ADVENT 2012 Bůh přichází ke mně – já přicházím k Bohu
2. neděle adventní/část 1
1. čtení (Baruch 5,1-9) Svlékni ze sebe, Jeruzaléme, roucho své žalosti a soužení a oblékni se v ozdobu věčné slávy, kterou ti dává Bůh. Přioděj se rouchem spravedlnosti od Boha a vstav si na hlavu korunu slávy Věčného. Každému, kdo je pod nebem, ukáže Bůh tvůj jas. Neboť navěky ti bude dáno jméno od Boha: „Pokoj spravedlnosti“ a „Vznešenost bázně Boží“. Vzchop se, Jeruzaléme, a postav se na výšině, pohleď na východ a podívej se na své děti, které se shromáždily na rozkaz Svatého od východu slunce až na jeho západ. Jak se radují z toho, že Bůh na ně pamatoval! Neboť vyšly z tebe pěšky, vedeny od nepřátel, ale Bůh je přivede k tobě, nesené se slávou jako na královském trůnu.
Bůh totiž rozkázal snížit každou vysokou horu, odvěké pahorky, a vyplnit údolí na rovnou zemi, aby Izrael kráčel bezpečně k Boží slávě. Také lesy a každý vonný strom zastíní Izraele na Boží rozkaz. Ano, Bůh přivede Izraele, který se bude radovat ve světle jeho velebnosti, s milosrdenstvím a se spravedlností, která z něho prýští.
Prorok Baruch
• Je jeden z tzv. malých proroků. • V mládí byl druhem proroka Jeremiáše. • Jméno Baruch znamená v hebrejštině požehnaný.
Několik myšlenek z 1. čtení „Svlékni ze sebe, Jeruzaléme, roucho své žalosti a soužení a oblékni se v ozdobu věčné slávy, kterou ti dává Bůh…“ – Prorok oznamuje, že končí oba smutku a trápení. Vyzývá k radosti. Roucho žalosti – vnitřní smutek Ozdoba věčné slávy – spása od Boha Koruna – jsem Božím milovaným synem/Boží milovanou dcerou. Můj život směřuje k věčné radosti a lásce.
Bůh nás vyzývá k tomu, abychom svlékli svůj smutek, abychom odhodili hřích, a tak mohli přijat radost a pokoj do svých životů.
Několik myšlenek z 1. čtení „ ….a oblékni se v ozdobu věčné spásy, kterou ti dává Bůh. Přioděj se rouchem spravedlnosti od Boha a vstav si na hlavu korunu slávy Věčného.“
Přijat roucho spravedlnosti znamená uchopit podanou Pánovu ruku, napravit, změnit vlastní život. Sami ze sebe toho moc neuděláme. Bůh nás přioděje rouchem spravedlnosti a postaví nám na hlavu korunu. Já však musím spolupracovat.
Několik myšlenek z 1. čtení Každému, kdo je pod nebem, ukáže Bůh tvůj jas. - Bůh je nablízku těm, kdo ho neopouštějí. On ukáže jejich nádheru.
Neboť navěky ti bude dáno jméno od Boha: „Pokoj spravedlnosti“ a „Vznešenost bázně Boží“. – Dát někomu nové jméno znamenalo prohlásit ho za své vlastnictví: daruje svobodu a nabízí ochranu.
Evangelium (Lukáš 3,1-6) V patnáctém roce vlády císaře Tiberia, když Poncius Pilát byl místodržitelem v Judsku, Herodes údělným knížetem v Galileji, jeho bratr Filip údělným knížetem v Itureji a v Trachonitidě, Lysaniáš údělným knížetem v Abiléně, za velekněží Annáše a Kaifáše, uslyšel na poušti Boží slovo Jan, syn Zachariášův. Šel do celého okolí Jordánu a hlásal křest pokání, aby byly odpuštěny hříchy. Tak je psáno v knize řečí proroka Izaiáše: „Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezky! Každé údolí ať se uhladí! A každý člověk uzří Boží spásu.“
Prorok Jan Křtitel • je konkrétní historickou postavou v konkrétní historické době a společnosti; • je posledním prorokem Starého zákona; • jako prorok se stává nástrojem Božího slova;
• pro přijetí této úlohy je důležitý postoj sebeodříkání a neustálého naslouchání; • toto pak umožňuje působení Božího slova.
Uslyšel, šel a hlásal Jan uslyšel na poušti Boží slovo.
Poušť - místo samoty; - místo ztišení a naslouchání Božímu slovu. Jan jde na poušť, aby zde hledal Boží hlas, poté co jej uslyší, vychází z ní a hlásá Boží slovo po celém okolí.
• Místo proměny a očisty. • Místo k modlitbám a meditacím.
• NA POUŠTI SE ČLOVĚK NEUSAZUJE, POUŠTÍ JE TŘEBA PŘEJÍT.
Paralela roucho - poušť 1. čtení
evangelium
Roucho žalosti a soužení
Nicota a prázdnota pouště
Hospodin nabízí roucho spravedlnosti Jan uslyší Boží slovo Dát na hlavu korunu spásy Věčného
Jan vychází z pouště a hlásá – aby se lidé připravili na přijetí Pána
