Beznázevník
Časopis pro žáky 2. stupně ZŠ Ivana Sekaniny, Ostrava-Poruba, září – říjen 2015
Ahoj všichni z naší Sekaninky! Vítáme vás v dalším školním roce 2015/2016! V roce, který je pro nás, deváťáky, rokem posledním (nebo v to alespoň všichni doufáme). Pamatujeme si na náš velký první den, kdy jsme do této školy jako prvňáčci nastoupili. Všichni jsme zde stáli poprvé a byl to moc hezký pocit plný napětí, zvědavosti a očekávání, ale také ostychu. Osm dlouhých let se pak převalilo jako voda a je opravdu neuvěřitelné, jak rychle nám to uteklo. Za těch osm roků jsme zde zažili spoustu věcí, akcí, příhod, našli jsme zde nové kamarády, užili si hodně legrace, poznali nové učitele. Teď znovu stojíme na začátku nového školního roku, opět plni očekávání, co nového nám tento poslední, v pořadí již devátý rok přinese. Těšíme se, že nejen nás, ale i vás, žáky ostatních ročníků 2. stupně čeká spousta školních akcí a událostí, např. tolik očekávané jazykové vzdělávací pobyty v Anglii a v Německu; různé projekty, mezi nimi např. čtenářské dílny, filmová odpoledne, dále nejrůznější přírodovědné projekty a akce, sportovní zápasy i turnaje a mnoho a mnoho dalšího. A my si už teď slibujeme, že se budeme snažit ze všech sil se všech těchto aktivit zúčastnit a užít si je všechny naplno! Nikol Králová a Markéta Zvěřinská, 9. A
Ze života školy Triumfální úspěch Kristýny Bašandové I v minulém školním roce se žáci naší školy zúčastnili celokrajské literární soutěže Čertovské pohádky, kterou již pátým rokem pořádá městský obvod Mariánské hory a Hulváky. Téma tohoto ročníku znělo Čert v kuchyni a žáci měli za úkol napsat pohádku o čertovi, který má něco společného s kuchyní či s vařením. Velký úspěch na soutěži slavila Kristýna Bašandová z letošní 8. B, jež zvítězila se svou pohádkou Smlouva s čertem a vyhrála tak první cenu, poukaz na rodinnou dovolenou v Chorvatsku. Dalším úspěšným autorem z naší školy se stal Libor Hanslík, který v obrovské konkurenci mnoha škol obsadil krásné 5. místo. Oběma mladým úspěšným autorům gratulujeme!
O celé soutěži a úspěchu Kristýny informoval Moravskoslezský deník
Hmyzí hotel Tak si představte, že naše škola provozuje Hmyzí hotel! Ale není to ledajaký hotel pro jakési brouky! V rámci projektu Zahrada je naše učitelka jsme ve čtvrtek 17. 9. začali budovat na školní zahradě HMYZÍ HOTEL. Zahrada je zase zajímavější a přičinili se o to žáci 5. ročníků. A co vlastně ten hmyzí hotel je? Je to domeček pro hmyz, který pomůže přilákat na zahradu mnoho užitečných druhů, které pomohou s opylováním rostlin na školním pozemku, abychom se dočkali i příští rok pěkné úrody. Také pomohou v boji se škůdci. A to vše ekologicky! Mohou se zde ubytovat včely samotářky, berušky, škvoři, zlatoočka…Děti jednotlivé buňky naplnily slámou, šiškami, navrtanými destičkami a polínky a dalším přírodním materiálem. Po celý podzim tak můžeme pozorovat, jestli se hmyzí hotel zaplní.
Nové kino v Porubě! Poruba má opět své kino? Opravdu? A kde? No, přece na Sekanince! Malé, ale naše. Ale nyní vážně. Díky projektu, který financuje Statutární město Ostrava a do něhož se naše škola zapojila, můžeme jednou měsíčně promítat pro naše žáky film, jehož předlohou je některé, dnes již klasické literární dílo. 23. září 2015 jsme společně shlédli historickodobrodružný film podle literární předlohy Eduarda Štorcha Volání rodu a strávili jsme tak zábavné i poučné, ale hlavně příjemné filmové odpoledne. Už teď se můžeme těšit na další společné filmové zážitky, protože na 22. říjen je naplánováno promítání filmu podle předlohy Karla Poláčka Bylo nás pět. Tak přijďte, budeme se těšit! Mgr. Lenka Mazurková
Čtenářská dílna. Nerušit! V tomto školním roce se naše škola zapojila do projektu Čtenářské dílny. Učitelé českého jazyka a literatury tak chtěli reagovat na stále se snižující čtenářskou gramotnost dětí, což je jev, který můžeme v dnešní době pozorovat na všech základních školách. Dílny čtení tak mají umožnit mladým čtenářům získat vztah ke knize a k vlastní četbě obecně. Díky čtenářským dílnám dostali žáci možnost se přímo v hodině literatury začíst do jimi vybrané knihy. Ještě předtím, na začátku hodiny, však absolvují mladí čtenáři tzv. minilekci, kdy se dozvědí podstatné informace k dané četbě. V četbě setrvají 20 až 30 minut. A v závěru každé čtenářské dílny pak mohou hovořit o tom, co právě přečetli, o svých dojmech a prožitcích z četby. Samozřejmostí jsou pak zápisky do Deníku čtenáře a referáty, v nichž jistě zužitkují své nově nabyté poznatky. Čtenářské dílny se tak staly nedílnou součástí výuky literatury. Doufejme, že si tak žáci díky těmto literárním dílnám najdou vztah ke knize, rozšíří slovní zásobu a třeba i zlepší pravopis!
Velká cena malých zoologů V pátek 25. září se vybraní žáci 4. a 5. tříd vydali do ZOO Ostrava, aby se zde zúčastnili zoologické soutěže s názvem Velká cena malých zoologů. Do této zajímavé soutěže, která je vždy na jiné téma, se zapojujeme již několik let. Téma letošního ročníku bylo Zoo Ostrava, proto jsme zjišťovali informace týkající se zvířat chovaných v ZOO Ostrava včetně biologie jednotlivých chovaných druhů nyní i v minulosti, historie ZOO, záchranných programů a areálu ZOO. Děti byly rozděleny do pětičlenných družstev, ve kterých plnily úkoly na stanovištích v části zoologické zahrady. Fyzická zdatnost zde hrála také velkou roli, celému družstvu se totiž započítával čas na trati. Nejlépe se umístila skupinka dětí z 5. A pod vedením Míši Poštulkové a obsadili krásné 19. místo z celkového počtu 72 družstev. Všem dětem se celá soutěž líbila a užili si příjemné dopoledne.
Venkovní hry! Ve středu 7. října se opět bojovalo! Dvacet žáků druhého stupně přišlo strávit svůj volný čas na školní zahradu a změřit své síly v netradičních sportovních hrách. Celkem pro ně byly přichystány tři disciplíny, a sice ruské kuželky, házení kroužky na cíl a hookbruč, což je obdoba golfu. A jak sportovní klání dopadlo? Ruské kuželky ovládl Jakub Kohoutek z 8. B, nejlepšího výkonu v házení kroužků na cíl dosáhl Patrik Škuta z 8. A. Nejlepším hráčem hookbruče se stal Marek Stískala ze 7. A. Všem gratulujeme! A příště zase přijďte!!!
ČTRNÁCT DNÍ NAPLNO Letošní prázdniny jsme se (paní učitelka Losíková a Návratová) vydaly na studijní pobyt do Irského Dublinu. Těšily jsme se na nabitý výukový a kulturní program, ale naše představy byly nekompromisně překonány. Asi stokrát. Zatímco našim žákům začaly ve středu prvního července prázdniny, my jsme se začaly balit, domýšlet cestovní plán, narychlo se připojišťovat a nakonec jsme v neděli ráno vyjely vstříc mlžným oparem zahalené smaragdové zemi. Zatím pouze Regiojetem. Kdo si ještě vzpomíná na začátek července (i na zbytek prázdnin), jistě si vybaví tropické teploty, kterými jsme byli obdarováni. Může se vám teď zdát komické, že jsme se už před nástupem do letadla musely převléknout do teplejšího oblečení. Mělo to ale své opodstatnění, jelikož na nás čekaly teploty okolo 20 °C a méně. Po mírnějším otřesu letadla turbulencemi nad Německem jsme se ocitly opravdu nad Britskými ostrovy a konečně jsme z výšky spatřily východní pobřeží Irska. Byly jsme opravdu rády, že stojíme opět na pevné zemi! Počasí po třech hodinách v letadle bylo najednou o poznání chladnější, mírně mrholilo a nad obzorem byla vidět duha, jak se slunce pokoušelo svými paprsky rozrazit mraky. Rychle jsme se zorientovaly na letišti, objevily taxi a domluvily si odjezd k naší rodině. To víte, hlavou se nám honily všelijaké myšlenky, když jsme jely do neznáma, ale štěstí přeje odvážným… Naše paní domácí byla naprosto úžasná rodilá Irka, už vdova, která se ubytovávání u sebe doma věnovala už sedmnáct let. Nemohlo nás v tomto směru potkat nic lepšího než naše landlady (paní domácí), Ellen Byas. Ellen doslova sršela energií a ráda nás provedla po hlavních místech Dublinu, ukázala, kam budeme dojíždět do školy a zajela s námi do městského parku s názvem Phoenix Park (největší městský park v Evropě), kde jezdila tak dlouho dokola, než se objevilo stádo divoké vysoké zvěře volně se pasoucí na lukách. Zážitek opravdu hned od prvního dne.
Ellen výborně vařila a každý den jsme mohly společně zasednout k večeři k jednomu stolu společně s dalšími studenty z Alpha College School, kteří u Ellen pobývali. Zajímavostí je, že Dublin se hlavně v letních měsících mění na město mladých, a to myslím velice mladých lidí. Výjimkou nejsou patnáctiletí studenti, kteří jsou vysláni svými rodinami, aby intenzivně studovali anglický jazyk přímo v anglicky mluvící zemi. A Irsko z nich vychází nejlevněji. Proto jsme se v jednou domě potkali s italským a španělským studentem a také s brazilskou právničkou, která se vydala studovat jazyk rovnou na půl roku. Naše rozhovory při jídle byly opravdu multikulturní… Alpha College Dublin Těšili byste se v létě do školy? Nemusím tady psát, že my tedy ano. Ale chtěla jsem říci, že jsme byly taky trochu v rozpacích z prvního dne. Především, když jsme věděly, že nás čeká uvítací test… Nebojte se, nemusely jsme ho psát, dali nám ho s sebou domů, abychom ho mohly dát našim žákům jako rozřazovací test. Takže jsme začaly sbírat materiály na nový školní rok. Teď už bez legrace. Každá vyučovací lekce, každý den, každý učitel, to vše byl jeden obrovský zážitek, který trvá. Je zajímavé potkávat jiné učitele, vidět jiné výukové styly, charaktery a nové metody. Z toho všeho budeme ještě dlouho čerpat nejen my, ale hlavně vy, naši žáci. Naše docházka do školy znamenala stoprocentní účast na tzv. dopoledních lekcích a také po pauze na oběd na odpoledních lekcích. Možná právě odpolední lekce v terénu byly pro nás svátkem i největším zážitkem, který nám hodně dal. Znáte to. Jedna věc je teorie a druhá praxe. Tak jsme se s naším průvodcem a učitelem, Liamem Bradshawem, dostaly spolu s celou třídou na nejdůležitější místa v Dublinu a okolí. Nezřídka jsme končili až o půl šesté večer, ale každá minuta Liamova vypravování o historii, kultuře a památkách Irska stála za maximální pozornost. Víkend na cestách Na víkend jsme si naplánovaly nová dobrodružství. V sobotu jsme se vydaly na západní pobřeží Irska, až k oceánu a naším cílem byly Mohérové útesy. Tyto útesy se objevily v nejednom filmu, ale na místě jsem si uvědomila, že se právě tady odehrával jeden z posledních dílů Harryho Pottera.
Útesy jsou opravdu působivé, ovšem typické irské počasí, kdy zase pršelo, foukalo a vše bylo zahaleno v oparu, do toho nádherná zelená barva pastvin, to vše umocnilo na „entou“. Navíc jsou útesy svou délkou ojedinělé. Je velice nebezpečné chodit po jejich okraji, kudy vede ještě úzká cesta pro návštěvníky. Nejprve se nám moc nezdálo, že nám náš řidič a průvodce v autobuse ještě připomínal, ať jsme opatrní a ať se nám nic nestane (stay safe), ale už za pár chvil, padesát metrů nad hladinou moře, nám to došlo. Cesta podél útesů byla kluzká, vítr se opíral do našich už tak polámaných deštníků a byly jsme rády, že s sebou v autobuse máme náhradní suché oblečení. V ten samý den jsme ještě navštívily město Limerick, které se stalo domovem slavného verše, o kterém jsme před časem psaly v našem časopise. Limerick je hlavně uznávaným univerzitním městem s bohatou historií. Řidič nám také zastavil u velmi starého kostelu, kde byly zachovány původní irské kříže nad hroby a také jsme se fotily u oceánu. Na neděli jsme si ale naplánovaly něco speciálního, velmi speciálního a doufaly jsme, že nám stihnou uschnout věci a počasí se trochu umoudří … Pokračování příště. Mgr. Lenka Návratová
Limerick
Před budovou Alpha College Dublin
Irská večeře
Mohérové útesy
Podmínky soutěže: 1) vyfoťte se s nějakým zajímavým strojem, technickým vynálezem 2) na fotce budete jen vy a ten stroj 3) pošlete fotku e-mailem paní učitelce Špacírové do 30. 11. 2015 Vyhodnoceny budou 3 nejlepší fotky. Hodnotí se nápad, výjimečnost, neobvyklé nebo zvláštní místo. FOŤTE – POSÍLEJTE, TĚŠÍME SE NA VAŠE FOTOÚLOVKY!!!
ZÁJMOVÉ KROUŽKY PRO 2. STUPEŇ 2015 / 2016 I v tomto roce nabízí naše škola možnost navštěvovat školní zájmové kroužky. A které to jsou? Úterý Kroužek vaření, každý sudý týden Středa Anglický klub Francouzština
14:00 h
paní Lesová
14:15-15:00 h 14:15-15:00 h
Mgr. Jana Losíková Mgr. Marta Teichmannová
14:15-15:00 h
Mgr. Lenka Návratová
14:15 h
Mgr. Eva Reimerová
Čtvrtek Movers Přírodovědný kroužek
Máme tu podzim a s ním i váš oblíbený Haloween! Ale ruku na srdce, co doopravdy o tomto svátku víte? Otestujte své znalosti v tomto haloweenském kvízu! Správné odpovědi hledejte uvnitř tohoto čísla!
Haloweenský kvíz 1. Která noc je haloweenská?
a) 30. října b) 31. října c) 1. listopadu
2. Do čeho se dává na Haloween svíčka?
a) do vydlabaného jablka b) do vydlabaného stromu c) do vydlabané dýně
3. Co dělají děti o Halloweenu?
a) učí se o tradicích země b) oblékají se do kostýmu a chodí na koledu c) hrají si na zahradě domu a čekají, až je přijdou rodiče strašit
4. Kde se slaví Haloween?
a) v anglicky mluvících zemích b) v Asii c) ve slovanských zemích
5. Jaké jsou typické barvy pro tento večer? a) červená a žlutá b) oranžová a černá c) černá a bílá 6. Z jakého svátku vznikl Haloween?
a) ze svátku všech strašpytlů b) ze svátku Samhain c) ze svátku Dušičky
7. Co je obdobou původního svátku Samhain u nás? a) Dušičky b) Vánoce c) Nový rok 8. Co si děti koledují při večerní koledě?
a) sladkosti b) muffiny c) brambory
9. Co je to The Village Haloween Parade?
a) tradiční maškarní ples v Bílém domě b) nejznámější newyorský maškarní průvod c) haloweenská diskotéka na bruslích
10. Tipněte si, kolik se na Haloween v USA prodá každoročně sladkostí? a) za 1 milion dolarů b) za 1 miliardu dolarů c) za 2 miliardy dolarů
Milí žáci a žákyně, pro toto číslo jsme si pro vás připravili zajímavou soutěž. Ačkoli to tak nevypadá, i my, vaši učitelé, jsme byli mladí, i my jsme byli dětmi. Někteří z nás byli tak hodní a poskytli pro tuto soutěž fotografie z nejranějšího období svého života. Níže tedy vidíte fotografie 3 učitelů našeho pedagogického sboru. Vaším úkolem je poznat, kdo na dané fotografii je. Na výběr máte vždy jednu ze tří možností. Podepsané lístečky se správnými odpověďmi můžete pak vhodit do 6. listopadu 2015 do krabice označené SOUTĚŽ BEZNÁZEVNÍK a vyhrát drobné ceny!
Fotografie č. 1: a) Mgr. Jiřina Hořejší b) Mgr. Zdeněk Martínek c) Mgr. Lenka Mazurková
Fotografie č. 2: a) Mgr. Ivana Jamborová b) Mgr. Jana Losíková c) Mgr. Lenka Návratová
Fotografie č. 3: a) Mgr. Irena Špacírová b) Ing. Miroslava Bukovská c) Mgr. Miroslav Chytil
K tabuli půjde…. A je tady naše nová rubrika. Rubrika, v níž vám něco ze svého života poodhalí ti, jež máte na této škole nejraději! Jako první přijal tuto nemilosrdnou výzvu
Mgr. Zdeněk Martínek Kdy jsem se naposledy od srdce zasmál … když jsem dostal do ruky tento dotazník. Kdy jsem naposledy překonal strach Dnes ráno, na budíku 4:59 a já se nebál vstát (a to jsem mohl ještě minutu spát!) Kdy a co jsem si koupil jen tak pro radost Naposledy jsem si s chutí a pro radost koupil červenou propisku Kdy jsem měl naposledy radost jako „malý kluk“ Minulý pátek při odchodu dveřmi školy (funguje to takto pravidelně) Kdy jsem naposledy udělal trapas Trapasy se stávají pořád, buď je jich moc, nebo nejsou velké, ale žádný konkrétní si nevybavuji. Můj poslední úlovek Napadá mě opakování učiva v 7. A: „Trojúhelník může být ostroúhlý, pravoúhlý nebo levoúhlý…“
Haloweenský kvíz
- řešení
Tak co, byli jste úspěšní? Víte o Haloweenu vše? Tady jsou správné odpovědi: 1. b, 2. c, 3. b, 4. a, 5. b, 6. b, 7. c, 8. a, 9. b, 10. c Pozn. Samhain je název starého keltského svátku, který staří Keltové slavili v noci z 31. 10. na 1. 11. Tento svátek byl hranicí mezi 2 hlavními obdobími, tzn.mezi létem a zimou, proto jej Keltové považovali za začátek nového roku. Kromě toho byl vnímán jako doba, kdy hranice mezi světem mrtvých a živých byla takřka neznatelná, protože Keltové věřili, že se v tento čas vracejí duše zesnulých a naopak že živí mohou navštívit svět mrtvých.
Nesnáze na Malé Fatře Před několika lety jsem byla s rodinou a kamarády na Malé Fatře. Podnikali jsme různé výlety, a proto jsme se jednoho hezkého dne rozhodli, že se vydáme na horu Chleb. Za krásného slunečného počasí jsme já s mamkou, tetou a sestřenicí jely na horu Chleb lanovkou a zbytek naší skupiny se rozhodl dojít nahoru později pěšky. Abychom využily čas, než přijdou ostatní, řekly jsme si, že když je tak hezky, můžeme se projít. Nahoře byl pěkný výhled, tak jsme stihly udělat ještě pár fotek, když v tom jsme uslyšely hlasitou ránu. „Bum!“ Za chvíli oblohu ozářil obrovský strašidelný blesk. „Co to je, bouřka tak najednou?“ divily jsme se. Když jsme se však otočily, zjistily jsme, že obloha za námi už je černá jako uhel. „Co budeme dělat? Vždyť ostatní jsou teprve někde na cestě!“ bály jsme se. Uviděly jsme horskou službu, která právě hlásila, že nepojede lanovka. Rychle jsme se rozběhly, abychom se schovaly do horní stanice lanovky. „No, ale co teď? Je bouřka a my vůbec nevíme, kde jsou ostatní!“ Zkusily jsme jim zavolat, ale nebrali to. Venku už hodně pršelo a padaly kroupy. Dívaly jsme se z okna, jestli je konečně neuvidíme, ale oni pořád nikde. Když už to vypadalo opravdu hrozivě, otevřely se dveře a v nich stál zbytek naší skupiny. Promoklí na kost, ale v pořádku. A dokonce se usmívali. Měly jsme radost, že je zase vidíme. Museli jsme tam počkat, než se zlepší počasí a horská služba dovolí vyjít ven. Asi za dvě hodiny jsme se dočkali a jeli jsme konečně lanovkou dolů. Simona Hejdová, 9. A
… a v tom se to stalo! Psal se rok 2145, kdy už na planetě Zemi nebyly vhodné podmínky k životu. Bylo zde málo vody, což způsobilo nejen sucho, ale stále se zmenšující počet stromů, takže se ve většině případů chodilo v maskách. Za tu dobu se však technologie značně zlepšily a to dalo lidstvu možnost žít na jiné planetě. Na planetě Mars. Rudá planeta, o které jsme tolik let snili. Už roku 2056 lidstvo započalo s vytvářením atmosféry na této úžasné rudé planetě. Jenomže to trvalo necelých 100 let, a proto se můžeme „přestěhovat“ až nyní. Všechno šlo podle plánu, ale nejhorší bylo samotné přemísťování ze Země na Mars. Trvalo to přibližně 6 měsíců. Všichni se životu na Marsu přizpůsobili. Objevili jsme mnoho nových chemických prvků, jako třeba modralín, který dokáže vyléčit spoustu nemocí. Jen stromy se změnily. Teď mají stříbrné listy, ale mně to nevadí. Jinak je všechno tak, jako to bylo předtím. Jednoho dne se však obloha rozoranžověla a byla oranžová jako pomeranč. Potom se stalo něco divného… Když jsme se podívali na nebe, uviděli jsme Měsíc hned vedle Slunce. A v tu chvíli Měsíc shořel! A v tom se to stalo! Zazvonil mi budík, já jsem vstal, oblékl jsem se a šel jsem do práce. Cestou jsem se díval na nebe, kde zářilo pouze jedno Slunce a obloha byla jasně modrá. Kolem mě poletovala auta a já jsem si představoval, jaké by to bylo žít na Zemi. Jakub Matlak, 9. A
PROČ ŠUMĚNÍ LESŮ PŘIPOMÍNÁ HLASY?
Ve vesnici Mourkov bydlela holčička Lola se svou rodinou. Lola byla velmi chudá a její rodina také. Měla tři sestry a jednu macechu. Otec Lole zemřel. Macecha se o ně nestarala. Viděla v sobě krasavici, a tak se jenom krášlila. Osud dcerek ji vůbec netrápil. A tak čas plynul, Lola sledovala, jak její sestry umírají hlady. V žádném případě si nepřipouštěla smrt někoho ze sourozenců, ale musela se s nimi rozloučit. Ten večer, kdy umřela poslední sestra, se Lola vydala na louku a lehla si doprostřed. Stébla ji šimrala po rukách a motýli se slétali na její břicho. Co víc si mohla přát? Proletělo jí hlavou. Její oči uronily slzu. Najednou začalo pokapávat. Lola se zvedla a odešla domů. Prošla květinami, které už byly na pokraji smrti jako většina lidí a živých tvorečků v její vesnici. Když vklouzla do postele, okamžitě usnula. Nechala si zdát sny o svých sestrách. Vždyť jí už nic nezbylo, ani přihlouplý pes macechy, který před několika dny také umřel. Zakopali ho na zahradě. Jestli se tomu zahrada ještě dalo říkat. Na druhý den vyšla z domu na dlouhou výpravu někam daleko. Jejich země totiž opět zvýšila daně a Lola věděla, že nebude mít na zaplacení. Vzala si vše potřebné a odešla. Nechala tu všechny vzpomínky na své sestry i macechu. Šla dlouhou cestou. Přes hory a lesy, louky a řeky, až došla k první vesnici. Byla to její první zastávka za tak dlouhou cestu. Snažila se najít nějaký kamenný přístřešek nebo nějaké husté koruny stromů. Prostě něco, pod čím by se mohla ukrýt, aby tu mohla přečkat alespoň jednu noc. K jednomu domu patřila také stáj. Zaběhla za velké balíky sena a roztáhla malou deku. Na ní si srolovala trochu menší jako polštář. Když se uvelebila, pozorovala noční oblohu. Najednou se šumění lesů proměnilo v dětský hlas říkající: ,,Uteč.‘‘ Druhý dětský hlas povídal: ,,Zůstaň.‘‘ A ten třetí: ,,Nedělej ani jedno z toho! Poslouchej bzukot brouků a pozoruj světýlka světlušek. Ty tě dovedou tam, kam chceš.‘‘ Lola se rozhodla pro třetí radu. Všechno si sbalila a pospíchala za světluškami. Ráno uslyšela štěkot psa, který se drásá na strom. Nuže, moc mu to nejde. Lola uviděla kočku divného zbarvení. Jelikož jí bylo divné kočky líto, zašla za jedno ze křoví a polámala větve. Zvuk lámání větví psa natolik zaujal, že byl ochotný přiběhnout na místo, odkud se zvuk ozýval. Kočka mezitím zmizela. Lola se dostala do nejbližší vesnice jenom s pár škrábanci a kousanci. ,,Tys mi zachránila kočku!‘‘ ozvalo se. Lola se otočila a uviděla starou paní oblečenou do podivných šatů. Podivných, ale hezkých. ,,Byla to maličkost,‘‘ řekla Lola s úsměvem. ,,Jak se ti jenom odvděčím, děvuško?‘‘ přiblížila se. ,,Moje kočka mi pošeptala, že bys chtěla nějaké jídlo a vodu,‘‘ řekla. ,,Ne, ne.. t-to byla vážně maličkost.‘‘ ,,Pojď se mnou domů, něco málo ti dám,‘‘ usmála se a odešla i s Lolou. Lola zjistila, že milá babička je věštkyně a že předpovídala její příchod. Také byla tak trochu švadlena a Lola jí často pomáhala. Hotové výrobky prodávala. Nakonec u babičky zůstala. Žila šťastně až do smrti. Od té doby šumění lesů připomíná hlasy. Vendula Březíková, 7. B
Zapomenutá babička Na různých rodinných setkáních a návštěvách už jsem několikrát slyšela někoho vyprávět tento příběh o tom, jak jel můj dědeček Milan s mou babičkou Janou na oslavu narozenin. Jednoho dne dědova sestra slavila narozeniny, kterých se chtěli oba zúčastnit. Dárek už měli oba připravený, takže se stačilo pouze obléknout a dopravit se tam. „Kdy přijedete? Už na vás čekáme,“ telefonovala dědovi jeho sestra. „Neboj se, už skoro vycházíme,“ hlásil jí. „Pojď už, nebo tam přijdeme pozdě!“ volal na babičku, která se ještě upravovala. „Tak běž první a počkej na mě v autě. Ale ne abys vyjel beze mě!“ „No, snad si nemyslíš, že bych na tebe zapomněl!“ málem se urazil děda Milan. Kroutil nevěřícně hlavou a vydal se do auta. Myslel na to, jak moc se už těší na oslavu. To máme ale bezvadný dárek, pomyslel si. Už se nemohl dočkat, až ho jeho sestra rozbalí. Dlouho ji neviděl, proto byl tak zamyšlený, že nevědomky nastartoval. Babička se mezitím oblékla a upravila a vyšla před dům. Dědu ani jejich auto však nemohla nikde najít, proto si sedla na lavičku a čekala. Zamyšlený děda mezitím dojel až na narozeninovou oslavu. S dárkem v ruce zazvonil u bytu své sestry. „Ahoj, to jsme se ale dlouho neviděli, že?“ „To je pravda, ale kde máš Janu?!" V tom si děda uvědomil, že přišel sám. Lekl se, že na ni tak zapomněl. Rychle se tedy otočil a jel pro babičku Janu. „No, kde jsi? Neříkala jsem ti, ať na mě počkáš?“ Děda Milan se jí omluvil a po chvíli se už oba rozesmáli. Konečně mohli oba odjet na narozeninovou oslavu. Simona Hejdová, 9. A
Proč se nejmenuju Břetík Jmenuju se Vojta. Ale původně jsem se měl jmenovat Břetislav. A povyprávím vám o tom, proč se tak nestalo. Původně jsem se tedy měl jmenovat Břeťa, protože se tak jmenoval můj pradědeček, děda i taťka. Moje maminka to ale tak nechtěla, to jméno se jí nelíbilo a říkala, že to jméno už je v rodině dlouho a že by se to mělo změnit. Ale děda to samozřejmě zakázal a řekl: „Můj otec byl Břetislav, můj syn je Břetislav, já jsem Břetislav, tím pádem i můj vnuk bude Břetislav!“ Děda a mamka se pak samozřejmě pohádali a děda pak dokonce mamince zakázal míchat se do rodinných věcí. Pak se ovšem do toho vložil taťka, chytil dědu pod krkem a řekl: „To, co ti řekne moje manželka, je pro tebe svaté a ty to budeš muset respektovat!“ Děda mu na to odvětil: „Jak se jí můžeš zastávat, já jsem přece tvůj otec!“ Zbytek příběhu jsem se nikdy nedozvěděl. Jisté je, že jejich vztahy byly po nějakou dobu rozostřené. Od té doby se moc moje mamka a děda nemusí. A jméno Vojtěch? To už je trochu jiný příběh. Jen prozradím, že je odvozeno od města Vojtěchov, kde jsem byl vyroben. Vojtěch Plánička, 9. A
Příběh mé babičky V naší rodině se traduje příběh, který se stal mé babičce, když jí bylo pět let. Je to velmi důležitý příběh o historii naší rodiny. Kdyby se totiž tato událost nestala, moje rodina by nikdy nebyla na světě. Teď vám povím, jak to bylo. Moje babička se narodila do rodiny Němce a Polky v jedné malé vesnici. Do svých pěti let mluvila pouze německy. Pak se ale s rodiči přestěhovala do Ostravy. Jelikož byl maminčin tatínek Němec, musel se po válce přesunout zpátky do Německa i se svou rodinou, tedy i s mou babičkou. Babička říkala, že do vlaku, který jel do Německa, nastoupila její babička s prababičkou. Moje babička však se svou maminkou do Německa jet nechtěli, a tak se její mamince na poslední chvíli podařilo domluvit se s nějakými úředníky a obě mohly zůstat v Československu. Maminka babičky se tady později znovu vdala. Babička začala chodit do školy v OstravěHrabůvce. „Když jsem začala chodit do školy, bylo nás ve třídě přesně čtyřicet,“ říkávala babička. Po základní škole se rozhodla, že půjde na ekonomickou střední školu. Tu úspěšně dokončila. V roce 1974 se babička směla jet podívat za svým otcem do Německa. Navštěvovala ho pak každé dva roky. Tatínek měl pro ni vždy nějaký hezký dárek a ona si z Německa odvážela pokaždé hezké věci. Například hedvábný šátek. Nyní žije babička stále v Česku. Má dva syny a jeden z nich je můj tatínek. Kdyby tehdy po válce odjela babička se svou maminkou do Německa, tak bychom já, ani můj taťka nikdy nebyli na světě. Adéla Žídková, 9. A
Proč je nebe modré Bylo nebylo, jednou se sedm kamarádek dívalo na nebe a Ema se najednou zeptala: „Holky, nevíte, proč je vlastně nebe modré?“ Ani jedna z nich nevěděla. A jak tak o tom začaly přemýšlet, napadlo je, že zajdou za starým vševědou, který se jmenoval Fura, jestli to náhodou neví. Dalšího dne se sbalily a vypravily na velký kopec jménem Mágův hrb, kde bydlel Fura. Vyběhly nahoru a zaklepaly na dveře od polorozpadlé chatrče. O pár vteřin později se před nimi objevil malý a bledý děda s brýlemi. „ Co vás sem přivádí, děvčata?“ zeptal se Fura. „Jdeme se vás zeptat, jestli nevíte, proč je nebe modré.“ Fura si promnul bradu a řekl: „No, jednu teorii bych pro to měl, pojďte dál.“ Děvčata vešla dovnitř a přešel jim mráz po zádech, jakmile spatřily na stole rozebraná křídla od víl a rozpitvané trpaslíky. Nicméně obývací pokoj, teda jestli to tak lze nazvat, vypadal docela útulně, ale byl velmi malý, přesně pro jednu osobu. Fura přinesl holkám perník a kakao a pustil se do vyprávění: „No, to máte tak, jednou jel Bůh po nebeské krajině se svým koňským spřežením a najednou mu vypadl kalamář a vylil se. Jelikož to byl kalamář samotného Boha, inkoust měl velké účinky a zabarvil celé nebe. Protože chtěl Bůh svou chybu napravit, přiléval do nebe vodu, aby zesvětlalo, ale nikdy se mu nepodařilo, aby inkoust rozředil úplně, a tak od té doby je nebe světle modré až skoro bílé. A jestli Bůh neumřel, což se nikdy nestane, tak lije vodu pořád, a to taky způsobuje, že někdy prší. Takže třeba za 1000 let už nebe nebude tolik modré. Barbora Navrátilová, 7. B
LAKOMÁ BARKA Nápady, jak by mohla lakomá Barka v dnešní době ušetřit:
Nedívala se na televizi, aby ji neokoukala Místo toho, aby si boty koupila, udělala si je z PET láhví Bobkový list, který do rajské polívky dala, nevyhodila, ale usušila ho a znovu použila Vůbec nemluvila, aby ušetřila svoje hlasivky Zbytky od sousedů jedla, aby za jídlo ušetřila Aby za šaty ušetřil, šila si je z banánových slupek Vlasy neměla, aby k holiči chodit nemusela Nežila, aby daně platit nemusela Kolektiv žáků 8.A
Moudrá slova Učíš-li se proto, aby sis zapamatoval, zapomeneš. Učíš-li se proto, abys porozuměl, zapamatuješ si. Čínské přísloví
Neučíme se pro školu, ale pro život. Lucius Annaeus Seneca Hloupost je největší zlo… Jan Werich Není trapnější hloupost, než dutý zvuk krásných a vznešených slov, která však postrádají myšlenku a znalost... Marcus Tullius Cicero
Všechno, co opravdu potřebuji znát, jsem se naučil v mateřské školce… Robert Fulghum
Milí žáci, jste literárně činní, píšete povídky nebo básničky, kreslíte komiks? Chcete se také podílet na vzniku časopisu? Netvořte do šuplíku! Nebojte se a zapojte se do práce v redakčním kroužku! Je to velice zajímavá a tvůrčí činnost, kterou si jistě oblíbíte a získáte cenné zkušenosti! Tak přijďte do kabinetu českého jazyka, rádi vás uvidíme! Přejeme vám krásný podzim a v příštím čísle se budeme opět těšit!
Toto číslo pro Vás připravili: Za redakční radu Mgr. Ivana Štruncová
Do časopisu přispěli: Mgr. Lenka Mazurková Mgr. Zdeněk Martínek Mgr. Lenka Návratová Vendula Březíková, 7. B Simona Hejdová, 9. A Nikol Králová, 9. A Jakub Matlak, 9. A Barbora Navrátilová, 7. B Vojtěch Plánička, 9. A Markéta Zvěřinská, 9. A Adéla Žídková, 9. A
