ČÁST II. Historie vzniku pyrotechnické asanace Ralska

NEJVĚTŠÍ CELOPLOŠNÁ PYROTECHNICKÁ ASANACE V DĚJINÁCH ČESKOSLOVENSKA A ČESKÉ REPUBLIKY A JINÉ VZPOMÍNKY

ČÁST II. Historie vzniku pyrotechnické asanace Ralska

mjr.Václav Bilický v.v.

2013

1

HRADČANY První zmínka o vsi Kummer (v překladu „hoře“) je v pozemkové knize panství Doksy z roku 1711, ale její původ sahá pravděpodobně do dob mnohem starších. V 18 století se v okolí těžila železná ruda zejména v lesích mezi Borným a Bukovou. Přítel, který ve svém muzeu v Zákupech vytvořil velmi pěknou expozici k letišti Ing. Zdeněk Rydygr, Klub vojenské historie Česká Lípa velmi dobře vystihl vnik letiště. Ve třicátých letech byla plocha u Kummru vytipována vojenskou komisí jako „zastřené letiště“, tzn. s možností přistávání letadel při cvičeních či mobilizaci. 24. září 1938, kdy byla vyhlášena mobilizace, německá mužská část obyvatelstva utekla do lesů, aby nemusela narukovat. 10. října ve 14 hodin se ve vsi objevila první jednotka wehrmachtu, velitel pronesl řeč, pálily se obrazy presidenta a české knihy. 15. března 1939 přes Kummer projely znovu jednotky wehrmachtu kvůli obsazení zbytku republiky. Co se o ní říká v Ottově slovníku? Tam se píše: Kummer je ves v Čechách v hejtmanství Česká Lípa. Faru a poštu má v Mimoni. V roce 1890 tam bylo 76 domů a žilo tam 428 obyvatel německé národnosti. Byla tam 2 třídní škola, poplužní dvůr s myslivnou, továrna na sukno a mlýn s pilou. (Ottův slovník naučný, díl XV., vyd. Argo/Paseka, 1999, fotoreprint původního vydání z roku 1900).

2

V roce 1941 byl dosazen jako policejní inspektor František Florián, muži podléhající říšské branné moci, narukovali na frontu. První setkání s válečnou realitou zažili obyvatelé 2. března 1945, kdy němečtí stíhači rozstříleli nad Kummrem americký bombardér B-17 výr. čáslo 4337871 od 551. squadrony 685. Bomber Group, který měl za cíl Drážďany. Stroj po zásahu explodoval ve vzduchu a jeho trosky se zřítili poblíž silnice Mimoň – Dolní Krupá. Za řízením seděl 1/Lt. Robert A. Krahn. Všech devět členů posádky se zachránilo na padácích (jeden přistál dokonce v Máchově jezeře) a byli zajati.

Hákové kříže nad Ralskem 6. března 1945 přijela na vozech tažených koňmi německá stavení jednotka se zajatci budovat letiště. Protože se počítalo s provozem velkého množství letadel, bylo nutno upravit plochu i u vesnice Hvězdov. Nasazení velkého počtu lidí a rozsah prací vedl štáb 1. ukrajinského frontu k vysazení čtyřčlenné zpravodajské skupiny hloubkového průzkumu v noci z 15. na 16. března. Vedl ji Slovák Andrej Zvára, dalšími členy byli Rus, Němec a Polák. Rus se zabil při seskoku. Skupina měla v kraji osídleném německým obyvatelstvem mizivé šance a místní Volksturm na ně uspořádal hon. Po několika přestřelkách je Němci obklíčili u hájovny Skelná Huť, kde jim poskytl potraviny a úkryt nadlesní Karel Krejča. Při přestřelce, kdy padl volksturmann Sprenger, Němci utekli a výsadkáře převedl Krejča do polesí Strážov. 1. dubna o Velikonocích se na nově vybudovaná letiště přesunulo pět leteckých jednotek: bitevní II/SG2 pod velením majora Karla Kennela (ve výzbroji bitevní Focewulfy FW-190A a F), protitanková 10. (PZ) SG2 pod velením lajtnanta Antona Korola ( FW 190F a JU-87G ), štábní letka Stab/SG2 pod velením Obersta Hanse-Ulricha Rudela viz. foto (FW-190F a Ju-87G). Stíhací ochranu poskytovala II/JG6 „Horst Wessel“ Hptm. Weyla s dlouhonosými FW-190D. Na hvězdovském letišti přistála bitevní I/SG77 Hptm. Hanse-Joachima Branda (FW-190A a F ). Všechny tyto jednotky létaly na podporu německých jednotek přibližující se fronty v Sasku. 9. dubna provedli Američané nálet na kummerské letiště. Zničili 10 německých letadel, zahynuli tři němečtí vojáci a jeden civilista, bylo poškozeno několik domů a rozbita všechna okna. Rudel ve svých pamětech popisuje tuto poslední štaci v jeho letecké válečné kariéře, která jej vynesla na hvězdné nebe bezpochyby nejslavnějších pilotů 2. světové války. I když, je jeho kniha plná propagandy fašizmu, je jeho závěrečná účast v bojích poslední světové války zajímavá. Rudel se po zranění pravé nohy střepinou protiletadlového granátu v prostoru Frankfurtu nad Odrou dne 9. února 1945 do konce března 1945 1éčil v Berlíně. H. U. Rudel ve své knize "Stuka Pilot" popisuje poslední dny války na Kummerském letišti."After first obeying the order to report to the Führer before I leave I say goodbye to the bunker. He reiterates his pleasure that 3

everything has gone relatively smoothly. He makes no allusion to my flying, for presumably the idea of my doing so does not enter his head. I am sitting in my aircraft again for the first time in six weeks, my course is set for my comrades. It is Easter Eve and I am happy. Shortly before I take off Fridolin rings up and tells me to fly straight to the Sudetenland; he is just on the point of moving the unit to Kummeram-See near Niemes". Překlad jsem pořídil z anglického překladu a tak nezaručuji úplně přesný text knihy psané původně v němčině, přesto vás chci seznámit tímto volným překladem: "Musím dodržet rozkaz, a můj odlet hlásím Vůdci, a loučím se s ním v jeho bunkru. Stále a znovu mi opakuje, že je velmi potěšený neproblematickým průběhem mého léčení. Nemluví o mém létání, protože myšlenky o mých příštích bojových letech mu jednoduše nepřijdou. Sedím ve svém letadle opět poprvé za šest týdnů, můj kurz je nastaven za mými kamarády. Je Velikonoční neděle a jsem šťastný. Krátce předtím, než jsem nasedl zazvoní Fridolin a řekne mi "leť rovnou do Sudet, do Kummer am See nedaleko Niemes (Mimoně). V letadle se cítím velmi divně, ale brzy jsem hned zpátky ve svém živlu. Řízení je komplikováno tím, že mohu použít jen jednu nohu na směrovku. Nemohu vyvíjet žádný tlak na pravé straně, protože jsem ještě nedostal protézu, a musel jsem použít svou levou nohu a zvednout levý pedál, přichází požadovaný výsledek. Můj pahýl je zabalený do sádrové pochvy a ohnut pod přístrojovou deskou aby na nic neklepal. Let trval asi tak hodinu a půl pak jsem přistál na mém novém letišti v Kummeru. Moje letka a piloti personál přistáli hodinu přede mnou. Naše letiště se nachází uprostřed nádherné scenérie mezi dvěma výběžky sudetských hor obklopen lesem s krásnými velkými jezery v blízkosti a v samotném Kummru je krásné lesní jezro. Až do vyřešení ubytovacích problémů jsme se na večer sešli v pokoji hostince. Sudety na nás všechny působily dojmem naprostého klidu a míru. Nepřítel je za horami, a tam se bránil polní maršál Schöerner, proto ten klid není bez důvodu. Kolem jedenácti hodin večer jsme slyšeli vysoké hlasy dětského sborového zpěvu: "Gott Grüße dich" (Bůh tě zdraví). Místní škola (vlevo nahoře) s jeho paní učitelkou nám připravila serenádu na uvítanou. Je to něco nového pro nás tvrdé vojáky, to se nás dotýká v místě, na které jsme v této fázi války zapomněli. Nasloucháme zamyšleně, každý z nás potopen ve svých vlastních myšlenkách, máme pocit, že tyto děti mají víru v našich silách, aby odvrátila hrozící nebezpečí se všemi jeho doprovodnými hrůzami. Na konci jejich písní děkuji dětem za jejich okouzlující přivítání a zvu je k návštěvě našeho letiště v dopoledních hodinách, aby mohly nahlédnout na naše " ptáčky ". Oni mají velký zájem. Příští den, a začnu předvádění řízení letadla tím, že z mého letadla střílím protitankovou munici na, trojnohý čtvercový cíl. Děti stojí kolem v půlkruhu a představují si útok na nepřátelský tank, to je dobrá zkouška pro mé řízení jednou nohou. Na druhé straně sudetských hor je stále mlha a tak nemůžeme jít nahoru na výpad a máme trochu času nazbyt, a tak jsem nasedl do FW 190 D 9 a předvedl nízkou a vysokou leteckou akrobacii. To můj geniální, Flight 4

Lt Katschner, můj strojní důstojník, již znovu nastavil nožní pedály, které jsou nezbytné pro tato rychlá letadla, takže je lze nyní ovládat ručně. Když jsem přilétl dolů k zemi, všichni muži silně gestikulovali a ukazovali vzhůru na nebe. Podívám se nahoru a přes mezery v roztrhaných mracích vidím kroužit americké stíhačky a bombardéry, Mustangy a Thunderbolty jak bleskově krouží nade mnou. Létají ve výšce 1800m.... a vypadá to, že něco hledají, asi naše letiště. Opravdu za chvíli začaly padat bomby hned vedle naší budovy, kam jsme se s dětmi ukryli. Nálet skončil bez zranění, jen střecha naší velitelské budovy z poloviny odletěla. Z volného překladu přejdu k převyprávění některých skutečností zejména z důvodů autorských práv. Mé vyprávění se bude týkat jen historie letiště. Ještě v průběhu dubna 1945 se Rudellova eskadra pokoušela o likvidaci sovětských tankových kolon v okolí Zhořelce a Budyšína většinou ráno se svými 4-5 protitankovými stroji doprovázenými 12-14 FW190 s pumami. V polovině dubna dostal Rudell depeši s nařízením, že se má ujmout velení nad veškerým proudovým letectvem, kterého se po dvojí návštěvě Vůdce v jeho berlínském bunkru vzdává a zůstává na letišti v Kummru. Hitler mu tehdy řekl " Vy létat už vůbec nemáte, máte pouze organizovat. Kdo bude pochybovat o vaší statečnosti, toho pověsím." Jedna verze leteckého útoku podle vzpomínek Haralda Preisse, se od vyprávění Rudela odehrál poněkud odlišně. Došlo k němu 14. dubna 1945, což by mohlo odpovídat tomu, že Rudel odletěl z Berlína až toho dne, a útočícími hloubkaři byli dva stíhači. S vysokou pravděpodobností se nejednalo o americké, ale sovětské stíhače. Zaútočili na pět cisternových vagonů, z nichž čtyři prostříleli. Harald Preis vzpomíná, jak se kolem prostřílených cisteren okamžitě objevili němečtí vojáci s nádobami všeho druhu, kteří se snažili zachránit každou kapku pohonných hmot. Pamětníci si na žádný další hloubkový útok v okolí až do 29. dubna 1945 nepamatují. Ze zajištěné nevybuchlé munice však opravdu vyplývá skutečnost, že bombardování provedlo letectvo USAAF mimo jiné tříštivými 20 lb pumami, jedna z nich se našla při asanaci letištní plochy. Některé nepodložené prameny hovoří, že 9. dubna provedli Američané nálet na kummerské letiště. Zničili 10 německých letadel, zahynuli tři němečtí vojáci a jeden civilista, bylo poškozeno několik domů a rozbita všechna okna. Datum 9. dubna se však v análech náletů 8 a 15 letecké armády na naše území nevyskytuje. První dubnový nálet na území severních Sudet byl až 17. dubna 1945 (Ústí nad Labem). Jedná-li se o překlep, můžeme předpokládat den 19. dubna 1945, ale ani ten den nenesla americká letadla tříštivé pumy AN-M-41. Pro orientaci v těchto dnech bombardovalo Ústí nad Labem celkem 203 letadel, které svrhlo 731 tun trhavých pum. 8. května je uzavřeno příměří, pěší kolona jde na západ ke spojencům, tři JU-87 a čtyři FW190 odlétají pod velením Rudela do Kitzingenu v Bavorsku, kde se vzdávají Američanům. Před přistáním je Rudell poučil o zničení letadel prudkým zatočením po přistání tak jak to dokázal on na snímku vpravo. Jen jedno letadlo dorolovalo. Bylo to to, které vezlo tři pasažéry, jedním byla žena, milenka pilota z Mimoně. 5

Pilot nechtěl, aby se při kolizi zranila. Rudell byl zajat a z Kitzingenu byl převezen k výslechu na 9. leteckou armádu v Erlangenu. 16. května přistává v Anglii nedaleko Londýna. Na snímcích je převážen dopravním letadlem a následně nákladním automobilem do zajateckého tábora.

Pěší kolona je ještě v Mimoni napadena náletem 50-60 bombardéry sovětského letectva. Je poškozeno 52 obytných domů, hotel Beseda, kino a most přes Ploučnici. Osazenstvo jde pod velením Fridolína k Američanům. U Kladna narazí na silnou jednotku a podle příměří musí složit a odevzdat zbraně. Jen málokomu se podaří přejít na západ. 9.5. vyvěšují obyvatelé Kummeru bílé vlajky.

Typ

Letadla, která přistála 8. května 1945 v Kitzingenu Označení W.Nr. letka osazenstvo Oberst Hans-Ulrich Rudel; Hptm. Ernst-August Niermann

Ju 87G-2

černá <- + - 494110 Stab/S.G.2

Ju 87D-5

T6 + VU

?

10.(Pz.)/S.G.2 Oblt. Hans Schwirblat

Ju 87D-5

T6 + TU

?

10.(Pz.)/S.G.2 Ofw. ?; Fw. ?; civilní pasažérka

FW 190A-8 černá << + - 171189 Stab II./S.G.2 major Karl Kennel FW 190A-6 bílá 2 + -

550503 4./S.G.2

?

FW 190F-8 bílá 9 + -

585584 4./S.G.2

?

FW 190F-8 bílá 12 + -

583234 4./S.G.2

?

FW 190A/F

Další letadlo, které se ohlásilo schwarze 5 + - W.Nr neznámé II./S.G.103

hptm. Kurt Lau

6

7

8

9

Po odletu pilotů do Kitzingenu zůstalo na letišti Kummer podle soupisky materiálu II. odboru MNO ze dne 15. května 1945 celkem 4 kusy dvoumístných pozorovacích letadel a dalších 30 kusů označených jen jako lehký bombardovací stroj. Šest letadel bylo zničeno úmyslně založeným požárem. Bylo nalezeno 18 leteckých motorů. Velké množství leteckých pum různých velikostí velký počet skříňových pum s 30 malými pumami SD-1. Na letišti Hvězdov stálo celkem 8 stíhaček, které po provedení opravy byla schopné letu a jeden bombardér se dvěma torpédy. Skladiště bylo plné munice 145 pum do hmotnosti 70 kg, 90 pum nad 70 kg a cca 100 kusů skříňových pum s 24 malými pumami SD2. Větší počet nábojů do palubních děl a mnoho dalšího leteckého a výzbrojního materiálu. 9. května 1945 vyvěšují obyvatelé Kummeru bílé vlajky a druhý den předává německý starosta Kart Beckert správu revolučnímu výboru pod vedením Františka Brtny a dalším členům Františku a Karlu Florianovým a Janu Večeřovi. Se sovětskými vojsky se kummerští seznámili poprvé 11. 5. 1945, kdy tudy projížděly na Prahu. Místní národní výbor v Kumru rozhodl dne 24.9.1947 o změně názvu obce z německého Kumr, Kummer, Kummer am See, na název Hradčany nad Jezerem a pověřil pana Antonína Provazníka, národního správce hotelu Letka v Kummru, aby osobně na Ministerstvu vnitra předložil návrh na změnu názvu na Hradčany nad Jezerem. Úředně bylo vyhověno dne 25. 8. 1948 a Kummer am See byl přejmenován na Hradčany.

10

11

3. října 1946 začíná vytyčování hranice vojenské oblasti za osobní přítomnosti gen. Svobody. Ve volbách téhož roku získaly strany následující hlasy: KSČ 74 hlasů, ČSSD 37, národní socialisté 22 a lidovci dva.

Tak bylo ukončeno první, neméně dramatické období letiště Kummer am See a vzhledem ke skutečnosti, že vznikal v roce 1947 vojenský prostor pod názvem „Vojenský tábor Bezděz“ později přejmenován na „Vojenský újezd Ralsko“ byla plocha u Kumru navržena jako letiště. Od března 1946 se totiž začíná s výstavbou výsadkové jednotky a v říjnu 1947 přicházejí její první členové do Zákup (budova bývalé lesnické školy). Na letišti v Kummru se počalo s výstavbou základny vzdušného výcviku. Únorové události roku 1948 vedly k zatčení a uvěznění většiny důstojníků v čele s gen. Palečkem pod vykonstruovanými záminkami, což se odrazilo i na kvalitě výcviku. V listopadu 1949 se na letiště Hradčany přemístila kluzáková letka por. Kočiše. Měla k dispozici dva větroně VT-52 Jeřáb, dva vlečné letouny K-65 Čáp a tři kluzáky Waco CG-4A „Haig“ (Hadrian, voj. zn. NK-4). Po smrti por. Kočiše (zabil se při letu s čet. Zátopkem) převzal velení npor. Ján Rapčiniak. 29. ledna 1951 byla v Hradčanech ustavena kluzáková a balonová letka. V únoru dorazily dva silně opotřebené balony ze SSSR (dostaly označení UBVS-640). Pro pokračovací výcvik parašutistů sloužily americké letouny C47 Dakota z dopravního pluku ve Kbelích. V říjnu 1951 bylo rozhodnuto přeložit výsadkové síly do Košic a Prešova, do týlu předpokládané fronty. V Hradčanech tou dobou působil 47. průzkumný letecký pluk s letouny C-3. Po měsíci byl zrušen a byly z něho vytvořeny dva bombardovací letecké pluky (24 a 25.), jako základ 46. bombardovací letecké divize. Letouny C-3 vybavené zařízením pro práškování a Mosqiuta daly základ pro znovuobnovení 47. pluku, přesunutý na letiště Mladá. 25. pluk byl 16. října 1954 přesunut do Přerova.

12

Obnova bombardovacího letectva byla zahájena v roce 1951. Postupně se vytvořila celá bombardovací divize, která měla v podřízení hned tři bombardovací pluky. Ještě červenci 1951 odesílá velitel letectva divizní generál Josef Hanuš generálnímu štábu - organizačně mobilizační správě dopis čj 0014309/vel.let.1951. Dopis dostal v GŠT OMS číslo 004766 a je příjemcem prezentován 27.7.1951. Na to je založen referátník čj. 004427-OMS-1951. Velitel letectva ve svém dopise napsal: „Žádám o povolení zřídit 46. leteckou bombardovací divizi a 24. letecký bombardovací pluk na letišti Hradčany“. Tuto žádost odůvodňuje velitel letectva tím, že „tyto útvary jsou plánovány v rámci výstavby letectva, kterou nařídil soudruh ministr národní obrany“. Velitel letectva dále zdůvodňuje svou žádost také tím, že „tohoto času, jak z hlediska dislokační možnosti, tak i z hlediska kádrového i materielního zabezpečení, lze přikročit k výstavbě těchto plánovaných útvarů“. Co se pak týče 24. leteckého bombardovacího pluku „bude tento materiálně zajišťován 7. letištním praporem, který bude se svolením MNO-GŠT/OS z Brna přemístěn do Hradčan.“ (Vojenský ústřední archiv Praha). 4. července 1951 je z Hradčan stěhováno civilní obyvatelstvo a obec přejímá vojenská správa. Dne 1.9.1951 se v Hradčanech vytvořily 46. letecká bombardovací divize a 24. letecký bombardovací pluk. O dva měsíce později divizní velitelství pod své velení převzalo 25. letecký bombardovací pluk v Hradčanech, který vznikl 1.11.1951. Sestavu divize k 1.9.1952 dotvořil 29. letecký bombardovací pluk v Hradčanech.

V roce 1951 se započalo s výstavbou betonové přistávací dráhy, dokončena byla roku 1954. Jako první výstavba kasárenských celků byly dva objekty u silnice (dnešní prodejna nábytku a stavební dvůr pana Špačka). Součastně došlo ke stavbám dvou štábních budov a pěti kasárenských objektů a kuchyně s jídelnou. Současně byla vystavěna hlavní opravárenská hala divizní opravny a hala 17. V lesích jsou vystavěny betonové, vysoce odolné sklady pohonných hmot.

13

26. stíhací letecký pluk vznikl 1.10.1956. Byl dislokován na letišti Hradčany a byl podřízen nově zřizované 6. stíhací letecké divize v Čáslavi. Kromě něj do složení divize dále náležely 20. a 22. stíhací letecký pluk, 19., 21. a 33. letištní prapor, 7. rota leteckých zabezpečovacích prostředků, 6. radiotechnická rota, 6. letecká spojovací rota a 6. letecká divizní opravna. Letecká technika byla k divizi dodávána postupně. K 1.4.1957 disponovala pouze 51 letouny MiG-15

14

29. bombardovací letecký pluk VÚ 8128

Poslední bojovou součástí 46. letecké divize s podle plánu výstavby letectva v r. 1952 se měl stát 29. letecký pluk. Vznikl 1.9.1952 na letišti Hradčany. Velitel pluku: mjr. Kopečný Jan (+1.4.1953), mjr. Matoušek Vladimír, mjr. Grolmus Vladimír do 8/1958. Velitelský roj: FH–01; a dále -02, dle potřeby až po -09, 1. letka: TH-10 a dále -11, ... dle potřeby, 2. letka: PK-30 a dále -31, ... dle potřeby, 3. letka: RL-50 a dále -51, ... dle potřeby. 15

Zabezpečovací útvary: 16. letištní prapor, 46. rota LZP, 29. bolp se přesunul od 11.12.1955 do Mladé.

46. bombardovací letecká divize VÚ 6806 1951-54

Výnosem MNO – GŠ OMS byla dnem 1.9.1951 zřízena na letišti v Hradčanech 46. letecká divize (ld) a její první "bojová" součást - 24. letecký pluk (lp). Tím byly položeny základy pro výstavbu nového bombardovacího svazku s plánovaným 25. lp a 29. lp. Poslední redislokace 47. lp se uskutečnila 14.9.1951, kdy byla shromážděna letecká technika (C-3) a personál na letišti Hradčany. Po doplnění letového personálu o nové absolventy z LU bylo možno s výstavbou bombardovacího svazku 46. ld a jeho první bojovou součástí se stal 24. letecký pluk, z počátku o 2 letkách C3B. Dislokace velitelství 46. ld bylo od podzimu 1952 v Zákupech. 46. ld byla v podřízenost MNO-VI. Velitelský roj byl na letišti v Hradčanech. V podřízenosti 46. ld měla: 46. leteckou spojovací rotu, 46. leteckou divizní opravnu, 46. rotu LZP Hradčany. 46. ld měla "shodná" čísla podřízených lp, jako 6. ld, ovšem bez jakékoliv "návaznosti tradic". 16

"Poválečné" letectvo nemělo bombardovací jednotky, ale "bitevní"! Velitel byl pplk. let. Novák František, pověřen byl pplk. Špička František. Hradčany se staly prvním místem, kde bylo umístěno velitelství divize a kde, v opuštěných domech po vysídlených obyvatelích, jsou ubytovaní letci. Někteří byli ubytováni až v hotelích a penzionech v nedalekých Doksech. O zásadní nepřipravenosti a chaosu zřizování divize v Hradčanech, svědčí i to, že svobodárna, ve které měli být ubytovány posádky letadel a důstojníci, se teprve stavěla. Totéž platilo i o výstavbě vlastního letiště, jmenovitě pak betonové vzletové a přistávací dráhy. Ve Zprávě o materielním stavu letectva (čj. 009000/1951) ze dne 9.5.1951 však uvádí velitel letectva, že „v Hradčanech se buduje kapacita pro 3 pluky a 2 letištní prapory“, a že „pro rok 1952 se předpokládá dodání 62 kusů Tu-2 a 4 kusů školních bombardovacích letounů UTu-2 ze SSSR“. I když už mohla armáda od sovětů nakoupit Tu-2 nebo letouny Il-28, které už byly na světě. Byla divize vyzbrojena a cvičila se čtyři roky až do roku 1955, na zastaralých německých letounech Si-204 (C-3) ve verzi C-3B, což byla letadla dopravní přestavěná na bombardér. Dne 2.8.1951 hlásí náčelník štábu (NŠ) velitelství letectva brigádní generál Jan Reindl, v zastoupení velitele letectva gen. Hanuše, ministrovi národní obrany, že, „letiště Hradčany bude 15.9. 1951 v provozu“ a že se na něj, „podle vašeho rozkazu přesune 47. pluk, z něhož se bude tvořit 46. divize“, že „jednotka bude vyzbrojena letouny Tu-2“ a že „sovětští instruktoři a školní letouny dojdou pravděpodobně ještě v tomto roce“. Skutečnost však byla poněkud odlišná. 47. průzkumný pluk, kterému velel, se na letiště Hradčany přesunul z Brna dne 14. září 1951 přijel plukovník Novák, budoucí velitel 46. divize na Hradčanské letiště, které ještě nemělo dokončenou betonovou dráhu a muselo se přistávat na původní trávě. Vojensko - administrativní opatření, které učinil dne 24.8.1951, náčelník generálního štábu armádní generál JUDr. Jaroslav Procházka znělo: „ I. Dnem 1. září 1951 zřizuji: -velitelství 46. letecké bombardovací divize (spojovací rota v to)- Hradčany -24.letecký bombardovací pluk Hradčany. II. Velitelství 46. letecké bombardovací divize podřizuji MNO - velitelství letectva, 24. letecký bombardovací pluk velitelství 46. letecké bombardovací divize. III. Vydávám prozatímní mírové počty uvedených útvarů. IV. Podrobná nařízení pro zřízení nových útvarů a zajištění ubytování vydá MNO - vel.let a odpovídá za jejich organizaci". Tímto byla zřízena 46. bombardovací letecké divize. Výňatky z blogu Ing. Jaroslava Dvořáka, plukovníka v.v. od podzimu 1951 do června 1960 příslušník 46. bombardovací letecké divize. Tam zástupcem velitele letky, velitelem letky a zástupcem velitele divize (od srpna 1953 do jara 1954 a od roku 1957 do roku 1960).

24. bombardovací letecký pluk VÚ 1531 1951-55 Poslední redislokací 47. lp na podzim r.1951 bylo letiště v Hradčanech, kam přelétly C-3. (Letka s B-36 zůstala ve Kbelích a počátkem r. 1952 se stala základem „nového“ 47. průzkumného leteckého pluku) Po doplnění letového personálu o nové absolventy z LU bylo možno s výstavbou bombardovacího svazku 46. ld a jeho první bojovou součástí se stal 24. letecký pluk, z počátku o 2 letkách C-3B. Vzhledem ke stísněným ubytovacím podmínkám na letišti se koncem listopadu 1952 divizní velitelství přesunulo do Zákup u České Lípy. 17

Bombardovací letectvo bylo uváděným druhem letectva spíše jen podle jména. Výzbroj jeho pluků v této době reprezentovaly pouze letouny C-3 (Siebel Si-204), které se v žádném případě nedaly použít k plnění bojových úkolů a mohly být využívány pouze pro výcvik. Celkově se k 1.2.1952 u čs. letectva nacházelo 132 "bojových" letounů zastoupených verzemi "A", "B", "Bv" a "AF" a 44 cvičných letounů. Velitel mjr. let. Šiml Bohumil. 24. bombardovací letecký pluk se přesunul od 3.11.1954 do Přerova. Tam z počátku "létal"ještě na C-3, součastně "přezbrojován"na B228/Il-28. Od 1.11.1954 bylo upraveno pojmenování útvarů na "bombardovací letecké pluky". Reorganizace: k 1.7.1956 na 24. bombardovací letecký pluk reaktivní. Velitelé mjr. Koutenka Václav /+6.2.1957/; mjr. Pecen Jaroslav ; mjr. Grolmus Vladimír. Okolnosti zrušení: reorganizace letectva v r. 1960 a zrušení 46. bold 24. bolp byl zrušen 30.8.1960.

25. bombardovací letecký pluk VÚ 91281 1.1.1952-54 25. lp byl zřízen jako "druhý" u 46. ld podle plánu výstavby bombardovacího letectva. Umístěn byl na letišti Hradčanech. 25. lp byl v podřízenosti 46. ld. Fakticky ho velitel letectva chtěl zřídit "přečíslováním" 47. lp na 25. lp. To mu MNO-GŠ neschválil a de jure ke zřízení jak je často uváděno k 19.11.1951- neměl pravomoc! Proto bylo "požádáno nově o zřízení" a na to MNO-GŠ zřídilo 25. lp k 1.1.1952. Velitel pluku pplk. let. Dvořák František, mjr. Sladký Josef, mjr. Penker Jiří, mjr. Bukovský, plk. Grolmus Vladimír. Byl vyzbrojen letouny Aero C-3 "Siebel". Vlastní přezbrojování z "pístových" C-3B na B-228 zahájili osádky velitelství 46. bold a 25. bolp 2. února 1955.

29. bombardovací letecký pluk VÚ 8128 1952-55 Poslední bojovou součástí 46. ld s podle plánu výstavby letectva v r. 1952 se stal 29. lp., který vznikl 1.9.1952 na letišti Hradčany. 29. lp byl v podřízenosti 46. ld. Velitel pluku: mjr. Kopečný Jan (+1.4.1953), mjr. Matoušek Vladimír, mjr. Grolmus Vladimír do 8/1958. 1

Krycí čísla Vámi uváděných útvarů bývalé ČSLA byla následující: - 46. bombardovací letecká divize Hradčany/Přerov VÚ 6806 - 46. letecká divizní opravna Hradčany/Přerov VÚ 6009 - 46. letecká spojovací rota Hradčany/Přerov VÚ 6003 - 11. radiotechnická četa I. třídy letecké zabezpečovací služby Hradčany (od 1.1.1953) - 46. rota leteckých zabezpečovacích prostředků Hradčany (od 15.5.1954)- 46. prapor pozemního zabezpečení navigace Hradčany (od 1.10.1958) - 46. prapor radiotechnického zabezpečení Hradčany (od 1.9.1963) VÚ 9127 - 14. radiotechnická četa I. třídy letecké zabezpečovací služby Přerov (od 1.1.1953) - 24. rota leteckých zabezpečovacích prostředků Přerov (od 1.5.1953)- Prapor přistávacích zařízení SP-50 Přerov (od 1.10.1956)- 1. prapor pozemního zabezpečení navigace Přerov (od 1.10.1957)- 1. prapor radiotechnického zabezpečení Přerov (od 1.9.1963) VÚ 1118 - 46. letecká technická skupina Přerov VÚ 9446 - 24. bombardovací letecký pluk Hradčany/Přerov VÚ 1531 - 25. bombardovací letecký pluk Hradčany/Přerov VÚ 9128 - 29. bombardovací letecký pluk Hradčany/Mladá VÚ 8128

18

Letadlem pro přechodné výcvikové období byl určen víceúčelový dvoumotorový“ Aero C-3 (Siebel Si 204). Umístění nového "bombardovacího" svazku na letišti Hradčany v blízkosti polygonu umožňovalo intenzivní výcvik v bombardování jednotlivými letouny i ve skupinách, střelbu na vzdušný cíl, výstup a sestup přes mraky. Slétanost skupin se nacvičovala "po letkách" i "v pluku". Dokonce cvičení na Moravě zúčastnila se celá divize. Rozhodně nutno konstatovat, že dvoumotorové "Síbly" splnily očekávání při výcviku osádek a pro mnohé se staly dobrou "průpravou" na proudové "osmadvacítky"! Každý pluk měl "velitelský roj" a "letky". Z počátku měli lp jen dvě letky, až od r. 1953 byly lp na stavech tří letek. Bombardovací letka byla základní výcvikovou jednotkou a měla 133 osob. Tvořily ji tři roje. Celkem tedy 42 výkonných letců, 9 letounů C-3B + cvičné.

26. stíhací letecký pluk VÚ 1562 Hradčany 1956 - 1958

26. stíhací letecký pluk vznikl 1.10.1956. Byl dislokován na letišti Hradčany a byl podřízen nově zřizované 6. stíhací letecké divize v Čáslavi. Kromě něj do složení divize dále náležely 20. a 22. stíhací letecký pluk, 19., 21. a 33. letištní prapor, 7. rota leteckých zabezpečovacích prostředků, 6. radiotechnická rota, 6. letecká spojovací rota a 6. letecká divizní opravna. Letecká technika byla k divizi dodávána postupně. K 1.4.1957 disponovala pouze 51 MiG-15 a 7 MiG-15 BIS. K 1.7.1958 se počet letounů zvýšil na 113 MiG-15 a 9 MiG-15 BIS. Prvním velitelem 26. stíhacího leteckého pluku se stal mjr. František Novák (30.9.1956 až 2.8.1958). Ve velení jej vystřídal pplk. Vladimír Fros, který v čele pluku působil až do 16.6.1961. Pluk se skládal z velitelství a štábu, velitelského roje (do roku 1957), čtyř (od roku 1957 tří) stíhacích letek po čtyřech rojích, plukovního velitelského stanoviště, leteckého dispečerského stanoviště (od roku 1957), provozního oddělení (od roku 1957), kontrolní skupiny (od roku 1957) a technických opraven. K 1.11.1956 u pluku sloužilo 161 důstojníků, 36 poddůstojníků z povolání a 77 vojáků základní služby, společně s 2 občanskými zaměstnanci. K 1.10.1958 došlo k reorganizaci 26. stíhacího pluku na 30. stíhací bombardovací letecký pluk. Uvedenou změnu ostatně prodělala celá 6. stíhací letecká divize, která se transformovala na 34. stíhací bombardovací leteckou divizi. Z čáslavského 22. stíhacího leteckého pluku se stal 28. stíhací bombardovací letecký pluk, k 22. stíhací letecké divizi již k 31.7.1958 přešel čáslavský 20. stíhací letecký pluk a jako náhradu za něj 34. stíhací bombardovací letecká divize v téže době obdržela pardubický 18. stíhací letecký pluk, reorganizovaný k 1.10.1958 na stíhací bombardovací. Na základě rozkazu MNO z 11.7.1958 19

byl 26. slp v Hradčanech přeznačen. 10.1958 reorganizován na 30. stíhací bombardovací pluk. velitelem byl kpt. Jiljí Horák 1958 (pověřen v době reorganizace na 30. sbolp). Dne 13.9.1958 byla propůjčena bojová zástava zrušeného 30. "Ostravského" bitevního leteckého pluku. V roce 1959 se 30. stíhací bombardovací letecký pluk přesunul z Hradčan na letiště v Hradci Králové, kde setrval až do svého zrušení.

17. stíhací letecký pluk Hradčany VÚ 7419 1955-64

17. lp. Vznikl “Nařízením MNO-GŠ/OMS čj. 001536-52 spolu s čj. 0016995-OMS z 19.4.1952. 11.8.1952 nařídil velitel letectva sbor. gen. Hanuš Josef čj. 0046819-VL k 1.9.1952 zřídit "17. letecký stíhací pluk proudový v Žatci" a podřídil jej veliteli 5. letecké stíhací proudové divize Žatec. " Ustanovení funkcionářů provedeno MNO-VL zvláštním KR". Organizace a počty podle PMP tabulka č.7/108. Materielní zabezpečení provádí 2. ltd - 15. letištní prapor. Velitel pluku byl škpt. let. Jaďut Štefan. Na podzim r. 1954 došlo k redislokaci celé 2. lsd z "kolébky" letectva v Mladé na Slovensko. V té době byl v Přerově zrušen 7. letecký školní pluk. Obě tyto skutečnosti významně ovlivnily další existenci "sedmnáctky". Na podzim r. 1954 došlo k jeho redislokaci do Mladé. 25.4.1956 havaroval S-102 (MiG-15) 17.slp letectva ČSLA. Zahynul pilot por. Jan Havlík. 12.3.1957 havaroval MiG-15bis 17.slp letectva ČSLA. Zahynul pilot npor. František Vyvadil. 6.4.1962 havaroval MiG-15bis 17.slp letectva ČSLA. Zahynul pilot por. Boris Vlasák 2.6.1964 havaroval MiG-15UTI 17.slp letectva ČSLA. Zahynuli piloti kpt. Stanislav Sládek a kpt. Oldřich Randák

20

Fotoletecká skupina -“FOTOLET“- FLS VÚ 9681 1959 - 1968

Fotoletecká skupina existovala již od poloviny třicátých let, zajišťující „fotografování“pro potřeby vojenského zeměpisného ústavu. Po osvobození byla tato činnost obnovena a organizačně spadala pod VZÚ v Praze-Dejvicích, s dislokací na letišti Letňany, později Kbely. Do r.1949 byl používán název FLS, pak krátce „fotosekce“. Rozkazem MNO z 23.2.1950 byla zřízena „nová " - Fotoletecká skupina VÚ 9681. Datum vzniku 23.2.1950. Velitel FLS: plk. Šárovec Antonín, mjr.Fousek Josef, pplk. Churavý Luděk, pplk. Svoboda Milan, pplk. Brůha Jan, pplk. Veškrna Karel, pplk. Novotný Václav, pplk. Burda Pavel, mjr. Bugáň.Její "poslání" se nezměnilo, naopak, v době "studené války" se požadavky Generálního štábu MNO spíš zvyšovaly. Dislokace od roku 1951 Kbely a Pardubice, od r.1952 - 1959 Hradec Králové, od r.1959 - 1968 Hradčany, od 7.10.1968 Hradec Králové. Letecká technika: C-3 AF : /trupová čísla : FV-01, FV-02, FV-03, FV-04,.FV-10, FV-11 K-65: FV-05, FV-06

2. stíhací bombardovací letecký pluk VÚ 3258 1964-68 Málo personálu odešlo do Hradčan kde spolu s personálem 17. slp vznikl nový 2. sbolp patřící pod 34. sbold v Čáslavi. Velitel: 1964 - pplk. Ing. Nývlt Vladimír, 1967 pplk. Ing. Kubů Jiří - do zrušení. Pilot Mi-1 Miroslav Štěpán. 12.7.1963 havaroval MiG-15bis 2.sbolp letectva ČSLA. Zahynul pilot kpt. Vlastimil Martínek 7.2.1964 havaroval MiG-15bis (3149) 2.sbolp letectva ČSLA (Bratislava - Malacky) v Karpatech. Pilot npor. Milan Hlídek plnil úkol - střelba a bombardování v noci. V prostoru Karpat se dostal nad oblačnost (6/8), pak začal klesat pod ní a narazil do Čertova kopce. Letoun byl zničen, pilot zahynul. 13.4.1964 havaroval MiG-15bis 2.sbolp letectva ČSLA. Zahynul pilot por. Jan Valenta.

21

Průzkumná letka

22

MiG-15 bis.

V těchto letech se na letišti Hradčany objevily první proudové letouny, v licenci vyráběné Migy-15. Jako nejperspektivnější se ukázala možnost zavést na výrobní linky „patnáctky.“ Od roku 1951 se finální montáž prováděla v Rudém Letovu v Praze. Motory RD-45 byly tehdy ještě dováženy ze SSSR, protože první, s označením M-05, dodal n. p. Motorlet až v roce 1952. V roce 1953 došlo k částečnému přemístění výroby do nově postavené továrny Aero ve Vodochodech. Na zdejší výrobní lince vydržely Migy-15 pouze do konce roku 1953. Poté byla do výroby zavedena vylepšená verze Mig-15bis (S-103). Celkově sloužilo v čs. letectvu 416 letounů základní verze.

Mig-15 Rozpětí (m) Délka (m) Výška (m) Hmotnost – prázdný let. (kg) Hmotnost – vzletová (kg) Nosná plocha (m2) Motor výkon (kN) Max. rychlost (km/h) ve výši (m) Max. rychlost u země (km/h) Max. dostup (m) Výstup do 5 000 m (min.) do 10 000 m (min.)

10,08 10,04 3,70 3 382 4 806 – 5 260 20,60 RD-45F 22,46 1 031 v 5 000 1 050 15 200 2,30 7,10

Mig15bis 10,08 10,10 3,70 3 681 5 044 – 6045 20,60 VK-1 26,47 1 044 v 3 000 1 076 15 500 2,10 5,50

Mig15UTI 10,08 10,10 3,70 3 500 4 850 20,60 RD-45FA 22,46 1 010 v 3 000 1 015 14 825 2,60 -

Mig-15 SB 10,08 10,04 3,70 3 916 5 826 – 6 270 20,60 M-05 22,46 905 v 3 000 11 500 6,00 -

Mig-15 bis SB 10,08 10,10 3,70 3 948 5 634 – 6 241 20,60 M-06 26,47 900 v 3 000 23

Max. dolet (km) s příd. nádržemi (km) Výzbroj hlavňová ráže zbraní (mm) Výzbroj bombová (kg) Výzbroj raketová

1 420 1 920 1xNS-37 2xNS-23 2x100 -

1 330 950 1 860 1 340 1xN-37 1xUBK-E, 2xNR-23 nebo Afanasjev, oba 12,7 2x100 2x100 -

-

725 1xN-37 2xNR-23

350 1xN-37 2xNR-23

6x100 nebo 4x250 4xLR-130 nebo 4xSR-55

6x100 nebo 4x250 4xLR-130 nebo 4xSR-55

Kanóny MiG-15

12.7.1963 havaroval MiG-15bis 2.sbolp letectva ČSLA. Zahynul pilot kpt. Vlastimil Martínek. Koncem roku 1963 byla v Hradčanech sovětskou delegací českému Ministerstvu národní obrany oficiálně představena tehdy supertajná čtyři nadzvuková letadla SU-7. 7.2.1964 havaroval MiG-15bis (3149) 2. (Bratislava - Malacky) v Karpatech. Pilot npor. Milan Hlídek plnil úkol - střelba a bombardování v noci. V prostoru Karpat se dostal nad oblačnost (6/8), pak začal klesat pod ní a narazil do Čertova kopce. Letoun byl zničen, pilot zahynul. 13.4.1964 havaroval MiG-15bis 2.sbolp letectva ČSLA. Zahynul pilot por. Jan Valenta. 2. sbolp v Bratislavě byl k 1.9.1964 zrušen. 24

V červenci 1966 při vzletu dvojice letounů Su-7 BM se vedoucí letoun ještě na VPD letiště Hradčany dostal do střetu s hejnem ptáků, které motor nasál. Pilot kpt. Potěšil zaregistroval nezvyklý zvuk motoru a přerušil vzlet, vypnul motor a vypustil brzdící padák, který se vzhledem k rychlosti nad 300 km/hod. utrhl a i když pilot brzdil, jak nejvíce to šlo, letoun projel brzdícím pásem do předpolí, kde se vylomila přední podvozková noha, a došlo k následné destrukci přední části trupu. Letoun byl zničen, pilot nezraněn. K 1.10.1966 má hradčanský 2. Sbolp. ve svém stavu 42 letadel MiG – 15 bis. Letadla ještě nebyla v úkrytech, stála pod širým nebem na stojánkách. 2. sbolp byl zrušen v říjnu 1968 (místo tehdy rušeného 30. sbolp) včetně 7. lpr a 46. pr RTZ. Někteří piloti odešli do Kbel k 50. spojlp na přeškolení na vrtulníky. Např. Karel Kožíšek, Ladislav Neméth, …

RTZ na letišti Hradčany

Prvním útvarem LZS byla 11. radiotechnická četa I. třídy LZS Hradčany zřízená od 1.1.1953. Od 15.5.1954 z ní vznikla 46. rota leteckých zabezpečovacích prostředků Hradčany VÚ 9127 (46. rota LZP). Jednalo se o útvar, zřízený velitelstvím 46. lbod i když se s výhledem počítalo po výstavbě betonové VPD s působením stíhačů. Již od počátku její existence bylo její starostí vybudování systému OSP-48 na hlavním směru 270°. Hlavní pozemní prostředky tvořily: 4000 m od začátku VPD byla DPRS (dálná), 1000 m od začátku VPD pak BPRS (bližná), světlotechnické prostředky tvořily: osvětlovací souprava LUČ-1 a světlomety. K 1.10.1957 byla "rota LZP" přejmenována na 46. rotu pozemního zabezpečení navigace Hradčany VÚ 9127. Za rok, při reorganizaci PZN a spojení k 1.9.1958 vznikl 46. prapor pozemního zabezpečení navigace Hradčany. Vybavení prostředky - podobně jako na jiných letištích přinášelo řadu problémů a těžkostí. (Bylo nutné některá stanoviště přemísťovat, zejména v souvislosti s blízkostí POLYGONUdálná. Tam ještě v r. 1959 byl v provozu kořistní vysílač LORENZ 800W "Rudolf"!). V r. 1963 se z 46. prpzn "stal" 46. prapor RTZ. V roce 1964 dochází z významné změně - 2. sbolp a jeho zabezpečovací útvary přecházejí k 34. sbold u "frontového letectva". Proto je u praporu zřízena 3. rota radiolokačního navedení. V létě 1965 je zde zřízena 46. rota RTZ "S". Tak jako u ostatních "S" rot se jednalo o specifický útvar určený k "zabezpečení bojové činnosti spojeneckého leteckého útvaru". Byl vybaven a obměňován nejmodernější technikou a byl obklopen utajováním nejvyššího stupně. Zrušena byla až po politických změnách. 2. sbolp a jeho zabezpečovací útvary - 46. prrtz a 7. letišní prapor vydržely spolu do podzimu 1968. VÚ 9127 byl zřízen 1.1.1953 jako 11. radiotechnická četa letecké zabezpečovací služby 1. třídy. Nacházel se na letišti Hradčany a zabezpečoval letovou činnost útvarů 46. bombardovací letecké divize. K 15.5.1954 proběhlo jeho rozšíření na 46. rotu leteckých 25

zabezpečovacích prostředků, která vzhledem k redislokaci uvedeného svazku do Přerova od listopadu 1955 převzala radiotechnické zabezpečení 17. stíhacího leteckého pluku, nacházejícího se na letišti Hradčany. V říjnu 1957 byl útvar přejmenován na 46. rotu pozemního zabezpečení navigace. V září následujícího roku se rota rozrostla na 46. prapor pozemního zabezpečení navigace. K 1.9.1963 došlo k přejmenování útvaru na 46. prapor radiotechnického zabezpečení, který až do srpna 1964 zajišťoval letový provoz 17. stíhacího leteckého pluku. Po zrušení pluku do jeho péče přešel 2. stíhací bombardovací letecký pluk. Po obsazení letiště Hradčany sovětským vojenským letectvem byly oba útvary k 15.10.1968 zrušeny.

Údržba v Hradčanech Na jaře 1953 byly založeny na letišti Hradčany opravny pod názvem 46. letecké divizní opravny. Dílny prováděly opravy a odstraňování závad na trofejních letounech Siebel C-3 pod širým nebem. Byly v podřízenosti 46. ld. V březnu 1955 se 46. bold přesunula do Přerova, čímž došlo ke sjednocení obou složek opraven. Nejstarším týlovým útvarem na letišti Kummer později Hradčany byla od r. 1949 Letištní správa VÚ 6982. Nejdéle zde působícím týlovým útvarem byl 7. letištní prapor VÚ 3843, který vznikl v Brně v r.1951, kde zabezpečoval 47. lp. Velitelem 7. lpr škpt. Jirout. Při redislokaci pluku do Hradčan, kde z jeho letek C-3 bylo na podzim 1951 zřízeno bombardovací letectvo v rámci 46. ld. Od r. 1952 zabezpečoval 25. letecký bombardovací pluk. 16. letištní prapor VÚ 4408 vznikl v Hradčanech 1.8.1952. Zajišťoval týlové zabezpečení pro 29. letecký bombardovací pluk. Vzhledem ke stísněným ubytovacím podmínkám na letišti Hradčany se 16. letištní prapor počátkem října 1952 přesunul do Zákup u České Lípy. Zde zanikl k 1.11.1954. Týlové zabezpečení 29. leteckého bombardovacího pluku převzal 7. letištní prapor. 17. letištní prapor byl zřízen v Hradčanech v r. 1952 pro týlové zabezpečení 24. leteckého bombardovacího pluku. Velitelem praporu mjr. Hamšík. Při redislokaci 24. bolp v květnu 1955 byl také přemístěn a tam spolu působily až do zrušení v r.1960. Výstavba betonové VPD v Hradčanech. 33. letištní prapor opět VÚ 4408 vznikl na podzim 1956 v Hradčanech, spolu s výstavbou nového svazku (6. sld) a jeho nových stíhacích pluků. V Hradčanech vznikl 26. slp a ten zabezpečoval do r.1958, pak byl pluk reorganizován na 30. stíhací bombardovací letecký pluk. V r. 1959 byl 30. sbolp přemístěn do Hradce Králové a 33. letištní prapor byl přemístěn do Piešťan. Velitelem 33. lpr byl mjr. Herman Václav. Také na letišti v Hradčanech existovaly jednotky zvláštního určení - "S" roty. V podřízení 7. lpr vznikla v r. 1962 7. letištní a PZN rota "S". Při "přejmenování"praporů PZN na RTZ v r. 1963 z ní vznikla 7. letištní a RTZ rota "S". Působení 2. sbolp v rámci 2. sbold u 10. LA z Bratislavy způsobovalo řadu potíží a proto bylo rozhodnuto o jeho přesunutí "blíže" na západ! Stalo se to fakticky zrušením stávajícího 2. sbolp včetně zabezpečovacích útvaru v r. 1964 a naopak v Hradčanech byl "zrušen" 17. slp a na jeho podstatě vznikl v Hradčanech 2. sbolp. Jen velice nepatrná část jeho příslušníků přišla z Bratislavy. 2. sbolp a jeho zabezpečovací útvary - 46. prrtz a 7. letištní prapor vydržely spolu do podzimu 1968. V roce 1965 byly rozděleny na samostatné útvary. Pro letištní zabezpečení vznikla 7. letištní rota "S" působící zde až do podzimu r. 1968. (46. rota RTZ "S" viz RTZ na letišti v Hradčanech). 26

34. stíhací bombardovací letecká divize měla na letišti Hradčany kromě 17. sbolp také fotoleteckou skupinu VÚ 9681 a vyhodnocovací a fotografické středisko. Pro svoji potřebu používala letouny Li-2 , které později nahradily Il-14FG – určené k pořizování fotogrametrických fotografií zemského povrchu, vyráběné v Československu, užívané v ČSLA 21. srpnem 1968 končí existence 2. bojového pluku, neboť letiště je určeno pro „dočasný pobyt sovětských vojsk“. 2. stíhací bombardovací letecký pluk je zrušen, technika přemístěna ke 30. sbolp. 7. letištní prapor je zrušen. 46. prapor RTZ je zrušen, vyhodnocovací a fotografické středisko a fotoletecká skupina jsou přemístěny do Hradce Králové.

Jedny z posledních péefek před výměnou v srpnu 1968. Na snímku je výzvědný průzkumný letoun MiG-15 R..

27

Stíhací letoun MiG-15, výr. č. 231720 Dne 11. října 1968 byla v Praze-Kbely za přítomnosti ministra těžkého průmyslu a ministra dopravy slavnostně otevřená Letecká výstava k oslavě padesáti let vzniku čs. letectví. Výstava, která byla již od počátku koncipovaná jako stálá a mapovala vývoj našeho leteckého snažení, se v následující muzejní sezóně přeměnila v Expozici letectví Vojenského muzea. Jejím pokračovatelem je dnešní Letecké muzeum VHÚ Praha. Jako exponát s inventárním číslem 1 byl do knih zapsán stíhací letoun Mikojan Gurjevič MiG-15, trupového čísla 1720. Jednalo se o sovětský frontový stíhací letoun vyráběný u nás od počátku padesátých let na základě licenční smlouvy, pod označením S-102. MiG-15 byl klasický stíhací proudový letoun vyzbrojený dvěma kanóny ráže 23 mm a jedním ráže 37 mm a poháněný turboreaktivním motorem RD-45 F s radiálním kompresorem a jednostupňovou turbínou. Stroj trupového čísla 1720 byl vyroben v prosinci 1953. Od roku 1954 sloužil u vojenských útvarů na letištích Dobřany-Líně, Hradčany-Mimoň, Hradec Králové a Kuchyňa. Do sbírek Vojenského muzea byl předán od VÚ 4562 Kuchyňa v březnu 1966. Tehdy ještě letoun přebírala Letecká skupina, vytvořená při Výzkumném a zkušebním středisku 031 Praha-Kbely. Pro statické účely letoun opravily Letecké opravny Kbely v červenci 1968 a od té doby je vystaven v expozici.

21.8.1968

28

Číslo útvaru 45097 236. letecký stíhací a bombardovací pluk řádu Kutuzova od roku 1984 192. stíhací letecký pluk nositel řádu Kutuzova

Вч/пп 45097 236 авиационный ордена Кутузова полк истребителей-бомбардировщиков (c 1984 г. - 192 истребительный ордена Кутузова авиаполк) Командир полка - полковник Севостьянов Пётр Петрович, к сожалению, ныне покойный. Его сменил полковник Пиллер Леонид Казимирович 236-й ИАП Чертков ПрикВО МиГ-23 236-й ордена Кутузова ИАП; был переформирован из 192-го ИАП; некоторое время базировался на аэродроме ГРАДЧАНЫ (ЦГВ); в 1984г. с перевооружением на МиГ-27 передан в истребительнобомбардировочную авиацию (см.) 236-й ордена Кутузова авиационный полк истребителей бомбардировщиков (в/ч 45097).

Полк послевоенного формирования. Скорее всего, сформирован в конце 1940х годов. В составе какой дивизии был на начальном этапе неизвестно, уже в начале 1950х годов полк находился в Корее в составе 37-й ИАД, которая входила в 64-й ИАК. Кроме самого 236-о ИАП, в состав дивизии входили 282-й ИАП и 940-й ИАП. Видимо после боевых действий полк был награжден орденом Кутузова. По окончании боевых действий 236-й ИАП был передан 57-й воздушной армии, дислоцированной на Западной Украине (штаб – Львов). Полк разместился на аэродроме Чортков. Скорее всего, с 29

1955-1957 года полк переформируется в истребительно- бомбардировочный (ИБАП) и передается в состав 289-й Никопольской истребительно-бомбардировочной авиационной дивизии (ИБАД) штаб которой находился в Луцке. Кроме 236-го ИБАП в состав дивизии входили 806-й ИБАП и 947-й Севастопольский ИБАП. До 1977 года полк, будучи истребительно-бомбардировочным эксплуатировал истребители (Миг15, Миг-17, Миг-21). В 1977 году полк, наконец, получил истребителибомбардировщики. Неизвестно откуда были получены Миг-23БМ (с завода или из других частей). На 1978 год все три эскадрильи летали на Миг-23БМ (Миг-27)....

Jeden ze záběrů Stanislava Mackovíka na letoun MiG-27K "bílá 43" z 236. APIB, dislokovaného v letech 1984 až 1990 na základně Hradčany. V pozadí je dvoumístný MiG-23UB ze stejného útvaru. Volný překlad z ruského originálu. Pluk se formoval pravděpodobně již za druhé světové války, podle všeho byl vytvořen na konci čtyřicátého roku resp. 22.06.1941, v divizní sestavě v samém počátku seskupení 43-я истребительная авиационная дивизия, ale už na počátku padesátých let byl tento pluk v korejské válce zařazen do sestavy 37 IAD, která byla součástí 64 IAK. Kromě samého 236 IAP, byla ve složce divize také členem 282 IAP a 940 IAP. Zřejmě za splnění složitých bojových úkolů byl pluk vyznamenaný řádem Kutozova. Po skončení korejské války byl 236 IAP převeden k 57 letecké armádě SSSR s dislokací na západní Ukrajině se štábem ve Lvově. Pluk byl umístěn na letiště Čortkov. Podle všeho byl v letech 1955 - 1957 pluk přetvořen na, stíhací bombardovací letecký pluk (IBAP) a zařazen do sestavy 289 Nikopolské stíhací bombardovací letecké divize (IBAD) se štábem v Lucke. Kromě 236 IBAP byl v této divizi také 806 IBAP a 947 Sevastopolskij IBAP. Po dobu své existence pluk ovládal čtyři typy letadel (nepočítaje v to modifikace): MiG 15bis – podle všeho to byl první typ letadla, na kterém pluk létal. Neexistuje žádná dostupná informace, v kterých letech je tento typ využíván. Také není známo, zda existoval ve výzbroji předchozí verze MiG- 15. MiG 17 – druhý typ letadla, který byl vyměněn za MiG-15bis. Také nejsou známy roky provozování, ani používané modifikace letounů pluku. MiG 17 se používal ještě v roce 1975, kdy jej nahrazuje MiG-21. MiG 21 – v roce 1975 byl pluk přezbrojen na MiG-21PFL (1. AE) i MiG- 21PFM (2a 3 AE). Letadla se u pluku dlouho nepožívají, pouze 2 roky. V roce 1977 začal proces přezbrojování na MiG-23BM. Kam byly předány MiGy- 21 není známo. V roce 1977 pluk dostává stíhací 30

bombardér, o kterém nebylo známo, zda byl vyroben v továrně nebo postaven z jednotlivých dílů, byl to MiG - 23 BM, ale už v roce 1978 létají všechny tři letky na MiG - 23BM (MiG 27). MiG 23BM (MiG 27) a MiG-27D. V roce 1977 se v pluku objevuje první MiG-23BM. Nelze však s určitostí sdělit, ve kterém roce bylo přezbrojení na MiG-23BM dokončeno. K roku 1982 MiG-23BM zůstal jen ve 3. AE (v množství 13 kusů). V letech 1985- 86 všech 13 MiG27 byly přestavěny ve Lvovském ARZ na verzi MiGu-27D. Ke konci roku 1987 nebyl už u pluku žádný MiG- 27 (MiG 27D).

V roce 1977 pluk dostává stíhací bombardér, o kterém nebylo známo, zda byl vyroben v továrně nebo postaven z jednotlivých dílů, byl to MiG - 23 BM, ale už v roce 1978 létají všechny tři letky na MiG - 23BM (MiG - 27).

Zjara roku 1980 personál první letky (1-я АЭ) absolvoval v Lipeku teoretické zaškolení na MiG - 23BK (MiG - 27K). MiG 27K ("tovární značení 32-26") - letoun s laserovým dálkoměrným zaměřovačem "Kajra". Velmi vyspělá optika v příďových částech.

31

První let 30 prosince 1974 (zkušební pilot A.R.Fastovec). Od roku 1975 se vyrábí v Moskevském závodě na letadla a v letech 1977- 1982 v Irkutsku. Bylo vyrobeno pouze 197 letadel, která jsou schválena v roce 1980 do výzbroje sovětského letectva. Výuka na nich trvala dva měsíce a již v létě eskadra začala používat u pluku MiG- 27K. Odkud přišel MiG 27K a kam se ztratil MiG- 27 letky 1-я АЭ není známo a už se to asi nikdo nedozví. V roce 1981 přišel ke 236 APIB rozkaz na to, že na «Кайрах» (MiG 27K) musí létat druhá letka (2-я АЭ). V souvislosti s tímto 1-я АЭ a 2-я АЭ si vyměnila čísla. Také v roce 1981 bylo schváleno rozhodnutí uskutečnit armádní test Migu-27K na základně 236 APIB. V souvislosti s tím 1-я АЭ (bývalá 2-я АЭ ) se vydala do Lipecku na studium a v roce 1982 už u pluku obě letky používaly MiG-27K. MiG 27 zbyl pouze v 3-я АЭ , do které obvykle « nacpali » pouze letce, kteří dorazili ze školy. Během roku 1982 se uskutečnily armádní zkoušky MiG- 27K. Po skončení těchto zkoušek letoun byl schválen do výzbroje. V roce 1984 bylo schváleno rozhodnutí o zesílení VVS CGV umístěných na území ČSSR. V souvislosti s tím 21. srpna 1984 byl 236. APIB přemístěn z Čortkova na letiště do Hradčan, kde vystřídal 192. stíhací letecký pluk (192 IAP). V Československu byl pluk zařazen do 131. Novgorodské smíšené letecké divize se štábem v Milovicích. Kromě 236. APIB byla do této divize zařazen také 114 Tallinnský stíhací bombardovací letecký pluk nositel „Rudé zástavy“ 114 IAP. V roce 1985 se začala modernizace MiG- 27 u, která pokračuje do roku 1986. Současně na modernizaci odchází nanejvýš 3 stroje. Modernizační cyklus trval okolo 4 měsíců. Upravené stroje získaly označení MiG-27D a jeho vybavení bylo totožné s MiG- 27M.

32

Všech 13 Migů-27 z 3-я АЭ bylo modernizováno v leteckém opravárenském závodě ve města Lvov. Na konci roku 1986 se u 3-я АЭ začalo se znovuvyzbrojením na MiG- 27K. Tento proces byl ukončen v roce 1987 a pluk se tak stal « homogenní ». Letouny MiG- 27K pro 3-я АЭ byly podle všeho získány z 88 APIB, ale kam odlétli Mig- 27D není známo. V roce 1989 měl pluk ve výzbroji 40 Migů - 27K a 10 Migů- 23UB. Tento rok byl posledním u tohoto pluku 21. července roku 1989 v souvislosti s odsunem sovětských vojsk z Československa byl 236. stíhací bombardovací letecký pluk nositel řádu Kutuzova rozpuštěn. Personál byl převeden do jiných oddílů a Migy- 27K byly předány k 15 letecké armádě, kde byl jimi dokompletován pluk 39 ADIB.

33

Velká rekonstrukce letiště Pro připravovanou rekonstrukci letiště byl v roce 1970 připraven typový projekt stavební dokumentace "Úkrytů pro letadla" jak ve standardní verzi, tak ve verzi prodloužené. Dokumentace byla prací Československých inženýrů P. Moudrého a V. Votavy. Prodloužená verze měla 30 obloukových panelů v celkové délce vnitřního stání 30 m a šířce 12,88 m v zadní části byl lomený odtokový kanál o vstupní šířce a výšce 4m za lomením je kanál k vratům v délce 7,35 m široký 3m. Výška v oblouku je 6,94 m. Na pravé přední straně jsou tři sklady o plošných rozměrech 4x6 m a úložnosti 24 m2. První sklad je muniční pro uskladnění palebného průměru letadla, v prostředním skladu je uložen stabilní měnič a zadní sklad je pro dispensor pro plnění leteckých pohonných hmot.

34

Výstavba probíhala kontinuálně se stavbami letových ploch v roce 1985-86. V této době byl letecký pluk na hostování v Žatci. Původní plochy byly rozšířeny o jižní pojížděcí dráhu a příjezdům ke 40 úkrytům pro letadla, muničním skladům, stojánky pro vrtulníky a také místní komunikace se dočkaly betonového povrchu. Dnes jsou úkryty v majetku Ralsko VIVO s.r.o.

Bojový výcvik 236. APIB probíhající na základně v Hradčanech Po dislokaci pluku v Československu se stala plukovním leteckým polygonem «letecká střelnice PROSIČKA » u Jablonečku ve vojenském újezdu Ralsko. Na tomto polygonu se provádělo bombardování téměř výhradně cvičnými pumami z důvodů nedaleko ležící raketové základny. Jinak se zde prováděly střelby všech palubních zbraní a neřízených střel S5.

35

Pro bombardování ostrými pumami do ráže 500 kg, se používala letecká střelnice ve vojenském újezdu Město Libavá na severní Moravě.

Pro cvičení bitevních aplikací více složitých typů leteckých prostředků řízené (ASP) byl použit velký polygon „Pšenkuv“ v jižním Polsku. Na tento polygon se létalo zejména pro svrhávání kazetových pum (KAB), řízených raketových střel s televizní nebo laserovou řízenou hlavicí (UR). Na této střelnici se však nerealizovaly střelby raket s pasivní řízenou hlavicí (RLS). Bylo to spojeno s tím, že v Evropě byla velmi nasycená síť RLS a jiných zářících zdrojů. Při startu mohla raketa «uniknout» na jiný cíl. Proto se tento typ bojové přípravy omezil pouze na simulované odpálení (pilot provádí všechny úkony v zamíření, ale nemačká «spouštění»).

36

Jednou za rok, letka pluku létá na polygon « Luninec » v Bělorusku. Na tomto polygonu se mohly používat jakékoliv druhy ASP, kromě antiradiolokačních řízených střel (jak je již popsáno výše) i Speciální zbraně (Boepripasy) (SBP). 131 САД (ВВС ЦГВ) v Československu mělo od roku 1984 po provedené směně ИАП на АПИБ, 236 АПИБ 131 САД, který byl odsunut v roce 1991 jedna АЭ do Даугавпилсy (15 ВА), a dvě АЭ do Оленегорскa.

37

Pro zajímavost, poštovní adresa zněla: 932 обато пп 92069 Градчаны ЧССР 236 апиб 131 сад ВВС ЦГВ. Historická adresa v období 21.08.68-18.10.68 byla79902 833. иап 126 адиб 16 ВА ГСВГ Градчаны, v období 21.08.68- .06.9158898 80 орвб 18гв мсд 11гв ОА ПрибВО Градчаны, v období 21.08.68- .06.91 23367 463 орс и РТО 131 сад 57 ВА ПрикВО Градчаны. Velitelé 236 stíhacího bombardovacího leteckého pluku: 1975 - 76 - plukovník REŠTOGA ? ? (zahynul v Polsku); 1976 - 78 - podplukovník ŠEVČENKO ? ?; 1978 – 80 - plukovník SOLOVJOV EDUARD NIKOLAEVIČ; 1980 – 81 - podplukovník NESVETAEV VLADIMIR IVANOVIČ; 1981 – 84 - plukovník ČAVA NIKOLAJ NIKOLAEVIČ; 1984 – 88 - plukovník SEVOSTJANOV PJOTR PETROVIČ /zahynul v Rusku/. Přiletěl dne 21.8.1984;

38

1988 - 89. - plukovník PILLER LEONID KAZIMIROVIČ na fotu s tágem

39

Мимонь-Градчани: 932 отдельный батальон аэродромно-технического обеспечения 573 отдельный батальон связи и радиотехнического обеспечения 244 отдельная рота авиационно-технического обеспечения Pozemní útvary divize na letišti Hradčany

Вч/пп 92069 932 ОБАТО Отдельный батальон аэродромнотехнического обеспечения

40

932. obato - samostatný prapor letištního technického zabezpečení. Jedná se o leteckou technickou (týlovou) část, určenou pro letištně-technickou, materiální a zdravotnické zajištění bojových úkolů a bojové přípravy leteckého pluku. Skládá se ze zásobovací služby, materiálové služby, služby pohonných hmot i mazacích látek, lékařské služby, služby výzbrojního vybavení, automobilové služby, roty letištní stráže, roty protipožárního zajištění. Velitelem od listopadu roku 1973 do listopadu 1979 byl podplukovník Kozigon Vitalij Antonovič.

Když Víťa Tolstikov pracoval na letišti u 932. obato jako civilní zaměstnanec v roce 1989 měl výplatu jak v rublech, tak v korunách.

41

573. obsrto - samostatný prapor spojovacího a radiotechnického zabezpečení Вч/пп 82926 573 обсрто Отдельный батальон связи и радиотехнического обеспечения a jeho velitelská sestava v roce 1987.

244. orato - samostatná rota letecko-technického zabezpečení

42

31476 31476B 31476V 31476S

155-й ОВП 860 SG 426-я служба тех контроля 1550 dopravní vrtulníkový pluk 373 ОХРТ

Градчаны

Vzniká vojskové letectvo CGV. Zpočátku se jedná o samostatné vrtulníkové odřady, podřízené velitelství 131. SAD. V roce 1981 dochází u vojskového letectva střední skupiny vojsk k rozsáhlé reorganizaci. Odřady jsou transformovány (nejdříve u tankových divizí a v letech 1982–83 u motostřeleckých divizí) do podoby tzv. divizních samostatných vrtulníkových letek, které jsou včleněny do nově vytvořeného Oddílu vojskového letectva CGV, podřízenému přímo velitelství skupiny v Milovicích. Prvním náčelníkem Oddílu vojskového letectva CGV se stává genmjr. Lebeděv, 43

kterého později nahrazuje plk. Antoškin. V polovině 80. let se na čs. území nacházelo celkem 5 vrtulníkových letek vojskového letectva, na letišti Hradčany to byla 230. samostatná vrtulníková letka (OVE) 1 letka-5 rojů (žlutá čísla) osm vrtulníků Mi-24V/P osm Mi-8TB, dva Mi-24RCh a dva Mi-24RK. a 199. samostatná vrtulníková letka (OVE) - číslo útvaru 45092 letka (červená čísla) dva Mi24RCh a dva Mi-24RK, tři vrtulníky Mi-8T a tři Mi-8PPA, dva Mi-6VKP a jeden Mi6VzPU(Mi-22). Ke konci 80-tých let bylo na Hradčanech umístěno okolo 33 vrtulníků. Výluka letiště v roce 1985-86. Vrtulníky se přemístily do Mnichova Hradiště. Bylo vybudováno 20 stojánek vrtulníků na JV straně letiště. Hlavní provozní stojánka na SZ straně letiště byla při rekonstrukci vybavena podzemním centrálním rozvodem paliva přímo k letounům. Před odletem vrtulníků obou OVE z letiště Hradčany bylo během několika nočních letových provozů spotřebováváno velké množství klamných cílů - světlic IK. Vrtulníky při průletech nad letištěm a nad výcvikovým prostorem Ralsko odpalovaly z výmetnic snad vše, co se dá odpalovat. Šlo o vypotřebování IK - lovušek, které tak nebylo nutné transportovat v bednách do tehdejšího SSSR. Velitel jedné OVE byl pplk. Arbuzov. Tato OVE opouští Hradčany na jaře roku 1990, odlétá krátce do Milovic, odkud se vrací zpět do SSSR. Na jaře roku 1990, po odletu 230. samostatné vrtulníkové letky (OVE) se všechny zbývající vrtulníky přesouvají na nové heliporty v JV části letiště. V listopadu se ale i 199. OVE přesouvá krátkodobě do Milovic, odkud za nějaký čas odlétá do SSSR, kde je následně rozpuštěna.

Ke konci 80 let bylo na Hradčanech umístěno okolo 33 vrtulníků

44

Letiště bylo opuštěno v roce 1991.

Číslo útvaru 62157 1921 отд. батальон РЭБ ЦГВ "Авимор" Градчанский гарнизон

45

Vzpomínky karikaturisty na službu u 62157

46

Číslo útvaru 05324 605 samostatný vojenský stavební prapor Česky nazývaný "strojbat"

605 отдельный военно-строительный батальон Градчаны

Skladovací plocha stavebního praporu sloužící také jakopřekladiště stavebného materiálu a

47

48

Číslo útvaru 58898 80. Samostatný opravárenský a rekonstrukční prapor Česky nazývaný "rembat" 80 орвб 18 гв мсд 80-й отдельный ремонтно-восстановительный батальон 2 opravárenské roty BTVT 55 lidí, 2 opravy čety, oddělení oprav a údržby stabilizátorů, infračervené technologie a údržby strojů, rota oprav zbraní 46 lidí, četa oprav zbraní, čety oprav radiových a radarových stanice, zařízení velení a řízení, přístrojového vybavení a optiky, rota automobilové techniky 70 lidí, 2 opravárenské čety automobilové a tankové techniky, opravárenská četa speciálních prací, oddělení přípravy práce a technická diagnostika, skladová logistika materiálně technického zabezpečení, opravárenská četa strojů a elektroniky 49 lidí , četa oprav chemických zařízení, četa oprav ženijních zařízení, četa oprav spojení, četa speciálních prací 33 lidí, evakuační četa 18 osob, četa hmotná zabezpečení 20 lidí, odd. měřicí techniky 5 lidí, četa spojení 4 os, lékařské odd. 3 os,

Stovky tanků, obrněných transportérů, nákladních automobilů a jiných strojů potřebovalo nejen běžnou údržbu, ale také generální opravu a rekonstrukci, tu zajišťoval největší opravárenský útvar ve VVP. Na odstavných plochách stála poškozená vozidla, ze kterých vytékalo palivo a oleje bez jakéhokoliv zajištění. Dodnes jsou tyto plochy kontaminovány.

49

Opravárenská hala byla schopna opravovat několik tanků najednou

Rembat dnes 92069K KEC

Градчаны

92069D

DK (dům kultury)

Градчаны

23480

244 орато

отдельная рота авиационно-технического обеспечения (samostatná rota leteckého technického zabezpečení)

Градчаны

80829

83 обас 131 сад

Градчаны

82873

889 ордн 185 гв рбр

Градчаны O těchto útvarech víme pramálo.

50

Prostor začal být střežen po odsunu sovětských vojsk útvarem střežení ČSLA do 1.11. 1992. Také letiště mělo svou správu ještě do roku 1993 v objektu u teplárny v Ploužnici, kde byl štáb. Objektem roty byl panelák první BANKS. Velitelem letištní správy byl podplukovník Jiří Šupka a náčelníkem štábu byl kpt. Ing. Pavel Esch. Letištní správa nebyla samoúčelným útvarem, měla 11 důstojníků, 14 praporčíků a 92 vojáků základní služby. Několik pracovníků této správy přešlo k pyrotechnickému odřadu. Aktivita letiště po odletu posledních letounů neosiřela úplně, hlavní hangár převzal aeroklub Česká Lípa a zachoval jej dodnes. Zkrátka stavba, která se užívá, nespadne. Na černobílém snímku je údajně tentýž hangár z roku 1938, kdy jej mělo postavit naše letectvo. Rozdíl je patrný na první pohled. Spíše bych přijal skutečnost podle vyprávění pamětníků, archivu M. Macala a O. Mejzra, Aero Hobby 3/2007, že se jedná o podobnou stavbu, ale na letišti v Kralupech. Hangár by v žádném případě nemohl být vystavěn v roce 1938, protože dle leteckého snímkování z tohoto roku se na tomto místě nacházel hluboký vzrostlý les, jehož 300 hektarů muselo být v padesátých letech pro výstavbu letiště vykáceno.

Hlavní budovou každého letiště je řídící věž letového provozu. Neznámý pachatel ji výbuchem poškodil, její poškození dosáhlo takového stavu, že ohrožovala životy a zdraví osob. Policie ČR ve spolupráci s org. PRIVUM provedla prostřednictvím svých pyrotechniků, odbornou demolici objektu věže. Vše proběhlo 26.6.1998 demolici předcházela projektová příprava, která byla zaměřena na šetrnou postupnou destrukci i podzemními inženýrskými sítěmi. Samotná příprava odstřelu netrvala déle než 45minut. Jako výbušnina byl použit přetavený TNT z likvidace munice armády České republiky. Celá stavba byla "uložena" podle představ - většina cihel zůstala nepoškozena a očištěna od malty.

51

Co ještě létalo na letišti po roce 1991 .

Stalingrad

52

Nejen na Židlově, ale také na letišti v Hradčanech se v zimě roku 1992 natáčely scény s funkčním nákladním letadlem Ju 52. Stalingrad město, které chtěl Vůdce dobýt za pár týdnů a spolu s celým ruským tažením si je dát jako dárek k narozeninám. Příkaz tedy zněl: nebrat zajatce, neustupovat a nevzdávat se. Což se v situaci krutých zim, chabého zásobování jídlem, municí a šatstvem rovnalo jisté smrti. Jedna z nejdelších a nejkrvavějších bitev světových dějin si proto vyžádala neuvěřitelné 2 milióny padlých a ještě k tomu ukázala, že Hitler a jeho stratégové studovali málo dějiny a z Napoleonova 140 let starého nezdaru si nevzali žádné poučení. "Dopředu vyhraná" bitva o Stalingrad se tak stala milníkem bojů 2. světové války a Německo se z této zničující porážky - byť bylo podporované armádami několika dalších států - už nikdy nevzpamatovalo. Ve filmu hráli Hanse von Witzlanda (Thomas Kretschmann), vojáci jeho čety a epizodicky i prostřednictvím velení (Karel Heřmánek) a protivníků (Dana Vávrová). Hlavně díky tomu, že se film podstatnou část natáčel v České republice - ať už v Praze, či někde jinde, se ve filmu ukazují i české tváře, například Jan Přeučil, Bohumil Švarc, či Otmar Dvořák. Jinak dále byl film natáčen v Itálii a Finsku. Pyrotechnické efekty jsem pomáhal německým přátelům připravovat. Vzpomínám na Karl Baumgartnera bylo mu 70 a byl stále velmi pracovitý a čilý. Měl speciálně upravený bus s nápisem BUM BUM, zemřel 2012 ve svých 90 letech, dále na Karl-Heinze Bochniga, Daniela Braunschweiga, Jaroslava Kolmana bratra mého spolužáka pyrotechnika Bedřicha Kolmana. Jako na zavolanou v den natáčení začal padat sníh.

Při jedné z prvních pyrotechnických asanací na letišti jsem asanoval trasy pro vodu a elektrickou přípojku k první "čtyřce" kde AEROCENTRUM, spol. s r.o. (1999-2002) vystavěla unimobuňky. Při každém průzkumu terénu se najde něco zajímavého. Když jsem procházel kolem zadního úlu, signál detektoru se zbláznil. Začal jsem kopat a přibližně po metru jsem narazil na kov. Ruční ohledání bylo nejjistější a tak jsem hrabal rukama, až jsem narazil na třmen. Nebyla to bomba, jak jsem očekával, ale nádrž o velikosti 2,5 tisíce litrů plná kerosinu. Přes plnící hrdlo jsem nabral do sklenice vzorek, který jsem prostřednictvím Ing. Bohumila Marka poslal na Kriminalistický ústav Praha. Zbyl nám jenom vzorek, protože do rána někdo celou nádrž vysál. Letecký petrolej mohl nahradit po přidání trošky oleje běžnou naftu a traktory nebo véesky jezdily jako formule.

53

Po odchodu AEROCENTRA do Mladé Boleslavi se z této čtyřky úlů stal dřevozpracující podnik Jaroslava Sluky.

Vedle v úlech ROUBENKY A SRUBY WALTER s.r.o.

54

Tmavomodrý svět

55

56

S přáteli z VÚPCh, Synthesia Pardubice

Na pyrotechnickou asanaci jsme byli dva, na čištění plochy od kamenů nás bylo 50. 57

Před natáčením filmu se prováděla důkladná pyrotechnická asanace ploch potřebných k filmování, zejména pak zvláštních efektů Flash Barrandov. Jára Kolman se svým kolektivem potřeboval prohlédnout plochy, kde byly výbuchy bomb a tak jsme měli s Láďou Starým dost práce. Mnoho efektů s bouchajícími sudy a kanály se za normálních okolností vytváří pomocí benzinu. Já jsem měl několik dvousetlitrových sudů s různými frakcemi hořlavých vysoce těkavých látek, které jsme po pečlivém uvážení použili. Výsledek nakonec předčil i naše očekávání, efekt byl nadmíru kvalitní. Při natáčení fáze bombardování jsem byl v prostoru úprav, když režisér Jan Svěrák nechal posunout místo výbuchu o něco vpravo, kde nebyla asanace provedena, já jsem mu do vysílačky sdělil, že to není možné, že na sebe neberu zodpovědnost, on řekl, že on je režisér. Nechtěl jsem, ale odpověděl, že mne poslouchali prezidenti ba i papež, tak že on musí poslechnout také. Nakonec jsme to vyřešili šalamounsky, výbuch jsme nesituovali na zem, ale vypodložili jsme místo výbuchu bednami. V té strašné tmě to na kamerách nebylo vůbec vidět.

58

Podstatným znečišťovatelem bylo také letectvo, jak to válečné, poválečné a také sovětské a to nejen na letišti samotném, nebo přilehlém muničním skladu, ale také na plochách nad Kracmanovem, Novinami a posléze na letecké střelnici Prosička. Od poloviny 70. let totiž na letišti mimo stíhačů a stíhacích bombardérů také působil samostatný vrtulníkový odřad předurčený pro 18. gardovou motostřeleckou divizi, disponující 4 vrtulníky Mi-2 a 2 vrtulníky Mi8. V roce 1982 byl reorganizován na 230. samostatnou vrtulníkovou letku vyzbrojenou 7 vrtulníky Mi-24, 4 vrtulníky Mi-2 a 4 vrtulníky Mi-8, nadále předurčenou pro potřeby 18. gmsd. Kromě toho zde dále vznikla 199. samostatná vrtulníková letka podřízená velitelství vojskového letectva Střední skupiny vojsk. Vybavení letky tvořilo 12 vrtulníků Mi-2, 7 vrtulníků Mi-8 a 3 vrtulníky Mi-6. Ve 2. polovině 80. let byly vrtulníky Mi-2 nahrazeny 4 vrtulníky Mi-24 ve speciální úpravě pro radiační průzkum a řízení palby dělostřelectva. V roce 1989 se 230. samostatná vrtulníková letka přemístila do Olomouce a stala se součástí nově vytvořeného 490. vrtulníkového pluku. Dva obrovské kruhové terče o průměru100 m se středovými kříži na střelnici Prosička nebylo nic jiného než navršený písek do výše 3-5 m, které se značnou přesností postřelovaly palubní zbraně našich Migů 15, 59

vrtulníků, ale také od října 1968: 192. stíhací letecký pluk (původně z Ivano-Frankovska, Podkarpatský vojenský okruh SSSR, od 21.8.1968 Pardubice) s 35 až 40 letouny MiG-21 a od srpna 1984: 236. stíhací bombardovací letecký pluk se 42 letouny MiG-27K uzpůsobenými pro bombardovaní jadernými pumami a 10 cvičnými letouny MiG-23 UB. Jejich palubní zbraně ráže 23 a 30 mm doslova protkaly plochu střelnice střelami, které ve velkém množství v nakypřeném písku selhávaly. Také letecké pumy a řízené i neřízené rakety jsou hluboko pod vrstvou písku. Ve VVP bylo mnoho útvarů, ty jsme mohli poznat a spočítat až když v letech 1990–91 odjížděly. Jako jedna z prvních odcestovala 442. raketová brigáda Hvězdov a to v květnu 1990. Odvezla s sebou 18 odpalovacích zařízení taktických a operačně-taktických raket a 600 osob. Na druhém místě to byla 5. protiletadlová raketová brigáda v Kuřívodech v červnu 1990, 900 osob. Třetí v pořadí byli letci 131. smíšené letecké divize (mimo jiné 1. vrtulníkový pluk) 1700 osob. Dále následovali vojáci a technika 236. stíhacího bombardovacího leteckého pluku Hradčany a další jednotky jako 80. prapor oprav techniky Hvězdov, 106. prapor chemické ochrany Kuřívody, 234. gardový ženijní prapor Kuřívody, 149. protitankový oddíl Kuřívody, 130. protiletadlový raketový pluk Svébořice, 52. gardový dělostřelecký pluk Hvězdov, 360. tankový pluk Stráž pod Ralskem, 605. samostatný stavební prapor Hradčany, 1921. samostatný pozemní prapor REB (radioelektronického boje) Hradčany a 563. samostatný ženijní prapor Vrchbělá, 2432. protiletadlová raketová technická základna v Jablonečku. Abychom pochopili, proč vůbec muselo dojít jednak k přirozené pyrotechnické zátěži a dále k zátěži úmyslné, musíme se celkem podrobně seznámit se situací, jak k zátěži došlo. Ta první, přirozená, vznikala postupně se zahájením výcviku vojsk. Na samém počátku, jak již bylo řečeno, se střílelo z válečných trofejních zbraní a také trofejním střelivem, zejména kanonové a houfnicové střelivo vyráběné na obou válčících stranách bylo jednak z nedostatku kvalitního materiálu ke konci války a válečnou výrobou samotnou velmi často příčinou selhání. Dělostřelecké granáty všech ráží, jak sovětské, tak německé výroby při dopadu do cílové plochy selhaly, nevybuchly a zůstaly ukryty v hloubce i několik metrů skryty očím a tehdejší vyhledávací technice. Aby bylo úplně jasno, výcvikové prostory nebyly vedeny jako bojiště válečné fronty, kde nikdo po útoku nevyhledával a neničil munici, ale měly přísný režim a přehled o dění na jednotlivých střelnicích. Do tohoto režimu patřila i kontrola zásahů a dopadů nevybuchlých střel, které se měly zaznamenávat. Všechno je však o lidech a intenzitě výcviku samotného. Lidský faktor a technické vybavení pyrotechniků, kteří měli za úkol po střelbách a v pravidelných kontrolách provádět vyhledávání a ničení nevybuchlé munice mnohdy zapříčinilo i to, že nevybuchlá munice zůstala na povrchu dodnes. Nedostatek pyrotechniků resp. jejich nízké početní stavy pouze u dvou pyrotechnických skupin zřízených u tehdejšího západního a východního vojenského okruhu zapříčinilo tento stav. Na druhé straně je však pravda, že tito pyrotechnici vyhledali a zneškodnili značné množství munice a výbušnin.

60

V době intenzivního využívání VVP vojsky sovětské armády se mělo postupovat a mnohdy se postupovalo stejně, ale právě vzhledem k intenzitě a množství střeleb se to nedařilo. Zátěž, i když z našeho pohledu více než nepatrnou způsobila již v roce 1866 Rakouská armáda při bojích pruskorakouské války v takzvané srážce u Kuřívod. Hlavní zbraní polního dělostřelectva byly lehké 4liberní (85mm) a těžké 8liberní (105mm) kanóny vz.1863 systém Lenk s pravotočivými obloukovými drážkami klínovitého tvaru. Podle ráže dostřel 3,5 až 3,8 km. Hlavně bronzové, zpředu nabíjené. Střelivo tvořily zážehovo-nárazové granáty a časované šrapnely a zápalné granáty, pro bezprostřední obranu pak kartáčové náboje. Každé dělo bylo připojeno ke kolesně se střelivem a přípřeží koní. Pro každé dělo bylo počítáno s 2 muničními vozy, proto se mohlo stát, že na hrbolatých cestách nějaký ten granát spadl. Na poli za čističkou v blízkosti staré českolipské silnice byl nalezen ostrý nevystřelený dělostřelecký 8 liberní (105 mm) granát do kanónu vz.1863 systém Lenk.

Také cvičení Afrikakorpsu zanechalo některé zajímavé druhy munice. Byl to zejména panzerfaust 60 vzhledem ke skutečnosti, že se cvičilo na pronajatých polích německých sedláků v prostoru Nového Dvora, nemohl si wehrmacht dovolit cvičit ostrou municí, proto používal výjimečně cvičnou munici na bázi ostrých protitankových střel plněných asfaltem. Toto polní cvičiště se stalo výjimečné právě v nálezech hlavic panzerfaustu plněných asfaltem, což bylo výjimečné. Výjimečným nálezem byl také nález panzerschreku a jeho prototypových střel. Cvičení muselo historicky probíhat v letech 1942 a 43 kdy Afrikakorps získal v Tunisku americkou bazuku, kterou dopravil do Lipska, kde byla "okopírována" a vytvořený prototyp použit na cvičení v Novém Dvoře. Nález této zbraně vytvořil v naší expozici nejzajímavější exponát. Podívejme se blíže na strukturu a zbrojní vybavení vojsk, která sídlila a cvičila ve VVP Ralsko po roce 1968.

61

Jak je již popisováno největšími znečišťovateli, co do celkového počtu při asanaci nalezené munice (41 708 kusů), byla hlavňová vojska zejména dělostřelci a tankisté a to od ráže 37 mm až do 152 mm. Nejrozšířenější ráží byla tanková munice 115 a 125 mm pocházející zejména od 360 tankového pluku 58770 se sídlem ve Stráži pod Ralskem anebo 280. tankový pluk v Bohosudově. Nejvíce zatížené plochy touto municí jsou pod a nad tzv. Mariánskou cestou, která mimo jiné, dělila prostor, na část středo a severočeskou. Byla to dopadová plocha jedné z nejkvalitnějších tankových střelnic postavené sovětskou armádou na našem území. Střelnice a celý prostor nese název po zaniklé obci Vrchbělá. Samozřejmě, že munice nepochází jen od třistašedesátého tankového pluku to by se jejich hlavně opravdu nadmíru opotřebovaly, cvičila zde i jiná tanková vojska a nejen sovětské a ČSLA. Stejná vojska trochu méně zatížila svou municí i největší střelnici v Ralsku opět pojmenovanou po zaniklé obci Židlov. Židlovská střelnice resp. její dopadové plochy hned dvou střelnic ukrývaly v hojné míře nevybuchlé granáty ráže 76, 85,100,122 a 152 mm všech variant. Mezi dělostřelce také patří minometčíci a jejich baterie nezaháleli ani trochu. Dělostřelecké miny jsou nebezpečnou municí zvláště proto, že jejich zapalovače mají jednoduchou konstrukci na odjištění. Jako příklad opatrnosti v zacházení s touto municí mohu uvést samotný postup při střelbě v případě, že dělostřelecká mina spuštěná do ústí hlavně není vystřelena, musí se provést její takzvané vylití a opatrně se odnese na místo zničení. Z tohoto případu si můžete udělat obrázek o nebezpečnosti této munice, která se nalzne v zemi. Munice z hlavňových zbraní ráže 73 mm se vyskytovala ve velké míře na dopadové ploše střelnice ve Svébořicích a pocházela mimo jiné také od 149 samostatného protitankového dělostřeleckého praporu Kuřívody, který byl dislokován do prostoru bývalého kuřívodského hřbitova. Ženijní miny, zejména ty protitankové byly druhým nejrozšířenějším typem nacházené munice (13 137 kusů) a pocházely od dvou ženijních útvarů dislokovaných na území VVP Mimoň a to

62

zejména od 234 gardového odděleného ženijního – pyrotechnického praporu Kuřívody a od 563 samostatného pontonového mostního praporu Vrchbělá a také od 436 divizního školního centra ve Vrchbělé. Velkou zátěž způsobila vojska pěchotních zbraní 149. samostatného protitankového praporu. Tato vojska střílela na všech střelnicích, a co bylo nejhorší munici cvičnou a selhanou pyrotechnici nesbírali a když, tak ji naházeli do okopů nebo do vrtů na svébořické střelnici, nejvíce této munice bylo na střelnici pro pěchotu v Kuřívodech. V rámci asanace nejbližšího okolí bydliště prvních obyvatel Kuřívod bylo této munice sesbíráno na tisíce. Některé dny se stavy nálezů ani nepočítaly. Kuřívodská střelnice byla svou blízkostí osidlovaného území velmi nebezpeřná, zejména zákeřnými granáty do granotometu AGS 17, kterých se na střelnici vystřílelo na desítky tisíc kusů. Velmi nebezpečné byly a ještě dnes jsou VOG-17 a VOG17M popáleniny může pak způsobit VUS-17, který sice nemá trhavou náplň, ale jeho otvory vyšlehne horký červený dým. Také podvěsné granátomety pod Kalašnikovy s názvem "Tišina" AK-74 (AKS-74U) jsou hrozbou této střelnice, i když byly obě varianty VOG-25 v poměru s VOG-17 v menším početním stavu.

Stoletou uzávěru Prosičky zapříčinili letci, ale také Vojenské lesy a statky Mimoň. Bylo to v roce 1990, když bylo ve vedení VLaS Mimoň rzhodnuto, že letecká střelnice již nebude potřebná, a že ji zalesní. Neznalost tohoto problému nikoho neomlouvá. Každý soudný člověk 63

mohl předpokládat, že se jedná o střelnci, a že v okolí terčů bude soustředěno největší množství munice všecho druhu počínaje střelami ráž 20, 23 a 30 mm z palubních kanonů, které při nárazu na kypré svahy terčů selhávaly ve velkém množství a přes svou nepatrnou velikost jsou smrtelně nebezpečné.

Další nebezpečnou municí jsou selhané letecké neřízené rakety ráže 57 mm S-5 a 80 mm S-8.

Oba kruhové terče o objemu několik tisíc kubických metrů byly buldozerem rozhrnuty po ploše ve vrstvě 50 - 80 cm. Tak bylo zahrabáno mnoho kráterů od leteckých pum, do kterých sovětská armáda vkládala munici k odstřelům, které ve značném množství měly selhače. Mnoho leteckých bomb, i když z 80% cvičných bylo zahrnuto. Ty ostré, pocházející zejména od našich pilotů zůstávají stále nebezpečné. Do roku 1993 se provedlo oplocení celé aktivní plochy střelnice v délce přibližně 3 km. Plot však dlouho nevydržel a tak jedna z 64

nejnebezpečnějších ploch se opět otevřela veřejnosti, i když byla v mnohých materiálech a novinových článcích označována za stoletou uzávěru. Letci nezanechali jen nevybuchlou munici, ale také nepředstavitelné množství ropných látek ve formě leteckého petroleje (kerosinu). Této bezbarvé uhlovodíkové kapaliny bylo v zemi zanecháno přibližně 80 milionů litrů.

Jaká je souvislost mezi pyrotechnickou asanací a sanací zemin a podzemních vod si asi každý uvědomuje. Bez pyrotechnické asanace by nemohla být provedena sanace zemin a podzemních vod. Tato práce padla na pyrotechniky policie. V jedné linii vedle sebe probíhala příprava vrtaných sond a již samotná sanace. Téměř denně jsme dostávali na stůl plánky sanačních polí, které bylo nutné zbavit munice.

65

Vzhledem ke skutečnosti, že jsme náročné prověřování terénu, které pro předpokládané hloubky vrtů, museli provádět i do několika metrů, jsme práce před vrtaři zkrátka nestíhali. Postavili jsme si svou metodu, která spočívala v jednoduché technologii. Nejdříve jsme prohlédly plánovaná místa vrtů, která byla označena kolíky a v případě, že v místě byla nějaká kovová anomálie, přesadili jsme kolík na místo, které bylo čisté. Nebyl to nijak velký zásah do plánovaných míst, posun byl maximálně 2m v okruhu původního značení. Přesto mohu s plnou odpovědností konstatovat, že nejméně polovina sanačních vrtů byla naplánována pyrotechniky. Velmi dobré vztahy se společností Earth Tech CZ s.r.o. a příkladná spolupráce přinesla své výsledky, které vám představím.

66

sanace vytěžených zemin

jedno z největších sanačních polí "G"

zodolněný podzemní sklad kerosinu postavený ČSLA

67

VÝSLEDKY SANACE ZEMIN A PODZEMNÍCH VOD KONTAMINOVANÝCH LETECKÝM PETROLEJEM V PROSTORU BÝVALÉHO VOJENSKÉHO LETIŠTĚ HRADČANY Stanislava Prokšová, Jiřina Macháčková, F.Herčík Earth Tech CZ s.r.o., pracoviště Liberec, Londýnská 51/2, 460 11, Liberec 11, e-mail:[email protected] Úvod Sanace letiště Hradčany je největší sanační akcí MŽP a řadí se mezi největší sanační zásahy metodami „in situ“ ve světovém měřítku. Na lokalitě byly zeminy a podzemní vody kontaminovány leteckým petrolejem nad sanační limit (5 000 mg.kg-1 NEL v zeminách a 5 mg.l-1 NEL v podzemní vodě) na ploše 28,3 ha. Hlavní sanační metodou je aerobní biodegradace ropných látek podporovaná airspargingem a dávkováním živin. Geologické a hydrogeologické poměry Zájmové území je součástí české křídové pánve. Kvartér je zastoupen deluviálními a fluviálními sedimenty (hlíny a štěrkopísky o mocnosti 0,5 – 3,0 m). Turonské sedimenty zastoupené střednozrnnými pískovci vytvářejí v zájmovém území vodohospodářsky velmi významný kolektor s volnou hladinou podzemní vody. Kolektor se využívá k zásobování obce Ralsko pitnou vodou. Propustnost kolektoru je průlinově-puklinová, koeficient filtrace má v průměru hodnotu 7 m/den, ve svrchní části dosahuje místy až 80 m/den. Mocnost kolektoru kolísá v rozmezí 67-75 m. Hladina podzemní vody (HPV) se v areálu letiště nachází v hloubce 3 až 18 m pod terénem. Proudění podzemní vody v oblasti letiště směřuje k SZ k drenážní bázi tvořené řekou Ploučnicí. Charakteristika kontaminace Areál letiště Hradčany byl v letech 1940-1989 místem častých havarijních úniků pohonných hmot. Vznikla kontaminace s proměnlivými parametry, skládající se z různých paliv, převažuje letecký petrolej. Obr. 1 uvádí situaci letiště Hradčany s vyznačením plochy, kde byl v zeminách nebo podzemní vodě překročen sanační limit. Na lokalitě lze odlišit dva původem se lišící typy znečištění. První typ znečištění vznikl v místech manipulace a bývalého uložení nádrží na paliva. Zde je kontaminován celý profil zemin od povrchu až do 1,5 m pod hladinu podzemní vody. Druhým typem znečištění jsou oblasti, kam se při extrémních únicích paliv šířila kontaminace po hladině podzemní vody ve směru jejího proudění. Kontaminované zeminy mají mocnost 0,5 – 1,5 m, větší část znečištění je pod HPV. Maximální koncentrace NEL v zemině se vyskytují v úrovni hladiny podzemní vody. Před zahájením sanace byly na sanačních polích průměrné koncentrace v této hloubce 6 000 – 14 850 mg/kg, maximální koncentrace NEL dosahovaly 30 000 – 84 000 mg/kg. Sanační limit pro zeminu byl stanoven na 5 000 mg/kg NEL, pro podzemní vodu 1 000 ug/l BTEX a 5 mg/l NEL s absencí ropné fáze na hladině podzemní vody. Celkem bylo před zahájením sanace nad úroveň sanačních limitů kontaminováno 28,5 ha. Na této ploše bylo v zeminách 4 720 t RU, tj. průměrně 166 t/ha. K dosažení sanačního limitu je třeba odstranit cca 85% tohoto množství.

68

Obr.1: Situace letiště Hradčany a rozsah nadlimitní kontaminace v roce 1997 Metodika sanace V období 1993 – 8/1997 probíhala tzv. havarijní sanace čerpáním podzemních vod v místech s výskytem ropné fáze, v roce 1993 doplněná ventingem a v roce 1994 biodegradací in situ. V září 1997 zahájila firma KAP (nyní AECOM CZ s.r.o.) intenzivní sanaci podle nového nabídkového projektu. Aplikovala se kombinace ventingu a bioventingu, odsávání ropné fáze a air spargingu (AS). Sanace nových ploch začínala vakuovým odsáváním produktu a ventingem. Po odstranění podstatné části volné fáze se zahajoval AS doplněný dávkováním živin. Aktivní sanace byla ukončena v listopadu 2008, letech 2009-2010 probíhá posanační monitoring, sanační limity jsou plněny. Venting byl na lokalitě v provozu od roku 1993. Sanace ventingem spočívá v odsávání kontaminovaného půdního vzduchu podtlakovými ventilátory prostřednictvím sítě vrtů. Čerpaný vzduch se čistí ve filtrech s aktivním uhlím. Protože ve většině ventingových vrtů byl na hladině podzemní vody ropný produkt ve fázi, instalovalo se zařízení na odsávání ropné fáze. Ventingové vrty jsou opatřeny vnitřní výstrojí, ukončenou pod hladinou podzemní vody s perforací v úrovni hladiny a venkovním rozvodem, kterým je série 20-ti vrtů napojena na vakuové čerpadlo. Podtlakem se odsává směs ropné fáze, kontaminované vody a vzduchu. Koncentrace RU ve ventingem čerpaném vzduchu klesají z 2 - 10 g/m3 při zahájení na cca 1 g/m3 po 1 roce provozu. Venting ztrácí efekt, přechází se na tzv. bioventing. Vzduch se místo odsávání vtláčí, hlavním účelem ventingu se stává přínos kyslíku do nenasycené zóny a tím podpora biodegradace. Základní podmínkou intenzivního rozvoje biodegradačních procesů je trvalý přísun dostatečného množství kyslíku a živin-dusíku a fosforu. Proces biodegradace RU se sleduje měřením koncentrace CO2 a O2 v odsávaném půdním vzduchu. Kombinace uvedených tří metod umožňuje odstranit ropný produkt z hladiny podzemní vody a RU vázané na zeminy v horní části nesaturované zóny, tj nad hranicí kapilárního zdvihu. Spodní, nejvíce kontaminovaná část nenasycené zóny, tj. oblast kapilárního zdvihu a saturovaná zóna zůstává znečištěná, nedochází k odstraňování těkavých kontaminantů ani dostatečnému přísunu kyslíku, nezbytného pro biodegradaci. Tuto část kontaminace je možné odstranit air spargingem. Při této metodě se do sítě vrtů, ukončených 4-6 m pod hladinou podzemní vody vtláčí kompresory vzduch. Vzduch se rozptyluje v pórovém prostředí kolektoru a obohacuje podzemní vodu kyslíkem, a současně na sebe váže těkavé polutanty. Tentýž proces probíhá i při průchodu vzduchu na rozhraní nasycené a

69

nenasycené zóny. Ve svrchní části nenasycené zóny je kontaminovaný vzduch zachycován ventingovými vrty a čištěn ve filtrech s aktivním uhlím. Princip AS uvádí obr.3.

Obr.3 Princip air spargingu Air sparging umožňuje sanovat paliva, která při havarijních únicích na lokalitě místy pronikla až 2 m pod HPV. Monitoring postupu sanace Respirační bilance Základní metodou pro sledování intenzity biodegradace a pro bilanci biologicky rozložených RU je monitoring objemu a koncentrací respiračních plynů (O2, CO2) ve ventingovém systému. Půdní vzduch odsávaný ze sanované plochy poskytuje souhrnný údaj o bakteriální respiraci v saturované i nesaturované zóně. Vzduch vtláčený AS vrty do saturované zóny vystupuje do nesaturované zóny a je odsáván ventilátory. Z úbytků kyslíku v půdním vzduchu se odvozuje množství RU odstraněných biodegradací na základě stechiometrické spotřeby kyslíku vypočtené pro „průměrný“ ropný produkt lokality (3,36 kg kyslíku na 1 kg RU). Teplota podzemní vody Měřením teploty podzemní vody bylo zjištěno, že intenzivní biodegradace RU způsobuje významný růst teploty podzemní vody. Bodově byla ověřena teplota podzemní vody až 30oC, což představuje navýšení o 19oC oproti původní teplotě před sanací. Vzorkování podzemní vody a zemin

Vzorky podzemní vody na stanovení RU se na sanačních plochách odebírají 1x ročně, v období leden-březen (20 vrtů na 1 ha). Koncentrace RU v zeminách se ověřují v intervalu 24 roky, stejně jako u podzemní vody se vzorkuje 20 sond na 1 ha. Vzhledem k tomu, že na lokalitě docházelo k masivním únikům RU, je kontaminována nejen nesaturovaná zóna a oblast v úrovni kolísání hladiny podzemní vody, ale i saturovaná zóna do úrovně 1-2 m pod HPV. Výsledky sanace

70

V období 1997 – 2008 bylo sanací z lokality odstraněno 4 046 tun RU, z toho 93 % biodegradací, 5% extrakcí volné fáze RU a 2 % fyzikálním ventingem. Maximálního množství RU odstraněných za rok bylo dosaženo v roce 2004 – 683t. Cena provozních nákladů na odstranění 1 kg RU se v jednotlivých letech pohybovala mezi 52 a 85 Kč.

800

4500

700

4000

600

3500 3000

500

2500

400

2000

300

1500

200

1000

100

500

0

odstraněné RU (t celkem)

odstraněné RU (t/rok)

Množství odstraněných RU

0 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 celkem/rok (t)

celkem od zahájení sanace (t)

Obr.4: Množství odstraněných RU v období 1997-2008

Efektivita sanace 800

100 683 85

600 74

500

90

69 411

61

400

70

63

69 444

65

61

60

423,7 55

352

50

52

309,5

40

300 218,4

200

80

553,8

77

10,5

14

30

255,9

165,9 16,9

20,2

20,4

19,3

17,3

18

13,4

12,7

124,7

100 11,2

0

náklady na 1 kg RU (Kč)

sanované RU (tuny/rok)

700

20 10 0

1998

1999

sanované tuny RU

2000

2001

2002

2003

2004

plocha sanovaných polí ha

2005

2006

2007

2008

náklady na 1 kg RU

Obr.5: Efektivita sanace

Tento elaborát a samotnou činnost jsem v roce 2011 jako místostarosta potvrdil. Potvrzujeme, že společnost AECOM CZ s.r.o. (do 31. 11. 2009 Earth Tech CZ. s r. o.), IČ 158 90 465, se sídlem Trojská 92, 171 00 Praha 7 pro nás realizuje sanační projekt na lokalitě Hradčany u Mimoně. Práce probíhají v období 1997 – 2012. Sanační práce byly 71

ukončeny v prosinci 2008, následně probíhá postsanační etapa. Celková finanční hodnota projektu je 377 mil. Kč bez DPH. V rámci sanačních prací byly v období 1997 – 2010 realizovány průzkumné práce v hodnotě min. 14 mil. Kč bez DPH, jejichž součástí byla prováděcí projektová dokumentace průzkumných prací o finančním objemu min. 0,5 mil. Kč bez DPH. V rámci sanačních prací bylo provedeno čištění cca 490 000 m3 kontaminovaných zemin a cca 2 365 200 m3 kontaminované podzemní vody. Práce jsou prováděny řádně v souladu s projektem a odpovídají technickým požadavkům. Dosud realizované etapy prací byly řádně dokončeny. Nakonec zde bylo třetí velké znečištění, ale ne poslední. Znečištění prostoru různými stavbami vojenského technického charakteru, které mohly být využity i v budoucnosti jako například objekt velitelské pozorovatelny VÍTR II. na Zadním vrchu v Židlově, který využila Policie ČR jako sklad a úkryt při likvidaci munice na blízké trhací jámě. Objekt zkušebny výbušnin v Borečku, který po celou dobu asanace využíval asanační odřad jako mezisklad munice a policie k expertizním zkouškám. Některé muniční sklady jako útvar číslo 93752, 1322 Sklad munice CSV Kuřívody byl po odjezdu vojsk využit jako mezisklad pro skladování zdravotnických zásob civilní ochrany, které byly dále expedovány do rozvojových zemí. Sklady a garáže v raketové základně Kuřívody byly jen dočasně využity jako sklady státních zásob a sklady civilní ochrany. Nejrozsáhlejší využití objektů bylo v Jablonečku, kde ministerstvo vnitra zřídilo první uprchlický tábor do doby, než byl přestěhován do bývalého kasárenského objektu depotu jaderných zbraní v Bělé pod Bezdězem. O celkovém majetku v bývalých vojenských prostorech se začalo rozhodovat až 30.10.1992 podle článku odst.4 zákona č. 143/68 Sb.ve znění pozdějších předpisů, a na základě usnesení vlády ČSFR č. 541 z 5.9.1991 a usnesení vlády ČR č. 152 z 25.3.1992 o zrušení vybraných vojenských újezdů a v souladu s bodem I. a II. usnesení vlády ČR č. 152 nabyla v územních obvodech rušených vojenských újezdů nemovitý a movitý majetek Česká republika. Na tomto základě předalo ministerstvo obrany prostřednictvím VUSS Litoměřice Vládě české republiky potažmo Okresnímu úřadu Česká Lípa movitý a nemovitý majetek, práva, povinnosti a závazky v pořizovací hodnotě 114 120 706,-Kčs. O rok později dne 29.10.1993 prvním dodatkem ke smlouvě byl předán další movitý a nemovitý majetek a pozemky (letiště Hradčany, tovární objekt /padáčkárna/ Boreček, terčové dílny Ploužnice a areál EMG Kuřívody) vše v hodnotě 407 987 133,- Kčs. Pohromou pro tento majetek, se kterým nemohla nově vzniklá obec Ralsko nijak nakládat, byla organizace Privum, přímo řízená rozpočtová organizace MMR. Úkolem organizace bylo převzetí, evidence, správa a privatizace majetku státu na území bývalých vojenských újezdů Mladá a Ralsko. Usnesením vlády ze dne 22. června 2005 č. 796 k záměru dokončení privatizace majetku organizační složky státu PRIVUM Lysá nad Labem v prostorech bývalých vojenských újezdů Mladá a Ralsko vláda vzala na vědomí záměr dokončení privatizace majetku státu v prostorech bývalých vojenských újezdů Mladá a Ralsko, s nímž je příslušná hospodařit organizační složka státu PRIVUM, se sídlem v Lysé nad Labem, uvedený v části II materiálu č.j.929/05; vláda souhlasila s ukončením prací na rozpracovaných případech privatizace majetku státu, s nímž je příslušná hospodařit organizační složka státu PRIVUM, postupem podle zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů, kromě případů, které byly se žádostí o vydání příslušné schvalovací doložky předloženy Ministerstvu financí do dne přijetí tohoto usnesení, a se zařazením veškerého zbývajícího majetku státu, s nímž je příslušná hospodařit organizační složka státu PRIVUM, lokalizovaného v prostorech bývalých vojenských újezdů Mladá a Ralsko, do 72

privatizace ve smyslu § 5 zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů, a to kromě majetku, u kterého již byly předloženy Ministerstvu financí žádosti o vydání příslušné schvalovací doložky postupem podle zákona č. 219/2000 Sb. a majetku, který již byl do privatizace zařazen (dva soubory nemovitostí označené jako bývalá vojenská letiště „Boží Dar“ a „Hradčany“). Vláda uložila ministru pro místní rozvoj předložit Ministerstvu financí do 30. června 2005 zakladatelské privatizační projekty řešící majetek organizační složky státu PRIVUM navržený k privatizaci metodou bezúplatného převodu na obce, případně dalšími metodami v souladu se zákonem č. 92/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a do 15. ledna 2006 zakladatelské privatizační projekty řešící majetek organizační složky státu PRIVUM navržený k privatizaci metodou bezúplatného převodu na kraje. 13 let nesystémového rozprodávání objektů a pozemků přineslo současný stav majetku. Přesto "její zásluhou" bylo v roce 1995 v prostoru Ralsko identifikováno celkem 1700 bytů a 1 200 jiných budov, nejvíce pak v prostoru Ploužnice. V letech 1996 až 1998 bylo asi 360 budov a 780 bytů převedeno z majetku státu obcím nebo jiným novým uživatelům, na které byly rovněž převáděny sítě technické infrastruktury. V roce 1996 přistoupilo město Mimoň, za finančního přispění státu, k modernizaci a úpravě opuštěných bytů z panelové výstavby u letiště Ralsko a v roce1997 byly tyto nově upravené byty obydlovány. Stavby v mnoha etapách devastace ohrožují životy a zdraví občanů a hyzdí vzhled města. V neposlední řadě je znečistění řadou skládek menšího i většího rozsahu, které jsou z části pozůstatkem vojenských jednotek, ale z velké části se jedná o černé skládky nově založené. Od odsunu sovětských vojsk byl VVP Mimoň až do konce roku 1991 v přímé správě Vojenského újezdu Ralsko. Celý vojenský výcvikový prostor se v důsledku značného výskytu nevybuchlé munice dostal pod správu pyrotechnika tehdejší Krajské správy Veřejné bezpečnosti v Ústí nad Labem. „Otevření“ prostoru občanům přineslo s sebou období nejrozsáhlejších nálezů munice od roku 1952. Tento problém byl operativně řešen zřízením pyrotechnické služebny v Kuřívodech. Služebna byla rekonstruována (1991 – 92) sponzorsky za využití materiálů od firmy GEDOS (střecha, okna, dveře, vrata, elektroinstalace). Zbytky z rekonstrukce panelového domu BANKS Kuřívody (lino, beton). Sanitární techniku a bojler věnovala firma Macák s.r.o. z Mimoně. Vodovod, kanalizace, čistírna odpadních vod a oplocení v režii pyrotechnika. Sloupky oplocení Diamo s.p. Fasáda z bílého cementu, který daroval ARTCENTRUM po ukončení natáčení filmu „Stalingrad“. Oplocení věnoval Aleš Týbl. Vnitřní vybavení bylo pořízeno svépomocí a slouží dodnes jako základní výstavní plochy expozice. I když byla dokončena v roce 1992, její používání bylo oficiálně zahájeno na jaře 1993. Úsměvné na celé věci byla skutečnost, že policie nechtěla do svého majetku služebnu bezplatně převzít a tak byla předána do majetku obce, která ji policii pronajala za 500,-Kč měsíčně. Celkově obec Ralsko na této budově, do které neinvestovala ani haléř, vydělala za pronájem a následný prodej 143 tisíc. O průběhu pyrotechnické asanace Vás budou informovat další díly této povídačky počínaje rokem 1990.

73