BAKALÁŘSKÁ PRÁCE. Trestná činnost mladistvých na teritoriu Územního odboru Kutná Hora

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Teorie a praxe přípravného řízení trestního Katedra trestního práva

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

Trestná činnost mladistvých na teritoriu Územního odboru Kutná Hora

Mgr. Pavla Havelková 2010/2011

Prohlášení "Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci na téma : Trestná činnost mladistvých na teritoriu Územního odboru Kutná Hora zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem pouţila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu pouţitých pramenů a literatury“.

.................................................. Mgr. Pavla Havelková 2

Poděkování Děkuji JUDr. Marku Fryštákovi, Ph.D. za jeho odborné vedení, ochotu, cenné rady a podnětné připomínky ke zpracování této bakalářské práce.

3

Obsah OBSAH ………………………………………………………………………………….… 4 ÚVOD ……..…………………………………………………………………………….… 5 1 TEORETICKÁ ČÁST ………………………………………………………………… 7 1.1 Vymezení základních pojmů ……………………………………………….……….… 7 1.2 Trestná činnost mladistvých - charakteristika a specifika ……………………………. 8 1.3 Vývoj kriminality mladistvých v České republice ..…………………………………. 11 1.4 Struktura trestné činnosti mladistvých ………………………………………………. 15 1.5 Obecné příčiny kriminality mladistvých …………………………………………….. 17 1.6 Prevence kriminálního chování mladistvých ………………………………………… 23 2 PRAKTICKÁ ČÁST ………………………………………………………………… 29 2.1 Cíl praktické části a informační zdroje …………………………………………..….. 29 2.2 Popis regionu ………………………………………………………………………… 30 2.3 Struktura trestné činnosti mladistvých na teritoriu Územního odboru Kutná Hora v letech 2005 - 2010 ……………….……………………………………………….… 32 2.4 Srovnání kriminality mladistvých na teritoriu Územního odboru Kutná Hora a na území České republiky v roce 2010 …………………………..…………………. 35 2.5 Shrnutí výsledků praktické části ….…………………………………………………. 39 ZÁVĚR …………………………………………………………………………………… 41 RESUMÉ ……………………………………………………………………………….… 44 POUŢITÉ PRAMENY ………………………………………………………..…….…… 45

4

Úvod Trestná činnost mládeţe je téma, kterému je v současné době právem věnována náleţitá pozornost. Na základě zájmu médií se jeví tato problematika jako jev relativně nový, který stále silněji prostupuje naši vyvíjející se společnost. Statistická data však tento trend nepotvrzují . Ačkoliv se trestná činnost mládeţe před rokem 1989 jako téma hodné diskuze téměř nevyskytovala, byl její podíl na celkové kriminalitě o 1,17% vyšší neţ v roce 19991. Od roku 2000 do roku 2010 zaznamenala statistická data MV ČR shrnující trestnou činnost dětí a mladistvých značný pokles. Z těchto údajů lze vyvodit, ţe kriminalita mládeţe je téma především silně medializované, nikoliv však nové s permanentně narůstající tendencí. Pozornost společnosti a médií upřená na problematiku sociálně patologických jevů mezi mládeţí je však podle mého názoru i do budoucna jev ţádoucí, který můţe přispět k efektivnímu sniţování trestné činnosti mládeţe. Důraz by přitom měl být kladen nejen na okolnosti vzniku kriminálního chování dětí a mladistvých, ale také na represivní potírání a v neposlední řadě na prevenci, která sehrává v boji s tímto neţádoucím fenoménem klíčovou úlohu. Právě za pomoci účinné prevence a rovněţ resocializace mladistvých pachatelů by mělo být dosaţeno nekonfliktního fungování mladých lidí ve společnosti. Předmětem této bakalářské práce je problematika trestné činnosti mladistvých na teritoriu Územního odboru Kutná Hora. Toto téma jsem zvolila na základě svého zájmu o danou problematiku a taktéţ z profesního hlediska, jelikoţ pracuji s problémovými mladistvými v rámci svých kompetencí výchovného poradce a metodika prevence na střední odborné škole. Tato práce směřuje především ke zjištění, jaké jsou formy a vývoj trestné činnosti mladistvých na teritoriu Územního odboru Kutná Hora v letech 2005 aţ 2010. Je rozdělena do dvou hlavních částí, kterými jsou nejdříve teoretická část a dále navazující praktická část. V úvodu teoretické části jsou krátce zmíněny základní pojmy týkající se subjektů problematiky mladistvých. Další kapitoly jsou věnovány charakteristice a struktuře trestné činnosti mladistvých, jejímu vývoji v posledních letech v rámci České republiky, obecným příčinám a prevenci kriminálního chování. V praktické části jsou kladeny otázky, jaké konkrétní trestné činnosti se mladiství dopouští nejčastěji , zda recidivují, zda svoji trestnou činnost páchají ve větší míře pachatelé z výchovných ústavů, zda páchají kriminální skutky samostatně či v partě apod.

1

Epravo.cz[online]. Redakce epravo.cz. Vývoj kriminality dětí a mladistvých. Vydáno 13. 4. 2001. [cit. 12-0211].Dostupné z : .

5

Pramenem základních dat pro rozbor trestné činnosti mladistvých, z nějţ bylo čerpáno, se stala Statistika kriminality na území ČR, kterou zpracovává Policie ČR. Část údajů byla získána z evidencí Policie ČR , Územní odbor Kutná Hora. Práce obsahuje stav právní úpravy k 1.4. 2011.

6

1 Teoretická část 1.1 Vymezení základních pojmů Problematikou trestné činnosti mladistvých se zabývají vědní disciplíny nejen normativní, ale také společenské a empirické. Z tohoto důvodu je pojmosloví této oblasti značně mnohotvárné a sloţité. Z trestně právního hlediska je nutné rozlišovat především pojmy dítě a mladistvý. Zákon č. 218/2003 Sb. , o odpovědnosti mládeţe za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeţe a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSVM“) vymezuje ve svém § 2 některé pojmy, s nimiţ dále pracuje. V ustanovení § 2 písm. b) definuje pojem mládeže, který je nadřazeným pojmem pro dvě věkové skupiny: pro děti mladší

patnácti let a pro mladistvé. Dělení je důleţité

pro určení, v jakém systému

odpovědnosti budou tyto osoby posuzovány a jaké budou následky jejich protiprávních jednání. Dítětem mladším patnácti let je dle ustanovení § 2 písm.c) ten, kdo v době spáchání činu jinak trestného nedovršil patnáctý rok věku. Dítětem je osoba ještě v den svých patnáctých narozenin, protoţe patnáctý rok věku je dovršen aţ uplynutím dvacáté čtvrté hodiny takového dne2. Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „TZ“) definuje pojem dítě jinak neţ ZSVM. Podle ustanovení § 126 TZ se dítětem rozumí osoba mladší osmnácti let. Dle § 25 TZ není tato osoba trestně odpovědná. Její čin je označován jako čin jinak trestný. Pojem mladistvý je definován v ustanovení § 2 písm. d) ZSVM, kde je jako mladistvý označen ten, kdo v době spáchání provinění, tj. trestného činu mladistvého, dovršil patnáctý rok věku a nepřekročil osmnáctý rok věku. S pojmem mladistvý je spojen počátek trestní odpovědnosti fyzické osoby za spáchané provinění, plná trestní odpovědnost však nastává aţ dnem následujícím po dni, ve kterém osoba dovršila osmnáctý rok svého věku. Pojem nezletilý je pojmem občanského práva. Je to fyzická osoba, která nedovršila osmnácti let věku. Zletilosti se podle § 8

odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb.,

občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“) nabývá dosaţením osmnáctého roku, případně uzavřením manţelství. Takto nabytá zletilost3 se neztrácí ani

2

Srovnej ŠÁMAL,P. - VÁLKOVÁ,H. et al. Zákon soudnictví ve věcech mládeže. Komentář .2.vyd. Praha : Nakladatelství C.H.Beck,2007.s.10 , JELÍNEK, J.- MELICHAROVÁ,D. Zákon soudnictví ve věcech mládeže s poznámkami a judikaturou.Praha:Nakladatelství Linde Praha a.s.,2004.s.7. 3 Zletilost vyjadřuje způsobilost fyzické osoby k právním úkonům, tedy vlastními právními úkony nabývat práva a brát na sebe povinnosti.

7

prohlášením manţelství za neplatné. Na vznik plné trestné odpovědnosti však nemá ţádný vliv. Trestní právo tento pojem neuţívá. Osoba blízká věku mladistvého je pojem, který je uţíván převáţně v kriminologii a v praxi. Věk blízký věku mladistvých je polehčující

okolností, viz. § 4 písm. f) TZ.

„Z hlediska počítání času vymezuje relativně krátké časové údobí mezi 18. a 19. rokem ţivota, kdy lze fakultativně, za určitých podmínek, uplatnit zvláštní způsoby řízení proti mladistvému“. 4 Dalším souvisejícím pojmem, který lze uvést, je termín kriminalita. Jde o „ úhrn sociálně škodlivých jevů, které jsou stanoveny v trestních kodexech. V současné právní úpravě jsou to trestné činy“5. Širší a mladší pojem je delikvence, jeţ obecně označuje protiprávní jednání. „O delikvenci mluvíme především u kriminogenní sociálně patologické činnosti mladistvých“6. Nejobsáhlejší je pojem sociálně patologické jevy, jelikoţ zahrnuje i jevy, které se v negativním smyslu odchylují od norem a hodnot akceptovatelných danou společností. Jde například o závislosti, prostituci, sebevraţednost, záškoláctví, útěky z domova, anarchismus, rasismus apod. Jako prekriminalita bývají označovány činy jinak trestné, kterých se dopouštějí děti před dosaţením trestní odpovědnosti. 1.2 Trestná činnost mladistvých – charakteristika a specifika Trestná činnost mladistvých je závaţným negativním společenským jevem, který tvoří předobraz budoucí kriminality dospělých pachatelů. Podle prováděných výzkumů má věk pachatele významný vliv na způsob páchání trestných činů. Rozdíly mezi způsoby páchání trestných činů dospělých

pachatelů a pachatelů

z věkové kategorie dětí a mladistvých popisuje Konrád následovně:7 - výběr předmětu zájmu je u mládeţe určován jinými hodnotovými systémy neţ u dospělých pachatelů, - trestná činnost mládeţe je častěji páchána se spolupachateli nebo v partě, - příprava ke spáchání deliktu bývá u mládeţe nedokonalá,

4

ŠOUKAL,J. - DRÁPAL,D. - LUKOVSKÝ,Z. Řízení a rozhodování v trestních věcech mladistvých, Praha: Nakladatelství IFEC,2000.s.6. 5 ZOUBKOVÁ,I.Kontrola kriminality mládeže,Dobrá Voda:Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2002. s.11. 6 STEJSKAL,F.-KNÝ,M.-VOTRUBA,J.Sociálně patologické jevy dětí a mládeže v České republice,Praha: Nakladatelství PA ČR,1999.s.9. 7 MUSIL,J.-KONRÁD,Z.-SUCHÁNEK,J.Kriminalistika,Praha:Nakladatelství C.H.Beck,2001. s.474-476.

8

- mladí pachatelé často pouţívají neúměrného násilí a jejich chování na místě činu často vykazuje znaky vandalismu (např. při vloupání do bytu jsou stěny a nábytek postříkány sprejem), - pachatelé z řad mládeţe jsou častěji pod vlivem alkoholu, - trestná činnost mládeţe je často páchána opakovaně v bezprostřední blízkosti místa bydliště, - při získávání alibi se pachatelé z řad mládeţe obracejí na osoby obdobné věkové skupiny, do které sami patří (není typické získávání alibi od dospělých osob, spoluzaměstnanců, rodičů atp.), - o připravované, ale i o spáchané trestné činnosti mladí pachatelé často mluví před svými vrstevníky, - utajování činu a zahlazování stop mladí pachatelé zpravidla nepouţívají, často vyhroţují svědkům pouţití násilí, - věci získané trestnou činností skupinou mládeţe jsou velmi brzy po spáchání rozdělovány mezi její členy, finanční prostředky se obvykle utrácejí společně, - nedospělí pachatelé často odcizují věci, které momentálně potřebují, nebo které se jim vzhledem k věku líbí (např. auta, motocykly, mobilní telefony, oblečení, zbraně, alkohol, cigarety, léky apod.) a mnohdy některé mnohem cennější předměty nechávají bez povšimnutí, - pachatelé z řad mládeţe jednají více emotivně neţ rozumově, trestná činnost je páchána ve většině případů ţivelně pod vlivem momentální objektivní situace, místa a doby činu. Obecně lze říci, ţe trestná činnost mladistvých se vyskytuje především ve větších městech, kde jsou díky velkém počtu obyvatel a určité anonymitě vhodnější podmínky pro její páchání. Ve vesnických lokalitách se trestná činnost této věkové kategorie vyskytuje podstatně méně, coţ zmiňuje např. Chmelík.8 Na další determinanty kriminality mládeţe upozorňuje Zoubková9, která konstatuje, ţe třetina trestné činnosti dětí a mladistvých je registrována jako opakovaná, a to i vícekrát. Téměř polovina skutků je páchána ve spolupachatelství. Dále statisticky podkládá, ţe kriminalita mládeţe je převáţně záleţitosti chlapců, děvčata se trestné činnosti dopouštějí mnohem méně a méně často za pouţití

násilí. Páchají především podvody, krádeţe a

kriminalitu ve spojení s drogami a prostitucí. „Motivace trestné činnosti mládeţe je zčásti nezralá a iracionální, pachatelé někdy nedokáţí rozumně vysvětlit motiv svého jednání. Pro mladé pachatele je charakteristická

8

Srovnej CHMELÍK,J. Trestná činnost mládeže a páchaná na mládeži,2.vyd.Praha:MVČR,1998. s.12. ZOUBKOVÁ,I. Kontrola kriminality mládeže, Dobrá Voda:Vydavatelství a nakladatelství Čeněk,2002.s.20. 9

9

Aleš

touha vyrovnat se svým vrstevníkům z finančně lépe situovaných rodin, touha po nezávislosti odpor ke konformnímu chování, touha imponovat vrstevníkům, získat obdiv, vytvořit si vůdčí postavení v partě“.10 K tomu přistupují takové jevy, jako je nedostatek odpovědnosti, neúcta k hodnotám vůbec a majetku zvlášť a další predelikventní znaky v chování mladistvých např. absence ve škole, toulání a útěky z domova. Jako nejfrekventovanější trestné činy mezi mladistvými označují autoři následující11: Nejrozšířenější trestná činnost mladistvých je, obdobně jako u dětí a dospělých, majetková trestná činnost, především trestný čin krádeţe podle § 205 TZ. Jde zejména o krádeţe kapesní, krádeţe věcí z aut, vloupání do restaurací, chat, domů, garáţí, kanceláří apod. Zde dochází k propojení s další trestnou činností – porušování domovní svobody (§ 178 TZ) a poškození cizí věci (§ 228 TZ), pokud škoda poškozením dosahuje minimálně škody nikoli nepatrné (tj. nejméně 5 000 Kč, viz. § 138 TZ). Motivací k majetkové trestné činnosti je především snaha získat prostředky ke svobodné zábavě, popř. jiným potřebám konzumního způsobu ţivota. Jinou motivaci neţ nabytí zisku mají jevy jako vandalismus

nebo sprejerství, kterými

nezletilí uspokojují své násilnické nebo „umělecké“ potřeby. Závaţnější trestná činnost mladistvých je ta, v níţ se vyskytují prvky ohroţující osobní svobodu nebo zdraví a ţivot druhé osoby, která je terčem útoku. V této skupině jsou zejména trestné činy ublíţení na zdraví (§§ 146,145 TZ), loupeţ (§ 173 TZ), omezování osobní svobody (§ 171 TZ), vydírání (§ 175 TZ). Častou motivací je potřeba či snaha demonstrovat sílu , zvýraznit se a imponovat u svých vrstevníků a získat jejich uznání obdiv, ale i vytvořit si určité vůdčí postavení v partě. Mladiství rovněţ páchají trestnou činnost spojenou s obecným ohroţením. Jedná se o trestný čin nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy (§ 283 TZ), přechovávání omamné a

psychotropní látky a jedu (§ 284 TZ), šíření

toxikomanie (§ 287 TZ). Motivací u drogových deliktů je nejčastěji touha po nových proţitcích a snaha imponovat v okruhu známých . Dále páchají trestnou činnost hrubě narušující občanské souţití útokem na rasu, vyznání, národ a jeho jazyk. Jde zejména o násilí proti skupině obyvatel a proti jednotlivci (§§ 352,353 TZ), hanobení národa, rasy, etnické skupiny osob (§ 355 TZ) a podněcování 10

MUSIL,J.-KONRÁD,Z.-SUCHÁNEK,J.Kriminalistika,Praha:Nakladatelství C.H.Beck,2001.s.476. Srovnej VEČERKA,K.-HOLAS,J.-ŠTĚCHOVÁ,M. et al.Mladiství pachatelé na prahu tisíciletí,Praha:Institut pro kriminologii a sociální prevenci,2004.s.9-11. ZOUBKOVÁ,I. Kontrola kriminality mládeže, Dobrá Voda: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk,2002.s.21-28.CHMELÍK,J. Trestná činnost mládeže a páchaná na mládeži,2.vyd.Praha:MVČR,1998. s.12-13.MAREŠOVÁ,A.K problematice delikventní mládeţe – hlubší pohled na statistické údaje[online],In:Kriminalistika,2000.roč.4 [cit. 15-02-11] . Dostupné z : . 11

10

k nenávisti vůči skupině osob nebo omezování

jejich práv a svobod (§ 356 TZ). U

mladistvých pachatelů se zde spojují faktory jak násilného, tak i výtrţnického charakteru s vlivem rasově zaměřené ideologie (vyznávané zejména příslušníky hnutí skinheads), která mladým lidem do značné míry imponuje svou nezávislostí, volností myšlenek, organizovaností, svým odporem k uznávaným hodnotám, k nonkonformitě, ale i činy, které páchají příznivci hnutí skinheads. Nemalou roli sehrává i protiromské klima, typické pro českou společnost v místech s větší koncentrací romského obyvatelstva. Sexuálně zaměřené trestné činy mladistvých jsou páchány především pod vlivem alkoholu a jsou zaměřeny zejména na dívky a chlapce ve věku kolem 15 let, ale i mladší. Jde hlavně o pohlavní zneuţití (§ 187 TZ). Častým

motivem je projev vzájemné citové

náklonnosti mezi chlapcem a dívkou, při kterém jsou stírány věkové rozdíly, zejména pokud jde o věk niţší neţ 15 let. Souhrnně lze tedy konstatovat, ţe „kriminalita mladých lidí je často nezralá, romantizující, často naplněná odérem dobrodruţství a neschopná odolat inspiraci okamţiku. A v tom je právě nápravná naděje

těch, kteří chtějí mladého pachatele odvrátit

od

pokračování v nastoupené deviantní ţivotní cestě“.12 1.3 Vývoj kriminality mladistvých v České republice Kriminální statistika se na našem území vyvíjela postupně. Její počátky sahají do 18. století. Tehdejší evidence kriminality ale samozřejmě neměla podobu, jakou známe dnes. Kriminalita mládeţe začala být v Československu systematicky evidována teprve od 60. let 20. století. Od té doby bylo zaznamenáno několik vln jejího vzestupu, první větší vlna od roku 1963 do roku 1971, druhá na přelomu 80. let. Osmdesátá léta byla ve znamení stability – kriminalita mládeţe činila 15 % celkové kriminality a podíl pachatelů do 18 let dosahoval průměrně 13 % všech pachatelů13. Od roku 1989 došlo v oblasti trestné činnosti k výrazným změnám. V devadesátých letech minulého století přicházel postupný nárůst kriminality, který se u kriminality spáchané mládeţí projevil ještě výrazněji. U mladistvých docházelo od roku 1990 k pravidelnému nárůstu celkového počtu spáchaných trestných činů, který kulminoval v roce 1996. Jednalo se o více neţ 100% nárůst (22 719 trestných činů oproti 11 167). V roce 1996 bylo stíháno cca 12

VEČERKA,K.-HOLAS,J.-ŠTĚCHOVÁ,M. et al.Mladiství pachatelé na prahu tisíciletí,Praha:Institut pro kriminologii a sociální prevenci,2004.s.5. 13 ZOUBKOVÁ,I. Kontrola kriminality mládeže, Dobrá Voda: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk,2002.s.16-17.

11

23 000 pachatelů mladších 18 let z celkem více neţ 118 000 osob stíhaných a vyšetřovaných za cca 163 000 objasněných trestných činů (při 41% objasněnosti). V roce 1997 došlo ke sníţení o 3 580 trestných činů a v roce 1998 k dalšímu poklesu o 2 409 vzhledem k minulému roku. V roce 1999 pak bylo cca 18 000 pachatelů mladších 18 let ze 130 000 policii známých pachatelů stíhaných a vyšetřovaných za 193 000 trestných činů (při 41% objasněnosti). Klesající trend pokračoval i se vstupem do nového tisíciletí, kdy byl v roce 2001 nárůst proti roku 1990 uţ pouze 15 % a v roce 2002 byl dokonce poprvé počet trestných činů spáchaných mladistvými niţší neţ v roce 1990. V tomto roce také došlo k výraznému poklesu trestně stíhaných mladistvých (7 698 oproti 9 273 v roce 2001) a mírný pokles pokračoval i v následujících letech. V roce 2003 byla překonána magická hranice 10 000, pod kterou klesl počet provinění mladistvých a rok 2004 s celkovým počtem 7 886 znamenal opět významný pokles kriminality mladistvých. Sestupná tendence pokračovala i v následujících letech, s výjimkou roku 2007, kdy byl zaznamenán nárůst na 8079 provinění mladistvých (6 322 stíhaných mladistvých). Roky 2008, 2009 a 2010 byly opět ve znamení ústupu evidované kriminality mladistvých, jeţ minulý rok sestoupala k rekordně nízkým číslům 5 339 provinění a 4 010 stíhaných mladistvých. Zjevný klesající trend v policejních statistikách jak počtu nezletilých pachatelů, tak i počtu jimi spáchaných provinění dává základ spíše optimistickým prognózám. Hlubší pohled na problematiku delikvence dětí a mladistvých jiţ ale není tak jednoznačně pozitivní. Tento Graf č.1 Vývoj kriminality dětí a mladistvých v letech 1990 - 2010 25000

20000

15000

10000

5000

0

2010

2009

2008

2007

2006

2005

2004

m ladiství

2003

2002

2001

12

2000

1999

1998

1997

1996

1995

1994

1993

1992

1991

1990

děti

Tabulka.č.1 Kriminalita dětí a mladistvých (skutky) v letech 1990 až 2010 na pozadí celkové kriminality14 ČR

1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010

Kriminalita celkem 216 852 282 998 345 140 398 505 372 427 375 630 394 267 403 654 425 930 426 626 391 469 358 577 372 341 357 740 351 629 344 060 336 446 357 391 343 799 332 829 313 387

Objasněno

Objasněno v %

83 237 94 115 108 380 126 442 136 935 151 842 162 929 169 177 185 093 193 354 172 245 166 827 151 492 135 581 134 444 135 281 133 695 138 582 127 906 127 604 117 685

38,4 33,3 31,4 31,7 36,8 40,4 41,3 41,9 43,5 45,3 44,0 46,5 40,7 37,9 38,2 39,3 39,7 38,8 37,2 38,3 37,6

Z toho: Děti

Mladiství

4 091 5 805 6 911 8 280 8 053 10 322 12 059 12 086 11 999 12 464 10 216 9 926 5 541 4 692 3 319 3 086 3 090 2 710 2 783 2 333 1 584

11 167 15 573 18 258 21 074 22 160 22 310 22 719 19 139 16 730 14 920 13 507 12 913 10 901 9 779 7 886 7 614 7 605 8 079 7 728 7 123 5 339

názor bych nyní ráda podloţila jednak nástinem současných trendů ve vývoji kriminality nezletilých a dále pak krátkým zamyšlením nad výpovědní hodnotou statistických dat. Jedním z negativních trendů, který stojí za zmínku, je postupná „feminizace“ kriminality mladistvých. Přestoţe je trestná činnost mládeţe i nadále dominantou chlapců, nelze přehlédnout stále zesilující trend pronikání dívčího elementu do této oblasti. Marešová15 upozorňuje, ţe se„lze jiţ setkat se skupinami specializujícími se na vykrádání aut sloţenými jen z dívek, přičemţ vloupání do aut provádějí profesionálním způsobem. Také gangy dívek specializovaných se na loupeţná přepadení jsou sice zatím výjimečnou, ale jiţ existující skutečností“. Známá je také zvyšující se brutalita v chování dívek.

14

Údaje čerpány ze statistických přehledů kriminality na území ČR zpracovaných Policií ČR. MAREŠOVÁ, A. K problematice delikventní mládeţe – Hlubší pohled na statistické údaje[online], In: Kriminalistika, 2000, roč. 33, č. 4[cit. 15-02-11] . Dostupné z : . 15

13

Dalším znepokojujícím jevem v kriminalitě mladistvých je bezesporu recidiva. Existuje vysoký podíl pachatelů ve věku do 18 let, kteří se dopustili dvou, tří i více skutků. Jedná se převáţně o majetkovou trestnou činnost. Je nepřehlédnutelné, ţe tento podíl je u nezletilých vyšší neţ u dospělých pachatelů. Dokonce i v případech, kde jsou nezletilí stíháni za jeden skutek, se často jedná o více útoků.16 Nelze opomenout ani další rozšiřující se trend, jakým je cílené najímání nezletilých na páchání určitých kriminálních skutků. Dnes jiţ nepřekvapí případy, kdy si mladistvé gangy najímají školáky ZŠ na provedení krádeţí. Za tyto „ úsluhy“ je pak obdarují sladkostí či hračkou, případně jim vyplatí menší podíl. Některé děti bývají k trestné činnosti nuceny pohrůţkou násilí. Mladiství organizátoři krádeţí (ale týká se to i dospělých, často členů vlastní rodiny) spoléhají na to, ţe tyto děti do 15 let nemohou být váţněji potrestány. Bylo by chybou nezmínit v této chvíli také tzv. latentní delikvenci mladistvých, o jejíţ míře mnozí autoři17 diskutují. Alarmující jsou zejména údaje vyplývající z empirických výzkumů, které uvádějí, ţe přibliţně necelou třetinu deliktů se mladistvému podaří zcela zatajit před svým okolím, vrstevníci vědí o zhruba 36 % prohřešků, jelikoţ

jsou jejich

svědky nebo spolupachateli. To znamená, ţe více neţ polovina deliktů nepronikne k ţádné autoritě (neformální či formální) a zůstává tedy bez reakce. Orientačně se předpokládá,ţe policie reaguje přibliţně na kaţdý desátý delikt mladistvých. Údaje o vysoké míře latentní kriminality mladistvých mohu potvrdit také ze své praxe výchovného poradce a metodika prevence na střední škole. Z kaţdoročně prováděných anonymních dotazníkových šetření zaměřených na sociálně patologické jevy na naší škole vyplývá, ţe přibliţně 1/3 našich studentů byla svědkem nebo ví o nějakém kriminálním skutku svého spoluţáka (nejčastěji má jít o krádeţe a vandalství). Vyšetřováno policií bylo ale za posledních 12 let pouze 8 studentů, z nichţ jen u čtyřech bylo prokázáno poškozování cizí věci. Zdá se, ţe skutečná míra latentní kriminality mladistvých nám zůstane utajena a musíme se spokojit s pouhými odhady. Co se týká statistických dat, je třeba uvést, ţe jejich výpovědní hodnota je mnohdy citelně sniţovaná různými faktory.

16

Srovnej ustanovení o pokračování trestného činu. Srovnej např. ČÍRTKOVÁ,L.Dva pohledy na delikvenci dětí a mladistvých[online], In:Kriminalistika, 2003, roč.36, č.4 [cit. 15-02-11] . Dostupné z : . MAREŠOVÁ, A. K problematice delikventní mládeţe – Hlubší pohled na statistické údaje[online], In: Kriminalistika, 2000, roč. 33, č. 4, [cit. 15-02-11] . Dostupné z : . 17

14

Například údaje obsaţené v policejních statistikách za roky 1990 a 1998 jsou radikálně ovlivněny amnestiemi prezidenta republiky. Skutečný počet mladistvých pachatelů v těchto letech byl daleko vyšší. Dalším faktorem významným ze statistického

hlediska jsou legislativní změny.

V roce 1990 byla zrušena kategorie přečinů. Část společensky méně závaţných skutků tím byla přesunuta do kategorie přestupků. Tato dekriminalizace se ale neprojevila sníţením registrované kriminality. Bez stagnujících projevů ve statistických tabulkách zůstalo i zvýšení hranice majetkové škody odlišující trestný čin od přestupků z 1 000 Kč na 2 000 Kč v roce 1994. Další zvýšení na 5 000 Kč následovalo od 1.1.2002. Celkový stav kriminality ovlivňuje i četnost nově kriminalizovaných jednání, která byla ještě nedávno hodnocena jako přestupky, případně nevhodné porušování norem (např. překračování předpisů a pokynů v dopravě, nedodrţování norem v souvislosti s vyřizováním finančních záleţitostí, vymáháním pohledávek a dluhů, při řešení osobních konfliktů apod.), ale i skutky, které dříve neexistovaly (např. zneuţití internetu). Marešová18 konstatuje, ţe takovéto změny v trestní legislativě v posledních letech ovlivňují stav, strukturu a trendy kriminality v České republice. Dalším faktorem působícím na výpovědní hodnotu statistických dat o vývoji kriminality je samozřejmě demografický vývoj obyvatelstva. Tento údaj však naprostá většina běţně publikovaných oficiálních statistik postrádá. Na závěr bych chtěla připomenout, ţe na výsledných datech v policejních statistických tabulkách nese svůj díl také práce těch, kteří je sestavují – tj. samotných policistů. Výsledek je ovlivněn jejich vyšetřovací aktivitou a motivací, která můţe být zaměřována spíše na práci s dospělým pachatelem, kde nehrozí odloţení objasněných případů pro nízký věk. 1.4 Struktura trestné činnosti mladistvých Mladiství se, obdobně jako děti a dospělí, dopouštějí převáţně majetkových provinění (viz graf č.2). Ta tvoří téměř 57% (3 033 skutků) z celkové kriminality mladistvých za rok 2010 (5 339 skutků). Zejména se jedná o krádeţe prosté (1 537 skutků) a krádeţe vloupáním (1 277 skutků). Nejčastěji mladiství páchají krádeţe v různých objektech, krádeţe motocyklů a věcí z automobilů. Velká část deliktů se řadí do kategorie přestupků (škoda do 5 000 Kč).

18

MAREŠOVÁ, A. Jsou statistické údaje dostatečným zdrojem informací o stavu a vývoji kriminality v ČR? [online] In: Kriminalistika, 2010,roč.42,č.1, [cit. 19-02-11] Dostupné z : < http://www.mvcr.cz/soubor/ kriminalistika2-upraveny-pdf.aspx>.

15

Graf

č.2

Struktura

provinění

mladistvých

na

území

ČR

v roce

201019

hospodářské činy 4,4% (233 skutků)

zbývající krim. 3,6% (193 skutků)

vraždy násilné činy 0,1% (4 skutky) 15,2% (810 skutků) mravnostní činy 3,1% (166 skutků)

ostatní krim. činy 16,9% (904 skutků)

vraždy násilné činy mravnostní činy majetkové činy ostatní krim. Činy zbývající krim. hospodářské činy

majetkové činy 56,8% (3033 skutků)

Z ostatních kriminálních činů, které tvoří necelých 17% (904 skutků) z celkové kriminality mladistvých, dominují maření výkonu úředního rozhodnutí (419 skutků) a výtrţnictví (156 skutků). Násilné činy (cca 15%, tj. 810 skutků) zastupují především loupeţ (311 skutků) a úmyslné ublíţení na zdraví (298 skutků). Z celkového počtu objasněných vraţd spáchali mladiství 4 skutky, coţ oproti minulým letům znamená mírný pokles (-1 oproti r.2009). Naopak byl zaznamenán mírný nárůst hospodářských trestných činů (+12 oproti r. 2009), které tvoří více neţ 4% (tj. 233 skutků) z celkové kriminality mladistvých. Jedná se hlavně o neoprávněné drţení platební karty (125 skutků) a delikty v oblasti ochrany měny (83 skutků). Mravnostní činy a zbývající kriminalita tvoří cca 3% z celkové kriminality mladistvých. Obecně lze konstatovat, ţe ve všech oblastech kriminální činnosti mladistvých došlo v roce 2010 k mírnému sníţení počtu deliktů oproti předchozímu roku, s výjimkou hospodářských provinění. Na celkově objasněné kriminalitě v roce 2010 (130 744 skutků) se mladiství podíleli 4,08%.

19

Data převzata a vlastními výpočty doplněna ze statistických přehledů kriminality na území ČR zpracovaných Policií ČR.

16

Bez zajímavosti nejsou ani statistická data o stíhaných mladistvých osobách. V roce 2010 stíhala Policie ČR celkem 3 556 mladistvých chlapců (z toho 461 recidivistů), 392 mladistvých dívek (z toho 21 recidivistek). Z ciziny pocházelo 56 stíhaných mladistvých chlapců (z toho 4 recidivisté) a 6 mladistvých dívek bez kriminální minulosti. Skutků spáchaných pod vlivem alkoholu bylo v roce 2010 celkem 17 290, z toho 320 deliktů spáchali opilí mladiství (1,85%). Nejčastějšími delikty mladistvých pod vlivem alkoholu byly úmyslné ublíţení na zdraví (50 skutků), výtrţnictví (46 skutků) a poškozování cizí věci (35 skutků). 1.5 Obecné příčiny kriminality mladistvých Vývojové zvláštnosti mladého člověka a prostředí, ve kterém se pohybuje – to jsou určující faktory pro stanovení příčin páchání trestné činnosti mladistvých. Na základě těchto faktorů je formován hodnotový systém, postoje k lidem a další charakterové rysy osobnosti člověka. Nejsilnější vliv na formování osobnosti člověka má rodina, přátelé (tj. mikrostruktura, ve které mladý člověk ţije a vyrůstá). Významné ovlivnění přináší i škola, parta a další faktory, které - pokud působí patologicky - vedou k páchání trestné činnosti mladistvými a dětmi. Nejčastější příčiny vedoucí k páchání kriminálních deliktů shrnuje Chmelík20 následovně: Špatná výchova v rodině Rodinná výchova je základem a má zásadní význam při formování osobnosti člověka a pro jeho mravní vývoj.

Neplní-li rodina svou funkci (tj. nepředává úctu k základním

principům a hodnotám společnosti), jsou jiţ tím dány větší předpoklady pro vznik kriminogenního prostředí. Výskyt kriminality je vyšší u mládeţe z rozvrácených rodin a dále u rodin, kde dítě postrádá citový vztah. Za další kriminogenní faktory v rodině

autor

označuje: závislost rodičů na alkoholu nebo jiných návykových látkách, kriminalitu členů rodiny, nepřiměřenou výchovu dítěte a mladistvého, lhostejnost rodičů k chování dítěte ve škole, ke způsobu trávení volného času, pobyt dítěte v dětském domově a preferování podnikatelských a jiných aktivit rodičů před výchovou dětí. Z vlastní dlouholeté zkušenosti pedagoga mohu potvrdit, ţe atmosféra v rodině významně ovlivňuje chování ţáka ve škole. Mnohokrát jsem se setkala s případem, kdy doposud bezproblémový

20

student náhle neprospíval, hromadil neomluvené hodiny, často

CHMELÍK,J. Trestná činnost mládeže a páchaná na mládeži,2.vyd.Praha:MV ČR,1998. s.8-10.

17

experimentoval s lehkými drogami. Důvodem byly téměř ve všech případech rozepře rodičů před rozvodem nebo odchod jednoho z nich k novému partnerovi. V takových chvílích se oba rodiče soustředí především na řešení svých problémů a potomek je odsunut na okraj jejich zájmu. Ten se pak stává pozorovatelem rozpadu rodiny a s touto psychickou zátěţí

se

vyrovnává po svém. Nejčastěji tráví volný čas mimo domov, snaţí se oprostit od problémů alkoholem a jinými drogami. Ve škole začíná mít problémy, proto tam raději nechodí. Z dokumentace výchovného poradce mi vyplývá, ţe kolem 70% všech problémových studentů tvoří právě ti, kteří pochází z rozvedených nebo rozvrácených rodin. Nezanedbatelný podíl ţáků s výchovnými a prospěchovými obtíţemi tvoří také děti profesionálních vojáků, kteří pracují na vojenském letišti v Čáslavi – Chotusicích. Jejich výchova je velmi přísná, ale zároveň nedůsledná, neboť otcové tráví mnoho času (často i celé měsíce) mimo domov na zahraničních misích či školeních. To spolu s dostatkem finančních prostředků dává pak jejich potomkům mimořádnou svobodu, kterou vyuţívají pro sebe příjemným způsobem. Matky většinou nedokáţí v nepřítomnosti partnera potomka zkrotit. Z mého pohledu bych k negativním okolnostem, které ovlivňují chování dětí a mladistvých, řadila i příliš autoritativní výchovu. Ta totiţ brání nekonfliktní komunikaci mezi rodičem a dítětem. Zoubková21 jako negativní faktory dále uvádí nepřipravenost rodičů na výchovné poslání, nechtěné dítě, nepřítomnost muţského nebo ţenského vzoru, nízkou vzdělanost rodičů a příchod nového partnera do rodiny. Neopomíjí ani genetické vybavení, které si jedinec nese po rodičích. Genetickou zakotvenost lidského chování zdůrazňují také Matoušek s Kroftovou22, podle nichţ jsou prakticky všechny osobnostní vlastnosti i většina lidských postojů , a dokonce i zájmů dědičné. Vyrovnanost v působení endogenních (genetických) a exogenních (vnějších) faktorů na jedince a jeho chování jako současný převládající přístup k této problematice podtrhuje Padrnos23. Vliv okolí a party Přirozenou vlastností člověka je potřeba sdruţovat se v kolektivu lidí. Na prahu dospělosti se pro jedince vrstevnická skupina stává nejvýznamnější referenční skupinou, zastiňující svým vlivem všechny ostatní skupiny, včetně rodiny. Pokud je rodina dysfunkční, vliv party zesiluje. Sdruţování se můţe stát společensky neţádoucím. Jedná se zejména o případy, kdy kolektiv-parta jedná protispolečensky, agresivně apod. Mladý člověk se velmi 21

NOVOTNÝ, O.- ZAPLETAL, J.- ZOUBKOVÁ,I. et al. Kriminologie. 2.přeprac. vyd Praha:ASPI Publishing,.2004, s. 389395. 22 23

MATOUŠEK,O.-KROFTOVÁ,A.Mládež a delikvence.2.aktualiz. vyd.Praha:Portál,2003.s.21. SCHELLEOVÁ,I.-PADRNOS,J.et al.Právní postavení mladistvých.Praha:Eurolex Bohemia,2004.s.22.

18

snadno integruje do takového kolektivu zejména v případech, kdyţ je parta řízena silnou osobností. V době dospívání je jedinec náchylný nekriticky přijímat negativní vzory starších, coţ souvisí s jeho nedostatečně vyvinutou psychikou . Ideologie seskupení je pak přijímána jako ideologie vlastní. V partě je většinou potlačen vlastní názor, který je nahrazen autoritativním názorem vůdce. Svou roli při integraci mladého člověka do party sehrává i jeho přirozená touha vyniknout, být zajímavý, upoutat okolí apod. V prezentaci svého postoje hraje rovněţ značnou míru anonymita party, která výrazně ovlivňuje stupeň agresivity jednání. Vliv party potvrzují také Holas a Večerka24, kdyţ uvádějí skupinovost jako jednu ze zásadních charakteristik trestné činnosti dětí a mladistvých. Zmiňují, ţe samostatně operující delikvent je spíše zvláštnost, naopak dvojice a zejména větší skupiny jsou typickou strukturou. Skupiny nemívají ještě organizovanou, hierarchizovanou podobu, kterou známe u skupinové trestné činnosti dospělých. Pro mládeţ jsou spíše obvyklé party, které vyznávají určité společné hodnoty, společně tráví volný čas a pro své aktivity také někdy asociálním způsobem získávají finance. Někdy je hlavním motivem činnosti asociálních skupin společné uţívání drog, jiné party vede ke kriminalitě nuda. Ke kategorii „delikvence z nudy“ lze zařadit mimo jiné vandalské činy a sprejerství. Sociálně patologické chování jedinců v partě se v prostoru našeho školského zařízení projevuje dvěma způsoby. Jednak je to v rámci třídního kolektivu, v němţ se tvoří určité skupiny, které pak mezi sebou různými způsoby soupeří a bojují. V horším případě si skupinka vyhlédne jedince, jeţ se pak stane terčem jejích útoků. Aby byla taková šikana včas a řádně podchycena, zařazujeme celý „podezřelý“ kolektiv do preventivního programu a dále s ním pravidelně pracuje školní psycholog. Druhou moţností delikventního chování v partě, se kterou se lze v rámci školního prostředí setkat, jsou asociální projevy ţáků z internátu. Ti se občas pod vlivem party a alkoholu dopouští různých vandalských činů v době vycházek nebo při útěku z internátu. Jde o činy nepromyšlené, z náhlého popudu, které mají - dle slov studentů - zvýšit adrenalin. Posledním řešeným případem bylo skákání čtyř internátních studentů po autech na parkovišti, které bylo střeţeno kamerovým systémem. Jejich odhalení bylo pak otázkou pár hodin. Nedostatečné působení školy Ve škole se jedinec

často poprvé ve svém ţivotě setkává s přímým působením

společenských norem a hodnot platných v okolním světě. Škola spoluvytváří základní 24

HOLAS, J.-VEČERKA, K. Základní rysy delikvence mladistvých v ČR[online], In:Kriminalistika,2007,č.3 [cit. 19-02-11] Dostupné z: .

19

materiální a citové hodnoty mladého člověka, které jej mají provázet celý ţivot a přímo působí na formování jeho osobnosti. Z tohoto důvodu je škola neoddělitelnou součástí výchovy mladého člověka. Školní zařízení rovněţ mohou v některých případech působit jako katalyzátor kriminogenních faktorů rodiny. Vztah mladistvého ke škole je do značné míry ovlivňován osobností učitelů a dále pak celkovou organizací školní výuky. Za základní kriminogenní faktory ve školské výchově jsou povaţovány: nepravidelná školní docházka, špatný prospěch, nevhodné chování učitelů k ţákům a naopak, arogantní přístup učitele k ţákům, špatná spolupráce školy s rodinou, nedostatečná kontrolní a pedagogická činnost školy. Zde bych ráda poznamenala, ţe spolupráce školy s rodinou můţe fungovat pouze tehdy, pokud na ni obě strany přistoupí. Nesdělím jistě nic nového, kdyţ zmíním svou zkušenost, ţe právě rodiče problémových ţáků se takové spolupráci v mnoha případech brání. Nereagují na zvací dopisy školy, neberou telefony, nechodí na pravidelné schůzky rodičů – nejeví zkrátka zájem o obtíţe svých dětí. Pokud se k tomu přidá ještě nezájem ze strany studenta, je škola prakticky bez prostředků, jak ţákovi pomoci. Jediné, co jí zbývá, je moţnost upozorňovat na vzniklé problémy. Ředitel školy posílá doporučené dopisy rodičům, případně upozorní orgán sociálně-právní ochrany dětí. Někteří rodiče na výzvu školy ke spolupráci při řešení výchovných či prospěchových problémů ţáka reagují naopak velmi rychle – a to tak , ţe svého potomka přeřadí na jinou školu. Jedná se především o rodiče z řad úspěšných podnikatelů a vojáků. Předpokládají, ţe tím se problémy vyřeší samy, coţ je samozřejmě zcela scestná představa. Tito „putovní“ studenti si své problémy přenášejí a často se na nové škole opět nedokáţí zařadit. Abych ale nebyla ryzí pesimistkou, musím upozornit i na fakt, ţe nejednou se spolu s kolegy setkáváme s vděkem studentů za povšimnutí, rozhovor, jednoduše zájem ze strany učitele, výchovného poradce či psychologa. Konzultace s poradcem nebo psychologem pak probíhají zcela uvolněně a v příjemné atmosféře. Studentovi pocit zájmu ze strany školy významně pomáhá překonávat dílčí neúspěchy jak v prospěchu, tak i v běţném ţivotě. Se školním prostředím bývá také spojován jev nazývaný stigmatizace – neboli trvalé a neměnné zařazení jedince do určité kategorie ţáků s negativními charakteristikami25. V učitelském prostředí bývá pouţíván termín „zaškatulkování ţáka“. Tento jev vychází ze zkušenosti, ţe mladí

budoucí pachatelé trestné činnosti vstupují do školního prostředí

nedostatečně připraveni a od ostatních spoluţáků se odlišují ( např. nekázní, malým zájmem o 25

Srovnej NOVOTNÝ, O.- ZAPLETAL, J.-ZOUBKOVÁ,I. et al. Kriminologie. 2.přeprac. vyd.Praha:ASPI Publishing, 2004, s. 396.

20

výuku, netolerantním přístupem k ostatním atd. ). To má za následek střety mezi učitelem a ţákem, který je následně sankciován a vytlačován na okraj třídy. Zde je začátek vytvoření bariéry mezi ţákem a učitelem (případně spoluţáky), prohloubení problémů mladého člověka a v konečném důsledku vyřazení moţného preventivního, edukačního či reedukačního působení školy. Ještě jeden specifický problém je nutné v souvislosti se vztahem učitel – ţák zmínit. Jedná se o viktimizaci učitelů, nebo-li útoky na pedagogické pracovníky (nejčastěji právě ze strany studentů). Problém násilí vůči pedagogickým pracovníkům u nás jiţ existuje a řada učitelů středních škol má s nejrůznějšími formami agrese svou osobní zkušenost. Tento nově se rozšiřující jev si do hledáčku svého zájmu vzali Večerka a kol.26 Jejich empirické šetření ukázalo, ţe kaţdý pátý učitel střední školy se setkal s hrubými uráţkami ve vyučování ze strany studenta, 2% učitelů zaţila fyzické napadení a 17% učitelů pociťuje strach z některého ze svých studentů. Také na naší škole jsme se jiţ několikrát setkali se slovním napadáním učitelů studenty. V některých případech lze tento konflikt vyřešit mezi samotným učitelem a konkrétním ţákem. Zde je velmi důleţitý způsob komunikace učitele se ţákem. Student si musí svůj prohřešek i jeho moţné následky uvědomit. Takové řešení je pro budoucí koexistenci ve třídě nejpřijatelnější. Na druhé straně v krajních případech končí takový exces vyloučením studenta ze školy, coţ přináší jednak ochranu a pocit bezpečí učitelům, dále pak varující příklad pro ostatní studenty. Bez zajímavosti není, ţe všechny případy, které jsme na naší škole zaznamenali (celkem 4 za posledních 12 let), byly slovní útoky studentů-chlapců na učitelky mladší věkové kategorie. Tento jev si vysvětluji tím, ţe zmiňované kantorky stály na počátku své kariéry, sbíraly první zkušenosti a svou autoritu si teprve budovaly. Také mám zkušenost, ţe muţi z řad učitelů většinou konflikty se studenty řeší hned na místě a dále je neventilují. Je jasné, ţe útoky na pedagogické pracovníky - i kdyţ ne s tak váţnými následky, jak je známe z některých zahraničních případů - zaujaly v našem školním prostředí svou pozici a začínají ovlivňovat vztahy mezi učiteli a ţáky, ţáky a školou i učiteli a školou. Nedostatečné a neúplné vzdělání. Mladí pachatelé bývají často charakterizováni nízkou vzdělanostní úrovní. Řada z nich nemá ukončené základní vzdělání. U některých byla zaznamenána podprůměrná inteligence, která se často projevuje nedostatkem sebekritičnosti a scestnými zájmy. Tato mládeţ se pak 26

VEČERKA, K. et al. Mládež v kriminologické perspektivě . [online].Praha: IKSP, 2009, s.113. [cit. 20-02-11] , Dostupné z : < http://www.ok.cz/ihsp/docs/356.pdaf>.

21

snaţí na sebe upoutat pozornost za kaţdou cenu. O ţivotní perspektivě (a to ani v relativně blízké budoucnosti) nemají tito mladiství ţádné konkrétní představy. Tento fakt ovlivňuje ţivotní způsob mladých pachatelů a jejich celkovou hodnotovou orientaci. Negativní roli sehrávají a jsou i příčinou

pro páchaní trestné činnosti recidiva,

alkoholismus a jiné toxikomanie a závislosti. Za drogovou závislostí se často skrývá potřeba získat hotové peníze na drogy, coţ je v současnosti značně rozšířená motivace majetkové trestné činnosti mladistvých (evidované i latentní). Nejtradičnější droga – alkoholstojí také v pozadí řady trestných činů mladistvých. Šetření ukazují, ţe je u nás zákaz podávání alkoholu mladistvým velmi intenzivně obcházen. Přitom sníţení rozpoznávacích schopností pod vlivem alkoholu je

častou příčinou vandalismu, násilné i majetkové

kriminality. To, ţe je poţívání alkoholu pro mladistvé samozřejmostí, ukazují také dotazníková šetření na naší škole. Z jejich vyhodnocování za posledních pět let vychází, ţe všichni nezletilí studenti alkohol jiţ jedenkrát aţ pětkrát okusili a 48 – 63% z nich konzumuje alkohol pravidelně alespoň jednou za 2 týdny. Co se týká drog, převládá v jejich uţívání marihuana, kterou vyzkoušelo v minulých pěti letech průměrně 42% našich studentů, z toho průměrně 17% ji kouří pravidelně. V posledních dvou letech se nám na škole podle informací z dotazníků pravděpodobně pohybuje jeden dealer. Problémy s obstaráním alkoholu na rozdíl od drog studenti nemívají. Jako významný faktor ovlivňující především násilnou trestnou činnost mládeţe je v poslední době často uváděn vliv masmédií. Ta slouţí v mnoha případech jako zdroj inspirace. Násilí

je také prezentováno na internetu ve formě různých videí. Současnou

společnost prostupuje zcela nový negativní jev, kterým je kyberšikana (tj. počítačová šikana). Kyberšikana (cyberbullying) bývá definována jako trýznění, hrozby, obtěţování, poniţování, ztrapňování nebo jiné útoky mezi mladistvými pomocí internetu, interaktivních a digitálních technologií nebo mobilních telefonů27. Má stejné charakteristiky jako tradiční šikanování: stává se opakovaně, zahrnuje psychické násilí a je záměrná. Jde o druh šikany, který vyuţívá elektronické prostředky k dehonestaci ostatních. Má různé formy – od zasílání uráţlivých nebo útočných SMS či mailů, přes nahrávání různých scén na mobilní telefon a jejich následného rozesílání, případně vystavení na internetu, aţ po vytváření dehonestujících blogů či www-stránek. Tato forma šikany je extrémně nebezpečná

a pro oběti vysoce

traumatizující. 27

KREJČÍ,V.Kyberšikana [online]. Olomouc, 2010 , [cit.25-02-11], Dostupné z : < http://www.e-nebezpeci.cz/ index.php/ ke-stazeni/ materialy-pro-studium-studie-atd?download=14%3Akybersikana-studie>.

22

Z mého pohledu se zároveň jedná o velmi problematicky řešitelný asociální jev, který se stal strašákem mnoha ředitelů škol. U kyberšikany se obzvláště vyplatí preventivní kroky, které ji mohou eliminovat nebo alespoň zmírnit. Ochranná opatření typu zákazu filmování v areálu školy nebo zákazu pouţívání mobilních telefonů během vyučování jsou dnes podle mého názoru nezbytností. Na naší škole byl řešen zatím jediný případ, kdy byla videonahrávka učitele umístěna na internet. Nejednalo se však o klasickou kyberšikanu, neboť videozáznam neměl vysloveně dehonestující charakter a zároveň nebyl naplněn další typický znak šikany – a to opakování jevu. Přestoţe autor nahrávky nebyl zjištěn, proběhla v třídním kolektivu, z nějţ video s jistotou vzešlo, následně řada opatření – konzultace se školním psychologem, poučení o moţných následcích kriminalistou specializovaným na mládeţ. Zároveň se profesorský sbor zúčastnil preventivního vzdělávacího programu zaměřeného na problematiku kyberšikany. 1.6 Prevence kriminálního chování mladistvých Prevence je moderní pojem, který v současné době nalézá velkou společenskou odezvu a „předepisuje se“ jako lék na všemoţné společenské problémy. Vymezení tohoto pojmu je velmi obtíţné, neboť „prevencí se dnes nazývá kde co, od kamerových policejních systémů v ulicích přes smysluplné a efektivní programy volnočasových aktivit v rámci programů prevence financovaných MV ČR, dále např. jednorázové rozdávání míčů romské mládeţi vedené snahou vyplnit jí sportem volný čas a sníţit tak prostor pro kriminalitu, aţ po rozdávání peněz na některé téţ tzv. preventivní programy, které jiţ v zárodku nemohou být uskutečněny a jejichţ účinek lze předem hodnotit jako kontraproduktivní k prezentovanému záměru “.28 Obecně pojem prevence kriminality zahrnuje komplex opatření sociální prevence, situační prevence včetně informování veřejnosti o moţnostech ochrany před trestnou činností a pomoci obětem trestných činů. Cílem těchto opatření je omezení kriminality a jejích následků. Prevence kriminality je vedle represe součástí trestní politiky státu. Jednotlivé úrovně prevence kriminality a její druhy uvádí Zoubková29 : 28

MAREŠOVÁ, A. K problematice delikventní mládeţe – Hlubší pohled na statistické údaje [online]. In: Kriminalistika, 2000, roč. 33, č. 4, [cit. 19-02-11] . Dostupné z : . 29 ZOUBKOVÁ,I. Kontrola kriminality mládeže, Dobrá Voda: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk,2002.s.59- 61.

23

Primární prevence je zaměřena na pozitivní ovlivňování především dětí a mládeţe. Zahrnuje hlavně volnočasové, výchovné, vzdělávací, osvětové či poradenské aktivity. Její těţiště spočívá v rodinách a školách, případně masmédiích. Sekundární prevence se zabývá rizikovými jedinci, u nichţ je zvýšená pravděpodobnost, ţe se stanou pachateli trestné činnosti nebo jsou ohroţeni sociálně patologickými jevy (např. drogovou

a

alkoholickou

závislostí,

záškoláctvím,

dlouhodobou

nezaměstnaností,

gamblerstvím, extremismem). Nezastupitelné místo při zjišťování problémových situací u mladých lidí má škola. Terciární prevence spočívá v resocializaci kriminálně narušených osob například motivací pro vzdělání, pomocí při získávání pracovního uplatnění a bydlení apod. Jde o předcházení kriminální recidivě. Sociální prevence je orientována na osobu pachatele (i potenciálního), zaměřuje se na socializaci a sociální integraci a její široké uplatnění je například při řešení romské otázky. Je všeobecnou prevencí všech sociálně patologických jevů. Situační prevence vychází z toho, ţe určité druhy kriminality mládeţ páchá v určitém čase, na určitých místech a za určitých okolností. Její podstatou je snaha sníţit moţnost pro páchání trestných činů. Je zaměřena na ochranu veřejného pořádku, bezpečnosti, zdraví, ţivota a majetku občanů. Prevence viktimnosti sleduje záměr, jak se nestát obětí trestného činu. Orientuje se na bezpečné chování a psychickou připravenost ohroţených osob. Měla by zahrnout nácvik reagování v situaci ohroţení, dále také psychologické, právní poradenství aj. Ačkoliv prevence není právní pojem, nalézá legislativní podporu a je moţné se při vymezování jejího obsahu nepřímo opřít o několik významných právních norem. V nejobecnějším smyslu je ochrana občanů zakotvena v Ústavě České republiky. Zcela konkrétně k prevenci směřuje ustanovení § 1, odst. 1, zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „TŘ“), kde stojí, ţe „trestní řízení musí působit k upevňování zákonnosti, k předcházení a zamezování trestné činnosti, k výchově občanů v duchu důsledného zachováními zákonů a pravidel občanského souţití i čestného plnění povinností ke státu a společnosti“. Dále je povinnost policejního orgánu činit nezbytná opatření k předcházení trestné činnosti zakotvena v § 158, odst. 1 TŘ. Problematiky prevence se okrajově dotýká také zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, jenţ v §2 ukládá policii mimo jiné předcházet trestné činnosti a v §15 ustanovuje, ţe mají policejní útvary upozorňovat na skutečnosti,

24

„které se dotýkají jejich činnosti a mohou vést k ohroţení nebo porušení vnitřního pořádku a bezpečnosti “. Významnou legislativní změnou v oblasti dětí a mladistvých s důrazem právě na prevenci se stal ZSVM, který nabyl účinnosti 1.1.2004. Zákon umoţňuje nové přístupy v řešení antisociálního jednání mladých lidí. Význam tohoto zákona spočívá jednak v tom, ţe trestné činy mladistvých jsou posuzovány podle zvláštních pravidel, specializovanými soudy, s moţností širší škály trestů či nápravných opatření a dále v tom, ţe zákon upravuje i řízení ve věcech mladistvých a stanoví zvláštní zásady tohoto řízení. Je to zásada zvláštního přístupu při projednávání trestních věcí mladistvých, zásada spolupráce s orgánem sociálně-právní ochrany dětí, zájmovými sdruţeními občanů a osobami realizujícími probační programy, zásada ochrany soukromí mladistvého, zásada rychlosti řízení a zásada uspokojení zájmů poškozeného. Současně zákon o soudnictví ve věcech mládeţe zavedl nové postupy, které mění obsah základních zásad trestního řízení obsaţených v trestním řádu. Došlo k rozšíření principu účelnosti trestního stíhání ve věcech provinění mladistvých. Státní zástupce a soud mládeţe mohou u méně závaţných provinění mladistvého za splnění určitých podmínek odstoupit od trestního stíhání, jestliţe trestní stíhání není účelné a jestliţe potrestání není nutné k odvrácení mladistvého od páchání dalších provinění. Jde o další formu tzv. alternativního vyřízení trestní věci v českém trestním řízení. V souvislosti s TZ s účinností od 1.1.2010 vznikla jak u dospělých pachatelů, tak shodně u mladistvých pachatelů dvě nová trestní opatření. Jedná se o zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce (u mladistvého můţe být trest uloţen na dobu do 5 let, oproti 10 letům u osoby dospělé) a domácí vězení (ukládá se za stejných podmínek jako u dospělých pachatelů). Změna je dále v případě trestních opatření u výměry peněţitého trestu, kdy se od 1.1.2010 ukládá opatření v denních sazbách (nikoliv jiţ v peněţité částce) a to v případě mladistvého ve výši 10 aţ 365 denních sazeb, přičemţ se smí denní sazba pohybovat v rozmezí od 100,- Kč do 5 000,- Kč a toto opatření lze uloţit mladistvému jen tehdy, je-li výdělečně činný, nebo to umoţňují jeho majetkové poměry. Odpovědnost mládeţe za protiprávní jednání je i po 1.1.2010 posuzována stávajícím nezměněným zákonem č.218/2003 Sb. Dále je v České republice od 1.1.2001 v účinnosti zákon o Probační a mediační službě (č. 257/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Zákon probací chápe organizování a vykonávání dohledu nad obviněným, obţalovaným nebo odsouzeným, kontrolu výkonu trestů nespojených s odnětím svobody, dále individuální pomoc obviněnému a působení na něj, aby vedl řádný ţivot. Mediace je pak zákonem pojata jako mimosoudní zprostředkování řešení 25

sporu mezi obviněným a poškozeným. Při okresních soudech působí probační a mediační sluţba. Tato státní instituce má posílit alternativní moţnosti postihu pachatelů trestných činů a umoţnit sníţení počtu odsouzených k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Očekává se, ţe přispěje k zefektivnění a zrychlení trestního řízení, posílení terciární prevence trestné činnosti, ochraně a zohlednění oprávněných zájmů poškozených, motivování obviněných a odsouzených k aktivnímu přístupu při řešení následků trestné činnosti a úspoře finančních prostředků vynakládaných především ve spojitosti s výkonem trestu odnětí svobody. Tato nová legislativa jasně potvrzuje a zesiluje trend dekriminalizace a depenalizace v oblasti kriminality mládeţe. Represe uplatňovaná vůči delikventním dětem a mladistvým se v České republice ve srovnání s minulostí radikálně sníţila. Své místo si u nás nachází prvky tzv. restorativní (neboli obnovující) justice, která bývá někdy označována jako trestní politika pro 21. století. Restorativní justice upřednostňuje alternativní řešení trestních věcí. Nově zaváděné instituty této justice plní individuálně preventivní roli, po které se v poslední době tak volá. „Mladistvý pachatel můţe v rámci probačního a mediačního procesu aktivně vnímat všechny okolnosti jednání, kterého se dopustil, a nikoli pouze hrozící trest. Úspěšná mediace mu umoţní nevracet se do minulosti a vyhnout se pobytu ve vězení, kde zpravidla začíná opravdová kriminální kariéra“.30 Aby byla dekriminalizace a depenalizace mládeţe účinná, musí je provázet také účinná prevence a aby byla prevence kriminality účinná, musí se dbát na její včasné a dlouhodobé působení, nejlépe od nejútlejšího věku dítěte a také na provázanost a koordinaci jednotlivých subjektů prevence kriminality mládeţe. Čírtková31 uvádí v této souvislosti pojem „zesíťování“. Nástrojem má být právě správná a pruţná výměna informací o delikvenci mládeţe mezi různými místy a institucemi, které přicházejí s touto věkovou kategorií do kontaktu (tj. instituce poskytující pomoc mládeţi, justice, policie, škola, rodina, orgány státní správy a místní samosprávy). Efektivní spolupráce mezi jednotlivými subjekty pracujícími s problémovou mládeţí je podle mého názoru základním kamenem v boji proti kriminalitě dětí a mladistvých. Ačkoliv se na provázanost a koordinaci působení dnes hledí jako na důleţitou sloţku prevence, existuje ještě řada mezer, které se ani při nejlepší snaze doposud nepodařilo vyplnit. Z praxe školního metodika prevence a výchovného poradce mohu uvést několik příkladů. 30

ZOUBKOVÁ,I. Kontrola kriminality mládeže, Dobrá Voda: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk,2002.s.54. 31 ČÍRTKOVÁ,L.Dva pohledy na delikvenci dětí a mladistvých[online].,In:Kriminalistika,2003,roč.36,č.4[cit. 19-02-11] . Dostupné z : .

26

Podchycení a odkrývání sociálně patologických jevů na škole je pro mnohé ředitele „tenkým ledem“, na který se jen neradi pouští. Nemají zájem na zveřejnění údajů z dotazníkových šetření, pokud vůbec taková šetření na své škole strpí. Obávají se zhoršení pověsti školy a odlivu potenciálních zájemců o studium na ní. Proto ještě dnes existuje řada středních škol, kde problémy se šikanou, drogami, alkoholem, záškoláctvím apod. nemusí řešit, protoţe „u nich nic takového prostě nemají“. Také kupříkladu spolupráce s Policií ČR na osvětové činnosti v rámci prevence kriminálních jevů na středních školách se z mé zkušenosti příliš neosvědčuje. Zatímco v mateřských a základních školách (1.stupně) budí přednášející uniformovaný policista zájem a respekt, u studentů středních škol zůstává v lepším případě bez odezvy. Jako efektivní se nám naopak jeví včasný zásah specializovaného kriminalisty v konkrétním případě. V dnešní době jiţ pracují na kriminální sluţbě profesionálové, kteří dokáţí přesně rozpoznat, kdy stačí studenta „postrašit“ a kdy je třeba pouţít nekompromisnější přístup. Uţ jen samotný kontakt s policistou a zároveň zjištění, ţe ţádný prohřešek nebude ze strany školy zameten pod koberec, jsou pro většinu studentů dostatečnou motivací, proč své negativní chování neopakovat. Jako další nešvar, který se v oblasti práce s problémovou mládeţí na úrovni školy rozmáhá, bych mohla uvést systémové zahlcování učitelů všemoţnými byrokratickými a jinými úkony, které jim znesnadňují a mnohdy aţ znemoţňují odvádět kvalitní práci ve třídě, v přímém kontaktu se studenty. Práce kantora je bezesporu důleţitým faktorem, který ovlivňuje atmosféru ve třídě. Učitel můţe regulovat vztahy mezi studenty, odhalit počátky a příčiny rizikového chování ţáka, do jisté míry suplovat nedostatky rodinného vedení. K tomu je třeba, aby byl sám vyrovnaný, pozitivní, empatický, všímavý člověk se základním psychologickým vzděláním. Učitel musí být ale zároveň vysoce kvalifikovaný odborník, který neustále sleduje změny a vývoj ve svém oboru (vlastně oborech, neboť většina kantorů vystudovala dvě aprobace) a dále se sebevzdělává. Musí být kvalitní didaktik, aby jeho hodiny dokázaly upoutat. Musí být také vynikající úředník, který přesně vede dokumentaci, sestavuje projekty a ţádá o granty, vytváří učební plány, vyplňuje předepsané formuláře atp. Aby vše vyplnil správně, dokázal zadat státní maturity, je nucen strávit desítky hodin na různých školeních a kurzech. Tyto nároky vznášené na učitele jsou v praxi jen velmi obtíţně splnitelné. Pokud se o jejich naplnění některý z poctivějších kolegů pokouší, je po čase vyčerpaný, deprimovaný a mezi studenty začíná chodit s nechutí. Velmi často slýchám od pedagogů, ţe pro samé „papírování“ uţ ani nemají čas kvalitně učit, natoţ sledovat a pozorně naslouchat svým cca 25 ţákům ve třídě, aby včas rozkryli jejich moţné sociálně patologické 27

chování a uvedli je na správnou cestu. Proto je podle mého mínění velmi důleţité, aby na školách dobře fungoval tzv. krizový tým. Jeho základní sestavu by měl tvořit odborně vyškolený výchovný poradce s metodikem prevence, školní psycholog a ředitel školy. Kaţdý učitel by tak měl mít moţnost jakýkoliv podchycený problém nebo náznak rizikového chování delegovat do jejich rukou a dál se věnovat své práci. Je s podivem, ţe mnoho škol dnes stále funguje bez školních psychologů. Na druhé straně se v posledních letech v oblasti prevence kriminality mládeţe udělalo pár kroků vpřed – a to na všech úrovních působení. Ve školách a školských zařízeních je realizován závazný

Minimální preventivní program, který zahrnuje aktivity prevence

rizikového chování. Program realizuje metodik prevence ve spolupráci s dalšími pedagogy nebo s nestátními neziskovými organizacemi. Probační a mediační sluţby realizují Týmy pro mládež, jeţ se soustředí na kriminalitu mládeţe. V rámci nich se některá probační střediska zapojila do zavedení Systému včasné intervence, který zaštiťuje MV ČR. Cílem tohoto projektu je zlepšit spolupráci a přenos informací mezi orgány sociálně-právní ochrany dětí, Policií ČR, soudy, státními zastupitelstvími, Probační a mediační sluţbou a dalšími subjekty a vytvořit optimální podmínky pro sociálně nápravná opatření vedoucí k nápravě situace dítěte nebo mladistvého a jeho rodiny. Meziresortní spolupráce je zajišťována prostřednictvím Republikového výboru pro prevenci kriminality v čele s ministrem vnitra. Významné úkoly v péči o predelikventní a delikventní mládeţ plní rovněţ pracovníci sociálně - právní ochrany dětí, kteří působí v rámci krajských úřadů32, dále sociální terénní asistenti („streetworkeři“), kteří ohroţené jedince z řad mládeţe aktivně vyhledávají „na ulici“ a další poradenské sluţby jako jsou střediska výchovné péče, pedagogickopsychologické poradny či speciálně pedagogická centra. I přes setrvalý pokles evidované kriminality mládeţe vyţaduje její regulace kvalitnější (spolu)práci všech zainteresovaných institucí a subjektů, a to zejména v oblasti primární a sekundární prevence.

32

Legislativní zakotvení těchto odborů nalezneme v zákoně č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů.

28

2 Praktická část 2.1 Cíl praktické části a informační zdroje Cílem praktické části této práce je za pomoci získaných dat zmapovat vývoj a strukturu trestné činnosti mladistvých na teritoriu Územního odboru Kutná Hora v období let 2005 aţ 2010. Dále porovnat tuto trestnou činnost s kriminalitou mladistvých na území celé České republiky a sledovat její shodu či rozdílnosti v rámci současných trendů kriminality mladistvých. K dosaţení těchto cílů bude pouţito zpracování kvantitativních statistických dat z informačních zdrojů Policie ČR, konkrétně ze statistik MV ČR, které se orientují na formy trestné činnosti mladistvých pachatelů. Vzhledem ke specifičnosti této věkové kategorie jsou údaje o mládeţi evidovány zvlášť od osob dospělých. Jejich trestná činnost se v mnoha ohledech od trestné činnosti dospělých liší – a to nejen svojí strukturou, způsoby provedení a početností, ale také například motivací. Je samozřejmé, ţe údaje v policejních statistikách obsahují jen činy těmto orgánům známé. Jde tedy „pouze“ o přehled evidované kriminality a zjištěných pachatelů. Latentní kriminalitu do takových statistik nelze zahrnout, ačkoliv existuje a tvoří významnou sloţku kriminálních skutků. Evidence policejních statistik probíhá od jednotlivých Obvodních oddělení daného Územního odboru v kaţdém kalendářním měsíci a následně celém roce. Dále dochází ke zpracování výstupů jednotlivých Obvodních oddělení Územním odborem, dále krajem a nakonec celorepublikově. Statistiky mají jednotnou formu – obsahují druhy trestných činů s údaji o počtu zjištěných skutků, procentuální vyjádření objasněnosti, specifická rozlišení osob pachatelů. Dnem 1. ledna 2010 vstoupil v účinnost TZ, který zavedl dělení trestných činů na přečiny a zločiny, coţ se samozřejmě projevilo na struktuře policejních statistických tabulek. Od tohoto okamţiku totiţ nelze sledovat pouze spáchané trestné činy tak, jak to bylo prováděno do 31. prosince roku 2009, ale je třeba sledovat tři samostatné kategorie nápadu trestné činnosti – přečiny, zločiny a dále i případy, které jsou kvalifikovány podle předchozího zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona. Pro porovnání s minulými lety jsem pouţívala součet údajů statistických sestav spáchaných přečinů, zločinů a trestných činů zjištěných dle zákona 140/1961 Sb.

29

2.2 Popis regionu Kutnohorsko se rozprostírá na severním okraji Českomoravské vrchoviny mezi řekami Sázava a Labe. Je jihovýchodní částí Středočeského kraje a jeho rozloha činí 916,93 km2. Správní strukturu tvoří celkem 88 obcí (4 města, 5 městysů a 79 obcí), ve kterých je hlášeno k trvalému pobytu 74 939 osob. Centrem tohoto regionu je město Kutná Hora, které se rozkládá na ploše 33,05 km2 a má 21 425 trvale ţijících obyvatel. Kutnohorsko bylo vţdy oblastí převáţně zemědělskou. Významný rozvoj průmyslové výroby spadá aţ do 90. let 20. století. Od této doby má zde průmysl zastoupení v různých oblastech – strojírenské, potravinářské, polygrafické, textilní, dřevozpracující a nesmíme opomenout tabákovou výrobu. Mezi nejvýznamnější podniky v regionu v současnosti patří ČKD Kutná Hora a.s., Phillip Morris ČR a.s. nebo Foxconn CZ. Přestoţe průmyslové podniky tvoří řadu pracovních příleţitostí pro místní obyvatelstvo, má Kutnohorsko dlouhodobě nejvyšší míru registrované nezaměstnanosti ve Středočeském kraji. Na konci letošního ledna registroval Úřad práce v Kutné Hoře celkem 4097 nezaměstnaných, coţ je o 37 více neţ ve stejném období minulého roku. Míra nezaměstnanosti opět stoupla a činila 10,13%. Z celkového počtu nezaměstnaných bylo 136 mladistvých a absolventů.33 Na Kutnohorsku je 36 mateřských škol, 29 základních škol, 3 gymnázia, 5 středních odborných škol a 4 střední odborná učiliště. Značnou část studentů zdejších středních odborných škol a učilišť tvoří mládeţ z různých měst a krajů republiky. Tito studenti jsou většinou ubytováni na internátech škol. Status města v regionu mají obce Kutná Hora, Čáslav, Zruč nad Sázavou a Uhlířské Janovice. Kutná Hora je především městem s bohatou historií. Z tohoto důvodu je také dnes vyhledávanou turistickou lokalitou. Město má mnoho kulturních památek značné historické hodnoty, proto je od roku 1995 zapsáno na Seznamu světového přírodního a kulturního dědictví UNESCO. Jádro Kutné Hory je státní památkovou rezervací. Čáslav je město spojované v současnosti především s vojenským letištěm Chotusice. Chotusice jsou domovskou základnou pro nadzvukové letouny Jas – 39 Gripen a řádově 1500 vojáků a civilních zaměstnanců. Pro přibliţně 10 000 obyvatel tvoří pracovní příleţitosti i

33

Údaje čerpány ze statistik středočeského ČSÚ[online].[cit. 19-02-11].Dostupné z : .

30

potravinářské a dřevozpracující závody (nově firma Less a.s.). Čáslav bývá nazývána městem mládeţe a sportu. Zruč nad Sázavou je město ve středním Posázaví a čítá přibliţně 5 050 obyvatel. Tradičně je spjato s obuvnickým a textilním průmyslem, pracovní uplatnění tu dnes nabízí ale především podnik Sázavan strojírny a.s. Uhlířské Janovice leţí mezi Českomoravskou vrchovinou a Středočeskou pahorkatinou. Jsou významným obchodním centrem regionu s rozvíjejícím se lesním průmyslem. Uhlířské Janovice jsou domovem pro přibliţně 3000 obyvatel. Územní odbor Kutná Hora (viz mapa č.1) je rozčleněn do pěti Obvodních oddělení Policie ČR se sídly v Kutné Hoře, Čáslavi34, Uhlířských Janovicích, Zruči nad Sázavou a Zbraslavicích. S výjimkou Zbraslavic se o bezpečnost těchto měst stará i tamní Městská policie. Mapa č. 1 Poloha Územního odboru Kutná Hora v rámci České republiky

34

V rámci úsporných opatření došlo na konci minulého roku ke sníţení počtu Obvodních oddělení Policie ČR na teritoriu Územního odboru Kutná Hora z šesti na pět. Obvodní oddělení Vrdy bylo sloučeno s Obvodním oddělením Čáslav .

31

2.3 Struktura trestné činnosti mladistvých na teritoriu Územního odboru Kutná Hora v letech 2005 - 2010 Ze statisticky zpracovaných dat za období 2005 – 2010 pro Územní odbor Kutná Hora (viz tabulka č. 2) vyplývá, ţe tak jako na území celé České republiky, i v kutnohorském Tabulka č. 2 Kriminalita mladistvých 2005-2010 - Územní odbor Kutná Hora

2005

Zjištěno Objasněno

2006

Skutky mladistvých Tj. % z objasněných Stíhaní mladiství Zjištěno Objasněno

2007

Skutky mladistvých Tj. % z objasněných Stíhaní mladiství Zjištěno Objasněno

2008

Skutky mladistvých Tj. % z objasněných Stíhaní mladiství Zjištěno Objasněno

2009

Skutky mladistvých Tj.% z objasněných Stíhaní mladiství Zjištěno Objasněno

2010

Skutky mladistvých Tj. % z objasněných Stíhaní mladiství Zjištěno Objasněno Skutky mladistvých Tj. % z objasněných Stíhaní mladiství

Násilné činy

Mravnostní činy

Majetkové činy

Ostatní činy

Zbývající kriminalita

Hospodářské činy

Celková kriminalita

120 79 6

5 5 1

1023 164 32

154 136 8

125 117 1

242 136 1

1673 641 49

7,6

20

19,5

5,9

0,9

0,7

7,6

4

0

32

10

1

1

48

111 86 3

7 5 1

942 192 25

154 138 4

234 228 5

174 104 0

1625 756 38

3,5

20

13

2,9

2,2

0

5

3

1

16

4

5

0

29

114 76 3

5 4 0

906 166 28

155 122 11

343 325 8

191 84 0

1716 779 50

3,9

0

16,9

9

2,5

0

6,4

2

0

20

9

9

0

40

103 74 4

11 7 2

1077 274 23

108 95 2

294 272 13

174 75 2

1767 797 46

5,4

28,6

8,4

2,1

4,8

2,7

5,8

10

3

30

2

10

2

57

88 64 7

5 2 1

912 228 13

125 108 6

281 259 10

152 66 0

1563 727 37

10,9

50

5,7

5,6

3,9

0

5,1

6

1

11

5

6

0

29

107 56 6

9 7 1

1050 185 10

144 116 5

221 210 0

143 68 3

1674 642 25

10,7

14,3

5,4

4,3

0

4,4

3,9

6

1

7

5

0

1

20

32

regionu páchají mladiství oproti dospělým kriminální činy ve výrazně niţší míře, coţ není samozřejmě překvapující. Ve stanoveném období spáchali mladiství na Kutnohorsku celkem 245 deliktů, přitom celková kriminalita (tzn. skutky dětí, mladistvých a dospělých) činila 4342 objasněných činů . Mladiství se tedy na celkové trestné činnosti podíleli v letech 2005 – 2010 průměrně 5,6 % procenty. Při vyhodnocení všech sledovaných let bylo zjištěno, ţe se mladiství delikventi dopouštějí nejvíce provinění proti majetku (celkem 53,5% ,131 skutků), převáţně krádeţí dle § 205 TZ. Drtivou většinu tvoří krádeţe vloupáním do různých nemovitostí. Jedná se o celkem 74 skutků, tj. 57% z celkové majetkové delikvence. Z konkrétně uvedených objektů převládají rodinné domy, chaty a kiosky. Jelikoţ region Kutnohorska patří především v okolí Posázaví k tradičním chatařským a chalupářských oblastem, je pro mladé delikventy, kteří vyuţívají opuštěnosti těchto objektů v zimním období, zlodějským rájem. Chatařské kolonie se pro ně stávají lehce dosaţitelným cílem. Různé přístroje, stroje, spotřebiče, elektronika nebo i šperky a jiné cennosti pak zpeněţí v bazarech a zastavárnách. Riziko odhalení je zde o něco niţší neţ u jiných objektů, neboť se tyto kolonie nachází na okraji vesnic nebo zcela mimo ně. Mezi často zastoupenou trestnou činnost mladistvých patří krádeţe věcí z automobilů, které jsem zaznamenala v 10 případech (8%). Odcizené autopřehrávače, autorádia, navigace apod. bývají následně prodávány v bazarech. Jelikoţ se jedná recidivisty, existuje pravděpodobnost, ţe pachatelé této trestné činnosti mohou být motivováni potřebou získat rychle peníze na zakoupení drog. Objektem zájmu mladistvých byly také různé dopravní prostředky. V letech 2005 – 2010 se na Kutnohorsku nejfrekventovanějším terčem krádeţe staly automobily.

Bylo

zaznamenáno celkem 7 skutků. Ze statistických údajů přitom vyplývá, ţe tento trestný čin byl většinou realizován ve skupině a ţe se mladiství pachatelé nedopouštěli trestné činnosti poprvé. Tyto informace naznačují, ţe spíše neţ o okamţitou potřebu projet se v autě se zde jednalo o záměrné a připravené odcizení, s úmyslem automobily obratem někde prodat. Totéţ se lze domnívat i o krádeţích motocyklů, které byly v tomto regionu zaznamenány za posledních 6 let dvakrát. Dalším dopravním prostředkem, který stál (celkem ve dvou případech) v zájmu mladistvých delikventů, byla jízdní kola. Není to překvapující, neboť právě moderní horská kola jsou pro mládeţ atraktivní záleţitostí, po které touţí, ale často si ji nemohou dovolit. Je to zároveň zboţí dobře zpeněţitelné a především jejich odcizení obvykle nevyţaduje

33

komplikovanou přípravu nebo náročné překonávání překáţek. Kola jsou často odloţena bez dozoru na ulici, před restauracemi, školami atd. bez zajištění proti krádeţi. Jde tedy „pouze“ o vyuţití lákavé příleţitosti, které mladiství pachatelé nedokáţí odolat. Zde bych zdůraznila vhodnost situační prevence. Zároveň je obecně známo, ţe dopadení pachatele takového trestného činu je pro policisty obtíţné, proto mnozí majitelé kol krádeţ ani nehlásí. Lze tedy předpokládat, ţe značná část tohoto druhu delikvence spadá do tzv. latentní kriminality. Častým proviněním mladistvých z kategorie majetkových deliktů je neoprávněné uţívání cizí věci dle § 207 TZ. Druhou v pořadí za majetkovými činy je tzv. zbývající kriminalita (celkem 37 skutků) těsně následovaná ostatními kriminálními činy (36 skutků). Nejčastějšími delikty v těchto kategoriích byly výtrţnictví (§ 358 TZ) a sprejerství (§ 228, odst. 2 TZ). Oba tyto trestné činy patří mezi typické právě pro věkovou kategorii mladistvých. Je u nich patrná snaha upozornit na sebe, pobavit se, zaţít vzrušení, jsou uskutečňovány zpravidla v partě . Často jsou spjaty s poţíváním alkoholu nebo lehkých drog. Zajímavé je, ţe ačkoliv byly většinou spáchány opilými mladistvými, ve sledovaném období na teritoriu Územního odboru Kutná Hora nebyl nikdo stíhán pro trestný čin podávání alkoholických nápojů mládeţi. Z násilných provinění (za posledních 6 let celkem 29) se mladiství na teritoriu Územního odboru Kutná Hora dopouštěli nejčastěji loupeţe (§173 TZ) a úmyslného ublíţení na zdraví (§§ 145,146 TZ). Při 10 loupeţích si mladiství opatřovali finanční hotovost přímým fyzickým násilím nebo hrozbou násilí. Tento druh kriminality byl záleţitostí muţů, právě tak jako úmyslné ublíţení na zdraví (9 skutků). Jednou z motivací násilných provinění mladistvých, především pak u úmyslného ublíţení na zdraví, můţe být naivní představa, ţe právo je moţné brát do vlastních rukou. To spolu s malým právním vědomím můţe vyvolat u mladého člověka chuť odplaty nebo msty. S takovým případem jsem se setkala na naší škole u obézního chlapce, který po dlouhodobějším trpělivém snášení naráţek na svou postavu ze stran spoluţáků jednou nevydrţel a uhodil jednoho z nich tak nešťastně, ţe skončil v nemocnici s přeraţenou čelistí.

K úmyslnému ublíţení na zdraví dochází také často

v konfliktu, kde svou roli sehrává opět alkohol. Ani v jednom ze sledovaných let se mladiství nedopustili vraţdy. Mravnostní delikty (6 skutků) byly ve sledovaném období zastoupeny ponejvíce pohlavním zneuţitím (§ 187 TZ) a hospodářské delikty (6 skutků) především paděláním a pozměněním peněz (§ 233 TZ). Vývoj kriminality mladistvých v letech 2005 aţ 2010 v regionu Kutnohorska lze sledovat na grafu č. 3, ze kterého je patrno, ţe kriminální jednání mladistvých v minulých 34

šesti letech pohybovalo na hranici od 25 do 50 spáchaných provinění ročně. Od roku 2007 dochází k postupnému ústupu evidované kriminality mladistvých. Co se týká stíhaných osob v této věkové kategorii, pohybuje se jejich počet v rozmezí od 20 do 57 delikventů. Přičemţ nejniţší počet mladistvých byl stíhán v minulém roce, coţ koresponduje také s nejniţším počtem spáchaných skutků v tomto roce. Graf č.3 Vývoj kriminality mladistvých 2005 až 2010 – Územní odbor Kutná Hora

60

50

40

30

20

10

0 2005

2006

2007 skutky mladistvých

2008

2009

2010

stíhaní mladiství

2.4 Srovnání kriminality mladistvých na teritoriu Územního odboru Kutná Hora a na území České republiky v roce 2010 Cílem této kapitoly je podrobněji analyzovat kriminalitu mladistvých v roce 2010. Na základě statistických dat Policie ČR (upravených do tabulky č. 3) je moţné vysledovat bliţší informace o osobě mladistvého pachatele - zda recidivuje, s kým a za jakých okolností delikt spáchal apod.

35

Tabulka č. 3 Kriminalita mladistvých v roce 2010 – Územní odbor Kutná Hora

Krádeţe vl. do ostat. Objektů

Majetkové činy celkem

Výtrţnictví

Celková kriminalita

Krádeţe vl. do rod. domů

Padělání a pozměňování peněz

Krádeţe vloupáním do chat

Nedovol. výroba a distribuce psychotropních látek a jedů

Krádeţe vloupáním do kiosků

Pohlavní zneuţívání

Násilné činy celkem

Vydírání

Loupeţe

Skutky mladistvých

5

1

6

1

1

6

1

2

10

1

4

3

25

% ze všech objasněných činů

31,3

100

9,5

14,3

50

75

10

5,4

4,9

5,6

44,4

33,3

3,6

Na ulici

4

0

4

0

1

0

0

0

1

1

0

0

6

Poprvé

5

1

6

1

1

6

1

2

10

0

4

3

25

Recidiva

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

Páchal sám

0

0

0

0

0

5

0

0

5

0

2

0

7

Páchal se sourozencem

0

0

0

0

0

0

1

0

1

0

0

0

1

Páchal s partou

3

1

4

0

0

0

0

0

0

0

0

1

5

Páchal na útěku od rodičů

0

0

0

0

0

5

0

0

5

0

0

0

5

Páchal na útěku z DD/VÚ,jiného zařízení Není na útěku

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

4

1

5

0

1

2

1

2

6

1

4

3

19

Sourozenci trestáni

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

Sourozenci netrestáni

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

2

2

Pravidelná školní docházka

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

Nepravidelná šk. Docházka

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

Svěřenci VÚ

2

0

2

0

0

0

0

0

0

0

0

0

2

Rodiče zaměstnaní

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

Rodiče nezaměstnaní

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

Rodiče trestnáni

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

Rodiče netrestáni

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

0

Na teritoriu Územního odboru Kutná Hora bylo v roce 2010 objasněno 25 deliktů spáchaných mladistvými, které tvořily 3,9% tamní celkové kriminality. Počet stíhaných mladistvých činil 20 osob. Kriminalita byla doménou chlapců, do hledáčku vyšetřovatelů se dostala pouze jedna dívka. Policejní statistiky uvádějí, ţe vůbec nejfrekventovanějším proviněním mladistvých během roku 2010 byla na Kutnohorsku krádeţ vloupáním, která tvořila 40% veškerých trestných činů. Z celkového počtu 10 skutků došlo v 6 případech ke vloupání do chat. Tentýţ delikvent navštívil 2 chatové oblasti a odcizoval zde cenné předměty. Jednalo se o

36

prvopachatele, který byl na útěku z domova. Dále došlo k dvěma vloupáním do skladu, kde došlo k odcizení barevných kovů a jiných surovin. Jednalo se o krádeţe, při nichţ spolupracovali 2 pachatelé. Taková trestná činnost stojí pachatele značnou námahu, úsilí a často i technickou přípravu. Jelikoţ se ani v jednom případě nejednalo o sourozence ani jiné příbuzné, nebyly to akce „sběratelských rodin“ , které si touto kriminální činností vylepšují své špatné ţivotní podmínky. Ze statistik Policie ČR zaměřených podrobněji na kriminalitu mladistvých dále vyplývá, ţe celkem 6 provinění (24%) spáchali mladiství na ulici. Konkrétně se zde dopustili ve čtyřech případech loupeţe, v jednom případě krádeţe vloupáním do kiosku a jednou výtrţnictví. Zajímavou výpověď přináší údaj o recidivním chování mladistvých. V roce 2010 se totiţ všech kriminálních skutků dopustili jedinci, kteří se dříve nedostali do střetu se zákonem a jednalo se tedy o jejich první delikt. Tento jev si mohu vysvětlovat tím, ţe recidivisté dospěli a nová generace notorických delikventů teprve dozrává nebo také poklesem objasněnosti majetkových deliktů v minulém roce v regionu Kutnohorska o 7,4% oproti roku 2009. Co se týká spolupachatelství, bylo sedm skutků spácháno samostatně, pět skutků s partou ( 3x loupeţ, 1x vydírání a 1x padělání a pozměňování peněz ) a jeden se sourozencem ( krádeţ vloupáním do rodinného domu ). Celkem 5 skutků (20%) bylo spácháno na útěku od rodičů, jednalo se o krádeţe vloupáním do chat. Dvou loupeţí (8%) se dopustili svěřenci výchovného ústavu nebo dětského domova. Lze předpokládat, ţe se v jejich případě jednalo o „opatřovací“ kriminalitu. Při srovnání s údaji o kriminalitě mladistvých v roce 2010 v rámci celé České republiky zjistíme, ţe podíl deliktů mladistvých na celkové kriminalitě je celorepublikově pouze o 0,2% vyšší neţ v regionu Územního odboru Kutná Hora, tzn. činí 4,1 %. Z celkového počtu 5 339 skutků mladistvých byla necelá polovina (40,9%) spáchána na ulici, coţ opět převyšuje údaj uvedený v kutnohorských statistikách, kde uliční delikty nečiní ani čtvrtinu všech skutků spáchaných mladistvými. Zatímco na Kutnohorsku byly všechny skutky spáchány jako první delikt mladistvých pachatelů, v rámci celé republiky bylo 31,4% (1 679) skutků spácháno mladistvým, který byl jiţ 1x – 3x vyšetřován a 10,6% (564) deliktů osobami, které se dostaly do střetu se zákonem dokonce 4x a více. V součtu tedy činí podíl kriminálních skutků recidivistů 42% celkové kriminality mladistvých.

37

Obdobně jako v kutnohorském regionu i v České republice bylo velké mnoţství deliktů mladistvých spácháno samostatně, tj. bez spolupachatele. V rámci republiky se jednalo o 47,3% (2 527 skutků z 5 339). Druhá v pořadí je kriminální činnost mladistvých páchána v partě, která činí v rámci republiky 22,1% (1 181 skutků) a na Kutnohorsku 20% (5 skutků). Se sourozencem bylo spácháno v celé republice necelé 1% deliktů mladistvých , v oblasti Územního odboru Kutná Hora 4%. Zatímco v České republice byly v roce 2010 zjištěny také delikty ve spolupachatelství s rodiči (0,4%), jiným příbuzným (0,6%) nebo v organizované skupině (0,9%), v rámci kutnohorského regionu jsem se ve statistických tabulkách s takovými údaji nesetkala. Kriminalita v obou srovnávaných oblastech nebyla ve většině případů spáchána na útěku (ÚO Kutná Hora 76% , ČR 72,7%). Celorepublikově však bylo 14,4% (771) deliktů spácháno mladistvými, kteří byli na útěku z dětského domova nebo výchovného ústavu. Na Kutnohorsku se takový případ v roce 2010 neobjevil. Co se týká spojitosti protiprávního jednání mladistvých s nepravidelnou školní docházkou, byla v rámci republiky zaznamenána v 18,3% (977 případech). V kutnohorském regionu tento jev nebyl vysledován. Zde mohu pouze promítnout svou zkušenost, ţe pokud se ţák dostane do rukou policistů, je v drtivé většině předtím také v rukou výchovného poradce, neboť i ve škole vykazuje znaky sociálně patologického chování. Jedná se především o špatný prospěch, neomluvené absence, kouření a nevhodné chování v hodinách. To, ţe se tento fakt nepromítá do statistických údajů, je zásluhou špatné spolupráce mezi školou a policií. Informaci, ţe studenta vyšetřuje policie, se škola prakticky nemá šanci dozvědět, ledaţe by se provinění dopustil v areálu školy nebo v případě vyţádání si školního posudku pro trestní řízení od pracovníků orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Výrazný rozdíl je také v kriminalitě mladistvých spáchané svěřenci výchovných ústavů, dětských domovů a jiných zařízení včetně nezaměstnaných. Zatímco na Kutnohorsku byly doloţeny pouze 2 takovéto případy, celorepublikově se jedná téměř o polovinu 41,6% (2219) ze všech objasněných skutků. Informace o rodinném zázemí mladistvých delikventů nám podávají také pouze celorepublikové statistické výkazy. Z nich lze vyvodit, ţe 15,7% skutků (837) bylo spácháno mladistvým, jehoţ rodiče jsou nezaměstnaní (alespoň jeden z nich). Téměř stejný poměr 16,2% (865) je skutků spáchaných delikventy, jejichţ rodiče oba pracují. Z rozvedených rodin, pěstounské nebo náhradní rodinné péče pocházeli mladiství, kteří spáchali 11,9% deliktů. Údaje o závislostech rodičů mladistvých pachatelů - především na alkoholu a drogách

38

- informují o 81 kriminálních skutcích (1,5%) na území České republiky. Územní odbor Kutná Hora tyto okolnosti nezaznamenal. Po vyhodnocení údajů z této kapitoly lze shrnout, ţe míra kriminality mladistvých v roce 2010 na teritoriu Územního odboru Kutná Hora v podstatě odpovídá jejímu zastoupení v celorepublikovém měřítku. Výraznější odchylky nalezneme především v oblasti recidivy mladistvých, kde na rozdíl od nulového zastoupení na Kutnohorsku přikládají celorepublikové statistiky 42 % skutků na vrub recidivujícím mladistvým. Výrazný nepoměr také vykazují kriminální skutky spáchané mladistvými z výchovných ústavů, dětských domovů či jiných zařízení a nezaměstnanými, které v rámci republiky činí 41,6%, zatímco v kutnohorském regionu pouze 8%. 2.5 Shrnutí výsledků praktické části Z rozboru kriminální činnosti mladistvých na teritoriu Územního odboru Policie ČR Kutná Hora, tabulek a grafů v předešlých kapitolách vyplývá: - míra trestné činnosti mladistvých z kutnohorského regionu (3,9 % z celkem objasněných trestných činů) je srovnatelná s mírou trestné činnosti mladistvých v rámci České republiky (4,1% z celkové kriminality) - oproti minulým letům dochází obdobně jako v celé republice k trvalému poklesu evidovaných provinění mladistvých také v oblasti Územního odboru Kutná Hora (r. 2007 – 50 skutků, 6,4% z celkově objasněných/ 2008 – 46 skutků, 5,8 % z celkově objasněných/ r. 2009 – 37 skutků, objasněných)

5,1% z celkově objasněných / r. 2010 – 25 skutků 3,9% z celkově

35

- nejčastěji páchanou trestnou činností mladistvých zůstávají v roce 2010 i nadále (stejně jako v celé ČR) majetkové delikty (40%), a to především krádeţe podle § 205 TZ (převaţují krádeţe vloupáním do rodinných domů a chat), zde lze usuzovat na zištný motiv, ačkoliv skutečnou motivaci není moţné z policejních statických údajů vyčíst - celková objasněnost na území Kutnohorska za rok 2010 činila 38%, převaţující majetková kriminalita měla však objasněnost pouhých 17,6%, coţ znamená oproti roku 2009 (25%) značný pokles. Důvodem poklesu objasněnosti v minulém roce mohlo být to, ţe mírně stoupl počet trestné činnosti, v roce 2010 také v rámci úsporných opatření ubyla tabulková místa 35

Zde je namístě zdůraznit také klesající demografickou křivku obyvatelstva právě ve věkové kategorii 15-17 let. Pokles mladých osob lze odvodit ze statistických databází ČSÚ: natalita na okrese Kutná Hora v letech 1992 -1056 narozených, 1993 -1033 narozených, 1994 -886 narozených, 1995- 830 narozených.

39

policistů, zároveň nebyli dlouhodobě přítomni policisté, kteří končili vysoké školy a měli řádná povolení vybrat si volna. - silné zastoupení si udrţuje násilná kriminalita (24% v ÚO Kutná Hora , 15,2% v ČR), kde převaţují loupeţe podle § 173 TZ - mravnostní kriminalita tvoří zanedbatelnou část celkového nápadu (4% v ÚO Kutná Hora, 3,1% v ČR), mohu se domnívat, ţe značná část těchto deliktů zůstává z důvodu obav oběti ze sekundární viktimizace neodhalena - ačkoliv nejčastěji páchají mladiství delikty samostatně, silnou pozici si v této věkové kategorii udrţuje také zločinnost v partě (ÚO Kutná Hora - 20%, ČR- 22,1%) -výrazný rozdíl mezi oblastí Územního odboru Kutná Hora a Českou republikou byl v roce 2010 zaznamenán v problematice recidivy, kdyţ na Kutnohorsku byla všechna provinění spáchána jako první delikt mladistvých, zatímco v rámci ČR tvoří recidivisté této věkové kategorie 42% - většina provinění mladistvých není spáchána na útěku (ÚO Kutná Hora 76%, ČR 72,7%) - kriminalita mladistvých svěřenců výchovných ústavů, dětských domovů, zvláštních škol a jiných zařízení včetně nezaměstnaných tvoří v regionu Kutnohorska zanedbatelných 8 % oproti České republice s 41,6 %. V rámci závěrečného shrnutí výsledků této praktické části musím zdůraznit, ţe jiţ zmiňovaný pokles evidovaných provinění mladistvých v posledních letech není ještě jasným důvodem k přílišnému optimismu. Jedná se pouze o nízké procento těch delikventů, kteří byli policisty odhaleni. Většina mladistvých s (pre)delikventním chováním zůstává formálním institucím utajena. Zároveň je z uváděných dat jasné, ţe významný podíl na sniţující se kriminalitě má také klesající demografická křivka v této věkové kategorii a v neposlední řadě i nízká objasněnost u majetkových deliktů, které jsou pro mladistvé typické.

40

Závěr Trestná činnost mladistvých intenzivně podněcuje zájem médií, veřejnosti i odborných kruhů. Je stále patrná snaha o nalezení opatření směřujících k omezení jejího výskytu. Ve své práci jsem se snaţila popsat současný stav kriminality mladistvých, a to nejprve v teoretické rovině, následně pak s vyuţitím statistických údajů Policie ČR také konkrétně na teritoriu Územního odboru Kutná Hora. Je známým faktem, ţe ţádná statistika nemůţe zcela věrohodně popsat a zhodnotit skutečný stav kriminality - a kriminality mládeţe obzvláště. Z tohoto důvodu byly v práci zdůrazněny faktory jako latentní kriminalita, změny v oblasti trestního práva, demografický vývoj apod., které výpovědní hodnotu analyzovaných dat ovlivňují. Po stručném vymezení základních pojmů souvisejících s danou problematikou byla popsána specifika trestné činnosti mladistvých, která odlišují kriminální jednání dospělých a mládeţe. Jedná se především o způsob páchání trestných činů. Ten se u mládeţe vyznačuje mimo jiné nedokonalou přípravou, skupinovostí, emotivností a ţivelností. Kapitoly o vývoji a struktuře trestné činnosti mladistvých na našem území dávají nahlédnout do současných trendů a nejčastějších druhů kriminality, kterých se sledovaná skupina delikventů dopouští. Z uvedených přehledů a grafů lze vysledovat mírný pokles jak v počtu evidovaných spáchaných skutků, tak v počtu stíhaných mladistvých. V posledních letech nelze přehlédnout, ţe vedle tradičně nejsilnějšího zastoupení majetkové kriminality se nově objevují trestné činy jako neoprávněné drţení platební karty, porušování autorského práva atp., které na úkor mravnostních a násilných činů posilují hospodářskou a ostatní kriminalitu. V kapitolách o obecných příčinách a prevenci kriminálního chování jsou vedle základních informací o vlivu rodiny a okolí na vývoj mládeţe a druzích prevence uvedeny také vlastní postřehy z praxe k této problematice. Praktická část obsahuje rozbor statistických dat v daném regionu v rozmezí let 2005 – 2010. Stejně jako v celé republice i v oblasti Územního odboru Kutná Hora dochází ve sledovaných letech k stagnaci kriminality mladistvých. Výjimku tvořil pouze rok 2007. Do statistik této práce byly samozřejmě zahrnuty pouze činy a osoby policii známých mladistvých pachatelů. Kolik dalších delikventů zůstalo policií nezaznamenáno, nelze zjistit. U nejfrekventovanější majetkové trestné činnosti je významné, ţe u případů krádeţí prostých se značná část skutků pohybuje vzhledem ke stanovené hranici výše škody na pomezí mezi trestným činem a přestupkem, převáţně však na úrovni přestupkového jednání. Druhou

41

nejčastěji páchanou trestnou činností u mladistvých na Kutnohorsku je násilná kriminalita, která je doménou mladých muţů. Není výjimkou, ţe se mladiství dopouštějí protiprávních jednání společně s dalšími osobami. Na rozdíl od celého území České republiky se v regionu Kutnohorska v roce 2010 nepotvrdil trend opakovaného protiprávního jednání u recidivistů. V ostatních ohledech je kriminalita mladistvých v oblasti Územního odboru Kutná Hora aţ na drobné odchylky shodná s celorepublikovou. Ačkoliv bylo potvrzeno, ţe podle policejních statistických dat dochází v současnosti k poklesu evidovaných trestných činů mladistvých, nelze se těmito zdánlivě nevysokými čísly chlácholit. Jedná se totiţ jen o „vrchol ledovce“. Většinou z řad mladistvých, kteří se chovají závadově, se policie nezabývá. Výjimečně je jejich chování předmětem zájmu učitelů, sociálních pracovníků atd. Přitom právě rodiny, školy a širší sociální okolí má potenciál negativní jevy v chování mladistvých podchytit a dále na jejich odstranění pracovat. Justice a policie podle mého názoru nezaspala a snaţí se reagovat na trestnou činnost mládeţe adekvátně dekriminalizací a depenalizací. Důleţitou úlohu zde sehrává ZSVM, v němţ jsou zaneseny prvky restorativní justice. Myslím si ale, ţe co se týká uplatňování opatření vůči rodičům, kteří zanedbávají nebo ohroţují výchovu svých dětí i vůči dalším osobám, které například podávají alkohol mladistvým, je přístup orgánů činných v trestním řízení nedůsledný. Je také na místě rozlišovat mezi chronickým mladistvým zločincem, který je pro společnost nebezpečný a musí s ním být podle toho zacházeno, a mladistvým delikventem, který spáchal trestný čin jednou nebo epizodicky. Z praxe středoškolského pedagoga totiţ vím, ţe většina studentů se zaplete do „spárů“ policie například v těţké ţivotní situaci, se kterou se vyrovnávají společensky nevhodným způsobem. Jedná se přitom o dříve bezproblémové, kvalitní ţáky, u kterých existuje vysoká šance na jejich nápravu. To ovšem vyţaduje efektivní postupy při nápravě a účinné sankce, jeţ by zabránily procesům stigmatizace. Takovou sankcí můţe být podle mé zkušenosti uţ jen kvalitně vedený výslech kriminalistou. Je všeobecně známo, ţe osobnost jedince je formována především rodinou, školou a vrstevnickým kolektivem. Proto musí být podpora do budoucna věnována

právě těmto

institucím, jejich kontrolní působnosti a vzájemné spolupráci. Za důleţité pokládám nejen specifické preventivní programy pro rizikové mladistvé, sociálně-kognitivní tréninky vedení tříd pro učitele, ale hlavně včasnou intervenci do problémových rodin a pomoc při výchově dětí, výcviky mateřské zodpovědnosti a výchovných kompetencí u mladých matek ze sociálně slabých rodin apod. Období raného dětství je totiţ pro budoucí vývoj osobnosti nejzásadnější. 42

Rodiče a škola musí sehrávat výraznější roli při řešení konfliktů způsobených mladistvými delikventy. Mají k tomu daleko širší sankční i kontrolní moţnosti neţ policie. Ta by se měla zabývat především strategickým řešením problémů s nebezpečnými mladými zločinci, věnovat se kontrolám nočních barů a diskoték a jiným druhům situační prevence. Na závěr této práce o kriminálním chování mladistvých bych ráda pouţila slova francouzského advokáta, učitele a známého moralisty 2. poloviny 17. století Jeana de La Bruyéreho : „Učit je možno slovy, ale vychovávat jenom příkladem.“

43

Resumé The presented bachelor work concentrates on the problem of juvenile delinquency . Its aim is to describe contemporary state of criminality of youth in the theoretical level and then I map position of juvenile delinquency in the district of Kutna Hora with the help of analysis and interpretation of statistical data of the Police of the Czech Republic . It is known that any statistics cannot describe and evaluate the real state of youngsters´ criminality exactly. For this reason many factors which can influence statistics, such as latent juvenile delinquency, changes in criminal law, demographic progress etc., are emphasized in this work. After a brief explaining of essential terms, the specifics of juvenile delinquency were described (especially the way of committing of crime).The features of youngsters´ crime are imperfect preparation, tribalism, emotivity and spontaneity. The other chapter of my work deals with the development, structure of juvenile delinquency and contemporary tendency. The most frequent kinds of crime are mentioned in that part too. The presented graphs and surveys show a slight decline in the crime rate and in number of delinquents. The causes of delinquent behavior of youth and the prevention of crime are analyzed in the other part of the work. There are mainly the influence of family, school or unsuitable influence of peer groups. In these parts of the work I express my own occupational experience touching of presented problems. The practical part of the work is based on the analysis contents of the police documentation records in the district of Kutna Hora in the years 2005-2010. It was compared with the whole- republic tendency and then drawn conclusions from this. Between 2005 and 2010 the number of youngsters´ crimes fell in the district of Kutna Hora as well as in the whole country. The most frequent crimes were the property offences. The following ones were violent crimes which are characteristic for men. Youngsters mostly involve themselves in criminal activity with the other people. According to the contents of the police documentation the juvenile delinquency in the district of Kutna Hora is almost in accordance with the whole –republic statistical data. Only the repetitive habitual criminals´ activities in 2010 weren´t confirmed in comparison with the whole-republic tendency. At the end of the work the main measures are outlined. Parents (family) and school have an essential importance for a solution and prevention of the problems because they have wider possibilities in control and sanctions of delinquent actions of youth than the police. There is also space for improvement of cooperation among socially-focused institutions and the other organizations which work with troublesome youngsters.

44

Použité prameny Knižní publikace CHMELÍK, J. Trestná činnost mládeže a páchaná na mládeži, 2. rozšíř. vydání. Praha : MV ČR,1998. JELÍNEK, J.- MELICHAROVÁ, D. Zákon o soudnictví ve věcech mládeže s poznámkami a judikaturou, Praha: Linde Praha, a.s. – Právnické a ekonomické nakladatelství, 2004. MATOUŠEK,O.-KROFTOVÁ,A.Mládež a delikvence,2.aktualiz. vyd.Praha:Portál,2003 MUSIL,J.-KONRÁD,Z.-SUCHÁNEK,J.Kriminalistika,Praha:Nakladatelství C.H.Beck,2001. NOVOTNÝ, O.- ZAPLETAL,J.- ZOUBKOVÁ,I. et al. Kriminologie, 2.přeprac. vyd. Praha:ASPI Publishing, 2004. SCHELLEOVÁ,I.-PADRNOS,J.et Bohemia,2004.

al.Právní

postavení

mladistvých,Praha:Eurolex

STEJSKAL,F.-KNÝ,M.-VOTRUBA,J.Sociálně patologické jevy dětí a mládeže v České republice,Praha: Nakladatelství PA ČR,1999. ŠÁMAL,P. - VÁLKOVÁ,H. et al. Zákon soudnictví ve věcech mládeže .Komentář. 2.vyd. Praha: Nakladatelství C.H.Beck,2007. ŠOUKAL,J. - DRÁPAL,D. - LUKOVSKÝ,Z. Řízení a rozhodování v trestních věcech mladistvých,Praha: Nakladatelství IFEC,2000. VEČERKA,K.-HOLAS,J.-ŠTĚCHOVÁ,M. et al.Mladiství pachatelé na prahu tisíciletí, Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci,2004. VEČERKA, K. et al. Mládež v kriminologické perspektivě, Praha: IKSP, 2009. ZOUBKOVÁ,I. Kontrola kriminality mládeže, Dobrá Voda:Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk,2002. Časopisecké články ČÍRTKOVÁ,L.Dva pohledy na delikvenci dětí a mladistvých, In:Kriminalistika, [online]. 2003, roč.36, č.4 . [cit.28-02-11], Dostupné z : < http://aplikace.mvcr.cz /archiv2008/casopisy/ kriminalistika/2003/03_04/index.html>. HOLAS, J.-VEČERKA, K. Základní rysy delikvence mladistvých v ČR, In:Kriminalistika, [online]. 2007, č.3 . [cit.24-02-11], Dostupné z : < http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/ casopisy/kriminalistika/2007/03/holas.pdf>. MAREŠOVÁ, A. K problematice delikventní mládeţe – Hlubší pohled na statistické údaje, In: Kriminalistika, [online]. 2000, roč. 33, č. 4. [cit.25-02-11], Dostupné z : .

45

MAREŠOVÁ, A. Jsou statistické údaje dostatečným zdrojem informací o stavu a vývoji kriminality v ČR?In: Kriminalistika, [online]. 2010, roč. 42, č.1. [cit.25-02-11], Dostupné z : . Internetové zdroje KREJČÍ,V. Kyberšikana [online],Olomouc, 2010 , [cit.25-03-11], Dostupné z : . Statistické přehledy kriminality Ministerstva vnitra ČR [online]. [cit.20-03-11]. Dostupné z : < http://www. mvcr.cz / statistiky/kriminalita.html>. Statistiky středočeského ČSÚ[online]. [cit.20-03-11]. Dostupné z: . Právní předpisy Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeţe za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeţe a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 257/2000 Sb., o Probační a mediační sluţbě, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů. Ostatní prameny Evidence Územního odboru Policie ČR Kutná Hora.

46

47

48

49