Měnová politika a Česká národní banka

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra ekonomických a sociálních věd

Měnová politika a Česká národní banka Diplomová práce

Autor:

Iveta Zifčáková Finance

Vedoucí práce:

Břeclav

Doc. JUDr. Lubomír Grúň, CSc.

Duben 2010

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a s pouţitím uvedené literatury.

V Boţicích dne 10. dubna 2010

Bc. Iveta Zifčáková

2

Ráda bych na tomto místě poděkovala vedoucímu diplomové práce panu doc. JUDr. Lubomíru Grúňovi, CSc. za metodické vedení, odbornou pomoc a cenné rady.

3

Anotace: Předmětem diplomové práce na téma ,, Měnová politika a Česká národní banka“ je činnost měnové politiky České národní banky. Měnovou politiku lze povaţovat za hlavní oblast hospodářské politiky státu, pomocí které centrální banka významně ovlivňuje makroekonomickou rovnováhu země. Základním předpokladem pro realizaci měnové politiky je zajištění stability cen v ekonomice. Česká ekonomika prošla v průběhu transformace řadou významných změn, a to především v cílování peněţní zásoby a poté cílování inflace. V práci jsem také nastínila budoucí vývoj měnové politiky ČNB.

Annotation: The subject of thesis on ,, Monetary Policy and the Czech National Bank‘‘ monetary policy is the activity of the Czech National Bank. Monetary policy can be considered as a key area of economic policy of the state, through which the central bank significantly affects the macroeconomic balance of the country. The basic prerequisite for the implementation of monetary policy is to ensure price stability in the economy. The Czech economy has undergone a transformation over a number of significant changes, particularly in targeting the money supply, then inflation targeting. At work I have also outlined the future development of CNB's monetary policy.

4

Obsah: 1.

Měnová politika .........................................................................................................9 1.1

Měnová politika a její cíle ....................................................................................9

1.1.1 1.2

2.

Způsoby dosaţení cenové stability .............................................................. 11

Nástroje měnové politiky ................................................................................... 14

1.2.1

Přímé nástroje ............................................................................................. 15

1.2.2

Nepřímé nástroje......................................................................................... 17

České bankovnictví po roce 1989 ............................................................................. 22 2.1

Vývoj bankovnictví po 1. 1. 1990 ...................................................................... 22

2.2

Měnová politika Státní banky československé v letech ....................................... 26

1990-1992 .................................................................................................................... 26 3.

4.

Centrální banka a její postavení v současné ekonomice ............................................ 32 3.1

Vznik České národní banky ............................................................................... 32

3.2

Organizace České národní banky a řídící orgány ................................................ 32

3.3

Základní úkoly České národní banky: ................................................................ 33

3.4

Bilance centrální banky ...................................................................................... 37

3.5

Bankovní regulace a dohled ............................................................................... 41

3.5.1

Subjekty regulace a bankovního dohledu .................................................... 42

3.5.2

Cíle bankovní regulace ............................................................................... 43

3.5.3

Základní povinnosti bank ............................................................................ 44

Měnová politika České národní banky ...................................................................... 48 4.1

Charakteristické rysy měnové politiky České národní banky do roku 2009 ........ 48

4.1.1

Období předcházející cílování inflace ......................................................... 49

4.1.2

Počátek přímého cílování inflace ................................................................ 55

4.1.3

Rok 2004 – vstup České republiky do Evropské unie .................................. 61

Závěr ............................................................................................................................... 70 Seznam pouţité literatury ................................................................................................. 73 Seznam internetových zdrojů ........................................................................................... 74 Seznam pouţitých obrázků, schémat, grafů a tabulek ....................................................... 75 Seznam pouţitých právních norem ................................................................................... 77 Seznam příloh .................................................................................................................. 77

5

Úvod Jednou z nejčastěji pouţívaných definicí měnové politiky je, ţe: „…měnová politika znamená ovlivňování ekonomiky prostřednictvím peněţního trhu‘‘. Zpravidla ji provádí centrální banka, jejímţ základním cílem je, coţ platí globálně, udrţovat cenovou stabilitu neboli nízkou inflaci. U nás takovou centrální bankou (emisní, cedulovou) je Česká národní banka (dále jiţ jen ČNB). Měnová politika České republiky prošla od konce roku 1989 poměrně zajímavým vývojem, přičemţ v tomto směru sehrál významnou roli ve světě zcela ojedinělý přechod z centrálního plánování na trţní ekonomiku. Česká republika musela čelit poměrně nevyhovující ekonomice, poklesu hrubého domácího produktu, nedostatku domácího kapitálu a málo rozvinutému kapitálovému trhu. Součástí těchto hospodářských a legislativních změn v porevolučních letech byl také vznik ČNB. V těchto letech byla připravována politická dohoda o zániku České a Slovenské Federativní republiky, coţ znamenalo současně i zánik Státní banky Československé. ČNB tedy vznikla k 1. 1. 1993 současně se vznikem České republiky. Jejím hlavním cílem je péče o cenovou stabilitu. Pokud tím není dotčen její hlavní cíl, Česká národní banka podporuje obecnou hospodářskou politiku vlády vedoucí k udrţitelnému hospodářskému růstu. Po vzniku ČNB byly pro realizaci měnové politiky ČNB zvoleny dva základní principy, a to pevný kurz koruny a cílování peněţní zásoby. Tyto dva cíle nepůsobily v oblasti měnové politiky stejným směrem a v polovině devadesátých let se začaly projevovat nedostatky. Koncem roku 1997 byl zaveden nový prvek v oblasti měnové politiky, a to přechod na přímé cílování peněţní inflace. Cílování inflace znamená, ţe centrální banka vyhlásí inflační cíl, který si stanoví na základě inflační prognózy. Tohoto cíle se snaţí dosáhnout prostřednictvím nástrojů, které má k dispozici a o nichţ ve své práci také hovořím. Krize konce 90. let sebou přinesla i diskuzi politiků a ekonomů o tom, jak širokou nezávislost, respektive samostatnost v rozhodování, pro ČNB zvolit. Česká republika se tedy setkala se stejnou diskuzí, jaká proběhla i po vzniku Československa v roce 1918. Skutečně první centrální banka samostatného Československa - Národní banka československá, zahájila svoji činnost sice aţ ke dni 1. 4. 1926, ale jiţ po jejím vzniku se také o hodně diskutovalo o způsobu, jakým bude provádět měnovou politiku, a o rozsahu 6

její nezávislosti. Střetávaly se zde dva významné hospodářské proudy, liberální a keynesiánský. Keynesiánci byli toho názoru, ţe jen stát dokáţe nejlépe zhodnotit, jakým směrem se má měnová politika ubírat, coţ se liberálům samozřejmě nelíbilo. Ekonomové a politici se stejně jako za první republiky i v 90. letech 20. stol. rozcházeli v názoru, jakou by měla mít Česká národní banka svobodu v rozhodování. Zdali menší, jako měly například centrální banky Švédska či Belgie, anebo větší, po vzoru centrální banky Německa a Švýcarska. Charakter měnové politiky závisí do značné míry na závislosti či nezávislosti centrální banky na vládě. Je-li centrální banka závislá na vládě, přizpůsobuje se měnová politika zájmům státního rozpočtu. Závislost centrální banky na vládě pak vede k tomu, ţe vláda financuje rozpočtové schodky půjčkami od centrální banky neboli tištěním peněz navíc. Některé ekonomické rozbory dokládají, ţe v zemích, kde existuje silná závislost centrální banky na vládě, existuje vyšší míra inflace. Někteří politici ale tvrdili, ţe s přílišnou nezávislostí vzniká nebezpečí, ţe špatná měnová politika nebude rozpoznána ani postiţena. Ţe měnovou politiku bude řídit elita, která se nikomu nezodpovídá a jejíţ činy nikdo nesoudí. Do těchto sporů však jiţ zasáhlo budování třetího stádia hospodářské a měnové unie, zaloţené Maastrichtskou smlouvou, a přijetí České národní banky do Evropského systému centrálních bank. Omezit velmi vysokou nezávislost naší centrální banky se politikům nepodařilo, neboť musely být do zákona o ČNB integrovány poţadavky Evropské unie na určitý stupeň nezávislosti centrálních bank, které se promítly později i do Lisabonské smlouvy. Její ratifikací tak Česka národní banka získala určitý neomezitelný rozsah nezávislosti na státních orgánech. Podle čl. 130 Lisabonské smlouvy, národní centrální banka ani ţádný člen jejich rozhodovacích orgánů nesmí přijímat pokyny od orgánů, institucí nebo jiných subjektů Unie, od ţádné vlády členského státu ani od jakéhokoli jiného subjektu. Orgány, instituce nebo jiné subjekty Unie a vlády členských států se zavazují zachovávat tuto zásadu a nesnaţit se ovlivňovat členy rozhodovacích orgánů Evropské centrální banky či národních centrálních bank při plnění jejich úkolů. Přes uvedené skutečnosti je však zřejmé, ţe Česká národní banka musí nutně při určování měnové politiky spolupracovat s vládou a to nejen na základě ustanovení § 2 zákona č. 6/1993 Sb., kdy je povinna podporovat obecnou hospodářskou politiku vlády, ale také 7

z makroekonomického pohledu. Je nezbytné, aby byly měnová a rozpočtová politika koordinovány, neboť jinak by hrozilo nebezpečí nepříznivého hospodářského vývoje. Jen vzájemnou spoluprací, i kdyţ ne přímo stanovenou právními předpisy, lze dosáhnout společného cíle, tedy dosaţení cenové stability. Nejprve jsem se v moji práci snaţila charakterizovat nejen pojem měnová politika, ale také nástroje měnové politiky, jejich členění na přímé a nepřímé. Další častí mojí práce je způsob dosaţení cíle centrální banky, čímţ je cenová stabilita. V druhé kapitole se věnuji vývoji českého bankovnictví od roku 1989 do vzniku samostatné České republiky a tedy i České národní banky. Vymezila jsem zde pojem peníze a měna, funkci peněz, pojem měnová báze a vývoj peněţní politiky do konce roku 1992. Hlavní část, tedy třetí kapitola, obsahuje vznik centrální banky, její řídící orgány, základní úkoly České národní banky, mezi které patří péče o měnovou politiku, vydávání bankovek a mincí, řízení peněţního oběhu a bankovní dohled, tedy kontrolní činnost zaměřenou na dodrţování pravidel. Čtvrtá kapitola je zaměřena na přechod od cílování peněţní zásoby a měnového kurzu k cílování inflace. Cílem mé práce je nastínit postavení ČNB od jejího vývoje aţ po současnost, a charakterizovat měnovou politiku. Zaměřila jsem se především na měnovou politiku ČNB. Při tvorbě své práce jsem vycházela hlavně z odborné literatury týkající se tohoto tématu. Část informací jsem čerpala z internetových stránek, neboť informace z tohoto zdroje byly aktuální a lépe charakterizovaly současnou situaci.

8

1. Měnová politika Měnová (monetární nebo peněţní) politika představuje souhrn opatření a zásad, které mají prostřednictvím měnových nástrojů prosazovat splnění stanovených měnových cílů. Jednodušeji řečeno je to proces, ve kterém se centrální banka snaţí dosáhnout stanovených cílů. V dřívějších dobách, kdy byly peníze ztělesňovány mincemi z drahých kovů, byla úloha měnové politiky minimální a omezovala se pouze na pravidla raţby mincí, stanovení obsahu drahého kovu v mincích i některé méně významné záleţitosti jako je úprava mincí, váha a podobně. V souvislosti s procesem demonetizace zlata a stříbra, coţ znamená zrušení platnosti mince z drahých kovů jako zákonného platidla a dochází k nahrazování zlata a stříbra v peněţních funkcích papírovými penězi, úloha měnové politiky roste. V současné době peníze v trţních ekonomikách nemají ţádnou vnitřní vazbu na drahé kovy. Měnová politika centrální banky je vţdy součástí hospodářské politiky daného státu. Vrcholným subjektem měnové politiky je centrální banka, která pomocí různých nástrojů tuto měnovou politiku provádí. Podle Ústavy České republiky je tato úloha centrální banky svěřena České národní bance.1

1.1 Měnová politika a její cíle Měnová politika je jednou z hlavních součástí makroekonomické stabilizační politiky. Jejím hlavním cílem je zajištění stability cen v ekonomice. Za měnovou politiku v nejširším pojetí můţeme povaţovat ekonomickou činnost nějakého subjektu - centrální banku, který se prostřednictvím měnových nástrojů snaţí regulovat mnoţství peněz v oběhu a tím dosáhnout určitých cílů. Dosaţení konečných cílů by mělo být hlavním smyslem regulace mnoţství peněz v ekonomice. Mnohdy bývají legislativně podloţeny, a proto se stávají pro centrální banku závazné. Cíle měnové politiky jsou centrální bance většinou stanoveny zákonem č. 6/1993 Sb., o České národní bance. Konečné cíle měnové politiky nemusí být v trţních ekonomikách úplně totoţné. Jejich definice není snadná, protoţe moţných cílů je mnoho. Základním a snad i jediným hlavním cílem většiny centrálních bank je zabezpečení cenové stability, respektive boj proti inflaci. Cenová stabilita je důleţitá zejména proto, ţe je

1

REVENDA, Z., MANDEL, M., KODERA, J., MUSÍLEK, P., DVOŘÁK, P., BRADA, J., Peněţní ekonomie a bankovnictví , 4.vydání, Praha, 2005

9

chápána jako jeden z nejdůleţitějších faktorů a přispívá k tvorbě stabilního prostředí pro rozvoj podnikatelských aktivit. Centrální banka můţe při provádění měnové politiky sledovat i další cíle a tím podporovat hospodářskou politiku vlády vedoucí k udrţitelnému ekonomickému růstu. Ale pouze za podmínek, ţe dosaţení těchto cílů není v rozporu s hlavním cílem. Jako další cíle můţeme uvést například vysoká zaměstnanost, ekonomický růst, dále rovnováha platební bilance související se stabilitou měnového kurzu a úrokových sazeb a jiné, které prozrazuje následující schéma. 2 Schéma č. 1: Konečné cíle měnové politiky

KONEČNÉ CÍLE MĚNOVÉ POLITIKY vnitřní stabilita měny – boj proti inflaci podpora zaměstnanosti podpora ekonomického růstu rovnovážnost běžného účtu platební bilance stabilita měnového kurzu stabilita úrokových sazeb stabilita finančních trhů Zdroj: PAULÍK T., Hospodářská politika, Opava, 2002, vlastní úprava

Tyto cíle se však mohou dostávat do vzájemných rozporů a to tak, ţe jejich dosaţení můţe vyţadovat protikladná řešení například v situaci, kdy se centrální banky snaţí kontrolovat i pohyb měnového kurzu nebo úrokových sazeb. V takovém případě musí dojít k upřednostnění splnění jednoho či více cílů na úkor jiných. Proto je pro centrální banku vhodné pracovat pouze s jedním prioritním cílem, jako je vnitřní stabilita měny.

2

PAULÍK, Tibor, Hospodářská politika, Slezská univerzita, Opava, 2002

10

1.1.1 Způsoby dosažení cenové stability V předchozí části jsem vymezila základní cíl centrální banky – cenová stabilita. Tohoto cíle je moţné dosáhnout řadou způsobů. Od roku 1998 přešla ČNB k cílování inflace, coţ znamená přímou orientaci na cenovou stabilitu. Měnová politika centrální banky je v mnoha zemích prováděna v rámci některého měnově-politického reţimu. Centrální banka v cestě za svým cílem můţe zvolit jeden z reţimů měnové politiky popřípadě jejich kombinaci. Základní reţimy měnové politiky jsou: cílování měnové zásoby cílování měnového kurzu reţim s implicitní nominální kotvou cílování inflace

Cílování měnové zásoby U cílování měnové zásoby vycházíme z poznatku, ţe růst cen je v dlouhodobém horizontu ovlivňován vývojem peněţní nabídky. Měnová politika se v tomto reţimu soustřeďuje na tempo růstu zvoleného peněţního agregátu. Jeho výhodou je zejména moţnost realizovat nezávislou měnovou politiku a reagovat tak na specifické problémy, které vznikají v domácí ekonomice. Za nevýhodu můţeme povaţovat problém ve výběru peněţního agregátu vhodného k cílování. Další nevýhodou je, ţe cíl pro peněţní agregát není úplně srozumitelný široké veřejnosti. Centrální banky nemusí být schopny vybraný peněţní agregát řídit s dostatečnou přesností. Řízení měnové politiky prostřednictvím cílování měnové zásoby je vhodné především v prostředí, kde existuje stabilní a spolehlivá vazba mezi cílovaným peněţním agregátem a inflací.

Cílování měnového kurzu Cílování měnového kurzu je vhodným reţimem zejména pro malé otevřené ekonomiky. Úkolem centrální banky při uplatňování této strategie je zajištění stability měnového kurzu, a to hlavně prostřednictvím změny úrokových sazeb a přímých devizových intervencí. Centrální banka vhodně zvolí zahraniční měnu země s nízkou inflací, která má velký podíl na zahraničním obchodě s domácí ekonomikou, na kterou je následně domácí měna kurzem vázána. Jedná se o pevnou fixaci kurzu vůči měně jiné. Princip této strategie

11

spočívá v takzvaném dovozu nízké inflace ze zahraničí. Za přínos se zde povaţuje relativně vysoká srozumitelnost pro širokou veřejnost.3

Režim s implicitní nominální kotvou Reţim s implicitní nominální kotvou spočívá v cílování určité veličiny přijaté interně v rámci centrální banky, aniţ by byl explicitně vyhlášen konkrétní partner nebo kritérium. Pro centrální banku znamená reţim určitý prostor a volnost. Předpokladem pro kladné fungování tohoto reţimu je vysoká důvěryhodnost centrální banky, vybudována na základě dlouhé historie měnové a cenové stability v zemi, která pomáhá dosáhnout ţádoucích změn v inflaci a inflačních očekávání i bez explicitních cílů.

Cílování inflace Reţim cílování inflace je nejmladší způsobem zajišťování cenové stability. Tento nový měnově-politický reţim se stal převaţujícím zejména v devadesátých letech, protoţe na něj postupně přistoupila většina centrálních bank ve vyspělých zemích s trţní ekonomikou. U cílování inflace centrální banka s určitým předstihem veřejně vyhlásí inflační cíl, o jehoţ dosaţení bude usilovat. Aktivně působí na inflační očekávání ekonomických subjektů, je srozumitelnější a lépe umoţňuje předvídat záměry centrální banky. Tento měnověpolitický reţim zahrnuje do svého rozhodovacího schématu výrazně větší mnoţství informací neţ měnový kurz nebo peněţní zásoby. Jedná se zejména o dovozní ceny, ceny výrobců, informace z trhu práce, hospodaření veřejných rozpočtů, vývoj měnového kurzu a úrokových sazeb a další. 4

3

http://www.cnb.cz/cs/faq/rezimy_mp.html

4

http://www.cnb.cz/cs/faq/rezimy_mp.html

12

Graf č. 1: Inflační cíle ČNB

Zdroj: http://www.cnb.cz/cs/menova_politika/cilovani.html#hlavni_atributy, [cit. 10. 1. 2010],

Centrální banka, která provádí měnovou politiku, má na výběr mezi expanzivní měnovou politikou, kdy se zvyšuje mnoţství peněz v oběhu, restriktivní měnovou politikou, při které se zpomaluje tempo růstu mnoţství peněz v oběhu. A dále neutrální měnová politika v podobě stabilizace ,,rozumného“ tempa růstu mnoţství peněz v oběhu.  Expanzivní měnová politika se provádí tehdy, potřebuje-li centrální banka sníţit krátkodobé úrokové sazby, na které reagují obchodní banky tak, ţe se snaţí poskytnout nové úvěry a klienti s ochotou tyto úvěry přijímají. Podniky a domácnosti více utrácejí, coţ zvyšuje rychlost peněz v oběhu. Prováděním expanzivní politiky se centrální banka snaţí stimulovat ekonomiku. Nejčastěji tomu bývá v situaci vysoké nezaměstnanosti, slabé ekonomiky, vysokých úrokových měr a malých obav o inflaci. Jakmile je ekonomika stimulovaná a úrokové míry se dostatečně sníţí, centrální banka se opět zajímá o vývoj cenové hladiny.  Restriktivní měnová politika spočívá ve zvýšení trţní krátkodobé úrokové míry. Ekonomické subjekty na zvýšení úrokové míry reagují opačně, neţ tomu je u expanzivní politiky. Obchodní banky s niţší ochotou poskytují nové úvěry a klienti jsou v přijímání těchto úvěrů zdrţenlivější. Podniky a domácnosti méně utrácejí, coţ sniţuje rychlost peněz v oběhu. Centrální banka provádí restriktivní měnovou politiku při vysokých obavách inflace, nízkých úrokových měr, nízké 13

nezaměstnanosti a taky v situaci, kdy lze ekonomiku označit za přehřátou. Jakmile dojde ke zvýšení úrokové míry a klesnou obavy o inflaci, centrální banka se opět zajímá o stimulaci ekonomiky a přechází k expanzivní měnové politice.5

Cíl měnové politiky

Charakter měnové politiky

Vnitřní stabilita měny – boj proti inflaci

restriktivní nebo neutrální

Podpora ekonomického růstu

expanzivní

Podpora zaměstnanosti

expanzivní

Rovnováţnost běţného účtu platební bilance

restriktivní nebo neutrální

Stabilita měnového kurzu

restriktivní nebo neutrální

Stabilita úrokových sazeb

neutrální

Stabilita úrokových sazeb

neutrální nebo expanzivní

V posledních letech se ve vyspělých trţních ekonomikách čím dál více prosazují názory, ţe jednoznačný prioritní cíl měnové politiky je vnitřní stabilita měny. O druhé místo se dělí podpora ekonomického růstu a stabilita měnového kurzu. Podpora zaměstnanosti a rovnováţnost běţného účtu platební bilance stojí v pozadí jako doprovodné cíle ekonomického růstu.

1.2 Nástroje měnové politiky Centrální banka disponuje celou řadu nástrojů, pomocí kterých prosazuje své cíle a měnovou politiku. V trţní ekonomice, kde centrální banka je nezávislá na politické moci, lze nástroje měnové politiky klasifikovat podle různých hledisek: 

Podle časového hlediska členíme nástroje na krátkodobé a dlouhodobé.



Podle adresnosti se nejčastěji nástroje centrální banky člení na administrativní (přímé) a trţní (nepřímé). Trţní nástroje jsou mnohem častěji pouţívané neţ administrativní.

5

HOLMAN, R, Ekonomie, 3.aktualizované vydání, Praha, 2002

14



Dále členíme nástroje na běţné a výjimečné, bankovní a nebankovní. Mezi nebankovní lze řadit například právní úpravu podmínek úvěrování nebo pravidla vedení účetnictví v bankách.

Klasifikace nástrojů měnové politiky Přímé

Nepřímé

- pravidla likvidity

- diskontní nástroje

- úvěrové a úrokové limity

- operace na volném trhu

- povinné vklady

- kursové intervence

- doporučení, výzvy, dohody

- povinné minimální rezervy

1.2.1 Přímé nástroje Přímé nástroje jsou v trţní ekonomice vyuţívány v daleko menší míře neţ nástroje nepřímé. Tyto nástroje se rovněţ nazývají selektivní (výběrové), direktivní nebo administrativní. Jde především o různá doporučení, výzvy, gentlemanské dohody, úvěrové limity, investiční činnosti, řízení podílové účasti při nákupu cenných papírů, sledování a zajištění kvality a návratnosti úvěrů, různá opatření centrální banky k zajištění likvidity obchodních bank a další.

Přímé nástroje zasahují bezprostředně do rozhodování

obchodních bank. Centrální banka pouţívá tyto nástroje většinou na přechodnou dobu, zejména v případech, kdy dochází u dané banky k ohroţení a její další existenci. Mezi přímé nástroje patří: pravidla likvidity, úvěrové a úrokové limity, povinné vklady, doporučení, výzvy, dohody.

Pravidla likvidity Centrální banka určuje obchodním bankám, jaký mají mít vztah mezi aktivy a pasivy. To znamená, ţe krátkodobé úvěry jsou kryty z krátkodobých zdrojů a dlouhodobé úvěry z dlouhodobých zdrojů. Tato pravidla patří mezi základní podmínky pro udělení oprávnění k bankovní činnosti a musí jimi být bezpodmínečně plněna činnost bank. Pokud by banky nedodrţovaly pravidla likvidity, jejich činnost by mohla být pozastavena nebo zrušena. 15

Pravidla likvidity se pouţívají ve všech trţních ekonomikách a to z důvodu zajištění likvidity obchodních bank.6

Úvěrové a úrokové limity Úvěrové limity Jsou označovány také jako úvěrové kontingenty nebo úvěrové stropy. Jsou povaţovány za nejtvrdší nástroj a jsou vyuţívány spíše výjimečně a krátkodobě. Banky při poskytnutí úvěru svým klientům jsou omezeny maximální výši úvěru, kterou stanoví Centrální banka. Úvěrové kontingenty členíme na relativní a absolutní. Relativní úvěrový kontingent – jde o maximální výši úvěru, kterou je centrální banka ochotna poskytnout obchodním bankám. Absolutní úvěrový kontingent – stanovuje obchodním bankám maximální výši úvěru, který tyto banky mohou poskytnout svým klientům. Úvěrové limity mohou být pouţívány selektivně jen k některým obchodním bankám a v rozdílných stupních úvěrových částek. V některých případech musí obchodní banky na základě příkazu centrální banky pravidelně předkládat zprávy o poskytnutých úvěrech. Úrokové limity Předepisují bankám maximální úrokové sazby z úvěru a maximální a minimální úrokové sazby z vkladů, které obchodní banky účtují nebo připisují svým klientům.

Povinné vklady Centrální banka můţe v trţní ekonomice některým subjektům stanovit povinné vedení běţných účtů, ukládat vklady na tyto účty a provádět zúčtovací a jiné operace výhradně jejím prostřednictvím. Tato povinnost se týká zejména státních orgánů místní moci a správy. Tímto způsobem si centrální banka zajišťuje kontrolu o jejich peněţních zdrojích a účelovém pouţívání těchto zdrojů.

6

Kolektiv autorů, Bankovnictví, BIVŠ, 6.vydání, Praha, 2006

16

Doporučení, výzvy, dohody Spočívají v písemných nebo ústních poţadavcích centrální banky vůči bankám obchodním. Týkají se například omezení úvěrů, vyloučení úvěrů, jejich zvýhodnění a další. 

Doporučení – bývá vyjádřeno jako přání centrální banky na chování obchodních bank v nejbliţším období. Většinou tato přání nejsou vyjadřována písemně.



Výzvy – jsou výraznějším projevem poţadavku centrální banky vůči obchodním bankám. Rovněţ jako doporučení nejsou vyjadřovány v písemné formě.



Dohody – mají písemnou formu. Jsou uzavírány mezi centrální bankou a obchodní bankou, ale také mezi obchodními bankami navzájem. Tyto uzavřené písemné dohody se stávají právně závazné.

Tato opatření mají vysokou účinnost, proto jsou téţ široce vyuţívány, ale většinou jen krátkodobě a dočasně. Někteří ekonomové přímé nástroje odmítají a to proto, ţe podle nich deformují trţní prostředí.

1.2.2 Nepřímé nástroje Nepřímé nástroje patří mezi nejvýznamnější nástroje centrální banky. Jsou většinou nazývány jako trţní nástroje. Dopadají na celý bankovní systém plošně a stanovují tak stejné podmínky pro všechny subjekty, tedy obchodní banky, v ekonomice. V současné době jsou nejdůleţitějšími nástroji a jejich působení můţe být krátkodobé i dlouhodobé. Mezi nepřímé nástroje patří: diskontní sazba, operace na volném trhu, kursové intervence, povinné minimální rezervy.

Diskontní nástroje V trţních ekonomikách patří diskontní nástroje mezi klasické nástroje měnové politiky. Někdy můţeme také slyšet termín diskontní politika. Do diskontní politiky respektive nástrojů měnové politiky řadíme tři hlavní druhy úvěrů, které centrální banka poskytuje bankám ostatním. Jsou to: Diskontní úvěr - je to základní a nejpouţívanější úvěr. Je poskytován krátkodobě a většinou lhůta splatnosti nepřesahuje tři měsíce a někdy bývá i kratší. Diskontní sazba je úroková sazba, za kterou centrální banka umoţňuje bankám obchodním čerpat úvěry. Pouţívání diskontní sazby patří k nejstarším a tradičním nástrojům 17

měnového řízení. Diskontní sazba je obvykle nejniţší z úrokových sazeb centrální banky. Reeskontní úvěr - je úvěr, který je poskytován centrální bankou obchodním bankám na základě reeskontu (odkupu) směnek od bank. Jedná se o úvěry formou odkupu (reeskontu) prvotřídních směnek od bank se lhůtou splatnosti většinou do tří měsíců. Centrální banka při reeskontu dává obchodní bance k dispozici pohotové peněţní prostředky, čímţ zvyšuje jejich zdroje a moţnost poskytovat další úvěry. Lombardní úvěr - je úvěr zajišťovaný zástavou movité věci, který zní na pevnou částku a pevnou lhůtu splatnosti většinou jeden měsíc. Tento úvěr má spíše výpomocný charakter. Pouţívá se na zástavu cenných papírů, které obchodní banky udrţují ve svých aktivech. Lombardní úvěry jsou poskytovány za lombardní úrokovou sazbu. Výhodou je, ţe lombardní úvěr můţe být kdykoliv splacen, jakmile úvěrová potřeba příslušné obchodní banky u centrální banky poklesne. Je poskytován i bankám, které mají určité problémy s likviditou a nemají moţnost získat jiné zdroje.

Operace na volném trhu Klasickým nepřímým nástrojem měnové politiky jsou operace na volném trhu. Lze je povaţovat za nejpouţívanější nástroj centrálních bank v současnosti. Cílem operací na volném trhu je usměrňovat vývoj úrokových sazeb v ekonomice. Centrální banka provádí tyto operace především s obchodními bankami a bankovními institucemi. Jejich princip spočívá v přímém ovlivňování měnové báze jejím rozšiřováním nebo zuţováním. Měnová báze je oběţivo + rezervy obchodních bank u centrální banky. Zejména se jedná o bankovky a mince drţené bankami, ale také vklady komerčních bank u centrální banky. Důleţitý je hlavně multiplikátor, který odpovídá poměru peněţní zásoby a peněţní báze. Působením vkladového neboli depozitního peněţního multiplikátoru vedou změny měnové báze, její přírůstky nebo úbytky, ke zvýšení nebo sníţení objemu peněţní nabídky. Centrální banka prostřednictvím těchto operací ovlivňuje činnost obchodních bank, úrokové sazby finančních trhů a také můţe působit na pohyb zahraničního kapitálu. Operace na volném trhu provádí centrální banka nákupem a prodejem cenných papírů a to vţdy bezhotovostně, hlavně státní dluhopisy, cenné papíry vydané státními agenturami zejména krátkodobé pokladniční poukázky, dále bankami akceptované směnky či jiné cenné papíry. 18

Nákupem cenných papírů centrální bankou od obchodních bank dochází ke zvýšení úvěrové kapacity a likvidity. Při prodeji cenných papírů centrální bankou je úvěrová kapacita a likvidita obchodních bank sniţována. Operace na volném trhu jsou většinou prováděny formou takzvaných repo-operací. Repo-operace znamenají prodej cenných papírů jako promptní a jejich zpětný nákup po určitém termínu. Operace na volném trhu je moţné členit na aktivní (dynamické) a vynucené (obranné):  Dynamické operace – jsou prováděny s cílem změny měnové báze.  Vynucené operace – mají zabránit negativním vlivům jiných faktorů na měnovou bázi. 7 Operace na volném trhu mají 3 základní podoby: Přímé operace – hlavním cílem těchto operací je změna měnové báze a představují nákup nebo prodej státních cenných papírů. Repo operace – jako hlavní měnový nástroj. Jde o kombinaci dvou protisměrných transakcí. U prostých repo operací centrální banka prodává státní nebo vlastní cenné papíry s tím, ţe je po uplynutí určité doby zpravidla 14 dnů zpětně nakoupí. Reverzní repo operace jsou takové, ţe centrální banka nakoupí cenné papíry s budoucím zpětným prodejem. Repo operace vedou pouze k dočasné změně měnové báze. Termín zpětné transakce je u prostých a reverzních repo operací vţdy předem stanoven. Zpětná transakce při termínovaných repo operacích probíhá v přesně stanoveném termínu, zatímco u netermínovaných operací mají banky moţnost provést s centrální bankou zpětnou transakci kdykoliv do stanovaného termínu. Přímé operace i repo operace se častokrát uskutečňují formou aukcí nebo trendů. Při aukcích banky znají své nabídky navzájem, ale při trendech tomu tak není. Při úrokových aukcích a trendech nabízejí banky objem a taky úrokové sazby obchodů a centrální banka má tak měnovou bázi pod perfektní kontrolou. Objemové aukce a trendy jsou spojeny se stanovením úrokových sazeb centrální bankou, a banky proto nabízejí jedině objem obchodů. Centrální banka tímto způsobem významně ovlivňuje krátkodobou úrokovou míru, avšak nemá plně pod kontrolou měnovou bázi. Dále také můţe dojít ke kombinaci úrokových a objemových aukcí či trendů, kdy centrální banka vyhlásí minimální úrokové sazby, to znamená maximální ceny při nákupech cenných papírů a maximální úrokové

7

Kolektiv autorů, Bankovnictví, BIVŠ, 6.vydání, Praha, 2006

19

sazby coţ znamená minimální ceny při prodeji cenných papírů. Banky nabízejí úrokové sazby i objem. Switch operace - centrální banka pouţívá tyto operace při nákupu a prodeji cenných papírů s různou lhůtou splatnosti k ovlivnění krátkodobé úrokové míry.

Kurzové intervence Hlavním cílem kurzové intervence je ovlivňovat měnový kurs domácí měny k měnám zahraničním. Kurzové intervence mohou vést k nechtěné změně měnové báze. Hodnota měnového kurzu je dána vztahem mezi poptávkou a nabídkou zahraničních měn a domácí měnou. Pokud centrální banka ovlivní vztah mezi poptávkou a nabídkou, mění se tím současně i měnový kurz. Centrální banka provádí kurzové intervence dvěma základními způsoby: Přímé intervence – v tomto případě centrální banka nakupuje respektive prodává domácí měnu za zahraniční měnu. Tímto přímo dochází ke změně poptávky či nabídky zahraniční měny za domácí měnu s dopadem na měnový kurz. Nákupem zahraniční měny centrální bankou za domácí měnu vede k růstu poptávky po zahraniční měně a současně k růstu nabídky domácí měny. Prodej zahraniční měny za domácí měnu způsobí pravý opak. Přímé intervence představují běţné nákupy nebo prodeje zahraničních měn za domácí měnu. Tyto operace se přímo projeví na měnové bázi, protoţe centrální banka provádí intervence ve vztahu k dalším bankám. Změna měnové báze můţe někdy vést ke změnám krátkodobé úrokové míry. Všechny tyto operace jsou prováděny bezhotovostně. Nepřímé intervence – spočívají ve změnách úrokových sazeb centrální banky. Tyto změny působí prostřednictvím reálné úrokové míry na příliv a odliv kapitálu a pak následně na devizový kurz. V případě, ţe domácí úrokové sazby rostou rychleji neţ zahraniční, tak dochází k přílivu zahraničního kapitálu, který způsobuje revalvaci domácí měny. Revalvace znamená posílení domácí měny vůči měnám zahraničním.

Povinné minimální rezervy Představují povinně vytvářené vklady obchodních bank u centrální banky. Tvorba minimálních rezerv je upravena v zákoně č. 6/1993 o ČNB. Tento zákon stanoví, ţe centrální banka můţe poţadovat od ostatních bank a dalších institucí, aby si u ní uloţily 20

část svých zdrojů. Je zde i stanovena maximální moţná výše těchto rezerv a to max. 30% z primárních vkladů. Znamená to, ţe kaţdá banka je povinna drţet na svém účtu, který vede v Zúčtovacím centru ČNB, povinnou minimální rezervu. Výše tohoto objemu je stanovena na 2 % z primárních vkladů klientů bank v domácí i zahraniční měně. Jejich skutečná výše se počítá jako průměrný stav PMR za určité období počítaný zpětně ze zůstatku na příslušném účtu na konci kaţdého dne. Centrální banka pouţívá povinné minimální rezervy jako nástroj slouţící k regulaci mnoţství peněz v oběhu. Jestliţe jsou vysoké, tak mají obchodní banky málo peněz na poskytování úvěrů. Obchodní banky se tomuto přirozeně brání, protoţe je tím narušena jejich volnost disponovat s vklady, a samozřejmě se tím sniţuje jejich výnosnost. Dále slouţí jako rezerva v případě ohroţení likvidity obchodních bank. V některých zemích jiţ povinné minimální rezervy neexistují. V našem bankovním systému lze také pozorovat sniţování sazeb těchto rezerv. Poslední změna sníţení sazeb z 5 % na 2 % byla provedena s účinností od 7. října 1999.8 Jako další nepřímý nástroj centrální banky jsou konverze a swapy cizích měn. Centrální banka nakupuje a prodává cizí měny za koruny obchodním bankám. Obchod má dvě podoby: Konverze – promptní obchod bez následujících zpětných operací. Teď prodám (nakoupím) v aktuálním kurzu. Swapy – kombinace promptního obchodu s následnou zpětnou operací. Teď prodám (nakoupím) za aktuální kurz a zároveň uzavírám smlouvu o budoucím zpětném odkupu (prodeji) za předem dohodnutý kurz. Při prodeji deviz centrální bankou dochází ke stahování českých korun z oběhu, zpomalení oběhu peněz – restriktivní měnová politika. Při nákupu deviz centrální bankou dochází k zrychlení oběhu peněz tedy větší mnoţství peněz v ekonomice – expanzivní měnová politika. Tyto operace mají také dopad na kurzy měn.

8

REVENDA, Z., MANDEL, M., KODERA, J., MUSÍLEK, P., DVOŘÁK, P., BRADA, J., Peněţní ekonomie a bankovnictví, 4.vydání, Praha, 2005

21

2. České bankovnictví po roce 1989 Do 80. let byly bankovní systémy ve většině socialistických zemí jednostupňové, kde všechny operace provádí jediná centrální banka – mono banka. Další banky byly specializovány na vymezený rozsah bankovní činnosti a byly zcela závislé na rozhodnutích centrální banky. Tyto banky nepůsobily jako samostatné podnikatelské subjekty. Teprve události koncem roku 1989 zaznamenaly významný obrat v postavení Státní banky československé (dále jen SBČS). Jiţ v roce 1988 byly dány základy pro změny v československém bankovnictví. Tímto krokem došlo k oddělení emisní a úvěrové obchodní činnosti bankovní soustavy, a to na základě Směrnice k zabezpečení komplexní přestavby hospodářského mechanismu a usnesením vlády Československé socialistické republiky (ČSSR) č. 196 z roku 1988. V roce 1989 Federální shromáţdění Československé socialistické republiky přijalo zákon č. 130/1989 o Státní bance československé, k uskutečnění těchto záměrů. Tímto zákonem byla SBČS ustanovena jako banka bank a získala pravomoci ústřední emisní banky státu a jejím hlavním cílem se stalo zajišťování stability československé měny. Zákon rovněţ bance stanovil povinnost dohlíţet a regulovat směnitelnost měny, hlavně její rovnováţnost a kupní sílu v tuzemsku a v zahraničí. Dále vykonávat dohled nad prováděním bankovních činností v Československé federativní republice a usměrňovat provoz bank. Při provádění měnové politiky byla SBČS nezávislá na vládě a politických stranách. Mezi její základní činnosti patřilo dvakrát do roka předloţit Federálnímu shromáţdění zprávu o měnovém vývoji a jednou za čtvrtletí informovat veřejnost.9

2.1 Vývoj bankovnictví po 1. 1. 1990 Bankovní systém si po roce 1989 vyţádal nové legislativní a institucionální změny v politickém a následně i praktickém ekonomickém ţivotě. Zákon o SBČS sice nezaváděl dvoustupňový bankovní systém, ale počítal jiţ s existencí dalších komerčních bank a s dohledem nad nimi. Souběţně byl připravován Zákon o bankách a spořitelnách a od 1. 1. 1990 začaly v Československu platit dva nové zákony: Zákon č. 158/1989 Sb., o bankách a spořitelnách

9

Vědecký časopis Vysoké školy Karla Engliše v Brně, číslo 2/ ročník I/ 2006

22

Zákon č. 130/1989 Sb., o Státní bance československé Oba tyto zákony vytvořily základní rámec pro fungování měnové politiky a přinesly také významné institucionální změny. Za nejdůleţitější změny ve fungování bankovního systému lze povaţovat:  Vymezení Státní banky československé jako centrální banky státu, která je výhradně bankou emisní a rovněţ při realizaci měnové politiky byla SBČS nezávislá na vládě a politických stranách. Jejím hlavním cílem bylo zajišťování stability československé měny.  Vyčlenění tří nových univerzálních obchodních bank ze stávající sítě poboček Státní banky československé, které byly ve vlastnictví státu. Jednalo se o: -

Komerční banka na území České republiky

-

Všeobecná úvěrová banka na území Slovenské republiky

-

Investiční banka, které přebrala existující licenci původní Investiční banky a působila na území obou republik.

 Umoţnění vzniku nových obchodních bank ve formě akciových společností nebo druţstev, jejichţ minimální základní kapitál byl ve výši 50 milionů Kčs a s moţností univerzálního působení.  Zahraničním bankám bylo

umoţněno zřizovat

a provozovat

na území

Československa své dceřiné společnosti, nikoli ve formě poboček.  Byla zachována existence stávajících bank, které byly uvedeny v zákoně a dostaly univerzální licenci k provádění všech bankovních operací. 10 Po 1. 1. 1990 byla organizace SBČS následující: Ústředí v Praze a dva hlavní ústavy v Praze a Bratislavě s pobočkami v krajích. V čele stojí předseda Státní banky československé, kterého jmenuje a odvolává prezident Československé socialistické republiky na návrh vlády. V době jeho nepřítomnosti ho zastupuje v plném rozsahu první místopředseda. Prvního místopředsedu a ostatní místopředsedy jmenuje a odvolává vláda na návrh předsedy Státní banky československé. Státní banka československá má výhradní právo vydávat československé peníze, dohlíţí na ochranu měny, tisk a raţbu peněz, řídí peněţní oběh, provádí operace se zlatem a devizovými prostředky, řídí pokladní operace a směnárenskou činnost, provádí platební styk a zúčtování v tuzemsku, spravuje měnové

10

Kolektiv autorů, Bankovnictví, BIVŠ, 6.vydání, Praha, 2006

23

rezervy ve zlatě a v devizových prostředcích, provádí zvláštní bankovní operace. Státní banka československá vede účty bank a spořitelen a přijímá jejich vklady, dále vede účty státního rozpočtu federace a republik a vede účty státních finančních rezerv. Dále se podílí na tvorbě hospodářského a sociálního rozvoje Československé socialistické republiky. 11 Byl vytvořen právní rámec působení obchodních bank v Československu na základě zákona č. 158/1989 SB., o bankách a spořitelnách a zákona č. 201/1989 S., o úvěrových vztazích organizací, dále novelizací devizového zákona, hospodářského zákoníku a dalších navazujících vyhlášek. Obchodním bankám byly svěřeny především úvěrové obchodní činnosti. Vznikly tak instituce, které měly poskytovat univerzální bankovní sluţby. Obchodní banky byly zaloţeny na podnikatelských principech, které usilují o zisk a sledují svůj vlastní rozvoj. Jako základ podnikání se snaţí zvětšovat vlastní jmění. Zajišťují si vlastní budovy, jejich zařízení, výpočetní techniku, odpovídající programové vybavení a hlavně potřebné zaměstnance. Usilují o kvalifikované pracovníky, kteří jsou pro bankovnictví nezbytní. Po 1. 1. 1990 vznikají další nové banky jako například Agrobanka a.s., Pragobanka a.s., Poštovní banka a.s., Bankovní dům Skala a.s. Vystupuje zde i účast zahraničních bank ve formě dceřiných bank jako například Citibank a.s. Praha, Creditanstalt a.s. Praha. SBČS musela kontrolovat činnost obchodních banka a stanovovat pro ně pravidla likvidity, výši povinných minimálních rezerv, řízení úvěrů a úvěrových zdrojů. Rozdílem proti dřívějším praktikám úvěrování a zdrojového krytí v bývalé jednotné SBČS bylo, ţe obchodní banky mohou k úvěrování pouţívat jen peníze, které byly jiţ vytvořeny. Získávají je jako půjčky nebo jako depozita.

Uspořádání bankovního systému Československa v letech 1989 - 1992 Státní banka československá Působila jednak jako centrální banka a rovněţ i jako obchodní banka pro podnikatelskou klientelu. Řídila všechny ostatní banky v československé ekonomice pomocí úvěrového, pokladního, devizového a měnového plánu. Mezi její činnost patřilo i poskytování dlouhodobých investičních úvěrů jiţ od roku 1958.

11

Zákon č. 130/1989 Sb., o Státní bance československé

24

Československá obchodní banka Tato banka se specializovala na platební, úvěrové a zúčtovací operace se zahraničím pro podnikatelskou sféru. Mohla disponovat s prostředky v zahraničních měnách pomocí devizového plánu od SBČS. Živnostenská banka Banka se zaměřovala na platební a zúčtovací operace se zahraničím pro drobnou soukromou klientelu. Měla pobočku v Londýně, jejímţ prostřednictvím prováděla do určité míry podnikatelskou činnost. Investiční banka Do roku 1958 se tato banka specializovala na poskytování dlouhodobých investičních úvěrů. Od roku 1958 byla pověřena depotními operacemi, coţ znamená úschova a správa cenností zejména v bankovních trezorech. Česká státní spořitelna Banka se zaměřovala na úvěrové a depozitní operace pro obyvatelstvo na území České republiky. Dispozice a účely pouţití vkladů obyvatelstva byly dány podle rozpisu úvěrového plánu SBČS. Slovenská státní spořitelna Tato banka se rovněţ specializovala na depozitní a úvěrové operace pro obyvatelstvo na území Slovenské republiky. Dispozice a účely pouţití vkladů obyvatelstva byly dány podle rozpisu úvěrového plánu SBČS. SBČS se rozhodla v roce 1990 realizovat stabilizační restriktivní měnovou politiku, která byla výrazně podpořena přebytkovou rozpočtovou politikou vlády. Snahou bylo zmírnit riziko narůstající skryté inflace z minulých let. Plánovaný roční růst úvěrů domácí ekonomiky se měl pohybovat v pásmu mezi -2 % aţ +1 %. V listopadu 1990 došlo ke zvýšení tohoto limitu na 2,6 %, a to z důvodu silného cenového efektu devalvace koruny. Centrální banka pouţívala převáţně přímé nástroje měnové politiky a v průběhu roku pomalu přecházela na nepřímé nástroje, jako byly povinné minimální rezervy, diskontní sazba a refinanční úvěr. V restriktivní měnové politice pokračovala SBČS i v roce 1991. Měnová politika musela čelit liberalizaci cen a zahraničnímu obchodu. Cílem měnové politiky v tomto roce byl boj proti inflaci a zajištění stabilního měnového kurzu domácí měny. Dalším cílem bylo zajištění rovnováhy platební bilance. Ve druhé polovině roku 1991 byla měnová politika v relativně příznivém cenovém vývoji a v roce 1992 bylo moţné měnovou politiku koncipovat jako neutrální. 25

Rok 1992 vnesl do našeho centrálního bankovnictví několik významných změn. Zejména zákonem č. 22/1992 Sb., o Státní bance československé, kde bylo zakotveno fungování SBČS jako standardní centrální banky, který vstoupil v platnost 1. února 1992. Řídícím vrcholným orgánem byla bankovní rada centrální banky. Dne 26. května 1992 jmenoval prezident republiky Václav Havel na základě návrhu guvernéra SBČS Josefa Tošovského. Dalšími členy bankovní rady byly dva viceguvernéři jako pracovníci federálního ústředí, dva viceguvernéři pro Českou a Slovenskou republiku a dva jejich zástupci. Bankovní rada byla vrcholným orgánem, který prováděl měnovou politiku. V roce 1992 se také začalo upouštět od přímých nástrojů netrţní povahy. Začátkem dubna byl zrušen horní limit pro úrokové sazby z úvěrů. V měsíci září došlo ke zrušení úvěrových limitů pro malé banky a v říjnu i pro velké banky. K 1. únoru 1992 byly povinné minimální rezervy pro vklady na viděnou ve výši 8 % a termínované vklady ve výši 2 %. V květnu byl zahájen reeskont směnek s maximální splatností 90 dní a úvěr na zástavu směnek byl změněn na standardní lombardní úvěr s maximální splatností 30 dní. Státní banka československá začala v průběhu roku 1992 provádět operace na volném trhu, které slouţí jako nástroj jemného dolaďování trhu jako jsou krátkodobé úrokové sazby, bankovní rezervy či měnová báze. V únoru 1992 došlo poprvé k provedení emise státních pokladničních poukázek. Od července do září byly provedeny i první emise poukázek SBČS v celkové výši 7,5 miliard Kčs.

Důvodem tohoto kroku byl nedostatek státních cenných papírů. Ve

čtvrtém čtvrtletí roku 1992 přešla Státní banka československá od kontroly peněţní zásoby prostřednictvím vývoje aktiv obchodních bank ke kontrole peněţní zásoby prostřednictvím vývoje pasiv centrální banky. 12

2.2 Měnová politika Státní banky československé v letech 1990-1992 V roce 1990 byla poměrně vysoká poptávka po úvěrech, na kterou centrální banka reagovala trojím zvýšením diskontní sazby. První zvýšení bylo začátkem dubna ze 4 % na 5 %, k 1. říjnu 1990 došlo ke zvýšení na 7 % a 11. listopadu 1990 dosahovala výše diskontní sazby 8,5 %. V tomto roce došlo také ke zvýšení úrokových limitů z původních 8 % na 14 %. Maximální úroková sazba z úvěru na konci roku 1990 mohla činit 22,5 %.

12

Autorský kolektiv, Dějiny bankovnictví v českých zemích, Bankovní institut, a.s., Praha 1999

26

Od 1. května 1990 byly navýšeny i sazby povinných minimálních rezerv z primárních korunových vkladů vůči nebankovním klientům z původních 5 % na 8 %. SBČS úročila tyto rezervy 4 procentními body. Během tohoto roku se centrální banka snaţila realizovat restriktivní měnovou politiku. Vývoj nominální a reálné peněţní zásoby měřené měnovými agregáty M1 a M2 můţeme vidět v následující tabulce. Tabulka č. 1: Vývoj měnových agregátů v roce 1989 a 1990 Rok Měnový agregát M1 M2

1989 31.12.

1990 30.9.

31.3.

30.6.

(v mld.Kčs)

(v mld.Kčs)

(v mld.Kčs)

(v mld.Kčs)

(v mld.Kčs)

311,1 547,8

294,9 528,6

298,3 536,6

295,4 540,3

288,8 548,3

31.12

Zdroj: Autorský kolektiv, Dějiny bankovnictví v českých zemích, Bankovní institut, a.s., Praha 1999, vlastní úprava

V prvním čtvrtletí roku 1991 byla vysoká inflace a měnový agregát M2 vzrostl pouze o 1,7 miliard Kčs a měnový agregát M1 poklesl o 9,9 miliard Kčs. Měnová politika se začala postupně uvolňovat a měnový agregát M1 narostl aţ o 28,8 % a měnový agregát M2 narostl o 27,3 %. V tomto období vzrostly i podnikové úvěry o 25,9 %. Celoroční růst spotřebitelských cen dosahoval 53,6 %. V následující tabulce můţeme vidět vývoj měnových agregátů během roku 1991. Tabulka č. 2: Vývoj měnových agregátů v roce 1991 Rok Měnový agregát M1 M2

1990 31.12.

31.3.

30.6.

1991 30.9.

(v mld.Kčs)

(v mld.Kčs)

(v mld.Kčs)

(v mld.Kčs)

(v mld.Kčs)

288,8 548,3

278,9 550,0

285,7 579,2

317,0 616,4

371,9 698,0

31.12

Zdroj: Autorský kolektiv, Dějiny bankovnictví v českých zemích, Bankovní institut, a.s., Praha 1999, vlastní úprava

V roce 1992 musela centrální banka postupně sniţovat diskontní sazby z 9,5 % na 8 %. Důvodem byla snaha o podporu přístupu soukromých podnikatelů k úvěrovým zdrojům. Měnový agregát M2 vzrostl za 8 měsíců o 13,9 %. Dále centrální banka zvýšila povinné minimální rezervy na 3 % pro termínovaná depozita a na 9 % pro vklady na viděnou. Vývoj měnové politiky v posledním čtvrtletí byl pod tlakem a to z důvodu výsledků voleb na Slovensku, dále politický vývoj směřující k rozpadu Československa, coţ vyvolávalo pokles peněţní zásoby. Ale na druhé straně peněţní zásoba rostla díky nárůstu veřejných 27

rozpočtů, coţ vedlo k nárůstu čistého úvěru vlády. Inflace se v roce 1992 vyvíjela příznivě díky měnovému agregátu M2, který ke konci tohoto roku vzrostl o 20,3 % a M1 o 15,7 %.13 V průběhu roku 1990 udělila Státní banka československá 23 licencí novým obchodním bankám na území celé dřívější Československé federativní republiky. Z toho bylo 21 licencí na území České republiky. Ke konci roku 1992 dosahoval počet licencí 57 na území České a Slovenské federativní republiky a z toho 45 licencí v České republice. V letech 1990 aţ 1992 vznikly specializované banky:  Československá záruční a rozvojová banka, a.s., která byla zřízena na podporu malých a středních podniků. Její základní kapitál byl tvořen z 50 % stát a 50 % velké obchodní banky.  Konsolidační banka, státní peněžní ústav, jako státní banka, která převzala část úvěrů klientů obchodních bank do své správy. Konsolidační banka byla zřízena kvůli špatné návratnosti úvěrů, které byly banky nuceny poskytnout před rokem 1989 z rozhodnutí vlády. Tyto změny umoţnily v české ekonomice nový legislativní rámec a vzniká tak dvoustupňový bankovní systém, který je typickým modelem pro bankovnictví v trţní ekonomice. Schéma č. 1: Dvoustupňový bankovní systém

Zdroj: Pospíšil, R., Hobza, V., Puchinger, Z., Finance a bankovnictví, 1.vydání, Olomouc, 2006, [cit. 15. 1. 2010]

13

Autorský kolektiv, Dějiny bankovnictví v českých zemích, Bankovní institut, a.s., Praha 1999

28

Za významné lze v tomto období povaţovat obnovení členství Československa v Mezinárodním měnovém fondu (MMF) a ve Světové bance. Československu byly poskytnuty půjčky, které pomohly k hladkému průběhu ekonomické reformy. Současně byla také ze strany Mezinárodního měnového fondu poskytnuta pomoc v oblasti technické, vzdělávání pracovníků a přípravě legislativních norem, která sehrála značnou úlohu při stabilizaci vývoje bankovního systému i ekonomiky. K 1.1.1992 byly přijaty nové zákony, které reagovaly na zkušenosti získané v trţní ekonomice a upravovaly československý bankovní systém jiţ na úrovni vyspělých států. Byly to : Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách Obchodní banky přijímají vklady od veřejnosti a poskytují úvěry. Zákon č. 22/1992 Sb., o Státní bance československé. Stala se emisní bankou v ČSFR, jejímţ hlavním cílem bylo zabezpečovat stabilitu měny. Zákon o bankách byl v průběhu jeho působení několikrát upravován. Za zvláště důleţité jsou povaţovány novely z roku 1998. Cílem těchto novel bylo přiblíţit bankovní zákon právu Evropské unii, uplatnit v něm náleţité směrnice Rady Evropských společenství a také vyřešit některé zvláštní otázky bankovní soustavy. Novely přinesly některá omezení obchodním bankám, které se týkaly aktivit členů, statutárních orgánů obchodních bank, obchodování bank s cennými papíry a jiné další změny. Větším cílem bylo obnovení důvěry v bankovnictví v České republice. Zejména byly posíleny pravomoci centrální banky při řízení obchodních bank a jejich regulaci. 14

Bankovní systém v ČR Aktuální stav naší bankovní soustavy je výsledkem celé řady změn, kterými československé peněţnictví muselo projít. Bankovní soustavu v České republice tvoří všechny druhy bank na území českého státu a jejich vzájemné vztahy. Banky a jejich sluţby jsou nedílnou součástí finančního trhu. Nejvýznamnějším úkolem těchto institucí je přerozdělování finančních zdrojů mezi subjekty. Tyto instituce nabízejí dočasné volné peníze mezi ty, kteří je momentálně potřebují především k investování. Aţ do roku 1990

14

Kolektiv autorů, Bankovnictví, BIVŠ, 6.vyd., Praha, 2006

29

fungoval v ČR jednoúrovňový bankovní systém s výrazným monopolem Státní banky československé. Nyní je bankovní systém v ČR dvouúrovňový: 1. Centrální banka (zvaná téţ cedulová

nebo emisní)

–

státní instituce,

nepodnikatelský subjekt s makroekonomickou funkcí. 2. Obchodní, investiční a hypoteční banky a spořitelny – podnikatelské subjekty s mikroekonomickými funkcemi. Činnost bank a spořitelen je většinou univerzální, neboť poskytují bankovní sluţby pro své klienty. Kaţdý klient si můţe libovolně zvolit jakoukoliv obchodní banku nebo spořitelnu. Banky i spořitelny jsou povinny zachovat bankovní tajemství o poskytovaných bankovních sluţbách a obchodních operacích. Banky se musí řídit všeobecně platnými pravidly, které vyhlašuje ČNB. Činnost bank a spořitelen se řídí Zákonem o bankách a spořitelnách. Nutno ale podotknout, ţe banky se od sebe liší některými podmínkami třeba při poskytování úvěru.

Banky druhého stupně Kaţdá banka, která chce působit na českém trhu jako banka, musí splnit určité podmínky, které upravuje zákon č. 21/1992 Sb., o bankách. Obchodní banky – jsou podnikatelskými subjekty, které podnikají za účelem dosaţení zisku a nesou riziko podnikání. Vztahují se na ně jiná pravidla oproti obecné úpravě podnikání. V zákoně č.21/1992 Sb., o bankách je to přesně vymezeno. Dle tohoto zákona o bankách se bankami rozumějí právnické osoby se sídlem v ČR, zaloţené jako akciová společnost, které přijímají vklady od veřejnosti, poskytují úvěry a k výkonu této činnosti mají bankovní licenci od ČNB. Obchodní banky poskytují: Depozitní služby (pasivní povahy), kdy banka je v pozici dluţníka a platí úroky z vkladů. Úvěrové operace (aktivní povahy), kdy banka je v pozici věřitele a získává úroky z poskytnutých úvěrů. Převody peněz a další služby zákazníkům (zprostředkovatelské povahy), kdy banka je poskytovatel sluţby za kterou získává poplatky. Zisk banky je tvořen čistými bankovními úroky (získané úroky mínus vydané úroky) a poplatky za sluţby. V současné době sílí tendence poskytování bankovních sluţeb. 30

Komerční banky – poskytují krátkodobé úvěry, přijímají vklady a realizují platební styk. Zajišťují komplexní sluţby jak fyzickým osobám, tak i podnikatelským subjektům. Další druhy bank: Investiční banky – poskytují klientům dlouhodobé úvěry. Hypoteční banky – poskytují dlouhodobé úvěry aţ na 30 let, obchodují s cennými papíry, do kterých účastníci vkládají peníze. Spotřební banky – poskytují úvěry spojené s nákupem zboţí a sluţeb. Obchodní banky poskytují svým klientům především tyto sluţby a následující operace:  Poskytování úvěrů – banka poskytuje svým klientům (občanům, podnikům, státu i jiné bance) úvěry a tím získává úrok z úvěru. Jedná se o aktivní bankovní operaci.  Depozitní sluţby – přijímání terminovaných nebo neterminovaných vkladů od klientů. Jedná se o pasivní bankovní obchody. Banka v tomto případě vyplácí klientovi za poskytnutý vklad úrok.  Provádění tuzemského platebního a zúčtovacího styku.  Provádění platebního a zúčtovacího styku se zahraničím.  Operace s cennými papíry.  Převody peněz a další bankovní činnosti jako jsou úschova cenností, poradenská a informační činnost a jiné.

31

3. Centrální banka a její postavení v současné ekonomice V moderní ekonomice je centrální banka jednou z nejdůleţitějších finančních institucí. Její činnost a funkce jsou podmíněny především typem ekonomiky dané země.

3.1 Vznik České národní banky Česká národní banka je ústřední (centrální) bankou České republiky a orgánem vykonávajícím dohled nad finančním trhem. Vznikla k 1. lednu 1993. Česká národní banka je právnickou osobou, která má postavení veřejnoprávního subjektu se sídlem v Praze a nezapisuje se do obchodního rejstříku. Je existence je podmíněna Ústavou České republiky a vznikla na základě zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance. Centrální bance jsou svěřeny kompetence správního úřadu v rozsahu stanoveném zákonem. Hospodaří samostatně s odbornou péčí s majetkem, který jí byl svěřen státem. Do činnosti České národní banky lze zasahovat pouze na základě zákona. Hlavním cílem České národní banky je péče o cenovou stabilitu. Podporuje obecnou hospodářskou politiku vlády vedoucí k udrţitelnému hospodářskému růstu, pokud tím není dotčen její hlavní cíl. ČNB jedná v souladu se zásadou otevřeného trţního hospodářství. 15

3.2 Organizace České národní banky a řídící orgány Nejvyšším řídícím orgánem je bankovní rada České národní banky. Bankovní rada je sedmičlenná. Jejími členy jsou guvernér České národní banky, 2 viceguvernéři a další 4 členové bankovní rady. Všechny tyto členy jmenuje a odvolává prezident republiky. Do funkce člena bankovní rady mohou být zvoleni pouze dvakrát. Členové bankovní rady jsou jmenování na dobu 6 roků. Členem bankovní rady můţe být jmenován občan České republiky, který je plně způsobilý k právním úkonům, je bezúhonný a to znamená, ţe jde o fyzickou osobu, která nebyla pravomocně odsouzena pro trestný čin, dále musí mít ukončené vysokoškolské vzdělání a musí být v oblasti finančního trhu a měnových záleţitostech uznávanou a zkušenou osobou. Členové bankovní rady jsou zaměstnanci

15

Zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance

32

České národní banky. Jednání bankovní rady předsedá guvernér, v jeho nepřítomnosti jím pověřený viceguvernér. Bankovní rada přijímá svá rozhodnutí prostou většinou hlasů. Bankovní rada je usnášeníschopná, je-li přítomen guvernér nebo jím pověřený viceguvernér a minimálně další její tři členové. Jménem České národní banky jedná navenek guvernér. V případě jeho nepřítomnosti ho zastupuje jím pověřený viceguvernér. 16

3.3 Základní úkoly České národní banky: a) pečuje o cenovou stabilitu, b) určuje měnovou politiku, c) vydává bankovky a mince, d) řídí peněţní oběh, platební styk a zúčtování bank, e) vykonává dohled nad osobami působícími na finančním trhu, pečuje o bezpečné fungování a rozvoj finančního trhu v České republice. Česká národní banka při plnění svých úkolů spolupracuje s ústředními bankami jiných států, vykonává dohled nad bankovním sektorem, kapitálovým trhem, penzijním připojištěním, pojišťovnictvím, druţstevními záloţnami, institucemi elektronických peněz a devizový dohled. Česká národní banka je povinna podávat Poslanecké sněmovně Parlamentu minimálně dvakrát ročně k projednání zprávu o měnovém vývoji. Usnese-li se na tom Poslanecká sněmovna, předloţí ČNB mimořádnou zprávu o měnovém vývoji a to nejpozději do 30 dnů. Tuto zprávu o měnovém vývoji předkládá guvernér České národní banky Poslanecké sněmovně. Guvernér ČNB je v tomto případě oprávněn účastnit se schůze Poslanecké sněmovny a musí mu být uděleno slovo. Zprávu o měnovém vývoji vezme Poslanecká sněmovna na vědomí nebo si vyţádá její doplnění, které je ČNB povinna doplnit a předloţit do 6 týdnů podle poţadavku Poslanecké sněmovny. Dále je ČNB povinna informovat veřejnost o měnovém vývoji a to minimálně jednou za tři měsíce. Další povinností České národní banky je podávat Poslanecké sněmovně nejméně jedenkrát ročně zprávu o finanční stabilitě. 17

16

Zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance

17

Zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance

33

Emisní funkce Centrální banka má výhradní (monopolní) právo vydávat bankovky a mince, jakoţ i mince pamětní. Můţeme říci, ţe se jedná obecně o historicky nejstarší funkci centrální banky. S touto funkcí souvisí celá řada dalších činností technického charakteru, které jsou téţ obsaţeny v zákoně: 

správa zásob oběţiva,



organizace dodávek peněz od výrobců do peněţního oběhu,



zabezpečení tisku bankovek a raţby mincí,



dozoru nad ochranou a bezpečností dosud nevydaných bankovek a mincí,



úschova a ničení neplatných, vyřazených platidel,



zajištění výměny poškozených bankovek a mincí,



určení postupů při odebrání padělaných peněz a podobně.

S emisní funkcí také úzce souvisí i řízení mnoţství peněz v oběhu čili peněţního oběhu, které ČNB provádí pomocí nástrojů měnové regulace, za účelem zabezpečení měnové stability. Prostřednictvím nástrojů měnové regulace centrální banka ovlivňuje nabídku peněz v ekonomice a respektive cenovou hladinu, zaměstnanost, produkci a další.

Funkce banky bank V současné době funkce banky bank zahrnuje celou řadu činností centrální banky.  ČNB vede účty obchodních bank, na kterých tyto banky mají své dobrovolné vklady a také povinné minimální rezervy stanovené centrální bankou.  Obchodní banky mohou od centrální banky ţádat výpůjčku zdrojů k financování svých aktivních operací, pokud jim zdroje nedostačují, nebo také k posílení likvidity v případě jejího ohroţení. V takovém případě je centrální banka v pozici běţného věřitele.  Centrální banka vykonává bankovní dohled nad činností jednotlivých obchodních bank, pobočkami zahraničních bank, spořitelními a úvěrními druţstvy, institucemi elektronických peněz, pobočkami zahraničních institucí elektronických peněz, vydavateli elektronických peněz malého rozsahu, platebními institucemi, poskytovateli platebních sluţeb malého rozsahu a nad bezpečným fungováním bankovního systému. Dále nad pojišťovnami, penzijními fondy, obchodníky

34

s cennými papíry a další. ČNB posuzuje ţádosti o udělení povolení působit jako banka a rozhoduje o udělení takové licence. Rovněţ ČNB vykonává dohled nad dodrţováním právních předpisů, které se vztahují na činnost bank. Při zjištění nedostatků ukládá opatření k nápravě, různé pokuty či sankce a můţe také odebrat licenci působit jako banka.  Centrální banka se rovněţ zaměřuje na řízení a regulaci činností obchodních bank celou soustavou nástrojů měnové politiky. Stanoví podmínky a pravidla činností obchodních bank jako jsou například pravidla kapitálové přiměřenosti, podmínky obchodování na finančních trzích, obezřetného podnikání, úvěrové angaţovanosti, provádění směnárenských obchodů a další. Funkce centrální banky jako banky bank je úzce propojena s regulací celého bankovního systému daného státu.

Funkce banky státu Centrální banka vystupuje v roli banky státu (vlády) ve smyslu vedení účtů vlády, orgánů místní správy, centrálních orgánů a některých podniků veřejného sektoru. Jejím základním úkolem je správa státního dluhu coţ znamená poskytování a splácení úvěrů státu, platbou úroku, emisí pokladničních poukázek a dluhopisů a podobně. Dalším významným úkolem centrální banky je, ţe disponuje měnovými rezervami ve zlatě a devizových prostředcích, včetně obchodování s nimi za účelem zabezpečení devizové likvidity. Je rovněţ ze zákona pověřena vyhlašováním kurzu domácí měny vůči měnám zahraničním, jeho řízením a ovlivňováním. Česká národní banka reprezentuje stát v mezinárodních institucích, a to zejména v měnové oblasti. Zástupci ČNB se účastní jednání mezinárodních měnových institucí, jako je Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj, Mezinárodní měnový fond, Světová banka a další. Uzavírá dohody s těmito mezinárodními finančními institucemi a se zahraničními bankami jménem státu. V řadě zemí centrální banka po dohodě s vládou uděluje povolení zahraničním bankám působit jako banka v zemi dané centrální banky. 18

18

ŠEVČÍK, Aleš, Bankovnictví I, Masarykova univerzita, Brno, 2005

35

Měnové agregáty Měnové agregáty představují souhrn peněţních prostředků s určitým stupněm likvidity. Značí se velkým písmenem M a číslicí. Náplň měnových agregátů můţe být v různých ekonomikách rozdílná a mění se i v čase. M1 = oběživo + vklady na běžných účtech v bankách Hotovostní oběţivo je definováno jako hotovostní prostředky v rukách nebankovních subjektů, nepatří sem peněţní prostředky na pokladnách bank. Některé země do M1 zahrnují i cestovní šeky v domácí měně. M2 = M1 + termínované vklady + ostatní vklady v bankách Termínované vklady jsou vklady s výpovědní lhůtou nebo vklady uloţené na předem dohodnutou dobu. Ostatní vklady jsou nejčastěji v podobě vkladních kníţek. M3 = M2 + krátkodobé cenné papíry nebankovních subjektů v domácí měně Jedná se o prostředky investované nebankovními subjekty do krátkodobých cenných papírů v domácí měně. Měnový agregát, jako nástroj pro praktickou potřebu řízení mnoţství peněz v ekonomice, lze vyuţít k praktické definici peněz tedy k takzvané empirické definici peněz.

Měnová báze Měnová báze je termín, který souvisí s měnovou politikou a peněţními agregáty. Centrální banka pouţívá řadu nástrojů pro řízení měnové politiky. Měnové agregáty vyuţívá k řízení peněz v peněţním oběhu. Přímý vliv má centrální banka na měnovou bázi, která je vymezena peněţními prostředky s nejvyšším stupněm likvidity. Měnovou bázi tvoří hotovostní oběţivo a rezervy obchodních bank u centrální banky. Řízením měnové báze ovlivňuje centrální banka i všechny ostatní měnové agregáty. 19

19

Autorský kolektiv: POSPÍŠIL, R., HOBZA, V., PUCHINGER, Z., Finance a bankovnictví, 1. vydání, Olomouc, 2006

36

Pobočky České národní banky: Pobočka Praha (hlavní sídlo ČNB) Pobočka České Budějovice Pobočka Plzeň Pobočka Hradec králové Pobočka Brno Pobočka Ostrava Pobočka Ústí nad Labem

3.4 Bilance centrální banky Česká národní banka pravidelně zveřejňuje bilanci (účetní rozvahu), ze které je moţné získat základní informace o činnostech centrální banky. Všechny číselné údaje jsou uváděny v milionech Kč, ale mohou být ve skutečnosti tvořeny zahraničními měnami. V tabulce je znázorněna bilance ČNB ke dni 13. 11. 2009.

37

Bilance centrální banky v mil. Kč k 13. 11. 2009 AKTIVA

782

Rozdíl ve srovnání s minulou dekádou 0

Pohledávky vůči MMF

47 318

2

3.

Pohledávky vůči zahraničí včetně CP

723 850

17 421

3.1

Vklady v zahraničních peněţních ústavech a institucích

2 934

2 027

3.2

Cenné papíry

688 403

3 093

3.3

Ostatní pohledávky vůči zahraničí

32 513

12 301

4.

Pohledávky vůči tuzemským bankám

2 719

2 719

5.

Pohledávky vůči státu

0

0

6.

Hmotný a nehmotný majetek

4 968

2

7.

Ostatní aktiva

8 608

23

7.1

Ostatní finanční aktiva

3 007

0

7.2

Oceňovací rozdíly

713

0

7.3

Ostatní

4 888

23

788 245

20 167

1.

Zlato

2.

AKTIVA CELKEM

10.11.2009

PASIVA 1.

Peníze v oběhu

382 276

613

2.

Závazky vůči MMF

42 374

0

3.

Závazky vůči zahraničí

14 101

12 569

3.1

Přijaté úvěry ze zahraničí

10 836

10 836

3.2

Ostatní závazky vůči zahraničí

3 265

1 733

4.

Závazky vůči tuzemským bankám

398 285

-2 253

4.1

Přijaté úvěry

341 736

-18 092

4.2

Povinné minimální rezervy

56 536

15 905

4.3

Ostatní závazky vůči bankám

13

-66

5.

Závazky vůči státu a ostatním veřejným institucím

77 581

797

6.

Ostatní pasiva

14 767

8 987

7.

Rezervy

205

0

8.

Základní kapitál a rezervní fondy

9 458

-2

9.

Oceňovací rozdíly

11 402

0

10.

Zisk nebo ztráta z předchozího období

-170 555

0

11.

Zisk nebo ztráta za účetní období

8 351

-544

PASIVA CELKEM

788

5 20 167

Zdroj: http://www.cnb.cz/cs/o_cnb/hospodareni/dekadni_bilance/cnb_bilance.html, vlastní úprav

38

AKTIVA Zlato Jde o zlaté rezervy spravované Českou národní bankou a to v podobě raţeného nebo neraţeného zlata, které lze pouţít pro měnové účely. Pro potřebu výpočtu devizových rezerv se oceňuje zlato trţní cenou jinak je dosud oceněno historickou cenou. Pohledávky vůči MMF Jedná se o prostředky uloţené u Mezinárodního měnového fondu a to o členský podíl v cizí měně a korunách českých. Vykazuje se v cizích měnách a je převeden do Kč kurzem stanoveným MMF. Vklady v zahraničních peněžních ústavech a institucí Představují souhrn prostředků na terminovaných vkladech a na běţných účtech u zahraničních korespondentů. Cenné papíry Centrální banka můţe nakupovat cenné papíry v domácí i v zahraniční měně. Jedná se o cenné papíry, které centrální banka nakupuje za účelem zvýšení rezerv bank nebo za účelem sníţení úrokové míry neboli zvýšení ceny cenných papírů. Předmětem jsou zejména státní pokladniční poukázky a státní dluhopisy. Ostatní pohledávky vůči zahraničí Jsou zůstatkem úvěru poskytnutých převáţně ve volně směnitelných měnách do zahraničí. Pohledávky vůči tuzemským bankám Jedná se o různé formy úvěrů poskytnutých tuzemským bankám. Pohledávky vůči státu Jde o úvěry poskytnuté státu na běţné hospodaření. Hmotný a nehmotný majetek Vykazuje se zde hmotný a nehmotný majetek banky v zůstatkové ceně, dále sbírky mincí z drahých kovů a poskytnuté zálohy na pořízení majetku. Ostatní finanční aktiva Zahrnují podíl na kapitálu Evropské centrální banky, akcie a podíly v realizovaném portfoliu. Oceňovací rozdíly Jde o záporné oceňovací rozdíly z přecenění realizovatelných cenných papírů na reálnou hodnotu. Kurzové ztráty z přepočtu realizovatelných akcií a podílů vyjádřených v cizí měně na českou měnu. 39

Ostatní Patří sem především hmotný a nehmotný majetek, pohledávky za zaměstnanci a odběrateli, zásoby provozního materiálu, náklady a příjmy příštích období.

PASIVA Peníze v oběhu Představují emitované bankovky a mince v domácí měně, které jsou v drţení bank a jsou závazkem centrální banky. V naší zemi emituje bankovky a mince Česká národní banka. Závazky vůči MMF Jsou to závazky vůči MMF vzniklé rovněţ z titulu přijatých depozita účty pro zúčtování transakcí podle pokynů MMF. Přijaté úvěry ze zahraničí Jde o závazky vůči zahraničním bankám a ostatním zahraničním finančním institucím z titulu přijatých úvěrů. Ostatní závazky vůči zahraničí Znamenají závazky ve vztahu k zahraničním bankám a ostatním zahraničním finančním institucím z titulu přijatých depozit. Přijaté úvěry Představují závazky z repo operací, ve kterých se pouţívají poukázky ČNB jako finanční zajištění, a úvěry přijaté od tuzemských bank. Povinné minimální rezervy Závazky z titulu povinných minimálních rezerv. Ostatní závazky vůči bankám Jedná se o ostatní vklady přijaté od tuzemských bank. Závazky vůči státu a ostatním veřejným institucím Představují souhrnný účet státní pokladny, na kterém jsou vykazovány volné likvidační prostředky státu, vklady státních fondů, ostatní mimorozpočtové prostředky organizačních sloţek státu, které nejsou součástí souhrnného účtu státní pokladny, vklady přijaté od EU k financování vybraných projektů a ostatní závazky vůči ostatním veřejným institucím. Ostatní pasiva Vykazují se zde vklady zaměstnanců a ostatních klientů, závazky vůči dodavatelům a zaměstnancům, výdaje a výnosy příštích období, přijaté zálohy v souvislosti se státní zárukou. 40

Rezervy Rezervy vyuţívané ke krytí existujících závazků, tvořené na vrub nákladů. Základní kapitál a rezervní fondy Tvoří jej základní kapitál v objemu 1400 mil. Kč a rezervní fondy tvořené ze zisku. Oceňovací rozdíly Jde o kladné oceňovací rozdíly z přeceněných realizovatelných cenných papírů na reálnou hodnotu. Kurzové rozdíly z přepočtu realizovatelných akcií a podílů vyjádřených v cizí měně na českou měnu. Zisk nebo ztráta z předchozích období Představují neuhrazené ztráty z předchozích období. Zisk nebo ztráta za účetní období Zahrnuje hospodářský výsledek banky běţného roku.20

3.5 Bankovní regulace a dohled V této kapitole bych chtěla nastínit problematiku bankovní regulace a bankovního dohledu z pohledu centrální banky. Pojem bankovní regulace lze definovat jako stanovení pravidel chování institucí bankovního sektoru. Po stanovení těchto pravidel je nutné rovněţ prověřit jejich plnění, coţ je úkolem bankovního dohledu. Centrální banky se v dané zemi na regulaci a dohledu nad bankovním systémem většinou určitým způsobem podílejí. Mnohdy je centrální banka jedinou institucí, která smí do této oblasti zasahovat. Obdobně je tomu i u nás s výjimkou hypotečních bank a spořitelen. Důvodů proč jsou regulace a dohled bank prováděny je několik. Především jde o vytvoření prostoru pro

provádění měnové politiky,

podpora bezpečnosti,

důvěryhodnosti

a efektivnosti bankovního systému, dále ochrana klientů před nadměrnou rizikovostí či moţných podvodů bank. Při bankovním dohledu jsou pouţívány dvě základní metody dohlíţení a to dohled na dálku a dohled na místě. Dohled na dálku představuje dohlíţení na činnost bank na základě informací, jako jsou výkazy a pravidelná hlášení, které stanovuje metodika ČNB, dále jsou to auditorské zprávy, veřejně dostupné databáze nebo informace získané přímo od banky. Na základě těchto získaných informací je kaţdá banka pravidelně analyzována a hodnocena. Podle hodnocení a výsledků těchto analýz je pak doporučován další způsob

20

http://www.cnb.cz/cs/o_cnb/hospodareni/dekadni_bilance/cnb_bilance.html

41

dohledu nad činností banky, případně způsob nápravy a podobně. Dohled na místě probíhá přímo v bankách. Kontrolní činnost je kladena zejména na posouzení systému řízení jednotlivých rizik v bance. Při poznání rizika banky je moţné zvolit efektivnější monitoring kaţdé banky. 21

3.5.1 Subjekty regulace a bankovního dohledu Do procesu regulace a dohledu bank řadíme tři skupiny subjektů: -

regulující a dohlíţející subjekt

-

externí auditorské firmy

-

regulované a dohlíţené subjekty

Jejich vzájemné vztahy znázorňuje následující obrázek č. 1 Obrázek č. 1: Proces regulace a dohledu bank

Regulující a dohlížející subjekt Regulace a dohled

spolupráce

Pravidelná informace

Externí auditorské firmy Audit

Regulované a Obr. 2 dohlížené subjekty

Zdroj: REVENDA, Z., MANDEL, M., KODERA, J., MUSÍLEK, P., DVOŘÁK, P., BRADA, J., Peněţní ekonomie a bankovnictví, Praha 2005, 4. vydání, vlastní úprava

Regulující a dohlížející subjekty – na této pozici vţdy vystupují centrální banky a to jako jediné anebo ve spolupráci s dalšími institucemi. U nás je dohlíţející institucí pouze Česká národní banka. Externí auditorské firmy – zabývají se kontrolou bankovních výkazů, zejména jejich úplností, správností a pravdivostí. Konečnou zodpovědnost za správnost nese vedení dané

21

PÁNEK, D. Bankovní regulace a dohled, Masarykova univerzita, Brno, 2005

42

banky. O průběhu kontrole je vyhotovena zpráva o hospodaření daného subjektu, která je k dispozici členům vedení bank centrální bance a dalším případným institucím dohledu, dále drţitelům cenných papírů bank, vkladatelům a dalším klientům. Externí auditoři také ověřují bilanci centrální banky. Regulované a dohlížející subjekty – patří sem všechny banky, které mají bankovní licenci, včetně spořitelen, mezinárodních bankovních holdingových společností a poboček zahraničních bank. 22

3.5.2 Cíle bankovní regulace Bankovní systém je povaţován za jednu z nejvíce regulovaných oblastí ekonomiky. Bankovní regulace je úzce spojena s prováděním měnové politiky. Provádění měnové politiky centrální bankou například regulace mnoţství peněz v oběhu, není moţné bez dohledu nad bankami. K obecným cílům bankovního dohledu patří:  Především jde o zajištění bezpečnosti a spolehlivosti fungování bankovního systému.  Podpora efektivnosti fungování bankovního systému vzhledem k jeho úzkému propojení s ekonomikou.  Efektivní provádění měnové politiky vzhledem k emisní činnosti obchodních bank.  Zabezpečení ochrany vkladatelů a poskytnutí jim tak určitých bezpečnostních záruk.  Zajištění potřebných informací pro vkladatele, neboť tyto informace jsou potřeba ke správnému rozhodnutí vkladatelů. Nízká míra informací by měla negativní vliv na důvěru v bankovní sektor a zvyšovala by se riskantnost investic. Snad nejdůleţitějším cílem je zajištění bezpečného fungování bankovního systému jako celku, jeho spolehlivost a efektivnost. Mimořádně důleţitým cílem je ochrana klientů

22

REVENDA, Z., MANDEL, M., KODERA, J., MUSÍLEK, P., DVOŘÁK, P., BRADA, J., Peněţní ekonomie a bankovnictví, 4.vydání, Praha, 2005

43

a vkladatelů obchodních bank. Orgán, který dohlíţí na bankovní kontrolu, můţe rizika pouze omezit a vést směrem ke stabilnímu fungování bankovního systému jako celku. 23

3.5.3 Základní povinnosti bank Kaţdý subjekt, který chce získat licenci a podnikat jako banka, musí splnit řadu podmínek. Po získání licence a povolení působit jako banka musí plnit základní stanovená pravidla činnosti. Dále se na něj vztahuje povinné pojištění vkladů a taky moţnost získávat pomoc od centrální banky. Základní povinnosti bank je kapitálová přiměřenost, přiměřenost likvidity, pravidla úvěrové angaţovanosti, poskytování informací, ochrana před negativními praktikami.

 Přiměřenost kapitálu Kapitálu bank je věnována mimořádná pozornost ve všech vyspělých trţních ekonomikách. Vlastní kapitál banky plní úlohu zdroje krytí ztráty banky, plní funkci zdroje k financování aktivních obchodů a je ukazatelem kapitálové síly banky. Podle mezinárodních standardů se kapitál banky dělí do tří hlavních částí:  Tier 1 – vlastní kapitál (rezervní fondy, áţiový fond, splacené akcie, nerozdělený zisk)  Tier 2 – dodatkový kapitál (rezervy ke krytí ztrát)  Tier 3 – krátkodobý podřízený dluh ČNB vymezuje kapitál ve svém opatření O kapitálové přiměřenosti. Kapitál je zde rozdělen na vlastní kapitál (áţiové fondy a rezervní fondy) a kapitál dodatkový (rezervy na krytí ztrát). Při přiměřenosti kapitálu není rozhodující jeho celková výše, ale jeho poměr k daným veličinám – například k souhrnu rizikově váţených aktiv.

 Přiměřenost likvidity Přiměřenost likvidity patří mezi hlavní zásady bankovní činnosti. Slouţí pro posílení likvidity obchodních bank. Likviditu lze chápat jako schopnost banky dostát svým závazkům v jakémkoliv okamţiku. Podstatou likvidity je vztah mezi strukturou aktiv

23

PÁNEK, D. Bankovní regulace a dohled, Masarykova univerzita, Brno, 2005

44

a pasiv z pohledu doby jejich splatnosti jako základního kritéria. Likvidita pro aktiva a pasiva můţe být stanovena v domácí i zahraniční měně. Přiměřenost likvidity je zajišťována pomocí pravidel likvidity.

 Pravidla úvěrové angažovanosti Pravidla úvěrové angaţovanosti můţeme označit jako přímé uplatnění pravidel pro dodrţování likvidity. Podstatou jsou pravidla upravující maximálně přístupné výše bankovních pohledávek a mimobilančních poloţek v poměru ke kapitálu banky. Bankám jsou určeny limity pohledávek vůči jednomu klientovi, skupině klientů, svým akcionářům, členům vedení banky, zaměstnancům, pobočkám a dceřiným společnostem. Obvykle je stanoven podíl takové angaţovanosti ke kapitálu banky ve výši 25%.

 Poskytování informací Základní předpokladem moţností dohledu nad bankami je poskytovat informace orgánům bankovního dohledu. Poskytování těchto informací je upraveno zákonem. V našem bankovním systému tuto povinnost vymezuje zákon o bankách. Důleţitou roli při ověření pravdivosti a úplnosti informací banky hrají externí auditorské firmy. Banky obvykle

předkládají

výkaz

zisků

a

ztrát,

bilanci,

přehled

bilančních

a mimobilančních poloţek, roční výroční zprávu včetně auditorské zprávy. Výsledek hodnocení je pro banku důleţitý jednak ve vztahu k veřejnosti, k vytváření její image, ale také zařazení banky do určité kategorie má velký vliv na budoucí obchody.

 Ochrana před nelegálními praktikami Banky při své činnosti čelí mnoha ohroţením, stejně tak jako jiné podnikatelské subjekty. Úkolem bankovní regulace a dohledu je tato rizika minimalizovat. Za dosti velké riziko můţeme povaţovat například půjčení finančních prostředků klientům banky a obava z toho, ţe klient nebude schopný splatit své závazky. Banky mohou utrpět ztrátu také tím, ţe jejich nakoupené cenné papíry ztratí časem svoji hodnotu. Znehodnocení aktiv, které vlastní, ale i jiné nedostatky pak mohou vést aţ k její neschopnosti plnit závazky včas. Regulace a dohled se v této oblasti zaměřuje hlavně na důvěrné obchody a praní špinavých peněz.24 24

PÁNEK, D. Bankovní regulace a dohled, Masarykova univerzita , Brno, 2005

45

Důvěrné obchody K těmto obchodům dochází zejména při nákupech a prodejích cenných papírů obchodovatelných na burzách, ale můţe k nim dojít také při úvěrových operacích. Praní špinavých peněz Pod tímto pojmem se rozumí jednání, které je nezákonného původu s cílem vzbudit zdání, ţe se jedná o majetek nebo příjem nabytý v souladu se zákonem. Především jde o ukládání hotovostních peněz, které pocházejí z nelegálních obchodů se zbraněmi, z prostituce, nelegálních sázkových kanceláří a dalších forem organizovaného zločinu. Tyto peněţní prostředky jsou ukládány na anonymní konta v bankách. Dalším způsobem jak tyto peníze ukrýt je investování do nemovitostí nebo třeba investice do nějaké nově vznikající společnosti. Tyto peníze tak získávají legitimitu. Jak zabránit těmto nekalým praktikám. Banky jsou povinny předejít ,, praní špinavých peněz‘‘ a to tak, ţe musí přijmout taková opatření, která minimalizují rizika. Banky musí identifikovat klienta u kaţdého obchodu, jehoţ hodnota vloţeného vkladu převyšuje hodnotu stanovenou zákonem. Nicméně banky se těmto předpisům brání z důvodu porušení bankovního tajemství.

Nezávislost ČNB Nezávislost centrální banky je důleţitou podmínkou úspěšné realizace měnové politiky. Jiţ od počátku své existence disponuje centrální banka vysokou mírou nezávislosti na politických strukturách při plnění svých funkcí. Nezávislost ČNB je zakotvena v zákoně č. 6/1993 Sb., o České národní bance.25 V první řadě je nezávislost ČNB důleţitá pro plnění jejího hlavního měnového cíle a tím je ve většině případů cenová stabilita. Význam cenové stability vyplývá ze zkušeností z vývoje světové ekonomiky. Tyto zkušenosti potvrzují, ţe vysoká a nestabilní inflace má pro vývoj ekonomiky negativní důsledky. Význam cenové stability je důleţitý pro přijetí do eurozóny. Dále je nezávislost centrální banky důleţitá především proto, ţe politická moc můţe usilovat o to, aby přiměla centrální banku k opatřením, které mohou vést k podpoře ekonomického růstu, ale jen krátkodobě. Při delším období se projeví v neţádoucím růstu inflace. Díky nezávislosti na politické moci můţe centrální banka těmto nátlakům odolat. Nezávislost ČNB spočívá především na jmenování a odvolání bankovní rady. Politická moc totiţ nemá právo zasahovat do jmenování a odvolání

25

Zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance

46

sedmičlenné bankovní rady. Bankovní radu ČNB jmenuje a odvolává prezident republiky. Další důvody pro odvolání bankovní rady vymezuje zákon o ČNB.

Zásady provádění bankovních operací Pokud chtějí banky ve své činnosti dosahovat zisků, měly by se řídit určitými zásadami: Zásada likvidity – je schopnost banky dostát všem závazkům vůči svým klientům. Jednodušeji řečeno schopnost banky vyplatit klientům jejich vklady na základě dohodnutých podmínek. Zásada rentability – banka by měla provádět jen operace, které jsou pro ni ziskové. Neměla by uzavírat obchody, o kterých předem ví, ţe budou ztrátové. Zásada jistoty – kaţdá bankovní operace je do určité míry spojena s bankovními riziky. Úkolem banky je tato rizika maximálně omezit. Jde o rizika úvěrová, úroková, devizová a inflační. Banky mezi sebou vedou konkurenční boj a snaţí se získat konkurenční výhodu tím, ţe někdy překročí výše uvedené zásady. To má ovšem za následek zvýšení rizika a někdy to můţe vést aţ k jejich bankrotu.26

26

Kolektiv autorů, Bankovnictví, BIVŠ, 6.vydání, Praha, 2006

47

4. Měnová politika České národní banky Poslední den fungování České a Slovenské Federativní Republiky byl 31. prosinec 1992. Stejně tak to byl i poslední den existence společné centrální banky – Státní banky československé. K 1. lednu 1993 vznikla nová emisní instituce, která byla upravena Ústavou České republiky a zákonem o České národní bance. Tento nově vzniklý peněţní ústav převzal příslušná práva a závazky bývalé Státní banky československé. Na základě zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance, bylo bance určeno rozhodovat o měnové politice, řídit peněţní oběh, vydávat bankovky a mince, řídit platební styk a zúčtování bank, vykonávat dohled nad prováděním bankovních činností a pečovat o bezpečné fungování a rozvoj bankovního systému v ČR. Podle znění zákona o ČNB se stala novou peněţní jednotkou koruna česká (Kč) namísto dosavadní československé koruny. Česká národní banka je právnickou osobou a má postavení veřejnoprávního subjektu. Sídlo ČNB je v Praze a nezapisuje se do obchodního rejstříku. Jsou jí svěřeny kompetence správního úřadu a hospodaří samostatně s odbornou péčí a s majetkem, který jí byl svěřen. Hlavním cílem je péče o cenovou stabilitu. Česká národní banka podporuje obecnou hospodářskou politiku vlády, která vede k udrţitelnému hospodářskému růstu. Měnovou politiku České národní banky lze rozdělit do dvou etap. První etapa je od jejího vzniku 1. 1. 1993 aţ po konec roku 1997, kdy měnová politika spočívá v cílení peněţní zásoby a měnového kurzu. Druhá etapa začíná počátkem roku 1998 - období cílování inflace. 27

4.1 Charakteristické rysy měnové politiky České národní banky do roku 2009 Měnová politika ČNB v letech 1993 - 1997 byla zaměřena na sniţování inflace a byla prováděna prostřednictvím měnového kurzu a peněţní zásoby. Od roku 1998 přešla ČNB na reţim cílování inflace. Přechod k cílování inflace znamenal změnu způsobu, jakým bude měnová politika realizována. Očekává se, ţe ovlivní inflaci a zmírní nerovnováhu české ekonomiky. Dne 1. května 2004 se Česká republika stala plnoprávným členem Evropské unie. ČNB se tak stala členem Evropského systému centrálních bank.

27

JÍLEK, J. Peníze a měnová politika, Grada Publishing a.s., Praha, 2004

48

4.1.1 Období předcházející cílování inflace Počátek roku 1993 znamenal pro ČR mnoho změn. Došlo na rozdělení státu, byl zaveden systém přímých a nepřímých daní, státní majetek byl přesouván do soukromých rukou. Česká národní banka pokračovala v měnové politice zaloţené na cílení peněţní zásoby M2 a měnového kurzu. M2 zahrnoval oběţivo, vklady na viděnou, termínované vklady a vklady v cizí měně. Centrální banka při vykonávání této politiky pouţívala výhradně nepřímé nástroje s důrazem na refinanční úvěrové operace, diskontní a lombardní sazbu a devizové intervence. Dalšími instrumenty byly operace na volném trhu a povinné minimální rezervy. Ekonomickou situaci v ČR v roce 1993 ovlivňovalo několik faktorů. Hrubý domácí produkt stagnoval na úrovni roku předcházejícího a nevyrovnal tedy svůj předchozí hluboký pokles. Inflace dosahovala velmi vysokých hodnot okolo 20 %. Cílem a hlavním úkolem ČNB bylo tuto vysokou inflaci sníţit na 18 % a stabilizovat kurz české koruny. Podle Českého statistického úřadu výsledná hodnota inflace v tomto roce dosáhla 18,2 % a cíle bylo dosaţeno. První polovina roku se jevila jako úspěšná. Došlo k překonání následků měnové odluky a nového daňového systému. Diskontní a lombardní sazby v tomto roce byly postupně sniţovány. K 1. 1. 1993 byla diskontní sazba ve výši 9,5 % a lombardní sazba ve výši 14,0 %. V polovině roku 1993 klesla diskontní sazba o 1,5 % tedy na 8 % a tuto hodnotu si udrţela po zbytek roku. Lombardní sazba v polovině roku byla na stejné výši jako v lednu tohoto roku. V srpnu 1993 jiţ lombardní sazba klesla z původních 14 % na 12,5 % a v prosinci byla na úrovní 11,5 %.

Rok 1994 Česká národní banka v tomto roce i nadále pouţívala pro měnovou politiku cílování peněţní zásoby prostřednictvím peněţního agregátu M2. V červenci 1994 česká národní banka změnila operativní kritérium z měnové báze na bankovní rezervy. Úrokové sazby a povinné minimální rezervy se staly nástroji měnové politiky. V dubnu 1994 diskontní sazba dosahovala hodnoty 8 % a to aţ do října kdy se zvýšila o 0,5 procentního bodu, tedy na hodnotu 8,5 %. Lombardní sazba byla začátkem roku ve výši 11,5 %, v dubnu jiţ dosahovala hodnota lombardní sazby výši 10,5 %. Koncem října došlo k mírnému nárůstu o 0,5 % a začátkem prosince byla lombardní sazba na úrovni 11,5 %. Míra inflace se pohybovala na úrovni 10 %. Hrubý domácí produkt rostl aţ o 5 % ročně a to při velmi mírné nezaměstnanosti okolo 3 %. Veřejné rozpočty byly vcelku vyrovnané. Důsledkem 49

byl také vysoký příliv kapitálu ze zahraničí. Vstup do OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj), kam byla ČR přijata jako první z transformujících se ekonomik, byl povaţován za úspěšně nastoupenou cestu. Česká koruna se stala velmi směnitelnou měnou, o kterou byl zájem na zahraničních peněţních trzích. 28

Rok 1995 Cílem měnové politiky ČNB v roce 1995 bylo další sníţení inflace. Dosaţení tohoto cíle bylo ztěţováno mnoha vlivy jako trvající inflační tlaky a velký příliv zahraničního kapitálu, které komplikovaly úspěšnost měnové politiky ČNB. Při posouzení všech podmínek očekávaného měnového a hospodářského vývoje byl pro rok 1995 stanoven cíl v růstu inflace ve výši 9 – 11 % při zachování stability devizového kurzu. Růst peněţní zásoby byl vymezen ve výši 14 – 17 %, coţ mělo zajistit dosaţení výše uvedených cílů. Vývoj měnové politiky na začátku roku probíhal ještě pod vlivem příznivých výsledků roku 1994. Měnový vývoj v prvním čtvrtletí byl uspokojivý. Ve druhém čtvrtletí se růst peněţní zásoby zrychlil hlavně v důsledku zvýšené dynamiky podnikového úvěrování, financované i ze zahraničních zdrojů. Přicházející zahraniční kapitál se začal zhoršovat, a tak v dubnu ČNB reagovala na tuto situaci zavedením rozpětí ve výši 0,25 % při nákupu a prodeji deviz centrální bankou na devizovém fixingu. Růst přílivu zahraničního kapitálu měl také vliv na další sterilizační opatření sniţující likviditu obchodních bank. V květnu 1995 bylo dosaţeno dohody o převodu vkladů Fondu národního majetku z obchodních bank do ČNB v rozsahu 6 mld. Kč. Za první pololetí tak nárůst vkladů fondu národního majetku u ČNB dosáhl 15mld. Kč. Koncem června 1995 ČNB přijala zpřísňující opatření, která zahrnovala sjednocení sazeb povinných minimálních rezerv (PMR) z předešlých 3 % z termínovaných vkladů na 12 % z netermínovaných vkladů. Od 3. srpna 1995 platila pro tyto vklady jednotná sazba ve výši 8,5 %. Dále došlo ke zvýšení diskontní a lombardní sazby o 1% , viz následující tabulka.29

28 29

http://www.cnb.cz/m2export/sites/www.cnb.cz/cs/verejnost/publikace/download/cnb_1993-2003_cz.pdf http://www.cnb.cz/m2export/sites/www.cnb.cz/cs/o_cnb/hospodareni/vyrocni_zpravy/download/vyrocni_ zprava_1995.pdf

50

Tabulka č. 3: Měnově-politické nástroje ČNB v roce 1995 Stav k

1.1.1995

26.6.1995

3.8.1995

8.12.1995

Diskontní sazba

8,5%

9,5%

-

8,5%

Lombardní sazba

11,5%

12,5%

-

12,5%

PMR

4%

Zdroj: http://www.cnb.cz/cs/menova_politika/mp_nastroje/tabulka1995.html, vlastní úprava

Zvýšení diskontní a lombardní sazby a zvýšení povinných minimálních rezerv mělo za následek zpřísnění podmínek na peněţním trhu. Byla přijata i opatření v oblasti řízení devizové likvidity bank. Důsledek sjednocení sazeb vyvolal zvýšení úrokového diferenciálu a tím i zvýšení přílivu kapitálu ze zahraničí. Zpřísnění politiky vedlo k růstu reálných úrokových sazeb. Přes přijatá opatření se vývoj peněţní zásoby ve druhém pololetí roku 1995 prudce zrychlil. Dochází také k výraznému zrychlení hospodářského růstu a tím také poptávky po penězích v tomto období. Stanovený inflační cíl byl v roce 1995 dodrţen. Ke konci roku 1995 se inflace pohybovala dokonce pod spodní hranicí očekávaného růstu 7,9 %. Překročení peněţní zásoby v roce 1994 a 1995 nevytvořilo takový inflační tlak, aby došlo k vyšší inflaci. 30 Tento rok byl rokem významných změn v české ekonomice. Z hlediska otevřenosti ekonomiky vůči zahraničí byl přijat zákon č. 219/1995 Sb., devizový zákon, který nabyl účinnosti od 1. října 1995. Stanovil legislativní rámec plné směnitelnosti české měny. Vývoj peněţní zásoby byl v těchto letech uspokojivý. Česká republika byla vydávána za ukázkový příklad úspěšné transformace ekonomiky.

Rok 1996 V roce 1996 se měnová politika ČNB zaměřovala na upevňování pozice české měny. Hlavní úsilí bylo soustředěno na tlumení cenového růstu, coţ bylo velice obtíţné, neboť zde působila řada faktorů ve směru zvyšování cen. V tomto roce ČNB postupně reagovala zvýšení rizika v měnovém vývoji. V první polovině roku ČNB přistoupila k zpřísnění měnových postupů. Přijatá opatření měla kladnou odezvu, a proto v druhém pololetí jiţ

30

http://www.cnb.cz/m2export/sites/www.cnb.cz/cs/o_cnb/hospodareni/vyrocni_zpravy/download/vyrocni_ zprava_1995.pdf , Výroční zpráva ČNB 1995

51

nebylo nutné zavádět další zpřísnění postupů ČNB. Inflační tlaky se podařilo udrţet pod kontrolou. Od počátku roku byl vývoj ovlivňován silnou domácí poptávkou uspokojovanou dovozem, vyšším přírůstkem domácí zásoby a také růstem mezd bez zvýšení produktivity práce. Nejvýznamnějším krokem v únoru 1996 bylo rozšíření fluktuačního pásma měnového kurzu na ± 7,5 %. Cílem bylo zamezit přílivu krátkodobého spekulativního kapitálu do české ekonomiky a to pomocí zvýšení kurzového rizika. Tohoto cíle bylo skutečně dosaţeno. Růst peněţní zásoby od počátku roku 1996 převyšoval původní stanovené cíle měnového programu ČNB. S tímto růstem nebyla ČNB spokojena, neboť její hodnota byla vymezena zhruba ve výši 13 – 17 % a přírůstky M2 dosahovaly 18 – 19 %. Zvýšení peněţního agregátu M2 byl stále na vysoké úrovni, zahraniční kapitál byl vystřídán domácí úvěrovou expanzí. ČNB na tento nepříznivý vývoj reagovala úrokovou politikou. Postupně byly upravovány řídící úrokové sazby a také byla provedena úprava povinných minimálních rezerv. Intervenční repo sazba dosahovala k 9. 5. 1996 11,8 %, coţ bylo o 0,5 % výše neţ na začátku roku. Od 21. 6. 1996 došlo k zvýšení všech tří klíčových sazeb. Tyto úpravy nastíním v následující tabulce.31 Tabulka č. 4: Měnově-politické nástroje ČNB v roce 1996 2T repo sazba %

Lombardní sazba %

Diskontní sazba %

1.1.1996

11,30

12,50

9,50

29.3.1996

11,50

12,50

9,50

29.4.1996

11,60

12,50

9,50

9.5.1996

11,80

12,50

9,50

21.6.1996

12,40

14,00

10,50

Stav k

Zdroj: http://www.cnb.cz/cs/menova_politika/mp_nastroje/tabulka1996.html, vlastní úprava

S platností od 1. srpna 1996 došlo ke zvýšení sazby povinných minimálních rezerv z 8,5 % na úroveň 11,5 %. Výjimkou však zůstaly stavební spořitelny a Českomoravská záruční a rozvojová banka, a.s, kde se původní sazby povinných minimálních rezerv zachovaly na úrovni 4 %. Vývoj peněţní zásoby se ve druhém pololetí zpomalil. Nejprve se tempo růstu

31

http://www.cnb.cz/m2export/sites/www.cnb.cz/cs/o_cnb/hospodareni/vyrocni_zpravy/download/vyrocni_ zprava_1996.pdf

52

dostalo do stanoveného koridoru a ke konci roku 1996 došlo ještě ke sníţení. Přírůstek peněţního agregátu M2 za rok 1996 činil 9,2 %. Tento pokles byl způsoben měnovými opatřeními, ale i sníţením vlivu zahraničního sektoru. Koncem roku došlo ke stabilizaci na peněţním trhu. V závěru roku ČNB přijala opatření stimulující hypoteční úvěrování, které spočívalo v zúţení základu pro výpočet povinných minimálních rezerv o dluhopisy se splatností 5 a více let.32 Vývoj peněţního agregátu M2 se oproti roku 1995 oslabil. Graf č. 2: Vývoj peněţního agregátu M2

Zdroj:http://www.cnb.cz/m2export/sites/www.cnb.cz/cs/o_cnb/hospodareni/vyrocni_zpravy/download/vyroc ni_zprava_1996.pdf, [cit. 12. 1. 2010]

V grafu je vidět, ţe zejména v druhé polovině roku 1996, na rozdíl od roku 1995, dochází v roce 1996 k postupnému poklesu. Změna peněţního agregátu M2 byla spojena i se změnou vlivu hlavních zdrojů růstu peněţní zásoby. Měnový vývoj v roce 1996 potvrdil nutnost posílení oslabené makroekonomické rovnováhy.

Rok 1997 Na začátku roku byla měnová politika České národní banky a měnový vývoj výrazně poznamenán narůstáním vnější nerovnováhy. V průběhu roku 1997 došlo k výraznému zpřísnění monetární politiky ze strany ČNB. V tomto roce byla politika ČNB zaměřena

32

http://www.cnb.cz/cs/menova_politika/mp_nastroje/tabulka1996.html

53

především na tlumení nadměrné rostoucí domácí poptávky a udrţení měnového kurzu domácí měny během květnové měnové krize. Přestoţe ekonomický vývoj v prvních měsících roku 1997 nasvědčoval zmírnění růstu domácí poptávky, musela ČNB přijmout intenzivnější opatření na aktuální vývoj měnové politiky. To vyţadovalo spoluúčast dalších hospodářských politik, neboť ČNB nebyla schopna udrţet stabilní vývoj české ekonomiky. V dubnu roku 1997 vláda přijala opatření na zvyšující se nestabilitu ekonomiky schválením korekce hospodářské politiky. Došlo k restrikci vládních výdajů, zpomalení růstu mezd ve vládou řízených institucí a podpoře ekonomického růstu. Sníţením sazby povinných minimálních rezerv chtěla ČNB ovlivnit růst dovozů. Vzhledem k růstu schodku obchodní bilance, negativním údajům Českého statistického úřadu o ekonomickém vývoji a zhoršujícím se vztahům mezi vládními stranami se přijatá opatření ukázala jako nedostačující. Byl vyvíjen tlak domácích i zahraničních investorů na českou korunu, coţ vedlo k silnému prodeji české měny a nákupu zahraničních deviz a tím docházelo k oslabení koruny. Na květnový kurzový vývoj reagovala ČNB přijetím stabilizačních opatření. Výrazně zvýšila úrokové sazby a omezila přístup nerezidentů ke korunovým úvěrům. Zvýšení se týkalo všech základních úrokových sazeb ČNB. Diskontní sazba byla zvýšena z 10,5 % na 13 %. Lombardní sazba byla zvýšena ze 14 % na 50 % a bylo omezeno poskytování tohoto úvěru. Intervenční repo sazby byly postupně zvyšovány. Ještě na začátku roku byla výše repo sazby 12,4 %, v červnu uţ dosahovala výše 39 %. Vzhledem k tomu, ţe tlak na kurz neustával, došlo po dohodě vlády a ČNB ke konci května na zrušení kurzového reţimu. Od 27. 5. 1997 byl zaveden nový systém, zaloţený na floatingu a orientaci koruny na německou marku. Tato změna přispěla k poklesu kurzu české koruny asi o 10 % vůči původní centrální paritě. Vývoj ve třetím čtvrtletí se po provedení této změny ustálil, vláda v červnu 1997 přijala další opatření, která vedla ke stabilizaci kurzu české koruny, zpomalení růstu mezd ve vládním sektoru a dalšímu sníţení rozpočtových výdajů. V průběhu třetího čtvrtletí se úrokové sazby postupně ustálily, a vracely se směrem k původním hodnotám zhruba o 2 – 2,5 % vyšší neţ před květnovými událostmi. Tyto nové nominální sazby měly za úkol udrţet reálnou úrokovou sazbu na původní hodnotě před měnovou krizí po zohlednění budoucí inflace při změně kurzu koruny. Díky těmto úrokovým sazbám byla utlumována poptávka po korunových úvěrech, a vývoj peněţní zásoby M2 byl udrţen v mezích, které ČNB stanovila. Přijatá měnová opatření přispěla k tlumení nerovnováţných tendencí v ekonomice. Česká národní banka opustila reţim fixního devizového kurzu, který se po léta osvědčoval jako účinná nominální kotva v ekonomice. Pro další období zvolila 54

bankovní rada ČNB novou strategii z měnového na přímé inflační cílování a přitom vyhlásila svůj střednědobý a krátkodobý inflační cíl. Cílování inflace mělo poskytnout ekonomice novou nominální kotvu v podobě jasně stanoveného a veřejného cíle ve stanovené výši inflace. Cílování inflace příznivě ovlivňuje inflační očekávání subjektů v ekonomice, které se projevuje významným dopadem v oblasti cen a mezd. Inflační cíl byl formulován jako čistá inflace. Pro rok 2000 byl inflační cíl stanoven v intervalu 4,5 % 1 procento ve střednědobém horizontu. Krátkodobý cíl pro konec roku 1998 byl stanoven ve výši 6 %

0,5 procentního bodu. Je vidět, ţe inflace reaguje na měnová opatření se

zpoţděním aţ dvou let. Vývoj peněţního agregátu v průběhu roku 1997 byl v souladu se záměry měnové politiky, které si ČNB pro tento rok nastavila.33

4.1.2 Počátek přímého cílování inflace K přímému cílování inflace přešla Česká národní banka začátkem roku 1998. Důvodem byla relativně vysoká hladina inflace v předcházejících letech. Přechod na reţim cílování inflace byl zaměřen k překonání vysoké inflace a snaha zlepšit ekonomický vývoj v naší zemi. Cílování inflace znamená přímou orientaci na cenovou stabilitu. Tento nový měnově politický reţim nahradil předchozí reţim měnové politiky zaloţené na cílování peněţní zásoby a měnového kurzu. Česká národní banka poprvé v roce 1998 uplatnila strategii cílování inflace. Přechod na novou strategii neměl vliv na dlouhodobý cíl, čímţ je dosaţení cenové stability, ale znamenal pouze změnu způsobu, jakým bude měnová politika realizována. Výhodou přímého cílování inflace je, ţe zahrnuje srozumitelnou nominální kotvu pro ekonomické subjekty. Přechodem na tuto strategii se očekává, ţe výrazně ovlivní inflaci a zmírní nerovnováhu české ekonomiky. Problém cílování inflace roku 1998 spočíval ve skutečnosti, ţe v ČR ještě nedošlo k plné cenové liberalizaci a daňové harmonizaci s Evropskou unií. Nutností bylo vypracovat dlouhodobý program změn regulovaných cen a daňových úprav, které umoţní kvantifikovat vliv těchto změn na celkovou inflaci. Koncem roku 1998 vyhlásila ČNB krátkodobý cíl za účelem ukotvení inflačních očekávání, kdy se

33

http://www.cnb.cz/m2export/sites/www.cnb.cz/cs/o_cnb/hospodareni/vyrocni_zpravy/download/vyrocni_ zprava_1997.pdf

55

měla meziroční čistá inflace pohybovat na úrovni 6 %

0,5 %. Měnové cíle byly přijaty

v době silných inflačních očekávání a v únoru a březnu 1998 čistá inflace byla na úrovni 7,9 %. V listopadu 1998 provedla ČNB změny v přímém cílování inflace. Byl vyčleněn soubor výjimek leţící mimo dosah měnové politiky ČNB. Jde o exogenní a nepředvídatelné faktory, které není schopna ČNB dostatečně ovlivnit. Patří sem: 

Výrazné změny v zemědělské výrobě a s dopadem na ceny zemědělských výrobců.



Odchylky ve světových cenách surovin, energetických zdrojů a komodit od jejich predikce.



Ţivelné pohromy a další mimořádné situace dopadající na cenové náklady a poptávku.

Nejen ČNB, ale i ostatní centrální banky řadí tyto faktory mezi exogenní. Měnová politika se během roku 1998 vyvíjela v podmínkách nejistoty vnějších i vnitřních faktorů ovlivňujících inflaci. Mnohé z nich spadaly mimo dosah centrální banky. Rok 1998 můţeme rozdělit na dvě základní období. První období bylo od ledna do půli července, kdy ČNB drţela stabilitu úrokových sazeb na relativně vysoké úrovni. I kdyţ se počátkem roku zvýšila sazba daně z přidané hodnoty, došlo k úpravě regulovaných cen a byla zvyšována i spotřební daň u některých výrobků a také zvýšení cen potravin, nepovaţovala bankovní rada ČNB inflační cíl jako ohroţený. Předpokládala, ţe se tempo růstu inflace vrátí v únoru k původním hodnotám. Ukázalo se, ţe vyrovnání se s cenovými šoky je pomalejší, neţ se očekávalo. Proto ČNB během měsíce března provedla úpravu dvoutýdenní repo sazby z 14,75 % na výši 15 %. Ve druhém čtvrtletí tohoto roku byl zaznamenán pozitivní vývoj inflace. Došlo ke zpomalení tempa růstu čisté inflace i spotřebitelských cen. Meziroční čistá inflace klesla v červnu na úroveň 6,5 % oproti březnu, kdy byla ve výši 7,9 %. Meziroční růst spotřebitelských cen klesl z 13,4 % na 12 %. Tohoto výsledku bylo dosaţeno spolupůsobením restriktivní měnové, fiskální a důchodové politiky a taky díky pozitivnímu vývoji nákladových faktorů. Kladně se vyvíjel kurz koruny, růst reálných mezd, produktivita práce a ceny komodit na světových trzích. Druhé období bylo od července do konce roku 1998, kdy měnová politika nabírá jiný směr, neţ tomu bylo v prvním období. ČNB sniţovala základní úrokové sazby, povinné minimální rezervy byly sníţeny na 7,5 % z původních 9,5 % s platností od 30. července 1998. Ke konci roku PMR činily 5 % z původních 7,5 % s účinností od 28. ledna 1999. V prosinci 1998 dosahovala meziroční čistá inflace hodnoty 1,7 % z předchozích 6,5 %. Meziroční čistá inflace byla o 3,8 % pod dolní hranicí stanovenou jako inflační cíl pro konec roku 1998. I přes pozitivní výsledky byl zaznamenán výrazný pokles ve vývoji inflace, pokles hrubého domácího produktu, 56

rostla nezaměstnanost a ekonomika vstoupila do recese. Pokles těchto procesů ovlivnil cenový vývoj v české ekonomice.34

Rok 1999 Měnová politika v roce 1999 zaznamenávala další pokles inflace. Jiţ druhým rokem ČNB realizovala reţim cílování inflace. Byl zaznamenán další výrazný pokrok v dosahování ekonomické rovnováhy. Vzniklo příznivé prostředí pro oţivení ekonomiky. V roce 1999 se sníţil schodek běţného účtu platební bilance o 15 % . Měnová politika v tomto roce vycházela z prognóz inflace. V průběhu roku ČNB sniţovala i základní úrokové sazby, jak můţeme vidět v následující tabulce. Tabulka č. 5: Vývoj měnově-politických nástrojů ČNB v roce 1999 Stav k

18.1.

29.1.

12.3.

4.5.

30.7.

3.9.

26.11.

%

%

%

%

%

%

%

Lombardní sazba

12,5

12,5

10,0

10,0

10,0

8,0

7,5

Diskontní sazba

7,5

7,5

6,0

6,0

6,0

5,5

5,0

2T repo sazba

8,75

8,00

7,50

6,90

6,25

6,00

5,25

Zdroj: http://www.cnb.cz/cs/menova_politika/mp_nastroje/tabulka1999.html, vlastní úprava

Jako další měnové opatření v roce 1999 bylo sníţení povinných minimálních rezerv. Bylo provedeno ve dvou fázích, první od 28. ledna 1999, kdy klesla sazba ze 7,5 % na 5 % a od 7. října 1999 klesla sazba PMR na 2 %. Měnový vývoj v tomto roce vytvořil rovnováţný rámec pro pokračování oţivení ekonomiky. 35

Rok 2000 V roce 2000 pokračovala ČNB v reţimu cílování inflace jiţ třetí rok. Stejně jako v předchozím roce měnová politika usilovala o stabilizaci cenového vývoje. Tento rok přinesl větší oţivení hospodářského růstu, neţ se původně očekávalo. Sníţila se

34

http://www.cnb.cz/m2export/sites/www.cnb.cz/cs/o_cnb/hospodareni/vyrocni_zpravy/download/vyrocni_z prava_1998.pdf 35 http://www.cnb.cz/m2export/sites/www.cnb.cz/cs/o_cnb/hospodareni/vyrocni_zpravy/download/vyrocni_ zprava_1999.pdf

57

nezaměstnanost, reálné mzdy rostly rychleji. V tomto roce se České národní bance podařilo tlumit neţádoucí vlivy vnějšího prostředí a udrţet nízkou a stabilní inflaci. ČNB se podařilo po celý rok 2000 udrţet neměné úrokové sazby. Během celého roku byl kurz koruny vůči euru velice stabilní. Ekonomika musela čelit vnějšímu nákladovému tlaku jako prudkému růstu cen energetických surovin, větší kolísání kurzu koruny vůči americkému dolaru. I přes veškeré tyto tlaky se podařilo udrţet ekonomickou stabilitu. Čistý inflační cíl byl pro konec roku 2000 stanoven ČNB jiţ na počátku roku 1998 při přechodu na cílování inflace. Bylo patrné, ţe vývoj české ekonomiky v roce 2000 stojí na pevnějších základech. Vývoj čisté inflace se v druhé polovině tohoto roku stabilizoval a jeho výše se pohybovala v dolní polovině inflačního cíle.36

Rok 2001 Jiţ čtvrtým rokem pokračovala měnová politika v reţimu cílování inflace. Česká ekonomika rostla uţ druhým rokem po sobě. Cílem v tomto roce bylo pokračovat v oţivení ekonomiky, která byla v předchozích letech úspěšně stabilizována sníţením inflace a nízkými úrokovými sazbami. V dubnu 2001 došlo ke stanovení inflačního cíle na období leden 2002 aţ prosinec 2005. Tento nový cíl byl jiţ stanoven pro celkovou inflaci ve formě klesajícího pásma. Dále musím podotknout i významnou změnu v naší legislativě. V roce 2001 schválil parlament ČR ústavní změnu a to takovou, ţe hlavním cílem ČNB se stala péče o cenovou stabilitu. Došlo tak k harmonizaci platné v Evropském systému centrálních bank. V průběhu celého roku se inflace pohybovala v rozmezí 4 - 6 %. K menším výkyvům inflace došlo pouze v letním období. Na začátku roku inflace stagnovala navzdory meziročnímu zvýšení regulovaných cen. Ve druhém čtvrtletí roku 2001 dochází k urychlení inflace, způsobenému nezvyklou změnou cen potravin a cen zahraničních reakcí. Od srpna růst spotřebitelských cen zpomaloval a inflace se vracela k hodnotám na začátku roku. Čistá inflace na konci roku 2001 dosahovala hodnot 2,4 %. Celková inflace v prosinci 2001 činila 4,1 %. Dosaţením těchto hodnot byl splněn stanovený inflační cíl pro tento rok. Dále koncem roku došlo k posílení kurzu koruny, coţ se negativně promítlo do hospodářských výsledků centrální banky. Koruna posílila nominálně proti euru zhruba o deset procent za rok. Oţivení ekonomiky však nevedlo k poklesu nezaměstnanosti. Ta 36

http://www.cnb.cz/m2export/sites/www.cnb.cz/cs/o_cnb/hospodareni/vyrocni_zpravy/download/vyrocni_ zprava_2000.pdf

58

v prosinci 2001 dosahovala 8,9 %. Tempo růstu peněţní zásoby představované agregátem M2 dosahovalo v roce 2001 výše 11,1 % oproti loňskému roku, kdy byla peněţní zásoba 7,2 %. Koncem července roku 2001 ČNB přistoupila na zvýšení 2T repo sazby o 0,25 procentního bodu na hodnotu 5,25 %. Důvodem bylo zvýšení inflačních tlaků ve druhé polovině roku. Zároveň byla zvýšena diskontní i lombardní sazba, coţ můţeme vidět v následující tabulce. Toto opatření bylo provedeno z moţných obav růstu inflačních očekávání finančního trhu i domácností. 37 Tabulka č. 6: Měnově-politické nástroje ČNB v roce 2001 Stav k

23.2. %

27.7. %

30.11. %

Lombardní sazba

6,00

6,25

5,75

Diskontní sazba

4,00

4,25

3,75

2T repo sazba

5,00

5,25

4,75

Zdroj: http://www.cnb.cz/cs/menova_politika/mp_nastroje/tabulka2001.html, vlastní úprava

Procentní hodnoty úrokových sazeb ke konci roku 2001 opět klesly. Avšak koncem roku musela ČNB vzdorovat posilující české koruně přímými intervencemi na devizovém trhu. Rok 2001 byl pro měnovou politiku rokem nepředvídatelných událostí, zejména exogenního charakteru, které do vývoje inflace vnášely značnou míru nejistoty. I ze strany domácího vývoje byla zvýšená nejistota. ČNB se podařilo výrazně sníţit inflační očekávání, především u subjektů na finančním trhu a podniků, a udrţet předvídaný vývoj inflace ve stanoveném cílovém pásmu, a to i přes nejistotu ze zahraničního i domácího původu. Tím byly vytvořeny podmínky pro dosaţení inflačních cílů v průběhu let 2002 a 2003. Rok 2001 přinesl také organizační změny ve sloţení bankovní rady ČNB.

Rok 2002 Měnová politika v roce 2002 pokračuje v reţimu cílování inflace, který ČNB pouţívá od roku 1998. V tomto roce se Česká národní banka zaměřila na zdokonalování měnového reţimu cílování inflace prostřednictvím prognostického aparátu, zapojení bankovní rady do

37

http://www.cnb.cz/m2export/sites/www.cnb.cz/cs/o_cnb/hospodareni/vyrocni_zpravy/download/vyrocni_ zprava_2001.pdf

59

procesu tvorby prognózy inflace a přechod k nepodmíněné prognóze. Posilováním české koruny vůči euru a zpomalováním světové ekonomiky znamenalo pro českou ekonomiku nutnost čelit silným exogenním tlakům. Vývoj inflace ovlivnil cen potravin, zpomalení růstu hrubého domácího produktu a velmi nízký růst regulovaných cen. Inflace v tomto období klesla pod cílový koridor a dostala se i pod průměrnou úroveň zemí Evropské unie. V roce 2002 pokračoval hospodářský růst české ekonomiky pozvolnějším tempem na úroveň 2 %. V ekonomice přetrvávalo nízkoinflační prostředí. Spotřebitelská inflace klesla v listopadu na 0,5 %, coţ byla nejniţší úroveň od roku 1990. Průměrná inflace v České republice v roce 2002 činila 1,8 % a dostala se tak poprvé pod úroveň inflace v zemích Evropské unie. Měnovou politiku na začátku roku 2002 silně ovlivnil vysoký kurz české koruny. Aby ČNB zabránila posilování koruny, uzavřela dne 16. 1. 2002 dohodu s vládou. Tato dohoda umoţnila, ţe devizové příjmy státu budou měněny mimo trh přímo do rezerv ČNB. Nedojde tak k dopadu na kurz koruny. Bohuţel, ani tato dohoda nezabránila dalšímu posilování koruny. ČNB byla nucena opět přitvrdit, coţ vedlo k zpřísnění měnových podmínek. Proto se bankovní rada rozhodla sníţit úrokové sazby o 0,25 %. K 1. únoru 2002 byla hodnota 2T repo sazby na úrovni 4,25 %, diskontní sazba činila 3,25 % a lombardní sazba byla 5,25 %. Postupně však docházelo k dalšímu sniţování úrokových sazeb ze strany ČNB. Na konci července 2002 byla hodnota 2T repo sazby na úrovni 3,00 %, diskontní sazba byla ve výši 2,00 % a lombardní sazba dosahovala výše 4,00 %. I nadále úrokové sazby klesaly. Ke konci roku byla výše 2T repo sazby 2,75 %, diskontní sazba činila 1,75 % a lombardní sazba dosahovala výše 3,75 %. Na začátku července došlo opět k prudkému posílení koruny, proto bankovní rada přistoupila ke skrytým intervencím na devizovém trhu s cílem zreálnit devizový kurz koruny. Díky tomuto opatření se podařilo zastavit posilování koruny. I tento rok byla měnová politika ovlivněna řadou faktorů exogenního charakteru, coţ přinášelo opět nejistotu a obavy do budoucnosti. Tyto faktory tvořil zejména pokles zahraniční poptávky, a reálný a očekávaný příliv zahraničních investic spojené s tlakem na zhodnocení koruny. Inflační cíl pro rok 2002 byl stanoven v dubnu 2001 v podobě klesajícího pásma. Tento stanovený inflační cíl byl plněn pouze v prvních čtyřech měsících roku 2002, ve zbývajících měsících se inflace pohybovala pod cílem. 38

38

http://www.cnb.cz/m2export/sites/www.cnb.cz/cs/o_cnb/hospodareni/vyrocni_zpravy/download/vyrocni_ zprava_2002.pdf

60

Rok 2003 Česká ekonomika do roku 2003 vcházela s inflací pod stanoveným cílem. V tomto roce se předpokládalo, ţe vnější inflační faktory povedou k návratu inflace do cílového pásma. V průběhu roku 2003 dochází k zrychlení růstu domácí ekonomiky díky spotřebitelské poptávce, způsobené dalším růstem mezd a ochotou vyuţívat k nákupům a investicím úvěr. V průběhu celého roku 2003 docházelo k deflaci. Aţ koncem roku došlo k výraznějšímu růstu inflace. Po celý rok se inflace pohybovala na niţší úrovni neţ inflace v členských státech EU. Mimořádně nízká inflace byla způsobena především působením několika výjimečných faktorů, které byly obtíţně předvídatelné. V následující tabulce můţeme vidět výši míry inflace od roku 1994 aţ do roku 2009. Tabulka č. 7: Míra inflace od roku 1994 aţ 2009 v % 94

95

96

97

98

99

00

01

02

03

04

05

06

07

08

09

10,0 9,1

8,8

8,5 10,7 2,1

3,9

4,8

1,8

0,1

2,8

1,9

2,5

2,8

6,3

1,0

Zdroj: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/mira_inflace, vlastní úprava

V roce 2003 začaly přípravné práce nového inflačního cíle po roce 2005, který byl vyhlášen na jaře 2004. Základní úrokové sazby se během roku 2003 sníţily o 0,5 %. V lednu byla hodnota 2T repo sazby 2,50 %, diskontní sazba činila 1,50 % a lombardní sazba byla ve výši 3,50 %. Ke konci roku byla výše úrokových sazeb následující, 2T repo sazba 2,00 %, diskontní sazba 1,00 % a lombardní sazba 3,00 %.39

4.1.3 Rok 2004 – vstup České republiky do Evropské unie Tento rok byl pro Českou národní banku příznivý, protoţe přinesl pozitivní výsledky ve vztahu k plnění základního cíle. Inflace mírně vzrostla a konečně se tak začala udrţovat v cílovém pásmu. Spotřebitelské ceny se počátkem roku pohybovaly ve výši okolo 2 %, v červnu došlo k nárůstu kolem 3 % a tato výše se udrţela do října, kdy byl nárůst 3,5 %. Ke konci roku se míra inflace vrátila pod 3 % hranici. Růst inflace v tomto roce byl ovlivňován hlavně změnami nepřímých daní – zvýšení spotřebních daní, přesun některých 39

http://www.cnb.cz/m2export/sites/www.cnb.cz/cs/o_cnb/hospodareni/vyrocni_zpravy/download/vyrocni_ zprava_2003.pdf

61

poloţek do základní sazby DPH, sníţení základní sazby DPH z 22 % na 19 %. Díky daňovým změnám došlo k nárůstu inflačních očekávání. Ke zvýšení inflace přispěly i sezónní ceny potravin podporované růstem cen zemědělských výrobců. Vysoké ceny energetických surovin naopak brzdily příznivý vývoj kurzu koruny k americkému dolaru. Spotřebitelská inflace se v roce 2004 pohybovala mírně pod úrovní inflace v zemích Evropské unie. Ekonomický růst v tomto roce dosahoval úrovně okolo 4 %. Velký vliv na tento růst měly především investice, spotřebitelská poptávka v roce 2004 spíše klesala oproti loňskému roku, kdy výrazně ovlivňovala ekonomický růst. Kurz koruny výrazně posiloval hlavně vůči americkému dolaru a v nepatrné míře k euru. Inflační prognózy v roce 2004 pro období 2005 aţ 1. pololetí 2006 nasvědčovaly, ţe po udrţení inflace v cílovém pásmu bude potřeba přistoupit k úpravě základních úrokových sazeb. Koncem června 2004 došlo k navýšení o 0,25 % základních úrokových sazeb z loňského roku. Hodnoty tedy v červnu činily u 2T repo sazby 2,25 %, diskontní sazba 1,25 % a lombardní sazba 3,25 %. V srpnu opět následovalo zvýšení úrokových sazeb o stejnou hodnotu jak v červnu tedy 0,25 % a k dalším zvýšením jiţ nedošlo. V březnu 2004 byl vyhlášen nový inflační cíl pro období počátek roku 2006 aţ do vstupu České republiky do evropské měnové unie a přistoupení k euru. Výše tohoto cíle byla stanovena na úroveň 3 %. Dne 1. května 2004 se stala Česká republika členským státem Evropské unie a Česká národní banka se stala členem Evropského systému centrálních bank. 40

Rok 2005 Inflace v tomto roce byla niţší neţ v roce 2004. V první polovině roku se inflace pohybovala pod stanoveným cílovým pásmem, a od září se inflace pohybovala ve spodní polovině cílového pásma. V květnu 2005 klesla inflace na nejniţší úroveň 1,3 % a drţela se tak aţ do srpna. Nejvyšší hodnoty bylo dosaţeno v říjnu tohoto roku, kdy inflace byla ve výši 2,6 %. Spotřebitelská inflace se po větší část roku pohybovala pod úrovní inflace v zemích Evropské unie, na konci roku se pohybovala na úrovni jen mírně vyšší. Růst spotřebitelských cen v roce 2005 byl výrazně ovlivněn cenou potravin, která je spjata s cenami zemědělských výrobců. Dále v menší míře ovlivnil růst inflace vývoj cen 40

http://www.cnb.cz/m2export/sites/www.cnb.cz/cs/o_cnb/hospodareni/vyrocni_zpravy/download/vyrocni_ zprava_2004.pdf

62

průmyslových výrobců, dovozních cen a také nepatrný rozsah úprav nepřímých daní ve srovnání s předchozím rokem. Prognózy pro toto období nebyly opět naplněny a vývoj inflace v roce 2005 byl niţší. Ekonomika v tomto roce dosahovala podobných hodnot jako ve druhém pololetí předcházejícího roku. Ekonomický růst byl taţen hlavně vývozem zboţí a sluţeb, u kterých byl značný předstih růst vývozu nad růstem jejich dovozu. Spotřeba domácností, vládní spotřeba a vliv investic byly oproti loňskému roku o dost niţší. V roce 2005 nominální kurz koruny vůči euru posiloval i navzdory tomu, ţe domácí úrokové sazby byly přes větší část roku niţší, neţ tomu bylo v eurozóně. Nominální kurz koruny k americkému dolaru v tomto roce váţně oslaboval, vliv vysokých cen energetických surovin obchodovatelných za americké dolary nebyl na světových trzích utlumen. Koncem ledna poprvé v tomto roce došlo ke sníţení úrokových sazeb. Další sníţení následovalo dvakrát v dubnu. Do poloviny roku byly sníţeny celkem o 0,75 procentního bodu. Další úprava úrokových sazeb byla provedena na konci října 2005 směrem nahoru na základě rozhodnutí bankovní rady na svém měnovém zasedání. Důvodem zvýšení byl zejména dopad vývoje zahraničních nákladových faktorů a předpokládaný pohyb regulovaných cen. Změny úrokových sazeb můţeme vidět v následující tabulce. Tabulka č. 8: Měnově-politické nástroje ČNB v roce 2005 2T repo sazba %

Diskontní sazba %

Lombardní sazba %

28.1.2005

2,25

1,25

3,25

1.4.2005

2,00

1,00

3,00

29.4.2005

1,75

0,75

2,75

31.10.2005

2,00

1,00

3,00

Stav k

Zdroj : http://www.cnb.cz/cs/menova_politika/mp_nastroje/tabulka2005.html, vlastní úprava

Prognóza v červenci naznačovala, ţe k dalšímu sniţování sazeb uţ nedojde. Na podzim Česká národní banka ve spolupráci s Ministerstvem financí, Ministerstvem průmyslu a obchodu vypracovala dokument ,,Vyhodnocení plnění maastrichtských konvergenčních kritérií a stupně ekonomické sladěnosti ČR s eurozónou“, který byl schválen vládou

63

23. listopadu 2005. Tento dokument analyzoval nynější a následující stav v této oblasti a doporučení odloţit vstup do mechanismu ERM II.41

Rok 2006 Rok 2006 navázal na poměrně úspěšný rok 2005. Inflace se po většinu roku pohybovala na vyšší úrovni oproti loňskému roku. Ke konci roku inflace prudce klesla a nacházela se pod spodní hranicí tolerančního pásma inflačního cíle. Aţ do třetího čtvrtletí se meziroční růst spotřebitelských cen pohyboval na stabilní úrovni 2,7 – 3,1 %. Ovšem v říjnu se vývoj vlivem meziročního růstu regulovaných cen zpomalil na polovinu a výše se pohybovala na 1,3 %. Meziroční inflace po zbytek měsíců jen velmi mírně stoupala. Tahounem inflace byl především zrychlený růst cen elektřiny, tepla a zemního plynu. Regulované ceny se na celkové inflaci podílely zhruba třemi třetinami. Česká ekonomika se v roce 2006 pohybovala zhruba stejně jako v roce 2005 okolo 6 %. Její růst byl výrazně vyšší neţ průměrný růst v Evropské unii. Nominální kurz koruny obzvláště v listopadu a prosinci roku 2006 posiloval vůči euru. Úroková sazby v České republice byly oproti eurozóně niţší o jeden procentní bod. Americký dolar vůči euru slábl a posílil tak kurz koruny k dolaru, coţ mělo za následek tlumení vysokých cen energetických surovin na světových trzích. Měnová politika v roce 2006 vycházela z prognóz inflace, které napovídaly postupný růst inflace v letech 2007 a 2008. Prognózy vycházely především z předpokladu, ţe výrazněji porostou regulované ceny, odezní protiinflační tlaky z reálné ekonomiky, zrychlování růstu cen potravin a uvolněné působení fiskální politiky. V tomto roce byly úrokové sazby zvýšeny na konci července a koncem září celkově o 0,5 %. Koncem září tedy 2T repo sazba dosahovala 2,50 %, coţ bylo pod úrovní odpovídající sazbě v eurozóně, diskontní sazba byla ve výši 1,50 % a lombardní sazba byla 3,50 %. K dalšímu zvyšování úrokových sazeb po zbytek roku 2006 nedošlo. Dne 25. října 2006 byl vládou schválen materiál ,,Vyhodnocení plnění maastrichtských konvergenčních kritérií a stupně ekonomického sladěnosti ČR s eurozónou“, který analyzoval současný a očekávaný stav v této oblasti vypracovaný ČNB a Ministerstvem financí ČR. Materiál obsahoval doporučení nevstupovat v průběhu roku 2007 do mechanismu ERM II.

41

http://www.cnb.cz/m2export/sites/www.cnb.cz/cs/o_cnb/hospodareni/vyrocni_zpravy/download/vyrocni_ zprava_2005.pdf

64

V tomto roce je nutno ještě zmínit výraznou změnu v organizaci dohledu nad finančním trhem v České republice. Od 1. dubna 2006 je dohled nad finančním trhem plně soustředěn v České národní bance.42

Rok 2007 Tento rok byl rokem, kdy inflace postupně stoupala a přibliţovala se tak k inflačnímu cíli. Meziroční růst spotřebitelských cen zrychlil a dostal se nad horní hranici tolerančního pásma pro inflační cíl. Růst ekonomiky se pohyboval okolo 6 %, tedy na poměrně vysoké úrovni. Česká ekonomika v posledních pěti letech rostla rychleji ve srovnání s ekonomikou Evropské unie jako celku. K tomuto růstu nejvýrazněji přispívala spotřeba domácností a hrubá tvorba fixního kapitálu, v menší míře i čistý vývoz. Zaměstnanost výrazně rostla a díky tvorbě nových pracovních míst klesala nezaměstnanost. V roce 2007 byl vývoj spotřebitelských cen ovlivňován především cenami potravin a regulovanými cenami. Spotřebitelská inflace byla ovlivněna změnami nepřímých daní. V první polovině roku nominální kurz koruny vůči euru nepatrně oslabil, nicméně po zbytek roku začal posilovat a to hlavně v listopadu a prosinci. Vůči americkému dolaru kurz koruny zpevňoval. Lednová prognóza nepatrně sníţila výhled budoucího vývoje inflace. Aby byla měnověpolitická inflace udrţena v blízkosti inflačního cíle, byla nutná nejdříve stabilita, a pak aţ přechod k postupnému růstu úrokových sazeb. V roce 2007 byly úrokové sazby zvýšeny celkem čtyřikrát, jak je vidět v následující tabulce Tabulka č. 9: Měnově-politické nástroje ČNB v roce 2007 Stav k

1.6.

27.7.

31.8.

30.11.

2T repo sazba

2,75 %

3,00 %

3,25 %

3,50 %

Diskontní sazba

1,75 %

2,00 %

2,25 %

2,50 %

Lombardní sazba

3,75 %

4,00 %

4,25 %

4,50 %

Zdroj : http://www.cnb.cz/cs/menova_politika/mp_nastroje/tabulka2007.html, vlastní úprava

42

http://www.cnb.cz/m2export/sites/www.cnb.cz/cs/o_cnb/hospodareni/vyrocni_zpravy/download/vyrocni_ zprava_2006.pdf

65

Celkově byly úrokové sazby v roce 2007 zvyšovány o jeden procentní bod. O tomto zvyšování rozhodla bankovní rada na svých zasedáních. Přesto úrokové sazby v České republice stále zůstávají na mnohem niţší úrovni neţ v eurozóně. ČNB zveřejnila v březnu 2007 dokument, který obsahoval inflační cíl na rok 2010, tedy jeho sníţení ze 3 % na 2% s nezměněným tolerančním pásmem ±1 procentní bod a zvýšení transparentnosti měnové politiky. Změny učiněné v tomto roce měly za cíl především zvýšit srozumitelnost a předvídatelnost měnové politiky, dále sladit inflační cíl s praxí jak tomu je ve vyspělých zemích. V srpnu 2007 zveřejnila ČNB a vláda ČR dokument s názvem ,, Aktualizovaná strategie přistoupení České republiky k eurozóně“. Dokument zahrnoval odklad přijetí eura v roce 2010. Jako důvod je v dokumentu uveden stav veřejných financí pro splnění maastrichtských konvergenčních kritérií. Obsahem dokumentu jsou důvody, kvůli kterým zatím nelze stanovit cílové datum pro přijetí eura. Česká národní banka spolu s Ministerstvem financí od podzimu roku 2007 vydává kaţdoroční materiál, ve kterém uvádí ekonomickou sladěnost ČR s eurozónou a vyhodnocuje zde plnění maastrichtských konvergenčních kritérií. Tento materiál doporučuje prozatím nestanovovat cílové datum přijetí eura v průběhu roku 2008 a vstup do mechanismu ERM II.43

Rok 2008 Česká národní banka má hlavní měnový úkol stanovený zákonem a tím je udrţení cenové stability. Od ledna 1998 je toho dosahováno pomocí reţimu cílování inflace. ČNB se tímto snaţí udrţet inflaci co nejblíţe u vyhlášeného cíle. Rok 2008 byl rokem světové finanční a hospodářské krize, které měla velký dopad na vývoj domácí ekonomiky. Její dopady měly za následek sníţení inflace v posledním čtvrtletí tohoto roku. Dále došlo k poklesu hospodářského růstu, oslabení kurzu koruny a ke zvýšení míry nezaměstnanosti. Začátkem roku 2008 se inflace výrazně zvýšila, poté po většinu roku velmi pozvolna klesala. V posledních dvou měsících tohoto roku se inflace přiblíţila k tolerančnímu pásmu inflačního cíle. Vývoj inflace v roce 2008 byl významně ovlivňován regulovanými cenami a změnami nepřímých daní v podobě zvýšení sníţené sazby DPH z 5 % na 9 % a spotřebních daní na tabákové výrobky. Důvodem růstu regulovaných cen bylo zvýšení

43

http://www.cnb.cz/m2export/sites/www.cnb.cz/cs/o_cnb/hospodareni/vyrocni_zpravy/download/vyrocni_ zprava_2007.pdf

66

cen plynu, tepla a elektrické energie, zvyšování nájemného a do značné míry zavedení zdravotnických poplatků. Prudce narostly ceny zemědělských a energetických surovin ve světě, coţ mělo vliv na vyšší ceny potravin a pohonných hmot. Ke konci roku 2008 ceny těchto komodit významně klesly a inflace začala prudce klesat směrem ke stanovenému cíli. V roce 2008 růst české ekonomiky oproti loňskému roku zpomalil o více neţ 2 %. Hlavním důvodem zpomalení tempa růstu české ekonomiky je propad zahraniční poptávky vyvolaný světovou finanční a hospodářskou krizí. Česká ekonomika v roce 2007 stejně jako v posledních šesti letech rostla rychleji ve srovnání s ekonomikou Evropské unie jako celku. Vývoj zpomaleného růstu ekonomiky vedl k nárůstu nezaměstnanosti a výraznému sníţení počtu volných pracovních míst. Míra nezaměstnanosti byla jako v předchozích letech niţší ve srovnání se zeměmi Evropské unie. Úrokové sazby byly během roku 2008 celkem stabilní. Domácí úrokové sazby byly stejně jako v předchozích třech letech neţ úrokové sazby v eurozóně. Nominální kurz koruny v polovině tohoto roku značně posílil a koruna v tomto období byla nejrychleji posilující měnou na světě. Vůči americkému dolaru posílila zhruba o 30 % a k euru o více neţ 17 %. Po zbytek roku začala koruna oslabovat a ztratila tak velkou část předchozího hodnocení. Prognózy vypracované v tomto roce na rok 2009 stanovovaly, ţe inflace na přelomu roku 2008/2009 výrazně klesne. Dále podle prognóz měla inflace v následujících měsících roku 2009 průběţně klesat aţ na úroveň 2 % inflačního cíle a to vlivem pevného kurzu koruny a následným poklesem inflačním tlaků z domácí ekonomiky. Aby byla inflace udrţena poblíţ stanoveného inflačního cíle, byl nutný v roce 2008 pokles úrokových sazeb a následné udrţení jejich stability. V srpnu ČNB přistoupila ke sníţení úrokových sazeb a to ve výši 0,25 procentního bodu. Ke konci roku dosahovala 2T repo sazba hodnoty 2,25 %, diskontní sazba 1,25 % a lombardní sazba byla ve výši 3,25 %. V roce 2008 Česká národní banka učinila další kroky ke zlepšení měnové politiky. Začala publikovat trajektorii úrokových sazeb konzistentní s prognózou ve formě vějířového grafu a tím se ČNB stala jedinou centrální bankou ve světě, která zveřejňuje prognózu nominálního kurzu ke konkrétní měně. Tím centrální banka umoţňuje vnějším pozorovatelům snadněji porozumět měnové politice ČNB a také to vede k posílení transparentnosti měnové politiky. Ovšem tyto prognózy by měla veřejnost chápat pouze jako informativní nikoliv závazné. V tomto roce se rovněţ ČNB podílela na vypracování strategických materiálů, které byly schváleny vládou ČR. V dubnu 2008 byl vypracován dokument s názvem ,,Aktualizovaná strategie řešení kurzových dopadů devizových příjmů státu‘‘ a ,,Společná dohoda vlády ČR a ČNB‘‘. Oba tyto dokumenty jsou dostupné na internetových stránkách 67

České národní banky. Obsahem těchto materiálů je soubor opatření, který vede k zamezení neţádoucích dopadů operací veřejného sektoru na devizový trh. Dále byl v prosinci 2008 vládou ČR schválen materiál ,, Vyhodnocení plnění maastrichtských kritérií a stupně ekonomické sladěnosti ČR s eurozónou‘‘. Obsahem tohoto dokumentu je doporučení nestanovovat cílové datum přijetí eura a neusilovat během roku 2009 o vstup do mechanismu ERM II. Jako důvod byl uveden výhled plnění maastrichtských konvergenčních kritérií a hlavně udrţení a další zvyšování dosaţeného stupně sladěnosti české ekonomiky s eurozónou. Tento materiál je vytvářen kaţdoročně ve spolupráci ČNB a Ministerstvem financí. Materiál je rovněţ dostupný na internetových stránkách ČNB. Rok 2008 lze z pohledu měnové politiky označit jako mírně dramatický vzhledem k prohlubující se finanční krizi ve vyspělých zemích.44

Rok 2009 V tomto roce inflace v prvním čtvrtletí výrazně poklesla a pohybovala se blízko dolní hranice tolerančního pásma inflačního cíle. Ekonomický růst ve čtvrtém čtvrtletí roku 2008 výrazně zpomalil vlivem celosvětové hospodářské krize. Počátkem roku 2009 se bankovní rada na svém zasedání rozhodla sníţit úrokové sazby o 0,5 % s účinností od 6. února 2009. Limitní 2T repo sazba dosahovala hodnoty 1,75 %, lombardní sazba 2,75 % a diskontní sazba 0,75 %. Pokles úrokových sazeb byl v souladu s prognózou i jejími riziky. Kurz koruny v prvním čtvrtletí tohoto roku oslabil zhruba o 10 procent vůči americkému dolaru a o 9 procent k euru. V polovině března opět koruna získala svoji pozici. Situace na trhu práce se začala zhoršovat uţ ke konci roku 2008 a počátkem roku 2009 nezaměstnanost prudce vzrostla. Ve druhém čtvrtletí roku 2009 meziroční růst spotřebitelských cen zpomalil. Důsledkem bylo odeznění dopadů změn nepřímých daní a zpomalení růstu regulovaných cen. Meziroční inflace se dále výrazně sniţovala a nacházela se pod spodní hranicí tolerančního pásma inflačního cíle ČNB. V porovnání s hodnotami v březnu 2009 byla inflace o 1,1 % niţší a její hodnota dosahovala výše 1,2 %. Ve druhém čtvrtletí rychle rostla cena energií, regulovaného nájemného a zemního plynu pro domácnosti. Úrokové sazby byly ve druhém čtvrtletí roku 2009 stále ovlivněny hospodářskou krizí. V květnu 2009 Česká národní

44

http://www.cnb.cz/m2export/sites/www.cnb.cz/cs/o_cnb/hospodareni/vyrocni_zpravy/download/vyrocni_ zprava_2008.pdf

68

banka sníţila úrokové sazby o 0,25 procentního bodu. 2T repo sazba dosahovala výše 1,50 %, lombardní sazba byla ve výši 2,50 % a diskontní sazba činila 0,50 %. Kurz koruny vůči euru a dolaru posiloval. Od poloviny června téměř do konce července posílila koruna vůči euru o 5 %. K americkému dolaru kurz koruny průběţně posiloval, coţ vedlo k oslabování dolaru na světových trzích. Ve třetím čtvrtletí se inflace sníţila o více jak jeden procentní bod a pohybovala se pod spodní hranicí tolerančního pásma inflačního cíle. Začátkem srpna tohoto roku bankovní rada sníţila úrokové sazby o 0,25 %. Dvoutýdenní repo sazba tak činila 1,25 %, diskontní sazba byla ve výši 0,25 % a lombardní sazba dosahovala výše 2,25 %. Kurz koruny vůči euru dále posiloval i přes pokles domácích úrokových sazeb. V říjnu kurz koruny nepatrně poklesl a dosahoval hodnot jak na začátku třetího čtvrtletí. Výrazně však koruna zesílila vůči americkému dolaru a to aţ dvojnásobně. Ve čtvrtém čtvrtletí roku 2009 se inflace mírně zvýšila. Ke zvýšení inflace přispěl především rychlý cenový nárůst pohonných hmot. I přesto, ţe se inflace zvýšila, pohybovala se pod dolní hranicí tolerančního pásma okolo 3 % cíle. Aktuální prognóza očekává, ţe se inflace na přelomu roku 2009 a 2010 bude pohybovat v nízkých, ale přesto kladných hodnotách. Dále prognóza říká, ţe od druhého čtvrtletí se bude inflace zvyšovat a ve čtvrtém čtvrtletí by se měla pohybovat okolo 2 %. Dále se v roce 2010 předpokládá i nárůst úrokových sazeb. Základní úrokové sazby ve čtvrtém čtvrtletí roku 2009 byly sníţeny o 0,25 % s výjimkou diskontní sazby, které zůstala nezměněna, tedy ve výši 0,25 %. S účinností od 17. prosince 2009 dvoutýdenní repo sazba dosahuje výše 1 % a lombardní sazba je ve výši 2 %. Kurz koruny vůči euru a americkému dolaru v posledním čtvrtletí tohoto roku oslaboval. Během ledna 2010 kurz koruny vůči euro nepatrně zesílil. 45 Cílování inflace přineslo do měnového vývoje centrální banky určitý řád, pravidla a disciplinu. Zvýšila se tím transparentnost měnové politiky a zlepšila se také komunikace centrální banky s veřejností. Česká národní banka informuje veřejnost v pravidelných čtvrtletních zprávách o inflaci a prováděním měnové politiky jiţ od roku 1998. Za významný přínos lze povaţovat vyhlašování stanoveného inflačního cíle, kterým se centrální banka zavazuje vůči veřejnosti. Tento veřejný závazek nutí účastníky trhu pro mnohem intenzivnější ovlivnění tvorby inflačních očekávání.

45

http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/menova_politika/zpravy_o_inflaci/2009/2009_IV/ download/zoi_IV_2009.pdf

69

Závěr Dne 1. května 2004 se stala Česká republika plnoprávným členem Evropské unie a zavázala se tak k přijetí jednotné evropské měny - euro. K zavedení eura dojde aţ přistoupením k eurozóně, coţ je podmíněno splněním pěti konvergenčních kritérií známých téţ jako maastrichtská kritéria. Tato kritéria byla stanovena v Maastrichtské smlouvě, tedy smlouvě o Evropské unii podepsáné v Maastrichtu 7. února 1992, která vstoupila v platnost 1. listopadu 1993. Splnění těchto kritérií je základní podmínkou pro vstup dané země do eurozóny, tedy do hospodářské a měnové unie. Pro zavedení eura v České republice je tedy důleţité, aby schodek veřejných financí v zemi nepřesáhl tři procenta hrubého domácího produktu (HDP); celkový veřejný dluh nepřekročil 60% HDP; udrţení cenové stability a průměrné inflace, která po dobu jednoho roku nesmí přesáhnout více neţ 1,5% míru tří členských zemí s nejniţší inflací; dlouhodobé úrokové sazby nesmí přesáhnout o více neţ dvě procenta sazby tří zemí s nejniţší inflací, přičemţ poslední dva roky před přijetím společné měny musí Česká republika udrţovat stanovené rozpětí pohybu své měny v mechanismu směnných kursů (ERMII), tedy v povoleném fluktuačním pásmu ± 15 % od stanoveného středního kurzu k euru. Pokud jde tedy o současný stav plnění těchto kritérií Českou republikou, kritérium cenové stability bylo ke konci roku 2009 splněno vlivem výrazné dezinflace, zapříčiněné jednak odezněním převáţně jednorázových nákladových faktorů z minulého období a jednak vlivem ekonomické recese. Kritérium udrţitelnosti veřejných financí Česká republika v současnosti neplní a při současném nastavení fiskální politiky a očekávaném makroekonomickém vývoji ani ve střednědobém horizontu pravděpodobně plnit nebude. Deficit veřejných rozpočtů byl pro rok 2009 stanoven ve výši 6,6 % HDP. Platná fiskální strategie vlády směřuje ke sníţení tohoto deficitu v roce 2010 na úroveň 5,3 % HDP, coţ je vysoko nad 3% referenční hodnotou. Kritérium podílu vládního dluhu na HDP je dlouhodobě plněno a vzhledem k jeho relativně nízké úrovni, která v posledních šesti letech činila 30%, nemá země zatím s plněním tohoto kritéria problémy. Vyhodnocení plnění kritéria stability měnového kurzu je moţné aţ poté, co česká měna vstoupí do kurzového mechanismu ERM II a bude stanovena centrální parita koruny k euru. Měnový kurz koruny k euru vykazuje v čase umírněný vývoj s výjimkou globální finanční a ekonomické krize v současnosti, kdy kurz koruny zaznamenal kumulativní zhodnocení (resp. znehodnocení) vyšší neţ 15 %. 70

Kritérium dlouhodobých úrokových sazeb v současnosti ČR plní a taktéţ prognóza výnosů do splatnosti 10tiletých státních dluhopisů nenaznačuje problémy s plněním tohoto kritéria do budoucna. Současně s přijetím eura se Česká republika dále zavázala plnit následující podmínky: - ţádná smlouva nesmí být jednostranně vypovězena nebo změněna z důvodu zavedení eura (princip tzv. právní kontinuity); země bude stahovat národní měnu postupně a po určité období - maximálně dvou měsíců - bude moţné platit korunou i eurem (podmínka duálního oběhu); v ČR bude platit přepočítací koeficient, který bude neměnný a závazný pro pouţívání k přepočtům cen zboţí a sluţeb; zavedení eura nesmí podle podmínek EU poškodit spotřebitele; - nesmí vést ani k inflaci, a to ani k subjektivně pociťované; k tomu by měl slouţit dlouhodobý monitoring cen a období, po které bude povinné označování cen v korunách a eurech; náklady vydané na přechod na euro by se měly drţet na minimu. Okamţikem, kdy Česká republika vstoupí do eurozóny, zanikne měnová politika ČNB. Zavedení eura přináší řadu výhod, jakými jsou například jednodušší cestování, protoţe není nutná výměna peněz, dále zvýšení makroekonomické stability. Má však i své nevýhody a tím je ztráta samostatné měnové politiky. Zavedení eura se dotkne všech obyvatel České republiky, kteří by se na to měli dobře připravit. V roce 2007 byl vládou ČR schválen dokument Národní plán zavedení eura v České republice, vypracovaný Ministerstvem financí a Českou národní bankou. Jedná se o dokument, ve kterém je obsaţen plán jednotlivých technických, organizačních a právních kroků pro úspěšné a bezproblémové zavedení eura v České republice. Národní plán zatím neobsahuje termín zavedení eura v České republice, na rozdíl od většiny nových zemí Evropské unie. Z našeho pohledu je třeba povšimnout si zejména vstupu Slovenské republiky do eurozóny. Země, která měla po rozpadu společného státu mnohem horší ekonomickou pozici, jiţ zavedla euro jako svou měnu. Proto povaţuji neschopnost České republiky, byť jen stanovit termín přijetí eura, za problém politický, nikoliv ekonomický. A to i s přihlédnutím k známému problému s deficitem veřejných financí. Dle mého názoru je to dáno jiţ více, jak desetiletou politickou nestabilitou v naší zemi, způsobenou střetem dvou silných názorových proudů na pokračování v hospodářské politice státu. Ţádný z těchto proudů nezískal volbami do Parlamentu České republiky dostatečnou většinu na to, aby mohl prosadit svůj názor, respektive aby mohl dokončit reformy veřejných financí. V této 71

práci není prostor na polemiky, která z ekonomických teorií je lepší, ale vzhledem k současnému stavu hospodářství povaţuji za nezbytné, aby byl přijat určitý politický konsenzus a pokud to není moţné, je třeba se zamyslet nad změnou volebního zákona. Tím myslím, aby ve volbách vítězná politická strana získala dostatečný mandát k dokončení ekonomických reforem a stanovení jasného směru dalšího vývoje. Pokud se ohlédneme do minulosti, je patrný určitý propad, kdy po vzniku samostatného státu byla v letech 1993 1996 Česká republika vnímána jako nejrychleji se rozvíjející postkomunistická země. Pokud jde o současný stav, nedokončené reformy začínají negativně působit na veřejné finance, jejichţ deficit se stále více prohlubuje. Tato situace bude mít dopad i na náš případný vstup do eurozóny, ke kterému dle mého názoru, dojde později neţ v roce 2015. Je nesporné, ţe má-li se Česká republika skutečně začlenit do Evropy, bude nutno přijmout i společnou měnu, a proto by veřejnost měla být s výrazným časovým předstihem seznamována se způsobem, jakým dojde k přechodu od koruny k euru a i s ochrannými prvky těchto platebních prostředků. Jak se jiţ v minulosti ukázalo, padělatelské skupiny a zejména jejich dealeři se zaměřují na nově přistupující země, neboť očekávají menší znalost prvků společné měny. Jak například vyplývá ze zveřejněné zprávy Národnej banky Slovenska „o výskyte falzifikátov eurových platidiel zadrţaných v roku 2009“, na Slovensku se v roce 2009 osminásobně zvýšilo mnoţství padělků eura oproti roku 2008. Důleţitou se jeví také skutečnost, ţe 40% z těchto padělků bylo zachyceno jiţ v prvních třech měsících roku 2009. Obdobně tomu bylo například i v Rakousku při jeho přístupu do eurozóny a proto lze tedy očekávat, ţe stejná situace nastane i v České republice. Dle mého názoru by společnost měla být s dostatečným předstihem připravována na příchod nové měny a Česká národní banka, respektive stát by měl vyvinout maximální úsilí o to, aby příchod nové měny a vše ostatní, co s tím souvisí, co nejméně zatíţilo občany této země.

72

Seznam použité literatury 1. JÍLEK, Josef. Peníze a měnová politika. Grada Publishing a.s., Praha, 2004, 744s.ISBN 80-247-0769-1. 2. Autorský kolektiv: REVENDA, Zbyněk, MANDEL, Martin, KODERA, Jan, MUSÍLEK, Petr, DVOŘÁK, Petr, BRADA, Jaroslav. Peněžní ekonomie a bankovnictví. Management Press, 4.vyd. Praha, 2005, 626s. ISBN 80 7261 132 1. 3. Autorský kolektiv: POSPÍŠIL, Richard, HOBZA, Vladimír, PUCHINGER, Zdeněk. Finance a bankovnictví. 1.vyd.Olomouc, 2006, 76s. ISBN 80-244-1297-7.

4. HOLMAN, Robert. Ekonomie. C.H.Beck, 3.vyd. Praha, 2002, 714s. ISBN 80 7179 681-6. 5. Kolektiv autorů, Bankovnictví, BIVŠ, 6.vyd., Praha, 2006, 280s., ISBN 978 80 7265-099-6. 6. SOUKUP, Petr, VYMĚTAL, Petr. Základy teorie a praxe hospodářské politiky, BIVŠ, 1.vyd., Praha, 2007, 141s., ISBN 978-80-7265-125-2. 7. PÁNEK, Dalibor. Bankovní regulace a dohled, Masarykova univerzita, 1.vyd., Brno, 2005, ISBN 80-210-3660-5. 8. PAULÍK, Tibor. Hospodářská politika, Slezská univerzita, Opava, 2002, 449s. ISBN 80-7248-148-7. 9. ŠEVČÍK, Aleš. Bankovnictví I, Masarykova univerzita, 1.vyd., Brno, 2005. ISBN 80-210-3649-4. 10. Vědecký časopis Vysoké školy Karla Engliše v Brně, číslo 2/ ročník I/ 2006.

73

Seznam internetových zdrojů 1. http://www.cnb.cz 2. http://www.cnb.cz/cs/o_cnb/hospodareni/dekadni_bilance/cnb_bilance.html 3. http://www.cnb.cz/cs/faq/rezimy_mp.html 4. http://www.cnb.cz/m2export/sites/www.cnb.cz/cs/verejnost/publikace/download/cn b_1993-2003_cz.pdf 5. http://www.cnb.cz/m2export/sites/www.cnb.cz/cs/o_cnb/hospodareni/vyrocni_zpra vy/download/vyrocni_zprava_1995.pdf 6. http://www.cnb.cz/m2export/sites/www.cnb.cz/cs/o_cnb/hospodareni/vyrocni_zpra vy/download/vyrocni_zprava_1996.pdf 7. http://www.cnb.cz/m2export/sites/www.cnb.cz/cs/o_cnb/hospodareni/vyrocni_zpra vy/download/vyrocni_zprava_1997.pdf 8. http://www.cnb.cz/m2export/sites/www.cnb.cz/cs/o_cnb/hospodareni/vyrocni_zpra vy/download/vyrocni_zprava_1998.pdf 9. http://www.cnb.cz/m2export/sites/www.cnb.cz/cs/o_cnb/hospodareni/vyrocni_zpra vy/download/vyrocni_zprava_1999.pdf 10. http://www.cnb.cz/m2export/sites/www.cnb.cz/cs/o_cnb/hospodareni/vyrocni_zpra vy/download/vyrocni_zprava_2000.pdf 11. http://www.cnb.cz/m2export/sites/www.cnb.cz/cs/o_cnb/hospodareni/vyrocni_zpra vy/download/vyrocni_zprava_2001.pdf 12. http://www.cnb.cz/m2export/sites/www.cnb.cz/cs/o_cnb/hospodareni/vyrocni_zpra vy/download/vyrocni_zprava_2002.pdf 13. http://www.cnb.cz/m2export/sites/www.cnb.cz/cs/o_cnb/hospodareni/vyrocni_zpra vy/download/vyrocni_zprava_2003.pdf 14. http://www.cnb.cz/m2export/sites/www.cnb.cz/cs/o_cnb/hospodareni/vyrocni_zpra vy/download/vyrocni_zprava_2004.pdf 15. http://www.cnb.cz/m2export/sites/www.cnb.cz/cs/o_cnb/hospodareni/vyrocni_zpra vy/download/vyrocni_zprava_2005.pdf 16. http://www.cnb.cz/m2export/sites/www.cnb.cz/cs/o_cnb/hospodareni/vyrocni_zpra vy/download/vyrocni_zprava_2006.pdf 17. http://www.cnb.cz/m2export/sites/www.cnb.cz/cs/o_cnb/hospodareni/vyrocni_zpra vy/download/vyrocni_zprava_2007.pdf

74

18. http://www.cnb.cz/m2export/sites/www.cnb.cz/cs/o_cnb/hospodareni/vyrocni_zpra vy/download/vyrocni_zprava_2008.pdf 19. http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/menova_politika/zpravy_ o_inflaci/2009/2009_IV/download/zoi_IV_2009.pdf

Seznam použitých obrázků, schémat, grafů a tabulek Obrázek č. 1: Proces regulace a dohledu bank Zdroj: REVENDA, Z., MANDEL, M., KODERA, J., MUSÍLEK, P., DVOŘÁK, P., BRADA, J., Peněţní ekonomie a bankovnictví, Praha 2005, 4. vydání, vlastní úprava Schéma č. 1: Dvoustupňový bankovní systém Zdroj: Pospíšil, R., Hobza, V., Puchinger, Z., Finance a bankovnictví, 1.vydání, Olomouc, 2006, [cit. 15. 1. 2010] Graf č. 1: Inflační cíle ČNB Zdroj:http://www.cnb.cz/cs/menova_politika/cilovani.html#hlavni_atributy [cit. 10. 1. 2010], Dostupné na WWW: http://www.cnb.cz Graf č. 2: Vývoj peněţního agregátu M2 Zdroj:http://www.cnb.cz/m2export/sites/www.cnb.cz/cs/o_cnb/hospodareni/vyrocni_zprav y/download/vyrocni_zprava_1996.pdf [cit.12. 1. 2010], Dostupné na WWW: http://www.cnb.cz Tabulka č. 1: Vývoj měnových agregátů v roce 1989 a 1990 Zdroj: Autorský kolektiv, Dějiny bankovnictví v českých zemích, Bankovní institut, a.s., Praha 1999, vlastní úprava

75

Tabulka č. 2: Vývoj měnových agregátů v roce 1991 Zdroj: Autorský kolektiv, Dějiny bankovnictví v českých zemích, Bankovní institut, a.s., Praha 1999, vlastní úprava Tabulka č. 3: Měnově-politické nástroje ČNB v roce 1995 Zdroj: http://www.cnb.cz/cs/menova_politika/mp_nastroje/tabulka1995.html, [cit. 15. 1. 2010], Dostupné na WWW: http://www.cnb.cz, vlastní úprava Tabulka č. 4: Měnově-politické nástroje ČNB v roce 1996 Zdroj: http://www.cnb.cz/cs/menova_politika/mp_nastroje/tabulka1996.html, [cit. 15. 1. 2010], Dostupné na WWW: http://www.cnb.cz, vlastní úprava Tabulka č. 5: Vývoj měnově-politických nástrojů ČNB v roce 1999 Zdroj: http://www.cnb.cz/cs/menova_politika/mp_nastroje/tabulka1999.html, [cit. 17. 1. 2010], Dostupné na WWW: http://www.cnb.cz, vlastní úprava Tabulka č. 6: Měnově-politické nástroje ČNB v roce 2001 Zdroj: http://www.cnb.cz/cs/menova_politika/mp_nastroje/tabulka2001.html, [cit. 20. 1. 2010], Dostupné na WWW: http://www.cnb.cz, vlastní úprava Tabulka č. 7: Míra inflace od roku 1994 – 2009 Zdroj: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/mira_inflace, [cit. 27. 1. 2010], Dostupné na WWW: http://www.czso.cz , vlastní úprava Tabulka č. 8: Měnově-politické nástroje ČNB v roce 2005 Zdroj : http://www.cnb.cz/cs/menova_politika/mp_nastroje/tabulka2005.html, [cit. 28. 1. 2010], Dostupné na WWW: http:// www.cnb.cz, vlastní úprava 76

Tabulka č. 9: Měnově-politické nástroje ČNB v roce 2007 Zdroj : http://www.cnb.cz/cs/menova_politika/mp_nastroje/tabulka2007.html, [cit. 2. 2. 2010], Dostupné na WWW: http://www.cnb.cz, vlastní úprava

Seznam použitých právních norem 1. Zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů 2. Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách

Seznam příloh Příloha č. 1: Budova České národní banky v Praze Zdroj:http://www.cnb.cz/cs/verejnost/pro_media/harmonogramy/fotogalerie/index.html#bu dova

77

Příloha č. 1 Budova České národní banky v Praze

Zdroj:http://www.cnb.cz/cs/verejnost/pro_media/harmonogramy/fotogalerie/index.html#budova

78