barevnosti památek na poãátku 21. století

K barevnosti památek na poãátku 21. století Václav GIRSA, Miloslav HANZL Obr. 1. Úchvatn˘ pohled do „kamenného mofie“ stfie‰ní krajiny bretaÀského mûsta Dinan pfiesvûdãivû dokládá klíãov˘ v˘znam materiální a barevné celistvosti pro zachování integrity historického milieu. S ohledem k absenci soudob˘ch, kontrastních intervencí v historickém prostfiedí je zároveÀ svûdectvím závidûníhodné úcty k zdûdûn˘m hodnotám. (Foto Václav Girsa, záfií 2004) Obr. 2. Malebn˘ pohled na stfiechy starobylého portugalského mûsta Mértola. Je-li v kontextu s dan˘mi regionálními tradicemi uchována ãistota elementárních forem a charakteristická úspornost materiálového rejstfiíku (jedin˘m materiálem krytiny je zde prejz, jedin˘m zpÛsobem úpravy povrchu omítek je pfiebílení a podobnû), zfietelnû vyvstává dÛleÏitost kaÏdé, i té velmi subtilní souãásti ‰ir‰ího souboru a jeho klíãová pozice: Detail je prostfiedkem uchování integrity celku. Detail se stává základní jednotkou estetiky celé urbanistické struktury. (Foto Václav Girsa, kvûten 1996) Obr. 3. PÛvabná partie z nitra portugalského mûsta Tavira se vzácnû, do v‰ech podrobností dochovan˘mi typick˘mi rysy a silnû pÛsobivou atmosférou. Autentick˘ kolorit je v˘znamnou souãástí národní a regionální kultury. PodmiÀuje pfiitaÏlivost místa. NepodceÀujme vefiejnost, neboÈ ona tyto vlastnosti podvûdomû v mnoha pfiípadech velmi citlivû vnímá. (Foto Václav Girsa, kvûten 1996)

Barevnost solitérní stavby, souboru domÛ, ‰ir‰ího urbanistického celku i rozpt˘lené zástavby v krajinû je tím, co spoluvytváfií optick˘ vjem na‰eho Ïivotního prostoru. Barevnost nás provází trvale, intenzivnû na nás pÛsobí pfii kaÏdém na‰em pohybu, atakuje nás ze v‰ech úhlÛ. ProtoÏe souhrn barev, jejich odstínÛ i kombinací, umocÀovan˘ch ãi tlumen˘ch promûnlivostí svûteln˘ch podmínek, podstatnou mûrou ovlivÀuje vnímání trojrozmûrného díla, a tedy více neÏ spoluurãuje charakter Ïivotního prostfiedí, zcela zásadnû determinuje jeho atmosféru. V˘razné promûny vzhledu na‰ich historick˘ch mûst i památek zaznamenané v posledních desetiletích nelze pfiehlédnout. Nekultivovaná pfiebarvenost na‰ich historick˘ch souborÛ je stále zmnoÏována dal‰ími kreacemi uvnitfi historického organismu i v jeho okolí (barvou „humanizovaná“ sídli‰tû, pfiebarvování fasád staré zástavby, nevkus k˘ãovité barevnosti nov˘ch obytn˘ch satelitÛ ve stylu takzvaného podnikatelského baroka, posun ke kfiiklavé barevnosti u souãasné tvorby). To v‰e se propojuje a umocÀuje celkovou neklidnost a rozháranost na‰eho Ïivotního prostfiedí. Pfiiznejme si otevfienû, Ïe monumentální, celistv˘, optickou stabilitou charakteristick˘, harmonicky pÛsobící obraz na‰ich historick˘ch souborÛ – tak, jak zÛstal ve znaãné mífie zachován aÏ do poloviny minulého století – byl jiÏ z velké ãásti ztracen.1 Historické prostfiedí je postupnû ochuzováno o urãující subtilní vlastnosti, bez nichÏ podle na‰eho soudu Ïádné staré dílo nemÛÏe existovat: vûrohodnost, dÛstojnost, malebnost, monumentálnost. Postupnû zanikají dÛleÏité znaky harmonické celistvosti obrazu historického prostfiedí, které lze charakterizovat souhrnnû abstraktními, ale v˘stiÏn˘mi pojmy: milieu historického prostfiedí ãi genius loci.2 Ztráta tûchto atributÛ pfiedstavuje váÏné ohroÏení památek. Banálními renovacemi zkarikované památky, zbavené „aureoly“ jedineãnosti (odli‰ení od bûÏné stavební produkce), u vût‰ích souborÛ zbavené dÛstojné vizuální koexistence, mohou jen obtíÏnû probouzet pozitivní emoce, kladn˘ vztah vefiejnosti k památkám, iniciovat ãi trvale uchovávat siln˘ obecn˘ zájem na ochranû historického dûdictví. Souãasná situace a znepokojení nad perspektivou dal‰ího v˘voje nutí k pfiem˘‰lení o mnoh˘ch aspektech daného tématu, byÈ se pfiíãiny tohoto stavu nacházejí do znaãné míry mimo rámec památkové péãe. Pfiesto je ale zapotfiebí kritické sebereflexe a hledání moÏností nápravy nejdfiíve uvnitfi oboru.

216

1 Malebn˘ obraz na‰ich mûst a vesnic, nezasaÏen˘ plo‰nou devastací a dochovan˘ je‰tû do 50., nûkde aÏ do 70. let 20. století vãetnû charakteristické atmosféry, je uloÏen v pamûti dfiíve narozen˘ch, na dobov˘ch fotografiích a star˘ch filmov˘ch zábûrech. V paletû rÛznorodû om‰el˘ch, nejãastûji mûkce odstupÀovan˘ch zemit˘ch odstínÛ, snad jako pozÛstatek návykÛ monochromních barevností ãi úprav je‰tû z konce 19. století nám pfiipomíná, k jak v˘razn˘m a bohuÏel negativním promûnám do‰lo v obrazu na‰ich historick˘ch mûst za relativnû krátké období jedné, dvou generací. Tento pohled je o to více skliãující pfii konfrontaci s pÛsobivou atmosférou historick˘ch sídel fiady zemí západní Evropy – Itálie, ·panûlska, Francie, Portugalska ãi Anglie – udrÏovan˘ch stále s úctou k bohatství historického stavebního fondu, vãetnû samozfiejmé (pro nás ‰okující) péãe o zachování neopakovatelného koloritu, odpovídajícího stalet˘m kulturním tradicím daného regionu. 2 Na vizuální roztfií‰tûnosti historick˘ch souborÛ se podepsalo nejen pfiebarvování fasád, rozsah transformací památek, ale zásadnû téÏ rozbití tradiãnû mnohem jednolitûj‰ího obrazu stfie‰ní krajiny atakem nevhodn˘ch materiálÛ – jako dÛsledek znám˘ch problémÛ s dostupností kvalitní pálené kr ytiny v 80. letech 20. století. Ov‰em místo cílevûdomého smûfiování k nápravû vûcí dochází po roce 1989 kvÛli velmi roz‰ífiené benevolenci a nekoncepãnosti pfiíslu‰n˘ch úfiadÛ k dal‰ím ‰kodám, podporovan˘m náporem nepfieberného mnoÏství nevhodn˘ch v˘robkÛ stfie‰ní krytiny.

Zprávy památkové péãe / roãník 65 / 2005 / ãíslo 3 / M AT E R I Á L I E , S T U D I E | Vá c l a v G I R S A , M i l o s l a v H A N Z L / K b a r e v n o s t i p a m á t e k n a p o ã á t k u 2 1 . s t o l e t í

2 3


217

Promûnlivost v˘razu na‰ich památek v ãase dokládají v˘sledky prÛzkumÛ, stále roz‰ifiovaná, doplÀovaná a upfiesÀovaná poznání. Proces poznávání, obohacovan˘ nov˘mi metodami, technick˘mi moÏnostmi i zuÏitkováním dlouholet˘ch zku‰eností se bezesporu vyvíjí ve prospûch hlub‰í znalosti památek. Volba barevnosti historické fasády na základû v˘sledkÛ prÛzkumÛ je jistû z hlediska metodického nezpochybnitelná. Tato obecná klauzule v‰ak na první pohled nezobrazuje v‰echna úskalí, nebezpeãí a problémy. Neinformuje o tom, jak˘ bude v˘sledek konkrétní obnovy, jaké bude mít ‰ir‰í dopady úprava jednotlivé stavby, byÈ provedená na základû kvalitních prÛzkumÛ a leckdy dobfie my‰leného zámûru. Dovolte proto poukázat na nûkteré dÛleÏité aspekty obnovy barevnosti památek i na nedostatky souãasné praxe. Poznatky nejsou jen souhrnnou kritickou reflexí v˘sledkÛ ãinnosti tûch druh˘ch. Vycházejí v mnohém pfiedev‰ím z vlastních zku‰eností, omylÛ i proher, nashromáÏdûn˘ch za dlouhé období pÛsobení v oboru. Velmi opomíjenou souãástí péãe o historick˘ stavební fond je systematická ochrana tradiãní barevné celistvosti urbanistick˘ch struktur. Charakteristické r ysy historick˘ch sídel spoluvytváfiel po staletí dlouhodobû zaÏit˘ a regionálními specifiky diferencovan˘ kolorit, vznikající propojen˘m pÛsobením znaãnû omezeného, byÈ v ãetn˘ch valérech stále obohacovaného a v ãase jemnû promûnlivého barevného rejstfiíku, vymezovaného aÏ do nové doby pfiedev‰ím v˘luãn˘m pouÏíváním tradiãních stavebních postupÛ a odpovídajících materiálÛ. Jde-li nám o uchování harmonického pÛsobení jakéhokoliv památkového souboru, zejména pak na‰ich mûst a vesnic, musíme chránit jeho typické rysy, které podmiÀují uchování autentické atmosféry – to znamená i jeho charakteristick˘ kolorit.3 Zab˘váme-li se barevností památek, není moÏné soustfiedit pozornost pouze na urãení odstínu nátûrové hmoty pro úpravu hlavního prÛãelí, coÏ se v praxi stává velmi ãasto. Barevn˘ obraz spoluurãují ve‰keré souãásti památky, nejen pohledovû exponované fasády, ale i odvrácené stûny a ‰títy, komíny, kamenné prvky, v˘zdoba, okna a dvefie, krytina, klempífiské detaily a podobnû. Navíc nezapomínejme, Ïe souãástí barevného obrazu historického stavebního fondu je i u‰lechtilá barevnost pfiírodních materiálÛ, kamene, pálené hlíny, dfieva ãi slámy.

218

Obr. 4. ·tramberk (okres Nov˘ Jiãín). Skliãující pohled do nitra mûstské památkové rezervace: Úplná fragmentarizace stfie‰ní krajiny, pfiebarvenost fasád, neorganické stavební úpravy historick˘ch domÛ a intervence pauperitní zástavby do bezprostfiedního okolí ãi pfiímo do nitra historické struktury. Jedná se v‰ak pouze o jeden z ãetn˘ch pfiíkladÛ, dokládající hloubku v‰eobecné pokleslosti a neblahé dÛsledky Ïiveln˘ch transformací na‰ich historick˘ch mûst a vesnic. V návaznosti na období totality intenzivnû pokraãuje vymazávání regionálních kulturních rysÛ se zánikem integrity historického prostfiedí. Je‰tû stále nám nedochází, Ïe banalizace historick˘ch sídel, zbavující historické prostfiedí rysÛ jedineãnosti a místního koloritu, bude bezpochyby hlavním dÛvodem postupné ztráty pfiitaÏlivosti na‰ich mûst i vesnic a oslabování turistického zájmu o nû pro nedostateãnou atraktivitu? (Foto Václav Girsa, 2003)

3 Viz pozn. 2. 4 Lákav˘ vzor pro vtíravou pfiebarvenost poskytují na‰im stavebníkÛm nevkusné pfiedlohy úprav zejména ze sousedního Rakouska a Nûmecka, podporované úspû‰nou aktivitou ãetn˘ch v˘robcÛ fasádních nátûrov˘ch hmot, ktefií se pfiedhánûjí v inovaci nabídky v˘robního programu podle módních poÏadavkÛ trhu. 5 Prakticky aÏ do 19. století byla zednická práce pfied pfiedáním dal‰ím profesím (‰tukatérÛm, malífiÛm) zpravidla zavr‰ena tím, Ïe fasáda byla opatfiena scelujícím nátûrem paãoku. Praxe s aplikací vápenného líãka jako neutrálního sjednocujícího podkladu pro fi-


Problematika barevnosti památek se net˘ká pouze povrchu, tenké slupky naná‰ené vrstvy barevného nátûru a obnova barevnosti není rozhodnû nic nepodstatného, okrajového – jak obãas sl˘cháme. DÛleÏitost tohoto tématu b˘vá mnohdy bagatelizována i v odborn˘ch kruzích – s odkazem na pomyslné nezasahování do podstaty památky, údajnou reverzibilitu a moÏnost korekce nevydafiené úpravy pfii dal‰ím opakování obnovy v blízké budoucnosti. Jsou to v‰ak, jak vypl˘vá z dlouhodobé praxe, pouze m˘ty. Znaãnû roz‰ífiené jsou laické úpravy fasád, kde urãuje barevnost historické stavby nezku‰en˘ ãi sebevûdom˘ vlastník, ale právû tak mohou mít stejn˘ v˘sledek obdobné úpravy realizované podle návrhu zcela nepouãeného projektanta nebo nekompetentního památkáfie: v˘bûr barev a jejich kombinací je v mnoha pfiípadech ovlivÀován pouze vkusem jednotlivce, na základû subjektivního hodnocení líbivosti barev, obsaÏen˘ch v témûfi neomezené nabídce odstínÛ soudob˘ch fasádních nátûrÛ. Laik ãasto poÏaduje, aby se fasáda jeho domu barevností za kaÏdou cenu co nejvíce odli‰ila od sousedních objektÛ, byÈ k tomu není jedin˘ vûcn˘ dÛvod a poÏadavek je v rozporu s nálezovou situací. Pominout tuto kategorii nemÛÏeme. V praxi je velmi silnû zastoupena, a to i v prostfiedí mûstsk˘ch památkov˘ch rezervací ãi v památkov˘ch zónách. Navíc je tento pfiístup zpravidla spojen s fiadou dal‰ích necitliv˘ch úprav a nevhodn˘ch zásahÛ do historické struktury. Dokládá pfiíli‰nou liberalizaci pomûrÛ, nedostatek fiádu vûcí, benevolenci úfiadÛ a je provázen obtíÏností vymáhání nápravy.4 U sloÏitûj‰ích ãi rostl˘ch stavebních organismÛ, kde je na prÛãelí zachována komplikovanûj‰í stratigrafie postupn˘ch slohov˘ch úprav, dochází nezfiídka k chybné interpretaci historické barevnosti jednotliv˘ch prezentaãních fází. DÛvodem mÛÏe b˘t torzálnost nálezÛ, nepfiehlednost situace, ale také nedostateãn˘ prÛzkum, pfiípadnû umocnûn˘ nezku‰eností jeho zpracovatele pfii vyhodnocení nálezové situace. V praxi ãasto dochází k úpravám s nevûrohodn˘mi, ãasovû nesoubûÏn˘mi kombinacemi barev (prolínání více podob do jednoho obrazu) nebo s pfiíli‰n˘m dom˘‰lením fie‰ení na základû analogií. K chybn˘m interpretacím a nevûrohodn˘m úpravám fasád patfií napfiíklad také ãasté pouÏívání bílé barvy v pfiípadech, kdy se nejedná o doloÏen˘ originální odstín fasády, ale o pÛvodní podbílení líce omítky, tedy závûreãn˘ podklad vytvofien˘ pfied provedením finální barevnosti.5 Velmi roz‰ífien˘m jevem je ignorování ‰ir‰ích historick˘ch i vizuálních souvislostí, které se podstatnû podílejí na pfiebarveném v˘razu historického prostfiedí. Pfii fie‰ení úpravy exteriéru jednotlivého domu, kter˘ je souãástí rostlého mûstského organismu, totiÏ zpravidla není zohlednûn vztah fie‰eného objektu k sousedním budovám ãi k okolí, v nûmÏ je památka, a tedy i fie‰ená fasáda zasazena. Tak se na základû nezfiídka i velmi fundovan˘ch prÛzkumÛ obnoví jedna z „nejvhodnûj‰ích“ (nebo spí‰e vizuálnû nejatraktivnûj‰ích) variant star‰ího, doloÏeného slohového barevného fie‰ení. Je pfiitom zcela opomíjen fakt, Ïe odkrytá a znovu obnovená barevnost na jednom domû byla ve své dobû (respektive v kaÏdém slohovém období) vÏdy v urãit˘ch nuancích sladûná s barevností okolní zástavby, coÏ v‰ak dnes není reálné (napfiíklad proto, Ïe vedlej‰í zástavba mezitím pro‰la dal‰ími slohov˘mi transformacemi a ãetn˘mi pfiestavbami). V jedné uliãní frontû tak vzniká ve své podstatû zcela nahodilá barevná mozaika, seskládaná v lep‰ím pfiípadû sice z prÛzkumem ovûfien˘ch kombinací, ale vytrhan˘ch ad hoc z pfiirozené posloupnosti v˘voje celku.6 Místo v minulosti vÏdy barevnû mnohem spojitûj‰ího a harmonicky pÛsobícího souboru (onen dobov˘ kolorit) vzniká barevnû roztfií‰tûn˘, nesourod˘ obraz, vzbuzující navíc zcela myln˘ dojem o historickém stavu souboru staveb a poskytující obecnû velmi zavádûjící informaci o zpÛsobu a mífie pouÏívání barevnosti v minul˘ch dobách. Provedení vûrohodné obnovy je v dne‰ní dobû ztíÏeno sloÏit˘mi podmínkami, zejména realizaãními, a pfiíli‰ ‰irokou nabídkou materiálÛ. Ve velkém rozsahu se na památkách pouÏívají nevhodné technologie a materiály nátûrov˘ch systémÛ (sloÏením, barevností ãi zpÛsobem aplikace). Vzorníky v˘robcÛ soudob˘ch nátûrov˘ch hmot sice obsahují nepfieberné mnoÏství barev a odstupÀovan˘ch valérÛ, vût‰inou se ale jedná o syntetické odstíny, v nuancích neodpovídající historické barevnosti. Pfiesnost reprodukce nalezeného barevného fie‰ení ovlivÀují i dal‰í neopominutelné skuteãnosti: na jedné stranû stojí prÛkaznost konkrétních nálezÛ objeveného barevného fie‰ení, ov‰em na stranû druhé (která hraje konec koncÛ vÏdy klíãovou roli) jsou reálné moÏnosti obnovy vybrané a prÛzkumem ztvrzené prezentaãní podoby v podmínkách konkrétní situace. Úspû‰nost je vÏdy limitována schopností jednotlivcÛ docílit pfiesné reprodukce stavu na základû zji‰tûn˘ch poznatkÛ.

Obr. 5. Jeden z mnoha bûÏn˘ch pfiíkladÛ zcela nekultivované pfiestavby historické budovy, situované v zástavbû Karlína v Praze 8. (Foto Václav Girsa, listopad 2004) Obr. 6. Hradec Králové. Ukázka necitliv˘ch renovaãních úprav s nevûrohodnou barevností historick˘ch fasád v centru mûstské památkové rezervace, velmi roz‰ífien˘ch v na‰ich historick˘ch sídlech. (Foto Václav Girsa, listopad 2004)

nální pojednání fasády je zaznamenána opakovanû v archivních dokumentech a doloÏena mnoÏstvím prÛzkumÛ. 6 V pfiípadû dosud neponiãen˘ch památek s existencí bohaté stratigrafie vrstven˘ch barevn˘ch kombinací se dochovaná ãetnost prezentaãních podob ãi jejich zlomkÛ stane nezfiídka podpÛrn˘m argumentem pro v˘bûr naprosto libovolné varianty barevného fie‰ení, respektive pro v˘bûr takové úpravy, která nejlépe vyhovuje vkusu stavebníka. Fasáda je pak osekána aÏ na zdivo, aniÏ by se hlavní pozornost soustfiedila na záchranu dÛleÏit˘ch dokladÛ v˘voje stavby, s obnovou poslední hodnotné celistvé historické úpravy.

5 6


219

Obr. 7. âesk˘ Krumlov, námûstí Svornosti ãp. 3. Brutální úprava soklové ãásti boãní fasády s pfiezírav˘m ignorováním hodnotného autentického detailu. Zábûr z nedávno dokonãené celkové pfiestavby cenného mû‰Èanského domu s mimofiádnû nevkusnou renovací jeho exteriéru. (Foto Václav Girsa, 2005) Obr. 8. Probo‰tsk˘ kostel Pov˘‰ení sv. KfiíÏe v Litomy‰li. Jeden z pfiíli‰ ãast˘ch pfiíkladÛ velmi necitlivé obnovy exteriéru památky. Úprava dokonãená v souvislosti s celkovou transformací klá‰terních zahrad vykazuje celou fiadu elementárních nedostatkÛ (srovnání omítek a jejich tvrdé pÛsobení totálním pfiebílením, chybná volba typu krytiny s nevhodn˘mi detaily, ochuzení o fiadu do té doby existujících historick˘ch prvkÛ, nevkusnû rustikální pojednání pÛvodnû omítané ohradní zdi, módní pfiebarvení brány a podobnû). Provedení necitlivé renovace je o to víc zaráÏející, Ïe se t˘ká velmi exponované a v˘znamné sakrální památky, navíc situované v prostfiedí mûst-

7

ské památkové rezervace a památky zapsané v Seznamu pfiírodního

8

a kulturního dûdictví UNESCO. (Foto Václav Girsa, 2002)

Tím, Ïe se zpravidla nesprávnû vybírají odstíny z rejstfiíku novodob˘ch nátûrov˘ch hmot (a velmi ãasto bez vazby na nálezy na fasádû), navíc jen podle malého vzorku, vyti‰tûného na papífie, se znaãnû zvy‰uje pravdûpodobnost, Ïe se odstín úplnû nevydafií, ãi dokonce zásadnû odli‰í od prÛzkumem objevené, pfii opravû jiÏ zakryté ãi zniãené originální pfiedlohy. Pfii v˘bûru barev, byÈ je k dispozici podrobn˘ prÛzkum, dochází ãasto k subjektivním korekcím ve volbû odstínÛ. Typické je napfiíklad korigování doloÏené sytosti v˘bûrem pfiíli‰ svûtl˘ch tónÛ (zaleknutí se barevnosti originální pfiedlohy), vybírání doplÀkové barvy ze stejné ‰kály odstínÛ (napfiíklad svûtlej‰í; pÛvodnû bíl˘ doplnûk k zelené je volen s nádechem zelené, k ãervené s nádechem rÛÏové), nereflektování zmûn barev pÛsobením stáfií a podobnû. Neuspokojiv˘ v˘sledek reprodukce „pÛvodního“ barevného fie‰ení ãasto vypl˘vá z podcenûní nároãnosti finální úpravy památky, ale i z nedostateãné zku‰enosti tûch, ktefií barvy vybírají. Práce s barvami vyÏaduje znaãné znalosti, ale pfiedev‰ím vlohy pro barevné cítûní i praktické zku‰enosti.7 Odklon od vzhledu originální pfiedlohy je nezfiídka zpÛsoben nejen nesprávnou volbou odstínÛ, ahistorick˘m zpÛsobem aplikace barev ãi jejich nevhodn˘m sloÏením, ale velmi ãasto pfiedev‰ím absolutním pfiehlíÏením podkladu, nezohlednûním v˘znamu a úlohy historick˘ch omítek, kamene a dal‰ích materiálÛ. Opomíjí se skuteãnost, Ïe vûrohodn˘ v˘sledek není dán jen odstínem fasádního nátûru, jeho vlastnostmi, zpÛsobem aplikace, ale také optick˘m spolupÛsobením struktury podkladu. Povrch historick˘ch omítek, jak jej známe v ãetn˘ch variacích a pouÏívan˘ch kombinacích (dan˘ch sloÏením, strukturou materiálu a zpÛsobem modelace hmoty pfii fiemeslném zpracování podle slohové a regionální pfiíslu‰nosti), je jedním z podstatn˘ch komponentÛ, urãujících v ‰ir‰ích souvislostech vûrohodn˘ v˘raz architektonického díla. Jinak se uplatÀuje barevn˘ nátûr na dokonale utaÏeném povrchu, jinak na strukturovaném povrchu hrub‰ích, letmo házen˘ch ãi strhávan˘ch omítek. Pro správné vnímání barevnosti i celkov˘ dojem jsou dÛleÏité i velmi subtilní a zdánlivû nepodstatné detaily, napfiíklad jemné nuance povrchové textury (míra zvlnûní líce, stopy utahování povrchu dfievem ãi Ïelezem, uplatnûní zrnitosti omítek podle sloÏení materiálu a zpÛsobu modelace, tahy zednické ‰tûtky a dal‰í). Autentick˘ historick˘ materiál má vÏdy nezastupitelnou hodnotu, byÈ by byl po‰kozen˘ ãi zachovan˘ pouze v torzech. Proto je dÛleÏitá ohleduplnost k originální materii, projevená vyvinutím zodpovûdného úsilí o záchranu dochovan˘ch omítek. Historické omítky se v‰ak stále ve velkém rozsahu otloukají, velmi ãasto naprosto zbyteãnû, s nenahraditelnou ztrátou dÛleÏit˘ch informací a bez odpovídající náhrady vûrnou reprodukcí. VÏdy bychom mûli smûfiovat k provedení ohleduplné opravy se zachováním maxima dochovan˘ch historick˘ch materiálÛ, a to vãetnû pozÛstatkÛ souvrství vápenn˘ch nátûrÛ.8 PoÏadavek uplatnûní tradiãních materiálÛ, technologií a fiemesln˘ch postupÛ pfii o‰etfiení omítek (i pfii jejich doplÀování) je velmi dÛleÏit˘ i pro docílení kompatibility doplÀkÛ s pÛvodním stavem, která zároveÀ zaji‰Èuje soubûÏnost a u‰lechtilost procesu stárnutí nov˘ch materiálÛ.9 Sebelépe zvolená ba-

220

7 ZpÛsob v˘bûru odpovídajících barevn˘ch odstínÛ je pomûrnû nároãn˘ a nelze jej podceÀovat. V pfiípadû nutnosti korekce vzhledu fasády (prÛãelí je pfiekryto nevhodnou novodobou úpravou) je nezbytné zpracování pfiedrestaurátorského a materiálového prÛzkumu k orientaãnímu zji‰tûní existence star‰ích prezentaãních úprav a k získání dal‰ích dÛleÏit˘ch informací (rozsah úprav, fyzick˘ stav) vãetnû pfiedstavy o nároãnosti úkolu a problémech, které bude nutno fie‰it. Podle vyhodnocení poãáteãních zji‰tûní by mûly b˘t prÛzkumy následnû roz‰ífieny tak, aby bylo moÏné zodpovûdnû stanovit pojetí opravy i zpÛsob prezentace a zapracovat tyto aspekty do projektové dokumentace. DÛleÏité nejsou jen úkoly zab˘vající se vzhledem památky, ale pfiedev‰ím její ochrana. Podstatnou roli v této fázi tvofií promy‰lení zpÛsobu záchrany maxima originálních omítek i jejich povrchÛ a podobnû. Pokud není moÏné úplné zpfiístupnûní celé plochy fasády, mûla by b˘t dÛleÏitá závûreãná rozhodnutí ponechána aÏ na dobu pfied zahájením realizace, kdy se podrobnû prohlédne zpfiístupnûná plocha a potvrdí se ãi upfiesní


pfiedpokládan˘ postup. Stavebnû restaurátorská ãinnost ob-

r˘ch omítek reálná, ãi zda je skuteãnû nutné odstranit pozÛ-

sahuje mnohé specifické úkoly podle konkrétní situace –

statky star˘ch nátûrÛ kvÛli ztrátû jejich soudrÏnosti, nemÛÏe

konzervaci omítek a jejich fixování, záchranné restaurátor-

b˘t ponecháno na názoru zedníkÛ ãi tûch aktérÛ obnovy (pro-

ské zaji‰tûní zbytkÛ barevností ãi pozÛstatkÛ v˘tvarné v˘zdo-

jektantÛ, památkáfiÛ a dal‰ích), ktefií nemají dostateãné zna-

by, opravy omítek s doplÀováním v chybûjících místech a po-

losti, a zejména potfiebnou praktickou zku‰enost. Ani celková

dobnû.

zchátralost omítek nesmí b˘t dÛvodem k jejich pau‰álnímu

Jedná-li se o fie‰ení s pfiepisem barevnosti ãi obnovou barev-

osekání z celé stavby aÏ na zdivo ãi k drastickému odrhnutí

n˘ch kombinací torzálnû dochované fáze, je nezbytné po ce-

v‰ech star˘ch nátûrÛ. I silnû po‰kozené omítky lze v mnoh˘ch

lou dobu stavební ãinnosti peãlivû chránit urãené zbytky ori-

pfiípadech zachránit, a uchovat tak do budoucna jako v˘-

ginální barevnosti doãasn˘m zakr ytím, a to v oãi‰tûném

znamné historické doklady. Praktické zku‰enosti potvrzují,

stavu bez pfiebílení, neboÈ na závûr akce budou slouÏit k do-

Ïe peãlivû opravené starobylé omítky mají ãasto mnohem

cílení vûrohodné reprodukce barevnosti a kontrole. Pokud

vût‰í trvanlivost neÏ jejich novodobé, zejména technologicky

v˘sledn˘ odstín nepfiipraví restaurátor, ãi následnû nereali-

nepatfiiãné a fiemeslnû odbyté repliky. Pfiedpokladem kvality

zuje finální úpravu jako celek (coÏ by bylo samozfiejmû vÏdy

oprav je pfiíprava omítek pfiímo na stavbû dle technologie sta-

ideální), je moÏné v jednodu‰‰ích pfiípadech postupovat ná-

novené na základû vyhodnocení v˘sledkÛ anal˘zy historic-

sledovnû: Na místû, v konfrontaci s chránûn˘m vzorkem origi-

k˘ch omítek, tedy bez pouÏívání prÛmyslovû vyrábûn˘ch pyt-

nální barevnosti se vybere ze vzorníku firmy, která dodává

lovan˘ch smûsí. Opravy je zapotfiebí provádût s fiemeslnou

vhodné materiály, nûkolik odstínÛ, které se co nejvíce blíÏí

zku‰eností, solidnû, na provlhãen˘ podklad, s maltou pevnû

originálu, nebo se pfiímo pfiipraví namícháním napfiíklad

utaÏenou k okrajÛm dochovan˘ch vrstev, nikoliv s rozmazá-

z temperov˘ch barev. Podle vybran˘ch, prozatím pouze pra-

ním ‰lemu pfies jejich povrch. Kvalita zednické práce musí

covních odstínÛ se pak vyrobí urãité mnoÏství barev pro zku-

b˘t nejen vyÏadována, ale i prÛbûÏnû kontrolována úãinn˘m

Obr. 9. âesk˘ Krumlov, Ostrov ãp. 82. Velmi necitlivá úprava

‰ební vzorky, doplnûné o nûkolik základních barev pro korek-

odborn˘m dohledem. Ten, kdo dává fiemeslníkÛm instrukce,

exteriéru pohledovû exponované památky s ahistorickou kfiik-

ce podle dané situace (napfiíklad bílá, standardní okr, hnûdá

musí b˘t schopen vzít zednické náfiadí do ruky a pfiedvést po-

lavostí fasád. „Disneyland“ v podhradí na pozadí vysoce au-

a dal‰í). S jejich pomocí se domíchávají a upfiesÀují odstíny

Ïadovanou úpravu. Rukopis zpracování omítkov˘ch doplÀkÛ

tentické, monumentální hmoty zámku. (Foto Václav Girsa,

pfiímo na fasádû s moÏností neustálého porovnávání s origi-

musí korespondovat s originálem. Stabilizované zbytky vrs-

2004)

nální pfiedlohou. DÛleÏitá je dostateãná velikost zku‰ebních

tev vápenn˘ch nátûrÛ, byÈ nedochované v celé plo‰e prÛãe-

2

vzorkÛ (2–4 m , pfiípadnû více), moÏnost nezakrytého pohle-

lí, mnohdy staãí pfied finální barevnou úpravou pouze na

du pro posouzení z bliÏ‰ích i dálkov˘ch pohledÛ, vhodné

okrajích jemnû pfiebrousit tak, aby pfiíli‰ ostfie nevystupovaly

umístûní zku‰ební plochy s ohledem k svûteln˘m podmín-

hrany. Pfii následné aplikaci opakovan˘ch vápenn˘ch nátûrÛ,

9 Také dodateãnû pekovan˘ povrch starobylé omítky není ne-

kám, pfiiãemÏ posuzování je reálné aÏ po fiádném vyschnutí.

nepfiíli‰ hust˘ch a nepfiíli‰ barevnû jednolit˘ch (v pfiíslu‰n˘ch

zbytné vÏdy pfiekr˘vat novou vrstvou omítky. V nûkter˘ch pfií-

DÛleÏité je také aplikovat vzorky na definitivní podklad. Pfii

barevn˘ch odstínech a odpovídající technikou) dojde k dosta-

padech staãí ‰etrné dotmelení pekÛ. Obzvlá‰tû neÏádoucí je

kombinaci více barevností je nutné vzorky nasazovat v tako-

teãnému optickému scelení celé plochy, pfiiãemÏ vûrohodn˘

úprava s celkov˘m pfie‰tukováním a uhlazením líce nepûk-

vém rozsahu a s takov˘m umístûním, aby zkou‰ky skuteãnû

vzhled zÛstává zachován. Tato úprava uchovává ãitelnost ori-

n˘m a ahistorick˘m pfiefilcováním, které zpravidla rozmazá-

splnily svÛj úãel (napfiíklad pojednat vût‰í ãást okenní pas-

ginálního stavu s moÏností rozli‰ení pÛvodního a doplÀova-

ním povrchu vypraskaného ‰tuku pouze doãasnû zamaskuje

par ty s nasazením barvy na základní plochu do vûrohodné

ného materiálu. Pfii celkovém vnímání zÛstává pfiirozená

odbytou fiemeslnou práci. Roz‰ifiující se v˘skyt ahistorick˘ch

pozice s bezprostfiední návazností na barevnost paspar ty

strukturální i barevná Ïivost fasády. Postupem ãasu dochází

povrchov˘ch úprav je dán také skuteãností, Ïe se z nezna-

a podobnû). Teprve po docílení odpovídajících valérÛ se pfie-

k plo‰né erozi, místy se sm˘váním vrchních nátûrÛ a s obna-

losti ãi pro pohodlnost stále více pouÏívají zcela nevhodné

pí‰ou barvy na podklad, podle kterého se odstíny pfiipraví

Ïováním star‰ích vrstev, vãetnû neopakovatelného efektu

nástroje a fiemeslné pomÛcky (napfiíklad filcová a polystyre-

v poÏadovaném mnoÏství pro definitivní úpravu celé fasády.

transparentního optického prolínání barev, které je signifi-

nová hladítka). Neschopnost docílení odpovídajících materiá-

V oboru erudovan˘ v˘robce tradiãních vápenn˘ch nátûrov˘ch

kantním znakem pfiirozeného stárnutí rostl˘ch památek.

lov˘ch a fiemeslnû rukopisn˘ch parametrÛ pfii v˘robû omítek

hmot tento postup nejen vítá, ale navíc sám i iniciuje, neboÈ

V tom pfiedev‰ím spatfiujeme estetiku kouzla stárnutí. Zcela

a malt vypl˘vá téÏ z faktu, Ïe pfiíprava materiálu (pfiidavaãská

má eminentní zájem na kvalitû a vûrohodnosti v˘sledku.

pfiirozená Ïivost solidnû provedené ohleduplné odborné

práce) je dnes – na rozdíl od dob minul˘ch – svûfiována tûm

8 Prezentace povrchu omítek se zbytky vápenn˘ch nátûrÛ ne-

opravy ãi restaurátorské obnovy fasády b˘vá bohuÏel obãas

nejménû kvalifikovan˘m. Na základû empirie po generace

mÛÏe b˘t z hlediska památkového ani vizuálního závadou,

i z vlastních fiad kritizována pro „neÏádoucí umûlou fleka-

zdokonalovaná a pfiejímaná znalost technologick˘ch fines pfii

naopak. Dokládá existenci celého prÛfiezu historického sou-

tost“, a to paradoxnû místo podpory v tûch situacích, kdy se

pfiípravû materiálu je dnes velmi ãasto suplována pfiená‰e-

vrství a pÛsobí zcela pfiirozenû v návaznosti na ãast˘ zpÛsob,

kolem nás pfiímo geometrickou fiadou mnoÏí pfiípady zcela

ním zodpovûdnosti na v˘robce prÛmyslov˘ch smûsí (bez-

jak byly i v minulosti opakovanû provádûny opravy. Pro tento

necitliv˘ch a památkovou podstatu zniãujících brutálních re-

my‰lenkovitû mechanická pfiíprava materiálu, v lep‰ím pfií-

pfiístup je typické právû zachování vrstevnatosti. Zpevnûn˘,

novací. Je zfiejmé, Ïe kaÏdodenní kontakt se sterilními, ahis-

padû podle technologick˘ch listÛ ãi návodu na obalu),

lokálnû opraven˘ povrch není v mnoh˘ch pfiípadech zapotfiebí

toricky dokonale vyhlazen˘mi a barevnû nesprávnû vyrovna-

pfiiãemÏ nahodile stanoven˘ nadmûrn˘ podíl pfiidávaného ce-

scelovat celoplo‰n˘m pfiekr yvem (napfiíklad zcela nevhod-

n˘mi fasádami stavafisky renovovan˘ch památek dovede

mentu slouÏí pro posílení subjektivního pocitu trvanlivosti

n˘m pfiepûnováním ãi tenkou vrstvou nové omítky), jeÏ nebu-

dokonale otupit vnímání nejen nedostateãnû pozorn˘ch laic-

úpravy (to, co je tvrdé, pfiece vydrÏí), bez ohledu na dÛsledky.

de mít stejnû del‰í trvanlivost. Pfiedpokládá to ale velkou po-

k˘ch divákÛ, ale i mnoh˘ch odborníkÛ. Na tento jev preg-

Zcela nesmyslné je nastavování omítek cementem pro vnitfi-

zornost vûnovanou záchranû v‰ech historick˘ch materiálÛ

nantnû poukázal i nedávno publikovan˘ pfiíspûvek restaurá-

ní úpravy v interiérech stavby.

(napfiíklad zpevÀování omítek vápennou vodou, injektáÏ,

tora Mar tina PAVALY: Falzum na hradãanském námûstí?

podtmelování a jiné) a solidnímu provedení omítkov˘ch

(Zprávy památkové péãe 62, 2002, ã. 3, s. 70), v obhajobû

oprav. Rozhodnutí o tom, zdali je záchrana po‰kozen˘ch sta-

restaurování exteriéru Toskánského paláce v Praze.


221

Obr. 10. Praha 2, rotunda sv. Longina. Detail kontaktu (konfliktu)

10

omítan˘ch ploch a struktury románského fiádkového zdiva i odpudi-

11

vá prezentace torza portálu, fie‰eného s lajdáckou nahodilostí. Domi-

12

nantním, tedy hlavní pozornost upoutávajícím prvkem není vzácná architektura, ale „potrhaná silueta plechovitého obalu“, opticky nekorespondujícího s památkou. Tato úprava svûdãí o nejen o velmi nízké odborné úrovni aktérÛ, nepochopitelné je ale také její akcepto-

revnost mÛÏe b˘t z hlediska vûrohodnosti v˘sledného pÛsobení památky eliminována, znaãnû zkreslena ãi totálnû popfiena, je-li v rozporu s originálem aplikována na povrch do latí srovnan˘ch, dokonale vyhlazen˘ch nov˘ch, ãi dokonce na pfiestûrkované plochy prÛmyslov˘ch omítek. Nesmíme také zapomínat, Ïe aplikaci novodob˘ch nátûrov˘ch systémÛ pfiedchází zpravidla penetrování podkladu. Tyto technologie prakticky nenávratnû niãí historické omítky a souvrství star‰ích nátûrÛ. Nelze také oãekávat znaky pfiirozeného stárnutí, dochází-li pfii postupném sm˘vání byÈ správnû zvolené barevnosti a vhodného materiálu nátûrové vrstvy k obnaÏování jednolité sterilní textury ‰edé sanaãní ãi jiné prÛmyslovû vyrábûné omítky.10 PrÛmyslové omítky navíc vÏdy postrádají takzvanou kostru, kterou u historick˘ch omítek tvofií hrub‰í frakce plniva. PouÏívání sanaãních omítek, které je pro památky ve vût‰inû pfiípadÛ naprosto nevhodné, mívá tragické dÛsledky.11 Nezfiídka dochází k dal‰ím závaÏn˘m chybám pfii úpravû prÛãelí. Pfiipomenout lze napfiíklad dodateãné natírání ve hmotû probarvovan˘ch ãi u‰lechtil˘ch omítek nebo diletantské renovace sgrafitové v˘zdoby, kdy je namísto citlivého restaurování zvolena metoda pfietírání povrchu s vybarvováním líce u‰lechtilé úpravy fasádními barvami.12 Pfii stanovení koncepce obnovy se pfiehlíÏí nutnost zohlednûní v˘chozího stavu, stáfií a vizuální úlohy ve‰ker˘ch prvkÛ, které tvofií celkov˘ obraz. âast˘m jevem, kter˘ provází obnovu fasád, je nedostateãné rozmy‰lení a vyrovnání se s nároky na celistvou prezentaci. Opomíjí se nutnost usilovat vÏdy o docílení kultivovaného vzhledu celku. V˘sledky souãasné praxe nezfiídka odráÏejí legislativnû zakotven˘ velmi rozporupln˘ a setrvale nesprávn˘ pfiístup k památkám, v nûmÏ je striktnû odli‰ována stavební podstata jako vûc ménû hodnotná (mÛÏe s ní zacházet libovolná stavební firma, a to i zcela nezku‰ená) od prvkÛ majících povahu umûleckého díla ãi umûleckofiemesln˘ charakter (jejichÏ o‰etfiení vyÏaduje úãast restaurátorÛ, tedy specifickou odbornost, stvrzenou pfiíslu‰n˘mi licencemi). Neblahé dÛsledky této praxe jsou v‰eobecnû známé, byÈ nedostateãnû vefiejnû diskutované. Navíc stále chybí vyvození odpovídající úãinné nápravy. Znovu a znovu se stává, Ïe je na fasádû kvalifikovanû a nákladnû restaurována cenná v˘tvarná v˘zdoba, av‰ak zbylé ãásti fasády jsou renovovány bez zváÏení vztahu k restaurovanému dílu a poniãeny bûÏn˘m stavafisk˘m postupem. DÛleÏité je rozmy‰lení zpÛsobu uplatnûní kamenn˘ch prvkÛ, por tálÛ, v˘zdoby, truhláfisk˘ch v˘robkÛ v rámci syntetické prezentace památky – architektonického díla.13 Pfii úvahách o pojetí úpravy jednotlivostí by mûla b˘t zohlednûna potfieba celistvého, vyváÏeného pÛsobení objektu, vycházející z komplexního vyhodnocení v˘voje stavby a jejích souãástí.

222

vání pfiíslu‰n˘mi úfiady. (Foto Václav Girsa, 2004) Obr. 11. Praha 2, rotunda sv. Longina. Kouzlo stfiídání novosti s kouzlem stáfií? Nedávná, zcela nevhodná úprava exteriéru vzácné památky, kde je dÛstojné pÛsobení architektury zcela eliminováno kontrastním zv˘raznûním omítan˘ch ploch, pojednan˘ch bezmy‰lenkovitû záfiivou renovací, a jejich agresivním, nahodile fie‰en˘m orámováním na abradovaném podkladu vzácného románského zdiva. (Foto Václav Girsa, 2004)

Obr. 12. Praha 1, Malostranské námûstí, Profesní dÛm. Pfiíklad typické stereotypní renovaãní úpravy, kde se vzhled omítek záfiivou renovací vrací k dobû vzniku, oproti úpravû kamenného ostûní, u kterého je naopak tvrdou patinací (zaãernûním) zdÛrazÀována starobylost. Na snímku je téÏ patrná neschopnost pfiirozeného stárnutí úpravy omítek cca deset let po provedení nátûrÛ. (Stékání ‰píny po fasádû nelze povaÏovat za patinu.) (Foto Václav Girsa, 2004)


10 PrÛmyslovû vyrábûné omítky se pfied rokem 1989

ho a trvanlivûj‰ího fie‰ení. Navíc se jedná o úpravy zby-

Obr. 13. Praha 1, Staré Mûsto, chrám Panny Marie SnûÏné. Prove-

prakticky nevyskytovaly, a tedy pfii opravách památek ne-

teãnû nákladné a velmi problematické pfiedev‰ím proto,

dením primitivistické úpravy se svítivou renovací omítek na jedné

pouÏívaly. Tento fenomén je spojen s novou dobou, je dÛ-

Ïe jsou nezfiídka kvÛli aplikaci sanaãních omítek zcela

stranû (zdÛraznûní novosti) a zpatinováním kamenn˘ch ãlánkÛ na

sledkem fungování trÏních mechanismÛ s obohacením

zbyteãnû obûtovány cenné omítky historické. Absurdní

stranû druhé (zdÛraznûní starobylosti) vznikla z jedné z dominant-

nabídky nov˘ch materiálÛ a s inovací technologií neustále

jsou takové pfiípady, kdy je sanaãními omítkami opatfien

ních praÏsk˘ch památek neakceptovatelná karikatura. Nahodil˘m

se rozvíjejícího stavebnictví. Velmi negativní dÛsledky ne-

povrch celé fasády historického objektu (viz napfiíklad ne-

zdÛrazÀováním odli‰n˘ch materiálÛ do‰lo k úplnému roztfií‰tûní

uváÏené aplikace prÛmyslov˘ch omítek v památkové péãi,

dávné úpravy exteriéru zámku v Roztokách u Prahy) ãi fie-

vzhledu a k popfiení vzne‰ené dÛstojnosti mimofiádnû v˘znamné pa-

provázené absencí dfiíve bûÏn˘ch fiemesln˘ch návykÛ

‰ena oprava exteriéru nebo interiéru staveb, postiÏen˘ch

mátky. Touto úpravou, pokud nedojde k nápravû, je zapoãat cyklus

a zruãností, se projeví se v‰í hrozivostí aÏ po del‰í dobû.

masivním promáãením pfii katastrofálních záplavách.

znovu a znovu opakovan˘ch banálních renovací. Velmi skliãující

11 PouÏívání sanaãních omítek, vyrábûn˘ch v rÛzn˘ch

12 Pfiímo otfiesn˘m zpÛsobem byla v nedávné dobû,

perspektiva. (Foto Václav Girsa, 2005)

modifikacích, je ve vût‰inû pfiípadÛ na památkov˘ch ob-

v rámci celkové necitlivé pfiestavby „opravena“ fasáda b˘-

Obr. 14. Zámek Rundale (Loty‰sko). Detail úpravy prÛãelí zámku

jektech nejen neúãinné, ale i zásadnû ‰kodlivé s ohle-

valého hotelu U mûsta Vídnû na Latránu v âeském Krum-

po obnovû barevnosti. Volba bílého nátûru vychází z chybné interpre-

dem k vnitfiní hydrofobizaci materiálu a jeho strukturální

lovû s neuvûfiitelnû diletantskou prezentací sgrafitové v˘-

tace nálezÛ, neboÈ nesprávnû hodnotí scelující nalíãení vápnem jako

sterilitû. Opomíjíme ãi pfiehlíÏíme, Ïe aplikace sanaãních

zdoby na hlavním prÛãelí, kde byl rozvrh psaníãkového

první prezentaãní vrstvu. Viz v˘sledky aktuálního restaurátorského

omítek v Ïádném pfiípadû nefie‰í problém odstranûní vzlí-

sgrafita s ornamentálními doplÀky kompletnû „vymalo-

prÛzkumu, provádûného Milo‰em Gavendou v roce 2002. (Foto

nající vlhkosti zdiva, jak se v praxi mylnû pfiedpokládá.

ván“ svûtlou fasádní barvou.

Václav Girsa, 2003)

Sanaãní omítka pouze doãasnû maskuje vnûj‰í viditelné

13 Viz také Milo‰ SOLA¤: Nûkolik poznámek o stavebnû

Obr. 15. âesk˘ Krumlov, Radniãní ãp. 27 a 25. Pfii poslední opravû

projevy zavlhnutí konstrukce (jedná se tedy o estetické

historick˘ch prÛzkumech ve vztahu k obnovû fasád, in:

prÛãelí byly v maximální mífie respektovány dochované historické

hledisko), a tak jen oddaluje provedení skuteãnû úãinné-

Zprávy památkové péãe 61, 2001, ã. 6, s. 179.

omítky i charakteristické detaily, vãetnû citlivû opraven˘ch okenních v˘plní, ponechan˘ch v líci fasády. Typické nepravidelnosti mûkce mo-

13

14

16

17

15

delované plochy prÛãelí, pfiirozená Ïivost textury kombinovan˘ch povrchov˘ch úprav omítek, opraven˘ch odpovídajícím rukopisem, dokládají zodpovûdn˘ pfiístup i fiemesln˘ um. Obû fasády si i po obnovû uchovaly svébytn˘ kolorit a pfii celkovém vnímání signalizují vûrohodnost úpravy. (Foto Václav Girsa, 2005) Obr. 16. KfiiÏanov (okres Îìár nad Sázavou), farní kostel sv. Václava. Jeden pfiíklad z mnoha diletantsk˘ch renovací starobyl˘ch památek: nevhodná krytina, sterilita nov˘ch, celkovû pfiebílen˘ch omítek, brutální prezentace obnaÏen˘ch kamenn˘ch ãlánkÛ, pfiipomínající spí‰e úpravu z chatové kolonie, obklady soklu z fiezan˘ch kamenn˘ch desek, tvrdû lemovan˘ch plechem, celá fiada utilitárních stavafisk˘ch detailÛ a podobnû. Kouzlo starobylosti bylo nahrazeno obrazem, kter˘ odráÏí pouze sebevûdomí, p˘chu nepouãen˘ch z docílení stabilizace a „upraveného“ vzhledu. (Foto Václav Girsa, 2005) Obr. 23. Pfiíklad úplného rozpadu sanaãní omítky, nevhodnû pouÏité na zavlhlé zdivo soklové partie, vãetnû rozpadu zdiva po nûkolika letech od opravy. (Foto Václav Girsa, 2002)


223

Obr. 18, 21. Uchování stratigrafie vrstven˘ch nátûrÛ je dÛleÏité nejen pro zachování dÛleÏitého historického pramene, ale i pro moÏnost vûrohodné restaurátorské obnovy v budoucnosti. (Foto archiv GIRSA AT) Obr. 19. âesk˘ Krumlov, státní hrad a zámek. Restaurování jiÏního prÛãelí Horního hradu. Detail omítkové pasparty gotického okna po restaurování. Absolutní nenahraditelnost hmotné substance originálu, nenapodobitelnost jeho formálního ztvárnûní i starobylého vzhledu je snad dostateãn˘m dÛvodem preferování ohleduplnosti a konzervaãního pfiístupu. Rysy jedineãnosti, neopakovatelné svébytnosti, byÈ v rÛzn˘ch polohách a rozsahu, v‰ak v sobû skr˘vá kaÏdá památka. KaÏdá památka by proto také mûla b˘t udrÏována s nejvy‰‰í ohleduplností. (Foto Václav Girsa, 2003) Obr. 20. Detail historické omítky s efektem transparentního prolínání postupnû sm˘van˘ch vápenn˘ch nátûrÛ je signifikantní pro neponiãené památky a dokládá u‰lechtil˘ vzhled pfiirozeného procesu stárnutí. (Foto archiv GIRSA AT)

14 Skliãující dojmy vzbuzuje napfiíklad velmi nedÛstojná úprava exteriéru klá‰tera Porta coeli v Pfiedklá‰tûfií u Ti‰nova, zejména kostela a konventu, kde jsou v pfiíkrém rozporu s hodnotou archaické památky fasády pokr yty komplexnû nevhodnou novodobou omítkou. Ta je navíc zv˘raznûna sterilním bíl˘m nátûrem, s nahodil˘m vztahem renovovan˘ch ploch ke kamennému ãlánkování (zfiejmû podle pfiedstav a vkusu zedníkÛ), coÏ vyvolává silnû nesourod˘ dojem zejména v kontextu se znaãnû om‰el˘mi ãi torzálnû dochovan˘mi architektonick˘mi prvky. Skvûlé v˘sledky nedávného restau-

18

rování proslulého západního por tálu (restaurátofii Jan Bradna,

19

Zlatica Dobo‰ová, památková spolupráce Zdenûk Vácha) snad budou pobídkou a v˘znamn˘m podnûtem k revidování nepfiijatelného stavu dÛstojnou prezentací této unikátní památky jako celku. 15 Pro objasnûní problematiky nesourodosti mÛÏe poslouÏit celá

Nezfiídka je nutné fie‰it problematiku slohového prolínání. Musíme posoudit dodateãné úpravy a doplÀky a zváÏit, co je v rozporu s hodnotou památky a co lze akceptovat jako pfiirozenou souãást v˘vojové posloupnosti. Je zapotfiebí vypofiádat se s rÛznorod˘m technick˘m stavem (a kontrastním vzhledem) jednotliv˘ch prvkÛ, vypl˘vajícím z rÛzného stáfií ãi odli‰n˘ch vlastností, dan˘ch materiálovou rozmanitostí z hlediska zapojení v celkovém obraze. Typick˘m produktem nezvládnutí tûchto problémÛ jsou pfiípady se schizofrenick˘mi kontrasty: na jedné stranû se napfiíklad vrací podoba ãásti fasády k dobû vzniku (renovace barevnosti omítek), na druhé stranû je plo‰nou „patinací“ zv˘raznûno stáfií kamenn˘ch prvkÛ a v˘zdoby.14 Problematické jsou úpravy fasád, „obohacené“ analytick˘mi prÛniky, vystavujícími bez souvislostí a v˘tvarného zvládnutí na odiv fragmenty odkryt˘ch star‰ích prvkÛ, nezfiídka pfiipomínající nalepen˘ plakát s otrhan˘mi cáry okrajÛ.15 Znaãnû roz‰ífien˘m ne‰varem a extrémem v pfiístupu je rezignace na komplexní vizuální finalizaci opravované fasády a ponechání nedokonãeného, fragmentárního díla osudu – pomyslnému pÛsobení povûtrnosti, které má zahladit stopy zásahu, av‰ak zpravidla vÏdy se míjí úãinkem. Jedním ze závaÏn˘ch nedostatkÛ souãasnosti je apriorní usilování o zmûnu vzhledu památky za kaÏdou cenu. V praxi je bohuÏel málokdy shledán stávající vzhled památky za akceptovateln˘ a dochovaná barevnost za hodnou respektování, opravy ãi alespoÀ pfiesného pfiepisu. Zpravidla je automaticky usilováno o zmûnu stavu, coÏ je zásadní chyba zejména v tûch pfiípadech, kdy se jedná o trvanlivé, esteticky uspokojivé ãi zaÏité neutrální fie‰ení, nebo dokonce o cennou historickou úpravu. Návyk pfiehlíÏet kvality dochované podoby bohuÏel v˘raznû postihuje i vysoce hodnotné a dnes jiÏ vzácné fasády, dochované s barevnou prezentací pÛvodem je‰tû z 19. století. Návyk nerespektovat kvality dochovaného vzhledu v˘raznû ochuzuje a esteticky devalvuje pfiedev‰ím vysoce hodnotné a dosud znaãnû autentické památky (sakrální stavby, areály hradÛ a zámkÛ).16 V tûchto pfiípadech s ohledem k rozsáhlosti obnovy probíhají práce vÏdy

224

fiada konkrétních akcí, instruktivnû napfiíklad realizace z nedávno publikované stati Petra PAVELCE: K restaurování sgrafit na fasádû domu ãp. 36 v Prachaticích (Zprávy památkové péãe 63, 2003, ã. 6, s. 422). Díky peãlivosti autora, kter˘ soustfiedil fotodokumentaci postupu prací, je na snímcích starého a nového stavu prÛãelí domu dobfie patrné v‰e. Stav památky pfied úpravou (i jeho vzhled), stav v dobû odkrytí jistû velmi hodnotné sgrafitové úpravy a s odbouráváním zdiva pfiízemí i stav po restaurování a provedení ostatních stavebních úprav. Nechceme jakkoliv zpochybÀovat jistû erudovanou prÛzkumnou i fundovanou restaurátorskou ãinnost Tomá‰e Skofiepy a Jifiího Ma‰ka. Jde nyní o nûco jiného. Klademe si otázku, proã nebylo – kromû jistû velmi zásluÏné záchrany unikátní v˘zdoby a kvalitního restaurátorského poãinu – docíleno celistvého, vûrohodného v˘razu fasády jako celku? S ohledem k nedomy‰lené renovaãní úpravû základní plochy fasády pÛsobí restaurované sgrafito, pfiedsazené na vykonzolované stûnû prvního patra, jako dodateãnû instalovan˘ transfer. V˘sledn˘ obraz zcela postrádá ono celistvé pojetí, ve kterém jsou ve‰keré souãásti organicky propojeny v jeden pfiesvûdãiv˘, dÛstojn˘ celek. Jde-li o tak komorní fasádu, kde podstata nároãnosti spoãívala v restaurování sgrafit, jistû by nebylo nepfiekonatelné s úãastí restaurátora dofie‰it kontextuálnû i zb˘vající relativnû jiÏ malé plochy fasády v pfiízemí i v nástavbû druhého patra.


20 21


225

Obr. 22. âesk˘ Krumlov, Radniãní 29. Maximální zachování star‰ích prezentaãních vrstev a péãe vûnovaná záchranû historick˘ch omítek s restaurátorskou obnovou barevnosti z konce 19. století pomáhá uchovat pfiirozen˘ vzhled udrÏované památky. Realizovaná obnova se nejvíce pfiibliÏuje zpÛsobu, jak˘m bylo o fasády star˘ch domÛ v minulosti peãováno. ProtoÏe dfiíve bûÏnû zaÏitá ohleduplnost a hospodárnost je dnes nûãím v˘jimeãn˘m, stejnû tak jako je dnes obtíÏnû dosaÏiteln˘ rutinní fiemesln˘ fortel zedníkÛ a malífiÛ, vyÏaduje docílení podobného v˘sledku v souãasné dobû mimofiádnou péãi s úãastí specializovan˘ch fiemesln˘ch kapacit a restaurátorÛ. Podrobnûji k této akci viz Zprávy památkové péãe 62, 2002, ã. 8. (Foto Václav Girsa, 2003)

16 Jako pamûtníci se tûÏko mÛÏeme smífiit pfiedev‰ím se zniãující diletantskou renovací hradní vûÏe brány zámku v Blatné. Do stejné kategorie lze zafiadit i uhlazenou renovaci Nov˘ch HradÛ, rekonstrukci sgrafitové v˘zdoby zámku v Pardubicích, exteriér zámku v Náchodû (zde navíc se stfiechami pokryt˘mi bonsk˘m ‰indelem, krytinou zcela degradující vzhled památky), nepochopitelné zmûny zaÏitého obrazu hradu Bouzova, sterilní obnovu exteriéru kostela

22

sv. Jana Nepomuckého na Hradãanech, smutnû pitoreskní renovaci exteriéru vzácného kostela sv. Mikulá‰e v Horní Stropnici, zdánlivû ne‰kodné nabílení vûÏe královského Kfiivoklátu, celkové zaãernûní Pra‰né brány v Praze, bizarní úpravu ‰títÛ vûÏe starobylého hradu

postupnû, po etapách, a tudíÏ je dÛleÏité také respektování potfieby optické a technologické kompatibility dílãích úprav v del‰ím ãasovém horizontu. Nutnost korektivního fie‰ení barevnosti je jistû v mnoha pfiípadech na místû, zejména je-li zapotfiebí napravit zásadnû chybná novodobá fie‰ení, odbytou stavafiskou úpravu, fie‰it opravu fasády, která je esteticky ãi fyzicky znehodnocená nesprávnou technologií (napfiíklad disperzními nátûry). Rozhodnû v‰ak není v pofiádku, dochází-li opakovanû bûhem relativnû krátké doby 15–20 let vÏdy k úplné zmûnû vzhledu fasády, a to na základû prÛzkumÛ a s posvûcením pfiíslu‰n˘ch úfiadÛ, pfiiãemÏ nezfiídka kaÏdá nová úprava zbaví památku dal‰í ãásti originality a kaÏdá nová renovace je ménû pfiijatelná z hlediska vztahu k materiální podstatû, z hlediska fiemeslného provedení, technologie, barevnosti, a tedy i v˘sledného dojmu. Z v˘‰e uveden˘ch nedostatkÛ, problémÛ a obtíÏností (metodick˘ch, technologick˘ch, finanãních i ryze praktick˘ch) vypl˘vá, na jak tenkém ledû a v jak zaãarovaném kruhu se pohybujeme. Pfiiznejme si otevfienû, zdali jsme schopni shodnout se alespoÀ na nûkolika konkrétních pozitivních pfiípadech obnovy barevnosti a zdali je památková péãe spokojena se souãasn˘m stavem. Kolik oprav mÛÏeme v jasné shodû posvûtit a dát pfiíkladem ze v‰ech hodnotících hledisek?17 Tím se dostáváme k otázkám, které jsou zejména v poslední dobû v odborn˘ch kruzích ãasto diskutované: zda památky renovovat a znovu a znovu obnovovat se záfiivou novostí, nebo stávající podobu zachovat, konzervovat a trvale udrÏovat? Univerzální recept samozfiejmû neexistuje. V‰e se odvíjí od konkrétní situace a správného stanovení pojetí v návaznosti na specifika konkrétní akce. Av‰ak podle v˘sledkÛ a z rÛzn˘ch hledisek mívá vÏdy nejvíce slabin právû tvrdá renovace. Renovaãní úpravy fasád historick˘ch staveb jsou obhajovány s poukazováním na kontinuitu zpÛsobu, jak˘m se s fasádou a její barevností nakládalo v minulosti. V ‰ir‰ím kontextu je za urãitou devizu povaÏováno neopakovatelné kouzlo stfiídání novosti a stárnutí. Je v‰ak otázkou, zda tato argumentace nemá v mnoha pfiípadech váÏné slabiny. Pfiipustíme-li totiÏ argument poukazující na návaznost pfiirozené kontinuity opakovan˘ch renovací v minulosti, pfiibliÏujeme se velmi blízko k názorÛm nepouãené vefiejnosti ãi fiady nepfiátel zachování památek, ktefií ve snaze po sebeuplatnûní obhajují svÛj necitliv˘ pfiístup odkazem na kontinuitu opakovan˘ch transformací památek v pfiede‰l˘ch dobách. Víme v‰ak, Ïe tento pfiístup je ahistorick˘ a v rozporu se zásadami památkové péãe pro zachování kulturního dûdictví v dochovaném stavu a neztenãené mífie. Problémem je také to,

226

Loket, kontrastní renovaci sgrafit na torzu purkrabského paláce jinak citlivû udrÏovaného hradu Toãníku, znehodnocující obnovu exteriéru proslulého chrámu Panny Marie SnûÏné v Praze ãi obdobnû pojatou úpravu chrámu Nanebevzetí Panny Marie v Ústí nad Labem, zcela popírající dÛstojnost dominantní památky, a podobnû. Seznam necitliv˘ch prezentací by mohl mít mnoho stránek. 17 K nedostatkÛm renovacemi obnovovan˘ch fasád patfií nezfiídka fiemeslná odbytost, technologická nedomy‰lenost, nerespektování technologick˘ch i klimatick˘ch podmínek. Není nic neobvyklého pozorovat práci na fasádách v listopadu i prosinci. Kvalita a trvanlivost tûchto úprav je v mnoh˘ch pfiípadech nedostateãná, coÏ je téÏ v rozporu s potfiebou úzkostlivû hospodárného vyuÏívání vloÏen˘ch finanãních prostfiedkÛ, kter˘ch se na údrÏbu památek stále zoufale nedostává. Tento jev je alarmující a ãásteãnû k nûmu bohuÏel pfiispívá i nepruÏn˘ systém dotací, kter˘ v souãasné dobû je‰tû stále neumoÏÀuje operativní pfievedení nevyãerpan˘ch prostfiedkÛ alespoÀ o jeden rok, s moÏností stihnout práce v potfiebné kvalitû v rámci dal‰í stavební sezóny. Je pfiitom vefiejn˘m tajemstvím, Ïe znaãné mnoÏství památkov˘ch akcí je v kvalitativních parametrech poznamenáno uspûchan˘m dokonãováním ve zcela nevhodn˘ch podmínkách. Po staletí platilo pravidlo, Ïe stavební sezona zaãíná na sv. Josefa a konãí se svátkem sv. Václava. Je logické, Ïe moderní doba smûfiuje k montáÏnímu zpÛsobu kompletace staveb s vyvíjením takov˘ch technologií, které eliminují závislost stavebnictví na pfiírodních podmínkách. Nic proti tomu. Av‰ak v péãi o památky, které jsou existenãnû pfiímo závislé na tradiãním stavitelství, je nutno plnû ctít zákonitosti specifik tradiãní v˘roby, podmiÀující kvalitu realizovan˘ch oprav. Nebo stále je‰tû platí heslo: Poruãíme vûtru, de‰ti?


Obr. 23. Klá‰ter Zlatá Koruna (okres âesk˘ Krumlov), b˘val˘ dÛm opata. V˘sek restaurovaného prÛãelí. Pfii restaurování byla mimofiádná péãe vûnována jak záchranû ve‰ker˘ch historick˘ch omítek, tak dochované stratigrafii prezentaãních podob s mnoÏstvím prolínajících se pozÛstatkÛ nároãné v˘tvarné v˘zdoby. Restaurování umoÏnilo v souladu s nálezovou situací rehabilitovat dÛstojn˘ vzhled archaické památky, aniÏ by neuváÏenû preferovalo jednu ze slohov˘ch úprav formou tvrdé rekonstrukce, pro jejíÏ vûrohodnost navíc nebylo dostatek informací. Ve spodních partiích, v místech absence povrchu omítek ãi tam, kde se jiÏ v˘zdoba nedochovala, byly zakonzervované plochy omítek ponechány v abradovaném stavu a doplÀky pojednány obdobnû neutrální strukturou v návaznosti na charakter okolí. Uplatnûní plastické a barevné retu‰e v tûchto místech bylo regulérním prostfiedkem k podpofiení vizuální integrity celku. UmoÏÀuje soustfiedit pozornost diváka pfiedev‰ím na restaurovan˘ originál a pfiitom nepopírá tajuplnou pÛsobivost vzácné architektury. (Foto Václav Girsa, 2003) Obr. 24. Klá‰ter Zlatá Koruna (okres âesk˘ Krumlov), b˘val˘ dÛm opata. V˘sek nálezové situace pfied restaurováním. Detail fasády s renesanãním sgrafitem v podkladu a ãásteãnû smytou, ale stále ãitelnou

23

24

úpravou barokní pfiemalby s lizénov˘m rozvrhem, aplikované bez nové omítkové vrstvy pfiímo na star‰í sgrafitovou v˘zdobu. (Foto Václav Girsa, 1999)

Ïe vût‰ina renovací usiluje o revokaci star‰ího stavu, nebo obnovu „zaruãenû pÛvodní“ podoby, aniÏ by pfiitom byly reflektovány pozdûj‰í pfiekr yvné prezentace, zejména úpravy z 19. století, ãímÏ je památka zbavována pfiirozené vrstevnatosti. MÛÏeme v tûchto pfiípadech zpûtn˘ch návratÛ vÛbec hovofiit o kontinuitû procesu? Zapomínáme také, a to rozhodnû nelze zastírat, na postupnou, ale neodvratnou ztrátu kontinuity s rutinními, dlouhodobû zaÏit˘mi dovednostmi tradiãní stavební v˘roby (materiály, technologie, fiemesla). Kvalita standardního fiemeslného v˘konu v dfiívûj‰ích dobách je se souãasn˘m stavem neporovnatelná, docílení fiemeslné a technologické kompatibility je velmi obtíÏné, ãi v nûkter˘ch pfiípadech zcela nedosaÏitelné. Za tûchto podmínek se renovace sv˘m provedením stále více vzdalují historick˘m pfiedlohám, ãímÏ jsou památky ochuzovány o svoji autenticitu a téÏ zbavovány hodnovûrného vzhledu. Pozitivní pÛsobení novosti na tvrdû renovovan˘ch památkách je m˘tem.18 Kouzlo pfiirozeného stárnutí je jistû cennou devizou, ale buìme opatrní, v‰ímejme si více toho, co se dûje kolem nás. O u‰lechtilém stárnutí fasád v dne‰ních, zcela odli‰n˘ch podmínkách nemÛÏe b˘t ani fieã. Vût‰inou nic takového, zejména na necitlivû renovaãnû upraven˘ch fasádách, nepozorujeme. Zapomínáme na zmûny Ïivotního prostfiedí, podstatnû odli‰né sloÏení ovzdu‰í i na jiné, velmi intenzivní zdroje zneãi‰tûní. Tento fakt je spolu s chováním bûÏnû pouÏívan˘ch soudob˘ch materiálÛ a technologií pfiíãinou novodob˘ch projevÛ degradace.19 Na necitlivû obnovovan˘ch fasádách se zkrátka Ïádného pfiirozeného a kultivovaného zpatinování nedoãkáme. Na‰ím úkolem a smyslem památkové péãe je usilovat o zachování památek, minimálnû do nich zasahovat, minimálnû mûnit jejich podobu, pokud k tomu ov‰em není pádn˘ konkrétní dÛvod, o jehoÏ závaÏnosti dojde v odborn˘ch kruzích k ‰ir‰í shodû. Tím nejdÛleÏitûj‰ím je zajistit rozmy‰lenou, a pfiedev‰ím kvalifikovanû provedenou ohleduplnou opravu, která v maximální mífie chrání hmotnou podstatu památky, pfiiãemÏ stejn˘ dÛraz je nutné klást na uváÏlivou, dÛstojnou prezentaci. Jistû lze docílit shody v názoru, Ïe fasáda je souãástí památky, a proto by mûl b˘t pfiístup k fie‰ení opravy fasády shodn˘ s pfiístupem k památce jako celku.20 Nezniãená historická barevnost, jejíÏ v˘skyt se postupnû stává vzácnûj‰ím, má plné právo na zachování. Cílem kvalifikované péãe o exteriér památky (konzervace, restaurování, citlivá restaurátorská obnova) je nejen prodluÏovat její trvanlivost, ale pokud moÏno fixovat také její autentick˘ vzhled. PfiíkladÛ úspû‰ného komplexního restaurování s u‰lechtilou prezentací exteriéru památky v mûstském prostfiedí je celá fiada, byÈ v celkovém mûfiítku pfiedstavují jen malé procento. Za zmínku stojí nûkteré realizované v˘znamné akce v historickém

18 PfiipomeÀme si zde napfiíklad v˘stiÏná slova jednoho z uznávan˘ch odborníkÛ: „...Z historického hlediska v‰ak musíme uznat, Ïe existuje zpÛsob, jak fal‰ovat historii, pokud jsou historické doklady takfiíkajíc zbaveny své starobylosti, to jest pokud nutíme materiál, aby znovu nabyl takové svûÏesti, tak ãistého fiezu, takové nápadnosti, Ïe popírá starobylost, jímÏ je svûdectvím.“ (Cesare BRANDI: Teorie restaurování, 1953.) 19 Novû obnovené fasády vût‰inou nestárnou plo‰nû. ZÛstávají relativnû velmi dlouhou dobu nezpatinované, pfiiãemÏ se na minimálnû zmûnûném podkladu v kritick˘ch místech postupnû objevují dílãí stopy za‰pinûní (‰mouhy, stékání z fiíms, za‰pinûní soklu a dal‰í). Ty se na relativnû stabilním podkladu projevují nejdfiíve jako neestetické závady, pozdûji jako váÏnûj‰í technické poruchy. Dfiíve neÏ by mohlo dojít k pfiirozenému zpatinování celku, jak tomu bylo v minulosti, objeví se tu ãi jinde nedostatky zednické práce (puch˘fie, odpadávání omítky pod nátûrem v kritick˘ch místech) a znaãnû neupraven˘ vzhled pak nutí k opakování celkové renovaãní obnovy (zpravidla opût v jiné barevné kombinaci, ãasto také s pouÏitím zcela odli‰n˘ch materiálÛ), aniÏ by se fasáda doãkala dÛstojnû zestárlého stavu. Je to zaãarovan˘ kruh, ze kterého není v˘chodiska. 20 Architektonickou památku bychom mûli vnímat v plné celistvosti jako nenahraditeln˘ historick˘ pramen a hodnotné umûlecké dílo. O‰etfiení památky proto vyÏaduje kvalifikovan˘ pfiístup, podmínûn˘ odbornou erudicí, specifick˘mi teoretick˘mi znalostmi a praktick˘mi zku‰enostmi tûch, ktefií do památky jakkoliv zasahují (tedy restaurátorÛ ãi úzce specializovan˘ch fiemeslníkÛ). Fasáda urãující svojí modelací a barevností hmoty celkové pÛsobení architektury je tedy bezesporu jako celek hodna restaurátorského pfiístupu. O to více a naléhavûji, Ïe svojí setrvalou exponovaností determinuje nejen vûrohodnost obrazu památky samé, ale kvalitu prostfiedí v ‰ir‰ích dimenzích urbánních, jeÏ v˘znamnû dotváfií. Odborné o‰etfiení


227

25

26

27

Obr. 25. Hrad ·vihov (okres Klatovy), pohled do nádvofií vnitfiního hradu. Pfii restaurování severního prÛãelí jiÏního paláce (na snímku vlevo) bylo úzkostlivû dbáno o zachování optického souladu s ostatními partiemi hradu. DÛvodem nebyl pouze respekt k originální situaci, ale i striktní poÏadavek na zachování pÛsobivé atmosféry vzácnû autentické památky (kompatibilita restaurátorsk˘ch zásahÛ, provádûn˘ch postupnû v del‰ím ãasovém horizontu). Povinnost zachovat autentick˘ vzhled památek je na‰ím závazkem vÛãi dal‰ím generacím, neboÈ pfiedev‰ím tento obraz má schopnost nezprostfiedkovanû v nás probouzet to, co nám chybí – siln˘ emotivní vztah k hodnotám minulosti. (Foto Václav Girsa, 2003) Obr. 26. âesk˘ Krumlov, státní hrad a zámek. V˘sek restaurovaného jiÏního prÛãelí Horního hradu. Vysoce hodnotná a mimofiádnû autentická památka vyÏadovala úzkostlivou péãi a pfiísné dodrÏování stanoven˘ch kritérií: nemûnnost vzhledu, maximální péãe vûnovaná záchranû originálních materiálÛ, uplatnûní tradiãních technologií a materiálÛ v pfievaÏující mífie, optické potlaãení doplÀkÛ, distancování se od takov˘ch zásahÛ, které by eliminovaly stopy v˘voje a smûfiovaly bezdÛvodnû k slohové jednotû. Není jedin˘ rozumn˘ dÛvod, proã by tento pfiístup k opravû památky mûl b˘t v praxi pouze nûãím v˘jimeãn˘m. (Foto Václav Girsa, 2004) Obr. 27. âesk˘ Krumlov. Pohled do vnitfiního mûsta z vûÏe Hrádku. Na vzácném snímku, pofiízeném v 80. letech 20. století je‰tû pfied plynofikací zástavby v Radniãní ulici, je kromû jiného patrné, jak intenzivní bylo v minul˘ch dobách zneãi‰tûní ovzdu‰í, pfiestoÏe v té dobû jiÏ byla podstatná ãást historického centra vybavena plynov˘mi kotelnami. Koufi ze stovek lokálních topeni‰È (aÏ do 19. století vytápûn˘ch pfieváÏnû dfievem), zahalující více ménû trvale mûstské prostfiedí, byl hlavním zdrojem intenzivního, rychlého a pfiedev‰ím plo‰nû pÛsobícího pfiirozeného zpatinování fasád domÛ. To v‰e ale je jiÏ minulost. (Foto Václav Girsa, 80. léta 20. století)

228


28

29

jádru Prahy z posledních desetiletí, napfiíklad obnova exteriéru Rudolfina, vizuálnû pfiíznivá restaurátorská obnova fasád Nostického a Toskánského paláce. Dále je nutné ocenit úsilí o zachování nemûnného obrazu exteriéru chrámu sv. Mikulá‰e na Malé Stranû (zejména zvonicové vûÏe), byÈ je v tomto pfiípadû pfii ne zcela ideálnû navazujících postupn˘ch opravách obtíÏné udrÏet technologickou a fiemeslnou kompatibilitu. Kvalitním pfiíkladem je i úprava nádvorních prÛãelí domu ãp. 15 v Melantrichovû ulici v Praze. Stále u‰lechtil˘ v˘raz zÛstal zachován po obnovû prÛãelí na nádvofií Horního hradu fr ˘dlantského ãi po obnovû barevnosti z 19. století nádvorních fasád Horního hradu grab‰tejnského a podobnû. Je zfiejmé, Ïe v tûchto pfiípadech bude mít dal‰í péãe (místo opakovan˘ch renovací s v˘raznou promûnou vzhledu) opût charakter odbornû provedeného opakovaného restaurátorského zásahu. Nemûlo by b˘t pochyb, Ïe uchovávat autentiãnost, a tedy i autentick˘ vzhled na‰ich památek je smyslem oboru. Rekonzervace ãi kvalifikovaná fiemeslná oprava pod dohledem a za spoluúãasti restaurátorÛ zároveÀ do urãité míry pfiedstavuje bariéru proti neuváÏen˘m renovacím v budoucnu. Z aktuálních akcí stojí také za zmínku uplatnûní konzervaãního pfiístupu pfii rozsahem ojedinûlém plo‰ném restaurování vzácnû autentického jiÏního a západního prÛãelí Horního hradu ãeskokrumlovského zámku,21 dokonãeném v roce 2004, koncepãnû navazující na star‰í konzervaãní opravy fasád hradu Bezdûzu, Grab‰tejna, Fr˘dlantu a dal‰ích.22 Na tûchto pfiípadech je zcela evidentní, Ïe jedinou správnou cestu následné údrÏby pfiedstavuje opakování promy‰leného odborného konzervaãního zásahu se stejn˘m zadáním (kontinuita rekonzervaãních zásahÛ). Celková obnova star‰í barevnosti, provázená rozsáhlej‰ími stavebními úpravami, je a jistû stále bude legitimní metodou v tûch pfiípadech, kdy trvanlivost originálního materiálu pfiekroãila svÛj zenit a stavebnû-technick˘ stav památky vyÏaduje radikálnûj‰í rekonstrukãní pfiístup pro její záchranu. I v tûchto pfiípadech lze docílit uspokojiv˘ch v˘sledkÛ, bude-li obnovû pfiedcházet odpovídající prÛzkumná ãinnost a kvalitní projektová pfiíprava zohledÀující komplexní problematiku s celistvou, fiemeslnû a esteticky kvalitní realizací s pfievaÏujícím uplatnûním tradiãních technologií, kde bude nasazení a vûrohodné, kultivované provedení vãetnû skloubení barevnosti docíleno spoluprací s odborn˘mi kapacitami zku‰en˘ch restaurátorÛ. Budeli v˘sledek splÀovat poÏadované odborné parametry, mûla by i v tûchto pfiípadech mít dal‰í péãe více ménû rekonzervaãní charakter. Mnohem vût‰í míry uznání by mûly dojít udrÏovací opravy u esteticky a památkovû vyhovujících fasád, s uplatnûním konzervace a s retu‰emi v místû oprav, opût ve spolupráci s tûmi odborníky, ktefií jsou ‰koleni pro práci s barevností, pfiiãemÏ v˘raznou pozornost si zaslouÏí dochovaná prezentaãní podoba pÛvodem z 19. i poãátkÛ 20. století.23 Zásadnû dÛleÏitá je ochrana a intenzivní odborná péãe o stále se zuÏující soubor dosud nezniãen˘ch, vysoce autentick˘ch památek, jimiÏ jsou zejména na‰e hrady a zámky ãi sakrální architektura, neboÈ jejich nezastupitelná v˘povûdní hodnota, umûleckohistorické i architektonické kvality vãetnû vysoké míry autenticity umocÀují (s ohledem k lavinovitému roz‰ífiení celkov˘ch transformací památek, provázen˘ch znaãn˘m úbytkem hodnotového potenciálu) jejich v˘znam.24

Obr. 28. Praha 1, Hradãany, Toskánsk˘ palác. Pfiíklad restaurátorské obnovy exteriéru v˘znamné památky. V˘sek hlavního prÛãelí. (Foto Václav Girsa, 2005) Obr. 29. Praha 1, Hradãany, Toskánsk˘ palác. Pfiíklad restaurátorské obnovy exteriéru v˘znamné památky. Celkov˘ pohled. (Foto Václav Girsa, 2005)

hodnotného v˘tvarného díla (obrazu, nástûnné malby, sochafiského díla) také nesvûfiíme libovÛli diletantÛ. TûÏko bychom se smífiili se zniãujícím pfiemalováváním obrazÛ namísto jejich citlivého restaurování. Stále setrval˘ stav s neãinn˘m tolerováním zasahování nezku‰en˘ch a nepouãen˘ch do podstaty na‰ich vzácn˘ch památek je‰tû neznamená, Ïe se s tímto jevem musíme bezpodmíneãnû smífiit a pfiijmout ho jako neovlivnitelnou danost. 21 O restaurování jiÏního prÛãelí Horního hradu, dokonãeném v sezonû 2004, se pfiipravuje k publikaci samostatná odborná informace pro ãasopis Zprávy památkové péãe. 22 Viz napfiíklad: Zprávy památkové péãe 54, 1994, ã. 4; Zprávy památkové péãe 55, 1995, ã. 8; Zprávy památkové péãe 57, 1997, ã. 4; tamtéÏ, ã. 9–10; Zprávy památkové péãe 61, 2001, ã. 8, 9; Zprávy památkové péãe 62, 2002, ã. 8; Zprávy památkové péãe 63, 2003, ã. 3, 6. 23 Viz také kapitola Zásady obnovy a typy prezentace historické struktur y v nedávno vydané metodické publikaci NPÚ (Václav GIRSA, Josef HOLEâEK, Pavel JERIE, Dagmar MICHOINOVÁ: Pfiedprojektová pfiíprava a projektová dokumentace v procesu péãe o stavební památky, Praha 2004) nebo Václav GIRSA, Josef HOLEâEK: Metodick˘ materiál pro obnovu plá‰ÈÛ na území památkov˘ch rezervací a památkov˘ch zón, Praha 2001.


229

V souãasné situaci je velmi obtíÏné docílit okamÏitou nápravu stejnû tak jako získat podporu a zaujetí k ‰irokému konsenzu, kter˘ musí pfiekroãit hranice oboru. Je v‰ak zapotfiebí diskutovat o této problematice, reflektovat kvalitní pfiíklady a postupy i otevfienû kriticky hodnotit akce nevydafiené (zejména ty, které jsou naprosto zbyteãnû odbyté). Fundovaná diskuse umoÏní docílit vût‰í míry názorové shody a zobecnûní (vãetnû zhodnocení v˘voje v teoretické rovinû za poslední desetiletí) pfii hledání v˘chodisek ze souãasné situace. PovaÏujeme proto za dÛleÏité závûrem formulovat k tématu nûkolik nejpodstatnûj‰ích zásad, které by mûly b˘t podle na‰eho soudu zahrnuty i do pfiipravovaného metodického materiálu: – Velmi naléhav˘m úkolem je redukovat renovaãní zpÛsob obnovy památek a prosazovat kategorii úzkostlivû chránící hmotnou podstatu památek a stabilizující jejich dochovan˘ vzhled, pfiiãemÏ dÛraz je nutno klást na celistvou a dÛstojnou prezentaci architektury jako umûleckého díla. – Zcela nedílnou souãástí obnovy barevnosti památek je pfiísná ochrana historick˘ch omítek vãetnû pozÛstatkÛ stratigrafie dochovan˘ch vrstev stejnû tak jako péãe o ve‰keré souãásti exteriéru stavby. – Je nutné projevovat vy‰‰í ohleduplnost a rozmysl pfii zmûnách stavu, zejména mnohem vût‰í respekt k monochromní barevnosti 19. století. – Velmi aktuální je potfieba vyhodnocení zásadní nevhodnosti prÛmyslov˘ch omítek, a zejména ‰kodlivosti omítek sanaãních a striktní distancování památkové péãe od jejich pouÏívání, pfiiãemÏ by se tento úkol mûl stát dÛleÏit˘m zadáním pfiedev‰ím pro technologickou laboratofi NPÚ. – Pfii péãi o vysoce autentické památky, zejména hrady, zámky a sakrální architekturu, je dÛleÏité aplikovat v˘hradnû konzervaãní a restaurátorskou metodu. – Pfii úpravách exteriérÛ ve‰ker˘ch památek je nezbytné klást dÛraz na odbornost, spolupráci a v‰estrannou pfiipravenost (prÛzkumy, uváÏlivá koncepãní rozhodnutí, prosazování úãasti restaurátorÛ pfii obnovû fasád, úãast zku‰en˘ch firem, schopn˘ch reprodukce tradiãních v˘robních a fiemesln˘ch postupÛ a podobnû). Je dÛleÏité uplatÀovat a vyÏadovat osobní zodpovûdnost za v˘sledky realizací. Zastavení trendu nevkusné a ahistorické barevné rozháranosti obrazu na‰ich historick˘ch mûst a cílevûdomá péãe o zachování neponiãen˘ch hodnot s hledáním moÏností nápravy je hektick˘m úkolem, pfiesahujícím oblast památkové péãe, na nûmÏ se v‰ak obor musí aktivnû podílet. V tomto ohledu je bezesporu velmi dÛleÏitá osvûta, jak uvnitfi oboru, tak smûrem k ‰ir‰í vefiejnosti. Naléhavost úãinné podpory pro opûtovnou obnovu historického milieu na‰ich památek je trvale vysoce aktuální, neboÈ kvality historického prostfiedí a jeho vypovídací schopnost byly a pfiedev‰ím stále jsou zbyteãnû eliminovány nedomy‰lenou odbornou aktivitou ãi tolik roz‰ífienou a setrvale se rozpínající intervencí soudobé banality a necitlivosti.25

230

24 Viz napfiíklad Závûry a doporuãení z Odborné dílny, konané na státním hradu ·vihovû dne 30. kvûtna 2002, in: Zprávy památkové péãe 62, 2002, ã. 5, s. 146, a Prosazujeme v praxi konzervaci omítek vápennou vodou, in: Zprávy památkové péãe 62, 2002, ã. 7, s. 209. 25 Autofii tímto dûkují za cenné podnûty a pfiipomínky k textu Ing. arch. Janu Bártovi, Milo‰i Gavendovi, Pavlu Jeriemu, Ing. Dagmar Michoinové, PhDr. Josefu ·tulcovi, PhDr. Vratislavu Nejedlému. ZároveÀ také dûkuji Ing. arch. Mirjam Skoumalové za poskytnutí skliãujících zábûrÛ aktuálních renovací památek v MPR Îatec.

Text vychází z roz‰ífieného a upraveného pfiíspûvku, pfiedneseného V. Girsou dne 7. prosince 2004 v Národním technickém muzeu v Praze na odborné konferenci Barevnost fasád – prÛzkum, dokumentace a obnova, pofiádané Národním památkov˘m ústavem ve spolupráci s âesk˘m národním komitétem ICOMOS.

Obr. 30, 31. Îatec (okres Louny). Pouze dvû ukázky z mnoha aktuálních pfiíkladÛ barevného fie‰ení fasád v mûstské památkové rezervaci, které dokládají nejen absolutní nerespektování zásad památkové péãe, ale i neuvûfiitelnou hloubku pokleslého vkusu suverénních vlastníkÛ, stejnû tak jako totální nefunkãnost a absenci soudnosti pfiíslu‰n˘ch úfiadÛ. (Foto Mirijam Skoumalová, 2005)

30

31


barevnosti památek na poãátku 21. století

Recommend Documents