Bhagaván Šrí Radžníš. jako typ náboženské osobnosti. Masarykova univerzita Filosofická fakulta. Ústav religionistiky. Bakalářská diplomová práce

Masarykova univerzita Filosofická fakulta Ústav religionistiky

Bakalářská diplomová práce

Bhagaván Šrí Radžníš jako typ náboženské osobnosti

Vypracovala: Šárka Vondráčková Vedoucí práce: doc. PhDr. Dušan Lužný, Dr.

2007

0

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem bakalářskou diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených zdrojů a literatury. V Brně dne ……………….. ………………………………... Šárka Vondráčková

1

Obsah Prohlášení ................................................................................................................................... 1 Obsah.......................................................................................................................................... 2 1. Úvod ....................................................................................................................................... 4 2. Život ....................................................................................................................................... 5 2.1 Oshovy minulé životy .................................................................................................. 5 2.2 Kuchwanda 1931-39 .................................................................................................... 6 2.3 Gadarwara 1939 – 1951 ............................................................................................... 7 2.4 Univerzitní léta 1951-1957........................................................................................... 9 2.5 Bombajské období 1968-1974 ................................................................................... 10 2.6 Púnské období 1974-1980.......................................................................................... 11 2.7 Radžníšpurám 1981-1985 .......................................................................................... 11 2.8 Druhé púnské období 1987-1990 ............................................................................... 12 3. Nauka a praxe....................................................................................................................... 14 3.1 Meditace ..................................................................................................................... 14 3.2 Sex a láska.................................................................................................................. 17 3.3 Bůh ............................................................................................................................. 19 3.4 Život ........................................................................................................................... 20 3.5 Smrt ............................................................................................................................ 20 4. Radžníšovo hnutí.................................................................................................................. 22 4.1 Neosannjásinové......................................................................................................... 22 4.2 Ášram v Púně ............................................................................................................. 23 4.3 Další organizace ......................................................................................................... 25 4.4 Osho v ČR .................................................................................................................. 26 4.5 Osho dnes ................................................................................................................... 26 5. Diskuze, kritika, ohlasy........................................................................................................ 28 6. Typy náboženských postav .................................................................................................. 32 6.1 Kněz ........................................................................................................................... 33 6.2 Kouzelník, šaman ....................................................................................................... 34 6.3 Prorok ......................................................................................................................... 35 6.4 Mystik......................................................................................................................... 36 6.5 Gnostik ....................................................................................................................... 36

2

6.6 Asketa, mnich, poustevník ......................................................................................... 37 6.7 Zakladatel náboženství............................................................................................... 37 6.8 Guru............................................................................................................................ 38 7. Závěr..................................................................................................................................... 40 Resumé (česky) ........................................................................................................................ 42 Resume (English) ..................................................................................................................... 43 Klíčová slova............................................................................................................................ 44 Keywords ................................................................................................................................. 45 Seznam použité literatury a internetových zdrojů.................................................................... 46 Přílohy ...................................................................................................................................... 48

3

1. Úvod Sekularizační teze proklamovaly, že náboženství v postmoderní době nemá naději na přežití. Tyto teorie však lze v současnosti považovat za do jisté míry překonané. Ano, je pravda, že tradiční formy náboženství dnes ztrácí na síle. Nicméně se rozvíjejí formy nové (které mohou vznikat modifikací starších tradic, být produktem kulturního exportu či být zcela inovační) a ty dnes lákají stále více lidí. Právě tato nová náboženská hnutí je třeba studovat, zjistit, čím mohou být pro moderního člověka zajímavá, přitažlivá a přínosná. Jedním z fenoménů, který se objevil na náboženské scéně ve 2. polovině 20. století, tedy poměrně nedávno, je hnutí indického gurua Bhagavána Šrí Radžníše, který dosáhl popularity nejen v rodné Indii, ale především na Západě a také v České Republice. Radžníš zaujal originální naukou, směšující v sobě prvky džinismu, hinduismu a buddhismu propojené se západní filosofií a poznatky psychoterapie. Šrí Radžníš sám sebe označoval za osvíceného či probuzeného, tedy velmi duchovně vyspělou bytost. A tak ho jistě vnímali jeho stoupenci a žáci. Svým nesporným charismatem upoutal pozornost mnohých, kteří v jeho učení našli hlubokou pravdu. Jiným naopak takzvaně „ležel v žaludku“ a někteří proti němu vystupovali s otevřenou kritikou. Mým úkolem teď není posoudit, zda jeho učení je pravdivé či naopak škodlivé a zda obvinění proti němu vznesená byla nebo nebyla založená na pravdě. Jen bych tu ráda podala zprávu o životě a díle této význačné duchovní osobnosti minulého století. Pokusím se přiblížit, co bylo hlavním důvodem sporů mezi Radžníšem, komunitou jeho stoupenců a jejich okolím a shrnu dosavadní diskuze, týkající se jeho působení. Na závěr mi dovolte probrat se několika typologiemi náboženských osobností a autorit a snad i zařadit Šrí Radžníše do některé z kategorií.

4

2. Život Stručně shrnout život Bhagavána Šrí Radžníše do několika odstavců není vůbec lehký úkol. Jeho vlastní biografie má prý 1500 stran. Já jsem měla možnost pracovat jen s její elektronickou verzí.1 Není divu, že je Radžníšův životopis tak obsáhlý, neboť v souladu s jeho vírou v reinkarnaci vypráví nejen o jeho životě mezi lety 1931 až 1990, ale i o životech minulých a o tom, co se bude dít po jeho smrti. Není pravda, že by narození bylo počátkem života. A není pravda, že by smrt byla jeho koncem. Život je mnohem delší než od narození ke smrti. Celý život je složen z mnoha životů tak, jako kniha má mnoho kapitol.2 Osho

2.1 Oshovy minulé životy Šrí Radžníš tvrdil, že se při meditaci dostal do bodu, kdy byl schopen vidět své vlastní minulé životy. Nejen v tomto životě, ale i v těch ostatních byl myslitelem. Veškeré jeho dílo se týkalo intelektu, jeho rozvíjení a vybrušování. Byl v kontaktu s mnoha esoterickými skupinami, jejichž jména neprozradil (prý je to zakázané a neužitečné). Nicméně některé z těch skupin snad stále existují. Údajně osobně znal i Bódhidharmu3. Lama Karmapa4 prý Radžníšovi prozradil, že jedno z jeho minulých těl je dodnes uloženo v Tibetu spolu s dalšími devadesáti osmi lidmi, kterým se podařilo dosáhnout tzv. otevření třetího oka (šesté čakry). Jeho tělo má být v pořadí devadesáté sedmé, tedy třetí od konce. Podle Swamiho Govindy Siddharthy, jednoho z Radžníšových žáků, prý Lama Karmapa prohlásil, že Osho je největší inkarnací od dob Buddhy Šákjamuniho, že je žijící Buddha a že si zcela vědomě vybírá své příští zrození tak, aby mohl pomáhat lidem. Předchozí zrození se událo před sedmi sty lety. Na sklonku tohoto života praktikoval Radžníš třítýdenní duchovní cvičení spojené s půstem, avšak tři dny před koncem byl ve věku 106 let zavražděn. To se údajně udrželo v jeho podvědomí a cvičení tak dokončil až v nynějším zrození. O svých minulých životech toho

1

Osho´s Life. An Anthology of Osho´s Life From His Own Books. [online]. Dostupné z: < http://www.oshoworld.com/biography/biography.asp>. (cit. 2007-10-12). 2 Ibidem. 3 Bódhidharna – 28. patriarcha po Buddhovi Šákjamunim v indické linii a 1. čínský čchanový patriarcha, žil v letech 470-543. (Kolektiv autorů, Lexikon východní moudrosti, Olomouc: Votobia 1996, str. 46). 4 J.S. 17. Gjalwa Karmapa Thinlä Thaje Dordže - hlavní představitel linie Karma Kagjü tibetského buddhismu.

5

Radžníš příliš mnoho neprozradil. Tím, co řekl, se však snažil přimět své žáky k reflexi jejich vlastních minulých životů, což by podle něj mělo přispět k duchovní revoluci a evoluci.5

2.2 Kuchwanda 1931-39 Osho, vlastním jménem Radžníš Čandra Mohan Džain, poprvé spatřil světlo světa 11. prosince 1931 v malé vesničce Kuchwanda v indickém státě Madhya Pradesh jako nejstarší z jedenácti dětí obchodníka s látkami Babula Džaina a jeho ženy. Po narození prý tři dny odmítal pít mateřské mléko, až se všichni strachovali o jeho život. Údajně v těchto třech dnech dokončil půst, započatý již v minulém životě (viz Oshovy minulé životy).6 Radžníšův život je (tak jako životy řady jiných duchovních učitelů a náboženských postav) opředen mnoha legendami. Jeho matka kdysi vyprávěla o zázraku, který se udál, když byla v pátém měsíci těhotenství. Tehdy v období dešťů se stěhovala z domu manžela do domu svého otce, jelikož bylo zvykem, že se první dítě rodí tam. Toho roku byly prý největší povodně, jaké kdy Indie zažila. Radžníšova matka se schovávala ve druhém patře domu. Všichni členové rodiny seděli společně na postelích. Před povodní nebylo kam utéct. Avšak sotva voda dosáhla břicha těhotné ženy, začala jako zázrakem ustupovat. Radžníš se tak stal díky této, i díky jiným nevysvětlitelným událostem, slavný už v dětství. Lidé z vesnice ho považovali za světce a dotýkali se jeho nohou.7 Radžníš vyrůstal u prarodičů v Kuchwandě, kde nebyla škola, policie, pošta, ba ani doktor, železnice… Jen pár slaměných chýší, ve kterých žilo maximálně dvě stě obyvatel. Jako dítě byl velmi osamělý. Ve vesnici neměl žádné společníky svého věku. Ale oproti očekávání se Radžníš ze své samoty opravdu radoval, bral ji jako požehnání. Díky ní se stal samostatným a na nikom nezávislým. Celé dny tiše sedával na břehu velikého jezera a nerušeně přemýšlel. Byl uličnický, nezbedný a rozpustilý, ale také velmi bystrý. Dědeček (kterého oslovoval „Nana“) a babička („Nani“) se nijak nesnažili chlapce vychovávat a ovlivňovat ho. Nechali ho, ať je sám sebou a vyroste v samostatnou bytost. Poskytovali mu naprostou volnost a podporovali ho v jeho úsilí dobrat se pravdy o životě. Sám Radžníš v dospělosti považoval léta strávená u prarodičů za nejhezčí část života a také za období nejvíce formativní, pokud jde o jeho osobnost.8

5

Osho´s Life: An Anthology of Osho´s Life From His Own Books. [online]. Dostupné z: < http://www.oshoworld.com/biography/biography.asp> (cit. 2007-12-10). 6 Ibidem. 7 Ibid. 8 Ibid.

6

Jednou Radžníšův dědeček navštívil ve Váránasí slavného astrologa. Přál si, aby chlapci sestavil diagram života. Astrolog předpověděl, že se dítě nedožije sedmi let, a pokud ano, je tu velká pravděpodobnost, že se stane buddhou (probuzeným). Jeho syn pak Oshovi předpověděl, že se bude potkávat se smrtí každých sedm let a zemře v jednadvaceti letech.9 Rodina Šrí Radžníše patřila k malé skupince džinistů10 (tvořilo ji jen několik tisíc stoupenců, a to pouze ze střední Indie), jež následovala muže, kterého Osho sám později označil za šílence. Říkalo se mu Taran Taran (v překladu „spasitel, zachránce“). Jeho stoupenci se nazývali džinisté, přestože nevěřili v Mahávíru, ale uctívali Swamiho Tarana, který sektu založil roku 1506. Náleželi k větvi digambarů11. Taran Taran údajně napsal knihu „Shunya Svabhava“ (povaha prázdnoty, nicoty, nirvány), k níž Radžníš později napsal komentář.12 V roce 1939 Nana onemocněl. Pomalu přestával vidět i slyšet, ztrácel smysly a nakonec upadl do bezvědomí a za několik hodin zemřel. Jeho vnukovi se toto první setkání se smrtí hluboce vrylo do paměti. Měl pocit, že už nechce žít dál. Tři dny ležel v posteli a odmítal jíst, ale nakonec se z toho vzpamatoval. Po dědově smrti se uzavřel do sebe a už napořád zůstal osamělý, neschopen s někým navázat opravdové přátelství. I babička žalem strádala. Tvrdila, že bez manžela nechce dál žít a rozhodla se podstoupit starý indický rituál satí (upálení vdovy se zemřelým manželem). Nakonec ji však Radžníš přesvědčil, aby to nedělala a přestěhovala se s ním k jeho rodičům do Gadarwary.

2.3 Gadarwara 1939 – 1951 Tak Radžníš začal žít u svých rodičů v Gadarwaře. Většinu času ale trávil v babiččině domě za městem, protože si nemohl zvyknout na společnost tolika lidí. Měl deset bratrů a sester, v jednom domě žilo 50-60 členů domácnosti, strýcové, tety, bratranci… (tak jak je v Indii zvykem). Předpokládalo se, že jako nejstarší ze sourozenců zdědí veškerý rodinný

9

Ibid. Džinismus – neortodoxní indické náboženství, které neuznává autoritu Véd. Zakladatelem náboženství byl Mahávíra, současník Buddhy. Džinisté nevěří v bohy. Jejich víra učí, že božský princip přebývá v každé duši, že uctíváním dokonalé duše vzýváme samotného nejvyššího ducha. Osvobození je možno dosáhnout pravou vírou, pravým poznáním a správným jednáním. Džinismus zdůrazňuje zejména neubližování živým tvorům. (Lexikon východní moudrosti, s. 124). 11 Digambara – „vzduchem oděný“, nahý, název jedné ze dvou hlavních sekt džinismu. (Lexikon východní moudrosti, s. 113). 12 Taran Panth. [online]. Dostupné z: . (cit. 2007-12-10). 10

7

majetek, a tak byl na to pomalu připravován a musel pomáhat otci v obchodě. A konečně také nastoupil do školy.13 I zde, stejně jako v Kuchwandě, trávil Radžníš hodně času u řeky, rád ji pozoroval celé hodiny, koupal se… V sezonách dešťů, kdy byla řeka rozvodněná, se jí pokoušel přeplavat. Silný proud ho strhával sebou až nastal moment, kdy si pomyslel, že už mu není pomoci a že zemře. V tu chvíli jako by jeho duše opustila tělo tak, jak se to děje po smrti, a on se díval shora sám na sebe, jak zápasí s proudem a snaží se dosáhnout břehu, což se mu nakonec vždy podařilo a jeho duše se vrátila do těla. Toto byl první duchovní zážitek, kdy si uvědomil spojení mezi tělem a esenciálním bytím. Toto spojení viděl jako nemateriální, stříbrně zářící, tenký provázek. Také chodil skákat do řeky ze železničního mostu. Bavil ho okamžik po odrazu, ta obrovská díra mezi mostem a řekou, okamžik, kdy se mysl zastaví. Tak se Radžníš už jako malý chlapec začal zajímat o meditaci, o to, jak si přivodit takovéto zastavení mysli, aniž by musel kamkoli chodit a snad se i vystavovat nebezpečí.14 Odmalička se dostával do střetů s ortodoxním náboženstvím. Odmítal chodit do kostela a modlit se k sochám. („Jak si mohou lidé myslet, že ty sochy jsou živí bohové, když je koupí na trhu jako jakékoliv jiné zboží, smlouvají o jejich cenu, a pak si je přinesou domu na oltář? Jak si mohou myslet, že jejich bůh je všemohoucí, vševědoucí a všudypřítomný, když ani neodežene krysy, které mu kálejí na hlavu?“) A také všude kolem sebe viděl mnoho rozporů mezi náboženskou naukou a skutečností.15 Ve čtrnácti letech podle předpovědi astrologa očekával smrt. Odebral se do starého, opuštěného a polorozpadlého chrámu za městem a tam sedm dní ležel a čekal na smrt. Nezemřel, naopak zde zažil zajímavé pocity. („Když očekáváte, že máte zemřít, jakoby se uklidníte a utišíte. Nic už vám nedělá starost, protože všechny starosti jsou spojené se životem. Pokud smrt akceptujete, už nemáte strach a vytvoříte si odstup od vlastního těla.“)16 1947 Indie dosáhla nezávislosti. Radžníš tím nebyl tak docela nadšený, jelikož byl vždy více pro-britský než pro-indický. Technologie, věda, vzdělání, univerzity, železnice, silnice, auta, letadla, lékařská péče – to vše je podle něj v Indii díky britské nadvládě.17 1948 byl zavražděn Mahátma Gándhí. Radžníš vždy vystupoval proti němu, navzdory své rodině, jejíž členové byly gándhíovci a několik z nich se kvůli tomu ocitlo i ve vězení. Neměl ho rád, protože podle Radžníše byl Gándhí proti prosperitě, vývoji, vědě, technologii a 13

Osho´s Life: An Anthology of Osho´s Life From His Own Books. [online]. Dostupné z: < http://www.oshoworld.com/biography/biography.asp>. (cit. 2007-12-10). 14 Ibidem. 15 Ibid. 16 Ibid. 17 Ibid.

8

propagoval chudobu. Nicméně oceňoval jeho pravdomluvnost a také to, že respektoval všechna náboženství světa.18 Skvělého řečníka z Radžníše vychovala jeho babička, které jako malý vyprávěl příběhy. Díky tomu už na základní i střední škole a i později na univerzitě vyhrával řečnické soutěže, získával medaile a poháry. Naučil se mluvit plameně a zapáleně a upoutat pozornost. Roku 1950 byl pozván i do rádia, aby pronesl svou přednášku. Ovšem už tehdy sklízel kritiku za své kontroverzní názory. Například propagoval kontrolu porodnosti, což však bylo v tradiční indické společnosti, kde jsou děti považovány za dar od boha, něco nemyslitelného.19 Už na střední škole začal sbírat knihy a vášnivě četl (jeho oblíbenými autory byly např. Chalíl Džibrán, Dostojevský, Tolstoj, Čechov, Gorký, Turgeněv, Sokrates, Platón, Aristoteles, Russell atd.). Hodně se zajímal o komunistickou literaturu a mezi lety 1948-1950 přečetl snad vše, co se o komunismu dalo sehnat. Podle Radžníše je „…komunismus velký a přínosný projekt pro lidstvo a lidství, ale je jako tělo, kterému chybí duše. Komunismus je možné použít jako základ a duchovnost, spiritualita může být jeho nadstavbou, růstem, dodat mu to, co mu chybí.“ Poté se začal zajímat o anarchismus. „To je sice krásný sen, ale bez vlády a policie by v tomto světě zločinného lidství a stupidních davů zavládl chaos, ne anarchie.“20 Roku 1951 Radžníš úspěšně odmaturoval a rozhodl se studovat filosofii. Jeho rodina byla samozřejmě proti. Očekávali, že z něj bude doktor, vědec nebo inženýr, což jsou v Indii velmi vážená a hlavně dobře placená povolání. Odmítli ho tedy dále finančně podporovat a Radžníš si pak na studia musel vydělávat.

2.4 Univerzitní léta 1951-1957 Radžníš se zapsal na univerzitu v Jabalpuru, který byl od Gadarwary vzdálen necelých 130 kilometrů, tudíž s rodinou zůstal v kontaktu. Jeho vysokoškolská léta byla rušná. Byl příliš velkou osobností a velkým individualistou, což s sebou neslo četné problémy. Nejednou se dostal do konfliktu s profesory, byl vyloučen a musel hledat novou školu. Důvod jeho sporů byl prostý. Radžníš toho o současné filosofii věděl a četl více než jeho profesoři, kteří přestali číst už před mnoha lety, jakmile získali titul. Neznali tudíž Hegela, Wittgensteina, Sartera, Kanta, Russella, Feuerbacha a další. Přemýšlivý Radžníš jim však neustále kladl

18

Ibid. Ibid. 20 Ibid. 19

9

dotěrné otázky, na které neuměli odpovědět, a proto si na něj stěžovali u ředitele, že je před ostatními studenty staví do špatného světla a narušuje tak jejich výuku.21 Jak už bylo řečeno dříve, školu si musel financovat sám, a tak pracoval po nocích v redakci místních novin, takže spával maximálně tři až čtyři hodiny denně. Ve 20 letech se seznámil s Džavaharlárem Nehruem a jeho dcerou Indirou. Přestože byl mez ním a Radžníšem takový věkový rozdíl, otevřeně spolu hovořili o tématech svobody a pravdy jako rovný s rovným. 21. března 1953 (tedy ve věku jednadvaceti let) dosáhl Radžníš osvícení, nejvyššího vrcholu lidského vědomí. Jak sám uvedl, od tohoto okamžiku žil v souladu s vnitřním zákonem života bez vědomí vlastního ega.22 V roce 1956 promoval z filosofie na univerzitě v Saugaru a nastoupil jako lektor na Vysoké škole sanskrtu v Rajpuru. Jelikož se jednalo o silně konzervativní školu, poměrně záhy se dostal do konfliktů s ředitelem, ostatními vyučujícími i žáky a panovala zde vypjatá atmosféra. Proto dalšího roku raději přijal místo profesora filosofie na univerzitě v Jabalpuru. I zde však časem pocítil nepřátelství kvůli svým silně nekonvenčním myšlenkám (posměšně ho označovali za „intelektuálního teroristu“), a tak roku 1966 podal výpověď. Školu opustil, aby „dal nový směr lidskému vědomí a aby rozšířil horizonty lidského zření.“ 23 Poté cestoval po celé Indii, přednášel, vystupoval na veřejných debatách a otevřeně kritizoval ortodoxní náboženské a politické předáky. Podporovala ho skupinka indických obchodníků, kteří se pravděpodobně z velké části hlásili k džinismu.

2.5 Bombajské období 1968-1974 Roku 1969 se Radžníš přestěhoval do Bombaje. V té době pro sebe začal užívat titul „áčárja“24. Jeho první knihy vydávala prominentní džinistická firma Motilal Banarsidass. Pravidelně pořádal několikadenní meditační kempy, zpravidla v horách. Na jednom takovém kempu v Nargolu představil 14. dubna 1970 poprvé svůj revoluční koncept dynamické meditace, jež se později stala hlavní meditační praktikou Radžníšových stoupenců a kterou hojně začali využívat terapeuti, učitelé i lékaři po celém světě.

21

Ibid. Životopis OSHO. [online]. Dostupné z: . (cit. 2006-12-27). 23 TRIPATHI, B. D., Sadhus of India: The Sociological View, Varanasi: Pilgrims Publishing 2004, s. 239. 24 Áčárja – učitel, mistr, duchovní vůdce, který nejen zvládl filosofické systémy teoreticky, ale také v praxi realizoval pravdy, které tyto systémy obsahují. (Lexikon východní moudrosti, s. 3).

22

10

V září téhož roku Šrí Radžníš zasvětil svých prvních šest žáků. Hnutí, které se kolem něho formovalo, neslo zpočátku název Džívan Džagriti Kendra (Život probouzející centra). Staralo se o Radžníšovy cesty, organizování meditačních kempů, vydávání jeho přednášek a také čtvrtletního časopisu.25 Do Bombaje začínají přijíždět první stoupenci ze Západu (hlavně psychoterapeuti z tzv. Hnutí lidských potencí) a nechávají se iniciovat. Hnutí se tak postupně stává více „světové“ než indické. Po roce 1973 Radžníš opouští titul „áčárja“ a začíná sám sebe oslovovat „bhagaván“26.

2.6 Púnské období 1974-1980 V březnu roku 1974 Radžníš opustil Bombaj a přestěhoval se do Púny, kde byl založen ášram, „který si během dvou let získal pověst nejlepšího světového centra pro sebezdokonalování a terapii“27 a přitahoval stále více žáků, hlavně z Evropy a Ameriky. Zde Bhagaván Radžníš trávil většinu času v soukromí a ven vycházel jen ke každodenním devadesátiminutovým přednáškám (brzy ráno) a k večerním „daršanům“ (zasvěcování nových žáků) a poradám. Roku 1980 se během jedné přednášky člen jisté ortodoxní hinduistické sekty pokusil Radžníše zavraždit. Navzdory tomu, že bylo Radžníšovo učení odsuzováno představiteli oficiálních náboženství a církví ze Západu i Východu, mělo v té době již více než čtvrt miliónu stoupenců po celém světě.28

2.7 Radžníšpurám 1981-1985 V březnu roku 1981 vstupuje Radžníš do tříletého období mlčenlivosti, kdy po téměř patnácti letech přestal přednášet a komunikoval je se svými nejbližšími spolupracovníky. V červnu odjel do Ameriky, údajně kvůli lékařskému vyšetření (zotavoval se z vážného onemocnění páteře). Avšak jeho stoupenci koupili v centrální oregonské poušti u městečka Antelope ranč o rozloze více než 64 tisíc akrů a Bhagaván Šrí Radžníš se zde usadil. 25

AVELING, H., The Laughing Swamis, Delhi: Motilal Banarsidass Publishers 1994, s. 75. Bhagaván – „povznesený, svatý, vznešený“; jméno, jímž se uctívač obrací ke svému osobnímu bohu, jenž je všemocný, vševědoucí, moudrý, vznešený atd. Také velké světce oslovují jejich stoupenci a žáci tímto titulem. (Lexikon východní moudrosti, s. 38). 27 Životopis OSHO. [online]. Dostupné z: . (cit. 2006-12-27). 28 Ibid. 26

11

Ranč byl nazván „Radžníšpurám“ (město Radžníšovo) a z neúrodné pustiny se pomalu tvrdou prací obyvatel měnil na zelenou oázu s ekologickým zemědělství. Komuna se v podstatě stala autonomní oblastní jednotkou s vlastním systémem správy, policií, soudnictvím apod. Trvale zde žilo asi pět tisíc lidí, v dobách oslav a festivalů byl Radžníšpurám schopen pojmout i deset tisíc návštěvníků. Vedení hnutí se v USA dostalo do rukou Radžníšovy sekretářky jménem Ma Ánand Sheela, která se po dobu jeho mlčenlivosti starala o veškeré administrativní záležitosti komuny. Roku 1984 Radžníš zažádal o povolení trvalého pobytu ve Spojených státech, avšak vláda žádost zamítla, částečně i kvůli přílivu imigrantů, kteří přijížděli do Oregonu z celého světa.29 V říjnu téhož roku guru ukončil své mlčení a začal opět přednášet malým skupinkám žáků. V lednu roku 1983 bylo Radžníšovi nařízeno opustit USA pro údajné „uvedení falešného a matoucího prohlášení při vstupu do země“.30 Právnická bitva se táhla dva roky. V září 1985 Sheela a následně i další přední členové hnutí náhle opustili ranč. 27. října odešel v doprovodu několika žáků i sám Radžníš, ale všichni byli zatčeni na letišti v Charlotte v Severní Carolině při pokusu uletět ze země. Radžníš byl spoután a odvezen do oklahomského vězení, kde ho drželi pod pseudonymem David Washington 12 dnů (a kde s ním bylo údajně velmi špatně zacházeno – prý byl vystavován radioaktivnímu záření a otravován thalliem).31 Po propuštění byl vyhnán ze Spojených států, cestoval po světě a podnikal neúspěšné pokusy o nalezení útočiště v téměř dvaceti zemích Evropy a Ameriky. Nikde mu nechtěli poskytnout azyl. Byl totiž na seznamu tzv. nežádoucích osob. Nakonec se 17. listopadu 1985 vrátil do Indie.

2.8 Druhé púnské období 1987-1990 V Indii se zprvu usadil v Kulu Manali v Himalájích, ale roku 1987 přesídlil opět do Púny, kde obnovil ášram a po více než čtrnácti letech začal osobně vést meditace a dál přednášel. Také zde vyvinul novou meditační techniku, kterou nazval Mystická růže.

29

AVELING, H., The Laughing Swamis, Delhi: Motilal Banarsidass Publishers 1994, s. 77. TRIPATHI, B. D., Sadhus of India. The Sociological View, Varanasi: Pilgrims Publishing 2004, s. 241. 31 Ibid. 30

12

V roce 1988 se vzdal jména Bhagaván Radžníš, čímž chtěl demonstrovat úplné odtržení od minulosti, a nadále je svými žáky nazýván Osho.32 Ášram byl přejmenován na Osho Commune International. Oshovo zdraví se rapidně zhoršovalo, trpěl velkými bolestmi a věděl, že umírá. Tělo opustil 19. ledna 1990 v pět hodin odpoledne a následně byl přenesen do sálu Gautamy Buddhy k oslavám a pak zpopelněn. Jeho popel byl uložen v Oshově mezinárodní komuně v hale Chuang Tzu. Ještě před odchodem ze světa požádal své stoupence, aby o něm nikdy nemluvili v minulém čase. Rok před smrtí odpověděl na otázku, co se stane, až opustí své tělo, slovy: „Ti, kdo se budou dál zajímat o mojí práci, prostě ponesou světlo dál, nebudou nikomu nic nutit, mečem ani chlebem. Zůstanu zdrojem inspirace... Chci, aby mí žáci rostli sami. Kvality, jako je láska, kolem které nelze budovat církev, jako je uvědomění, na které nemá nikdo monopol, jako oslava, potěšení a čerstvé dětské oči. Chci, aby se lidé poznali, aby nebyli podle někoho jiného a aby věděli, že cesta vede dovnitř.“33 Epitaf na jeho náhrobku zní:

OSHO Nikdy se nenarodil – Nikdy nezemřel Pouze navštívil tuto planetu Zemi mezi 11. prosincem 1931 a 19. lednem 199034

32

Osho – snad podle anglického „oceanic experience“ (zkušenost oceánu), tedy ten, kdo tuto zkušenost má. Na internetu lze nalézt i jiné vysvětlení: OSHO je termín ze staré japonštiny. „O“ znamená „s velkou úctou, láskou a vděčností“, nebo také „synchronicita, harmonie“. „SHO“ znamená „multidimenzionální expanze vědomí“ a „existence plynoucí ze všech směrů“. (Osho [online]. Dostupné z: ). 33 Osho [online]. Dostupné z: . (cit. 2007-01-10). 34 Životopis OSHO. [online]. Dostupné z: < http://www.osho.tady.info/osho/zivotopis.php>. (cit. 2006-12-27).

13

3. Nauka a praxe V učení Bhagavána Šrí Radžníše se prolínají prvky jeho dědičného džinistického náboženství i různých škol hinduismu či buddhismu s poznatky západní humanistické psychologie, jejímž studiem se intenzivně zabýval. Představit systematicky jeho učení je i při nejlepší vůli prakticky nemožné a to na jednu stranu právě kvůli již zmíněnému synkretismu východních meditačních forem s prvky z tzv. Hnutí lidských potencí ve svévolném, selektivním výběru. Na druhou stranu se během poměrně krátkých, ale nanejvýš proměnlivých dějin hnutí několikrát zdůrazňovaly odlišné aspekty.

Jednotlivá období (Púna – Oregon – Púna) vykazují odlišné důrazy. V prvním období se v Púně celý průběh dne odvíjel ve znamení terapeutických sezení (dynamická meditace a encounter skupiny). V encounter skupinách mělo být zničeno ego; musí být osvobozeno od svých společenských přetvářek; pak se teprve objeví vlastní podstata člověka. V terapeutických skupinách se nabízel prostor osvobozený od morálních zábran, zdůrazňoval se pocit a zároveň se odmítala schopnost rozumu se orientovat. V Oregonu byla zase od r. 1981 až do r. 1985 v popředí práce (která byla prohlášena za bohoslužbu a meditaci) a funkční výstavba velké komuny. Byla vybudována silná hierarchie a přísné organizační formy, které nakonec vedly ke zhroucení. Za negativní příčinu byla považována Sheila. Pak následovalo období decentralizace a demokratizace, ty však byly později zase zrušeny.35

Ovšem i tak lze vypozorovat některé prvky učení a názory, na kterých stojí Radžníšova filosofie:

3.1 Meditace Samotné jádro učení i praxe tvoří meditace. Pro Osha znamenala meditace stav bez myšlení a čisté vědomí bez obsahu.

Obvykle je vaše vědomí přeplněné nesmysly. (…) Mysl je v neustálém pohybu: pohybují se myšlenky, pohybují se touhy, pohybují se vzpomínky, pohybují se přání. (…) Tento stav není stav meditace, ta je jeho opakem. Když

35

BLEY, S. (a kol.), lektor českého vydání OPATRNÝ, P. A., Malý slovník sekt: Sekty a nová náboženská hnutí v kontextu tradičních církví. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství 1998, s. 87.

14

ustal pohyb a zastavilo se myšlení, žádné myšlenky se netoulají, nevznikají žádné žádosti, ve vašem nitru se rozhostilo ticho – toto ticho je meditace.36 Sledujete, jak myšlenky přicházejí a odcházejí, ale neidentifikujete se s nimi, nemyslíte si, že vy jste ty myšlenky. Meditace je vědomí, že já nejsem mysl.37 A v těchto klidných okamžicích pochopíte, kdo jste, a pochopíte tajemství tohoto bytí. (…) Meditace je přirozený stav, který jsme ztratili. (…) Zrodili jsme se v meditaci, a pak jsme se naučili myslet. Ale naše skutečná podstata je ukryta kdesi hluboko.38

Je velký rozdíl mezi meditací a koncentrací. Koncentrace je totiž dualistické vědomí (je tu nějaké „já“, které se koncentruje, a nějaký objekt, na který se koncentruje). Naproti tomu v meditaci se rozplývá rozdíl mezi vně a uvnitř. Meditace je nedualistické vědomí. Koncentrace je aktem vůle, a proto vyčerpává. Avšak meditace je čistou relaxací a stavem nečinnosti, kdy si člověk může odpočinout. Pro správnou meditaci je třeba připravit určité podmínky: vhodný prostor, čas, atmosféru a polohu. K meditaci by si měl člověk najít vhodné místo, nejlépe nějaký tichý kout v domě, který nebude používat pro jiný účel (který by tam pak zanechal odlišné vibrace a meditaci tak narušoval). Je dobré meditovat každý den ve stejný čas, najít si určitý pravidelný rytmus. Jelikož naše tělo a mysl jsou jen mechanismus, zvyknou si na okamžiky meditace a postupně ji začnou vyžadovat (vytvoří se tedy něco jako reflex). Dále meditaci napomáhají (ale netvoří ji) zvláštní poloha a atmosféra (vonné tyčinky, přítmí, pohodlný oděv, kobereček apod.).39

Jste-li

orientováni

na

tělo,

existují

cesty,

jak

dosáhnout

Boha

prostřednictvím těla, protože i ono patří Bohu. Cítíte-li, že jste orientováni na srdce, pak je vaší cestou modlitba. Cítíte-li, že jste orientováni intelektuálně, je vaší cestou meditace. (…) Snažil jsem se vymyslet metody, které by mohly používat všechny tři typy. (…) Všechny mé meditace začínají tělem, procházejí srdcem, dosahují mysl a překračují ji.40

Jak už bylo řečeno dříve (viz Bombajské období), nejznámější meditační technikou, jejímž autorem je Radžníš sám, je tzv. dynamická meditace. „V dynamické meditaci jde o překonání emocí a podnětů, které člověku zabraňují šťastně a přirozené žít. (…) Tělo i duše 36

OSHO, Oranžová kniha: Meditační techniky, Praha: Pragma1991, s. 10. Ibidem, s. 11. 38 Ibid., s. 12. 39 Ibid., s. 18-20. 40 Ibid., s. 15-16. 37

15

tvoří neoddělitelnou jednotu stejně jako v Radžníšově přirovnání tvoří živočišný a materiální Řek Zorba jednotu se spirituálním Buddhou.“41 Dynamická meditace zahrnuje dechová cvičení, tanec a zpěv, jejím základem je však praxe tzv. tantrické jógy levé ruky42. V souladu s ní je kladen důraz na integritu duchovní a sexuální stránky života jedince a odmítána je západní představa zásadního a nesmiřitelného protikladu sexu a duchovna. Naopak podporuje sexuální zážitky jako impuls k sebepoznání a seberealizaci.43

Dynamická meditace trvá hodinu a má pět fází. Můžete ji provádět sami, ale energie bude silnější, jestliže se provádí ve skupině. Je individuální zkušenost, takže si nevšímejte ostatních lidí kolem vás a po celou dobu mějte zavřené oči, nejlépe zavázané šátkem. Nejlepší je mít prázdný žaludek a volné, pohodlné oblečení. První fáze: 10 minut. Dýchejte libovolně nosem, koncentrujte se na výdech. O vdech se postará tělo. Dýchejte tak rychle a intenzívně, jak můžete a ještě trochu intenzivněji, dokud doslova nesplynete s dechem. Užijte přirozené pohyby svého těla na shromažďování energie. Prociťujte, jak se hromadí, ale během první fáze ji nevypouštějte. Druhá fáze: 10 minut. Vybuchněte! Zbavte se všeho, co potřebujete zahodit. Úplně zblázněte, pištěte, křičte, hulákejte, skákejte, házejte sebou, tančete, zpívejte, smějte se, dělejte kotrmelce. Nic nedržte, pohybujte celým tělem. Trochu předvádění obvykle pomáhá na začátku. Nikdy nedovolte, aby do toho, co se děje, vstupovala mysl. Buďte úplní. Třetí fáze: 10 minut. Zvedněte ruce, skákejte nahoru a dolů a vykřikujte mantru „hú! hú! hú!“ tak hluboko, jak dokážete. Pokaždé, když dopadnete na chodidla, nechte zvuk doznít hluboko v sexuálním centru. Dejte do toho všechno, úplně se vyčerpejte. Čtvrtá fáze: 15 minut. Stop! Ztuhněte tam, kde jste, v jakékoli poloze. Nijak tělo nearanžujte. Zakašlání, pohyb, cokoli rozptýlí proud energie a námaha byla zbytečná. Ke všemu, co se ve vás děje, zaujměte postoj svědka. Pátá fáze: 15 minut.

41

LUŽNÝ, D., Nová náboženská hnutí, Brno: Masarykova univerzita 1997, s. 66. Tantrismus levé ruky – „vámačára“ – chápe návody k sexuálním obřadům doslovně, zatímco tantrismus pravé ruky považuje tantrický obřad za čistě mentální záležitost. 43 HRABAL, F. R. (sestavil), Lexikon náboženských hnutí, sekt a duchovních společností, Bratislava: CAD PRESS 1998, s. 289.

42

16

Oslavujte a radujte se s hudbou a tancem, vyjadřujte svou vděčnost celku. Noste si své štěstí s sebou celý den.44

Součástí Oshovy meditační praxe jsou i techniky jako vipassana, nádabrahma, gauríšankar, nátarádž (extatický noční tanec, obdoba súfiského zikru) a kundaliníjóga. Kundaliníjóga představuje systém cvičení pročisťujících čakry nacházející se v míše, a jejím cílem je umožnit kundaliní volně stoupat z muladháry (první nejnižší čakry) až do čakry nejvyšší, která se nachází na temeni hlavy a nazývá se sahasrára. V této fázi pak dochází k návratu k duchovní podstatě člověka, k extatickému stavu samádhi. Kundaliní („hadí síla“) je dřímající potenciál lidského vědomí skrývající se v tzv. muladhára čakře (v dutině míchy poblíž genitálií), odkud je možno ji rozvádět napříč tělem, jestliže dokážeme pročistit její dráhu, tedy jednotlivé čakry – tj. neuropsychická centra – skrze něž pak může volně proudit. Dosažení každého z nich představuje vyšší stupeň vědomí.45

3.2 Sex a láska Velmi citlivou částí Radžníšova učení je téma sexu. Nejednou byl obviňován z propagování volné lásky, pořádání orgií a v médiích byl s oblibou nazýván „The Sex Guru“. V několika následujících odstavcích se pokusím ozřejmit, jaký byl ve skutečnosti Oshův názor na sexualitu. Jenom na úvod slova světově proslulé básnířky, spisovatelky a poslankyně indického parlamentu Amrity Pritam: „Proč má toto tělo, skládající se z pěti prvků, takový význam v evoluci života? Podle mého našel Osho odpověď na toto tajemství a zahlédl moment, ve kterém se toto tělo z masa a krve stává chrámem, z něhož vychází vůně kadidla, obětovaného v modlitbě.“46 Láska je vrozená podstata člověka, skrytá uvnitř. Není to vztah k jinému člověku, jak se domníváme, je to stav mysli. Pokud opravdu milujeme, milujeme bez motivu, bez důvodu všechno a všechny. Zkažená kultura a náboženství, plné násilí a utrpení, postavily lásce překážky, které je třeba odstranit, abychom lásku opět odhalili a vysvobodili. Největší bariérou, kterou si člověk vytvořil, je právě odpor k sexu a vášni. Jenže člověka fakticky nelze od sexu oddělit, neboť sex je naším počátkem, díky němuž se člověk zrodil. A

44

OSHO, Oranžová kniha. Meditační techniky, Praha: Pragma 1991, s. 38-40. HRABAL, F. R. (sestavil), Lexikon náboženských hnutí, sekt a duchovních společností, Bratislava: CAD PRESS 1998, s. 289-290. 46 OSHO RAJNEESH, Od sexu k nadvědomí, Praha: Pragma 1992, s. 6. 45

17

tento rozpor způsobuje jen vnitřní konflikty a neurózy. Pokud člověk bez výhrad nepřijme sex jako zcela přirozenou součást života, nemůže na světě existovat skutečná láska. Podle Osha je sex božský. Prvopočáteční sexuální energie v sobě odráží Boha, je to energie, tvořící nový život. Při souloži člověk prožívá první letmé záblesky samádhi47. Při vyvrcholení dojde k vyprázdnění a zastavení mysli a přílivu božské radosti. Je to však jen chvilkové. Totéž můžeme kvalitněji zažít při józe, meditaci či modlitbě. K tomu se ale člověk musí propracovat postupně. Mezi mužem a ženou vznikne pocit hluboké vděčnosti, když jeden druhému poslouží jako prostředník při ovládnutí a transformaci sexu. Společně se osvobodí od smyslnosti a budou žít ve skutečné harmonii lásky.48

Chcete-li poznat základní pravdu o lásce, první věcí je přiznat posvátnost, božskost sexu se stejně otevřeným srdcem, jako přiznáváte existenci Boha. A čím plněji přijímáte s otevřeným srdcem a myslí sex, tím víc se od něj osvobozujete.49

Ano, sex není cílem. Sex je prostředek. Jinak člověk není schopen dosáhnout takové hloubky své bytosti, jaké dosahuje při pohlavním aktu. Ten poskytuje nejhlubší zkušenost náboženského rozměru, při které člověk transcenduje sám sebe. Při sexu dojde ke dvěma zásadním věcem: 1) mizí ego – rozpouští se stejně jako v náboženské zkušenosti a 2) mizí čas – a nastává bezčasovost. A po těchto dvou událostech člověk ve skutečnosti touží, ač si to sám neuvědomuje. Touží po samádhi, ne po těle partnera. Od sexu se tedy můžeme osvobodit, když se naučíme dosáhnout samádhi i jinými prostředky (např. meditací). Tím, že budeme sex potlačovat, se ho nezbavíme, jen ho zasuneme do podvědomí, odkud bude probublávat na povrch. Je třeba ho transformovat a tím pozvednout člověka k transcendentnu, do sféry náboženství. Přestože si myslíme, že o sexu víme vše, není tomu tak. Měli bychom vytvořit kompletní systém filosofie sexu, otevřeně o něm hovořit, nic neskrývat, hlavně děti poučit o sexu a tím postupně zbourat bariéry mezi pohlavími. Jedině tak vznikne nové lidské pokolení, které podle Radžníše nebude znát nemocné, slabé a hloupé.50

47

Samádhi – „ustálení, upevnění“, stav vědomí, který převyšuje všechny ostatní stavy (bdění, snění, hluboký spánek) a v němž ustává myšlení. Je úplným splynutím s objektem meditace, nejčastěji bohem či absolutnem. (Lexikon východní moudrosti, s. 374). 48 Osho Rajneesh, Od sexu k nadvědomí, Praha: Pragma 1992, s. 68. 49 Ibid., s. 24. 50 Ibid., s. 64-96.

18

S tématem sexu úzce souvisí i názory na rozdílnost mezi pohlavími. Podle Osha žena rozhodně není podřadnější než muž a má stejné právo stát se jeho žákem.

Osho věřil, že ženy jsou duchovně dokonalejší, stávají se lepšími žáky. Tvrdil, že ženské ctnosti, jako intuice, vnímavost a oddanost, usnadňují ženám odevzdat se guruovi a otevřít se jemným energiím při meditaci. I mužští žáci jsou vedeni k rozvíjení svého „vnitřního ženství“ za účelem duchovního růstu. (…) „Žena není odpovědná jen za rození dětí, je také odpovědná za zrození sebe jako hledače pravdy.“ Osho věřil, že ženy jsou stejně dobré organizátorky jako žákyně. Ženy také vždy obsazovaly většinu vůdčích pozic v tomto hnutí, což je v náboženských organizacích neobvyklé.51

3.3 Bůh Bhagaván Šrí Radžníš nevěřil v Boha, příp. bohy (jak napsal v jednom za svých dopisů Matce Tereze)52. Příčila se mu představa Boha v tradičním křesťanském smyslu, Boha jakožto všemohoucí a vševědoucí transcendentní bytosti, která stvořila tento svět a nadále ho řídí pomocí božských zákonů, Boha, u nějž si lze cokoli vyprosit modlitbou. Pokud Osho ve svých přednáškách hovořil o Bohu, měl tím na mysli komplex celého světa, souhrn všech věcí (ale ne konkrétní věc či bytost, ale spíše proces, žití). Bůh podle něj byl skutečná existence a podstata, krása a vše-prostupující tvořivost (ne stvořitel jako v Bibli), kterou nelze uctívat jakýmikoliv obřady a rituály.

(…) a on tu není žádný Bůh. Není tu žádná osoba, které se říká Bůh. Je tu jen přítomnost. Jestliže ji chcete vnímat, vnímejte ji právě nyní…53 Bylo by lepší, kdyby se tomu přestalo říkat Bůh, protože slovo „bůh“ se stalo oplzlé. Jsoucnost je lepší. (…) Neexistuje žádný způsob, jak ji uctívat. Ona jsoucnost může být pouze žita, milována, tančena, zpívána, ale nemůže být uctívána.54 Bůh se stal věcí. Stal se tisíci věcmi k uctívání. Ale Bůh není věc, nemůžete vytvořit podobu Boha. Bůh je všemi věcmi sloučenými dohromady. On je skutečnou souhrnností. On je mimo vše, ale zároveň v tom.

51

PARTRIDGE, CH. (ed.), Encyklopedie nových náboženství: Nová náboženská hnutí, sekty a alternativní spirituality, Praha: Knižní klub 2006, s. 193. 52 TRIPATHI, B. D., Sadhus of India: The Sociological View, Varanasi: Pilgrims Publishing 2004, s. 245. 53 OSHO, Zápisky šílence: Poslední slova před odchodem do nekonečného ticha, Olomouc: Votobia 1997, s. 27. 54 Ibid., s. 25.

19

Vytvořený Bůh filosofů je zcela jistě navždycky mrtvý. Kostely, mešity, chrámy jsou prázdné… tento Bůh je mrtev. Ale skutečný Bůh není mrtvý. (…) Skutečný Bůh je realita, pravá podstata, souhrnnost.55

3.4 Život Osho odsuzoval ostatní náboženství za to, jak zkreslují pohled člověka na pozemský život, jak o něm rozhlašují, že je to něco špatného, iluzorního, jen jakási příprava na daleko lepší život po smrti. Život tady a teď je podle Osha to jediné, na čem záleží, a je na každém člověku, jaký si svůj život udělá. Jediný člověk ze všech ostatních tvorů má tuto svobodu, musí se však naučit stvořit sám sebe, být sebe-tvořivý. Všechna zvířata mají život naprogramovaný a nemají šanci se z toho vymanit. I člověk je nucen žít podle nějakých mrtvých vzorců, které mu nutí jeho okolí. Autentický člověk se ale může osvobodit a žít tak, jak chce on sám. Život se nemá přetrpět, je třeba ho žít a užít, vychutnat si ho.

Život není utrpení, v tom s Buddhou vůbec nesouhlasím. Může se samozřejmě stát utrpením, budete-li o to usilovat; ale jinak je život věčnou radostí.56 Nejlepší způsob, jak se minout se životem, je zaujmout k němu nějaký postoj.57

Radžníš pomáhal svým žákům v seberealizaci. Podle jeho vlastních slov může guru svým stoupencům pomoci v realizování sebe sama, ale nemůže tuto vizi do nich vložit. Ten, kdo visí na slovech gurua a slepě ho následuje, staví vlastní seberealizaci překážku. Guru není prorok či mesiáš, není vůdce. Spíše je něco jako spolucestující či průvodce na cestě k sebepochopení a seberealizaci.58

3.5 Smrt Protože Osho věřil ve znovuzrození a karmický proces, pohlížel na smrt jako na vstup do nového života. Na smrt nesmí být nahlíženo s hrůzou. Je nutná pro kontinuitu života a raději

55

Ibid., s. 31. OSHO, Život, láska, smích, Praha: Pragma 1992, s. 13. 57 Ibid., s. 11. 58 TRIPATHI, B. D., Sadhus of India: The Sociological View, Varanasi: Pilgrims Publishing 2004, s. 245. 56

20

by měla být vítána jako blažená událost. Proto když zemřel člen komunity (a vlastně i Osho sám), místo truchlení byla uspořádána oslava s jásavým průvodem, tancem a zpěvem.59

59

Ibid.

21

4. Radžníšovo hnutí Počátky Radžníšova hnutí můžeme datovat zhruba do 60. let 20. století, tedy do doby, kdy zanechal vyučování na univerzitě, vydal se na cesty po Indii, přednášel svou filosofii a pořádal meditační kempy. Jeho první stoupenci byli pochopitelně z řad domorodého obyvatelstva a především džinisté. Záhy za ním však začalo přijíždět stále více lidí z ciziny, především z Evropy a Ameriky a hlavním jazykem hnutí se vedle hindštiny stala angličtina. To nás přivádí ke dvěma otázkám: Proč byla (a stále je) osobnost Bhagavána Šrí Radžníše tak přitažlivá pro duchovní hledače ze Západu? A jací vlastně byli oni sami? Byli to povětšinou mladí příslušníci středních vrstev, jimž Radžníš imponoval svou inteligencí, humorem, glosováním myšlenek slavných lidí i vlastním originálním a provokativním myšlením. Hlavně tzv. kreativci, tedy lidé z médií, reklamy, hudebníci a jiní umělci, kteří často měli úspěch a dostatek peněz, ale přesto nebyli se svým životem spokojeni, přijížděli za Oshem do Púny, aby dodal jejich existenci duchovní hloubku. Spojení indického pohledu a západní psychologie s různými formami terapie (tanec, hudba, alternativní léčba apod.) jim dávalo pocit, že náleží k unikátnímu, univerzálnímu a všezahrnujícímu směru víry. Známky indické filosofie vnášely prvek „exotična“, které bylo pro tehdejší generaci mladých tak lákavé. (V době, o které mluvíme, se na Západě počalo prosazovat mnoho duchovních hnutí, majících původ ve vzdálených zemích Asie a Afriky – např. Haré Kršna.) Naopak ozvěny západní psychoterapie umožňovaly stoupencům dostatečně porozumět Oshově učení, nebylo pro ně tak abstraktní, jak by se jiná indická náboženství mohla jevit. A roli v atraktivitě Radžníšova hnutí zcela jistě hrála ještě celá řada dalších skutečností.

Mnozí se cítili být přitahováni především vůdčím motivem, že by člověk měl žít tady a teď! Bhagaván je učil myslet v první řadě na sebe a na vlastní blaho. Odmítnutí starých morálních představ, které zastávala zvláště katolická církev, bylo většinou sannjásinů pociťováno jako osvobození.60

4.1 Neosannjásinové Cílem duchovního vývoje jedince je osvícení, kterého podle vlastních slov Radžníš dosáhl ve věku 21 let. Jeho žáci ho považovali za osvíceného mistra, který může k osvícení dovést i je. Prvním krokem na této cestě bylo stát se sannjásinem (stoupenci Bhagavána Šrí Radžníše 60

WIEBENS, H.-O., Sekty a lovci duší: Lexikon náboženských sekt a esoteriky, Plzeň: NAVA 2006, s. 142.

22

se nazývají noví sannjásinové či neosannjásionové v protikladu ke starobylé hinduistické tradici sannjásinů), tedy absolvovat obřad iniciace, který vychází z tradičního hinduistického uvedení do posledního stadia života muže. Sannjásin (od slova „sannjása“ – odřeknutí) je muž, který se vzdal světa a žije, aniž by cokoliv vlastnil, pouze pro uskutečnění mókši (osvobození). Oproštěnost od majetku znamená pro sannjásina nejen materiální chudobu, ale také tzv. chudobu ducha, tedy osvobození se od veškerých představ dvojic protikladů jako jsou dobro a zlo, náklonnost a odpor, úzkost a chtivost.61 Osho otevřel cestu sannjásina lidem všeho věku a bez rozdílu pohlaví. Zatímco tradiční sannjásinové se zříkají světa a oddávají se askezi, Oshovi neosannjásinové životu přitakávají a oslavují ho. Při iniciačním obřadu přenášel Osho svou blaženou energii do novice tak, že se palcem dotkl jeho čela a pohlédl mu zpříma do očí, čímž otevřel jeho „třetí oko“. Novic byl nahlížen jako „prázdná nádoba, kterou Osho naplní vodou lásky a vědomosti“62. Po iniciaci obdržel neosannjásin málu63 s obrázkem mistra, oblékl červené (oranžové, okrové) roucho (podle Radžníše červená barva symbolizuje zralost, konečnost, oheň a sílu) a přijal nové jméno.

Obřad zasvěcení je téměř pro všechny, kdo ho podstoupí, mocnou zkušeností a často se o tomto zážitku hovoří jako o duchovním znovuzrození. Při obřadu dává Radžníš klečícímu učedníku máláu (náhrdelník z dřevěných korálků s medailónem, v němž je Radžníšova fotografie), který se nosí s oranžovým oděvem jako znamení učednictví. Potom přitlačí palec na čelo zasvěcovaného a „otevře jeho třetí oko“; tato zkušenost často vyvolá silnou fyzickou reakci, která je označována jako „kosmická energie“. Nakonec dostane vyznavač list papíru podepsaný Radžníšem, na němž je vybrané hindské jméno, které ho odděluje od jeho dřívější totožnosti.64

4.2 Ášram v Púně 21. března 1974 se Osho přestěhoval do Koreagon Park v Púně, kde byly zakoupeny dvě rezidence s přilehlými pozemky o rozloze dvou a půl hektaru, a počal zde budovat ášram. Ten

61

Lexikon východní moudrosti, s. 381. TRIPATHI, Sadhus of India, s. 242. 63 Málá – růženec, šňůra korálků, sloužící jako meditační pomůcka. 64 ENROTH, R. (a kol.), Průvodce sektami a novými náboženstvími, Praha: Návrat domů 1995, s. 39. 62

23

se stal hlavním sídlem hnutí a proslulým meditačním centrem, které přitahovalo stále více a více lidí, především ze Západu. Brzy se proto ášram začal rozrůstat. V březnu 1976 byla dokončena celá řada nových budov, které Radžníš pojmenoval po osvícených mistrech dějin lidstva – obytné domy Francis House, Jesus House a Eckhart House, administrativní Krishna House, auditorium Chuang Tzu, terapeutické místnosti Chaitanya, Radha Meditation Hall, Krishnova zahrada a fontána a v neposlední řadě vstupní brána Gateless Gate s recepcí ve tvaru osmiúhelníku a knihkupectvím. V říjnu přibyly i dvě jídelny Vrindavan a Mariam. O rok později byla dokončena i střecha Buddha Hall. V ášramu se rozvíjela různá řemesla a obchůdky. Osho dal také založit vydavatelství a tiskové středisko, které měly na starosti propagaci a šíření jeho nauky.65 V srpnu 1977 už jste mohli v púnském centru najít např. pekařství, truhlářství, hrnčířství, klenotnictví, tkalcovství, hudební nástroje či zdravotnictví. Ášram byl tak schopen uspokojit snad veškeré náboženské, citové i materiální potřeby učedníka.66 Zatímco samotný ášram čítal jen zhruba tři sta stálých obyvatel, v jeho okolí žilo šest až osm tisíc Radžníšových stoupenců z celého světa. Někteří sem přijížděli jen na několik týdnů či měsíců, aby se zúčastnili skupin a meditací, jiní se zde usadili natrvalo a pracovali pro ášram. Denní program vypadal následovně: Vstávalo se velmi brzy ráno a den začínal v 6.00 dynamickou meditací. Mezi osmou a devátou hodinou Osho přednášel svým žákům. (Témata byla různá. Z těchto přednášek jsou dnes sestavovány jeho knihy.) Mezi desátou a jedenáctou hodinou dopolední si mohli žáci vybrat, jestli budou meditovat, účastnit se kírtanů67 nebo se věnovat súfijskému tanci. Odpoledne byly v hlavní posluchárně pouštěny nahrávky Oshových promluv. Od čtyř se konala nadabrahma („bzučivá meditace“) a poté od půl šesté velmi oblíbená kundalini meditace. Večer se končil den s gourishankar meditací (taneční meditace).68 Na začátku léta roku 1981 Osho náhle opustil ášram v Púně a odletěl do Ameriky. Dnes už se dá těžko odhalit, co ho k tomu přimělo. Snad jeho zhoršené zdraví a možnost kvalitnější lékařské péče v USA, možná protesty veřejnosti nebo potíže s indickými daňovými úřady. Dnes v bývalém ášramu sídlí Osho International Meditation Resort. Kromě programu, který se nijak zásadně neliší od původního programu za Oshova života, nabízí středisko 65

Osho´s LifE: An Anthology of Osho´s Life From His Own Books. [online]. dostupné z: . (cit. 2007-10-16). 66 Ibid. 67 Kírtana – společná recitace, zpěv či tanec k poctě boha. (Lexikon východní moudrosti, s. 234.). 68 AVELING, H., The Laughing Swamis: Australian sannyasin disciples of Swami Satyananda Saraswati and Osho Rajneesh, Delhi: Motilal Banarsidass publishers 1994, s. 192.

24

nesčetné kurzy meditace, Reiki, masáží, psychoterapie, tréninky v hypnóze a aurosomě, aikido, jógu, bazén, tenisové kurty, meditační aerobic, artstudia a dílny a mnohé další aktivity.69

4.3 Další organizace Radžníšovu filosofii ve světě propaguje a publikuje Rajneesh Foundation, které má čtyři hlavní oddělení. 1) Oddělení propagace řídí publikaci a prodej Radžníšových promluv v knižní formě nebo na audio- a videokazetách. Promluvy se týkají celé řady témat a oborů, např. teologie, filosofie, sociologie, literatury, psychologie apod. 2) Oddělení pro meditaci řídí veškerá meditační centra na celém světě. V Indii jich můžeme nalézt asi 220, mimo ni asi 280. 3) Oddělení pro vzdělávání se stará o chod Rajneesh Multiverzity (Radžníšova mezinárodní univerzita), jejímž rektorem je Satya Vedant, vlastním jménem Vasant Joshi. Univerzita pokrývá pět hlavních vědních disciplín: pedagogiku, psychologii, ekologii a zemědělství, medicínu a umění. Kromě toho pořádá četné terapeutické kurzy, jako např. nová akupresurní masáž, Radžníšova tělesná dynamická terapie, Radžníšova intenzívní masáž, Radžníšova dechová terapie nebo Radžníšovo tao. 4) Poslední oddělení má na starost obecnou administrativu hnutí.70 Meditační a jiná centra, hlásící se k duchovnímu odkazu Bhagavána Šrí Radžníše je možno nalézt po celém světě – v Argentině, Austrálii, Belgii, Bosně a Hercegovině, Brazílii, Bulharsku, Kanadě, Chile, Rakousku, na Kubě, v Německu, Dánsku, Estonsku, Finsku, Maďarsku, Indonésii, Irsku, Izraeli, v Itálii, Japonsku, v Keni, Litvě, Lucembursku, Malajsii, Mexiku, Nepálu, Norsku, na Novém Zélandu, v Polsku, Portugalsku, Rusku, Slovensku, Španělsku, Švédsku, Švýcarsku, na Srí Lance, v Thajsku, Velké Británii, v USA, v Zimbabwe aj.71 A nesmím zapomenout zmínit, že se Oshovi neosannjásionové mohou setkávat i na internetu, např. na www.sannyas.org. 69

Další informace je možné nalézt na internetu, jednak přímo na stránkách centra na <www.osho.com>, jednak v rozhovoru s českou tantričkou Helenou Unmani, která několikrát púnské středisko navštívila a popsala, co všechno nabízí, včetně cen kurzů, stravování a ubytování, hygienických podmínek a fungování centra. Viz Oshův ášram v Puně – International Meditation Centre očima české tantričky. [online]. dostupné z: . (cit. 2007-12-23). 70 TRIPATHI, Sadhus of India, s. 243-244. 71 Snad kompletní seznam center včetně adres, telefonních kontaktů a jmen vedoucích osob lze nalézt na stránkách www.oshoworld.com.

25

4.4 Osho v ČR Do České republiky se učení Bhagavána Šrí Radžníše dostalo ve větší míře až po revoluci r. 1989, a to především díky reemigrantovi Pavlovi Dlouhému, který je jako svámí Ananda Anubodha mezi českými sannjásiny, jejichž počet je odhadován na několik desítek, neformální autoritou. Dnes u nás lze najít několik center, která se hlásí k Oshově hnutí. Jedním z nich je Osho Shangri La Meditation Center v Lažanech u Žlutic v západních Čechách, které je ovlivněno německým duchovním vůdcem svámím Bhagatem (vl. jm. Johann Zeilhofer). Osho Sugama Meditation Center v Lážánkách u Veverské Bitýšky vede svámí Anand Shunyam (vl. jm. Igor Samotný) a v Brně má pobočku Domeček na procházce. Od roku 2001 se buduje nové centrum v Horních Povelicích v Jeseníkách. Pravidelné Oshovy meditace se konají asi v deseti městech Čech a Moravy (např. v Praze v klubu Namasté). Informační centra najdeme v Praze 1 na ulici Vězeňská 3, v Ostravě na Pavlovské ulici 4443 a ve Zlíně, Kvítkova 706.72

4.5 Osho dnes I když dnes hnutí postrádá svého charismatického vůdce, duchovní odkaz Bhagavána Šrí Radžníše nijak nezapadl. Na pultech knihkupectví je možné nalézt asi dva tisíce knih v devadesáti

jazycích

světa,

zkompilovaných

z přepisů

Oshových

přednášek.

Na

audiokazetách a CD vyšlo zhruba tisíc hodin nahraných promluv, třikrát tolik pak na videokazetách. Rostoucí zájem veřejnosti by mohl potvrzovat to, co o sobě Radžníš jednou prohlásil: „Lidé mě mohou milovat, mohou mě nenávidět, ale nikdy mě nemůžou ignorovat.“73

Po Oshově smrti se vedení ujalo 21 následovníků, ale hnutí ztratilo svou počáteční dynamiku. Iniciativu v šíření Oshových myšlenek převzali nezávislí duchovní vůdci, kteří pocházejí ze Západu a kteří přijímají i jiné než Oshovy duchovní podněty. Vliv této neformální sítě zkušených sannjásinů, kteří cestují po světě s přednáškami a meditačními kurzy, již převýšil vliv autorizovaných Oshových komunit. Oshův odkaz se tak udržuje mnoha způsoby, např. díky mezinárodnímu vzdělávacímu programu Oshova

72

VOJTÍŠEK, Z., Encyklopedie náboženských směrů v České republice: Náboženství, církve, sekty, duchovní společenství. Praha: Portál 2004, s. 335. 73 TRIPATHI, Sadhus of India, s. 246.

26

multiverzita. Počet lidí, kteří se k tomuto odkazu hlásí, je možné odhadnout na několik desítek tisíc na celém světě.74

74

VOJTÍŠEK, Z., Encyklopedie náboženských směrů v České republice: Náboženství, církve, sekty, duchovní společenství. Praha: Portál 2004, s. 334-335.

27

5. Diskuze, kritika, ohlasy Od samých počátků se hnutí Bhagavána Šrí Radžníše stávalo terčem kritiky a vyvolávalo celou řadu diskuzí. Odsuzovány byly mnohé aspekty jeho učení a života v komuně, v médiích se objevily i obvinění ze závažných kriminálních činů. Vlny nevole například vyvolávaly tantrické sexuální meditační praktiky a Osho byl nazýván „guru volné lásky“. Obvinění z propagace nevázaného sexu a pořádání orgií však dle mého názoru pramenila z nepochopení skutečného smyslu Radžníšova učení o sexu, který nejen že sex nepropagoval, naopak se ho snažil překonat a transformovat. Ovšem pokud chceme podle Radžníše něco skutečně ovládnout a odvrhnout, zcela se toho zbavit, je třeba to nejdříve dokonale poznat a pochopit (viz kap. Sex a láska). V historii hnutí vyplula na povrch řada obvinění z fyzického i psychického násilí ve skupinách a „byly vyhlášeny stovky případů psychických poškození následkem (Oshových) amatérských psychoterapeutických experimentů“75. Ronald Enroth v knize Průvodce sektami a novými náboženstvími76 píše:

Radžníšův ášram v Púně byl charakteristický tím, že násilí a sex v něm byly přijímány jako terapeutický prostředek. Radžníš a vedoucí jeho skupin věří, že krása, jedinečnost a božská přirozenost člověka se může projevit pouze tehdy, když člověk ventiluje potlačené emoce a smyslné touhy. Do března 1979 docházelo v Radžníšových střetávacích skupinách po celém světě k výbuchům násilí a nekontrolovatelné zuřivosti, rouhání a fyzických napadení. Nemocnice v Púně ošetřovaly zlomené kosti sannjásinů, které napadli jejich kolegové vyznavači, ventilující svůj potlačený hněv. Německý filmový tvůrce Wolfgang Dobrowolny, bývalý sannjásin, natočil dobře propagovaný dokumentární snímek Ášram, v němž jsou zachyceny případy bití, zlámaných kostí a pokusů o znásilnění během terapeutických setkání. V roce 1979 vydala Radžníšova nadace nařízení, jímž zakázala fyzické násilí ve svých „seminářích“, nicméně i po odmítnutí násilí vedoucí skupiny nadále doporučovali slovní vyjádření potlačovaného hněvu.77

Dále byl Osho obviňován z vykořisťování sannjásinů v ášramu, kde museli vyrábět růžence s jeho portrétem a další předměty, i později v oregonském Radžníšpurámu, kde obyvatelé pracovali nepřiměřeně těžce a dlouho (až 12 hodin denně). Je otázkou, nakolik byla 75

Ibid., s. 335. ENROTH, R. (a kol.), Průvodce sektami a novými náboženstvími, Praha: Návrat domů 1995. 77 VOJTÍŠEK, Encyklopedie náboženských směrů v České republice, Praha: Portál 2004, s. 40.

76

28

práce stoupenců skutečně „vykořisťováním a otrockou dřinou“ a nakolik mohla pramenit z jejich čisté chuti a potřeby se nějak podílet na chodu komuny. (Ostatně žádné takovéto společenství nemůže žít jen ze sponzorských darů a musí začít dříve či později produkovat nějakou hospodářskou či výdělečnou činnost, aby se uživilo a mohlo vůbec existovat.) Mohlo být prohlášení, že práce je jednou z forem meditace, jen více než šikovným tahem Oshových vychytralých poradců? Na tyto otázky už dnes nejspíš nelze nalézt uspokojivé odpovědi. Pod lupu veřejného mínění se dostala i Radžníšova údajná „posedlost majetkem, luxusním životem a okázalý přepych“78. Ano, Osho skutečně vlastnil 93 automobilů značky Rolls Royce, kterými se velmi rád projížděl, a s oblibou nosil roucha posázená diamanty. Na druhou stranu nikdy pokrytecky nepropagoval chudobu. Například Ježíše Krista či Mahátmu Gándího dokonce odsuzoval za oslavování chudoby. Sám sebe nazýval „guru bohatých“ a ne chudých, protože bohatý člověk se už nemusí zaobírat existenčními starostmi, jako člověk nemajetný, a má tudíž čas usilovat o pokročení na duchovní cestě. Podle Osha je každý jedinec potenciálně bohatý, ale selhává v realizování svých možností. Nikdo jiný, než člověk sám, ani žádný Bůh, tedy nemá odpovědnost za lidskou bídu.79 Články senzacechtivých novinářů, kteří se honí za skandálními odhaleními, lze už sotva považovat za seriózní zdroj informací. Takže není třeba komentovat to, že Osho měl údajně mít dvě manželky (jednu Indku a druhou původem ze Západu), pěstovat ovoce, které obnovuje sexuální energii (něco na způsob viagry), létat helikoptérou atd. Články byly mnohdy doplňovány více či méně zdařilými fotomontážemi.80 Trochu jiný byl kritický přístup tzv. „sektobijců“, tedy stoupenců antikultovních hnutí. Ti na Radžníšovi nacházeli prvky typické pro vůdce „destruktivních kultů“. Například JeanMarie Abgrall ve své knize Mechanismus sekt81 popisuje takového vůdce (gurua) třeba takto:

Guru je někdy popisován jako psychopat, jehož osobnostními rysy je mýtomanie, impulsivnost, amorálnost a nenapravitelnost. Tento výklad zcela nesdílíme. Někteří sice takovým notografickým kritériím odpovídají, jako např. Jim Jones, kněz a guru Svatyně lidu z Guyany, L. R. Hubbard, zakladatel scientologie, či také David Berg alias Mojžíš David, duše Dětí božích („Rodiny lásky“). Jiní jsou však prostě podvodníci, individua „řízená“ finančními či politickými zájmy (…). Přesto lze do první skupiny zařadit

78

Ibid., s. 335. TRIPATHI, Sadhus of India, s. 245. 80 Osho´s Life: An Anthology of Osho´s Life From His Own Books. [online]. Dostupné z: . (cit. 2007-10-16). 81 ABGRALL, J.-M., Mechanismus sekt, Praha: Univerzita Karlova 2000. 79

29

jedince doopravdy duševně choré, jimž se podařilo získat si stoupence i přes své onemocnění. Nebo právě díky němu.82

Zdeněk Vojtíšek v úvodním článku časopisu DINGIR na téma guruismus píše:

Ke guruismu jsme na stranách tohoto časopisu skeptičtí. Jsme opatrní, když náboženská autorita překračuje náboženské pole svého působení a rozhoduje např. o jídle, oděvu, způsobu obživy, místě bydlení či o výběru životního partnera těch, kdo jí důvěřují. I tam, kde tato autorita fakticky nedovolí zpochybnění a kde dokonce její nositel nabývá božských rysů, je třeba zvláštní pozornosti. Nebylo by totiž příliš divu, kdyby tak silná autorita byla ve prospěch duchovního vůdce zneužita.83

Ani hnutí Bhagavána Šrí Radžníše se neobešlo bez podezření z tzv. brainwashingu čili „vymývání mozku“ svých stoupenců. Teorie brainwashingu je populární hlavně mezi psychology a psychiatry, kteří interpretují nová náboženská hnutí jako nebezpečné sekty a destruktivní kulty, které zbavují jedince svobodné vůle a vykořisťují ho psychicky, fyzicky i materiálně. Brainwashing má celou škálu podob či stupňů. Jmenuji zde alespoň některé z nich: Po vstupu do sekty jsou kontrolovány všechny sféry života jedince (hlavně ty intimní) a je fyzicky zcela izolován od okolí. Přidělením nového jména, nošením sektářského oblečení, dodržováním přísné disciplíny apod. je jedincova dřívější identita nahrazena zcela identitou novou. Vymanění se z vlivu sekty je pak velice těžké až nemožné. Tento koncept je ale velmi zavádějící a může být aplikován na většinu náboženských (a nejen náboženských) skupin. Jako příklad uveďme třeba některý z křesťanských mnišských řádů, kde mnich obléká sutanu, dodržuje přísný řád, půsty, celibát, téměř nevychází za zdi kláštera, tvrdě pracuje… Myslím tedy, že podobné prvky, které nalezneme i v Oshově hnutí, nemusí nezbytně poukazovat na psychickou manipulaci. Je dosti pravděpodobné, že kritika Radžníšova hnutí pramenila hlavně ze strachu ze všech „podezřelých komunit“, který zachvátil svět po 18. listopadu 1978, kdy v africké Guyaně spáchalo hromadnou sebevraždu 914 členů Svatyně lidu reverenda Jima Jonese. A jelikož to nebyl tak úplně ojedinělý případ tragédie spojený s takovými skupinami, snažili se

82

Ibid., s. 45. VOJTÍŠEK, Zdeněk, Autorita ano, kritičnost ale též: Guruismus. [online]. Dostupné z: . (cit. 2007-09-15).

83

30

představitelé antikultovního hnutí prosadit tezi o nebezpečnosti nových náboženských hnutí vůbec.84 Pokud jde o Oshovo hnutí, v České republice vzbudilo pozornost Sdružení divadelních aktivit, vzniklé v roce 1993 a sídlící v Brně na Křížové ulici, které pod záštitou Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy pořádalo nábor mezi středoškoláky na kurzy tvořivosti v meditačním centru v Lažánkách. Řada frekventantů i jejich rodičů prý vyjádřila podiv nad manipulativními způsoby, jimiž jsou tyto kurzy vedeny.85 Ať už měla veškerá zmíněná kritika reálný podklad a obvinění vznesená proti Oshovi byla či nebyla založena na pravdě, jedno je zcela jisté. Vliv samotného Osha na současná alternativní náboženství může být dnes považován za zásadní (např. Šrí Matadží, zakladatelka Sahadža jógy, byla prý kdysi Oshovou žačkou), a to především díky jeho učení, které je holistické a pozitivně se staví k lidskému tělu.86

84

VÁCLAVÍK, D., Sociologie nových náboženských hnutí, Brno: Masarykova univerzita 2007, s. 7-8. VOJTÍŠEK, Encyklopedie náboženských směrů v České republice, s. 335. 86 PARTRIDGE (ed.), Encyklopedie nových náboženství, s. 191.

85

31

6. Typy náboženských postav Náboženské organizace, stejně jako jakékoli jiné formální skupiny a společenství, nezbytně musí mít nějakou strukturu, která je řídí. Jednotliví členové této organizace si pak pochopitelně nejsou rovni, každý hraje jinou roli. Někteří jsou prostí, řadoví členové, jiní laičtí funkcionáři a další mají status formálního vůdce. Problém nastane, právě když se pokusíme popsat roli vůdčí osobnosti, duchovního, což v podstatě není jen jedna role, ale množství rolí najednou. V jedné osobě se totiž může spojit administrátor, organizátor, pastor, kazatel, učitel apod.87 Je tedy třeba pamatovat na to, na co upozorňoval již Max Weber, tedy že každá typologie je jen umělým intelektuálním konstruktem, který nemá existující oporu v realitě. Jeho hlavním účelem je nápomoc při poměřování reality (nakolik se reálný stav odchyluje od ideálního typu). Konstrukce pojmů (ideálních typů) umožňuje poznání, přechod od různotvárnosti a rozmanitosti empirických faktů a fenoménů. Ideální typ je analytický konstrukt, badatelská hypotéza, umožňující orientaci v empirické látce a vzájemné srovnávání faktů, procesů a společenských konstelací. Jedná se vlastně o jednostranné zdůraznění založené na vědcově zájmu.88 Existuje mnoho typologií náboženských vůdců, většina z nich je především deskriptivní. Ukazují rozličné modely vztahů mezi vůdci, náboženskými organizacemi a jejich stoupenci. Některé klasifikační systémy popisují spíše typy funkcí než typy vůdců, a to pouze na lokální či kongregační úrovni (např. Marshall Sklare ve své knize Conservative Judaism89 popisuje osm funkcí současných církevních vůdců). Takovéto typologie ovšem v našem případě nebudou příliš užitečné. Raději se tedy zaměřím na systémy klasifikace, které se především zajímají o typy autorit v náboženských systémech všeobecně. Chceme-li se bavit o typologiích náboženských postav, je třeba začít u německého ekonoma a průkopníka sociologie náboženství Maxe Webera (1864-1920). Weber se jako první pokusil systematicky analyzovat typy náboženských autorit, přičemž podstatnou roli sehrálo zvláště jeho učení o charismatu, jakožto zvláštním tělesném či duševním nadání, které je nadpřirozené, tudíž ne pro každého dosažitelné. 87

CHALFANT, H. P., BECKLEY, R. E., PALMER, C. E., Religion in Contemporary Society, Palo Alto: Mayfield publishing company 1987, s. 141-151. 88 Max Weber. [online]. Dostupné z: < http://cs.wikipedia.org/wiki/Max_Weber#Metodick.C3.BD_koncept_ide.C3.A1ln.C3.ADho_typu>. (cit. 2007-12-21). 89 Viz SKLARE, M., Conservative Judaism: An American Religious Movement, New York: The Free Press, s. 177-180.

32

Velmi podrobně rozpracovaná a obsáhlá je typologie německého religionisty, orientalisty, historika a sociologa náboženství Joachima Wacha (1898-1955), kterou nalezneme v jeho knize Sociology of Religion90. Dále využiji typologii holandského religionisty, islamisty a historika náboženství Jacquese D. J. Waardenburga (narozen 1930), který ve své knize Bohové zblízka91 o náboženských osobnostech píše, že „v náboženských společnostech existují určité osoby, jimž v otázkách náboženství přísluší charismaticky či jinak zdůvodněná náboženská autorita“92. Také zcela správně upozorňuje na skutečnost, že „vedle náboženské role mají tyto osoby vždy též jiné sociální funkce“93. Pokud bychom chtěli vycházet z českého prostředí, je nám k dispozici například typologie českého teologa a básníka Milana Mrázka (1924-1999) v kapitole „Svaté osoby“ z knihy Nástin religionistiky94.

6.1 Kněz Kněz je podle Webera takový profesionální funkcionář, který působí na boha uctíváním, je součástí pravidelně organizovaného stálého provozu akcí, působících na bohy, je pro své zaměstnání kvalifikovaný speciálním věděním a stanoveným učením, racionálním vzděláváním a disciplínou. Kněz, „ať už dědičně, nebo individuálním ustanovením, působí ve službách jistého zespolečenštěného sociálního svazku, ať už jakéhokoli druhu, jako jeho zřízenec či orgán a výhradně v zájmu příslušníků onoho společenství“ (je de facto „zaměstnanec“). Podstatnými znaky kněžství tedy je provoz pravidelného kultu ustanoveným souborem zvláštních osob, vázaného na určité normy, určité místo a určitý čas a vztahující se k určitému

společenství.

„Jen

vyškolené

profesionální

kněžstvo

zpravidla

rozvine

racionalizaci metafyzických představ a specificky náboženskou etiku.“95 Milan Mrázek kněze raději nazývá „ustanovený“. Je to totiž jedinec, ustanovený k určitému specifickému úkolu, při němž je nezastupitelný. Při různých obřadech vykonává to, co je v nich patrně nejdůležitější, klíčové. V „primitivních“ společnostech „byl ustanoven

90

WACH, J., Sociology of Religion, Chicago: Phoenix books 1944. WAARDENBURG, J., Bohové zblízka: Systematický úvod do religionistiky, Brno: Masarykova univerzita 1997. 92 Ibid., s. 96. 93 Ibid.. 94 HELLER, J., MRÁZEK, M., Nástin religionistiky, Praha: Kalich 2004, s. 239-244. 95 WEBER, M., Sociologie náboženství, Praha: Vyšehrad 1998, s 143-147.

91

33

člověk na první pohled mimořádný, výjimečný: malého vzrůstu, albín, člověk s různými anomáliemi, epileptik“. Ve vyspělejších už musel prokázat určité znalosti a dovednosti.96 Waardenburg o knězi píše, že „je téměř ve všech náboženských společenstvích, v nichž se objevuje, „úředně“ činný; stojí ve službách kultu a často je vázán na chrám nebo na institucionalizovanou církev. Kněží již záhy v dějinách náboženství vytvořili jako zasvěcení vlastní stav, často s vlastní hierarchií. Často byli strážci kultovní tradice, ba, náboženské tradice a vzdělání vůbec, a nadto na sebe vázali ještě další kulturní funkce“.97 Podle Joachima Wacha je kněz jakýmsi mediátorem (prostředníkem) mezi prostým věřícím a Bohem. Kněz vždy nemusí být obdařen osobním charismatem jako např. prorok, který by si bez něj autoritu nezískal. A právě boj mezi charismatem a úřadem, spiritualitou a eklézií je tak charakteristický pro většinu nejzajímavějších a nedůležitějších fází v historii náboženství. Autor upozorňuje i na to, že v souvislosti s procesem profesionální specializace a diferenciace, jakožto obecném výsledku sekularizace, ztrácí kněžství v moderním světě svoji dřívější prestiž a autoritu a funkce kněze jsou výrazně redukovány.98 Těžko lze Bhagavána Šrí Radžníše považovat za vyškoleného profesionálního kněze. Dalo by se snad říci, že v jistém smyslu vykonával obřady pravidelného kultu (např. daršany či přednášky jako určitou formu kázání). Nicméně u něj „postrádám“ onu profesionalitu a vázanost na instituci církve, které kněz slouží.

6.2 Kouzelník, šaman V protikladu ke knězi, kouzelník působí magickými prostředky na démony (i když pojem kněze v mnohých náboženstvích také zahrnuje magickou kvalifikaci), individuálně manipuluje s duchy od případu k případu (nejedná se o pravidelný rituál). Kouzelník vykonává svou činnost jako „volné povolání“ a působí díky osobní vloze (charismatu), osvědčené zázrakem a osobním věděním, získanému iracionálními prostředky či empiricky.99 Podle Waardenburga šaman pracuje s archaickými extatickými technikami, přičemž extázi chápe jako „prožitek cesty podsvětím a nebem“. Šaman má ve společenství určitou terapeutickou roli při řešení problémů. S jeho pomocí mohou být překonány nemoci i jiná nebezpečí, která pospolitost ohrožují.100 96

HELLER, J., MRÁZEK, M., Nástin religionistiky, Praha: Kalich 2004, s. 239. WAARDENBURG, J., Bohové zblízka: Systematický úvod do religionistiky, Brno: Masarykova univerzita 1997, s. 99. 98 WACH, J., Sociology of Religion, Chicago: Phoenix books 1944, s. 360-368. 99 WEBER, M., Sociologie náboženství, Praha: Vyšehrad 1998, s 143-147. 100 WAARDENBURG, J., Bohové zblízka, s. 96.

97

34

Wach upozorňuje na to, že kouzelníka lze často poznat na první pohled. Vyznačuje se výstřední mluvou, oblečením, pláštěm, nástroji, zbraněmi, šperky, vůněmi apod.101 Rozdíl mezi Radžníšem a kouzelníkem je patrný na první pohled. Radžníš nikdy neproklamoval, že by disponoval jakýmikoli magickými prostředky, kterými by mohl působit na démony. Pro magické prvky ani není v jeho učení místo. Avšak do jisté míry Osha s kouzelníkem pojí prvek nesporného osobního charismatu.

6.3 Prorok Prorok je laický nositel čistě osobního charismatu, který svou misií hlásá náboženské učení nebo tlumočí boží příkaz. Může vystupovat buď jako obnovitel náboženství nebo jako zakladatel náboženství nového. Prorok vyžaduje autoritu osobního zjevení či náboženského zákona (na rozdíl od kněze, který je služebníkem posvátné tradice a poskytuje spasitelné statky z titulu svého úřadu). Od kouzelníka se prorok liší tím, že hlásá obsažné zjevení, obsah jeho misie nespočívá v magii, nýbrž v učení nebo v přikázáních. Nicméně bez charismatických projevů (extatických či magických schopností) si prorok získal autoritu jen za zvláštních okolností. Rozhodujícím znakem proroka je osobní prorocké zjevení, tzn. že idea byla zjevena nejdříve jemu samotnému, potom až jeho pomocníkům či následovníkům. Podle Webera má prorok často blízko k zákonodárci nebo k etickému a obzvláště sociálně etickému učiteli a také k filosofickému etikovi či sociálnímu reformátorovi.102 Podle Mrázka je prorok člověk, který prožil inspiraci a cítí se povolaný, aby vyřídil božské vzkazy celé společnosti. Porokování není žádné povolání, prorok si svoji roli rozhodně nezvolil, spíše k ní byl „donucen hrůzou ze svatosti boží“.103 Waardenburg zdůrazňuje zvláště kritickou funkci proroka. „Obecně je prorok, příp. prorokyně postavou zprostředkovávající poselství, které často obsahuje kritiku stávající tradice nebo náboženství, nebo i jiných starodávných pořádků.“ Prorok je orientován na budoucnost, v protikladu ke starému zvěstuje něco nového a může i oznamovat nadcházející poslední soud.104 I s prorokem pojí Radžníše prvek silného osobního charismatu. Prorok je laik, hlásající náboženské učení jemu zjevené. Radžníš byl také laik, ale jeho učení mu nezjevilo žádné božstvo, netlumočil žádné božské příkazy, ale naopak ke svým názorům víceméně dospěl sám 101

WACH, J., Sociology of Religion, s. 355. WEBER, M., Sociologie náboženství, s. 163-175. 103 HELLER, J., MRÁZEK, M., Nástin religionistiky, s. 241. 104 WAARDENBURG, J., Bohové zblízka, s. 97. 102

35

vlastní zkušeností a studiem (pokud pomineme prvky, které nevědomky mohl přejímat z náboženské tradice své rodiny a nejbližšího okolí).

6.4 Mystik Mystik se vyznačuje jakýmsi prohloubením a zvnitřněním náboženské zkušenosti. Usiluje o intenzívní vztah duše a absolutna. Mystikova vypěstovaná niternost je patrná na jeho vnějším chování a může mu dodávat jistých charismatických rysů a náboženské autority.105 Náboženská praxe mystika spočívá v odpoutání se od smyslového vnímání, pohroužení do vnitřní zkušenosti setkání s Bohem (příp. Absolutnem, Nejvyšší pravdou atp.) a následném splynutí s ním. Lze říci, že určité prvky mysticismu by se v Oshově učení nalézt daly. Osho vždy kladl důraz na procítěný vztah mezi jedincem a tím, co nazýval Bohem (viz kap. Sex a láska).

6.5 Gnostik Gnostik v protikladu k mystikovi hledá intelektuální zkušenost, „rozpoznává za prvky dané tradice nejvyšší pravdu, která relativizuje vnější nárok na pravdu této tradice a jejích elementů. (…) Nahlédnutí do této pravdy má vykupitelský účin.“ Nejvyšší pravda, na jejíž poznání si gnostik klade nárok, ho staví do rozporu s okolní společností a vymaňuje ho z poslušnosti vůči vnějším autoritám. I z tohoto důvodu si gnostikové vytvářejí esoterické, více či méně uzavřené skupiny.106 Gnostik usiluje o vysvobození či záchranu lidské duše z vězení hmoty a těla poznáním vztahů mezi lidským a božským. Toto poznání není přístupné každému a vyžaduje zvláštní zasvěcení. Zdá se, že v Oshově osobě se snoubí mystik s gnostikem. Vedle citů a intenzivního prožívání kladl důraz i na rozum, na pochopení věci, i když rozumu přiznával jen limitující účin.

105 106

Ibid., s. 97-98. Ibid., s. 98.

36

6.6 Asketa, mnich, poustevník Životním způsobem askety je odklon od vnějšího světa a vzdání se obecně lidských potřeb. Askeze většinou není samoúčelná, slouží k upevnění disciplíny a dodává sílu k uskutečnění jiných cílů. Askeze má mnoho forem a může se „ve vnitrosvětské či mimosvětské podobě vyskytovat prakticky ve všech náboženstvích“.107 Dle Mrázka ve světě, rozděleném na sakrální a profánní, chtějí žít mniši a poustevníci na straně svatého. Jejich asketický způsob života je má uchránit od vlivu nesvatého. Odpírají si povětšinou sex a některé pokrmy. Zatímco poustevníci vyhledávají samotu, mniši se sdružují v konventech či klášterech.108 Asketický způsob života byl Radžníšovi absolutně cizí. Nepropagoval jakékoli odříkání a život v chudobě. Naopak kritizoval všechny podoby sebetrýznění a prohlašoval majetné lidi za lepší adepty osvícení, jelikož mají díky absenci existenčních problémů více času věnovat se meditaci a úsilí postoupit na duchovní cestě. Nicméně jeho bezmála tříleté období mlčení, kdy byl v kontaktu jen několika svými spolupracovníky, by se dalo za jistou formu askeze považovat.

6.7 Zakladatel náboženství Pokud je řeč o typech náboženských osobností, nelze podle Joachima Wacha opomenout samotné zakladatele, jakými byli např. Ježíš, Buddha, Mohammed, Zarathuštra, Konfucius a další. Pochopitelně jejich působení a vliv na společnost nelze nějak zobecňovat, nicméně třeba už v jejich životopisech se dají najít určité paralely a podobnosti (např. v periodizaci jejich života a působení, ve vztahu mezi nimi a jejich okolím atd.). Je známo, že žádný z velkých zakladatelů nezamýšlel „založit náboženství“, většinou se cítili být spíše reformátory, učiteli či proroky a až události po jejich smrti zapříčinili vznik nového náboženského hnutí. Jedním z důležitých znaků, které vykazuje zakladatel náboženství, je to, že se sám stal objektem náboženské úcty (kolem jeho osoby vznikl jakýsi „kult zakladatele“). A samozřejmě se zakladatel vyznačuje silným osobním charismatem. Jeho jedinečnost má základ v temperamentu a charakteru, v jakési kvalitě „velikosti“. Úkol zakladatele nespočívá jen v náboženském prohlášení a v jeho učení. Může založit i zcela konkrétní politický a sociální pořádek.109

107

Ibid., s. 100. HELLER, J., MRÁZEK, M., Nástin religionistiky, s. 243. 109 WACH, J., Sociology of Religion, s. 341-344. 108

37

I když Osho sám o založení nového náboženství nemluvil a své učení náboženstvím110 nenazýval, jistě by se dal zařadit do této kategorie. Jeho curiculum vitae vykazuje prvky typické pro životopisy zakladatelů náboženství – zázraky s ním spojené, okamžik prohlédnutí, osvícení, období učení atd. A konečně založení komunity v Oregonu s vlastním společenským pořádkem je podle Wacha pro „zakladatelství“ typické.

6.8 Guru Guru je učitel, starající se o celkové vzdělání svých žáků, kteří jsou v určité fázi výchovného procesu na svém guruovi zcela závislí, plní jeho pokyny a tím se sami plně uskutečňují. Postavu učitele lze najít v mnoha náboženských tradicích, ale guru jako takový je typicky indická záležitost, i když, jak píše Waardenburg, „v nedávné době dostal tento pojem obecný význam na Západě: konotuje určitou formu absolutně náboženskyautoritativního chování“.111 Lexikon východní moudrosti112 popisuje gurua jako:

… duchovního vůdce, který žáku objasňuje smysl a cíl života, vede ho k realizování sebe sama, svého pravého já a upozorňuje ho na všechny překážky a úskalí duchovní cesty. I pod vedením gurua musí po této cestě projít každý sám, v duchovní oblasti neexistuje žádný „hromadný dopravní prostředek“. (…) V souvislosti s institucí gurua se vyskytují často 2 základní otázky: 1. Je guru na duchovní cestě skutečně nezbytný? a 2. Má být žák gurua skutečně bezvýhradně poslušen?113

Guru je náboženský titul pocházející z Indie a užívaný pro duchovního učitele hinduismu, buddhismu a sikkhismu. Etymologicky slovo „guru“ v sanskrtu a jemu příbuzných jazycích znamená „obtěžkaný věděním“ či „rozptylující tmu nevědomosti“. V současnosti je však v Indii užíváno i pro učitele (pedagogy) obecně. Duchovní učitel je v indické tradici pro žáka nepostradatelný při hledání poznání a cesty k osvobození. Svého gurua si žák obvykle vybírá sám a má jen jednoho, zatímco guru má většinou žáků několik. Najít správného gurua může 110

Zde by bylo jistě na místě definovat si pojem „náboženství“. Avšak rozsah této práce neumožňuje probrat se různými definicemi náboženství ani tím, jak sám Radžníš chápal náboženství. Budeme tedy předpokládat, že náboženstvím myslel např. křesťanství, v protikladu k němuž často své učení proklamoval. 111 WAARDENBURG, J., Bohové zblízka, s. 99-100. 112 Kolektiv autorů, Lexikon východní moudrosti, Olomouc: Votobia 1996. 113 Lexikon, východní moudrosti, s. 153-154.

38

být považováno za jakousi „prerekvizitu“ seberealizace. Dnes je na Západě titul gurua většinou používán pro vůdce nových náboženských hnutí, pocházejících z východních náboženských tradic. Časem i v našem kulturním prostředí slovo „guru“ jaksi zdomácnělo a je používáno pro každého, kdo má nějaké žáky nebo následovníky, aniž by musel nutně založit filosofickou či náboženskou školu. Metaforicky je titul přisuzován osobám s autoritou, založenou na nějaké sekulární znalosti či dovednosti (např. jazzový guru, kuchařský guru apod.). Dalo by se říci, že Bhagaván Šrí Radžníš vykazuje všechny podstatné znaky, které by „správný“ guru měl mít. Shromáždil kolem sebe okruh žáků, kterým vykládal svou filosofickou nauku, vedl je na cestě k osvobození a zasvěcoval je do řádu neosannjásinů. Pokud je Osho zmiňován v odborné literatuře či v médiích, je obvykle guruem nazýván. A dokonce o sobě Osho ve vztahu ke svým žákům sám hovořil jako o guruovi, který je provází na cestě k seberealizaci (viz kap. Život).

39

7. Závěr Ačkoliv institucionalizované formy náboženství v dnešní postmoderní a sekularizované společnosti ztrácí na síle, duchovnost a spiritualita v jiných podobách se ze života současného člověka v žádném případě nevytrácejí. Jen je třeba je hledat jinde než na oltářích tradičních církví. V žádném případě nelze v religionistice přehlížet fenomén tzv. nových náboženských hnutí, který se na náboženské scéně objevil sice poměrně nedávno, ale hraje stále důležitější roli. Myslím si, že je načase se mu zevrubněji věnovat. Bhagaván Šrí Radžníš byl jednou z nejvýznamnějších duchovních osobností minulého století. Přestože již nežije, jeho odkaz je předáván dál a nelze jej v religionistice nijak opomíjet. Pocházel z Indie, kde patrně nezískal nijak významný počet stoupenců, avšak velkého vlivu nabyl hlavně na Západě – v Americe, či v západní Evropě a jeho centra dnes existují prakticky po celém světě. Pokud bych chtěla zodpovědět otázku, čím může být Oshovo učení pro současného člověka tak přitažlivé, musela bych zmínit především toto: Šrí Radžníšovi se mistrně podařilo skloubit myšlenkové proudy, které jsou momentálně „v módě“ – východní náboženské tradice (buddhismus, jógu, tantru apod.) s prvky z psychoterapie a Hnutí lidských potencí, zaměřeného na sebezdokonalování a využití skrytých možností člověka. A nejen že se vlivy těchto proudů odrazily v Radžníšově učení, toto působení bylo (je) oboustranné. Nové typy meditace, které Osho vyvinul, do jisté míry ovlivnily podobu západní psychoterapie. Zajímavým předmětem religionistického studia je jistě fenomén guruismu a vůbec vůdcovství náboženských hnutí. V posledních desetiletích se ozývalo mnoho kritických hlasů v souvislosti s tragédiemi v některých náboženských skupinách, ať už šlo o hromadné sebevraždy, plynové útoky, okrádání členů o veškerý majetek atd. Proto každý autoritativní vůdce, který od svých žáků vyžaduje absolutní poslušnost, budí negativní pozornost veřejnosti. Jistě lze najít náboženské vůdce, kteří trpí nějakou psychickou poruchou nebo kteří si z náboženství udělají výnosný obchod. Ale nelze podle nich posuzovat všechny. Každý guru a každé náboženské hnutí je zcela unikátní záležitost. Je třeba k němu, jakožto k předmětu religionistického studia, přistupovat citlivě, bez předsudků a hlavně ho zkoumat v jeho vlastním kontextu. Do budoucna by jistě bylo dobré dále rozpracovat zmiňované typy náboženských osobností. Rozsah této bakalářské práce je značně limitující, a proto zde není dostatek prostoru pro lepší a podrobnější vykreslení jednotlivých typů. Při práci je třeba mít na paměti, že každá náboženská osobnost je komplikovaný fenomén a nelze mu porozumět bez znalosti

40

jeho sociálního a kulturního prostředí. To však není tak zcela jednoduché postihnout jen z knih a médií. Bylo by vhodné (a v případě Radžníšova hnutí je to koneckonců možné i zde v České republice), podniknout nějaký terénní průzkum v komunitě stoupenců. Takové studium vypoví více než tisíce knih.

41

Resumé (česky) Bhagaván Šrí Radžníš alias Osho byl významnou náboženskou osobností 2. poloviny 20. století. Pocházel z malé vesničky v Indii, avšak svou originální naukou pronikl i na Západ a dnes (téměř osmnáct let po jeho smrti) existují meditační a jiná centra, udržující jeho duchovní odkaz, snad po celém světě (i u nás v České republice). Díky médiím byl znám jako „sexuální guru“ či „šafránová superstar“. Sám sebe Radžníš považoval za vzdělaného a osvíceného mistra, který svým žákům (nazývaným neosannjásinové) pomáhá na jejich cestě k seberealizaci. V jeho učení najdeme prvky buddhismu, hinduismu, sikkhismu a dalších východních náboženství, propojené se západní psychoterapií a filosofií. Vyvinul několik vlastních meditačních technik (např. dynamickou meditaci nebo Mystickou růži). Osho nevěřil v Boha, jakožto nějakou transcendentní bytost, stvořitele světa. Věřil v celý svět, v život, který si každý může udělat takový, jaký ho chce mít, a věřil sám v sebe. Totéž učil své žáky, kterými byl milován a uznáván. Radžníšovo hnutí se ale pochopitelně nesetkalo jen s pozitivními ohlasy. Vynořila se i celá řada kritiky, spojená především s Oshovými poněkud kontroverzními názory na dění na současné politické a náboženské scéně, s jeho učením o sexu, značným majetkem, který vlastnil, či údajným vykořisťováním obyvatelů jeho ášramu. Objevila se i obvinění předních Radžníšových žáků z vážných kriminálních činů. Značnou pozornost vzbudila zejména několikatisícová komuna Radžníšpurám, kterou založila Oshova sekretářka Ma Ánand Sheela ve Spojených státech amerických. Hnutí Bhagavána Šrí Radžníše je jistě velmi zajímavý fenomén současné náboženské scény u nás i ve světě, který rozhodně stojí za pozornost. Osobnost tohoto gurua, jeho filosofie a vývoj jeho hnutí od samých počátků až po dnešek mohou poskytnout velmi cenný a užitečný materiál pro religionistické bádání.

42

Resume (English) Bhagwan Sree Rajneesh was an important religious personality of the 2nd half of the 20th century. He was born in a small village in India but he came through with his original teaching rather on the West than in his homeland. And in this time (18 years after his death) are all around the world (also in Czech Republic) meditation and other centers which keep his spiritual heritage alive. Thanks to the publicity in the media he was known as „The Sexual Guru“ or „The Saffron Superstar“. Rajneesh considered himself as educated and enlightened master which helps his disciples (called neosannyasins) on their way to selfrealization. In his doctrine could be found components from Buddhism, Hinduism, Sikkhism and other eastern religions connected with western psychotherapy and philosophy. He developed several techniques of meditation (e.g. The Dynamic Meditation, The Mystic Rose). Osho didn´t believe in God as a transcendental being – The Creator of the world. He believed in the whole universe, the life which anyone can live according to personal wishes, and he believed in himself. And the same thing he taught his disciples and they loved and honoured him. The Rajneesh Movement didn´t invoke only positive responses of course. Osho´s slightly controversial oppinions on events on political and religious scene, his teaching about sex, large fortune he owned and reputedly exploitation of inhabitants of ashram was the cause of critics. Especially the comunity Rajneeshpuram in U.S.A. founded by Osho´s secretary Ma Anand Sheela and cohabited by thousands people attracted large attention. We can say with sure that The Bhagwan Sree Rajneesh Movement is very interesting phenomenon of contemporary religious scene in the world and also in the Czech Republic which is worth of focus. The personality of this guru, his philosophy, development of his movement from the begining till this days could give to the religious research very valuable and useful material.

43

Klíčová slova Bhagaván Šrí Radžníš – Osho – meditace – sex – neosannjásinové – typologie náboženských postav – guru

44

Keywords Bhagwan Sree Rajneesh – Osho – meditation – sex – neosannyasins – typology of religious personalities – guru

45

Seznam použité literatury a internetových zdrojů Pramenná literatura: OSHO, Oranžová kniha: Meditační techniky, Praha: Pragma1991. OSHO, Zápisky šílence: Poslední slova před odchodem do nekonečného ticha, Olomouc: Votobia 1997. OSHO, Život, láska, smích, Praha: Pragma 1992. OSHO RAJNEESH, Od sexu k nadvědomí, Praha: Pragma 1992.

Sekundární literatura: ABGRALL, Jean-Marie, Mechanismus sekt, Praha: Univerzita Karlova 2000. AVELING Harry, The Laughing Swamis, Delhi: Motilal Banarsidass Publishers 1994. BLEY, S.(a kol.), lektor českého vydání OPATRNÝ, P. Aleš, Malý slovník sekt: Sekty a nová náboženská hnutí v kontextu tradičních církví. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství 1998. ENROTH, Donald (a kol.), Průvodce sektami a novými náboženstvími, Praha: Návrat domů 1995. HELLER, Jan, MRÁZEK Milan, Nástin religionistiky, Praha: Kalich 2004. HRABAL F. R. (sestavil), Lexikon náboženských hnutí, sekt a duchovních společností, Bratislava: CAD PRESS 1998. CHALFANT, H. P., BECKLEY, R. E., PALMER, C. E., Religion in Contemporary Society, Palo Alto: Mayfield publishing company 1987. Kolektiv autorů, Lexikon východní moudrosti, Olomouc: Votobia 1996. LUŽNÝ, Dušan, Nová náboženská hnutí, Brno: Masarykova univerzita 1997. PARTRIDGE, Christopher (ed.), Encyklopedie nových náboženství: Nová náboženská hnutí, sekty a alternativní spirituality, Praha: Knižní klub 2006. SKLARE, M., Conservative Judaism: An American Religious Movement, New York: The Free Press, s. 177-180. TRIPATHI, B. D., Sadhus of India: The Sociological View, Varanasi: Pilgrims Publishing 2004. VÁCLAVÍK, David, Sociologie nových náboženských hnutí, Brno: Masarykova univerzita 2007. VOJTÍŠEK, Zdeněk, Encyklopedie náboženských směrů v České republice: Náboženství, církve, sekty, duchovní společenství. Praha: Portál 2004.

46

WAARDENBURG, Jacques D. J., Bohové zblízka: Systematický úvod do religionistiky, Brno: Masarykova univerzita 1997. WACH, Joachim, Sociology of Religion, Chicago: Phoenix books 1944. WEBER, Max, Sociologie náboženství, Praha: Vyšehrad 1998. WIEBENS, Hans-Otto, Sekty a lovci duší: Lexikon náboženských sekt a esoteriky, Plzeň: NAVA 2006. Internetové zdroje: Fotogalerie – Osho. [online]. Dostupné z: . Fotogalerie – Osho. [online]. Dostupné z: . Osho [online]. Dostupné z: < http://www.tantra.cz/osobnosti/osho.html>. Osho (1931-90). [online]. Dostupné z: . Osho International Meditation Resort. [online]. Dostupné z: . Osho´s Life: An Anthology of Osho´s Life From His Own Books. [online]. Dostupné z: . Oshův ášram v Puně – International Meditation Centre očima české tantričky. [online]. Dostupné z: . Taran Panth. [online]. Dostupné z: . The World of Osho. [online]. Dostupné z: . VOJTÍŠEK, Zdeněk, Autorita ano, kritičnost ale též: Guruismus. [online]. Dostupné z: . WEBER, Max, Metodický koncept ideálního typu. [online]. Dostupné z: . Životopis OSHO. [online]. Dostupné z: .

47

Přílohy

Obrázek 1: Osho v 21 letech - po probuzení114

Obrázek 2: Osho v pozdejším věku115

114 115

Fotogalerie – Osho. [online]. Dostupné z: . (cit. 2007-12-30). Fotogalerie – Osho. [online]. Dostupné z: . (cit. 2007-12-30).

48

Obrázek 3: Poslední rozloučení s Oshovým tělem116

Obrázek 4: Oshův náhrobek v Púně117

116

Osho (1931-90). [online]. Dostupné z: . (cit. 2007-12-30). The World of Osho. [online]. Dostupné z: . (cit. 200712-30).

117

49

Obrázek 5: Auditorium v Osho International Meditation Resort v Púně118

Obrázek 6: Taneční seance v Púně119

118

Osho International Meditation Resort. [online]. Dostupné z: . (cit. 2007-3012). 119 Ibid.

50