Univ ers ita Jana Ev angelis ty Purk yně v Ústí nad Labem
Pedagogická fakulta
KATEDRA TĚLESNÉ VÝCHOVY
Diplomová práce Historie skautingu na Děčínsku
Autor: Radomír Fořt Studijní obor: TV – OV Vedoucí práce. PaedDr. František Novotný Ústí nad Labem 2004
1
1. Úvod Rámec chronologicky
problému, uspořádaný
kterým
se
přehled
o
zabývá stavu
tato
práce
děčínského
tvoří
skautingu
v celém období od jeho založení v roce 1924 do začátku roku 2004. Naší snahou bylo pomocí výzkumu diagnostikovat nejenom vývoj a současný stav střediska, jež v Děčíně skautskou činnost vyvíjí, ale sledovat i historii jednoho z jeho oddílů, jehož počátky můžeme datovat od roku 1990. Od té doby se stal jedním z člensky nejsilnějších oddílů v Ústeckém kraji. statistickým
Cílem bylo nejen interpretovat poznatky získané
šetřením,
ale
také
obecně
formulovat
a
specifikovat
současný stav. Výzkum byl zaměřen čistě na skautskou činnost v Děčíně a jeho nejbližším okolí. Veškeré další informace nejsou předmětem této diplomové práce a jsou-li uváděny, tak pouze z důvodu, že skauting na Děčínsku nějakým způsobem ovlivnily, či dokreslily jakousi atmosféru popisované situace. Můžeme
konstatovat,
že
publikací,
které
by
řešily
tuto
problematiku mnoho vydáno nebylo. Jedná se o jediný souhrnný almanach, který byl vydán v roce 1993 a který se stal základem této práce.
2
2. Teoretická východiska práce 2.1 Základní charakteristika světového skautingu 2.1.1 Co je to skauting „Skautské hnutí dnes existuje ve 214 zemích světa, má téměř čtyřicet milionů členů a stalo se tak největší mezinárodní organizací pro děti a mládež. Skauti a skautky na celém světě dodržují stejné skautské zákony a mají
stejný
výchovný
systém.
Skauting
nabízí
dětem
dobrodružství,
romantiku, naplnění dětských snů a seberealizaci. To vše opřené o srozumitelný mravní zákon. Skauting neexistuje pouze v Afghánistánu, Andoře, Číně, na Kubě, v Severní Koreji, Laosu a Barmě...
Jakkoliv
skauting
Svoji
staví
na
své
tradici,
je
moderní
organizací.
činnost
přizpůsobuje měnícím se potřebám tak, aby byl schopen plnit své poslání vychovávat. Díky svému mezinárodnímu rozměru dokázalo skautské hnutí překročit všechny myslitelné hranice. Je otevřen každému, bez rozdílu kulturního, sociálního, náboženského či etnického. Dospělí a děti se ve skautském oddíle stávají partnery, vzájemně se od sebe učí a překonávají tak hranice věkové a generační.“ 1 2.1.2 Poslání a cíle „Posláním Junáka je podporovat rozvoj osobnosti dětí a mladých lidí, jejich
duchovních,
mravních,
intelektuálních,
sociálních
a
tělesných
schopností, aby byli po celý život připraveni plnit povinnosti k sobě samým, bližním, vlasti, přírodě a celému lidskému společenství. Chce vychovávat zdatné, všestranně rozvinuté a vnímavé lidi s úctou k
tradičním
hodnotám a mravním zásadám v souladu s principy a
metodami stanovenými zakladatelem skautského hnutí, lordem R. BadenPowellem, a zakladatelem českého skautingu, prof. A. B. Svojsíkem.“ 2
2.1.3 Historie světového skautingu 3
1907 Baden Powell, generál britské armády a autor úspěšných knih o nových formách výchovy důstojníků a vojáků, poprvé vedl experimentální tábor
chlapců
na
Brownsea
Island.
Tato
událost
se
považuje
za
prvopočátek skautingu. 1908
Dne 24. ledna „Baden – Powell přednášel o skautingu v Anglii ve
dvoraně v Birkenheadu. Byla to první veřejná schůze s výkladem knihy Scouting
for
Boys.
Tento
den
se
považuje
za
založení
skautské
organizace v Anglii.“ 3 1910 Agnes Baden – Powell založila dívčí skautskou organizaci Girl Guides Movement. 4 1909
Baden Powell, založil v Chile, první zemi mimo britské impérium
i Evropu skautskou organizaci. Následovaly další státy (evropský sever, české země...). 1919 Uspořádán první Wood Badge Cours (lesní škola) na základně Gilwell Park. 1920 Konalo se 1. světové jamboree a 1. mezinárodní konference v Londýně - byla zde založena mezinárodní skautská kancelář (BSIB - Boy Scouts International Bureau). 1922 2. mezinárodní konference v Paříži - založena Světová asociace mezinárodního
skautského
hnutí
Movement).
(WAISM
International
Scout
Čeští
zakládajícími
členy (22 evropských) a
-
skauti
World byli
Association mezi
jejími
of 31
A.B.Svojsík se stal členem
Mezinárodního výboru. 1926 Den společných narozenin Olave a Roberta B-P 22.února byl vyhlášen svátkem všech skautek na světě - "Dnem vzpomínání" - Thinking Day (též známý jako "Den sesterství", "Den díků" či "Den přátelství").
4
1928 Založena světová asociace skautek WAGGGS (World Association of Girl Guides and Girl Scouts). Bývalé Československo bylo jedním z 26 zakládajících členů. 1936
Náčelní Junáka Vlasta Koseová se stala členkou Světového
výboru WAGGGS. 1947 Velen
Fanderlík
Mezinárodního
toho
skautského
času
starosta
výboru,
kde
Junáka setrval
zvolen i
po
členem emigraci
z Československa. 1953 Založen IFOFSAG (International Fellowship of Former Scouts and Guides)
Mezinárodní
společenství
dospělých
(bývalých)
skautů
a
skautek. 1961
WAISM se na 18. mezinárodní konferenci mění na WOSM (World
Organization
of
the
Scout
Movement),
Mezinárodní
konference
na
Světovou a Mezinárodní výbor na Světový výbor, BSIB na Světovou kancelář a její ředitel se stává generálním tajemníkem WOSM. 1990 Československý skauting (sdružující Českého Junáka a Slovenský skauting) byl opět přijat za člena obou světových organizací. 5 2.1.4 Skautský zákon 1. Skaut je pravdomluvný. 2. Skaut je věrný a oddaný. 3. Skaut je prospěšný a pomáhá jiným. 4. Skaut je přítelem všech lidí dobré vůle a bratrem každého
skauta.
5. Skaut je zdvořilý. 6. Skaut je ochráncem přírody a cenných výtvorů lidských. 7. Skaut je poslušný rodičů, představených a vůdců. 8. Skaut je veselé mysli. 9. Skaut je hospodárný. 10. Skaut je čistý v myšlenkách, slovech i skutcích. 6
5
2.1.5
Skautské heslo: Buď připraven! 7
2.2 Základní charakteristika českého skautingu 2.2.1 Junák - svaz skautů a skautek ČR „je dobrovolné, nezávislé a nepolitické sdružení ve smyslu zákona 83/90
Sb.
sdružující
své
členy
a
členky
bez
rozdílu
národnosti,
náboženského vyznání, politického přesvědčení, rasy nebo jiných rozdílů. Skautské oddíly působí ve více než tisíci městech a vesnicích po celé naší zemi. Sdružují jak chlapce, tak děvčata od šesti let, ve třech věkových kategoriích. Dětem mezi 6. – 11. rokem se říká světlušky a vlčata. Děti mezi 11. – 15. rokem jsou skautky a skauti a mezi 15. – 18. rokem dorůstají do věku rangers a roverů. O jejich program se stará několik tisíc dobrovolných vedoucích a činovníků. I přesto, že byly myšlenky skautingu třikrát umlčeny totalitními režimy, má dnes Junák - svaz skautů a skautek ČR 51 000 členů a je největší výchovnou organizací mladých lidí v České republice. Zároveň je členem mezinárodních skautských organizací.“ 8
2.2.2 Organizace a řízení „Družinový systém je jedním ze základních prvků skautské výchovy. Skautskou družinu vede starší a zkušenější chlapec či dívka, tzv. družinový rádce. Mladší děvčata tvoří roje světlušek, mladší chlapci smečky vlčat. Jejich družiny se nazývají šestky. Několik
družin
tvoří
dohromady
oddíl.
Rádcové družin a jejich zástupci, podrádci v čele s vedoucím oddílu tvoří oddílovou radu zajišťující chod oddílu. Základní organizační jednotkou Junáka jsou střediska, která sdružují oddíly a kluby dospělých - oldskautů a zodpovídají za ně. Činnost každého střediska
zajišťuje
středisková
rada
volená
střediskovým
sněmem.
6
Středisko poskytuje oddílům právní a finanční záštitu a také další zázemí potřebné pro dobré působení oddílů. Na regionálních úrovních pracují nově vzniklé krajské a dosavadní okresní rady Junáka. Ty také na tři roky volí příslušný krajský či okresní sněm. Vrcholným orgánem Junáka je Valný sněm a Náčelnictvo. Výkonným orgánem je Výkonná rada Junáka v čele se starostou.“ 9
2.2.3 Skautský slib „Slibuji na svou čest, jak dovedu nejlépe: sloužit nejvyšší Pravdě a Lásce věrně v každé době, plnit povinnosti vlastní a zachovávat zákony skautské, duší i tělem být připraven pomáhat vlasti i bližním. Složení slibu mohou věřící skauti zakončit prosbou: K tomu mi dopomáhej Bůh.“ 1 0
2.2.4 Založení a historie českého skautingu Červenec 1911 Antonín Svojsík, učitel tělocviku na Žižkovské reálce strávil dva dny mezi anglickými skauty. Na vlastní oči viděl jak skauting vypadá a dělal si jasnou představu o novém výchovném směru – skautingu. Po své cestě do Anglie přijel A. B. Svojsík do Orlovské myslivny. Zde strávil zbytek prázdnin. Byl natolik fascinován tím, co mezi anglickými skauty
viděl,
sedmnáctiletým
že
se
okamžitě
švagrem
pustil
Adolfem
do
práce.
Stránským
Spolu
studoval
se
svým
přivezené
materiály. Překládali knihu „Scouting for Boys“ a zároveň vymýšleli české názvosloví pro některé skautské termíny, které nechtěli otrocky překládat. Srpen 1911 Svojsík písemně požádal Roberta Baden-Powella, autora Scouting for Boys o povolení vydat toto dílo v češtině. V žádosti přímo uvedl, že se 7
nebude jednat o překlad, ale o „úpravu“. Chtěl z Baden-Powellova směru převzít to, co bude pro české poměry nejpřijatelnější. Mimoto se nechal inspirovat i směrem Setonovým, který také znal. Září 1911 Svojsík sestavil neformální „pokusný“ oddíl a podnikal s ním výpravy do pražského okolí. Ověřoval si v praxi, přesně tak jako několik let před ním Baden-Powell na experimentálním táboře na ostrůvku Brownsea, svoji vizi budoucího junáctví. Začal
si
intenzivně
korespondovat
a
osobně
navštěvovat
řadu
osobností tehdejší české společnosti a radil se s nimi o novém směru výchovy české mládeže.
Zároveň chystal cyklus přednášek o využití
skautingu v tělesné výchově. Jednal i s představiteli Sokola, protože uvažoval skautskou metodu nabídnout sokolskému dorostu. Září a říjen 1911 Na kurzu pro učitele tělocviku začal s propagací skautingu. Účastnilo se ho 35 učitelů. Již tehdy zdůrazňoval, že nejde o doplněk tělovýchovy, ale o moderní, ucelený výchovný systém, jehož základem je dobrovolná účast mládeže a samospráva malých skupin – družin. Listopad 1911 Svojsík přednášel o své cestě na evropský západ a vyprávěl o výchově mládeže především v přírodě. Mezi posluchači byl i pozdější významný skautský činovník Jaroslav Novák. Navštívil také prof. T. G. Masaryka a získal jej pro podporu skautské myšlenky. Prosinec 1911 A.
B.
Svojsík
nechal
v
Národních
listech
vytisknout
rozsáhlý
„Feuilleton o výchově mladé Anglie“, ve kterém popsal své poznatky z návštěvy u Londýnských skautů. Únor 1912
8
Svojsík rozšířil novinový článek na dvojnásobek a vydal jej jako samostatný spisek „Český skaut – úvod k nové národní naší instituci“. Brožura se stala prvním svazkem Knihovny Junáků – českých skautů. Obsahovala podrobnou zprávu o průzkumné cestě do Anglie a první úvahy, jakým směrem vykročit u nás. Byla určena hlavně pedagogům a činovníkům tělesné výchovy. Svojsík připravil vydání základní knihy českých skautů. Její jednotlivé části však vydává samostatně v předstihu ještě před dokončením celé knihy. Březen 1912 Svojsík
požádal
Mikoláše
Alše,
aby
navrhl
„moderním
Chodům“
vhodný znak. Aleš nabídl známou černou psí hlavu na bílém poli. Svojsíkův název „Chodové“ však nedoporučil ani Alois Jirásek, a tak se dál usilovně hledalo české pojmenování pro skauty. S „všeslovanským“ názvem
„junák“
přišel
zemský
školní
inspektor
a
František
Bílý
(významný bohemista a autor Slovesnosti jazyka českého). Svojsík se svým oddílem koná vycházky převážně do Prokopského údolí, kde vždy stavěli velký zvonový stan, „áčka“ a vařili si v kotli. Potvrzuje
to
i
úvodní
fotografie
v
Základech
junáctví
pořízená
v
Prokopském údolí. Veřejnosti se poprvé představili jako pořadatelská služba při představení Národního divadla v Šárce.
Duben 1912 Věstník sokolský (XVI/8, 25. 4. 1912) otiskl Svojsíkův článek Scouting a Sokolstvo, kterým obhajuje svoji snahu o zavedení skautingu pro sokolský dorost. Přesto byl názor představitelů Sokola nejednotný. Sokolové váhali a odložili řešení na dobu po všesokolském sletu 1912. Svaz českých spolků a přátel pro tělesnou výchovu mládeže (v dnešní terminologii
jakýsi
pokus o střešní tělovýchovnou organizaci) převzal
iniciativu a uspořádal přednášku ve Smetanově síni Obecního domu. Po 9
úspěšné přednášce se hlásili další lidé k práci. Junácký odbor při Svazu českých spolků pro tělesnou výchovu mládeže začal pracovat velmi úspěšně a
na
dva roky se stal jediným ústředím českých junáků v
Čechách. Naplno se rozbíhá práce v Kanceláři českých skautů ve Spálené ulici č. 11 v Praze. Květen 1912 V obrazovém časopise Český svět (VIII/25) byla uveřejněna fotografie sira Roberta Baden-Powella, s poznámkou, že u nás moderní reformu výchovy mládeže – junáctví – zavádí prof. Svojsík. Vyšly „Základy junáctví“. Titulní list se symbolickým junákem, který byl použit i na deskách, nakreslil Mikoláš Aleš. Červen 1912 Krátce po vydání Základů junáctví byl Svojsík obviněn, že buduje v Čechách protidynastickou a protiklerikální organizaci a hrozilo mu trestní stíhání. Díky poslanci Kramářovi bylo řízení zastaveno. -
Bylo třeba materiálně zajistit budoucí první tábor, ke kterému Svojsík
směřoval. Pomohla Zemská komise pro ochranu dětí, která na tento experiment věnovala 300 korun (průměrný měsíční plat byl tehdy asi 40 až 50 k.), za který bylo nakoupeno nádobí, pracovní nářadí, vozík a potřebná literatura. Stany půjčila armáda, sportovní vybavení žižkovská reálka. Červenec 1912 Svojsík pořádal první skautský tábor u Vorlovských lesů. Účastnilo se ho 13 nebo 14 chlapců. Nebyli v krojích, protože ještě žádné nebyly. Veškeré táborové potřeby (asi 300 kg) vezli přes 120 km na dvoukoláku. Cesta po trase – Praha, Uhříněves, Říčany, Kostelec n. Č. lesy, Zásmuky, Suchdol, Kutná Hora, Čáslav, Horky, Golčův Jeníkov, Habry, Světlá n. S., Dolní město, Kejžlice, Vorlovská myslivna – trvala 4 dny, celý tábor pak neuvěřitelných 7 týdnů. 1 1
10
3. Cíl a úkoly práce
3.1 Cíl práce Cílem
práce
je předložit
zmapovaný chronologický přehled o
vývoji skautingu na Děčínsku a v souvislosti s historicky doložitelnými fakty přinést současný přehled dnešního stavu.
3.2 Úkoly práce Úkolem práce bylo v dostupné literatuře a archivních materiálech vyhledat
maximální
množství
zdrojů,
týkajících
se
problematiky
skautingu v Děčínském regionu. Z nich pak dle vlastního uvážení vyzdvihnout
podstatné
informace
v chronologicky Dále
zhodnotit
a
ty
se
pokusit
seřazené jednotlivá
období
a
interpretovat podobě.
závěrem
dokumen-tovat
současný stav skautské organizace na Děčínsku.
11
4. Historie skautingu na Děčínsku V této kapitole je popsána historie skautských oddílů v Děčíně a jeho
nejbližším okolí, od doby jeho založení v roce 1924 do začátku roku 2004. Skauting v Děčíně jako nikde v republice nemohl fungovat po celou dobu tohoto období. Všechny činné etapy jimiž skautské hnutí prošlo jsou proto řazeny do samostatných podkapitol.
4.1 Historie skautingu na Děčínsku do roku 1938 Dohledávání původních písemných pramenů o počátcích skautského hnutí v Děčíně ztěžuje několik skutečností. Tou první je značný časový odstup a dále skutečnost, že válka a léta po likvidaci demokratického zřízení nepřála skautským idejím. V důsledku toho jsou mnohé původní prameny nenávratně ztraceny. V Děčíně datujeme počátky skautského hnutí později, než tomu bylo ve vnitrozemí.
Důvodem byly odlišné národnostní a sociální podmínky
místního obyvatelstva. Jiné možnosti a podmínky pro šíření skautských idejí byly
v oblastech
severozápadních
nepostižených hranicích.
německým
Německé
živlem
a
obyvatelstvo
v
oblastech
mělo
při
rozhodující
postavení v obecní správě a v podnikatelské sféře. Celá oblast zde byla zaujatá vůči všemu českému. Na Děčínsku žilo velmi málo Čechů, například v roce 1921 pouze 6,07%. Tito
byli posíleni až přílivem přistěhovalců
následujících letech. Jejich
situace
zde
však
nebyla
jednoduchá.
Pro
nedostatek
učitelstva bylo málo českých škol, pro nízké mzdy českých dělníků u německých zaměstnavatelů musely být zaměstnány také matky rodin. Děti byly ponechány vlivu německých škol, samy sobě nebo výchově ulice. V těchto poměrech sílil boj o národní uvědomění Čechů. V životě české společnosti se to projevilo tlakem na rozšíření českého školství, zájmem o existující české spolky nebo zakládáním nových zájmových spolků. Svou tradici měla již v době předválečné tělocvičná
12
jednota
Sokol.
Později
přišly,
Dělnická
tělocvičná
jednota,
Jednota
zaměstnanců Československých státních drah, Sportovní klub, Masarykova letecká liga a další. Tyto spolky však nabízely činnost dospělým osobám. Mládeži bylo nabídnuto velmi málo. Při návštěvě oblastního velitele, bratra Jaroslava Komera - Kikiho, při příležitosti jeho 75. narozenin v roce 1984 děčínskými skauty, proběhl zajímavý rozhovor o ústeckém skautingu. „Na dotaz, ve kterém roce je možno hledat začátky skautingu v Děčíně, zcela pohotově odpověděl, že v roce 1923. V tomto roce prožíval svůj první letní tábor společně s krásnobřezenskými skauty u obce Slabce na Rakovnicku. Bratr Körner ukázal i fotografii z činnosti těchto asi dvanáctiletých hochů na táboře.“ 1 2 Tato jasná, avšak nepřesvědčující informace byla první,
zároveň
však
i nejstarší stopou skautingu na Děčínsku. Ve skautské knihovně bratra Körnera se později našlo více pramenů o severočeském skautingu. Nejzajímavější byla kniha zápisů schůzí župy Přemysla Oráče z let 1928 až 1931. Žádný důkaz o dřívější skautské činnosti však již nalezen nebyl. Průkazné svědectví o počátcích skautingu v Děčíně se našlo v díle „Chronik von Bodenbach 1 3 “ z roku 1931, jehož autorem byl městský kronikář, ředitel Emil Mauder. Je zde uveden i soupis spolků působících v Děčíně, ve kterém je pod pořadovým číslem 186 uvedeno: “SKOUTI“, vedoucí insp. Rud., počet členů 20, rok založení 1924“. Až v roce 1991 se našlo v X. ročníku 1924, Č. 5-6, časopisu SkautJunák ve sloupku „Radiotelegrafické zprávy“ oznámení: “Podmokly - Založena pohraniční skautská hlídka“. Toto krátké sdělení se plně shoduje s údajem v městské kronice. Rok 1924 proto můžeme odpovědně považovat za počáteční rok skautingu v Děčíně. Na základě
uvedených faktů v časopise Vůdce můžeme odvodit
následující činnost a změny, se kterými je vhodné se seznámit.
1920 Díky
činnosti
bratra
Novotného
byl
počátkem
roku
založen
chlapecký oddíl v Lomu u Mostu. Následovaly oddíly v Duchcově, v 13
Košťanech, Teplicích a v Ústí nad Labem. V Duchcově a v Teplicích byly utvořeny samostatné okresy. Všechny oddíly patřily k župě Roudnické Svazu
Junáků
-
skautů
R.C.S.
Župa
zahrnovala
okresy
Roudnice,
Libochovice, Mělník, Dubá, Litoměřice, Lovosice, Ústí nad Labem, Děčín, Benešov nad Ploučnicí, Česká Kamenice, Varnsdorf a Rumburk. 1921 Postupně začal pracovat oddíl skautů a oddíl skautek v Ústí nad Labem. Dále začal fungovat oddíl skautek v Trnovanech. 1922 Dne 29. 6. byly za účasti roudnické župy zahájeny Národní skautské slavnosti v Praze na Císařské louce. Okresní zpravodajkou okresu Ústí nad Labem pro oba kmeny se stala sestra Ebba Jahnová, profesorka z Krásného Března. Do její působnosti patřily i okresy Děčín, Česká Kamenice, Varnsdorf, Rumburk a Šluknov. 1924 Byl založen oddíl skautů v Podmoklech nad Labem (dnes součástí Děčína), vůdcem oddílu byl bratr Rudolf. 1925 Zpravodajem župy Roudnické byl jmenován bratr František Malý, jeho
zástupcem
byl
v
témže
roce
zvolen
bratr
Ing.
Fiška
z
Loun.
Zpravodajem pro okres Ústí nad Labem byl jmenován bratr Kučera, ředitel občanské školy v Krásném Březně. 1927 Konal se sjezd župy Roudnické. Na schůzi Náčelnictva, dne 2. 11. 1927, se na žádost zúčastněných oddílů a okresů usneslo vytvoření nové Severočeské župy Přemysla Oráče se sídlem v Ústí nad Labem. K této župě byly dále přiděleny okresy Duchcov, Teplice, Ústí n. L. a Frýdlant. Župa Roudnická
byla
zrušena.
Župním
zpravodajem
se
stal
bratr
Kučera,
dosavadní okresní zpravodaj.
14
1928 Dne 6. ledna začala oficiální činnost župy Přemysla Oráče. Ve dnech 8. a 9. dubna se konal její sjezd v Dolní Poustevně. 1929 Již v prvních měsících roku byl k župě připojen okres Litoměřice Terezín a od června okres Česká Lípa. Náčelnictvo junáka převzalo patronát nad Skautskými slavnostmi, které se konaly ve dnech 18. až 20. května v Ústí nad Labem. Celkem se jich účastnilo 1200 skautů a skautek. 1930 Při příležitosti 80. narozenin prezidenta T. G. Masaryka a deseti let trvání oddílu v Duchcově byla pořádána štafeta do Prahy. Zde deputace hlídka župy předala štafetu oddílu a album fotografií ze života skautů. V první
polovině
roku
se
bratr
Kučera
stal
zpravodajem
pro
oddíly
v
menšinovém území v hodnosti místonáčelníka. 1931 Oblast Přemysla oráče se rozrostla o další nové okresy. Byly to Chomutov, Most a Žatec. Ve dnech 27. 6. až 2. 7. se za účasti 186 bratří a sester z župy Přemysla oráče, konaly Tábory slovanských skautů v Praze ve Stromovce a na Trojském ostrově. „Župním zpravodajem byl jmenován bratr ing. Fiška z Loun, župním starostou bratr Kučera. V druhé polovině roku rezignoval bratr ing. Fiška na svou funkci a župním zpravodajem se opět stal br. Kučera. Ten však koncem roku rovněž rezignoval na funkci župního
zpravodaje
i
na
funkci
menšinového
zpravodaje
-
místonáčelníka.“ 1 4 1932 Na začátku roku byl okres Louny přičleněn k župě Přemysla Oráče. Koncem roku však byly na základě dohody přeřazeny okresy Louny, Postoloprty a Žatec k župě Středočeské.
1934 15
Počátkem roku se stal bratr JUDr. Jaroslav Dvořák zpravodajem pro severní Čechy.
Jeho zástupcem
menšinovým
byl jmenován bratr
Jaroslav Körner z Krásného Března. 1935 Na konci roku byly převedeny okresy Česká Lípa a Německé Jablonné ze župy Přemysla oráče do župy Riegrovy. 1938 V počátku roku se stal bratr Jaroslav Körner okresním zpravodajem pro okres Ústí nad Labem. „Z poznatků o počáteční činnosti skautingu v Děčíně můžeme důvodně předpokládat, že neprobíhala od samého začátku soustavně až do roku
1938.
Naopak,
předpokládat
můžeme,
že
byla
přerušovaná
a
nevýrazná. Přesto můžeme obdivovat činnost těch jedinců, kteří dokázali pozvednout český skauting v obtížných možnostech národnostní menšiny. Jako všechny ostatní dosažené výsledky, byly i tyto smeteny
válečnými
událostmi roku 1938.“ 1 5
4.2 Historie skautingu na Děčínsku v letech 1945 - 1950
1945 S rokem 1945 se vrátil život. Jaro se neslo v duchu svobody a přinášelo vydechnutí po letech perzekuce, proti které skautské hnutí bojovalo celou svou ideovou náplní. Ne náhodou se nacisté rozhodli rozehnat skautské hnutí výnosem K. H. Franka již 28. října 1940, hned po rozehnání Obce Československých legionářů. V této době za nejvyšší lidské ideály položilo své životy mnoho skautů a skautek. Na jaře 1945 se lidé začali vracet do Děčína, aby obnovili české osídlení. Mezi přicházejícími obyvateli byli dva mladíci,
René Šimek a
Josef Landa, kteří pracovali jako totálně nasazení dělníci za války v 16
podniku AEG v Rozbělesích. Ti se po osvobození stali pracovníky okresní správní komise. René Šimek červenci převzal správcovství klubovny a loděnice německého kajakářského klubu v Děčíně - Starém Městě, pro potřeby vznikajícího oddílu vodních a pozemních skautů. O prázdninách se ve výkladní skříni knihkupectví na Masarykově nábřeží objevil náborový plakát s lilií, který zval mládež do řad Junáka. Již 24. srpna bylo ustaveno děčínské středisko. Jeho velitelem se stal bratr René Šimek, zástupcem bratr L. Na provedený nábor se chlapci a děvčata sešli začátkem září před budovou Nemocenské pojišťovny v Křížové ulici. Postupně vcházeli do místnosti, kde se přihlašovali do oddílu, který měl působit nejblíže jejich bydlišti. Byly založeny čtyři oddíly. 1. chlapecký
bratr L. Stropnický
2. chlapecký
bratr Landa - Landyn
1. dívčí
sestra O. Helikarová
1. vodní
bratr R. Šimek
Počáteční činnosti v oddílech nebylo to jediné čemu se starší bratři a sestry věnovali. Mezi další činnosti určitě patřila propagace skautingu v novém prostředí, táborový oheň pro účastníky okresního sjezdu mladých v Děčíně. Dále se 22. září zúčastnili prvního táborového a slibového ohně junáků střediska v Křešících. Koncem září zorganizovalo středisko výlet do Hřenska. Cestu tam zajistil osobní parník. Zpáteční cesta vedla přívozem do Šmilky, která až do konce roku byla obsazena československými vojenskými jednotkami, a odtud vlakem do Podmokel. Asi stovka skautů a skautek se 28. října zúčastnila oslav státního svátku a slavnostní přísahy nováčků 2. pěšího pluku čs. armády. Členové junáka také vykonávali veřejně prospěšnou činnost. Dne 11. listopadu provedli společně se členy SČM sbírku ve prospěch postiženého Slovenska, která vynesla 22 519,40 korun. Ke konci roku byl do provozu uveden radiový vysílač se slyšitelností na území okresu. Každý pátek v 18,15 hodin byla vysílána skautská hlídka, která obsahovala zprávy ze života Junáka, četbu na pokračování a skautské
17
a táborové písničky. Iniciátorem vysílání byl René Šimek a podíleli se na něm téměř všichni činovníci střediska. Vysílač byl zrušen během roku 1947. Rychlou obnovu vedení uskutečnila i župa Přemysla Oráče, která pod vedením bratra Františka Kučery pokračovala v činnosti v pohraniční oblasti. Po válce zde došlo k rozhodujícímu obratu v postavení českého obyvatelstva. Z tohoto důvodu již ani bratr Kučera nebyl představitelem skautingu v národnostně menšinovém území, ale na území, které se zbavovalo konfliktních obyvatel německé národnosti. Župa Přemysla oráče koncem roku připravila i kurz pro vedoucí oddílů. Ten se konal na zámečku v Krásném Březně a zúčastnili se ho i děčínští činovníci. V říjnu se do Podmokel přistěhovali manželé Holečkovi. Bratr Vítězslav Holeček se ihned zapojil do práce a následně se stal vedoucím 3. chlapeckého oddílu v Podmoklech. Vedoucím oddílů se od místní správní komise podařilo získat i klubovny. 1. i 2. chlapecký oddíl se nejdříve scházel v loděnici vodního oddílu, později v Křížové ulici č. 16 a na sklonku roku v ulici 28. října 11/110. 3. chlapecký oddíl měl klubovnu v Divišově ul. č. 16/68 a 1. dívčí oddíl rovněž v Křížové ulici. Na schůzích činovníků střediska se začínalo uvažovat o názvu děčínského střediska. Ke konci roku se většina souhlasila s názvem Úsvit. Název byl příhodný, neboť po temnu nastává nový den. 1946 Již 5. ledna se ve vodácké klubovně na starém městě konala okresní konference. Zúčastnil se jí i oblastní velitel bratra Kučery, jeho zástupci bratr Körner a bratra Procházka. Diskutovalo se o novinkách z ústředí a úkolech na II. sněm Junáka, jenž se připravoval na 9. a 10. února v Praze. Za děčínské středisko byl delegován bratr René Šimek. Po uplynutí přípravného období svolal jménem přípravného výboru a střediska bratr Antonín Mezera na neděli 3. února ustavující schůzi Místního sdružení přátel Junáka. Schůze se zúčastnilo na 60 osob, většinou bývalých skautů. Byla ustanovena nová rada Sdružení přátel junáka, do které byli zvoleni: 18
br. Albert Pokorný
starosta
br. Květoslav Černý Děčín
místostarosta
br. Antonín Mezera
člen rady
br. Ladislav Kellinger
jednatel a zapisovatel
br. Josef Vacek
člen rady
br. Antonín Krtil
člen rady
br. Emil Vlček
náhradník rady
br. Karel Kisil
náhradník rady
ses. Marie Tauchmanová
dozorce účtů
br. Václav Hera
dozorce účtů
Překvapením skončila platba členských příspěvků 24,- Kč na osobu. Ta přinesla i mnoho dobrovolných darů, takže celkový přínos byl 3 070,- Kč. Nebylo se čemu divit, vždyť členská základna neustále rostla a současně se zakládaly nové oddíly. Předkládám soupis činovníků a oddílů střediska v roce 1946. velitel střediska
V. Holeček
1. vodní
R. Šimek, od října L. Stropnický
1. chlapecký
J. Landa
2. chlapecký
St. Veverka, br. Černý
3. chlapecký
V. Holeček, St. Pazderka od března
1. dívčí
O. Helikarová, Ir. Pohůnková
1 roj světlušek
Irena Přibylová
2. dívčí
Jiřina Holečková - Wahoo
3. dívčí Bynov
Alena Plačková, Kája Žáková
1. smečka
Jiří Ekl
2. smečka
František Pospíšil
3. smečka
A. Štětková od června
chlapecký v Bělé
R. Vlach
chlapecký v Bynově J. Krejčí, J. Havel chlapecký Arnoltice J. Eder roveři Podle
J. Mohr registrace bylo ve
středisku
Úsvit
ke
dni
14. 2. 1946
evidováno 300 členů. Pro ty bylo zapotřebí získat další klubovny. 1. a 2. 19
chlapecký oddíl svou klubovnu vybudoval v dřevěném domku 2 místnostech v na Riegrově ulici Č. 811 a zahradě na parcele č. kat. 864/2. 3.
chlapecký
oddíl
získal
dřevěný
srub
na
ostrohu
skály
v
Podmoklech, Na vinici č. 1258. 1. a 3. dívčí oddíl měli klubovnu
v budově na Pastýřské stěně,
Žižkova ulice č.15 (později budova ZOO). Potřebám celého střediska sloužil bývalý hostinec na Červeném vrchu, Bělská ulice Č. 290. Zde měly klubovnu i dívky z 2. oddílu a vlčata ze 3. smečky. Při 1. a 2. chlapeckém oddílu navíc fungovaly smečky vlčat, které vedli bratři Jiří Ekl a František Procházka. Dne 14. února byl založen 2. dívčí oddíl pod vedením sestry Jiřiny Holečkové. Během jara se utvořil též 3. dívčí oddíl pod vedením Marcely Jíchové a v červnu začala pod vedením sestry Aleny Štětkové fungovat 3. smečka vlčat. Mezi nejvýznamnější akce tohoto roku patřily oslavy národního osvobození, které se konaly 9. 5. Skauti i skautky ve velkém počtu pochodovali při dopoledním defilé na Stalinově náměstí i v odpoledním manifestačním průvodu. Na trati běžeckého závodu konali pořádkovou službu i s junáckými sanitními hlídkami, jichž bylo asi 20. Od března se chlapci a děvčata scházeli na Červeném vrchu, kde prováděli úpravy rozlehlé budovy bývalého hostince. Zlikvidovali všechen nepořádek uvnitř. Budova byla stará a rok prázdná. Zejména špatně se provádělo malování místností. Důvodem byly stěny z lepenice, tj. směsi jílovité zeminy a řezanky z obilné slámy. Na nerovnost stěn si stěžovali i amatérští výtvarníci, kteří je zdobili skautskými motivy. V největší poradní síni dominoval Indián na koni a tee-pee s totemy, které ztvárnil bratr Zdeněk Chotěnovský ze 3. oddílu, později akademický malíř. V předvečer otevření upravené střediskové klubovny dne 1. června byl zapálen slavnostní táborový oheň pro pozvanou veřejnost. Následující ráno v neděli 2. června, po vztyčení státní vlajky, byl proslovem starosty Sdružení přátel junáka slavnostně otevřen Svojsíkův junácký domov a odstartován I. ročník okresního kola Svojsíkova závodu. Výsledky: Skauti 1. místo
3. oddíl Děčín-Podmokly, 20
2. místě
1.oddílu z Kamenického Šenova.
1. místo
2.oddílu Děčín-Podmokly.
Skautky
Obě tyto hlídky se na Oblastním kole kvalifikovaly do Ústředního kola závodu v Praze. Nezapomnělo
se
však
ani
na
důkladnou
přípravu
oddílových
vedoucích. Pod vedením okr. velitele bratra Holešáka pořádali instruktoři jarní
kurz.
Na
něm
se
probírala
převážně
metodika
nejdůležitějších
skautských disciplín a příprava letních táborů. Velkým
problémem
letních
táborů
Při
lístkovém
přídělovém
hospodářství se stal nedostatek potravin. Na přilepšenou každý vedoucí oddílu obdržel z prostředků Sdružení přátel junáka příspěvek na režii tábora ve výši 500,- Kč. Dále se ukázalo, že přes značné množství různého materiálu po německé armádě nebylo snadné sehnat stany. I přes zmiňované problémy většina oddílů tábory uspořádala v délce trvání tři až čtyři týdny. 1.vodní
putovní Vltava, Labe
1.chlapecký
Jetřichovice, Údolní mlýn
2.chlapecký
Všemily, Slunečné údolí
3. chlapecký
H. Chřibská
1. dívčí
H. Chřibská
2. dívčí
Semily, Na nohavici
Dívky ze 2. a chlapci ze 3. oddílu, dne 28. 9. odjeli do Prahy na Ústřední kolo Svojsíkova závodu. „První den byla na Masarykově stadiónu na Strahově na pořadu ranní půl hodinka, signalizace, střelba vzduchovkou nebo lukostřelba, atletický trojboj, vaření, určování rostlin, junácké výstupy a zpěv. Následující den se v Horních Černošicích u Prahy závodilo v chůzi podle popisu s posouzením ukázněnosti a účelnosti postupu, kreslení panoramatického náčrtku, stavbě stanu a první pomoci. Atmosféra setkání byla velice živá, radostná, účastníci chtěli ze sebe vydat vše nejlepší.“ 1 6 Skautky si mezi 16 hlídkami vybojovaly 7. místo a skauti při účasti 27 hlídek obsadili 14. místo.
21
Zástupci obou zúčastněných hlídek pozdravili světovou náčelní skautek lady Olave Baden - Powellovou, která právě byla v Praze při své návštěvě Československa. ČSČK pro děčínské skauty uspořádal zdravotnický kurz. Dva měsíce se dvakrát týdně 40 členů různých oddílů scházelo k výuce i k praktickému cvičení. Ten byl ukončen 15. prosince v kině Sněžník. Vysvědčení kurzu bylo mimojiné podkladem pro získání odborky První pomoci. Ani zimní sporty neušli chlapecké pozornosti. Zejména z jejich iniciativy byl založen hokejový odbor při středisku, jehož vedení se ujal neúnavný bratr Šimek. Pro mužstvo zakoupilo SPJ výstroj v hodnotě 1 220,Kč. Se střídavými úspěchy se sehrály i mezistřediskové zápasy. Lyžaři jezdili na Chlum i na vzdálenější Sněžník. Odvážlivci z vodního oddílu se podnikli noční výpravu na lyžích na trati Děčín - Chlum - Malá Veleň – Děčín. Oddíly zápolily i ve stolním tenisu. Většina členů 2. chlapeckého oddílu přešla do vznikajícího 2. vodního oddílu. Koncem roku 1946 tak bratru Pitrunovi zůstal jen menší počet chlapců, kteří se společně s nováčky stali základem nově se tvořícího homogenního 2. oddílu. 1947 Seznam oddílů v tomto roce: velitel střediska
Josef Chobot - Cipevaj
1. vodní
L. Stropnický
2. vodní
br. Červený, roveři
1. chlapecký
L. Stropnický
2. chlapecký
Fr. Bárta - Cenný vlk
3. chlapecký
St. Pazderka,
4. chlapecký
Miroslav Žahour
1. roj světlušek
Irena Přibylová
1. dívčí
Irena Pohůnková
2. dívčí
Jiřina Holečková
chlapecký v Bělé
Roman Vlach
chlapecký v Bynově bratr Štefánek
22
Zemská junácká rada dne 1. února oběžníkem vyhlášena účast skautů a skautek ve dvouletém budovatelském plánu vlády. Byly vyhlášeny nejenom úkoly vlastní, ale i úkoly veřejné. Byl stanoven závazný počet 70 hodin, odpracovaných při plnění veřejných úkolů ročně, které se potvrzovaly do Budovatelského průkazu Junáka. Po splnění úkolu měla být přidělena odborka Dvouletý plán. Protožeže stejně jako jiné organizace, byl Junák neustálele vyzýván k účastem na různých oslavách a manifestacích, zakazoval současně tento oběžník účasti na těchto podnicích. Povolena byla pouze účast na oslavách 28. října. Na velikonoční svátky vyrazili hoši z 1. a 2. oddílu k společnému jarnímu táboření u rybníka na Staré Olešce. Počasí, které bylo zpočátku krásné, se ale z neděle na pondělí se však ochladilo pod bod mrazu. Zmrzla i voda v plátěných vědrech. Zima chlapce v noci vyhnala ze stanů cvičit a urychleně rozdělat oheň, u kterého bylo možno se zahřát alespoň z jedné strany. Vybavení táborníků, jež se skládalo ze stanů bez podlážky a spacích pytlů z bavlněných dek, nemohlo chladu odolat. Na konci května bratr Holešák nabídl možnost účasti děčínských skautů na světovém jamboree ve Francii. Přednost dostali členové hlídky loňského
ústředního
kola
Svojsíkova
závodu.
Mohlo
odjet
500
československých účastníků. Za středisko Úsvit se nakonec na jamboree přihlásili bratři Vilém Vorel, Stanislav Špinler a Jiří Vacek ze 3. oddílu, br. Jiří Vocel z 1. vodního oddílu a br. Antonín Dörner z 1. oddílu v Benešově nad Ploučnicí. O prázdninách postupně odjížděly oddíly na tábory, Na které se těšili nejenom účastníci táborů předešlých, ale i nováčci. 1. vodní
putovní Vltava, Labe
2. vodní
Běšiny u Sušice, Otava, Vltava
1. chlapecký
rybník u Svoru
3. chlapecký
Vysočina, rybník
1. a 2. dívčí
Všemily, Slunečné údolí
Asi 30 skautů z oblasti Přemysla Oráče se v srpnu zúčastnilo rádcovského kursu, který pořádala Oblastní lesní škola ve Slunečném údolí u Všemil.
Následně proběhl i 1. běh Oblastní lesní školy, jehož se 23
zúčastnili především vůdci oddílů. Katastrální pozemky obce Všemily č. 816, 817 a 818 a na nich stojící dřevěná chata byly základnou uvažovaného tábořiště Oblastní lesní školy. Dne 29. července odjelo pět skautů z Děčína do Prahy, aby na šestidenním výcvikovém táboře nacvičili vše potřebné na světové Jamboree de la Paix ve Francii. „To se uskutečnilo ve dnech 5. až 19. srpna na břehu řeky Seiny u obce Moisson. Po čtrnácti dnech následovala prohlídka Paříže, zájezd k moři do Normandie do prostoru invaze, návrat do oblasti Vogéz na východě země s návštěvou míst zrodu našich legií za první světové války.“ 1 7 Ke konci léta vypukl ve skalách nad Dolním Žlebem rozsáhlý požár. Děčínští skauti při jeho zdolání přispěli vydatnou měrou. Tři dny se střídali než nebezpečí pominulo Neobvyklý zájem dívek o vodní skauting skončil založením 1. dívčího vodního oddílu. Bohužel se však již nepodařilo tento oddíl plně rozvinout. 1948 Do nového roku vstupovala celá oblast Přemysla Oráče. Uplynulo již 20 let od jejího ustavení. Na oblastním sněmu dne 4. ledna v Ústí n. L. byli zvoleni noví činovníci oblasti. Mimo jiné byla konstatována skutečnost, že rozšíření Děčínského
skautingu bylo oproti předválečné době obzvláště
výrazné. Seznam děčínských oddílů v roce 1948. vedoucí střediska
Josef Chobot
1. vodní
Sláva Ešner
2. vodní
Evžen Němec-Tekuna
roveři
René Šimek
1. chlapecký
Ladislav Stropnický
2. chlapecký
František Bárta
3. chlapecký
Vítězslav Holeček
4. chlapecký
Josef Landa
5. chlapecký
František Lamr
1. dívčí
Irena Pohůnková
2. dívčí
Eva Dědičová 24
chlapecký v Bělé
Roman Vlach
Dne 17. a 18. ledna se zástupci děčínských skautů zúčastnili okresního sjezdu SČM, na kterém opět zazněly snahy o sjednocení veškeré mládeže v SČM. Skautskému hnutí však cesta sjednocení nevyhovovala. Zanedlouho se ve dnech 28. a 29. února ve Zlíně měl konat III. Sněm, který by otázku začleňování měl bezesporu řešit. Jedním z delegátů měl být bratr Jaroslav Havel z 1. oddílu v Bynově. Tomuto datu však předcházel komunistický puč v Praze dne 25. února. Bylo obsazeno ústředí Junáka a jeho pracovníkům znemožněna činnost. „V rozporu se stanovami byl utvořen Ústřední akční výbor (UAV), který na poslední chvíli odvolal jednání sněmu. Zároveň však na 28. 2. svolal do Prahy zasedání zástupců Junáka, na kterém prosadil přijetí rozhodnutí ÚAV národní fronty o tom, že Junák se stává dětskou organizací v rámci SČM. Ve smyslu tohoto rozhodnutí měly pracovat nižší složky Junáka v čele s novým vedením.“ 1 8 Takto nucený vývoj se však v děčínském středisku nesetkal s pochopením. Činnost proto pokračovala výchovou nováčků i činovníků. Skauti dokázali svůj vztah k přírodě v akci „Pomoc lesům“, ve které výsadbou stromků nahradili ztráty lesních porostů, zničených loňskými požáry. Ve dnech 15. až 17. května se konal III. sraz oblasti Přemysla Oráče v Křešicích. Byly zahájeny oblastní závody pětičlenných hlídek přes louky a lesy na vrch Chlumu a zpět. Účastníci, kteří nezávodili, měli možnost projet se na nafukovacích člunech po Labi, zahrát si turnaj v odbíjené nebo jít na výlet do okolí. Večer byl zapálen slavnostní oheň, kterého se účastnila i veřejnost. Ve dnech po 16. června vypukl požár na 30 ha lesa ve Hřensku. I zde přispěli děčínští skauti ve velmi obtížném terénu k jeho uhašení. Podle pokynů samozvaného ÚAV se ustavil též AV střediska, který vedl střediskový velitel Josef Zounek z Březin.
Letních táborů se i přes
stupňovaný tlak SČM nechtěli oddíly vzdát. Avšak ti, co podlehli strachu,
25
jak bude posuzována jejich další přítomnost ve skautském hnutí, se jich nezúčastnili. Nakonec se tábory uskutečnit podařilo všem děčínským oddílům i většině oddílů okrsku. Veskrze byly vedeny nejmladšími činovníky, kteří dosahovali věkové hranice 18 let. 1. vodní
Malše, rybník u Svoru
2. vodní
Vltava u Lenory, stálý tábor
1. chlapecký
Rynartice, Pavlinino údolí
2. chlapecký
Kamenice nad Lipou
3. chlapecký
Třemošnice u Čáslavi
5. chlapecký 1. a 2. dívčí Podkost u Sobotky Velmi rychle se však šířila zpráva o tom, že některé tábory ve vnitrozemí byly násilně ukončeny či rozehnány. Ve dnech 2. - 4. srpna na mezinárodní konferenci předsta-vitelů mládežnických a dětských organizací v Budapešti bylo rozhodnuto, že v takzvaných
lidově-demokratických
státech
bude
činnost
skautských
organizací zrušena. Tím došlo k pokynu pro převedení Junáka do SČM. Tento pokyn podepsala B. Jedličková, ústřední taj. AVÚJ a V. Hájek, gen. tajemníkem SČM. Byl zveřejněn v tisku dne 5. června. Doslovně v něm bylo uvedeno: „Konečná lhůta k převedení Čsl. Junáka nad 15 let do skupin SČM je do 30. června 1948 pro celé území Čech a Moravy. Činovníci Junáka, kteří nebudou konat řádně své povinnosti podle zásad a v duchu lidovědemokratického řádu, budou odvoláni z junácké práce“. 1 9 Tento termín se nepodařilo realizovat v požadované lhůtě, neboť převážná většina členů usilovala o uskutečnění letních táborů. Před tábory nechtělo jít SČM a KSČ do konfliktu s Junákem. Vyčkalo tedy na závěru inscenovaného jednání v Budapešti a v září obnovilo termín převodu. Všem bylo jasné, že další oficiální činnost junáka je neudržitelná. Na začátku října, se tak na soutoku řek Labe a Ploučnice zapálil velký táborový oheň. Při něm bylo symbolicky spáleno mnoho oblíbených předmětů z
26
kluboven. Mnoho dalších cenností, mezi nimiž nechyběli hlavně, kroniky, knížky a časopisy si skauti a skautky rozebrali mezi sebou. Ohlasem
na
tuto
akci,
která
byla
symbolickým
rozloučením
s
činností, bylo předvolání jednotlivých vedoucích na okresní výbor SČM. Zde si za svou nezištnou práci s dětmi vyslechli jen plno výhružek a urážek. 1949 Nebylo již možné konat schůzky v oddílových klubovnách. Členové jednotlivých družin se scházeli v bytech nebo na společných výletech. Protože
stoupla
oblíbenost
cykloturistiky,
navštěvovali
se
i
mnohem
vzdálenější místa. Sdružení přátel Junáka nemohlo již nadále plnit svůj hlavní úkol, kterým bylo povznášení mravní, duchovní a tělesné zdatnosti mládeže a usilovat o rozvoj junáckých oddílů a tak na se na mimořádné schůzi dne 20. května rozhodli „o rozejití spolku ve smyslu svých stanov odst. XXVII pro pokles počtu členstva pod počet členů výboru.“ 2 0 1951 Dne 12. 2. však žádal KNV Ústí n. L. o zajištění stanů spolku Junák na základě výnosu ministerstva vnitra ze 3. 1. 1951. 1953 KNV v Ústí nad Labem dopisem z 28. 11. 1953 nařídil všem ONV šetření o převodu majetku zaniklého spolku Junák s odůvodněním, aby „nedošlo k dispozicím s tímto jměním, vzhledem k možnosti eventuálního zneužití tohoto majetku, ať již k osobnímu obohacení nebo i k případné nepřátelské činnosti“. Dopisem z 23. 12. 1953 je referátem pro vnitřní věci ONV konstatováno, že „v děčínském okrese byl spolek Junák, který nevlastnil žádný movitý ani nemovitý majetek“. „Způsob, důsledcích
jakým
byl
bezvýznamný
likvidovan
proti
majetek
způsobu,
jakým
Junáka, bylo
v
byl
ve
svých
těchto
letech
postupováno proti činovníkům Junáka. Výsledky inscenovaných soudních procesů byly toho otřesným důkazem.“ 2 1
27
4.2.1 Činnost vodních oddílů v letech 1945 – 1950 1945 V červenci bylo možno vidět na Labi chlapce, jenž křižovali hlavní tok řeky a zajížděli do slepého říčního ramene k projížďce na kajaku. Klubovnu
a loděnici měli na Starém Městě. Ve vybavení loděnice se
nacházelo: 1 kajak závodní pevný dvoumístný 1 sportovní kajak pevný třímístný 1 sportovní kajak pevný čtyřmístný 2 kajaky pevné jednomístné 2 cestovní kajaky jednomístné 20 cestovní kajaků dvoumístných 7 cestovních kajaků dřevěných 2 cestovní kajaky 1 jola a další příslušenství k lodím. Dobré vybavení, krásná řeka a klidné slepé rameno poskytovaly vodákům ideální možnosti k provozování jejich činnosti. V klubovně loděnice se z počátku scházeli i chlapci, kteří být vodáky nechtěli. V září se oddělili a po ustavení střediska založili oddíl pozemních skautů. Činnost 1. vodního oddílu pod vedením bratra René Šimka a 1. chlapeckého oddílu pod vedením br. Josefa Landy byla alespoň v počátcích hybnou silou celého střediska. Činnost vodáků nezahrnovala jen vlastní výcvik. Zapojovali se do organizačních prací celého střediska i prací na obnově města. Výrazně pomohli při obnově městských lázní, které byly poškozeny za války. Po absolvování základního vodáckého výcviku ve slepém rameni Labe se chlapci mohli odvážit splout do Hřenska a s pořádným záběrem do pádel zpět. Často volili i opačný směr kdy se proti proudu dostali na Ostrov nad Nebočady a zpět se nechali nést vodou. Sportovním zážitkem se vždy stal sjezd rychlejšího toku dolní Ploučnice.
28
1946 Poprvé vybral kapitán Šimek sedm posádek. Tedy čtrnáct chlapců jenž se mohli zúčastnit putovního tábora. Výběr byl přísný, podmínkou účasti studenta bylo školní vysvědčení bez známky 4. Začátkem prázdnin odjeli na korbě náklaďáku se svými loděmi na Šumavu. Lodi spustili na Vltavu u Rožmberka a prožili 14 dnů na vlnách, šlajsnách, a
zdymadlech řeky Labe. Unavení, ale šťastní vytáhli lodě na
domácí přístavní molo. Úspěch přivedl do oddílu další nováčky, jenž měli odvahu se poprat s vodáckým výcvikem. Kapitán nepolevil v ničem, co by chlapcům mohlo ulehčit život na vodě. 1947 Na podzim roku 1946 vzrostl mezi chlapci z 2. pozemního oddílu zájem o vodáckou formu skautingu, a tak se od 1. ledna 1947 většina oddílu transformovala v 2. vodní oddíl. Jeho vedoucím se stal bratr Červený. Po jednání SPJ byly v únoru zakoupeny od MNV dva dřevěné domy na Kamenické ulici, jenž by po drobných úpravách mohli sloužit jako loděnice 2. vodáckého oddílu. Byly proto rozebrány a znovu postaveny asi 250 m pod loděnicí 1. vodního oddílu. Z majetku 1. vodního oddílu obdrželi několik kajaků a 2 gumové čluny z vybavení americké invazní armády. Letní tábor tohoto oddílu probíhal čtrnáct dní a zúčastnilo se ho 7 posádek. Trasa putovního tábora vedla po Otavě a Vltavě až do Prahy. Zde naložili pramice na loď ČSPL k přepravě do Děčína a sami pokračovali vlakem. V 1. oddílu vodních skautů se ještě před létem podařilo 8 skautům ukončit odbornou zkoušku plavce II. stupně junácké zdatnosti a 1 bratr splnil podmínky zkoušky I. stupně junácké zdatnosti. Zvýšili si tak svou odbornost i bezpečnost na vodě. Putovní tábor pod vedením bratra Ešnera začínal u Horní Vltavice a po Vltavě a Labi sjelo 6 „deblkajaků“ až do Děčína. V říjnu vznikla pod vedením bratra Šimka roverský kmen Losů, o jejíž založení se přičinili též bratři Esentier - Volavka a Soukup - Delfín, z 29
2. vodního oddílu. Kmen spolupracoval v naprosté shodě s oběma vodními oddíly a přijímal i starší skauty z pozemních oddílů. Čestnými členy byli jmenováni i kapitáni vodních oddílů bratři Slávek Ešner a Evžen Němec. Roveři se pustili do stavby 6 skládacích „singlkajaků“ tzv. „Šídel“. Celková hodnota materiálu přesáhla částku 15 000 Kč. Konečná hodnota lodí však ve finále představovala částku přibližně 48 000 Kč. Celý rok se však na vodě jezdit nedá. V zimě se proto vodáci věnovali lyžařským sportům. 1948 Očekávané prázdniny a blížící se tábory v tomto roce však kalila nejistota. Stupňující se osočování skautingu ze strany SČM vzbuzovalo obavy
o
hladký
průběh
putovních
táborů.
Při
lístkovém
přídělovém
hospodaření nebyl nikdo, kdo by byl schopen zaručit bezproblémové zásobování těchto táborů. Na neosídlené Šumavě bylo v této době notné některé potraviny telefonicky zajišťovat do místa zastávky příštího dne. Přes všechny potíže doby se v létě mladší část 2. vodáckého oddílu pod vedením bratra Cíla rozhodla pro uskutečnění alespoň stálého tábora na horní Vltavě u Lenory. Zúčastnilo se ho dvanáct chlapců. Po návratu z táborů se většina vodáků sjela na svém oblíbeném pustém ostrově nad Nebočady. Diskuse měla jediné téma a tím bylo „ukončení činnosti“ S radostí uvítali myšlenku svých kapitánů Šimka a Ešnera o přestupu do Sokola, který mohl dále existovat alespoň podle názvu.
1949 Ke dni 1. ledna 1949 byl založen Kanoistický oddíl Sokola Děčín, do kterého přešlo 27 členů z 1. i 2. oddílu vodních skautů. Doplnilo je ještě 10 členů z ostatních pozemních skautských oddílů. Za klubovnu jim sloužila ta bývalého 1. vodního oddílu.
Mnoho
členů
tohoto
oddílu
se
v
následujících letech stala dobrými závodníky jak ve vodním slalomu, tak i v rychlostní kanoistice. Mezi ty nejlepší patřili František Hrabě, Dimitrij Skolil, 30
František Vršovský, Miroslav Herman, Jindřich Jelínek, Antonín Kočka, Jaroslav Esentier, Jaroslav Boubín a další. Titul Mistr ČSSR získali: mistr sportu František Vršovský
za 30 titulů
zasl. mistr sportu
František Hrabě za 5 titulů
mistr sportu Dimitrij Skolil
za 3 tituly
Jaroslav Boubín
za 2 tituly
Antonín Kočka
za 1 titul
Přes veškeré problémy spojené se zánikem mateřských oddílů a vznikem turistického kanoistického oddílu, dokázali děčínští vodní skauti, svou životaschopnost. Již na jaře roku 1949 uspořádali Severočeský slalomový závod kajaků na Ploučnici, jehož tradice trvá dodnes.
4.2.2
Činnost středisek a oddílů v okolí Děčína v letech 1945 - 1950 Benešov nad Ploučnicí - středisko založeno v roce 1945 se 2 oddíly chlapeckými a 1
dívčím. Činovníky byli bratři Jiří Škubník, Jiří Tomšík, Miroslav Jaroš. SPJ bylo ustaveno v říjnu 1947. Středisko mělo klubovnu na Sokolím vrchu. V roce 1948 tábořili skauti v Údolním (dnes Dolském) mlýně u Jetřichovic a skautky s 1. dívčím oddílem z Děčína v Podkosti u Sobotky. Těchlovice - chlapecký a dívčí oddíl byly činné až do roku 1948. V roce 1948 tábořily dívky s 1. oddílem z Děčína v Podkosti u Sobotky. Česká Kamenice - středisko založeno v roce 1945 se 2 oddíly chlapeckými a 1 dívčím, klubovna na Smetanově ulici.
31
Chlapecký oddíl tábořil v r. 1946 u Srbské Kamenice, v r. 1947 v Pavlínině údolí u Jetřichovic. Dívčí oddíl tábořil v r. 1948 společně s 1. dívčím oddílem z Ústí n. L. Křešice u Děčína - středisko bylo založeno v roce 1945 vedoucí
- Zdeněk Friedl
zástupce
- Jaroslav Beránek
chlapecký oddíl - J. Procházka dívčí oddíl
- Milada Friedlová
smečka vlčat
- Zdeněk Friedl
roj světlušek
- ses. Kulhánková
SPJ ustaveno
25. 9. 1946.
Pod toto středisko patřil i oddíl v Nebočadech, Vilsnici a Jakubech. Byl vydáván společný časopis Velký Hlas. Středisko bylo hostitelem III. srazu oblasti Přemysla Oráče ve dnech 15. až 17. května 1948. Během srazu se uskutečnil hlídkový závod, ve kterém získala prvenství hlídka skautek z 1. odd. Chudeřín, okr. Most a hlídka skautů ze 3. odd. Děčín. Na Labi se konal závod šestičlenných posádek s kormi-delníkem na gumových člunech. Čluny získali Křešičtí z materiálu po německé armádě. Společný střediskový tábor se uskutečnil od 1. do 31. července 1948 u rybníka v Dolním Podluží. Oddíl ve Vilsnici vedl od podzimu 1945 br. Jindřich Plíhal, v roce 1947 převzal vedení br. Jaroslav Beránek. Dívčí oddíl měl družinu ve Vilsnici a v Malšovicích. Markvartice - chlapecký a dívčí oddíl byl činný od r. 1945. Vedoucí dívek se stala Míla Steklá. Junáci uskutečnili v červnu 1945 sbírku mezi spoluobčany na znovuvýstavbu Lidic. Sbírka vynesla nečekaných 13 tisíc korun. V roce 1948 tábořily dívky s 1. oddílem z Ústí n. L. Kamenický Šenov - oddíl chlapecký a dívčí, činnost probíhala i v roce 1948. 32
Jílové - činný jeden chlapecký oddíl. Modrá - činné dva oddíly - jeden chlapecký a jeden dívčí. Březiny u Děčína - založeno na jaře r. 1947, velitel Josef Zounek, SPJ ustaveno v září. Činovníci - Jiří Janovský, Ladislav Volf, Jindřich Šindelář. Postavili si vlastní klubovnu
a uskutečnili tábor v
r. 1947, činní však byli i v
následujícím roce. V děčínském středisku Úsvit bylo registrováno 400-450 členů a v oddílech
v
dalších
uvedených
městech
a
obcích
v
okolí
můžeme
předpokládat dalších minimálně 500 členů. Přes všechny potíže, které přinesly skautingu následující roky totality, se stala uvedená členská základna dostatečně schopnou, aby obnovila činnost při Pražském jaru 1968. 4.3 Historie skautingu na Děčínsku v letech 1968 – 70 I děčínský skauting je nerozlučně spjat s dějinami Československa a s osudy skautského hnutí u nás. Roky potlačování totalitními režimy musely zanechat stopy na novém začínání děčínského střediska. 1968 Nespokojenost národa s komunistickým režimem a naděje na větší svobodu. Součástí té bylo i znovuvzkříšení dvacet let potlačovaného československého skautského hnutí. Obnova organizace v Děčíně probíhala současně s akcemi v Praze i jinde. Prvními iniciátory v Děčíně byli bratři Milan Renc - Racek a Stanislav Bauer – Šlapka. Dne 22. 3. napsali dopis bratru Dr. Rudolfu Plajnerovi, v té době náčelníkovi Junáka. Odpověděl dopisem, ve kterém poskytl první informace a doporučení. Dále proběhlo v novinách oznámení, kterým spolu 33
s osobními pozvánkami byli povoláni všichni skauti a skautky z Děčína k účasti na schůzce do restaurace „Za větrem“ v Děčíně - Škrabkách. O obnově děčínského skautingu informovalo první číslo „Junáka – oblastního zpravodaje župy Přemysla Oráče“ dne 3.4.1968. 2 2 Tato první schůzka 29. 3. předčila všechna očekávání. Sešlo se tolik skautů a skautek, že sál restaurace nestačil. A tak se celý skautský konvoj musel přesunout do kulturního domu v Děčíně - Bělé. Bylo dohodnuto začít ihned s obnovou skautské organizace v Děčíně. Podle zachované listiny přítomných se této schůzky zúčastnili tito bratři a sestry (v pořadí a podle znění zápisu): Beránek Jar., Karel Lešanovský, ing. Ed. Schleger, Jaroslav Holešák, Blažka Vladek, Harry Mitrovský, Jaroslav Hubený, Vlasta Hubená, Karel Bednář, Božena Kisilová, Milan Kisil, Dagmar Martínková, Frant. Pazdera, Milan Renc, Jaromír Krejčí, Stanislav Paul, dr. Rostislav Jezvina, ing. Josef Krejčí, ing. Jiří Pucholt, Karel Horyna, Jiřina Holečková, Vítězslav Holeček, Josef Zounek, Jan Nádvorník, Helena Nádvorníková, Stanislav Špinler, Nataša Špinlerová, Hana Bešíková, Mika Jánská, Ladislav Kellinger, Bauer, Karel Macík, Věra Macíková, Xaver F. Chalupa, František Říha, František Vršovský, František Kocek, Zdeněk Stibor, Jaroslav Peterka, Václav Mašek, Stanislav Pazderka, Rudolf Novotný, Jiří Volavka, Eva Czastková, René Šimek, Jiří Dobrý, Karla Tiehluerová, Josef Dragoun, Miroslava Dobrá, František Spěváček a Helena Antonová. 2 3 Vedení v okresu se ujal bratr Holešák, který tuto funkci zastával při posledním potlačení Junáka. zaznělo mnoho návrhů a ochoty k činnosti. Patnáct bratrů a sester chtělo začít vést vlastní oddíly nebo alespoň družiny. Děčínští vodáci slíbili veškerou pomoc novému vodáckému oddílu. Bratr
Beránek
-
Marabu
dal
k
dispozici
svoji
asi
dvousetsvazkovou
skautskou knihovnu. 2 4 Později se sešli prozatímně zvolení činovníci, kteří si rozdělili první úkoly. Bylo rozhodnuto založit čtyři chlapecké oddíly, dva vodácké, jeden oddíl skautek, jednu smečku vlčat a jeden roj světlušek. Začala pracovat skupina instruktorů a dohodnuta byla příprava metodických listů a kursů. První schůzka dívčího kmene proběhla dne 20.4.1968. Je o tom záznam v kronice 1. oddílu skautek. 2 5 34
Na schůzce činovníků 25. 4. 1968 byl zvolen bratr René Šimek vedoucím střediska Úsvit. Zvoleno bylo také prozatímní vedení okrsku ve složení: velitel
bratr Holešák,
organizační zpravodaj
bratr Bauer
zdravotní zpravodaj
sestra dr. Martínková
výchovný zpravodaj
bratr ing. Kuba
propagační zpravodaj
bratr Mezera
Příznivě se vyvíjelo jednání s městským národním výborem, okresním národním výborem i některými podniky. Začínaly se řešit první problémy a to zejména s klubovnami. 2 6 Přípravný výbor SPJ svolal na den 29. 4. 1968 řádnou zakládající schůzi přátel Junáka. Byl zvolen řádný výbor a rozděleny úkoly na podporu oddílů. Této zakládající schůze děčínského SPJ se zúčastnil i pracovník okresního výboru KSČ, který se představil jako bývalý skaut ochotný obnovenému skautské mu hnutí pomáhat. Okresní výbor KSČ v Děčíně věnoval skautům brzy trvalou a cílenou pozornost. Politická situace se nevyvíjela nijak příznivě. V budoucnosti bylo možné očekávat nemálo problémů. Dvacetileté přerušení činnosti poznamenalo činnost řady oddílů. Byl nedostatek vedoucích oddílů v optimálním věku 2030 let a rádců i rádkyň družin, u kterých je také nezbytná delší zkušenost a osvědčení v zachování skautských zásad. Za účasti 81 dětí se uspořádal v červnu první malý rádcovský kurs. 2 7 Zároveň se připravoval
dlouhodobý
rádcovský kurs plánovaný na podzim. Nebylo žádné vybavení kluboven a na letní tábory nebylo pro naprostý nedostatek vybavení nevyrazil ani jeden z oddílů. Chlapci a dívky si zvolna opatřovali nejzákladnější krojové součásti. Dětí však neustále přibývalo. Byly osloveny velké děčínské podniky, úřady, i státní firmy s žádostí o příspěvky na činnost skautingu v Děčíně i jeho okolí. Vznikla střediska v Dolní Poustevně, Varnsdorfu, Rumburku, Chřibské, Šluknově, Jiříkově, Krásné Lípě a Lipové u Šluknova. Vše začínalo zvolna fungovat a dostávat se do známých kolejí.
35
Přišla však noc z 20. na 21. srpna 1968 a s ní Nikdo
si
neuměl
představit
všechny
možné
vojenská okupace.
důsledky
této
akce
„spřátelených“ zemí. Vedení děčínských skautů vydalo 23. 8. 1968 výzvu v níž s odvoláním na skautské heslo slib a zákon, žádali všechny členy junáka k pomoci těm, kteří to nejvíce potřebovali, tedy starým a opuštěným lidem. Dále skauty a skautky vyzývali k opatrnosti nevystavování se zbytečnému nebezpečí. Tuto výzvu podpořil i oběžník Junáka z 26. 8. 1968 podepsaný sestrou Koseovou a bratry Plajnerem, Němcem a Sumem. 2 8 Dne 30.8.1968 byla podepsána dohoda mezi zástupci Junáka a Českou radou Pionýra o „Službě vlasti“ a nejužší spolupráci ve všech směrech. 2 9 Dne 31. srpna se v Děčíně znovu sešli na společné schůzce zástupci střediska Úsvit a SPJ. Po zhodnocení situace se dohodli pokračovat ještě intenzivněji v započaté práci, vést urychleně připravené mladé členy ke slibu, zefektivnit práci střediska. Novým vedoucím střediska se stal bratr Peterka. Na první kongres dětských organizací pořádaný v Děčíně 18. 10., a na kterém byla probírána otázka pozice Junáka mezi ostatními dětskými organizacemi dostali pozvánku i děčínští skauti. Všechno vypadalo velice přátelsky a politicky neutrálně. V
rámci
oslav
50.
výročí
vzniku
Československa. 3 0
probíhaly
i
slavnostní skautské sliby. V parku pod děčínským zámkem byla zasazena skautská Lípa svobody. Z této slavnosti se kromě fotografií (Příloha) zachoval i filmový záznam. 3 1 Po odchodu bratra Peterky do zahraničí byl zvolen velitelem střediska Úsvit bratr ing. Josef Krejčí. Do funkce zástupce byl jmenován br. Karel Horyna. 3 2 Intensivně se připravoval dlouhodobý rádcovský kurs pro dalších 70 skautů a skautek. Uspořádán byl ve dnech od 9. 11. do 21. 12. pod vedením bratra Václava Kotrby. Zachoval se celý jeho program včetně denních rozkazů, seznamu účastníků, organizačních pokynů atd. 3 3 , 3 4 Ve dnech 23. a 24. 11 proběhl Valný sněm Junáka. Děčín zastupovali ses. Martínková, Kotrlová, br. Holešák, Krejčí a Horyna. Došlo k řadě podstatných změn ve stanovách, mezi těmi nejpodstatnějšími byl bod o
36
zrušení
duchovní rady. Dále
pak ministerstvo vnitra nepovolilo činnost
Sdružení přátel Junáka. 3 5 V roce 1968 pracovalo v Děčíně 6 oddílů chlapeckých, 1 vodní, 2 oddíly skautek, 1 smečka vlčat a 2 roje světlušek. Podstatná část dětí měla již složenou nováčkovskou zkoušku a slib. Další zvýšení počtu bylo limitováno podmínkami. Oddíly vedli tito bratři a sestry: 1. chlapecký
- Karel Horyna
2. chlapecký
- Milan Renc, Stanislav Bauer a - dr. Rostislav Jezvina
3. chlapecký
- Jaroslav Beránek a ing. Jiří Pucholt
4. chlapecký
- Libor Špinar a Harry Mitrovský
5. chlapecký
- František Spěváček
6. chlapecký
- Jiří Zoula
1. vodní
- Milan Kisil
1. dívčí
- Božena Kisilová, dr. Martínková
2. dívčí
- Soňa Kotrlová a dr. Marie Rádlová
1. smečka
- Vladek Blažka
1. roj
- Hana Bešíková a M. Jánská
2. roj
- Lída Kábrtová
Vytvořil se i oddíl starších junáků s pěti družinami (chlapecká a dívčí, družina
přímých
vedoucích
činovníků
oddílů,
instruktorská
družina,
hospodářská družina a družina ostatních členů) 1969 Společnou schůzí střediska Úsvit a SPJ, které končilo svoji činnost, začala 8. 1. další práce. Po doplňující volbě se vedení střediska skládalo z těchto činovníků: Velitel střediska
-
Josef Krejčí Ing.
Zástupci velitele stř.
-
Václav Kotrba Karel Horyna Vladek Blažka, Martínková, dr. Soňa Kotrlová 37
Organizační
-
Stanislav Špinler
Zdravotník
-
Marie Rádlová dr.
Hospodář
-
Jaroslav Beránek
Závěrečnými pohovory byl zakončen zimní rádcovský kurs 3 5 a z ačala i příprava k vůdcovským zkouškám. Do roku 1969 vcházelo středisko proti roku 1968 jen s malými změnami v počtu oddílů a členů. V celém děčínském okrese bylo v tu dobu organizováno kolem 800 dětí a 200 dospělých. Pokračoval
zdravotní
kurs
pro
více
než
50
skautů
a
skautek,
připravovaly se letní tábory, Svojsíkův závod, závod vodních skautů a účast na slavnostech Děčínské kotvy. Začátkem dubna si skauti připomenuli první výročí obnovy skautingu ve městě. Dne 18. května proběhl za velké účasti střediskový hlídkový závod „O vlčí kůži“. Závodilo 6 hlídek skautek a 11 hlídek skautů. Vyhrály Vlaštovky z 1. dívčího oddílu a Ostříži z 2. chlapeckého oddílu. 3 7 Také ve Svojsíkově závodě byly nejlepší 2. chlapecký a 1. dívčí oddíl. 3 8 Velké středisko Úsvit však nebylo snadné řídit. Zhoršující se situace v komunikaci a plnění daných úkolů ve svých důsledcích vedla bratra ing. Krejčího
k
rozhodnutí
odstoupit
z
funkce
velitele
střediska.
Novým
vedoucím střediska byl ve volbách dne 23. 6. 1969 jmenován br. Milan Renc. Rozpory ve vedení střediska se tím však nevyřešily. V globálním pohledu však i navzdory zhoršují-cím se politickým poměrům děčínské středisko stále rostlo. Připravovalo se sedm stálých a dva putovní tábory. 3 9 Oddíly zhodnotily svoje letní tábory podrobnými zprávami vesměs zachovanými v archivu střediska. Jsou to ukázky programů, jídelních lístků, účetní evidence, pokladní zprávy, táborového časopisu, režimu dne, táborového řádu a jiných dokladů života v letním táboře.
Ze 13 děčínských oddílů v létě 1969
tábořilo 55 vlčat, 153 junáků, 23 světlušek, 60 skautek a 25 činovníků. Celkem 316 členů Stálé tábory byly na Dolském mlýně u Jetřichovic, v Chrastné u Osečné, v Liščí a na Vlčích pramenech u Lobendavy. Vodáci měli svůj putovní tábor na Ohři a šestý chlapecký oddíl putoval po Slovensku. 38
Špatné zkušenosti z první poloviny roku 1969 vedli k opětovné změně vedení střediska. Do vedení se po krátkém zastupování sestrou Dr. Martínkovou opět vrátil bratr Ing. Krejčí. V Úštěku při krajském kole Svojsíkova závodu chlapeckých hlídek získala hlídka druhého oddílu 2. místo a postoupila do celostátního kola. 4 0 Třetí místo dívek jenž k postupu nestačilo. Velmi rychle postupovalo omezování samostatnosti celé organizace. K režimem nařízenému zpracování analýzy dosavadní činnosti byly ukládány neurvalé dispozice s pohrůžkami možných následků jejich nerespektování. Příprava na další rok se však nezastavila. Byly dohodnuty výchovné plány, další kursy, hlídkový závod a finančním zajištění příštích táborů. 4 1 Hlídka z 2. chlapeckého oddílu obhájila výborné umístění z krajského kola a v ústředním kole Svojsíkova závodu se z celkového počtu 19 hlídek se umístila na 6. místě. 4 2 Vůdcovské
zkoušky
v tomto
roce
absolvovali
sestry
Martínková,
Kisilová, Branková a bratři Bauer, Beránek, Horyna, Jezvina, Krejčí, Renc, Frant. Spěváček, Jar. Spěváček, Špinar a Špinler. 4 3 V druhé polovině října dostali děčínští skauti z Prahy oběžník ÚRJ. Text
v něm
zmiňovaný
byl
jasným
důkazem
toho,
že
ústupky
ÚRJ
politickému tlaku KSČ začaly nabývat povážlivých rozměrů. Pro politickou a skautskou činnost došlo už na podzim k prvním postihům členů děčínského střediska. Do postupné likvidace skautské organizace a jejího vlivu na mládež byli zapojováni i členi Junáka, kteří byli organizováni v KSČ. Skautská stranická skupina byla na okrese Děčín ustavena v prosinci dne 6.12. 4 4 Další rána přišla opět z Prahy: dopis čj. 1269-11 ze 16. 12. 1969, adresovaný všem činovníkům a složkám Junáka. Byla v něm slova jako: „Ve vztahu ke společnosti se budeme všestranně snažit, aby naše práce byla seriózní, čestná a otevřená a abychom byli jako jednotlivci doma a na pracovišti i jako hnutí přínosem při konsolidačním úsilí KSČ v naší zemi. Budeme aktivně a iniciativně podporovat politiku Národní fronty, jejímiž jsme členy, i její vedoucí sílu KSČ... Junák provedl analýzu své dosavadní činnosti a upravuje na jejím základě svoji další práci. Vychází z vedoucí úlohy KSČ a práv a povinností člena Národní fronty i člena Sdružení 39
organizací dětí a mládeže, při plném dodržování stanov, registrovaných příslušnými úřady, a usnesení, schválených III. junáckým sněmem.“ A na adresu případně nesouhlasících varování a výzva: „Těmito základními momenty jsou vázáni všichni členové a činovníci Junáka, jak jednotlivci, tak i všechny naše organizační a pomocné složky a orgány. Usnesení Ústřední rady a úkoly z nich vyplývající musí být v zájmu našeho hnutí bezpodmínečně respektovány a všemi složkami plněny. Žádný člen nebo činovník nebo žádná organizační složka, neřídící se plně stanovami, usneseními sněmu a Ústřední rady, nemůže být a nebude považována za člena, nebo složku Junáka.“ 4 5 Za
rok 1969 je v archivu zpracována podrobná, zpráva bratra ing.
Krejčího. Charakterizuje výsledky, organizační záležitosti, letní tábory a hospodářská situaci střediska. 4 6 K 31.12.1969 mělo středisko celkem 428 členů.
1970 Hned
začátkem
roku
středisko
ztratilo
svoji
hospodářskou
samostatnost. Účetní evidence byla podle příkazu ústředí předána sdružení organizací dětí a mládeže. Instruktoři střediska připravili další pětitýdenní rádcovský kurs pro 55 účastníků. 4 7 Byl zahájen 17.1.1970 Tímto způsobem se snažili staří skauti vložit do nejmladších pokračovatelů ideu skautingu, která jak tušili musela přečkat nové období zákazu činnosti. Opět byla připravována skautská výstava v děčínském muzeu. K uskutečnění však již tenkrát nedošlo. 4 8 Bratři Krejčí, Bauer a další jeli na pražském ústředí, kde žádali odpovědi na otázky týkající se budoucnosti hnutí. „Byli tam ubezpečováni, že je třeba zachovat klid, a že osud hnutí není ohrožen.“ 4 9 V rozporu s tím však působí usnesení 8. zasedání Ústřední rady Junáka čj. 133/Te-11 z 1. 2. 1970. ÚRJ přijala bez výhrad předsednictva
usnesení
ÚV KSČ ze 17. II. 1969 (toto datum stojí za povšimnutí) a 40
26. 1. 1970 o vybudování jednotné organizace dětí a mládeže hlásící se k vedoucí
úloze
strany,
marxismu-leninismu
a
proletářskému
internacionalismu. Byl odmítnut vztah ke světovému skautskému ústředí. Prohlášení to vyjádřilo větou: „Distancujeme se od jeho zásadních ideových požadavků“. Na všechny tyto zprávy reagovala i ORJ v Děčíně dne 14. 2. 1970. Obavy byly tlumočeny i písemně Ústřední radě Junáka. 5 0 Podle registrace bylo k 1.3.1970 v okrese 1062 členů, z toho v děčínské středisku 413 v 15 jednotkách. Úspěšně
skončil
zimní
rádcovský
kurs
uspořádaný
217.
oddílem
starších junáků od 17. 1. do 14. 2. 1970 s disciplinami organizace, tábornictví, orientace, zdravověda, vaření, uzlování, zpěv, tělocvik a práce s vlčaty. Proběhl i další zdravotnický výcvik. ÚRJ
vydávalo další oběžníky. V příloze jednoho z nich je i věta:
„Znovu doporučujeme i vytváření stranických skupin v okresech, které mohou operativně nejlépe řešit všechny situace“. Stejně jako tzv. akční výbory Junáka v roce 1948 neměly ovšem stranické skupiny Junáka v roce 1970 jiný úkol než co nejrychleji likvidovat samostatnost skautské organizace. Politická situace se odrazila i na posledních jednáních ORJ
kam
docházeli i zástupci OV KSČ. Na schůzi dne 26. 5. zazněla například i tato věta: „Letní tábory vás ještě necháme udělat“. Zároveň „upřímně pozval každého
činovníka,
marxismu-leninismu
který a
chce
dále
proletářského
pracovat
s
dětmi
internacionalismu,
na
zásadách
do
práce
v
junáckých oddílech Pionýrské organizace“. 5 1 Pokud se ke vstupu do PO ČSSR nerozhodnou do 31. 8. zanikne jejich činnost. Jinde než v Pionýrské organizaci se scházet nebudou smět. KSČ
nařídila
zpracovat
tzv.
„analýzu“
činnosti.
Ta
musela
být
zpracována na všech stupních společenských organizací a předložena jako jeden z podkladů „normalizačního“ procesu. Dle registrace bylo ke dni 1. 6. v okrese Děčín celkem 994 členů ve 46 oddílech. Ze 188 starších členů bylo podle registrace 23 příslušníků KSČ. Text děčínské „analýzy“ je psán střízlivě, respektuje však politické pokyny ÚRJ.
V závěru obsahuje zmocnění předsedy ORJ bratra Kotrby 41
přednést na společné schůzi Junáka, Pionýra a konference dětských organizací toto prohlášení: „Okresní rada Junáka vycházející ze stanovených zásad pro vytvoření jedné dětské organizace ČSSR se přihlašuje k integračnímu procesu a předává dnešním dnem svou pravomoc ve smyslu zásad dohodnutých na Českém ústředí dětských organizací a podle pokynů ústředí Okresní komisi dětských organizací. Okresní rada Junáka doporučila všem svým členům, aby se sami dobrovolně rozhodli po zvážení všech okolností vstoupit do Pionýrské organizace ČSSR a uložila jim, aby projednali s dětmi a jejich rodiči úkoly a cíle PO ČSSR.“ 5 2 Krajská rada Junáka ukončila svoji činnost již 29. 6. Děčínské oddíly však ještě zajistily přípravu letních táborů. 20. června proběhl na Sokolím vrchu i další ročník závodu „O vlčí kůži“. Podle upravených podmínek závodily i hlídky světlušek a vlčat. Z dívčích družin vyhrály Vlaštovky
z 1. oddílu,
z
chlapeckých
Vydry
z
1.
vodáckého oddílu. 5 3 Posledních letních táborů se zúčastnilo 276 dětí a 25 činovníků střediska. Uskutečnily se na pěti tábořištích v sedmi bězích. 5 4 Ústřední rada Junáka ukončila svoji činnost 1. 9. 1970 v 19.50 hodin. Žádný
děčínský
oddíl
se
nepřihlásil
do
Pionýrské
organizace
Socialistického svazu mládeže ČSSR. Středisko bylo nuceno předat veškerý majetek okresnímu výboru SSM. Celá záležitost byla uzavřena protokolem z 19. 10. října 1970. SSM zbohatlo jenom v Děčíně v movitostech o 53 890 Kčs. V celém okrese to bylo 100 000 Kčs. 5 5 Brzy potom, 19. 9. 1970, se uskutečnila krajská konference Pionýrské organizace ČSSR v Ústí nad Labem. Bylo na ní být konstatováno, že se nedaří přechod skautských oddílů do Pionýrské organizace. V celém okrese Děčín bylo k 1. 6. 1970 registrováno 1064 členů. Při ukončení činnosti v roce 1970 bylo v děčínském středisku Úsvit celkem 15 oddílů, z toho: 4 oddíly skautek 1 roj světlušek 6 oddílů junáků 1 oddíl vodních skautů 42
2 smečky vlčat 1 oddíl starších junáků Ve vedení střediska Úsvit se v tomto období vystřídali tito činovníci: 25. 4. 1968 - 12. 9. 1968
René Šimek
12. 9. 1968 - 4. 11. 1968
Jaroslav Peterka (po
odchodu
do zahraničí
zastupován sestrou dr. Martínkovou) 4. 11. 1968 - 9. 6. 1969
Ing. Josef Krejčí
13. 6. 1969 - 1. 8. 1969 Milan Renc (po resignaci zastupován sestrou dr. Martínkovou) 1. 9. 1969 - konec činnosti ing. Josef Krejčí
4.4 Obnovení činnosti skautingu na Děčínsku po roce 1989 Současně se „sametovou revolucí“ přišla i svoboda, díky které mohlo znovu povstat skautské hnutí. Přerušení, které trvalo bezmála dalších 20 let, hnutí silně pozna-menalo a již potřetí bylo zapotřebí začít opět od začátku.
V této kapitole nebudeme nadále popisovat jen
činnosti celé
Děčínské oblasti, ale zaměříme se i na historii jednoho z patnácti oddílů, jehož základy
byly položeny
v roce 1990 a jehož činnost pokračuje
dodnes.
4.4.1
Historie skautingu na Děčínsku v letech 1989 - 2003
Všichni činovníci, kteří byly aktivními členy
činnosti děčínského
střediska v únoru roku 1970, byla rozeslána pozvánka na schůzku. Ta se konala v sobotu dne 16. prosince v Malé Veleni na chalupě bratra Bauera. Sešlo se na ní dvanáct bývalých skautů a skautek.
Tato schůzka dala
impuls k zahájení legální činnosti Junáka, střediska Úsvit v Děčíně. Tam také bylo rozhodnuto, že dočasným vedoucím střediska Úsvit bude bratr Müller, jeho spolu pracovníky sestra Krejčová a bratr Beránek.
43
Jako nástupce z mladší generace se měl výhledově připravovat na převzetí funkce vedoucího střediska bratr Vyskočil. 1990 Oficiální oznámení zahájení činnosti organizace Junák v Děčíně se uskutečnilo dne 11. ledna 1990 na MěNV v Děčíně. Zároveň byl přednesen požadavek na přidělení potřebných místností, kde by mohla být zahájena vlastní klubovní činnost. Po několika přípravných schůzkách se dne 9. ledna 1990 se konala informativní schůzka v Lokodepu. Tu navštívila řada zájemců o skauting. Téměř nikdo z nich však opravdový zájem o práci s dětmi neprojevil. Představení děčínského skautingu veřejnosti proběhlo dne 15. ledna 1990 se v želenické kinokavárně. Oficiální znění názvu byl v této době Český Junák - svaz skautů a skautek. Tato akce se setkala s velikým úspěchem. Díky plakátové akci po celém městě, se na ní sešlo ohromné množství lidí, jejichž reakce prozrazovaly, že skauting na děčínsku opět povstane. V průběhu ledna bylo vedení střediska Úsvit informováno v případě zájmu můžou děčínští skauti od města dostat k bezúplatnému používání vilku v Želenicích. Byla tak získána první klubovna. Z důvodu
pracovní
vytíženosti
odstoupil
bratr
Müller
z
funkce
vedoucího střediska. Tuto funkci převzal bratr Beránek. Bylo nutností ještě ustavit oddíly obou kmenů a práci oldskautů koordinovat tak, aby byli nápomocni mladým všude tam, kde je toho nejvíce zapotřebí. Měli jsme velká přání, velké plány a skautským seniorům, se zdálo, že se nedostává potřebného času na to, aby se vše splnilo. Chtěli pokračovat v generační posloupnosti. V únoru se konaly první volby. Středisko Úsvit bylo funkčně zajištěno tak, aby mohlo plnit své úkoly. Vedoucí střediska
br. Jaroslav Vyskočil
zástupce za DK
ses. Hana Roháčová
zástupce za ChK
br. Jaroslav Beránek 44
tajemník a tisk
br. Karel Horyna
zdravotník
ses. Dagmar Krejčová
hospodář
br. Stanislav Špinler
OSJ
br. František Spěváček
výchovný zpravodaj
br. Zdeněk Kuba
organizační zpravodaj
br. Stanislav Bauer
klubovny
br. Petr Žák
předseda revizní komise
br. Alfréd Novotný
Později se v Děčíně se konal ještě okresní sněm. Na kterém zástupci z Rumburka, Varnsdorfu Šluknova, a děčínských skautů ustavili Okresní radu Junáka v následujícím složení: předseda ORJ
br. Stanislav Špinler
výchovný zpravodaj DK
ses. Dagmar Krejčová
výchovný zpravodaj ChK
br. Miloslav Frýba
zdravotník
ses. Helena Gregorová
organizační zpravodaj
br. St Bauer
OSJ
br. Denis Patočka
hospodář
br. Karel Horyna (Vdf)
předseda revizní komise
br. Karel Horyna (Dč)
Dalšími řádnými členy ORJ byli všichni vůdcové jednotlivých středisek: Úsvit Děčín
br. Jaroslav Vyskočil
Lužan Varnsdorf
br. Karel Horyna
Seveřan Šluknov
br. Jan Loužil
Hraničář Lipová
br. Stanislav Vávra
Rumburk
br. Miloslav Mareš
Jiříkov
br. Vladislav Samša
45
Tímto personálním zajištěním byly po dlouhé položeny nové základy činnosti Junáka v rámci okresu Děčín. Tento okres opět organizačně spadal do Oblasti Přemysla Oráče v Ústí n. L. Prvního střediskového rádcovského kursu, který byl zahájen dne 3. února 1990 se zúčastnilo 43 skautů a skautek, Slavnostně byl ukončen dne 3. března. Při příležitosti ukončení tohoto kursu v DDM na Teplické ul., byla předána do rukou nového vedení střediska bývalým vůdcem chlapeckého kmene z let 1968 – 70 bratrem Karlem Horynou a bývalou vůdkyní dívčího kmene z let 1968 - 1970 sestrou Krejčovou středisková vlajka. Pro dokreslení atmosféry citace části projevu: „Dnes předáváme naši střediskovou vlajku, ozdobenou skautskou lilií, kterou jsem po dvacet let ukrýval a uchovával pro tuto chvíli. Vydejte se s ní hrdě na další cestu! Jděte s ní statečně skautskou stezkou vstříc všemu, co doba přinese - zaštítěni naším slibem a zákonem! Žádám vás, abyste ji vždy uchovali ve vážnosti a úctě, která jí právem náleží, a bude-li toho někdy třeba - i bránili!“
Na ukončení zazněla skautská hymna, po mnoha
letech opět svobodně.“ 5 6 Podle registrace ke dni 31. 3. 1990 byly ustaveny následující oddíly střediska Úsvit Děčín: 1. smečka vlčat
ved. br. Miroslav Fořt
2. smečka vlčat
ved. br. Josef Štěpánek
1. roj světlušek
ved. ses. Božena Branková
2. roj světlušek
ved. ses. Jitka Fořtová
1. oddíl skautek
ved. ses. Hana Roháčová
2. oddíl skautek
ved. ses. V. Kváčová
3. oddíl skautek
ved. ses. Jaroslava Růžičková
2. oddíl skautů
ved. br. Petr Žák
3. oddíl skautů
ved. br. Jaroslav Beránek
4. oddíl skautů
ved. br. Jan Stanko
5. oddíl skautů
ved. br. František Spěváček
6. oddíl skautů
ved. br. Miroslav Skořepa
217. oddíl OS
ved. br. Karel Lešanovský 46
Celkem
bylo
zaregistrováno
344
členů
střediska
Úsvit
Děčín.
K děčínskému středisku se přihlásili i skauti a skautky z České Kamenice. Dětí stále přibývalo a přijaté byly zaregistrovány v příštím následném termínu. Po nejnutnějších opravách a úpravách se začala používat klubovna v Želenicích, která by výhledově měla být používána jako klubovna pro tamější oddíly želenické části města. Měla zde být zároveň schůzová místnost střediska a středisková knihovna. Pro schůzky ostatních oddílů měly být využívány klubovny v Bynově, v Lokodepu Děčín, v Žerotínově ulici a Purkyňově ulici. Neustále probíhala jednání na okresním výboru SSM o majetku, jenž byl Junáku v roce 1970 SSM a PO odebrán. Tato vlekoucí se jednání skončila naprostým neúspěchem. Aby byla zajištěna propagace skautingu v Děčíně, rozhodla středisková rada, že v předvečer 1. máje zaplane na soutoku Ploučnice a Labe velká skautská vatra. Zajištěním této akce byl pověřen 2. a 4. oddíl skautů. Po
projednání
s
šéfredaktorem
panem
Štindlem,
byla
děčínským
skautům vyhrazena rubrika pod názvem „Skautská hlídka“, ve které byly uveřejňovány články bratra Horyny. K pravidelnosti se však nedospělo. Dne 19. 5. se konal se v Praze IV. mimořádný valný sněm Junáka. Za středisko Úsvit jako delegáti odcestovali bratr Vyskočil a sestra Hana Roháčová. Za okresní radu Junáka pak bratr Stanislav Špinler a sestra Dagmar
Krejčová.
Úkolem
bezmála
600
delegátů
bylo
zvolit
nové
náčelnictvo Českého Junáka a vedení jednotlivých kmenů. Měla být také zvolena Ústřední rada Junáka. Starostkou Junáka byla zvolena Dagmar Burešová, ministryně spravedlnosti. Letní prázdniny byly již v dohledu a s nimi i vyhlídky a na tábor. Již v roce 1990 si vedoucí 2. a 4. oddílu dodali odvahu a zorganizovali tábor. 3. oddíl skautů si vyjel na kolech do Rakouska. V měsíci červenci byl Světovou skautskou konferencí byl český junák opět po letech přijat do Světové skautské organizace - WOSMu. Prakticky ve stejné době byly i české skautky v Singapuru přijaty do Mezinárodního hnutí skautek - WAGGGSu. 47
Již na jaře rozhodla středisková rada, o propagační výstavě, která nesla tradiční název „Ve znamení lilie“. Uskutečnění celé výstavy měl v rukou bratr Horyna. Ten navrhl scénář, zhotovil a upravil exponáty. Bylo využito výstavních prostor v Parolodi na Tyršově ulici. Výstava byla zahájena vernisáží dne 2. října a končila dnem 14. října v Děčíně I. Na základě zprávy organizační rady Ústředí Českého Junáka byl svolán ORJ v Děčíně na den 3. prosince řádný střediskový sněm. Pro další funkční období bylo zvoleno následné vedení střediska:
vůdce střediska
br. Karel Horyna
zástupce vůdce stř.
ses. MuDr. Krejčová
OS
br. J. Vaníček, zást. M. Renc
ved. vlčat
br. Jar. Vyskočil
ved. světlušek
ses. B. Branková
org. zpravodaj
br. St. Bauer
zdravotník
br. P. Žák
hospodář
br. St. Špinler
předseda rev. kom.
br. Alfréd Novotný
členové rev. kom.
br. P. Laryš a ses. V. Kváčová
Jménem
nově
zvolených
poděkoval
za
projevenou
důvěru
vůdce
střediska bratr Horyna a jeho zástupkyně - vůdkyně dívčího kmene sestra Krejčová. Za nové vedení Střediska slíbili, že se budou snažit, aby vytvořili středisko vzorové, a v průběhu své působnosti zacvičí své mladší zástupce. 1991 Vůdce střediska bratr Karel Horyna svolal na den 4. ledna zasedání střediskové rady. Tato schůzka byla ryze pracovní a měla za účel vytvořit na základě platných stanov funkční rámec družin, oddílů a střediska ve všech podrobnostech. Jednání vytyčilo všem členům střediska mantinely práv a povinností. Dne 28. ledna byl zahájen zdravotnický kurs.
48
V železnické klubovně byla vybudována středisková knihovna, jejímž správcovstvím byla jmenována sestra Černá. Dne 23. února připravil dívčí kmen oslavy Dne sesterství, jež se konaly v Domě mládeže na Teplické ulici. Akce se stala velmi zdařilou. Nepřišli na ní jen skauti a skautky z většiny děčínských oddílů nýbrž i velké množství rodičů, přátel a skautingu. V březnu se proběhlo jednání se zástupci Lesních závodů a Chráněné krajinné oblasti Labské pískovce o možnostech umístění našich letních táborů. Dojednána byla tábořiště: Králův mlýn na Maxičkách, Pavlínino údolí Jetřichovicích a Na potokách. Přes velkou snahu se nepodařilo získat povolení k táboření na Dolském mlýně, tábořišti z let 1968 až 1970. V podvečer dne 27. dubna 1991 zaplála velká skautská vatra na kose soutoku Ploučnice s Labem pod děčínským zámkem. Byl to 3. oddíl skautů z Bynova, který zažehl tento oheň na počest svátku patrona všech skautů svatého Jiří. V dubnu se konaly čekatelské zkoušky, k těm se přihlásili,
a také je
z úspěchem absolvovali tito bratři. 5 7 2. oddíl
- bratři Laryš, Plíšek, Žák
3. oddíl
- bratři Bezděkovský a Petrásek
4. oddíl
- bratr Kapic
6. oddíl
- bratr Hosák
1. smečka
- bratr M. Fořt
2. smečka
- bratři Štěpánek a Vyskočil
6. smečka
- bratr Kafka
Dne 11. května ve Velké Veleni soutěžily tříčlenné hlídky skautů a skautek ve věku od 11 do 15 let. Nejlépe se umístila hlídka 2. oddílu skautů a spojená hlídka 1. a 4. oddílu skautek. Pouze o týden později, dne 18. května, byl v Lesním parku v Děčíně odstartován závod hlídek vlčat a světlušek ve věku od 6 do 10 let. První místo získala hlídka vlčat 2. oddílu a hlídka 3. roje světlušek V sobotu dne 25. května se konal ve Varnsdorfu Okresní Svojsíkův závod, kterého se zúčastnily i hlídky děčínského střediska. Na prvním místě se skončila hlídka děčínského 2. oddílu skautů ve složení Jan a Petr 49
Lajblovi, Zd. Gabaš, Petr Matouch a Tomáš Žák. Ve velké konkurenci si vybojovala
právo
representovat
středisko
Úsvit
na
Oblastním
kole
Svojsíkova závodu dne 8. června v Liberci. Tam se chlapcům podařil obrovský
úspěch.
Vítězství
v oblastním
kole
jim
zaručilo
účast
na
celostátním tzv. Ústředním kole Svojsíkova závodu, kde nakonec obsadili 11. místo z 23 hlídek. Ve velkých přípravách na letní tábory všem rychle utíkal čas. Odjezdy z města se blížily. Středisková rada rozhodla a pověřila některé bratry a sestry, aby provedli v průběhu prázdnin na táborech návštěvní kontroly a výsledné poznatky z nich předložili předsedovi ORJ br. Špinlerovi. Dne 29. 6. zahájil jako první svůj tábor 2. oddíl skautů v Jetřichovicích. Pak až 18. srpna následovaly další oddíly. Táborů se zúčastnilo celkem 191 dětí se svými dospělými vůdci oddílů, rojů a smeček. Středisku se podařilo uspořádat a zajistit hladký průběh na třech vybudovaných tábořištích v šesti časových turnusech. V uplynulých měsících se stalo mnoho věcí a tak následná středisková rada musela řešit mimo jiné i tyto zmíněné body: 1) V příštím roce bylo nutné uspořádat rádcovský kurs, který by odpovídal nutným potřebám života v 2)
Byly
schváleny
organizovalo
stanovy
středisko
a
družinách a oddílech. „Malé jednalo
rádcovského kurzu. Vůdcem se stal
školy se
lesní o
moudrosti“.
Tu
jakousi nadstavbu
bratr Renc.
3) Z vážných existenčních důvodů odešel bratr Stanko, Vůdcem 4. oddílu skautů byl jmenován bratr Renc. Na zácvik mu
byl
přidělen
bratr
Klimeš, aby výhledově mohl oddíl převzít. 4) Byl založen oddíl roverů, vůdcem byl jmenován bratr Plíšek. 5) Z
důvodu rozpadu 5. oddílu skautů byl bratr František Spěváček
zbaven funkce vůdce 5. oddílu
skautů.
7) Na den 4. ledna 1992 se začal připrvovat střediskový
sraz
všech
členů na Stoličné hoře. 8) Bylo také zapotřebí začít s novými přípravami oslav 70. výročí založení skautingu v Děčíně v roce1994.
50
V
uplynulém
období
tedy
došlo
k
několika
zrušením
oddílů
i
personálním změnám. Z tohoto důvodu předkládám upřesňující stav ke dni 1. 10. 1. smečka vlčat
Miroslav Fořt
2. smečka vlčat
Josef Štěpánek
1. roj světlušek
Božena Branková
2. roj světlušek
Jitka Fořtová
2. oddíl skautů
Petr Laryš
3. oddíl skautů
Jaroslav Beránek
4. oddíl skautů
Milan Renc
6. oddíl skautů
Miroslav Skořepa
1. oddíl skautek
Hana Roháčová
3. oddíl skautek
Jaroslava Růžičková
4. oddíl skautek
Hana Cermonová
stř. roverský kmen
Petr Plíšek
217. oddíl oldskautů
Jiří Vaníček
V měsíci říjnu přešla ORJ Děčín z oblasti Přemysla Oráče do oblasti Poještědské,
protože
všechna
střediska
tohoto
okresu
jsou
(mimo
děčínského), příhodněji položena k Liberci. Na zasedání střediska dne 28. 11. byly vůdcům oddílů předány pověřovací dekrety k vedení jejich oddílů. 1992 Kurs pro akely a vedoucí světlušek byl uspořádán v Jetřichovicích ve dnech 13. až 15. 3. 1992. Rádcovský kurs byl zahájen dne 29. února. Protože však bratr Bauer Šlapka rezignoval na funkci vůdce rádcovského kurzu, byl touto funkcí pověřen bratr Beránek, vůdce 3. oddílu skautů a vůdce chlapeckého kmene. Malá škola lesní moudrosti byla zahájena ve dnech 7. až 8. března. Rozpadla se 2. smečka vlčat, protože její vůdce bratr Josef Štěpánek z vážných rodinných důvodů a z důvodu existenčních nemohl tuto funkci nadále zastávat. Bylo proto rozhodnuto, že členové smečky přejdou i s veškerým materiálem dočasně k 1. roji světlušek.
51
Dne 10. února 1992 se konal Volební sněm střediska, kde byli zvoleni řádní delegáti na V. řádný valný sněm Českého Junáka. Byli to: bratři Plíšek a Vyskočil. Dále sestry Cermonová a Roháčová. Vůdcovské zkoušky pro vůdce oddílů se konaly ve dnech 16. 5. 1992 na Selešce (Budova Severočeské Lesní Školy) v Jizerských horách. Zkušební komisi jmenovala Oblast Poještědská, do níž byli za děčínské středisko jmenováni bratr Beránek, Plíšek a Vyskočil. Týkalo se ChK. Termín zkoušek DK byl stanoven taktéž na 16. 5. v Mostě. Vůdcovskou zkoušku tehdy úspěšně složili: ses. Cermonová, Fořtová, Roháčová, br. Fořt M., Žák, Laryš. Ve dnech 25. až 26. dubna 1992 se konal v Praze V. řádný Junácký sněm. Byl přijat nový oficiální název organizace: Junák - svaz skautů a skautek. Dále bylo zvoleno nové vedení Junáka: 5 8 Ústřední rada Junáka starosta: čestná starostka:
Jiří Navrátil Dagmar Burešová
Náčelnictvo dívčího kmene náčelní:
Jaroslava Pešková
čestná náčelní:
Vlasta Macková
Náčelnictvo chl. kmene náčelník:
Zdeněk Hájek
čestný náčelník:
Václav Břicháček
Náčelnictvo dospělých náčelník:
Vladimír Kopřiva
Smírčí komise předseda:
Zdeněk Šandera
Ústřední revizní komise předseda: Mirko Mareš V sobotu dne 2. května 1992 se konaly v Kámenu střediskové závody hlídek skautů a skautek. Na start se postavilo celkem 19 hlídek. V neděli dne 3. května byl pod Popovickým vrchem zakončen rádcovský kurs. Jeho absolventi mohli od této chvíle být, na základě obdrženého potvrzení, jmenováni rádci družin. Bylo přihlášeno 33 dětí. Kurs dokončilo z 13 chlapců a z 10 děvčat. Na konci května byla vznesena žádost, aby děčínské středisko zajistilo průběh Oblastního hlídkového závodu světlušek a vlčat. Této žádosti
52
děčínské středisko vyhovělo a dne 13. 6. se závody uskutečnily. Výsledky závodu: - Světlušky 1. místo
Žabičky - přístav Maják Liberec
2. místo
2. roj Děčín
3. místo
2. roj Česká Lípa
- Vlčata 1. místo
30. smečka vodních vlčat - Flotila Liberec
2.místo 3. místo
1. smečka Jiříkov 1. smečka Železný Brod
Středisková rada rozhodla akceptovat návrh bratra Fořta a sestry Fořtové - ustavit 1. koedukovaný oddíl, jehož základ budou tvořit vlčata 1. smečky, přecházející do skautů, a světlušky 2. roje, přecházející do skautek. Byl schválen i název 1. koedukovaný oddíl „STOPA“, jehož emblém ve čtverci budou příslušníci oddílu nosit v cípu skautského šátku. Současně byl schválen i návrh o umístění střediskového znaku na totéž místo. Přehled táborů střediska „Úsvit“ 2. chlapecký oddíl
1.- 19.
Pavlínino údolí
1. dívčí oddíl
1.- 19.
Pavlínino údolí
1. smečka vlčat
19.7 – 2.8.
Pavlínino údolí
2. roj světlušek
19.7 – 2.8.
Pavlínino údolí
3. chlapecký 1. roj světlušek 4. chlapecký oddíl 6. chlapecký oddíl 4. dívčí oddíl 6. smečka
1. – 15. 7. 15. – 29. 7. 1. – 19.7. 19. – 1.8. 18.7 – 2.8. 1. – 21.8.
Králův Mlýn Králův Mlýn Všemily Na potokách Poříčí u Litomyšle Stvolínky u ČL
Celkem se táborů zúčastnilo 206 dětí a 25 dospělých. Bratři: Laryš, Plíšek, Špinler a Žák úspěšně absolvovali lesní školu. Jedná se o desetidenní intenzivní kurz, kde úspěšní absolventi získají
53
nejvyšší možný stupeň skautského vzdělání. Nadále mohou nosit šedý šátek. Čekatelské zkoušky, ke kterým bylo přihlášeno 5 děvčat a 4 chlapci se konali v klubovně 1. smečky v Purkyňově ulici dne 29. listopadu 1992. Z děčínského střediska je úspěšně absolvovali ses. Vyskočilová M. a br. Klimeš.
1993 Registrováno: 5 9
126 chlapců 79 děvčat 45 dospělých
Celkem 250 členů
Hlavní událostí počátku roku byl střediskový volební sněm, který se konal 25. ledna. Ještě před vlastním jednáním sněmu předal vůdce střediska bratr Horyna pověřovací dekret bratru Klimešovi, kterého jmenoval vůdcem 4. oddílu skautů s platností od 1. 1. Podle předložených kandidátek bylo pro další volební období zvoleno následné vedení střediska Úsvit Děčín. vůdce střediska
br. Petr Plíšek
výchovná zpravodajka DK
ses. Hana Roháčová
výchovný zpravodaj ChK
br. Milan Renc
zástupce OS
ses. Libuše Černá
předseda revizní komise
br. Karel Lešanovský
členové revizní komise
br. Zdeněk Kuba,
ses. Marcela Lapáčková pokladník střediska
br. Pavel Špinler
organizační zpravodaj
br. Jaroslav Vyskočil
hospodář
br. Josef Pithart
zdravotnice
ses. Dagmar Krejčová
tajemnice střediska
ses. Libuše Černá
54
Volby byly skončeny. Odstupující vůdce střediska bratr Karel Horyna poděkoval přítomným za spolupráci v uplynulém období a popřál hodně zdaru v další práci s dětmi. Vzpomenul také svůj slib, že se bude snažit vytvořit dobré středisko a v průběhu své funkční činnosti zacvičí mladší zvolené zástupce. Byl zahájen střediskový kurz „Malá Škola Lesní Moudrosti“. Každé setkání bylo zaměřeno na novou problematiku. Patřily mezi ně tyto: • •
Den velkého umění - Práce s kůží, kamenem, dřevem,
hlínou
Den velkého putování a chladných nocí - Přesuny neznámým terénem podle azimutů a táboření •
Den provazů a uzlů – vazby, táborové stavby, lasování
•
Den divoké řeky – vodácký výcvik na dablkánoích
•
Den skal – horolezecký výcvik
•
Den ohňů a potravy, rozdělávání ohně třením dřev, Setonův hrnec, táborová kuchyně
Kurzu se účastnilo 30 účastníků, z toho absolvovalo 10 z nich úspěšně. V termínu 12. - 19. 8. pořádala liberecká
ORJ „Kurs lesní školy“ na
Selešce. Akce měla motivační a vzdělávací charakter a z děčínského střediska se jí zúčastnili br. Prchán, Zmek, Kubš, Fořt R. Veškeré poznatky získané na kurzu v září
začali aplikovat ve vlastních oddílech.
Na základě pracovních povinností, které nedovolovali br. Štěpánkovy pokračovat ve skautské činnosti ukončila svou činnost 2. smečka vlčat. 1994 Dále svou činnost ukončuje jeden z nejsilnějších děčínských oddílů chlapecká dvojka. Důvodem byly pracovní povinnosti a
odnikatelské
aktivity některých členů vedení oddílu. Br. Pidhart – Sigi odevzdal br. Rencovi odd. vlajku a kroniku. 6 0 Současně ukončuje svou činnost 3. dívčí oddíl pod vedením Růžičkové. Z důvodu
zrušení
2.
chlapeckého
oddílu
začínají
problémy
několikaleté spory ohledně využití prostor v Železnické klubovně
55
V létě se br. Beránek vydal na první Intercamp, který byl v roce 1994 uspořádán v ČR. Jednalo se o lokalitu Sycherák nedaleko Chomutova. 6 1
1995 Registrováno: 6 3
104 chlapců 81 děvčat 34 dospělých
Celkem 219 členů
Podobně jako v minulém roce se br. Beránek s oddílem účastnil Intercampu v Krenfeldu. 6 4 Založil tak tradici několika dalších úspěšných expedic do cizích zemí, na které posléze přizval i ostatní oddíly. Jako v každém sudém roce proběhlo i v tomto okresní kolo Svojsíkova závodu. Konalo se 13. 5. ve Varnsdorfu. Účast děčínského střediska zde byla zastoupena pouze jedním oddílem, jehož hlídkám závod příliš nevyšel a do krajského kola nepostoupily. 6 5 skautky:
skauti:
1. místo
Varnsdorf
5. místo
1.koedukovaný oddíl „Stopa“
7. místo
1.koedukovaný oddíl „Stopa“
8. místo
1.koedukovaný oddíl „Stopa“
1. místo
Varnsdorf
5. místo
1.koedukovaný oddíl „Stopa“
V průběhu prázdnin se konalo několik táborů. Mimo ně se br. Skořepa zúčastnil Lesní školy. Br. Karel Lešanovský byl oceněn nejvyšším možným skautským vyznamenáním, řádem „stříbrného vlka“. 6 6
56
Na podzim, dne 7.10.95, 1. koedukovaný oddíl „STOPA“ organizuje první roční městské hry „Tajemství 13-ti klíčů“. 6 7
Na
skautské
základně
Seleška se br. Traxler a Kafka úspěšně pokusili složit vůdcovské zkoušky. Z
důvodu
restituce
přichází
1.
koedukovaný
oddíl
o
klubovnu
v Purkyňově ulici. Dočasně je mu základní školou na Kamenické ul. přislíbena pomoc. Oddíl mohl za nepříznivého počasí dočasně využívat prostory místní školní družiny.
1996 Registrováno: 6 8
119 chlapců 81 děvčat 44 dospělých
Celkem 244 členů
V uplynulém období došlo opět k mnoha změnám v otázce zrušení oddílů i personálním, předkládám souhrnný stav ke dni 1. 3. 1996 1. dívčí oddíl
ses. Roháčová
2. dívčí oddíl
ses. Branková
1. koedukovaný oddíl
br. Fořt
4. koedukovaný oddíl
ses. Cermonová
6. koedukovaný oddíl „Č. Kamenice“ br. Skořepa 3. chlapecký oddíl
br. Beránek
4. chlapecký oddíl
br. Klimeš
klub „OS“
br. Špindler
Od 1. 1. začala v Děčíně fungovat skautská prodejna „Skauting“. Tato skutečnost
do
značné
míry
ulehčila
práci
vůdcům
oddílů
s nákupem
povinných krojových součástí. Dále
již
od
února
probíhal
rádcovský
kurs,
který
organizovalo
středisko „Úsvit“. Zúčastnilo se ho 17 skautů a skautek ze čtyř děčínských oddílů.
57
Krojová předpisu.
komise
ÚRJ
navrhla
a
přednesla
nový
návrh
krojového
Jednalo se tehdy o tzv. žlutou variantu skautských krojů.
1. dívčí oddíl a 1. koedukovaný oddíl „Stopa“ stále hledaly prostory, kde by mohly vybudovat klubovny. Jednáním prošlo několik objektů, mezi nimiž dominoval domek ve spodní části lesního parku a historicky cenný objekt vedle městské policie. Z důvodu malé kapacity a v druhém případě z důvodu velmi náročné rekonstrukce pod vedením památkového ústavu, nebyl žádný objekt shledán vyhovujícím. Nakonec 1. dívčí oddíl začal využívat jako klubovnu prostor v DDM na Teplické ulici. Poprvé se skauti a skautky za veliké podpory vlčat a světlušek vypravili do ulic a nabízeli občanům Děčína v rámci akce „Květinový den“ žluté kvítky. Výtěžek akce přichází na konto nadace zaměřené na boj proti rakovině. S ohledem na to, že se jednalo o první akci tohoto druhu, byli vedoucí všech zúčastněných oddílů nadmíru spokojeni s tím, jak děti veřejnost přijala a pro příští léta se nebránili nadále spolupracovat. Ve dnech 11. - 12. 5. proběhla v Srbské Kamenici okresní kolo závodu vlčat a světlušek. Na start závodu nastoupilo šestnáct kompletních hlídek. Většina děčínských družin se na tento den pilně připravovala a tak nebylo divu, že tři z nich postoupily do krajského kola. Vítězné hlídky: 6 9 Světlušky
1. místo
1. koedukovaného oddílu „Stopa“
Vlčata
1. místo
1. koedukovaného oddílu „Stopa“
2. místo
3. chlapecký oddíl
4. místo
4. chlapecký oddíl
Později na krajském kole pořádaném v Teplicích skončila děvčata ze „Stopy“ na 11. a chlapci na 3. místě. 7 0 Z provozních
důvodů
se
musel
4.
chlapecký
oddíl
vystěhovat
z klubovny na Starém městě. Jediným schůdným řešením se zdálo začít znovu využívat klubovnu v Želenicích. Toto se však nakonec stalo jedním z hlavních důvodů postupného rozpadu celého oddílu. Většina chlapců se nadále nemohla složitě a zdlouhavě dopravovat přes celé město na družinové schůzky.
58
I v tomto roce středisková výprava navštívila Intercamp.
Uspořádali
jej Belgičané v Grobendongu. 7 1 Tábory: 7 2 1. dívčí + 4. chlapecký + 6. smečka 13.7 - 31. 7.
Pavlínino údolí
2. dívčí
14.7. – 28. 7.
Králův mlýn
4. koedukovaný oddíl
27.7. – 11. 8.
Doubice
1. koedukovaný odd. „STOPA“ 3. chlapecký odd.
20.7. – 10. 8.
29.6. – 14.7.
Dolský Mlýn
Králův mlýn
Bratři Šíma J. a Pecháň R. 9.11 úspěšně složili čekatelské zkoušky. 1997 Registrováno: 7 3
70 chlapců 68 děvčat 46 dospělých
Celkem 184 členů
Skautský rok 1997 začal na podnět vůdce střediska br. Vyskočila poradou na téma „Budoucí spolupráce“ Pozvánkou na ní byl níže citovaný dopis, jenž byl rozeslán všem činovníkům střediska Úsvit. Cituji: „Stupňují se řady problémů, ať to jsou otázky kluboven, jejich údržba a financování provozu, výše členských příspěvků, budoucnost vůdcovského sboru i všech ostatních potřebných činovníků ve středisku. Vrší se problémy s činností a obsazováním různých funkcí, s doplňováním členské základny a úbytkem patnáctiletých, některé oddíly zápasí s katastrofálním nedostatkem času svých vůdců, schopní čekatelé v mnoha případech odejdou na studia, někdy pokulhávají základní pravidla pro plnění úkolů. Mnohdy si vše sami komplikujeme vzájemnou netolerancí i lhostejností a zapomínáme, že musíme sázet jen na střední a mladou generaci. Všichni, kteří aktivně pracujeme pro činnost střediska, bychom měli pochopit, že ne zdůrazňování „povinnosti a kázně“, ale pouze smysl dobrovolné odpovědnosti by mělo být našim prioritním krédem. Jedinou
59
odměnou pak bude hřejivý pocit, že pro toto hnutí a jeho význam jsme něco dobrého udělali.“ Tento dopis asi nejlépe dokresluje upadající aktivní činnost střediska „Úsvit“ v Děčíně. Většina oddílů, které po roce 1989 vznikla, se potýkala s organizačními
problémy,
nebo
již
zanikla.
Šestiletá
činnost
mnohé
z vedoucích oddílů vyčerpala natolik, že zapomněli na své počáteční nadšení. Původní představy narážely na problémy, jež se skautingem měly jen pramálo společného. schopen
právoplatné
Začaly se množit případy, že malý oddíl nebyl
registrace
a
využil
tak
nabídky
jiného
oddílu
registrovat se pod jeho jménem. To vedlo k postupné ztrátě identity a v dalším roce se již většinou oddíl neregistroval vůbec. Dne 5. 4. 1997 se uskutečnilo krajské setkání roverů a rangers Maxičkách.
na
Otevřená akce roverů z 1. koedukovaného oddílu „Stopa“ se i
přes velmi špatné počasí velmi podařila. (Více o této akci v kapitole 4.4.2) Dne 3.5.
se v Rumburku konalo okresní kolo Svojsíkova závodu. 7 4
V obou kategoriích zvítězili hlídky z Varnsdorfu. Hlídky z Děčína skončily na Skauti Skautky
3. místo
1. koedukovaný oddíl „Stopa.“
4. místo
3. oddílu skautů
3. místo
1. koedukovaný oddíl „Stopa.“
5. místo
2. oddíl skautek
Na druhém místě v kategorii skautek se umístily děvčata z 1 dívčího oddílu Rumburk. Těm se posléze podařilo vyhrát krajské kolo a postoupit do kola ústředního, kde vybojovala krásnou dvanáctou příčku. V průběhu roku oficiálně ukončuje svou činnost 1. dívčí oddíl. děvčata z
Zbylá
oddílu skautek se stala členkami 4. koedukovaného oddílu a
světlušky zakládají 2. oddíl skautek pod vedením sestry Brankové. V říjnu složili čekatelskou zkoušku sestry: Fořtová L., Kholová a bratři Kubš a Ruffer. Poprvé v historii novodobého skautingu se v České republice konal mezinárodní skautský tábor „FÉNIX 97.“
Ten proběhl ve dnech 22-29.6. v
Praze. Dohromady se jej účastnilo několik tisíc skautů a skautek z celé 60
republiky i zahraničí. I děčínské středisko vypravilo zájezd na slavnostní průvod Prahou, kterým celá akce vrcholila.(Více v kapitole 4.4.2 na straně 95 - 96) I v letošním roce navštívil br. Beránek Intercamp jenž byl v létě 1997 pořádán u města Sittaren v Holandsku. 7 5
1998 Registrováno: 7 6
66 chlapců 57 děvčat 41 dospělých
Celkem 164 členů
Na střediskové schůzi dne 3.2. se br. Skořepa vzdal funkce vedoucího 6. oddílu v České Kamenici. Novým vedoucím se stal jeho dosavadní zástupce br. Kafka. Již tradičně byla vypravena expedice na Intercamp, který se pro tento rok konal u města Kreuzbach v Německu. 7 7 Květen je tradičním měsícem okresních závodů. Tento rok bylo tímto kolem pověřeno Děčínské středisko „Úsvit“. Závod vlčat a světlušek se konal 16.5. 7 8 Výsledky děčínských hlídek dopadly takto: Světlušky 1. místo Vlčata
1. koedukovaný oddíl „Stopa“
3. místo
4. koedukovaný oddíl
1. místo
1. koedukovaný oddíl „Stopa“
Na krajském kole konaném 13. 6. v Chomutově v Bezdušově údolí skončili chlapci na 3. a děvčata na 5. místě.(Více informací o závodě v kapitole 4.4.2 na straně 97) Bratr Vyskočil se na okresním sněmu stal předsedou ORJ Děčín. Z tohoto důvodu se vzdal funkce střediskového vedoucího a po sněmu střediska ho nahradila ses. Cermonová.
61
V průběhu roku se bratru M. Fořtovi podařilo sehnat a posléze vyřídit veškeré formality
spojené s povolením
budování
klubovny pro 1.
koedukovaný oddíl. Nebytové prostory, jenž by mohli posléze sloužit jako klubovna se nachází ve vhodné lokalitě na Novém Městě, Dvořákova 16. (Více v kapitole 4.4.2) 1999 Registrováno: 7 9
60 chlapců 60 děvčat 41 dospělých
Celkem 161 členů
Celým rokem provázel 20 účastníků rádcovský kurs společně s „Malou školou lesní moudrosti“, který organizovalo středisko. Cílem bylo oslovit mladou
generaci
rádců
k efektivnější
práci
v jejich
stávajících
nebo
budoucích družinách. Bohužel se však již nepovedlo dosáhnout stejné kvality kurzu jako v minulých letech, kdy byly jednotlivé etapy vedeny zkušenými skauty a mistry daných oborů. Čekatelské zkoušky, jenž se konaly v Děčíně dne 13.3 a přistoupilo k nim i velké množství mladých děčínských talentů, dopadly velmi úspěšně. Čekatelský dekret si v tento den vysloužilo 8 z nich. Jmenovitě sestry: Divišová, Dzubová, Horák, Odvárková, Tománková a bratři Šíma, Vančura, a Votrubec. Tradiční výprava na Intercamp v tomto roce vyrazila k městu Bielefeld v Německu. 8 0 Svojsíkův
závod
konaný
ve
Varnsdorfu
8.5.
se
stal
pro
hlídky
děčínského střediska méně vydařeným. Do krajského kola se podařilo postoupit pouze jediné družině, a to děvčatům z 1. koedukovaného oddílu „Stopa“. Výsledky dopadly takto: 8 1 Skauti:
3. místo
1. koedukovaný oddíl „Stopa“
4. místo
Skautky:
3. oddíl Děčín
6. místo
4. koedukovaný oddíl Děčín
2. místo
1. koedukovaný oddíl „Stopa“
3. místo
4. koedukovaný oddíl 62
Tábory: 8 2 1. koedukovaný oddíl „Stopa“ 4. koedukovaný oddíl
17.7. – 7.8.
2.8. – 16.8.
3. chlapecký oddíl
Jetřichovice
Chřibská
30.6. – 17.7.
Maxičky
Poprvé se středisko účastnilo celostátní akce na sbírku proti leukémii „Kapka naděje“. Na benzínových stanicích se podařilo vybrat přes 35.500,Kč. Na
počest
75.
výročí
založení
skautingu
v Děčíně
uspořádalo
středisko rozsáhlou akci, jejíž součástí byla výstava v děčínském muzeu s tradičním názvem „Ve znamení lilie“. Mimo velké množství exponátů, které již byly vystaveny před deseti lety se na této již mohli prezentovat i jednotlivé funkční oddíly. Ty měli tak možnost zhodnotit svou desetiletou činnost. Dále byl 1. koedukovaný oddíl „Stopa“ požádán o vybudování modelu skautského tábora na soutoku Labe a Ploučnice pod Děčínským zámkem, kde v odpoledních hodinách zaplál vzpomínkový oheň a br. Lešanovský vyprávěl o tom, co mladé skauty, skautky, vlčata a světlušky zajímalo. Dne 5.12.1999, 1. koedukovaný oddíl „Stopa“ slavnostně zahájil provoz své nové klubovny. Na toto zahájení byli pozvaní všichni děčínští oldskauti a veškeří dospělí v této době činní ve středisku. Vedení 2. dívčího oddílu ze zdravotních důvodů sestry Brankové přebrala sestra Lucie Junghwirtová. Oddíl měl natolik malou základnu, že se jen stěží mohl v následujícím roce registrovat. Nová vůdkyně ale nechtěla zničit tradici, a tak vzala budoucnost oddílu do vlastních rukou. O něco veselejší situace panovala ve 3. chlapeckého oddílu, který existenční problémy neřešil, nicméně vedení oddílu po br. Beránkovi převzal br. Šíma.
2000 Registrováno: 8 3
67 chlapců 57 děvčat 63
36 dospělých
Celkem 160 členů
S přibývajícími lety ubývalo akcí. Ty již nebyly organizovány přímo střediskem. okres
Valná část roverů a starších skautů se účastnila akcí mimo
Děčín.
Začala
fungovat
okresní
a
krajská
spolupráce.
Mezi
nejoblíbenější „otevřeného“ charakteru patřily Poradní skála (pro rádce vlčat a světlušek), Dubák (motivační víkendová akce) a Se – Ra (setkání rádců kraje) atd. Středisko nadále spolupracovalo na přípravách různých kol Závodů vlčat a světlušek a Svojsíkově závodu. Mimo to měli některé oddíly akce tradiční, které byly bez přerušení nabízeny i dalším oddílům. Mezi ně patřilo 13 klíčů (1. koedukovaný oddíl „Stopa“) a Závody v uzlování (3. chlapecký oddíl). Tradiční byla i účast na „Květinovém dni“, kterého se účastnily všechny oddíly.
Obyvatelé Děčína dne 10. 5. přispěli na konto proti
rakovině částkou 48.826,10 Kč. Ve spolupráci se střediskem zajistila vedoucí 4. koed. odd. ses. Cermonová objekt, v němž začal její oddíl budovat svou vlastní klubovnu. Ta se nacházela v areálu firmy WICO v dolním Oldřichově. Okresní kolo Závodu Vlčat 8 4 a světlušek v roce 2000 pořádal Šluknov. Konalo se dne 23.5. Děvčatům ze 4. koedukovaného oddílu se z krajského kola ale nakonec postoupit nepodařilo. Výsledky skončily takto: světlušky: 2. místo 4. koedukovaný oddíl 3. místo 1. koedukovaný oddíl „STOPA“ vlčata :
3. místo 1. koedukovaný oddíl „STOPA“ 4. místo 1. koedukovaný oddíl „STOPA“
Tábory:
1. koed. oddíl „STOPA“ 4 koed. oddíl 3.chlapecký
8.7. – 29.7.
Jetřichovice
30.7. – 13.8. Chřibská 1.7. – 15.7.
Maxičky
Již poněkolikáté navštívili děčínští největší evropské setkání skautů a skautek. Intercamp 2000 se konal u města Irenfeld v Německu. 8 5
64
I v tomto roce se počet děčínských oddílů musel změnit. 2. dívčí oddíl nedokázal udržet vlastní identitu a po odchodu několika dalších členek byl nucen oficiálně ukončit svou činnost a přejít v následujícím
registračním
období pod hlavičku 4. koedukovaného oddílu. 2001 Registrováno: 8 6
71 chlapců 53 děvčat 41 dospělých
Celkem 165 členů
V březnu se konal střediskový sněm. Do funkce vedoucího střediska byla opětovně zvolena ses. Hana Cermonová. Výchovným zpravodajem byl i nadále zvolen br. Milan Renc. Tento rok byl pro děčínské středisko „Úsvit“ rokem pořadatelským. Protože se však začínalo přemýšlet nad tím, kdo bude pořadatelem krajského kola v příštím roce, rozhodla se středisková rada uspořádat okresní kolo Svojsíkova závodu v doposavad nepříliš obvyklé dvoudenní formě. Toto kolo tedy proběhlo v termínu 12. – 13. 5. v Srbské Kamenici. Závod proběhl bez jakýchkoli komplikací. Prostředí i technické zázemí pro pořádání velkého závodu zde bylo shledáno vyhovujícím. Výsledky dopadli takto: 8 7 Skauti
Skautky
1. místo
1.koedukovaný oddíl „Stopa“
2. místo
4. koedukovaný oddíl
5. místo
3. chlapecký oddíl
1. místo
1.koedukovaný oddíl „Stopa“
3. místo
4. koedukovaný oddíl
4. místo
1.koedukovaný oddíl „Stopa“
Do krajského kola se tak podařilo postoupit dvěma hlídkám z 1. koedukovaného oddílu „Stopa“ a jedné ze 4. koedukovaného oddílu. Krajské kolo se konalo 9. 6. v Chomutově. Organizačně bylo trochu chaotické, ale odehrávalo se v krásném prostředí místního zooparku. Podstatné pro děčínské skauty a skautky však byla informace, že se hlídce
65
děvčat z 1. koedukovaného oddílu „Stopa“ podařilo zvítězit a postoupit tak do kola ústředního, jež se tradičně koná v září. Výsledky závodu: Skautky
1. místo
1. koedukovaný oddíl „Stopa“
Skauti
1. místo
Lovosice
6. místo
1.koedukovaný oddíl „Stopa“
Tábory: 8 8 3. chlapecký
29.6. – 14.7
1.koedukovaný oddíl „Stopa“ 4.koedukovaný oddíl
Maxičky
22. 7. – 11.8.
Jetřichovice
4.8. – 19.8 Stvolínky
Většinu volného času, které děvčata z vítězné hlídky na táboře měla, byl věnován přípravě na Ústřední kolo Svojsíkova závodu. To se konalo ve dnech 28. – 30. 9. v Dolní Dobrouči. Děvčata tušila že v celostátní konkurenci bude stačit maličkost k tomu, aby byla v celkovém pořadí odsunuta i o několik příček níže. Svou čest však nechtěla dát zadarmo. Vždyť doma na ně myslelo tolik jejich kamarádů a známých. Závod však nakonec ztroskotal na velmi obtížné orientaci v terénu, a tak děvčata z Děčína nakonec skončila na 13. místě. V průběhu roku ukončuje svou činnost i 3. chlapecký oddíl. Většina z jeho zbylých členů z důvodu blízkosti klubovny následně přešla do 4. koedukovaného oddílu. 2002 Registrováno: 8 9
52 chlapců 53 děvčat 40 dospělých
Celkem 145 členů
Jednou z prvních akcí, které se účastnily 1. i 4. koedukovaný oddíl byl „Den otevřených kluboven“. Tato akce měla celostátní charakter. Skauti při ní chtěli veřejnosti ukázat, kdo, jakým způsobem a v jakém prostředí se dělá skauting v novém tisíciletí. 9 0 Otevřeny byly tedy klubovny obou oddílů a veřejnost si zde mohla prohlédnout nejen klubovny, ale i kroniky či výrobky dětí. 9 1
66
Okresní kolo Závodu vlčat a světlušek se v tomto roce konalo dne 4.5. ve Varnsdorfu. Závodu se zúčastnilo rekordně málo hlídek, které splňovaly veškerá kritéria nutná k oficiální účasti. Na start se postavilo pouhých 6 oficiálních a 2 hlídky mimo závod. Přitom čtyři hlídky byly postaveny z řad 1. koedukovaného oddílu „Stopa“ Všechny tyto hlídky obsadily první a druhá místa a tak postoupily do krajského kola. Výsledky závodu: 9 2 Světlušky 1. místo - 1. koedukovaný oddíl „Stopa“ 2. místo - 1. koedukovaný oddíl „Stopa“ Vlčata
1. místo - 1. koedukovaný oddíl „Stopa 2. místo - 1.koedukovaný oddíl „Stopa“
Krajské kolo Závodu vlčat a světlušek pořádalo ve dnech 31.5.- 2.6. středisko „Úsvit“ v Srbské Kamenici. Na skvělé organizaci se vynikajícím způsobem prezentovali i děčínští roveři a rangers. 9 3 Obrovskou radost však měli nakonec členové 1. koedukovaného oddílu „Stopa“ po zjištění, že se hlídce světlušek podařilo zvítězit a postoupit tak do Ústředního kola. Výsledky závodu: 9 4 Světlušky 1. místo - 1. koedukovaný oddíl „Stopa“ 3. místo - 1. koedukovaný oddíl „Stopa“ Vlčata
2. místo - 1. koedukovaný oddíl „Stopa“ 5. místo - 1. koedukovaný oddíl „Stopa“
To se konalo dne 28.9.2002 v Benátkách nad Jizerou. Děčínská dívčí hlídka zde skončila na 11. místě z celkových čtrnácti hlídek. 9 5 Tento rok se nesl také v rytmu vzdělávání. Mladá generace začala dorůstat
a
rozšiřovat
si
kvalifikaci.
Čekatelské
zkoušky
konané
ve
Varnsdorfu se tak nemohli konat bez přítomnosti několika skautů z Děčína. Zkoušky úspěšně složily br: Benda, Košek, Pucholt, Skalický, Šrůma, Šťastný a Zoubek. Vůdcovské
zkoušky
na
Lesních
kursech
úspěšné
složili:
sestra
Divišová a bratr Šťastný. Mezi několik málo děčínských „lesoškoláků se zařadil i br. Fořt R. Lesní školu absolvoval na Selešce – skautské základně v Jizerských horách. (příloha)
67
Tábory: 9 6 1. koedukovaný oddíl „Stopa“
20.7. – 10.8.
Jetřichovice
4. koedukovaný oddíl „Stopa“
3.8. – 18.8.
Stvolínky
2003 Registrováno
66 chlapců 50 děvčat Celkem 141 členů 9 7
25 dospělých
Zatím poslední okresní kolo Svojsíkova závodu proběhlo dne 10.5. ve Varnsdorfu. Z Děčína přijely hlídky z obou oddílů. Závod však o něco lépe vyšel hlídkám z
1.koedukovaného oddílu „Stopa“. I když děvčata skončila
na druhém místě účast na krajském jim toto umístění zaručovalo. Výsledky závodu: Skauti
1. místo
1.koedukovaný oddíl „Stopa“
Skautky
1. místo
Varnsdorf
2. místo
1.koedukovaný oddíl „Stopa“
Krajské kolo se v roce 2003 konalo v Mostě. Osmnáct hlídek z celého kraje se tam sjelo ve dnech 6. – 8. 6. Úspěšnější hlídce děvčat však ani dlouhodobá příprava na tento den nestačila. Skončila na krásném 2. místě a postup do Ústředního kola jim utekl o pouhých 6 bodů.
Po dvou
veleúspěšných letech tak nastala pauza, kdy město Děčín nebylo uvedeno na celostátní soupisce mezi nejlepšími skautskými oddíly. Do ústředního kola v obou kategoriích zaslouženě postoupily hlídky z Lovosic. Výsledky závodu: 9 8 Skautky
2. místo
1.koedukovaný oddíl „Stopa“
Skauti
11. místo
1.koedukovaný oddíl „Stopa“
Tábory: 9 9 1.koedukovaný oddíl „Stopa“ 4.koedukovaný oddíl
20.7. – 9.8.
3.8. – 17. 8.
Jetřichovice
Doubice
68
I v tomto roce se řady děčínských čekatelů rozrostly o nové tváře. Čekatelskou zkoušku na Lesním kursu úspěšně složili br. Koutný a br. Fořt L. Od tohoto roku vstupuje v platnost nový krojový předpis. Kroje „třetího tisíciletí“
byly
schváleny
na
přehlídce
v Liberci
a
již
dva
roky
distribuovány. 1 0 0 2004 Registrace 2004 nebyla při dokončení této práce k dispozici. Podle údajů
1.
koedukovaného
oddílu
„STOPA“
a
přibližných
údajů
ze
4.
koedukovaného oddílu, však můžeme soudit, že se počty dětí ani činovníků nijak diametrálně neliší od loňských čísel. Z
původních třinácti oddílů v roce 1990 jsou na Děčínsku činné
pouze oddíly čtyři. Jsou to: 1. koedukovaný oddíl „STOPA“
br. Miroslav Fořt
4. koedukovaný oddíl „STOPA“
ses. Hana Cermonová
6. chlapecký odd. Česká Kamenice bratr Kafka 217. oddíl OS
br. Stanislav Špinler
Tříleté funkční období střediskových činovníků uplyne v tomto roce. Bude se proto konat další střediskový sněm na kterém bude na funkci vedoucí střediska kandidovat sestra Hana Cermonová. Ostatní kandidáti zatím nejsou známi. Po čtrnácti letech, tedy období jaké skauting v českých zemích nezažil, se však začínají vedoucí fungujících oddílů dožívat toho, že začíná dorůstat generace potenciálních vůdců nových oddílů. Světlušky a vlčata z let 1990 – 1993 v těchto letech dodělávají vysoké školy a vrací se zpět domů. Čas ukáže kolik z nich najde tolik odvahy, aby v dnešní konzumní společnosti
založilo nový, moderní oddíl, jenž by měl na paměti ty staré,
avšak přetrvávající hodnoty.
4.4.2 Historie oddílu „STOPA“ 69
Tento oddíl původně vznikl ze dvou samostatných oddílů, a to 1. smečky vlčat a 2. roje světlušek. Vůdci oddílu, manželé Jitka a Miroslav Fořtovi, měli již při zakládání těchto oddílů představu, že smečka i roj budou mít po šesti dětech,
které budou chodit společně
na schůzky,
výpravy, jezdit na tábory atd. To však v roce 1990 možné nebylo. Minimální počet členů jednoho oddílu byl
dvanáct dětí (tato hranice platí dodnes) a vůdce. Nováčků tedy
museli přijmout trochu víc než původně plánovali. Jakékoli pokusy o koedukaci (tedy smíšený oddíl) zmíněných jednotek byly střediskovou radou kategoricky odmítnuty. Sestra Jitka Koblížková (později Fořtová) skautovala již v letech 1969 – 70. Byla členkou 1. oddílu skautek pod vedením sestry MuDr. D. Krejčové. Skauting ji v tu dobu natolik učaroval, že v roce 1989 přemluvila manžela, aby společně absolvovali rádcovský kurz, jenž byl děčínským střediskem Úsvit organizován pro ty, co plánovali založit nové oddíly. V březnu 1990 úspěšně složili zkoušky 1 0 1 a začali připravovat zázemí (nábor, klubovnu, atd.…) pro své oddíly.
1990 Dne 28.3.1990 byla v bývalém agitačním středisku na Kamenické ulici uskutečněna 1. schůzka obou oddílů.
Tím oddíly oficiálně
zahájily svou
činnost. Této schůzce předcházel nábor na ZŠ Kamenická a přišlo na ni 14 dětí. Později byl proveden nábor na ZŠ Vrchlického a oba oddíly mohly oficiálně začít fungovat. Registrace v roce 1990, která byla předávána vůdci střediska, evidovala 1. smečku vlčat o 13 chlapcích, a 2. roj světlušek o 13 děvčatech. V květnu byl uskutečněn 1. výlet obou oddílů. Článek deníku „Jiskra“ o něm mimo jiné napsal: „1. smečka vlčat a 2. roj světlušek uspořádal společný botanickou
jednodenní tématikou.
výlet
děčínskou
Výlet
byl
přírodou,
obohacen
spojený
hledáním
s naučnou
pokladu
Robina
Hooda. 1 0 2 Na jedné ze zastávek na Labské Stráži obdržela vlčata a 70
světlušky
součásti
kroje.
Slavnostně
jim
byly
s turbánky, píšťalky a domovenky.“ Krojové košile
předány
žluté
v té době
šátky
však ještě
nebyly. Stačily ale ty staré vojenské.. V průběhu další cesty plnili všichni dané
úkoly v orientaci v terénu, poznávání stromů a trav. Svůj společný
den ukončili sportovním zápolením a oddílovým pokřikem. Činovníci střediska, kteří z minulých let ještě neměli skautský slib se 23. 6. sešli na chatě u br. Bauera v Arnolticích, kde byl s maximální důstojností slib složen. Jedním ze slibujících byl i vedoucí 1. smečky vlčat br. Miroslav Fořt. Dne 12. 9. byl na schůzku oddílů pozván pracovník technických služeb p. Šafr, aby dětem přiblížil historii i bohatost lesního parku, v jehož blízkosti děti bydlí a kde se odehrává i většina schůzek. 1 0 3 Seznámil děti se stromy a keři, kterých si nikdy předtím ani nevšimly. Patřil k nim např. metasekvoj, dub červený, vilín japonský, liliovník tulipánokvětý a mnoho dalších. 22.9.1990 Byl zahájen cyklus brigád v lesním parku. Šlo o shrabování spadlých zarostlých
listů,
větví,
likvidaci
plevele
a
znovuzpřístupnění
dávno
cest. V celé historii oddílu to nakonec byly jediné brigády,
které oddíl dostal finanční hotovost. Jednalo se o částku
2 826
za
Kč, 1 0 4 za
kterou byly nakonec pořízeny podsadové stany „Osada“; á 680 Kč. Od prvních schůzek děti plnily nováčkovské zkoušky a v říjnu mohly být konečně zorganizovány první sliby obou oddílů. 6.10.1990,
kdy
se
v Arnolticích
v chatové
osadě
Ten den nastal Nový
Svět
konala
dvoudenní akce, jejíž součástí byly tyto slavnostní sliby. Světlušky slibovali do rukou své vedoucí ses. Jitky Fořtové, vlčata taktéž svému vůdci br. Miroslavu Fořtovi a skauti (tehdy jediní dva rádci oddílu ses. Radana Filařová a br. Radomír Fořt) do rukou bratra Karla Horyny, jenž byl přizván k této události jako čestný host Od 10.10.1990 se konala výstava v Parolodi na Tyršově ul. Oddíl oldskautů
pod
vedením
br.
Horyny
zde
připravil
první
skautskou výstavu s tradičním názvem „Ve znamení lilie“.
„porevoluční“ V kronice odd.
„STOPA“ se dochoval tento zápis: „Činovníci střediska Úsvit
uspořádali
výstavu o skautingu na děčínsku. Pro nezasvěcené zde bylo seznámení s historií
skautingu
s jeho
věkovým
rozdělením
i
zvláštnostmi
krojů 71
jednotlivých kategorií. K vidění zde byly ukázky z práce oddílů z šedesátých let, spousta fotografií, odznaků, vlajek a různých diplomů či pamětních listů….“ 1 0 5 Tento měsíc byl pro život oddílů v mnohém převratný. Oddíly stále neměly vlastní klubovnu. To se ale mohlo změnit. Br. Fořt byl informován, že v opuštěném agitačním středisku v Purkyňově ulici byl uvolněn prostor, který by splňoval požadavky pro klubovnu.
Purkyňova ulice je v lokalitě,
v níž bydlela převážná většina členů 1. smečky a 2. roje, a tak tuto nabídku okamžitě přijal a na úřadech zajistil její pronájem. S budováním klubovny pomohli i někteří z oldskautů (jmenovitě br. Černý a
Kuba,
kteří obložili
stěny dřevem) což dodalo klubovně její charakteristickou
„skautskou“
atmosféru. Na „Vánoční schůzce“, která se konala 26.12.1990, se již oba oddíly sešly ve své zbrusu nové klubovně. Mimo tradičního programu slibovaly další tři členky 2. roje světlušek. 1 0 6 1991 Středisko Úsvit uspořádalo dne 23.2.1991 v Domě dětí a mládeže tzv. „Den sesterství“. Vlčata a světlušky z obou oddílů celý únor
nacvičovali
vystoupení na tuto slávu. Jednalo se sice pouze o dvě písničky, ale i to dalo dost zabrat. Vystoupení se vcelku povedlo a i rodiče, kteří se přišli podívat byli náramně spokojeni. V dubnu 1991 absolvovali manželé Fořtovi čekatelskou zkoušku. 1 0 7 , 1 0 8 Dne 18.5.1991 proběhl 1. závod vlčat a světlušek. Konal se v lesním parku mezi Stoliční horou a Labskou stráží v Děčíně II. uspořádáním závodu byla pověřena
Zajištěním a
1. smečka vlčat a 2. roj světlušek.
Celkem se závodu zúčastnilo 23 tříčlenných hlídek, tj. 69 vlčat a světlušek. Světlušky obsadily 9 a vlčata 14 hlídek. Sportovní akce byla zahájena nástupem. Po vztyčení státní vlajky ČSFR
a
mezinárodní
vlajky
WOSMu
bylo
podáno
hlášení
náčelníka
střediska, který přivítal všechny přítomné včetně návštěvy poslankyně ČNR Dr.
Mahuleny
Čejkové.
Odborný
příslušníci oddílu oldskautů a
dohled
na
trase
závodu
vedoucí ostatních oddílů.
zajišťovali Závěrečnou
tečkou bylo důstojné ukončení závodu a úklid prostoru. Hlídky 1. smečky 72
vlčat skončili na 7. a 10. místě a 2. roje světlušek na 1.,
2.,
3.,
5.,
9.
místě. Blížily se prázdniny a manželé Fořtovi si kladli otázku, zda mají uspořádat tábor. Po domluvě s vedoucím 2. oddílu skautů br. P. Žákem, který
přislíbil
zapůjčení
vybudovaného
tábora
skautů, 1 0 9
2.oddílu
se
rozhodli, že to zkusí. Prvního
tábora,
v Jetřichovicích,
který
proběhl
ve
dnech
21.7.
–
4.
8.1991
Pavlínině údolí, se účastnilo 34 dětí, deset chlapců a
devatenáct (24) děvčat.
Jela také družina Pomněnek z 1. roje světlušek
z Boletic, jejichž oddíl tábor neorganizoval. (Příloha) Jejich rádkyně Marta Vyskočilová se v průběhu tábora domluvila se svou družinkou
a požádala
ses. J. Fořtovou o přestup své družiny do 2. roje světlušek.
Tato žádost
byla vyslyšena a 2. roj se
tak rázem rozrostl o
7 nových členek. Téma
táborové hry byl v roce 1991 „Mauglí“ jako stěžejní metodická postava pro nejmladší
skautský
věk.
Podrobná
dokumentace
k táboru
(seznam
účastníků, časový rozvrh dne, žádosti o povolení, povolení tábora, program, seznam potravin, jídelníčky, zápisy kontrol, táborová hra a další …) je uložena v archivu oddílu. 1 1 0 2.8.1991 tedy byla v rámci tábora zavedena tradice „táborových slibů“. Od té doby se veškeré sliby (vyjma jediného) konaly na táboře. Slibovalo 11 dětí, z toho 10 světlušek a 1 vlče. 1 1 1 V průběhu
celého
roku
probíhala
jakási
„středisková
lesních kursů“, které v té době ještě nebyly plně funkční. připravenou,
několikavíkendovou
akci
s
názvem
Šlo
„Malá
modifikace o precizně škola
lesní
moudrosti“, při níž měli její účastníci možnost vyzkoušet nejen velké množství skautských, ale i sportovních disciplín. Setkali se tak s tepáním kůže, vyřezáváním totemů, vařením v setonově hrnci, vázanými stavbami, orientací a bivakováním v přírodě, průpravami horolezectví a kanoistiky. V průběhu tohoto kurzu dostal přezdívku i vedoucí 1.smečky vlčat Miroslav Fořt. Začalo se mu říkat: „Stopař.“ Tento rok byl vydán předpis k oficiálnímu jmenování vůdců oddílů. Dnes může být vůdcem oddílu jen člověk s tzv. „Vůdcovskými zkouškami“, tehdy ovšem z důvodu faktického nedostatku proškolených vůdců obdrželi v listopadu 1991 br. Miroslav Fořt i ses. Jitka Fořtová
„Pověření funkcí
vedení oddílu“. 1 1 2 73
1992 V následujícím roce 1992 bylo podniknuto mnoho výletů. Všechny měly stejný cíl: dozvědět se co nejvíce o bájném Alvarézovi. Tato hra byla celoroční a její vyvrcholení mělo přijít až na táboře. Mimo jiné byl již ústředím vydán nový krojový předpis, a tak se všichni pomalu začali přestrojovat do nových, pískově žlutých krojů. Mimo to byly
2. 5. uspořádány závody skautů a skautek, tentokrát
v Kámenu u Děčína. Byly to první skautské závody, kterých se děti z obou oddílů kdy účastnily. Většina z nich patřila ještě do věkové kategorie vlčat a světlušek, ale chtěly nasbírat zkušenosti.
Chlapci skončili na 6. místě a
děvčata obsadila 3., 4., a 5. místo. 1 1 3 O tři týdny později,
30.5.1992, se uskutečnily střediskové závody
vlčat a světlušek. Závod probíhal podle oficiálních pravidel, a tak 2. roj postavil
jednu šestičlennou
hlídku a 1. smečka vlčat hlídky dvě. Vše se
podařilo a výsledky podle toho vypadaly. Chlapci skončili na druhém a čtvrtém
a děvčata dokonce na prvním místě.
Radost a pýcha nad
úspěchem děvčat byla veliká. První hlídka každého kmene postupovala ze střediskového kola do kola oblastního, které se konalo o čtrnáct dní později. Dne 13.6.1992 tak v Boleticích nastoupily oblastním závodům vlčat a světlušek.
Na startu bylo 14 hlídek, 7 chlapeckých a 7 dívčích. Z tohoto
závodu se postupuje dále do kola krajského a tenkrát to nejlépe vyšlo vodácké družině „Žabiček“ z Liberce. Děvčata z 2. roje světlušek skončila na neuvěřitelném 2. místě hned za Žabičkami. Školní rok 1992 – 1993 se pomalu chýlil ke svému konci, a tak finišovala i celoroční hra „Alvaréz“. Děti získávaly poslední indicie a části deníku bájného objevitele aztéckých indiánů a těšily se na tábor. Ten se uskutečnil 19.7 - 2.8.1992 opět v Pavlínině údolí u Jetřichovic. 1 1 4 Táborové stavby opět postavili chlapci z 2. oddílu skautů. Podmínkám 1.smečky a 2. roje však jehlany a jejich rozmístění nevyhovovalo. Poprvé tak došlo (tehdy alespoň k částečnému) budování tábora.
Za peníze z brigády v lesním
parku byly pořízeny stany a ty nahradily zelené jehlany 2. oddílu. Několik stanů muselo být přemístěno, a tak nakonec tábořiště vypadalo mnohem 74
lépe než v roce 1991. Na tábor v tomto roce chlapců, 26 děvčat a 5 dospělých. 1 1 5
přijelo 49 účastníků - 18
Součástí tábora nebyl však „jen“
Alvaréz. Přijeli se podívat i požárníci, kteří dětem nejdříve předvedli simulovaný
zásah
tématikou. 1 1 6
a
později
připravili
i
soutěže
se
záchranářskou
Dále byly organizovány lesní brigády, poprvé se někteří
pokusili o odborku „Tří orlích per“, kterou se
jako jediné podařilo získat
Martě Vyskočilové. Poprvé na tomto táboře došlo k tomu, že nejstarší světlušky a vlčata skládali svůj druhý, nyní již skautský slib. Stalo se tomu tak 26.7.1992. Byla vychována první generace, která v těchto oddílech získala hnědý šátek a mohla přejít do dalších nyní již skautských oddílů. Bylo to 11 skautek a 7 skautů.
31.7.1992 slibovali ještě nováčci.
Tehdy
tedy přibyli 4 světlušky a 4 vlčata. Dětem se však jinam odcházet nechtělo. Na základě střediskového rozhodnutí, 1 1 7 které akceptovalo návrh vůdce 1.smečky vlčat,
byla tímto
okamžikem vytvořena členská základna, která dala vzniknout novému oddílu. Jmenoval se 1. koedukovaný oddíl. K tomuto „úřednímu“ názvu přijal dovětek „STOPA“, který převzal po zaniklém oddílu z roku 1968 – 1970, jehož vůdcem byl Karel Horyna. Ten se posléze
stal patronem oddílu.
Obdržel oddílový šátek s emblémem stopy v cípu a udělil povolení převzít i tradiční „stopácký pokřik“: Junáci vpřed, za lepší svět, hip hip, hopi, 1. oddíl Stopy. 1. koedukovaný oddíl „STOPA“ zastřešil
oba původní oddíly 1.
smečku vlčat a 2. roj světlušek. Tyto oddíly dodnes fungují v rámci 1. koed. oddílu „STOPA“ Vedoucím se stal br. Miroslav Fořt, zástupkyní ses. Jitka Fořtová. 1993 Registrace: 1 1 8
21 chlapců 20 děvčat
registrační poplatek
děti
Kč 30,-
dospělí Kč 60,-
2 dospělý Začátek roku 1993 se nesl v duchu střediskových akcí.
Členové a
členky odd. Stopa se postupně účastnili akcí „Vzhůru na vrchol“ , „Yukon“ (zimní závod) a Karneval, který byl uspořádán ke „Dni sesterství“ 1 1 9 75
Sluníčko však všem pomalu začínalo připomínat blížící se závody. Střediskové kolo se již z důvodu malého množství závodících hlídek nekonalo. Bylo rozhodnuto, že všechny oddíly střediska vyšlou své hlídky přímo do kola oblastního. To se konalo 8.5.1993 na skautské základně ve Šluknově. Byl to první oficiální skautský závod, kterého se odd. „STOPA“ zúčastnil. Reprezentovaly jej dvě hlídky, chlapecká a dívčí. Obě však měly smůlu. Dana Šebestová – Pišta si podvrkla nohu a ztracený čas hlídku posunul na nepostupové místo. Chlapci hrubě podcenili přípravu, a tak s postupem ani počítat nemohli. Všichni si tedy jen tak zazávodili a jeli domů. Mimo to o čtrnáct dní později, dne 22.5.1993, pořádal oddíl „STOPA“ střediskový závod vlčat a světlušek. Na start se za velmi špatného počasí statečně postavilo 9 hlídek. Obě první místa obsadila vlčata a světlušky z odd. „STOPA“
S první cenou, jíž byly dorty, jim však nakonec pomohli i
ostatní závodníci 1 2 0 . Tábor 1993 se konal v termínu 18.7. – 1.8. naposledy v Pavlínině údolí u Jetřichovic. 1 2 1 Od těch předchozích, se ale od základu podstatně lišil. Letos poprvé oddíl nejel v druhém běhu. Již od pátku tatínkové budovali
jídelnu,
kuchyň,
táborová
kamna
a
dokonce
v maximálním
nasazení vybudovali o podsadu víc než bylo potřeba. Táborovým tématem tohoto roku byla „Dívka z džungle“
Účastnilo se ho 10 vlčat, 8 světlušek,
13 skautek, 9 skautů a pětičlenné vedení. Tábor byl protkán nejrůznějšími výlety, díky nimž děti poznávaly nejen své okolí, ale i sami sebe (to když zůstaly se svou družinou sami v táboře a musely zvládnou celý jeho chod a hlavně kuchyň). V září začal nový školní rok a s ním i mnoho akcí s oddílem. Mezi ně určitě zařadím výpravu na Jedlovou, výlet k Dolskému mlýnu, zdravotnickou soutěž skautských hlídek, orientační závody, malování a následnou burzu v klubovně. Tím skončil rok 1993, ale všichni se již těšili na zimní akci která byla naplánována na… 1994 Registrace: 1 2 2
27 chlapců registrační poplatek
děti Kč 30,-
23 děvčat
dospělí
Kč 100,76
4 dospělý …29.1. – 31.1.1994.
Jednalo se o pololetní prázdniny. Týden před
odjezdem napadl sníh. Závěrečným přípravám tedy nestálo nic v cestě. Nakonec se zimní akce účastnilo 27 dětí a tři dospělí. Součástí akce nebylo jen klouzání, bobování, lyžování, koulování, závody, ale i bojová akce a přednáška o indiánech. Vrcholem se stal skautský slib ses. Evy Divišové (výjimka z tradice táborových slibů) 1 2 3 Již
26. března, při příležitosti otevření
dinosauřího pavilonu,
uspořádal oddíl výpravu do Prahy. Tam děti navštívily Staroměstské náměstí, Náprstkovo museum, hvězdárnu na Petříně
a výstavu dinosaurů
na výstavišti a nakonec Matějskou pouť. 1 2 4 Vedení oddílu začínalo pomalu usilovat o povolení nového tábořiště. To se nacházelo u řeky Kamenice poblíž Dolského mlýna. Jednalo se o tradiční tábořiště děčínských skautů z let minulých.
2. oddíl skautů pod
vedením br. Petra Žáka o toto povolení žádal již v roce 1990. Tehdy však neuspěl na správě CHKO – Labské pískovce, která mu povolení nevydala. Br. M.Fořt si tedy vyžádal nejdříve povolení od těchto subjektů: OÚ – Děčín, LČR s. p. Lesní správa Děčín, obec Srbská Kamenice, Policie ČR, Pozemkový fond ČR, OHS – Děčín. Z dalších to byly Pohraniční stráž, obec Jetřichovice, Obecní policie aj. Všechny tyto subjekty se k provozování skautského tábora vyjádřily souhlasně. Tato souhlasná vyjádření předložil poté na správu CHKO – Labské pískovce s žádostí o výjimku z ustanovení 26 zákona č.114/92 sbírky o táboření v chráněné krajinné oblasti. Nabídl pomoc v možnostech věku dětí v oddíle, celoroční brigády a úklid přilehlých prostorů. Pod odborným dohledem také opravu a zařízení turistických cest a mostů. Po následné rekognoskaci s pracovníkem CHKO panem Markem se nakonec
správa
ve
věci
konání
skautského
tábora
vyjádřila
také
souhlasně. 1 2 5 Jednalo se o velkou událost. Dolský mlýn se od tohoto roku stal tradičním táborovým místem 1. koedukovaného oddílu „STOPA“ a mnoho jiných oddílů mu toto místo mohlo dlouhá léta jen závidět. V návaznosti
na
předešlé
události
započala
veliká
předtáborová
příprava, na které se podíleli všichni členové a členky oddílu. Nejprve bylo potřeba zarostlý prostor pod Černým smrkem řádně vyčistit. 30. 4. se zde 77
konala první brigáda, jejímž
cílem
bylo vystříhat plané ostružinové pruty,
které rostly přes 2/3 louky. (Příloha) Brigád, jenž měli za úkol zvelebit táborovou louku proběhlo postupně ještě několik. Jako v každém sudém roce se i v tomto konaly okresní závody vlčat a světlušek. 1 2 6 Byly uspořádány 14. 5. skauty z Jiříkova. Potýkaly se však s drobnými
organizačními
Světlušky z odd. „STOPA“
problémy.
Závodu
se
účastnilo
se umístila na pátém a
13
hlídek.
vlčata dokonce až na
šestém místě. Tábor 1994 nemohl začít tak, že by se přivezl materiál a začalo se stavět. Nejspíš by veškerý zapadl do husté trávy a nebyl k nalezení. Bylo zapotřebí ještě závěrečné brigády a předtáborové přípravy k tomu, aby se veškerý porost na louce (jemuž dominovaly malinové pruty a křídlatka japonská dosahující místy výšky až tří metrů) vysekal a odnesl do blízkého okolí. Konečně přišel slavný a zasloužený den. Začal tábor, a to v termínu 17.7. – 6.8. Poprvé oddíl uspořádal třítýdenní tábor. Zúčastnilo se ho 45 dětí, z toho 17 skautů, 12 skautek, 10 vlčat, 6 světlušek a 5 dospělých 1 2 7 . Inspirován byl indiánskou tématikou a v hodnocení kvality táborových her se jednalo o jednu z nejzdařilejších. Veškeré táborové dokumenty ilustroval br. Horyna. 1 2 8 V průběhu roku oddíl zakoupil dvě indiánská tee – pee, a tak mohli děti
poprvé
vyzkoušet,
jak dříve bydleli opravdoví indiáni. Mimo
předem připravený program tábora se čistila řeka Kamenice, a to v úseku od autokempu v Srbské Kamenici až po zříceninu Dolského mlýna, postavily se
3 mosty a 1 lávka. (Příloha) K slavnostnímu slibu dne 30.7.1994
přistoupila 3 vlčata, 1 světluška, 3 skauti a 4 skautky. Tábor skončil a první důležitější akcí v oddílovém kalendáři bylo dne 24. 9. střediskové setkání u klubovny 3. chlapeckého oddílu, konané k výročí
70-ti
let
skautingu
v Děčíně. 1 2 9
Jednalo
o
akci
spíše
vzpomínkovou. Všichni účastníci obdrželi odznak a pamětní list. 1995 Registrace: 1 3 0
23 chlapců 19 děvčat
registrační poplatek
děti Kč 30,dospělí Kč 100,-
3 dospělí 78
Zima se nesla v duchu sportu. Často se místo výprav do lesa za sněhem, který ne a ne napadnout, jezdilo do Ústí nad Labem do plavecké haly na Klíši.
Sotva se ale udělalo lépe, zorganizoval 3. chlapecký oddíl
cyklistický a uzlovací závod střediska. Vedoucí oddílu na přípravné schůzce dětem slíbil, že když někdo vyhraje, dostane od něj nanukový dort. Terezce Podolské – Špagetce se podařilo vyhrát jak závod cyklistický, tak i uzlovací a Stopař tedy musel koupit „nanukáče“ dva. 1 3 1 O týden později, dne 28.3.1995, přišel zlomový den v životě oddílu. Tento den se naposledy konala družinová schůzka v prostorách klubovny v Purkyňově ulici. V restituci připadl celý dům včetně klubovny novému majiteli a ten bohužel chtěl tyto prostory využít k jiným účelům. Začalo tak čtyřleté období, kdy oddíl neměl vlastní klubovnu a jen na dobré slovo ředitelky na ZŠ Kamenické ul. mohl
v zimních měsících
používat místní družinu. Svojsíkův závod konaný každé dva roky pro věkovou kategorii skautů a skautek byl pro rok 1995 připraven ve Varnsdorfu. Počasí špatné,
silně pršelo a bylo chladno. Jediným útočištěm
objekt startu, kde bylo sucho a teplo. V kronice se
bylo velmi
závodníků byl
dochoval tento zápis.
„…když na nás přišla řada - tak jsme vyběhly podle mapky. Mapka se nám cestou rozmočila a roztrhala, a tak jsme se na cestu musely ptát…“ 1 3 2 Děvčata nakonec skončila sedmá a pořadí skautů se ani nedochovalo. Všichni ale byli rádi, že už jsou zase v teple a vyhrát …zkusí napřesrok. Jednou z dalších novinek,
kterou vedoucí oddílu reflektovali, byla
nabídka německého národního parku, kterou za českou stranu
zajišťovalo
CHKO – Labské pískovce. Jednalo se o výměnné víkendové akce, na kterých měly děti možnost poznávat krásu přírody na opačné straně hranic. Začátkem června tak manželé Fořtovi poprvé vzali 13 dětí a jeli s nimi do Bad Schandau, kde se seznámili s kolektivem dětí z Německa, jenž se toho času učili český jazyk na Gymnáziu v Pirně. 1 3 3 Během třídenní akce zavedli českou skupinku na mnoho a mnoho krásných míst a navázali s nimi několikaletou spolupráci. Přišlo léto a s ním i nové prázdniny. Tábor na sebe nenechal dlouho čekat a uskutečnil se v termínu 6.7. – 22.7. 1 3 4 Táborníků v tomto roce bylo
79
56, z toho 12 vlčat, 18 skautů, 7 světlušek, 14 skautek
a 5 dospělých. 1 3 5
Táborová hra se nesla v duchu pravěku. Všichni účastníci měli pravěké oblečení, zbraně, ale součástí pravěkého dne byl i obyčejný, všední hlad, a tak si děti vyzkoušely (mimo běžné služby v kuchyni) i drcení obilí a pečení obilných placek na ohni. Pomocí svých nových zbraní lovily „mamuty“. Neustále uklízely nepořádek ve svých „jeskyňkách“ atd.… Mimo pravěký program vedoucí oddílu nezapomněli ani na ortodoxní skautskou myšlenku tábora a pozvali pracovníky CHKO – Labské pískovce na přednášky a soutěže
inspirované ekologií, geologickým
vývojem okolní přírody.
Slibu, který se tento tábor
zúčastnilo 7 vlčat 2 skautky, 2 skauti, a 4 světlušky.
a historickým
konal dne 15. 7. se
136
Přišel 7. říjen roku 1995. Oddíl připravil novou střediskovou hru 13. klíčů,
jejíž
Foglara.
pravidla
jsou
modifikací
původních
pravidel
od
Jaroslava
Jednalo se o vyluštění základních šifer, které jednotlivým
soutěžním družinám naznačily, kde se jednotlivé klíče nachází. Po získání všech klíčů zavolalo družstvo na „vyluštěné“ telefonní číslo, a tím si zajistilo finální pořadí. Dnes se již jedná o hru tradiční. Oddíl „STOPA“ si nad touto hrou vzal patronát a 1.11. 2003 se konal její již devátý ročník.
1996 Registrace: 1 3 7
29 chlapců
registrační poplatek:
23 děvčat
děti
Kč 80,-
dospělí Kč 100,-
5 dospělých Oddílový život se od tohoto roku začal dostávat do jakýchsi zajetých kolejí. Většina oddílů v děčínském středisku začala mít existenční problémy a pomalu se rozpadala. Přestával fungovat programový kalendář střediska. Oddíl „STOPA“ si tak vytvořil kalendář vlastní, ve kterém mimo výletů a všech aktuálních akcí začaly figurovat „akce tradiční“, které se v ročním nebo dvouletém cyklu opakují. Mezi ně neodmyslitelně v Intercampu
Ferdinand
v Srbské
Kamenici.
Každý
patří i brigáda rok
zde
děti
odpracovaly jeden den a odměnou jim zato byly (a jsou) teplé sprchy, které
80
mohly v průběhu tábora navštěvovat. Jedna z těchto brigád se konala 27.4.1996 a byla spojena s cyklistickým výletem celého oddílu. V polovině dubna byl tělovýchovnou jednotou SOKOL v Děčíně oddíl požádán o spolupráci při organizaci na dětském dni. Ten se konal dne 8. 5. v okolí obce Nová Oleška u Děčína. 1 3 8 Trať měřila 2,5 kilometru a členové oddílu zde připravili 7 z 11-ti stanovišť s pohádkovými postavičkami. Mimo přípravy na „Den dětí“ připadlo v letošním roce středisku Úsvit Děčín pořadatelství okresního Závodu vlčat a světlušek. Organizací byl pověřen 1.koedukovaný oddíl „STOPA“. Stopař Intercampu Ferdinand domluvil datum
již na podzim s vedením
konání. Byla zahájena pečlivá
příprava, vyřízena veškerá administrativní povolení a secvičeny vlajkové čety. Ostatní bylo v rukách rozhodčích, kteří se měli sjet až v den závodu. Trať a disciplíny připravilo podle pravidel středisko. Ve dnech 10. – 12.5. závody proběhly. Zúčastnilo se jich 16 hlídek z celého
okresu.
Z oddílu
„STOPA“
ke
startu
nastoupily
3
hlídky
1
chlapecká, 1 dívčí a 1 mimo závod. V konečném pořadí se ale oběma regulérním hlídkám podařilo obsadit 1. místo a obě tak postoupily do krajského kola konaného 8.6.1996 v Teplicích. Mezitím však
proběhl skautský „Intercamp 96“, který v tomto roce
pořádala Belgie. Jedná se o tradiční setkání skautek a skautů z členských států NATO. ČR tehdy ještě členem nebyla, ale jednání probíhala, a tak byla učiněna nabídka,
kterou čeští skauti využili.
Mezi
třemi
českými
výpravami které se 22. - 27. 5. vypravila do okolí Bruselu, byla i děčínská, která byla doplněna šesti členy oddílu „STOPA“. Součástí programu byla mimo jiné i hra s více než dvěma tisíci hráči, prohlídka Bruselu, Antverp a Waterloo 1 3 9 . Mimo to účastníci asi nikdy nezapomenou na všudypřítomný a vytrvalý déšť. V sobotu 8. 6. se konalo krajské kolo Závodu vlčat a světlušek v Teplicích. 1 4 0 Zúčastnilo se ho 28 hlídek. Středisko Úsvit – Děčín, i vlastní oddíl na něm reprezentovaly hned hlídky dvě. Organizace závodu však byla špatná a místy značně chaotická. Přesto vlčata skončila na krásném 3. místě. Děvčatům závod moc nevyšel, a tak byla až dvanáctá. I v roce 1996 pořádal 1. koedukovaný oddíl „STOPA“ letní tábor. Konal
se na jeho tradičním místě pod Černým smrkem u Dolského mlýna 81
v Jetřichovicích. Jelo na něj 12 skautů, 10 skautek, 12 vlčat 11 světlušek a 3 dospělí. Táborovou hrou tohoto roku byl „Tarzan“ Táborníci začali plnými doušky užívat okolního prostředí. Většina z nich již
zde byla
poněkolikáté, a tak už jim nic nebylo cizí. Skály, stromy, jeskyně i voda se staly běžnou součástí letních dní. Počasí však bylo v tomto roce poněkud méně prázdninové. Často pršelo a sluníčko přes mraky probleskovalo jenom vzácně. Při jedné průtrži mračen do tábora dokonce spadly dvě olše. Zážitek (a to hlavně pro vedoucí) to byl řádný. Nikomu se ale naštěstí nic nestalo, a tak se i tento tábor zařadil mezi ty úspěšné. 1 4 1 , 1 4 2
1997 Registrace: 1 4 3
28 chlapců 26 děvčat
registrační poplatek
děti
Kč 100,-
dospělí
Kč 150,-
5 dospělých Zima roku 1997 byla nezvykle urputná a překvapila svou délkou. Oddíl v tomto roce stihl několik zimních výprav a z důvodu nesolidnosti počasí nakonec zařadil i několik plaveckých akcí, jenž se konali v Ústí nad Labem v plaveckém areálu na Klíši. Na základě rozhodnutí střediskové rady byl br. R. Fořt pověřen zajištěním okresního srazu roverů a rangers na Maxičkách. 1 4 4 Termín byl záměrně posunut až na poslední možný před pořádáním tradičních závodů. Zúčastnilo se jej 35 roverů a rangers z Děčína, Ústí nad Labem, Šluknova, Varnsdorfu, Teplic a České Lípy. Akce však proběhla za takového počasí, že všichni účastníci z oddílu „Stopa“ na jejím základě obdrželi odborku „zimní táborník“. V noci byla vichřice a v okolí tábora spadlo několik stromů, přes den padal sníh s deštěm a to v takovém množství, že pod tíhou mokrého sněhu spadly stany. Vše bylo namrzlé a maximálně mokré. Společný oheň se podařilo rozdělat až po více než hodinovém úsilí a v noci bylo méně než -6 0 C.
Bylo až neuvěřitelné za jakých podmínek mohou
účastníci udržet úsměv na tváři a těšit se na další ročník.
82
Svojsíkův
závod,
který
se
v tomto
roce
konal
v Rumburku,
se
skautkám i skautům z 1. koedukovaného oddílu moc vydařil. Děvčata zde nemohla vyběhnout v plném počtu a tak si od malých vypůjčily jednu světlušku. Nic to nevadilo, ostudu jim rozhodně neudělala. Obě hlídky skončily na krásném třetím místě. V polovině Intercamp. 1 4 5
května
V roce
se
1997
podruhé jej
konala
pořádalo
oddílová
Holandsko.
Ve
výprava
na
střediskovém
autobuse však už nesedělo jenom šest tzv. „stopáků“. Jelo jich tam už rovných šestnáct. Intercamp byl a vždycky bude nejen ohromnou, ale především prestižní akcí, kam mohou jet jen ti schopní reprezentovat český skauting. Každý by se do Holandska rád podíval, ale z organizačních a finančních důvodů to prostě možné nebylo. Před prázdninami podnikl oddíl již tradiční výměnnou návštěvu do Saského
Švýcarska. 1 4 6
Mezi
množstvím
zážitků
spojených
především
s verbální komunikací českých účastníků u většiny her, všichni navštívili např. přírodní divadlo pod Bastaií, Bastaii, Ďáblovu rokli, Schrammsteiny a Königstein. Při zpětné rekapitulaci to byl asi nejkrásnější víkend pod taktovkou německé správy národního parku. Skautské slovanské setkání nazvané pro tento rok „Fénix“ a pořádané v Praze, bylo poslední akcí, na níž se členové oddílu před prázdninami mohli podílet. Nejeli sice na celou – týdenní akci, ale skautský
pochod
procházející od Václavského náměstí přes Prašnou bránu, Karlův most, Zlatou uličku až na nádvoří před Pražským Hradem si prostě nemohli nechat ujít.
Mimo již zmíněný průvod se stihli podívat na moc zajímavé
skautské museum a tábořiště skautů co si hráli na Slovany. Pekli placky, dělali ozdoby z měděného drátu, tkali, vařili v kravském bachoru, dělali měděné nádoby a chatrče z rákosu. 1 4 7 Tábor v duchu třinácti bobříků se konal na oddílovém tábořišti u Dolského mlýna v termínu 25. 7. – 16.8. 1997. Účastnilo se ho rovných 50 tábornic a táborníků. Slib na něm složila 2 vlčata, 1 světluška a 5 skautek. V tomto roce se oddíl poprvé dostal do situace, že vychoval generaci, jenž překročila nebo v brzké době měla překročit věkovou hranici patnácti let. Nastal tak generační problém, který se musel vyřešit. Vedení oddílu si bylo vědomo, že právě tito skauti a skautky mohou být jednou páteří celého 83
děčínského skautingu a bylo nutné je dostatečně motivovat pro jejich další činnost.
Systém roverských zkoušek 1 4 8 , který byl proto sestaven se
nadmíru osvědčil a používá se v prakticky nezměněné podobě dodnes. Prvního ročníku roverských zkoušek se účastnilo 19 zájemců a roverský slib nakonec úspěšně složilo 10 z nich.
Slibu se účastnil i patron oddílu br.
Karel Horyna – Šárlí.
1998 Registrace: 1 4 9
30 chlapců
registrační poplatek
23 děvčat
děti
Kč 200,-
dospělí
Kč 200,-
5 dospělých Začátek roku 1998 se nesl v duchu roverských akcí. RS navštívili roverský ples pražské tzv. Banánové republiky, Sviňské doly v Labských pískovcích a v rámci výročí založení oddílu Vlčí horu, ledopády u Brtníků a Kyjovské údolí. 1 5 0 Světlušky a vlčata na oplátku vyrazili do Národního divadla na představení o Mauglím. Výlet se opravdu podařil a protože se jednalo o akci připravenou ústředím, byla doplněna i hrou po pražských dominantách. Při ní vlčata zjistila, že jejich patronem je svatý František z Assisi, světlušky si popovídali s vílou Vltavy a společně pak na Staroměstském náměstí objevili mistra Hanuše. Okresní kolo závodu vlčat a světlušek již na sebe nenechalo dlouze čekat a 16.5. 1998 na Stoliční hoře v Děčíně vyběhla na trať první hlídka. Obě první místa obsadila vlčata a světlušky ze „Stopy“. Odměnou jim byly krásné dřevěné poháry, jež dodnes zdobí oddílovou klubovnu. Rádci hlídek byli Lukáš Fořt a Tereza Podolská. Na krajském kole konaném 13. 6. 1998 v Chomutově skončila děvčata na pátém a chlapci na třetím místě, se ztrátou
1,5 bodu na místo
postupové. Tehdy ještě netušili, že za čtyři roky je od postupu do ústředního kola bude dělit pouhá polovina bodu. Naposledy se konala výměnná akce v Saském Švýcarsku, na které se poprvé projevily kamarádské vztahy navázané před rokem. 1 5 1 Děti již věděli 84
u koho chtějí spát a jejich němečtí kamarádi a kamarádky na ně také již byly řádně připraveni. Tolik plyšáků „stopáci“ domů z jediné akce nikdy nepřivezli. Počasí bylo jako vždy nádherné, a tak se příroda mohla pochlubit opravdovými skvosty, o nichž v Čechách nemáme ani ponětí a přitom jsou jenom kousíček za našimi hranicemi. Přišel konec školního roku s ním i tradiční tábor. Tábořiště se nezměnilo a tak v termínu od 11. 7. – 1. 8. prožilo 42 tábořících dětí 1 5 2 již osmé oddílové prázdniny. Poprvé se táborové hry chopil roverský kmen „Orbis“ založený v loňském roce a námětem se stal „Krystal světla“. Roveři představovali sedm strážců zla a zachránit před jejich vzrůstající mocí.
pouze
jejich poražení mohlo svět
Slib složila 4 vlčata, 1 světluška, 6
skautů a 3 skautky. Roverské zkoušky úspěšně složila jediná skautka. Její roverský slib byl zpestřen o rituální předání odborky „tří orlích per“, které si v letošním roce vysloužili Leny, Veverka, Jerry a Stopař. Pasoval je a odborku předal opět patron oddílu br. Horyna Konec roku byl tradičně zaměřen na výpravy a výlety do cizích měst jako byl Liberec a Praha. L. a R. Fořtovi navštívili první ročník lesního kurzu „Svatoplukovy pruty“, roveři začali jezdit na akce pořádané pro rádce a rádkyně světlušek a vlčat. Byla to „Poradní skála“ a „Dubák“. V říjnu konečně došlo k tomu, o co se vedoucí oddílu snažili už léta. Získali prostory pro oddílovou klubovnu a veškeré povolení k tomu je začít upravovat. Pod vedením Stopaře se tak roveři a rangers oddílu začali učit štukovat, vrtat, malovat a později obkládat, lakovat, vyřezávat atd. Byla to jedinečná příležitost dostat se k nějaké z těchto činností a oni si ji nemohli nechat ujít. Z tohoto období se dochovalo množství dokumentace. 1 5 3 Více než rok trvalo, než mohla být klubovna oficiálně uvedena do provozu. 1999 Registrace: 1 5 4
29 chlapců
registrační poplatek
27 děvčat
děti dospělí
Kč 200,Kč 200,-
6 dospělých Nejenom
klubovna
však
zaměstnávala
roverský
kmen.
V nově
vydaných odborkách vyšly podmínky pro splnění týmové ekologické odborky 85
„Panda“, jejíž třetí stupeň se roveři a rangers rozhodli splnit. Provedli pak několik brigád na území CHKO Labské pískovce v okolí Pravčické brány, Soutěsek a v Pavlínině údolí a uspořádali debaty o přírodě s pracovníky správy p. Markem a pí Steinovou. Zjišťovali jak jsou na tom jiná CHKO v celé republice a vytvářeli jakousi přehlednou mapu, do níž vše zapisovali. Celá závěrečná zpráva byla nakonec vytištěna a zaslána na Ústředí junáka v Praze. Na základě tohoto materiálu byl potom roverům a rangers udělen třetí stupeň této odborky. 1 5 5 Vlčata se světluškami se v tomto roce poprvé účastnili akce BHCO – tzn. Branná Hra Cesta Odhodlání. 1 5 6 Jedná se o brannou hru, jenž není pořádána pro vnitřní potřebu žádné z konkrétních organizací. Tradičně se jí účastní děti z TOMu, Pionýra a Tábornické unie. Skauty zde tak v tomto roce reprezentoval oddíl „Stopa“. Tohoto úkolu se ale zhostil bravurně. Vyhrál kategorii nejmladších a k tomu přivezl domů i cenu fair-play za nejsehranější a přitom bez vulgárních výlevů provedený výkon. Skauti se skautkami se opět na Svojsíkově závodě pokusili sobě i ostatním dokázat, co všechno dovedou. Závod se v tomto roce konal ve Varnsdorfu a postoupit do krajského kola se podařilo pouze hlídce děvčat, která skončila na 2. místě. Skauti ve špatném počasí začali bloudit a výsledný čas jim stačil pouze na místo třetí. Na krajském kole, které se konalo v Jablonci nad Nisou, si však děvčata sáhla na dno svých sil. V počasí, které ani vzdáleně nepřipomínalo 12. června, vyběhly na trať. Byla hustá mlha, 10 0 C a vytrvale pršelo. Ze všech dvanácti dívčích hlídek závod dokončily pouze dvě. Po jejich návratu byly dívky převlečeny do čehokoliv suchého co měl jejich doprovod na sobě a jelo se domů. Na závěrečný nástup nebylo ani pomyšlení. Venku se být prostě nedalo a žádná základna, kde by nástup mohl proběhnout, zajištěna nebyla. Vyhrála děvčata z Varnsdorfu. Jedna z nejlepších táborových her proběhla na táboře v roce 1999. Jednalo se o táborovou hru, inspirovanou knihou „Řeka bohů“ od
Wilbura
Smitha. Ústřední postavou byl faraón Mamos. Na jeho triumfální příjezd po řece Kamenici, ke kterému došlo při předávání „egyptského“
pokladu a
který byl důvodu obtížnosti některých úkolů posunut až na půlnoc, přišlo obecenstvo až z obce Jetřichovice. Tábor se konal v termínu 17. 7. - 7.8. 86
a zúčastnilo se ho 46 dětí a 4 dospělí. 1 5 7 Slib složili 2 skauti, 5 skautek, 1 vlče a 6 světlušek. Roverský slib složili 2 skauti a 1 skautka. Již 22. září byla v městském museu uspořádána vernisáž skautské výstavy. Ta se konala ku příležitosti 75. výročí založení skautingu v Děčíně a 1. koedukovaný oddíl „Stopa“ na něm měl také svůj podíl. Na výstavě se prezentoval táborovou nástěnkou, modelem táborové vázané stavby a vývěskou se strukturou oddílu a nafocenou historií. Na den 2. 10. 1999 byl navíc
1. koedukovaný oddíl „Stopa“ pověřen vybudováním jakéhosi modelu
skautského tábora na soutoku Labe a Ploučnice pod Děčínským zámkem. 1 5 8 Vybudovat tábor ve kterém bylo jedno tee-pee, dva stany s podsadou, táborový kruh s oddílovým totemem, slavnostní ohniště a jídelna pro případ špatného počasí trvalo roverům pod vedením Stopaře necelé dvě hodiny. O víkendu 4. – 5. 12. 1999 proběhlo v klubovně 1. koedukovaného oddílu „Stopa“ její oficiální otevření. Součástí byl i činovnický slib br. Radomíra Fořta, jenž 7.11.1999 v Pardubicích úspěšně složil Vůdcovskou zkoušku. 1 5 9 2000 Registrace: 1 6 0
32 chlapců
registrační poplatek
29 děvčat
děti
Kč 200,-
dospělí
Kč 200,-
7 dospělých Mezi jednoznačně nejlepší akci tohoto roku patřila ta, co se konala 6. 5. Na 36 jejích účastníků se vypravilo do Prahy na Letenskou pláň, kde se konala akce s názvem „Středověké městečko Fáber“. 1 6 1 Na ní si děti mohly vyzkoušet mnohá řemesla o jejichž existenci dosud neměly ani tušení. Byly zverbovány vojáky,
dostaly ohromné palice a sekery s nimiž
mohly sotva pohnout a měly táhnout na Uhry a ti nejmenší jenom ochutnávali a ochutnávali vše co jim bylo nabídnuto. Hned 10.5. se konal IV. Květinový den. 1 6 2 Již v loňském roce si roveři vyzkoušeli jak kytičky prodávat, a tak šli do tohoto ročníku s nadšením. Za 1. koedukovaný oddíl „Stopa“ vyrazilo do ulic 10 pokladniček a na boj proti rakovině se podařilo vybrat 48.826,10 Kč.
87
V polovině června oddíl kontaktoval zaměstnanec CHKO – Labské pískovce s prosbou o pomoc při hlídání sokolího hnízda. Sokoli se vrátili do Saského Švýcarska a bylo zapotřebí ohlídat mládě před vetřelci. Roverský kmen tuto možnost využil a několik dní střežil z protější skály bezprostřední blízkost hnízda. Taktéž
poprvé
se
roverský
kmen
„Orbis“
podílel
na
celostátní
charitativní akci „Kapka naděje“ 1 6 3 , kterou pořádali plzeňští roveři ve spolupráci s Ligou proti rakovině. Na benzínové stanici celý den umývali přední skla automobilů a nabízeli řidičům možnost příspěvku na výzkum onkologických nemocí. Podařilo se vybrat 10.486 Kč. Tábora se v roce 2000 účastnilo 57 dětí a 5 dospělých. 1 6 4 Táborová hra s názvem „Pán prstenů“ byla již celá pod taktovkou roverů. Neobešla se bez menších nesrovnalostí jenž byly způsobeny nezkušeností aktérů, ale vše se nakonec podařilo tak jak bylo původně plánováno a závěrečné zničení hlavní záporné postavy tj. Saurona bylo perfektní. Slib složilo: 6 vlčat, 3 skauti a 1 skautka. Roverem se v tomto roce stal další uchazeč o tento prestižní přídomek. Již před táborem se roveři (tedy jenom mužská část kmene) domluvili na cyklistické výpravě po zemi České. 1 6 5 Uspořádali tak sedmidenní akci při níž na kolech navštívili Ralsko, Český ráj, Jizerské hory, Jičín, Lázně Bohdaneč, Poděbrady, lom Amerika, Beroun a Litoměřice. Najeli tehdy přes 800 Km. 1 6 6
2001 Registrace: 1 6 7
31 chlapců
registrační poplatek
28 děvčat
děti
Kč 250,-
dospělí
Kč 250,-
15 dospělých Od 1.1.2001 byl na území bývalého CHKO – Labské pískovce vyhlášen Národní park „České Švýcarsko“ a s největší pravděpodobností to byly právě členové 1. koedukovaného oddílu „Stopa“ kdo přijel jako první udělat velikou brigádu. Jen na Gabrielině stezce vedoucí k Pravčické bráně bylo tehdy nasbíráno přes 17 pytlů odpadu. 1 6 8 88
Veškerá administrativa kolem brigád, závodů a nakonec i tábora se tímto vůdcům oddílu zjednodušila. 1. koedukovaný oddíl se pak mohl chlubit, že na základě dobrých zkušeností s jeho členy, kteří podnikají celoroční brigády, stavějí mosty, zábradlí, či schody, mohl stále jako jediný tábořit přímo v srdci národního parku na svém oddílovém tábořišti u Dolského mlýna. Klubovna již byla funkčně dokončena již více než rok. K tomu, aby byla útulnější neměl zatím oddíl dostatek finančních prostředků. Roverský kmen se proto rozhodl, že se složí a každý přinese 200 Kč. Za ty byly pořízeny
palubky. Obkládání zatím alespoň roverské místnosti nebylo pro
zkušené
táborníky
už
žádným
problémem.
Navíc
se
ještě
domluvili
s truhlářem p. Tichým, a ten jim u sebe v truhlárně pomohl vyrobit stylové stoly. Tradice účasti na akci „Květinový den“ nemohla být přerušena a proto se i v tomto roce podařilo vybrat neuvěřitelných 49.812,75 Kč 1 6 9 Jako v každém lichém roce se také v tomto konal Svojsíkův závod. Okresní kolo proběhlo v 12. - 13. 5. v Srbské Kamenici a hlídkám z 1. koedukovanému oddílu se velmi podařil. Jak chlapci, tak dívky obsadili první místa a nechali za sebou své hlavní konkurenty z Varnsdorfu. Postoupili do krajského kola. Jeho uspořádáním byl v roce 2001 pověřen Chomutov. Po absolvování trati v Srbské Kamenici, která byla velice náročná na orientaci v terénu, byl tento závod spíše procházkou. Celá trať vedla místním ZOOparkem, a tak stěžejní disciplína, jenž
z velké části na krajské úrovni rozhoduje o
konečném pořadí, odpadla. I tato skutečnost přispěla k tomu, že jedna hlídka z 1. koedukovaného oddílu „Stopa“ zvítězila a poprvé v historii oddílu postoupila do ústředního kola. To se mělo konat až 28. – 30. 9. 2001. Pro
tábor
konaný
21.7.
-
11.
8.
2001
byla
připravena
krásná
celotáborová hra inspirována sedmi divy světa. Většina roverů a rangers představovala postavu, jenž je s určitým divem provždy spojena, a tak měli děti možnost potkat alchymistu z visutých babylonských zahrad, hvězdáře z alexandrijského
majáku,
ducha
Halikarnaského
mausolea
a
mnoho
dalších. Cílem bylo získat co nejvíce informací o všech divech. Jen tak mohli být duchové divů osvobozeni a děti se mohli vydat za pokladem 89
dálných věků. Sliby, které byly samozřejmou součástí
tábora složilo
v tomto roce 8 vlčat, 6 světlušek, 6 skautek a 3 skauti. 1 7 0 Roverský slib v tomto roce vykonali 3 rangers a 3 roveři. V září proběhlo hned několik akcí mezi nimiž se zmíním alespoň o oddílovém výletě na Komáří vížku a odvážení léta po Labi do Německa, kterého se na oddílovém raftu zúčastnili roveři. Nejdůležitější
a
nejočekávanější
akcí
však
bylo
ústřední
kolo
Svojsíkova závodu, jenž se na sklonku září konalo v Dolní Dobrouči. Hlídka byla sestavena z těchto děvčat: Tereza Podolská - Špagetka, Bohumíra Novotná - Kukačka, Michaela Kalinová - Potápka, Barbora Lišková – Žížala, Lucie Kulštejnová - Housenka, Martina Meissnerová - Činčila. Podle pravidel
závodu
Nejobávanější
se
děvčata
disciplinou
bylo
opravdu rozdělání
zodpovědně ohně,
připravovala.
planoucího
do
výšky
šedesáti centimetrů. Rozhodly se, že budou riskovat a pokusí se oheň rozdělat křesáním, za což náležel bonus deseti bodů. Pravidla ústředního kola však určuje pouze pořadatel, a tak byla děvčata zaskočena změnou. Rozštípat špalek a rozdělat z něj oheň bez pomocí tří sirek a bez jediného troudu či příloze se jim v časovém limitu nepodařilo. Dalším mezníkem se ukázala orientace na černobílých mapách a po ztrátě busoly už nemohli pomýšlet na žádné z prvních míst. Nakonec obsadila místo třinácté. Na první účast na ústředním kole, kde se sešlo 15 nejlepších hlídek z celé republiky to vůbec nebylo špatné.
2002 Registrace: 1 7 1
28 chlapců 26 děvčat
registrační poplatek
děti Kč 250,dospělí
Kč 250,-
15 dospělých V novém roce skvěle vyšlo datum jarních prázdnin, které dovolovalo objednat skautskou základnu „Dřevomorka“ v Lužických horách a také sníh jenž, v den příjezdu napadl a dovolil prožít v termínu 23. 2. – 1.3. krásný zimní týden na horách. Jeho součástí bylo samozřejmě lyžování, bitvy,
90
stavění sněhového modelu hradu Karlštejn, orientační závod, rozdělání ohně na sněhu i dobytí nejvyšší hory Lužických hor – Luž. Byl sudý rok, a tak opět přišli ke slovu světlušky a vlčata. Okresní kolo jejich nejprestižnějšího závodu se konalo 4. 5. ve Varnsdorfu. 1 7 2 Hlídek v této věkové kategorii však v okrese Děčín citelně ubylo, a tak se závodu účastnilo pouze hlídek šest, z čehož 4 byly z 1. koedukovaného oddílu „Stopa“. Všechny se umístili na prvních dvou místech v obou kategoriích, a tak automaticky všechny čtyři postoupili do kola krajského. Dne 15. 5. se konal šestý ročník Květinového dne. Každá z deseti hlídek oddílu „Stopa“ prodala v ulicích Děčína 350 žlutých kvítků. Pořadatelstvím krajského kola Závodu vlčat a světlušek v termínu 31. 5. – 2. 6.
bylo pověřeno středisko „Úsvit“
Děčín. Většinu organizačních
záležitostí pak zajišťoval 1. koedukovaný oddíl „Stopa“. Závod byl všemi účastníky hodnocen jako velice pěkný a ani
v jeho
průběhu nedošlo
k jedinému protestu. Hlídky oddílu se silné konkurence nezalekly a opět překvapily nejen své vedení, sebe, ale i celý kraj. Chlapci skončili na 5. a 2. místě a děvčata na 3. a 1. místě. První hlídka každé kategorie v kraji postupuje do ústředního kola, a tak podobně jako v roce 2001 skautky, postoupily v tomto na „republiku“ světlušky. Přišla doba táborů. I
1. koedukovaný oddíl „Stopa“
vyrazila 20.7. –
10. 8. uspořádal na svém tradičním tábořišti svůj již dvanáctý tábor. pětičlenné vedení. 1 7 3 Byl motivován
Účastnilo se jej 54 táborníků a
výpravou za svatým grálem a čaroděje, čarodějky, víly i skřety ztělesnili opět roveři oddílu. 1 7 4 Slavnostní slib složili: 2 vlčata, 5 skautů a 1 světluška. Roverský slib v tomto roce vykonali 2
rangers a 1 rover. Na konci tábora
přišla smutná zpráva: zemřel patron oddílu br. Karel Horyna. S ukončením
tábora
přišly
záplavy.
Veškerý
materiál,
který
se
každoročně pečlivě ukládá, byl v tomto roce uklizen velmi hbitě. Průtrže mračen, při kterých byl prováděn, to
jinak ani nedovolovaly. Po návratu
domů se roveři ihned zapojili do přípravy na povodně, které nikdo z nich nepamatoval. Někteří pomohli vyklízet spodní patra střední stavební školy, jiní „pytlovali“ písek, který byl neustále dovážen k Tyršovu mostu a posléze opět rozvážen na místa s největší pravděpodobností zatopení. Když přišla voda, byli připraveni vyrazit na oddílovém raftu pomoci postiženým. 1 7 5
Té 91
však již potřeba nebylo. Lidé informovaní krizovými záběry z televize se do žádné života ohrožující situace nedostávali. Na závěr prázdnin někteří roveři odjeli na vzdělávací akce získat různé stupně kvalifikací. Sestra Eva Divišová a bratři Karel Šťastný a Ladislav Zoubek složili vůdcovské zkoušky. Zároveň br. R. Fořt absolvoval Severočeskou lesní školu. Začátek školního roku byl ve znamení příprav na ústřední kolo Závodu vlčat a světlušek. 1 7 6 Schůzky byly nabité k prasknutí. Děvčata věděla, že teorie už by jim velké potíže působit neměla, a tak při schůzkách chodila i běhat. Závody se konaly 27. – 29. 9. v Benátkách nad Jizerou. Hlídka byla sestavena z těchto světlušek: Tereza Špornová - Rybka, Kateřina Pecková Vichřice, Dáša Živná, Kateřina Suchoňová - Kačaba, Marie Podolská, Skrblík, Dominika Otrošinová - Domča a Eva Dušovská jako náhradnice. Asi nejsmolnější disciplínou se stalo stanoviště šifer. Děvčata chtěla být rychlá, a tak si domyslela obsah sdělení a moc se spletla. Obdržela 20 trestných bodů, a to už žádná hlídka na celorepublikovém závodě nemůže pomýšlet na slušné umístění. Nakonec děvčata skončila na 11. místě a i přesto měla radost, že se i jim trošičku podařilo zvednou laťku pro případné další úspěšné hlídky z oddílu. 2003 Registrace: 1 7 7
28 chlapců registrační poplatek
děti Kč 250,-
26 děvčat
dospělí
Kč 250,-
15 dospělých Již od tábora jednalo vedení roverského kmene „Orbis“ s přípravným týmem „Obroku“ Jedná se o celorepublikové setkání všech roverů a rangers, které je od začátku do konce našlapané programem, jenž na jedné straně zajišťují přípravné týmy a na straně druhé sami účastníci. „Orbis“ přislíbil účast jako jeden z organizačních týmů a dostal na starost připravit akční hru pro 600 – 800 hráčů. Obrok se konal od 1. do 4. 5
v podhradí Potštejna v Orlických
horách. 1 7 8 Sjelo se na něj přibližně 600 účastníků. Pokaždé je místnímu obyvatelstvu přislíben dobrý skutek. V tomto ročníku měli roveři a rangers 92
za úkol vyplenit celý kopec na němž stojí hrad od černého bezu a přebrat opuku na opravu hradu od jakéhokoliv
jiného materiálu.
Zbytek času byl
věnován aktivitám, co si připravili jednotlivé kmeny z celé republiky, přednáškám
o
expedicích
z celého
světa,
debatám
se
spisovatelem,
kapitánem dopravního letadla, členy ústředí Junáka i Pionýra, zástupci ČRDM. Na poslední den byla naplánovaná i „velká hra“ pod taktovkou roverů a
z 1. koedukovaného oddílu „Stopa“.
Podle zpětných reakcí se
v rámci podmínek moc povedla a tak si „Stopáci“ oddechli. Svojsíkův závod v roce 2003 byl pro okresní kolo Děčínska uspořádán ve Varnsdorfu. 1 7 9 Účastnilo se ho 9 hlídek - pět dívčích a čtyři chlapecké. O velké překvapení se postarali chlapci, jež se na letošní ročník takřka nepřipravovali a přesto zvítězili. Děvčata přípravě věnovala o poznání více času, ale podlehla hlídce z Varnsdorfu, kterým před dvěma lety sebrala první místo. Nyní byly účty vyrovnány a všichni postupovali do krajského kola. I v roce 2003 se 1. koedukovaný oddíl účastnil humanitární akce „Květinový den“ Na boj proti rakovině se jenom tomuto oddílu podařilo vybrat přes 51.000 Kč. Organizací krajského kola bylo středisko v Mostě. 1 8 0 Na start se dne 6. – 8. 6. postavilo 18 hlídek. Mezi nimi dvě, co reprezentovaly Děčín. Chlapci nastoupili prakticky v nezměněné podobě, ale úroveň soupeřů byla o poznání lepší. Obsadili až deváté místo.
Děvčata začala marodit, a tak
jim pomohly dvě světlušky. Na trati byly výborné, avšak za to, že si na stanovišti „řezání dřeva“ nezavřely pily dostaly deset trestných bodů a o dva nakonec skončily druhé. S druhým místem v kraji však byla děvčata navýsost spokojena a to bylo hlavní. Přišly prázdniny roku 2003 a nejstarší členové oddílu odjížděli na svůj již třináctý skautský tábor, který se konal v termínu, 20. 7. – 9. 8. 1 8 1 S těmi prvními se organizace práce a systém staveb již nedal ani přirovnat. Tábor pro rovných 54 táborníků byli schopni postavit do dvou dnů a na světlušky a vlčata, které přijeli tradičně o tyto dva dny později zbyl jenom stožár, brána a latríny. Táborovou hrou byla v tomto roce civilizace Mayů. Slavnostní slib složila 2 vlčata, 1 skautka a 3 skauti. Zkoušku pro získání „Tří orlích per“ se podařilo získat br. Radoslavu Koškovi. Roverské zkoušky úspěšně 93
absolvovali 4 rangers a 2 roveři. Slib však byl pro neúčast většiny kmene přeložen až na listopad. Ještě v průběhu tábora museli někteří roveři a rangers odjet. Již v minulém roce začali připravovat expedici na Korsiku a protože
termín
tábora nevyšel tak, jak si původně představovali, došlo k předčasnému odjezdu z tábora. Na Korsiku však společně s rovery a rangers z celé ČR vyráželi dne 2. 8. z Prahy. Autobusem procestovali celou severní a střední Korsiku. Vezli s sebou i kola, a tak některé etapy překonávali na kolech, některé přecházeli přes pohoří. Nakonec se celí opálení vrátili 16. 8. zpět domů. Některé členy na konci prázdnin ještě čekaly různé kurzy. Bratři Radoslav Košek a Lukáš Fořt na jednom z nich složili čekatelské zkoušky a br. R. Fořt absolvoval již druhou, nyní „Jihočeskou lesní školu“. Dne 21.11. odjel celý roverský kmen „Orbis“ do slovenského ráje. Cílem bylo složit slavnostní sliby nových roverů. 1 8 2 Ty byly pro neúčast ostatních odloženy až na tuto netradiční dobu. Přístřeší jim poskytl objekt University J. E. Purkyně. Sliby i celá akce se velmi zdařila. Byl položen základ pro novou tradici
a od příštího roku budou nadále roverské sliby
skládány mimo hlavní běh letního tábora.
2004 Registrováno: 1 8 3 31 chlapců 26 děvčat
registrační poplatek děti Kč 250,dospělí Kč 250,-
10 dospělých Nový rok oddíl začal výpravou do Brtníků, jež se zapsala jako jedna z mála akcí, na kterých bylo tolik sněhu, že ho měly některé světlušky místy až po ramena. Oddílové výlety jsou v měsíčních cyklech naplánovány na celý rok dopředu a opět se chystá již čtrnáctý letní tábor, který proběhne v termínu 10. – 31. 7. Oddíl se s největší pravděpodobností zhostí organizace střediskové výpravy na Intercamp 2004, který se v letošním roce bude konat v České republice. 94
I v tomto roce se bude konat Závod vlčat a světlušek. Okresní kolo zajišťuje středisko Šluknov. Přípravy na tento závod taktéž probíhají. Roverský kmen oddílu „Orbis“ má v současné době 19 činných roverů a rangers.
Většina z
nich
je
rádci či podrádci
jednotlivých družin.
1. koedukovaný oddíl „Stopa“ má v současné době 1 družinu světlušek, 2 družiny skautek, 2 družiny vlčat, 1 družinu skautů a roverský kmen, jenž je tedy hnacím motorem celého oddílu a na jeho spolupráci s vedením je závislá celá jeho činnost.
5. Diskuse V této skautingu v
práci
je
zveřejněn
chronologický
přehled
o
Děčínském
celém období jeho činnosti. I problému neznalý čtenář si
po přečtení této práce udělá ucelenou představu o všech obdobích, kterými děčínská střediska prošla, podobně jako celý český skauting. Mimo první etapy, kdy skauting na Děčínsku teprve vznikal, byl vždy z různých politických důvodů absolutně potlačen. V roce 1938 byl rozpuštěn nacisty, v roce 1945 se tak stalo na základě zvůle Komunistické strany Československa a v roce 1970 se opět skauting znelíbil tehdejšímu režimu řízenému Moskvy. Přes všechna tato vynucená přerušení dokázal skauting vždy znovu zahájit činnost. Stalo se tomu v letech 1950, 1968 a 1989. Domnívám se, že v každém z těchto období byla v povědomí společnosti obrovská zášť vůči minulé politické situaci a ohromná vůle vybudovat nový, lepší svět. I z těchto důvodů se skauting při každém znovuvzkříšení setkal s obrovskou vlnou zájemců o činnost i velkou podporou veřejnosti. Skautingem proto v každé etapě prošlo statisíce mladých lidí a na základě své zkušenosti, ovlivnili další „vlnu“ jež přišla s novým politickým uvolněním. Podíváme-li se pozorněji na délku jednotlivých etap, zjistíme, že ta první v Děčíně trvala čtrnáct let, druhá dva roky, třetí tři roky a čtvrtá má za sebou čtrnáctý rok fungování. Dnes již bychom velmi těžko zjišťovali přesné počty členů v jednotlivých etapách. Podařilo se mi zjistit jenom některé a jsou uvedeny v práci. Počty oddílů, se však dochovaly a tak sice nemám
95
přesnou představu kolik oddílů v Děčíně bylo před II. světovou válkou, ale od roku 1946 je tento počet evidovaný. Jak již bylo zmíněno, každé znovuzahájení činnosti bylo doprovázeno silnou odezvou veřejnosti. V roce 1946 v Děčíně fungovalo 15 oddílů, v roce
1968 to bylo 12 oddílů a podobně tomu bylo v roce 1990, kdy po
„sametové revoluci“ svou činnost zahájilo 13 oddílů. V dnešní době je situace však poněkud smutnější. Přímo v Děčíně fungují jen dva koedukované oddíly a jeden oddíl oldskautů. V blízké České Kamenici ještě dále funguje jeden oddíl chlapecký.
Z celkového počtu
třinácti oddílů tak svou činnost ukončilo rovných devět z nich. Důvody byly různorodé. Některé oddíly skončily, protože jejich vedoucí začali soukromě podnikat, jiné přišly o klubovny a dlouhodobé zajišťování nových prostor se jim časem stalo osudným. Některé oddíly se samozřejmě rozpadly i z důvodu špatného vedení. Zde zákonitě došlo k postupné ztrátě zájmu členů, kteří začali odcházet. V obou koedukovaných oddílech, které v Děčíně fungují je nadměrný počet členů. Běžný skautský oddíl má něco mezi 25 – 35 členy. V obou oddílech
přímo
v Děčíně
jich
je
mnohem
více.
Není
proto
vhodné
prezentovat názor, že skauting v Děčíně upadá. Fungující oddíly jsou důkazem toho, že při dobrém a zapáleném vedení není problém mít v oddíle i osmdesát členů. Problém je tedy spíše v počtu oddílů tedy vedoucích. Ta nejstarší generace skautů však být dobrými vedoucími, kteří by motivovali mladou generaci k ušlechtilosti a lásce k přírodě, již být bohužel nemůže. Založení a vedení nových oddílů je čistě v rukách nové generace. Ta ve skautingu vyrostla a bude muset najít odvahu k tomu, aby i přes problémy vlastní a problémy společnosti nové oddíly založila. Všichni vědí, že to bude stát obrovské úsilí spojené nejenom s přímou činností Problémy
oddílu,
ale
finanční,
také
byrokracie,
materiální,
dále
která
takový
s klubov-nami,
„projekt“ tábořišti
provází. a
mnoho
dalších. Jen ti co v oddílech vyrostli, mohou něco takového začít. Vědí, že za horou těchto problémů je to, kvůli čemu se vyplatí tohle všechno přestát. Sám jsem aktivním členem junáka již od roku 1990. Většinu problémů i úspěchů, kterými oddíly děčínského střediska „Úsvit“ v této době prošly, alespoň
povrchně
znám.
Vím,
co
obnáší
příprava
jakékoli
akce
od 96
nejkratších jednodenních výletů až po přípravu letního tábora. Ale znám i pocit z úspěchu, když mohu být hrdý na to, že jsem členem stejného oddílu, který pomohl při záplavách a lidé posílají oddílu svůj dík, když se členům oddílu podaří vyhrát na prestižním krajském závodě první místo a postoupí mezi 14 nejlepších v celé republice. Znám pocity slavnostních táborových ohňů i mrazivých unavených výprav. Budu proto jeden z těch, co udělají všechno proto, aby skauting na Děčínsku nezanikl. Problematiku této práce jsem považoval za velmi aktuální z toho důvodu, že od roku 1993 ustala snaha, jakkoli centrálně zaznamenávat historicky cenná data. Sám jsem zjistil jak obtížné je, vyhledávat a zařazovat tato data po delší časové prodlevě. Jsem proto velmi rád, že mi bylo umožněno zpracovávat diplomovou práci s tímto tématem.
97
6. Závěr Úkolem této diplomové práce bylo v dostupné literatuře a archivních materiálech vyhledat maximální možné množství zdrojů, jež by zahrnovali problematiku týkající se historie skautingu v Děčínském regionu. Odborné publikace této problematiky však nikdy nevyšly. Autor tak čerpal převážně z jediného uceleného díla, jež je jakýmsi almanachem střediska. Dalším nenahraditelným zdrojem se tak stal archiv města Děčína. Zde je archivovaný veškerý materiál týkající se historie děčínského střediska. Ostatní materiály, jež jsou v práci taktéž uváděny získal autor u bývalých i současných vedoucích oddílů, či činovníků okresu Děčín. Řada z těchto materiálů tak není a v dohledné době ani nebude veřejnosti běžně k dispozici. Podařilo se předložit zmapovaný chronologický přehled hlavních bodů vývoje skautingu na Děčínsku. Dále ho pak v souvislosti s historicky doložitelnými fakty propojit s přehledem
dnešního stavu, jež není v
porovnáním s historií nikterak lichotivý. Jak však vyplývá z celé práce, český skauting nikdy neměl tolik času, aby se jako hnutí mohl plně rozvinou a přesto je od roku 1990 jednoznačně největší dětskou organizací v České republice. Je pravdou, že situace v Děčíně stejně tak jako na severu Čech je již z historicky doložitelných důvodů poněkud horší něž jinde v zemi. Podaří-li se však v dnešních oddílech vychovat novou generaci vůdců, ožije skauting v Děčíně i celém regionu severních příhraničních oblastí.
7. Použité dokumenty 1.
http://www.skaut.cz/verejnost/mezinarodni/
2.
http://www.skaut.cz/verejnost/poslani/
3.
Břečka, B. Kronika čs. Skautského hnutí. Brno: Brněnská rada Junáka, 1999. str. 15.
4.
Břečka, B. Kronika čs. Skautského hnutí. Brno: Brněnská rada Junáka, 1999. str. 16.
5.
Skauting CD-ROM. Praha: Junák – tiskové a distribuční centrum,
6.
2003
Skauting. Skauting: Liberec, 1995. str.228.
98
Svojsík, A.B. Základy junáctví. Praha : České lidové
7.
knihkupectví a
antikvariát Josef Springer, 1912.
8.
http://www.skaut.cz/nové/documents/stanovy_junaka.doc
9.
http://www.skaut.cz/verejnost/organizace/ Břicháček, V. a kol. Skautskou stezkou. Praha : Junák- svaz skautů
10. a
skautek ČR TDC, 1998. str. 22. Registrace CD-Rom.Praha: Junák – svaz skautů a skautek ČR
11.
TDC.2002. Beránek, J. a kol. Almanach Děčínského skautingu. Děčín :
12.
středisko 13.
Úsvit, 1994. str. 8. Radiotelegrafické zprávy skauta junáka. Skaut Junák. list
svazu
junáků a skautů republiky Československé.1924, ročník
X.,č 5-6. Beránek, J. a kol. Almanach Děčínského skautingu. Děčín :
14.
středisko
Úsvit, 1994. str. 12.
Beránek, J. a kol. Almanach Děčínského skautingu. Děčín :
15.
středisko
Úsvit, 1994. str. 13.
Beránek, J. a kol. Almanach Děčínského skautingu. Děčín :
16.
středisko
Úsvit, 1994. str. 19.
Beránek, J. a kol. Almanach Děčínského skautingu. Děčín :
17.
středisko
Úsvit, 1994. str. 21.
Beránek, J. a kol. Almanach Děčínského skautingu. Děčín :
18.
středisko
Úsvit, 1994. str. 22.
Beránek, J. a kol. Almanach Děčínského skautingu. Děčín :
19.
středisko
Úsvit, 1994. str. 24.
Beránek, J. a kol. Almanach Děčínského skautingu. Děčín :
20.
středisko
Úsvit, 1994. str. 24.
Beránek, J. a kol. Almanach Děčínského skautingu. Děčín :
21.
středisko 22. dne
Úsvit, 1994. str. 25. Junák – oblastní zpravodaj župy Přemysla Oráče“ 1. číslo
3.4.1968, archiv střediska karton „C“- 16.
23. střediska
Zápis ze zahajovací schůzky ze dne 29.3.1998, archiv karton „C“– 3.
99
Beránek, J. a kol. Almanach Děčínského skautingu. Děčín :
24.
středisko
Úsvit, 1994. str. 36.
Kronika oddílu skautek, archiv střediska karton „C“– 13
25.
(neautorizováno,nestránkováno) 26.
Žádost na ONV o přidělení prostorů, archiv střediska
karton „C“27.
32. Termínový plán rádcovského kurzu, archiv střediska karton
„C“- 50. 28.
Oběžník Junáka 26.8.1968, archiv střediska karton „C“- 85.
29.
Znění textu dohody mezi zástupce Junáka a Pionýra,
archiv střediska karton „C“ – 88. 30.
Slibové dekrety, archiv střediska karton „C“ – 111.
31.
Filmový záznam, archiv střediska karton „C“ – 124.
32.
Zápis ze střediskového sněmu, archiv střediska karton „C“
– 130. 33.
Rádcovský kurz, seznam účastníků, archiv střediska karton
„C“ – 34.
130. Rádcovský kurz, denní rozkazy, archiv střediska karton „C“-
138. 35.
Zápis ze střediskové rady ze dne 29. 11. 1968, archiv
střediska, karton „C“ - 151. 36. střediska 37.
Závěrečná zpráva o rádcovském kurzu 1968-69, archiv karton „D“- 19. Výsledková listina závodu „O vlčí kůži“, archiv střediska
karton „D“38.
47. Výsledková listina Svojsíkova závodu, archiv střediska
karton „D“ – 39. 83, 84, 86, 40. archiv 41.
51.
Závěrečné táborové zprávy, archiv střediska karton „D“ – 87, 88, 90. Výsledková listina Svojsíkova závodu 1969 – krajské kolo, střediska karton „D“ – 104. Programový kalendář na rok 1969, archiv střediska karton
„D“ – 108.
100
42.
Výsledková listina Svojsíkova závodu 1969 – ústřední kolo,
archiv 43.
střediska karton „D“ – 109. Závěrečná zpráva komise pro vůdcovské zkoušky, archiv
střediska 44.
karton „D“ – 116. Zápis z ustavující schůze skautské stranické skupiny,
archiv střediska D – 134. Lešanovský, K. Stručná historie skautingu v Děčíně v letech
45.
1968 – 46.
1970. Děčín: středisko Junáka Úsvit, 1993. Závěrečná zpráva za rok 1969, archiv střediska karton
„D“– 139. 47.
Rádcovský kurz 1970, seznam účastníků, archiv střediska,
karton 48.
„E“– 6. Leták „Ve znamení lilie“, archiv střediska karton „E“ – 82.
Lešanovský, K. Stručná historie skautingu v Děčíně v letech
49.
1968 – 50.
1970. Děčín: středisko Junáka Úsvit, 1993. Dopis Ústřední radě Junáka, archiv střediska karton „E“ –
25. 51.
Zápis ze střediskové rady ze dne 26.5. 1970, archiv
střediska karton „E“–52. 52.
Text prohlášení, archiv střediska karton „E“ – 52.
53.
Výsledková listina závodu „O vlčí kůži“rok 1970, archiv
střediska 54.
karton „E“– 51. Závěrečné zprávy z táborů 1970, archiv střediska karton
„E“ – 67, 71, 55.
87.
Materiály o předání majetku, archiv střediska karton „ E“ –
77, 78. Beránek, J. a kol. Almanach Děčínského skautingu. Děčín :
56.
středisko
Úsvit, 1994. str. 61.
Beránek, J. a kol. Almanach Děčínského skautingu. Děčín :
57.
středisko
Úsvit, 1994. str. 68.
Beránek, J. a kol. Almanach Děčínského skautingu. Děčín :
58.
středisko
Úsvit, 1994. str. 73.
59.
Registrace 1993, archiv střediska karton „E“ – 3.
60.
Zápisy ze SR rok 1994 archiv střediska karton „O“ – 1. 101
61.
Zápisy ze SR rok 1994 archiv střediska karton „N“ – 3.
62.
Vyskočil, J.- Materiál velitele ORJ – Děčín, Složka tábory
63.
Registrace 1995, archiv střediska karton „E“ – 3
64.
Beránek, J. - osobní materiály
65.
Renc, M. – materiál u krajského výchovného zpravodaje,
složka SZ 66.
Zápis ze střediskové rady ze dne 4.10.1995 – archiv
1.koedukovaného
oddílu „Stopa“, složka – zápisy SR.
67.
Pozvánka na hru 13. klíčů, archiv střediska karton „L“– 5
68.
Bejrová, J.- Materiál výchovné zpravodajky ORJ – Děčín
69.
Renc, M. – materiál u krajského výchovného zpravodaje,
složka 70.
ZVaS Výsledky krajského kola ZVaS, 2. kronika 1.
koedukovaného oddílu „Stopa“ 71.
Beránek, J. - osobní materiály
72.
Vyskočil, J.- Materiál velitele ORJ – Děčín, Složka tábory
73.
Bejrová, J.- Materiál výchovné zpravodajky ORJ – Děčín
74.
Renc, M. – materiál u krajského výchovného zpravodaje,
složka SZ 75.
Beránek, J. - osobní materiály
76.
Bejrová, J.- Materiál výchovné zpravodajky ORJ – Děčín
77.
Beránek, J. - osobní materiály
78.
Renc, M. – materiál u krajského výchovného zpravodaje,
složka
ZVas
79.
Bejrová, J.- Materiál výchovné zpravodajky ORJ – Děčín
80.
Beránek, J. - osobní materiály
81.
Renc, M. – materiál u krajského výchovného zpravodaje,
složka SZ 82.
Vyskočil, J.- Materiál velitele ORJ – Děčín
83.
Vyskočil, J.- Materiál velitele ORJ – Děčín
84.
Renc, M. – materiál u krajského výchovného zpravodaje,
složka
ZVas
85.
Beránek, J. - osobní materiály
86.
Vyskočil, J.- Materiál velitele ORJ – Děčín 102
87.
Renc, M. – materiál u krajského výchovného zpravodaje,
složka SZ 88.
Vyskočil, J.- Materiál velitele ORJ – Děčín, Složka tábory
89.
Vyskočil, J.- Materiál velitele ORJ – Děčín Den otevřených kluboven, Děčínský deník dne 5.4.2002. str, 2.
90.
91.
Den otevřených kluboven, 4. kronika 1. koedukovaného
oddílu 92.
„Stopa“ Renc, M. – materiál u krajského výchovného zpravodaje,
složka 93.
ZVaS Krajské kolo ZVaS, 4. kronika 1. koedukovaného oddílu
„Stopa“ 94.
Renc, M. – materiál u krajského výchovného zpravodaje,
složka 95.
ZVaS Ústřední kolo ZVaS, 5. kronika 1. koedukovaného oddílu
„Stopa“ 96.
Vyskočil, J.- Materiál velitele ORJ – Děčín
97.
Vyskočil, J.- Materiál velitele ORJ – Děčín
98.
Renc, M. – materiál u krajského výchovného zpravodaje,
složka
ZVaS
99.
Vyskočil, J.- Materiál velitele ORJ – Děčín
100.
Krojový předpis – příloha časopisu Skauting 11/2001
101.
Osvědčení pro práci ve skautském oddíle – viz. archiv oddílu
102.
1. kronika 1. koedukovaného oddílu „STOPA“
103.
1. kronika 1. koedukovaného oddílu „STOPA“
104.
Peněžní denník 1.koedukovaného oddílu „STOPA“ – archiv 1. koedukovaného oddílu „STOPA“
105.
1. kronika 1. koedukovaného oddílu „STOPA“
106.
1 kronika 1. koedukovaného oddílu „STOPA“
107.
Dekret – osvědčení o čekatelské zkoušce br. Miroslav Fořt – archiv 1. koedukovaného oddílu „STOPA“
108.
Dekret – osvědčení o čekatelské zkoušce ses. Jitka Fořtová – archiv 1. koedukovaného oddílu „STOPA“
109.
příloha - tábor 1991
110.
Skautský tábor 1991, archiv 1. koedukovaného oddílu.“STOPA“ 103
111.
1. kronika 1. koedukovaného oddílu „STOPA“
112.
Dekret – „Pověření funkcí vůdcem oddílu“ – archiv 1. koedukovaného oddílu „STOPA“
113.
1. kronika 1. koedukovaného oddílu „STOPA“
114.
1. kronika1. koedukovaného oddílu „STOPA“
115.
Skautský tábor 1992 – archiv 1. koedukovaného oddílu „STOPA“
116.
Videozáznam – tábor 1992, archiv oddílu „STOPA“
117.
Zápisy ze SR rok 1992 archiv střediska karton „N“– 1.
118.
Registrace 1993, archiv 1. koedukovaného oddílu „STOPA“
119.
1. kronika 1. koedukovaného oddílu „STOPA“
120.
1. kronika 1. koedukovaného oddílu „STOPA“
121.
Skautský tábor 1993, archiv 1.- koedukovaného oddílu „STOPA“
122.
Registrace 1993, archiv 1. koedukovaného oddílu „STOPA“
123.
1. kronika 1. koedukovaného oddílu „STOPA“
124.
1. kronika 1. koedukovaného oddílu „STOPA“
125.
Skautský tábor 1994 , archiv 1.- koedukovaného oddílu „STOPA“
126.
1. kronika 1. koedukovaného oddílu „STOPA“
127.
Skautský tábor 1994, archiv 1. koedukovaného oddílu „STOPA“
128.
2. kronika 1. koedukovaného oddílu „STOPA“
129.
2. kronika 1. koedukovaného oddílu „STOPA“
130.
Registrace 1995, archiv 1. koedukovaného oddílu „STOPA“
131.
2. kronika 1. koedukovaného oddílu „STOPA“
132.
2. kronika 1. koedukovaného oddílu „STOPA“
133.
2. kronika 1. koedukovaného oddílu „STOPA“
134.
2. kronika 1. koedukovaného oddílu „STOPA“
135.
Skautský tábor 1995, archiv 1. koedukovaného oddílu „STOPA“
136.
2. kronika 1. koedukovaného oddílu „STOPA“
137.
Registrace 1996, archiv 1. koedukovaného oddílu „STOPA“
138.
2. kronika 1. koedukovaného oddílu „STOPA“
139.
2. kronika 1. koedukovaného oddílu „STOPA“
140.
2. kronika 1. koedukovaného oddílu „STOPA“
141.
2. kronika 1. koedukovaného oddílu „STOPA“
142.
videozáznam – tábor 1996 – archiv 1.- koedukovaného oddílu „STOPA“ 104
143.
Registrace 1997, archiv 1. koedukovaného oddílu „STOPA“
144.
Programový kalendář střediska na rok 1996-97, archiv střediska karton „D“– 117.
145.
2. kronika 1. koedukovaného oddílu „STOPA“
146.
2. kronika 1. koedukovaného oddílu „STOPA“
147.
2. kronika 1. koedukovaného oddílu „STOPA“
148. http://stopa.zde.cz
149.
Registrace 1998, archiv 1. koedukovaného oddílu „STOPA“
150.
3. kronika 1. koedukovaného oddílu „STOPA“
151.
3. kronika 1. koedukovaného oddílu „STOPA“
152.
Skautský tábor 1998, archiv 1. koedukovaného oddílu „STOPA“
153.
3. kronika 1. koedukovaného oddílu „STOPA“
154.
Registrace 1999, archiv 1. koedukovaného oddílu „STOPA“
155.
Složka Odborka Panda II.stupeň, archiv 1. koedukovaného
oddílu
„STOPA“
156.
3. kronika 1. koedukovaného oddílu „STOPA“
157.
Skautský tábor 1999, archiv 1. koedukovaného oddílu „STOPA“
158.
foto – viz příloha
159.
příloha – kopie vůdcovského dekretu
160.
Registrace 2000, archiv 1. koedukovaného oddílu „STOPA“
161.
3. kronika 1. koedukovaného oddílu „STOPA“
162.
3. kronika 1. koedukovaného oddílu „STOPA“
163.
3. kronika 1. koedukovaného oddílu „STOPA“
164.
Skautský tábor 2000, archiv 1. koedukovaného oddílu „STOPA“
165.
4. kronika 1. koedukovaného oddílu „STOPA“
166.
4. kronika 1. koedukovaného oddílu „STOPA“
167.
Registrace 2001, archiv 1. koedukovaného oddílu „STOPA“
168.
4. kronika 1. koedukovaného oddílu „STOPA“
169.
4. kronika 1. koedukovaného oddílu „STOPA“
170.
4. kronika 1. koedukovaného oddílu „STOPA“
171.
Registrace 2002, archiv 1. koedukovaného oddílu „STOPA“
172.
Skautský tábor 2001, archiv 1. koedukovaného oddílu „STOPA“
173.
4. kronika 1. koedukovaného oddílu „STOPA“
174.
4. kronika 1. koedukovaného oddílu „STOPA“ 105
175.
Skautský tábor 2002, archiv 1. koedukovaného oddílu „STOPA“
176.
5. kronika 1. koedukovaného oddílu „STOPA“
177.
Registrace 2003, archiv 1. koedukovaného oddílu „STOPA“
178.
5. kronika 1. koedukovaného oddílu „STOPA“
179.
5. kronika 1. koedukovaného oddílu „STOPA“
180.
5. kronika 1. koedukovaného oddílu „STOPA“
181.
Skautský tábor 2003, archiv 1. koedukovaného oddílu „STOPA“
182.
5. kronika 1. koedukovaného oddílu „STOPA“
106
