Bankovní institut vysoká škola Praha
Měnová politika Eurosystému (historie vzniku) Diplomová práce
Autor:
Iva Horáková Finance
Vedoucí práce:
Iva Horáková
Ing. Leopold Tanner
Duben 2011
Prohlášení: Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.
V Děčíně dne 28. 4. 2011
Iva Horáková
Anotace Tato práce pojednává o problematice společné měnové politiky v rámci Eurosystému. Práce je rozdělena do čtyř hlavních kapitol. V první kapitole jsou vysvětleny hlavní pojmy a čtenář se seznamuje s hlavními institucemi, které jsou klíčové pro vysvětlení fungování Eurosystému. Druhá kapitola je zaměřena na historický vývoj Eurosystému, jehož počátek je možné určit rokem 1962, kdy byl vytvořen první plán na vytvoření hospodářské a měnové unie. Roku 1990 započala první etapa k dosažení měnové unie. Dále tato kapitola popisuje konvergenční a další kritéria pro přístup zemí k eurozóně. Celá kapitola je ukončena pojednáním o společné měně – euru. Právě zavedení eura je vrcholem měnové integrace v Evropě. Třetí kapitola prezentuje praktickou část Eurosystému, kterou je jeho měnová politika. Tato kapitola seznamuje čtenáře především s hlavními nástroji měnové politiky. Čtvrtá a zároveň závěrečná kapitola se věnuje otázkám spojeným se zavedením eura v České republice. Zavedením eura se totiž Česká republika automaticky stane členem Eurosystému.
Annotation This work discusses the common monetary policy within the Eurosystem. The thesis is divided into four main chapters. The first chapter explains the main concepts and the reader is familiar with the institutions that are crucial for explaining the operation of the Eurosystem. The second chapter focuses on the historical development of the Eurosystem, which can be identified early in 1962, when the first proposal was made to create an economic and monetary union. In 1990 began the first stage to achieve monetary union. In addition, this chapter describes the convergence and other criteria for access to the Eurozone countries. The whole chapter is finished treatise on the common currency - the euro. It is the highlight of the euro monetary integration in Europe. The third chapter presents the practical part of the Eurosystem, which is its monetary policy. This chapter introduces the reader above the main monetary policy instrument. Fourth and final chapter deals with issues associated with the introduction of the euro in the Czech Republic. The introduction of the euro, the Czech Republic is automatically become a member of the Eurosystem
Obsah Úvod ........................................................................................................................................... 6 1) Co je Eurosystém ................................................................................................................... 7 1.1 Evropský systém centrálních bank (ESCB)...................................................................... 7 1.2 Eurosystém ....................................................................................................................... 7 1.3 Evropská centrální banka (ECB) .................................................................................... 10 1.4 Rozhodující orgány ESCB.............................................................................................. 11 1.4.1 Rada guvernérů ........................................................................................................ 12 1.4.2 Výkonná rada........................................................................................................... 12 1.4.3 Generální rada ......................................................................................................... 13 1.4.4 Pomocné výbory ESCB rozhodujících orgánů ECB ............................................... 14 2) Vývoj ESCB a vznik Eurosystému ...................................................................................... 16 2.1 Vznik prvních evropských společenství ......................................................................... 16 2.2 Pád Brettonwoodského systému ..................................................................................... 17 2.3 Marjolinův plán a Wernerova zpráva ............................................................................. 17 2.4 Evropský měnový systém ............................................................................................... 18 2.5 Jednotný evropský akt a Maastrichtská smlouva ........................................................... 19 2.5.1 Maastrichtská konvergenční kritéria – podmínky pro zavedení eura ...................... 20 2.5.2 Pakt stability a růstu – podmínky po zavedení eura ................................................ 24 2.6 Teorie optimálních měnových oblastí ............................................................................ 26 2.7 Vznik ESCB a ECB ........................................................................................................ 29 2.8 Euro – měna spojující Evropu ........................................................................................ 30 2.8.1 Eurobankovky.......................................................................................................... 30 2.8.2 Euromince................................................................................................................ 32 3) Měnová politika Eurosystému.............................................................................................. 36 3.1 Krátkodobá úroková sazba EONIA ................................................................................ 37 3.2 Operace na volném trhu .................................................................................................. 37 3.2.1 Reverzní transakce................................................................................................... 38 3.2.2 Přímé transakce ....................................................................................................... 39 3.2.3 Vydávání dluhových cenných papírů ECB ............................................................. 39 3.2.4 Měnové swapy ......................................................................................................... 39 3.2.5 Příjem termínovaných vkladů.................................................................................. 40 3.3 Stálé facility ................................................................................................................ 40
4
3.4 Minimální rezervy .......................................................................................................... 41 3.5 Způsobilá aktiva ............................................................................................................. 42 3.5.1 Obchodovatelná aktiva ............................................................................................ 42 3.5.2 Neobchodovatelná aktiva ........................................................................................ 43 3.6 Způsobilé protistrany ...................................................................................................... 44 3.6.1 Způsobilost protistran účastnících se obchodů se stálými facilitami a obchodů založených na standardních nabídkových řízeních .......................................................... 45 3.6.2 Způsobilost protistran účastnících se přímých transakcí ......................................... 45 3.6.3 Sankce protistran nedodržujících své závazky ........................................................ 45 3.7 Transmisní mechanismus ............................................................................................... 46 4) Česká republika a euro ......................................................................................................... 47 4.1 Model jednorázového přechodu na euro ........................................................................ 47 4.2 Zavedení eura v jednotlivých sektorech ekonomiky ...................................................... 48 4.2.1 Banky a ostatní subjekty finančního sektoru. .......................................................... 48 4.2.2 Veřejné finance, veřejná správa a samospráva ........................................................ 50 4.2.3 Nefinanční sektor a ochrana spotřebitele................................................................. 50 4.2.4 Legislativní potřeby zavedení eura .......................................................................... 52 4.2.5 Zdroje informací a komunikace ............................................................................... 53 4.2.6 Informační a statistické systémy ............................................................................. 57 4.3 Konvergenční program České republiky ........................................................................ 57 4.4 Přínosy a náklady společné měny ................................................................................... 58 4.5 Dopady zavedení eura na českou ekonomiku................................................................. 60 4.5.1 Dopady na českou inflaci ........................................................................................ 60 4.5.1.1 Realistický scénář ..................................................................................................... 61 4.5.2 Dopady na ekonomický růst v ČR........................................................................... 63 Výsledky ................................................................................................................................... 66 Závěr ......................................................................................................................................... 67 Seznam použité literatury ......................................................................................................... 68 Seznam použitých zkratek ........................................................................................................ 70
5
Úvod Eurosystém jako pojem není v České republice příliš známý. Jedná se o systém spojující některé evropské státy, jejichž spojujícím znakem je společná měna a společná měnová politika. Vznik Eurosystému je výsledkem měnové integrace v Evropě. Právě orgány a instituce Eurosystému určují společnou měnovou politiku pro země, které se zúčastnily evropského integračního procesu. Česká republika je prozatím pouze členem Evropské unie. Se vstupem do tohoto společenství se však Česká republika zavázala, že zavede společnou měnu a přijme společnou měnovou politiku. Se zavedením eura se tedy staneme členy Eurosystému. Vstup do Eurosystému není možný pouze na základě rozhodnutí, ale je podmíněn splněním konvergenčních kritérií. Tato kritéria jsou právně závazná a jsou součástí Maastrichtské smlouvy o ES. Vedle těchto kritérií existují i méně známá kritéria hodnotící hospodářskou připravenost každé nově přistupující země. Ale předtím než se připojíme k Eurosystému, měli bychom vědět co tento systém vůbec znamená a jak funguje. Je nutné také znát jeho cíle a plány a především způsob, jakým provádí měnovou politiku v Evropě, kterou budeme muset po zavedení eura přijmout. Zavedení jednotné měny bude pro náš stát znamenat mnoho změn nejenom v rámci měnové politiky. Změny začínají u samotného fyzického označování cen a výměny hotovostního oběživa a končí kdesi v nedohlednu. Datum přijetí eura není v ČR prozatím stanoveno, a tak je dle mého názoru předčasné hovořit o konečných následcích zavedení eura v ČR či se pouštět do diskuzí, zda euro přijmout či nikoliv. Úkolem zejména poslední kapitoly je snaha pouze vystihnout možné dopady zavedení eura v ČR. Veškeré odhady dopadů jsou pouze výsledkem zkoumání skutečných následků zavedení eura v ostatních zemích EU.
6
1) Co je Eurosystém Eurosystém jako pojem není běžně příliš používán. Spíše se setkáváme s pojmy eurozóna či Evropská centrální banka. Všechny tyto názvy spolu velice úzce souvisí. Eurosystém a eurozóna jsou jakási společenství tvořená uvnitř EU, která slučují členské země se společnými specifickými znaky. Hlavním společným znakem je v tomto případě měna. Eurosystém je částí ESCB a provádí měnovou politiku v eurozóně, která je specifická zavedením jednotné měny. Právě díky jednotné měně bylo nutné vytvořit i jednotné instituce. Je logické, že s jednotnou měnou může existovat pouze jednotná úroková sazba, jednotný měnový kurz a jednotná měnová politika.1 Běžně toto znamená i vytvoření jednotné centrální banky. Vizí evropské měnové unie bylo především vytvoření spolupráce mezi členskými zeměmi. Vytvořením jediné autonomní centrální banky by mohly mezi těmito zeměmi vzniknout spory o uspořádání jednotné centrální banky. Proto byly zachovány národní banky členských zemí a vedle nich vznikla ECB.
1.1 Evropský systém centrálních bank (ESCB) ESCB je společenstvím EU a nemá právní subjektivitu. Není tedy institucí v pravém slova smyslu. Je systémem práv a povinností, který spojuje ECB a všechny centrální banky členských zemí EU. Je systémem, který umožňuje všem členům podílet se na společné politice týkající se měnové politiky v rámci EU. Z
důvodu, že nemá vlastní právní
subjektivitu, jsou veškeré úkoly svěřené ESCB prováděny jeho členy, kteří mají právní subjektivitu (hovoříme zde o centrálních bankách členských států EU a ECB). Organizace provádějící úkoly ESCB musí jednat v souladu s obecnými cíli ESCB. Národní banky eurozóny se podílejí zejména na společné měnové politice. Národní banky, které nepatří do eurozóny, ale patří do systému ESCB úzce spolupracují s bankami Eurosystému,a to především v oblasti kurzové politiky.
1.2 Eurosystém Eurosystém je společenství, které vzniklo v rámci EU pro lepší řízení a provádění měnové politiky. Je výsledkem přechodu k nadnárodnímu centrálnímu bankovnictví v Evropě. Eurosystém se skládá z ECB a centrálních bank zemí eurozóny a tvoří tak centrální bankovní systém eurozóny. Centrální banky patřící do eurozóny jsou centrální banky těch zemí, které
1 Richard Baldwin, Charles Wyplosz, Ekonomie evropské integrace, Praha, Grada, 2008, str. 401
7
přijaly euro jako svou národní měnu a podílejí se na realizaci měnové a hospodářské integrace. Ačkoliv EU představuje společenství různorodých států, národů, kultur, politik atd., tak i přes značné rozdílnosti lze hovořit o fungující spolupráci. Eurosystém jako celek má právo vykonávat některé úkoly ESCB. Jeho hlavním úkolem je formulace a provádění měnové politiky v rámci EU Hlavním úkolem Eurosystému se provádění měnové politiky v rámci eurozóny. Jelikož je Eurosystém pouze systémem, o měnovém dění v rámci eurozóny rozhodují jeho členové, kterými jsou ECB (jako nadřízený orgán) a členské centrální banky. Eurosystém má plnou kontrolu nad měnovou bází eurozóny, právě proto je schopen určovat měnovou politiku celé eurozóny. Veškeré členské země se musí snažit naplňovat cíle centrální měnové politiky, a to i na úkor zvyšování vlastních nákladů. Centrální banky členských států jsou sice členy Eurosystému, ale zůstávají nezávislými a autonomními organizacemi. Cílem měnové integrace je vytvořit systém fungující spolupráce mezi členskými zeměmi, který má být založen na jisté míře suverenity. Především politické důvody vedly k tomu, že nebyla vytvořena jediná centrální banka pro celou eurozónu a v důsledku toho vznikl Eurosystém, který má respektovat národní a kulturní rozmanitosti eurozóny. Dalším důvodem, proč byl Eurosystém složen z centrálních bank eurozóny je ten, že členské centrální banky Eurosystému jsou většinou dlouho fungujícími institucemi s řadou pozitivních i negativních zkušeností, které mohou přenášet do Eurosystému. Dále sem přenášejí své schopnosti a znalosti z oboru měnové politiky. Předpokládá se tedy, že každá banka přispěje svým určitým podílem a to pomůže vytvořit co nejlépe fungující systém. Členské centrální banky mohou i po vstupu do Eurosystému vykonávat úkony, které nesouvisí s děním v Eurosystému, ale pouze za předpokladu, že tyto úkony nenarušují a neohrožují cíle a úkoly Eurosystému.2 Proti možným rozdílům mezi evropskou a národní měnovou politikou se Evropská unie snaží chránit zavedením právní konvergence. Mezi členy eurozóny dnes patří 17 zemí EU ( Belgie, Estonsko, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Kypr, Lucembursko, Malta, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Slovensko, Slovinsko, Španělsko). Přistoupení Estonska se uskutečnilo oficiálně 1. 1. 2011. 2 H. K. Scheller, Evropská centrální banka – historie, role a funkce, Frankfurt nad Mohanem, Evropská centrální banka, 2006, str. 44
8
Tabulka 1: Členské státy eurozóny Členské státy
Rok přistoupení
Měna
Fixní kurz k euru
Belgie
1999
Belgický frank
40,3399
Estonsko
2011
Estonská koruna
15,6466
Finsko
1999
Finská marka
5,94573
Francie
1999
Francouzský frank
6,55957
Irsko
1999
Irská libra
0,787564
Itálie
1999
Italská lira
1936,27
Kypr
2008
Kyperská libra
0,585274
Lucembursko
1999
Lucemburský frank
40,3399
Malta
2008
Maltská libra
0,429300
Německo
1999
Německá marka
1,95583
Nizozemsko
1999
Nizozemský gulden
2,20371
Portugalsko
1999
Portugalské escudo
200,482
Rakousko
1999
Rakouský šilink
13,7603
Řecko
2001
Řecká drachma
340,750
Slovensko
2009
Slovenská koruna
30,1260
Slovinsko
2007
Slovinský tolar
239,640
Španělsko
1999
Španělská peseta
166,386
Je nutné podotknout, že mezi členské země eurozóny a tedy i Eurosystému patří výše uvedené země ne je proto, že zavedly euro, ale zároveň se podílejí na integraci v rámci hospodářské a měnové unie (HMU). Existuje totiž mnoho zemí, které euro používají jako svou měnu a přesto nejsou členy eurozóny ani Eurosystému. Mezi tyto země patří např. Černá Hora, Kosovo, Monako, Vatikán, Andorra ad. Používání eura některým z těchto zemím umožňuje zvláštní výjimka EU. Oproti tomu některé z těchto zemí zavedly euro jednostranně bez předešlých dohod s EU. Euro je totiž svobodnou měnou a žádný stát ani Evropská unie nejsou jejím vlastníkem. Země, které zavedly euro jednostranně nemají právo razit své vlastní euromince. Toto právo je uděleno pouze státům, které o užívání eura uzavřely s Evropskou unií dohodu. Právě ražba euromincí je jedním ze společních prvků pro země eurozóny.
9
Hlavní úkoly Eurosystému:3 určování a provádění měnové politiky provádění devizových operací držení a správa oficiálních devizových rezerv států eurozóny podpora plynulého fungování platebních systémů vydávání eurobankovek shromažďování
statistických
informací
nezbytných
pro
plnění
ostatních
úkolů
Eurosystému
1.3 Evropská centrální banka (ECB) ECB je nadnárodní institucí s vlastní právní subjektivitou. Jedná se o bankovní organizaci, která v rámci EU funguje podobně jako národní banky v jednotlivých zemích. ECB byla založena dne 1. června 1998. Její hlavní sídlo je v německém Frankfurtu nad Mohanem. Je to nástupnická organizace, která po svém vzniku navázala na Evropský měnový institut (EMI). Jako nástupnická organizace převzala od EMI dva hlavní úkoly. Prvním je podpora spolupráce Eurosystému a národních bank mimo eurozónu. Druhým úkolem je provádění příprav vedoucích k začlenění nových států EU do ESCB.4 ECB byla Smlouvou o ES ustanovena jako zvláštní instituce s vlastní právní subjektivitou provádějící měnovou politiku celého společenství. I když je ECB důležitou institucí, přesto nepatří mezi instituce Společenství. Smlouva o ES stanovuje pět hlavních institucí Společenství, mezi které ECB nepatří. Jako nejvyšší instituce EU zabývající se měnovou politikou v rámci EU, spolupracuje s mezinárodními organizacemi jako je Mezinárodní měnový fond (IMF), Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj (IBRD). Jelikož ECB dohlíží na plnění úkolů Eurosystému, v souladu s tím zastává několik funkcí: a) ECB je rozhodovacím centrem ESCB a Eurosystému b) ECB zajišťuje provádění konzistentní politiky
3
H. K. Scheller, Evropská centrální banka – historie, role a funkce, Frankfurt nad Mohanem, Evropská centrální banka, 2006, str. 48 4 H. K. Scheller, Evropská centrální banka – historie, role a funkce, Frankfurt nad Mohanem, Evropská centrální banka, 2006, str. 73
10
c) ECB náleží regulatorní pravomoci a právo udělovat sankce d) ECB iniciuje legislativu Společenství a vykonává poradní funkci e) ECB plní úkoly dřívějšího EMI f) ECB zastupuje eurozónu na mezinárodní úrovni g) ECB sleduje dodržování některých článků Smlouvy o ES (konkrétně článek 101a 102).5 ECB jako bankovní organizace s vlastní právní subjektivitou, musí vykazovat i základní kapitál. Ten se skládá především z upsaných podílů všech národních bank spadajících do systému ESCB. Podíl se stanovuje podle speciálního klíče upisování základního kapitálu ECB. Původní výše základního jmění byla stanovena na 5.000 milionů euro. Od roku 2004 došlo k přistoupení mnoha nových členských států, proto byl kapitál navýšen podle rozšířeného klíče upisování na částku 5.564.669.247 euro. Všechny země eurozóny již mají splacený svůj upsaný podíl. Země mimo eurozónu svůj podíl stále splácejí. Právě v důsledku splacených podílů se země eurozóny podílejí na hospodářském výsledku, a to v případě zisku, rovnosti i ztráty. Mají také nárok podílet se na příjmech ECB. Země mimo eurozónu ani jednu z možností nemají. ECB je rozdělena na 17 organizačních složek. V tomto případě se jedná o horizontální organizační strukturu, na jejímž vrcholu je Výkonná rada. Každá z ostatních částí organizační struktury je řízena vrchním vedoucím pracovníkem (generální ředitel nebo ředitel). Ten je přímo odpovědný některému z členů Výkonné rady. Někteří z pracovníků organizačních složek působí v pomocných výborech ESCB, protože práce jejich organizační složky velmi úzce souvisí s prací některého z pomocných výborů.
1.4 Rozhodující orgány ESCB ESCB je systémem zahrnujícím několik institucí (ECB, národní banky členských zemí), který nemá vlastní právní subjektivitu. Proto jeho hlavními rozhodujícími orgány jsou orgány ECB, která je nejvyšší institucí v rámci ESCB. Mezi tyto orgány patří Rada guvernérů, Výkonná rada a Generální rada.
5 H. K. Scheller, Evropská centrální banka – historie, role a funkce, Frankfurt nad Mohanem, Evropská centrální banka, 2006, str. 51
11
1.4.1 Rada guvernérů Rada guvernérů je nejvyšším rozhodujícím orgánem ECB. Má právo přijímat rozhodnutí hlavně v oblasti Eurosystému. Mezi hlavní úkoly této oblasti patří zejména určování měnové politiky Eurosystému a vydávání obecných zásad, které mají být dodržovány centrálními bankami Eurosystému, jelikož právě centrální banky se velkou částí podílejí na provádění měnové politiky. Dále Rada guvernérů odpovídá za fungování a správu ECB. Zejména zodpovídá za hospodaření s finančními prostředky ECB a schvaluje roční rozpočet ECB. Rada guvernérů se skládá ze šesti členů Výkonné rady a z guvernérů centrálních bank členských států EU, které zavedly euro a podílejí se na HMU. Prezidentem je bývalý guvernér francouzské národní banky Jean – Claude Trichet. Členství je osobní a nepřevoditelné. Všichni členové mají stejná práva a povinnosti. Při hlasování má každý člen jeden hlas, přičemž všechny hlasy mají stejnou váhu. Při rovnosti hlasů je rozhodujícím hlas prezidenta. V případě hlasování je potřeba, aby byly přítomny alespoň dvě třetiny členů. Při většině hlasování je pro schválení návrhu potřeba prostá většina. Existuje však zvláštní situace, kdy je potřeba dvoutřetinová většina hlasů. Tou je situace, kdy Rada guvernérů projednává návrh řešení při zjištění, že některá z členských centrálních bank plní funkce, které jsou v rozporu s fungováním a cíli Eurosystému. Dále pak také v situaci, kdy Rada guvernérů rozhoduje o použití operativních metod měnové kontroly. Rada guvernérů zasedá pravidelně dvakrát měsíčně. Zasedání Rady guvernérů, se mohou zúčastnit i další osoby, které nejsou členy. Mezi na patří předseda rady ECOFIN a jeden člen Evropské komise. Tyto osoby mohou být u zasedání Rady pouze přítomni pouze jako pozorovatelé a nemohou nijak zasahovat do průběhu jednání.
1.4.2 Výkonná rada Výkonná rada je statutárním orgánem ECB. Jak již bylo zmíněno, Rada guvernérů se schází dvakrát měsíčně a při svých zasedáních řeší spíše dlouhodobé záležitosti související s měnovou politikou Eurosystému. Oproti tomu Výkonná rada je orgánem, který se zabývá každodenními činnostmi. Jedním z hlavních úkolů Výkonné rady je denně reagovat na změny na finančních trzích a přizpůsobovat se jim. Výkonná rada má šest členů – prezidenta, viceprezidenta a další čtyři členy. Všichni členové
12
jsou do svých funkcí jmenováni na základě svých profesionálních zkušeností v bankovní a měnové oblasti. Být členem Výkonné rady je tzv. „funkcí za zásluhy“. Výkonná rada by měla zastávat čtyři hlavním úkoly. V první řadě má na starosti přípravu zasedání Rady guvernérů. Tento úkol obnáší především přípravu podkladů pro jednání a návrhů rozhodnutí, která mají být přijata. Dalším z úkolů je provádění měnové politiky eurozóny v souladu s obecnými zásadami. Tento úkol spadá do výlučné pravomoci Výkonné rady. Rada guvernérů tento úkol plnit nemůže. Důvodem svěření tohoto úkolu Výkonné radě je především její rychlé každodenní jednání. Třetím úkolem je řízení každodenní činnosti ECB. Výkonná rada zodpovídá mimo jiné za organizační strukturu ECB a za stanovování pravidel v personální oblasti. Je vrcholovým orgánem celé organizační struktury. Posledním úkolem je výkon takových činností, které byly na Výkonnou radu delegovány Radou guvernérů. Mezi takové činnosti patří např. vydávání konsolidovaných finančních výkazů. Výkonná rada zasedá jednou týdně. Při hlasování platí, že všichni členové mají jeden hlas stejné váhy jako ostatní. Stejně jako v Radě guvernérů, i zde je prezidentův hlas rozhodujícím v případě shody při hlasování.
1.4.3 Generální rada Posledním avšak neméně důležitým orgánem je Generální rada. Zatímco Rada guvernérů zastupuje národní banky zemí eurozóny a Výkonná rada zastupuje ECB, Generální rada zastupuje národní banky členských zemí EU, které dosud nepřijaly euro a tudíž nejsou členy eurozóny. Generální rada je pouze dočasným orgánem. Bude rozpuštěna a zrušena v době, kdy všechny členské země EU přijmou euro jako svou národní měnu. Při současných výhledech zemí mimo eurozónu, lze s jistotou říci, že tento orgán bude fungovat ještě řadu let. Generální rada se skládá z prezidenta, viceprezidenta a z guvernérů národních bank zemí, které nepatří do eurozóny. Její složení je tedy velice podobné jako složení Rady guvernérů. Zasedání Generální rady se mohou účastnit i země, které vůbec nepatří do EU, ale o jejich přistoupení se intenzivně jedná. Na zasedání však vystupují pouze jako pozorovatelé. Generální rada plní funkci poradního orgánu pro země, které sice jsou členy EU, ale teprve se chystají vstoupit do eurzóny a připojit se k Eurosystému. Generální rada zejména hodnotí plnění konvergenčních kritérií zeměmi, které chtějí zavést euro.
13
1.4.4 Pomocné výbory ESCB rozhodujících orgánů ECB Veškeré výbory ESCB byly zřízeny Radou guvernérů. Jedná se o odborné výbory, které mají napomáhat při rozhodování v oblasti své působnosti.6 Vedoucími pracovníky výborů jsou zpravidla pracovníci ECB. V současné době existuje 12 výborů ESCB: a) Výbor pro bankovní dohled (BSC) Hlavním úkolem tohoto výboru je dohled nad úvěrovými institucemi a zajištění stability finančního systému. b) Výbor pro účetnictví a měnové příjmy (AMICO) Již z názvu vyplývá, že se jedná o poradní orgán Eurosystému v záležitostech spojených s účetnictvím, finančním výkaznictvím a přerozdělováním příjmů. c) Výbor pro bankovky (BANCO) Toto je vnitřní poradní orgán pro oblast výroby a vydávání eurobankovek. Řeší především ochranné prvky, problémy spojené s paděláním, množství bankovek v oběhu a jejich výměnu. d) Výbor pro vnější komunikaci (ECCO) Napomáhá ECB v komunikaci s vnějším okolím. Angažuje se nejvíce při vytváření vícejazyčných publikací. e) Výbor pro informační technologie (ITC) Hlavní činností tohoto výboru je zavádění, inovace, ochrana a údržba IT sítí. f) Výbor vnitřních auditorů (IAC) Tento výbor vypracovává jednotné normy využívané při kontrole prováděných operací na úrovni Eurosystému a ESCB. g) Výbor pro mezinárodní vztahy (IRC) Jde o výbor, který napomáhá ECB v oblasti mezinárodní spolupráce. Je článkem pro výměnu informací a názorů. h) Výbor pro právní záležitosti (LEGCO) Jde o poradní orgán zabývající se veškerými právními otázkami. i) Výbor pro operace na trhu (MOC) 6 H. K. Scheller, Evropská centrální banka – historie, role a funkce, Frankfurt nad Mohanem, Evropská centrální banka, 2006, str. 64
14
Tento výbor napomáhá Eurosystému při provádění měnové politiky operacemi na trzích. j) Výbor pro měnovou politiku (MPC) Výbor zastává poradní funkci v oblasti strategického a dlouhodobého plánování a formulování měnové a kurzové politiky. Zodpovídá za interpretaci makroekonomických vývojů trhu. k) Výbor pro platební styk a zúčtování (PSSC) Hlavním úkolem tohoto výboru je provoz a údržba platebního systému TARGET. l) Výbor pro statistiku (STC) Tento výbor se zabývá shromažďováním a zpracováváním statických údajů, které mu poskytne ECB a národní banky ESCB.7
7 H. K. Scheller, Evropská centrální banka – historie, role a funkce, Frankfurt nad Mohanem, Evropská centrální banka, 2006, str. 65
15
2) Vývoj ESCB a vznik Eurosystému Po 2. světové válce vznikl tzv. „základní kámen“ dnešního Evropského systému centrálních bank. Tento systém se zabývá měnovými otázkami v rámci EU. Členy tohoto systému jsou centrální banky členských zemí a ECB. Centrální banky členských zemí jsou rozděleny do dvou skupin – patřící do eurozóny a nepatřící do eurozóny. Centrální banky patřící do eurozóny jsou spolu s ECB spojovány dalším systémem, jedná se o Eurosystém. ESCB a Eurosystém nebyly vytvořeny ze dne na den pouhým podepsáním smluv. Byly založeny především na základě předešlých událostí, zkušeností a historického vývoje. Tabulka 2: Cesta k dosažení měnové unie 1962
Marjolinův plán – první návrh hospodářské a měnové unie
květen 1964
Zřízen Výbor guvernérů centrálních bank členských zemí EHS
1965
Vzniká Evropské společenství
říjen 1970
Zveřejnění Wernerovy zprávy
1972
Zavedení systému progresivního zužování fluktuačních pásem mezi měnami členských států – tzv. „had“
1973
Vznik Evropského fondu pro měnovou spolupráci (EMCF) – předchůdce dnešní ESCB
1979
Zavedení Evropského měnového systému (EMS)
1986
Podepsán Jednotný evropský akt
červen 1988
Vzniká Delorsův výbor, který je pověřený realizací HMU
únor 1992
Podepsání Smlouvy o ES (Maastrichtská smlouva)
leden 1994
Vzniká Evropský měnový institut (EMI) – předchůdce dnešní ECB
červen 1998
Zřízení ESCB a ECB
leden 2002
Zavedení hotovostního eura
2.1 Vznik prvních evropských společenství V poválečné Evropě bylo zřejmé, že je nutné vytvořit společenství států Evropy. Toto společenství mělo napomoci poválečné obnově zejména v oblasti obchodu. Jako první vzniklo v roce 1952 Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO). Uhelný a ocelářský průmysl byl tehdy chápán jako stěžejní průmysl moderní ekonomiky.8 Zakladateli toho společenství byla 8 Richard Baldwin, Charles Wyplosz, Ekonomie evropské integrace, Praha, Grada, 2008, str. 37
16
Francie a Německo. Tyto státy společně vyzvaly ostatní státy Evropy, aby se k nim připojily. Tuto pozvánku využilo Lucembursko, Belgie, Nizozemsko a Itálie. Tak vznikla skupina států známá především pod názvem „Šestka“. Vznikem této organizace bylo dosaženo zóny volného obchodu a započala evropská integrace. Následně vznikaly další organizace (EHS, EURATOM), které prohloubily spolupráci členských zemí a umožnily postup k dalším bodům integrace. V roce 1965 vzniklo Evropské společenství (ES) zahrnující ESUO, EHS, EURATOM.
2.2 Pád Brettonwoodského systému Od roku 1944 fungoval téměř po celém světě společný měnový systém – Brettonwoodský systém. Fungoval tak, že americký dolar byl vázán na zlato, ale ostatní měny byl vázány právě na americký dolar. Měnové kurzy byly sice fixně stanoveny, ale mírné úpravy nebyly vyloučeny. Brettonwoodský systém byl spravován Mezinárodním měnovým fondem (IMF). Členství v tomto systému znamenalo závazek pro členské země, který spočíval především v dodržování pravidel stanovených systémem směnných kurzů. Oproti tomu mohl MMF poskytovat půjčky členským zemím, jejichž měnová parita byla v ohrožení. Na přelomu 60. a 70. let začalo docházet k postupnému oslabování Brettonwoodského systému. Následkem toho došlo k několika krizím v oblasti měnových kurzů. Samotný pád Brettonwoodského systému byl zapříčiněn především válkou ve Vietnamu. Vedení této války totiž stálo USA miliardy dolarů, což způsobilo značné vládní deficity rozpočtu USA. Deficity byly financovány tištěným a nepodloženými penězi, které způsobily inflaci.9 Zjednodušeně jde o to, že USA emitovala příliš velké množství peněz. Jelikož americký dolar stál na pomyslném vrcholu systému a byla na něj vázána většina světových měn, bylo zřejmé že dojde ke zhroucení celého systému. Oficiálně byl Brettonwoodský systém ukončen v březnu 1973.
2.3 Marjolinův plán a Wernerova zpráva V Evropě díky evropským institucím začal hospodářský růst nabírat rychlé tempo. Také postup integrace byl velmi příznivý. V roce 1962 předložila Evropská komise první návrh pro vytvoření hospodářské a měnové unie. Jednalo se o Marjolinův plán. Pro posílení tohoto návrhu vznikl v květnu roku 1964 Výbor guvernérů centrálních bank členských zemí EHS. I 9 Richard Baldwin, Charles Wyplosz, Ekonomie evropské integrace, Praha, Grada, 2008, str. 323
17
přesto nebyl Marjolinův plán úspěšný. Nebyl však zavržen úplně, ale byl pouze odložen. K rozhodnutí o obnovení Marjolinova plánu došlo roku 1969. Vedly k němu především nepříznivé události spojené s Brettonwoodským systémem. Evropská rada proto rozhodla o vypracování plánu realizace HMU v několika etapách. Úkolem vypracování tohoto plánu byla pověřena skupina odborníků vedená Pierrem Wernerem. V říjnu 1970 byla zveřejněna Wernerova zpráva, která navrhovala vytvoření HMU do roku 1980 ve třech etapách. První etapa začala roku 1971 a měla trvat přibližně tři roky. Tato etapa se měla zaměřovat především na koordinaci měnových a fiskálních politik členských států.10 Zaniknutý Brettonwoodský systém měnových kurzů byl v této etapě (roku 1972) nahrazen systémem progresivního zužování fluktuačních pásem mezi měnami členských států.11 Tento složitý název byl zjednodušen na název „Had“. Systém fungoval tak, že spotové kurzy měn se udržovaly v pásmu ±2,25% vůči americkému dolaru. Postupně však byla závislost na dolaru zrušena. Pro správné fungování „Hada“ a sledování kurzového vývoje vznikl roku 1973 předchůdce budoucího ESCB, kterým je Evropský fond pro měnovou spolupráci (EMCF). V polovině 70. let byla většina ekonomik zasažena hospodářskými šoky a především z důvodu své samotné záchrany začala většina členských států nedbat na plnění cílů první etapy vytváření HMU. Systém „Had“ byl postupně využíván pouze některými státy a následně i EMCF se stal nevyužívanou a zbytečnou institucí. Proces integrace byl pozastaven. Wernerovu zprávu lze tedy považovat za neúspěšnou. Neúspěch byl především zapříčiněn nepříznivými ekonomickými událostmi.
2.4 Evropský měnový systém V roce 1979 byl proces integrace vedoucí k vytvoření HMU obnoven. Prvním krokem této obnovy bylo založení Evropského měnového systému (EMS). Již se nejednalo o organizaci, která byla založena pouhým rozhodnutím Evropské rady. Veškeré postupy a pravidla fungování tohoto systému byly stanoveny dohodou mezi centrálními bankami členských zemí. Tím měla být mimo jiné zaručena odbornost tohoto systému. Zároveň šlo o to, aby byl vytvořen systém, kde nebude stanovena jediná středová měna, která by měla mít v systému nějakou specifickou úlohu. Hlavním principem EMS bylo nastavení pevných a zároveň 10 O. Dědek, Historie evropské měnové integrace,Praha, C. H. Beck, 2008, str. 19 11 H. K. Scheller, Evropská centrální banka – historie, role a funkce, Frankfurt nad Mohanem, Evropská centrální banka, 2006, str. 18
18
upravitelných směnných kurzů. K podpoře tohoto principu byl vytvořen Mechanizmus směnných kurzů (ERM). Tento systém měl být ryze evropský bez jakéhokoliv ohledu na dolar či zlato.12 Oproti dříve fungujícímu systému „Had“, začala zde fungovat vzájemná podpora mezi jednotlivými státy, která byla stanovena vzájemnou úmluvou. Úkolem EMS bylo dosahovaní kurzové stability a vytvoření zóny s rostoucí měnovou stabilitou. Dalším úkolem pak také bylo vybudování a udržování stabilního ERM. Novým rysem společného měnového systému se stala evropská měnová jednotka ECU. Ta byla definována jako koš s určitým množstvím měn členských států. Tato měnová jednotka měla fungovat pouze jako zúčtovací jednotka pro bezhotovostní styk mezi bankami na soukromých trzích. Vznik ECU přispěl k myšlence zavedení společné měny i pro hotovostní transakce. Důkazem toho je i fakt, že i Maastrichtská smlouva se zmiňuje o ECU jako o společné měnové jednotce Evropské unie. ECU se během své existence stalo i důležitým finančním instrumentem obchodovaným na finančních trzích. Od roku 1988 začala tuto měnu využívat i Evropská komise. Využívala ji především pro vybrané transakce společného rozpočtu. Na přelomu 70. a 80. let se výrazně odchýlily míry inflace jednotlivých států. V systému fixních kurzů tedy docházelo k častému stanovování parit, což znevýhodňovalo některé země. Po čase bylo zřejmé, že tato situace je dále neúnosná. Navíc byl celý systém stanovování nových parit velice průhledný a v důsledku toho bylo jednoduché na trzích spekulovat s menším rizikem a vyšším výnosem. Jelikož bylo Německo spolu se svou markou nejsilnějším členem systému, rozhodly se některé země fixovat svou měnu právě na německou marku.
2.5 Jednotný evropský akt a Maastrichtská smlouva Dalším integračním cílem společenství bylo zavedení společného trhu, což je třetím integračním stupněm. Ve spojení s tímto cílem byl v únoru 1986 schválen Jednotný evropský akt. Jde o listinu propagující společný trh a přináší návrhy jeho realizace. Už v této době se dalo předpokládat, že dosažení a fungování společného trhu bude vyžadovat i zavedení společné měny. Koncem 80. let byl tedy obnoven Wernerův plán a projekt HMU. Nebyl však obnoven v plném rozsahu, ale byla spíš obnovena pouze vize tohoto plánu. Bylo totiž zřejmé, že téměř 20 let starý návrh by nemohl fungovat v podmínkách tehdejší Evropy. Proto byl roku 1988 zřízen výbor pro realizaci HMU vedený Jacquesem Delorsem. Výsledkem výboru bylo 12 Richard Baldwin, Charles Wyplosz, Ekonomie evropské integrace, Praha, Grada, 2008, str. 352
19
předložení Delorsovy zprávy, která doporučovala vytvoření HMU ve třech etapách. Cílem první etapy, která započala roku 1990 bylo posílení měnové spolupráce mezi členskými státy. Stále fungujícímu, ale dosud příliš nevyužívanému Výboru guvernérů byly přiděleny nové úkoly. Hlavním úkolem se stala snaha o koordinaci měnových politik členských států tak, aby bylo dosaženo cenové stability. Během první etapy bylo také nutné vytvořit institucionální rámec Společenství, který by napomohl dosažení HMU. Za tímto účelem byla svolána mezinárodní konference, jejímž výsledkem byla Smlouva o Evropské unii, která je více známá pod názvem Maastrichtská smlouva. Byla podepsána roku 1992. Původní Smlouvy o ES byly doplněny o kapitoly zahrnující právě dosažení měnové unie. Evropské společenství tak bylo vystřídáno Evropskou unií. Důležitou součástí Maastrichtské smlouvy jsou konvergenční kritéria. Ta jsou souborem pravidel pro zavedení eura jako jednotné měny. Konvergenční kritéria se musí snažit plnit veškeré členské státy EU. V druhé etapě měly být vytvořeny základní orgány a organizační struktura měnové unie. Z toho důvodu byl v roce 1994 založen Evropský měnový institut (EMI). Hlavním úkolem této organizace byla příprava třetí etapy. Dalším úkolem EMI v této etapě bylo realizovat přípravy nezbytné pro vznik ESCB. 13 Organizace EMI měla také dohlížet na fungování systému ERM. Původní Výbor guvernérů centrálních bank byl vznikem EMI zrušen, ale jeho členové nadále působili v Radě EMI. Rada se skládala z prezidenta, viceprezidenta a guvernérů všech centrálních bank Společenství. Prezident byl volen vždy na funkční období tří let. Prvním prezidentem se stal Alexandre Lamfalussy. Jako druhý byl zvolen Wim Duisenberg, který se poté stal prvním prezidentem ECB.
2.5.1 Maastrichtská konvergenční kritéria – podmínky pro zavedení eura Každá nově přistupující země se zavázala, že svou politiku a ekonomiku bude směřovat tak, aby splnila Maastrichtská kritéria, aby mohla následně přijmout euro jako svou národní měnu a připojit se k měnové unii EU. Tato kritéria nesou název místa, kde byly podepsány Maastrichtské dohody, které jsou důležitým aktem v rámci evropské integrace. Díky těmto dohodám získala EU svou dnešní podobu.
13 H. K. Scheller, Evropská centrální banka – historie, role a funkce, Frankfurt nad Mohanem, Evropská centrální banka, 2006, str. 22
20
Jedním z výsledků Maastrichtských dohod jsou konvergenční kritéria. Jedná se o kritéria, která musejí být plněna těmi zeměmi, které se chtějí připojit k eurozóně. Bylo stanoveno celkem 5 konvergenčních kritérií. Důvodem bylo vytvořit taková pravidla, která pokud budou splněna, bude do jisté míry zaručena „ekonomická rovnost“ mezi členskými státy. Dalším důvodem nastavení těchto pravidel je snaha eliminovat riziko přístupu takových zemí, které jsou ekonomicky nezdravé a jejichž vnitřní legislativa je v rozporu se smlouvami a nařízeními EU. Především Německo jako jeden z ekonomicky nejsilnějších států EU trvalo na tom, aby připojení se k měnové unii nebylo automatické. Splněním konvergenčních kritérií země prokazují, že přijaly nároky na dosažení cenové stability jakožto primárního cíle měnové politiky Eurosystému. O plnění těchto kritérií jednotlivými zeměmi informuje ECB a Evropská komise. Snaha o zavedení eura je proces, který lze rozdělit na dvě části: hospodářská konvergence, právní konvergence. Obě tyto části jsou stanoveny Smlouvou o ES a jsou tedy právně závazné pro všechny členské země EU, které žádají o vstup do měnové unie. Hospodářská konvergence jednotlivých zemí je posuzována podle několika hlavních kritérií, která se orientují na sledování daných ekonomických veličin jako je cenová stabilita, udržitelnost veřejných financí, kurzová stabilita a konvergence dlouhodobých úrokových sazeb. Všechna kritéria musí být splňována dlouhodobě. Obecně se bere období minimálně dvou let od plánovaného data zavedení eura v dané zemi. V praxi je plnění konvergenčních kritérií sledováno již od samotného vstupu do Evropské unie. Veškeré země, které splní kritéria hospodářské konvergence, jsou ekonomicky způsobilé přijmout euro jako svou měnu a připojit se k měnové unii. První a druhé kritérium lze označit jako kritéria měnové konvergence. Třetí a čtvrté kritérium jsou považována za kritéria fiskální konvergence. Páté kritérium je spíše chápáno jako jakýsi test, který má prokázat zda kandidátská země splňuje předpoklady pro uplatňování společné politiky měnového kurzu.14 První kritérium požaduje dosažení vysokého stupně cenové stability, což je patrné z míry inflace. Toto kritérium stanovuje, že míra inflace se musí přibližovat míře inflace tří členských států eurozóny, které dosáhly v oblasti cenové stability nejlepších výsledků.15 Míra 14
Lubor Lacina a kol., Měnová integrace, Náklady a přínosy členství v měnové unii, Praha, C. H. Beck, 2007, str. 230 15 H. K. Scheller, Evropská centrální banka – historie, role a funkce, Frankfurt nad Mohanem, Evropská centrální
21
inflace země, která žádá o vstup do eurozóny, by neměla překročit o více než 1,5 procentního bodu průměr právě těchto tří nejnižších měr inflace dosažených státy eurozóny. Míra inflace je hlavním ukazatelem v případě vývoje cen. Pevná míra inflace se nestanovuje z důvodu vývoje hospodářských cyklů v jednotlivých ekonomikách. Hospodářský vývoj je často zapříčiněn neovlivnitelnými skutečnostmi. Země, která delší dobu vykazuje vyšší inflaci oproti jiným ekonomikám může postupem času ztrácet svou konkurenceschopnost vůči ekonomikám s nižší inflací. Vyšší inflace je totiž důsledkem vyšší cenové hladiny, což znamená, že produkce země s vyšší inflací je dražší než výrobky dovážené z jiných zemí. Druhé kritérium požaduje udržování přípustné míry dlouhodobých úrokových sazeb. Je stanoveno, že dlouhodobá úroková sazba dané země by neměla překročit o více než 2 procentní body průměr úrokových sazeb zaznamenaný ve třech zemích eurozóny s nejnižší mírou inflace. Úrokové sazby se zjišťují na základě dlouhodobých státních dluhopisů nebo jiných srovnatelných cenných papírů.16 Jak je již patrné, druhé kritérium úzce souvisí s prvním kritériem. Druhé kritérium je totiž jakousi ochranou proti možnému účelnému a záměrnému, ale neefektivnímu snižování inflace.
Úrokové sazby také podléhají
nepředvídatelnému hospodářskému vývoji. Třetí kritérium stanovuje hranici přípustného rozpočtového deficitu. Veřejný rozpočet by neměl vykazovat příliš velký schodek. Všeobecně platí, že jsou přijatelné takové rozpočtové deficity, které odpovídají veřejným investičním výdajům. Rozpočtové deficity by neměly překročit hranici 3 % HDP. Deficit veřejných rozpočtů může vypovídat o špatném hospodaření státu. Toto kritérium nám podává informace o fiskálním vývoji dané země. Čtvrté kritérium je dlouhodobým ukazatelem fiskální disciplíny. Jedná se o to, že veřejný dluh by neměl přesáhnout hranici 60 % HDP. Toto kritérium úzce souvisí s předchozím kritériem přiměřeného deficitu veřejných rozpočtů. Deficity veřejných rozpočtů totiž mohou být upravovány tak, aby v daném roce vypadaly příznivě. Výše státního dluhu je však méně ovlivnitelná. Také toto kritérium nám podává informace o fiskálním vývoji dané země. Státu, který evidentně neplní a ani se nesnaží plnit fiskální kritéria může být orgány
16
banka, 2006, str. 34 H. K. Scheller, Evropská centrální banka – historie, role a funkce, Frankfurt nad Mohanem, Evropská centrální banka, 2006, str. 36
22
Společenství udělen trest. Neplnění fiskálních kritérií je označováno jako „nadměrný deficit“. Nadměrný deficit je Maastrichtskou smlouvou definován jako neplnění dvou výše zmíněných fiskálních kritérií (poměr rozpočtového deficitu vůči HDP a poměr veřejného dluhu vůči HDP). Pokud je zjištěn nadměrný deficit, je s danou zemí zahájena Procedura při nadměrném deficitu (tato procedura byla 2. prosince 2009 zahájena i s Českou republikou). Při zjištění nadměrného deficitu vydá Rada EU doporučení, která by měla vést k jeho snížení. O plnění těchto doporučení musí daná země pravidelně podávat zprávu. Pokud však stát na vydaná doporučení nebere zřetel a existence nadměrného deficitu přetrvává, je Rada EU oprávněna rozhodnout o uvalení sankcí na tento stát. Páté konvergenční kritérium požaduje dlouhodobé udržení směnných kurzů určité národní měny vůči euru. Členská země ucházející se o vstup do eurozóny by měla být schopna udržet měnový kurz své měny vůči euru v určité předem stanovené míře. Taková země by se také měla účastnit systému ERM II alespoň po dobu dvou let před plánovaným vstupem do eurozóny a udržovat svůj kurz ve stanoveném rozpětí. Po tuto dobu by nemělo dojít k devalvaci dané národní měny ani k jiným výrazným tlakům. Toto kritérium velice úzce souvisí s kritérii měnové konvergence. Pomocí kurzové politiky lze totiž ovlivňovat cenovou hladinu i úrokové sazby. Toto kritérium má také dokázat, že směnný kurz kandidátské země není důležitý pro vytváření ekonomické rovnováhy. Pro přijetí do eurozóny nestačí pouze splňovat hospodářská konvergenční kritéria. Je nutné uskutečnit i právní konvergenci. Ta spočívá především ve slučitelnosti vnitřních právních předpisů daného státu s jednotlivými články Smlouvy o ES a se Statutem o ESCB. Vnitrostátní legislativa by neměla být v rozporu se Smlouvou o ES a se Statutem ESCB. Veškeré legislativní nesoulady musí každá země odstranit před vstupem do eurozóny. Jedná se především o právní předpisy, které by mohly být překážkou v začlenění daného státu do měnové unie. Změny se týkají především právních předpisů o centrálních bankách. Jde především o požadavek na nezávislost centrální banky. V právních předpisech by mělo být zejména uvedeno, že centrální banka je nezávislou organizací a není povinna poskytovat finanční pomoc vládě té země, ve které se nachází. Dále by měla být eliminována povinnost centrální banky zahrnovat do svého portfolia státní dluhové cenné papíry. Každá centrální banka státu splňujícího konvergenční kritéria je automaticky zahrnuta do Eurosystému a podílí se tak na provádění měnové politiky v rámci eurozóny.
23
Na státy, které nesplňují maastrichtská konvergenční kritéria přijetí eura, se vztahuje výjimka. Tato výjimka je pouze dočasná, protože se vstupem do EU se všechny země zavázaly, že zavedou euro jako svou měnu. Stát s výjimkou si tak zachovává i nadále měnovou suverenitu a není součástí měnové unie. Státy, na které se vztahuje výjimka by měly usilovat o zavedení eura a tím pádem mají povinnost plnit kritéria hospodářské a právní konvergence. Každé dva roky podává ECB a Evropská komise zprávy o plnění konvergenčních kritérií jednotlivými státy. Tyto zprávy jsou posuzovány Radou EU a Radou ECOFIN. Pokud je zjištěno, že některý stát tato kritéria splňuje, musí bezpodmínečně zavést euro jako svou měnu. Rada ECOFIN zruší takovému státu výjimku a stanoví závazný přepočítací koeficient. Ačkoliv je Švédsko členem evropských společenství již od 60. let, stále ještě euro nezavedlo. Důvodem je nesplnění právní konvergence. Vedle Švédská existují ještě další dva dlouholetí členové evropských společenství, kteří euro také zatím nepřijaly, ačkoliv splňují veškeré podmínky konvergence. Těmito státy jsou Velká Británie a Dánsko. Podle protokolů připojených ke Smlouvě o ES se tyto státy nemusí účastnit třetí etapy dosažení HMU, tedy zavedení společné měny.17 Tyto státy měly právo se rozhodnout před zahájením třetí etapy, zda se na ní budou podílet. Ani jeden těchto států tedy nemusí usilovat o zavedení eura a nemusí plnit článek Smlouvy o ES o nezávislosti centrální banky. Výjimka Velké Británie a Dánska je trvalá, ale mají právo se časem rozhodnout pro vstup do eurozóny. Pokud by tak chtěly učinit, musí prokázat splnění konvergenčních kritérií. Polovina členských států, které vstoupily do EU v roce 2004 (Polsko, Maďarsko, Slovensko, Česká republika, Slovinsko, Estonsko, Lotyšsko, Litva, Malta a Kypr) zatím také nezavedly euro jako svou měnu. Ale o tento akt se usilovně snaží a mají zájem přijmout euro v co nejbližší možné době. Důvodem nezavedení eura je především nesplnění konvergenčních kritérií. Mezi státy, které tato kritéria prozatím nesplnily patří Polsko, Maďarsko, Česká republika, Lotyšsko, Litva.
2.5.2 Pakt stability a růstu – podmínky po zavedení eura Konvergenční kritéria udávají pravidla pro zavedení eura členskými zeměmi. Doposud ale neexistovala žádná pravidla, která by musely plnit veškeré členské země EU. Nastaly tedy obavy, že po zavedení eura by se mohla ekonomika určitého státu dostat do problémů a 17
H. K. Scheller, Evropská centrální banka – historie, role a funkce, Frankfurt nad Mohanem, Evropská centrální banka, 2006, str. 38
24
ohrozit tak fungování měnové unie. Proto evropská rada v červnu 1997 přijala Pakt stability a růstu. Jedná se o listinu určující postupy při zjištění nadměrného schodku některé členské země EU. Tato listina byla přijata všemi členskými státy, které se tím zavázaly, že budou usilovat o vyrovnaný nebo téměř vyrovnaný rozpočet ve střednědobém horizontu.23 Samotný Pakt stability a růstu se skládá ze tří částí: definice nadměrného deficitu, ochranná ruka projektovaná na povzbuzení vlád, opravná ruka definující řešení při nedodržení maximální výše deficitu.24 Tato listina se vztahuje na všechny země, které se staly členy EU. Nadměrný deficit je takový, který překračuje 3 % HDP. V tomto případě je určen střednědobý časový horizont, který je definován jako období tří let. Pokud dojde k překročení této hranice některým státem, musí tento stát podat vysvětlení proč se tak stalo. Zvláštním stavem může být propad HDP v důsledku ekonomické krize. Potom je na takový propad pohlíženo jako na neovlivnitelný propad. Cílem ochranné ruky je dohlížet na disciplinovanost fiskální politiky jednotlivých států. Z toho důvodu musí země spadající do eurozóny předkládat Radě ECOFIN Stabilizační program. To je dokument, který obsahuje rozpočtový plán na období tří let. Program vysvětluje jaká budou přijata opatření na udržení hranice 3 % HDP. Členské země EU, které nepatří do eurozóny musí Radě ECOFIN předkládat Program konvergence. Jedná se o dva velice podobné dokumenty. Po jejich předložení může Rada ECOFIN vydat různá doporučení úprav těchto dokumentů. Pokud některá země nesplňuje podmínky Paktu stability a růstu, Rada ECOFIN musí vyvinout nátlak na nápravu. První fází je včasné varování země, která nesplňuje podmínky. Spolu s tímto varováním je oznámeno i doporučení, kterých by se měla taková země držet, aby zamezila reálnému vzniku deficitu. Pokud již nadměrný deficit vznikl, Rada ECOFIN vydá doporučení na jeho snížení, kterého se daná země již držet musí. Toto doporučení často bývá podpořeno Evropskou komisí. Na základě doporučení musí daná země vydat plán okamžitých opatření pro odstranění nadměrného deficitu. Tento plán je schvalován Evropskou komisí. V případě, že je plán schválen, stává se závazným a daná země ho musí plnit ve stanovených termínech určených Radou ECOFIN. Pokud tak neučiní, může na ní 23
H. K. Scheller, Evropská centrální banka – historie, role a funkce, Frankfurt nad Mohanem, Evropská centrální banka, 2006, str. 32 24 Richard Baldwin, Charles Wyplosz, Ekonomie evropské integrace, Praha, Grada, 2008, str. 429
25
Rada ECOFIN udělit sankce za nedodržení stanovených termínů. Taková sankce má podobu kauce, která je odváděna Evropské komisi. Maximální výší sankce je 0,5 % HDP. Pokud do dvou let nebude nadměrný deficit odstraněn, kauce se stává nenávratnou a propadá Evropské komisi. V opačném případě je kauce vrácena v plné výši. I když se může na první pohled zdát, že Pakt stability a růstu je omezující, není tomu tak. Tato listina byla odhlasována členskými zeměmi EU. Nijak neomezuje provádění autonomní fiskální politiky státu. Každá vláda vydává svá vlastní opatření pro dosahování vyrovnaných rozpočtů. Nese pouze zodpovědnost za následky svých opatření. Veškeré časové horizonty, které jsou touto listinou určeny jsou dostatečné, z čehož je zřejmé, že se jedná spíše o preventivní záměr. O skutečnosti, že Pakt stability a růstu není „evropskou hrozbou“ vypovídá i fakt, že stát, který nedodržuje stanovená nařízení, není pokutován okamžitě vysokou částkou, ale musí odvádět „pouze kauce“, které mu mohou být po včasném odstranění nadměrného deficitu vráceny.
2.6 Teorie optimálních měnových oblastí Kromě výše uvedených základních konvergenčních kritérií, která jsou právně závazná, se pro účely průběžného vyhodnocování připravenosti členských zemí přijmout euro používají tzv. kritéria optimální měnové zóny, která byla formulována v rámci tzv. teorie optimálních měnových oblastí (OCA).25 Tato teorie se využívá především také při analýze výhod a nevýhod vstupu do měnové unie. Zakladatelem této teorie byl americký ekonom Robert A. Mundell, který za svůj příspěvek o teorii OCA dostal Nobelovu cenu za ekonomii. Pojem „optimální měnové oblasti“ vysvětluje jako oblasti, v jejichž rámci se lidé snadno pohybují.26 Tato teorie byla postupně rozvíjena dalšími ekonomy a výsledkem je soubor kritérií optimální měnové oblasti. Předpokládá se, že pokud členské země aspirující na přijetí eura splní tato kritéria, bude minimalizováno riziko výskytu asymetrického šoku. Mezi tradiční kritéria teorie OCA patří zejména podobnost měr inflace, dostatečná mobilita práce a kapitálu, vysoký stupeň fiskální integrace, pružnost cen a mezd apod. Dále se můžeme setkat s novými kritérii teorie OCA, jde především o kritérium sladěnosti ekonomik měřené pomocí různých ukazatelů podobnosti hospodářských cyklů, dalším novodobým kritériem je symetrie či asymetrie výskytu poptávkových a nabídkových šoků.27 Tato kritéria jsou často používána 25
Lubor Lacina, Petr Rozmahel a kol., Euro: ano/ ne?, Praha, Alfa nakladatelství, 2010, str. 19 Richard Baldwin, Charles Wyplosz, Ekonomie evropské integrace, Praha, Grada, 2008, str. 374 27 Lubor Lacina, Petr Rozmahel a kol., Euro: ano/ ne?, Praha, Alfa nakladatelství, 2010, str. 19 26
26
jako významný argument při rozhodování o načasování vstupu kandidátských zemí do eurozóny.28 Robert A. Mundell jako zakladatel této teorie navrhl první základní kritérium, kterým je mobilita pracovní síly. Mundell se snažil především popsat nové možnosti obnovení ekonomické rovnováhy v členských zemích měnové unie. Po vstupu do unie totiž země ztrácí možnost provádění měnové a kurzové politiky, které jsou často využívány právě při obnově ekonomické rovnováhy. Mundellova základní teorie se postupně rozvíjela. Významnými osobnostmi tohoto vývoje jsou ekonomové Peter Kenen a Ronald McKinnon. Každý z nich obohatil původní teorii o další kritérium. První kritérium (Mundellovo) řeší problematiku mobility pracovní síly. Mundellovo kritérium se především soustředí na ochotu pracovních sil se stěhovat podle ekonomické situace. Jde o to, že v rámci jedné měnové oblasti mohou být části, které se vyznačují vysokou mírou nezaměstnanosti a oproti tomu se ve stejný okamžik v jiné části měnové oblasti zpomaluje produkce z důvodu nedostatku pracovních sil. Pokud by tedy fungovala 100% mobilita pracovních sil, v měnové oblasti by výrazně klesla míra nezaměstnanosti, která by následně ovlivnila např. inflaci či růst HDP. Z toho plyne, že právě dostatečná mobilita pracovních sil může zmírnit dopady asymetrických hospodářských šoků. Ochota lidí se stěhovat je ovlivněna mnoha různými faktory, mezi které patří např. náklady na přestěhování, zdanění budoucích příjmů, rodinné vztahy, kulturní rozdíly ad. Je všeobecně známo, že v rámci Evropské unie je velice nízká mobilita pracovních sil. Neochota se stěhovat je ovšem problémem i v rámci jednotlivých členských států EU. Důvodem, proč se lidé v rámci EU neochotně stěhují za prací je především fakt, že mezi jednotlivými členskými státy EU stále existují značné rozdíly (jazyk, profesní nároky, cenová hladina atd.). V průběhu 90. let 20. století se přestěhovalo pouze 38 % občanů EU, přičemž z toho pouze 4,4 % občanů se přestěhovalo do jiné členské země EU.29 Druhé kritérium (Kenenovo) se zabývá diverzifikací výroby. Toto kritérium vysvětluje rozdíl mezi zeměmi s omezenou výrobou a zeměmi s rozšířenou výrobou. V praxi to znamená, že země, která se specializuje na produkci např. pouze jednoho zboží má větší šanci na zasažení hospodářskými šoky, se kterými se bude daná země těžko vyrovnávat. Oproti tomu země, které mají rozsáhlé spektrum produkce mohou předpokládat, že asymetrické šoky u jednoho produktu budou vyrovnány kladným vývoje u jiného produktu. Z toho důvodu by měly země 28 29
Lubor Lacina, Petr Rozmahel a kol., Euro: ano/ ne?, Praha, Alfa nakladatelství, 2010, str. 23 Richard Baldwin, Charles Wyplosz, Ekonomie evropské integrace, Praha, Grada, 2008, str. 383
27
měnové oblasti mít dostatečně rozsáhlé spektrum produkce. Podle Kenena je optimální měnová oblast tvořena zeměmi, jejichž výroba a vývozy jsou diverzifikované a mají podobnou strukturu.30 Třetím kritériem (McKinnonovo) je kritérium otevřenosti ekonomiky. Otevřenost ekonomiky je hodnocena podle podílu zahraničního obchodu na HDP. Pokud země spadající do jedné měnové oblasti spolu úzce a otevřeně spolupracují, pak je rozdíl mezi domácím a zahraničním zbožím téměř nevýznamný. Země, které jsou otevřené často se svými produkty obchodují i na mezinárodních trzích. Cena jejich produktů je tedy utvářena v mezinárodním prostředí a je téměř nezávislá na místních podmínkách dané země. Tudíž zánik vlastní měny a ztráta měnové suverenity neovlivní výrazně konkurenceschopnost takových produktů. Čtvrté kritérium řeší problematiku fiskálních transferů. Transferové kritérium určuje, že optimální měnovou oblast tvoří země, které se dohodly na vzájemné kompenzaci nepříznivých hospodářských šoků.31 V praxi to znamená, že členské země eurozóny mezi sebou uzavřou dohodu, která bude zajišťovat, že pokud jedna země bude postižena negativními hospodářskými jevy, získá finanční podporu od země, která je na tom lépe. Funguje zde pravidlo vzájemné pomoci a solidarity „dnes pomohu já vám, zítra vy mně“. Finanční transfery mohou také fungovat jako jakási forma pojištění. Ekonomicky úspěšnější země poskytne zemi procházející krizí finanční transfer, čímž se snaží se zajistit proti negativním hospodářským vlivům z této země.
Páté kritérium souvisí s tím, jak se měnová oblast dokáže vypořádat s hospodářskými šoky, nazývá se kritérium jednotnosti priorit. Jde o to, aby se členské země měnové unie shodovaly v prioritách nastavených při řešení hospodářských šoků. Právě díky rozdílným prioritám by mohla uvnitř měnové unie vzniknout nerovnováha, která by mohla vést až k rozpadu unie. Toto kritérium doplňuje hospodářská konvergenční kritéria., která se snaží nastavit společné priority v rámci hospodářské a měnové politiky. Posledním kritériem je kritérium soudržnosti. Toto kritérium spočívá v tom, že všechny členské státy měnové unie musí dodržovat a plnit společné cíle, i když je to v rozporu s jejich
30 31
Richard Baldwin, Charles Wyplosz, Ekonomie evropské integrace, Praha, Grada, 2008, str. 376 Richard Baldwin, Charles Wyplosz, Ekonomie evropské integrace, Praha, Grada, 2008, str. 376
28
momentální hospodářskou situací a může jim tento stav přinášet i značné náklady. Toto kritérium odhalí v jaké míře jsou některé země ochotny se vzdát národního blaha pro blaho celé unie. V praxi se toto kritérium snaží přiblížit míru solidarity členských zemí.
2.7 Vznik ESCB a ECB V červnu 1998 vzniká ESCB a ECB. Obě instituce vznikají před začátkem třetí etapy. Třetí etapa vytváření měnové unie byla zahájena roku 1999. V této etapě byly stanoveny přepočítací koeficienty měn, které měly přejít na euro. ECB převzala provádění měnové politiky v oblasti eurozóny. Výsledkem třetí etapy je zavedení hotovostního eura v zemích eurozóny od 1. ledna 2002, ale oběh bezhotovostního eura započal již v roce 1999. Hotovostní euro obíhalo spolu z původními národními měnami do 28. 2. 2002. Po tomto datu již nebylo možné v zemích eurozóny platit původní měnou. Bylo možné si ji pouze vyměnit v bankách za nové euro. Občané mohli získat hotovostní euro ještě před 1. lednem 2002. Centrální banky a některé komerční banky v prosinci 2001 začaly nabízet zaváděcí sady.32 Ty obsahovaly pouze malé částky a měly umožnit uživatelům si zvyknou na novou měnu. Zaváděcí sady se často stávaly spíše sběratelskými předměty připomínající historický okamžik zavedení nové měny spojující Evropu. Vznikem ECB vstoupila instituce EMI do likvidace. Nově vzniklá ECB jako nástupnická organizace převzala celou infrastrukturu EMI včetně zaměstnanců. Nebyla tedy vytvořena zcela nová instituce, ale byla spíše oživena a rozšířena instituce stávající. ESCB vzniká za účelem nastavení jednotných pravidel pro fungování měnové politiky na území EU. Členy ESCB jsou centrální banky spadající do Eurosystému, ostatní centrální banky členských států a ECB. Celkové množství členských zemí je 27. Eurosystém jako součást ESCB spojuje centrální banky členských zemí spadajících do eurozóny. ECB je nejvyšší oficiální institucí celého systému ESCB. Odlišuje se od ostatních centrálních bank svým nadnárodním významem a postavením. Právní základy ESCB a ECB lze nalézt v Maastrichtské smlouvě a Statutu ESCB z roku 1993. Oba tyto dokumenty předpokládají, že všechny členské země zavedou euro. Eurosystém je centrálním bankovním systémem eurozóny. Částečně nahrazuje ESCB při 32 Jak se stalo euro naší měnou, Frankfurt nad Mohanem, Evropská centrální banka, 2007, str. 58
29
plnění některých funkcí. Působnost Eurosystému by měla skončit v okamžiku, kdy všechny země EU zavedou euro. Je tedy jakousi přechodnou organizací. Do eurozóny dnes patří 17 členských států EU a v nejbližších letech se počítá s jejím rozšiřením.
2.8 Euro – měna spojující Evropu Jedním z výsledků dosažení měnové unie je společná měna euro. Eurobankovky a euromince byly uvedeny do oběhu 1. ledna 2002. Zavedení eura předcházelo téměř 10 let příprav. V roce 1992 byla podepsána Maastrichtská smlouva, která obsahuje i koncept společné měny. O názvu a symbolu bylo rozhodováno již v roce 1995 na zasedání Evropské rady v Madridu. Rada zavrhla veškeré návrhy názvů, které obsahovaly názvy původních národních měn. Bylo jasné, že název nové měny musí být jednoduchý a stejný pro všechny úřední jazyky členských zemí eurozóny. Především mělo být z názvu jasné, že jde o novou měnu spojující Evropu. Také nový symbol měl vystihovat Evropu. Evropská komise z třiceti návrhů zvolila pouze deset návrhů, které byly předloženy veřejnosti k posouzení. Při výběru dnešního symbolu měl rozhodující hlas předseda Evropské komise Jacques Santer Yves – Thibault de Silguy. Vítězným se stal symbol vycházející z řeckého písmene epsylon, což značí evropské kořeny. E je počátečním písmenem slova Evropa a dvě linky naznačují stabilitu nové měny. Právo razit euromince a tisknou eurobankovky mají pouze státy patřící do eurozóny. EU však udělila výjimku třem státům: Monako, San Marino, Vatikán. Tyto státy sice nejsou členy eurozóny, ale užívají euro jako svou národní měnu na základě vzájemných dohod s EU. Proto jim bylo uděleno právo razit mince se svou vlastní národní stranou.
2.8.1 Eurobankovky V listopadu 1994 byla Pracovní skupina pro bankovky požádána, aby vytvořila návrhy nových eurobankovek. Bylo předem stanoveno několik kritérií na novou podobu „papírového eura“. Po estetické stránce měly být eurobankovky střídmé a akceptovatelné pro co nejvíce zemí. Bylo nepřípustné, aby připomínaly symboly některého národa nebo se podobaly jiné národní měně. Dalším důležitým kritériem byla co nejvyšší ochrana proti padělání. Nejprve ale bylo nutné vymyslet témata bankovek, aby vystihovala sjednocení Evropy a evropskou podstatu. Z celkových osmnácti navrhovaných témat byla vybrána tři, která byla co nejvíce neutrální: evropské epochy a umělecké slohy, historický odkaz Evropy, abstraktní téma a bezpečnost. Název „abstraktní téma a bezpečnost“ byl později upraven na „abstraktní/
30
moderní design“. Roku 1995 Rada EMI schválila přijetí dvou návrhů: evropské epochy a umělecké slohy (tradiční téma), abstraktní/ moderní design (moderní téma). Následně Rada EMI vyhlásila výběrové řízení na vytvoření návrhu budoucí podoby eurobankovek. Výběrového řízení se zúčastnilo 29 autorů, kteří předložili 27 návrhů s tradičním tématem a 17 návrhů s moderním tématem. Do užšího kola postoupilo 10 autorů se svými návrhy. Mezi těmito návrhy se pak vybíralo především na základě veřejného mínění. Průzkum veřejného mínění se zúčastnilo celkem 1896 lidí ve věku 15 až 86 let. Všichni pocházeli ze zemí, u kterých se předpokládalo, že zavedou euro jako první. Dne 16. prosince 1996 bylo oznámeno, že vítězným autorem se stal Robert Kalina zastupující rakouskou národní banku. Jeho návrhy spatřujeme ve skutečné podobě na všech eurobankovkách. Bankovky stejných nominálních hodnot musí být vždy identické, a to i při velkém objemu realizačních částí. Není totiž možné, aby veškeré bankovky byly tištěny pouze na jednom místě. Zárukou bezproblémového zavedení eura do oběhu měla být mimo jiné i první zkušební fáze. Během této první zkušební fáze byly natištěny zkušební bankovky (prototypy), které však ještě neměly podobu odsouhlasených návrhů. Během této fáze mělo být zjištěno, zda je možné při velkém objemu realizačních částí zajistit jednotnou kvalitu bankovek. Tisk prototypů bankovek byl zahájen roku 1997. Při výrobě prototypů byl prováděn test hlavně ochranných prvků. Výsledek této fáze byl velmi povzbuzující. Bylo totiž zjištěno, že rozdíly mezi jednotlivými provedeními jsou menší než bylo předpokládáno. Tyto rozdíly byly odstraněny technickými úpravami bankovek a úpravami technologií v jednotlivých tiskárnách. Druhou zkušební fází byla výroba nulté série bankovek. Tato fáze započala v září roku 1998. Nulté bankovky již měly podobu vítězného návrhu a obsahovaly veškeré ochranné prvky podle specifikace. Tato fáze měla ověřit, zda se veškeré tiskové podklady shodují a odpovídají jednotné specifikaci. Zkušební bankovky všech nominálních hodnot byly dokončeny do prosince 1998. Poté byly veškeré natištěné bankovky podrobeny přísným kontrolám ECB. Výsledkem této kontroly bylo, že v podstatě všechny zúčastněné tiskárny mohou provádět tisk eurobankovek. Při výrobě eurobankovek se uplatňují čtyři tiskové techniky: tisk z plochy, tisk z hloubky, sítotisk a tisk z výšky.33
33 Jak se stalo euro naší měnou, Frankfurt nad Mohanem, Evropská centrální banka, 2007, str. 45
31
Na realizaci první série eurobankovek před zavedením hotovostního eura se podílelo 15 tiskáren, 9 papíren a 20 dalších dodavatelů ostatních surovin potřebných k výrobě eurobankovek. Tři tiskárny se nacházely v Německu, dvě ve Francii a po jedné v každé zemi eurozóny s výjimkou Lucemburska. Jedna z tiskáren se nacházela ve Velké Británii, tedy v zemi mimo eurozónu.34 Pro dokončení výroby první série bylo potřeba dosáhnout výrobní kapacity jedné miliardy bankovek měsíčně, což znamenalo 33 miliónu denně, 1 400 000 bankovek za hodinu, 23 000 za minutu nebo asi 400 za minutu.35 V roce 2001 byl první objem výroby stanoven na 14, 9 miliard bankovek v hodnotě více než 633 miliard EUR. Po zavedení hotovostního eura se zjistilo, že tak velké množství nebylo zpočátku třeba.
2.8.2 Euromince Současně s výběrem eurobankovek probíhal i výběr euromincí. Zatímco výběr bankovek byl řízen Radou EMI, výběr mincí byl řízen Evropskou komisí. Jedna strana měla být společná pro celou eurozónu a druhá měla být národní stranou. Tato strana by byla jiná pro každý stát eurozóny. Jediným společným prvkem národních stran měl být rok ražby a 12 hvězd symbolizujících EU. Z celkově přihlášených 36 návrhů na společnou stranu bylo vybráno devět návrhů. Návrhy mincí byly stejně jako návrhy bankovek podrobeny průzkumu veřejného mínění. Vítězným se stal návrh, jehož autorem byl Belgičan Luc Luycx. Na společné straně mince můžeme spatřovat vyobrazení Evropy a číslo znázorňující nominální hodnotu mince. Na národních stranách euromincí jsou v případě mincí vydávaných monarchií znázorněni panovníci dané země. Zobrazení panovníka na zadní straně mince je jakýmsi zvykem, jehož počátky nalezneme dávno v historii, a to od dob, kdy se začaly razit první mince. Výjimkou jsou mince Španělska, které je královstvím, ale král Juan Carlos I. je vyobrazen pouze na mincích s hodnotami 2 € a 1 €. Euromince vydávané ostatními státy eurozóny mají na národní straně vyobrazen symbol specifikující danou zemi.
Tabulka 3: Národní strany euromincí Belgie
na všech mincích je vyobrazen král Albert II.
34 Jak se stalo euro naší měnou, Frankfurt nad Mohanem, Evropská centrální banka, 2007, str. 50 35 Jak se stalo euro naší měnou, Frankfurt nad Mohanem, Evropská centrální banka, 2007, str. 50
32
Estonsko
na všech mincích je znázorněna mapa Estonska
Finsko
mince 2 € - laponský ostružník moruška, mince 1 € - dvě letící labutě, všechny ostatní mince vyobrazují heraldického lva s mečem
Francie
mince 2 € a 1 € - strom symbolizující život, růst a stabilitu mince 50, 20, 10 centů – rozsévačka obilí, což je specifický symbol francouzských mincí od roku 1898 mince 5, 2, 1 cent - portrét Marianne, což je zosobnění Francie
Irsko
na všech mincích je vyobrazena keltská harfa, která je tradičním symbolem Irska a na mincích byla poprvé vyobrazena již roku 1536
Itálie
mince 2 € - portrét básníka Dante Alighieriho mince 1€ - slavný obraz ideálních lidských proporcí od Leonarda da Vinciho mince 50 centů - dlážděné náměstí s jezdeckou sochou Marka Aurelia ve městě Campidoglio mince 20 centů - socha od Umberta Boccioniho mince 10 centů - Zrození Venuše od Sandra Botticelliho mince 5 centů – Coloseum v Římě mince 2 centy – věž Mole Antonelliana v Turíně mince 1 cent – hrad Del Monte poblíř Bari
Kypr
Mince 2 € a 1 € - modla ve tvaru kříže z doby měděné mince 50, 20, 10 centů – Kyrénská obchodní loď mince 5, 2, 1 cent – muflon reprezentující divokou přírodu Kypru
Lucembursko Všechny mince znázorňují panovníka Jindřicha I. Malta
Mince 2 € a 1 € - Maltézský kříž mince 50, 20, 10 centů – státní znak Malty, který je vyobrazen i na její vlajce mince 5, 2, 1 cent – chrám Mnajdra
Německo
Mince 2 € a 1 € - typická německá orlice mince 50, 20, 10 centů – Brandenburgská brána v Berlíně mince 5, 2, 1 cent – dubová větvička převzatá z původních feniků
Nizozemsko
Všechny mince zobrazují královnu Beatrix
33
Portugalsko
Na veškerých mincích jsou znázorněny pečetě prvního krále Portugalska Afonsa Henriquese
Rakousko
Mince 2 € - bojovnice za mír oceněná Nobelovou cenou Bertha von Suttner mince 1€ - Wolfgang Amadeus Mozart mince 50, 20, 10 centů – významné architektonické památky Vídně mince 5, 2, 1 cent – typická alpská flóra
Řecko
Mince 2 € - princezna Europa unášená Zeusem v převleku býka mince 1€ - Athénská sova převzatá z původní mince hodnoty 4 drachmy mince 50, 20, 10 centů – tři různí významní státníci mince 5, 2, 1 cent – tři typické řecké lodě
Slovensko
Mince 2 € a 1 € - dvojramenný kříž stojící na trojvrší mince 50, 20, 10 centů – Bratislavský hrad, který se tyčí nad Dunajem mince 5, 2, 1 cent – nejvyšší hora Vysokých Tater Kriváň
Slovinsko
Mince 2 € - slovinský básník France Prešeren mince 1€ - autor první slovinské tištěné knihy Primož Trubar mince 50 centů – nejvyšší hora Triglav mince 20 centů – lipicánští koně mince 10 centů – Slovinský parlament mince 5 centů – muž rozsévající hvězdy mince 2 centy – korunovační kámen mince 1 cent - čáp
Španělsko
Mince 2 € a 1 € - král Juan Carlos I. mince 50, 20, 10 centů – spisovatel Miguel de Cervantes mince 5, 2, 1 cent – katedrála Santiago de Compostela
Monako
Nejprve byl na všech mincích vyobrazen kníže Rainier III. Po jeho smrti je na mincích vyobrazen kníže Albert II.
San Marino
Mince 2 € - vládní budova mince 1€ - znak San Marina mince 50 centů – tři věže města mince 20 centů – Saint Marinus, po němž je město pojmenováno mince 10 centů – bazilika v San Marinu
34
mince 5 centů – věž Guaita mince 2 centy – socha svobody v San Marinu mince 1 cent – věž Montale Vatikán
Nejprve byl na všech mincích vyobrazen papež Jan Pavel II. Po jeho smrti je na mincích vyobrazen papež Benedikt XVI.
35
3) Měnová politika Eurosystému Rada guvernérů ECB je odpovědná za formulaci měnové politiky a Výkonná rada je pověřena prováděním měnové politiky. Při operacích na finančních trzích musí Eurosystém dodržovat zásadu otevřeného tržního hospodářství s volnou soutěží. Měnová politika je v Eurosystému prováděna ECB a centrálními bankami eurozóny. Hlavním prvkem strategie Eurosystému je dosahování cenové stability. Tato strategie byla uveřejněna roku 1998, tzn. ještě před zahájením jeho fungování. Cenová stabilita je definována jako meziroční nárůst harmonizovaného indexu spotřebitelských cen eurozóny pod úrovní 2 %. Cenová stabilita musí být udržena ve střednědobém období. V roce 2003 byla provedena revize této strategie a Radou guvernérů bylo odsouhlaseno , že při usilování o cenovou stabilitu bude cílem udržet míry inflace ve střednědobém období v blízkosti 2 %.36 Tato strategie je stanovena Smlouvou o ES. Dalšími prvky strategie jsou dva základní pilíře měnové politiky Eurosystému. Prvním pilířem je hospodářská (ekonomická) analýza zaměřující se především na problematiku cílování inflace. Druhým pilířem je měnová analýza, která je orientována na tvorbu peněžní zásoby. Hospodářská (ekonomická) analýza se zabývá hodnocením krátkodobých a střednědobých faktorů cenového vývoje. Tato analýza zkoumá veškeré faktory pomocí nichž lze odhadnout vývoj cen podle působení nabídky a poptávky na trzích zboží, služeb a práce.37 Při této analýze je hlavním předmětem HDP, trh práce, platební bilance atd. (jedná se tedy především o ukazatele z oblasti fiskální politiky). Změny cen aktiv mohou ovlivnit vývoj cen prostřednictvím důchodového a majetkového efektu. ECB dále sleduje vývoj směnných kurzů a jejich vliv na cenovou stabilitu. Úkolem hospodářské analýzy je také mapování hospodářských šoků ovlivňujících ekonomiku. Hospodářskou analýzu lze ztotožnit s přístupem všech moderních bank, jejichž cílem je především cílování inflace. Měnová analýza slouží zejména pro ověřování hospodářské analýzy. Celá tato analýza je založena na souvislostech mezi růstem peněžní zásoby a inflací. Měnová analýza se tedy zaměřuje spíše na dlouhodobý vývoj a dopady. Měřítkem pro vyhodnocování údajů o vývoji peněžní zásoby v eurozóně je referenční hodnota. Tato hodnota slouží pro tempo růstu 36 Richard Baldwin, Charles Wyplosz, Ekonomie evropské integrace, Praha, Grada, 2008, str. 403 37 H. K. Scheller, Evropská centrální banka – historie, role a funkce, Frankfurt nad Mohanem, Evropská centrální banka, 2006, str. 82
36
peněžního agregátu M3. Rada guvernérů stanovila tuto hodnotu na 4,5 % ročně.38 Dosahování referenční hodnoty není cílem měnové politiky. Růst agregátu M3 je pouze porovnáván s referenční hodnotou. ECB nepohlíží na agregát M3 pouze jako na celek, ale hodnotí i jeho jednotlivé složky. Taková hodnocení mohou odhalit příčiny změn právě celkového agregátu.
3.1 Krátkodobá úroková sazba EONIA Při provádění měnové politiky využívá Eurosystém především krátkodobé úrokové sazby. Taková úroková sazba je využívána u krátkodobých aktiv, která jsou velmi podobná hotovosti a jsou nabízena výhradně centrálními bankami. Proto je možné řídit měnovou politiku právě krátkodobými úrokovými sazbami. Dlouhodobá aktiva jsou totiž nabízena jak centrálními bankami, tak i soukromým sektorem. Tudíž je nemožné, aby prostřednictvím dlouhodobých úrokových sazeb, které jsou používány u dlouhodobých aktiv, byla řízena měnová politika. Ale právě dlouhodobá aktiva a dlouhodobé úrokové sazby nejvíce ovlivňují ekonomiku, protože domácnosti i firmy si vypůjčují finanční prostředky na delší dobu (1 – 20 let či více). Oproti tomu jsou právě dlouhodobé úrokové sazby ovlivňovány krátkodobými úrokovými sazbami stejně jako očekávaný vývoj celé ekonomiky. Eurosystém se zaměřuje na nastavování zejména jednodenní úrokové sazby EONIA (Evropský jednodenní průměrný ukazatel). Jedná se o vážený průměr jednodenních zápůjčních transakcí na mezibankovním trhu eurozóny.39 Sazba EONIA má svou horní a spodní hranici. Horní hranice je určována úrokem za poskytnutí mezních zápůjčních facilit a spodní hranice je určována úrokem za využívání vkladových facilit. Úroky těchto stálých facilit vytvářejí pomyslný koridor sazby EONIA. Přičemž úroková sazba hlavních refinančních operací je téměř totožná se sazbou EONIA a funguje jako jakési vodítko.40
3.2 Operace na volném trhu Operace na volném trhu jsou důležitým nástrojem při řízení úrokových sazeb, řízení likvidity a signalizaci orientace měnové politiky. Operace Eurosystému lze provádět čtyřmi různými nástroji: reverzní transakce, přímé transakce, vydávání dluhových cenných papírů ECB, měnové swapy, a příjem termínovaných vkladů. 38
Lubor Lacina a kol., Měnová integrace, Náklady a přínosy členství v měnové unii, Praha, C. H. Beck, 2007, str. 331 39 Richard Baldwin, Charles Wyplosz, Ekonomie evropské integrace, Praha, Grada, 2008, str. 404 40 Richard Baldwin, Charles Wyplosz, Ekonomie evropské integrace, Praha, Grada, 2008, str. 405
37
3.2.1 Reverzní transakce Reverzní transakce jsou takové operace, kdy Eurosystém nakupuje nebo prodává způsobilá aktiva na základě dohod o zpětném odkupu nebo provádí úvěrové operace proti způsobilým aktivů sloužícím jako zajištění.41 U dohod o zpětném odkupu dlužník převádí vlastnictví aktiva na věřitele, přičemž obě strany souhlasí s tím, že k určitému datu budou aktiva převedena zpět na dlužníka. Při provádění transakcí se zpětným odkupem je v ceně zpětného odkupu zahrnut i splatný úrok z částky půjčených peněz. Dále je možné provádět úvěrové operace zajištěné způsobilými aktivy. V tomto případě je dlužníkovi poskytnut úvěr v případě, že věřiteli poskytne zástavní nárok na určitá aktiva. Jelikož se předpokládá splnění závazku dlužníkem, zůstávají aktiva se zástavním nárokem v jeho vlastnictví. U transakcí prováděných formou zajištěného úvěru se uplatňuje specifická úroková sazba, která se odvíjí od částky a doby úvěru. V obou případech se jedná o transakce prováděné formou nabídkových řízení. Mezi reverzní transakce lze zařadit několik operacích prováděných na trzích: hlavní refinanční operace, dlouhodobější refinanční operace, operace jemného doladění, strukturální operace. Hlavní refinanční operace jsou nejdůležitějšími operacemi na volném trhu, které Eurosystém provádí. Tyto operace jsou na trzích prováděny jednou týdně a jejich splatnost je také jeden týden. Do roku 2004 však byla splatnost u těchto operací dva týdny. Mají podobu standardních nabídkových řízení, která fungují podle předem stanovených harmonogramů. V podstatě jde o jakési aukce. Hlavní refinanční operace provádějí zejména decentralizované národní banky. Nabídkových řízení se mohou účastnit všechny způsobilé protistrany. Podkladovými aktivy pro tyto operace jsou veškerá obchodovatelná i neobchodovatelná aktiva. Dlouhodobější refinanční operace jsou operace prováděné měsíčně se splatností tři měsíce. Fungují na velice podobném základě jako hlavní refinanční operace. Jsou prováděny centrálními bankami a podkladovými aktivy jsou obchodovatelná neobchodovatelná aktiva. Operace jemného doladění se provádějí formou reverzních operací na volném trhu. Tyto operace jsou prováděny především za účelem zmírnění dopadů na úrokové sazby, které jsou způsobeny nepředvídanými výkyvy likvidity na trhu. Jedná se spíše o nepravidelné operace. 41 Provádění měnové politiky v eurozóně – listopad 2008, Frankfurt nad Mohanem, Evropská centrální banka, 2008, str. 14
38
Jsou uskutečňovány tzv. „rychlým řízením“, tzn. že časem mezi nabídkou a vyhlášením výsledků řízení je jedna hodina. Tyto operace jsou většinou prováděny centrálními bankami, ale ve zvláštních případech mohou být prováděny i ECB. Účelem strukturálních operací je upravovat strukturální likviditu Eurosystému. Tyto operace nejsou nijak časově omezeny. Jedná se spíše o výjimečné operace, které jsou prováděny dle potřeb měnové politiky.
3.2.2 Přímé transakce Přímé transakce jsou takové operace, kdy Eurosystém nakupuje či prodává aktiva přímo na trhu. Jde o operace určené k poskytnutí (přímý nákup) nebo absorpci (přímý prodej) likvidity. Podkladovými aktivy jsou v tomto případě pouze obchodovatelná aktiva. Okruh protistran není při těchto transakcích nijak omezen.
3.2.3 Vydávání dluhových cenných papírů ECB Pro úpravu strukturálního postavení Eurosystému a pro absorpci likvidity z trhu může ECB vydat dluhové cenné papíry.42 Jedná se o běžné dluhové cenné papíry, které představují pro ECB závazek vůči držiteli cenného papíru. Jsou převoditelné bez omezení. Jedná se o krátkodobé cenné papíry se splatností kratší než 12 měsíců a jsou nabízeny především národními bankami. Tyto cenné papíry jsou vydávány pod svojí nominální hodnotou. Ta je použita až v době splatnosti a umořování. Rozdíl mezi hodnotou při emisi a hodnotou při umoření je úrok z hodnoty při emisi ke dni splatnosti.
3.2.4 Měnové swapy Měnové swapy se v tomto případě skládají ze spotových a forwardových operací v eurech proti cizím měnám. Uskutečňují se za účelem poskytnutí nebo absorpce likvidity na trhu. V praxi jde o operace, kdy Eurosystém spotovou transakcí nakupuje (nebo prodává) euro proti cizí měně a zároveň forwardovou transakcí prodává (nebo nakupuje) euro ke konkrétnímu dni zpětného odkupu. Před každou transakcí se Eurosystém dohodne s protistranami na swapových bodech. To jsou body, které znamenají rozdíl mezi směnným kurzem forwardové a spotové operace.
42 Provádění měnové politiky v eurozóně – listopad 2008, Frankfurt nad Mohanem, Evropská centrální banka, 2008, str. 17
39
3.2.5 Příjem termínovaných vkladů Eurosystém může vyzvat protistrany, aby u centrálních bank těch států, kde je jejich sídlo, složily určitou výši termínovaných vkladů, a to za účelem absorpce likvidity z trhu. Doba na kterou jsou vklady přijímány je vždy pevně stanovena stejně jako úroková sazba. Úroky jsou vypláceny při splatnosti vkladů.
3.3 Stálé facility Stálé facility jsou dalším z hlavních nástrojů měnové politiky. Pojmem facility se rozumí objem a druh platebních prostředků, které leze získat jako devizový úvěr u cizích bank nebo mezinárodních finančních institucí. Rozeznáváme dva druhy facilit, a to mezní zápůjční facilitu a vkladovou facilitu. V případě mezní zápůjční facility poskytuje centrální banka úvěr do druhého dne oproti zajištění a za předem stanovenou úrokovou sazbu.43 Úroková sazba bývá zpravidla velmi vysoká a pohybuje se okolo horní hranice tržní sazby. Z toho důvodu je tento nástroj využíván pouze v krajních případech. Splatnost této facility je jeden den. K využití mezní zápůjční facility mají přístup pouze způsobilé protistrany. Přístup je institucím udělován centrální bankou toho státu, kde má instituce své sídlo, přičemž centrální banka musí být členem Eurosystému. Přístup je ve většině případů udělován ve dnech, kdy je v provozu systém TARGET 2 nebo i ve dnech, kdy není v provozu. V takovém případě je přístup udělován na základě aktiv, která byla u centrální banky předem uložena.44 Úroková sazba je vyhlašována Eurosystémem. Rada guvernérů může za určitých podmínek změnit vyhlášenou úrokovou sazbu. Vkladová facilita je opakem mezní zápůjční facility. Umožňuje totiž protistranám provádět jednodenní vklady u centrálních bank. Úroková sazba těchto vkladů je předem stanovena a zpravidla se pohybuje okolo spodní hranice tržní sazby. Protistrany k tomuto užití přistupují zřídka, většinou v případě, že své finanční prostředky nemohou použít jinak. Přístup je udělován pouze ve dnech, kdy je v provozu systém TARGET 2.
43 H. K. Scheller, Evropská centrální banka – historie, role a funkce, Frankfurt nad Mohanem, Evropská centrální banka, 2006, str. 86 44 Provádění měnové politiky v eurozóně – listopad 2008, Frankfurt nad Mohanem, Evropská centrální banka, 2008, str. 20
40
3.4 Minimální rezervy V tomto případě se jedná o systém minimálních rezerv Eurosystému. Vztahuje se na úvěrové instituce působící v eurozóně. ECB vyžaduje, aby tyto instituce ukládaly u centrálních bank povinné prostředky. Výše minimálních rezerv není přesně definována. Základem pro jejich stanovení jsou krátkodobá pasiva v rozvaze dané instituce. Do tohoto základu se nezahrnují závazky vůči jiným úvěrovým institucím, které také spadají do systému minimálních rezerv Eurosystému a závazky vůči ECB či jiným centrálním bankám. Každá úvěrová instituce je povinna držet minimální rezervy na jednom nebo více rezervních účtech vedených centrální bankou. Povinnost odvádět minimální rezervy má ústředí a jeho pobočky nacházející se v eurozóně. Pokud má úvěrová instituce několik poboček v rámci jednoho státu, tak za plnění minimálních rezerv odpovídá ústředí dané instituce. Na pobočky instituce, které sídlí mimo eurozónu se nepřihlíží. V případě, že některá instituce má pobočky v několika různých státech eurozóny, každá pobočka odvádí minimální rezervy té centrální bance určitého státu, kde má své sídlo. Pobočky působící v eurozóně, jejichž ústředí leží mimo eurozónu také spadají do systému minimálních rezerv Eurosystému. Vytváření minimálních rezerv má dvě zásadní funkce. První funkcí je stabilizování úrokových sazeb na peněžních trzích. Tato funkce je naplňována tzv. průměrovacím opatřením. Princip průměrovacího opatření funguje tak, že plnění požadavku na vytváření minimálních rezerv institucemi se posuzuje podle průměru denních zůstatků na rezervních účtech instituce za celou dobu udržovacího období.45 Takové období trvá téměř měsíc. ECB vydává kalendář udržovacího období, které obvykle začíná dnem prvního vypořádání hlavní refinanční operace. Tento kalendář je závazný a může být změněn pouze Radou Guvernérů. Druhou funkcí je vytvoření nebo rozšíření strukturálního nedostatku likvidity. Tato funkce může být užitečná při zlepšování schopnosti Eurosystému jako dodavatele likvidity Minimální rezervy se úročí sazbou ECB pro hlavní refinanční operace za udržovací období. Rezervy, které přesahují povinnou výši se neúročí. Systém minimálních rezerv je nastaven tak, aby co nejméně zatěžoval bankovní systémy v eurozóně a činnost úvěrových institucí, 45 H. K. Scheller, Evropská centrální banka – historie, role a funkce, Frankfurt nad Mohanem, Evropská centrální banka, 2006, str. 87
41
které jsou povinny odvádět tyto minimální rezervy.
3.5 Způsobilá aktiva ECB a centrální banky realizují své obchody na finančních trzích prostřednictvím podkladových aktiv. Záměrem Eurosystému je minimalizovat riziko ztráty u těchto obchodů. Proto jsou pečlivě vybírány způsobilá aktiva. Tímto výběrem Eurosystém usiluje o posílení transparentnosti a menší rizikovosti při uzavírání obchodů. V případě podkladových aktiv jsou nastavena určitá kritéria, při jejichž splnění lze daná aktiva považovat za způsobilá pro operace Eurosystému. Od roku 2007 existuje podrobný seznam způsobilých aktiv, který je jednotný pro celý Eurosystém. Tento seznam rozděluje aktiva na dvě části: obchodovatelná a neobchodovatelná aktiva. Mezi těmito aktivy v podstatě existuje pouze jeden rozdíl týkající se využívání aktiv. Neobchodovatelná aktiva nejsou využívána při přímých transakcích. Z toho důvodu ECB ani neuveřejňuje seznam těchto aktiv. Oproti tomu seznam obchodovatelných aktiv je ECB denně aktualizován.
3.5.1 Obchodovatelná aktiva Existuje několik kritérií, která musí způsobilá obchodovatelná aktiva splňovat pro to, aby mohla být využita při obchodech Eurosystému.Veškeré dluhové cenné papíry vydané ECB nebo centrálními bankami eurozóny jsou způsobilá. Způsobilost obchodovatelných aktiv vydaných jinými institucemi a subjekty je posuzována podle zvláštních kritérií. Tato kritéria musí obchodovatelná aktiva splňovat až do doby umoření. a) musí se jednat o dluhový nástroj b) musí znít na pevnou a bezpodmínečně stanovenou částku jistiny c) musí mít kupón, který nemůže vést k zápornému peněžnímu toku. Tento kupón by měl být kupónem s nulovou sazbou, s pevnou sazbou nebo s proměnlivou sazbou vázanou na referenční úrokovou sazbu. d) kupón může být vázán na změnu hodnocení emitenta nebo na inflaci Dluhový nástroj musí být uložen a registrován v EHP u některé z centrálních bank eurozóny nebo u střediska evidence cenných papírů, které splňuje požadavky ECB.
42
3.5.2 Neobchodovatelná aktiva V seznamu způsobilých zajištění nalezneme dva druhy neobchodovatelných aktiv: úvěrové pohledávky a neobchodovatelné klientské dluhové nástroje kryté hypotékou. Úvěrové pohledávky musí splňovat několik kritérií, podle kterých je lze uznat jako způsobilé. V první řadě se musí jednat o úvěrovou pohledávku, která je závazkem dlužníka vůči protistraně Eurosystému. Dále musí znít na pevně a bezpodmínečně stanovenou částku jistiny a nesmí mít takovou úrokovou sazbu, která by mohla vést k zápornému peněžnímu toku.46 Kvalita úvěrových pohledávek se posuzuje podle úvěruschopnosti dlužníka či ručitele. Pro přeshraniční obchody je pevně stanovena i minimální výše úvěrové pohledávky, která činí 500 000 EUR. Pro domácí úvěrové pohledávky tato výše zatím není závazná. Zavedení společné výše pro veškeré obchody v eurozóně se předpokládá od 1. ledna 2012. Neobchodovatelné klientské nástroje kryté hypotékou musí mít podobu vlastní nebo cizí směnky, která je krytá souborem hypoték na bydlení a není plně sekuritizována. I tento nástroj musí mít pevně a bezpodmínečně stanovenou částku jistiny a nesmí mít takovou úrokovou sazbu, která by mohla vést k zápornému peněžnímu toku. Tabulka 4: Způsobilá aktiva pro provádění měnové politiky Eurosystému 47 Kritéria způsobilosti
Obchodovatelná aktiva
Neobchodovatelná aktiva
Druh aktiva
Dluhové cenné papíry ECB. Ostatní obchodovatelné
Úvěrové pohledávky.
dluhové nástroje. Úvěrové standardy
Aktivum musí splňovat vysoké úvěrové standardy. Ty jsou hodnoceny podle pravidel rámce hodnocení úvěrového rizika pro obchodovatelná aktiva.
Klientské dluhové nástroje kryté hypotékou.
Dlužník/ručitel musí splňovat vysoké úvěrové standardy. Úvěruschopnost je hodnocena podle pravidel rámce hodnocení úvěrového rizika pro úvěrové pohledávky.
Místo vydání
EHP
Neuplatňuje se.
Postupy vypořádání/vyřízení
Místo vypořádání: eurozóna. Nástroje musí být uloženy centrálně v zaknihované formě u národních centrálních bank
Postupy Eurosystému.
46 Provádění měnové politiky v eurozóně – listopad 2008, Frankfurt nad Mohanem, Evropská centrální banka, 2008, str. 37 47 Provádění měnové politiky v eurozóně – listopad 2008, Frankfurt nad Mohanem, Evropská centrální banka, 2008, str. 40
43
Druh emitenta/ dlužníka/ručitele Místo usazení emitenta/dlužníka/ručite
nebo systémů vypořádání obchodů s cennými papíry, které splňují minimální standardy ECB. Centrální banky. Veřejný sektor. Soukromý sektor. Mezinárodní a nadnárodní instituce. Emitent EHP nebo země G10 mimo EHP. Ručitel EHP.
Veřejný sektor. Nefinanční podniky. Mezinárodní a nadnárodní instituce. Eurozóna.
Eurozóna.
Neuplatňuje se.
Neuplatňuje
le Způsobilé trhy
Regulované trhy. Neregulované
trhy
se.
akceptované ECB. Oběživo
Euro.
Euro.
Euro.
Minimální výše
Neuplatňuje se.
Minimální výše v době předložení úvěrové pohledávky. Od 1. ledna 2007 do 31. prosince 2011: – pro domácí využití: podle rozhodnutí národní centrální banky – pro přeshraniční použití: společná minimální výše 500 000 EUR 4) Od 1. ledna 2012: společná minimální výše 500.000 EUR v celé eurozóně.
Neuplatňuje
Rozhodné právo pro smlouvy o úvěrových pohledávkách a jejich mobilizaci: právo země, jež je členem eurozóny. Celkový počet různých právních řádů, jimiž se řídí, i) protistrana, ii) věřitel, iii) dlužník, iv) ručitel (existuje-li), v) smlouva o úvěrové pohledávce, a, vi) mobilizační smlouva, nesmí být vyšší než dva. Ano.
Neuplatňuje
Rozhodné právo
Přeshraniční využití
V případě cenných papírů krytých aktivy musí být podkladová aktiva nabyta v souladu se zákony členského státu EU.
Ano.
se.
se.
Ano.
3.6 Způsobilé protistrany Jedná se o protistrany obchodů měnové politiky Eurosystému. Z důvodu obezřetnosti a minimalizace rizika musí protistrany splňovat určitá kritéria. Zásadou Eurosystému je rovný přístup ke všem institucím.
44
3.6.1 Způsobilost protistran účastnících se obchodů se stálými facilitami a obchodů založených na standardních nabídkových řízeních Pro obchody se stálými facilitami a obchody, které jsou založeny na standardních nabídkových řízeních jsou způsobilými protistranami finančně zdravé instituce, které by měly patřit do EHP (Evropský hospodářský prostor) a do systému minimálních rezerv Eurosystému. V tomto případě se způsobilými protistranami mohou stát i finančně zdravé pobočky sídlící v eurozóně, jejichž ústředí se však nenachází v eurozóně. K obchodům se stálými facilitami a obchodům, které jsou založeny na standardních nabídkových řízeních mohou způsobilé strany přistupovat pouze prostřednictvím centrálních bank těch států, ve kterém mají své sídlo. Tato kritéria jsou jednotná pro celý Eurosystém. Tyto způsobilé protistrany musí také splňovat veškerá provozní kritéria centrálních bank eurozóny nebo provozní kritéria ECB tak, aby bylo zajištěno účinné provádění měnové politiky Eurosystému.
3.6.2 Způsobilost protistran účastnících se přímých transakcí Avšak u přímých transakcích není okruh způsobilých protistran nijak zvlášť omezen. Mezi přímé transakce patří měnové swapy a operace, které jsou založené na rychlých nabídkových řízeních a dvoustranných postupech (reverzní transakce jemného doladění a příjem termínovaných vkladů).48 V případě měnových swapů, které jsou prováděny v rámci měnové politiky Eurosystému, musí být protistrany způsobilé provádět velkoobjemové devizové transakce. Tyto protistrany se zároveň musí nacházet v eurozóně. Protistrany, které mají zájem účastnit se operací založených na rychlých nabídkových řízeních a dvoustranných postupech, jsou vybírány centrálními bankami. V tomto případě je hlavním kritériem pro výběr účast na peněžních trzích. Pokud se ECB rozhodne provádět dvoustranné operace jemného doladění, jsou způsobilé protistrany vybírány podle rotačního systému z těch protistran, které se nacházejí v eurozóně a jsou způsobilé vykonávat rychlá nabídková řízení a dvoustranné operace.
3.6.3 Sankce protistran nedodržujících své závazky Na protistrany, které neplní své povinnosti vyplývající ze smluvní nebo veřejnoprávní úpravy 48 Provádění měnové politiky v eurozóně – listopad 2008, Frankfurt nad Mohanem, Evropská centrální banka, 2008, str. 11
45
obchodů uplatňované centrálními bankami nebo ECB, jsou udělovány sankce podle nařízeních ES nebo podle předem stanovených sazeb sankcí v případě uvalování sankcí centrálními bankami. Eurosystém má právo dočasně nebo úplně vyloučit přístup protistran k nástrojům měnové politiky. Činí tak z důvodu obezřetnosti a minimalizace rizika. Vylučovány jsou zejména protistrany neplnící smluvní podmínky a závazky obchodů.
3.7 Transmisní mechanismus Při plnění měnové politiky je bankovní sektor závislí na penězích vydaných centrální bankou. Tyto peníze jsou označovány jako měnová báze. Bankovní sektor potřebuje měnovou bázi k uspokojení poptávky po oběživu, provádění clearingu mezibankovních zůstatků a splňování požadavku minimálních rezerv. Eurosystém si udržuje monopol na vytváření měnové báze, čímž může výrazně ovlivňovat trh peněz a úrokových sazeb. Úrokové sazby se mimo jiné odvíjí i od množství peněz v oběhu. Změny peněžního trhu ovlivňují především hospodářský růst a vývoj cen. Tento proces je označován jako „transmisní mechanismus“. Jde o velice složitý mechanismus složený z různých mechanismů a reakcí hospodářských subjektů.49 Intenzita dopadů různých změn peněžního trhu je závislá na stavu ekonomiky. Je těžké odhadnout zejména dopady v krátkodobém horizontu. V tomto horizontu můžeme pozorovat změny zejména reálného produktu nebo nezaměstnanosti. V dlouhodobém horizontu většinou leze pozorovat změny pouze obecné cenové hladiny. Z toho důvodu lze tvrdit, že inflace je peněžním jevem. Ze zkušeností totiž vyplývá, že dlouhodobá inflace je většinou spojena právě s vysokým růstem peněžní zásoby. Transmisní mechanismus se zabývá právě dopady změn peněžní zásoby na ekonomiku. Zkoumá a hodnotí různé ekonomické vztahy a naznačuje jak se centrální banky musejí vyrovnávat s následky měnových rozhodnutí. Ekonomika totiž na tato rozhodnutí reaguje se zpožděním. Počátečním bodem transmisního mechanismu je vždy změna sazeb na peněžním trhu. Tyto změny pak ovlivňují další úrokové sazby a mohou také vyvolat změnu cen aktiv a směnných kurzů. Tyto změny následně vyvolávají změny v rozhodování ekonomických subjektů (domácnosti, podniky). Změna jejich rozhodování dále ovlivňuje celou ekonomiku a zpětně i bankovní sektor. Transmisní mechanismus se snaží nastínit a odhadnout chování ekonomických subjektů při změnách různých ekonomických proměnných.
49 H. K. Scheller, Evropská centrální banka – historie, role a funkce, Frankfurt nad Mohanem, Evropská centrální banka, 2006, str. 75
46
4) Česká republika a euro Jelikož je Česká republika od 1. května 2004 členem EU, musí usilovat o zavedení eura jako své měny. K tomu se zavázala při svém vstupu do EU, stejně jako všechny nově přistupující země. Zavedení eura je ovšem omezeno, každá země musí nejprve splnit konvergenční kritéria. Přijetí eura přináší pro každou zemi jisté výhody i nevýhody a také určitá práva a povinnosti. Termín vstupu ČR do eurozóny není ještě přesně určen. Právo určit termín náleží vládě. Vládou ČR byl dne 20. února 2006 ustanoven i samostatný orgán, který se podílí na přípravách přijetí eura, je jím Národní koordinační skupina. Tato skupina byla pověřena vypracovat Národní plán zavedení eura v ČR. Jejím hlavním úkolem je dohlížet na plnění Národního plánu a řídit činnost pracovních skupin, které se podílely na vytvoření Národního plánu a následně se podílejí na přípravách. Předsedou Národní koordinační skupiny je národní koordinátor. Dalšími orgány jsou: viceguvernér národní banky, náměstek ministra obchodu a průmyslu, náměstek ministra zahraničních věcí, náměstek ministra spravedlnosti, náměstek ministra vnitra, náměstek ministra informatiky, náměstek místopředsedy vlády pro evropské záležitosti. Každý člen koordinační skupiny řídí určitou pracovní skupinu podílející se na vytváření a doplňování Národního plánu. Pro usnadnění přechodu z české koruny na euro byl vypracován Národní plán zavedení eura v České republice. Jedná se o veřejný dokument schválený vládou ČR dne 11. dubna 2007. Byl vypracován ministerstvem financí, které spolupracovalo s Českou národní bankou. Očekává se, že Národní plán bude aktualizován každý rok. Může dojít i k mimořádnému aktualizování plánu, a to v případě zásadních změn ve strategii vstupu do eurozóny. Tento plán je rozdělen do tří jednotlivých částí. Neobsahuje přesný termín zavedení eura, ale popisuje jednotlivé kroky přijetí eura a předpokládané změny. Doporučuje všem ekonomickým subjektům užití určitých postupů při přechodu na jednotnou měnu.
4.1 Model jednorázového přechodu na euro Národní plán zavedení eura v České republice obsahuje mimo jiné i případný scénář přechodu na euro, který byl schválen vládou. Jedná se o jednorázový komplexní přechod, tzv. „velký třesk“, který by se v případě zavedení eura aplikoval. Tento přechod znamená, že euro by bylo v ČR zavedeno k určitému datu. Skládá celkem z pěti částí. 47
První částí je předpřípravná fáze, která nastane ve chvíli, kdy ČR teoreticky splní veškerá kritéria. Jedná se o časové období před zrušením výjimky pro zavedení eura. V této době by se stále ve všech případech používala výhradně česká koruna. Následuje druhá fáze, která nastane po rozhodnutí o zrušení výjimky, ale zároveň ještě před samotným vstupem do eurozóny. V této fázi by se pro veškeré platby stále využívala česká koruna, ale peněžní částky na výpisech z účtů, na výplatních páskách atd. by mohli být uváděny i v eurech na základě stanoveného přepočítacího koeficientu. Tato fáze by měla trvat přibližně půl roku. Třetím obdobím je duální cirkulace. Tato fáze začíná dnem zavedení eura. Ode dne zavedení eura v ČR by veškeré bezhotovostní platby musely být prováděny pouze v eurech, ale pro hotovostní platební styk by bylo možné použít eura i české koruny. Lidé by sice mohli v obchodech platit korunami, ale vráceny by jim byly už pouze eura. Docházelo by tak k postupnému stahování české koruny z oběhu. Předpokládá se, že tato fáze by mohla trvat zhruba dva kalendářní týdny. Čtvrtou fází je ukončení duální cirkulace. V tomto období by veškerý platební styk probíhal pouze v eurech. České koruny by bylo již možné pouze vyměňovat v bankách za nová eura Stále by platilo duální označování cen. V páté a závěrečnou fázi by mělo být ukončeno i duální označování cen. V České republice by se euro stalou jedinou použitelnou měnou. České koruny by ztratily svůj statut zákonného platidla.
4.2 Zavedení eura v jednotlivých sektorech ekonomiky Národní plán zavedení eura se také zabývá zaváděním eura v jednotlivých sektorech české ekonomiky. Každému sektoru jsou přiděleny určité úkoly, jejichž splnění je důležité pro hladké zavedení eura v ČR. Celkově Národní plán zmiňuje šest sektorů české ekonomiky.
4.2.1 Banky a ostatní subjekty finančního sektoru. Hlavním úkolem tohoto sektoru je zajistit bezproblémové zavedení eura do hotovostního i
48
bezhotovostního oběhu. Pro zavedení eura do hotovostního oběhu bude muset tento sektor zajistit dostatečné množství eurobankovek a euromincí. Úkolem České národní banky (ČNB) je připravit požadavek na množství bankovek, které budou potřebné při přechodu na hotovostní euro. Předpokládá se, že eurobankovky budou ČNB zapůjčeny od některé partnerské centrální banky, která je členem Eurosystému.50 V případě euromincí zodpovídá za jejich výrobu a dodávku ČNB. Z toho vyplývá, že v dostatečném předstihu budou muset být vytvořeny návrhy národní strany české euromince a musí být také zajištěna jejich bezproblémová realizace. Jelikož je celý proces velice časově náročný, s přípravami se musí začít zhruba tři roky před stanoveným termínem zavedení eura. Výroba českých euromincí bude možná až po zrušení výjimky na zavedení eura. ČNB musí zajistit předzásobení komerčních bank v ČR euroměnou. Předzásobení eurobankovkami a euromincemi proběhne bezprostředně před zavedením eura. Předzásobení komerčních bank probíhá formou zápůjčky. Komerční banky budou přezásobovány tři měsíce před zavedením eura. Komerční banky potom opět formou zápůjčky předzásobují nefinanční sektor (obchody, bankomaty atd.). Předzásobení nefinančního sektoru bude probíhat měsíc před zavedením eura. Nebude však povoleno předzásobení veřejnosti. Pouze se uvažuje o možném vydání zaváděcích sad. Jelikož euro je fungující a běžně dostupnou měnou, mohou se občané ČR předzásobit nákupem eura za běžné tržní ceny ve směnárnách a v bankách ještě před samotným zavedením eura. Nesmíme zapomínat, že v České republice je více než 3000 bankomatů, které před zavedením eura budou muset být upraveny pro operace s euroměnou. Provozovatelé těchto bankomatů budou muset v krátkém čase přizpůsobit software, hardware i obsah bankomatů. Obzvláště bude složité nastavení bankomatů v období duální cirkulace. Stejně jako bankomaty, budou muset být upraveny i jiné prodejní bankomaty používané v ČR. ČNB, komerční banky jiné pověřené subjekty budou bezplatně vyměňovat českou korunu za euro po dobu šesti měsíců. Přitom budou pevně stanovena pravidla pro výměnu, zejména pak směnný kurz. Po uplynutí této doby bude možné vyměnit českou korunu za euro pouze v ČNB. Předpokládá se, že mince bude možné vyměnit po dobu pěti let. Doba pro výměnu bankovek zatím není přesně stanovena, ale počítá se s nastavením dostatečně dlouhého 50
Národní plán zavedení eura v České republice, Část II – konkretizace úkolů v jednotlivých sektorech, 2007, str. 2
49
období. V některých případech se hovoří až o desítkách let. Česká měna, která bude stažena z oběhu bude postupně likvidována. Pro zjednodušení výměny českých korun bude před zavedením eura občanům a ekonomickým subjektům doporučeno, aby přebytečné částky uložili na své bankovní účty. Zůstatky na účtech budou v den zavedení eura automaticky přepočítány stanoveným přepočítacím koeficientem. Díky tomu budou banky méně zatížené při hotovostní výměně. Je vyloučeno, aby se lišily přepočítací koeficienty pro bezhotovostní a hotovostní výměnu. Korunové nominální hodnoty všech cenných papírů budou ke dni zavedení eura v ČR přepočítány stanoveným přepočítacím koeficientem. Celý bankovní a finanční sektor bude muset také upravit veškeré platební a účetní systémy. Důležitým úkolem ČNB je zajistit plnění svých nových úkolů měnové politiky Eurosystému. V okamžiku zavedení eura se totiž ČNB stane členem Eurosystému.
4.2.2 Veřejné finance, veřejná správa a samospráva Veřejné finance se skládají především ze státního rozpočtu, rozpočtů územních samospráv a státních fondů. Veškeré rozpočty v ČR jsou zpravidla uváděny v korunách. Po zavedení eura musí být veškeré údaje převedeny na hodnotu v eurech. Státní rozpočet na rok, ve kterém bude zavedeno euro bude muset být stanoven v českých korunách a zároveň v eurech. V souladu s tím budou muset být upraveny i některé právní předpisy. To by mělo být učiněno před přijetím eura. I veškeré údaje rozpočtů územně samosprávných celků budou muset být vyjádřeny v eurech. Přepočet na novou měnu se týká i státních dluhopisů a celkového státního dluhu. Přepočítání hodnot bude provedeno i v oblasti sociálního a důchodového zabezpečení a veřejného zdravotního pojištění. Změny se budou týkat všech složek veřejných financí bez výjimky.
4.2.3 Nefinanční sektor a ochrana spotřebitele Hlavním úkolem tohoto sektoru je připravit podnikový sektor na zavedení eura a zjednodušit občanům přechod na euro a chránit spotřebitele před špatnými cenovými důsledky špatného přepočítání cen.51 Konverze cen proběhne ke dni zavedení eura v ČR. Zároveň platí, že půl roku před a rok po zavedení eura musí veškeré podnikatelské subjekty provádět duální označování cen. To znamená, že cenovky, celkové částky na účtenkách a ceny v cenících budou po tuto dobu uváděny v českých korunách i v eurech. Duální označování cen bude
51
Národní plán zavedení eura v České republice, Část II – konkretizace úkolů v jednotlivých sektorech, 2007, str. 19
50
spotřebitelům poskytovat informace o provedení přepočtu cen přepočítacím koeficientem.52 Bude vyžadováno všude tam, kde je spotřebiteli uváděna peněžní částka za výrobky či služby. Duální označování cen má také napomoci všem občanům snadněji se přeorientovat na novou měnu. Dále má pomoci snadněji odhalovat podvody v podobě špatného přepočítávání cen. Při duálním označování je také důležité, aby požadavek právě tohoto označování nevyvolal značné náklady v podnikatelské sféře. Podniky by mohly pocítit zvýšené náklady zejména při přeceňování zboží a služeb a při změnách veškerých programů a operačních systémů. Každý podnik může tyto náklady minimalizovat, pokud si bude před plánovaným zavedením eura vytvářet rezervu na pokrytí těchto nákladů. Zvýšené provozní náklady, které nebudou kryty z rezerv se mohou později promítnout i do cen výrobků a služeb. Při přechodu na euro budou hrát i velkou roli vzájemné vztahy mezi podniky a spotřebiteli. Značný podíl na úspěšné konverzi budou mít i morálka a slušné chování obou stran.53 V zemích eurozóny se osvědčilo při přechodu na euro přijmout dohody mezi organizacemi spotřebitelů a profesními sdruženími podniků. V tomto případě je také vhodná účast státu. Stát v tomto případě používat komunikační kampaň a bude fungovat jako jakýsi dozor dohlížející na stanovené dohody mezi podniky a spotřebiteli. Předpokládá se, že stát bude označovat speciálním logem ty podniky, které takovou dohodu přijmou a budou ji následně dodržovat. Logo bude označovat etické obchodníky. V případě, že bude některému podniku uděleno toto zvláštní logo a poté budou v tomto podniku zjištěny nedostatky, bude mít stát právo toto logo následně odebrat. Stát bude při přechodu na euro hrát další významnou roli v oblasti monitoringu, kontroly a řešení sporů. Monitoring by měl všem zúčastněným stranám poskytovat informace o průběhu a vývoji přechodu na euro. Monitoring cen bude zahrnovat i dohled nad dodržováním pravidel týkajících se konverze cen a duálního označování cen.54 Dozor nad dodržováním pravidel, která budou stanovena Obecným zákonem o zavedení eura budou provádět orgány státní správy. Úkolem dozoru je odhalovat protiprávní chování během přechodu na euro a sjednat popřípadě nápravu zjištěných nesrovnalostí. Orgány dozoru pro tento případ zpracují devět 52 53 54
Národní plán zavedení eura v České republice, Část II – konkretizace úkolů v jednotlivých sektorech, 2007, str. 28 Národní plán zavedení eura v České republice, Část II – konkretizace úkolů v jednotlivých sektorech, 2007, str. 29 Národní plán zavedení eura v České republice, Část II – konkretizace úkolů v jednotlivých sektorech, 2007, str. 31
51
měsíců před zavedením eura metodické příručky, které následně poskytnou svým inspektorům. Pro lepší monitoring budou dozorové orgány zřizovat telefonní linku a elektronickou adresu, na kterou budou moci občané hlásit případy porušení zákona při zavádění eura.
4.2.4 Legislativní potřeby zavedení eura Před samotným zavedení eura je potřeba vytvořit nějaký právní předpis v rámci České republiky, který by zajišťoval podmínky pro hladký přechod na euro. Tímto právním předpisem se stane Obecný zákon o zavedení eura. Tento zákon musí navazovat na nařízení a právní předpisy ES o zavedení eura. Obecný zákon bude také východiskem pro novelizaci dalších právních předpisů České republiky, které bude nutné upravit před zavedením eura. Návrh Obecného zákona bude připraven Ministerstvem financí České republiky, a to ve spolupráci s Českou národní bankou a Národní koordinační skupinou pro zavedení eura.55 Obecný zákon nabude účinnosti v den zavedení eura. Některá ustanovení však nabudou účinnosti ještě před dnem zavedení eura. V celém procesu bude mít Obecný zákon krátkodobou a přechodnou délku svého trvání. Dlouhodobým bude zákon o ČNB, který bude plnit úlohu i nové měnové politiky. Měnová politika, která se od zavedení eura bude provádět v ČR bude zároveň měnovou politikou Eurosystému, jejímž hlavním cílem je dosahování cenové stability. Tato měnová politika je společná a povinná pro všechny země, které zavedly euro. Obecný zákon se také bude zmiňovat o emisi nových bankovek. Emise českých korun patřila k výhradním právům ČNB. Právo emise všech eurobankovek ovšem náleží pouze ECB. Po zavedení eura se ČNB bude podílet na vydávání eurobankovek tak, že na základě souhlasu ECB bude moci sjednávat tisk bankovek, kontrolovat kvalitu a zajišťovat distribuci. Bude moci vykonávat veškeré činnosti spojené s oběhem bankovek, ale bude toto moci vykonávat pouze se souhlasem ECB. ČNB bude moci nadále vykonávat emisi a správu mincí. Podle Smlouvy o ES emise euromincí náleží výhradně členským státům eurozóny. Každý stát má svou specifickou národní stranu euromince. Při emisi euromincí bude muset ČNB dodržovat obecné předpisy stanovené EU pro tuto oblast.
55
Národní plán zavedení eura v České republice, Část II – konkretizace úkolů v jednotlivých sektorech, 2007, str. 37
52
Je zřejmé, že bude muset být upraveno mnoho právních předpisů. Podrobný soupis všech právních předpisů, které bude potřeba novelizovat, bude obsahovat dokument „Harmonogram legislativních prací“. Národní koordinační skupina zpracuje přehled všech právních předpisů, které bude nutné novelizovat. Vybrané předpisy budou posléze zaneseny do Harmonogramu legislativních prací. Právní předpisy budou rozděleny do dvou skupin podle potřebného data nabytí účinnosti: právní předpisy, které musí být účinné před dnem zavedení eura, právní předpisy, které musí být účinné ode dne zavedení eura. V Harmonogramu budou také popsány postupy, které se budou používat při novelizaci právních předpisů.
4.2.5 Zdroje informací a komunikace Před zavedením eura i během jeho zavádění v České republice bude nutné vést informační kampaň, aby samotný přechod na novou měnu proběhl co nejlépe a bez větších komplikací. Informační kampaň by měla občanům, soukromé i veřejné sféře poskytnout včas dostatek informací o přechodu na společnou evropskou měnu. Celá informační kampaň by měla být nastavena tak, aby si adresáti nemuseli dané informace složitě vyhledávat, ale aby jim byly jednoduše a přímo poskytnuty (např. ve školách, v zaměstnání atd.). Nejprve bude nutné definovat informační potřeby jednotlivých skupin obyvatel. Jelikož je důležité zahrnout veškeré skupiny obyvatel a poskytnout jim srozumitelné informace, bude důležitý také výběr komunikačních kanálů pro jednotlivé skupiny obyvatel (např. kampaň vedená prostřednictvím internetu bude zajímavá spíše pro mladé lidi a lidem v důchodovém věku nebude příliš užitečná co se týče sdělení informací). Hlavními cíli kampaně bude zejména: Vysvětlení, že přijetí eura je závazek vyplývající z našeho vstupu do EU Informování o všech aspektech přijetí eura a nástrojích k minimalizaci rizik spojených s jeho přijetím Informování o jednotlivých etapách (harmonogramu) zavádění eura, včetně mechanismu ERM II, a o datu přijetí eura, možnostech výměny mincí a bankovek a další praktické informace spojené se zaváděním eura Seznámení se závazným přepočítacím koeficientem, a to od okamžiku, kdy bude vyhlášen, s mechanismem přepočtu cen, platů, důchodů a všech dalších příjmů a výdajů včetně problematiky zaokrouhlování Vysvětlení rozdílu mezi obdobím duálního označování cen a duální cirkulace, včetně
53
výhod a nevýhod těchto nástrojů v procesu zavádění eura Seznámení s opatřeními přijatými na ochranu spotřebitele, se systémem dvojího označování cen a cenových kontrolních mechanismů Zmírňování obav ze zdražování, které by bylo způsobeno zavedením eura Seznámení s faktem, že ke dni zavedení eura přestává být koruna českou národní měnou Vysvětlení, že během duálního oběhu budou vedle sebe obíhat korunové mince a bankovky vedle euromincí a eurobankovek. V průběhu duálního oběhu a po jeho ukončení bude možné vyměnit korunové mince a bankovky v komerčních bankách a v centrální bance, případně v dalších pověřených institucích. Seznámení s euromincemi a eurobankovkami, jejich ochrannými prvky, vysvětlování společných a rozdílných znaků eurooběživa (bankovky jsou stejné pro všechny země eurozóny, ale mince jsou specifické pro každou jednotlivou zemi)56 Hlavním koordinátorem všech komunikačních aktivit bude stanovena pracovní skupina pro komunikaci, která může spolupracovat s orgány státní správy a místní samosprávy, místními sdruženími, komorami, soukromými i veřejnoprávními organizacemi a veřejnými médii. V případě mezinárodních vztahů bude tato skupina spolupracovat s Evropskou komisí v rámci programu partnerství PRINCE, které umožňuje využívání evropských finančních prostředků na spolufinancování komunikační kampaně.57 Jak již bylo zmíněno, adresáti budou rozděleni do tří skupin. První velkou skupinou jsou občané. Do této skupiny zahrnujeme jiné další menší skupiny jako jsou spotřebitelé, zaměstnanci, důchodci, studenti apod. Občanům by měl být poskytnut dostatek takových informací, aby se mohli vyhnout případné ztrátě na majetku. Je zde několik menších skupin, na které musí být zaměřena zvláštní informační kampaň, protože jsou tyto skupiny určitým způsobem znevýhodněny oproti ostatním, nebo mají poslání předávat informace celé kampaně dalším subjektům. Zvláštní pozornost bude muset být věnována: a) dětem, žákům a studentům b) pedagogům c) znevýhodněným skupinám jako jsou zdravotně a sociálně znevýhodněné osoby, senioři, dlouhodobě nezaměstnaní apod. 56 57
Národní plán zavedení eura v České republice, Část II – konkretizace úkolů v jednotlivých sektorech, 2007, str. 46 - 47 Národní plán zavedení eura v České republice, Část II – konkretizace úkolů v jednotlivých sektorech, 2007, str. 47
54
d) příslušníkům národnostních menšin e) českým občanům zdržujícím se dlouhodobě v zahraničí58 Druhou cílovou skupinou je soukromá sféra zahrnující živnostníky a podnikatele, malé a střední podniky, neziskové organizace. Těmto subjektům by měly být poskytnuty takové informace, které jim umožní efektivně přizpůsobit své aktivity přechodu na novou měnu. Jednotlivé subjekty také budou podporovány také jako možní zprostředkovatelé komunikační kampaně. Tyto subjekty budou moci oficiálně předávat informace této kampaně dalším subjektům jako jsou např. zaměstnanci jednotlivých podniků atd. Třetí cílovou skupinou je veřejná správa. Do této skupiny patří veškeré kraje, města a obce ČR. Veřejná správa bude fungovat především jako zprostředkovatel informací. Zvláštní pozornost bude věnována tomu, jako jednotlivé územní celky budou plnit svou informační povinnost směrem k občanům jako první cílové skupině. Na druhou stranu i tato skupina bude samotným příjemcem změn spojených se zavedením eura. Veškeré potřebné informace budou k adresátům plynout pomocí komunikačních nástrojů. Dostupné komunikační nástroje budou použity s ohledem na oslovovanou skupinu adresátů. Nástroje musí být použity tak, aby byl naplněn cíl informační kampaně. Mezi hlavní komunikační nástroje patří: Internetové informační stránky k zavádění eura v ČR Komunikační nástroje v rámci informování o evropských záležitostech (Euroskop, Eurokurýr, Eurofon) Komunikační nástroje zastoupení Evropské komise v ČR a další dostupné komunikační nástroje PR aktivity jednotlivých institucí Tištěné materiály zejména brožury a plakáty produkované Evropskou komisí i vlastní (do škol, domácností, dopravních prostředků atd.) Inzerce v médiích (placená) jako zdroj nezkreslených informací Informační kampaň v médiích Audiovizuální a multimediální materiály – videokazety, CD, DVD, určené především územním samosprávám a vzdělávacím institucím 58
Národní plán zavedení eura v České republice, Část II – konkretizace úkolů v jednotlivých sektorech, 2007, str. 48
55
Odborné konference, přednášky, školení a semináře Reklamní předměty Zvláštní akce jako např. Den eura – oslavy pro širokou veřejnost Kontrolou úspěšnosti komunikační kampaně bude průzkum veřejného mínění. Výsledkem takového průzkumu bude procento efektivnosti kampaně. Průzkum bude zahrnovat zástupce všech adresovaných skupin. Bude vyhodnocena jako celek a zároveň budou hodnoceny i jednotlivé komunikační nástroje. Komunikační kampaň bude časově kopírovat jednotlivé etapy celého procesu přijetí eura. Národní plán tento proces rozděluje systematicky do čtyř období: I) Období před vstupem do ERM II V tomto období ještě nemusí být přesně známo přesné datum zavedení eura v ČR. Komunikační kampaň v tomto období bude mít spíše objektivní a velmi obecný ráz. Adresátům budou poskytnuty informace o přijetí eura jako závazku ČR vůči EU, dále jim budou poskytnuty informace o všech aspektech přijetí eura a o možných rizicích spojených s tímto aktem. Především jde o to, ujistit adresované skupiny, že se zavedením eura nebude probíhat zdražování právě v důsledku zavedení eura. II) Období od vstupu do ERM II do rozhodnutí o zrušení výjimky na zavedení eura V tomto období by měl být znám přesný termín zavedení eura v ČR, což bude hlavním předmětem informační kampaně. V tomto období bude také stanoven přesný harmonogram zavedení eura, který by se měl stát další velice diskutovanou informací. Komunikační kampaň v tomto období bude obsahovat především praktické informace o zavedení eura. Adresáti kampaně by se v tomto období měli také seznámit s novým eurobankovkami a euromincemi. Dále by jim měl být podrobněji vysvětlen systém dvojího označování cen a systém duální cirkulace. III) Období od zrušení výjimky do zavedení eura ČR Během tohoto období bude hlavním tématem přesné datum zavedení eura v ČR a platný přepočítací koeficient. Adresátům budou sdělovány praktické informace spojené s přepočtem a jeho zaokrouhlováním, které bude pevně stanoveno. V tomto období se adresáti opět setkají
56
s vysvětlením principu duálního označování cen a duální cirkulace. Všem cílovým skupinám bude sděleno, že dnem zavedení eura oficiálně končí platnost české koruny, tzn. že koruna přestane být českou národní měnou. V období duální cirkulace totiž bude možno platit ještě eurem i korunou, ale zákonným platidlem bude pouze euro. Adresátům budou tlumočeny změny týkající se právních předpisů. Bude snaha o snížení obav spotřebitelů ze zdražování cen v důsledku zavedení eura a budou představeny prvky ochrany spotřebitele. IV) Období po zavedení eura jako měny v České republice V posledním období budou komunikovány především praktické informace pro výměnu dosavadní koruny za nové euro. Budou vyhlášeny kontaktní místa (veřejný i soukromý sektor), na která se budou moci jednotlivé subjekty obrátit a požádat o pomoc nebo vyžadovat informace o zavedení eura.
4.2.6 Informační a statistické systémy Veškeré orgány státní správy a územní samosprávy dnes pracují s určitými informačními a statistickými systémy, které jsou přizpůsobeny české koruně. Jednotlivé informační systémy se sice mohou lišit, ale přesto jsou velice úzce navzájem provázány. Se zavedením eura se budou muset všechny tyto systémy přizpůsobit euru. Před přijetím eura bude hlavním úkolem podrobně zmapovat veškeré informační systémy a navrhnout jejich nejjednodušší přeměnu. S různými informačními systémy v dnešní době ve velké míře pracují také podnikatelské subjekty. Jedná se především o účetní a fakturační systémy, bankovní a platební systémy, manažerské a personální systémy atd. Jde o takové informační systémy, které pracují s finančními údaji. Je nutné, aby se tyto veškeré systémy včas přizpůsobily změnám spojeným s přijetím eura a se zavedením nových legislativních nařízení. Zvláště musí jednotlivé podniky dbát na to, aby jejich nově přizpůsobené systémy byly správně propojeny s ostatními systémy vnitřního i vnějšího okolí podniku.
4.3 Konvergenční program České republiky Jedná se o dokument předkládaný každoročně vládou. Je vydáván z důvodu dohledu EU na plnění konvergenčních kritérií kandidátskými zeměmi. Jelikož se jedná dokument vydávaný vládou ČR, nalezneme zde především hodnocení plnění fiskálních konvergenčních kritérií. V rámci ČR je dostupná poslední verze Konvergenčního programu z roku 2010. Obsahuje 57
osm hlavních kapitol vypovídajících o stavu hospodářské politiky, zejména pak o stavu její fiskální části. Konvergenční program vypovídá zejména o vývoji české ekonomiky do data jeho vydání a dále se zaměřuje na sdělení předpokládaného vývoje a stanovování cílů pro nadcházející období. V posledním aktualizovaném Konvergenčním programu se nově setkáváme i s kapitolou vypovídající o plnění procedury při nadměrném deficitu. Tato procedura byla s Českou republikou zahájena 2. prosince 2009. Důvodem jejího zahájení bylo zjištění trvalého nadměrného deficitu veřejného rozpočtu vůči HDP. Rada EU proto vydala pro Českou republiku doporučení snížit tento deficit důvěryhodným a udržitelným způsobem pod referenční hranici 3 % do roku 2013.59 Rada EU v doporučení pro ČR uvádí tři hlavní úkoly, které by měly být splněny právě do roku 2013 (Česká republika předpokládá snížení deficitu na požadovanou míru do konce roku 2012). Prvním úkolem je v roce 2010 provést opatření potřebná ke snížení vzniklého deficitu. Druhým úkolem je v letech 2010 – 2013 zajistit zlepšení strukturálního salda v průměrné roční výši 1 % HDP.60 Třetím a zároveň posledním úkolem je specifikace opatření, která budou využívána pro snižování nadměrného deficitu. Opatření vydaná pro snižování deficitu roce 2010 jsou orientována zejména na příjmovou stranu státního rozpočtu. Předpokládá se, že opatření vydávaná pro další období budou orientována spíše na výdajovou stránku státního rozpočtu.
4.4 Přínosy a náklady společné měny Samotné zavedení eura bude pro Českou republiku znamenat velkou změnu, která sebou přinese mnoho pozitivních a negativních dopadů, které budeme moci zaznamenat napříč celou společností. Veškeré dopady lze rozdělit do několika různých skupin, jak je naznačeno v následující tabulce. Tabulka 5: Kategorizace dopadů zavedení eura61 Přímé dopady
Jsou bezprostředně vyvolány zavedením eura. Projevují se buď v období samotného zavedení nebo těsně před stanoveným termínem zavedeni.
Nepřímě dopady
Projevují se působením přímých dopadů
59
Konvergenční program České republiky, leden 2010, str. 5 Konvergenční program České republiky, leden 2010, str. 43 61 Lubor Lacina, Petr Rozmahel a kol., Euro: ano/ ne?, Praha, Alfa nakladatelství, 2010, str. 39 60
58
Jednorázové dopady Projeví se jen jednou při zavedení eura. Takový jev se již nikdy neopakuje. Trvalé dopady
Jedná se dlouhodobě trvající dopady, u nichž se v čase mění pouze jejich význam podle stavu ekonomiky v daném čase.
Okamžité dopady
Objevují se buď v době příprav nebo do jednoho roku od data zavedení společné měny.
Veškeré dopady lze dále členit podle toho, jaký mají na ekonomiku vliv, hovoříme tak o přínosech nebo nákladech. Dle zkušeností lze dopředu odhadovat zejména přímé přínosy a přímé náklady. Prvním významným přímým přínosem je omezení kurzového rizika. Tomuto riziku jsou vystaveny veškeré subjekty České republiky, které obchodují se subjekty eurozóny nebo cestují do zemí eurozóny. ČNB používá vůči cizím měnám (včetně eura) tzv. řízený floating (systém volně plovoucího kurzu s mírným doladěním), což znamená, že kurz vůči euru se může měnit každý den. Pro obchodníky to může znamenat rozdílný kurz v den uzavření smlouvy a v den vypořádání obchodu. Proti tomu se v dnešní době mohou obchodníci zajistit nástroji finančních trhů (opce, swapy atd.). Pořízení těchto nástrojů ovšem zvyšuje jejich náklady. Je zřejmé, že se zavedením společné měny by takové riziko zcela ztratilo na významu a zároveň by se snížily i transakční náklady obchodníků. Kurzovému riziku je vystaven i každý občan, který cestuje do zemí eurozóny. Při těchto cestách občané nakupují euro za určitý kurz. Během jejich pobytu v zahraničí se kurz může změnit, což znamená pro občana buď ztrátu nebo výnos. Navíc ani občané nejsou ušetřeni transakčních nákladů v podobě směnárenských poplatků. Kurzové riziko tedy ovlivňuje všechny subjekty, které jsou ve finančním styku se zeměmi eurozóny. A právě zavedením společné měny by toto riziko odpadlo. Druhým přímým přínosem je snížení již zmíněných transakčních nákladů. Transakční náklady jsou takové náklady, které musí subjekty vynaložit na pořízení cizí měny, na zajištění proti kurzovému riziku atd. Podle guvernéra ČNB Miroslava Singera mohou úspory transakčních nákladů činit až 0,5 % HDP.62
62
Lubor Lacina, Petr Rozmahel a kol., Euro: ano/ ne?, Praha, Alfa nakladatelství, 2010, str. 43
59
Třetím přímým přínosem jsou nižší náklady na obstarání kapitálu. Těmito náklady jsou především úrokové sazby. Ty jsou určovány v rámci měnové politiky. Po vstupu do eurozóny převezme Česká republika měnovou politiku eurozóny. Jelikož v eurozóně jsou úrokové sazby zpravidla nižší, lze předpokládat, že nízké úrokové sazby budou aplikovány i v české ekonomice. Čtvrtým přímým přínosem je vyšší transparentnost cen. Ceny zboží a služeb jsou v eurozóně snadno srovnatelné a to právě díky společné měně. Subjekty si tak mohou vybrat cenově nejvýhodnější zboží, které může být nabízeno i obchodníkem z jiné členské země. Další velmi významnou skupinou dopadů jsou přímé náklady. Jedná se o negativní dopady zavedení společné měny. Prvním přímým nákladem je ztráta autonomní měnové politiky a ztráta kurzové politiky. ČNB využívá tyto politiky za účelem stabilizace makroekonomického prostředí v České republice. Se zavedením eura a vstupem do eurozóny bude Česká republika povinna přijmout a provádět společnou měnovou politiku určovanou Evropskou centrální bankou. Kurzová politika zcela zanikne spolu se zánikem české koruny. Druhým přímým nákladem je bezprostřední růst cenové hladiny. Občané ČR se domnívají, že se zavedením eura přijde i zdražování zboží a služeb. Pokud budou dodržena určitá pravidla pro přepočítávání cen, nemělo by k žádnému zdražování dojít. Samotné zdražování bude pravděpodobně jenom výsledkem marketingových záměrů, při kterých se využívá aplikace psychologické ceny (např. 199,99 Kč, 49,50 Kč apod.).
4.5 Dopady zavedení eura na českou ekonomiku Zavedení eura bude mít dopad i na jednotlivé ekonomické ukazatele v České republice. Jedná se zejména o inflaci a ekonomický růst, který je definován hlavně ukazatelem HDP.
4.5.1 Dopady na českou inflaci Česká společnost vnímá zavedení eura jako příčinu vyšší inflace. V takovém případě se nejedná o skutečnou inflaci, ale o tzv. vnímanou inflaci, která následně vede ke skutečné inflaci. Pokud má spotřebitel pocit, že poroste cenová hladina, byť pouze u určitého zboží, může to v něm navodit pocit celkového růstu cenové hladiny. Takové vnímání růstu cenové hladiny bude mít za následek požadavky na navýšení mezd, zvyšování nájmů atd. Konečným
60
výsledkem bude skutečná inflace. V současné době existují dva scénáře vývoje míry inflace v ČR po zavedení eura. Jedná se o realistický a pesimistický scénář.
4.5.1.1 Realistický scénář Realistický scénář vychází z předpokladu, že euro bude přijato nejdříve v roce 2015.63 Tento scénář připisuje vyšší inflaci po zavedení eura snaze dohnat ekonomickou úroveň České republiky na úroveň eurozóny. Po zavedení eura se bude česká ekonomika snažit přiblížit se cenové hladině, kterou zaznamenáme ve většině zemí eurozóny. Toho se bude snažit dosáhnout právě přes inflační kanály, což způsobí, že Česká republika bude vykazovat vyšší inflaci než bude průměrná inflace v eurozóně.64 V současné době je cenová hladina vyrovnávána zejména pomocí posilování nominálního měnového kurzu. Po zavedení eura zanikne kurzová politika ČR vůči eurozóně a nebude již tedy možné využívat kurzové kanály pro účely vyrovnávání cenových hladin. Pokud v konečném důsledku bude vyšší inflace pouze výsledkem snahy dohnat cenovou hladinu eurozóny, pak nebude tato inflace pro českou ekonomiku škodlivá. Příčiny vyšší inflace v zemích, které nově přijmou euro (mezi ně bude v budoucnu patřit i Česká republika), vysvětluje Balassa – Samuelsonův model. Základním předpokladem pro tento model je rozdělení všech statků, a to na obchodovatelné a neobchodovatelné.65 Obchodovatelné statky tvoří veškeré zboží a služby, se kterými lze obchodovat na mezinárodních trzích. Jejich směna tedy může probíhat i přes hranice. Oproti tomu neobchodovatelné statky jsou tvořeny především službami, které nelze využívat pro mezinárodní obchod. Jedná se např. o kadeřnické služby, ubytovací služby, poštovní služby apod. V sektoru obchodovatelných statků roste produktivita práce rychleji než v sektoru neobchodovatelných statků. Rychlejšímu růstu produktivity práce pak odpovídá i rychlejší růst
mezd.
Potřeba
růstu
mezd
se
ale
z obchodovatelného
sektoru
šíří
i
do
neobchodovatelného sektoru, kde růst mezd není podložen dostatečně vysokou produktivitou práce. Tomuto jevu se pak přizpůsobuje i celková cenová hladina, která roste. S ohledem na předchozí roky a s ohledem na zkušenosti zemí, které již euro přijaly jako svou měnu, lze předpokládat, že míra inflace v ČR bude po zavedení eura v rozmezí 5 – 6 % při 63 64
65
Lubor Lacina, Petr Rozmahel a kol., Euro: ano/ ne?, Praha, Alfa nakladatelství, 2010, str. 77 Lubor Lacina, Petr Rozmahel a kol., Euro: ano/ ne?, Praha, Alfa nakladatelství, 2010, str. 77 Lubor Lacina, Petr Rozmahel a kol., Euro: ano/ ne?, Praha, Alfa nakladatelství, 2010, str. 78
61
podmínce ceteris paribus.66 Důležitou roli zde ovšem bude hrát již zmiňované inflační očekávání obyvatel. Ze zkušeností zemí, které již zavedly euro a jejichž ekonomická úroveň byla srovnatelná s Českou republikou, se tento realistický scénář vývoje inflace jeví prozatím jako nejpravděpodobnější možností.
4.5.1.2 Pesimistický scénář Jako druhý přichází v úvahu pesimistický scénář. Tento scénář vychází ze zmíněného inflačního očekávání obyvatel, které může mít negativní následky. Pokud se jedná o vznik obav z růstu inflace, měla by zasáhnout vláda spolu s centrální bankou (v případě, že jsou takové obavy zbytečné) a snažit se spotřebitelům jejich obavy vyvrátit. Pokud se jim to nepodaří, výsledkem bude vyšší inflace, která neodpovídá procesu přibližování ekonomické úrovně a růstu produktivity práce v dohánějící české ekonomice.67 Tento jev by mohl vést ke zdražování produktů a tím pádem i k horší konkurenceschopnosti českých podniků. Z čehož dále vyplývá, že klesne poptávka po české produkci, zpomalí se výroba a postupně dojde ke zpomalení ekonomického růstu. V takovém případě by musela zasáhnout vláda a učinit restriktivní opatření např. v oblasti důchodové politiky. Tzn. že spotřebitelé by mohli přijít o část svého disponibilního důchodu, což by opět vedlo ke snižování poptávky a následně i produkce. Pesimistický scénář tedy počítá spíše s hospodářskou krizí, kdy by působením vyšší inflace došlo ke zpomalení ekonomického růstu ČR. Předpokládá se, že pokud by se tento scénář naplnil, mohla by inflace po zavedení eura převýšit hodnotu 4,5 či 6 %.68 Dva výše popsané scénáře vývoje míry inflace po zavedení eura v ČR jsou poměrné reálné a
66
Lubor Lacina, Petr Rozmahel a kol., Euro: ano/ ne?, Praha, Alfa nakladatelství, 2010, str. 79 Lubor Lacina, Petr Rozmahel a kol., Euro: ano/ ne?, Praha, Alfa nakladatelství, 2010, str. 81 68 Lubor Lacina, Petr Rozmahel a kol., Euro: ano/ ne?, Praha, Alfa nakladatelství, 2010, str. 81 67
62
pravděpodobné. Existují však i scénáře, které jsou méně pravděpodobné a jsou spíše teoretické. Jedná se o extrémní scénáře. Jedná se celkem o tři návrhy scénářů. První scénář předpokládá, že míra inflace bude po zavedení eura v ČR srovnatelná s mírou inflace ve zbytku eurozóny. Tento jev je velmi nepravděpodobný, protože česká ekonomika se bude snažit přiblížit výši cenové hladiny ostatních zemí eurozóny. Dalším scénářem je vznik pádivé, tedy dvouciferné inflace.69 Tento jev je také velice málo pravděpodobný, protože v rámci plnění konvergenčních kritérií se musí Česká republika snažit přiblížit ekonomické vyspělosti eurozóny. Jak již bylo zmíněno, bez splnění konvergenčních kritérií nemůže Česká republika přijmout euro a připojit se k měnové unii. Posledním scénářem je varianta skokového růstu cen bezprostředně po zavedení eura.70 K tomuto jevu ještě v žádné zemi nedošlo a počítá se s tím, že ani žádná vláda by k tomuto kroku nedala souhlas. Vlády zemí, které zavedly euro se v minulosti spíše snažily zmírnit růst cen bezprostředně po zavedení eura.
4.5.2 Dopady na ekonomický růst v ČR Ekonomický růst je nejčastěji určován růstem hrubého domácího produktu (HDP). Pomocí tohoto ukazovatele lze měřit např. růst životního standardu obyvatel. Při prvních úvahách o měnové unii se předpokládalo, že zavedení společné měny bude mít kladný vliv na růst HDP v jednotlivých zemích eurozóny. Podle nedávných událostí v eurozóně je ovšem diskutabilní, zda je euro jako společná měna skutečným přínosem pro jednotlivé země eurozóny (např. ekonomické problémy Portugalska, Řecka). Určení budoucího vývoje HDP není snadné a jednoznačné. HDP je ovlivňováno mnoha faktory a ukazateli, které určují jeho vývoj. Jedná se zejména o investiční cyklus, míru nezaměstnanosti, vývoj cen produktů, rovnováha nabídky a poptávky, aktivní hospodářská politika a bilance zahraničního obchodu. Je tedy nutné nejprve analyzovat jednotlivé ukazatele a z výsledků se pokusit odhadnout jejich vliv na budoucí vývoj HDP. Z minulosti je patrné, že zavedení eura nemá významný vliv na růst HDP v krátkém období. I když HDP České republiky může bezprostředně po zavedení eura začít stoupat, ale příčinou nemusí být pouze zavedení společné měny. Můžeme však očekávat mírný nárůst HDP. V žádném případě by nemělo jít o pokles ekonomického růstu.
69 70
Lubor Lacina, Petr Rozmahel a kol., Euro: ano/ ne?, Praha, Alfa nakladatelství, 2010, str. 83 Lubor Lacina, Petr Rozmahel a kol., Euro: ano/ ne?, Praha, Alfa nakladatelství, 2010, str. 83
63
4.6 Vyhodnocení plnění konvergenčních kritérií O tom, jak Česká republika plní závazná konvergenční kritéria vypovídá dokument Vyhodnocení plnění maastrichtských konvergenčních kritérií a stupně ekonomické sladěnosti ČR s eurozónou. Jedná se o společný dokument Ministerstva financí ČR a České národní banky. Tento dokument je každoročně aktualizován. Jeho poslední dostupná verze byla schválena vládou České republiky na jejím zasedání dne 22. prosince 2010. Kritérium cenové stability (nízké míry inflace) Česká republika do konce roku 2010 úspěšně plnila. Předpokládá se, že i v následujících letech 2011 a 2012 bude toto kritérium splněno, a to i přesto, že pro rok 2011 očekáváme mírný růst míry inflace. ČNB od roku 2010 stanovila nový inflační cíl, který stanovuje výši míry inflace na 2 % a připouští jeho změnu maximálně v koridoru jednoho procentního bodu. Podle výsledků Českého statistického úřadu činila průměrná meziroční míra inflace v roce 2010 1,5 %. Což dokazuje splnění kritéria cenové stability v roce 2010. Dle dalších dostupných informací lze konstatovat skutečný mírný nárůst inflace v prvním čtvrtletí roku 2011, a to na hodnotu 1,66 %. Jak již bylo výše nastíněno, Česká republika v současné době neplní kritéria udržitelnosti veřejných financí, do nichž patří kritérium deficitu veřejných rozpočtu vůči HDP a kritérium státního dluhu vůči HDP. Z těchto dvou kritérií není plněno pouze první zmíněné kritérium. Druhé kritérium týkající se podílu veřejného dluhu na HDP je Českou republikou dlouhodobě plněno, ačkoliv státní dluh ČR neustále roste. V roce 2010 činil ukazatel státního dluhu/ HDP 36,6 %. Předpokládá se, že tento ukazatel nadále poroste v příštích letech, ale ani tak by neměl překročit povolenou hranici. Oproti tomu ukazatel deficitu veřejného rozpočtu/ HDP dlouhodobě nesplňuje podmínky konvergence. Právě z tohoto důvodu byla s ČR zahájena výše zmiňovaná Procedura při nadměrném deficitu. Hodnocení plnění kritéria stability měnového kurzu je možno provádět až po vstupu ČR do systému ERM II. Vstup do tohoto systému by ČR měla učinit minimálně dva roky před plánovaným vstupem do eurozóny. Po vstupu do systému ERM II bude stanovena centrální parita koruny vůči euru. Dle této parity bude nadále vyhodnocována stabilita měnového kurzu koruny vůči euru. Od zavedení eura postupně klesá kurz koruny vůči euru, tzn. že euro je pro české občany stále levnější. V průběhu jednotlivých let sice docházelo často k značným
64
výkyvům měnového kurzu, ale následující tabulka dokazuje, že cena eura neustále klesá. Tabulka č. 6 Vývoj kurzu EUR/ CZK Rok
Nejvyšší kurz
Nejnižší kurz
Nejvyšší měsíční
Nejnižší měsíční
průměr
průměr
2002
32,40
29,--
32,078
29,749
2003
32,90
31,20
32,354
31,410
2004
33,30
30,40
32,984
30,647
2005
30,55
28,85
30,310
28,261
2006
29,05
27,40
28,721
27,777
2007
28,75
26,--
28,545
26,300
2008
26,90
23,--
26,106
23,529
2009
29,50
25,10
28,459
25,349
2010
26,40
24,40
26,136
24,526
Zdroj: Česká národní banka Česká republika dále splňuje také kritérium dlouhodobých úrokových sazeb. Plnění tohoto kritéria se předpokládá i do budoucna. Hodnota českých dlouhodobých úrokový sazeb se dlouhodobě nachází dokonce výrazně pod stanovenou hranicí. Z Konvergenční zprávy ECB, která byla vydána v květnu 2010 plyne skutečnost, že Česká republika ještě nedosáhla plné právní konvergence. Právní předpisy ČR jsou tedy v rozporu s nařízeními Evropské unie. Jedná se především o právní předpisy týkající se nezávislosti národní banky. V českých právních předpisech také doposud není uveden postup vstupu do Eurosystému. Z výše popsaných skutečností je patrné, že Česká republika je na dobré cestě k přijetí eura. Konečné datum zavedení společné měny ovšem není ještě stanoveno a ani se nediskutuje o nejbližším možném termínu. Česká vláda spíše vyčkává, jaký dopad budou mít na ekonomiku plánované reformy státního rozpočtu. Nebližší a nejzásadnější je důchodová reforma, která by měla začít již v roce 2011 a bude pokračovat i v dalších letech. Dopady této reformy budou mít dlouhodobější povahu.
65
Výsledky Prvním cílem této práce bylo seznámení se základními pojmy, které úzce souvisí s měnovou integrací a s prováděním dnešní měnové politiky v rámci eurozóny. Jedná se především o různá seskupení a instituce Evropské unie. Jejich vysvětlení a popis je nutný k pochopení fungování celé měnové politiky. Druhým cílem této práce byla především snaha popsat historický vývoj měnové integrace v Evropě. V různých literaturách je počátek měnové integrace rozlišný. Já jsem se ve své práci ztotožnila s názorem, že počátkem měnové integrace je rok 1962, kdy byl vytvořen Marjolinův plán. Ač nebyl nikdy uskutečněn, lze jej považovat za jakýsi základní kámen měnové integrace. Třetím cílem bylo přiblížení problematiky měnové politiky v rámci eurozóny. Jelikož jsme členy Evropské unie, jejíž součástí je právě eurozóna, už v dnešní době jsme do jisté míry ovlivňováni společnou měnovou politikou. Je možné, že za pár let budeme se vstupem do eurozóny muset přijmout i společnou měnovou politiku, proto bychom s ní měli být seznámeni ještě před samotným vstupem do eurozóny. Čtvrtým a posledním cílem byla snaha zodpovědět otázky týkající se vstupu České republiky do eurozóny. Tento čin je spojen se zavedením eura. V poslední kapitole, která se této problematice věnuje je popsáno mnoho úkolů spojených se zavedením eura v ČR jako např. samotný postup zavedení eura, předpokládané dopady zavedení eura a plnění maastrichtských konvergenčních kritérií Českou republikou.
66
Závěr Vývoj měnové integrace v Evropě byl dlouholetým úkolem. Výsledkem je zavedení společné měny a provádění společné měnové politiky v členských zemích eurozóny. Pevně věřím, že postupně budou do eurozóny vstupovat i další členské země EU. V dnešní době mnoho členských zemí hovoří o návratu k původní měně, protože ekonomické problémy přisuzují většinou právě euru. Otázkou ale zůstává, zda je euro skutečným zdrojem ekonomických problémů mnoha evropských zemí. Měnovou politiku v rámci eurozóny provádí Eurosystém. Všeobecným cílem měnové politiky je udržování přijatelné cenové hladiny. Splněním tohoto cíle by měl být naplněn i druhý a neméně významný cíl zajištění všeobecného blahobytu pro všechny občany EU. Domnívám se, že nastavení měnové politiky EU je uspokojující. Na druhou stranu však nelze říci, že Evropská unie by byla společenstvím bez potíží. V celém světě přitom nenajdeme jedinou zemi či měnovou oblast, která by fungovala na 100 %. Měnová unie v Evropě plně funguje od data zavedení hotovostního eura, tzn. devět let. Přitom je neustále vystavována různým změnám, a to především v podobě nově přistupujících zemí. Možná právě proto můžeme stále pozorovat jisté nedostatky, k jejichž odstranění je zapotřebí hlavně mnoho času.
67
Seznam použité literatury Tištěné monografie 1) BALDWIN, Richard; WYPLOSZ, Charles. Ekonomie evropské integrace. 2. vydání. Praha: Grada, 2009. ISBN 978-80-247-1807-1 2) DĚDEK, Oldřich. Historie evropské integrace. Od národních měn k euru. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2008. ISBN 978-80-7400-076-8 3) LACINA, Lubor a kol. Měnová integrace. Náklady a přínosy členství v měnové unii. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007. ISBN 978-80-7179-560-5 4) LACINA, Lubor; ROZMAHEL, Petr a kol. Euro: ano/ ne? 1. vydání. Praha: Alfa nakladatelství, 2010. ISBN 978-80-87197-26-4 5) SCHELLER, Hanspeter K. Evropská centrální banka. Historie, role a funkce. 2. vydání. Frankfurt nad Mohanem: Evropská centrální banka, 2006. ISBN 978-92-8990212-0 (elektronická verze) 6) Jak se euro stalo naší měnou. Stručná historie eurobankovek a mincí. Frankfurt nad Mohanem: Evropská centrální banka, 2007. ISBN 978-92-899-0320-2 (elektronická verze) 7) Provádění měnové politiky v eurozóně (listopad 2008). Obecná dokumentace k nástrojům a postupům měnové politiky Eurosystému. Frankfurt nad Mohanem: Evropská centrální banka, 2008. ISSN 1830-2785 (elektronická verze) 8) Evropská centrální banka, Eurosystém, Evropský systém centrálních bank. Frankfurt nad Mohanem: Evropská centrální banka, 2009. ISBN 978-92-899-0385-1 (elektronická verze)
Elektronické monografie 1)
Konvergenční
zpráva,
květen
68
2010.
Dostupný
z WWW:
http://www.zavedenieura.cz/cps/rde/xbcr/euro/ECB_CON_REP_2010_cs_pdf.pdf 2)
Vyhodnocení plnění maastrichtských konvergenčních kritérií a stupně ekonomické
sladěnosti ČR s eurozónou, společný dokument Ministerstva financí ČR a České národní banky. Schválený vládou České republiky na jejím zasedání dne 22. prosince 2010. Dostupný z WWW: http://www.zavedenieura.cz/cps/rde/xbcr/euro/Vyhodnoceni_Maastricht_2010_pdf.pdf
69
Seznam použitých zkratek ECB – Evropská centrální banka ECOFIN – Rada Evropské unie ve složení ministrů hospodářství a financí ECU – Evropská měnová jednotka EHS – Evropské hospodářské společenství EMCF – Evropský fond pro měnovou spolupráci EMI – Evropský měnový institut EMS – Evropský měnový systém EONIA – Evropský jednodenní průměrný ukazatel ERM – Mechanismus směnných kurzů ES – Evropské společenství ESCB – Evropský systém centrálních bank ESUO – Evropské společenství uhlí a oceli EU – Evropská unie EURATOM – Evropské společenství pro atomovou spolupráci HDP – Hrubý domácí produkt HMU – Hospodářská a měnová unie IBRD – Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj IMF – Mezinárodní měnový fond OCA – Optimální měnová oblast OECD – Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj
70
