Masarykova univerzita Filozofická fakulta. Ústav religionistiky. Bakalářská diplomová práce

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav religionistiky

Bakalářská diplomová práce

2015

Jana Vyhnalíková

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav religionistiky

Jana Vyhnalíková Etherie na Golgotě: Lokalizace rituálu Bakalářská diplomová práce

Vedoucí práce: PhDr. Iva Doležalová Brno 2015

Prohlašuji, že jsem bakalářskou diplomovou práci vypracovala samostatně na základě uvedených pramenů a literatury a konzultací s vedoucím práce. V Brně 15. 5. 2015 ...................................... Podpis autora práce

Tímto děkuji PhDr. Ivě Doležalové, za laskavé vedení práce, rady a připomínky, které přispěly k jejímu dokončení.

Obsah 1

Úvod ............................................................................................................................................... 7

2

Teoretická východiska .................................................................................................................... 8 2.1

2.1.1

Etherie ........................................................................................................................... 13

2.1.2

Itinerarium Egeriae ........................................................................................................ 14

2.1.3

Doba cesty ..................................................................................................................... 14

2.2 3

Další prameny o Jeruzalémské liturgii .................................................................................. 15

Jeruzalém a posvátná místa .......................................................................................................... 16 3.1

Jeruzalém a jeho vývoj jako posvátného místa ..................................................................... 17

3.2

Jeruzalém jako poutní místo .................................................................................................. 19

3.3

Golgota .................................................................................................................................. 20

3.3.1

Golgota v Novém zákoně .............................................................................................. 20

3.3.2

Umístění Golgoty, Adamův hrob a Afroditin chrám ..................................................... 21

3.4

Chrámový komplex na Golgotě............................................................................................. 23

3.4.1

Kříž ................................................................................................................................ 23

3.4.2

Anastasis ........................................................................................................................ 24

3.4.3

Martyrium...................................................................................................................... 25

3.5 4

Etherie a Itinerarium Egeriae................................................................................................ 12

Sion a Olivová hora ............................................................................................................... 26

Velikonoce v Jeruzalémě a Etheriina účast na ní ......................................................................... 27 4.1

Etheriin popis liturgie ............................................................................................................ 27

4.1.1 4.2

Před Velikonocemi ................................................................................................................ 29

4.2.1

Půst ................................................................................................................................ 29

4.2.2

Pravidla půstu ................................................................................................................ 30

4.3

Velký týden a Velikonoce ..................................................................................................... 31

4.3.1

Velký týden ................................................................................................................... 32

4.3.2

Čtvrtek ........................................................................................................................... 33

4.3.3

Pátek .............................................................................................................................. 33

4.3.4

Sobota ............................................................................................................................ 35

4.3.5

Velikonoční vigilie ........................................................................................................ 35

4.3.6

Od neděle velikonoční do oktávy .................................................................................. 35

4.3.7

Oktáva ........................................................................................................................... 36

4.4 5

Modlitby ........................................................................................................................ 28

Křest ...................................................................................................................................... 36

Závěr ............................................................................................................................................. 38 5

6

7

Použitá literatura ........................................................................................................................... 40 6.1

Prameny ................................................................................................................................. 40

6.2

Sekundární literatura ............................................................................................................. 41

6.3

Internetové zdroje .................................................................................................................. 43

Příloha........................................................................................................................................... 44

6

1 Úvod Práce se zaměřuje na studium vztahu mýtu, rituálu a místa v raném křesťanství v souvislosti s lokací Ježíšovy smrti a jeho zmrtvýchvstáním v Jeruzalémě. Pomocí textové analýzy Itinerarium Egeriae (Putování Egeriino) od poutnice Etherie, je poukazováno na způsob lokalizace rituálního místa právě v souvislosti s mýtem o Ježíšovi. Etherie popisuje velikonoční rituály i místa, kde se měly odehrát. Pozornost je zaměřená právě i na Golgotu a komplex chrámových staveb na ní, tak jak jsou známy v období 4. století. Hlavní otázka, kterou tato práce vznáší je samotná lokalizace Golgoty jako posvátného místa mýtu okolo Ježíšova zmrtvýchvstání. Taktéž ale způsob jakým se toto místo vyvíjelo a jak k němu přistupovali poutníci. Jaký význam pro ně mělo toto místo spojované s účastí na velikonoční liturgii. Právě na tyto otázky pomáhá s odpovědí Etherie a její Itinerarium Egeriae. Práce bude rozdělena do dvou hlavních částí, přičemž každá z nich se bude věnovat jedné z otázek, které jsem nadnesla. Snaží se věnovat způsobu, jakým byl mytologický příběh lokalizován na určité místo a jak ovlivňoval jeho topografii. Část práce tak bude zaměřena na historickou podobu Jeruzaléma a Golgoty jako místa spjatého s mýtem okolo Ježíše. Tomuto tématu se bude věnovat především proto, že mýtus o Ježíši Kristu byl zakládajícím prvkem celého křesťanství. Ovlivňoval jak utváření posvátných míst v Jeruzalémě tak i průběh rituálu. Díky němu v průběhu probíhaly významné architektonické proměny celého města, ale i golgotského pahorku Druhá část práce bude zaměřena na informace o Etherii a o jejím spisu (Itinerarium Egeriae), který se nám dochoval pouze z přepisu pořízeného přibližně v 11. století. Itinerarium Egeriae se nedochoval celý, chybí mu začátek a konec. Dlouhou dobu taktéž nebylo známo autorčino jméno ani doba, ze které text pochází. Až v roce 1903 poukázal Ferotin na list španělského mnicha Valeriána, který se o Etherii zmiňuje 1. Popis cesty, který Valerián uvádí a připisuje ho zbožné poutnici Etherii se shoduje s textem, který se nám od ní dochoval. Etherie měla strávit v Jeruzalémě tři roky, a to přibližně mezi lety 381 – 384. Její spis je rozdělen do dvou částí. Kdy první se věnuje popisu poutí na jednotlivá místa a druhá je věnována detailnímu popisu liturgie hlavních svátků, ale i místům, kde jsou tyto svátky 1

Cibulka Josef, Komentář, in: Etherie či Silvie Akvitánské Putování na místa svatá, Praha: Ladislav Kuncíř 1930,

7

slaveny. V textu jsou zaznamenány i detaily jako popis časů, kdy docházelo k jednotlivým rituálním úkonům a někdy i množství lidí, které se jich účastnilo. Tématem práce jsou nejdůležitější křesťanské svátky, konkrétně Velikonoce a rituální praktiky, které s nimi byly spojené. Proto bude pozornost věnována i na průběh postní doby, ale také křtu a přípravě na tento rituál, tak jak ho autorka popisuje. Velikonocemi se práce bude zabývat především proto, že Golgota byla podle mýtu považována za původní místo průběhu těchto události, a proto je zajímavé sledovat jejich připomínání právě zde, navíc s informacemi od přímého účastníka, který si všímá detailů a rozdílností. Problematika křtu je do projektu zařazena proto, že souvisí s tématikou Velikonoc. Ti, kteří chtěli být o Velikonocích pokřtěni, se museli přihlásit již před postní dobou. Během této doby měli být vyučování, aby o Velikonocích mohlo dojít k samotnému křtu.

2 Teoretická východiska Problematika obsažená v této práci je součástí studia proměn křesťanské zbožnosti a forem rituální praxe během měnících se podmínek v římské říši. V rámci jedné velké kultury nebyl průběh rituální praxe jednotný, docházelo k různým modifikacím podle místní tradice. Především musíme mít na paměti, že křesťanství stejně jako i jiná náboženství je sociální2, proto také musí existovat v prostoru a projevovat se skrze něj3 a to i ve specifických místech jako je v tomto případě Jeruzalém nebo Golgota. Prostor není něco prázdného, nebo jakási tabula rasa, ve které jsou věci umístěny, ale je to mnohorozměrný fenomén. Každé konkrétní místo má své sociální, kulturní a historické aspekty a fáze svého vývoje, které ho formovaly a utvářely možnosti jeho využití a funkce. Kostely a různé svatyně mají představovat symbolická místa, která jsou jedním z prostředků, jimiž náboženské představy (např.: o božském a lidském společenství) spolu s rituální praxí na těchto místech formují speciální posvátný prostor, na kterém dochází k opakování a připomínání událostí, které jsou zakládajícím prvkem pro vznik a vývoj rituální praxe. Vytváření nových rituálních míst je procesem, který může značit jak vysoké zisky, tak i velké ideologické ztráty, co se týče starých ideologií.4 Vznikem těchto nových rituálních

2

Durkheim, Émile. Elementární formy náboženského života. Praha: Oikoymenh 2002, 55. Knott, Kim, „Spatial theory and method for the study of religion“, Temenos 41/2005, vol. 2, 153 - 184. [cit. 2015-03-10]. 4 Smith, Jonathan Z., To Take Place: Toward Theory in Ritual, Chicago: University of Chicago Press 1992, 75. 3

8

míst vzniká i důležitá otázka složitosti vztahů mezi starým, ověřeným a novým. Svoboda ve vytváření nového může následně vést k nedostatku ozvěny a ochuzení vztahů. S tímto problémem se potýkalo rané křesťanství i samotné město Jeruzalém, jak bude vidět v průběhu celé této práce. Z významných míst se stávají místa posvátná, k nimž jsou často vykonávány náboženské poutě. Tím však také dochází k určitému omezení tohoto území k několika málo činnostem, aby nemohlo docházet k jeho znesvěcení. V této práci se zabývám mimo jiné touto změnou, která začala nabývat na síle právě ve 4. století, ve kterém psala Etheriie své dílo. Pro účely této práce využívám přístup Smitha, který tento jev ukazuje na místě zvaném Anastasis, tedy kostel Božího hrobu. Pro východní křesťany je toto místo známé také jako kostel Vzkříšení. Přesné umístění Božího hrobu a místa vzkříšení však původně nebylo nijak konkretizované a údaje o něm byly pouze ty nejnutnější.5 Jan ve svém evangeliu uvádí, že se hrob nacházel v blízkosti místa ukřižování (Golgoty), které mělo být nedaleko města (Jan 19,41 a Jan 19,20). Smith poukazuje na to, že místa a jejich rituální význam se začala rozvíjet především ve 4. století společně s rozvojem náboženských poutí.6 Poutě prvních křesťanů byly směřovány na svatá místa spojená především s hebrejskou biblí. Tyto poutě probíhaly již v předkonstantinovské době, ale plně se rozvíjely především v průběhu 4. století. Jako první zanechává stručnou zprávu o cestě do Jeruzaléma poutník z Bordeaux roku 333, který popisuje základní koncepci chrámového komplexu a odkazuje na Golgotu.7 Svatá místa byla často hledána právě podle biblických popisů a rituály u nich vykonávané byly často čtením pasáží z bible, které se tohoto místa týkaly. U těchto míst byla důležitá i otázka jejich moci (síly), prestiže a svatosti. Příkladem je i chrám Božího hrobu, který je pro křesťany velmi důležitým svatým místem. Vyžaduje vztahy rovnocennosti, identity a pravdy (opravdovosti). Pro označení Golgoty jako posvátného místa pro křesťany, a především pak chrámového komplexu na ní, je novozákonní mýtus o Ježíši Kristu. Toto území nabylo své důležitosti, jelikož mělo být svědkem Ježíšova boje, ale především pak jeho zmrtvýchvstání. Samotné zmrtvýchvstání je pro křesťany totiž tou nejdůležitější částí legendy. V průběhu doby však probíhaly snahy o zapomenutí mýtu i samotné Golgoty, jako místa, kde měl tento mýtus probíhat. Proto byl římským císařem Hadrianem na tomto místě postaven Afroditin chrám. 8 „Hrob se snažili ukrýt před zrakem lidí… nanosili sem hlínu a zakryli jeskyni mohutným

5

Smith, Jonathan Z., To Take Place…, 76. Smith, Jonathan Z., To Take Place…, 77. 7 Eusebius, Life of Constantine, Cameron, Averil – Stuart G. Hill, Oxford: Clarendon Press 1999, 287. 8 Kroll, Gerhard, Po stopách Ježíšových, Praha: Zvon 21996, 359. 6

9

násypem. Na něm zřídili Afroditin chrám.“9 Smith uvádí, že podle Eusebia měl Afroditin chrám místo hrobu „znečistit“, místo se mělo stát ohavností, kde měly být nabídnuty znečistěné oběti. Konstantin měl podle Smitha výstavbou Božího chrámu naopak přispět k jeho „očistění“.10 Konstantin hledal Ježíšův hrob přímo pod Afroditiným chrámem, který nechal později strhnout, rozkopat půdu, a kde nalezl hrob, nad kterým nařídil v roce 326 výstavbu baziliky „aby tak posvátné místo smrti a zmrtvýchvstání poskytl zrakům a uctívání všech“.11 Eusebius mluví o významu této lokality jako „svědku zmrtvýchvstání“, „scéně velkého boje“, ale i jako „památníku, plném věčného významu“.12 Konstantinova výstavba měla přispět k obnovení mýtu o Spasiteli i samotného posvátného místa. Konstantinovy stavební práce se však nesoustředily pouze na Jeruzalém, ale i na další města, pro práci jsou však nejdůležitější stavby v Jeruzalémě, především však na Golgotě. Na tyto stavby upozorňuje již poutník z Bordeaux: „Po levé straně je Golgota, kde byl Pán ukřižován. Odtud … je jeskyně, kde bylo pohřbeno jeho tělo…Právě tam byla teď na příkaz císaře Konstantina postavena bazilika“.13 Pozdější archeologické výzkumy, probíhající na Golgotě v letech 1973 - 1977 potvrdily přítomnost hrobů na tomto místě.14 Kolem Jeruzaléma bylo nalezeno několik hrobek s velkými těsnícími kameny, podobné té, ve které měl být podle mýtu pochován Ježíš a která měla patřit Josefu z Arimatie.15 Hroby s těmito kulatými kameny, však v období druhého chrámu nebyly časté – dalo by se říci, že byly záležitostí elity.16 Rozvoj mýtu, ale i uctívání Golgoty jako posvátného křesťanského místa podpořilo i nalezení svatého kříže císařovnou Helenou, matkou císaře Konstantina. Některé tradice se také snaží naznačit, že na místě, kde měl být Ježíš ukřižován, má být Adamův hrob a Ježíšova krev stékající štěrbinou měla Adamovi kapat na hlavu, aby jej vykoupila.17 Komplex Božího hrobu je v křesťanském chápání místo neodmyslitelně spjaté s mýtem z evangelií. Není tedy zcela možné, aby byl postaven někde jinde, jelikož je spjat s posvátnou biografií a historií.

Je to velmi specifické místo, které mělo zaručovat

náboženskou funkci. Je nejposvátnějším ze všech míst.18 Jedná se totiž o oblast zakládající křesťanskou víru, tím, že zde měly proběhnout zakládající události křesťanství i svým 9

Eusebios, Vita Constantini III. 26. Smith, Jonathan Z., To Take Place…, 80. 11 Eusebios, Vita Constantini III 25. 12 Smith, Jonathan Z., To Take Place…., 78. 13 Kroll Gerhard, Po stopách Ježíšových, Praha: Zvon 21996. 381. 14 Kroll, Gerhard, Po stopách …, 359. 15 Meyers, Eric M - Mark A Chancey. Alexander to Constantine: archaeology of the land of the Bible. New Haven: Yale University Press, 2012, 177. 16 Meyers, Eric M - Mark A Chancey. Alexander to Constantine…, 177. 17 Kroll, Gerhard, Po stopách …, 359. 18 Smith, Jonathan Z. To take place…, 76 10

10

následným vývojem jak topografickým tak i liturgickým. Práce se zmiňuje i o dalších posvátných místech v Jeruzalémě. Je tomu tak především proto, že její součástí je i popis velikonoční liturgie v Jeruzalémě podle poutnice Etherie, která i popisuje průvody mezi těmito jednotlivými posvátnými místy. Věnovat se tedy bude i Sionu a Olivové hoře, kde také probíhala shromáždění věřících. Pro křesťanství je důležitý mýtus o životě, ale především však smrti a zmrtvýchvstání Ježíše Krista. V návaznosti na to, vznikaly i nejdůležitější svátky v křesťanské liturgii – příkladem jsou Velikonoce, jako připomínkový akt událostí Kristova života. Prvotní křesťané byli většinou židé po konverzi, kteří si zachovávali svoje tradiční praktiky nap.: uctívání v Chrámu v Jeruzalémě. V období po zničení druhého Chrámu začali křesťané vytvářet nové doktríny,19 které se více soustředily na Ježíše. Většina rituální praxe souvisí s pašijním příběhem týkajícím se Ježíšovy smrti a jeho zmrtvýchvstáním. Utváření těchto doktrín znamenalo zakořenění mýtu a k fixaci základních rituálů. Například eucharistie byla vnímána jako opakování historické události20 uvedené v mýtu. Mýtus musel být uveden do souladu s politickou situací, což probíhalo i v období vlády Konstantina. Křesťané se podle židovského vzoru nadále scházeli, ale většinou v nějaké soukromé domácnosti,21 kde se věnovaly čtení Zákona, ale především křesťanské literatury související s mýtem a další křesťanskou literaturu jako byly dopisy.22 V podstatě probíhal jeden každoroční svátek - Velikonoce, které připomínaly vzkříšení, vykoupení a nanebevzetí. Kvůli velkému zájmu křesťanů o historické aspekty Ježíšova života došlo k diferenciaci a vznikl celý cyklus svátků od Vánoc po Nanebevstoupení Páně a dal tak vzniknout křesťanskému církevnímu roku. Rituál lze tedy vnímat jako aplikaci a interpretaci mýtu, který jistým způsobem formuje životní orientaci člověka a její smysluplné vyústění. Zvýšený zájem o život Ježíše a kontakt s místy, kde se během svého života podle mýtu pohyboval, vedl k postupné lokalizaci jednotlivých událostí jeho života a vytvoření posvátných míst, což se promítlo také v přetvoření liturgie. Průběh liturgické praxe v Jeruzalémě měl dále vliv na její vývoj jak na křesťanském Východě, tak i na Západě. Týkalo se to především Velikonoc a eucharistie. Zajímavý na jeruzalémské liturgii je i fakt, že slavení neprobíhá pouze na jednom místě, ale je rozloženo mezi hlavní kostely na území Jeruzaléma. Tyto kostely nejen 19

Bell, Catherine, Ritual: Perspectives and Dimensions, New York: Oxford University Press 1997, 213. Bell, Catherine, Ritual…., 218. 21 Bell, Catherine, Ritual: …. 213. 22 Rané křesťanství: počátky a vývoj církve do roku 600. 1. vyd. Editor Ian Hazlett. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury (CDK), 2009, 82. 20

11

v Jeruzalémě nechal vystavět Konstantin a jeho matka Helena.23 Nejvíce však byla liturgická činnost směřována na komplex Božího hrobu. Nejvýznamnějším místem pro konání rituální praxe byla v Jeruzalémě na Golgotě Anastasis a Martyrium. V Anastasi měly probíhat každodenní modlitby24 ve všední den a katecheze po křtu.25 Martyrium se využívalo v neděli a výuce na křest; v průběhu Velkého týdne se zde měly konat i každodenní rituály.26 Mezi oběma kostely se přechází i v době velikonočních svátků. Mezi další místa, kam se přecházelo, patřil Sion, kde měla podle mýtu proběhnout Poslední večeře (Lk 22,7-20), ale i Ježíšovo bičování.27 Na Sionu měla konat shromáždění ve středy a pátky v postní době; odtud se pak mělo přecházet v čele s biskupem a za zpěvu hymnů zpět do Anastase.28 Na Sion se chodilo také na velikonoční neděli. Posledním místem, které je v práci v souvislosti s přechody mezi jednotlivými místy zmiňováno je Eleona na Olivové hoře. Věnuje Etheriinu výkladu průběhu Velikonoc a způsobu, jakým popisovala svůj prožitek jejich účasti. Soustředí se však i na další události, které byly s Velikonocemi spojené – na průběh postní doby, jako přípravy na Velikonoce. Dalším podtématem bude křest a křestní katecheze, protože křest v Jeruzalémě probíhal o Velikonocích a byl jejich součásti, neboť měl probíhat o velikonoční vigilii. Celá práce vychází ze stavu Jeruzaléma a liturgie tak, jak ji ve svém textu popisuje Etherie a je doplněna o další informace z jiných textů, případně i archeologických nálezů.

2.1 Etherie a Itinerarium Egeriae Práce se věnuje analýze a interpretaci hlavního pramene Itinerarium Egeriae, jehož autorkou je Etherie. Nejprve se tedy budu věnovat samotné autorce a základním informacím o jejím díle. Její text důležitým zdrojem informací pro studium církevní historie, liturgie, pro archeology i filology.

23

Eusebios, Vita Constantini III, 25. Itinerarium Egeriae 24,1. 25 Itinerarium Egeriae 47,1. 26 Itinerarium Egeriae 25,1; 30,1; 46,1. 27 Itinerarium Egeriae 37,1. 28 Itinerarium Egeriae27,5; 29,1. 24

12

2.1.1

Etherie Etherie byla poutnicí po Palestině a Jeruzalémě na konci 4. století. Dlouhou dobu

nebylo známo jméno autorky textu Itinerarium Egeriae. Zhruba do 40. let je za autorku textu označována jistá Silvia, jak ji označil nálezce rukopisu G. F. Gamurrini - domníval se, že šlo o Silvii, sestru Flavia Rufina, konstantinopolského prefekta. Poté se začíná používat označení Aetheria. Od 60. let je preferovanou formou jména Egeria. Ve své práci však používám přepis Etheria, který je jednou z forem přepisu zachovaný v rukopisech Valeriova dopisu.29 Tento přepis využívám, jelikož také vycházím z textu od Kopřivy a Cibulky Etherie či Silvie Akvitánské Putování na místa svatá.30 Velmi pravděpodobně se jednalo o ženu vysokého společenského postavení, které měla i dost finančních prostředků, když si mohla dovolit takovou nákladnou cestu.31 Navíc byla přijímána duchovními, biskupy i mnichy. Mohlo se tedy jedna jednat i o členku nějakého náboženského společenství – ač je to velmi diskutabilní. To je podle některých badatelů možné odvodit z jejího velkého zájmu o mnichy, ale především i z toho, jak jsou označeny adresátky jejího spisu – tedy sestry.32 Někteří badatelé tuto hypotézu vyvracejí. Podle nich označení sestry nemusí nutně znamenat, že jednalo o náboženské společenství, protože neexistuje žádný jiný text ze 4. století, který by používal označení sestry v tomto významu.33 Mohlo se tedy jednat pouze o kroužek zbožných žen, které se o mnišství zajímaly a obdivovaly ho. Etherie se jako sama žena s doprovodem vydala na dlouhou cestu po Palestině a posvátných místech. Je možné říci, že se jednalo o nekonvenční ženu, která byla velmi zaujatá pro věc a zvídavá. Vystupuje jako velice zbožná a zná velmi dobře Bibli. Neznáme ani přesný původ autorky. Podle chvály biskupa z Edessy přišla z konce světa. Její vlast je často kladena na jih Galie, pravděpodobně do Akvitánie, či Narbonské Galie. Jiní badatelé zase tvrdí, že její vlastí byla Galicie. Tato možnost je často zdůvodňovaná faktem, že Etherie používá vulgární latinu, ve které je možné najít prvky galicismů. 34 Jistě víme jen to, že znala řeku Rhônu, kterou srovnává s Eufratem. 29

Valerius ve svém dopisu používá pět možných přepisů tohoto jména, kterými jsou: Egeria, Eitheria, Echeria, Heteria a Etheria. Hejtmanová, Marcela, Komentář in: Itinerarium Egeriae: text, překlad a komentář, vyd. 1, České Budějovice: Jihočeská univerzita 1999, 8. 30 Etherie či Silvie Akvitánské Putování na místa svatá, Praha: Ladislav Kuncíř 1930. 31 Jednalo se o časově dlouhou cestu, která byla i materiálně náročná. Cestovala na koních a s vojenským doprovodem. 32 Na mnoha místech spisu se objevují úvody jako: „Musím vám sestry vyjevit“ Itinerarium Egeriae 24,1; 45,1; 46,1. 33 Hejtmanová, Marcela, Komentář in: Itinerarium Egeriae…, 9. 34 Cibulka, Josef, Komentář, In: Etherie …, 11.

13

2.1.2

Itinerarium Egeriae Text, který napsala a který známe pod názvem Itinerarium Egeriae byl nalezen v roce

1884 v Arezzu G. F. Gamurrinim. Tento Aretský rukopis35 obsahoval 37 pergamenových listů pocházejících z 11. století a obsahoval i text cestopisu o putování do Svaté země. Samotný text putování je psán z Konstantinopole formou dopisu pro Etheriiny družky, které v textu nazývá sestry. Tento text je anonymní, jelikož mu chybí začátek i konec; tedy místa, kde by bylo možné jméno autora najít, že autorkou textu byla poutnice Etherie, To bylo zjištěno až za pomoci jiného textu. Tímto pomocným textem je dopis galského mnicha Valeria ze 7. století, který obsahuje chválu ženy, která se vydala do Palestiny, aby navštívila posvátná místa. Tento Valeriův dopis je označován jako Epistula de baetissimae Egeriae laude a místa navštívená Egerií se shodují s popisem cesty v Aretském rukopisu.36

2.1.3

Doba cesty Pro celistvost poznání toho jak vypadalo město Jeruzalém v období Etheriiny cesty je

dobré naznačit, kdy tato cesta probíhala – alespoň přibližně. Je to vhodné především pro ilustraci, jak vypadal Jeruzalém v době jejího příjezdu. Doba i místo, totiž zanechaly nesmazatelný otisk v celém Etheriině díle. Text samotný neobsahuje ani přesnou dataci konání cesty. Existují tři hypotézy ohledně datace Etheriny cesty. Někteří cestu kladou do 80. lét 4. století, tuto dataci zastává Devos a níže je rozepsána. Jiní udávají konec 4. století, kolem roku 394 či na začátek 5. století v souvislosti Etheriiny návštěvy nově upraveného martyria sv. Tomáše v Edesse 37, které se mělo stát součástí města v srpnu 394.38 Poslední možnou datací, která se uvádí je polovina 6. století. Badatelé se shodují na určitém rámci v rozmezí let cca 363 – 540.39 Etherie totiž říká, že nemohla navštívit město Nisibe, které bylo pod perskou nadvládou. Dobytí Nisibe Peršany roku 363 tedy tvoří počátek výše zmíněného časového rámce. Gamurrini a Baumstark podporovali dřívější datování Etheriini cesty, které bylo

35

Hejtmanová, Marcela, Komentář in: Itinerarium Egeriae …, 7. Hejtmanová, Marcela, Komentář in: Itinerarium Egeriae …, 7. 37 Irinerarium Egeriae 19,2. 38 Wilkinson, John, Egeria’s Travels, Warminster: Aris & Phillips Ltd. 32002, 170. 39 Hejtmanová, Marcela, Komentář in: Itinerarium Egeriae…, 10. 36

14

určeno na rok 381 nebo 382.40 Toto datum bylo stanoveno proto, že se Etherie na cestě do Mezopotámie měla setkat s třemi biskupy z měst Bathnae, Edessa a Charra, kteří byli označování jako „konfesor“, vyznavači či svědci

41

Tři biskupové s tímto titulem Podle nich

žili v rozmezí let 381 – 387. P. Devos stanovil přesnější údaje.42 K tomu pomohlo i to, že Etherie píše ve svém textu, že v Jeruzalémě strávila celé tři roky. Devos tedy usuzuje, že Jeruzalém neopustila v době Velikonoc43, neboť ty pro ni jako poutnici ve Svaté zemi měly mimořádný význam (stejně jako pro ostatní poutníky směřující tam). Poutníci, kteří přicházeli do Jeruzaléma, měli mimořádný zájem prožít na svatých místech to, co zde prožíval Ježíš během posledního týdne svého života. Dále předpokládá, že kdyby Etherie nestrávila Velikonoce v Jeruzalémě, určitě by se zmínila o tom, kde byla. Jediné datum, které v celém textu uvádí, je, že přišla do Charry devátý den před májovými kalendami – tedy 23. dubna v den svátku svatého mučedníka Helpidia.44 Po odečtení dnů strávených na cestě musela z Jeruzaléma vyjít v pondělí po Velikonocích – 25. března 384. Devosovo určení data je důvěryhodné a podepřené dalšími důkazy.45 Lze tedy říci, že dobu Etheriiny cesty je možné datovat na léta 381 – 384. Z Devosova určení datace cesty později vychází i další badatelé jako jsou Marval, Hunt, Wilkinson a Talley.46

2.2

Další prameny o Jeruzalémské liturgii V době Etheriiny návštěvy Jeruzaléma byl biskupem pravděpodobně Cyril

Jeruzalémský. Etherie sama ho však nijak přímo nejmenuje. Právě on byl odpovědný za novou formu Velkého týdne, tak jak ji popisuje Etherie.47 Cyril je významný i díky svým dílům, které doplňují některé informace ohledně liturgie. Nejznámější jsou jeho Katecheze,

40

Wilkinson, John, Egeria’s Travels…, 169. Tento pojem měl v té době prý stanovený význam. Jednalo se o křesťanského hrdinu, který trpěl za víru, aniž by v tomto utrpení zemřel. Těmito biskupy měli být: Eulogius z Edessy, Abaham z Bathanae a Protogenus z Charry. Hejtmanová, Marcela, Komentář in: Itinerarium Egeriae …, 10. 42 Devos, P. "La date du voyage d'Égérie."Analecta Bollandiana 85 (1967): 165-194. 43 Wilkinson uvádí, kdy se konaly Velikonoce v jednotlivých letech 382 -386. Roku 382 se Velikonoce konaly 17. dubna, 383 – 9. dubna, 384 – 24. března, 385 – 13. dubna a 386 – 5. dubna. Wilkinson, John, Egeria’s Travels… 170. 44 Itinerarium Egeriae 20,5. Zde uvádí i celkovou dobu cest 26 dní a ještě zastávky v Edesse a Hierapoli. 45 Hejtmanová, Marcela, Komentář in: Itinerarium Egeriae …, 12. 46 Day, J, Baptismal Liturgy of Jerusalem: 4th and 5th Century Evidence from Palestine, Syria, and Egypt, Aldershot: Ashgate Publishing Limited 2007, 26. 47 Adam, Adolf. Liturgika: křesťanská bohoslužba a její vývoj, Překlad Václav Konzal, Pavel Kouba. Praha: Vyšehrad 2008, 50. 41

15

jež držel během půstu a jež sloužily přípravě katechumenů ke křtu. Jsou mu připisovány i Mystagógické katecheze, které se věnují svátostem a mají obzvláštní význam pro studium liturgie.48 Právě tyto katecheze byly pravděpodobně součástí přípravy na křest, jak je popisuje Etherie. Dalším důležitým zdrojem je tzv. Arménský lekcionář, který pochází s pátého století a jasným způsobem popisuje obřady stejně tak, jak je popisuje Etherie. Oproti Etherii je však v některých ohledech podrobnější a doplňuje i řadu informací, které Etherie vynechává. 49 Díky němu máme mnohem úplnější kalendář svatých dnů.

3

Jeruzalém a posvátná místa Tato část práce se bude věnovat Jeruzalému – místu, kam křesťané umístili události

zakládající jejich náboženství a jehož christianizace ovlivňovala další vývoj křesťanství, především v rovině rituální a v utváření konceptu posvátných míst včetně jejich architektonické podoby. Kapitola se věnuje samotnému rozložení města Jeruzaléma a svatých míst, která jsou v něm obsažena. Zabývá se vývojem míst v Jeruzalémě od počátků jejich křesťanské historie. Pro práci je nejdůležitější již jejich christianizovaná podoba ze 4. století, kterou se však snaží doplňovat o údaje obsažené v křesťanském mýtu. K tomuto účelu využívá texty, které byly vlivem tradice zařazeny do Nového zákona – především však evangelia. Evangelia se poskytují o Jeruzalému a posvátným místům, která jsou spojena s Ježíšovými aktivitami řadu detailů.50

Mezi nejdůležitější místa patří: místo poslední večeře (Mk 14,15; L 22,12),

Getsemanská zahrada, kde se měl Ježíš modlit a kde mělo dojít k jeho zajetí (Mk 14,32; Mat 26,36; L 22,54; J 18,15), místa, kde měl být souzen Pilátem (Mk 15,1-15; Mt 27,1 -26; L 32,1-25; J 18,28-19,16), Golgota, který měla být místem ukřižování (Mk 15,22; Mr 27,33 L 23,33, J 19,17) a pravděpodobný Ježíšův hrob, (Mk 15,46; Mt 27,60; L 23,53; J 19,41). Práce 48

Rané křesťanství: počátky a vývoj církve do roku 600…, 136. Wilkinson, John, Egeria’s Travels …, 179. 50 I mezi těmito informacemi jsou však různé nesrovnalosti, které souvisí jak s vytvářením těchto kanonických textů. Do kanonických spisů byly zapracovány i jiné texty, které vycházely z lidové slovesnosti, ale již byly do velké míry zformovány i liturgickou praxí křesťanského společenství. Na takto zakořeněné texty dále navazují novozákonní autoři. Mezi tyto texty patří Sbírka Ježíšových výroků Q a především pašijový příběh, který byl již v době vytváření evangelií zaznamenán v několika verzích. Pokorný, Petr. Literární a teologický úvod do Nového zákona. Praha: Vyšehrad 1993, 13. Výrazně tyto nesrovnalosti souvisí i se zařazováním textů do skupiny mezi, ty, které začaly být obecně užívány. Podle Pokorného bylo již základní rozdělení obsaženo v tzv. Muratoriho kánonu z konce 2. století. Později začali s tříděním křesťanské literatury již Klemens Alexanandrijský (2. - 3. st.) a Eusebios z Kaisareie (3 – 4. st.). Pokorný, Petr. Literární a teologický …, 14. 49

16

se zaměřuje především na Golgotu jako místo, které je podle mýtu místem Ježíšovy smrti a které se později stalo nejdůležitějším posvátným místem křesťanství. Na území Golgoty docházelo v průběhu dějin k častým změnám – ať již z hlediska archeologického tak i liturgického. Palestina, Jeruzalém, jeruzalémský chrám, Golgota pro křesťany představují, každé zvlášť i všechno zároveň, obraz Universa a Střed Světa.51 Co je ve středu, je posvátné – a podle Eliadeho i absolutní realita. Ve středu nacházíme také všechny čisté, nekomplikované symboly této absolutní reality, dosažení středu vyžaduje značné úsilí a námahu.52 Ve Středu se spojují všechny tři kosmické zóny. Člověk se podle něj vždy snaží žít ve Středu, protože právě na takovém místě par exellence je možné díky rituálům spojení s jinými světy. Každé budování má kosmogonii za svůj model. Usazení se na takovýchto místech znamená opakovat kosmogonii.53 Tato kapitola bude členěna do několika podkapitol, které se budou věnovat jednotlivým místům. Bude se soustředit na jejich „založení“ v biblickém příběhu, jejich historický vývoj a náboženské přeznačování v závislosti na vnímání věřících. Pozornost bude věnována také vývoji staveb, které se s těmito místy pojí a rámují prostor pro rituální aktivity.

3.1

Jeruzalém a jeho vývoj jako posvátného místa Tato podkapitola se věnuje Jeruzalému, který patřil spolu s Konstantinopolí a Římem

mezi tři nejvýznamnější města starověku. Tato města měla velký význam i pro vývoj křesťanství, a to ve společenském i církevním dění. Setkávaly se v nich různé duchovní proudy. Jeruzalém měl spolu se zbylými městy vliv i na vývoj liturgie. Tato kapitola se bude zabývat především podobou města v Ehteriině době, ale zmapuje také proces vzniku svatyní, které zde byly vystavěny a jejich podobu. Soustřeďuje se na to, jakou roli v jeho vývoji a formování měl mýtus o smrti a vzkříšení Ježíše Krista – jakým způsobem byl tento mýtus lokalizován a jakým způsobem ovlivňoval jeho topografii. Jeruzalém je místem, kde je velmi patrný vztah mezi „starým a novým“. Vytváření nového rituálního místa je fascinující proces, který může znamenat velký zisk, nebo také ideologické ztráty.54 Změna podoby Jeruzaléma byla ovlivněna i povolením křesťanství a tedy i změnou poměrů v římské říši. Tím došlo k tlaku na změnu způsobu života a nutnosti 51

Eliade, Mircea. Posvátné a profánní. 1. vyd. Praha: Česká křesťanská akademie 1994, 32. Eliade, Mircea. Posvátné a profánní…, 32. 53 Eliade, Mircea. Posvátné a profánní…. 32. 54 Smith, Jonathan Z., To Take Place…, 75. 52

17

změnit stará uspořádání ve většině oblastí, včetně sociálních, kulturních, ale také mýtických. Tyto proměny bývají většinou prováděny pomocí experimentů. Pro židovskou tradici měl velký význam „starý Jeruzalém“ s jejich Chrámem. Eusebios se však zmiňuje o „novém Jeruzalému“,55 který je spíše popisem Božího hrobu.56 Jeruzalém získal pro křesťany status svatého města, neboť v něm proběhly důležitého křesťanské náboženství zakládající události – ustanovení eucharistie (Mt 26,26-29; Mk 14,22-25; Lk 22,14-20; 1K 11,23-26) a nanebevstoupení (Sk 1,9–12). Navíc rozrůstající se křesťanská církev potřebovala nové symboly, což Jeruzalém mohl poskytnout.57 Z Jeruzaléma se stávalo mocné město s přítomností mnoha poutníků a s významnou církevní strukturou, čímž jeho význam neustále rostl. Jeruzalém měl oproti jiným pro křesťany důležitým církevním městům výhodu. Na rozdíl od nich, byl totiž místem zakládajícím mnohé z důležitých křesťanských událostí, o kterých ostatní „jen slyšeli“ a proto zde docházelo k výraznému prožitku při účasti na rituálech. Podobu Palestiny i Jeruzaléma jako posvátného křesťanského města výrazným způsobem ovlivnil císař Konstantin a jeho matka Helena, která měla přijet do Palestiny především proto, že se snažila určit místa spojená s posvátnými příběhy o životě Ježíše a dalších biblických postav. Mezi řadu míst, které identifikovala, patří ta, která souvisí s Ježíšovým ukřižováním a zmrtvýchvstáním.58 Právě tento nález byl impulsem, který vedl k výrazné christianizaci tohoto místa spojené s Konstantinovou výstavbou. Na místě nálezu „pravého“ kříže vznikl chrámový komplex,59 který se stal důležitým rituálním místem, na kterém docházelo k připomínání mýtu o ukřižování, ale každodenní rituály. Mnozí badatelé upozorňují na spornost Helenina způsobu identifikace posvátných míst, přesto však mají tyto informace svou hodnotu.60 Helenina zakladatelská činnost nebyla omezena pouze na Golgotu; měla být iniciátorkou dalších křesťanských staveb: založila kostely v Betlémě, na Olivové hoře a hoře Sinaj. Jeruzalém v podobě po jeho přebudování Konstantinem I. Velikým a jeho následovníky zachycuje mozaiková mapa z Madebského kostela sv. Jiří. Jedná se o podlahovou mozaiku, která je nejstarším dochovaným kartografickým zobrazením Palestiny a i samotného Jeruzaléma. Mapa zobrazuje budovy v Jeruzalémě postavené do roku, což 55

Eusebios, Vita Constantini III, 30. Walker, Peter,“Jerusalem in the Early Christian Centuries” P.W.L.Walker, ed., Jerusalem Past and Present in the Purposes of God. Cambridge: Tyndale House, 1992, 85. 57 Walker, Peter, “Jerusalem in the Early Christian Centuries…, 90. 58 Meyers, Eric M - Mark A Chancey. Alexander to Constantine…, 180. 59 Meyers, Eric M - Mark A Chancey. Alexander to Constantine…, 181. 60 Meyrs, Eric M - Mark A Chancey. Alexander to Constantine…., 181. 56

18

omezuje rozsah dat jeho vzniku na období mezi 542 a 570.61 (viz Příloha I) Právě na Jeruzalém je v tomto zobrazení kladen důraz. Mapa samotného města je téměř desetkrát větší, než její ostatní části.62 Na této mapě jsou i zřetelně zaznačené chrámy, které se odličují od ostatních budov červenou střechou.

3.2 Jeruzalém jako poutní místo Jeruzalém byl od počátku křesťanství místem, kde měly podle mýtu proběhnout zakládající události křesťanství související se životem a smrtí Ježíše Krista a jeho pak rituální praxe – především však Velikonoc, které jsou mýtem do okolí Jeruzaléma umístěny. Lze předpokládat, že pád Jeruzaléma ovlivnil utváření evangelijního mýtu, zvláště pašijového příběhu a jeho mytické lokalizace do Jeruzaléma, a stejně tak se promítl do koncepce nejstarších křesťanských dějin, především do obrazu prvotní jeruzalémské církve.63 Střediskem náboženských poutí se město Jeruzalém stalo až v průběhu 3. století a ve 4. století, kdy pořádání poutí na tato místa zesílilo.64 Mezi významné poutníky, kteří navštívili Palestinu a Jeruzalém bezpochyby patří poutník z Bordeaux v roce 33365, ale i samotná Etherie (381 -384), která popisuje řadu míst i průběh liturgie. Za vydatného přispění Konstantinovy matky Heleny, která vykonala do Jeruzaléma pouť a objevila pozůstatky Kristova kříže, vznikala podrobná jeruzalémská topografie Ježíšova pašijního příběhu, jak byl zaznamenán v evangeliích. Mnozí poutníci do Jeruzaléma přicházeli, aby mohli zažít liturgii přímo na místě pro ně památném a posvátném. Ettherie popisuje, jaké to v ní návštěva Palestiny a Jeruzaléma vyvolával emoce a nezapomenutelné dojmy. Pozastavuje se nad nádhernými chrámovými budovami vystavěnými Konstantinem, na kterých nešetřil zlatem, mramorem i drahými látkami.66 I účast na rituálech znamenala podle Etherie významný prožitek – na několika místech v textu popisuje silné emocionální reakce přítomných věřících.

61

Hepner, Nigel F., Joan E. Taylor. 2004. Date Palms and Opobalsam in the Madaba Mosaic Map. Palestine Exploration Quarterly [online]. 136(1): 35 [cit. 2015- 4- 8]. 62 Kroll, Gerhard, Po stopách …, 338. 63 Dalibor Papoušek, „‚Nezůstane kámen na kameni‘: Pád Jeruzaléma v Markově evangeliu“, Religio: Revue pro religionistiku 18/2, 2010, 127–162. 64 Hejtmanová, Marcela, Komentář, in: Itinerarium Egeriae… 14. 65 Putování poutníka z Bordeaux popisuje ve svém díle i Eusebios, především z důvodu počátečního zachycení Konstantinových staveb. Eusebios, Vita Constantini III, 40. 66 Itinerarium Egeriae 25, 8 – 10.

19

3.3

Golgota Podle Krolla je Golgota svatým místem a místem uctívání od doby, co existovali první

křesťané. Kroll uvádí, že se jedná o místo, kde stál kříž Ježíše Krista a jedná se tedy o místo, měl zemřít.67 Naproti tomu evangelia neuvádějí její přesné umístění. Informace z nich jsou strohé a až na Jana se omezují pouze na skutečnost, že místo, kde měl být Ježíš ukřižován, se nazývá Golgota. Jan navíc přidává informaci, že se měla nacházet za městem (J 19,17). Podle starých zpráv od poutníků68 víme, že Golgota byla vyšší skála, v níž byla trhlina, ke které se vystupovalo po schodech. Už poutník z Bordaux píše o Golgotě: „Po levé straně je Golgota … Právě tam byla teď na příkaz císaře Konstantina postavena bazilika.“69 Nahoře stál mohutný kříž zdobený zlatem a drahokamy.70 Podle tohoto kříže se orientuje i Etherie - při popisu liturgie na Golgotě uvádí, co probíhá před křížem („ante Crucem“) a co za křížem („post Crucem“).71 Později stál při skále oltář, kolem něhož bylo stříbrné zábradlí.72

3.3.1 Golgota v Novém zákoně Umístění Ježíšova hrobu a Golgoty není v evangeliích zcela určité. Autoři evangelií se shodují, že místo, kde mělo podle mýtu dojít k ukřižování Ježíše, neslo označení Golgota. Většinou však neudávají bližší informace, kde se mělo toto místo nacházet. Marek pouze píše že: „A přivedli ho na místo zvané Golgota, což v překladu znamená lebka“ (Mk 15,22). Podle Marka mělo jít o celkem frekventované místo: „Kolemjdoucí ho uráželi: potřásali hlavou ….“ (Mk 15,29). I proto byl nápis na kříži ve třech jazycích – hebrejštině, latině a řečtině (J 19,19 - 20). Matoušova zpráva o Golgotě je v podstatě totožná s Markovou. Lukáš píše: „Když přišli na místo zvané Lebka, ukřižovali jej“ (L 23,33). Jediný Jan udává podrobnější informace, i když také sděluje pouze to nejnutnější73. Podle Jana šlo o místo, které bylo mimo město, ale přesné umístění neudává. Jedná se o pasáže: „Nesl svůj kříž a vyšel z města na místo zvané Lebka, hebrejsky Golgota.“ (J 19,17) a „...neboť místo, kde byl Ježíš ukřižován, bylo blízko města;...“ (J 19,20). List Židům, jehož autorství je tradičně připisováno apoštolu Pavlovi, dokládá, že se jednalo o místo blízko městské brány: „Proto 67

Kroll, Gerhard, Po stopách…, 358. Kroll, Gerhard, Po stopách…, 363. 69 Eusebios, Vita Constantini III, 25. 70 Tuto informaci poskytl Brevarius de Hierosolima. Kroll, Gerhard, Po stopách…, 387. 71 Itinerarium Egeriae 24,7. 72 To však již popisují poutníci, kteří přišli až po Etherii jako byl například Theodosius (r. 530). Kroll, Gerhard, Po stopách…, 387. 73 Smith, Jonathan, Z., To Take Place…. 76. 68

20

také Ježíš trpěl venku za branou ...“ (Žd 13,12). A byl pochován v blízkém hrobě v zahradě, který patřil Josefovi z Arimatie. Matouš píše: „Když nastal večer, přišel zámožný člověk z Arimatie, jménem Josef, který také patřil k Ježíšovým učedníkům. Ten přišel k Pilátovi a požádal o Ježíšovo tělo. Pilát přikázal, aby mu je dali. Josef tělo přijal, zavinul je do čistého plátna a položil je do svého nového hrobu, který měl vytesán ve skále; ke vchodu do hrobu přivalil veliký kámen a odešel“ (Mt 27, 57-60). V Jeruzalémě a jeho okolí, došlo k nálezu několika hrobů zavalenými/uzavřenými kulatým kamenem. Takovéto kameny byly často nastaveny na drážky v zemi, které měly usnadnit manipulaci s nimi. Hrobů s tímto typem kamene na zavalení je však v období druhého chrámu mnohem méně, než ostatních typů (čtvercových a obdélníkových) a lze tedy předpokládat, že byly omezeny pouze na určité společenské vrstvy – elity.74

3.3.2 Umístění Golgoty, Adamův hrob a Afroditin chrám Názorů na původ názvu Golgota je několik. Už autoři evangelií označují toto místo jako místo lebky - viz výše. Nejpravděpodobnějším názorem je, že má být název odvozen od nějakého přírodního tvaru a vzhledu místa. Mělo se tedy jednat o holý vrch bez většího porostu ve tvaru lebky či předsunutou terasu kopce.75 Gordon76 byl přesvědčen, že topografie Jeruzaléma vypadala jako kostra s hlavou na místě zahrady hrobů. Útes u zahrady měl být vzdáleně podoben tváři s náznakem očí a nosu.77 V průběhu dějin se však tradice s tímto jednoduchým vysvětlením nechtěla smířit, proto vznikly i další výklady. Jedním z nich je, že jednalo o veřejné popraviště a název tedy vznikl z toho, že se na místě volně povalovaly lebky nebo byly hozeny do jámy.78 Podle římského a židovského práva se veřejné popravy mohly vykonávat pouze za městem a pohřbívat se ve městě také nesmělo. Ač Golgota podle evangelií ležela za městem u cesty, nebyla pravděpodobně posvěcena žádnou oficiální židovskou tradicí, takže nebylo možné ji využívat jako oficiální popraviště.79 Dalším názorem je, že na místě, kde stál kříž, byl v zemi pochován i Adam.80 Na tomto místě, které bylo pro židokřesťanskou tradici důležité, nechal císař Hadrián 74

Meyers, Eric M - Mark A Chancey. Alexander to Constantine…, 177. Kroll, Gerhard, Po stopách…, 360. 76 Meyers, Eric M - Mark A Chancey. Alexander to Constantine…, 182. 77 Meyers, Eric M - Mark A Chancey. Alexander to Constantine…, 183. 78 Kroll, Gerhard, Po stopách …, 359. 79 Kroll, Gerhard. Po stopách …, 360. 80 Küchler, Max. Jerusalem: ein Handbuch und Studienreiseführer zur Heiligen Stadt. Göttingen: Vandenhoeck & Ruprecht, 2007, xiii, 421. 75

21

roku 135 vybudovat Afroditin chrám. Jeskyně považovaná za Adamův hrob byla spolu s celým okolím Golgoty zasypána navážkou a postupně mělo dojít k potlačení vzpomínky na její existenci. Smith poukazuje na skutečnost, že podle Eusebia došlo výstavbou Afroditina chrámu ke „znečištění“ tohoto místa i s údajným Ježíšovým hrobem.81 Mýtus spojený s tímto místem však i přes snahu o jeho potlačení přežil, a byl dále zohledňován při každé nové stavbě Božího hrobu. První výstavbu Chrámu Božího hrobu provedl císař Konstantin právě na místě Afroditina chrámu, který nechal strhnout.82 Podle Eusebia byla na místě strženého chrámu nalezena jeskyně, která byla považována za Ježíšův hrob.83 Eusebius nad možností, že by se nemělo jednat o Ježíšův hrob ani neuvažuje. Říká, že: „chrám postavený na tomto místě, skutečný hrob pro ty, kteří tomu věří.“84 Tento objev, odstranění všeho, co bylo použito na Afroditin chrám, a výstavba Chrámu Božího hrobu nad objevenou jeskyní, znamenalo očištění tohoto místa a „místo, které bylo dlouhou dobu v temnotě, se dostalo opět na světlo.“85 Jeskyně byla znovu objevena až při vykopávkách v letech 1973 – 1977 a měla se nacházet pod chrámem Božího hrobu u východní stěny golgotské skály.86 Golgota označovala určité místo, které bylo zaoblené, nebo se také mohlo jednat o předsunutou terasu kopce. Pravděpodobně se jednalo o východní terasu vyvýšeniny, za západní hradbou starého Jeruzaléma, která se nazývala Asyrský tábor. 87 Kolem této hradby se táhla cesta k bráně Gennat, jež ústila do horního města. Právě umístění hradeb je pro určení Golgoty důležité. Přesněji - jde o polohu druhé hradby. Jeruzalém byl obehnán trojicí hradeb, které sloužily jako trojnásobná obranná linie. Tato trojitá hradba však měla být pouze ze severní strany Jeruzaléma. Jelikož se však se stavbou třetí obranné hradby začalo až za vlády krále Heroda Agrippy I., který v Judei vládl v letech 41 – 44, existovala v době pravděpodobného Ježíšova života pouze první a druhá hradba. Je tedy důležité, kudy v této době vedla především druhá hradba.88 (viz Příloha II) Když budeme vycházet z všech těchto informací, vyhovuje umístění Golgoty území severozápadního okraje starého Jeruzaléma89, kde byl vybudován Chrám Božího hrobu.

81

Smith, Jonathan Z., To Take Place…, 79 -80. Eusebios, Vita Constantini III, 25. 83 Smith, Jonathan Z., To Take Place… 81. 84 Eusebios, Vita Constantini III, 26. 85 Eusebios, Vita Constantini III, 26 - 28. 86 Kroll, Gerhard. Po stopách … , 359. 87 Kroll, Gerhard. Po stopách …, 360. 88 Kroll, Gerhard. Po stopách … 360. 89 Až po dostavění další hradby se Golgota stala součástí „nového“ Jeruzaléma. Küchler, Max. Jerusalem:…, 418. 82

22

3.4

Chrámový komplex na Golgotě Poté co císař Konstantin legalizoval křesťanství, směřoval svoji aktivitu i na činnost

stavební. Na všech posvátných místech nechal stavět budovy křesťanského kultu.90 Za posvátná místa byla v jeho i Etheriině chápání považována místa, kde se vyskytovaly významné osoby křesťanství, ať už se jednalo o ty starozákonní nebo novozákonní. Na Nicejském koncilu o svých plánech jednal s palestinskými biskupy a následně začal na místě Božího hrobu. Výstavba započala roku 326: „Roku 326 přikázal císař Konstantin postavit bohatou a královsky nádhernou stavbu…“91 Stavby byla ukončena asi roku 335, kdy se měl Konstantin zúčastnit posvěcení kostela Svatého hrobu.92 Jednalo se o souhrn chrámových staveb zahrnující kultovní baziliku, náhrobní rotundu a kříž. (viz Příloha III) Etherie ve svém textu poukazuje na nepřehlédnutelnou výzdobu těchto chrámů. „Nevidíš tam nic jiného než zlato, drahokamy a hedvábí; vidíš-li roucha, jsou z hedvábí vyšívaného zlatem, vidíš-li závěsy, jsou rovněž z hedvábí vyšívaného zlatem. ... všechny kultovní předměty ze zlata a drahokamů. …. Vzdal úctu zlatem, mozaikami a drahými mramory.“ 93

3.4.1 Kříž Samotný kříž již v Etheriině době nebyl oním „skutečným“ křížem, na kterém měl být umučen Ježíš. Pravý kříž měla podle legendy nalézt císařovna Helena94, která se měla na pouť a dohlížení průběhu staveb vydat roku 326.95 Helena měla nalézt pravý kříž v době, kdy měla dohlížet na vykopávky a stavby chrámového komplexu na Golgotě. Na jedné straně Golgoty, v jiné jeskyni než byl Ježíšův hrob, byly nalezeny příčné trámy, které by mohly být součástí kříže. Existuje však více variant, které měly potvrdit pravost kříže, jako toho, na kterém měl být podle mýtu ukřižován Ježíš. Podle první, asi nejautentičtější, která vychází ze svědectví sv. Ambrože a jeho pohřební řeči nad císařem Theodosiem, zjistila Helena pravost kříže podle 90

Cibulka, Josef, Komentář, In: Etherie …, 109. Eusebios, Vita Constantini III, 25. 92 Cameron, Averil – Stuart G. Hill, Life of Constantine, Oxford: Clarendon Press 1999, 274. 93 Itinerarium Egeriae 25, 8 – 10. 94 Eusebius se o tomto nálezu ve svém díle Vita Constantini nezmiňuje. Tato legenda byla sepsána až později svatým Ambrožem a dochovala se v podobě Zlaté legendy od Jakuba de Voragine. Voragine, Jakub de. Legenda Area. Praha: Vyšehrad. 1984, 151 – 181. 95 Tuto cestu vykonala již celkem pokročilém věku – bylo jí kolem 80 - ti let. Krátce po návštěvě Palestiny zemřela. Její úmrtí se nejčastěji klade do rozmezí let 327 – 329. Pardyová-Vodová, M, „Chronologie života Constantinovy matky Heleny a její dochované portréty“, SPFFBU 4/ 24, Brno: Univerzita J. E. Purkyně 1979, 66. 91

23

dřevěné tabulky s nápisem.96 Druhá verze se říká, že identifikace proběhla pomocí polomrtvé ženy, která byla na kříž položena jeruzalémským arcibiskupem Makariem. Třetí verze hovoří o mrtvém jinochovi, kterého na kříž položil Jidáš, a hoch se probudil k životu.97 Existence dřeva svatého kříže znamenala pro Jeruzalém počátek jeho uctívání pohledem a polibkem. Tento rituál je důležitou událostí velkopáteční bohoslužby.98 Etherie ve svém textu klade Kříž do středu posvátného prostoru a od něj poté odděluje jednotlivé části Golgoty. Podle toho následně ve svém textu Itineratium Egeriae určuje oblasti „za Křížem“ a „před Křížem“.99 Oblast před křížem označuje Etheria jako „ante Crucem“ nebo „ad Crucem“. V této části se nacházela Anastasis se dvorem. V oblasti za Křížem označované jako „post Crucem“ se nacházela malá kaple, určená k uctívání pravého Kříže (na Zelený čtvrtek večer) a dalších relikvií. Nacházel se zde i např.: nápis z kříže či Šalamounův prsten.100 Tato malá kaple se využívala především na Zelená čtvrtek k obětování Velký Pátek, k uctívání Kříže.

3.4.2 Anastasis Název pochází z řeckého ανάστασις a znamená zmrtvýchvstání nebo vzkříšení. Jedná se o kostel nacházející se na Golgotě, který byl vybudovaný císařem Konstantinem ve 4. století.101 Právě na Anastasis se snaží Smith ukázat vztah nového místa k tomu starému. Poukazuje na skutečnost, že podle Eusebia se mělo jednat o místo znečištěné konáním obětí v Afroditině chrámu. Posvátným místem křesťanství se toto místo stalo po výstavbě chrámu císařem Konstantinem.102 Konaly se v něm každodenní liturgická setkání jeruzalémských křesťanů, ale i poutníků a také katecheze nově pokřtěných. 103 V Anastasi a v atriu před ní se shromažďují davy věřících, aby se mohli účastnit bohoslužeb.104 Spolu s Křížem a Martyriem tvoří chrámový komplex na Golgotě. Anastasis se stala střediskem kultu umučení a zmrtvýchvstání Ježíše Krista.

96

Fortner, Sandra Ann - Andrea Rottloff, Auf den Spuren der Kaiserin Helena: römische Aristokratinnen pilgern ins Heilige Land, Erfurt: Sutton Verlag 2000, 91. 97 Voragine, Jakub de. Legenda Area. Praha: Vyšehrad. 1984, 151 – 181. 98 Itinerarium Egeriae 37,3. 99 Itinerarium Egeriae 24, 7. 100 Itinerarium Egeriae 37,3. 101 Eusebios, Vita Constantini III, 25. 102 Smith, Jonathan Z., To Take Place…,79. 103 Itinerarium Egeriae 24,1; 159. 104 Itinerarium Egeriae 24,8, 47,1.

24

Měla tvar rotundy s kuželovitou střechou105 podepřenou dvanácti sloupy.106 V jeho středu byla skála ukrývající jeskyni Božího hrobu107 s kamennou lavicí pro tělo, také obestavěná sloupy a mřížemi mezi nimi, které měly tuto jeskyni krýt a ochraňovat. Podle Etherie do jeskyně vstupoval biskup a zevnitř mřížoví se za všechny modlí.108 Je však pravděpodobné, že mezi mřížemi a samotnou jeskyní byl prostor a Etherie zřejmě mluví právě o tomto prostoru. Z Anastase vedly dveře do atria, v jehož jihovýchodním rohu byl vrcholek Golgoty109 představovaný skálou s Křížem. Z tohoto atria, které bylo ze tří stran obehnáno různobarevným mramorovým sloupovím, se pak vstupovalo do většího chrámu, kterým bylo Martyrium.110 Na tomto nádvoří, které bylo osvětlené, se konaly nešpory pro velký počet lidí, kde se zpívaly hymny a antifony a kněží se po nich modlili.111 Nádvoří také sloužilo pro brzké příchozí, kteří čekali na bohoslužbu, před tím, než se otevřela samotná rotunda. Kolem Anastase byly budovy, v nichž přebývali duchovní této svatyně, ale mohli se tu ubytovat také poutníci či asketové. Tyto obytné budovy se nacházely na sever a západ od Anastase, v postranních sloupořadích Martyria i v galeriích atria Golgoty.112

3.4.3 Martyrium Název Martyrium pochází z řeckého μαρτύριον, které se překládá jako svědectví. Byl největším kostelem v golgotském okrsku.113 Tento kostel je také označen na mapě z Madeby.114 V této bazilice podle Etherie konaly ranní nedělní a sváteční bohoslužby. Jednalo se o část za Křížem. Eusebisus z Cesareje nám zanechal popis tohoto kostela. Jednalo se o velkou pětilodní baziliku115 o rozměrech 30x40m.116 Před touto bazilikou bylo rozsáhlé atrium, které se třemi branami otevíralo do hlavní ulice v Jeruzalémě označované jako „Cardo Maximus“. Na západě měl být chrám ukončen apsidou s dvanácti sloupy, které měly představovat dvanáct 105

Cameron, Averil – Stuart G. Hill, … 289. Cibulka, Josef, Komentář, In: Etherie…, 11. 107 Eusebios, Vita Constantini III, 34. 108 Itinerarium Egeriae 25, 3. 109 Cameron, Averil – Stuart G. Hill, …, 290. 110 Hejtmanová, Marcela, Komentář in: Itinerarium Egeriae…, 199. 111 Itinerarium Egeriae 24,4. 112 Hejtmanová, Marcela, Komentář in: Itinerarium Egeriae…, 199. 113 Hejtmanová, Marcela, Komentář in: Itinerarium Egeriae…, 204. 114 Cameron, Averil – Stuart G. Hill,…, 289. 115 Cameron, Averil – Stuart G. Hill…, 290. 116 Hejtmanová, Marcela, Komentář in: Itinerarium Egeriae…, 204. 106

25

učedníků.117 Výzdoba měla být také velkolepá. Byly zde sloupy a plastiky z polychromního mramoru, mozaiky i pozlacené kazetové stropy. Také Etherie poukazuje na tuto nepřehlédnutelnou výzdobu: „Tam nic jiného nevidíš než zlato, drahé kamení a hedvábí…“.118 Křesťané podle židovského zvyku zvali jako martyrium jakoukoli věc, později i stavbu představující hmotnou památku výjimečné události. Martyria se stavěla v 4. – 6. století zejména v Sýrii, Arménii, Palestině a v Itálii.119 Martyrium na Golgotě má být připomínkou mýtu o utrpění Ježíše, což vyjadřuje i Etherie v Itinerarium Egerie: „proto, že je na Golgotě, a to za Křížem, kde Pán trpěl, a odtud Martyrium“120 Tato místa zmiňuji proto, že v Etherině textu souvisí s velikonoční praxí. Jsou místem, kde měly podle mýtu proběhnout události spojené s Ježíšem – a to ty před jeho smrtí i ty po. Podle Etherie na tyto místa chodily v průběhu Velikonoc průvody věřících z golgotských chrámů. Na Sionu stála také významná bazilika, v ní probíhaly liturgické obřady každou středu a pátek a také na velikonoční neděli.121 Na místě jeskyně, kde se Ježíš podle mýtu setkával s učedníky, byla vystavěna v r. 325 další konstantinovská basilika. Podle řeckého jména hory se nazývá Eleona. Nedaleko odtud na vrcholu hory, kde měl Ježíš podle tradice vystoupat na nebesa122 (L 24, 51; Sk 1, 9 – 1, 12).

3.5 Sion a Olivová hora Tato místa zmiňuji proto, že v Etherině textu souvisí s velikonoční praxí. Jsou místem, kde měly podle mýtu proběhnout události spojené s Ježíšem – a to ty před jeho smrtí i ty po. Podle Etherie na tyto místa chodily v průběhu Velikonoc průvody věřících z golgotských chrámů. Na Sionu stála také významná bazilika, v ní probíhaly liturgické obřady každou středu a pátek a také na velikonoční neděli.123 Na místě jeskyně, kde se Ježíš podle mýtu setkával s učedníky, byla vystavěna v r. 325 další konstantinovská basilika. Podle řeckého jména hory se nazývá Eleona. Nedaleko odtud

117

Cameron, Averil – Stuart G. Hill,…, 290. Etherie či Silvie Akvitánské Putování na místa svatá 68. 119 „Nauka o stavbách“, Dostupné z: , [cit. 8. 4. 2015]. 120 Itinerarium Egeriae 30,1. 121 Hejtmanová, Marcela, Komentář in: Itinerarium Egeriae…, 20. 122 V době Etheriiny návštěvy Jeruzaléma nebyl na tomto místě žádný kostel. Rituály se konaly venku na otevřeném prostranství. Později byl na tomto místě postaven Imbomon. 123 Hejtmanová, Marcela, Komentář in: Itinerarium Egeriae…, 20. 118

26

na vrcholu hory, kde měl Ježíš podle tradice vystoupat na nebesa124 (L 24, 51; Sk 1, 9 – 1, 12).

4

Velikonoce v Jeruzalémě a Etheriina účast na ní Tato kapitola se věnuje významu jeruzalémské liturgie – především jejich částí,

týkajících se Velikonoc. Nastiňuje průběh svátků, tak jak je ve svém textu popisuje Etherie. Vychází tak z původního mýtu o smrti a zmrtvýchvstání Ježíše Krista, který vedl k jejich vzniku. Taktéž se pokouší nastínit vývoj těchto svátků. Pozornost bude věnována nejen průběhu velikonoční liturgie, ale také průběhu přípravy na Velikonoce – tedy půstu a také průběhu křtu, který v Jeruzalémě probíhal o velikonoční vigilii. Etherie ve svém textu uvádí, že v Jeruzalémě se o Velikonocích koná něco navíc125 - křest s následnými modlitbami a rituály. Podle Bellové se křestní rituál konal o velikonoční noci na památku Ježíšovy smrti a vstupu do nového života.126 V souvislosti s pašijovým příběhem a byl proto lokalizováni i na území Golgoty. Jednalo se o rituál, jímž byl jedinec přijímán do skupiny věřících a měl proto být vědomý a znázorňovat obrat jedince. Nakonec se zaměří i na to, jak průběh svátků vnímali samotní věřící a jak je prožívali. Tato část práce je členěna do podkapitol, které se věnují jednotlivým částem souvisejícím s Velikonocemi.

4.1

Etheriin popis liturgie Etherie popisuje ve druhé části svého textu Itinerarium Egeriae rituály v Jeruzalémě.

Ve 4. století nebyly rituály ještě všude jednotné a popisy jednotlivých lokálních liturgií nejsou přesné. V Jeruzalémě docházelo ke kombinování pravidelných bohoslužeb a modliteb pro poutníky – s příslušnými žalmy a čteními, která byla překládána do jazyka příchozích poutníků.127 To popisuje i sama Etherie v Itinerarium Egerae, kdy se na konci části týkající se katecheze zmiňuje i způsobu organizace obřadů. V Etheriině době byl Jeruzalém již místem, kam probíhaly náboženské poutě, jednalo se místo, kde se setkávalo několik národností a 124

V době Etheriiny návštěvy Jeruzaléma nebyl na tomto místě žádný kostel. Rituály se konaly venku na otevřeném prostranství. Později byl na tomto místě postaven Imbomon. 125 Itinerarium Egeriae 38,1. 126 Bell, Catherine, Ritual:…, 213. 127 Wilkinson, John, Egeria’s Travels…,50.

27

jazyků. Nejvíce se zde používala řečtina, dále syrština i latina. Biskup svá kázání prováděl v řečtině a pro ty co mluví syrsky, byl zajištěn presbyter, který překládal vše, co říkal biskup.128 Podobně tomu bylo i u příchozích do Jeruzaléma, kteří využívali latinu. Za velmi příjemné a obdivuhodné Etherie pokládá i samotný fakt, že čtení a modlitby které říká biskup, mají takový obsah, aby byly vhodné pro dny, kdy se slaví i místu konání.129 V Jeruzalémě byla rituální praxe vázaná na místo. Ač se většina rituální praxe soustředila hlavně na Martyrium a Anastasis, neměla zcela stacionální podobu. Spíše se probíhala v řadě hlavních kostelů. Poutníci a věřící účastníci se rituálů v Jeruzalémě přecházeli v různých částech dne na různá místa, kde prováděli příslušné rituály. Dalo by se říci, že uctívání v Jeruzalémě probíhalo jako malé lokální poutně na místa, která byla spojena s pašijovým příběhem, a měly připomínat místa i události související s mýtem o Ježíšovi. Etherie uvádí, že se věřící scházeli ke společným modlitbám před svítáním na vigilie, která se konala od kuropění až do světla.130 Vigilií se měli věřící účastnit podle libosti, zatímco pro mnichy a panny měla být závazná.131 Každý všední den probíhaly bohoslužby v poledne (sexta), uprostřed odpoledne (nona) a v podvečer. V dobu těchto modliteb navazovali věřící ve starověku na židovské modlitební časy a přerušovali svou práci, aby se věnovali vzpomínce na určité události v historii umučení Ježíše.132 Běžně se nekonala ani bohoslužba dopoledne, ta se totiž slavila pouze v postní době. Ve středu a v pátek se konala shromáždění odpoledne na Sionu, kde se konal i eucharistický obřad. Oba dva dny byly postními dny po celý liturgický rok.

4.1.1 Modlitby Modlitby podle Etherie pronášel biskup nebo presbyter, kterým někdy mohl asistovat diákon.133 Etherie ve svém textu několikrát obdivuje, jakým způsobem navazují na téma

128

Itinerarium Egeriae 47,4. Itinerarium Egeriae 47,5. 130 Den byl ve starověku rozdělen na den a noc a hodiny se počítaly následovně: den měl 12 hodin, první byla na úsvitě, šestá bylo poledne, dvanáctou se končil den se západem slunce. Vycházelo-li slunce v šest ráno, jejich první hodina je šest hodin ráno; jejich třetí hodina je devět hodin dopoledne. Kuropění v tehdejší době znamenalo půlnoc. Noc byla pokládána z nepřítele a kuropění zase předzvěst nového dne. V práci používám obecná označení – dopoledne, poledne, večer. 131 Je zde popsán vývojový stav, kdy mniši i lid jsou přítomni na jedné liturgii. Tento stav se mění až v 5. století, kdy mniši začínají mít vlastní liturgie. Cibulka, Josef, Komentář, In: Etherie …, 111. 132 Adam, Adolf. Liturgika: …, 340. 133 Itinerarium Egeriae 35,4. 129

28

samotné bohoslužby. Tyto modlitby navazují na pasáže z Katechezí Cyrila Jeruzalémského.134 Etherie označuje tři druhy liturgických modliteb, kterými jsou hymny, žalmy a antifony.135 Hymny jsou metrické skladby náboženského charakteru. Označení hymny však Etherie používá i pro různé zpívané texty a žalmy. Dalším typem modliteb jsou responsoriální žalmy tzv. odpovídající. Ty spočívaly v tom, že části žalmů byly upraveny tak, aby jedincově recitaci nebo sólovému zpěvu odpovídal sbor. Jedná se o starší způsob přednášení žalmů. Přibližně od poloviny IV. století se velmi rychle šířil antifonický přednes, kdy střídavě recitovaly dvě strany verš za veršem.

4.2

Před Velikonocemi Etherie nám ve svém textu podává základní informace ohledně přípravy na Velikonoce

a to především postu. Snaží se zde ukázat některé rozdíly v jeho dodržování oproti tomu na co je zvyklá a jak známe i my z jeho dnešní podoby.

4.2.1 Půst Před Velikonocemi se podle Etherie konal v Jeruzalémě takzvaný čtyřicetidenní půst.136 Jednalo se o velký půst rozšířený z původního půstu Velkého pátku, který měl být duchovní přípravou na Velikonoce. Etheria popisuje průběh postu v Jeruzalémě a srovnává ho, s tím, co zná ona. Autorka v textu Itinerarium Egeriae popisuje, že oproti čtyřicetidennímu půstu, který se slaví u nich, probíhá v Jeruzalémě před Velikonocemi osminedělní půst.137 K této praxi však dodává: „... v neděle a sobotu se nepostí, vyjma jednu sobotu, na kterou připadá svatvečer velikonoční, ve který jest se postiti; vyjma tedy ten den, nepostí se žádnou sobotu.“138 Pokud tedy odečteme právě oněch osm nedělí a sedm sobot zůstává nám nakonec čtyřicet jedna dní, kdy probíhá samotný půst. Podle Etherie se půst v Jeruzalémě nazývá eortae.139 134

Wilkinson, John, Egeria’s Travels…, 51. Itinerarium Egeriae 24,1 136 Itinerarium Egeriae 27,1. 137 Itinerarium Egeriae 27,1. 138 Etherie či Silvie Akvitánské Putování na místa svatá, 70. 139 Pojem eortae pochází z řeckého eortai, což znamená svátky. Překvapivě se však v této souvislosti jedná o 135

29

Následně Etherie popisuje jednotlivé dny jednotlivých týdnů postní doby. Neděle v postním období probíhaly stejně jako v průběhu celého roku. Biskup četl v Anastasi místo v evangeliu o zmrtvýchvstání Ježíše.140 V denním slavení a obřadech probíhal výkon rituálu v poledne a odpoledne v postním období se přidalo ještě dopoledne, kolem 9 hodiny. Středy a pátky bylo slavení obměněno obřady od noci do rána, po kterých se z Anastase šlo na Sion, kde se konaly obvyklé obřady a oběť.

141

V pátek se navíc konalo celonoční bdění až do

sobotního rána, kdy se brzo ráno slavila mše svatá, aby ještě před úsvitem bylo propuštění. Aby se lid neustále vzdělával v Zákoně biskup, a kněží neustále kážou. Prvních šest týdnů postní doby probíhá totožným způsobem. Sedmý týden už je započítáván do Velikonoc.142 Rituály se v Jeruzalémě konají podle časového sledu i míst zaznamenaných v evangeliích, tak jak tam měly proběhnout zakládající události, které jsou v rituálech nadále opakovány. Jednotlivé dny probíhají stejně jako v ostatních týdnech, ale páteční vigilie se koná na Sionu, ale její průběh není odlišný od té, co se koná v Anastasi. Během těchto vigilií se říkají žalmy a antifony přiměřené místu a dni jejich konání.143

4.2.2 Pravidla půstu Ehterie popisuje, že bohoslužba končí v sobotu velmi brzy, už před svítáním, aby co nejdříve osvobozeni ti, které nazývají hebdomadarii.144 Jedná se o přísný způsob postu, kdy se tzv. hebdomadáři postí celý týden. Jedí v neděli po skončení bohoslužby a pak až v sobotu ráno hned poté, co byli u přijímání v Anastasi.145 V Jeruzalémě panoval zvyk, že tzv. aputaktité, neboli postníci dodržovali po celý rok, nikoli jen v postní době, půst újmy a jedli jen jednou za den. Pokud lidé nemohou z nějakého důvodu držet dlouhý půst, zkracují se jim úseky, kdy má být půst dodržován. Je tedy možné, aby se ten co nevydrží celotýdenní půst, najedl v polovině týdne – podle textu se mělo jednat o večeři ve čtvrtek.146 Pokud nevydrží ani to, drží celou dobu postního období dvoudenní půst a pokud nezvládnou ani to, jedí každý večer.147 Podle všeho se jednalo o dobrovolné nikoli nějak striktně dané dodržování půstu, půst, jak je předkládáno v překladech. Věřící totiž postní dobu prožívají jako součást Velikonoc. Itinerarium Egeriae 27,2. 141 Itinerarium Egeriae 2,5 – 7. 142 Etherie či Silvie Akvitánské Putování na místa svatá, 75. 143 Itinerarium Egeriae 29,2. 144 Itinerarium Egeriae 27, 9. 145 Itinerarium Egeriae 27,9. 146 Itinerarium Egeriae 28,3. 147 Itinerarium Egeriae 28,3. 140

30

neboť Etherie později píše, že: „Nikdo nenařizuje, jak mnoho se má činit, ale každý činí, jak může; není chválen ten, kdo učinil hodně, ani není kárán ten, kdo méně.“148 Praktiky těch, co se postili, se však pravděpodobně lišili i podle jednotlivých míst, kde byly vykonávány. 149 Etherie se vyjadřuje i ke složení stravy v postním období. V průběhu postu se nesměl konzumovat chleba, olej ani nic ze stromů,150 v podstatě nic kuchyňsky připraveného. Nejedly se masité pokrmy, jíst mohli jen málo kaše z mouky a vodu151, která nebyla vařená ani jinak upravovaná.

4.3

Velký týden a Velikonoce U prvních křesťanů se u Velikonoc zachovávalo slavení židovského svátku Pesach,

které připadalo na 14. nisan, březen – duben křesťanského kalendáře. Pravidla pro určení data Velikonoc stanovil První nikajský koncil v roce 325, kdy se podle Eusebia přistoupilo na jejich slavení podle římské a alexandrijské tradice.152 Velikonoce se staly pohyblivým křesťanským svátkem konaným po prvním jarním úplňku. Rozmezí pro konání Velikonoc tedy bylo určeno od 21. března do 25. dubna.153 Výjimkou byly skupiny v Malé Asii, které trvaly na dodržování původního židovského data.154 Význam Velikonoc je zdůrazněn i dlouhou přípravou na ně, tedy čtyřicetidenním postem trvajícím od Popeleční středy po Boží hod velikonoční. Dále je pro Velikonoce důležitý jim předcházející tzv. Velký týden. Velikonoční bohoslužba probíhala především v komplexu chrámových staveb na Golgotě, zároveň se však i několikrát přechází na Sion155 (v neděli) a na Elenu na Olivové hoře.156

148

Itinerarium Egeriae 28,4. Hejtmanová, Marcela, Komentář in: Itinerarium Egeriae…, 209. 150 Itinerarium Egeriae 27,9. 151 Itinerarium Egeriae 27,9. 152 Eusebios, Vita Constantini III 16 – 20. 153 Judaismus, křesťanství, islám, Editor Břetislav Horyna, Helena Pavlincová. Olomouc: Nakladatelství Olomouc 2003, 430. 154 Judaismus, křesťanství, islám …, 430. 155 Itinerarium Egeriae 39,4. 156 Itinerarium Egeriae 40,1. 149

31

4.3.1 Velký týden Rituály pro tento týden se začaly vyvíjet již ve 4. století v souvislosti s poutěmi do Jeruzaléma. Jeruzalémští křesťané slavili všechny svátky přímo na místech (stacio), kde se měly podle mýtu/evangelií skutečně odehrát. Jednotlivé dny připomínají poslední události v životě Ježíše Krista. Velký týden začíná Květnou nedělí, kterou se, jak popisuje Etherie, vstupuje do velikonočního týdne. Upozorňuje na skutečnost, že se tento týden v Jeruzalémě označuje jako Velký týden.157 Po celý tento týden měli být jeruzalémští křesťané vyzváni arcijáhnem, aby se místo v Anastasi setkávali v Martyriu: „Po celý tento týden, to jest od zítřejšího dne, se všichni scházejme o deváté hodině v Martyriu, to jest ve velkém kostele.“158 Po poledni se měli věřící scházet na Olivové hoře v Eleoně159, kde se odříkaly hymny a antifony160 a četla se čtení vhodná pro toto místo i den. Odpoledne se mělo dojít k přesunu věřících na Inbomon, vrchol Olivové hory, kde měl Ježíš vystoupat na nebesa (L 24,50) a probíhá to opět to samé co v Eleoně. V této části je zajímavá poznámka k průběhu setkání. Jsou přítomni věřící, jáhni a biskup. Lidé v průběhu tohoto rituálu sedí: „… všechen lid totiž za přítomnosti biskupa bývá vyzván k sezení, pouze jáhni stojí“.161 V podvečer se přečetl úryvek z evangelia o tom, jak měly děti s palmovými ratolestmi vítat Ježíše a volat: „Hosanna Synu Davidovu! Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově! Hosanna na výsostech“ (Mt 21,9). Tuto událost má snad připomínat i samotná biskupova cesta z vrcholu hory, kterou jde celou cestu pěšky v doprovodu věřících, kteří jdou před ním s různými větvičkami. Po příchodu do chrámu Anastase, i když bylo pozdě, se před propuštěním konaly ještě nešpory a modlitba u Kříže. Od pondělí do středy byly konány rituály, jak bylo zvykem v postní době, ale neprobíhaly klasicky v Anastasi, nýbrž ve větším kostele v Martyriu. Po konci bohoslužeb v Martyriu je biskup věřícími veden k Anastasi, kde se koná ještě jeden hymnus, říká se modlitba a před samotným koncem požehná biskup katechumenům a věřícím a teprve je konec pobožnosti. V úterý se navíc ještě chodí do kostela na Eleoně, kde měl podle Marka Ježíš v jeskyni učit své žáky, čte biskup z evangelia rozpravu, kde Ježíš říká: „Mějte se na pozoru, aby vás někdo nesvedl“ (Mt 24,4). Poté opět lidem požehná a lidé se rozchází do 157

Itinerarium Egeriae 30,1. Itinerarium Egeriae 30,1 159 Eleona byla podélnou bazilikou vystavěnou na Olivové hoře. Podobně jako to bylo i s jinými stavbami v Jeruzalémě i o výstavbu této baziliky se zasloužil císař Konstantin a jeho matka Helena. Tato bazilika byla vystavěná na místě, kde měl Ježíš učit své učedníky a vyprávět o zkáze Jeruzaléma a chrámu. 160 Jedná se o dvě ze tří liturgických modliteb, které Etherie popisuje ve svém textu. Jejich popis je zmíněn výše. 161 Itinerarium Egeriae 31, 1. 158

32

svých domovů. Středa probíhá podobně jako v pondělí. Biskup je odveden do Anastase a čte se místo o Jidášově zradě: „Tehdy šel jeden ze Dvanácti, jménem Jidáš Iškariotský, k velekněžím a řekl: „Co mi dáte? Já vám ho zradím.“ Oni mu určili třicet stříbrných“ (Mt 26, 14 – 15). V této části je také naznačen velmi výrazná prožitek přítomných věřících. Etherie totiž popisuje, jak všichni po přečtení těchto slov propukli v nářek a pláč a že „není nikoho, kdo by v onu hodinu nebyl dojat k slzám“.162

4.3.2 Čtvrtek Ranní obřady byly stejné jako po jiné dny, v podvečer byly všechny v Martyriu, kde se přinášela oběť. Za Křížem se poté mělo probíhat: „odříká se pouze jeden hymnus, vykoná se modlitba a biskup přináší oběť a všichni jdou k přijímání. S výjimkou tohoto jednoho dne se po celý rok nikdy neobětuje za Křížem, pouze v tento jediný den.“163 Následně přešli k Anastasi aby byla pronesena modlitba a lid byl brzy propuštěn, aby se najedl a mohl se první noční hodinu sejít u jeskyně v Eleoně, kde byl tento den i Ježíš se svými učedníky a vedl s nimi rozhovory po večeři (Mt 26,17 – 29; Mk 14, 17-26, L 22, 7-22). Tam se zpívaly hymny, antifony a žalmy, kolem půlnoci se zpívaly hymny na Imbomonu kde měl Ježíš vystoupit na nebesa (Sk 1, 9 – 1, 12).

4.3.3 Pátek Brzy ráno za zpěvu hymnů schází biskup s věřícími z Imbomonu na místo kde se Ježíš o samotě modlil, a kde podle Etherie stojí krásný kostel.164 Zde se říká modlitba příhodná místu i dni a čte se z evangelií místo, kde Ježíš říká svým učedníkům, aby bděli a neupadli v pokušení (Mt 26,41). Odtud pak všichni sestupují do Getsemane, kde se opět čte pasáž z evangelií o tom, jak měl být Ježíš zajat: „... přišel Jidáš, jeden z Dvanácti. Velekněží a starší s ním poslali zástup, ozbrojený meči a holemi. Jeho zrádce s nimi domluvil znamení: „Koho políbím, ten to je; toho zatkněte.“ A hned přistoupil k Ježíšovi a řekl: „Buď zdráv, Mistře,“ a políbil ho. Ježíš mu odpověděl: „Příteli, konej svůj úkol!“ Tu přistoupili k Ježíšovi, vztáhli na 162

Itinerarium Egeriae 34. Itinerarium Egeriae 35, 2. 164 Itinerarium Egeriae 36,1. 163

33

něho ruce a zmocnili se ho“ (Mt 267-50). Etherie se opět zaměřuje na prožitek věřících, kteří naříkali a plakali. V tuto noc se nikdo nevyhýbal bdění až do rána. Z Getsemane provázel všechen lid biskupa až ke Kříži, kde se přečetlo všechno z Písma ohledně předvedení Ježíše před Piláta a jeho souzení (Mt 27,1-26). Poté biskup propustil lid domů, aby si odpočinul a vrátil se ve dvě hodiny k uctívání svatého dřeva Kříže, které mělo probíhat individuálně až do šesté hodiny. Po propuštění se ještě lidi šli modlit ke sloupu, kde byl Ježíš bičován.165 V Jeruzalémě se poprvé začíná objevovat oslava velkopáteční liturgie spočívající hlavně v uctívání svatého kříže, která se rozšířila rychle na východ i na západ. Uctívání samotného dřeva svatého kříže bylo prováděno dotekem kříže a nápisu nejdříve čelem, poté pohledem a následně samotným políbením kříže. Tohoto uctívání se účastní všichni věřící, ale i katechumeni, tzv. čekatelé na křest. Dřevo kříže je podle Etherie také patřičně hlídáno biskupem a seskupením jáhnů. Tuto situaci dále vysvětluje: „Říká se, že kdysi se někdo do svatého kříže zakousl a kousek ho ukradl, proto je nyní tak hlídáno od jáhnů, aby se někdo z příchozích znovu neodvážil to udělat“166. Po uctívání kříže tu také lidé mají vzdávat úctu i Šalamounovu prstenu a nádobce na pomazávání králů, které jsou spolu s křížem uloženy v malé kapli za křížem.167 Po polední se měl lid přesunout před Kříž na velké, krásné atrium mezi Křížem a Anastasis, kde se až do devíti četla čtení: nejdříve žalmy o utrpení, poté Apoštol nebo úryvky apoštolských listů, či Skutků, kde se mluvilo o utrpení Pána, poté evangelia. Četlo se i z Proroků proroctví o utrpení Ježíše, to vše kvůli důkazu Písma.168 V průběhu čtení lidé hodně naříkali. Večer se měl přečíst úryvek o Ježíšově odevzdání ducha: „Když Ježíš okusil octa, řekl: „Dokonáno jest.“ A nakloniv hlavu skonal“ (J 19,30). Poté následovalo propuštění. Lid od Kříže šel do Martyria, kde byly obvyklé obřady jako po celý týden a následně do Anastase, kde se četlo o Josefovi a o uložení Ježíše do hrobu: „Potom požádal Piláta Josef z Arimatie – byl to Ježíšův učedník, ale tajný, protože se bál Židů – aby směl Ježíšovo tělo sejmout z kříže. Když Pilát k tomu dal souhlas, Josef šel a tělo sňal. … V těch místech, kde byl Ježíš ukřižován, byla zahrada a v ní nový hrob, v němž dosud nikdo nebyl pochován. Tam položili Ježíše, protože byl den přípravy a hrob byl blízko“ (J 19,38-42). I když lid nebyl vyzván ke bdění, část lidí zůstala nadále bdít. Na velký pátek se nekonala eucharistická liturgie

165

Itinerarium Egeriae 35, 6. Itinerarium Egeriae 37,2. 167 Itinerarium Egeriae 37, 3. 168 Itinerarium Egeriae 37,5. 166

34

4.3.4 Sobota V sobotu se rituály v dopoledne a odpoledne konaly jako obvykle. Navečer se však rituál nekoná, neboť se probíhají přípravy na velikonoční vigilii ve velkém kostele, tedy v Maryriu.169

4.3.5 Velikonoční vigilie Etherie píše, že se velikonoční vigilie v Jeruzalémě se slaví jako u ní doma, tedy že po obřadech se koná oběť a po ní jsou věřící propuštěni. Průběh samotných rituálů však nijak blíže nepopisuje. Místo toho tu zmiňuje, co se zde děje navíc: tedy, že ti, co byli pokřtěni, tzv. neofyté, se po vyjití pramene oblékly a byli biskupem odvedeni do Anastase, kde se za ně biskup modlil.170 Poté přešli do velkého chrámu a po oběti byli věřící propuštěni. Z velkého chrámu se přesunul lid do Anastase, kde biskup opět četl o vzkříšení a konal druhou oběť. Vše se prý konalo hodně rychle, aby se lid nezdržoval. V Arménském lekcionáři je popis slavení, kdy po příchodu z Anastasis do Martyria, kde biskup rozsvítil světlo – konalo se tzv. lucernarium, po kterém následovala vigilie skládající se z responsoriálního171 žalmu, dvanáct čtení ze Starého zákona, po zpívání písně tří mládenců byly nově pokřtění přivedeni biskupem, kde se poprvé účastnili slavení eucharistie.172

4.3.6 Od neděle velikonoční do oktávy Velikonoce se v Jeruzalémě slavily osm dní a rituály, kterét v té době probíhaly, měly být všude stejné; Etherie říká, že se koná jako u nás173. Jeruzalém měl být nádherně vyzdoben. V neděli, pondělí a úterý měli hlavní obřady probíhat v Martyriu, a po propuštění věřících se schází s hymny do Anastase. Obřady, které přísluší na středu, se měli konat na Eleoně, na Olivetské hoře. Ve čtvrtek probíhají bohoslužby v Anastasis, v pátek na Sionu a v 169

Itinerarium Egeriae 38,1. Itinerarium Egeriae 38, 1-2. 171 Jedná se o jeden ze tří druhů liturgických modliteb, které Etherie popisuje ve svém textu. 172 Hejtmanová, Marcela, Komentář in: Itinerarium Egeriae…, 213. 173 Itinerarium Egeriae 39,1. 170

35

sobotu před Křížem. V průběhu těchto osmi dní, každý den, probíhají po obědě různá shromáždění, kdy biskup s nově pokřtěnými ale i aputaktiti a všichni co chtějí, vystoupí na Eleonu, kde se říkají hymny a modlí se. Po skončení modliteb „v hodině lucerny“174 schází k Anastasi. O velikonoční neděli se chodí na Sion, protože tento den měl na tomto místě vstoupit Ježíš zavřenými dveřmi mezi své žáky. Proto se zde také čte příhodné místo z evangelia: Téhož dne večer – prvního dne po sobotě – když byli učedníci ze strachu před Židy shromážděni za zavřenými dveřmi, přišel Ježíš, postavil se uprostřed nich a řekl: „Pokoj vám.“ (J 20,19). Četlo se až po část, kdy učedníci vyprávěli jedinému Tomášovi, který u tohoto zjevení nebyl přítomen, že se jim ukázal Pán a on jim odvětil: „Dokud neuvidím na jeho rukou stopy po hřebech a dokud nevložím do nich svůj prst a svou ruku do rány v jeho boku, neuvěřím.“ (J 20,25). Nakonec se mělo dojít ještě k modlitbě a všichni se asi ve dvě hodiny po setmění vracejí domů.175

4.3.7 Oktáva Při velikonoční oktávě, tedy v neděli vystoupí lid s biskupem na Eleonu a následně i na Imbomon. Na obou místech probíhají modlitby a hymny vhodné pro tento den a místo. Poté je biskup veden na nešpory, které se konají v Anastasi a u Kříže. Poté se jde opět na Sion a tam probíhají modlitby a čtení o Ježíšově zjevení popsané výše.

4.4 Křest Jak již bylo výše zmíněno výše o Velikonocích, probíhá i křest čekatelů. Čekatelé byli rozděleni do dvou tříd. První byli tzv. audiens tedy „poslouchající“, které lze vnímat jako vyučované.176 O této skupině Etherie mnoho nemluví, jen na některých místech říká, kdy končí bohoslužba určená právě to tyto katechumeny177 a také upozorňuje na to, že tito nemají 174

Itinerarium Egeriae 39,4. Itinerarium Egeriae 39,5. 176 Cibulka, Josef, Komentář, In: Etherie…, 124. 177 Tato skupina katechumenů se sice účastnila na bohoslužbách, ale nebyla přítomna na hlavní části liturgie mešní. Po dvou až třech letech výuky se mohli přihlásit do třídy vyvolených. 175

36

být přítomni u přípravy druhé třídy čekatelů na křest. Druhou skupinou byli tzv. electi neboli „vyvolení ke křtu“.178 Práce se věnuje také katechezím, protože tvoří jeho důležitou součást. V průběhu postní doby se měli čekatelé účastnit katechezí vedoucích k jejich základní výuce a po samotném křtu, který měl proběhnout o Velikonocích, byli vzdělávání i nadále. Etherie se ve svém textu věnuje také jejich výuce a přípravě na přijetí křtu. Jakékoli informace o průběhu samotného obřadu však v Itinerarium Egeriae chybí. Již v části, která se věnuje popisu velikonoční vigilie je nastíněno co se děje s nově pokřtěnými poté co vystoupí z pramene, ale ani zde, není dostatek informací ohledně samotného křtu. Ještě před začátek čtyřicetidenního postu kněz sepíše seznam179 všech, kteří chtějí být o Velikonocích pokřtěni. Podle textu měli přihlášení na křest dodržovat půst.180 V den začátku postu předstupují každý za sebe v doprovodu svědků181 – muži přicházejí s otci, ženy s matkami, před biskupa obklopeného kněžími v Martyriu. Zde jsou jeden po druhém dotazování, jestli žijí mravným životem a jsou zjišťovány jejich neřesti. V tuto chvíli probíhá výběr adeptů vhodných k přijetí ke křtu. Jestliže je člověk uznán bezúhonným je zapsán samotným biskupem, jeli však „usvědčen“ z nějaké neřesti je mu řečeno ať odejde a činí pokání a ke křtu může jít až tehdy, bude-li se dostatečně kát.182 Etherie také ukazuje, že ke křtu v Jeruzalémě chtějí přistupovat i někteří poutníci. Zde však zdůrazňuje, že pokud s sebou nemá svědky, kteří ho znají a mohou dosvědčit je bezúhonný „dostává se ke křtu velmi nesnadno“.183 Se křtem v Jeruzalémě souvisí také katecheze, které měly sloužit výuce čekatelů, ale i nově pokřtěných. Pravděpodobně se jednalo o tzv. Mystagogické katecheze od Cyrila Jeruzalémského. Mystagogických katechezí je celkem pět, je tedy pravděpodobné, že se nekonaly, každý den, ale pouze tedy, kdy byla zastavení v Anastasi. První katecheze184 se věnuje nově pokřtěným a tomu co se děje před křtem – tedy příchodu do baptisteria a odříkání satana. Poté co se zřeknou satana, mají se ti, co budou křtěni obrátit od západu na východ a 178

Cibulka, Josef, Komentář, In: Etherie …, 124. Tyto seznamy lidí žádajících o křest jsou známy již z období pronásledování prvních křesťanů a často se právě tyto seznamy staly podkladem pro pronásledování. Cibulka, Josef, Komentář, In: Etherie …, 124. 180 Itinerarium Egeriae 45,1. 181 Tito svědci mohou být příbuzní přirozenou cestou, nebo se může jednat o příbuzenství duchovní (právě přes katechezi). V našem vnímání by se snad dalo říci, že se jedná o kmotry, ačkoli to v textu není přímo uvedeno. 182 Itinerarium Egeriae 45,3. 183 Itinerarium Egeriae 45,4. 184 Tato část je stejně jako i ty následující citována z: „Cyril Jeruzalémský – Mystagogické Katecheze“, Dostupné z: , [cit. 2015-04-08]. 179

37

následně odříkat vyznání víry: „Věřím v Otce i Syna i Svatého Ducha a v jeden křest obracející.“185 Druhá katecheze se týká přímo křtu – svléknutí oděvu, pomazání olejem, průběhem samotného křtu a jeho účinkem.

5 Závěr V závěru se pokusím o shrnutí jednotlivý kapitol, kterými se pokouším zodpovědět výzkumné otázky mé práce. Práce se snaží věnovat způsobu, jakým byl mytologický příběh lokalizován na určité místo a jak ovlivňoval jeho topografii. Soustředí se především na Velikonoce a jejich umístění na Golgotu a její následnou proměnu. Věnuje se jednotlivým místům a stavbám na nich. Dále se soustředí na smysl a význam účasti poutníků na velikonoční liturgii na Golgotě v Jeruzalémě. V této části se věnuje Etheriinu výkladu průběhu Velikonoc a způsobu, jakým popisovala prožitek na jejich účasti. Soustředí se však i na další události, které byly s Velikonocemi spojené – na průběh postní doby, jako přípravy na Velikonoce. Dalším podtématem je křest a křestní katecheze, protože křest v Jeruzalémě probíhal o Velikonocích a Etherie právě v souvislosti s Velikonocemi uvádí, že se zde dělo něco navíc – právě křest a modlitby po něm. Křest se měl být především vědomím obrácením se, symbolizující Ježíšovo zmrtvýchvstání – tedy začátek nového života. Celá práce vychází ze stavu Jeruzaléma a liturgie tak, jak ji ve svém textu popisuje Etherie a je doplněna o další informace z jiných textů, případně i archeologických nálezů. Hlavní pramen Itinerarium Egerie naznačuje mnohé o Jeruzalému a Golgotě a rituální praxe na ní. Především ukazuje rozdělení Golgoty na jednotlivé části, z nichž každá jednotlivá část se vztahuje k jiné části mýtu o Ježíšovi – respektive jeho závěrečných částí týkajících se jeho smrti a zmrtvýchvstání. Itinerarium Egerie je však velmi důležitým zdrojem informací o vývojovém stupni liturgie ve 4. století - a to i přes to, že nám některé věci neříká, protože je považuje - za samozřejmé. Ukazuje průběh liturgie a Velikonoc, které jsou nejdůležitějším svátkem v křesťanském církevním roku. Soustřeďuje se také na prožitek slavení jednotlivých událostí samotnými věřícími. Jeruzalém byl velmi významným městem, které ovlivňovalo vývoj křesťanství, 185

První katecheze, 9. in: „Cyril Jeruzalémský – , [cit. 2015-04-08].

Mystagogické

Katecheze“,

Dostupné

z:

38

chápání svatých míst i liturgické praxe. Jednotlivá posvátná místa, která se v Jeruzalémě nachází, byla dlouhou dobu utvářena a následně přetvářena podle různých zvyklostí, ale především i z vůle vládců, kteří spravovali území Palestiny v průběhu století. Tento vývoj je možné sledovat především na Golgotě a umístění Božího hrobu. Etherie, která navštívila Jeruzalém v průběhu let 381 – 384, byla svědkem již vystavěných křesťanských bazilik a kostelů, které vznikly na popud císaře Konstantina a jeho matky Heleny. Konstantin nechal podle Eusebia vystavět řadu kostelů, z nichž nejdůležitější se nacházely na Golgotě, kde měl být podle mýtu ukřižován a pohřben Ježíš. Konstatinovou snahou bylo z Jeruzaléma udělat významné křesťanské město, centrum, křesťanského mýtu, které mělo ovlivňovat křesťanský svět. Tato výstavba měla reflektovat Konstantinovu víru, ale zároveň byly vybudovány i ve státním zájmu, neboť dokládaly štědrost i sílu. Významná byla i zakladatelská činnost Konstantinovy matky, která nechala vystavět kostely na Olivové hoře či v Betlémě. Různé proměny těchto míst měly různý účel. Křesťané především prezentovali Golgotu jako místo související s mýtem o smrti, pohřbu i zmrtvýchvstání Ježíše. Opírali se o to, že tato místa byla popsána v evangelijních zprávách, které se tak staly základem pro posvátnost tohoto místa. Některé tradice se snažily o vytvoření spojitosti mezi Golgotou jako Adamovým hrobem a místem smrti Ježíše. Hadrián

se

naopak

snažil

o

zapomenutí

důležitosti těchto míst, tím, že zde nechal vystavět pohanskou svatyni. Konstantin poté nechal vystavět chrámový komplex na místě, kde stála Afroditina svatyně. K tomu přispěly i vykopávky konané před samotnou stavbou, které na těchto místech našly hrob s kamennou lavicí – jednalo se o jediný hrob, což v okolí Jeruzaléma nebylo obvyklé. Přítomnost tohoto, ale i jiných hrobů na území Golgoty byla potvrzena i pozdějšími archeologickými nálezy. Křesťanské stavby, které zde byly vybudovány císařem Konstantinem, dosáhly v průběhu staletí také mnohých změn, ale Golgota jako místo, kde měl Ježíš zemřít a kde měl být podle mýtu pohřben. Jak je uvedeno již výše, zájem o Golgotu jako místo par exellence existoval již v předkonstantinovském období. S uznáním křesťanství jako státního náboženství v roce 313 však došlo k výrazné změně poměrů v celé římské říši. Tyto změny se projevovaly ve většině sfér lidského života – především pak v sociální, ale i mýtické. Křesťanská podoba Jeruzaléma a Golgoty se začala vyvíjet právě po vydání Milánského ediktu a poté, co Palestinu navštívila Konstantinova matka Helena. Ta svou snahou nalézt posvátná místa a pomocí „archeologických výzkumů“, které prováděla, pomohla k lokalizaci mýtu a následně i rituálu 39

na území Golgoty. Zcela jistě, k tomu dopomohlo nalezení „pravého“ kříže na tomto území. Tento nález usnadnil formování Golgoty jako křesťanského posvátného místa, na který byl umístěn pašijový příběh. Proto na těchto místech nechal Konstantin vystavět chrámový komplex, který ovlivňoval vývoj Golgoty jako křesťanského poutního místa, ale i významného místa pro rituální praxi, neboť zde mělo dojít k zakládajícím událostem. Co se týče problematiky velikonoční liturgie v Jeruzalémě, a motivace křesťanských věřících k účasti na ní, je nutné připomenout, že to toto téma souvisí i s vývojem Jeruzaléma a Golgoty jako posvátného místa. Především však s mytologickým příběhem o Ježíšovi, který byl na tato místa lokalizován. Tím, že byl Jeruzalém posvátným místem, kde probíhaly zakládající události křesťanství, a křesťanské liturgie byl i důležitým liturgickým zdrojem. Mnohé rituální praktiky, které zprvu probíhaly v podstatě jen v Jeruzalémě, byly později převzaty a využívány i v jiných částech křesťanského světa. Pokud jde o jeruzalémskou liturgii, pro křesťany a poutníky, kteří se jí chtěli účastnit, byla nejvýznamnější motivací k účasti na ní možnost a snaha prožít to, co na těchto místech prožíval Ježíš v posledním týdnu svého života. Proto byly právě velikonoční svátky v Jeruzalémě tak důležité, neboť docházelo k připomínání zakládajících událostí na místech popsaných v Bibli v souvislosti s Ježíšem. Na všech těchto místech probíhala čtení z Písma, která měla přesnou souvislost, jak se dnem, kdy se liturgie slavila, tak byla vázána i na místo slavení. Mnohá čtení pasáží Písma i skutečnost „bytí“ na místě, kde býval zprvu Ježíš, vyvolávaly v křesťanech přítomných jeruzalémské liturgii velmi silné emocionální projevy.

6 6.1

Použitá literatura Prameny

Bible: Písmo svaté Starého a Nového zákona, ekumenický překlad, Ústřední církevní nakladatelství, Praha 31985. Etherie či Silvie Akvitánské Putování na místa svatá, Přel. Jaroslav Kopřiva, Praha: Ladislav Kuncíř 1930. Eusebius, Life of Constantine, Cameron, Averil – Stuart G. Hill, Oxford: Clarendon Press 1999. 40

Hejtmanová, Marcela, Itinerarium Egeriae: text, překlad a komentář, České Budějovice: Jihočeská univerzita 1999. Wilkinson, John, Egeria’s Travels, Warminster: Aris & Phillips Ltd. 32002.

6.2 Sekundární literatura Adam, Adolf. Liturgika: křesťanská bohoslužba a její vývoj. Vyd. 2. Překlad Václav Konzal, Pavel Kouba. Praha: Vyšehrad 2008, 50. Baldovin, John F., Liturgy in Ancient Jerusalem, Nottingham: Grove Books Limited 1989. Bell, Catherine, Ritual: Perspectives and Dimensions, New York: Oxford University Press 1997. Clauss, Manfred, Konstantin Veliký. Římský císař mezi pohanstvím a křesťanstvím, Praha: Vyšehrad 2005. Cooke, Bernard – Gary, Macy, Christian Symbol and Ritual: An Introduction, Oxford: Oxford University Press 2005. Day, J., Baptism in Early Byzantine Palestine 325-451, Piscataway: Gorgias Press 2009. Day. J., Baptismal Liturgy of Jerusalem: 4th and 5th Century Evidence from Palestine, Syria, and Egypt, Aldershot: Ashgate Publishing Limited 2007. Devos, P. "La date du voyage d'Égérie."Analecta Bollandiana 85 (1967): 165-194. Durkheim, Émile. Elementární formy náboženského života. Praha: Oikoymenh 2002. Eliade, Mircea. Posvátné a profánní. 1. vyd. Praha: Česká křesťanská akademie 1994, 32. Eliav, Yaron Z., God's Mountain: the Temple Mount in Time, Place, and Memory, Baltimore: The Johns Hopkins University Press 2005. Elsner, Jas, Pilgrimage in Graeco-Roman and Early Christian Antiquity: Seeing the Gods, New York: Oxford University Press 2007. Fortner, Sandra Ann - Andrea Rottloff, Auf den Spuren der Kaiserin Helena: römische Aristokratinnen pilgern ins Heilige Land, Erfurt: Sutton Verlag 2000.

41

Judaismus, křesťanství, islám, Editor Břetislav Horyna, Helena Pavlincová. Olomouc: Nakladatelství Olomouc 2003, 430. Kroll, Gerhard, Po stopách Ježíšových, Praha: Zvon 21996. Küchler, Max, Jerusalem. Ein Handbuch und Studienreiseführer zur Heiligen Stadt, Göttingen: Vandenhoeck und Ruprecht 2007. Mayer, Tamar – Suleiman A. Mourad (eds.), Jerusalem: Idea and Reality, New York: Routledge 2008. Meyer, Eric M., Chancey. Mark, A, Alexander to Constantine: archaeology of the land of the Bible. New Haven: Yale University Press, c2012, xv, 363 s., [16] s. obr. příl. Anchor Yale Bible reference library. Papoušek, Dalibor, „‚Nezůstane kámen na kameni‘: Pád Jeruzaléma v Markově evangeliu“, Religio: Revue pro religionistiku 18/2, 2010, 127–162. Pardyová-Vodová, M, „Chronologie života Constantinovy matky Heleny a její dochované portréty“, SPFFBU 4/ 24, Brno: Univerzita J. E. Purkyně 1979, 65-72. Rané křesťanství: počátky a vývoj církve do roku 600. 1. vyd. Editor Ian Hazlett. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury (CDK), 2009 Smith, Jonathan Z., Map is Not Territory: Studies in the History of Religions, Chicago and London: Chicago University Press 1993. Smith, Jonathan Z., To Take Place: Toward Theory in Ritual, Chicago: University of Chicago Press 1992. Voragine, Jakub de. Legenda Area. Praha: Vyšehrad. 1984, 151 – 181. Walker, Peter, Jerusalem Past and Present in the Purposes of God. Cambridge: Tyndale House, 1992. Wilkinson, John, Egeria’s Travels, Warminster: Aris & Phillips Ltd. 32002.

42

6.3

Internetové zdroje

„Cyril

Jeruzalémský

–

Mystagogické

Katecheze“,

Dostupné

z:

, [cit. 2015-04-08]. „Nauka o stavbách“, Dostupné z: , [cit. 8. 4. 2015]. „Spatial

theory

and

method

for

the

study

of

religion“,

Dostupné

z:

, [cit. 2015-03-10]. „Počítačová rekonstrukce Konstantinovy stavby Božího chrámu v Jeruzalémě ve 4. století n. l.“ , [cit. 2015-03-5].

43

7 Příloha Příloha I – Madabská mapa

Kroll, Gerhard, Po stopách Ježíšových, Praha: Zvon 21996, 338.

44

Caspar, Gregory, René. 1898. The Mâdaba Map. The Biblical World [online].12(4): 244-250

45

Příloha II – Jeruzalém v době Ježíšova života

Kroll, Gerhard, Po stopách Ježíšových, Praha: Zvon 21996, 109. 46

Příloha III - Rekonstrukce Konstantinovy stavby Božího chrámu v Jeruzalémě ve 4. století n. l.

http://revue.theofil.cz/revue-clanek.php?clanek=995 [cit. 2015-03-5]

47

Anotace Práce se zaměřuje na studium vztahu mýtu, rituálu a místa v raném křesťanství v souvislosti s lokací Ježíšovy smrti a jeho zmrtvýchvstáním v Jeruzalémě. Věnuje se významu Golgoty a komplexu Svatého hrobu pro průběh rituálů souvisejících především s Velikonočními svátky pro křesťany v období druhé poloviny 4. století. Pramenem pro práci je text Itinerarium Egeriae jehož autorkou je Etherie, křesťanka ze západní části Římské říše, která vykonala náboženskou pouť do Palestiny ke svatým místům a věnuje se detailnímu popisu rituálních míst v Jeruzalémě i rituální praxe s nimi spojené. Dílčím tématem práce je oslava Velikonoc na Golgotě, které je zapojeno do kontextu vývoje křesťanské liturgie druhé poloviny 4. století, soustředí se na proces christianizace Jeruzaléma a problém lokalizace založené na tradici odvozované z mýtu a textů. Pozornost bude věnována také autorčinu pohledu na průběh Velikonočních svátků a jejím motivacím k účasti na nich. Cílem práce je pokus o rekonstrukci způsobu, jakým byl mytologický příběh lokalizován na konkrétní místo a jak ovlivňoval topografii tohoto místa. Z toho důvodu je analýza textu doplněna výsledky archeologických výzkumů.

Klíčová slova Křesťanství, Jeruzalém, Etherie, rituální místa, liturgie, Golgota, Anastasis, Martytium, Velikonoce, křest

Abstrakt My thesis focuses on the relationship of myth, ritual, and place in early Christianity and the connection to the location of Jesus' death and resurrection in Jerusalem. It discusses the importance of Golgotha and the Holy Sepulchre complex for the conduct of rituals associated primarily with Christian celebrations of Easter during the second half of the 4th century. As its source, the thesis uses the text Iitinerarium Egeriae by Etheriae, a Christian from the western part of the Roman Empire, who performed a pilgrimage to several holy places in Palestine. The text provides a detailed description of various ritual sites in Jerusalem and of the ritual practices associated with them. A sub-theme of the work is the celebration of Easter on Golgotha, which is placed into the context of the development of Christian liturgy second

48

half of the 4th century, focusing on the process of Christianization of Jerusalem and the problem of localization, which is based on a tradition derived from various myths and texts. Particular attention will be paid to the author's perspective on the course of the Easter celebrations and her motivation to participate in them. The aim is to attempt to reconstruct the way in which the mythological tale was localized to a particular place and how it influenced the topography of the said place. Therefore, the analysis of the text is accompanied by the results of archaeological excavations.

Keywords Christianity, Jerusalem, Etheria, ritual sites, liturgy, Golgotha, Anastasis, Martytium, Easter, baptism

49