BOHEMIA CENTRALIS 19
1
2
BOHEMIA CENTRALIS 19 STŘEDISKO STATNÍ PAMÁTKOVÉ PÉČE A OCHRANY PŘÍRODY STŘEDOČESKÉHO KRAJE PRAHA 1990
Vydalo Středisko státní památkové péče a ochrany přírody Středočeského kraje ve Státním zemědělském nakladatelství Praha
3
Redakční rada
Milan Rivola (výkonný redaktor) Petr Čepek Jan Jeník Vojen Ložek Pavel Pecina Eduard Průša Vladimír Skalický František Skřivánek Josef Tlapák
ISBN 80 - 85094 -06-1
(c) Středisko Státní památkové péče a ochrany přírody Středočeského kraje, 1990
4
Obsah — Inhalt — Contents
LIPSKÝ Z. 7 Miskovické pseudozávrty Suffosionslöcher in der Umgebung von Miskovice
ŠEBEK S. 23 Mykoflóra společenstev skalních stepí jižně od Peček (okr. Kolín, Středočeský kraj) Zur Pilzflora der Felsensteppengessellschaften südlich von Pečky (Kreis Kolín, Bezirk Mittelböhmen)
FIŠEROVA D. 41 Vegetace východní části SPR Karlštejn Vegetation of the east part of State Natural Reserve Karlštejn
PŘÍHODA A. 81 Hynutí dubů ve středních Čechách Eichensterben in Mittelböhmen
TLAPÁK J. 93 K problematice původní druhové skladby lesů na Voticku a Mladovožicku Zur Problematik der ursprünglichen Holzartenzusammensetzung in den Wäldern der Regionen von Votice und Mladá Vožice
ŠVECOVÁ A. - ŠVEC Z. 121 Příspěvek k poznání hub smrčin a mykofilních brouků ve státní přírodní rezervaci Koda (CHKO Český Kras) Contribution to knowledge of mushrooms and mykophilous beetles of spruce woods in the State Preserved Area of Koda
LOŽEK V. 139 Měkkýši chráněných území Třebichovická olšinka a Čtvrtě Weichtiere der Naturschutzgebiete Třebichovická olšinka und Čtvrtě
5
ZAVADIL V. ŠAPOVALIV P. 147 Rozšíření žab ve Středočeském kraji - I Die Verbreitung der Anuren im mittelbòhmischen Bezirk - I
ŠMAHA J. 235 Informace o batrachofauně biosférického rezervátu Křivoklátsko Information über die Batrachofauna der biospherischen Reservation Křivoklátsko
PEŠKOVÁ A. 261 Avifauna průhonického parku Investigation on the bird communities of the park Průhonice
SKALICKÝ V. 279 Oblast klidu Jinecko Die Ruhezone Jinecko
Krátká sdělení 287 Kurze Mitteilungen
6
Bohemia centralis 19: 7 - 21,1990
Miskovické pseudozávrty Suffosionslöcher in der Umgebung von Miskovice
Zdeněk LIPSKÝ
Skupina čtyř sprašových pseudozávrtů u Miskovic patří k poměrně méně známým přírodním zajímavostem Kutnohorska. Tyto pseudozávrty se nacházejí uprostřed rozsáhlých polních lánů a na zarovnaném po-vrchu krystalické Kutnohorské plošiny představují zcela netypické, jakoby cizorodé mezoformy reliéfu. Morfologicky jsou přesnou obdobou krasových závrtů, vznikly však v nezpevněné nekrasové hornině, ve spraši, a tudíž odlišným procesem než krasovění. Podle uznávané teorie se povrchové tvary vytvořily sufozí, tj. odnosem a splavováním uvolněných částic spraše do podzemních dutin ve vápencovém podloží. Závrty jsou vymodelovány výhradně ve sprašových souvrstvích a ani na jejich dně se nikde neobjevuje skalní podklad. Řadí se k tzv. pseudokrasovým tvarům reliéfu a podle současné geomorfologické terminologie se označují jako pseudozávrty. PŘEHLED DOSAVADNÍCH VÝZKUMŮ A DISKUSE LITERATURY Svérázné povrchové tvary přirozeně neunikly pozornosti dřívějších badatelů ani místního obyvatelstva. Literatura o nich je však poměrně řídká. Z odborného hlediska se o nich poprvé zmiňuje kutnohorský učitel a přírodovědec Vilém KURZ ve dvou svých pracích v letech 1877 a 1881 (7, 8):
7
„Polnosti na úpatí Opatovického kopce mají v dolejších částech svých velmi mírný svah, a z nepatrných úpadů stéká voda dešťová i sněhová do zvláštních nálevkovitých zmol, v nichž se rychlým vírem točí a otvorem na dně pod zem mizí. Takových výmolů nalézá se severně od Miskovic hojně. Hospodáři miskovičtí pokusili se již o to, aby rokle zasypali, ale stávalo se to s výsledkem nepříznivým. Navezená země bývá prvním návalem vodním do díry spláchnuta a pod zem odplavena." (7) „Na dně každé té rokle je několik otvorů ve vápenném kameni, některé tak velké, že noha do nich zapadne... Výmolů je v polích několik, pouze jediný podařilo se zasypati trvale, zato se tvoří nové." (8) Z citovaného popisu je nejzajímavější zmínka o otvorech ve „vápenném kameni". Dnes skalní podklad nikde nenacházíme, na dně pseudozávrtů i. v samotných propadech (hltačích) jsou pouze hlinité splachy. Znamenalo by to, že v minulém století byly alespoň některé povrchové tvary hlubší a od té doby došlo zanášením dna k jejich změlčení. Otvory ve vápenci rovněž ukazují na podzemní odvodňování pseudozávrtů a vysvětlují příčinu jejich vzniku. Bez zajímavosti a významu nejsou ani pasáže o málo úspěšném zasypávání "roklí" a tvorbě nových výmolů, které svědčí o aktivitě, dynamice a skutečně recentním stáří zdejších pseudokrasových jevů. KURZ si jako dobrý pozorovatel všímá také rychlého mizení vody v otvorech na dně. V souvislosti s rozborem vodohospodářské problematiky v Kutné Hoře přináší řadu nepřímých důkazů pro podzemní spojení miskovických pseudozávrtů s pramenem svatého Vojtěcha u Bylan. Nověji osvěžuje znalost miskovických pseudozávrtů až profesor KUNSKÝ v roce 1949 (5). Řadí je mezi tzv. náplavové závrty a považuje je dokonce za nejkrásněji vyvinuté v Čechách. Popsal základní mechanismus jejich utváření i odvodňování a se svými spolupracovníky tyto tvary poprvé zmapoval a zaměřil. V roce 1964 zaznamenávají SCHWARZ a LOCHMANN (12) projev dynamického aktivního vývoje - vznik nového výrazného propadu u jednoho z pseudozávrtů. Jako geologové však věnují pozornost zejména skalnímu podloží, mocnosti a stratigrafii vápenců a možnostem jejich krasovění. Přiklánějí se stejně jako KURZ a KUNSKÝ k podzemnímu odvodňování do pramene sv. Vojtěcha. Uvádějí ještě tři další pseudokrasové sprašové závrty na plošině u Malešova, všechny velmi ploché a málo zřetelné. Jejich pseudokrasový původ a souvislost s případnými krasovými dutinami však nebyly prokázány. Další drobné připomínky miskovických pseudozávrtů vycházejí především z práce KUNSKÉHO (5) a zásadní nové poznatky již nepřinášejí. Novou myšlenku do problematiky vnáší v poslední dosud vyšlé zprávě V. CÍLEK (2). Zpochybňuje pseudokrasový charakter a původ závrtů, preferuje jejich 8
nepochybně krasovou predispozici a vyslovuje názor o existenci původních krasových závrtů ve vápenci, překrytých nyní spraší. K podpoře této vcelku logické domněnky však uvádí nesprávnou mocnost spraše - méně než dva metry, což neodpovídá skutečnosti. V přehledu chráněných území Středočeského kraje (3) je zmínka pouze o třech mísovitých pseudozávrtech. Je zcela opominut čtvrtý tvar, který však je z hlediska dynamiky současného vývoje nejzajímavější. Navržený chráněný přírodní výtvor Pseudokrasové závrty je zde chybně zařazen do sosiekoregionu Polabí. Podle platného geomorfologického členění však plně patří do geomorfologického celku, a tím i sosiekoregionu Hornosázavská pahorkatina. TERMINOLOGIE V geomorfologické literatuře posledního období byly několikrát diskutovány terminologické otázky pseudokrasových tvarů (4, 12, 14). 0 sprašových závrtech u Miskovic, přestože patří v Českém masívu mezi největší a reprezentativní, zde zpravidla není zmínka. Tyto práce však přinášejí důležitá terminologická a metodická východiska pro typizaci a klasifikaci pseudokrasových tvarů. Miskovické tvary můžeme podle typizace J. VÍTKA (14) zařadit mezi pseudokrasové závrty neboli pseudozávrty, vzniklé procesy sufozní subsidence, s půdorysem oválným nebo protaženým podél puklin. Proces sufoze spočívá podle V. KRÁLE (4) v mechanickém rozrušování především nezpevněných sedimentů (nejčastěji spraše) a ve splavování uvolněných částic prosakující vodou do puklinových systémů. Na povrchu tak vznikají sníženiny podobné krasovým závrtům (pseudozávrty) a malým slepým údolím. Termín pseudozávrt včetně konkrétního příkladu uvedení miskovických pseudozávrtů používá také nový Atlas skalních, zemních a půdních tvarů (12), který slouží právě jako návod k určování a klasifikaci rozmanitých forem reliéfu. Pro drobné otvory a sníženiny a otvory na dně pseudozávrtů, jimiž se trvale nebo občas ztrácí voda do podzemí, se užívá analogicky s krasovými jevy pojmenování hltače nebo ponory (5, 6, 12). Podle současné aktivity a fungování se dělí na aktivní, obvykle s čerstvými ostrými tvary a svislými stěnami, a starší pasivní, které mají většinou mělké mírné tvary a postupně se zanášejí. Pro velké, nově a jednorázově vytvořené hltače byl také podle vzhledu místně užit název propad (2), propadlina (13) nebo propast (9).
9
PŘÍRODNÍ POMĚRY LOKALITY Miskovické pseudozávrty leží 5 kilometrů západně od Kutné Hory a 0,5-1 km severně od vesnice Miskovice, v nadmořské výšce 375-378 m. Patří do sosiekoregionu Hornosázavská pahorkatina, který je totožný se stejnojmenným geomorfologickým celkem. Podle podrobnějšího geomorfologického členění je toto území typickou součástí geomorfologického podcelku Kutnohorská plošina, okrsku Malešovská pahorkatina. Pseudozávrty se vytvořily na zarovnaném povrchu denudační plošiny, která je zemědělsky využívána jako orná půda, převážně k pěstování obilnin a cukrovky. Na severu a západě se velmi mírnými svahy zvedají rulové, částečně zalesněné pahorky Miskovického (406 a 391 m) a Opatovického vrchu (419 m). Hlubší geologické podloží tvoří zvrásnění biotitické pararuly kutnohorského krystalinika, na nichž jsou nesouhlasně uložena souvrství cenomanských vápnitých pískovců a organodetritických vápenců. Jejich mocnost dosahuje na Kutnohorsku až 30 metrů, avšak faciální složení, vzájemný poměr písčité a vápenité složky a mocnost značně kolísají v závislosti na tvarech rulového podloží. V bezprostředním okolí pseudozávrtů bude mocnost vápencových souvrství zřejmě menší, poněvadž v nevelké vzdálenosti na severu a západě vystupuje na hřbetech zmíněných rulových pahorků až k povrchu rulové skalní podloží. Podložní křídové vápence jsou nepravidelně a vzhledem k nevelké mocnosti nepříliš intenzívně zkrasovělé. Bližší podrobnosti o pod-sprašovém vápencovém povrchu, jeho případných nerovnostech, závrtech nebo rýhách ani o podzemních krasových dutinách neznáme. Analogicky k útesovým vápencům obnaženým lomovou těžbou např. v nedalekých Mezholezích však lze usuzovat, že podzemní chodby vytvořené prosakující vodou zde existují, ale budou nevelké a silně zahliněné. Nepředpokládá se zde existence rozsáhlejšího systému volných krasových dutin, přesto je však vzhledem k neprozkoumanosti území i s ohledem na příznaky uvnitř pseudozávrtů (vsakování vody, propadání) nelze zcela vyloučit.
10
Vápence jsou pokryté souvislou vrstvou spraše. Údaje o její mocnosti nejsou v literatuře jednotné, některé uvádějí jen maximální mocnost 10-13 metrů. Ta však byla zjištěna sondami ve vzdálenosti více než 1 km jihovýchodně od pseudozávrtů; jejich bezprostřední okolí není podrobně prosondované. Nemůžeme však souhlasit ani s názorem CÍLKA (2), že mocnost spraše je menší než 2 m. Je sice pravda, že pouhých 200 m severně od velkého pseudozávrtů vystupuje na svahu Miskovického vrchu na povrch rula a 500 m jižním směrem je zase v opuštěném lomu mělce pod povrchem odkrytý vápencový podklad, ale pro objasnění vzniku i současné modelace povrchových pseudokrasových tvarů musí v jejich okolí dosahovat mocnost spraše nejméně 5 m, pravděpodobně o něco více, v rozmezí 5-10 m. Rozdíly v mocnosti spraše i na malou vzdálenost lze snadno vysvětlit nerovnostmi staršího povrchu, které sprašový pokryv zarovnává. Může se v tomto případě také jednat, jak reliéfová predispozice naznačuje, o rozsáhlejší krasovou sníženinu, v chladných a suchých fázích pleistocénu překrytou spraší. Půda je čistě hlinitá, hluboká, typická nebo illimerizovaná hnědozem, prakticky bez skeletu. Půdotvorným substrátem je spraš. Při vysychání po dešti nebo po roztáni sněhu se na povrchu pole objevuje nepravidelně mozaika světlých a tmavších tónů, které vyznačují diferenciaci hydropedologických podmínek v závislosti na propustnosti podloží a podzemním odvodňování. Bezprostřední okolí pseudozávrtů nemá povrchový odtok. Klimaticky patří území k oblasti mírně teplé, mírně suché až mírně vlhké, s průměrnou roční teplotou necelých 8 °C a množstvím srážek ca 600 mm (nejbližší srážkoměrná stanice Červené Pečky má v nadmořské výšce 280 m roční průměr 575 mm). POPIS PSEUDOKRASOVÝCH TVARŮ Tři mísovité pseudozávrty jsou uspořádány v řadě za sebou na linii severojižního směru, která zřejmě odpovídá tendenci podzemního odvodňování a naznačuje tektonickou predispozici v poruchovém systému křídových uloženin. Čtvrtý povrchový tvar se od předchozích odlišuje svým vzhledem - má podobu slepého údolíčka - a také svou polohou, poněvadž je vysunutý asi o 400 m k jihozápadu, blíž k obci Miskovice. Uprostřed polí se všechny pseudozávrty nápadně vyznačují trvalým vegetačním krytem včetně stromového porostu. Nejsevernější a zároveň největší pseudozávrt (na mapce označený číslem 1) má protáhlý mělký tvar o rozměrech asi 30x20x4 m. Od severu do něj ústí dvě přívodní erozní rýhy, které celý tvar rozšiřují a rozčleňují, takže nelze již jednoznačně odlišit
11
jeho sufozní a erozní část. Východní rýha je aktivnější a bývá po většinu roku protékána malým potůčkem. Ve vlhkých letech, např. v roce 1987, byla protékána celoročně v celé své délce 50 m, jindy během jara nebo léta vysychá. Na plochém dně se voda pomalu ztrácí v nánosech bahna a suchého listí. Svahy pseudozávrtů jsou od severu velmi nízké a mírné, se sklonem do 20°. Nejvyšší a nejprudší jsou na jihovýchodě, kde dosahují sklonu kolem 45°. Na jižním a jihový chodním svahu jsem zjistil v úrovni asi 1 m pod povrchem okolního pole celkem 4 trubkové vývody starých meliorací. Voda, která z nich vytéká, způsobuje čerstvé utrhávání hlinité stěny a vznik nových hltačů (propadů), jimiž hlasitě mizí do podzemí. Současný stav poměrně přesně odpovídá popisu a zákresu prof. KUNSKÉHO z doby před 40 lety. Aktivní modelací se vyznačuje pouze přívodní erozní rýha a hltače při jihovýchodním okraji. Celkový počet drobných hltačů je ovšem mnohem vyšší, než uvádí schematický zákres KUNSKÉHO
1. Poloha pseudozávrtů (1, 2, 3, 4) a naznačení jejich předpokládaného spojení (tečkované) s pramenem sv. Vojtěcha u Bylan.
Druhý a třetí pseudozávrt se vyznačují dokonale vykrouženým míso-vitým tvarem s plochým dnem a oválným půdorysem o rozměrech 16x12 a 21x19 m. Sklon svahů dosahuje 30 až 45°, hloubka se pohybuje od 2,5 do 4 m. Větší jižní pseudozávrt (č. 3) je trvale suchý, neústí do něj žádné meliorace. Na dně se nachází pět nepravidelných a různě aktivních hltačů, které jsou modelovány pouze sporadicky vodou přitékající bezprostředně po dešti z okolního pole. Nejhlubší, tzv. Cílkův propad v nejnižším místě dna pokračuje otevřenou, asi 0,5 m širokou chodbou šikmo 12
do podzemí a naznačuje jihovýchodní směr odvodňování. Také tento otvor, stejně jako všechny ostatní zjištěné propady, je vymodelován pouze ve spraši a nikde není vidět skalní podloží. V severozápadní stěně menšího mísovitého pseudozávrtu (č. 2) vyúsťuje meliorační trubka. Voda z ní odtéká nevelkou erozní rýhou na dně a v nejnižším místě se ztrácí v jediném velkém, ale mělkém hltači o rozměrech 3x2x0,5 m. V létě voda pravidelně vysychá. Oba tyto mísovité tvary (č. 2 a 3) jsou nyní zarostlé dubovým remízkem, zatímco před 40 lety byly podle dobového snímku zcela holé. Jinak jejich stav, až na občasnou aktivitu potůčku a odlišné rozmístění hltačů, odpovídá popisu KUNSKÉHO.
2. Umístění pseudozávrtů (1, 2, 3, 4) v terénu.
13
Čtvrtý pseudozávrt, vysunutý samostatně k jihozápadu, vyniká několika odlišnostmi. Má podobu suchého slepého údolíčka o rozměrech 56x10x5 m, erozní rýha na dně je většinou suchá. Ve své nejhlubší části nese tvar výrazné znaky současné aktivní modelace. V posledních letech se v něm vyvíjely a prohlubovaly dva čerstvé, velmi aktivní propasťovité hltače, které během 5 let (1982-86) získaly vzhled 3-4 m hlubokých trychtýřů s utrženými hlinitými stěnami. Při vydatných srážkách a splachu půdy ve vlhkém roce 1987 se jejich vývoj diferencoval. Hlavní západní hltač, soustřeďující vodu z vývodu
melioračn í trubky a z erozní rýhy, se dále prohloubil. Východní hltač či propad se během 3. Schéma jednotlivých pseudozávrtů se zákresem hltačů na dně. Stav v roce 1988.
několika měsíců změnil z hlubokého „trychtýře" v mělčí „misku". Došlo v něm zřejmě k ucpání podzemních chodeb, které se na povrchu projevilo akumulací vodou přinesených hlinitých náplavů. Dnes má vzhled jakoby malého samostatného mísovité-ho pseudozávrtů o průměru 5 m, hloubce 2-2,5 m, s plochým naplaveným dnem. Z východu do něj ústí z pole krátká erozní rýha, jejíž pomocí si vytváří svou vlastní, ovšem velmi malou vodosběrnou oblast, kterou nemůže konkurovat hlavnímu západnímu hltači. KUNSKÝ naznačuje vývoj tohoto slepého údolíčka z původního okrouhlého závrtu. V současné době se však doslova před našima očima odehrává vývoj opačný - diferenciace suchého údolíčka na dva povrchové tvary, z nichž východní má
14
charakter malého mísovitého pseudozávrtů. Je to cenný studijní objekt pro sledování dynamiky vývoje pseudokrasových jevů v závislosti na vzájemném poměru intenzity eroze, sufoze a akumulace.
4. Nejmenší mísovitý pseudozávrt (č. 2). Foto J. Němec.
15
5. Největší pseudozávrt (č. 1) se v terénu nápadně vyznačuje svým stromovým porostem. Foto J. Němec.
PROBLEMATIKA ODVODŇOVÁNÍ PSEUDOZÁVRTŮ
Od minulosti až do dnešní doby je stále živá otázka, kam mizí voda z miskovických pseudozávrtů a kde opětně vyvěrá na povrch. Většina autorů se přiklání k jejich podzemnímu spojení s 2 km vzdáleným pramenem svatého Vojtěcha u Bylan. Ověření této souvislosti a vyřešení přesného směru odvodňování však dosud chybí. Horizontálně i vertikálně nejbližší erozní zářez ve vápencích začíná 0,5 km východně od pseudozávrtů a směřuje mimo uvedený pramen. Je ovšem suchý a teprve nad Přítoky v něm vzniká nevýrazný potůček, který pod Bylany ústí zleva do Bylanky. Jižním směrem je erozní zářez Bylanky vzdálený od pseudozávrtů 0,8-1 km. Pro směr podzemního odvodňování je však směrodatná topografie nepropustného rulového podloží a ta bývá od povrchové morfologie
16
často odlišná. V krasových oblastech Se proto zcela zákonitě hydrogeologické rozvodí od povrchového orografického rozvodí podstatně liší. Toho si byl vědom již V. KURZ, který uvádí řadu nepřímých důkazů pro podzemní spojení pseudozávrtů se svatovojtěšským pramenem: především vydatnost pramene, která je několikrát větší, než by odpovídala jeho topografickému povodí, značnou tvrdost vody a pravidelně pozorované zakalení po dešti spadlém u Miskovic. K odstranění zákalů a pro lepší filtraci navrhoval odstranit v hltačích spraš až na vápencové podloží a vytvořit v nich jakési kamenné a štěrkové filtry. „V celém okolí není studánky tak vydatné. Prší-li u Miskovic, bývá voda její vždy zakalena, takže souvislost tato vešla již v pořekadlo. Miskovičtí říkávají, když u nich prší: To bude Vojtíšek zase uplakán." (7) Pramen sv. Vojtěcha hrál od středověku až do 20. století rozhodující úlohu v zásobování Kutné Hory pitnou vodou a byl využíván jako základní zdroj pro celé město. Od pramene vedl do města dvojitým, nejprve dřevěným potrubím první kutnohorský veřejný vodovod, na nějž bylo odkázáno přes 10 000 lidí, městská nemocnice, kasárna, krajský soud a pivovar. Hlavní větev ústila od roku 1495 přímo do historické Kamenné kašny. Voda z pramene byla označována jako tvrdá, vápenatá, výtečné chuti a za normálních okolností "jako křišťál čistá". Vydatnost pramene byla značná a podle různých údajů kolísala od 4 až do 50 litrů za sekundu. Jímací zařízení je v provozu i v současné době, kdy je zásobování Kutné Hory vyřešeno z povrchového zdroje (Vrchlice), a voda od svatého Vojtěcha stále ještě přitéká do městské vodovodní sítě. Využitelná vydatnost činí 7-8 l.s-1, přebytek (na jaře nebo po deštích) se povrchovým kanálem odvádí do Bylanky. Pramen i nyní výrazně reaguje na povrchové atmosférické srážky u Miskovic a voda bývá po prudkém dešti zakalená. Poněvadž není prokázaný její přesný původ, nemá tento vodní zdroj (využívaný již 500 let!) dosud vyhlášené ochranné hygienické pásmo. Předpokládané hydrogeologické povodí (pramenná oblast) je bez výjimky intenzívně zemědělsky využívané a vedle občasného zakalení je problémem rovněž zvýšený a rostoucí obsah dusičnanů. Z iniciativy OHES Kutná Hora a Středočeských vodovodů a kanalizací, závod Kutná Hora, byl proto v nedávné době prováděn průzkum pramene za účasti potápěčů a geofyzikálních specialistů. Geofyzikálním měřením byla zjištěna 80 m dlouhá přívodní šachta, dělená několika vyzdívkami s písčitými 17
filtry a vedená na rozhraní vápenců a ruly. Ve výzkumech se bude pokračovat a použití moderní stopové metody by mělo jednoznačně vyřešit diskutovanou otázku souvislosti pseudozávrtů s tímto pramenem a přispět rovněž k vyhlášení ochranného pásma vodního zdroje.
SHRNUTÍ VÝVOJE PSEUDOZÁVRTŮ A NÁVRH NA OCHRANU
Pravidelné sledování miskovických pseudozávrtů a dynamiky jejich vodního režimu umožňuje učinit závěry o vývoji těchto zajímavých pseudokrasových tvarů. Jejich vznik byl přímo predisponován existencí krasových dutin v podložních vápencích a podzemním krasovým odvodňováním. Samotné povrchové tvary se ovšem vytvořily odlišným procesem než krasovění, a to sufozí, tj. splavováním uvolněných částic zeminy do podzemí. Jsou vymodelovány výhradně ve sprašových uloženinách a ani na jejich dně se nikde neobjevuje skalní vápencové podloží. K obhájení a objasnění jejich sufozního pseudokrasového původu musíme uvážit řádově zcela odlišné stáří druhohorních vápenců a čtvrtohorní spraše. Pokud skutečně existují, jak se logicky domnívá CÍLEK (2), ve vápencích původní krasové závrty, dnes fosilní a pohřbené pod spraší, musely vzniknout v obdobích před uložením spraše. Pseudozávrty se však mohly začít tvořit až po uložení souvislého a mocného sprašového pokryvu a jejich stáří je nutně holocenní, a jak současný vývoj ukazuje, i recentní. Jejich utváření mohlo být podporováno a urychleno též odlesněním a zemědělským obděláváním území, která mělo za následek všeobecné rozkolísání odtoků, urychlení současného tání sněhu apod. Případná existence pohřbených krasových závrtů nebo podobných depresí a především podzemních dutin není v rozporu se sufozním charakterem sprašových povrchových depresí (pseudozávrtů), naopak přispívá k jejich utváření. Miskovické pseudozávrty jsou jako makrotvary ve svém vzhledu a půdorysu relativně stabilizované, v detailech se však stále mění a vyvíjejí. Na jejich modelaci se podílejí vedle sufóze také erozně akumulační procesy. Zahloubené sufozní tvary představují nejbližší místní erozní bázi příležitostného povrchového odtoku a podmiňují vznik přívodních erozních rýh, které pseudozávrt na okrajích rozrušují. Zároveň do něj však přivádějí soustředěný přítok vody, jenž podporuje další sufozní prohlubování a vznik nových propadů. Zvýšené množství hlinitých náplavů
18
má zase za následek ucpávání hltačů, zanášení podzemních dutin a dna pseudozávrtů. Jedná se o působení dialekticky souvisejících, protikladných a současně se doplňujících přírodních procesů. Podle okamžitého poměru sil, převahy jednoho nebo druhého činitele dochází buď k prohlubování (vznik propadů, trychtýřů), nebo k zanášení (vznik mělčích miskovitých tvarů) pseudozávrtů. Nejlepším příkladem takového dynamicky diferencovaného vývoje je popsané slepé údolíčko. Srovnáním současného stavu pseudozávrtů s jejich stavem před 40 lety (podle KUNSKÉHO) dojdeme ke shodě v jejich celkovém počtu a k odlišnostem v detailní modelaci, počtu a umístění hltačů. Srovnání se stavem před více než 100 lety (podle KURZE)
však
ukazuje
v
minulosti
větší
počet
pseudozávrtů,
které
byly
pravděpodobně různé velikosti a některé menší z nich byly asi zasypány, popřípadě zahlazeny orbou. Také dnes existující čtyři velké pseudozávrty porušují celistvost zemědělského obdělávání rozsáhlého polního lánu. Samotné zarovnání by dnes nečinilo technické obtíže, je však pravděpodobné, že vzhledem k podzemnímu odvodňování vázanému na krasové dutiny by na týchž místech znovu došlo k prohlubování a možná i mnohem bouřlivějšímu propadání. Na tento jev ostatně upozorňoval již KURZ v minulém století. Prozíravější je zachovat vytvořenou dynamickou rovnováhu včetně pseudozávrtů, které si v nekrasovém reliéfu středních Čech zaslouží ochranu jako jedinečný geomorfologický fenomén v krajině.Navíc uprostřed fádního lánu pole tvoří se svou zelení jakési miniaturní oázy přirozeného prostředí, poskytující pravidelné útočiště ptactvu a zvěři. Při současném způsobu obdělávání okolního pole, respektování zahloubených tvarů a jejich vegetačního krytu je způsob ochrany dostatečný. Vzhledem k obtížné přístupnosti pseudozávrtů po většinu roku (leží uprostřed pole) je umožněn jejich další přirozený vývoj a jejich prostředí není znehodnoceno odpadky (jak tomu bývá u jiných zahloubených tvarů v blízkosti obcí). Pro trvalé právní zajištění ochrany miskovických pseudozávrtů je nezbytné realizovat jejich vyhlášení jako chráněný přírodní výtvor. ZUSAMMENFASSUNG Die Pseudosuffosionslöcher von Miskovice liegen im Bezirk Kutná Hora im Ostteil des Mittelböhmischen Kreises. Sie entstanden in der Lössdecke von einer Mächtigkeit von fünf bis zehn Metern, der auf Kalkstein des Mezozoikum gelagert ist. Der Grund ihres Entstehens
19
war
die
unregelmässige
Verkarstung
des
Kalksteins
und
die
unterirdische
Karstentwässerung. Die vier beschriebenen Pseudosuffosionslöcher haben folgende Ausmasse: 30x20x4, 16x12x4, 21x19x3 und 50x10x5 Meter. Auf ihrem Boden finden sich kurze periodische Wasserläufe, Quellen und zahlreiche Schlundlöcher. Durch die Einwirkung des durchsickernden Wassers kommt es am Boden der Pseudosuffosionslöcher zu Bodensenkungen und zum Entstehen zahlreicher neuer Schlundlöcher. Im Beitrag ist ein Überblick der bisherigen Forschungen und eine ausführliche Beschreibung der erwähnten Pseudokarstformen enthalten. Die besondere Aufmerksamkeit ist der derzeitigen Dynamik ihrer Entwickelung und dein Veränderung der Oberflächengestalt in den letzten Jahren gewidmet. Weiter wird der vorausgesetzte Zusammenhang der Pseudosuffosionslöcher mit der zwei Kilometer entfernten Skt. Adalbertsquelle bei Bylany behandelt, die schon seit 500 Jahren als Trinkwasserquelle für die Stadt Kutná Hora dient. Zum Abschluss ist die Entwicklung der beschriebenen Pseudosuffosionslöcher in Abhängigkeit von der unterirdischen Karstentwässerung, vom Verhältnis der Prozesse der Suffosion, der Erosion und der Akkumulation und von der landwirtschaftlichen Tätigkeit in dem Gebiet zusammengefasst. Die Pseudosuffosionslöcher von Miskovice sind in Mittelböhmen
ein
einzigartiges
geo-morphologisches
Reliefelement,
das
auch
als
Studienobjekt zur Verfolgung der gegenwärtige Entwicklung der Pseudokarstformen wertvoll ist. Ihre Erklärung zum „Geschützten Naturphänomen" ist in Vorbereitung.
LITERATURA
1. BALATKA, B.; SLÁDEK, J. (1969): Závrty v nekrasových horninách České vysočiny. Zprávy Geografického ústavu ČSAV, 6 (1969): 8: 1-9. 2. CÍLEK, V. (1988): Miskovické závrty. Lidé a země, 37 (1988): 284-285. 3. KNÍŽETOVÁ, L.; PECINA, P.; PIVNIČKOVÁ, M. (1987): Prověrka maloplošných chráněných území a jejich návrhů ve Středočeském kraji v letech 1982-1985. Bohemia Centralis, 16, s. 109. 4. KRÁL, V. (1975): Sufoze a její podíl na současných geomorfologických procesech v Čechách. Acta Universitatis Carolinae, Geographica, 1975: 1-2: 23-30. 5. KUNSKÝ, J. (1949): Závrty ve spraši u Miskovic na Kutnohorsku. Sborník ČSZ, 54 (1949): 3-4: 209-212. 6. KUNSKÝ, J. (1957): Typy pseudokrasových tvarů v Československu. Československý kras, 10 (1957): 3: 108-125. 7. KURZ, V. (1877): Geologický nástin okolí kutnohorského. První veřejná zpráva učitelského ústavu v Hoře Kutné, Kutná Hora, 1877: 1: 3-18.
20
8. KURZ, V. (1881): Úvaha o vodní otázce kutnohorské. Horník, 1881, 45 s. (separátní výtisk). 9. 10.
LIPSKÝ, Z. (1985): Miskovické závrty. Lidová demokracie, 7. 2. 1985, s. 6. LIPSKÝ, Z. (1988): Posudek o předpokládané souvislosti miskovických pseudozávrtů
s vodním zdrojem Bylany - Vojtěch, (pro SVaK, závod Kutná Hora). Kutná Hora, 5 s., rukopis. 11.
LIPSKÝ,
Z.
(1989):
Dynamika
vývoje
pseudokrasových
tvarů
na
příkladu
miskovických pseudozávrtů. Sborník ČSGS, 94 (1989) (v tisku). 12.
RUBÍN, J.; BALATKA, B. a kol. (1986): Atlas skalních, zemních a půdních tvarů.
Praha, Academia, 388 s. 13.
SCHWARZ, R.; LOCHMANN, Z. (1966): Krasové jevy v cenomanských vápencích
mezi Miskovicemi a Malešovem. Československý kras, 18 (1967): 63-68. 14.
VÍTEK, 3. (1981): Morfogenetická typizace pseudokrasu. Sborník ČSGS, 86 (1981):
3: 153-165. 15.
- (1987): Registrační geologická mapa ČSR 1:50 000, list 13-32 Kolín. Praha.
Ústřední ústav geologický, 1987.
Adresa autora: RNDr. Zdeněk Lipský 284 03 Kutná Hora - Sedlec 75 Bohemia centralis 19: 23 - 40, 1990
21
22
Bohemia centralis 19: 23 - 40, 1990
Mykoflóra společenstev skalních stepí jižně od Peček (okr. Kolín, Středočeský kraj) Zur Pilzflora der Felsensteppengesellschaften südlich von Pečky (Kreis Kolin, Bezirk Mittelböhmen)
Svatopluk ŠEBEK
V rámci mykologického průzkumu středního Polabí, který provádím od r. 1943, jsem věnoval mj. zvláštní pozornost xerotermní mykoflóře teplomilných společenstev listnatých hájů na křídovém podkladě (svaz Quercion pubescenti-petraeae Br.-Bl.), dále xerofytům v oblasti polabských vátých písků (svazy Corynephorion canescentis Klika em. Tüxen a Koelerion glaucae Volk) a konečně stepním travinným společenstvům svazu Festucion valesiacae Klika. Zajímavé stanoviště tohoto typu jsem nalezl na rozhraní jižní části okresu Nymburk a západní části okresu Kolín v území vymezeném zhruba obcemi Radim- Chotutice-Vrbčany (list spec. mapy Kolín 3954), a to v SPR Stráň u Chroustova (místní pojmenování „Zubíkova skála"), ležící na pravém břehu potoka Výrovky v k. ú. Radim nad osadou Chroustov, a v SPR Stráně u splavu (k. ú. Vrbčany), rovněž na pravém břehu proti toku potoka Výrovky. Jde o dvě nevelká území se skalnatými výchozy ortorul kutnohorského krystalinika (první o rozloze 3,1235 ha, druhé 0,6330 ha), která zaujímají prudce se svažující jižní až jihozápadní stráně údolí potoka Výrovky. Z hlediska regionálně fytogeografického členěni leží obě chráněná území na rozhraní středního Polabí (fytogeograf. okres 11) a
23
Kutnohorské pahorkatiny (fytogeograf. okres 65) (cf. SKALICKÝ et HROUDA 1981: 28-25). V obou případech jde o poměrně málo známé a velice zajímavé lokality s dobře dochovanými zbytky xerotermních fytocenóz, které jsou zajímavými refugii i xerotermní mykoflóry a některých teplomilných játrovek (cf. též ČEŘOVSKÝ et HOMOLÁČ 1963, KAUFMAN 1966, PIVNIČKOVÁ et PECINA 1971, SKALICKÝ et HROUDA 1981, KNÍŽETOVÁ, PECINA et PIVNIČKOVÁ 1987). Nejen jejich fytocenologické bohatství, které nebude bez významu pro další ekologická studia xerotermní vegetace, ale i předpokládaná entomologická hodnota činí z obou uvedených chráněných území lokality celostátního významu. Následující přehled hub, zjištěných zde v letech 1956-88, je příspěvkem k jejich vědeckému zhodnocení. HISTORIE VÝZKUMU Společenstva skalních stepí, reprezentovaná SPR Stráň u Chroustova a SPR Stráně u splavu, jsou poměrně málo známa, snad v důsledku jejich špatné komunikační přístupnosti. První na ně upozornil VLACH (1988) ve své regionální „Květeně Kolínska a Kouřimska", dnes téměř nedostupné. V roce 1951 byly na obou lokalitách zřízeny státní přírodní rezervace k ochraně „teplomilné květeny a útvaru skalní stepi".
1. SPR Stráň u Chroustova: celkový pohled. Foto J. Krátký.
24
Je pozoruhodné, jak málo pozornosti věnovali těmto lokalitám přírodovědcispecialisté včetně mykologů. Situace se poněkud změnila teprve v r. 1956, kdy jsem zde zahájil svá mykologická pozorování, a po prvním publikování jejich dílčích výsledků (ŠEBEK 1961). Ty se staly také podkladem pro část kapitoly, kterou věnoval PILÁT (1969) mykoflóře skalních stepí a lesostepí v Československu jako jedinému příkladu „xerotermních travinných společenstev („stepí") v Polabí na křídovém útvaru" (1. c, p. 26-27). Po první prověrce chráněných území Středočeského kraje, provedené v r. 1961 a 1962 (ČEŘOVSKÝ et HOMOLÁČ 1962), sem z botaniků přišli především J. ŠACHL (1965), St. KAUFMAN (1966), V. JAROŠ (1970), M. PIVNIČKOVÁ (1971), která zde studovala zejména vliv půdy na strukturu vegetace, a P. PECINA (1971), který se věnoval studiu entomofauny a ornitologickým, herpetologickým a malakozoologickým pozorováním PIVNIČKOVÁ et PECINA 1971). V r. 1978 bylo toto území zahrnuto do šetření floristického kursu Čs. botanické společnosti, které podstatným způsobem přispělo k dalšímu poznání současného stavu jeho květeny (SKALICKÝ et HROUDA 1981).
2. SPR Stráně u splavu: severní část území (bývalý lom na JZ svahu). Foto J. Krátký.
25
V r. 1984 navštívila obě stanoviště exkurze sekce pro mykofloristiku a mykocenologii Čs. vědecké společnosti pro mykologii při ČSAV v Praze pod vedením ing. J. KUTHANA; několik jejích mykologických nálezů bylo zařazeno do tohoto příspěvku. Částečné výsledky mykologického průzkumu podal ŠEBEK v letech 1958-63 a shrnul je v r. 1986. Přehled o současném stavu obou chráněných území pak poskytují výsledky prověrky provedené pracovníky SÚPPOPu a KSPPOP Středočeského kraje v r. 1963, které byly publikovány v r. 1987 (KNÍŽETOVÁ, PECINA et PIVNIČKOVÁ 1987). CHARAKTER STANOVIŠTĚ Geologický podklad obou chráněných území představují tzv. kouřimské ortoruly (petrograficky jde o tzv. červené dvojslídné ortoruly), které jsou překryty vrstvami cenomanských vápnitých pískovců, pleistocénními sprašemi a sprašovými hlínami (SVOBODA et al. 1964). „Činností větru a ronu dochází k přemisťování vápníkem bohaté půdy do nižších partií skal, kde se hromadí na skalních stupních a ve skalních štěrbinách a ovlivňuje tak druhovou skladbu" (PIVNIČKOVÁ 1971). Tyto půdní poměry podmiňují i strukturu stepních rostlinných společenstev, která patří do svazu Festucion valesiacae Klika 1931, v menší míře (SPR Stráně u splavu) do svazu Hyperico/perforato/-Scleranthion perennis Moravec 1967. Kromě toho se zde ovšem také vyskytují (v horní části stanoviště) xerotermní travinné fytocenózy s charakteristickými Elytrigia repens, E. intermedia a jejich kříženci, Eryngium campestre a Artemisia campestris. Spodní část stanoviště (zvláště SPR Stráně u splavu) přestává mít stepní charakter, protože do ní vstupují běžné druhy rostlin kulturních luk. Podrobný rozbor květeny těchto stanovišť podali zejména ČEŘOVSKÝ et HOMOLÁČ (1963) a PIVNIČKOVÁ et PECINA (1971), na něž především odkazuji. Z mykologického hlediska lze souhrnně obě lokality charakterizovat jako zajímavá xerotermní stanoviště charakteru skalních stepí, která jsou výraznými refugii některých fytogeograficky důležitých druhů hub (jmenovitě břichatkovité houby Montagnea arenaria a chorose Polyporus rhizophilus), které mají význam pro poznání vývoje a rozšíření naší xerotermní mykoflóry. Floristicky i mykologicky se vymykají charakteristice Poděbradského Polabí a své paralely mají spíše v podobných biotopech v dolním a středním Povltaví (SKALICKÝ et HROUDA 1981).
26
SEZNAM DRUHŮ HUB ZJIŠTĚNÝCH NA ÚZEMÍ OBOU REZERVACÍ Následující seznam obsahuje houby, které byly zjištěny v letech 1956-88 na území SPR Stráň u Chroustova a Stráň u splavu. V systematickém rozdělení jsem se přidržel práce JÜLICHOVY (1984) a MOSE-ROVY (1978) s výjimkou gasteromycetů, kde jsem použil svého „Seznamu československých gasteromycetů" z r. 1986 (Ms.). V rámci vyšších taxonomických jednotek jsem jednotlivé druhy řadil abecedně s přihlédnutím k jejich nejnovější nomenklatuře. ASCOMYCETES Helotiaceae Belonioscypha culmicola (Desm.) Dennis SPR Stráně u splavu, apothecia na odumřelých stéblech Stipa capillata, 6. 6. 1984 leg. S. Šebek et M. Svrček, det. M. Svrček (ŠEBEK 1986). BASIDIOMYCETES Polyporaceae s. lat. Polyporus arcularius (Batsch):Fr. SPR Stráň u Chroustova, na trouchnivějící větévce Ulmus minor, 30. 5. 1956 leg. et det. S. Šebek (ŠEBEK 1961, 1986). Patrně kosmopolitní druh, v Evropě se slabě submediteránní tendencí rozšíření, rostoucí u nás hojně v oblasti teplomilné květeny s převažujícím počtem lokalit v pahorkatině; u nás známo 189 sběrů (KOTLABA 1985). Polyporus rhizophilus Pat. SPR Stráně u splavu, v xerotermním travinném společenstvu s převládající Festuca valesiaca, Festuca rupicola, Bothriochloa ischaemum, Koeleria gracilis, Elytrigia intermedia, E. repens X E. intermedia, 31. 5. 1961 leg. et det. S. Šebek (ŠEBEK 1962 a, 1962 b); tamtéž, 5 ex., 1. 6. 1974 leg. 0. Zeman, det. S. Šebek. Graminikolní choroš rostoucí od konce dubna do září na téměř odumřelých bázích velkých trav, zejména kavylů. Do r. 1962 byl u nás znám z 11 lokalit, KOTLABA (1984) ho udává ze 17 lokalit, ležících většinou v pahorkatině. Vzhledem k jeho omezenému výskytu ho KOTLABA (1985) předběžně navrhuje k zařazení do Červené knihy ČSSR.
27
Trametes gallica (Fr./Fr.) /syn.: Funalia gallica (Fr.) Bond, et Sing./ SPR Stráň u Chroustova, na odumřelé větévce blíže neurčené dřeviny, 27. 7. 1957 leg. et det. S. Šebek (ŠEBEK 1986). Druh rozšířený od nížiny do podhůří zejména v teplejších oblastech střední Evropy, u nás na 119 známých lokalitách, ležících většinou v oblasti teplomilné květeny, v Čechách soustředěných zejména ve středních Čechách (KOTLABA 1984). Jde patrně o sekundární nález na části hostitele, ležícího mimo původní místo růstu.
3. SPR Stráně u splavu: choroš trávní /Polyporus rhizophilus (Pat.) Sacc./. Foto 3. Baier.
28
AGARICALES HYGROPHORACEAE Hygrocybe conica (Scop.:Fr.) Kummer SPR Stráň u Chroustova a SPR Stráně u splavu, sbíráno během exkurze sekce pro mykofloristiku ČSVSM 6. 10. 1984 (ŠEBEK 1986). Běžný druh, otlačením černající, rostoucí hojně od jara do podzimu na lukách a pastvinách. TRICHOLOMATACEAE Crinipellis stipitaria (Fr.) Pat. agg. SPR Stráň u Chroustova a SPR Stráně u splavu, na bázi Bothriochloa ischaemum a Stipa capillata hojně, 1. 6. 1974 leg. et det. S. Šebek (ŠEBEK 1986). Marasmius collinus (Scop.:Fr.) Sing. SPR Stráň u Chroustova a SPR Stráně u splavu, na zatravněných místech spolu s Marasmius oreades porůznu, 13. 9. 1974 (každoročně) leg. et det. S. Šebek (ŠEBEK 1986). Marasmius oreades (Bolt.:Fr.) Fr. SPR Stráň u Chroustova a SPR Stráně u splavu, na podobných místech spolu s předchozím druhem, ale mnohem hojněji, 13. 9. 1974 (každoročně) leg. et det. S. Šebek (ŠEBEK 1986). Marasmius wynnei Br. et Br. SPR Stráň u Chroustova, v porostu Thymus praecox a Artemisia sp., 19. 10. 1979 leg. S. Šebek, det. Z. Pouzar (ŠEBEK 1986). Micromphale impudicum (Fr.) P. D. Orton/syn.: Marasmius impudicus Fr., Collybia impudica (Fr.) Sing./ SPR Stráň u Chroustova, v trávě po celé lokalitě roztroušeně, 19. 10. 1979 leg. et det. S. Šebek (ŠEBEK 1986). Mycena aetites (Fr.) Quél. SPR Stráň u Chroustova, mezi trávou porůznu, sbíráno při exkurzi sekce pro mykofloristiku ČSVSM 6. 10. 1984. Mycena avenacea (Fr.) Quél.
29
SPR Stráň u Chroustova, na podobných místech spolu s předchozím druhem, leg. et det. R. Fellner, 6. 10. 1984. Omphalina rustica (Fr.) Quél. SPR Stráň u Chroustova vzácně, 6. 10. 1984 leg. et det. R. Fellner. Entolomataceae Clitopilus scyphoides (Fr.) Sing. SPR Stráně u splavu, v xerotermním travním společenstvu ve společnosti Polyporus rhizophilus vzácně, 26. 6. 1975 leg. et det. J. KLÁN (1985), ŠEBEK (1986). Znovu sbírána při exkurzi sekce pro mykofloristiku ĚSVSM dne 6. 10. 1984. Entoloma vernum Lundell(syn.: Nolanea verna (Lind.) Kotl. et Pouz./ SPR Stráň u Chroustova, na svahu mezi skalkami asi 20 ex., 31. 3. 1981 leg. Vl. Slouka, det. S. Šebek (ŠEBEK 1986). Pluteaceae Volvariella pusilla_(Pers.: Fr.) Sing. SPR Stráně u splavu, v xerotermním travním společenstvu v horní části stanoviště spolu s Polyporus rhizophilus a Clitopilus scyphoides vzácně, 1. 6. 1974 leg. et det. S. Šebek (ŠEBEK 1986). Řídký druh, rostoucí v ČSSR na trávnících, pastvinách a v zahradách na písčité půdě. FELLNER (1985) navrhl tento druh do Červené knihy ĚSSR. Agaricaceae Agaricus xanthodermus Gen. SPR Stráň u Chroustova, ve spodní a střední části stanoviště (a v horní části v porostu Stipa capillata) dosti hojně, 1. 6. 1974 leg. et det. S. Šebek (ŠEBEK 1986). Plodnice z tohoto výslunného stanoviště byly charakterizovány silně (až šupinovitě) rozpraskanou pokožkou . Lepiota alba (Bres.) Sacc. SPR Stráň u Chroustova, v trávě, sbíráno při exkurzi sekce pro mykofloristiku ČSVSM dne 6. 10. 1984, det. 3. Herink (ŠEBEK 1986).
30
Lepiota josserandii Bon et Boiffard SPR Stráň u Chroustova, sbíráno při exkurzi sekce pro mykofloristiku ČSVSM dne 6. 10. 1984, det. 3. Herink (ŠEBEK 1986). Lepiota thymiphila Velen. SPR Stráň u Chroustova, v polštářcích Thymus praecox v horní části stanoviště porůznu, 27. 5. 1978 leg. et det. S. Šebek (ŠEBEK 1986). HERINK (1985) navrhl tento druh k zařazení do Červené knihy ČSSR.
4. SPR Stráň u Chroustova: bedla mateřídoušková (Lepiota thymiphila Velen.). Foto J. Baier.
31
Coprinaceae Coprinus silvaticus Peck SPR Stráň u Chroustova, v trávě ve střední poloze stanoviště vzácně, 26. 6. 1988 leg. et det. S. Šebek. Bolbitiaceae Agrocybe semiorbicularis (Bull.:Fr.) Fay V řídkých travinných porostech na obou chráněných nalezištích hojně, 1. 6. 1974 leg. et det. S. Šebek (ŠEBEK 1986). Běžně rozšířený druh na travnatých lokalitách.
5. SPR Stráň u Chroustova: prašnatka kořínkatá (Gastrosporium simplex Matt.). Foto J. Baier.
32
GASTEROMYCETES GASTROSPORIACEAE Gastrosporium simplex
Matt.
SPR Stráň u Chroustova, v holé půdě v nezapojeném porostu Stipa capillata v horním pásmu stanoviště porůznu, 3. 9. 1957 (každoročně) leg. et det. S. Šebek (ŠEBEK 1986). Prašnatka kořínkatá je udávána jako typický druh stepních stanovišť s neuzavřenou vegetací, zvláště ve společenstvech svazu Festucion valesiacae ve Středočeském kraji hlavně kolem trsů Stipa capillata, Festuca valesiaca, Festuca sulcata, Carex humilis aj.). Celkové rozšíření tohoto xerotermního druhu v ČSR zachycuje mapka č. 53 na str. 232 ve Floře ČSR, ser. B-l (Gasteromycetes - Houby břichatky), obr. 50-52 na str. 228-230 tamtéž. SECOTIACEAE Montagnea arenaria (DC) Zeller SPR Stráň u Chroustova, v nezapojeném porostu kavylu Stipa capillata v pásmu cenomanského vápnitého pískovce v horní části stanoviště, 1 ex., 26. 7. 1956 leg. et det. S. Šebek (ŠEBEK 1958, 1961, 1986); později v r. 1963 (ŠEBEK 1963) a naposled 1. 6. 1974 (6 kusů v různých vývojových stadiích). Květka písečná je velmi vzácný druh, rostoucí v otevřených porostech kavylu vláskovitého s centry v západním obvodě české xerotermní květeny ve Středohoří a v podoblasti xerotermní květeny na Moravě. Na našem území byla v uplynulých padesáti letech nalezena na sedmi lokalitách (viz mapka č. 54 na str. 238 in Flora ČSR, ser. B-l, 1958). Lazebníčkův údaj z roku 1969 (LAZEBNÍČEK 1969) o 11 zjištěných lokalitách, opírající se údajně o čs. ústřední mykologickou kartotéku, uloženou dnes v botanickém oddělení Moravského muzea v Brně, je zřejmě chybný, protože v několika případech bere jako jednotlivé v úvahu lokality identické, jak bylo nahlédnutím do čs. ústřední mykologické kartotéky v Brně zjištěno. Proto byl právem navržen do Červené knihy ČSSR (ŠEBEK 1985). Pozn.: MARŠÁKOVÁNĚMEJCOVÁ et al. (1977) uvádí omylem tento druh (pod chybným jménem Montagnea montana) ze SPR Stráně u splavu (I.c. p. 201). Na této lokalitě - vzdor usilovnému pátrání - nebyla bohužel nikdy nalezena! LYCOPERDACEAE Bovista plumbea Pers. SPR Stráň u Chroustova, porůznu roztroušeně po celém stanovišti většinou v září-říjnu (suché plodnice během celého roku), 30. 7. 1960 leg. et det. S. Šebek (ŠEBEK 1961, 1986). Prášivka šedá je druh se značnou ekologickou amplitudou,
33
všeobecně rozšířený na území ČSSR; roste převážně na suchých místech, hlavně na pastvinách, lukách, polních cestách apod. Bovista pusilla (Batsch) Pers. /syn.: Lycoperdon ericetorum Pers., L. ericetorum var. pusillum (Pers.) F. Šmarda/. SPR Stráň u Chroustova, na svahu skalnaté stepi porůznu, 3. 9. 1957 (každoročně) leg. et det. S. Šebek (ŠEBEK 1961 jako L. ericetorum var. pusillum); tamtéž, sbírána v průběhu exkurze sekce pro mykofloristiku ČSVSM dne 6. 10. 1984, leg. et det. J. Kuthan (ŠEBEK 1986 jako Lycoperdon pusillum). Prášivka maličká je suchomilný druh, rostoucí v ČSSR porůznu v xerotermních společenstvech na suchých výslunných stanovištích, vzácněji v listnatých i jehličnatých lesích. Calvatia candida (Rotk .) Holl. SPR Stráň u Chroustova, na jižním svahu skalnaté stepi v řídkých travinných porostech porůznu, 3. 9. 1957 leg. et det. S. Šebek (ŠEBEK 1961). Xerotermní druh, v Polabí rozšířený spíše na slunci v exponovaných vyprahlých písčitých okrajích borových lesů a na suchých pastvinách na lehkých písčitých půdách. Calvatia fragilis (Vitt.) Morg. /syn.: C. lilacina (Berk, et Mont.) Henn.; C. cyathiformis (Bosc) Morg./. SPR Stráň u Chroustova, na svahu ve střední poloze v otevřených nezastíněných mateřídouškových porostech na holých ploškách půdy porůznu, 3 ex., 3. 9. 1957 leg. et det. S. Šebek (ŠEBEK 1961 a 1986 jako Calvatia lilacina). Plešivka fialová je vzácný suchomilný druh, rozšířený v ČSSR v oblasti xerotermní květeny, typický pro suchá výslunná stanoviště. Vzhledem ke svému řídkému výskytu (u nás asi 35 lokalit) byl zařazen do předběžného výběru hub pro Červenou knihu ČSSR (ŠEBEK 1985). Disciseda candida (Schw.) Lloyd /syn.: Disciseda calva (Moravec) Moravec/. SPR Stráň u Chroustova, na jižním svahu v roztroušeném porostu Bothriochloa ischaemum a Thymus sp. porůznu, 3 ex., 3. 9. 1957 leg. et det. S. Šebek (ŠEBEK 1956). Žaludice lysá je xerofytní druh s poměrně širokou ekologickou amplitudou, vyskytující se i v oblastech mimo xerotermní květenu. Ve středním Polabí je charakteristický pro písčité, chudě zatravněné polní cesty a suché písčité okraje borových lesů. Lycoperdon lividum Pers.(syn.: Lycoperdon spadiceum Pers. sensu Hollos). SPR Stráň u Chroustova, na svahu v otevřených porostech mezi skalkami porůznu, 3. 9. 1957 leg. et det. S. Šebek (každoročně) (ŠEBEK 1961 jako Lycoperdon spadiceum Pers. s. Hollós). Xerotermní druh, rostoucí v ČSSR dosti často na
34
výslunných stanovištích (často v porostech kostřav) a na písčitých půdách, vzácněji v suchých listnatých a jehličnatých lesích v oblasti xerotermní květeny. GEASTRACEAE Geastrum floriforme Vitt.
6. SPR Stráň u Chroustova: hvězdovka kvítkovitá (Geastrum floriforme Vitt.). Foto O. Zeman.
35
Geastraceae Geastrum floriforme Vitt. SPR Stráň u Chroustova v horní části stanoviště mezi trsy Stipa capillata dosti hojně, 29. 6. 1963 leg. et det. S. Šebek (ŠEBEK 1986). Xerotermní druh rostoucí na rudimentárních stepních lokalitách s porosty Stipa capillata a Festuca valesiaca, ve středním Polabí (na Nymbursku) známý spíše ze suchých ruderalizovaných okrajů borových lesů. Druh byl navržen do Červené knihy ČSSR (ŠEBEK 1985). Geastrum minimum Schw. SPR Stráň u Chroustova, na jižním svahu stanoviště velmi vzácně, spíše roztroušeně, hojněji zejména v horní části lokality ve víceméně uzavřených porostech Stipa capillata, 3. 9. 1957 (v letech 19571960 pravidelně od července do září) leg. et det. S. Šebek (ŠEBEK 1961, 1986). Geastrum minimum je považováno za typického průvodce xerotermních stanovišť se společenstvy svazu Festucion valesiacae s centrem rozšíření u nás v Českém středohoří, Českém krasu a na střední a jižní Moravě. Na stanovišti je zajímavá ekologie této houby, která roste "zpravidla uprostřed jednotlivých trsů kavylu vláskovitého na holé, humusem jen chudě pokryté, poněkud vyvýšené plošce, vzniklé odumřením vnitřních stébel trsu" (ŠEBEK 1961). Byla navržena do Červené knihy ČSSR (ŠEBEK 1985). TULOSTOMATACEAE Tulostoma brumale Pers.: Pers. /syn.: Tulostoma mammosum (Mich.) Fr./. Stráň u Chroustova, v řídkém porostu Stipa capillata a Bothriochoa ischaemum ve spodní části stanoviště vzácně, 3. 9. 1957 leg. et det. S. Šebek (ŠEBEK 1961, 1986). Palečka zimní je typický evropský druh, patrně nejhojnější v západní Evropě; v ostatních světadílech (USA, Argentina, Asie) se jedná patrně o zavlečené nálezy (WRIGHT 1987). V ČSSR je to poměrně hojný druh (v Čechách ve vápencové oblasti mezi Prahou a Berounem a v Českém středohoří, na jižní Moravě. Na Slovensku není jeho rozšíření zatím přesně známo). POUZAR (1958) ji považuje za dosti vzácnou na typických skalních stepích.
36
UREDINALES PUCCINIACEAE Puccinia coronata Corda Stráň u Chroustova, uredia a telia na listech Arrhenatherum elatius hojně, 8. 11. 1988 leg. S. Šebek, det. Z. Urban. Puccinia dioicae Magn. (syn.: Puccinia silvatica Schroet.). SPR Stráň u Chroustova, ve spodní části stanoviště, aecia na spodní straně listů Taraxacum officinale hojně, 6. 6. 1984 leg. et det. S. Šebek. Puccinia sii-falcariae Schroet. SPR Stráň u Chroustova, aecia na spodní straně listů Falcarla vulgaris hojně, 6. 6. 1984 leg. et det. S. Šebek (ŠEBEK 1986). Uromyces pisi (DC.) Otth SPR Stráně u Chroustova, aecia na spodní straně listů Euphorbia cyparissias hojně, 1. 6. 1984 leg. et det. S. Šebek (ŠEBEK 1986). Uromyces yiciae-fabae (Pers.) Schroet. SPR Stráně u splavu, uredia na listech Vicia sepium ve spodní části stanoviště velmi hojně, 8. 11. 1988 leg. S. Šebek, det. Z. Urban. USTILAGINALES Sphacelotheca andropogonis (Opiz) Bubák SPR Stráň u Chroustova, v kláscích Bothriochloa ischaemum hojně, 20. 7. 1957 (a později každoročně) leg. et det. S. Šebek (ŠEBEK 1961, 1986). Ustilago avenae (Pers.) Rostrup SPR Stráně u splavu, v kláscích Arrhenatherum elatius ve spodní části stanoviště porůznu, 8. 11. 1988 leg. S. Šebek, det. Z. Urban. Ustilago hypodytes (Schlecht.) Fr. SPR Stráň u Chroustova, na Stipa capillata porůznu, 17. 6. 1980 leg. et det. J. Klán (ŠEBEK 1986).
37
FUNGI IMPERFECTI Colletotrichum eryngii (Desm.) Duke /syn.: C. dematium (Pers.: Fr.) Grove (podle J. A. von Arxe 1957)/. SPR Stráně u splavu, na Eryngium campestre velmi hojně, 1. 6. 1984 leg. M. Svrček et S. Šebek, det. M. Svrček (ŠEBEK 1986). Pseudolachnea (Dinemasporium) hispidula (Schrad.: Fr.) Suton SPR Stráně u splavu, na odumřelých lodyhách Eryngium campestre hojně, 1. 6. 1984 leg. M. Svrček et S. Šebek, det. M. Svrček (ŠEBEK 1986). ZUSAMMENFASSUNG Im folgenden Beitrag behandelt der Verfasser irgendwelche Ergebnisse seiner bisherigen Erforschungen der Felsensteppengesellschaften in der Naturschutzgebieten "Stráň u Chroustova" und "Stráně u splavu" (Abhang bei Chroustov und Abhänge bei der Schleuse), die sich im Tal des Výrovka-Flusses, südlich von Pečky erstrecken. Beide, verhältnissmässig nur wenig bekannte Naturschutzgebiete mit gut erhaltenen Resten von xerothermen Pflanzengesellschaf-ten, stellen zugleich auch ausdruckvollen und interessanten Zufluchtsort von irgendwelchen phytogeographisch wichtigen xerothermen Pilzarten vor (z. B. Montagnea arenaria, Gastrosporium simplex, Geastrum floriforme, G. minimum, Lepiota thymiphila, Polyporus rhizophilus), die namentlich für die Erkentniss der Entwicklung und Verbreitung unserer xerothermen Pilzflora wichtig sind. Die Struktur der Steppenpflanzengesellschaften und die Erscheinung von xerothermen Pilzarten an beiden Standorten ist durch spezifische Bodenverhältnisse bedingt. Die Gneisschichten, die die geologische Unterlage von beiden Standorten vorstellen, sind mit den Tonschieferschichten und Lehmboden überdeckt. Diese kalkreiche Boden werden durch die Windtätigkeit in der Richtung der niederen Felsenpartien umgeräumt und auf diese Weise die Struktur der Pflanzengesellschaften beeinflusst wird. Im geforschten Gebiet wurden innerhalb der Jahren 1955-1988 45 Pilzarten (siehe beiliegendes Verzeichnis) entdeckt. Beide Gebiete gehören zu den Lokalitäten von der ganzstaatlichen Bedeutung; die vorgelegte Arbeit stellt einen Beitrag zu ihren mykologischen Verwertung vor.
38
LITERATURA
CEŘOVSKÝ, J. et HOMOLÁČ, M. (1963): Závěrečná zpráva z prověrky chráněných území Středočeského kraje za rok 1962. 158 p., ed. Středisko st. pam. péče a ochr. přírody Středočes. kraje, Praha. FELLNER, R. (1985): Předběžný výběr hub pro Červenou knihu ČSSR: Tricholomataceae, Entolomataceae , Coprinaceae, Bolbitiaceae, Strophariaceae, Crepidotaceae a Cortinariaceae. In: Předběžný výběr hub pro Červenou knihu ČSSR, p. 29-37. - Ed. ČSVSM et SÚPPOP, Praha. HERINK, J. (1985): Předběžný výběr hub pro Červenou knihu ČSSR: Hygrophoraceae, Agaricaceae a Boletales. In: Předběžný výběr hub pro Červenou knihu ČSSR, p. 25-29. Ed. ČSVSM et SÚPPOP, Praha. JAROŠ, V. (1970): Stromy a keře ve státních přírodních rezervacích u Vrbčan a Chroustova. Bohem, centr., Poděbrady, 2: 25-32. KAUFMAN, S. (1966): Teplomilná květena v rezervacích u Vrbčan. Ochr. přír., Praha, 21: 58-59. KLÁN, J. (1984): Makromycety xerotermních travinných porostů ČSR. MS., kandidátská disert. práce, Knihovna katedry botaniky PřF UK Praha . KNÍŽETOVÁ, L., PECINA, P. et PIVNIČKOVÁ, M. (1987): Prověrka malo plošných chráněných území a jejich návrhů ve Středočeském kraji v letech 1982-1985. Bohem, centr., Praha, 16: 5-262. KOTLABA, F., 1984: Zeměpisné rozšíření a ekologie chorošů (Polyporales s. 1.) v Československu. 194 p., ed. Academia, Praha. KOTLABA, F., 1985: Předběžný výběr hub pro Červenou knihu ČSSR: Heterobasidiomycetes a Homobasidiomycetes-Aphyllophorales. In: Předběžný výběr hub pro Červenou knihu ČSSR, p. 18-25. Ed. ČSVSM et SÚPPOP, Praha. LAZEBNÍČEK, J. (1969): Současný stav mapovací akce v Československu. In: Zeměpisné rozšíření hub v Československu, p. 33-42, Brno. MARŠÁKOVÁ-NĚMEJCOVÁ, M. et MIHÁLIK, S. et ad. (1977): Národní parky, reservace a jiná chráněná území přírody v Československu. 474 p., ed. Academia, Praha. PILÁT, A. (1969): Houby Československa ve svém životním prostředí. 262 p., ed. Academia, Praha. PIVNIČKOVÁ, M. (1971): Příspěvek k některým otázkám vlivu půdy na vegetaci v státních přírodních rezervacích „Stráň u Chrousto va" a „Stráně u splavu". Vlastiv. zprav. Polabí, Poděbrady, 11: 71-74. PIVNIČKOVÁ, M. et PECINA, P. (1971): Státní přírodní rezervace Stráně u Chroustova a Stráně u splavu - skalní stepi v Polabí. Ochr. přír., Praha, 26, append. Ochr. průzk. 1971, No. 5: 17-20 POUZAR, Z. (1958): Tulostoma in Pilát A. et al., Flora ČSR, ser. B-l: Gasteromycetes-Houby břichatky, p. 234-252. Ed. NČSAV, Praha. SKALICKÝ, V. et HROUDA, L. (red.) (1981): Materiály ke květeně Černokostelecka a přilehlého okolí. 437 p., 4 append., Praha. SVOBODA A. et al., (1964): Regionální geologie ČSSR. 377 p., ed. NČSAV, Praha.
39
ŠACHL, J., (1965): Chráněné a vzácné rostliny na Poděbradsku a Nymbursku. 56 pp., ed. KSPPOP Praha et Oblast, muzeum v Poděbradech, Poděbrady. ŠEBEK, S. (1958): Podaxales in Pilát A. et al., Flora ČSR, ser. B-l: Gasteromycetes-Houby břichatky, p. 234-252. Ed. NČSAV, Praha. ŠEBEK, S. (1961a): Květena stepních strání v okolí Peček. Vlastivěd, zprav. Polabí, Poděbrady, 1961: 12-13. ŠEBEK, S. (1961): Stepní mykoflóra státní přírodní reservace „Chroustov" u Radimi na Kolínsku. Čes. mykol., Praha, 15: 93-97 ŠEBEK, S. (1962a): Nový nález choroše trávního-Polyporus rhizophilus (Pat.) Sacc. - v Čechách. Čes. mykol., Praha, 16: 14-18. ŠEBEK, S. (1962b): Choroš trávní-Polyporus rhizophilus Pat.) Sacc. u Vrbčan.-Vlastiv. zprav. Polabí, Poděbrady, 1962: 69-71. ŠEBEK, S. (1963): Nový nález květky písečné (Montagnea arenaria/DC/ Zeller) v chroustovské reservaci. - Mykol. sborn., Praha, 40: 137-139. ŠEBEK, S. (1985): Předběžný výběr hub pro Červenou knihu ČSSR: Amanitaceae a Gasteromycetes, p. 15-18. Ed. ČSVSM et SÚPPOP, Praha. ŠEBEK, S. (1986): Houby některých nelesních stanovišť ve středním Polabí. Mykol. listy, Praha, No. 23, append. (=Houby nelesních stanovišť ČSSR: písky, stepi, černavy): 7-13. ŠMARDA, F. (1958): Lycoperdaceae in Pilát A. et al., Flora ČSR, ser. B-l: Gasteromycetes-Houby břichatky, p. 234-252. Ed. NČSAV, Praha. VLACH, V. (1933): Květena Kolínska a Kouřimská. In „Kolínsko a Kouřimsko 1: 78-177. Kolín. WRIGHT, J. E. (1987): The genus Tulostoma (Gasteromycetes). A world monograph. Biblioth. mycol. 11: 1-388, ed. Cramer, Berlin et Stuttgart.
Adresa autora: Svatopluk Šebek Boleslavská 481/30 28B 02 Nymburk
40
Bohemia centralis 19: 41 - 79,1990
Vegetace východní části SPR Karlštejn Vegetation of the east part of State Natural Reserve Karlštejn
Daniela FIŠEROVÁ V předložené práci je zpracována a pomocí metod dálkového průzkumu Země v mapách podchycena vegetace východní části SPR Karlštejn. V této části SPR nebyl do současné doby proveden inventarizační průzkum. K dispozici byla jen mapa hlavních vegetačních typů z Burešovy diplomové práce (BUREŠ 1970); mapa zahrnuje celé území SPR a bezprostřední okolí. Podrobná verze této práce obsahující materiály i k ostatním MCHÚ Českého krasu (FIŠEROVÁ 1989) je deponována na Správě CHKO. Výsledky inventarizačního průzkumu z jedné vegetační sezóny (shodou okolností netypické vzhledem k suchému jaru) budou východiskem pro důkladnější víceleté zpracování území. METODIKA Terénní práce byly prováděny běžnými geobotanickými a floristickými metodami ve vegetační sezóně 1988. Fytocenologické snímky, zaznamenané v 7členné BraunBlanquetově stupnici, jsou sestaveny do fytocenologických tabulek (1-8). U některých souborů snímků jsou v tabulce uvedeny jen konstanční třídy nebo prezence;
41
kompletní tabulky jsou v materiálech deponovaných na Správě CHKO Český kras v Karlštejně. Jména taxonů jsou uváděna podle „Seznamu vyšších rostlin, mechorostů a lišejníků střední Evropy užitých v bance geobotanických dat BÚ ČSAV" (NEUHÄUSLOVÁ, KOLBEK et al. 1982). Jména syntaxonů jsou podle publikace „Rostlinná společenstva České socialistické republiky a jejich ohrožení" (MORAVEC et al. 1983). Rozmístění rostlinných společenstev v studovaném území je zachyceno ve vegetačních mapách. Hranice vegetačních jednotek byly zakreslovány z leteckých snímků 1:5000 po předchozí revizi v terénu. K interpretaci byly použity černobílé odvozeniny s vyrovnáním kontrastu 6. kanálu (790 – 890 nm) zachycující stav vegetace v sezóně 1987. Interpretace byla provedena nejjednodušší vizuální metodou, pouze s použitím lupy a prosvětlovacího stolu. PŘÍRODNÍ POMĚRY SPR Karlštejn je největší rezervace v CHKO Český kras. Je výrazně geomorfologicky utvářena. Její východní část, která je zde podrobně zpracována, je modelována Budňanským a zvláště Bubovickým potokem, tvořícím hluboké údolí s vodopády a obnažujícím skály na Velké hoře, a řekou Berounkou, která svou činností obnažila pruh skal mezi obcemi Srbsko a Karlštejn. Geologicky je území tvořeno vápenci silurskými a devonskými nejrůznějších typů (např. slivenecké, lochkovské, koněpruské, kosořské). Uplatňují se i mladší usazeniny - písky, štěrky a slepence na plošině při Berounce. Značná členitost terénu podmiňuje mozaiku nejrůznějších mikroklimatických vlivů odrážejících se v utváření pestré mozaiky společenstev. Fytogeograficky náleží území k okresu Český kras obvodu České termofytikum (SKALICKÝ, SLAVÍK et al. 1982). Nejcharakterističtější jsou dubohabrové háje, subxerotermní a šípákové doubravy, xerotermní křoviny a travinná společenstva Festuco-Brometea. PŘESNÉ VYMEZENÍ ÚZEMÍ Území zde zpracované je část SPR mezi obcemi Bubovice a Srbsko na západě a Mořina a Karlštejn na východě. Od západní části SPR je dělítkem Bubovický potok téměř po celém svém toku. Východní hranici tvoří hranice SPR. Studované území je rozděleno na jednotlivé hlavní lokality tvořící v území jisté charakteristické celky. Jsou označeny v mapě 1: Paní hora, Mokrý vrch, Velká hora, dolní údolí
42
Bubovického potoka, skály nad Berounkou, U dubu, Prostřední vrch, Javorka, Bučina, Kněží hora, Plešivec, Haknovec a Haknová. PŘEHLED A POPIS VEGETAČNÍCH JEDNOTEK Festuco-Brometea Br.-Bl. et Tüxen 1943 Festucetalia valesiacae Br.-Bl. et Tüxen 1943 Alysso-Festucion pallentis Moravec in Holub et al. 1967 Alysso-Festucenion pallentis Moravec et al. l983 Alysso saxatilis-Festucetum duriusculae Klika ex Čeřovský 1949 Allio montani-Sedetum albi Klika 1949 Helianthemo cani-Festucion pallentis Kolbek 1989 Helianthemo cani-Festucenion pallentis Moravec et al. 1983 Seseli glauci-Festucetum glaucae Klika 1933 Helianthemo cani-Caricetum humilis Kubíkové 1977 zcela fragmentálně
1. Hlavní lokality východní části SPR Karlštejn.
43
Vysvětlivky k MAPÁM 2a, b, C, d: 1 - mezofilní louky sv. Arrhenatherion Koch 1928 a fytocenózy jemu blízké, 2 - společenstva tř. Festuco-Brometea Br.-Bl. et Tüxen 1943, a - as. Alysso saxatilis-Festucetum duriusculae Klika ex Čeřovský 1949, b - as. Allio montani-Sedetum albi Klika 1939, c - as. Seseli glauci-Festucetum glaucae Klika 1933, d - as. Helianthemo cani-Seslerietum calcariae Klika 1933, e - as. Erysimo crepidifolii-Festucetum valesiacae Klika 1933, f - as. Carici humilis-Festucetum sulcatae Klika 1951 a ostatní porosty s Carex humilis, g - porosty s kavyly, h - as. Fragario Festucetum rupicolae Bureš 1976 a fytocenózy jí blízké, i - as. Scabioso ochroleucae-Brachypodietum pinnati Klika 1933, k - porosty s Bromus erectus, 3 potoční luhy sv. Alno-Ulmion Br.-Bl. et Tüxen ex Tchou 1948 em. Th. Müller et Görs 1958, 4 - as. Melampyro nemorosi-Carpinetum Passarge 1957 se všemi variantami a přechodnými typy, 5 - as. Aceri-Carpinetum Klika 1941 a jí blízké suťové lesy, a Aceri-Carpinetum typické, b - suťové lesy s převahou habru, 6 - bučiny sv. Cephalanthero-Fagion a přechodné fytocenózy, 7 -as. Lathyro versicolori-Quercetum pubescentis Klika (1928) 1932, 8 - as. Lithospermo-Quercetum Br.-Bl. 1932, 9 - as. Potentino albae-Quercetum Libbert 1933 a fytocenózy jí blízké, 10 - ř. Prunetalia Tüxen 1952 (převážně Prunetum fruticosae Klika 1928), 11 -acidofilní doubravy okruhu Genisto germanicae-Quercion Neuhäusl et Neuhäuslová - Novotná 1967, 12 - křovité úhory s podrostem tř. Festuco-Brometea Br.-Bl. et Tüxen 1943, 13 mezofilní křoviny, lesní lemy - syntaxonomicky nezařazené, 14 - kulturní lesy listnaté, a - s účastí cizorodých dřevin, 15 - akátiny, 16 - kulturní lesy jehličnaté, S - smrk, B borovice (převážně Pinus nigra), M - modřín, 17 - paseky čerstvé i zarůstající, 18 zanedbané sady s podrostem tř. Festuco-Brometea Br.-Bl. et Tüxen 1943, 19 -lomy, závrty, haldy, 20 - pole, vinice, 21 - sídelní komplexy
2 a, b, c d. Aktuální vegetace východní části SPR Karlštejn: hranice SPR potoky. ostré hranice vegetačních jednotek neostré hranice vegetačních jednotek
44
45
46
47
48
Seslerio-Festucion glaucae Klika 1931 em. Kolbek 1982 Cynancho vincetoxici-Seslerienion calcariae Ko1bek 1983 Helianthemo cani-Seslerietum calcariae Zlatník ex Kubíková 1977 Festucion valesiacae Klika 1931 Festucenion valesiacae Moravec et al. l983 Erysimo crepidifolii-Festucetum valesiacae Klika 1933 Carici humilis-Festucetum sulcatae Klika 1951 Fragario-Festucetum rupicolae Bureš 1976 a příbuzné fytocenózy Brometalia erecti Koch 1926 em. Br.-Bl. 1936 Bromion erecti Koch 1926 Scabioso ochroleucae-Brachypodietum pinnati Klika 1933 porosty s Bromus erectus Querco-Fagetea B.-Bl. et Vlieger in Vlieger 1937 Fagetalia sylvaticae Pawlowski in Pawlowski, Sokolowski et Wallisch 1928 Carpinion Issler 1931 em. Mayer 1937 Melampyro nemorosi-Carpinetum Passarge 1957 subas. typicum Oberdorfer 1957 subas. primuletosum veris (Klika 1932) Neuhäuslová 1964 subas. luzuletosum albidae Oberdorfer 1957 Tilio-Acerion Klika 1955 Aceri-Carpinetum Klika 1941 Fagion Luquet 1926 Cephalanthero-Fagenion Tüxen in Tüxen et Oberdorfer 1958 Cephalanthero-Fagetum Oberdorfer 1957 Luzulo-Fagion Lohmeyer et Tüxen in Tüxen 1954 - nedokonale vyvinutý Quercetalia pubescentis Br.-Bl. 1931 Quercion pubescenti-petraeae Br.-Bl. 1931 Lathyro-versicoloris-Quercetum pubescentis Klika (1928) 1932 Lithospermo-Quercetum Br.-Bl. 1932 Potentino albae-Quercetum Libbert 1933 Prunetalia Tüxen 1952 Prunion fruticosae Tüxen 1952 Prunetum fruticosae Klika 1928 ¨ Quercetea robori-petraeae Br.-Bl. et Tüxen 1943
49
Quercetalia robori-petraeae Tüxen 1931 Genisto germanicae-Quercion Neuhäusl et Neuhauslová-Novotná 1967 fytocenózy okruhu Luzulo albidae-Quercetum (Hilitzer 1932) Passarge 1953 Alysso saxatilis Festucetum duriusculae Klika ex Čeřovský 1949 (fytocenologická tabulka 1, soubor č. 1) Nezapojené travinné společenstvo s dominantní Festuca pallens je plošně dobře vyvinuté, porůstá karbonátové skály nad Berounkou mezi obcemi Karlštejn a Srbsko, v úseku Karlštejn - lom. Stanoviště je extrémně exponované, s jižní a východní orientací, vrstva humózní půdy v štěrbinách je velmi slabá. Pro asociaci jsou v území charakteristické druhy: Festuca pallens (dominanta), Aurinia saxatilis, Centaurea scabiosa, Asplenium ruta-muraria, Jovibarba sobolifera, Galium glaucum, Silene otites. Vzhledem k tomu, že geologickým podkladem je vápenec, inklinuje společenstvo k asociacím podsvazu Helianthemo-Festucenion. (Oba podsvazy se na území Českého krasu prolínají.) Nejbližší jsou fytocenózy z Prokopského údolí - Hradiště (KUBÍKOVÁ 1977), rovněž z vápencových hornin. Obvykle jsou pro tuto asociaci charakteristické nekarbonátové horniny (ČEŘOVSKÝ 1949 - okolí Pikovic, KUBÍKOVÁ 1982 - Šárka). Allio montani - Sedetum albi Klika 1939 (fytocenologická tabulka 1, soubor č. 2) Společenstvo se vyskytuje na skalách nad Berounkou poblíž obce Srbsko, na Velké hoře fragmentálně. Cenózy jsou jen slabě zapojené, s nevýraznou dominancí Festuca pallens a bylinných druhů Allium senescens, Sedum album. Stanoviště jsou exponované plochy na karbonátových skalách s jižní a jihovýchodní orientací, prudkého sklonu, s mělkou vrstvičkou půdy ve štěrbinách. K charakteristickým druhům patří: Festuca pallens, Allium senescens, Sedum album, Thymus praecox, Anthericum ramosum, Valerianella carinata, Vincetoxicum hirundinaria, Seseli osseum. Mnoho druhů je společných s předcházející i následující asociací; vzhledem k bazickému podkladu inklinuje společenstvo k podsvazu Helianthemo-Festucenion. Nejbližší jsou fytocenózy z Prokopského údolí rovněž z
50
karbonátových hornin (KUBÍKOVÁ 1977). V jiných územích jsou pro společenstvo charakteristická spíše suťovitá a drolinná než skalnatá stanoviště. Fytocenózy se Sedum album z Velké hory a Kody hodnotí KLIKA (1928) jako iniciální stadia předcházející pokročilejšímu stadiu se Sedum boloniense (as. Allio montani-Sedetum boloniensis Klika 1942), které též prezentuje z Velké hory. Asociace byla popsána ze sutí Českého středohoří (KLIKA 1939). Seseli glauci - Festucetum glaucae Klika 1933 (fytocenologická tabulka 1, soubor č. 3)
Společenstvo se vyskytuje na skalách Velké hory. Osídluje jižní, jihozápadní a jihovýchodní svahy vápencových skal méně prudkého sklonu než cenózy předchozí asociace; vrstvička půdy ve štěrbinách a prohlubních skal je mělká. Společenstvo je velmi bohaté, ale nezapojené, s dominancí Festuca pallens, hojnou účastí Seseli osseum a s mnoha význačnými xerotermními druhy, významnými z ochranářského hlediska. Charakterizují je: Festuca pallens (dominanta), Seseli osseum, Stipa capillata, Teucrium chamaedrys, Echiuro vulgare, Pulsatilla vulgaris, Dracocephalum austriacum, Coronilla varia, Inula conyza, Carex humilis a Veronica spicata. Asociace byla prvně popsána na stanovištích Velké hory (KLIKA 1933) a později byla doplněna ekologickými údaji z téže lokality (KLIKA 1942). Stejný autor (KLIKA 1951) ji uvádí i z Českého středohoří. Helianthemo cani-Seslerietum calcariae Klika 1933 (fytocenologická tabulka 2) Výskyt v území je vázán na Velkou horu, skály nad Berounkou přímo u obce Srbsko, Kněží horu (skály pod hradem Karlštejn), fragmentálně se vyskytuje i jinde (Haknovec). V travinném společenstvu výrazně dominuje Sesleria albicans, účastní se květnaté bylinné druhy. Stanovištěm jsou skalní terasy a skalní svahy k severu a severozápadu orientované nebo přistíněné, vlhčí a studenější, s poněkud větší akumulací půdy. Podkladem jsou vápencové horniny.
51
Význačné druhy asociace v území jsou Sesleria albicans (dominanta), Helianthemum nummularium, Potentina arenaria, Helianthemum canum, Seseli osseum, Festuca valesiaca, Scabiosa ochroleuca, Thymus pulegioides, Aster lynosyris , Pulsatilla vulgaris, Cotoneaster integerrima a Teucrinum chamaedrys. Společenstvo bylo platně popsáno z Karlštejnska (KLIKA 1933), podrobnější údaje z této oblasti jsou až z pozdější doby (KLIKA 1942). Erysimo crepidifoli-Festucetum valesiacae Klika 1933 (fytocenologická tabulka 3, soubor č. 1) Nepříliš hojné na skalách nad Berounkou blíže obce Karlštejn, ostrůvkovitě na Velké hoře, jinde jen fragmentálně. Travnatému, nepříliš zapojenému společenstvu dominuje Festuca valesiaca, přítomny jsou výrazně kvetoucí bylinné druhy Erysimum crepidifolium, Salvia pratensis, Scabiosa ochroleuca. Zaujímá extrémní stanoviště na mírnějších skalnatých a kamenitých svazích s mělkou kamenitou půdou, jižní, jihovýchodní a jihozápadní orientace. Podklad je karbonátový. Stanoviště jsou charakteristické výkyvy teploty a vlhkosti. Druhově bohaté společenstvo je v území charakteristické skupinou druhů Festuca valesiaca (dominanta), Potentina arenaria, Teucrium chamaedrys, Helianthemum canum, Thymus praecox, Euphorbia cyparissias, Achillea collina, Seseli osseum, Scabiosa ochroleuca, Sanguisorba minor, Erysimum crepidifolium, Salvia pratensis, Pimpinella saxifraga a Bothriochloa ischaemum. Jeho rozšíření je obecně podmíněno pastvou (KUBÍKOVÁ 19B2), proto v poslední době ustupuje. Popsáno bylo ze středních Čech, s některými lokalitami i z Karlštejnska (KLIKA 1933). O těchto porostech z Velké hory se zmiňuje KLIKA již v r. 1928 - ale podrobně je charakterizuje značně později (KLIKA 1942). Obecně je společenstvo hojně rozšířené v xerotermní oblasti středních Čech. Mnohem více než ve východní části SPR Karlštejn se společenstvo vyskytuje na některých jiných lokalitách v okolí Prahy - hojně v Prokopském údolí (KUBÍKOVÁ 1977) a Šárce (KUBÍKOVÁ 1982).
52
Carici humilis-Festucetum sulcatae Klika 1951 (fytocenologická tabulka 3, soubor č. 2) Dosti hojné společenstvo na otevřených kamenitých plochách Velké hory, Kněží hory, Haknovce, Plešivce, Prostředního vrchu a na skalách nad Berounkou. Porosty nejsou zcela zapojené, dominuje Carex humilis, někdy s kondominancí Festuca rupicola. Stanovištěm jsou travnaté svahy a skalky s mělkou kamenitou půdou na karbonátových horninách, s jihozápadní, jižní a jihovýchodní orientací. Často jsou to nezalesněné enklávy na mělké půdě v šípákových doubravách. Významné druhy pro asociaci: Carex humilis, Festuca rupicola, Potentina arenaria, Teucrium chamaedrys, Helianthemum canum, Thymus praecox, Euphorbia cyparissias, Achillea collina, Helianthemum nummu-larium, Aster lynosiris, Stachys recta, Seseli hippomarathrum a Se-dum album. O porostech z Velké hory s touto dominantou se zmiňuje Klika již v r. 1928 a upozorňuje na jejich velkoplošné rozšíření. V r. 1942 (KLIKA 1942) o nich píše podrobněji a hodnotí je jako subasociaci as. Erysimo crepidifolii - Festucetum valesiaceae. Na výrazně skalnatých stanovištích se fytocenózy poněkud liší, inklinují k nedávno popsané asociaci Helianthemo cani-Caricetum humilis Kubíková 1977. Představují zřejmě nedokonale vyvinuté fragmenty této nově popsané asociace. Poněkud se liší - větší účastí Koeleria macrantha, Dictamnus albus, Pulsatilla vulgaris a nepřítomností Festuca rupicola (fytocenologická tabulka 3, soubor č. 3). Fragario-Festucetum rupicolae Bureš 1976 (fytocenologická tabulka 4, snímek č. 1-3) Vyskytuje se zřídka na svazích nad skalami nad Berounkou, ojediněle ve fragmentech na Paní hoře, Velké hoře, Haknové a Prostředním vrchu. Fyziognomii ne zcela zapojeného travinno-bylinného společenstva udává Festuca rupicola, Fragaria viridis a Bothriochloa ischaemum. Společenstvo představuje určité sukcesní stadium zarůstající plochy, kde byl kdysi nějakým způsobem narušen bylinný kryt, např. dna lomů, úhory (podobně uvádí autor popisu BUREŠ 1976, KUBÍKOVÁ 1982); může být udržováno pastvou, později zarůstá xerotermními křovinami. Stanoviště se vyznačuje hlubší půdou.
53
Na území SPR charakterizují asociaci druhy: Festuca rupicola, Fragaria viridis, Bothriochloa ischaemum, Coronilla varia a Aster linosyris. Kromě Českého krasu, odkud byla asociace popsána, byla zaznamenána v Tiché Šárce (KUBÍKOVÁ 1982). Z okruhu této asociace byly zapsány 2 fytocenózy v lesním lemu pod Velkou horou. Druhovým složením jsou nepříliš vzdálené, ale dominuje Festuca rubra za přítomnosti druhů sv. Arrhenatherion. Je to pravděpodobně zarůstající FragarioFestucetum, které bylo v dřívějších dobách možná sekáno (fytocenologická tabulka 4, snímek č. 4-5). Křovité porosty na Haknovci jsou druhovou náplní podrostu též blízké asociaci Fragario-Festucetum. Jsou to velmi staré zarostlé úhory, které v určité vývojové fázi byly pravděpodobně totožné s touto asociací (fytocenologická tabulka 4, snímek č. 68). Scabioso ochroleucae-Brachypodietum pinnati Klika 1933 (fytocenologická tabulka 5, soubor č. 1) V území není příliš hojné. Vyskytuje se na Velké hoře, na skalách nad Berounkou (žleby, prohlubně), na Plešivci, fragmentálně i jinde v rozvolněných šípákových doubravách. Fyziognomicky je to travinné, hustě zapojené (90-93 %) společenstvo s dominancí Brachypodium pinnatum. Stanoviště jsou jižní, jihovýchodní až jihozápadní kamenité svahy nebo mírné konkávní prohlubně a rýhy v skalnatém terénu s hlubší a poněkud vlhčí půdou. Obvykle je to náhradní společenstvo po odlesnění, ale stabilizované. Význačné druhy pro asociaci v území jsou: Brachypodium pinnatum, Scabiosa ochroleuca, Fragaria viridis, Coronilla varia, Helianthemum nummularium, Inula conyza, Euphorbia cyparissias, Achillea collina, Origanum vulgare a Geranium sanguineum. O fytocenozách z Velké hory píše již KLIKA (1928). Asociace je roz-šířena v celém Českém krasu i jinde v xerotermní oblasti Čech i NDR.
54
Porosty s Bromus erectus (fytocenologická tabulka 5, soubor č. 2) Vyskytují se nepříliš hojně (horní lemy skal nad Berounkou, Javorka ). Travinné fytocenózy jsou tvořené silně dominantním Bromus erectus se zápojem 90 - 100 %. Stanovištěm jsou mírné jižní, jihovýchodní a jihozápadní svahy s hlubší půdou, v minulosti odlesněné a nějakým způsobem využívané (pastvou, kosením). Společenstvo je relativně stabilizované, jeví však jistou tendenci k zarůstání. Význačné druhy: Bromus erectus, Salvia pratensis, Dianthus carthusianorum, Agrimonia eupatoria, Arrhenatherum elatius, Knautia arvensis, Festuca rupicola, Anthyllis vulneraria, Galium glaucum, Scabiosa ochroleuca, Fragaria viridis, Coronilla varia a Helianthemum nummularium. Obsahuje druhy tříd Festuco-Brometea i Arrhenatheretea. V literatuře toto společenstvo dosud popsáno není, zatím je blíže syntaxonomicky nehodnotím. Zřejmě shodné budou některé fytocenózy z extenzívních sadů v Šárce (KUBÍKOVÁ 1982). Jistou obdobou bude asi společenstvo nazvané autorem "as. Ononis spinosa - Brachypodium pinnatum subas. s Bromus erectus" z Českého středohoří (KLIKA 1951, p. 38-39). Autor uvádí na lokalitě pravidelné kosení. Porosty s Bromus erectus jsem zaznamenala též v šáreckém a v Prokopském údolí. Melampyro nemorosi-Carpinetum Passarge 1957 (fytocenologická tabulka 6, soubor č. 1) Nejrozšířenější společenstvo, vyskytuje se na všech hlavních lokalitách území. Fyziognomicky představuje listnaté lesy dubohabrové s dosti bohatým bylinným podrostem, nápadným zvláště v jarním aspektu - Hepatica nobilis, Galium odoratum. Stanoviště jsou obvykle mírnější svahy až plošiny severozápadní, západní až východní orientace, jinak ale vykazují značnou ekologickou amplitudu. Půda je hluboká hnědozemní i mělká skeletovitá. Významné druhy pro území jsou: Carpinus betulus, Quercus petraea, Lonicera xylosteum, Galium odoratum, Hepatica nobilis, Lathyrus vernus, Festuca gigantea, Marcurialis perennis, Poa nemoralis, Sanicula europaea, Pulmonaria officinalis, Stellaria nemorum, Melampyrum nemorosum a Galium silvaticum. Společenstvo se zde vyskytuje hojně v subas. typicum Oberdörfer 1957 bez výrazných diferenciálních druhů, a v subas. primuletosum veris (Klika 1932) Neuhäuslová 1964 na poněkud teplejších stanovištích s diferenciálními druhy Primula veris, Viola hirta, Bupleurum
55
longifolium. Pouze na jednom stanovišti na Bučině byla zaznamenána subas. luzuletosum albidae Oberdorfer 1957 na severozápadním svahu s účastí Deschampsia flexuosa a Luzula luzuloides. Mnoho porostů však bylo lesním hospodářstvím více či méně pozměněno, někde vznikaly z pařezové výmladnosti téměř čisté habřiny. Leckdy bývá též habr hojnější na svažitých zastíněných stanovištích. Byla zaznamenána celá řada přechodů, zvláště k subxerofilním, někdy k šipákovým doubravám. Lesy tohoto typu studovala v Českém krasu řada autorů; prvními byli DOMIN (1928) a KLIKA (1928) (jako Carpinetum a Querco pedunculatae-Carpinetum). Subas. primuletosum, typická pro Český kras, byla popsaná převážně z materiálů z Velké hory (KLIKA 1932); později je odtud znovu podrobně popisována (KLIKA 1942). Aceri-Carpinetum Klika 1941 (fytocenologická tabulka 6, soubor č. 2) Společenstvo rozšířené poměrně hojně na všech prudších zalesněných svazích zvláště v údolích Bubovického a Budňanského potoka. Suťové lesy jsou tvořeny habry s příměsí javorů, někdy lip a jasanů, s účastí květnatých druhů Galium odoratum, Hepatica nobilis, Lathyrus vernus a nitrofilních a sutě indikujících druhů Aegopodium podagraria, Geranium robertianum v podrostu. Stanoviště jsou prudké (35-40°) východní a západní svahy s m ělčí, skeletovitou, humózní a vlhčí půdou. Charakteristické lokální druhy pro asociaci jsou: Carpinus betulus, Acer platanoides, Acer pseudoplatanus, Tilia platyphylos, Fraxinus excelsior, Ulmus glabra, Galium odoratum, Hepatica nobilis, Lathyrus vernus, Festuca gigantea, Mercurialis perennis, Pulmonaria officinalis, Aegopodium podagraria, Geranium robertianum, Anthriscus nitida, Urtica dioica. Asociace byla popsána Klikou (KLIKA 1941) z Křivoklátska, kde má poněkud nitrofilnější charakter; později je zmiňována z Velké hory (KLIKA 1942).
56
SPOLEČENSTVA SVAZŮ FAGION a Luzulo-FAGION (fytocenologická tabulka 7) Jen řídce rozšířené a plošně malé až fragmentální enklávy v dubohabřinách na Haknovci, Haknové, Bučině, Plešivci a Javorce. Dominantu stromového patra tvoří buk, bylinný podrost je nepříliš bohatý. Stanoviště jsou inverzní polohy, přistíněné prudší svahy, obvykle severní, severozápadní až severovýchodní orientace, s hlubší hnědozemní půdou. Představují přirozené bukové porosty v nejnižších nadmořských výškách v Čechách. Fytocenózy bučin v této části SPR nejsou ani floristicky příliš bohaté, ani zcela jednotné. Společná je účast lesních druhů Mercurialis perennis, Galium odoratum, Festuca gigantea a Asarum europaeum. Porosty většinou náleží sv. Fagion jako ochuzené fytocenózy as. Cephalanthero-Fagetum Oberdörfer 1957. Snímek č. 1 by svým floristickým složením nasvědčoval spíše květnatým bučinám podsv. Eu-Fagenion, ale zřejmě jde o nedokonale vyvinuté, ochuzené společenstvo Cephalanthero-Fagetum. Snímek č. 3 patří druhovým složením ke sv. Luzulo-Fagion, vzhledem ke stanovišti však může reprezentovat i degradovaný porost Cephalanthero-Fagetum. O bučinách v Českém krasu poprvé píše DOMIN (1928, Radotínské údolí), pak KLIKA (192B a 1932). Později jim věnovali více pozornosti BLAŽKOVA (1958 ms. ) a SAMEK (1964). Lathyro versicoloris-Quercetura pubescentis Klika (1928) 1932 (fytocenologická tabulka 8, soubor č. 1) Vyskytuje se roztroušeně na lokalitách Velká hora, Prostřední vrch, Plešivec, Kněží hora, Haknovec a Haknová. Nízké
porosty
jsou
s
rozvolněné
dominancí
Quercus
pubescens,
pontickomeridionálního elementu. Hojně je zastoupené křovité patro s Cornus mas a Ligustrum vulgare; bylinné patro je bohatě rozvinuté, s účastí trav i květnatých bylinných druhů. Společenstvo je extrazonální, edaficky a mezoklimaticky podmíněné, velmi typické pro Český kras. Je to vysloveně kalcifilní asociace ze suchých stanovišť s převážně jižní až jihovýchodní a jihozápadní orientací; půda je skeletovitá, mělká, humusokarbonátová. Jsou to nejextrémnější lesní stanoviště.
57
Tato asociace je endemickým společenstvem středních Čech, uchovávající vzácné a významné submediteránní druhy. Charakterizují je druhy Quercus pubescens, Sorbus torminalis, Sorbusaria, Cornus mas, Ligustrum vulgare, Festuca rupicola, Carex humilis, Pyrethrum corym-bosum, Teucrium chamaedrys, Dictamnus albus, Fragaria viridis, Anthericum ramosum, Melampyrum cristatum, Inula conyza, Bupleurum falcatum, Laserpitium latifolium, Helianthemum nummularium, Cephalanthera alba, Melitis melissophylum, Trifolium alpestre, Polygonatum odoratum, Lathyrus versicolor, Orchis purpurea, Cephalanthera rubra, Cotoneaster integerrima a Clematis recta. Mezi lesními společenstvy je toto nejbohatší. Asociace byla platně popsána z Karlštejnská (KLIKA 1932). Mnoho autorů k ní přispělo rozmanitými údaji - KLIKA 192B, 1933, 1942, BLAŽKOVÁ 1958 ms., BUREŠ 1970 ms., HAŠČYNOVÁ 1979 ms. , JOSEFUSOVÁ 1979 ms. Reliktní Lathyro-Quercetum představuje nejcennější ekosystém lesa v CHKO. Lithospermo-Quercetum Br.-Bl. 1932 (fytocenologická tabulka 8, soubor č. 2) Roztroušeně porůstá hřbítky: Prostřední vrch, Velká hora, Mokrý vrch, Haknovec, Haknová, Plešivec, Javorka a Kněží hora. Subxerotermní doubravy často zakrslého vzrůstu mají podobný charakter jako šipákové doubravy, jsou však hustěji zapojené, s hustším křovinným patrem, ale méně rozvinutým bylinným patrem, v němž jsou časté xerotermní druhy. Stanoviště jsou vyklenuté hřbítky, osluněné, jižní, jihovýchodní až jihozápadní orientace, s mělčí skeletovitou půdou. Obvykle jsou to enklávy uvnitř dubohabrových lesů. Dominantou je Quercus petraea, někdy se vyskytne i Quercus pubescens. Charakteristické asociační lokální druhy jsou: Quercus petraea, Sorbus aria, Sorbus torminalis, Cornus mas, Ligustrum vulgare, Pyrethrum corymbosum, Dictamnus albus, Buglossoides purpurocaerulea, Clinopodium vulgare, Festuca gigantea, Hepatica nobilis, Lathyrus vernus, Galium odoratum a Primula veris. Kromě druhů šípákových doubrav se účastní i druhy as. Melampyro-Carpinetum. Lesy tvoří mozaiku typů s přechody k předcházející i následující asociaci. Společenstvo není popsáno z našeho území. Pro Český kras se o něm zmiňují autoři KLIKA (1957), JOSEFUSOVÁ (1979 ms.) a MORAVEC et al. (1983) bez konkrétního fytocenologického materiálu.
58
Potentina albae-Quercetum Libbert 1933 (fytocenologická tabulka 8, soubor š. 3-4) Zaujímá četné plochy na lokalitách Mokrý vrch, U Dubu, Velká hora, Prostřední vrch, Javorka, Haknovec, Haknová a Bučina. Smíšený listnatý les s převahou dubů, s méně rozvinutým křovitým patrem, s bohatým bylinným porostem s účastí xerotermních druhů. Stanoviště jsou mírné svahy i plošiny, zřídka pruší svahy, nejčastěji jihozápadní až
jihovýchodní
orientace.
Půdy
jsou hlubší, ulehlé, jílovitohlinité, málo provzdušněné, často odvápněné. Mozaika nepříliš jednotných porostů s celou řadou přechodů k předcházející i následující asociaci odráží stanovištní rozdíly jednotlivých lokalit. Druhy charakteristické pro asociaci jsou: Quercus robur, Quercus petraea, Pyrethrum corymbosum, Festuca gigantea, Lathyrus vernus, Hepatica nobilis, Festuca ovina, Brachypodium pinnatum, Carex montana, Potentina alba, Lathyrus niger, Convallaria majalis, Carex digitata, Genista tinctoria, Hypericum montanum a Galium glaucum. Soubor č. 4 jsou heterogennější porosty, některé slabě inklinují k acidofilním doubravám. Na tuto asociaci v xerotermní oblasti Čech poprvé upozorňuje KLIKA (1957). BUREŠ (1970 ms.) uvádí asociaci na Karlštejnsku, stejně HAŠČYNOVÁ (1979 ms.) a BLAŽKOVÁ (1958 ms.). Původně nebyla tato asociace v Čechách odlišovaná od Melampyro-Carpinetum. Společenstva sv. Genisto germanicae-Quercion Neuhäusl et NeuhäuslováNovotná 1967 (fytocenologická tabulka B, soubor č. 5) Tato společenstva byla zjištěna jen na několika místech - Bučina, Haknovec, Haknová, ojediněle Velká hora. Jsou to doubravy s účastí Quercus petraea, bez křovinného patra, s chudým bylinným podrostem. Vyskytují se téměř na rovinách jen slabě ukloněných k severozápadu, na hlubších kyselejších půdách. Zaznamenala jsem 4 fytocenózy nestejného druhového složení; v rámci svazu je blíže syntaxonomicky nezařazuji. Jeví se spíše jako přechodné typy mezi subxerofilními a kyselými doubravami. Fytocenózy jsou charakterizovány druhy Quercus petraea, Poa nemoralis, v některém porostu Luzula luzuloides, Deschampsia flexuosa a Calamagrostis arundinacea. Z Českého krasu uvádějí
59
acidofilní doubravy BUREŠ (1970 ms.), HAŠČYNOVÁ (1979 ms.), JOSEFUSOVÁ (1979 ms.). SKALICKÝ et JENÍK (1974) uvádějí pro Český kras z lesní plochy 20 % náležejících přirozenému výskytu asociace Luzulo-Quercetum, což není výsledkem degradace, jak se někteří autoři vzhledem k vápencové oblasti domnívali, ale ekologickými zákonitostmi (vliv klimatu a substrátu). Prunetum fruticosae Klika 192B (fytocenologická tabulka 9) Vyskytuje se roztroušeně, nejvíce na skalách nad Berounkou a jako lesní lemy pod Velkou horou, jinde jen fragmentálně. Je to křovinné společenstvo s více či méně potlačeným bylinným patrem obsahujícím druhy tř. Festuco-Brometea. Stanoviště jsou teplé lesní lemy, okraje skal nebo náhradní společenstva po xerofilních doubravách, popříp. zarostlé úhory. Svahy jsou jižní až jihovýchodní, obvykle s mělkou kamenitou půdou. Asociaci lokálně charakterizují Prunus spinosa, Crataegus monogyna, Rosa canina, Festuca valesiaca, Bothriochloa ischaemum, Centaurea rhenana, Potentina arenaria, Euphorbia cyparissias a Koeleria macrantha. Společenstvo popsal z Velké hory KLIKA (1928), uvádí je z Českého krasu BUREŠ (1970 ms.) a HAŠČYNOVÁ (1979 ms.). Místy je jako lesní lemy vyvinut Prunion spinosae Soó (1931) 1940, plošně se nijak neuplatňuje. Kromě výše popsaných asociací se v území vyskytují potoční luhy sv. AlnoUlmion Br.-Bl. et Tüxen ex Tchou 1948 em. Th. Müller et Görs 1958 a mezofilní louky sv. Arrhenatherion Koch 1926, zaznamenané pouze v mapě 2.
60
Fytocenologická tabulka 1 Společenstva sv. Alysso-Festucion pallentis Moravec in Holub et al. 1967 a Helianthemo cani-Festucion pallentis Kolbek 1983. As. Alysso saxatilisFestucetum duriusculae Klika ex Čeřovský 1949 (soubor č. 1), as. Allio montani-Sedetum albi Klika 1939 (soubor č. 2), as. Seseli glauci-Festucetum glaucae Klika 1933 (soubor č. 3)
Číslo
1
2
3
V
V
3
Seseli hippomarathrum
V
V
2
Helianthemum canum
IV
II
3
Scabiosa canescens
V
II
3
Cotoneaster integerrimus
IV
II
2
Scabiosa ochroleuca
III
III
1
Aster linosyris
III
I
3
Potentina neumanniana
III
I
3
Koeleria macrantha
III
3
Druhy diferenciální
.
I .
Centaurea scabiosa
V
.
Aurinia saxatilis
V
.
1 .
Asplenium ruta-muraria
V
.
.
Jovibarba sobolifera
IV
.
.
Galium glaucum
IV
II
.
Silene otites
III
.
.
Allium senescens
I
V
.
Sedům album
.
V
.
Thymus pannonicus
IV
.
Anthericum ramosum
I .
III
.
Valerianella carinata
.
III
.
Vincetoxicum hirundinaria
I
.
Seseli osseum
.
III .
Stipa capillata
I
.
3
Teucrium chamaedrys
III
I
3
Echium vulgare
I
III
3
Pulsatilla vulgaris
I .
. .
3
E1 Druhy dominantní Festuca pallens Význačné druhy Festuco-Brometea
Dracocephalum austriacum
61
.
3
3
Coronilla varia
.
.
3
Inula conyza
.
.
3
Carex humilis
.
.
2
Pseudolysimachion spicatum
.
.
2
Centaurea rhenana
V
.
3
Achillea collina
IV
.
3
Aster amellus
IV
.
3
Helianthemum nummularium
IV
.
2
Stachys recta
IV
V
Euphorbia cyparissias
III
.
Artemisia campestris
III
.
. 3 3
.
Ostatní druhy III
.
1
Geranium sanquineum
III
.
1
Dianthus carthusianorum
II
.
2
Verbascum lychnitis
II
.
Anthyllis vulneraria
II
II
.
Linum austriacum
I
.
2
Dictamnus albus
I
1
Phleum phleoides
I
I .
Lactuca perennis
I
.
1 1
Sesleria albicans
I .
. III
1
Linum flavum
.
.
Polygonatum odoratum
.
II
2 .
Berberis vulgaris juv.
.
II
.
Impatiens parviflura
.
II
.
Melica transsilvanica
Sedum maximum
62
2
Fytocenologická tabulka 2 As. Helianthemo cani-Seslerietum calcariae Klika 1933 Číslo
1
2
3
4
5
6
Orientace
ZJZ
JV
ZSZ
J
ZSZ
ZSZ
Sklon
45
50
50
55
50
45
E1
70
65
75
60
65
60
Sesleria albicans
3
1
3
3
3
3
V
Helianthemum nummularium
1
1
+
2
+
1
V
Potentina neumanniana
1
1
1
+
1
2
V
Helianthemum canum
.
+
2
+
1
+
V
Seseli osseum
.
+
.
+
+
+
IV
Festuca valesiaca
.
+
1
.
1
2
IV
Scabiosa ochroleuca
+
+
.
.
+
+
IV
Thymus pulegioides
+
.
+
+
+
.
IV
Aster linosyris
.
+
+
.
+
+
IV
Pulsatilla vulgaris
+
+
.
.
+
1
IV
Cotoneaster integerrimus
.
+
+
.
.
+
III
Teucrium chamaedrys
+
+
+
.
.
.
III
Asplenium ruta-muraria
+
+
+
.
.
+
IV
Stachys recta
.
.
+
+
+
Seseli hippomarathrum
.
.
.
.
+
+
III
Genista tinctoria
+
+
.
.
.
.
II
Valerianella carinata
+
+
.
.
.
II
Pseudolysimachion spicatum
+
+
.
.
.
.
II
Sedum album
.
.
+
.
.
+
II
Bupleurum longifolium
.
.
.
+
.
II
Salvia verticillata
.
.
+
.
.
+
II
Galium glaucum
.
.
.
.
+
.
II
Origanum vulgare
.
.
.
.
+
+
II
Aster amellus
.
+
.
.
+
+
II
Berberis vulgaris
.
+
.
.
.
+
II
Viola hirta
.
.
.
+
.
+
II
Centaurea scabiosa
.
.
.
+
+
.
II
Rosa canina
.
.
.
+
.
+
II
Lactuca perennis
.
.
.
+
.
+
II
K
Druhy dominantní a charakteristické pro asociaci
Ostatní druhy
63
III
Fytocenologická tabulka 3 Společenstva sv. Festucion valesiacae Klika 1931. As. Erysimo crepidifolii-Festucetum valesiacae Klika 1933 (soubor č. 1); as. Carici humilis-Festucetum sulcatae Klika 1951 (soubor č. 2); fytocenózy inklinující k as. Helianthemo cani-Caricetum humilis Kubíková 1977 (soubor č. 3) Číslo
1
2
3
Potentina neumanniana
V
V
V
Teucrium chamaedrys
V
V
V
Helianthemum canum
V
V
V
Thymus praecox
IV
IV
III
Euphorbia cyparissias
IV
IV
V
Achillea collina Druhy diferenciální
IV .
III .
III .
Festuca valesiaca
V
II
I
Seseli osseum
V
II
II
Scabiosa ochroleuca
V
Sanquisorba minor
IV
III .
II .
Erysimum crepidifolium
IV
I
I
Salvia pratensis
IV
I
.
Pimpinella saxifraga
IV
.
I
Bothriochloa ischaemum
IV
II
I
Carex humilis
II
V
V
Helianthemum nummularium
II
V
V
Aster linosyris
I
IV
IV
Stachys recta
II
III
IV
Festuca rupicola
.
V
I
Seseli hippomarathrum
I
IV
I
Sedum album
I
III
.
Koeleria macrantha
. .
IV
Dictamnus albus
IV .
Pulsatilla vulgaris
.
II
III
Ostatní druhy
.
.
.
Bupleurum longifolium
III
III
III
Centaurea rhenana
II
III
I
E1 Společné druhy (převážně tř. Festuco-Brometea)
64
III
Pseudolysimachion spicatum
II
.
.
Stipa capillata
II
I
.
Geranium sanquineum
II
.
Centaurea scabiosa
II
II .
.
Melilotus alba
II
.
.
Sedum sexangulare
II
I
.
Dianthus carthusianorum
II
.
.
Valerianella carinata
II
I
.
Coronilla varia
I
.
.
Anthericum ramosum
I
II
.
Fragaria viridis
.
.
Inula hirta
I .
I
.
Scabiosa canescens
.
II
.
Quercus pubescens juv.
.
III
.
Thesium linophyllon
.
II
.
Allium senescens
.
II
I
Laserpitium latifolium
.
II
I
Inula conyza
.
II
I
Echium vulgare
.
II
Stachys sylvatica
.
II
Linum austriacum
.
II
Thalictrum minus
.
II
Cotoneaster integerrimus juv.
.
I
I
Verbascum lychnitis
.
I
Aster amellus
.
I .
Brachypodium pinnatum
.
I
I
Viola hirta
.
I
65
I
Fytocenologická tabulka 4 Společenstva sv. Festucion valesiacae Klika 1931. As. Fragario-Festucetum rupicolae Bureš 1976 (snímek č. 1-3); fytocenózy s dominantní Festuca rubra (snímek č. 4-5); křovinné úhory (snímek č.6-8)
Číslo Orientace
1
2
3
4
5
6
7
8
JJZ
J
J
JZ
JZ
V
V
V
5
3
5
3
5
5
2
3
Sklon E3%
.
.
.
.
.
5
5
5
Quercus petraea
.
.
.
.
.
1
1
1
Quercus pubescens
.
.
.
.
.
+
Sorbus torminalis
.
.
.
.
.
.
+
.
Fraxinus excelsior
.
.
.
.
.
.
.
+
Quercus robur
.
.
.
.
.
+
.
.
Betula pendula
.
.
.
.
.
+
.
.
E2%
.
.
.
.
.
45
25
30
Crataegus monogyna
.
.
.
.
.
+
+
2
Swida sanguinea
.
.
.
.
.
+
1
+
Corylus avellana
.
.
.
.
.
2
2
1
Fagus sylvatica
.
.
.
.
.
1
1
1
Quercus pubescens
.
.
.
.
.
+
+
.
Ligustrum vulgare
.
.
.
.
.
+
.
.
.
.
.
+ +
.
Juniperus communis
.
+
Quercus petraea
.
.
.
.
.
2
.
+
98
95
100
100
75
85
80
E1%
5
.
Diferenciální druhy a druhy
.
.
.
.
.
.
.
.
tř. Festuco-Brometea
.
.
.
.
.
.
.
.
Festuca rupicola
2
1
3
+
.
.
1
+
Bothriochloa ischaemum
1
+
1
.
.
.
.
.
Coronilla varia
1
2
+
.
.
.
.
.
Fragaria viridis
4
2
1
1
.
.
+
+
Aster linosyris
.
+
+
.
.
.
.
.
Inula conyza
.
+
.
+
.
1
+
2
Carex humilis
.
.
.
.
.
3
3
2
Anthericum ramosum
.
.
.
.
.
1
+
+
Centaurea rhenana
.
.
.
.
.
+
1
1
Aster amellus
.
.
.
.
.
+
+
+
.
.
.
.
.
.
.
.
+
.
.
+
.
.
Bromus erectus Stachys recta
+ .
66
. . .
. . .
1
+
.
.
+
+
+
+
1
1
Helianthemum nummularium
. . .
+
+
Scabiosa ochroleuca
+
1
1
+
1
Agrimonia eupatoria
.
.
.
+
+
1
+
Druhy sv. Arrhenatherion
. .
.
Festuca rubra
. .
. .
4
4
. . . . . .
. . .
Potentina neumanniana
. . . .
Arrhenatherum elatius
1
+
1
2
2
Plantago media
. . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . .
+
+
Ostatní druhy
. . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . .
. . . . . . . . .
. . . . . . . . .
Achillea collina
+
1
2
+
+
Bupleurum longifolium
+
.
+
+
+
.
. .
+
Dianthus carthusianorum
. .
Thymus pulegioides
. . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . .
+
+
Teucrium chamaedrys Euphorbia cyparissias
Dactylis glomerata Daucus carota Taraxacum officinale agg. Briza media Centaurea phrygia Druhy teplomilných doubrav Melampyrum cristatum Melampyrum nemorosum Laserpitium latifolium Epipactis sp. Cephalanthera damasonium
Sanquisorba minor Viola hirta Lembotropis nigricans Brachypodium pinnatum Prunella grandiflora Gentianella ciliata Inula ensifolia Centaurea scabiosa Ononis spinosa Oxytropis campestris
. . . . . . . . .
67
1
.
+
+
+
+
. . . .
. . . +
1
+ +
+
+ 1
+ +
+
+
. .
. .
+
+ 1
+
+ +
.
. .
+ +
.
. .
+
+
+
+
1
+
+
+
. .
. .
. .
. . . . . . . .
. . . . . . . .
+
+
+
2
1
1
+
+
+
+
1
+
+
.
+
+
+
+
+
+
+
. . .
.
Fytocenologická tabulka 5 Společenstva sv. Bromion erecti Koch 1926. As. Scabioso ochroleucaeBrachypodietum pinnati Klika 1933 (soubor č. 1); porosty s Bromus erectus (soubor č. 2) Číslo E1 Významné druhy společné Scabiosa ochroleuca Fragaria viridis Coronilla varia Helianthemum nummularium Diferenciální druhy Brachypodium pinnatum Inula conyza Achillea collina Euphorbia cyparissias Origanum vulgare Geranium sanguineum Bromus erectus Salvia pratensis Dianthus carthusianorum Agrimonia eupatoria Arrhenatherum elatius Knautia arvensis Festuca rupicola Anthyllis vulneraria Galium glaucum Ostatní druhy Sanguisorba minor Aster amellus Laserpitium latifolium Carex humilis Centaurea scabiosa Stachys recta Verbascum lychnitis Viola hirta Potentilla recta Helianthemum canum Cynosurus cristatus Bothriochloa ischaemum
1
2
IV III III III . V V V III III III II II I II II . . . . . III II II II II II I I I . . .
V V III III . . I I . . . V V V IV IV IV III III III . II . . . I II I I I II II II
68
Fytocenologická tabulka 6 Společenstva sv. Carpinion Issler 1931 em. Mayer 1937 a sv. Tilio-Acerion Klika 1955. As. Melampyro nemorosi-Carpinetum Passarge 1957 (soubor č. 1); as. Aceri-Carpinetum Klika 1941 (soubor č. 2)
Číslo
1
2
Carpinus betulus
V
V
Quercus petraea
V
IV
Quercus robur
II
.
Acer platanoides
II
V
Acer pseudoplatanus
I
IV
Tilia platyphyllos
.
III
Fraxinus excelsior
.
III
Ostatní druhy
.
.
Betula pendula
II
I
Fagus sylvatica
II
II
Sorbus torminalis
I
.
Quercus robur
I
I
Sorbus aria
I
.
Tilia cordata
I
.
Acer campestre
.
III
III
III
Ulmus glabra
.
I
Ostatní druhy
.
Carpinus betulus
I
.
Ligustrum vulgare
I
I
E3 Dominantní a význačné druhy as. Melampyro-Carpinetum
Diferenciální druhy Acero-Carpinetum
E2% Význačné druhy as. Melampyro-Carpinetum Lonicera xylosteum Diferenciální druhy as. Aceri-Carpinetum
69
Corylus avellana
I
II
Acer campestre
.
II
Crataegus monogyna
. .
II
Galium odoratum
V
IV
Hepatica nobilis
V
V
Lathyrus vernus
V
V
Festuca altissima
IV
IV
Mercurialis perennis
III
IV
Poa nemoralis
III
Sanicula europaea
III
. .
Pulmonaria officinalis
III
V
Stellaria nemorum
III
Melampyrum nemorosum
III
. .
Galium sylvaticum
II
II
Diferenciální druhy
.
Primula veris
II
I
Viola hirta
II
Bupleurum longifolium
II
Luzula luzuloides
I
Deschampsia flexuosa
I
. . . .
Aegopodium podagraria
II
v
Geranium robertianum
I
IV
Anthriscus sylvestris
III
Ostatní druhy
. . .
Asarum europaeum
III
III
Dactylis glomerata
II
I
Fragaria vesca
II
I
Daphne mezereum
II
III
Melica nutans
II
Pyrethrum corymbosum
II
. .
Lamium maculatum
II
I
Viola reichenbachiana
II
.
Calamagrostis arundinacea
II
.
Euonymus europaea
II
E1 Dominantní a význačné druhy as. Melampyro-Carpinetum
Urtica dioica
III
.
70
Lathyrus niger
II
Polygonatum odoratum
I
. .
Brachypodium pinnatum
I
I
Melampyrum nemorosum
I
.
Ajuga reptans
I
Hieracium murorum
I
. .
Hedera helix
I
Ranunculus lanuginosus
I
. .
Melittis melissophylum
I
I
Impatiens parviflora
I
I
Astrantia major
I
.
Campanula rapunculoides
I
II
Campanula persicifolia
I
.
Geum urbanum
I
II
Neottia nidus-avis
I
.
Cephalanthera damasonium
I
I
Clematis recta
I
I
Campanula trachelium
. . .
II
Epipactis helleborine Lilium martagon
II II
Fytocenologická tabulka 7 Společenstva sv. Fagion Luquet 1926 a společenstva přechodná k sv. Luzulo-Fagion Lohmeyer et Tüxen in Tüxen 1954
Číslo snímku
1
2
3
Orientace
sz
JV
V
Sklon
30
15
35
E3%
90
90
95
Fagus sylvatica
4
4
4
Carpinus betulus
.
1
1
Betula pendula
+
+
.
E2%
3
3
3
Fagus sylvatica
+
+
+
Carpinus betulus Viburnum opulus
. .
. .
. .
E1%
40
20
10
71
Druhy Cephalanthero-Fagenion Mercurialis perennis
2
1
+
Hepatica nobilis
.
+
.
Carex digitata
+
Neottia nidus-avis
.
+
.
Pyrethrum corymbosum
.
+
.
Campanula rapunculoides
.
+
.
Daphne mezereum
.
.
+
Lilium martagon
.
.
+
Druhy Eu-Fagenion
.
.
.
Galium odoratum
1
1
1
Festuca altissima
1
1
1
Dryopteris filix-mas
+
+
Druhy Luzulo-Fagion
.
.
. .
Luzula luzuloides
.
.
+
Ostatní druhy
.
.
Asarum europaeum
2
+
+
Lathyrus vernus
1
1
.
Viola reichenbachiana
+
.
.
Galeobdolon luteum
2
.
.
Oxalis acetosella
1
.
.
Lamium purpureum
+
.
.
Athyrium filix-femina
.
+
.
Poa nemoralis
.
.
+
72
+
Fytocenologická tabulka 8 Společenstva sv. Quercion pubescenti-petraeae Br.-Bl. 1931 a okruhu sv. Genisto germanicae-Quercion Neuhäusl et Neuhäuslová-Novotná 1967. As. Lathyro versicolorisQuercetum pubescentis Klika (1928) 1932 (soubor č. 1); as. Lithospermo-Quercetum Br.-Bl. 1932 (soubor č. 2); as. Potentino albae-Quercetum Libbert 1933 a fytocenózy z okruhu této asociace (soubor č. 3-4); fytocenózy okruhu sv. Genisto germanicae-Quercion Neuhäusl et Neuhäuslová-Novotná 1967 (soubor č. 5).
Číslo
1
2
3
4
5
. .
E3 Charakteristické a diferenciální druhy Quercus pubescens
V
III
.
Sorbus torminalis
II
III
3
. .
Sorbus aria
II
I
2
.
.
Quercus petraea
II
V
3
V
4
II
3
III
2
Ostatní druhy
.
.
Acer campestre
I
II
Pinus nigra
I
I
. . .
. . .
Carpinus betulus
. .
II
. . . . .
IV
4
.
.
. .
I
. .
I
. .
Quercus robur
Fraxinus excelsior Robinia pseudoacacia Acer platanoides
I
.
I
E2 Charakteristické a diferenciální druhy Cornus mas
V
V
3
IV
Ligustrum vulgare
V
III
3
IV
Sorbus torminalis
I
Ostatní druhy
.
Swida sanguinea
II
. . .
Rosa canina
II
I
Acer campestre
II
II
Pyrus communis
II
.
Cratageus monogyna
II
I
Corylus avellana
I
I
. . . . . . . .
. . . . . . . .
Berberis vulgaris
II
.
2
73
I
. . . . . . . . . . .
Quercus pubescens
I
.
. .
. .
. .
Quercus petraea
.
I
Carpinus betulus Lonicera xylosteum
. .
. .
2
II II
. .
Sorbus aucuparia
.
.
1
I
.
E1 Charakteristické a diferenciální druhy as. Lathyro-Quercetum Festuca rupicola
V
II
.
.
.
Carex humilis
V
II
.
.
.
Pyrethrum corymbosum
IV
IV
2
V
Teucrium chamaedrys
IV
II
1
.
Dictamnus albus
IV
IV
3
II
. .
Melampyrum cristatum
IV
II
.
I
.
Fragaria viridis
II
II
3
II
Anthericum ramosum
II
III
.
.
Inula conyza
II
I
3
V
Bupleurum falcatum
II
II
Laserpitium latifolium
II
II
. .
. .
. .
Helianthemum nummularium
II
.
.
.
Cephalanthera damasonium
II
II
3
I
Melittis melissophyllum
II
III
3
II
Trifolium alpestre
II
II
3
I
Polygonatum odoratum
II
II
2
I
. . . .
. . . . . . . . . .
1
2
. 2
Lathyrus pannonicus
II
I
.
Orchis purpurea
II
II
2
Cephalanthera rubra
I
I
2
Cotoneaster integerrimus
I
.
Clematis recta
I
I
. .
II
IV
.
Clinopodium vulgare
II
III
I
Festuca gigantea
.
V
. .
IV
1
Hepatica nobilis
I
IV
3
V
2
IV
1
V
2
I
4
II
Diferenciální druhy as. Lithospermo-Quercetum Buglossoides
.
purpurocaerulea
Lathyrus vernus Galium odoratum
I
IV
74
.
Primula veris
I
III
I
1
Festuca ovina
.
I
3
I
.
Brachypodium pinnatum
III
II
3
III
.
I
3
II
. .
Carex montana
.
3
.
Lathyrus niger
. .
Potentina alba
I
3
I
. .
Convallaria majalis
.
.
2
I
.
Carex digitata
.
.
2
II
Genista tinctoria
II
I
2
.
. .
Hypericum montanum
.
2
Galium glaucum
I
. .
. .
. .
. . . . .
IV
4
I
2
.
1
I
2
.
1
. . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . .
.
.
Diferenciální druhy as. Potentillo-Quercetum
2
Diferenciální druhy acidofilních doubrav Poa nemoralis
I
Deschampsia flexuosa
. . . .
. . . . .
IV
II
Asarum europaeum Calamagrostis arundinacea Luzula luzuloides Ostatní druhy Coronilla varia
II
I
Achillea collina
II
II
Centaurea rhenana
II
.
Peucedanum cervaria
II
II
Potentina neumanniana
II
I
Inula hirta
II
Aster linosyris
II
I
Dianthus carthusianorum
I
I
Scabiosa ochroleuca
I
I
Carlina vulgaris
I
Gentianella ciliata
I
. .
Vincetoxicum hirundinaria
I
I
Hypericum perforatum
I
Pulsatilla vulgaris
I
. .
Thymus pulegioides
I
I
Mercurialis perennis
I
II
. . . . . . . . . . . . . . . . .
I
.
Euphorbia cyparissias
Verbascum lychnitis
I
I
75
1
1
. .
. .
.
.
I
. .
. .
. .
. .
IV
1
III
2
. .
1
. .
II
. .
. .
I
. .
II
. .
II I
I
. . .
I
.
Viola hirta
I
II
2
Geranium sanguineum
I
I
.
Stellaria nemorum
. .
II
Dactylis glomerata Campanula persicifolia Fragaria vesca Melica nutans Hieracium murorum Myosotis sylvatica Daphne mezereum Ligustrum vulgare juv. Melampyrum sylvaticum Melampyrum nemorosum Ajuga reptans Pulmonaria officinalis Neottia nidus-avis Mycelis muralis
. . . . . . .
II
. I
. I I
1
II
. .
II
. .
II I
. .
I
1
1
I
1
.
.
2
Fytocenologická tabulka 9 As. Prunetum fruticosae Klika 1928
Číslo
1
2
3
4
5
Orientace
J
3
JJV
J
.
Sklon
25
15
25
20
O
E2%
50
90
90
98
80
Prunus spinosa
3
3
3
4
3
V
Crataegus laevigata
1
2
2
1
1
V
Rosa canina
1
+
2
1
Swida sanguinea
+
+
1
1
Acer campestre
1
+
+
Pyrus communis
. .
+
.
Cornus mas
.
+
Corylus avellana
+
. .
. . .
K
Význačné druhy asociace
IV
Ostatní druhy
.
76
. .
IV
+
II
. .
I
III
I
E1 E1%
60
10
10
5
25
Festuca rupicola
+
1
1
+
1V
Bothriochloa ischaemum
2
1
1
+
1V
Centaurea rhenana
+
.
1
+
1 IV
Potentina neumanniana
+
1
.
+
+ IV + III + III
Význačné druhy asociace
Euphorbia cyparissias
1
.
1
.
Koeleria macrantha
+
.
+
.
Salvia pratensis
.
+
+
Seseli osseum
1
+
+
. .
Thymus praecox
1
+
. . .
Ostatní druhy
Daucus carota
+
+
Ononis spinosa
+
+
Convolulus arvensis
+
Bupleurum longifolium
.
Agrimonia eupatoria
1
. . . . .
Aster linosyris
+
1
Fragaria viridis
+
Stachys recta
. .
. . .
Sesleria albicans
1
Sedum album
+
Teucrium chamaedrys
+ +
. . . . + +
.
. . . . . . . . . . . .
. .
II III 1 III
. . .
II II II + II + II + II
. . . .
II II II I +I
ZÁVĚR Práce předkládá podrobnější zpracování vegetace východní části SPR Karlštejn a zároveň výsledky využití metod DPZ při konstrukci vegetačních map aktuální vegetace na příkladu tohoto území. Vegetace je zpracována klasickými metodami, jsou popsána a fytocenologickými snímky, popř. jen konstančními třídami doložena hlavní rostlinná společenstva. Při sestavování vegetačních map se potvrdilo, že k zakreslení hranic vegetačních jednotek lze leteckých snímků použít velmi dobře, zpracování je rychlejší a přesnější. Bez revize v terénu není tato metoda ovšem dostačující. Neocenitelná je zvláště v případě špatné přístupnosti nebo nepřehlednosti území a u mozaikovitých porostů.
77
Interpretací byl upřesněn zvláště současný stav a rozloha jehličnatých lesních porostů (vzhledem k častým změnám již neodpovídá starším údajům). Podrobněji byly také zakresleny malé plochy xerotermních trávníků v mozaikách lesostepních společenstev běžnými metodami pozemního průzkumu těžko zachytitelné. Závěrem lze shrnout, že fotointerpretační metoda v kombinaci s terénním ověřením se ukázala jako vhodná pro sestavování vegetačních map. Nedostatkem je určité zkreslení snímků do stran, které by bylo možné použitím příslušné přístrojové techniky odstranit. SUMMARY The aim of the article is to work up the Vegetation of the western part of the State Natural Reserve "KARLŠTEJN", the largest one in the National Trust Land "Český kras" (Bohemian karst). The Vegetation was worked up by classical methods of geobotany. The main assotiations in the region have been described and docu-mented by phytocenological tables. The Vegetation maps have been set up by means of Earth remote sensing. Enhanced multispectral black and white photographs (6 canal, 790 - 890 nm) have been used after field revisions of said pictures.
LITERATURA BLAŽKOVÁ, D. (1958): Fytocenologická studie roblínských hájů -ms. Dipl. práce, depon in: Kat. bot. PřF UK, Praha. BUREŠ, L. (1970): Podklady pro biologické plánování krajiny Českého krasu - ms. Dipl. práce, depon in: Kat. bot. PřF UKS Praha. BUREŠ, L. (1976): Rostlinná společenstva úhorů v Českém krasu. Preslia Praha, 48: 21-32. ČEŘOVSKY, J. (1949): Xerotermní vegetace na skalách u Pikovic a její ochrana. Ochrana přír., Praha, 4/2: 28-30. DOMIN, K. (1928): The plant associations of the valley of Radotín.. Preslia, Praha, 7: 3-68. FIŠEROVÁ, D. (1989): Vegetační mapování maloplošných chráněných území CHKO Český kras prostřednictvím dálkového průzkumu Země - ms. Depon. in: Správa CHKO Český kras v Karlštejně. HAŠČYNOVÁ, D. (1979): Ochranářsko-botanický inventarizační průzkum státní přírodní rezervace Koda a přilehlého území CHKO Český kras - ms. Dipl. práce, depon in: Kat. bot. Přf. UK, Praha.
78
JOSEFUSOVÁ, Z. (1979): Inventarizační průzkum SPR Karlštejn a přilehlého území CHKO Český kras - ms. Dipl. práce, depon. in Kat. bot. PřF UK, Praha. KLIKA, J. (1928): Geobotanická studie rostlinných společenstev Velké hory u Karlštejna. Rozpr. 2. tř. Čes. akad. Praha, 37/12: 1-42. KLIKA, J. (1932): Lesy v xerothermní oblasti Čech. Sborn. Čes. akad. zeměď. Praha, 29: 126132. KLIKA, J. (1933): Studien über die xerotherme Vegetation Mitteleuropas. II. Xerotherme Gesellschaften in Böhmen. Beih. Bot. Cbl., Dresden, 50: 707-773. KLIKA, J. (1939): Die Gesellschaften des Festucion valesiacae-Verbandes in Mitteleuropa. Stud. bot. Čech, Praha, 2: 117-157. KLIKA, J. (1941): Rostlinosociologická studie křivoklátských lesů. Věst. Král. čes. společn. nauk, Praha, 1941/3: 1-46. KLIKA, J. (1942): Rostlinná společenstva Velké hory. Sborn. Čes. akad. techn., Praha, 16: 580602. KLIKA, J. (1951): Xerothermní travinná společenstva v Českém stře-dohoří. Rozpr. 2. tř. Čes. akad., Praha, (1950) 60/25: 1-47. KLIKA, J. (1957): Poznámky k fytocenologii a typologii našich xerotermních doubrav. Sborn. Čes. akad. zeměd. věd - Lesnictví, Praha, 30/8: 569-596. KUBÍKOVÁ, J. (1977): The Vegetation of Prokop Valley Nature Reserve in Prague. Folia geobot. phytotax., Praha, 12: 167-199. KUBÍKOVÁ, J. (1982): Chráněná území Šáreckého údolí a jejich současná vegetace. Natura pragensis, Praha, 1982/1: 5-70. MORAVEC, J. et al. (1983): Rostlinná společenstva České socialistické republiky a jejich ohrožení. Severočeskou přírodou, Litoměřice, příl. 1983/1. NEUHÄUSLOVÁ, Z., KOLBEK, J. et al. (1982): Seznam vyšších rostlin, mechorostů a lišejníků střední Evropy užitých v bance geobotanických dat BÚ ČSAV. Průhonice. SAMEK, V. (1964): Lesní společenstva Českého krasu. Rozpr. Čes. akad. věd, Praha 74/7: 171. SKALICKÝ, V., SLAVÍK, B. et al. (1982): Regionálně fytogeografické členění ČSR. In: Směrnice pro zpracování květeny ČSR, Průhonice.
Adresa autorky: Dr. Daniela Fišerová Státní ústav památkové péče a ochrany přírody Valdštejnské nám. 1 118 01 Praha 1.
79
80
Bohemia centralis 19: 81 — 91. 1990
Hynutí dubů ve středních Čechách Eichensterben in Mittelböhmen
Antonín PŘÍHODA
Od roku 1979 začaly v Československu ve stále větším měřítku hynout duby, nejprve na východním Slovensku, kde došlo k rozsáhlým kalamitám, pak i v dalších částech Slovenska a konečně i na Moravě a v Čechách. Jako příčina hromadného onemocnění a hynutí se oficiálně uvádí „komplex nepříznivých faktorů", podstatou však je onemocnění svazků cévních velmi blízké známé grafióze jilmů, tedy tracheomykóza. U dubů ji působí několik druhů mikroskopických hub rodu Ceratocystis (Ophiostoma), tracheomykózy však mohou vyvolat i některé mikroskopické houby jiných rodů. Jejich podhoubí žije v cévách bělové části dřeva, které zčásti ucpává, mnohem nebezpečnější však je tím, že většinou vylučuje do rostliny jedovaté látky, které působí vadnutí a mnohdy i rychlé hynutí napadených stromů. V zahraniční literatuře se proto choroba označuje také jako „vadnutí dubů" (Oak wilt, Eichenwelken). Houby napadají duby ve všech vývojových stadiích, od žaludů až po staleté stromy. Nákaza proniká do živých rostlin rozmanitými cestami a způsoby a podle toho se pak liší projevy a postup onemocnění. To může být dlouho skryté (latentní), nebo pomalé (chronické), ale často je náhlé (akutní) a velmi rychlé, takže i dub dosud zcela zdravý a více jak sto let starý zahyne během několika měsíců. PROJEVY ONEMOCNĚNÍ
81
Příznaky i průběh choroby se poněkud liší podle druhu cizopasné houby, místa a množství nákazy, způsobu přenosu a druhu přenašeče, odolnosti jednotlivých druhů dubů, věku a stanovištních podmínek, ovlivňuje je i průběh počasí. První projevy lze pozorovat v květnu a červnu: napadeně větve, části koruny nebo i celé stromy raší opožděně, mladé listí je žlutavé a drobnější a od konců větévek začíná zasychat. Často na celých větvích listí náhle vadne a koruny od konců větví prosychají. Později ze silnějších větví nebo kmene vyrážejí v celých chomáčích nové výhony označované jako vlky, což je příznakem pokročilejšího stadia choroby. Listy na nich bývají mnohdy nápadně zvětšené. Při akutním průběhu listí v celé části koruny rychle vadne, usychá a dostane žlutohnědou barvu, přičemž neopadává a zůstává na stromě. Kůra z takto rychle zničených stromů často odpadává v dlouhých plátech a obnažená bělová část dřeva je v dlouhých pruzích nebo po celém, povrchu zbarvena šedě až skoro černě. Zbarvení není jen na povrchu, ale proniká několik mm až cm do hloubky dřeva. Na příčných řezech silnějšími větvemi nebo kmenem jsou patrné zbarvené výseky mezikruží bělové části dřeva nebo celý tmavě zbarvený prstenec při obvodu řezné plochy. V létě při dostatečné vlhkosti vyrostou na takových řezných plochách nejprve sedavé plísňovité porosty konidiového (= anamorfního) stadia houby, později i drobounké plodničky vřeckatého stadia vypadající jako malinké baňky protažené v dlouhý zobánek pronikající ven ze dřeva. Množství těchto nitkovitých zobán-ků je patrno i pouhým okem nebo lupou jako drobné černé štětinky připomínající neholené vousy. Na obou plodných stadiích houby lze vidět lupou drobounké kapénky bezbarvého, nažloutlého, nahnědlé-ho nebo i jemně nazelenalého slizu, který obsahuje nesmírné množství výtrusů, jež jsou nesmírným zdrojem nákazy pro ostatní živé stromy. ZPŮSOB A CESTY NÁKAZY
Houby vyvolávající tracheomykózy jsou schopné žít saprofytně na odumřelém dřevě a vyskytují se i v zcela zdravých porostech, aniž by stromům škodily. K cizopasnictví dochází, dostanou-li se nejrozmanitějšími typy poranění do cév živých stromů. V zdravých porostech to bývají nejprve mechanická poranění kůry, která obnaží bělovou část dřeva, dále nejrozmanitější požerky hmyzu. Do otevřených mechanických poranění se dostává infekce větrem, vodou, ale hlavně je přenášena nejrozmanitějšími druhy hmyzu i jinými členovci, např. roztoči. Hmyz nalétá v celé sukcesi na poraněná místa stromů, kam ho nejprve láká vytékající čerstvá míza, později kvasící míza inokulovaná kvasinkami a baktériemi, později i na zaschlé nebo postupně se zavalující rány, kde má vhodné podmínky k rozmnožování. Jako první
82
nalétají na čerstvé rány živých stromů (i řezné plochy pařezů a vytěženého dřeva) v době vegetace některé druhy dvoukřídlého hmyzu. Největší význam jako přenašeči výtrusů hub, kvasinek i baktérií mají octomilky, mušky čeledi Drosophilidae. Ze přenášejí zárodky hub působících zhoubné tracheomykózy dubů, prokázali četní badatelé v USA, kteří vypěstovali i kultury virulentních kmenů hub z jejich exkrementů. U nás se zabývá taxonomií, bionomií i ekologií těchto much J. MÁCA, který je pozoroval nejen na míze vytékající z ran živých stromů, ale i na plodnicích chorošovitých hub právě v době, kdy se z plodnic hromadně uvolňují výtrusy, takže do otevřených ran zřejmě mohou přenášet i nákazu dřevokazných hub, které následnou hnilobou znehodnocují dřevo ještě živých nebo odumřelých či poražených stromů. Naletují na rozmanité stromy listnaté, ale např. i na kvasící pryskyřici vytékající z ran živých smrků, takže je možný přenos nákazy i mezi různými druhy stromů. Jsou to především druhy Drosophila confusa, D. funebris a D. phalerata. Kvasící míza láká i jiný hmyz, především rozmanité druhy brouků, z nichž největší význam pro přenos nákazy mají lesknáčkovití - brouci čeledi Nitidulidae. V USA zjistili v jejich trusu výtrusy hub působících tracheomykózy a u čtyř druhů se podařilo vyvolat nákazu i pokusně. V letech 1953-80 studovalo lesknáčkovité brouky v tomto směru v USA deset badatelů a v novější době možná ještě i další. 0 ekologii lesknáčkovitých na území Československa jsou pouze stručné zmínky v Roubalově Katalogu brouků Karpatské oblasti, jinak se celý život věnoval jejich studiu Oldřich Marek v Žamberku, který však koncem roku 1986 zemřel, a jeho sbírka se dostala do Entomologického oddělení Národního muzea v PrazeKunraticích, kde pokračuje ve studiu těchto brouků dr. JELÍNEK. Četné druhy lesknáčkovitých brouků mají i přímý vztah ke kůrovcovitým broukům, kteří při tracheomykózách mají nejvýznamnější roli, i k rozmanitým houbám žijícím ve stromech nebo v mrtvých pozůstatcích různých rostlin, hnijícím dřevě, trouchu, hrabance apod. Pro přenos tracheomykóz přicházejí v úvahu především druhy rodu Carpophilus, např. C. sexpustulatus, vyskytující se hromadně od března do září pod kůrou dubů i jiných listnáčů (podle Roubala „na tamních my-celiích a na šťávě" a v Karpatech hojný). Jeho larva žije tamtéž a pronásleduje drobné larvy xylofágního hmyzu, popřípadě požírá i jejich exkrementy. Dále mají význam četné druhy rodu Epuraea žijící pod kůrou a na šťávě stromů. Jejich larvy jsou predátory larev kůrovcovitých brouků nebo se živí houbami. Brouci nalétají na čerstvě poražené stromy, hromady klestu, kůry apod. Z dubu nebo dubových porostů uvádí Roubal šest druhů. Pod kůrou dubů a v chodbičkách kůrovcovitých brouků žijí i dva druhy rodu Librodor, dále Pityophagus quercus, jinak v starých dubech, klestu apod. i brouci rodu Cybocephalus. Reitter uvádí především na dubech také dva druhy rodu Cryptarcha (C. strigata a C. imperialis). Podle Roubala brouci obou těchto druhů i
83
jejich larvy žiji pod kůrou v místech, kde se roní míza, vždy pospolitě. Pfeffer uvádí z lesknáčkovitých jako první na kvasících stromových šťávách lesknáčky rodu Soronia. S. punctatissima byl podle Roubala v Čechách hojný, ale v Karpatech vzácný a na mnoha místech zcela chyběl, ale byl tam zastoupen velmi hojným druhem S. grisea. Podobný význam jako lesknáčkovití mají i příbuzní brouci zařazovaní nověji do samostatné čeledi lesklecovití - Rhizophagidae. Ti žijí též pod kůrou stromů, kde pronásledují larvy podkorního hmyzu nebo žerou jejich trus, ale spíše na hnijícím dřevě. Mají také vztah k mikroskopickým i chorošovitým houbám. Na dubech zaznamenal Roubal z Karpat tři druhy: Rhizophagus perforatus, R. parvulus a R. cribratus. Význam lesknáčkovitých i lesklecovitých brouků v lesních biocenózách a jejich vztahy ke kůrovcovitým broukům i dalšímu dřevnímu hmyzu a také k houbám, jejich rozšíření v českých zemích atd. by si zasloužily podrobnější výzkum, který je v současné době i z hospodářského hlediska velmi aktuální. V druhé etapě nalétají na poraněná místa dubových kmenů pilořitky rodu Xiphydria. Především je to pilořitka dubová - X. longicollis, která se líhla ve velikém množství z dřeva tracheomykózou postižených dubů z okolí Zvolena a Krupinské vrchoviny. Hromadně byly napadeny duby zvláště v porostech, kde se v minulosti prováděly chemické prořezávky, po kterých některé stromy uschly a zůstaly stát v porostech nebo později padly, když jejich dřevo bylo porušeno hnilobou, mnohé však zásah (zranění sekerou a vstřik chemické látky s arboricidním účinkem) přežily, odumřelá místa se začala zavalovat hojivým pletivem, ale takto oslabené a pomalu hynoucí stromy se staly lákadlem pro nejrozmanitější druhy dřevokazného hmyzu a hostitelem četných fytopatogenních i dřevokazných hub a tím napomáhaly přechodu dříve jen saprofytických organismů (hmyzu, hub i baktérií) k cizopasnictví na živých stromech. Takové případy byly pozorovány i v středních Čechách (před rokem 1979 při pokusech s chemickými prořezávkami na školním lesním podniku v Kostelci nad Černými lesy). Lesní porosty na Slovensku, kde se prováděly chemické prořezávky (např. na lesních závodech Krupina a Banská Bystrica),se staly prvními a nejvážnějšími ohnisky zhoubných tracheomykóz nejen dubů, ale i buku tím, že umožnily přemnožení několika druhů hmyzu přenášejícího houbové nákazy z mrtvého dřeva do svazků cévních živých stromů. Kromě pilořitek šlo o některé druhy kůrovcovitých brouků, krasců a tesaříků. Z pilořitek je na dubech nejhojnější pilořitka dubová, i když kromě dubů napadá i olše, jilmy, břízy, babyku a hrušeň, pravděpodobně i starší hlohy. O jejím rozšíření a bionomii v Československu nejsou podrobnější údaje. O větším napadení dubů touto
84
pilořitkou na jižní Moravě a v Dolním Rakousku psal roku 1935 rakouský entomolog SCHI-MITSCHEK. Postiženy byly duby poškozené bleskem se suchými vrcholy v korunách a horní části kmenů a napadení postupovalo směrem dolů. Chodby larev probíhaly bělí ve všech směrech a pouze se dotýkaly jádrového dřeva.
Pilořitka dubová - Xiphydria longicollis, významný přenašeč tracheomykóz mezi různými dřevinami; samička, samec, larva a požerky. Podle Kurira kreslil A. Příhoda.
85
Byly vyplněny jemnou dřevní moučkou bělavé barvy. (Při nákaze dubů tracheomykózou je tato moučka zbarvena šedě.) K rojení docházelo od konce července do konce září. (Na jižním Slovensku se rojí dříve.) Z vajíček vykladených do července má jednoletý vývoj, z vajíček kladených v srpnu až září trvá vývoj jeden a půl roku až dva roky. Doba vývoje je závislá i na počasí, v teplejších oblastech a za teplých roků je vývoj jednoletý. Larva se kuklí v běli těsně pod kůrou a dospělý hmyz prolézá pouze tenkou vrstvičkou dřevní moučky a borkou. Pod tlustou borkou některé pilořitky hynou. Kukla je uložena hlavovou částí směrem k povrchu, stěny kuklové komůrky černají. Výletové otvory jsou okrouhlé o průměru 2-5 mm. Některé duby jsou napadeny v takovém množství, že larvy rozruší téměř celou běl. Kromě vlastního žíru larev a přenosu tracheomykóz škodí pilořitky i tím, že podobně jako některé další druhy hmyzu živící se dřevem přenášejí tam zcela pravidelně i mycelium dřevokazných hub, které jim slouží též jako součást potravy. K přenosu dřevních hub mají samičky speciální ústroje, což jsou zvláštní váčky uložené párovitě při bázi kladélka a jež jsou naplněné konidiemi houby. Ty jsou ponořeny ve slizovitém sekretu vylučovaném hmyzem párovitými žlázami baňkovitého tvaru. Ústí těchto žláz vede do váčků fazolovitého tvaru s konidiemi a při kladení každého vajíčka se vyloučí i část sekretu s konidiemi. Ty pak ve dřevě vyklíčí, což podporuje i vlhký sekret. Houby z chodbiček piloritek mohou vyrůst znovu i za půl roku po ovlhče-ní vyschlého dřeva již opuštěného pilořitkami. Houby mají význam pro výživu larev pilořitek asi jako ambróziové houby pro některé druhy kůrovcovitých brouků. Sliz vylučovaný žlázkami v těle pilořitek obsahuje komplex proteinů a polysacharidů, jež velmi podporují růst mycelia ve dřevě. Z rodu Xiphydria napadá příležitostně duby i X. camelus (pilořitka olšová), která je černá s bílou kresbou. Jinak žije v olších, břízách, jilmech, topolech, habrovci (Ostrya), z ovocných dřevin napadá peckoviny rodu Prunus. Z rodu Tremex žije na dubech T. magnus, napadající i břízy, buk a babyku. Protože pilořitky jsou polyfágní, jsou nebezpečné možnosti přenosu hub působících tracheomykózy i mezi dřevinami různých rodů. Množí se i v zcela suchých stromech, které už opustili kůrovcovití brouci a naletují na poraněné živé stromy. V Čechách byly pozorovány výletové otvory a požerky pilořitek v Polabí, na Křivoklátsku, v Českém středohoří a na Žatecku, v olších v okolí Jindřichova Hradce byly hlavními přenašeči nově pozorované tracheomykózy olší (a jejich hromadného hynutí). Jejich význam při přemnožení nelze podceňovat. Preventivní ochrana živých stromů před mechanickými ranami i ošetření již vzniklých ran nátěrem před náletem hmyzu i houbovými nákazami jsou základními podmínkami ochrany. Mechanizace lesního hospodářství a těžba dřeva i v době vegetace, kdy stromy se mnohem snáze zraňují než v době vegetačního klidu, působí mnohem častější, větší i hlubší zranění
86
stromů, než tomu bylo v minulosti. Není to jen při těžbě, ale i při přibližování a dopravě dřeva nebo nejrozmanitějšího jiného materiálu lesem, mechanizované stavbě a udržování lesních komunikací. Stromy se zraňují na kořenech, kořenových nábězích, kmenech i větvích v korunách. Dřevní hmota se tak znehodnocuje i následnými hnilobami jak v dosud stojících živých stromech, tak i později ve vytěženém dřevě. POSTUP CHOROBY VE STŘEDNÍCH
ČECHÁCH
V Čechách do roku 1986 mělo hromadné hynutí dubů vyvolané tracheomykózami jen latentní nebo chronický charakter, ale od poloviny dubna roku 1987 nastal nápadný zvrat k horšímu a objevila se ohniska akutního až kalamitního charakteru. V roce 1986 šlo většinou jen o ranové infekce buď bez patrných požerků hmyzu (předpokládaný přenos octomilkami nebo lesknáčkovitými brouky), nebo na starších ranách od požerků pilořitek rodu Xiphydria. V Polabí se vyskytovalo jednotlivé náhlé hynutí stromů od požerků larev brouka lesana lodničníka -Lymexylon navale (Kersko, vojenské lesy západně od Chlumce nad Cidlinou). Požerek jeho larvy začíná jako vláskovitě tenká chodbička od poraněného místa nebo i jen nepatrné trhlinky v kůře a dřevě a probíhá vodorovně kolem celého kmene, přičemž se stále rozšiřuje, jak larva roste. Je vyplněna jemnými pilinkami, které mají normálně barvu dřeva, ale při infekci tracheomykózou jsou šedě až skoro černě zbarvené. Protože při tomto typu požerku infekce postihne celý kmen dokola, stačí i jediný infikovaný požerek, aby způsobil rychlý zánik celého stromu. Infekce je zjistitelná jen v místě požerků, jinak v dřevě nejsou nápadnější příznaky tracheomykózy. Stromy hynou obvykle náhle až v době pokročilé vegetace v druhé polovině roku. Zániku dubů nemusí předcházet hromadné přemnožení jako u jiných přenašečů tracheomykóz. Větší ohniska pocházela od požerků krasců rodu Agrilus (polník) nebo tesaříkovitých brouků (Žehušice, Roztocký háj u Prahy, okolí Brandýsa nad Labem). Ohniska nejnebezpečnějšího přenašeče tracheomykóz dubu, bělokaza dubového (Scolytus intricatus), ale jen v malém rozsahu, byla sledována v Žehušické oboře a v parku v Krásném Dvoře u Podbořan. Větší ohniska hynutí dubů, kde nebylo možno zjistit přenašeče, byla v P00hří. Výrazné prosychání korun s tvorbou vlků se objevovalo na vlhkých stanovištích v okolí Lužné, Zbiroha (na březích rybníků) a při potoce od Zákolan ke Kralupům. Na suchých stanovištích byl postižen dub Quercus daleschampii od Písků u Křivoklátu k Amalínu. Rychlý spád choroby od poloviny dubna 1987 byl způsoben nápadným přemnožením bělokaza dubového (19. IV. ve Středoklukách u Prahy, 28. IV. ve
87
vojenských lesích ve Vlkavě u Chlumce nad Cidlinou, kde však byl odpad po těžbě rychle asanován a situaci se podařilo zvládnout). 5. V. bylo zjištěno nové ohnisko nad tunelem v Křivoklátu a značné přemnožení bělokaza dubového ve společenstvu Querceto-Potentilletum albae na Quercus daleschampii u Červeného kříže na Křivoklátsku, 23. V. vážné nové ohnisko u Karlštejna, 30. V. na Quercus daleschampii v lese Srbsko poblíž obce Leská u Třebívlic v Českém středohoří a velké ohnisko bylo zjištěno 31. V. v okolí Skalice v Českém středohoří. 11. VI. bylo pozorováno hynutí dubů a tracheo-mykóza habrů v údolí Chrudimky jižně od Pardubic. I když počasí nebylo právě příznivé pro rozvoj bělokaza dubového, jaro 1987 v Čechách připomínalo počátek kalamitního hynutí dubů, k jakému došlo v roce 1981 na východním Slovensku, odkud postupovalo na západ. Souběžně se šířilo i v Maďarsku s postupem do Rakouska. V roce 1986 dostalo hynutí dubů v Rakousku podle prof. FÜHRERA z Vídně „dramatický spád",a proto byla v lednu 1987 na toto téma svolána mezinárodní porada. Referáty z této porady byly uveřejněny v rakouském lesnickém časopise a v xeroxových kopiích jsou uloženy ve Výzkumném ústavu lesního hospodářství a myslivosti Jíloviště -Strnady. V Praze se objevila vážná tracheomykóza dubů v Miličovském háji, kde byli jako přenašeči zjištěni krasci a tesaříci,a zvláště těžce byla postižena obora Hvězda, kde se přemnožil bělokaz dubový. V zimě 1987-88 tam bylo nutno porazit 270 staletých krásných dubů, které již neměly naději na regeneraci a přežití. V zimě 1988-89 choroba pokračovala, i když její likvidaci se věnovala největší péče, ale v první fázi byly káceny jen nejvíce postižené stromy. Choroba se vyskytuje i v Šárce, na Cibulce a v dalších pražských lesích.
88
Při pokusech, které jsme prováděli ve Zvolenu s doc. Patočkou, jsme zjistili, že bělokaz dubový při zralostním žíru, nemá-li dub, dává přednost větévkám jabloně a švestky např. i před bukem a habrem. (To potvrdily i stížnosti některých občanů maďarských vesnic na východním Slovensku na hynutí ovocných stromů po převozu palivového dřeva v kůře z dubů postižených tracheomykózou.) V SSSR bylo pak prokázáno, že nejnebezpečnější typ tracheomykózy dubů vyvolaný karanténní houbou Ceratocystis roboris (nesprávně někde ztotožňovaný s druhem Ceratocystis piceae) je přenosný i na jabloň. Hromadné hynutí dubů v současné situaci může tak způsobit velmi vážné škody nejen lesnímu hospodářství, ale ohrožuje i velkoplošné jabloňové plantáže např. v Českém středohoří. Toto nebezpečí je v současné době kombinováno i rychlým postupem bakteriózy (spály) jabloňovitých dřevin vyvolané baktérií Erwinia amylovora. Podobné hynutí pěstovaných i planých třešní působí baktérie Pseudomonas syringae patovar. morsprunorum v celém Středočeském i Severočeském kraji a působí starosti ovocnářům celé Evropy. Tracheomykózy pak postihují i mnoho dalších dřevin jako buk, habr, jasan, olši, břízu a roztroušeně i další dřeviny. Grafióza jilmů decimuje nyní již všechny druhy jilmů u nás rostoucí a v nejnovější době je podezření, že přechází i na buk a habr (Křivoklátsko, údolí Chrudimky) a na hlohy (Tuchoměřice u Prahy, Boreč v Českém středohoří). ZUSAMMENFASSUNG Die grössere Krankheitsherde der Eichen wurde in Tschechoslowakei in den Jahren 1979-88 beobachtet (zuerst in der Slowakei, später auch in Böhmen). Die Krankheit wurde durch Einwirkung mehreren Umweltfaktoren abiotischer und biotischer Art sowie Faktoren anthropogenen Ursprung verursacht. Infolgedessen entstanden günstige Bedingungen für Erkrankung der Eichen an Tracheo-mykosen. Als Tracheomykosenpilze wurden die Vertreter der Gattung Ceratocystis (Ophiostoma) isoliert. Bei der Übertragung der pathogenen Pilzen spielen die Insekten eine hervorragende Rolle. Als ersten sind es die Mücken der Gattung Drosophila und die Käfer der Familien Nitidulidae und Rhizophagidae, später die Eichenholzwespe Xiphydria longicollis (an mechanisch* beschädigten Bäumen). Grössere forstwirtschaftliche Bedeutung (auch für gesunde Bäume) haben die Käfer der Gattung Agrilus und hauptsächlich der Eichensplintkäfer 6colytus intricatus, in Mittelböhmen in Auenwäldern auch Lymexylon navale. LITERATURA BEONARZ, S. (1960): Nowe stanowiska kilku rzadkich trapiennikowatych (Siricidae) i Orysidae w Polsce. Przeglad zool., 3: 210-212. BUCHNER, P. (1928) Holznahrung und Symbiose. Berlin.
89
ČAPEK, M. a kol. (1985): Hromadné hynutie dubov na Slovensku. Odborná lesnická aktualita č. 19. Příroda, Bratislava. ČAPEK, M. a kol. (1987): Problematika hynutia dubov na Slovensku. Vědecké práce Výzkumného ústavu lesného hospodárstva vo Zvolene 36: 1-356. EICHHORN, O. (1982): Familienreihe Siricoidea in Schwenke, W.: Die Forstschädlinge Europas 4. Hamburg - Berlin. FRANCKE-GROSMAN, H. (1967): Ectosymbiosis in wood-inhabiting in-sects. Symbiosis 2: 141205, Academie Press London. FÜHRER, E. (1987): Eichen-Erkrankungen in Mitteleuropa, österreichische Forstzeitung 2/1987: 33-34. FÜHRER, E. (1987): Internationale Zusammenarbeit austreben. BOKU Seminar Eichensterben, Österreichische Forstzeitung 3/1987: 42 GAUSS, R. (1982): Hautflüger und Zweiflüger in Schwenke, W. : Die Forstschädlinge Europas 4: 234-254, Hamburg-Berlin. GIBBS, J. N. (1978): Oak wilt. Arboricultural Journal 3: 351-356. GIBBS, J. N., FRENCH, D. W. (1980): The transmission of oak wilt. North. Central Forest Experiment Station Forest Service, US. Dep. of Agriculture 1-17. KOŚCIELNY, S. (1955): Usychanie debów. Rocznik sekcji dendrol. Pol. tow. botan. 10: 39-52. KRÓL, A. (1981): Usychanie debu szypukowego w rejonie Tarnobrzeskiego Zagebia Siarkowego. Las Polski 11: 16-17. KRÓL, A. (1984): Xiphydria longicollis Geoffr. (Hymenoptera, Siricidae) - nowe stanowisko w Polsce. Polskie pismo entomolgiczne 53: 679-682. KURIR, A. (1956): Holzinsekten - Holzschutz. Eichenholzwespe (Xiphydria longicollis) - ein technischer Schädling der harten Laubhölzer. Allgemeine Holzrundsdhau 12: 225-226. LE0NT0VYČ, R., ČAPEK, M. (1987): Eichenwelken in. der Slowakei, österreichische Forstzeitung 3/1987: 51-52. MÁCA, J. (1974): Systematicko-ekologická studie o druzích čeledi Drosophilidae v jižních Čechách. Rigorosní práce (manusr.), dep.: Katedra syst, zoologie UK, Praha. MÁCA, J. (1982): Druhy rodu Drosophila Fallen v jižních Čechách (Diptera, Drosophilidae). Sborník Jihočeského muzea v Českých Budějovicích. Přírodní vědy 22 (3): 73-91. NOSEK, J. (1959): Beitrag zur Biozönologie der Borkenkäfer südslowakischer Eichenwälder. Journal forestier Suisse 15: 85-88. NOSEK, J. (1959): Beitrag zur Biozönologie der Borkenkäfer in Auenwäldern der slowakischen Donaugebietes. Anz. Schädlingskunde 32: 118-120. PFEFFER, A. (1954): Lesnická zoologie II. Praha. POTLAJČUK, V. I., ŠEKUNOVA, E. G. (1985): Rasprostraněnije vidov roda Ceratocystis Ell. et Halst, emend. Bakshi v Sovětskom Sojuze. Novosti sistěmatiky nizšich rastěnij 22: 148-156. PŘÍHODA, A. (1985): Jak proti grafióze dubů? Nika 6: 133-134, 156-157.
90
PŘÍHODA, A., JANČAŘÍK, V. (1988): Tracheomykózy dubů. TEI - Ochrana 1/1988: 1-8. VÚLHM Jíloviště-Strnady. REITTER, E. (1908-1916): Fauna Germanica. Die Käfer des Deutschen Reiches I.-V. Stuttgart. ROUBAL, J. (1936): Katalog Coleopter (brouků) Slovenska a Podkarpatské Rusi II. Bratislava. ROUBAL, J. (1937-1941): Katalog Coleopter (brouků) Slovenska a Východních Karpat III. Bratislava. SCHIMITSCHEK, E. (1935): Forstschädlingsauftreten in Österreich 1927-1933. Cbl. ges. Forstw. Wien 61: 208-221. SCHIMITSCHEK, E. (1974): Beiträge zur Ökologie von Nadelbaumund Laubbaum-Holzwespen (Hymenoptera, Siricidae). Z. angew. Ent. 75: 225-247. SCHOPF, A. (1987): Vorläufige Ergebnisse entomologischer Untersuchungen an erkrankten Eichen in Niederösterreich, Österreichische Forstzeitung 3/1987: 62-63.
Adresa autora: Doc. Ing. Antonín Příhoda 252 67 Tuchoměřice 26
91
92
Bohemia centralis 19: 93 - 120, 1990
K problematice původní druhové skladby lesů na Voticku a Mladovožicku Zur Problematik der ursprünglichen Holzartenzusammensetzung in den Wäldern der Regionen von Votice und Mladá Vožice
Josef TLAPÁK
Jako v článku „K problematice původní druhové skladby dřevin na Benešovsku", který jsem uveřejnil v 23. svazku Vlastivědných prací z Podblanicka v r. 19631, půjde také v této stati, věnované stejné problematice na území Voticka a Mladovožicka, převážně o výsledky studia uskutečněného autorem před časem v Lesprojektu v Brandýse nad Lab. a doplněného novějším historickým šetřením. V daném případě obsáhne podstoupený badatelský záměr obvod lesních hospodářských celků Votice a Vrchotovy Janovice, které byly podle organizace správy státních lesů ČSR do konce roku 1971 součástí lesního závodu Vlašim. Po reorganizaci se studovaný region nachází od 1. 1. 1982 zčásti v rámci lesního závodu Vlašim, totiž polesí Votice, Jankov a Mladá Vožice2 , zčásti v rámci lesního závodu Vysoký Chlumec, totiž polesní Smilkov a částečně Vojkov. O lesích při statku Drachkov, jakož i v obvodu obce Tomice, které sem rovněž z větší části zasahují, bylo pojednáno dříve v
1
J. TLAPÁK: K problematice původní druhové skladby dřevin na Benešovsku. Sborník vlastivědných prací z Podblanicka 23/1983, str. 33-66,(3 map. přílohy). 2 Panství Mladá Vožice jakož i další okolní velkostatky se rozkládají již na území dnešního Jihočeského kraje.
93
mém článku, o kterém jsem se již zmínil, věnovaném minulosti lesů na Benešovsku při výkladu o lesích na panství Tloskov3. Pochopitelně jako již předtím v případě Benešovska se rovněž tentokrát zakládá příslušné historické studium na materiálech z archívů někdejších velkostatků, resp. na archívních pozůstalostech nadřízených správních orgánů. Podle jednotlivých velkostatků budeme postupovat i nadále.
1. Obvod lesních hospodářských celků Votice a Vrchotovy Janovice v rámci lesního závodu Vlašim je vyznačen tečkovaně. Podle stavu organizace správy státních lesů ČSR z r. 1971.
3
Viz pozn. č. 1.
94
V předkládaném pojednání se chci opřít o osvědčené dokumenty, které zachycují stav a porostní skladbu lesů před nebo v počátcích umělé obnovy lesa. V popředí mého badatelského zájmu budou jak popisy a odhady lesů, pořizované při rozličných příležitostech již od 16. století, tak také elaboráty lesních hospodářských úprav počínaje koncem 18. století včetně dochovaných porostních map a brouillonů. Neopomenu ovšem příležitostně využít také existující údaje historické literatury4 . Pochopitelně se výklad neobejde bez znalosti alespoň některých starších plošných a prostorových měr. Ze staročeských lesních měr se budeme v našich pramenech setkávat především s lečemi, které podle J. Nožičky5 vykazovaly po okolku (obvodě) porůznu 18-36 tenat, přičemž hrana tenata měřila nejčastěji 40 sáhů (71,12 m). Plocha leče se pohybovala mezi 9-18 ha. Zemský plošný provazec, používaný při vkladech do zemských desek v závěru 17. a v první polovině 18. století, obnášel podle P. K. Světeckého 0,095 ha. Dolnorakouské jitro o 1600 čtverečných sázích, na která se měřily lesy i v českých zemích od závěru 18. století, vykazuje v ploše 0,5755 ha. Prostorový dolnorakouský sáh o 60 krychlových stopách plné dřevní hmoty při délce polen 5/4 vídeňského lokte se rovná 1,8947 plnometru (plm)6. .
4
Z těchto jsem využil především údajů o lesních dřevinách z historickotopograf ického díla J. G.
SOMMERA ze závěru 1. poloviny 19. století, jež jsem v některých případech porovnal s obdobnými daty z historickotopografické sbírky J. EICHLERA z poloviny 20. let 19. věku. Jinak další historickotopografické materiály, ať již jde o starší dílo J. SCHALLERA či mladší zpracování A. N. VLASÁKA, A. SEDLÁČKA, Č. HABARTA nebo A. PR0F0USE,kromě některých po-místných názvů přímé doklady o lesních dřevinách nezaznamenávají. Srv. J. SCHALLER: Topographie des Königreichs Böhmen, B. I-XVI, Prag und Wien 1785-1790; J. G. SOMMER: Das Königreich Böhmen sta-tistisch-topografisch dargestellt. B. I-XVI (Prag 1833-1849); A. N. VLASÁK: Okres Votický, Bibl. míst. děj., Praha 1873; A. SED-DÁČEK: Hrady, zámky a tvrze království českého, díl. 1-15, Praha 1882-1927; Č. HABART: Sedlčansko, Sedlecko a Voticko, díl I-III, Sedlčany-Praha 1925-1928; A. PROFOUS: Místní jména v Čechách, jejich vznik, původní význam a změny. Díl I-IV, Praha 19471957 5
J. NOŽIČKA : Přehled vývoje našich lesů, Praha 1957, str. 20-22.
6
G. HOFMANN: Metrologická příručka pro Čechy, Moravu a Slezsko až do zavedení metrické
soustavy. Plzeň-Sušice 1984.
95
STAV LESŮ A DRUHOVÁ SKLADBA DŘEVIN DO POČÁTKU 2. POLOVINY 19. STOLETÍ Velkostatek Votice-Vrchotovy Janovice Nejstarší známá zmínka o lesích na panství Votice pochází z dílčí cedule, pořízené pro tento majetek po smrti Krištofa Skuhrovského a zapsané do zemských desek v r. 15667. 0 skladbě dřevin se však z ní dovídáme jen zcela málo. Kromě několika nápovědí v pomístních názvech osad a lesních tratí pouze to, že poddanský živel proniká v těchto letech do lesní državy pronájmem některých dílců pod plat. Sdílnější je v tomto ohledu pramen o sto let mladší. V soudním odhadu čtvrtého dílu majetku po Sezimovi z Vrtby, k němuž náležel statek Votice, Beztahov a Křešice8, se popisuje v r. 1657 „lesů všech 43 leče, 24 jedlových, smrkových a borových, k stavení a jiným potřebám, každá na 30 tenat. Item 19 lečí míšenice a porostlin, z nichž k pivovaru a k palivu dříví se seká a dělá; ty všeckny lesa leče, jedna druhé na pomoc, poněvadž z nich nic se neprodává a prodati nemůže, pokládají se ve 400O kopách míšeňských9. 0 lesích při zemskodeskovém zboží Olbramovice, které bylo přikoupeno k Voticům v r. 167210, se dovídáme to, co o nich bylo zapsáno „k ruce panu hraběti z Ladenu pro summu 400O zl." v extraktu částečného odhadu z r. 1659 od Olbramovic a Drachkova, co předešle odhádáno nebylo". V dokumentu se popisuje „předně u dvoru Tvoršovského lísek borovej Na čihadle". Dále „hůrky V Ouzkých, Stráň nad potokem pod Vaňovským mlejnem. Vynáší to vše 54 1/8 prov.; u vsi Ouběnic les slove Krsový, les Křekový, drží 54 1/8 prov.; u vsi Jiřina hájek Na Zlodějovce, drží 10 1/2 prov.; les Lísek v horách 61 3/4 prov.; summa tých lesův 237 3/4 prov.; počítaje provazec po 28 gr., vynáší 110 kop 57 kr. Item les Tožická hora, drží 210 1/4 prov., poněvadž pěknější než nadepsaní jest, pokládá se provazec po 36 gr. a vynáší 72 kop 9 gr11. Historické doklady o lesích na velkostatku Votice neexistují až do závěru 18. století. V záznamu o lesích /Wälderabschätzungs-Consignation), který tvoří zvláštní přílohu soudního odhadu votického panství (bez V. Janovic) z r. 1797, se dovídáme, že panské lesy o výměře 723 jiter (417 ha), obhospodařované ve třech revírech (Budenín, Beztahov, Křenovice), sestávají již téměř výhradně z jehličnanů. Z 7
SÚA Praha-fond: Desky zemské velké (dále jen DZV) 58, fol. I 26.
8
J.TLAPÁK: Votický velkostatek r. 1657 (Přepis taxy panství). Sborník vlastivědných prací z
Podblanicka, 2/1958, str. 182-5. 9
Tamtéž, str. 185.
10
Ottův slovník naučný, sv. XVIII/1902, str. 710.
11
SÚA Praha-fond: Stará manipulace, sign. SM-R 16(kart.1928)
96
vyšetřené zásoby hmoty připadá na měkké dříví 77 533 kubických sáhů (97,56 %), kdežto na tvrdé listnáče 1945 kubických sáhů (2,44%)12. Podrobně jsou popsány a oceněny lesy na spojených velkostatcích Votice, Vrchotovy Janovice a Olbramovice až v r. 184713. Shodou okolností však z materiálů, uložených v archívu zemského soudu civilního, byly právě ony složky, které se týkaly odhadu lesů, vyňaty, a to s výjimkou elaborátu pro Olbramovice, při kterémžto statku se však nacházelo pouze 28 jiter 360 sáhů dominikálních lesů. Podle tohoto dokumentu převládá v popisovaných porostech borovice, převážně do 30, výjimečně do 40 let stáří, doprovázená smrkem, břízou a habrem. Některá vlhčí stanoviště zaujímala olše. Pro ostatek území Voticka a Vrchotojanovicka nezbývá než se obrátit ke svědectví, které nám o stavu lesů a o jejich skladbě dřevin poskytují lesní fase stabilního katastru z přelomu 1. a druhé poloviny 19. století. Usuzujeme z nich, že dříve zde zřejmě převládající jedle si dosud udržela alespoň zčásti své někdejší zastoupení v obvodu šesti katastrálních celků. V prvním z nich, který tvoří vsi Budenín, Džbány a Kaliště, nacházíme v I. a II. hospodářské třídě (139 jiter), obhospodařovaných holosečně ve 100 a 801etém obmýtí, asi ze 7/10 smrk a ze 3/10 jedli a něco borovice. Existující mýtné porosty jsou prosvětlené a poškozené ve svém vzrůstu dřívějším hrabáním steliva. Na parcelách III. hosp. třídy (103 jiter), obhospodařovaných toulavě v 60letém obmýtí, má převahu borovice. Porosty jsou zde vesměs prořídlé a nevykazují žádnou předchozí lesnickou péči14. V obvodu dalšího katastrálního celku, zahrnujícího obce a osady Křešice, Babice, Podolí, Radotín a Slavkov, sestávají lesy, tvořící I. hosp. třídu (126 jiter) a obhospodařované v 80letém obmýtí, ze 2/5 ze smrků, ze 2/5 z borovic a z 1/5 z jedlí. Starší porosty jsou zde různověké a řídké, ale mladší velmi dobré. Naproti tomu lesy, obhospodařované v II. hosp. třídě v rámci 60letého obmýtí toulavě a porostlé převážně borovicí, jsou velmi řídké a devastované dřívějším hrabáním steliva15. Do třetice nacházíme jedli ve znatelnějším zastoupení na katastrálním území města Votice a obce Javor. Porosty, zařazené v I. hosp. třídě se stoletým obmýtím (63 jiter) a ze 4/5 smrkové a z 1/5 jedlové, jsou již vesměs přestárlé, zato mlaziny se
12
Tamtéž-fond: Zemský soud civilní, sign. ZP-III Bb 5 (kart. 224).
13
Tamtéž, sign. ZP-III Bb (kart. 243): "Prothocoll über die gerichtliche Abschätzung ländtäfliehen
Gutes Olbramowitz, aufgenohmen in Folge Auftrags des hochlöblichen k. k. Böhm. Land rechts von 19. Juni 1847, z. 13.102". 14
Tamtéž-fond: Stabilní katastr. (dupl), sign. 207/6.
15
Tamtéž, sign. 207/18.
97
ukazují jako slibné. V porostech II. hosp. třídy (30 jiter) s 8Oletým obmýtím je ze 3/5 zastoupena borovice, z 1/5 smrk a z 1/5 opět jedle16. Čtvrté katastrální území, ve kterém se setkáváme s jedlí, tvoří obce Olbramovice, Velký a Malý Semtín, Jeleneč a Mokřany. Jedli se smrkem a s příměsí borovice vykazují ovšem jen ony porosty, které jsou obhospodařovány v I. hosp. třídě (73 jiter) holosečně ve stoletém obmýtí. Starší porosty jsou údajně prořídlé, mladší povšechně v lepším stavu. Porosty, zařazené v II. hosp. třídě (149 jiter) a obhospodařované v 80letém obmýtí, jsou z poloviny smrkové a z poloviny borové. Zbývajících 53 jiter vesměs selských lesů s toulavou těžbou tvoří prořídlé bořiny zakrnělého vzrůstu s příměsí smrku17. V katastrální fasi pro obce Vrchotovy Janovice, Mrvice, Velká Lhota a Braštice se popisuje v I. hosp. třídě 110 jiter poměrně dobře zakmeněného a zapojeného lesa (ziemlich gut bestockt ebenso geschlossen). Je obhospodařován holosečně v 8Oletém obmýtí a tvoří jej smrky, borovice a přimíšené jedle. Porosty zařazené v II. hosp. třídě (99 jiter), toulavě těžené (plenterweise), jsou prořídlé. Nesou stopy předchozího poškozování hrabáním a pastvou stejně jako 20 jiter bořin, vedených ve III. hosp. třídě a velmi prořídlých, často s propojeným zápojem. Jestliže v prvních dvou třídách sloužilo vytěžené dříví jako užitkové a jen zčásti jako palivo, pak ve III. třídě výlučně jen jako palivo.18 V dalším katastrálním území, zahrnujícím obce Bezmíř, Křenovice, Zahrádka a Malá Lhota, se vykazuje v I. hosp. třídě 182 jiter různověkého lesa, obhospodařovaného v 80letém obmýtí a sestávajícího ze 3/5 z borovic a ze 2/5 ze smrků včetně jisté příměsi jedle.
16
Tamtéž, Tamtéž, 18 Tamtéž, 17
sign. sign. sign.
207/39. 207/27. 207/11.
98
Lesy II. hosp. třídy (235 jiter) stejné porostní skladby jsou těženy v 60letém obmýtí19. V podstatě se stejným složením porostů (3/5 borovic, 2/5 smrků) se setkáváme rovněž v katastrálním obvodu, do něhož byly začleněny obce Srbice, Beztahov, Nezdice, Střelitov, Jestřebice a Košovice. V I. hosp. třídě se vykazuje 204 jiter porostů, v mýtném stavu prořídlých, ale se slibnými mlazinami, těžených ve l00letém obmýtí, v II. hosp. třídě pak 108 jiter nestejnověkých, velmi prořídlých porostu, těžených toulavě20. S porosty smrků a borovic v různém poměru se setkáváme také v katastrálním celku sestávajícím z obcí Lysá, Mysletice, Větrov, Hostišov a Zdeboř. V I. hosp. třídě se vykazuje 128 jiter lesa, který sestává ze 4/5 ze smrků a z 1/5 z borovic, těžených holosečí ve l00letém obmýtí. V II. hosp. třídě (113 jiter) s obmýtím 80 let je poměr dřevin přibližně opačný (3/4 borovic, 1/4 smrků). V obou hosp. třídách je pro mýtné porosty charakteristická délka kmenů. III. hosp. třídu tvoří řídký borový les s vtroušenými smrky vesměs špatného vzrůstu21. Na zbývajících třech katastrálních územích22 voticko-janovického velkostatku převažuje v porostech borovice s větší či menší příměsí smrků. Těžba v 80 či 60letém obmýtí se zde provádí jak holosečí, tak také toulavě, přičemž starší porosty jsou zpravidla prořídlé, mlaziny relativně v lepším stavu. Potud z fasí stabilního katastru o stavu a druhové skladbě dřevin lesů na Voticku na přelomu 1. a 2. poloviny 19. století. Je z nich zřetelně vidět ústup jedle a postup smrku s borovicí. Historická topografie J. G. Sommera z této doby pouze povšechně konstatuje, že lesy na Voticku se z největší části skládají z jehličnanů, přičemž jejich dřevní výnos s ohledem na šetření nárostů jde ze čtyř pětin k užitku panství a jen z jedné pětiny je zpeněžován23.
19
Tamtéž, sign. 207/3.
20
Tamtéž, sign. 207/34.
21
Tamtéž, sign. 207/20.
22
Tamtéž, sign. 207/21, 22, 23.
23
J. G. SOMMER : Königreich Böhmen..., B. XVI (Berauner Kreis), S.132:
"Die Area der Waldungen ist 1252 Joch 23 Klafter. Sie sind in 4 Reviere... eingetheilt und bestehen grösstenteils in Nadelholz. Von den jährlichen (nicht namentlich angegebenen Erträgnis) um den jungen Nachwuchs zu schonen, 4/5 zum eigenen Bedarf bestimmt und 1/5 wird verkauft".
99
Velkostatek Tvoršovice O lesní državě na velkostatku Tvoršovice pochází první historická zmínka z r. 1669. V soudním odhadu z tohoto roku se uvádí, že bylo vyměřeno „lesův u dvora Tvoršovického: les Hůrka, drží 212 5/8 prov., les Boroviny 333 3/8 prov., les Hora a Včely 217 prov.; u dvora Hůrka řečeného: les Branišov, drží 118 prov., les U velkýho mejta 170 1/4 prov.; summa nadepsaných lesův 1151 5/8 prov.; počítaje provázek po 28 gr., vynáší 537 kop 25 gr. 3 1/2 d. Item dílec od nadepsaného lesa Velkýho mejta, kterýho vrchnost drachkovská se ujímá, drží 43 5/8 prov.; ten se tuto také netaxíru je24. Z reprodukovaného poznamenání o lesích jsme se mohli seznámit s pojmenováními lesních tratí a s jejich výměrou v provázcích, ale ne - až na nápověď v pomístném názvu Boroviny - s jejich tehdejší porostní skladbou. Dalším naším pramenem je až stabilní katastr. V lesních oceňovacích fasích pro katastrální území obcí Tvoršovice s osadou Mlýny, Rudoltice a Minartice se Sledovicemi se setkáváme v porostech převážně s borovicí, kdežto smrk na zdejších stanovištích dosahuje zřetelně nižších výnosů. V katastru obcí Ouběnice (22 jiter) a Zahradnice (11 jiter) se nacházejí výlučně bořiny. Porosty jsou těženy holosečně i výběrově ve l00letém i nižším obmýtí25. Podle soudního odhadu velkostatku Tvoršovice z r. 188926 byly však tamnější lesy porostlé již většinou smrkem. Podíl borovice byl již zřetelně nižší, ačkoliv v některých lesních tratích (Boroviny, Hora, Branišov, Velký a Malý Kárník) byla ještě stále hojně zastoupena. Jedle z porostů již téměř vymizela. Zcela výjimečně se dokládá v 95130letém porostu borovic, smrků a jedlí v lese Branišov a v 821etém porostu smrků a jedlí v lese Krsový. Z přimíšených dřevin zaslouží z jehličnanů zmínky ještě hojněji pěstovaný modřín, z listnáčů dub, namnoze výmladkového tvaru, dále olše, bříza a lípa. Je vidět, že soustavnou kultivací zde v průběhu druhé poloviny 19. století smrku v porostech valně přibylo.
24
SÚA Praha-fond: DZV 28, fol. N 25. Tvoršovice byly tehdy majetkem Anny Albertiny Říčanové.
25
Tamtéž-fond: Stab. kat. (dupl.), sign. 7316, 8756, 8953, 8960, 8969.
26
SOA Praha-fond: Krajský soud civilní-pozůstalosti 1850-1897, sign. E 4564 /kart. 934).
100
VELKOSTATEK JANKOV-RATMĚŘICE Při studiu minulosti lesů na velkostatku Jankov-Ratměřice jsme zcela odkázáni na svědectví uložená v archívech ústředních správních orgánů. Vlastní archív tohoto feudálního zboží se totiž zachoval pouze v nevelkých zbytcích. Historie jankovských lesů pro nás začíná záznamem v dílčí ceduli pořízené pro jankovské panství v r. 1665 po smrti Františka Vilíma z Talmberka. O lesích se v tomto dokumentu říká: „Lesův a hájův leče: les Bychnovský jedlový, smrkový 1; les Na Koutech 1/2; les Soudný jedlový 1; les Na horách jedlový, smrkový 2 1/2; les Černohorský jedlový, smrkový 1; les Na Zálesí 1; les Pod rybníkem 1; les Chvátnice 1; les Hradkov 1; les na Zděkově 1; les Sejrek 1; Háj vosikový, habrový, dubový 1; les Vyžovský jedlový 3; les Klen smrkový 1/4; les borový, jedlový Na horách 1; les Tami-lovec jedlový, smrkový 1; les Horovský jedlový, smrkový 1; les Vrchný jedlový, smrkový 1; summa 20 1/4 leče. Občin: ve 4 kusích lesův mají obecného 2.27 Podle našeho nejstaršího pramene byly tedy na Jankovsku na počátku 2. poloviny 17. století převážně jedlosmrkové porosty, v nichž podle všech známek jedle ještě převažovala nad smrkem. Další stručnou informaci poskytuje anonymní odhad jankovského paství, pořízený někdy na přelomu 17. a 18. století pro Schwarzenberky, kterým byl zřejmě Jankov nabízen ke koupi. Protože jde v tomto případě o prodejní taxu, je zřejmé, že uvádí stav panství,a tudíž i lesů co možná v příznivém světle. „Lesů", je podle ní, „na jankovském panství dostatek a způsobilého ke všem potřebám, a to jak krásně vyrostlého pro stavbu, na pilu i k jinému užitku; velmi krásné jedloví na šindel, smrky a zvláště mohutné borovice. Kromě nich i rozličné jiné dřevo pro sladovnu, cihelnu, pivovar, též jako jiné palivo. Lesů je zde přes 76 lečí. V lesích se nacházejí jeleni, srnčí, zajíci i jiná pernatá a srstnatá zvěř v hojnosti.28 Naším nejinstruktivnějším pramenem pro poznání stavu a povahy jankovských lesů je však jejich popis a ocenění, provedené v rámci soudního odhadu z r. 1750, kdy se tento velkostatek nacházel ve vlastnictví hr. Václava Dejma ze Střítéže29. V podrobné lesní rubrice jsou lesy popisovány podle tehdejší odhadní praxe v rámci jednotlivých dvorských okrsků.
27
SÚA Praha-fond: DZV 73, fol. M 16-M17. K Jankovu nenáležely tehdy ještě Ratměřice.
28
OA Třeboň-pob. Č. Krumlov-fond: Ústřední schwarzemberská kancelář, sign. B I-A alfa 109.
29
SÚA Praha-fond: DZV 285, fol. B 24-D 6 v.
101
Při dvoře Jankov se uvádí nejprve smrkový a jedlový les Michov (119 zem. prov.), dále les Bichnov stejného složení (176 zem. prov.). Jako třetí se při tomto dvoře uvádí les V Koutech z mladého smrkového a jedlového dříví a výměry 286 zem. provazců. Čtvrtým v pořadí je smrkový lesík za rybníkem Velký Jarkovec (234 zem. prov.). Jinak se při jankovském popluží popisuje rozsáhlejší lesní komplex, zaznamenaný v dokumentu „Od utopeného Martina až ke Koutku" (390 zem. prov.), porostlý opět jedlemi a smrky, z jehož dřevní • zásoby asi čtvrtinu tvoří krásné trámové a krokvové dříví na pilu. Posledními dvěma lesními lokalitami zde vypočítávanými je řídký jedlový les Vosičina (72 zem. prov.) a mladý jedlový, poněkud prořídlý les Sýrek (357 zem. prov.). Při dvoře Lažany se připomíná pět lesních lokalit. Nejprve les Habří (78 les. prov.) s mladými smrky a jedlemi, dále Peterkova hora (104 zem. prov.) porostlá zčásti mladým lesem stejného porostního složení jako v případě lesa Habří, zčásti silnějším dřívím (worunter 1/4 ungefähr in Sporn und Tramholz bestehet), dále mladý jedlový les Březina (46 zem. prov.), les Daminovka (304 zem. prov.), v němž se kromě smrků a jedlí vyskytují též borovice (mezi nimi i něco stavebního dříví) a posléze mladý smrkový a jedlový les Pastviště (70 zem. prov.). Ke třetímu dvoru Otradovice se přidělují dva kusy lesa zvaného Škopek, dosahující k již předtím zmíněné trati Utopený Martin. První díl je porostlý vesměs smrky (Fichtenwald, 70 zem. prov.), druhý smrky a jedlemi (94 zem. prov.). Mladými smrky je konečně porostlý drobný lesík Smrčina (4 1/2 zem. prov.). Daleko více lesů se nachází při čtvrtém poplužním dvoře Bedřichovice. Nejprve les Lipina, rozkládající se při hranici s panstvím Vlašim (181 zem. prov.), je podle svědectví našeho pramene porostlý smrky, jedlemi a borovicemi (es bestehet dieser Wald in Fichten, Tannen wie auch in Kiefern, worunter etwas Spornholz befindlich).
102
Dále je zmiňována mladá smrčina, jmenovaná v originálu Langerwald (60 zem. prov.), les Sekera (167 zem. prov.), porostlý mladými smrky a jedlemi a mladá březina (Birkenwald, 125 zem. prov.), pro kterou nacházíme v původním textu označení „Spálených30. Pátým v pořadí ve výčtu lesních lokalit při dvoře Bedřichovice je les jmenovaný ve studovaném dokumentu „Bei Hrziwiner Teucht" při jemništské hranici. Odhadce nachází v něm mladé smrky a jedle a z jedné třetiny vzrostlejší užitkové dříví. Při jemništské hranici poblíž Cestina se rozkládá les Perlová louka (259 zem. prov.), porostlý převážně mladými smrky a jedlemi (... ein junger Fichten und Tannenwald, welcher mit Sporn und Brennholz vermischet). Jako smrkový a jedlový les, ve kterém se asi ze čtvrtiny vyskytuje užitkové dříví, je klasifikována lesní trať, označená zkomoleně jako „Na Češtin Běs an Soukup" (245 zem. prov.). Uprostřed selských bedřichovických polí se rozkládá mladý jedlový a smrkový les Říště (69 zem. prov.), kdežto lesík Nesper (20 zem. prov.) je mladou smrčinou. Ke dvoru Crkovice se přiděluje les Dubina (106 zem. prov.), porostlý vesměs mladými smrky. U dvora Skrýšov se připomíná nejprve lesík označený slovy našeho pramene jako „Schusterleute" (32 zem. prov.) a porostlý opět mladými smrky podobně jako lesík Jedlička (23 zem. prov.). Větší lesní celek (330 zem. prov.) představuje les Opatov ve dvou kusech, porostlý převážně mladými smrky a jedlemi, mezi nimiž se nachází též něco málo silnějšího užitkového dříví. Posléze ku dvoru Ratměřice přidělený les Hora (141 zem. prov.) sestává převážně z mladých smrků, mezi nimiž přichází rovněž něco užitkového dřiví. Potud vklad v zemských deskách z r. 1750. Podrobným popisem lesů je tento pramen pro nás zdrojem velmi cenného poučení. Přesvědčujeme se o tom, že lesy na Jankovsku byly v polovině 18. století velmi přetěžené, že měly zřejmý nedostatek silnějšího dříví. Dlouholetá jejich nadměrná exploatace vedla zejména u menších lesních celků k postupné záměně jedle smrkem. Jestliže v našem prameni z r. 1665 byla jedle ještě zpravidla na prvním místě před smrkem, pak v polovině 18. století bylo tomu zpravidla již naopak.
Na doklady z ústředních archívů jsme v podstatě odkázáni též při dalším šetření. Z následujících let máme k dispozici pouze stručný záznam o lesích v příslušné rubrice soudního odhadu panství z let 1818-22, kde se sice lesy zřejmě opět podrobně popisovaly, ale separátní odhadní příloha nebyla do zemských desek 30
Se zkomoleninami se setkáváme u českých pomístných jmen v německých vkladech zemských
desek z těchto let zcela běžně.
103
pojata.31 A tak můžeme z této písemnosti vytěžit pouze údaj o peněžité hodnotě lesního majetku vzhledem k celkové hodnotě panství. Na odhadní ceně panství, která obnáší 471 874 zl. vídeňské měny, participují lesy částkou 73 943 zl. Lesy měly tehdy již svůj hospodářský plán, a to od r. 1800, jenž se však nezachoval. V topografii J. G. Sommera je uvedeno, že ve 30. letech 19. století jankovské lesy o výměře 1173 jiter (ca 675 ha), rozdělené do tří revírů, byly porostlé ponejvíce jedlemi a smrky, k nimž přistupovalo v příměsi něco buků a borovic a jednotlivě vtroušené duby. Podle systemizačního prelimináře se z nich ročně vytěžilo 9 sáhů tvrdého a 1423 a 1/4 sáhu měkkého dříví. Nevelké dřevní přebytky se odbývaly do Votic32.
Velkostatek Zvěstov Z archívu velkostatku Zvěstov se nic nezachovalo, a proto i tentokrát jsme v historickém průzkumu zcela odkázáni na záznamy v ústředních archivech. Nejstarší zmínku o lesích při tomto zboží jsou dochované opět v českých zemských deskách. Jde o záznam v dílčí ceduli z r. 165233, který však obsahuje pouze výčet názvů tratí beze všech dalších podrobností. Základním naším pramenem se proto stává popis a odhad zvěstovských lesů pro Jana Josefa Karvinského z r. 175534. Opět, jak jsme se s touto praxí setkali již u dřívějších velkostatků, jsou také tentokrát lesy popisovány v rámci jednotlivých dvorských okrsků. Při dvoře Zvěstov je to „Velký les u sv. Anny" o výměře 1161 zem. provazců s jedlovým, smrkovým a borovým dřívím rozličných dimenzí35. Při dvoře Hlohov u Šlapanova jsou popisovány pouze dva drobné lesíky, totiž Hluboška (30 zem. prov.) s řídkými smrky a Vlčová (51 zem. prov.) stejného habitu. V rámci třetího popluží Vlastišov jsou oceňovány tři lesní parcely.
31
SÚA Praha-fond: 1036, fol. I 17.
32
J. G. SOMMER: Königreich Böhmen..., B. XII (Kauřimer Kreis),S. 84.
33
SÚA Praha-fond: DZV 308, fol. F 11.
34
Tamtéž-fond: DZV 160, fol. H 27.
35
Tamtéž-fol. C 20: „Grosser Wald bei S. Anna genannt, besteht aus Tannen, Fichten und Kiefern,
worunter Speer, Wand und bauholz...".
104
První zvaná Boroviny (301 zem. prov.), rozkládající se při louce zvané Huderka,'se smrky, borovicemi a jedlemi rozličné síly36. Les Žbánov (69 zem. prov.) jako druhý v pořadí poblíže stejnojmenné polní trati je borový, jedlový a smrkový a rovněž značně nestejnověký. Opodál ležící mlazina (11 zem. prov.) sestává z jedlí, borovic a bříz, ale je prořídlá a místy zcela bez nárostu. Velkostatek Odlochovice O lesích deskového zboží Odlochovice je z minulosti známo pouze to, co o nich zapsal ve své topografické sbírce v r. 1825 J. Eichler Lesní država se podílí jistou výměrou na rozsáhlejších tratích Hartmany, Hora, Lipovka a Ptačí vrch a poskytuje jedlové, borové a smrkové dříví pro vlastní spotřebu velkostatku.37 Velkostatek Vlčkovice Mezi mladovožické, jankovské a neustupovské lesy se vkliňuje nevelký lesní majetek někdejšího velkostatku Vlčkovice. První dochovaná historická zmínka o lesích při Vlčkovicích s údajem o výměře jednotlivých tratí v provazcích, ale bez zmínky o zastoupení dřevin, pochází z r. 1653, kdy Vlčkovice náležely Anně Marii de Hoef-Huerta. 38Podrobněji jsou však lesy popsány až v dokumentu o více než sto let mladším, v soudním odhadu z r. 1778.39 Popis lesů počíná lesem Broumovickým, rozkládajícím se pod kapličkou sv. Marka. Tvoří jej vesměs smrky a jedle, k nimž je přimíšeno něco buků, údajně nejlepšího vzrůstu (bestehet in Fichten und Tannen mit etwas Buchen vermischt in frischen und besten Wachstum). Z celkové výměry připadá 118 provazců na stavební dříví a plotovinu (Bau, Sporn und Schrankenholz), 45 provazců na porostliny a mlaziny a 9 1/2 provazce na mýtě. Podobného porostního složení byl zřejmě též les Kloboučníkov.
36
Tamtéž, fol. C 26: „Dieser Wald hat Fichten, Kiefern und Tannen, worunter Latten, Speer und
Bauholz befindlich". 37
Archiv Nár. muzea-fond: Eichlerova sbírka č. 450.
38
SÚA Praha-fond: DZV 152, fol. C 6: "Lesův vyměřeno... všech 1257 1/4 prov. aneb 6 1/2 lánu 9 1/2
prov." 39
Tamtéž-fond: DZV 290, fol. I 18. Vlčkovice byly tehdy majetkem Josefiny Marie z Pottingu.
105
Ke smrkům a jedlím přistupuje v dolní části lesa mnoho silných buků, všechny nejlepšího vzrůstu (bestehet in Fichten und Tannen, in dem unteren Theil des Waldes mit vielen starken Buchen vermengt, in frischen und besten Wachsthum). Z celkové výměry této trati náleží 181 provazců kmenovině a stavebnímu dříví, 67 provazců připadá na mlaziny a porostliny a 10 3/4 provazce na mýtě. Vesměs smrky s jedlemi nacházíme také v lese Hartmany. Rovněž tady připadá značná část plochy (73 prov.) na kmenové a stavební dříví, 110 provazců na krokvové a plotové dříví 37 provazců na mlaziny a porostliny a 39 provazců na mýtě. Lesík zvaný Hory (27 prov.) má smrky a jedle, další Skalnice (47 prov.) smrky s příměsí bříz, někdejší paseku V Jerkovcích (20 3/4 prov.) zastihuje popis z r. 1778 zarostlou mladými smrky. VELKOSTATEK NEUSTUPOV Mezi lesy panství Votice a Mladá Vožice se odedávna vkliňovaly lesní trati někdejšího velkostatku Neustupov o celkové výměře 601 jiter (včetně lesů selských, tj. 342 ha).40 Nejstarší zmínka o nich je zachována v soudním odhadu tohoto majetku z r. 1652, jenž byl pořízen krátce předtím, než jej získal do vlastnictví Bartoloměj Paradis de la Saga.41 O lesích se v tomto dokumentu dočítáme toto: „Lesův všech při statku Neústupovském v rozdílných dvanácti místech, totiž V Buchovým, Za Voldřichovským kostelem, Hrádek nad Novým mlejnem, Borovej nad rybníkem, V Černým lesu, Na Vrchu za Lhotkou, Ve dvou kuších, Na Šandovce, Vůsí; jest vyměřeno 2292 4/5 provazce anebo 11 3/4 lánu a 36 4/5 provazce. Každý lán, poněvadž lesy vymejcený a taky v těch místech, kde málo odbýti mohou, počítá se po 180 kopách. Učiní za ně 2149 kop 19 gr." Jak vidno, spokojuje se náš pramen s výčtem názvů jednotlivých lesů a záznamem jejich celkové výměry, aniž by pověděl cokoli bližšího o jejich dřevinné skladbě. V tomto ohledu je mnohem instruktivnější další náš pramen, opět soudní odhad, tentokráte z r. 1695, kdy Neustupov náležel Karlu Arnoštovi z Bissingu.42 Lesy jsou podle platné zemskodeskové praxe popisovány vždy u jednotlivých poplužních dvorů, v jejichž blízkosti se nacházely.
40
J. G. SOMMER : Königreich Böhmen..., B. X (Taborer Kreis), S 108.
41
SUA Praha-fond: DZV 509, fol. E 10.
42
Tamtéž-fond: DZV 33, fol. A 1-4 10 v.
106
Při dvoře Neustupov se tehdy vykazuje „lesův, tu kde Nad Buchovým, V Průhonech, V Studeným dole a Vlčí Hora sluje, pěknýho stavěcího, jedlovýho, smrkovýho a něco borovýho dříví; naměřeno 1516 1/4 provazce". Od tohoto komplexu je na 300 provazců přiděleno k Novodvorskému dvoru. „Druhý les Bučiny slove prostředního- bukovýho, jedlovýho a smrkovýho dříví, vynáší 78 1/8 provazce. Summa všech lesův při dvoře Neústupově zůstávajících 1438 5/8 provazce.43 Při dvoře Otradovice zjišťuje odhadce tyto lesy: „Předně škopek, prostředního smrkovýho a jedlovýho dříví, na díle vysekaný; vynáší 68 1/8 provazce. Druhý Vohrady, mladý jedlový a smrkový, vynáší 16 provazců. Třetí Zikovský, prostředního dříví, drží 16 3/8 provazce. Summa 100 1/2 provazce.44 Ke třetímu popluží zvanému Nové Dvory se v odhadu přiděluje „u vsi Nosákova Přední a Zadní les, drží 45 provazců". Dále „od lesa Stráň slove Hořejší kus, drží 21 1/8 provazce". Posléze „třetí Černý les, mladýho jedlovýho a smrkovýho dříví 37 1/4 provazce; summa 103 3/8 provazce.45 U dvora Zálesí se připomíná v našem pramenu nejprve „les slove Zadní les za Voldřichovským kostelem, pěknýho jedlovýho a smrkovýho dříví; vynáší 406 provazců.46 Obdobnou porostní skladbu vykazují i lesy přidělené ke dvoru Záhoří. Jako první je zde zmiňován „les Pod Hojšínem, prostředního jedlovýho, smrkovýho a něco borovýho dříví; drží 57 provazců. Druhý Spálený borový, na díle vysekaný; vynáší 38 provazců. Třetí Hrádek, podobnýho dříví, něco namále stavěcího; vynáší 66 1/2 provazce. Item přidává se les od Neústupova, slove Bučiny a vynáší 78 1/2 provazce. Též Vosí slove 24 5/8 provazce: summa 264 3/8 provazce.47 Jak vidno, zastává jedle v závěru 17. věku na Neustupovsku v porostní skladbě lesů důležitou roli a právem jí patří ve výčtu dřevin přední místo. Tento poznatek nám v plné míře ověřuje také další popis neustupovských lesů, pojatý do soudního odhadu panství z r. 1719,
43
Tamtéž, fol. A 23.
44
Tamtéž, fol. B 16.
45
Tamtéž, fol. B 30.
46
Tamtéž, fol. C 23.
47
Tamtéž, fol. D 16.
107
pořízeného po smrti držitele Neustupova hr. Josefa šťastného z Pisnitz.48 Protože se však liší ve své zprávě o lesích od výpovědi z r. 1695 jen zcela nepodstatně, není potřeba s tímto dokumentem blíže seznamovat49. Podle záznamu v Sommerově topografii Čech sestávají neustupovské lesy v závěru 1. poloviny 19. století z buků, smrků a jedlí a jejich roční výnos asi 500 kubických sáhů se využívá pro potřebu vrchnostenského hospodářství.50
Velkostatek Smilkov Stejně jako v případě Neustupova a jiných velkostatků jsme na archív českých zemských desek odkázáni rovněž při studiu o druhové skladbě lesů před počátkem jejich umělé obnovy na někdejším rozlehlém panství Smilkov51, neboť i archív tohoto majetku vzal v průběhu let zcela zasvé.52 Východiskem pro naše šetření je soudní odhad panství Smilkov z r. 1721, kdy bylo majetkem Kryštofa Norberta Voračického z Paběnic.53 Lesy jsou opět v souladu s tehdejší odhadní praxí popisovány a oceňovány při jednotlivých panských dvorech. Při dvoře Smilkov se nejprve popisuje les Žďár, v něm pak „jedlové, smrkové a buččí k malému stavení sloužící dříví se vynachází; má míry zemské 452 1/2 prov." Stejnou porostní skladbu vykazuje i přilehlý les Prostřední leč (262 prov.). Na dvou dalších lesních lokalitách Slavín a Hůrka, zmiňovaných při smilkovském popluží, 48
Tamtéž-fond: DZV 159, fol. B 20.
49
Z přelomu 17. a 18. století máme pro Neustupov ještě anonymní německou prodejní taxu,
dochovanou ve SOA Třeboň-pob. Č. Krumlov (fond: schwarzenberská ústřední kancelář-sign. B I Aalfa-1 c), v níž se o lesích říká toto: „Wald in grosser Mänge von dem schönsten Bau, Schindel und Bredtholz, darin zu Zeit Schwartz und Hochwild vorhanden". V jiné odhadní taxe z téže doby, uložené tamtéž (sign. B I A-alfa-14 r) čteme: „Wäldter von dem schönsten Gehauholz, worinnen auch zu Zeiten von schwartzen Wild, Rehe und Gefliegelwerk, Hasen genug befinden sich, welche man nit eigentlich weiss, wieviel dieselben sind, werden nit taxirt. Item ein Bredt oder Sägmühl, wo jährlich über 30 Schock Bredter schneiden kann". 50
G. SOMMER : Königreich Böhmen..., B. X (Taborer Kreis), S. 108: „Sie enthalten Buchen, Fichten
und Tannen. Der jährliche Holzschlag beträgt gegen 500 Klafter und wird grösstentheils zum obrigkeitlichen Bedarf verwendet". 51
Před r. 1848 náleželo k němu na 30 míst
52
jediná dochovaná lesní hospodářská osnova pro Smilkov z období 1934/5-1943/4 od F. Fanty se
nalézala ještě v závěru 50. let na Správě státních lesů na Želetínce u Benešova. 53
SÚA Praha-fond: DZV 159, fol. I 29 v.-K 27.
108
celkem 169 provazců, se dosvědčuje „větším dílem jedlové, smrkové, budčí a dílem borový, k stavení sloužící dříví". V lese Radotín (56 prov.) zjišťuje odhadce „rozličný porostliny, budčí a smrkový dříví k palivu sloužící", v lesíku Stráně u mlejna (13 1/2 prov.) „samý budčí dříví k palivu" a konečně v lese Lippvec (35 prov.) „větším dílem sem tam vysekaný kmeny a také samé krokvové jedlové a smrkové mladé dříví, mg míry zemské 35 provazců". Při dvoře Kout má les Kamen (245 prov.) „větším dílem pěkné budčí a dílem jedlové a smrkové mladé dříví... drží 245 provazců; za provazec z ohledu, že mnohá léta za bukvice ročně po 30 zl. se tržívá, po 3 kopách, činí 735 kop". „V hati pod Novým rybníkem" zjišťuje ocenění „rozličný porostliny od jedloví, smrkoví, boroví a březovýho dříví; má míry zemské 27 1/4 provazce". Při popluží Nezdice se jako první uvádí les Lipišov (63 prov.), ve kterém se dokládá „pěkné, rozličné velkosti jedlové, habrové dřiví". V sousedství pak „les Boroviny se jmenující od mladého jedlového, habrového a březového dříví" o výměře 83 provazce. Porostlina Nade vsí „od všelijakého mladého dříví vynáší 6 provazců". Při dvoře Novém se nachází les Baba (177 prov.), v kterém „málo k stavění sloužící a jen toliko krokvový, laťový a něco budčí a habrový dříví se nachází...". Přilehlé „porostliny u Baby řečené" (39 prov.) chovají „od habrovýho a jiného dříví". „Porostliny u pole Dlouhá strana se jmenujícího" pak „od samého jedlového, smrkového a jiného mladého dříví vynášejí míry zemské 28 provazců". U dvora Chotětice se připomíná „les Čihadlnice... v němž se vyna-chází pěkné mladé, krokvový a laťový, větším dílem jedlový a habrový a něco málo borový dříví, vynáší míry zemské 172 provazců". „Pěkné mladé jedlové, smrkové a jiný dříví" se dokládá též v lese Kosy (168 prov.). Blíže nejmenovaný "jeden kus lesu při Milčínský cestě".(14 prov.) chová v sobě rozličné krokvové a laťové dříví". Poslední lesní tratí, o níž se dočítáme při výčtu lesů na panství Smilkov, je les Vozerovské Hory, pojatý v ocenění stejnojmenného po-plužního dvora. V něm slovy pramene „větším dílem jedlový, habrový na krokve a latě sloužící a taky něco borovýho dříví se nachází a drží míry zemské 467 1/2 provazce". Převážně jedlosmrkový ráz smilkovských lesů s buky a pomístně s habry a borovicemi je naším pramenem z r. 1721 přesvědčivě prokázán. Duby byly v nich patrně tehdy již vzácnější, neboť jen jedenkrát je zmiňován (Vozerovské hory) dub jako hraničník. Jinak jsou nám lesy v tomto dokumentu představeny v nepříliš příznivém stavu se zřetelným nedostatkem mýtných porostů. Podle záznamu v historické topografii J. G. Sommera sestávají v závěru 1. poloviny 19. století smilkovské lesy o výměře 768 jiter (438 ha) převážně z jedlí,
109
smrků a borovic54 a poskytují na ročním výnosu podle stávající systemizace na 900 sáhů dříví.
SÚA Praha-fond: DZV 156, fol. E 5. Majitelem statku Horní Radič byl tehdy Vilém Reun z Reunu.Pro lesy malého zboží Horní Radič, zcela obklopeného pozemky panství Smilkov, k němuž bylo později přivtěleno, máme k dispozici z doby, kdy bylo ještě samostatným celkem, odhad uložený v zemských deskách z r. 1712.55 Nejprve je v něm popisován les V Hlubokým, ve dvou kusech (42 1/2 prov.), „dílem vysekaný, má v sobě ještě některé řídké veliké, ostatek prostřední jedlové, smrkové a bukové dříví...". Druhý les Nevorec „taky prosekaný, ostatek jen prostředním jedlím, smrčím, něco bučím porostlý, vynáší míry zemské 33 5/8 provazce". Posléze v třetím lese zvaném Hůrka (48 3/4 prov.) se podle zjištění odhadce „některá řídká velká jedle, ostatek prostřední jedlové, smrkové, něco bukové však řídké dříví nachází". Velkostatek Střezimíř O minulosti lesů na drobném zemskodeskovém statku Střezimíř vypovídá jediný, ale instruktivní jejich popis, jenž tvoří součást soudního odhadu z r. 182456, uloženého v zemských deskách. Průkazné je pro nás především porostní složení mýtných, popřípadě přestárlých porostů. Jedním z takových je v trati Nad nádržkou (1 jitro 1078 sáhů) 90letý porost borovic s příměsí jedlí, údajně v dobrém stavu.57
54
J. G. SOMMER: Königreich Böhmen..., B. XVI (Berauner Kreis), S. 141-142: „Die obrigkeitliche
Waldungen haben eine Area von 768 Joch 1167 Kl... Sie Bestehen vornehmlich in Tannen, Fichten und Kiefern...". 55
SÚA Praha-fond: DZV 156, fol. E 5. Majitelem statku Horní Radič byl tehdy Vilém Reun z Reunu.
56
Tamtéž-fond: Zemský soud civilní, sign. ZP-III-Bb-113.
57
Tamtéž: „Kiefern mit Fichten melirt von guten Bestand".
110
V sousedství pak mýtná jedlina s příměsí smrků (6 jiter 407 sáhů) s hmotou 200 sáhů na jitro (tj. 663 plm na ha). Stejnou porostní skladbu vykazuje trať Velký Chocholoušek (6 jiter 651 sáhů) s 801e-tým a starším dřívím o hmotě 180 sáhů na jitro (tj. 596 plm na ha.)58 V dobrém stavu (von gutem Bestand)se nacházela vesměs mýtnými smrky porostlá část trati (12 jiter) Veletín. V porostech mladších věkových tříd zjevně již převažují smrk s borovicí. Jako perspektivní dřevinu pro pěstění doporučuje autor odhadního elaborátu borovici.59 Současně upozorňuje na dobré odbytové podmínky pro prodej dřeva, a to s ohledem na nedostatek mýtných porostů v okolí, vyjma panství Jistebnice a Mladá Vožice, a na možnost plavení dříví po Lužnici a Vltavě do Prahy.60 Velkostatek Vyšetice O stavu lesů velkostatku Vyšetice, vklíněných do severního okraje komplexu lesů mladovožického panství, se poprvé zmiňuje odhad tohoto zboží z r. 1694, kdy Vyšetice náležely Jáchymu Janu Malovci a jeho manželce Barboře Františce.61 Jako první je zde popisován „les Černý, téměř všechen vymejcený, vynáší 23 provazce. Item Černý, prostředního smrkovýho a jedlovýho dříví, na díle vymejcený, vynáší 75 provazců. Třetí Okroužek, prostředního smrkovýho a jedlovýho dříví, i namále něco stavěcího, vynáší 174 provazců". Kromě těchto tří lesních parcel se připomíná u dvora Lhota 19 1/2 provazce lesa zvaného Lhotecký „prostředního dříví". V historické topografii Čech od J. G. Sommera se v lesích při Vyšeticích (139 jiter včetně lesů obecních) připomínají borovice, jedle, smrky a modříny, dále něco bříz a olší; kryjí však, poněvadž byly předešlými majiteli velice prosvětleny, pouze vlastní spotřebu.62
58
Tamtéž: „Tannen mit Fichten melirt und sehr gut bestanden".
59
Tamtéž: „..., dass in diesen Waldstrecken die Kiefer (Pinus sil-vestris) mit den besten Erfolg
angezohen werden kann". 60
Tamtéž: „Nach dem in der hiesigen Gegend ausser zwei Herrschaften Gistebnitz und Jung Woschitz
nur sehr wenig mehr schlagbares Holz vorhanden ist und das Holz gegenwärtig sehr guten Absatz nach Tabor und selbst auch auf den nur 4 Stunden von diesem Guth entlegenen Fluss Luschnice nach Prag findet". 61
Tamtéž-fond: DZV 32, fol. J 21.
62
J.G. SOMMER : Königreich Böhmen..., B. XII (Kauřimer Kreis), S. 76:„Sie enthalten Kiefern,
Tannen, Fichten und Lärchen nebst Birken und Erlen, decken aber, da sie unter den früheren Besitzern vor 40 und mehr Jahren stark gelichtet worden, nur den eignen Bedarf".
111
Velkostatek Mladá Vožice Jižní část území podrobeného historickému šetření zaujímá panství Mladá Vožice, které bylo po řadu generací majetkem hrabécí rodiny Kühnburgů. Nejstarší záznamy o lesích, rozkládajících se v hranicích pozdější domény, pocházejí z odhadu statku Německé Záhoří (dnes Záhoří u Millčína) a Miličín, pořízeného u příležitosti křídy majetku Anny Marie de Hoef-Huerta v r. 1652-53 a uloženého v zemských deskách. Ke dvoru Záhoří jsou při této příležitosti začleněny nejprve „dva kusy lesův, jeden slove Bačovská hora a drží 291 4/5 provazce; ten jest drahně vysekanej a druhej slove Křekový a drží 73 1/10 provazce, oba 1 3/4 lánu 29 1/2 provazce...63. A následujícího roku při odhadu zbytku statku se zjišťuje „lesův k témuž dvoru (Záhoří): háj borovej a jedlovej slove Vysoký duby a klínek březovej Za zadními hony; to vše vyměřeno drží 1/4 lánu 31 5/8 provazce; taxíruje se za 60 kop míšeňských64. Podobným způsobem jsou popsány a odhadnuty z někdejšího huertovského majetku lesy při statku Miličín. V příslušném odhadu v zemských deskách se o nich poznamenává: „Lesův k témuž statku je vyměřeno: les jedlovej Deborčí, les Záskalí, les Drahotínek, les Dubová hora sluje, v němž dříví jedlový; všechny ty drží 10 1/4 lánu bez 4 5/8 provazce, po 150 kopách za lán pozůstávající, vynáší 1517 kop míšenských.65 Méně informativní, pokud jde o údaje o dřevinné skladbě, jsou záznamy o lesích v dílčí ceduli pro statky Vrcholtovice a Těmice z doby jen o málo pozdější. Těmická dílčí cedule z r. 165966 uvádí pouze názvy lesů a jejich výměru v lečích, stejně tak jako cedule pro statek Vrcholtovice z r. 1686, pocházející z dělení majetku pro Marii Eusebii Špulířovou z Jiter67. Mnohem sdílnější je pro právě zmíněný statek, jakož i pro sousední Vitanovice popis lesů v soudním odhadu z r. 1712, kdy obě tato zboží byla v majetku Augustina Kristiána Pfalze.68 Při dvoře Vitanovice zmiňované lesní trati Mezi háji, Hory a Černé
63
SUA Praha-fond: DZV 151, fol. P 1.
64
Tamtéž-fond: DZV 152, fol. A 24.
65
Tamtéž, fol. B 27.
66
Tamtéž-fond: DZV 73, fol. Q 30: »Lesův se k tomu dílu zanechává mimo sedlský porostliny
Dědických a Těmických, toliko panských za 5 lečí, slove Vilový lesy za 2 leči, Vražným 1 leč". 67
Tamtéž-fond: DZV 77, fol. B 31: „Lesův k témuž dílu jest panských mimo sedlský porostliny ...při
Vrcholtovicích za 3 leče, při Leštině 2 leče a slove V Černým lese jedna leč; V Hradištným 1 leč, V Javorovým 1 leč; počítajíc jednu každou leč po 100 kopách míš. v taxe, jedna každá leč 24 tenat ...400 kop míš.". 68
Tamtéž-fond: DZV 156, fol. A 1.
112
doly (503 prov.) jsou v dokumentu popisovány shodně jako jedlosmrkové, přičemž, jak se podotýká, „při témž lese Černý doly řečeném nachází se kus sporného lesa s sedlákem vyšetickým; ten jest přes polovinu vysekaný, ostatní má v sobě prostřední vyrostlé řídký jedlí a smrkové dříví...". Zcela vysekaná je též porostlina Stráně nad Lochem (33 1/4 prov.). Ke dvoru Leština přidává odhadce tři lesní parcely, totiž Ježovku, V javorový a Hradičný (184 prov.). Také ony jsou porostlé vesměs jedlemi a smrky s výjimkou lesa Hradičný, ve kterém se dokládá též „něco bukového dříví". Při dvoře Vrcholtovice je první z drobných lesíků, k němu připomínaných (23 prov.), porostlý mladými jedlemi a smrky, druhý zvaný Porostlina (28 1/4 prov.), s „mladým březím, smrčím, na-mále borovím". Třetí V Radouších (9 3/4 prov.), pak „řídkým mladým, drobet vyrostlým smrčím a jedlím...". Poněkud rozlehlejší Černý les (77 prov.) „má v sobě", podle slov pramene, „řídký velký, ostatek smrčí a jedlí...". Kříženecké lesy (45 3/4 prov.) při dvoře Kříženec, sestávající ze tří oddělených celků, „jsou dobrým dílem vysekaný, ostatkem dříví borové, jedlové prostředního, však vytáhlého vzrůstu se spatřuje". „Tůze vysekaný" je posléze i les Hory (64 1/2 prov.), jinak porostlý „jen prostředním jedlovým a smrkovým dřívím...". Potud ze starších pramenných dokladů o lesích některých drobných feudálních statků, které nato dříve či později splynuly s Mladou Vožicí. Shodou okolností máme ze starší doby pro původní mladovožické a šelmberské panství k dispozici pouze jediný záznam o lesích, pocházející z urbárního rejstříku z r. 165669 Podle něho přichází v lesích na obou těchto majetcích „dříví dubí (tento údaj je však dodatečně přetržen), jedlí, smrčí, bukový, habří, javorový, březí a jiné k potřebám všelijakým". V dalším se vypočítávají jednotlivé lesní trati: „Les černý slove V Koutech dolejších pod Buchovy. Les Nad hořejšími Kouty po hranice Nahořanské. Les u vsi Řemičov slove Ropotín s dubinou. Les slove Požáry po hranice Voldřichovské. Les proti zámku Šelmberku slove Přední a Zadní Hůrka. Les slove Hora Hůsí nade vsí Bzovou. Les slove od Starodávna Mederov. Les slove Uhlířský nad Záhořím. Les Jedlina nad Lbančicemi a nad Záhořím. Les slove od starodávna Nad rybníkem Budařem. Les od cesty k Bradáčovu až zase nad Hořejší Kouty. Les slove Nad Buchovy až nad Staniměři-ce. Les slove Velkej nad rybníky Paní, Loukou, Žďárem a Zadražilem až k rybníku Volkovskýmu. Les slove Javornej u Voldřichova. Les slove Buk s loukou též u Voldřichova. Les Vodhorsko. Les Kus pod Žďárem až do hranic rybníka Kačera. U Šebířova les Bor, les Háj, les Stráně, les Metlice."
69
Tamtéž-fond: Rukopisy, sign. A 335.
113
Dejme však již slovo pramenům z první poloviny 19. století, které jsou natolik podrobné, že podchycují jak celkový stav, tak také druhovou skladbu dřevin v lesích mladovožického velkostatku. V daném případě se jedná o tři prameny, o které se chci v následujícím výkladu opřít. Totiž o dobré zdání vypracované při obhlídce v rámci prací na odhadu fideikomisní podstaty 19. října 181270, jakož i o dokumenty stejné provenience z r..l83271 a z r. 183772. V lesích revíru Miličín, podle svědectví popisu z r. 1652 ještě převážně jedlových, nacházíme v první a druhé čtvrtině 19. století ještě početné jedlosmrkové, popřípadě smrkojedlové porosty s větší či menší příměsí buku. Takovými se ukazují být v r. 1837 v trati Záskalí třeba na ploše 22 jiter 670 sáhů se rozkládající 130-1451etý porost jedlí a smrků s průměrnou hmotou 180 sáhů na jitro73, jedlo-smrkový porost o stejné hmotnosti na ploše 8 jiter 1149 sáhů o stáří 120 let v trati Janovec a do třetice stejnorodý smrkový porost o stáří 120-130 let v trati Pod Nuzovem o výměře 12 jiter 1403 sáhů a o průměrné hmotnosti 158 sáhů na jitro.74 Z dalších porostů milíčínského revíru si zaslouží pozornosti snad ještě rozsáhlejší porost (14 jiter 52 sáhů) 80-110letých smrků a jedlí s podrostem buků v trati Deboreč. V mladších porostech tohoto revíru se borovice uplatňuje ve větší proporci než ve starším lese. V příměsi se v mladších porostech dokládá též bříza a v dobrozdání z r. 1812 v lese Deboreč též něco málo dubů.75 Některé mýtné a přestárlé porosty charakteristické skladby se smrky, jedlemi a buky vykazuje v r. 1837 rovněž revír Rodná. Připomeňme si zde jako příklad třeba 120-130letý porost smrků a jedlí s jednotlivými buky v trati Farářský o výměře 10 jiter 224 sáhů s průměrnou hmotou 180 sáhů na jitro (593 plm na ha), další dva porosty (19 jiter 1100 sáhů a 7 jiter 39 sáhů) stejného porostního složení o stáří 120-140 let v trati Na lavičkách. V trati U Černého rybníka dokládá popis z r. 1837 rozsáhlý porost (29 jiter 508 sáhů) tvořený smrky a jedlemi s příměsí buků o stáří 100-120 let s průměrnou hmotou 175 sáhů na jitro (576 plm na ha)76. Se smrky a jedlemi v doprovodu buků se setkáváme v revíru Rodná ještě v řadě dalších porostů, zejména 70
Tamtéž-fond: Zemský soud civilní, sign. FDK VII-E-12, kart. 880: „Befund der zur obigen Herrschaft
gehörigen Fideicomisswaldungen bei vorgenommener Bereisung am 19ten October 1812". 71
Tamtéž, sign. FDK VII-E-12, kart. 881: „Forstlicher Befund der zur Fideicommis/Herrschaft Jung
Woschitz gehörigen Waldungen". 72
Tamtéž.
73
Tento porost se zdá být v miličínském revíru z nejhmotnějších (593 plm na ha).
74
Po převodu 520 plm na ha. SÚA Praha-fond: Zemský soud civilní, sign. FDK VII-E-12, kart. 881: Wald Oeboretz: in der ersten Abtheilung sind Buchen mit Tannem gemischt, 50 Jahren alt; in der 2. Abtheilung von 1 bis-15 Jahr, Kiefern, Fichten, Birken und wenig Eichen gemischt, gut bestanden". 76 Z hmoty 175 sáhů připadá 5 sáhů na tvrdé bukové dříví. 75
114
těch, které se blíží své mýtnosti. V mladším lese smrk v porostní skladbě zřetelně dominuje, roste v nich však souběžně i podíl borovice, zejména v mlazinách prokazatelně kulturního původu. Řidčeji zastihujeme borovici, ovšem též v některých starších porostech, např. v 70letém porostu spolu se smrky a jedlemi v trati Drnoviště (1552 sáhů). Z pomístního názvu trati U klenky třeba zahrnout do spektra původních dřevin Mladovožicka též klen. Ani revír Blatnice nijak nevybočuje z rámce poznatků, které jsme v dosavadním šetření mohli učinit o původním habitu mladovožických lesů. Také tady jsou mýtné a přestárlé porosty v první polovině 19. století zpravidla jedlosmrkové s větším či menším zastoupením buku, což platí také o některých mladších porostech. Na smýcených plochách se setkáváme porůznu s bukovými výstavky. Z přestárlých porostů si zde připomeňme alespoň 120-130letý porost smrků, jedlí a buků v trati Na vrších o výměře 8 jiter 167 sáhů s hmotou 26 sáhů tvrdého a 81 sáhů měkkého dříví (tj. celkově 352 plm na ha), jakož i dva porosty v trati zvané Za Budařem. První o výměře 13 jiter 183 sáhů a stáří 120-130 let sestává ze smrků a jedlí s nevelkou příměsí buků a na hmotě vykazuje 2 sáhy tvrdého a 140 sáhů měkkého dříví (celkem 468 plm na ha). Druhý o výměře 8 jiter 909 sáhů je stejného věkového rozpětí i porostního složení. Rovněž zde v mladším lese roste očividně podíl smrku a borovice. Z revíru Elbančice bych chtěl v tomto výkladu připomenout rozsáhlý porost (42 jiter 200 sáhů) v trati Uhlířky, sestávající ze smrků a jedlí velmi dobré kvality o průměrné hmotnosti 190 sáhů na jitro (626 plm na ha) a další 70-80letý porost v bezprostředním sousedství právě zmíněného stejné porostní skladby o výměře 13 jiter 990 sáhů a o hmotnosti 110 sáhů na jitro (362 plm na ha). Je jistě paradoxní, že v trati zvané Jedlina do počátku 19. století zcela vymizela z porostní skladby právě jedle. V dobrozdání z r. 1812 se dokládá na polovině plochy této trati 90letý smrkový les S příměsí buků, na zbytku pak 20-251etá slibná mlazina s buky, břízami, modříny a smrky77. V elaborátu z r. 1837 je navíc zmínka o borovici a o bukových výstavcích. Bukové výstavky jsou v elbančickém revíru zmiňovány ještě v tratích U vlčí jámy, Leč nad obecním a Nad Peškovým pastvištěm. V trati Bažantnice zcela převažují listnáče. K r. 1812 se zde připomínají duby, břízy, osiky, buky a habry. Elaborát z r. 1837 uvádí ještě topoly a olše. 77
Připomeňme si zde alespoň v trati zvané Mez pod Vítkovým polem z r. 1837 popisovaný
porost o výměře 1 jitro 185 sáhů s řídkými, větevnatými l00-130letými duby, doprovázenými olšemi a osikami (alte schüttere ästige Eichen, etwas Erlen und Aspen).
115
Zcela postrádáme ve studovaných pramenech mýtné, popřípadě přestárlé porosty ve třech dalších revírech mladovožického panství, totiž v revírech Kamberk, Leština a Řemíčov. Převaha smrku je tu ve skladbě většiny porostů již zcela zjevná, výskyt jedle se omezuje na nečetné porosty blížící se mýtnému věku. V mladším lese jedli většinou již nahrazuje borovice, pocházející ze síjí a sadeb. Ojediněle je v kulturách dokládán též modřín. Ode všech až dosud připomínaných revírů se svým porostním habitem odlišuje nejníže položený Zámecký revír, ve kterém jsou vedle smrků a borovic (tato přichází zejména v trati Bor) zastoupeny v rozličné proporci také duby, habry, buky, břízy, olše či osiky78. Jedle se dokládá v tomto revíru pouze jedenkrát v dobrozdání z r. 1812 v lese Stráň ve 40letém porostu se smrky a břízami; pozdější prameny ji již zcela opomíjejí. Právě reprodukované poznatky o dřevinné skladbě zdejších lesů ověřuje i příslušný záznam v topografii J. G. Sommera, v níž se kromě jiného upozorňuje na obrovité buky v revírech Rodná a Blatnice, které dosahují na hmotě až 10 kub. sáhů o délce polen 5/4 lokte. Jak se zde dále podotýká, poskytuje právě bukové dříví materiál k výrobě dřeváků, které zdejší vesničané běžně nosí79. Celkově se nejeví stav mladovožických lesů v první a druhé čtvrtině 19. století jako příliš uspokojivý, spíše naopak. V porostech o celkové výměře 2909 jiter (1673 ha), obhospodařovaných tehdy v rámci staťové hmotové soustavy, zaostává stávající dřevní hmota (der gegenwärtige Holzbestand), jež obnáší 11 897 sáhů tvrdého (9,30
78
J. G. SOMMER Königreich Böhmen..., B. X (Taborer Kreis), S. 93: „Die Waldungen bestehen grösstentheils aus einzelnen unzusammenhängenden Strecken und betragen 2909 Joch... Die vorherrechenden Holzgattungen sind Fichten und Tannen. Das Rodner und Blatnitzer Revier enthält zerstreut ansehnliche Rothbuchen, von welchen mehre bis 10 Klafter 5/4 elliges Scheitholz geben. In den Niederungen findet man rinige Eichen, die aber theils wegen der Rauheit des Klimas kein besonderes Wachstum zeigen. Birken gibt es, als den Nadelwäldern beigemischte Holzgattung, in Überfluss, zum Bedarf der Wagner und anderer Geräthschaften-Verfertiger. Der Absatz nach Deckung des. eigenen Bedarfs beschränkt sich auf den Umfang der Herrschaft und nur wenig geht über die Gränzen derselben hinaus. Die Rothbuche wird in dieser Gegend vorzüglich zu Holzschuhen gesucht, die hier allgemein von der Bauersleuten getragen werden". 79
Pro ilustraci porostních poměrů v mýtných a přestárlých porostech si uveďme, že zde připadá v r.
1837 při zjištěné hmotě 7293 sáhů tvrdého a 36 897 sáhů měkkého dříví na tvrdou hmotu, především pak na buk 17,68 %.
116
%) a 115 982 sáhů měkkého dříví (90,70 %)80, za zásobou normální (8690 sáhů tvrdého a 122 531 sáhů měkkého dříví) a v některých revírech (Kamberk, Leština, Řemičov) se výrazně nedostává mýtných porostů. Nepříznivý vývoj nato patrně ještě dále pokročil, neboť úbytek na ploše dvou posledních věkových tříd zjišťuje ve svém posudku z r. 1872 rovněž lesní Vaněček. Ten používá ve svém elaborátu velmi silných slov, když označuje stav lesů jako žalostný a ohrožený ve svých základech, nebude-li učiněna stávajícímu hospodářství přítrž81. Každopádně však, jak se ukazuje z mladších materiálů lesního úřadu, bylo nicméně do závěru 19. století manko na hmotě v mladovožických lesích již zcela vyrovnáno. Velkostatek Nemyšl První zpráva, věnující pozornost lesům na panství Nemyšl, ležícím při jižní hranici studovaného areálu, pochází již z počátku druhé poloviny 16. století. V odhadu tohoto majetku, pořízeném za Viléma Malovce z Kosoře někdy před r. 156482, jsou při něm uváděny „lesy nemalý než velký, dubový, smrkový, jedlový, borový, bukový, lipový, velmi čisté". Jak se v odhadu dále dovozuje, „je jich muóž užiti víc i míň, 10 kop gr. českých". I když možno věřit tomu, že všechny vypočítávané dřeviny byly ve skladbě nemyšlských lesů skutečně zastoupeny, netřeba brát doslova to, že uváděné pořadí dřevin je směrodatné též pro poměr jejich rozšíření. Protože jiné starší prameny nejsou pro Nemyšl po ruce, je třeba přihlédnout ke stavu a dřevinné skladbě lesů v lesních fasích stabilního katastru z poloviny 19. století. V katastrálním obvodu, jejž tvoří obec Nemyšl a osady Ouraz a Dědičky83, se nacházejí v I. hospodářské třídě o výměře 196 jiter ze 3/4 smrky a z 1/4 jedle, obhospodařované vesměs holosečně ve l00letém obmýtí. Mýtné porosty jsou podle svědectví téhož dokumentu velmi řídké a je jich nedostatek, mlaziny jsou většinou dobře zapojené, ale pro předchozí hrabání ste-liva špatného vzrůstu. V II. hospodářské třídě téhož katastrálního obvodu (71 jiter), jakož i v katastru obce Hoštice84 se popisují porosty se smrky a borovicemi, obhospodařované holosečně v 80
SOA Třeboň-pob. J. Hradec: fond: VS Mladá Vožice: Beschreibung der Waldungen von Jahre 1872:
„Die Jungwoschitzer Waldungen sind gegenwärtig in so leidentlicher Zustande verhalten, ... dass eine Devastierung derselben und ihres höchst möglichen Naturalertrages herbeigeführt werden könnte, wenn nicht dieser verderblichen Richtung folgefertig, auch der Gefährdung der Wohlfahrt der Familie kräftigst eingewirkt wird". 81
Tamtéž-fond: VS Třeboň - cizí statky sign. F. E. II-181-1.
82
SÚA Praha-fond: Stab. kat. (dupl.), sign. 193/20.
83
Tamtéž, sign. 193/10.
84
Tamtéž, sign. 193/44. Lesní fase pro obec Prudice nebyla v materiálech nalezena.
117
80letém obmýtí, na katastrálním území obce Sudoměřice pak 105 jiter lesůporostlých smrky a borovicemi a obhospodařovaných zčásti holosečně (panské lesy), zčásti výběrně (selské lesy) v 80letém obmýtí. ZÁVĚR I když se nám v případě Voticka a Mladovožicka citelně nedostávaly ke studiu provozní materiály z lesních úřadů velkostatků, zejména pak taxační elaboráty včetně porostních map a byli jsme převážně odkázáni na záznamy z archívů ústředních úřadů, domnívám se, že za těchto okolností se podařilo předložit hodnověrný obraz druhové skladby lesů zpracovávaného areálu v epoše před a v počátcích jejich umělé obnovy. Nejstarší dokumenty, zaznamenávající údaje o lesních dřevinách již od druhé poloviny 16. století (Nemyšl), hojněji pak od poloviny 17. věku, shodně dosvědčují v porostech vedle jehličnanů i větší zastoupení listnatých dřevin než později. Zejména buk si tehdy udržoval v četných lokalitách ještě význačné postavení z dřívějška, byť se v průběhu 18. století v důsledku intenzívní exploatace porostů, k níž docházelo jak na Voticku, tak také na Mladovožicku, jeho zastoupení v porostech očividně snížilo. Dub, jak se zdá, byl v lesích této končiny již od časů, kam lze až prameny dohlédnout, vzácnější. Pokud se z příležitostných zmínek dovídáme také o zastoupení dalších listnáčů na složení porostů (habr, lípa, bříza, javor), pak jsou zde zpravidla pouze přimíšeny nebo vtroušeny. Výjimkou jsou tu snad pouze stejnorodé olšiny, pokud zaujímají některá vlhčí stanoviště. Na panství Mladá Vožice zaujímají tvrdé listnáče v druhé čtvrtině 19. století v úhrnu dřevní zásoby ještě na 10 %. Z jehličnanů přísluší podle svědectví našich nejstarších pramenů z tohoto území význačné postavení jedli. Ve výčtu dřevin se objevuje ještě v průběhu 18. století často před smrkem, i když, jak jsme mohli dobře sledovat, se již v tomto věku nemírnými těžbami mění situace potud, že jedle ze svých někdejších pozic ustupuje, především ve prospěch smrku. Každopádně však naše prameny spolehlivě prokazují a ověřují starší, v podstatě jedlo-smrko-bukový charakter této lesní oblasti. Vedle smrku roste však holosečnými těžbami v porostech také podíl borovice, která se z původních, vlastním nárokům nejlépe odpovídajícím stanovišť dále šíří do porostů na úkor jedle a buku. Od přelomu 18. a 19. století se umělou kultivací smrku, ale do jisté míry též borovice proces proměny druhové skladby dřevin zdejších lesů výrazně zrychluje, takže v průběhu 2. poloviny 19. věku se obě tyto dřeviny stávají v lesní državě Voticka a Mladovožicka dominujícími, zatímco jedle až na mizivé procento zastoupení z porostů mizí. Od první poloviny 19. století se v omezené míře (Mladá Vožice, Vyšetice) dokládají rovněž kultivace modřínu.
118
ZUSAMMENFASSUNG Die ältesten historischen Berichte über die Waldholzarten der untersuchten Regionen stammen aus der zweiten Hälfte des 16. Jahrhunderts. Die bereits häufigeren Nachweise aus der ersten Hälfte des 17. Jahrhunderts beweisen eindeutig einen verhältnismäßig höheren Anteil an Laubbäumen im Vergleich mit der Gegenwart. Vor allem die Buche nahm damals
eine
bedeutsamere
Stellung
ein,
obwohl
ihre
Vertretung
in
der
Holzartenzusammensetzung sowohl in der Region von Votice als auch von Mladá Vožice infolge einer intensiven Waldnutzung seit dem 18. Jahrhundert deutlich herabgesetzt wird. Die anderen Laubholzarten kamen in den Beständen schon damals nur als beigemischt oder eingesprengt vor. Von den Nadelholzarten nahm nach Zeugnis unserer ältesten Quellen bedeutsame Stellung die Tanne ein. In der Aufzählung der Holzarten wird bei der Beschreibung der Bestände noch im Verlaufe des 18. Jahrhunderts vielfach die Tanne vor der Fichte angegeben. Auch die Tanne tritt jedoch zurück - meistens zugunsten der Fichte. Der ursprüngliche Tannen-Fichten-Buchen-Charakter dieses Waldgebietes wird jedoch historisch zuverlässig nachgewiesen und überprüft. In den folgenden Jahren steigt der Anteil der Kiefer durch die Kahlschlagwirtschaft an. Der Prozeß der Umwandlung des Waldhabitus wird durch die künstliche Kultivierung der Fichte und Kiefer im Verlaufe des 19. Jahrhunderts in den Regionen von Votice und Mladá Vožice wesentlich beschleunigt, sodaß beide Holzarten in der Beständeszusammensetzung dominierend werden. Seit der Hälfte des 19. Jahrhunderts werden im begrenzten Umfang die Kultivierungen der Lärche nachgewiesen.
Adresa autora: PhDr. Josef Tlapák, CSc. Ul. 5. května 43 140 00 Praha 4
119
120
Bohemia centralis 19: 121 - 138, 1990
Příspěvek k poznání hub smrčin a mykofilních brouků ve státní přírodní rezervaci Koda (CHKO český Kras) Contribution to knowledge of mushrooms and mykophilous beetles of spruce woods in the State Preserved Area of Koda
Anna ŠVECOVÁ - Zdeněk ŠVEC
Průzkum v SPR Koda provádíme od r. 1981 a je zaměřen na aspekty mykofloristické, entomofaunistické a bionomické; z entomofauny se týká jen mykofilních brouků, z hub jen makromycetů. Dílčí realizovaná část průzkumu přinesla již některé výsledky. Tento příspěvek zahrnuje naše poznatky z průzkumu mykoflóry vybraných jehličnatých porostů, především kulturních smrčin, a o zjištěném výskytu mykofilních brouků v těchto porostech a na plodnicích hub (s výjimkou čeledi Staphylinidae, která si vyžaduje vlastní podrobné studie). Pro přehlednost jsme tuto část doplnili informacemi o výskytu všech zástupců mykofilní čeledi Leiodidae čeledi, jejíž druhy byly ve smrkových porostech, hlavně na jejich okrajích a na smrkových pasekách, poměrně časté. Tuto problematiku jsme se rozhodli zpracovat zvlášť z toho důvodu, že smrčiny Českého krasu poutají k sobě v poslední době zvýšenou pozornost odborníků, především mykologů, botaniků i lesníků, a představují ochranářský a současně i hospodářský problém. Předkládanou práci považujeme za příspěvek k poznání mykoflóry a entomofauny zkoumaného území, který pochopitelně nemůže přinášet úplné a definitivní výsledky.
121
CHARAKTERISTIKA ÚZEMÍ SPR Koda má rozlohu ca 528 ha a tvoří ji komplex skal a lesů na pravém břehu Berounky proti osadě Srbsko. Je zde několik jeskyň a krasových vyvěraček, z nichž vytékají potoky do Císařské a Kodské rokle. Jsou zde menší plochy šípákových doubrav; lesní porosty, které tvoří většinu území, jsou habrové doubravy a na náhorních plošinách kyselé doubravy (MARŠÁKOVÁ-NĚMEJCOVÁ 1977). Plochy smrkových porostů jsou vtroušeny do větších listnatých celků a tvoří jen malou část rozlohy. Z lesních společenstev Českého krasu byly po mykologické a také po lesnické stránce podrobně zkoumány především smrčiny karlštejnské (SVRČEK 1960, ŠEBEK /ed./ 1985). Do určité míry je možno informace, které byly o smrkových porostech SPR Karlštejn publikovány, vztáhnout i na obdobná společenstva v SPR Koda, která je od vlastního území SPR Karlštejn oddělena jen údolím Berounky. METODIKA A PŘEHLED EXKURZÍ Houby byly ve všech případech sbírány a určovány jen jako vyvinuté plodnice. Jednotlivé nálezy jsou uvedeny v přehledu zjištěných druhů. Houby sbírala a determinovala, pokud není uvedeno jinak, autorka. Brouci byli sbíráni individuálně na plodnicích, výjimečně individuálně v porostu, dále smykem, sklepáváním a prosíváním. V r. 1986 jsme využili zemní pasti. Tato metoda však nepřinesla očekávaný efekt. K nejefektivnějším metodám sběru patřilo smýkáni a prosívání. Naše výsledky zahrnují proto poměrně hodně mykofilních brouků, které jsme nezjistili na plodnicích. Řada z nich je vázána na substrát rostlinného původu, napadený (prorostlý) mycelii hub. Smýkání vegetace v průběhu dne prakticky přinášelo pouze fytofágní druhy. Teprve při náhlém ochlazení nebo ochlazení vzduchu ve večerních hodinách na jaře a v létě a na podzim již v odpoledních hodinách se ve smyku objevovali hlavně zástupci čeledi Leiodidae aj. Brouci ze smýkaného materiálu byli vybíráni a tříděni na místě. Druhy na determinaci obtížné nebo zajímavé druhy byly sbírány v počtu exemplářů nutném pro určení a dokumentaci. Část na místě determinovatelných exemplářů byla pouze evidována a ponechána na lokalitě. Evidence a průzkum nebyly ani u hub, ani u brouků zaměřeny na kvantitativní stránku výskytu. U mykofilních brouků, jejichž výskyt je ovlivněn širokou škálou vlivů, především přítomnosti či absencí plodnic hub, mají kvantitativní sledování menší význam než u jiných, například terestrických brouků. Brouci získaní prosevem byli vysbíráni individuálně.
122
Brouky sbíral a determinoval, pokud není uvedeno jinak, autor. Dokladový materiál byl zčásti předán sbírkám Národního muzea, zčásti je uložen v autorově sbírce. V letech 1981-86 byl shromažďován nebo evidován materiál a poznatky ze 44 exkurzí. Nejvíce jich bylo uskutečněno v r. 1984 -celkem 14, nejméně v r. 1982 - 3. Časové rozložení bylo následující : leden
-0
červenec
-2
únor březen
-0 -3
srpen září
-2 -7
duben květen
- 14 -6
říjen listopad
-5 -1
červen
-3
prosinec
-1
Zvýšenou pozornost kodským smrčinám jsme věnovali při exkurzích zejména v letech 1984-85, především pří letních a podzimních návštěvách, protože z hlediska růstu hub jsou smrčiny v oblasti Kody, především v důsledku nedostatku srážek, prakticky bez čerstvých plod-nic. VÝSLEDKY PRŮZKUMU
Zjištěné druhy hub a mykofilních brouků: Uvádíme houby a mykofilní brouky zjištěné v jehličnatých, převážně smrkových porostech SPR Koda a v jejich okrajových částech nebo smrkových pasekách, případně na pařezech a kořenových nábězích smrků ponechaných v mladých listnatých mlazinách, na které jsou smrkové porosty v SPR postupně převáděny. U vybraných druhů hub uvádíme měsíce (římské číslice), popřípadě další údaje o výskytu a lokalitě, a poznámky o přítomnosti brouků na plodnicích. U brouků uvádíme přesná data výskytu a někdy i stručnou charakteristiku. Čeleď Leiodidae je doplněna a jsou uvedeny všechny druhy zjištěné v SPR Koda.
123
HOUBY (sledované smrčiny označeny čísly - viz orientační mapka SPR Koda)
Ascomycetes Discina periata (Fr.) Fr. - druh nalezený opakovaně ve všech letech průzkumu, v III.-V., roztroušeně a řídce, např. v 3., 4., 6. i mimo smrkové porosty tam, kde vytrvaly smrkové pařezy, tj. i v listnatých mlazinách. S postupným stárnutím (tlením) substrátu, z něhož rostou, je houba na lokalitě stále řidší, až zcela vymizí. Vyskytuje se na smrkových pařezech, nábězích, řidčeji na kládách. Neogyromitra gigas (Krombh.) Imai - nalezen opakovaně na třech stanovištích v IV.-V. při Kodské jeskyni, u cesty vedoucí k hájovně (žlutá turist. značka) a na spodním svahu spadajícím od parkoviště - vždy v dubohabrových mlazinách se zbytky borových a smrkových pařezů, na nichž vyrůstaly ojedinělé plodnice. S postupem času jsou podobně jako druh předcházející na lokalitě stále vzácnější. Piceomphale bulgarioides (Rabenh. in Kalchb.) Svr. - drobný diskomycet na opadlých smrkových šiškách, běžný druh na celém polesí; III-IV.
Basidiomycetes: Hymenomycetes Agarieus arvensis sensu Pilát - ve všech letech průzkumu ve smrči-nách častý (v méně frekventovaných částech rezervace - 1., 2., 5., 6.,); IX-X. Agarieus augustus Fr. - mnohem méně častější než předchozí, vždy jednotlivě či ve velmi malých skupinách - 1., 2., 5.; IX-X. Agarieus abruptibulbus Peck - důsledně jen ve smrčinách či na jejich okrajových částech od VIII. do X. - 1., 2., 4. Plodnice někdy napadeny chrobákem Geotrupes strocorosus. A. abruptibulbus patří mezi typické druhy smrčin Českého krasu. Agarieus benešii (Pilát) Singer - nalezen pouze jednou v X. 1984 ve smrčině pod Tobolským vrchem - 1. Druh patří ke vzácným elementům karlštejnských smrčin; lokalita bude i nadále sledována a nálezy důkladně prověřeny. Agarieus silvicola (Vitt.) Sacc. - celkově běžnější druh - 1., 2., 3. , 6. , vždy VIII-X.
124
Zjištěné druhy rodu Agarieus jsou humusoví saprofyté vesměs bez typické vazby na smrk, ovšem v oblasti Českého krasu je jejich výskyt koncentrován téměř výhradně na smrkové monokultury. Z karlštejnských smrčin jsou popsány další vzácné, a jedině tam se vyskytující druhy (typové lokality) žampionů, které mohou být nalezeny v budoucnu i v oblasti Kody. Amanita rubescens Pers. (Fr.) - v jednom případě plodnice napadena Geotrupes stercorosus. Nalezené druhy muchomůrek patří mezi nejhojnější zástupce rodu Amanita, jsou mykorrhizní s vazbou především na jehličnaté dřeviny; na rozdíl např. od Hřebenů a brdských lesů je zde jejich výskyt ojedinělý (snad mimo A. citrina). Armillariella mellea (Vahl. : Fr.) P. Karst. - v SPR roste ve všech smrkových porostech jako saprofyt na pařezech, kmenech, kořenových nábězích a ojediněle i jako parazit na živých stromech (plodnice často v mrazových trhlinách či ranách); promořenost porostů, stejně jako v ostatních oblastech Českého krasu, je značná. Boletus fragilipes (C. Martin) Kuth. - zjištěn jen jednou v X. 1985 ve smrčině pod Tobolským vrchem - 1. Nález je zajímavějším příspěvkem k poznání rozšíření druhu příbuzného hřibu babky (B. chrysenteron); k jeho výskytu není dosud dostatek informací, protože oba druhy byly dříve zaměňovány (určovány jako babka). Clitocybe vermicularis (Fr.) Quél. - jarní druh, výskyt jen o obdobích, kdy je na jaře dostatek vlhkosti; zde zjištěn na dvou stanovištích - 3., 4.; IV-V. Clitocybe inornata (Sow.:Fr.) Gill. - zde hojná, vázána na vápencové půdy; IX-X. Cystoderma cinnabarinum (Alb. et Schw.:FR.) Maubl. - drobná bedlička, vždy ve smrčinách - 3., 4., 6.; IX. Galerina marginata (Fr.) Kühn. - ojediněle na pařízcích smrků, v drobných trsech, jedovatý druh provázející smrk až do vyšších nadmořských výšek; IX. Galerina unicolor (Fr.) Sing. - nalezena v září 1986, pouze na jediném stanovišti - 5. (det K. Kult). Známa z Karlštejnska. Hygrophorus discoideus (Pers.:Fr.) Fr. - typický druh pro zdejším smrčiny, objevuje se každoročně, obvykle v září v početnějších skupinách - 2., 3., 4., 5.; IX-X.
125
Hygrophorus olivaceoalbus (Fr.) Fr. - ve zdejších smrčinách roztroušeně; IX-X. Inocybe geophylla (Sow.:Fr.) Kumm. - jedovatá, roste zde i v listnatých porostech; výskyt roztroušený po celém území rezervace; VIII-XI. Leucocortinarius bulbiger (Alb. et Schw.:Fr.) Sing. - zde velmi typický druh, např. v 2., kde vytváří velké počty plodnic; IX-X. Marasmius scorodonius (Fr.) Fr. - silně zapáchá po česneku; rozkládá humus ; 1., 2., 6. ; IX. Osmoporus odoratus (Batsch:Fr.) Fr. - v plodnicích (i na jejich povrchu) nalezeni mykofilní
brouci:
Scaphidium
quadrimaculatum,
Scaphosoma
agaricinum
a
Ennearthron cornutum. Pholiota spumosa (Fr.) Sing. - ojedinělý výskyt ve smrčinách, tam, kde je vtroušena borovice lesní; VII-X. Polyporus umbellatus (Pers.) Er. - pouze jediný nález v září 1986 v čisté smrčině: jde však o houbu uváděnou jako saprofyt (i parazit) na dubech. Ripartites tricholoma (Alb. Schw.: Fr.) P. Karst. - nalezena pouze jednou na jediném místě - 2. v září 1986. Jedná se o druh poměrně vzácný, sbíraný i na Karlštejnsku. Russula amethystina Quél. - podobný druh jako R. turci Bres., má vý-razný jodoformový pach - ojediněle ve smrčinách v celé SPR; VIII-IX. Russula firmula J. Schaeff. - druh známý z vápencových smrčin také pod jménem Russula nitida Fr.; VII-IX. Russula nauseosa (Pers.) Fr. - patří k nejčasnějším druhům holubi-nek, ve smrčinách a na travnatých a mechových okrajích cest roztroušeně v celé rezervaci; V-IX. Russula polychroma Sing, ex Hora - hojný druh, rozšířený ve všech typech smrkových lesů; V-IX. Russula sanguinea (Bull.).Fr. - na okrajích cest, v mechu a trávě; roztroušený výskyt; VII-IX. Russula sardonia Fr. - typický druh smrčin, zde hojná (silně palčivá); VII-X.
126
Strobilurus conigenus (Pers.:Fr.) Gulden - již časně zjara, ze šišek borovice černé zanořených v humusu; III-V. Strobilurus esculentus (Wulf:Fr.) Sing. - vyrůstá časně zjara ze smrkových šišek zanořených do substrátu; roztroušeně ve všech smrkových porostech rezervace; IIIV. Tricholoma argyraceum (Bull.) Gill. - pod vtroušenými borovicemi, prakticky ve všech smrkových porostech; VIII-X. Tricholoma inamoenum (Fr.) Quél. - vzácnější druh Karlštejnska, v SPR Koda ve smrčinách pod Tobolským vrchem (severní svah Tobolky a v 1. ; IX. Tricholoma psammopus (Kalchbr.) Quél: - ojediněle pod modříny, zvláště při okrajích cest; VIII-IX. Xeromphalia campanella (Batsch:Fr.) Kühn, et R. Maire - na trouchnivých pařezech jehličnanů, často v listnatých mlazinách na velmi starých mechových pařezech v bohatých skupinách; III-IV. Kromě uvedených hub byly nalezeny ještě tyto druhy častěji se vyskytující zejména v Českém krasu: Agarieus semotus Fr., A. silvaticus Schaeff., A. xanthodermus Genevier, Amanita excelsa (Fr.) Bertillon, A. citrina (Schaeff.) Pers., Boletinus cavipes (Klotzsch) Kalchbr., Boletus badius Fr., B. chrysenteron Bull., Calocybe gambosa (Fr.) Sing., Clavulina cristata (Holmsk. : Fr.) Schroet., Clitocybe cerussata (Fr.) Kumm., C. gibba (Pers.:Fr.) Kumm., C. incilis (Fr.) Gill., C. odora (Bull.:Fr.) Kumm., C. vibecina (Fr.) Quél, sensu Ricken (det. Ing. K. Kunc), Collybia butyracea (Bull.: Fr.) Kumm., C. confluens (Pers.:Fr.) Kumm., C. dryophila (Bull.:Fr.) Kumm., C. maculata (Alb. et Schw.: Fr.) Kumm., C. peronata (Bolt.: Fr.) Kumm., Fomitopsis pinicola (Sw.:Fr.) Karst., Gymnopilus sapineus (Fr.) R. Maire,
Heterobasidion
annosus
(Fr.) Bref.,
Hygrophorus
lucorum
Kalchbr.,
Hypholoma capnoides (Fr.) Kumm., H. fascicu-lare (Huds.: Fr.) Kumm., H. sublateritium (Fr.) Quél., Lactarius deliciosus Fr., L. deterrimus Groger, L. mitissimus (Fr.) Fr., Lepista gilva (Pers.:Fr.) Pat., L. flaccida (Sow.:Fr.) Quél., L. nebularis (Batsch:Fr.) Harmaja, L. nuda (Bull.:Fr.) W.G.Smith., Macrolepiota procera (Scop.:Fr.) Sing., M. lepiota prominens (Fr.) Moser, M. rhacodes (Vitt.) Sing., Mycena pura (Pers.:Fr.) Kumm., Mycena rosea Gramberg, M. zephirus (Fr.) Kumm., Paxillus
127
atrotomentotus (8atsch:Fr.) Fr., Suillus aeruginascens (Secr.) Snell., S. bovinus (L . : Fr.) O. Kuntze, S. grevillei (Klotzsch: Fr.) Sing., Tricholoma saponaceum (Fr. Kumm., T. terreum (Schaeff. : Fr . ) Kumm., Tricholomopsis rutilans (Schaeff.:Fr.) Sing., Tyromyces caesius (Schrad.:Fr.) Murrill a T. stipticus (Pers.:Fr.) Koti. et Pouz.
GASTEROMYCETES Calvatia excipuliformis (Scop.: Pers.) Perd. - význačný druh zdejších smrčin; zbytky sterilní třeňovité části jsou nalézány celoročně, čerstvé plodnice v létě. Lycoperdon perlatum Pers.:Pers. - v plodnicích zjištěni brouci Pocadius ferrugineus a Lycoperdina bovistae; V-XI. Lycoperdon pyriforme Schaeff.:Pers. - druh rostoucí na starých pařezech často v bohatých skupinách - v plodnicích nalezena imaga Pocadius ferrugineus a Lycoperdina bovistae; VI-XI. Lycoperdon lividum Pers. - méně běžný druh pýchavky, rostoucí zde buď na okrajích smrčin, jindy při cestách na travnatých místech; v plodnicích nalezena imaga brouka Pocadius ferrugineus; VIII-X. Geastrum quadrifidum Pers.:Pers. - hojná především na lok. 3., 4.; v plodnicích nalezeny larvy i imaga brouka Lycoperdina bovistae.
BROUCI (COLEOPTERA) Silphidae Necrophorus vespiloides Hrbst. - 22. VIII. 1981 na třeni plodnice Macrolepiota procera. Jde o nález náhodný, brouk byl přilákán na houbu plži, jejichž je mj. predátorem. LEIODIDAE Nargus brunneus (Strm.) - 19. V. 1985 ve smyku na smrkové pasece pod Tobolským vrchem - la. Druh jarní, žijící v rostlinném substrátu rozloženém nebo narušeném činností hub a baktérií.
128
Colon rufescens Kr. - 19. V. 1985 ve smyku na smrkové pasece - la. Brouci se vyskytovali v době od 16.15 do 17.45 hod. letního času při náhlém ochlazení po krátké bouřce. Spolu s nimi zjištěni na vlhké vegetaci Nargus brunneus, Leiodes polita, Leiodes ferruginea A Colenis immunda. Tito brouci nebyli před bouřkou na stanovišti smykem nalezeni; později, po 18. hod., již jen ojedinělé exempláře Colenis immunda. Tento druh rodu Colon je velmi vzácný s málo známým rozšířením. Žije v půdě na myceliích a na rostlinných zbytcích. Hydnobius multistriatus (Gyll.) - získán smykem v jasanovém lesíku na Tobolském vrchu (16. 6. 1985). Vzácný druh, vyskytující se od nížin do hor. Z morfologického hlediska je charakteristický rezavo-hnědou až tmavěji hnědou barvou, velikou hlavou, zvláště u ♂♂, a příčnými nezřetelnými vráskami na okraji krovek. Žije skrytě na myceliich a rozložených rostlinných zbytcích pod zemí, vpodvečer vylézá na traviny. Hydnobius punctatus (Strm.) - 30. IX. 1984 v jasanovém lesíku pod Tobolským vrchem vpodvečer. Druh se řídce vyskytuje od nížin vysoko do hor. Nález je faunisticky cenný proto, že dřívější údaje od výskytu jsou nejisté pro chybné pojetí druhu. Leiodes cinnamomea (Panz.) - 23. IX. 1984, 21. IX. 1986 - vždy ve smyku vpodvečer po 18. hod. letního času, v kraji jasanového lesíku na Tobolce (jihozápadní expozice) a pod Tobolským vrchem (severní strana). Vzácný druh žijící na velkých podzemních houbách, myceliích a rozkládajících se větvích zapadlých v zemi. Je největším naším druhem rodu Leiodes - dosahuje až 7 mm délky. Na obrázku 1 je zřejmý výrazný sexuální dimorfismus a některé znaky, odlišující tento druh od jiných. Leiodes polita (Mars.) - 3. VIII., 30. IX. 1984, 19. V., 16. VI., 14. VII., 5. VIII., 11. VIII. 1985 - vždy v podvečerních smycích na smrkové pasece pod Tobolským vrchem 1a. Tento druh je nejhojnějším zástupcem rodu, nepatří však. k obecným broukům. Je jako ostatní druhy rodu signalizátorem kvality lokality. Žije v zemi na myceliích jako ostatní. Obrázek 2 ukazuje charakteristické morfologické znaky, mj. tvar jednotlivých článků chodidel zadních, který patří k rozlišovacím znakům od blízkého druhu L. macropus (Rye).
129
Leiodes dubia (Kug.) - 16. X. 1983 ve smyku na smrkové pasece - viz lok. 4a; 14. VII. 1985 ve smyku na smrkové pasece pod Tobolským vrchem - lok. la. Je mnohem vzácnější než předchozí, se kterými se někdy vyskytuje společně. Leiodes brunnea (Strm.) - 13. V. 1983 ve smyku vpodvečer na xerotermních stanovištích na Tobolce (jižní svaz). Vzácný druh vyskytující se od nížin do hor. Leiodes ferruginea (Fahr.) - 3. VIII. 1984, 19. V. 1985, 14. VII. 1985 ve smyku na smrkové pasece - la., vpodvečer. Není hojný; obtížně determinovatelný - nejlépe podle tvaru aedoeagu, který proto uvádíme na obrázku 3. Leiodes gyllenhali Steph. - 3. VIII. 1984 a 30. IX. 1984, 14. VII. 1985 na smrkové pasece pod Tobolským vrchem - la.; 16. X. 1983 na smrkové pasece - 4a. - vždy ve smyku
vpodvečer.
Vzácnější
brouk
z
podrodu
00sphaerula
Gyll.,
dobře
charakterizovaný příčně rýhovanými krovkami a tmavou tykadlovou paličkou. Leiodes badia (Strm.) - 16. V. 1981 a 13. V. 1983 v podvečerním smyku na xerotermním stanovišti na okraji rezervace na Tobolce. Patří ke vzácnějším. Pozoruhodný je výskyt v polovině května u druhu, který je považován za letní až podzimní. Patří do rodu 00sphaerula a vyznačuje se nerýhovanými krovkami a téměř hladkým štítem. Colenis immunda (Strm.) - 20. IV. 1984 pod Tobolským vrchem v podsevu dubového listí prorostlého mycelii; 30. III. 1985 u paty velkého habru v prosevu listí na Kodě pod parkovištěm; 19. V. a 14.VII.
130
1985 v podvečerním smyku, resp. ve smyku vlhké vegetace po odpolední bouřce na smrkové pasece pod Tobolským vrchem - la. Druh je považován za nejhojnějšího zástupce podčeledi Leiodidae. Žije v rostlinných zbytcích prorostlých mycelii, zejména ve vrstvách listí apod. Liocyrtusa minuta Ahr. - 3. VIII. 1984 v podvečerním smyku na smrkové pasece - la. Druh není hojný, i když patří k nejběžnějším zástupcům rodu. Žije na houbách pod zemí. Morfologicky se vyznačuje specifickým tvarem zadních holení a báze štítu. Anisotoma humeralis (F.) - 23. VI. 1984 a 13. IX. 1986 na neurčených hlenkách na starých pařezech ve smrkovém lese pod Tobolským vrchem - 1. Druh patří k nejběžnějším Leiodidae u nás, je rozšířen v různých typech porostů, v nížinách i na horách; žije na hlenkách i na plodnicích vyšších hub. Anisotoma orbicularis (Hrbst.) - 3. VIII. 1984, 14. VII. 1985 ve smyku vpodvečer na smrkové pasecela. Hojný druh, i když ne tak častý jako předcházející: vyskytuje se na plodnicích vyšších hub i na hlenkách, v listnatých i jehličnatých lesích - viz obrázek 4a, 4b.
. 2. a) Leiodes polita (Marsh.), b) zadní chodidlo, c) c) Leiodes macropus Rye - zadní chodidlo.
131
Amphicyllis globus (F.) - 13. V. 1983 ve smyku na okraji listnatého lesa na Tobolce, 19. V. 1985 smýkán v jasanovém porostu pod Tobolským vrchem (severní svah Tobolky), 30. III. 1985 v podsevu dubového listí v oblasti Děkanského lesa. Patří k nejhojnějším broukům, vyskytuje se na dřevních houbách, v houbami rozložených substrátech, opadaném listí apod. Amphicyllis globiformis (Schlb.) - 13. V. 1983 a 19. V. 1985 s předchozím druhem, 16. VI. 1985 smýkán v jasanovém lesíku na severním svahu Tobolky a 10. V. 1985 smýkán na okraji lesa k silnici do Lit-ně. Vzácnější než předchozí druh, žije podobným způsobem. Morfologicky jsou oba druhy spolehlivě odlišitelné podle tvaru aedoeagu - viz obrázek 4c. Agathidium marginatum Strm. - 16. V. 1981 smyk na Tobolce v krajové části jasanového lesíku (jižní svah); 10. V. 1985 smyk na kraji
3. a) Leiodes ovalis (Schm.) - celkový habitus, b) aedoeagus dorsál.
132
lesa souběžného se silnicí do Litně. Druh není hojný, vyskytuje se jako ostatní dále uvedená Agathidia na myceliích, hlenkách, houbami napadených substrátech dřevech, listí apod. Agathidium varians Bech. - 30. III. 1985 v podsevu u paty starých habrů na Kodě pod parkovištěm, na zahnívajících plodnicích Flammulina velutipes a 7. IV. 1985 v podsevu dubového listí prostoupeného mycelii ve střední části SPR (oblast Děkanského lesa). Tento druh je nejhojnějším zástupcem rodu u nás; žije v houbami napadených a rozrušených dřevech pod kůrou, je běžný i na houbách. Agathidium atrum (Payk.) - 6. X. 1984 v podsevu substrátu prostoupeného mycelii a zbytky plodnic Clitocybe nebularis a Tricholoma lascivum, 30. III. 1985 v podsevu dubového listí v oblasti Děkanského lesa a v okrajové části smrčiny pod Tobolským vrchem - lok. 1. Hojný druh, obvyklý v podsevech z dubových, bukových i jiných listnatých porostů.Agathidium seminulum L. - 23. VI. 1984, 6. X. 1984 a 13. IX. 1986 na hlenkách ve smrčině pod Tobolským vrchem - lok. 1.; 10. V. 1985 také ve smyku v oblasti Pod skalami. Nepříliš vzácný druh.
4. a) Amphicyllis globus (F.), b) aedoeagus ventrál., c) Amphicyllis globiformis (Sahlb.) aedoeagus ventrál.
133
Celkem bylo na zkoumaných lokalitách nalezeno 19 druhů podčeledi Leiodinae. S výjimkou Leiodes polita, Colenis ummunda, Anisotoma humeralis a A. orbicularis a čtyř zjištěných druhů rodu Agathidium se jedná o nehojné, vzácné až velmi vzácné druhy. Nálezy tolika druhů čeledi, jejíž zástupci patří ke vzácnějším prvkům naší fauny, ukazuje na vysokou kvalitu lokality.
SCAPHIDIIDAE
Scaphidium quadrimaculatum Oliv. - 23. IX. 1984 na plodnici Osmoporus odoratus ve smrčině pod Tobolským vrchem - 1. Běžně rozšířený mykofilní brouk. Scaphosoma agaricinum (L.) - 7. IX. 1984 v kraji smrčiny pod Tobolským vrchem - 1. Na plodnici Osmoporus odoratus. Běžný druh.
5. Orientační mapka SPR Koda.
134
Nitidulidae
Pocadius ferrugineus Fr. - 4. IV. 1981, 25. IV. 1982, 23. VI. 1984 ve smrčině pod Tobolským vrchem - 1. a na louce u Císařské rokle, dále na lok. 4 (Děkanský les) v plodnicích Lycoperdon perlatum, L. pyriforme a L. spadiceum. Mimo to zjištěn na lukách v okrajové části rezervace u silnice do Litně ve Vascellum pratense (11. IX. 1981); běžný druh z pýchavek a jiných gasteromycet.
Lathriididae Lathridius modifer Westw. - 21. X. 1984 na plodnicích (ve shluku třeňů) Armillariella mellea ve smrčině - lok. 3. Hojný druh. Endomychidae Lycoperdina bovistae F. - 4. IV. 1981 v plodnicích Lycoperdon perlatum, 25. IV. 1982 v Lycoperdon pyriforme a 17. XI. v Geastrum quadrifidum. V plodnici posledně uvedené houby byly nalezeny i larvy tohoto vzácného brouka. Převážně na lok. 3. a 4., vždy ve smrčině. Dapsa denticollis (Germ.) - 23. a 30. IX.,13. X., 20. X. 1984, 19. V., 15. IX. a 19. IX. 1985 na pěti různých místech v SPR na nej-různějších stanovištích - smrkových pasekách a na okraji smrčiny, na louce u dubohabřiny, v řídkém jasanovém lesíku vždy sbírán vpodvečer, většinou z porostů Brachypodium pinnatum. Brouci vylézají na vegetaci večer později než Leiodidi, v době, kdy teplota dále poklesne a stanoviště je ve stínu. V literatuře je brouk uváděn jako jarní druh. Přitom poslední nález jsme učinili koncem října, přičemž dne 11. VIII. 1985 a 30. IX. 1984 jsme nalezli immaturní exempláře. D. denticollis je velmi vzácný mykofilní brouk, který se vyskytuje pod kůrou s mycelii hub, v detritu, pod mechem apod. CISIDAE Enneathron cornuatum (Gyll.) - 16. V. 1981 (det. Jelínek, NM-EO) v plodnici Osmoporus odoratus ve smrčině - lok. 3. Druh běžný, známý i z jiných hub.
135
Scarabaeidae Geotrupes stercorosus (Scr.) - 19. V. 1985 v plodnici Agaricus abruptibulbus, 5. VII. 1986 v Amanita rubescens, 21. IX. 1986 v plodnicích Russula firmula.
DISKUSE
Při mykologickém průzkumu kulturních smrčin polesí Koda bylo nalezeno 92 druhů vyšších hub. Část námi uváděných hub má vazbu na modříny, které jsou vtroušeny ve zdejších smrkových porostech, jiné druhy byly nalezeny v okrajových partiích smrčin, tedy prakticky již v lese smíšeném s okolními listnáči. V nálezech převažují, houby saprofytické, ať již humusové nebo dřevní, a houby mykorrhizní (celkem 85 druhů), zbytek tvoří dřevokazné druhy. Tento poznatek je zcela v souladu s údaji HERINKA (1985), který se zabýval na Karlštejnsku studiem bedel (převážně humusové druhy) a s údaji PILÁTA (1969), který udává ve smrčinách na kyselých podkladech více hub parazitických na rozdíl od smrčin na vápenci, kde je vyšší výskyt hub saprofytických. Některé druhy, např. Ripartites tricholoma, Galerina marginata a Galerina unicolor jsou zde velmi vzácné a nejsou nacházeny každoročně, zatímco jiné za příznivých klimatických podmínek doslova plní lesy jmenujme např. Clitocybe nebularis, C. cerrusata, C. inversa, Macrolepiota rhacodes, Agarieus arvensis, A. abruptibulbus, Mycena zephirus atd. Z entomologického hlediska patří k nejzajímavějším výsledkům průzkumu : a) nález 19 druhů Leiodes v poměrně malé, uzavřené oblasti, většinou vzácných, které představují indikátory relativně nenarušeného nebo málo narušeného prostředí; b) nález Hydnobius punctatus, který představuje potvrzení tohoto druhu v Čechách; c) nález velmi vzácného Colon rufescens, který představuje příspěvek ke znalosti rozšíření druhu; d) časný jarní výskyt (polovina května) druhu Leiodes badia, považovaného za letní a podzimní druh (ROUBAL 1937, FLEISCHER 1903); 136
e) dosud nepublikované nálezy brouků na nových hostitelských nebo jiných houbách - Agathidium varians na Flammulina velutipes, Lycoperdina bovistae v Geastrum quadrifidum, Pocadius ferrugineus v Lycoperdon spadiceum, Enneathron cornuatum v Osmoporus odoratus; f) nálezy druhu Dapsa denticollis ve smyku spolu s Leiodes s převahou v porostech Brachypodium pinnatum od května do října se zjištěním immaturního exempláře v srpnu a v září. Dapsa denticollis byla považována za druh jarní (ROUBAL 1937).
SUMMARY The authors report on the occurrence of mushrooms and beetles in the State-PreservedArea „Koda" which is situated in the protected landscape area „Český kras" south-west from Prague. Exami-ned locality has 528 hectars and is formed by complex of hills, rocks, Valleys with creeks. The „Koda" forest is composed most of all of oaks, hornbeams, beečh and limetrees. There are several localities with spruce monocultures inside the deciduous forest. The spruce enclaves are not autochthon in the SPA Koda but there are very interesting areas therein, as for the occurrence of rare mushrooms and beetle species. The authors point out a list of m.ushrooms and mykophilous beetles except Staphylinidae with special preference of fam. Leiodidae subfam. Leiodinae. Rare mushrooms were found: Agarieus benešii, Ripartites tricholoma, Galerina marginata, Galerina unicolor. The interesting occurrence of Colon viennense, C. angulare, Leiodes brunnea, L. badia and some other species of Leiodinae beetles is reported. The authors report also on hitherto unpublished finding: Agathidium varians on a fruitbody of Flammulina velutipes, Agathidium atrum in the litter with mycelium and on a fruitbody of Clitocybe nebularis and Tricholoma lascivum, Pocadius ferrugineus in Lycoperdon spadiceum, Lycoperdina bovistae in Geastrum quadrifidum and Enneathron cornutum in Osmoporus odoratus. The interesting findings of Dapsa denticollis together with various Leiodidae species on the grass Brachypodium pinnatum are reported.
LITERATURA ANGELINI,F. (1986): XXX Contributo allo studio degli Anisotomini. Note sinonimiche (Coleoptera, Leiodidae). Bol. Soc. ent. ital., Genova, 118: 147-160. BENICK, L. (1952): Pilzkäfer und Käferpilze. Acta zool. fenn. 70: 1-250.
137
DAFFNER,H. (1983): Revision der paläarktischen Arten der Tribus Leiodini (Coleoptera, Leiodidae). Fol. ent. hung. 44: 9-163. FLEISCHER, A. (1903): Flugzeit von Colon und Liodes in Bilowitz und Adamstal in der Umgebung von Brünn. Wiener Ent. Zeit. 22, 10: 259-268. MARŠÁKOVÁ-NĚMEJCOVÁ, M., MIHÁLIK, Š. a kol. (1977): Národní parky, rezervace a jiná chráněná území přírody v Československu. Academia, Praha. MOSER, M. (1978): Die Rohrlinge und Blätterpilze. IIB/2. 2. Teil., VEB G. Fischer Verlag Jena. PILÁT, A. (1951): Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Brázda, Praha. PILÁT, A. (1969): Houby Československa ve svém životním prostředí. Academia Praha. ROUBAL, J. (1936, 1937): Katalog Coleopter (brouků) Slovenska a Podkarpatské Rusi. I., II. Bratislava. SVRČEK, M. (1960): Eine mykologische Skizze der Umgebund von Karlštejn (Karlstein) im Mittelböhmen. Nástin mykoflóry Karlštejnská. Čes. mykol., Praha, 14: 67-86. ŠVEC, Z., MACHULKOVÁ, A. (1980): Život v břichatkách. Mykol. sborn. 57: 117-119. ŠVEC, Z., MACHULKOVÁ, A. (19B2): Poznámky k bionomii rodu Lycoperdina Latr. (Coleoptera Endomychidae). Zprávy Čs. spol. entom., 18: 95-97. ŠEBEK, S. (red.) (1985): Karlštejnské smrčiny jako životní prostředí hub. Mykol. listy, Praha, append. ad No. 21: 1-32. VESELÝ, R., KOTLABA, F., POUZAR, Z. (1972): Přehled československých hub. Academia, Praha.
Adresa autorů: Ing. Anna Švecová Ing. Zdeněk švec Žerotínova 47 130 00 Praha 3
138
Bohemia centralis 19: 139 - 145, 1990
Měkkýši chráněných území Třebichovická olšinka a Čtvrtě Weichtiere der Naturschutzgebiete Třebichovská olšinka und Čtvrtě
Vojen LOŽEK
Hlavním motivem ochrany v obou územích jsou mokřady s výskytem bledule jarní a některých vstavačovitých rostlin, v případě Čtvrtí pak ještě celá škála lesních typů, které tvoří uvedeným zamokřeným stanovištím širší rámec (KNÍŽETOVÁ, PECINA a PIVNIČKOVÁ 1987). Úživné mokřady, kterým bledule dává přednost, hostí obvykle i pozoruhodnou drobnou faunu, zejména měkkýše. To se plně potvrdilo při revizi obou lokalit zjištěním význačných malakocenóz, které vzhledem k vysokému stupni ohrožení a rychlému mizení v posledních letech na celém našem území zasluhují neméně přísné ochrany a dokládají vysokou přírodovědeckou hodnotu obou území. TŘEBICHOVICKÁ OLŠINKA Jde o nepatrnou plochu (ca 0,5 ha) na okraji nivy Vinařického potoka na západním úpatí čedičové Vinařické hory v území, kde jinak zcela převládají obdělané pozemky nebo náhradní stanoviště. V žádném případě však nejde o zamokřenou potoční nivu běžného typu, jak by se na první pohled zdálo, nýbrž o prameništní mokřad na úpatí pravého svahu údolí, který sice do nivy plynule přechází, je však nad ní zčásti vyvýšen, takže není v plné míře zasahován povodněmi. Vlastní prameniště tvoří rákosina přecházející v mokrou loučku. Podkladem jsou úživné slatinné zeminy, místy s hojnými inkrustacemi pěnovce. Vlastní olšina se nachází na přechodu tohoto úpatního mokřadu do potoční nivy, kde vápnité slatinné zeminy postupně přecházejí do nevápnitých nivních hlín tvořených převážně přeplavenými zvětralinami permokarbonu.
139
Na lokalitě jsem sbíral měkkýše ve dvou etapách: 30. 5. 1988 jsem odebral hrabankový vzorek na mokré loučce a 20. 10. 1988 pečlivě prosbíral celou chráněnou plochu. Zjištěná malakofauna, jak ukazuje tabulka nálezů, je nečekaně bohatá a zahrnuje některé druhy, které si zaslouží pozornosti jak vzhledem k vysokému stupni ohrožení, tak i přítomnosti v tomto území. Tabulka 1 Měkkýši z Třebichovické olšinky Ekologická charakteristika
Seznam druhu
Počet jedinců ve snímku
Les
Monachoides incarnata (Müller)
9
Převážně les,
Alinda biplicata (Montagu)
1
podružně různé
Discus rotundatus (Müller)
+
otevřené biotopy
Eucobresia diaphana (Draparnaud)
2
Truncatellina cylindrica (Férussac)
5
Otevřená stanoviště různého druhu
Vallonia costata (Müller) Vallonia excentrica Sterki
21 1
Vallonia pulchella (Müller)
1
Vertigo pygmaea (Draparnaud)
23
Cochlicopa lubrica (Müller)
119
Lesní i bezlesá
Oxychilus cellarius (Müller)
3
stanoviště středně
Nesovitrea hammonis (Ström)
nebo různě vlhká
Punctum pygmaeum (Draparnaud)
6
Trichia hispida (Linne)
+
Lesní i bezlesá
Carychium tridentatum tridentatum (Risso)
vlhká stanoviště
Succinea oblonga Draparnaud Carychium minimum Müller Euconulus alderi (Gray)
18
67 2 442 118
Pseudotrichia rubiginosa (A. Schmidt)
73
Mokřady, břehy
Succinea putris (Linne)
16
vod
Vallonia enniensis (Gredler) Vertigo angustior Jeffreys
38
Vertigo antivertigo (Draparnaud)
35
Zonitoides nitidus (Müller) Vody
266
283
Lymnaea truncatula (Müller)
2
Pisidium personatum Malm
18
+ - vyznačuje výskyt druhů, které nebyly zachyceny ve snímku z loučky; žijí v jiných úsecích lokality.
140
Dodatkem k údajům v tabulce 1, které zachycují stav na mokré loučce, je třeba uvést, že v sousední olšině se vyskytuji poměrně silné populace plžů Alinda biplicata, Eucobresia diaphana, Oxychilus cellarius a Succinea putris, které v kvantitativním snímku z loučky vystupují jen v nízkých podílech. Pouze v olšině byla zjištěna Trichia hispida (L.), která je zde dosti četná, zatímco Discus rotundatus žije jen ojediněle v okrajové části lokality přímo pod přilehlým svahem, kde se našla i 1 rozbitá ulita Helix pomatia L. Z nahých plžů byly zjištěny 3 druhy rodu Arion, a to A. subfuscus (Draparnaud) a A. silvaticus Lohmander v olšině, zatímco jediný, velice tmavý exemplář A. hortensis Férussac (agg.) byl nalezen pod svahem. Dále zde bylo pozorováno několik mladších jedinců slimáčka Deroceras cf. agreste (Linne). Jinak se však druhové bohatství soustředí na loučku, neboť zde hojně žijí heliofilní prvky z rodů Vertigo a Vallonia, které do olšiny a většinou ani do vysoké rákosiny nepronikají. A právě toto společenstvo, v němž je dosud hojně zastoupen i dnes již kriticky ohrožený druh Vallonia enniensis, patří mezi nejcennější složky ekosystému lokality. Ačkoliv kdysi bylo hojně rozšířené v údolích mezi Kladnem a Vltavou (LOŽEK 1958), je dnes všude buď již vyhubeno, nebo nemá naději, že se udrží i do budoucna, vzhledem k úpravám potočních niv a znečištění vod, které nivy ovlivňují (LOŽEK 1981). Zde však toto nebezpečí nehrozí", neboť loučku zamokřuje pramen se sběrnou oblastí na svahu Vinařické hory, takže mu nehrozí znečištění postihující většinu potoků v této krajině. ČTVRTĚ Na rozdíl od Třebichovické olšinky jde o rozsáhlé území (ca 95 ha) na svahu, který spadá z Jabkenické plošiny v nadmořské výšce 265 až 270 m do Nymburské kotliny s výškami kolem 200 m. Zájmové území navržené k ochraně zahrnuje úsek mezi obcemi Studce a Mcely, kde jsou svahy nejvýraznější a navíc ještě rozčleněné údolími nad oběma obcemi. Stanovištní poměry zde silně ovlivňuje geologický podklad. Plošinu tvoří kyselé propustné štěrkopísky starých jizerských teras, které vystupují na horní hraně svahu budovaného jinak nepropustnými sliny svrchního turonu. Na rozhraní štěrkopísků a slínů proto všude vytékají prameny, které živí potůčky ve zmíněných údolích. Rozbřídavé sliny jsou velmi náchylné k sesuvům, které na mnohých místech porušují svahy a vytvářejí celé soustavy stupňů. Podporují tak rovněž vznik pramenných mokřadů v horní polovině svahů. V těchto místech se tu a tam sráží CaCO3, v podobě pěnovcových inkrustací, které však netvoří mocnější ložiska.
141
Terasový podklad kryjí kyselé doubravy, zatímco níže na slínech nacházíme pestrou směs lesních společenstev (KNÍŽETOVÁ et al. 1987), od chudších typů doubrav a dubohabřin na odvápněných zvětralinách slínů po smíšené porosty javorů, lip a jasanů s bohatým bylinným patrem (Mercurialis, Aegopodium, Pulmonaria etc.), které v zamokřených úsecích přechází do bujných porostů Cirsium oleraceum a Eupatorium cannabinum. Z malakologického hlediska mají význam především tyto úživné úseky, neboť zde se soustředí většina měkkýší fauny, zatímco sušší úseky na odvápněných slínech hostí jen malý počet druhů ve slabých populacích a kyselé doubravy na pokryvných štěrkopíscích jsou prakticky bez měkkýšů. Výzkum jsem provedl 30. října 1987 ručním sběrem, který jsem doplnil hrabankovými snímky v údolí na sever od Mcel (vlastní Čtvrtě) a v údolí nad obcí Studce nazývaném Chobot. První snímek pochází z pramenného mokřadu v horní části svahu a zachycuje společenstvo tohoto stanoviště, kdežto snímek z Chobotu byl postupně odebírán na nivě údolí v různých jeho úsecích, což se obráží i ve větším druhovém bohatství. Doplňkový sběr pochází ze suchých strání s jižní expozicí mezi oběma údolími. Výsledky sběrů shrnuje přehledná tabulka zachycující jak podíl jednotlivých druhů ve snímcích, tak výskyt mimo snímky. Z nahých plžů byli zjištěni Arion subfuscus (Draparnaud) a Malacolimax tenellus (Müller) v Chobotu, žijí však pravděpodobně i v jiných úsecích. Při hodnocení údajů v tabulce nutno vzít v úvahu, že snímek z Chobotu zachycuje i stav v nivě v dolním úseku údolí, zatímco snímek ze Čtvrtí pochází z pramenišť v horní části svahu, což ovlivňuje celkovou diverzitu. Dalším významným kritériem je celková geografická poloha lokality na rozhraní nížinného Polabí (=Nymburské kotliny) a členitější vyšší Jizerské tabule, kde směrem k severu vzrůstá počet lesních prvků, na něž je vlastní Polabí chudé. Zastoupení lesních druhů ve Čtvrtích tomu odpovídá, neboť kromě prvků žijících i v nížinném Polabí (např. Cochlodina laminata nebo Monachoides incarnata) se zde setkáváme i s dalšími druhy jako jsou Aegopinella pura, Vertigo pusilla nebo Sphyradium doliolum, které jsou význačné již pro členitější území dále k severu, tj. pro údolí Jizerské tabule a zejména Jičínské pahorkatiny (LOŽEK 1957), kde k nim postupně přistupuje řada dalších, jako třeba Acicula polita (Htm.), Macrogastra ventricosa (Drap.), M. plicatula (Drap.) nebo Ruthenica filograna (Rssm.), již u poměrně blízkého Vlčího pole (rovněž návrh chráněného území s bledulí).
142
Tabulka 2 Ekologická charakteristika
Měkkýši z navrhovaného CHÚ Čtvrtě Seznam druhů A
Naleziště B C
Les (zapojený)
Acanthinula aculeata (Müller) Aegopinella pura (Alder) Cochlodina laminata (Montagu) Ena obscura (Müller) Monachoides incarnata (Müller) Sphyradium doliolum (Bruguière) Vertigo pusilla (Müller)
26 22 2 1 26 4 .
22 74 1 2 11 . 8
. . + . + . .
Převážně les, podružně různé otevřené biotopy
Discus rotundatus (Müller) Aegopinella minor (Stabile) Helix pomatia Linne
54 4 .
36 32 1
+ +
Vlhký les
Clausilia pumila C. Pfeiffer
6
-
-
Otevřená krajina
Vallonia costata (Müller)
-
1
-
Les/bezlesí Suchá stanoviště
Euomphalia strigella (Draparnaud)
+
-
+
Les/bezlesí Středně nebo různě vlhké stanoviště
Cochlicopa lubrica (Müller) Euconulus fulvus (Müller) Nesovitrea hammonis (Strom) Punctum pygmaeum (Draparnaud) Vitrea contracta (Westerlund) Vitrina pellucida (Müller)
45 2 41 23 2 18
95 11 75 30 . 22
. . . . . .
Les/bezlesí Vlhká stanoviště
Carychium trid. tridentatum (Risso) Columella edentula (Draparnaud) Vertigo substriata (Jeffreys)
472 54 14
. . .
Mokřady Břehy vod
Carychium minimum Müller Euconulus alderi (Gray) Pseudotrichia rubiginosa (A. Schmidt) Succinea putris (Linné) Vertigo angustior Jeffreys Vertigo antivertigo (Draparnaud) Zonitoides nitidus (Müller)
. . . 1 . . 62
106 9 1 1 1 2 68
. . . . . . .
Vody
Lymnaea peregra (Müller) Lymnaea truncatula (Müller) Pisidium personatum Malm
. . .
1 1 42
. . .
265 40 .
Číslicemi je vyjádřen podíl jednotlivých druhů v hrabankových snímcích, výskyt mimo snímky je vyznačen +.
Opravdu pozoruhodným, lze říci nečekaným nálezem je dále boreo-montánní Vertigo substriata - prvek, který se vyhýbá všem xerotermním územím a dosud z této oblasti ani širšího okolí nebyl znám.
143
Z malakologického hlediska tedy představuje oblast Čtvrtí nejdále k jihu vysunuté naleziště lesní fauny, jaká je typická pro pahorkatiny mezi Polabím a Českým rájem. Jde o dobře zachovalou ukázku původních společenstev, která zde za současných podmínek mají i příznivé předpoklady dalšího rozvoje. OCHRANÁŘSKÉ ZHODNOCENÍ Malakofauna na obou lokalitách představuje význačné ukázky vnitro-českých společenstev, která jinak byla potlačena na rozsáhlých plochách již v dávné minulosti, nebo jsou v současné době kriticky ohrožena. V tomto směru třeba vyzdvihnout především Třebichovickou olšinku, kde se vzdor malé rozloze chráněného území může udržet velmi charakteristické mokřadní společenstvo s kriticky ohroženým druhem Vallonia enniensis (LOŽEK 1981) za předpokladu, že se zachová dosavadní způsob obhospodařování mokré loučky. V případě Čtvrtí jde jen o uchování dnešního stavu bez větších zásahů, který lze ještě zlepšit postupným odstraněním nevhodných cizích dřevin v některých úsecích navrhované chráněné plochy.
ZUSAMMENFASSUNG In beiden Naturschutzgebieten befinden sich vernässte nährstoffreiche Standorte mit reichen Beständen von Leucojum Vernum. Třebichovická olšinka liegt nordwestlich von Kladno in Mittelböhmen in einer landwirtschaftlich bestellten Landschaft. Das Schutzgebiet umfasst nur 0,5 ha und besteht aus einem kleinen Kalksumpf in Hangfusslage, der in die anliegende Bachaue übergeht. Diese trägt einen kleinen Schwarzerlenbestand, in dem individuenreiche Populationen von Alinda biplicata, Oxychilus cellarius, Eucobresia diaphana, Zonitoides nitidus und Pseudotrichia rubiginosa leben. Der etwas erhöhte Quellsumpf am Hangfuss trägt einen Phragmites-Bestand an der am stärksten vernässten Stelle sowie eine kleine Wiese auf Kalkanm00r. Hier lebt eine reiche Weichtiergemeinschaft mit Vallonia enniensis und Vertigo angustior, deren quantitative Aufnahme die Tabelle 1 im tschechischen Text enthält. Obwohl das Naturschutzgebiet flächen-mässig ausserordentlich klein ist, kann sich hier die heute kritisch bedrohte V. enniensis-Gemeinschaft erhalten, da das Einzugsgebiet der Quelle keine Verunreinigung aufweist. Das geplante Naturschutzgebiet Čtvrtě liegt am Nordrand der innerbohmischen ElbeTiefebene nördlich von Nymburk. Es handelt sich um einen etwa 60 m hohen Hang eines terrassenbedeckten Plateaus, dessen Felsgrund oberturone Mergel aufbauen. An der Grenze der saueren Terrassenschotter und des
144
liegenden Kreidemergels zieht sich ein Quellhorizont, der im oberen Hangabschnitt gelegen ist. So ist die tiefer liegende Hangzone vernässt und durch zahlreiche Rutschungen gestört, die zur Bildung von kleinen Hangsümpfen führen, in deden stellenweise CaCO3 in Form von Oauch-inkrustationen ausgeschieden wird. An solchen Stellen sind meist üppige Bestände von Cirsium oleraceum und Eupatorium cannabinum vorhanden. Feuchtere Hangabschnitte mit frischem Mergelsubstrat sind mit Bergahorn, Linde und Esche bestockt, in trockeneren Lagen herrschen Eichenbestände in mehreren Typen vor. Die Weichtierfauna, die in der Tabelle 2 im tschechischen Text zusammengefasst ist, konzentriert
sich
an
feuchten
bis
nassen
Stellen
und
stellt
ein
Beispiel
von
Waldgemeinschaften dar, die für die Ubergangszone zwischen dem innerböhmischen Elbtal und der nördlich davon gelegenen Hügelländern bezeichnend sind. Der Anteil an Waldarten ist hier bereits höher als im Elbtal (Vertigo pusilla, Sphyradium doliolum, Aegopinella pura), bleibt jedoch geringer als in der nördlichen Nachbarschaft. Bemerkenswert ist der Fund von Vertigo substriata, eines boreo-montanen Elements, das bisher vom Randgebiet des Elbtals nicht gemeldet wurde. LITERATURA
KNÍŽETOVÁ, L., PECINA, P. a PIVNIČKOVÁ, M. (1987): Prověrka maloplošných chráněných území a jejich návrhů ve Středočeském kraji v letech 1982-1985. Bohemia centralis, 16: 7262. Praha. LOŽEK, V. (1957): K měkkýší fauně okolí Libáně. Časopis Národního musea, odd. přírodovědný, 126, 2: 191. Praha. LOŽEK, V. (1958): Měkkýši lidického katastru. Musejní zprávy Pražského kraje, 3, 5-6: 114118. Poděbrady. LOŽEK, V. (1981): Z červené knihy našich měkkýšů - údolníček Vallonia enniensis. Živa, 29, 5: 224. Praha.
Adresa autora: RNDr. Vojen Ložek, DrSc. Kořenského 1 150 00 Praha 5
145
146
Bohemia centralis 19:147 — 234,1990
Rozšíření žab ve Středočeském kraji — I Die Verbreiterung der Anuren im mittelböhmischen Bezirk — I
Vít ZAVADIL - Petr ŠAPOVALIV
Předkládaná dokumentární práce obsahuje přehled zjištěných historických a současných poznatků o rozšíření kuňky ohnivé (Bombina bombina), kuňky žlutobřiché (Bombina variegata), blatnice skvrnité (Pelobates ruscus), ropuchy obecné (Bufo bufo), ropuchy krátkonohé (Bufo calamita) a ropuchy zelené (Bufo viridis) na území Středočeského kraje. Za přispění k této části děkujeme všem našim spolupracovníkům. Za odbornou a metodickou pomoc M. ANDĚROVI (Národní muzeum v Praze), P. PECINOVI (KSSPPDP v Praze) a P. ROTHOVI (Herpetologická sekce ČSZS ČSAV v Liběchově); za aktivní účast na terénní práci L. MACHALOVI, P. KOLMANOVI a Z. SOUČKOVI; za množství poskytnutých údajů ' M. DITTRICHOVI, J. HOUBOVI, T. KAVKOVI, P. KOCOURKOVI, M. KOHELOVI, V. LAŇKOVI, J. ŠMAHOVI a mnoha dalším; za technickou a organizační pomoc J. DRMOTOVI, M. PECINOVI, P. SKÁLOVI a E. ŠESTÁKOVÉ.
METODIKA
147
Regionálně i metodicky navazujeme na faunistické zpracování ocasatých obojživelníků (ZAVADIL, DITTRICH a ŠAPOVALIV 1988: Bohemia centralis 17: 169209). Koncepcí i metodikou jsou obě práce shodné, proto vynecháváme úvodní kapitoly k charakteristice sledovaného území, o jeho geomorfologických, klimatických a hydrologických poměrech. V metodické části vyznačujeme jen zásadní body pro orientaci v textu lokalit, upozorňujeme na změny a připojujeme dodatky. Údaje o nálezech řadíme podle okresů (ty abecedně), v okresech čtverce podle číselného kódu síťového mapování organismů v ČSSR, ve čtvercích abecedně obce a lokality. Údaje z území hlavního města Prahy řadíme ve čtvercích nejprve podle obvodů a v těch pak lokality abecedně. Každá lokalita má své pořadové číslo, odpovídající číslování v bodové mapě. Abecední a číselná posloupnost je v několika případech porušena z důvodu velké kumulace lokalit či lokalit plošně rozsáhlých, kdy jsme byli nuceni při vyhodnocení jedním bodem vyznačit dvě lokality ležící blízko sebe nebo jedním bodem vyznačit výskyt v rozsáhlé lokalitě, spadající do katastrů více obcí či dokonce čtverců. To znamená, že některá čísla se v textu opakují, ale u jiné obce a lokality. Nečíslované jsou lokality Bufo bufo, u níž pro množství nálezů neuvádíme ani bodovou mapu. V mapách nejsou dále číslovány některé lokality Bombina bombina a Bufo viridis v oblastech s velkou kumulací výskytu. Bez čísel jsou i vágní či špatně lokalizovatelná udání. Dále je u jednotlivých lokalit uvedeno datum nálezů a informátor či autor publikovaného údaje. Příležitostné informátory citujeme plným jménem, při shodě jmen i se zkratkou křestního jména. Častěji frekventované spolupracovníky označujeme zkratkami, jejichž seznam dále uvádíme. U těchto nepublikovaných informací z korespondence a konzultací nevyznačujeme rok sdělení, ale v seznamu pramenů citujeme v oddělené části i upřesnění těchto materiálů. Literární údaje včetně nepublikovaných studií citujeme obvyklým způsobem. V případě, že publikovaný údaj nám byl upřesněn týmž autorem formou sdělení, uvádíme oba údaje a prameny, takže místy citujeme např. HANEL (1986) a současně i zkratku HL, protože musíme akceptovat publikaci a současně přidat i nepublikované upřesnění, o něž jsme většinou autora úmyslně žádali. V případě, že je více dat nálezů od více informátorů z téže lokality, redukujeme u některých druhů záznam na prvé a poslední datum a v abecedním sledu uvádíme výčet všech, kteří zde pozorování prováděli. Převzaté nepublikované informace uvádíme obvyklým způsobem, např. DUŠEK in ČERNÝ nebo NOVÁK in SO. Pro zkrácení a zjednodušení textu neuvádíme plné citace z centralizovaných faunistických publikací (např. OPATRNÝ 1978, 1982); u 148
údajů z takovýchto publikací (vzniklých na základě ankety) necitujeme původního nálezce, ale jen autora vyhodnocení. Podrobnosti je možno čerpat z citovaných publikací. Nahlášené nevěrohodné údaje a prokazatelné záměny druhů jsme vyřadili, publikované a jinak tradované chyby komentujeme v úvodních textech jednotlivých druhů. Nesprávné a zkomolené názvy obcí z hlášení i publikací uvádíme podle skutečnosti na základě současných administrativních map okresů. Zaniklá či změněná pojmenování obcí ze starší literatury udáváme podle současného stavu a s upozorněním na původní (synonymické) pojmenování. Místní názvy lokalit (neuvedené ani na podrobnějších mapách) vyznačujeme v uvozovkách. Z údajů mimo administrativní ohraničení Středočeského kraje zařazujeme jen takové, jež mají vztah k naší práci a mohou dokreslit výskyt vzácnějších druhů a návaznost na výskyt v sousedních oblastech. V bodových mapách jsou lokality vyjádřeny grafickými značkami, odlišujícími prokázaný výskyt do roku 1959 a od roku 1960, sporné a neověřitelné údaje, introdukce a reintrodukce. Stejná symbolika je použita i v síťových mapách.
SEZNAM ZKRATEK AN - ANDĚRA Miloš, Národní muzeum, Praha DT - DITTRICH Miroslav, Praha ET - Evidenční tabulky (viz seznam pramenů - KOLEKTIV) GR - GRINDL Tomáš, Dolní Bousov HL - HANEL Lubomír, Kladruby HO - HOUBA Jiří, Praha KA - KAVKA Tomáš, Praha KL - KOLMAN Pavel, Praha KMHK - Krajské muzeum Hradec Králové (viz seznam pramenů - MIKÁTOVÁ) KOH - KOHEL Miroslav, VŠL Brno KSSPPOP - Krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody LA - LAŇKA Václav, Rakovník LE - LEYPOLD Jan, Škvorec MA - MACHALA Ladislav, Praha MCH - MÁCHA Petr, ÚAEE VŠZ, Kostelec nad Černými lesy ME - MELDA Leoš, Vlašim NM - Národní muzeum, Praha PE - PECINA Pavel, KSSPPOP, Praha
149
RK - Rezervační knihy (součást materiálů KSSPPOP v Praze) RO - ROTH Petr, Herpetologická sekce ČSZS ČSAV, Liběchov ROM - ROMANOVSKÝ Alexej, PřF UK, Praha RU
- RUS Ivo, Okresní vlastivědné muzeum, Kolín
SK
- SKÁLA Petr, Správa CHKO Blaník, Louňovice pod Blaníkem
SL
- SOMOL Václav, Krupá
SO
- SOUČEK Zdeněk, Poděbrady
ST
- STŘIHAVKA Miroslav, Zbraslav
ŠAP - ŠAPOVALIV Petr, Unhošť ŠI
- ŠÍSTEK František, Praha
ŠM
- ŠMAHA Jiří, PřF UK, Praha
ŠS
- ŠŤASTNÝ Slavoj, Praha
UR
- URBÁNEK Lubor, Litomyšl
VG
- VERGNER Ivan, Zbýšov
ZA
- ZAVADIL Vít, Škvorec
ZI
- ZIEGLER Václav, Pražské středisko SPPOP, Praha
ZR
- ZÁRUBA Petr, Praha
Ostatní zkratky depon.
- uloženo, archivováno
determ.
- určení druhu
in litt.
- údaj z korespondence
in verb.
- ústní sdělení
msc.
- nepublikovaný rukopis
KUŇKA OHNIVÁ - BOMBINA BOMBINA (LINNÉ 1761) Z pohledu na bodovou mapu je zřejmé, že kuňka ohnivá je častější ve střední, východní a severovýchodní části Středočeského kraje, předavším ve středním Polabí. V jižní části kraje je to pak na Vlašimsku, Sedlčansku a Březnicku, v severozápadní části v oblasti pohoří Džbánu, na Mšeckých rybnících a na Jesenicku. Méně častý výskyt je v povodí Berounky, Vltavy a v dolním Pojizeří. Nezjistili jsme ji v okolí Dolních Královic v jihovýchodním cípu kraje, ani v údolí Liběchovky a Pšovky v CHKO Kokořínsko. Přitom v CHKO Kokořínsko jsme v letech 1987 a 1988 prováděli průzkum zvláště intenzívně, a tudíž si dovolujeme odpovědně prohlásit, že se zde
150
kuňka ohnivá v současné době nevyskytuje. Poměrně řídký výskyt na Berounsku, Slánsku a Mělnicku je zřejmě důsledkem velkoplošného zemědělského hospodaření, meliorací, rekultivací, imisí a zhoršování kvality povrchové i spodní vody Reliéf Středočeského kraje spodní výškové omezení výskytu vylučuje, horní je omezeno zejména nepřítomností vhodných lokalit ve vyšších oblastech kraje. Na Jesenicku, Březnicku a zejména Českomoravské vrchovině vystupuje do 500 - 620 m n. m. Mimo Stč. kraj v Čechách zasahuje i do vyšších poloh. Vůbec nejvýše položené rozmnožovací stanoviště zjistil prvý z autorů 22. 4. 1988 ve výšce 700 m n. m. u Bražce (okr. Karlovy Vary). Podle závěrů GOLLMANNA (ROTH 1988 in verb.), který kuňky determinoval nejen podle morfologických znaků, ale i laboratorními metodami, se v okolí Bražce vyskytuje skutečně čistá populace B. bombina (kuňky, které GOLLMANN určoval, pocházely konkrétně z lokality Horní Tašovice, 670 m n. m., ca 1,5 km jižně od Bražce). Dosavadní publikované údaje popisují nejvýše položené lokality z poloh nižších - do 550 m n. m. (OPATRNÝ 1978, 1982). LÁC (1968) sice udává výskyt na Silické planině (okolo 650 m n. m.), ale GOLLMANN (ROTH 1988 in verb.) prokázal, že se v této oblasti jedná ve skutečnosti o hybridy B. bombina X B. variegata. Počátek aktivity B. bombina spadá do přechodu března a dubna. Nejčasnější aktivitu zaznamenal DITTRICH (1987 in litt.) 28. 3. 1981 u Bohdanče (okr. Pardubice) ve 200 m n. m. Ve sledovaném území jsme první aktivní jedince zjistili 29. 3. 1981 a 1986 a 30. 3. 1982 ve výšce 390 m n. m. (lok. č. 285). První pulce jsme zastihli na téže lokalitě 14. 4. 1984. Doba rozmnožování je u tohoto vodního druhu etapovitá. Prvá část populace se rozmnožuje v dubnu a květnu, druhá pak v červnu a červenci. 0 letním rozmnožování svědčí pozdní nálezy snů-šek 26. 7. 1987 (lok. č. 324) a pulců 29. 9. 1988 (lok. č. 120). U populací žijících v periodických vodách je etapovitá doba rozmnožování závislá na příchodu vydatných letních srážek a může být posunuta až do srpna. Např. na lokalitě č. 285 došlo po předchozím vyschnutí 7. 8. 1983 znovu k naplnění kaluží a kuňky ohnivé se zde ozývaly. O několik dní později se objevily snůšky a již 27. 10. zde byly desítky metamorfovaných žabek. Že se mohou kuňky ohnivé rozmnožovat ještě i později, dokládá výskyt pulců bez zadních končetin na lokalitě č. 97 ještě 1. 10. 1977 (DITTRICH 1987 in litt.). U B. bombina lze pozorovat aktivitu denní i noční. Ve vodě kuňky setrvávají od počátku aktivity zhruba do první dekády srpna. Pozdější nálezy ve vodním prostředí jsou ojedinělé, nejpozději jsme ji zjistili 10. 10. 1986 (lok. č. 195 a 239). Nezřídka opouštějí kuňky místo rozmnožování již dříve a uchylují se do menších tůní, kaluží a zatopených kolejí na loukách a polních cestách. Podobně i juvenilní kusy opouštějí 151
po proměně místo vývoje a migrují do okolních kaluží, mnohdy na vzdálenost až jednoho km i více, jak jsme zjistili např. 8. 8. 1988 (lok. č. 327) a 13. 8. 1988 (lok. č. 335). Rozmnožovacími stanovišti jsou různé typy vodních ploch od velkých rybníků až po malé tůňky, luční kaluže a zatopené příkopy. S oblibou obsazuje zaplavené lomy a pískovny, rozmnožuje se i v návesních rybnících, betonových nádržích a méně navštěvovaných koupalištích. Ohrožena je především zásahy do mokřadních biotopů melioracemi a rekultivacemi, zazemňováním tůněk a kontaminací jedovatými látkami z chemických přípravků používaných v zemědělství. Na území celého kraje je tento druh na ústupu a úbytek bude nadále pokračovat. Nepříznivá pro něj je omezená schopnost vyhledávat nové lokality. V ČSR není dosud chráněna, k ochraně je pouze navržena a zařazena v Červené knize do kategorie IV (vzácné druhy). Společenské ohodnocení je navrženo ve výši 800 Kčs. Souhrnný sosiekologický index je 16 (KRÁL, MIKÁTOVÁ, PELANTOVÁ a VLAŠÍN in TRPÁK 1988). V bodové mapě nejsou všechny lokality v oblastech jejich větší kumulace číslovány. Důvod opakujícího se číslování v soupisu lokalit je vysvětlen v Metodice. MORAVEC (1986a) uvádí výskyt ve čtverci 61/51, z něhož nám není známa lokalita ani zdroj informace. Výskyt v tomto čtverci se nám tudíž dosud nepotvrdil, ale lze jej s největší pravděpodobností předpokládat.
Okres Benešov 61/53: 1. Dunávice, 1972-76, KO; 4. 5. 89, ZA. 2. Pecerady .- NCHÚ Podhájský rybník, 1972-76, KO; do roku 1983, PE; bez data, KNÍŽETOVÁ, PECINA a PIVNIČKOVÁ (1987); 3. Prosečnice, 1972-76, KO. 61/54: 4. Čtyřkoly - Lštění, 1985, ZR; 5. Hvězdonice, 1983-85, ZR; 6. Kozmice, 1971, HAVLÍČEK in VAŠÁK; 7. Mrač, 1984, ZR ; 8. Mžížovice, 25. 7. 71, HAVLÍČEK, KORBA a VÁŇA (1973); 9. Ostředek, 1971, HAVLÍČEK in VAŠÁK; 6. 5. 73, HAVLÍČEK, KCRBA a VÁŇA (1973)^.10. Teplýšovice, 20. 7. 70, HAVLÍČEK, KORBA a VÁŇA (1973); 1971, HAVLÍČEK in VAŠÁK; 11. Zlenice, 1985, ZR. 61/55: 12. Český Šternberk, 1936, 37 a 66, HO.
152
62/52: 13. Jablonná, 15. 7. 82, ŠAP; 14. Křečovice, 17. 7. 82 -CHPV Křečovický potok, 1981-86, LENSKÝ a HANĚL (1986) a upřesněníautorů in litt. 62/53: 15. Hořetice, 3. 6. 83, HL; 16. Maršovice, 1930-68, VÁŇA in VAŠÁK; 1973, HAVLÍČEK, KORBA a VÁŇA (1973); 17. Neveklov, 1975, ME; 18. Tloskov, 3. 5. a 1. 6. 83, HL. 62/54: 19. Bořeňovice, 1974-86 a 15. 7. 87, ME; 10. 5. 76, OPATRNÝ (1978, 1985); 20. Holčovice, 1976, MORAVEC (1978); 9. 10. 1976, OPATRNÝ (1978); 21. Chotýšany, 12. 4. 74-1. 5. 75, OPATRNÝ (1978); 22. Jemniště - zámecký park, 1984. T. a. L. ERNESTOVI ; 23. Jezero -Jezerské ryb., 23. 5. 69, VAŠÁK; 1969, HAVLÍČEK, KORBA a VÁŇA (1973); 24. Lhota Veselka, 2. 5. 76, OPATRNÝ (1978); 25. Městečko, 22. 4. 757. 8. 76, MORAVEC (1978), OPATRNÝ (1978); 26. Pařezí, 20. 3. 74, MORAVEC (1978), OPATRNÝ (1978). 62/55: 27. Hrazená Lhota, 1985-86, ME; 28. Radonice, 1936-37 a 1966, HO; 29. Znosim, 22. 5. 76, MORAVEC (1978), OPATRNÝ (1978); 1979, ME. 63/54: 30. Broumovice, 2. 7. 88, ZA; 31. Čelivo, 23. 3. 77, MORAVEC (1978), OPATRNÝ (1982); 32. Nespery, 22. 5. 76, MORAVEC (1978), OPATRNÝ (1978); 33. Veliš, 22. 5. 76, OPATRNÝ (1978). 63/55: 34. Býkovice pod Blaníkem, 1. 6. 77, MORAVEC (1978), OPATRNÝ (1982); 1984-87, SK; 7. 4. 89, KL, ŠAP a ZA; 35. Částrovice, 1984-85, SK; 36. Dub Jinošov, 27. 6. 76, OPATRNÝ (1978); 37. Ostrov, V/1969, HAVLÍČEK, KORBA a VÁŇA (1973); 38. Vlašim, 1974-78, MORAVEC (1978); 6. 4. 74-3. 10. 75, OPATRNÝ (1978); - CHN Galilejský rybník, 2. 6. 83, HL; - ryb. Vorlina, 1960-85, ŠTRYCH; 8. 5. 1976, OPATRNÝ (1978); - ryb. Baba, 1960-85, ŠTRYCH; 15. 6. 76, OPATRNÝ (1978); 39. Vracovice, 1985, ME. 64/53: 40. Borotín - ryb. Buzín (okr. Tábor), 1. 7. 88, ZA; 41. Měšetice - Kamenný ryb. 42. Prčice - tůně pod rybníkem Steblenec, oboje VI/1987, VAŠÁK, rybn. Beránek a rybn. pod býv. židovským hřbitovem, 23. 4. 89, ZA. 64/54: 43. Mladá Vožice - Obecní ryb. (okr. Tábor), 4. 6. 82, ZA. Okres Beroun 59/49: 44. Nižbor - tůně u Berounky, 9. 7. 85, 10. 5. 87, ohrožený výskyt, zavážení tůní odpadem, v roce 1988 nezjištěno, ŠAP. 60/49: 45. Nižbor - Lísa, VIII/1983, v roce 1988 nezjištěna, ŠAP.
153
60/50: 46. Beroun - Závodí, 21. 6. 87, ŠAP; 47. Liteň, 1932-37, HO; 48. Měňany, 1932-37, HO; 49. Tobolka, 1932-37, HO; ŠTĚPÁNEK (1949) udává bez upřesnění Berounsko. 60/51: 50. Běleč, VIII/1970, HO; 51. Kozolupy, bez data, ČERNÝ (1972). 61/48: 52. Zbiroh - Podzbirožský ryb. (okr. Rokycany), 22. 5. 81, KULICH in ŘEPA. 61/50: 53. Osov, 1966, HO. Okres Kladno 56/49: 54. Peruc - CHN V hlubokém (okr. Louny), bez data, EKRT, 1982-84 negativní, vše TICHÝ (1985). 57/49: 55. Bilichov - SPR Bilichovské údolí, 1987, SL ; 56. Hřešice - Babinecký ryb., 16.4.34,KNÍŽETOVÁ, PECINA a PIVNIČKOVÁ (1987); 22.8.37v4.9.88,KL, ŠAP, ZA; 1988,KOTLÍK ; 1988, SL, 1. 5. 89, ŠAP; 57. Hvězda - nádrž v obci, 22. 8. 87, ŠAP, ZA; 53, Plchov - Plchovský močál, 19. 4. 88, ŠAP, I. 5. 89, ŠAP. 57/50: 59. Bakov - Štěpárna, 22. 8. 87, ŠAP, ZA, 16. 4. 89 ŠAP; 60. Kvic Šternberský potok, 7. 4. 88, ŠAP; 61. Ledce, 7. 4. 83, ŠAP; ŠTĚPÁNEK (1949) udává bez upřesnění - „výskyt na Slánsku". 57/51: 62. Velvary - koupaliště, 1970-86, HOTTMAR. 58/50: 63. Braškov, 1984, VÍTA in ET; 1987 nezjištěna, ŠAP; 64. Družec Otrhánkův mlýn, 16. 4. 88, ŠAP; 65. Kamenné Žehrovice - NCHÚ Kalspota, bez data, KNÍŽETOVÁ, PECINA a PIVNIČKOVÁ (1987); 10. 4. 84-1985, PE; - Záplavy 1987, PE. 58/51: 65. Makotřasy, 14. 6. 88, ŠAP. 59/50: 67. Bratronice - V loužku, 21. 4. 88, ŠAP; 63. Dolní Bezděkov - Nový mlýn, 16. 4. 88, ŠAP; 69. Kyšica, 1964, VÍTA in ET; - rybníky Na kobyle a Na skalce, 10. 4. - VI/83, ŠAP, 16. 4. 89, ŠAP; 70. Unhošť - Ledárenské ryb., 1979-86, PEŠEK, ŠAP; 71. Valdek - V jezerech, 20. 4. 86, PEŠEK, ŠAP. Okres Kolín 53/58: 72. Hradištko II - Proudnický ryb, 1978-83, DT; 73. Pamětník (okr. Hradec Králové). 1981, DT; 74. Zbraň, 1976, ŠACHL (1986).
154
59/54: 75. Břežany II - NCHÚ Chrástnice, 4. 5. 83 a 24. 4. 84, v roce 1987 nezjištěna, ZA; - Na babách, 1970, KŘÍŽ; v roce 1987 nezjištěna, ZA; 76. Hradešín ryb. Kbelka, 28. 5. 80, v letech 1981-86 nezjištěna, ZA. 59/55: 77. Klučov, 1983, ZAŇKA; 78. Kouřim - Libušino jezírko, 30. léta, POMYKAL; 79. Vrbčany - Velká stráž, 27. 5. 87, ŠAP, ZA: 80. Zahrady - ryb'. Podviňák, 9. 5. 86, 4. 8. 87, MCH, RO. 59/56: 81. Cerhenice - pískovna, 16. 4. 84, AN, ZA; téhož roku lokalita zavážkou zničena, ZA; 82. Nová Ves I - CHPV Lom u Nové Vsi, 8. 6. 88 RU; - požární nádrž v obci, 30. 5. 33, ZI; 8.6. 88, RU; 83. Svojšice - Svojšický ryb., 26. 6. 88, POMYKAL; 84. Velim - NCHÚ Skalka u Velimi, 4. 6. 87, ŽÍTT, NCHÚ V jezírkách, 1984-86, RYDLO; 1936-27.5.37, RU. 59/57: 85. Bělušice, 1974-87, DT; 86. Býchory - NCHÚ Býchorská tůň, bez data, KNÍŽETOVÁ, PECINA a PIVNIČKOVÁ (1987); 1974-87, DT; 8. 6. 88, RU; 87. Hradištko I - „Spálenka", 1986, RU; 83. Kolín.- Hánin, 1984, RU; - Zálabí, 1974-87, DT ; 89. Kolín - ryb. Peklo, 198287, FIALOVÁ; 90. Konárovice - Labuť, 1974-87, DT; 91. Nová Ves I -Klavary, 1981-8. 6. 88, RU; 92. Polepy, 1986, RU; 93. Sendražice, 1974-87, DT; 94. Tři Dvory 1974-87, DT; - tankodrom, 1987, KA; 95. Veletov, 197487, DT; 14. 5. 88, POMYKAL; 96. Velký Osek - CHPV To-nice-Bezedná, 1986, RU; 96. Veltruby - CHPV Veltrubský luh, bez data, DITTRICH (1983); 1936, RU; (lokalita má totožné číslo jako lokalita předchozí). 59/58: 97. Božec - NCHÚ Božecký písečník, bez data, KNÍŽETOVÁ, PECINA a PIVNIČKOVÁ (1987); 1974-87, DT; 98. Labské Chrčice (okr. Pardubice), 1974-87, DT; 99. Lipec, 1974-87, DT ; 100. Lžovice -NCHÚ Lžovická jezera, bez data, DITTRICH (1983); 1974-87, DT; 14. 5. 88, POMYKAL; 101. Rasochy, 1985, DT; 102. Uhlířská Lhota, 1974-87, DT:,' 103. Týnec nad Labem - NCHÚ Mokřiny u Týnce, bez data, DITTRICH (1983); 1974-87, DT. 60/54: 104. Hradec, 1982, ZAŇKA; 105. Jevany - Jevanské rybníky, bez data KÁLAL; 1985-86, BO; 106. Jevany - Pěnčice, 1976, AN; 197880, DT; 1985-86, T. a L. ERNESTOVI ; 30. 6.-6. 7. 87, MCH; ryb. Šáchovec, 22. 9. 88, BO; 107. Stříbrná Skalice - ryb. Hruškov, 6. 7. 87, MCH. 60/55: 108. Brník - lupkový lom, 1978-80, DT; 17. 5.-3. 9. 87, FRIEB, HO, MCH, R0, ŠAP, ZA (více exkurzí); 10. 5. 88, POMYKAL; 109. Kostelec nad Černými lesy - ryb. Smíchovák, 21. 5. 1986, MCH; 110. Kostelec nad Č. 1. - Svatý Jan, 8. 7. 87, ZA; 111. Skvrňov, stálý výskyt do roku 1987, POMYKAL.
155
60/56: 112. Bečváry, 1978 a 80, DT; - Podbečvárský
ryb.,
22.4.-
16.5.88,
POMYKAL; 113. Církvice, 21. 6. 88, ZA; 114.Mlékovice - ryb. Stojespal, 30. 8. 88, KRUML; 115. Sedlov, 1986, RU; 116. Zásmuky, 6. 7. 87, HO, ZA.
Okres Kutná Hora 59/58: 117. Kateřina - Na hornické a Na špandě (dvě lokality), 7. 9. 88, KL, ZA. 60/56: 118. Vavřinec - Vavřinecký ryb., 21. 6. 88, ZA. 60/57: 119. Nové Dvory, 17. 5. 87, ZWACH; 120. Polanka, 29. 9. 88, ZA. 60/58: 121. Čáslav - tankodrom, 8. 5.-18. 6. 88; 122. Ovčáry -Ovčárecký ryb., 8. 5.-18. 6. 88; 123. Třebešice - ryb. Vrabcov, 60. léta až 18. 6. 88, vše POMYKAL; 2. 5. 80, OPATRNÝ (1982); 124. Žehušica - CHN Skalka u Žehušic, bez data, KNÍŽETOVÁ, PECINA a PIVNIČKOVÁ (1987); 1974-33, R. a K. ROZÍNKOVI in ET; 19. 4. 83, PE; 7. 9. 38, KL, ZA. 60/59: 125. Choltice (okr. Pardubice), 1973, SKLENÁŘ a ROČEK (1979) . 61/55: 126. Otryby, 1936-37, 1951-56, 1966, HO. 61/56: 127. Vernýřov - ryb. Bezděkov, 3. 9. 87-10. 9. 88, KL, RULÍK, ŠAP, ZA, ZWACH (více exkurzí). 61/57: 128. Zavadilka, 6. 9. 87, ŠAP, ZA. 61/58: 129. Březí - ryb. Kořenný, 1986-87, VG; 130. Čáslav - ryb. Homolka a ryb. Jirsák, 60. léta až 1987, POMYKAL; 131. Klucké Chvalovice - Chvalovický ryb., do roku 1985, VG; 132. Kozohlody - pískovna, 6. 9. 37 a 10. 9. 38, KL, ŠAP, ZA; 133. Olšinky - ryb. Zrcadlo (okr. Havlíčkův Brod), 8. 5.-18. 6. 88; 134. Podmoky - Nový ryb. (okr. Havlíčkův Brod), 60. a 70. léta, oboje POMYKAL; 135. Zbýšov, 1983, VG in ET; 136. Žáky - ryb. Trubný, 60. léta až 8. 7. 88, POMYKAL. 61/59: 137. Mladotice (okr. Chrudim), 1973, SKLENÁŘ a ROČEK (1979); 138. Sirákovice - Sirákovský ryb. (okr. Havlíčkův Brod), 60. a 70. léta, POMYKAL. 62/55: 139. Soběšín, 1936-37, 1966, HO. 62/58: 140. Čejkovice, 3. 6.-8. 6. 74, OPATRNÝ (1978); - Skála u Čejkovic, do roku 1985, VG.
Okres Mělník
156
56/52. 141. Mělník - Mlazice, do roku I960; 142. Vrbno, do roku 1980, oboje BERNARD ; 15. 6. 86, KAFKA in M. KRÁL. 56/53: 143. Malý Borek, do roku 1960, BERNARD. 56/54: 144. Vysoká Libeň, 1986-21. 5. 88, KUČERA. 57/51: 145. Kralupy, VIII/1946, HO; 146. Zeměchy, 13. 6. 88, ŠAP. 57/52: 147. Byškovice, 23. 8. 83, BRESTOVANSKÝ in M. PECINA ; 1983, MIKYSKOVÁ a ŠESTÁKOVÁ in archív Správy CHKO Kokořínsko; 22. 4. 861987, KAFKA; 148. Obříství, do roku 1960, BERNARD. 57/53. 149. Červená Píská - pískovna, 4. 1985-9. 6. 88, KL, ŠAP, ZA; 150. Kozly Šmídova tůň, 19B8, GOMBÁŠ; - SPR V Jiřině, 27. 5. 87; KAFKA. 151. Lobkovice (směrem k Jiřicím), 1987, KAFKA, 5. 5. 89 HO a ZA; 152. MARTINOV, 1952-58, ST; 153. Tuhaň, do roku 1960, BERNARD.
Okres Mladá Boleslav 54/55: 154. Mnichovo Hradiště - „Cukrovarské rybníky", prvá polovina 70. let, SMUTNÝ. 55/55: 155. Bakov nad Jizerou, bez data, PODANÝ, STUDNIČNÝ a HYKA (1967); 1979, ROTH (1979); 156. Bradlec, 1980-87, ZŮBER; 157. Buda - ryb. Pátek, 5. 5. 88, ŠIFTA; 158. Čejetičky, bez data, ŘECHTÁ-ČEK; 159. Horní Stakory - SPR Vrch Baba u Kosmonos, 1. 8. 79, leg. ROTH, doklad v Okresním muzeu Benátky nad Jizerou, in STIFTER; 12. 8. 80 v orig. je uvedeno Berg Baba bei Bakov nad Jizerou, OPATRNÝ (1982); 1980-30. 7. 88, KULÍK A ZŮBER; 160. Zvířetice, 6. 8. 80, OPATRNÝ ' (1982). 55/56 : 161. Březno - Písečný ryb., 12. 4. 88 a ryb.. Vražda, 9. 6. 88, ŠIFTA; 162. Dobšín - Roubenka, 18. 8. 67, SAMŠIŇÁK (1968); 163. Dolní Bousov - Na horách I, 25. 5. 87, GR; - Rachvalský ryb., 19. 5. 84-23. 4. 86, GR; - Robanský ryb., 30. 4. 86, GR; - ryb. Zvolínek, 19. 5. 84-29. 4. 87, GR; 164. Obruby, 8. 5. 84, GR in ET; 165. Rohatsko - Na horách, 8. 5. 84-21. 5. 86, GR; 166. Úhelnice -stavba polygonu SSŽ, 5. 5.-11.9.88, ŠIFTA; 167. Vlčí pole - Olšovský ryb., 7. 5. 86, GR. 55/57: 168. Čálovice - Ryje - (okr. Jičín), 28. 8. 67-1986, SAMŠIŇÁK (1968) a upřesnění autora (in litt.). 56/55: 169. Dubrovice - Svárovský ryb., 16. 6. 88, ŠIFTA; 170. Dražice, bez data, PODANÝ (1966), PODANÝ, STUDNIČNÝ a HYKA (1967); 7. 6. 89, ČERNÝ, MA, ZA;
157
171. Strašnov, 27. 3.-15. 9. 84, JANKB in ET (nahlášeno jako výskyt Bombina variegata - viz poznámka v úvodním textu) . 56/56: 172. Chudíř - Dubický ryb., 1. 7. 84, ŠACHL in KRÁTKÝ ; - Hluboký ryb., 13. 6. 88 a pískovna, 13. 6.-21.8. 88, ŠIFTA, 15. 4. 89, SO; 173. Jabkenice Hrádecký ryb., 25. 4. 75, UR; 19. 5. 87, KRÁTKÝ; - pískovna, 9. 5. 88, REJSEK; 174. Ledce - Nový Ptácký ryb. a Ptácký ryb., 26. 5. 84; 15. 4. 89, SO, RE; 175. Ledce ryb. Neřád, 26. 5. 64, vše KRÁTKÝ ; 17. 6. 88, ŠIFTA; 175. Žerčice - Jistebský ryb., 17. 6. 88; lokalita má totéž číslo jako lokalita předešlá. 176. Ledce - ryb. Bezděkov, 17. 6. 88; 177. Pěčice - Mlýnský ryb., 13. 6. 88 a Oborní ryb., 11. 4. 88; 178. Semčice, bez data, vše ŠIFTA. 57/54: 179. Kačov, bez data, PODANÝ, STUDNIČNÝ a HYKA (1967); 180. Kochánky, bez data, PODANÝ (1966), PODANÝ, STUDNIČNÝ a HYKA (1967). 57/55: 181. Benátky nad Jizerou, bez data, PODANÝ (1966); - Kbel, bez data, PODANÝ, STUDNIČNÝ a HYKA (1967); - Olšiny, bez data, PODANÝ (1966).
Okres Nymburk 56/56: 182. Brodek - ryb. Klobouček (okr. Jičín), 2. 5. 87, SO; 183. Loučeň - Nový ryb., 1983, ŠACHL (1986); 20. 5. 84, ŠACHL in KRÁTKÝ ; 184. Tuchom, 1984, LEKEŠ in SO; 24. 8. 86, SO; - Na bahnech, 2. 5. 87, SO; - pod Ostrou hůrkou, 23. 4. 89, SO, RE. 56/57: 185. Hasina - NCHÚ Hasina, bez data, KNÍŽETOVÁ, PECINA a PIVNIČKOVÁ (1987); 1973-80, ŠACHL (1986); 29. 4. 78-24. 9. 85, UR; 20. 5. 85, SEVERA in SO; 2. 5. - 16. 6. 87, SO; 186. Mlýnec - ryb. Zrcadlo (okr. Jičín), 1973-86, ŠACHL (1986); 187. Rožďalovice - v obci, 1985, SEVERA in SO; Bučický ryb., 197383, ŠACHL (1986); 15. 5. 86, KRÁTKÝ ; 14. 5. 88, JENIŠTA; - Lohovský ryb., 1978 a 83, ŠACHL (1986); 14. 4. 79-23. 4. 83, UR; 7. 6. 87-14. 5. 88, JENIŠTA ; -ryb. Parízek, 1973-86, ŠACHL (1986); 14. 4. 79, UR; 188. Rožďalovice - rybníky Na Holi (též Holské ryb.), 1973-86, ŠACHL (1986); 17. 4. 75-25. 4. 86, UR; 2. 5. 86, LEKEŠ in SO; 15. 5. 88, SO. 57/54: 189. Lysá nad Labem - cihelna, 1986-87, KOCEV; - SPR Hrabanovská černava, 1966-86, ŠACHL (1986); 28. 6. 71-30. 5. 83, PE; 12. 4.-9. 5. 89,, BEJBL, DUŠEK, KA, KOCEV, REJSEK, SO, ZA;
158
57/55: 190. Benátecká Vrutice - tůně u pot. Mlynářice, 1987, KOCEV; 24. 6. 87, REJSEK in SO; 30. 5. 89, CHLOUPEK, ZA; 191. Jiřice -pískovna, tůně a ryb. v obci a okolí, 19. 5. 87, REJSEK, SO, ZA; 192. Loučen - ryb. Jívák, 1987, VRÁNA in SO; 189. (lokalita zasahující do dvou čtverců) Lysá n. L. - SPR Hrabanovská černava, 1986, SO; 6. 6. 88, ZA. 57/56: 193. Loučen, 1. 10. 86, ZA; 7. 5. a 13. 9. 87, BÁRTL in SO; Dobrá voda, 13. 7. 88, REJSEK, SO; - hájovna Loučeňka, 1984; -Nový ryb., 1983, oboje ŠACHL (1986); - zámecký park, 1987, ZA; 194. Mcely, 1979; 195. Studce, 1973, oboje ŠACHL (1986); - les Čtvrtě, 15. 4. 88, REJSEK. 57/57: 196. Břístev, 1975, ŠAP ; 197. Činěves - ryb. Zásadník, 1965, ŠACHL (19B6); 198. Dymokury - „Cukrovarské" ryb., 1964, ŠACHL (1986); - Pustý ryb., 1964, ŠACHL (1986); 1986 SO; 1. 5. 87, JENIŠTA in SO; 199. Malá strana, 19. 4. 87, ROVNÝ in SO; Nouzov - v obci, 1963; - ryb. Bílek, 1978, oboje ŠACHL (1986); ryb. Vražda, 1963-86, ŠACHL (1986); 22. 9. 83-25. 4. 86, UR; 200. Městec Králové, 17. 5. 84, SO; 186. Nečas - Nečaský ryb. (okr. Jičín), 1978; 201. Nouzov Komárovský ryb., 1973, oboje ŠACHL (1986); 202. Poušť - Jakubský ryb., 1978, ŠACHL (1986); 29. 4. 1978, .UR; 1985, SO; 203. Velenice - požární nádrž a ryb. u obce, 1985, DOSTÁL in ŠACHL (1986); 204. Vinice - Krčský
ryb.,
1965
a
85,
ŠACHL ( 1986); 205. Viničná Lhota - pískovna, 7. 5. 75, UR; 206. Záhornice, 14. 4. 84-27. 5. 87, ROVNÝ in SO. 57/58: 207. Chroustov, 1971; 208. Kněžice, 1971, oboje ŠACHL (1986); Na pískách, bez data, KRÁTKÝ; 1985, ROVNÝ in SO; 209. Lužec nad Cidlinou (okr. Hradec Králové), 1974, SKLENÁŘ a ROČEK (1979); 210. Osek, VII/1987, DUŠEK in SO; 211. Střihov - koupaliště, 19. 8. 87, HO, MA, ŠAP, ZA; 212. Vlkov nad Lesy ryb. Kábovec, 12. 6. 88, SO. 58/54: 213. Byšičky - Svatý Václav - 1980-85, KA; 1987, MATOUŠ (1987); 19. 5. 89, ZA; 214. Přerov nad Labem - NCHÚ Babinec, zaniklý výskyt (bez data) v 80. letech reintrodukcí obnoven, OLIVA; 198384, KULICH (1985); v orig. je chybně Poltruba, okr. Praha-východ; 1983-85, KA. 58/55: 215. Hradišťko - pískovna, 1979, NOVÁK in ŠACHL (1986); 216. Chrást Horky, 1975, ŠACHL (1986); 217. Kersko, 1952, ROM in HANÁK ; 218. Kostomlaty nad Labem, 8. 6. 79, OPATRNÝ (1982); - Farský potok, 1976, ŠACHL (1986); 219. Lysá nad Labem - tůň Doubka, bez data, BEJBL; 220. Milčice, 1984-85, HOLČÍK a ZI in SO; 221. Semice -„tůň u křižovatky", V/1984, AN, ZA; 19. 5. 87, REJSEK, SO, ZA; do roku 1987, BEJBL; úpatí Přerovské hůry, bez data, BEJBL; 1985, KA;
159
- pískovna pod Přerovskou hůrou, 7. 5. 82, v roce 1983 byla pískovna zavalena, ZA; 222. Semice - východní úpatí Semické hůry, 1985, JENIŠTA; 223. Šnepov, 1974-75, PE; - tůň na křižovatce, 80. léta, dnes lokalita zničena, BEJBL. 58/56: 224. Hořátov - Hořátevský ryb., 14. 4. 85-86, JENIŠTA, SO; 225. Kostelní Lhota, 1963, HO; 1985, GABRIELOVÁ in SO; 226. Křečkov - ryb. v bažantnici, 7. 5. 86-2. 5. 87, SO; - ryb. u hřbitova, 1960-86 a Křečkovský bor, 1965-86, ŠACHL (1986); 227. Nymburk - Dubina, 1987, KOHOUT in SO; 228. Nymburk - Lada, 15. 4. 88, REJSEK; 229. Pátek, 1984-85, VANĚK in SO; 230. Písková Lhota, 19. 5. 85, JENIŠTA ; 231. Písty - slepé rameno, 19. 5. 85, JENIŠTA in ET; 232. Přední Lhota - Obora, 1967, 1986 ale již negativní; 233. Vrbová Lhota, 1986, oboje ŠACHL (1986). 58/57: 234. Dlouhopolsko - Dlouhopolský ryb., 1975 a 79, ŠACHL (1986); Žehuňská obora, 6. 5. 86-15. 5. 87, OUŠEK, SO, ZA (více exkurzí); 235. Choťovice Zadní Bezděkov, 1978; - Žehuňský ryb., 1978, oboje ŠACHL (1986); 236. Libice SPR Libický luh, 1979, ŠACHL (1986); 1983-84, KULICH (1985); 27. 4. 86, SO; 237. Nové Mlýny, 19. 8. 87, HO, MA, ŠAP, ZA; 238. Opolany - Horka, 1985, ŠACHL (1986); 235. Žehuň - Žehuňský ryb., 1974, ŠACHL (1986); 21. 5. 78, UR ; 19. 5. 84, ŠACHL in KRÁTKÝ. 58/58: 239. Kněžičky, 10. 10. 86, DUŠEK, SO ; Žehuň - Kopičácký ryb., 1950-86, ŠACHL (1986); 19. 6. 84-10. 10. 86, DUŠEK, SO, ZA (více exkurzí); - obora, 163 a 65, ŠACHL (1986); 1985-10. 10. 86, DUŠEK, SO, ZA (více exkurzí). 59/55: 240. Tatce - Jezírkový potok, 20. 6. 87, REJSEK in SO; -jezírko u trati ČSD, 20. 5. 88, ZI. 59/46: 241. Pečky. 2. 6. 57-9. 5. 88, ZI; 242. Sokoleč, 1983, ŠACHL (1986); 17. 6. 86, SO. HLAVNÍ MĚSTO PRAHA Historický údaj bez upřesnění - „okolí Prahy", PALACKÝ (1857;, v orig. je Bombinator igneus. 58/51: 243. Praha 6 - Divoká Šárka - Čertův mlýn, 50. léta, ŠS. 58/52: 244. Praha 6 - Podbaba, 1962, zaniklá lok., HO, ŠS; 245. Praha 6 - Sedlec, 1962, zaniklá lok., HO, ŠS; 246. Praha 7 - Podhoří, 1952-54, 1961-69, HO; 247. Praha 7 - Tro'ja - bývalá vltavská ramena (dnes dolní část Z00), 1924-30, HERINK;
160
1952-69, HO; - Nová Trója (stará trojská škola), 1924-30, HERINK ; 248: Praha 8 Ďáblice - Ďáblický les, 1978, ČIHAŘ (1981); 1984, DT; - Ládví, 1938-85, ŠTRYCH; 1953, ŠM. 58/53: 249. Praha 9 - Horní Počernice, 1970-87, ZAŇKA ; - Rybárna, 2. 5. a 12. 5. 85, KLEMENT (1985). 59/52: 250. Praha 4 - Krčský les, 1983, ŠM; 251. Praha 4 - Kunratice - Mlýnský ryb., 1979; 252. Praha 4 - Libuš - ul. V hrobech, 1979, oboje ČIHAŘ (1981); 253. Praha 4 - Modřany, 1931-85, zaniklá lok., HO; 254. Praha 5 - Jinonice, bez data, zaniklá lok., WONDREYS ; 255. Praha 5 - Klukovice, 1945-66, HO; 256. Praha 5 Malá Chuchle, 1945-66, HO; 257. Praha 5 - Podbělohorská ul., 1955, 0TTL0VÁ; 258. Praha 5 - Velká Chuchle, 1945-66, HO; 259. Praha 10 - Záběhlice, 1933-37, HO; ryb. Hamerák, 1978, ČIHAŘ (1981). 59/53: 260. Praha 4 - Hrnčíře - Hrnčířské louky, VI/85, ŠI; -Hrnčířský ryb., 196268, HO; 1979, ČIHAŘ (1981); 1985-87, ZAŇKA; 261. Praha 4 - Háje, 16. 5. 83, ZA; ZAŇKA 1984, SPOUSTOVÁ in ET; Praha 4 - Litochleby, 1979, ZAŇKA; 262. Praha 4 - Kateřinky, 12. 3.4. 9. 88, ŠI; Praha 4 - Milíčov - rybníky Homolka, Milíčovský, Nový a Vrah a Milíčovský les, v období 1983-88 ji zde zjistili ČIHAŘ, T. a L. ERNESTOVI, CHALUPECKÝ, PAVLÁSEK, SPOUSTOVÁ in ET, ŠI, ŠS, ŠTRYCH; 1. 1. 88 při přechodném oteplení zastiženi dva adultní jedinci v Milíčovském lese. ŠI; Praha 4 Újezd, 1985-87, ZAŇKA; 251. Praha 4 -Šeberov - Šeberovský ryb., 1979, ČIHAŘ (1981); IV/85, ŠI; 1985-87, ZAŇKA; - ryb. Smejkal, 1987, MORAVEC; 263. Praha 9 Dolní Počernice - Počernický ryb., 1966-72, ŠI; 1970-87, ZAŇKA; 1979, ČIHAŘ (1981); 249. Praha 9 - Horní Počernice - Svépravice, V/1974, ale 1988 negativní, ČERNÝ ; 264. Praha 10 - Benice, 16. 5. 87, KRUPICA in ST; 265. Praha 10 - Dolní Měcholupy, 16. 7. 86, LANDÍK in ST; 266. Praha 10 - Dubeč - Dubečský ryb., 2. 7. 84, BŘEZINA in ET; - Litožnice, 1. 5. 65 a 31. 5. 69, později lokalita zanikla, ST; 267. Praha 10 -Dubeček - lom Skalka, 1947, zaniklá lok., MELICH in ANDĚRA (1984); 268. Praha 10 - Hostivař, 1987, J. FORMÁNEK; 1988, ČERNÝ, MA; - Botič, 1988, ŠI; Praha 10 - Petrovice, 1987, BREJŠKA; údolí Botiče, 1976-88, MAREK ; 1988, ŠI; nádrž Hostivař, 1985-87, ZAŇKA; 269. Praha 10 - Královice - ryb. nad přehradou a ryb. V mydlinkách, 21. 4. 84, ANDĚRA (1984); 270. Praha 10 - sídliště Skalka, 1987, BREJŠKA; Praha 10 - Strašnice, 1933-37, dnes již zaniklé rybníčky, HO; 271. Praha 10 - Uhříněves, do roku 1960, LE; - hliník, 1985-87, ZAŇKA; - CHÚ Uhříněveská obora, 24. 6.-3. 10. 87, ŠÍSTEK (1987); - Podleský ryb., 17. 6. 84, ANDĚRA (1984); 14. 7. 84, BŘEZINA in ET; 1988, ŠI.
161
60/52: 272. Praha 4 - Cholupice, 1960-65, zaniklá lok., VODĚRA; 273. Praha 4 Komořany, 1931-84, zaniklá lok., HO; 274. Praha 4-Písnice, 1962-64, od roku 1968 nezjištěna, HO; 275. Praha 4 - Točná - požární nádrž, 1987, KEROUŠ (1987); 276. Praha 5 - Zbraslav - Malá řeka, 1980, PE; - tůně v okolí ústí Berounky, 1931-84, zaniklá lok., HO.
Okres Praha - východ 57/52: 277. Čenkov, 1988. VOSTŘÁK. 58/52: 27B. Brnky - tůně u Vltavy, 1945-85, ŠTRYCH. 58/54: 279. Čelákovice - rašeliniště, 1987, MATOUŠ (1987); 280. Káraný - SPR Lipovka, 1980-85, KA; do roku 1987, BEJBL; 1987, MATOUŠ (1987); 281. Toušeň, 1987, MATOUŠ (1987); 19. 9. 87, KA, ZA. 59/54: 282. Babice, 1947-54, HO; 283. Doubek - lom, 1983 - 18. 8. 87, ZA; 284. Škvorec, 1978-86, ZA; 285. Třebohostice - Na plachtě, 1978 - 3. 6. 89, ZA; 21. 8. 85, ŠKODA; 15. 6. 86, FARI0N; 286. Žernovka, 1965-75, GALIA; 1983, ZA. 60/54: 287. Božkov - NCHÚ Božkovské jezírko, 1985, LE; 7. 5. 85, KNÍŽETOVÁ, PECINA a PIVNIČKOVÁ (1987); 1987. ZR; 288. Louňovice, 1984-85, MOUDRÝ; 1986, ČERNÝ; 289. Mirošovice, 1940-66, HO; 287. Mnichovice, 1940-43, HO; 19B5, ZR; 290. Ondřejov, 1985, LE; 291. Srbín - lom, 1985-86, LE; 8. 7. 87, ZA; 292. Třemblat, 1985-87, LE; 15. 7. 85, ŠKODA ; 293. Zvánovice, 1984-85, ZR. 61/54: 294. Pyšely, 1935, 1950-56, HO; 295. Senohraby, bez data, ČIHAŘ; 195255 a 1966, HO.
Okres Praha - západ 58/52; 296. Roztoky, 1955, ŠM. 59/51: 297. Hostivice, VI/1981, ŠAP; 298. Chýně - ryb. Bašta, 14. 9. 87, ŠAP. 60/52: 299. Dolní Břežany, 1960-63, zaniklá lok., VODĚRA; 300. Libeň - ryb. Pytlík, VI/1987, T. a. L. ERNESTOVI; 301. Vrané nad Vltavou, 1. 5. 55, OPATRNÝ (1978); 302. Zvole - ryb. v obci, VIQ987, T. a L. ERNESTOVI. 60/53: 303. Horní Jirčany, 1947-54, HO; 304. Průhonice, 1962-68, HO; - rybníky Bořin a Labeška, 1970-87, ZAŇKA; - rybn. Komárov, 9. 6. 88, D. KRÁL.
162
61/52: 305. Dolní Studené, 1968, HO; 306. Hostěradice, 1931-34, HO; 307. Hradištko, 1931-34, HO; 308. Jílové u Prahy, 1931-34, HO; 309. Luka pod Medníkem, 1931-34, 1962 a 1978, HO; 310. Pikovice, 1965-78, HO; 311. Rabyně, VII/1979, ŠAP; 312. Štěchovice, 1931-34, HO. 61/53: 313. Skalsko - Markvartův ryb., 80. léta, KOH. Okres Příbram 62/47: 314. Rokycany - rybníčky u města (okr. Rokycany), 12. 4. 85, MOULIS in ŘEPA. 62/50: 315. Pičín, 1988. HLAVIČKA ; 6. 8. 88, ŠAP, ZA; 316. Sychrov, 1966, HO, ŠS; 317. Žírový, 6. 8. 88, ŠA, ZA. 62/51: 318. Dobříš, 1966, HO, ŠS; 319. Rybníky, 1966, MA. 63/50: 320. Příbram VII, 1961, HLAVIČKA. 63/51: 321. Kamýk nad Vltavou, 1983-85, ZR; 322. Větrov, 10. 8. 88, ŠAP, ZA. 63/52: 323. Libíň - Olešný ryb., 6. 5. 80-26. 4. 83, ZA; VI/1987, VAŠÁK; 324. Vápenice - lom, 5. a 26. 7. 87, SO, ZA. 63/53: 325. Štětkovice, 1987, VAŠÁK; 8. 4. 89, KL, ŠAP a ZA. 64/48: 326. Hvožďany - ryb. Vočent a Hvožďanské ryb., 4. 6. 88 a 15. 4. 89. 327. Hutě pod Třemšínem - Zadní Hutě, 8. 8. 88; 328. Pozdyně - ryb. v obci a ryb. Melín, 4. 6. 88; 329. Roželov - severně pod Vysokou horou, 7. 8. 88, vše KL, ŠAP a ZA. 64/49: 330. Bor - ryb. v obci, 6. 8. 88; 331. Bubovice - Bubovický ryb., 3. 6. 88 Ohradský rybn., 14. 4. 89. 332. Hudčice - kamenolom, 4. 6. 83; 333. Koupě - Dražský ryb., 4. 6. 88 - hliník směrem k Bělčicím a rybn. na Kostratském potoce, 14. 4. 89. 334. Leletice - Jedelský ryb., 4. 6. 88; - Pod stráží, 13. 8. 88; - Raputovský ryb., 4. 6. 68, 12. 8. 88 a 14. 4. 89; 335. Slavětín - Telčovský ryb., 13. 8. 88; 336. Slavětín Špalková hora, 13. 8. 88; 337. Zliv - Nový ryb. a Ohradský ryb., 4. 6. 88, vše KL, ŠAP a ZA. 64/50: 338. Mirovice (okr. Písek), 11. 8. 88, ŠAP, ZA, 339. Orlík nad Vltavou (okr. Písek), 30. 7. 84, POLÁK in ET; 340. Vystrkov - ryb. Trnovec, 11. 8. 88, ŠAP, ZA. 64/51: 341. Kosobudy, 30. 4. 88; 342. Voltýřov, 30. 4. 88; 343. Zahořany - Pelechy (okr. Písek), 30. 4. 88, vše PEŠEK a ŠAP. 64/52; 344. Bratříkovice, 25. 4. a 26. 7. 87, SO, ZA.
163
OKRES RAKOVNÍK 57/48: 345. Kalivody - les nad obcí, 1986, SL. 57/49: 346. Bor - nádrž v obci, 1987, SL ; 345. Kalivody - ryb. u obce, 1969-86, LA; 1982, LUKÁŠ in VÍTA; - ryb. Poboř, 1969-86, LA; 347. Milý, 1987, SL; 4. 9. 88, KL, ZA; 348. Přerubenice, 11. 9. 87, ZA; 349. Srbeč - Dubový ryb., 1988, SL; - Hájkovský ryb., 1987, SL; - Spálený ryb., PLESKOVÁ in SL. 58/46: 350. Chotěšov, 10. 9. 80, OPATRNÝ (1982); 16. 5. 88, ZA. 58/47: 351. Oráčov - Čížkov, 4. 9. 88, KL, ZA. 58/49: 352. Mšec - tůně v Bažantnici, Červený ryb. a sádky, 80. léta, ŠM; 1986, KOTLÍK, SL; 31. 7. 88, KOTLÍK, ŠAP; 353. Mšec - Pilský ryb., 1973, SO; V/1988, KOTLÍK; 354. Nové Strašecí, 1952, ROM in HANÁK ; 1985-86, KO; 355. Ruda, 1976, LA; 356. Ruda - Brejl, 1988, PLESKA in SL; 357. Řevničov - rybníky v okolí, 80. léta, ŠM; - Račský ryb., 1972, LA; 358. Třtice, BO. léta, ŠM; - ryb. Punčocha, 20. 7. 50, OLIVA (1950); 7 6. 86, KOTLÍK; 31. 7. 88, ŠAP. 59/46: 359. Jesenice - Velký ryb., 1978, LA; 80. léta, ZWACH (1987); 360. Krty, 15. 6. 88, K0; 361. Tlestky - ryb. Sviták, 15. 6. 87, ŠAP. 59/48: 362. Skupa, 1985-87, PŠENČNÝ in SL; 363. Všetaty, 80. léta, KOLBEK in ŠM. 60/47: 364. Liblín (okr. Rokycany), BO. léta, KOLBEK in ŠM. 60/49: 365. Karlov, 18. 9. 87-VI/88, ŠAP.
164
ÚDAJE ZAŘAZENÉ PO UZÁVĚRCE RUKOPISU OKRES BENEŠOV 61/53: 366. Dunávičky - Dunávický rybn., 4. 5. 89, ZA; 367. Hrusice t. Hamry, 4. 5. 89, ZA; 368. Chleby - Chlebský rybn., 4. 5. 89, ZA; 369. Krusičany, 4. 5. 89, ZA. 62/53: 370. Soběšovice, 4. 5. 89, ZA. 63/53: 371. Dvůr Semtín - rybn. Slavníč, 9. 4. 89, KL, ŠAP a ZA; 372. Minartice Chlumský rybn. a rybn. směrem k Bezmíři, 1, 4. a 8. 4. 89, KL, ŠAP a ZA; 373. Nová Hospoda - Starý rybn., 8. 4. 89, KL, ŠAP a ZA. OKRES BEROUN 61/49: 374. Sedlec; 375. Žebrák, oboje 5. 5. 89, ŠAP. OKRES KLADNO 57/49: 376. Pozdeň - Pozdeňský rybn., 23. 4. 89, KOTLÍK. OKRES KUTNÁ HORA 60/58: 377. Jakub; 378. Kačina - Nový rybn.; 379. Žehušice - pískovna, vše 12. a 13. 5. 39, KL a ZA. OKRES MĚLNÍK 57/52: 380. Zlosyň, 26. 4. 89, ZA; 9. 5. 89, KL. OKRES PŘÍBRAM 62/49: 381. Obecnice, rybn. Octárna, 15. 4. 89, DRMOTA, KL a ZA. 63/50: 382. Milín, 16. 4. 89, ZA. 63/52: 383. Luhy - rybn. Klobása, 8. 4. 89, KL, ŠAP a ZA. 63/53: 384. Klimětice Jámský rybn., 8. 4. 89, KL, ŠAP a ZA.
165
DALŠÍ DODATEČNĚ ZAŘAZENÉ ÚDAJE OKRES BEROUN 60/50: 385. Popovice - rybn. Měrák, 17. 5. 89, ŠAP. OKRES KOLÍN 60/56: 386. Červený Hrádek, 24. 5. 89, ZA. OKRES KUTNÁ HORA 60/56: 387. Solopysky - Kunvald, 24. 5. 89 a 11. 6. 89, ZA. 61/56: 388. Nová Ves cihelna, 24. 5. a 3. 6. 89, HO, ZA. OKRES MLADÁ BOLESLAV 57/55: 389. Mladá, u potoka Mlynařice, 4. 6. 89, CHLOUPEK, ZA.
KUŇKA ŽLUTOBŘICHÁ - BOMBINA VARIEGATA (LINNÉ, 1758) Kuňka žlutobřichá je ve Středočeském kraji nejvzácnějším obojživelníkem. Při kritickém zhodnocení všech shromážděných údajů jsme nuceni konstatovat, že se v kraji vyskytuje již jen na několika málo lokalitách v hraniční oblasti s krajem Západočeským. Z bodové mapy je patrné množství nahlášených a publikovaných lokalit, které nelze označit jinak než jako sporné či zaniklé a tím neověřitelné. Námi zvolená metoda grafického rozlišování starších a novějších údajů v mapách (do roku 1959 a od roku 1960), která se uplatnila u ostatních druhů, nevystihuje současný stav výskytu B. variegata, protože řada lokalit zanikla právě po roce 1960. Je nutné proto upozornit, že populace v mapě označené plným kroužkem čísel 6, 9, 10, 12, 22, 54 a 55 se v současné době s největší pravděpodobností již nevyskytují. Na lokalitách čís. 37, 46 a 47. jsou jen zbytky dřívějších populací, jejichž zánik je otázkou nedaleké budoucnosti. Na lokalitách čís. 7 až 13, 22, 38, 39, 40 a 55, z nichž je výskyt hlášen z posledního desetiletí (mimo 8, 11, 13 a 39), jsme v letech 1986-88
166
ani přes intenzívní průzkum kuňky žlutobřiché nenalezli. Její výskyt v 80. letech v SPR Vůznice a okolí, (tj. hraniční oblasti okresů Beroun, Kladno a Rakovník), tedy lokality čís. 7, 22 a 55 ve čtverci 59/49 a pokračující údolím Benešova luhu do čtverce 59/50 (lok. č. 6), jsme vyznačili na základě zprávy ŠMAHY (19B5 in litt.). Ve zprávě o vyhodnocení zoologické inventarizace ve SPR Vůznice (ŠMAHA, 1984) je ale podle téhož autora výskyt jen předpokládán (!). V celém širším okolí této rezervace jsme v posledních letech B. variegata nenalezli a předpokládáme, pokud se zde vyskytovala, že vymizela v důsledku oprav, štěrkování a asfaltování lesních cest. Řada nahlášených i publikovaných údajů o výskytu pochází z povrchního určení podle morfologických znaků uváděných OPATRNÝM (1973), které jsou pro determinaci díky své variabilitě nedostatečné. Spolehlivější určování podle hlasu zná a využívá jen zlomek zoologů (viz ZAVADIL, 1984). Prokazatelné laboratorní vyšetření se v ČSSR neprovádí. Nemálo nahlášených údajů jsme anulovali, zvláště laická hlášení z evidenčních tabulek ČSOP, nebo převedli k B. bombina, protože za kuňky žlutobřiché jsou běžně považovány kuňky ohnivé se světlejším břichem, jak jsme se mnohokrát přesvědčili. K těmto záměnám došlo konkrétně u Lysé nad Labem a Peček (okr. Nymburk) a Strašnova (okr. Mladá Boleslav). Na lokalitách Bratronice (okr. Kladno), Bratříkovice (okr. Příbram), Brník (okr. Kolín) a Tlestky (okr. Rakovník) jsme sami nalezli B. bombina, které by mohly být při nedostatečných znalostech považovány za B. variegata. Společný výskyt obou druhů kuněk nám byl nahlášen z lokalit č. 30 a 36 (označujeme jako sporné), lokalit č. 38 a 40 (označujeme jako nejisté) a z lokality č. 37, tj. Řevničov, odkud je ŠMAHOU (1985 in litt.) udán výskyt obou druhů z rybníků, ale námi byla B. variegata nalezena jen mimo rybníky ve vzdálenějších lesních kalužích (v mapě je jen jeden plný bod); hlášení o výskytu obou druhů z jedné lokality považujeme za nejisté pro možný výskyt hybridních forem. Pro síťovou mapu B. variegata lze konstatovat, že ve čtvercích 59/50 a 62/54 vyznačených plným kroužkem (výskyt po roce 1960) se v současné době pravděpodobně již nevyskytuje; pokud ano, pak jen v nepatrných zbytcích s malou četností; ve čtvercích 58/48, 59/48 a 59/49 jsou již jen nečetné, vážně ohrožené
167
populace. Ve Středočeském kraji je z posledních let častěji doložena jen ze čtverců 60/48 a 60/49. Výskyt ve čtvercích 62/47 a 62/48 je mimo Stč. kraj v okr. Rokycany a uvádíme ho pro ujasnění návaznosti na rozšíření v Západočeském kraji. Reliéf Středočeského kraje horní i spodní výškové omezení výskytu vylučuje (viz lokality ublikované OPATRNÝM, 1973 a 1982). Nejnižší výskyt v našem kraji je hlášen LAŇKOU (1986 in litt.) z výšky 250 m n. m. (lok. č. 44). S počátkem aktivity nemáme ve sledovaném území zkušenosti téměř žádné. U Dobré Vody v Malých Karpatech jsme 28. 4. 1986 nalezli nejen šest adultních jedinců v lesní kaluži, ale i tři snůšky a líhnoucí se larvy ve výšce 400 m n. m. Rovněž i LEISKÝ (1959) udává aktivní jedince již 4. 4. 1957 (lok. č. 42). Je nutné upozornit, že v jarním období může při určování kuněk podle hlasu dojít k záměně, protože B. bombina v počátcích aktivity, tj. koncem března a počátkem dubna, má hlas slabý, vyšší a může být někdy, ač je to paradoxní, i s vyšší frekvencí, takže může být považována za B. variegata. Rozmnožovacími stanovišti B. variegata jsou především mělké, mnohdy jen periodické kaluže na lesních cestách, zatopené příkopy a prohlubně, nehluboké tůňky v podmáčených lesích a lukách. V období sucha obsazují i větší vodní plochy (mělčiny rybníků, zatopené lomy a pískovny), ale po vydatných deštích se, na rozdíl od B. bombina, do periodických kaluží na lesních cestách ihned vracejí. Tato vlastnost se nám jeví jednou z příčin jejího ústupu až vymizení v oblastech s kyselými dešti. Hlavní důvod rychlého vymizení tohoto druhu ve středních Čechách spatřujeme v opravách lesních cest štěrkováním a asfaltováním, odvodňováním jejich příkopů a v posledních letech i ve stále častějších melioracích lesních porostů, které mění vodní režim v širokém okolí, jako např. v lokalitě Zadní Muňava nedaleko SPR Vůznice na hranicích okresů Beroun a Kladno. Podle shrnutí údajů z dotazníkové akce a konzultací se staršími zoology, konzervátory SOP a dalšími vychází najevo, že vymizení B. variegata z řady oblastí počíná v 50. a 60. letech, tedy v době zintenzívnění činnosti v lesním hospodářství, zvláště nástupem těžké terénní mechanizace a snahou zpřístupnit pro ni veškeré lesní porosty.
168
Kuňka žlutobřichá není v ČSSR chráněna, ale k ochraně je navržena a v Červené knize zařazena do kategorie IV (vzácné druhy). Návrh společenské hodnoty v ČSR je 800 Kčs. Sosiekologický index je v souhrnu 18 bodů (KRÁL, MIKÁTOVÁ, PELANTOVÁ a VLAŠÍN in TRPÁK, 1988), což ale považujeme za podhodnocené, neodpovídající současnému výskytu a stavu populací v ČSSR. Podle „Kritérií pro hodnoceni ohrožení druhu" by měl být podle našeho názoru výsledný index o 8 až 10 bodů vyšší. PRAŽÁK (1898) udává výskyt kuňky žlutobřiché v okolí Mladé Boleslavi (později cituje např. SAMŠIŇÁK, 1968). Pražákovy údaje byly nespolehlivé a snad i podvržené, což již v minulosti kritizovalo více zoologů (ŠTĚPÁNEK, WERNER, ZÁLESKÝ); tudíž i tento, byť historický a neověřitelný údaj považujeme za velmi nespolehlivý a do mapy ho ne-zakreslujeme. ŠTĚPÁNEK (1949) publikoval topicky nedostatečný údaj o výskytu B. variegata „Požáry". HAVLÍČEK, KORBA a VÁŇA (1973) nekriticky tento údaj převzali a citují ho jako Požáry v okr. Benešov, tj. obec ve čtverci 61/53. Ve skutečnosti je to ale nález v okolí osady Požáry v okrese Rakovník (k. ú. Městečko) ve čtverci 54/49, což je zřejmé ze záznamu v kartotéce zool. depozitáře NM v Praze a kde jsme potvrdili i současný výskyt. Literární údaj o výskytu u obce Požáry na Benešovsku je proto nutno anulovat. MORAVEC (1986a) uvádí ve Středočeském kraji kuňku žlutobřichou ještě navíc ve dvou čtvercích. Prvním je 63/54 na základě výskytu u obce Holčovice (v naší práci lok. č. 6). Obec leží na hranicích čtverců 62-63/54, ale vlastní lokalita je severně od obce, tedy správně ve čtverci 62/54. Druhým čtvercem je 64/52 v hraniční oblasti okresů Benešov, Příbram a Písek. Lokalita z této oblasti nám není známa) ani údaj, podle něhož byl čtverec vyznačen jako obsazený. Podle našeho názoru se může jednat o nekritické převzetí hlášení v evidenčních tabulkách ČSOP. V síťové mapě tohoto druhu udáváme pro čtverec 59/53 (jihovýchodní část pražské aglomerace) sporný výskyt, tj. kroužek se zaplněnou pravou polovinou, i když je v tomto čtverci nahlášena ještě introdukce, tj. kroužek se zaplněnou levou polovinou, což je patrné z bodové mapy. Sloučením obou grafických znaků by ve čtvercové mapě vznikl znak pro spolehlivě prokázaný výskyt po roce 1960, což by
169
neodpovídalo skutečnosti. V bodové mapě, podobně jako u předchozího druhu, nejsou všechny lokality v oblastech jejich kumulace číslovány.
OKRES BENEŠOV 61/54: 1. Rousínov - Horní ryb., 6. 5. 73, HAVLÍČEK, KORBA a VÁŇA (1973), sporný údaj. 62/52: 2. Křečovice, 1987, LENSKÝ; sporný údaj. 62/53: 3. Hořetice, 1987, LENSKÝ; 4. Neveklov, 21. 4. 1987, MOUDRÝ; 5. Strážovice, 1987, LENSKÝ; údaje v celém čtverci sporné. 62/54: 6. Holčovice, 18. 5. 76, MORAVEC in OPATRNÝ (1978); pravděpodobně již zaniklá populace, MORAVEC. OKRES BEROUN 59/49: 7. Nižbor - SPR Vůznice, 80. léta, ŠM; 8. Žloukovice, bez data a nálezce v kartotéce NM; vzhledem k nedostatečnému zápisu staršího data v kartotéce NM předpokládáme, že se mohlo jednat o lokalitu číslo 7; 19B6-88 ve čtverci nezjištěna, KL, PEŠEK, ŠAP. 59/50: 9. Chyňava - Benešův luh, 80. léta, ŠM; 10. Nižbor, 80. léta, ŠM; 1986-88 ve čtverci nezjištěna, KL, PEŠEK, ŠAP. 60/49: 11. Březová - Luční potok, 1944, LOZEK; 12. Kublov, 80. léta, ŠM; - Luční potok, prvá polovina 40. let, LOZEK; 13. Nový Jáchymov - Krušná hora, bez data, ŠTĚPÁNEK (1949); 14. Zdice, 1945-55, ŠS; na lokalitách 11-13 v letech 1986-88 nezjištěna, KL, ŠAP. 60/50: 15.Srbsko, bez data, ŠTĚPÁNEK
(1949).
61/48: 16. Zbiroh, bez data, ŠTĚPÁNEK
(1949). 61/49: 17. Tlustice, 15. 5. 84, ZÍTEK in ET, sporný údaj. 61/50: 18. Hostomice, 3. 5. 84, ZÍTEK in ET, sporný údaj. 62/47: 19.Pavlovsko - SPR Žďár (okr. Rokycany), 1982, ČEČIL in ŘEPA ; 20. Raková - Pod Kotlem (okr. Rokycany), 2. 5. 80, KREJSA in ŘEPA. 62/48: 21. Holoubkov (okr. Rokycany), 11. 6.79, ŠANDOVÁ in ŘEPA. OKRES KLADNO 59/49: 22. Běleč - SPR Vůznice, 80. léta, ŠM; v roce 1987-88 nezjištěna, KL, PEŠEK, ŠAP.
170
Hlavní město Praha 59/52: 23. Praha 4 - Spořilov, bez data, ČIHAŘ ; sporný údaj; 24. Praha 10 Záběhlice, 1931-37, HO; neověřitelný údaj. 59/53: 25. Praha 4 - Háje, 15. 4. 79, doklad v NM, ČIHAŘ (1981), sporný údaj - v kartotéce zool. depozitáře NM není záznam a prověření sběru nemohlo být pro rekonstrukci sbírkového fondu provedeno; 26. Praha 4 - Milíčovský les, 1986, introdukce, FARION ; 1986-87, SPOUSTOVÁ; 1987, ŠS; 27. Praha 4 - Šeberov „Kovářský" ryb., 1965-87, TĚŠÍKK; sporný údaj; 28. Praha 10 - Strašnice - bývalé rybníčky v místě dnešního Artcentra a školy V rybníčkách, 1934-35, zaniklý výskyt, HO; neověřitelné: 29. Praha 10 - Uhříněves - Podleský ryb. - „Červená strouha", 28. 6. 72, ST; sporné. 60/52: 30. Praha 4 - Cholupice - kamenolom, 1960-65, VODĚRA; zaniklá lokalita, neověřitelný dřívější výskyt; 31. Zbraslav - tůně při ústí Berounky, 1947 a 53, HO, neověřitelné. Okres Praha - východ 59/54: 32. Třebohostice - Na plachtě, 7. 8. 88, hlas jednoho samce B. variegata v choru B. bombina, ZA; sporný výskyt - nepodařilo se odchytit doklad. Tento údaj zařazujeme pro dokreslení komplikované a dosud ne zcela jasné situace výskytu B. variegata; 33. Mnichovice, 1983, ZR, sporný údaj. Okres Praha - západ 60/51: 34. Černošice, 1980-87 , MRÁZEK ; 35.Řevnice - pískovna, 197477, CHALUPECKÝ; oba údaje sporné. 60/52: 36. Dolní Břežany, 1960-65, VODĚRA ; zaniklá lokalita, neověřitelný údaj. Okres Rakovník 58/48: 37. Řevničov - rybníky v okolí, 80. léta, ŠM nejisté (vzhledem k výskytu B. bombina na téže lokalitě se může jednat o hybridy); U nádraží - koleje a tůňky v březině západně od žel. stanice, 11. 6. 1987, ŠAP. 58/49: 38. Mšec - rybníky v okolí, 80. léta, ŠM; nejisté; 39. Nové Strašecí, bez data, ŠTĚPÁNEK (1949); 6. 1957, ROM in HANÁK; neověřitelný výskyt; 40. Třtice, 80. léta, ŠM (viz poznámka u lokality číslo 38); nejisté. 59/48: 41. Hracholusky, 1987, PLESKOVÁ in SL; SPR Valachov, 1988, SL; 42. Chlum - lom, 4. 4. 57-21. 5. 58, LEISKÝ (1959), dnes již zaniklá lokalita; 43. Lubná 171
Lubenský les, 1977, LA; 44. Nezabudice - U Rozvědčíka, 1976, LA; lokalita leží ve výšce 250 metrů n. m.; 45. Rakovník - Nový rybník (dnes Tyršovo koupaliště), bez data, OLIVA (1951); mokřiny za Tyršovým koupalištěm, 1955, LA; 46. Rakovník -les Haná, 1977, LA; 47. Rakovník - potok Huřvinka, 1971, LA; 48. Rakovník - U Skoupých, 15. 7. 1988, PEŠEK; 49. Skřivan - Gypsárna, 1987 a 88, SL; 50. Skupá, 1985-87, PŠENČNÝ in SL; 51. Všetaty, 1986-87, PŠENČNÝ in SL. 59/49: 52. Křivoklát, bez data, ŠTĚPÁNEK (1949); 53. Požáry, bez data, ŠTĚPÁNEK (1949); IX/1945, leg. ŠTĚPÁNEK, bez ev. čísla in kartotéka NM; 20. 5. 89, ŠAP; 54. Roztoky - Chaloupky, 1972, LA; 1974-79, LAŇKA (1979); - chatová osada Stříbrný luh a tůňka u žel. stanice, 1974-79, LAŇKA (1979); 1980 nezjištěna, ŠMAHA (1980); 55. Sýkořice - SPR Vůznice, 80. léta, ŠM; 1986-88 nezjištěna, KL, PEŠEK, ŠAP; 56. Zbečno -v místě dnešní zátopy přehrady Klíčava, 1946-47, LOŽEK ; 57. Zbečno -Novina, 1955, P. ŠTĚPÁNEK in ŠM; - Turkův luh, 20. 5. 89, ŠAP. 60/48: 58. Lhotka (okr. Rokycany), 80. léta, ŠM; 59. Ostrovec -SPR Kohoutov (okr. Rokycany), 80. léta, ŠM, VIII/1987, CHALUPA; 60. Podmokly (okr. Rokycany), 80. léta, ŠM; - Podmokelský mlýn, 80. léta, PE; 61. Skryje - Jezírka, 1978, PE; Zbirožský potok, 80. léta, ŠM; 1987, KA; 62. Skryje, 1985-86, BO; - hájovna Písky, 1980, LA; 63. Skryje - Úpořský potok, 80. léta, ŠM; 64. Újezdec, 1981, PATERA in LA. 60/49: 65. Karlova Ves - Rysová, 10. 5. 89, ŠAP.
ÚDAJE ZAŘAZENÉ PO UZÁVĚRCE RUKOPISU Okres Beroun 60/49: 66. Broumy - pískovna, 1985-87, KOHOUT.
Okres Rakovník 59/47: 67. Krakovec - Velká Jedlina, bez data, OLIVA (1951). 59/48: 68. Nový Dům - U pěti dubů, bez data, OLIVA (1951). 60/48: 69. Ostrovec - jižní úpatí Sirské hory (okr. Rokycany), 9.5. 89, ŠAP. Dodatek mimo bodovou mapu 58/49: Lány-Vlčina, okr. Rakovník, 21. 5. 89, ŠAP.
172
BLATNICE SKVRNITÁ - PELOBATES FUSCUS (LAURENTI, 1768) Při pohledu na bodovou mapu výskytu ve Stč. kraji je nápadné téměř plošné rozšíření blatnice skvrnité ve středním Polabí až po ústí Jizery do Labe. Předpokládáme, že dále po toku Labe byla v minulosti rovněž více rozšířena. Svědčí o tom ojedinělé nálezy v těchto místech. Mělnicko je však v současné době nejvíce postiženým územím Stč. kraje. Další oblastí výskytu je Českomoravská vrchovina, která do regionu středních Čech zasahuje svým severozápadním výběžkem. Řidší výskyt se jeví v Povltaví, ale naopak relativně častější jsou nálezy v rybničnatých oblastech - Lnářsko-Blatenské pánvi, která zasahuje až do jižní části okresu Příbram a dále v okolí Džbánu, Českého ráje a na Olbramovicku. Blatnice skvrnitá je druh nížin a pahorkatin. Nejvýše položené rozmnožovací stanoviště jsme ve sledovaném území zaznamenali ve výšce 540 m n. m. (lokalita č. 91) a 580 m n. m. (lok. č. 93) v okrese Příbram. Mimo Středočeského kraje známe místo rozmnožování ve výšce 650 m n. m. u Bochova (okr. Karlovy Vary). Na Slovensku podle ŠTĚPÁNKA (1949) vystupuje ještě výše. Aktivita blatnice začíná v poslední dekádě března, avšak DITTRICH (1986 in litt.) nalezl prvního samce ve vodní fázi života již 14. 3. 1981 (lok. č. 23). Na lokalitě č. 20 pozorovali 25. 3. 81 DITTRICH a REHÁK (DITTRICH, 1986 in litt,) samce blatnice v amplexu se samcem ropuchy krátkonohé (foto viz ŘEHÁK, 1982). Na téže lokalitě zaznamenal opět DITTRICH již 28. 3. 1981 dva provazce vajíček, ke kterým 4. 4. přibylo několik dalších. Podle literatury se doba rozmnožování protahuje až do června. Poslední čerstvé snůšky nalezl GRINDL (1986 in litt.) ještě 11. 6. 1986 (lok. č. 47). Literaturou opakovaná tvrzení o přezimování blatnic v larválním stadiu či ve stadiu částečné proměny jsme neměli možnost pozorovat, ale o této skutečnosti svědčí nález pulců 23. 10. 1971 na lokalitě č. 3 (HAVLÍČEK, KORBA a VÁŇA, 1973) a pozorování PEŠKEH0 (1987 in verb.), který v lednu 1961 viděl ve Vltavě mezi plovoucími kusy ledu téměř metamorfováné žabky blat-nic s dlouhými ocásky (lok. č. 78). V nížinách, podle našich zkušeností, metamorfují pulci blatnic v červenci nebo srpnu. Na lokalitě č. 70 jsme 19. 8. 1987 pozorovali denní aktivitu desítek metamorfovaných jedinců s ocásky 20 až 50, ojediněle až 70 mm dlouhými, kteří již opustili 173
vodu. Pulce delší než 120 mm jsme nikde neviděli, ale naopak jsme často pozorovali metamorfózu z pulců dlouhých pouze 40 až 50 mm. Pulce dvojího typu, o nichž se zmiňuje HOUBA (1955), jsme nezjistili. Na tomto místě upozorňujeme na možnost záměny pulců Pelo-bates fuscus s pulci Rana ridibunda. Příliš často se totiž vyskytují hlášení (i publikovaná) o nálezech velkého množství pulců blatnic. Pulci Rana ridibunda dorůstají běžně 90 až 100 mm, na některých lokalitách z dosud nezjištěných příčin i více. Např. na rybníce Množil u Tupadel (okr. Kutná Hora) jsme změřili pulce R. ridibunda, jehož celková délka činila 126 mm. Nebyl to však zdaleka největší pozorovaný jedinec na této lokalitě. V literatuře neuváděným, ale dobrým rozlišovacím znakem v terénu je skvrnitý ploutevní lem pulců R. ridibunda, větší plachost a podstatně větší pohyblivost oproti pulcům P. fuscus. Za zmínku stojí nález albinotického adultního jedince, který z lokality č. 29 hlásí KÁLAL a OLIVA (KÁLAL, 1987 in litt.). Co se týče charakteru rozmnožovací nádrže vykazuje blatnice ekologickou amplitutu značné šíře. Páří se v rybnících, zatopených pískovnách, hlinících a kaolínových lomech, ve vybetonovaných koupalištích a požárních nádržích, které jsou často zcela bez vodní vegetace, ba dokonce i v takových nádržích, které jsou napouštěny jen sezónně. Na oslunění vodní nádrže se zřejmě rovněž neváže. Rozmnožuje se jak v polních kalužích, tak v zastíněných lesních tůních a rybníčcích. Nevysvětlitelná zatím zůstává několikaletá absence blatnic na lokalitě výskytu či jejich náhlé objevení v lokalitě jiné, kde se dříve nevyskytovaly. Jedná se pravděpodobně buď o migraci, nebo o značné kolísání četnosti populací. Blatnice, zejména její vývojová stadia, je náročná na čistotu vody, zvláště pak na její chemické znečištění. Tento druh je chráněn na území celé ČSSR, v Červené knize ČSR je zařazen do kategorie II (kriticky ohrožené druhy). Navržená společenská hodnota je pro ČSR 1500 Kčs. Sosiekologický index je 27 bodů (KRÁL, MIKÁTOVÁ, PELANTOVÁ a VLAŠÍN in TRPÁK, 1988). MACKŮ (1964) publikoval topicky nepřesný údaj o výskytu blatnice v okolí Křivoklátu. Na tabuli naučné vodácké stezky u Nižboru (stav k roku 1986) je uveden výskyt P. fuscus, což je pravděpodobně na základě informací STEIGEROVÉ, která hlásí její výskyt v SPR Vůznice z roku 1979 (LAŇKA, 1981a, 1986 in litt.). Podle
174
výsledků z našich vlastních průzkumů a podle zoologů, kteří v této oblasti prováděli faunistickou inventarizaci, se v obou případech jedná o omyl. MORAVEC (1986a) má ve Středočeském kraji blatnicí skvrnitou obsazeny navíc čtverce 59/50 a 59/54. Při vlastním průzkumu, který je v těchto čtvercích zvláště intenzívní, si dovolujeme tvrdit, že se zde P. fuscus nevyskytuje. Po konzultaci s autorem se domníváme, že výskyt v těchto čtvercích byl vyznačen na podkladě laických hlášení z evidenčních tabulek ČSOP, které nám nebyly všechny zpřístupněny a z dostupných jsme nevěrohodné přímo anulovali.
Okres Benešov 61/53: 1. Pecerady - NCHÚ Podhájský rybník, 1972-76 , KO ; 1983, PE; bez data, KNÍŽETOVÁ, PECINA a PIVNIČKOVÁ (1987); - rybník Babiňák, 1972-76, KO. 61/54: 2. Mrač, 1951-58, HO; bez data, bez nálezce a bez evidenčního čísla, in kartotéka NM; mezi Nespeky a Čerčany (údaj bez upřesnění - není vyznačen v mapě), HOUBA (1965); 3. Všechvaty, 7. 9.-23. 10. 1971, pulci, HAVLÍČEK, KORBA a VÁŇA (1973). 61/55: 4. Český Šternberk, 1951-58, HO. 62/53: 5. Maršovice - ryb. Stejc, 1970-72, pulci; 6. Tožice, 197072, pulci, oboje HAVLÍČEK, KORBA a VÁŇA (1973). 62/54: 7. Bořeňovice, 1974 a 1976, ME; 8. 4. 1976, OPATRNÝ (1978); 8. Bystřice u Benešova, 1951-58, HO. 63/53: 9. Božkovice, 1970-72, pulci, HAVLÍČEK, KORBA a VÁŇA (1973); 10. Křenovičky, 1974-77, MINDL; derminaci potvrdil ŠPINAR in MINDL. Okres Kladno 59/49: 11. HřešIce - Babinecký ryb., 22. 8. 1987, ŠAP, ZA; 16. 4. a 1. 5. 89, ŠAP. Okres Kolín 59/57: 12. Bělušice, 1974-86, DT; 13. Býchory, 1974-87, DT; NCHÚ Býchorská tůň, bez data, ohrožená lokalita, KŘÍŽKOVÁ (1987); 14. Kolín - labské tůně, bez data, ŘEPKA (1900); v orig. kuňka česneková; bez data, ŠTĚPÁNEK (1949); 1985-86, BOHÁČ, RU; - lesní tůň u města, 1921, VLACH (1933); v orig. kuňka smrdutá; 15. Konárovice -Labuť, 1974-86, DT; 16. Nová Ves I - Klavary,
175
1985, RU; 17. Tři Dvory, 1974-87, DT; 18, Veletov, 1974-87, DT; 19. Veltruby Veltrubské tůně, bez data, DITTRICH (1983). 59/58: 20. Božec - NCHÚ Božecký písečník, bez data, DITTRICH (1983); 1974-87 (např. 5. 4. 78, 25. 3. 81), DT; 21. Kladruby nad Labem (okr. Pardubice), bez data, DT; 22. Krakovany, betonové koupaliště, 197487, DT; 23. Lipec, 1974-87 (např. 11. 5. 1980, 14. 3. 81), DT; 24. Lžovice - NCHÚ Lžovická jezera, 1972-87, DITTRICH (1983) a upřesnění autora (in litt.); 25. Selmice (okr. Pardubice), 1977 a 1986, DT; 26. Týnec nad Labem, 1974-87, DT; bez data, SKLENÁŘ a ROČEK (1979); - NCHÚ Mokřiny u Týnce, bez data, DITTRICH (1983); 27. Uhlířská Lhota, 1974-87, DT; 59/59: 28. Živanice (okr. Pardubice), IV/85 a IV/86, DT, ZA. 60/54: 29. Jevany - ryb. Šáchovec, 15. 5. 80, ŠAFRÁNEK; 80. léta, adultní albín, leg. KÁLAL, determ. OLIVA; 30. Vyžlovka, 1987, MA. Okres Kutná Hora 61/55: 31. Otryby, 1951-58, HO; ryb. Votryb, 4. 6. 52, leg. HOUBA, bez ev. čísla in kartotéka NM; 4. 6. 52, HOUBA (1953). 61/56: 32. Morány, 3. 9. 87, ŠAP, ZA. 61/58: 33. Zbýšov, 1962, OPATRNÝ (1978); do r. 1975, VG in ET; - Pilský ryb., ryb. Punčoška a Velký Zbýšovský ryb., do r. 1970, VG. 62/55: 34. Soběšín, 1951-58 a 19: 5. 87, HOUBA (1965) a upřesnění autora (in litt.). 62/56: 35. Kácov, 1951-58, HO. Okres Mělník 54/54: 36. Břehyně - SPR Břehyně-Pecopala (okr. Česká Lípa), bez data, V0ŽENÍLEK a VONDRÁČEK (1973). 55/51: 37. Roudnice nad Labem (okr. Litoměřice), první polovina 80. let, BÁLEK a PEŠKOVÁ (1987). 55/52; 38. Horní Počáply, 3. 7. a 31. 7. 88, ZA. 56/52: 39. Mělník - Mlazice, 1967 a 69, v r. 1987 negativní, HO et ŠS; 40. MělníkPodolí, 1962, lokalita zničena rekultivací, M. KRÁL in KUČERA. 57/52: 41. Úžice, 1966-67, ŠI.
176
57/53: 42. Tišice - pískovna, 1984, pulci, v r. 1987 lokalita těžbou písku zničena, KAFKA;
177
Okres Mladá Boleslav 53/57: 43. Malá Skála (okr. Jablonec nad Nisou), 80. léta, ŠAFRÁNEK. 54/55: 44. Mnichovo Hradiště, bez data, SAMŠIŇÁK (1948). 54/56: 45. Žďár - Žehrovská obora, 1985, PELC a VONIĚKA in AN. 55/55: 46. Bakov nad Jizerou,bez data, PODANÝ, STUDNIČNÝ a HYKA (1967); bývalá pískovna, do r. 1971, ROTH (1980). 55/56: 47. Kamenice, IV/1986, GR, PE; 11. 6. 86, GR; 48. Podkost -Partotický ryb. (okr. Jičín), 1948, SAMŠIŇÁK (1948, 1973); 49. Žantov - pískovna, pulci, VII/1984, ŠIFTA. 57/54: 50. Sojovice - pískovna, 1983 - 5. 8. 87, ZA; 12. 4. 87, DUŠEK, REJSEK, SO, ZA; 16. 8. 87, MA, ZA; 15. 4. 88, ZA. Okres Nymburk 57/55: 51. Jiřice - pískovna, 12. 4. 87, DUŠEK, REJSEK, SO, ZA; -rybník a požární nádrž v obci, 5. 1987, REJSEK, SO, ZA; 52. Lysá nad Labem - SPR Hrabanovská černava, 1966, ŠACHL (1986); 7. 7. 7220. 7. 77, PECINA (1985); 1978, BEJBL; 1985, KA; 12. 4. 87, DUŠEK, REJSEK, SO, ZA; bez data, ŠEBEK (1981), KNÍŽETOVÁ, PECINA a PIVNIČKOVÁ (1987); 29. 3. a 12. 4. 89, DUŠEK, REJSEK, SO a ZA. 57/56: 53. Bobnice, bez data; 54. Chleby, 1967, oboje NOVÁK (1981). 57/57: 55. Nouzov - Komárovský ryb., bez data, ŠACHL (1982); 1979, BEZDĚK in ŠACHL (1986); 56. Úmyslovice, bez data, ŠACHL (1982); 1958, ŠACHL (1986). 58/54: 57. Byšičky - Svatý Václav, 26. 9. 87, MATOUŠ (1987); 58. Přerov nad Labem - Malá Arazimova tůň, 1982-86, ZA; 1984-85, KA; Mansfeldova tůň, 1984, ZA; 59. Vykáň, bez data, NOVÁK (1981). 58/55: 60. Hradištko, bez data, NOVÁK (1981); - pískovna, 1979, NOVÁK in ŠACHL (1986); 61. Chrást - pískovna, 1984-85, v r. 1986 lokalita zničena, ZA; 62. Kersko, 1950, ROM in HANÁK; 1979, VLASÁK in ŠACHL (1986); bez data, NOVÁK (1981); 63. Kostomlaty nad Labem, VI/1965, VORÁČEK (1966); 1965, 1984-85, ŠACHL (1986); bez data, NOVÁK (1981); 64. Kounice, bez data, NOVÁK (1981); 65. Šnepov, VI/1965, VORÁČEK (1966); 1965, 1984-85, ŠACHL (19.86); - Mydlovar, 1965, 198485, ŠACHL (1986). 58/56: 66. Kostelní Lhota, 1963, HO; 1963, VODĚRA; 30. 4. 87, SO; 67. Křečkov, 1981, ŠACHL (1986); 68. Nymburk - Veselák, 1942, BARTL in ŠACHL (1986); 69. Oseček, 1965, RYDLO in BOHÁČ ; 70. Písková Lhota, 1963, HO; - nádrž V obci a
178
ryb. Lonský, 19. 8. 87, HO, MA, ŠAP a ZA (spol. exkurze). 71. Poděbrady, bez data, ŠTĚPÁNEK (1949); - Skupice, bez data, ŠACHL (1982); 72. Přední Lhota, bez data, GABRIELOVÁ. 58/57: 73. Kanín, bez data, NOVÁK (1981); 74. Libice - SPR Libický luh, 1983-84, KULICH (1985); 75. Opolany - pískovna, 8. 4. 87, SO; 13. 4. a 2. 5. 88, DUŠEK a SO. HLAVNÍ MĚSTO PRAHA Historický údaj bez upřesnění - „okolí Prahy", PALACKÝ (1857). 58/52: 76. Suchdol - SPR Roztocký háj a Tiché údolí (zasahuje též do okr. Praha západ v k. ú. Roztoky), bez data, ANONYM (1980); sporné. 59/52: 77. Praha 4 - Hodkovičky - Zátiší, bez data, HOUBA (1965); 1951-58, HO; 78. Modřany - Vltava, leden 1961, velcí pulci, resp. žáby s ocásky v řece mezi ledem, PEŠKE; 79. Praha 5 - Císařská louka (v orig. Královská louka), bez data, ŠTĚPÁNEK (1949), totéž cituje HANÁK (1983). 59/53: 80. Praha 10 - údolí Pitkovického potoka mezi Dobrou Vodou a CHN Pitkovická stráň, 1977, TÁBORSKÝ in ST. 60/52: 81. Praha 5 - Zbraslav - pravý břeh Vltavy u mostu, 30. 4. 88, ŠI. OKRES PRAHA - VÝCHOD 58/54: 82. Čelákovice, 1943, ŠIMŮNEK (1948); 1952, HANÁK ; V/1981, leg. NEDVĚD, ev. č. 33476 in kartotéka NM; 83. Káraný - tůň Grado, 1949-51, W0NDREYS; 15. 6. a 25. 7. 87, MATOUŠ (1987); 84. Mochov pískovna, 19. 5. 37, REJSEK, SO, ZA. 60/54: 85. Mirošovice, VII/1953, leg. HOUBA, bez ev. čísla in kartotéka NM; 1951-53, HO; 86. Mnichovice, 12. 7. 1952, leg. ŠIMEK ; VII/1953, leg. HOUBA, oba nálezy bez ev. čísla in NM; 1951-58, HO; 87. Stránčice, 1960 a 1965, HANÁK (1983) a upřesnění autora (in verb.). 61/54: 88. Pyšely, 1935-66, HOUBA (1953, 1965) a upřesnění autora (in litt.) 1952, leg. HOUBA, bez ev. č. in kartotéka NM.
Okres Praha - západ 58/52: 76. Roztoky (viz Praha - 6, Suchdol). 62/52: 89. Nedvězí - Strážovna, 1970-72, HAVLÍČEK, KORBA a VÁŇA (1973).
179
Okres Příbram 63/50: 90. Milín, asi 1950, ANONYM. 64/48: 91. Hvožďany - ryb. Vočert, 12. 8. 88, ŠAP, ZA. 64/49: 92. Bor - tůně u ryb. Hluboký, 20. 7. 85, ŠAP; 93. Leletice - Raputovský ryb., 12. 8. 88, ŠAP, ZA. 64/51: 94. Kosobudy, 30. 4. 88, PEŠEK, ŠAP. 65/50: 95. Králova Lhota (okr. Písek), 19. 7. 85 a 1. 5. 87, ŠAP. Okres Rakovník 57/46: 96. Buškovice (okr. Louny), 5. 7. 86, 11. 4. 87, ZA; 97. Podbořany (okr. Louny), 1982-86, BÁLEK a PEŠKOVÁ (1987). 57/48: 98. Kounov, 7. 9. 78, D. KRÁL a VELENSKÝ. 58/48: 99. Hředle - ryb. „V dílcích", asi 1954, LA; 100. Nesuchyně - pískovna, 1. 5. 87, ŠM; 8. 5. a 9.5. 87, ŠAP, ZA, ZWACH; 29. 5. 87, KO, SO; 11. 6. 88, KL, ŠAP. 59/46: 101. Krty, 1986 a 87, PLESKOVÁ a PŠENČNÝ in SL; 1987, ZA; - u pionýrského tábora OSP Žatec, 19. 4. 87, LA.
ÚDAJE ZAŘAZENÉ PO UZÁVĚRCE RUKOPISU
Okres Benešov 63/53: 102. Dvůr Semtín - rybn. Slavníč, 9. 4. 89, KL, ŠAP a ZA; 103. Minartice Chlumský rybn. a rybn. směrem k Bezmíři; 104. Nová Hospoda - Starý rybn.; 105. Vrchotovy Janovice, vše 8. 4. 89, DUŠEK, KL, SO, ŠAP a ZA.
Okres Kladno 57/49: 106. Plchov - Plchovský močál, 1. 5. 89, ŠAP.
Okres Mělník 57/52: 107. Vojkovice, 26. 4. 89, ZA.
180
57/53: 108. Červená Píská, 16., 19., 21. a 26. 4. 89, ZA; 109. Jiřice, Jiřická tůň, 31. 3. 89, ZA; 110. Kozly - Pod ploty, 26. 4. 89, ZA; 111. Lobkovice - tůň pod Zámkem, 5. 5. 89, HO. Okres Příbram 63/52: 112. Luhy - rybn. Klobása, 8. 4. 89, DUŠEK, KL, SO, ŠAP a ZA. 63/53: 113. Klimětice - malý rybníček u Jámského rybn., 8. 4. 89, DUŠEK, KL, SO, ŠAP a ZA; 114. Štětkovice, 8. 4. 89, KL, ŠAP a ZA. 64/49: 115. Koupě - rybn. na Kostratském potoce, 14. 4. 89, KL a ZA. 64/53: 116. Prčice - rybn. pod bývalým židovským hřbitovem, 23. 4. 89, ZA.
ROPUCHA OBECNÁ - BUFO BUFO (LINNÉ, 1758)
Ropucha obecná je ve Středočeském kraji rozšířena v podstatě celoplošně, i když v některých oblastech je její výskyt řidší (např. na Slánsku). Neznamená to ale, že by si nezasluhovala pozornost a ochranu. U tohoto stejně jako u ostatních tzv. „obecných" druhů obojživelníků jsme v posledních letech zaznamenali výrazný pokles četnosti populací na většině lokalit; mnoho rozmnožovacích stanovišť je ohroženo či již nenávratně zničeno. Je nutno upozornit, že velká část uvedených lokalit se zakládá na nálezu jednoho či jen několika jedinců mimo dobu rozmnožování či na tahu k vodě, často na silnicích (včetně přejetých jedinců), večer či v noci na lovu potravy nebo i v úkrytu. Na řadě míst přežívají jen díky své dlouhověkosti, ale k reprodukci zde již nemůže docházet, neboť jejich rozmnožovací stanoviště bylo zazemněno či jinak zničeno. Pro ropuchu obecnou je totiž typická věrnost k místu rozmnožování. Často lze nalézt v jarním období její větší množství v místech, kde dříve bývala vodní nádrž. Pokud je taková nádrž napuštěna později, byť i v pozdním létě, probíhá zde páření i nezvykle pozdě, o čemž svědčí naše nálezy pulců, dokonce i v počátečních fázích vývoje, např. 5. 9. 87 (Chotěměřice, okr. Kutná Hora) či v říjnu 1985 u Škvorce v okr. Praha-východ (LEYPOLD, 1986 in litt.). Ze stejného důvodu je možné i dlouho po obvyklé době páření nalézt nevykladené samice (25. 5.
181
1988, Daminěves, okr. Mělník); mimo sledovanou oblast jsme nevykladené samice nalezli ještě 17. 6. 1986 ukryté ve hrázi vypuštěného rybníka (Branišov, okr. Karlovy Vary). Ve Stč. kraji není nadmořskou výškou výskyt B. bufo omezen (viz výskyt podle LÁCE /1968/ a OPATRNÉHO /1978/). Rozmnožovacími stanovišti jsou téměř všechny vodní plochy různého charakteru. Pulce jsme nalezli i v říčních tišinách a mírně tekoucích potocích. Na charakter nádrže náročná není, ale oproti ropuše zelené jsou vývojová stadia citlivější na chemické i organické znečištění vody. Jsou-li místa rozmnožování příhodná, páří se ve větších počtech i ve městech v bazéncích a kašnách či v kalužích na sídlištích, např. v Kinského zahradě v Praze v roce 1985 (LOŽEK, 1988 in verb.), nebo na staveništi sídliště Jižní Město v roce 1988 (ŠÍSTEK, 1988 in litt.). Po páření opouštějí samice vodu ihned, samci o několik dnů později, a žijí na souši. Aktivní jsou za soumraku a v noci. Nejčastějším biotopem jsou lesy různého charakteru, především smíšené a listnaté, louky, pole, zahrady a parky včetně intravilánů obcí a měst. Někdy je zastihneme i na rumištích a výsypkách. První aktivní jedince, tj. vyhledávající po přezimování vodní nádrž, jsme zastihli 12. a 13. 3. (Praha 5 - Motol), 19. 3. 83 (Hradešín, okr. Kolín) a 20. 3. 83 (Konopiště, okr. Benešov). DITTRICH (1987, in litt.) nalezl 25. 3. 81 dva samce ve vodní fázi u Býchor (okr. Kolín) a první pár v amplexu ve vodě 28. 3. 81 na téže lokalitě. Po velmi mírné zimě v roce 1989 byl první samec připravený k páření nalezen v SPR Úpor u Obříství v okr. Mělník již 19. 3. a KOHEL (1989 in verb.) našel snůšky u Otradovic v okrese Mladá Boleslav v roce 1989 už 26. 3. Početné snůšky však lze běžně každoročně nalézt již v prvních dnech dubnových. Období metamorfózy spadá nejčastěji do července, prvé metamorfované jedince nalezl 18. 6. 88 ŠIFTA (1988 in litt.) na lokalitě Buda (okr. Mladá Boleslav), ale u Vápenska (okr. Nymburk) byly 30. 5. 89 nalezeni jedinci těsně před proměnou. Při přechodném oteplení v zimním období byli dospělci jednotlivě zastiženi 6. 1. 88 na chodníku v Kladně - Rozdělově (PEŠEK, 1988 in litt.), 11. 1. 89 v SPR Tiché údolí v Praze 6 (ZAVADIL) a 11. 2. 87 v lesním potoce u Čelákovic (ŠKODA, 1987 in litt.).
182
Za nejvýznačnější lokality (vzhledem k počtu pářících se ex., pulců či metamorfovaných žabek považujeme Hradešín - ryb. Kbelka (okr. Kolín), Chotěměřice (okr. Kutná Hora), Nižbor - Výbrnice (okr. Beroun), tůně na okraji NCHÚ Babinec (okr. Nymburk) a v podstatě v celém jihozápadním cípu Stč. kraje. Pozoruhodná je i variabilita zbarvení ropuchy obecné. Zcela černého jedince jsme nalezli u ryb. Bezděkov (Vernýřov, okr. Kutná Hora) a samici s šesti výraznými červenými podélnými pruhy na hřbetě a bocích u Onomyšle (okr. Kutná Hora) fotodokumentace obou nálezů ZWACH. Ropuchy obecné jsou ohroženy stejnými negativními vlivy jako ostatní druhy fauny existenčně závislé na vodě a její kvalitě. Ze všech našich obojživelníků nejvíce trpí ztrátami na silnicích pod koly aut při hromadném tahu k vodě. Je chráněna na území celé ČSSR. Navržená společenská hodnota pro ČSR je 500 Kčs. V Červené knize ČSR je zařazena v kategorii VII (druhy vyžadující pozornost). Sosiekologický index je podle KRÁLE, MIKÁTOVÉ, PELANTOVÉ a VLAŠÍNA (in TR-PÁK, 1988) 15 bodů. Pro množství zaznamenaných lokalit neuvádíme u tohoto druhu bodovou mapu rozšíření, proto nejsou ani lokality v textu číslovány. Ze stejného důvodu jsme byli nuceni pro úsporu textu zredukovat přehled lokalit a dat nálezů, i když jsme přesvědčeni, že je to na úkor hodnoty naší práce, protože právě v přesnosti topických a fenologických údajů spatřujeme základní předpoklad faunistické evidence. Podrobné údaje jsou k dispozici v kartotéce autorů. U nálezů uvádíme tedy jen obec, případně bližší lokalitu, první a poslední rok nálezu a v abecedním sledu výčet těch, kteří ji zde v uvedeném období pozorovali nebo její výskyt publikovali.
Okres Benešov 61/63: Bukovany a Dunávice, 1972-76, KO; Dunávičky - Dunávický rybn., Chleby Chlebský rybn. a Hrusice t. Hamry, 1989, vše ZA; Krhanice, 1983, KOH; - SPR Grybla, 1983-85, HL, PE; Pecerady -NCHÚ Podhájský rybník, 1972-83, KNÍŽETOVÁ, PECINA a PIVNIČKOVÁ
183
1. Kuňka obecná (Bombina bombina) - bodová mapa rozšíření.
Vysvětlivky k mapám výskyt do roku 1959 sporný údaj o výskytu před rokem 1959 prokázaný výskyt od roku 1960 sporný údaj o výskytu po roce 1960 introdukce reintrodukcí (1987), KO, PE ;. Podělusy, 1972-76, KO; Prosečnice - Vlčí jámy, 1986, T. a L. ERNESTOVI; Týnec nad Sázavou a Zbořený Kostelec, 1972-76, KO. 61/54: Borová Lhota, 1935, HO; Čerčany, 1941-84, HO, KO, KOH; Čtyřkoly Javorník, 1949-86, HO; Mrač, 1967, HO; Údolnice-Naháč, 1989, SO, ZA; Zlenice, 1972-76, KO ; - Čihák, 1940-76, HO. 61/55: Český Šternberk, 1951-75, HO, KOH; Šternov, 1989, SO, ZA.
184
62/52: Blažim - Slapská př., 1973, HAVLÍČEK, KORBA a VÁŇA (1973); - Močidla, 1970, HLAVIČKA; Křečovice, 1982-87, HL, LENSKÝ ; - CHPV Křečovický potok, 1981-86, LENSKÝ a HANEL (1986); Živohošť, 1973, VAŠÁK. 62/53: Drachkov, 1989, HO, ZA; Hořetice, 1987, LENSKÝ; Hůrka (u Drachkova) a Knihovka, 19B9, oboje HO, ZA; Konopiště, 1930-85, JAHO DA, VÁŇA in VAŠÁK; Konopištský ryb., 1983, ZA; Libohošť - Hůrecký rybn. a Nesvačily - Nesvačilský rybn., 1989, oboje HO, ZA; Semovice - Semovický ryb., 1969, VAŠÁK; Strážovice, 1987, LENSKÝ. 62/54: Benešov - Černý les, Dolní Tužinka, „Nová tůň", Radikovický ryb. a ve městě Jiráskova ul., 1969-87, HAVLÍČEK, KORBA a VÁŇA (1973), VAŠÁK, ZA; Bystřice - Splavský rybn., 1989, HO, ZA; Holčovice, 1976, MORAVEC (1978), OPATRNÝ (1978); Chotýšany a Jemniště, 1972, VAŠÁK; Městečko, 1976, MORAVEC (1978), OPATRNÝ (1978); Mladovice, 1974, ME; Postupice, 1976-87, ME, OPATRNÝ (1978); Radíkovice - Radikovický ryb., 1969, HAVLÍČEK, KORBA a VÁŇA (1973). 62/55: Domašín, 1976, MORAVEC (1978), OPATRNÝ (1978); Kladruby, 1977-86, HANEL (1986) a upřesnění autora (in litt.), MORAVEC(1978); - ryb. Brodský, 1987-88, HL, ZA; Libež, 70. léta, MIKULÁŠ; Rataje,
2 . Kuňka obecná (Bombina bombina) - síťová mapa rozšíření.
185
1983, HL; Tehov, 1974, MORAVEC (1978), OPATRNÝ (1978), 1989, SO, ZA; Tichonice, 1973, VAŠÁK; Všechlapy, 70. léta, MIKULÁŠ. 3. Kuňka žlutobřichá (Bombina variegata) - bodová mapa rozšíření.
62/56: Dalkovice, 1984, POUPĚ in ET. 63/53: Bezmíř; Dvůr Semtín - rybn. Slavníč; Hodětice; Minartice; Nová Hospoda Starý rybn.; Olbramovice, vše 19B9, KL, ŠAP a ZA; Ru-doltice, 1989, HO a ZA; Sedlecko, 19B9, KL, ŠAP a ZA; Šebáňovice, 1989, ZA; Vrchotovy Janovice, 1989, KL, ŠAP a ZA.
186
63/54: Bedřichovice, 1976-77, MORAVEC (1978), OPATRNÝ (1978); Čelivo, Jankov a Ratměřice, 1977, MORAVEC (1978); Skrýšov, 1976, MORAVEC (1978), OPATRNÝ (1978); Velíš, 1975-84, MORAVEC (1978), OPATRNÝ (1978), SK. 63/55: Bolina, 1982; Býkovice pod Blaníkem - ryb. Malý a Velký Jordán, 1983-89, SK, ŠAP, ZA, ZWACH; - NCHÚ Podlesí, 1988, SK; Čechtice Stará Jizbice, 1974-78, MORAVEC (1978, 1986 B), OPATRNÝ (1978); Chlum, 1975, MORAVEC (1978), OPATRNÝ (1978); Křížov, 1977-84, MORAVĚC (1978), SK; Karhule, 1989, SO, ZA; Louňovice pod Blaníkem, 197585, MORAVEC (1978), OPATRNÝ (1978), SK; Malovidy, 1976-78 a Načera-dec, 1975-77, MORAVEC (1978), OPATRNÝ (1978); Palčice, 1987, VAŠÁK; Pravonín, 1984-85, SK; - NCHÚ Na pijavkách, 1988, HL, SK, ZA; Světlá, 1983-87, SK; Vlašim, 1975-78 a - Galilejský ryb., 1976, MORAVEC (1978), OPATRNÝ (1978); Vracovice, 1986, ME.
4. Kuňka žlutobřichá (Bombina variegata) - síťová mapa rozšíření.
187
63/56: Čechtice, 1974-78, MORAVEC (1978), VAŠÁK; Děkanovice, 1988, ŠAP, ZA; Jeníkov, 1977, MORAVEC (1978); Jizbice, bez data, VAŠÁK; Křivsoudov, 1975, MORAVEC (1978), OPATRNÝ (1978); Růžkovy Lhotice, bez data, VAŠÁK; Studený, 1977, MORAVEC (1978). 63/57: Blažejovice; Martinice u Dolních Kralovic; Snět, vše 1988, ŠAP a ZA;
5. Blatnice skvrnitá (Pelobates fuscus) - bodová mapa rozšíření.
188
64/53: Sedlec - Prčice, 1975, ŠI; - rybn. Beránek a rybn. u bývalého židovského hřbitova, 1989, ZA; Střezimíř - Lhotský ryb., 1988, ZA. 64/54: Dolní Borek - ryb. pod kótou Perka, 1988, ZA; Zlaté Hory -ryb. Kalač, 1987, SK. 64/55: Dolní Lhota, 1976, OPATRNÝ (1978); Řísnice, Slavětín, Zdiměřice, 1989, KL, SAP a ZA. Okres Beroun 59/49: Nižbor - SPR Vůznice, 1969-89, OT, ŠAP, ŠM; Žloukovice, 197O-8B, ŠAP, ŠM. 59/50: Chyňava - Benešův luh, Chyňavská myslivna a Vilovka, 1987-89; libečov, 1987, vše ŠAP; Nižbor, 1960-88, ŠAP, ŠM; - „Výbrnice", 1988, KL, ŠAP. 60/48: Broumy-Lukárna, Modřavská, Tok, Úpořský potok a U tří skal, 1989, vše
6. Blatnice skvrnitá (Pelobates fuscus) - síťová mapa rozšíření.
189
ŠAP. 60/49: Broumy, 1983-89, KL, MIKULÁŠ, ŠAP; Březová - Mrzký, 1988, KL, ŠAP; Hředle - Nový Mlýn, 1989, ŠAP. Hudlice, 1980-89, ŠAP; Kublov, 1985-89, BOHÁČ, KL, ŠAP, ŠM, ZÍTEK in ET; Nižbor - Jezírka, Lísa a Za rybníky, 1960-88, ŠAP, Nový Jáchymov, Svatá a Svatá - Král, 1989, vše ŠAP. 60/50; Beroun - Závodí, 1987, ŠAP; Koda, 1960, HO a ŠTRAUB; Křížatky, 1987, ŠAP, Liteň - ryb. Obora, 1987 a 1988, PEŠKOVÁ; Srbsko, 1982-87, K0H, MIKULÁŠ; Tetín, 1985-87, DAMOHORSKÝ, RYDLO a ŠINDELÁŘOVÁ in BOHÁČ, ŠAP; Tobolka; 1987 a 1988, PEŠKOVÁ. 60/51: Bubovice, 1987 a 1988, PEŠKOVÁ ; Karlštejn, 1982, KOH; Budňany, 1987, ŠAP; - SPR Karlštejn, 1987, MA; - okolí dubu Sedmi bratří, 1982, DAMOHORSKÝ; Kozolupy, 1981; - U Špírků, do roku 1987; Lužce, do roku 1987, oboje ČERNÝ; Mořira, 1987 a 1988, PEŠKOVÁ; -lom „Amerika", 1988, KL, ŠAP; Mořinka - SPR Karlické údolí, bez data, ANONYM (1980); 1989, ŠAP; Rovina, do roku 1987, J. FORMÁNEK.
7. Ropucha obecná (Bufo bufo) - síťová mapa rozšíření.
190
61/48: Cerhovice - Bouchalka, 1989, ŠAP; Líšná a TÝček (okr. Rokycany), 1984, ZÍTEK in ŘEPA. 61/49: Drozdov a Drozdov - Chrást, 1989, ŠAP; Hořovice a Podluhy, 1984-86, WONDREYS, ZÍTEK in ET; Žebrák, 1989, ŠAP. 61/50: Hostomice - Šiberna, 1980, D. KRÁL.
8. R op uc ha k r á tk o n oh á ( B uf o c a la m it a) - b o do v á ma p a r o zš íř e ní .
191
OKRES KLADNO 56/49: Peruc - CHN V hlubokém (okr. Louny), 1982-84, TICHÝ (1985). 57/49: Hřešice - Babinecký ryb., 1988 a 1989, ŠAP a ZA ; Jedomělice, 1988, SAP; Malý Bilichov, 1988, KOTLÍK ; Plchov; 1988 a 1989, ŠAP ; Pozdeň - Srbečský potok, 1988, ŠAP. 57/50: Bakov - Štěpárna, 1988 a 1989, ŠAP, ZA; Blahotice, Byseň; Hrdlív; Kutrovice; Kvíc; Kvílice, Ledce; Libovice, Lotouš; Neproby-lice; Písek; Podlešín, vše 1987-89, ŠAP; Slaný - zahrádkářská kolonie, 1987-88, KOTLÍK; - park u kasáren; Šternberk, oboje 1988, ŠAP. 57/51: Velvary, 1970-86 HOTTMAR. - 58/49: Tuchlovice, 1988, ŠAP. - 58/50: Braškov, 1988, ŠAP ; Doksy - pískovna, 1962, ŠS; Dolany - Peklov, 1987, ŠAP ; Družec - Švýcarův mlýn, 1988, ŠAP; Kamenné Žehrovice - NCHÚ Kalspot, 1984, PE; bez data KNÍŽETOVÁ, PECINA a PIVNlČKOVÁ (1987); Kladno, 1984, VÍTA in ET; - Dubí, 1987; Dříň, 1983;
9. Ropucha krátkonohá (Bufo calamita) - síťová mapa rozšíření.
192
Kročehlavy, 1982-86, vše ŠAP; - Rozdělov, 6. 1. 88, PEŠEK; Libušin - Svatý Jakub, 1987; Pletený Újezd - Kožová hora, 1987; Srby, 1987-88; Velké Přítočno, 1987; Velká Dobrá - Hora, 1988; Vinařice, 1983; - CHPV Vinařická hora, 1987, vše ŠAP. 58/51: Makotřasy, 1988, ŠAP; Lidice, 1969, KOH; Stehelčeves, 1988, ŠAP. 59/40: Běleč, 1978-89, DT; - Jinčov (ve SPR Vůznice) , 1969-88, DT, ŠAP; Ploskov, 1988 a 1989, ŠAP. 59/50: Bratronice, 80. léta, ŠM; - Pohodnice, U křížku, V loužku a Zadní Muňava; Dolní Bezděkov - Nový mlýn a rybník v obci, vše 1988, ŠAP; Horní Bezděkov, 1977, D. KRÁL a VELENSKÝ, ŠAP; Kyšice - ryb. Na kobyle a ryb. v obci, 1988, PEŠEK, ŠAP; Malé Kyšice, 1987-89; Nou-zov, 1983; Svárov, 1988, vše ŠAP; Unhošť - ryb. Bulhar, Ledárenské ryb. a Suchý mlýn, PEŠEK, ŠAP, VÍTA in ET, ZA; Valdek Braškovský les, 1988, PEŠEK, ŠAP.
10. Ropucha zelená (Bufo viridis) - bodová mapa rozšíření.
193
Okres Kolín 58/58: Dománovice, NCHÚ Dománovický les, 1987, RU; Hradištko II -Proudnický ryb., 1980-85, DT. 59/54: Břežany II - lom Na babách, 1970, KŘÍZ; Hradešín - ryb. Kbelka, 1982-88, DT, LE, ZA; Límuzy - tůně pod Klepcem, 1983 a ryb. v obci, 1984; Masojedy, 1984; Mrzký, 1984; Nová Ves II, 1988; Přišimasy, 1988; - Skřivany, 1983; Rostoklaty, 198889, ZA; Štíhlice, -1984, vše ZA; Tismice, 1986, MCH, RO; Tlustovousy, 1985, ZA. 59/55: Borek, 1988, ZA; Český Brod, 1986-88, MCH, RO, ZA; Kostelec nad Černými lesy - „Peklovská rokle", stálý výskyt, KOŘÍNEK; Kouřim, 1988, ZA; Lipany, 1978-88, OT, ZA; Molitorov, 1988, POMYKAL, ZA; Přehvozdí, 1986, MCH, RO; Třebovle, 1988, ZA; Tuchoraz, 1975-86, K. ŠŤASTNÝ, MCH, RO, ZA; - Na stráni, 1978-80, DT; Vitice, 1988, ZA; Vrbčany - Kubšovka a Velká Stráž, 1987-88, ŠAP, ZA; Zahrady, 1978-87, DT, MCH, RO, K. ŠŤASTNÝ, ZA.
11. Ropucha zelená (Bufo viridis) - síťová mapa rozšíření.
194
59/56: Cerhenice, 1984, zaniklá lokalita, AN, ZA; Hradenín, 1978-80, DT, Velim, bez data, PE. 59/57: Bělušice, 1974-87, DT; Býchory - NCHÚ Býchorská tůň, 197487, DT; bez data, KNÍŽETOVÁ, PECINA a PIVNIČKOVÁ (1987); Konárovice - Jelen a Labuť; Kolín - Zálabí, obé 1974-87, DT; Starý Kolín, 1985, RU; Tři Dvory a Veletov, 197487, DT; Velký Osek, 1981-88, POMYKAL, KRÁTKÝ in ŠACHL (1986); Veltruby CHPV Veltrubský luh, 1986, RU. 59/58: Božec - NCHÚ Božecký písečník, 1974-87, DT; bez data, KNÍŽETOVÁ, PECINA a PIVNIČKOVÁ (1987); Krakovany a Lipec, 1974-87, DT; Lžovice, 1974-87, DT, FIALOVÁ; Rasochy, 1974-87, DT; Týnec nad Labem - NCHÚ Mokřiny u Týnce, 1974-88, DT, RU; Uhlířská Lhota, 1974-87, DT. 60/54: Černé Voděrady, 1980-88, BO, K. ŠŤASTNÝ, ZAŇKA, ZR; Hradec - ryb. Propast, 1976, DT; Hradové Střímelice - Hruškovský mlýn, 1988, PÁNEK in K. ŠŤASTNÝ; les Chlum, 1987, PROCHÁZKA in MCH; Jeva-ny - okolí obce a Jevanské rybníky, 1978-87, BO, DT, T. a L. ERNESTOVI, KÁLAL, KOH, LE, PE, RIEGER, VRÁNOVÁ in MCH, ZA; - SPR Vodě-radské bučiny, 1979-88, ZR; Penčice, 1976-80, AN, DT; Kozojedy, 1978-86, DT, MCH, RO; Stříbrná Skalice, 19B7, MCH ; Vyžlovka, 1986-87, LE, MA. 60/55: Barchovice - kamenolom a koupaliště, 1988, KRUML, POMYKAL, ZA; Brník - okolí obce a lupkový lom, 1978-88, DT, FRIEB a MCH, POMYKAL, ŠAP, ZA; Bulánka, 1988, KRUML, POMYKAL, ZA; Dobré Pole, 1988, POMYKAL, ZA; Konojedy, 1987, MCH: stálý výskyt, KOŘÍNEK ; Kostelec nad Černými lesy - více lokalit v okolí, např. Bílá Hlína, nádrž u pivovaru, Nový háj, V trativodech a zámecký příkop, ryb. Smíchovák, stanice Truba, vše 1575-88, FOCHLER, MÁCHOVÁ a MCH, KOH, ŘEHÁK; - les „Holák", stálý výskyt, KOŘÍNEK ; Kouřim, 1988, POMYKAL, ZA; Molitorov, 1988, POMYKAL; Nučice, 1978-89, HO, DT, MCH a ZA; Oleška, 1987-88, KARBAN in RU, MCH; Prusice - Nový háj, 1987-88 a Svatbín, 1987, MCH;Ždánice pískovna, 1988, POMYKAL, ZA.
195
60/56: Bečváry - Podbečvárský ryb., 1978-88, DT, POMYKAL; Hatě, 1988,
ZA;
Kouřim - koupaliště, 1987, ŠAP, ZA; - ryb. Strašík, 1986, DT; Mlékovice - Mlékovický ryb a ryb. Stojespal, 1988, POMYKAL; Nesměň - potok Vavřinec, 1987, ŠAP, ZA; Ratboř, 1960-88, DT, ZA; Sobočice a Toušice, 1988, ZA; Zásmuky, 1978-88, DT, ZA. OKRES KUTNÁ HORA 59/58: Bernardov, 1978-80, DT. 60/56: Mančice a Onomyšl, 1988, ZA; Solopysky - Kunvald, 1989, ZA; Vavřinec Vavřinecký ryb., 1976-88, KOH, POMYKAL, ZA; Žíšov, 1988, ZA. 60/57: Nové Dvory, 1987, ZWACH; Polanka, 1988, ZA; 60/58: Čáslav, 1974-86, OPATRNÝ (1978), VG; Druhanice, 1989, KL a ZA; Chotusice, 1979, KOH; Kačina - Nový rybn., 1989, KL a ZA; Rohozec, 70. léta, později nenalezena, FORMÁNKOVÁ; Třebešice - ryb. Vrab-cov, 60. léta až 1988, POMYKAL; Žehušice, 1974, OPATRNÝ (1978); 1989, KL a ZA. 60/59: Lovčice, 1989, KL a ZA; Starkoč - CHN Starkočský lom, 198388, KL, PE, ZA; bez data, KNÍŽETOVA, PECINA a PIVNIČKOVÁ (1987); Vinaře, 1989, KL a ZA. 61/55: Mrchojedy, 1989, HO a ZA; Rataje nad Sázavou, 1975; - Sázava, 1974, oboje KOH; 61/56: Čestín, 1975-87, KOH, ŠAP, ZA; Chotěměřice - Pančava, 1987, ŠAP, ZA, ZWACH; Kamenná Lhota, 1975-88, KOH, POMYKAL, ŠAP, ZA; Košice, 1988, ZA; Milotice, 1987, ŠAP, ZA; Morány, 1975-88, KOH, KL, ZA; Nová Ves - Cihelna, 1989, HO a ZA; Sudějov, 1985-87, FIALOVÁ, ME; Uhlířské Janovice, 1974, KOH, 1989, SO; Vernýřov - ryb. Bezděkov, 1983-88, KOH, KL,RULÍK, ŠAP, ZA, ZWACH. 61/57: Červené Janovice - Ještěrný, 1988, KL, ŠAP, ZA; Hetlín, 1988, KL; Opatovice, 1988, KL, ŠA, ZA; Senetín, 1987, ŠAP, ZA, ZWACH; Zavadilka; Zdeslavice, oboje 1987, ŠAP a ZA. 61/58: Březí - ryb. Kořenný, 1987, VG; Čáslav - ryb. Homolka a ryb. Jirsák, 60. a 70. léta, POMYKAL; Třebonín, 1988, KL, ŠAP, ZA; Tupadly, 1989, KL a ZA; Vlkaneč - Boroviny a Doupov, 1988, RULÍK, ŠAP, ZWACH; Zbýšov, 1958-87, OPATRNÝ (1978), VG; - rybníky Pilský, Punčoška a Velký Zbýšovský, vše 1987, VG; Žáky - ryb. Trubný, 60. léta až 1988, POMYKAL ; Žleby, 1980-89, DT, KL, ŠAP a ZA. 61/59: Ronov nad Doubravou, 1988, KL, ZA. 62/55: Soběšín, 1936-87, HO.
196
62/56: Kácov, 1974-86, KOH, ME. 62/57: Bohdaneč, 1988, KL; Dobrovítov, 1986, VG; Třebětín - Nový ryb.; Věžníkov - les Šoury, oboje 1988, KL a ZA. 62/58: Čejkovice - ryb. pod Skalou, 1984-87, VG. OKRES MĚLNÍK 54/53: Deštná (okr. Česká Lípa), 1985, KARLÍKOVÁ, ZA. 55/52: Chudolazy, 1985-88, KL, MIKULÁŠ, ZA; Liběchov, 1972-88, KARLÍKOVÁ, RO, ZA; Medonosy, 1988, ZA; Osinaličky, 1988, ZA; Rymáň, 1986-88, RO; Tupadly, 1987-88, 3. VESELÝ, ZA; Želízy, do roku 1980, BERNARD; 1983-86, RO; - lokality Boží voda a U Beránků, 1988, KL, ZA. 55/53: Brusné - I.díl, 1988, KL, ZA; Dobřeň - Zadní Žluč, 1987, KL, ŠAP; Horní Vidim, 1988, KL, ZA; Jestřebice, 1987, MIKYSKOVÁ a ŠESTÁKOVÁ in kartotéka Správy CHKO Kokořínsko; Kokořínský Důl - lokality Grobián, Harakoko, Harasov, Dolina, Jánošíkova rokle, Kroužek, Mlčeň a Podhradská tůň, 60. léta až 1989, BERNARD, KL, MIKYSKOVÁ a ŠESTÁKOVÁ in M. PECINA, ŠAP., J. VESELÝ, ZA; Mšeno, 1987, ŠAP ; Nebužely -Rážkova rokle, 1987, ŠAP; Osinalice, do roku 1975, BERNARD; 1978-88, KL, KUČERA, ZA; Ráj, do roku 1980, BERNARD; 1987, KL, ŠAP; - Laka, 1988, KL, ZA; Strážnice - Žerka, 1989, KL; Střezivojice, 1988, KL, ZA; Šemanovice - Šemanovický důl, 1987, KL ; Vojtěchov - lokality Bou-decký mlýn, Cikánský plácek, Hlučov, Pivovarský ryb., Planý důl a Stříbrník, 1980-88, KL, MIKYSKOVÁ a ŠESTÁKOVÁ in kartotéka Správy CHKO Kokořínsko, ŠAP, ZA. 55/54: Březinka, 1989, KL ; Lobeč, 1970-88, HO, ZA; Nosálov, 1988, ZA. 56/51: Ledčice, 1988, ZA. 56/52: Cítov, 1988, KOH; Daminěves, 1988, ZA; Dolní Beřkovice, v BO. letech, M. KRÁL; Chramostek, 1988, ZA; Kozárovice - Kozáro-vická tůň, 1975-87, STEHNO; Malý Liběchov, 1988, ZA; Mělník - Blata, 1969-87, DT, PE, STEHNO; Obříství - SPR Úpor 1987 a 1989, RYDLO, ZA; Podvlčí, 1988, ZA; Vliněves, 1987, KOH; Vrbno, 1989, ZA; Zelčín, 1988, ZA.
197
56/53: Hleďsebe, 1988, KL, ZA; Chloumek, do roku 1980, BERNARD; 1988, LUMPE ; Kelské Vinice, 19B8, ZA; Kly, 1981, ŠAP ; Lhotka, do roku 1980, BERNARD ; - Vystrkov, 1988 a 1989, KL, ZA; Liblice, 1988, ZA; Malý Borek, 1987, KL, ŠAP; Mělník, 1976-87, KUČERA ; Mělnická Vrutice - SPR Polabská černava; Nebužely, oboje 1987-89, KL a ŠAP; Střemy - ryb. Lhotka a mlýn Štampach, 198789, KL, J. VESELÝ, ŠAP. 56/54: Vysoká Libeň, 1984-87, KUČERA. 57/51: Kralupy - Hostibok a Minice, 1988, ŠAP; Nelahozeves, 1986, D. KRÁL a VELENSKÝ; Veltrusy, 1973, KOH ; Zeměchy, 1988, ŠAP. 57/52: Byškovice, 1986-88, KAFKA; Kopec, 1988, ZA; Kly - Štěpánský most, 1988, KAFKA; Úžice, 1966-67, ŠI; Všestudy, 1989, ZA; Zlo-syň, 1988 a 1989, ZA. 57/53: Borek, 1987, ŠS; Okrouhlík, 1988, ZA; Červená Píska, 1988, KL, ŠAP, ZA; Dřísy, 1988, ZA; Chrást, 1988-89, ZA; Jiřice - Jiřická tůň, 1969-87, STEHNO, 1989, ZA; Kostelec nad Labem - Kostelecká tůň, 1969-89, STEHNO, ZA; Kozly - Kozelská tůň, 1969-87, STEHNO; - Pod ploty, 1989, ZA; Křenek- Křenecká tůň, 1969-88, STEHNO, ZA; Lhota a Martinov, 198B, ZA; Lobkovice, 1989, ZA; Neratovice - SPR Černínov-sko, 1975 , PE; 1989, KL, ZA; - Libišská tůň, 1969-87, STEHNO; - Lobkovice, 1986, KAFKA in M. KRÁL; Ovčáry, 1988 a 1989, ZA; Tišice, 1987-88, GOMBÁŠ, ZA; Tuhaň, 1987, KAFKA in M. KRÁL, KL, ŠAP; Tuhaňské Větrušice, 1989, ZA; Všetaty, 1986-87, KAFKA in M. KRÁL, J. VESELÝ; Záryby, 1987-88, DT, ZA. OKRES MLADÁ BOLESLAV 54/55: Dolní Bukovina; Dolní Křupá, oboje první polovina 70. let, SMUTNÝ; Mnichovo Hradiště, bez data, PODANÝ, STUDNIČNÝ a HYKA (1967); Mohelnice nad Jizerou, první polovina 70. let, SMUTNÝ. 54/56: Březina, 1984, DAMOHORSKÝ; - ryb. Žabakor, 1984, ŠIFTA; Jirsko - I.díl, 1987, BEJČEK; Příhrazy, první polovina 70. let, SMUTNÝ; Sezemice, 1987, BEJČEK. 55/54: Bezdědice - Skalský potok, Březovice, Dolní Cetno - mlýn Brůdek, vše 1988, KL a ŠAP; Doubravice, 1988, KL, ZA; Líny, 1989, KL; Trnová, 1987, J. VESELÝ; Vrátno, 1988, KL, ŠAP, ZA; 55/55: Bakov nad Jizerou, bez data, PODANÝ, STUDNIČNÝ a HYKA (1967); 1988, ŠIFTA; Buda - ryb. Pátek a ryb. Stržák, 1988, ŠIFTA; Bradlec, 1988, ZÚBER ; Čejetičky, 19B5-83, ŘEHTÁČEK, ŠIFTA; v roce 1988 byl proveden přenos
198
pulců z vysychajících louží u cukrovaru do pískovny u Dalovic, ŠIFTA; Dalešice, 1988, ZÚBER; Dalovice - pískovna, 1988, ŠIFTA; Horní Stakory, 1988, ZÚBER; Mladá Boleslav, bez data, PODANÝ, STUDNIČNÝ a HYKA (1967); 1978-88, ŠIFTA, ŠI; Velký Reč-kov, 1988, KL, ŠAP. 55/56: Březno - ryb. Vražda, 1988; Býčina, 1988, oboje ŠIFTA; Dolní Bousov rybníky Pískový, Rachvalský, Robanský, Zakopanský a Zvolínek, 1984-87, ANTOŠ, KOPECKÝ a GR; Dobšín - Řehákovský ryb., bez data, SAMŠIŇÁK (1968); Drhleny Drhlenský ryb., první polovina 70. let, SMUTNÝ; Obrubce - Obora, 1987, PAVLIŠTA; Obruby - pískovna, 1984-86, GR; Petkovy - Křešovský ryb., 1988, ŠIFTA; Rohat-sko - Na horách, 1984-85, GR. 56/54: Košátky, 1986, KAFKA in M. KRÁL. 56/55: Kosořice - Kosořický a Močický ryb, 1988, ŠIFTA; Krnsko, 1980-85, ŘECHTÁČEK; Strašnov, 1984, JANKB in ET. 56/56: Charvátce - ryb. Za humny, 1988, ŠIFTA; Chudíř -Dubnický ryb., 1984, ŠACHL in KRÁTKÝ; Jabkenice, 1983-87, SO, ŠACHL (1986); Ledce - Ptácký rybn., 1989, Rejsek a SO; Žerčice - Jistebský ryb., 1988, ŠIFTA - rybn. Neřád, 1989, Rejsek a SO. 57/54: Benátky nad Jizerou, bez data, PODANÝ, STUDNIČNÝ a HYKA (1967); Otradovice, 1987 a 1989, Předměřice nad Jizerou, 1987, ZA; Sojovice - pískovna, 1983-88, BOHÁČ, DUŠEK, KOH, REJSEK, SO, ZA. 57/55: Polesí Mladá, bez data, PODANÝ, STUDNIČNÝ a HYKA (1967); Ruská cesta, 1989, CHLOUPEK a ZA. Okres Nymburk 56/56: Hasina - Tuchomský revír, 1966, leg. LOHNISKÝ in KMHK ; OPATRNÝ (1978) tento údaj cituje jako lokalitu Tuchom. 56/57: Hasina - Pilský ryb., 1978, ŠACHL (1986), UR; Rožďalovice -Bučický ryb. a ryb. Na holi, 1979-88, JENIŠTA, LEKEŠ a ROVNÝ in SO, UR. 57/54: Dvorce, 1985, ZA; Jiřice - les Okrouhlík, 1989, CHLOUPEK; Lysá nad Labem - cihelna, 1987, KOCEV; - SPR Hrabanovská černava, od roku 1966 stále, ŠACHL (1986); Stará Lysá - Raštice, 1987, KOCEV. 57/55: Benátecká Vrutice - Josefov, 1989, CHLOUPEK a ZA; Jiřice -pískovna, požární nádrž a ryb. v obci, 1987, DUŠEK, REJSEK, SO, ZA; Jizbická Zavadilka, 1979, ŠACHL (1986); Loučeň - Dobrá voda a rybníky Jívák a Nový, 1942-87, ROVNÝ a VRÁNA in SO, ŠACHL (1986); Lysá n. Labem - SPR Hrabanovská
199
černava, 1973-89, DUŠEK, PE, REJSEK, SD, ZA; Vápensko, 1989, CHLOUPEK a ZA. 57/56: Loučeň - Loučeňka, 1988, REJSEK, SO; - zámecký park, 1987, ZA; Mcely Čtvrtě, 1988, REJSEK. 57/57: Břístev, 1987, REJSEK in SO; Činěves - ryb. Zásadník, 1985, 1985, DOSTÁL in ŠACHL (1986); Dymokury - Dymokurské lesy a Pustý ryb., 1984-87, ROVNÝ in SO, ŠACHL (1986); Malá Strana, 1987, ROVNÝ in SO; Nouzov - ryb. Vražda, 1963, ŠACHL (1986); Poušť - Jakubský ryb., 1975-88, DUŠEK, REJSEK, ROVNÝ, SO, UR; Rožďalovice - ryb. Na holi III, 1978, ŠACHL (1986); Vinice - Krčský ryb., 1985, ŠACHL (1986); Viničná Lhota, 1988, SO; Velenice, 1985, ŠACHL (1986); Zá-hornice, 1984-87, ROVNÝ in SO. 57/58: Chroustov, 1971, ŠACHL (1986); Kněžice - Na pískách, 1985-88, REJSEK, ROVNÝ, SO, ZAŇKA, ZA; Střihov, 1987, HO, MA, ŠAP, ZA; Vlkov nad lesy - ryb. Kábovec, 1987-88, HO, MA, ŠAP, ZA. 58/54: Byšičky-tůně Byšická, Kozí chlup, Řehačka a Václavka, 1987-88, BEJBL, KA, MATOUŠ (1987), ZA; Přerov nad Labem - háj Hánín a tůně Malá a Velká Arazimova, Poltruba a Procházkova, 1979-87, HODROVÁ (1977), KA, D. KRÁL, MATOUŠ (1987), ŠACHL (1986), ZA. 58/55: Bříství, 1987-89, REJSEK in SO a ZA; Horní Kersko, 1988, JENIŠTA ; Hradištko - pískovna, 1974-81, PE, ŠACHL (1986); Chrást -pískovna, 1984-85, v roce 1986 lokalita zničena, ZA; Kersko, 1956-86, ROM in HANÁK, SO; Kostomlaty nad Labem, 1965, ŠACHL (1986); Milčice, 1986-88, JENIŠTA, SO, ZA; Sadská, 1976-85, JENIŠTA, KOH, SO; Semice - okolí obce, Mrštník a Semická hůra, 197888, BEJBL, JENIŠTA; Starý Vestec, 1982, KA; Stratov, 1965-86, BOHÁČ, ŠACHL (1986); Šnepov, 1974-75, PE; - zříc. Mydlovar; Ostrá, oboje 1965, ŠACHL (1986); Třebestovice, 1984, GABRIELOVÁ in SO. 58/56: Hořátev, 1985, JENIŠTA in SO; Choťánky, 1986, KRÁTKÝ; Kluk - Labutí jezero, 1984, ŠACHL in KRÁTKÝ; Kostelní Lhota, 1984-87, SO; Kovanice, 1987, KOHOUT in SO; Křečkov, od 1960 stále, ŠACHL (1986); Libice nad Cidlinou - SPR Libický luh, 1981-88, KRÁTKÝ in ŠACHL (1986), POMYKAL; Nymburk - jezírko za lokodepem, 1987, KOHOUT in SO; Oseček, 1981, KRÁTKÝ in ŠACHL (1986); Pátek, 1984-88, REJSEK, VANĚK in SO; - Sánská strouha a Velký ryb., 1985-86, ŠACHL (1986); Písty, 1985, JENIŠTA; Poděbrady - lokality ve městě a okolí - Bažantnice, Čábelna, Městský les, Na spraších, Skupice, Studená jezírka, „U radiostanice", Žižkovo předměstí, 196088, REJSEK, SO, ŠACHL, UR; Sokoleč, od 1963 stále; - Bor, 1986, ŠACHL (1986); Vrbová Lhota, 1986-88, JENIŠTA, SO, ZI; Zvěřinek, 1976, KOH.
200
58/57: Kánín, 1985-88, REJSEK, SO; Libice n. Cidl. - SPR Libický luh, 1983-88, KULICH (1985), REJSEK, SO, RYDLO, ZA; Městec Králové -les Holička, 1965, ŠACHL (1986); Nové Mlýny, 1987, HO, MA, ŠAP, ZA; Opolany - pískovna, 1979-88, SO, ŠACHL (1986), SO, ŠAP, ZA; Sány, 1984-86, SO. 58/58: Kněžičky - Kopičácký ryb., 1950-88, DUŠEK, REJSEK, SO, ŠACHL (1986); Velké Výkleky, 1974, OPATRNÝ (1978). 59/56: Pečky, 1984-88, ZI; Pňov - Pňovský luh, 1987, REJSEK in SO.
Hlavní město Praha Historický údaj bez upřesnění - „okolí Prahy", PALACKÝ (1857); v orig. je Bufo cinereus. 58/51: Praha 6 - Divoká Šárka - Dívčí skok, stálý výskyt, RIEGER, ŠS; Praha 6 Nebušice, 1987, ZAŇKA. 58/52: Praha 6 - Červený vrch, 1959, ZAŇKA; Praha 6 - Horní Šárka, bez data.ČIHAŘ (1981); Praha 6 - Jenerálka, 1962-71, KL, ZAŇKA; Praha 6 - Tiché údolí, stálý výskyt, PELZ; 11. 1. 89, ZA; Praha 6 -Tichá Šárka, 80. léta, ŠS; Praha 7 Stromovka, bez data, KOMÁREK (1941); 1972-86, BOHÁČ, ČIHAŘ (1981), DAMOHORSKÝ; Praha 7 - Trója, 1924-76, HERINK, KOH ; Praha 8 - Bohnice a Cimice, 1970, KOH; Praha 8 - Ďáblice - Ďáblická jezírka, 1984, DT; Praha 8 Kobylisy, 1969 a Libeň, 1974, KOH; Praha 8 - Podhoří, 1986, ŠAP. 58/53: Praha 9 - Hloubětín, 1972, KOH; Praha 9 - sídliště Prosek, stále, ČIHAŘ (1981); Praha 9 - Vysočany, stále, ČIHAŘ (1981); -zahradnictví u Rokytky, 1960, HO. 59/51: Praha 6 - CHÚ Divoká Šárka, 60. léta až 1987, KAŠTÁNEK, KOH, ŠI, ŠS, ZAŇKA; Praha 6 - Liboc, 60.-70. léta, ZAŇKA. 59/52: Praha 1 - Jelení přikop, bez data ČIHAŘ (1981); Praha 1 -Kampa, 1987, JARUŠEK; Praha 1 - Lobkovická zahrada, 1987, JARUŠEK; Praha 1 - Petřín, 197985, ČIHAŘ (1981), KARLÍKOVÁ; Praha 1 - Seminářská zahrada, 1977, ČIHAŘ (1981); Praha 2 - Albertov, 1980-84, RO; Praha 2 - Havlíčkovy sady, 1987, ŠI, Praha 2 - Karlovo nám., 1978, ČIHAŘ (1981); Praha 3 - Kapslovna, Olšanské hřbitovy, Vítkov, vrch Svatého kříže a Zásobní zahrada, vše 1987, PONDĚLÍČEK ; Praha 4 park na Budějovické, bez data, ČIHAŘ (1981); Praha 4 - Hodkovičky, 40. léta, LOŽEK; - Na lysinách, 1984, MACHOVÁ in ET; Praha 4 - Krč, 1960-88, ŠI, ŠTRYCH, VODĚRA; Praha 4 - Kunratický les, bez data, ČIHAŘ (1981); Praha 4 - sídliště Lhotka, 1988, ŠI; Praha 4 - Libuš, 1960-79, ČIHAŘ (1981), VODĚRA; Praha 4 sídliště Modřany, 1986, MÁCHOVÁ a MCH; Praha 4 - Šeberov - Šeberovský ryb., bez data, ČIHAŘ (1981); Praha 5 201
- Barrandov, 1981, KOH; Praha 5 - Holyně, 1983, DT; Praha 5 - Kinského zahrada, 1985-87, T. a L. ERNESTOVI, JARUŠEK, LOŽEK; Praha 5 -Košíře - CHPV Skalka, 70. léta, OTTLOVÁ; 1979, ZA; Praha 5 - Malá Chuchle, 1945-87, HO, KRÁSA, MIKULÁŠ ; Praha 5 - Motolské rybníky, 60. léta až 1989, ČIHAŘ (1981), MA, ŠAP, ZAŇKA, ZA; Praha 5-Prokopské údolí, 1982, KOH; Praha 5 - Velká Chuchle, stále, CHALUPECKÝ; Praha 6 - Břevnov, 60.70. léta, ZAŇKA; - Panenská cihelna, 1942-65, ŠS; - Spiritka, 50. léta až 1987, JARUŠEK, OTTLOVÁ, ŠS; - Svatá Markéta, do pol. 70. let MA; Praha 6 - Červený vrch, 60.-70. léta, ZAŇKA; Praha 6 - Střešovice, bez data, ČIHAŘ (1981); Praha 6 Střešovičky - Petynka, stálý výskyt, ŠS; Praha 7 - Letná, 1981, KOH; Praha 8 Invalidovna, do roku 1970, KOH; Praha 8 - Karlín , do roku 1982, KOH; Praha 10 Vršovice, 1978, ČIHAŘ (1981); Praha 10 - Záběhlice - Hamerský ryb., bez data, LEGOVÁ (1983); 1977, ŠPINAROVÁ (1978). 59/53: Praha 4 - Hrnčíře, 1960, VODĚRA; Praha 4 - Jižní Město, 1985-88, ŠI, ZAŇKA; Praha 4 - Kateřinky, 1988, ŠI; Praha 4 - Milíčov, 1980-83, ŠI; - Milíčovský les, 1986-88, ČIHAŘ, ŠI; - Nový ryb., 1988, ŠI; Praha 4 - šeberov - Mlýnský ryb., bez data, ČIHAŘ (1981); Praha 4 - Újezd, 1988, ŠI; Praha 9 - Koloděje - obora, 1983, ANDĚRA (1984); Praha 9 - Kyje, 1972 a Újezd nad lesy, 1981, KOH; Praha 9 - Xaverov - ryb. Plaček a Xaverovský potok, KLEMENT (1985); Praha 10 - Dubeč Podleský ryb. a retenční nádrž u Říčanky, 1984, ANDĚRA (1984); Praha 10 - Dobrá Voda, 1988, P. HANÁK in ST; Praha 10 - Hájek, 1984, CHEJNA in ST; - přehrada pod Svatou Markétou, 1984, ANDĚRA (19B4); Praha 10 - Hostivař, 60. léta, DT; Hornoměcholupská, 1985-87, J. FORMÁNEK; - CHPV Meandry Botiče, 1987, ŠÍSTEK (1987); Praha 10 - sídliště Košík, 1988, ŠI; Praha 10 - Královice, 1984, ANDĚRA (1984); Praha 10 - Lítožnice, 1987, DOKTOR; Praha 10 - Petrovice Fantův mlýn, 1983, ST; Praha 10 - Uhříněves - Matulova zahrada a bývalý pivovar, 1972-84, ST; CHÚ Uhříněveská obora, 1980-88, ČERNÝ in ANDĚRA (1984), ŠÍSTEK a upřesnění autora (in litt.) (1987).
202
59/54: Praha 9 - Klánovice, 1974, KOH: - les Vidrholec, 80. léta, M. VESELÝ. 60/52: Praha 4 - Cholupice, 1987, KEROUŠ (1987); Praha 4 - Komořany, KEROUŠ (1987); Praha 4 - Písnice, 1960-67, VODĚRA; Praha 4 -Točná, 1987, KEROUŠ (1987); Praha 5 - Lahovice, 1981, KOH; Praha 5 -Lipence, 1977-80, ŠI; Praha 5 Radotín, 1977, KOH; - Radotínské údolí, 1988, MORAVEC; Praha 5 - Zbraslav, 1982, KOH, M. VESELÝ. Okres Praha - východ 57/52: Hoštice, 1985, ŠKODA; Máslovice, 1984-88, BRATKA, KŘÍŽEK, ZA; Panenské Břežany - zámecký park, 1988, ZA; Postřižin, 1987, MA, ZA; Předboj Předbojský ryb., do roku 1970, KOH; Vodochody, 1988, ZA. 57/53: Nová Ves, 1953, ST; Stará Boleslav, 19B7-88, ŠS, ZA. 57/54: Stará Boleslav, 1988 a 1989, ZA. 58/52: Drasty, 1985-88, ŠKODA, ZA; Klecánky, 1987-88, BOHÁČ, ZA; Klecany, 1985-88, ŠKODA, ZA; Zdiby, 1978-79, KOH. 58/53: Brandýs nad Labem, 1987, KOH, ZA; Dřevčice, 1987-88, BOHÁČ; Jenštejn, 1987, ZA; Mratín, 1987, ZA; Popovice, 1987-88, BOHÁČ; Zeleneč, 1970-88, KOH, ZA. 58/54: Brandýs n. Lab., 1985-88, BOHÁČ, M. VESELÝ, ZA; Císařská Kuchyně, 1982-86, ZA; Čelákovice, 1968-87, MA, MATOUŠ (1987), KA, KOH, ŠKODA, ZA; 11. 2. 1987 nalezl ŠKODA jeden ex. v potoce severně od Čelákovic; Káraný - SPR Lipovka, 1983-89, KA, MATOUŠ (1987), M. VESELÝ, ZA; Mochov - pískovna, 1989, R. ČERNÝ, KA, MA, ZA; Nové Jirny, 1984-87, BALAŽÍK, ZA; Sedlčánky, 1959, OPATRNÝ (1978); -tůň Hrad, 1975, HODR0VÁ (1977); Šestajovice, 80. léta, M. VESELÝ. 59/53: Stupice, 1986-87, KŘÍŽEK. 59/54: Babice, 1947-84, HO, LE; Březí, 1983-88, LE, ZA; Doubek -tůně u obce, 1968-70, GALIA; zničená lokalita, ZA; - lesní ryb., lom a rybník v obci, 1982-86, AN, ZA; Květnice, 1983-88, KŘÍŽEK, LE, ZA; Mukařov, 1983, ZA; Pacov, 1983, LE; Sibřina, 1986-87, KŘÍŽEK; Sluštice, 1984-89, LE, ZA; Škvorec - lokality Dolíky, Mravišťata, Pazderna a Zámecký ryb., vše 1980-87, ZA; - Široká louka, 1988, ZA; Třebohostice - Na plachtě, 1980-88, ZA; Úvaly, 1974-89, KOH, ZA; Zlatá, 1988, ZA; Žernovka, 1965-87, GALIA, ZA.
203
60/53: Kostelec u Křížků; - Charvátka, oboje 1987, ŠAP a ZA; Struhařov, 1985-87, ZR; Sulice, 1986, ŠKODA; Štiřín, 1985-87, ZR ; Velké Popovice, 1980-87, ZR. 60/54: Božkov - NCHÚ Božkovské jezírko, 1974-87, ZÁRUBA (1988) a upřesnění (in litt.); Dolní Lomnice - NCHÚ Lom Chlum, bez data, KNÍ-ŽETOVÁ, PECINA a PIVNIČK0VÁ (1987); Hrusice, 1983-87; Klokočná, 1980-87, oboje ZR; Louňovice SPR Voděradské bučiny, 1988, ZA; Mirošovice, 1980-87; Mnichovice, 1974-87, oboje ZR; Mukařov, 1986, MCH, R0, ZA; Myšlín, 1974-87, ZR; Ondřejov, 1980-87, LE, ZR; Říčany, do roku 1985, MOUDRÝ ; Strančice, 1980-87, ZR; Struhařov (u Mnichovic), 1980-87, BEJČEK, ZR; Třemblat; Všešímy; Zvánovice, vše 1980-87, ZR. 61/53: Těptín, stálý výskyt, SMRČEK. 61/54: Kaliště a Poddubí, 1984-87, ZR; Pyšely, 1952-66, HO; Senohraby, 1940-87, ČIHAŘ, HO, ZR; Zaječice, 1986, ŠKODA. Okres Praha - západ 58/51: Dobrovín, 1988, téhož roku lokalita zničena rekultivací; Kněževes, do roku 1987, vše ČERNÝ ; 1988, KL ; Okoř, 1985-88, BOHÁČ, ŠAP; Svrkyně, 1988, ŠAP; Tuchoměřice, 1985-87, ŠAP. 58/52: Roztoky, 1985-86, BOHÁČ. 59/51: Břve - ryb. Kala, 1952-88, KL, ŠAP, WONDREYS, ZAŇKA; Dobříč, 1988, ŠAP; Hostivice, bez data, DUNDRA in BOHÁČ; 1988, Šij Malivy, 1987, ŠAP; Peterkův mlýn, 1952, WONDREYS; - Průhony, 1987, ŠAP; Chrášťany, 1988, ŠAP; Krahulov - Krahulovská rokle, 1987-88, PELZ, ŠAP, ZA; Nučice - Radotínský potok, 1988; Rudná - Hořelice, 1988;- Růžová, 1987; Úhonice - Kbel, 1987, vše ŠAP. 60/51: Černolice, 1979-87,MORAVEC; Černošice, 1986-87,
MRÁZEK
;
léta, KRÁSOVÁ; Řevnice, 1957-87, FRANK, ROMin HANÁK, 1982-87, FRANK; Třebotov - SPR Kulivá hora, 1987, MA. Dobřichovice, 1976, D. KRÁL ; Dolní Mokropsy, 30.
60/52: Dolní Břežany, 1984, KOH; 80. léta, M. VESELÝ; Jíloviště, 1978, KOH; Radlík, 1989, HO, ZA; Zvole, 80. léta, M. VESELÝ. 60/53: Průhonice - park, 1986, D. KRÁL. 61/51: Kytín, 1987, STEHLÍK; Líšnice, 1987, MA; Mníšek pod Brdy, 1981, KOH. 61/52: Bohuliby; Davle; Horní Studené; Hostěradice - Rakousy, vše 1931-34, HO; Hradištko, 1968-89, HO, PE, SK a ZA; - lokality Mandát a Šlemín, 1931-34, HO: Jílové, 1933-85, HO, KOH - Svatováclavské lázně, 1989, ZA; Luka pod Medníkem, 1933-87, HAVELDA in AN, HO, KOH; Petrov, 1970-87, KOH, VOREL; Pikovice,
204
1931-89, HO, KOH a ZA; Štěchovice, 19Š1-88, HO, MCH, RO, SK, ŠAP, ZA; Šedivý vrch, 1987, ZAŇKA; Třebsín, 1931-34, HO; Závist, 1989, HO, ZA. 61/53: Borek, 1983, ŠAP; Kamenný Přívoz, 1931-34, HO; Vensov u Lešan, 1985, RIEGER. OKRES Příbram 61/50: Dobříš - Knížecí studánky, 1987, T. a L. ERNESTOVI. 61/51: Velká Lečice, stálý výskyt, DOKTOR; Voznice, 1987, T. a L. ERNESTOVI. 62/48: Strašice - Osičina (okr. Rokycany), 1974-77, DT; Těně - Královka (okr. Rokycany), 1981, ŘEPA. 62/49: Obecnice - rybn. Octárna, 1989, KL, ZA. 62/50: Pičín, 1988, ŠAP, ZA; 62/51: Dobříš, 1981, KOH; Nový Knín, 1948, HO a ŠULC. 62/52: Hrazany - zříc. Ostromeč, 1987, MA. 63/48: Kolvín, 1989; Padrť - Dolejší a Hořejší padrťský ryb.; Věšín - Teslínské polesí, vše 1988, ŠAP a ZA. 63/49: Hoděmyšl - cihelna, 1988, ŠAP a ZA; Kozičín - údolní nádrž Pilská; Láz Lázský ryb., oboje 1988 a 1989, ŠAP a ZA; Nepomuk, 1989, KL, ZA; Rožmitál pod Třemšínem, 70. léta, ŠKODA. 63/50 : Milín, 1989, KL-, ZA. 63/51: Kamýk nad Vltavou, 1982-87, ZR;
zříc. Vrškamýk, 1988, PEŠEK, ŠAP;
Líchovy, 1988, ŠAP; Solenice, 1987, J. VESELÝ ; - Na altánku a Zavadilka, 1988, PEŠEK, ŠAP; Zduchovice, 1982-88, PEŠEK, ŠAP, ZR. 63/52: Dublovice, 1988, ŠAP; Kosova Hora, bez data, JENÍČEK in BOHÁČ, 1989, ZA; Libíň, Luhy - rybn. Klobása, Sedlčany; Vápenice; Víska; Vysoký Chlumec; Vyšatoly, vše 1989, ZA. 63/53: Klimětice; Štětkovice; Vojkov, vše 1989, KL, ŠAP a ZA. 64/48: Hutě pod Třemšínem - lokality Podhradská louka, Pod výstavkem, Huťské polesí, Roubenka a Zadní Hutě; Hvožďany - Hvožďanské rybníky, ryb. Vočert a ryb. v obci; Pozdyně - ryb. v obci a ryb. Melín, vše 1988 a 1989, ŠAP a ZA; Roželov Mýta, 1974, KOH; -Vysoká hora, 1988, ŠA, ZA; Rožmitál - Kobylí hlava, hájovna Trepanda a Křemel, vše 1988, ŠAP a ZA. 64/49: Bezděkov - Pohodnice, 1989, KL, ZA; Březnice, 1988, ŠAP, ZA; Bubovice, 1974-88, KOH, KL, ŠA, ZA; Chrást, do konce 50. let, J. FORMÁNEK ; Koupě, 1989,
205
KL, ZA; Leletice - Raputovský ryb.; Sla-větín - Špalková hora; Telčovský ryb., vše 1988 a 1989, ŠAP a ZA; Tochovice, 1984, PE; Vacíkov - myslivna Chytava, Na dědku a Nová luka; Volenice; Vševily, vše 1988 a 1989, ŠA a ZA. 64/50: Bohostice - Lavičky, 1973-75, DAMOHORSKÝ; Kozárovice; Vystrkov - ryb. Trnovec; Zalužany, vše 1988, ŠAP a ZA. 64/51: Kosobudy; Planá; Voltýřov, vše 1988, PEŠEK a ŠAP. 64/52: Bratřejov - rybn. Bratřejovský Velát, Nechvalice, rybn. v obci a rybn. Velát, oboje 1989, ZA; Petrovice, 1984, ZR, 1989, ZA; Počepice, Vilasova Lhota a Žemličkova Lhota, 1989, vše ZA. Okres Rakovník 57/47: Janov, 1978-88, KL, D. KRÁL, ZA. 57/48: Kalivody - ryb. Žabach; Kounov - Kounovské řady a Na rovinách, 1976-88, ADAMEC, DAMOHORSKÝ (1987), KO, D. KRÁL a VELENSKÝ; Lhota pod Džbánem, 1987-88, SL, ZA; Pochvalov, 1988, KL, ZA. 57/49: Bor, 1988, KL, ZA; Milý a Srbeč - Dubový ryb., 1988, ZA. 58/46: Chotěšov a Bedlno - Hutka, 1988, ZA. 58/47 : Bedlno - ryb. u obce, 1987, RÖDER; Děkov, 1988, KL, ZA; Kněževes, 1985-88, KO, PLESKA in SL; Kolešovice a Nová Ves, 1988, KL, ZA; Pšovlky - Börův mlýn, 1987, RÖDER; Senomaty, 1981, LA; Svojetín; Vlkov, oboje 1988, KL a ZA. 58/48: Chrášťany, 1985-87, KO, ŠKOUDLÍN; Křupá, 1987-88, SL ; Kru-šovice, 1938-87, MLADÝ in PE; Lišany - rašeliniště, LA; Lužná, 1985-86, KO; Krásná dolina, 1987, KO; - U Tří stolů, 1987, ŠAP; Ne-suchyně, 1987-88, KL, SL, ŠAP, ZA; pískovna, 1986-88, KL, KO, LA, SO, ŠAP, ŠM, ZWACH, ZA; Nový Dvůr, 1987, SL ; Olešná, 1985-86, KO; Rakovník, 1984, VÍTA in ET; Bartoňský ryb., 1986-89, LA, ŠAP; - Šamotka, 1987, ŠAP; Řevničov, 80. léta, ŠM; - Ve chvojí, 1988, ŠAP. 58/49: Lány, 1985, LE; ŠUBRT, 1988, KOTLÍK ; Mšec, 80. léta, ŠM; -Červený ryb., 1987-88, KOTLÍK, ŠAP; Ruda - Brejl, 1987-88, PLESKO-VÁ in SL; - ryb. Dolní Kracle, 1981-87, KO, LA; - Pilský ryb., 1988, ZA; Třtice - Bucký ryb., 1975, LA; - Homole, 1988, ŠAP. 59/46: Drahouš, 1988, KL, ZA; Jesenice - rybníky Dolní a Horní Fikač a Velký ryb., 1978-88, KL, LA, ZA, ZWACH (1987); Krty, 1980-88, KO, LA, ZA.
206
59/47: Čistá, 1988, DAENEMARK in SL; Kosobody; Krakovec; Plavec -Plavečšký vrch, vše 1987-88, ZA; Smrk; Řeřichy, oboje 1988, KL a ZA; Soseň - ryb. Plaviště, 1987-88; Svatý Hubert, 1987; - Seč, 1988, vše ZA; Šanov, 1983, HROUDA in ET; Václavky; Velká Chmelištná - Čočkův ryb.; Zdeslav, vše 1988, KL a ZA. 59/48: Hracholusky, 1972-76, TICHÝ ; - SPR Valachov, 1988, Pavlí-kov, 1989, ŠAP; SL; Rakovník - lokality Bulovna, Haná, potok Huřvinka, Nový mlýn, Tyršovo koupaliště, U Skoupých a Žákův ryb., 1964-88, LA, PEŠEK, ŠAP; Rousínov a Senec, 1989, ŠAP. 59/49: Křivoklát - Píská, 1970; Luby, 1988; Městečko, 1982, vše ŠAP; Nezabudice - NCHÚ Nezabudické skály, 1981-87, LAŇKA (1980, 1983), a upřesnění autora (in litt.), ŠAP, ŠM, ZA, ZWACH; Požáry - ryb. Javůrek, 1987, ŠAP, ZA, ZWACH; Račice, 1980-89, ŠAP, ŠM; Roztoky - Chaloupky, 1976, LA; - SPR Stříbrný luh, 1980, ŠMAHA (1980); - Višňová, bez data, LAŇKA (1983); Sýkořice - Dřevíč, Ložina, Řepiště a SPR Vůznice, 1980-89, PEŠEK, ŠAP, ŠMAHA (1984) a upřesnění autora (in litt.); Zbečno, 80. léta, ŠM; - Klíčava, 1962-84, LOHNISKÝ in KMHK, MORAVEC, OPATRNÝ (1978). 60/48: Hracholusky - SPR Čertova skála, 1972-76, TICHÝ - Polanec, 1989, ŠAP; Hřebečníky, 1989, ŠAP; Skryje - SPR Týřov, 1980-82, LA, ŠAP - Bludný, Dubinky, Holý vrch, Jezevčiny, Písky, Příkřice, 1989, vše ŠAP. 60/49: Karlov - lokality Dlouhý hřeben, Hvězda, Lipinka, Tři skalky, 1987-89, KL, ŠAP; Karlova Ves, 1989, ŠAP; - Zadní Hrobce, 1989, ŠAP.
207
ROPUCHA KRÁTKONOHÁ - BUFO CALAMITA LAURENTI, 1768 V ČSSR probíhá hranice areálu rozšíření tohoto druhu, a proto jsme mu věnovali zvýšenou pozornost. Domníváme se tudíž, že výskyt ve Středočeském kraji je na bodové mapě reálně zaznamenán. Předpokládáme však možný výskyt i na jiných lokalitách ve vyznačených oblastech. Nahlášené nálezy na pražských lokalitách (čís. 42 až 44) jsme neověřovali, spoléháme se zde na správnou determinaci provedenou našimi spolupracovníky, kteří mají s B. calamita zkušenosti z dalších lokalit námi potvrzeného výskytu. Obdobně je tomu u lokalit čís. 10 a 11 na Mělnicku. V tomto okrese vyznačujeme symbolem - ? - další dvě lokality s nahlášeným výskytem, který považujeme za neprokázaný a sporný (blíže u jednotlivých lokalit). Řadu nahlášených údajů jsme pro nevěrohodnost a evidentní záměnu vyřadili, protože za B. calamita jsou často považováni menší jedinci B. bufo nebo i Pelobates ruscus podle světlého hřbetního pruhu. Nahlášený výskyt jsme se snažili osobně ověřit. Rozmnožovacími stanovišti B. calamita jsou mělké, často jen periodické tůně v pískovnách, polní a luční kaluže, zaplavované prohlubně v rekultivovaných lokalitách a výsypkách, trvalé či krátkodobé tůně a kaluže v inundačních oblastech řek. Často se náhle vyskytne v nově vzniklé kaluži na ruderální ploše či v zaplavované pískovně (mnohdy ještě během těžby písku). Jakmile pokročí sukcese vodní vegetace v těchto nádržích, ropuchy krátkonohé migrují na vhodnější stanoviště, tj. nově vznikající tůně a kaluže. Lokality vyznačené v bodové mapě nejsou pravidelnými místy každoročního výskytu - zvláště kumulace bodů na Kolínsku, v okolí Staré Boleslavi, Dřís, Lysé nad Labem a na Čelákovicku. Je to způsobeno tím, že se B. calamita často několik let nepáří pro nevhodné ekologické podmínky nebo migruje na nově vytvořené vodní plochy, nezřídka několik kilometrů vzdálené. V místech kumulace výskytu nejsou v bodové mapě všechny lokality číslovány. V mapě nevyznačujeme některé vzdálenější lokality za hranicí Stč. kraje, ale pro dokreslení výskytu tohoto vzácného druhu je nutno zmínit se o výskytu v okolních čtvercích: 53/53, okr. Česká Lípa, Zahrádky, bez data, HONCŮ in ŠMAHA (1985 in litt.); 54/58, okr. Semily, Lomnice nad Popelkou, bez data, SAMŠIŇÁK (1968); 59/59, okr. Pardubice, Živanice, 1985-86, DITTRICH a ZAVADIL; 65/48, okr. Strakonice, Lnářsko, bez data, ŠTĚPÁNEK (1949);
208
65/49, okr. Strakonice, Blatná, „každoročně", OPATRNÝ (1959). Nejvyšší místo rozmnožování B. calamita v ČSR je nám známo od Lipné (okr. Cheb) z výšky 570 m n. m. Ve Stč. kraji je nejvyšší prokázané místo rozmnožování ve výšce 410 m n. m. (lok. č. 56). Sezónní aktivita začíná v teplých nížinách již v prvé dekádě dubna - 6. 4. 85 a 9. 4. 86 (Živanice, okr. Pardubice). DITTRICH s REHÁKEM však pozorovali na lok. č. 2 samce B. calamita uchopeného samcem Pelobates fuscus již 25. 3. 81 (DITTRICH, 1987 in litt.; foto viz REHÁK, 1982). Doba rozmnožování je značně dlouhá, u populací vázaných na periodické vody bývá roztříštěna do etap. Svědčí o tom nález snůšky 17. 8. 81 na lok. č. 4 (DITTRICH, 1987 in litt.) a náš nález pulců různého stáří, dlouhých 1 až 3 cm a bez náznaku počínající proměny, na lok. č. 56 ještě 4. 9. 88. Domníváme se však, že úspěšné přezimování metamorfovaných exemplářů z těchto pozdních snůšek je nepravděpodobné. V létech se suchým nástupem jara a deštivým počátkem léta dochází u populací odkázaných na periodické vody k sexuální aktivitě někdy až v polovině července (např. na lok. č. 51), ale v trvale zatopené pískovně jsme pozorovali pulce již 29. 4. 83 (lok. č. 24). Dlouhá doba rozmnožování a především skutečnost, že se všechny samice nepáří ihned od počátku hlasové aktivity samců, je výhodné přizpůsobení nepříznivým klimatickým zvratům, kdy mělké kaluže často v květnu a červnu vyschnou a pulci nestačí prodělat proměnu a uhynou. Omezenému trvání vodních ploch, je sice druh přizpůsoben tím, že pulci mají nejkratší dobu vývoje ze všech našich druhů žab, ale přesto mnohdy nestačí metamorfovat. Aktivní adultní i juvenilní jedince jsme pozorovali nejpozději 19. 9. 87 (lok. č. 51), ale B. calamita bude aktivovat jistě déle. Ochrana tohoto druhu je velmi problematická, zejména pro specifické nároky na rozmnožovací stanoviště, kde projevuje ekologickou valenci značně úzkou. Páří se jen v mělkých, vodní vegetací málo zarostlých vodách a s oblibou vyhledává zcela nově vzniklé vodní plochy. Proto mizí ze starých pískoven, ve kterých se přestalo těžit, kde naopak jiné druhy prosperují velmi dobře a naopak, její populace se udržují dobře tam, kde je krajina měněna činností člověka, zejména vytvářením nových, byť i nepatrných vodních ploch. Vůči organickému znečištění je citlivější než B. viridis, ale chemickéznečištění snáší téměř stejně dobře jako ona. Chráněna je na území celé ČSSR, v Červené knize ČSR je zařazena do kategorie III (ohrožené druhy). Navržená společenská hodnota je 1000 Kčs. Sosiekologický index podle KRÁLE, MIKÁTOVÉ, PELANTOVÉ a VLAŠÍNA (in TRPÁK, 1988) je v souhrnu 24 bodů. MORAVEC (1986a) má ve své práci ropuchou krátkonohou obsazen i čtverec 59/47. Výskyt v tomto čtverci nám není znám.
209
FARKAČ (1987 in litt.) nalezl jeden exemplář 10. 11. 87 na staveništi v Praze 2 Vinohradech nedaleko hromady písku, s nímž byla pravděpodobně přivezena. Místo těžby písku se nepodařilo zjistit. Okres Benešov 61/54: 1. BuČina, bez data; Mačovice, bez data; - tůň u Mačovického potoka, 10. 5. 72, vše HAVLÍČEK, KORBA a VÁŇA (1973); bez dokladu, neověřeno. Okres Kolín 59/58: Božec - NCHÚ Božecký písečník, 1974-83, DT ; bez data, KNÍ-ŽETOVÁ, PECINA a PIVNIČKOVÁ (1987); 3. Krakovany - koupaliště, 198586, DT; 4. Lipec, 1974-87, DT; 5. 6. 76-21. 5. 77, DITTRICH (1978); 21. 5. 77, DT in OPATRNÝ (1982); 9. 6. 87, DUŠEK, REJSEK, SO; bez data, SKLENÁŘ a ROČEK (1979); 5. výskyt mezi Labskou Týnicí a Přeloučí, nistorický údaj bez bližšího upřesnění, FRIČ (1872, 1873), FRIČ a VÁVRA (1903); v naší literatuře se poté traduje citování mezních obcí uvedeného úseku Labe jakou dvou lokalit výskytu - Labská Týnice (dnes Týnec nad Labem v okr. Kolín) a Přelouč (okr. Pardubice) - ŠTĚPÁNEK (1949), LÁC (1968), SKLENÁŘ a ROČEK (1979), ŠACHL (1986); v naší práci zakreslujeme tento údaj (čís. 5) za hranici kraje, pochopitelně s fiktivní lokalizací; 6. Uhlířská Lhota, 1974-87, výskyt na dvou lokalitách, DT.
Okres Kutná Hora 60/58: 7. Čáslav - okolí, bez data, OPATRNÝ (1973). Okres Mělník 54/54: 8. Břehyně - SPR Břehyně-Pecopala (okr. Česká Lípa), 1986, HROMÁDKA, PEŠKOVÁ a VOŽENÍLEK (1982). 55/51: 9. Roudnice nad Labem (okr. Litoměřice), 1982, BÁLEK a PEŠKOVÁ (1987). 55/52: bez čísla (v mapě ?) - Liběchov, 1988, RÁB in RO; bez dokladu, sporné, ale nikoliv vyloučené. 55/53: 10. Mšeno, VI/1970, HO; 11. Skramouš, VI/1970, HO. 56/53: bez čísla (v mapě ?) - Mělník - Malý Chloumek, 1987, ANONYM in LUMPE; obdobná situace o spornosti jako u lokality Liběchov. 57/53: 12. Borek - Okrouhlík, 27. 6. 88, ZA; - Probošťák, 20. 5. a 8. 6. 89, ZA; 13. Dřísy - zeleninová pole, 1965-67, ŠTRYCH; 27. 6. 88, ZA; 14. Kostelec nad Labem, 210
1954, ST; - „Meningrův dvůr", VI/1957, ST; 15. Křenek, 27. 6. 88 a 8. 6. 89 ZA; 16. Ovčáry - zeleninová pole, 1965-67, ŠTRYCH; 8. 6. 89, ZA; 17. Všetaty - žel. stanice, 6. 8. 83, J. VESELÝ ; 18. Záryby, VIII a X/1987, DT; 3. 7. a 4. 7. 88, ZA. Okres Mladá Boleslav 54/55: 19. Mnichovo Hradiště, bez data, SAMŠIŇÁK (1968) ; sporné, není vyloučeno, že autor přebírá pochybný údaj PRAŽÁKA (1898). 55/55: 20. Bakov nad Jizerou - pískovna, bez data, PODANÝ, STUDNIČNÝ a HYKA (1967); do roku 1971, ROTH (1980). 55/56: 21. Obruby, 1984, GR; 22. Rohatsko - Na horách I, 5. 5. a 8. 5. 84, 14. 4. 86, GR. 56/55: 23. Dražice, bez data, PODANÝ (1966), PODANÝ, STUDNIČNÝ a HYKA (1967). 57/54: 24. Sojovice - pískovna, 29. 4. 83, 15. 7. 83, 3. 5. 84, 22. 8. 84, 2. 9. 85 a 22. 4. 86, ZA; 1987-88, BOHÁČ. 57/55: 25. Benátky nad Jizerou - Kbel, bez data, PODANÝ (1966), PODANÝ, STUDNIČNÝ a HYKA (1967); 26. Polesí, Mladá, bez data, PODANÝ, STUDNIČNÝ a HYKA (1967); Ruská cesta a západní část Pozorovatelny, 4. 6. 89, CHLOUPEK, ZA. Okres Nymburk 56/56: 27. Tuchom, bez data, NOVÁK (1981). 56/57: 28. Rožďalovice - v podmáčených dubinách, bez data, ŠACHL (1982). 57/54.- 29. Jiřice - „Okrouhlík", 8. 7. 87, BEJBL; 6. 6. 88 a 30. 5. 89, ZA; 30. Lysá nad Labem - SPR Hrabanovská černava, 28. 6. 71, PECINA (1985); uvedené cituje ŠACHL (1986); bez data, ŠEBEK (1981), KNÍŽETOVÁ, PECINA a PIVNIČKOVÁ (1987); 4. 6. 89, 500 m západně od SPR v kalužích v poli, CHLOUPEK, ZA. 57/57: 31. Rožďalovice - u silnice nedaleko ryb. Na holi, jaro 1972, UR; nalezen zde byl jeden exemplář a ŠACHL (1986) tento Urbánkův nález udává chybně z roku 1978 ze dvou lokalit - Břístev a křižovatka Mlýnec-Rožďalovice (podle písemného upřesnění Urbánka). 58/54: 32. Přerov nad Labem - Borek, 1986, KA ; 33. Přerov nad Labem, 1988, PE. 58/55: 34. Milčice - Jezírkový ryb., 1986, ŠACHL (1986); - rybník u křižovatky, 6. 4. a 3. 4. 35, IV/1986, JENIŠTA in SO; 35. Semice - NCHÚ Přerovská hůra - pískovna na východním úpatí, V/1982, roku 1983 ale lokalita zničena, ZA; bez data,
211
KNÍŽETOVÁ, PECINA a PIVNIČKOVÁ (1987); 36. Stratov, 1974-75, PE ; 37. Šnepov - směrem na Kostomlaty, VI/1965, VORÁČEK (1966); - zřícenina Mydlovar, 1965 , ŠACHL (1986). 58/56: 38. Kostelní Lhota - v obci, 27. 6. a 11. 7. 84, lokalita •již neexistuje, GABRIELOVÁ in SO; 39. Písková Lhota, bez data, GABRIELOVÁ in SO; bez čísla okolí Poděbrad, velmi vzácně, 18881900, FRIČ a VÁVRA (1901). Hlavní město Praha 58/53: 40. Praha 9 - Vysočany, bez data, ŠTĚPÁNEK (1949). 59/51: 41. Praha 6 - Liboc - zaniklá mokřina u Litovického potoka, 1946-47, ŠS. 59/53: 42. Praha 10 - Dubeč - Litožnice, jeden ex. ve zřícenině bývalé hájenky, 14. 7. 83, ST; 43. Praha 10 - Královice - dvůr za tvrzí, VI/1983, 1 ex., CHEJN in ST, determ. ST; 44. Praha 10 - Uhříněves - ryb. Nadýmač, 1988, ŠI; - starý pivovar, VI/1972, ST. Okres Praha - východ 57/53: 45. Stará Boleslav - okolí ryb. Probošťáku a zavážená pískovna, 27. 6. a 29. 6. 88, 8. 6. 89, ZA. 57/54: 46. Stará Boleslav - cca 1-2 km severozápadně od obce, 27. 6. a 29. 6. 88, 8. 6. 89, ZA. 58/53: 47. Jenštejn, VI/1956, HO; 48. Stará Boleslav - zdevastované plochy bývalé pískovny u Labe, 27. 6. 88, ZA. 58/54: 49. Čelákovice, nedatovaný historický údaj, PALACKÝ (1857); 50. Císařská Kuchyně - betonová nádrž v obci a lokalita směrem na Borek, 1987, KA; 7. 6. 89, ČERNÝ, KA, MA, ZA; Sedlčánky - u obce, 19B7, KA; - okolí tůně Hrad, 1978, KA; 51. Mochov - pískovna, 19. 9. 87, KA a ZA; 4. 7. 88, ZA; 9. 5. 89 KA a ZA; 7. 6. 89, ČERNÝ, KA, MA, ZA. Okres Rakovník 57/48: 52. Kounov - chmelnice, 8. 9. 78, D. KRÁL a VELENSKÝ. 58/47: 53. Přílepy pískovna, 1985, LA. 58/48: 54. Chrášťany, 1986, ŠKOUDLÍN; 55. Mutějovice, 1. 5. 1987, ŠM; 56. Nesuchyně - pískovna, v letech 1986-88 ji zde pozorovali KL, KO, LA, PŠENČNÝ a SL, SO, ŠAP, ŠM, ZA, ZWACH; příklady našich vlastních nálezů - 29. 7. 86, stovky
212
juvenilních ; 9. 5. 87, 25 samců, 5 samic, jeden skupinový amplexus, amplexus samce Bufo calamita a samice B. viridis; 12. 7. 87, dva juvenilní jedinci (tohoroční); 31. 7. 87, desítky pulců; 22. 8. 87, desítky juvenilních a stovky pulců; 11. 6. 88, 30 samců, 10 samic, asi 10 čerstvých snůšek; 26. 6. 88, zbytky tisíců pulců ve vyschlých loužích; 28. 6. 88, po nočním dešti 18 samců a 15 samic, dva páry v amplexu, 11 juvenilních; 30. 6. 88, asi deset snůšek; 2. 9. 88, stovky pulců bez končetin; 4. 9. 88, jeden adultní ex. a stovky pulců; 57. Rakovník - nádvoří n. p. Autobrzdy, 1983, LA; tankodrom, 1973, LA. 59/48: 58. Lubná - Na Martě (hliník), 1. a 2. 5. 1989, vždy 1 volající samec, ŠAP. 59/49: bez čísla (v mapě ?) - Křivoklát - Amalín - návesní rybník, 9. 5. 1984, jeden pár v amplexu a asi 20 dalších ex. ve vodě, PEŠKOVÁ; údaj považujeme za sporný, protože ekologické nároky B. calamita jsou zcela odlišné; tento názor zastávají i zoologové znalí místních poměrů (LAŇKA, ŠMAHA, P. ŠTĚPÁNEK).
ÚDAJE ZAŘAZENÉ PO UZÁVĚRCE RUKOPISU Okres Mělník 57/53: 59. Kozly, 17. a 21. 5. 89, ZA.
Okres Nymburk 5.7/54: 60. Stará Lysá, 4. 6. 89, CHLOUPEK, ZA.
213
ROPUCHA ZELENÁ - BUFO VIRIDIS LAURENTI, 1768 Při pohledu na bodovou mapu B. viridis je nápadná převaha výskytu v okolí měst a v polohách s nižší nadmořskou výškou. Pokud se vyskytuje v bílých místech mapy, tj. širším okolí Příbrami, na Benešovsku a ve středním Posázaví, nebude zde jistě hojná. Ačkoliv reliéf sledovaného území podle LÁCE (1968) a OPATRNÉHO (1973) dolní i horní výškové omezení výskytu vylučuje, na území Stč. kraje jsme ji nalezli nejvýše v 580 m n. m. v okr. Příbram (lok. č. 345). Předpokládáme, že příčinou je nedostatek vhodných biotopů ve výše položených oblastech sledovaného území. Aktivita B. viridis začíná počátkem dubna, ačkoliv za mimořádně časného nástupu jara v roce 1989 byly nalezeny ropuchy zelené na tahu k vodě již 29. a 31. 3. na lokalitách č. 390 a 391. Prvního volajícího samce jsme pozorovali 2. 4. 1985 (lok. č. 187) a 5. 4. zde byly nalezeny dva amplexy a devět samců. Tato lokalita byla pozoruhodná velmi častým výskytem smíšených amplexů obou typů mezi Bufo bufo a B. viridis (tj. samec B. bufu se samicí B. viridis a opačně nebo amplex samců). Skupinový amplexus je u B. viridis podstatně vzácnější než u B. bufo. Zaznamenali jsme jej pouze jednou, a to klubko sedmi samců kolem jedné samice (22. 4. 1986, lok. č. 296). Fenologicky i ekologicky je velmi zajímavý nález aktivního jedince v nezamrzající studánce při teplotě vzduchu -20 °C a vysoké sn ěhové pokrývce na lok. č. 372 (LAŇKA, 1986 in litt.). Celoroční aktivitu ve sklenících popisuje z lok. č. 231 KEROUŠ (1986). Co se týče charakteru rozmnožovací nádrže, ukazuje se ekologická valence B. viridis dosti široká. Pomíjí pouze zcela zastíněné nádrže a vodní plochy v rozsáhlejších lesních celcích. Lze však vysledovat její afinitu k ruderálním biotopům sídlištního a periferního charakteru.
214
Ve zcela zničené krajině (např. na Mělnicku) se rozmnožuje spolu s Bufo calamita v kalužích na zeleninových polích či v loužích na skládkách. Snáší chemické a zvláště organické znečištění vody. LEYPOLD (1986 in litt.) dokonce pozoroval metamorfované exempláře, kteří opouštěli vodu na dně silážní jámy, do níž povrchová voda splachovala pravidelně i močůvku (lok. č. 293). Přestože člověk svou činností její rozmnožovací stanoviště přímo ničí, bude i nadále vytvářet při výstavbě sídlišť a rekultivaci zemědělských ploch stanoviště nová, která ropucha zelená snadno a ochotně osídlí. Tato její vlastnost spolu s odolností proti znečištění vody vytváří alespoň za stávající situace předpoklad jejího dalšího přežívání v devastovaných oblastech. Tento druh je chráněn v celé ČSSR, v Červené knize ČSR je zařazen v kategorii VII (druhy vyžadující pozornost). Navržená společenská hodnota v ČSR je 500 Kčs. Sosiekologický index podle KRÁLE, MIKÁTO-VÉ, PELANTOVÉ a VLAŠÍNA (in TRPÁK1988) je 15 bodů. Okres Benešov 61/53: 1. Pecerady - NCHÚ Podhájský rybník, do roku 1981, PE. 61/54: 2. Čerčany, 1971-77; 3. Čtyřkoly - Javorník, VIII/1964; 4. Lštění, 1967, vše HO. 62/54: 5. Benešov, 1930-68, VÁŇA in VAŠÁK; 6. Jemniště, 1930-68, VÁŇA in VAŠÁK; - zámecký park, 22. 4. 69, HAVLÍČEK, KORBA a VÁŇA (1973); 7. Postupice, 1974, ME; 22. 5. 76, OPATRNÝ (1978). Okres Beroun 59/49: 8. Nižbor - zavážené tůně u Berounky, V/1980, později nezjištěna, ŠAP. 59/50: 9. Chyňava - Chyňavská myslivna, 13. 9. 87, ŠAP. 60/49: 10. Březová - Andreska, 14. 6. 87, ŠAP. 60/50: 11. Korno, 19. 10. 88, PEŠKOVÁ; 12. Popovice, 5. 8. 87, ŠAP; 13. Srbsko, 1980-87, ŠAP, ŠKODA, ZR; 14. Svatý Jan pod Skalou - lom Paraple, 1987, PEŠKOVÁ; 15. Tetín, 1982, RYDLO a ŠINDELÁŘOVÁ in BOHÁČ. 60/51: 16. Karlštejn, 29. 9. 85 , ŠKODA;.1987, PEŠKOVÁ ; - Komárkova step, 31. 5. 80, D. KRÁL; 17. Mořinka - SPR Karlické údolí, bez data, ANONYM (1980a).
215
Okres Kladno 56/50: 18. Vraný - ryb. v obci, 22. 8. 87, ŠAP a ZA. 57/49: 19. Hořešovičky, 22. 8. 87, ŠAP a ZA; 20. Plchov - „Plchovský močál", 19. 4. 88, ŠAP. 57/50: 21. Byseň, 1988; 22. Kutrovice, 19. 4. 88 a 16. 4. 89; 23. Žižice, 28. 9. 88, vše ŠAP. 57/51: 24. Velvary, 1970-86, HOTTMAR. 58/50: 25. Braškov, 16. 4.-12. 6. 88; 26. Dolany, 24. 8. 87; Peklov, 24. 8. 87, vše ŠAP; 27. Kladno - Dubí, 1986, CHALUPA; 25. 8. 87,ŠAP; 28. Kladno -Kročehlavy, do roku 1981, PE; 1985 - 5. 4. 88, ŠAP; 29. Kladno - Švermov, 1986-25. 8. 87, PEŠEK, ŠAP; 30. Pchery, 12. 7. 87, ŠAP. 58/51: 31. Hostouň - ryb. v obci, 1978, ČERNÝ. 59/49: 32. Běleč, 1970-82, ŠAP; 80. léta, ŠM; - Koutek, 1982, ŠAP; 1984, ŠMAHA (1984). 59/50: 33. Dolní Bezděkov, 16. 4. 88; 34. Malé Kyšice - Poteply, 19. 5. 87, oboje ŠAP; 35. Unhošť, 1983-16. 4. 89, PEŠEK, ŠAP; 36. Žilina, 1. 10. 88, ŠAP. Okres Kolín 58/58: 37. Chlumec nad Cidlinou, 3. 7. 69; 38. Pamětník (obě lokality v okr. Hradec Králové), 1973, oboje SKLENÁŘ a ROČEK (1979). 59/54: 39. Hradešín - ryb. Kbelka, IV/1982, HANÁK, PELZ a ZA; 29. 9. 87, ZA; 40. Přišimasy, 1983, L€ ; 6. 10. 88, ZA; - Klepec, 15. 8. 87, ZA. 59/55: 41. Český Brod, IX/1987, K. ŠTASTNÝ; 42. Klučov, 1978-83, K. ŠTASTNÝ; 27. 5. 87, ŠAP, ZA; 43. Kouřim, 1983-87, POMYKAL; 1986-88, KRUML; 44. Kšely, 29. 9. 88, ZA; 45. Lipany, 1978-81, DT; 29. 9. 88, ZA; 46. Molitorov, 1983-22. 4. 88, HO, POMYKAL, ŠAP, ZA; 47. Skramníky, 27. 5. 87, ŠAP, ZA; 48. Štolmíř, 6. 6. 88; 49. Třebovle, 29. 9. 88; 50. Viticě, 29. 9. 88, vše ZA; 51. Vrbčany - požární nádrž, 1986-88, KRUML; 52. Vrbčany - Kubšovka, 27. 5. 87, ŠAP, ZA. 59/56: 53. Cerhenice, 16. 4. 84, následného dne byla lokalita zničena, AN a ZA; 54. Hradenín, 1978-81, DT; 1987-88, KRUML; 55. Plaňany, 28. 4. 87, ZA; 56. Radim - CHPV Lom u Radimi, 16. 4. 88, ZI; 57. Velim, 14. 8. 74, OPATRNÝ (1978). 59/57: 58. Bělušice, 1974-87; 59. Býchory, 1974-87, oboje DT; 60. Kolín a okolí, bez data, VOGEL (1937); - Zálabí, 1976-86; 61. Veletov, 1976-87, oboje DT.
216
59/58: 62. Božec - NCHÚ Božecký písečník, 1974-87, OT; 63. Hlavečník (okr. Pardubice), 1981-87, FIALOVÁ; 64. Krakovaný; 65. Lipec; 66. Lžovice, vše 1974-87, DT; 67. Rasochy, 1985-86, BOHÁČ a RU; - bývalá pískovna, 1984-87, rozmnožování jen do roku 1986 (v tomto roce lokalita zničena), FIALOVÁ; 68. Týnec nad Labem, 1974-87, DT; 69. Uhlířská Lhota, 1980-87, DT. 60/54: 70. Jevany, 1977, ŘEHÁK in DT; - školka Bohumile, 1987, VRÁNOVÁ in MCH. 60/55:.71. Barchovice, 21. 6. 88, ZA; 72. Brník - lupkový lom, 1978 a 81, DT; 17. 5.-6. 7. 87, HO, ŠAP, ZA; 6. 4. 88, KARBAN in RU; 73. Malotice, 1988, KRUML; 18. 6. a 21. 6. 88, ZA; 74. Nučice, 1. 7. 88; 75. Prusice, 22. 9. 87; 76. Svatbín, 8. 9. 8720. 9. 88, vše MCH. 60/56: 77. Sobočice, 29. 9. 88, ZA. OKRES KUTNÁ HORA 60/56: 78. Žíšov, 29. 9. 88, ZA. 60/57: 79. Miskovice, V/1988, POMYKAL. 60/58: 80. Čáslav, 1986, VG; - tankodrom, 8. 5. 88, POMYKAL; 81. Ovčáry Ovčárecký ryb., 1987, VG a 1989, KL a ZA; 82. Žehušice, 7. 9. 88 a 12. 5. 89, KL, ZA. 61/57: 83. Petrovice I, 6. 9. 87, ŠAP, ZA. 61/59: 84. Ronov nad Doubravou (okr. Chrudim), 1973, SKLENÁŘ a ROČEK (1979). OKRES MĚLNÍK 55/52: 85. Horní Počáply, 3. 7. 88, ZA;. 86. Rymáň, 1986-88, R0; 87. Stračí (okr. Litoměřice), do roku 1980, BERNARD. 55/53: 88. Kokořín, 1980-87, KL; 89. Kokořínský Důl - Rapín, 18: 7.-23. 7. 87, ŠAP; 90. Kokořínský Důl - Kroužek, 1987, ŠAP,,J. VESELÝ; - Mlčen, do roku 1970, KL; 91. Mšeno, 1980-6. 5. 88, KL, ŠAP; 92. Osinalice, do roku 1975, BERNARD ; 93. Strážnice, 1980-87, KL; 6. 8. 86, MIKYSKDVÁ in M. PECINA; 1986, RO; 94. Velký Újezd, 19. 7. 87, ŠAP; 95. Vojtěchov - Pivovarský ryb., 23. 7. 87, ŠAP. 56/51: 96. Ledčice, 6. 9. 88, ZA. 56/52: 97. Brozánky - ryb. Baraba, V/1986, KERNEROVÁ a MAREČKOVÁ in RO; 26. 6. 88, ZA; 98. Cítov, V/1978, KL ; 99. Daminěves, 25. 5. 88, ZA; 100. Hořín, 26. 6. 88, ZA; 101. Kozárovice - Kozárovická tůň, 1975-87, STEHNO; 102. Lužec nad 217
Vit. - Svatý Salvator, 26. 6. -31. 7. 88, ZA; 103. Mělník - cukrovar - do roku l'98O, BERNARD; 25. 9. 88, M. KRÁL; - tůň Hadík, 1969-87, STEHNO; 104. Mělník Blata, 1978-83, KUČERA; 3. 6. -24. 10. 88, KL; - park ve městě, do roku 1980, BERNARD; 1978-83, KUČERA; 105. Mělník - Mlazice, 20. 8. 88, ZA; 106. Vliněves, 1982-83, M. KRÁL ; 107. Vrbno, do roku 1980, BERNARD; 26. 6. 88, ZA. 56/53: 108. Chloumek, 27. 9. 88, ZA; 109. Lhotka, do roku 1980, BERNARD; 110. Lhotka - Štampach, V-VI/1987, J. VESELÝ; 111. Malý Borek, 1980, KUČERA ; Velký Borek, 1979-85, M. KRÁL; 112. Záboří, 20. 8. 88, ZA. 56/54: 113. Vysoká Libeň, 1984-87, KUČERA. 57/51: 114. Nelahozeves, 9. 4. a 7. 8. 86, D. KRÁL ; 13. 6. 88, ŠAP; 115. Podhořany, 1987, MA, ZA; 116. Veltrusy - park , 1980, PE. 57/52: 117. Dolanky, 30. 9. 88, ZA; 118. Obříství, VIII/1987, RÁB in R0; 119. Úžice, 1966-67, ŠI; 120. Vojkovice, 1987-20. 9. 88 a 26. Na dubci, 30. 9. 88, ZA.
4. 89, MA, ZA; 121. Zlončice -
57/53: 122. Borek - Okrouhlík, 15. 4.-27. 6. 88 a 16. 4. 89, vše ZA; 123. Červená Píská, 16. 8. 86-20. 8. 88, KL, ŠAP, ZA; 124. Chrást, 26. 6.-20. 8. 1988, ZA; 125. Jiřice - Jiřická tůň, 1969-87, STEHNO, 31. 3. 89, ZA; 126. Kostelec nad Labem Kostelecká tůň, 1969-87, STEHNO ; 127. Kostelec n. Labem - U cihelny, 26. 6.-20. 3. 88 a 19. 5. 89, ZA; 128. Kozly - Kozelská tůň, 1969-87, STEHNO; 19. 5. 89, ZA; 129. Křenek - Křenecká tůň, 1969-87, STEHNO ; 130. Lhota; 131. Martinov; 132. Nedomice, vše 27. 6. 88, ZA; 133. Neratovice -Libiš - Libišská tůň, 1969-87, STEHNO ; - ryb. U Vojtěcha, 26. 4. 8688, KAFKA; 134. Ovčáry - Boroví, 26. 6. 88 a 6. 4. 89, oboje ZA; 135. Přívory, 29. 6. 88, ZA; 136. Tišice, 26. 6.-20. 8. 88, ZA; 16. 4. 89, KL; 21. 5. 89, ZA; 137. Všetaty, 1969-71, STEHNO; 18. 5. 87, J. VESELÝ, 27. 6. 88, ZA; 138. Záryby, VIII/1987, P. DITTRICH in DT; 26.-29. 6. 88, ZA. OKRES MLADÁ BOLESLAV 54/56: 139. Březina, V-VI/1987, ŠIFTA. 55/55: 140. Bakov nad Jizerou, bez data, PODANÝ, STUDNIČNÝ a HYKA (1967); 70. léta, ROTH (1980); 18. 4.-30. 7. 88, KULÍK a ZÚBER; 141. Čejetičky, do roku 1987, ŠIFTA; 142. Dalovice, 9. 4.-22. 4. 88, ŠIFTA; 143. Horní Stakory, 29. 6. 88, ZÚBER.
218
55/56: 144. Býčina - ryb. Stržák, 12. 5. 87, ŠIFTA; 145. Dolní Bousov - ryb. Zvolínek, 19. 5. 84, GRINDL; 146. Obrubce - Obora, 1987, PAVLIŠTA; 147. Obruby, 21. 4. 84-6. 5. 85; 148. Rohatsko -Na Horách, 8. 5. 84-5. 4. 85, oboje GRINDL. 55/57: 149. Mladějov; 150. Sobotka (obě obce v okr. Jičín), obě lokality (cihelny) v době publikování již zničeny, výskyt nedatován, SAMŠIŇÁK (1968). 56/55: 151. Strašnov, III-IX/1984, JANKB in ET. 56/56: 152. Chudíř, 7. 5. 87, BÁRTL in SO; 21. 8. 88, ŠIFTA; 153. Kobylnice; 154. Ledce, oboje 3. 5. 87; 155. Pěčice - ryb. Zach-tov, 4. 5. 87, vše ŠIFTA. 57/54: 156. Kochánky - Slepeč, bez data, PODANÝ (1966), PODANÝ, STUDNIČNÝ a HYKA (1967); 157. Sojovice, 15. 7. 83-22. 4. 86, ZA; 1987-88, BOHÁČ; 158. Sudovo Hlavno, 29. 6. 88 a 21. 5. 89, ZA. 57/55: 159. Benátky nad Jizerou - Kbel, bez data, PODANÝ (1966), PODANÝ, STUDNIČNÝ a HYKA (1967); 160. Polesí Mladá, bez data, PODANÝ, STUDNIČNÝ a HYKA (1967); - Ruská cesta, 4. 6. 89, CHLOUPEK, ZA; 161. Staré Benátky, 6. 6.88, ZA. OKRES NYMBURK 56/57: 162. Rožďalovice, bez data, ŠACHL (1982); VII-VIII/1984, LEKEŠ in SO; Bučický ryb., 1978, ŠACHL (1986); 15. 9. 78-14. 4. 79, UR; - ryb. Pařízek, 14. 4. 79, UR; 163. Hasina- Pilský ryb., 14. 4. 79, UR. 57/54: 164. Lysá nad Labem - SPR Hrabanovská černava, do roku 1987, BEJBL, 4. 6. 89, CHLOUPEK, ZA. 57/55! 165. Jiřice, 19. 5. 87, REJSEK, SO, ZA; 166. Straky, 29. 8. 87, VOŠMÍK in SO. 57/57: 167. Všechlapy, 18. 5. 84, VOŠMÍK in SO. 57/57: 168. Břístev, V/1987, REJSEK in SO; 169. Dymokury - Pustý ryb., 1978, ŠACHL (1986); 170. Městec Králové, 17. 5. 84, SO; 19. 8. 87, HO, MA, ŠAP, ZA; 171. Nouzov - Malá Strana, 19. 4. 87, ROVNÝ in SO; - ryb. Vražda, 14. 4. 79-25. 4. 86, UR; 172. Poušť -Jakubský ryb., 14. 4. 84, ROVNÝ in SO; 173. Rožďalovice, 1978, ŠACHL (1986); 8. 4. 75-24. 4. 78, UR; 174. Velenice, 1985, DOSTÁL in ŠACHL (1986); 175. Záhornice, 27. 5. 87, ROVNÝ in SO. 57/58: 176. Stará Skleneř (okr. Hradec Králové), 1. 6. 60, OPATRNÝ (1978); 1972, SKLENÁŘ a ROČEK (1979); 177. Střihov - koupaliště; 178. Střihov - Kamenec, oboje 19. 8. 87, HO, MA, ŠAP a ZA (spol. exkurze) . 58/54: 179. Přerov nad Labem, 1986-87, PE; 4. 7. 88, ZA; - Borek, 1986, KA.
219
58/55: 180. Bříství, 9. 4. 87, REJSEK in SO, 30. 5. 89, ZA; 181. Hradištko, 1974, PE; 1980-81, ŠACHL (1986); 1985, AN, ZA; 182. Kostomlaty nad Labem, 1965, ŠACHL (1986); 1967, NOVÁK (1981); 8. 5. 79, OPATRNÝ (1982); 183. Kounice, 6. 6.- 4. 7. 88 a 30. 5. 89, ZA; 184. Litol, do roku 1987, BEJBL; 185. Milčice, 1984-18. 5. 88, JE-NIŠTA, ŠACHL (1986), SO, ŠAP, ZA; 186.. Písty - SPR Písečný přesyp u Píst, 8. 8. 79, D. KRÁL; 187. Poříčany, 1985-86 , BOHÁČ ; 14. 9. 86, ZA; v roce 1986 bylo místo rozmnožování u obce zničeno; 2. 9. 88, v obci, ZI; 179. Přerov nad Labem - NCHÚ Přerovská hůra, 1978, PE; 29. 6. 88, DUŠEK a SO; 188. Sadská, 1982-20. 7. 87, JENIŠTA, KRÁTKÝ, ŠACHL (1986), ZA; 189. Semice - NCHÚ Semická hůra, 6. 9. 864. 7. 88, ZA; 29. 6. 88, DUŠEK a SO; 190. Starý Vestec, 6. 6. 88, ZA; 191. Stratov - pískovna, 1965, ŠACHL (1986); 30. 5. 76, D. KRÁL; - Šnepov, 1965, ŠACHL (1986); 1974-75, PE; 192. Třebestovice, 14. 9. 86, ZA. 58/56: 193. Hořátev, 5. 5. 86, SO; 3. 5. 88, JENIŠTA; 194. Kostelní Lhota, 26. 4. 84-86, GABRIELOVÁ, SO; 29. 6. 88, DUŠEK, SO; 195. Nymburk, bez data, ŠACHL (19B2); - Fruta, 16. 5. 68, ŠM; - cukrovar, 1979, ŠACHL (1986); - jezírko za lokodepem; - Sánská strouha, oboje 1987, KOHOUT in SO; - závod Stavební stroje, bez data, NOVÁK (1981); 196. Pátek, 17. 5. 85, VANĚK in SO; 197. Písková Lhota - Bro-dek; - ryb. Loňský a ryb. v obci; vše 19. 8. 87, HO, MA, ŠAP, ZA; 198. Poděbrady, bez data, ŠACHL (1982); 1983-84, DUŠEK in SO; - Bažantnice, 1981; - Na spraši, 1978-86; - Žižkovo předměstí, 1964 a 81, vše ŠACHL (1986). 58/57: 199. Dlouhopolsko - Dlouhopolský ryb., 1975, ŠACHL (1986); 200. Kánín, 2. 5. 88, REJSEK, SO; 201. Libice nad Cidlinou - SPR Li-bický luh, 1979, ŠACHL (1986); 1983-84, KULICH (1985); 202. Opočni-ce, 19. 8. 87, HO, MA, ŠAP, ZA; 203. Opolany, 9. 4. 86, SO; 204. Sány, 16. 4. 84, SO; 205. Vrbice, 25. 5. 87, DUŠEK in SO. 58/58: 206. Kněžičky - Kopičácký ryb., 1979, ŠACHL (1986). 59/55: 207. Hořany, 1978-83, K. ŠŤASTNÝ. 59/56: 208. Pečky, 1984-88, ZI. Hlavní město Praha Historický údaj bez upřesnění - „Praha a okolí", PALACKÝ (1857); v orig. je Bufo variabilis. 58/51: 209. Praha 6 - Nebušice, 5. 9. 88, KL. 58/52: 210. Praha 6 - Hanspaulka, 1966, KL ; 211. Praha 7 - Stromovka, 1983, DAMOHORSKÝ; - Malá řeka, 1983-86, DAMOHORSKÝ, PELZ; 212. Praha 7 - Trója
220
- Pod Havránkou, IX/1987, D. KRÁL; - Trojská ulice, 1924-30, HERINK; - Trojský ostrov, 1978, ČIHAŘ (1981); 26. 7. 88-31. 7. 86, D. KRÁL ; - území Z00, 15. 9. 78, OPATRNÝ (1982); 1987, VELENSKÝ in D. KRÁL; 213. Praha 8 - Bohnice, bez data, ČIHAŘ (1981); 1981-85, KEROUŠ (1986); 214. Praha 8 - Březiněves, 1987, HORÁČKOVÁ; .215. Praha 8 - Bulovka, 1987, MA; 216. Praha 8 - Ďáblice, 1981-85, KEROUŠ; - Ďáblický les, bez data, ČIHAŘ (1981); - Ládví, 1978, introdukce (přenos pulců z ohrožené lokality čís. 217), ŠTRYCH; -Staré Ďáblice, 1985-87, DEJMALOVÁ; 217. Praha 8 - Kobylisy - Burešova ul., 1975-80, zničené místo rozmnožování; bývalá cihelna, 1938-65, zaniklá lokalita; - ul. Kyselová a Střelničná, 1975-78, vše ŠTRYCH. 58/53: 217. Praha 9 - Horní Počernice, 25. 5.-7. 7. 84, KLEMENT (1985); 1987, LE; - Svépravice, V/1987, LE; 218. Praha 9 - Prosek -sídliště, bez data, ČIHAŘ (1981); 1981-85, KEROUŠ. 59/51: 219. Praha 5 - Lužiny, 1987, ZAŇKA; 220. Praha 6 - Divoká Šárka - Dívčí skok, stálý výskyt, RIEGER. 59/52: 218. Praha 1 - Nové Město - Vodičkova ul., druhá polovina 40. let, LOŽEK; 219. Praha 1 - Vojanovy sady, 1987, JARUŠEK; 220. Praha 2 - Vinohrady, bez data, PRACH (1861), v orig. je Kanálská zahrada; 221. Praha 3 - Jarov, 1978, DT; 222. Praha 3 - Žižkov, bez data, HOLEČKOVÁ (1984); 1987, GALIA; 223. Praha 4 Chodov, 1984, MA, 1989, KOTLÍK; 224. Praha 4 - Krč, 1968-85, ŠTRYCH; 1984, HANÁK; -sídliště Novodvorská, 1981-85, KEROUŠ; 225. Praha 4 - Lhotka, 196888, KEROUŠ, ŠI, ŠTRYCH; 226. Praha 4 - Libuš, bez data, ČIHAŘ (1981); 1981-85, KEROUŠ; 227. Praha 4 - Michle, bez data, ANDĚRA (1984), ČIHAŘ (1981); 228. Praha 4 - Modřany - lokality Modřanská rokle, cukrovar, sídliště, u zdymadla, žel. stanice, 1975-88, JES-LÍK in RIEGER, KEROUŠ, MCH, MODR a CHRZ (1986), ŠVÁTORA in MCH; 229. Praha 4 - Spořilov, 1976, DT; bez data, ANDĚRA (1984); 230. Praha 5 - Barrandov, bez data, JENÍČEK in BOHÁČ ; 231. Praha 5 - Velká Chuchle, 1981-85, KEROUŠ; stálý výskyt, CHALUPECKÝ; 232. Praha 5 -Motol, 1986, MA; 233. Praha 5 - Prokopské údolí, 1984, MORAVEC; 234. Praha 5 Smíchov, druhá polovina 40. let, LOŽEK; 235. Praha 6 - Břevnov - Panenská cihelna, 1942-87, SŠ; 236. Praha 6 - Střešovice, bez data, ČIHAŘ (1981); - Střešovičky, do 80. let, SŠ; 237. Praha 10 - Vršovice, bez data, ČIHAŘ (1981); 1972-1. 4. 87, DT, SMRČEK; 238. Praha 10 - Záběhlice - ryb. Hamerák, 1951-84, HO; 1977, ŠPINAR0VÁ (1978); 198O-V/1984, HANÁK ; bez data, ČIHAŘ (1981), LEG0VÁ (1983) . 59/53: 239. Praha 4 - Háje, 1970-87, SPOUSTOVÁ, ZAŇKA; 239. Praha 4 Chodov, 1987, TĚŠÍK ; 239. Praha 4 - Jižní Město, 1976-88, T. a L. ERNESTOVI, FARION, KEROUŠ, LE, MAREK, SPOUSTOVÁ, ŠI, ŠKOPEK, ZA, ZAŇKA; 240. Praha 4 - Litochleby, 1983, ZA, ZAŇKA; 241. Milíčov, 1980-86, ČIHAŘ, ŠI; -
221
Milíčovský les, VI/1986, T. a L. ERNESTOVI ; -Nový ryb., 14. 5. 83-4. 9. 88, ŠI, ZA, ZAŇKA; 242. Praha 4 - Šeberov - „Kovářský" ryb., 1965-87, TĚŠÍK; 243. Praha 4 Újezd, bez data, ZAŇKA; 16. 5.-27. 7. 88, D. KRÁL ; 244. Praha 9 - Běchovice, 198687, MIKULÁŠ; 245. Praha 9 - Horní Počernice, 26. 5. 84, KLEMENT (1985); 245. Praha 9 - Xaverov, 2. 5.-7. 6. 84, KLEMENT (1985); 246. Praha 10 - Benice, 16. 5. 87, KRUPICA in ST; 247. Praha 10 -Dobrá Voda, 16. 4. 88, P. HANÁK in ST; 248. Praha 10.- Dolní Měcholupy, bez data ZAŇKA; 249. Praha 10 - Dubec - Lítožnice, 12. 7. 85, ZÁRYBNICKÝ in ST; 1987, DOKTOR; 250. Praha 10 - Dubeček, 1987, GALIA; 251. Praha 10 - Hájek, 27. 9. 87, ZA; 252. Praha 10 - Horní Měcholupy, 1987, ŠAP, ZA; 253. Praha 10 - Hostivař, 1977-86, DT, LE, ŠKOPEK; 254. Praha 10 - Kolovraty, VI/1980, J. ČERNÝ in ST; 255. Praha 10 - sídliště Košík, 1988, ŠI; 256. Praha 10 - Královice, 22. 4. 84, ANDĚRA (1984); 257. Praha 10 - Malešice, 1951, 1974-84, HO; 258. Praha 10 - Nedvězí, 6. 8.-8. 8. 88, MOUDRÝ; 259. Praha 10 - Netluky, VI/1980, introdukce, v letech 1981-82 nezjištěna, ST; 260. Praha 10 Petrovice, bez data, ZAŇKA; - nádrž Hostivař, 25. 4.3. 10. 87, ŠÍSTEK (1987); 261. Praha 10 - Skalka, 1973-15. 4. 75, ŠMÍD; 1987, BREJŠKA; 262. Praha 10 Strašnice, 15. 4. 75-83, KA, OPATRNÝ (1978), ŠMÍD; - lokality Černokostelecká, Na skalce a Úval-ská ul., 1951-83, HO; 263. Praha 10 - Uhříněves, 1984-85, AN, LE; ryb. Nadýmač, 1988, ŠI; - CHPV Obora Uhříněves, 26. 4.-3. 10. 87, ŠÍSTEK (1987); ryb. Podlesák, 14. 7. 84, BŘEZINA in ET; 264. Praha 10 - Zahradní Město (sídliště), 1970-85, PAVLÁSEK. 59/54: 265. Praha 9 - Klánovice, bez data, HARCUBA. 60/52: 266. Praha 4 - Cholupice; 267. Praha 4 - Komořany, oboje IV-V/1987, KEROUŠ (1987); 268. Praha 5 - Lipence, 1977-80, ŠI; 269. Praha 5 - Radotín, 1987, PELZ; 270. Praha 5 - Zbraslav, 12. 6. 82-87, T. a L. ERNESTOVI, MCH, ŠKODA. Okres Praha - východ 57/52: 271. Čenkov, 1988, V0STŘÁK ; 272. Hoštice, 23.5. 88, ZA; 273. Máslovice Na dole, 1984-87, BRATKA, KŘÍŽEK, ŠKODA. 57/53: 274. Stará Boleslav - ryb. Probošťák, 27. 6. 88, ZA. 57/54: 275. Stará Boleslav, 27. 6. 88, ZA. 58/52: 276. Bášť - obora Beckov, 1950-65, ŠTRYCH; 277. Klecany Klecánky, 26. 9. 88; 278. Líbezníce; 279. Sedlec, oboje 30. 9. 88, vše ZA.
222
58/53: 280.Jenštejn, 5. 8. 87, ZA; 281. Popovice, HÁČ; 282. Zeleneč, 5. 5. 86, ŠKODA; 27. 6. 88, ZA.
24.
10.
88,
BO-
58/54: 283. Císařská Kuchyně, 1979-87, KA, LE, MATOUŠ (1987), REJSEK, SO, ZA; 284. Čelákovice, 1986-87, PE; 1987, MATOUŠ (1987); 285. Horoušany, 1982-8. 4. 88, ZA; 286. Jirny, 22. 4. 86-26. 6. 88 a 31. 3. 89, ZA; 287. Kozovazy, 19. 9. 87, ZA; 288. Mochov - pískovna, 19. 5. 87-7. 6. 89, ČERNÝ, KA, MA, REJSEK, SO, ZA; 289. Mstětice, 26. 6. 88, ZA; 290. Nehvízdky, 1987, MATOUŠ (1987); 291. Nehvizdy, 8. 4. 88 a 4. 6. 89, ZA; 292. Nové Jirny, 22. 4. 86-20. 8. 88, ZA; 1987, třicet zimujících exemplářů v pařeništi, BALAŽÍK; 293. Sedlčánky, 1985-87, KA, LE, PE; 294. Toušeň, 1985, KA; 27. 9. 87, MATOUŠ (1987); 295. Vyšehořovice, 19. 9. 87, ZA; 296. Zápy, 22. 4. 86-27. 9. 88, ZA. 59/53: 297. Stupice, 1987, KŘÍŽEK. 59/54: 298. Březí, 5. 9. 88, ZA; 299. Dobročovice, 22. 4. 86, ZA; 300. Horoušánky, 1985, LE; 19. 9. 87-8. 4. 88, ZA; 301. Květnice, 1987, KŘÍŽEK; 29. 9. 87, ZA; 302. Sibřina, 1986-87, KŘÍŽEK; 303. Škvorec, 1981-27. 6. 88, ZA; 304. Třebostice - Na plachtě, 1978-84, DT, ZA; 305. Úvaly, 22. 4. 86-20. 8. 88, ZA; 306. Zlatá, 2. 9. 87, ŠAP, ZA. 60/53: 307. Nechánice - hotel René, 2. 9. 87, ŠAP, ZA; 308. Říčany, 1980, LE. 60/54: 309. Božkov - NCHÚ Božkovské jezírko, 1985, ZÁRUBA (1988); 310. Mnichovice, 4. 8. 87, ŽÍTT; 1982-87, ZR; 311. Ondřejov, 1984-87, ZR. 61/54: 312. Pyšely, 1953, HO; 313. Senohraby, stálý výskyt, ČIHAŘ.
Okres Praha - západ 58/51: 314. Číčovice, 14. 6. 88, ŠAP; 315. Dobrovíz, 24. 7. 88, KL ; 316. Kněževes, do roku 1987, ČERNÝ; 24. 7.-5. 9. 88, KL; 317. Okoř, 1985-86, BOHÁČ; 318. Tuchoměřice - Pastviště, 14. 9. 87, ŠAP. 58/52: 319. Roztoky - zámek, 1985-88, BOHÁČ. 59/50: 320. Ptice, 16. 9. 87, ŠAP. 59/51: 321. Drahelčice, 17. 4.-20. 10. 88, ŠAP; 322. Hostivice, bez data, DUNDR in BOHÁČ ; 14. 9.-30. 9. 87, ŠAP, ZA; 323. Chýně, bez data, DUNDR in BOHÁČ; 324. Jeneč, 24. 7.-15. 8. 88, KL, ŠAP; 325. Krahulov - Krahulovská rokle; 326. Rudná Hořelice; 327. Zbuzany, vše 17. 4. 88, ŠAP. 60/51: 328. Černošice, 1987, DRAHNÝ in ČERNÝ.
223
60/52: 329. Libeň - ryb. Pytlík, VI/1987, T. a L. ERNESTOVI; 330. Vrané nad Vltavou, 4. 5. 86, ŠAP; V/1987, T. a L. ERNESTOVI; 331. Zvole, VI/1987, T. a L. ERNESTOVI. 61/52: 332. Pikovice, 1932, HO. Okres Příbram 62/48: 333. Strašice (okr. Rokycany), VIII/1979, ŠAP. 62/51: 334. Nový Knín, 1948, HO a ŠULC. 63/47: 335. Veselá (okr. Rokycany), 11. 8. 83, HROUDA in ŘEPA. 63/49: 336. Hoděmyšl, 14. 8. 88; 337. Rožmitál pod Třemšínem, 12. 8. 88, Oboje ŠAP a ZA. 63/51: 338. Solenice, 23. 7. 85, ŠAP; - Zavadilka, 30. 4. 88, PEŠEK, ŠAP; 339. Zduchovice, 10. 8. 88, ŠAP, ZA. 64/48: 340. Hvožďany, 12. 8. 88, ŠAP, ZA; - ryb. Hvožďanské; ryb. Vočert, oboje 4. 6. 88, ZA; 341. Pozdyně - ryb. v obci; ryb. Melín, oboje 4 .6. 88, ZA; 342. Starý Smolivec (okr. Plzeň - jih), 17. 9. 75, DURAS in ŘEPA. 64/49: 343. Bubovice - Bubovický ryb., 3. 6. 88; Koupě - ryb. Dražská koupě, 3. 6. 88 a 14. 4. 89; 345. Leletice, 12. 8. 88; 346. Vací-kov, 4. 6. 88; 347. Vševily, 12. 8. 88; 348. Zliv - Nový ryb., 3.6. 88, vše ŠAP a ZA. 64/50: 349. Kozárovice, 11. 8. 88, ŠAP, ZA. 64/51: 350. Klučenice; 351. Voltýřov, oboje 30. 4. 88, PEŠEK a ŠAP. 64/52: 352. Skoupý, 5. 7. 87, ZA.
Okres Rakovník 57/48: 353. Kounov, 1936, SL. 57/49. 354. Mšec, 80. léta, ŠM. 58/46: 355. Chotěšov, 16. 5. 83, ZA. 58/47: 356. Hořovický, 1985-86; 357. Kněževes - v obci, 1985-30. 4. 88; - areál JZD, 28. 6. 87, dvacet exemplářů v silážní jámě a ve vepříně; 358. Přílepy, 1985-86; - Malá skála, 9. 5. B8, vše KO. 58/48: 359. Chrášťany, 1985-86, KO, ŠKOUDLÍN; 360. Krupá - areál JZD a nádraží ČSD, 1987-88, CÍROVÁ a SL; 361. Luzná - Hlavačov, 80. léta, ŠM; 362. Nesuchyně - pískovna, 29. 7. 86-11. 6. 88, KL, KO, LA, PŠENČNÝ a SL, SO, ŠAP, ŠM, ZA, ZWACH; 363. Olešná, 1985-86, KO; 364. Rakovník - ve městě, 1985-87, LA, PŠENČNÝ in SL; - tankodrom, 1978, LA; 365. Rakovník - Tyršovo koupaliště, 1973, LA. 224
58/49: 366. Mšec - Červený ryb., VII/1987, KOTLÍK; - ryb. Jopát, 80. léta, ŠM; 367. Ruda - Brejl, 1988, PLESKOVÁ in SL; 368. Rynholec, 16. 5. 88, ZA. 59/46: 369. Jesenice, 1985-2. 9. 88, KL, LA, SL, ZA; 370. Podbořánky, 1988, PLESKOVÁ in SL. 59/47: 371. Šípy, 1986, SLAVÍK; 24. 5. 87, ZA. 59/49: 372. Račice - Kolouch, 2. 2. 87, LA; k extrémnímu datu nálezu viz úvodní text B. viridis; 373. Roztoky - Chaloupky, 1978, LAŇKA (1979); 374. Zbečno Klíčava, 21. 9. 88, ŠAP. 60/48: 375. Slabce, 1985-87, PŠENČNÝ in SL. ÚDAJE ZAŘAZENÉ PO UZÁVĚRCE RUKOPISU OKRES BEROUN 60/49: 377. Kublov, 19. 4. 89, ŠAP. 61/49: 378. Žebrák, 5. 5. 89, ŠAP. OKRES KLADNO 57/49: 379.Hřešice - Babinecký rybn., 23. 4. 89, KOTLÍK. OKRES KUTNÁ HORA 60/58: 380.Chotusice, 12. 5. 89; 381. Koudelov, 13. 5. 89, oboje KL a ZA. 60/59: 382.Lovčice; 383. Vinaře, oboje 12. 5. 89, KL a ZA. 61/58: 384.Tupadly; 385. Žleby, oboje 12. 5. 89, KL a ZA. OKRES MĚLNÍK 57/52: 386. Korycany, 20., 21. a 26. 4. 89; 387. Obříství - Semilkovice, 21. 4. 89, oboje ZA; 388. Zlosyň, 26. 4. 89, ZA a 9. 5. 89 FROUZ a KL. 57/53: 389. Kozly - Pod ploty, 26. 4. 89, ZA. Okres Nymburk 58/54: 390. Nové Kounice - Týnice, 29. 3. 89, ZA.
Okres Praha - východ 58/53: 391. Svémyslice, 31. 3. 89, ZA. Další dodatečně zařazené údaje Okres Beroun 225
61/49: 392. Drozdov, 14. 5. 89, ŠAP; 393. Hořovice - nádraží ČSD, 16. 5. 89; 394. Tlustice, 16. 5. 89, oboje ŠAP. Okres Kolín 60/56: 395. Červený Hrádek, 24. 5. 89, ZA.
Okres Kutná Hora 61/56: 396. Bláto; 397. Chmeliště; 398. Nová Ves - cihelna, vše 24. 5. 89, ZA. Okres Mladá Boleslav 55/54: 399. Skalsko, 11. 6. 89, ZA. 56/54: 400. Be.zno, 11. 6. 89, ZA. Okres Nymburk 57/54: 401. Jiřice - les Okrouhlík, 30. 5. 89, CHLOUPEK, ZA; 402. Stará Lysá, 4. 6. 89, CHLOUPEK, ZA. 57/55: 403. Benátecká Vrutice; 404. Lysá n. Labem - ve městě, oboje 30. 5. 89, CHLOUPEK, ZA. OKRES RAKOVNÍK 59/48: 376 Lubná - Na Martě, 3. 5. 89, ŠAP.
ZUSAMMENFASSUNG Vorliegende Arbeit fasst sämtliche zugängliche Angaben über das Vorkommen von sechs Froscharten (Bombina bombina, Bombina variegata, Pelobates ruscus, Bufo bufo, Bufo calamita, Bufo viridis) im mittelböhmischen Bezirk zusammen. Die weiteren sieben Froscharten werden in nächsten zwei Teilen der gleichnamigen Arbeit behandelt. Zusammengefasst wurden erstens die schon publizierten Daten, dann die an verschiedenen zoologischen Einrichtungen in der ČSR deponierten Angaben, weiter bisher unpublizierte durch eine Rundfrage gewonnene Befunde der zoologischen Mitarbeiter aber auch der Amateurforscher, und zuletzt, vor allem die eigenen unpubli-zierten Forschungen. Die Resultate sind bei einzelnen zoologischen Arten auf Punktkarten sowie auf quadratischen Karten aufgenommen.
226
Allen diesen Ergebnissen nach kann man voraussetzen, dass die ökologischen Ansprüche der einzelnen Gattungen mehr oder weniger verschieden sind. Während die Rotbauchunke fast über die ganze Fläche des verfolgten Gebietes regelmässig verbreitet ist, mit einer Konzentration der Befunde in den entwaldeten und an Teichen reichen Bereichen mit der Seehöhe von 160-600 m, kommt die Gelbbauchunke in heutiger Zeit nur in geringfügigen Resten im westlichen Teil des mittelböhmischen Bezirks vor. Knoblauchkröte wurde nicht in Barrandien gefunden und man kann bei ihr eine sichtliche Bindung am 1) Flussbett der Elbe, 2) an den an Teichen reichen Gebieten, was evident mit ihrer beschränkten Vermehrungsfähigkeit in den periodischen Gewässern hinsichtlich der langen larvalen Entwicklung zusammenhängt, verfolgen. Der mittelböhmische Bezirk ist zu den trockenen Gebieten der CSR mit der jährlichen durchschnittlichen Niederschlagsmenge von 500-600 mm zu rechnen. Das Vorkommen der Erdkröte ist im Grunde durchgehend, flächenhaft, aber die Kreuzkröte kommt nur in wenigen kleinen isolierten Gebieten, mit einer offensichtlicher Bindung an sandigen oder schütteren Boden, vor. Die Verbreitung der Wechselkröte bestätigt nur die Ansichten der älteren Autoren, welche sie zwischen die wärmeliebenden- und sy-nantropen Froscharten einreihen. Von den dreizehn Froscharten, die in dem verfolgten Gebiet vorkommen, ist die Wechselkröte am meisten resistent zu den negativen Zivilisationsumweltänderungen.
LITERATURA
ANDĚRA, M. (1984): Základní biologický průzkum luk na pozemcích VÚŽV Praha 10-Uhříněves v povodí Říčanky a Rokytky. Nepublikováno, msc. depon. u autora. ANONYMUS (1980a): Karlické údolí. Zpravodaj ČSOP Praha-západ 1980/1. ANONYMUS (1980b): Příroda Prahy 6. Nika 1/4: 4-6. BÁLEK, J., PEŠKOVÁ, A. (1987): Další údaje o rozšíření obojživelníků a plazů na území Severočeského kraje. Fauna Bohemiae sep-tentrionalis 12: 41-47. ČERNÝ, R. (1972): Kuňka obecná - ohnivá (Bombina bombina). Akvárium a terárium 15/4: 120. ČIHAŘ, J. (1981): Zoologický výzkum Velké Prahy se zřetelem k ur-banizačním faktorům (ryby, obojživelníci, plazi). Závěrečná tematická práce resortního výzkumného úkolu R 21/730, Národnímuzeum v Praze, msc. depon. u autora. DAMOHORSKÝ, M. (1987): Vycházka na Kounovské řady. Nika 8/1-2: 3839. DITTRICH, M. (1978): Nález ropuchy krátkonohé (Bufo calamita) na Kolínsku. Akvárium a terárium 21/3: 76-77. DITTRICH, M. (1983): Obojživelníci Kolínska. Informační zpravodaj Okresního aktivu SOP Kolín 1983/3: 1-3. FRIČ, A. (1872): Die Wirbeltiere Böhmens. Prag. FRIČ, A. (1873): Obratlovci země české. Seznam všech posud v Čechách pozorovaných ssavců, ptáků, plazů, obojživelníků a ryb. Archiv přírodověd, prozkoumání Čech 2, IV odd., pp. 1-148.
227
FRIČ, A., VÁVRA, V. (1901): Fauna der Gewässer Böhmens V. Archiv der Naturwissenschaftlichen Landesdurchforschung von Böhmen, XI. Band., Nro. 3. HANÁK, V. (1983): K výskytu a ekologii obratlovců v Praze. Natura Pragensis 2: 16-24. HANEL, L. (1986): K úhynu obratlovců na silnicích Podblanicka. Sborník vlastivědných prací z Podblanicka 26: 79-90. HAVLÍČEK, K., KORBA, P., VÁŇA, F. (1973): Příspěvek k poznání obojživelníků a plazů Podblanicka. Ibidem 14: 68-77. HOLEČKOVÁ, D. (1984): Ropucha zelená (Bufo viridis). Nika 5/4: 16. HOUBA, J. (1953): Čolek horský a blatnice česneková v Posázaví. Vesmír 32: 259. HOUBA, J. (1955): Blatnice česneková (Pelobates fuscus) v Posázaví. Živa 3/5: 192-193. HOUBA, J. (1965); Blatnice skvrnitá v okolí Prahy. Ochrana přírody 6: 104. HROMÁDKA, J., PEŠKOVÁ, A., VOŽENÍLEK, P. (1982): Rozšíření obojživelníků a plazů na území Severočeského kraje. Fauna Bohemiae septentrlonalis 7: 65-121. KEROUŠ, K. (1987): Zpráva o výskytu plazů a obojživelníků v navrhované oblasti klidu v Praze 4. Nepublikováno, msc. depon. na Pražském středisku SPPOP. KEROUŠ, K. (1988): Ropucha na sídlišti. Nika 9/9-10: 196-197. KLEMENT, D.(19B5): Zjištěni stavu obojživelníků v jihovýchodní oblasti Horních Počernic. Nepublikovaná studie 12. ročníku Biologické olympiády, msc. depon. na Pražském středisku SPPOP. KNÍŽETOVÁ, L., PECINA, P., PIVNICKOVÁ, M. (1987): Prověrka malo-plošných chráněných území a jejich návrhů ve Středočeském kraji. Bohemia centralis 16: 1-262. KOLEKTIV (1983-86): Evidenční tabulky. Výsledky akce „Evidence vodních ploch s výskytem obojživelníků" vyhlášené UV ČSOP, depon. na sekretariátu ČSOP v Praze. KOMÁREK, J. (1941): Neznámá tvář Prahy. Praha. Krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody, Hybernská 18, Praha 1, materiály v Rezervačních knihách a dalších položkách depon. na tomto středisku. KŘÍŽKOVÁ, E. (1987): Zachráníme je? Informační zpravodaj Okresního aktivu SOP Kolín 1987/2: 5. KULICH, J. (1985): Srovnání některých aspektů bionomie Rana temporaria a Rana dalmatina s poznámkami o četnosti populace a prostorové aktivitě Rana temporaria. Diplomová práce, msc. depon. na Přírodovědné fakultě UK v Praze. LÁC, J. (1968): Obojživelníky - Amphibia. In Oliva, O., Hrabě, S., Lác, J.: Stavovce Slovenska I. SAV Bratislava: 231-312. LAŇKA, V. (1979): Herpetologická inventarizace SPR Stříbrný luh. Nepublikováno, msc. in RK, depon. na KSSPPOP v Praze. LAŇKA, V. (1980): Návrh na zřízení CHÚ Nezabudické skály. Nepublikováno, msc. depon. na KSSPPOP v Praze. LAŇKA, V. (1981): Fauna obojživelníků a plazů CHKO Křivoklátsko. Nepublikováno, msc. depon. na OK ONV Rakovník. LAŇKA, V. (1983): První území s komplexní ochranou plazů na Křivoklátsku. Bohemia centralis 12: 129144. LEGOVÁ, J. (1983): Skřítek Hajásko má strach. Nika 4/1: 5-6.
228
LEISKÝ, O. (1959): Neobvyklý výskyt čolků. Ochrana přírody 14/1: 4-6. LENSKÝ, V., HANEL, L. (1986): Výsledky průzkumu CHPV Křečovický potok. Sborník vlastivědných prací z Podblanicka 27: 43-58. MACKO, J. (1964): Teraristický kroužek při Okresním domě pionýrů a mládeže v Rakovníku. Akvárium a terárium 7/5-6: 92. MATOUŠ, J. (1987: Výskyt a pozorování obojživelníků v okolí Čelákovic. Nepublikovaná studie biologické olympiády, msc. depon. KSMP Čelákovice. MIKÁTOVÁ, B. (1988): Soupis faunistických údajů ze sbírek Krajského muzea východních Čech v Hradci Králové. Nepublikováno, msc. depon. v archivu autorů. MODR, E., CHRZ, V. (1986): Mokřady u Modřanského zdymadla. Nika 7/8: 172. MORAVEC, J. (1978): Obojživelníci a plazi okolí Vlašimi. Sborník vlastivědných prací z Podblanicka 19: 89-99. MORAVEC, 3. (1986a): Preliminary report on the distribution of amphibians in Czechoslovakia. Pp. 665-670 in Roček Z. (ed.):¨Studies in Herpetology. Prague 1986. MORAVEC, J. (1986b): Společná zimoviště zmijí.. - Živa 34/1: 33. Národní muzeum - kartotéka depozitáře zoologického oddělení Národního muzea v Praze. NOVÁK, J. (1981): Několik poznámek k herpetofauně Nymburského okresu. Práce Polabského muzea v Poděbradech A/3: 64-67. OLIVA, 0. (1951): Obojživelníci rakovnického okolí se zřetelem k nově zjištěné lokalitě skokana skřehotavého (Rana ridibunda Pallas). Akvaristické listy 23/2: 17-19. OPATRNÝ, E. (1959): Ropucha bachratá (Bufo calamita). Živa 7/5: 192. OPATRNÝ, E. (1973): Obojživelníci. In Hrabě, S., Oliva, 0., Opatrný, E.: Klíč našich ryb, obojživelníků a plazů. Praha: 213-278. OPATRNÝ, E. (1978): Beitrag zur Erkenntnis der Verbreitung der Amphibienfauna in der Tschechoslowakei. Acta Universitatis Pa-lackianae Olomucensis, Fac. rer. nat. 59: 205-220. OPATRNÝ, E. (1982): Dritte Ubersicht der Ergebnisse der herpetolo-gischen faunistischen Aktion. Ibidem 75: 95-103. OPATRNÝ, E. (1985): Některé pozoruhodnější výsledky faunistické akce. Akvárium a terárium 28/5: 2932 a příloha. PALACKÝ, J. (1857): Verzeichniss der böhmischen Amphibien. Lotos 7: 256. PECINA, P. (1985): Příspěvek k faunistice SPR Hrabanovská černava. Nepublikováno, msc. depon. na KSSPPOP v Praze. PODANÝ, Č. (1966): Herpetologie Benátecka. Labores musei in Benátky nad Jizerou 2/2-4: 66-75. PODANÝ, Č., STUDNIČNÝ, J., HYKA, R. (1967): Obojživelníci a plazi okresu Boleslavského. Ibidem 3/4: 59-63. PRAŽÁK, J. P. (1898): Systematische Uebersicht der Reptilien und Batrachien Böhmens. Zool. Jahrbüche, Abt. Syst., Geograph, und Biol. der Thiere, Jena, 11: 173-234. REHÁK, I. (1982): Omyly žabích samečků. Živa 30/2: 68-69. ROTH, P. (1979): Souhrnná zpráva o průběhu faunistického výzkumu obojživelníků a plazů na okrese Mladá Boleslav v roce 1979. Nepublikováno, msc. depon. u autora.
229
ROTH, P. (1980): Průzkum výskytu obojživelníků a plazů středního Pojizeří. Památky a příroda 5/7: 442444. ŘEPKA, V. (1900): Zvířena. In Kolektiv: Kolínsko a Kouřimsko, sešit č. 3; vyd. učitelstvo školního okresu Kolínského, Kolín. SAMŠIŇÁK, K. (1948): Nové naleziště blatnice česnekové (Pelobates ruscus Laur.). Akvaristické listy 20/5: 58. SAMŠIŇÁK, K. (1968): Které obojživelníky a plazy můžeme potkat na Sobotecku. Zpravodaj šrámkovy Sobotky 5/3: 24-25, 4: 34-35, 5: 46-47, 6-7: 58-59. SAMŠIŇÁK, K. (1973): Zvířena Českého ráje. Práce a studie, Pardubice, 5: 109-128. SKLENÁŘ, J., ROČEK, Z. (1979): Z00geografie obojživelníků a plazů východních Čech. Vyd. Krajské muzeum Hradec Králové. ŠACHL, J. (19B2): Obojživelníci. Plazi. In Čmejlová, J. a kol.: Příroda Nymburská a její ochrana. Vyd. Polabské muzeum Poděbrady . ŠACHL, J. (1986): Obojživelníci na Poděbradsku a Nymbursku. Polabí, vlastivědný sborník Oblastního muzea Poděbrady 1986/3-4: 6.6-71. ŠEBEK, S. (1981): Chráněná území okresu Nymburk. Práce Polabského muzea v Poděbradech A/3: 94140. ŠIMŮNEK, V. (1948): Blatnice česneková (Pelobates fuscus). Akvaristické listy 20: 106-107. ŠÍSTEK, F. (1987): Inventarizace výskytu plazů a obojživelníků v CHPV Meandry Botiče a CHP Obora Uhříněves v Praze 10. Nepublikováno, msc. depon. Pražské středisko SPPOP v Praze. ŠMAHA, J. (1980): Inventarizační zoologický průzkum SPR Stříbrný luh. Nepublikováno, msc. depon.in RK na KSSPPOP v Praze. ŠMAHA, J. (1983): Inventarizační průzkum fauny v NCHÚ Prameny Klíčavy. Nepublikováno, msc. depon na KSSPPOP v Praze. ŠMAHA, J. (1984): Inventarizační zoologický průzkum SPR Vůznice. Nepublikováno, msc. depon. in RK na KSSPPOP v Praze. ŠPINAROVÁ, J. (1978): Obratlovci rybníku Hamerák a jeho okolí. Nepublikovaná studie Natura semper viva, msc. depon. u autorky. ŠTĚPÁNEK, O. (1949): Obojživelníci a plazi zemí českých. Archiv pro přírodovědný výzkum Čech, nová řada, svazek 1/1: 1-122. TICHÝ, H. (1985): Obratlovci lesního celku „V Hlubokém" u Peruce. Fauna Bohemiae septentrionalis 10: 9-20. TRPÁK, P. (1988): Současná ochrana živočichů v ČSR. Pp. 43-168 in Čeřovský, J., Trpák, P., Damohorský, M.: Rukověť ochránce přírody III. Vyd. MK ČSR. VLACH, V. (1933): Plazi a obojživelníci. In Kolektiv: Kolínsko a Kouřimsko. Nečíslovaný sešit, vyd. učitelstvo školního okresu Kolínského, Kolín. VOGEL, Z. (1937): Terrarium. Přítel přírody 3/4: 53-54. VOŽENÍLEK, P., VONDRÁČEK, J. (1973). Obojživelníci a plazi Severočeského kraje. Vlastivědný sborník, Litoměřice, 10: 119-129.
230
VORÁČEK, K. (1966): K výskytu některých druhů obojživelníků v okolí Kostomlat nad Labem. Polabí, vlastivědný sborník Oblastního muzea v Poděbradech 1966/1-2: 28-29. ZÁRUBA, P. (1988): Fauna a flóra Jezera v Mnichovicích - Božkově. Bohemia centralis 17: 29-38. ZAVADIL, V. (1984): Hlasy a biologie žab v době rozmnožování. Naší přírodou 4/4: 20-21, 4/5: 20-21, 4/6: 18-19. ZAVADIL, V., DITTRICH, M., ŠAPOVALIV, P. (198B): Rozšíření ocasatých obojživelníků ve Středočeském kraji. Bohemia centralis 17: 169-209. ZWACH, I. (1987): Přehled lokalit s výskytem obojživelníků a plazů v ČSSR zjištěných v období 19741985. Nepublikováno, msc. depon. v Okresním muzeu Bruntál.
Ostatní citované materiály (korespondence a zápisy z konzultací) ADAMEC, M. (1987, 1988): (Herpetologická pozorování na Kounovsku) -
in litt.
ANDĚRA, M. (1986-1988): (Výskyt obojživelníků ve Středočeském kraji) - in verb. ANONYM - podepsán pseudonymem B. PRAVDA (1988): (Herpetologické informace z Čech se zřetelem na introdukce) - in litt. BALAŽÍK, P. (1987): (Poznatky o herpetofauně středních Čech) - -
in verb.
BEJBL, M. (1987): (Herpetologická pozorování v okresech Nymburk a Praha - východ) - in litt. BEJČEK, V. (1987): (Nálezy obojživelníků v Čechách) - in verb. BERNARD, K. (1987): (Historický a současný výskyt herpetofauny na Mělnicku) - in verb., in litt. BOHÁČ, J. (1986, 1988): (Herpetofauna středních Čech) - in litt. BRATKA, J. (1987): Pozorování obojživelníků a plazů v okrese Praha - východ) - in litt. BREJŠKA, M. (1987): (Batrachologická pozorování v Praze) - in verb. ČERNÝ, R. (1987, 1988): (Herpetologická pozorování v Čechách) - in verb. , in litt. ČIHAŘ, J. (1987): (Poznámky k výskytu batrachofauny v Praze a okolí) - in verb. DAMOHORSKÝ, M. (1987): (Herpetologická pozorování v Čechách) - in litt. DEJMALOVÁ, Š. (1988): (Poznatky o ropuše zelené) - in verb. DOKTOR, F. (1987): (Lokality výskytu obojživelníků) - in verb. DITTRICH, M. (1986, 1987): (Výskyt obojživelníků ve středních Čechách se zaměřením na Polabí) - in verb., in litt. ERNEST, L., ERNEST, T. (1987): (Herpetofauna středních Čech) - in litt. FARION, R. (1986): (Nálezy obojživelníků ve středních Čechách) - in litt. FARKAČ, J. (1987, 1988): (Herpetofaunistické poznatky ze Středočeského kraje) - in verb., in litt. FIALOVÁ, Š. (1987): (Nálezy obojživelníků na Kolínsku a Kutnohorsku) - in litt. FORMÁNEK, J. (1987): (Nálezy obojživelníků v Čechách) - in verb. FORMÁNKOVÁ, A. (1987): (Pozorování obojživelníků na Kutnohorsku) - in litt. FRANK, S. (1987): (Herpetofauna okolí Řevnic) - in litt. FUCHS, R. (1987): (Výskyt obojživelníků ve středních Čechách) -in litt. GABRIELOVÁ, N. (1986): (K výskytu obojživelníků na Nymbursku) - in verb. • GALIA, M. (1987): (Nálezy obojživelníků ve středních Čechách) -in litt. GOMBÁŠ, Š. (1988): (Nálezy herpetofauny v Čechách) - in verb. GRINDL, T. (1986, 1987): (Herpetofauna Mladoboleslavska) - in litt.
231
HANÁK, V. (1986): (Nálezy obojživelníků v Čechách) - in verb., in litt. HANEL, L. (1986, 1988): (Herpetofauna Benešovská) - in verb., in litt. HARCUBA, (1986): (Poznámky k obojživelníkům v Praze) - in verb. HERINK, J. (1987): (Herpetologická pozorování v Čechách) - in litt. HLAVIČKA, P. (1987, 1988): (Výskyt obojživelníků v ČSSR) -in litt. HCRÁČKOVÁ, 3. (1987): (Ropucha zelená v Praze) - in litt. HOTTMAR, V. (1986): (Herpetofauna v okolí Velvar) - in litt. HOUBA, J. (1988): (Batrachologické nálezy v Čechách v letech 1927-1986) - in verb., in litt. CHALUPA, Z. (1988): (Herpetologická poznatky ze středních Čech) -
in litt.
CHALUPECKÝ, P. (1937): (Herpetofauna středních Čech) - in litt. JAHODA, M. (1935): (Herpetofauna okolí Konopiště) - in litt. JARUŠEK, J. (1987): (Výskyt obojživelníků v Praze) - in litt. JENIŠTA, B. (1987, 1988): (Herpetofauna středních Čech) - in litt. KAFKA, M. (1988): (Obojživelníci Mělnická a Mladoboleslavska) - in litt. KÁLAL, L. (1987): Herpetofauna Jevanských rybníků) - in litt. KARLÍKOVA, O. (1987): (Poznámky k výskytu obojživelníků) -in verb. KAŠTÁNEK, A. (1987): (Herpetofauna v CHÚ Divoká Šáťka) - in litt. KAVKA, T. (1987, 1988): (Herpetofauna středních Čech) -in litt. KOCEV, V. (1987): (Obojživelníci okolí Lysé nad Labem) -in litt. KOCOUREK, P. (1986, 1987): (Nálezy obojživelníků ve středních Čechách) - in litt. KOHEL, M. (1987, 1989): (Nálezy obojživelníků v ČSR) - in verb. in litt. KOHOUT, M. (1989): (Herpetologická pozorování v ČSSR) - in verb. KOLMAN, P. (1987, 1988): (Herpetologická pozorování v ČSR) - in litt. KOŘÍNEK, V. (1987): (Nálezy obojživelníků v českých krajích) -in litt. KOTLÍK, P. (1988): (Herpetofauna na Slánsku a Mšecku) - in litt. KRÁL, D. (1987, 1988): (Herpetofauna středních Čech) - in verb., in litt. KRÁL, M. (1988): (Batrachofauna na Mělnicku) - in litt. KRÁSA, R. (1987): (Poznámky k výskytu obojživelníků) - in verb. KRÁTKÝ, J. (1987): (Výskyt ubojživelníků na Nymbursku) -in litt. KRUML, J. (1988): (Herpetologická nálezy na Kolínsku) - in litt. KŘÍŽ, J. (1986, 1987): (Obojživelníci v okolí Úval) - in verb. KŘÍŽEK, J. (1987, 1988): (Obojživelníci v okolí Prahy) - in litt. KUČERA, T. (1987): (Herpetologická pozorování v Čechách) - in litt. LAŇKA, V. (1986, 1987, 1988): (Obojživelníci okresu Rakovník -herpetologická inventarizace) - in verb., in litt. LENSKÝ, V. (1987): (Herpetofaunistické údaje z Benešovská) -in litt. LEYPOLD, J. (1986, 1987): (Herpetofauna okolí Prahy) - in litt. LOŽEK, V., sen. (1988): (Historie a současnost výskytu obojživelníků a plazů v ČSSR) - in verb. LUMPE, P. (1988): (Poznatky o herpetofauně Mělnická) - in verb. MÁCHA, P. (1986, 1987, 1988): (Batrachofauna středních Čech) - in litt. MACHALA, L. (1988): (Herpetologická pozorování v Čechách) -in litt.
232
MAREK, L. (1988): (Herpetofauna v okolí Velké Prahy) - in litt. MELDA, L. (1986, 1988): (Herpetologická nálezy v okrese Benešov a Kutná Hora) - in litt. MIKULÁŠ, R. (1987) : (Pozorování obojživelníků v Čechách) - in litt. MINDL, V. (1988): (Poznámky k výskytu obojživelníků) - in litt. MORAVEC, J. (1987, 1938): (K výskytu obojživelníků ve středních Čechách) - in verb., in litt. MOUDRÝ, Z. (1986, 1987, 1988): (Herpetofauna středních Čech) - in litt. MRÁZEK, J. (1988): (Obojživelníci okolí Černošic) - in litt. NERGER, R. (1987): (Batrochologické črty z Čelákovická) - in litt. OLIVA, O. (1984, 1987): (Několik herpetologických nálezů ze středních Čech) - in verb. OTTLOVÁ, P. (1987): (Poznámky k výskytu obojživelníků) - in verb. PAVLÁSEK, J. (1937): (Herpetofauna v obvodu Prahy 10) - in verb. PAVLIŠTA, J. (1987): (Herpetofauna ve čtverci 55-56) - in litt. PECINA, M. (1986, 1937, 1988): (Herpetofauna Kokořínska) - in litt. PECINA, P. (1986, 1987, 1988): (Batrachologické nálezy na území Středočeského kraje) - in verb. PELZ, P. (1987): (Pozorování herpetofauny v pražském okolí) – in verb. PEŠEK, P. (1988): (Obojživelníci na Kladensku a Rakovnicku) -in litt. PEŠKE, L. (1987): (Herpetologická pozorování v Praze) - in verb. PEŠKOVÁ, A. (1987, 1988): (Obojživelníci a plazi CHKO Český kras a poznámky k výskytu v jiných oblastech) - in verb., in litt. POMYKAL, J. (1988): (Herpetologická pozorování v Čechách) – in litt. PONDĚLÍČEK, M. (1987):(Obojživelníci v obvodu Prahy 3) - irt litt. REHÁK, I. (1987): (Doplňky k výskytu obojživelníků) - in verb. REJSEK, J. (1988): (Výskyt obojživelníků v Čechách) - in litt. RIEGER, M. (1987): (Středočeská batrachofauna) - in verb., in litt. RODER, R. (1987): (Nálezy obojživelníků na Rakovnicku) - in litt. ROTH, P. (1986, 1987, 1988): (Batrachologické nálezy v Čechách. oučasné poznatky o rodu Bombina v Evropě) - in verb., in litt. RUS, I. (1986, 1987, 1988): (Herpetofauna Kolínska) - in litt. RYDLO, J. (1986, 1988): (Herpetofauna středních Čech) - in litt. ŘECHTÁČEK, V. (19B5, 1986): (Obojživelníci okolí Krnska) – in litt. ŘEPA, P. (1987): (Herpetofauna hraniční oblasti kraje Středočeského a Západočeského) - in litt. SAMŠIŇÁK, K. (1987): (Dodatky k herpetofauně Sobotecka) - in verb., in litt. SKÁLA, P. (1986, 1983): (Herpetofauna okolí" Štěchovic a na Podblanicku) - in verb., in litt. SLAVÍK, R. (1987): (Nálezy herpetofauny v Čechách) - in verb. SMRČEK, M. (1987): (Herpetologická pozorování v okolí Prahy) – in litt. SMUTNÝ, Z. (1987): (Herpetologické poznatky z Mladoboleslavska) -in litt. SOMOL, V. (1987, 1988): (Pozorování herpetofauny na okrese Rakovník a Kladno) - in verb., in litt. SOUČEK, Z. (1986, 1987, 1988): (Herpetologická inventarizace okresu Nymburk) - in verb., in litt. SPOUSTOVÁ, J. (198B): (Poznámky k výskytu obojživelníků) - in litt. STEHLÍK, I. (1988): (Nálezy obojživelníků v Cechách) - in verb. STEHNO, J. (1987): (Obojživelníci a plazi na Mělnicku) - in litt.
233
STŘIHAVKA, M. (1987, 1988): (Batrachologické údaje ze Základní kartotéky biofondu Prahy 10; nálezy obojživelníků v Čechách) -in litt. ŠAFRÁNEK, V., sen. (1987): (Poznámky k pozorování obojživelníků plazů v Čechách) - in litt. ŠIFTA, J. (198B): (Herpetofauna Mladoboleslavska) - in litt. ŠÍSTEK, F. (1987, 1988): (Nálezy obojživelníků v Čechách) – in litt. ŠKODA, L. (1985, 1986, 1987): (Faunistická pozorování obojživelníků a plazů ve středních Čechách) - in litt. ŠKOPEK, J. (1988): (Herpetologická údaje z Čech) - in verb. ŠKOUDLÍN, J. (1987): (Pozorování obojživelníků v Čechách) - in verb. ŠMAHA, J. (1985, 1986, 1988): (Zjištění stavu obojživelníků a plazů v CHKO Křivoklátsko a dalších lokalitách) - in verb., in litt. ŠMÍD, P. (1986): (Herpetologická nálezy v Čechách) - in litt. ŠŤASTNÝ, K. (1986, 1988): (Batrachofauna na Kolínsku a Nymbursku) - n verb. ŠŤASTNÝ, S. (1987, 1988):(Fauna obojživelníků a plazů středních ČECH) - in verb. STIFTER, P. (1986): (Herpetologická poznámky z Mladoboleslavska) - n litt. ŠTRYCH, V. (1988): (Obojživelníci Středočeského kraje) - in litt. TĚŠÍK, I. (1987): (Nálezy bojživelníků v Praze) - in litt. TICHÝ, H. (1987): (Herpetologická pozorování na Křivoklátsku) -in litt. URBÁNEK, L. (1986): (Výskyt obojživelníků na Nymbursku) - in litt. VAŠÁK, P. (1986, 1987): (Herpetofauna na Benešovsku) - in litt. VERGNER, I. (19B6, 1987, 1988): (Výsledky faunistického průzkumu obojživelníků a plazů na Kutnohorsku) - in verb., in litt. VESELÝ, J. (1987): (Výskyt plazů a obojživelníků v Čechách) – in litt. VESELÝ, M. (1987): (Herpetologická pozorování v Čechách) - in litt. VÍTA, R. (1988): (Poznatky o herpetofauně středních Čech) - in litt. VODĚRA, J. (1987): (Údaje k fauně obojživelníků ČSR) - in litt. VOSTŘÁK, M. (1988): (Nálezy obojživelníků v Čechách) - in verb. WONDREYS, J. (1988): (Zaznamenaný výskyt obojživelníků a plazů v ČSR) - in verb., in litt. ZAŇKA, M. (1987, 198B): (Poznatky o výskytu obojživelníků ve Středočeském kraji) - in verb., in litt. ZÁRUBA, P. (1986, 1987): (Herpetologická pozorování v Čechách) -in litt. ZIEGLER, V. (1986, 1987, 1988): (Batrachologické poznámky z Čech Moravy) in litt. ZÚBER, M. (1988): (Herpetofauna na Mladoboleslavsku) - in litt. ZWACH, I. (1987, 1988): Herpetologická pozorování v Čechách) - i litt. ŽÍTT, J. (1988): (K výskytu obojživelníků v Čechách) - in litt.
Adresy autorů
MUDr. Vít Zavadil
Petr Šapovaliv
Čs. armády 107 250 83 Škvorec
Dvořákova 766 273 51 Unhošť
234
Bohemia centralis 19: 235 — 259, 1990
Informace o batrachofauně biosférického rezervátu Křivoklátsko Information über die Batrachofauna der biospherischen Reservation Křivoklátsko
Jiří ŠMAHA
Cílem tohoto sdělení je uvedení údajů o batrachofauně biosférického rezervátu CHKO Křivoklátsko (dále jen CHKO), které autor nashromáždil během zoologického inventarizačního průzkumu v posledních deseti letech. Průzkum byl sice zejména zacílen na terestrickou faunu jiných taxonomických skupin, nicméně též byly získány mnohé informace o žabách a ocasatých obojživelnících. Tento materiál byl pak ještě doplňován přímým průzkumem vodních zdrojů. Práce je tak souhrnem prvních údajů, avšak vzhledem k rozsáhlosti, biologické důležitosti a obecné významnosti této tematiky z hlediska ochrany životního prostředí je již předložena jako předběžný podklad pro hloubkový batra-chologický průzkum. Mnohé tyto údaje jsou obsaženy v inventarizačních elaborátech, které autor dodává v rukopisné formě orgánům ochrany přírody (Správa CHKO, SSPPOPSK, SÚPPOP). Některé orientační informace mohly již být poskytnuty r. 1984 RNDr. J. Moravcovi (Nár. muzeum, Praha) při příležitosti celoevropského herpetologického sympozia (MORAVEC 1986) a r. 1986 MUDr. V. Zavadilovi (Škvorec) pro herpetofaunistickou studii Středočeského kraje (ZAVADIL, DITTRICH, ŠAPOVALIV 1988; v redakci hoc loco). Tyto údaje jsou v nynější práci též zahrnuty a upřesněny. Autor vyslovuje poděkování náměstku ředitele SSPPOPSK RNDr. M. Rivolevi a vedoucímu Správy CHKO Ing. P. Štěpánkovi za umožnění průzkumů; Ing. P. 235
Štěpánek často i osobně zajišťoval dopravu na. lokality. Rovněž autor děkuje RNDr. Z. Ročkovi, CSc. (PřF UK, Praha) a MUDr. V. Zavadilovi, kteří laskavě zapůjčili autorovi magnetofonové nahrávky hlasů některých druhů žab; p. b. V. Laňka autorovi demonstroval některé lokality vně CHKO. Poděkování náleží i všem dalším níže uvedeným informátorům. POPIS TERÉNU Z administrativního hlediska terén CHKO (62 792 ha) sestává z částí pěti okresů (O.): Rakovník (Ra; ca 32 472), Beroun (BE; 16 437 ha), Rokycany (RO; 8178 ha), Kladno (KL; 4649 ha) a Plzeň-sever (PS; 1056 ha), náležejících do kraje Středočeského (K. Stč: RA, BE, KL) a Západočeského (K. ZČ: RO, PS). Při rovnoměrné prozkoumanosti území by mělo platit, že pravděpodobnost nálezu druhů ubikvistních a hojných nebo i sporadických a náhodně roztroušených je největší v O. RA a klesá ve směru uvedeného pořadí v okresech, neuplatní-li se zvláštní gradienty. Oblast leží v dešťovém stínu a je poměrně teplá a suchá (roční x : t = 7-8,5 °C, dešťové srážky = 500-550 mm). Terén leží v nadmořské výšce 223-616 m a je reliéfově velice členěný. Uprostřed protéká v četných meandrech řeka Berounka, do níž z obou stran směřuje mnoho silně do terénu zaříznutých vodotečí. Mikroklima jednotlivých stanovišť (st.) je zde též silně závislé na jejich situaci v terénu; klimatické inverze jsou běžné (nadmořská výška je níže udávána jen výjimečně). Na náhorních plošinách, v prameništích, podél údolních vodotečí 1. i 2. řádu i v říčním luhu je mnoho drobných mokřadů, tůněk a slepých ramen, které spolu s uměle vybudovanými nádržemi tvoří poměrně hustou síť líhnišť. Geologický podklad je tvořen převážně algonkickými břidlicemi a kambrickými vulkanity, bazičtější horniny (např. spility) se vyskytují jen lokálně. Půdy jsou velmi kamenité, písčité biotopy vzácné. Většina oblasti (64 %) je zalesněna. Jsou zde mnohé přirozené lesní porosty, na něž se často vztahuje zvýšená ochrana (19 SPR, 2 CHPV). Obojživelníci byli zjišťováni během průzkumů CHKO v 10 SPR (74 stanovišť; v závorkách čísla stanovišť, jejichž seznam viz níže): „Brdatka" (106, 107), „Jouglovka" (26), „Kohoutov" (213), „Na Babě" (112), „Stříbrný luh" (188-193), „Týřov" (1-12, 14, 16, 25, 95-103, 167, 169-173), „U Eremita" (61-63), „ Velká Pleš" (60, 65), „Vůznice" (3444, 51-54, 57, 178-186), „Vysoký Tok" (70, 71, 73), v 1 CHPV - "Nezabudická skály" (198), ve 2 územích navržených za SPR - „Lípa"
236
(210), „Prameny Klíčavy" (164) a mimo CHKO ve 2 SPR v okresu Rakovník „Červené rašeliniště" (142) a „Přílepská skála" (145). Flóra se vyznačuje významným zastoupením bučin, suťových lesů a porostů s jedlemi (KOLBEK, 1988). Botanická charakteristika je dána zejména společenstvy (zkratky v závorkách): Alnetum glutinosae (AG), olšiny mokřadní a fragmenty olšin prameništních; AceriCarpinetum (AC), habrová a lipová javořina suťová; březina (BŘ), snad navozená uměle; Carici-Alnetum (CA), olšina ostřicová s rašeliníkem; Cynancho-Quercetum typicum (CQT), poëtosum (CQP), tolitová doubrava zakrslá, lipnicová; formace skalní stepi (FSS); kamenné pole na svahu (KP); Lunario-Aceretum (LA), klenina měsíčnicová; Luzulo-Fagetum (LF), biková bucina; Luzulo-Quercetum (LQ), biková doubrava; Melampyro-Carpinetum (MC), habrová doubrava; Pino-Quercetum (PQ), borová doubrava; Potentillo-Quercetum (POQ), mochnová doubrava; „Pinetum relictum" (PR), bor svazu Dicrano-Pinion ; Stellario-Alnetum (SA), olšina ptačincová; Salicetum triandrae .(ST), luh Berounky s křovitými vrbami; Tilio-Fagetum (TF), lipová bucina květnatá; Viscario-Quercetum (VQ), zakrslá doubrava smolničková. - Mimoto ovšem rozlišovány i borové kultury (BOK), modřínové (MOK) a smrkové (SMK). V oblasti existují určité z00geografické gradienty. Termofilní prvky se nejvíce vyskytují u jejího východního okraje; montánních přibývá v jihozápadním směru. METODIKA Průzkumy byly prováděny v období VI. 1979 - IX. 1988; dodatečně bylo v III. 1989 prošetřeno 50 vodních plošek při osmi večerních exkurzích. Maloplošným chráněným územím byla vždy věnována zvýšená pozornost. Za účelem porovnání fauny byla provedena série exkurzí za hranice CHKO do území okresů Rakovník a Rokycany. Obojživelníci byli též náhodně odchytáváni do zemních pastí (0,5litrové sklenice „masovky", naplněné do třetiny 4% formalínem a zakopané po hrdlo do země), které bylo nutno používat k odchytu určitých členovců od června 1979 do března 1988. Bylo možno je aplikovat jen se zvláštním povolením orgánů ochrany přírody. Při akci nebyly pasti kryty drátěnými síťkami, aby nebyl brzděn odchyt některých členovců. Celkem bylo použito 35 pastí. Počet v jednotlivých biotopech (společenstvech): Ag 7, AC 29, Bř 2, CA 11, CQt + VQ 22, CQp 2, FSS 26, KP 38, LA 5, LF 18, FQ 6, MC 22, PQ 17, PoQ 5, Pr 5, SA 31, St 7, TF 35, BoK 5, MoK 4, SmK 15, paseka 2, vlhké louky 17, mezofilní louky a pole s ruderály a remízky 23.
237
Každá past byla exponována vždy jen jeden rok od března do začátku prosince s výjimkou akcí r. 1979 (dokončena v r. 1980), 1986-1987 (12měs. exp.) a níže uvedeného st. č. 95 (po 2 roky). Materiál byl z pastí vybírán a konzervační tekutina doplňována ca po 1 měsíci. Během dotyčných 8,5 let byl nashromážděn dosti početný materiál, který byl odevzdán katedře systematické zoologie PřF UK v Praze. Jakožto velice praktická metoda byl prováděn zvláště v posledních letech akustický průzkum výskytu žab. Odposlech byl doplňován optickým pozorováním (např. hlasy B. bufo jsou neadekvátní k množství a jde často je o „Befreiungsruf"). Při druhové determinaci chycených exemplářů (ex.) byla použita všechna běžná kritéria, např. u skokanů i mozoly na končetinách, dorzolaterální kožní lišty aj.; při determinaci pulců bylo vždy použito několika exemplářů z daného líhniště a určení provedeno pomocí stereolupy i podle retních dentikulárních řad. K označování vývojových stadií používáno zkratek: adult. (v případech akustického zjištění nepoznamenáváno), juv. (velmi mladé ex. žab), l. (larva), 1.+ (čolci se zbytky vnějších zaber a žabky s rudimentem ocasu, resp. špičatým zakončením těla), o (ova, snůška), pull. (ropuchy a skokani o tělesné délce do 2 cm), subadult (blížící se velikostí dospělci); p = pár ex. v amplexu neb s epigamními projevy; cf. (nedospělý ex., náležící nejspíše dotyčnému druhu). Lokalizace byla prováděna na základě administrativních jednotek, obecních katastrů, biogeografické středoevropské kvadrátové sítě a mikrokvadrátů o délce ca 1 km z této sítě odvozených a značených podle metody, kterou používá Botanický ústav ČSAV a Správa CHKO Křivoklátsko - každý kvadrát je dělen zleva doprava a odshora dolů na díly A, B, C, O a každý díl na 5 x 5 mikrokvadrátů (č. 1-25). Denní data většiny nálezů jsou v inventarizačních elaborátech a v kartotéce autora. Informátoři (A-N = níže používané označení informátora; H, F in litt.; ostatní in verb.; G též fotodokumentace P. fuscus, st. č. 104): (A) Černý V., Ing., Křivoklát; (B) Hošek J., RNDr., ÚÚG Praha; (C) Jungmann J., Křivoklát; (D) Kasalický I., Ing., Správa CHKO; (E) Kohlíková M. , Praha, členka ČSOP Křivoklát; (F) Kolbek J., RNDr. CSc, BÚ ČSAV, Průhonice; (G) Laňka V., p. b., ODPM Rakovník; (H) Staněk R., SMP při Správě CHKO Křivoklát; (I) Sapovaliv P., Unhošť; (J) Škarpová M., Správa CHKO; (K) Štěpánek P., Ing., ved. Správy CHKO; (L) Veselý J., Hudlice, strážce CHKO; (M) místní rybáři, Všetaty; (N) dtto, Zbiroh.
238
VÝSLEDKY V záznamu zde předloženém je uvedeno zjištění obojživelníků v katastrech 43 obcí a v 221 stanovištích v CHKO a v 7 kat. a 18. st. vně za hranicí CHKO. Celkem byly níže uvedené nálezy obojživelníků učiněny v 239 stanovištích; ve 12 rybníčcích a mokřadech nebyli obojživelníci zjištěni. Všech 251 stanovišť leží v katastrech 53 obcí (ve 3 kat. výsledky negativní). Výskyt v 5 st. hlásili pouze informátoři. V březnu 1989 byly druhy Bufo bufo nebo Rana temporaria zjištěny v dalších 40 stanovištích a 3 katastrech (Stradonice, Točník, Žilina), jejichž záznam bude uložen na Správě CHKO Křivoklátsko. LOKALIZACE A POPIS JEDNOTLIVÝCH STANOVIŠŤ S NÁLEZY OBOJŽIVELNÍKŮ Vysvětlivky: Leží-li v tomtéž katastru nebo kvadrátu a mikrokvadrátů více stanovišť, je lokalizace vyznačena jen u prvního st. v pořadí; většina st. leží uvnitř lesů, st. na okraji nebo vně lesa jsou zvlášť slovně odlišena; pokud je uváděn nominativem vodní zdroj, břehy a asociace Ag, CA, St a SA, byli tam obojživelníci nalézáni ve vodním zdroji nebo do vzdálenosti do 10 m od něho; velmi různorodá nebo umělá vegetace v okolí vodního zdroje není většinou blíže popisována; st. mimo CHKO jsou označena hvězdičkou. K. St Č 0. B E Broumy = 1: 6048/B19, SA, p. Prostřední. 2: SA s Lunaria rediviva, p. Úpořský, 3: "Zlá naháňka", stružka ve strži s AC a TF. 4: KP s kapradím pod h. Modřovská. 5: PR nad p. Prostřední. 6: TF, sev. expozice. 7. 6048/B20, SA, p. Úpořský. 8. LF. 9. LF zakrslá. 10: „U tří skal", VQ, habituelně Pr. 11: „U tří skal", VQ. 12: 6048/B24, SA,p. Prostřední. 13: KP s kapradím uvnitř AC. 14: LF. 15: 6048/D10, smrčina s olšemi u „Mízy". 16: 6049/A16, LA nad p. Úpořský. 17: 6049/A17, dolní r. v poli vých. od obce. 18 : r. na kraji lesa pod silnicí. 19: louka mezofilní mezi již. a vých. pramenem. 20: bylinný suchý ruderál. 21: 6049/A18, strouha uprostřed pole. 22: 6049/A22, střední r. V poli vých. od obce. 23: horní r. v poli vých. od obce. 24: strouha obklopená stromovím v poli. 25: 6049/B24, SA, břehy p. Prostřední. 26: 6049/C6, FSS. 27: 6049/C12, M. Věrovka vpravo od silnice (směr na Petrovku), VQ na vrcholu. Hudlice = 28 : 6049/B14, r. na Libotickém p. těsně u silnice, v louce. 29: 6049/B16, lesní tůňky pod Krušnou Horou. 30: 6049/B17, LF na sz. svazu Krušné Hory. Hýskov = 31: 5950/C22, přehradní nádržka před ústím Výbrnice. 32: 6050/A2, zahradní r. u Stradonic. Kublov = 33: 6049/C3, louže v poli záp. od silnice U Křížku Kublov. Nižbor = 34: 5949/010, AC. 35: MC. 36: TF. 37: VQ. 38: 5949/D15, SA, p. Vůznice, 39: AC nad p. Vůznice. 40: CQ. 41: MC, lipnicový výsušný typ. 42: MC
239
typicum. 43: 5949/D20, AC s teplomilnými prvky. 44: 5950/ /Cll, VQ s prvky Pr nad Pinvičkou u ústí Jedličkova luhu. 45: 6049/B5, „V rybníkách", r. na kraji lesa. 46: dtto, louže na kraji SA. Nový Jáchymov = 47: 6049/B7, Dolní Jáchymovský r., záp. břeh. 48 : malý mokřad v ústi loužku vpravo nad Habrovým p. Žloukovice = 49: 5949/D13, St pod Kabečnicí. O. K L Běleč = 50: 5949/B25, luční mokřad u soutoku Vůznice s přítokem v již. části. 51: 5949/D5, SA mokřadní u Vůznice. 52: 5949/D10, CQ. 53: MC lipnicový výsušný typ. 54: VQ. 55: 5950/C6, SA, Benešův luh. Bratronice = 56: 5950/A22, Ag s chůdovitý-mi olšemi. 57: louže u cesty poblíž předešlého st. O. R A Branov = 58: 5948/D25, St. 59: KP, „U propadeného zámku", na okraji FestucoSaxifragetum. 60: AC, 1 km stezky nad řekou k osadě „V Luhu", 61 : 5949/C17, AC, pěnovcové prameniště. 62: AC, dolní pěšina nad řekou. 63: LA. 64: 6048/B3, SA v říčním luhu. 65: 6048/B4, FSS. 66: 6048/B9, silně zařízlá stružka pod okrajem SPR „V. Pleš". 67: 6048/B10, lesní vlhká louka se vstavači. 68: pravidelně kosená lesní louka u Emílovny. 69: LF. 70: 6049/A1, FSS, lysina uvnitř MC. 71: VQ na vrcholu. 72 : MoK, tyčkovina. 73: 6049/A2, MC silně kamenité. 74: paseka se třtinou. 75: 6049/A6, lesní tůňka na prameni p. Klucná „u lágru", na okraji Ag. 76: Ag u horního toku Klucné. 77: mladá březová olšina s drny Molinia arundinacea. 78: smrkové mlází u pramenů Klucné. 79 : břeh Klucné s prvky SA. 80: LF. 81: vysoká SmK. 82: SmK, tyčkovina. 83: 6049/A7, KP s kapradím, sz. expozice N. Toku. 84: LF. 85: Bř kamenitá s kapradím, sz. expozice N. Toku. 86: vysoká SmK. 87: SmK, tyčkovina, Hřebečniky = 88: 6048/A10, louže v luční skládce, sev. okraj „Stráže". 89: vysoká SmK v závěru údolí, „Na průhonu". 90 : 6048/B1, r. v poli u sev. okraje obce. 91: 6048/B6, kaluže v polích u záp. okraje obce. Hředle = 92: polní r. sev. nad obcí. Chlum = 93: 5948/B12, mělký močál v louce u Rakovnický. 94: 5948/D17, Bartoňský p., již. břeh. Karlova Ves = 95: 6048/B8, KP holé nad řekou. 96: FSS, Týřovické skály. 97: TF, vlhká dub. bučina. 98 : 6048/B9, TF kamenité, vrchol v. Vysoký. 99: 6048/B13, břehy p. Roud-ný zčásti v bučině. 100: CQp nad p. Roudný. 101 : zakrslá doubrava sv. Quercion pubescenti-petraeae na hřebeni nad řekou. 102: 6048/B19, Krkavčiny, skalní masív. 103: 6048/B20, louže na cestě u ústí Ševcové. Křivoklát : 104: 5949/A20, r. „Javůrek" na kraji lesa. 105 : 5949/A24, dolíky v malé lesní pískovně před Písky. 106 : LQ. 107 : 5949/A25, CQ. 108: Pr. 109: 5949/C8, r. „Slaďák" v intravilánu. 110 : zahradní r. SMP u Správy CHKO. 111 : Budy, okraj lesa záp. od silnice. 112: KP holé, nad řekou. 113: 5949/C9, lesní r. „U kalu", Sokolí. 114 : návesní r., Amalín. 115 : vodní jímka u hřbitova, tč. zakrytá. 116: 5949/C13, CQ. 117 : fragm. Pr, skály s borovicemi. Lány = 118 : 5849/D17, koupaliště s přirozenými břehy, sev. břeh v louce. 119: 5849/D22, r. na okraji smíšeného lesa. 120: 5848/D14, r. těsně u silnice „Vlčina"-Lány, okraj lesa. Laěovice = 121: 5848/B23, rybníčky i v intravilánu. Lhota = 122: 6048/C25, r. u Kozova ml. na p. Zbirožský. Lužná = 123*:
240
5848/C10, Hlavačov, kaluže v pískovně se skládkou na kraji lesa. 124*: dtto, BoK s vřesem a brusinkou na písku, rekonstr. PQ. 125: 5848/09, poslední r. za háj. Krásná Dolina. 126 : TF, louže u melioračního kanálu sev. od Vrchové. 127 : LF u Vrchové. 128: 5848/D19, r. na kraji lesa u Belšánky. Městečko = 129: 5949/A21, SA, velká rozlitina u p. Rakovnický. 130: 5949/A22, SA, mělké louže u p. Rakovnický pod chatovou osadou. Modřejovice = 131: 6048/A2, vých. r. z dvojice, zasahuje do pole. 132: 6048/A18, St, ostrov v řece. Mšec = 133*: 5849/A4, r. Jopát. 134*: 5849/A9, r. Mlýnský, již. břeh. Mutějovice = 135 : 5848, louže v plsčhlin. poli napravo od cesty Přílepy - žel. zast. Mutějavice. 136*: stružka v chmelnici nalevo od cesty, ad. č. 135. Nesuchyně = 137* : 5848. močál na dně velké pískovny v poli. Nezabudice = 138: 5948/D25, louže na louce u p. Tyterský, ca 200 m od řeky. Nový Dům = 139: 5848/ /D25, močál v malé pískovně nedaleko okraje lesa záp. od Štýlovny. 140: 5948/B5, r. návesní za hostincem. 141: 5949/A6, r. návesní v již. části obce. Olešná = 142* : 5848/C9, CA v rezervaci u okraje rozsáhlých lesních kultur. Panoší Újezd - 143: 5948/C9, návesní r. v intravilánu. Přílepy = 144*: -5848, močál u sv. okraje SPR „Přílepská skála". 145* : louže u cesty na záp. kraji Přílepské skály. Rakovník = 146*: 5848/C18, tankodrom, louže v písč. boru, PQ. 147* : 5848/D16, odkalovací jímka s bujnou vegetací jz. u r. pod šamotkou. 148 : betonové nádrže v louce pod r. Bartoňský. 149: 5848/D21, bahnité rákosiště u p. Lišanský, navazující na louku. 150 : ostřicová louka, „Na Spravedlnosti" u p. Lišanský. 151* : 5948, tůňky u města. Roztoky = 152: 5948/C8, St, břeh řeky pod SPR „Na Babě". 153: 5949/C13, u ostré zatáčky silnice již. nad obcí. 154: 6049/A4, r. na kraji velkého remízu v poli již. pod Leontýnem. 155: 6049/A4, lesní r. záp. od Leontýna. 156: 6049/A14, návesní r. na záp. okraji Karlova. 157: 6049/A15, Horní Jáchymovský r., záp. břeh. 158 : slatina podél stružky od Leontýna k H. Jáchymovskému r. 159: 6049/ /A19,.TF. Ruda: 160: 5B48/D10, tůň ve staré pískovně, „U hranaté skály". 161: 5849/C7, r. Dolní Kracle. 162: vlhký luh se smrky, Klíčava pod r. D. Kracle. Řevničov = 163 : 5848/B10, stružky u chmelnice. 164: 5348/D5, CA. 165: 5849/C11, r. Horní Kracle. Skryje = 166: 6048/B11, AC nad silnicí podél řeky. 167: 6048/B13, SA, p. Úpořský. 168: St, levý břeh. 169 : AC s tisy pod Výrovkoku. 170: AC, Vosník. 171: 6048/B18, stružka, „Pod Stankovištěm". 172: 6048/ /B19, FSS, sev. pleš (s lišejníky) na vrcholu v. Zadní. 173 : TF mezi vrcholy v. Zadní a Zelený. 174: 6048/B21, KP holé, nad Skryjskými jezírky. 175: 6048/DI, AC, báze údolí Petrova luhu. 176: 6048/D3, r. Hamouz na p. Prostřední. Slabce = 177: 594B/C23, r. uvnitř stromového parku u zámku. Sýkořice = 178: 5949/D15, přehrada na Vůznici. 179 : SA u r. s ostrůvkem. 180: SA, nádržka u ústí Pinvičky. 181 : SA, břeh Vůznice. 182 : SA, jasenina s Lunaria rediviva. 183 : SA, kopřivový porost pod přehradou. 184 : bystřina v TF, od Dřevíče do Vůznice. 185: 5949/D20, PoQ, lesní tůňka u silnice. 186: PoQ, u Dřevíče. Újezd n. Zb. = 187:
241
5949/C10, AC, „Zbečenské skály" na pravém břehu řeky. 188: 5949/C14, Čertův luh, AC, potůček s pěnovci. 189 : AC, vy-sýchavý lipnicový typ. 190: Pr. 191: FSS. 192: 5949/C19, SA u potoka. 193: 5949/C19, TF, vlhká rýha ve svahu. Velká Buková = 194: 5948/ /D9, tůňky u M. Bukové. 195: 5949/C2, tůňka v louce. 196: 5949/C7, AC v potočním údolí, „školní stezka". 197: 5949/C11, AC, břeh p., ústícího do Berounky. 198 : St + VQ, báze SPR „Nezabudické skály" u řeky. Všetaty = 199: 5848/D1, drobné kaluže u p. Všetatský, u lesa na jv. kraji obce. 200 : hlavní návesní r. Zbečno = 201: 5949/B21, r. u sv. okraje Noviny. 202: 5949/D1, r. u silnice, již. kraj Noviny. K. Z Č 0. P S Chříč = 203: 5947/D25, SA u Javonice, pod v. Ostrý. Lhota = 204: 5947/D24, mokřad v SA u Javorníce, asi 700 m za PT. 0. R O Kařez = 205*: 6148/D7, r. Čápský, již. břeh. 206*: 6148/D8, r. Dvorský, jv. břeh. Lhotka = 207: studánka v křovinaté stráni nad p. Zbirožský, okraj lesů. Mléčice 208: 6048/C13, studánka v závěru sz. úvalu, na kraji SA. 209 : BoK, typ borůvkový, rekonstr. PQ. Ostrovec = 210: 6048/C10, KP holé, sv. svah. 211 : 6048/C15, tůňka pod Jankovským ml. na kraji lesů. 212.: 6048/D6, louže na cestě ve SmK uvnitř TF, sz. od SPR „Kohoutov". 213: 6048/D12, TF. Podmokly = 214: 6048/C3, r. ve vlhké louce vých. od obce. 215 : 6048/C9, několik louží ve skládce u lesa, cesta od Jankovského ml. k obci. 216: 6048, kaluže. Třebnuška = 217: 6048/D22, studánka u rozcestí mezi v. Ušák a Buzová. Zbiroh = 218: 6148/B16, Františkov, horní r., jižní břeh v rozvolněné krajině. 219 : koupaliště v louce poblíž lesa, břehy zčásti povlovné. 220 : zahradní r. nad silnicí v intravilánu. 221: 6148/B17, r. Podzbirožský, jv. břeh. 222 : Františkov, střední r., SA na již. břehu. 223 : tůňka u soutoku p. Zbirožský a Týčský. 224 : vlhká louka pod sev. hrází r. Podzbirožský. 225: 6148/B22, nádrž „U cihelny". 226: r. těsně u plotu závodu Zbirovia. 227: r. v areálu závodu Zbirovia. 228*: 6248/D2, sádky St. rybářství. (Jedenáct dalších stanovišť a katastr Pustověty viz v doplňujícím odstavci u druhu Rana dalmatina, r. 1989.)
242
VÝSKYT JEDNOTLIVÝCH DRUHŮ OBOJŽIVELNÍKŮ Výskyt každého druhu je vždy stručně komentován a doložen seznamem, kde za číslem stanoviště následují další údaje, pokud byly k dispozici – celkový počet exemplářů dané vývojové kategorie nebo snůšek (nejvyšší zjištěné počty); není-li číslo uvedeno, pak počet = 1; značka + : < 10 ex., ++ : 10 ex.; metoda zjištění udávaná písmeny a : akusticky, f : odchytem do formalínových pastí, v = vizuálně v terénu; letopočet (poslední dvojčíslí roku); event. i počet exkurzí, byl-li druh registrován v daném roce při více než jedné exkurzi a informátor (A-N), jde-li pouze o přejatý údaj.
Mlok skvrnitý východní - Salamandra s. salamandra (L.) Zjištěn ve 3 hlavních okresech, 12 katastrech a 49 stanovištích CHKO, výhradně uvnitř lesů. Na rozdíl od všech ostatních druhů obojživelníků v CHKO podle učiněných nálezů frekventuje kromě olšin, obklopujících líhniště, nejvíce suťové lesy (Aceri-Carpinetum), holá kamenitá pole na svazích a skalní stepi, které většinou na suťové biotopy navazují. V menší míře byl pozorován v bučinách ,(které zde do suťových javořin a klenin často přecházejí), ojediněle v jiných porostech včetně starších jehličnatých kultur. V terénu vzdáleném od líhnišť byl zjišťován v měsících III.-XI. (hlavní vrchol v V., druhý v X., minimum v VII.) a v těsné blízkosti vodních zdrojů v měsících III.-IX., vyjma VII. Hromadné migrace směrem od vodních zdrojů do strání byly zaznamenány zejména na konci V. a v VI. (zřejmě z líhnišť) a na začátku X. (do zimovišť). Jeden ex. měl na hřbetě souvislý pás černé barvy (st. č. 5), jiný měl tři hřbetní černé pásy (č. 61). K. St Č O. B E Broumy = 3: 2, f/83, 2x. 4: 2, f/83, 2x. 5: v/83. 6: 3, v/83. 7: 8, v/82; 5, v/83. 8: v/83. 9: 3, V; 2, f/83, 3x. 27: v/87. Nižbor = 39: f/84. 41: f/84. O. RA Branov = 59: 3, v; 7, f/85, 6x. 60: 8a, v/81; 20b, v/85. 61: 2, v; 3, f/81, 4x. 62: 7, v/81C. 63: f/81. 65: V; 3, f/81, 4x. 66: v/81; ++ 1, v/ 86, G, K. 69: f/86. 70: f/81. Hřebečníky = 89: v/86. Karlova Ves = 95: v; f/82. 96: f/82. 98: v/82. 99: v; 3, f/82, 3x. 100: v/82.
243
10l: 2, f/62. 102: 2, v/82. Křivoklát = 107: 2, v/79. 108: f/79. 111 : v/85; v/88. 112: f/79. 116: f/79. 117: f/79. Skryje = 166: v/83. 167: v/82. 169: vd/83. 171: v/83. 172: v/83. 1_75: 5, v/84. Sýkořice = 178: v/84. Újezd n. Zb. = 187: v/88. 188: v/80. 189: v; 3, f/8O, 3x. 191 : v/80. Vel. Buková = 196: 6, v/84e. 197: v/84. K. Z Č O. R O Ostrovec = 210: 3, f/85, 2x. 213: 4, f/85, 4x. Třebnuška = 217: 5 1, v/84. (Pozn.: a, b, d = pohybují se vzhůru do stráně; a = incl. 2 ex. v SPR „V. Pleš"; 22. 5. 81. b = incl. 9 ex. v SPR „V. Pleš"; 3. X. 85. c = brzy ráno po silném dešti 23. V. 81; d = 21. VI. 83; e = po mírném dešti 23. V. 84.)
Čolek horský středoevropský - Triturus a. alpestris (LAUR.)
Zjištěn ve 4 okresech, 8 katastrech a 11 stanovištích CHKO. Z rozptylu nalezišť vyplývá, že osídluje CHKO v celém rozsahu jeho lesnaté části a zčásti i odlesněné plochy. Frekventuje zejména olšiny a lesní mokřady stagnující a prameništní. Jako optimální k reprodukci se jeví i suburbánní vodní zdroje, dostatečně čisté v obdobích reprodukce. V terestrické fázi zjištěn i v suťových lesích, bučinách i v suchém ruderálu uprostřed pole. Početné množství párů s epigamními projevy pozorováno v dubnu, mláďata nejspíše tohoto druhu ještě se zbytky vnějších zaber chytána do pastí exponovaných 9. III.-17. IV. 85 a 23. VII.-6. IX. 85. K. St Č O. B E Broumy .= 1_5: adult., f/B5. 20: adult., f/87. Hudlice = 29: ++/88, 1. O. K L Bratronice = 56: 8 adult., f/85, 2x; 3 sp., 7 sp. 1+, f/85, 3x. O. RA Branov = 69: adult., f/86. Lužná = 126: 3 adult., v/86. Skryje = 17O: adult., fa/83. 175: v/ca 82,K. Vel. Buková = 194: ++, v/87, Eb. K. Z Č O. R O Zbiroh = 219: 400 adult.c, v/88. 224: adult., f/88. (Pozn.: a = Vosník, 120 ni nad dnem údolí; b = informátorem přejatý údaj; c = 430 m n. m., alespoň polovina v párech s epigamními projevy 23. IV. 88).
Čolek obecný středoevropský - Triturus v. vulgaris (L.) Roztroušeně obývá celou oblast CHKO včetně zemědělské části Sla-becka. Zjištěn ve 4 okresech, 7 katastrech a stanovištích CHKO. Dokumentace zejména tohoto a
244
následujícího druhu je zatím fragmentární. Rozmnožovací habitáty jsou zejména drobné tůňky v lesích, na polích a loukách i u vsí. Epigamní projevy pozorovány v dubnu. Dospělci nalézáni též v olšinách, doubravě, habrové doubravě i na poli s remízky. K. St Č O. BE Broumy = 22: adult., f/87. Nižbor = 42: adult., f/84. O. K L Bratronice "= _56: 3 adult., f/85. 0. RA Křivoklát = 111 : +, v/>80, H. Slabce = ]_77: adult., v/88. Sýkořice = 186: adult., f/84. K. Z Č
O. R 0
Zbiroh = 219: 20 adult.a, v/88. (Pozn.: a = několik párů s
epigamními projevy 23. IV. 88.)
Čolek velký středoevropský - Triturus c. cristatus (LAUR.) Údajně pozorován v rybníčku a permanentním mokřadu uvnitř lesů ve dvou okresech. Obývá zřejmě i rybníky v otevřené krajině. K. St Č O. K L Bratronice = 56: adult., v/ca 75, K. O. RA Křivoklát = 113: +, v/>80, H, K.
Blatnice skvrnitá evropská - Pelobates f. fuscus (LAUR.) Dospělý exemplář byl údajně pozorován (a fotografován) ve střední části CHKO. Podle dosavadních zkušeností může být výskyt v CHKO jen sporadický, ale např. v terénu o. Rakovník mimo CHKO se vyskytuje pravidelně. K. St Č O. R A Křivoklát = 104: adult., v/ca 85, H. Nesuchyně* = 137: 3, a/87. (Pozn.: 1. V. 87, 20,20-21,15 hod.)
KUŇKA OHNIVÁ - BOMBINA BOMBINA (L.) Nepravidelně jsou zaznamenávány vzácné výskyty v rozsahu celé CHKO - v sev. části registrována 3 stanoviště, již. část viz diskuse. K. St Č O. ,K L Bratronice = 57: a/85a. O. RA Křivoklát = 115 : v/ca 69, J. Řevničov = 163*: a/85. Všetaty = 199: +, v/ca 80, E. (Pozn. : a = 4. IV. 1985 večer)
KUŇKA ŽLUTOBŘICHÁ STŘEDOEVROPSKÁ - BOMBINA V. VARIEGATA (L.)
245
Zjištěna na území 3 hlavních okresů, ve 12 katastrech, v 14 stanovištích CHKO (avl st. mimo CHKO). Výskytiště jsou většinou v otevřené krajině v kalužích na cestách a poblíž nich, ve skládkách, v lesích na cestách i v ostře zařízlé stružce; pouze v jednom bylo více než 3 ex. Všechny autorem vidované ex. měly citrónově žluté břišní skvrny a i ostatní znaky plně odpovídaly druhu. K. St Č O. B E Kublov = 33: a/84a. O. RA Hřebečníky = 88: 2, a, v/87. 91: ++ 1., v/87. Karlova Ves = 103: 3, v/83. Mšec = 133*: a/85. Nezabudice = _138: v/87. Skryje = 171: f/83. Sýkořice = 181: v/84. Zbečno = 202: v/ ca 55, K. K. Z Č O. R O Lhotka = 207: v/86. Mléčice = 208: v/88. Ostrovec = 211: v/82. 212: v/84. Podmokly = 215: 20, a, v/84b . Zbiroh = 223: 2, a/87. (Pozn. a = 2. VII. 84, O,30 hod.; b = 22. VI. 84) KUŇKA - BOMBINA SP. Kuňky s oranžovým skvrněním na břiše byly údajně nalezeny na západním okraji i ve středu CHKO; hlasy intermediární ho typu též autor slyšel na některých místech u rybníků mezi Mšecem a Řevničovem. V těchto případech se může jednat o křížence obou uvedených druhů. K. St Č O. R A Křivoklát = 105: +, v/87, C. Rakovník = 151*: +, v/ca 40, A.
K. Z Č O. R O Podmokly = 216: +, v/70-tá léta, K. ROPUCHA KRÁTKONOHÁ - BUFO CALAMITA LAUR. Výskytiště zjištěná, potvrzená nebo údajná a plně předpokládaná (st. č. 146) jsou mimo CHKO na 4 katastrech v o. Rakovník (jeden zasahuje do CHKO). Vzhledem k dalekým migracím těchto ropuch (až 2 km) lze předpokládat možnost nálezů v CHKO zvláště u jejího SZ okraje. K. St Č O. RA Mutějovice = 136*: 2, a/87. Nesuchyně = 137*: 5, a/87a. Přílepy = 145*: adult., + 1., v/83, F; adult., vb/84. Rakovník = 146*: + adult., ++ 1., v/ca 70, F. (Pozn.: a = 1. V. 87, 20,20 - 21,15 hod.; b = za přítomnosti autora v VI. 84 o vypuštěn zpět do místa odchytu v r. 1983).
R
246
opucha obecná severní - Bufo b. bufo (L.) Zjištěna ve 4 okresech a na hranici pátého okresu, ve 34 katastrech a 121 stanovištích CHKO (a v 9 st. mimo CHKO). Nejvíce líhnišť je uvnitř lesů, jsou však i v nejrůznějším prostředí včetně říčního luhu i intravilánu. Většinou s jinými druhy žab (nejvíce s Rana temporaria) se ropuchy obecné vyskytovaly v 88 líhništích (z toho 29 uvnitř lesa a 13 v intravilánech), jakožto jediný druh žáby zjištěny v 33 líhništích (z toho 10 uvnitř lesa a 2 v intravilánech). Jejich aktivita byla registrována jižná začátku února (2. II. 1988, st. č. 218). Hromadná migrace do vody pozorována zejména od druhé dekády března (např. 16. III. 1989 večer ca 1500 ex. na silnicích a cestách v prostoru Emílovna - Bušohrad - Skryje) do prvé dekády dubna (2. IV. 1984, viz st. č. 178), hlasová aktivita a amplexy zaznamenávány zejména v dubnu. Počet nálezů ropuch v pastech klesal od dubna k červenci. Mladé žabky těsně po metamorfóze byly nacházeny hlavně v červnu. V srpnu opět vzrostl počet nálezů starších ex. v pastech. Ještě v termínu 7. XII. 1987 - 5. I. 1988 byl do pasti chycen ex. o tělesné délce 1 cm (st. č. 22). K. St Č O. B E Broumy = 1: 6 juv., f/82, 2x. 2: 2 juv., f/83, 2x. 4: subadult., f/83. 7: 20 incl. adulti, v/83. 10: juv., f/83. 11: f/83. 13: juv., f/83. 14: juv., f/83. 16: subadult., f/83. 17: 100 adult., 50 pulì., a, v/87. 18: 100, a, v/88. 19: adult., f/87. 20.: adult., v; adult., kadaver/87. 21: subadult., f/87. 22: 11 pulì., f/87, 5x; 100, a, v/88. 23: 100, a, v/88. 2±: 3 subadult., pulì., f/87, 2x. 25: 2, f/82. 26: f/84. Hudlice = 28: adult., ++ 1., v/88. 30: juv., f/86. Hýskov = 31: a/86. Nižbor = 34: adult., f/84. 35: adult., v/84. 37: 2 adult.,f/84. 38: f/84. 40: 5, f/84. 44: 3 subadult., pulì., f/84, 2x. 45: 12, a, v/87, 2x. Nový Jáchymov = 47: 5, a/88. Žloukovice = 49: +, a/84. O. K L Běleč = 51: subadult., f/84. 52: 2 juv., f/84. 53: juv., f/84. 54: juv., f/84. Bratronice 56: a; adult., f/85, 2x. 0. RA Branov = 58: 3, a/85. 67: pull., f/86. 68: pull., f/86. 71: pull., f/86. 72: pull., f/86. 73: adult., juv., f/86, 2x. 74: subadult., f/86. 76: juv., f/86. 77: 2 juv., f/86. 78: pull., f/86. 79: 2 juv., 2 pull., f/86. 80: 2 adult., 2 juv., 4 pull., f/86. 82: 3 pull., f/86. 84: adult., f/86. 85: juv., f/86. 86: subadult., f/86. 87: 2 pull., f/86. Hřebečníky= 90: 2, a; adult., kadaver; f/88. Hředle = 92* : ++ 1., v/86. Chlum = 94: 4, a, v/85. Křivoklát = 104: 200 p.; a, v/88. 106: 3 juv., f/79. 107: juv., f/79. 109: 2, a/88. 114: 20 adult., v/88. Lány = 119: 2, v/88. Lašovice = 121: + adult., v/88, F. Lhotka = 122: ++ pull., + 1. + , v/82. Lužná = 125: ++ 1., v/84. 127: juv., f/86. 128: 3, a/88. Městečko = 129: 2 adult., v/88. 130: adult., v/88. Modřejovice = 131: a/88. 132: ++, 247
a/85. Mšec = 133*: a/85. 134*: 3, a/85. Nesuchyně = 137*: 2 adult., v/87. Nový Dům = 139: 2, a/88. 14O: 2, a/88. 141: 2, a/88. Panoší Újezd = 143: juv., v/87. Přílepy = 144*: 2 adult., v/87. Rakovník = 147*: 2, a/85. 149: 4 adult., pull., v/85, 3x. 150: adult., v/85. Roztoky = 153: + + adult., v/80-88. 154: > 200, a, v/88. 155: +, a/88. 156: 10, a/88. 157: 4, a/8B. 159: 7 juv., 16 pull., f/86, 3x. 160: 7, a/88. 161: 5 adult., a, v/88, 2x. 162: 2 adult., juv., f/85, 3x. Řevničov= 164 : ++ adult., juv., a, v/83, vícekrát; adult., 2 juv., f/83, 3x. 165: 10, a/88. Skryje = 168: 4, a/88. 170: 5 adult., v/83. 171 : f/83. 173: juv., v/83. 176: 3 juv., v/83; ++ adult., v/88, B. Slabce = 177: adult., v/88. Sýkořice = 178: 100 adult., ++ 1., v/84, 2x; 50 adult., a, v/88. 179: ++ 1., v/84; 5, a/88. 180: 3 adult., a, v/88. 181: 150 adult., v/84; juv., f/86. 182: juv., f/84. 183: adult., f/84. 184: 4 pull., f/84, 2x. 185: 5, a/88. 186: adult., v/84. Újezd n. Zb. = 189: 3, f/8O. 190: 3, f/8O, 2x. 193: f/8O. Vel. Buková = 195: ++ 1., v/86. 198: ++ adult., v/8O-88. Všetaty = 200: a; + adult., M/88. Zbečno = 2C_1: 2, a/88. 202: 3, a/88. K. Z Č O. R O Kařez = 205*: 20, a/88. 206* = 10, a/88. Mléčice = 209: subadult., juv., pull., f/87, 3x. Ostrovec = 213: subadult., f/85. Podmokly = 214: 10, a/88. Zbiroh = 218: 10, a; subadult., v/88, 2x. 219: 200 p., v/88. 220: 10, a/88. 221: 10, a/88. 222: 100 p., v/88. 225: 10, a/88. 226: 5, a/88. 227: 3, a/88. 228*: a/88..
248
ROPUCHA ZELENÁ EVROPSKÁ - BUFO V. VIRIDIS LAUR. Zjištěna prozatím jen na okrajích velkých enkláv otevřené krajiny ve dvou okresech na východě CHKO, po 1-2 stanovištích, ale v o. Rakovník mimo CHKO ve 3 stanovištích. K. St Ě O. B E Hudlice = 28: +, v/88, L. Hýskov = 31a: v/86, E. O. K L Běleč = 50: a/84. O. RA Lužná = 123*: a/84. Mšec = 133*: a/85: Mutějovice = 135*: a/87. (Pozn.: a = poblíž st. č. 31)
ROSNIČKA ZELENÁ STŘEDOEVROPSKÁ - HYLA A. ARBOREA (L.) Ještě před 8-18 lety se údajně vyskytovala ve východní nejteplejší zóně Hýskov Nižbor a těsně za hranicí CHKO u Rakovníka. K. St Č O. B E Hýskov = 31: +, v/80, E. 32: +/70tá léta, H. Nižbor = 46: /75, Ka. O. RA Rakovník = 147: a/<80, G. (Pozn.: a = zprostředkovaný údaj.)
SKOKAN HNĚDÝ SEVERNÍ - RANA T. TEMPORARIA L. Zjištěn ve všech 5 okresech, ve 26 katastrech a 71 stanovištích CHKO (a ve 3 st. mimo CHKO). Největší počet optimálních reprodukčních habitátů je v CHKO uvnitř lesů (malé lesní tůňky a mokřady i ve velmi chladných roklích), reprodukce však probíhá i ve větších rybnících. Vyskytoval se v 51 líhništích většinou s jinými druhy žab (z toho 18 líhnišť uvnitř lesa a 10 v intravilánech). Jako jediný druh žáby byl zjištěn v 11 líhništích (z toho 8 uvnitř lesa a žádné v intravilánech). Maximální předjarní nahloučení k reprodukci v líhništi pozorováno v období 15. III.-8. IV. Do poloviny dubna je kladení snůšek ve většině mikropopulací skončeno. Mláďata s rudimenty ocasu, která nejspíše náležela tomuto druhu, však ještě byla odchytávána do pastí v termínech 23. VII.-6. IX. 1985 (st. č. 56), 17. VII.-2. IX. 1986 (79, 84) a 31. VII.-9. IX. 1987 (222). V terestrické fázi byli tito skokani nacházeni převážně v potočních chladných olšinách a ojediněle v nejrůznějších listnatých a jehličnatých lesích včetně suchého boru i na loukách a v polích s malými remízky. K.
St Č O. B E Broumy = 1: 5 subadult., f/ 82, 3x. 2: cf., f/83.
7: 3, f/82; 3, cf. ,
f/83, 3x. 12: 2, 8 cf., f/82, 2x; cf., f/83. 13: cf., f/83. 15: f/85; 3 cf:, f/85; cf., f/87. 16: 2 cf., f/83, 2x. 17: a/88. 24: cf., f/87. Nižbor = 36: cf., f/84. 38: 9,f/34.
249
45: adult., v/37. 46: ++1., v/87. Nový Jáchymov = 47: 20, a/30. 48: + + o/BS. 0. K L Běleč = 51: f/84. 55: cf. , adult., f/85, 2x. Bratronice = 56: + o/85; 16 cf. l.+, f/85, 2x. 0. R A Branov = 62: f/81. 64: a/84. 74: 2 adult., cf., f/86, 2x. 76: 4 cf., f/86, 2x. 79: 5 sp., cf. 1+, f/86, 4x. 82: cf., f/86. 83: 2 adult., cf., f/86, 2x. 84: cf. pull., f/86. Chlum = 93: cf., v; + o/65. Karlova Ves = 97: f/82. 99: f/82. Křivoklát = 104: 15, a/88. 109: 3, a/38. 114. 15 adult., v/88. Lány = 119: adult., v/86. Lašovice = 121: +, v/83, F. Lužná = 124*: subadult., f/85. 127: 5 cf., f/36. Městečko = 129: 5, a, v/83. 120: 3 adult., v; ++ o/88, 2x. Modřejovice = 131: 2 adult., v/88. Nový Dům = 140: 4, a/88. 14J_: 8, a/88. Roztoky = 154: 6, a/86. 144: +, a/88. 256: 4, a/88. 157: 10, a/88.. 158: 20, a/38. Ruda = 161: 8 adult., a, v/83, 2x. 262: 2 cf. pull., j/35. Řevničov = 164: ++ adult., v/83, 4x, 14 cf., f/83, 4x. Skryje = 171: 6 cf., f/83, 2x. l74: cf., f/85. 176: 5 adult., v/83; ++ adult., cf., v/88, B. Sýkořice = 178: 20, a, v/84. 181: cf., cf. pull., f/84, 2x. 182: 6 cf., 6 pull., f/84, 3x. 184: 7; 4 cf., cf. pull., f/84, 5x. 185: 3, a/88. Újezd n. Zb. = 192: cf., f/80. 193: f/30. Všetaty = 199: adult., ++ 1., v/88. Zbečno = 201: 4, a/38. 202: 5, a/88. K. Z Č 0. P S Chříč = 203: 200 adult., v /85. Lhota = 204: 20 adult., v/85. 0. R 0 Kařez = 205* = a/80. Zbiroh = 218: 2,a/88 219: a,3 o/88. 220: 3, a/88. 221: 3 a/88. 222:11 cf., 1+, f/87, 2x; 200 p., N; 30 p., 60 o, v/88. 224: cf., f/87. 225= 2,a/88. 226: 2, a/88. 227: 3, a/88. 228°: a/88.
Skokan štíhlý - Rana dalmatina BON.
Zjištěn v CHKO ve 3 okresech, 17 katastrech a 27 stanovištích rozptýlených v rozsahu celé oblasti (a v 1 st. mimo CHKO). Zjištěné reprodukční habitáty, resp. líhniště v CHKO (25 st.) leží v nadmořské výšce 250 - 490 m (x = 397 m, 15 st. ve výši i 400 m) a jsou to malé rybníčky a mokřady (rozsah 0,25 aru až 0,5 ha) převážně uvnitř souvislých lesů nebo na jejich okraji. Jen některé leží přímo v loukách a polích (6 st.) a pak jsou obklopena stromovím nebo jím alespoň zčásti lemována (4 st.), vzácně jsou v lučních fragmentech bez stromů, do vzdálenosti 100 m od lesů (2 st.). Zcela výjimečně jsou v intravilánu (1 st.). Vegetační společenstva na okrajích líhnišť jsou většinou olšiny Carici-Alnetum a Alnetum glutinosae s ostřicovými stoličkami, okolní les většinou odpovídá bučinám asociací Tilio cordatae-Fagetum a LuzuloFagetum (14 st. incl. 3 rekonstrukční), o něco méně různým typům douorav, např. vlhká Melampyro-Carpinetum molinietosum a střídavě vlhká Potentillo-Quercetum (9
250
st. incl. 4 rekonstrukční). Některá líhniště jsou obklopena převážně smrčinami s jen vtroušený-mi listnáči - např. významné st. č. 231 a nejbohatší st. č. 56. Jen dvě líhniště jsou v lužních biotopech s ptačincovou olšinou Stella-rio-Alnetum. V tůňkách na dnech hluboce zařízlých údolí tento druh skokana zatím nebyl zjištěn. V líhništích byli skokani štíhlí akusticky zaznamenáváni v periodách od 8. III. do 22. IV. Na okrajích líhnišť byli pozorováni ještě v květnu (st. č. 164), v okolním lese na začátku června (2. VI. 84, st. č. 43). K. St Č O. B E Broumy = 22: a/87. Nižbor = 43: subadult., v/84. O. RA Branov = 75: adult., v; + o/88. Křivoklát = 104: 10, a/88. 113: 6, a/88. Nový Dům = 139: 7, a/88. Olešná = 142*: adult., v/84. Roztoky = 154: 5, a/88. 155: +, a/88. Řevničov = 164: subadult., v/83. Sýkořice = 185: 5, a/88. Zbečno = 201: 4, a/88. 202: 5, a/88. V březnu 1989 byl tento druh akusticky zjištěn v dalších stanovištích a katastrech. K. St Č O. B E Broumy = 229: 6049/C5, mokřina s chůdovitými olšemi, 12. Nižbor = 45: 2. 230: r. u Lisy, 12. O. K L Bratronice = 56: > 50. O. R A Karlova Ves = 231: 6048/B15, r. s hojným rdestem, uvnitř smrčiny, 13. Křivoklát = 105: 3. Lány = 118 : 15. 232: 5849/D21, „Kouglák", 2 (též 1 snůška). Luzná = 233: 5848/ /DIO, r. v areálu milířovny. Městečko = 234: 5949/A13, kal pod Meč-nou, 3. Pustověty = 235: 5948/B19, močál s rákosem vpravo pod železniční tratí sev. od obce, 15. 136: 5949/A7, r. Komenice. 237: 5949/ A16, r. u Kolonie, 15. Roztoky = 238: 5949/C13, Chaloupky, horní návesní r. Ruda = 239: 5949/A2, mokřad pod r. „U chaty".
SKOKAN SKŘEHOTAVÝ VÝCHODNÍ - RANA R. RIDIBUNDA (PALL.) Zjištěn v CHKO ve dvou okresech, zde nejvíce zastoupených plošně, v 9 katastrech a 11 stanovištích (mimo CHKO ve 3 st.), vždy těsně u vody nebo ve vodě, a to zejména ve větších stagnujících či pomalu průtočných rybnících a přehradách, v otevřené krajině, ale i v čistých rybnících uvnitř lesů (např. st. č. 165), roztroušeně i v říčním luhu a malých zdržích na potocích. Vhodným biotopem zde mohou být i určité návesní rybníčky (jako st. č. 114, kde údajně vznikl na místě kamenolomu) a je schopen rychle kolonizovat i nepatrné rybníčky zahradní. Nemusí mu též vadit i silné znečištění vod, pokud je jen mechanické (st. č. 147), nicméně v různých rybnících slabecké polní enklávy zatím nebyl zjištěn snad z důvodu jejich kontaminace biocidy v kritických periodách. Aktivita registrována od května do srpna (maximum hlasových projevů v květnu). Ve st. č. 114 bylo v ruce prohlédnuto 25 adultních ex.; všechny 251
odpovídaly druhu i relativní velikostí vnitřního patního mozolu a barvou, pouze jeden měl na zadní straně stehen drobné žluté tečky. K. St Č O. B E Broumy= 7: adult., kadaver/82. Hýskov= 31: adult. , a, v ++ 1., v/86. Žloukovice= 49: +, a/84. O. RA Křivoklát= 110 : a, v/88. 114: 25, a, v; ++ 1., v/88. Lány= 118: 5, a, v/B8. Mšec= 134* : a/85. Olešná= 142*: a/85. Rakovník= 147*: a/84. 148: 3, a/85. Roztoky= l52: a, v/ca 80, H. 157: 10, a/88. Řevničov = 165: 50, a/88. Sýkořice= 179: ++ 1., v/85.
Skokan „zelený" - Rana "esculenta" (L.) Exempláře plně odpovídající barvou, velikostí a hlasem této formě (synkleptonu ; kříženci) byly registrovány v okr. Rakovník, a to na území CHKO severně i jižně od Berounky, ve 3 katastrech a 5 stanovištích (mimo CHKO v dalším 1 st.), většinou v rybníčcích na okraji lesů od května do září (maximum hlasových projevů v květnu). Ve st. č. 119 byl 7. VI. 1988 chycen o odpovídající této formě (hřbet i hlava brčálově zelené s černými kulatými skvrnami, bubínek olivově šedý, vzadu na stehnech žluté skvrny, délka těla 79,8 mm); vnitřní patní mozoly měl nízké, tupé, avšak relativní délkou připomínající R. lessonae (4,70 mm; palec od hrbolu 7,85 mm, holeň 31,80 mm). K. St Č O. R A Lány = 119: 30 p., a, v/88, 2x. 120: 7, v/88. Mšec = 133*: a/85. Roztoky = 157: a/B8, D. Ruda = 161: 2, a/85. 162: adult., v/85.
NEGATIVNÍ VÝSLEDKY
V CHKO bylo během průzkumů zaznamenáno pouze 12 rybníků, tůněk nebo mokřadů, které by mohly být podle svého habitu líhništi obojživelníků. V kritických ročních obdobích byly kontrolovány alespoň 1krát, aniž by v nich nebo na jejich březích obojživelníci (či jejich vývojová stadia) byli zjištěni. Z toho bylo 6 návesních rybníků, 2 leží u kraje obcí, 1 uvnitř továrny a 3 v meliorovaném luhu.Rakovnického potoka poblíž železnice. Všechny byly prošetřeny v r. 1988 alespoň 1krát i akustickou metodou. Z těchto zdrojů však pouze ve dvou návesních rybnících (v Týřovicích a silně znečištěný rybník ve Slabcích) zřejmě nemohlo docházet k reprodukci žab v době kontrol.
252
DISKUSE
Výsledky ve srovnání s literárními údaji z mnohých jiných oblastí Čech svědčí o značné bohatosti a druhové pestrosti batrachofauny CHKO díky poměrné zachovalosti zdejší přírody i hypsometrickým poměrům. Soubor informací předaných již jiným autorům (viz úvod) je nyní doplňován Zejména poznatky o výskytu B.. variegata, R. dalmatina, S. salamandra a T. vulgaris v dalších kvadrátech. Zákonitě jsou zde nejhojnější lesní druhy obojživelníků. Nejběžnějším druhem žáby je v CHKO B. bufo, která zde v listnatých lesích středních poloh nachází optimální podmínky. Vazba na les se ovšem v důsledku dynamismu této žáby příliš silně neprojevuje. Nicméně informátoři a jiní dotazovaní občané, kteří od mládí žijí v centrální části dnešní CHKO, pozorují nápadný úbytek tohoto druhu během posledních 20 let. Jeho přežívání může zčásti usnadňovat i antipatie různých druhů ryb vůči pulcům. Druhý nejhojnější druh žáby zde je R. temporaria. Ekologické optimum tohoto druhu v jeho areálu leží v zóně jehličnanů (až kosodřeviny). Je mnohem méně citlivý k nízkým teplotám než ostatní naši obojživelníci, v CHKO batrachologicky charakterizuje i chladná dna údolí ostře zařízlých potoků a stružek (v důsledku určité rheofilie a přezimování ve studených vodotečích), jakož i lesní ronové svahy (Hangwasserpartie, FELDMANN 1981). Jeho široká ekologická valence mu však umožňuje obývat i různé nížinné lokality. Nejvýznamnějším indikačním druhem žáby zde je silvikol R. dalmatina. Již zbarvení hřbetu těla tohoto skokana odpovídá barvě spadaného listí /„Falllaubfarbe"). Jeho výskyt na Rakovnicku bez udání lokalit (lokality) uvádí HRABĚ, OLIVA a OPATRNÝ (1973). V 50. letech byl znám z přítoku r. Nový u Rakovníka (OLIVA 1951a) a z oblasti Klíčavy (OPATRNÝ 1970). Na základě typu a distribuce nynějších vzorků lze usuzovat, že tento druh je rozšířen v celé lesní části CHKO, odkud se šíří i na nelesní plochy. Oblasti soustavnějšího výskytu jsou v ČSR přitom poměrně řídké a i v rámci celé střední Evropy dosti izolované (ARNOLD, BURTON a GROSS 1979). Spolu s R. ridibunda a B. viridis jde o druh s mediteránním rozšířením. Avšak právě bučiny - které jsou v CHKO při porovnání s okolní krajinou nejvíce zastoupeny - jsou mnohde ve střední Evropě typickým biotopem tohoto skokana (FELDMANN 1. c., FREYTAG 1955, MÜLLER 1976), což dokládá i většina nynějších nálezů v CHKO. Jde ovšem o bučiny nižších
253
poloh. Křivoklátské květnaté i sušší bikové bučiny s jejich prameništi rozhodně mohou vyhovovat vyšším teplotním nárokům R. dalmatina. Na Slovensku je však nejhojnější až do výše 600 m n. m. (LÁC 1963); na Křivoklátsku se ani izohypsy 300400 m nejeví jako hraniční (cf. SKLENÁŘ a ROČEK 1979). Z řádu ocasatých obojživelníků jsou v CHKO rovněž nejpočetnější druhy silvikolní - S. salamandra a T. alpestris. Líhništěm prvého druhu jsou převážně biotopy krenalu, druhého druhu zvláště stagnující drobné vody, přičemž výskyt četných lesních pramenišť - a tudíž S. salamandra - je pro tuto krajinu charakteristický. Navíc je S. salamandra značně vázán na listnaté lesy; opět zvláště bučiny jsou jeho nejvýznamnější biocenózou. Příznivé jsou zde též početné hraniční efekty (FELDMANN 1. c.). V ČSR se S. salamandra vyskytuje pravidelně jen v některých oblastech (v zahraničí např. BERGER /1969/ uvádí z celého Polska jen jedinou lokalitu mimo horská pásma). Nálezy v Západočeském kraji jsou jen ojedinělé (TIŠER 1975). Ekologickou obdobou R. temporaria v CHKO je pak T. alpestris v tom smyslu, že centra jeho výskytu jsou též v montánních pásmech jeho areálu, ale rozšířen je rovněž až do nížin. Oba dva druhy se např. na Slovensku projevují jako preglaciální relikty, resp. glaciální resistenti (LÁC 1961b, 1963). Líhniště ve Zbirohu, kde výskyt lze považovat za výjimečně silný, dokumentuje nepevnost vazby na souvislé lesy. Druhy charakteristické pro otevřený terén, kulturní step a lesostep, se v CHKO vyskytují méně konstantně až velmi sporadicky. Relativně nejvíce jsou z nich zřejmě rozšířeny druhy v podstatě aquatilní, z žab zejména B. variegata. Její mikropopulace jsou však velmi malé a jde přitom o druh ve většině střední Evropy silně ohrožený. Příčinou mizení je i destrukce původních sekundárních biotopů. Zajímavá je setrvalost výskytu v lesích (st. č. 103, 171 cf. LAŇKA 1980). V českých zemích může být CHKO nejvýznamnějším rezervoárem tohoto druhu vyjma Beskyd; v Západočeském kraji je registrován ve více kvadrátech, výskyty jsou však vzácné (MORAVEC 1. c, TIŠER 1. c). CHKO je obklopeno vyjma jihozápadní části areálem B. bombina (mj. u Mšece-OLIVA 1950), tj. především nížinným a patrně ekologicky a fenogenotypicky dominantním druhem (LÁC 1961a). Byl zjištěn i v jižní části CHKO pod Berounkou (SVOBODA 1966). Výskyt rovněž převážně aquatilního, nížinného druhu R. ridibunda v nížině Berounky je narušován rekreací a terénními úpravami. Lesní výskytiště v chladné severní karbonské části CHKO i návesní rybníky lze
254
považovat za rezervní lokality. Ještě řidší v CHKO je pak R. „esculenta", typický zejména pro silně močálovité a rybničnaté nížiny (u Olešné - OLIVA 1951a). Vzhledem k jeho prezenci lze v CHKO předpokládat i výskyt R. lessonae v důsledku možnosti jeho zpětného vykřížení. I akusticky však byly zatím zaznamenány jen dvě uvedené formy zelených skokanů, jak bylo možno soudit z porovnání s nahrávkami hlasů včetně hlasu R. lessonae, ve shodě s literaturou (hlas 00 R. „esculenta" je intermediární: ARNOLD, BURTON, GROSS 1. c.). V CHKO by se též mohl vzácně vyskytnout skokan ostronosý severní - R. a. arvalis Nils., tj. ste-nobiont, který byl zjištěn i ve středních Čechách (nikoli kvadráty CHKO in MORAVEC 1. c. - technický omyl,MORAVEC in verb.). Čolci T. vulgaris a zvláště T. cristatus rovněž náležejí k druhům preferujícím otevřený terén, žijí však i uvnitř lesů. Relativní nepočetnost nálezů může být relevantní ke skutečnosti. Zjistitelnost T. cristatus je však také mnohem obtížnější než ostatních dvou čolků (optimální velikost líhnišť>150 m : FELDMANN 1. c). Druhem rozvolněné vegetace je arborikol, resp. arbusculikol H. arborea, jíž i v minulosti zřejmě vyhovovaly jen některé biotopy na okraji dnešní CHKO. I určité druhy obojživelníků zde mohly být limitujícím faktorem (např. pulci R. temporaria, FELDMANN 1. e). V současnosti je ovšem jako druh ohrožován až k vyhynutí zejména antropogenními faktory. Nicméně její výskyt je nadále zaznamenáván i u jižního okraje CHKO (MORAVEC 1. c). Za vzácné druhy obojživelníků CHKO je třeba považovat druhy otevřené krajiny, které jsou převážně terestrické, což dosvědčuje i dosavadní průzkum - B. viridis (vzácné doklady v CHKO; Rakovník viz in OLIVA 1951a) a dva „hrabavé" druhy, P. fuscus (1 údaj) a B. calamita s největší afinitou k lehkým půdám (v CHKO zatím nezjištěná). Druhy obojživelníků vázané ekologicky na otevřenou krajinu jsou negativními antropogenními faktory mechanickými (ničení líhnišť) i chemickými (eutrofizace, splachy, vzdušné intoxikace, imise včetně SO2 - CLAUSNITZER (1979)) nejvíce zasahovány. Předpokládá se, že i např. B. variegata je velmi citlivá na biocidy, třebaže se - jakož i některé jiné druhy (značně halotolerantní B. viridis) - vyskytuje často na skládkách z důvodu mechanických vlastností jejich prostředí. Ochrana obojživelníků na území CHKO by se měla obecně zaměřit zejména na účinnou kontrolu melioračních záměrů a akcí a na záchranu malých lučních i lesních mokřadů, tůněk a studánek s jejich přirozenými břehy a ochrannou vegetací. V
255
blízkosti líhnišť by se neměly aplikovat biocidy. Usměrňována by měla být i činnost rybářů a jejich sdružení v těchto stanovištích. Výskyt lesních druhů obojživelníků je v CHKO poměrně setrvalý ve srovnání s jinými oblastmi Čech. Je však třeba upozornit na paradox, že líhniště ochranářsky a indikačně nejcennějších druhů žab byla nalézána většinou (B. variegata) nebo až výhradně (R. dalmatina) mimo současné lesní rezervace, i když průzkum byl v nich prováděn nejintenzivněji; též četná líhniště S. salamandra jsou až v ochranných pásmech některých SPR, jak lze soudit i z polohy pramenišť; v SPR „Vůznice" dochází k pozměňování vodních společenstev činnostmi Státního rybářství (včetně vpravování biocidů do vody). Proto by měla být v CHKO ochranářská péče o lesní tůňky a mokřady ležící mimo rezervace náležitě zvýšena včetně zvýšení statutu ochrany nejvýznamnějších z nich (např. st. č. 56 formou CHPV). Stav batrachofauny by měl být také soustavně sledován na větších plochách, kde by byly dostatečně reprezentovány i systémy těchto drobných reprodukčních habitátů. Na loukách a polích je třeba udržovat a rozšiřovat síť remízků s rybníčky, které byly dříve
zřizovány
např.
pro
bažanty.
Rybníčky
s
okrajovými
vegetačními
„nárazníkovými" zónami („ekologické ostrůvky", „Ökoinseln", BLAB 1978) se zřizují např. v NSR pro záchranu určitých druhů otevřeného terénu, ale dokonce i pro R. temporaria, jehož populace jsou zejména v otevřenější krajině též ohrožovány. Účinně by se rovněž mohly projevit podsilniční průchody pro žáby v některých úsecích silnic v CHKO. Obojživelníci Křivoklátská představují ještě dnes velmi významný genofond. Výsledky monitoringu obojživelníků by byly ovšem i důležitým ukazatelem čistoty vod a obecně jakosti životního prostředí. Je též pravděpodobné, že ochrana obojživelníků na Křivoklátsku by měla příznivý účinek i na stav batrachofauny v širším okolí.
256
SOUHRN V biosférickém rezervátu Křivoklátsko, vyznačujícím se velkou lesnatostí, silnou reliéfovou dynamikou a zachovalostí přírody (rozloha 62 792 ha, nadmořská výška 223-616 m),byli v období VI. 1979-III. 1989 obojživelníci zaregistrováni v 279 stanovištích, ležících na území katastrů 46 obcí. Bylo zde zjištěno 13 taxonů obojživelníků a výskyt dalších tří je možný. Nejhojnějším druhem žáby zde je Bufo bufo, která poměrně nejvíce frekventuje i návesní rybníky (v práci zaznamenáno 122 stanovišť). Druhým nejhojnějším druhem je Rana temporaria (71). Velmi typické jsou pro tuto krajinu další silvikolní prvky Salamandra salamandra (49), Triturus alpestris (12) a Rana dalmatina (27). Druh S. salamandra byl zjišťován výhradně v lesích, zvláště suťových (Aceri-Carpinetum), a na dnech hluboce zařízlých lesních údolí s potočním submontánním luhem Stellarlo-Alnetum. Triturus alpestris byl většinou nalézán v malých vodách uvnitř lesů různého typu, ale nejvíce dospělých exemplářů bylo pozorováno v malém koupališti na louce asi 300 m od lesa. Rana dalmatina byla zjišťována převážně v malých prameništích a mokřadních tůňkách s olšemi a drny ostřic na březích (Carici-Alnetum, Alnetum glutinosae), uvnitř lesů (více než v polovině případů bučiny), v nadmořské výšce 250 - 490 m (x = 397 m). V celé oblasti jsou též roztroušena výskytiště Bombina variegata (13 stanovišť), a to převážně v otevřené krajině, ale i uvnitř souvislých lesů, např. v úzce zařízlém korytu bystřiny; ve 12 případech byly nalezeny jen 1-3 exempláře, v jednom 20 exemplářů. Rovněž byl zjištěn disperzní výskyt dalších prvků otevřené krajiny, zejména Rana ridibunda (11 stanovišť), dále R. „esculenta" (5), Bombina bombina (2), Bufo viridis (3), Pelobates fuscus (1), Triturus Vulgaris (7) a T. cristatus (2). Pravděpodobný je i výskyt Rana lessonae a v okrajových částech oblasti nelze vyloučit zjištěni Bufo calamita a Hyla arborea . Ochranářská péče bude muset být zaměřena i na drobné stagnující a prameništní tůňky a močály, které většinou nejsou obsaženy ve státních přírodních rezervacích. Rezervace jsou zde převážně tvořeny svážnými plochami a údolími a dotyčné vodní zdroje leží až za hranicí rezervací na temeni svahů. Zvláštní pozornost je třeba věnovat druhům Bombina variegata a Rana dalmatina.
257
ZUSAMMENFASSUNG In der biospherischen Reservation Křivoklátsko, die sich durch eine reiche Bewaldung, eine starke Reliefdynamik und eine wohlerhaltene Natur auszeichnet (Ausmass 62.792 ha, Seehöhe 223 - 616 m) wurden im Zeitabschnitt vom Juni 1979 bis März 1988 Amphibien an 279 Standorten auf dem Kataster von 46 Gemeinden registriert. 13 Amphibientaxone wurden festgestellt, das Vorkommen weiterer drei ist möglich. Die zahlreichste Froschart ist hier Bufo bufo, die verhältnismässig am meisten auch die Dorfteiche aufsuchen (bei der Arbeit wurden 122 Standorte bemerkt). An Zweiter Stelle ist Rana temporaria (71). Sehr typisch für diese Gegend sind weitere silvikole Elemente Salamandra salamandra (49), Triturus alpestris (12) und Rana dalmatina (27). Die Art S. salamandra wurde ausschliesslich in Wäldern, besonders
mit
Geröll
(Aceri-Carpinetum)
festgestellt,
sowie
auf
der
Sohle
tief
eingeschnittener Waldtäler mit submontanen Bachauen Stellario-Alnetum. Der Triturus alpestris wurde grösstenteils in kleinen Wasserläufen innerhalb von Wäldern verschiedenen Typs, aber die meisten erwachsenen Exemplare wurden auf einem kleinen Badeplatz auf einer etwa 300 Meter vom Wald entfernten Wiese beobachtet. Die Rana dalmatina wurde uberwiegend bei kleinen Quellen und Tümpeln mit Erlen und scharfen Gräsern am Ufer (Carici-Alnetum, Alnetum glutinosae) innerhalb von Wäldern (zu mehrals der Hälfte (Buchen) in einer Seehöhe von 230 - 490 Metern (x = 397 m) gefunden. In dem ganzen Gebiet sind auch verstreut Laichplätze der Bombina variegata (13 Standorte), und das überwiegend in offener Gegend, aber auch innerhalb kontinuierlicher Waldgebiete, zum Beispiel in einem eng eingeschnittenen Wildwasserbett; in 12 Fällen wurden nur ein bis drei Exemplare gefunden, in einem Fall zwanzig Exemplare. Ebenso wurde das zerstreute Vorkommen weiterer Elemente der offenen Gegend festgestellt, besonders Rana ridibun-da (11 Standorte), weiters Rana „esculenta" (5), Bombina bombina (2), Bufo viridis (3), Pelobates ruscus (1), Triturus vulgaris (7), Triturus cristatus (2). Wahrscheinlich ist auch das Vorkommen der Rana lessonae und in den Randteilen des Gebietes ist auch das Vorkommen von Bufo calamita und Hyla arborea nicht auszuschliessen. Die Schutzpflege wird auch auf kleine stagnierende und Quellentümpel und Sumpfe hinzielen müssen, die meist nicht auf dem Gebiet der Staatlichen Naturreservationen liegën. Die Reservationen bilden hier überwiegend Abhänge und Täler und die erwähnten Wasserquellen liegen jenseits der Grenzen der Reservationen auf den Gipfeln der Abhänge. Eine besondere Aufmerksamkeit muss den Arten Bombina variegata und Rana dalmatina gewidmet werden.
258
LITERATURA ARNOLD, E. N., BURTON, J. A., GROSS, C. (1979): Pareys Reptilie und Amphibien-führer Europas. Hamburg. BERGER, L. (1969): Plazy i gady Amphibia et Reptilia. In: Katalog fauny Polski, Cz. 39, 73 pp. BLAB, J. (197B): Untersuchungen zu Ökologie, Raum-Zeit-Einbildung und Funktion von Amphibienpopulationen. Ein Beitrag zur Artenschutzprogramm. Schriftenr. Landschaftspfl. Natursch. H. 18. CLAUSNITZER, H. J. (1979): Durch Umwelteinflüsse gestörte Entwicklung beim Leich des M00rfrosches (Rana arvalis L.). Beitr. Naturk. Niedersachsens, 32: 68-78. FELDMANN, R. (1981): Die Amphibien und Reptilien Westfalens. Abh. aus dem Landesmus. f. Naturkunde zu Münster in Westfalen, 43/4: 1-161. FREYTAG, G. E. (1983): Lurche - Arophibia. In: STRESEMANN, E., SEN-GLAUB, K., HANNEMANN, H.-J.: Exkursionsfauna für die Gebiete der DDR und der BRD. B. Aufl. Berlin, pp. 84-107. HRABĚ, S., OLIVA, O., OPATRNÝ, E.: Klíč našich ryb, obojživelníků a plazů. Praha. KOLBEK, J. (1988): Zhodnocení použitelnosti kontrastních snímků pro mapování aktuální vegetace v CHKO Křivoklátsko. Ms. (depon. Správa CHKO Křivoklátsko). LÁC, J. (1961a): Rozšírenie kuncov (Bombina bombina L. a Bombina variegata L.) na Slovensku a k problematike ich vzájomného kríženia. Biologické práce SAV, Bratislava, VII/3: 1-32. LÁC, J. (1961b): Obojživelníky povodia Oravy. Biologické práce SAV, Bratislava, VII/3: 33-59. LÁC, J. (1963): Obojživelníky Slovenska. Biologické práce SAV, Bratislava, IX/2: 1-72. LAŇKA, V. (1980): Herpetologická inventarizace SPR Týřov. Ms. (depon. SSPPOP Stč kraje, Správa CHKO Křivoklátsko). MORAVEC, J. (1986): Preliminary Report on the Distribution of Amphibians in Czechoslovakia. In ROČEK, Z. (ed.): Studies in Herpetology. Praha, pp. 665-670. MÜLLER, P. (1976): ArealVeränderungen von Amphibien und Reptilien in der Bundesrepublik Deutschland. Schriftenr. Vegetationsk., 10: 269-293. OLIVA, O. (1950): Další doklady o rozšíření ještěrky živorodé ve středních Cechách. Akvar. 1., 22: 100-101. OLIVA, 0. (1951a): Obojživelníci Rakovnicka. Akvar. 1., 23: 17-19. OLIVA, 0. (1951b): Skokan skřehotavý (Rana ridibunda Pallas, 1771) na Rakovnicku. Čas. Nár. mus., odd. přír., 121: 49-55. OPATRNÝ, E. (1970): Biometrické srovnání našich druhů skokanů (Ranidae, Amphibia). Práce muzea Hradec Králové, S. A, 11: 71-89. SKLENÁŘ, J., ROČEK, Z. (1979): Z00geografie obojživelníků a plazů východních Čech. Krajské muzeum vých. Čech, Hradec Králové.
259
SVOBODA, J. (ed.) (1966): Atlas Československé socialistické republiky. ČSAV a Ústř. správa geodézie a kartografie, Praha. TIŠER, J. (1975): Plazi a obojživelníci Čech. Sborník Západočes. muz. v Plzni, Příroda, 14: 139. ZAVADIL, V., DITTRICH, M., ŠAP0VALIV, P. (1988): Rozšíření ocasatých obojživelníků ve Středočeském kraji. Bohemia centralis, 17: 169-209.
Adresa autora: RNDr. Jiří Šmaha Středisko stát. památkové péče a ochrany přírody Stč. kraje Hybernská 18 111 21 Praha 1
260
Bohemia centralis 19: 261 — 277, 1990
Avifauna průhonického parku Investigation on the bird communittss of the park Průhonice
Anna PEŠKOVÁ
S úbytkem původních a přirozených prostředí z krajiny získávají stále větší hodnotu biotopy umělé, změněné nebo úplně vytvořené člověkem. V určitých případech mohou dokonce i tato místa zastávat důležitou funkci refugia pro mnohé druhy rostlin i živočichů, které by jinak z intenzívně zemědělsky či průmyslově využívané krajiny vymizely. Pro ptáky jsou velmi vhodným náhradním biotopem parky, protože většina ptáků není druhově vázána na vegetační kryt. Velmi důležitá je však velikost parku a členitost stromového a keřového patra. Dostatečně velký a bohatě členěný park může být dokonce výhodnějším prostředím, než byla původní krajina. Moje práce hodnotí z tohoto hlediska kvality zámeckého parku v Průhonicích u Prahy. POPIS ÚZEMÍ Sledovaný park se nachází v katastru obce Průhonice, okr. Praha - západ, 5 km jižně od hranic Prahy (50° sš, 13°30'vd). Jeho nejnižší nadmořská výška je 280 m, nejvyšší 342 m. Celý park má rozlohu 250 ha. Jeho areál rozděluje silnice, spojující obec Dobřejovice s Prahou - Hrnčířemi na dvě části. První část, tzv. Park, přiléhá k zámku. Je menší (106 ha) a starší než druhá část Obora ((128 ha). Zbylých 16 ha zabírají pole. Osu parku tvoří údolí potoka Botiče a jeho přítoků, potoka Dobřejovického a Zdiměřického, hluboké místy i 60 m. Na potocích jsou vybudovány jezy, na Botiči 4 rybníky. Botič vtéká do parku z jihu, protéká rybníky a směřuje dál na sever k Praze. Celková délka vodních toků je 5,3 km.
261
Průměrná roční teplota naměřená v parku se pohybuje okolo 8,5 °C. Dlouhodobý průměr srážek činí 640 mm ročně, ale ve vlhkých letech může napršet až 900 mm, v suchých naopak jen 400 mm. Vlhkost vzduchu je díky vodním plochám vysoká a poměrně stálá. Geologický poklad tvoří algonkické břidlice, ve svrchních vrstvách značně zvětralé. Skála vystupuje na několika místech na povrch, většina plochy je však pokryta drnem. Půda je hlinitá, místy hlinito-písčitá nebo hlinitojílovitá. Údolní plochy tvořené aluviálními na-plaveninami jsou silně podmáčené až zamokřené, spodní voda je na nich v hloubce do 100 cm, často však vystupuje na povrch. Rekonstrukci původní vegetace zpracovali NEUHÄUSL a NEUHÄUSLOVÁ (1905). Podle nich se zde původně vyskytovalo 6 hlavních lesních společenstev a 2 komplexy společenstev nelesních: údolní niva Botiče byla zarostlá jasano-olšovým luhem, který byl lemován úzkým pásem dubových habřin. Převážnou část porostů na nynějším území parku tvořila lipová doubrava. Fragmentárně byly zastoupeny suťové lesy -habrové javořiny, tolitové doubravy a bikové doubravy. Azonální společenstva zůstala zachována na skalních výchozech a sutích, na hladině rybníků a na březích tekoucích i stojatých vod. Na těchto základech byl vybudován anglický přírodní park. Hlavní práce proběhly v letech 1889 - 1904, kdy tehdejší majitel A. E. SILVA-TAROUCCA vytvořil, využiv přírodních hodnot území, park neobyčejných architektonických kvalit zrovna tak jako rozsáhlou sbírku dřevin. V současné době se zde pěstuje přes 600O odrůd, kultivarů a druhů. Většina stromů je 100 - 140 let stará a 20 - 30 m vysoká. Starší stromy, až 300 let, i mladší výsadby se nacházejí jednotlivě nebo ostrůvkovitě po parku, netvoří však souvislý porost. Dobře vyvinuté je i keřové a bylinné patro. Vegetační kryt má typicky parkovou mozaikovitou strukturu. Důležitou složkou jsou i rybníky a vodní toky, jejichž břehy nejsou regulovány. Zastavěných ploch je velmi málo. Součástí první části parku je komplex zámeckých budov, nyní sídlo Botanického ústavu ČSAV a Výzkumného ústavu okrasného zahradnictví. Ve druhé části má několik malých objektů Geofyzikální ústav ČSAV. Zaměstnancům parku slouží 5 drobných staveb. Cest je v parku asi 40 km, až na výjimky jsou měkké. Okolní pozemky jsou intenzívně zemědělsky využívány. Nejbližší lesní porost je Milíčovský les (0,75 km2), vzdálený od středu parku asi 3 km severně, nejbližší výběžek souvislé lesní plochy se rozkládá 4 km jižně.
262
V parku je vyvěšeno asi 400 ptačích budek - sýkorníků, 20 budek sovích a 20 hnízdních podložek. V zimě bývají v provozu 4 automatická krmítka plněná slunečnicovým semenem, 36 zásypových míst pro bažanty a 1 pro vodní ptactvo.
METODIKA Faunistická data byla získávána na kontrolách, při kterých jsem procházela celým parkem. Tyto kontroly (2-3 měsíčně) jsem prováděla průběžně od listopadu 1977 do března 1980. Kvantitativní výsledky byly získávány v hnízdním období mapovací, v zimě liniovou metodou (ŠŤASTNÝ 1974). Při vyhodnocování výsledků byly jako charakteristiky použity denzita a dominance (PALMGREN 1930), pro zimující populaci též frekvence - podíl počtu kontrol, kdy byl daný druh zastižen, a celkového počtu kontrol. Podle statistických vzorců pak byly pro společenstvo stanoveny hodnoty diverzity a ekvitability (ODUM 1977). Druhy byly podle dominance rozděleny na dominantní (nad 5 %), influentní (2 - 5 %) a akcesorické (pod 2 %) (PALMGREN 1930) .
VÝSLEDKY FAUNISTIKA Přehled ptáků, pozorovaných v letech 1978-80 na území průhonické-ho parku, je shrnutý v tabulce 1. Zároveň jsou zde uvedeny základní údaje jako prokázané hnízdění, předpokládané hnízdění, přítomnost v hnízdní době, pravidelný výskyt v zimě a přítomnost na tahu. U vzácnějších druhů je uvedeno i datum a počet pozorovaných jedinců. Významné bylo hnízdění skřivana lesního a křepelky obecné, předpokládané hnízdění chřástala vodního a pisíka obecného. Hnízdění osmi druhů vodních ptáků na prostředním rybníce (Labeška) dokazuje jeho hodnotu pro kachny i ostatní vodní ptactvo. Kachna divoká se pravidelně lovila, stejně jako bažant obecný, ale úlovky měly rok od roku klesající tendenci. Z druhů, které se v poslední době šíří, stojí za zmínku hnízdění slavíka v r. 1979 - první v parku a z téhož roku i pokus o hnízdění moudivláčka lužního. V hnízdním období se v parku zdržovali i ptáci, kteří hnízdili v okolí a sem přilétali za potravou. Byli to např. vlaštovka obecná a jiřička obecná, skřivan polní apod. Také některé druhy kachen (čírky, poláci) úspěšně hnízdily jen v příznivých letech, v parku se ale zdržovaly pravidelně .
263
Z druhů, přilétajících do parku na zimu, byla méně obvyklá volavka popelavá, zajímavý byl i zimní výskyt červenky obecné. Park také sloužil jako pravidelný útulek zimního hejna asi 40 exemplářů kalousů ušatých. Havrani polní se objevovali jen příležitostně. Tabulka 1 Seznam druhů zastižených v průhonickém parku v letech 1978-80 H - druh hnízdící, (H) - hnízdění nedoloženo, + - druh přítomný v hnízdní době, v parku nehnízdí, T - pravidelný výskyt na tahu, Z - pravidelný výskyt v zimě.
Podiceps cristatus(L.)
2 ex. 8.-25.2.1979
Podiceps ruficollis Pall.
H
Ardea cinerea L.
2 ex. 20.9.1978-25.2.1979
Ixobbrychus minutus L.
(H)
Ciconia ciconia (L.)
4 ex. 6.5.1978 přelet
Ciconia nigra (L.)
1 ex. 18.-22.8.1979
Anas platyrhynchos (L.)
H, Z
Anas querquedula L.
H
Anas crecca L.
H
Aythya ferina (L.)
(H)
Aythya fuligula (L.)
(H)
Pernis apivorus (L.)
H
Accipiter nisus (L.)
H, Z
Accipiter gentilis(L.)
H, Z
Buteo buteo (L.)
H, Z
Circus cyaneus (L.)
1 ex.
Falco tinnuculus L.
H
Perdix perdix (L.)
H
Coturnix coturnix (L.)
H
Phasianus colchicus L.
HZ
Rallus aquaticus L.
(H)
Gallinula chloropus (L.)
H, Z
Fulica atra L.
H, Z
Vanellus vanellus (L.)
4 ex. 16. 4. 1978
Actitis hypoleucos (L.)
1 ex. 25.5.1978, 19.4.1979
24.2.1979
264
Larus ridibundus L.
T
Columba palumbus L.
H
Columba oenas L.
H
Columba livia f. domestica L.
H
Streptopelia turtur (L.)
H
Streptopelia decaocto (Friv.)
H
Cuculus canorus L.
H
Athene noctua (Scop.)
H,
Z
Strix aluco (L.)
H,
Z
Asio otus (L.)
H,
Z
Apus apus (L.)
H
Alcedo atthis (L.)
+,
Jynx torquilla L.
H
Picus canus Gm.
H,
Z
Picus viridis L.
H,
Z
Dryocopus martius (L.)
H,
Z
Dendrocopus major (L.)
H,
Z
Dendrocopus minor (L.)
H,
Z
Galerida cristata (L.)
T
Lullula arborea (L.)
H
Alauda arvensis L.
+
Hirundo rustica L.
+
Delichon urbica (L.)
+
Anthus trivialis (L.)
H
Motacilla cinerea Tunst.
H
Motacilla alba L.
H)
Troglodytes troglodytes L.
H,
Prunella modularis L.
H
Erithacus rubecula (L.)
H,
Luscinia megarhynchos Brehm
H
Phoenicurus ochruros (Gm.)
H
Phoenicurus phoenicurus (L.)
H
Saxicola rubetra (L.)
H
Oenanthe oenanthe (L.)
H)
Turdus merula L.
H,
Z
Turdus pilaris L.
T,
Z
Turdus philomelos Brehm
H
Turdus iliacus L.
8 ex.
Z
Z Z.
25.3.-8.4.1979
265
Turdus viscivorus L.
H
Locustella naevia (Bodd.)
H
Locustella fluviatilis (Wolf)
H
Acrocephalus palustris (Bechst.)
H
Acrocephalus scirpaceus (Herm.)
H
Acrocephalus arundinaceus (L.)
H
Hippolais icterina (Vieill.)
H
Sylvia nisoria (Bechst.)
H
Sylvia curruca (L.)
H
Sylvia communis Lath.
H
Sylvia borin (Bodd.)
H
Sylvia atricapilla (L.)
H
Phylloscopus sibillatrix (Bechst.)
H
Phylloscopus collybita (Vieill.)
H
Phylloscopus trochilus (L.)
H
Regulus regulus (L.)
H,
Regulus ignicapillus (Temm.)
H
Muscicapa striata (Pall.)
H
Ficedula albicollis (Temm.)
H
Ficedula hypuleuca (Pall.)
H
Aegithalos caudatus (L.)
H,
Z
Parus palustris L.
H,
Z
Parus cristatus L.
H,
Z
Parus ater L.
H,
Z
Parus caeruleus L.
H,
Z
Parus major L.
H,
Z
Sitta europaea L.
H,
Z
Certhia familiaris L.
H,
Z
Certhia brachydactyla Brehm
H,
Z
Remiz pendulinus (L.)
(H)
Oriolus oriolus (L.)
H
Lanius collurio L.
H
Garrulus glandarius (L.)
H,
Corvus monedula L.
+
Corvus frugilegus L.
Z
Corvus corone L.
H,
Sturnus vulgaris L.
H
Passer domesticus (L.)
H,Z
Passer montanus (L.)
H,
266
Z
Z
Z
Z
Fringilla coelebs L.
H,
Z
Fringilla montifringilla L.
Z
Serinus serinus (L.)
H
Carduelis chloris (L.)
H,
Z
Carduelis carduelis (L.)
H,
Z
Carduelis spinus (L.)
Z
Carduelis cannabina (L.)
H
Carduelis flammea (L.)
6
Emberiza citrinella L.
H
Pyrrhula pyrrhula (L.)
H,
Z
Coccothraustes coccothraustes (L.)
H,
Z
ex. 10.-23.3.1980
Mezi ptáky, kteří parkem protahují, byly i oba druhy čápů. Pozoruhodné je také pozorováni motáka pilicha. V letech 1978-80 park nenavštívili invazní ptáci (křivky apod.).
KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ HNÍZDÍCÍ POPULACE Není samozřejmě možné stanovit počet ptactva v 250 ha velkém parku absolutně. Zvolila jsem proto plochu s podobným zastoupením travnatých a zalesněných ploch (1 : 4),jako má celý park,a tam jsem zjistila všechny hnízdící páry. Takto získané hodnoty je možné přenést na celou plochu, aniž možná chyba zkreslí podstatně výsledek. Jako typickou jsem vybrala 10,5 ha velkou plochu v druhé části parku - Oboře. Dřevinný porost, tvořený několika desítkami našich i exotických druhů, je složen většinou (58 %) z listnáčů. Lesní partie jsou 180 - 200 let staré a asi 20 m vysoké. Křoviny, které vzrostlý les lemují, mají rovněž velmi pestré druhové složení. Lesní porosty jsou rozčleněny loukami a mladými výsadbami na typickou „parkovou" krajinu. Na ploše je vyvěšeno 25 budek -sýkorníků, 2 budky pro sovy a umístěn zásyp pro bažanty. Data kontrol: 1., 15., 24., 25., 28. dubna, 6., 14., 23., 27. května, 15. června 1978; 12., 20., 21. dubna, 6., 14., 16., 18., 28. května, 3. června 1979. Složení ptačího společenstva na této ploše ukazuje tabulka 2. Společenstvo bylo druhově bohaté, za obě sezóny hnízdilo 39 druhů. Přesto, že tento počet je relativně vysoký, nezahrnul všechny druhy obývající lesní a luční partie parku. Ve zbytku zalesněného území hnízdilo ještě dalších 33 druhů (viz tab. 1). Všechny tyto druhy
267
se v parku vyskytovaly v malém počtu (1 - 25 párů) a jejich denzita nepřesáhla 10 párů/km2. Zjištěná denzita zkoumaného společenstva byla 1067 párů/km . Tuto hodnotu je možné vztáhnout na celou plochu parku s výjimkou rybníků a zastavěných ploch. Dominantních druhů bylo 6, tvořily 42 % hnízdících párů. Influentních druhů bylo 12 (35 %), akcesorických druhů bylo nejvíc (21), byly však nejméně početné (23 párů). Taková situace je typická pro vyvážená společenstva, což dokumentují i indexy druhové diverzity a ekvitability H'= 4,498; J'= 0,877. Charakteristické druhy byly ty, které obývají staré smíšené lesy a jejich okraje, např. Phylloscopus collybita, Sylvia borin, Ficedula albicollis. Z hlediska nároků na umístění hnízda je toto prostředí nejvýhodnější pro druhy hnízdící v korunách stromů. Do této ekologické skupiny patřilo 18 ze 39 zjištěných druhů, které tvořily 40 % společenstva. V dutinách hnízdilo 13 druhů (33 %). Nedostatek přirozených dutin (doupné stromy jsou káceny) do jisté míry nahradily vyvěšené budky, které obsadilo 7 druhů. Podrobnější údaje jsou shrnuty do tabulky 3. Konkurence o stejné budky, kterou popisuje např. BALÁT (1971, 1977), byla místními ornitology udržována v neprospěch vrabce polního, což zvýhodnilo především lejsky (BALÁT 1971). Vyvěšené sovníky zůstaly v letech 1978 i 1979 neobsazené. Podíl druhů hnízdících na zemi a nízko nad ní byl menší (8 druhů, 21 %). Tabulka 2 Kvantitativní složení avifauny parku v hnízdním období Druh
n*
D*
d*
Parus major
11
104,8
9,8
Fringilla coelebs
8,5
81,0
7,6
Parus caeruleus
8,5
81,0
7,6
Turdus merula
6,5
61,9
5,8
Phylloscopus collybita
6,5
61,9
5,8
Turdus philomelos
6
57,1
5,4
Regulus regulus
5
47,6
4,5
Erithacus rubecula
4,5
42,9
4,0
Sitta europaea
4
38,1
3,6
268
Parus ater
4
38,1
3,6
Sturnus vulgaris
4
38,1
3,6
Prunella modularis
3,5
33,3
3,1
Phasianus colchicus
3
+
+
Anthus trivialis
3
28,6
2,7
Regulus ignicapillus
2,5
23,8
2,2
Certhia brachydactyla
2,5
23,8
2,2
Sylvia atricapilla
2,5
23,8
2,2
Phylloscopus sibilatrix
2,5
23,8
2,2
Sylvia borin
2
19,0
1,9
Ficedula albicollis
2
19,0
1,9
Turdus viscivorus
2
19,0
1,9
Phylloscopus trochilus
2
19,0
1,9
Parus palustris
1,5
14,3
1,3
Aegithalos caudatus
1,5
14,3
1,3
Passer montanus
1,5
14,3
1,3
Pyrrhula pyrrhula
1,5
14,3
1,3
Certhia familiaris
1
9,6
0,9
Garrulus glandarius
1
9,6
0,9
Ficedula hypoleuca
0,5
4,8
0,4
Hippolais icterina
0,5
4,8
0,4
Oriolus oriolus
0,5
4,8
0,4
Coccothraustes coccothraustes
0,5
4,8
0,4
Streptopelia turtur
1
+
+
Dendrocopus major
1
+
+
Asio otus
1
+
+
Columba palumbus
1
+
+
Buteo buteo
0,5
+
+
Dryocopus martius
0,5
+
+
Corvus corone
0,5
+
+
Celkem 39 druhů
112
1067
100
H' = 4,498
J'= 0,877 2
*) n - počet párů, D - denzita (párů/km ), d - dominance,(%) křížek (+) ve sloupcích denzity a dominance znamená, že teritorium páru je větší než sledovaná plocha, a proto nebylo možné hodnoty stanovit. Uvedené hodnoty jsou průměrné za obě hnízdní období.
269
Tabulka 3 Obsazení budek na sledované ploše, součet za obě hnízdní sezony Druh
Počet případů hnízděni v budkách
volně
celkem
n
%
n
%
n
Parus major
17
77
5
23
22
Parus caeruleus
9
55
8
45
17
Parus palustris
2
67
1
33
3
Sitta europaea
3
37
5
63
8
Ficedula albicollis
4
100
-
-
4
Passer montanus
3
100
-
-
3
Ficedula hypoleuca
1
100
-
-
1
Celkem 7 druhů
39
19
58
SLOŽENÍ AVIFAUNY V ZIMĚ
Stejně jako v hnízdním období jsem i v zimě zvolila plochu, resp. transekt, s tím, že získané výsledky je možné vztáhnout na celé území parku. Transekt 4,6 km dlouhý a 50 m široký jsem vedla po cestách v druhé části parku - Oboře. Trasu jsem zvolila tak, aby se ani nekřižovala, ani nedotýkala; dodržet rovný směr však nebylo možné. Les, kterým transekt procházel, je smíšený, asi 100 let starý, vysoký 22 - 27 m. Keřové patro tvoří jehličnany i listnáče, rostoucí hlavně podél cest. V době sledování byla země bez bylinného porostu, v prosinci pokrytá listím, v lednu sněhem. Data kontrol: 18., 23. prosince 1978, 3., 8., 11., 17., 18., 22. ledna 1979, 23., 28. prosince 1979, 15., 16., 18., 20., 21., 22. ledna 1980. Tabulka 4 Kvantitativní vyhodnocení zimující populace Druh
n
D
d
f
Parus major
22
95,6
21,2
1
Parus caeruleus
17,5
75,9
16,2
1
Regulus regulus
11,3
49,1
10,6
1
Sitta europaea
11,2
48,7
10,5
1
270
Parus ater
7,4
32,4
6,9
1
Aegithalos caudatus
7,0
30,8
6,6
0,7
Pyrrhula pyrrhula
5,7
22,4
4,9
0,8
Parus cristatus
3,6
16,9
3,7
0,6
Certhia sp.
3,4
14,7
3,2
1
Turdus merula ♂
2,8
12,1
2,7
1
Phasianus colchicus
2,7
11,5
2,4
0,5
Carduelis spinus
2,4
10,4
2,2
0,2
Coccothraustes coccothraustes
2,4
10,4
2,2
0,2
Garrulus glandarius
2,2
9,6
1,9
0,9
Dendrocopos major
1,7
7,4
1,6
0,9
Parus palustris
1,1
4,6
1,0
0,7
Troglodytes troglodytes
0,7
3,1
0,7
0,4
Carduelis chloris
0,6
2,4
0,5
0,1
Turdus pilaris
0,4
1,?
0,4
0,2
Erithacus rubecula
0,3
1,3
0,3
0,3
Drycopus martius
0,1
0,2
0,1
0,1
Fringilla coelebs o*
0,1
0,2
0,1
0,1
Celkem 22 druhů
106,2
459
100
J = 0,757
H'= 3,138
Při kontrolách jsem v parku zastihla 44 druhy, 22 z nich je zachyceno kvantitativně. Druhy,
zastižené
na
přeletu
nebo
mimo
transekt,
nebyly
kvantitativně
vyhodnocovány, jsou však uvedeny v tabulce 1. Většina ptáků se v zimě zdržovala v lesnatých částech parku, mimo lesní porosty se ptactvo zdržovalo nepravidelně, pouze za výhodných povětrnostních podmínek. Kvantitativní složení zimující populace parku "je shrnuto do tabulky 4. Zpracovány jsou jen druhy pozorované na transektu (22 druhů, 15 z nich obě zimy). Denzita zimujícího společenstva dosáhla průměrné hodnoty 459 ex/km2 , tj. přibližně 1/4 denzity hnízdního společenstva. Hodnoty diverzity a ekvitability také poklesly (H = 3,138; J = 0,757), ale stále charakterizují poměrně bohaté a vyvážené společenstvo. Dominantních druhů bylo 6 a tvořily 72 % společenstva. Influentních druhů, bylo 7 (21 %), 9 akcesorických druhů se na společenstvu podílelo 7 \. Se stoprocentní frekvencí se obě sezóny vyskytovalo 7 druhů (70 společenstva).
271
DISKUSE Dvouleté pozorování již umožňuje získat výsledky, které je možné zobecnit bez obav, že by zkreslení překrylo objektivní hodnoty. Získané výsledky jsou tedy srovnatelné s literaturou, pokud autoři pracovali podobnými metodami. Kvalitativním složením odpovídá avifauna průhonického parku společenstvům podobně členitých a dostatečně velkých ploch. Byla také publikovaná zpráva přímo o ptactvu průhonického parku (TICHÝ 1985). Cílem tohoto článku bylo seznámit čtenáře s nejzajímavějšími výsledky dlouhodobého výzkumu. Druhové spektrum v něm uveřejněné se proto poněkud liší od mých výsledků: uvádí 95 druhů, z nichž třetina byla zastižena na tahu nebo jako zimní hosté. Mnohdy se jedná o unikátní pozorování (morčák velký) či doklad o výskytu mizejícího druhu (bukač velký, dudek chocholatý apod.). V letech 1978-80 bylo takových druhů zastiženo jen málo. Byla to např. potápka roháč a čáp černý; volavka popelavá se zdržovala celou zimu 1978/79. Naproti tomu autor neuvádí hnízdící a obecné druhý (červenka obecná, drozd zpěvný), které nebyly hlavním předmětem jeho zájmu - ochrany lesních porostů biologicky, vyvěšováním budek pro hmyzožravé pěvce. Údaje Tichého doplňují mou práci zejména o již zmíněná pozorování vzácných druhů a dále údaji o hnízděních, která předcházela nebo následovala období mé terénní práce (skorec vodní, potápka černokrká). Hnízdící druhy, které se vyskytují pravidelně, jsou pro avifaunu území nejdůležitější. V průhonickém párku hnízdilo v období 1978-80 94 druhů, přičemž nejpočetněji byly zastoupeny druhy lesní. Složení avifauny lesnaté části parku bylo podobné, jako mají společenstva starých listnatých nebo smíšených lesních celků. Vyšší druhové bohatství zjistil pouze TURČEK (1951) v lesích typu QuercetoCarpinetum na jižním Slovensku. Společenstva druhovou skladbou i bohatostí podobná průhonickým byla nalezena v listnatých lesích Českomoravské vrchoviny (PIKULA 1969) a v dubových bučinách u Nitry (FERIANC 1973). Většina z dosud zkoumaných lesů a parků (KLÍMA 1959, PIKULA 1966, HUDEC 1976) měla vesměs avifaunu druhově chudší. Faktorem, který omezuje počet druhů v lesním společenstvu, je stáří, členitost a druhové bohatství porostu, přičemž nejbohatší společenstva obývají porosty blízké klimaxovým, kde je dostatek potravy i hnízdních možností. TURČEK (1951) udává 74 hnízdících druhů, což je hodnota velmi vysoká. : Průhonický park i listnaté lesy Moravy a Slovenska mají společenstva, která tvoří více než 50 hnízdících druhů. V mladých lesích nebo v monokulturách se počet druhů ve společenstvu pohybuje mezi dvaceti a třiceti. 272
Druhové bohatství avifauny průhonického parku zvyšují ptáci vodních a mokřadních biotopů a také druhy synantropní, hnízdící na stavbách. Pro hnízdění vodních ptáků je nejvýznamnější prostřední rybník - Labeška - a přilehlé rákosiny. V r. 1978 a 1979 zde hnízdilo 15 druhů vodních ptáků a u dalších 4 druhů se hnízdění dalo předpokládat. Společenstvo bylo samozřejmě chudší, než mají velké rybniční soustavy (HAVLÍN 1967, HUDEC 1975), ale skladbou se blížilo avifauně menších rybníků ve středních Čechách (FUCHS 1979). To dokumentuje význam i tohoto v parku výjimečného a plošně velmi omezeného prostředí. Také břehové porosty potoků měly vlastní ptačí společenstvo. V průhonickém parku zde hnízdilo 24 druhů, jen 5 z nich však bylo vázaných na přítomnost vodního toku (kachna divoká, cvrčilka zelená, konipas horský, střízlík obecný, moudivláček luzní). Podobnou situaci zjistil i TURČEK (1961) v břehových porostech slovenských řek. Jejich avifauna je druhově bohatší, má 40 - 70 druhů, ale druhy vázané na vodu se i zde podílejí jen deseti až dvaceti procenty. Břehové porosty mají vhodné podmínky pro hnízdění lesních ptáků; druhovou bohatost společenstva zvyšuje i okrajový efekt. Zastavěných ploch je v průhonickém parku velmi málo. I zde však hnízdí ptáci, kterým vyhovuje stavět hnízdo na budovách. Kromě rorýse velkého a holuba domácího zde hnízdí ještě vrabec domácí, rehek domácí a také kos černý. Nehnízdící druhy mají při celkové charakteristice území jen podružný význam. Jejich počet se rok od roku mění v závislosti na potravní nabídce, počasí a dalších, někdy obtížně hodnotitelných faktorech. S druhy pravidelně do parku přilétajícími za potravou (vlaštovka obecná, ledňáček říční) nebo protahujícími bývá každý rok pozorováno několik druhů vzácnějších (drozd cvrčala, moták pilich). Jako tahová cesta neměl však průhonický park velký význam. Zimující společenstvo bylo druhově chudší než společenstvo hnízdící. Jeho složení v průhonickém parku bylo podobné jako v lesích a velkých městských parcích, jak je sledovali PIKULA (1963, 1969) a HUDEC (1976). Pro kvantitativní charakteristiku ornitocenózy se kromě denzity (počet párů nebo jedinců na jednotku plochy) a dominance (počet dominantních druhů a jejich podíl na složení společenstva) používají také indexy diverzity Ha ekvitability J', statistickou metodou získané charakteristiky, které slouží k porovnávání druhové bohatosti a vyváženosti společenstev, protože jsou nezávislé na velikosti zkoumaného území a poměrně málo závislé na velikosti vzorku.
273
Lesní společenstvo průhonického parku mělo všechny tyto hodnoty poměrně vysoké. Denzita v hnízdním období (1067 párů/km2) se podobá hodnotám zjištěným v lesích Českomoravské vrchoviny (PIKULA 1969), což je zhruba průměrná hodnota mezi denzitou avifauny dubové bučiny u Nitry (FERIANC 1973 - 1700 párů/km) a denzitou avifauny smrkových porostů - 300 párů/km2 (KLÍMA 1959). Počet dominantních druhů (6) a jejich podíl na složení ornitocenózy (42 %) odpovídá také stavu
společenstev
přirozených
prostředí.
Antropogenní
společenstva
mají
dominantních druhů méně (2 - 4, někdy i jeden); tyto druhy však tvoří převážnou většinu společenstva (HUDEC 1976). Také hodnoty diverzity a ekvitability jsou vyšší, než byly zjištěny v příměstských lesích a parcích (HUDEC 1976); pro lesní společenstva zatím nebyly ve většině případů stanoveny. V průhonickém parku byly vyváženě zastoupeny druhy hnízdící v korunách stromů, v dutinách, v keřovém patru i na zemi. Nedostatek přirozených dutin byl vyrovnáván vyvěšovanými budkami. I z tohoto hlediska byla avifauna průhonického parku podobnější lesnímu společenstvu než společenstvu parků. Pozoruhodná byla vysoká hnízdní hustota dravců a sov. V letech 1978-80 hnízdilo v areálu průhonického parku 5 druhů dravců v počtu asi 8 párů a 3 druhy sov v počtu asi 20 párů. To je 3 páry/km2 u dravců a 8 párů/km2 u sov. Literární údaje jsou vesměs nižší, 2-3 páry dravců a 3 - 5 párů sov/km2 . Pouze v lužních lesích na Moravě zjistil GAHURA (1979) stejné hodnoty. V obou případech je možné tuto hustotu predátorů vysvětlit ostrovním efektem. Dravci i sovy hnízdí v lesním porostu, ale za potravou, drobnými hlodavci, zalátají do polí, které tyto porosty obklopují. To dokazuje i složení vývržků. U kalouse ušatého, nejhojnější sovy v průhonickém parku, obsahovaly prakticky pouze kosterní zbytky hraboše polního. V zimě denzita i ostatní charakteristiky ornitocenóz listnatých lesů klesají. Tak tomu bylo i ve společenstvu průhonického parku, kde klesla denzita na 459 ex/km2 , což je 23 % letní hodnoty. Dominantních bylo 6 druhů, které tvořily 72 % společenstva a poněkud poklesly i hodnoty diverzity a ekvitability. To je v souladu s výsledky PIKULY (1963, 1969) i HUDCE (1976) z listnatých lesů. Ptactvo se z míst vystavených nepříznivým povětrnostním vlivům stěhuje do chráněnějších poloh s lepší potravní nabídkou. V průhonickém parku zastupovala tato prostředí krmítka, plněná slunečnicovými semeny. Za velmi nepříznivého počasí se pak většina ptactva stěhuje do obce nebo příměstských lesů a parků.
274
ZÁVĚR Po dvouletém sledování avifauny průhonického parku jsem dospěla k těmto výsledkům: - Od podzimu 1977 do jara 1980 jsem v parku zastihla 113 druhů ze 16 řádů. Hnízdících druhů bylo 94. - Nejbohatší společenstvo, 72 druhů, měla plošně největší lesnatá část parku. 19 druhů hnízdilo ve vodních biotopech (na rybnících, v rákosinách a na březích potoků), 4 druhy hnízdily na budovách. -
Ornitocenóza parkového lesa měla vysoké hodnoty denzity (D = = 1067
párů/km2), dominance (6 dominantních druhů tvořilo 42 % společenstva) i diverzity (H'= 4,498) a ekvitability (J'= 0,877). Všechny tyto hodnoty jsou srovnatelné s hodnotami stanovenými pro ornitocenózy vyzrálých lesních porostů. Společenstva parků i mladších lesů mají tyto hodnoty výrazně nižší. -
V zimním období jsem v parku zastihla 45 druhů. Kvantitativně jsem opět
sledovala společenstvo parkového lesa, které tvořilo 22 druhů. Zimující společenstvo mělo denzitu 459 ex/km2 , což je 23 % denzity hnízdního období. Dominantních bylo 6 druhů (72 % společenstva). Indexy druhové diverzity i ekvitability mělo zimující společenstvo nižší (H'= 3,138; J'= 0,757) než společenstvo hnízdící. Se stoprocentní frekvencí se vyskytovalo 7 druhů. Charakter ornitocenózy průhonického parku byl bližší ptačím společenstvům lesních prostředí než městských parků, a to i velmi rozsáhlých. Na jižním okraji Prahy je průhonický park cenným refugiem avifauny, protože šťastně spojuje většinu potřebných vlastností. Na jeho území se nachází několik typů prostředí, která jsou v okolí na ústupu, a každé z nich má vlastní společenstvo. Největší část parku je porostlá lesem, proto je také lesní společenstvo nejbohatší. Velikost parku dovoluje hnízdit i dravcům, sovám a některým druhům datlovitých ptáků, jejichž nároky na rozsah a kvalitu lesních porostů jsou větší než např. u pěvců. Zvláštní postavení mají v parku potoky a rybníky. I když počet druhů, které jsou svými nároky na ně vázány, není příliš velký, mají tato prostředí charakter refugia pro většinu z nich. Zastavěné plochy v parku charakter refugia zatím nemají, ale je možné, že ho v budoucnu získají (např. pro rorýse či kavku obecnou). Z vývoje obhospodařované krajiny se dá usuzovat, že význam průhonického parku jako refugia avifauny lesního a vodního prostředí dále poroste. Naší snahou by proto
275
mělo být udržet či ještě rozšířit druhové složení i hnízdní hustotu avifauny, což je možné vcelku jednoduchými opatřeními: - Ponechat alespoň některé doupné stromy. Nedostatek hnízdních dutin kompenzovat vyvěšováním a údržbou budek i netypických rozměrů. Instalovat hnízdní podložky pro hnízda velkých druhů. - Udržovat keřové porosty v parku seřezáváním dostatečně husté a tím výhodné pro hnízdění druhů keřového patra. -
V hnízdním období zajistit ptákům dostatečný klid. - Udržovat rákosové porosty na rybníce Labeška v dostatečném rozsahu, v
hnízdním období udržovat stálou hladinu. -
Zimující ptactvo částečně přikrmovat. Vyšší hustota ptactva je výhodná i pro zdravotní stav porostu. TICHÝ (1985)
zdůrazňuje přímou souvislost mezi počty hnízdících kučeravých pěvců a intenzitou napadení porostů obalečem dubovým a píďalkou podzimní. ABSTRACT
The paper presents qualitative and quantitative characteristics of the breeding and wintering birds of the castle park in Průhonice near Prague (Middle Bohemia, ČSSR). As much as 113 species were observed during the years 1978 - 1980, 94 of them were breeding. The breeding community of a park forest had density of 1067 pairs/km2 , 6 dominant species (42 % of community) and high level of diverslty (H'= 4,498) and equitability (J'= 0.B77). The wintering community of the same area shows lower characteristics: density of 459 ex./km2 , .6 dominant species (72 % of the community) H'= 3,138, .1 = 0,757. 45 species were observed in winter. The bird association of the park of Průhonice is rich, similar to one of old mixed forests. The park is an important refuge for forest and wetland birds of the southern vicinity of Prague. LITERATURA
BALÁT, F. (1971): Clutch size and mortality rate on the collared Flycatcher (Ficedula albicollis Temm.) in Southern and Central Moravia. Zool. listy, Praha, 20: 161-175. BALÁT, F. (1977): Wie sind die Unterdrúckung der Brutkonkurent Passer montanus durch andere Vogelarte áussert. Zool. listy, Praha, 26: 341-353. FERIANC, O., FERIANCOVÁ-MASÁROVÁ, Z. (1973): Vogelsynusien des Eichen - Heinbuchenswald in Báb bei Nitra. Acta fac. rer. nat. Univ. Comen. zool., Bratislava, 18: 177-211.
276
FUCHS, R. (1979): Kvantitativní analýza avifauny Sedlčanských rybníků. MS, práce SVOČ, PřF UK Praha. GAHURA V. (1979), V. (1979): Stavy dravých ptáků a jejich ochrana. Živa, Praha, 24: 190-192. HAVLÍN, J. (1967): Birds breeding on the Náměšťské rybníky ponds. Acta sci. nat., Brno, 1 (11): 429471.' HUDEC, K. (1975): Density and breeding of birds in the reed swamp of.Southern Moravia ponds. Acta sci. nat., Brno, 9 (6): 1-40. HUDEC, K. (1976): Der Vogelbestand in der stádtlischen Umwelt von Brno, ČSSR, und seine Veránderungen. Acta sci. nat., Brno, 10 (11): 1-56. KLÍMA, M. (1959): An analysis of avifauna in the primeval forest at Boubín. Zool. listy, Praha, 8: 251266. NEUHÄUSL, R., NEUHÄUSLOVA, Z. (1985): Potenciální přirozená vegetace Průhonického parku. Živa, Praha, 33: 124-126. ODUM, E. P. (1977): Základy ekologie. Academia, Praha. PALMGREN, P. (1930): Quantitative Untersuchungen uber der Vogel-fauna in der Wálder Súdfinlands. Acta zool. fenn., Helsinki, 7: 1-210. PIKULA, J. (1963): Početnost ptáků v listnatých a jehličnatých lesích v okolí Brna v zimě. Zool. listy, Praha, 12: 107-114. PIKULA, J. (1966): Qualitative composition of the avian synusy of forest plant cummunities in the environment of Brno. Zool. listy, Praha, 15: 345-362. PIKULA, J. (1969): Die Densitát den Vogelpopulationen in Qerce-to-Carpinetum und Fagus silvatica Dentaria bulbifera. Acta sci. nat., Brno, 3 (9): 1-69. ŠŤASTNÝ, K. (1974): Návrh jednotné metodiky kvantitativního výzkumu ptáků. Zprávy MOS, Přerov, 1974: 13-21. TICHÝ, V. (1985): Ptactvo v Průhonickém parku. Živa, Praha, 33: 154-156. TURČEK, F. J. (1951): 0 stratifikaci vtáčej populácie lesných biocenóz typu Querceto-Carpinetum na južnom Slovensku. Sylvia, Praha, 13: 79-86. TURČEK, F. J. (1961): Ekologické porovnatelnosti břehových porostov niektorých slovenských riek. Biológia, Bratislava, 16: 551-523.
Adresa autorky: RNDr. Anna Pešková Správa CHKO Český kras 216 78 Karlštejn 85
277
278
Bohemia centralis 19: 279 - 286,1990
Oblast klidu Jinecko Die Ruhezone Jinecko
Vladimir SKALICKÝ
Oblast klidu Jinecko je přírodní krajinou, která má zvýšenou hodnotu. Je podmíněna specifickou geomorfologickou situací. Pásmo Brd, které se táhne zhruba od jihozápadu k severovýchodu a snižuje se směrem ku Praze, je navíc přerušeno epigenetickou průrvou říčky Litavky mezi Čenkovem a Lochovicemi. Nejpestřejší je zmíněné údolí Litavky, ale i přilehlá lesnatá nejzápadnější část Hřebenů má rovněž své přírodovědecké hodnoty. Všechna průlomová údolí v Českém masívu vznikla během pleistocénu a ovlivnila postglaciální vývoj vegetační pokrývky. Vždy jsou ekosystémy průlomových údolí podstatně bohatší než okolní přilehlé území se starší geomorfologickou modelací. Rozpětí vegetačních stupňů je od kolinního přes suprakolinní po submontánní stupeň, a to v klimaxových lesních i přirozených náhradních cenózách, ale zde i v trvalých cenózách na kamenitých půdách s nevyvinutým A-C horizontem. Strmé svahy a dokonce skály a kamenná moře jsou stanoviště výjimečná nebo přímo reliktní. I když v území zcela chybějí vápence, přesto i v horninovém podkladu tu zjišťujeme velkou pestrost od křemenců až po diabasy. Krajina je převážně lesnatá, ale vždy tomu v historii tak nebylo. Počínaje jižním okrajem Prahy (Šance u Prahy279
Točná a Hradiště u Prahy-Zbraslavi) jsou doložena knovízská a keltská hradiště ve vrcholových částech řady vrchů, např. Hradec u Hostomic a Plešivec u Lochovic. Tyto prostory byly tehdy odlesněny a dnes by si tu nikdo cenózy bezlesí nedovedl představit. Vzhledem k okolním plošším terénům v Brdech i na Hřebenech má území epigeneze Litavky vysoké procento těžko obhospodařovatelných míst, kde se udržely přírodnímu stavu většinou blízké cenózy a dokonce i ve větších lesních komplexech se určitým způsobem hospodaření (např. výmladkové hospodaření v některých listnatých lesích) udržel přírodní charakter ekosystémů dodnes. Jádrem krajiny oblasti klidu je tedy průlomové údolí Litavky převážně lesnaté se zbytky lesů přirozeného složení, které patří habrovým doubravám (Carpinion betuli), acidofilním doubravám (Genisto germanicae-Quercion), květnatým bučinám (Fagion) a acidofilním bučinám nižších poloh (Luzulo-Fagion). Lokálně se tu setkáváme s reliktním borem na křemencové balvanité suti na Plešivci (Dicrano-Pinion) a se suťovým lesem svazu Tilio-Acerion na suťových osypech Ostrého a Plešivce, ale i na drobných suťových kuželích pod hřebeny mezi Malým vrchem a Kuchyňkou, který však pro svou maloplošnost a fragmentárnost rekonstrukční geobotanická mapa ČSSR nezachytila. Na některých příznivě exponovaných svazích, na mělkých půdách a skalkách se setkáváme i s prvky teplomilných doubrav a teplomilných plášťových a lemových společenstev. Odlesněním takových ploch při dlouhodobé pastevní činnosti vznikla acidofilní xerotermní travinná společenstva, např. s koniklecem Pulsatilla pratensis subsp. bohemica (u Křešína). Toto průlomové údolí Litavky téměř kolmo rozbíjí ,a tak i přirozeně odděluje jinak souvislý hřeben brdských Hřebenů od vlastních Brd s převažujícími submontánními lesy ve vyšších polohách hlavně svazů Fagion (zachovanými např. v SPR Kuchyňka) a Luzulo-Fagion. Ty jsou velmi často přeměněny na smrkové monokultury, i když díky souvislému lesnatému území vděčí i za pěkné zbytky různých typů bučin, vzácně ve vrcholových partiích i výchozů skal a jejich osypů (hlavně v prostoru Kuchyňka-Malý vrch) a těsně mimo OK na Hradci. Je typické pro Hřebeny, že se zde zachovaly reliktně některé světlomilné a suchomilné druhy, jako např. Sorbus aria, Cotoneaster integerrimus, Vincetoxicum hirundinaria, Allium montanum, Anthericum ramosum aj. Jinak je vegetace a květena Hřebenů (i Brd) podstatně chudší než právě údolí Litavky. Ze zajímavějších druhů Hřebenů třeba jmenovat Thesium alpinum, Cardaminopsis halleri, Galium hercynicum a Cruciata glabra, které se tu pravděpodobně až v posledních desetiletích více rozšířily na lesních světlinách (zejména podél lesních cest) a o nichž DOMIN ve svých studiích o květeně Brd nepíše. Pozoruhodný je tu výskyt sytě žlutého morfotypu Melampyrum pratense subsp. commutatum, zatímco
280
běžný bleděžlutý širokolistý typ tu chybí. Na řadě míst tu najdeme Cardamine flexuosa, Paris quadrifolia, Hypericum hirsutum, Atropa bella-donna, místy (např. na severních vlhčích svazích vrchu Písek) v hojnosti Oreopteris limbosperma a Festuca sylvatica, na různých místech roztroušeně Daphne mezereum, Dentaria bulbifera i D. enneaphyllos a Ribes alpinum (zejména na osypech), kromě řady bučinných prvků i jinde běžných . Pro houbaře poskytují tyto lesy i v suchých obdobích možnost nalezení dostatku jedlých hub. Hřebeny jsou velmi vděčným územím i pro turisty, kteří v tak poměrné blízkosti Prahy nacházejí příjemné prostředí pro rekreaci během dnů pracovního klidu. Typické „brdské" louky uprostřed lesních komplexů jsou spíše v nižších polohách v prostoru od Dobříše po Mníšek pod Brdy. Zde nacházíme ještě dnes mimořádně cenné zbytky bohaté květeny nepřesahující nikde na východní břeh Vltavy. V oblasti klidu byly tyto louky známy na více místech směrem k Příbrami, ale zde byly buď melioracemi, rozoráním nebo lesní výsadbou zcela zničeny. Dosud jsou zachovány v blízkém okolí OK u Dobříše, Voznice, Chouzavé, Kytína, v lesním komplexu u Sv. Ivana a jen nepatrně nacházíme poslední zbytky zlomkovitě podél Litavky nebo u kardavecké myslivny. Snad detailnějším průzkumem lze ještě najít náznaky květnatých brdských luk i v naší OK. Typické pro ně byly zejména indikační druhy střídavě vlhkých nehnojených luk svazu Molinion; jako poslední zbytky může tu a tam přetrvávat upolín Trollius altissimus, Crepis succisifolia nebo Iris sibirica, jejichž podbrdské rozšíření končilo donedávna až v jihovýchodním okraji Prahy. Literatura dokládá tyto druhy např. od Hluboše (STREINZ 1828), výskyt citlivějších druhů (např. Gentiana verna, Gladiolus imbricatus, Drosera rotundifolia, Montia hallii aj.) až od Obecnice nebo od Sv. Dobrotivé. STREINZOVA nebo SCHLECHTENDALOVA práce přinášejí z širšího okolí Jinců první cenné botanické zprávy. Teprve mnohem později zde botanizoval DOMIN, jehož práce z povodí Litavky je dodnes základní pro poznání květeny území. Překvapivě se však vyhnul Plešivci a lesnatým stráním na pravém břehu Litavky u Jinců (např. Vinici) a rovněž mu zůstaly utajené i pozdější cenné nálezy od Křešína. Zaměřil se na studium migrace teplomilných druhů, které rozdělil do několika etap pronikání. Nepochopil přirozenou vazbu určitých druhů na fytochorion Českého krasu (až po Lochovice) a neodlišil reliktní výskyt mnoha druhů i celých společenstev v průlomovém údolí Litavky od novodobého šíření druhů teprve po odlesnění určitých komunikačních pruhů (liniové migrace podél železnice a silnice) člověkem. Správně zachytil šíření teplomilných druhů odlesněnou krajinou na jihovýchodním úpatí Hřebenů na Příbramsko, tedy pod vlivem člověka. Kdyby věděl o lokalitě koniklece
281
lučního u Křešína a zejména o Vinici u Jinců, jistě by opatrněji formuloval své pasáže o „plešivecké přehradě" jako zábraně pro teplomilnou květenu. Nejcennější objekty v OK Jinecko: 1. Ostrý - popisuje DOMIN 1943: 20-24. Květnatější svahy jsou podmíněny i geologickým podkladem, totiž výskytem diabasů. Rovněž osypy i na silikátovém podkladu jsou bohatší, neboť se tu hromadí humus z vyšších partií vrchu. 2. Křešín - pastviny na pahorku 500 m SSV obce, substrát kambrium, jinecké vrstvy (kombinace svazů Hyperico perforati-Scleranthion. perennis a KoelerioPhleion phleoidis): Agrostis vinealis, Antennaria dioica, Avenula pratensis, Carex caryophyllea, Carlinaa vulgaris, Dianthus carthusianorum, Euphorbia cyparissias, Festuca ovina, F. rupicola, Gagea pratensis, Genista germanica, Koeleria pyramidata, Potentilla arenaria, Pulsatilla pratensis subsp. bohemica, Sanguisorba minor,
Sedum
reflexum,
Sieglingia
decumbens,
Tanacetum
corymbosum,
Taraxacum laevigatum, Trifolium alpestre a Viscaria vulgaris. LOS (1928: 113) uvádí Pulsatilla pratensis, Asperula cynanchica, Dianthus carthusianorum, Sedum reflexum, Seseli osseum aj. xerotermní druhy od Felbabky, od Křešína Cirsium acaule a Chamaebuxus alpestris, ale bez bližších údajů přesnějších lokalit. 3. Plešivec - popisuje SOFRON 1982: 180-181. Je tvořen ordovic kými křemenci, jen lokálně na západním úpatí jsou i diabasy. Výjimečnou hodnotu mají kamenná balvanová moře nejen se západní (zde bohatší lichenoflóra!), ale i s jihovýchodní expozicí, kde se u horní hrany vyskytuje i Sorbus aria, Quercus petraea, Tilia cordata, Dianthus seguieri, samozřejmě Pinus sylvestris (na ní Viscum laxum), vzácně i Juniperus communis. Suťový les je až pod zmíněnými kamennými moři, nikdy během postglaciálu nezalesněnými. Proto má Plešivec nesporně mezinárodní význam. Mnoho druhů tu má reliktní charakter. Na západním svahu je vyvinut i fragment reliktního boru. Z horských druhů cévnatých rostlin není na západním svahu Velkého Plešivce vzácná Calamagrostis villosa a Galium hercynicum, na M. Plešivci Festuca sylvatica a Poa supina. Pod kamenným mořem jsou cenné i fragmenty suťových lesů především s Tilia cordata, Acer pseudoplatanus a s dalšími dřevinami a bylinným podrostem podle poměrů geologických a expozičních. Z Plešivce jsou známy tyto lišejníky: Cladonia chlorophaea, C. uncialis; +Fuscidea cyathoides, +F. kochiana, +F. lygaea, +Hypogymnia intestiniformis (= Parmelia encausta); Lecanora atra, L. badia; Lecidea lithophila; +Parmelia incurva, +P. mougeotii, +
P. omphalodes, P. saxatilis, +P. stygia; Peltigera spuria; Pertusaria corallina, P.
282
lactea; Umbilicaria corrugata, U. cylindrica, U. hirsuta, U. polyphylla. Druhy označené +
jsou převážně horské, zde reliktní, zejména v dolních částech kamenných moří, kde
pro uchování horských druhů byly nejlepší podmínky. Detailní průzkum může ukázat ještě další překvapení (kromě lišejníků hlavně mechorosty!). Plešivec je u mnoha horských lišejníků výškovým minimem v ČSSR (LOS 1923, 1924, SOFRON 1982). 4. Jince-lesnatá stráň Vinice se skalními výchozy pod Běřínem 700 m východně od kostela v obci, JZ expozice jinecké vrstvy kambria. Význačná paleontologická lokalita je bohatá i botanicky. Je téměř neuvěřitelné, že až dosud unikala pozornosti všech botaniků včetně DOMINA; ten ji při svém průzkumu Litavky přeskočil, jinak by jí musel věnovat minimálně celý odstavec své práce. Na vlhčích humóznějších místech tu nacházíme druhy habrových doubrav: Anemone nemorosa, Asarum europaeum, Betonica officinalis, Carex digitata, Euonymus europaea, Galeobdolon luteum, Hepatica nobilis, Hieracium sabadum, Lathyrus niger, L. vernus, Mercurialis perennis, Moehringia trinervia, Monotropa hypopitys, Sanicula europaea, Stellaria holostea, Tanacetum corymbosum, Viola reichenbachiana, V. x scabra, v křovinném plášti dále Rhamnus cathartica a Sorbus torminalis. Sušší kamenitá místa a výchozy skalek s „plešemi" si zachovala řadu xerotermních druhů: Ajuga genevensis, Allium montanum, Cardaminopsis arenosa, Centaurea stoebe, Dianthus carthusianorum, Festuca rupicola, Fragaria viridis, Galeopsis ladanum, Polygonatum odoratum, Sedum boloniense, S. maximum (s. s.), S. reflexum, Vicia tenuifolia, Vincetoxicum hirundinaria, Viscaria vulgaris. Při inventarizačním průzkumu jistě budou doplněny další druhy, které při několika letmých návštěvách nebyly zapsány. 5. Čenkov - les Křižovatky SSV od obce při cestě od Komorska k silnici Běřín-Běštín, zbytky jedlobučiny: Galium boreale, Hieracium laevigatum, Lembotropis nigricans, Lonicera xylosteum, Lotus uliginosus, Milium effusum, Oreopteris limbosperma (příkop u cesty), Potentilla anglica x erecta (u cesty), Vinca minor; dále směrem k silnici Cardaminopsis halleri, Convallaria majalis, na světlině Myosotis discolor. 6. Les u odbočky S hájovny Komorsko u obce: Actaea spicata, Ajuga reptans, Anemone nemorosa, Cardaminopsis halleri, Galeobdolon montanum, Galium odoratum, Lathyrus vernus, Mercurialis perennis, Milium effusum, Ranunculus lanuginosus, Stachys sylvatica; ve velmi pěkném listnatém lese SSZ od hájovny Komorsko VSV od obce dále: Dentaria bulbifera, Galeobdolon luteum, Fragaria
283
elatior, Lonicera xylosteum, Melampyrum nemorosum, Polygonatum verticillatum a Sanicula europaea. 7. U lesní cesty 1 km VSV Komorsko: Carex umbrosa, Cardaminopsis halleri, Cruciata glabra, Mercurialis perennis, Myosotis sylvatica, Stellaria holostea a Thesium alpinum. 8. Běštín: S svahy vrchu Písek (690 m) JJV od obce na vlhčích místech: Calamagrostis villosa, Circaea lutetiana, Galium hercynicum, Gymnocarpium dryopteris, Lonicera xylosteum, Milium effusum, Oreopteris limbosperma (hojně!), Polypodium vulgare, Prenanthes purpurea a Rumex sanguineus. Největší charakter hor na Hřebenech! 9. SPR Kuchyňka, SV svah, květnatá bučina: Abies alba, Acer platanoides, A. pseudoplatanus, Carex sylvatica, Convallaria majalis, Calamagrostis arundinacea, Dentaria bulbifera, Fagus sylvatica, Festuca sylvatica, Galium odoratum, Grossularia uvacrispa, Lathyrus vernus, Lilium martagon, Majanthemum bifolium, Mercurialis perennis, Milium effusum, Paris quadrifolia, Picea abies, Poa nemoralis, Polygonatum multiflorum, Prenanthes purpurea, Quercus petraea, Tilia cordata a Viscum abietis. V jižní expozici dále: Corylus avellana, Digitalis grandiflora, Polygonatum odoratum, Rhamnus cathartica, Rosa pendulina, Sorbus aria. Dále na hřebenu mezi Kuchyňkou a Malým vrchem: Atropa belladonna, Polygonatum odoratum, Rosa pendulina a Sorbus aria. 10. Hostomice - les u potoka Chumava u vrchu Malá Baba JJV od obce (krajinářsky pěkné údolíčko, dříve u potoka slatinné loučky, dnes vše zalesněno, ale zbytky indikačních rostlin tu jsou): Actaea spicata, Ajuga reptans, Atropa bella-donna, Caltha laeta, Carex remota, C. sylvatica, C. tumidicarpa, Centaurium erythraea, Euphorbia dulcis, Epilobium adenocaulon, Festuca gigantea, F. sylvatica, Galium hercynicum, G. rotundifolium, G. odoratum, G. uliginosum, Galeopsis speciosa, Glyceria plicata, Isolepis setacea, Juncus macer, Lathyrus vernus, Lotus uliginosus, Lysimachia nemorum, Melampyrum pratense subsp. commutatum, Melica nutans, Mercurialis perennis, Oxalis acetosella, Poa nemoralis, Ranunculus lanuginosus, Rumex sanguineus a Stellaria nemorum. 11. V obci Hluboš je zámek s parkem, dříve velice cenným, kde na počátku 19. století byla botanická zahrada. O ní existují staré zprávy: POHL, J. E. (1812): Des Freiherrn von Hochberg botanischer Garten zu Hlubosch. 58 p., Prag. POHL, J. E.
284
(1812): Botanischer Garten des Baron Hochberg zu Hlubosch in Böhmen. André's Hesperus, Prag, 1/16: 121-123 et 1/17: 129-131.
ZUSAMMENFASSUNG
Die Ruhezone „Jinecko" ist eine Naturlandschaft, die von dem Durchbruchstal des Flüsschens Litavka und dem westlichen Waldkamm des Höhenzugs Brdské Hřebeny gebildet ist. Dieses Gebiet schliesst überwiegend die naturnahen Waldgesellschaften ein, und zwar: Carpinion betuli, Genisto germanicae- Quercion, Luzulo-Fagion, Tilio-Acerion, EuFagenion, auf Quarzitblockhalden Dicra-no-Pinion, selten auch die wärmeliebenden Eichenwälder mit ihren Mantel- und Saumgesellschaften, die den Festucion valesia-caeGesellschaften sehr nahe stehen (z. B. mit Pulsatilla pratensis subsp. bohemica bei Křešín). Einzelne von den Standpunkten der Botanik und des Naturschutzes bemerkenswerte Fundorte werden näher charakterisiert.
LITERATURA
DOMIN, K. (1903): Brdy. Studie fytogeografická. 84 p., Praha. DOMIN, K. (1926): Studie o vegetaci Brd. Sborn, přírod.,Praha, 3: 1-290. DOMIN, K. (1942): Je teplomilná květena na Příbramsku na postupu? - Věda přír., Praha, 21: 147-149. DOMIN, K. (1943): Vegetační obrazy z povodí Litavky od Zdic na Příbramsko. Rozpr. Čes. Akad. věd a um., Praha, cl. 2., 53/22: 1-42 . LOS, V. (1923): K fytogeografii horských lišejníků brdských. Čas. Nár. mus., Praha, sect. nátur., 97: 22-28. LOS, V. (1924): Lichenografický ráz Brd. Mus. spisy, Rokycany, no. 6: 1-20. LOS, V. (1928): Květena. In: Monografie Hořovická a Berounska (1): 107-132, Praha. SCHLECHTENDAL, D. F. L. (1861-1862): Beitrag zur Flora von Böhmen. Linnaea, Berlin, 31: 324-347. SOFRON, J. (1982): Flóra a vegetace sutí západního Podbrdska, Brd a Hřebenů. Vlastiv. .sborn. Podbrdska, Příbram, 22: 157-181. STREINZ, W.. M. (1828): Vollstándiger Umriss einer Topographie des berauner Kreises im Königsreiche Böhmen. BB. Erzeugnisse des Pflanzenlebens. In: Ponfikl, J. E.: Vollständiger Umriss einer statistischen Topographie des Kbnigreichs Bbhmen 3: 23-46, ed. Enders, Prag.
285
Adresa autora: Dr. Vladimír Skalický, CSc. Katedra botaniky PřF UK Benátská 2 128 01 Praha 2
286
Krátká sdělení Kurze Mitteilungen
BULIŽNÍKOVÝ KAMÝK U ČERNOVIČEK - NÁVRH CHRÁNĚNÉHO ÚZEMÍ
Jednou z dnes už nepříliš hojných lokalit s uloženinami „příbojové facie" křídového moře v okolí Prahy je buližníkový kamýk u obce Černovičky. Ač nevelký rozsahem, je zajímavý poměrně bohatou a dobře zachovanou faunou. Právě vzhledem k tomuto faktu by zasluhoval statut chráněného území. Geografická a geologická pozice lokality Popisovaný buližnikový kamýk leží ca 400 m ZSZ od obce Černovičky v okrese Prahazápad. Je součástí proterozoika kralupsko-zbraslavské skupiny (MAŠEK, ZOUBEK 1980), regionální elevace unhošťskoturského hřbetu (MATĚJKA in ČEPEK et al. 1936). Geologická situace širšího okolí je zachycena v mapě 1:25 000, vydané Ústředním ústavem geologickým v Praze (MAŠEK et al. 1986). Vlastní lokalita je situována v lumku na JJV svahu návrší (kóta 345,0 m) 250 m Z od kostela sv. Vavřince. V těsném sousedství lumku jsou zhruba ve stejné výškové úrovni zachovány sedavé a žlutavé spongilitické
287
vápnitojílovité pískovce a prachovce („opuky"), stratigraficky odpovídající spodnímu turonu (nižší část bělohorského souvrství v pojetí ČECHA et al. 1980).
1. Situační mapka lokality Černovičky (vyznačeno trojúhelníčkem) a okolí.
2. Buližníkový kamýk u Černoviček. Vpravo kostelík sv. Vavřince.
288
3. a 4. Hrubozrnné až balvanité konglomeráty s karbonátovou matrix, transgredující na proterozoické buližníky.
289
Popis lokality V zašlém opuštěném lůmku, zčásti zarostlém a zasutém, o průměru 15 m a výšce stěny do 4 m, jsou ve V a SV stěně odkryty transgredující křídové sedimenty. Podloží je tvořeno sedavými a narůžovělými buližníky, místy páskovanými, s foliací 120-150/55-70°. Transgresní plocha je nerovná a probíhá zhruba v polovině odkryté části lomové stěny. Upadá k V až SV pod úhlem asi 35°. Křídové sedimenty je možno petrograficky charakterizovat jako hrubozrnné až balvanité křemenné konglomeráty s karbonátovou základní hmotou (ve smyslu klasifikace KUKALA 1985). Balvany (o velikosti ojediněle až přes 1 m) a valouny (většinou střední a hrubé) jsou tvořeny téměř výhradně buližníky převážně světlých barev (světle šedé, růžovošedé). Větší balvany mají velmi dobře opracované hrany, menší balvany a valouny jsou suboválné až oválné. Často jsou korodované, místy se sintrovými povlaky. Základní hmota je tvořena sedavým až nažloutlým biomikrosparitickým vápencem. Konglomeráty mají převážně valounovou podpůrnou strukturu. Ve vyšší části odkryvu převažuji písčité mikrosparitické vápence, které mají místy i podpůrnou strukturu matrix. V těchto partiích je někdy patrná odlučnost (vrstevnatost?) 110/20°. Hojná makrofauna je p atrná zejména na navětralých úlomcích. Seznam fauny P. Svoboda na lokalitě sebral a určil následující faunu: Plesiptygmatis sp. - hojně, "Nerinea" sp. - hojně, "Fusus" electus (Gein.) - vzácně, Nerita nodosa (Gein.) - hojně, Turbo sp. - hojně, Trochus sp. - hojně, Venilicardia sp. - hojně, Lima ornata d'Orb. -hojně, Lithophaga pistilliformis (Reuss) - hojně, Perna lanceolata Gein. - velmi vzácně, Petalodontia sp. - hojně, Radiolites saxoniae (A. Roem.) - velmi hojně, Caprina striata Poč. - vzácně, Pyrina des-moulinsi d Arch. - hojně, Salenia liliputana Gein. - vzácně, Codiopsis doma (Desm.) - velmi vzácně, Cyclothyris aff. difformis (Val.) - hojně, "Terebratula" phaseolina Val. - hojně, Latimaendra maendrinoides (Reuss) - velmi vzácně, Placoseris geinitzi Boelsche hojně, "Porites" sp. - hojně, úlomky ústřic - velmi hojně. Závěr Buližníkový kamýk u Černoviček vzhledem k množství a dobrému zachování „příbojové" fauny křídového moře by si zasloužil statut ČHÚ, aby nebyl zničen neuváženou skládkovou činností jako řada podobných lokalit v širším okolí. LITERATURA ČECH, S. et al. (1980): Revision of the Upper Cretaceous strati-graphy of the Bohemian Cretaceous Basin. Věst. Ústř. úst. geol., 55, 5, 277-296. Praha. ČEPEK, L. et al. (1936): Vysvětlivky ke geologické mapě Československé republiky. List Kladno 3952. Knih. Stát. geol. úst. Čs. republ. , 17. Praha. KUKAL, Z. (1985): Návod k pojmenování a klasifikaci sedimentů. Ústř. úst. geol., Praha. MAŠEK, J., ZOUBEK, J. (1980): Návrh vymezení a označení hlavních stratigrafických jednotek barrandienského proterozoika. Věst. Ústř. úst. geol., 55, 2, 121-123. Praha. MAŠEK, J. et al. (1986): Základní geologická mapa ČSSR 1:25 00O 12-232 Buštěhrad (prozatímní vydání - reprodukce autorského originálu). Ústř. úst. geol. Praha.
RNDr. Přemysl Zelenka, CSc.
290
TISÁ SKÁLA
Rozsáhlý skalní útvar Tisá skála (394 m) leží v zalesněném terénu v katastru obce Bratčice na okrese Kutná Hora, 7 kilometrů jižně od Čáslavi. Geologicky je Tisá skála tvořena masívem granitické hlubinné vyvřeliny variského stáří, tzv. přibyslavickou žulou (podle nedaleké vesnice Přibyslavice). Je obklopena jednotvárnou sérií moldanubických biotitických pararul a představuje jediný typický žulový výskyt v celé oblasti Kutnohorska a Čáslavská. Přibyslavická žula, přesně označená jako turmalinická dvojslídná žula s granátem, se vyznačuje lavicovitou odlučností a výskytem hrubozrnných partií v okolní drobněji zrnité hornině. V mikroskopu vykazuje značnou kataklázu. Podrobný popis horniny podal J. KRATOCHVÍL (4). Základní horninotvorné minerály jsou ortoklas, oligoklas, biotit, muskovit, křemen, turmalín a granát, zajímavý je výskyt fosfátů (apatit). Na albitizované partie žuly s fosfáty jsou vázané četné asociační (paragenetické) minerály: trifylín, graftonit, mitriadit, messelit, strunzit, rockbridgeit, vivianit, arzenopyrit, sillimanit, grafit a další (3). Přibyslavická žula se v minulosti těžila ve třech poměrně rozsáhlých lomech severně od Přibyslavic. Tisá skála se nachází v geomorfologickém celku Hornosázavská pahorkatina, podcelku Kutnohorská plošina a okrsku Golčojeníkovská pahorkatina. V jejich málo členěném zarovnaném reliéfu vystupuje jako netypický suk (tvrdoš)tvořený mohutnou žulovou klenbou o rozměrech asi 500x350x40 (50) m. Zvedá se na všech stranách nad svým okolím a i při pohledu ze vzdálenosti více kilometrů (např. z železniční trati Kolín - Havlíčkův Brod) se projevuje jako zřetelná vyvýšenina. Vrcholí členitým a složitým skalním útvarem, jehož rozloha výrazně přesahuje nad výškou. Terminologicky jej proto můžeme označit jako značně rozlehlou, ale nedokonale vytvořenou skalní hradbu o rozměrech 220x120x30 m, protaženou od severozápadu k jihovýchodu. Celý skalní útvar vznikl dvoufázovým vývojem: při intenzívním chemickém zvětrávání v teplých klimatických podmínkách třetihor došlo k rozrušení horniny a vzniku mohutného zvětralinového pláště, ve druhé fázi koncem neogénu a ve čtvrtohorách došlo k odnosu zvětralin a k přemodelování odkrytého skalního výchozu, přičemž hlavní roli zde sehrála periglaciální modelace.
291
1. Schematické profily žulovou klenbou Tisé skály s vrcholovým skaliskem: a - od severu k jihu, s mrazovými srázy na severu a zárodečnými mrazovými sruby na jihu, b - od západojihozápadu k východoseverovýchodu, na západní straně balvanový proud pod převislým mrazovým srubem, na východní straně mrazový sráz.
2. Stupňovité mrazové sruby a kryoplanační terasy na jihozápadní straně Tisé skály.
292
3. Skica dvou mohutných mrazových srubů s převisy na jihovýchodní straně Tisé skály.
293
4. Vodopád na Bratčickém potoku.
Při periglaciálních procesech střídavého zamrzání a rozmrzání srážkové a tavné vody v puklinách skalního masivu dochází v důsledku objemových změn (při přechodu vody do pevného stavu o 9 %) k mrazovému tříštění horniny (kongelifrakci) a k oddělování bloků podle svislých puklin. Podobné tříštění a roztrhání podle puklin můžeme sledovat i na jednotlivých větších balvanech (2). Většinu dnešních skalních tvarů na Tisé skále můžeme tedy přiřadit k tvarům periglaciálním ( též kryogenním), u nichž převládají ostré hrany. V menší míře jsou zastoupeny i tvary polygenetické, které se vyznačují kombinací zaoblených a ostrohranných forem. Nedokonalá skalní hradba je na okrajích omezena skalními mrazovými sruby a mírnějšími mrazovými srázy. Mrazové sruby jsou různého vývoje a velikosti, od nízkých zárodečných forem až podlouhé sruby se svislou nebo převislou skalní stěnou. Jsou orientované ke všem světovým stranám.
294
Některé sruby jsou v důsledku
intenzívní kongelifrakce rozpadlé do mnohametrových
skalních bloků a balvanů, popřípadě až na hrubě balvanité kamenné moře. Největší výšky 10-15 m dosahují mohutné mrazové sruby na jihovýchodním okraji skalní hradby, kde se také vyskytují nejmohutnější skalní převisy. Sklon k tvoření převisů můžeme však vlivem lavicovité odlučnosti pozorovat rovněž na řadě dalších, i zcela nízkých skalních srubů. Navíc k tvorbě skalních převisů přispívá i skutečnost, že mrazové větrání působí nejintenzivněji na spodním okraji skalní stěny a na úpatí srubů, kam puklinami prosakuje voda z horní části skály a kde se udržuje zóna největšího provlhčení horniny. Délka jednotlivých mrazových srubů vzniklých paralelním ústupem
5. 5. Vrcholové skalisko na Tisé skále
s
hrubým
balvanovým
mořem na západní stěně.
skalní stěny dosahuje až 60 m. Na okrajích často přecházejí v mírnější mrazové srázy se sklonem do 30°. Nižší mrazové sruby a mrazové srázy-od sebe oddělují jednotlivé kryoplanační terasy. Jsou rozložené v několika nepravidelných výškových úrovních nad sebou, většinou nejsou ani dokonale vyvinuté, ani příliš široké. Terasy jsou zaříznuty přímo do skalního podloží a vyznačují se malým sklonem do 12°. Zv ětralý materiál byl ze skalní terasy většinou odstraněn periglaciální soliflukcí, půdní kryt má jen minimální mocnost. Nejdokonalejší terasu
295
vlastně představuje vrcholová plošina, mírně ukloněná k jihu. V severní části z ní vyrůstá samostatné vrcholové skalisko, omezené 5-8 m vysokými svislými skalními stěnami s četnými převisy, výstupky a lavicemi. Připomíná vrcholové žulové skály krkonošských a jizerskohorských hřbetů.
6. Rozpukané skalní sruby na jihozápadní
straně
skalní
hradby.
296
Ze skalní hradby vybíhají k SV, SZ a JZ nevysoká, ale zřetelná skalní žebra, která jsou na obou bočních stranách rovněž omezena nízkými mrazovými sruby. Na JV okraji je skalní hradba ohraničena již zmíněnými vysokými mrazovými sruby se skalními převisy. Periglaciální skalní tvary na Tisé skále mají na mnoha místech velmi čerstvý, mladý vzhled s ostrými hranami, puklinami a svislými odtrhy. Mrazové zvětrávání zde působí i v současné době, poněvadž skalní těleso je podle puklin silně prostoupené srážkovou vodou. Prosakující a odkapávající vodu pozorujeme na převisech na JV straně. Odlámané části horniny se vlivem gravitace hromadí na úpatí skalních stěn. Uvedené skalní bloky a několikametrové ostrohranné balvany (hranáče) vytvářejí především na západní straně pod mrazovými sruby chaotické nakupeniny, které jsou dokladem intenzívní kongelifrakce. Vyskytuje se zde také menší, asi 80 m dlouhé hranáčové pole, resp. autochtonní kamenné moře. Je složené z hrubých balvanů a horninových bloků, mezi nimiž jsou rozlehlé dutiny, protože veškeré drobnější zvětralé částice mezi balvany byly splachem odstraněny. Od vrcholového skaliska a jeho převislých srubů vychází k západu až jihozápadu také jeden zřetelný balvanový proud, který na velmi mírném svahu dosahuje délky až 200 m. Jednotlivé balvany byly od skalní hradby rozvlečeny periglaciální soliflukcí na všechny strany až do vzdálenosti 500 m. S rostoucí vzdáleností od mrazových srubů však množství balvanů klesá. Postupně mezi nimi převládají zaoblené žokovité balvany, které jsou produktem třetihorního chemického zvětrávání, zatímco v okruhu do 100 m od srubů plně převládají hranáče a ostrohranné bloky. Severně od Tisé skály se vyskytují mohutné žulové balvany až v korytě nevelkého Bratčického potoka, který v tomto úseku s velkým spádem proráží žulovým balvanovým proudem, vytváří drobné kaskády a dokonce také jeden skutečný, 1 m vysoký vodopád. Koryto potoka je v několika místech zahloubené až do rulového skalního podloží, což je jasným důkazem, že žulové balvany jsou zde alochtonní, rozvlečené periglaciální soliflukcí. V údolí potůčku se ve skutečnosti stýkají žulové balvanové proudy zavlečené ze dvou odlučných oblastí - jednak od jihu od Tisé skály, jednak ze zalesněného žulového pahorku od západu. Tento je geologicky pokračováním Tisé skály, morfologicky je však méně výrazný, tvořený plochou žulovou klenbou, na povrchu s nesouvislým autochtonním balvanovým pokryvem bez přirozených skalních útvarů. Jeho povrch byl v minulosti porušen třemi lomy, v nichž se těžila přibyslavická žula.
297
Poslední skalní výchoz přibyslavické žuly se nachází na pahorku s kótou 381 m, 0,5 km SZ od Přibyslavic a 1,4 km Z od Tisé skály. Vystupuje zde v podobě vypreparovaného skalního hřbítku SJ směru o délce 20 m a maximální výšce 5 m. Jeho V svah je mírný, na Z straně je vytvořený 2-4 m vysoký mrazový srub se svislou skalní stěnou. Hornina s velkými živcovými vyrostlicemi je výrazně usměrněná. Tisá skála představuje v celém reliéfu Čáslavska a Kutnohorska jedinečný skalní útvar. Na přirozeném skalním výchozu, který v minulosti nebyl odlámán a pozměněn antropogenní činnosti, se zachoval bohatý soubor periglaciálních tvarů mrazového zvětrávání. Proto si zasluhuje zákonnou ochranu jako chráněný přírodní výtvor. Na skále a na balvanovém pokryvu se uchoval také přirozený lesní porost původního druhového složení s lípou, dubem, habrem, lískou, břízou, jilmem a jeřábem, s reliktní borovicí na skalách, s bukem a dožívající jedlí ve vlhčí poloze na úpatí skal.
LITERATURA BENEŠ, K. et al. (1963): Vysvětlivky k přehledné geologické mapě CSSR 1:200 000 M-33XXII Jihlava. ÚUG, Praha. CZUDEK, T., DEMEK, J. (1961): Význam pleistocenní kryoplanace na vývoj povrchových tvarů České vysočiny. Anthropos, č. 14, s. 57-69, Brno. ČECH, F., PADÉRA, K. (1951): Messelit aus den Phosphatnestern im Granit bei Přibyslavice und das Messelitproblem. Chemie der Erde, Bd. 11, Heft 4. KRATOCHVÍL, J. (1947): Předběžná zpráva o žule u Přibyslavic a o jejích minerálech. Věstník SGÚ 22 (1947), s. 262-270. RUBÍN, J., BALATKA, B. et al. (1986): Atlas skalních, zemních a půdních tvarů. Academia, Praha, 1986, 388 s.
RNDr. Zdeněk Lipský
298
HLAVÁČOVY SBĚRY Z ČESKÉHO KRASU
Vítězslav František Hlaváč (1899 - 1959) byl neúnavný pedagog, badatel a muzejník. Jedním z jeho mnohostranných zájmů byla i malakologie. Měkkýšům se začal věnovat již za svého působení v Dolní Poustevně u Šluknova v letech 1925-26 a ve sběrech pokračoval prakticky celý život i v dalších působištích, hlavně ve východních Čechách, odkud však podnikal exkurze i do vzdálenějších krajů Čech. V Hlaváčově pozůstalosti v Krajském muzeu východních Čech v Hradci Králové jsou uloženy jeho sběry a také obsáhlá malakologická kartotéka. Kromě jiného obsahuje i dosud nepublikované údaje z Českého krasu, kde V. F. Hlaváč sbíral na dvou exkurzích, 6. 4. 1950 a 11.-14. 7. 1951. Tyto sběry, jejichž dokladový materiál je uložen v depozitáři Východočeského krajského muzea, mají dnes již dokumentační hodnotu, pro kterou je zajímavé je zveřejnit. Nálezy jsou shrnuty do tabulky. Lokality: 1. Srbsko, zahrada domu čp. 101, 13. 7. 1951 2. Srbsko, Na Svislých, skály nad tratí, 13. a 14. 7. 1951 3. Srbsko, Kodská rokle, 11. a 13. 7. 1951 4. Srbsko, skály u silnice do Budňan, 10. a 12. 7. 1951 5. Hostim, údolí Kačáku k lomu Kozel, 6. 4. 1950 6. Svatý Jan, skály u můstku přes Kačák, 12. 7. 1951 7. Svatý Jan, zámecký park, 6. 4. 1950, 12. 7. 1951 8. Tetín, skály pod obcí, 13. 7. 1951 9. Tmaň, Kotýz, 12. 7. 1951 Lokality 2 a 3 jsou součástí SPR Koda, 4-7 SPR Karlštejn, 8 SPR Tetínské skály a 9 CHPV Kotýz. Lokalita
1
2
3
4
5
6
7
8
9
Succinea putris
.
.
.
.
.
.
X
.
.
Cochlicopa lubrica
.
.
.
.
.
.
X
.
.
Cochlicopa lubricella
.
.
.
X
.
.
.
Pyramidula rupestris
.
.
.
X
.
.
X .
.
.
Truncatellina cylindrica
.
.
.
.
.
.
.
.
Vertigo pygmaea
.
.
.
X .
.
.
.
.
Sphyradium doliolum
.
.
X
.
.
.
.
.
X .
Granaria frumentum
.
X
X
X
X
X
.
X
299
Lokalita
1
2
3
4
5
6
7
8
9
Chondrina avenacea
.
.
X
X
X
.
.
.
X
Pupilla muscorum
.
.
.
X
.
.
.
.
X
Pupilla sterri
.
.
.
X
.
.
.
X
X
Vallonia pulchella
.
X
X
X
.
.
.
X
.
Vallonia costata
.
.
.
.
.
.
.
X
.
Ena montana
.
X
.
.
.
.
.
.
.
Ena obscura
.
X
X
.
.
.
.
.
.
Discus rotundatus
.
X
X
.
X
X
.
.
.
Vitrina pellucida
.
X
.
.
.
.
.
.
.
Vitrea diaphana
.
.
X
.
.
.
.
.
.
Orychilus cellarius
.
.
.
.
X
.
X
.
.
Aegopinella minor
.
X
X
.
X
.
X
.
.
Cecilioides acicula
.
X
.
X
.
.
Cochlodina laminata
.
X
.
.
X
.
.
.
.
Ruthenica filograna
.
X
X
.
.
.
.
.
.
Macrogastra ventricosa
.
.
X
.
.
.
.
.
.
Clausilia pumila
.
.
.
.
X
.
.
.
Alinda biplicata
.
.
X
X
X
.
X
.
.
Bulgarica nitidosa
.
X
X
X
X
.
X
.
.
Helicella obvia
.
.
.
X
.
.
X
.
X
Monachoides incarnata
.
X
X
.
X
X
X
.
X
Urticicola umbrosa
.
.
X
.
X
X
X
.
.
Trichia unidentata bohemica
.
.
X
.
X
.
.
.
Euomphalia strigella
.
X
.
.
X
.
.
.
.
Helicigona lapicida
.
X
.
X
X
.
.
.
X
Isognomostoma isognomostoma
.
.
X
.
.
.
.
.
.
Causa holosericum
.
.
X
.
.
.
.
.
.
Cepaea hortensis
X
X
X
.
.
.
X
.
.
Cepaea vindobonensis
X
.
.
.
X
.
X
.
.
Helix pomatia
X
.
X
.
X
X
X
.
.
.
Dr. Anna Pešková
300
JEPICE (EPHEMEROPTERA) POVODÍ MNICHOVKY
Mnichovka a její přítoky měří kolem 70 km. Nacházejí se v okrese Praha - východ. V letech 1974-86 jsem sledoval výskyt zástupců řádu Ephemeroptera (jepice) v potocích této soustavy a výsledky tohoto regionálního průzkumu nyní předkládám v tomto článku. Zástupci tohoto řádu jsou významnými bioindikátory prostředí, zejména kvality vody, v níž se vyvíjejí larvy. V ČSSR žije asi 80 druhů Ephemeropter; ve zkoumané oblasti jsem nalezl 22 druhů. Vyjádření hojnosti druhu v následujícím seznamu udává stupen hojnosti ve zkoumaném území.
Čeleď Siphlonuridae 1. Siphlonorus
aestivalis
-
larva
žije
nejčastěji
ve
stojatých
vodách nebo v tůních s pomalu proudící vodou. Druh zjištěn v Menčickém, Obecním, Myšlínském a Hubačovském rybníku. Nehojný.
Čeleď Baetidae 2. Baetis rhodani - larva žije nejčastěji v tekoucích vodách. Druh zjištěn ve středním a dolním toku Mnichovky a dolním toku Kunického potoka. Nehojný až vzácný! 3. Baetis vernus - larva žije v tekoucí vodě, převážně v malých potůčcích. Druh zjištěn na přítoku Mnichovky, bezejmenném lesním potůčku u Senohrab. Velmi vzácný. 4. Baetis bioculatus - larva žije v pomalu tekoucích vodách, preferuje zde hlubší vodu v tůních, kde je klidný průtok. Druh zjištěn v roce 1980 ve střední části Mnichovky, v Kunickém potoce a v dolní části Hrusického potoka. Nehojný. 5. Baetis pumilus - larva žije v tekoucích vodách, preferuje místa u břehů. Druh zjištěn na Stránčickém potoce. Velmi vzácný. 6. Cloeon dipterum - larva žije ve stojatých vodách. Druh zjištěn na Menčickém, Hubačovském, Obecním, Myšlínském a Hrusickém rybníku. Poměrně hojný. Čeleď Heptageniidae 7. Rhithrogena semicolorata - larva žije v tekoucích vodách, preferuje místa, kde jsou peřeje. Druh zjištěn v Mnichovce, poblíž ústí (pod zříceninou hradu Hláska). Nehojný, až vzácný.
301
8. Epeorus assimilis - larva žije v prudce tekoucích vodách s kamenitým dnem; preferuje místa, kde jsou peřeje. Druh zjištěn v dolním toku Mnichovky. Vzácný. 9. Heptagonia lateralis - larva žije v tekoucích vodách, preferuje ty toky, kde je kamenité dno. Druh zjištěn v dolním toku Mnichovky. Vzácný. 10. Ecdyonurus submontanus - larva žije v tekoucích vodách. Druh zjištěn v dolním toku Mnichovky a v bezejmenném potoce u Senohrab. Vzácný. 11. Ecdyonurus torrentis - larva žije v tekoucích vodách, preferuje kamenitá koryta. Druh zjištěn v Myšlínském potoce u dolní části toku. Zajímavé je, že tento úsek je vydlážděný (hrubé žulové kameny). Larvy nalezeny v místě, kde je vybudován asi 1 m vysoký vodopád. Velmi vzácný.
Čeleď Ephemerellidae 12. Ephemerella ignita - larva žije v tekoucích vodách. Druh zjištěn v Mnichovce. Nehojný, až vzácný. 13. Ephemerella major - larva žije v tekoucích vodách, preferuje místa, kde je jemný nános detritu. Druh zjištěn v Kunickém a Struha-řovském potoce. Vzácný.
Čeleď Caenidae 14. Caenis macrura - larva žije v usazeném detritu, v tekoucích vodách. Druh zjištěn ve Všestarském, Stránčickém a Lomnickém potoce. Vzácný. 15. Caenis robusta - larva žije v rybnících. Druh zjištěn v Menčickém rybníku a v roce 1988 též v Hubačovském rybníku. 16. Caenis horaria - larva žije v rybnících; preferuje místa, kde z vody roste Phragmites nebo Typha sp. Druh zjištěn v Obecním rybníku. Mimoto byl zjištěn také v CHPV Božkovské jezírko. Vzácný. Čeleď Paraleptophlebii. 17. Paraleptophlebia submarginata - larva žije v pomalu tekoucí vodě tam, kde je usazeno bahno. Druh zjištěn v Mnichovce, Kunickém, Lomnickém, Mirošovickém, Hrusickém a Ondřejovském potoce. Nehojný. 18. Habrophlebia (=Habroleptoides) modesta - larva žije v mělké, prudce tekoucí vodě, preferuje kamenité dno. Druh zjištěn v horním toku Mnichovky a ve dvou bezejmenných přítocích v této části toku. Vzácný až velmi vzácný.
302
19. Habrophlebia fusca - larva žije v pomalu proudící vodě, zejména v tůních v potocích. Druh zjištěn v tůních ve vyschlém původním korytě Struhařovského potoka (v blízkosti tenisových kurtů v Mnichovicích). Vzácný až velmi vzácný. 20.Habrophlebia lauta - larva žije v tekoucích vodách, zejména v místě, kde jsou podemleté břehy. Druh zjištěn v Mnichovce (střední část) a v Mirošovickém potoce. Vzácný až velmi vzácný.
Čeleď Ephemeridae 21. Ephemera vulgata - larva žije ve stojatých vodách. Druh zjištěn v Menčickém a Hubačovském rybníce. Dále se vyskytuje v rybnících v okolí Zaječic. Nehojný. 22. Ephemera danica - larva žije v pomalu tekoucích vodách. Druh zjištěn v střední části toku Mnichovky. Vzácný. Jepice jsou jednou ze skupin hmyzu, které jsou citlivé na zhoršující se přírodní prostředí. Bylo by jistě prospěšné věnovat se této skupině a hledat cesty, jak druhovou diverzitu tohoto řádu u nás zachovat pro budoucí generace.
Petr Záruba
303
Účelová neperiodická publikace Není určena k prodeji obyvatelstvu
BOHEMIA CENTRALIS 19 Vydalo Středisko státní památkové péče a ochrany přírody Středočeského kraje ve Státním zemědělském nakladatelství v Praze roku 1990 ve Středisku interních publikací Návrh obálky Miroslav Rada Vydání první - Počet stran 304 Odpovědná redaktorka ing. Eva Hanišová Jazyková redaktorka Věra Lakatošová Technická redaktorka Zdeňka Regalová Vytiskly Moravské tiskařské závody, s.p., Kyjov - AA 19.75, VA 19,90 Náklad 500 výtisků - Publikace č. 4448 07 - 018- 90
04/15
ISBN 80 – 85094 – 06 - 1
304
