22.4.2015
10. přednáška
Makroekonomie I Ing. Jaroslav ŠETEK, Ph.D. Katedra ekonomiky
Název banka – jak vznikl Na konci 13. století vysedával jeden z prvních členů italského rodu Medicejů na dřevěné lavici před svým domem v italské Florencii, pravděpodobně netušil, že bude historiky považován za zakladatele moderního bankovního systému. K jeho dřevěné lavici - italsky banco přicházeli místní podnikatelé a ukládali si u něj přebytky zlata či zlatých mincí, které právě nepotřebovali. Pan Medici je uschoval a podnikateli vydal stvrzenku, která potvrzovala, kolik si uložil. Dnes by toto potvrzení neslo honosná jména jako směnka, dluhopis, pokladniční poukázka, šek apod. Jedná se však v zásadě pouze o slib, o projev důvěry klienta vůči bance a naopak. Pan Medici tyto peníze dále půjčoval ostatním podnikatelům a za své riziko si počítal úroky. Aby měl jistotu, že peníze dostane zpět, měl také tým „specialistů na nátlak", kteří ošetřovali rizika.
Dějiny bankovnictví Dějiny bankovnictví začínají s rozvojem oběhu peněz, kdy se objevují i první „profesionálové", kteří se začínají zabývat půjčováním peněžních prostředků a také jejich směnou. Nejstarší zmínky o existenci směnárníků a peněžníků pocházejí již z Egypta, Babylónie a Asýrie, a to v dobách před naším letopočtem. Ve starém Řecku se vyčlenilo jako speciální zaměstnání zkušebnictví mincí, na což přirozeně navazovala jejich úschova za poplatek a půjčování na úrok. Rozvinuté peněžnictví, včetně používání poukázek znějících na drahé kovy, měl i starověký Řím. Především v městech středověké Itálie, která byla tehdy hlavními obchodními centry celé Evropy, se sbíhají mince různého původu, a tak zkušebníci a směnárníci přijímali vklady a zprostředkovávali platby do jiných měst. Na vlastní účet provozovali zápůjční obchody i nákupy a prodeje zboží. Vznikaly první obchodní společnosti (později tzv. žirové banky) k vzájemnému vypořádávání závazků mezi společníky pomocí převodů v obchodních knihách.
Bankovní systém a centrální banka + Hospodářská politika
Co předcházelo bankovnictví – kontext historie peněz Nejstarší instituce vykazující funkce banky byly pravděpodobně chrámy různých starověkých kultur, které sahají až do 3. tisíciletí před n. l. Vklady tvořilo obilí, domácí zvířata a později drahé kovy ve formě mincí. Je možné, že proces půjčky časově předcházel vzniku peněz.
Komerční bankovnictví Komerční bankovnictví v Anglii začalo u zlatníků, kteří lidem bezpečně ukládali zlato a jiné cennosti. Na základě stvrzenky a po zaplacení poplatku za úschovu dostali vkladatelé zlato zpátky. Stvrzenky začaly později obíhat místo zlata, které setrvávalo v sejfech zlatníků. Ti se začali se svěřeným zlatem věnovat úvěrovým obchodům. Majitelé zlata za to dostávali od zlatníků úrok.
1
22.4.2015
Zásadní zlom v evropském bankovnitví Důležitou roli v evropském bankovnictví sehrála dynastie Rothschildů. Zakladatelem byl Mayer Amsel Rothschild (1744-1812). Zkušenosti ve finančnictví získal u bankovní rodiny Oppenheimerů v Hannoveru. M.A.Rothshild měl pět synů, kteří působili v pěti evropských zemích a tvořili v 19. století důležitou součást tehdejšího finanční světa.
Bankovní systém Jednostupňový Dvoustupňový
Dvoustupňový systém Dvoustupňový bankovní systém je založen na institucionálním oddělení makroekonomické funkce, kterou zabezpečuje centrální banka, a mikroekonomické funkce, která je doménou sítě komerčních bank. Systém je typický pro tržní ekonomiky, kde centrální banka má specifickou roli a to zabezpečování měnové stability.
Proč tento časový horizont Průmyslová revoluce přinesla potřebu většího množství finančních služeb a ústavů. V tomto období nastal rozmach bankovnictví, který celé obor nasměroval k vývoji do jeho dnešní podoby.
Jednostupňový systém Jednostupňový bankovní systém historicky předcházel dvoustupňovým. V jejich rámci neexistovala centrální banka, veškeré bankovní činnosti byly prováděny komerčními bankami. V centrálně plánovaných ekonomikách, centrální banka není oddělena od obchodních bank.
Centrální banka Vznik centrální banky
Funkce centrální banky
2
22.4.2015
Vznik centrální banky Významný mezník ve vývoji bankovnictví je vznik centrálního bankovnictví. Centrální banky měly původně dvě funkce: 1. Vedení účtů pro panovníka (vládu), 2. Úvěrování schodků státní pokladny - státního rozpočtu) Druhá funkce se ovšem často deformovala do podoby „dodávání“ chybějících peněz na krytí výdajů státu.
Centrální bankovnictví v českých zemích (orientačně) Vznik centrálního bankovnictví v českých zemích je spojen s existencí samostatného státu a lze jej tedy spojit se vznikem samostatné Československé republiky v roce 1918. Současně nelze nevzpomenout na jména významných osobností v historii bankovnictví a ekonomiky státu, kterými jsou zejména Alois Rašín, Vilém Pospíšil, Karel Engliš. Tyto významné osobnosti velmi významně ovlivnily nejen vývoj českého bankovního systému, ale následné řešení jejich rozdílných názorů v oblasti ekonomické teorie, kterou bylo možno konfrontovat s reálnými dopady a projevy v ekonomice samostatného českého státu, obohatily i obecné ekonomické poznatky. Základní úlohou nově vznikajícího československého centrálního bankovnictví byla realizace vládního záměru stabilizovat měnu ve složité poválečné ekonomické situaci. Z pohledu institucionálního byla úloha centrální banky nového státu vyřešena zřízením „Bankovního úřadu“, který byl podřízen ministerstvu financí. Výsledkem činnosti této instituce a následně centrální banky bylo dosažení výrazné a dlouhodobé stability československé měny. V dalších letech byla postupně připravována zásadní změna – oddělení vládního vlivu na emisi peněz. Legislativně byl připraven vznik centrální banky a v roce 1926 byla vytvořena Národní banka československá, jako akciová společnost. (zahájila činnost 1. 4. 1926). Nově vytvořené centrální bance byly stanoveny základní úkoly, zejména výhradní právo vydávat bankovky a pečovat o kurz československé měny k měnám zahraničním.
Emisní funkce Je historicky nejstarší Spočívá v emisi hotovostních peněz (bankovek, mincí) na daném území. Je podpořena emisním monopolem, který je považován za prioritní definiční charakteristiku centrální banky
Historie centrálního bankovnictví Centrální banky a centrální bankovnictví vznikalo zejména z potřeb řešení problémů státu či panovníka, a to hlavně v podobě řešení nedostatku potřebných zdrojů na krytí neproduktivních výdajů vznikajících z válečných konfliktů nebo velmi neuváženým používáním státních zdrojů. Druhou příčinou byla i potřeba vedení a správy státních účtů. Centrální banky vznikaly: z existujících obchodních bank tím, že jim byly svěřeny výše uvedené dva úkoly, tedy správa státních účtů a řešení problémů krytí schodků státních financí. Příkladem první centrální banky je švédská centrální banka založená v 17. století (1656) přeměnou soukromé obchodní banky (Rikets Standers Bank). založením nové banky jako banky centrální První centrální bankou vytvořenou jako nová instituce je anglická centrální banka – Bank of England v roce 1694 pro potřeby řešení financování válečných výdajů.
Funkce centrální banky Emisní funkce Funkce vrcholového subjektu měnové politiky Funkce banky bank Regulace a dohled bankovního systému Funkce banky státu – vlády Správce devizových rezerv Funkce reprezentanta vlády v měnové oblasti
Vrcholový subjekt měnové politiky Za cílem cenové stability se jedná se o regulaci: Měnové báze, Měnových agregátů, Úrokových sazeb Měnového kurzu.
3
22.4.2015
Banka bank
1. 2.
3.
Regulace a bankovní dohled Regulace bankovního systému centrální bankou a dohled nad ním jsou jednak funkcí banky bank a jednak souvisejí s výkonem měnové politiky. Ve vyspělých ekonomikách je centrální banka buď jedinou institucí, které reguluje a dohlíží nebo se alespoň regulace a dohledu účastní společně s dalšími institucemi.
Centrální banka vede účty ostatním bankám v dané ekonomice, přijímá od nich vklady, poskytuje úvěry a provádí zúčtování mezi nimi. Vklady bank v centrální bance jsou trojího typu: Povinné úložky v podobě tzv. minimálních rezerv. Prostředky ukládané za účelem umožnění platebních a zúčtovacích operací. Dobrovolné vklady
Banka státu Centrální banka vede účty a provádí některé operace pro vládu, centrální orgány. Mezi hlavní operace, které provádí centrální banka pro vládu patří správa státního dluhu, tj. činnosti spojené s poskytováním a splácením úvěrů státu (vládě, resp. veřejnému sektoru), platbou úroků, emisí pokladničních poukázek a dluhopisů.
Reprezentant vlády v měnové oblasti Centrální banka vystupuje vůči ekonomickým subjektům jako reprezentant státu ve všech otázkách měnové politiky.
Správce devizových rezerv
1. 2. 3.
Centrální banka shromažďuje devizové rezervy státu a operuje s nimi na devizovém trhu. Tyto operace mají tři základní motivy: Zabezpečení devizové likvidity země, Udržování hodnoty devizových rezerv, Ovlivňování úrovně měnového kurzu domácí měny k zahraničním měnám.
Bilance centrální banky Aktiva Pasiva
4
22.4.2015
Aktiva centrální banky Nakoupené cenné papíry Poskytnuté domácí úvěry Úvěry do zahraničí Devizové rezervy Zlaté rezervy Ostatní aktiva
Poskytnuté domácí úvěry Dva základní účely: Zvýšení množství peněz v obchodu Pomoc ohroženým bankám
Devizové rezervy Skládají se z rezerv volně směnitelných měn.
Nakoupené cenné papíry Nákup cenných papírů (státní dluhopisy, pokladniční poukázky) za účelem: zvýšení množství peněz v oběhu snížení úrokové míry.
Úvěry do zahraničí Poskytují se v domácí měně nebo v zahraniční měně, ve druhém případě na úkor devizových rezerv. Jako dlužníci u těchto úvěrů přicházejí v úvahu pouze centrální banky nebo vlády jiných zemí.
Zlaté rezervy Stav zlata ve správě centrální banky, který lze použít pro měnové účely, zejména pro úhradu zahraničních závazků. Oceňování zlata: Zvolenou fixní cenou, která se po určité období nemění, výhodou tohoto způsobu je vyšší stabilita vykazování. Aktuální cenou – vychází z mírných změn cen zlata na jednotlivých trzích.
5
22.4.2015
Ostatní aktiva Hmotný majetek, tzv. pokladna – hotovostní rezervy v provozních bankách centrální banky Pohledávky za odběrateli a třetími osobami, Šeky a jiné hodnoty převzaté k inkasu Náklady a příjmy příštích období.
Hotovostní oběživo Představuje centrální bankou emitované bankovky, popř. i mince, které se nacházejí v rukou nebankovní veřejnosti.
Vklady státu Dočasné převýšení příjmů nad výdaji státního rozpočtu v běžném roce. Dlouhodobé a účelově vázané prostředky a přebytky hospodaření státních rozpočtů z minulých let.
Pasíva centrální banky Hotovostní oběživo Rezervy bank Vklady státu Vklady zahraničních subjektů Kapitál Emitované vlastní cenné papíry
Rezervy bank Čtyři základní rezervy jiných bank v zemi: 1. Povinné minimální rezervy v centrální bance 2. Prostředky ukládané v centrální bance za účelem platebního styku 3. Ostatní vklady v centrální bance 4. Rezervy hotovostních bankovek a mincí ve vlastních pokladnách bank za účelem zabezpečení běžné provozní činnosti klientům.
Vklady zahraničních subjektů Jedná se o prostředky zahraničních subjektů: Centrálních bank Mezinárodního měnového fondu Dalších zahraničních bankovních institucí.
6
22.4.2015
Kapitál Skládá se ze základního kapitálu a rezerv centrální banky. Jeho výše a struktura jsou upravené zákonem.
Ostatní pasíva Veškeré závazky centrální banky: Vůči pracovníkům banky Dodavatelům banky Třetím osobám
Emitované vlastní cenné papíry Mohou být emitovány v domácí i zahraniční měně Emitování v domácí měně se ve vyspělých ekonomikách vyskytuje jen zřídka.
Bilance centrální banky a měnová báze Bilance představuje přehled o stavu bilančních operací centrální banky k určitému datu v ekonomice. Prioritní vypovídací schopnost bilance spočívá v informacích o změně množství peněz v oběhu, a to v podobě měnové báze. Měnová báze (MB) = hotovostní oběživo + rezervy bank MB = CA – DP CA jsou celková aktiva = nakoupené cenné papíry + poskytnuté domácí úvěry + úvěry do zahraničí + devizové rezervy + zlaté rezervy + ostatní aktiva DP jsou „další“ pasíva = pasíva bez měnové báze= vklady státu + vklady zahraničních subjektů + kapitál + emitované vlastní cenné papíry + ostatní pasíva
Aktiva a měnová báze Nakoupené cenné papíry – při nákupu dochází k růstu měnové báze, při prodeji k poklesu Poskytnuté domácí úvěry – jiným bankám, státu, nebankovnímu klientu Úvěry do zahraničí Devizové rezervy Zlaté rezervy Ostatní aktiva
Pasíva a měnová báze Vklady státu, zvýší-li se úložky na účtech státu u centrální banky, měnová báze klesne Vklady zahraničních subjektů Kapitál Emitované vlastní cenné papíry Ostatní pasíva
7
22.4.2015
Účetní bilance centrální banky rekapitulace
Účetní bilance komerčních bank
Aktiva
Pasiva
Aktiva
Pasiva
Vládní cenné papíry
Hotovost v oběhu
Rezervy u centrální banky
Depozita (vklady)
Úvěry komerčním bankám
Rezervy komerčních bank
Poskytnuté úvěry
Úvěry od centrální banky
Devizové rezervy
Ostatní
Cenné papíry
Ostatní
Ostatní Ostatní
Česká národní banka - působnost Zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance
Složení bankovní rady ČNB Bankovní rada je sedmičlenná. Jejími členy jsou: guvernér České národní banky, 2 viceguvernéři České národní banky další 4 členové bankovní rady České národní banky.
Bankovní rada ČNB Nejvyšším řídícím orgánem České národní banky je bankovní rada České národní banky (dále jen „bankovní rada“). Bankovní rada určuje měnovou a makroobezřetnostní politiku a nástroje pro jejich uskutečňování. Rozhoduje o zásadních opatřeních měnové a makroobezřetnostní politiky a v oblasti dohledu nad finančním trhem.
Hospodářská politika Podstata hospodářské politiky: Přístup státu k ekonomice své země. Vlády či vládci reagovali a reagují na konkrétní stav hospodářství své země a využívají přitom poznatky ekonomické teorie.
8
22.4.2015
Přehled hospodářské politiky Makroekonomická Mikroekonomická Členění hospodářské politiky na makroekonomickou a mikroekonomickou souvisí s tím, co vláda sleduje.
Mikroekonomická hospodářská politika Je zaměřena na zvyšování efektivnosti při alokaci zdrojů společnosti. Někdy se označuje jako doplňující politika makroekonomické. Jedná se o: Průmyslovou politiku, Agrární politiku Dopravní politiku, Energetickou politiku
Poptávkově orientovaná hospodářská politika Rozpočtová – fiskální politika Monetární – měnová politika
Makroekonomická hospodářská politika Působí v oblasti makroekonomické rovnováhy a efektivnosti využití zdrojů společnosti, popřípadě růstu, což závisí na formulaci a provádění vládního programu. Z hlediska docilování globální rovnováhy jsou rozlišována opatření působící na straně agregátní poptávky (AD) a agregátní nabídky (AS).
Členění makroekonomické hospodářské politiky Poptávkově orientovaná Nabídkově orientovaná
Nabídkově orientovaná hospodářská politika Politika snižování daní (interpretace Lafferovy křivky) Podpora konkurence – omezování moci monopolů Preference zdaňování spotřeby před zdaňováním důchodů Omezování dvojího zdanění Boj proti restriktivním praktikám odborů
9
22.4.2015
Další typy hospodářské politiky Expanzívní hospodářská politika Restriktivní hospodářská politika
Expanzívní hospodářská politika Cíle - růst ekonomiky a rozvoj podnikání - provádí se expanzivní hospodářská politika. Nástrojem mohou být například nižší daně, nižší úroky z úvěrů, podpora exportu, dotační programy pro podnikatele apod. Možné pozitivní důsledky - růst HDP, snižování nezaměstnanosti. Možné negativní důsledky - růst inflace, růst schodku státního rozpočtu, růst zahraničního zadlužení, nevyrovnaná obchodní bilance.
Restriktivní hospodářská politika Stát chce brzdit inflaci, zpomalit přehřátí ekonomiky v období konjunktury a vrcholu hospodářského cyklu provádí restriktivní hospodářskou politiku. Nástrojem mohou být například vyšší daně, vyšší úroky z úvěrů, mzdová a cenová regulace apod. Možné pozitivní důsledky - snížení inflace, vyrovnaný státní rozpočet, snižování zadlužení. Možné negativní dopady - zhoršené podmínky pro podnikání, nárůst bankrotů firem, zvyšování nezaměstnanosti apod.
10
