UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI CYRILOMETODĚJSKÁ TEOLOGICKÁ FAKULTA Katedra křesťanské sociální práce
Řízení v sociálních službách
Lenka Novotná
Vliv rodiny na vznik drogové závislosti
Diplomová práce
Vedoucí práce: Mgr. Adéla Adámková
2016
Čestné prohlášení: Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a použila jsem přitom jen uvedené prameny a literaturu.
V Olomouci dne 7. 4. 2016
Lenka Novotná
Obsah ÚVOD……………….………………………………………………………………………...4 1. ZÁVISLOST……………….…………………………………………………………….5-7 2. DROGY………………………………………………………………………………...…..8 2.1 Rozdíly dle pohlaví ……………………………………………………………….….....8-9 2.2 Vhled do historie drog……………………………………………………….................9-10 2.3 Fáze procesu užívání návykových látek………………………………………………11-13 2.4 Specifikace drog……………………………………………………………………....14-15 2.4.1 Marihuana…………………………………………………………………………...15-17 2.4.2. Pervitin……………………………………………………………………………...17-20 3. FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ DROGOVOU ZÁVISLOST……………………………..21 3.1 Rodina………………………………………………………………………………....22-23 3.1.1 Funkce rodiny……………………………………………………………………….24-25 3.1.2 Vliv rodinného prostředí na vznik drogové závislosti……………………………....26-30 3.2 Jedinec a drogy………………………………………………………………………..30-31 3.3 Škola a vrstevníci……………………………………………………………...............31-32 3.4 Společnost…………………………………………………………………………...........32 4. PREVENTIVNÍ OPATŘENÍ…………………………………………………….......33-34 5. VÝZKUMNÁ ČÁST 5.1 Cíl výzkum…………………………………………………………………………….….35 5.1.1 Dílčí výzkumné otázky………………………………………………………...........35-36 5.2 Výzkumný problém……………………………………………………………………....36 5.3 Volba výzkumné strategie……………………………………………………….........36-37 5.4 Výzkumný soubor………………………………………………………………….....37-38 5.5 Limity výzkumu…………………………………………………………………….........39 5.6 Metoda sběru a zpracování dat………………………………………………………..40-41 5.7 Interpretace dat………………………………………………………………………..42-50 5.8. Shrnutí výsledků, využití výsledků výzkumu a návrhy pro praxi……………………51-52 ZÁVĚR ………………………………………………………………………………….…..53 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY………………………………………………….54-59 SEZNAM TABULEK……………………………………………………………………....60 SEZNAM POUŽITÝCH SYMBOLŮ SEZNAM PŘÍLOH
Úvod Mladí a pracující lidé z velkých měst, ve kterých se lidé mohou cítit naprosto odcizení od ostatních, ačkoli mohou mít stovky přátel na sociálních sítích, žijí prakticky od víkendu k víkendu, ve kterých mohou svůj čas trávit tancováním v klubech, nezávazným sexem a zkoušením drog. Těmto lidem se říká, že jsou experimentátoři, kteří se domnívají, že se nikdy nemohou stát závislými na návykové látce. Lze to považovat za následek naší citově prázdné, konzumní a hektické doby, kdy je na jedince kladeno stále více požadavků? Nebo je to chyba nefunkčních rodin, sociálně slabých jedinců na okraji společnosti, či je to problém, který společnost nemusí řešit? Téma diplomové práce jsem si vybrala, protože jsem začala pracovat s problémovou mládeží v nízkoprahovém zařízení pro děti a mládež Klub Kryt ve Frenštátě pod Radhoštěm. Po mnoha rozhovorech, mnoha hodinách pozorování a naslouchání jsem si uvědomila jeden spojující prvek či faktor, který jedince závislé na návykové látce nějak spojuje. Tímto prvkem byla jejich rodina. Mnoho mladých lidí mi vyprávělo o tom, jaké mají vztahy v rodině, jak nemají otce vůbec anebo mají, ale vlastně se jim nevěnuje. Matka je příliš přecitlivělá a pečlivá nebo naopak neprojevuje zájem vůbec. Cílem diplomové práce je zjistit, zda má rodina větší vliv na jedince, v rozhodnutí s drogou začít a pokračovat, nebo zda jde v rozhodnutí pouze, tolikrát již v teorii řečeno, o partu kamarádů, nudu či machrování. Proto se v teoretické části diplomové práce budu věnovat závislosti jako takové, jak se závislost projevuje a kdy odborníci stanovují závislost nebo vznik závislosti. Druhá část je zaměřena na drogy, jejich členění, důsledky a příznaky. V této části diplomové práce se také zaměřím na dvě nejčastěji užívané drogy v Nízkoprahovém zařízení pro děti a mládež Klub Kryt ve Frenštátě pod Radhoštěm, které sloužilo jako místo pro výzkum k této práci. Těmito návykovými látkami jsou marihuana a pervitin. Třetí část se zaměřuje na faktory, které způsobují drogovou závislost. Především budu psát konkrétně o rodině a vlivu na vzniku závislosti na návykové látce, o potřebě role otce i matky a o důležitosti povídat si o drogách v rodině. Ve výzkumné části se zabývám kvalitativním výzkumem, ve kterém zjišťuji, zda existují v rodině určité faktory, které vedou jedince k drogové závislosti. Dle mého názoru psychotropní látky tu byly, jsou i budou a jen lidé, kterým v životě něco chybí, je dokážou použít k negativním účelům, tak aby si na chvíli navodili pocit štěstí, nemuseli řešit své problémy a povinnosti. 4
1. Závislost Dříve než se dostaneme k samotnému popisu jednotlivých drog a rodiny, je důležité zamyslet se nad tím, co vede drogově závislé jedince k užívání návykových látek. Tímto hnacím faktorem může být nejdříve zvědavost, poté příležitostné zkoušení a dříve či později jedinec se slabší vůlí může závislosti propadnout. (Nešpor, 2003) Podle mezinárodní
klasifikace
nemocí
je
„syndrom
závislosti
skupinou
fyziologických,
behaviorálních a kognitivních fenoménů, v nichž užívání nějaké látky nebo třídy látek má u daného jedince mnohem větší přednost než jiné jednání, kterého si cenil dříve více“ (Nešpor, 2003, s. 14) Tento stav si můžeme představit jako, když se člověk bez dané látky, aktivity nebo osoby nedokáže obejít, touží po ní a chce ji stále více. V okamžiku, kdy je bez předmětu své závislosti, cítí se po psychické i fyzické stránce velmi špatně. (Závislost, 2011) Závislost jako taková může vzniknout nejen na návykové látky, o čemž slýcháme stále častěji, ale i na chování, které působí pocit potěšení nebo úlevy (gamblerství, závislost na internetu, závislost na pornu či na nakupování,…). Pokud dotyčný ztrácí nad svým jednáním kontrolu a působí škody nejen sobě, ale i svému okolí, jde o závislost patologickou. Poté se už jedná o neovladatelné nutkání opakovat chování, o kterém víme, že jeho důsledky pro nás nebudou nijak příznivé. Drogovou závislostí pak rozumíme užívání látek přírodního nebo syntetického původu, které spojuje vysoké riziko vniku závislosti. Drogová závislost je považována za nemoc a řadíme ji mezi chronická onemocnění centrální nervové soustavy. Je tedy možné ji diagnostikovat a léčit. (Závislost na drogách, 2015) Podle Kaliny (2008) kořeny závislosti můžeme hledat v životních dilematech. Žijeme ve světě vztahu protikladů (např. láska a nenávist, žal a radost, štěstí a utrpení), který způsobuje tenzi. To je zdrojem neklidu, tužeb a hledání. Člověk by se měl umět rozhodovat, být zodpovědný za svůj vývoj. V tomto hledání, neklidu a vývoji může, ale nemusí člověk nacházet hlubší lidské motivace a potřeby, které mohou vést k závislosti na drogách:
potřeba vyhnout se nebo ulevit si od bolesti fyzické i duševní, nalézt zklidnění. Patří sem i bolest z prožívané nudy, z pocitu neuspokojení, z nízkého sebehodnocení; 5
potřeba cítit se energický, výkonný, bezproblémový, dosáhnout euforie a radosti, zbavit se zábran;
potřeba přesáhnout své smyslové i rozumové schopnosti, splynout se sebou samým nebo druhými, snaha o jednotu s Bohem apod.
Za další možnou příčinu vzniku závislosti a častého vzniku relapsu u dříve závislých osob je považována senzitizace, což je zvýšená reakce organismu po opakovaném podání stejné či jiné návykové látky. (Tkáč, 2008, s. 19) Vágnerová (1999, s. 289) charakterizovala závislost jako:
silnou touhou užívat látku, (bažení-craving),
potížemi v sebeovládání při užívání látky,
tolerancí k účinku látky,
postupným zanedbáváním jiných potěšení nebo zájmů,
pokračováním v užívání i přes jasný důkaz škodlivých následků.
Podstata této charakteristiky se od roku 1999 v naší zemi nezměnila. Americká psychiatrická asociace stanovila podobná diagnostická kritéria látkové závislosti:
velký podíl času strávený aktivitami spojenými se získáváním látky, jejím užíváním, příp. odstraňováním důsledků užívání,
zvýšená tolerance ke konzumované látce (zvyšování dávek pro dosažení očekávaného efektu, menší účinek stejné dávky),
neúspěšné pokusy přestat konzumovat látku anebo kontrolovat její užívání,
vznik abstinenčního syndromu,
v důsledku užívání látky dochází k narušení významných sociálních, pracovních nebo rekreačních aktivit včetně mezilidských vztahů,
látka je často užívána ve větších dávkách či delším časovém intervalu, než bylo původně plánováno,
pokračování v konzumaci látky i přes výskyt zdravotních nebo psychických problémů v důsledku jejího užívání. (Prunner, 2008, str. 38)
6
Při porovnání těchto dvou klasifikací závislosti zjistíme, že u Americké psychiatrické asociace chybí bažení (craving), které je pro české odborníky považováno za základní znak závislosti. Stanovit konečnou diagnózu závislosti u jedince lze v případě, že naplní alespoň tři výše uvedená kritéria během jednoho roku. Zároveň je i důležité vymezit a konkretizovat v jakých podmínkách jedinec žije, jaké jsou jeho vzorce chování, o jakou drogu se jedná, na které by měl být dotyčný závislý. Těchto faktorů je několik a budu se jim věnovat v kapitole třetí.
Pro pochopení dalších částí diplomové práce je jistě důležité zmínit, že závislost je komplexní povahy, postihuje jak jedince, tak i jeho okolí. (Pokorný, Telcová, Tomko, 2002) Podle (Heller, 1996) se závislost často dělí na tělesnou a psychickou. Tělesná složka bývá často vnímána jako příčina všech problémů, naopak psychická bývá bagatelizována – stačí mít pevnou vůli. Tento pohled často zaujímají uživatelé, jejich rodinní příslušníci, ale bohužel i většina veřejnosti. Tělesná složka závislosti nutí uživatele dodržovat mezi jednotlivými užitími drogy určitý časový odstup, aby nedošlo k rozvoji odvykacího stavu (tzv. absťák). Odvykací stav je nepříjemný, může ohrozit i život postiženého, ale odeznívá během několika dní (3–5 dní). Jeho zvládnutí může být náročné medicínsky, ale je spíše otázkou dodržení doporučeného postupu. Paradoxem zůstává, že při závislosti na alkoholu dochází k vážným komplikacím při odvykací proceduře mnohem častěji a rozvinutý odvykací stav není prakticky možné zvládnout bez hospitalizace. A i přesto je alkohol stále legální drogou. Psychická složka závislosti, je mnohem hůře ovlivnitelná, ale právě ona je příčinou recidiv. Její zvládnutí může trvat mnoho měsíců či let a často vyžaduje zásadní změnu myšlení, vztahů, prostředí a životního stylu vůbec. (O drogách, 2015) K tomu je ovšem třeba poznamenat, že pro každého jedince je vhodný jiný typ léčby. Existují pacienti, u kterých dlouhodobá léčba není úspěšná; naopak je může poškodit a další vývoj onemocnění spíše komplikovat. Je proto vždy třeba dobře zvážit, co je pro daného jedince vhodné a dle toho léčbu vybírat. (Drogy, otázky a odpovědi, 2007)
7
2. Drogy Drogy jsou jakékoliv látky přírodní či uměle vyrobené, které jsou-li vpraveny do organismu, mohou měnit jednu či více funkcí orgánů nebo systému. Jedná se tedy o látky, které se využívají ke změně chování a musí splňovat některé náležitosti. Mají psychotropní účinek, ovlivňují prožívání reality (jedná se o změny v myšlení, vnímání, nálady, podráždění, útlumu a chování) a mohou vyvolat závislost. (Riesel, 1999) Jakoukoliv nelegální drogu užilo někdy v životě v České republice celkem 31,1 % dotázaných ve věkové kategorii 15–64 let (39,8 % mužů a 22,1 % žen). Nejčastěji užitou nelegální drogou byly konopné látky (28,7 %), následované extází (6,0 %), halucinogenními houbami (4,3 %) a pervitinem (2,6 %). Rozsah zkušeností s ostatními nelegálními drogami je v obecné populaci na nízké úrovni (méně než 1,0 %). (Výroční zpráva o stavu ve věcech drog v České republice v roce 2014, 2014) Mladí lidé v ČR častěji oproti svým evropským vrstevníkům podceňují rizika spojená s jednorázovým užitím nelegálních drog. Podle 72 % mladých dospělých v ČR je jednorázový experiment s konopnými látkami bez rizik nebo přináší jen malá rizika, experiment s extází je bez rizik podle 24 %, s kokainem podle 14 % a s novými psychoaktivními látkami podle 19 % dotázaných. (Výroční zpráva o stavu ve věcech drog v České republice v roce 2013, 2013)
2.1 Rozdíly dle pohlaví Zatímco na drogové scéně se poměr pohybuje okolo dvou mužů k jedné ženě, mezi klienty služeb pro uživatele drog jsou to již tři muži k jedné ženě. Důvodem se podle celé řady studií zdá být rozdílný postoj veřejnosti k užívání drog u muže a u ženy. Žena v očích veřejnosti takovým jednáním jakoby více překračuje svoji gender roli, takže je vnímána jako double deviant - dvojí „deviace“ – tedy užívání drog a „překračování“ gender rolí. Tento problém je také umocněn skutečností, že si ženy častěji obstarávají peníze na nákup drog prostřednictvím sexuálního průmyslu. Toto vše může vést k mnohem složitější cestě k institucionální pomoci. (Ettore, 1992) Navíc jsou ženy ve vztahu k užívání návykových látek chápány jako specifická zranitelná skupina, která má v důsledku různých biopsychosociálních faktorů i specifické potřeby v léčbě. Vzhledem k tomu, že často mají děti, dávají přednost programům léčby, jež jim pomohou zajistit i péči o ně. Ženy rovněž často žijí v domácnosti s partnerem, který užívá drogy a na němž jsou ekonomicky závislé. Protože návrat k takovému partnerovi pro 8
ně znamená vysoké riziko recidivy, potřebují, aby jim v programu léčby byla nabídnuta pomoc postavit se na vlastní nohy. (Adiktologie, 2007) Zahraniční výzkumy poukazují na to, že zatímco více mužů než žen užívá ilegální drogy, jako jsou cannabis, opioidy či kokain, ženy ve větší míře zneužívají léky – trankvilizéry či sedativa. To může být způsobeno i tím, že ženy častěji než muži vyhledávají v případě zdravotních problémů lékařskou pomoc a podle odhadů jsou jim předepisovány léky třikrát více než mužům. Oproti tomu muži zřejmě mají menší zábrany nakupovat ilegální drogy od pouličních dealerů. Ženy častěji uvádějí příležitostné užívání, muži spíše referují o pravidelném nebo frekventovaném užívání návykových látek. (Adiktologie, 2007) Dalším problémem je nižší věk prvního experimentu s ilegálními drogami u dívek než u chlapců. Zdá se, že hlavním důvodem této situace je vliv vyššího věku partnerů na dívky. (O drogách, 2015) Společné znaky mladistvého uživatele jsou:
nezralost
nemotivovanost k léčbě
účelová motivace (kvůli rodičům)
podceňování rizik konzumace alkoholu a THC
neochota k ústavní či rezidenční léčbě
absence ustálených osobních hodnot
neschopnost trávit atraktivně a bezpečně volný čas
závislost na rodině (finance, právní odpovědnost, bydlení)
popírání psychických traumat a potíží
(Preslová, I., Hanková, O., 2010, s. 24)
2.2 Vhled do historie drog Droga pochází z arabského slova „durana“ – léčivo. V českém jazyce označuje upravenou surovinu nerostného, živočišného nebo rostlinného původu určenou k přípravě léků. V dřívějších dobách byly látky používány v různých rituálech apod. (Babčanová, 2010) Již naši dávní předkové využívali drogy nejen jako léčivo, ale později také jako opojné prostředky, například konopí a opium patřily k nejstarším lékům, ale teprve s industrializací ve výzkumu a s objevy v 19. století, začalo masové rozšíření drog v Evropě a Severní 9
Americe. V té době vědci izolovali alkaloidy ze známých přírodních látek. Například morfin (v r. 1805), kofein (1820), nikotin (1828), atropin (1833), kokain (1859) a efedrin (1887). Zajímavostí je, že kolem roku 1855 užívalo opium dle odhadu 400 milionů, konopí 200 – 300 milionů a kokain 10 milionů lidí. (Historie drog, 2015) Ve dvacátých letech 20. století vyráběly farmaceutické firmy léčiva s obsahem alkoholu, morfinu, kokainu, konopí a heroinu, a rozšiřovaly je po světě. Legální spotřeba drog skončila s mezinárodním jednáním o narkotikách na tzv. opiových konferencích v Šanghaji (1909), v Haagu (1912) a Ženevě (1925), a také díky drogovým zákonům, které z nich vzešly do právních systémů jednotlivých států. Ilegálně je pak od začátku 20. století do světa dodávaly zločinecké organizace, např. Cosa Nostra v USA nebo French Connection ve Francii. Po druhé světové válce byly jednotnou dohodou OSN roku 1961 zakázány všechny drogy lidem škodlivé. Další mezinárodní dohody o odstranění drog byly pak uzavřeny v letech 1971 a 1988. (Babčanová, 2010) V České republice se od 90. let 20. století, začal rozjíždět drogový trh ve velkém, a to díky otevření hranic a přílivu cizinců. Z naší země, která byla do té doby zemí spotřebitelskou, se stala země tranzitní pro její výhodnou polohu ve středu Evropy na hlavních drogových trasách, zejména tzv. Balkánské cestě. V té době se vytvořila stálá klientela uživatelů heroinu a vypukla módní vlna diskotékových drog (extáze), užívání drog se rozšířilo do všech regionů v republice a na našem území působili obchodníci mezinárodního významu. Země se stala vstupní bránou na heroinový trh evropského společenství. Vzhledem k nízkým cenám byly drogy přístupnější než v jiných zemích. (Mühlpachr, 2008) JUDr. Jiří Komorous, bývalý ředitel Národní protidrogové centrály, uvádí ještě další příčiny rozvoje drogové scény v mezinárodním kontextu a to kvalitní báze ilegálních výrobců domácích drog, která se u nás vytvářela již před rokem 1989, dobrý organizační a inteligenční potenciál občanů, dále pak vysoce rozvinutý a kvalitní chemický průmysl a velmi dobrá obecná i speciální odborná vzdělanost většího počtu lidí na našem území.“ (Mühlpachr, 2008, s. 68) V dnešní době pak definuje drogy a sankce od roku 1998 zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, jako omamné a psychotropní látky a přípravky je obsahující.
10
2.3 Fáze v procesu užívání drogy Podle Fischera (2009) každý drogově závislý jedinec si projde jistými fázemi při užívání návykových látek. Někteří skončí s drogou ihned po prvním stádiu, některým se bohužel nedaří svou závislost léčit ani po několika pokusech. 1. stádium – experimentování s návykovými látkami Zprostředkovateli první zkušenosti s drogou bývají většinou přátelé, nebo vrstevníci. Podle odborníků je nákup, nebo získání drogy zdarma od prodejce (dealera) nebývá pro první užití typický, objevuje se spíše výjimečně. Respondenti výzkumu mi ovšem sdělili, že tyto situace jsou naprosto běžné a dealer velmi rád zdarma nebo za sníženou částku je ochoten drogy prodat či darovat. Princip je jednoduchý, nejdříve někoho naláká na drogu a poté, kdy se jedinec stane závislým, chodí za dealerem pravidelně a v tu chvíli dealer zvýši cenu. Užití nelegálních drog následuje většinou až sekundárně, tedy v době, kdy má jedinec mnoho zkušeností s alkoholem. Často se jedná o nelegální drogy jako je marihuana nebo extáze, které jsou vnímány jako látky relativně bezpečné. Méně často jsou iniciační drogou látky jako heroin nebo pervitin. Věk, ve kterém dochází k iniciaci, je různý; v případě alkoholu se tak děje většinou na počátku dospívání. Iniciace jinými drogami probíhá o málo později, obyčejně v dospívání nebo v ranné dospělosti. Jedinci přináší užití drogy příjemné pocity, únik od reality, prožívá nové zážitky. Rodina či partner o ničem neví, vše je dobře utajeno. V této fázi asi 60 % končí s konzumací drog. (Fischer, 2009) 2. stádium – příležitostné užívání Užívání drog se stává pravidelnějším a více se užívají na sociálně přijatelných místech, jako jsou kluby, diskotéky apod. Je zajímavé, že si uživatelé stanovují pravidla, aby zabránili vzniku závislosti, protože v této fázi si je jedinec vědom svého nesprávného chování a konzumaci drog tají. Na sklonku tohoto stádia užívání drog získává pravidelný charakter alespoň víkendového užívání v případě pervitinu a marihuany. Jedince k užívání vede většinou nuda nebo zjišťuje, že mu pomáhá v problémových situacích. Také uživatel může, ale nemusí začít zanedbávat své zájmy, záliby, školu. Také se zvyšují pozdější příchody do školy či zaměstnání a „staří“ kamarádi jsou vyměněni za „nové“, kteří jsou spojeni s drogou. Značná část uživatelů však v tomto období, resp. na jeho konci, užívání drog opouští. Přelom druhého a třetího stadia je zároveň zpravidla obdobím, kdy si drogového problému také
11
všimnou lidé z blízkého okolí uživatele. Pokud na problém přiměřeně reagují, mohou další vývoj pozitivně ovlivnit. (Fischer, 2009) 3. stádium – pravidelné užívání Jedinec užívá drogu co nejčastěji, začíná se u něho projevovat lhostejnost k okolí, dochází ke ztrátě zaměstnání, přátel, rozpadu rodiny také ke ztrátě kontroly nad užíváním. Obklopuje se lidmi stejně závislými. Život se začíná točit pouze kolem drog, zmizí zájem o původní život. V této fázi mnoho uživatelů touží po pomoci (anonymně, prostřednictvím linek důvěry nebo internetových poraden), chtějí s drogami skoncovat, ale nedaří se jim to. (Fischer, 2009) Na konci této fáze již užívání drog přestává být finančně zvládnutelné, a je proto třeba hledat alternativní zdroje. Uživatel může začít doma zcizovat peníze a cenné předměty, obchodovat s drogami, krást v obchodech nebo se uchýlit k prostituci. Fáze pravidelného užívání zpravidla netrvá více než čtvrt až půl roku a jedná se již o počínající závislost. Někdy lze ještě v této fázi nepříznivý vývoj zvrátit a opustit užívání drog bez vážnějšího poškození a rozvoje závislosti. Je však nezbytné užívání drog přerušit a jeden rok plně abstinovat a to i od alkoholu. (Fischer, 2009) 4. stádium – závislost U jedince neexistuje jiný zájem než o drogu, její shánění a užití. Nemá žádné sociální vazby, kromě narkomanů. Projevují se u něj somatické, psychické i sociální problémy, které jsou závažné a patrné. Mezi psychické následky můžeme zařadit například poruchy emocí, zvýšená dráždivost a labilita. Člověk na drogách má sklony k extrémním citovým prožitkům. Také se může objevovat zhoršená koncentrace a poruchy paměti, které v důsledcích mohou vést až k demenci. U některých drog dochází ke vzniku organického psychosyndromu a těžkému poškození centrální nervové soustavy (zejména u inhalace organických rozpouštědel). Neschopnost aktivity nebo naopak extrémní nabuzení. Po užití drogy může nastat aktivita (např. pervitin) a stejně tak i útlum (např. po toluenu či heroinu), změna hierarchie hodnot a vymizení zájmů. Veškeré dosavadní zájmy jsou postupně vytěsněny drogou, která se dostane na nejvyšší příčku hodnotového žebříčku. Celková degenerace (úpadek až rozpad) osobnosti a úbytek schopností. Dochází ke ztrátě vůle k překonávání potíží i ke ztrátě sebeovládání, které je nutné k odepření dávky. Mohou nastat psychotické poruchy, jako například halucinace, bludy, psychomotorické poruchy či nepřiměřené emoce. Mezi biologické následky můžeme zařadit například celkové chátrání organismu, vyhubnutí, špatné stravovací návyky (u žen ztráta menstruace). Nedodržování hygienických návyků, 12
zhoršená tělesná i zubní hygiena vede ke zkažení a ztrátě zubů a k přenosu např. parazitů. Poškození jater, ledvin, zažívacího traktu, nervové soustavy. Riziko infekčních chorob - hepatitidy, HIV - přenosných zejména společným sdílením injekčních stříkaček a jehel pro aplikaci drog. Abscesy, záněty a poruchy žilního systému. Mezi sociální následky můžeme zařadit například neplnění povinností, absence v zaměstnání nebo ve škole, pokles výkonu a schopností a následná ztráta zaměstnání či vyloučení ze školy. Narušení a zpřetrhání sociálních kontaktů, ztráta přátel. Závislý člověk vymění své dosavadní kamarády za drogu a lidi na ní navázané - drogovou partu. Za své chování si obvykle vyslouží negativní hodnocení svých známých, dochází ke změně a ztrátě dosavadních vztahů. Bohužel v mnoha případech také i devastaci rodiny. Drogově závislý na rodině parazituje, často krade a prodává rodinný majetek, aby měl finance na drogu, lže a podvádí. Často rodinu rozbíjí. Vztah nedokáže udržet ani se stejně závislým partnerem, jediným společným zájmem je droga. (Negativní důsledky, 2015) Uživatel ve 4. stádiu není schopen reálného nadhledu, ztrácí vlastní důstojnost. Pokud se mu droga nedostává, dostavují se velmi nepříjemné pocity (odvykací stav neboli abstinenční syndrom), které lze přerušit pouze aplikací drogy. U drog, které vyvolávají tělesnou závislost, dochází ke změnám fungování celého organismu. (Fischer, 2009, s. 104) Většina uživatelů si uvědomuje ztrátu nad kontrolováním užívání návykové látky, ale racionálně si odůvodní, proč v užívání drog pokračovat. Následuje hluboký psychický a sociální propad jedince. Častá je také kriminální činnost (krádeže a distribuce drog), neboť je téměř nemožné si na dostatečné množství drogy vydělat legálně. Závislí se pokoušejí obnovit kontrolu nad drogou, typické jsou krátké abstinenční pokusy, po nichž následuje období nového užívání, které se velmi rychle vrací k původní frekvenci. Obvykle je proto nezbytná specializovaná léčba. Pravděpodobnost zvládnutí problému bez odborné pomoci je již velmi malá. (O drogách, 2015) Proč a kdy jedinec začne či ukončí užívání drogy je důsledkem několika oblastí v životě každého z nás, které na nás mají pozitivní či negativní vliv (viz. kapitola třetí).
13
V následující podkapitole je přiblížena specifikace drog, jejich členění a kategorizace.
2. 4 Specifikace drog Drogy můžeme dělit dle různých kritérií: 1. Jakým způsobem se k drogám staví společnost
drogy společensky tolerované, legální (tabák, alkohol)
drogy ilegální (extáze, heroin, pervitin, marihuana, crack, apod.)
2. Podle razantnosti působení a s tím spojené předpokládané míry rizika
drogy měkké, lehké - tj. drogy s akceptovatelnou mírou rizika
drogy tvrdé, těžké - tj. drogy s neakceptovatelnou mírou rizika
3. Zavedené rozdělení, které směšuje více hledisek (jako je např. účinek, společná látka, surovina nebo fyzikální vlastnosti)
opiáty, stimulační drogy, cannabis a jeho deriváty, halucinogenní drogy, těkavé
látky, hypnotika a barbituráty, tabák, alkohol a jiné skupiny látek. Podle jiného zdroje se drogy dají rozdělit na čtyři základní skupiny. Tyto skupiny látek se mezi sebou liší vzhledem, účinky, průběhem závislosti, ale i mírou rizika pro uživatele. K těmto nelegálně vyráběným látkám je možno dále přičlenit skupinu pátou – psychofarmaka. Ke
každé
z
výše
uvedených
skupin
drog
řadíme
řadu
různých
zástupců.
(Dělení drog, 2015) Pro lepší orientaci čtenáře v členění drog, jsem zpracovala podle knihy Drogy, otázky a odpovědi, kolektiv autorů sdružení SANANIM 2007, tabulku č. 1 a tabulku č. 2., viz. příloha.
V britském tisku v roce 2007 byl zveřejněn výsledek testu, který prováděli britští vědci, lékaři a právní experti. Jejich cílem bylo zjistit, která droga je nejnebezpečnější z hlediska fyzického poškození, potenciálu závislosti a dopadu na společnost. Nejnebezpečnější drogou byl vyhodnocen heroin a následně kokain. Alkohol a tabák se ocitly v první desítce před konopím nebo LSD. (Které drogy nejvíce škodí, 2007) 14
Je tedy důležité se zamyslet nad tím do jaké míry a jak dlouho bude ještě společnost tolerantní k těmto legálním drogám jako je tabák, ale především alkohol, který doslova ničí jedince, mládež, rodiny a společnost jako takovou.
V dalších podkapitolách bych se chtěla věnovat dvěma návykovým látkám a to pervitinu a marihuaně. Toto rozhodnutí jsem učinila poté, kdy jsem mapovala situaci v nízkoprahovém zařízení pro děti a mládež ve Frenštátě pod Radhoštěm, tedy v zařízení, kde poté proběhl výzkum týkající se této práce. Zjistila jsem, že právě tyto dvě drogy jsou nejčastěji užívány klienty této sociální služby. Chtěla bych proto, aby čtenáři měli dostatek informací o těchto dvou návykových látkách a mohli lépe pochopit situaci respondentů. Informace o dalších návykových látkách jsou k dispozici v příloze této práce.
2. 4. 1 Marihuana Marihuana se řadí do skupiny konopných drog (cannabinoidy). Do této kategorie můžeme zařadit také drogy jako hašiš či hašišový olej. V literatuře bývají nejčastěji uváděny 3 druhy konopí: Cannabis sativa (Linné), Cannabis ruderalis (Janischewsky) a Cannabis indica (Lamarck). Domovem konopí jsou Himaláje, velmi rozšířené je sice především v Indii, ale roste i v mírném pásu. Jedná se o jednoletou dvoudomou rostlinu (samčí a samičí jedinci), maximální vzrůst je kolem dvou metrů. Samičí rostliny bývají mohutnější, z hlediska obsahu psychotropních látek významnější. Semena slouží například i ke krmení ptactva. Cannabis obsahuje kolem 400 různých chemických látek, ale hlavní složkou, která ovlivňuje mysl, je látka „THC“. Množství THC obsažené v jednotlivých dávkách marihuany se může podstatně lišit. Vyšší obsah THC v rostlině konopí určuje účinnost drogy. Množství THC obsažené v rostlině ovlivňuje počasí, půda a další faktory. V dnešní době jsou „pěstitelé“ konopí schopni vyvinout takové odrůdy cannabisu, které mají mnohem vyšší hladiny THC, než rostliny pěstované v minulosti. Množství THC v hašiši je vyšší než v marihuaně. Marihuana je obvykle zelená, nahnědlá nebo šedá. Na ulici se používá řada dalších názvů, například: špek, gandža, tráva, brčko, rostlina, joint, hulení, zelí, marijánka, skunk, skéro, maruška, marihuana a další. Marihuana je obvykle kouřena ve formě cigarety (joint), ale lze ji kouřit i v dýmce. Nebo na způsob takzvaně „Kýbl“ či „Fin“. (odkaz na videoukázku viz internetové zdroje) Méně často je míchána s jídlem a konzumována nebo uvařena jako čaj.
15
Do jointů se někdy přidávají jiné, silnější drogy, například crack nebo PCP (uklidňující prostředek pro zvířata). (Marihuana, 2009) Při požití je vstřebání velmi pomalé, nepravidelné, z hlediska průběhu bývá intoxikace daleko závažnější. Důvodem je pozdní nástup účinku. První příznaky se objeví asi za 30 minut a pomalu stoupá (vrcholu dosahuje po 1-5 hodinách), je proto větší pravděpodobnost předávkování, které s sebou sice nenese riziko úmrtí, nicméně může vést k nepříjemně dlouhé intoxikaci s předem neodhadnutelným průběhem. Dlouhodobé užívání marihuany vede k charakteristickým změnám. Uživatelé se vyznačují typickou pomalostí, hloubavým se zabýváním detaily a poruchami krátkodobé paměti. U mužů dochází ke zvýšení sexuálního apetitu, schopnost erekce se však nezvyšuje, spíše naopak. A i malá množství marihuany mohou u mužů způsobit dočasnou neplodnost. U žen pak dochází ke zvýšení sexuálního apetitu, schopnost jej ukojit však bývá menší. (Drogy: otázky a odpovědi, 2007) Marihuana je jednou z mála drog, která způsobuje abnormální dělení buněk, což vede k těžkým dědičným vadám. Těhotná žena, která pravidelně kouří marihuanu nebo hašiš, může předčasně porodit dítě s nedostatečnou porodní velikostí a hmotností. Mezi další fyzické důsledky užívání této drogy můžeme dále zařadit zrychlený srdeční tep, dezorientaci, paniku, úzkost či nedostatečnou koordinaci těla, často následovanou depresí nebo ospalostí. Z dlouhodobého kouření marihuany vzniknout bronchitida nebo zánětlivé onemocnění dýchacího ústrojí. Potlačení imunitního systému, poruchy růstu, zvýšení počtu abnormálně vyvinutých buněk v těle. Dále také potíže se studiem respektive snížení schopnosti učit se a zapamatovat si nové informace, apatie, závratě a ztrátu motivace. Bylo zjištěno, že konzumace jednoho jointu vystavuje plíce takovému množství rakovinotvorných chemických látek jako vykouření pěti cigaret. Mezi psychické důsledky užívání této drogy můžeme zařadit doslova změnu mozku, toxickou či jinou psychózu. Řada studií prokázala spojitost mezi dlouhodobým užíváním marihuany a psychózami. (Marihuana, 2009) Dnes se cannabinoidy experimentálně užívají jako prostředek proti zvracení při chemoterapii, zkoumají se účinky při Parkinsonově chorobě. Léčebné využití cannabinoidů bylo v minulosti rozsáhlé. Preparáty z konopí se užívaly jako léky na spaní, proti zvracení, při tetanu, při častých bolestech hlavy, dně, revmatismu a při otravě strychninem. Některé látky z konopí mají účinky antibakteriální.
16
Podle údajů Organizace spojených národů, 158,8 milionu lidí na celém světě kouří marihuanu – což je více než 3,8 % obyvatelstva planety. (Marihuana, 2009) Z posledního celoevropského (36 zemí) průzkumu Evropské školní studie o alkoholu a jiných drogách (ESPAD 2011) kouřilo marihuanu 42.3 procenta dětí ve věkové kategorii 15-16 let. Toto procento řadí Českou republiku na smutné první místo ze všech evropských zemí. A bohužel věková hranice zneužívání drog se snížila k 10 letům věku dítěte. V České republice je odhadováno, že míra zkušeností s konopnými látkami mezi 14–15letými žáky ZŠ je na úrovni 26–33 % a mezi 16letými studenty SŠ 42–47 %. Studie v mladších věkových kategoriích (11–15 let) uvádějí zkušenosti s konopnými látkami na úrovni 9–11 %. K nárůstu rizikového chování dochází především mezi 12. a 13. rokem věku. Studenti víceletých gymnázií mají nižší míru prevalence než jejich vrstevníci ze základních škol. V prosinci 2014 realizovalo NMS ve spolupráci s agenturou ppm factum research výzkum prevalence užívání drog v populaci ČR; šlo o další vlnu každoročního omnibusového šetření s cílem monitorovat rozsah zkušeností respondentů starších 15 let s vybranými nelegálními návykovými látkami. Celkem bylo osloveno 1 020 respondentů starších 15 let, z toho bylo 870 respondentů ve věku 15–64 let. Užití konopných látek v posledních 12 měsících a posledních 30 dnech je výrazně vyšší u mladých dospělých ve věku 15–34 let (23,9 %, resp. 8,5 %). Ve srovnání s r. 2013 došlo v obecné populaci k opětovnému mírnému nárůstu uváděné celoživotní zkušenosti s užitím nelegálních drog, a to především v případně konopných látek a halucinogenních hub, ale i pervitinu a kokainu. Současně však byl zaznamenán další nárůst míry prevalence užívání konopných látek ve věkové skupině 15–19 let. Za pozornost stojí také nárůst míry prevalence užívání konopí ve věkových skupinách 45–49 a 50–54 let. (Výroční zpráva o stavu ve věcech drog v České republice v roce 2014, 2014)
2.4.2 Pervitin Pervitin se řadí do skupiny drog známé jako stimulanty. Základní látkou spojující všechny stimulanty je amfetamin. Do této skupiny drog můžeme dále řadit například kokain. Amfetamin je na rozdíl od většiny ostatních drog relativně mladá droga s výlučně "syntetickou" minulostí. Poprvé byl syntetizován v roce 1887, ale na lidech byl poprvé testován až ve dvacátých letech 20. století. Nejdříve byl prodáván jako prostředek proti rýmě, poté i proti astmatu, obezitě a depresi. Přes brzké rozpoznání negativních vedlejších efektů, 17
zejména nespavosti, bylo předepisování amfetaminu rozšířeno i na diagnózy Parkinsonovy nemoci, migrény, závislosti, mořskou nemoc, schizofrenii, impotenci a apatii ve stáří (zde byl amfetamin mimořádně účinný). Medicínské užití amfetaminu podpořilo mnoho vědeckých článků v renomovaných časopisech. K rozšíření užívání pervitinu došlo v průběhu 2. světové války, kdy ho obě strany používaly k udržení bdělosti svých jednotek stejně tak jako u kokainu. V padesátých letech byl pervitin předepisován jako pomocný prostředek při dietě a jako antidepresivum. Protože byl snadno dostupný, byl užíván vysokoškolskými studenty, řidiči kamionů a atlety. Tím se užívání drogy ještě více rozšířilo. V Československu se pervitin nelegálně vyráběl již od poloviny 70. let. (Pervitin, 2009) Jak bylo uvedeno výše, Pervitin je jednou z forem stimulačních drog. Lidé ji užívají šňupáním, kouřením nebo nitrožilně aplikací injekční stříkačkou. Někteří ho dokonce užívají ústně. Na ulici známý jako: Piko, Péčko, Pergo, Péro, Peří, Perník, Psaníčko, Peršin, Raket, Lajna, Meth, Koks chudých, Var, Spí, Krystal, Střepy, Ice. Pervitin se většinou vyrábí v nelegálních a skrytých laboratořích. Jako základ pro výrobu drogy se často používají běžně dostupné léky – například léky proti nachlazení. Nelegální laboratoře též vytvářejí velké množství toxického odpadu. Při výrobě půl kilogramu pervitinu vznikne dva a půl kilogramu odpadu. Lidé, kteří jsou vystaveni účinkům tohoto odpadu, se mohou otrávit a onemocnět. (Drogy: otázky a odpovědi, 2007) Při užívání pervitinu můžeme rozlišovat tři kategorie užívání a to: Užívání pervitinu nízké intenzity. V této fázi uživatelé nízké intenzity pervitin polykají nebo šňupají. Touží po oné silné stimulaci, kterou jim pervitin poskytuje, aby mohli zůstat dlouho vzhůru a dokončit svůj úkol nebo práci, nebo ho vyhledávají pro jeho účinek tlumící chuť k jídlu, aby zhubli. Tito uživatelé návykové látky mají nad drogou kontrolu a vědí a sami rozhodují, jak a kdy chtějí návykovou látku užít. Bohužel, jsou jen velmi blízko od toho, aby se z nich stali pravidelní uživatelé – tedy uživatelé, kteří látku užívají nekontrolovaně. Další fází v užívání pervitinu je Užívání pervitinu střední intenzity (například na párty). Pravidelní uživatelé pervitin kouří nebo ho nitrožilně aplikují pomocí injekční stříkačky. To jim umožňuje přijmout větší dávku drogy a zažít silnější „úlet“, který je psychicky návykový. Jsou přímo na hranici, která odděluje uživatele vysoké intenzity od těch ostatních. Uživatelé pervitinu vysoké intenzity jsou závislí – někdy se jim přezdívá „smažky“. Celá jejich existence se soustřeďuje na to, aby se vyhnuli zhroucení, onomu bolestivému dojezdu následujícímu po doznění drogového
18
opojení. Aby tedy dosáhli tolik žádoucího opojení, musí brát stále větší množství. (Pervitin a lidské životy, 2009) V následujícím odstavci se nachází stručný popis průběhu reakce organismu na pervitin. Jakmile si jedinec aplikuje tuto návykovou látku, je v „Nájezdu“. Nájezd je prvotní reakce, kterou uživatel cítí poté, kdy aplikuje pervitin. Během nájezdu se výrazně zvýší srdeční tep a metabolizmus, krevní tlak a puls uživatele. Na rozdíl od nájezdu spojeného s užíváním cracku (krystalická forma kokainu), který trvá přibližně 2 až 5 minut, může pervitinový nájezd trvat až 30 minut. Poté následuje „Úlet“ (vysmažení), kterému se taky někdy říká „výsmah“. Během úletu se uživatel často cítí agresivně a nanejvýš moudře a stává se velmi hádavým. Často skáče ostatním do řeči a dokončuje jimi započaté věty. Klam může vyústit do toho, že se uživatel velmi intenzivně soustředí na nepodstatný nebo nevýznamný předmět nebo činnost, například opakovaně po několik hodin čistí totéž okno. Úlet může trvat 4 až 16 hodin. Dalším krokem je „Tah“, který označuje nutkání uživatele udržet si stav intoxikace kouřením, šňupáním nebo píchnutím většího množství pervitinu. Tah může trvat 3 až 15 dní bez přerušení. Během tahu se uživatel stane jak duševně, tak fyzicky hyperaktivní. Pokaždé, co uživatel vykouří nebo aplikuje další a větší dávku drogy, zažívá další, ovšem menší nájezd, až nakonec necítí ani nájezd ani úlet. Poté nastává nejtěžší a nejobtížnější chvíle nejen pro uživatel, ale i pro jeho okolí a tou je „Dojezd“. Jedná se o stav dosažený na konci „tahu“, kdy pervitin přestává uživateli způsobovat stav nájezdu nebo úletu a kýžený opojný efekt. Uživatel, který není schopen ulevit si od strašlivých pocitů prázdnoty a touhy po droze (absťák), ztrácí smysl vlastní identity. Běžným příznakem je intenzivní svědění a uživatel může nabýt dojmu, že se mu pod kůži snaží zarýt brouci. Uživatel, který někdy není schopen usnout několik dní za sebou, je často v naprosto psychotickém stavu a existuje ve svém vlastním světě. Vidí a slyší věci, které nemůže vnímat nikdo jiný. Jeho halucinace jsou natolik živé, že působí reálně. Takto odtržen od reality může být uživatel velmi nepřátelský vůči sobě a ostatním. Riziko sebe ublížení na zdraví je v této fázi velmi vysoké. Po „dojezdu“ nastává „Zhroucení“ tedy stav, kdy tělo uživatele selže, protože nadále nedokáže odolávat účinkům drogy, která na něj působí, a končívá extrémně dlouhým spánkem. Dokonce i ti nejničemnější a nejvíce násilničtí uživatelé jsou během fáze zhroucení téměř bez života a pro nikoho nepředstavují ohrožení. Zhroucení může trvat 1 – 3 dny. Po fázi zhroucení se uživatel probouzí ve zcela zničeném stavu, vyhladovělý, dehydrovaný a fyzicky, duševně i emocionálně naprosto vyčerpán. Toto stádium obvykle trvá od 2 do 14 dní. To vede 19
k silnější závislosti, protože „řešením“ těchto nepříjemných pocitů je další a větší dávka. Této fázi se říká „Pervitinové vyčerpání a psychóza“. Poslední fází je takzvaný „Absťák“. Od poslední dávky často uplyne 30 až 90 dní, než si uživatel uvědomí, že se u něj projevují abstinenční příznaky. Nejprve je deprimován, postrádá energii a schopnost zažívat slast. Poté se dostaví touha po další dávce pervitinu a u uživatele se mohou projevit sebevražedné sklony. Protože abstinence na pervitinu je nanejvýš bolestivá a obtížně se snáší, většina uživatelů se k droze opět vrátí. Právě proto se až 93 % lidí léčených tradičními metodami vrátí ke svému návyku. (Stádia pervitinu, 2009) Při užívání vytváří pervitin a jeho krystalická forma falešný pocit pohody a energie, a tak má osoba tendenci nutit tělo k rychlejšímu a náročnějšímu fungování, než na jaké je stavěné. Uživatelé této drogy tudíž mohou zažívat těžké „zhroucení“, ať už fyzické nebo psychické, následující poté, co účinky drogy pominou. Protože opakované užívání této drogy snižuje přirozený pocit hladu, mohou se závislí potýkat s extrémní ztrátou hmotnosti. Negativní účinky mohou též zahrnovat: narušení spánkového rytmu, hyperaktivitu, nevolnost, iluzi obrovské síly a moci, paniku, psychózu. Dlouhodobé užívání pervitinu může vést ke křečím, ke zvýšení srdečního tepu a krevního tlaku, což může vést až ke smrti. Zvýšenou agresivitu a podrážděnost, trvalé poškození jater, ledvin a plic. Toxické přísady v pervitinu mohou způsobovat vážné poškození zubů, známé jako pervitinová ústa. Zuby zčernají, jsou skvrnité a kazí se, často do té míry, že je nutno je vytrhnout. Je-li látka šňupána, zničení tkání v nosní dutině. (Drogy: otázky a odpovědi, 2007) Úřad OSN pro drogy a kriminalitu odhaduje světovou produkci stimulantů mfetaminového typu, mezi které patří i pervitin, na téměř 500 tun ročně a počet závislých na 24,7 milionu. V České republice je pervitin příčinou více než poloviny z počtu všech léčení závislostí. Předávkování pervitinem se nemalou měrou podílejí na celkové drogové úmrtnosti (cca 35 %). (ESPAD, 2011)
20
3. Faktory ovlivňující drogovou závislost Pokud se zamyslíme nad tím, z jakého důvodu se jedinec rozhodne užít návykovou látku, musíme si ihned odpovědět, že tento důvod není v mnoha případech pouze jeden, ale je to spíše komplex různých faktorů, které jedincovo rozhodnutí nakonec ovlivnilo. Vágnerová (1999, s. 297) vyzdvihuje skutečnost, že na vzniku závislosti se vždy podílí souhra několika faktorů a jejich vzájemná interakce. Tyto faktory mohou být například škola, vrstevníci, sociální prostředí také vrozené dispozice jedince. V neposlední řadě je třeba se zmínit o faktorech tzv. provokujících, tedy o tom, co je bezprostředním přímým podnětem pro experiment s drogou. Nejčastěji jsou uváděny tyto důvody (bez ohledu na četnost) zvědavost a nuda, zvýšení výkonnosti, zlepšení nálady, řešení nebo odsunutí problémů, únik z bezvýchodné situace, snaha na sebe upozornit či obstát v partě. Všechny tyto faktory modelují náš postoj k životu, ke světu, k řešení problémů a tudíž i k drogám. Každý se vyrovnává se svým prostředím a podmínkami, které jej obklopují, různými přístupy s různou úspěšností, což závisí na jeho individualitě. Prostředí ovlivňuje osobnost člověka tak silně, až má doslova manipulační účinek. Může jeho jednání podpořit nebo být na překážku, formovat ho nebo motivovat. Významnou roli sehrává prostředí také ve výchovném procesu. „Stále se dostatečně nedoceňuje skutečnost, že konkrétní prostředí se výrazně podílí i na rozvoji osobnosti, plní funkci výchovnou. Děti i dospělí své jednání mění podle toho, jak střídají prostředí.“ (Kraus, 2008, s. 74 – 75) Tedy doma, ve škole, v partě, v kroužcích či v zaměstnání hrajeme neustále nějakou roli. V této práci, jak bylo uvedeno již v úvodu, bych se chtěla zaměřit především na oblast rodiny, která je podle odborné literatury a odborníků jeden z klíčových faktorů ovlivňující jedince v jeho drogové závislosti. V dalších částech této kapitoly, velmi stručně rozvedu ostatní faktory působící na jedince v jeho životě.
21
3.1 Rodina Rodina je nejstarší lidskou společenskou institucí. Byla a je základní jednotkou všech lidských společností. Existuje velké množství různých definic, které vysvětlují pojem „rodina“. Jinak by nám „rodinu“ definoval právník, jinak psycholog, jinak sociolog, jinak demograf. Rodina procházela celou svou historií neustálými změnami, které jsou závislé na vývoji celé společnosti. Rodinu můžeme chápat jako malou primární společenskou skupinu, která je založena na svazku muže a ženy, na pokrevním vztahu rodičů a jejich dětí či vztahu jej substituujícím (adopce). Členové rodiny obývají společnou domácnost, plní společensky určené a uznané role, které vyplývají ze soužití. Rodina plní souhrn funkcí, jež podmiňují její existenci a dávají tomuto společenství vlastní význam ve vztahu k jedincům i k celé společnosti. (Dunovský, 1999) Rodinu můžeme vymezit i takto: „Rodina je skupina lidí se společnou historií, současnou realitou a budoucím očekáváním vzájemně propojených transakčních vztahů. Členové jsou často (ale ne nutně) vázáni hereditou, legálními manželskými svazky, adopcí nebo společným uspořádáním života v určitém úseku jejich životní cesty. Kdykoliv mezi blízkými lidmi existují intenzivní a kontinuální psychologické a emocionální vazby, může být užíván pojem rodina, i když jde např. o nesezdaný pár, o náhradní rodinu atd.“ (Kramer in Sobotková 2001, s. 22) Podle Matouška (2003) je v užším, tradičnějším pojetí rodina skupina lidí spojená pouty pokrevního příbuzenství nebo právních svazků (sňatek, adopce). „V širším pojetí, jež se začíná rozšiřovat v USA a v některých státech EU, se za rodinu začíná považovat i skupina lidí, která se jako rodina deklaruje na základě vzájemné náklonnosti.“ V některé fázi svého vývoje rodina obvykle sdílí společnou domácnost. (Matoušek, 2003, s. 187) V dnešní době je definování pojmu rodina velmi obtížné, a tak se mnoho autorů tomuto úkolu vyhýbá. Toto tvrzení stvrdil i B. Kraus (2008), který také uvádí, že definování a vymezení dnešní rodiny je velmi obtížné, neboť tradiční kritéria rodiny přestávají platit. Rodinu lze definovat jako skupinu lidí, kteří mají společnou historií, současnou realitu a v budoucnu 22
očekávané propojení vzájemných vztahů. Členové rodiny jsou velmi často vzájemně něčím vázaní (manželstvím, dětmi, adopcí, společným životem). Pojem rodina lze užívat i v případě, že se nejedná o sezdané manželství, krevní vazbu atd. Důležitým kritériem je psychologická a emocionální vazba (Kramer H. Ch., 1980 in Sobotková, I. 2001). Rodina může být také chápána jako strukturovaný celek, jehož úkolem je vytvořit bezpečný prostor pro reprodukci a sdílení života lidí. (Plaňava, I. 1994 in Kraus B., 2008). Rodina je tedy prvním závazným modelem společnosti, s jakým se člověk setkává. Předurčuje jeho osobní vývoj, jeho vztahy k jiným skupinám lidí. Rodina dítě orientuje na určité hodnoty, vystavuje ho určitým konfliktům, poskytuje mu určitý typ podpory. Rodina může být:
nukleární - tvořená rodiči a dětmi
rozšířená - k rodině se počítají také širší příbuzenské vztahy (prarodiče, strýc, teta,…)
Další dělení může být na rodinu:
orientační - jedinec, který v rodině vyrůstá, je v roli dítěte
prokreační - tento jedinec sám zakládá svou rodinu a je v roli rodiče
Rodinu lze dělit také z hlediska toho, jak úspěšně se jí daří plnit její funkce:
funkční - rodina plní všechny své funkce
dysfunkční - rodina neplní všechny své funkce, fungování rodiny však není výrazně ovlivněno. Až 70 % lidí, s nimiž v dětství rodiče nezacházeli přiměřeným způsobem, mělo sklon chovat se podobně. Rodina se může stát zdrojem zátěže a příčinou vzniku psychických problémů, event. závažnějšího narušení osobnosti svých členů. (Vágnerová, 1999)
afunkční - rodina neplní všechny své funkce, její fungování je významně ovlivněno a je narušen vývoj a socializace dítěte (Kraus, B., 2008)
23
3.1.2 Funkce rodiny Můžeme tedy říci, že rodina je společenství, těsně spjaté nejrůznějšími vztahy uvnitř i navenek. Vůči okolnímu světu se podle momentální potřeby otevírá či uzavírá a jejím hlavním úkolem je poskytovat svým členům péči, uspokojování potřeb a ochranu. B. Kraus (2008) rozlišuje několik funkcí rodiny:
Biologickoreprodukční funkce – tato funkce má důležitý význam jak pro společnost, neboť určitý počet dětí tvoří reprodukční základnu naší společnosti, tak pro jedince.
Sociálně-ekonomická funkce – rodina je součástí ekonomického systému společnosti, neboť její členové jsou jak produkční sílou (zaměstnání), tak spotřebiteli, kteří ovlivňují trh.
Ochranná funkce – funkcí rodiny je zajišťování životních potřeb všech členů rodiny. Jedná se o potřeby hygienické, biologické a zdravotní.
Socializačně-výchovná funkce – funkcí rodiny je výchova potomků a snaha o jejich budoucí fungování ve společnosti. V dnešní době již nemluvíme pouze o dětech, ale také o udržení nebo zařazení starší generace do běžného života (např. výuka užívání moderní techniky).
Emocionální funkce – funkcí rodiny je vytvoření zázemí, kde se budou její členové cítit bezpečně, milováni, jistě a citově stabilně.
Funkce rekreační a relaxační – rodina by neměla zapomínat také na tuto funkci a dbát na to, jak její členové (hlavně děti) tráví svůj volný čas.
Ztotožňuji se i s téměř dvacetiletým výrokem O. Matouška (1997), že rodina v dnešní společnosti plní většinu svých funkcí nedostatečně. Důvodem jsou vzrůstající nároky, které jsou kladeny na rodinu. Jen bych si dovolila napsat, že nároky na rodinu jsou ještě vyšší, než v roce 1997. Podle mnoha studií a dalších autorit v oborech sociální práce, pedagogiky 24
a psychologie roste i počet dětí s různými psychickými, výchovnými i sociálními problémy. Můžeme tvrdit, že rodina je opravdu důležitým faktorem ve vývoji člověka, ať už v roce 1997 tak i v dnešní době a pokud nefunguje správně, může to mít fatální vliv na jednotlivé členy rodiny, potažmo celou rodinu a společnost. Rodina je nepostradatelnou a nenahraditelnou sociální institucí pro dospělé a hlavně pro děti. Protože se osobnost člověka utváří od raného dětství, je prostředí rodiny velice důležité pro její vývoj. Je základním přirozeným prostředím, které je zdrojem hodnot, zkušeností, vzorců chování, tradic a zvyků, zázemím pro seberealizaci. Hraje nejdůležitější roli ve výchově dítěte. O to náročnější je rodičovská role, a ne každý rodič ji dokáže zvládnout.
3.1.3 Vliv rodinného prostředí na vznik drogové závislosti V rodinách existují dvě rizikové podmínky, jež mají negativní vliv nejen na zdravotní stav dětí, ale nepřímo narušují i jejich schopnosti reagovat na různé zátěže a vytvářet přiměřené emoční i regulační dovednosti: a) otevřené konflikty a agrese uvnitř rodiny; b) ochlazené, odcizené a zanedbávající prostředí. (Plaňava, 2002, s. 14) Vágnerová (1999) uvádí, že přehnaná nebo naopak nedostatečná péče je v obou případech nevhodná a může vést člověka ke společností nepřijatelným způsobům chování řešení svého života. Člověk touží po tom, aby mohl milovat a byl milován. Pokud je tato potřeba naplněná v rodinném prostředí dobře a vhodným způsobem obou rodičů je velmi pravděpodobné, že jedinec se naučí správně prožívat a řešit situace, které se objeví. Ovšem jestliže rodiče respektive rodina neplní své funkce správně, můžeme mluvit o takzvaných poruchách rodičovské role. Ty se mohou projevovat následujícím způsobem:
Rodiče se o své dítě nemohou starat
25
Důvody spočívají např. ve fungování celé společnosti (válka, bída, chudoba), v nepříznivých přírodních podmínkách a situacích (přírodní katastrofy) nebo při narušení rodiny jako celku (nemoc, úmrtí, invalidita).
Rodiče se o své dítě starat neumějí nebo nedovedou
Jde o rodiče, kteří z důvodu své nezralosti nedokážou zajistit dítěti přiměřený vývoj a uspokojit jejich základní potřeby nebo se neumí vyrovnat se zvláštními situacemi jako je postižení dítěte, adoptované dítě, mimomanželské narození dítěte.
Rodiče se o své dítě starat nechtějí
Nedostatečná rodičovská péče, rodiče se o dítě nestarají, zanedbávají jeho péči nebo ho opouští, příčiny jsou v poruchách osobnosti rodičů.
Rodiče se o dítě starají nadměrně a hyperprotektivně
Dítěti je věnována nadměrná péče, je rozmazlováno. (Fischer, 2009, s. 141) Tyto nefunkční rodičovské role si pak můžeme představit například jako:
nepřítomnost jednoho z rodičů (neúplné rodiny);
nejsou plněny základní funkce rodiny;
narušený vztah matka – dítě (delší odloučení dítěte od matky);
nepříznivé emocionální klima v rodině, citová deprivace;
záporné vzory rodičů;
nízký kulturní a ekonomický standard v rodině;
nerovnováha ve výchově (liberální výchova, neúměrné trestání);
neschopnost rodičů dosáhnout citové a racionální jednoty (konformní jednání by mělo přinášet vnitřní uspokojení, pocit radosti a štěstí).
(Mühlpachr, 2008, s. 148) Mohli bychom říci, že čas v rodině je především časem adaptace. Jestliže dojde k narušení správného fungování rodiny, samozřejmě v dlouhodobějším měřítku, jedna hádka rodičů mezi sebou či mezi dětmi s rodiči jednou za čas, neznamená, že je rodina v krizi. Pokud tento stav trvá delší dobu, může člověk hledat východisko v počítačových hrách či dlouhé hodiny tráví 26
na internetu bez chuti trávit volný čas jinak, na automatech, v závislosti na pornu, alkoholu nebo v drogách jako takových. Ve vztahu k rodinnému prostředí rozdělil Cancrini samotnou závislost:
traumatického typu: úmrtí, násilí, zneužití, nezvládnutý odchod jednoho z rodičů, onemocnění;
neurotickou: problémy ve vztazích mezi rodiči, neřešení problémů, nahromaděné napětí;
přechodovou: nestálost v osobních vztazích, vyskytující se psychická zátěž v rodině nebo těžké trauma, podivné životní zájmy či aktivity (např. sekty, esoterické vědy);
sociopatickou: závislý vykazuje vysoký výskyt asociálního chování, projevy lhostejnosti, kriminalita – závislost není primární problém v rodině, ale tvoří součást jejího životního stylu. (Kalina, 2003)
S možným negativním vlivem na riziko vzniku závislosti v rodině je spojován také vztah hyperprotektivní matky k dítěti. Jedná se o matku, která nadměrně pečuje o své dítě, ochraňuje ho a je na něm citově závislá, často na úkor jiných svých vztahů a potřeb. Výsledek takového vztahu potom může být vzájemná závislost mezi ní a dospívajícím dítětem, které se nemůže odpoutat od rodiny a osamostatnit se, tzv. „falešná separace“. Dítě se v dospělosti dostává do vnitřního konfliktu, nechce se již dál podílet na úzkých rodinných vztazích, soužití a starých rolích, ale na druhou stranu se cítí provinile, protože chce odejít, trpí úzkostí a prázdnotou z toho, že by se měl o sebe více starat. Kompromisním řešením se potom může stát užívání drog. Optimálním řešením se nabízí, aby se rodiče více věnovali svému životu, vztahům a zájmům. Mnoho otců se distancuje od výchovy svých potomků ani nerozvíjí partnerské vztahy, protože nemají dostatek zodpovědnosti k rodině, kterou si přináší ze svého vlastního rodinného prostředí. Nebo se mohou doslova cítit na druhé koleji. Jejich partnerka ho sice potřebuje, ale muž neví jak se má k dítěti chovat a raději se stáhne. Zde by právě žena měla muži ukázat, jakou roli v rodině má otec „hrát“ tak, aby otec neztrácel odpovědnost za svou novou rodinu respektive partnerku a dítě. ,,Matky se v reakci na nevhodné chování partnerů upnou na dítě, obětují se a mnohdy tak brání dospívajícím v jejich nesmělých pokusech o osamostatnění.“ (Kalina, 2008, s. 45)
27
Podle provedených výzkumů se potvrdilo, že v rodinách, kde byl zjištěn málo vřelý či problematický vztah dítěte s otcem, se později projevila u dítěte závislost, především na alkoholu. Otec má nezastupitelné místo v rodině:
přistupuje k problémům racionálně a rozhodně;
dokáže věci častěji odlehčit, uklidnit, je hravější a přináší humor;
pro dceru bývá prvním mužským vzorem, vybírá si do jisté míry podle něho svého budoucího partnera, podle jeho postojů hodnotí i sebe sama;
synovi může být průvodcem do světa mužů, zájmů, strojů, sportu a boje. Jeho síla, odvaha, humor a určitá dávka bezohlednosti mu ulehčují v dospělosti stát se mužem.
(Kalina, 2008, s. 44) Dalším možným faktorem, který může ovlivnit závislost na návykových látkách, jsou i časté a neefektivní hádky rodičů. Jedince ovlivňují v mnoha ohledech, ačkoli se donedávna předpokládalo, že dětem nevadí, pokud se rodiče hádají před nimi, jsou-li děti následně svědky usmíření. Nedávný vývoj v neurologickém výzkumu nicméně odhalil, že se dětem zvedá hladina stresových hormonů, jakmile zaslechnou křik, a dokonce i spící miminka registrují zvýšené, rozzlobené hlasy a vyplaví se jim spousta chemických látek spojených se stresem, jejichž odbourání pak určitou dobu trvá. (Dailymail, 2014) Rodiče jsou pro děti základním zdrojem jistoty. „Cítí-li se děti ohrožené na emoční úrovni, začnou se u nich ve větší míře projevovat negativní symptomy, jako například deprese, úzkost, agrese či nepřátelskost," tvrdí Dr. Gordon Harold, výzkumný pracovník z Univerzity v Cardiffu. (Sciencedaily, 2005) Skenování mozku dětí ukázalo, že děti do jedenácti let věku, které prožívají „menší až střední" rodinné problémy (jako hádky či napětí mezi rodiči, fyzické či emoční zneužívání, nedostatek lásky nebo komunikace mezi členy rodiny), trpí poruchou mozkového vývoje a je možné, že se u nich časem rozvine i nějaké psychiatrické onemocnění. Měli také podstatně menší mozeček - tu část mozku, která je zodpovědná za učení se novým dovednostem, regulaci stresu a kontrolu smyslové motoriky. (Lábusová, 2015) Dalším neméně důležitým faktorem je přítomnost alkoholu v rodině. Csémy zjistil, že u vzorku české populace došlo nejčastěji k domácímu násilí za situace, kdy předtím oba nebo jeden z aktérů pili alkohol. Přítomnost alkoholu byla udávána u dvou třetin všech případů
28
násilného chování. Podle jiných pramenů je domácí násilí spáchané pod vlivem alkoholu horší, tedy se závažnějšími důsledky pro oběť a potažmo i pro pachatele. Rodina s alkoholikem, který se navíc chová agresivně, je vůbec jedno z nejhorších prostředí, ve kterém může dítě vyrůstat. (Nešpor, 2010) Dítě, které vyrůstá s rodičem alkoholikem, prožívá zcela jiné dětství než ostatní děti. Nikdy neví, v jakém stavu rodič přijde domů, jak se bude chovat, zda bude doma klid nebo hádky, zda splní, co slíbil. Žije v trvalé nejistotě, co se stane a co ho potká. Často přebírá péči o menší sourozence, ale také se snaží situace doma uklidňovat, dělat rodičům radost, třeba tím, že nebude vůbec zlobit, přinášet samé dobré známky, nestěžovat si se svým trápením, a tím vším zlepšit situaci doma. Může se setkávat s nevypočitatelným chováním svého rodiče, někdy i s hrubostí, vulgárností, agresí vůči ostatním v rodině, ale i vůči němu samotnému. Velmi často se za to vše, co se doma děje, stydí a tají to před okolím, a tak nevodí domů své kamarády, nevypráví o svých rodičích, uzavírá se do sebe. Druhý rodič musí navíc neustále řešit a reagovat na chování partnera, bývá z toho vyčerpán a už mu nezbývá čas ani energie věnovat se dítěti, jeho potřebám a starostem. (Nešpor, 2010) Děti z rodin alkoholiků ztrácejí bezstarostnost, dříve dospívají a osamostatňují se. Naučí se spoléhat se jen sám na sebe. Velmi často si až v dospělosti uvědomí, jak moc je dětství prožité s alkoholikem ovlivnilo. Samozřejmě to neplatí jen pro případ alkoholismu v rodině, ale pro řadu podobně nefungujících rodičů, jako např. gamblerů, toxikomanů apod. Nejčastější potíže dospělých dětí alkoholiků:
Nižší sebehodnocení (menší sebedůvěra, pocit, že nejsou pro druhé důležití)
Problémy v partnerských vztazích
Zvýšená potřeba ocenění a potvrzení od okolí, že jednají správně
Nejistota v míře zodpovědnosti (přehnaná či nedostatečná)
Značná vnitřní nejistota a sebekritičnost
Pocity viny, osamělosti, odlišnosti od ostatních
Hledání normálnosti (co je normální, běžné, jak to v životě chodí)
Neschopnost se radovat či si užívat život
(Šance dětem, 2015)
29
Nověji se klade důraz na tzv. rodinné poruchy, především kondependenci (syndrom dospělého dítěte z dysfunkční rodiny), která podporuje abúzus drog u některého člena rodiny. Jedná se o poruchu, kdy člověk ztrácí sebehodnotu, zaměřuje se na potřeby a chování druhých. Má nízké sebehodnocení, trpí pocitem strachu z opuštění či ztráty identity, studu, rozštěpenosti. Jeho pohled na okolní svět je zkreslený, nereálný, chová se jako oběť, přitahuje dysfunkční vztahy. (Kalina, 2008 s. 59) Dalšími sociálními faktory zvyšujícími riziko užívání návykových látek mohou být společenské rozdíly, chudoba některých sociálních vrstev, životní etapy člověka. Drogy mohou působit jako kompenzace stresů při nástupu do zaměstnání nebo naopak při odchodu do důchodu. Také některé profese mají k psychotropním látkám blízko (např. lékaři, lékárníci, vědci, umělci). (Fischer, 2009, s. 98) V dospívání se jedinci tedy obtížněji vyrovnávají s problémy v rodině, což mnohdy kompenzují alkoholem, drogami, rizikovým sexem či předčasným odchodem od rodiny. Rodiče tyto rizikové signály nedokážou, nebo nechtějí brát na vědomí, nezajímají se o aktivity svých potomků, ani o prostředí jejich vrstevníků, s nimiž se stýkají. To vše vede ke krizi rodiny a prohlubování obtíží. V rodinách se vyskytuje málo společných aktivit, více konfliktů, je narušena struktura rodiny, nastává dezorganizace. (Plaňava, 2002, s. 14)
3.2. Jedinec a drogy Cílem každého jedince je individuálně specifické sebevymezení, které ovšem může být obtížné. V procesu rozvoje individuální identity je významná fáze skupinové identity. V této době nabývá na významu ideál, který si dospívající vytvořil. Také se projeví i míra jeho identifikace s rodinou a jejími hodnotami. V adolescentním období se završuje rozvoj ego-identity dospívajících. Mnohdy nejde o samotné hledání identity, ale o pouhé převzetí modelu, který je pro danou sociální skupinu charakteristický. Jednou z variant vymezení vlastní identity je volba negativní identity, která je spojena s odmítnutím hodnot preferovaných rodinou a společností. Tato negativní identita může být vyjádřená právě kouřením, alkoholem a drogovou závislostí. Tito jedinci odmítají společenské normy a vymezují se opakem toho, co je očekáváno a požadováno.“ (Vágnerová, 1999)
30
Pokud se zaměříme na jedince samého, lze obecně hovořit o dvou typech struktury osobnosti inklinující k závislosti a to:
osoby extravertované, se zvýšenou dráždivostí, až agresivní, kterým tlumivá droga přináší pocit vnitřního klidu,
osoby zvýšeně citlivé, zranitelné a úzkostné, inklinující k drogám stimulačního typu.
Diskutabilní zůstávají genetické vlivy na vznik drogové závislosti, které se někdy přeceňují. Mezi vrozené dispozice se řadí temperamentové zvláštnosti (rozdíl v reakci na změny, ve vzrušivosti, v aktivitě). Tyto rozdíly tvoří základ budoucí osobnosti jedince. Některé teoretické modely dokonce považují temperament za zásadní pro rozvoj závislosti na alkoholu. U rodičů alkoholiků je prokázáno, že riziko závislosti je u jejich dětí zvýšeno. (Kalina, 2008) Naopak
Kudrle
se
domnívá,
že
genetické
vlivy
jsou
často
přeceňovány.
Jak uvádí Kudrle: „Rozvoj epidemiologických vln drogové závislosti všude ve světě, těžko můžeme vztáhnout na biologické faktory, protože genofond, ani další biologické dispozice se u člověka tak rychle nemění. Spíše za tyto jevy zodpovídá vyšší dostupnost, popularizace, reklama, módí trendy, absence duchovních hodnot apod.“ (Kudrle, 2002)
3.3 Škola a vrstevníci Pokud se zaměříme na vrstevnické prostředí (kamarádi, spolužáci, parta apod.) musíme si uvědomit, že takovéto prostředí je pro děti a mladé lidi velmi důležité. Záleží na hodnotách dané skupiny, převládající módě a životním stylu. Orientace na skupinové normy je často významnějším faktorem než droga sama. Pro dospívající jedince je podstatné někam patřit, mít svou partu nebo nejlepšího kamaráda či kamarádku. Dítě významně formuje působení školy (pozitivně i negativně, protože české školství je zastaralé a neodpovídá rychle se vyvíjejícímu světu a jeho požadavkům), výběr budoucího zaměstnání a příprava na něj, vliv vrstevníků, společenské prostředí, ve kterém žije. Důležitá je spolupráce rodičů se školou, protože v ní dítě tráví nejvíce času. Rodiče by měli mít vůči škole realistická očekávání, ale zároveň by rodiče neměli předpokládat, že se škola ujme výchovy za ně. (Nešpor, 2001)
31
Ve školách narůstají také požadavky na žáky a studenty v rozsahu učiva. Mnozí jsou potom frustrováni v potřebě být úspěšný a vše zvládnout, vytváří si negativní postoj k učivu, ke škole i vzdělání. Neúspěšnost a problémy vedou ke konfliktům s rodiči, mladí lidé ztrácí důvěru v sebe sama, ve své schopnosti, že se v životě uplatní a potom hledají náhradní zdroj, čímž může být sebehorší parta, třeba i drogově závislých, jen když zde najdou ocenění. (Mühlpachr, 2008, s. 18-23) Součástí výuky na školách je drogová prevence ať už formou workshopů, diskuzí, hostů nebo v zařazených předmětech jako je občanská výchova. Otázkou zůstává, co je vhodná forma, aby splnila realistické očekávání. Dnešní děti již na základní škole mají dostatek informací o drogách, převážně z internetu, médií a od kamarádů, některé již drogu vyzkoušely. Odborníci se tedy domnívají, že je vhodné dětem umožnit kontakt s lidmi, kteří mají vlastní zkušenost s drogou nebo přichází s drogově závislými do osobního kontaktu v rámci své činnosti a mohou věrohodným způsobem předat dětem informace o drogách a jejich následcích. Dále odborníci uvádějí, že různé besedy a samotné promítání filmů nemá u mladistvých potřebný efekt, možná ještě na prvním stupni. Adolescenti potřebují vidět vzor a slyšet pravdivý příběh.
3.4 Společnost Názor Vágnerové (2004) je jednou z možností, jak vysvětlit touhu experimentovat s drogami. Domnívám se, že v současné době může být pro dospívající dosti těžké rozlišit, co jsou hodnoty „preferované společností“, neboť například z užívání marihuany se postupně stává norma, alespoň pokud ji chápeme z matematického hlediska, tedy že normální je to, co dělá většina. Propagaci drog můžeme spatřovat i v některých uměleckých dílech, jako jsou hudba nebo filmy, které jsou nejčastěji zaměřeny právě na mladé lidi. Orientaci ztěžuje poněkud ambivalentní postoj majoritní společnosti k návykovým látkám jako takovým, kdy je běžná propagace alkoholu a tabáku, stát jejich prodej daní, společnosti, které se jejich prodejem zabývají, bývají sponzory kulturních i sportovních akcí a celkově jsou opomíjena rizika, která jejich užívání představuje, ovšem na druhé straně co se týče nelegálních drog, je majoritní společnost striktně represivní, ačkoliv velmi málo informovaná. Domnívám se, že postoj většinové společnosti naprosto neodpovídá reálné situaci. 32
Podle Nešpora (2001) hraje důležitou úlohu i trend trávit v práci prakticky veškerý čas, což znamená, že není dostatek času na výchovu. Navíc je u nás běžné nabízení alkoholu formou přímé i nepřímé reklamy. Pokud se zaměříme na společnost, máme na mysli především vztah společnosti k drogám, postoje a normy, dostupnost drog, ale i míra společenského stresu, dezorganizace společnosti, výkonná a konzumní orientace, oslabení rodiny a rozvodovost. Patří sem i koncepce protidrogové politiky, investice a informovanost.
4. Preventivní opatření Společným cílem všech národních strategií signatářských zemí je snaha omezit poptávku po drogách, snížit jejich dostupnost pro mládež, nabízet rizikovým skupinám alternativní životní styly, předcházet negativním vlivům v důsledku užívání drog na rodinné a sociální prostředí, ale i na celkovou kvalitu života. Velký význam je přikládán prevenci. (Kalina, 2003, s. 56) Každý stát by v rámci své protidrogové politiky měl vyváženě snižovat nabídku ale zároveň i poptávku. Každá země si tak vlastně volí svůj vlastní profil. V rámci těchto profilů rozeznáváme čtyři základní modely řešení drogové problematiky. Jedná se o modely „prohibice a represe“, minimalizace škod, ochrany veřejného zdraví a model kulturní integrace:
Model „prohibice a represe“
Je to snaha vymýtit veškeré užívání drog ve společnosti (jako by pod heslem „společnost bez drog“). Zastánci tohoto modelu vidí jeho prospěšnost zejména v číselných údajích, tedy v množství zabavených drog, počtu odsouzených pachatelů apod. Také jim nahrávají statistiky jedinců, kteří přišli do kontaktu s drogou byť je jedinkrát ve svém životní (mluvíme zde o tzv. celoživotní prevalenci). Zjišťování počtu takových osob je velice složité, navíc systém prohibice a represe vede spíše k utajování jakékoli zkušenosti s drogami, natož pak závislosti, takže nakonec rizikoví uživatelé unikají veškeré evidenci. Navíc policejní orgány často pod vlivem veřejného mínění mají snahu vyčistit například veřejná prostranství od uživatelů drog, to však nic neřeší, protože ti se pouze přesunou jinam.
33
Model minimalizace škod
V tomto modelu není podstatný postih a penalizace uživatelů, ale jde o přecházení škodám a o omezení obchodu s drogami. Tento model bývá úspěšný v tom, že dochází ke snižování počtu uživatelů, u kterých dochází k závažným zdravotním a sociálním škodám. Státy, které ke drogám přistupují pomocí tohoto modelu, chápou, že drogy tu byly od nepaměti a že zjevně budou existovat i v budoucnosti. Tento model dělí drogy na „tvrdé“ a „měkké“, podle jejich nebezpečnosti a škodlivosti.
Model ochrany veřejného zdraví
Tento přístup je zaměřený na snižování a omezení zdravotních rizik a škodlivých jevů v populaci. Jde o specifickou podobu modelu minimalizace škod. V rámci něj se předchází šíření infekčních chorob jako je hepatitida nebo AIDS. Soustřeďuje se však i na prevenci šíření uživatelského chování (primární prevence).
Model kulturní integrace
Tento model se soustředí na omezení užívání drog nelegálních i legálních. Je to přístup, který se snaží podřídit užívání ilegálních drog běžným regulačním mechanismům, které byly společností vytvořeny ke kontrole „přijatelného“ chování, například u konzumace alkoholu nebo tabáku. „Jde o jakousi normalizaci drogového fenoménu.“ Drogy ilegální se tak dávají co do svých zdravotních a sociálních účinků na roveň drogám legálním. Jsou přijímána obdobná opatření k zvládání takových sociálně – patologických jevů, jako je závislost, bezdomovectví apod. (Kalina, 2003) Národní strategie České protidrogové politiky na léta 2010 – 2018 v oblasti primární prevence:
zvýšení zájmu veřejnosti o primární péči užívání návykových látek a zapojení rodičů;
standardizace programů realizovaných školami;
větší využívání nových komunikačních technologií;
zlepšení systému vzdělávání v dané oblasti;
prohlubování možnosti koordinované (zdravotnický, represivní systém);
spolupráce
mezi
různými
systémy
rozšiřovat realizaci programů primární prevence proti užívání tabáku a alkoholu. (Strategie prevence, 2010) 34
5. VÝZKUMNÁ ČÁST V první části kapitoly metodologie upřesním cíle svého výzkumu. Na základě teoretického ukotvení práce formuluji výzkumné otázky. Dále jako výzkumnou metodu uvedu kvalitativní výzkum a vysvětlím, proč je vhodný k mému bádání. Součástí této kapitoly bude i volba metody sběru dat. V poslední části této kapitoly popíši, jak jsem postupovala při výběru respondentů a jak jsem postupovala při analýze dat.
5.1. Cíl výzkumu Cílem diplomové práce je zjistit zda je v rodině drogově závislého jedince určitý faktor (jeden z rodičů alkoholik, introvertní rodič, hádky, přílišná péče, málo péče apod.), který vede jedince k závislosti na návykové látce.
5.1.1 Dílčí výzkumné otázky Výzkumné
otázky
plní
dvě
základní
funkce
a
tvoří
jádro
výzkumu.
Snaží se o to, aby výsledky byly v souladu se stanovenými cíli, a ukazuje také na způsob, jakým výzkum vést. Musí být vždy v souladu s výzkumnými cíli a výzkumným problémem. Otázky by měly být dostatečně široké, pracují s obecnějšími koncepty, neptají se na sílu vztahů mezi proměnnými, zkoumají povahu určitých jevů a vyhýbají se předpokladům. (Švaříček a Šeďová, 2007 s. 69-70) Na základě otevřeného kódování byly sestaveny dvě základní kategorie, které byly následně rozděleny do několika podkategorií. Toto rozdělení slouží k přehlednějšímu zodpovězení výzkumných dílčích cílů. 1. kategorie: Jak uživatelé vnímají svou vlastní závislost 1.1 podkategorie: Vnímají respondenti sami sebe jako závislé na návykové látce 1.2 podkategorie: Jak se k drogám dostali a co je přimělo k jejich užití 1.3 podkategorie: Uvědomují si přínosy a rizika života s drogami 1.4 podkategorie: Mají motivaci k abstinenci
35
2. Kategorie: Pohled osob užívajících návykové látky na svou rodinu 2.1 podkategorie: Rodina respondenta 2.2 podkategorie: Prevence drogové závislosti v rodině 2.3 podkategorie: Faktory vedoucí k drogové závislosti 2.4 podkategorie: Reakce rodiny na drogovou závislost
5.2 Výzkumný problém Výzkumný problém značí jasné pojmenování toho, čím se bude výzkum zabývat. Vychází z výzkumného cíle a zahrnuje něco, co se odehrává v sociální realitě, je problematické, ale zároveň se jedná o něco, čemu plně nerozumíme, a proto se o tom snažíme získat více informací. Výzkumný problém má podobu oznamovací věty a blíží se k podobě tématu výzkumu. (Švaříček a Šeďová, 2007, s. 64-65) Výzkumný problém této diplomové práce byl stanoven jako: Vliv rodiny na vznik drogové závislosti. Výsledky tohoto výzkumu budou sloužit městu Frenštát pod Radhoštěm, aby mohlo efektivněji a lépe pracovat s rodinou, tak aby nedocházelo k rozpadům rodin, k alkoholismu v rodinách, k týrání. Aby jedinec nehledal východisko z těchto situací právě v drogách, ale ve smysluplném trávení svého volného času.
5.3 Volba výzkumné strategie Kvalitativní výzkum je pojem, který nemá jednotnou definici, respektive, jak říká Jan Hendl v knize Kvalitativní výzkum: Základní metody a aplikace: „Neexistuje jediný obecně uznávaný způsob jak vymezit nebo dělat kvalitativní výzkum.“ Nemůžeme se však divit, jelikož kvalitativní výzkum, ať už ho chápeme jakkoli, není „sjednoceným souborem technik a filosofie, a opravdu vzešel z široké škály intelektuálních a disciplinárních tradic“ (Mason, 2009, s. 2). Proto najdeme množství knih různých autorů pojednávajících o kvalitativních výzkumech (například Strauss, Corbinová 1999, Disman 2000, Mason 2002, Hendl 2012, Silverman 2005). Jak podotýkají Strauss s Corbinovou (1999) jedná se tedy o sociologický výzkum s intenzivním zaměřením, který „směřuje do hloubky za cenu menšího počtu pozorovaných případů, přičemž si zajistíme poměrně podrobné informace potřebné k prozkoumání námi vybraného případu.
36
„Cílem (kvalitativního výzkumu) je získat popis zvláštností případů, generovat hypotézy a rozvíjet teorie o fenoménech světa. Kvalitativní výzkum je orientován na explorování a probíhá nejčastěji v přirozených podmínkách sociálního prostředí. Plán výzkumu má pružný charakter. To znamená, že plán výzkumu se z daného základu rozvíjí, proměňuje a přizpůsobuje podle okolností a dosud získaných výsledků“ (Hendl, 2012, s. 63). Kvalitativní výzkum se, na rozdíl od kvantitativního, liší nejen, jak tvrdí Strauss a Corbinová, nemožností kvantifikovat jeho výsledky. Umožňuje výzkumníkovi, oproti kvantitativnímu výzkumu, volnost vstoupit do terénu, navazovat vztahy s lidmi, místy, prostředím (Ezay, 2002). Díky této svobodě jednání pak může badatel obdržet vysoce validní data. „Slabá standardizace, kvalitativního výzkumu, volná forma otázek a odpovědí nevynucuje taková omezení, jaká existují v kvantitativním výzkumu. Potenciálně proto může mít kvalitativní výzkum vysokou validitu.“ (Disman, 2000, s 287). „Větší validitu si kvalitativní výzkum
zajišťuje
metodami,
jako
jsou
zúčastněná
pozorování,
strukturované
a polostrukturované rozhovory, analýza osobních dokumentů a jiné. Následně tak získá možnost popsat, co se děje, kdo nebo co se účastní dění, kdy a kde se věci dějí, jak se objevují a proč.“ (Hendl, 2012, s. 193). A to je podstatné v mém výzkumu, tedy zajistit validitu sdělení, abych mohla popsat opravdové motivy uživatelů k užívání návykových látek, situace, za kterých ke vzniku závislosti na drogách došlo, jakou roli hraje rodina v životě jedince závislého na návykových látkách.
5.4 Výzkumný soubor Pro tento výzkum byla zvolena metoda účelového výběru, který je založen pouze na úsudku výzkumníka o tom, co by mělo být pozorováno a o tom, co je možné pozorovat. Není příliš vědecký avšak mnohdy jediný možný přístup (např. etnické minority – neexistence seznamu všech příslušníků této minority, nutno se uspokojit se seznamy členů etnických organizací i za předpokladu, že zde nejsou organizováni zdaleka všichni). Téměř nikdy neumožňuje širokou generalizaci našich závěrů, je zde vždy nutné jasně, přesně a otevřeně definovat populaci, kterou tento náš vzorek reprezentuje. Snahou bylo tedy koncipovat takový soubor respondentů, který bude mít následující tři vlastnosti: pobývají na území Frenštátu pod Radhoštěm minimálně od roku 2010 37
užívají nealkoholové návykové látky minimálně 1 rok – to je doba, kdy odborníci stanovují hranici závislosti na návykové látce jsou klienty Nízkoprahového zařízení pro děti a mládež Klub Kryt Poměr respondentů mezi muži a ženami byl 3 ku 1, tedy ve výsledku tři muži a jedna žena, věkově různorodí. Celkem bylo pro tuto práci vybráno a osloveno 10 respondentů. Pouze 4 respondenti nakonec rozhovor skutečně absolvovali, zbylí oslovení, se ani po několika pokusech nedostavili na sjednané místo. Anamnestické údaje respondentů: Respondent A - Pohlaví: Muž - Věk: 21 let - Doba pobytu ve Frenštátě pod Radhoštěm: 21 let - Uživatel nealkoholových návykových látek: téměř dva roky - Primární droga: Pervitin - Klient NZDM Klub Kryt: Ano Respondent B - Pohlaví: Muž - Věk: 18 let - Doba pobytu ve Frenštátě pod Radhoštěm: 15 let - Uživatel nealkoholových návykových látek: téměř dva roky - Primární droga: Marihuana - Klient NZDM Klub Kryt: Ano Respondent C - Pohlaví: Muž - Věk: 19 let - Doba pobytu ve Frenštátě pod Radhoštěm:19 let - Uživatel nealkoholových návykových látek: téměř dva roky 38
- Primární droga: Pervitin - Klient NZDM Klub Kryt: Ano Respondent D - Pohlaví: žena - Věk: 16 let - Doba pobytu ve Frenštátě pod Radhoštěm: 16 let - Uživatel nealkoholových návykových látek: téměř dva roky - Primární droga: Pervitin - Klient NZDM Klub Kryt: Ano
5.5 Limity výzkumu: Zatím jsem hovořila o kvalitativním výzkumu, aniž bych zmínila jeho limity. Na rozdíl od výzkumu kvantitativního se musí brát na zřetel, že ve výzkumu nejde o reprezentativnost dat ve smyslu vztáhnout získané poznatky na širší populaci, například obyvatelstvo České republiky. Kvalitativní výzkum totiž disponuje nízkým počtem zkoumaných jedinců. Zároveň vzhledem
k
slabé
standardizaci
dat,
nedosahuje
vysoké
reliability,
na
rozdíl
od výzkumu kvantitativního. Kvalitativnímu výzkumu se vytýká (mimo již zmíněná fakta), že jeho výsledky představují sbírku subjektivních dojmů. „Pro jeho pružný a nestrukturovaný charakter ho lze – na rozdíl od kvantitativního výzkumu – těžko replikovat.“ (Hendl, 2012, str. 52). V průběhu analýzy jsou kvalitativní data redukována na témata či kategorie a dále jsou hodnocena subjektivně. Je zde kladen větší důraz na popis a zjištění, méně na testování hypotéz a ověřování (Hendl, 2012). Taktéž Ezzy upozorňuje na zkreslení skrze interpretaci jednotlivých významů: „Zaměření se na významy (smysl vyřčených vět) činí obtížným udělat kvalitativní výzkum správně, protože významy jsou „záludnější“ (více „prokluzují“) než kvantitativní statistika. Mínění je snadněji zpochybnitelné, poddajnější a dá se s ním více manipulovat. Nicméně, navzdory těmto obtížím, teorie, které se zaměřují na významy, nabízí bohaté odměny ve vysvětlení a porozumění lidského jednání“ (Ezzy 2002, str. 5). Právě o porozumění lidského jednání se v kvalitativním výzkumu snažíme. Proto je dobré vědět o limitech výzkumu a neustále si je připomínat, abychom se vyvarovali případnému zkreslení z naší strany a dokázali se dívat na zkoumaný problém s odstupem.
39
5.6 Metoda sběru a zpracování dat „Interview (neboli rozhovor) bývá často nejobtížnější, ale zároveň i nejvýhodnější metodou k získávání kvalitních dat.“ (Miovský, 2006, s. 154). Dle Švaříčka a Šeďové (2014) je rozhovor nejčastěji užívanou metodou sběru dat, většinou se pro něj užívá označení hloubkový rozhovor a definuje jej nestandardizované dotazování jednoho účastníka badatelem v rámci výzkumu pomocí otevřených otázek. Zahrnuje tři typy rozhovoru: nestrukturovaný, polostrukturovaný a strukturovaný. U nestrukturovaného rozhovoru nemá badatel připravené otázky a
nechává
volně
plynout
dialog
s
účastníkem.
Strukturovaný rozhovor
se od polostrukturovaného liší tím, že jsou pevně dané otázky, kterými se výzkumník řídí a
nenechává
dále
volně
vyvíjet
výzkumnou
debatu.
Výzkumník
musí
být
na polostrukturovaný rozhovor vždy připraven. Je třeba se vybavit teoretickými poznatky a také si připravit základní schéma témat vycházejících z výzkumné otázky. (Švaříček a Šeďová, 2014) Jako výzkumná technika byl tedy zvolen polostrukturovaný rozhovor. Pro rozhovor bylo předem připraveno 30 otázek, které vycházely z cíle výzkumu a z výzkumných otázek. V první části klienti respondenti odpovídají na otázky týkající se jejich osoby a závislostí. Ve stěžejní části výzkumu jsou klienti dotazováni na jejich rodinu v době dětství, v dospělosti, v době před a po užívání drogy. Poslední část je zaměřena na jejich přátele a na to, zda si myslí, že jsou závislí. Například: Vzpomínáš si na moment, kdy ses setkal reálně s drogami? Co tě vedlo k tomu je vyzkoušet? Hádali se rodiče, když jsi byl malý? Pokud ano, co je k tomu většinou vedlo. Byla péče rodičů dostatečná, nebo byla nadprůměrná? Platili ti rodiče kroužky, podporovali tě v tom, co tě bavilo? Myslíš si, že jsi závislý? Kde vidíš sám sebe za 5 let? Na začátku každého rozhovoru byli účastníci seznámeni s účelem výzkumu, dále byli ujištěni o anonymitě a požádáni o informovaný souhlas se na výzkumu podílet. Všichni respondenti s nahráváním souhlasili. Všichni respondenti dali souhlas k využití materiálů, získaných během rozhovorů, pro účely výzkumu. Čtyři dotazovaní si výslovně nepřáli zveřejňovat celý doslovný zápis v bakalářské práci.
40
Volba metody polostrukturovaných rozhovorů mi přišla nejrozumnější pro tento výzkum. Rozhovory také samy o sobě slouží jako technika pozorování, „kdy v přímém styku (tváří v tvář) se snažíme přimět druhé osoby k tomu, aby podaly informace o něčem, své mínění o něčem nebo vyjádřily motivaci svého jednání.“ (Lamser 1966, str. 109). Polostrukturované rozhovory umožňují spontánně reagovat na odpovědi (a generovat otázky nové) a zároveň se držet zvolené strategie zachování určité předpřipravené struktury okruhu otázek. Proto polostrukturované rozhovory sloužily především jako hlavní zdroj sběru dat. Nevýhodou je možnost ovlivnění respondenta tazatelem. (Hendl, 2012) Rozhovory probíhaly v měsíci lednu a únoru vždy v NZDM Klub Kryt, v době kdy nebyla otvírací doba a provoz této sociální služby, tak aby se docílilo klidného, ale zároveň pro respondenta známého prostředí. Během rozhovoru jsme si s respondenty tykaly, to vyplývá ze vztahu pracovník a uživatel v NZDM Klub Kryt. Jako metoda zpracování dat bylo zvoleno otevřené kódování. Při otevřeném kódování je text rozdělen na jednotky a každé z jednotek je přidělen určitý kód. Jednotka je velice variabilní, může zahrnovat nejen jednotlivá slova, slovní spojení, ale také celé odstavce. Do datového záznamu jsou vpisovány značky pro označování jednotek a názvů kódů. Po vytvoření kódů dochází k systematické kategorizaci. Tyto kódy jsou tedy seskupovány dle podobnosti nebo vnitřní souvislosti. (Švaříček a Šeďová, 2014) V první části došlo k doslovné deskripci nahraných rozhovorů na audio zařízení. Tyto písemné údaje byly následně analyzovány, rozdělovány a posléze skládány prostřednictvím otevřeného kódování. Jednotlivá slova neboli kódy podstatné pro vytvořené kategorie byly vyhledávány ve výpovědi všech respondentů. Původní dvě široké kategorie byly rozděleny do několika podkategorií, kterým byly přiděleny kódy. Tyto podkategorie byly následně porovnávány a seskupovány. S takto vzniklými kategoriemi bylo pracováno pomocí techniky vyložení karet. Prostřednictvím techniky vyložení karet jsou zpracovány jednotlivé kategorie. Ty jsou rozděleny do určitého obrazce nebo linek a na základě tohoto uspořádání se sestavuje text takovým způsobem, že je převyprávěn obsah jednotlivých kategorií. (Švaříček a Šeďová, 2014). V této práci se jedná o tři hlavní kategorie, které jsou následně pomocí kódů rozděleny na několik podkategorií a vzájemně na sebe navazují.
41
5.7 Interpretace dat Všichni dotazovaní užívají jako primární drogu pervitin nebo marihuanu. Vzorek dotazovaných je v závislosti na době užívání variabilní. Respondent A užívá návykové látky i pervitin téměř dva roky. Respondent B užívá marihuanu téměř dva roky. Respondent C užívá pervitin dva roky a respondentka D užívá pervitin také dva roky. Tudíž výzkumný soubor tvoří uživatelé okolo dvou let užívání. Tito jedinci užili všichni i jiné návykové látky, jako alkohol, cigarety, marihuanu, halucinogeny, LSD, houbičky, opium, kokain. 1.1 podkategorie Vnímají respondenti sami sebe jako závislé na návykové látce
Všichni dotazování respondenti uvádějí, že vědí jistě, jak vypadá závislý člověk. Podle nich je to člověk, který tu danou látku potřebuje pořád, neumí bez ní žít. Je důležité rozlišovat na čem je ten daný jedinec závislý. Stejné znaky, které uvádějí respondenti, jsou například pohublost, roztažené zorničky, jiná než normální mluva. „Většinou závislého člověka pozná jen závislý člověk, poznáš to na jeho chování nebo třeba v práci jsou zapnuté větráky v létě, nikdo se nepotí, ale jeden jediný člověk zpocený, pokecáš s ním, všimneš si roztáhlých zorniček, rychlá mluva, občas se zasekne ve větě a to ti začne dávat smysl.“ (Respondent C) „Když to začnu vyhledávat, u sebe jsem to taky poznala, že jsem ráno vstala a byla to ta priorita, že to budu vyhledávat.“ (Respondentka D) Na otázku zda si myslí, že jsou sami závislí na návykové látce, respondent A velmi rychle odpověděl, že není určitě závislý, protože závislost se podle něj bere jinak. Respondent B a C si nebyli odpovědi jistí, ale přikláněli se spíše k tomu, že jsou závislí. Respondentka D velmi zklamaně odpověděla: „Jo…jo moc, kdybych to věděla, jaké to bude, tak do toho ani poprvé nejdu.“ Respondentka si také jako jediná uvědomila, jak těžké bude přestat s pervitinem, až bude chtít a také přiznala, že se toho velmi bojí, protože nechce opustit lidi, které zná. Uživatelka také uvedla, že vlastně ani neví, co by měla bez pervitinu nyní dělat. „Já prostě nevím, co mám dělat bez perníku. Co dělá takový normální člověk, co ho baví?“ Po vyjmenování různých možností Respondentka D řekla: „že je toho hodně, ale zároveň nic. Asi hledám v sobě to něco, co mi chybí, ale nevím co to je. A tak si dám perník a pak věštím budoucnost.“
42
Je tedy velmi zajímavé vidět, jak různé jsou reakce každého závislého jedince na otázku, zda jsou sami závislí. Pouze pro připomenutí, všichni respondenti jsou závislí po stejný časový úsek, a ačkoliv je pochopitelné, že každý má ke své závislosti jiný přístup, jiný pohled, je až neuvěřitelné jak jsou respondenti v přístupu k návykovým látkám rozdílní. Tři z respondentů uvedli plány do budoucnosti, ve kterých už nefiguruje pervitin, ale běžný život člověka, který není závislý. Všichni se shodli na tom, že budou určitě čistí respektive, že si přejí, aby byli čistí. Také uvedli, že určitě budou mít práci, rodinu nebo budou s někým vést partnerský život. Respondent B uvedl, že se mu jeho život líbí tak jak je a chce to tak nechat. Uvedl, že možná bude dokonce užívat marihuanu stejně, ale určitě se mu dle jeho slov nestane to, že by začal brát pervitin.
1.2 podkategorie Jak se k drogám dostali a co je přimělo k jejich užití Všichni uživatelé se k drogám dostali poprvé přes své kamarády. V pozdějším věku u tří respondentů došlo znovu k setkání stejné nebo jiné drogy, kterou si už ale zvolili sami a dobrovolně, aniž by museli před někým „machrovat“ nebo něco zkoušet, aby zapadli do party. Pouze respondentka D vyzkoušela ve 14 letech pervitin, který užívá dodnes. Chtěla být stejná jako její kamarádi. „Předtím jsem se nikdy s takovými lidmi, co berou, nikdy nebavila, jen s tím
jedním klukem, a ten mi všechno ukázal. Při první dávce jsem ani neměla strach, nikdo mě nevaroval, ale byla jsem tam s tím jedním kámošem, a měli jsme to spolu, a on to taky nevěděl, co bude, říkali jsme si, že to zkusíme jednou a konec, ale u mě to pokračovalo. Mě to pak začalo bavit, já jsem neviděla ty špatné následky, viděla jsem jen to dobré. Myslela jsem, že to bude jako cigareta, jednou zkusíš a konec, ale prostě mě to pohltilo.“ Respondent A se poprvé setkal s drogou už ve 3. třídě, když byl s kamarádem u vody a jeho starší bratr vytáhnul marihuanu. Poté až o několik let později vyzkoušel pervitin. Nejdříve ho chtěl pouze vyzkoušet, ačkoliv měl strach, protože věděl, že jeto větší droga než tráva, bál a nevěděl, co to s ním udělá. Poté v tom pokračoval, protože se zamiloval do jedné dívky a myslel si, že pokud uvidí, že on taky bere, třeba si řekne, že jí opravdu miluje a přestanou spolu brát.
43
Respondent B poprvé užil marihuanu ve třinácti letech. Viděl ostatní starší kamarády. „Prostě
jsem viděl ostatní starší kámoše (15,18, let), že si zahulili a že jim není na omdlení nebo tak, a tak jsem si řekl, že to taky zkusím. Ve dvanácti letech to byla spíše taková zkouška, víš jak, ale v patnácti letech to už jsem věděl, co to je a jak se to hulí, a tak jsem přišel za kámošema, dali jsme si fina nebo brko.“ Respondent C se dostal k drogám poprvé na diskotéce. „Když mi bylo čtrnáct let, takže jsem
tam neměl co dělat, no a kamarád mi šel pro pití na bar pro kolu, a když jsme šli tančit, tak jsem to nechal položené na stole, když jsem přišel tak jsem se napil a cítil jsem, že je to nějaké hořké a pokračovalo to tak, že jsem se pogrcal, a tři dny jsem nemohl spát a nikdo nevěděl co se mnou je, tak jsme šli na testy na drogy a zjistilo se, že to byl perník. Byla to taková třídenní euforie, a nevěděl jsem, co mám dělat, a co se bude dít dál.“ Později
se s pervitinem
setkal znovu, tentokrát
ho k tomu přemluvil
kamarád.
Respondent C o sobě tvrdí, že je zastánce toho, že se má zkusit všechno. V sedmnácti letech chtěl zkusit něco nového, neotřelého, protože už ho nebavilo běhat a skákat před jedoucími vlaky. „Doktor mi řekl, že rád experimentuju, protože jsem čtrnáct let skákal na lyžích a tam je hodně adrenalinu a jakmile s tím člověk skončí tak mu ten adrenalin začne chybět. A tak mi doktor vysvětlil proč tak rád experimentuju.“ „Nejde popsat, co jsem cítil, dostal jsem něco nového před sebe a chtěl jsem to zkusit.“ 1.3 podkategorie Uvědomují si respondenti přínosy a rizika života s drogami
Všichni respondenti si uvědomují rizika života s drogami, vyjmenovávali, co všechno může jaká droga člověku způsobit. Ovšem ne všechny respondenty tato fakta nějak odrazují od užívání drogy. Respondent A tvrdí: „Začnou se ti dělat vyrážky, hubneš, zuby se ti kazí, ale záleží, jak to bereš, jestli jehlou, šňupeš …propadlé líčka, oči, pusa. Člověk začne být uvolněnější, začneš se kroutit apod.“ Respondent B, rizika užívání drogy naopak podceňuje: „Užívám trávu, cigarety a alkohol neberu za drogu, jinak nic jiného neberu. Kdybych se zeptal kohokoliv na trávu, tak řekne, že to blbne člověka, otupuje hlavu, podle mě možná jo, ale já to mám jako k uvolnění. Nepodporuje to svalstvo, měknou mi kosti, něco obrazně vím. Ale spíše mě to nezajímá, spíše jak nejlépe užít.“
44
Respondentka D zhubla díky pervitinu 19 kg za dva měsíce. Také uvádí, že dříve byla na pervitinu jiná: „Já sama už to moc na sobě necítím, dříve jo to jsem byla rychlejší, chtěla jsem dělat tototo, ale moc se necítím teď, nejím, nepiju, pořád melu, nikoho nepustím ke slovu a chtěla bych se procházet a tak.“ Tomuto stavu většinou odborníci říkají tolerance drogy. Může, ale také nemusí nastat stav, kdy droga uživateli nebude stačit v žádném množství, a proto začne užívat drogu jinou - „silnější“. Všichni respondenti si také uvědomují, jak moc se změnil jejich přístup k běžnému životu. Nevědí, jak mají bez drogy trávit svůj volný čas, nechápou a nerozumí lidem, kteří nikdy drogu nezkusili, že je život baví takový jaký je. Všichni uživatelé také uvedli, že když měli nějaký problém dříve, než zkusili návykovou látku, řešili ho jinak a podle nich neefektivně. Respondenti závislí na pervitinu tvrdí, že díky němu řeší problémy rychleji a efektivněji. Pouze respondentka D si myslí, že díky pervitinu je jí všechno jedno a ví, že to není dobře. Respondent C to popisuje svými slovy: „Když jsem měl nějaký problém, tak jsem perník vyhledal, ale bral jsem to spíše jako takovou pomoc při tom řešení, že jsem věděl, že na tom člověk jinak přemýšlí, chová se jinak a věděl jsem, že ten problém dokážu vyřešit snadnějším způsobem.“ Tedy droga je pro ně možnost úniku před problémy a realitou běžného života. 1.4 podkategorie Mají motivaci k abstinenci
Všichni uživatelé kromě respondenta B už zkusili přestat užívat návykovou látku. Respondent B, vystihuje svými slovy odpověď na otázku, zda zkusil někdy přestat: „Ne, nikdy mě to nenapadlo, jednou bych mohl přestat, ale zatím na to nemám myšlenky, zatím se mi to líbí, zatím nepozoruji, že by mi to něco dělalo nebo tak. Možná až na sobě něco začnu pozorovat, tak možná přestanu. Z jedné části mám o sebe strach a z druhé části to mám na háku.“ Respondent A to vydržel jeden měsíc. Nebylo to podle něj moc těžké, vše záleží na psychice. Podle něj si stačí říci, co chceš a jdeš si za tím. Respondent C začal abstinovat v prosinci roku 2015. Sám tvrdí, že nejdříve si dával pauzy, poté si dával už jen o víkendu, pak co druhý víkend a nyní jsou to už 2 měsíce, co respondent látku neužívá. V době, kdy ještě respondent C byl závislý na pervitinu, několikrát přemýšlel o tom, proč vlastně pervitin užívá. „Nepřišel jsem na žádnou jinou rozumnější odpověď, než
45
proč ne? A ostatním lidem, to může být jedno. Nikoho tím neohrožuju, nekradu, abych na to měl, neprodávám své věci, abych na to měl, když na to nemám tak si to nedám. Respondentka D vydržela abstinovat deset dnů, za celé dva roky. „Chtěla bych přestat, ale to nejde, já bych musela odepsat všechny ty lidi a to je asi ten největší krok, nejde to, já nevím proč. Já ani nevím, proč vlastně beru. Víš, bylo to prostě v době, kdy jsem byla do toho kluka zamilovaná a chodili jsme spolu a on se se mnou rozešel, protože jsem nebyla jako oni, a tak jsem to chtěla zkusit, do toho mi umřel ten děda a zkusila jsem to jednou a pak jsem už prostě chtěla…chtěla.“ 2. Kategorie: Pohled osob užívajících návykové látky na svou rodinu
2.1 podkategorie: Rodina respondenta Všichni respondenti kromě respondenta B bydleli v dětství v úplné rodině. Respondent B je také jako jediný z respondentů jedináček. Všichni respondenti uvedli, že si pamatují na velmi pěkné dětství, i když v rodinách docházelo k hádkám, byly zde přítomny dluhy a další patologické jevy. Respondenti A a C mají negativní vztah k matce a respondenti B a D mají velmi kladný vztah k matce, ovšem nemají kladný vztah k otci, naopak respondenti A a C ano. U všech respondentů hraje důležitou roli otec ve výchově a v jejich životech.
Respondent A to popisuje svými slovy: „Ale taťka je takový ten co mu je všechno jedno,
ale když je průser tak to opravdu už řeší. Mamka je spíše taková hodně starostlivá, pečlivější, detailnější. Z odpovědi, která trvá dvě vteřiny, tak to natáhne na půl hodiny. Víš, spíše taťka měl na mě vliv, já jsem k němu vzhlížel, i když má své požadavky, on měl taky tvrdou výchovu a snažil se ji předat i na nás, ale mamka byla taková moc hodná. Takže z toho vzniklo to, že taťkovi pak bylo většinou všechno jedno, a jeden řekl to a druhý to, nebyli jednotní.“ Respondent B uvedl: „Spíše mi chyběla výchova otce, myslím, že bych byl jiný, kdyby bydlel s námi. Myslím, že i když byl otec alkoholik a kuřák, tak teď prý nekouří a nepije, ale nevím, on je na Slovensku. Asi bych měl lepší vzor pro sebe, že bych byl lepší.“ O respondenta C se starala spíše sestra, rodiče byli více v práci. Pod pojmem máma
si respondent okamžitě představil sestru. V tuto chvíli bere respondent svou mámu jako spolubydlící. „Mám divný pocit, když jsem v její přítomnosti, třeba jako když sedíš na výslechu na policii. Ona se pořád se mnou snaží bavit takovým tím nadřazeným způsobem, 46
nechce si připustit, že jsem už dospělý. Asi ji chybí ta výchova, že si uvědomila, že na mě neměla čas, tak to teď dohání.“ Respondentka D uvedla, že se o ní otec moc nezajímal ani v dětství a nyní také moc ne, ale přiznává, že má o ni pravděpodobně strach od té doby, kdy zhubla 19 kg za dva měsíce. S matkou měli skvělý až kamarádský vztah do doby, než matka zjistila, že užívá pervitin.
Respondentka D v rozhovoru také uvedla, jakého by chtěla tátu a co ji vlastně chybělo a chybí: „Ať je jako doma, já ho vůbec nevidím, já přijdu ze školy a on není doma, on přijde, až už spím. Vnímám to tak, že mi dá všechno, když chci peníze a řeknu mu, tak mi dá peníze, ale prostě mi chybí už od dětství, prostě peníze nejsou všechno.“ Tři
z uživatelů
uvedli, že
jim
chyběla
pozornost,
péče
a
láska
rodičů.
I když
je podporovali v kroužcích (hokej, fotbal, gymnastika, skoky na lyžích), měli dostatek jídla, měli kde spát, měli oblečení, necítili, tu pravou rodičovskou péči. Pouze respondent A uvedl, že se o něj oba rodiče zajímali, jen bylo pro něj těžké to rozpoznat u otce. Respondent C to vyjádřil slovy: „Taky jsem vnímal, že o mě nemají příliš zájem. Když jsme seděli třeba
s rodiči u televize, tak se bavili jen oni dva, jako bych tam ani nebyl. Byl jsem rád, za každou noc, kterou jsem nemusel strávit doma. Necítil jsem se tam doma.“ U respondenta A také docházelo
k přehnané
péči
matky
o
respondenta.
Podle
něho
pečovala
o všechny hodně moc, někdy byla velmi detailní. Podle respondenta to bylo ale strašné, protože si myslí, že je stále malé dítě. Podle něj kdyby mamka ubrala, tak by to bylo lepší, byl by spokojenější. Respondent B ocenil, že měl velikou důvěru své matky v jeho osobu.
2.2 podkategorie: Prevence drogové závislosti v rodině U žádného z respondentů nedošlo v rodině k rozhovoru o drogách. Všichni uživatelé, kteří užívají pervitin, se shodli na tom, že i kdyby jim to rodiče řekli a varovali je, co jsou drogy, stejně by je zkusili. Pouze respondent B, který užívá Marihuanu, tvrdí že: „Kdyby mi to máma řekla,
možná bych třeba s hulením ani nezačal. Měli jsme něco ve škole nějaké prezentace na druhém stupni, někdo nám tam přednášel. Čuměl jsem na ně a říkal jsem, co to je, ale mě to nějak nebralo.“ Každý z respondentů užívající pervitin uvedl, nějaký důvod, proč by jim ani povídání o drogách v rodině nepomohlo. Respondentka D uvedla, že by si to možná uvědomila, ale po třech dnech by ji to bylo jedno, protože velmi milovala toho chlapce, který ji později dal
47
pervitin. „Myslím si, že kdybych nebyla s tím klukem, co jsem ho milovala, tak se to možná nestane, ale nikomu to nedávám za vinu.“ Respondent C zase uvedl, že by ho to lákalo o to více, protože podle něj zakázané ovoce chutná nejlépe. Pouze sestra stejně jako v případě u respondenta A řekla svou negativní zkušenost s marihuanou. U respondenta A se nejvíce v rodině řešili cigarety a podle něj mu pouze sestra řekla její zkušenosti s marihuanou. Respondent uvádí v rozhovoru, že by bylo jedno, kdo by mu to řekl, stejně by to chtěl zkusit. 2.3 podkategorie: Faktory vedoucí k drogové závislosti U všech respondentů začala zkouška s drogami během nebo po nějaké větší události v rodině. U respondenta A to byly peníze, které rodiče velmi rychle utratili, za prodej jejich domu. Poté si musela rodina půjčovat od různých společností poskytujících půjčky. To rodinu zadlužilo. Respondent A v rozhovoru přímo neuvedl, že díky tomu zkusil pervitin, ale bylo evidentní, jak ho celá situace mrzela a štvala zároveň. Nechtěl pochopit, nebo nedokázal pochopit, z jakého důvodu jeho rodiče takto utratili všechny peníze. Respondent B přerušil studium na SŠ, protože ho vzdělávací systém, tak jak byl nastavený, nezajímal a nebavil. Do té doby užíval marihuanu pouze příležitostně. V době kdy si hledal práci, se intenzita užívání marihuany zvýšila na denní dávku. U respondenta C to bylo tehdy, kdy otce vyhodili z práce a byl na jeho jméno napsán stroj v hodnotě 500 000 (pravdivost této informace nedokážu ověřit), věřím tedy respondentovi. V té době vyvrcholily neshody mezi rodiči respondenta. U respondentky D došlo k úmrtí dědečka, kterého měla velmi ráda a který se o ni prakticky jediný staral, protože rodiče byli velmi často v hospodách. Když umřel, zkusila respondentka Pervitin.
„Ono to bylo všechno dobré, ale jak zemřel ten děda, tak tam nastal takový zvrat, táta začal chlastat, začal mě bít, byl výbušný, mamka je flegmatická, takže měla ještě všechno víc v řiti. Moji rodiče byli vlastně pořád v Mrtvole (hospoda). Naše si pamatuji jen z mrtvoly, jak sedí na zahrádce a já jsem bývala hodně s dědou na zahradě. Moje sestra už měla hodně roků, takže byla většinou venku a to samé i brácha. A já byla jen s tím dědou. Děda mě naučil spoustu věcí, sestavili jsme spolu sekačku, sama jsem si pak sestavila i brusku.“ (respondentka D) U všech respondentů docházelo k hádkám v rodině, většinou kvůli výchově dětí nebo kvůli alkoholu a dluhům, která rodina měla. U respondentky D se rodiče hádali kvůli hracím automatům, díky kterým její otec prohrál většinu výplaty. Respondenti A a C, také uvedli, že se
48
jejich rodiče dost často hádali kvůli výchově dětí, nedokázali se shodnout a udělat kompromis. U respondenta B odešel otec poté, kdy respondentovi byly tři roky. Jeho matka mu řekla, že se s otcem hádali a také ji několikrát uhodil. Respondent neví ovšem proč a z jakého důvodu se hádali. Všechny respondenty podporovali rodiče v jejich zájmových kroužcích.
„Do gymnastiky, volejbalu a jezdila jsem i na závody po republice a tak. A pak přišly drogy a už to nešlo. A naši mě podporovali, ale půjčovali si peníze. Děda jim řekl, že pokud budete mít na chlast, tak budete mít i pro ni.“ (respondentka D) „Ano podporovali mě, ale spíše jsem cítil, že to bylo z povinnosti. Dělal jsem třeba street dance, ale třeba nikdy nepřišli na mé vystoupení, i když mi to platili. Ze začátku mě to dost mrzelo, ale řekl jsem si, že měli asi něco důležitějšího a pak jsem to už neřešil. Já se o ně nechci moc zajímat. Třeba ani důvody jejich rozvodu nevím, mám svých problémů dost, a vím, že jsou to problémy jejich a ne moje.“ „Jo chodil jsem na fotbal asi rok, thajský box, ale nevěnoval jsem se ničemu do 9. třídy, mě to moc nebavilo ty kroužky, já jsem raději běhal venku a v klidu. Věděl jsem, že rodiče by mi vše zaplatili, ale neměl jsem potřebu.“ (respondent A) „Podporovali mě. Hrál jsem fotbal a judo, ale jakože jinak tak třeba do Astry (centrum volného času ve Frenštátě pod Radhoštěm, provozující různé aktivity a akce), ale jinak jsem tak nic nedělal. Ale pak jsem chytl astma. Ale peníze jsme na kroužky měli, bylo to v pohodě, mamka mě fakt podporovala v tom rozumném, v tom, co má smysl. Víš, mamka vždycky řekne svůj názor, a já na ni většinou dám, protože je starší a zkušenější.“ Všichni respondenti tedy měli zájmové kroužky, měli vyplněný svůj volný čas, pouze respondentka D, ale uvedla, že když se setkala s drogami, všechny její zájmy ji přestaly bavit. Ostatní respondenty přestaly aktivity bavit ještě dříve, nicméně ze všech rozhovorů vyplynulo, že respondenti nevědí, jak nyní smysluplně trávit svůj volný čas bez drogy. Možná by stačilo, aby rodiče více motivovali respondenty k tomu, aby se věnovali zájmovým činnostem. Je velmi překvapující, že ačkoli respondenti z tohoto výzkumu užívají návykové látky pouze dva roky, už nemají žádné kamarády. Všichni se shodli na tom, že na drogách nikdo nemá kamarády. Každý z respondentů uvedl, že má jednoho opravdového nejlepšího přítele většinou z dětství.
49
„Na droze se chovají všichni jinak. A když si myslíš, že je kamarád, ale on ti pak podrazí nohy ani nevíš jak. A nové kamarády si nedělám, stačí mi ti stálí, co mám teď. Mají asi všechno, co chci. Určitě by se se mnou ti, co neberou, neměli o čem bavit. Buď se oni zhorší, nebo se já zlepším k lepšímu.“ (Respondentka D) Stejný pocit má i respondent B: „No ti co hulí se semnou baví více, ale ti co nehulí tak se moc nepotkáváme a nemáme si co vlastně říci.“ 2.4 podkategorie: Reakce rodiny na drogovou závislost U všech se změnily vztahy rodiny k respondentovi. U respondenta B se matka přestala zajímat o to, kam jde, s kým jde apod. Respondent vlastně sám neví, jak to vlastně bere, že užívá marihuanu, možná má obavy, ale netuší. U respondenta A došlo k tomu, že všichni, kromě mladší sestry, vědí, že v minulosti respondent zkusil pervitin. Respondent se obává, že pokud by ji to řekl, zbytečně by řešila něco, co se už vyřešit nedá. Když se to dověděla jeho druhá setra, byla podle respondenta v „pohodě. Otec byl z toho na dně. Nikdo z jeho rodiny neví, že respondent užívá pervitin nadále.
„Tak si myslí, že neberu, a i tak jim to ukazuju, chodím do práce, nehádám se, dělám vše, co mám, když jsem byl s ní, tak jsem jen fetoval a nic víc. Nechci, aby věděli, že ještě beru a tak si vše plním, aby neměli podezření.“(respondent A) U respondenta C došlo v rodině po zjištění k tomu, že se ho „ujala“ sestra. „Pak nastalo převedení výplat na účty sestry, kontrola apod. Sestra mi dala návrhy a já jsem si mohl vybrat jako vždycky. Buď půjdeš do léčebny, nebo to zkusíš sám. Nechtěl jsem jít do léčebny, chtěl jsem se z toho vykopat sám. Kvůli sobě to nedělám, je to moje zdraví, ale jak vidím, že to sestru hodně poznamenalo, tak jsem byl hodně v prdeli a to jsem čtyři dny nepřišel domů a přemýšlel jsem, co by bylo dobré a co ne. Přišel jsem na to, že by bylo dobré přestat dělat blbosti.“ (respondent C) Zároveň respondent uvedl, že se jeho matka začala chovat ještě odtažitěji, s otcem si z toho už dělají legraci a sestra se k němu staví jako k malému dítěti. U respondentky D trvalo rok, než se o její závislosti na pervitinu dověděli. „A jak to zjistili,
tak jsem to popírala a pak jsem jim jako řekla, že jsem to zkusila jednou. Ale oni furt hustili, abych se přiznala, že jsem to alespoň zkusila víckrát. To jsem přišla domů a seděla tam ségra, mamka, brácha. A všichni se mě ptali, jak dlouho to beru, ale to jsem zapřela, ale pak jsem řekla, že jednou a že už to brát nebudu. Ale určitě ví, že beru dál.“
50
5.8 Shrnutí výsledků, využití výsledků výzkumu a návrhy pro praxi Cílem diplomové práce bylo zjistit, zda je v rodině drogově závislého jedince určitý faktor (jeden z rodičů alkoholik, introvertní rodič, hádky, přílišná péče, málo péče apod.), který vede jedince k závislosti na návykové látce. Z výše uvedeného je evidentní, že fungující nebo alespoň částečně fungující rodina je pro správný vývoj jedince velmi důležitá. Pokud rodina neplní své funkce správně, je možné, že jedinec bude hledat řešení, „útěchu“ u přátel a různých aktivit s nimi apod. Sami respondenti uvedli, že i kdyby je rodiče varovali před drogami, přesto by je užili s přáteli. Nicméně také respondenti uvedli, že jim chyběla láska, péče a pozornost rodičů. Je tedy možné, že rodiče respondentů v podstatě mohli ovlivnit fakt, zda jejich dítě bude zneužívat návykovou látku. Záviselo to především na množství času, který rodiče věnovali svému dítěti, na důsledném prosazování jasných pravidel, na přiměřeném dohledu a schopnosti řešit konstruktivně rodinné problémy. U respondenta A docházelo k přehnané péči o dítě a zároveň jistý nezájem ze strany otce. Drogová závislost rodinu rozdělila a někteří jako jeho sestra a matka se o uživatele velmi obávají. Otce celá situace velmi ranila, ale také respondentovi říká, aby se klidně „ufetoval“ k smrti. Druhá sestra o jeho situace neví. Respondent A jim nechce říci, že ještě stále pervitin užívá a nechává svou rodinu v tom, že již drogu neužívá. U respondenta A začala jeho závislost poté, kdy se zamiloval do určité dívky a jeho rodina neměla dostatek financí a byla zadlužená. U respondenta B chybí mužský vzor v podobě jeho otce, která je ovšem nahrazována velkou důvěrou matky v syna. Sám respondent uznal, že kdyby mu matka řekla o drogách více, možná by je pouze vyzkoušel, ale určitě by na nich nebyl závislý. Také přiznal, že mu chybí mužský vzor – otec. U respondenta B začala jeho závislost v době, kdy si hledal práci – nudil se. U respondenta C je evidentní naprostý nezájem matky k jeho osobě a to už v dětství tak i nyní v dospělosti. Také chybí role otce, díky velmi vysokému pracovnímu nasazení jeho otce v dětství a nyní v dospělosti je otec v zahraničí. Na druhou stranu je zde velmi silný a kladný vztah k jeho sestře, která mu pomáhá s jeho závislostí na drogách. U respondenta C začala drogová závislost poté, kdy přestal se skoky na lyžích a vyhledával adrenalin. Také neměl dobré zázemí v rodině. U respondentky D chyběla a chybí péče obou rodičů. Respondentka nejlépe vycházela se svým dědečkem, kterého měla velmi ráda. S rodiči nyní příliš nevychází, díky její drogové závislosti. Věří, že o ni mají strach, nicméně jí to nedávají najevo. U respondentky D začala
51
drogová závislost poté, kdy jí umřel dědeček a její rodiče byli častokrát v hospodě a o respondentku se nestarali. Z výše uvedeného můžeme tedy tvrdit, že rodina může mít velký vliv na rozhodnutí jedince, zda s drogou bude či nebude pokračovat. Rodiče by si dále měli uvědomovat, jaký dávají příklad svým dětem, třeba při zvládání krizových situací. Jaký je jejich životní styl. Zdali se v rodině vyskytuje neřešený konflikt a jak s ním zachází. Také způsoby zvládání duševních problémů, sklony k násilnému a impulzivnímu jednání rodičů mohou ovlivnit výchovu. Není dobré předstírat a tvrdit, že drogy jsou jen špatné a mají především nepříjemné účinky. Každé bystřejší dítě se pak může ptát, proč tedy existují závislí a jak vlastně dochází k tomu, že ti lidé drogy berou. Poselství, že drogy jsou špatné, by samozřejmě mělo být tím, co si dítě odnese především. Nejefektivnějším způsobem léčby závislosti u jedince se jeví rodinná terapie. Cílem je podpora dítěte i rodiny při obnovování vzájemných vztahů, postupné usmíření, někdy i vzájemná dohoda o řešení různých problémových situací. Součástí terapie je zlepšování rodičovských dovedností, např. posilování vazeb dítěte na rodinu, odměňování prosociálního chování dítěte, prosazování zdravých pravidel, zvládání rodinných konfliktů, zvýšení empatie rodičů, sloužit více dítěti jako pozitivní model a více ho chválit, zvýšit míru pozornosti, pomoci mu bránit se nevhodné společnosti a chránit ho před ní. (Nešpor, 2001) Dále bych jako vhodný typ řešení navrhovala městu Frenštát pod Radhoštěm, aby vytvářelo více míst pro setkávání rodin se staršími dětmi, tak aby rodina mohla trávit více času spolu a zároveň, aby tento čas byl efektivní, přínosný a příjemný pro každého člena rodiny. Podle mého názoru, pokud rodina bude spolu trávit více času, bude mít možnosti setkávání i s jinými rodinami, tak to může vést k výměně zkušeností, inspirací, sociálnímu kontaktu, navazování nových vztahů a přátelství jak rodičů, tak i dětí. To může vést k lepšímu osobnímu životu, k lepší atmosféře v rodině, a také to přispěje k lepší komunitě ve městě a to může vést ke zlepšení životných podmínek ve městě a pro společnost jako takovou. Také, aby město podpořilo vznik sociálních služeb na podporu lidí se závislostí na návykových látkách. Ve Frenštátě pod Radhoštěm je místem pro scházení mladých lidí pouze Nízkoprahové zařízení pro děti a mládež Klub Kryt, který je ovšem preventivní službou a pracovníci nejsou speciálně školení pro práci s lidmi závislými na návykových látkách.
52
ZÁVĚR V teoretické části diplomové práce jsem se zabývala popsáním závislosti, jejímu vzniku a působení na lidský život. Poté jsme se věnovala drogám jako takovým, fázím v procesu užívání, specifikaci jednotlivých drog. Následně jsem popisovala dvě nejčastěji užívané návykové látky v Nízkoprahovém zařízení pro děti a mládež Klub Kryt, tedy sociální služby, kde později proběhl výzkum této práce. Jednalo se o látky pervitin a marihuana. Dále jsem popsala faktory vedoucí k drogové závislosti, jako jsou jedinec, přátelé, škola, společnost a rodina. Jelikož se diplomová práce zaměřuje právě na rodinu a drogovou závislost, v této kapitole jsem popsala vývoj rodiny, funkce rodiny, přehnanou péči rodičů, chybějícího rodiče, vliv rodiny na vznik drogové závislosti. Poté jsem uvedla vhodná a možná preventivní opatření. V praktické části byl proveden kvalitativní výzkum, který probíhal v Nízkoprahovém zařízení pro děti a mládež Klub Kryt ve Frenštátě pod Radhoštěm. Výzkumu se zúčastnili 4 respondenti (osloveno bylo celkem 10 uživatelů), kteří byli zároveň uživatelé této sociální služby. Cílem výzkumu bylo zjistit, zda je v rodině drogově závislého jedince určitý faktor (jeden z rodičů alkoholik, introvertní rodič, hádky, přílišná péče, málo péče apod.), který vede jedince k závislosti na návykové látce. Z výzkumu vyplynulo, že přiměřená pozornost, péče a láska je podstatnou součástí správného fungování rodinných funkcí. Všichni respondenti uvedli, že právě tyto vlastnosti ve svých rodinách postrádali. Můžeme tedy říci, že ačkoli měli kamarády s drogovou zkušeností, respondenti začali užívat drogy vždy ve chvíli nějaké krize či krátce po krizi v rodině. Cílem diplomové práce bylo zjistit, zda má rodina vliv na jedince, v rozhodnutí s drogou začít a pokračovat Nelze ovšem obecně říci, který z faktorů je ,,spouštěčem“ u každého jedince. I když rodina není jediným faktorem vedoucím k drogové závislosti, podle mého názoru je stěžejní. Jestliže jedinec nemá dobré zázemí v rodině, nepanují tam dobré vztahy, rodiče si dítěte nevšímají, nevěnují mu tolik pozornosti, kolik by dítě potřebovalo, může jedinec vidět východisko například v užívání návykových látek. I když existuje velké množství literatury a publikací o drogách a jejich zneužívání, podle mého názoru je stále dost rodičů, kteří nemají dostatek objektivních informací o daném problému, protože se o něj nezajímají. Myslí si totiž, že se problém drog netýká jejich dětí. Poté kdy tuto skutečnost zjistí, chovají se jako „slon v porcelánu“, neslyší a nevidí ten problém, kvůli kterému jejich potomek začal brát drogy. Nejdříve vše řeší a teprve poté naslouchají.
53
POUŽITÁ LITERATURA
Disman, M. (2000). Jak se vyrábí sociologická znalost: příručka pro uživatele. 3. vyd. Praha: Karolinum, 2000. ISBN 80-246-0139-7. Dunovský, J. (1999). Sociální pediatrie: vybrané kapitoly. Vyd. 1. Praha: Grada, 1999, 279 s. Psyché (Grada). ISBN 80-7169-254-9.
Douglas, E. (2002). Qualitative Analysis: Practice and innovation. Crows Nest: Allen & Unwin. Ettorre, E. (1992). Women and substance use. Houndmills [etc.]: Macmillan, 1992. ISBN 0333483111. Fischer, S. Škoda, J. (2009). Sociální patologie. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 2009, 224 s., ISBN 978-80247-2781-3 Heller, J. (1996). Léčba závislostí. In Heller, J., Pecinovská, O. a kol. Závislost známá neznámá. Praha: Grada Publishing. Hendl, J. (2012). Kvalitativní výzkum: základní teorie, metody a aplikace. 3. vyd. Praha: Portál, 2012. ISBN 978-80-262-0219-6.
Kalina, K. (2003). Drogy a drogové závislosti: mezioborový přístup. 1. vyd. Praha: Úřad vlády ČR, 2003, 319 s. Monografie (Úřad vlády České republiky), No. 1. ISBN 80-86734-056. Kalina, K. (2008). Základy klinické adiktologie. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 2008, 388 s., ISBN 978-80-247-1411-0 Kolektiv autorů sdružení SANANIM (2007). Drogy: otázky a odpovědi : (příručka pro rodinné příslušníky a pomáhající profese). Vyd. 1. Praha: Portál, 2007. Rádci pro zdraví. ISBN 9788073672232.
54
Kraus, B. (2008). Základy sociální pedagogiky. 1. vyd. Praha: Portál, 2008, 216 s., ISBN 97880-7367-383-3 Lamser, Václav. 1966. Základy sociologického výzkumu. Praha: Svoboda. Matoušek, O. (2003). Slovník sociální práce. Vyd. 1. Praha: Portál, 2003: 287 s. ISBN 807178-549-0 Matoušek, O. (1997). Rodina jako instituce a vztahová síť. 2. vydání. Praha: Sociologické nakladatelství, 1997. ISBN 80-85850-24-9 Miovský, M. (2006). Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu. Vyd. 1. Praha: Grada, 2006, 332 s. Psyché (Grada Publishing). ISBN 978-80-247-1362-5. Možný, I. (2006). Rodina a společnost. 1. vydání. Praha: Sociologické nakladatelství, 2006. ISBN 80-864-2958-X. Mühlpachr, P. (2008). Sociopatologie, 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2008, 194 s., ISBN 978-80-210-4550-7 Nešpor, K. (2001). Vaše děti a návykové látky. 1. vyd. Praha: Portál, 2001, 160 s., ISBN 807178-515-6 Nešpor, K. (2003). Návykové chování a závislost. 2. vyd. Praha: Portál, 2003, 152 s., ISBN 80-7178-831-7 Pokorný, V., Telcová, J. Tomko, A. (2002). Patologické závislosti. Brno: Ústav psychologického poradenství a diagnostiky, 2002. 194 s. ISBN 8086568024. Petrová, V. (2006). Zneužívání nealkoholových drog: (diplomová práce). Brno: Masarykova Univerzita Plaňava, I., Pilát M. (2002). Děti, mládež a rodiny v období transformace: sborník prezentací na sympoziu pořádaném ve dnech 19. - 21. září 2002 Fakultou 55
sociálních studií Masarykovy univerzity Brno. Vyd. 1. Brno: Barrister & Principal, 2002. Psychologie (Barrister & Principal). ISBN 80-86598-36-5. Preslová, I., Hanková, O. (2010) Mladiství a drogy. 1. vyd. Praha: Sananim, 2010, 55 s. ISBN 978-80-904536-0-9. Prunner, P. (2008). Psychologie gamblerství aneb Sázka na štěstí. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2008, 273 s., ISBN 978-80-7380-074-1 Riesel, P. (1999). Lesk a bída drog. Vyd. Olomouc: Votobia, 1999, 94 s., ISBN 80-7198-3489
Rudestam, Kjell Erik - Newton, Rae R. 1992. Surviving your dissertation: a comprehensive guide to content and process. Newbury Park: SAGE Publications. Sobotková, I. (2001). Psychologie rodiny. Vyd. 1. Praha: Portál, 2001. Studium (Portál). ISBN 80-7178-559-8. Strauss, A., Forbín, J. (1999). Základy kvalitativního výzkumu: postupy a techniky metody zakotvené teorie. Vyd. 1. Boskovice: Albert, 1999. SCAN. ISBN 80-85834-60-X. Švaříček, R., Šeďová, K. (2007). Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách. Praha: Portál. ISBN 978-80-7367-313-0. Tkáč, J. (2008). Patologické závislosti. Brno: Institut mezioborových studií Brno, 2008.Vyd. Brno: IMS, 2008, 70 s. Tyler, A. (2000). Drogy v ulicích: mýty - fakta - rady. Praha: I. Železný, 2000, 426 s. ISBN 80-237-3606-x. Vágnerová, M. (1999). Psychopatologie pro pomáhající profese: variabilita a patologie lidské psychiky. Vyd. 1. Praha: Portál, 1999. ISBN 80-7178-214-9.
56
Višňovský, P. Bešková, I. (1998). Bludný kruh toxikomanií. Hradec Králové: E.I.A.Ekonomická a informační agentura, 1998, 114 s. ISBN 80-85490-76-5.
Zábranský, T. (1997). Racionální protidrogová politika. Olomouc: Votobia. ISBN 80-7198250-4. Zábranský, T. (2003). Drogová epidemiologie. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2003. 95 s. ISBN 80-244-0709-4.
INTERNETOVÉ ZDROJE Adiktologie, (2007) [online]. 22. 3. 2016 [cit. 2016-3-23]. Dostupné z: http://www.adiktologie.cz/cz/articles/detail/60/1049/Uzivani-drog-a-genderove-rozdily Dailymail,2014 [online]. 22. 3. 2016 [cit. 2016-3-23]. Dostupné z: http://www.dailymail.co.uk/sciencetech/article-2563059/Not-children-darling-itll-harmbrains-Bickering-parents-impair-childs-development-claims-study.html Dělení drog, (2015) In: Drogy [online]. 11. 11. 2015 [cit. 2015-11-11].. Dostupné z: http://drogy1.webnode.cz/zakladni-deleni-drog/ Drogová poradna, (2015). [online]. 1. 12. 2015 [cit. 2015-12-01]. Dostupné z: http://www.drogovaporadna.cz/alkohol.html Drogová strategie. [online]. 9. 12. 2015 [cit. 2015-12-09]. Dostupné z: http://www.vlada.cz/assets/ppov/protidrogova-politika/vyrocni-zpravy/cz_web_opr_201502.pdf ESPAD, (201) [online]. 8. 12. 2015 [cit. 2015-12-08]. Dostupné z: http://www.drogyinfo.cz/nms/vyzkum-nms/evropska-skolni-studie-o-alkoholu-a-jinych-drogach-espadvysledky-pruzkumu-v-cr-v-r.-2011-1/ ESPAD, (2011) [online]. 3. 12. 2015 [cit. 2015-12-03]. Dostupné z: http://www.drogyinfo.cz/nms/vyzkum-nms/evropska-skolni-studie-o-alkoholu-a-jinych-drogach-espadvysledky-pruzkumu-v-cr-v-r.-2011-1/ Historie drog,(2015) In: U lékaře [online]. 29. 2. 2016 [cit. 2016-2-29]. Dostupné z: http://drogy1.webnode.cz/historie-drog/
57
Chaloupková J., Vývoj plodnosti a sňatečnosti, (2008). [online]. 11. 11. 2015 [cit. 2015-1111]. Dostupné z: http://www.socioweb.cz/index.php?disp=temata&shw=296&lst=105
Které drogy nejvíc škodí, (2007) [online]. 27. 10. 2015 [cit. 2015-10-27]. Dostupné z: http://www.adiktologie.cz/cz/articles/detail/60/994/Ktere-drogy-nejvic-skodi Kudrle, S. Filosofie nucené odvykací léčby v kontextu nové trestněprávní úpravy, (2015) [online].11.11.2015 [cit. 2015-11-11]. Dostupné z: http://www.polac.cz/knihovna/dz0202.pdf Videoukázka, Kýbl,Fin. (2016) [online]. 22. 3. 2016 [cit. 2016-3-23]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=CTY5W2Scfag Lábusová,
(2015)
[online].
22.
3.
2016
[cit.
2016-3-23].
Dostupné
z:
http://www.evalabusova.cz/clanky/hadky.php Marihuana, (2009) In: řekni ne drogám Drogy [online]. 11. 11. 2015 [cit. 2015-11-11].. Dostupné z: http://www.drogy.cz/index.html Negativní důsledky užívání drog (2015) [online]. 22. 3. 2016 [cit. 2016-3-23]. Dostupné z: http://drogy1.webnode.cz/negativni-dusledky-drogove-zavislosti-/
Nešpor,
K.
(2010)
[online].
22.
3.
2016
[cit.
2016-3-23].
Dostupné
z:
http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/karel-nespor.php?itemid=1860 O drogách, (2015) In: primární prevence. [online]. 27. 10. 2015 [cit. 2015-10-27]. Dostupné z:
http://www.odrogach.cz/skola/rizikove-jevy/uzivani-navykovych-latek/zavislost/rozdily-
dle-pohlavi.html Pervitin a lidské životy, (2009) In: řekni ne drogám [online]. 29. 2. 2016 [cit. 2016-2-29]. Dostupné z: http://www.drogy.cz/pervitin/kap-jak-pervitin-ovlivnuje-lidske-zivoty.html
58
Pervitin,(2009) In: řekni ne drogám [online]. 29. 2. 2016 [cit. 2016-2-29]. Dostupné z: http://www.drogy.cz/pervitin/kap-celosvetova-epidemie-zavislosti.html Řekni drogám ne, (2015)
[online]. 8. 12. 2015 [cit. 2015-12-08]. Dostupné z:
http://rekninedrogam.cz/
Sciencedaily,
(2005)
[online].
22.
3.
2016
[cit.
2016-3-23].
Dostupné
z:
https://www.sciencedaily.com/releases/2005/05/050509114047.htm
Strategie
prevence,
(2010)
[online].
11.
11.
2015
[cit.
2015-11-11].
http://www.msmt.cz/socialni-programy/strategie-prevence-socialne-patologickych-jevu-udeti-a Stádia, (2009) In:řekni ne drogám [online]. 29. 2. 2016 [cit. 2016-2-29]. Dostupné z: http://www.drogy.cz/pervitin/kap-stadia-pervitinovych-zazitku.html Šance
dětem,
(2015)
[online].
22.
3.
2016
[cit.
2016-3-23].
Dostupné
z:
http://www.sancedetem.cz/cs/hledam-pomoc/rodina-v-problemove-situaci/rodice-jsouzavisli/dopady-alkoholismu-rodicu-na-deti.shtml Výroční zpráva, (2014) In: Výroční zpráva o stavu ve věcech drog v České republice v roce 2014
[online].
2.
12.
2016
[cit.
2016-2-2].
Dostupné
z:
http://www.drogy-
info.cz/data/obj_files/23496/696/VZ_drogy_2014_fin02_v160108.pdf Výroční zpráva, (2013) In: Výroční zpráva o stavu ve věcech drog v České republice v roce 2014 [online]. 2. 12. 2016 [cit. 2016-2-2]. Dostupné z: http://www.vlada.cz/assets/ppov/protidrogova-politika/vyrocni-zpravy/cz_web_opr_201502.pdf Závislost, (2011) In: U lékaře [online]. 29. 2. 2016 [cit. 2016-2-29]. Dostupné z:http://www.ulekare.cz/clanek/zavislost-11554 Závislost na drogách, (2015) [online]. 26. 10. 2015 [cit. 2015-10-26]. Dostupné z: http://www.substitucni-lecba.cz/zavislost-na-drogach 59
PŘÍLOHY
Tab. č. 1 dělení drog do skupin Skupina První skupina Konopné drogy Druhá skupina Opiáty Třetí skupina Stimulační látky Halucinogeny Čtvrtá skupina
Pátá skupina
Zástupci Konopí (Marihuana), hašiš či hašišový olej Heroin, Braun, Opium, Subutex, Metadon Pervitin, Kokain, Crack LSD,lysohlávky, kyselina ibotenová,mezkalin atd. Některé zdroje řadí do této skupiny i Extáze
Psychotropní léky Benzodiazepiny, antidepresiva, barbituráty, antipsychotika
Tab. č. 2 míra rizika drog Míra rizika Vysoká
„Tvrdost“ Tvrdé
Vysoká až střední Střední
Tvrdé Tvrdé
Relativně malá Prakticky bez rizika
Měkké Měkké
60
Zástupci Toluen, Heroin, Morfin, Durman, Crack, LSD Lysohlávky, Kokain, Pervitin Alkohol, Ecstasy, Efedrin, Kodein Marihuana, Hašiš, Kokový čaj Káva, Čaj
