Časopis pro excelentní práce studentů vysokých škol. Ročník: Číslo: 1 ISSN: X. Vydává: Vysoká škola ekonomická v Praze

Časopis pro excelentní práce studentů vysokých škol Ročník: 2013 Číslo: 1 ISSN: 1805-613X

Vydává: Vysoká škola ekonomická v Praze

Časopis pro excelentní práce studentů vysokých škol Ročník: 2013 (vychází dvakrát ročně) Číslo: 1 Místo vydání: Praha ISSN 1805-613X Vydává: Vysoká škola ekonomická v Praze nám. W. Churchilla 4 130 67 Praha 3 IČ: 61384399 Web: http://scholaris.vse.cz

Redakční rada: Václav Řezníček (šéfredaktor) – Fakulta informatiky a statistiky, VŠE v Praze Ondřej Bečev – Lékařská fakulta, MU v Brně / Fakulta informatiky a statistiky, VŠE v Praze Radim Čermák – Fakulta informatiky a statistiky, VŠE v Praze Alexander Galba – Fakulta informatiky a statistiky, VŠE v Praze Ondřej Havlíček – GSN Ludwig-Maximilians-Universität München Václav Janoščík – Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze Petr Musil – Deloitte Česká republika Zdeněk Smutný (editor) – Fakulta informatiky a statistiky, VŠE v Praze Pavel Synek – EBSCO Publishing Petr Švarný – Filozofická fakulta, UK v Praze Filip Vencovský – Fakulta informatiky a statistiky, VŠE v Praze Václav Vlček – Matematicko-fyzikální fakulta, UK v Praze Ondřej Vadinský – Fakulta informatiky a statistiky, VŠE v Praze Stanislav Vojíř – Fakulta informatiky a statistiky, VŠE v Praze

Kontakt a technické informace: Václav Řezníček – [email protected] Zdeněk Smutný – [email protected]

Časopis je součástí platformy Acta Informatica Pragensia (http://aip.vse.cz) a je podporován Fakultou informatiky a statistiky, VŠE v Praze.

OBSAH:

Citizen Journalism ................................................................................................................. 1 Simone Serra Náklady a přínosy IS/ICT ..................................................................................................... 17 Dac Ngoc Lam Tran, Lucie Zahradníková, Iveta Králová Lucidné snívanie.................................................................................................................... 44 Michal Voskár Systém pro podporu rozhodování v HR ................................................................................ 55 Eliška Křížová, Nikola Míchalová, Viktor Smolík, Miroslav Suchý

AIP Scholaris 2(1), 2013, 1–16, ISSN 1805-613X Online: scholaris.vse.cz

Citizen Journalism Simone Serra1 1

Faculty of Informatics and Statistics, University of Economics, Prague W. Churchill Sq. 4, 130 67 Prague 3 [email protected]

Abstract: The citizen journalism phenomenon has in recent years attracted more and more attention by the main stream media, by the internet community and by society in both the western and eastern world and by no less proportion also in developing countries. It is recognised as being a true change in the way people gather and share information about current global and local events. Various questions are addressed: Can this phenomenon be framed in a larger context of global changes such as the rise of a networked society? Is citizen journalism a threat to main stream media? And what changes can it bring to it? And finally, what are the risks, the advantages and the repercussion on journalism ethics and reporting responsibilities? Keywords: Citizen journalism, networked society, produsage, hyper-local journalism, journalism ethics

The contribution was elaborated in the undergraduate seminar: Information and Media (The course concentrates on various forms of information in relation to various types of communication. Individual and mass communication are important points of view. Theories of media effects and description of media audience will be considered as well. Students will analyze concrete examples (advertising, symbols, mass media etc.) and will gain both theoretical and practical skills in interpretation of information mostly of economic type. The information validity will be assessed as well – misinterpretation, disinformation.) Name of lecturer: Mgr. Ing. Tomáš Sigmund, Ph.D.

2

Serra

1 DEFINING CITIZEN JOURNALISM “Every citizen is a reporter” (O. Yeon-ho, founder, OhMyNews.kr) One of the most quoted definitions of citizen journalism is: “When the people formerly known as the audience employ the press tools they have in their possession to inform one another, that’s citizen journalism” [14]. This is a very interesting definition because it distillates in few words the essence of the citizen journalism phenomenon and the context in which it is used, not only from a media perspective but also from a sociological perspective. By portraying people as a former audience, we can infer that people are no longer passive receivers of information collected and presented by a few but in fact are active collectors, sharers and receivers of information at the same time. The press tools mentioned are clearly the new technologies that are easily accessible by anyone. The possibility of creating one's personal blog or web page, for example, opens up a whole new universe of alternatives to the way people communicate their thoughts and opinion and enlarges the audience at the receiving end. An interesting question would be whether those tools have been created as a mean to empower and persuade people to share information on a larger scale, or, perhaps, they are just the by-product of a more networked society that has been developing for some time, in which new ideas and currents of thought are not merely created from nothing, but feed on one another and grow in a parallel fashion. People informing one another is nothing new, people and societies have been informing each other for centuries. Newspapers, letters to the editor, book printing, pamphlets and organised groups of individuals have long existed before but the means and the reach have changed, and maybe also the motives. Once, information was printed, mostly, or spoken loudly. Nowadays information can be seen graphically, heard anywhere any time and connected in ways that make it easy to propagate knowledge, events and interests amongst an elevated number people. Citizen journalism and its close cousins, such as open media, open information, and its distant cousin, open source software, are the result of the digital era's democratisation of media and information technologies. The power of large scale communication seems not to reside anymore in the hands of a few chosen, but people have caught on the idea that anybody can produce information about any subject of his/her interest and share it with who they may want and that relevant and important facts are not only seen on television or read in the main stream press, but they can be acquired from informed individuals whose world they live in is relevant and real to them. This is not, in my opinion, only a simple act of rebellion against organised main stream media, as some more radical proponents of citizen journalism would propose. It is the natural course of human society that is structured as a network, and whose links and ongoing processes, allow the arising of new, emergent phenomena that would not otherwise appear if society would be a real hierarchy, where truth is imposed from the top and flow to the bottom. The conception that some may have about society having a hierarchical structure, may derive from the institutionalised world we live our lives in. The reality of this world is much more complex and when we witness changes that technologies such as the world wide web (ironically, initially developed in a large pan-european institution) bring to our life, then it is clear that much more is going on before our eyes. Bowman and Willis [5] offers a less distilled and less concise definition of citizen journalism: “The act of a citizen, or group of citizens, playing an active role in the process of collecting, reporting, analysing and disseminating news and information. The intent of this participation

AIP Scholaris

3

is to provide independent, reliable, accurate, wide-ranging and relevant information that a democracy requires.” What is interesting about this definition is that it employs terms also used to define classical journalism, such as collecting, analysing, disseminating news, and its mission statement, namely to be independent, reliable and accurate. This interpretation places citizen journalism on the same level as classical journalism, re-defining, on the other hand, the actors in the process, from professional journalists to common individuals and brings forth many interesting questions and issues that will be explored later on. On a practical level, citizen journalism is really a complex and multi-faceted phenomenon. It ranges from realities such as blogging and video content sharing, to space available for newspaper readers where to post their comments on a story, to environments where professional journalists and non-professionals citizens work side by side (the so-called open media newsroom). It has to be noted that it is not an exactly defined area in the universe of media and information. The interest in citizen journalism from the academic and media world, has helped producing a sparse jungle of terminology, definitions and synonyms that is somewhat confusing, notwithstanding the fact that most of the terms refer to only variations on a common theme. Also, other terms originally used in professional circles, have been loaned to citizen journalism. Terms associated with citizen journalism include: 

public journalism



participatory journalism



democratic journalism



collaborative journalism



civic journalism



open source journalism



and some others.

While the first three really mean the same thing as citizen journalism, the remaining others are somehow related to citizen journalism, but not entirely. Collaborative journalism is the process in which news are brought together by a number of reporters, usually free-lancers. This process takes place both in citizen journalism and in professional environments (journalists collaborating on the same piece/article). Civic journalism is a term that describes a movement, rather than a form of journalism. In this view, journalists and their audiences are not only spectators in the political or social process but participants that have “an obligation to public life – an obligation that goes beyond just telling the news or unloading lots of facts. The way we do our journalism affects the way public life goes.” [12]. It is clear that citizen journalism and civic journalism are not the same thing, although forms of citizen journalism can be integrated in civic journalism. The confusion probably arises by the similarity between the words civic and citizen. Open source journalism originally referred to the use by a professional journalist of posts made on a public web forum as source for fact-checking and news writing. Nowadays the meaning of the term has changed and it describes further forms of online journalism, such as participatory online community journalism and open source publications. The word pair open-source suggests a similarity with open source software, albeit with an important difference: In open source software, content (the code base) is accessible by anyone for free and it can be changed and re-used (within licensing limits), while in forms open source journalism, like blogs for example, one cannot take words or

4

Serra

comments made by visitors and re-use them in another form without breaching the author's copyright. In the specific context of printed and online media, citizen journalism can be applied at different level and with different layers of organisation. Outing [11] proposes 11 layers of citizen journalism that gradually integrate professionals and citizens in the content creation process: 1. Enabling readers to comment on stories. This is nowadays common practice. Virtually any news organisation (and TV channels) has an online version where readers can add comments to a news article. In some cases readers may also contribute bits to the story that the author was not aware of, thus adding to the quality of the article. Although spaces for user comments are open to everyone, they are often moderated for improper language use and may require user registration. 2. Citizen add-on reporter. Contribution from a recruited citizen to news written by a professional journalist. In selected articles the add-on citizen reporter can solicit information and experiences from members of the public that are added to the main story to enhance it. Clearly this approach cannot be used on every article, but it may well fit into local news or crime news. 3. Participatory journalism or open-source. As described earlier, participatory journalism implies a collaboration between the writer of an article and readers. A typical example would be that of a journalist preparing an interview with a local politician or sport celebrity and requesting readers to contribute with questions they may want to be asked at the interview. 4. In-house blogs. This is a recent phenomenon where news organisations reserve a space on their websites for blogs authored by readers. In some cases, the blog's name is part of the website URL, thus making it a more integral part of the news organisation. Blogs may be grouped for subject of interest (politics, economy, culture, sport) and also may be rated by readers. However, often blogs are not updated every day, since their authors are volunteers, and they tend to be short-lived, starting strong and following by less and less frequent posting to complete inactivity for months. 5. In-house “transparency” blogs. This is a specific type of blog that enables readers to criticise, comment and review the inner workings of a news organisation or on its performance. An example of this may be the editor's blog where the chief editor publishes and explains how specific editorial decisions were or are made, thus enabling a public dialogue with the news readers. 6. Stand-alone citizen journalism site, edited version. This layer marks the start of a deeper commitment to citizen journalism. It involves creating a complete citizen journalism web site that is entirely separated from the core news site. Most of these sites cover local news only, where users can submit whatever they want. The site is moderated by a professional editor that perform some form of minor editing to the content placed under the publisher's name. This also ensures that the content quality is up to at least a minimal level. 7. Stand-alone citizen journalism site, unedited version. This layer is identical to number 6 but it content is not edited. While all content is allowed, there must be some kind of control on what goes published on the site. While having an editor that regularly

AIP Scholaris

5

reviews all contributions is ideal, in reality it would be highly impractical. A more practical approach would be to include some kind of misconduct reporting system where contributors can signal inappropriate content to the editor. By letting citizen have freedom in managing their own websites, it can bring serious issues of legal nature. 8. Printed edition. This involved adding a printed edition of the citizen journalist website. The print edition would usually include the best submission of the week's or month's website edition. Some editing is involved to make the print edition look more professional. 9. Hybrid mode: Professional + citizen journalism. The next step creates a news organisation that combines citizen journalism with the work of professionals. The percentage of work submitted by professional and by citizens may vary, but the focus should be on the citizen side. In certain cases, contributors are paid small fees for their articles or photography. To date, there are a number of successful publications both online and printed that take this approach. 10. Integrating citizen and professional journalism under one roof. This layer is probably theoretical, since, according to the author, an example of this has yet to be found. The main difference from layer 9 is that on any one page there can be a mix of professionally written content alongside citizen-submitted content. A benefit of this approach is that news organisations can provide more diverse coverage than without employing citizen journalists. 11. Wiki-style journalism. This layer implies total loss of editorial control over content. It is based on Wikipedia standards and content layout where anyone can publish anything and readers can edit content that has been posted. While Wikipedia is a successful project, read and edited by millions every day, Wiki-style sites such as WikiNews has not yet asserted itself as a compelling service. Traditional news organisations are not likely to follow this approach, although in certain circumstances it may useful for publishing information, rather than real news.

While virtually all news organisations nowadays have implemented layers 1 and to a lesser extent layer 4, few have gone as far as layer 10. The only true example of it is the south Korean OhMyNews online news website where 20% of the content is professionally contributed and 80% is published in open source style by freelancers who are mostly ordinary citizens. Its international version, OhMyNews International, features 100% citizen journalism content. Other news organisations such as the Huffington Post in the U.S. have started to embrace citizen journalism in a less radical way (layers 6 and 8), by offering citizens to cover a particular event of some importance (U.S. republican and democratic national conventions) by either filming, taking pictures or writing a story for the newspaper [10].

6

Serra

2 CITIZEN JOURNALISM IN A NETWORKED SOCIETY “[...]the media are not the holders of power, but they constitute by and large the space where power is decided[...]” (M. Castells, sociologist) By accepting citizen journalism as a reality in today's world, it compels us to look at why and how this phenomenon came to be and if it can be framed in a larger context. We can start by looking at the ideas of information, knowledge and culture. Their production and exchange heavily affects the way how our society sees itself and the world at large. They are central to as human beings. During the industrial revolution and in the 150 years to follow, modern democracies relied on industrial information economy for the production of information, knowledge and culture. Industrial information economy, a term coined by (Benkler, 2006), is the first form of information economy where consumers are passive and most opportunities to make things that are valuable and important to many people are constrained by the physical capital requirements of making them. That is what most people have been used to in the 20th century. Industrial information economy has then in the last two decades evolved in what is known as a networked information economy, where, in contra position to an industrial information economy, we have a "system of production, distribution, and consumption of information goods characterized by decentralized individual action carried out through widely distributed, non-market means that do not depend on market strategies” [4]. The rise of information technology as a pervasive phenomenon has had a major effect on the emergence of such economy, although, in my opinion, it is not the only cause. Most technological ideas and advancements have not come from a peaceful time in our history, but on the contrary, happened at the height of the cold war and had as objective the improvement of warfare and to demonstrate superior military capability. Other ideas were born as pure research projects that then evolved into something most of us live our lives in (e.g. the world wide web). What makes communication, information and culture so distinctive are their unique feature: it requires more than one person to be able to make use of them. Once we combine the need for communication and information between individuals and computer communications networks, we have effectively removed physical constraints on information production based on the old industrial information notions. This leads to important changes. Firstly, the non-market idea introduced by Benkler implies that individuals' aggregate actions, that do not rely on market strategies, even when they are not self-consciously cooperating with other individuals' actions produce, as an effect, a new kind of information environment. A clear example of this is the web search engine Google, where the answer to a query is produced by the coordinated effect of uncoordinated actions of a large and mixed collection of individuals and organisations, each following different motivations, both market and non-market based. Secondly, we can observe the rise of large cooperative efforts in the production of information, knowledge and culture. The earliest example of it being the free and open source software movement, where cooperated efforts effectively push forward technological advances (farther beyond, in some cases, than commercially motivated technology). This is really counter-intuitive to our life experiences and it may be difficult to see these changes. For example, we may ask ourselves why hundreds of thousands of volunteers every day participate in the editing of the biggest online body of knowledge that is Wikipedia? While most of us treat these phenomena as mere amenities, they should be thought of as real changes in the way our society produces

AIP Scholaris

7

knowledge and information. In a networked information economy, individuals have all the capacity to connect to others through computer networks to make something that requires human creativity and cooperation. Therefore, the need for physical capital is not a prerequisite anymore. Benkler coined the term commons-peer based production [3] to describe production in a networked information economy where creative energy of large numbers of people is coordinated (usually with the aid of the Internet) into large, meaningful projects mostly without traditional hierarchical organization. These projects are often, but not always, conceived without financial compensation for contributors. Normal citizens want to communicate what is important to them to other people in their community, without necessarily having a financial gain. While the networked information economy offers lots of opportunities to individuals, it is clear that the existent information, knowledge and creativity producing organisations will not stand aside and look passively at these changes. Spanish sociologist Castells has demonstrated how mainstream media has successfully inserted itself into this new economy. The net result of this is a convergence between horizontal non-market players and vertically positioned organisations (TV channels, news media corporation, and governmental institutions) in a new communication space. This implies a fundamental shift in how power, according to Castells, is exercised and information controlled. The new ecosystem is now the communication space, that is where power is decided. A trivial example of it is the recent trend of political parties to have a space on social networking platforms (such as Facebook), where their members can interactively communicate with their voters and better disseminate their political programmes and objectives. While these issues go beyond the scope of this essay, it is important to point them out, because as it will be shown, even in citizen journalism the same trends are developing. Going back to citizen journalism, we can say that it is really a product of the new networked information economy. Taking into account shifts in paradigms of information production, we can re-define citizen journalism as: any kind of news work at the hands of journalists and citizens, and of users and producers benchmarked by commons-based peer production, that resembles networked technologies that are P2P in organisation and collaborative in principle. This networked environment makes possible a new kind of organisation production, based on sharing resources and outputs among widely distributed, individuals, who cooperate with each other without relying on market signals or managerial commands. In the narrower context of content and media creation, Bruns [7] proposes a new model of content creation that takes into account the simultaneous production of content and usage. “Produsage” (production + usage), or user-lead content creation, describes today's emerging user-creation environment and it somehow overcomes the old industrial-age ideas of content production. This is really a specific trend in the larger phenomenon of networked information economy as described above. There are several key factors driving the development of userlead content creation and online environments: social networking tools (Facebook, MySpace), collaborative knowledge management spaces (Wikipedia), creativity work environments (Flickr, Youtube, Soundcloud), multi-user gaming, open source software (GNU/Linux) and citizen journalism, naturally. In a produsage environment, the classical boundary between producer and consumer is broken and all participants can be users as well as producers of information and knowledge. Produsage presents four key characteristics: 

generation of content shift from individuals and teams to a much larger base



fluid movement of users and producers

produsers

between

roles

as

leaders,

participants,

8

Serra 

content is not a finished product, but it is continuously evolving and under development



it employs copyright systems which acknowledge ownership and prohibit commercial use but still enable for the modification of content

One could argue that such shift from production/usage to produsage may have a direct impact on the citizenship process. Current practices of political participation may even have been influenced by the paradigms of industrial-age thinking. Practice of democracy in developed countries, in fact, resembles a industrial model: politicians as producers of democracy, journalists as distributors and citizens as consumer of democracy. This shift may revive the democratic process by turning citizens from consumers to active produsers of democracy as well as turning the public from readers to active producers of information and knowledge like citizen journalism does. As it is in the case of the networked information economy, produsage is not at all immune from external pressure. Like I have previously mentioned, main stream media is already interfering with this process. Clear examples are the acquisitions of MySpace by News Corporation, of Flickr by Yahoo! or of Youtube by Google. An more clear and evident interference is the recent discovery made by Wikipedia, where articles were being edited by the direct interested person or organisations such as politicians or corporations. Also interesting to note, are the circumstances in which a news online site becomes yet another platform for the usual suspects: politicians and the like that are already over-represented in political debates. While we can question whether these kind of approaches are really sustainable in the long run, it is interesting to note a growing bottom-up produsage-based resistance to such interferences against top-down information pushing. Again, citizen journalism may be a form of resistance against such pressures. While, it is somewhat easier to think of citizen journalism as a resistance phenomenon, there may be other factors at play. The recent financial crisis, the loss of credibility and number of readers of news organisations, may have convinced mainstream media to approach their problems from a different angle. By employing citizen journalists in any of the layers described above, a news organisation can effectively reach a larger audience to arrest the decline in number of readers and cut labour costs. The bigger picture shows that a convergence process is at play: on one side, news organisations are under significant financial pressure and desperately seeking new audience; on the other side, the bottom side, citizen journalists are responding to what they perceive as major shortcomings in mainstream media coverage. Well known examples are Indymedia covering the protests at the 1999 WTO meeting, and OhMyNews as an alternative to the highly conservative south-korean press. The point of convergence is where both sides benefit from it: citizen journalism helps increasing revenue and at the same time, the settling of citizen journalism in the news industry gives it greater public visibility as serious news work projects. And lastly, it enables people to have their saying in the ever present messages of the news industry. So far, we have viewed mostly positive approaches and ideas in favour of citizen journalism. But is there any group that does not share the enthusiastic fervour around citizen journalism?

AIP Scholaris

9

3 CITIZEN JOURNALISM AND GLOBALISATION “capture the moment, not the aftermath...” (D. Gilmor, writer, journalist) Whereas in certain contexts, citizen journalism has brought benefits in terms of financial gains for news organisations and relative democracy in the media, in other contexts the benefits have not been of tangible nature. Hereby I present a series of examples where citizen journalism has left a mark in the news gathering process and on traditional media, by gaining recognition as a new and valuable approach that can benefit those that have been traditionally excluded from main stream media and those that have an important story to tell. Let's take the earthquake and the tsunami that followed that hit Indonesia and India in 2004 as an example. It would have been very hard to cover that story for any news organisation, even with considerable investments. One particular feature of natural disasters is that they happen without warning, and usually everything ends within minutes. As a result, whenever a natural disaster happens, the probability of a reporter being in the area at that particular time is very low. More so if the disaster happens in a remote and distant area of the planet. Even in those circumstances some people were able to share their stories, pictures and videos shot with their digital video cameras with the rest of us through the world wide web. It is not a coincidence that this example is mentioned every time in connection with citizen journalism. The earthquake and tsunamis in South Asia and their aftermath represented “a tipping point in socalled ‘citizen journalism’ ”, a fact which is now common knowledge and alluded to by many in the media and in communication research” [11]. It was the first time that citizen journalism was introduced to us (at least to me) and to the world of traditional media. Another example is the London bombing in 2005. The images taken by people at the bombing sites and their comments on blogs showed the real scale of the damage on a new dimension. It is unlikely that any news organisation would have covered the story in the same depth and brought to light the myriad of different stories behind each person that survived the bombing and was able to tell the rest of the world about it. In all cases, the use of smartphones with integrated camera and video-camera, was key to the process of news-gathering in citizen journalism. The second war in Iraq has brought a recent wave of war-blogs- “a new genre of blog that focused specifically on the terrorism wars” [1] – written by Iraqi people from inside the war zones, and military blogs, written by current or former soldiers on the ground. One important thing to note is the way in which institutions have tried to censor and intimidate bloggers and even to use their “grass-roots authenticity as a cover for sophisticated war information operations.” Despite this citizen journalism occupies a more and more central position in the future “as amateur journalists play an even larger role in providing audiences with first-hand information about the world.” In India, citizen journalism plays a role in the empowerment of women in society and it is having am increasingly influential political function in bringing to light social problems, such as the extreme poverty of those living in at the borders of public life. In India's society's where women are seen as inferior and often subjected to domestic violence, citizen journalism has sparkled public debate on such issues in a way that main stream media has never done.

10

Serra

In the occupied territories, bloggers tell a truth often different from the one frequently told in the media of many countries. Also, those citizens write their blogs in english and not arabic, in order to give their message a more global spin. Their hope is that by raising awareness and removing disinterest of their everyday sufferings, pressure will be brought on political forces of both sides from outside, to end it. These are all examples where citizen journalism has made and is making a real difference in people's lives. This is the original intent and I believe, it is the most efficient and influential way in how certain events, issues and problems can be brought to the general public attention.

4 LOCAL AND HYPER-LOCAL CITIZEN JOURNALISM “[...] under an assumption that we know what is of interest to the people , we trust in the fact that the wisdom of the many, in the respective regions ..., will know best what is relevant.” (M. Huber , founder, myHeimat.de) The examples I have given above demonstrate the power of citizen journalism in the news gathering process in particular situations. But is there an area where citizen journalism gives more opportunities for the involvement of a broader base of citizens? The recent interest in research in citizen journalism has, according to [6], only focused on a narrower definition of citizen journalism, whose main aim is that to provide coverage of political news and commentary especially in countries like the U.S., and its role in influencing the political process. Although many research articles and publications have made important contributions to the understanding of this phenomenon, the focus on politics has also strengthened the distinction between “hard” and “soft” news. Hard news are those that deal with formal or serious topics, while soft news usually deal with commentary, entertainment, culture and lifestyle. This distinction has always tended to give priority to political news, leaving in the background other news topics which may gain just as much from a broader range of contributions from citizen journalists. Therefore, while political focus in nonprofessional journalism is certainly very important, it has failed to embrace a wider crosssection of the population. Citizen journalists writing about politics usually have a high interest in political issues and use their articles to convey and express their political participation and insights on current affairs. This means that there is only limited opportunity for anyone without a deep understanding of current political issues to contribute with more than an opinion on a certain matter. While sites and blogs with political commentaries are attractive for people already in the game, they fail to attract a larger part of the citizens that are not actively involved in public policy and matters. Also, as most of political events happen in large cities and capitals, this may imply that the group of participants in political news is formed by a relatively small number of people, mainly based in large urban areas. One way to widen the base of citizens past this restricted group, and at geographical level as well, is to adopt a so-called hyper-local citizen journalism model. This model denotes content and information oriented at a small community with a primary focus on the concerns of his residents [16]. The contributions are obviously made from the residents themselves and while these citizen journalists may be far from being hard news writers, nonetheless still make a meaningful contribution on areas of which they have immediate knowledge about. However, this does mean that political news are automatically excluded from the hyper-local model. Local political issues are just as important to the local residents as national political issues are.

AIP Scholaris

11

Also, in certain cases hyper-local news are important for informing the rest of the population about issues in remote areas that otherwise would be completely absent from the main stream media coverage. In more general terms, hyper-local is a model of content delivery that follows proportionally two dimensions: location and time. These dimensions are measures of the perceived value by the information receiver in time and space. The higher the result on these two dimensions, the more relevant the content is to the individual and less to the masses. Thus, the more geographically focused the content is, the more relevant it is to the community. And higher its value. Nowadays, hyper-local news can deliver more diverse content to more diverse geographic areas than ever before. Mobile applications with geo-location capabilities are able to deliver content right down to a city district level and in the time-scale of minutes or seconds. A typical example of this is weather information dedicated to a specific location and continuously updated throughout the day. In Europe, the hyper-local model has been applied in Germany by the MyHeimat.de citizen journalism website. The contributors are volunteers from the local community. It is clearly an apolitical publication and it focuses on local events, local history, photojournalism, but also on local planning. The choice of these themes made by professional editors has been discovered to be relevant to everyday life, and in the words of the chief editor: “[...]local wisdom of the many in a particular region will know best what is relevant.” While myHeimat.de has been successfully received in rural areas and in towns, it has struggled to attract a significant number of participants from big cities. This may suggest a different perception of belonging to a community in rural areas and in cities. People from villages strongly identify with their local area, while for people from urban areas, the suburban identification does not seem to be working. It would be interesting therefore how translating this project to differently structured nations would pane out. If we assume that hyper-local content delivery benefits the community, does it benefit also the big players of the news ecosystem? Is there a convergence process here too? In 2009 [19] the american corporation AOL bought Going.com and Patch.com – two hyper-local oriented sites – for 10 million dollars each. Last year Patch.com lost 147 million dollars. As it turned out, creating a hyper-local business model is not as simple as just focusing on a neighbourhood or a specific suburb. A recent survey [12] showed that the local news ecosystem is quite complex. The findings showed that, first of all, is that in hyper-local, the definition of local tends to be based on postal codes where people live. But usually where people live is not where they work or where they spend their free-time. In addition to that, by making coverage about only one location, the audience shrinks and this affects also advertising, that in a local environment will have a limit on how much it can be charged for. Therefore, the hyper-local model has a long way still to go to bring tangible benefits, especially for business. Still, it is a valuable model that is vital to any community. The question is how to make it profitable in order to sustain its existence.

12

Serra

5 CITIZEN JOURNALISM: JOURNALISM?

A

THREAT

TO

TRADITIONAL

“When I Hear the Term “Citizen Journalist,” I Reach For My Pistol! ” (J. Talton, journalist) If every citizen would be a reporter, what would be left for professional journalists? Since everyone has access to technologies and means to do journalism, are non-professionals a threat to traditional journalism? Traditional journalists have witnessed for years the rise of the web and they have started to compare their skills and values to those of the non-professionals that were publishing on-line. At once they realised they emphasised their commitment to credible, contextual news, which according to them, could not be found amid raw and possibly wrong information that populates the web. They saw their so-called gate-keeping function, defined as the process of controlling information as it moves through a gate or filter, diminishing, while a new breed of amateurs reporters were usurping their role. As for every new phenomenon, there is always an initial enthusiasm that is accompanied by the usual endof-the-world catastrophic visions that predict the fall of main stream media at the hands of the hoards of bloggers, amateur journalists and wiki-leaks style news hackers. Of course, nothing of this sort has happened. There is, to date, no publication that has ceased production due to the effects of citizen journalism. This is a complex phenomenon that ought to be analysed from many angles. After all, we live in a global and, more importantly, networked society, where cause and effect relationships are not so obvious, if not impossible, to comprehend. On one side, we have those who think that citizen journalism is just an utopian view, doomed to fail in the short-to-medium run. These are mostly experienced professional journalists, that feel their position, work and job title are being “stolen” from them. Along professionals we also have interest groups that see citizen journalism as chaotic and hard to control. These are for example big media enterprises, influential industrial concerns, national regulatory committees, and a certain brand of politicians. They mostly advocate for stricter rules and control on what bloggers and aggregated news site (such as DrudgeReport.com) can and cannot post on their web-sites. While it can be argued that blogs are not really news and bloggers are not really journalists, there is a risk that other quality non-professional news sites would be caught in the same regulatory nets. On the other side, we see professional journalists and academics calling for a closer integration of main stream media and non professional style of journalism. As we have shown, things are moving, but at a slow pace, and nonuniformly across different parts of the world. Taking the side of enthusiasts for citizen journalism, we have also profit-hungry publishing houses that are looking for a way out from the crisis. They consider citizen journalism as an opportunity to expand their reader base and content distribution networks. Although this favours the process of integration, quite too often, main stream media consider citizen journalism something “for free” that can just be taken, shaped and sold. Regulations that prevent the use of certain material under the Creative Commons licencing framework, have helped the use of such practices. Still, some citizen journalists are often just volunteers that have a passion for what they do and do not care about financial gain. They would just be happy seeing their story published. We started with the question whether citizen journalism is a threat to professional journalism and main stream media in general. But in the end it seems that it is citizen journalism the one being threatened. So, who is really at risk here? In reality, professionals do not risk to lose their jobs nor their money to citizen journalists. To defend themselves, journalists often use

AIP Scholaris

13

arguments such as the alleged amateurism of non-professional journalists. But behind these accusations, there is really only one thing that is really at stake here: the notion of professionalism. In our societies, great emphasis is given on belonging to a recognised and autonomous group of professionals. Who is in, can pride him/herself of being a member of the group and benefits from the status and be allowed, by law, to call him/herself doctor, lawyer, journalist, academic, notary public, dentist, taxi driver (in certain countries) or else. It is no great surprise that any attempt of de-regulation of professions from governments, it is met by fierce opposition. This happens mostly in countries such as Italy, France or Greece, where certain professions are heavily regulated and their number of is higher than in other countries. Also this would explain a greater presence of the citizen journalist phenomenon in countries such as the U.S. where most professions are de-regulated. What are the effects of regulating professions? First of all membership to a profession is a way to justify inequality of status. A doctor is perceived to have a higher status because of the importance we as humans place on public health, and rightly so. After all, would we trust a person with no recognised qualifications and status with a surgical operation? Secondly, membership limits access to that status. To become a lawyer, a doctor or a notary public, a tough series of examinations have to be passed. Since not everyone has the knowledge and educational level to pass them, access to that profession is limited. Of course, not all professions are the same. We cannot compare doctors with taxi drivers, and while both render a service to the public, their level of responsibility is entirely different. What about journalists? According to [17] there exist three dimensions by which a profession can be identified: a cognitive dimension, a normative dimension and an evaluative dimension. The cognitive dimension centres on on the body of knowledge and techniques that professionals apply in their work, as well as the training that is needed to learn concepts and skills. The normative dimension deals with the orientation of the service that a profession provides and its work ethics. The evaluative dimension compares a profession to other occupations, identifying characteristics that make it autonomous and unique. with online citizen journalism workers challenge the notion of professional journalists. Can these dimensions be applied to the journalistic profession? At first sight, it would appear that journalism does not have any entrance requirements, no body of knowledge and no elite inner group, thus it is not fulfilling the necessary traits that would allow it to be defined as a profession according to the three dimensions above. On the other hand, journalism is a public service and it requires certain expertise, making it de facto a profession. Looking deeper, we see that although no formal education is required, often journalist refer to their training years as having heavy influence on decisions on news worthiness in their later careers. Journalism's strongest claim to professionalism may lie on the normative dimension, however. Journalists should adhere to a moral and ethical code when reporting news. There is no official Hippocratic oath in journalism as in the medical profession, but in general journalists are urged to seek and report truth fairly and honestly; to minimise harm to sources, subjects and colleagues; to act independently, without obligation to any interest other than the public’s right to know; and to be accountable to audience members and to each other [18]. On the evaluative dimension things are quite different: journalists (with exceptions) in general do not enjoy the same respect as other professions, like the medical profession for example. This stems from the fact that people sometimes do not believe that media are reporting events fully or accurately. On the other hand professional journalists often have to deal with external pressure, either within the news organisation or from outside. While the analysis of nonprofessional journalism through the same three dimensions would be interesting, I find the normative dimension the most meaningful of the three in this case. The most criticised aspect of citizen journalism and online journalism is, in fact, the ethical aspect. This is where I suppose, most professional journalist would draw the line between themselves and non-

14

Serra

professionals. It is true that in the web any sort of information can be found. There is no guarantee of authenticity or fact-checking. A typical example would be the news aggregation site DrudgeReport.com, whose founder proudly ignores [13] professional norms of journalism such as fact-checking, fairness and accuracy. News published on drudgereport.com are unedited and there is no editorial control. It is an example of layer 11 citizen journalism approach. The threat to the profession is not the web site itself but the technological possibilities it represents, the fact that even a lone hacker surfing around the web and collecting rumours from chat rooms and forums can affect and dictate the flow of news. It is therefore questionable if that individual is serving the public interest or not. At the same time professionals are finding it hard to come up with ethical codes that would apply to open and online journalism, or at least a way how to transfer the old rules to the new media.. There are an additional number of ethical issues that could be discussed here, but one is particularly important: the speed at which the news get propagated. News, of course, have to be reported promptly and quickly. The velocity at which news are pushed to the web results in a forever moving bit-by-bit cycle effect where pieces of the same event or happening appear as the day goes on. News do not also have time to be verified and sometimes it can be a problem amid the pressure to get it out as soon as possible. This can result in less fact-checking and the veracity of the news can be affected by it. Thus the gate-keeping function performed by editors to fact-check may also suffer, resulting in diluted news and more quantity than quality. [17] proposes two basic options for journalists in how to define their profession in an environment where they are challenged by those who adopt different style and ethics. If online, open or citizen journalism are seen as distinct from the professional community, there will remain anyway a challenge, namely, that of serving a society which is more and more networked. This is not a reality which is going to disappear but it is going to stay. Professionals have to face this fact. If, on the other hand, non-professional journalism has to be integrated into the community of professionals, there will need to be profound changes from both sides: change in the perception of professionals of what a journalist does and changes in the way non-traditional journalism is done. This, in the end, should benefit both sides, since professionals would not be capable to withstand a direct assault from the other group in the long run and citizen journalists risk to end up being regarded as radicals or ideologists.

6 CONCLUSION Citizen journalism is a complex phenomenon that embraces many different aspects and issues of today's society and thinking. It has wide ramifications that affects several parts of communication and media. It is hard at this stage to predict what will come out of it. In the ideal situation, it will benefit everyone, in giving to those that have something important to say a more direct and democratic access to media, be it printed or electronic press. In a less ideal situation, there will be a constant competition between main stream media and alternative media for the vital space they need. In the mid all of this it will be more and more difficult for the public to believe both sides, even more so, if the web, with its immense pool of information, will become the main carrier of news and it will surpass television, radio and press. Lastly, the ethical issues are complex and solutions do not seem obvious. It may well be that some ethical code will emerge by itself, as a form of self-regulation, that will allow citizen journalists committed to reporting relevant and important news, to thrive in the new information space. As we have seen, among all the criticism from main stream media, citizen journalism still play an important part, especially in exceptional situations, where the

AIP Scholaris

15

technology at everyone's disposal today enable fast and widespread broadcasting of vital information. Moreover, it may have in the future wider repercussions in the way individuals perceive information, by becoming turning them from passive receivers of information to active producers.

7 BIBLIOGRAPHY [1]

ALLAN, S. Citizen Journalism: Global Perspectives. Peter Lang, 2009, ISBN 978-14331-0296-7.

[2]

BARZILAI-NAHON, K. Gatekeeping: A critical review, Ann. Rev. Info. Sci. Tech., 43: 1–79. 2009 doi: 10.1002/aris.2009.1440430117.

[3]

BENKLER, Y. Coase's Penguin, or, Linux and "The Nature of the Firm", Yale Law Journal, 2002: 369-446.

[4]

BENKLER, Y. The Wealth of Networks: How Social Production Transforms Markets and Freedom. New Haven, Connecticut: Yale University Press. 2006 ISBN 0-30011056-1.

[5]

BOWMAN, S., WILLIS, C. We Media: How Audiences are Shaping the Future of News and Information, The Media Center at the American Press Institute, 2003

[6]

BRUNS, A. Citizen journalism and everyday life : A case study of Germany’s myHeimat.de, Future of Journalism Conference 2009, 9 – 10 September, 2009, Cardiff.

[7]

BRUNS, A. Produsage: Towards a Broader Framework for User-Led Content Creation, 2007, In Proceedings Creativity & Cognition 6, Washington, DC.

[8]

CASTELLS, M. Communication, Power and Counter-power in the Network Society, International Journal of Communication 1, 2007, 238-266

[9]

DEUZE, M., BRUNS, A., NEUBERGER, C. Preparing for an Age of Participatory News Journalism Practice 1(3): 322-338, 2007.

[10]

JENKINS, M. OfftheBus: The Huffington Post's Home For Citizen Journalism, 7.11.2011. Retrieved on 12.11.2012 from http://www.huffingtonpost.com/2011/11/07/offthebus-the-huffington_n_1080209.html

[11]

OUTING, S. The 11 layers of citizen journalism, 2.3.2011. Retrieved on 5.11.2012 from http://www.poynter.org/uncategorized/69328/the-11-layers-of-citizenjournalism/

[12]

PEW Center for Civic journalism, Doing civic journalism. Retrieved on 5.11.2012 from http://www.pewcenter.org/doingcj

[13]

PURDUM, T. The Dangers of Dishing Dirt in Cyberspace, 17.8.1997 The New York Times, retrieved on 21.11.2012 from

16

Serra http://www.nytimes.com/1997/08/17/weekinreview/the-dangers-of-dishing-dirt-incyberspace.html

[14]

ROSEN, J. A Most Useful Definition of Citizen Journalism, 14.7.2008. Retrieved on 5.11.2012 from http://archive.pressthink.org/2008/07/14/a_most_useful_d.html

[15]

ROSENSTIEL, T. Local News and Community Types, 2012, Research Report, Pew research Center for Excellence in Journalism

[16]

SCHAFFER, J. Citizen Media: Fad Or the Future of News?; the Rise and Prospects of Hyperlocal Journalism. J-Lab: The Institute for Interactive Journalism, 2007.

[17]

SINGER, J. Who are these Guys?: The Online Challenge to the Notion of Journalistic Professionalism, Journalism 2003; 4; 139

[18]

Society of Professional Journalists (1996) SPJ Code of Ethics, Retrieved on 20.11.2012 from http://spj.org/ethicscode.asp

[19]

ZARA, C. The Broken Promise Of Hyperlocal News 29.9.2012, International Business Times. Retrieved on 17.11.2012 from http://www.ibtimes.com/broken-promisehyperlocal-news-797717.

AIP Scholaris 2(1), 2013, 17–43, ISSN 1805-613X Online: scholaris.vse.cz

Náklady a přínosy IS/ICT Dac Ngoc Lam Tran1, Lucie Zahradníková1, Iveta Králová1 1

Fakulta informatiky a statistiky, Vysoká škola ekonomická v Praze nám. W. Churchilla 4, 130 67 Praha 3 {xtrad05, xzahl10, xkrai21}@vse.cz

Abstrakt: Článek je věnován problematice nákladů a přínosů IS/ICT. Po výchozí úvaze, proč se vůbec náklady a přínosy IS/ICT zabývat, uvádí možná členění nákladů i přínosů a následně je soustředěn zejména na možnosti hodnocení nákladů a přínosů IS/ICT. V této části jsou shrnuty nejrozšířenější metody používané pro hodnocení investic, pomocí nichž je možné přínosy kvantifikovat a porovnat s náklady. Zástupcem metod pro analýzu nákladů je zde metoda TCO a jakožto zástupci metod pro hodnocení přínosů byla vybrána kvantitativní metoda ROI a kvalitativní metody BSC a TEI. Kromě teoretických poznatků o efektivnosti investic do IS/ICT, jsou v článku diskutovány i tipy na možnosti úspor nákladů. Klíčová slova: náklady, přínosy, BSC, TCO, CAPEX, OPEX, ROI, TEI

Title: Costs and benefits of IS/ICT Abstract: The article is devoted to the problem of costs and benefits of IS/ICT with focus on small and medium enterprises. After the initial reasoning of why all the costs and benefits of IS/ICT deal, focuses the article on possible breakdown of costs and benefits and then is focused on the possibility of evaluating the costs and benefits of IS/ICT. This section summarizes the most common methods used for evaluating investments, which can be used for quantification and comparison of benefits with costs. As a representative method for the cost analysis we chose the TCO method and as a representative methods for assessing the benefits we chose the quantitative ROI method and the qualitative methods BSC and TEI. In addition to the theoretical knowledge of the effectiveness of investments in IS/ICT, tips on cost savings are discussed in the article as well. Keywords: Costs, benefits, BSC, TCO, CAPEX, OPEX, ROI, TEI

Vypracováno v rámci magisterského semináře: Řízení podnikové informatiky (Cílem předmětu je seznámit studenty s principy řízení podnikové informatiky, zejména s plánováním rozvoje a řízením informatických služeb, s různými formami zajištění informatických služeb, s řízením informatických procesů a zdrojů.) Vyučující semináře: Ing. Tomáš Bruckner, Ph.D.

18

Tran, Zahradníková, Králová

1 ÚVOD Pod pojmem „náklad“ si jistě každý umí něco představit. Ve spojitosti se sektorem IS/ICT to už může být trochu obtížné. A co teprve najít přínosy IS/ICT. To je ještě složitější. Z tohoto důvodu jsme se rozhodli zpracovat tento článek, který je věnovaný především malým a středním podnikům a který nabídne i neodborníkům odpovědi na některé jejich otázky. Mezi tyto otázky z oblasti nákladů může patřit: Co je náklad v IS/ICT? Jaké členění nákladů je pro tento sektor typické? Jakým způsobem můžeme náklady analyzovat? Zdá se nám, že jsou náklady na IS/ICT zbytečně vysoké, existuje nějaká možnost úspory? Někteří manažeři si možná myslí, že při rozhodování o investici do IT stačí zjistit pořizovací cenu. Tomu ale tak není. Důvod, proč tomu tak je, je uveden v tomto článku Samozřejmě že někteří mají i otázky, které se týkají přínosů: Jaké přínosy nám IS/ICT může nabídnout? Můžeme tyto přínosy členit? Jaké jsou možnosti analýzy přínosů a jak je lze měřit? Tou první otázkou ale určitě bude: Proč se náklady a přínosy vlastně zabývat? Tento článek je rozdělen do dvou hlavních bloků: náklady, přínosy. Poslední blok je potom věnován problematice vnímání přínosů z IT v současné praxi, přičemž jsme vycházeli z průzkumu od společnosti Gartner.

2 PROČ SE ZABÝVAT NÁKLADY A PŘÍNOSY IS/ICT? Ještě před půl stoletím si nikdo nedokázal představit, že by se informační systémy a technologie staly každodenní součástí života podniků a jednotlivců. První teoretická studie, která přichází s myšlenkou, že by se IS/ICT mohly využívat pro podporu podnikání, se datuje do roku 1958. Od tohoto zlomu muselo uplynout dlouhé období, než se IS/ICT za tímto účelem začaly reálně využívat. V současné době IS/ICT představuje nedílnou součást podniků. Je nutné si ovšem uvědomit, že role IS/ICT spočívá v efektivní podpoře podnikových cílů a procesů, nikoli v technologii samotné. Manažer podniku se tedy bude zajímat především o takové investice do IS/ICT, které přispějí k naplnění cílů podniku. To znamená, že budou například zvyšovat konkurenceschopnost podniku, přispívat k budování dodavatelsko-odběratelských vztahů, či zefektivňovat interní procesy podniku. O co by se tedy měl manažer podniku opírat, aby učinil správné rozhodnutí o investici do IS/CT, která přinese optimální užitek? Prvním krokem by mělo být kvalifikované zhodnocení stávajícího stavu IS/ICT v podniku s ohledem na jeho rozsah, efektivitu a kvalitu. Potom by mělo následovat srovnání současného stavu IS/ICT s budoucími potřebami podniku a využitím aktuálních trendů v IS/ICT ze strany konkurenčních a spolupracujících podniků. Třetím krokem by měla být analýza současných podnikových procesů včetně orientace na jejich budoucí zlepšení. Dále by měly být identifikovány náklady a přínosy ze zamýšlené investice do IS/ICT a nakonec se doporučuje provést celkové zhodnocení modernizace IS/ICT v návaznosti na strategické cíle organizace a její konkurenceschopnost. [Sodomka, 2012]. Jak lze tedy na uvedeném sledu kroků vidět, identifikace nákladů a přínosů inovace IS/ICT má v procesu rozhodování o investici do IS/ICT nezastupitelné místo. Náklady se ve většině případů dají snadno stanovit a to ne jenom např. ve výrobním sektoru, ale i v IT sektoru. Každý si umí představit, kolik ho bude stát nákup nové myši i to, kolik činí odpisy počítačů. Složitější to je ovšem s přínosy. Problém spočívá v přesnosti a objektivitě

AIP Scholaris

19

hodnocení přínosů z dané investice. Jednak na dosažení daného cíle podniku se většinou kromě IS/ICT podílí i jiné aktivity podniku, což může způsobit, že nelze určit, jaký díl úspěchu, popř. neúspěchu přisoudit právě IS/ICT. Navíc přínosem IS/ICT nemusí být nutně snížení nákladů či zvýšení příjmů, ale jsou také přínosy jako zlepšení kvality poskytovaných služeb, zvýšení zákaznické loajality, či zlepšení image firmy. [Zee, 2002]. Další překážkou v objektivním hodnocení přínosů je také delší časový horizont mezi tím, kdy je investice do IS/ICT realizována a kdy se projeví její důsledky. Vzhledem k turbulentním změnám v okolí IS je před realizací investice do IS/ICT nutné vycházet z hypotetických podmínek a předpokladů, jejichž splnění není možné zaručit. [Tvrdíková, 2000]. Určení přínosů IS/IT tedy zdaleka nestojí jen na propočítávání různých ukazatelů, ale ve velké míře závisí na lidských odhadech, které jsou zatíženy rizikem chyby. [Voříšek, 2008]. Proč se tedy náklady a přínosy zabývat? Protože jenom tak jsme schopni zhodnotit, zdali je nákup daného informačního systému či informační technologie skutečným přínosem a ne jenom hromada nákladů. Z našeho pohledu mohou být motivací pro zjišťování nákladů a přínosů dva důvody. První z nich je rozhodnutí, zda má smysl investovat do IS/ICT z hlediska poměru vynaložených nákladů a všech pravděpodobně získaných přínosů. Druhým důvodem, který nemusí být na první pohled zřejmý, je postoj osob, na které má projekt IS/ICT dopad. Pokud tito lidé (vlastníci firmy, manažeři, IT sektor, uživatelé) nebudou vědět, jakým přínosem a nákladem bude IS/ICT pro ně, zaujmou k projektu, jakožto narušení svých dosavadních zvyklostí, spíše negativní postoj a nebudou příliš ochotni na daném IS/ICT projektu aktivně spolupracovat. O tom, že se do IT investuje obrovské množství peněz, snad nikdo nepochybuje. Podle firmy Gartner, Inc. je celková suma výdajů pro IT obor pro rok 2012 zhruba 3,6 biliónů dolarů (asi 71,6 biliónů Kč). I v dalších letech můžeme pozorovat jejich stoupající trend. Do roku 2015 by měly výdaje na IT překonat hranice 4 biliónů dolarů. Nárůst výdajů na IT je znázorněn na obrázku č. 1.

20

Tran, Zahradníková, Králová

Obr. 1. Celková suma výdajů na IT, zdroj: [Gartner, 2012] 

Při takovém obrovském množství peněz je nutné mít k dispozici nástroj pro efektivní řízení investic, aby investice přinesla žádoucí efekty. O některých z těchto nástrojů bude pojednávat náš článek. Pojďme si tedy odpovědět na otázky položené v úvodu.

3 NÁKLADY Co je to náklad? Každého určitě napadnou náklady typu spotřeba energií. S těmito náklady se totiž každý denně setkává. Málokdo už ale dokáže pojem “náklad” definovat. Proto bychom na úvod chtěli čtenáře seznámit s definicí nákladu: „Náklad je hodnotově vyjádřené, účelné vynaložení ekonomických zdrojů podniku, účelově související s ekonomickou činností.“ [Král, 2010]. Vynaložený náklad je považován za účelný v případě, kdy je jeho vynaložení racionální a přiměřené vůči výsledku činnosti. To, že náklad má být účelový ani není potřeba rozvádět, ale přeci jenom to trochu objasníme: náklad vynaložíme za účelem jeho zhodnocení, to znamená, že z něj firma bude mít v budoucnu prospěch, např. tržba z prodeje výrobků. Když tuto definici vztáhneme na IT sektor, tak potom účelným nákladem je např. nákup IS, kdy se jeho účelovost ve firmě projeví ve chvíli, kdy jsou zaměstnanci schopni obsloužit více zákazníků a prodat více výrobků, což znamená, že se zvýší tržby z prodeje. Náklady jako takové nalezneme především v účetnictví. Jelikož je mnoho typů nákladů, vznikla jejich členění. V účetnictví se používá např.: druhové členění, účelové členění, členění dle možnosti přiřazení vlastnictví, členění dle objemu výroby apod. Manažerské účetnictví, účetnictví pro manažery nabízí daleko více členění. Ne všechna tato členění jsou

AIP Scholaris

21

vhodná pro IT oblast, která je svou podstatou odlišná od výrobních podniků. Nyní se seznámíme s členěním, které je pro IS/ICT vhodné.

3.1 ČLENĚNÍ NÁKLADŮ Jedním z hlavních členění nákladů IS/ICT je druhové členění. Toto členění je ve výrobních podnicích typické těmito skupinami: spotřeba materiálu, spotřeba energií, mzdové náklady apod. Tyto skupiny se ale nedají pro IS použít. U informačního systému dělíme druhové náklady následovně [Voříšek, 2008]:  

investiční (CAPEX),  provozní (OPEX). 

Pod investičním nákladem si především představíme nákup IS, což představuje ten největší náklad v rámci této skupiny. Do nákupu řadíme nákup HW, SW, licencí atd. Pro tuto skupinu je typické, že je náklad vynaložen jednou a to ve chvíli pořízení a navíc se jedná o investici pro delší časové období, většinou více jak jeden rok. Můžeme tedy mluvit o určité dlouhodobosti. Tyto investiční náklady se v angličtině nazývají CAPEX (CAPital EXpenses = kapitálové náklady). Jelikož nejsou jenom investiční náklady, jsou v druhovém členění druhou skupinou provozní náklady (OPerating EXpenses = provozní náklady). Tyto náklady jsou zajímavé především tím, že nejsou při nákupu IS na první pohled patrné. Je ale potřeba je brát v úvahu. Jejich celková výše, tedy za celou dobu životnosti IS, mnohdy převýší výši prvotního (investičního) nákladu. Do této skupiny tedy patří: náklady na pozáruční servis, mzdy zaměstnanců, kteří se o IS starají, odpisy serveru. Provozní náklady oproti investičním nákladům nejsou dlouhodobé, protože jejich vynakládání se většinou odehrává měsíčně. Může se zdát, že všechny investiční náklady jsou dlouhodobé. V dnešní době to ale u všech položek platit nemusí. Např. počítače a software jsou jasným důkazem toho, že o jejich dlouhodobém používání nemůže moc být řeč. Důvodem je především jejich neustálý vývoj. Téměř každý den se na trhu objeví jejich inovace, které ženou pořizovací ceny dolů a naopak výkon nahoru. Z toho důvodu by podniky měly brát tento fakt v potaz a nevlastnit zbytečně počítače až do konce jejich životnosti, protože tím by podniku mohly utéct příležitosti v podobě lepších softwarů, které ale na starých počítačích nepoběží.

3.2 ANALÝZA NÁKLADŮ Možná jsme schopni si říct, jaké náklady např. pořízení IS vyvolá. Možná jsme i schopni je rozčlenit. Tím to ale nekončí. Tyto náklady je ještě potřeba zanalyzovat. K tomu se používá např. metoda ABC (Activity Based Costing), Benchmarking, TCO. Jelikož předchozí kapitola o druhovém členění nákladů je dost podobná hojně používané metodě TCO (Total cost of ownership) a to především tím, že tato metoda zahrnuje všechny náklady IS v rámci jeho životního cyklu, bude následující text věnován právě této metodě. 3.2.1 METODA TCO Metoda TCO vznikla v poradenské společnosti Gartner roku 1987. Dovolujeme si říct, že je tato společnost na poli IT dlouhodobě a že plno lidí čeká každý rok na jejich analýzy a zveřejnění grafů (např. Hype křivka - vyspělost IT technologií). Společnost Gartner si vzorec pro výpočet TCO bedlivě střeží. Proto ostatní poradenské společnosti vytvořily své vlastní vzorce. Tyto všechny vzorce se liší tím, co vše do TCO zahrnout a co nikoliv. Chce-li podnik

22

Tran, Zahradníková, Králová

pro analýzu nákladů při nákupu nového IS využít TCO, měl by brát v úvahu to, že co jiná poradenská společnost, to jiný výsledek. Metoda TCO představuje analýzu celkových nákladů vlastnictví, tedy přímé i nepřímé náklady během celého životního cyklu. Životní cyklus můžeme rozdělit na etapy, jakými je nákup/vývoj, zavedení, provoz a ukončení provozu. Každá tato etapa vyvolává jiné náklady: nákup/vývoj - nákup HW, nákup/vývoj SW, zavedení - implementace daného řešení, integrace, customizace, ale i školení budoucích uživatelů, ● provoz - údržba, doškolování, podpora uživatelů, ● ukončení provozu - zajištění prodeje HW, jeho likvidace apod. ● ●

Jak je vidět, tak každá etapa zahrnuje dílčí činnosti a každá z těchto činností má své náklady. Pomocí TCO se zjistí všechny náklady na danou investici i ty, které nejsou při prvotní myšlence na pořízení IS patrné. Metoda TCO má svoje výhody i nevýhody. Tou největší nevýhodou je, že nebere v úvahu výnosy, které investice přinese. Tato nevýhoda souvisí s povahou IT investic, neboť tyto investice podporují business procesy a ty potom přinášejí očekávané výnosy. Opakem jsou investice např. do řízení IT, kde již výnosy plynou a potom TCO není možné použít. K výhodám při použití metody TCO patří nízké náklady na její použití a to v případě, kdy si podnik sám TCO spočítá. Osloví-li poradenskou společnost, je potom vhodné tyto náklady do TCO na investici také zahrnout, neboť cena za výpočet není nízká. Další výhodou je časová náročnost, která je v tomto případě nízká. Důvodem je snadné zjištění nákladů, neboť jsou více patrné než např. přínosy dané investice.[Nekvasil, 2008]. Aby bylo použití metody TCO jasnější, zařazujeme na tomto místě jeden ilustrační příklad. Zadání příkladu: Společnost Jetel, s. r. o., se rozhodla k pořízení nové aplikace, která ji zjednoduší přehled o tiskové frontě. Rozhodovala se mezi dvěma dodavateli. Dodavatel 1 nabídl aplikaci za Kč 28 000,-, dodavatel 2 za Kč 30 000,-. Řešení bez použití TCO: Jelikož se podnik rozhoduje pouze na základě pořizovacích cen aplikace, dá přednost dodavateli č. 1, protože je levnější. Řešení s použitím TCO: Jestliže chce podnik použít metodu TCO, musí brát v úvahu i provozní náklady. Ty jsou shrnuty v následující tabulce č. 1: Dodavatel

Pořizovací cena

Roční provozní náklady

1. rok

2. rok

3. rok

1

28 000

3 500

31 500

35 000

38 500

2

30 000

1 000

31 000

32 000

33 000

Rozdíl

2 000

2 500

500

3 000

5 500

Kumulativní součty nákladů

  Tabulka 1. Řešení příkladu pomocí metody TCO 

AIP Scholaris

23

Tabulka znázorňuje kumulované náklady za období 3 let. Jak je patrné, tak levnější dodavatel nabízí aplikaci s většími provozními náklady a proto se za celou dobu životnosti dostaneme na částku Kč 38 500,-. Druhý (dražší) dodavatel má zase nižší roční provozní náklady a proto bude aplikace celkem za 3 roky stát jenom Kč 33 000,-. Při použití metody TCO je tedy výhodnější si aplikaci pořídit od dodavatele číslo 2. Věříme, že předchozí příklad posloužil k tomu, aby podniky začali více vnímat i ostatní (provozní) náklady, neboť ony mohou změnit původně jasné rozhodnutí pro investici do IS.

3.3 MOŽNOSTI ÚSPOR NÁKLADŮ Někteří si myslí (především finanční ředitelé), že IT má příliš vysoké náklady, přestože nic nevyrábí, ani nic neprodává. S tím musíme souhlasit, ale zároveň musíme dodat, že IT je tu proto, aby podporuovalo business procesy. Mnohdy je i vylepšuje a dělá je snazšími. I přes to všechno existují možnosti, jak se pokusit náklady na IT snížit. Jako první možnost uvádíme nákup nového levnějšího HW, který má ale větší výkon. Místo několika serverů, které mají ohromnou spotřebu energií (protože jsou již staré), si podnik pořídí úspornější a přesto výkonnější variantu. Další možností je outsourcing, kdy podniky přesunou určité části svého IT na dodavatelskou firmu. Podniku tak odpadnou zaměstnanci potřební pro spravování sítí, či udržování hardwaru apod. Podobné outsourcingu je cloud computing. Jelikož je tento pojem v posledních letech hojně používán, domníváme se, že není třeba ho vysvětlovat. Co tedy cloud computing podnikům nabízí? Není potřeba vlastnit HW ani SW. Takže prvotní úspora je díky tomu, že podniky vůbec nepotřebují HW ani SW nakupovat a jen platí např. za požadovaný výkon serveru, za prostor pro data. Prostě za to, co skutečně využijí. Jedním z možnosti dělení cloud computingu je dělení na privátní a veřejný. Pro privátní cloud platí určitá samoobslužnost, kdy si firemní poštovní server zřídí sám uživatel a to jenom pomocí několika kliknutí v internetovém prohlížeči. [Fin.mgmt, 2012]. Veřejný cloud se používá např. pro CRM systémy či pro poštovní servery. Veřejný cloud obsahuje vše: potřebný hardware, software, technickou podporu, dostupnost téměř 100 %, aktualizace a přechody na nové verze. Podniky se při použití veřejného cloudu nemusejí starat o to, jestli mají aktualizované aplikace. To vše má totiž na starosti dodavatel. Výhodou cloudu je bezesporu to, že není problém v případě potřeby navýšit kapacity a po té je zase snížit. Podniky si tak nemusejí pořizovat např. servery, které pokryjí 100% vytížení, když průměr je okolo 70 %. Pro podnik to jsou potom zbytečné výdaje na server, který využijí jenom jednou do roka. Finanční ředitelé mohou i nabývat dojmu, že jsou zbytečně velké personální náklady v oblasti IT. I v tomto případě se nabízí určitá úspora a to v podobě automatizace správy a údržby IT infrastruktury. Jedná se především o nástroje, které eliminují manuální a velice často monotónní práci, kterou vykonávají IT administrátoři. Tyto nástroje je totiž dokáží informovat o současných i potencionálních problémech a oni tak mohou provést zásah dříve, než tento problém dorazí k samostatným uživatelům. Jestliže si podnik tyto nástroje pořídí, potom nepotřebuje mít na pozici IT administrátora tolik zaměstnanců a úspora v podobě snížení stavu zaměstnanců je hned na světě. [Fin.mgmt, 2012].

24

Tran, Zahradníková, Králová

4 PŘÍNOSY Co je to přínos? Představy o přínosu IS/ICT se můžou výrazně lišit v závislosti na lidech, kteří na ně pohlíží. Majitele podniku bude zajímat zvýšení tržní hodnoty podniku a zisk. Manažeři budou od IS/ICT očekávat usnadnění strategického řízení podniku, snížení spotřebovávaných zdrojů a zabezpečení naplnění smluvních podmínek. Zaměstnanci podniku budou za přínos pokládat usnadnění pracovních procesů a rozšíření svých odborných dovedností. Zákazníci podniku ocení potom zejména kvalitní produkt či službu za nízkou cenu. To všechno můžeme označit za přínos IS/ICT. Jak tedy přínos IS/ICT můžeme chápat? Jedná se o pozitivní efekt finanční či nefinanční povahy, který je “důsledkem implementace a užívání nové, doposud nepoužívané ICT služby/aplikace, zvýšení produktivity práce, která je důsledkem nových IS/ICT atp.” [Vořísek, 2008]. Pokud se podnik chystá do IS/ICT investovat, měl by ze všeho nejdříve identifikovat účel, za kterým bude daná investiční aktivita prováděna. Potřeba investovat do IS/ICT by měla vycházet z potřeb podniku. To ale nutně neznamená, že by každá investice do IS/ICT znamenala přínos ve smyslu pozitivního efektu IS/ICT. Z tohoto pohledu lze investice do IS/ICT rozdělit do pěti různých skupin [Zee, 2002]: 1. Do první skupiny patří nutné investice. Důvodem mohou být zákony (např. změny ve mzdách), vnitřní nařízení firmy (např. konsolidace finančních reportů pro mezinárodní firmu) nebo aplikace nezbytné pro konkurenční boj (např. implementace EDI specifické pro dané odvětví). Hodnoty těchto investic jsou nejasné, na druhou stranu tyto investice jsou nezbytné pro přežití firmy. Při těchto investicích se posuzují náklady na dodání, na údržbu a provoz. 2. Druhou skupinu tvoří investice, které zlepšují celkovou efektivitu organizace. Zaměřují se na snížení nákladů, zvyšují produktivitu a tržby nebo pomáhají optimalizovat byznys procesy ve firmě. Nejčastější způsob ohodnocení těchto investic je poměr mezi přínosy a náklady. 3. Do třetí skupiny patří tzv. „Strategické IT“, které jsou vlajkovou lodí firem. Zajišťují delší a trvalejší konkurenční výhodu a zvyšují podíl a/nebo pozice firmy na trhu. Ohodnocení těchto investic je zpravidla komplikovanější. K poměru mezi přínosy a náklady musíme připočíst i organizační a technologická rizika neúspěchu a dlouhodobé konkurenční převahy. 4. Čtvrtou skupinou jsou investice do ICT infrastruktury. Ty samy o sobě nevytvářejí žádnou hodnotu, ale jsou stavebním kamenem pro ostatní IT investice. Proto je hodnota infrastruktury závislá na projektech, které se na těchto infrastrukturách uskuteční. Je to obdobné jako s jakoukoliv infrastrukturou (např. sklady, kancelářské prostory, silnice apod.). Při rozhodování by měl management brát v úvahu infrastrukturu jako část nákladů v jiných IT investicích. 5. Poslední skupinou jsou investice do výzkumu IT. Firmy tak nezaostávají za rychlým vývojem technologií. Přínosy těchto investic jsou ale značně nejisté. V lepším případě se jejich přínosy projeví za několik let, někdy však přínosy vůbec nepřinesou.

Ve chvíli, kdy je znám účel plánované investice do IS/ICT, je vhodné se zamyslet nad tím, jakých přínosů se má dosáhnout. Existuje celá řada způsobů a hledisek, jak lze přínosy IS/ICT rozčlenit a s některými z nich čtenáře seznámíme v následující kapitole.

4.1 ČLENĚNÍ PŘÍNOSŮ Základním hlediskem členění přínosů je důvod, proč vůbec firma investuje do IS/ICT, což (nepočítaje nutné investice nezbytné pro přežití firmy) může být důvod dvojího typu [Basl, 2008]:

AIP Scholaris ● ●

25

snížení nákladů v podniku spolu se zkrácením času trvání procesů, růst podílu na trhu nebo vstup na nové trhy a vyšší prodeje, tržby a zisky.

Na první pohled se toto dělení na dva typy důvodů pro investice může čtenáři zdát značně strohé a omezené. Co když důvodem investice je například zvýšení kvality služby či produktu? Nebo co když důvodem investice je snížení rizika? Zvýšení kvality služby či produktu je možné z našeho pohledu vnímat jako podkategorii druhého typu. Hlavním motivem pro zvýšení kvality je, že pokud bude služba či produkt kvalitnější, zákazníci budou spokojenější a je možné, že poroste podíl podniku na trhu a v konečném důsledku se zvýší tržby a zisky. Stejně tak snížení rizika lze chápat jako podkategorii snížení nákladů v podniku, které by podnik musel vynaložit třeba v případě nečekané katastrofy. Pokud budeme na IS/ICT nahlížet z hlediska časového vývoje dopadu na podnikové aktivity, procesy a vůbec možnosti změnit díky IS/ICT fungování podniku, je možné dospět k následujícímu rozdělení, zachyceném v tabulce č. 2: Fáze

Dopad

Přínosy

Příklady

Automatizace práce

Hotová práce

Efektivnost provozu

Automatizace účetnictví

Informační management

Efektivnější dělání stejné práce

Reorganizace práce a pracovních procesů Jiné způsoby práce

Transformace byznysu

Změna fungování byznysu a zavedení nových pravidel

Automatická kontrola procesů Automatizace objednávek

Efektivnost provozu a zároveň taktická efektivnost

ERP CRM EIS

Strategická výhoda

Elektronické obchodování

Nová příležitost

OLAP

Inovace a dělání nových věcí   Tabulka 2. Rozdělení přínosů, Zdroj: [Thorp, 2007] 

Tento pohled na přínosy IS/ICT přispívá k vyvrácení tezí ve známém článku Nicolase Carra „Na IT nezáleží“, ve kterém autor přirovnává IT k železnici nebo elektřině jakožto komoditě, která je dostupná všem a tudíž nelze pomocí ní získat žádnou strategickou výhodu nad konkurencí. Manažerům dále radí, aby do IT investovali co nejméně, aby se nesnažili být prvním, kdo nakoupí IT novinku a aby se raději soustředili na řešení rizik místo hledání nových příležitostí, protože získání strategické výhody je nepravděpodobné. [Carr, 2003]. Dnešní možnosti IT se už neomezují jen na dělání práce stejným způsobem s využitím automatizované podpory technologiemi. Není pravda, že pomocí IT nelze dosáhnout strategické výhody. Pokud podnik vhodně propojí ICT s modelem podnikání, napasuje ICT na podnikové procesy a podnikovou kulturu lépe než konkurence, lze díky ICT získat

26

Tran, Zahradníková, Králová

strategickou výhodu nad konkurencí. Záleží tedy na přístupu podniku k využití potenciálních přínosů ICT. Pokud podnik používá pouze standardní trhem osvědčené IS/ICT jako jsou účetní systémy nebo ERP systémy jako SAP, které mají i všichni konkurenti, bude IT, jak uvádí Carr, skutečně na stejné úrovni jako elektřina, tj. nutnost. Je třeba tedy přínosy IS/ICT chápat i z tohoto hlediska, kdy IT spolu se změnou byznys modelu může být pojato jako součást konkurenční strategie podniku. Dalším hlediskem členění přínosů IS/ICT může být jejich možnost vyjádření v peněžních jednotkách. Finančním přínosem, tedy tím, který lze v penězích vyjádřit, může být např. zvýšení tržeb nebo snížení nákladů. Příkladem nefinančních přínosů, které v penězích přímo vyjádřit nelze, může být např. zvýšení počtu objednávek, zkrácení doby trvání procesu, apod. Obdobně lze přínosy IS/ICT také členit podle míry měřitelnosti a to na kvantitativní a kvalitativní. Kvantitativním přínosem, tedy snadno měřitelným, je například zvýšení počtu zákazníků, snížení počtu reklamací, nebo zrychlení reakce na požadavek zákazníka. Kvalitativní přínosy jsou potom měřitelné hůře. Řadí se mezi ně například zvýšení loajality zákazníků, posílení dobrého jména podniku, nebo zvýšení spokojenosti zaměstnanců. Dalším neopomenutelným hlediskem členění přínosů je časový horizont, ve kterém se projeví přínos investice do IS/ICT. U krátkodobých investic je výhodou, že přínos se projeví brzy po realizaci investice a lze jej lépe určit než u investic dlouhodobých, kde je větší riziko proměnlivosti prostředí a dalších faktorů. Kromě pouhého rozčlenění přínosů investic do IS/ICT je třeba vnímat a identifikovat i další efekty investice do IS/ICT. Investice do IS/ICT může mít i záporné efekty v podobě rizik jako např. rizika organizačního charakteru, kdy existují rozdíly mezi požadovanou a dostupnou kvalifikací pracovníků a je nutné pracovníky přeškolit na IS/ICT po změně. [Voříšek, 2008]. Když má podnik jasno, jaké efekty (pozitivní i negativní) může od dané investice do IS/ICT (popř. různých variant investic) očekávat, může postoupit o krok dále, k jejich zhodnocení a vyčíslení.

4.2 ANALÝZA PŘÍNOSŮ Manažeři podniků, kteří do IS/ICT investují nemalé finanční prostředky, přirozeně tlačí na to, aby jejich investice přinesly kýžený efekt. Proto je důležité, aby přínosy z IS/ICT byly před realizací investičního záměru i po jeho realizaci efektivně zhodnoceny a vyčísleny. Před realizací záměru je potřeba zjistit efekty kvůli rozhodnutí o tom, zda plánovaný záměr realizovat či ne a jakou bude mít návratnost. [Voříšek, 2008]. Žádný racionální manažer nechce slyšet jen planá slova o tom, jak se situace podniku zlepší na všech možných frontách, ale bude nejspíš chtít slyšet, co daný projekt přinese konkrétně, v jakých metrikách si podnik polepší a zda celkový efekt předčí vynaložené prostředky. V etapě post realizační jde zejména o zjištění, zda daná investice skutečně přináší dříve odhadované efekty a k získání poznatků, které mohou být uplatněny při budoucím rozhodování o investicích do ICT. [Voříšek, 2008]. Dokument, který stanovuje a formuluje hodnotu IS/ICT projektu se nazývá „Business Case”, přičemž hodnotou projektu jsou zde myšleny právě přínosy, které podnik získá díky využití výsledku projektu. Hodnota projektu je zpravidla proměnlivá v čase a může obsahovat jak zvýšení finančního profitu podniku, tak i přínosy nefinanční. „Řízení hodnoty projektu“

AIP Scholaris

27

(„project value governance“) představuje podle ISACA vytvoření systému pro ovládání, monitorování a kontrolu projektu, který zajistí jasnou vazbu mezi strategií organizace a přínosem projektu směřujícím k realizaci strategie, resp. její části. Hodnotu projektu tedy nelze dobře stanovit bez znalosti kontextu strategického zaměření a podnikání dané organizace ve smyslu dosažení přínosů pro realizaci podnikové strategie.” [Hujňak, 2008]. Pro účely vyjádření, měření a monitorování efektů IS/ICT je vhodné stanovit odpovídající metriky, které při řízení hodnoty daného projektu slouží jako nástroj zpětné vazby a hodnocení efektivnosti při dosahování podnikových cílů, výkonnosti procesů a efektivnosti podnikových zdrojů a také jako nástroj hodnocení řešení již realizovaných. Metrika je definována jako „přesně vymezený finanční či nefinanční ukazatel, nebo hodnotící kritérium, které je používáno k hodnocení úrovně efektivnosti konkrétní oblasti řízení podnikového výkonu a jeho efektivní podpory prostředky IS/IT” a z hlediska míry měřitelnosti se metriky dělí na tvrdé a měkké. [Učeň, 2001]. Tvrdá metrika je objektivně měřitelný ukazatel, zjištěný na základě existujících dat v dané oblasti, který sleduje vývoj podnikových cílů a aktivit, nebo jsou popř. zaměřeny přímo na zákazníka. Tvrdé metriky jsou tedy většinou snadno měřitelné, k dispozici bez dodatečných nákladů a dají se většinou dobře převést na finanční vyjádření. Zde upozorňujeme čtenáře na to, že to neznamená, že by tyto ukazatelé byly ve finančním vyjádření přímo. Příkladem nefinančních metrik může být např. dostupnost, doba odezvy na požadavek, doba řešení požadavků, maximální doba mimo provoz, počet navštívených odkazů apod. Finanční vyjádření metriky jako je dostupnost nebo odezva služby bývá zakotvena obvykle v SLA jako platba za službu v závislosti na třech úrovních tohoto parametru: servisní úroveň, minimální servisní úroveň a motivační servisní úroveň. Nedosažení minimální servisní úrovně může například způsobit uplatnění sankcí za poskytování služby a naopak dosažení motivační úrovně zakládá nárok poskytovatele služby na příplatek ke standardní ceně. [Učeň, 2001]. Měkká metrika typicky slouží k měření a hodnocení úrovně informatické podpory procesů nebo funkčních oblastí podniku a bývá obvykle koncipována v souladu s účelem použití tak, aby mohla být využita k hodnocení míry plnění interních cílů dané oblasti a míry dosažení potenciálních efektů IS/ICT. Měření pomocí měkkých metrik je obvykle založeno na zpracování subjektivních hodnocení efektivnosti získané od dané cílové skupiny osob (uživatelé, manažeři, dodavatelé). [Učeň, 2001]. Příkladem měkkých metrik jsou například hodnocení lektora, školení, dotazníkové šetření, akceptace, zápis, prezenční listina. Často se ovšem management s pouhými měkkými metrikami nespokojí a snaží se je převést na metriky tvrdé. Když bychom například chtěli kvantifikovat spokojenost zákazníka, bylo by možné místo dotazníkového šetření uplatnit tvrdé metriky jako je počet stížností, frekvence návštěvnosti stránek, počet zákazníků s více než jedním nákupem apod. 4.2.1 METODY HODNOCENÍ PŘÍNOSŮ IS/ICT Metody pro hodnocení přínosů investic do IS/ICT se rozdělují do dvou skupin, na tzv. kvantitativní a kvalitativní. Přestože toto rozdělení se zdá být strohé, ve skutečnosti bývají kvalitativní metody zčásti kvantitativní a používají jako jedno z multidimenzionálních kritérií i finanční ukazatele. [Nekvasil, 2008]. Takto postavené metody jsou potom velmi efektivní, protože dokážou zachytit jak čistě finanční přínos, tak zároveň i přínosy nefinanční typu např. zvýšení kvality produktu, riziko investice apod.

28

Tran, Zahradníková, Králová

Výběr vhodné metody, popř. sestavení celého portfolia metod pro hodnocení určité investice do IS/ICT, je závislé na mnoha různých podmínkách, z nichž klíčovou roli hraje vždy nákladnost metody hodnocení vůči velikosti investice, rychlost vyhodnocení a aplikovatelnost na stávající organizační strukturu podniku. [Nekvasil, 2008]. Metodik pro hodnocení přínosů z IS/ICT se v současnosti nabízí celá řada, proto je vhodné vybírat metodiku dle sestavené sady kritérií hodnocení, jako např. vypovídací schopnost výstupů metody, nákladnost metody, časová náročnost metody, náročnost metody na exaktnost vstupů, srovnatelnost výstupů metody, nároky na organizační strukturu podniku a vhodnost metody k povaze investice. [Nekvasil, 2008]. Dalšími z našeho pohledu také důležitými kritérii by potom mohly být ještě třeba zkušenosti s aplikací metody v daném odvětví nebo oblasti a dostupná konzultační, popř. i SW podpora metody a flexibilita metody. 4.2.1.1 Kvantitativní metody Kvantitativní metody jsou ryze postaveny na číselně vyjádřitelných údajích nebo na takových údajích, které lze na čísla převést. Operují tak s aspekty investic jako jsou náklady, tržby, zisk apod. Při průzkumu firmy Forrester research z roku 2006 bylo zjištěno, že stále více organizací má snahu měřit efekty z investic do IS/ICT a že většina z nich pro svá měření využívá zejména metody kvantitativní [Forrester, 2010]. Investice do IS/ICT je ve své podstatě investicí jako ostatní a tak pro měření ekonomické efektivnosti do IS/ICT neexistují nějaké specifické ukazatele, ale používají se standardní metody hodnocení investic známé z účetnictví a podnikové ekonomiky. Nejpoužívanějšími zástupci těchto metod jsou metody ROI (Výnosnost investice), NPV (Metoda čisté současné hodnoty investice), IRR (Vnitřní výnosové procento), EVA (Ekonomická přidaná hodnota), WACC (Vážené průměrné náklady podnikového kapitálu), PP (Doba splacení investice), ale existuje celá řada dalších. Pro představu čtenářů, jak hodnocení přínosů kvantitativními metodami může vypadat, jsme zvolili metodu ROI, která je poměrně snadno pochopitelná a v současnosti je jednou ze základních metod pro hodnocení přínosů IS/ICT. ROI (Return on investment) Metoda ROI, v českém překladu výnosnost, resp. rentabilita investice, je v současnosti jednou z nejčastěji využívaných finančních metod pro hodnocení IT projektů. Tato metoda nám říká, jaká je návratnost investic a zároveň je možné z tohoto ukazatele zjistit i dobu, po kterou se investice bude splácet. [Voříšek, 2008]. Návratnost investice lze nejjednodušším způsobem spočítat jako poměr kumulovaných zisků z investice ke kumulovaným nákladům na danou investici, přičemž zisk zjistíme jako rozdíl přínosů a nákladů investice: á ROI

kumulované přínosy kumulované náklady kumulované náklady

(1)

Kumulovanými hodnotami ukazatele ROI za jednotlivá časová období, nejčastěji po letech, můžeme získat přehled o vývoji výnosnosti investice po celou dobu její životnosti. Cílem veškerých investic je, aby zisky, které investice přinesla, převýšily náklady na tuto investici,

AIP Scholaris

29

tzn. ukazatel ROI byl > 0. Pokud by byl ukazatel ROI < 0, znamená to pro podnik ztrátu a podniku se nevrátí zpět ani vynaložené náklady. Ukazatel ROI pro danou investici je někdy také účelné porovnat s ROI ušlé investiční příležitosti, která má obdobné riziko a kterou bychom mohli uskutečnit místo této investice. Pokud bychom například očekávali návratnost IT investice 15 % a návratnost této ušlé investice na kapitálovém trhu by byla 12 %, přičemž rizikovost těchto investic by byla obdobná, je zřejmé, že se rozhodneme raději investovat do IT. [Schniederjans, 2005]. Nevýhodou ROI v této jednoduché podobě je, že nebere v úvahu klesající hodnotu peněz v čase a tudíž není vhodná pro analýzu investic v delším období. Proto je přesnější do výpočtu ROI zahrnout diskontní faktor, kterým se diskontuje budoucí hodnota peněz (tedy přínosů i nákladů) na současnou hodnotu peněz a je tak možné lépe vyčíslit návratnost investice i v delším časovém období. á ROI

kumulované diskontované přínosy kumulované disk. náklady kumulované diskontované náklady

(2)

Rozdíl mezi jednoduchou ROI a diskontovanou ROI na konkrétním příkladu je demonstrován v příloze č. 1. Přestože výpočet návratnosti investice je poměrně jednoduchá záležitost, hlavním kritickým faktorem hodnocení pomocí ukazatele ROI je především identifikace předpokládaného přínosu z investice. Tento přínos je pouze odhadem, který ovšem nemusí být naplněn, a tak jakákoliv změna v budoucím vývoji může mít významný dopad do hodnocení. [Voříšek, 2008]. Hlavním motivem pro aplikaci kvantitativních metod je především jejich snadnost, rychlost a nízké náklady na jejich použití. V podstatě stačí pouze dobře odhadnout finanční ukazatele a následně je dosadit do vzorce a vypočíst. Důvodem, proč jsou tyto metody ve většině organizací oblíbené, je především tlak vlastníků podniku na zhodnocení investic a na maximalizaci zisku podniku, tzn. akcent zejména na finanční efektivitu projektu a to v co možná nejkratším časovém horizontu. Kvantitativní metody hodnocení investic do IS/ICT mají ovšem i své nedostatky. Jejich počet je velmi vysoký a mnohdy existuje více interpretací jedné metody, což často vede k nekonzistencím a navzájem neporovnatelným výsledkům. Dalším problémem je propočet výsledků na základě odhadů a schopnosti získat relevantní data, což vyžaduje přesnost předpokladů výpočtů, kterou nelze předem zaručit. Další aspekt selhání kvantitativních metod je jejich neschopnost zachytit mimo hmotných přínosů i nehmotné přínosy (např. zákaznická spokojenost, lepší informovanost, apod.), které jsou ve většině případů podstatnou součástí celkového přínosu dané investice. Další slabinou je nemožnost vyčíslit i budoucí příležitosti, které IS/ICT přinese, protože v mnoha případech není motivem investice do IS/ICT pouze momentální benefit, ale i benefit do budoucna, popř. předpoklad pro nějaké budoucí zlepšení v delším časovém horizontu. Co je však největším nedostatkem finančních metod hodnocení přínosů IS/ICT, je jejich nedostatečná práce s riziky investic [Forrester, 2010], která u IT projektů metodika PMBOK kategorizuje dle oblasti, kterou zasahují, na rizika plánovací, organizační, technická, věcného rámce a rizika externích závislostí.

30

Tran, Zahradníková, Králová

Uplatnění kvantitativních metod je podle nás především u projektů, jejichž hlavním cílem je zvýšit finanční zisky nebo snížit náklady, takže pouhé finanční vyjádření efektů je zde dostatečné. Zároveň bychom kvantitativní metody preferovali především u projektů, které generují přínosy v krátkém časovém horizontu, jelikož v dlouhém horizontu je větší riziko, že původní odhady, se kterými výpočty kalkulují, nebudou naplněny vlivem působení faktorů, jež nelze dopředu předpokládat. 4.2.1.2 Kvalitativní metody Kvalitativní metody na rozdíl od kvantitativních metod dokážou kromě finančních efektů podchytit i rizika investic a přínosy nefinančního typu, které mají obzvláště v IT projektech minimálně stejnou váhu jako hledisko finanční. Nejpoužívanějšími zástupci těchto metod jsou metody BSC (Balanced Score Card), IT Portfolio management, TEI (Total Economy Impact), VMM (Value Measuring Methodology), Cost/Performance Benchmarking, Strategic fit, Information economics, TCO (Total Cost of Ownership), BVI (Business Value Index) a zejména v zahraničí také ValIT (Value IT). Pro představu, jak hodnocení pomocí některých kvalitativních metod může vypadat, jsme se zaměřili na charakteristiku dvou vybraných, tj. BSC (Balanced Scorecard) a TEI (Total Economic Impact). Tyto metody se ukázaly ve výzkumu Businessworld provedeném v září 2005 jako dvě z kvalitativních metod nejpoužívanějších pro vyhodnocení přínosů implementovaných ERP řešení. [Basl, 2008]. BSC (Balanced Scorecard) Nejznámější a často, jak v souvislosti s měřením výkonnosti podniku jako celku, tak i jednotlivých částí podniku až po vyhodnocení efektivnosti jednotlivých investic, zmiňovanou metodou je Balanced Scorecard. Poprvé byla představena v roce 1992 pány Kaplan a Norton a jejím účelem bylo překlopit vizi a strategii podniku do komplexního souboru měřítek výkonnosti, které poskytují rámec pro strategické měření a řízení systému. [Sedera, 2001]. Motivem pro vytvoření a použití metody byla reakce na nedostatky tradičních finančních metod, které uvažují pouze finanční perspektivu výkonnosti podniku a již neřeší její souvislost s dalšími perspektivami výkonnosti podniku. Metoda BSC tento klasický přístup rozšiřuje o 3 další perspektivy, tj. perspektiva interních podnikových procesů, perspektiva učení se a růstu a perspektiva zákaznická. Poskytuje tak rámec BSC, který nabízí systémový pohled na celek, na jehož chování má vliv vzájemná interakce jednotlivých složek. Stěžejním cílem většiny podniků jsou finanční ukazatele výkonnosti. V pojetí BSC je dosažení finančních cílů chápáno jako zpožděný důsledek vzájemného působení předstižných (hybných) sil ostatních perspektiv. Vytváří se tak kauzální řetězec, který si lze představit např. takto: Kvalifikovaní, zkušení a motivovaní pracovníci (učení se a růst) jsou schopni optimalizovat procesy ve smyslu kvalitní a rychlejší dodávky (interní podnikové procesy), což nahrává tomu, že zákazníkovi budou dodány požadované produkty, či služby včas a ve vysoké kvalitě. Díky tomu bude zákazník spokojený, bude s podnikem udržovat dlouhodobé vztahy a zároveň vznikne prostor pro přilákání nových zákazníků (zákazníci) a v konečném důsledku pokud bude mít firma dostatek zákazníků, vzroste následně i její obrat i tržby (finance). Jak je vidět z obrázku č. 2, v každé z dimenzí jsou dále zakotveny její záměry a cíle, metriky a jejich cílové hodnoty a konkrétní iniciativy, kterými má podnik těchto hodnot dosáhnout.

AIP Scholaris

31

Obr. 2. Rámec BSC, upraveno dle [Kaplan, 1996] 

Z původní celopodnikové BSC se postupem času vyvinuly BSC specifické pro dílčí oblasti např. e-business, lidské zdroje, finance a také IT. IT Scorecard se skládá z těchto čtyř pohledů: celopodnikový přínos, orientace na zákazníka, kvalita provozu a orientace na budoucnost. [Nekvasil, 2008]. Jednotlivé pohledy spolu stejně jako u celopodnikové BSC velmi úzce souvisí a prostřednictvím jejich vzájemného těsného propojení zde vzniká výsledný celopodnikový přínos, což nemusí být pouze finanční výsledky podniku. Kauzální řetězec IT útvarů potom dle [Novotný, 2010] může vypadat následovně: Pokud se zlepší odborné schopnosti zaměstnanců (orientace na budoucnost), můžeme dosáhnout lepší kvality vyvíjených systémů (kvalita provozu), potom se mohou lépe naplnit uživatelská očekávání (zákazníci – uživatelé) a výsledkem je zlepšení podpory podnikových procesů (celopodnikový přínos). IT Scorecard tedy staví jako hlavní cíl IS/ICT především podporu hlavních strategických cílů podniku a IT chápe jako vklad na rozvoj businessu společnosti. Při sestavování IT BSC je velmi důležitá její provázanost s celopodnikovou BSC. Toho lze dosáhnout technikou tzv. kaskádování, jak zachycuje obrázek č. 3.

32

Tran, Zahradníková, Králová

Obr. 3. Kaskádová technika při sestavení IT BSC, zdroj: [Grembergen, 2004] 

IT BSC je možné následně rozdělit do dílčích subsystémů na jednotlivé IT útvary, případně až po vlivy konkrétní investice na business. Vzniká tak komplexní provázaná síť, podle které lze určit a sledovat přispění jednotlivých dílčích komponent systému celopodnikovým cílům. Možnost uplatnění metody při hodnocení přínosů je velmi široké hlavně díky flexibilitě metody. Je možné ji aplikovat na systémy i na jejich části, je možné rozšířit, modifikovat či zúžit počet nahlížených dimenzí (často se např. přidává dimenze lidských zdrojů) a dále je možné také dle potřeby podniku i vynechat či zařadit navíc některou složku v dimenzích (často jsou vynechány např. iniciativy, které jsou spíše taktického než strategického charakteru). Výhodou u této metody je, že již existuje celá řada publikací, které se metodikou BSC zaobírají a stejně tak jsou na trhu i konzultanti a konzultantské firmy, které mohou podniku s implementací BSC pomoci (v ČR například společnost Proverbs). BSC má však i své kritiky. [Voelpel, 2006] dokonce aplikaci BSC v podniku pokládá za ohrožení přežití firmy a to z několika důvodů: jako nástroj měření je BSC příliš rigidní a neměnná, používání BSC vede ke statizaci podnikových procesů a následně ke ztrátě schopnosti flexibilně reagovat na podnikové okolí, ● externí podněty k inovaci jsou BSC utlumeny, ● BSC neumožňuje otevřené sdílení znalostí a aktivní zapojení v komunitním výzkumu. ● ●

[Nekvasil, 2008] na tyto důvody argumentuje tím, že BSC podporuje byrokracii ve spojení s pevnou organizační strukturou a že všechny problémy, které [Voelpel, 2006] zmiňuje, jsou spojeny se striktním aplikováním statických měřítek BSC v dlouhém časovém období. Závěrem jeho úvahy je, že BSC může být použita jako dobré vodítko pro podporu jistého, v čase lokalizovaného rozhodnutí, ale že strategické cíle společnosti není dobré podřizovat možnosti jejich zanesení do BSC. My s tímto názorem souhlasíme a myslíme si, že pokud je metoda BSC správně customizována podniku na míru, poskytuje především kladné efekty a nemusí být omezujícím faktorem, jak tvrdí [Voelpel, 2006].

AIP Scholaris

33

TEI (Total Economic Impact) Jedná o metodu, která dle výzkumu Businessworld v roce 2005 patřila mezi 5 nepoužívanějších metod pro vyhodnocení přínosů implementovaných ERP řešení. [Basl, 2008]. Metodu TEI vyvinula společnost Forrester v roce 1997 a její cílem je kromě tradiční analýzy nákladů na IT a kvantifikace byznys přínosů zařadit do hodnocení investic také flexibilitu dané varianty z hlediska budoucích příležitostí a současně dát tyto tři oblasti hodnocení do souvislosti s jejich možnými riziky, viz obrázek č. 4.

Obr. 4. Schematické zachycení metody TEI, zdroj: [Forrester, 2010] 

V prvním kroku se nejprve jednotlivé investiční varianty ohodnotí ve vztahu k současnému IT, přičemž metoda uvažuje pouze rozdíl mezi současnými náklady a odhadovanými budoucími náklady a nesnaží se o vyjádření celkových nákladů dané investice. Dívá se tedy pouze na změny nákladů, které daný projekt ovlivňuje, přičemž tyto změny jsou obvykle největší v období implementace projektu a s postupem času klesají. Změny nákladů na IT mohou být jak negativní, tj. ve formě větších výdajů, tak i pozitivní, tj. ve formě úspor. Dalším krokem je hodnocení přínosů variant pro byznys společnosti. Kromě budoucích pozitivních přínosů a finančních zisků se zohledňují i počáteční negativní faktory, jako je například nutné proškolení zaměstnanců na nové technologie a postupy a v důsledku toho ušlé zisky, které by podnik získal, kdyby se zaměstnanci v době školení věnovali svým běžným úkolům. Tyto počáteční negativní efekty jsou posléze kompenzovány pozitivní dopadem, jako je dlouhodobé zvýšení produktivity. Třetím krokem je hodnocení flexibility varianty, čímž rozumíme finanční vyjádření možností, které se společnosti otevřou uskutečněním dané investice, jako je například nákup ICT infrastruktury, která do budoucna zajistí rychlejší nasazení nových aplikací bez dodatečných nákladů na novou infrastrukturu. Nakonec je potřeba vyjádřit rizika dané investice. Odhadované náklady a přínosy investice jsou přetransformovány do škály potenciálních výsledků.

34

Tran, Zahradníková, Králová

Následně jsou jednotlivé složky nákladů a přínosů váženy takto vyjádřenými riziky a tak se získá celková návratnost dané investice, která připouští i rizika. [Forrester, 2010]. Uplatnění této metody je hlavně při porovnání dvou odlišných variant, jako je například nákup aplikace oproti jejímu vlastnímu vývoji [Basl, 2008], nebo při porovnání řešení od dvou různých dodavatelů. Velkou výhodou při uplatnění metody TEI v podniku je především kvalitní popis jejich principů a metamodelu a zároveň dostupná nabídka školení, seminářů a případových studií od společnosti Forrester, která metodiku vyvíjí. Nevýhodou metody, pokud je použita v podniku, je nutnost vynaložit investici do nástrojů, šablon a konzultací, které jsou pro tuto metodu potřebné. Při samotném zavádění metody do podniku je potom také zapotřebí věnovat dostatečný časový prostor na vyškolení pracovníků. Jak již bylo řečeno v úvodu ke kvalitativním metodám, jejich hlavní výhodou oproti kvantitativním metodám je především práce s nefinančními přínosy a riziky. Jejich nevýhodami jsou potom oproti kvantitativním metodám především větší nároky na čas, náklady a znalost lidí. Vyplatí se tedy zejména u velkých projektů, kde je cena metodiky hodnocení ve srovnání s cenou projektu zanedbatelná a mají mnoho nehmotných přínosů dosahovaných v delším časovém horizontu. U některých z nich (BSC, benchmarking) je potom možné dokonce rozšířit použití z hodnocení pouze jedné investice na hodnocení výkonnosti celého systému. Kromě využití samotných metod určených pro hodnocení přínosů IS/ICT je zajímavá také otázka dimenzí (pohledů), přes které by se měly efekty inovací analyzovat, tj. např. čas (vývoj dosahovaných efektů v čase), plán/skutečnost, zdroje efektů, zasažené podnikové procesy, časový horizont uplatnění efektů, projekty potřebné pro dosažení efektů a další. [Voříšek, 2010]. Přístupů a metod, jak analyzovat a hodnotit efekty IS/ICT je mnoho. To, jaké z nich se v daném podniku uplatní, bude záležet na velikosti a druhu podniku, způsobu řízení podnikové informatiky, potřebách vlastníků a managementu podniku, typu IS/ICT investice a dalších faktorech. Co je zde ale důležité, je především úzká spolupráce IT útvaru podniku s businessem, který IT služby využívá. Jak vychází z modelu SPSPR, právě vlastníci business procesů by měli být schopni odhadnout, jakou hodnotu investice do IS/ICT podniku přinese a dle toho by se měl byznys o investicích do IS/ICT rozhodovat. [Voříšek, 2010]

5 VÝZKUM MEZI CFO O investicích a financích ve firmě ve většině případů rozhoduje Chief Financial Officer (CFO). Poradenská společnost Gartner, Inc. provedla v období od října 2011 do února 2012 průzkum [Van Decker, 2012], ve kterém se ptala 255 CFO. Z nich 52 % zastupuje firmu mezinárodního rázu, zbytek tvoří firmy ze Severní Ameriky. Otázky se týkaly hlavně názorů těchto osob ohledně budoucnosti IT, a kde vidí možné příležitosti zlepšení.

5.1 ROLE IT V PODNICÍCH Podle výzkumu, uvedeného v předchozím odstavci, CFO nevidí IT jako hlavní zdroj konkurenční výhody, ale spíše jako nutnost, se kterou je potřeba počítat. Odrazuje se to také na výsledcích výzkumu, kdy jen 8 % CFO věří v názor, že IT zajistí změnu nebo zásadní rozdíl oproti konkurenci.

AIP Scholaris

35

Na druhou stranu jen málokdo pochybuje o významu IT. Z průzkumu 38 % odpovědělo, že IT přispívá k lepší výkonnosti celého podniku. O něco méně zkoumaných se domnívá, že IT umožňuje efektivnější alokaci zdrojů a je jen nástrojem definovaným podle byznysu.

Obr. 5. Výsledky průzkumu, zdroj: [Van Decker, 2012] 

To ostatně potvrzuje další otázka, která je zaměřena na vnímané přínosy z IT. Značná část souhlasí s tím, že benefity z IT jsou vidět. 31 % dokonce zastává názor, že benefity z IT vnímají pravidelně (body 6 a 7).

36

Tran, Zahradníková, Králová

Obr. 6. Benefity z IT, zdroj: [Van Decker, 2012] 

S těmito výsledky však souhlasíme jen částečně. Je pravda, že investice do IT jsou v dnešním světě mnohdy nutností a jejich ignorování by bylo pro firmu sebevraždou. Avšak můžeme se v mnoha případech přesvědčit, že právě IT je to, co vytváří firemní hodnotu a zajišťuje výhodu pro firmu. Pokud nepočítáme firmy zabývající se přímo výrobou SW nebo HW, dobrý příklad nalezneme např. u firmy Amazon. Tato firma se proslavila po celém světě jako elektronický prodejce. IT rozhodně nebylo to, co by firmě přinášelo výhodu nad konkurenty. Podporovalo prodej, ale samo o sobě nevytvářelo žádnou hodnotu. Avšak firma Amazon, jako jedna z prvních firem na světě, dokázala změnit své původně podpůrné IT na jeden z hlavních příjmů a předstihnout své konkurenty. Chytře pronajala po většinu roku nevyužitý výkon svých serverů. Dnes je Amazon známý nejen jako prodejce zboží, ale také jako poskytovatel cloud computingu. IT je tedy právě jedním z kanálů příjmů Amazonu a to, co přináší jistou konkureční výhodu oproti ostatním elektronickým prodejcům. Podle nás je výše zmíněný průzkum hodně ovlivněný respondenty. CFO nemají takový přehled o tom, co se děje ve světě IT, a proto nemohou vidět možnosti, které existují. Dalším důvodem může být to, že CFO jako člověk odpovídající za finance firmy vidí hlavně finanční systémy, a v této oblasti zavedení IT opravdu není konkurenční výhodou. Na výsledky průzkumu může mít taktéž vliv i zkoumaný vzorek firem. Tyto firmy mohly mít svůj hlavní předmět podnikání v oblasti, která IT bere jako nutnost.

5.2 KAM INVESTOVAT? Z procesů, které potřebují investici v podobě nových IT technologií, je prioritou investovat do zlepšení analýzy a rozhodování. V dnešním množství dat je tato priorita pochopitelná. Oblíbené téma dneška je také knowledge management, který se umístil na druhém místě. Znalosti se postupně stávají cennějšími a jejich efektivní řízení ve firmě je důležitým klíčem k úspěchu.

AIP Scholaris

37

Obr. 7. Možnosti budoucích investic, zdroj: [Van Decker, 2012] 

Protože pozornost CFO je zaměřena na zlepšení procesu rozhodování, nelze se divit, že v otázce: „Kde vidíte největší potřeby IT investice?” vyhrály technologie Business Intelligence. Za povšimnutí stojí i technologie „cloud computing”, která zde není tak často zmiňována. Důvodem je, že CFO chce vidět jasné přínosy a zlepšení firemních procesů z IT investic, a to BI technologie poskytuje. Cloud computing oproti tomu sníží celkové náklady na provoz, ale nepřináší žádné na první pohled viditelné přínosy, ani nijak nevylepšuje procesy ve firmě. Cloud computing proto vyhrává spíše ve výzkumech, kde jsou respondenty CIO (Chief Information Officer).

38

Tran, Zahradníková, Králová

6 ZÁVĚR Cílem naší práce bylo seznámit čtenáře s problematikou definování nákladů a přínosů v IT. Abychom toho dosáhli, práci jsme rozdělili do dvou samostatných, ale vzájemně se doplňujících částí. V první části jsme se zabývali náklady v IT. Zamysleli jsme si nad otázkou, proč je vůbec potřeba se zabývat náklady IT. Následovalo vymezení toho, co lze považovat za náklad, a jaké dělení nákladů je pro oblast IT typické. Dále jsme pro názornost popsali jeden ze způsobů analýzy nákladů pomocí metody TCO. Protože jednou z priorit firem je mít co nejnižší náklady, zkusili jsme uvést některé způsoby, kterými by firmy mohly výrazně snížit náklady v IT a přitom neztratit žádnou jeho hodnotu. Druhá část práce se věnuje problematice určení přínosů v IT. Spočítat přínosy IT pro podnik je ještě těžší úkol než vymezit náklady a ne všechny investice do IT se musí nutně vrátit v podobě přínosu pro firmu. Z tohoto důvodu jsme prvně museli vymezit, co jsou přínosy a které přínosy investice do IT přinášejí. Následně jsme vyčlenili přínosy podle různých hledisek. Dalším bodem v práci byl popis vybraných metod pro lepší představu způsobu určení přínosu IT. Z nepřeberného množství metod pro analýzu přínosů jsme si z nich vybrali tři a zevrubně je popsali: ROI, Balanced Scorecard a TEI. Poslední kapitolu v naší práci jsme věnovali problematice vnímání přínosů z IT v současné praxi. Rozebrali jsme a vyjádřili jsme se k výzkumu od firmy Gartner. Rozebrali jsme a vyjádřili jsme se k výzkumu od firmy Gartner, který se uskutečnil mezi CFO velkých firem, kde se respondenti vyjadřovali k pohledu na IT ve firmě a k možným investičním příležitostem. Po přečtení této práce nedostanete jednoznačnou odpověď na to, kterou metodu použít pro určení nákladů a přínosů v IT, ani jakým univerzálním způsobem získat z IT co nejvíce. Taková odpověď totiž neexistuje. Naší snahou bylo ukázat možnou cestu, jak lze postupovat při této činnosti. Její aplikování však závisí na konkrétní situaci. Z tohoto důvodu jsme se také snažili o to, aby čtenář získal základní povědomí o této problematice a dokázal následně racionálně uvažovat a vymyslet svou vlastní cestu, jak řešit problematiku nákladů a přínosů IT ve firmě.

7 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ [Basl, 2008]

BASL, Josef. Podnikové informační systémy: podnik v informační společnosti. 2., výrazně přeprac. a rozš. vyd. Praha: Grada, 2008, 283 s. ISBN 978-80-247-2279-5.

[Carr, 2003]

CARR, Nicolas. IT doesn´t matter. Harvard Business School Publishing Corporation. [online] 2003 [cit. 2012-11-30]. Dostupné z: http://www.econ.uba.ar/www/departamentos/sistemas/plan97/tecn_i nformac/rota/Zimerman/IT%20Doesnt%20matter%20Carr.pdf

[Fin.mgmt, 2012]

Autor neznámý. Jak uřídit náklady na It ve firmě. Finanční management. Praha: Economia, 2012, roč. 9, č. 1. ISSN 1214-9292.

AIP Scholaris

39

[Forrester, 2010]

Autor neznámý. Forrester´s Total Economic Impact Portfolio [online]. Forrester Research, 2010 [cit. 2012-10-30]. Dostupné z: http://www.cornerstone1.com/SAP/SAP_Forrester_Measuring_the_ Business_Value_of_IT.pdf

[Gartner, 2012]

Gartner Worldwide IT Spending Forecast. GARTNER, Inc. Gartner [online]. 2012 [cit. 2012-11-06]. Dostupné z: http://www.gartner.com/technology/research/it-spending-forecast/

[Grembergen, 2004]

VAN GREMBERGEN, Wim. Strategies for Information Technology Governance. United Kingdom : Idea Group Publishing, 2004. 390 s. ISBN 1-59140-140-2.

[Hujňák, 2008]

HUJŇÁK, Peter. Business Case: řízení hodnoty a rozsahu ICT projektu. In: Systems integration [online]. 2008 [cit. 2012-12-13]. Dostupné z: http://si.vse.cz/archive/proceedings/2008/ rizenihodnoty-ict-projektu.pdf

[IT Economics Corporation, 2010]

Computing The ROI for IT Projects and Other Investments. IT Economics Corporation [online]. 2010 [cit. 2012-12-13]. Dostupné z: http://iteconcorp.com/ROICalc.html

[Kaplan, 1996]

KAPLAN, Robert a David NORTON. Using the Balanced Scorecard as a Strategic Management System. Harvard Business Review. 1996.

[Král, 2010]

KRÁL, Bohumil. Manažerské účetnictví. 3., dopl. a aktualiz. vyd. Praha: Management Press, 2010, 660 s. ISBN 978-80-7261-217-8.

[Marchewka, 2006]

MARCHEWKA, Jack T. Information technology project management: providing measurable organizational value. 2nd ed. Hoboken, NJ: Wiley, c2006, xxiii, 374 p. ISBN 978-047-1715-399.

[Nekvasil, 2008]

NEKVASIL, Marek. Možnosti hodnocení efektivity investic do IT. Systémová integrace: časopis České společnosti pro systémovou integraci [online]. 2008, č. 3 [cit. 2012-10-30]. ISSN 1210-9479. Dostupné z: http://www.cssi.cz/cssi/system/files/all/si-3-2008nekvasil.pdf

[Novotný, 2010]

NOVOTNÝ, Ota, POUR, Jan, MARYŠKA, Miloš, BASL, Josef. Řízení výkonnosti podnikové informatiky [Business Informatics Performance Management]. Praha : PROFESSIONAL PUBLISHING, 2010. 275 p. Text in Czech. ISBN 978-80-7431-0409.

[Schniederjans, 2005]

SCHNIEDERJANS, Marc J, Jamie L HAMAKER a Ashlyn M SCHNIEDERJANS. Information technology investment: decisionmaking methodology [online]. River Edge, N.J.: World Scientific, c2004, xxvi, 389 p. [cit. 2012-12-13]. ISBN 98-123-8695-5.

40

Tran, Zahradníková, Králová

[Sedera, 2001]

SEDERA, Darshana, Guy GABLE a Michael ROSEMANN. A Balanced Scorecard Approach to Enterprise Systems Performance Measurement. AIS Electronic Library [online]. 2001, 1-1 [cit. 201210-30].

[Sodomka, 2012]

SODOMKA, Petr, Hana KLČOVÁ a Jiří KŘÍŽ. Aktuální trendy trhu s informačními systémy pro malé a střední podniky. Systémová integrace [online]. 2012, č. 2 [cit. 2012-12-13]. Dostupné z: http://www.cssi.cz/cssi/aktualni-trendy-trhus%C2%A0informacnimi-systemy-pro-male-stredni-podniky

[Thorp, 2007]

THORP, John. Information paradox: realizing the business of information technology [online]. S̜ l: McGraw-Hill, 2007 [cit. 201212-13]. ISBN 00-713-4265-6. Dostupné z: http://solutions.us.fujitsu.com/www/content/information-paradoxebook/Information_Paradox_Complete_2007.pdf

[Tvrdíková, 2000]

TVRDÍKOVÁ, Milena. Příprava řízení přínosů IS/IT. Systémová integrace: časopis České společnosti pro systémovou integraci [online]. 2000, [cit. 2012-10-30]. ISSN 1210-9479. Dostupné z: http://si.vse.cz/archive/proceedings/2000/ priprava-rizeni-prinosu-isit.pdf

[Učeň, 2001]

UČEŇ, Pavel. Metriky jako nástroj řízení efektivity IS/IT. In: Systems integration [online]. 2001 [cit. 2012-11-27]. Dostupné z: http://si.vse.cz/archive/proceedings/2001/metriky-jako-nastrojrizeni-efektivity-is-it.pdf

[Van Decker, 2012]

E. VAN DECKER, John. Top 10 Findings From Gartner's Financial Executives International CFO Technology Study. In: Top 10 Findings From Gartner's Financial Executives International CFO Technology Study [online]. 2012 [cit. 2012-10-31]. Dostupné z: http://www.gartner.com/id=2018115

[Voelpel, 2006]

VOELPEL, Sven a kol. The tyranny of the Balanced Scorecard in the innovation economy. Journal of Intellectual Capital, Vol. 7, 2006 [cit. 2012-11-01]. Dostupné z: http://www.mngt.waikato. ac.nz/ejrot/cmsconference/2005/proceedings/intellectualcapital/voelp el.pdf

[Voříšek, 2008]

VOŘÍŠEK, Jiří. Principy a modely řízení podnikové informatiky. Vyd. 1. Praha: Oeconomica, 2008, 46 s. ISBN 978-80-245-1440-6.

[Zee, 2002]

ZEE, Han T. Measuring the value of information technology [online]. London: Information Science Pub., c2002, ii, 213 p. ISBN 19-307-0808-4. Dostupné z: http://www.igi-global.com/ chapter/need-measure-value-information-technology/26173

AIP Scholaris

41

PŘÍLOHA Č. 1 Ukázka srovnání hodnocení návratnosti investice jednoduchou a diskontovanou ROI (převzato a upraveno dle [IT Economic Corporation, 2010]) : Cíl investice: snížení nákladovosti business procesu „A” o 25 % a více při pokrytí nákladů na investici již na konci prvního roku a kumulativním ROI na konci třetího roku provozu ve výši 500 % a více. Základní fakta:



Současné roční náklady na business proces A

10 milionů Kč

IT investice vedoucí ke zlepšení výkonnosti procesu

1 milion Kč

Čas potřebný pro implementaci IT řešení vedoucí ke zlepšení výkonnosti procesu

6 měsíců

Očekávané přínosy 1. rok (6 měsíců bezprostředně po implementaci IT řešení)

1 milion Kč

2. rok

3 miliony Kč

3. rok

3 miliony Kč   Tabulka 3. Základní informace k příkladu 

Pro lepší srozumitelnost výpočtů se předpokládá, že všechny investice a úspory jsou uskutečněny vždy na konci daného roku.

Výpočet pomocí jednoduché ROI:

á ROI

1. rok

2. rok 3. rok

kumulované přínosy kumulované náklady kumulované náklady

ROI

přínosy 1 – náklady 1 náklady 1

ROI

kumulativní přínos 1 3 – náklady 1 náklady 1

ROI

kumulativní přínos 1 3 náklady 1

(3)

%

3 – náklady 1

% %

Tabulka 4. Výpočet jednoduché ROI; čísla jsou uváděna v milionech 

42

Tran, Zahradníková, Králová

Jelikož u jednoduché ROI není brána v potaz klesající hodnota peněz v čase, vzniká zde problém s rostoucí nepřesností výsledků s každým následujícím rokem životnosti investice. Výpočet pomocí diskontované ROI: Ve výpočtu diskontované ROI je navíc oproti jednoduché ROI brána v úvahu i s časem klesající hodnota peněz. Výpočet je o něco složitější, protože nejdříve je nutné spočítat čistou současnou hodnotu nákladů a čistou současnou hodnotu přínosů. K tomu potřebujeme znát diskontní poměr, který používá daný podnik ve svých kalkulacích a následně můžeme dle vzorce uvedeného v kapitole 4.2.1.1 vypočítat diskontovaný ukazatel ROI. Předpokládejme tedy, že CFO podniku nám sdělil, že daný podnik používá roční diskontní poměr 6 %. V následující tabulce je zachycena současná hodnota přínosů, resp. nákladů v počáteční výši 1 milion Kč a tato hodnota bude v budoucích letech diskontovaná 6 %. Vzorec pro výpočet současné hodnoty: č

í

á

1

.

(4) ě

č

í

Časová osa (konce roků)

Budoucí hodnota přínosů, resp. nákladů (Kč)

Současná hodnota přínosů, resp. nákladů (Kč)

0. rok

1 milion

943.40 tis

1. rok

1 milion

890.00 tis

2. rok

1 milion

839.62 tis

3. rok

1 milion

792.09 tis

4. rok

1 milion

747.26 tis

  Tabulka 5. Výpočet současné hodnoty v jednotlivých letech  á ROI

1. rok 2. rok

ROI ROI

kumulované diskontované přínosy kumulované disk. náklady kumulované diskontované náklady disk. přínos 943.40 disk. náklady 943.40 diskontované náklady 943.40

%

kumul. disk. přínosy 3 613.40 disk. náklady 943.40 diskontované náklady 943.40

%

AIP Scholaris

3. rok

ROI

kumul. disk. přínosy 6 132.26 disk. náklady 943.40 diskontované náklady 943.40

43

%

  Tabulka 6. Výpočet diskontované ROI; čísla jsou uváděna v tisících 

Z uvedeného příkladu je tedy vidět že kalkulace jednoduchou metodou ROI již ve 3. roce o 50 % převyšovala diskontovaný ukazatel ROI s úvahou časové hodnoty peněz. Je tedy zřejmé, že jednoduchou metodu ROI lze uplatnit v krátkém časovém období, kdy rozdíl mezi současnou hodnotou peněz a budoucí hodnotou peněz není ještě tak výrazný, ale v delším časovém období je přesnější diskontovaný ukazatel ROI.

AIP Scholaris 2(1), 2013, 44–54, ISSN 1805-613X Online: scholaris.vse.cz

Lucidné snívanie Michal Voskár1 1

Fakulta podnikohospodářská, Vysoká škola ekonomická v Praze nám. W. Churchilla 4, 130 67 Praha 3 [email protected]

Abstrakt: Aj napriek tomu, že každý z nás strávi značnú časť života spánkom a snívaním, je o tejto problematike nízke povedomie. Táto práca poskytuje stručný a komplexný prehľad o povahe snov a ich vzniku v kontexte vedomia a percepcie. Kladie dôraz na vyvrátenie častých mýtov a zameriava sa na potenciálne využitie snov v každodennom živote v podobe lucidného snívania. Kľúčová slova: lucidné sny, spánok, vedomie, rapid eye movement, oneirológia, vnímanie

Title: Lucid dreaming Abstract: Despite the fact we spend a considerable amount of time in our lives sleeping, there is little awareness of this topic. This paper provides a brief and complex summary of the nature of dreams and their emergence in context of consciousness and perception. It lays stress on busting the common myths about dreaming and focuses on the potential use of lucid dreams in everyday life. Keywords: lucid dreaming, sleep, consciousness, rapid eye movement, oneirology, perception

Vypracováno v rámci bakalářského semináře: Informace a fenomén myšlení (Předmět se zaměřuje na vztah informace a myšlení. Student se seznamuje se základními typy myšlení, s potřebou přizpůsobení myšlení odlišným předmětům a cílům. Poznává různé způsoby myšlení a interpretování skutečnosti a jejich omezení. Dále pracuje s různými metodami tréninku myšlení, paměti, vnímání a superlearninku.) Vyučující semináře: Mgr. Ing. Tomáš Sigmund, Ph.D.

AIP Scholaris

45

1 ÚVOD Život je krátky a tretinu z neho prespíme. Od momentu narodenia máme v priemere 67,5 roka života. Niektorí z nás sú o niečo šťastnejší a narodia sa v modernej krajine s vyspelým zdravotným systémom, čo poskytuje reálnu šancu dožiť sa až 75 rokov. [1] [2] Ako hovorí výrok na začiatku, život je veľmi krátky a veľkú časť z neho strávime spánkom. Činnosťou, počas ktorej nespočetné hodiny ležíme a náš limitovaný čas ubieha, zatiaľ čo my neprítomne odpočívame. Práve to je dôvod, prečo sme sa rozhodli tento článok venovať téme snívania. Aktivita, ktorá môže bezmyšlienkovité polihovanie premeniť na noc plnú neobmedzených možností. Ďalším dôvodom sú osobné skúsenosti autora, ktorý sa často stretáva s mylnými názormi o spánku a snívaní. Vo väčšine zmienených situácií sú sny označované za niečo mystické, nadprirodzené a nevysvetliteľné, ba až vzbudzujúce hrôzu. Výsledkom je vyhýbanie sa snom ako takým a odmietavý prístup k novým informáciám ohľadne tejto problematiky. Hlavným cieľom tejto práce je preto vyvrátiť časté mýty a zoznámiť čitateľa s lucidným snívaním. Článok má slúžiť ako stručný a prehľadný náhľad na to, čo vlastne snívanie je, ako súvisí so spánkom a vedomím a aké výhody nám môže lucidné snívanie poskytnúť. Práca sa bude venovať taktiež spánkovému cyklu a stavom vedomia počas neho, procesu vzniku snov, ich obvyklému obsahu, efektom na naše telo a zasiahne aj výskumné metódy v tejto oblasti. Čerpať budeme okrem odbornej literatúry aj z autorovych vlastných skúseností so snívaním.

2 POJEM "LUCIDNÉ SNÍVANIE" Keď sa povie lucidné snívanie, málokto si pod týmto pojmom dokáže predstaviť niečo konkrétne. Aj napriek tomu, že väčšina z nás každú noc niekoľkokrát sníva [3], je táto disciplína väčšine populácie veľkou neznámou. Čo teda lucidné snívanie je? Lucidné snívanie znamená snívať a zároveň si byť vedomý, že snívame a ležíme v posteli. Lucidita nastáva spravidla vo chvíli, kedy si snívajúci človek všimne udalosti okolo seba a vyhodnotí ich ako produkt sna a nie okolitého fyzického sveta. Tento moment nastáva často v okamihu, kedy sa v sne stane udalosť, ktorá nie je možná. Príkladom môže byť prítomnosť zosnulého príbuzného. Niekedy môže lucidita nastať aj spontánne bez toho, aby si subjekt všimol zvláštnosti sna. [3]

3 POČIATKY VÝSKUMU SNÍVANIA Sny a spánok ako predmety vedeckého výskumu boli veľkou neznámou až do roku 1952, kedy Nathaniel Kleitman a Eugene Aserinsky náhodou spozorovali u spiacich testovacích subjektov pomalý pohyb očí. Keďže sledovať subjekty celú noc bolo nepraktické, prišli na lepší spôsob, ako pohyby monitorovať. Napojili ich na prístroj, ktorý meral jemné elektrické signály generované očnými buľvami. Podobne ako u prístroja na meranie mozgových vĺn EEG, aktivita očí bola zaznamená do grafu. Výsledky výskumu boli viac než nečakané. U subjektov zaznamenali počas noci niekoľko kratších periód, počas ktorých sa ich oči rapídne hýbali oproti zbytku noci. [4] Zmienené pohyby sú dnes známe pod názvom REM (anglicky

46

Voskár

rapid eye movement, slovensky rýchle pohyby očí) a umožnili extenzívny výskum spánku, snívania a vedomia, ktoré vhrli svetlo na dlho nevysvetliteľné záhady našej mysle. REM spánku, úzko spojenému so snívaním, sa v nasledujúcich kapitolách budeme podrobnejšie venovať.

3.1 VEDOMIE Kým prejdeme na lucidné sny, považujeme za nevyhnutné vysvetliť základné prvky, ktoré vstupujú a ovplyvňujú proces snívania. Jedním z nich je bezpochyby vedomie. Vedomie je podľa definície uvedomovanie si interných aj externých stimulov. Zahŕňa uvedomovanie si externých udalostí, interných pocitov, samého seba ako jedinečnú bytosť zažívajúcu tieto udalosti a uvedomovanie si myšlienok ohľadne týchto udalostí. Vedomie je teda uvedomovanie si samého seba. Samotné uvedomovanie môžeme rozdeliť na viac úrovní, a to na vedomie, podvedomie a nevedomie. [4] V čom je ale vedomie dobré a prečo sa u nás vyvinulo? Z pohľadu evolučnej biológie nám umožňuje predvídať situácie a analyzovať možné reakcie namiesto metódy pokusu a omylu, čo by mohlo často viesť k smrtelným následkom. [5] Laicky povedané, vedomie nám dáva možnosť "prehrať" si scenáre pred tým, ako nastanú. Rôzne stavy vedomia sú taktiež spojené s rozdielnou mozgovou aktivitou, ktorú meriame pomocou tzv. EEG (electroencephalograph) - zariadením, ktoré meria elektrickú aktivitu v mozgu pomocou elektród pripevnených na hlavu subjektu. Mozgová aktivita ľudí sa bežne delí na štyri základné stupne, a to beta, alfa, theta a delta. V stave beta je subjekt zvyčajne plne bdelý a zapája sa do riešenia problému. Stav alfa je spojený s hlbokou relaxáciou, meditáciou alebo tzv. zasnenosťou. Na úrovni theta je subjekt obvykle v ľahkom spánku a na úrovni delta sa jedná už o hlboký spánok. [4]

3.2 SPÁNOK Porozumenie jednotlivých stavov vedomia nám pomôže pri vysvetlení spánku a jeho cyklu. Ten zahŕňa 5 rôznych úrovní, ktoré sa počas noci pravidelne opakujú. V prvom kroku upadá človek z ospalosti do ľahkého spánku, pričom alfa vlny postupne nahradia theta vlny. Počas tohto prechodu často zažívame jemné svalové šklbnutia a hypnagógiu, čo sú veľmi krátke epizódy zmyslových senzácií, prejavujúce sa ako spleť farebných geometrických tvarov "pred našimi očami" alebo abstraktných zvukov, pričom tieto senzácie nemajú externý základ. [3] Z hypnagogického stavu sa v druhom kroku presunieme do spánku, počas ktorého sa vyskytujú krátke vzplanutia nervovej aktivity, zatiaľ čo mentálna aktivita je veľmi nevýrazná. Asi po polhodine sa v treťom a štvrtom kroku ponárame do hlbokého spánku, reprezentovanom delta vlnami, v ktorom strávime približne ďalšiu polhodinu, až kým sa celý cyklus neobráti a naše vedomie sa posunie späť do ľahšieho spánku. V momente, kedy by sme sa mali vrátiť späť do prvej úrovne vedomia (bdelosť), ale nastane REM fáza spánku. To je moment, kedy u ľudí prevažne prebiehajú sny. [4] Po pobyte v REM fáze opäť upadávame do hlbšieho spánku a cyklus sa opakuje, a to približne štyrikrát za noc (pri ôsmych hodinách spánku). Zvláštnosťou REM fázy spánku je fakt, že náš mozog počas snívania pracuje takmer rovnakým tempom ako v bdelom stave. Ďalšou zaujímavosťou je, že naše svaly sú spomedzi všetkých fáz spánku najzrelaxovanejšie a to až do takej miery, že sú paralyzované. V prípade neúčinnosti paralýzy by sme vykonávali reálne činnosti z našich snov. Tento efekt bol

AIP Scholaris

47

demonštrovaný na experimente s mačkami, ktoré po odblokovaní paralýzy počas REM fázy napodobňovali správanie typické pre lov. [6] [3] Podobne ako u vedomia sa však musíme opýtať, na čo z evolučného hľadiska slúži spánok a akú výhodu dáva jedincom, ktoré spia? Jedna z hypotéz je, že spánok je dôležitý nástroj na úsporu energie. Druhý pohľad zase hovorí o obmedzení odhalenia jedinca voči nebezpečným externým vplyvom. Vyššiu šancu na prežitie majú teda tie jedince, ktoré sa v noci namiesto prechádzania po lese skryjú do bezpečia a vyčkajú do nasledujúceho dňa. Treťou hypotézou je funkcia spánku ako obnovovača energie a telesných zdrojov, ktoré sú počas dna vyčerpané. [5] Je ťažko povedať, ktorá zo zmienených hypotéz je tá správna. Na objektívne posúdenie budeme potrebovať viacej dôkazov a výskumu danej problematiky.

3.3 SNÍVANIE V predošlej kapitole sme si ujasnili, že snívame najčastejšie počas REM spánku. Čo ale snívanie vlastne je? Presne definovať sen je oveľa ťažšie, ako by sa na prvý pohľad mohlo zdať. Podľa slovníka je sen séria obrazov, nápadov, emócií a senzácií, dejúcich sa mimovoľne v mysli počas určitých fáz spánku. [7] Táto definícia celkom presne vyjadruje to, čo sa počas sna deje. Kým sa pustíme do detailnejšieho vysvetlenia procesu jeho tvorby, zastavíme sa ako v predošlých prípadoch pri samotnom zmysle snívania. Prečo snívame a aký je pôvod zmyslovej aktivity počas spánku? Na túto odpoveď zatiaľ neexistuje presná odpoveď, ale opäť mnoho teórií. Zopár z nich si uvedieme. Sigmund Freud už dávno tvrdil, že sny sú produktom našich neuspokojených očakávaní a túžob. Aj keď by sa táto teória mohla zdať veľmi atraktívna, po rozsiahlom výskume z posledných rokov môžeme bez nadsázky tvrdiť, že Freud značne preháňal. Ako veľmi jednoduchý príklad, ktorý jeho teórii protirečí, sú nočné mory. Nikto z nás nechce tajne v noci zažívať teror. [4] Iná teória zase považuje snívanie za dôležitú súčasť procesu ukladania informácií do mozgu, na čo ale momentálne neexistuje dostatok vedeckých dôkazov. [4] Nemôžeme ju ale úplne vylúčiť. Niektorí vedci sa domnievajú, že snívanie zohráva aj fyziologickú funkciu, a to vývin a udržiavanie nervových ciest. Zdá sa, že táto teória je viac než relevantná - malé deti už od narodenia trávia väčšinu svojho dlhého spánku práve v REM fáze. [4] Pre nás asi najzaujímavejšou teóriou, prečo snívame, je tzv. activation-synthesis model. Z pohľadu tohto modelu je sen vedľajším produktom náhodných nervových signálov z jednej časti mozgu do zbytku mozgovej kôry, pričom tieto signály sú spracované a prevedené do sna - mozog sa snaží zo signálov vytvoriť zmysel. [5] V nasledujúcej kapitole sa presunieme k samotnému procesu vzniku snov.

4 VZNIK SNOV Ako sme už uviedli, jednou zo základných funkcií mozgu a vedomia je predpovedať a kontrolovať výsledky našich rozhodnutí. Aby celý proces mohol fungovať, mozog vytvorí nezávislý model sveta, ktorý je založený na vnemoch prijatých našimi zmyslami. Keď spíme, okolité vnemy sú ale takmer nedostupné (sú spracovávané čisto na podvedomej úrovni) a

48

Voskár

vytvorený model je tak odrezaný od externého prostredia. Preto pracujeme s informáciami, ktoré máme uložené v pamäti - naše očakávania, spomienky, túžby atď. Ak teda mozog vytvorí model (sen) z takto dostupných informácií, táto teória naznačuje, že snívanie je výsledkom rovnakého percepčného procesu, ktorý používame na porozumenie sveta ako keď sme pri plnom vedomí. [3] Táto myšlienka je dosť komplikovaná a preto na jej lepšie pochopenie objasníme percepčný proces. Percepcia je selekcia, triedenie a interpretácia zmyslových vnemov [4] a je silne ovplyvňovaná mnoho faktormi, z ktorých najdôležitejšie sú asi očakávania a motivácia. V prípade očakávaní slúži ako ilustratívny príklad vplyv profesie na vnímanie. Pri pohľadne na bežnú ulicu vidia policajti viac potenciálneho zločinu ako civilisti, pretože ho z podstaty svojej práce očakávajú. [3] Čo sa týka motivácie, nemá o nič menší vplyv na vnímanie ako očakávania. Motivácia je dôvod, prečo vykonávame určité činnosti. Snáď najznámejšou a najvplyvnejšou osobou vo výskume motivácie bol Abraham Maslow, ktorý prišiel s preslávenou hierarchiou potrieb. [8] Tu ako príklad použijeme neuspokojenie základných potrieb (hlad a smäd) u detí, ktoré počas Rorschachových testov (rozbor atramentových škvŕn) mali dvakrát vyššiu tendenciu rozoznať v obrazci jedlo než najedené deti. [3] Aby sme však mohli vyhodnotiť to, čo vnímame, náš mozog musí udržiavať v pamäti mentálne modely jednotlivých objektov a situácií na ich správne vyhodnotenie. Informácie zachytené zmyslami sa následne porovnajú s týmito modelmi a najlepšia zhoda je výsledkom celého procesu a zároveň to, čo vnímame. [4] Tieto modely sa niekedy nazývajú aj percepčné schémy a sú základným stavebným kameňom vnímania. Schémy sa v čase menia a s nadobudnutými skúsenosťami si vytvárame taktiež nové schémy. V princípe si zapamätáme, ako v určitej situácii fungovali okolnosti sveta a pri najbližšom strete s podobnou situáciou si na základe zhodných znakov túto schému vybavíme. [5] Je nutné podotknúť, že schémy sú značne subjektívne. Pre lepšie pochopenie schém si uvedieme jednoduchý príklad. Prečítajte si nasledujúce informácie: Žiak prišiel neskoro na hodinu a ospravedlnil sa vyučujúcemu: "Prepáčte, že meškám." "V poriadku." - odvetil učiteľ. Čo môžeme o tejto situácii tvrdiť s absolútnou istotou? Po chvíli premýšlania by sme vedeli zostaviť nasledujúci zoznam: 1. Žiak prišiel na hodinu 2. Žiak sa spýtal otázku 3. Učiteľ na otázku odpovedal 4. Jazykom bola slovenčina atď Druhou otázkou je, čo môžeme o zmienenej situácii na základe poskytnutých informácií predpokladať? Tu by bol zoznam pravdepodobne o čosi dlhší. Usudzujeme, že žiak bol človek a nie jednorožec, že prišiel do miestnosti s oknami, stenami, podlahou a vybavením, že trieda sa nachádzala v škole, že v triede boli ďalší študenti, že platili zákony fyziky ako gravitácia

AIP Scholaris

49

atď. Naša schéma o škole automaticky viedla ku konkrétnemu "obrazu" a vlastnostiam. Tento príklad je veľmi jasnou demonštráciou fungovania mentálnych modelov. V úvode tejto práce sme rozdelili vedomie do niekoľkých kategórií, medzi ktorými sme zmienili aj delenie na vedomie, podvedomie a nevedomie. Toto delenie je úzko spojené s aktiváciou vyššie zmienených schém. Väčšina našich modelov je na podvedomej úrovni a na aktívaciu len "čaká". Pre vysvetlenie použijeme ďalší jednoduchý príklad. Vyberieme si schému, ktorá pravdepodobne nie je v tejto chvíli na vašej vedomej úrovni: klavír. Kým ste si neprečítali slovo klavír, táto schéma ostala pravdepodobne neaktivovaná na vašej podvedomej úrovni. Akonáhle sme ju však zmienili, predstavili ste si váš model klavíra a s ním boli pravdepodobne aktivované iné schémy, napríklad schéma koncertnej sály, publika, hudby klavíra atď. Tu sa dostávame k jadru samotného princípu budovania snov. Počas REM spánku je mozog vysoko aktívny a vysiela zhluky nervových signálov. Tieto signály aktivujú jednotlivé schémy nad podvedomú úroveň a vzhľadom na to, že externé stimuly sú potlačené, dostávajú sa nám do vedomia a vytvárajú veľmi živú zmyslovú senzáciu. [3] Čo ovplyvňuje schémy, ktoré sa počas snívania dostanú do nášho vedomia? Podobne ako v bdelom stave sú to očakávania a motivácia. Počas bdelého stavu by nás informácie z externého sveta okamžite napravili, ak by sme očakávali niečo, čo v danej situácii neexistuje. V dobe spánku však tento mechanizmus nefunguje. [3] To eventuálne vedie aj k tzv. nestabilite alebo premenlivosti snov. Keďže neexistuje stabilný zdroj stimulov (nezabúdajme, že v sne sa jedná takmer výhradne o interné zdroje senzácií), aktivácia schém je náhodnejšia a premenlivejšia ako v bdelom stave. Pochopiteľnejšou ilustráciou popísaného procesu môže byť nasledujúci sen: Nachádzate sa v REM spánku a váš mozog postupne aktivuje schémy, ktoré ostali na hranici vedomia z predošlého dňa. Povedzme, že to bude schéma lesa. Akonáhle si predstavíte les, očakávate, že sa v ňom budete nachádzať a zrazu ste v ňom. V súvislosti s lesom sa u vás aktivujú ďalšie schémy, ktoré boli dovtedy čisto na podvedomej úrovni. Jednou z nich je nebezpečenstvo spojené s pobytom v lese. Povedzme, že to bude schéma nebezpečného zvieraťa, napríklad medveďa. Po chvíli rozmýšľania sa začnú prejavovať negatívne očakávania - v diaľke vidíte pohyb a počujete praskanie vetvičiek. Zľaknete sa. Prirodzená reakcia vás núti pred medveďom utekať ale vždy keď sa obzriete za seba, je tesne za vami. Skryjete sa za strom a dúfate, že si vás nevšimne. Na chvíľu si pomyslíte "možno ma tu aj tak nájde!" a tak aj je. Zobudíte sa. Ako vidíte, očakávania a schémy zohrávajú v stavbe sna veľmi dôležitú úlohu. Uvedený príklad je len jedným z možných scenárov, ako by sen mohol prebiehať. V prípade lucidného snívania by mohol subjekt vedome ovplyvňovať udalosti v sne a použiť tak očakávania v pozitívnom smere. Tejto problematike sa budeme viac venovať v samostatnej kapitole.

5 VNÍMANIE V SNOCH Ohľadne vnímania v snoch existuje nespočetne veľa mýtov. Veľmi častým príkladom je vnímanie času. Autor sa sám v minulosti domnieval, že vnímanie času v sne je istým spôsobom odlišné od bdelého stavu vedomia. Opak je však pravdou. Na nasledujúcom príklade si ukážeme prečo a zároveň tým budeme ilustrovať vedecké metódy použité pri výskume lucidného snívania.

50

Voskár

V prípade testovania hypotézy o snívaní experimentátor spolupracuje s tzv. oneironautmi (ľudia, ktorí snívajú), ktorých v laboratóriu napoja na spomínané prístroje merajúce pohyby očí, mozgových vlń, srdečného tepu atď. Vďaka objavu REM sa ako výskumná metóda používa indikácia vopred dohodnutej udalosti sériou jasne rozoznateľných (a taktiež vopred dohodnutých) pohybov očí, ktoré prístroj na ich zaznamenávanie zachytí. Počas lucidného sna totiž pohyby "snových" očí korešpondujú s pohybom fyzických očí. Týmto spôsobom môže testovací subjekt vysielať jasné správy priamo zo "snového sveta". [3] Táto metóda značne zrýchlila proces výskumu snov. Vrátime sa však k vyššie spomenutému mýtu, a to vnímanie času v sne. Na základe metódy merania REM bol vykonaný experiment, v ktorom testovacie subjekty mali pohybom očí naznačiť v lucidnom sne desaťsekundové intervaly. Jednoducho povedané, oneironaut poslal očný signál, následne na to odpočítal desať sekúnd a vyslal ďalší signál, ktorý označoval koniec jeho merania. Vo všetkých prípadoch podobného merania sa ukázalo, že čas v snoch sa až na drobné odchýlky zhodoval s časom v bdelom stave. [3] Vnímanie času je len jedným z mála príkladov, ako nás naše predsudky môžu ohľadne snov zavádzať. Sám autor sa stretol s ľuďmi, ktorí tvrdia, že v snoch človek nepočuje alebo je farboslepý. Považujeme za veľmi dôležité práve tieto dva predsudky vyvrátiť. To, ako vnímame svet v bdelom stave je zhodné s tým, ako vnímame svet v snoch. Počas snívania vidíme, počujeme, cítime, rozoznávame chute, rozmýšľame a "sme", tak ako v tejto chvíli. Zásadným rozdielom je len fakt, že svet, ktorý vnímame v bdelom stave, korešponduje s reálne existujúcimi objektami a udalosťami. Naopak v sne je realita založená interne, nie externe. Nejaké informácie však predsa len do sna prenikajú. Ako inak by sme sa mohli pri vyslovení našeho mena alebo plači dieťata uprostred spánku zobudiť? Viackrát sme už zmienili, že počas spánku sú externé zmyslové impulzy potlačené, no nie úplne. Náš mozog neustále podvedome monitoruje svet okolo nás a chráni nás tak pred nebezpečenstvom. To má za následok občasné preniknutie externej informácie do sna, ktorá sa niekedy zakomponuje priamo do deja. Na zmienený efekt bolo vykonaných niekoľko zaujímavých experimentov. V jednom prípade počas noci v laboratóriu púštali skúseným oneironatuom nahrávky s viac než jasným obsahom: "Toto je len sen!". Subjekty boli opäť napojené na meracie zariadenia a v momente, kedy dosiahli REM spánok, im nahrávku v slučke púštali s postupným zvyšovaním hlasitosti. Úspešnosť dosiahnutia lucidného sna bola vyššia ako bez použitia takejto priamej indikácie. [3] Úskalím sa však pre niektoré subjekty stalo nerozoznanie zmyslu tohto prvku. Príkladom je oneironaut, ktorý sa v sne sťažoval na neustále kričanie do ucha "Toto je len sen!", no ignoroval kontext tejto správy. Dôvodom môže byť nedostupnosť prednej časti mozgu, ktorá má na starosti kognitívne procesy a "racionálne/technické" uvažovanie. Subjekt nahrávku počul, no nedokázal ju v danom momente vyhodnotiť. [9] Obmedzená činnosť tejto časti mozgu má taktiež za následok neschopnosť rozoznania textu v sne. Z tohto dôvodu musíme pre dosiahnutie lucidných snov trénovať rozoznávanie snových prvkov, ktorým sa budeme venovať neskôr. Posledným prípadom, ktorým sa budeme v tejto kapitole zaoberať, je vplyv podmieňovania na sen. V experimente vedenom Robertom Richom mali testovacie subjekty počas dňa na nohách pripevnený nástroj, ktorý im v prednastavených intervaloch dával počas dňa do členka jemné vibrácie. Subjekty mali v tomto momente vykonať tzv. test bdelosti, čiže sa presvedčiť o tom, že sú pri plnom vedomí a nachádzajú sa v reálnom, a nie v snovom svete. Jedenásť z osemnásť oneironautov zažili prvú a druhú noc v laboratóriu lucidný sen spojený s týmito vibráciami. [3]

AIP Scholaris

51

6 OBSAH SNOV O čom ľudia najčastejšie snívajú? Touto otázkou sa aktívne zaoberal pán Nielsen a zrealizoval experiment, v ktorom analyzoval obsah snov u 1181 vysokoškolských študentov. [4] Výsledky ukázali, že až 81,5 % študentov mala/máva sny, kde sú prenasledovaní. Druhým najčastejšou témou v snoch boli sexuálne zážitky, a to až u 76,5 % študentov. Tretím v poradí bolo padanie z výšky. Zvláštnosťou je, že sny súvisiace s globálnymi a medializovanými problémami u ľudí takmer vôbec neprebiehajú, aj keď im venujeme cez deň pozornosť. Stredobodom v sne býva podobne ako v bdelom stave len subjekt samotný. Desať najbežnejších snových udalostí je v nižšie uvedenej tabuľke. [4] Poradie 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Obsah sna Naháňaný alebo prenasledovaný, bez fyzického ublíženia Sexualné zážitky Padanie Škola, učitelia, štúdium Neskorý príchod, napr. zmeškanie vlaku Byť na pokraji padnutia Pokus znova a znova niečo urobiť Súčasne živý človek v sne mŕtvy Lietanie Intenzívny pocit prítomnosti niekoho v miestnosti

Celkový výskyt 81,5 76,5 73,8 67,1 59,5 57,7 53,5 54,1 48,3 48,3

Tabuľka 1. Výskyt udalostí v snoch.

7 EFEKTY SNÍVANIA NA TELO Aké vplyvy má snívanie na naše telo? Jeden efekt sme spomenuli už pri definícii REM spánku, a to svalovú paralýzu. Jediným neparalyzovaným orgánom, ktorý ovládame, sú oči. Podobne to funguje aj s dýchaním, ktoré je takmer rovnaké ako dýchanie v sne. [4] Snáď najzaujímavejším poznaním je vplyv lucidných snov na mozog. Udalosti dejúce sa v lucidnom sne naň majú rovnaký efekt ako udalosti, ktoré vykonávame v bdelom stave. Ak v sne teda maľujeme, aktivuje to našu "kreatívnu časť" mozgu, pričom výpočetné operácie aktivujú "analytickú časť" mozgu. [3] To môže vysvetľovať, prečo lucidné sny vyzerajú tak reálne. Pre mozog sú reálne.

8 LUCIDNÉ SNY Na záver tejto práce sa konečne dostávame k samotným lucidným snom. Po vysvetlení základných pojmov by ste už mali mať základnú predstavu o tom, ako takéto sny vznikajú a ako súvisia s našim vedomím. Zjednodušene by sme mohli lucidné sny označiť za podmnožinu všetkých snov. Ako sme spomenuli už na začiatku, hlavným rozdielom oproti bežnému snu je uvedomovanie si, že všetko, čo v danej chvíli zažívame, sa odohráva čisto v našej hlave. Po splnení tejto podmienky sa nám otvárajú dvere do sveta plného možností, kde využitím motivácie a očakávaní môžeme vedome meniť obsah samotnej snovej reality. To, čo si dokážeme predstaviť, môžeme v sne aj zažiť. Výnimočnosťou lucidných snov je taktiež vedomý prístup k podvedomej mysli a tacitným vedomostiam, ktoré pri plnej bdelosti nie sú vedome dostupné. [3] Lucidný sen je teda platforma, ktorá v istom zmysle "odomyká" naše

52

Voskár

vedomie a zbavuje nás akýchkoľvek obmedzení. V prípade sna s medveďom, ktorý sme uviedli v predošlých kapitolách, by z nás teda dosiahnutie lucidity mohlo spraviť "bohov" snového lesa. Mohli by sme z lesa uletieť, alebo medveďa premeniť na iné zviera, ktoré nám nenaháňa strach. Predstavivosti sa v snoch medze nekladú. Vzhľadom na to, že počas života strávime snívaním približne 6 rokov [5], nie je ťažké vidieť výhody využitia lucidného snívania taktiež na činnosti, ktoré nás bavia alebo na ne nemáme cez deň čas. Lucidné snívanie však nie je len o zábave a pôžitkoch, využiť sa dá aj na zlepšenie v oblasti, v ktorej máme nedostatky. Príkladom môže byť strach z vystupovania pred verejnosťou alebo motorické činnosti ako šport. V prvom prípade si môžeme pomocou rôznych techník (ktorými sa v tejto práci ale nebudeme venovať) vytvoriť sen, v ktorom budeme vystupovať pred tisícovým publikom a tým sa postupne zbaviť strachu. V druhom prípade sa asi pýtate, ako nám môže snívanie pomôcť pri zlepšení v pohybovej činnosti. Ako sme uviedli v predošlej kapitole, počas lucidného snívania majú naše snové aktivity rovnaký efekt na náš mozog ako keby sme aktivitu "naozaj" vykonávali, s tým rozdielom, že naše telo je paralyzované a tým nám bráni v ozajstnom robení snovej činnosti. Nervové impulzy sú však neustále aktívne a vysielané do svalov, čo má za následok zlepšenie motorických schopností pomocou posilnenia nervových ciest - tie si "zapamätajú" motorickú schému zo sna a ľahšie ju implementujú pri vykonávaní reálnej činnosti. [3] Z tohto dôvodu môže byť lucidné snívanie efektívnejším nástrojom ako projekcia výkonu v bdelom stave, kedy mozog bráni vysielaniu nervových impulzov do svalov. Ďalší dôvod súvisí s teóriou, ktorú sme spomenuli na začiatku, a to s udržiavaním nervových ciest, kedy počas REM spánku mozog vytvára nervové schémy bez samotného pohybu. [3] Výhod lucidných snov by sme mohli nájsť nespočetne veľa. Vytváranie schém v sne by ale mohlo mať aj negatíva a naše telo sa evolučne na tento efekt veľmi šikovne prispôsobilo. Sny prirodzene zabúdame, pokiaľ im nevenujeme zvýšenú pozornosť. Sofistikovanosť tejto reakcie je viac než fascinujúca. Keďže počas spánku dokážeme vytvárať schémy bez spätnej väzby z externého prostredia, nesprávna schéma by mohla zásadne narušiť už existujúcu schému na určitú situáciu. To by mohlo viesť k nesprávnej reakcii na okolnosti v bdelom stave, čo môže v istých prípadoch znamenať pre jedinca smrť. Preto je počas snívania blokované vysielanie informácii do dlhodobej pamäte a túto mylnú schému si nezapamätáme. Výnimkou sú buď lucidné sny, počas ktorých sa dočasne aktivuje "analytická časť" mozgu uvedomujúca si, že momentálny zážitok je len fantázia alebo bežné sny, v ktorých sa dejú natoľko nepravdepodobné udalosti, že samovoľne zvýšia aktivitu tejto časti mozgu. [9] Ako teda taký lucidný sen dosiahneme? Keďže cielom tejto práce nebolo popísať proces dosiahnutia lucidného sna, zmienime len jednu zo základných metód. Celá problematika je zložitejšia a vyžadovala by si samostatnú pozornosť. V prvom kroku je dôležité pracovať s motiváciou a očakávaniami v bdelom stave a vypestovať si tzv. pamäť na sny. Takúto pamäť si môžeme vypestovať vedením snového denníka. Je zaujímavé, že ľudia, ktorí nevenujú takmer žiadnu pozornosť snom, si ich po nastavení očakávania "chcem si pamätať sny" bez problémov pamätajú. Je možné, že týmto očakávaním zvyšia aktivitu "analytickej časti" mozgu, ktorú sme spomínali v spojení so zabúdaním obsahu snov. [10] V kombinácii s detailným zaznamenávaním si teda už po krátkej dobe dokážeme zapamätať až dva a viac snov za noc. Úskalím v tomto bode je slabá vôľa sny ihneď po zobudení zaznamenávať, kedy si sen pamätáme najdetailnejšie.

AIP Scholaris

53

Po vybudovaní pamäte na sny je dôležité svoje sny zanalyzovať a vytvoriť si osobný zoznam tzv. snových znakov, ktoré následne budeme v sne vedieť rozoznať a v tom momente vykonať test bdelosti. Takýmito znakmi môžu byť zosnulé osoby, nezmyselný kontext situácie (ste uprchlíkom na Marse), objekty v sne (kozmická loď zaparkovaná v obývačke) alebo vaša úloha v sne (ste prezidentom galaxie). [10] Po dôkladnom tréningu by ste mali byť schopní dosiahnúť svoj lucidný sen už po pár týždňoch.

9 PREDPOKLADY VÝVOJA Vďaka moderným nástrojom vo výskume psychológie sme mohli za poslednú dekádu pozorovať obrovské množstvo nálezov a vyvrátení mylných teórií ohľadne snívania. Táto problematika sa stáva čoraz viac exaktnou vedou a vďaka svojej využiteľnosti ľahko osloví bežného človeka. Myslíme si, že aj vďaka narastajúcej popularite bude výskum snov v najbližšej dobe napredovať. Najväčšou prekážkou je však jeho zdĺhavosť. Aby výsledky boli relevantné, je potrebné vykonať experimenty na mnoho subjektoch, čo pri zmienených metódach nie je najrýchlejší proces. Preto sa domnievame, že nové poznatky a testovanie hypotéz bude v budúcnosti prichádzať len v malých množstvách. Rozhodne však stojí za to na výsledky počkať.

10 ZÁVER Výskum problematiky snívania nám ukázal, že aktívnym prístupom k našim snom sme schopní získať obrovské množstvo času, ktorý môžeme využiť ľubovoľným spôsobom. Lucidné sny sú bezpečný a absolútne neškodný nástroj, ktorý nám umožňuje zažiť doslova všetko, čo si dokážeme predstaviť. V lucidných snoch nie sme limitovaní žiadnymi zákonmi, či sa jedná o spoločenské pravidlá alebo fyzikálne zákony. Môžu nám pomôcť k prekonaniu naších starostí a zároveň sa vďaka nim môžeme zlepšiť v činnostiach, v ktorých máme momentálne nedostatky. Vytvárajú podmienky na experimentovanie s vlastným vedomím a vedú k lepšiemu samopoznaniu. To, ako s týmto časom naložíme, záleží len a len na nás.

54

Voskár

11 ZOZNAM POUŽITÝCH ZDROJOV [1]

World Life Expectancy. World Life Expectancy [online]. 2010 [cit. 2012-11-14]. Dostupné z: http://www.worldlifeexpectancy.com/world-life-expectancy-map

[2]

The World Factbook. CIA [online]. 2010 [cit. 2012-11-14]. Dostupné z: https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/xx.html

[3]

RHEINGOLD, Stephen LaBerge and Howard. Exploring the world of lucid dreaming. 1st Mass Market ed. New York: Ballantine Books, 1991. ISBN 978-034-5374-103.

[4]

WEITEN, Wayne. Psychology: Themes and Variations. 8th ed. Belmont, Calif.: Wadsworth/Cengage Learning, 2010. ISBN 04-956-0198-5.

[5]

MYERS, David G. Psychology. 9th ed. New York: Worth Publishers, 2010, xxix, 721 p. ISBN 978-142-9215-978.

[6]

MANN, Jeff. Scientists unlock REM-sleep paralysis secrets. Sleep Junkies. [online]. 2012 [cit. 2012-11-15]. Dostupné z: http://sleepjunkies.com/blog/scientists-unlockrem-sleep-paralysis-secrets/#

[7]

The Free Dictionary. Farlex [online]. 2009 [cit. 2012-11-14]. Dostupné z: http://www.thefreedictionary.com/dream

[8]

MASLOW, A. H. A Theory of Human Motivation. Psychological Review. [online]. 1943, roč. 50. [cit. 2012-11-15]. Dostupné z: http://psychclassics.yorku.ca/Maslow/motivation.htm

[9]

Why we evolved to forget our dreams. Why do we dream [online]. 2007 [cit. 2012-1224]. Dostupné z: http://www.why-we-dream.com/evolvetoforget.htm

[10]

Lucid Dreaming FAQ. The Lucidity Institute [online]. 2013 [cit. 2013-01-15]. Dostupné z: http://www.lucidity.com/LucidDreamingFAQ2.html

AIP Scholaris 2(1), 2013, 55–82, ISSN 1805-613X Online: scholaris.vse.cz

Systém pro podporu rozhodování v HR Eliška Křížová1, Nikola Míchalová1, Viktor Smolík1, Miroslav Suchý1 1

Fakulta informatiky a statistiky, Vysoká škola ekonomická v Praze nám. W. Churchilla 4, 130 67 Praha 3 {xkrie00, xmicn00, xsmov05, xsucm26}@vse.cz

Abstrakt: Tato práce popisuje návrh, tvorbu a využití systému pro podporu rozhodování, který je určen vedoucím pracovníkům personálních oddělení. Vzniklá HR aplikace je užitečným nástrojem na podporu rozhodování při náboru nových pracovníků. Klíčová slova: systém pro podporu rozhodování, personalistika

Title: Decision support system in HR Abstract: This paper describes the design, development and use of decision support system, which is designed for executives of human resources department. The final HR application is a useful tool for decision support in recruiting new employees. Keywords: Decision support system, Human resources

Vypracováno v rámci magisterského semináře: Systémy pro podporu rozhodování (Cílem předmětu je rozvoj osobních schopností rozhodovat (se) a podpora rozhodovacího procesu v organizaci, včetně tvorby a užití vhodných počítačových nástrojů.) Vyučující semináře: doc. Ing. Stanislava Mildeová, CSc.

56

Křížová, Michalová, Smolík, Suchý

1 PODSTATA SYSTÉMU PRO PODPORU ROZHODOVÁNÍ Databáze jsou v dnešním světě neodmyslitelnou součástí fungování firem. Uchovávají se v nich informace, bez kterých by firmy nebyly schopné fungovat. Důležité je ale zamyslet se nad tím, k čemu by nám databáze byly, kdyby je neřídil žádný software, který by je dokázal využít. Pokud bude mít pracovník HR pouze samotnou databázi nabytou informacemi, dokázal by v ní najít vhodného uchazeče? Pravděpodobně ne. A pokud ano, tak je otázka, jak dlouho by mu to trvalo. Podstatou našeho systému pro podporu rozhodování je tedy využití takové softwarové podpory, která by umožnila nejen snadnou manipulaci se samotnou databází, ale současně by i podpořila pracovníkovo rozhodování, koho má z uložených uchazečů v databázi vybrat pro danou pracovní pozici. To je smysl a hlavní podstata našeho systému. Přínosem této aplikace tedy bude podpora pro HR pracovníka v jakékoliv organizaci, který musí, co nejrychleji vybrat vhodného kandidáta pro konkrétní pracovní pozici. To ale musí probíhat za určitých podmínek, které jsou nastavené samotnou organizací (to je ale součástí strategického plánování a ne vyhledávání nejvhodnějšího uchazeče).

1.1 CÍL Cílem tohoto systému pro podporu rozhodování je pomoci pracovníkovi HR (Human Resources) při výběru nejvhodnějších uchazečů o pracovní pozici podle stanovených kritérií. Systém pro podporu rozhodování našeho týmu bude sloužit pro pracovníka HR a bude mu nápomocna v problematice náboru nových/výběru stávajících zaměstnanců. Hra se bude rozdělovat na hlavní dvě části. První část bude obsahovat databázi zaměstnanců a druhá bude sloužit k filtrování uchazečů o pracovní pozice. Databázi se zaměstnanci bude možné kdykoliv smazat či do ní vkládat nové zaměstnance. Uživatel aplikace si ve druhé části bude moci nastavit váhu kritérií, které pro danou pozici považuje za důležité. Přínosem aplikace bude podpora pro HR pracovníka, který musí, co nejrychleji vybrat vhodného kandidáta pro pracovní pozici.

1.2 POPIS ROZHODOVACÍHO PROBLÉMU CO je/není problém? 

Problémem je posuzování kvalit pracovníků při najímání do organizace

KDE problém ne/nastal? 

V organizaci / v podniku

KDY problém ne/nastal? 

Při vzniku/uvolnění pracovního místa

AIP Scholaris

57

KOLIK lidí ovlivňuje tento problém?  

Všechny, kteří pracují na odděleních HR, vedení organizace, vedoucího uvolněné pracovní pozice, ale i samotného uchazeče o pracovní umístění Kolik peněz, pracovních pozic, času

PROČ problém nastal? 

Nábor pracovníků je složitý proces, který je ovlivňován četnými faktory/kompetence HR pracovníka, profily jednotlivých uchazečů

JAK poznat, že problém ne/nastal? 

Ne/vzniklo volné pracovní místo

Obrázek 1: Zjednodušená myšlenková mapa k řízení HR, zdroj: pkab.wordpress.com 

1.3 TEORETICKÁ VÝCHODISKA ŘEŠENÍ Cílem tohoto systému pro podporu rozhodování je získání odborně a profesně vhodných pracovníků v potřebném čase, to znamená co možná nejrychleji, pro konkrétní pracoviště příslušné organizace. Získávání pracovníků by mělo mít bezpečný základ ve specifikaci nároků pracovních činností.

58

Křížová, Michalová, Smolík, Suchý

Celý tento systém navazuje na velmi důležitou součást každé společnosti a to je výběr nového pracovníka. Pokud dostaneme informace o uchazečích, tak neexistuje společnost, která by si na pohovor pozvala všechny. Tudíž významnou součástí výběrového řízení je vyjasnění si vzájemných očekávání uchazeče o zaměstnání a zaměstnavatelské organizace vůči sobě navzájem. [Bedrnová, Nový, 2007] V případě toho systému pro podporu rozhodování bude relevantní zejména zaměstnavatelovo očekávání. Obsahem výběru pracovníka je posuzování kvalifikačních a osobnostních předpokladů. Přijímání pracovníků je personální činnost, která zahrnuje jak výměnu informací mezi uchazečem a organizací, tak i splnění potřebných právních, administrativních a dalších náležitostí přijetí nového zaměstnance do organizace. [Bedrnová, Nový, 2007] V souvislosti s přijímáním nových zaměstnanců je nutné vzít v úvahu odborné zdroje, které se týkají jak problematiky personalistiky, tak legislativního rámce. Naše manažerská hra nesmí být v rozporu se zákonem (zákaz diskriminace). To znamená, že zaměstnavatel nesmí získávat o zaměstnancích (adeptech) žádná osobní data, ale pouze data profesní. Z toho vyplývá, že data o adeptech je možné dělit do 3 skupin - data relevantní, data zakázaná a data, která nesmí personalista brát v potaz. První skupina jsou data, která je nutné brát v úvahu při výběru, jako jsou údaje o kvalifikaci, praxi, vzdělání, osobních dovednostech. Na druhé straně existují data, která personalista nesmí sbírat, jako je rodinný stav, počet dětí, náboženské vyznání, sexuální orientace, rodinný stav apod. Ve třetí skupině jsou údaje, které zaměstnavatel brát v úvahu sice nemůže, ale je možné z většiny dokumentů vyčíst, jako je pohlaví osoby, její věk nebo národnost. Tyto údaje lze často odvodit ze jména (pohlaví, národnost), nebo z rodného čísla, CV (datum maturity, absolutoria, státní zkoušky) apod. Zaměstnavatel se z přihlášky nutně tato data dozví, ale nesmí je brát na zřetel. Jinými slovy, mladá svobodná žena s jedním dítětem by měla mít stejnou šanci jako svobodný muž bezdětný. To se v této aplikaci snažíme zhodnotit. [Bělina, Nový, 2007]

1.4 DATOVÉ ZDROJE Kritéria pro výběr pracovníků budou: Duševní požadavky a) požadavky na inteligenci či intelektuální schopnosti (celková vzdělanost, verbální či numerické schopnosti, jazykové znalosti, schopnost řešit problémy, organizační schopnosti atd.), b) požadované znalosti získané školením a praxí. Dovednosti a) psychomotorické, zejména týkající se rychlosti a přesnosti, b) sociální, např. schopnost kontaktu, komunikace s jinými pracovníky, schopnost vést lidi, kontrolovat je, motivovat je apod. [Šafářová, 2009] Dále mezi kritéria patří vzdělání a kvalifikace, tj. vzdělání a kvalifikace nezbytné k vykonávání dané práce, požadovaná úroveň, stupeň dokončeného vzdělání, požadovaná

AIP Scholaris

59

odborná příprava a praxe. Pracovní zkušenosti, především zkušenosti získané na podobném pracovním místě. Charakteristiky osobnosti a postojů, např. schopnost formovat pracovní tým, vést lidi, iniciativa, schopnost pracovat bez dozoru, temperament, povaha, hodnotové orientace, sociální potřeby atd.

2 MODEL SYSTÉMU PRO PODPORU ROZHODOVÁNÍ Model hry lze popsat různými způsoby. Aby bylo možné začít vytvářet aplikaci, která by opravdu mohla pomáhat oddělení HR, tak je nezbytné holisticky si zmapovat, jak takovýto proces funguje. K tomu nám bude sloužit grafické znázornění pomocí mentální mapy, způsob rozhodování pracovníka HR či vedoucího uvolněné pracovní pozice, popis aplikace a popisy kauzálních souvislostí.

2.1 POPIS PROBLÉMU POMOCÍ MENTÁLNÍ MAPY První metodou jsme si vytvořili určitý pohled na pracovní pozici. Jedná se o vytvoření vlastní mentální mapy, která nám pomůže stanovit si konkrétní parametry a okruhy, ke kterých se budeme pohybovat při vytváření systému pro podporu rozhodování.

Obr. 1 Mentální mapa, zdroj: autoři 

60

Křížová, Michalová, Smolík, Suchý

2.2 ROZHODOVÁNÍ VE HŘE Další metoda, která nám pomůže namodelovat systém pro podporu rozhodování je grafické znázornění toho, jak ve společnosti probíhá rozhodování. V našem případě nás bude konkrétně zajímat, jak se rozhoduje konkrétní pracovník HR. Co ho zajímá a na jaké schopnosti či dovednosti konkrétního pracovníka se bude pracovník HR chtít zaměřit. K tomu nám napomůže rozhodovací strom.

Obrázek2:Rozhodovací proces, zdroj: autoři 

AIP Scholaris

61

2.3 POPIS SYSTÉMU PRO PODPORU ROZHODOVÁNÍ Další důležitou součástí správného definování, analyzování a namapování systému pro podporu rozhodování je vytvoření samotného procesu HR systému. Tento model naznačuje naší představu o fungování HR systému, ke které se budeme snažit, co nejvíce přiblížit. Modré buňky označují automatické fungování počítače a zelené buňky naznačují účast uživatele, v našem případě se bude jednat o pracovníka HR.

Obr. 2 Popis hry ‐ graficky, zdroj: autoři 

62

Křížová, Michalová, Smolík, Suchý

2.4 MODEL KAUZÁLNÍCH SOUVISLOSTÍ Modely kauzálních závislostí by nás měly navést k tomu, jak bychom nad samotným systémem měli uvažovat a kam bychom ho měli směřovat. 2.4.1 RYBÍ PÁTEŘ Rybí páteř neboli diagram příčin a následků, též známý jako Išikawův diagram, řeší úlohu určení pravděpodobné příčiny problému. [Mildeová, 2009] V našem případě ho používáme k brainstormingu, kdy hledáme všechny potenciální zdroje našeho problému. Při jeho sestavování je v hlavě kostry ryby označen náš problém. Pomyslná rybí kost má horní a spodní část. Její hlavní kosti vedoucí od páteře, znamenají oblasti, či kategorie, ve kterých se může náš problém nacházet. Vedlejší kosti pak znamenají konkrétní potenciální příčiny.

Obrázek 4: Rybí páteř, zdroj: autoři

2.4.2 SWOT ANALÝZA PROBLÉMU SWOT analýza je též nedílnou součástí při stanovování významu řešeného problému. Zde jsou níže popsány slabé a silné stránky, které by mohl obnášet vytvářený systém pro podporu rozhodování.

AIP Scholaris

63

Dále jsou zde popsány příležitosti, které vidíme v této aplikaci a též její možné hrozby či hrozby, které mohou nastat, při nepoužívání systému pro podporu rozhodování HR ve společnosti.

Obr. 5 SWOT analýza, zdroj: autoři 

2.5 FORMALIZACE Jak už bylo výše zmíněno, náš systém bude sloužit tedy pracovníkovi HR, aby podpořil jeho rozhodování a tím uspořil mnoho času a práce, které by nad touto činností strávil bez takového systému. Tato aplikace má dvě hlavní části, mezi které je zahrnuta databáze uchazečů, kde jsou jejich informace a současně zde bude modul, ve kterém bude možné tyto uchazeče filtrovat. Tato část bude právě sloužit pracovníkovi HR, aby mohl nejsnadněji vybrat prvních x uchazečů, které jsou systémem vybrány jako nejlepší a nejvíce se přibližující požadavkům vlastníka nabízené pracovní pozice. Modul databáze bude obsahovat x uchazečů, kteří se budou ucházet práci. Budou se o nich vyplňovat informace dvěma způsoby. První způsob bude jen informativní (jedná se především o kontakty na uchazeče a současně zde bude možnost uvést nějaké poznámky či další dovednosti) a druhá část bude sloužit k filtraci. Z toho důvodu, zde musí být jednotlivá pole přesně nadefinována, aby bylo filtrování účastníků, co možná nejvíce přesné. Textové informace potřebují velmi složité algoritmy, a jelikož systém není člověk, tak by nedokázal textové informace ohodnotit tak, aby to bylo relevantní.

64

Křížová, Michalová, Smolík, Suchý

Níže navrhujeme proměnné, které budou sloužit nejen pro filtraci ale i jako informativní podklad pro samotného HR manažera, který již bude lépe schopen ohodnotit, které textové poznámky jsou pro něj důležitější. Vzájemná závislost proměnných je dána její formalizovanou strukturou. Snažili jsme se zachytit ty nejdůležitější proměnné a jejich závislosti při rozeznávání a řešení základních konceptů a protikladů. 2.5.1 ÚDAJE O UCHAZEČI Osobní údaje Identifikační číslo:

(XXX)

Příjmení:

(text)

Jméno:

(text)

Titul:

(text)

Rok narození:

(XXXX)

Státní příslušnost:

(text)

E-mail:

(text)

Telefon:

(XXXXXXXXX)

Bydliště:

(text)

Zápis v Trest. rejstříku:

1/0

Specifikace pracovníka Druh žádané pracovní činnosti Lokalita ve které hledáte práci Nejbližší nástupní termín Minimální platová představa v čistém

2.5.2 POŽADAVKY Minimální požadovaná mzda

AIP Scholaris

0 - 10 000 10 001 - 15 000 15 001 - 20 000 20 001 - 25 000 25 001 - 30 000 30 001 - 40 000 40 001 - 50 000 50 001 - 60 000 60 001 - 80 000 80 001 +

Bezúhonnost - Zápis v trestním rejstříku Řidičský průkaz Ř.P. skupiny A Ř.P. skupiny B Ř.P. skupiny C Ř.P. skupiny D Ř.P. skupiny E

2.5.3 VZDĚLÁNÍ A PRAXE Nejvyšší dosažené vzdělání Základní Střední

65

66

Křížová, Michalová, Smolík, Suchý

Vyšší odborné Bakalářské Magisterské Postgraduální

Délka praxe (v měsících) 0-6 7 - 12 13 - 24 25 - 36 37 +

Jazykové znalosti Jazyk

Znalost

I.

I.

Žádný Anglický Německý Španělský Ruský Francouzský Italský Další

Pasivně Dobře Velmi Výborně

II.

II.

Žádný Anglický Německý Španělský Ruský Francouzský Italský Další

Pasivně Dobře Velmi Výborně

dobře

dobře

AIP Scholaris

III.

III.

Žádný Anglický Německý Španělský Ruský Francouzský Italský Další

Pasivně Dobře Velmi Výborně

67

dobře

Znalost práce s PC Pasivně Dobře Velmi dobře Výborně

Kurzy a školení Vypsat absolvované kurzy a školení

Pracovní zkušenosti: měsíc/rok

pozice

podnik

náplň práce

Ekonomické znalosti - fakturace, účetnictví, pokladna (vypsat) 2.5.4 DALŠÍ ZNALOSTI A KURZY Mezi další znalosti patří např. PC, internet, absolvované kurzy a školeni. 2.5.5 POZNÁMKY A DALŠÍ DOVEDNOSTI Budou zde i dvě textová pole. Poznámky a možnost zadání dalších dovedností budou sloužit pro zviditelnění rozdílů mezi jednotlivými uchazeči pro pracovníka HR. Tuto možnost jsme pokládaly za významnou, protože každý uchazeč je jiný a nelze vytvořit strukturalizovaný systém pro sběr dat tak, aby se dala hodnotit jedinečnost konkrétních uchazečů.

68

Křížová, Michalová, Smolík, Suchý

2.6 ÚVOD DO PROBLEMATIKY Náš program bude obsahovat 3 módy, které budou vzájemně propojeny. Bude naplněn základními daty (informace o vložených zaměstnancích).   

První mód bude zaměřen na vkládání nových adeptů, nebo práci s nimi (úpravy) a bude následně obsažen v samotné databázi. Druhý mód bude sloužit ke stanovení kritérií, které jsou požadovány personalistou. Třetí mód bude obsahovat výčet potenciálních adeptů, které splňují vybraná kritéria. Zde se jedná o databázi, která je bude obsahovat. V případě zadání filtrace se objeví tatáž databáze, ale budou v ní uchazeči seřazeni podle splnění všech podmínek až k těm nejhorším.

3 LOGIKA HRY 3.1 SLOVNÍ POPIS Systém pro podporu rozhodování je založen na principu každodenního rozhodování v rámci denní náplně pracovníků HR při výběru nových zaměstnanců pro konkrétní pracovní pozice. Je nutné pochopit, že HR pracovník nemá takové znalosti, aby mohl sám vybírat zaměstnance. K tomu potřebuje vedoucího nabízené pracovní pozice. Pokud společnost nevlastní žádný systém, který by toto rozhodování podpořil, tak může docházet nejen k mylným výsledkům, ale i k velmi časově náročnému výběru. Tento systém je logicky postaven tak, aby se tato práce konkrétního pracovníka HR zjednodušila a výběr uchazečů byl, co nejpřesnější. Nyní stačí, aby za pracovníkem HR přišel vedoucí a řekl své požadavky na uchazeče. Tyto požadavky budou během chvíle zaznamenány do aplikace a ta vyhodnotí uchazeče podle jejich kvalit. Pak je velmi jednoduché pro vedoucího vybrat ty, které si pozve na pracovní pohovor. Aplikace bude mít velmi jednoduchý způsob filtrace. Pracovník HR nemusí nic zadávat, jen vždy popojede na škále ukazatelem na hodnotu, která odpovídá jeho nárokům na pracovníka. Tato škála bude mít od 0 do 9, kdy 0 znamená, že dané kritérium není podstatné a 9 bude značit velmi důležitou část hodnocení uchazečů. Jakým způsobem budou tito uchazeči získáváni je popsán v následujících bodech spolu i s popisem uživatelského rozhraní.

3.2 VÝPOČET VAH KRITERIÁLNÍHO ROZHODOVÁNÍ Systém přiřadí ke každému kritériu podle hodnoty číselnou konstantu. Výběr bude proveden ve dvou krocích: Vyřadí se všichni ti, kteří mají číselnou hodnotu v kritériu menší než požadovanou minimální. 2. Zbytek se seřadí podle vzorce „SUMA(konstanta * váha kritéria)“ = rovné „skóre“. Váhu si stanoví personalista, popřípadě vedoucí nabízeného pracovního místa. 1.

AIP Scholaris

69

3.3 POPIS UŽIVATELSKÉHO ROZHRANÍ Uživatelské rozhraní bude vytvořeno, co nejjednodušeji, aby nebylo obtížné s ním manipulovat. Bude se jednat o okna, která v sobě budou obsahovat „tlačítka“ s názvem následující činnosti, kterou by uživatel chtěl spustit. Samotné informace o uchazečích budou znázorněny formou databáze. Náš program obsahuje 3 módy, které budou vzájemně propojeny. Bude naplněn základními daty (informace o vložených zaměstnancích). Dále pak bude zahrnovat kriteriální rozhodování o potenciálních zaměstnancích a též bude zobrazovat výsledek filtrace těchto uchazečů.

3.4 SCHÉMA HRY 3.4.1 ÚVODNÍ OBRAZOVKA

Obr.6 GUI systému pro podporu rozhodování, zdroj: autoři 

70

Křížová, Michalová, Smolík, Suchý

3.4.2 PŘIDÁNÍ UCHAZEČE

Obr.7 GUI systému pro podporu rozhodování, zdroj: autoři 

3.4.3 FILTROVÁNÍ UCHAZEČŮ

  Obr.8 GUI systému pro podporu rozhodování, zdroj: autoři 

AIP Scholaris

71

3.4.4 DATABÁZE

Obr 9. GUI systému pro podporu rozhodování, zdroj: autoři 

3.5 POSTUP V JEDNOTLIVÝCH KROCÍCH 3.5.1 SPUŠTĚNÍ Hra se spustí ve chvíli, kdy uživatel „2x klikne“ na ikonu dané aplikace. Po spuštění se otevře Obrazovka č. 1. 3.5.2 PRŮBĚH 3.5.2.1 Obrazovka č. 1 První skript bude úvodní obrazovka. Zde bude první možnost výběru pro aktéra. Může se rozhodnout, zda chce pracovat s modulem:   

Vložení uchazeče – 2 Filtrování uchazeče – 3a o Vyfiltrovaná databáze 3b Databáze - 4

V této kapitole bude znázorněno, jak budou vypadat jednotlivé kroky (obrazovky), po rozhodnutí aktéra (personalisty). 3.5.2.2 Obrazovka č. 2 Druhý skript se zobrazí po zvolení modulu Vložit uchazeče. Objeví se velké okno, kde bude možnost vyplnit veškeré informace o uchazeči (filtrovací a i informativní). Bude se jednat o určitý typ dotazníku pro nového uchazeče. Po jeho vyplnění je možné kliknou na „uložit

72

Křížová, Michalová, Smolík, Suchý

uchazeče“ a uchazeč se automaticky uloží do databáze. Poté se znova zobrazí aktivní obrazovka č. 1 3.5.2.3 Obrazovka č. 3a Aktérovi se objeví tabulka. První sloupec bude seznam kritérií, druhý sloupec bude minimální standard daného kritéria, váha kritéria (stanovená celým číslem – škála od 0-10). Všechna pole budou automaticky nastavena na 0, což znamená, že dané kritérium není relevantní. Vložená kritéria musí aktér odsouhlasit tlačítkem „vyhledat/filtrovat“, pak se automaticky zobrazí obrazovka číslo 3b. 3.5.2.4 Obrazovka č. 3b Zde bude řazený seznam adeptů splňujících minimální požadavky seřazených podle vhodnosti (seřazených podle abecedy v případě stejné hodnosti). Zobrazí se číslo pořadí, jméno, příjmení, rodné číslo adepta atd. Po kliknutí na adepta se zobrazí obrazovka 2 s vyplněným dotazníkem a dalšími informacemi. Po ukončení okna se obrazovka vrátí na obrazovku 1. 3.5.2.5 Obrazovka č. 4 Tato obrazovka bude sloužit k načtení zavedeného adepta a jeho úpravám. Jedná se o samotnou databázi uchazečů. Zobrazí se zde seznam adeptů, kdy po kliknutí na konkrétního uchazeče se zobrazí další obrazovka 2 s vyplněným dotazníkem, který bude možné upravit a následně též uložit. Další možností je smazání konkrétního uchazeče. Poté se obrazovka vrátí na obrazovku 1. 3.5.3 UKONČENÍ K ukončení bude sloužit tlačítko na Obrazovce č. 1, které bude označeno křížkem v pravém rohu aplikace.

3.6 PRAVIDLA Pravidla této aplikace jsou velmi jednoduchá a obsahuje je samotná nápověda pro uživatele. Vše je vytvořeno tak, aby si uživatel klikl na tlačítko dané činnosti, kterou chce provést a program ho automaticky přesune do další obrazovky. Důležitým pravidlem je, aby uživatel zadával reálná data, aby tento software měl opravdu smysl.

3.7 NÁPOVĚDA PRO UŽIVATELE Aplikace slouží pro HR pracovníka k náboru nových či výběru starých zaměstnanců na konkrétní pozici, kterou mu nadefinuje jiný pracovník, pravděpodobně manažer nějakého týmu.

AIP Scholaris

73

Přínos aplikace pro HR pracovníka je podpora výběru nejvhodnějšího uchazeče ze seznamu aktuálních kandidátů (nové adepty lze do databáze aplikace vkládat). Aplikace má 3 části:   

databáze uchazečů systém pro podporu rozhodování filtrování uchazečů

3.7.1 POSTUP PRÁCE S APLIKACÍ Práce s aplikací je zcela intuitivní a „klikací“. Klikací znamená, že pokud chcete něco zvolit, tak kliknete na dané pole/odkaz, podle činnosti, kterou chcete provést. 3.7.1.1 Úvodní obrazovka (domovská): První obrazovka umožňuje výběr uživateli mezi třemi možnostmi: 1. Vložení nového adepta / práce s kandidáty 2. Filtrovat uchazeče: vytvořit kritéria na pracovní pozici / výběr potenciálních kandidátů 3. Databáze Po zvolení jedné ze tří možností se zobrazí další obrazovka ke konkrétnímu výběru. 3.7.2 VLOŽENÍ NOVÉHO ADEPTA  

toto pole zvolte, pokud chcete vložit nového zaměstnance nebo kandidáta do databáze adeptů zde vyplňte všechny nutné údaje o uchazeči, popřípadě můžete doplnit i ostatní (rozhodování pak bude fungovat efektivněji)

Popis polí pro vkládání informací o uchazeči:  



Textová pole – zde se zadává libovolný text, který slouží spíše pro upřesnění konkrétního uchazeče Výběrová pole – výběrová pole mají přesně stanovené možnosti, mezi kterými si pracovník HR musí vybrat, tyto pole slouží pro filtraci, proto je nezbytné na ně odpovídat pravdivě Pole kde se zobrazuje více možností – zde pokud chcete zvolit více možností, tak musíte při kliknutí zmáčknout ctrl+“klik“ (ve verzi OS X lze pouze kliknout) o Řidičský průkaz o Kurzy a školení o Schopnosti a dovednosti

3.7.3 DATABÁZE - ZOBRAZENÍ SEZNAMU ADEPTŮ o toto pole zvolte, jestliže potřebujete zobrazit seznam adeptů/uchazečů, též zde můžete pracovat s konkrétními kandidáty (po kliknutí):

74

Křížová, Michalová, Smolík, Suchý   

čtení uložených informací o konkrétním kandidátovi úprava konkrétního kandidáta v databázi smazání konkrétního kandidáta z databáze

3.7.4 FILTROVAT UCHAZEČE: VYTVOŘIT KRITÉRIA NA PRACOVNÍ POZICI / VÝBĚR POTENCIÁLNÍCH KANDIDÁTŮ: Zde se Vám objeví tabulka s dvěma sloupci: 1. sloupec: seznam kritérií 2. sloupec: minimální standard daného kritéria o jedná se o váhu kritéria stanovena celým číslem na škále od 0-9, kdy 9 znamená, že je kritérium velmi důležité, automaticky je škála nastavena na 0 (tzn. kritérium je relevantní) o odsouhlasení vložených kritérií a vyhledání seznamu adeptů o vyhledat všechny potenciální kandidáty – automaticky seřazené podle nejvíce vyhovujících kandidátů až k těm, co kritéria nesplňují vůbec o seznam těchto uchazečů v pořadí od nejlepších po nejhorší lze „vytisknout“

4 TESTOVÁNÍ HYPOTÉZ 4.1 HYPOTÉZA 1 Vytvářený systém pro podporu rozhodování dokáže pomoci pracovníkovi HR při vyhledávání v databázi uchazečů ty nejlepší podle zadaných kritérií. Ano, domníváme se, že tento systém opravdu dokáže pracovníkovu HR pomoci při jeho práci, která se týká výběru nejvhodnějšího uchazeče na konkrétní pracovní místo. To lze snadno otestovat samotnou aplikací, kdy při zadání několika uchazečů a při stanovení kritérií na dané pracovní místo, se opravdu zobrazí jako první ten nejvíce vyhovující uchazeče (popřípadě by mohli být dva pod sebou, pokud by strukturované informace měli stejné, tak by se řadili podle jména).

4.2 HYPOTÉZA 2 V zadávaných kritériích lze zcela vyhovět vedoucímu nabízené pracovní pozice. Této hypotéze nelze vyhovět, pokud chceme zachovat automatizaci aplikace a objektivnost při rozhodování systému při výběru nejlepších uchazečů. Vedoucí musí zadat jednoznačné kritéria na nové uchazeče, které jsou přednastaveny. V případě zájmu, by neměl být pro žádného programátora dopracovat další kritérium, které by ale nemělo chybět v samotných informací o uchazeči, aby bylo možné ho dále vyhodnocovat při filtraci uchazečů.

AIP Scholaris

75

4.3 HYPOTÉZA 3 Informace o uchazeči musí být pro přesnou filtraci, která nebude ovlivněna, zadávané ve strukturované formě. Poslední hypotézu je možné schválit, protože textové informace nelze objektivně hodnotit bez inteligence člověka či bez zabudování expertního systému do aplikace. Z toho důvodu je tedy nutné zachovat strukturované informace. Přesto jsou důležité i ty textové. To zda se jedná o ženu či muže a jaké je národnosti. To ale nesmí být hodnoceno při objektivním výběru a proto není zapojeno do samotné filtrace.

5 METODY PRÁCE 5.1 ANALÝZA Nejprve je nutné začít analýzou toho, co všechno je potřeba zahrnou do metody práce. Z ní nám vystoupilo, že je důležité stanovit si, jakým způsobem budeme programovat, tj. jaký jazyk využijeme, a jak budeme postupovat při samotném programování. V analytické části docházelo k tvorbě teoretických východisek, grafického zpracování podkladů pro rozhodovací procesy (v programu MS VISIO) a přípravě datových zdrojů pro výsledný systém.

5.2 PROGRAMOVÁNÍ Pro programování jsme využili jazyk JAVA, abychom zajistili možnost využití aplikace bez internetového připojení, které pro běh této aplikace není nijak potřebný.

5.3 PŘÍPRAVA K PROGRAMOVÁNÍ Aplikace bude vytvořena v programovacím jazyku JAVA. Výsledná grafika bude zobrazována ve „vyskakovacích“ oknech. Na všech obrazovkách bude možnost „vrátit o krok zpět“ a „úvodní obrazovka“.

5.4 POSTUP PROGRAMOVÁNÍ V KROCÍCH 1. 2. 3. 4. 5.

Grafika Databáze Propojení grafiky s databází SW pro vyhodnocení – „vyhodnocovač“ Dodání image

6 NÁVRH TRANSFORMACE HRY NA DSS 6.1 AKTUÁLNÍ STAV Nyní je DSS určen pro manažery, aby jim ulehčoval práci při výběru vhodného zaměstnance. K tomu abychom mohli systém předělat na herní systém, obrátí se role manažera a zájemce o práci.

76

Křížová, Michalová, Smolík, Suchý

6.2 MOŽNOSTI POUŽITÍ Převedení na hru by bylo možné třemi možnými způsoby. První by byl založen na tom, že by zaměstnanci soupeřili o určitou pozici. Druhá verze by měla obrácené role. A třetí verze by mohla být kombinací těchto předchozích dvou, tzn., že složitost hry by exponenciálně vzrostla. Pro jednoduchost bude zájemce o práci pouze zájemcem. 6.2.1 ZÁJEMCE SOUPEŘÍ O PRÁCI Zájemce o práci si nejprve vybere svojí vysněnou pozici a bude postupně podnikat úkony, které mu umožní této pozice dosáhnout. Tzn., že se bude stále více a více na svojí pozici ve hře připravovat, až dosáhne všech požadovaných hodnot, které budou předem nastaveny. Zároveň aby ve hře fungovalo konkurenční prostředí, budou spolu hráči soutěžit, kdo dosáhne většího mistrovství ve všech požadovaných vlastnostech. Následně bude na pozici vybrán zájemce s největšími schopnostmi. Soutěžení by bylo časově omezeno. 6.2.2 MANAŽER SOUPEŘÍ O ZÁJEMCE Tentokrát bude v pozici hráče manažer, který bude soupeřit s ostatními manažery o nejlepšího zájemce, který bude dopředu vyselektován. Tento zájemce bude přidělen k nejlepší pozici, která mu bude nabídnuta. V tom případě si zájemce stanoví opět minimální kritéria na pozici. Ti manažeři, kteří se přehoupnou se svojí nabídkou přes tato kritéria, postoupí do dalšího kola, kde už se bude hodnotit podle dalších benefitů a požadavků na vzdělání. 6.2.3 KOMBINACE PŘEDCHOZÍCH PŘÍSTUPŮ V poslední variantě budou navzájem zkombinovány předchozí přístupy. Tzn., že role hráče bude na začátku hry volitelná a bude se moci soutěžit na poli zájemců o určitou pozici a na poli manažerů, kteří chtějí ulovit svého zaměstnance. Tím, že budou tyto trhy propojené, tak budou vznikat mnohem složitější vazby a okolní vlivy. V této verzi hry je možné zavádět i multiplayer verzi, kdy někteří hráči budou vstupovat do pozice manažerů (lovců hlav) a jiní naopak do pozice zaměstnanců.

6.3 EXTRA FUNKCE 6.3.1 SYSTÉM OCENĚNÍ Každá vlastnost bude rozdělena do úrovní. Každá úroveň bude zároveň popsána všemi požadavky na onu úroveň. Pokud hráč splní všechny požadavky, dostane ocenění, vztahující se k příslušné pozici. Pro představu by mohl systém být založen například na tomto hodnocení: 6.3.2 KOOPERACE ZÁJEMCŮ Ke jménu uchazeče by přibyla ještě jedna z těchto insignií, hráči by se poté mohli podle tohoto systému domlouvat na splnění různých bonusových úkolů, které jsou možné splnit na určité úrovni a je nutné k nim spolupráce více zájemců.

AIP Scholaris

77

6.4 ZÁVĚREM Lze říci, že naše DSS lze poměrně mohutně rozšiřovat na manažerskou hru. Byla-li dostatečná základna tvůrců, tak by z toho bylo možné udělat poměrně obsáhlou hru, která modeluje konkurenční prostředí na trhu práce.

7 NÁVRH VYUŽITÍ SYSTÉMU PRO PODPORU ROZHODOVÁNÍ HR PRACOVNÍKA 7.1 ROZHODOVACÍ PROCES SPOLEČNOSTI HR, S.R.O. POPIS FIRMY Společnost HR, s.r.o. je jednou z nejvýznamnějších společností na českém trhu. V případě, že na trhu vznikne poptávka na zaměstnance, často se pak ostatní firmy/společnosti obracejí právě na HR, s.r.o., protože jejich rozhodovací metody jsou rychlé a efektivní. HISTORICKÝ VÝVOJ HR, s.r.o. je na trhu 20 let a neustále se přizpůsobuje poptávce. Její nejdůležitějším klientem, který zajišťuje 75 % výnosů, je Výrobce, a.s. - toto je hlavním důvodem pro individuální přístup při hledání nových zaměstnanců. Společnost má samozřejmě mnoho dalších společností, které jí zajišťují zbývající část příjmu, ale nejsou pro ní natolik důležité, aby jim poskytovala vyšší luxus v poskytování HR služeb. V roce 1999 nastal úpadek zájmu o služby společnosti z důvodu nízké efektivity. Proto se rozhodla v roce 2000 zakoupit systém, který ji znova uvedl v prioritně vyhledávané HR společnosti na trhu. SOUČASNÝ STAV Jak už bylo uvedeno, významným faktem je to, že společnost vlastní systém pro podporu rozhodování, který velkým způsobem ovlivňuje její efektivitu při hledání nových zaměstnanců pro své klienty. Tento systém se neustále aktualizuje (viz Úřad práce, webové stránky HR společnosti - klienti hledající práci, apod.). Tento systém umožňuje rychlým způsobem zobrazit svému klientovi vyhovující zaměstnance podle jeho předem stanovených kritérií v pořadí od těch, kteří nejvíce splňují daná kritéria a nabízejí něco navíc k těm, co tyto kritéria splňují s obtížemi. Tento výstup je předáván klientovi, aby si sám vybral nejvíce vyhovujícího zaměstnance do své společnosti. Dnes se na společnost HR, s.r.o. obrátila Výrobce, a.s. s prosbou o co nejrychlejší výběr jednoho kandidáta. Z důvodu dlouholeté spolupráce se společnosti dohodli, že jim společnost HR, s.r.o. vybere nejvhodnějšího kandidáta. VÝBĚR MOŽNÝCH VARIANT Společnost HR, s.r.o. má jako zaměstnance specialistu na rozhodování v oblasti HR. Z toho důvodu ho pověřila, aby vybral jednoho ze tří nejvíce vhodných kandidátů, kdy použije metody pro podporu rozhodování, které budou vyhotoveny pro Výrobce, a.s. v podobě

78

Křížová, Michalová, Smolík, Suchý

dokumentace. V této listině budou uvedeny způsoby rozhodování pracovníka HR, s.r.o. a výsledek těchto metod. Základní kritéria společnosti Výrobce, a.s. Z důvodu časových tísní společnosti Výrobce, a.s. je potřeba, aby byl nový pracovník vybrán co nejdříve. Ovšem i náklady na pracovníka hrají velkou roli. Následující uchazeči byli vybráni jako jediná možná řešení. Jelikož společnost usiluje o jednoznačné rozhodnutí, tak je nutné vybrat si právě jen z těchto tří možností. Potenciální uchazeči Karel: Karel je vysokoškolsky vzdělaný (až překvalifikovaný) s 5letou praxí v oboru a za sebou má řadu školení. Ovládá požadované jazyky. Nastoupit do měsíce. Požaduje 50.000 CZK. Po přijetí by nebyla nutná školení. Eliška: Eliška je vysokoškolsky vzdělaná, ovládá jeden z požadovaných jazyků. Nemá praxi v oboru. Požadovaný plat je 25.000 CZK. Nastoupit může okamžitě. Po přijetí by byla nutná školení. Honza: Honza je středoškolsky vzdělaný. Ovládá jeden jazyk. Má desetiletou praxi v oboru. Požadovaný plat je 27.000 CZK. Může nastoupí za 2 měsíce. Po přijetí by nebyla nutná školení. Úkol pro specialistu HR, s.r.o. 1. Vytvořit metody pro podporu rozhodování 2. Výběr z metod pro podporu rozhodování 3. příklady metod: vícekriteriální hodnocení variant, bodovací metoda, Fullerova metoda, Saatyho postupy, atd. 4. Výběr jednoho uchazeče, který vyšel nejlépe ze všech zmíněných metod 5. Sepsat závěrečný dokument

7.2 VÝBĚR NOVÉHO VÝROBCE, A.S.

PRACOVNÍKA

PRO

MANAGEMENT

Varianty 1. Karel 2. Eliška 3. Honza Popis kritérií    

Požadovaný plat: plat, který uchazeč požaduje po nástupu do práce (v tisících) Praxe: praxe uchazeče v oboru (v letech) Vzdělání: vzdělání uchazeče (VŠ, SŠ) Jazyky: požadované světové jazyky (Angličtina, Němčina)

AIP Scholaris 

79

Možnost nástupu: kdy může uchazeč nastoupit do zaměstnání

Školení: je nutné ho školit po nástupu? Pokud ano, znamená to náklady pro organizaci.

7.3 METODY ROZHODOVÁNÍ    

Vícekriteriální hodnocení variant Bodovací metoda Fullerova metoda Saatyho postupy

Ke konečnému výběru kritérií jsme vybrali Fullerovu metodu. Pro vyhodnocení jsme použili metodu WSA s následujícím výsledkem.

7.4 VÍCEKRITERIÁLNÍ ROZHODOVÁNÍ 7.4.1 VÍCEKRITERIÁLNÍ HODNOCENÍ VARIANT

  Obr. 10: Vícekriteriální hodnocení variant, zdroj: autoři 

7.4.2 BODOVACÍ METODA

Obr. 11:Bodovací metoda, zdroj: autoři 

80

Křížová, Michalová, Smolík, Suchý

7.4.3 FULLEROVA METODA

Obr. 12: Fullerova metoda, zdroj: autoři 

7.4.4 SAATYHO POSTUPY

Obr. 13: Saatyho postupy, zdroj: autoři 

AIP Scholaris

81

Ke konečnému výběru kritérií jsme vybrali Fullerovu metodu. Pro vyhodnocení jsme použili metodu WSA s následujícím výsledkem:

Obr. 14: Fullerova metoda, zdroj: autoři 

7.5 VÝSLEDEK ROZHODOVÁNÍ Na základě vícekriteriálního rozhodování byl vybrán uchazeč Honza.

82

Křížová, Michalová, Smolík, Suchý

8 LITERATURA [Aditus, 2012]

ADITUS - personální agentura, vzdělávací a poradenská společnost [online]. 2012 [cit. 2012-11-29]. Dostupné z: www.aditus.cz

[Bedrnová, Nový, 2007] BEDRNOVÁ, Eva a Ivan NOVÝ. Psychologie a sociologie řízení. 3., rozš. a dopl. vyd. Praha: Management Press, 2007, 798 s. ISBN 978-80-7261-169-0. [Bělina, Nový, 2007] BĚLINA, Miroslav a Ivan NOVÝ. Pracovní právo. 3. dopl. a přeprac. vyd. Praha: C.H. Beck, 2007, xxxiii, 539 s. Právnické učebnice (C.H. Beck). ISBN 978-807-1796-725. [Dovrtělová, 2011]

DOVRTĚLOVÁ, Markéta. Proces získávání, výběru a přijímání zaměstnanců ve výrobní společnosti: Process of recruitment, selection and hiring of employees in a production company. Olomouc, 2011. Dostupné z: http://theses.cz/id/3kieko/Dovrtelova_Marketa_BP.pdf. Bakalářská práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Veronika Gigalová.

[Bangsa, 2012]

Peta Konsep Anak Bangsa [online]. 2012 [cit. 2012-12-11]. Dostupné z: www.pkab.wordpress.com

[Mildeová, 2009]

MILDEOVÁ, Stanislava. Systémy pro podporu rozhodování: cvičebnice. Vyd. 1. Praha: Oeconomica, 2009, 100 s. ISBN 978-80245-1631-8.

[Shein, 1969]

SHEIN, E. H.: Psychologie organizace. Praha, Orbis 1969.

[Šafářová, 2009]

ŠAFÁŘOVÁ, Žaneta. Přijímání zaměstnanců a důležité povinnosti zaměstnavatele: Process of recruitment, selection and hiring of employees in a production company. Brno, 2009. Dostupné z: http://www.vutbr.cz/www_base/zav_prace_soubor_verejne.php?file_id =15124. Bakalářská práce. Vysoké učení technické v Brně. Vedoucí práce Helena Musilová.

AIP Scholaris Časopis pro excelentní práce studentů vysokých škol ISSN: 1805-613X Články v časopise podléhají licenci Creative Commons Uveďte autora 3.0