Masarykova univerzita Pedagogická fakulta Katedra Biologie
Ba ka l á řs ká p rá c e Environmentální výchova v SOU a SOŠ
Vedoucí práce: Doc. RNDr. Boris Rychnovský, CSc.
Brno/Jedovnice 2008
Vypracoval: Josef Mařík
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně a použil jen informační zdroje uvedené v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby tato práce byla uložena v knihovně Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a zpřístupněna ke studijním účelům.
Datum:
Podpis: ………………………
Děkuji panu Doc. RNDr. Borisi Rychnovskému, CSc. za cenné rady a připomínky, které mi velice pomohly při zpracování této bakalářské práce a za velkou vstřícnost a trpělivost se kterou vedl všechny konzultace. Josef Mařík
Obsah:
Úvod………………………………………………………………….……….. 5 1. Ekologie a environmentalistika………………………………………. 7 Definice ekologie a environmentalistiky…………………………………... 7 Historie ekologie…………………………………………………………… 8 Ekologická problematika…………………………………………………... 8 Ekologie a les…………………………………………………………… 9 Znečištění ovzduší…………………………………………………….… 10 Ekologie měst a obcí …………………………………………………… 11 Ekologie města Brna……………………………………………………. 12 Životní prostředí městyse Jedovnice……………………………….…… 13 Odpady………………………………………………………………….. 14 Globální ekologické jevy…………………………………………………... 15 Deštné pralesy………………………………………………………….. 15 Ekologické katastrofy…………………………………………………... 17 Globální oteplování…………………………………………………….. 18 Možná řešení globálních jevů……………………………………………… 19 Trvale udržitelný rozvoj………………………………………………… 20 Obnovitelné zdroje energie……………………………………………... 22 2. Environmentální výchova……………………………………………….24 Metody pedagogického výzkumu (průzkumu)……………………………...24 Metodika průzkumu o výuce Environmentální výchovy v současnosti…….25 Současná environmentální výchova……………………………………… 26 Environmentální výchova jako samostatný předmět………………………..28 Spolupráce škol s odbornými organizacemi……………………………… 29 Průběh samotného průzkumu………………………..…………………… 31 2.6.1. Vyhodnocení průzkumu………………………………………………….. 32 2.7. Návrh předmětu Environmentální výchova……………………………….. 33
Diskuse…………………………………………………………………. 36 Závěr……………………………………………………………….……. 37 Literatura a prameny……………………………………………………. 38 Přílohy……………………………………………………………..…….. 39 Resumé…………………………………………………………………... 49
Úvod Po náročném, ale velice přínosném, studiu Učitelství praktického vyučování přichází bakalářská práce jako jedna z jeho nejnáročnějších a také nejdůležitějších součástí. Nové a ucelené pedagogické vědomosti a dovednosti, nabyté pod vedením vysoce kvalifikovaných a zkušených učitelů, budou pro mě v budoucnu, a to nejen při učitelském povolání, velice cenné. Prozatím při mém současném povolání jich mohu využít jen minimálně. Jistě budou dobrým základem pro další případné studium, úspěšné zvládnutí této bakalářské práce a také jich uplatním při státní závěrečné zkoušce. Pokud bych si mohl dovolil zhodnotit přínos studia na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity, nemohu rozhodně opomenout jeho pozitivní vliv na můj osobní, vědomostní a společenský rozvoj. Při výběru tématu jsem se rozhodoval mezi několika tématy, přičemž jsem bral v úvahu jakou „blízkost“ má to které téma k mé současné profesi, osobě a zájmům. Také jsem si kladl otázku zda mohu v daném tématu, jako nepedagog
(v současnosti
pracuji
jako
dřevomodelář),
nějak
svými
myšlenkami a poznatky přispět k edukačním poznatkům. Po dlouhém uvažování a vybírání jsem si zvolil téma „Enviromentální výchovy na SOU a SOŠ“. Podle mého názoru není ekologie a enviromentalistika na všech středních školách preferována takovou měrou, jak by v dnešní uspěchané a přetechnizované době měla být. S „ekologickými“ problémy se setkáváme dnes a denně, ať je to doma nebo ve škole či v zaměstnání nebo někde venku na ulici nebo v přírodě. Protože je ekologie a enviromentalistika celospolečenský problém, neměla by se na středních školách opomíjet. Jako cíl této práce jsem položil zjištění úrovně výuky environmentální výchovy na středních školách (zda se vůbec vyučuje), spolupráci škol s různými organizacemi zabývající se environmentalikou a ekologií a také aktivity školy v této oblasti. Různost výuky ekologie a environmentalistiky na
5
školách bych chtěl zkusit porovnat, a potom se také zaměřit na jednu střední školu, u které bych podrobněji popsal ekologickou výchovu, a na tomto „základě“ vytvořit svůj návrh předmětu Environmentální výchovy. Obsahem
bakalářské
práce
bude
pojednání
o
ekologii
a
environmentalistice, ekologických problémech (světových i oblastních), o možnostech řešení. Ke zjištění údajů nenalezených v knihách a informačních zdrojích bude nejvhodnější vytvořit vhodný dotazník(y). Praktická část bude obsahovat návrh potencionálního předmětu Enviromentální výchova (návrh tématického plánu), pojednání o spolupráci škol s odbornými organizacemi a vyhodnocení dotazníků.
6
1. Ekologie a environmentalistika Ekologie
a
problematika
environmentalistiky
jsou
celosvětově
preferované a důležité pojmy. Na každém světadílu a v každém státě je tato problematika preferována různou měrou. Jak důrazně se dbá na ekologii je závislé na životní úrovni lidí a daného národa. Pokud je životní úroveň obyvatelstva nízká, jsou ekologické otázky zanedbávány. Ekologií a environmentální problematikou se lidé začínají zabývat až v té době, kdy jejich životní úroveň dosáhne jistých hranic. Také občané naší republiky prošli takovýmto podobným vývojem. Před asi 20 až 25 lety nebyla v ČR životní úroveň taková jako v dnešní době a lidé ani nevěděli co to ekologie či environmentalistika znamená. Nyní jsou tyto otázky velice diskutované, a dostávají se do popředí. V současnosti mezi oblasti s nízkou životní úrovní, kde se ekologické otázky preferují v malé míře nebo vůbec, patří např. Indie a Čína.
1.1. Definice ekologie, environmentalistiky
Ekologie nejčastěji bývá definována jako věda o vzájemných vztazích mezi organismy a jejich prostředím (o struktuře a funkci přírody). Ekologie bývá často ztotožňována nebo zaměňována (nejčastěji v komerčních médiích) s naukou o životním prostředí člověka (enviromentalistikou). Tyto dva obory se částečně prolínají v otázkách souvisejících s biologickou podstatou člověka. Enviromentalistika je vědou o problematice životního prostředí a jeho praktických aspektech. Postihuje vlivy techniky (vstupy, výstupy), sociální vztahy a společenské aspekty (ochrana přírody).
7
1.2. Historie ekologie
Poznatky, které jsou dnes označovány jako „ekologické“ jsou mnohem starší než ekologie sama. Člověk je získával již dávno před tím, ještě před vznikem nejstarších lidských civilizací. Nárůst ekologických poznatků souvisel s rozvojem neolitického zemědělství, výrazněji však v 15. a 16. století. V 18. stol. se objevují první přírodovědci, kteří odhalují závislost organismů na vnějším prostředí. Vznik ekologie jako vědní disciplíny podstatně urychlil v 19. stol. Ch. Darwin. Podrobně studoval vzájemné vztahy mezi organismy i působení neživého prostředí. Získané poznatky byly jedním ze základních kamenů ekologie. Na počátku 20. stol. se ekologie postupně osamostatňuje od botaniky a zoologie. Ve 30. letech 20 stol. se zavádí pojem –ekosystém-. Výrazný rozvoj ekologie nastává teprve na konci 50. a v 60. letech, kdy je pozornost věnována zejména studiu ekosystémů, produkčním a energetickým otázkám, koloběhu látek apod. [Laštůvka, Z. Krejčová, P. Ekologie. 1. vyd. Brno: Konvoj, 2000. Kapitola 2.2, Krátce z historie ekologie, s. 12.] K samotnému rozvoji přispěly i časopisy ABC a Tramp, a hnutí Brontosaurus. Priorita ekologie a environmentalistiky roste s růstem životní úrovně lidstva.
1.3. Ekologická problematika
Člověk se s ekologickou problematikou setkává na každém kroku. Ekologie
je
součástí
environmentální
výchovy.
V současnosti
se
environmetalistika dostává zpátky do popředí, a její problematika se stává celosvětově preferovanou. Také se dá říct, že ekologická výchova se stává sebezáchovnou potřebou a nutností, a je nezbytným nástrojem zjišťování udržitelnosti lidského světa.
8
1.3.1. Ekologie a les
Les je nejsložitějším rostlinným společenstvím. Lesy jsou jedním z nejdůležitějších systémů v ekologii. Lesy zaujímají na Zemi celkovou plochu 4130 mil. ha, což je asi 1/3 povrchu souše. Rozložení lesů na kontinentech je následující:
Evropa
25% (1058 mil. ha)
Severní Amerika
18% (750 mil. ha)
Jižní Amerika
24% (966 mil. ha)
Afrika
18% (750 mil. ha)
Asie,
Austrálie,
Nový
15% (646 mil. ha)
Zéland +Pacifik
Proč jsou lesy pro nás důležité? Např.: 1 ha smrkového lesa dokáže ve svém jehličí zachytit za 1 rok 32 t prachu. 1 ha bukového lesa dokonce až 68 t prachu. Les také podstatně tlumí hluk, např. jednořadý pás lesa ztlumí hluk o 5 dcb a 50 m pruh už o 30 dcb. Dále se les podílí na produkci kyslíku - např. 100letý buk s 15 m širokou korunou vyrobí za hodinu 1,7 kg kyslíku. 1 ha lesa stačí zásobit kyslíkem 25 – 30 lidí. Les zabraňuje obávané erozi půdy. Erozi, splachování jsou vystaveny oblasti málo zalesněné. Velká množství dešťové vody v takové holé krajině rychle odtékají a přitom s sebou strhávají a splachují půdu. Lesy jsou přirozenou zásobárnou i přirozeným filtrem vody. V roce 2000 pokrývaly účelové vodohospodářské lesy cca 18,8% lesů. Jde hlavně o lesy hlavních pramenných oblastí, sběrných území pro doplňování zásob podzemních vod a také o lesy v okolí přírodních léčivých pramenů. Lesy mají tyto vodohospodářské funkce: útlum povodňových vln z dešťových srážek
9
s rozdělením odtoku vody na delší časové údobí a při jarní oblevě, vyrovnání rozkolísanosti vodních stavů na tocích, ochrana před splachy a erozí půdy. Les výrazně ovlivňuje klima celých oblastí. Podnebí ČR a podnebí okolních států je různé a závisí na lesnatosti. Velmi významný je třeba vliv lesů na proudění vzduchu a vzniku tzv. turbolence. Jsou také dobrou brzdou větrů. To má i za následek rozdíl teplot a vlhkostí. Při zvýšené lesnatosti se v létě průměrné teploty snižují a zvyšuje se vlhkost. V zimě je tomu naopak. Také zachycuje mnoho splodin z atmosféry a přitom vyrábí kyslík.
1.3.2. Znečištění ovzduší
S postupem doby se lidé na celé planetě pohubují ve zhoršujícím se ovzduší. Jsou místa kde je ovzduší znečištěno jen zanedbatelně, ale oproti tomu jsou i místa, kde je ovzduší doslova zamořeno a kde jsou několikanásobně
překračovány
emisní
limity
nad
povolené
normy.
Znečišťujícími látkami jsou především oxidy. Z komínů továren jsou to oxidy dusíku a oxidy síry, jimiž vznikají kyselé deště a smog. Smog je příčinou tzv. inverzního charakteru počasí. Z výfukových splodin a spalin vzniká oxid uhelnatý. Všechny tyto oxidy negativně působí na dýchací cesty, přičemž ve vyšších koncentracích vyvolávají zdravotní potíže a u oxidu uhelnatého může nastat i smrt. K oblastem se znečištěným ovzduším patří průmyslová města, tepelné elektrárny a továrny bez odsiřovadel, místa s vysokými počty automobilů, atd. V České republice k těmto oblastem patří severní Čechy, severní Morava, Krušné hory, Praha, a další místa s rozšířenou průmyslovou infrastrukturou. Prevencí pro zlepšení ovzduší a tím snížení emisí je snížení nebo úplné odstranění zdrojů znečištění. U továren jsou to odsiřovadla, u motorových vozidel používání katalizátorů, ekologických paliv a snižování silničního provozu. V poslední době je pomocí norem kontrolována a „ozdravena“ převážná většina zdrojů znečištění (továren). Dobré je využívat obnovitelných
10
zdrojů energie (voda, vzduch, slunce). Na druhé straně lidé by měli zdravěji žít, a to dbát na přiměřený denní režim, zdravě se stravovat s dostatkem vitamínů, a celkově podporovat svoje zdraví.
1.3.3. Ekologie měst a obcí
Světové hnutí zdravá města je významnou součástí koncepce světové zdravotnické organizace, jehož podstatou je ovlivnit tvorbu zdravého materiálního a sociálního prostředí, podmínka pro zdraví občanů přímo v místech kde žijí. 20. století zažilo obrovský přesun obyvatel z venkovských oblastí do měst, a to na celém světě. Jen v Evropě žilo ve městech do r. 1925 48% lidí, do r. 1975 již 67%; do roku 2025 to bude asi 88%. Také pojetí zdraví a jeho ochrany se mění. Dříve se pojem zdraví spojoval především s lékaři, nemocnicemi a systémem zdravotní péče, postupem doby se zdůrazňuje spíše osobní zodpovědnost za vlastní zdraví. V 70. letech 20. století se začal uplatňovat názor, že pokroky ve zdraví budou záviset na kvalitě životního prostředí. Moderní koncepty zdraví vyzdvihují význam rovnováhy mezi jedincem a jeho prostředím. Také role města prochází v čase významnými obměnami: od priority problému bydlení přes problematiku dopravy a sociálních vazeb až po otázky energie a životního prostředí.
11 znaků zdravého města: 1)
Čisté, bezpečné a kvalitní životní prostředí, zdravé bydlení
2)
Stabilní a dlouhodobě udržitelný ekosystém
3)
Silné, vzájemně se podporující společenství
4)
Vysoký podíl účasti a kontroly veřejnosti v takových rozhodnutích, která
ovlivňují život a zdraví 5)
Zabezpečení základních potřeb obyvatel města
6)
Přístup k informacím, možnost kontaktu mezi lidmi, široká výměna
zkušeností
11
7)
Rozmanitá, dynamická a moderní ekonomika
8)
Navázání na tradice, na kulturní a biologické dědictví obyvatel města
9)
Vhodná forma organizace města
10) Zvyšující se úroveň všeobecných hygienických podmínek, všeobecná dostupnost a kvalita zdravotních služeb 11) Stálá aktivita směřující ke zlepšování zdraví obyvatel Celkem dnes v 64 městech ČR, která se připojila k světovému hnutí „zdravá města“ žije cca 3 mil. obyvatel, což je téměř 30% obyvatel ČR.
1.3.3.1. Ekologie města Brna Město Brno se rozkládá na cca 230 km2. Území Brna je součástí dvou biogeografických podprovincií. Větší severní část je součástí „hercynské podprovincie“, menší jihovýchodní část je součástí „panonské podprovincie“, jen minimálně zasahuje na území města. Charakteristickým znakem brněnského reliéfu jsou úzká průlomová údolí Svratky, Svitavy a Ponávky, přerušované výraznými kotlinami. Klimaticky náleží většina území do klimaticky teplé oblasti, pouze severní část zasahuje do oblasti chladnější. Průměrná teplota na území města přesahuje 8 °C, v létě 18 °C a v zimě se pohybuje kolem –2 °C. Průměrné roční úhrny srážek dosahují 500-560 mm. Území města odvodňují dvě řeky Svratka a Svitava a další malé přítoky. Lesy pokrývají asi 28% z celkové rozlohy města a dotváří jedinečnost brněnského okolí nejen z hlediska přírodního bohatství, ale i turistických a rekreačních možností. V brněnských lesích jsou zastoupeny 4 vegetační stupně: -
dubový
-
dub-buk
-
buk-dub
-
bukový
12
Brněnská aglomerace dává tušit o míře civilizačního ovlivnění původní kraliny na soutokem Svratky se Svitavou. Někde došlo k odebírání zeminy, někde k navážkám, které převládají. S rozvojem města dochází k výraznému přemodelovávání původního terénu.
1.3.3.2. Životní prostředí městyse Jedovnice
Jedovnice leží v jihovýchodní části okresu Blansko a jsou „vstupní branou“ do Moravského krasu. Díky tomu paří Jedovnice k obcím s málo narušenou kvalitou životního prostředí. Toto hodnocení je založeno na hygienických normách, které mají přímý vztah ke zdravotnímu stavu obyvatelstva. Bohužel v této oblasti má vliv i sebemenší znečištění na přírodní procesy. Ovzduší bývá znečišťováno jako všude jinde. Látkami znečišťujícími ovzduší jsou zplodiny tuhých, kapalných i plynných paliv spalovaných v topeništích všeho druhu, a také exhalace z dopravy. Ke snížení emisí z domácích topenišť může dojít při rozšířenějším vytápění plynem nebo elektřinou. Exhalace z dopravy jsou závislé na její intenzitě a při dobrém provětrávání území nehrozí zhoršení ovzduší. Dalším efektem je prašnost. Ta je způsobena větrnou erozí a nedostatečnou údržbou objektů a ploch v obci. Přínosem k ozdravení ovzduší je výsadba zeleně. Obec získává pitnou vodu z JÚ Jedovnice jihovýchodně od obce. Tyto zdroje mají své pásmo hygienické ochrany. Pro účinnou ochranu je nutno dbát na dodržování režimu v PHO, převážně jedná-li se o hnojení, úniky ropných látek apod. Kvalita vody na území Moravského krasu je také ovlivněna vodami přitékajícími z nekrasové Drahanské vrchoviny. Velký vliv na kvalitu vody mají vody odpadní. Většina obcí na území CHKO likviduje tyto vody v jímkách na vyvážení. Část obcí odpadní vody odvádí kanalizací do ČOV. Dalšími možnými zdroji znečištění jsou místní průmyslové provozovny a zemědělstvím (živočišné farmy, splachy a průsaky z obdělávaných ploch). Na
13
území krasu je tato okolnost závažnější o vliv na jeskyní systémy. Typickým příkladem znečištění zejména ze zemědělství je rybník Olšovec. Nutnou podmínkou optimální funkce území je zachování podmínek reprodukce přírodních zdrojů, tj. tepelný režim půdy a přízemní vrstvy ovzduší, režim povrchové půdní a podzemní vody, půda, genofond. Ochrana půdy, obnovení, popř. udržení její úrodnosti, vyžaduje určitý režim odtoku a prosakování vody, určitou úroveň živin a organické hmoty v půdě. Toto má vliv na její úrodnost a na kvalitu povrchových a podzemních vod. Vodní režim je ovlivněn především způsobem využívání pozemků v daném území. Proto je nutné, aby pozemky byly využívány tak, aby nedocházelo k narušování vodního režimu (eroze, apod.). Jedovnice jsou známým rekreačním střediskem, proto je ochrana životního prostředí důležitá. Nejen za zdravou a čistou přírodou zde jezdí lidé ze všech koutů Evropy. I sami místní občané nemají zájem o znečištěné prostředí. Díky dobré prostředí se v obci rozvíjí bytová výstavba.
1.3.4. Odpady
Odpady jsou jedním z nejzávažnějších faktorů poškozujících kvalitu životního prostředí. Už jejich samotná existence je potencionálním zdrojem znečištění. Odpad je movitá věc, která se stala již nepotřebnou, a vlastník se jí zbavuje, tím že ji odloží na místo k tomu určené (popelnice, skládka). Odpad se rozděluje na komunální, stavební, rostlinného původu, nebezpečný, atd. Každý druh odpadu je důležité ukládat na správné místo, vhodně (nejlépe ekologicky) ho likvidovat, a neméně důležité je jeho třídění a recyklace odpadu. Odpady produkují domácnosti, malé firmy i velké podniky. Domácnosti produkují „běžný“ odpad, který se dá poměrně snadno zlikvidovat (papír, sklo, zbytky jídel, plasty, odpadní vody,…). Při podnikání a průmyslové výrobě vzniká větší množství odpadů, a také bývají škodlivé vůči životnímu prostředí.
14
Jsou to kouřové splodiny, zbytky chemických látek, znečištěné či toxické odpadní vody, apod. Sám pracuji v malé firmě-modelárně, kde produkujeme denně odpad a odpadní materiál. Při výrobě modelového zařízení jsou to zbytky a odřezky dřeva, ty se využívají při vytápění dílny; také produkujeme obaly od barev a pryskyřic, a ty musíme likvidovat jako nebezpečný odpad. Likvidace odpadu se také řídí hygienickými předpisy. Kontrolou zpracování nebezpečného odpadu z podnikatelské činnosti se zabývá hygienická stanice. Likvidace odpadů je diskutovanou problematikou všech měst a obcí. I v naší obci, městys Jedovnice, se věnuje této problematice velká pozornost. Je to, jako v každé obci, sběr komunálního odpadu z domácností odbornou firmou. Dále úřad nabádá občany k separaci odpadu, a to tak že po celé obci jsou rozmístěny kontejnery na plasty, papír, barevné a bílé sklo. Tyto kontejnery jsou rozmístěny asi na 12 stanovištích. Lidé si je navykli používat a odpad třídí. Dále úřad pořádá dvakrát do roka sběr železného šrotu a nebezpečného odpadu (televize, akumulátory, …), a také sběr tzv. zeleného odpadu, což je odpad ze zahrádek. Ač lidé těchto možností využívají, najdou se i výjimky, kteří s odpadem nakládají jinak, ale těch je minimálně.
1.4. Globální ekologické jevy
Globální problémy vznikají vědomím lidským přetvářením okolního prostředí. Vznikají následkem rozvoje společnosti a vytvářejí hrozbu celému lidstvu. Současné problémy jsou navzájem silně propojeny a probíhá jich vždy několik současně. Proto vyžadují, aby se na jejich řešení spojilo celé lidstvo.
1.4.1.Deštné pralesy
Tropické
deštné
pralesy
jsou
nejvýraznějším
ekosystémem,
a
nejdokonalejším systémem na Zemi. Někdy se označují jako „plíce světa“.
15
Pralesy se rozkládají ve 4 hlavních oblastech, které se nachází mezi obratníkem Raka a obratníkem Kozoroha a zaujímají jen 7% zemského povrchu; roční úhrn srážek je 380 – 1000 cm3 a teplota se pohybuje mezi 20 – 30 °C. V tomto teplém mlžném skleníkovém prostředí vyživovaném tropickým sluncem se rychle vytváří vysoký, svěží, vždy zelený prales, který kvete a plodí po celý rok. Život pralesů je dosti závislý na listový stromů; listy působí jako miniaturní sluneční kolektory-přijímají veškerou sluneční energii potřebnou nejen k fotosyntéze. Tropické deštné pralesy jsou biologicky nejproduktivnějšími ekosystémy, jejich existence velice ovlivňuje klima na Zemi. Dlouhodobé a neměnné podmínky vedou k úžasné pestrosti rostlin a živočichů, žije zde více jak polovina všech druhů. Některé druhy se vyskytují jen zde, a proto jsou vzácné. Bohužel v dnešní době kvůli ničení a využívání jsou velice ohroženy. 4 biogeografické oblasti jsou: Etiopská oblast, což jsou velké africké pralesy v povodí řeky Kongo a na Madagaskaru. Orientální oblast, ta se rozprostírá v Indii, Indočíně a Indonézii (Sumatra, Borneo) Neotropická oblast – Jižní a střední Amerika a Západní Indie Zvláštní oblast je v Austrálii, Nové Gvinee a na Tichomořských ostrovech Ubývání pralesů se děje neskutečnou rychlostí. Např. Amazonský prales v Brazílii má rozlohu cca 60% z celkové rozlohy pralesa v Jižní Americe, což je více jak 5 mil. km2. Za posledních 5 měsíců roku 2007 bylo vytěženo 3000 km2 pralesa. Odlesňování způsobuje hlavně rostoucí životní úroveň, populační nárůst a související potřeba zemědělské půdy. Odlesňování zapříčiňuje také změnu klimatu, protože s úbytkem lesů se zvyšuje koncentrace oxidu uhličitého, což je nejrozšířenější skleníkový plyn. Skleníkové plyny mají na svědomí tzv. skleníkový efekt a s ním spojené globální oteplování.
16
1.4.2.Ekologické katastrofy
Je to nepříznivé přírodní nebo umělé znehodnocení životního prostředí se zničujícími následky, s následným úhynem organismů, zamořením postiženého území a ekonomickými ztrátami. Často jde o havárie technického zařízení (jaderné elektrárny, tankery,…) Umělé katastrofy: úniky ropy z tankerů do moře, havárie v chemických provozech, znečišťování ovzduší (emise, kyselý déšť,…), znečišťování odpady, za 2. sv. války svržení atomové bomby, v 80. letech 20. st. černobylská elektrárna. Znečištění moře ropou ohrožuje nejvíce živočichy v postižené oblasti; chemické provozy mohou zamořit jak ovzduší, tak půda i vodu a to se všemi organismy; nejhorší jsou jaderné havárie, kdy je zamořeno vše na několik desítek let. Příkladem je havárie v Černobylu. Měla rozsáhlé následky nejen na své blízké okolí; radioaktivní mrak prošel velkým územím Evropy (Finsko, Rusko, ČR,…); území kolem elektrárny je ještě dnes zamořeno. Přírodní katastrofy: povodně, ničivé vlny (tsunami), zemětřesení, sopky Všechny tyto jevy nějakým způsobem ovlivňují životní prostředí. Povodně a tsunami ničí vše co stojí v cestě těmto vodním živlům; zemětřesení je spojeno a činností sopek. Přírodní jevy člověk nemůže ovlivňovat, může je předpovídat, varovat před nimi a zachránit tak mnoho životů. Asi nejvíc klima ovlivňují jsou sopečné vulkány; vyskytuje se několik tzv. supersopek, které svou erupcí zamoří celou planetu a následně se může např. rapidně snížit průměrná teplota na Zemi; taková supersopka se nachází v Yellostownském parku.
17
1.4.3. Globální oteplování
Jedním v dnešní době velice diskutovaným tématem je problém globálního oteplování. Globální oteplování je spojeno se změnou klimatu na Zemi. Je to vlastně růst průměrné teploty. Od konce 19. století průměrná globální teplota vzrostla o 0,6 +/- 0,2 °C. V posledních 50 letech tomuto vývoji přispělo samo lidstvo, a to především vypouštěním skleníkových plynů (CO2, freony,…). Studie předpovídají, že v roce 2100 by mohla být teplota vyšší o 1,4-5,8 °C než v roce 1990.
Se změnou klimatu přichází nejenom změny počasí. Zvyšování teploty vede k pozvolnému tání všech světových ledovců a tím ke zvyšování hladiny oceánů a moří. Dalším jevem bude posun klimatických pásem; na severní polokouli směrem na sever. Toto způsobí změnu v množství srážek, a změny počasí jako např. sucha, povodně, hurikány apod.Také tyto změny velice ovlivní biologické druhy.
18
V současnosti se diskutuje teorie, že by globální oteplování nemuselo probíhat přímo tak, jak vědci předpovídají. Ve vývoji Země se prostřídalo několik různých období, kdy se měnilo klima a podnebí. Během jednoho století kolísá i průměrná teplota a počasí. Jsou roky vydatné na srážky, jiné roky jsou teplé a suché, v některých mohou převládat např. povodně (50letá voda, 100letá voda,…). Současné oteplování planety je vlastně krok v vývoji planety, bohužel lidstvo ho svým počínáním ovlivňuje a urychluje.
1.5. Možnosti řešení globálních jevů
Všechny environmentální a ekologické jevy je potřeba vhodně a včasně řešit. V podstatě „všechno souvisí se vším“; umělé a přírodní katastrofy ovlivňují prostředí a ovzduší, ovzduší ovlivňuje lidskou populaci, lidé potřebují čisté ovzduší, čistota ovzduší je závislá na chování lidí a také na rozloze „zelené plochy“, která má schopnost očišťovat ovzduší. Jedním z důležitých kroků je zvýšit obnovu lesů a pralesů, a zastavit drancování deštných pralesů.
Dalším důležitým krokem je snižování znečišťování
ovzduší odstraňováním všech zdrojů znečištění použitím různých filtrů a čističů, nebo nahrazovat přírodními (obnovitelnými) zdroji. Se zajímavým řešením přišli lesníci z Brna (ŠLP Křtiny a MZLU Brno). Jedná se o projekt „Lesy pro budoucnost“. Je to společný česko-kolumbijský projekt, který má zachránit mizící tropický deštný les. Projekt je jednoduchý: nekácet dál původní les, ale na vykácených plochách vysazovat rychle rostoucí stromy, které uspokojí poptávku po dřevě. Projekt má několik fází. V Latinské Americe nemá takový projekt obdoby, a chtěli by se do něj zapojit i další státy. [ http://www.silvarium.cz/content/view/11178/ ]
19
1.5.1. Trvale udržitelný rozvoj
Trvale
udržitelný
rozvoj
náleží
k
pojmům
známým
nejen
evironmentalistické obci, ale stále častěji citovaným a používaným ve školství a
v
souvislosti
s
obecným
vzděláním
a
osvětou.
Trvale udržitelný rozvoj, trvale udržitelný život, trvalá udržitelnost.…. Tato slovní spojení jsou v posledních letech skloňována čím dál víc častěji. Bohužel, i přesto široká veřejnost nemá tušení, co trvale udržitelný rozvoj vlastně
je.
„Trvale udržitelný rozvoj je takový způsob rozvoje, který uspokojuje potřeby přítomnosti, aniž by oslaboval možnosti budoucích generací naplňovat jejich vlastní
potřeby.“
Tato definice obsahuje především základní princip trvalé udržitelnosti, jakýsi etický leitmotiv, totiž princip odpovědnosti vůči budoucím generacím. Proto byla definice ještě upravena: „Trvale udržitelný rozvoj je komplexní soubor strategií, které umožňují pomocí ekonomických nástrojů a technologií uspokojovat sociální potřeby lidí, materiální i duchovní, při plném respektování environmentálních limitů. Aby to bylo v globálním měřítku současného světa možné, je nutné nově redefinovat na lokální, regionální i globální úrovni jejich instituce a procesy.“ Za nejdůležitější elementy udržitelného rozvoje lze v kontextu evropské politiky
považovat
tyto:
1. Prvním základním předpokladem je přísné dodržování veškerých norem, limitů a jiných předpisů, které jsou obsaženy v tak zvaném environmental acquis, to znamená v souboru evropského zákonodárství věnovaného životnímu prostředí. Tento soubor je velmi rozsáhlý, obsahuje stovky jednotlivých směrnic a jiných zákonných předpisů. Jsou podrobně upraveny prakticky
všechny
složky
20
životního
prostředí.
2. Přístup k ochraně životního prostředí se v rámci Evropské unie postupně vyvíjí, postupně se přestávají zdůrazňovat opatření vedoucí ke koncovým technologiím a naopak se uplatňují preventivní postupy. Charakteristickým přístupem je uplatnění postupů v rámci tzv. procesu „EIA“ (environmental impact
assessment).
3. Dalším důležitým stupněm jsou opatření založená na moderních technologiích nenáročných na suroviny, energii a minimalizujících škodlivé emise. Typickou směrnicí v tomto směru je směrnice o integrované prevenci a omezování znečištění (IPPC), která je založena na koncepci nejlepší dostupné techniky. 4. Velmi důležitou součástí účinné politiky je zabezpečení dostatečných informací v mnoha směrech, to znamená informace o stavu prostředí, o prováděných opatřeních, o rozvojových záměrech a podobně. Klíčový význam mají informace o zátěži prostředí z výrobních postupů jako je například registr emisí
a
zdrojů
znečištění.
5. Účast veřejnosti a elementů občanské společnosti je v této souvislosti naprosto nutnou podmínkou. Předpokládá to jednak zájem a angažovanost široké veřejnosti i jednotlivých společenských skupin jako jsou zejména výrobci, jednak dostatečnou úroveň informovanosti a vzdělanosti celé veřejnosti
i
jednotlivých
specifických
skupin.
6. Součástí celé politiky je transparentní stanovení cílů, které by měly být kvantifikovány. To souvisí s potřebou uplatnění souboru kvantitativních informací ve formě jasně specifikovaných indikátorů udržitelného rozvoje 7. Vůbec nejdůležitějším nástrojem účinné politiky ochrany prostředí je integrace environmentálních zřetelů do hospodářských a jiných aktivit v souladu s článkem 6 Amsterodamské smlouvy. Této integrace lze dosáhnout uplatněním
řady
nástrojů.
8. Důležitou kategorií nástrojů jsou nástroje ekonomické, které směřují k tomu, aby byly odstraněny nepříznivé ekologické externality ekonomické činnosti. Znamená to především co možná jednoznačné řešení otázky vlastnických práv a plné uplatnění principu „znečišťovatel platí“ s cílem, aby
21
„ceny vypovídaly ekologickou pravdu“. Jednotlivé ekonomické nástroje mají nejrůznější podobu jako jsou různé poplatkové systémy a v poslední době stále více zdůrazňovaná ekologická daňová reforma. Rovněž se postupně uplatňují tržně kompatibilní nástroje například obchodovatelná povolení. Jednoznačným požadavkem je v této souvislosti zrušení ekologicky škodlivých dotací, které stále ještě existují prakticky ve všech státech v oblasti energetiky a dopravy. 9.
Mezi
významné
nástroje
patří
dobrovolné
aktivity
průmyslu,
charakterizované celou řadou iniciativ jako je EMAS, normy řady ISO 14000, ekoefektivita, ekodesign. Důležité místo mají dobrovolné dohody mezi vládou a
průmyslem
a
systémy
značení
ekologicky
šetrných
výrobků.
10. Konečným klíčem k přechodu na trajektorii udržitelného rozvoje je celková změna vzorců spotřeby a výroby. Týká se to tedy nejen produkčních metod, což je především záležitost průmyslu, ale zejména a v hlavní míře také domácností, to znamená všech kategorií spotřebitelů. Nelze vystačit pouze s moderními technologiemi byť by byly jakkoliv ekoefektivní. Především spotřebitelé sami si musí uvědomit, že prakticky každá spotřeba kterýchkoliv výrobků či služeb sebou do určité míry nese zátěž prostředí a že tuto zátěž je třeba minimalizovat spotřebou rozumnou a uvědoměle skromnou. [http://www.sweb.cz/trvala-udrzitelnost/]
1.5.2. Obnovitelné zdroje energie
Nedílnou a v dnešní době důležitou součástí péče o životní prostředí je podpora a prosazování využívání tzv. obnovitelných zdrojů energie. Těmito zdroji jsou Slunce, voda, vítr, biopaliva, tepelná čerpadla. Využití některých těchto zdrojů je závislé na zeměpisné poloze, aby byly účelně využívány. Ze Slunce je energie předávána formou záření. Tato energie se přeměňuje za pomoci fotovoltaických článků neboli slunečních kolektorů; a pokud je vázána nejdříve do živých organismů, jedná se pak o bioenergii. Sluneční kolektory je nutné instalovat na slunných místech.
22
Tam kde jsou silné a vhodné vodní toky staví se vodní nádrže - přehrady a vodní elektrárny a jiné zařízení využívající energii vody (mlýny, hamry,..). K přeměně vodní energie na elektrickou slouží vodní turbíny. Na podobném principu jako vodní elektrárny jsou vymyšleny větrné elektrárny. Zde je využívána síla větru. Ke správné účinnosti musí být vhodné větrné místo. Jejich používání často vázne na odmítavosti obyvatel, kvůli jejich nedostatečné a mylné informovanosti. Velmi účelné je využívání geotermální energie. Je hlavně využívána k vytápění. Bohužel zdroje takovéto energie jsou jen místní (Island). Obnovitelné zdroje se využívají nejen v energetice ale také např. ve stavebnictví. Pro své vlastnosti se využívá materiálů ekologických jak je dřevo, sláma a podobně. Doma postavené z takových materiálů jsou ekologické pro své okolí a energeticky výhodné. Pro ČR perspektivními obnovitelnými zdroji jsou solární články, solární panely (ohřev vody), tepelná čerpadla, malé vodní elektrárny, biomasa (sláma, odpad z lesů), a energie větru. Bohužel prozatím nejvýraznějším zdrojem energie jsou tepelné elektrárny. Dalším zdrojem jsou jaderné elektrárny.
23
2.
Environmentální výchova
2.1. Metody pedagogického výzkumu (průzkumu)
Protože součástí této práce je také průzkum, zmíním se zde o metodách pedagogického výzkumu.
Mezi vědecko výzkumné metody používané v pedagogice patří: -
pozorování
-
explorace (rozhovor, interview, dotazník)
-
experiment
-
rozbor produktů činnosti, analýza pedagogických dokumentů
-
historicko-srovnávací metody
Za výchozí metodu se považuje pozorování, což je cílevědomé a plánovité sledování edukačního procesu, jednotlivce, skupiny, atd. Rozhovor je metoda, která se může zaměřit jak na edukátory tak na edukanty. Rozhovor může být induktivní nebo kolektivní, volný nebo řízený. Metoda dotazníku umožňuje oslovit jak edukátory tak edukanty. Výhoda je podchycení velkého počtu respondentů a možnost získání velkého množství informací v relativně krátkém čase. Nevýhodou je věrohodnost odpovědí. Experiment
spočívá
v záměrně
navozovaných
situacích
v předem
připravených podmínkách. Výrazným zdrojem informací je analýza edukačních produktů. Je zaměřena na zkoumání vlastností, struktury a obsahu různých psaných nebo mluvených textů a neverbálních komunikátorů. Historicko-srovnávací metody zkoumají dřívější praxi a srovnávají ji s praxí současnou. 24
2.2. Metodika průzkumu o výuce Environmentální výchovy v současnosti
Při provádění průzkumu, který je v rámci této práce, je dobré zvolit vhodný postup. Proto jsem si položil následující otázky: „Co?“ „Jak?“ a „Proč?“, tj. co bude obsahem průzkumu, jak ho budu provádět a proč ho budu provádět.
„Co?“ Chtěl bych prozkoumat a zjistit podrobnosti o Environmentální výchově na středních školách. Na jaké úrovni je tato výuka v současnosti. Konkrétně se chci
zaměřit
na
střední
školy
s technickým
zaměřením,
převážně
strojírenským, a to SOU a SOŠ především z brněnska, blanenska a vyškovska.
Chtěl bych zjistit následující informace: 1) Zda je Env. výchova zařazena v ŠVP (osnovách škol), 2) Zda je Env. výchova jako samostatný předmět, nebo zda se vyučuje v rámci jiného předmětu, 3) Jak je výuka Env. výchovy hodinově dotována a co je jejím obsahem, 4) Zda škola spolupracuje s nějakou odbornou organizací a zda vytváří nějaké projekty.
„Jak?“ Pro zjištění výše uvedených informací provedu na vytypovaných školách průzkum. K tomuto průzkumu jsem vytvořil dotazník, kterým budu zjišťovat již zmíněné informace. Tento dotazník rozešlu na 17 vytypovaných škol.
Jsou to tyto školy: SPŠ, SOU-stavební Vyškov 25
ISŠ Slavkov SOŠ a SOU Kuřim SPŠ Brno, Sokolská 1 SOŠ a SOU Blansko SOŠ a SOU Boskovice SPŠ Jedovnice SOU Tišnov SPŠ a SOU nábytkářské Rosice SOŠ a SOU Letovice SPŠ a SOU strojírenské Prostějov SOU a SOŠ Brno-Líšeň ISŠ Sokolnice SŠ polytechnická Brno SOŠ a SOU nábytkářské Rousínov SOUz Kladruby nad Labem SOŠ a SOU obchodu a služeb Blansko
„Proč?“ Tato otázka obsahuje dvě odpovědi. Jednak tento průzkum provádím proto, abych získal informace. Druhým parametrem je samotné zjištění úrovně současné výuky Environmentální výchovy na SOU a SOŠ.
2.3. Současná environmentální výchova
Environmentální výchova se v současnosti na základě státního programu EVVO implementuje do školních vzdělávacích programů středních škol (SOU a SOŠ). Jiné je to na školách základních, kde se již této problematice věnují intenzivněji. Dle EVVO mají základní a střední školy povinně poskytovat žákům informace ohledně environmentální problematiky. Některé střední školy již mají environmentalistiku jako samostatný předmět v osnovách
26
zařazovánu. Environmentální a ekologické otázky se zatím ještě většinou probírají v jiných předmětech než v předmětu samostatném, který by byl zaměřen jen na tuto problematiku. Častými předměty, kde je tato problematika probírána, jsou Občanská výchova, Zeměpis, apod. Na prosazování environmentální problematiky a výchovy se podílí i samotné ministerstvo školství, a to vydáváním rozvojových programů. Nejnovějším takovým programem je Rozvojový program MŠMT Podpora environmentálního vzdělávání výchovy a osvěty (EVVO) ve školách v roce 2008. Hlavním cílem tohoto programu je podpoření, především v oblasti financování, projektů environmentální výchovy a vzdělávání. Dalším podobným programem je Program na podporu činnosti nestátních neziskových organizací (NNO) působících v oblasti environmentálního vzdělávání výchovy a osvěty (EVVO) v roce 2008. Environmentální výchova vede žáky k pochopení komplexnosti a složitosti vztahů člověka a životního prostředí. Hlavními cíly environmentální výchovy jsou informovat o životním prostředí, o negativních a škodlivých vlivech působící na životní prostředí, o možnostech řešení zlepšení a popř. nápravy. K tématům které se probírají patří Ekosystémy, Základní podmínky pro život, Lidské aktivity a problémy životního prostředí, Vztah člověka k prostředí, apod.
Podle mého názoru, na základě provedeného průzkumu, má nejlépe rozpracovánu Environmentální výchovu Střední polytechnická škola v Brně. Environmentální výchova je zde zařazena ve 12 oborech, ze 16 zde poskytovaných, jako samostatný předmět. V osnovách této školy je tento předmět zařazen pod názvem Základy ekologie. Tento předmět obsahuje témata Základy ekologie, Člověk, Ovzduší, Voda, Půda, Energie, suroviny, odpady, Ochrana přírody a krajiny, Udržitelný rozvoj společnosti. Je začleněn do osnov prvních ročníků, 1 hodina týdně. Ani v ostatních oborech však není opomíjena, a environmentální problematika je vložena do vhodného předmětu. Nejčastěji probíranými tématy jsou Voda, Ovzduší, Odpady, Energie a
27
Globální problémy. Dále tato škola spolupracuje se sdružením Tereza Praha, a pracuje v rámci mezinárodního projektu Eco-schools. Také tato škola získala titul Ekoškola. Myslím si, že je to jen otázka času kdy bude environmentální výchova zařazena na všech školách, a to jako samostatný předmět a nebo jako součást nějakého vhodného předmětu. V současnosti se na mnoho školách vytváří nové školní vzdělávací programy. Při zavádění toho předmětu bude nutné dobře propracovávat přípravu jeho osnov.
2.4. Environmentální výchova jako samostatný předmět
Z provedeného
průzkumu
jsem
zjistil,
že
v současnosti
se
environmentální výchova do osnov středních škol zdařile implementuje. Aby byla výuka této problematiky plnohodnotná a účelná, bylo by vhodné řadit ji do osnov jako samostatný předmět. Z informací daných průzkumem vyplynul následující graf, který ukazuje, že environmentální výchova je v osnovách SOU a SOŠ zařazena, a to na 8 školách z 9 zkoumaných škol.
9 8 7 6 5 4 3 2 1 0
28
Je to zatím převážně jako součást jiného předmětu, ale na dosti školách je již environmentalistika jako samostatný předmět. Na školách, na kterých jsem prováděl svůj průzkum jsem zjistil následující: -
jedna škola nemá environmentální výchovu vůbec,
-
čtyři školy ji mají jako součást jiného předmětu (Občanská nauka, Zem.
stroje a zařízení) -
čtyři školy ji mají jako samostatný předmět (Základy ekologie). Opět se
to dá znázornit do grafu, kde je vidět zda je předmět samostatný nebo nikoli.
5
4
3
2
1
0
Jedním důležitým faktorem je druh a zaměření střední školy. Osnovy předmětu mohou být odlišné na odborné škole a na gymnáziu. Z mého pohledu není studijního oboru kde by environmentální výchova nemohla být zařazena. Všechny obory a zaměření nějak souvisí (ovlivňují) s přírodou a životním prostředí. Především školy s technickým zaměřením, by neměli tuto problematiku zanedbávat, protože jejich činnost podstatně souvisí se životním prostředím.
2.5. Spolupráce škol a odborných organizací
29
Průzkumem jsem zjistil, že spolupráce škol a organizací, které se zabývají environmentalistikou a ekologií, není prozatím na všech školách rozvinutá. Jedním z faktorů zda škola spolupracuje s nějakou organizací je to, zda se jedná o gymnázium, učiliště či odbornou školu. Jak jsem se zmínil v úvodu, svoji práci zaměřuji na SOU a SOŠ. Na těchto školách se spolupráce úspěšně rozvíjí. Zjistil jsem, že spolupráce probíhá prozatím jen ve 3 případech. Ostatní školy buď vůbec environmentální výchovu nevyučují nebo jen okrajově. 6 5 5 4 3 3 2 1 0
Ve všech těchto případech školy vytvářejí projekty, nebo se účastní soutěží s environmentální tématikou.
Např. Střední škola polytechnická Brno vytváří jak projekty tak se zúčastňuje i soutěží. Se sdružením Tereza Praha vytváří projekty v rámci mezinárodního projektu Eco-schools. V rámci tohoto projektu získala tato škola titul Ekoškola. Témata, které se zde probírají jsou Energie, Voda, Odpady a Prostředí školy. Projekty vytváří a spolupracují s organizacemi dále také ISŠ Sokolnice a SOU a SOŠ Brno.
Střední školy na brněnsku, blanensku a vyškovsku spolupracují s různými odbornými organizacemi, které se zabývají environmentální a ekologickou problematikou. Nejčastěji to jsou Rezekvítek a Lipka, nebo také 30
Tereza. Rezekvítek a Lipka jsou organizace přímo brněnské a Tereza je sdružení pražské. Rezekvítek je sdružení zabývající se ekologickou výchovou a ochranou přírody. Pořádá různé vzdělávací akce jako kurzy a semináře, vydáváním materiálů pro praktickou ekologickou výchovu, také spolupracuje s Lipkou. Lipka je školské zařízení pro environmentální vzdělávání. Lipka má několik pracovišť po celé jižní Moravě. Ve vzájemné spolupráci Rezekvítku a Lipky funguje pracoviště Rychta Krásensko. Svou působností pokrývá brněnsko, blanensko a vyškovsko, ale také i prostějovsko a část olomoucka. Sdružení Tereza pomáhá při implementaci environmentální výchova a ekologie do škol, a se zaváděním moderních vyučovacích metod. Svou činnost provádí ve stovkách škol po celé České republice. Tyto organizace připravují pro školy mnoho programů a projektů. Sdružení Tereza má širokou škálu programů, a to i na mezinárodní úrovni. K projektům mezinárodním patří Globe a Eco-schola. Globe se zabývá měřením, které nabízí možnost, jak jednoduše a zajímavě poznat prostředí v okolí školy a jak přispět k zlepšení jeho kvality. Ekoškola (Eco-Schools) je mezinárodní program, v rámci kterého se žáci se učí o environmentálních tématech a zároveň sami usilují o minimalizaci a třídění odpadů, úspory energie či vody a zlepšení životního prostředí školy a jejího okolí. Dalšími programy jsou Les ve škole, Za tajemstvím dřeva, Užovka. Krásenská Rychta není také v tomto ohledu pozadu.Vytváří několik programů. Tyto programy jsou rozděleny na jednodenní terénní exkurze, jednodenní výukové programy a pobytové výukové programy. K terénním exkursím patří např.: Údolí Říčky, Rakovecké údolí, Rudické propadání, Josefovské údolí, Velká Haná apod. Výukové programy jsou: Životní prostředí ČR, Domácí ekologie, Větrná elektrárna, Příroda jižní Moravy, Rostlinná invaze, atd. Pobytové kurzy nabízí např. tyto programy: Týden pro trvale udržitelný rozvoj, Zeměpisné praktikum, Zimní přírodou, aj.
31
2.6. Průběh samotného průzkumu
Samotný průzkum o výuce Environmentální výchovy probíhal v několika etapách. Jako prvořadý úkol bylo vytvoření vhodného a relevantního dotazníku. Tento dotazník obsahuje 6 základních otázek. Po jeho schválení jsem ho rozeslal nejprve na 13 škol. Po prvních neúspěších jsem tento dotazník rozeslal ještě na další 4 školy. Během asi 2 měsíců se mi vrátilo 9 vyplněných dotazníků. Při navazování spolupráce jsem se setkal jak s ochotou o spolupráci tak i s nevůlí.
Ke spolupráci přistoupily tyto školy: SOŠ a SOU Blansko SPŠ Jedovnice SOU Tišnov SOUz Kladruby nad Labem SOU a SOŠ Brno-Líšeň ISŠ Sokolnice SŠ polytechnická Brno SOŠ a SOU nábytkářské Rousínov ISŠ Slavkov
U těchto škol jsem se setkal s kladným přístupem, a někdy i s velkou ochotou. Bez větších problémů jsem dostal informace které jsem požadoval, a dokonce v jednom případě jsem dostal i informace, které jsem konkrétně nepožadoval, ale i přesto jsem je zužitkoval. Na druhé straně, u škol ostatních jsem se setkal i s tím, že si ani moji korespondenci nepřečetli. Vyplněné dotazníky uvádím v příloze.
32
2.6.1. Vyhodnocení průzkumu
Při připravování průzkumu jsem doufal ve větší vstřícnost ohledně spolupráce. Přesto pokládám za úspěch, že ke spolupráci na dotaznících přistoupilo a informace poskytlo 9 škol ze 17 oslovených. Již v úvodu jsem zmínil, že se zaměřím na konkrétní skupinu škol, ale v průběhu jsem doplnil i školy
mimo
této
skupiny.
Téměř
na
všech
těchto
školách
je
environmentalistika zařazena. Na 4 školách je jako samostatný předmět. Pro zajímavost jsem do svého průzkumu zařadil i jedno zemědělské učiliště, kde, jak jsem zjistil a co mě samého překvapilo, že environmentalistiku zařazenu nemají. Environmentální výchova není zaměřena pouze na teorii, ale ve spolupráci s různými organizacemi se v rámci výuky vytváří různé projekty.
Návrh předmětu Environmentální výchova
Aby byl tento předmět úspěšný a kvalitní, neměla by se zanedbat jeho příprava. Při zavádění do školních osnov (do ŠVP) by se mělo vzít v úvahu několik okolností, a to: -
vhodnost studijního oboru pro zařazení tohoto předmětu
-
do kterého ročníku tento předmět zařadit
-
hodinová dotace / kolik hodin týdně pro tento předmět vyčlenit
-
nastolení důležitosti předmětu (povinný/volitelný předmět)
-
vytvoření tématického plánu a obsahu předmětu
Navrhovaná Environmentální výchova je pro odborné školy a učiliště technického/strojírenského zaměření. Obory mohou být jak 3-leté tak 4-leté. Env. výchovu by bylo nejvhodnější zařadit do osnov prvních ročníků, s hodinovou dotací 1 hod./týden. V tomto ročníku by to byl předmět povinný. O předmětu jako nepovinném by se mohlo uvažovat v následujících ročnících jako o předmětu navazujícím, volitelném.
33
Hlavním cílem toho předmětu bude v podání základních informací (aby žáci věděli) o životním prostředí, co jej může ovlivňovat, poškozovat a jak naše životní prostředí chránit. Vedlejšími cíly by bylo tvorba vlastních prací žáků (referáty, projekty). Svůj návrh tohoto předmětu směřuji na učební obor Dřevomodelář. Při výuce tohoto oboru se využívá mnoho materiálů a technologických postupů, při finálních výrobcích je dost vedlejších produktů, které nevhodným zpracováním by mohly škodit životnímu prostředí. Proto si myslím že předmět Environmentální výchova je i pro tento obor vhodný a důležitý. Předmět, jak ho zde uvedu může jistě být i pro jiné obory. Obsahem předmětu bude ekologická a environmentální problematika. V prvním tématickém celku to budou informace z historie této problematiky, rozdělení ekologie, a také zadání samostatných prací – referátů. Témata referátů by mohla být např.: Ovzduší, Voda, Lesy, Odpady, Doprava, Ekologie města, apod. Další část by byla zaměřena na člověka, na jeho vliv na přírodu a možné zpětné vazby. Následující část se zaměří na ovzduší, strukturu atmosféry, znečištění ovzduší a skleníkový jev. V dalších částech to budou informace o vodě, půdě a lesu, jejich vlastnostech a významu. Jeden tématický celek se zaměří na ochranu životního prostředí. Samozřejmě nebude opomenuto téma o energii a surovinách a také téma o ekologii měst.
Tématický plán předmět: Envvironmentální výchova obor: Dřevomodelář poč.hod./týden:1 poč.hod./rok: 33 Ročník:první
34
Měsíc Tématický celek - plánované učivo Poč. hodin IX. 1. Úvod Seznámení s obsahem předmětu 1 2. Základy environmentalistiky a ekologie Historie environmentalistiky a ekologie 1 Charakteristika, Základní pojmy 1 X. Rozdělení ekologie 1 Ekosystém 1 Desatero domácí ekologie 1 XI. Opakování 1 3. Člověk Vývoj člověka 1 Člověk versus příroda 1 Vliv prostředí na člověka a jeho zdraví 1 XII. Opakování 1 4. Ovzduší Složení a funkce atmosféry 1 Znečišťování ovzduší, ozónová vrstva, skleníkový efekt 1 I. Znečištění ovzduší a zdraví člověka 1 Opakování 1 5. Voda Vlastnosti a význam vody 1 II. Znečištění vody, úprava vody 1 Vliv na zdraví člověka 1 Opakování 1 6. Půda III. Složení a význam půdy 1 Eroze a ochrana půdy 1 7. Les Význam a funkce lesa 1 Deštné pralesy, ochrana lesa 1 IV. Opakování 1 8. Ochrana přírody a krajiny Chráněné rostliny a živočichové 1 Chráněná území 1 Ekologické organizace 1 V. Opakování 1 9. Energie a suroviny Zdroje surovin a energie 1 Obnovitelné a neobnovitelné zdroje 1 VI. 10.Ekologie města Ekologie města 1 TUR 1 11.Shrnutí 1
35
Diskuse Při vytváření průzkumu, jsem byl toho názoru, že je výuka v oblasti environmentalistiky a ekologie na středních školách málo preferovaná, ba že není vůbec v osnovách. Samotný průzkum ukázal, že Environmentální výchova na SOU a SOŠ technického zaměření je výrazně preferována. Také jsem si myslel, že všechny školy bez problémů přistoupí na spolupráci. Bohužel tomu tak nebylo. Přichází také otázka: Jaká má být odbornost (odborná kvalifikace) učitele při výuce tohoto předmětu? Dalo by se říct, že k výuce environmentalistiky není nějaká odbornost potřeba. Podle mého názoru je taková odbornost spíše výhodou. Mnohé organizace jako Lipka takovou odbornost učitelům poskytují v rámci svých vzdělávacích programů. Posléze žáci, pod vedením takto proškolených učitelů, se dozví hodnotnější informace a mohli by se tomuto předmětu intenzivněji věnovat. V návrhu předmětu Environmentální výchova v tématickém plánu jsem navrhl hodinovou dotaci 33 hodin/rok. Pro vyšší efektivitu předmětu by bylo vhodné tuto dotaci zdvojnásobit. Poté by bylo více prostoru pro kvalitnější výuku; žáci by se mohli dozvědět více informací. Také by vznikl větší prostor pro individuální tvorbu např. referátů nebo projektů. Vše je ale závislé na přístupu samotné školy. Je to vedení školy, na kterém závisí kolik hodin a kterému předmětu přidělí.
36
Závěr V současnosti, nejen díky vysoké medializaci, jsou ekologické a environmentální jevy velice diskutované. (Dříve se touto problematikou zabývala spíše vědecká společnost). Hlavním důvodem jsou globální změny životního prostředí a klimatu Země, což způsobuje vlastně sám člověk. Proto je důležité vychovávat lidi k péči o životní prostředí od útlého věku. Asi největší vliv na člověka má výchova na základní a střední škole. Nápomocno při této výuce je samotné ministerstvo školství ve spolupráci s ministerstvem životního prostředí, kdy tyto ministerstva na základě EVVO vytváří podpůrné projekty. I přesto, že jsou školy povinny poskytovat informace z oblasti environmentalistiky, je na každé škole, jak se s tímto úkolem vypořádá. Na středních školách je to různé, záleží na druhu a zaměření školy. Objektivně se nedá srovnávat např. gymnázium a učební obry. Vždy je dobré zaměřit se na jednu skupinu, např. střední školy strojírenského (technického) zaměření. Cílem této práce bylo zjistit na jaké úrovni je Environmentální výchvo na středních školách v současnosti. Vytypovaná skupina škol byla v oblasti strojírenského a technického zaměření. Průzkumu se zúčastnilo 9 škol a vyplynulo z něho, že téměř všechny školy mají různým způsobem Env. výchovu zařazenu. Dá se říct, že to jsou spíše výjimky co se environmentalistikou nezabývají. Environmentaliky je zatím většinou zařazena v rámci nějakého příbuzného předmětu. Postupem doby bude jistě většina škol mít v osnovách Environmentální výchovu jako samostatný předmět.
37
Literatura a prameny
[1] Jůva, V. – Jůva, V. Úvod do pedagogiky. Brno: Paido, 1994. ISBN 8090173764 [2] Průcha, J. Moderní pedagogika. Praha: Portál, 2000. [3] Horká, H. Ekologická dimenze výchovy a vzdělávání ve škole 21. století. MU v Brně: 2005. ISBN 8021037504 [4] Malezinek, A. Inženýrská pedagogika. Praha: ČVUT, 1994. ISBN 800101214X [5] Ouroda, S. Oborová didaktika. MZLU v Brně. 2000. ISBN 80-7157-477-5 [6] Laštůvka, Z.Krejčová, P. Ekologie. 1. vyd. Brno: Konvoj, 2000. [7] Danilov. M. A. Jesipov: B. P. Didaktika. Slovenské pedagogické nakladatelství. Bratislava. 1963. [8] Pavlík. O. Didaktika. Státní nakladatelství. Bratislava. 1950. [9] Máchal, A. Špetka dobromysli, Kapitoly z praktické ekologické výchovy. 1. vydání. Ekocentrum Brno 1996. ISBN 8090166865 [10] Hadač, E. Ekologické katastrofy. 1.vydání.Horizont. Praha 1987. [11] http://www.msmt.cz [12] http://www.env.cz [13] http://www.enviweb.cz [14] http://www.nszm.cz [15] http://splhej.wz.cz/referat/zemepis/79/Tropicke-destne-pralesy/ [16] http://www.pachner.cz/html/tipy/environmentalni-vychova-ekologie.htm [17] http://www.msmt.cz/uploads/soubory/zakladni/SP_RP_EVVO_2008_vyhlase ni_web.doc [18]http://www.silvarium.cz/content/view/11178/ [19] Kolektiv zpracovatelů. Jedovnice – územní plán obce. Urbanistické středisko Brno. Brno 1998.
38
[20] Holeček, M. a kol. Zeměpis pro odborné školy a učiliště. 1. vydání. Nakladatelství České geografické společnosti. Praha 2004. ISBN 80-86034-60-7 [21] Bičík, I. a kol. Příroda a lidé Země. 1. vydání. Nakladatelství České geografické společnosti. Praha 2004. ISBN 80-86034-35-3
39
Přílohy Příloha č.1 – dotazník Příloha č. 2 – dotazník Příloha č. 3 – dotazník Příloha č. 4 – dotazník Příloha č. 5 – dotazník Příloha č. 6 – dotazník Příloha č.7 – dotazník Příloha č. 8 – dotazník Příloha č. 9 – dotazník
40
Příloha č.1 DOTAZNÍK Environmentální výchova na střední škole(SOU, SOŠ) Vážený/á pane/í řediteli/ko, jsem student Pdf MU Brno, oboru Učitelství praktického vyučování. V rámci své bakalářské práce „Environmentální výchova na střední škole“ jsem vytvořil tento dotazník. Dovoluji si Vás požádat o jeho vyplnění. Cílem mé bakalářské práce je zjištění míry vzdělávání a informovanosti žáků v oblasti environmentální problematiky. Všechny získané informace použiji jen pro svou bakalářskou práci.
1) Název střední školy, její obory. SOŠ a SOU, Blansko, Bezručova 33 obory: mechanik-elektronik, mechanik seřizovač, elektrikář-silnoproud, elektr.-slaboproud, nástrojař, elektrotechnika, /nástavba/, provozní technika /nástavba/, kuchař-číšník.
2) a) Je Env. výchova zařazena v osnovách (studijním programu)? Ano/Ne ne b) Je zařazena jako samostatný předmět? Ano/Ne ne c) Pokud není zařazena jako samostatný předmět, je její problematika probírána jako součást jiného předmětu, kterého a jaké okruhy? ON – kapitola Člověk a prostředí (1 ročník) ZEK – kapitoly: (1 ročník) Vztahy mezi organismem a prostředím Vývoj vztahu člověka a prostředí Vlivy prostředí na člověka Negativní jevy v prostředí Změny v životním prostředí člověka Ochrana biosféry a péče o životní prostředí člověka
3) Jak je výuka env. dotována, v kolika ročnících a kolik hodin týdně? ne 4) Pokud je env. výchova jako samostatný předmět, co je jejím obsahem a na co se klade největší důraz? Jaký je jeho sylabus? Bylo by možno jej obdržet? ne
5) Spolupracuje vaše škola s nějakou odbornou organizací, se kterou? Realizujete s ní nějaké projekty? ne
6) Vytváří vaše škola v rámci tohoto předmětu nějaké projekty, jaké? Bylo by možné podat více informací o těchto projektech? ne
Předem Vám velice děkuji za Vaši ochotu a spolupráci.
41
Příloha č.2 DOTAZNÍK Environmentální výchova na střední škole(SOU, SOŠ) Vážený/á pane/í řediteli/ko, jsem student Pdf MU Brno, oboru Učitelství praktického vyučování. V rámci své bakalářské práce „Environmentální výchova na střední škole“ jsem vytvořil tento dotazník. Dovoluji si Vás požádat o jeho vyplnění. Cílem mé bakalářské práce je zjištění míry vzdělávání a informovanosti žáků v oblasti environmentální problematiky. Všechny získané informace použiji jen pro svou bakalářskou práci. 1) Název střední školy, její obory. Střední odborné učiliště Tišnov; Učeb. obory: automechanik, opravář zemědělských strojů, provoz služeb; Nástavbové studium: Podnikání; 2) a) Je Env. výchova zařazena v osnovách (studijním programu)? Ano/Ne ANO b) Je zařazena jako samostatný předmět? Ano/Ne NE c) Pokud není zařazena jako samostatný předmět, je její problematika probírána jako součást jiného předmětu, kterého a jaké okruhy? Předměty: Základy ekologie, Občanská nauka, Přírodověda, Zemědělské stroje a zařízení; Okruhy: a. Vztahy mezi organismy a prostředím b. Abiotické podmínky života c. Biotické podmínky života - populace, společenstva d. Ekosystém - stavba, funkce, potravní řetězce, oběh látek a tok energie e. Život v ekosystému, ekosystémy přírodní a umělé f. Biosféra a příroda ČR g. Člověk - vývoj a jeho vztah k prostředí h. Podstata vztahu člověka a prostředí i. Vlivy prostředí na člověka - zdraví, nemoc a ochrana zdraví j. Lidská populace a prostředí k. Životní prostředí člověka - charakteristika a změny l. Přírodní zdroje a jejich využívání m. Narušování biosféry a negativní jevy v prostředí n. Ohrožování základních složek biosféry o. Hodnocení prostředí a rozsah ekologických problému p. Ochrana biosféry a způsoby péče o životní prostředí q. „Ekologické desatero“ - předpoklady péče o životní prostředí r. Mezinárodní spolupráce v oblasti péče o životní prostředí s. Globální problémy lidstva t. Správné dávky nastavení hnojení u. Vybírání a uskladňování siláže v. Vybírání a uskladňování chlévské mrvy w. Mytí a čištění motorových vozidel, zemědělských strojů a náhradních dílů x. Hospodaření s pohonnými hmoty a mazadly y. Kontrola množství škodlivých spalin z motorů (emise) atd. 3) Jak je výuka env. dotována, v kolika ročnících a kolik hodin týdně? Dle učebních plánů; 4) Pokud je env. výchova jako samostatný předmět, co je jejím obsahem a na co se klade největší důraz? Jaký je jeho sylabus? Bylo by možno jej obdržet? NENÍ samostatný předmět; 5) Spolupracuje vaše škola s nějakou odbornou organizací, se kterou? Realizujete s ní nějaké projekty? NE; 6) Vytváří vaše škola v rámci tohoto předmětu nějaké projekty, jaké? Bylo by možné podat více informací o těchto projektech? Nevytváří; Předem děkuji za Vaši spolupráci. O navrácení tohoto dotazníku bych Vás požádal „kdyby to šlo co nejdříve“.
42
Příloha č.3 DOTAZNÍK Environmentální výchova na střední škole(SOU, SOŠ) Vážený/á pane/í řediteli/ko, jsem student Pdf MU Brno, oboru Učitelství praktického vyučování. V rámci své bakalářské práce „Environmentální výchova na střední škole“ jsem vytvořil tento dotazník. Dovoluji si Vás požádat o jeho vyplnění. Cílem mé bakalářské práce je zjištění míry vzdělávání a informovanosti žáků v oblasti environmentální problematiky. Všechny získané informace použiji jen pro svou bakalářskou práci.
1) Název střední školy, její obory. SOŠ a SOU strojírenské a elektrotechnické Brno,Trnkova 113
2) a) Je Env. výchova zařazena v osnovách (studijním programu)? Ano b) Je zařazena jako samostatný předmět? Ano Základy ekologie v 1.roč. c) Pokud není zařazena jako samostatný předmět, je její problematika probírána jako součást jiného předmětu, kterého a jaké okruhy?
3) Jak je výuka env. dotována, v kolika ročnících a kolik hodin týdně? 1.roč. 1 hod. týdně 4) Pokud je env. výchova jako samostatný předmět, co je jejím obsahem a na co se klade největší důraz? Jaký je jeho sylabus? Bylo by možno jej obdržet? Základy ekologie mají tématický plán,který vychází z poznání ekosystémů jako celku,součástí výuky je vytváření zodpovědného přístupu k přírodě a životnímu prostředí. 5) Spolupracuje vaše škola s nějakou odbornou organizací, se kterou? Realizujete s ní nějaké projekty? Naše škola spolupracuje s Lipkou a Rezekvítkem,využíváme jejich výukové programy ve škole i terénu.Účastníme se seminářů pro učitele. 6) Vytváří vaše škola v rámci tohoto předmětu nějaké projekty, jaké? Bylo by možné podat více informací o těchto projektech? Škola se v loňském roce zúčastnila Evropské ekologické soutěže JEMAS. Dále jsou v hodinách zařazovány malé projekty – skleníkový efekt,vlivy člověka na prostředí,vztah k životnímu prostředí
Předem děkuji za Vaši spolupráci. O navrácení tohoto dotazníku bych vás požádal do jednoho měsíce.
43
Příloha č.4 DOTAZNÍK Environmentální výchova na střední škole(SOU, SOŠ) Vážený/á pane/í řediteli/ko, jsem student Pdf MU Brno, oboru Učitelství praktického vyučování. V rámci své bakalářské práce „Environmentální výchova na střední škole“ jsem vytvořil tento dotazník. Dovoluji si Vás požádat o jeho vyplnění. Cílem mé bakalářské práce je zjištění míry vzdělávání a informovanosti žáků v oblasti environmentální problematiky. Všechny získané informace použiji jen pro svou bakalářskou práci.
1) Název střední školy, její obory. Integrovaná střední škola, Sokolnice 496 Autoelektrikář Mechanik elektrotechnických zařízení Elektrikář - silnoproud Mechanik elektronik Mechanik silnoproudých zařízení Elektronické počítačové systémy
2) a) Je Env. výchova zařazena v osnovách (studijním programu)?
b) Je zařazena jako samostatný předmět?
Ano
NE
c) Pokud není zařazena jako samostatný předmět, je její problematika probírána jako součást jiného předmětu, kterého a jaké okruhy? Základy ekologie Co je život? Základy obecné ekologie Člověk Vztah člověka k prostředí 3) Jak je výuka env. dotována, v kolika ročnících a kolik hodin týdně?
4) Pokud je env. výchova jako samostatný předmět, co je jejím obsahem a na co se klade největší důraz? Jaký je jeho sylabus? Bylo by možno jej obdržet?
5) Spolupracuje vaše škola s nějakou odbornou organizací, se kterou? Realizujete s ní nějaké projekty? LIPKA, MRKEV
6) Vytváří vaše škola v rámci tohoto předmětu nějaké projekty, jaké? Bylo by možné podat více informací o těchto projektech? projekt EKOŠKOLA Předem Vám velice děkuji za Vaši ochotu a spolupráci.
44
Příloha č.5 DOTAZNÍK Environmentální výchova na střední škole(SOU, SOŠ) Vážený/á pane/í řediteli/ko, jsem student Pdf MU Brno, oboru Učitelství praktického vyučování. V rámci své bakalářské práce „Environmentální výchova na střední škole“ jsem vytvořil tento dotazník. Dovoluji si Vás požádat o jeho vyplnění. Cílem mé bakalářské práce je zjištění míry vzdělávání a informovanosti žáků v oblasti environmentální problematiky. Všechny získané informace použiji jen pro svou bakalářskou práci.
1) Název střední školy, její obory. SPŠ Jedovnice; obory.Strojírenství. elektronické počítačové systémy a technické lyceum.
2) a) Je Env. výchova zařazena v osnovách (studijním programu)? Ano/Ne ne b) Je zařazena jako samostatný předmět? Ano/Ne ne c) Pokud není zařazena jako samostatný předmět, je její problematika probírána jako součást jiného předmětu, kterého a jaké okruhy? ano 3) Jak je výuka env. dotována, v kolika ročnících a kolik hodin týdně? ne 4) Pokud je env. výchova jako samostatný předmět, co je jejím obsahem a na co se klade největší důraz? Jaký je jeho sylabus? Bylo by možno jej obdržet? ne 5) Spolupracuje vaše škola s nějakou odbornou organizací, se kterou? Realizujete s ní nějaké projekty? ne 6) Vytváří vaše škola v rámci tohoto předmětu nějaké projekty, jaké? Bylo by možné podat více informací o těchto projektech? ne Předem Vám velice děkuji za Vaši ochotu a spolupráci.
45
Příloha č.6 DOTAZNÍK Environmentální výchova na střední škole(SOU, SOŠ) Vážený/á pane/í řediteli/ko, jsem student Pdf MU Brno, oboru Učitelství praktického vyučování. V rámci své bakalářské práce „Environmentální výchova na střední škole“ jsem vytvořil tento dotazník. Dovoluji si Vás požádat o jeho vyplnění. Cílem mé bakalářské práce je zjištění míry vzdělávání a informovanosti žáků v oblasti environmentální problematiky. Všechny získané informace použiji jen pro svou bakalářskou práci.
1) Název střední školy, její obory. Střední škola polytechnická, Brno, Jílová 36g
2) a) Je Env. výchova zařazena v osnovách (studijním programu)? Ano/Ne Ano, u většiny studijních oborů, a některých maturitních b) Je zařazena jako samostatný předmět? Ano/Ne Ano, u většiny; Základy ekologie c) Pokud není zařazena jako samostatný předmět, je její problematika probírána jako součást jiného předmětu, kterého a jaké okruhy? Témata: Odpady, Voda, Ovzduší, Energie, Globální problémy 3) Jak je výuka env. dotována, v kolika ročnících a kolik hodin týdně? V 1. a ve 2. ročníku 1hodina týdně 4) Pokud je env. výchova jako samostatný předmět, co je jejím obsahem a na co se klade největší důraz? Jaký je jeho sylabus? Bylo by možno jej obdržet? Přiložen tématický plán Základy ekologie 5) Spolupracuje vaše škola s nějakou odbornou organizací, se kterou? Realizujete s ní nějaké projekty? Ano; Tereza Praha Projekty – Eco-schola 6) Vytváří vaše škola v rámci tohoto předmětu nějaké projekty, jaké? Bylo by možné podat více informací o těchto projektech? Témata: Energie, Voda, Odpady Předem Vám velice děkuji za Vaši ochotu a spolupráci.
46
Příloha č.7 DOTAZNÍK Environmentální výchova na střední škole(SOU, SOŠ) Vážený/á pane/í řediteli/ko, jsem student Pdf MU Brno, oboru Učitelství praktického vyučování. V rámci své bakalářské práce „Environmentální výchova na střední škole“ jsem vytvořil tento dotazník. Dovoluji si Vás požádat o jeho vyplnění. Cílem mé bakalářské práce je zjištění míry vzdělávání a informovanosti žáků v oblasti environmentální problematiky. Všechny získané informace použiji jen pro svou bakalářskou práci.
1) Název střední školy, její obory. Střední odborné učiliště zemědělské, Kladruby nad Labem 105 2) a) Je Env. výchova zařazena v osnovách (studijním programu)? Ne
b) Je zařazena jako samostatný předmět? Ne
c) Pokud není zařazena jako samostatný předmět, je její problematika probírána jako součást jiného předmětu, kterého a jaké okruhy? Ne
3) Jak je výuka env. dotována, v kolika ročnících a kolik hodin týdně?
4) Pokud je env. výchova jako samostatný předmět, co je jejím obsahem a na co se klade největší důraz? Jaký je jeho sylabus? Bylo by možno jej obdržet?
5) Spolupracuje vaše škola s nějakou odbornou organizací, se kterou? Realizujete s ní nějaké projekty? Ne
6) Vytváří vaše škola v rámci tohoto předmětu nějaké projekty, jaké? Bylo by možné podat více informací o těchto projektech? Ne
Předem Vám velice děkuji za Vaši ochotu a spolupráci.
47
Příloha č.8 DOTAZNÍK Environmentální výchova na střední škole(SOU, SOŠ) Vážený/á pane/í řediteli/ko, jsem student Pdf MU Brno, oboru Učitelství praktického vyučování. V rámci své bakalářské práce „Environmentální výchova na střední škole“ jsem vytvořil tento dotazník. Dovoluji si Vás požádat o jeho vyplnění. Cílem mé bakalářské práce je zjištění míry vzdělávání a informovanosti žáků v oblasti environmentální problematiky. Všechny získané informace použiji jen pro svou bakalářskou práci.
1) Název střední školy, její obory. SOŠ a SOU nábytkářské Rousínov
2) a) Je Env. výchova zařazena v osnovách (studijním programu)? Ano/Ne Ano b) Je zařazena jako samostatný předmět? Ano/Ne Ano Základy ekologie c) Pokud není zařazena jako samostatný předmět, je její problematika probírána jako součást jiného předmětu, kterého a jaké okruhy?
3) Jak je výuka env. dotována, v kolika ročnících a kolik hodin týdně? 1 h/týden 4) Pokud je env. výchova jako samostatný předmět, co je jejím obsahem a na co se klade největší důraz? Jaký je jeho sylabus? Bylo by možno jej obdržet? 5) Spolupracuje vaše škola s nějakou odbornou organizací, se kterou? Realizujete s ní nějaké projekty? 6) Vytváří vaše škola v rámci tohoto předmětu nějaké projekty, jaké? Bylo by možné podat více informací o těchto projektech?
Předem Vám velice děkuji za Vaši ochotu a spolupráci.
48
Příloha č.9 DOTAZNÍK Environmentální výchova na střední škole(SOU, SOŠ) Vážený/á pane/í řediteli/ko, jsem student Pdf MU Brno, oboru Učitelství praktického vyučování. V rámci své bakalářské práce „Environmentální výchova na střední škole“ jsem vytvořil tento dotazník. Dovoluji si Vás požádat o jeho vyplnění. Cílem mé bakalářské práce je zjištění míry vzdělávání a informovanosti žáků v oblasti environmentální problematiky. Všechny získané informace použiji jen pro svou bakalářskou práci.
1) Název střední školy, její obory. ISŠ Slavkov
2) a) Je Env. výchova zařazena v osnovách (studijním programu)? Ano/Ne Ano (automechanik, opravář zem. strojů, klempíř) b) Je zařazena jako samostatný předmět? Ano/Ne Ano Základy ekologie c) Pokud není zařazena jako samostatný předmět, je její problematika probírána jako součást jiného předmětu, kterého a jaké okruhy?
3) Jak je výuka env. dotována, v kolika ročnících a kolik hodin týdně? 1h/týden 4) Pokud je env. výchova jako samostatný předmět, co je jejím obsahem a na co se klade největší důraz? Jaký je jeho sylabus? Bylo by možno jej obdržet? 5) Spolupracuje vaše škola s nějakou odbornou organizací, se kterou? Realizujete s ní nějaké projekty? 6) Vytváří vaše škola v rámci tohoto předmětu nějaké projekty, jaké? Bylo by možné podat více informací o těchto projektech? Předem Vám velice děkuji za Vaši ochotu a spolupráci.
49
Resumé Bakalářská práce se zabývá environmentální výchovou na SOU a SOŠ. Výchova k ochraně životního prostředí je úkolem celé společnosti a střední školy mají na tomto nemalý poddíl. Tato práce obsahuje informace z ekologie a environmentalistiky. Teoretická část této práce popisuje ekologii a environmentalistiku v několika kapitolách. Pojednává o ekologii a o životním prostředí, o globálních jevech a možnostech změnění nežádoucích jevů. Praktická část je zaměřena na samotnou Environmentální výchovu. Uvádí jak je Environmentální výchova vyučována na středních školách v současnosti, jaká je spolupráce a odbornými organizacemi. Tato část také obsahuje návrh samostatného předmětu Environmentální výchova.
Klíčová slova Environmentální výchova, ekolgie, environmentalistika
Summary This bachelor work is about emvironmental education at Secondary Training College and Secondary Special School. Education of protection of living environment is objectiv of whole human company and secondary schools have not small holding in it. This work includes information from ecology and environmentalistic. Theoretically part of this work describes ecology and environmentalistick in some chapters. It deals ecology and living environment, global events and posibility of changes undesirable effects. Practical part is intent on Environmental Education. It feature how is Environmental education educated on secondary schools now a days and how
50
is cooperation with special organzations. This part also contain concept of subject Environmental education.
Key Words Environmental Education, Ecology, Environmentalistick
51
