Asanace Ralska rok 1990

NEJVĚTŠÍ CELOPLOŠNÁ PYROTECHNICKÁ ASANACE V DĚJINÁCH ČESKOSLOVENSKA A ČESKÉ REPUBLIKY A JINÉ VZPOMÍNKY

Asanace Ralska rok 1990

mjr.Václav Bilický v.v.

2014 1

ASANACE RALSKA PYROTECHNIKEM ODBORU KRIMINALISTICKÉ TECHNIKY A EXPERTIZ (OKTE) PŘI KRAJSKÉ SPRÁVĚ VB V ÚSTÍ NAD LABEM. 1990 - 1992

Dohoda mezi vládou ČSFR a SSSR o odchodu sovětských vojsk z ČSFR

Moskva, 26.2. 1990 Vláda ČSFR a vláda SSSR, berouce v úvahu prohlášení československé vlády ze dne 3. prosince 1989 a prohlášení sovětské vlády ze dne 4. prosince 1989, včetně jejich právních aspektů, vedeny snahou o rozvoj tradičního přátelství a spolupráce mezi ČSFR a SSSR při důsledném dodržování zásad mezinárodního práva zakotvených v Chartě OSN, včetně zásad respektování suverenity a nevměšování do vnitřních záležitostí, potvrzujíce se pevné odhodlání všestranně napomáhat upevňování míru, stability a bezpečnosti v Evropě a na celém světě, vyjadřujíce vůli dodržovat závazky vyplývající z Varšavské smlouvy o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci ze dne 14. května 1955, se dohodly na následujícím: Článek 1

2

1.

Úplný odchod sovětských vojsk z území ČSFR se uskuteční po etapách, přičemž první etapa bude ukončena do 31. května 1990, druhá etapa do 31. prosince 1990 a třetí etapa do 30. června 1991. 2. V první etapě se uskuteční odchod podstatné části sovětských vojsk v souladu se společně vypracovaným harmonogramem. Článek 2 Vláda ČSFR poskytne sovětské straně při odchodu sovětských vojsk z ČSFR nezbytnou součinnost. Článek 3 V období do úplného odchodu sovětských vojsk z území ČSFR se na tato vojska bude aplikovat režim fakticky existující v době sjednání této dohody, včetně majetkových, finančních a jiných otázek, s přihlédnutím k případným změnám v podmínkách vzájemného zúčtování a platebního styku. Článek 4 Strany jmenují zmocněnce pro záležitosti odchodu sovětských vojsk, kteří budou řešit praktické otázky vyplývající z provádění příslušných ustanovení této dohody. Článek 5 Majetkové a finanční otázky vznikající v souvislosti s odchodem sovětských vojsk budou posuzovat zmocněnci pro záležitosti odchodu sovětských vojsk a budou řešeny dohodami mezi příslušnými ministerstvy ČSFR a SSSR. Článek 6 Majetkové a finanční otázky související se sovětskými vojsky v ČSFR, které nebudou upraveny do doby jejich úplného odchodu, budou vyřešeny zvláštní dohodou stran, která bude sjednána nejpozději do dvou let ode dne vstupu této dohody v platnost. Článek 7 Tato dohoda vstupuje v platnost dnem podpisu. --Čtyři dny před podepsáním moskevské smlouvy jsem 22.2.1990 společně se svým kolegou Václavem Hněvsou vydal výzvu v ruském jazyce adresovanou všem náčelníkům sovětských vojenských útvarů usídlených v Severočeském kraji, kterou za KS-VB v Ústí nad Labem podepsal její velitel pplk. Miloš Cupa. Ve výzvě jsme jim nabídli spolupráci při likvidaci munice, kterou nemají v úmyslu, vzhledem k přepravním kapacitám, převézt do SSSR.

3

4

Pro ty, kteří už zapomněli slovanský jazyk a pro ty, kteří se ho již nechtějí učit, předkládám ještě překlad do jazyka českého. Vážený veliteli. Jak je Vám jistě známo, nová politická situace začala v naší zemi všenárodní hnutí a rychlejší odchod Sovětské armády z našeho území. Zvláště Občanské fórum v místech pobytu Vašich posádek sbírá argumenty proti Vám. Vy sami jim dáváte tyto argumenty do rukou tím, že Vaší nedbalostí mimo vojenské prostory je značné množství vojenského střeliva. Moji oficiální návštěvu Vaší posádky vyvolaly nálezy sovětských nábojů, které mimo jinými byly příčinou zranění Vratislava Prokopa ve vesnici Všelibice municí typu RPG/7C, dalšího zranění Miroslava Chadima v Mostě nábojem výbušného charakteru. Další použití RGD-5 na náměstí v České Lpě, nález protitankových min ve Stráži pod Ralskem v Děčíně blízko hlavní silnice a na dalších místech pobytu Vašich vojsk. Mezi občany ČSSR se nacházejí ruční granáty a jiné střelivo. Aby se předešlo takovým případům, navrhuji Vám jako pyrotechnik oblasti svoji pomoc při ničení nepotřebné munice v prostoru vojenské střelnice Kuřívody v okrsku Palohlavy se souhlasem VÚ 2722 Mimoň. Je tam jáma pro tuto činnost, kde budeme munici likvidovat. Vaše požadavky zasílejte písemně na adresu: KS SNB Ustí ad Labem 400 71, nebo telefonicky Ústí nad Labem 210-2445. Věřím, že dodržováním této spolupráce zabráníme zbytečným pomluvám a zajistíme zvláště zdraví a životy občanů Československa. Souhlasím: Velitel KS SNB pplk. Miloš Cupa

Pyrotechnik S VB kpt. Václav Bilický mjr. Václav Hněsa

Naše výzva 22.2.1990 a podpis smlouvy v Moskvě 26.2.1990 byl start do nové epochy mého života a vznikající nové epochy života samotného Ralska, protože koncem února započal odsun. Správa pro odsun vojsk měla 61 lidí - celkem jich mělo být 75 - a s nimi zabezpečovala celý odsun, od politických záležitostí po přebírání kasáren. Všechno bylo podřízené grafikonu, vojáci odcházeli ve třech etapách. První byla velmi důležitá. Chtěli, aby nejdůležitější jednotky sovětské armády byly do voleb pryč, aby je nemohly žádným způsobem ovlivnit. Tehdy se v Československu nacházelo 73 500 vojáků a téměř 40 tisíc rodinných příslušníků. Bojový arzenál tvořilo mimo jiné 1 220 tanků, 2 505 bojových vozidel a obrněných transportérů, 1 218 děl a minometů, 76 bojových letadel a 146 bojových vrtulníků. Od února 1990 bylo vypraveno přes 900 vlakových souprav s vojáky a technikou, které seřazeny za sebou by vytvořily kolonu dlouhou kolem 470 kilometrů. Jako první odjely jednotky bruntálské tankové divize z posádek ve Frenštátě pod Radhoštěm a v Domašově. Postupně se tak uvolní 4000 bytů, včetně asi 2000 postavených ze sovětských prostředků a 13 ubytoven s kapacitou více než tisíc míst. V tzv. Střední skupině sovětských vojsk žilo více než 17 000 rodin vojáků z povolání s více než 20 000 dětmi, z nichž ve školním věku je 10 144 dětí. Na území města Milovice žilo 11 000 vojáků a rodinných příslušníků. Bylo zde místo štábu sovětských vojsk, rozmístěných po celém území Československa. Hodnota objektů postavených za sovětské peníze činí 237,9 miliónu rublů, čs. strana ve stejné době postavila v těchto prostorách objekty za 255 miliónu rublů. Rodiny sovětských příslušníků bydlely v 17 600 bytech, z nichž 7700 vybudoval Sovětský svaz na svůj účet. Ostatní byty byly pronajaty národními výbory. Sovětský svaz platil ročně Československu 25 miliónů korun za pronájem vojenských budov, 18,7 miliónů korun za komunální služby, 1,5 miliónu za pronájem bytového fondu a 2,5 miliónu za různé druhy škod. Velení sovětských útvarů přistoupilo s místními národními výbory k likvidaci následků pobytu, především pokud jde o škody na 5

životním prostředí. Ve všech útvarech začaly působit čs.-sovětské komise, které na místě kontrolují stav objektů a určují možné škody na nich. Pokud jde o zásobování, mnohé potraviny si vojska zajišťovala sama a nechávala dovážet ze SSSR – 45 % chlebových výrobků, 27 % krupice a mouky, čtvrtinu masa, 96 % ryb, 100 % tuků a olejů a desetinu zeleniny. Zbytek se nakupoval u čs. dodavatelů podle kontraktů podniků zahraničního obchodu. Poslední transport vyjel ze středočeských Milovic v den mých 44 narozenin 19. června 1991. Území tehdejšího Československa opustil vlak ozdobený rudým transparentem a nápisem Praščaj Čechoslovakia, vstrečaj nas rodina v Čierné nad Tisou 21. června. Protokol o ukončení odsunu sovětských vojsk byl podepsán 25. června a 27. června republiku opustil i poslední sovětský voják, tehdejší velitel generál Eduard Vorobjov, jenž odletěl z Prahy do Kyjeva. Připomeňme si, kdo byl generál plukovník Eduard Arkaďjevič Vorobjov. Já jsem se s ním setkal neformálně po výbuchu tanku v Bohosudově v lednu 1991 ve společnosti generála Svetozára Naďoviče.

Příjemný, ale razantní voják, kterého si vážím zejména za jeho pozdější rozhodnutí, kterým bylo odmítnutí převzít velení vojenských operací v Čečensku (1994).

6

Do Československa přijel poprvé jako kapitán při operaci Dunaj v roce 1968 z Německa. Podruhé přijel do Československa v roce 1987 na pozici velitele Střední skupiny vojsk, v které zůstal až do roku 1991, kdy poslední ruský voják odešel ze země.

Eduard Arkaďjevič dnes Odsun pro mnohé nebyl příjemný, zejména důstojníci se neměli kam vracet, jejich byty byly obsazeny vojáky, kteří se vrátili z Afghánistánu, někteří naopak zabrali byty v sovětských posádkových městech vojákům, kteří se vraceli z Německa a Polska, někteří přišli až v roce 1993. V okolních státech se odsun reguloval, což mělo výhodu pro vojáky i místní. Neuvolnil se nejednou velký bytový fond a předávání technického zázemí se mohlo lépe využít na rozdíl od hektického přebírání majetku v Československu.

7

Sovětští vojáčkové si odnášeli jen bedničky a krabice.

Také v technice a na ní jsou bedny a krabice.

8

Doba asanace Ralska začala pro mne velkou zkouškou 28. února 1990, navštívil jsem pplk. Františka Starého, újezdního správce Vojenského újezdu Ralsko. Na újezdu jsem si udělal představu o tom jak a kde začít. Vojenský prostor jsem znal velmi dobře v Palohlavech jsem měl oficiální pyrotechnickou trhací jámu, kam jsem vozil munici nejen z okolí VVP, ale také tu velkou, třeba z Mostu, kde bylo dost nevybuchlých leteckých pum z válečných náletů. Při těchto cestách a hlavně při činnosti na jámě jsem se potkával nejen s vojáky, ale i s důstojníky sovětských posádek. Mojí první soudružskou návštěvu jsem provedl v Kuřívodech, kde jsem navštívil 234. gardový samostatný ženijní – pyrotechnický prapor. Na bráně jsem byl i s mojí Nivou propuštěn bez problémů. "Děžurnyj po časti" sehnal náčelníka výzbroje, se kterým jsme si hned padli do oka. Já jsem mu dal dva výtisky naší výzvy a řekl mu, že se zastavím pro jeho souhlas, nebo souhlas jeho velitele. Druhým zastavením bylo letiště, kde jsem sice na bráně u hlavní silnice čekal asi 15 minut, než služba zajistila můj vstup. O to více jsem byl překvapen, když jsem byl přijat plukovníkem Leonidem Pillerem, když jsme si vysvětlili situaci, tak mě ujistil, že už nebudou létat a veškerou munici, která je vadná sami zničí na letecké střelnici. Řekl mi, že se mohu kdykoliv zastavit a že naši pomoc příjme. Horší situace nastala ve Hvězdově, v té době jsem nevěděl, že je tam několik různých útvarů a tak jsem nemohl vysvětlit službě na bráně ke komu vůbec chci jít. Stál jsem u brány za dělem, ale tam byl vjezd do 442. samostatné raketové brigády. Nakonec mi velitel stráže sdělil, že předal můj dopis a že mi velitel vzkazuje, že v dubnu odjíždějí jako první. Až později někdy v půlce dubna jsem zjistil, že to nebyli dělostřelci ale rakeťáci TOČKAŘI. V Zákupech to bylo jednoduché, tam jsem měl dost osobních přátel a tak jsem šel přímo za nimi. Také se moje návštěva trochu protáhla. Výsledkem bylo naložení několika cvičných protipěchotních min, které měl Voloďa v kanceláři politruka. Nebýt hlášeného nálezu asi kilogramu pěchotní munice v Mimoni asi bych domů přijel až večer. Do Stráže pod Ralskem jsem nemusel, tam jsem byl už v sobotu na nález protitankové miny na skládce za zámkem. Při té příležitosti jsem dal na velitelství 360. tankového pluku naši výzvu. Když si ji přečetli, tak si mysleli, že si dělám legraci. Když si v úterý přečetli v novinách, že byla podepsána v Moskvě Dohoda mezi vládou ČSFR a SSSR o odchodu sovětských vojsk z ČSFR asi se divili, že jsme to věděli už v sobotu. Začátek roku 1990 byl od jiných let v mé pyrotechnické praxi velmi výjimečný. Vyznačoval se oblibou občanů v anonymních telefonických oznámeních o uložení výbušnin. Od počátku roku jich už bylo 18. Anonym se nevyhnul školám, národním výborům, podnikům ba i zdravotním střediskům a nemocnicím. V polovině března se s leteckými pumami rozdrhl pytel. Zajímavý nález byl v kamenolomu v Želenicích u Bíliny. Když jsem přijel na místo nálezu, bylo trochu nezvykle výjimečné. Při 9

odstřelu stěny kamenolomu se v suťovém poli objevila 450 kg těžká Německá resp. Československá letecká puma. Tyto pumy se za války a chvilku po válce plnily výbušninou v blízkých Velvětech u Teplic. Kde se tam vzala? V 50 letech se v lomu těžilo takzvaným komorovým dobýváním. Do tří vytěžených chodeb (komor) se naložilo větší množství výbušnin, v té době byla normální volná trhavina úzkoprofilovým materiálem, proto se po válce využívaly letecké bomby. Několik desítek těchto 450 kg mazlíků se naskládalo do komory a odpálilo. Při přípravě posledního odpalu, když už byl vytvořen elektrický roznět u jedné nebo dvou komor, přišla náhle silná bouřka a náhodný blesk inicioval jednu nebo dvě ze tří komor s pumami. Tak se stalo, že selhané nálože zůstaly v jedné nebo dvou komorách do dnešní doby. Přesto se při omezené těžbě sem tam nějaká puma vykulí. To se stalo 13. března 1990. Nastal problém jak z té skály dostat bezpečně pumu dolů, naložit ji a odvézt do Palohlav. Napadlo mě řešení, které v té době, pár měsíců po revoluci nebylo moc vhodné. Krajská správa VB měla několik obrněných transportérů OT-64 Skot, které byly pomalovány žlutě s nápisem VB. Chtěl jsem toto ótéčko použít jako tažné vozidlo. K pumě jsem přitáhl asi 80 m pospojovaných ocelových lan, které jsem chtěl připojit za obrněný transportér, který by nás současně chránil při nežádoucím výbuchu. Chvíli jsem musel přemlouvat náčelníka Krajské správy SNB Miloše Cupu o mém nápadu. Říkal jsem mu, že tak můžeme zdůvodnit skutečnost, že ještě máme ótéčka z dob před listopadem právě pro tyto speciální účely. Netrvalo dlouho a z Ústí n/L přijelo OT-64. Pak to šlo jako po drátku resp. po laně. Pohled na poskakující pumu po skalách o hmotnosti 500 kg byl z periskopu úchvatný. Pumu jsme naložili jeřábem a odvezli do VVP ke zničení. Přesto, že sověti byli před odchodem, stále celý rok 1990 ještě cvičili. Nemohli jsme přijet ze strany Nového Dvora, ale museli jsme nejdřív do Kuřívod, kde jsme se ohlásili. Pumu jsme zničili až druhý den. Kolik jich v Želenicích pod kamením ještě je nedokáže nikdo říci.

SD-500 A (Splitterbombe) Tříštivá puma s velmi dobrým střepinovým účinkem vyráběna v pěti typech a v několika materiálových modifikacích SD –500-A- Pr = lisovaná ocel; ocelolitina; SD –500-A- L = ocel. trubka

10

SD –500-A- Stg = litina Rozlet střepin je na vzdálenost 80 m do plochy 1m2 1 střepina, má asi jen 6800 střepin hmotnosti 5 g - 40g. Průraznost je až 40 mm ocelový pancíř pod úhlem 60°.

Typ pumy SD-500 Největší průměr (mm) Celková délka (mm) Celková hmotnost (kg) Délka těla (mm). Náplň Hmotnost náplně (kg) Zapalovač

A 545 2007 450 1370 Fp 60/40 180 AZ-25 B;C; AZ-55

Alternativa názvu Splitterbombe : angličtina – Fragmentation Aerial Bomb čeština – tříštivá puma ruština – AO АВИАБОМБА ОСКОЛОЧНАЯ ©Policie ČR ( mjr. Bilický)

11

Asi si řeknete, ten má pamatováka. Je vědecky dokázáno, že stres podporuje paměť natolik, že neukládá vjemy tak hluboko v mozku a mozek si zachovává detailní paměť. Malé množství stresu v průběhu velmi krátké doby je naopak zdravé. Vyvolává vzrušení a aktivizuje produktivitu. Tato zdravá hladina stresu je občas nazývána eustress a aktivně pomáhá v prevenci proti nezdravé hladině stresu. Pokud žádný stres necítíte, brzy se začnete nudit a nuda sama vyvolává nezdravou hladinu stresu. Dále je nízká hladina stresu dobrá pro váš mozek, způsobuje uvolňování norepinephrinu vzrušivého neurotransmiteru, který 12

potřebujete na to, aby se vaše krátkodobé vzpomínky posunuly do dlouhodobé paměti. Také jej potřebujete pro dobrou náladu. Také nám půjde o to, abyste ve svém životě dosáhli mírného, zdravého stupně stresu. Nejvhodnější zaměstnání pro mozek samotný je pyrotechnická práce. Aby se vaše stresory místo ve starosti proměnily v zajímavé příležitosti a váš mozek se při každém setkání s municí a výbušninami automaticky nastavil na kreativní myšlení. Vysoká nezdravá hladina stresu vzniká především v okamžiku, kdy cítíte, že vaše schopnost vypořádat se s vaším stresorem ve formě munice je nízká. Vzniká nervozita, deprese a obava, co všichni označujeme jako stres. Pokud jste vystaveni nezdravé hladině stresu jen zřídka, nadělá jen nepatrné škody ale, když jste dlouhodobě každý den pod vysokou hladinou stresu, hluboce poškozujete vaše fyzické, intelektuální a emoční zdraví. Je pravda, že se mi při pohledu na munici nebo místo nálezu vybaví nejmenší detaily, naopak vzpomínky z dovolené jsou jen kusé, protože se nudím a mozek vypínám. My pyrotechnici jsme byli jedni z nejstálejších abonentů policejních psychologů, kteří na nás museli intenzivně pracovat, vymýšlet různé hry a stále nové testy a když jsme od nich odcházeli tak si nás pro každý případ vyfotili. Pyrotechnická práce naší doby se od té současné praxe hodně odlišuje. Dříve nebyly přenosné počítače, mobilní telefony s fotoaparátem. Museli jsme všechna data o munici nosit v hlavě, nebyl čas hledat v příručkách, které notabene byly velmi strohé a s chybami. Museli jsme provádět identifikaci munice a zejména zapalovačů a rozněcovačů ve stavu značné koroze, která podstatně měnila základní vzhled a rozměry. V mnoha případech procházely oxidy kovů těl munice zeminou, kterou spojovaly s municí přilnavostí a tvrdostí betonu. Když se narazilo na "neznámou", respektive neidentifikovatelnou munici, (pyrotechnik musí znát každou munici a výbušninu), někdy nestačil ani pomocí vysílačky slovní obraz munice na její zjištění nebo potvrzení domněnky svým kolegou. V současné době stačí zadat do počítače některý z typů a rozměrů, a počítač vám nabídne několik adekvátních alternativ v podobě mnoha fotografií nebo 3D snímků a řekne vám jak na to. Nehovořili jsme o paměti, o mé paměti, sice také z biologického materiálu ne však živočišného původu ale o paměti papírové, kterou si musel každý policista vést. Proto stačí nahlédnout do deníku třeba v roce 1990 a je vidět co člověk za ten rok udělal. Nosnou pracovní náplní byly samozřejmě pyrotechnické výjezdy na munici a výbušniny a jejich zničení, kterých bylo 278, k nim musíme přičíst 75 preventivních prohlídek objektů na základě anonymního oznámení a jeden výjezd na NVS (nástražný výbušný systém). Z toho statisticky vyplývá, že pouhých 10 dnů v roce nebyla žádná pyrotechnická činnost. Mimo pracovní dobu bylo na pyrotechnických výjezdech odpracováno celkem 571 hodin, což je asi 67 pracovních směn za mzdu 9210.-Kčs (16,10Kčs/hod.) Druhou podstatnou pracovní

náplní byla expertizní činnost na 19 posudcích z pyrotechniky, 21 posudcích z mechanoskopie, 16 posudcích z defektoskopie a jeden posudek z metalografie. Také moji dva pomocníci kníračka Darka a vlčák Laban si vyžádali svoji péči ve výcviku a použití. Oba cvičili v pracovní době celkem 127 hod. mimo pracovní dobu 385 hodin. Darka byla nasazena za celý rok v 78 případech, Laban za první dva měsíce 6x. Aby se nezkrátily žíly tak jsem si vyjel na jednu sebevraždu zastřelením, ohledání místa činu vraždy v Liberci, ohledání místa výbuchu Modrá u Děčína. Kdo si myslí, že je to málo, ať to zkusí.

13

14

Vraťme se z ročního výčtu, ve kterém jste si určitě všimli poznámky "Laban". Začalo to 16.1.1990 když jsem si zajel pro druhého služebního psa na vyhledávání výbušnin Labana, kterému jsme od malička všichni říkali Bad. Ve federální chovné stanici SNB v Prackovicích jsem byl chovateli srdečně přijat. Představili mi černého vlčáka, ze kterého šel na první i druhý pohled strach. Já jsem měl dojem, že přebírám psa obranáře a ne ušlechtilého inteligentního doktora na vyhledávání molekul vůní různých trhavin. Bad poslouchal všechny povely přesně, měl totiž základní výcvik s přidanou hodnotou vyhledávání tří základních trhavin TNT, pentrit a hexogen. Měl však jednu zvláštní nepříliš vítanou vlastnost, kterou ho jeho chovatelé nedokázali, spíše nechtěli odnaučit. Měl svá teritoria, kam po něm už nesměl nikdo vstoupit. Bylo to auto, kotec a kancelář. Když jsem ho odvážel musel jsem si sednout do Nivy a potom ho přivolat, kdybych to udělal obráceně, tak mě určitě sežral. Cesta z Prackovic do Litoměřic, kde jsem měl pro něho připravený kotec, (který sice obývala Darka, s výběhem asi 3x4 m oploceným plotovými dílci na výšku 2m), probíhala tak, že jsem více sledoval zpětné zrcátko než silnici přede mnou. Co kdyby si náhodou vzpomněl a chtěl mě vysadit. Do Litoměřic jsme dojeli v pořádku i vystoupení z vozidla a přivítání s fenkou bylo výborné. Oba šli na povel do kotce. Byla zima a já jsem musel něco opravit na kotli. Dveře kotelny, kterými se vycházelo na zahradu, jsem nechal otevřené. U kotle jsem téměř ležel a něco šrouboval, když tu náhle jsem ucítil na krku dech a studený dotyk. Krve by se ve mně nedořezal. Ten pes pravděpodobně z nudy, Darka byla fenka malého knírače, o kterou nejevil zájem, a tak skokem z místa zdolal 2m vysoký plot a přišel se seznamovat se mnou. Chvíli jsme v té kotelně na sebe koukali a mne napadla spásná myšlenka a dal jsem mu povel "hledej, označ!". Psí reflex je geneticky daný a Bad svůj povel začal plnit. Prošel kotelnou na zahradu, kterou začal systematicky cik cak prohledávat a když přišel k polorozpadlé nefunkční udírně, zalehl. Našel tam vůně jemu známých trhavin ne vůně klobás, ty už dávno vyprchaly. Já jsem cvičný materiál schovával pro výcvik Darky a on ho našel. Z instruktáže výcviku jsem věděl, že Bad je odměňován intenzivním muchláním a hlazením. Přišel jsem k němu a předepsaným způsobem jsem ho pochválil a od té doby byl můj. Bad rodovým jménem Laban služební číslo 3456. Jeho kariera měla skončit první prověrkou dne 12.1.1990 jako nezpůsobilý. Tehdejší členové komise mi při předávání sdělili, že jej mám použít k hlídání nějakého sovětského skladu munice, když umí najít výbušniny. Protože jsem to považoval za nesmysl a psa jsem si sám přezkoušel a byl ne, když výborný, tak alespoň dobrý. Do poloviny února měl 6 úspěšných zásahů.

V polovině února si jej odvezl Vilda Babička (na snímku v novinách) do jižních Čech, kde ve výcvikové základně jej ještě více zdokonalil. Zahraniční novináři z Maďarska, Polska, Británie, z agentury Interpress, Novosti a TASS koncem srpna napsali, že jednu z nejnebezpečnějších trhavin československé výroby lze vyhledat za pomoci psů. Za tři měsíce intenzivního výcviku ve hledání semtexu se Československo stalo první zemí, kde se pokusy 15

se psy v této oblasti setkaly s úspěchem. Úspěchy Bada byly za jeho život značné, nejen na poli soutěžním v rámci Evropy, ale také pracovním. V tomto období hrozby teroru jsme z USA přivezli Explosive detektor firmy Craseby Dynamics zn. PD-2A - jeden stál v té době "pouhých" 350 tisíc devizových korun a dalších 100 tisíc bylo potřebné vydat na příslušenství. Sonda přístroje objeví výpary kdejaké výbušniny, ale Semtex téměř žádné výpary neprodukuje, a pokud je uložen například v automobilu, je těmito přístroji nezjistitelný. Příroda nám dala neocenitelného přítele se studeným, zvědavým čenichem, v němž se skrývá čichový orgán - čidlo bezkonkurenční citlivostí. Začátek byl už v roce 1986, kdy si npor. Vilda Babička přinesl štěňátko malého knírače z Plzně a začal ho podle své úplně nové metody cvičit. Darka služební číslo 5479 byla na samém počátku svého dvouletého plodného života předmětem resp. prostředkem zlepšovacího návrhu 3/89 z 15. 2. 1989 nazvaného jako "Částečná náhrada detektoru výbušnin a jeho doplnění cvičeným pátracím psem". Tento zlepšovací návrh jsem podal společně s vynikajícím kynologem VB Vilémem Babičkou s podílem 50%. Já jsem se postaral o odbornou výbušinářskou stránku a řešení problému co by měla Darka hledat a Vilda ji přesvědčil speciálními metodami jak výbušniny najít a hlavně označit místo, kde se nacházejí. Výsledky předčily očekávané. Darka daleko předčila v té době nejlepší technické pomůcky, byla schopná vyhledat výbušniny i v nepatrném množství v sortimentu dusičných esterů (nitroglycerin, pentrit), nitrolátky (TNT) a nitraminy (hexogen, oktogen), což byly téměř všechny druhy trhavin, krom výbušných směsí. Za tento zlepšovací návrh jsem obdržel od českého ministerstva vnitra 24.5.1991 odměnu 6436,- Kč. Za dva roky usilovné činnosti v té době přiměřená kapitalistická náhrada.

Darka zemřela na nemoc z povolání. Výpary z výbušnin, které neustále intenzivně čichala, jsou nejen toxické ale také karcinogenní. Zemřela za rok po operaci rakoviny prsních žláz a je pohřbena za služebnou pod žulovým náhrobkem, ve vodotěsném muničním truhlíku, společně s prvním pyrotechnickým znakem, ručním granátem a kouskem Semtexu.

16

Laban byl slavnější než já. Kdo z občanů a potažmo psů této republiky může říci, že viděl mnohé inscenace divadelních her Václava Havla třeba Zahradní slavnost, Largo desolato, Asanace, Pokoušení, Audience, atd. ještě asi dvanáct her. 12. února 1990 jsme s Badem prohlíželi Městské divadlo v Mostě a zůstali jsme u vchodu na podium zejména proto, že se tam střídali před besedou různí novináři a fotografové s různými kabelami. Na jevišti byl dlouhý stůl a k němu si sedali hosté. Jedním z nich byl i otec Václava Neckáře, který se o Bada velmi zajímal a přicházející prezident jej pohladil. Během akce došlo k nepříjemné události, kdy otce Neckáře postihla náhlá nevolnost.

První velkou akcí, kterou jsem provedl, byla snaha o asanaci letecké střelnice Prosička koncem jara v roce 1990, kterou chtěly Vojenské lesy a statky Mimoň zcela zalesnit. Po dvou dnech asanace náletové hrany střelnice byly nalezeny celkem 4 letecké pumy a střely ráže 23 a 30 mm, těch bylo tolik, že následovalo rozhodnutí, že tento prostor se asanovat nebude a ze zalesňování sešlo. Této akci předcházel svévolný a velmi nebezpečný zásah do samotného terénu letecké střelnice. O co šlo? Na dopadové ploše střelnice byly vytvořeny dva cílové kruhové terče o průměru přibližně 50m se středovým záměrným křížem vše bylo vytvořeno z pískových valů o výšce 3 až 5 m. Pískové valy díky přesným leteckým zbraním zachytily převážnou většinu střel z palubních zbraní, ať to byly kanony ráží 23 nebo 30 mm nebo neřízené rakety S5. Střely těchto zbraní se zarývaly do měkkého písku a velmi často ve své funkci selhávaly a nevybuchly. Vojenské lesy a statky si na pomoc přivolaly těžkou techniku a buldozerem rozhrabaly valy plné munice po celém prostoru okolí terčů. Je pravda, že srovnaly terén do roviny, ale tím ztížily další asanaci natolik, že i specializovaný anglický tým se odmítl po takové ploše pohybovat natož ji asanovat. Příčná sonda pyrotechnického průzkumu provedená v roce 1998 mimo tento rozhrabaný prostor potvrdila obavy o velmi vysoké pyrotechnické zátěži letecké střelnice Prosička, kde byl vyhlášen zákaz vstupu z důvodů nejvyššího stupně ohrožení a tato uzávěra platí pro příštích sto let. Celý nebezpečný prostor se v roce 1992 oplotil drátěným pletivem v celkové délce přesahující 3 km, označil výstražnými tabulemi se zákazem vstupu. Na příjezdových komunikacích byly zhotoveny uzamykatelné brány. Tento stav vybudovaný v nákladu milionu korun vydržel necelý rok. Obyvatelstvo okolních ale i vzdálených obci si v domnění, že oplocení pochází ještě od armády, „těžilo“ nové dvoumetrové pletivo, betonové sloupky a pěkné kovové brány do doby než téměř vše zmizelo. Po této akci nezbývalo než se natrvalo převléknout do perfektní nezničitelné kombinézy ze speciální nehořlavé, nepromokavé ale velmi vzdušné látky. Dvě tyto kombinézy mi perfektně ušil tehdy začínající mimoňský podnikatel por. Radek Bill Zíka a opatřil rukávovým znakem vyšitým manželkou jednoho z mých kolegů v Ústí nad Labem. V roce 1990 jsem ještě zajišťoval chod pyrotechnické služby od Ostrova nad Ohří po Tanvald společně se svými kolegy Václavem Hněvsou, Ladislavem Hubkou, Františkem 17

Proftem a nejspolehlivějším řidičem Miroslavem Korelusem, který musel odjezdit vše a s každým. Je pravdou, že jsem měl tehdy ve služebním pohotovostním užívání vozidlo Lada Niva, se kterým jsem jezdil sám zejména v odpoledních nebo nočních hodinách na různé pyrotechnické výjezdy od nálezů výbušnin a munice, přes řešení anonymních oznámení o uložení nástražných výbušných prostředků až po preventivní prohlídky míst, kde se pohybovali ze zákona chráněné osoby. Vozidlo, které bylo dvoumístné, mělo vybavení pro všechny zásahy včetně plošinky se záchytnou sítí, kde se vozili někdy společně, někdy zvlášť dva služební psi Darka a Bad. Bylo by nevděčné se o těchto dvou spolupracovnících v prvních dnech asanace nezmínit. Oba na počátku roku provázeli moji osobu v rozsáhlých prostorech a byli nejen společníky v samotě, ale také neocenitelnými pomocníky při vyhledávání munice zejména zbytků výbušnin na trhací jámě sovětů, což bylo mnohdy velmi účelné, protože případný hledač se mohl zmocnit i několika kg trhaviny, nebo tuhého raketového paliva.

V roce 1990 jsem v Ralsku zlikvidoval 114 dělostřeleckých granátů, 46 min, 6 raket, 310 kusů velkorážné munice, 7 leteckých bomb a 21 kg různých pěchotních nábojů. Mezi těmito nálezy jsem si odskočil třeba do arcibiskupského paláce v Praze na Hradčanské náměstí, kde v dubnových dnech se konala významná akce. Návštěva papeže Jana Pavla II. v Československu. Pro bezpečnostní složky to byla jedna z největších akcí, při 18

které řada příslušníků SNB zajišťovala osobní ochranu papeže. Mým hlavním úkolem z hlediska zajištění ochrany pobytu papeže v jeho přechodném ubytování, kde strávil přibližně 13 hodin, byla několikanásobná technicko-bezpečnostní kontrola objektů, kde se sv. otec pohyboval v rámci arcibiskupského paláce a chrámu sv. Víta. Hlavní úkol však byl v kontrole přijímaných darů. Ještě bych chtěl předeslat, že se jednalo o akci, která neměla v dějinách naší Bezpečnosti obdoby. Například ložnice, kde sv. otec nocoval, i když byla pečlivě ustlána naprosto novým povlečením, musely ji řádové sestry po mém zásahu přestlat. Nebyly, přiliž nadšené. Také koupelna nesplňovala normy přístupu čistého vzduchu a plynová karma neměla platnou revizi. Do příjezdu bylo vše napraveno. Protože v místnosti nebylo příliš světla a já jsem neměl blesk, přesto je tato ojedinělá fotografie unikátní. Požadavky Vatikánu na zajištění bezpečnosti papeže byly na hranicích našich možností. Italská policie, i když se v přímém kontaktu na bezpečnosti Jana Pavla II. nepodílela, nás vybavila některými technickými vymoženostmi jako detektory výbušnin a kovů. Přímo jsem spolupracoval pouze s vatikánskou ochrankou. Prohlídka darů nebyla vždy jednoduchá, dary byly zasílány věřícími již nejméně týden před příjezdem. Úkolem bylo je prohlédnout natolik, aby neobsahovaly zejména žádné výbušniny, jedy nebo jiné nebezpečné látky. Některé dary měly jen několik gramů, jité i několik stovek kg. Jedny byly vyrobeny rukama domácích výrobců, druhé vyšly ze zlatých českých ručiček dělníků. Některé dary byly nepatrných hodnot, jiné přesahovaly tisíce. Problematický byl například dar ve dvou krabicích neumě nadepsaných - od vězňů pro papeže-. Po kontrole na výbušniny jsem obě bedny odvezl do ČKD na defektoskopický rentgen, kde se olovnaté sklo přívěsků šenovského lustru prosvítilo. Nedovedu si totiž představit, že bych měl krabice otevřít, prohlédnout a zpět poskládat. Některé dary byly prohlíženy hned dvakrát, to když byly osobně předávány sv. otci, a podruhé, když byly ukládány do připravených duralových přepravek a odváženy do papežova letadla, které se přesunulo z Prahy do Bratislavy. I osobní dar Václava Havla byl dvakrát kontrolován. Tak přísná byla bezpečnostní opatření. Prohlídky nejsou samoúčelné. Vždyť atentát pomocí výbušniny je prakticky anonymní a v prostorách letadla i malé množství znamená velké nebezpečí.

19

20

21

Rok 1990 byl ve znamení velkého cestování prezidenta ČSFR Václava Havla a návštěv hlav států, které nikdy do naší republiky dříve nejezdily. V. Havel v té době používal tři vozidla BMV každé v jiné národní barvě, také naše oblečení se muselo podobat jeho stylu, aby například k jeho oblíbenému svetru a riflím nebylo okolí v tmavých oblecích i když se to někdy opravdu nepovedlo jako například 23. 5. 1990 při návštěvě Liberecka. Tuto návštěvu jsme připravovali už 22. května takzvaným nájezdem trasy, kdy jsme si v klidu mohli projet trasu Na zámek Sychrov, náměstí Rudé armády v Jablonci, podnik Bižuterie, Bytex Vratislavice, Liberec radnice, Liberec zámeček a Liberecké Malé divadlo, kde se 23.5.1990 hrála premiéra Havlovo hry Asanace. Z divadla jsem si odnesl několik postřehů. Dagmar Veškrnová se podezřele pohybovala kolem Havla, kolega z ochranky zatkl herce Václava Helšuse, protože se pohyboval v místech, kde neměl nikdo jiný být než ochranka. Nakonec mě vyděsil pád figuríny člověka z ochozu. Malé divadlo mělo jeviště uprostřed a hlediště bylo po stranách a na normálních židlích seděli diváci ve stupních vytvořených praktikábly. V horní řadě seděl kastelán Sychrova s manželkou, která si chtěla popostrčit židli a spadla před ochranou plentu o dobré dva metry níže. Samotný název asanace mě pobavil, říkal jsem kolegům, že mám s asanací zkušenosti a že bych to zahrál určitě dobře.

O měsíc později jsem zajišťoval návštěvu belgického prince Filipa, a protože královský protokol nedovoloval princi hovořit přímo s novináři, byl jsem navíc takovou spojkou mezi jeho osobním ochráncem a tiskem, sdílný ochránce sdělil, co jsem potřeboval. Tak jsem se 22

mimo jiné dověděl a semnou i čtenáři, že princ Filip studoval v USA a že je výborný pilot a také parašutista. Tyto společné cesty s chráněnými osobami byly takovým zpestřením těžké fyzické a duševní každodenní práce v terénu.

Méně zajímavé již byla jednání s úřady a institucemi vznikajícího kapitalistického systému. 25. 5. 1990 jsem započal jednání u VÚ 2722 v Mimoni o získání prostoru pro stálou trhací jámu v Židlově. Původní trhací jáma, kterou jsem využíval k likvidaci munice nalezené na Českolipsku, a Liberecku nesplňovala mnohé bezpečnostní požadavky. Například protistřepinový kryt byl vytvořen pouze ze silnějších kmenů s navršenou metrovou vrstvou písku, který byl všude okolo, neboť jáma byla v původní pískovně u Palohlav. Při odpalu nesmělo dojít k odhozu nevybuchlé munice, která by explodovala po dopadu v blízkosti krytu. Vyhlédl jsem si po rozsáhlém pátrání v terénu prostor pod Zadním vrchem v těsné blízkosti silnice protínající Židlov. Přehledná planina a dva odolné kryty původně sloužící jako pozorovatelny střelby z nich VÍTR II. byla generálská tribuna. Pozorovatelna, na které za dob spojených taktických cvičení stáli mnozí generálové, ministři a státní činitelé armád Varšavské smlouvy. V případě ostrých střeleb se uchýlili do odolných místností ve spodní části. Součástí byl malý asfaltový vrtulníkový areodrom. Výsledkem jednání byl souhlas velitele VÚ 2722 a velitele Vojenského újezdu Ralsko pplk. Františka Starého. Podmínkou bylo zamezit na tuto jámu přístup sovětským vojskům. Pro ně jsem vyhradil prostor za silnicí. Přesto jsem nedokázal zabránit mjr. Komarkovi v jeho stylu spálené země. Na jeho příkaz ženisté zcela zničili jeden z odolných krytů na této jámě, i když na něm byl nápis PYROSLUŽBA POLICIE. Byla to odplata za zákaz ničení na naší trhací jámě.

Květnovou akcí byl průzkum budoucí trasy telefonního kabelu na Bezděz, která procházela místem domorodci nazývaným "U rozstříleného". Tento prostor byl použit bezprostředně po válce k ničení nalezené munice v sousedních obcích a samotných Doksech. Jako všude v republice na každé podobné trhací jámě, ať byla zřízena v kterékoliv době, docházelo k selhávkám anebo jen rozbití munice. Také tady bylo několik kusů špatně zničené munice.

23

Nejen měsíc červen, ale i celý rok byl protkán anonymními telefonáty o uložené výbušnině v různých objektech, náměstích a továrnách. Takovou roznětkou anonymních telefonátů byl 2. června 1990 výbuch nastražené bomby na Staroměstském náměstí v Praze. Bombu tvořila půl metru dlouhá a několik kilogramů vážící ocelová trubka naplněná střelným prachem a kovovými součástkami. Výbuch na jednom z nejrušnějších pražských náměstí těsně před prvními svobodnými volbami po roce 1990 vzbudil nejen obavy a rozhořčení veřejnosti, ale i řadu dohadů o jeho pozadí, které nebylo dodnes objasněno. V té době jsem byl ve Frankfurtu nad Mohanem, kde se na tamním letišti v části takzvané US-Airbase likvidovala americká letecká 250 kilová puma.

24

25

Také v Ralsku se likvidovalo několik osvětlovacích 50 kg pum. Byly nalezeny v lese a jen se štěstím nezpůsobily jeho požár. I když jsem měl služební vozidlo, tak přívěs byl můj vlastní, protože speciální pyrotechnický přívěs byl v pohotovosti pro přepravu případných nastražených výbušných prostředků.

Druhý týden v září jsem strávil ve výkupně sběrných surovin v České Kamenici. Místní výkupčí pod vidinou slibného zisku převzal od sovětských vojáků několik aut plných šrotu, mezi kterým kromě částí vrtulníku a jiného kovového šubruňku byla také munice. Celkem 7 deštivých dnů jsem se prohraboval v nekonečné hromadě. Z valné části šlo o prázdné nábojnice z hliníku a mosazi. Téměř 10,5 tuny však byla munice ostrá, vesměs pěchotní a dělostřelecká. Pěchotní jsme spálili námi vytvořenou metodou, která se vždy osvědčila při větších nálezech munice do pěchotních zbraní. Ničení sestávalo z ne zcela uzavřeného odolného prostoru, kam se uložila munice a proložila termitem, kterého bylo u ČSD na tuny, protože se používal ke svařování kolejnic. Hoření termitu je typická tím, že vzniká vysoká teplota 2000 až 3000 °C, je silně exotermické a probíhá bez vzniku plynných zplodin a vzniklá struska je v tekutém stavu. Termit hoří i bez přístupu vzdušného kyslíku a i pod vodou. Dělostřelecká munice se pak ničila několik dní na trhací jámě. Vzhledem ke skutečnosti, že se "nepodařilo" zjistit, která posádka munici do sběrny přivezla, nebylo možné ji statisticky vykázat do Ralska i když některé indicie tomu nasvědčují.

26

Nejen v Ralsku působila sovětská armáda, také v Habarticích byla pěchotní střelnice, kterou intenzivně využívala. Několika hektarová louka byla objektem místních zemědělců a tak se asanovalo. Ve dvou lidech to byla práce na několik dnů. U Nivy se zařadila redukovaná jednička, přivázal volant a munice se z povrchu louky sbírala jako brambory. Každou cestu tam a zpět se přívěsný vozík zcela naplnil zbytky jak cvičné, tak i ostré RPG-7.

Podzim nebyl od ostatních ročních období odlišný. Asanovala se pole nad Kracmanovem, protože VLaS Mimoň hodlala na bývalé letecké dopadové ploše hospodařit. Přivolaný buldozerista, 27

rozhrabal pískové valy terčů na Prosičce, měl za úkol zahrabat jámy vzniklé po výbuších leteckých pum. Sem tam se pod lžící objevila nějaká ta pumička. Nový pyrotechnický přívěs byl v nedohlednu a soukromý měl pouze malá bantamová kolečka, která nebyla schopna jezdit ve výmolech. Zavazadlový prostor Nivy byl schopen pojmout jen malou munici tak, nezbývalo než pumu zapřáhnout za závěs a dopravit ji na místo ničení (4km) tímto drastickým způsobem. Na podzim se také moc na letišti v Praze Ruzyni nelétá a tak mají tamní pyrotechnici trochu času na praktický výcvik v ničení munice. Tato sporadická ničení byla základem mnohaleté velmi přátelské spolupráce jak v pracovním procesu, tak i v utužování mezirodinných vztahů. V té době nejstarší pyrotechnik letiště Václav Pípal a jeho kolega Sojka si vyzkoušeli nejen munici nalézt, ale také zničit. Další týden přijelo zbývající osazenstvo. Ti byli trochu pečlivější a dbalý předpisů.

Pyrotechnické předpisy zakazují pyrotechnickou činnost v nočních časech, to se však nevztahuje na expertizní činnost, která má objasnit příčinu nějakého výbuchu. Proto jsem byl dost často buzen z příjemného spánku operačními důstojníky kraje a okresů. 13. října 1990 ve 21,45 hod. došlo v Oblastním domu kultury v Mostě k výbuchu v diskotékovém sálu. Zraněno bylo celkem 26 mladých lidí. Na místo jsem přijel téměř dvě hodiny po půlnoci. Sál nesl známky výbuchu a působení jak rázové, tak i tlakové vlny. I když, jak jsem po několika minutách zjistil, došlo k výbuchu vojenské výbušky V 30-b byl rozsah poškození zdánlivě neúměrný tomuto výbuchu a vzniklým zraněním tancující mládeže. Vzniklá škoda se odhadovala na 60 tisíc korun. Příčina byla objasněna po chvilkovém přemýšlení, které na fotografii vypadá jako nečinné odpočívání. Kalhoty z pevné rifloviny dokládají účinnost výbuchu.

28

Příčina byla v konstrukci zavěšeného a volně zaklopeného stropu se zabudovaným osvětlením. Tlaková vlna po výbuchu vnikla do prostoru falešného stropu, kde desky splnily velmi dobře funkci zpětné klapky. Odražená vlna od původního vysokého stropu se nemohla vrátit do místnosti jinak, než přes osvětlovací tělesa a obrovskou silou utrhla skleněné kryty svítidel, které se rozbíjely o hlavy a těla tanečníků. Pachatele se podařilo dopadnout po pěti dnech a ke všemu se přiznal. Znalecký posudek jsem vypracoval včas, ale jiné to však bylo na soudu. Mnohaletá odkládání přivedla případ do absurdního stavu pro samotného tehdy 26 letého pachatele. Když se dostavil k hlavnímu líčení, bylo mu již hodně přes třicet, měl rodinu, o kterou se staral a také zaměstnání, ve kterém nasazoval každodenně svůj život. Byl hasičem v záchranném sboru v chemičce v Záluží. Já jsem se s ním setkal krátce před soudem na likvidaci nebezpečných tlakových lahví nalezených právě v zálužské chemičce. Soudkyně uznala jeho dosavadní bezúhonný život a spravedlivě rozhodla. Také ženisté v Zákupech se svým odchodem nemazlili, byla to jedna z posádek, která nereflektovala na naši výzvu, i když jsem měl u nich spoustu přátel. Odsun této posádky byl tak rychlý, že se jen těžko jejich nepořádek asanoval v samotných kasárnách, natož pak v potoce a blízké střelnici. Do Zákup jsem jezdil často, zejména v době bumu vodních elektráren, kdy měla být právě na tomto potoce jedna postavena, a před realizací se muselo dno asanovat. Znečištění potoka v říjnu 1990 způsobily děti, které vnikly dírou v plotě na skládku v kasárnách a odtud odnesly ještě v původních obalech protipěchotní miny PMN-2 a polystyrenové krabice pouštěly po potoce.

29

Na hrubou práci byl Míra Korelus ten nejlepší. Síla a vytrvalost medvěda přinášela výsledky i na říjnovém nedělním výletě do Svébořic. Houbaři našli vyčnívající křidélka a informovali místní oddělení. Nastoupil bagr Míra a 80 kusů podkaliberních střel spatřilo světlo světa.

30

Závěr listopadu byl ve znamení nálezu letecké pumy americké výroby 1000 lb GENERAL PURPOSE AN-M 65 „8th Bomber Command“začalo tuto pumu používat na základě rozkazu ze září 1942, Tato letecká puma U.S. Army Air Force určena pro všeobecné použití jak s účinkem trhavým tak tříštivým zejména pro ničení živé síly a staveb. Při použití dlouhodobého časového zapalovače An-M-125 je dodnes velmi nebezpečná a schopná aktivace při sebemenším podnětu. Tento zapalovač byl doplňován hlavovým zapalovačem No-845. Shazovaná jednotlivě. Puma má plášť z jednodílné tažené oceli pevnosti 70-80 kg/mm2 o tloušťce přibližně 10 mm. Počinová pouzdra mají 12 tablet po 18 g tetrylu. Puma používá dva stabilizátory - prstencový N°55 MkII. nebo krabicový. Typ těla 1000 lb AN-M65

doutníkový s prstencovým stabilizátorem Celková délka (mm) 1703 Délka těla 1349 Největší průměr těla (mm) 478 Délka stabilizátoru (mm) 354 Celková hmotnost (kg) 443 Náplň TNT nebo amatol Hmotnost trhavinové 253 náplně (kg) 240 Zapalovač dnový AN-M102, 114,117, 125 ; 134 a Mk230 Zapalovač hlavový AN-M103,139, 140,135,136 Hlavový úderníkový N°52 mechanismus Tělo pumy je olivově šedé nebo zelené s jedním, dvěma nebo více žlutými pruhy. Šablonování černé. V pumě u typu AN-M 65 A1 je laborováno 270 kg trhaviny Composition B což je trhavina sestávající se slévatelných směsí RDX a TNT Standardní poměr složení (podle hmotnosti) je 63% RDX (detonační rychlost 8,750 m/s) a 36% TNT (detonační rychlost 6,900 m/s), společně s 1% vosku. Tyto 1000 lb pumy byly vyráběny dále v modifikaci AN-M 65 A1 a staré řady AN-M Tato puma ležela někde v prostoru uhelného lomu Most, kde byla v průběhu těžby vybagrována, naložena na auto a odvezena na skládku ornice pod Hněvínem. Při obnově topných kanálů v centru města Mostu bylo zapotřebí kanály zakrýt a terén zarovnat. Nedostatek potřebné zeminy byl nahrazován několika desítkami plných tater ze skládky uhelného nadloží. Jedna fůra s sebou přivezla i tuto pumu. Abych představil nebezpečnost 31

pumy, která může vybuchnout kdykoliv je nutné se seznámit se zapalovačem AN-M-123; 124 a 125, což je dnový chemický časový dlouhodobý zapalovač. V průběhu II. světové války se začaly v amerických 100, 250, 500, 1000 a 2000 librových leteckých pumách používat časové zapalovače AN-M 123;124 a 125 s delaboračním omezením. Všechny tři zapalovače mají stejnou konstrukci a stejnou funkci. Rozlišují se jen délkou vypínacího, odjišťovacího zařízení, které je vedeno vodícím ústrojím pumy a při různých velikostech pum je také různě dlouhé. Zapalovač je namontován ve dně pumy. Na odjišťovacím ústrojí je větrná vrtulka, která je uváděna do pohybu proudem vzduchu, který při pádu pumy navodí proces, který přivede pumu v předem stanovené době k detonaci. Ta nastane po zpoždění od okamžiku spuštění, v době od 2 hodin do 6 dnů. Doba zpoždění, tedy od 2 do 144 hodin, je na pouzdru zapalovače vyznačena a může být přesně stanovena až po demontáži zapalovače.

Zapalovač je citlivý na teplo a chladno. Při vyšší teplotě se proces urychluje, při nižší zpomaluje. Aby puma nemohla být po svržení zneškodněna, byl zapalovač opatřen delaboračním omezením, které zabezpečuje, v případě demontáže zapalovače, okamžitý výbuch letecké pumy. Popis zapalovače Pro jednoduchost bylo při popisu užito znázornění časového zapalovače č. 123, a to provedení, které bylo používáno během II. světové války. Po roce 1945 byly provedeny některé změny v konstrukci, které v této spojitosti nemohou být uvedeny. Zapalovač pozůstává z větrného křidélka (vrtulky) (1), které vtáčí pomocí soukolí (2) 32

vloženou hnací hřídel (3) do pouzdra zapalovače. Dále se skládá z těla zapalovače a pouzdra zpětného lůžka s kuličkou (13), které tvoří vlastní delaborační omezení. Tělo zapalovače obsahuje úderník (9), úderníkové lůžko (10) a pružinu, (lůžková pružina a úderníkova pružina jsou předepjaty), celuloidové zpožďovací kroužky (7), právě tak jako skleněnou ampulku neplněnou acetonem (5). Úderník (9) je držen proti napjaté pružině osmi kuličkami (8), které jsou vloženy v kruhu v celuloidovém prstenci (7) v kónickém ukončení hlavy úderníku. Pokud celuloidový kroužek zachovává svoji původní pevnost, působí jako aretace úderníku. Přídavné celuloidové destičky (7) stanovují dobu časování a přidávají se od časování nad 24 hod. To vše spočívá v tzv. úderníkovém lůžku (10). To je pevně drženo proti tlaku napjatého pera (15) závěrovými kuličkami (11), které jsou vloženy do lůžka s upevněny výstupkem zapalovačového pouzdra a zpětného lůžka. Zpětné lůžko delaborační omezení, obsahuje rozbuškový nosič s rozbuškou (13), který je vešroubován do dna zpětného lůžka. V plášťové ploše zpětného lůžka je excentricky vytvořena drážka, obsahující ocelovou kuličku (13) (závěrovou kuličku). Když je zapalovač vešroubován do pumy odvaluje se kulička až na doraz v nejhlubším místě excentrické drážky. Při svržení pumy vytáhne jistící drát dopravní pojistku (19) a větrné křidélko (vrtulku) (1) rotuje ve vzduchovém proudu. Rotace je přenášena přes vložené hnací soukolí na vloženou hnací hřídel (3) a ta se šroubuje do těla zapalovače. Při tom drtič (4) rozbije ampulku s acetonem a aceton volně vyteče do prostoru zapalovače přes sítko (18) na filcovou vložku (20) a dále protéká nebo při nevhodné poloze (špičkou pumy vzhůru) vzlíná k celuloidovým kroužkům. Při dalším otáčení pružiny se tlačí těsnící kroužek (14) proti pouzdru drtiče (16) na těsnění(15) a zabraňuje vytékání acetonu ven a také vnikání vlhkosti. Další těsnící jednotkou je gumový kroužek (17), který do současné doby velmi dobře těsní vnitřní mechanické a jiné části zapalovače. Aceton působí na celuloidový prstenec (7), který osmi upevňujícími kuličkami drží aretovaný úderník. Aceton změkčí celuloidový kroužek a zajišťovací kuličky, působením tlaku kónické hlavy úderníku pomocí předepjaté pružiny, se vtisknou do změklého celuloidového prstence, aretace úderníku povolí, úderníková pružina urychlí úderník na kombinovanou rozbušku, která přes počinovou nálož přivede pumu k explozi. Doba zpoždění může být vzhledem k množství a koncentraci acetonu (do doby časování 24 hod.) a přidáním celuloidového kotouče nad tuto dobu změněna. Delaborační omezení Zpětné lůžko má znemožnit zneškodnění pumy po svržení. Ve zpětném lůžku je excentricky probíhající drážka, v níž je vložena závěrová kulička. Při pokusu o vyšroubování zapalovače z těla pumy se kulička odvaluje při šroubovitém pohybu nejprve do drážky. Při excentrické dráze drážky je kulička zrychlujícím se šroubovitým pohybem tlačena ke stěně pouzdra, až zcela pevně zachytí zpětné lůžko. Při dalším šroubování je unášeno i zpětné lůžko do doby pevné aretace, potom se začíná zvětšovat odstup mezi pouzdrem zapalovače a aretovaným zpětným lůžkem, až zajišťovací kuličky, které dosud držely lůžko úderníkového pouzdra, jsou tlakem pružiny vsunuty do tohoto vytvořeného meziprostoru. Uvolněné 33

úderníkové lůžko se společně s úderníkem, urychlené tlakem pružiny, uvolní a iniciuje rozbušku, která přivede pumu k okamžité explozi. Další antidelaborační zajištění Zapalovač je vešroubován ve dnu pumy v zapalovačovém pouzdru, ve kterém je počinová náplň. Podle typu pumy se používají jednoduchá nebo dvojitá pouzdra. Aby nemohl být zapalovač snadno s pouzdrem demontován a tím se obešlo delaborační omezení, je pouzdro ve dně pumy uzavřeno závorou. Ve výčnělku dna pumy, v závitu k upevnění pouzdra, je vyřezána drážka a v pouzdru je, v odstupu k drážce, vyvrtaný otvor. Než se zašroubuje zapalovač, vloží se do tohoto otvoru, který při zašroubovaném pouzdru je umístěn nad drážkou, závěrový kolík (čep). Když se našroubuje zapalovač, nemůže jíž být pouzdro zpětně vyšroubováno.

Selhání systému zapalovače Příčiny selhané pumy jsou : 1) skleněná ampule se z nějakých důvodů nerozbila (vlivem rosného bodu a velmi nízké teplotě při velkých bombardovacích výškách zamrzla vrtulka zapalovače; neodjištěný zapalovač apod.), 2) průběh funkce proběhl normálně, ale selhala rozbuška, 3) průběh funkce proběhl normálně, ale selhala přenosná nebo počinová náplň, 4) vzdor rozbité ampulce úderník nespustil. Zde mohou být různé důvody (nepříznivá poloha pumy při hraničních časech nad 100 hod., špatné těsnění prostoru s acetonem apod.). Je to nejnebezpečnější situace, protože již nejmenší otřes může úderník spustit a přivést pumu k výbuchu. PROTOŽE SE VŠAK Z VNĚJŠÍHO POHLEDU NEMŮŽE URČIT ŽÁDNÁ JISTĚJŠÍ PROGNÓZA A NELZE NAHLÉDNOUT DO ZAPALOVAČE, MUSÍ PYROTECHNIK SITUACI STANOVENOU V BODĚ 4), PŘI ZNEŠKODŇOVÁNÍ, VŽDY PŘEDPOKLÁDAT. S pumou se po nálezu nesmí, pokud možno, hýbat. Musí se také předpokládat skutečnost, že celuloid jako takový, je umělá hmota, která počíná, v řádu odstupu desítek let od výroby, degradovat a samovolně se rozpadat vlivem ztráty kafru.

34

Jak jste si mohli přečíst, s čerty nejsou žerty. Po zjištění stavu pumy, která dostala ze všech stran několik nových zásahů lžící bagru v blízkosti zapalovače, mohlo se předpokládat, že v nejhorším případě se rozbila ampule s acetonem a my jsme měli několik málo hodin na přepravu. Pokud již byla funkční činnost zapalovače zahájena v době náletu, bylo možné po každém sebemenším nárazu očekávat výbuch. Rychlá přeprava na trhací jámu do Ralska bylo 35

to nejlepší řešení. Na přepravu se vždy používají vozidla v nejlepším technickém stavu, také nám poskytli takovou Tatru, u které pro jistotu ještě v dílně vyměnili několik ojetých pneumatik. Dílenský personál, pravděpodobně ve spěchu a stresu sice vyměnil kola, ale někdo zapomněl utáhnout šrouby u levého tupláku. Celá cesta do Židlova proběhla v naprosté pohodě dvě osvětlená blikající auta VB daleko přede mnou, dvě daleko za mnou a já jsem si to upaloval tou svou čtyřicítkou a vyhýbal jsem se každé dírce. Nebylo jich moc, v té době ještě nebyly silnice tak rozbité jako dnes. Před jízdou bylo rozhodnuto, že se Tatra vrátí zpátky do Mostu a tak jsem zajel až na jámu k místu předpokládanému ničení. Když jsem sjížděl ze svahu od vrtulníkové plochy, uviděl jsem v předních dálkových světlech upalovat kolo, které se řítilo mezi krátery od výbuchů, než do jednoho zapadlo. Zastavil jsem a zjistil, že druhé je již na spadnutí. Neutažené matice vymlely za těch 120 km jízdy v discích takové otvory, že kolo mohlo pohodlně vypadnout. Byl jsem přinucen s vozidlem jen popojet k nejbližšímu kráteru a pumu složit. Protože jsem nechal Tatru naložit po okraj pískem a pumu jsem uložil asi 1,5 m za kabinu, nic nepřekáželo jejímu jemnému složení. Z praxe jsem zjistil, že vykypování písku s pumou je bezpečnější než jeřábem. U kypování se nemusel nikdo zdržovat, stačilo jen málo plynu a zatáhnout ovládání hydrauliky a puma sjela s pískem jako v bavlnce a my jsme si seděli v bunkru. Při skládání jeřábem musí být u této akce dva, jeřábník a pyrotechnik. Puma se sklouzla s pískem do kráteru a já jsem auto odvezl zpět na vrtulníkovou plochu, kde jej ráno mechanici začali opravovat, ale oprava trvala dva dny, proto jsme pumu použili jako trenažér a zkoušeli jsme na ní raketový klíč na všechny způsoby, ale marně závit zapalovače tentokrát nepovolil ani o milimetr. Ve čtvrtek jsme ve 14.30 hod. přemluvili pumu, aby splnila své poslání, vybuchla. Povinností pyrotechnika při každém ničení munice je najít její střepinu, u pumy je to jednoduché její střepiny můžete nalézt i několik kilometrů daleko a vůbec nezáleží na tom, jak moc jste ji zasypali pískem. Při této akci jsme byli všichni pyrotechnici Správy Veřejné bezpečnosti v Ústí nad Labem. Z odboru kriminalistické techniky jeho šéf mjr. Ladislav Pravec, jeho zástupce mjr. Václav Hněvsa, por. František Proft , ppor. Miroslav Korelus, por. Rudolf Laube z poříčního oddělení náš fotograf a kameraman Zdeněk Schwarz, který nemusel pořizovat tento snímek, protože nás fotil kamarád a spolužák z univerzity a vynikající fotograf z ČTK Libor Zavoral.

36

37

Porevoluční doba přinesla s sebou i otevření hranic na západ. Firma TIG BICORD AG ze Švýcarska se přišla do Čech mezi pyrotechniky prezentovat. Nějaký obchod už s našimi nákupčími udělali někdy před půl rokem bohužel bez nás. Nakoupili například raketový klíč na zapalovače. Ten jsme prověřili, měl jsem pár připomínek k čelistem a ještě další poznámky. I když jsem s kolegy mluvil česky, tak mi zaměstnanci TIG BICORD AG moc dobře rozuměli, byli to původem Poláci, to jsem ale nevěděl. Jeden z představitelů mi po prezentaci řekl, že bych měl přijet k nim do podniku na stáž. V té době jsem nebyl zvyklý jezdit jen tak na západ. Pozvání jsem bral jen tak povrchně. Ale...

38

Někdy je den plný různorodou náplní. Ráno 11.12.1990 reportáž s časopisem "Signál" pak jako již tradičně anonymní telefonát o uložení bomby na OV KSČM v Žatci a nakonec důl Obránců míru v Komořanech. Za svoji praxi jsem na Mostecku našel pouze dvě střely ráže 88 mm FlaK. FlaK je zkratkou německého slova Flugabwehrkanone anebo Flugzeug abwehrkanone, protiletadlového kanonu z flaků rozmístěných na protiletadlovou obranu chemičky v Záluží. Z nepatrných nálezů je zřejmé, že tato munice neselhávala a vždy vybuchla ve vzduchu.

39

13 a 20 prosince byla svolána komise pro předávání ploch VVP. První se věnovala letecké střelnici v Prosičce. Jak jsem již popisoval vojenské lesy ve snaze zalesnit tento prostor provedly zásah, který způsobil celkové pyrotechnické zamoření i mimo terčovou oblast. Tuto situaci předcházel již v úvodu popisovaný otevřený dopis všem velitelům sovětských útvarů na území severočeského kraje, který je vyzýval ke společné likvidaci munice, jejíž odvoz nepředpokládali zejména z důvodů nízkých přepravních kapacit. Pochopením situace některých velitelů a vytvoření vzájemné spolupráce se podařilo společnými silami zlikvidovat desítky tun dělostřeleckých granátů a min, ručních granátů a raket. Je pravda, že se nepodařilo změnit zažité a podle sovětských předpisů stanovené ničení munice jejich svérázné ničení na povrchu do takzvané hvězdice, kde se jako základ položila těžká dělostřelecká munice a na ní se ukládala tenkostěnná munice zejména ženijní miny, ale také ruční granáty s rozněcovači a protitankové střely různých druhů mělo za následek rozhození nevybuchlé munice, která se těžko dohledávala a její vyhledávání bylo značně nebezpečné, zejména ruční granáty RGD-5 měly výbuchem poškozené pojistky natolik, že chybělo málo, aby při neopatrné manipulaci vybuchly. Tento nešvar se podařilo po několika důkazech odstranit a ruční granáty se ničily odděleně. Tato plocha ničení se v budoucnu již z bezpečnostních důvodů již nikdy nepoužila, provedla se její zavážka nekontaminovanou zeminou a místa výbuchů se pokryla panely a hrubou sutí aby bylo zabráněno případnému amatérskému vyhledávání ničené a nevybuchlé munice na této trhací jámě. Přesnou lokalizaci neuvedu právě z těchto důvodů. Letecká základna v Hradčanech zvolila svoji vlastní cestu ničení munice bez pomoci naší a pyrotechniků kuřívodského ženijního praporu. Velitel letiště plukovník Leonid Piller rozhodl, 40

že jeho zbrojíři zničí speciální leteckou munici na letecké střelnici Prosička. Ničení nemělo s pyrotechnickými pravidly pramálo společného, snad pouze to, že došlo k výbuchu. Ničení probíhalo tak, že si vyhlédli velký kráter po vybuchlé pumě a na jeho dno uložili truhlíky s municí, na ně položili letecké a jiné pneumatiky, vše prolili naftou a zapálili. Prohořelé truhlíky počaly explodovat a po okolí se rozházela následnými výbuchy ostrá munice. Při prohlídce okolních lesů byly nalezeny z tohoto ničení pásy plné munice rozvěšených na mnoha okolních stromech. První a poslední moje nehoda za 36 let u policie. Samozřejmě byl jsem vzadu, tak jsem vinen. Nijak jsem neprotestoval, i když viníci byli dva. Byla předvánoční pohoda, to však pro munici neplatí. Sběrači ve sběrnách chtěli mít přes Vánoce klid a tak se rozhodli, že se zbaví podezřelých věcí. Nejprve jsem jel do sběrny v Krupce a pak do Lomu u Mostu, díky odsunu vojsk jsem zajistil 8 protitankových min a dvě podezřelé tlakové lahve s náplní, kterou jsme nedokázali identifikovat. Z lomu jsem jel natankovat do Litvínova, celou cestu sněžilo a mrzlo. Krátce po deváté hodině jsem jel za úplně novým žigulíkem, asi předvánoční dárek. Nejeli jsme rychle určitě pod padesát, bylo kluzko. Když jsme přijížděli do stoupání, uviděl jsem starou oktávku, která couvala. Asi chtěl odbočit na vedlejší cestu, už to nestihl. Žigul zastavil ještě na mokrém, na mě zbyl namrzlý můstek. Jen tak trochu jsem do něho klepl a jeho zadní nárazník trošku zatlačil do držáku, ustřihly se šrouby, jinak nic škoda byla odhadnuta na 1000,- Kčs. Řidič pan Holub byl smutný, ale náhradu si nevzal. Policisté mají jednu velkou nevýhodu, nemohou se i při sebemenší kolizi dohodnout na místě a nehodu musela řešit tenkrát ještě VB. Výhodou je, že nemůžete dostat pokutu, ale velitel odebere nějaké procento ze mzdy, což může dělat i několikanásobek případné pokuty. Vzhledem k tomu, že jsem nikdy nehodu neměl, bylo mi odpuštěno.

41

Když přijde na pyrotechnika zima, musí si nějakou práci najít. Kovošrot Děčín Koncernový podnik nás požádal o prověření starých tlakových lahví s obsahem kyslíku, acetylénu, dusíku a čpavku. Prověření nelze udělat jinak, než v lahvi vytvořit otvor a obsah nechat vyhořet nebo uniknout. Díky naší práci se státu vrátilo 49 kusů ocelových lahví v podobě neškodného kovu.

42

Rok 1990 končil oproti jiným létům klidně. Přesto, že jsem měl dosažitelnost, musel jsem vyjet jen 28. prosince a to do Zákup na nález 10 protitankových min. Ani o silvestru se netrhaly prsty nebo nehořelo díky neovladatelným ohňostrojům.

43