě zanechali rybáři u tůně Homolka. Lokalita má výzkumnou a dokumentační funkci pro více oborů a regionální význam.
183. Lom Chlum k.ú. Dolní Lomnice - ppkč. 46/1, 46/2, 52/1, 52/2, 52/6, 52/7 Ochranné pásmo: - ppkč. 46/7, 46/8, 46/9, 46/10; stavební pkč. 334, 335, 336, 396 LZ Konopiště, polesí Pyšely lesní porosty 430 a3 /část/ /LHP k 1.1.1973/ Výměra: asi 2 ha Sosiekoregion: 31 - Táborsko-benešovská pahorkatina Záměr ochrany sleduje zachování refugia zvířeny v prostoru lomu s jezírkem /hnízdiště výra, lokalita mravenců, ptactva a vodních živočichů/. Území zaujímá prostor lomu Chlum, kde se těžila žula požárského typu. Vstup do lomového prostoru uzavírají dvě rekreační chaty. Lomové stěny jsou trvale hnízdištěm výra velkého /Bubo bubo/. Přilehlé lesní porosty, z větší části vzniklé přirozeným náletem, jsou hnízdištěm asi 30 druhů ptáků, z významnějších strakapúda prostředního /Dendrocopus medius/ a malého /D. minor/; dále se zde vyskytuje ještěrka obecná /Lacerta agilis/, slepýš křehký /Anguis fragilis/, ropucha obecná /Bufo bufo/ a skokan hnědý /Rana temporaria/. Početný je výskyt kolonií lesních mravenců /Formica sp./. V jezírku prosperuje vysazená populace raka bahenního /Astacus leptodactylus/. Geobotanicky ani floristicky se lokalita nesledovala.
198
Prověrka probíhala 7.5.1985. Podle zbytků potravy byla potvrzena přítomnost výrů. Okolo okraje lomu je zřejmě dosti vysoká frekvence návštěvníků. Při pochůzce byl zjištěn značný počet kolonií Formica ? polyctena s rojovými jedinci. Doporučuje se vyhlásit toto území jako CHPV v uvedeném vymezení. V ochranných podmínkách je třeba vyloučit myslivost a zakázat vstup veřejnosti; bylo by vhodné lokalitu oplotit. Zásahy v lesních porostech ochranného pásma je třeba fixovat v LHP. Lokalita má regionální význam pro ochranu zoogenofondu.
199
OKRES PRAHA - ZÁPAD
A CHRÁNĚNÁ ÚZEMÍ
184. Chráněný přírodní výtvor Černá rokle Usnesení rady KNV č. 262 ze dne 22.9.1970 k.ú. Kosoř - ppkč. 280, 282/10, 282/11, 282/17, 282/20, 282/21, 282/29, 282/57, 282/58 k.ú. Radotín - ppkč. 3015, 3024 část, 3031 Ochranné pásmo: k.ú. Kosoř
- ppkč. 282/14, 282/18, 282/30, 282/53, 282/54, 282/55,
282/56, 282/59; k.ú. Radotín - ppkč. 3013 část, 3014, 3022 část, 3024 část, 3030 část Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti Zbraslav-Strnady lesní porosty 16 a1 část, 16 b5 část, 16 s10 část, 17 b1, 17 c1, bezlesí 23, 24, 25 Ochranné pásmo: lesní porosty 16 a1 část, 16 b4 část, 16 b5 část, 16 s9, část, 16 S10 část /LHP k 1.1.1962/ VÚLHMPLO Strnady, polesí Jíloviště lesní porosty 8 C1 část, C2, A1 část, bezlesí 33, 34 Ochranné pásmo: 8 A1 část, B1 část /LHP k 1 .1 .1981/ Výměra: 13,2643 ha Výměra ochranného pásma: 6,62 ha Sosiekoregion: 23 - Pražská plošina
Motivem ochrany byl původně odkryv hraničních vrstev lochkov-prag /devon/ s mnoha zkamenělinami a zajímavými geomorfologickými útvary; zároveň jde o významný xerotermní ekosystém. Území tvoří soustava opuštěných stěnových lomů a jejich nejbližší okolí. Intenzívní těžba zde skončila před 2. světovou válkou. Lomové stěny jsou dosud velmi dobře odkryty a poskytují konkordantní uložení devonských vrstev lochkovu a pragu. Zdejší lomy měly klíčový význam pro řešení otázky hranice siluru a devonu, dřívější stratotyp byl zde. Lokalita je zároveň jedním z nejbohatších nalezišt zkamenělin v Barrandienu vůbec s graptolity, trilobity a dokonce se zbytky devonských ryb. Lomy pozvolna zarůstají náletem teplomilných 200
dřevin. Fytocenologicky je zde velmi pestrá mozaika společenstev, např. Quercion pubescenti-petraeae, Carpinion betuli, Prunion fruticosae, Prunion spinosae, Geranion sanguinei, Helianthemo-Festucion cinereae, Festucion valesiacae, Alysso-Sedion aj., a množstvím chráněných a ohrožených rostlinných druhů a s významnou evertebratofaunou. Prověrka se konala 28.6.1984. Společenstva i geologický fenomén jsou v dobrém stavu až na spontánní zarůstání dřevinami na několika místech. Při horním okraji u Kosoře jsou pozůstatky stará skládky s ruderálními porosty. Při návštěvě byly zjištěny četné chráněné a ohrožené druhy rostlin. Kromě geologického významu jde o velmi významný soubor ekosystémů; v tom smyslu je třeba rozšířit i motivaci ochrany. Je možno povolit sběr zkamenělin v suti. Management záleží zejména v odstraňování náletových dřevin z počvy lomu v blízkosti lomových stěn a z vybraných partií skalní stepi. Lokalita je významná pro vědecký výzkum a dokumentaci v mnoha oborech; její význam pro geologické vědy je mezinárodní.
Státní přírodní rezervace Karlické údolí - viz Beroun 21
185. Chráněný přírodní výtvor Kněživka Usnesení rady KNV č. 202 ze dne 8. srpna 1978 k.ú. Tuchoměřice - ppkč. 247/1 část Výměra: asi 0,2 ha Sosiekoregion: 23 - Pražská plošina Předmětem ochrany je geologicky významný buližníkový suk s četnými nálezy zkamenělin. Území tvoří stěny opuštěného buližníkového lomu a jejich nejbližší okolí. Těžební činností byl obnažen buližníkový suk, který fungoval jako ostrov v křídovém moři. Na nejvýraznějším vrcholu, který je místně označován jako Kobyla, lze pozorovat vyhlazené plochy stopy mořského příboje, která představují jeden z nejlepších dokladů dynamické činnosti křídového moře z území Čech. Nerovnosti v buližnících jsou vyplněny svrchnocenomanskými a spodnoturonskými uloženinami. Tyto tzv. kapsy obsahují hrubozrnné slepence tmelené vápencem s hojnými zkamenělinami. V jejich podloží jsou místy vyvinuty
201
slínovce se zbytky ústřic, ostny ježovek, žraločími zuby apod. Vesměs jde o uloženiny křídového more. Území je v současné době ohrožováno jednak sběratelskou činností, jednak nepovolenou skládkou. Prověrka se uskutečnila 28.6.1984. Chráněný fenomén byl shledán v pořádku. Na několika místech přímo v chráněném území byly zjištěny drobné skládky, bezprostřední okolí působí značně neutěšeným dojmem, protože se zde shromažďuje odpad, kamenivo aj. Skladka nad územím byla již odstraněna; dole je sice rovněž tabule s označením zákaz skládky, ale tento zákaz se nerespektuje a asi ani nepostihuje. Je třeba odstranit drobné skládky v CHÚ, rekultivovat skládku v bezprostředním okolí a výhledově připravit asanační zásahy k odstranění dřevin. Ochranářský plán byl zpracován v roce 1981 a vyhovuje. Lokalita má celostátní význam z hlediska geologických věd.
186. Státní přírodní rezervace Kulivá hora Výnos MK ČSR čj. 17 978/72 ze dne 29. prosince 1972 k.ú. Třebotov - - ppkč. 149, 150 část, 151, 172, 466/1 část, 467, 476/1 část Výzkumný ustav lesního hospodářství a myslivosti Zbraslav-Strnady, polesí Černošice - lesní porosty 49 a1, b1, c1, c2, c3, d1, d2, d3, d4, e1, e2, e3, f1 f2, f3, 50 b1, c1, d1, d2, e1, bezlesí 48, 49, /LHP k 1 .1.1902/ VÚLHM - pokusný lesní objekt Strnady, polesí Jíloviště lesní porosty 18 C, D, F, 19 E, F1 část, F2, F3 /LHP k 1.1.1981/ Výměra: 22,23 ha Sosiekoregion: 22 - Hořovická pahorkatina
V tomto území jsou chráněna společenstva vápencových skalních stepí. Území tvoří skalnatý vápencový ostroh na levém břehu potoka Švarcavy jižně od obce Třebotov a přilehlé lesní porosty nad Švarcavou. Geologický podklad tvoří lochkovské vápence, v severní a severozápadní části se uplatňují dalejské břidlice. Největší plochu území zaujímají dubohabřiny, podél potoka jsou vyvinuty úzké pruhy olšové jaseniny a na svazích potočních údolí suťové lesy s habrem. Vystupující skály hostí mozaiku společenstev šípákových doubrav a skalních stepí. Z význačných rostlinných druhů se vyskytují bělozářka větvitá /Anthericum ramosum/, chrpa Triumfettiho /Centaurea triumfettii/, okrotice bílá
202
/Cephalanthera
damasonium/, plamének přímý /Clematis recta/, vstavač nachový /Orchis
purpurea/, kavyl Ivanův /Stipa ioannis/ aj. Zoologicky jsou významné zejména malakocenózy a entomocenózy, z reliktních druhů např. saranče Chorthippus vagans a Stenobothrus crassipes, otakárek ovocný /Iphiclides podalirius/ a četné další druhy hmyzu. V minulosti byla vylámána část svahu nad nádrží v západní části území, kde se nacházejí četné zkameněliny. Lesní společenstva jsou částečně narušena převodem na smrkové, zčásti borové monokultury. Ovlivnění pastvou na jižních částech svahu prospělo rozšíření teplomilných společenstev. Přes území vedou dvě trasy elektrovodu s odlesněnými ochrannými pásmy. Prověrkový protokol byl zpracován na základě inventarizačního průzkumu a dalších materiálů z rezervační knihy. Je třeba asanačními zásahy potlačovat nástup dřevin na stepních lokalitách. V ochranářském plánu je třeba zakotvit asanaci cizorodých dřevin /akát, borovice černá/ a převod jehličnatých monokultur na stanovištně odpovídající porosty. Území má regionální význam pro výzkum a dokumentaci v několika oborech.
187. Státní přírodní rezervace Medník Výnos MŠANO č. 14.779/42 ze dne 11.2.1942 k.ú. Hradištko - ppkč. 772 LZ Zbraslav, polesí Slapy lesní porosty 4 C1, D1, E1 /LHP k 1.1 .1982/ Výměra: 19,02 podle výnosu, 31,10 podle LHP Sosiekoregion: Táborsko-benešovská pahorkatina Předmětem ochrany v rezervaci je ekosystém přirozených hájových společenstev s výskytem kandíku psího zubu /Erythronium denscanis/, který zde dosahuje severní hranice areálu. Území zaujímá /na základě vymezení prověrkou z roku 1962/ severovýchodní a východní svahy pod vrcholem Malého Medníku, mírně ukloněnou terasu /Ve Vokloni/ a srázné svahy s východní expozicí nad Sázavou až po terénní zářez s potůčkem V Jezevčinách. Lokalita Ve Vokloni /V jamách/ nese stopy po těžbě zlata z počátku historického období. Geologický podklad tvoří horniny jílovského pásma, nadmořská výška je 220 392 m. Lesní společenstva tvoří porosty svazů Eu-Fagion, Carpinion betuli, místy křovinné porosty /Prunion spinosae/ a vegetace skalních stěn a teras ve fragmentech. V západní a východní části území jsou ostrůvky smrkových monokultur. Z významných rostlinných druhů je třeba
203
jmenovat především kandík psí zub /Erythronium denscanis/, dále ostřici chlupatou /Carex pilosa/, dymnivku bobovitou /Corydalis fabacea/, kruštík širolistý /Epipactis helleborine/, tomkovici jižní /Hierochloe australis/, hruštičku menší /Pirola minor/, tis červený /Taxus baccata/, ze zvířeny mloka skvrnitého /Salamandra salamandra/, datla černého /Dryocopus martius/ a obvyklé hájové druhy obratlovců i bezobratlých. Terénní šetření k prověrce bylo 22.3. 1984. V lese je nápadný úhyn habrů, patrně vlivem sucha; jejich stav se snížil asi o 0,15 zakmenění. Staré oplocenky pro sledování kandíku jsou již zcela rozpadlé, největší byla nedávno obnovena. V těsné blízkosti rezervace byly rekonstruovány rekreační chaty, a přístavby. Byl zjištěn pár kání v toku a výr; kandík zatím jen ojediněle vyráží. Ochranný režim je účinný, zejména díky dobré spolupráci s polesím. Šlo však o území s výnosem z roku 1933, kde nejsou specifikovány ani ochranné podmínky, ani vymezení. Je nutno připravit návrh na přehlášení a rozšíření CHÚ. Motivace z původního pojetí je rozšířena na celý ekosystém. V roce 1981 byla zpracována směrnice řízení vývoje území v rámci návrhu na vyhlášení lesů zvláštního určení. Požaduje návrat k výmladkového hospodářství, cílovou skladbu Hb 50, Db 40, Lp 10, líska a náhradu smrkových monokultur přirozenými porosty; vylučuje stavbu mysliveckých zařízení. Na lokalitě V jámách /4 Cl/ je potřebná probírka smrků a suchých habrů. Území má celostátní význam pro výzkum a dokumentaci ve více přírodovědných disciplínách.
188. Chráněný přírodní výtvor Teletínský lom Usnesení rady KNV č. 32 ze dne 8. února 1977 k.ú. Krňany - ppkč. 295 část /osada Teletín/ LZ Konopiště, polesí Tomkovka - lesní porost 11 /LHP k 1.1.1975/ Výměra: 0,09 ha Sosiekoregion: 31 - Táborsko-benešovská pahorkatina
Motivem ochrany je zachování ukázky diferenciace magmatu středočeského plutonu poblíž kontaktu s jílovským pásmem. Chráněné území tvoří stěny bývalého lomu, kde se ke stavebním účelům dobývaly granodiority. Stěnový a jámový lom je dnes zatopen; výška stěny je 15 - 20 m, šířka 12 m a délka asi 20 m. Severní část tělesa tvoří křemenný diorit až meladiorit, střední a jihovýchodní 204
část převážně hrubě zrnitý amfibolicko-biotitický granodiorit až křemenný diorit světle modrošedé barvy s výraznou přednostní orientací tmavých minerálů, hlavně biotitu. Hornina je zajímavá především texturou; tento fenomén není nikde jinde v Čechách tak dobře vyvinut. V současné době je však tento fenomén lépe pozorovatelný v sousedním velkém lomu. Lokalita je jedním z mála petrograficky motivovaných chráněných území v ČSSR. Dne 22.3.1984 se uskutečnila prověrka v terénu. Výhled do lomu je zastíněn nárostem dřevin, na stěnách jsou polomy. Občan bydlící v blízkosti z lomu čerpadlem odebírá vodu. Ochranářský plán byl zpracován v roce 1982. Doporučuje se odstranit padlé stromy v lomových stěnách a dřeviny při vchodu do lomu. Čerpání vody je třeba legalizovat za podmínek stanovených ochranou přírody. Území má celostátní význam z hlediska petrografie.
B - NÁVRHY CHRÁNĚNÝCH ÚZEMÍ PODLE METODIKY SÚPPOP
189. Kobylí draha k.ú. Hradištko - - ppkč. 775 část Ochranné pásmo: k.ú. Třebsín - - ppkč. 355, 368, 369 LZ Zbraslav, polesí Slapy - lesní porosty 12 A2, C1 Ochranné pásmo: LZ Konopiště, polesí Tomkovka - lesní porosty 9 A /LHP k 1.1.1982; OP LHP k 1.1.1985/ Výměra: 42,56 ha Výměra ochranného pásma: 12,72 ha Sosiekoregion: 31 - Táborsko-benešovská pahorkatina
K ochraně se navrhují přirozená společenstva vltavského kaňonu. Jde o svahy a srázy pravého břehu Vltavy od Třebsína směrem k Brunšovu s převážně západní expozicí. Společenstva se střídají v závislosti na orientaci: zakrslé doubravy /Cynancho-Quercetum/, kyselé doubravy /Genisto germanicae-Quercetum/ a suťové habřiny /Aceri-Carpinetum/. Na strmých srázech skal se uplatňují společenstva svazu Geranion sanguinei. Z významných rostlinných druhů zde rostou plicník nejměkčí /Pulmonaria molissima/, tomkovice jižní /Hierochloe australis/, třemdava bílá /Dictamnus albus/,
205
plamének přímý /Clematis recta/, hvězdnice chlumní /Aster amellus/, kavyl Ivanův /Stipa ioannis/ a několik expemplářů tisu /Taxus baccata/. Ze zvířeny se zde vyskytuje několik významných xerotermních a petrofilních druhů, mimo jiné ještěrka zelená /Lacerta viridis/, výr velký /Bubo bubo/ a poštolka obecná /Falco tinnunculus/. Při severovýchodním okraji a v ochranném pásmu jsou rekreační chaty. Prověrka proběhla 22.3.1984. Nebyly zjištěny žádné podstatné závady. Určité potenciální ohrožení trvale představují chaty. Přestože návrh na vyhlášení lokality v kategorii SPR byl podán na MK ČSR v roce 1971, území dosud není vyhlášeno. V roce 1977 byl předložen k obnově LHP požadavek na hospodaření, v podstatě bez zásahu; místy bylo provedeno jednocení habrových výmladků a redukce habru ve prospěch ostatních přirozených dřevin s ponecháním vytěženého dřeva na místě ve vrstevnicovém směru tak, aby zadržovalo půdu a humus. Je nutné toto území urychleně vyhlásit za chráněné. Lokalita má celostátní význam s vědeckou a dokumentační multidisciplinární funkcí.
190. Zvolská homole k.ú. Zvole - ppkč. 537/1 část, 537/19, 540 část, 544/1, 544/2, 544/3, 545/1 Ochranné pásmo: k.ú. Zvole
- ppkč. 93/2, 94/2, 97/2, 99/2, 103/2, 106/2, 108/2, 110/2,
537/3, 537/4, 537/5, 537/6, 537/7, 537/8, 537/9, 537/10, 537/11, 537/12, 537/13, 537/14, 537/20, 540 část, 543, 691/2 část ÚLZ Zbraslav, polesí Okrouhlo - lesní porosty 32 A, 32 B část, 33 A, bezlesí 108 Ochranné pásmo: lesní porosty 31 A, 31 C, 32 B část, bezlesí 105, 106, /LHP k 1.1.1982/ Výměra: 47,22 ha Výměra ochranného pásma: 29,63 ha Sosiekoregion: 23 - Pražská plošina
K ochraně se navrhuje zachovalá ukázka teplomilných lesních, vřesovištních a stepních společenstev organismů. Toto území zabírá skalní sráz zářezu Vltavy mezi Jarovem a Vraným s jižní a jihozápadní expozicí a část terasy nad hranou zářezu. Podloží tvoří algonkické břidlice a droby místy prostoupené diabasy, dioritovými porfyrity a kalcitovými žílami. Kromě skalních
206
výchozů jsou zde vyvinuty kamenité a suťové půdy, popřípadě středně hluboké půdy s úlomky mateční horniny a ojediněle vrstvy spraše. Plošina nad hranou je porostlá lesem a fragmenty vřesovišt i bývalých xerotermních pastvin; skalní srázy pokrývají stepní a křovinná společenstva. Mozaikovitě jsou zde zastoupeny tyto cenotaxony: Carpinion betuli, Quercion pubescenti-petraeae, Genisto germanicae-Quercion, Festucion valesiacae, Seslerio-Festucion duriusculae, Alysso-Festucion pallentis, Hyperico perforato-Scleranthion perennis, Prunion fruticosae aj. a dále významné druhy rostlin tařice skalní/Alyssum saxatile/, rmen barvířský /Anthemis tinctoria/, bělozářka liliovitá /Anthericum liliago/, bělozářka větvitá /A. ramosum/, podražec křovištní /Aristolochia clematitis/, dvojštítek hladký /Biscutella laevigata/, zvonek klubkatý /Campanula glomerata/, chrpa Triumfettiho /Centaurea triumfettii/, hvozdík sivý /Dianthus gratianopolitanus/, třemdava bílá /Dictamnus albus/, hvězdnice zlatovlásek /Aster linosyris/, vemeník dvoulistý /Platanthera bifolia/, koniklec luční černající /Pulsatilla pratensis ssp. nigricans/, lomikámen vždyživý /Saxifraga aizoon/, lomikámen trsnatý /S. caespitosa/, kavyl Ivanův /Stipa ioannis/, lněnka lnolisá /Thesium linophyllum/, rozrazil klasnatý /Veronica spicata/, prorostlík příbuzný /Bupleurum affine/, kalina tušalaj /Viburnum lantana/ aj. V minulosti /kolem roku 1954/ zde hnízdil sokol stěhovavý /Falco peregrinus/; z významnějších živočichů je třeba dále zaznamenat ještěrku zelenou /Lacerta viridis/ a plže Pupilla triplicata, Laciniaria biplicata bohemica, Coehlicopa lubricella a Helicigona lapicida. Území je klasickou entomologickou lokalitou s unikátní stepní a myrmekofilní entomofaunou. V minulosti byly provedeny pokusy o zalesnění bývalé pastviny a o introdukci akátu a červeného dubu. Prověrka v terénu proběhla 7.6.1984. Většina území je v dobrém stavu. Napříč jižní částí jde široký průsek pro nový elektrovod, který však při vhodném využití bude mít pro zachování stepních cenóz spíše pozitivní význam. Lesní porosty místy tvoří nepůvodní dřeviny /akát, borovice černá, dub červený a smrk/. Při silnici u zastávky Jarov je skládka a byla zde nově zbudována chata. U silnice se šíří ostřužiník. Územím vede turisticky značená cesta. Byl zde ověřen výskyt několika uvedených druhů a rovněž zvonku jemného /Campanula gentilis/. Doporučuje se urychleně vyhlásit toto území jako CHPV s výhledem přehlášení na SPR; v jižní části je třeba rozšiřovat nelesní plošky a nedovolit zmlazení dřevin na ploše průseku /zde je při odborném brigádnickém zásahu možno použít i arboricid/, likvidovat allochtonní dřeviny /většinou v rámci lesnických zásahů/ a uvolnit Wasmannův smrk od výsadby červeného dubu v okruhu nejméně 5 m od obvodu koruny. Výhledově je třeba převést porosty s dubem červeným a smrkem na porosty přirozené skladby. Jalovce na
207
bývalé pastvině je třeba uvolnit od stínících výsadeb a odstranit skládky u Jarova. Zpřístupňování území není žádoucí. Území má celostátní význam pro vědecký výzkum a dokumentaci v mnoha přírodovědných disciplínách.
C NÁVRHY CHRÁNĚNÝCH ÚZEMÍ MIMO METODIKU SÚPPOP
191. Buližníkový kamýk k.ú. Čičovice, Černovičky - parcelní situace nebyla dosud zjištěna. Výměra: asi 10 ha Sosiekoregion: 23 - Pražská plošina V území se navrhuje ochrana buližníkového suku se sedimenty příbojové facie české křídy. Severně od Tuchoměřic leží osada Černovičky; severozápadně od ní se vypíná zalesněný kopec, který představuje krajinnou dominantu a význačné refugium flóry a fauny v okolní zemědělské krajině. Je to buližníkový kamýk, který fungoval v době křídové záplavy jako ostrov v poměrně mělkém moři. Po jeho obvodu se táhne několik opuštěných lůmků, v nichž jsou odkryty uloženiny svrchní křídy /převážně turonu/, které obsahují četné zkameněliny. V některých lůmcích jsou též pěkné ukázky abrazní činnosti mořského příboje opracované buližníkové kameny. Terénní šetření proběhlo 20.11. 1984. Z hlediska hlavního geologického fenoménu je území v uspokojivém stavu; je třeba omezit dřeviny v lůmcích a dále sledovat stav zarůstání. Dále je třeba zajistit, aby zde nevznikaly černé skládky. Území se doporučuje vyhlásit jako CHPV. Má regionální význam pro geologické vědy.
208
OKRES PŘÍBRAM A CHRÁNĚNÁ ÚZEMÍ
192. Státní přírodní rezervace Drbákov Albertovy skály Výnos MK ČSR č. j. 6 088/77 ze dne 5. prosince 1977 k.ú. Nalžovice - ppkč. 476/1 část, 656/1, 656/2, 666, 667, 668, 698, 701, 702/2 část, 703, 70 5, 707, 708, 711, 712, 715, 716, 719, 720, 723, 724, 726, 727, 728, 729 část, 730/1, 730/2, 731, 735 část, 736 část, 737 část, 1123/1 část, 1128 část LZ Vysoký Chlumec, polesí Nalžovice
lesní porosty 6 e1, 21 a1, a31, b1
/LHP k 1.1.1975/ LZ Vysoký Chlumec, polesí Svatý Jan lesní porosty 3 A, B, 4 J /LHP k 1.1.1984/ Výměra: 64,29 ha Nové geometrické zaměření /30.9.1985/: k.ú. Nalžovice - ppkč. 476/4, 656/1, 656/2, 657/2, 666, 667, 668, 670, 698, 701, 702/2, 703, 705, 707, 708, 711, 712, 715, 716, 719, 720, 723, 724, 726, 727, 728, 729/1. 730/1, 730/2, 731, 735/2, 736/2, 737/2, 1123/4, 1123/5, 1128/2 Výměra: 62,7676 ha Sosiekoregion: 31 - Táborsko-benešovská pahorkatina
Předmětem ochrany jsou přirozená společenstva skalnatých úbočí středního Povltaví. Území zaujímá příkré stráně na pravém břehu Vltavy v nadmořské výšce asi 280 až 470m se severní a západní orientací a sklonem svahu od 19 do 45°, přibližně mezi obcí Nalžovické Podhájí a Častoboří. Na svazích ojediněle vystupují skalky, příkřejší partie pokrývají sutě. Geologickým podkladem jsou horniny jílovského pásma
amfibolické
porfyrity, křemenné porfyry, zbřidličnatělé biotitické a amfibolicko-biotitické granodiority a metabazity. Nejrozšířenějším půdním typem je hnědý ranker, dále se setkáváme s oligotrofní hnědozemí /převážně pod bukodubovými porosty/, v menším množství s mezotrofními hnědozeměmi. V rezervaci se podle typu reliéfu střídají lesní společenstva, především zakrslé doubravy /Cynancho-Quercetum, Torminaleto-Quercetum/, dubohabrové háje /QuercetoCarpinetum, StellarioCarpinetum/, ostrůvkovitě kyselé doubravy /Luzulo-Quercetum/ a habrové bučiny. Nejvíce se uplatňují suťové lesy /Aceri-Carpinetum/ význačné přítomností
209
tisu. Ostrůvkovitě se vyskytují skalní stepi /Alysso-Festucetum duriusculae/. Z význačnějších druhů rostlin se zde vyskytují tis červený /Taxus baccata/, bělozářka liliovitá /Anthericum liliago/, bělozářka větvitá /A. ramosum/, chrpa Triumfettiho /Centaurea triumfettii/, koniklec luční načernalý /Pulsatilla pratensis ssp. nigricans/ a další teplomilné druhy charakteristické pro kaňon Vltavy. Významné jsou i zoocenózy, zejména pokud jde o bezobratlé; z obratlovců se vyskytuje ještěrka zelená /Lacerta viridis/, užovka hladká /Coronella austriaca/, výr velký /Bubo bubo/, krahujec obecný /Accipiter nisus/ aj. Místy jsou porosty narušeny výsadbami jehličin /smrk, borovice/ a akátu. Na protějším břehu je v současné době ve stadiu výstavby velkokapacitní rekreační zařízení /Smilovice/. Protokol o prověrce byl zpracován v roce 1983 na základě inventarizačních průzkumů a materiálů rezervační knihy. V populaci tisu chybí generace do výšky 2 m, což je pravděpodobně způsobeno okusem srnčí zvěří. V letech 198283 byly tisy v rezervaci spočítány a označeny /asi 800 exemplářů/. Provozování myslivosti v území je převážně nežádoucí; je nutný pouze lov srnčí zvěří pro umožnění reprodukce tisu. Rezervace má placeného strážce, který též udržuje naučnou stezku územím. Ochranářský plán byl zpracován v roce 1983. Je třeba zajistit zákaz kotvení na břehu na území rezervace. Lokalita má celostátní význam pro výzkum a dokumentaci ve více oborech.
193. Státní přírodní rezervace Getsemanka Výnos ministerstva školství a kultury čj. 54. 391/65-V/2 ze dne 13.ledna 1966 k.ú. Hutě pod Třemšínem - ppkč. 417/14 část k.ú. Věšín ppkč. 1523/26 část, 1523/27 část, 1523/28 část, 1523/29 část, 1523/34 část LZ Rožmitál pod Třemšínem, polesí Hutě - lesní porosty 613 d3, 613 d4, 613 d5 /Getsemanka 1/; lesní porosty 607c2,c4,e7, 613b1 Getsemanka II /LHP k 1.1.1963/ LZ Rožmitál, polesí Hutě lesní porosty 307 F, 313 D, F /LHP k 1.1.1980/ Výměra: 27,76 ha Nové geometrické zaměření /28.9.1985/; k.ú. Hutě pod Třemšínem - ppkč. 417/14, 417/46, 417/49; k.ú. Věšín - ppkč. 1523/27, 1523/34, 1523/30, 1523/62, 1523/66, 1523/68 Výměra: 29,3612 ha Sosiekoregion: 30 - Brdská vrchovina 210
V rezervaci je chráněn ekosystém přirozené bučiny. Území se skládá ze dvou částí: 1. část zaujímají svahy orientované k jihu až jihovýchodu, 2. část vrcholová partie hřebene /745mm/, severně exponovaný suťový svah a rovinatá část pod ním Lokalita se nachází v hřebenové partii Brd západně od Hutí pod Třemšínem. Geologický podklad tvoří přeměněné břidlice, droby a drobové břidlice. Převážnou část rezervace pokrývají květnaté bučiny /Dentario-Fagetum/ s výskytem některých horských druhů třtina chloupkatá /Calamagrostis villosa/ a kokořík přeslenitý /Polygonatum verticillatum/, které na severním svahu přecházejí v suťové lesy typu FagoAceretum lunarietosum. V jižní části SPR je malé prameniště osázené olší lepkavou. Pro scelení území byly do něho zahrnuty i menší plochy smrkové monokultury. Floristicky jde o velmi pestré území s výskytem oměje vlčího moru /Aconitum lycoctonum/, orlíčku planého /Aquilegia vulgaris/, mokrýše vstřícnolistého /Chrysosplenium oppositifolium/, čarovníku horského /Circaea alpina/, kyčelnice cibulkaté /Dentaria bulbifera/, kyčelnice devítilisté /D. enneaphylos/, kostřavy nejvyšší /Festuca altissima/, měsíčnice vytrvalé /Lunaria rediviva/ aj. Entomofauna obsahuje mnoho montánních prvků /střevlíci Carabus auronitens a C. hortensis, mandelinky rodu Orina a xylofágy/. Prověrka se uskutečnila 27.9.1983. Území nejeví stopy významnějšího narušení. Zmlazení buku je celkově minimální a semenáče jsou navíc okusovány zvěří. Plot kolem holiny je na více místech povalen. Mladé bukové porosty jsou přehoustlé a prosychají z nedostatku světla. Na okraji rezervace bylo zjištěno kaliště a říjiště jelenů. Doporučuje se zřídit ochranné pásmo, do něhož by byly zahrnuty i sousední přírodovědecky cenné partie. Je nutno zpracovat ochranářský plán. Území má regionální význam s výzkumnou a dokumentační víceoborovou funkcí.
211
194. Chráněný přírodní výtvor Hřebenec Usnesení rady ONV v Příbrami č. 1602 ze dne 3. dubna 1964 k.ú. Hutě pod Třemšínem - ppkč. 420/10, 420/11, 420/12 k.ú. Roželov - ppkč. 606/31 část LZ Rožmitál pod Třemšínem, polesí Hutě lesní porosty 626 b1, c1, e2, e3 bezlesí 72, 73 /LHP k 1.1.1963/ LZ Rožmitál, polesí Hutě - lesní porost 326 B /LHP k 1.1.1980/ Výměra: 9,76 ha Nové geometrické zaměření /28.9.1985/: k.ú. Hutě pod Třemšínem 420/11, 420/49, 420/51, 606/33; k.ú. Roželov - ppkč. 606/33 Výměra: 9,3166 ha Sosiekoregion: 30 - Brdská vrchovina
Je zde chráněn vypreparovaný skalní výchoz s kamenným mořem. Území tvoří skalnatý hřbet severozápadně od koty Třemšína a jeho příkrý svah orientovaný k západu. Většinu plochy pokrývá kamenné moře vzniklé rozpadem kambrických holšínských slepenců. Jde o jedno z nejrozsáhlejších kamenných moří ve Středočeském kraji. Holšínské slepence obsahují křemenné a buližníkové oblázky spojené kompaktním křemitým bělošedým tmelem. Ve vrcholové partii jsou fragmenty reliktního boru s ojedinělými břízami, jeřáby a smrky a kamenné moře pouze s nárosty lišejníků. Okolí geomorfologického fenoménu je porostlé druhotnými smrčinami. Zvířena se podrobněji nesledovala; ptačí druhy jsou zčásti montánního charakteru datel černý /Dryocopus martius/, křivka obecná /Loxia curvirostra/ a sýkora parukářka /Parus cristatus/. Na této lokalitě se značně koncentruje jelení zvěř, a to též jelenec virginský /Odocoileus virginianus/. Prověrka se konala 11.10.1983. Nebylo zjištěno významné narušení. Geomorfologický fenomén je dobře vyvinut. Doporučuje se provést podrobný lichenologický výzkum. Na padlém kmeni smrku byla nalezena houba Hericium flagellum. V roce 1979 byl zpracován návrh lesnických zásahů v rámci vyhlášení lesů zvláštního určení. Lokalita má regionální význam a multidisciplinární vědeckou a dokumentační funkci.
212
195. Chráněný přírodní výtvor Husova kazatelna Usnesení rady KNV č. 32 ze dne 8. února 1977 k.ú. Žemličkova Lhota - ppkč. 198, 199/1, 199/2, 203/2, 204, 205, 206, 207, 208, 209, 2lO, 211, 212, 213, 214, 215/1, 215/2, 216/2, 219, 220, 221, 222, 223, 224, 225, 226/1, 226/3, 226/4, 226/5, 229 Výměra: 9,07 ha Nové geometrické zaměření /1977/: k.ú. Žemličkova Lhota - ppkč. 197/7, 197/8, 197/9, 198, 199/2, 199/3, 199/4, 199/1, 201/2, 201/3, 203/2, 203/3, 204, 205, 206, 207, 208, 209, 2lO, 211, 212, 213, 214, 215/1, 215/2, 216/2, 216/1, 219, 220, 221, 222/1, 223, 224, 225, 226/1, 226/3, 226/4, 226/5, 229/1, 243/6, 243/7, 500/2, 507/2; k.ú. Skoupý - ppkč. 258/4, 265/3, 701/2 Výměra: 9,2705 ha Sosiekoregion: 31 - Táborsko-benešovská pahorkatina
Motivem ochrany je ukázka zvětrávání žulových hornin. Území leží ve vrcholové části mírného návrší vpravo od silnice z Bratřejovic do Petrovic. Původně se zřejmě využívalo jako pastvina, dnes je z větší části zarostlé lesem. Nacházejí se zde četné ukázky selektivního zvětrávání granodioritu typu Čertova břemene /středočeský pluton/, při kterém na povrchu zůstávají vyvětralá izolovaná odolná jádra žulových hornin. Setkáváme se zde s více geomorfologicky zajímavými jevy viklan Husova kazatelna, obětní mísy, projevy mrazového zvětrávání. Terénní šetření se uskutečnilo 24.5.1983. Lokalita je dosti zarostlá dřevinami, alespoň u nejvýznačnějších kamenů a skalek je třeba odstranit nálet a některé vzrostlé stromy /které byly již v minulosti označeny bílou barvou/. Území má též významnou refugiální funkci. Plochu CHPV je možno využít k experimentálnímu pěstování ohrožených druhů rostlin. V roce 1979 byl zpracován ochranářský plán a návrh lesnického hospodaření. Území má celostátní význam, zejména pro geologické vědy.
213
196. Státní přírodní rezervace Kosova Hora Vyhláška MŠO ze dne 5. prosince 1946 čj. B-204 362/46-III/l. k.ú. Kosova Hora - ppkč. 654 část; lesní vymezení nebylo uvedeno. LZ Vysoký Chlumec, polesí Vojkov lesní porosty 16 A1 část, A4 část /LHP k 1.1.1984/ Nové geometrické zaměření/28.9.1985/: k.ú. Kosova Hora - ppkč. 654/4 Výměra: 1,4680 ha Sosiekoregion: 35 - Vlašimská pahorkatina
V území je chráněna populace kručinečky křídlaté. Území zaujímá mírný západní svah při severozápadním úpatí kóty 496 jihovýchodně od Kosovy Hory v nadmořské výšce asi 420 m. Geologickým podkladem jsou drobnozrnné muskoviticko-biotitické granodiority typu Kosovy Hory středočeského plutonu. Převládajícím půdním typem jsou oligotrofní hnědozemě. Území je porostlé asi stoletým borem s průměrným zápojem 0,8; rekonstrukčně jde o acidofilní doubravu /Genisto germanicaeQuercion/. Při okraji lesa se nalézá několik kolonií kručinečky křídlaté /Genistella sagittalis/, která zde byla zjištěna v roce 1933. V Čechách je kručinečka křídlatá velmi vzácným druhem /celkem 3 lokality/. Prověrka se uskutečnila dne 20.6.1983. Území není narušeno. Zdá se, že se populace kručinečky nezmenšuje, nýbrž naopak přibývají dosud sterilní drobné kolonie v těsné blízkosti lesa. Území má charakter chráněného naleziště, výhledově by bylo vhodné přehlášení. Byl zpracován návrh hospodaření v rámci návrhu lesů zvláštního určení. Je vhodné soustavně sledovat rozšíření kručinečky a jeho dynamiku na lokalitě. Území má z hlediska ochrany fytogenofondu celostátní význam.
214
197. Státní přírodní rezervace Kuchyňka Výnos MŠANO ze dne 31. prosince 1933 č.j. 143.547 - V. k.u. Pičín - ppkč. 1496 část; velkostatek Hluboš, polesí Návse oddělení 2 část, 3 část, 7 část; výměra nebyla uvedena; podle návrhu na rozšíření z roku 1979 LZ Dobříš, polesí Hluboš
lesní porosty 25 c1c4, d1d5, 27 d1 /LHP k 1.1.
1979/ Výměra: 20,92 ha Nové geometrické zaměření /28.9.1985/: k.ú. Pičín - ppkč. 1496/2 Výměra: 21,1842 ha Sosiekoregion: 30 - Brdská vrchovina
V rezervaci jsou chráněny přirozené lesní porosty brdských hřebenů. Území tvoří krátký srázný suťový svah orientovaný k jihovýchodu pod hřebenem vrchu Kuchyňka /636 m/ asi v polovině vzdálenosti mezi Dobříší a Jinci. Geologický podklad tvoří kambrické čenkovské vrstvy. Na svahu i na jeho úpatí jsou vyvinuty četné sutě z hrubozrnných hlubošských slepenců. Převážnou část území zaujímají staré prořídlé porosty jedlobučin, místy s příměsí smrku, dubu a habru. Na suťových polích se uplatňuje klen /Acer pseudoplatanus/, lípa velkolistá /Tilia platyphyllos/, jilm /Ulmus scabra/ aj. Při hřebenové cestě byla vysázena douglaska /Pseudotsuga menziessi/. V bylinném patře jsou charakteristické druhy jedlobučin, vzácně měsíčnice vytrvalá /Lunaria rediviva/. Pro území je charakteristická bohatá fauna měkkýšů a vůbec bezobratlých, početné populace rejsků Sorex araneus a S. minutus a střevlíků zlatolesklých /Carabus auronitens/, zahradních /C. hortensis/ apod. a obvyklá hájová avifauna. Z vzácnějších druhů ptáků zde hnízdí strakapúd prostřední /Dendrocopos medius/ a holub doupňák /Columba oenas/. Terénní šetření k prověrce území se uskutečnilo 26.4.1983. Jde o rozpadové stadium porostu téměř bez zmlazení. Na hřebenových plochách se místy zmlazuje buk a dub, avšak mlaziny poškozuje zvěř. Území není nijak narušeno. Nově připojené porosty kulturních smrčin by měly být postupně přeměněny na porosty přirozené skladby. Po severní hranici vede turistická značená cesta /červená/. Bylo by vhodné rozšířit území o porosty 24 I 1 a 26 D 1 z polesí Svatá Anna /půdoochranný účelový les/, které plynule navazují na chráněné území a jsou tvořeny asi 170 let starými dubohabrovými porosty. Je třeba napomáhat přirozenému zmlazení oplocením.
215
Území má regionální význam pro výzkum a dokumentaci ve více oborech.
198. Státní přírodní rezervace Na skalách Výnos MŠK čj. 49.945/65V/2 ze dne 13. ledna 1966 k.ú. Věšín
- ppkč. 1523/33 část, 1523/34 část, 1523/35 část, 1523/36 část, 1523/37 část,
1523/38 část, 1523/39 část, 1523/44 část LZ Rožmitál pod Třemšínem, polesí Hutě lesní porosty 606 c7, c8, bezlesí 23, 607 a 4, a5, 611 b4, d1, d2, d3, 612 b1, b2 /LHP k 1.1.1963/ LZ Rožmitál, polesí Hutě lesní porosty 306 G, 307 H, 311 b, 312 E /LHP k 1.1.1980/ Výměra: 23,31 ha Nové geometrické zaměření /30.9.1985/: k.ú. Věšín
- ppkč. 1523/35, 1523/38, 1523/70,
1523/71, 1523/73, 1523/74, 1523/75, 1523/39, 1523/76 Výměra: 22,1210 ha Sosiekoregion: 30 - Brdská vrchovina
V území je chráněn ekosystém jedlobučiny charakteristický pro centrální Brdy. Rezervace zaujímá část hřebene kolem koty 747 m /Na skalách/ a část jeho severozápadního a jihozápadního svahu v hřebenové části Brd západně od Hutí pod Třemšínem. Geologický podklad tvoří tmavě šedé drobové břidlice přecházející v jemnozrnné droby. Přestárlý rozvolněný porost buku a smrku je starý asi 230 let /rozpadové stadium/ a silně se zmlazuje bukem a smrkem ve skupinách. Jedle je zastoupena již jen odumírajícími jedinci. Fytocenologicky lze porosty charakterizovat jako Abieto-Fagetum a Luzulo-Fagetum. V území jsou zahrnuty i smrkové kultury, které se však složením bylinného patra blíží přirozeným smrčinám. Z rostlinných druhů zde byl zjištěn vemeník zelenavý /Platanthera chlorantha/, kokořík přeslenitý /Polygonatum verticillatum/, kyčelnice cibulkatá /Dentaria bulbifera/ a houba Hericium flagellum. V území jsou hojně zastoupena hnízda lesních mravenců Formica cf. polyctena /asi 25 velkých a množství drobných dceřiných kolonií/; údajně se zde vyskytuje mlok skvrnitý /Salamandra salamandra/. Terénní šetření proběhlo 27.9.1983. Území nevykazuje zjevné negativní změny. K důkladnějšímu zabezpečení porostů chráněného území se doporučuje zřídit ochranné pásmo. V roce 1979 byly předloženy požadavky k obnově LHP, obsahující tato opatření: lokálně
216
nezasahovat do území, probírat mlaziny ve prospěch buku a vytvořit kotlíky s vtroušenými listnáči. Území má regionální význam a vědeckou a dokumentační multidisciplinární funkci.
199. Chráněné naleziště Třemešný vrch Výnos MŠK čj. 54.390/65-V/2 ze dne 13. ledna 1966 k.ú. Voltuš - ppkč. 606 část LZ Rožmitál pod Třemšínem, polesí Štěrbina - lesní porost 519 b3 /LHP k 1.1.1963/ LZ Rožmitál, polesí Hutě - lesní porost 336 F /LHP k 1.1 .1980/ Výměra: 2,07 ha Nové geometrické zaměření /28 .9.1985/: k.ú. Voltuš - ppkč. 606/2 Výměra: 2,2607 ha Sosiekoregion: 30 - Brdská vrchovina
Motivem ochrany při vyhlášení byl výskyt lýkovce jedovatého. Chráněné území zaujímá severovýchodní až východní svahy při vrcholu Třemešného vrchu /694 m/ jihojihozápadně od Hutí pod Třemšínem. Geologickým podkladem jsou tmavé granodiority středočeského plutonu a kambrické sedimenty /kloučecké slepence/. Východní část území je porostlá rozpadající se klenovou bučinou /Aceri-Fagetum/, v západní části je mladá smrková monokultura. Z významných rostlinných druhů se vyskytují samorostlík klasnatý /Actaea spicata/, lýkovec jedovatý /Daphne mezereum/, kyčelnice cibulkatá /Dentaria bulbifera/, kyčelnice devítilistá /D. enneaphyllos/, vraní oko čtyřlisté /Paris quadrifolia/, kokořík přeslenitý /Polygonatum verticillatum/, ječmenka evropská /Cuviera europaea/, česnek medvědí /Allium ursinum/, čarovník alpínský /Circaea alpina/ aj. Zoologické údaje nejsou dostačující, entomofauna má montánní charakter. Terén byl prověřen dne 11 .10.1983. Přirozený lesní porost je v rozpadovém stadiu bez zmlazení, jilmy jsou z větší části odumřelé grafiózou. Pokud území nebude oploceno a nebudou provedeny jiné umělé zásahy, lze v budoucnosti očekávat /s velmi problematickým časovým omezením/ spontánní zánik biotopu. Území má velmi malou rozlohu a je obklopeno smrkovými monokulturami. Motivaci ochrany je třeba rozšířit na celý ekosystém. V roce 1979 byl zpracován návrh lesnických zásahů, který však nebyl realizován. Pro ochranu listnáčů a jejich obnovu je třeba zbudovat oplocenky nebo celé území oplotit.
217
Lokalita má regionální význam pro výzkum a dokumentaci v několika přírodovědných oborech.
200. Chráněný přírodní výtvor Vrškámen Usnesení rady KNV č. 32 ze dne 8. února 1977 k.ú. Petrovice - ppkč. 507/1 Výměra: 0,08 ha Sosiekoregion: 31 - Táborsko-benešovská pahorkatina
Předmětem ochrany je granodioritový balvan vzniklý selektivním zvětráváním. Vrškámen je osamocený granodioritový balvan, typický příklad zvětrávání hornin středočeského plutonu, nalézající se v polích jihovýchodně od obce Petrovice. Prověrka proběhla 24.5.1983. Narušení nebylo zjištěno. Od posledního asanačního zásahu opět značně vzrostly keře kolem balvanu, takže se doporučuje v souladu s ochranářským plánem je odstranit. Území má regionální význam pro geologii.
218
B NÁVRHY CHRÁNĚNÝCH ÚZEMÍ PODLE METODIKY SÚPPOP ¨
201. Hradec k.ú. Dobříš - ppkč. 1778/1 část 218 LZ Dobříš, polesí Obora - lesní porosty 18 A, 23 A, 27 A, 32 A, 36 A /LHP k 1 .1 .1979/ Výměra: 45,92 ha Sosiekoregion: 30 - Brdská vrchovina
Návrh ochrany sleduje zachování přirozených lesních porostů charakteristických pro oblast brdských hřebenů. Toto území zabírá úzký pruh na jihovýchodně exponovaném svahu pod hřebenem Hradce /628 m/ na východ od Velkého Chlumce. Geologický podklad tvoří hlubošské slepence, které v nadloží přecházejí do arkózových pískovců a drob sádeckých vrstev. Převážnou část území zaujímají staré porosty bikových bučin /Luzulo-Fagetum/ s výrazně chudým bylinným patrem. Při vrcholu a vrcholové hraně jsou řídké porosty starých dubů, které lze charakterizovat jako kyselou doubravu /Genisto-Quercetum/. Strmé svahy /oddělení 32 - 36/ jsou porostlé suťovým lesem /Fago-Aceretum/. Z vzácnějších bylin byly zaznamenány: česnek horský /Allium montanum/, bělozářka větvitá /Anthericum ramosum/ a lilie zlatohlavá /Lilium martagon/. Zvířena /kromě malakofauny/ se podrobněji nesledovala; asi od roku 1976 zde hnízdí čáp černý. Prověrka v terénu se uskutečnila dne 26.4.1983. Území není narušeno. Možné ohrožení představuje blízkost vojenského prostoru a k němu vedoucí komunikace, která jde v severní části asi v 1/3 délky území přímo po jeho hranici. Přes vrchol a po části hranice vede žlutě značená turistická cesta. V jižní části v prostoru hradiště byly zjištěny staré požerky tesaříka obrovského /Cerambyx cerdo/. V současné době nejsou žádné zásahy potřebné, zásady hospodaření v území byly zohledněny v LHP. Území má celostátní význam pro výzkum a dokumentaci v mnoha odvětvích přírodních věd. 202. Na horách k.ú. Křešín - ppkč. 75/2, 100/1, 100/3, 106/3, 106/5, 199/1, 199/11, 199/14, 199/15, 199/6, 199/8, 200/2, 200/3, 200/4, 200/5, 649/3
219
LZ Dobříš, polesí Bezdědice - lesní porost 73 C část /LHP k 1.l.1979/ Výměra: 4,7331 ha Sosiekoregion: 30 - Brdská vrchovina
K ochraně se navrhují suché nízkostébelné porosty bývalé pastviny s významným zastoupením ohrožených rostlinných druhů. Jde o stráň s převážně jižní expozicí na východním okraji obce Křešín, v minulosti využívanou jako pastvina, s přilehlým cípem lesa. Geologickým podkladem jsou kambrické břidlice /jinecké souvrství/, které ve vyšších a středních partiích stráně místy vycházejí na povrch. Fytocenologicky lze zdejší společenstva řadit do třídy Sedo-Scleranthetea; tvoří je nezapojené porosty s dominantními druhy chmerkem vytrvalým /Scleranthus perennis/, rozchodníkem skalním /Sedum reflexum/, mochnou písečnou /Potentilla arenaria/ a seselem sivým /Seseli osseum/. Ve velkém množství se zde vyskytuje koniklec luční načernalý /Pulsatilla pratensis ssp. nigricans/ a vstavač kukačka /Orchis morio/ a místy jalovec obecný /Juniperus communis/. Je zde rovněž bohatá entomofauna, např. hojná hnízda mravence lučního /Formica pratensis/. Na lokalitě byly v minulosti snahy o zalesnění borovicí lesní, černou a dubem; místy jsou ostrůvky akátu a křovin. Terénní šetření bylo provedeno 18.6.1985. Území je v dobrém stavu, po provedených asanačních zásazích zůstaly jen mírně se zmlazující pařezy. V minulosti zjišťované poškození /motokros, skládky, orientační závod/ nebylo pozorováno. V území byla nalezena též lněnka alpínská /Thesium alpinum/. Území je v patronátní péči ZO CSOP Příbram. Byl zpracován ochranářský plán na léta 198492, který vyhovuje a byl již zčásti realizován /odstranění skládek, asanační zásahy proti dřevinám/. Bylo by třeba zajistit pastvu asi 10 ovcí. Území se doporučuje vyhlásit v kategorii CHPV a výhledově přehlásit na CHN. Lokalita má z hlediska ochrany genofondu celostátní význam.
203. Nohavice k.ú. Stěžov - ppkč. 555/1 část, 555/2 část LZ Vysoký Chlumec, polesí Smolotely lesní porosty 40 C3 část, bezlesí 237 /LHP k 1.1.1984/ Výměra: 1,8 ha
220
Sosiekoregion: 31 - Táborsko-benešovská pahorkatina
Předmětem navrhované ochrany jsou mokřadní společenstva se vzácnými druhy rostlin. Je to lesní loučka uprostřed smrčiny vlevo od silnice Dobříš - Milín. Na podmáčeném stanovišti, částečně bezlesém a částečně porostlém vysázenou olší a smrkem, se vyskytuje ve značném množství kosatec sibiřský /Iris sibirica/ a upolín obecný /Trollius altissimus/. Prověrka lokality se uskutečnila 24.5.1983. Území s výskytem rosnatky, původně bez dřevin, rychle zarůstá náletem olše a smrku. Proto se plocha vysouší a zdá se, že i ubývá rosnatka. Plocha s výskytem kosatce sibiřského a upolínu je značně zastíněna olší a zčásti i umělou výsadbou smrku. Území je ohroženo uvedeným samovolným vývojem. Je nutno provádět pravidelné regulační zásahy. Při kontrole byl zjištěn výskyt dalších rostlinných druhů, např. prstnatce májového /Dactylorhiza majalis/, všivce lesního /Pedicularis silvatica/, hadího mordu nízkého /Scorzonera humilis/, suchopýru širolistého /Eriophorum latifolium/, štírovníku močálového /Lotus uliginosus/ ocúnu jesenního /Colchicum autum nale/, vrby rozmarýnolisté /Salix rosmarinifolia/ aj. Je nutno zvážit vhodnost umístění střelnice, která je zde rušivým prvkem. Doporučuje se urychleně vyhlásit toto území v kategorii CHPV, odstranit nálet z plochy s výskytem rosnatky a v blízkém okolí prosvětlit olšinu s výskytem kosatce sibiřské ho a zajistit pořádek na ploše využívané jako střelnice, popřípadě ji odstranit. Území má regionální význam pro ochranu genofondu.
204. Vymyšlenská pěšina k.ú. Prostřední Lhota - ppkč. 805/1 část, 949 část, 963 část, 980 část, 1133, 1134 LZ Dobříš, polesí Prostřední Lhota lesní porosty 38 E, 39 B, C, 41 A, 43 A /LHP k 1.1.1979/ Výměra: 67,16 ha Sosiekoregion: 31 - Táborsko-benešovská pahorkatina
K ochraně se zde navrhují přirozená společenstva zakrslých doubrav na skalnatých úbočích vltavského údolí. Území tvoří skalnaté svahy na levém břehu Vltavy přibližně mezi Sejckou Lhotou a Smilovicemi. Geologický podklad představují proterozoické jílovské břidlice, svahy mají
221
sklon k jihu a jihovýchodu. Rostou zde lesní společenstva skeletovitých až kamenitých půd převážně asociace Aceri-Carpinetum, místy na skalních ostrožnách jsou zakrslé doubravy /Cynancho-Quercetum/. Na vystupujících skalkách a slunných skalních terasách se vyskytují teplomilné druhy rostlin, např. ostřice nízká /Carex humilis/, bělozářka větvitá /Anthericum ramosum/, tařice skalní /Alyssum saxatile/, jalovec obecný /Juniperus communis/ aj. Z lesních druhů je pro svůj zdejší izolovaný výskyt význačná strdivka jednokvětá /Melica uniflora/. Zvířena se podrobněji nesledovala; uvádí se výskyt ještěrky zelené /Lacerta viridis/. Dne 8.9.1983 se uskutečnilo terénní šetření k prověrce. Jde o poměrně přirozené lesní porosty jen velmi málo dotčené lesním hospodářstvím /pouze při horní hraně mlaziny a ostrůvkovité výsadby smrku a borovice/, místy sem proniká akát. Sešlapávání zvěří a houbaři ve větším množství může vyvolávat erozní jevy. Výhledově je možno očekávat vliv blízkého rekreačního zařízení ve Smilovicích a těžby zlata při západním okraji rezervace. Doporučuje se urychlit vyhlášení formou CHPV a výhledové administrativní přehlášení. Je nutné zamezit další koncentraci zvěře v území, tzn. především zde nezřizovat krmelce a naopak vhodným umístěním krmelců mimo návrh chráněného území ji odtud odvádět. Požadavky k obnově LHP byly zpracovány v roce 1978. Území má regionální význam pro výzkum a dokumentaci ve více vědních disciplínách.
C NÁVRHY CHRÁNĚNÝCH ÚZEMÍ MIMO METODIKU SÚPPOP
205. Andělské schody k.ú. Voznice - parcelní situace nebyla zjištěna. LZ Dobříš, polesí Voznice lesní porosty 112 A, bezlesí 64, 78, 79 /LHP k 1.1.1979/ Výměra: asi 4 ha Sosiekoregion: 30 - Brdská vrchovina
Předmětem navrhované ochrany jsou bezkolencové květnaté louky. Jde o lesní loučky při silnici Praha-Dobříš asi 1 km severovýchodně od obce Voznice a část lesních porostů na severovýchodním okraji jihozápadní loučky /na pravé straně silnice ve směru na Dobříš/. Výše ležící loučka /bezlesí 78/ byla vypuštěna z návrhu. Luční společenstva náleží do svazu Molinion, s výskytem charakteristických druhů bezkolence modrého /Molinia
222
coerulea/, řebříčku bertrámu /Achillea ptarmica/, srpice barvířské /Serratula tinctoria/, svízele severního /Galium boreale/, ostřice plstnaté /Carex tomentosa/, hvozdíku pyšného /Dianthus superbus/, mochny bílé /Potentilla alba/, upolínu obecného /Trollius altissimus/, žluťuchy světlé /Thalictrum lucidum/, kosatce sibiřského /Iris sibirica/ aj. V přilehlém lesním okraji se vyskytuje ještě růže horská /Rosa alpina/ a lilie zlatohlavá /Lilium martagon/. Louka ležící vlevo od silnice /bezlesí 64/ s čerstvými melioračními rýhami je porostlá převážně společenstvy svazu Caricion fuscae, v menším množství Filipendulo-Cirsion oleracei, rovněž s bohatým výskytem kosatce sibiřského. Terénní šetření se uskutečnilo 18.6.1985. Přestože zde byly zhruba před 2 roky provedeny odvodňovací zásahy, společenstva se zde zachovala v plném rozvoji. Území bylo čerstvě pokosené. Doporučuje se vyhlásit toto území v kategorii CHPV, v ochranném režimu zakotvit zákaz odvodňování, hnojit strojenými hnojivy a přisévat kulturními travinami. Vymezení vyhovuje, doporučuje se však vypustit bezlesí 78 tato loučka je výrazně ochuzená, s dominujícími kulturními travními porosty /psárka, bojínek apod./. Jinak vyhovuje dosavadní způsob hospodaření. Lokalita má regionální význam a výzkumnou i dokumentační víceoborovou funkci. 206. Balvaniska /Bučina nad Chválovem/ k.ú. Mokřany - ppkč. 498/1 část Ochranné pásmo: k.ú. Mokřany - ppkč. 498/1 část LZ Vysoký Chlumec, polesí Veletín lesní porosty 8 A3, A4, A7 Ochranné pásmo 8 A0, A1, A2, A5, A6 /LHP k 1.1.1984/ Výměra: 9,02 ha Výměra ochranného pásma: 13,40 ha Sosiekoregion: 31 - Táborsko-benešovská pahorkatina
Návrh ochrany se vztahuje na bukový porost na granodioritovém substrátu s iniciálním stadiem kamenného moře.
223
Jde o východní svahy kóty 599 západně od Chválova tvořené granodiority typu Čertova břemena, porostlé starou bučinou různověkého složení a s bohatým zmlazením. V bylinném patře rostou z bučinných druhů samorostlík klasnatý /Actaea spicata/, svízel drsný /Galium scabrum/, strdivka nící /Melica nutans/, věsenka nachová /Prenanthes purpurea/, dále vemeník zelenavý /Platanthera chlorantha/ aj. Zoologicky se lokalita nesledovala. V jižní části navrhovaného území vystupuje na povrch granodiorit skalního podloží, který se hrubě balvanitě rozpadá, přičemž vytváří bloky velké přibližně 3 x 2 x 2 m. Toto místo představuje první fázi vývoje kamenného moře, další fáze jsou zastoupeny v ostatních částech navrhovaného území. Prověrka proběhla 24.5.1983. S výjimkou místní výsadby smrku není narušeno, starší porosty jsou však ohroženy těžbou. V prověrce z roku 1962 bylo území navrženo jako SPR; po terénním šetření byla doporučena kategorie CHPV s ohledem na geomorfologickou hodnotu lokality a v zájmu urychlení ochrany. Bude zpracován návrh na zařazení do lesů zvláštního určení. Území má regionální význam pro výzkum a dokumentaci z hlediska více přírodovědných oborů.
207. Hodkov k.ú. Hodkov - parcelní situace nebyla zjištěna. Výměra: asi 2 ha Sosiekoregion: 31 - Táborsko-benešovská pahorkatina
K ochraně je zde navrhována lokalita jalovce obecného. Lokalitu tvoří mírné návrší nad obcí Hodkov, v minulosti i současnosti 224 /zčásti/ využívané jako pastvina. Geologickým podkladem je prvohorní žula, která na vrcholu vychází na povrch a balvanité se rozpadá. V území jsou bohaté porosty jalovce ve všech věkových kategoriích. Na jalovcích zde byly zjištěny monofágní a bioindikačně významné ploštice Pitedia juniperina a Cyphostethus tristriatus. Prověrka proběhla 10.10.1984. Na západním okraji lokality je chata. Vrchol kopce je zarostlý lesem z náletu, pod nímž jalovec ustupuje; roztroušené jalovce jsou vitální pouze na nezalesněných pastvinách. Celé území je intenzívně vypásáno, kromě vyploceného
224
zalesněného vrcholu, což jalovcům prospívá. Byl zjištěn výskyt již vzácného chrobáka Geotrupes stercorarius. Doporučuje se území nadále registrovat v rámci ochranářského mapování jako lokalitu se zvýšeným ochranářským zájmem, ale zatím je nevyhlašovat pro značné negativní ovlivnění. Území má význam pro ochranu fytogenofondu, návrh na ochranu se neakceptuje. 208. Kozince k.ú. Týnčany - ppkč. 435, 459/2, 463 k.ú. Skoupý - ppkč. 609/6, 641/1, 641/2 Výměra: asi 40 ha Sosiekoregion: 31 - Táborsko-benešovská pahorkatina
Předmětem navrhované ochrany jsou v této lokalitě ekosystémy stepních a travnatých společenstev na krystalických vápencích a geomorfologicky významné jevy. Jde o svažité území s jižní a jihovýchodní expozicí, tvořené krou metamorfovaných krystalických vápenců ve středočeském plutonu mezi obcemi Skoupý a Týnčany. Kra je při okrajích rozčleněna v nesouvislé ostrůvky. V území jsou vytvořeny krasové fenomény /škrapy, závrty, jeskyně se sintrovou a nickamínkovou výzdobou/. Vápencový substrát podminuje bohatost vegetačního krytu a ha něj vázané entomofauny. Na mělkých půdách typu rendzin a na skalních výchozech jsou velkoplošně rozšířena iniciální společenstva svazů Alysso-Sedion, na hlubších půdách Cirsio-Brachypodion pinnati. Místy se vyskytují zapojené porosty teplomilných křovin /většinou svída krvavá, růže šípková apod./. Z významných druhů zde roste např. pelyněk metlovitý /Artemisia scoparia/, rozrazil ožankovitý /Veronica teucrium/, vousatka prstnatá /Bothriochloa ischaemum/, smělek štíhlý /Koeleria gracilis/, hořeček brvitý /Gentianella ciliata/, z živočichů např. saranče Euthystira brachyptera, Stenobothrus lineatus, kobylka Decticus verrucivorus, okáč skalní /Chazara briseis/, vřetenušky /Zygaena sp./ a další teplomilná druhy. Prověrka území v terénu se uskutečnila 28.6.1983. Území je potenciálně ohroženo v jihovýchodní části těžbou vápence. Byla zjištěna vitální populace páskovky viniční /Cepaea vindobonensis/, z rostlin hvozdíček prorostlý /Tunica prolifera/, pětiprstka žežulník /Gymnadaenia conopea/ aj. Doporučuje se vyhlásit toto území za SPR, v zájmu urychlení /proti závěru z roku 1983/ se však zdá jako vhodnější napřed zde vyhlásit CHPV a později je
225
administrativní cestou přehlásit. Je nutné odstraňovat křoviny a extenzívně pást. V západní části probíhá speleologický průzkum podzemních krasových jevů. Území má celostátní význam a výzkumnou a dokumentační funkci pro více vědních oborů.
Křečovický potok - viz Benešov 2
209. Padrťské rybníky k.ú. Padrť' - parcelní situace nebyla dosud zjištěna. VLS Hořovice, polesí Nepomuk porostní situace nebyla zjištěna. Výměra: asi 200 ha Sosiekoregion: 30 - Brdská vrchovina
Motivem návrhu územní ochrany jsou přirozená společenstva podmáčených smrčin, vodní a rašelinná společenstva. Území tvoří kaskáda dvou rybníků, Hořejšího /rozloha asi 120 ha/ a Dolejšího /asi 80 ha/, na Padrťském potoce jižně od bývalé obce Padrť. Rybníky pocházejí z 18. století a využívaly se pro splavnění potoka, po němž se plavilo dřevo pro hutě. Rybníky jsou zčásti obklopeny mokřadními loukami, zčásti podmáčenými, rašelinnými smrčinami přirozeného původu. Protože tyto rybníky jsou napájeny drobnými přítoky pramenícími v okolních lesích, mají charakter oligotrofních jezer. Z hlediska krajinářského i přírodovědeckého představuje území reprezentativní ukázku horského charakteru brdské přírody. Prověrka lokality v terénu se uskutečnila 24.10. 1984. Území leží ve vojenském prostoru a je veřejnosti nepřístupné. Uvažuje se o využití rybníků jako zdroje pitné vody pro Rokycany, což není v rozporu se zájmy ochrany přírody. Při prověrce byly zaznamenány charakteristické horské a podhorské druhy rostlin pcháč různolistý /Cirsium heterophyllum/, růže horská /Rosa alpina/, sedmikvítek evropský /Trientalis europaea/, třtina chloupkatá /Calamagrostis villosa/, dřípatka horská /Soldanella montana/ a rašelinné druhy, jako suchopýr úzkolistý /Eriophorum angustifolium/, sítina nitkovitá /Juncus filiformis/, zábělník bahenní /Comarum palustre/, violka bahenní /Viola palustris/ aj. Na písčitém západním břehu byla nalezena velmi vzácná játrovka Riccia canaliculata, udávaná odtud naposledy v roce
226
1904 Malochem. V prostoru bývalého kláštera jsou fragmenty suťových porostů s charakteristickým bylinným patrem a s hojnou účastí lýkovce jedovatého. Území bylo uváděno jako ochranářsky pozoruhodné již v prověrce z roku 1962, tehdejší komise však venkovní šetření neprováděla. Vyhlášení ochrany není reálné pro jeho polohu uvnitř vojenského prostoru. Jednáním se zástupcem vojenských lesů a statků byly dohodnuty rámcové podmínky pro uchování přírodních hodnot území/zachování přestárlých porostů, účelové hospodaření, oplocenky pro ochranu přirozeného zmlazení listnáčů na lokalitě U kostelíka aj./; současně bylo též dohodnuto, že krajské středisko bude přizváno na jednání k obnově LHP pro toto území. Přes upuštění od záměru úřední ochrany má území značný význam pro výzkum a dokumentaci ve více přírodovědných oborech.
210. Pořešínská stráň k.ú. Pořešín - parcelní situace nebyla zjištěna. LZ Vysoký Chlumec - porostní situace nebyla zjištěna. Výměra: asi 5 ha Sosiekoregion: 31 - Táborsko-benešovská pahorkatina
Území bylo navrženo k ochraně jako bohatá lokalita jalovce. Tvoří ji mírně k severu skloněná stráň, v minulosti využívaná jako obecní pastvina, v blízkosti potoka a v nižších částech mírně podmáčená. Podkladem je žulový substrát a potoční nánosy.
Na přirozeném stanovišti acidofilních doubrav se zde následkem pastvy vytvořila
společenstva svazu Violion caninae s bohatou populací jalovce /Juniperus communis/ a s výskytem monofágních ploštic Pitedia juniperina a Cyphosthetus tristriatus vázaných na původní nebo stabilní jalovcové lokality, jejichž výskyt je v Čechách zcela ojedinělý. Jinak je na této lokalitě bohatá entomofauna; v posledním desetiletí zde hnízdí linduška luční /Anthus pratensis/ a v blízkém okolí bě-lořit /Oenanthe oenanthe/. V poslední době není pastvina využívána a místy zarůstá náletem borovice lesní a dalších dřevin. Terénní šetření k prověrce proběhlo 10.10.1984. Zarůstání lokality je celkem pomalé, pouze ve východní části jsou hustší porosty borovice, stará výsadba topolů a asi desetiletá výsadba smrku. Na většině plochy jsou i velmi mladé expemláře jalovce, většina starších jalovců je plodná. Byl zjištěn výskyt obou již jmenovaných ploštic, z toho druhu
227
Cyphosthetus tristriatus velmi hojný. V sousedství zalesněné plochy na východním okraji je vlhká louka s malým rybníčkem uprostřed. V rybníčku je okřehek Spirodella polyrhiza. Vzhledem k pozdnímu aspektu zde sice nemohly být zjištěny žádné významné druhy rostlin, ale z botanického i zoologického hlediska lze předpokládat přírodovědný význam i u tohoto území. Fytocenologicky lze louku charakterizovat jako Junco-Molinietum. Louka se zčásti kosí. Navrhuje se vyhlásit toto území v kategorii CHPV, do vymezení zahrnout i přilehlou loučku s rybníčkem na východním okraji pastviny a do ochranných podmínek začlenit zákaz meliorací a změn kultury na vlhké loučce. Je nutno likvidovat náletové i vysázené dřeviny, zejména v místech hustšího zakmenění s výskytem jalovců. Louku ve východní části je třeba pravidelně sklízet; je možno povolit pročištění odvodňovací strouhy. Pastvina by se měla přirozeným způsobem vypásat. Území má regionální význam a multidisciplinární funkci pro vědecký výzkum a dokumentaci.
211. Tisovnice Katastrální a parcelní situace nebyla dosud zjištěna. Výměra: 0,5 ha Sosiekoregion: 31 - Táborsko-benešovská pahorkatina
Toto území se navrhuje k ochraně jako bohatá lokalita sasanky lesní. Lokalitu tvoří izolovaná vápencová skalka uprostřed polí ležící na východ od obce Tisovnice; je porostlá teplomilnými a vápnomilnými bylinnými společenstvy a bohatou populací sasanky lesní /Anemone silvestris/. Fytocenologicky patří zdejší společenstvo ke svazu Cirsio-Brachypodion pinnati. Prověrka v terénu se uskutečnila 28.6.1983. Území místy zarůstá křovinami. Doporučuje se vyhlásit tuto lokalitu v kategorii CHPV a pravidelně kontrolovat expanzivní dřeviny podle předem zpracovaného ochranářského plánu. Lokalita má regionální význam zejména z hlediska ochrany fytogenofondu.
212. Vinice k.ú. Běřín - ppkč. 218/7
228
LZ Dobříš porostní situace nebyla zjištěna. Výměra: asi 50 ha Sosiekoregion: 30 - Brdská vrchovina
Motivem ochrany je uchování výchozů jineckých vrstev kambria s bohatým nalezištěm zkamenělin, především trilobitů. Území tvoří příkře ukloněný zalesněný svah nad pravým břehem Litavky u Jinců. Místy zde vycházejí jinecké vrstvy středního kambria, které obsahují značné množství zkamenělin, především trilobitů. Jde o klasickou pale ontologickou lokalitu, na které se sbírají fosilie již od doby J. Barranda. Prověrka v terénu se uskutečnila dne 29.11.1984. Při výkopových pracích někdy vznikají v terénu drobnější devastace - podkopávání kořenů stromů apod.; samotný fenomén však vzhledem k rozsáhlosti výskytu není v podstatě narušen, neboť vrstvy upadají do svahu a naleziště tak vlastně nelze zničit. Doporučuje se vyhlásit tuto lokalitu jako CHPV. Ochranný režim by měl připustit výzkumné a výkopové práce pouze pro vědecký výzkum. Při živelné těžbě vznikají především škody na lesních porostech. V území se vykonává namátková strážní služba, která živelný sběr účinně brzdí. Jako paleontologické naleziště má lokalita mezinárodní význam.
229
OKRES RAKOVNÍK A - CHRÁNĚNÁ ÚZEMÍ
213. Státní přírodní rezervace Brdatka Výnos MK ČSR č.j. 6.044/84-V1/2 ze dne 28. března 1984 k.ú. Křivoklát - ppkč. 438 část LZ Křivoklát, polesí Pařeziny - lesní porost 29 b1 /LHP k 1.1.1976/ Výměra: 33,89 ha Sosiekoregion: 21 - Křivoklátská pahorkatina
Předmětem ochrany jsou zde ekosystémy suťových svahových lesů v zářezu Berounky. Jde o strmý suťový až skalnatý svah s převážně jihovýchodní orientací na levém břehu Berounky mezi Zbečnem a Křivoklátem. Geologický podklad tvoří horniny algonkia s proniky spilitů, v jihozápadním cípu je ložisko pohřbených pěnovců. Lesní porosty tvoří převážně habrové doubravy /v nej-vyšších partiích/, ve východní části a na skalních výchozech zakrslé doubravy tolitové, v dolních partiích svahů suťový les /Aceri-Carpinetum/. Na dvou menších plochách je výsadba borovice lesní a černé. Na jižně orientovaných skalních výchozech se maloplošně uplatňují skalní stepi s bělozářkou větvitou /Anthericum ramosum/, bělozářkou liliovitou /A. liliago/, třemdavou bílou /Dictamnus albus/, kavylem Ivanovým /Stipa ioannis/, chrpou Triumfettiho /Centaurea triumfettii/, česnekem horským /Allium montanum/, tařicí skalní /Alyssum saxatile/ aj. Z dalších významných druhů zde roste mochna skalní /Potentilla rupestris/. Kolem trasy naučné stezky, kdysi upraveného chodníku pro vycházky, jsou zbytky výsadeb allochtonních dřevin
pustoryl /Philadelphus sp./, zimolez kozí pysk /Lonicera
caprifolium/, šeřík obecný /Syringa vulgaris/, klokoč zpeřený /Staphylea pinnata/ aj. Z živočichů zde žijí reliktní stepní druhy pavouků a hmyzu, z obratlovců mlok skvrtnitý /Salamandra salamandra/, ještěrka zelená /Lacerta viridis/, užovka hladká /Coronella austriaca/, užovka podplamatá /Natrix tesselata/, včelojed lesní /Pernis apivorus/, výr velký /Bubo bubo/, datel černý /Dryocopus martius/ a holub doupňák /Columba oenas/. Prověrka proběhla 22.9.1983. Lesní porosty jsou místy prolomeny sněhem a větrnou kalamitou /1980, 1983/, jinak nejsou patrné zjevné negativní změny. Louka nad rezervací se
230
občas intenzívně hnojí umělými hnojivy. Vliv turistiky byl omezen na trasu naučné stezky. O území se vedle Správy CHKO Křivoklátsko stará též ZO ČSOP LOU Píska. V roce 1979 byl zpracován pro platný LHP ochranářský plán, který bude obnoven pro decennium 1985-94. Území má regionální význam a vědeckovýzkumnou a dokumentační multidisciplinární funkci.
214. Státní přírodní rezervace Čertova skála Vyhláška MŠVU č.j. 14737/49-IV/1 ze dne 27. ledna 1949 k.ú. Hracholusky - ppkč. 449; lesní vymezení a výměra nebyly uvedeny. LZ Křivoklát, polesí Slabce - bezlesí 81 /LHP k 1.1.1976/ Výměra: 2,3389 ha Sosiekoregion: 21 - Křivoklátská pahorkatina
Původním motivem ochrany je jedinečný odkryv spilitových polštářových láv v českém algonkiu. Jde o skalní srázy na levém břehu Berounky jihovýchodně od Hracholusk s jižní orientací, tvořené spilitovými vyvřelinami /polštářové lávy/. V severní části území vycházejí břidlice a na jižním okraji pod skálou jsou sutě a svahové hlíny. Většinu plochy pokrývají skalní stepi rozčleněné podle expozice a hloubky půdy, část plochy je porostlá teplomilnými nebo náhradními křovinnými společenstvy, zakrslými doubravami a porosty suťového charakteru. Z významných rostlinných druhů byly zjištěny např. koniklec luční načernalý /Pulsatilla pratensis ssp. nigricang/, tařice skalní /Alyssum saxatile/, strdivka sedmihradská /Melica transilvanica/, bělozářka větvitá /Anthericum ramosum/, hvězdnice chlumní /Aster amellus/, kavyl Ivanův /Stipa ioannis/, náprstník velkokvětý /Digitalis grandiflora/ aj. Ze zvířeny je významná zejména fauna bezobratlých. Pne 23.6.1983 se uskutečnilo terénní šetření k prověrce. Území není narušeno. Vývoj rostlinných společenstev je stabilizován. Je třeba rozšířit motivaci ochrany na celý ekosystém. Na období 197985 byl vypracován ochranářský plán, který i nadále vyhovuje účelu ochrany ekosystému. Území má celostátní význam s výzkumnou a dokumentační funkcí pro několik přírodovědných disciplín.
231
215. Státní přírodní rezervace Kabečnice Výnos MK ČSR č.j. 6.045/84-VI/2 ze dne 28. března 1984 k.ú. Sýkořice - ppkč. 333/1 část LZ Nižbor, polesí Dřevíč lesní porosty 23 d1, d2, d3, e1, bezlesí 23 /LHP kl.1.1976/ Výměra: 25,51 ha Sosiekoregion: 21- Křivoklátská pahorkatina V území jsou chráněny fragmenty stepních a lesostepních společenstev typických pro Křivoklátsko. Území zahrnuje strmé a srázné svahy s vystupujícími skalami na levém břehu Berounky severně od obce Žloukovice s jižní a jihozápadní expozicí, tvořené algonkickými břidlicemi a porostlé místy přirozenými dubohabrovými porosty, místy též umělými jehličnatými kulturami a na výchozech a pleších stepními společenstvy. Z rostlin jsou charakteristické např. řebříček pannonský /Achillea pannonica/, bělozářka liliovitá /Anthericum liliago/, bělozářka větvitá /A. ramosum/, třemdava bílá /Dictamnus albus/, kokořík vonný /Polygonatum odoratum/, rozrazil klasnatý /Veronica spicata/, kavyl sličný /Stipa pulcherrima/, jeřáb břek /Sorbus torminalis/, plamének přímý /Clematis recta/, chrpa Triumfettiho /Centaurea triumfettii/ aj. Zoologicky je nejvýznamnější fauna bezobratlých. Prověrka proběhla 14.4.1983. Rušivě působí výsadby jehličnanů a expanze zimolezu kozího pysku. Při jižním okraji je několik chat, tábor Seton a pionýrský tábor. Při patřičném usměrnění rekreačních vlivů je území schopno autoregulace a motiv ochrany není ohrožen. Nelesní formace území jsou dobře ekologicky stabilizovatelné a nevyžadují žádné zvláštní zásahy. V porostu 23 e1 je nutno vyloučit těžbu, v kulturách smrku a borovice lesní /23 d1 a d3/ je naopak třeba provádět normální těžbu do výše přírůstku s následnou obnovou stanovištně odpovídajícími dřevinami. Území má regionální význam především pro ochranu genofondu.
232
216. Státní přírodní rezervace Na Babě Výnos MK ČSR č.j. 6.046/84-VI/2 ze dne 28. března 1984 k.ú. Křivoklát - ppkč. 188/1 část, 659, 660, 681/2, 682, 683, 684/2 LZ Křivoklát, polesí Pařeziny lesní porosty 27 f1, f2 /LHP k 1.1.1976/ Výměra: 23,95 ha Sosiekoregion: 21- Křivoklátská pahorkatina
V území jsou chráněna přirozená stepní, lesostepní a lesní společenstva. Území zahrnuje vrcholovou partii /Baba, 404 m n.m./, strmé svahy a skály při ústí Rakovnického potoka na levém břehu. Berounky na jihozápadně exponovaném svahu jižně od Křivoklátu a východně od Roztok. Vrcholovou část tvoří porfyrity křivoklátsko-rokycanského pásma, zbytek algonkické horniny. Stepní společenstva svazu Alysso-Festucion pallentis přecházejí v jihovýchodní části v luční porosty /Xerobromion, Arrhenatherion/ a v kaňonu Berounky ve společenstva sutí. Lesní porosty přísluší k habrovým a zakrslým tolitovým doubravám, popřípadě suťovým lesům. Pro nejcennější stepní partie jsou charakteristické druhy koniklec luční načernalý /Pulsatilla pratensis ssp. nigricans/, tařice skalní /Alyssum saxatile/, tařice horská /A. montanum/, česnek horský /Allium montanum/, kakost krvavý /Geranium sanguineum/, bělozářka větvitá /Anthericum ramosum/, bělozářka liliovitá /A. liliago/, pěchava vápnomilná /Sesleria calcarea/, třemdava bílá /Dictamnus albus/, kavyl Ivanův /Stipa ioannis/ aj. Z živočichů se zde nachází významná fauna evertebrat, např. střevlíček Leistus montanus, pavouci Eresus niger a Zelotes sp., saranče Stenobothrus nigromaculatus a Chorthippus vagans, z obratlovců ještěrka zelená /Lacerta viridis/, užovka hladká /Coronella austriaca/, užovka podplamatá /Natrix tesselata/, výr velký /Bubo bubo/ aj. Prověrka se uskutečnila 26.5.1983. Jihozápadní okraj je narušen vrstevnicovou pěšinou lemující levý břeh Berounky a na úpatí svahu je rekreační chata. Vrcholová partie byly na konci minulého století zalesněny akátem, který proniká do stepních lokalit a musí se regulovat. Západní část akátové výsadby byla v letech 1979 a 1980 úspěšně asanována, lokalita kavylu se zvětšila. Je třeba požadovat, aby národní podnik Permon vybavil komín závodu dokonalými odlučovači. Pravidelně kontrolovat akát a další expanzivní dřeviny. Území má vědeckou a dokumentační hodnotu pro více vědných oborů a celostátní význam.
233
217. Státní přírodní rezervace Stříbrný luh Výnos MK ČSR č.j. 6.047/84-Vl/2 ze dne 28. března 1984 k.ú. Újezd nad Zbečnem - ppkč. 145/1 část, 151/2 část LZ Křivoklát, polesí Pustá Seč lesní porosty 48 b1, b2, 49 a1, 50 a1, a2, a3, 52 a1, a2 /LHP k 1.1.1978/ Výměra: 106,59 ha Sosiekoregion: 21- Křivoklátská pahorkatina Tuto lokalitu tvoří lesnaté, k severu orientované svahy nad Berounkou na jejím pravém břehu v meandru na jihovýchod od Roztok se dvěma postranními údolími. Geologický podklad tvoří paleorhyolity prokládané pyroklastickými horninami, které jsou v nadloží na algonkických grafitických břidlicích se sirnatými výkvěty. Ve stadiu současného vývoje jsou erozní údolí dvou pravostranných přítoků Berounky, zřetelně je patrná zpětná i hloubková eroze. V území jsou na celých plochách dobře zachovány přirozené porosty květnatých bučin a habrových javořin a místy se vyskytuje tis červený /Taxus baccata/. Z ostatních přirozených porostů jsou maloplošně zastoupeny kyselé /zakrslé/ doubravy a dubohabřiny, zčásti i reliktní bory. Skalky v údolí řeky zvyšují floristickou pestrost území a roste na nich množství teplomilných rostlin charakteristických pro společenstva svazu Alysso-Festucion pallentis s četnými chráněnými druhy třemdava bílá /Dictamnus albus/, bělozářka větvitá /Anthericum ramosum/, koniklec luční načernalý /Pulsatilla nigricans ssp. pratensis/, zimostrázek alpínský /Chamaebuxus alpestris/, chrpa Triumfettiho /Centaurea triumfetii/, kavyl Ivanův /Stipa ioannis/ aj. Území je významné též zoologicky, zvláště pokud jde o, bezobratlé; z obratlovců zde byly mimo jiné zjištěny druhy jako lejsek malý /Ficedula parva/, strakapúd prostřední /Dendrocopos medius/, holub doupňák /Columba oenas/, krahujec obecný /Accipiter nisus/, mlok skvrnitý /Salamandra salamandra/, ještěrka zelená /Lacerta viridis/, užovka podplamatá /Natrix tesselata/, užovka hladká /Coronella austrica/ aj. Prověrka se konala 21.4.1983. V území nebyly shledány žádné závady. Bylo konstatováno bohaté zmlazení buku /semenáčky/; při cestě byly zjištěny dva trsy áronu palmatého /Arum maculatum/, jejichž původnost na lokalitě je sporná. V roce 1983 byl dokončen ochranářský plán jako podklad pro nové lesnické zařízení. Území má celostátní význam a výzkumnou i dokumentační multidisciplinární funkci.
234
218. Státní přírodní rezervace Svatá Alžběta Vyhláška MŠVU č.j. 28.709-IV ze dne 1. března 1949 k.ú. Městečko - ppkč. 806/1 část, 806/2 Ředitelství SL Křivoklát, polesí Svatá Alžběta - lesní porost 23 c /LHP neuveden/ Lesní správa Lány, polesí Obora - lesní porost 162 C /LHP k 1.1.1980/ Výměra: 6,23 ha /podle vyhlášky/,, 8,07 ha /podle LHP/ Sosiekoregion: 21- Křivoklátská pahorkatina
V rezervaci je chráněn přirozený lesní ekosystém Křivoklátska. Území leží při horní hraně pravého svahu údolí Klíčavy v Lánské oboře v nadmořské výšce asi 350 400 m. Mírný svah na podloží algonkických břidlic, z větší části překrytých hlubokou vrstvou drťovitých spráší s vápnitými konkrecemi, vytváří poněkud odlišný typ ekosystému, než jsou zastoupeny v ostatních chráněných územích Křivoklátska. Porost tvoří přirozená listnatá lesní společenstva habrová bučina s hojnou účastí lípy, klenu a jilmu s charakteristicky vyvinutým bylinným patrem. Z významnějších druhů lze uvést lýkovec jedovatý /Daphne mezereum/, rozrazil horský /Veronica montana/, zvonečník klasnatý /Phyteuma spicatum/, vikev křovištní /Vicia dumetorum/ aj. Zoologicky se území podrobně nesledovalo; z měkkýšů byly nalezeny některé významné druhy, např. Bulgarica cana, Arianta arbustorum /reliktní výskyt/, Vitrea crystallina, Trichia hispida, Carychium tridentatum, Perpolita hammonis aj. Malakofauna dokládá přirozený a reliktní charakter společenstva. V době zřízení SPR nebylo území zahrnuto do Lánské obory; k tomu došlo později při jejím rozšíření. Z toho vyplynula povinnost oplotit rezervaci, aby se preventivně omezil vliv zvěře v SPR. Terénní šetření k prověrce bylo provedeno 13.9.1984. Území je v dobrém stavu a jenom zčásti je poškozeno zvěří, která vnikla do území porušeným plotem. LS Lány současně buduje nové oplocení, které má být dokončeno v roce 1986. Jilmy postupně mizí. Při šetření byl ověřen výskyt několika měkkýších druhů stejně jako i dříve uvedené rostlinné taxony; nově byl zjištěn kruštík proměnlivý /Epipactis purpurata/ a velmi bohatá garnitura dřevních hub. Dále zde byla nalezena obývaná jezevčí hora. Mimo rezervaci v údolí byl zjištěn další druh plže s reliktním výskytem Trichia lubomirskii. Je nutné administrativně upřesnit výměru a vymezení podle současného stavu LHP a zároveň fixovat vymezení porostu. Území je možno ponechat přirozenému vývoji bez zásahu.
235
Při obnově LHP je třeba uplatnit požadavek na vytvoření ochranného pásma podle terénní konfigurace v šířce asi 50 až 200 m, v dolní části až k potoku, s původní dřevinnou skladbou. Území má regionální význam pro výzkum a dokumentaci v mnoha přírodovědných oborech.
219. Státní přírodní rezervace Týřov Výnos MK ČSR č.j. 6.051 /84-VI/2 ze dne 28. března 1984 k.ú. Broumy - ppkč. 681/1 část, 815, 816/1 /okr. Beroun/ k.ú. Karlova Ves - ppkč. 90/1 část, 90/19, 97/1, 97/4, 97/10, 97/11, 102, 103, 106, 108, 109, 110, 123, 125 /okr. Rakovník/ k.ú. Skryje - ppkč. 880/1 část, 986, 987 /okr. Rakovník/ LZ Křivoklát, polesí Bušohrad lesní porosty 30 d, 31 a, 32 c, 33 d, 34 a, b, c, d, 38 a, b, c, e, 39 a, b, c, 40 a, b, bezlesí 53, 58, 73, 75, 77, 78, 79; polesí Kouřimec lesní porosty 16 b, c, d, e, f, 26 a, b, 35 a, b, d1, e1, f, 37 d, bezlesí 34, 62, 63, 64, 77, 78, 82 /LHP k 1.1.1978/ Výměra: 420,56 ha Sosiekoregion: 21- Křivoklátská pahorkatina Předmětem ochrany je výrazně členitý usek křivoklátsko-rokycanského pásma vyvřelin s charakteristickými rostlinnými a živočišnými společenstvy. Zahrnuje svahy na pravém břehu Berounky od Skryjí ke Kouřimeckému přívozu, svahy po obou březích Oupořského potoka od hájovny Oupoř až po ústí do Berounky a svahy po obou březích dolního toku Prostředního potoka. Výnosem z roku 1933 byly nejvýraznější partie vyhlášeny jako dvě samostatné SPR Týřovské tisy a Oupoř a Týřovské skály asi na 70 ha. V roce 1984 došlo k přehlášení obě území byla spojena a zvětšena na téměř šestinásobnou výměru. Nadmořská výška se pohybuje od 250 do 510 m. Geologickým podkladem jsou z největší části vyvřeliny křivoklátsko-rokycanského pásma, převážně porfyrity a křemité porfyrity. Dolní partie Vosníku tvoří střednokambrické uloženiny /týřovské slepence/, týřovskou skálou probíhá pruh lamprofyrů. Území je z 90% kryto lesem. Ze zonálních společenstev převládají druhově bohaté dubohabrové háje společenstva Melampyro nemorosi-Carpinetum, ve vyšších partiích nebo polohách s klimatickou inverzí květnaté bučiny asociace Tilio cordatae-Fagetum. Poměrně rozsáhlé jsou klenohabrové háje azonální suťová společenstva v dolních částech svahů
236
/subsociace Aceri-Carpinetum typicum a A.-C. festucetosum altissimae/ s hojnou účastí tisu červeného. Relativně hojná jsou maloplošná společenstva jasanových javořin /FraxinoAceretum, Arunco-Aceretum/ v nestabilizovaných úpatích příkrých svahů kolem potoků postihovaných erozí. V údolí Oupořského potoka nalézáme zbytky potočního luhu /asociace Carici remotae-Fraxinetum/. V nejvýšších partiích jižně orientovaných skalnatých svahů na nevyvinutých půdách se uplatňují kyselé doubravy teplomilného charakteru /VíscarioQuercetum, Cynancho-Quercetum/. V nepatrném množství se v území vyskytují monokultury borovice, smrku nebo modřínu. Přirozená nelesní stanoviště /skály, sutě a pleše/ jsou osídlována zejména acidofilními fytocenózami svazů Hyperico perforato-Scleranthion perennis /asociace Jasiono montanaeFestucetum ovinae/, Alysso-Festucion pallentis /asociace Alysso saxatilis-Festucetum duriusculae, Allio montani-Sedetum albi, Melico transsilvanicae-Sempervivetum soboliferi/ svazu Festucion valesiacae /asociace Pulsatillo pratensis-Festucetum valesiacae/ a svazu Geranion sanguinei /asociace Geranio sanguinei-Dictamnetum albae/. K nejvzácnějším společenstvům území náleží reliktní asociace osídlující skalní štěrbiny Woodsio ilvensisAsplenietum septentrionale. Z bohatého výčtu jednotlivých společenstev vyplývá i rozmanitost a druhové bohatství květeny. K nejvýznamnějším zvláštnostem udávaným z území patří kapradinka skalní /Woodsia ilvensis/, lipnice bádenská /Poa badensis/ a zapalice žluťuchovitá /Isopyrum thalictroides/. Podobně rozmanitá je zde i fauna, hlavně entomofauna /řada reliktních ortopter Gomphocerus rufus, Calliptamus italicus, Stenobothrus lineatus, S. nigromaculatus, Chorthippus vagans aj./, charakteristická zvířena ostatních bezobratlých, zejména pavouků, sekáčů a měkkýšů atd. Z obratlovců je to např. čáp černý /Ciconia nigra/, skorec vodní /Cinclus cinclus/, konipas horský /Motacilla cinerea/, výr velký /Bubo bubo/, mlok skvrnitý /Salamandra salamandra/ a čolek horský /Triturus alpestris/. Na potoku Oupoř se donedávna vyskytovala jedna z nejbohatších populací raka kamenáče /Astacus torrentinus/. Skalní defilé Týřovské skály je jedním z plošně nejrozsáhlejších skalních útvarů u nás. Prověrka tohoto území proběhla 15.9.1983. Z negativních jevů bylo zjištěno zejména na plošině nad Týřovskou skálou silné sešlapávání a ruderalizace způsobené výskytem velkého množství zvěře, především muflonů. Dále byla konstatována naprostá nepřítomnost raků v Oupořském potoce a obecně i mírný posun potoční entomofauny k eutrofizaci, což bylo způsobeno unikem silážních výluhů na horním toku potoka.
237
Z ochranných opatření je nezbytně nutné realizovat výstavbu čističky pro obec Broumy včetně rekreační kolonie Luh, zřídit sedimentační rybník a vyčistit stávající nádrže. Dále je nutno na určitou dobu, potřebnou k regeneraci svahů, přeložit značenou turistickou trasu na hřebenové partie. Území má mezinárodní význam ze všech přírodovědných hledisek a současně představuje centrum genobanky křivoklátských lesů pro lesnické účely.
238
220. Státní přírodní rezervace U Eremita Výnos MK ČSR č.j. 6.048/84 -Vl/2 ze dne 28. března 1984 k.ú. Branov - ppkč. 512, 522/1 část LZ Křivoklát, polesí Kouřimec - lesní porost 2 a3 /LHP k 1.1.1978/ Výměra: 7,80 ha Sosiekoregion: 21- Křivoklátská pahorkatina
V tomto území je chráněn přirozený ekosystém svahového suťového lesa s hojnou účastí tisu. Tato lokalita zabírá suťový a skalnatý svah se severní expozicí na pravém břehu Berounky tvořený algonkickými břidlicemi a porfyry prokládanými tufy. Leží na pravém břehu řeky směrem od Roztok za ústím Klucné. Je poměrně řídce porostlý starým smíšeným suťovým lesem /asociace Aceri-Carpinetum/ s hojným výskytem tisu červeného /Taxus baccata/, který se zde velmi dobře zmlazuje. Z živočichů stojí za zmínku výskyt mloka skvrnitého /Salamandra salamandra/, užovky podplamaté /Natrix tesselata/, výra velkého /Bubo bubo/, skorce vodního /Cinclus cinclus/, čížka lesního /Carduelis spinus/, včelojeda lesního /Pernis apivorus/ a charakteristické entomofauny a arachnofauny. Kromě toho je zde také jedno z posledních živých křivoklátských tufovišť s travertinovým pramenem, které je významné i pro sledování historie vývoje zdejší přírody. Prověrka území v terénu se uskutečnila 29.3.1983. Horní a střední část odpovídá přirozenému stavu, pouze okolí turistické stezky, zejména spodní část území pod stezkou, je narušeno nahodilými těžbami souší z protilehlého tábořiště Višňová. Z porostů nezadržitelně mizí jedle. V území byly zjištěny 974 vzrostlé tisy. Při obnově LHP bude zpracován ochranářský plán. Doporučuje se ponechat toto území bez zásahu; není žádoucí, aby se odstraňovaly souše. Je nutno sledovat a regulovat frekvenci po turistické stezce. Výkon práva myslivosti je zde žádoucí pro snížení nadměrného stavu zvěře a pro zajištění obnovy rostlinných společenstev. Území má víceoborovou vědeckovýzkumnou a dokladovou funkci a celostátní význam.
239
221. Chráněný přírodní výtvor Valachov Usnesení rady KNV č. 313 ze dne 29.11.1977 k.ú. Hracholusky - ppkč. 179 LZ Křivoklát, polesí Slabce - lesní porost 45 a1 část /LHP k 1.1.1977/ Výměra: 2,9924 ha Sosiekoregion: 21- Křivoklátská pahorkatina
Motivem vyhlášení byla ochrana uměle vylámané jeskyně s výskytem druhotných minerálů síry. Ve strmé západní stráni vrchu Valachov severně od Hracholusků a jihovýchodně od obce Skřivan, tvořené starohorními horninami, se v minulém století těžily kyzové břidlice pro výrobu kyseliny sírové. Přitom byla vylámána umělá jeskyně. Po ukončení těžby zde samovolně vznikaly druhotné minerály síry, které jsou značně nestálé. Prověrka tohoto území proběhla 23.6.1983. Na lokalitě nejsou patrné žádné stopy narušení. Vlivem zvětrávacích pochodů se snižuje druhová rozmanitost zdejších minerálů a dá se předpokládat, že přirozenými pochody celý chráněný fenomén během tisíciletí zanikne. Přirozená zvětrávání je urychlováno odlamováním vzorků sběrateli. Doporučuje se umístit tabuli se zákazem sběru minerálů a zajistit strážní službu. Území má celostátní význam z mineralogického hlediska.
240
222. Státní přírodní rezervace V bahnách Výnos MŠVU č. 43.958/52 -VII/3 ze dne 1.10.1952 k.ú. Třtice - ppkč. 516, 517 Výměra: 2 ha /podle výnosu/, 9,0138 ha /podle JEP/ Sosiekoregion: 12 - Džbán
V rezervaci jsou chráněny zbytky společenstev slatin a rašelin kolinního stupně. Území leží jižně od obce Třtice, východně od Buckého rybníka na horním toku potoka Loděnice. Bylo původně tvořeno loukami a pastvinami na dně mělkého údolí a později bylo využíváno k těžbě rašeliny pro lázeňské účely. Pozůstatkem těžby jsou široké mělké příkopy, asi před 20 lety zvodnělé, obývané četnými řasami. Po vyhlášení ochrany a upuštění od veškerého využívání tyto příkopy spontánně zarůstají dřevinami a jsou vysušovány. Původní rašelinná a slatinná společenstva se vyskytují pouze ve fragmentech, nicméně druhová garnitura se díky občasným asanačním zásahům udržuje, až na malé výjimky, dodnes. Z nejvýznamnějších druhů je možno jmenovat tučnici obecnou /Pinguicula vulgaris/, kohátku kalíškatou /Tofieldia calyculata/, bařičku bahenní /Triglochin palustre/, ostřici latnatou /Carex paniculata/, ostřici Davallovu /C. davalliana/, bahničku chudokvětou /Eleocharis pauciflora/, všivec bahenní/Pedicularis palustris/, třezalku čtyřkřídlou /Hypericum tetrapterum/, krtičník stinný /Scrophularia umbrosa/, hvozdík lesní /Dianthus silvaticus/, vrbu rozmarýnolistou /Salix rosmarinifolia/, bublinatku menší /Utricularia vulgaris/ a bublinatku obecnou /U. minor/, zvonečník hlavatý /Phyteuma orbiculare/; kromě uvedených druhů se zde ještě vyskytují další nápadné chráněné druhy. V minulosti se odtud udávala velmi vzácná a ohrožená ostřice dvoudomá /Carex dioica/. Poměrně málo početné populace těchto druhů se v rámci chráněného území stěhují v souvislosti s prováděnými zásahy /prosvětlení, zvlhčení, odstraňování rákosu, narušování drnu apod./. Terénní šetření bylo provedeno 23.6.1983. Nárosty dřevin a šíření rákosu představují trvalé nebezpečí pro výskyt vzácných a chráněných rostlin. Proto je třeba tyto faktory neustále kontrolovat a regulovat. Doporučuje se neodstraňovat všechny vzrostlá stromy, protože zastínění omezuje šíření rákosu. Území má celostátní význam pro ochranu genofondu.
241
223. Státní přírodní rezervace Velká Pleš Výnos MK ČSR č.j. 6.049/84 - VI/2 ze dne 28. března 1984. k.ú. Branov - ppkč. 536/1 část LZ Křivoklát, polesí Kouřimec lesní porosty 9 f1, g1, 10 a1, c1, c2, d2, 11 a1, b1,18 a1, bezlesí 21 /část cesta/, 27, 44 /LHP k 1.1.1978/ Výměra: 95,66 ha Sosiekoregion: 21- Křivoklátská pahorkatina Předmětem ochrany jsou přirozená lesní, lesostepní a stepní společenstva Křivoklátska. Území leží na pravém břehu Berounky mezi obcemi Bránov a Skryje na jihozápadním, západním a severozápadním svahu vrcholku Velká Pleš /495 m n.m./. Tvoří je strmé suťové nebo skeletovité svahy a vrcholové partie porostlé lesem, které na jižních expozicích přecházejí v přirozené otevřené plochy, tzv. pleše, charakteristické pro tuto oblast. Geologický substrát tvoří vesměs horniny středního a svrchního kambria v jihozápadní části Barrandienu. Střední kambrium je zastoupeno paradoxidovými břidlicemi, ostatní části paleoandesity. Z lesních formací převládá suťový les asociace Aceri-Carpinetum, dále bučiny asociace Tilio-Fagetum a maloplošné kyselé doubravy. Ve skalních štěrbinách je vyvinuta asociace Asplenieto septentrionale-Woodsietum ilvensis s významným výskytem kapradinky skalní /Woodsia ilvensis/. Velmi cenné jsou zoocenózy bezobratlých reliktního charakteru na pleších /např. se sklípkánkem Atypus affinis, sarančí vrzavou
Psophus stridulus/ a v
pralesních společenstvech; z obratlovců se zde vyskytují datel černý /Dryocopus martius/, holub doupňák /Columba oenas/, včelojed lesní /Pernis apivorus/, strakapúd prostřední /Dendrocopus medius/, lejsek malý /Ficedula parva/ a výr velký /Bubo bubo/. Terénní šetření k prověrce se uskutečnilo dne 29.3.1983. V severovýchodní části území byl v souladu s platným LHP proveden těžební zásah, který nerespektoval záměr vyhlášení uzemní ochrany této lokality. Jinak není území poškozeno. Lokalita je součástí genobanky křivoklátských dřevin. Je třeba usměrňovat stavy kopytníků. Ochranářský plán byl zpracován souběžně s obnovou LHP /1983/. Turisticky značená stezka /červená značka/ bude přeložena mimo území SPR. Území má mezinárodní význam a vědeckou a dokumentační víceoborovou funkci.
242
224. Státní přírodní rezervace Vůznice Výnos MK ČSR č.j. 6.052/84 - Vl/2 ze dne 28. března 1984 k.ú. Sýkořice
- ppkč. 214, 215, 216, 343/1 část, 361/7, 399, 400/1, 400/2, 406/1, 406/2,
406/3, 408/1, 408/2, 408/3, 409/1, 409/2, 409/3, 411, 412, 413, 414, 415/1, 416/1, 416/2, 417, 420/1, 420/2, 420/3, 422, 425, 426, 428/1, 428/2, 430/1, 430/2, 430/3, 430/4, 430/5, 430/6, 433/1, 433/2, 434/1, 434/2, 434/3, 440, 443/2, 445, 446, 448, 450, 480, 481, 482/1, 482/2 /okres Rakovník/ k.ú. Běleč - ppkč. 340/2 část, 417/4 část, 418/1 část, 418/2 /okres Kladno/ k.ú. Nižbor - ppkč. 449 část, 450/1 část, 451 /okres Beroun/ LZ Nižbor polesí Dřevíč lesní porosty 12 e1, e2, 13 c1, c2, c3, c4, c5, c6, d1, d2, d3, e1, e2, e3, e4, e5, 15 e1, e2, e3, 17 e1, e2, f1, f2, 18 a1, a2, a3, a4, a5, a21, a22, a23, e1, e22, e23, f1, f2,; polesí Zlubinec lesní porosty 3 a1, a2, a3, a4, a5, a6, a7, 4 a1, a2, b1, 5 e1, e2, e3, f1, g1, h1, h2, h3, h4, 9 a1, a2, b1, b2, c1, c2, 10 d1, d2 /LHP k 1.1.1976/ Výměra: 231,22 ha Sosiekoregion: 21- Křivoklátská pahorkatina
Hlavním motivem ochrany je zachování přirozených lesních cenóz typických pro oblast Křivoklátska, cenóz vázaných na potok s okolím a stepních refugií na pleších. Jde o údolní svahy středního toku říčky Vůznice a dolního toku potoka Pohodnice severozápadně od Nižboru. Geologickým podkladem jsou převážně algonkické břidlice; místy se vyskytují písky a štěrky pleistocénních teras, kryté sprašovými hlínami. Na dně údolí se zachovaly fragmenty lužních olšin, v dolní části prudkých svahů jsou suťové a roklinové lesy /AceriCarpinetum, AruncoAceretum/. Mírnější svahy pokrývají dubohabrové háje /QuercoCarpinetum/, které na jižních expozicích přecházejí do teplomilných doubrav /PotentilloQuercetum/. Na degradovaných půdách, zejména v horních částech svahů, nalézáme maloplošně acidofilní doubravy /Genisto-Quercetum/. Dalším druhové zachovalým lesním společenstvem jsou bučiny /Tilio-Fagetum/ s četnými přechody k suťovým lesům a dubohabrovým hájům. Na skalních výchozech se vyskytují rozvolněné porosty zakrslých doubrav /Cynancho-Quercetum/ s četnými teplomilnými stepními a lesostepními druhy. Do rezervace byly zahrnuty i některé antropicky ovlivněné plochy /školky, monokultury smrku a
243
modřínu/ a louky v dolní a střední části údolí. Bylo zde rovněž vybudováno zařízení státního rybářství k chovu pstruhů /jeden větší rybník, několik menších rybníků a sádky/. Z významných rostlinných druhů se zde vyskytují oměj vlčí mor /Aconitum lycoctonum/, tařice skalní /Alyssum saxatile/, bělozářka liliovitá /Anthericum liliago/, bělozářka větvitá /A. ramosum/, okrotice dlouholistá /Cephalanthera longifolia/, hvozdík pyšný /Dianthus superbus/, třemdava bílá /Dictamnus albus/, tomkovice jižní /Hierochloe australis/, měsíčnice vytrvalá /Lunaria rediviva/ zapalice žluťuchovitá /Isopyrum thalictroides/ a lopuch hajní /Arctium nemorosum/. Ze zvířeny je nejvýznamnější entomofauna, např. ploskoroh žlutý /Ascalaphus libelluloides/, jasoň dymnivkový /Parnassius mnemosyne/ aj. Terénní šetření proběhlo 14.4.1983. Území nevykazuje nežádoucí změny. Pouze v severovýchodní části Benešova luhu byly umístěny těžby, což bylo způsobeno zdlouhavým vyhlašovacím řízením. Ochranářský plán byl zpracován v roce 198384. Doporučují se postupné přeměny jehličnatých kultur na přirozené lesní porosty. Území má celostátní význam pro vědecký výzkum a dokumentaci v řadě disciplín.
225. Státní přírodní rezervace Vysoký tok Výnos MK ČSR č.j. 6.050/84 -VI/2 ze dne 28. března 1984 k.ú. Branov - ppkč. 533/1 část LZ Křivoklát, polesí Kouřimec lesní porosty 22 a3, 23 b1 /LHP k 1.1. 1978/ Výměra: 8,80 ha Sosiekoregion: 21- Křivoklátská pahorkatina
V území je chráněn skalnatý paleorhyolitový vrchol s geomorfologickými fenomény a charakteristickými rostlinnými a živočišnými společenstvy. Jde o vypreparovaný paleorhyolitový kamýk s mrazovým srubem na severním svahu, na jehož úpatí je suťový plášť /glaciální fenomén/ a který leží severně od Karlovy Vsi. Vrcholový jev podminuje existenci otevřené plochy /pleše/ a zakrslých doubrav, které přecházejí v kyselé doubravy, dubové bučiny, bučiny a suťové javořiny. Z významných rostlinných druhů se zde vyskytuje medovník meduňkolistý /Melittis melisophyllum/, jeřáb muk /Sorbus aria/ a bělozářka větvitá /Anthericum ramosum/. Z živočichů lze v tomto území nalézt několik reliktních výskytů bezobratlých /klepítník Ischyropsallis helwigi,saranče 244
Chorthippus vagans a Gomphocerus rufus/, z obratlovců datel černý /Dryocopus martius/; rovněž se vyskytuje strakapúd prostřední /Dendrocopus medius/, holub doupňák /Columba oenas/ a lejsek malý /Ficedula parva/. Prověrka tohoto území se konala 21.4.1983. Uprostřed porostu 23 b1 je asi dvacetiletá výsadba modřínu, která je silně poškozena zvěří a její životnost je časově omezena. Ze severní strany přiléhá k území velmi kvalitní bukový porost, který vytváří ochranné pásmo nejcennější suťové lokality s výskytem Ischyropsallis helwigi; doporučuje se rezervaci rozšířit o pás této bučiny široký asi 50m. Jinak je území v dobrém stavu. V roce 1983 byl dokončen ochranářský plán jako podklad pro nové zařízení. Území má výzkumnou a dokumentační funkci pro větší počet vědních oborů a celostátní význam.
B NÁVRHY CHRÁNĚNÝCH ÚZEMÍ PODLE METODIKY SÚPPOP
226. Nezabudické skály k.ú. Velká Buková - ppkč. 368/1, 752/1 LZ Křivoklát, polesí Buková lesní porosty 18 c1, c2, e3 /LHP k 1.1.1976/ Výměra: 22,94 ha Sosiekoregion: 21- Křivoklátská pahorkatina
Hlavním motivem ochrany je bohatá herpetofauna v charakteristickém prostředí skalnatých partií kaňonu Berounky. Jde o skalnatý sráz na levém břehu Berounky nad silnicí a pod silnicí Nezabudice Nezabudický mlýn Višňová s jihozápadní a jižní expozicí. Podloží tvoří algonkické břidlice, území je porostlé křovinatými a lesními společenstvy. Svah zčásti tvoří obnažená skála a zčásti suť. Podél řeky probíhá silnice lemovaná skládanými kamennými zídkami, které mají velký význam pro existenci plazů. Zejména v této části se koncentruje bohatá populace ještěrky zelené a užovky podplamaté. V území hnízdí výr velký /Bubo bubo/; z významných druhů plazů zde žije ještěrka zelená /Lacerta viridis/, užovka hladká /Coronella austriaca/, užovka podplamatá /Natrix tesselata/, zmije obecná /Vipera berus/ a další běžnější druhy. 245
Prověrka území se uskutečnila 26.5.1983. V podstatě jediný negativní faktor představuje provoz dopravních prostředků na silnici, při němž bývají často usmrcováni plazi a okolí je narušováno plynovými zplodinami. Doporučuje se vyhlásit toto území pro urychlení ochrany v kategorii CHPV. Ochranářský plán byl zpracován v roce 1983; zahrnuje mimo jiné i asanaci allochtonních dřevin a údržbu a rekonstrukci zídek. Dále je třeba zajistit, aby byla snížena rychlost na silnici a na viditelných místech bylo umístěno označení s upozorněním pro řidiče. Území má celostátní význam z hlediska ochrany herpetofauny.
C NÁVRHY CHRÁNĚNÝCH ÚZEMÍ MIMO METODIKU SÚPPOP
227. Krtské skály k.ú. Krty - parcelní situace nebyla dosud zjištěna. LZ Žatec, polesí Petrohrad porostní situace nebyla dosud zjištěna. Výměra: asi 4 ha Sosiekoregion: 11 - Jesenická pahorkatina
K ochraně se zde navrhují balvaniska vzniklá selektivním zvětráváním žuly. Toto území zahrnuje jihozápadní svahy koty 524 východně od obce Krty se skalisky izolovanými skalními jehlami a balvany jesenického plutonu. Lesní porosty tvoří převážně borovice, na vrcholu jsou ještě vtroušeny dub a bříza. Vyskytuje se zde zimostrázek alpínský /Chamaebuxus alpestris/ a hnízdí zde výr velký /Bubo bubo/. V nižších partiích jsou skály místy odlámány, takže zde vznikly drobné lůmky, často zaplněné vodou. Terénní šetření k prověrce proběhlo 13.6.1985. Byl zde zjištěn jalovec obecný /Juniperus communis/ a hrachor horský /Lathyrus montanus/; v tůních lůmků se vyskytuje čolek obecný /Triturus vulgaris/. Po doplnění vymezení hranic geologem se doporučuje vyhlásit toto území v kategorii CHPV. Bude třeba v západní části odstranit zbytky ohnišť a divokého táboření a celý porost postupně přeměnit na stanovištně přirozené porosty na vymezených plochách. Území má regionální význam a dokumentační a výzkumnou multidisciplinární funkci.
246
228. Lišanské rašeliniště k.ú. Rakovník, Olešná, Lišany - parcelní situace nebyla dosud zjištěna. Výměra: asi 5 ha Sosiekoregion: 11 - Jesenická pahorkatina
V tomto území jde o ochranu slatinných luk. Území tvoří mokřadní slatinné louky podél pravostranného přítoku Lišanského potoka vlevo a částečně i vpravo od silnice Rakovník
Lišany, s moliniovými a ostřicovými
slatinnými loukami, kde se vyskytuje ostřice Davallova /Carex davalliana/, škarda čertkusolistá /Crepis succisifolia/, prstnatec májový /Dactylorhiza majalis/, bahnička jehlovitá /Eleocharis acicularis/, vrbovka bahenní /Epilobium palustre/, kruštík širolistý /Epipactis heleborine/, suchopýr úzkolistý /Eriophorum angustifolium/, svízel Wirtgenův /Galium wirtgenii/, vachta trojlistá /Menyanthes trifoliata/, tolije bahenní /Parnassia palustris/, všivec bahenní /Pedicularis palustris/, zvonečník hlavatý /Phyteuma orbiculare/, hruštička okrouhlositá /Pirola rotundifolia/, hruštice jednostranná /Ramischia secunda/, hadí mord nízký /Scorzonera humilis/, srpice barvířská /Serratula tinctoria/, jetel kaštanový /Trifolium spadiceum/, bařička bahenní /Triglochin palustre/, upolín obecný /Trollius altissimus/ aj. Z význačných živočichů se zde vyskytují ohniváčci Lycaena alciphron a L. hippothoe, modrásci rodu Maculinea, Eumedonia eumedon, perleťovec /Brenthis ino/, skokan hnědý /Rana temporaria/ a štíhlý /R. dalmatina/, cvrčilka zelená /Locustella naevia/ a strnad rákosní /Emberiza schoeniclus/; v roce 1983 sem byla introdukována želva bahenní /Emys orbicularis/ původem z Uherské nížiny. V nedávné minulosti byla lokalita zdevastována odvodněním, těžbou rašeliny a skládkou elektroinstalačního materiálu. Všechny tyto vlivy se ukázaly jako dočasné a po ukončení jejich působení proběhla rozsáhlá regenerace společenstev lokality. Některé druhy zjištěné v minulosti však již nebyly registrovány /Berula erecta, Cicuta virosa, Dactylorhiza fuchsii, Drosera rotundifolia, Epipactis palustris, Ledum palustre aj./. Prověrka se uskutečnila 11.4.1985. Na lokalitě se v současné době neprojevují známky narušení. Místy vznikly umělé vodní nádrže, které však zpestřují lokalitu a umožňují existenci vodních forem a nástup počátečních sukcesních stadií zarůstání. Doporučuje se vyhlásit ochranu tohoto území v kategorii CHPV. Bude třeba zejména zamezit těžbě rašeliny, odvodňování, aplikaci strojených hnojiv a jinému poškozování, při zachování dosavadního způsobu obhospodařování luk a kosení rákosu.
247
Území má regionální význam a výzkumnou a dokumentační funkci pro více biologických věd.
229. Louka v Libeňské oboře k.ú. Mšecké Žehrovice
- ppkč. 335/1, 335/2, 335/5, 335/6, 335/7, 335/10, 335/11, 315,
324/1, 324/2, 324/3, 324/4, 326, 328/2 Ochranné pásmo: k.ú. Mšecké Žehrovice - ppkč. 313, 310/1, 310/2, 312/1, 1289 LZ Lužná, polesí Libeň lesní porosty 37 C2, bezlesí 67, 69 /LHP k 1.1. 1983/ Výměra: asi 12 ha Sosiekoregion: 12 - Džbán
K ochraně se zde navrhují společenstva bílých strání s drobnými prameništi, kde se vyskytují vzácné rostlinné druhy. Tato lokalita zabírá severní až severovýchodní svah bývalého sadu /původně knížecí kaštanka/ s početnými populacemi hořečku brvitého /Gentianella ciliata/, hořečku nahořklého /G. amarella/, hořečku německého /G. germanica/, zeměžluče obecné /Centaurium vulgare/, bradáčku vejčitého /Listera ovata/, vemeníku dvoulistého /Platanthera bifolia/, prstnatce májového /Dactylorhiza majalis/ a jazyku hadího /Ophioglossum vulgatum/. Na písčité cestě jsou porosty ovsíčku mnohokvětého /Aira caryophyllea/; na vlhké louce u rybníka mimo oboru se vyskytuje upolín obecný /Trollius altissimus/, ostřice Davallova /Carex davalliana/ a prstnatec májový /Dactylorhiza majalis/. Význačné rostlinné druhy se zde vyskytují ve velkém množství díky vypásání porostů zvěří /obora/. Prověrka v terénu se uskutečnila 22.4.1985. Navrhuje se vyhlásit toto území jako CHPV /výhledově lze uvažovat o kategorii SPR/, v rozsahu bezlesí a loučky u rybníka mimo oboru. Je třeba zde zachovat pastvu oborní zvěře, mechanicky ani chemicky tuto lokalitu nezúrodňovat a louku u rybníka podle možností kosit; při šíření náletu je třeba provést jeho asanaci. Území má regionální význam pro ochranu genofondu.
248
230. Luční potok k.ú. Jesenice - parcelní situace nebyla dosud zjištěna. LZ Žatec, polesí Petrohrad porostní situace nebyla zjištěna. Výměra: asi 3 ha Sosiekoregion: 11 - Jesenická plošina Hlavním motivem navrhované ochrany je jediný výskyt hořce křížatého /Gentiana cruciata/ ve Středočeském kraji. Lokalita se nachází v údolí Lučního potoka severně od obce Jesenice. Na jeho západně exponované stráni roste plošně omezená, avšak velice bohatá a vitální populace hořce křížatého. Dno údolí pokrývají porosty širokolistých nivních bylinných společenstev /svaz Filipendulo-Cirsion oleracei/ s výskytem upolínu a vstavače májového. Přilehlé zemědělsky obhospodařované louky jsou stanovištěm některých slatinných druhů, jako např. zvonečníku hlavatého /Phyteuma orbiculare/, zábělníku bahenního /Comarum palustre/ aj. Lokalita je zároveň významná i z entomologického hlediska. Prověrka se uskutečnila 11.6.1985. Proti stavu před 10 lety je porost hořce křížatého bohatší a lze předpokládat jeho dlouhodobou existenci. Vzhledem k členitosti terénu a mozaice různých typů formací lokalita představuje významné refugium flóry i fauny v okolní krajině. Byl zde zjištěn výskyt myšky drobné /Micromys minutus/. Navrhuje se vyhlásit celé údolí v délce asi 500 700 m pod Omáčkovnou jako CHPV, intenzívně obdělávané plochy jako ochranné pásmo a vědecky cenné porosty jako vlastní CHPV. Lze doporučit občas likvidovat dřeviny, kosit vybrané plochy a podle možnosti pást na ploše s výskytem hořce křížatého. Z hlediska ochrany fytogenofondu má lokalita celostátní význam.
249
231. Milská stráň k.ú. Milý
- ppkč. 605/1, 605/2, 605/3, 605/4, 605/5, 605/6, 605/7, 60 5/8, 60 5/9, 605/10,
605/11, 605/12, 605/13, 699/3, 699/6, 716/2, 716/3, 716/4, 716/5, 716/6, 716/7, 716/8, 716/9, 716/10, 716/11, 716/12, 716/13, 716/14, 716/15, 716/16, 716/17, 716/18, 716/19, 716/20, 716/21, 716/22, 716/23, 716/24, 716/27, 716/29,.716/30, 716/31, 716/32, 716/34, 716/35, 716/46, 716/47, 716/48, 716/49, 716/50, 716/51, 716/52, 716/54, 716/56, 716/58, 716/60, 716/62, 716/64, 716/65, 716/68, 716/69, 716/70 Ochranné pásmo: - ppkč. 700, 702/4, 702/5, 702/6, 703/1, 705/2, 709/1, 709/2, 709/3, 709/4, 709/5, 709/6, 709/9, 709/10, 709/11, 709/12, 713, 714, 716/25, 716/33, 716/40, 716/44, 716/45, 716/63, 880 LZ Lužná, polesí Bor lesní porosty 128 c1, c30, c31, c32, c51, d52, bezlesí 90, 100, 101 /LHP k 1.1.1977/ LZ Lužná, polesí Bor - lesní porost 37 B bezlesí 89, 90 /LHP k 1.1.1983/ Výměra: 13,15 ha včetně ochranného pásma Sosiekoregion: 12 - Džbán
K ochraně se navrhují společenstva bílých strání a teplomilných křovinných porostů. Území tvoří křovinatá stráň nad obcí Milý, orientovaná převážně k jihu. Horní partie tvoří opuková suť, na dvou místech vystupují opukové skalní stěny. Vrcholové části stráně pokrývá úzký pruh lesního porostu různorodého složení s převahou dubu a buku. Převážná část území je porostlá náhradními křovinnými společenstvy svazů Berberidion a Prunion spinosae, místy se uplatňují travinná společenstva svazu Bromion, v nichž vystupují význačné teplomilné druhy, jako např. hvězdnice chlumní /Aster amellus/, hořeček brvitý /Gentianella ciliata/, trýzel škardolistý /Erysimum crepidifolium/, bělozářka větvitá /Anthericum ramosum/, ožanka horská /Teucrium montanum/, rozrazil ožankovitý /Veronica teucrium/ aj.; v křovinných formacích roste zimostrázek alpínský /Chamaebuxus alpestris/, vstavač nachový /Orchis purpurea/ apod. Z živočichů je zde velmi hodnotná fauna evertebrat, z významných živočišných druhů např. stepník rudý /Eresus niger/, cikáda chlumní /Cicadetta montana/, krasec Anthaxia nitidula, pěnice vlašská /Sylvia nisoria/, strnad zahradní /Emberiza hortulana/ a plšík lískový /Muscardinus avellanarius/. Území bylo v minulosti z větší části polokulturní,
250
s ovocnými výsadbami. Dnes tyto výsadby postupně dožívají a na celé ploše expandují náhradní křovinná společenstva. Terénní šetření bylo provedeno 18.10.1983. Území je zčásti narušeno skládkou u obce a potenciálně ohroženo splachy a úlety agrochemikálií z polí nad svahem. Doporučuje se v zájmu urychlení ochrany vyhlásit tuto lokalitu jako CHPV. V roce 198284 byly uskutečněny asanační zásahy k likvidaci dřevin v místech maximálního výskytu vstavače nachového. Podobné zásahy je nutno pravidelně opakovat a plošně rozšířit. Zásahy do lesních ploch budou uplatňovány v rámci obnovy LHP. Sadovnické /ovocnářské/ využívání okrajových ploch a částí ochranného pásma není na závadu, pokud se bude provádět tradičním způsobem /vysokokmenné kultury bez hnojení a postřiků s občasným vyžínáním trávy a křovin pod stromy/. Lokalita má regionální význam pro ochranu genofondu.
232. Ostrovecká olšina k.ú. Ostrovec, Krty - parcelní situace nebyla dosud zjištěna. LZ Žatec, polesí Petrohrad porostní situace nebyla zjištěna. Výměra: asi 2 ha Sosiekoregion: 11 - Jesenická plošina
Hlavním motivem navrhované ochrany je výskyt vzácných slatinných druhů rostlin. Jde o podmáčené louky a olšiny severně od obce Ostrovec v nivě levého přítoku Ostroveckého potoka. Geologickým podkladem jsou naplaveniny potoka na žulovém podloží. Původně luční biotop zarostl olšovým náletem. Z významných rostlinných druhů se zde vyskytuje prstnatec májový /Dactylorhiza majalis/, bledule jarní /Leucojum vernum/, upolín obecný / Trollius altissimus/, jazyk hadí /Ophioglossum vulgatum/, škarda bahenní /Crepis paludosa/ aj. Terénní šetření k prověrce se uskutečnilo 13.6.1985. Území je celkem nenarušené, při občasném prořezání dřevin lze předpokládat trvalou existenci chráněných druhů. Nebudeli toto území chráněno, je pravděpodobné, že bude meliorováno. Proto se doporučuje vyhlásit je v kategorii CHPV přibližně v tomto rozsahu: z jižní strany je toto území ohraničeno kosenou loukou, na východě lesem, na západě potůčkem a lesními kulturami a na severu cestou a
251
mostkem. Je nutné kontrolovat šíření a zakmenění olše /v rámci LHP/; louky v sousedství je možno hnojit pouze statkovými hnojivy. Území má regionální význam pro ochranu fytogenofondu.
233. Plaviště k.ú. Soseň - parcelní situace nebyla dosud zjištěna. Výměra: asi 3 ha Sosiekoregion: 11 - Jesenická plošina
K uzemní ochraně se zde doporučuje rybník a jeho zrašelinělé břehy s výskytem ohrožených rostlinných druhů. Tento rybník je nejvýše položený z kaskády rybníků jihozápadně od obce Sosen a jižně od obce Kosobody na prameništi jednoho z pravostranných přítoků Rakovnického potoka. Na březích a přilehlé loučce jsou mokřadní společenstva s výskytem rašeliníků /Sphagnum sp. div./, suchopýru úzkolistého /Eriophorum angustifolium/, violky bahenní /Viola palustris/, rdesna hadího kořene /Polygonum bistorta/, ostřice dvojmužné /Carex diandra/ aj.; s bohatými populacemi zábělníku bahenního /Comarum palustre/, vachty trojlisté /Menyanthes trifoliata/, prstnatce májového /Dactylorhiza majalis/ a vemeníku dvoulistého /Platanthera bifolia/. Prověrka proběhla 13.6.1985. Území není ohroženo ani narušeno; nedávné meliorační úpravy na jihozápadním okraji rybníka se území nedotkly. Doporučuje se vyhlásit tuto lokalitu jako CHPV. Při vymezení ochranných podmínek je třeba vyřešit případné rybářské zájmy a stanovit způsob hospodaření. V louce je třeba odstraňovat šířící se dřeviny. Území má vědeckovýzkumnou a dokumentační funkci pro více oborů a regionální význam.
252
234. Pochvalovská stráň k.ú. Kozojedy, Vinařice - parcelní situace nebyla dosud zjištěna. LZ Žatec, polesí Obora - porostní situace nebyla dosud zjištěna; zájmové území přechází do Severočeského kraje, okres Louny. Výměra: asi 12 ha Sosiekoregion: 12 - Džbán
Hlavním motivem navrhované ochrany je výskyt medvědice léčivé /Arctostaphylos uva-ursi/. Toto území zabírá jihozápadně orientovanou stráň v délce asi 10 km nad obcemi Pochvalov, Smilovice a Kozojedy. Podkladem jsou turonské opuky, které na více místech vycházejí na povrch a vytvářejí strmé stěny a sutě. Půdním typem jsou rendziny. V okrajových hranách stráně vystupují strmé opukové stěny se sporou vegetací a mohutnou populací medvědice léčivé /Arctostaphylos uva-ursi/. Mírnější svahy porůstá les, který je z větší části změněný na smrkovou monokulturu a pouze ve zbytcích odpovídá suťovému lesu. Z rostlinných druhů je kromě medvědice významná přítomnost bělozářky větvité /Anthericum ramosum/, orlíčku planého /Aquilegia vulgaris/, hvězdnice chlumní /Aster amellus/, chrpy Triumfettiho /Centaurea triumfettii/, okrotice bílé /Cephalanthera damasonium/, zimostrázku alpínského /Chamaebuxus alpestris/, svídy dřínu /Cornus mas/, lýkovce jedovatého /Daphne mezereum/ aj. Zoologický výzkum se neprováděl. Prověrka v terénu se uskutečnila 18.10.1983. Při horním okraji skal je zjištěn úbytek medvědice, též pod vlivem sešlapávání skalních hran a činnosti zvěře. Potenciální ohrožení představuje spontánní rozpad skalek a případné poškození při těžbě dřeva. Byla rovněž zjištěna bohatá populace zimostrázku. Doporučuje se rozšířit motivaci o geomorfologii a celý ekosystém a území vyhlásit jako CHPV. Výhledově je třeba odstranit z porostů v blízkosti cenných lokalit borovici černou a zásahy lesnického hospodaření zakotvit v LHP. Území má celostátní význam především z hlediska ochrany fytogenofondu.
253
235. Prameny Javornice k.ú. Velká Chmelištná - parcelní situace nebyla dosud zjištěna. Výměra: asi 2 ha Sosiekoregion: 11 - Jesenická pahorkatina Návrh ochrany se vztahuje na společenstva mokrých luk. Lokalita zahrnuje prameniště potoka Javornice jižně od obce Soseň. Luční společenstva mají charakter bezkolencových porostů s výskytem violky bahenní /Viola palustris/, ostřice zobánkaté /Carex rostrata/, ostřice měchýřkaté /C. vesicaria/, ostřice šedé/C. canescens/, ostřice liščí /C. vulpina/, ostřice zaječí /C. leporina/, ostřice prosové /C. panicea/, ostřice obecné /C. vulgaris/, suchopýru uzkolistého /Eriophorum angustifolium/, šišáku obecného /Scutellaria galericulata/, vrbovky bahenní /Epilobium palustre/, štírovníku bažinného /Lotus uliginosus/, skřípiny lesní /Scirpus sylvaticus/, ovsíře chlupatého /Avenastrum pubescens/, řebříčku bertrámu /Achillea ptarmica/, prstnatce májového /Dactylorhiza majalis/ aj. Lokalita byla prověřována 13.6.1985. Na severním okraji byl prohlouben propustek a drenáže byly svedeny na začátek lokality. Vzhledem k výsledkům terénního šetření, kdy byly na lokalitě zjištěny pouze uvedené, většinou běžné druhy, se návrh považuje za neopodstatněný a nedoporučuje se za současného stavu chránit.
254
236. Prameny Klíčavy k.ú. Ruda - parcelní situace nebyla dosud zjištěna. LZ Lužná, polesí Lužná lesní porosty 20 c1-c3, 22 a1-a3, b1, b2; polesí Libeň lesní porosty 15 e1-e4, f1-f4; polesí Tři stoly lesní porosty 1 a1 a5, b1 b6 /LHP k 1.1.1974/ Výměra: 118,26 ha Sosiekoregion: 21- Křivoklátská pahorkatina
K ochraně jsou navrhovány ekosystémy rašelinných luk. Jde zčásti o prameniště s ostřicovými porosty a rašelinnými loukami, ještě v nedávné době velmi bohatými, a zčásti o sekundární olšiny podél horního toku Klíčavy od pramenů k Řevničovu až po rybník Dolní Kracle. V současné době je tato oblast odvodňována. Před tímto zásahem zde bylo objeveno několik vzácnějších a chráněných druhů rostlin, např. upolín obecný /Trollius altissimus/, vrba rozmarýnolistá /Salix rosmarinifolia/, ostřice trsnatá /Carex caespitosa/, ostřice Davallova /C. davalliana/, ostřice latnatá /C. paniculata/, ostřice dvojmužná /C. diandra/, ostřice chabá /C. flacca/, ostřice stinná /C. umbrosa/ a tolije bahenní /Parnassia palustris/. Z živočichů byli zaznamenáni významní zástupci pavouků a hmyzu, z obratlovců ještěrka živorodá /Lacerta vivipara/, cvrčilka zelená /Locustella naevia/, ořešník kropenatý /Nucifraga caryocetactes/, čížek lesní /Carduelis spinus/, holub doupňák /Columba oenas/, sluka lesní /Scolopax rusticola/ a hraboš mokřadní /Microtus agrestis/. Prověrka se uskutečnila 22.9.1983. Území je velmi zdevastováno jednak spontánní sukcesí dřevin /olše, smrk/, jednak zbudováním sítě odvodňovacích příkopů /okolo 1 m hloubky/. Ve střední části území nebyly zjištěny žádné pozoruhodné druhy rostlin. Po dokončení odvodňovacích prací bude nutno zrevidovat přírodní hodnoty území a znovu zhodnotit vhodnost uzemní ochrany. Dolní část toku již v době návštěvy v terénu byla zanášena splaveným materiálem. Pokud zůstane přírodovědecká hodnota území zachována, bu de nutné regulovat expanzi dřevin. Do definitivního rozhodnutí po odeznění přímých negativních vlivů zásahu je třeba odložit případné vyhlášení za CHPV. Území má vědeckou a dokumentační hodnotu pro více oborů a regionální význam.
255
237. Přílepská skála Katastrální a parcelní situace nebyla dosud zjištěna. Výměra: asi 20 ha Sosiekoregion: 11 - Jesenická plošina
Motivem navrhované ochrany je zachování krajinné dominanty se zbytky historické těžby tzv. přílepáku. Přílepská skála představuje výraznou krajinnou dominantu asi 10 km západně od Rakovníka. Na vrcholu zalesněného kopce je umístěno několik stěnových lomů. Především v minulém století se zde těžil známý kámen přílepák na výrobu mlýnských kol, soch a dalších kamenických výrobků. Je to karbonská usazená hornina typu pískovce. Lomy představují doklad o historickém způsobu těžby; jsou zde stratigrafické profily, sedimentologické jevy a celé území je refugiem v okolní intenzívně zemědělsky exploatované krajině. Prověrka proběhla 28.11.1984. Území není z hlediska geologického fenoménu narušeno. Doporučuje se vyhlásit toto území za CHPV a ochranný režim stanovit bez zásahu. Lokalita má regionální význam především pro geologické vědy.
238. Rybníčky u Podbořánek k.ú. Podbořánky - parcelní situace nebyla dosud zjištěna. LZ Žatec, polesí Petrohrad - porostní situace nebyla dosud zjištěna. Výměra: asi 7 ha Sosiekoregion: 11 - Jesenická plošina
Území se navrhuje k ochraně zejména pro přirozená společenstva zrašelinělých břehů potoka. Tato lokalita zahrnuje zrašelinělé louky podél Mladotického potoka a dva lesní rybníčky jihojihozápádně od obce Podbořánky. Na neodvodňovaných plochách kolem potoka vznikají počáteční stadia vývoje rašeliniště. Z významnějších druhů rostlin zde byl zjištěn ďáblík bahenní /Calla palustris/, vachta trojlistá /Menyanthes trifoliata/ a plavuň zploštělá /Lycopodium complanatum/. Lokalita je obklopena kulturním borem.
256
Prověrka lokality v terénu se uskutečnila 11 .6.1985. Území má perspektivu postupného rozvoje rašelinných společenstev. Navrhuje se vyhlásit toto území v kategorii CHPV; jednou z hlavních podmínek ochrany je zákaz odvodnění a úpravy rybníků a bude též třeba občas kontrolovat nálet. Rozsah území by měl zaujímat plochu od hráze Dolního rybníka po rašeliniště včetně loučky při vtoku potoka do Horního rybníka. Území má vědeckovýzkumný a dokumentační význam v regionálním měřítku.
239. Skryjské kambrium k.ú. Skryje - parcelní situace nebyla zjištěna. LZ Křivoklát porostní situace nebyla zjištěna. Výměra: asi 80 ha Sosiekoregion: 21- Křivoklátská pahorkatina Hlavním
motivem
je
ochrana
světoznámých
paleontologických
nalezišt
a
stratigrafických profilů v tzv. skryjsko-týřovickém kambriu. Navrhované chráněné území představují čtyři izolované lokality v okolí Skryjí. Ve všech případech v území vystupují uloženiny skryjsko-týřovického kambria, především skryjské paradoxidové břidlice s mnoha zkamenělinami, hlavně trilobity. Lokalitu 1 tvoří širší okolí klasické paleontologické lokality Pod hruškou na levém břehu Berounky při silnici z Luhu do Týřovic, asi 500 m od mostu přes řeku. Lokalita 2 je v údolí Karáskova potoka a lokalitu 3 tvoří svahy nad osadou Luh nad mostem přes Berounku pod obcí Skryje. Plošně nejrozsáhlejší je lokalita 4; její jádro tvoří již v minulosti navrhovaná SPR Jezírka. Motivem ochrany zde byl skalní útvar Jezírka a přilehlé suťové porosty reprezentující přechodová stadia z kyselých doubrav do suťových lipových javořin. Geologické podloží chráněného území tvoří především paleodacity křivoklátsko-rokycanského pásma. Ze severní a jižní strany k návrhu CHÚ Jezírka přiléhají zajímavé výskyty hornin skryjsko-týřovického kambria. Prověrka se uskutečnila 28.11.1984. Naleziště jsou v dobrém stavu a v současné době nejsou ohrožena. Doporučuje se vyhlásit územní ochranu formou CHPV. V podmínkách ochranného režimu je nutný zákaz výkopových prací pro sběr zkamenělin soukromými sběrateli. Ochrana by měla směřovat k zachování území v současném stavu. Území má jako klasická paleontologická lokalita mezinárodní význam.
257
PŘEHLED PROVĚŘOVANÝCH LOKALIT PODLE SOSIEKOREGIONŮ 11 - JESENICKÁ PAHORKATINA
227. Krtské skály /C/, 228. Lišanské rašeliniště /C/, 230. Luční potok /C/, 232. Ostrovecká olšina /C/, 233. Plaviště /C/, 235. Prameny Javornice /C/, 237. Přílepská skála /C/, 238. Rybníčky u Podbořánek /C/
12- DŽBÁN
39. SPR Bilichovské údolí, 40. CHN Na Pilavě, 45. Ostrov u Jedomělic /B/, 46. Ve Šperkotně /B/, 47. Babinecký rybník /C/, 49. Cikánský dolík /C/, 50. Hobšovický rybník /C/, 55. Nohavice /C/, 59. Smečenská rokle, 222. SPR V bahnách, 229. Louka v Libeňské oboře /C/, 231. Milská stráň /C/, 234. Pochvalovská stráň /C/
14 - RALSKÁ PAHORKATINA
105. CHN Holý vrch, 107. SPR Kokořínský důl, 111. CHPV Špičák u Střezivojic
21- KŘIVOKLÁTSKÁ PAHORKATINA
44. CHPV Záplavy, 52. Kalspot /C/t 20. SPR Jouglovka, 27. SPR Stará Ves, 30. SPR Trubínský vrch, 31. SPR Vraní skála, 34. SPR Zdická skalka
U
Kublova, 213. SPR
Brdatka, 214. SPR Čertova skála, 215. SPR Kabečnice, 216. SPR Na Babě, 217. SPR Stříbrný luh, 218. SPR Svatá Alžběta, 219. SPR Týřov, 220. SPR U Eremita, 221. CHPV Valachov, 223. SPR Velká Pleš, 224. SPR Vůznice, 225. SPR Vysoký Tok, 226. Nezabudické skály /B/, 236. Prameny Klíčavy /C/, 239. Skryjské kambrium /C/
22 - HOŘOVICKÁ PAHORKATINA
258
21. SPR Karlické údolí, 22. SPR Karlštejn, 23. CHPV Klonk, 24. SFR Koda 25. CHPV Lom na Kobyle, 26. CHPV Lom u Kozolup, 28. CHN Špičatý vrch Barrandovy jámy, 29. SPR Tetínské skály, 32. SPR Voškov, 33. CHN Zahořanský stratotyp, 35. CHPV Zlatý kůň, 36. Kotýs /C/, 37. Otmíčská hora /C/, 38. Studánky u Cerhovic /C/, 186. SPR Kulivá hora
23 - PRAŽSKÁ PLOŠINA
41. CHN Pod Veselovem, 42. CHPV Otvovická skála, 43. CHPV Vinařická hora, 48. Bohouškova skalka /C/, 51. Hradiště /C/, 53. Kazatelna /C/, 54. Markův mlýn /C/, 56. Podlešínská skalní jehla /C/, 57. Pod šibenicí /C/, 58. Slánská hora /C/, 60. Stráně u Kovář /C/, 61. Třebichovická olšinka /C/, 113. Minická skála /B/, 116. Sprašová rokle u Zeměch /B/, 121. Hlaváčková stráň /C/, 127. Netřebská slaniska /C/, 128. Stráně nad Hledsebí /C/, 131. Zlončická rokle /C/, 189. SPR Větrušické rokle, 184. CHPV Černá rokle, 185. CHPV Kněživka, 190. Zvolská Homole /B/, 191. Buližníkový kamýk /C/
24 - POLABÍ
63. CHPV Kolínská tůň, 65. CHPV Lom u Nové Vsi, 70. CHPV ToniceBezedná, 71. CHPV Váha, 72. CHPV Veltrubský luh, 74. Dománovický les /B/, 76. Skalka u Velimi /B/, 77. Božecký písečník /C/, 78. Býchorská tůň /C/, 79. Hánina /C/, 80. Chrástnice /C/, 81. Lžovická jezera /c/, 82. Mokřiny u Týnce /C/, 83. Proudnický rybník /C/, 84. Sládkova stráň /C/, 85. Starý Kolín /C/, 86. Vítězov /C/, 87. V jezírkách /C/, 88. SPR Kamajka, 89. CHPV Lhotecká stráň, 90. CHPV Na vrších, 91 . CHPV Rybníček u Hořan, 92. CHN Skalka u Žehušic, 93. CHPV Starkočský lom, 95. CHPV Zbyslavská mozaika, 96. SPR Žehušická obora, 98. Čertův důl /C/, 100. Karlov /C/, 101. Na hornické /C/, 102. Pseudokrasové závrty /C/, 103. Rabštejnka /C/, 104. SPR Černínovsko, 106. SPR Jiřina, 108. SPR Kopeč, 109. SPR Polabská černava, 110. CHN Prutník, 112. SPR Úpor, 114. Písčina u Tišic /B/, 115. Slatinná louka u Liblic /B/, 117. Veltruský park JB/, 118. Všetatská černava /B/, 119. Cecemín /C/, 12O. Dřínovská stráň /C/, 122. Kelštice /C/, 123. Mlékojedský luh /C/, 124. Meandry Pšovky /C/, 125. Mokřady u Chrástu /C/, 126. Mrkovice /C/, 129. Zámecký a Městský les /C/, 130. Zámecký ostrůvek /C/, 132. SPR
259
Černý Orel, 133. SPR Klokočka, 134. SPR Radouč, 135. SPR Rečkov, 139. Lom u Chrástu /B/, 140. Slepeč /B/, 141. Hlavnov /C/, 142. Pěčická bažantnice /C/, 143. Podhradská tůň /C/, 147. Stará Jizera /C/, 148. Stráně u Krp /C/, 149. Vlčí Pole /C/, 150. CHN Báň, 151. SPR Hrabanovská černava, 152. CHPV Libický luh, 153. SPR Písečný přesyp u Píst, 154. CHN Slatinná louka u Velenky, 155. CHN Vinný vrch, 156. SPR Vrť, 157. SPR Žehuňská obora, 158. SPR Žehuňsky rybník, 159. Babinec /B/, 160. Císařská Kuchyně /B/, 161. Hasina /B/, 162. Loučeňka /B/, 163. Čtvrtě /C/, 164. Dlouhá loučka v Báňském lese /C/, 165. Kanínská louka /C/, 166. Klucký luh a Huslík /C/, 167. Komárovský rybník /C/, 168. Mydlovarský luh /C/, 169. Písečný přesyp u Osečka /C/, 170. Pňovský luh /C/, 171. Psárce /C/, 172. Přerovská hůra /C/, 173. Rašelinná louka u Sladovnického rybníka /C/, 174. Semická hůra /C/, 175. Skupice /C/, 176. V Kersku /C/, 177. Vršek u Vestce /C/, 178. SPR Lipovka, 180. U skal /B/, 182. Hrbáčkovy tůně /C/
25 - Jičínská pahorkatina
137. SPR Vrch Baba u Kosmonos, 138. SPR Vrch Káčov, 144. Příhrazské skály /C/, 145. Skalní brána /C/, 146. Sokolka /c/
30 - BRDSKÁ VRCHOVINA
193. SPR Getsemanka, 194. CHPV Hřebenec, 197. SPR Kuchyňka, 198. SPR Na skalách, 199. CHN Třemešný vrch, 2O1. Hradec /B/, 2O2. Na horách /B/, 2O5. Andělské schody /C/, 2O9. Padrťské rybníky /C/, 212. Vinice /C/
31 - TÁBORSKO-BENEŠOVSKÁ PAHORKATINA
1. CHN Na ostrově, 4. SPR Ve studeném, 7. Grybla /B/, 9. Na skalinách /B/, 10. Smrčiny /B/, 11. Čížov /C/, 13. Dunávický rybník /C/, 14. Křečovický potok /C/, 16. Podhájský rybník /C/, 19. Vlčí rokle /C/, 62. CHPV Klepec, 73. SPR Voděradské bučiny, 99. Hodkovský potok /C/, 181. Božkovské jezírko /C/, 183. Lom Chlum /C/, 187. SPR Medník, 188. CHPV Teletínský lom, 189. Kobylí draha /B/, 192. SPR Drbákov Albertovy
260
skály, 195. CHPV Husova kazatelna, 2OO. CHPV Vrškámen, 2O3. Nohavice /B/, 2O4. Vymyšlenská pěšina /B/, 2O6.vBalvaniska /C/, 2O7. Hodkov /C/, 2O8. Kozince,/C/, 210. Pořešínská stráň /C/, 211. Tisovnice /C/
35 - VLAŠIMSKÁ PAHORKATINA 2. CHN Na stříbrné, 3. SPR Podhrázský rybník, 5. CHN V olších, 6. Galilejský rybník /B/, 8. Na Kačíně /B/, 12. Dolnokralovické hadce /C/, 15. Na pijavkách /C/, 17. Podlesí /C/, 196. SPR Kosova Hora
36 - KŘEMEŠNICKÁ VRCHOVINA 18. Rybníček u Studeného /C/
37 - HORNOSÁZAVSKÁ PAHORKATINA 64. CHPV Lom u Červených Peček, 66. CHPV Lom u Radimi, 67. CHPV Stébelnatá rula, 68. SPR Stráně u splavu, 69. SPR Stráň u Chroustova, 75. Lůmek u Bečvář /B/, 94. CHPV Velká a Malá Olšina, 97. Březina /C/
Zusammenfassung
Vorliegende Arbeit enthält Ergebnisse der Kontrolle der Naturschutzgebiete und deren Vorschläge, die in den Jahren 19831985 aufgrund diesbezuglicher Beschlusse der ČSR -Regierung und des Bezirksrates des mittelböhmischen Nationalausschusses aus dem Jahre 1981 durchgefuhrt wurde. Entgegen des methodischen Hinweises zur Durchfuhrung dieser Kontrolle, der durch das Staatliche Institut für Denkmalpflege und Naturschutz ausgearbeitet und durch das Kulturministerium der ČSR als verbindlich bestimmt wurde, erweiterten die Autoren im Interesse der Erfassung des Maximums des Reichtums und der Vielfalt der Natur Mittelböhmens die Auswahl der kontrollierten Gebiete um Vorschläge im s. g. Anregungsstadium, die bisher nicht entsprechenden Verhandlungen unterzogen wurden und um ausgewählte naturwissenschaftlich bedeutende Lokalitäten, die durch das System der Naturschutzkartierung erfasst wurden. Bies bedeutet allerdings nicht, dass die vorgelegte Übersicht a 11 e naturwissenschaftlich wertvollen Lokalitäten des Bezirkes beinhaltet, deren Gebiet zu schutzen notwendig ist. Es ist selbstverstandlich, dass mit der fortschreitenden wissenschaftlichen Forschung und der grundlicheren Terrainkenntnis sich das Netz der geschutzten Gebiete weiterhin um wertvolle z. T. unbekannte Phanomene bereichern wird. Die Übersicht des Gebietes ist nach Kreisen geordnet, sowohl Kreise als auch Lokalitäten sind fortlaufend alphabetisch gereiht. Das Gebiet ist durchlaufend numeriert. Im Rahmen eines jeden Kreises sind die Gebiete in
261
drei Abteilungen gegliedert. Abteilung A beinhaltet die bereits errich teten Natursckutzgebiete /nach dem Stand zum 1.1.1986/, Abteilung B erfasst die im Kundmachungsverfahren sich befindenden Naturschutzgebiete /minimal durch den Beschluss des zuständigen Kreisrates gebilligt/, Abteilung C enthält Lokalitäten, bei denen alle administrativtechnischen und Kartierungs-Grundlagen bisher noch nicht gesichert sind und bei denen das Kundmachungsyerfahren die Stufe des Kreisrates noch nicht erreicht hat oder überhaupt noch nicht eingeleitet wurde. Angaben
Über
jedes
Gebiet
enthälten
die
grundlegenden
administrativen
Daten,
die
naturwissenschaftliche Charakteristik, den durch die Kontrolle ermittelten Zustand, Empfehlungen für gunstige Bewirtschaftung und eine kurzgefasste Charakteristik der Lokalitat. Die zahlenmässigen Angaben Über den Gebietsanteil der oberwähnten Kategorie sind nach den Kreisen in Tab. 1 enthälten. Im Rahmen des mittelböhmischen Bezirkes wurden im Laufe der Jahre 1983-1985 82 Lokalitäten in Abteilung A, 48 Vorschlage in Abteilung B und 109 Vorschlage in Abteilung C, insgesamt 239 Lokalitäten kontrolliert. Alle Gebiete in Abteilung A und B wurden in so einem Zustand vorgefunden, dass kein Vorschlag zum Aufheben des Schutzgebietes oder zur Ablehnung des Vorschlages eingereicht wurde. Von 109 Vorschlagen in Abteilung C wurden 5 Lokalitäten nicht zum Schutz empfohlen und bei weiteren 4 wurde die entgultige Stellungnahme bis zu der Zeit vertagt, bis die Entwicklung der Lokalitat oder ihre teilweisen naturwissenschaftlichen Werte näher bekannt sein werden. Tab. 2 bringt eine Rahmenübersicht der Eingriffe und der Bewirtschaftungstypen der Schutzgebiete und deren Vorschläge, Tab. 3 führt die Art und Anzahl von Naturschutzgebieten des mittelböhmischen Bezirkes nach dem Stand zum 31.12.1985, der ein wenig von dem bei der Realisation der Kontrollen ermittelten und in der ersten Tabelle angefuhrten Stand abweicht, da es inzwischen zur Kundmachung einiger Vorschlage der Naturschutzgebiete gekommen ist.
Adresy autorů: RNDR. Ludmila Knížetová Státní ustav památková páče a ochrany přírody Valdštejnská nám. 1 118 0l Praha 1 Prom. biol. Pavel Pecina, CSc. Středisko státní památková páče a ochrany přírody Středočeského kraje Hybernská 18 111 21 Praha 1 RNDr. Marie Pivničková Středisko státní památková páče a ochrany přírody Středočeského kraje Hybernská 18 111 21 Praha 1
262
Účelová neperiodická publikace Není určena k prodeji obyvatelstvu
BOHEMIA CENTRALIS
16
Vydalo Středisko státní památkové péče a ochrany přírody Středočeského kraje ve Státním zemědělském nakladatelství v Praze roku 1986 ve Středisku interních publikací Návrh obálky Miroslav Rada Vydání první Počet stran 263 Odpovědná redaktorka Jiřina Benešová Technický redaktor Pavel Bednář Vytiskly Moravské tiskařské závody, n.p., závod Kyjov - AA 16,95,VA17,27
Náklad 500 výtisků - Publikace č. 4047 07 – 031-87 04/15
263
