ČASOPIS PRO ŽÁKY 1. STUPNĚ ZŠ V O.- PORUBĚ, I. SEKANINY
ÚŽASNÝ PRVNÍ STUPEŇ SEKANINKY
AHOJ, HOLKY A KLUCI!
Jaro je uţ opravdu tady. Všechno kvete, všechno se zelená. Ale zdá se, ţe Česko to vůbec nezajímá. Naopak. Česko ţije zcela zimním sportem. Česko ţije hokejem!!! V Praze a Ostravě se v první polovině května odehrávají zápasy hokejového mistrovství světa. Taky fandíte? Taky máte své tipy na vítěze? Jestliţe ano, předejte své výsledky Redakční radě v 5. B nejpozději do 10. 5.! Na vítěze tipovací soutěţe čeká sladká odměna! Váš Upsík
SPRÁVNÉ ODPOVĚDI z minulého čísla 1. Rybaříci: konipasové, číţkové, ţluvy, pěnkavy, kosi, holub doupňák, ţluny, datli, střízlíci, sýkorky, hrdličky, čermáci, ťuhýci 2. Vejce: ţloutek je výţivou 3. Inspektor Nudlička: v Mrtvém moři se nedá utopit
4. Úplné zatmění slunce v ČR: 7. října 2135 5. Jules Verne: Gabriel 6. Hádanky a rébusy: E, součet čísel v kaţdém pytli je 10, jen u pytle E je 12 Prostřední čísla získáte tak, ţe krajní čísla sečtete a podělíte 3 Šikula 7 vajíček Oříšek 7 + 3 = 10 Mláďáta: kuře, kachně, house, krůtě, jehně, kůzle, tele, hříbě, sele
79. MISTROVSTVÍ SVĚTA V HOKEJI muţů pořádá Česko od 1. do 17. května 2015. Pořadatelskými městy je Praha a Ostrava. Maskoty turnaje jsou králíci z klobouku Bob a Bobek. Populární večerníčkovou dvojici poprvé představili zástupci Českého svazu ledního hokeje 9. září 2014., kteří přemýšleli o lvu, protoţe je s českým hokejem neodmyslitelně spojen. Chtěli však, aby tento maskot byl příjemný a milý. Chtěli, aby se lidé bavili, k čemuţ maskot slouţí.
Úkol pro vás: 1) Víš, které týmy hrají v naší skupině? Sepiš je! 2) Napište svůj tip na první tři místa na tomto hokejovém MS (do 10.5.!)
RYBAŘÍCI NA MODRÉ ZÁTOCE Četba na pokračování Oba ptáci zděšeně od sebe odskočili, rozprchli se. Or hleděl dosáhnout co nejrychleji svého revíru. Vpadl tam. A na kameni pod křovím, jako by se nic nestalo, seděla Kik. „Kdes byla?“ ptal se zhurta Or. Zasmála se. A tu se teprve si Or vzpomněl, ţe loni touto dobou se s ní nedělo jinak. Z ničeho nic odletěla a byla prostě pryč. Ano - ovšem i předloni a kaţdým rokem zjara. Odlétá a nevrací se a na otázky, které jí dává Or, Kik jen krčí křídly. Chce prostě být sama. Chce se jí bezstarostně a volně létat, jako tenkrát, kdyţ byla zcela mladá. Létala jako blesk po proudu potoka i proti němu, koupala se a slunila, čechrala svá peříčka tak něţně, a především se dívala do zrcadel tůní na svou modrou, červenou a ţlutou krásu. Mladí rybaříci, vyšňoření chlapci, pouštěli se za ní, kdekoli ji viděli. A kdyţ se jim ztratila, volali ji nejsladšími hlasy: „Přijď, nejkrásnější, nejsladší!“ Za měsíční záře snila Kik o novém domově, který si zřídí s nejsilnějším a nejstatečnějším ze všech junáků, které oslnila svou krásou. Nejzdatnější byl Or. Hned jak ji poprvé spatřil, táhl za ní jako stín. Podařilo se jí zmizet. Skryla se v hustém břehu a dívala se, jak rozčileně lítá a volá. Vznesla se znovu a zapadla. Zajímala ji tato hra na schovávanou, napínala ji a radostně rozčilovala. Najde ji? Nenajde ji? A jestliţe ji nalezne, jak se bude tvářit ten neznámý krásný hoch? Tři
dny a tři noci se mu zjevovala a opět se mu ztrácela. Konečně byla unavena tou hrou, nakonec okouzlena jeho vytrvalostí a dojímavým hlasem, i ukázala se mu a uţ se nemínila vzdálit. „Domnívám se,“ pravil tehdy Or a hleděl na ni jak očarovaný, „ţe jsi k nám přilétla z nějaké rajské krajiny.“ Tvářila se lhostejně, jako by tu chválu přeslechla. Zatím však jí zaplesalo srdce nad milým zvukem jeho hlasu. „Jak se jmenuješ, má krásko? Tíkla, přimhuřujíc víčka a tonouc v rozpacích: „Kik.“ „Tak se jmenovala i má babička,“ pravil Or. „Je to jméno tak staré jako svět a mohou se jím nazývat jen dcery těch, kteří se pamatují, ţe bydleli u ústí dvou řek v předaleké zemi prvních lidí. Jak vznešené je toto jméno! Vídával jsem tě ještě dřív, neţ jsem tě spatřil. Snil jsem o tobě. Ve skutečnosti jsi však ještě krásnější, má Kik. Ona noc byla nejhvězdnější. Druhého dne začali hledat svůj okrsek, zemi zaslíbenou. „Opustíme potok, půjdeme na řeku, kde je víc potravy. Vyhledám ti nejlepší a nejbezpečnější břeh, jaký řeka má,“ řekl chlubně Or. „Jak velíš,“ odpověděla pokorně Kik. Letěl napřed a zpíval. Ona ho následovala. Or se stal jejím osudem. Kik myslí kaţdým jarem na tyto dny svých zásnub a touţí být sama, nikým nerušena, aby je aspoň ve vzpomínkách mohla znovu proţívat. Jak ten čas ubíhá! Kik s Orem uţ čtvrtým rokem bydlí pod Černou skálou, uţ vychovali tři hnízda.
Úkol pro vás: nakresli, jak si představuješ Ora nebo Kik.
TIP NA VÍKEND Býčí skála – dny otevřených dveří Býčí skála se nachází severně od Brna v Moravském krasu v Křtinském údolí mezi městy Adamov a Křtiny. Tento útvar je neprávem opomíjen, protoţe v okolí se nacházejí známé jeskyně jako například: Kateřinská jeskyně, Punkevní jeskyně a jeskyně Balcárka. Býčí skála se do podvědomí dostala hlavně kvůli významnému objevu malé sošky býka z doby bronzové. Originál této sošky je vystaven v muzeu ve Vídni. Archeologové zde také odkryli pozůstatky zřejmě nějakého rituálního obřadu s mnoţstvím obětovaných lidí. Za druhé světové války vybudovali nacisté ve vstupních prostorách jeskyně podzemní továrnu, čímţ došlo k jejich nenávratnému poškození. Jeskyně je pro veřejnost nepřístupná. Pouze jednou za rok, vţdy v květnu jeskyňáři pořádají tradiční Dny otevřených dveří. Letos to připadne na tato data: 8., 9., 10., 16., 17., 23. a 24. května. Dne 16. května bude před jeskyní Býčí skála pořádán zábavně-vědecký program: „Den s pravěkými hrnčíři“ (ukázka výpalu, výroba keramiky). Akce se koná vţdy od 9 – 16 hodin za kaţdého počasí. Délka prohlídky jeskyně je asi 90 minut. Michal Kozár, 5.B
ŠKOLA V PŘÍRODĚ V průběhu března a dubna proběhly dva turnusy školy v přírodě v krásném prostředí Bílých Karpat. Účastnily se jich všechny tři třetí třídy. A jak se jim tam líbilo, posuďte sami z fotografií i vzpomínek samotných účastníků.
V dubnu jsem jela do školy v přírodě. Bylo to tam super! Bydleli jsme v chatkách, já jsem byla ubytována na chatce 5A. Rodiče posílali pořád dopisy a balíčky. Během pobytu jsem se naučila poznávat stromy a zvířata. Zjistila jsem, jak je příroda krásná. Ve čtvrtek jsme šli na výlet, celkem jsme ušli 13 km. Došli jsme aţ k rozhledně na Velkém Lopeníku. Ve volném čase jsme hráli s paní učitelkou vyvolávku, houpali jsme se na houpačce, hráli si v písku nebo jsme skákali gumu. Jeden den pro nás připravili cestu za pokladem, který byl zakopaný na velké louce. Na konci pobytu jsme byli v noci pasováni na ochránce přírody. Cestou nočním lesem jsem se hrozně bála, tak jsem šla s paní učitelkou. Školu v přírodě jsem si moc uţila. Kája Bartusková, 3. B
Dvanáct dní od 13. 4. do 24. 4. jsme strávili v Bílých Karpatech na škole v přírodě. Nejvíce se mi líbilo na Velkém Lopeníku. Tam jsme byli na rozhledně, kde byl krásný výhled po okolí. Líbila se příroda, kdyţ jsme chodili po lese a pozorovali rostliny a ţivočichy. Viděli jsme čolka i mloka, ţáby a lebku vydry. Z rostlin jsme viděli blatouchy a devětsily. Zúčastnili jsme se pálení čarodějnic, které jsme si sami vyrobili ze sena a ze dřeva. Nakonec jsem se přece jen těšil domů. A to na brášku, mamku a taťku. Rosťa Slezák, 3. B
V pondělí jsme přijeli dvoupatrovým autobusem do Kopánek. Jeli jsme přes Přerov. Z Kopánek je vidět město Uherský Brod. Pak jsme se šli ubytovat. Nejvíc se mi líbilo, kdyţ jsme hráli vybišu. Na naší chatce byla největší sranda. Nejlepší rozcvička byla ta poslední, kterou vedly paní učitelky. Příště pojedu ráda zase, ale jen na týden, protoţe se mi moc stýskalo. Julie Kuchtová, 3.B
V pondělí jsme jeli do Bílých Karpat, do Kopánek. Ubytovali jsme se v chatkách. V úterý jsme šli do lesa a tam jsme začali stavět domečky pro skřítky. Kaţdý den jsme někde byli. Ve středu jsme viděli dvě srnky, 2 káňata a poštolku a 2 zajíce. Ve čtvrtek jsme byli na Velkém Lopeníku na rozhledně. Měla 101 schodů a 22 metrů. V pátek jsme viděli 2 čolky, 2 mrtvé ţáby a 8 ţivých a asi 15 000 000 ţabích vajec. Další pondělí nám Vojta povídal o stromech. V úterý jsme šli k potoku stavět mosty. Ve středu jsme čistili potok, protoţe jsme sloţili přísahu ochránců přírody. Ve čtvrtek jsme vyráběli krokodýlky jako dárek pro naše instruktory a pak jsme pálili čarodějnice. V pátek jsme balili a odjíţděli domů. Moc se mi ve škole v přírodě líbilo. Kuba Ondrušák, 3. B
V pondělí 13. 4. jsme odjíţděli do Bílých Karpat. Jeli jsme přes tři hodiny. Cesta byla dlouhá a únavná. Ale dočkali jsme se. Je to tady krásné!!! Je zde pět velkých, útulných, hezkých a prostorných chatek. V pondělním dopoledním programu jsme šli do lesa stavět domečky pro trpaslíky. V úterý před večeří jsme mohli na hřiště. Tak jsme se šli houpat. Kluci hráli fotbal. Ve středu jsme šli k řece. Viděli jsme mloka, a kdyţ jsme mu zatleskali, tak se nám předváděl. Čtvrtek byl nejnáročnější den. Vyšli jsme na Velký Lopeník. Večer jsme hledali poklad. Jiný večer jsme šli do lesa skládat přísahu. Bylo to strašidelné. V odpoledním klidu jsme se učili. V pátek jsme byli u řeky, kde jsme viděli mloky. V sobotu jsme opékali buřty, byly moc dobré. V neděli byl můj nejlepší den, Měli jsme totiţ diskotéku. V pondělí byla zase nejhezčí rozcvička, to byl Tom převlečený za baletku. V pátek byla nejlepší rozcvička. Paní učitelky tancovaly na Nonstop! Další dny byly podobné. Byly plné her a zábavy. Potom jsme se balili a chystali domů. Škola v přírodě byla moc hezká a ráda bych si ji zopakovala Aneta Kopřivová, 3.B
INSPEKTOR NUDLIČKA Byla sobota a díval jsem se na počasí, kdyţ mi najednou zazvonil telefon.
Volali mi, protoţe u dvou sousedů, pana Zuba a pana Lesního, začalo hořet.
Nejdříve jsem byl u pana Zuba, který říkal, ţe u něj najednou začalo hořet.
To samé říkal i pan Lesní.
Nějakou dobu jsem si nevěděl rady. Ale najednouHEURÉKA!!!
VTIPY Známý hokejový reprezentant se zastavil po své smrti před rájem a tázal se: „Máte tady kluziště?” „Takovou věc nepotřebujeme,” bylo mu striktně řečeno. Rozmyslel se a vydal se k peklu, kde se dotázal: „Máte tady kluziště?” „Jistěţe,” odpověděli mu. Vešel tedy do pekla a uviděl překrásnou ledovou plochu. Velice se zaradoval: „Máte tady puk, brusle a hokejky?” „To nemáme.” „Jak je to moţné?” „V tom právě spočívají ta správná muka pekelná!” Víte, proč se v roce 1993 Československo rozdělilo na dva samostatné státy? Aby mohlo na MS v ledním hokeji obsazovat nejen první, ale i druhé místo. Vyloučený hokejista se brání: „Jak jsem mohl vyvolávat rvačku, kdyţ uţ nám tady na stadionu několik dní nejde rozhlas?” Jak se říká ţeně, která hraje hokej? Hokejka. „Z těch českých hokejistů by byli parádní zemědělci,” prohlásil strýc Matouš. „Proč myslíš, Matóšu?” „Pořád sklízí úspěchy...”
RÉBUSY 1.
2.
3.
4.
5.
6.
KŘÍŢOVKY PRO NEJMENŠÍ
ZASADILI JSME STROM SVOBODY
Ve čtvrtek 30. dubna si ţáci naší školy připomněli 70. výročí osvobození Ostravy. Absolvovali řadu akcí a aktivit a čtvrtek dopoledne byl pěknou a milou tečkou za všemi oslavami. V rámci projektu „Zahrada je naše učitelka“ na školní zahradě vysadili okrasnou slivoň. Vybrán byl myrobalán (takový je český název tohoto ovocného stromu), protoţe kvete krásnými růţovými květy právě na konci dubna.
