MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ Lesnická a dřevařská fakulta Ústav základního zpracování dřeva
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
BRNO 2006
Voříšek Radim
MENDELOVA ZEMĚDĚLSKÁ A LESNICKÁ UNIVERZITA V BRNĚ FAKULTA LESNICKÁ A DŘEVAŘSKÁ ÚSTAV ZÁKLADNÍHO ZPRACOVÁNÍ DŘEVA
Technické parametry jako základní kriterium pro volbu dveří na obvodovém plášti budovy Bakalářská práce
Brno 2006 Vedoucí bakalářské práce
Vypracoval
Prof. Ing. Josef Polášek, Ph.D.
Radim Voříšek
1
2
Prohlášení
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma: Technické parametry jako základní kriterium pro volbu dveří na obvodovém plášti budovy zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby bakalářská práce byla uložena v knihovně Mendlovy zemědělské a lesnické university v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s § 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a Vyhláška rektora MZLU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací.
Autor bakalářské práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko university o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy university a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace.
Brno 2006, dne ........................
Podpis studenta ……………………… 3
Poděkování Na této stránce bych chtěl poděkovat vedoucímu mé bakalářské práce Prof. Ing. Josefu Poláškovi, Ph.D. za velmi cenné rady a odborné vedení, které přispěly ke zdárnému dokončení této bakalářské práce. Také chci poděkovat svému otci Jiřímu Voříškovi a dalším lidem, kteří napomohli k psaní této bakalářské práce.
4
Abstrakt Jméno a příjmení
:
Radim Voříšek
Název bakalářské práce
:
Technické parametry jako základní kriterium pro volbu dveří na obvodovém plášti budovy
Snahou této bakalářské práce je objasnit problematiku vchodových dveří. Jedná se o jednotlivé technické parametry vchodových dveří a jejich působení na konstrukci dveří, osazení dveří v obvodovém plášti budovy, zkoušení dveří a návrh optimálního řešení a materiálů pro vchodové dveře. Práce je zaměřena na vchodové dveře rodinného domu.
Klíčová slova Vchodové dveře, tepelně technické požadavky, akustické požadavky, pasivní bezpečnost, zkoušení dveří, montáž.
Abstract Radim Voříšek
Engineering characteristics as a basic criterium for selection of entering door in building‘s skin
In my bachelor work I have tried to enligten issue of front doors. Main parts of my project are single engineering characteristics and their influence on door construction, door assembling in building‘s skin, door testing and propounding suitable materials and solutions. This work is aimed at front door.
Key words Front door, technical-heat requirements, acoustic requierments, passive safety, door testing, assemblage
5
Obsah 1.
Úvod ……………………………………………………………….. 10
2.
Obecná charakteristika dveří a jejich rozdělení ……………….... 11
2.1
Základní ustanovení …………………………………………….. 11
2.2
Rozdělení dveří ………………………………………………….. 11
2.3
Popis dveří ……………………………………………………… 12
2.4
Levé a pravé dveře …………………………………………….... 14
3.
Technické parametry, požadavky a kritéria kladené na dveře … 15
3.1
Architektonické a tipologické požadavky ……………………… 16
3.2
Rozměrové a koordinační požadavky ………………………….. 16
3.3
Mechanické a statické vlastnosti dveří …………………………. 16 3.3.1
3.4
Druhy zatížení působící na dveřní konstrukci …………….. 17
Tepelně technické požadavky …………………………………… 17 3.4.1
Šíření tepla ve stavebních konstrukcích ………………….. 17
3.4.2
Součinitel prostupu tepla U a tepelný odpor R …………… 18
3.4.3 Difúzní odpor (prodyšnost materiálu pro prostup vodní páry) ………………………………………………….. 20 3.5
3.6
Akustické požadavky ……………………………………………. 21 3.5.1
Zvuk ………………………………………………………. 22
3.5.2
Akustika …………………………………………………… 22
3.5.3
Vzduchová neprůzvučnost ……………………………….. 24
3.5.4
Vzduchová neprůzvučnost dveřní konstrukce ……………. 24
3.5.5
Možnosti zvýšení akustických vlastností dveřních křídel ….. 25
Pasivní bezpečnost ……………………………………………….. 25 3.6.1
Zabezpečení vchodových dveří …………………………….. 25
3.6.2
Příklad pojišťoven k maximálnímu plnění pojistné události z hlediska zabezpečení vchodových dveří …………………. 26
3.6.3
Pyramida bezpečnosti …………………………………….... 26
6
4. Zkoušení dveří ………………………………………………………. 28 4.1 Zkouška stanovení odolnosti proti zatížení větrem podle EN 12211 .. 31 4.2 Zkouška vodotěsnosti podle EN 1027 ……………………………… 33 4.3 Zkouška odolnosti proti nárazu podle EN 13049 …………………… 34 4.4 Zkouška únosnosti bezpečnostních zařízení podle EN 948 ………….35 4.5 Výška a šířka ……………………………………………………….. 36 4.6 Možnost úniku podle EN 179 ……………………………………….. 37 4.7 Akustické vlastnosti dveří podle EN ISO 140-3……………………... 38 4.8 Tepelné chování dveří podle ČSN EN ISO 12567-1………..………. 40 4.9 Zkouška průvzdušnosti podle EN 1026 …………....……………… 41 5. Postup montáže vchodových dveří …………………………………. 44 6. Návrh konstrukčního řešení ………………………………………… 44 6.1
Zárubeň …………………………………………………………
45
6.2
Dveřní křídlo ……………………………………………………. 45
6.3
Kování …………………………………………………………… 46
7. Diskuze ………………………………………………………………. 47 8. Resume ………………………………………………………………
49
9. Seznam použité literatury …………………………………………… 50
7
Seznam obrázků Obrázek č.1 Části dveří z předního pohledu a vodorovného řezu Obrázek č.2 Části dveří v příčném řezu Obrázek č.3 Dveře levé Obrázek č.4 Dveře pravé Obrázek č.5 Prostup tepla a difúze vodních par dveřmi Obrázek č.6 Šíření zvuku přes dveřní konstrukci Obrázek č.7 Pyramida bezpečnosti Obrázek č.8 Značení obalů výrobků dle dosažené třídy bezpečnosti Obrázek č.9 Průběh zkoušky odolnosti proti zatížení větrem Obrázek č.10 Znázornění tlakových stupňů při zkoušce vodotěsnosti Obrázek č.11 Měření odolnosti dveřního křídla proti statickému kroucení Obrázek č.12 Měření vzduchové neprůzvučnosti mezi místnostmi v budovách Obrázek č.13 Posloupnost zkušebních tlaků pro zkušební komory se známou průvzdušností Obrázek č.14 Konstrukce dveřního křídla Obrázek č.15 Konstrukce dveřního křídla Obrázek č.16 Konstrukce dveřního křídla Obrázek č.17 Výplň dveří s PUR pěnou Obrázek č.18 Dekorativní výplň dveří s PUR pěnou Obrázek č.19 Komfortní výplň dveří s PUR pěnou Obrázek č.20 Pohled na řez vchodovými dveřmi
8
Seznam tabulek Tabulka č.1 Přehled požadavků kladených na vlastnosti dveří Tabulka č.2 Tepelně technické vlastnosti stavebních materiálů Tabulka č.3 Hladiny zvuku a jejich výskyt Tabulka č.4 Způsoby napadání dveří Tabulka č.5 Klasifikace mandátových charakteristik pro vnější dveře Tabulka č.6 Jednotlivé stanovení mandátových charakteristik pro vnějších dveřních sestav pro pěší Tabulka č.7 Jednotlivé stanovení nemandátových charakteristik pro vnějších dveřních sestav pro pěší Tabulka č.8 Úrovně nárazu/výšky pádu
9
1. Úvod Pojem vchodové dveře znamená výplň otvoru v obvodovém plášti budovy. Někdy spolu s balkónovými dveřmi a garáží jsou jediným vstupem do budovy. Vchodové dveře oddělují prostor na dvě rozdílná prostředí. První je venkovní prostředí, dnes velmi uspěchaného a stresujícího života, kde na člověka působí řada negativních vlivů, které se podílejí na aktuálním duševním i fyzickém stavu. Druhé prostředí je pro většinu z nás příjemnější, je to prostředí domova, kde se člověk regeneruje. Hlavní funkcí vchodových dveří, které rozdělují tyto dvě rozdílná prostředí, je pasivní bezpečnost a udržení vhodného klima v budově. Se vzrůstajícím počtem krádeží a větší rafinovaností zlodějů jsou na vchodové dveře kladeny vysoké požadavky z hlediska pasivní bezpečnosti. Česká Republika leží v podnebí, které se vyznačuje pronikáním a míšením oceánských a kontinentálních vlivů. Průměrná teplota v České Republice se pohybuje okolo 10 ºC, průměrná relativní vlhkost vzduch okolo 70 %, převládající směr větru je západní až severozápadní a jeho rychlost okolo 3 m.s-1. Velký vliv na podnebí má nadmořská výška a reliéf. Z celé rozlohy České republiky leží téměř 67% v nadmořské výšce do 500m. Je nutné si uvědomit, že při stanovení energetické náročnosti a návrhu konstrukce je důležitá znalost těchto klimatických podmínek.
10
2. Obecná charakteristika dveří a jejich rozdělení Tato část bakalářské práce se zabývá úvodem do problematiky a obecným pohledem na dveře.
2.1 Základní ustanovení Dveře jsou ohraničeny: a) ostěním b) podlahou, popřípadě prahem c) nadpražím Přední strana – otevírací strana (plocha) – strana křídla, na kterou se křídlo otevírá. Zadní strana – zavírací strana (plocha) – strana křídla, na kterou se křídlo zavírá. U dveří kyvných a posuvných se strany nerozlišují.
2.2 Rozdělení dveří a) podle umístění ve stavbě na: - vnitřní - vnější b) podle způsobu otevírání na: - otočné - pravé - levé - kyvné - posuvné - skládací - ostatní c) podle počtu křídel na: - jednokřídlové - dvoukřídlové - vícekřídlové Poznámka: Pevné nepohyblivé části se do počtu křídel nepočítají.
d) podle konstrukce na: - hladké - plné - plné s větracími otvory - zasklené - z 1/3 zasklené - ze 2/3 zasklené - rámové - plné - zasklené - laťové e) podle speciálního použití na: - akustické - rentgenové - plynotěsné - s udanou požární odolností 11
f) podle tvaru obvodových ploch na: - s polodrážkou - bez polodrážky g) podle stupně dokončení na: - nekompletizované - kompletizované
2.3 Popis dveří
4
4 2
2
6
7
1
1
h
H
h1 H
8
9
13 12
12
3
3
Obrázek č. 1 Části dveří z předního pohledu a vodorovného řezu
12
C
B
10
11 5
ZADNÍ STRANA DVEŘÍ STRANA ZAVÍRÁNÍ B 5
b1 b PŘEDNÍ STRANA DVEŘÍ STRANA OTEVÍRÁNÍ
Obrázek č.2 Části dveří v příčném řezu
1
dveřní křídlo
B jmenovitá šířka dveří =
2
zárubeň
3
práh
4
nadpraží
5
ostění
C jmenovitá hloubka zárubně
6
horní vlys
b skladebná šířka
7
boční vlys
h skladebná výška
8
zasklívací lišta
b1 výrobní rozměr - šířka
9
sklo
h1 výrobní rozměr – výška
jmenovitá šířka zárubně H jmenovitá výška dveří = jmenovitá výška zárubně
10 obvodový rám 11 vnitřní rámeček 12 výplň 13 plášť 13
2.4 Levé a pravé dveře Dveře pravé Mají při pohledu na dveřní křídlo ze strany závěsů, závěsy na pravé straně – obr. č.3. Dveře levé Mají při pohledu na dveřní křídlo ze strany závěsů, závěsy na levé straně – obr. č.4.
Obrázek č.3 - Dveře pravé
Obrázek č.4 - Dveře levé
14
3. Technické parametry, požadavky a kritéria kladené na dveře Dveře
mají
zabezpečit
vhodnou
estetickou,
mechanickou,
statickou,
tepelnětechnickou, akustickou, bezpečnostní a protipožární funkci. Všechny tyto požadavky a kritéria přispívají k pohodě, bezpečnosti a využití obytných prostorů. Primární požadavky kladené na dveře zásadně ovlivňují konstrukční a mechanické vlastnosti dveří. Jsou to požadavky statické, mechanické, akustické, tepelněizolační, bezpečnostní a protipožární. Sekundární požadavky souvisejí s povrchovou úpravou a estetickou stránkou dveřní konstrukce.
Tabulka č.1 Přehled požadavků kladených na vlastnosti dveří1
1.
2.
Název vlastnosti Architektonické a typologické vlastnosti
Hodnotící kritéria vlastností zahrnují estetické působení dveří, design dveří a jejich působení celkového vzhledu s budovou
Rozměrové a koordinační vlastnosti Mechanické, statické vlastnosti a přenášení zatížení
světlá výška a šířka dveří, koordinační rozměr dveří, základní rozměr dveří 3. ohybová pevnost, odolnost proti nárazu, tvrdost povrchu, plošná hmotnost, odolnost vůči změnám tvaru vlivem tepla a vlhkosti, únosnost závěsů, vlastnosti kování 4. Tepelnětechnické a součinitel prostupu tepla, vzduchová vzduchoizolační vlastnosti nepropustnost, koeficient objemové vzduchové propustnosti 5. Akustické vlastnosti vzduchová neprůzvučnost dveří, index vzduchové neprůzvučnosti, pohltivost povrchu, součinitel pohltivosti zvuku 6. Zamezení penetrace vody a geometrie a tvar konstrukčních řešení dveří, vlastnosti z hlediska vodní součinitel difúze vodní páry, nebo faktor difúzního páry odporu, difúzní odpor, nasáklivost materiálu a povrchu dveří 7. Světelnětechnické vlastnosti propustnost světla zasklenou částí dveří 8. Vlastnosti z hlediska bezpečnost dveří proti vysazení ze závěsů, násilného vniknutí bezpečnost dveří z hlediska porušení konstrukce, z hlediska průstřelnosti a bezpečnost zámku 9. Požární odolnost dveří bránění šíření tepla, omezení šíření tepla, bránění šíření dýmu 10. Vlastnosti z hlediska užívání životnost, lehká údržba, odolnost vůči čistícím a údržby prostředkům, průchod pro osoby s omezenou pohybovou schopností, ovladatelnost odolnost proti chemikáliím, odolnost vůči nízkým 11. Jiné vlastnosti z hlediska funkčního využití prostorů a teplotám, odolnost proti mechanickému poškození, speciálních požadavků odolnost proti tlaku vody 1 Puškár A.: 2000, Okná, dvere, zasklené stěny
15
3.1 Architektonické a typologické požadavky Při volbě vchodových dveří do rodinného domu si zákazník vybírá dveře podle vlastního vkusu, případně podle barevného sladění například s fasádou domu. Tyto požadavky se týkají hlavně objektů, kde vstupní dveře tvoří akcent průčelí, který musí být v souladu s architekturou budovy. Řešení vstupu musí prezentovat charakter a účel budovy. Nejčastějšími doplňky těchto vstupů jsou závětří, markýza, zádveří a vstupní čistící zóna.
3.2 Rozměrové a koordinační požadavky Rozměry vstupních dveří závisí hlavně na frekvenci komunikace, velikosti přepravovaných předmětů a způsobu evakuace osob před požárem. Minimální šířka vstupních dveří je 900mm a výška 2150mm. U rodinného domu se vchodové dveře navrhují se světlou šířkou 900mm, tento rozměr se také dále navrhuje do učeben a únikových prostorů, kde se zdržuje méně jak 20 osob. Otevírání dveří do rodinného domu může být směrem dovnitř i ven. V prostorech, ve kterých se zdržuje více jak 10 osob se dveře otvírají ve směru únikové cesty do venkovního prostoru. Koordinační a základní rozměry otvoru pro dveře ovlivňuje použitý materiál, z něhož se zdí stěna.
3.3 Mechanické a statické vlastnosti dveří Při posuzování mechanických a statických vlastností dveří se hodnotí: odolnost proti zatížení v rovině křídla, odolnost proti zatížení kolmo na rovinu křídla, odolnost proti rázovému zatížení, odolnost proti proražení, zámky, pevnost zakotvení zárubně, pevnost zakování závěsů, požadavky na spoje, přilnavost nátěrové vrstvy, povrchová tvrdost nátěrové hmoty. Konstrukce dveří a zárubně musí vykazovat stanovenou tuhost a stabilitu, zaručující správnou funkci a zabezpečující dveře před zborcením, svěšením nebo před jinými deformacemi omezujícími jejich užívání v provozu. Dveřní konstrukce musí odolávat zatížení větrem nejen při poloze zavřeného křídla, ale i při nepříznivé poloze otevřeného křídla. Při používání dveří v běžném provozu musí být dveřní křídla posouzena na zatížení osamělým břemenem působícím v rovině křídla a kolmo na rovinu křídla.
16
3.3.1 Druhy zatížení působící na dveřní konstrukci a) Kolmá a šikmá zatížení na rovinu dveřního křídla – namáhají dveřní křídlo ohybem a způsobují průhyb dveřního křídla, změnu těsnosti spár a zvýšení infiltrace.
b) Zatížení v rovině dveřního křídla – je to zatížení způsobené vlastní hmotností dveřního křídla a jednotlivým břemenem. Způsobují deformace zavěšení dveřního křídla.
c) Termická zatížení – jsou zatížení, která vyplývají z objemových změn materiálů použitých na konstrukci dveří vyvolaných změnou teploty.
d) Zatížení vyvolaná nestálostí objemu použitého materiálu v důsledku působení vlhkosti nejvíce se vyskytují u dřevěných křídel, kde jsou namáhané rohové spoje a spojovací čepy. Rozdílné bobtnání a sesychání dřeva ve směru vláken a kolmo na směr vláken vyvolává ve spoji skluzová napětí, která mohou způsobit deformaci dveřního křídla.
Z výše uvedených zatížení se statický výpočet pro dveřní konstrukci zaměřuje zejména na přenášení kolmého a šikmého zatížení na plochu křídla a zatížení svislého v rovině dveřního křídla v otevřeném stavu.
3.4 Tepelně technické požadavky Vchodové dveře oddělují prostory s různým klimatem, to znamená ve většině případů chladnější venkovní klima a teplejší vnitřní prostředí domu. Spolu s dělící stěnou musí vytvářet tepelně izolační rovinu a udržet uvnitř teplo a venku zimu. Při jejich konstrukci je třeba přihlížet k požadavkům stavební tepelné techniky a šířením tepla ve stavebních konstrukcích.
3.4.1 Šíření tepla ve stavebních konstrukcích Základní podmínkou pro šíření tepla prostředím jsou rozdílné teploty v různých místech prostředí. Teplo potom postupuje z míst s vyšší teplotou do míst s teplotou nižší, často dochází k vyrovnávání teplot. Teplo se šíří třemi způsoby:
vedením (kondukcí)
prouděním (konvekcí)
sáláním (radiací)
17
Šíření tepla vedením (kondukcí) Přenos tepla vedením v pevných látkách (za určitých podmínek i v kapalinách a plynech) je transportem tepelné energie ve směru klesající teploty. Je tomu tak proto, že teplejší, rychleji kmitající molekuly, předávají svoji energii sousedním, pomaleji kmitajícím molekulám. Přenos tepla vedením se uskutečňuje mezi bezprostředně sousedícími částicemi tělesa, jestliže v něm vzniká rozdíl teplot nebo se dotýkají dvě tělesa různé teploty.
Šíření tepla prouděním (konvekcí) Prouděním se šíří teplo jen v kapalných a plynných látkách tak, že se částice látek pohybují a přenášejí přitom teplo. Místní ohřátí nebo ochlazení plynu nebo kapaliny vyvolává přemísťování částic. Tím se přirozeným, volným prouděním vyrovnává teplota vzduchu. Dochází tak k přirozenému proudění teplonosné látky, jejíž rychlost je ohraničená, a proto i intenzita výměny tepla prouděním za předpokladu jejího přirozeného toku je poměrně malá. Pro zvýšení intenzity výměny tepla je potřebné použít nuceného proudění, které vytvoříme pomocí různých technických zařízení.
Šíření tepla sáláním (radiací) Sálání je část elektromagnetického záření, která přenáší energii mezi tělesy nezávisle na tom, zda jsou oddělena vakuem nebo látkovým, pro záření prostupným prostředím. Přenos tepla sáláním se uskutečňuje převážně zářením infračerveným (tepelným), zčásti světlem a zářením ultrafialovým. Každé těleso o teplotě vyšší než 0 K vydává elektromagnetické záření. Každé těleso, které vyzařuje, stejně tak i záření pohlcuje, popřípadě částečně odráží nebo propouští.
3.4.2 Součinitel prostupu tepla U a tepelný odpor R Základním kritériem pro hodnocení tepelnětechnických požadavků je součinitel prostupu tepla U [W/m².K], který udává kolik wattů tepla projde konstrukcí o ploše 1m2 při rozdílu teplot 1 kelvin a tepelný odpor R [m2K/W] který udává, jak velká plocha je nutná k přenosu tepla o hodnotě 1 watt při rozdílu teploty 1 kelvin . Tepelný odpor materiálu je schopnost materiálu zadržet teplo. Je závislý na tloušťce materiálu a tepelné vodivosti. Součinitel prostupu tepla je závislí na tepelném odporu konstrukce a na odporu při přestupu tepla na vnitřní a vnější straně konstrukce, tj. na součinitelích přestupu tepla na vnitřní a vnější straně konstrukce. Odpor při přestupu tepla na vnější straně konstrukce 18
je zhruba třetinový proti odporu na vnitřní straně konstrukce a se vzrůstající hodnotou tepelného odporu konstrukce se vliv zmenšuje. Součinitel prostupu tepla u vchodových dveří by měl mít menší hodnotu než 1,5 W/m².K. Celkový tepelný odpor konstrukce je součtem tepelných odporů jednotlivých vrstev a odporů při přestupu tepla. Z toho vyplývá, že z hlediska tepelného odporu konstrukce je jedno, zda tepelnou izolaci umístíme na vnější či vnitřní stranu nebo doprostřed. Tepelný odpor při přestupu tepla R se vypočítá podle vztahu:
RSi - Odpor při přestupu tepla na vnitřní straně konstrukce; RN - Tepelný odpor konstrukce, platí pro vícevrstvé konstrukce s homogenními vrstvami; RSe - Odpor při přestupu tepla na vnější straně konstrukce. Součinitel prostupu tepla U se vypočítá podle vztahu :
hsi - Součinitel přestupu tepla na vnitřní straně konstrukce; hse - Součinitel přestupu tepla na vnější straně konstrukce; λ
- Součinitel tepelné vodivosti vrstvy;
d
- Tloušťka vrstvy.
19
Tabulka č.2 Tepelně technické vlastnosti stavebních materiálů Hodnoty
Normové
Výpočtové
Charakteristické
Objemová hmotnost v suchém stavu
Měrná tepelná kapacita v suchém stavu
Faktor difúzního odporu
Součinitel difúze vodní páry
Hmotnost -ní vlhkost
Vlhkostní součinitel materiálu
Součinitel tepelné vodivosti
součinitel tepelné vodivosti
ρdn
cdn
µn
δn.109
wmk
Zw
λk
λp
[kg.m-3]
[j.Kg-1.K-1]
[s]
[%]
[W.m-1.K1]
[W.m-1.K-1]
tepelný tok kolmo k vláknům
600
2510
157
0,0012
13
0,025
0,18
0,22
tepelný tok rovnoběžně s vlákny
600
2510
4,5
0,042
13
0,018
0,42
0,49
tepelný tok kolmo k vláknům
400
2510
157
0,0012
13
0,029
0,15
0,18
tepelný tok rovnoběžně s vlákny
400
2510
4,5
0,042
13
0,022
0,35
0,41
Dřevovláknité lisované desky
800
1630
12,5
0,015
12
0,11
0,140
0,150
Materiál
dřevo tvrdé
dřevo měkké
3.4.3 Difúzní odpor (prodyšnost materiálu pro prostup vodní páry) Celkový atmosférický tlak je součtem z částečných tlaků jednotlivých plynů, které tvoří vzduch. Částečný tlak vodní páry (parciální) se pohybuje v závislosti na teplotě a relativní vlhkosti vzduchu v rozmezí 50 – 4000Pa. Množství vodní páry, které je schopen vzduch přijmout, je závislé na teplotě. Teplý vzduch pojme více páry než studený. Pokud je vzduch vodními parami zcela nasycen, další vodní páry začnou kondenzovat. Teplota, při které se pára začíná srážet, se nazývá rosný bod. Stupeň nasycení vzduchu vodní párou se nazývá relativní vlhkost vzduchu a udává se v procentech. Máme-li uvnitř i venku relativní vlhkost např. 60%, pak při teplotě 20°C v místnosti a 10°C venku máme uvnitř o
20
50% více vlhkosti a vodní pára se snaží proniknout ven. . V případě, že je venkovní vzduch již vodními parami natolik nasycen, že žádnou další páru nepojme, začíná pára kondenzovat. Kondenzace nastane tehdy, jestliže teplejší vzduch narazí na výrazně chladnější povrch. Vlastnost materiálu propouštět vodní páru se nazývá difúzní odpor. Nejmenší odpor proti šíření vodní páry klade vzduch. Všechny ostatní materiály mají větší odpor vůči pronikání vodní páry. Poměr mezi difúzním odporem tloušťky materiálu a difúzním odporem vrstvy vzduchu o stejné tloušťce se nazývá faktor difúzního odporu µ . Některé materiály jsou pro vodní páru prakticky nepropustné: např. kovy, sklo, kaučuk či některé plasty a jiné např. beton, polystyren, minerální vata, dřevo, sádrokarton, asfaltové lepenky atd. jsou propustné a za nějaký čas jimi vodní pára pronikne a vyrovnají se tak tlaky na obou stranách materiálu. Z toho vyplývá, že vodní pára proniká každou obvodovou konstrukcí. Pokud se rosný bod nachází uvnitř konstrukce, nastává zde kondenzace. Vodní pára pak pronikne do materiálu, zde zkondenzuje, materiál nasákne vodou a následně ztrácí svou tepelně izolační schopnost, protože voda je výborný vodič tepla. Pokud je tepelná izolace umístěna na vnější straně, tak ke kondenzaci vodní páry většinou nedochází. Jestliže umístíme tepelný izolant na vnitřní stranu zdi, musíme zabránit průniku par do tepelné izolace vhodným materiálem, který má vysoký difúzní odpor. Z hlediska difúzního odporu konstrukce je tedy vhodnější umístit tepelnou izolaci na vnější straně. Faktor difúzního odporu µ je u dřeva rovnoběžně s vlákny 4,5 a kolmo na směr vláken 157 (je to bezrozměrné číslo).
Obrázek č.5 Prostup tepla a difúze vodních par dveřmi A – prostup tepla pláštěm dveřního křídla, B – prostup tepla těsněním funkční spáry, C – prostup tepla tepelným mostem v místě ostění, D – prostup tepla těsněním ve styku ostění a zárubně E – prostup tepla zárubní, Vt – venkovní teplota. 21
3.5 Akustické požadavky Moderní doba přinesla množství nových zdrojů zvuku v souvislosti s novými výrobními technologiemi, novými výrobky a novými možnostmi zesilování a reprodukce zvuku. Příliš silné, příliš časté, v nevhodnou dobu či na nevhodném místě se vyskytující zvuky jsou nežádoucí. Působí rozmrzelost, obtěžují, ruší při práci nebo dokonce škodí lidskému zdraví. Označujeme je jako hluk. Hluk působí rušivě na pracovní výkonnost a ovlivňuje kvalitu spánku. Slyšitelné kmitočty začínají u 16Hz a končí u 20Hz. Vysoká citlivost sluchu je v oblasti středních frekvencí mezi 500Hz a 5000Hz.
3.5.1 Zvuk Zvuk je mechanické vlnění, které se šíří od zdroje ve vlnoplochách libovolným prostředím, fázovou rychlostí závislou na fyzikálních vlastnostech prostředí. Vzniká kmitáním částic pružného prostředí. Šíření zvuku je spojeno s přenosem energie.
3.5.2 Akustika Akustika je vědecká disciplína zabývající se studiem mechanického kmitání a jeho šíření v pružných prostředích. Akustiku můžeme rozdělit na :
urbanistickou - zabývá se akustikou venkovního prostoru
stavební
- studium akustických jevů v budovách
prostorovou
- studium akustických jevů uvnitř
Stavební akustika Stavební akustika je vědní a technický obor zabývající se akustickými vlastnostmi budov, jejich okolí, stavebních materiálů a konstrukcí. Akustickou pohodu v uzavřeném prostoru lze ovlivnit úpravami stavební akustiky, které slouží k omezení šíření rušivého hluku z hlučných okolních prostorů do prostorů chráněných. K tomu se využívají zvukoizolační vlastnosti stavebních materiálů a konstrukcí.
22
Tabulka č.3 Hladiny zvuku a jejich výskyt Akustická Akustický intenzita tlak [W/m] [Pa]
cca 10
10-2
cca 60
2
Slovní vyjádření povahy účinku
140
Vznik akustického traumatu
130
Práh bolesti
120
Extrémně silný hluk
Natavování oceli v el. peci (3m)
110
Velmi silný hluk
Frézování tvrdého dřeva (1m)
Maximální hladiny beatového koncertu
Silný hluk, hranice zdrav. rizika pro sluch
Tramvaj 60, km/h (7m)
Mixér (1m)
Tiskárna
Vysavač prachu (1m)
Halová kancelář
Školní třída při vyučování
Běžná kancelář Tichá pracovna
Běžný hovor
100 90
10-4
0,2
80 70
10-6
10-8
0,02
0,002
Mírný hluk
60 50
Klid
40
Ticho
Obrácení stránky novin Tikot budíku (2m)
Hluboké ticho
Místnost v bytě, noc, žádná doprava Televizní studio
30 10-10
0,0002
20 10
10-12
0,00002
Typický zdroj v pracovním prostředí Zkouška proudového let. motoru (10m)
Příklad zdroje či situace v interiéru budov
Hladina zvuku LA [dB]
Práh slyšení
0
23
3.5.3 Vzduchová neprůzvučnost Působí-li zdroj hluku z vysílací místnosti do přijímací místnosti, mluvíme o vzduchové neprůzvučnosti. Zvuková energie vzniká v prostorovém zdroji hluku a přenáší se přes konstrukce. Vlastnost konstrukce zvukově izolovat dvě sousední místnosti z hlediska zvuku přenášeného vzduchem se nazývá vzduchová neprůzvučnost. Ukazatelem je vážená neprůzvučnost Rw (laboratorní) nebo R'w (stavební). Čím větší plošná hmotnost daného prvku, tím jsou lepší zvukoizolační vlastnosti. Základní parametry pro hodnocení vzduchové neprůzvučnosti jsou:
stupeň vzduchové neprůzvučnosti R’w [dB] - Kvantitativně charakterizuje zvukoizolační vlastnosti dělících konstrukcí. Je definována jako schopnost konstrukce přenášet zvuk v zeslabené míře do chráněného prostoru. Hodnota vzduchové neprůzvučnosti je se zohledněním dalších možných vedlejších cest hluku do objektu.
vážená (laboratorní) neprůzvučnost Rw [dB] - Udává míry zvukové izolace bez zohlednění vedlejších cest hluku.
3.5.4 Vzduchová neprůzvučnost dveřní konstrukce V konstrukci dveří se akustické požadavky musí uplatnit ve všech prvcích dveřní konstrukce. Hodnota indexu zvukové neprůzvučnosti se projevuje v konstrukci zárubně, dveřního křídla a řešení funkční spáry s vhodně umístěným kováním. Index neprůzvučnosti u vchodových dveří se pohybuje od 17 do 45 dB.
Obrázek č.6 Šíření zvuku přes dveřní konstrukci l – průnik hluku přes dveřní křídlo, ll - průnik hluku přes spáry a netěsnosti, lll - průnik hluku přes zárubeň.
24
3.5.5 Možnosti zvýšení akustických vlastností dveřních křídel a) Zvýšením hmotnosti, tento způsob zvýšení neprůzvučnosti zatěžuje závěsy, a proto není moc vhodný. b) Vrstvením křídla z materiálů s různým dynamickým modulem pružnosti, střídáním materiálů dynamicky tvrdých a měkkých. c) Navržením odlišné hmotnosti pláště dveří nebo různých šířek pláště. d) Změnou pevnosti dveřního křídla při stejné plošné hmotnosti. e) Zvětšením vzdálenosti mezi plášti dveřního křídla. f) Obložením dveřního křídla pohltivým materiálem. g) Přerušením akustických mostů v konstrukci dveřního křídla.
3.6 Pasivní bezpečnost Majetek lze poškodit, zneužít, nebo odcizit. Ve všech případech vzniká škoda, proto je třeba majetek chránit. Uvážlivě, rozhodně a důsledně. Jakékoli zlehčování ochrany a podceňování nebezpečí vede k jedinému výsledku, ke škodě. Tabulka č.4 Způsoby napadání dveří2
2
překonání dveřního zámku vyřezáním zámku ze dveří Otevřením obyčejného zámku paklíčem otevření dozického zámku paklíčem
(%) 2,3 18,0
vylomení zámku včetně zapadacího plechu překonání závěsů (pantů)
47,8
vypáčením
53,8
odšroubováním příchytných vrutů
14,3
uražením úderem kladiva či sochoru
10,0
12,4
(%)
překonání cylindrické vložky speciálním rozlamovaček komerčním nástrojem (kleště SIKA, francouzský klíč) zhotovení kopie klíče či tzv. planžetováním vrtáním vložky překonání dveřních křídel a zárubní vypáčením vyražením či vyvrtáním vysazením křídla dveří z pantů tzv. vyháčkováním křídla dveří odsunutím závory páčidlem roztažení rámu či zárubně heverem
Jelínek J.: 2000, Jak zabezpečit byt, dům, chatu, automobil.
25
(%) 4,6 52,9 22,1 1,2 (%) 60,3 19,7 2,9 13,4 0,4 0,2
3.6.1 Zabezpečení vchodových dveří Při zabezpečení objektu musí majitel posoudit jeho zranitelnost, možnost vloupání a zájem pachatelů do něj pronikat. Posuzují se hlediska frekventovanosti místa možného napadení, zranitelnost z hlediska lokalizace, hledisko zlodějského zájmu a vnější projevy majetku. Na základě posouzení rizik je nutné vybrat druh a kvalitu zabezpečení. 3.6.2 Příklad
pojišťoven k maximálnímu plnění pojistné události z hlediska
zabezpečení vchodových dveří: a) objekty s hodnotou do 300 tisíc Kč - všechny vchodové dveře řádně uzamčeny; lodžiové, balkónové a terasové dveře uzavřeny zevnitř uzavíracím mechanizmem; b) objekty s hodnotou do 500 tisíc Kč - stejně jako ad a) s doplněním o: - vchodové dveře musí mít bezpečnostní štít a profilovou cylindrickou vložku s ochranou před rozlomení, odvrtáním a vyhmatáním nebo odpovídající elektronické uzamykací systémy; c) objekty s hodnotou do 750 tisíc Kč - stejně jako ad b) s doplněním o: - vchodové dveře vybavené přídavným zámkem; d) objekty s hodnotou do 1 milion Kč - stejně jako ad c) s doplněním o: - cylindrická vložka dveří musí být zajištěna proti vytržení, dveře proti vysazení. U dvoukřídlých dveří je nutné zajištění zástrčí v horní i dolní neotvírané části, včetně zajištění proti vyháčkování. Kovové zárubně musí být zabezpečeny proti roztažení. Lodžiové, balkónové a terasové dveře, případně celý balkónový nebo lodžiový prostor celoplošně zabezpečený; e) objekty s hodnotou do 3 milionů Kč - stejně jako ad d) s doplněním o: - vyztužení dveří ocelovou mříží s oky o maximálních rozměrech 100x200 mm zhotovenou z ocelových prutů o síle nejméně 6 mm nebo celoplošné pokrytí dveří plechem.
3.6.3 Pyramida bezpečnosti Systém pyramida bezpečnosti vychází z normy ČSN P ENV 1627, která definuje odolnost výrobků např. proti odvrtání, vyhmatání, vytržení, hrubému násilí apod. Systém je zaměřen výhradně na certifikované výrobky. Usnadňuje a zpřehledňuje orientaci při řazení mechanických systémů do různých tříd podle míry ochrany majetku. Pyramida je složena ze čtyř barevně odlišených stupňů bezpečnosti, které reprezentují jednotlivé úrovně zabezpečení.
26
Obrázek č.7 Pyramida bezpečnosti
Obrázek č.8 Značení obalů výrobků dle dosažené třídy bezpečnosti
27
4. Zkoušení dveří Pro uvedení vchodových dveří na trh je nutné jejich odzkoušení v akreditované státní zkušebně. Dveře jsou zkoušeny podle mandátových charakteristik, což jsou povinné zkoušky a nemandátových charakteristik, které jsou nepovinné. Tabulka č.5 Klasifikace mandátových charakteristik pro vnější dveře3 Č. 1 2 3 4 5
Požární odolnost Celistvost Celistvost a izolace El1 Celistvost a izolace El2
6 7
Průnik kouře Samozavírání
8 9
Možnost úniku Vodotěsnost Nestíněné A Zkušební tlak (Pa) Stíněné (B) Zkušební tlak (Pa)
10
11 12
13 14 15 16
3
Charakteristika/hodnota/ rozměr Odolnost proti větru Zkušební tlak (Pa) Průhyb rámu
Odolnost proti nárazu Výška pádu Akustické vlastnosti Vážený index zvukového útlumu RW ( Ci, Ce) (dB) Tepelný odpor Uo [W/(m2 . K)] Radiační vlastnosti Sluneční faktor Světelná propustnost Průvzdušnost Nejvyšší zkušební tlak (Pa)
Klasifikace/hodnota 1 (400)
2 (800)
3 (1 200)
A (≤ 1/150) E15 El115 El215
E30 El120 El220
5 (2 000)
B (≤ 1/200) E45 El130 El230
E60 El145 El245
S2 C2 (10 000)
C1 (800)
4 (1 800)
E90 El160 El260
E (> 2 000) C (≤ 1/300)
E120 E180 E240 El190 El1120 El1180 El1240 El290 El2120 El2180 El2240
S200 C3 C4 (60 000) (100 000) EN 179 a EN 1125
C5 (200 000)
1A (0)
2A (50)
E 3A 4A 5A 6A 7A 8A 9A (100) (150) (200) (250) (300) (450) (600) (<600)
1B (0)
2B (50)
3B 4B 5B 6B 7B (100) (150) (200) (250) (300)
190
450
-
1200
Deklarované hodnoty Deklarované hodnoty Deklarované hodnoty Deklarované hodnoty 1 (150)
2 (300)
Puškár A.: 2000, Okna, dvere, zasklené stěny
28
3 (600)
4 (600)
-
Tabulka č.6 Jednotlivé stanovení mandátových a charakteristik pro vnějších dveřních sestav pro pěší4 Klasifikační norma e
Zkušební nebo výpočtová norma e
b
Počet zkušebních vzorků
Rozměr zkušebního vzorku
Číslo
Charakteristika
1
Odolnost proti zatížení větrem
EN 12210
EN 12211
Destruktivní
1
Nespecifikován
2
Vodotěsnost
EN 12208
EN 1027
Nedestruktivní
1
Nespecifikován
3
6 7
Nebezpečné látky Odolnost proti nárazu Únosnost bezpečnostních zařízení Výška a šířka Možnost úniku
8
Akustické vlastnosti
4 5
9
Součinitel prostupu tepla
Typ zkoušky
Rozsah použití -100% šířky rámu a výšky zkušebního vzorku -100% + 50% celkové plochy zkušebního vzorku
Jak je požadováno v předpisech EN 13049
EN 13049
Destruktivní
1 nebo 2
Nespecifikován
>celková plocha zkušebního vzorku (výplně)
Mezní hodnota
EN 948
Nedestruktivní
1
Nespecifikován
-100% celkové plochy zkušebního vzorku
Deklarované hodnoty
EN ISO 140-3 EN ISO 717-1
Deklarovaná hodnoty
EN ISO 100771:2000 nebo EN ISO 10077-1:2000 a prEN a EN ISO 10077-2:203
10
11
Radiační vlastnosti (výplň)e
Deklarovaná hodnoty
12
Průvzdušnost
EN 12207
Deklarované hodnoty Viz. EN 179, EN 1125, prEN 13633 a prEN 13637 Nedestruktivní Minimálně přibližně 0,9 nebo tabulkové 1 m x 2,0 m hodnoty 1,23 (±25%) m x 2,18 (±25%) m nebo Výpočet 2,00 (±25%) m x 2,18 (±25%) m
EN ISO 12567-1
Nedestruktivní
EN 410 EN 13363-1 prEN 13363-2:2002 EN 1026
Nedestruktivní
29
c Celková plocha d ≤3,6 m² Celková plocha d >3,6 m² Celková plocha d ≤2,3 m²
1,23 (±25%) m x 2,18 (±25%) m nebo 2,00 (±25%) m x 2,18 (±25%) m
Celková plocha d >2,3 m²
-
-
Všechny velikosti
1
Nespecifikován
c
1
Tabulka č.7 Jednotlivé stanovení nemandátových charakteristik pro vnějších dveřních sestav pro pěší4 Číslo 1
Charakteristika
Klasifikační norma e
Ovládací sílyf
EN 12217
2
3 4 5 6
Zkušební nebo výpočtová norma e
EN 12046-2
Nedestruktivní
EN 947 EN 948 EN 949 EN 950
Destruktivní nebo nedestruktivní (záleží na výsledcích)
a b
c
d
e f g
3
Počet zkušebních vzorků 1
Rozměr zkušebního vzorku
Rozsah použití
Nespecifikován
-100% celkové plochy zkušebního vzorku
1
Nespecifikován
-100% celkové plochy zkušebního vzorku
Nedestruktivní Destruktivní
1 1
Nespecifikován
Mechanická pevnost
EN 1192
Výměna vzduchu větrání Odolnost proti průstřelu Odolnost proti výbuchu Odolnost proti opakovanému otevírání a zavírání
Deklarované hodnoty EN 1522
prEN 13141-1:2003 EN 1523
EN 13123-1 EN 13123-2
EN 13124-1 E N 13124-2
Destruktivní
1
EN 12400
EN 1191
Destruktivní
1
1
1,23 (±25%) m x 2,18 (±25%) m
Všechny velikosti
Viz ENV 1627
Nespecifikován
Viz ENV 1627
7
8
Typ zkoušky
b
Chování mezi rozdílnými klimaty
EN 12219
EN 1121
Destruktivní nebo nedestruktivní (záleží na výsledcích)
Odolnost proti násilnému vniknutí
ENV 1627
ENV 1628 ENV 1629 ENV 1630
Destruktivní
g g
-100% celkové plochy zkušebního vzorku
V některých případech je dodatečný údaj uveden v příslušných článcích např. v odkazech. Nedestruktivní zkouška: zkušební vzorek může být použit pro další zkoušku. Destruktivní zkouška: zkušební vzorek nemůže být použit pro další zkoušku. Těsnění proti povětrnosti na 4 stranách: -100% až +50% celkové ploch y zkušebního vzorku. Těsnění proti povětrnosti na 3 stranách: -100% celkové ploch y zkušebního vzorku. Kde je požadován detailní výpočet tepelných ztrát budov, výrobce musí zajistit přesné a odpovídající, vypočítané nebo odzkoušené hodnoty součinitele prostupu (návrhové hodnoty) tepla zmíněné velikosti (í). Celková propustnost sluneční energie (sluneční součinitel, g-hodnota) a součinitel prostupu světla. Jen pro ručně ovládané dveřní sestavy. Až do vydání příslušných norem nebo doporučení musí být nestanovené podmínky sjednány výrobcem a zkušební laboratoří.
Polášek J.: 2005, Technická normalizace a posuzování shody
30
Stejná konstrukce a velikost vzduchového zařízení
4.1 Zkouška stanovení odolnosti proti zatížení větrem podle EN 12211 1. Podstata zkoušky Zkouška spočívá v aplikaci stanovené řady kladných a záporných zkušebních tlaků, při kterých je prováděno zkoušení a měření pro výpočet relativního čelního průhybu a odolnosti proti poškození při zatížení větrem. 2. Postup zkoušky Působení kladného tlaku Nejdříve se působí třemi tlakovými rázy, které jsou každý o 10% vyšší než zkušební tlak P1. Čas dosažení největšího tlaku nesmí být kratší než 1s a tlakový ráz musí působit nejméně 3s. Zkušební tlak P1, odpovídající doporučené klasifikaci zkušebního vzorku, se nechá působit postupně ve stupních nebo kontinuálně s narůstajícím tlakem, který v obou případech nepřesáhne 100Pa/s. Po působení zkušebního tlaku P1 po dobu 30s, se zaznamenají požadovaná měření čelních průhybů nebo změny polohy. Zkušební tlak se sníží na 0Pa s rychlostí snižování ≤ 100Pa/s a po uplynutí (60±5)s se zaznamenají zbytkové čelní průhyby nebo změny polohy. Působení záporného tlaku Postup stanovený při kladném tlaku se použije pro působení záporným zkušebním tlakem. Zkouška při opakovaném tlaku Zkušební vzorek musí být vystaven 50 cyklům záporného a kladného tlaku s následujícími vlastnostmi: -
zkušební tlak se rovná P2;
-
první stupeň je záporný, následující i poslední je po 50 impulsech kladný;
-
změnu tlaku z –P2 na +P2 a naopak musí trvat (7±3)s;
-
hodnota tlaku P2 se musí udržovat nejméně (7±3)s.
Po kompletních 50 cyklech se otevřou a zavřou pohyblivé části zkušebního vzorku a zaznamenají se případná poškození nebo funkční závady. Zkouška bezpečnosti Zkušební vzorek musí být vystaven 1 cyklu zkušebních tlaků zahrnujících kladný a záporný zkušební tlak s následujícími vlastnostmi:
31
-
zkušební tlak se rovná P3;
-
nejdříve se působí záporným zkušebním tlakem;
-
změna tlaku z 0Pa na –P3 a zpět z –P3 na 0Pa musí trvat (7±3)s, maximální zkušební tlak P3 musí působit (7±3)s;
-
kladným zkušebním tlakem se začne působit po klidovém intervalu s tlakem 0Pa v délce (7±3)s;
-
změna tlaku z 0Pa na +P3 a zpět na 0Pa musí trvat stejně dlouho jako při působení záporného zkušebního tlaku –P3.
Po zkoušce bezpečnosti se zaznamená, zda zkušební vzorek zůstal zavřený a zaznamenají se veškeré uvolněné části zkušebního vzorku.
Obrázek č.9 Průběh zkoušky odolnosti proti zatížení větrem
1 Kladný tlak 2 Postupný nebo plynulý nárůst tlaku, nejvýše 100 Pa/s 3 Čas
4 OT - zkouška funkčnosti, pokud je požadována 5 AP- zkouška průvzdušnosti 6 Záporný tlak 7 50 cyklů 32
4.2 Zkouška vodotěsnosti podle EN 1027 1. Podstata zkoušky Trvalé postřikování vnější strany zkušebního vzorku stanoveným množstvím vody, za současného působení kladného zkušebního tlaku v podobě po sobě jdoucích stoupajících tlakových stupňů v rovnoměrných intervalech. Zaznamenají se podrobnosti o zkušebním tlaku a případně místo průniku vody. 2. Postup zkoušky Příprava zkušebního vzorku Zkušební vzorek se před zkouškou kondicionuje nejméně 4 hodiny v klimatu s teplotou vzduchu od 10 do 30ºC a relativní vlhkosti vzduchu od 25 do 75%. Teplota vzduchu se měří s přesností ± 3ºC a relativní vlhkost vzduchu s přesností ± 5%. Atmosférický tlak se měří s přesností ±1kPa. Všechny otvíravé části zkušebního vzorku se nejméně jednou otevřou a zavřou než se zajistí v uzavřené poloze. Pokud v posledních 24 hodinách nebyla provedena zkouška průvzdušnosti, musí být provedena. Postřikování Postřikování začíná při zkušebním tlaku 0Pa a trvá 15 minut, potom v časových intervalech 5 minut se stoupající tendencí (viz. obrázek 10). Celková délka je závislá na vodotěsnosti zkušebního vzorku. Doba trvání každého tlakového stupně musí být s tolerancí
+1
/0 minut. Zkušební tlak se aplikuje vzestupně ve stupních po 50Pa až do
300Pa, nad 300Pa ve stupních po 150Pa. Krátce před zkouškou se nastaví průtočné množství vody u každé řady trysek.
3. Výsledky zkoušky Zaznamená se místo a tlak, při kterém pronikla voda zkušebním vzorkem a doba, po kterou působil nejvyšší tlak před průnikem vody. Tyto údaje se zaznamenají do nákresu zkušebního vzorku.
33
Obrázek č.10 Znázornění tlakových stupňů při zkoušce vodotěsnosti
4.3 Zkouška odolnosti proti nárazu podle EN 13049 1. Postup zkoušky Zkušební vzorek se upevní svisle do zkušebního rámu. Vzorek musí být osazen vodorovně, pravoúhle a bez viditelných průhybů následkem nesprávně použitých upevňovacích prostředků. Všechny otvíravé části zkušebního vzorku se bezprostředně před zkouškou
pětkrát otevřou a zavřou. Zkoušky musí být provedeny odděleně jedním
nárazem do každého zkušebního vzorku. Vybere se, např. pomocí předběžných zkoušek nebo výpočtů, nejnepříznivější místo nárazu a následně se udeří: -
do středu výplně nebo;
-
do rohu výplně nebo;
-
do středu nejdelší hrany největší plochy výplně.
Směr nárazu musí být určen žadatelem nebo výrobcem. Se zavěšeným nárazovým tělesem ve volné poloze vedle místa nárazu se na toto těleso připevní spouštěcí hák. Nárazové těleso se vyzvedne pomocí výškově nastavitelného zařízení do příslušné výšky pádu, odpovídající referenčnímu místu na nárazovém tělese. Spouštěcí hák se uvolní a umožní nárazovému tělesu zhoupnout se volně až do nárazu na zkušební vzorek kolmo k výplni. Výška pádu musí být dosažena s přesností ±10mm.
34
2. Bezpečnostní požadavky a klasifikace Daná výška pádu musí být vybrána z tabulky. Pro vymezení do určité třídy musí být splněny následující požadavky: - žádný otvor nesmí umožnit průchod šablony elipsovitého tvaru podle ENV 1630; - náraz nesmí uvolnit nebo posunout žádné křídlo zkušebního vzorku, a také nesmí uvolnit žádné kování nebo součásti k uchycení výplně, ani nesmí způsobit uvolnění nebo rozbití žádné jejich součástí nebezpečným způsobem; - hmotnost žádné uvolněné části nesmí přesáhnout 50 g. Tabulka č.8 Úrovně nárazu/výšky pádu Klasifikace 1 Výška pádu 200 (mm)
2 300
3 450
4 700
5 950
4.4 Zkouška únosnosti bezpečnostních zařízení podle EN 948 1. Podstata zkoušky Norma určuje metodu ke stanovení trvalé deformace při působení statického zatížení, vedoucímu ke kroucení otevřeného dveřního křídla, které je osazeno v zárubni, jako součást dveřní sestavy.
2. Postup zkoušky Dveřní křídlo se zavěsí v otevřené poloze v úhlu (90 ±5)º tak, aby v závěsech nevzniklo svislé napětí, horní roh křídla na zámkové straně se upevní tak, aby upevňovací zařízení bylo ve vzdálenosti (50 ±5)mm od nejbližší hrany dveřního křídla. Aby se vyloučil vliv závěsů, zavede se na dolní hranu zámkové strany v místě ležícím (50 ±5)mm od nejbližší hrany opatrně předběžné zatížení, působící vodorovně a kolmo na rovinu dveřního křídla ve velikosti (200 ±4)N. Toto předběžné zatížení působí po dobu (60 ±5)s. Zatížení se zruší a po dalších (60 ±5)s je poloha dolního rohu dveřního křídla změřena v zatěžovacím bodě s přesností 0,1mm. Ve stejném zatěžovacím bodě se zavede statické zatížení F a udržuje se po dobu (300 ±5)s. Největší deformace při tomto zatížení se změří s přesností 0,1mm. Zatížení se zruší a po (180 ±5)s se měření opakuje na dolním rohu dveřního křídla. Aby byly vyloučeny dynamické účinky, musí být zavedení a zrušení
35
zatížení postupné, nejvýše po 100N s přesností 2 % a s minimálním trváním jednotlivých stupňů 1 sekunda a nebo odpovídající plynulému zatěžování. 3. Vyhodnocení zkoušky Zaznamenává se deformace při zatížení F a trvalá deformace dveřního křídla, vyjádřená rozdílem v měřeních na dolním rohu dveřního křídla před zatížením F a (180 ±5)s po zrušení zatížení.
Obrázek č.11 Měření odolnosti dveřního křídla proti statickému kroucení (rozměry v milimetrech)
4.5 Výška a šířka U rodinného domu se vchodové dveře navrhují nejčastěji se světlou výškou 900 mm a výškou 2 150 mm.
36
4.6 Možnost úniku podle EN 179 Z této zkoušky jsou podstatné dveře ovládané klikou.
1. Požadavky na konstrukci Nouzový uzávěr musí být konstruován tak, aby uvolnění dveří zevnitř nastalo v době kratší než 1s pomocí operace jednou rukou bez použití klíče nebo jiného podobného předmětu. Nouzový uzávěr musí být zkonstruován tak, aby se automaticky vrátil do zabezpečené polohy a byl připraven pro opakované použití. Nouzový uzávěr musí mít všechny výstupky a vystavené rohy, které mohou způsobit zranění osobám používajícím východ, zakulaceny s poloměrem větším než 0,5mm. Materiál použitý pro konstrukci musí být funkční v teplotách od -20 do +100ºC. Kliky musí být konstruovány tak, aby měli minimální délku 120mm změřenou od úhlu otáčení k volnému konci. Kliky musí být konstruovány tak, aby poskytovali minimální volný prostor 30mm mezi klikou a stranou dveří a zabezpečily dostatečný prostor pro ovládání rukou. Vyrobený uzávěr v souladu s touto evropskou normou musí být zkonstruován pro instalaci na křídla dveří nepřesahující hmotnost 200kg, výšku 2 500mm a šířku 1 300mm, včetně hran s polodrážkou.
2. Požadavky funkčnosti Síla potřebná na k uvolnění nouzového uzávěru klikou nesmí přesáhnout 70N. Při hrubém zacházení musí klika vydržet kolmou sílu 1 000N a souběžnou sílu 500N a po skončení zkoušky musí být uzávěr stále funkční.
3. Zkušební metody Pro ověření funkčnosti musí být použity dva zkušební vzorky, zkušební vzorek A pro zkoušku odolnosti proti korozi a zkušební vzorek B pro zkoušky konstrukce a funkčnosti. Při zkoušce odolnosti proti korozi se vzorek A zkouší v pořadí těmito zkouškami: uvolňovací síla před zkouškou, zkouška neutrální solnou mlhou a uvolňovací síla po zkoušení. Po zkouše musí být maximální síla pro uvolnění uzávěru ovládaného klikou 100N. Na zkušebním vzorku B se zkouší konstrukce a funkčnost, kde se postupuje následujícími zkouškami: uvolňovací zkoušky, zkouška uzavírání, zkouška životnosti,
37
zkouška odolnosti proti hrubému zacházení, zkouška odolnosti proti hrubému zacházení rozvory, zkouška bezpečnosti a závěrečná prohlídka.
4. Vyhodnocení zkoušek Uzávěry jsou klasifikovány podle devítiznakové klasifikace, kde každá jednotlivá klasifikace představuje jednu zkoušku.
4.7 Akustické vlastnosti dveří podle EN ISO 140-3 Tato norma stanovuje laboratorní metodu měření vzduchové neprůzvučnosti stavebních prvků. Získané výsledky mohou být použity pro navrhování stavebních prvků s vhodnými akustickými vlastnostmi. Měří se v laboratorním zkušebním zařízení, ve kterém je potlačen přenos zvuku vedlejšími cestami. Výsledky měření podle této normy proto nelze přímo aplikovat na stavební podmínky bez započtení dalších faktorů ovlivňujících neprůzvučnost, a to zvláště bočního přenosu a ztrátového činitele. 1. Zkušební postup a hodnocení Ve vysílací místnosti se vybudí ustálený zvuk se spojitým spektrem v uvažovaném kmitočtovém rozsahu. Mohou se použít filtry s šířkou pásma nejméně jedna třetina oktávy. Při použití širokopásmového signálu smí být spektrum přizpůsobeno tak, aby byl zajištěn v přijímací místnosti na vysokých kmitočtech přiměřený poměr signál – hluk. Akustické spektrum ve vysílací místnosti nesmí v žádném případě vykazovat mezi sousedními třetinooktávovými pásmy větší rozdíl než 6 dB. Akustický výkon má být tak velký, aby v přijímací místnosti byly hladiny akustického tlaku ve všech kmitočtových pásmech nejméně o 15 dB vyšší, než hladiny akustického tlaku pozadí. Nelze-li toto splnit, použije se korekce na hluk pozadí. Umístění reproduktoru je vymezeno požadavkem na co nejvyšší difuzoru zvukového pole a také takovým odstupem od zkoušeného vzorku, při kterém přímé vyzařování na vzorek není převládající. Zvuková pole v místnosti jsou velmi závislá na typu a poloze zdroje zvuku. Výběr vhodných reproduktorů a jejich poloh se musí provést podle postupu uvedeného v této normě.
38
2 Vyjádření výsledků Vzduchová neprůzvučnost zkoušených vzorků se vyjadřuje hodnotami stupně vzduchové neprůzvučnosti, které musí být uvedeny pro všechna kmitočtová pásma měření s přesností na jedno desetinné místo ve formě tabulky nebo křivky.
Obrázek č.12 Měření vzduchové neprůzvučnosti mezi místnostmi v budovách
39
4.8 Tepelné chování dveří podle ČSN EN ISO 12567-1 1. Předmět normy Norma určuje metodu pro měření součinitele prostupu tepla dveřního a okenního systému. Zahrnuje všechny vlivy rámů, křídel, okenic, dveřních křídel a kování. Norma nezohledňuje: - okrajové vlivy vnějšího obvodu vzorku; - přenos tepla vzorkem způsobený slunečním zářením; - vliv průvzdušnosti vzorku; - střešní okna a navrhované výrobky, u kterých zasklení přesahuje přes plochu stěny na studené straně zkušebního rámu.
2. Podstata zkoušky Součinitel prostupu tepla U se měří metodou kalibrované nebo chráněné teplé skříně. Stanovení součinitele prostupu tepla zahrnuje dvě etapy. Za prvé se provádí měření na dvou nebo více kalibračních panelech s přesně danými tepelně technickými vlastnostmi, z nichž jsou definovány součinitele přestupu tepla (sálavé a konvenční složky) na obou stranách kalibračního panelu a tepelný odpor dělící stěny. Za druhé se měření provádí na vzorcích okna a dveřích osazených v otvoru a s použitím teplé skříně za stejných podmínek proudění na studené straně, během kalibračního postupu. Dělící stěna se používá k uchování vzorku v dané poloze. Je navržena s vnějšími rozměry příslušné velikosti pro zařízení s otvorem, který je přizpůsoben vzorku. Postup v této normě zahrnuje korekci tepelného toku
okraji tak, aby se určili
normalizované a reprodukovatelné vlastnosti prostupu tepla. Velikost tepelného toku okrajů jako funkce geometrie, tloušťky a tepelné vodivosti kalibračního panelu, se určí pomocí tabulkových hodnot. Výsledky měření jsou korigovány pro normalizované součinitele přestupu tepla interpolací nebo analytickým interakčním postupem odvozeným z kalibračních měření. Měření se provádí tak, aby bylo zjištěno, že průvzdušnost zkušebního vzorku neovlivní měření (např. tlakovým vyrovnáním mezi teplou a studenou stranou nebo těsněním styků uvnitř).
3. Požadavky na zkušební vzorky Pro všeobecné aplikace mohou být zkušební rozměry typické podle praxe. K zajištění shody měření by měl být vzorek umístěn tak, že dveřní systém musí vyplnit otvor v dělící
40
stěně. Vnitřní čelní rám musí být ve styku s čelem dělící stěny, žádná část nesmí být projektována přes čela dělící stěny jak na studené, tak i na teplé straně, kromě klik, kolejnic nebo příslušenství, které se obvykle projektují. Doporučuje se, aby otvor byl umístěn uprostřed dělící stěny a nejméně 200mm od vnitřních povrchů studené a teplé skříně k zabránění nebo omezení korekcí okrajového tepelného toku vztaženého k obvodu dělící stěny. Z důvodu přesnosti nesmí plocha otvoru být menší než 0,8m². Obvodové styky mezi dělící stěnou a vzorkem musí být utěsněny na obou stranách páskou, těsnícím nebo tmelícím materiálem.
4. Postup měření zkušebních vzorků a vyjádření výsledků Měření zkušebních vzorků musí být provedena při střední teplotě vzduchu přibližně 10ºC a rozdílu teplot vzduchu 20 ± 2K. Výpočet celkového součinitele prostupu tepla je značně složitý a je uveden v této normě. Vyjádření celkového odporu při přestupu tepla, odpovídající naměřenému součiniteli prostupu tepla se hodnotí z kalibračních údajů jako funkce hustoty tepelného toku.
4.9 Zkouška průvzdušnosti podle EN 1026 1. Podstata zkoušky Aplikuje se definovaná řada tlakových stupňů (kladných nebo záporných) a u každého tlakového stupně se provede měření průvzdušnosti odpovídajícím zkušebním zařízením. 2. Postup zkoušky Zkušební podmínky Zkušební vzorek se musí kondiciovat před zkouškou nejméně 4 hodiny při teplotě vzduchu od 10 do 30ºC a relativní vlhkosti vzduchu od 25 do 75%. Teplota vzduchu se měří s přesností ±3ºC a relativní vlhkost vzduchu s přesností ±5%. Atmosférický tlak se měří s přesností ±1kPa. Zkušební tlak působí ve stupních po 50Pa vzestupně až do 300Pa, od 300Pa ve stupních po 150Pa. Výsledná průvzdušnost se vyjádří s přesností 10%.
Zkušební komora se známou průvzdušností Průvzdušnost zkušební komory považujeme za nulovou, pokud je menší než 5% maximální průvzdušnosti, která představuje celý klasifikační rozsah právě zkoušených
41
zkušebních vzorků. V případě, že tomu tak není, změří se průvzdušnost zkušební komory podle postupu zkušební komory s neznámou průvzdušností, avšak pokud je známá a na základě stanovené přesnosti záznamu laboratoře ji lze zjistit, pak ji považujeme přibližně za konstantní. Průvzdušnost zkušební komory nesmí v žádném případě přesáhnout 30% celkové průvzdušnosti zkušebního vzorku a zkušební komory.
Zkušební komora s neznámou průvzdušností Veškeré spáry na zkušebním vzoru se utěsní pomocí samolepící pásky nebo se překryje celý zkušební vzorek vzduchotěsnou fólií. Po zkoušce se samolepící páska nebo vzduchotěsná fólie, která zakryla zkušební vzorek se odstraní.
Měření průvzdušnosti Nejdříve se působí třemi rázy, každý je o 10% větší než použitý největší zkušební tlak, ale nejméně 500Pa. Čas dosažení maximálního tlaku rázu nesmí být kratší než 1 sekunda a tlak rázu musí působit nejméně 3 sekundy. Pro každý tlakový stupeň se změří a zaznamená průvzdušnost. Délka každého tlakového stupně musí být dostatečně dlouhá, aby se zkušební tlak stabilizoval před tím, než se změří a zaznamená průvzdušnost. Zkouška se zápornými tlaky se provádí pouze v případě, pokud je zvlášť požadována.
Obrázek č.13 Posloupnost zkušebních tlaků pro zkušební komory se známou průvzdušností 42
5. Postup montáže vchodových dveří V této části bude popsán montážní postup vchodových dveří. Nebudou zde uváděny jednotlivé nástroje a zařízení, kterými se operace vykonávají, ale pouze podstata jednotlivých operací. Jednotlivé operace jsou popsány z praktického hlediska. Při montáži vchodových dveří je důležité, aby mezera mezi obvodovou stěnou a zárubní byla nejméně 1cm. Je-li zárubeň osazena na obvodovou zeď, vznikne nevratné poškození konstrukce dveří, které je vyvoláno objemovými změnami dřeva při různých vlhkostech.
1. Příprava stavebního otvoru pro dveřní konstrukci. 2. Umístění zárubně do stavebního otvoru. 3. Částečné upevnění zárubně do stavebního otvoru pomocí dřevěných klínků, nebo pomocí vzduchových polštářů. 4. Srovnání zárubně do svislé a vodorovné polohy pomocí vodováhy. 5. Nasazení křídla dveří. 6. Kontrola obvodové těsnosti dveřního křídla. 7. V případě netěsnosti seřízení zárubně podle křídla dveří. 8. Kontrola obvodové spáry v polodrážce zárubně a dveřního křídla. 9. Zkouška funkčnosti a seřízení tříbodového zámku. 10. Provrtání zárubně a upevnění narážecími hmoždinkami ke zdi. 11. Fixace zárubně montážní pěnou. 12. Ořezání přečnívajících částí montážní pěny. 13. Zalištování spáry s montážní pěnou. 14. Celková kontrola funkčnosti. Výrobní a montážní tolerance dveřního křídla a zárubně jsou uvedeny v ČSN 74 6401 a v souvisejících normách. K jednotlivým operacím měly být doloženy fotografie, ale díky špatné kvalitě fotografií zde nejsou umístěny.
43
6. Návrh konstrukčního řešení Při návrhu konstrukčního řešení se budu zabývat jednotlivými částmi dveří, což je zárubeň, dveřní křídlo a kování. Dveře navrhuji pro rodinný dům se světlou šířkou 900 mm a výškou 2 150 mm. Z hlediska bezpečnosti je lepší, aby se vchodové dveře otevíraly směrem do obytného prostoru. Při tomto umístění se dveře nedají vysadit z pantů a překonání zámku je obtížnější. Dveře se osazují nejčastěji třemi kusy dveřních závěsů. Z hlediska klimatických podmínek je dobré orientovat umístění dveří na závětrnou stranu a pokud je to možné směrem na sever.
6.1. Zárubeň Zárubeň tvoří pevný rám, do kterého je osazeno dveřní křídlo a z hlediska stability a bezpečnosti hraje hlavní úlohu. Jako materiál použitý na zárubeň navrhuji třívrstvý lepený eurohranol o rozměrech 68 x 81mm. Součástí zárubně je hliníkový nebo dřevěný práh a dorazové těsnění.
6.2 Dveřní křídlo Nejoptimálnější konstrukce dveřního křídla je z masivního vrstveného profilu, výplň z frézovaných panelů s termoizolační výplní bez prosklení. Povrchová úprava je vodou ředitelná lazura v přírodních odstínech. Na obrázcích číslo 14,15 a 16 jsou uvedeny možnosti konstrukce dveřního křídla. Na obrázcích 17,18 a 19 jsou uvedeny některé typy výplní vchodových dveří s polyuretanovou pěnou.
Obrázek č.14 Konstrukce dveřního křídla
Obrázek č.15 Konstrukce dveřního křídla 44
Obrázek č.16 Konstrukce dveřního křídla
.
Obrázek č.17 Výplň dveří s PUR pěnou
Obrázek č.18 Dekorativní výplň dveří s PUR pěnou
Obrázek č.19 Komfortní výplň dveří s PUR pěnou
45
6.3 Kování Kování zabezpečuje správnou funkčnost a bezpečnost dveřní konstrukce. Výběr kování se nevyplácí podcenit a často vede k zhoršení kvality dveří. Nabídka kování v dnešní době široká, proto zákazník při výběru kování důvěřuje výrobci. Na našem trhu existuje několik předních výrobců dveřního kovaní, jako jsou HOBES a FAB nebo prodejci Schachermayer a Twin. Jako optimální řešení navrhuji tříbodový bezpečnostní zámek. Nejvíce používané dveřní kování je koule z venkovní strany a klika z vnitřní strany vchodových dveří.
Obrázek č.20 Pohled na řez vchodovými dveřmi
46
7. Diskuze Na první pohled se může zdát, že vchodové dveře jsou jednoduchý výrobek. Cílem mé práce bylo poukázat na skutečnost, že vchodové dveře podléhají mnoha zkouškám a jejich příprava, výroba a montáž není tak jednoduchá. Vstupní dveře se významnou měrou podílejí na vytváření bezpečného a klidného bydlení. Vývoj vstupních dveří se zaměřuje hlavně na pasivní bezpečnost, tepelněizolační, zvukoizolační vlastnosti a design. Existují lidé, kteří nechtějí pracovat a majetku nabývají krádeží. Pasivní bezpečnost vstupních dveří se snaží zlodějům jejich činnosti znemožnit. Pokud je ovšem daný objekt zloději vytipován a loupež déle připravena, je dosti pravděpodobné, že je objekt vykraden. Mimo zabezpečení nejen vstupních dveří je také vhodné mít pojištění na vzniklou škodu. Design vstupních dveří ovlivňuje zákazník a jeho vkus. Výrobci nabízejí neskutečné množství různých tvarů, barev a povrchových úprav vstupních dveří. S designem také souvisí údržba vstupních dveří, a ne vždy může být zajímavé řešení vhodné. Rozhodně musí být dveře řešeny tak, aby se zamezilo zatékaní, nebo hromadění vody v konstrukci. Materiál používaný na vstupní dveře je plast, kov a jako nejvýhodnější je z mého pohledu dřevo. Další důležitou vlastností vstupních dveří jsou technické parametry. Z těchto parametrů jsou nejdůležitější tepelně technické vlastnosti a zvukoizolační vlastnosti. Dnešní úspora energie vede k až skoro úplnému utěsňování obytných prostor, tím klesá relativní vlhkost vzduchu a nastávají problémy se zdravotním stavem obyvatel. Dveře se vyrábějí s relativní vlhkostí 10 ± 2%
a velmi suché vnitřní prostředí může vyvolat
sesychání, případně až poškození dveřního křídla. Doporučená relativní vlhkost vzduchu je kolem 50 až 55%. Zvukoizolační vlastnosti jsou dalším technickým parametrem, který se podílí na pohodě bydlení. Každý si musí uvědomit svoji lokalitu bydlení a podle toho zvolit optimální zvukoizolační vlastnosti. Správnou dobu funkčnosti také ovlivňuje údržba dveří. Obecně platí, že všechny pohyblivé části musí být pravidelně promazány, aby zavírání dveří a zámku bylo bez zbytečných rázů a nedocházelo k předčasnému opotřebení.
Rámy, zárubně a výplně
s dřevěnou povrchovou úpravou je možno čistit vodou s běžnými čistícími prostředky na dřevo v koncentraci určené výrobcem, případně pro tento účel vhodnými bezvodnými přípravky. Při čištění dveřní konstrukce se nesmí používat ostrých předmětů a přípravků ve
47
kterých je obsažen písek nebo jiné pevné částice z důvodu nebezpečí poškození povrchové úpravy výrobku.
48
8. Resume V bakalářské práci jsme se zabýval technickými parametry vchodových dveří se zaměřením na dveře rodinného domu, dále jejich zkoušením, montáží a návrhem konstrukčního řešení. První část je věnována obecnému pohledu na dveře. V druhé části bakalářské práce jsem poukázal na jednotlivé technické parametry, které mají velký vliv na vchodové dveře. Třetí část byla věnována problematice zkoušení dveří. Dále montáž dveří, kde bohužel nejsou doloženy fotografie a v poslední části jsem se pokusil navrhnout optimální konstrukční řešení vchodových dveří rodinného domu.
The goal of this work is to deal with problems of front door and its engineering characteristics especially aimed on entrance door, its testing, mountaging and designing constructional resolution. First part pays attention to common insight. In the second part of my work I refered to some engineering characteristics of idividual door that can infulence them. Third part is about door debugging and mountaging – unfortunatly this part is not ilustrated with pictures. In my final part I tried to project optimal constructional solution of specific entrance door.
49
9. Literatura [ 1 ] Jelínek J.: Jak zabezpečit byt, dům, chatu, automobil, Grada publishing 2000, 80 pp, ISBN 80-7169-931-4. [ 2 ] Vaverka J. a kol.: Stavební fyzika I, Vysoké učení technické v Brně 1998, 343 pp, ISBN 80-214-1283-6. [ 3 ] Vaverka J. a kol.: Stavební fyzika II, Vysoké učení technické v Brně 2000, 419 pp, ISBN 80-214-1649-1. [ 4 ] Polášek J.: Technická normalizace a posuzování shody, 200 pp, ISBN 80-7157-876-2. [ 5 ] Puškár A. a kol.: Konštrukcie pozemných stavieb, Slovenská technická univerzita v Bratislavě 2002, 466 pp, ISBN 80-227-1727-4. [ 6 ] POLÁŠEK J.: Názvosloví dřevěných dveří, technologie výroby dřevěných dveří, zkoušení dřevěných dveří. Brno: MZLU,1996. 73s. [ 7 ] PUŠKÁR, A.; FUČILA, J.; SZOMOLÁNYIOVÁ, K.; MRLÍK, J.: Okná, dvere, zasklené steny. Bratislava: Jaga, 2000. 255s. ISBN 80-88905-47-8.
Normy [ 8 ] ČSN EN 12211: Okna a dveře – Odolnost proti zatížení větrem – zkušební metoda. [ 9 ] ČSN EN 1027: Okna a dveře – Vodotěsnost – zkušební metoda. [10] ČSN EN 13049: Okna – Náraz měkkým a těžkým tělesem – Zkušební metoda, bezpečnostní požadavky a klasifikace. [11] ČSN EN 948: Dveře s otočnými křídly – Stanovení odolnosti proti statickému kroucení, 2000.
[12] ČSN EN 179: Stavební kování – Nouzové dveřní uzávěry ovládané klikou nebo tlačítkem – Požadavky a zkušební metody. [13] ČSN EN ISO 140-3: Akustika – Měření zvukové izolace stavebních konstrukcí a v budovách. [14] ČSN EN ISO 12567-1: Tepelné chování oken a dveří – Stanovení součinitele prostupu tepla metodou teplé skříně. [15] ČSN EN 1026: Okna a dveře – Průvzdušnost – Zkušební metoda. [16] ČSN 74 6401: Dřevěné dveře, 1988.
50
Internetové stránky
http://www.ktdrevo.cz/menu.do?key=products.dorsfil http://www.tzb-info.cz/t.py?t=16&i=86&h=38 http://www.stavocentrum.cz/index.php?none=1&action=clanek&c_id=632 http://www.bpakustika.cz/nepruzvucnost.html http://www.rockwool.cz/sw1462.asp http://www.projektmedia.cz/akustika.html http://www.vpc.cz/zvukiz.html http://www.gasta-coupek.cz/cz/texty/pyramida-bezpecnosti
Prospekty firem Stavební elementy – katalog 1000 druhů dveří. Jánošík – okna, interiérové a vstupní dveře.
51
