Beznázevník
Časopis pro žáky 2. stupně ZŠ Ivana Sekaniny, Ostrava – Poruba, leden – březen 2015 Když se zamyslím nad tím, co se v poslední době na Sekanince událo, tak se asi shodneme na tom, že se neustále dovídáme o skvělé reprezentaci mnoha našich spolužáků na různých olympiádách a jiných zajímavých vědomostních i sportovních soutěžích. Chemickou olympiádu téměř ovládli David Hrdlička a Martin Velička, kteří se umístili na krásném 4. a 5. místě. Naše děvčata z 9. tříd se probojovala do krajského kola ve florbalu. V listopadu proběhla také pro nás velice úspěšná soutěž v německém jazyce, pak dějepisná soutěž, olympiáda v českém a anglickém jazyce a samozřejmě mnoho dalších soutěží. Je nám jasné, že se Sekaninka nikdy mezi základními školami a gymnázii neztratí. Máme na škole spoustu šikovných a sportovně nadaných dětí a doufám, že to tak bude pokračovat a budeme naší škole dělat ještě lepší jméno! Tentokrát si ovšem přední místo v časopise zaslouží jedna důležitá akce, která se odehrála na půdě školy v pátek 13. února. Proběhl totiž první Sekaninkový ples. Sama jsem se za žákovskou radu podílela na jeho organizaci. Vše muselo být předem pečlivě promyšleno a na celé akci jsme pracovali už od začátku školního roku. Pro první stupeň jsme připravili Maškarní ples a pro druhý stupeň ples jako pro dospělé. O tom, jak se nám příprava a hlavně ples povedl, svědčí především nadšení všech zúčastněných žáků a učitelů druhého stupně. Školou se linula přátelská a společenská atmosféra, jakou Sekaninka nezažila. Hlavní dík patří paní učitelce Jiřině Hořejší a paní učitelce Jolaně Latochové za zorganizování obou akcí. Náš dík patří také panu učiteli Zdeňku Martínkovi za ozvučení společenského i maškarního plesu. Jolana Zemanová, 9. B
13. 2. 2015 se na naší škole uskutečnil Sekaninkový ples. Žáci šestých až devátých tříd se sešli v tento den dopoledne ve velké tělocvičně školy, která se proměnila ve společenský sál, aby si užili zábavný ples. Dívky byly oblečeny v šatech a na nohou měly nejčastěji lodičky. Chlapci si zase oblékli obleky a košile. Jaká barva oblečení převažovala u chlapců? Byla to samozřejmě černá nebo tmavě šedá barva. A jak tomu bylo u dívek? Také převažovala černá barva, ale výjimkou nebyla ani barva bílá. Každopádně to všem v tento den velmi slušelo a chovali se zcela podle společenských pravidel. Tančili jsme v párech, ve skupinkách a ve vláčku. Všechny tento ples velice bavil a byli jsme nadšeni z toho, že jsme se všichni zapojili. Jednotlivé páry spolu soutěžily o titul královny a krále plesu. A kdo tuto soutěž vyhrál? Anna Svobodová a Daniel Kroščen z 9. B. Doufám, že se konání plesu bude někdy v budoucnu na naší škole opakovat. Barbora Smyčková, 7. A V pátek 13. února 2015 se konal na naší škole ples. Kdo by to byl řekl, že se na základní škole budou dít takové věci? Já jsem se nikdy žádného plesu nezúčastnila. Možná tak maškarního bálu, ale plesu opravdu ne. Bylo to poprvé a bylo to něco neskutečného. Nikdy bych nečekala, že se tolik lidí zapojí do takovéto akce. Učitelé z toho byli víc než nadšení, což nás všechny ohromně potěšilo. Přípravy a veškerá snaha stály za to. A jak to vlastně nakonec vypadalo? Kluci se oblékli do obleků, dívky zas do nádherných šatů. Navzájem jsme si pochválili oblečení a řekli si, jak nám to sluší. Všichni jsme vypadali tak trochu jinak. Abych řekla pravdu, našli se i kluci, kteří pozvali holky, ale byla tu jedna část chlapců, která měla nejspíš strach se zeptat, ale dívky zachránily situaci a pozvaly je samy. Nejvíc se nám párům na plese povedla polonéza, kterou jsme nacvičovali ráno před vyučováním. Byla velkolepá. Každý tancoval s každým a nerozlišovali jsme se podle toho, kolik je nám let. Všichni jsme byli nadmíru spokojení, a kdyby bylo na mně, taky bych si ples ještě jednou zopakovala. Ráda a dlouho budu na ples vzpomínat jen a jen v dobrém. Nathaly Al-Awa, 9. A
Školní ples Na popsání téhle události mi stačí čtyři slova: LÉPE TO DOPADNOUT NEMOHLO. Ptáte se proč? Aby to bylo dokonalé, musím začít od začátku. O školním plese se v naší třídě mluvilo už měsíc předem. Já jsem však věděl, že tam nejspíš nepůjdu, protože neumím tančit a nemám partnerku. Přesto jsem zkusil štěstí u Nely, ale ta už šla s Honzou, a tak mě pochopitelně odmítla. Nele ale bylo líto, že nikoho nemám, a tak mi navrhla, ať pozvu Aničku. Chvíli jsem váhal, ale pak jsem si řekl, že nemám co ztratit. Když jsem vešel do 9. B, Anička seděla s Lucií v lavici a mně se v hlavě odehrávaly všechny možné scénáře, jen ne ty dobré. Nakonec jsem k ní došel a s klepoucíma se nohama jsem se zeptal: „Aničko,…půjdeš se mnou na ples?“. Nejdříve na mě překvapeně vykulila oči, ale potom řekla to sladké: „Ano.“. Od té chvíle jsem začal přemýšlet, jak jí a mně udělat ten ples nezapomenutelný. Takže jsem si pořídil oblek, koupil růži a napsal báseň. Když nastal ten den, byl jsem trochu vystrašený, ale pevně odhodlaný udělat to, co jsem si naplánoval. Když se sešly osmičky a devítky dole v šatnách, předal jsem Aničce růži a zarecitoval jsem jí básničku. PŘEDE VŠEMI! V jejích očích bylo vidět velké překvapení, ale i radost. Dokonce jsem rozplakal Lucii. Po nástupu párů jsme si sedli a já se na Aničku zadíval. Byla krásná jako rozkvetlá růže. Nespustil jsem z ní oči. Každý pohled na ni byl pro mě vzácný jako padající hvězda. V tu chvíli jsem věděl, že jsem se do Aničky beznadějně zamiloval. Při střídání párů to asi mnoho lidí poznalo, a tak za mnou chodili, jestli je to pravda. Odpovídal jsem, že ještě nevím atd., ale sám jsem věděl, že to není pravda. Po tombole bylo vyhlášení. Vyhráli jsme titul nejlepší pár plesu. Cenu král a královna plesu vyhráli Dan a Anička, ale to mi nějak nevadilo … No dobře, možná trochu jsem záviděl, ale to je vedlejší. Já totiž chtěl něco respektive někoho jiného. Po závěrečném tanci jsem se rozhodl “zariskovat“ podruhé. Hodně jsem se bál odpovědi ne, ale i tak jsem to zkusil a věřte, že jsem nelitoval. Odpověděla ANO. Možná se tak rozhodla, protože to cítila stejně, možná kvůli mému šarmu nebo možná proto, že jsem ji uvedl do situace, kdy nešlo říci ne. Každopádně díky Aničce jsem šťastný, přestal jsem věřit, že pátek třináctého je den, který nosí smůlu. Díky ní se stal tenhle ples mým nejlepším zážitkem ve škole, ale i v životě. Matěj Satoria, 9. A
Pár postřehů z plesu od žáků devátých tříd Před Sekaninkovým plesem probíhaly velké přípravy. Už několik týdnů před plesem se všichni rozmýšleli, co si oblečou, s kým půjdou, učili se tančit a pomáhali s přípravami v tělocvičně. (Anna Svobodová)
Když jsem se o plese dozvěděl, byl jsem z toho celkem nesvůj. Partnerku jsem si sice našel hned, ale neuměl jsem vůbec tančit. Naštěstí mi David (Rosypálek) ukázal pár základních kroků a já to celkem rychle pochopil. (Martin Trefil) Po výběru partnerky jsem si myslel, že nejhorší mám za sebou, ale zjistil jsem, že jsem se hluboce mýlil. Z výběru obleku se stal týdenní proces plný utrpení a bolavých nohou… Nakonec jsem si vybral oblek, který byl podle mých představ. (Tomáš Kovala)
Nastal pátek třináctého. Pro všechny to většinou bývá den plný obav, ale tento pátek třináctého byl úplně jiný, než jsem čekala. (Lucie Bzonková)
13. 2. se v naší škole nikdo netvářil otráveně ani znuděně. (Adam Botur)
Školní ples mě opravdu překvapil. Hlavně plně nabitým programem a množstvím soutěží. Všichni jsme vypadali jinak, lépe… (Tereza Steckerová) Jedna soutěž byla nejlepší… Soutěž s koštětem. Ten pocit, jak tancujete s koštětem jako Mr. Bean…Fakt úžasné, výborné…každému to přeji. (Daniel Kroščen) Všichni tančili se zapojením 100 % energie a byli nadšení, že nemohli odolat ani učitelé a zapojili se také do tance. Odvážlivci vyzvali učitelky nebo učitele k tanci, dokonce ani paní ředitelka nezůstala sedět. (David Obst)
Když přišly na řadu písně z 90. let a konkrétně píseň What is love?, všichni se při tanci pořádně odvázali.
(Jaroslav Knápek) Královnou plesu se stala Anička Svobodová. Tichá voda břehy mele. (Adam Botur) A pak už byl závěr plesu a my si nakonec zatancovali na písničky z 21. století. (Adéla Kiršnerová)
Adam Botur se se mnou vsadil, že když vyhraju titul krále plesu, tak budu muset jít s korunou na hlavě až domů. Když mě vyhlásili za krále plesu, chtěl jsem se probudit, ale ono to byla pravda. Nakonec jsem si užil den s korunou na hlavě a stal jsem se terčem úsměvů školních uklizeček a babiček, které jsem potkával po cestě domů. Ale ples byl fakt super a budu na něj dlouho vzpomínat. I na uklizečky a babičky. (opět Daniel Kroščen)
Ples byl moc pěkně zorganizovaný a připravený. Nejraději bych si ho zopakoval. Myslím, že na střední škole to nebude taková legrace, protože se tam tak neodvážeme. (Petr Sasín)
Od plesu jsem očekával spíše standardní tance a celkově větší formálnost, ale jsem rád, jak se to vyvinulo, protože si myslím, že jinak by to bylo celkem trapné, vzhledem k tomu, že většina lidí neumí tančit. (David Rosypálek) Ples měl vynikající atmosféru, z části jsme si ji vytvořili sami svým slušným chováním. Učitelé nás tak mohli vidět v tom lepším světle a získali o nás snad lepší mínění než v hodinách. (Vendula Teichmannová)
A JAK NÁM TO SLUŠELO?
Karneval!!! Očima Simony Břemkové Blížil se karneval pro první stupeň. Myslím, že všechny děti už byly velmi nedočkavé. Jejich maminky vymýšlely, co si jejich ratolesti vezmou na sebe, jaké masky obléknou a jak budou celkově vypadat. Už večer před dnem D se začala připravovat tělocvična, ve které měla celá událost proběhnout. Žáci druhého stupně pomáhali vyučujícím s výzdobou s opravdovým nadšením. Výsledek dopadl fantasticky! Tělocvična hýřila všemi barvami. A když tu bylo ráno 13. 2., najednou jsme neviděli stát před školou naše menší spolužáky, ale princezny, víly, roboty, kovboje a mnoho dalších postaviček z pohádek. Děti se hned se začátkem první hodiny rozpustile nahrnuly do tělocvičny a karneval mohl začít. Celou akcí nás provázela paní učitelka Latochová, která pro děti vymyslela všemožné soutěže. Děti si tak vyzkoušely žonglovat s míčky, zahrály si molekuly a tancovaly v páru s balonky mezi sebou. Za svou odvahu byly náležitě odměněny. V tělocvičně měly možnost si zatancovat, udělat vláček a vymýšlet kdejaké ‚blbinky‘. V jednu chvíli se však panu učiteli Martínkovi hudba vypnula a nastaly komplikace. Pár žáků z druhého stupně, kteří se karnevalu zúčastnili, si však zachovalo chladnou hlavu a začalo spontánně zpívat hlasitě naživo. Někteří dost falešně, ale o to to bylo ještě hezčí. Zanedlouho se problém vyřešil a žáci mohli opět tancovat na písničku Holky z naší školky. Upřímně si myslím, že se celý karneval velice povedl. Děti si to užily a učitelé určitě také. Jak první stupeň, tak všichni organizátoři doufají, že se takováto akce bude v budoucnu opakovat. Simona Břemková, 9. B
(Simona Břemková a její spolužák David Hrdlička reprezentovali naši školu v olympiádě z českého jazyka, kde v okresním kole skončili na děleném 21.-28. místě z celkových 112 účastníků ze základních škol a víceletých gymnázií. Skvělý výsledek!)
Dějepisná olympiáda (rozhovor s Jaroslavem Knápkem z 9. B) Ahoj Jardo, líbila se Ti dějepisná olympiáda? Jaroslav: Ano, o dějepis se zajímám už velmi dlouho. Jak dlouho ses na ni připravoval? Jaroslav: Připravoval jsem se asi tři týdny. Měl jsi trému? Jaroslav: Ani ne. Jaké byly otázky? Jaroslav: Byly těžké, ve školním kole jsem odpovídal hlavně na otázky o středověku, nejvíce o husitských válkách, další kolo už mělo širší záběr otázek a to od Sámovy říše až po první světovou válku. Nejprve mi všechny otázky pochopitelně připadaly těžké, ale později jsem si začal vybavovat správné odpovědi. Co tě na soutěži zaujalo? Jaroslav: Zaujal mě velký počet účastníků. Na kterém místě jsi skončil? Jaroslav: Umístil jsem se na 27. místě. Zúčastnil by ses někdy znovu této olympiády? Jaroslav: Pokud by byla tato možnost, tak určitě. Rozhovor s Jardou Knápkem vedl Roman Skřípek ze 7. B
Olympiáda z anglického jazyka (rozhovor se Sofií Glacovou ze 7. A) Ahoj Sofi, bavila tě olympiáda? Sofi: Celkem ano. Co se ti zdálo nejtěžší? Sofi: Nejtěžší bylo téma s názvem My town, protože jsem se musela učit hodně nových slovíček. Co pro tebe bylo nejlehčí? Sofi: Asi téma, kdy jsem měla mluvit o sobě. Jak dlouho ses připravovala? Sofi: Dohromady jen dva dny. Jak probíhalo školní kolo olympiády v anglickém jazyce? Sofi: Prvním cvičení, pro všechny společné, byl poslech s porozuměním. Poté jsme si každý vytáhli své téma a měli jsme pět minut na jeho přípravu. Krátce jsme se anglicky představili komisi a začali mluvit na dané téma, ke kterému nám paní učitelky dávaly doplňující otázky. Měla jsi trému? Sofi: Ano, měla. Jak jsi ji překonala? Sofi: Trému jsem nepřekonala, měla jsem ji po celou dobu soutěže. Měla jsi obavy z výkonů soupeřů? Sofi: Ne, ale myslela jsem si, že budou připraveni lépe než já. Děkuji, Sofi a přeji ti stejný úspěch v olympiádě v anglickém jazyce i v dalších letech. Rozhovor se Sofií Glacovou vedla Barbora Smyčková ze 7. A
Úspěch našich děvčat ve florbalu Naše děvčata se probojovala až do okresního kola ve florbalu, kde soupeřilo 6 nejlepších škol z celé Ostravy. Zde se naše děvčata umístila na krásném prvním místě, které si opravdu zasloužila a k čemuž jim gratulujeme . Další kolo, které na dívky čekalo, bylo kolo krajské. Zde se sice děvčata neumístila a skončila na pátém místě, ale to nevadí, protože se dostali zatím nejdále v historii naší školy. Roman Skřípek, 7. B
Reportáž přímo z vítězného týmu V úterý 25.11 jsme se my, dívky z devátých tříd, zúčastnily florbalového turnaje, který se konal v Plesné v budově DDM. První zápas jsme bohužel prohrály, ale nic nebylo ztraceno. Další dva jsme vyhrály. Můžu s radostí říct, že jsme se umístily na krásném 1. místě. A to znamenalo? Postup do dalšího kola! Hned ve čtvrtek jsme byly opět odhodlané se setkat s dalšími školami. Zase jsme první zápas prohrály. Ale další jsme jen vyhrávaly. Dostaly jsme se do semifinále! Všechny jsme rády, že jsme měly možnost tímto způsobem reprezentovat školu. Také děkujeme našemu panu učiteli za podporu, kterou jsme neskutečně potřebovaly. Jak nám vždy říká: ,, Děvčata, dejte do toho srdce a vyhrajte to pro mě!"
Nathaly Al-Awa, 9. A
ÚSPĚCHY POKRAČUJÍ… V ČESKÉM JAZYCE Před Vánocemi proběhlo školní kolo olympiády v českém jazyce. Byli jste informováni, že v okresním kole nás budou reprezentovat dva nejúspěšnější řešitelé školního kola, tedy Simona Břemková a David Hrdlička z 9. B. Nyní víme, že jsme soutěžit poslali opravdu šikovné žáky. V okresním kole, které se konalo 10. 2. 2015 ve Středisku volného času v Ostravě, na ulici Ostrčilova, si vybojovali 21.- 28. místo. Oba se shodným počtem bodů. Když prozradím, že se okresního kola zúčastnilo celkem 102 žáků základních škol a gymnázií, jde vskutku o chvályhodný úspěch. Loňské 6. místo Hanky Šťastné se nezopakovalo, ale dost se tomuto skvělému umístění oba naši soutěžící přiblížili. Blahopřejeme.
Školní kolo recitační soutěže V úterý 10. března proběhlo školní kolo v recitační soutěži. Žáci šestých až devátých tříd změřili své síly ve dvou věkových kategoriích. A jak to dopadlo? První věkovou kategorii zcela ovládla Mia Vavřiňáková z 6. B, která recitovala báseň Kytice od K. J. Erbena. Druhá věková kategorie byla rovněž početně hojně zastoupená a v těžké konkurenci zvítězila Marie Lašinská z 9. B s básní Václava Hraběte. Děkujeme všem soutěžícím za pěkně strávené odpoledne.
PROJEKT KROKUS Na projektu KROKUS se podílejí 7., 8. a 9. ročníky naší školy. Je však třeba říci, že se každý ročník do něj zapojil jiným způsobem. Ptáte se JAK? Sedmé třídy si vzaly s Mgr. Reimerovou na starost péči o výsadbu krokusů, jejichž žlutá barva připomíná žluť Davidovy hvězdy, kterou museli všichni Židé nosit viditelně umístěnou na svém oděvu. Na školním pozemku si vyznačili šesticípou hvězdu a do tohoto tvaru vysázeli cibulky krokusů. Teď už jen čekáme na jaro, kdy by měly krokusy jako jedny z prvních květů rozjásat svou barvou školní záhonek. Co myslíte, podaří se to? Věříme, že ano. Žáci 8. tříd si téma holokaustu připomněli v posledních lednových hodinách češtiny, tedy v době, kdy na tragický osud Židů vzpomínal celý svět – Den obětí holokaustu. V hodinách literatury s Mgr. Mazurkovou a Mgr. Návratovou si přečetli ukázky z děl L. Fuchse, L. Aškenázyho, J. Škvoreckého či J. Ortena, která se problematiky ŠOA týkají. A naši nejstarší? Ani oni nemuseli čekat na jaro. V hodinách dějepisu s Mgr. Kocurovou a Mgr. Mazurkovou právě probírají osudy Evropy i světa za 2. světové války. Seznámili se s průběhem válečných tažení, významnými bitvami, s nešťastnými osudy lidí v zázemí i na frontě, se zrádci i hrdiny, ale i se zneužitím techniky proti lidstvu. Jednu hodinu jsme věnovali besedě o osudech lidí patřících k nejpronásledovanějším fašistickými režimy. V letošním roce budeme vzpomínat na 70. výročí konce 2. světové války a u nás jsme si jednu z nejsmutnějších kapitol tohoto období, holokaust, připomněli již v lednu. L. Mazurková
PIŠKVORKOVÝ TURNAJ Někteří žáci druhého stupně se zúčastňují turnaje v piškvorkách. Tuto akci má na starost paní učitelka Teichmannová a na začátku každého dni si všichni zúčastnění vyzvednou kartičku, na které mají 2 jména svých dnešních soupeřů. Každý zápas se hraje na 2 vítězná kola, a protože je tento turnaj v průběhu nikdo nemůže stoprocentně vědět, kdo vyhraje. Roman Skřípek, 7. B
Na tomto čísle Beznázevníku se podíleli: Jolana Zemanová a Simona Břemková z 9. B a jejich spolužáci Nathaly Al-Awa z 9. A a její spolužáci Barbora Smyčková a Roman Skřípek z 7. A a 7. B a jejich spolužáci
Pod vedením Mgr. L. Mazurkové a Mgr. L. Návratové
