ČASOPIS PRO ŽÁKY 1. STUPNĚ ZŠ V O.- PORUBĚ, I. SEKANINY
ÚŽASNÝ PRVNÍ STUPEŇ SEKANINKY
Ahoj, holky a kluci!
Poslední číslo letošního časopisu je tady!!! Máte jedinečnou možnost získat naposledy samolepky s Upsíkem na rok 2014-2015!!! Sbírejte až do posledního týdne tohoto školního roku. Redakční rada bude zjišťovat počty. Nejúspěšnější luštitelé budou samozřejmě odměněni! Přejeme krásně prožitý poslední měsíc školního roku a nádherné dlouhatáááááááááááááské prázdniny! Váš Upsík
Správné odpovědi z minulého čísla
1. MS: Kanada, Švédsko, Švýcarsko, Německo, Lotyšsko, Francie, Rakousko 2.
3. Inspektor Nudlička: podle předpovědi počasí vál vítr jiným směrem 4. Rébusy: 1. Lepší vrabec v hrsti, nežli holub na střeše 2. Puzoun. Správně je pozoun. 3. Buk. Z ostatních se dají vytvořit jiná slova: KOS =SOK, OBR= BOR, TAK= KAT, LAK=KAL 4. Písmeno R 5. Strany 1 a 10 6. Ulita 5. Křížovky pro nejmenší: 1. Je to zábava 2. Lívanec 3. Kuňkat
RYBAŘÍCI NA MODRÉ ZÁTOCE Četba na pokračování Povodeň zanechala na lukách i na polích a cestách mnoho rezaté i šedé země, kterou řeka urvala na své cestě z hor, mnoho písku i kamení. Ale voda se už pročišťovala. Když svítilo do ní slunce, na mnoha místech bylo už vidět na její dno a to ledňáčci měli rádi, mohli sledovat ryby, svou kořist. „Teď můžeme začít se stavbou hnízda,“ pravila Kik. „Předtím jsme mohli zahálet, dnes však už nastal čas práce.“ Ano, přiblížila se doba hnízdění. Rybaříci si vyhlédli příkrý svah a počali tam vyhlubovat noru. Namáhali se seč byli, aby práci měli brzy za sebou. Trvalo několik dní, než v tvrdé hlíně vyhloubili chodbu. Náhle v přestávce mezi prací zaslechli poplašné volání konipasovo: „Cis! Cis! Cis! Cis! Pozor! Pozor! Pozor, nebezpečí!“ Poslouchali napjatě a slyšeli, jak ptáci oznamují výstražné heslo dál. „Mám se jít podívat, co se děje?“ ptal se Or. Kik pohodila bezstarostně hlavou: „Co se nám tu může přihodit? Zabrousil sem nepochybně luňák nebo káně, a ti nejsou pro nás nebezpeční, když teď pracujeme v noře. Proč se všichni nezařídí podle nás? Proč si saví hnízda na větvích nebo dokonce na holé zemi?“ Nebezpečí se však ukázalo větší, než mohl kdo předpokládat. Nepřiletěl ostříž ani káně. Ti přiletí a zase odletí, nestane se to zpravidla bez neštěstí některého ptačího druha. Stane se neštěstí, nezpozoruje-li včas dravcův přílet konipas nebo jeho žena.
Ostříž nebo káně přiletí, odletí a život jde dál. Avšak tento poplach zněl bez přestávky a zesiloval. Všichni žijící ptáci hlasitě křičeli, když se i ledňáčkům ráčilo vyjít z polotmy na světlo. Však už také předtím zaslechli lidské hlasy! A nyní uviděli zástupy vesničanů, mužů s lopatami na ramenou i s krumpáči a s vozíky. Lidé se rozestupovali podle řeky a několik jich mířilo zrovna k břehu rybaříků, k místu, kde po čtyři léta žili v tichu celkem přívětivém, v skrytu před světem, před dravými ptáky, před dravou zvěří, před toulavými kočkami psy i před lidmi. Všichni opeření obyvatelé Černé skály byli na větvích a křičeli na lidi: „Co zde chcete? Co se opovažujete nás rušit? Jděte odtud! Nebydlíte tu vy, ale my!“ Všichni ptáci byli nesmírně poděšeni tak početným lidským zástupem. Shromáždili se i kosi i strnadi, pěnice, čížkové, stehlíci hejli, drozdi i střízlíčkové. Téměř vždy se tito ptáci tvářili, když se potkávali, že jsou si cizí, dokonce, že druh druha ani nevidí. V této hodině nebezpečí však byli svorní. V této chvíli se cítili sobě rovni, jeden za všechny a všichni za jednoho, neboť všichni byli stejně ohroženi. Rybaříci nebyli zvyklí létat po větvích vysokých stromů, i potloukali se pod křičícím a hulákajícím hejnem v lesním podrostu. Hejno sebou zmítalo. Přibližovalo se lidem a hned se zase vzdalovalo, splašeně odlétalo. Nejhrdinněji se chovali konipasové, kteří chodili po břehu zcela blízko těch lidí a nepřestávali spílat a zlobit se: „Co tu chcete? Co jste nás přišli plašit? Odtáhněte!“ Ale dělníci snad ani nepostřehli křik pobouřených ptáků, ani si nevšimli hrdinství konipasů. Dali se do své práce. Úkol pro vás: víte, proč lidé ke břehům řeky přišli a jak to asi dopadlo s rodinou rybaříků?
UČILI JSME SE BÁSNIČKU A takto to šlo mnohem snadněji!
Bára Keclíková, 3. B
VTIPY Zavolá si pán klučinu a ptá se ho, jak se jmenuje? „Jako můj táta.“ „Dobře. A jak se jmenuje tvůj tatínek?“ „Přece jako já.“ „No a jak se teda oba jmenujete?“ nevzdává to pán. „No stejně přece!“ Plazí se dva hadi a mladší se ptá: „Mami, jsme jedovatí hadi?“ „Ne, proč se ptáš?“ odpoví maminka. „To je dobře, já jsem se totiž kousl do jazyka.“ „Děti, ty sáňky si musíte půjčovat!“ křičí maminka za svými dětmi. „Vždyť ano, mami, já jezdím z kopce a brácha do kopce.“ Sedí Janička na posteli a pláče. Přijde k ní maminka a ptá se, co se stalo? „Škola nám shořela!“ vzlyká malá dívka. „Ale jdi ty, to se jen něco zdálo!“ povzbuzuje ji maminka. „No právě, béééé!“ Ve třídě, před začátkem vyučování se chlubí Péťa: „Dneska jsem ušetřil třicet korun, protože jsem běžel za autobusem!“ „To nic není, kdybys běžel za taxíkem, ušetřil bys minimálně stovku!“ Malý Jiříček přijde domů od zubaře a maminka se ho ptá, jestli ho ještě ten zoubek bolí? „To nevím, mami, pan zubař si ho nechal u sebe v ordinaci.“
INSPEKTOR NUDLIČKA Zavolali mě na případ vloupání do zlatnictví.
Připomínalo mi to případ vykradeného obchodu s mobily, tak jsem šel vyslechnout pana Skákavého.
Ten mi ale říkal, že by to nemohl udělat, protože má ruku v sádře. Další den se to opakovalo.
Šel jsem tedy k panu Skákavému znovu. Říkal to, co předtím, ale já jsem věděl, že lže.
M. Kozár, 5. B
RÉBUSY PRO VELKÉ… Najdi názvy 5 měst
…I PRO MALÉ
SKÁKEJTE GUMU Na škole v přírodě si děti přivezly gumu, aby si zahrály hru, kterou se bavily už vaše maminky či babičky. Některé děti však nikdy o této hře neslyšely. A protože se tato hra opět dostává do módy, prozradíme vám její základní pravidla. Budete potřebovat obyčejnou gumu, která se v galanterii dá pořídit za pár desetikorun, v délce asi pěti metrů, a minimálně tři lidi. Dva drží gumu, kterou mají nataženou na nohou (v nouzi postačí i dvě židle). Skáče se od „jedniček“ do „pětek“, případně do „desítek“. Při jedničkách je guma ve výšce kotníků, postupně se posunuje nahoru (do půlky lýtek, po kolena, kolem boků…), při desítkách je guma na natažených rukou nad hlavou. Stylů je několik, můžete si vymyslet i vlastní sestavu. Skáče se buď dovnitř - na gumu – dovnitř, nebo dovnitř – ven – nabrat gumu – ven, nebo tak, že skočíte nejprve jednou nohou dovnitř a druhou ven (jedna guma je mezi nohama), pak přeskočíte na druhou stranu, dovnitř, ven (obě gumy jsou mezi nohama). Do trojek byste se gumy neměli dotknout, při posledních skocích už jen ručkujete. Spousta návodů je k dohledání na internetu, videa najdete na YouTube pod odkazem „skákání gumy“ nebo „ finese jump rope“.
TIP NA VÝLET nebo na prázdniny! Bongo je zábavní centrum v Brně a je tam 12 atrakcí: 1. Afrika: taková opičí dráha s nejvyšší skluzavkou v ČR 2. USA Indianopolis: závodní dráha 3. Indonésie: slyšeli jste už o nějaké indonéské sopce? Jestliže ano, můžete si vyzkoušet vylézt na vrchol této atrakce, která sopce podobá 4. Vozítka pro děti: bojíte-li se jít na závodní dráhu v Indianopolis, můžete si zajezdit na nějaké tříkolce nebo na koloběžce, která je někde v Bongu 5. Antarktida: já mám malého sourozence, se kterým do Bonga jezdím, a když si chci od něj na chvilku odpočinout, tak ho nechám v tomto dětském koutku, kde si může hrát na skluzavce nebo s balónky 6. Brazílie: v této části si můžete zahrát fotbal, basketbal nebo florbal 7. Čína: myslíte si, že v Číně žádní draci nejsou? Omyl! V této atrakci totiž můžete vlézt do chřtánu čínského draka 8. Evropa: skákací hrad 9. Hawai: kdo někdy ztroskotal na ostrově, ví, jak je těžké na něj vylézt
10. Madagaskar: tato adrenalinová bungee trampolína potěší jak děti, tak i dospělé 11. Austrálie: když skáčete na těchto trampolínách, tak můžete skočit výš než klokan. 12. Himaláje: obrrrrrrrrrrrrrrrovská horolezecká stěna, je však o hodně větší než ta naše Michal Kozár, 5.B
NAJDI OSM ROZDÍLŮ
KVĚTEN A ČERVEN ČAS ŠKOLNÍCH VÝLETŮ A EXKURZÍ Fotogalerie
KRÁSNÉ PRÁZDNINY
