Beznázevník
Časopis pro žáky 2. stupně ZŠ Ivana Sekaniny, Ostrava-Poruba, leden 2016
Ahoj všichni z naší Sekaninky! Vítáme vás v novém kalendářním roce 2016! Podzim utekl jako voda a mohli bychom s jistotou tvrdit, že byl na naší škole velmi pestrý a barevný. Proč? Některým žákům se splnil sen a zažili nevšední okamžiky v Anglii nebo v Německu. Jelikož ne všichni měli to štěstí vycestovat na tento jazykový vzdělávací pobyt, v tomto čísle si můžete přečíst, co všechno zažili a jaká místa navštívili. Věříme, že jste pod vánočním stromkem našli dárky, které vás potěšily. V tomto čísle také najdete malou anketu o tom, jaké dárky nadělil Ježíšek našim učitelům, jaká předsevzetí si uložili a co vám přejí do nového roku. V tomto čísle se také dozvíte o velké školní akci, která nás čeká v měsíci březnu. Přejeme vám příjemné chvilky s naším časopisem.
redakce časopisu
NOVOROČNÍ ANKETA 1. Který dárek vám udělal největší radost? Mgr. Vaškovská: Jednoznačně mixér na ovoce. Mgr. Hořejší: Určitě krokoměr, digitální fotorámeček. Mgr. Reimerová: Přání od mé dcerky Adélky. Mgr. Martínek: Volno ve škole. 2. Jaké je vaše předsevzetí do nového roku? Mgr. Vaškovská: Žádné si nedávám. Mgr. Reimerová: Přeji si mít více času. Mgr. Martínek: Být ještě lepší než jsem, ale laťka je dost vysoko. (smích) 3. Co byste popřáli našim čtenářům do nového roku? Mgr. Vaškovská: Zdraví, slunce v duši, aby jim bylo na světě dobře. Mgr. Hořejší: Štěstí, zdraví, krásné dny a zážitky. Mgr. Reimerová: Hodně úspěchů. Mgr. Martínek: Našim čtenářům přeji hodně učení.
ZE ŽIVOTA ŠKOLY Úspěch našich žáků v jazykových soutěžích V měsíci říjnu se tři naše žačky zúčastnily anglicko-výtvarné soutěže Oxford Illustrator organizované základní školou K. Pokorného v Ostravě-Porubě. Soutěžící si vyslechli anglický text a k němu pak tvořili ilustraci libovolnou výtvarnou technikou. Všechny tři dívky velmi dobře reprezentovaly naši školu. O to víc jsme měli radost, že Karolína Štverková ze třídy 6. A získala krásné 2. místo. Blahopřejeme! Naši deváťáci se v konkurenci jiných základních škol a gymnázií letos opět neztratili. V pátek 13.11.2015 se Aleš Matejov a Sabina Galová z 9.B zúčastnili jazykově vědomostní soutěže v anglickém jazyce Globetrotter, kterou každoročně pořádá Wichterlovo gymnázium. Letošní téma tohoto ročníku byly reálie Spojeného království, to znamenalo znát souvislosti zemí Anglie, Walesu, Skotska a Severního Irska z hlediska historie, zeměpisu, politiky, kultury atd. Máme velkou radost z 1. místa Sabiny Galové, která tak navázala na prvenství Lukáše Javorského z předminulého roku. Pátek třináctého nebyl vůbec nešťastný. Děkujeme oběma žákům za výbornou reprezentaci naší školy a Sabině blahopřejeme k vítězství!
Naše Sekaninka na cestách – aneb Sekaninka v Anglii Dne 21. října o půl osmé ráno se stalo pro mnohé neuvěřitelné skutkem a čtyřicet žáků druhého stupně se čtyřmi pedagogy vyrazilo dálkovým autobusem na cestu do Anglie. Na této akci se začalo velmi intenzivně pracovat už od května minulého školního roku v rámci výzvy 56 MŠMT. Výsledkem byl týdenní jazykově-vzdělávací pobyt našich žáků v Anglii.
Když jsme zamávali rodičům, ihned se začalo s rozbalováním maminčiných řízků a autobusem se nesla přátelská a pohodová atmosféra, která nám vydržela až do Anglie a držela se nás po celou dobu pobytu. Ráno dalšího dne jsme se dostali lodí přes kanál do Anglie a směřovali jsme do Londýna, kde nás čekala prohlídka města. U Buckinghamského paláce jsme měli jedinečnou příležitost sledovat odlet královny Alžběty speciálním vrtulníkem, výměnu stráží a až do večera jsme měli velice nabitý program. Unaveni jsme se dostali do autobusu, který nás zavezl na místo, kde už čekaly tzv. hostitelské rodiny. Každá skupina žáků byla řádně odvezena a ubytována u své přidělené rodiny, taktéž paní učitelky nebo řidiči s paní průvodkyní. Dalšího dne jsme se vydali do Rochesteru, města, které se stalo inspirací pro tvorbu spisovatele Charlese Dickense a odpoledne nás čekalo studium na jazykové škole Oxford International Educational Group ve čtvrti Greenwich v Londýně. Tak nadšené švitoření po skončení výuky se u těchto mladých lidí jen tak nevidí. Opravdu na ně zapůsobilo a my učitelé z toho máme obrovskou radost.
Velkým a příjemným překvapením pro nás byl sobotní výlet do Imperial War Museum v Duxfordu. Každý den se nám nepoštěstí navštívit letiště a sedm hangárů plných letadel a těžké bojové techniky z první a druhé světové války. Třešničkou na celé expozici byla jistě návštěva paluby kdysi super rychlého Concordu. Odpoledne jsme se podle stanoveného itineráře podívali do jednoho z nejnavštěvovanějších univerzitních měst na světě, do Cambridge. Měli jsme opět štěstí a dostali jsme se na prohlídku hned dvou kolejí, do jejich kaplí a nahlédli jsme i do „hlavní jídelny“. Opravdu nevšední zážitek.
V neděli jsme si udělali celodenní výlet na jih Anglie. To jsme ještě netušili, jak okouzlující budeme mít počasí. Naše výprava, přírodní krásy jižní Anglie, pláž, slunce, modré nebe, šumící moře, křídové útesy. To byla jedinečná atmosféra jihu. V Brightonu k tomu přibyla ještě jedinečná architektura The Royal Pavilion a známého mola s názvem Brighton Pier. A samozřejmě došlo i na nákupy, na které jsme se všichni tak těšili. Poslední den v Anglii jsme završili prohlídkou Greenwich – nultého poledníku, námořního muzea, pokračovali jsme na „psí ostrov“ a pomalu jsme směřovali k naší jazykové škole, abychom dokončili náš jazykově-vzdělávací kurz a získali certifikát. Večer jsme už všichni seděli v autobuse směrem Česká republika a sdíleli jsme své zážitky z celého pobytu. Nikomu se opravdu nechtělo domů, nejraději bychom si pobyt prodloužili alespoň o jeden týden, ale nic se nedalo dělat. Na závěr bychom mohli říci, že se celý jazykověvzdělávací pobyt v Anglii povedl nad naše očekávání. Lepší počasí jsme si nemohli přát. Program byl nabitý, studium zábavné, hostitelské rodiny přátelské, řidiči s námi jeli opatrně a žáci slušní a zvídaví. Všichni doufáme, že si vezmou k srdci slova paní učitelky Mgr. Romany Havránkové a v budoucnu budou opravdu brát cestování jako součást svého životního vzdělávání. A možná se jednou někomu z naší výpravy třeba podaří studovat i na škole typu Cambridge. Rádi se necháme překvapit.
Pobyt v Anglii z pohledu Barči Smyčkové (8.A) Na tomto zájezdu jsme společně strávili 7 dní. Po celou dobu pobytu nás doprovázeli dva milí řidiči, kteří byli velice hodní a vlídní. Když viděli naše odpadky po celém autobuse, vždy zůstali velice klidní. Dále s námi byly čtyři paní učitelky, paní Havránková, Losíková, Návratová a Teichmannová. Obrovský dík patří naší průvodkyni Veronice, kterou si všichni oblíbili, protože byla nesmírně milá, ochotná a neuvěřitelně snaživá. První den Nastoupili jsme v 7 hodin ráno do autobusu a vyrazili směr Londýn. „To nám to pěkně začíná! ozývalo se z autobusu, když jsme museli vystoupit a jít na pasovou kontrolu. Zbytečně jsme se stresovali, vždyť vše proběhlo v naprostém pořádku a nebylo se čeho bát. Druhý den Druhý den jsme vyrazili na nezapomenutelnou procházku po Londýně. Viděli jsme nádherné památky Londýna, Big Ben, Tower Bridge, London Eye a spoustu dalších památek. Naši pozornost získalo také střídání stráží, které bylo velice zajímavé. Viděli jsme odlétat královnu ve vrtulníku, což byla úžasná chvíle. To se přece nevidí každý den. Dále jsme navštívili St. James’s park, ve kterém bylo neskutečně mnoho kachen, které toužily po nějakém tom našem rohlíku či po jiném jídle. Vedle nich v parku pobíhaly vykrmené veverky, které také nebylo možno přehlédnout. Nakoupili jsme suvenýry a čekalo nás ubytování v rodinách. „Já se bojím té rodiny!“ ozývalo se ze všech stran. Vystoupili jsme z autobusu a byli přiděleni jednotlivým rodinám. Já jsem se se svými kamarádkami dostala k paní Yvonne, která byla velice hodná, milá a moc ráda zpívala. Vždy, když nás dovážela na místo setkaní, zpívala spolu s rádiem a s námi. Asi vás zajímá, jestli jsme se dorozuměli. Ano, v rodinách jsme byli ubytováni po třech a více, takže jsme si dali rady. Co jsme měli na večeři? Hranolky, hot dogy, ryby, fazole a další typická jídlo. Někteří z nás měli hranolky ke všemu možnému, a to každý den. Možná vás napadá - hranolky a těstoviny? Ano, i to je možné a naprosto reálné. Tady v Anglii je to naprosto normální. Vždyť Anglie je úplně jiný svět. Třetí den Ráno jsme se vzbudili ve svých náhradních rodinách, pořádně jsme se nasnídali. Nutella, cornflakes, lotuskové a burákové máslo, toasty, mléko, čaj, džus, džem, marmeláda… To vše měla většina z nás k dispozici. Následně jsme dorazili na Meeting point. Tam už nás čekali řidiči a paní průvodkyně, vyjeli jsme tedy do Rochesteru. Prohlédli jsme si nádherný hrad a starobylé městečko. Navštívili jsme muzeum s velice zajímavou expozicí, kde se líbilo úplně všem. Dozvěděli jsme se, že zde tvořil a psal Charles Dickens, významný autor knihy Oliver Twist. V autobuse jsme poté zhlédli stejnojmenný film. Měli jsme zde chvíli pro sebe, kterou jsme mohli strávit podle našich představ. Pár z nás ochutnalo známé fazolky Jelly Beans. Zřejmě si říkáte, to musí být hnusné, ale my máme své hlavy a ochutnat musíme vše, co nám přijde pod ruku, a ať to stojí, co to stojí. Odpoledne jsme strávili v jazykové škole, kde byla výuka velice zábavná. K večeru jsme dorazili zpět k rodinám a vyprávěli jsme jim své zážitky z cesty. Čtvrtý den Čtvrtý den jsme navštívili jedno velice zajímavé místo The imperial war museum Duxford. Na tomto místě jsme si prohlédli plno letadel, tanků a i lodí. Strávili jsme zde celé odpoledne a náramně si to užili kluci i holky. Odpoledne jsme zažili neopakovatelné chvíle na velice známé univerzitě v Cambridge. Ze všech dnů se mně osobně zde líbilo asi nejvíce. Všude plno studentů v talárech, trávník, na který neradí stoupnout. Na trávníku mohou stát pouze profesoři, ne žáci!
Pátý den Tento den jsme navštívili jižní pobřeží Anglie, město zvané Brighton a útesy Seven Sisters. Tyto útesy byly neuvěřitelně krásné, zajímavé a přitahovaly velkou pozornost. Naši pozornost upoutaly také kamínkové pláže. Mohli jsme si nasbírat mušle, kamínky a poté jsme pokračovali do Brightonu. Prošli jsme okolo obrovského, nádherného paláce Royal Pavillion. Umožnili nám vstup na velké molo, na kterém se nachází obrovský lunapark. Sice jsme nesměli vyzkoušet atrakce, ale podívat jsme se sem mohli. I to stálo opravdu za to. Britové mají obrovskou fantazii a té se podle mě meze nekladou. Šestý den Tento den byl posledním dnem stráveným v Londýně. Zavítali jsme do Greenwich, na Psí ostrov a prošli jsme tunelem pod řekou. Byl to velice slunečný den, počasí nám opravdu přálo. Bohužel jsme se museli rozloučit s rodinou a odjet zpět do ČR. V noci jsme nastoupili na trajekt a vyrazili domů. Sedmý den Sedmý den jsme celý strávili v autobuse. Projížděli jsme přes Francii, Belgii a Německo. Museli jsme se rozloučit s naší průvodkyní Veronikou a odejít s rodiči domů. Někdo se domů těšil, někdo ne, ale co jsme mohli dělat, všechno jednou končí.
Vtipné věty a otázky během pobytu v Anglii „Paní učitelko, proč jsou tady všude nápisy Underground?“ Odpověď paní učitelky Teichmannové: „Protože jsou tady zastávky metra.“ Adam: „Tady jezdí metro?“ (Adam Pleva) „Já nechci jít zase pod tím mořem!!!“ Jakým mořem? Vždyť to je řeka! „Aha!“ (Marek Stískala) „Kdo šáhne do té vody nebo do ní šlápne, jde zbytek pobytu se mnou!“ Nikdo na ni ani nesáhl! (paní učitelka Teichmannová) „Nekupujte si hlavně ty fazolky!“ Po rozchodu, přijde půlka autobusu s Jelly Beans v rukou. (ustarané paní učitelky) „Paní učitelko, mně je špatně! “ „Ani se nedivím, nechtěl by sis třeba, když sedíš v autobuse, sundat tu bundu?“ (Jiří Bohdalovský a paní učitelka Teichmannová)
Naše Sekaninka na cestách – aneb Sekaninka tentokráte v Německu V pondělí 16. listopadu se nemožné stalo skutečností a brzy ráno jsme vyrazili na náš jazykově poznávací zájezd do Německa. Dlouhá celodenní cesta nám i díky řízkům od maminek a bohatých svačin docela rychle uběhla a navečer jsme doputovali až do Mnichova, hlavního města Bavorska. Ubytováni jsme byli v příjemném mezinárodním hostelu Haus International, kde jsme měli zajištěnu i stravu. Poté, co jsme se ubytovali a navečeřeli, jsme se, lační po nových zážitcích, vydali na večerní procházku po blízkém okolí. V úterý ráno to pak opravdu začalo: v 8.15 začínala našim žákům výuka v jazykové škole Alinguas, která se nacházela pouhé 2 zastávky tramvají od naší ubytovny, ale dojít se dalo i pěšky. Přivítala nás milá paní učitelka Angelika, která pak naše děti provázela výukou po další tři dny. Děti byly z výuky němčiny i z paní lektorky nadšeny, neboť výuka probíhala hravou formou a přinášela jak nové poznatky, tak i opakování základních gramatických jevů. Každý den po vyučování nás čekal bohatý program, kdy jsme se chtěli seznámit s touto bavorskou metropolí, prohlédnout si její nejvýznamnější památky a také poznat i mnohé z reálií Německa. Proto jsme se například přepravovali hlavně městskou hromadnou dopravou: vyzkoušeli jsme jak místní podzemní dráhu U-Bahn, tak i autobus nebo tramvaj. Děti si jízdenky (stejně jako i vstupenky do pamětihodností) kupovaly samy a vyzkoušely si tak své jazykové dovednosti v praxi.
První den jsme naši výpravu začali v Allianz Areně, která lákala především chlapeckou část naší výpravy (sídlí zde totiž fotbalový klub FC Bayern München). Stavba je architektonicky velice zajímavá a poskytuje vynikající zázemí jak pro hráče, tak i návštěvníky tohoto velkolepého stadionu. Od Allianz Areny jsme zamířili do města. Prošli jsme branou ze 14. století Isartor do starší části města a dostali jsme se až na náměstí Residenzplatz a Odeonsplatz, kde jsme obdivovali tzv. Síň vojevůdců a kostel Theatinerkirche. Pak už nás čekala návštěva tzv. Residenz, honosného sídla bavorských vévodů a králů. Prohlídka tohoto honosného zámku, k níž náleží i Antiquarium (největší a nejkrásnější renesanční sál ve střední Evropě), byla moc hezká, nicméně velmi zdlouhavá. Proto jsme byli rádi, když jsme se opět mohli proběhnout po zámecké zahradě Hofgarten. Na závěr dne jsme se přemístili do srdce Mnichova, na mariánské náměstí Marienplatz. Zde se nachází Mariensäule (Mariánský sloup), Altes Rathaus (Stará radnice) a Neues Rathaus (Nová radnice). Atmosféra zde byla skvělá; nadcházející Vánoce předznamenávaly přípravy vánočních trhů. Po tomto náročném dni jsme byli rádi, když jsme dostali do našeho hotelu, kde nás čekala výborná večeře.
Druhý den, opět skvěle naladěni, jsme se vydali do školy na vyučování a těšili se na odpoledne, kdy byl naším cílem BMW Welt – úžasný svět vozů BMW a Olympiapark. Prohlídka světa BMW byla nádherná, obdivovali jsme zde nové i starší modely vozů BMW. Do některých z nich jsme si mohli sednout a dokonce vyzkoušet i jejich řízení na trenažérech. Kluci si také zkusili, jaký je pohled na svět z motorky BMW, které tam také byly vystaveny. Po prohlídce jsme se vydali do Olympiaparku. Součástí tohoto olympijského parku, který byl vystavěn u příležitosti olympijských her v roce 1972, je Olympiahalle (Olympijská hala), Olympiastadion (Olympijský stadion) a Olympiaturm (Olympijská věž). Celý areál, který jsme si prošli, dnes slouží jako místo pro rekreaci a k odpočinku zdejších obyvatel. A je opravdu překrásný. Samozřejmostí byla návštěva Olympijské věže, která je vysoká 281,28 metrů a odkud je nádherný výhled na celý Mnichov i na nedaleké Alpy. Tento nádherný den jsme pak zakončili opět v centru města, kde jsme si prohlédli bránu Sendlingertor, židovskou synagogu a zcela na závěr i Viktualienmarkt, nejznámější a nejoblíbenější trh Mnichovanů. Koupit zde můžete spoustu místních lahůdek a kulinářských výrobků, od místních specialit přes bavorské klobásky, sýry, místní med až po ovoce a zeleninu. Samozřejmostí jsou suvenýry a výrobky od místních řemeslníků. I třetí, poslední den, začal pro naše žáky výukou v německé škole. Výuka byla opět velmi zajímavá a paní lektorka naše žáky na závěr velmi pochválila a předala jim účastnické listy. Poté jsme se vydali, jak jinak než městskou hromadnou dopravou, do překrásného zámku Nymphenburg, který postavil Ludvík II. Bavorský, známý to stavitel pohádkových zámků (např. proslulý Neuschwanstein). Zde jsme si prohlédli bohatě zdobené interiéry zámku a tzv. Marstallmuseum – muzeum královských kočárů. A nenechali jsme si ujít ani procházku zámeckými zahradami.
Následně jsme se vypravili zpět do města. Prošli jsme se po náměstí Karolinenplatz, kde se nacházejí Antikensammlungen (antické sbírky) a tzv. Glyptothek (muzeum antického umění), a odtud jsme došli až na Karlsplatz (Karlovo náměstí), jež Mnichované nazývají Stachus (podle hostinského Eustachia, který na tomto náměstí v 19. století vlastnil oblíbenou hospůdku). Toto náměstí je velice zajímavé, vládne zde čilý ruch a navíc, pod náměstím se ukrývá tzv. „druhé město“, totiž síť pasáží s obchody, restauracemi a stánky. Z náměstí jsme pak dále pokračovali pěší zónou opět až do samého centra na Marienplatz. Po cestě jsme si prohlédli několik zajímavých kostelů, např. Michaelskirche, Bürgersaal a v neposlední řadě také Frauenkirche, která se se svými kopulovitými věžemi řadí k tradičním symbolům Mnichova. Poslední chvíle v Mnichově jsme pak strávili nákupy suvenýrů pro naše blízké a užili si krásnou a pohodovou předvánoční atmosféru. Pak už nás čekala cesta domů. Myslím, že se tento pobyt povedl na jedničku a všichni jsme si jej skvěle užili. Doufejme, že i v budoucnu budeme mít příležitost poznat další z měst a reálií Německa! Mgr. Ivana Štruncová
Postřehy z Německa očima Sofie Glacové (8.A) Hned při první večerní procházce nás všechny upoutal klid a pořádek, z čehož jsme byli nadšeni, neboť to nám v ČR někdy schází. Klid a pořádek panoval nejen v místě, kde jsme byli ubytováni, nýbrž i v celém Mnichově. Mnoho lidí jezdí po městě na kole. Zajímavé bylo zjistit skutečnost, že svá kola nechávají jen tak opřená o strom a podobně, aniž by se báli, že jim ho někdo ukradne. Zkrátka, jak se říká: ,,S poctivostí nejdál dojdeš, v tomto případě zde však platí: „S poctivostí nejdál dojedeš.
Vzdělávací program – COV a OZO Za těmito zkratkami se neskrývá nic jiného, než Vzdělávací programy pro ZŠ a SŠ v naší svozové oblasti, přesněji COV znamená Centrum odpadové výchovy a OZO Odvoz a zpracování odpadu v Ostravě-Kunčicích. Také naše škola se již několik let pravidelně účastní celkem pěti typů vzdělávacích programů pro různé věkové skupiny. Žáci 6. a 7. tříd se účastní programu Kam s ním?, ve kterém se zamyslí nad obsahem jednoho kontejneru na směsný odpad. Naopak žáci 8. a 9. třídy hledají odpovědi na otázky o systému nakládání s odpady v našem regionu v programu nazvaném Odpady zbavené otazníků. Také naše letošní třída 6. A se zde vydala hledat odpověď na Nerudovskou otázku: „Kam s ním?“. Za pomoci besedy s prezentací, soutěžních úkolů a filmu 3D už mají v této otázce jasno. Do Centra odpadové výchovy v OZO Ostrava zavítají také ostatní třídy 2. stupně.
Nejzajímavější fotku do naší školní soutěže zaslal Matěj Šostý z 6.A, který se tak stal vítězem soutěže. Posuďte sami.
Knihy kolem nás Zde je pro vás nová rubrika o knihách, kterou vás bude pravidelně provázet Barča Smyčková z 8. A.
Ahoj, vítej u mého prvního dílu rubriky zvané Knihy kolem nás. Moc ráda se věnuji četbě knih, a proto bych se s vámi ráda podělila o mé názory na ně. V tomto díle se dozvíš něco málo o knihách Selekce, Divergence a o Papírových městech. Knihy jsou podle mě dobrým tipem na dárek či správnou volbou četby na jarní prázdniny. Příběhy uchvátily nejen mě. Doufám, že se ti také budou líbit stejně jako dalším stovkám lidí. Užij si je…
Selekce - Kiera Cass
Mým prvním tipem na zajímavé čtení je kniha Selekce. Autorkou této knihy je Kiera Cass. Tato kniha je podle mého názoru čistě pro dívky, kluky by určitě nebavila. Celý příběh, ukrytý ve 288 stránkách, vypráví o dívce, jejíž jméno je America. (Ano, America, důvod tohoto jména se v knize dozvíte). Této slečně je čerstvých 16 let. Děj se odehrává po III. světové válce, proto vás udiví zvláštní kastovní systém, který je v zemi zaveden. Čím horší kasta, tím horší postavení ve společnosti. America pochází z páté kasty, mezi její největší záliby patří hra na housle, se kterou si také vydělává peníze. V zemi panuje král, který má dospívajícího syna, jenž si hledá k sobě do páru královnu. Jeho otci se nelíbí možnost, že by si princ Maxon vybral manželku sám. A proto vybere 35 dívek z různých kast, které půjdou žít na nějakou dobu do paláce. Mezi dívkami se ocitne také America, která se den před touto událostí pohádá se svými stávajícím přítelem Aspenem. Tím pádem se v knize ocitne milostný trojúhelník, America si snaží získat srdce prince, ale ve vzpomínkách myslí na svého Aspena. Maxon postupně dívky z paláce pouští domů, America prozatím zůstává, ale jednoho dne na palác zaútočí známí rebelové, zvaní Seveřané… Jak příběh pokračuje, se dozvíš, začteš-li se do řádků. Přeji příjemné čtení, já jsem se osobně od knihy nemohla odtrhnout, a proto jsem ani nepotřebovala záložku. Kniha má také dva díly pokračování, kdyby tě kniha zaujala, víš co dělat.
Papírová města - John Green Autorem knihy je slavný John Green. Nejedna z jeho knih je nazývána jako bestseller. Tato kniha samozřejmě také, protože opravdu stojí za to. Hlavní roli ztvárňují Margo a Quentin, tito dva lidé se spolu nejdříve nebaví, ale postupem času si začínají rozumět. Margo se rozejde se svým klukem a chce se mu za to pomstít, s sebou na pomoc si vezme Quentina, kterého vzbudí uprostřed noci. Za jednu noc spolu ve městě prožijí mnoho zajímavých a neočekáváných chvil. Quentin se do Margo za tu dobu zamiluje, jak se říká, „až po uši“. Ovšem druhý den nepřijde Margo do školy, není po ní ani vidu, ani slechu. Quentin zjistí, že se Margo ztratila, ale cítí potřebu ji najít. Po dlouhém pátrání zjistí, kde by se měla Margo nacházet. Na místo se vydá se svými kamarády autem. Na minutu si přesně vypočítají dobu trvání celé cesty, na jednotlivých zastávkách se zdržují pouze krátkou dobu, aby se stihli vrátit na školní ples. Quentin doufá, že zde Margo objeví, protože neví, co by se dělo v jeho životě bez Margo. Co se ale stane? To se dočteš v knize…
Divergence - Veronica Roth Mým dalším tipem je kniha Divergence, jejíž autorkou je Veronica Roth. Kniha vyšla v roce 2012, našla si velkou oblibu mezi dospívajícími i dospělými. Věřím, že kniha bude bavit jak dívky, tak chlapce. Hlavní postavou je dívka jménem Tris, která pochází ze země Chicago, kde se společnost dělí do pěti frakcí. Tris pochází z frakce Odevzdaných, tato kasta se většinou věnuje obyčejným věcem, například poskytují jídlo odpadlíkům. (Lidé, kteří nepatří do žádné z kast). Postupem času přejde Tris do jiné kasty, a to do kasty Neohroženosti. V této kastě se zúčastňuje výcviku, běhu, střelbě… Zde pozná kluka, který jí je velice sympatický, jmenuje se Čtyřka. V příběhu se do sebe zamilují, jenže celou věc komplikuje divergentnost. Tris totiž zjistí, že je divergentní, to znamená, že na ni nepůsobí séra Sečtělých, séra nařizující povinnosti. Sečtělí jsou další kastou, tou nejvyšší, v jejich čele stojí Jeanine. Tris spolu se Čtyřkou se snaží danou věc vyřešit a doufají, že nebude divergentnost Jeanine vadit. Bohužel zjistí, že bude nejen vadit…
RÉBUSY PRO CHYTRÉ HLAVY Je potřeba se neustále zdokonalovat, tak abyste nezakrněli, zkuste vypočítat, které číslo se ukrývá místo otazníku. Počet žárovek znázorňuje stupeň náročnosti. Přijdete na to? (Správné odpovědi hledejte uvnitř časopisu)
ZÁJMOVÉ KROUŽKY PRO 2. STUPEŇ 2015 / 2016 NA 2. POLOLETÍ Úterý Kroužek vaření, každý sudý týden
14:00 h
paní Lesová
Středa Anglický klub Francouzština
14:15-15:00 h 14:15-15:00 h
Mgr. Losíková Mgr. Teichmannová
Movers
14:15-15:00 h
Mgr. Návratová
Přírodovědný kroužek
14:15 h
Mgr. Reimerová
Čtvrtek
ČTRNÁCT DNÍ NAPLNO (2. část) Pozdrav ze smaragdového ostrova Ještě než se naše škola „zazelená“ a společně17. března oslavíme den svatého Patrika, chtěla bych dokončit svou reportáž o prázdninovém jazykově-poznávacím výjezdu, o kterém jsem začala psát v podzimním čísle našeho školního časopisu. První týden našeho pobytu v Irsku byl velice pestrý, zajímavý a také dost náročný. Nikdo z nás však neměl čas si ani na minutu připustit, že by ve svém tempu přibrzdil, protože takováto příležitost se už nemusí nikdy opakovat… To platilo dvojnásob o víkendu, jediném víkendu, který jsme v Irsku mohli od rána do večera na cestování. V sobotu jsme měly možnost prozkoumat přírodní krásy západního pobřeží a vychutnat si pravé irské počasí u Mohérových útesů (Cliffs of Moher). To mě přivádí na myšlenku, že si asi nikdo nedokáže představit, jak takové typické irské letní počasí vypadá. Můžete si udělat vlastní představu z tohoto ilustračního obrázku… Bylo pro nás tudíž velkou odměnou, když jsme se v neděli probudili do slunného irského letního rána. Brzy ráno jsme vyrazily tentokrát do Severního Irska. Jistě jste už slyšeli, že obyvatelé Irské republiky (Irové) a obyvatelé Severního Irska, které je součástí Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, se nemají zrovna v lásce, v minulosti mezi nimi docházelo i k bojům, dodnes jsou jejich vztahy velmi napjaté, i když pro cizince to nevypadá zas až tak žhavé. Například mezi Irskem a Severním Irskem neexistují žádné mechanické závory, o hranicích nás informují pouze značky u dálnice. Našim cílem je samotný sever Severního Irska. Cesta tam vede podél východního pobřeží. Máme štěstí, slunce podtrhuje neopakovatelnou atmosféru táhlého pobřeží. Po pravé straně vyhlížíme moře, po levé straně se zelenají smaragdové pastviny s pestře zbarvenými ovcemi. Každý majitel své stádo označuje jinak barevným sprejem jako poznávací znamení, jelikož zde nenajdete elektrické ohradníky na každém kroku jako u nás v Beskydech…
Jedna z našich zastávek cestou k severu vedla přes Carrick-a-rede. Toto místo je velkou turistickou atrakcí zvláště pak při zdolávání jedinečného lanového mostu vedoucího z pevniny na ostrov. Příroda kolem je ohromující, moře hraje všemi odstíny modré a zelené, to vše umocněno slunečnímu svitem, který je i v letních měsících dost ojedinělým jevem, vytvořilo magickou atmosféru tohoto místa. Posuďte sami, jestli byste měli odvahu přejít po tomto mostě tam i zpátky Největším zážitkem z cest po krásách Irska byla ale bezesporu návštěva až nadpozemsky zvláštního místa, které vzniklo před 50 až 60 miliony lety sopečnou činností. Giant´s Causeway neboli Obrův chodník leží na severním pobřeží Irska, asi sto kilometrů severozápadně od Belfastu, hlavního města Severního Irska. Jde vlastně o velké kamenné sloupy vysoké až šest metrů, kterých tu stojí na čtyřicet tisíc. Mají průměr 38 až 51 centimetrů. Sloupy jsou nejčastěji šestiboké, ale jsou tu i pětiboké, čtyřboké, některé dokonce sedmi- či osmiboké. Zapadají do sebe jako buňky plástve. Nejvyšší odkrytý sloupec měří 12 metrů a lávový příkrov zde dosahuje mocnosti 28 metrů. Kamenný úkaz se skládá ze tří částí. Ta největší, Velký chodník, začíná na pobřeží u paty útesů jako pár obrovských kamenů vysokých až šest metrů. Směrem k moři jich přibývá a tvoří chodník široký dvacet až třicet metrů. Při odlivu můžete po této cestě ujít několik set metrů. Pak chodník pomalu klesá a mizí pod vlnami. Míří ke skotskému pobřeží. Další dvě části jsou Střední chodník a Malý chodník, které leží podél Velkého chodníku. Severní Irsko leží v oblasti souvislých vápenců. Vulkanická činnost probíhající hluboko v zemské kůře prý kdysi způsobila, že roztavená hornina neboli magma o teplotě více než 1000 stupňů Celsia vystoupila puklinami ve vápenci na povrch. Jakmile se ocitla na vzduchu, vychladla a ztuhla. Magma postupně tuhlo do větší a větší hloubky, pukliny se prohlubovaly a nakonec vznikly tužkovité čedičové sloupy. Takové sloupy jsou nejen v Irsku a Skotsku, ale i v jiných částech světa.
Není divu, že tato skutečnost inspirovala už odedávna ke vzniku pověsti, kterou známe z hodin výuky anglického jazyka a anglických reálií pod názvem Little Big Baby Finn. Podle legendy postavil chodník irský bojovník Finn McCool, aby mohl přejít do Skotska bojovat se svým skotským protějškem Benandonnerem. Jedna verze legendy praví, že Fionn do Skotska nedorazil, protože usnul. Když Fionn stále nepřicházel, rozhodl se mnohem větší Benandonner, že se za ním do Irska vypraví. Oonagh, Fionnova manželka, chtěla svého muže zachránit a vymyslela proto lest. Přehodila přes Fionna přikrývku, a předstírala, že jde o jejich malého syna. Podle druhé verze Fionn do Skotska dorazil, ale když Benandonnera uviděl, zalekl se jeho velikosti a utekl zpět. Jelikož věděl, že Benandonner si pro něj půjde, poprosil svou manželku, aby ho přestrojila za malé dítě a předstírala, že je jejich syn. Obě verze pak vyprávějí o tom, jak se Benandonner při pohledu na takto obrovské „dítě“ vyděsil, jelikož si uvědomil, že pokud dítě je takto veliké, pak jeho otec musí být opravdu obrovský; utekl pak v hrůze zpět do Skotska a cestou zničil chodník, aby ho nemohl Fionn pronásledovat. Další z verzí zase tvrdí, že Oonagh se rozhodla pro jinou lest. Pomalovala jeden kámen tak, aby vypadal jako steak. Ten pak dala Benandonnerovi a svému dítěti (Fionnovi) pak podala pravý kousek masa. Benandonner netušil, že on má v rukou kámen a při pohledu na dítě, které bez potíží pojídalo svůj příděl, dostal strach, co že tady žije za monstrum, když pouhé dítě se živí něčím, co on, největší obr Skotska, nedokáže ani ukousnout. Strachy utekl a chodník za sebou zničil. Legenda je založena na skutečnosti, že se podobná geologická formace hexagonálních sloupců bazaltů nachází i na pobřeží Skotska u Fingal's Cavena ostrově Staffa. To je důsledek skutečnosti, že se jde o stejný lávový proud vzniklý ve stejné době. S velkou radostí jsme se vyfotili s logem naší školy přímo na tomto magickém místě, místě, na které se jen tak nezapomíná. P. S.: Japonský turista byl mírně řečeno zaskočen, když po něm dvě turistky chtěly, aby je vyfotil s pastelkami v nadživotní velikosti… Druhý týden ve škole utekl jako voda a na jeho konci nás už mrzelo, že vše končí. To, co nám ale nikdo nevezme, jsou naše vzpomínky a tisíce fotografií, které jsme na místě pořídily. Kdybyste se nás zeptali, co bylo na obou dvou týdnech pobytu nejlepší, zcela jistě bychom Vám po líčení přírodních krás, historie Irska, zážitků a informací z výuky řekly, že to byli lidé, se kterými jsme se měly možnost v této malé, nádherné, ale především hrdé zemi setkat. Nikdy na ně nezapomeneme.
Již jistě víte, že v rámci dvouletého projektu naší školy Trojlístek naší škole – naučíme se, domluvíme se, poznáme se v Erasmus+ proběhne 17. března na naší škole projektový den sv. Patrika.
Čekají nás nejrůznější soutěže: 1. 2. 3.
O nejzeleněji oblečenou třídu O nejdůvěryhodnějšího skřítka Leprechauna O nejoriginálnější kostým s maskou irské tematiky
Na co se můžeme dále těšit? prezentaci nejlepších projektů 6. ročník zpracuje tradice a symboly Irska, legendu o sv. Patrikovi, 7. ročník se zaměří na zajímavá místa v Irsku (přírodní či historická, zapsaná na seznamu UNESCO). Téma tradiční irské kuchyně zpracuje 8. ročník a nejstarší žáci se budou zabývat mystickým Irskem a kulturou. výstavu fotografií v atriu ukázku irských tanců v hudebně divadelní představení Legendy sv. Patrika Nezapomeňte se na 17. března naladit na zelenou notu, ať všichni společně prožijeme veselý den Svatého Patrika!
Otestujte svou znalost irských reálií, než se dozvíte mnoho zajímavých informací v den Svatého Patrika. Správné odpovědi hledejte uvnitř tohoto čísla!
Kvíz ke dni sv. Patrika 1. Irsko je součástí Velké Británie:
a) ano
b) ne
2. Patrik podle legendy odehnal z ostrova:
a) ptáky
b) hady
3. Ostrovu se přezdívá:
a) Zlatavý ostrov
b) Smaragdový ostrov
4. Jaká je typická barva pro tento den?
a) zelená
b) červená
5. Symbolem Patrika byl:
a) čtyřlístek
b) trojlístek
6. Patrik pásl:
a) krávy
b) ovce
V minulém čísle jste jistě postřehli tři fotky dětí. Byli to vaši učitelé v útlém věku. Vaším úkolem bylo uhodnout, o kterou paní učitelku či pana učitele se jednalo. Na fotografii č. 1 jsme rozpoznali Mgr. Mazurkovou, na fotografii č. 2 byla Mgr. Losíková a na 3. snímku jsme viděli Mgr. Špacírovou. Pozorně si prohlédněte následující tři snímky a neváhejte si zasoutěžit. Podepsané lístečky se správnými odpověďmi můžete pak vhodit do 11. března 2016 do krabice označené SOUTĚŽ BEZNÁZEVNÍK a vyhrát drobné ceny!
Fotografie č. 1: a) Mgr. Eva Reimerová b) Mgr. Lenka Návratová c) Mgr. Marta Teichmannová
Fotografie č. 2: a) Mgr. Dagmar Petřková b) Mgr. Ivana Vaškovská c) Mgr. Ivana Kocurová
Fotografie č. 3: a) Mgr. Lenka Návratová b) Mgr. Marta Teichmannová c) Mgr. Zdeněk Martínek
K tabuli půjde…. Všetečné otázky se nebála zodpovědět paní učitelka Mgr. Irena Špacírová.
Čím jste chtěla být jako malá? Paní učitelka. Jak dlouho už učíte? Od roku 1988. Který předmět jste jako malá měla ráda? Češtinu, ruštinu a fyziku. Jaký předmět jste nesnášela? Marně si vzpomínám, ale asi žádný nenajdu. Spíš jsem nesnášela některé kantory. Kdybyste mohla změnit povolání, čím byste byla? Spisovatelka nebo bych se věnovala hudbě. Co děláte, když jste z nás na nervy? Nejprve se vykřičím a pak jdu na procházku. Tam člověk rychle zapomene. Hudba také funguje. Baví vás toto povolání? Nebýt různých nepříjemných překážek, tak bych ho i zbožňovala. Myslíte si, že jste u dětí oblíbená? Když dám špatnou známku, tak asi moc ne. Ale jinak to nejde. Kdyby tam nebyla troška sympatií, nechtěla bych tohle povolání dělat. Jaký je váš oblíbený film? Mám jich hodně. Z komedií jsou to třeba: Nebožtíci přejí lásce, ze smutnějších například Madisonské mosty. Jaké máte vztahy s ostatními kantory? Věřím, že dobré.
Perličky našich žáků aneb víte, že…
Členitost pobřeží Evropy je hornatý. Hlavní umělecký směr 19. století byl telegraf. Petra Kvitová je známá česká režisérka. Božena Němcová je slavná česká zpěvačka. Jan Hus je bývalý prezident, který byl upálen na hranici Československa. Havlíček Borovský byl zajatý Německem.
Kvíz - řešení 1. b, 2. b, 3. b, 4. a, 5. b, 6. b Rébusy pro chytré hlavy – řešení 22. 5, 38. 1353, 52. 19, 53. 41
Alobalová kulička Příběh, který se traduje v naší rodině Povyprávím vám příběh, který se stal před pár lety o Vánocích. Znáte takové ty pochoutky, které někdo dává na vánoční stromeček? Tak právě ty se staly osudnými pro mou sestru. „Pojďte mi pomoct zavěsit ty ozdoby na stromeček!“ požádala, no, spíše nám rozkázala mamka. Všichni jsme v okamžiku vstali a vydali se do obývacího pokoje. Naskytl se mi pohled na nehorázný nepořádek a moji starší sestru uprostřed toho všeho. Na zemi se povalovaly konfety a řetězy všech možných barev a skleněné nebo plastové baňky se kutálely do všech směrů. Tomáš, přítel mojí mámy, který s námi trávil první Vánoce, měl na starost vánoční hvězdu na špici stromku. „Nestůj tam a pomoz mi! Vezmi ty andílky z té modré krabice a zavěs je!“ Jak mi bylo rozkázáno, tak jsem udělala. V naší rodině máme totiž tradici, že nejmladší z dětí na stromeček zavěšuje porcelánové andílky. Potom jsem se s radostí připojila k mojí sestře a společně jsme zbylé ozdoby házely na našeho, tehdy ještě žijícího psa Ťapku. Když bylo vše na svém místě, v krabicích pěkně uklizené, donesly se menší krabičky s hromadou jedlých ozdob z čokolády. To byla srdcová záležitost nás všech doma. Na čokoládu nikdo nikdy neřekl ne. „Které pověsíme jako první?“ zamyslela se mamka nad čtyřmi druhy v nabídce. Už ani nevím, kdo to navrhl, ale domluvili jsme se tak, že ty nejchutnější sníme a zbytek se pověsí na stromek a vyplní se prázdná místa. Tak jsme se do toho dali. Modré byly nejlepší. Moji sestru to po chvíli přestalo bavit, tak si vzala pár kousků a zavřela se do pokoje. Po těžkém rozhodování jsme stromeček konečně dozdobili a mohli jsme se spokojeně uvelebit na sedačce, cpát se cukrovím, dívat se na pohádky, užívat si vánoční pohodu. Povídali jsme si historky kolující v naší rodině, čas utíkal a my úplně zapomněli na moji sestru, která se už nějakou dobu neukázala. Přišlo mi to divné. Většinou se z pokoje ozývají písničky, ale tentokrát nic. Rozhodla jsem se tento nepříjemný pocit ignorovat s tím, že sestra spí. Pravděpodobně měla sluchátka v uších, protože ji nevzbudil ani ten obrovský randál v kuchyni, který máma dělala, když připravovala další cukroví. Nebo možná, že vzbudil. Za pár chvil se celým bytem rozlehl strašný křik, pištění a volání o pomoc. Všichni jsme s panikou vběhli do pokoje a viděli, jak má sestra brečí na posteli, kolem ní alobalové obaly od čokolád. Nedokázala nám ani říct, co jí je. Pořád jen brečela a ukazovala na svůj nos. Hned nám to bylo jasné. Zaseknutá alobalová kulička v nose.
Dlouhou dobu jsme se snažili, aby kuličku vysmrkala, ale marně. Urychleně jsme ji museli dovést do nemocnice. Nastartovali jsme auto a jeli na pohotovost. Tam ji uložili na pokoj. Celou noc jsme nespali a čekali, až doktor přijde a oznámí nám nějaké novinky. Po dlouhé době nám přišel sdělit, že sestra je v pořádku. Takže místo vánoční pohody jsme si prožili noc v nemocnici. Od téhle doby má sestra nenávidí vánoční čokoládové kolekce. A jaké jsem z toho měla ponaučení? Nikdy si nestrkej nic do nosu! Sabina Galová, 9.B
David a ztracený poklad Byl jednou jeden kluk. Jmenoval se David. Žil ve velmi chudé rodině na vesnici. Jeho rodiče měli malý statek s kurníkem, chlévem a krávou. Vydělávali málo, ale vše, co zbývalo, se snažili ušetřit. Za každou cenu chtěli, aby David chodil do školy a uměl alespoň číst, psát a počítat. Rodiče mu říkali: „Chceme, abys byl chytrý a nedopadl jako my". Chlapec byl jiný než ostatní děti ve škole. Byl zamlklý a moc se s nikým nekamarádil. Jeho jediným kamarádem byl věrný pes Rex, kterého našel v jedné z pytláckých pastí. Hodně jej přitahovala dobrodružství a záhady. Někdy si jen tak vyrazil s Rexem do lesa a tam přespali pod širákem. Rodiče se o něj nebáli, protože věděli, že se dokáže o sebe postarat Děda mu často vyprávěl pověsti a David je s nadšením poslouchal. Třeba o ztraceném pokladu krále Maxmiliána II. Jednou se družina s králem vydala dát Ottovi IV. dar, aby odvrátili hrozící válku. Král Maxmilián byl velmi mírumilovný a dával chudým a potřebným. Zloděje však tvrdě trestal. Při cestě hlubokými lesy kolem Adršpašských skal na družinu tenkrát vyskočila horda loupežníků. Většina byla pobita a ti, co se vzdali, byli uvězněni. Vše viděl jeden mladík, který byl zrovna nedaleko. Loupežníci uschovali ukradený poklad, ale nikdo nevěděl, kam. Snad jen ten mladík, ze kterého byl po všech těch letech starý člověk. O pár let později David dostudoval školu a vyučil se za tesaře, rozhodl se jít do světa. Chtěl najít ve skalách člověka, o kterém mu vyprávěl děda, a také najít poklad. Svěřil se dědovi o svém plánu. Děda mu ještě prozradil, že ten mladík se jmenoval Adam, a pochyboval, zda-li ještě bude vůbec živ. Také chtěl pár věcí Davidovi darovat, protože měl obavy, zda i on bude ještě naživu, až se vnuk z cest vrátí. Zašel na půdu domku a z truhlice vytáhl meč, luk a šípy se stříbrnými hroty. David dědečkovi moc poděkoval a slíbil, že až donese nalezený poklad, obstará mu na jeho nemoci ty nejlepší doktory. Rozloučil se s dědou a se svým věrným Rexem se vydal na cestu za ztraceným pokladem do Adršpašských skal Po sedmi dnech cestování pěšky i na povozech sedláků došel do malebné vesničky pod skalami. Uviděl tam nádherný zdobený kostel. Když vešel dovnitř, faráře se dotázal, zda nezná člověka jménem Adam. Farář jej poslal za vesnici, kde tento stařec bydlí, ale upozornil jej, že od doby, kdy mu umřela manželka, moc mezi lidi nevychází. David zdvořile poděkoval a vydal se na cestu. Došel ke staré chatrči a zaklepal. Otevřel mu starý, vousatý děd. Optal se, co tam David pohledává. „Hledám pana Adama, jste to vy?" „ Ano jsem,“ odpověděl. David mu vše pověděl, proč jej vyhledal, ale stařec nevypadal chvílemi moc přátelsky. Najednou vstal a ukázal hochovi mapu, řekl, že je asi zašifrovaná, pomůže mu s ní jen stará jasnovidka. David se převelice divil, proč za ní Adam nezašel sám, ale o tom
nechtěl stařec mluvit. „Nemá mne ráda, ani moji rodinu, víc ti neřeknu. Tady máš mapu a jestli chceš, zajdi si za ní." David ještě nevěděl, co ho čeká a kdo je vlastně ten stařec a po čem touží. Jasnovidka byla sdílnější. Z mapy vyčetla, že má David jít kolem skály "koňská hlava" pořád na západ a tam narazí na medvědí jeskyni. Musí být ale velmi ostražitý. To bylo vše, co mu řekla, a chtěla za to zaplatit dost peněz. David přenocoval v hostinci a pak se vydal ke skále "koňská hlava". Od skály pak na západ k jeskyni. Před jeskyní viděl otvor. Připravil si luk ke střelbě, ale náhle něco zapraskalo. Uviděl pasti, některé rozbité, jiné byly už spuštěné. Šel dále do hloubi jeskyně a uviděl mříže a za nimi kostry vězňů. Další mříže měly zámek. Chtěl jej rozbít kameny, trvalo to dlouho, ale nakonec se mu to podařilo. Rozsvítily se pochodně. David byl u vytržení, vždyť to jsou samá kouzla a magie. Objevila se hromada zlata, peněz, šperků a mnoho dalších věci. A najednou stálo před ním sedm postav. Nic nemluvili, jen se smáli. Byl tam stařec se třemi syny a tři vesničané s vidlemi. David křikl: „Jsem ozbrojen, ale vy jste v přesile, není to fér.“ Ale vesničané se vrhli na Davida. Bránil se, nechtěl nikoho zabít, ale najednou ucítil velkou bolest v noze. Měl v ní zabodnutý šíp. Okamžitě se začal bránit a jednoho ze synů smrtelně zranil. Ten padl na zem. Všichni se rozutekli. Zůstal jen stařec a David. Začali spolu bojovat meči. Hoch spadl a stařec mu řekl: „Nikdo se ke mně neodvážil jít, každý se mi vyhýbal a najednou ses objevil ty." Adam mluvil dál: „Byl jsi jediný, co o mně nic nevěděl a nevyhýbal ses mi". Stařec mluvil v hádankách: „Sledoval jsem tě od domu jasnovidky až sem a konečně jsem se zde dostal a můžu si nechat celý poklad pro sebe." Stařec se škodolibě smál a řekl: „Vlastně bych ti měl poděkovat, že jsi mi tak ulehčil práci." Stále se jen smál. V tu chvíli se na něj vrhl obrovský medvěd. Ve tmě byl slyšet jen křik. Medvěd si Davida vůbec nevšiml a utekl pryč, protože měl od starce v krku zaražených několik šípů. Bylo po boji. David si nabral plné kapsy peněz a šperků a rychle odešel z jeskyně pryč. Při odchodu si najednou vzpomněl na svého věrného psího kamaráda Rexe. Vrátil se po cestě a spatřil jej v malinovém křoví. Moc se mu omlouval, že na něj zapomněl. Za několik dní společně došli domů. Děda i rodiče je moc vítali. Všichni byli živí a zdraví. Bylo jednoduché dědovi vysvětlit, kde vzal tolik peněz, protože o jeho dobrodružství věděl, ale stejně pořád nemohl uvěřit, že to dokázal. Rodičům ale musel vyprávět celý příběh od začátku do konce. Naštěstí vše dobře dopadlo. Všichni pak žili šťastně až do smrti. Jakub Černín, 6. A
Milí žáci, jste literárně činní, píšete povídky nebo básničky, kreslíte komiks? Chcete se také podílet na vzniku časopisu? Netvořte do šuplíku! Nebojte se a zapojte se do práce v redakčním kroužku! Je to velice zajímavá a tvůrčí činnost, kterou si jistě oblíbíte a získáte cenné zkušenosti! Tak přijďte do kabinetu českého jazyka, rádi vás uvidíme! Přejeme vám pěkné jarní prázdniny plné zimních radovánek a v příštím čísle se budeme opět těšit na shledanou se svými čtenáři!
Toto číslo pro Vás připravili: Za redakční radu Mgr. Jana Losíková
Do časopisu přispěli: Mgr. Lenka Návratová Mgr. Ivana Štruncová Mgr. Ivana Vaškovská Sabina Galová Jakub Černín Barbora Smyčková Sofie Glacová
