Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Fakulta lesnická a dřevařská
Bakalářská práce Etologie a populační dynamika jezevce lesního (Meles meles) na Trutnovsku
Zpracovatel bakalářské práce: Marek Šťovík Vedoucí bakalářské práce: Ing. Milan Vaněk, CSc. prof. RNDr. Zdeněk Laštůvka, CSc. Brno 2008
Zadání
Prohlášení: Prohlašuji a stvrzuji svým podpisem, že jsem tuto bakalářskou práci na téma „Etologie a populační dynamika jezevce lesního (Meles meles) na Trutnovsku“ zpracoval samostatně a uvedl jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje bakalářská práce byla zveřejněna v souladu §. 47b Zákona č. 111/1998 Sb. o vysokých školách a uložena v knihovně MZLU v Brně. Zpřístupněna ke studijním účelům v souladu vyhláškou rektora MZLU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací.
V Brně dne ………….
Podpis ………………….
Poděkování: Děkuji vedoucímu bakalářské práce Ing. Milanu Vaňkovi, CSc. a prof. RNDr. Zdeňku Laštůvkovi, CSc. za odborné vedení práce.. Dále děkuji panu Marku Kaplanovi, jednateli Mysliveckého Sdružení Staré Buky, Ing. Divišovi z Referátu životního prostředí v Trutnově za poskytnutí cenných informací a materiálů pro zpracování bakalářské práce
Abstract Bakalářská práce se zabývá etologií a populační dynamikou jezevce lesního (Meles meles) na Trutnovsku. V této práci je zkoumán jezevec lesní po stránce morfologické, životních nároků a významu v kulturní krajině. Dále je zde sledován vývoj populace na základě statistiky odlovu v průběhu let 1994 – 2006 na území bývalého okresu Trutnov s bližším určením v oblasti honitby MS Staré Buky.
Abstract The Bachelor work is concerned with the ethnology and the population dynamics of the Eurasian badger in the Trutnov district. In this thesis is conducted a study of the Eurasian badger from the morphological view, the surrundings and the importace of the Eurasian badger in the landscape. In this study is also monitoring the evolution of the population of the Eurasian badger on the basis of the hunt statistics over the years 1994 – 2006 in the Trutonov district with the location of the Staré Buky hunt.
Klíčová slova Jezevec lesní, populace, teritorium
OBSAH
1 ÚVOD............................................................................................................................ 8 2 CÍL PRÁCE ................................................................................................................... 9 3 LITERÁRNÍ PŘEHLED ............................................................................................. 10 3.1 Systematické zařazení jezevce lesního ................................................................. 10 3.2 Morfologická charakteristika jezevce lesního ...................................................... 10 3.2.1 Stavba těla...................................................................................................... 10 3.2.2 Tělesné rozměry............................................................................................. 10 3.2.3 Srst a kůže...................................................................................................... 11 3.2.4 Končetiny a drápy.......................................................................................... 11 3.2.5 Kostra............................................................................................................. 12 3.2.6 Chrup ............................................................................................................. 12 3.3 Areál jezevce lesního ............................................................................................ 13 3.4 Etologie jezevce lesního ....................................................................................... 14 3.4.1 Stopy a pobytové znaky................................................................................. 14 3.4.1.1 Stopy ....................................................................................................... 14 3.4.1.2 Trus a latríny........................................................................................... 14 3.4.1.3 Jezevčí nory ............................................................................................ 15 3.4.2 Rozmnožování ............................................................................................... 16 3.4.2.1 Vrh mláďat.............................................................................................. 17 3.4.2.2 Kojení a péče o mladé............................................................................. 17 3.4.3 Sociální chování............................................................................................. 17 3.4.4 Teritoriální chování........................................................................................ 18 3.4.5 Populační ekologie......................................................................................... 18 3.4.6 Interakce s jinými živočichy .......................................................................... 19 3.4.7 Denní aktivita v průběhu roku ....................................................................... 20 3.4.8 Zimní spánek.................................................................................................. 20 3.5 Potrava jezevce lesního......................................................................................... 21 3.6 Veterinární problematika ...................................................................................... 22 3.7 Ochrana a management jezevce lesního ............................................................... 23 3.8 Biotopy jezevce lesního ........................................................................................ 25 3.8.1 Geologické podmínky.................................................................................... 25 3.8.2 Sklon a orientace svahů ................................................................................. 26 3.8.3 Nadmořská výška........................................................................................... 26 3.8.4 Vegetační kryt................................................................................................ 26
3.8.5. Voda.............................................................................................................. 27 3.8.6 Klid prostředí ................................................................................................. 27 3.9 Výskyt jezevce lesního v ČR ................................................................................ 27 3.9.1 Rozšíření a vývoj populace v minulosti......................................................... 27 3.9.2 Současný výzkum rozšíření jezevce lesního.................................................. 28 4 METODIKA PRÁCE .................................................................................................. 29 4.1 Zhodnocení přírodních poměrů ............................................................................ 29 4.1.1 Přírodní lesní oblast ....................................................................................... 29 4.1.2 Poměry geomorfologické............................................................................... 29 4.1.3 Poměry hydrologické..................................................................................... 29 4.1.4 Poměry klimatické ......................................................................................... 30 4.1.5 Poměry geologické ........................................................................................ 31 4.1.6 Poměry pedologické ...................................................................................... 31 4.1.7 Floristické poměry ......................................................................................... 31 4.2 Přírodní podmínky pro život jezevce lesního ....................................................... 32 4.3 Metodika vlastní práce.......................................................................................... 32 5 VÝSLEDKY................................................................................................................ 36 5.1 Monitoring jezevčích nor...................................................................................... 36 5.1.1 Nory v lokalitě nazývané ,,Schody“ .............................................................. 36 5.1.2 Nory v lokalitě ,,Kotel“.................................................................................. 36 5.1.3 Nory v lokalitě ,, Podkova“ ........................................................................... 37 5.1.4 Nory v lokalitě ,, Za Patačkou“...................................................................... 38 5.1.5 Nory v lokalitě „Dolce“ ................................................................................. 38 5.1.6 Nory v lokalitě „Šmídová“ ............................................................................ 38 5.1.7 Nory v lokalitě „Moravcova mulda“ ............................................................. 39 5.1.8 Nory v lokalitě „Kotel“.................................................................................. 39 5.1.9 Nory v lokalitě „Schody“............................................................................... 40 6 DISKUZE .................................................................................................................... 41 7 ZÁVĚR ........................................................................................................................ 43 8 POUŽITÁ LITERATURA .......................................................................................... 44 9 SUMMARY................................................................................................................. 45 10 PŘÍLOHY .................................................................................................................. 46
1 Úvod Jezevec lesní (Meles meles) je jedním z nejtajemnějších obyvatelů našich lesů. Oproti ostatním u nás žijícím živočichům, je na jezevce zpracováno minimum studií a poznatků. Je to možná tím, že nepůsobí nijak výrazné škody v lesnictví, myslivosti a ani v zemědělství, není nikterak významný pro řadu myslivců, protože konzumace jeho výborné zvěřiny není u nás rozšířená a také proto, že žije velmi skrytým způsobem života a na své toulky se vydává až pod rouškou noci. Pro ty, kteří se o jezevce zajímají, má toto zvíře neobyčejné kouzlo. Já jsem například velmi rád, když se mi poštěstí narazit na jezevce ještě za denního světla, to si pak vychutnávám chvíle, kdy ho mohu nerušeně pozorovat a pokud je ještě dobrá viditelnost, tak i fotografovat. Jezevec patří ke druhům, které se vyskytují téměř na většině našeho území, s výjimkou intenzivně zemědělsky využívaných nížin. Přesto jeho přítomnost v honitbě prozradí většinou jen stopy a ostatní pobytová znamení, a proto zůstává pro mnoho nevšímavých lidí jeho výskyt utajen. Dříve hodně doplácel na plynování nor z důvodu hubení lišek, před obavou vztekliny. Právě proto, že je mnohem více vázán na pobyt v norách, tak ho toto opatření zasáhlo mnohem více než lišku, na kterou bylo původně mířeno. Jeho stavy se v 80. letech snížily na jednu třetinu původního počtu. V dnešní době se již ničeho podobného obávat nemusí a i populační hustota v ČR je na úrovní vyššího průměru oproti Evropě a má stoupající tendenci.
8
2 Cíl práce Tato bakalářská práce se zabývá problematikou výskytu jezevce lesního (Meles meles) v okrese Trutnov s bližším zaměřením na oblast honitby MS Staré Buky. Jedná se o změny početnosti populace na daném území. Dále se věnuje bionomii a jeho významu v lesním hospodářství a v myslivosti. Hlavním cílem je sledovaní teritoriality a populační hustoty na určeném území.
9
3 Literární přehled 3.1 Systematické zařazení jezevce lesního Říše: Živočichové (Animalia) Kmen: Strunatci (Chordata) Podkmen: Obratlovci (Vertebrata) Třída: Savci (Mammalia) Podtřída: Živorodí (Theria) Nadřád: Placentálové (Placentalia) Řád: Šelmy (Carnivora) Čeleď: Lasicovití (Mustelidae) Druh: Jezevec lesní – Meles meles (Linnaeus, 1758)
3.2 Morfologická charakteristika jezevce lesního 3.2.1 Stavba těla Je velmi dobře přizpůsobena tomu, že velkou část svého života, tráví v podzemních norách. Tělo je nízké a zavalité, klínovitě rozšířené do stran. Hlava je poměrně malá, krk je mohutný, tělo dlouhé. Nohy jsou krátké a silné, ocas je krátký, ke konci mečovitě se zužující. Kůže je velmi tuhá a silná (Matyáštík et al. 2000). 3.2.2 Tělesné rozměry Jezevec lesní je největší lasicovitá šelma žijící na uzemí většiny Evropy, pouze v oblasti Skandinávie jej svou velikostí předčí rosomák (Gulo gulo). Jezevec měří v kohoutku asi 35 cm. Toto je vzdálenost od horního okraje lopatky až po konce prstů na přední končetině. Samci jsou v průměru větší než samice a průměrná velikost dospělců též kolísá v rámci celého areálu rozšíření. Např. jezevci z Britských ostrovů jsou menší než středoevropští jezevci. Zavalitý vzhled je způsoben zejména na začátku zimního období silnou vrstvou podkožního tuku, který dosahuje vrstvy až 50 mm. Hmotnost jezevců během roku značně kolísá a závisí na množství a dostupnosti potravy v prostředí kde žijí. U dospělého samce se pohybuje mezi 13 – 15 kg, samice jsou lehčí. Před zimním obdobím však mohou dosahovat hmotnosti přes 20 kg. Během zimy spotřebovávají 10
tukové zásoby a dochází k poklesu tělesné hmotnosti. Nejnižší váhu mají v období od dubna do června (Matyáštík et al. 2000). 3.2.3 Srst a kůže Srst jezevce je dlouhá a hrubá. Pesíky jsou řídké, podsada je naopak hodně hustá a měkká. Jednotlivé chlupy zimní srsti měří až 10 cm. Na hřbetě mají světlé pesíky asi 2 cm černý proužek, který začíná asi 1 cm od špičky chlupu. U kořene jsou pesíky asi 4 cm žlutě zbarveny sekretem pachových žláz. Podsada je stejně jako spodní část pesíku žlutě zbarvená a dlouhá přibližně 4 cm. Dvoubarevná srst na hřbetě a bocích způsobuje celkově stříbřitě šedé zbarvení. Letní srst je ve srovnání se zimní kratší, řidší a tmavší. Srst na hlavě je krátká a bílá s charakteristickými černými pruhy na obou stranách. Pruhy začínají asi 2 cm za špičkou čenichu, táhnou se přes oči a končí za ušima, kde se rozšiřují a plynule přecházejí v šedavé zbarvení. Spodní část krku a břicho jsou černé, stejně jako končetiny. Celkové zbarvení je hodně rozdílné, a velmi často je ovlivňováno promísením půdních částic a sekrety pachových žláz na těle jezevců (Matyáštík et al. 2000). 3.2.4 Končetiny a drápy Přední i zadní končetiny jezevců jsou velmi dobře uzpůsobeny k hrabání. Mají dobře vyvinuté svalstvo a jsou přibližné stejně dlouhé. Jezevec je schopen odsunout i 20 kg balvan. Chodidla jsou široká, silná a neosrstěná. Pět oddělených prstů je zakončeno velkými hrabavými drápy. Zadní chodidlo je menší než přední. Při pohybu je tlak rozložen na celou plochu chodidla. Drápy jsou nezatažitelné, mohutné a na přední končetina až 2,5 cm dlouhé. Na zadní měří jen okolo 1 cm. Pouze u starých jedinců jsou na předních drápech známky opotřebování, kdežto na zadní drápy jsou opotřebované i u mladších jedinců. Lze tedy předpokládat, že přední drápy, které jsou více využívány a namáhány, mají schopnost dorůstat mnohem rychleji. Drápy jsou používány nejen k hrabání, ale i k čištění srsti a k obraně. Při souboji sekají jezevci proti útočníkovi předními tlapami a mohou způsobit vážná zranění (Matyáštík et al. 2000).
11
3.2.5 Kostra Kostra jezevce má uspořádání podobné ostatním lasicovitým šelmám, jsou však patrná mnohá přizpůsobení hrabavému způsobu života. Projevují se ve stavbě dlouhých kostí a zvláště na lopatce, která má velkou nosnou plochu. Charakteristické je strmé uložení hrudníku, protažení konců hrudních a zkrácení bederních obratlů a zesílení křížové kosti. Páteř není příliš ohebná. Jezevec není schopen se nahrbit jako mnozí živočichové s kratším tělem. Ve srovnáni se stromovými druhy lasicovitých šelem má jezevec relativně dlouhou hrudní a krátkou bederní část páteře. Klíční kost je zakrnělá. Lebka je masivní, zřetelně klenutá a poměrně úzká. Průměrná délka je okolo 130 mm a šířka 80 mm, s dobře vyvinutým sagitálním hřebenem a širokými jařmovými oblouky. Vnější sagitální hřeben a také krční hřeben bývají velmi silné u jedinců obou pohlaví. Sagitální hřeben měří u starších jedinců často přes 12 mm. Velikost sagitálního hřebene je závislá na věku jedince a na velikosti jeho lebky. Na lebce mláděte není vyvinut, začíná se objevovat až v 10 měsíci života. Dolní čelist jezevce je masivní a široce zaoblená. Má velmi silné kloubní výrůstky, které zapadají do kloubních důlků v lebce tak těsně, že u starších lebek nelze oddělit spodní čelist od lebky. Charakteristickým znakem kostry většiny šelem je penisová kost specifického tvaru. U dospělých samců jezevců dosahuje délky až 80 mm (Matyáštík et al. 2000). 3.2.6 Chrup Ačkoliv jezevec patří do řádu šelem, je všežravcem, což se odráží i v uspořádání chrupu. Řezáky, mohutné špičáky a přední nevýrazné třenové zuby jsou podobné jako u všech masožravců. Zadní třenové zuby a stoličky jsou u jezevců uzpůsobeny k drcení a rozmělňování potravy, zvláště rostlinné. Jsou široké a ploché s větším množství hrbolků. Mléčný chrup jezevce má 32 zubů. Zubní vzorec mléčného chrupu je:
3.1.4
3.1.4 Trvalý chrup se za mléčný vyměňuje od 6. – 16. týdne života. V trvalém chrupu je celkem 38 zubů, mohou se však vyskytovat časté odchylky. Zubní vzorec je: 3.1.4.1 3.1.4.1 Délka horního špičáku samců je v průměru 15 mm, jsou poměrně krátké ale silné. Určování věku jezevců
12
Při využití kosterních znaků k určení věku jezevce je vhodné zejména porovnaní rozvoje sagitálního hřebene, stupně zkostnatění nosních švů, přítomnost zubů a jejich obrus, u samců můžeme využít také pyjové kůstky (Matyáštík et al. 2000).
Tab. 1: Určování věku jezevce lesního (Meles meles) podle kosterních znaků Věk
Zuby
Sagitální hřeben Lebeční švy
Poznámka
2 – 6 týdnů
Mléčný chrup
Chybí
Všechny otevřené
Otevření
6 – 16 týdnů
Výměna chrupu
Viditelné spánkové linie
Všechny otevřené
Opouští poprvé noru
5 – 7 měsíců
Trvalý chrup
Mezi
očí
v 5.–6.
týdnu
spánkovými Všechny otevřené
Odstavení mláďat
liniemi mezera 20 – 40 mm
8 – 9 měsíců
Žádný obrus
Šířka mezery 10 – 15 Uzavřeny interfrontální a Zpevnění spojení spodní mm
10–12 měsíců
Žádný obrus
interparietální
Vyvinutý
sagitální Neuzavřený
hřeben
1 – 2 roky
frontoparietální
Žádný obrus, ostré hrany Výška hřebene
2 - 9 Uzavřený
čelist - lebka Proc.
Coronoideus
mand. hladký Dospívání obou pohlaví
špičáků
mm
frontoparietální, zavíraji
2 – 3 roky
Slabý obrus
Výška hřebene 6 - 10 Rozeznatelné ještě nosní Růst
3 – 5 roků
Slabý až střední obrus
se ostatní
mm, strany zvrásněné
a zygomatické
jezevce
se
zastavuje
Výška hřebene 7 - 13 Rozeznatelné ještě nosní Symfýza často zůstává mm,
tloustne,
začíná a zygomatické
přesahovat lebku
5 – 10 roků
Střední až výrazný obrus
Výška hřebene 8 - 15 Rozeznatelné ještě nosní Os penis na vrcholu mm, přesahuje vzadu a zygomatické
zesiluje a zaobluje se
lebku
10 – 15 roků
Velmi výrazný obrus
Výška hřebene 8 - 15 Rozeznatelné ještě nosní Os penis na vrcholu mm, přesahuje vzadu a zygomatické
zesiluje a zaobluje se
lebku
3.3 Areál jezevce lesního Jezevec lesní je endemickým druhem palearktické oblasti, kde je poměrně široce rozšířen a vytváří zde mnoho geografických ras. Poměrně dobře je znám areál v Evropě. Na západě obývá Velkou Británii a Irsko. Na severu Norsko, Švédsko, Finsko a pobaltské státy, přičemž na severu Skandinávie se nevyskytuje, severní hranice se pohybuje okolo 67 ° severní šířky. Jižní hranice vede od Pyrenejského poloostrova, po pobřeží Středozemního moře přes Balkánský poloostrov až do Turecka. Ve Středomoří žije jezevec prokazatelně na Baleárách a několika řeckých ostrovech. K východu dosahuje evropská populace až k Uralu. V Asii je rozšířen na celém území Sibiře, kromě nejsevernější části až k ústí 13
Amuru a zasahuje i na japonské ostrovy. Na horách vystupuje do až výšky 2000 metrů nad mořem. Nejvhodnější podmínky mu však poskytují oblasti a pahorkatiny do 700 m. n. m. (Reichholf, 1996). V Evropě je jezevec lesní v současné době chráněným druhem ve Velké Británii, Irsku, Španělsku, Portugalsku, Itálii, Belgii, Nizozemí, Albánii, Řecku, Estonsku, Lucembursku a Maďarsku. V ostatních zemích je považován za zvěř a má stanovenou dobu lovu. Oficiální myslivecké statistiky z celé Evropy uvádějí v 90. letech celkový roční odlov asi 118 tisíc jezevců. Avšak ve Velké Británii, Irsku a řadě dalších zemích je značně rozšířen ilegální odlov jezevců. Podle statistik je minimální evropská populace jezevců odhadována na 1 220 000 jedinců. Skutečný stav může tuto hodnotu značně převyšovat, ve většině státech Evropy mají stavy jezevců zvyšující se tendenci (Matyáštík, Bičík, Řehák, 2000).
3.4 Etologie jezevce lesního 3.4.1 Stopy a pobytové znaky 3.4.1.1 Stopy Jezevec došlapuje na celou plochu chodidla, proto je řazen mezi ploskochodce, jako například ježek nebo medvěd. Pohybuje se pomalu a jeho pata se dotýká země. Otisk chodidla je označován jeho stopa. U jezevce se skládá z širokého otisku dlaně a pěti oddělených bříšek prstů. Na vrcholu se otiskuji také drápy. Při chůzi se, nejvíce v měkké půdě nebo ve sněhu , otiskuji také zápěstí a pata, zvláště u zadní končetiny. Přední stopy jsou asi o 0,5 cm širší než zadní. Přední stopa dospělého samce je široká asi 7 cm a dlouhá bez drápů asi 5 cm. Samice mají stopu asi o 1 cm menší. Při pomalé chůzi velmi často vzniká dvojitá stopa, kdy zadní stopa částečně překrývá stopu přední. Délka kroku je při pomalém pohybu okolo 30 cm a rozkrok (vzdálenost mezi pravými a levými otisky) asi 15 cm. Jezevec při sběru potravy se většinou pohybuje pomalou kolébavou chůzí. Dovede však i klusat a běhat (Matyáštík et al. 2000). 3.4.1.2 Trus a latríny Mezi pobytové znaky jezevců se řadí trus, který je ukládán do speciálních latrín. Je podobný trusu lišky, vřetenovitého tvaru, zašpičatělý, 6 - 8 cm dlouhý a 2 cm tlustý. Obsahuje zbytky potravy (krovky brouků, slupky ovoce, chlupy a peří). Latríny jsou seskupení vyhloubených 14
jamek, na ploše 2 – 4 m2, a bývá zde až 60 jamek o hloubce 5 – 10 cm. Do latrín jezevec neukládá jen trus a moč, ale i výměšky podocasních pachových žláz. Latríny se buďto nacházejí na hranicích teritoria, to jsou hraniční značkovací latríny, a nebo v blízkosti jezevčího hradu. Hraniční latríny obsahují mnohem více trusu než latríny uvnitř teritoria (Matyáštík et al. 2000). 3.4.1.3 Jezevčí nory Jedním z charakteristických prvků chování jezevce lesního je hrabání podzemních nor, které jezevci každoročně přestavují a prohlubují. Složitý systém nor, který jezevci používají po mnoho let se označuje názvem jezevčí hrad. V norách jezevci přebývají během dne a tráví v nich zimu. Také je používají k vrhu mláďat. Nory jsou křivolaké, nacházejí se v různé hloubce, jejich velikost, rozsah chodeb a počet vstupů je závislý na stáří nory. Od čistě liščích nor se odlišují především tím, že před vsuky se nacházejí hromady vyhrabané hlíny, vedou k nim denně používané pěšiny, v jejich blízkosti se nacházejí latríny s výkaly a chybí zde zbytky potravy. Typický jezevčí hrad mívá 3 – 10 vsuků, které vedou do spletitého systému vzájemně propojených nor. Kromě vyhrabané hlíny je dalším znakem osídlení jezevce i to, že ve vsuku jsou patrné hluboké rýhy od drápů, které vznikají při hrabání. Tvar vsuku je ploše oválný, na výšku měří 25 cm a na šířku 35 cm. Starší vsuky mají trychtýřovitý tvar s průměrem až 60 cm. Hliněný val před vsukem bývá výsledkem hrabání několika generací jezevců, je však překvapující, kolik hlíny je schopen jezevec vyhrabat během jediné noci. Vyhrabanou hlínu často přesouvají poněkud dále od vsuku, a to tak, že couvají a hlínu hrabou předními tlapami pod sebou. Tak vzniká ve valu hluboká rýha, která je čistě vyšlapaná. Před používanými vsuky se také často nachází zbytky steliva, které jezevci obměňují. Hnízdní komora je rozšířenina chodby, většinou na jejím konci. U starých hradů se často nachází v hloubce 4 – 6 metrů. Prostor v hnízdní komoře je tak velký, že se tam vejdou dva dospělí jezevci nebo samice s mláďaty. Má tvar miskovitého hnízda o průměru až jednoho metru a výšce 50 cm. Všechny nory musí být ventilovány větracími šachtami, jejich základem jsou přírodní pukliny v terénu, například mezi kameny nebo kořenový systém rostlin. Uvnitř komplexu nor je teplota relativně konstantní, a to i za prudkého kolísání na povrchu. Uvnitř nory je 6 – 15 stupňů. Vystýlání hnízdních komor je jednou z charakteristických aktivit jezevce. Jezevci shrnují stelivo do
svazků a tělem je
pozpátku sunou do nor. Materiál výstelky závisí na momentální nabídce okolního
15
prostředí. Nejčastěji používají jako stelivo trávu a seno, nebo kapradí. Hlavní funkcí steliva je zabránit únikům tepla. Suchá výstelka výborně izoluje mláďata od podkladu. Pokud je již stelivo staré, tak ho stejným způsobem vynesou ven, a poté ho můžeme najít před vsukem (Matyáštík et al. 2000).
Tab. 2: Kategorie jezevčích hradů Typ
Počet
hradu
vsuků (m2 )
Hlavní
4 a více 50 a více Celoroční, min. 5 Velké hliněné valy před Často,
Plocha
Výskyt
Známky pobytu
Přítomnost mláďat
jezevců roků
Poznámky
norami, stopy,
stelivo, četné
téměř
srst, každoročně jamky
s trusem Vedlejší
2–4
10 – 100 Přechodný i trvalý Méně
rozsáhlé
valy, Občas
stopy, trus
Přechodný
výskyt,
převážně v období IV – X.
Dočasný
Opuštěný
1–2
Různý
Do 10
Různá
Přechodný,
Malé
valy,
zbytky Ne
Výskyt přes zimu
nepravidelný
zimního steliva
Negativní
Nory zarostlé vegatací, Ne
Nepoužívaný
nebo jej používají jiní
zničený
živočichové
dřeva, zozkopán)
3.4.2 Rozmnožování Mnohé otázky týkající se rozmnožování jezevců byly objasněny teprve nedávno. Samec se samicí tvoří často celoživotní páry, oba jedinci však spolu nemusí žít ve společné noře. Každý jedinec se může pohybovat ve svém vlastním území v rámci jednoho teritoria sociální skupiny jezevců. Vyhledávají se pouze v době říje. Mimo období rozmnožování nejeví samci o samice zájem a žijí osamoceně, i když ve stejném komplexu nor, kde samice odchovává mláďata. Z etologického hlediska je při rozmnožování důležitý akt páření. Dnes víme, že páření jezevců může probíhat celý rok a doba páření je závislá na období ovulace samic. Pro rozmnožování jezevců je charakteristická utajená březivost, která zajišťuje, nezávisle na době páření, vývoj plodů a následný vrh až v ekologicky vhodném období. V sociální skupině jezevců může mít mláďata jen jedna samice. Často se v jednom komplexu nor nachází jen jeden vrh dominantní samice ročně. Ke spáření dochází v našich podmínkách většinou v období
16
(
nebo těžbou
VII – VIII, může to však být od V do X. Dochází k němu většinou na povrchu v blízkosti nory (Matyáštík et al. 2000). Průměrná délka březosti jezevce je v našich podmínkách 210 – 300 dní. Z této doby se však zárodek vyvíjí pouze 8 až 10 týdnů (Hanzal, 1993). 3.4.2.1 Vrh mláďat Protože k němu dochází v noře, tak není jednoduché stanovit přesné období kdy k němu dochází. Dobu vrhů lze orientačně odhadnout pozorováním mláďat, která vycházejí poprvé na povrch v 8. týdnu života. Různými autory bylo zjištěno, že většina vrhů spadá do období od poloviny ledna do poloviny března. Výjimečně může dojít k porodu i v prosinci nebo v květnu. V jednom vrhu se rodí 1 – 5 mladých, nejčastěji jsou 3, a to v 51 %, dvojčata nebo čtyřčata v 18 %. Samice nemusí mít mláďata pravidelně každý rok. Pokud dojde k narození dvojích mláďat v jedné sociální skupině, dominantní samice zabije mláďata od podřízené – infanticida. V oblastech vysoké hustoty populace jezevců rodí samice mláďata obvykle až v 5. roce života (Matyáštík et al. 2000). 3.4.2.2 Kojení a péče o mladé Za normálních podmínek trvá 12 týdnů, nejčastěji však samice kojí mláďata 8 – 10 týdnů, od února do června. A to ve dvouhodinových intervalech. Za špatných povětrnostních podmínek nebo při nedostatku potravy může samice kojit až do podzimu. To pak zvyšuje jejich šanci přežít první zimu. Mláďata narozená v únoru dosáhnou velikosti dospělého jedince již koncem podzimu, to však závisí na potravní nabídce. Před první zimou váží okolo 10 kg a na jaře okolo 8 kg. O mláďata pečuje většinou jejich matka, v rozsáhlých komplexech nor se však na výchově mohou podílet i podřízené samice. Tato péče spočívá v čištění srsti, hlídání mláďat v době, kdy matka shání potravu. Samice pohlavně dospívají ve věku 14 měsíců, samci již jsou pohlavně dospělí v 9. měsíci, nebylo však zjištěno, že by se tito mladí samci podíleli na páření (Matyáštík et al. 2000). 3.4.3 Sociální chování Na rozdíl od většiny lasicovitých šelem, jsou jezevci sociálně žijící zvířata. Tvoří hierarchicky uspořádané skupiny příbuzných jedinců, všichni jedinci society se znají a
17
obývají společné teritorium. Ve svém domovském okrsku se však pohybují samostatně a tak je těžké určit počet jedinců ve skupině. Pokud obývají jednu noru, nebývá to tolik složité, než když obývají několik hradů ve svém teritoriu. Nejvyšší zjištěný počet jezevčí skupiny byl 35 jedinců z toho 5 mláďat. Většinou má ustálená societa okolo 5 jedinců. V početnější skupině zaujímá dominantní postavení obvykle jediný pár, který se rozmnožuje. Při narůstajícím počtu jedinců opouštějí mladí jezevci rodnou skupinu a vydávají se hledat nová teritoria a tvořit vlastní nory, nebo osídlit nějakou starou nepoužívanou noru. Sociální organizace se udržuje pomocí komplikovaného systému, který zahrnuje zrakové, sluchové a hlavně pachové signály. Sociální hierarchie je vždy zřetelnější tam, kde je ve skupině více jedinců. Pokud je nor méně a jsou od sebe hodně vzdáleny, tak si jezevci značkují spíše jen potravní revíry (Matyáštík et al. 2000). 3.4.4 Teritoriální chování Teritoriem se rozumí území, který je hájeno určitým jedincem, párem nebo sociální skupinou. Na vymezování hranic se podílejí větší měrou samci, typickým znakem teritoriality jezevců je značkování trusem, močí a sekretem pachových žláz. Nároky na velikost teritoria se odvíjejí na dostupnosti potravy, úkrytových možnostech, a mnoha dalších faktorech. Velikost tedy závisí na konkrétních podmínkách prostředí a často dochází k jejich vzájemnému ovlivňování. Nejvýznamnější projevy teritoriality můžeme zaznamenat v období páření. Tehdy často samci porušují hranice sousedních teritorií, zatímco samice s mláďaty se spokojí s plochou okolo 10 ha. Jezevci jsou aktivní asi 4 hodiny z celé noci, přičemž, podle své aktivity, urazí vzdálenost okolo 600 metrů. Samec systematicky značkující své teritorium urazí vzdálenost mnohem delší, než když jen vyhledává potravu. Jinak se příliš nevzdalují od svých nor. Nejaktivnější jsou okruhy okolo 500 m od nory. Sice za noc urazí okolo 5 km, ale od nory se nevzdálí více jak 2 km. Průměrná plocha teritoria je okolo 50 ha, značně však kolísá (15 – 300 ha) (Matyáštík et al. 2000). 3.4.5 Populační ekologie Populací se rozumí skupina jedinců jednoho druhu na určitém území. Populace vázané na jedno místo označujeme jako lokální populace. Důležitými vlastnostmi populace jsou hustota, dynamika a u lokální populace i migrace, která zabezpečuje genetickou provázanost druhu. Schopnost rozmnožování je definována počtem mláďat, délkou
18
březosti, a věkem, ve kterém jsou samice schopny plodit potomstvo. U jezevce je největší podíl plodících samic ve věku 4 – 7 let. Na jednoho dospělého jedince připadá ve vyvážené populaci 0,6 mláděte za rok. Počet skutečně odchovaných mláďat za rok se určuje jako skutečný přírůstek. K nejvyšší úmrtnosti mláďat dochází v prvních 8 týdnech (26 %), asi 55 % jezevců umírá během prvního roku života. V dospělé jezevčí populaci je poměr pohlaví asi 1:1,4 ve prospěch samic. Průměrný poměr skutečného nárůstu populace o nové jedince činí 0,2 jezevce za rok, tzn. roční nárůst populace o 20 % proti původnímu stavu. Pro určení nárůstu populace musíme zohlednit úmrtnost jezevců v důsledku nemoci, nevhodných podmínek pro mláďata, které mohou způsobit pokles populace až o 30 %.
V případě, že se životní podmínky vyrovnají, dojde
populace k normálnímu stavu do 3 let. Při náhlém odstranění celé sociální skupiny (úhyn, vyhubení), může případné znovuosídlení trvat až 10 let. Je to však závislé na populační hustotě, a vzdálenosti sousední skupiny (Matyáštík et al. 2000). 3.4.6 Interakce s jinými živočichy Není překvapení, že prostorné jezevčí hrady využívají a osidlují ostatní živočichové, včetně mnoha druhů bezobratlých. Čmeláci a vosy se pokoušejí budovat svá hnízda v blízkosti vsuků a jsou často jezevci zničena, v opuštěných norách však přetrvávají. Ve stelivu se nacházejí různé druhy parazitů a roztočů. Drobní hlodavci a savci, jako divocí králíci také často osidlují opuštěné jezevčí nory. Pozoruhodný je však vztah dvou psovitých šelem k jezevci, se kterými se setkáváme poměrně často. Je to liška obecná (Vulpes vulpes) a psík mývalovitý (Nyctereutes procyonoides). S liškou obecnou se jezevci ve svých hradech tolerují. Soužití lišek a jezevců v jednou komplexu nor je v některých oblastech dosti obvyklé. Pro lišky je výhodné osidlovat nepoužívané části jezevčí nor. Při soužití si udržují jezevci dominantní roli a mohou donutit lišku k opuštění hradu. Kromě období výchovy mláďat k tomu však nedochází. Jezevci zabíjejí liščata poměrně často, kdežto zabití jezevčete v noře liškou je poměrně vzácné. Při dostatku potravy se jezevci zaměřují spíše na hmyz a rostlinnou složku, zatímco liška se živí drobnými hlodavci. Pouze při nedostatku si mohou vzájemně konkurovat. Oproti tomu psík mývalovitý není u nás původním druhem, pochází z Japonska a ve 40. letech byl introdukován do Ruska a na Ukrajinu pro ceněnou kožešinu. V poslední době se však prudce rozšiřuje po Evropě a negativně ovlivňuje populaci jezevců. Jedním důvodem negativního ovlivňování je potravní konkurence a
19
druhým i vlastní predace, především u jezevčích mláďat. Bylo zjištěno, že konkurence s psíkem mývalovitým vedla ve Finsku v posledních 50 letech k posunu areálu jezevce o 100 km na sever. Bezprostředními predátory jezevce jsou vlk eurasijský (Canis lupus), rys ostrovid (Lynx lynx), a i již zmíněný psík mývalovitý. Mláďatům mohou být nebezpeční i orel, jestřáb, výr a liška. Z uvedeného vyplývá, že kromě jihozápadních Čech a moravskoslezských Beskyd, kde se vyskytuje stálá populace rysa, nemá jezevec mimo člověka v naší přírodě přirozeného predátora. Po zavedení orální vakcinace proti vzteklině je tato šelma nejvíce ohrožována intenzivní automobilovou dopravou (Matyáštík et al. 2000). 3.4.7 Denní aktivita v průběhu roku Jezevci jsou převážně noční nebo soumrační živočichové. Ze svých nor však mohou vycházet i za denního světla. Aktivitu jezevců významně ovlivňuje střídání ročních období. Skutečná aktivita jezevců je ovšem za denního světla neobvyklá. Častěji se setkáváme s mláďaty poblíž nor než s dospělými jedinci. Občas se za světla setkáme s jezevci vracejícími se z nočních toulek, to bývá při nedostatku potravy. Co se týče východů z nor, tak v létě to je mezi západem slunce a soumrakem a od X. do IV. to je vždy za tmy. Z jara a v létě doba východu odpovídá západu slunce a s nastupujícím podzimem se postupně prodlužuje. Je ovlivněna řadou faktorů, např. dostupností potravy, vegetačním krytem v okolí nor, intenzitou rušivých faktorů u nor, atd. Dostupnost potravy je nejdůležitějším faktorem, který toto ovlivňuje. Krátké letní noci limitují čas aktivity jezevců na povrchu. V období brzkého jara (III, IV) a na podzim (IX, X, XI) východ z nory odpovídá pozdnímu soumraku či krátce po něm, od V. do VIII. je to před soumrakem a během zimy to je velmi nepravidelně, a to až za úplné tmy. Jezevci neradi opouštějí své nory za vydatného deště, prudkého větru a za úplňkového světla. Čas návratů do nor je prostudován mnohem méně než doba, kdy vycházejí za potravou. Většinou se vracejí mezi svítáním a východem slunce (Matyáštík et al. 2000). 3.4.8 Zimní spánek Listnatý les mírného pásma se vyznačuje hojnými srážkami a typickým střídáním ročních období. Některé druhy živočichů se přizpůsobily těmto změnám zimním spánkem. Jezevec patří do skupiny živočichů, kteří upadají do delšího období letargie.
20
Upadá však do nepravého zimního spánku, při kterém nedochází k výraznému zpomalení tělesných funkcí jako u typických zimních spáčů. Nepravý zimní spánek jezevce trvá 3 – 4 měsíce, přibližně od poloviny listopadu do konce února. Přesněji to však závisí na klimatických a povětrnostních podmínkách. V teplých oblastech jako je středomoří, je zimní spánek krátký nebo úplně chybí, kdežto v oblasti Sibiře trvá 7 měsíců. Na podzim jezevec zvyšuje své zásoby podkožního tuku, ze kterého v období nedostatku potravy v zimě kryje svou energetickou potřebu. Tělesná teplota jezevců je snížena jen o několik stupňů a je zachována plná dráždivost organismu. Jezevci jsou typicky teplokrevnými živočichy, ke snižováni tělesné teploty začíná docházet již v říjnu a v prosinci dosahuje nejnižších hodnot, a v dubnu je již opět na normální úrovni. U samic dosahuje nejnižších hodnot před začátkem vývoje plodů. Za mírného počasí, kdy nejsou trvalé mrazy nebo při oblevě, jezevec noru krátkodobě opouští. Většinou se chodí pouze vyprázdnit. V jezevčích norách v zimě teplota nikdy neklesne pod bod mrazu, bývá tam od 1,6 °C do 9 °C. Jezevci si podle venkovního kolísání teploty dovedou regulovat vnitřní teplotu v hradu ucpáváním vsuků a nor hlínou nebo stelivem (seno, tráva, listí) (Matyáštík et al. 2000).
3.5 Potrava jezevce lesního Vzhledem k tomu, že jezevec lesní není typický predátor, ale všežravec, je jeho potravní spektrum velice široké. Druh přijímané potravu značně kolísá v rámci jednotlivých území, kde se vyskytuje. Lze vysledovat určitou geograficky podmíněnou proměnlivost potravního spektra. Například jezevci na západu mají v potravě více žížal, kdežto jezevci z východu více rostlinné složky. U skandinávských jezevců převládá složka drobných hlodavců a ptáků. Také závisí na biotopu, ve kterém se daný jezevec nejvíce pohybuje. Hlavní složky jezevčí potravy lze tedy rozdělit na složku živočišnou a rostlinnou. V živočišné složce a i celkově jsou na prvním místě bezobratlí živočichové, zejména žížaly. Jezevec bývá označován za potravního specialistu žížal. Tyto se vyskytují v potravě prakticky po celou sezónu, kdy jezevec potravu přijímá. Dále se z bezobratlých v potravě častěji vyskytují hlemýždi, slimáci, různé druhy brouků, především chrobáci, larvy a ponravy chroustů, které nachází pomocí čichu pod zemí a pak je vyhrabává. Poslední skupinou hmyzu, kterou jezevec pravidelně konzumuje, jsou vosy, sršně a čmeláci, jejichž hnízda si dovedně vyhrabává, především začátkem
21
podzimu, kdy mu už nehrozí nebezpečí od žihadel. Ryby a plazi byli v potravě zjištěny zřídka, zato obojživelníci v některých lokalitách dominovali, většinou se jednalo o ropuchy a skokany. Z ptáků hrozí od jezevce nebezpečí převážně druhům hnízdícím na zemi. Většinou se jim ale nepodaří ulovit dospělého ptáka a tak se spokojí s vejci nebo ještě nevzletnými mláďaty. Savci představují důležitý potravní zdroj jezevců. Převážně se jedná o drobné hlodavce (hraboše, norníky, myšice), ale i hmyzožravce (krtci a rejsci), králíky a zajíce. Jezevec však většinou není schopen ulovit dospělého savce od velikosti zajíce, může se ale příležitostně zmocnit poraněného jedince nebo mláděte. Jsou známy i případy, kdy jezevec zaútočil na malé srnče. Hlodavců se zmocňuje buďto vyhrabáváním a nebo je uloví na povrchu země. Významnou živočišnou složkou potravy jsou uhynulá zvířata, a to především v jarním období, kdy mnoho kusů nepřežilo zimu a nebo hledají mršiny podél silnic. K nalezenému uhynulému kusu se jezevec opakovaně vrací. Z rostlinné potravy se u jezevce vyskytují obiloviny. Většinou se živí obilím až po sklizni, ale jsou známy případy, kdy se stavěl na zadní a obilky zadrhoval podobně jak činí divoká prasata. Významný podíl má v mnoha oblastech kukuřice. Tu jezevci požírají z polehlých rostlin a hlavně ještě dlouho po sklizni navštěvují pole a hledají zbytky klasů. Dále to jsou různé druhy ovoce, což opět záleží na místě výskytu. V jižní Evropě se živí vinnou révou, olivami, v našich podmínkách jsou to prakticky veškeré druhy ovoce, které může najít při svých nočních vycházkách, hrušky, švestky, jablka, třešně, také však bezinky a jeřabiny. V severní Evropě převládají borůvky a maliny. Z nedužnatých plodů to jsou hlavně bukvice, žaludy, kaštany a ořechy. Houby se v potravě jezevců vyskytují velmi zřídka (Matyáštík et al. 2000).
3.6 Veterinární problematika Do virových onemocnění postihujících jezevce patří Ajuezského choroba, leptospiróza, psinka a hlavně vzteklina. Vzteklina je akutní smrtelně probíhající onemocnění, postihující centrální nervovou soustavu zvířat i člověka. Projevuje se poruchami vědomí, zvýšenou dráždivostí, ochrnutím, křečemi a vždy končí úhynem nemocného živočicha. Původcem je virus Rhabdovirus,
rodu Lyssavirus. Prevence spočívá
v očkováni domácích zvířat a ve volné přírodě se v dnešní době 2x ročně provádí orální vakcinace proti vzteklině. Tato nemoc na ústupu a již delší dobu nebyl na našem území
22
zaznamenán její výskyt (Vlach et al 1997). Z bakteriálních onemocnění postihujících jezevce lze jmenovat snad pouze tuberkulózu skotu. Zato parazitárních onemocnění se u jezevců vyskytuje několik. Kokcidióza, toxoplazmóza, diktyokaulóza způsobená plicnivkami, motoličnatost, tasemnice a nejzávažnější trichinelóza. Ta je způsobena hlísticí svalovcem stočeným (Trichinella spiralis). K trichinelóze jsou vnímaví všichni predátoři, kteří se nakazí pozřením infikované kořisti, tou nejčastěji bývají drobní hlodavci. Pro člověka toto onemocnění může být i smrtelné. Člověk se může nakazit pozřením nedostatečně tepelně upravené zvěřiny z černé zvěře, nebo právě z jezevce. V případě že máme v úmyslu uloveného jezevce zkonzumovat, musíme dodat na veterinární vyšetření pět vzorků svaloviny (brániční pilíř, mezižeberní sval, žvýkací sval, kořen jazyku a předloktní sval) o velikosti ořechu. A z ektoparazitů jezevci hodně trpí blechami, ty se vyvíjejí ve stelivu jejich brlohů a často jsou jimi opravdu hodně napadení. Dále to jsou klíšťata, vši, všenky a mohou být napadeni též prašivinou, kterou k nim zanesou lišky. Tu způsobují roztoči rodu zákožka (čeleď Sarcoptidae) (Matyáštík et al. 2000).
3.7 Ochrana a management jezevce lesního Plány hospodaření s jezevcem lesním má v současnosti propracováno velmi málo států. Protože v některých zemích Evropy je jezevec lesní přísně chráněn, celkový stav populace není znepokojující. V České republice bude nutné doplnit současné, ne zcela dostačující poznatky o tomto druhu. Hospodaření s populacemi jezevců a jeho ochranu bude třeba uvést do souladu s doporučeními a závěry Rady Evropy. Střední hustotu jezevčí populace (0,1 – 0,99 jedince/km2) vykazuje většina států střední a východní Evropy a ve všech těchto státech je také povolen lov jezevců. Pozornost člověka zaměřená na jezevce lesního nesmí být pouze pasivní ochranou tohoto druhu na celém území našeho státu. Tento systém by nemusel být pro populaci jezevce prospěšný. Místo trvalé celoplošné ochrany jezevce na celém území státu musí být uveden v život aktivní systém managementu, který bude spočívat ve třech základních oblastech, a to v podrobném monitoringu populace jezevců na celém území ČR. Bez maximálně objektivního monitoringu početních stavů jezevčí populace nelze hovořit o skutečně funkčním managementu. Dále to je nedopustit snížení počtu jezevců pod skutečně kritickou mez, ale je nutné regulovat populaci jezevců při prokazatelně nadměrném
23
růstu. Pokud se přistoupí k regulaci stavů jezevce lesního, mělo by se dbát na to, aby vlastní proces odlovu byl realizován způsobem, kterým se zvíře netrýzní. Ulovení jedinci by měli být využiti k monitoringu velikosti a struktury populace a i jejího zdravotního stavu. Správně regulovaný a plánovaný odlov neohrožuje populaci jezevců jako jeho úbytek způsobený jinými faktory. Zvláště střety jezevců s dopravními prostředky na komunikacích v poslední době jsou stále častější a tomuto problému by měla být věnována větší pozornost. V zemích západní Evropy jsou často budovány pod komunikacemi přechody pro zvěř, které
často využívá právě jezevec. Monitoring
populace jezevce by se měl zaměřit na získávání základních údajů. Za prvé sledování a evidence sídel jezevců (jednotlivé kategorie nor, a jejich plošné rozmístění), a za druhé sledování početních stavů a vývoj populace a sledování struktury populací podle pohlaví a věku. Veškerá činnost zaměřená na ochranu a i lov jezevců by měla být v souladu se skutečným stavem jezevců a ne s ohledem na přání ochranářů nebo myslivců. Při eventuálním plánování lovu je třeba mít na paměti vysokou úmrtnost mláďat a dbát na to, abychom lovem nesnížili přirozený přírůstek populace. Cyklus rozmnožování je u jezevců dosti pomalý a znovuosídlení lokality trvá delší dobu. Z pohledu skutečně moderního a efektivního hospodaření s jezevcem je třeba zabezpečit řadu činností, které jsou běžné například u spárkaté zvěře. Jde především o hodnocení výsledků lovu. Řadu základních informací je možné zjistit a vyhodnotit z pouhého předložení lebek ulovených jezevců. Od roku 1998 byl doplněn výkaz Mysl (Mze) – 1 – 01 v oddíle ,,Výskyt dalších druhů zvěře a jejich lov“ a položku sledování početnosti mimo jiné i jezevce lesního. Tato změna směřující ke zkvalitnění monitoringu byla v součástí snah ústředního orgánu státní správy myslivosti o vyšší úroveň managementu nejen u spárkaté zvěře, ale i druhů na periferii zájmů. Přínosem této změny je možnost pravidelného zjišťování početního stavu jezevců a i jiných druhů na území celé ČR. Pečlivě prováděné každoroční statistické sledování umožňuje kontrolovat vývoj početního stavu jezevce lesního, který přispívá jak k ochraně před vyhubením, tak ke kontrole nárůstu populace, spojeného s nebezpečím vzniku škod v zemědělství a v myslivosti. Ze zjištěných údajů mohou v budoucnosti vycházet i orgány státní správy na úrovni okresů (Matyáštík et al. 2000).
24
3.8 Biotopy jezevce lesního Jezevci obývají velké množství různých biotopů. Jejich nory byly nalezeny v lesích, remízcích, křovinách, polích, zahradách, sadech, ale i v opuštěných lomech a staveních. Nalezneme je v rovinách i v horských oblastech, v bažinách i písčitých dunách. Některé nory si jezevci hrabou i na mořském pobřeží, ve svazích jezer, Využívají i železniční a silniční náspy, přírodní jeskyně, staré těžební štoly. Nejčastěji však osidlují oblasti, kde se střídají lesy s lučními a polními pozemky. V chladných oblastech preferují jižní expozice a naopak v teplých oblastech severní expozice svahů. Jejich adaptabilita a schopnost jezevce obývat nejrůznější biotopy nepochybně přispívá k úspěšnosti tohoto druhu. K hlavním ekologickým faktorům ovlivňujícím výskyt jezevce patří dostupnost potravy a možnost hrabat si nory. Podmínky jednotlivých lokalit obývaných jezevci jsou různé. Přesto mají některé společné ekologické charakteristiky. Hlavními faktory výskytu jezevčích nor, které byly zjištěny především na základě studia lokalit hlavních hradů jsou geologické podmínky, sklon a orientace svahů, nadmořská výška, vegetační kryt, potravní nabídka, dostupnost vody a klid prostředí (Matyáštík et al. 2000). 3.8.1 Geologické podmínky Místo, které jezevci preferují k vyhrabání nor, by mělo být suché a relativně teplé. Poskytuje bezpečné útočiště k vrhu mláďat a má takovou strukturu, kde nehrozí zřícení stropu. Geologická struktura je nejdůležitějším faktorem, protože ovlivňuje možnost hrabání nor. Odvíjí se od ní hloubka nor, která je limitována hloubkou podloží a propustností pro vodu. Nejvíce vyhledávají písčité a hlinité půdy, vyhýbají se těžkým jílovitým hlínám a naopak místům, kde je písek tak sypký, že hrozí zasypávání nor. Jezevec si buduje své nory v relativně sypkých substrátech s dobrou propustností vody, v oblastech s jílovitou půdou zakládá nejčastěji nory v roklích a prudkých svazích, kde k povrchu vystupují měkčí substráty a nebo v podsvahových naplaveninách. Systém štěrbin a jeskyní, které jezevci využívají ve tvrdé skále poskytuje též vhodnou ochranu. Oblíbenými lokalitami pro výstavbu hradů jsou staré lomy a pískovny, které mají mnoho puklin a jsou již pokryté vegetací. V místech kde je půda špatně prostupná, jsou nory mělké, ale hodně rozvětvené. Toto je typické pro oblasti s vápenitým podložím a mělkou vrstvou svrchní půdy. Byl zaznamenán výskyt nor i v přehradní hrázi a v březích řek. Tyto oblasti však nemá jezevec příliš v oblibě, protože je choulostivý na 25
sucho v hnízdní komoře. Proto také nerad osidluje místa s vysokou hladinou podzemní vody (Matyáštík et al. 2000). 3.8.2 Sklon a orientace svahů Převážná většina trvale obývaných nor se nachází ve svazích. Nory ve svahu jsou pro jezevce vhodné z několika důvodů, lépe se jim hrabe, jsou snadněji odvodňovány, exponované strany svahů jsou teplejší i sušší. Teplotu nor mohou jezevci ovlivňovat nejen větracími šachtami, ale i hloubkou nory. Větší sklon také usnadňuje přemisťování zeminy, před norou se tak časem vytvoří plošina. Význam má i orientace svahů ke světovým stranám. Jezevci si nejčastěji hrabou nory ve svazích s orientací k jihu a východu (Matyáštík et al. 2000). 3.8.3 Nadmořská výška Rozložení jezevčích nor v závislosti na nadmořské výšce má několik ovlivňujících faktorů. V oblastech do 200 m.n.m. je silně rozvinuto zemědělství a osídlení lidmi, jezevec tu nemá dostatek klidu, oblasti vysokohorské mají pro jezevce nedostatek potravy. Kompromisem jsou oblasti od 300 m.n.m. do 900 m.n.m. Ve stření Evropě mohou vystupovat do 1300 m.n.m., v Alpách až do 4000 m.n.m (Matyáštík et al. 2000). 3.8.4 Vegetační kryt Přítomnost vegetačního krytu je důležitým faktorem pro výběr místa pro budování nory. Umožňuje jezevcům bezpečně opouštět noru a mláďata si mohou hrát v blízkosti nor skryta před nebezpečím. Většina hradů se nachází v lesních komplexech nebo v křovinách. Vzácně se mohou objevit nory i v polních mezích. Málokdy se jezevčí nory nacházejí uprostřed velkého lesního celku, většinou bývají umístěny při jeho okrajích, z důvodu dostupnosti potravy. Vzácně bývají nory umístěny na plochách bez stromového a keřového patra, pak jsou to místa, kde v době vegetace se nacházejí vysoké porosty kopřiv, bodláků čí jiných statných druhů bylin. Velmi často se však nory nacházejí na rozhraní dvou biotopů nebo v těsné blízkosti této hranice (Matyáštík et al. 2000).
26
3.8.5 Voda Dostupnost vody také hraje svou roli v rozmístění jezevčí populace v krajině. Většina nor se nachází do 0,5 km od vodního zdroje. Důležitou ekologickou charakteristikou umístění nor je hladina podzemní vody. Jezevci upřednostňují sušší místa, která leží nad hladinou podzemní vody. Většinou to bývají lokality vyvýšené nad okolní rovinatý terén. Zaplavovaným místům se trvale vyhýbají (Matyáštík et al. 2000). 3.8.6 Klid prostředí Jezevčí nory se obvykle nacházejí na klidných místech, v malé míře to může být i na rušených lokalitách. Jezevci často osidlují prostředí vytvořené člověkem, a to především meliorační kanály, ovšem jen v době, kdy v nich neproudí voda, dále mohou osidlovat sklepy zbořených stavení nebo kryty z 2. světové války. Ve Velké Británii jezevci však přivykli ruchu lidí a často se vyskytují v sadech, zahradách, v zastavěných částí měst a obcí. Na krátkodobé intenzivní rušení jsou sice hákliví, ale dokáží si zvyknout třeba na lesní těžbu, pokud přímo nezasahuje do těsné blízkosti nory. Také si zvykají na dlouhodobé rušivé faktory, jako například blízkost silnice a železnice (Matyáštík et al. 2000).
3.9 Výskyt jezevce lesního v ČR 3.9.1 Rozšíření a vývoj populace v minulosti Mottl (1966) odhadoval jako první populaci jezevce lesního na 13 ticíc kusů, neuvádí však, jestli se jedná jen o ČR nebo o Československo. Z výsledků vyplývá, že se jezevec vyskytoval na většině území ČR, od lužních lesů až po horské oblasti. Nejčastěji v lesních porostech s členitým terénem (80 % hlášených lokalit). Na kulturní krajinu připadalo 14 % lokalit výskytu.
V oblastech jílovitých půd a s vysokou
hladinou podzemní vody (aluvia řek, rybniční pánve) byl zaznamenán jen ojediněle. Výskyt jezevce nebyl zaznamenán v zemědělsky využívaných oblastech (Polabí, a Haná v okolí Olomouce). Podle 1761 pozitivních hlášení z roku 1978 bylo zjištěno v ČR 4826 jezevců. Průměrná hustota populace činila 0,31 jedince na km2 honební plochy, to je odhadem 17 000 jezevců celkem. V letech 1991 – 1993 provedl Anděra a Hanzal dotazníkovou akci, kterou doplnili ještě v roce 1995. Podle ní je jezevec lesní hlášen jako stálý druh na 92,7 % území a na 5,9 % druhem s nepravidelným výskytem. 27
Nejpříznivější jsou pro něj pahorkatiny okolo 500 m.n.m. O početním vývoji populace nejsou dostatečné údaje. Zkušenosti myslivců signalizovaly v souvislosti s rozšířeným používáním otrávených návnad
a plynováním nor v 70. – 80. letech silný pokles
populace, až na třetinu původních stavů. V posledních letech se populace jezevců jeví jako stabilizovaná s mírně vzrůstající tendencí. Analýza vývoje úlovků jezevce lesního na území ČR vhodně doplňuje neúplné údaje o početním stavu populace v jednotlivých oblastech.
Při komplexní analýze nám i údaje o lovu mohou dosti napovědět
o
skutečných početních stavech na celém území ČR. Statistika úlovků může být určitým vodícím prvkem při určování vývoje populace na našem území. Srovnání odlovu jezevce lesního v roce 1933 a 1963: V roce 1933 bylo na našem území hlášeno ulovení 344 jezevců a na území Slovenska 529 jezevců a v roce 1963 to bylo 1251 v Čechách a 302 na Slovensku. Zde je zajímavý prudký vzrůst populace v ČR a pokles v SR (Mottl, 1966). V období 1966 – 1990 jsou již komplexní myslivecké statistiky poměrně přesné. Od roku 1966 můžeme sledovat vývoj úlovků, který je odrazem početního stavu jezevce v tehdejších honitbách. A tím, že byl výrazně pronásledován, byl loven po celý rok a jeho stavy se výrazně snížily (J. Andrska, 1993). Období od roku 1990 je dobou zatím nejpřesnějšího statistického zjišťování, neboť od roku 1990 se veškeré statistické údaje shromažďují na jednotlivých okresech. Navíc se nesleduje pouze odstřel, ale i početní stav jednotlivých druhů zvěře v honitbách. Od roku 1966, odkdy jsou k dispozici oficiální údaje o lovu jezevců, je znát výrazný pokles a koncem 80. let se stabilizoval na 20 % odlovu z roku 1966 (Matyáštík et al. 2000). 3.9.2 Současný výzkum rozšíření jezevce lesního Nezbytným základem pro posuzování významu a dynamiky populace jezevců na území ČR je její kvantifikace. Velikost populace lze například hodnotit podle počtu používaných nor. S výjimkou lesního komplexu Bučín na jižní Moravě však nebyla taková studie na území ČR dosud provedena. Tým pracovníků Katedry zoologie a antropologie Přírodovědecké fakulty Univezity Palackého v Olomouci provedl pod vedením prof. RNDr. V. Bičíka, CSc. takovou rozsáhlou akci v rámci celé Moravy. Byla zaměřena na inventarizaci a monitoring jezevce lesního. Pro účely kvantifikace populace byla zvolena dotazníková metoda. Během tří roků byly požádány všechny honitby a samostatné bažantnice 25 moravských okresů, několik honiteb VLS včetně
28
VVP Libavá a Plumlov a NP Podyjí o vyjádření k výskytu jezevců. Celkem bylo zkoumáno celé území Moravy a Slezska o rozloze 20 194,57 km2. Zjištěné údaje lze bezpečně použít pro celou Moravu, případně odhad populace jezevců extrapolovat na celou ČR. Správní členění dělí Moravu a Slezsko na 25 okresů, počet honiteb je 1988 s průměrnou rozlohou 1100 ha honební plochy. VVP Libavá a Plumlov představují plochu 51421 ha. Trvalý výskyt jezevce byl zjištěn na 56 % a přechodný na 6 % území. 38 % území není jezevcem obsazeno. Celkový zjištěný počet jezevců činil 4486 kusů. Průměrná hustota populace byla 1,72 jedince na 1000 ha honební plochy. Porovnáním údajů početních stavů jezevců za posledních 15 let můžeme stanovit výrazný vzestup populace. Na základě výsledků zjištěných pro Moravu můžeme odhadnout současný stav populace jezevce lesního v ČR na 13 500 jedinc .(Matyáštík et al. 2000).
4 Metodika práce 4.1 Zhodnocení přírodních poměrů 4.1.1 Přírodní lesní oblast 23 - Podkrkonoší, LHC Trutnov, okres Trutnov LVS – 4- Bukový 97%, 5 – Jedlobukový 3% (Textová část LHP Staré Buky) 4.1.2 Poměry geomorfologické IV – Krkonošsko-jesenická soustava (Sudetská soustava) IVA – Krkonošská podsoustava (Západní Sudety) IVA- 8 – Krkonošské podhůří IVA -8B – Podkrkonošská pahorkatina IVA –8B- e – Trutnovská pahorkatina (Textová část LHP Staré Buky) 4.1.3 Poměry hydrologické Hlavní povodí:1 –01-02 Úpa a Labe, od Úpy po Metuji Malé povodí: 015 Úpa od Černohorského potoka po Jánský potok
29
017 Úpa od Jánského potoka po Kalnou, Úpa nad Kalnou 0118 Kalná, Úpa pod Kalnou Ve sledované lokalitě se nachází rekreační soustava rybníků Dolce, jedná se o 5 rybníků kaskádovitě nad sebou.
Dále se zde nachází podél Pilníkovského a Starobuckého
potoka soustava velkých rákosin a dvou menších rybníků. V lesních údolích jsou vybudované retenční nádrže, aby zabránily povodním. V těchto nádržích se udržuje voda prakticky po celý rok. (Textová část LHP Staré Buky) 4.1.4 Poměry klimatické Po stránce klimatické náleží dané území do oblasti mírně teplé, okrsek MT2 – teplý, mírně vlhký, s mírnou zimou. Charakterem je krátké léto, mírné až mírně chladné, mírně vlhké, přechodné období krátké s mírným jarem a mírným podzimem. Zima je normálně dlouhá s mírnými teplotami, suchá s normálně dlouhou sněhovou pokrývkou. Průměrná roční teplota činí 6,5 – 7 °C. Průměrný úhrn ročních srážek 650 – 750 mm. V zimě se na zamokřených plochách tvoří námrazy. V údolí potoků a řeky jsou inverzní polohy. Průměrná roční teplota klesá s nadmořskou výškou o 0,63 °C na 100 m. V údolních polohách nastávají větší rozdíly v ranních a poledních teplotách. Roční úhrn srážek se zvyšuje v průměru o 50 mm na 100 výškových metrů. V zimě se ve vyšších partiích často tvoří námrazy. Typickým úkazem je zvrat teplotních pásem v hlubokých údolích potoků a řek. Pro svoji malou nadmořskou výšku se netvoří typické mrakové inverze, ale pouze mlhové inverze v údolích. (Textová část LHP Staré Buky)
30
Tab. 3: Zařazení dle klimatického členění Klimatická oblast počet letních dnů počet dní s teplotou alespoň + 10 °C počet mrazových dnů počet ledových dnů průměrná teplota v lednu (°C) průměrná teplota v dubnu (°C) průměrná teplota červenci (°C) průměrná teplota v říjnu (°C) počet dnů se srážkami alespoň 1 mm Srážkový úhrn ve vegetačním období (mm) Srážkový úhrn v zimním období (mm) počet dnů se sněhovou pokrývkou počet zatažených dnů počet jasných dnů (Textová část LHP Staré Buky)
MT 2 20 – 30 140 – 160 110 – 130 40 – 50 -3 až -4 6 až 7 16 až 17 6 až 7 120 – 130 450 – 500 250 – 300 80 – 100 150 – 160 40 – 50
4.1.5 Poměry geologické Po stránce geologické je zájmové území jednoduché stavby. Jedná se o trutnovské souvrství (saxon) – červený permokarbonský pískovec, slepence, aleuropelity, podřadně brekcie. Méně jsou zastoupeny deluviofluviální a deluviální polygenetrické sedimenty (písčité hlíny, hlíny s úlomky hornin). (Textová část LHP Staré Buky) 4.1.6 Poměry pedologické V závislosti na geologickém podloží, výšce hladiny podzemní vody a reliéfu terénu vznikly půdní typy kambizemí. Jedná se o mezotrofní kambizem cca 66%, oligotrofní kambizem cca 30 % a oglejená kambizem 40 %. Půdním druhem se jedná o půdy písčitohlinité až hlinité, propustné, mírně štěrkovité, převážně suché, místy na prudkých svazích. (Textová část LHP Staré Buky) 4.1.7 Floristické poměry LF – Luzutiva Fagion (bikové bučiny) převažují. AU – Alno Padion, Alneta glutinosae (luhy a olšiny) v blízkosti vodotečí. Biogeografie: 1.37 – Podkrkonošský bioregion. Na převažujících kyselých stanovištích je charakteristický pokryv metličkou křivolakou
31
(Deschampsia flexuosa). Na svěžích a vlhkých půdách šťavel kyselý (Oxalis acetosella), bažanka vytrvalá (Mercurialis perensis), mařinka vonná (Galium odoratum ) a netýkavka nedůtklivá (Impatiens noli-tangere) a bika hajní (Luzulla nemoralis) . Na většině plochy honitby MS Staré Buky se však vyskytují smrkové porosty s vtroušenými ostatními dřevinami. (Textová část LHP Staré Buky)
4.2 Přírodní podmínky pro život jezevce lesního Sledované území má rozlohu 1257 ha a je myslivecky obhospodařované společenstevní honitbou MS Staré Buky. Z této rozlohy připadá 849 ha na polnosti, 329 ha na lesní půdu, 30 ha na vodní plochy a 49 ha na ostatní pozemky. Uznaná bažantnice má rozlohu 350 ha. Na sledovaném území se vyskytuje 4 a 5 lesní vegetační stupeň. Převažují kyselá stanoviště (59 %) a živná stanoviště (26 %). Nadmořská výška kolísá od 360 m.n.m. na hranicích v obci Pilníkov do 530 m.n.m. na úpatí vrchu Hranná u obce Trutnov – Střítěž. Krajina má charakter mírně zvlněného terénu s vtroušenými lesními celky a drobnými remízky. Tyto lesní celky nepřesahují rozlohu 50 ha a většinou mají charakter úzkých pásů lesa na prudkých svazích. Z nelesní půdy jsou zde ve velké převaze pastviny pro skot a louky, avšak na pastvinách se lze s jezevcem velmi často setkat jak rozhrabává hovězí trus a hledá v něm různé bezobratlé. Orné půdy je poměrně málo a je soustředěna na jednu lokalitu. Najdou se zde však i drobná políčka soukromých zemědělců. Z pěstovaných plodin je to především kukuřice, brambory, žito a ječmen. Kukuřice je sklízena v brzkém podzimu na silážní krmivo, ale přesto po sklizni na polích zbývá dostatek palic, které slouží jako významný potravní prvek nejen jezevce, ale především pro zvěř černou. Celá krajina je poměrně pravidelně protkaná soustavou drobných potůčků, pramenících v lesích, pouze v době velkých veder v létě některé z těchto vodotečí vysychají. Pro jezevce tato krajina skýtá jak dostatek vhodných míst pro založení nor, klidu, tak i potravy, a proto se osídlené jezevčí nory vyskytují prakticky v každém komplexu lesa.
4.3 Metodika vlastní práce K vlastnímu zjišťování výskytu a umístění jezevčích nor v honitbě MS Staré Buky jsem využil dokonalou znalost prostředí, získanou v průběhu 7 roků provozování myslivosti 32
v dané lokalitě. Myslím si, že není v lidských silách jednoho člověka zodpovědně zjistit všechny nory v průběhu kratšího časového úseku (cca 1 rok) na území o rozloze přes 1000 ha. V mém případě se však v honitbě pohybuji pravidelně po celý rok a tak mám mnoho příležitostí se setkat s většinou zvěře, která se u nás vyskytuje, mezi tím pochopitelně potkávám velmi často i jezevce. Mnoho pravidelně osídlených jezevčích nor je v podvědomí našich členů dobře známa, jsou však i nory, které jsem objevil já a o kterých zatím nikdo nevěděl. Tyto nory jsou umístěny většinou v mladých smrkových houštinách a jejich objevení bylo víceméně věcí náhody. Nejlépe lze pohyb jezevců v honitbě mapovat v několika obdobích. Zejména to je zjara (II – IV), kdy na většině míst v honitbě leží ještě sníh, ale jezevci jsou již aktivní. V tuto dobu se setkávám s jejich stopami na sněhu poměrně často a pokud na ně narazím v místě, kde nevím o žádné noře, tak mě k ní stopy spolehlivě dovedou. V tuto dobu jezevci nečiní nijak dlouhé vycházky a tak je to otázka většinou maximálně jednoho kilometru. Pro jezevce, který opouští noru je charakteristické, že se před vsukem oklepe od hlíny, od která je umazán a pokud tak učiní na sněhu, zůstane po něm výrazně červeně zbarvený sníh a i jeho stopa je červeně zbarvená od hlíny, dokud se ve sněhu neočistí. Další období, kdy se s jezevci setkávám nejčastěji, je od května do července. Je to období, kdy dospělí jezevci opouští nory časně z večera a mladí jezevci si hrají před norami ještě za slunečního světla. V tuto dobu lze nejlépe zjišťovat počet vyvedených mláďat v honitbě. Pamatuji si na jedno červencové ráno, kdy jsem potkal sedm jezevců nezávisle na sobě! Nejdříve ve 3.00 při cestě na čekanou jsem se setkal se samotným velkým jezevcem na polní pěšině, poté těsně po rozednění mi po té samé cestě přišla dospělá vodící samice se čtyřmi odrostlými mláďaty a nakonec za plného světla okolo 5.30 mi přišel další dospělý, ale výrazně menší, jezevec. Na této polní cestě se s jezevci setkávám poměrně často, a to i když nejbližší nory jsou vzdáleny téměř 600 metrů vzdušnou čarou. Vysvětluji si to tím, že jezevci, ostatně jako jiní živočichové, rádi používají cesty ke svým pochůzkám, z důvodu, že když je všude rosa, tak zůstanou suší. Na podzim se s jezevci setkávám nejčastěji při nočních čekaných na černou zvěř, protože stejně jako divočáci, hledají nejdostupnější potravu na posečených kukuřičných polích, v tuto dobu se také věnuji jejich lovu. Na podzim je také důležité si zjistit jejich obsazení nor na zimu, abychom se vyhnuli případným problémům při zimním norování lišek. Stalo se mi však, že jezevec změnil své zimoviště v průběhu vlastní zimy. Ještě do napadnutí prvního sněhu, toho roku to bylo v druhé půli listopadu, byla nora neobsazená, pouze
33
občas navštívená liškou, a poté jsem na sněhu při oblevě v půlce ledna zjistil přítomnost jezevce. Jediné objektivní měřítko populace jezevce lesního na Trutnovsku (70 954 ha honební plochy, 54 honiteb) jsou výkazy o honitbách, čili sčítaný stav a odlov. Sčítaný stav uváděný v těchto statistikách nelze brát příliš vážně, protože málokterý z mysliveckých hospodářů věnuje tomuto oddílu mysliveckých statistik patřičnou pozornost. Čísla odlovu jsou sice objektivní, zato ale málo říkající hodnoty, protože je opět na myslivcích, jak se postaví k odlovu této šelmy, která vede velmi skrytý způsob života. A přitom snad není ani žádoucí, aby se jezevec lesní lovil při každém setkání, protože jeho vliv na přírodu je vcelku pozitivní, kromě výskytu v bažantnicích.
Tab. 4: Sčítaných stavů a odlovu jezevce lesního
Rok
Sčítaný stav
Odlov v okrese Trutnov
Odlov v MS Staré Buky
1997
0
2
0
1998
238
16
1
1999
292
9
5
2000
289
6
1
2001
325
10
2
2002
308
15
1
2003
205
6
1
2004
202
16
2
2005
195
40
4
2006
221
19
2
Vzhledem k tomu, že v honitbě MS Staré Buky jsme měli uznanou bažantnici, tak jsme mohli jezevce lovit neomezeně i v době, kdy neměl ještě dobu lovu stanovenou tak, jak je to v dnešní době, tj. od 1. 10 do 30. 11. Co se týče odlovených jedinců, převažují dospělé starší kusy.
34
Tab. 5: Odlov podle věkové skladby populace
Rok
♂ mladí
♂ staří
♀ mladé
♀ staré
mláďata
1
1998
1 1
1999 2000
1
2001
1
2002
1
Celkem lov
4
5 1
1
2 1
1
2003 2004
2
2005
1
2006
1
1 2
1
2
4
1
2
Z této tabulky vyplývá, že většina odlovu je vztažena na starší část populace, pouze v roce 1999 byla kompletně odlovena jedna obsazená nora s mláďaty i se starou samicí, jenž si pro svůj vrh vybrala starý sesutý sklep přímo v areálu bažantnice. Po odlovení dospělých čtyř samic v průběhu dvou let nebyla v roce 2006 v naší honitbě vyvedena mláďata a v letošním roce opět vím o dvou vyvedených vrzích. A také, že lebky všech čtyř ulovených starých samců byly ohodnoceni na Okresní chovatelské výstavě trofejí medailovou hodnotou ( 2 zlatí, 1 stříbrný a 1 bronzový). V loňském roce nebyli ulovení jezevci střeleni, ale byli oba chyceni do betonové odchytové nory v měsíci říjnu, a to tři dny po sobě. (Výkazy o myslivosti, Referát životního prostředí; roční výkaz o lovu, MS Staré Buky).
35
5 Výsledky 5.1 Monitoring jezevčích nor V honitbě MS Staré Buky se nachází 26 komplexů podzemních nor. Jen málo z nich je trvale osídleno jezevcem lesním celoročně a několik dalších využívá jezevec přechodně během roku. Ostatní jsou nejčastěji osídleny liškou a výjimečně i psíkem mývalovitým. Z oněch 26 komplexů bych označil troje nory jako hlavní hrady, šestery nory jako hrady vedlejší, zbytek nor bývá jezevcem osídlen velmi zřídka nebo vůbec. Nyní bych popsal ty nejpoužívanější nory. 5.1.1 Nory v lokalitě nazývané ,,Schody“ Jedná se asi o největší komplex nor v honitbě. Tyto nory jsou jezevcem obsazeny prakticky celoročně, po celou dobu, co jsem v tomto sdružení.
Pouze dočasně je
jezevec vystřídán liškou v době, kdy má mladé. Tak je tomu například v roce 2007. Jinak se oba druhy zde bez problému snáší. V zimním období zde jezevec každoročně zimuje a nora je pravidelně navštěvována i liškami. Před třemi roky zde vyvedl svá mláďata i psík mývalovitý. Jezevčata zde byla vyvedena v letech 2002, 2003 a naposled 2005. Nadmořská výška nor je 420 m.n.m. nachází se ve svahu jižní až jihovýchodní expozice. Svah je poměrně prudký i když krátký, některé vsuky jsou i na horní hraně stráně. Počet nejpoužívanějších vsuků je 11 a každoročně si jezevec vyhrabává nové. V těsné blízkosti nor protéká potok, který je v letním období suchý. Co se týče porostu v okolí těchto nor, tak se jedná o smíšený les (javor klen,
lípa, buk, olše, smrk)
v podrostu s bezem černým s lískou. Stáří porostu je 50 let. Bylinné patro v těsném okolí nor zastupuje netýkavka malokvětá. Nory se nachází 40 metrů od přibližovací traktorové cesty, která je používána pouze několikrát do roka místním ZD. Tato cesta tvoří hranici jak pole – les, tak hranici našeho mysliveckého sdružení. 5.1.2 Nory v lokalitě ,,Kotel“ Další významný komplex nor se nachází v centru honitby v lesním celku zvaném ,,Kotel“. Co se týče osídlení jezevcem, není tak pravidelné
a dlouhodobé jako
v předchozích norách, avšak v roce 2007 jsou zde vyvedena čtyři mláďata. Jinak tyto
36
nory se nachází v ochranném pásmu bažantnice a tak jsou zde jezevci v podzimním období intenzivně loveni. Proto je ve vzdálenosti 15 m od nor vybudován posed, sloužící k lovu a pozorování zvěře. Jinak i v těchto norách bývá často s jezevcem i liška, zvláště v zimě. Přírodní podmínky jsou podobné jako u nor v předchozím případě. Jsou vyhrabány v prudkém, krátkém svahu. Nadmořská výška
je 440 m.n.m. Expozice svahu je
severovýchodní, ale její vliv je nepatrný, protože se jedná o hluboké údolí, kam se sluneční paprsky nedostanou. Nory jsou umístěny až na samém dně tohoto údolí ve vzdálenosti cca 40 metrů od potoka. Počet vsuků je 5, přičemž používány jsou všechny. Porost je asi 40 let stará olšová tyčovina, bez keřového patra, zato bylinné patro je složeno z kopřivy dvoudomé, netýkavky malokvěté,
svízele a bršlice kozí nohy.
V letním období jeho výška dosahuje až 150 cm, což je velmi dobrý kryt. Tyto nory se nachází v těsné blízkosti lesní cesty, jsou vyhrabány v jejím náspu, vzdálenost od kraje lesa je asi 100 metrů. 5.1.3 Nory v lokalitě ,, Podkova“ Tyto nory jsem objevil před třemi roky náhodně při společném lovu na černou zvěř. Nacházejí se v husté mlazině a proto ucházely dříve naší pozornosti. Jsou vybudovány pod vývratem mohutného modřínového solitéru a po dobu, co se o nich ví, jsou stále osídleny jezevcem. V letošním roce jsou v nich též vyváděna jezevčata. Z důvodu jejich nepřístupnosti však nevím jejich počet. Nadmořská výška je 450 m.n.m. a nacházejí se na mírném svahu západní expozice. Vlastní vsuky jsou vyhrabány pod třemi nejbližšími pařezy a je jich celkem 5. Okolní porost je 15 let stará smrková mlazina řídkého zápoje s vtroušenou břízou a hlavně bezem černým. V podrostu je kopřiva dvoudomá a starček hajní. Vzdálenost od okraje lesa je asi 20 metrů. Tyto nory nemají jako jedny z mála, ve své blízkosti vodní zdroj. Nejblíže jsou dvě rozsáhlá kaliště od černé zvěře, a to asi 200 metrů. U těchto kališť nacházím naprosto pravidelně i stopy jezevců.
37
5.1.4 Nory v lokalitě ,, Za Patačkou“ Tento komplex nor bývával dříve pravidelně osazen jezevci, ale po jejich ulovení jsou již návštěvy jezevců vzácnější. V letošní zimě však zde jezevec zimoval, ale zjara byla nora již opuštěná. Nory se nacházejí v prudkém kamenitém svahu jižní expozice. Jejich nadmořská výška je 440 m.n.m., počet vsuků je 7.
Okolní porost je 100 let stará smrková
monokultura s vtroušeným dubem, v podrostu s jeřábem ptačím, bezem černým a ostružiníkem. Vzdálenost nor od kraje lesa je cca 50 metrů a nejbližší zdroj vody jsou kaliště černé vzdálené 50 metrů na kraji lesa. 5.1.5 Nory v lokalitě „Dolce“ Tento komplex nor je jezevcem hojně využíván, ale naposled jsem zde zaznamenal výskyt mláďat v roce 2002. Protože tyto nory jsou hojně navštěvovány liškami, je zde vybudován též lovecký posed, a já jsem z něj v říjnu roku 2005 ulovil starou jezevčici, která se zde připravovala na zimování. O vhodnosti těchto nor svědčí to, že po ulovení jednoho jezevce
byly za necelý měsíc osídleny jiným. Jezevci se zde ukazují
nepravidelně několikrát do roka, ale vždy na kratší dobu. Jinak tyto nory často slouží liškám jako úkryt pro vrhnutí mladých. Tyto nory jsou umístěny ve svahu jihozápadní expozice. Jejich nadmořská výška je 440 m.n.m. Počet vsuků u těchto nor je 6, ale nejpoužívanější jsou pouze 3. Nory se nachází v 80 let staré čisté smrkové monokultuře bez jakéhokoliv podrostu. Zajímavé je, že jsou umístěny asi 60 metrů od poměrně dosti frekventované silnice na rekreační oblast Dolce. Voda je vzdálena 30 metrů a jedná se o drobný potůček. 5.1.6 Nory v lokalitě „Šmídová“ Tento malý komplex nor zmiňuji proto, že je jezevcem obýván silně nepravidelně, a to hlavně v letním období. Častěji bývá osídlen liškami, a jelikož má pouze dva vsuky, je vhodný pro norování. V roce 2004 jsem při podzimním obeznávání neshledal žádné známky osídlení a při lednové oblevě jsem u těchto nor nalezl čerstvé stopy jezevce. Proč se rozhodl změnit svoje zimoviště nevím, ale v těchto norách zůstal do dubna a pak je opět opustil.
38
Tyto nory se nachází v mírném svahu severozápadní expozice o nadmořské výšce 410 m.n.m. Jak jsem již zmínil mají pouze dva vsuky, umístěné nad sebou. Jsou uloženy ve smrkovém lese ve stáři 100 let. 5.1.7 Nory v lokalitě „Moravcova mulda“ Tyto nory se nacházejí prakticky na opačné straně honitby než čtyři výše uvedené komplexy. V těchto norách se s jezevcem setkávám velmi často, dokonce zde vyvedl v roce 2005 mláďata. Nejčastěji jsou navštěvovány v jarním a letním období. Během letošní lednové vichřice byly zasaženy vývraty, tak se teprve uvidí, jak se k této změně jezevci postaví. Tyto nory se nacházejí na velmi mírném svahu jižní expozice a jsou umístěny přímo na rozhraní pole – les. Svých 5 vsuků mají umístěny do lesa, ale nory směřují pod louku. Jsou v nadmořské výšce 440 m.n.m. Dva vsuky jsou umístěny přímo pod kořeny mohutných smrků, ze kterých se však jeden bohužel letos vyvrátil. Podrost okolí nor je tvořen jeřábem ptačím a bezem černým. Tyto nory jsou umístěny nejblíže k městu Trutnov, cca 500 metrů od první zástavby. Vodním zdroje je malý potok vzdálen 100 metrů. 5.1.8 Nory v lokalitě „Kotel“ Nacházejí se asi 600 metrů od hlavního hradu ve stejné lokalitě. Jsou vyhrabány v podsvahové naplavenině. Jezevcem jsou obývány přechodně, převážně v nich zimuje. Je dosti pravděpodobné, že je po osamostatnění osídlí některé z mláďat, vyvedených v hlavním hradu nedaleko odtud. Na jaře roku 2005 zde byla nalezena liščata a posléze úspěšně vynorována.
V letním období si již jezevec začal noru připravovat a na
podzim, koncem října, jsem zde ulovil starého samce o váze 21 kg. Jak jsem již napsal, nory jsou umístěny na rovině, a jak je mi známo z norování, jsou pravděpodobně velmi hluboké. Tvoří je pouze dva vsuky, které jsou těsně vedle sebe. Je zajímavé, že nory, které byly ve smrkovém porostu, který byl vytěžen, jsou stále dosti používané, i když v dnešní době v jejich okolí není žádný kryt. Pouze v období vegetace jsou zarostlé maliníkem a kopřivou dvoudomou.
39
5.1.9 Nory v lokalitě „Schody“ Stejně jako předchozí nory, jsou i tyto umístěny nedaleko hlavních nor (300 m) v této lokalitě. Jezevcem bývají obsazeny poměrně často, i když třeba jen přechodně. A to v období, kdy jeho hlavní nory obývá jiný druh. Tak je tomu například v této době, protože v hlavních norách jsou liščata. Jsou umístěny v mírném svahu na hranici pole – les. Mají severní expozici a nadmořskou výšku 430 m.n.m. Používány jsou všechny tři jejich vsuky. Jeden z nich je umístěn na pravidelně kosené louce. Vodním zdrojem je nedaleký potok (50 metrů). Stromové patro v jejich blízkosti tvoří jasan ztepilý, olše lepkavá a dub letní. Přes léto jsou zarostlé vysokým porostem kopřivy dvoudomé. V jejich těsné blízkosti se nachází dva keře bezu černého.
Nyní jsem uvedl přehled nejvýznamnějších jezevčích nor v naší honitbě. Jsou téměř pravidelně rozmístěny ve všech lesních celcích. Ve zbylých norách, o kterých vím, se jezevci vyskytují velmi sporadicky. Tím, že je během svého aktivního období navštíví jednou či dvakrát, si ověřují jejich stav, aby je v případě potřeby
mohli obsadit.
Některé z těchto nor jsou vyhrabány v zarostlých mezích, používány jezevcem jsou i meliorační kanály a dokonce v sousední honitbě je případ, kdy si jezevec vyhrabal noru přímo pod podlahou krmného zařízení pro spárkatou zvěř. Se stopami a ostatními pobytovými znaky jezevců se setkávám naprosto pravidelně při svých pochůzkách honitbou. Nejčastěji nacházím jejich stopy na polních a lesních cestách, kde se dobře otiskují v naplaveninách jemného písku a ve vlhké hlíně. S jezevčími latrínami se setkávám prakticky všude, i když největší hustotu mají v okolí osídlených nor. Tím, že po odlovení jezevce u nory je zanedlouho nora opět obsazena dalším jedincem nabývám přesvědčení, že populační hustota je dosti vysoká a že se teritoria jednotlivých jezevců v naší honitbě značně překrývají. Svědčí o tom i ono setkání se třemi dospělými a čtyřmi mladými za jedno ráno na jednom místě. A určitě se nejednalo o jezevce z jedné nory a ani z jednoho teritoria.
40
6 Diskuze Vyhodnocení vývoje populace jezevce lesního na okrese Trutnov bylo zkoumáno podle statistik odlovu a uvedených sčítaných stavů. Jelikož však mnozí myslivečtí hospodáři tuto statistiku pomíjejí a značně negativně ovlivňují udáváním smyšlených údajů, nelze ji brát příliš vážně. O něco více vypovídající je zhodnocení odlovu jezevce lesního, ale i toto má své úskalí. Bohužel je pravděpodobné, že mnoho jezevců je uloveno mimo dobu lovu a tak se do statistiky odlovu nedostanou, mnozí myslivci se také neobtěžují s nahlášením uloveného kusu mysliveckému hospodáři a také je málo těch, kteří při čekané na černou zvěř vystřelí na jezevce. Podle mého názoru by bylo nejpřesnější provést i v Čechách podobnou sčítací akci jenž byla provedena na Moravě. Když použiji k posouzení stavu populace níže tabulky, dojdu k závěru, že v honitbě MS Staré Buky je vysoký stav populace. Vycházím ze stavů, která jsem zjistil během jara 2007. V naší honitbě jsou dva zatím úspěšně vyvedené vrhy, kde v jednom jsou čtyři mláďata a počet mladých ve druhém vrhu mi není znám, dále jsou s nimi určitě dvě dospělé samice a další dvoje nory jsou obsazeny samotnými jezevci, pravděpodobně samci, i když není vyloučeno, že se některý ze samců vyskytuje v noře s mladými. To znamená, že když vezmu v průměru tři mláďata ve vrhu, tak je letošní stav jezevců na hodnotě minimálně 11 kusů na necelých 1300 ha honební plochy.
Tab. 6: Hodnocení stavu populace na 1000 ha celkové plochy (Matyáštík et al. 2000) Hodnocení stavu populace na 1000 ha celkové plochy Počet jezevců
Stav populace
Do 1,0
Nízký
1,1 – 8,0
Střední
8,1 a více
Vysoký
Tento vysoký stav je dán jednak příhodnými přírodními podmínkami pro výskyt jezevců a také snadno dostupnou potravou. Vliv jezevce lesního je pozitivní, v lesním hospodářství a v zemědělství jezevec zahubí mnoho škůdců, kteří se pohybují po zemi a nebo se v půdě vyvíjejí, a jeho škody na zemědělských plodinách, například kukuřice, jsou prakticky nulové, protože se živí zbytky po černé zvěři. Jedině, co se týče jeho významu v myslivosti, by bylo možno polemizovat o užitečnosti. Jeho vliv na drobnou
41
zvěř, která je u nás dosti na nízkých stavech, je záporný. Ročně vysazujeme koncem léta 300 kusů bažantí zvěře a snažíme se o zvýšení divoké populace. Jezevci v jarním období si vybírají svou daň na bažantích hnízdech a později i na mladých kuřatech. Zaznamenali jsme i případ, kdy se jezevec snažil podhrabat do voliéry s ještě nevypuštěnými bažanty. Já osobně jsem pozoroval případ, kdy jezevec ulovil v červnu mladého zajíčka, a tuto zkušenost má i více mých kolegů. Jako pozitivní vliv lze uvést, že společně s liškou se starají o likvidaci padlých kusů zvěře. Celkově musím však uvést, že pozitivní vliv převyšuje nad případnými škodami v úseku myslivosti. Pokud jsou stavy jezevců na celém okrese na stejné úrovni jako v naší honitbě, lze říci, že tento druh se dokonale přizpůsobil dnešní době a nehrozí mu žádné riziko výrazného snížení stavu a tím i jakékoliv ohrožení.
42
7 Závěr Na základě zadání a cílů této bakalářské práce byl zjišťován výskyt a populační dynamika jezevce lesního (Meles meles) na Trutnovsku s bližším zaměřením na honitbu MS Staré Buky. Vyhodnocení populace jezevce lesního bylo zkoumáno podle statistik odlovu v MS Staré Buky a na celém okrese Trutnov a podle sčítaných stavů.Tyto údaje však mnoho nenapoví ke skutečným stavům tohoto živočicha, protože jsou často úmyslně zkreslovány. Podle vlastních zjištění autora jsou populační hustoty jezevce lesního v MS Staré Buky dosti vysoké. Konkrétní stav jedinců k datu 20.6.2007 je 11 j kusů na necelých 1300 ha honební plochy. Z tohoto počtu jsou dva vrhy mladých a minimálně 4 dospělí jedinci. Celkově jsou obsazeny 4 komplexy nor jezevci. Není tedy žádný důvod obavy o tento živočišný druh, zvláště pokud jsou stavy jezevců v ostatních honitbách okresu na stejné výši, jako v MS Staré Buky. Stavy jezevců ve výše uvedené honitbě jsou podle měřítek autorů Matyáštík et al. (2000), na vysoké úrovni. Jeho pozitivní vliv na přírodu je též přínosem, avšak je nutné ho regulovat odlovem, a to z důvodu chybějícího přirozeného nepřítele a zabránění lokálního přemnožení. Jezevec lesní je velmi plastický živočich s širokou ekologickou valencí. Dobře se přizpůsobuje člověku a i různým životním podmínkám, o čemž svědčí i skutečnost, že se vyskytuje od nížin až po horské oblasti.
43
8 Použitá literatura Andrska J., Andrsková E., 1993: Tisíc let myslivosti. Tina Vimperk, 441 s. Hanzal V., Lochman J.,1993: Myslivost v obrazech. ČMMJ, 103 s. Lesprojekt Hradec Králové a.s., 2005: Lesní hospodářský plán Staré Buky 2005. Lesprojekt Hradec Králové a.s., 64 s. Matyáštík T., Bičík V., Řehák L., 2000: Jezevec lesní, jeho biologie a význam v ekosystému. Venator, Praha, 191 s. Mottl a kolektiv, 1966: Myslivost. Státní zemědělské nakladatelství, Praha, 480 s. Myslivecká evidence MS Stará Buky Myslivecká statistika Referátu životního prostředí 1994 – 2006 Reichholf J., 1996: Savci. Ikar Praha, 287 s. Vlach a kolektiv, 1997: Myslivost. Silvestris, Uhlířské Janovice, 493 s.
44
9 Summary The purpose of this thesis is to investigate the presence and population dynamics of the Eurasian badger (Meles meles) in the Trutnov district with closer attention to the area of the Staré Buky hunt. The work also summarizes the available literature about this species. The author has been monitoring the burrows and the number of badgers for 5 years (2003-2007), collecting information regarding bionomy and etology at the same time. This work describes the relationship of the badger with the surrounding environment, its way of life and the population development in the Trutnov district. The terrain in the district is varied with the majority being smaller woods mixed with agricultural fields, with the Giant Mountains in the north east and lowlands in the south and south east of the district where agriculture is a dominant industry. These natural conditions are very favourable for the badger because it has enough food and enough space to make underground setts. In the area studied there are approximately two adult pairs of badgers which have cubs every year. If the number of badgers in the whole district is the same as in the area of the Staré Buky hunt – the studied area – it would be apparent that this animal has completely adapted to the life in the modern countryside and there is no danger of it becoming extinct.
45
10 Přílohy Obr. 1: Brázda ve vyhrabaném valu před vsukem Obr. 2: Čerstvě vyhrabaná hlína a zbytky steliva svědčí o osídlení jezevcem Obr. 3: Přítomnost mláďat prozradí udusaná hlína zbavené vegetace v okolí nor Obr. 4: Ochoz vedoucí k obsazené noře s mláďaty Obr. 5: Zde jezevec vyhraboval na louce hnízda hrabošů Obr. 6: Jezevčí latríny Obr. 7: Stopa mohutného jezevce Obr. 8: Jezevec často opouští noru i v zimě na sněhu Obr. 9: Komplex hlavních nor v lokalitě ,, Schody“ Obr. 10: Komplex hlavních nor v lokalitě ,, Kotel“ Obr. 11: Komplex nor v lokalitě ,, Podkova“ Obr. 12: Komplex nor v lokalitě ,, Za Patačkou“ Obr. 13: Komplex nor v lokalitě ,, Dolce“ Obr. 14: Komplex nor v lokalitě ,, Šmídová“ Obr. 15: Komplex nor v lokalitě ,, Moravcova mulda“, již po zničení vývratem Obr. 16: Komplex vedlejších nor v lokalitě ,, Kotel“ Obr. 17: Komplex vedlejších nor v lokalitě ,, Schody“ Obr. 18: Porostní mapa obecních lesů Staré buky Obr. 19: Jezevec lesní, starý samec vážící 21 kg, ulovený 10.10.2004 Obr. 20: Jezevec lesní, stará samice vážící 17 kg, ulovená 25.10.2005. Obr. 21:.Jezevec ulovený v betonové odchytové noře v říjnu roku 2006 Obr. 22: Psík mývalovitý ulovený na čekané u komplexu nor ,, Schody“ Obr. 23: Mladý jezevec koukající z nory, fotografováno 26.5.2007 Obr. 24: Čtyři odrostlá mláďata jezevce před norou, Komplex nor v ,, Kotli“, Obr. 25: Lišče odpočívající před vsukem komplexu nor ,, Schody“, Obr. 26: Lišče před vsukem komplexu nor ,, Schody“, fotografováno 10.6.2007
46
