Časopis přerovského děkanátu. Číslo 2 Ročník 13. Únor 2007

Časopis přerovského děkanátu

Únor 2007

Číslo 2 Ročník 13 Úvodník

P. Krzysztof Leon Klat

Liturgický kalendář Rosteme ve víře

Z Centra pro rodinu děkanátu Přerov

Měsíc únor nám přinese karnevalové radovánky na centru Sonus v Přerově, které se uskuteční v neděli 18. 2. 2007 v 15:30 hodin.

Ekumenismus Santo subito!

Střípky ze života papeže Jana Pavla II.

Sociální učení církve Populorum Progressio

Také však s sebou přinese začátek postní doby – čtyřicetidenní přípravy na největší církevní svátky liturgického roku – Velikonoce. V tento čas budeme více rozjímat nad utrpením našeho Pána Ježíše Krista, například při pobožnostech křížové cesty. Fotografie jsou z loňského karnevalu a křížové cesty připravené dětmi a mládeží.

Dětské okénko

Stránka pro mládež Modlitba Otče náš Církevní památky

Kostel svatého Václava v Tovačově

Slovo z Charity

Tříkrálová sbírka 2007

Jen tak ve stručnosti Světec měsíce sv. Blažej

Prostor ticha

Dokumentární film

Informace

… a mnoho dalšího…

Slovo pro každého Číslo 2, Ročník 13, Únor 2007

Únor v liturgii Postní doba – nutné zlo? Bratři a sestry, blíží se čas postní doby. Chtěl bych 2. 2. Uvedení Páně do chrámu, svátek Symbolika světla, vévodící této liturgii, je inspirována Sise spolu s Vámi zamyslet nad touto dobou. Moje meonovým chvalozpěvem: světlo je středem hymnu. Krisvzpomínky z dětství na postní dobu jsou pochmurtus je světlo, jež nezáří jenom historickému Izraeli, ale všené. Nechápal jsem, proč je mně (a koneckonců mu lidstvu. Kromě motivu světla se v Simeonově svědectví všem, co chodí do kostela) najednou určováno, že prolínají tři myšlenky. Pro poznání Pomazaného v Ježíšovi se nemáme příliš dívat na televizi, chodit do kina, je především nutný dar Ducha. U Simeona se opakuje, „že příliš dobře jíst, že se máme vyvarovat všeho, co Duch svatý byl v něm a z vnuknutí Ducha přišel do chrájeví jen známku příjemnosti. Z některých kazatelen mu“. Za druhé, Simeon v Ježíšovi objevuje „prostředníka jsem slyšel, co všechno nesmíme dělat a jak se máspásy“. Kristus je živá a ztělesněná spasitelná Boží láska me co nevíce zapírat. Bůh se mi tak do podvědomí k celému lidstvu. Konečně se prorocký pohled Simeonův dostával jako ten, který nám chce co nejvíce zkomupírá do budoucna: Ježíš bude znamením, kterému se bude plikovat život. A čím nám bude hůře, tím lépe… odporovat a které vyvolá rozdělení. Kolem tohoto dítěte se Velmi dobře si vybavuji moment, jak jsem se stybude hrát o osudy lidské svobody. Jako meč, který pronikne děl, když jsem na popeleční středu jako malý kluk Marii, tak on pronikne do světa: „Nemyslete si, že jsem vycházel mezi „normální“ lidi z kostela s ušpiněpřišel uvést pokoj, ale meč.“ (Mt 10,34) ným čelem. Když jsem se pak v dospívání osamostatnil ve 3. 2. Sv. Blažeje, biskupa a mučedníka víře, byla jedna z prvních věcí, kterou jsem zkoumal, právě postní doba a půst. Z mého zkoumání 5. 2. Sv. Agáty, panny a mučednice nyní vím, že v „postní době“ nejde v první řadě o 6. 2. Sv. Pavla Mikiho a druhů, mučedníků půst. Půst je jen jedním z prostředků k něčemu dů- 10. 2. Sv. Scholastiky, panny ležitějšímu: totiž k obrácení. Ano, hlavní náplní 22. 2. Stolce svatého apoštola Petra, svátek postní doby není bezduchý půst a odříkání, ale V měsíci únoru letos prožíváme první část liturgického obrácení se k Někomu, kdo mi chce nabídnout mezidobí a vstupujeme do doby postní. O nedělích více, než to, čím právě žiji. nasloucháme evangeliu podle sv. Lukáše, které nás bude Obrátit se ale k Tomu, kdo mi nabízí něco většího, provázet po celý liturgický rok. předpokládá, že je třeba se od něčeho jiného odvráV tomto měsíci se také setkáváme se dvěmi známými tit. Abych mohl do svých dlaní přijmout něco větsvátostinami: svatoblažejským požehnáním a popelcem. šího, musím odložit to, co v nich může překážet. V Mezi svátostiny patří např. posvěcené předměty (obrazy, tom je podstata neustálého rozlišování, kudy nás růžence, svěcená voda, svíce hromničky, apod), nebo Bůh vede, co nám nabízí, a co je pro nás dobré. zvláštní obřady a žehnání (rodin, matce čekající dítě, Jaký význam a smysl má v našem křesťanském žimanželům, dětem, rodičovské požehnání, nemocným, votě postní doba? Jak se postním cvičením učíme starým lidem, žehnání na cestu, žehnání kostela nebo kaple, volit v životě dobro, které nám ukazuje Ježíš liturgických předmětů, varhan, zvonů, růžence a předmětů Kristus? náboženské úcty. Dále je to žehnání v určité dny církevního „Čiňte pokání a věřte evangeliu“, říká Pán Ježíš na roku např. adventního věnce, vody, kadidla a křídy, začátku postní doby. Člověk, který slyší tato slova, svatoblažejské požehnání, pokrmů o Velikonocích, žehnání může udělat jednu špatnou věc: obrátit se jen k sodomu nebo bytu, nemocnice, školy, různých pracovišť, polí, bě samému. Může se zabývat svými chybami, neluk a pastvin, apod.). Nemá stejnou neomylnou moc jako dostatky, hříchy atd. Boží slovo ale vybízí k něčesvátosti, jsou to však modlitby, prosby církve, jejíž hlas u mu trochu jinému. Vybízí k obrácení našeho poBoha platí. Kristus posvětil svým příchodem na zem celou hledu ne na nás samé, ale na Boha. Až poté může přírodu, aby se stala znovu jakoby „školou duším člověk vidět sebe samého, svůj život a i své okolí v hledajícím Boha“ (sv. Bazil Vel.). Proto i církev žehná a nových souvislostech. světí všechno, co je stvořené, aby nás to lépe a dokonaleji V životě víry jde o to, abychom se naučili upředvedlo k Bohu, aby se celý svět stával ponenáhlu světem nostňovat Boží plány před svými a pochopit, co po čistým, přetvořeným, osvobozeným od vlivu ďábla. Věříme nás Bůh chce. Pouze skrze laskavé ujištění jeho proto, že nám „svátostiny udělují milosti pro modlitby milosti můžeme poznat, že nás skutečně přijímá církve. Chrání nás proti moci zlých duchů, odpouštějí lehké a miluje, a že má pochopení pro naše nedostatky. hříchy a časné tresty za hříchy, chrání i naše zdraví tělesné Život křesťana obsahuje tři základní vztahy: vůči a poskytují požehnání hmotného rázu“. (P. Tomáš Špidlík). Bohu, vůči bližnímu a vůči sobě samému. Tyto „Člověk zhřešil touhou po viditelných věcech, proto se mu vztahy potřebují neustálé ozdravování. Moudrost nabízejí zase viditelné věci, aby ho znovu vedly do výše, církve předávaná po staletí nabízí nám tři, resp. z které spadl.“ (Hugo od sv. Viktora). čtyři kroky na cestě obrácení: „půst“, „modlitbu“, „almužnu“ a „smíření“. Připravil Jaroslav Branžovský (Pokračování na str. 6) Strana 2 Slovo pro každého Číslo 2, Ročník 13, Únor 2007

Dějiny liturgie

Liturgie, jak ji známe a pravidelně prožíváme v současnosti, neexistovala od počátku církve v této podobě. Samozřejmě, že ty nejpodstatnější prvky liturgického slavení, jako proměňování chleba a vína v tělo a krev Krista nebo předčítání Písma si zachovávají stále stejnou platnost. Celá řada ostatních prvků však během staletí prodělala podstatné změny. Dějiny liturgie jsou v jistém smyslu dějinami kultur, které ovlivňují liturgii, přičemž se nemyslí pouze na přítomnost jednotlivých kulturálních jevů v liturgii, ale hlavně na celkový dopad kultury na liturgii a liturgický život. Je to právě kultura, která ovlivňuje vývoj a změnu liturgie – často až k vytváření nových liturgických forem. Není náhodou, že slova kultura (v lat. jazyce: cultura, ae, f. – vzdělávání, pěstění, rolnictví, zušlechťování, uctívání, náboženství) a kult (cultus, us, m. – obdělávání půdy, ošetřování těla, vzdělávání ducha, úcta, kult, způsob života) mají společný slovní základ (cultio, onis, f. – pěstění, vzdělávání): mají sloužit k zušlechťování lidského ducha, a to jak v rovině přirozené, tak i nadpřirozené. Liturgie je dar pro člověka a musí zůstávat stále srozumitelná a přijatelná pro člověka. V okamžiku, kdy kulturní projevy člověka změní svou podobu a liturgie se stává pro člověka nesrozumitelnou a nepřijatelnou, zatemňuje se sama podstata věci – vlastní význam liturgie, a tudíž probouzí snahu o revizi a reformu. Pokud způsob slavení liturgie stále mění svou podobu, je na místě otázka, zda jde vývoj liturgie vždy směrem k formám dokonalejším, propracovanějším a zralejším. Předně si musíme uvědomit, že liturgie musí vždy používat konkrétní formy, které jsou vázány na určitou kulturu, aby byly přijatelné pro věřící dané kultury. Každá doba má právo vyjadřovat se ve vlastních formách: Každá historická epocha světa je bezprostředně podřízena Bohu. Tyto projevy mají být souzeny dle Písma svatého a jeho interpretace, kterou nám podávají Církevní otcové, ale i liturgické tradice Východu i Západu. Poslední slovo má pochopitelně církevní autorita.

Připravil jáhen Jindřich

Z Centra pro rodinu děkanátu Přerov…

6. ledna přišlo do Pavlovic kromě obvyklých tří králů navíc 17 dalších. Jak je to možné? Proběhlo setkání chlapů, kde jsme objevovali čtyři arche-typy muže: bojovníka, milovníka, mudrce a krále. Vycházeli jsme z knihy Richarda Rohra a Josepha Maltose „Cesta divokého muže“, která uvažuje do hloubky o mužské spiritualitě. Díky všem zúčast-něným chlapům za společenství i otevřenou diskusi. Petr

Další setkání chlapů bude v sobotu 3. března v 18 hodin v Pa-

vlovicích – téma: „Děti potřebují tátu.“ V lednu jsme prezentovali Centrum pro rodinu ve farnostech otce děkana – Vlkoš, Říkovice, Stará Ves. Už teď děkujeme za náměty a nápady některých tamějších farníků a těšíme se na další spolupráci. V Pavlovicích na faře vzniklo Mateřské centrum Ráj na jehož profesionalizaci dostaneme část příspěvků z fondů EU. Činnost MC se překrývá a doplňuje s aktivitami Centra pro rodinu. 23.–24. ledna se uskutečnilo pracovní setkání Center pro rodinu celé ČR ve Fryštáku. Tato setkání vedou k výměně zkušeností a předávání nových informací v oblasti rodinné politiky. Petr a Hana Školoudovi „Blažení, kdo umírají ve spojení s Pánem. Ať si odpočinou od svých prací. Jejich skutky jdou s nimi.“ (Zjev. 14,13)

Pánem života byl povolán k věčné odměně věrného služebníka

P. Karel Kuchař emeritní farář v Libině

Narodil se 4. 11. 1917 v Kokorách u Přerova. Na kněze byl vysvěcen 5. 7. 1947 v Olomouci. Jako kaplan působil ve farnostech Starý Hrozenkov (1947-1949), Příbor (1949-1951), Ostrava-Poruba (1954-1962), Moravská Ostrava (1962-1968). V letech 1951 až 1954 byl u PTP – Mimoň, Praha, Bratislava, Stříbro. Od roku 1968 působil jako farář ve farnosti Libina až do roku 2001, jako emeritní farář až do podzimu roku 2003. Současně byl administrátorem excurendo farnosti Mladoňov. V letech 1993-2001 byl místoděkanem šumperského děkanátu. Důchod pak prožíval od září 2003 u Milosrdných sester sv. Vincence de Paul v Kroměříži. Zemřel ve věku nedožitých 90 let, odevzdán do vůle Boží 10. ledna 2007 v nemocnici v Kroměříži.

Rozloučení se zemřelým bylo ve středu 17. ledna 2007 při mši svaté v 10.00 hod. v kostele sv. Jiří v Libině a tentýž den ve 14.00 hod.v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Kokorách. Po mši svaté bylo jeho tělo uloženo do rodinného hrobu na hřbitově v Kokorách. Slovo pro každého Číslo 2, RočníkR13, Únor Strana 3 EQ U I E2007 SCAT IN PACE!

Milí Boží přátelé. Kalendářní rok začíná měsícem lednem, ve kterém se staly už tradicí modlitby za jednotu křesťanů. Hlavním důvodem, proč se vůbec Týden modliteb za jednotu křesťanů koná, je bezpochyby smutný fakt, že křesťané nejsou jednotni. Začalo to již v apoštolských dobách (1Kor 1,10) a přetrvává až do současnosti. Ke společným modlitbám za jednotu vyzýval již dekret o ekumenismu II. vatikánského koncilu z roku 1964. Tato iniciativa vychází z potřeby naplnit Kristovu poslední vůli, aby všichni byli jedno. Proto i v naší farnosti proběhl týden vzájemných modliteb za jednotu křesťanů. Scházeli jsme se podobu jednoho týdne pokaždé v jiné církvi. V každé církvi kázal pozvaný kazatel, chcete-li farář z jiné církve, a potom následovaly společné modlitby všech účastníků. A nyní pár slov k ekumenismu obecně. Rozdíl mezi ekumenismem a mezináboženským dialogem? Na začátku by bylo dobré vysvětlit rozdíl mezi ekumenismem a mezináboženským dialogem. Mezináboženský dialog se vede mezi všemi světovými náboženstvími, kdežto ekumenický dialog je snahou o křesťanskou jednotu, tudíž se týká všech křesťanských církví, jejichž základní článek víry je víra v Trojjedinného Boha. Jaké jsou cíle ekumenismu? Každá církev si klade cíle trochu jinam. Některé církve vidí např. základní cíl ve společné bohoslužbě a společném přijímání. Nevím, jestli zrovna tento cíl je dosažitelný. Jinými slovy: nedokáži si dost dobře představit, že by dva lidé stáli v řadě na přijetí eucharistie a jeden by věřil v reálnou přítomnost Krista, tudíž by ji vnímal jako svátost a druhý ne. Z mého pohledu by se mi to zdálo trochu falešné. „Ekumenismus je duchovním procesem, kdy se více přibližujeme ke Kristu a kdy se přibližujeme jedni druhým“. To jsou slova kardinála Waltera Kaspera, předsedy papežské rady pro jednotu křesťanů. Nejedná se tedy o akademickou, či diplomatickou otázku mezi církvemi, ale především se jedná o otázku duchovní. Pouze v Duchu svatém můžeme naplnit Kristovu poslední vůli. Podíváme-li se do dějin našeho národa, vidíme, že rozkol mezi církvemi byl bolestný. Vzpomeňme jen na období husitských válek, na rekatolizaci po bitvě na Bílé hoře roku 1620. Tyto skutečnosti nelze jednoduše vymazat, protože narušily vzájemné vztahy mezi křesťany, ale na straně druhé nemůžeme žít neustále jen z křivd minulosti. Přece se všichni společně modlíme Ježíšovu modlitbu Otče náš, kde říkáme: Odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům – měli bychom tedy tato slova naplňovat. Ekumenismus však není jen záležitostí domluvy přestavitelů jednotlivých církví, ale především musí začít od každého z nás. Jestliže ještě před pár desítkami let existovala nevraživost mezi církvemi, pak dnes je velký pokrok již v tom, že se dokážeme sejít ke společným modlitbám. Ovšem i to je samo o sobě málo - sejít se jedenkrát za rok - je potřeba rozvíjet vzájemnou spolupráci mezi jednotlivými církvemi - ve farnosti a na rovině osobních vzájemných vztahů. Přece Ježíšův příkaz lásky platí pro nás všechny a kdo jiný, než křesťané, by jej měli naplňovat jako první. Otázek, které církev katolická s ostatními církvemi řeší a na které se snaží najít společnou řeč, je spousta. Těmi nejožehavějšími jsou: primát papeže, učení o ospravedlnění, otázky týkající se Panny Marie atd. Jde o dlouhou a namáhavou cestu, ale nelze jinak než se po ní vydat. S kterými církvemi katolíci vedou dialog? Jak už bylo řečeno na začátku článku, katolíci vedou dialog se všemi křesťanskými církvemi, které ve své věrouce mají víru v Trojjedinného Boha. Ale je potřeba říci, že dialog není se všemi církvemi stejný. A je to logické, protože jsou církve, které jsou nám blíže a se kterými máme více společných znaků. Jedná se o církev pravoslavnou, kde je zásadní rozpor pouze v primátu římského papeže. Jinak svátosti máme stejné a i tato církev si uchovala apoštolskou posloupnost. Dále je to církev anglikánská a do určité míry i starokatolická. Ostatní církve jsou nám již vzdálenější. Pár slov závěrem Snad jen tolik. Nepomůže o ekumenismu pouze mluvit, to by bylo málo. Ekumenismus musíme začít žít a praktikovat především ve svém životě. Když chceme, aby naši víru tolerovali nevěřící lidé, pak bychom jim na prvním místě my měli ukázat, že jako křesťané se nebojíme mezi sebou komunikovat. Nejenže je mezi námi tolerance, ale především, že mezi námi poroste vzájemná láska a jsme schopni se jeden za druhého modlit. V jedné rytmické písni se zpívá: „poznají nás po lásce, křesťany“ – ať jsou v našich životech tato slova pravdivá, jinak veškeré naše snažení bude postrádat smyslu. Úplně závěrem mi dovolte citaci z konstituce II. vatikánského koncilu Lumen Gentium: „Všichni věřící v Krista nechť ustavičně přednášejí Matce Boží a Matce lidí své prosby, aby ona, která svými modlitbami pomáhala prvotní církvi, také nyní – když je vyvýšena v nebi nad všechny svaté i anděly – ve společenství všech svatých se přimlouvala u svého syna, dokud se všechny rodiny národů – ať už mají čest nazývat se křesťanskými, nebo dosud svého Spasitele neznají – nespojí šťastně v míru a svornosti v jeden Boží lid ke slávě nejsvětější a nerozdílné Trojice.“ (LG 69) P. Tomáš (fotografie jsou z loňského Aliančního týdne modliteb za jednotu křesťanů – u evangelíků a pravoslavných)

EKUMENISMUS

Strana 4


Arcibiskup Wojtyla – syn koncilu Osmého března 1964 ve tři čtvrti na deset prošel hlavní bránou wawelské katedrály sedmdesátý šestý arcibiskup v řadě, jejíž počátek sahal až k vládě nejstarší polské dynastie Piastovců, třiačtyřicetiletý arcibiskup Karol Wojtyla. Nejmladší arcibiskup. Katedrála byla samozřejmě přeplněna. Před portálem byl přijat dómským farářem, který mu podržel k políbení relikviář sv. Stanislava. Potom předal děkan metropolitní kapituly, světící biskup Bogdan Niemczevski, arcibiskupovi klíče od katedrály. Wawel. Krakov. Katedrála, jejíž význam mnozí kladou nad Varšavu. Nově jmenovaný metropolita vešel dovnitř. Přesně v tom okamžiku varhany zahrály fortissimo. Slavnostní průvod přišel k oltáři sv. Stanislava. Krátká modlitba u sarkofágu patrona arcidiecéze, od jehož hrobu před léty odešel jako pomocný biskup do Říma, k hrobu sv. Petra. Pak vpravo kolem sarkofágu královny Jadwigy a pak do kaple Nejsvětější Svátosti. Po vstupu do svatyně usedl právě zvolený arcibiskup na trůn a kancléř arcibiskupské kurie Mikolaj Kuczkowski přečetl nejprve v latině a pak v překladu jmenovací listinu papeže Pavla VI. ze 30. 12. 1963. Potom následoval hold duchovních, profesorů semináře, děkanů, opatů, farářů, kaplanů. Arcibiskup povstal. Tolik drahocenných věcí jako má k dispozici krakovský arcibiskup má málokterý hodnostář: mešní roucho ze zlaceného brokátu, dar Anny Jagielonské, ženy krále Štefana Báthoryho (1576-1586); mitru biskupa Andzrzeje Lipského z 18. století, biskupskou berlu biskupa Jana Malachowského z doby krále Jana Sobieského, vítěze nad Turky 1683 u Vídně, nádherný kalich biskupa Samuela Maciowského z doby krále Zygmunta Starého (15061548) a konečně největší zvláštnost, klenotnici královny Jadwigy ze 14. století (od 1384 polské královny). Zaznívají úvodní slova Wojtylova proslovu. Málokterý člověk umí tak přesvědčivě hovořit o víře, lásce a cestě v Kristových šlépějích. „Když procházím dnes branou této katedrály, když líbám oltář a vstupuji na trůn krakovských biskupů a metropolitů, chtěl bych v tomto okamžiku co nejvroucněji projevit úctu Synu, Božímu Slovu, které od věčnosti vychází od Otce… Petr, v osobě Pavla VI., mi řekl: Buď pastýřem. Stojím tedy, moji milí, na prahu této velké skutečnosti, která je obsažena ve slově pastýř. Vím, že nemohu vstoupit ke svému stádu jinými dveřmi než těmi, jimiž je Kristus sám.“ Katedrála nedýchala, tak zvonila Wojtylova slova o její klenbu. Ta tam je zapomenuta doba

Střípky ze života papeže Jana Pavla II. (9. pokračování) 18 měsíců bez arcibiskupa. Tolik doby uplynulo od úmrtí arcibiskupa Baziaka a jmenování Karola Wojtyly. Zpoždění bylo způsobeno jednáním mezi primasem kardinálem Wyszyńskim a polskou vládou o obsazení arcibiskupství v Krakově, které uvízlo na mrtvém bodě. Vláda měla právo vždy během tří měsíců návrh vetovat. Formálně styk mezi církví a státem vykonával polský premiér, ale fakticky rozhodoval Zenon Kliszko, maršálek polského Sejmu – tedy parlamentu, takto hlavní ideolog vládnoucí strany. Jemu činilo nesmírné potěšení zamítnout všech sedm předchozích kandidátů. „Čekám na Wojtylu,“ nechal se slyšel Kliszko, „a neschválím žádného jiného kandidáta, než jeho.“ Proč Kliszko upřednostňoval právě Wojtylu? Jak ho mohl tak špatně odhadnout? Jistou roli pravděpodobně sehrál Wojtylův věk. Starci ve vedení strany asi viděli, že ve dvaačtyřiceti letech s ním budou moci manipulovat. Bude skvělou figurkou k dosažení cíle, k rozpolcení polské církevní hierarchie, které by vedlo k odsunutí polského primasa Wyszyńského na vedlejší kolej. S ním se svezou do ústraní i jeho vrstevníci a to byl jejich cíl. Je až neuvěřitelné, že je nezarazila Wojtylova neústupnost, obdivuhodná obratnost při vyjednávání o semináři, odhalení podvodu ze strany státních úřadů, jeho kázání, mediální popularita z tisku i vatikánského rozhlasu, obliba mezi mladými, znalosti, práce na koncilu nebo jeho tvrdošíjnost konat každoročně půlnoční mše v Nowé Hutě, kde zakázali postavit kostel. To jim mělo napovědět, že se nejedná o člověka, který vše přijímá jako hotovou věc. Prostě chtěli zabrat strategická místa, ze kterých se dalo postupovat proti Wyszyńskému. V té době byl v Gdaňsku ve vězení opat kláštera Camaldolese nedaleko Krakova Piotr Rostworowski. Vzpomíná, že po zveřejnění Wojtylova jména si dozorci ve vězení volbu pochvalovali. Později, už za čtvrt roku přicházeli s jinou. „Ten Wojtyla!“ Jednomyslně se Wojtylovi životopisci i přátelé, církevní otcové, shodují, že Karol Wojtyla by nebyl arcibiskupem, kdyby nebylo koncilu. Byl na to příliš mladý, ovšem práce, kterou v Římě odvedl, nezůstala bez povšimnutí, Na druhém zasedání koncilu na podzim roku 1963 promluvil v debatě o církvi jako o „Božím lidu“. „Církev je Božím lidem a každý pokřtěný křesťan je povolán ke svatosti, což není výsada duchovenstva či církevní hierarchie, nýbrž určení všech, jež Kristus ,posvětil pravdou‘, aby mohli být posláni… do světa.“ (Acta synodalia II – 4. str. 340-342) Třetího (na podzim 1964) a čtvrtého (na podzim 1965) zasedání II. vatikánského koncilu se již zúčastnil jako krakovský arcibiskup. Jeho písemné i ústní intervence získaly na síle. Na třetím zasedání vystoupil do diskuse o apoštolátu laiků. Arcibiskup doporučil vést dialog uvnitř církve, v němž by duchovenstvo i laici byli k sobě otevření v naprosté upřímnosti. Upozornil na důležitost toho, aby se koncilní dokumenty o laickém apoštolátu zmínily o mládeži, o jejím významném poslání. V této rozpravě Wojtyla jako jediný hovořil a oslovoval i ženy. Třemi příspěvky přispěl i k nejkontroverznější diskusi o náboženské svobodě. Navrhl, aby o náboženské svobodě byl vydán dokument dnes známý pod titulem Dekret o ekumenismu. Část se pak dostala do Deklarace o náboženské svobodě. Krakovský arcibiskup zdůraznil, že „náboženská svoboda je svoboda PRO, ne pouze PROTI. A svoboda je zde především PRO PRAVDU. Toto chápání svobody vede ke dvěma závěrům o společnosti. Za prvé – stát je nekompetentní ve věcech teologie a nemůže nic náboženským institucím schvalovat ani přikazovat. Za druhé – komunistické tvrzení, že náboženství


Strana 5

„odcizuje“ a je tedy legitimním cílem státní nevraživosti, je nesmysl.“ (Acta synodalia, III. - 2. str. 530-532) Čtvrté a závěrečné zasedání II. vatikánského koncilu v září 1965 využil arcibiskup Wojtyla k navržení koncilního dokumentu Deklarace o náboženské svobodě (dnes lat. Dignitatis humanae). V posledních dnech promluvil hned několikrát. Z úst Syna koncilu, jak jej někteří nazývali, nekompromisně zaznělo: „Nestačí říci jen jsem svobodný.“ Je třeba říci: „Nesu odpovědnost.“ „Zodpovědnost je nezbytným vrcholem a naplněním svobody.“Nakonec se koncil zaměřil na onen druh státního řízení, ve kterém byli nuceni žít Karol Wojtyla a další východoevropští navrhovatelé náboženské svobody. „V zájmu vytvoření

a upevnění pokojných vztahů a svornosti v lidstvu je žádoucí, aby byla všude na zemi právní ochranou zajištěna náboženská svoboda, a aby byly zachovány vrcholné lidské povinnosti a práva, týkající se svobodného života ve společnosti.“ Karol Wojtyla nemohl než souhlasit. A když po návratu z Říma jako každoročně sloužil půlnoční mši vánoční pod širým nebem Nowé Huty, kromě výše uvedeného pověděl shromážděným, že dějiny nelze vrátit zpět, nehledě na to, co chtěly státní úřady docílit tím, že jim opakovaně několikrát zakázaly v jejich městě postavit jediný kos-tel. A oznámil, že po silnici mezi hrobem sv. Stanislava a hrobem sv. Petra, po níž se poprvé vydal v roce 1962, s sebou přivezl kámen z Petrova hrobu, darovaný a posvěcený samotným papežem Pavlem VI. a vyjádřil naději, že jednou se stane tento kámen základním kamenem jejich kostela – kostela nowohutského. Zcela jasně a jednoznačně tak krakovský arcibiskup i doma narýsoval linii zápasu o náboženskou svobodu. (pokračování příště) Připravil Rostislav Dočkal

Centrum pro rodinný život Olomouc vás zve na přednášku na téma:

PŘEDÁVÁNÍ VÍRY V RODINĚ

I. nároky na rodiče

Přednáška se uskuteční v sobotu 24. března 2007 v Katolickém domě v Zábřehu, od 9:30 do 15:30 hodin. Přednášet budou: Mons. Josef Hrdlička – Rodina – první svědek víry pro děti Ing. Marie Oujezdská – Předávání víry v rodině Více informací naleznete na plakátcích. Přihlaste se nejpozději do 15. 3. 2007. (Dokončení Úvodníku ze str. 2) Půst jako takový nemá význam logický, ale náboženský (a většinou také zdravotní). Cílem postu je abychom se přiblížili k Bohu. Ale tento půst získává svůj význam jen ve spojení s modlitbou a „almužnou“, tedy v dobru činěném ve prospěch druhých. Půstem se člověk něčeho dobrovolně zříká (peněz, času, aktivit…) a to, čeho se zřekl, poskytuje potřebným – což je podstatou „almužny“. A protože je z Evangelia zřejmé, že láska k bližnímu je více než půst, doporučil bych: postěte se jen tolik, aby to někoho druhého nepohoršilo, a aby o vás neřekl, že jste nějaký fanatik. Modlitbou se člověk spojuje s Bohem, naslouchá mu, rozlišuje, jak a kudy se má ubírat jeho život. Modlitba je příležitostí přezkoumat a probrat s Bohem vše důležité z našeho života. Modlitba je ale též projevem naší lásky k bližním, modlíme-li se za druhé, za známé, za lidi, kterým tato služba může prospět. Almužna neboli činění dobra - tím, čeho se postem vzdáme, můžeme obohatit toho, kdo to potřebuje. Almužna může znamenat: dávat sebe, svůj čas, zájem, trpělivost, hmotné prostředky všem těm, kteří to potřebují. Počínaje vlastními dětmi, životními partnery, rodiči, až po lidi osamělé, nešťastné, trpící. Zřeknutím se něčeho ve prospěch bližních realizujeme základní přikázání lásky a ztotožňujeme se s Kristem. Smíření - to znamená především vyměnit zlo, nenávist, pohrdání druhým - za lásku, dobro, pomoc a dobré slovo.V postní době bychom se měli snažit víc než kdy jindy o trpělivost s nemocnými a postiženými, kteří žijí mezi námi, měli bychom se smířit s lidmi, s nimiž nemáme dobré vztahy a nebojme se udělat my ten první krok k novému začátku. Smíření pak člověka naplňuje pokojem ve vztahu k Bohu, k druhým i k sobě. Požehanou postní dobu přeje P. Krzysztof Leon Klat

Strana 6

1. 2. 3. 4.

abc/ abc/ abc/ abc/

Březen - doporučený text: Sk 1-9 (a: 8-11 let, b: 12-15 let, c: 16-99 let)

Co obsahují Skutky apoštolů? Kolik knih má Nový zákon? Kdy byl napsán Nový zákon? Jaký měl Šavel názor na ukamenování svatého Štěpána? 5. a/ Kolik dní se vzkříšený Kristus zjevoval apoštolům? bc/ Co poradil veleradě Gamaliel? 6. ab/ Co se stalo Šavlovi cestou do Damašku? c/ Čím se provinil Šimon (bývalý kouzelník)? 7. a/ Kdo nahradil apoštola Jidáše? bc/ Jak žili první křesťané po letnicích? 8. a/ Kdo vzkřísil Tabitu? bc/ Co udělal Barnabáš (Josef z Kypru) se svým polem? 9. ab/ Kolik lidí se o letnicích obrátilo a přidalo k apoštolům? c/ Kdo řekl: „Více je třeba poslouchat Boha než lidi.“? 10. a/ Jak dopadl první výslech apoštolů před veleradou? b/ Kterých dalších šest mužů bylo vybráno spolu se svatým Štěpánem? c/ Co udělali manželé Ananiáš a Safira? Kartičky za březen odevzdejte do neděle 1. dubna 2007.


Sociální učení církve POPULORUM PROGRESSIO Rozvoj, o kterém mluvíme, se neomezuje na pouhý hospodářský růst. Aby byl opravdový, musí vést k rozvoji celého člověka a celého lidstva. Člověk je obdařen rozumem a svobodnou vůlí, a proto odpovídá za svůj rozvoj právě tak jako za svou spásu. Jedině úsilím svého rozumu a své vůle může člověk růst po stránce lidské a zdokonalovat se. Jako celé stvoření je zaměřeno ke svému Tvůrci, tak i tvor obdařený rozumem a vůlí má povinnost z vlastního popudu zaměřit svůj život k Bohu, který je první pravda a nejvyšší dobro. Všichni lidé jsou povoláni k práci na plném rozvoji lidského společenství. My, kteří jsme nastoupili jako dědici po minulých generacích, máme užitek z práce současníků, máme také závazky vůči všem lidem vůbec. Všeobecná solidarita je skutečností a přísluší nám nejen dobrodiní, ale také povinnosti. Toužit po nutně potřebném je oprávněné, a proto se práce k jeho dosažení stává povinností. „Kdo nechce pracovat, ať nejí.“ (Sol 3,10) Získávání časných statků může vést ke hrabivosti, k touze mít stále víc a ke snaze zvětšovat svou moc. Tím probouzí materialismus a tak vytěsňovat ducha. Výlučné vyhledávání majetku se tak stává překážkou vnitřního růstu a je proti jeho opravdové velikosti. Hrabivost je pro národy i pro jednotlivce nejjasnější známkou mravní zaostalosti. Co je třeba dělat Hned na první stránce Písma čteme tato slova: „Naplňte zemi a podmaňte si ji“. Ta slova nás učí, že všechno na světě bylo stvořeno pro člověka a že mu bylo svěřeno jako úkol, aby svět svým rozumem a vlastním úsilím zdokonaloval a svou prací si jej podmanil. Jeli však země stvořena, aby každému dávala prostředky pro jeho existenci a nástroje k jeho rozvoji, pak každý člověk má právo, aby na ní našel to, co nutně potřebuje. Druhý vatikánský sněm to znovu připomněl tímto výrokem: „Bůh určil zemi a všechno, co je na ní, k užívání všem lidem a národům, takže stvořených statků se má dostat spravedlivou měrou. To žádá spravedlnost provázená láskou.“ Jakákoli ostatní práva – i právo soukromého vlastnictví a svobodného obchodu jsou oné zásadě podřízena. Jestliže má někdo majetek a vidí, že jeho bratr je v nouzi, ale zavře před ním svoje srdce – jak v něm může zůstávat Boží láska? Svatý Ambrož říká: „Není z tvého majetku, co uštědřuješ chudákovi. Ty mu jen vracíš, co mu patří. Ty si přisvojuješ to, co bylo dáno pro společné užívání všem. Země patří všem, ne bohatým“. To znamená, že soukromé vlastnictví není právem nejvyšším a bezvýhradným. Podle tradičního učení církevních otců a velkých teologů se právo vlastnictví nikdy nesmí uplatňovat ke škodě obecného dobra. Druhý vatikánský sněm jasně připomněl, že nelze připustit, aby občané, kteří mají vyšší příjmy z přírodního bohatství a práce země, velkou jejich část ukládali v zahraničí pro své čistě osobní užití, bez ohledu na svou vlast, které tím způsobí zřejmou újmu. K hospodářskému rozvoji a k lidskému pokroku je nutná industrializace. Do společnosti se vloudil názor, že zisk je třeba považovat za hlavní hybnou sílu hospodářství, soutěžení za nejvyšší zákon ekonomiky a soukromé vlastnictví výrobních prostředků za absolutní právo bez hranic a bez souvisejících povinností vůči společnosti. Tento bezuzdný liberalismus vedl k tyranii, kterou právem odsoudil papež Pius XI. Hospodářství má člověku sloužit. Určitá forma kapitalismu byla zdrojem velkého zla, nespravedlností a bratrovražedných bojů. Tato zla pocházejí ze zhoubných ekonomických názorů.


Encyklika Pavla VI. z 26. března 1967

Práce má dvě stránky. Slibuje peníze, požitky a moc, jedny vede k sobectví a ke vzpouře, ale též rozvíjí stavovský mravní charakter, smysl pro povinnost a lásku k bližnímu. Práce je lidská jen potud, pokud se jí účastní lidský rozum a svoboda. Nespravedlnost některých situací volá do nebe. Když se některým národům zabraňuje podnikat něco z vlastní iniciativy pro dobro svého národa, pak snadno se ocitají v pokušení odstranit bezpráví vůči lidské důstojnosti násilím. Vzpoury a revoluce rodí zase jen nové nespravedlnosti, vedou k novému porušování rovnováhy a podněcují lidi k novým rozvratům. Nesmíme se vystavovat nebezpečí, že ještě zvětšíme majetky bohatých a moc silných a chudí zůstanou ve své bídě a zotročení utlačovaných bude ještě utuženo. Jsou proto nutné programy, které by podporovaly a doplňovaly činnost jednotlivců a mezičlánků. Je třeba se vyhnout nebezpečí kolektivizace nebo libovůle v plánování. Ty nemají ohled na svobodnou vůli, a proto znemožňují naplňování základních lidských práv. Každý program na zvýšení produkce má své oprávnění jen pokud slouží člověku. Rozvoj znamená starat se o sociální i hospodářský pokrok. Ekonomika a technika nemají žádný smysl, nepromění-li se ve službu člověku. A člověk je doopravdy člověkem jen v té míře, v jaké on, pán svých skutků a soudce nad jejich hodnotou, je též strůjcem svého rozvoje, jak to odpovídá jeho přirozenosti, kterou dostal od Stvořitele. Můžeme říci, že hospodářský růst závisí největší měrou na sociálním pokroku, který si klade za cíl. Proto musí být prvním stupněm rozvojového plánu odstranění negramotnosti. Hlad po vzdělání není o nic méně krutý než hlad po pokrmu. Naučit člověka číst a psát je pro něj činitelem prvního řádu v jeho sociálním zařazení i osobním obohacení, pro společnost je to vynikající prostředek k hospodářskému rozvoji a pokroku. Přirozená monogamická a stálá rodina, jak ji křesťanské náboženství posvětilo, rodina, v níž se stýkají různé generace a vzájemně si pomáhají získat vyspělejší moudrosti a sladit lidská práva s ostatními požadavky společenského života, je základem společnosti. O počtu dětí rozhodují po svědomitém uvážení rodiče. Rodiče rozhodují před Bohem, před sebou samými, před dětmi, které už mají, před společenstvím, k němuž náležejí a jsou přitom poslušni hlasu svého svědomí posilovaného důvěrou v Boha. Odborové organizace jsou sice zakládány proto, aby hájily zájmy členů ale mají i velkou odpovědnost při úkolu vychovávat, jejž mohou a musí plnit. Každá sociální činnost je vázána na určitou nauku. Křesťan nesmí přijmout nauku, která má za základ ateistickou a materialistickou filosofii a nedbá na svobodu a lidskou důstojnost. Pro křesťany platí Kristovo napomenutí – „neboť co prospěje člověku, když získá celý svět, ale na duši utrpí škodu“. Rozvojové země si tedy z nabídky musí umět vybrat, kriticky zvážit a odmítnout hodnoty nepravé, které kazí charakter lidského života. Zdravé a užitečné však přijmout, aby je spolu se svými vlastními hodnotami dále rozvíjely podle své povahy. Okleštěný humanismus, uzavřený hodnotám ducha a Bohu, může nabýt vrchu jen zdánlivě. Bez Boha může mířit jen proti člověku. Pravý humanismus je pouze ten, který je zaměřen ke svrchovanému Bohu a uznává povolání, kterého se člověku dostalo a které dává lidskému životu pravý ráz. Člověk tedy v žádném případě není sám sobě poslední normou. (pokračování příště) Připravil František Adamík

Strana 7

Milí chlapci a děvčata! Únorem jste vykročili do nového pololetí a jistě s radostí! To, co se vám zatím nepodařilo, můžete napravit. Možná vám k tomu pomůže i POPELEČNÍ STŘEDA, kterou začíná doba postní. Doba, kdy se připravujeme na největší křesťanské svátky VELIKONOCE. Každý pátek a v některých kostelech i v neděli se modlí KŘÍŽOVÁ CESTA.

Dětské okénko

Tento obrázek si můžeš okopírovat , nebo si ho sám vytvořit. Nemusíš používat jen papír ,ale i barevné látky. Slunce s paprsky žluté barvy a kříž nejlépe fialový. Církev je jedna velká rodina a každý má v ní své místo a je velmi důležitý. Modlíme se jeden za druhého a v době postní zvláště myslíme na lásku k Pánu Ježíši, na odpuštění a dobré skutky, na to jak projevujeme lásku k těm nejubožejším. Proto si do každého čtverečku kříže postupně nalepíš vystřižené obrázky podle toho, za koho, nebo za co se budeš celý týden modlit. Příklad: Za misie, za nemocné lidi…, ale také za naši zemi, příhodné počasí atd. Příběh pro vás! Odpuštění Bruno Ferrero Jeden dobrý ale ne příliš silný věřící se chodil zpovídat svému faráři. Jeho zpovědi však připomínaly zaseknutou desku – pořád tytéž prohřešky, a především jeden a tentýž těžký hřích. „Tak dost!“ zahřímal na něj jednou farář. „Z Pána si legraci dělat nebudeš. Pamatuj si, že ti z tohohle hříchu dávám rozhřešení naposledy!“ Ale za dva týdny tam byl hříšník se svým obvyklým hříchem zase. To už zpovědník opravdu ztratil trpělivost. „Já jsem tě varoval, nedám ti rozhřešení. To tě naučí….“ Chudák muž se sklíčeně zvedl, celý rudý hanbou. Přímo nad zpovědnicí visel obrovský kříž s Ježíšem Kristem. Muž se na něj podíval. V tom okamžiku Ježíš na kříži ožil, zvedl ruku a napřáhl ji k rozhřešení: „Odpouštím ti hříchy…“

Každý z nás je připoután vláknem k Bohu. Když se dopustíme hříchu, vlákno se protrhne. Ale když své viny litujeme, Bůh sváže vlákno a udělá na něm uzel, takže vlákno je kratší než dřív. Každým odpuštěním jsme Bohu blíž a blíž. „Pravím vám, že právě tak bude v nebi větší radost nad jedním hříšníkem, který činí pokání, než nad devadesáti devíti spravedlivými, kteří pokání nepotřebují.“ (Lk 15,7)

Strana 8


Milí mladí přátelé! Všechny vás zdravím a mám pro vás radostnou novinu. Letos se po 2 letech uskuteční opět fórum mládeže a to ve dnech 23.2. – 25.2. 2007. Že nevíte co to je? Tak honem čtěte: Fórum je příležitostí uskutečnit to, o čem Jan Pavel II. hovoří v Christifideles laici: „Církev má mnoho co říci mladým lidem a mladí lidé mají mnoho co říci církvi“ (čl. 46). Těžištěm každého fóra jsou rozhovory mladých lidí ve skupinách na vybraná témata a osobní rozhovory s biskupy. Během našeho fóra má otec arcibiskup možnost hlouběji poznat myšlení mladých lidí své arcidiecéze, naslouchat jim, a také jim sdělit své myšlenky a představy o farnosti a dát jim podněty, jak přispívat k budování farnosti. Je to tedy příležitost k rozhovorům a ke vzájemnému obdarování. Je potřeba, aby mladí lidé na fóru zakusili atmosféru svobody a naslouchání, uvědomili si, že církev s nimi počítá a hmatatelně tak zažili lásku církve. Mottem letošního Fóra mládeže je „Solidarita v životě farnosti“. Pokud chcete toto motto poněkud rozvést vězte, že cílem druhého Fóra je objevit farnost jako místo „sdílení hmotných a duchovních dober“, která člověka zavazují k jejich rozšiřování především vůči těm, kteří v těchto oblastech cítí jakýkoliv nedostatek. (Více viz Katechismus katolické církve, odst. 1948, obecně doporučujeme pro bližší pochopení motta komplexně prostudovat pojem „solidarita“ v KKC.) Kdo byste se chtěli této akce zúčastnit jako delegáti za svou farnost, dejte mi co nejdříve vědět

Stránka pro mládež

Na začátek doby postní vám přinášíme námět na zamyšlenou. Je dobré se občas pozastavit i nad naší „běžnou“ modlitbou… Otče náš, jenž jsi na nebesích… Nerušit, modlím se! Koho jsem volal? Nikoho jsem nevolal, jen se tu modlím, tak mi do toho laskavě nemluvte: „Otče náš, jenž jsi na nebesích…“ Co jsem udělal? Ale já nic nechci, říkal jsem svou denní modlitbu. Odjakživa si to tak po ránu předříkávám. „Otče náš…“ No, prostě, dělá mi to dobře. Když se pomodlím, mám takový dobrý pocit, víš? Jedna nepříjemná povinnost je pro dnešek za mnou. Pocit dobře vykonané práce, znáš to, ne? Posvěť se jméno tvé… Čím jako? To znamená … No prostě … No nevím, co to vlastně znamená. To je hrůza! Jak to mám vědět! To je prostě taková modlitba. Co to může znamenat? To bych taky rád věděl! Ty to náhodou nevíš? To má logiku, uznávám. To by mě ve snu nenapadlo. „Posvěť se jméno tvé…“ No to by bylo fakt dobré. Ale nezlob se, musíme popojet, chápeš, nestíhám: Přijď království tvé, buď vůle tvá, jako v nebi, tak i na zemi. Jistě, proč ne? Myslím si prostě, že by bylo dobré, kdybys řídil všechno i tady dole, tak jako tam nahoře. No, vždyť já do kostela chodím, to sis, doufám, všimnul. Jo, a předevčírem jsem byl ještě na biblické hodině a přede mší přišel už na růženec, ve čtvrtek na dogmatice a pak taky na katechismu, a tak nevím, co bys ještě myslel… Přestaň mi vyčítat! Jsem stejně dobrý jako kdokoliv jiný u nás v kostele. No dobře. Však já vím, že nejsem dokonalý, že mám svoje slabší stránky… Teď, když se o tom zmiňuješ, napadají mě i další věci… Nikdy jsem o tom nepřemýšlel, až teď, ale opravdu s některými těmi věcmi bych chtěl přestat. Víš, někdy si připadám jako otrok, jakoby mi někdo dal na krk ohlávku a táhnul mě někam, kam nechci… Byl bych rád vysvobozen. Nezlob se, podívej, už opravdu potřebuji skončit. Tohle trvá o moc déle, než obvykle… Chléb náš vezdejší dej nám dnes…


P. Tomáš Strogan

(732 813 162)

OTČE NÁŠ, JAK JEJ NEZNÁTE ... Ano, prosím? Ale ty jsi mě volal. Vidíš, zase jsi mě volal. Udělal jsi to znova.

Volal jsi mě. Řekl jsi: „Otče náš, jenž jsi na nebesích.“ Tady jsem, co chceš? A proč to vlastně říkáš, když nikoho nevoláš a nic nechceš? Tak dobře, pokračuj. Počkej, co tím myslíš? Tím „Posvěť se jméno tvé…“ Náhodou ano. To znamená, že chceš, aby všichni lidé poznali mou svatost. To myslíš vážně? A co tím myslíš? A chceš, abych řídil i tebe? To není to, na co se tě ptám. Co tvoje budoucnost, povolání, kariéra? Co tvůj volný čas a prázdniny? Co tvoje známosti? Co tvoje žádostivost? Tvoje zlost? A co tvůj pomlouvačný jazyk, kdo ho řídí? Víš, že s tím máš dost potíže. A pak jaké knihy čteš? Kam chodíš a na co se díváš? Do toho všeho zatím u tebe nesmím mluvit, to přece víš ty sám… Promiň, myslel jsem, žes prosil, aby se stala má vůle. Aby se mohla moje vůle dít, musí začít u těch, kteří ji opravdu hledají, kdo o to doslova prosí – jako dnes ty. Však mě také… Výborně, konečně se k něčemu dostáváme. Budeme spolupracovat: Ty a já. Neboj se, spolu můžeme dosáhnout vítězství. To jsem rád, žes sebral odvahu, jsem na tebe hrdý. Tobě? Ty bys potřeboval spíš nějaký postík, ne? Tak jako tak máš nadváhu.

Strana 9

Tak to už přestává všechno! Já tu konám svědomitě svou náboženskou povinnost a ty si ze mě děláš legraci? Že jsem se do toho vůbec pouštěl! Že jsem si radši nepustil hned po ránu rádio jako jindy, mohlo to být bez problémů. Jo, to jsem taky slyšel, že modlitbou prý člověk získá vnitřní pokoj! Tak rozhozený jsem dávno nebyl! … ach jo … Bojím se. Protože vím, co mi řekneš. Odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. No právě, to jsem věděl, že to připomeneš. Proč mě tak pomluvil a ošidil o peníze? Pokrytec a lhář. Přísahal jsem, že se mu pomstím. Nemyslel jsem to tak. To není, ale jen co si s ním vyrovnám účty, bude líp. Mám dost dobrý plán, nech to na mně. Já mu to spočítám, že se bude divit. Jasně, nenechám na sobě přece štípat dříví, no ne? Můžeš? A jak? Ale, Pane, nezlob se, já prostě NECHCI Honzovi odpustit. Cokoli jiného – budu třeba chodit denně na mši až do konce školního roku, nebo se už nikdy nebudu dívat na Ordinaci v růžové zahradě, ale tohle po mne nechtěj! Máš pravdu… Vždyť já vím… Žiju pár měsíců jako přiotrávený tou hořkostí. … ach jo… Tak dobře, odpouštím mu. Prosím tě, abys mu požehnal. Pomoz mu nalézt správnou cestu v životě, Pane. Musí být vlastně strašně nešťastný, když na to tak myslím. Nějak mu pomoz. Hm, kupodivu dobře, o moc líp. Jakoby ze mě něco spadlo. Fakt, cítím se ohromně! Pořád jsem na to musel myslet. Ano. Neuved' nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Co tím myslíš?

Nerozumím. Ano, stydím se, opravdu se stydím… No třeba, když mě ta drbna Kropáčková viděla vycházet z hospody. Řekl jsem totiž máti, že se jdu poradit k Pepovi s matikou. Vzpomínám si, že jsem ti řekl: „Pane, prosím tě, dej ať neřekne matce, kde jsem byl, a slibuji, že budu každou neděli v kostele.“ Je mi to líto Pane, opravdu. Až do dneška jsem si myslel, že ranní modlitba bohatě stačí. Nikdy jsem nečekal, že by ses mi takhle ozval. Nějak mě nenapadlo, že bys to pokaždé poslouchal. Neboť tvé je království i moc i sláva na věky. Amen. Nevím, ale rád bych to věděl. Teď bych ti chtěl udělat radost, právě teď vidím, jak by bylo dobré vzít tě vážně. Odpověděl? A jak?

Pane, dej se do toho – udělej ze mě něco – já ti pomohu. Chci to. A prosím tě, začni ještě dnes.

Strana 10

To víš modlitba je nebezpečná věc. Opravdu, může u tebe ledacos změnit, i převrátit vzhůru nohama – a to je to, co se ti pokouším objasnit. Volal‘s mě a teď jsem tady. Teď už s tím nic nenaděláš. Tak jen pokračuj v modlitbě. Ta další část mě velice zajímá. No, pokračuj. Bojíš se? Čeho? Zkus to a uvidíš. Tak, jak je to s Honzou? A co tvoje modlitba, cos v ní řekl? Dobře, jsi aspoň upřímný. Ale to není žádná legrace, nosit tu hořkost pořád v sobě, že? Nebude ti potom líp, bude ti hůř, věř mi. Odplata není nikdy sladká. Rozmysli si to. Jsi teď nešťastný a rozervaný, ale já to všechno mohu změnit. Odpusť Honzovi, pak odpustím já tobě. Potom nenávist a hořkost i hřích budou jen Honzovým problémem, ne tvým. Možná přijdeš o ty peníze – a1e znovu získáš pokoj v srdci. Pak ani já nemohu odpustit tobě. Tak konečně! Sláva! Jak se cítíš? Vidíš, myslím, že poprvé po dlouhé době nepůjdeš večer spát s neklidem v srdci, možná že nebudeš tak unavený. Tak už nemusíš. A1e ještě jsme nedokončili modlitbu. Výborně, to jsem právě udělal. Jen ty nechoď tam, kde jsi vystavován pokušení. Měl bys například změnit některé přátele a známosti. Někteří z tvých takzvaných přátel tě moc ovlivňují. Než se naděješ, zapletou tě do špatných věcí. Nedej se oklamat. Říkají, že je to legrace, ale pro tebe by to byla zkáza. Nepoužívej mě pak jako svoje zadní vrátka. Ale rozumíš. Udělal jsi to už mnohokrát. Dostal ses do těžkostí a pak ses utíkal ke mně: „Pane pomoz mi z toho – a slibuji, že to už nikdy neudělám.“ Za co třeba? Ona to tvé matce neřekla, ale ty jsi svůj slib nesplnil, vid? Tak už dokonči svou modlitbu. Víš, co by mě oslavilo? Co by mi udělalo radost? A právě tím jsi odpověděl na mou otázku.

Ano, protože to, co by mě oslavilo, to je mít takové lidi, jako jsi ty – teď po našem rozhovoru. Takové, kteří by se měli rádi, počítali se mnou a následovali mě. Teď vyšly najevo některé tvé staré hříchy a byly odklizeny z cesty. Nelze ani vyjádřit slovy, co všechno můžeme spolu teď udělat. Autor neznáný


Kostel sv. Václava v Tovačově

Přijíždíte-li do Tovačova z kterékoliv strany, tak již z dálky se na Vás dívá štíhlá věž tovačovského zámku, v jejímž stínu se nachází starobylé město s téměř 3000 obyvateli. Z mnoha věží a věžiček patří jen tři samotnému zámku. Ostatní pak církevním kostelům a kaplím. Samotný Tovačov, spíše tvrz a později zámek, se připomíná ve falzu roku 1203. A první zmínka o farnosti je z roku 1297, kdy král Václav II. dává Jakubovi, faráři při kostele sv. Jiří, Stanislava a Barbory v Tovačově, zeměpanský dvůr v Oplocanech a jiné statky a práva. Darování pak potvrdil olomoucký biskup Jan v roce 1303. To bylo v minulosti. Dnes má farnost vedle farního kostela ještě kostel sv. Jiří na hřbitově, kapli u hřbitova, která v minulosti patřila „Špitálu“, dále kapli v Anníně, Arnoštově, Ivani a v Klopotovicích. V zámku je pak zámecká kaple. Na území farnosti je hodně soch a křížů a i jejich historie, alespoň některých, je zajímavá. Farnost se shromažďuje kolem dnešního farního kostela zasvěceného sv. Václavu. Ten však není nejstarší a ani původní. Na jeho místě stával gotický kostelík se hřbitovem, připomínaný již v roce 1359, který byl ke konci 18. století natolik seš-lý a tak malý, že již nevyhovoval. Farnost byla tehdy tvořena nejen samotným Tovačovem, ale k farnosti patřily obce Annov (dnešní Annín), Oplocany s Arnoš-tovem, dále Ivaň, Klopotovice a Věrovany. Do roku 1770 i Lobodice. V letech 1625–1767 také Troubky a v letech 1630–1681 i Klenovice. V roce 1786 byl kostel stržen a ještě téhož roku byly vykopány základy pro kostel nový, který ve své podstatě stojí dodnes. Stalo se to za faráře Josefa Vincence Morávka, který sem přišel roku 1770 z Vrchoslavic a působil zde plných 28 roků. Stavba kostela trvala 14 roků. Ještě před dokončením byl chrám v listopadu 1793 posvěcen místním farářem a začaly se v něm konat bohoslužby. Postupně byl vybaven vnitřek kostela a samotná věž byla dokončena v roce 1795. Kostel byl posvěcen olomouckým arcibiskupem až roku 1882 a to za faráře Aloise Morávka, který pocházel z Uherského Brodu. Za něho byla postavena dnešní farní budova. Kostel je barokního slohu, jednolodní s délkou 24 sáhů a šířkou 9 sáhů. Věž je vysoká 25 sáhů tj. 47.3 m. Velká okna, která byla původně dřevěná, byla v roce 1866 zaměněna za kovová, opatřena barevnou výzdobou, kterou provedli sklenáři z Mnichova. Za 2. světové války, při náletu na Tovačov, byla všechna okna zničena, provizorně zasklena tlačeným katedrálovým sklem a toto provizorium trvá u některých oken do dnešních dnů. V roce1949 se podařilo zhotovit v presbytáři 3 nová barevná okna. Jako stavba je kostel postaven z pálených cihel s půlkruhovým presbytářem. Loď je cihlami klenutá s prostorným kůrem. Pod kostelem je krypta s pozůstatky majitelů tovačovského panství. Štukatérské práce prováděl v kostele olomoucký Augustin Biener, mramorování je dílem Josefa Havlíčka z Borovan. Obrazy maloval jednak Dominik Kindermann, jednak malíř Ferdinand Lichta. Sochy jsou od brněnského sochaře Ondřeje Schweigla, avšak sochy vedle hlavního oltáře jsou z dílem sochaře Fritze a představují sv. Cyrila a Metoděje. Vedle hlavního oltáře jsou v kostele ještě čtyři boční oltáře zasvěcené sv. Josefu, sv. Františku z Assisi, Janu Nepomuckému a sv. Terezii z Avily. Čtyři nástropní obrazy jsou z roku 1904 a jsou od malíře Vondřeje z Prahy. V roce 1934 – 13.června – vyhořela velká věž kostela, ale díky obětavosti farníků byla ještě do hodů téhož roku, do svát-ku sv. Václava, obnovena ve své původní podobě. V kostele, až do roku 1998 byla dřevěná soška „Tovačovská Madona“ pocházející ze 14. století. Pro bezpečnost této vzácné památky byla předána do depositáře na olomoucké arcibiskupství. K historii Tovačova patří i část života sv. Jana Sarkandera. Když totiž jeho život v roce 1620 se stal problematický v Holešově, kde byl farářem, utíká na zámek v Tovačově a hledá ochranu u hrabat ze Salmů, se kterými se důvěrně znal. Doba však nebyla příliš nakloněna pomoci utíkajícímu knězi. V zámku bylo navíc dost takových, kterým nějaký podezřelý kněz moc po chuti nebyl. A tak jen dva dny měl trochu bezpečí na zámku. Snad strach a touha zavděčit se, či faleš nebo všechno dohromady, byly pravou příčinou vyhnání kněze Jana ze zámku. Spleť rybníků i mnoho ramen řeky Moravy a Bečvy, které tehdy tekly zalesněnou krajinou, jistě nepřispělo Janu Sarkanderovi k hledání cesty a úkrytu. A byl únor a zima. Na cestě u Troubek, v místě kde dnes stojí jeho socha z roku 1877, byl vyslíděn psy a pacholky řezníka Chrapkovského. Kněze Jana předvedli do Tovačova, dva dny byl vězněn ve sklepech domu čísla 8 a pak odvezen do Olomouce, aby 18. února 1620 vydechl naposled. V souvislosti s touto události se mezi lidem vypráví, že z tovačovské farnosti nebude žádný kněz, protože se tak krutě zachovali k tomuto světci. Ovšem není to pravda. Dokazuje to skutečnost, že z farnosti bylo od té doby 18 kněží, z toho pak sedm ze samotného Tovačova, jeden z Annína, jeden z Oplocan, jeden z Ivaně, dva z Klopotovic a šest z Věrovan. Tovačovští prostí občané však měli a dosud mají sv. Jana v úctě a tak za faráře Vincence Linharta byla v kostele v roce 1949 vybudována kaple – Sarkandrovka - ve které na oltářním obraze je znázorněn sv. Jan jak žehná Tovačovu. Slovo pro každého Číslo 2 Ročník 13, Únor 2007

Připravila Zdeňka Mollinová

Strana 11

Zúčastněná obec / město Beňov Bochoř Brodek u Přerova Buk Císařov Citov Čechy Domaželice Dřevohostice Hradčany Horní Moštěnice Kokory Křtomil Lazníky Lipová Líšná Nahošovice Pavlovice Prosenice Přerov – Dluhonice 4.268,00 Žeravice 8.358,00 Henčlov 7.747,50 Předmostí 7.276,00 Přestavlky Radkovy Radkova Lhota Radslavice Radvanice Rokytnice Říkovice Stará Ves Sušice Tovačov Troubky Tučín Turovice Věžky Vlkoš Želatovice Celkem

Částka (v Kč) 12.021,00 22.067,50 18.599,50 5.811,50 9.394,00 12.255,50 3.021,00 4.285,00 20.184,50 7.924,00 37.334,50 20.139,00 10.255,00 12.358,50 7.863,50 5.414,00 4.320,00 12.803,00 16.500,00

107.106,00 6.908,00 2.410,00 2.137,50 19.058,00 6.799,50 13.195,00 8.820,50 10.758,50 9.300,00 28.244,50 48.405,00 7.972,00 4.481,00 6.550,00 26.387,00 7.110,00 558.193,50

Tříkrálová sbírka 2007

Slovo z Charity…

Milí bratři a sestry, Tříkrálová sbírka 2007 skončila a právě teď je ten správný čas seznámit vás s jejími výsledky. Sbírka se konala ve dnech 2.-5. 1. 2007 a kromě Přerova se do ní zapojilo dalších 35 obcí. Letos koledovalo 129 skupinek. Celkem jsme vykoledovali 558.193,50 Kč. V samotném Přerově činil výtěžek 107.106 Kč. Nejvyšší částku v kasičce měla Libuše Calábková - také díky přerovským farníkům, a to 17.115,50 Kč. Vybraná částka byla odeslána na konto Sdružení Česká katolická charita a po jejím přerozdělení se zpět do Přerova vrátí 65%. Oblastní charita Přerov chce finanční prostředky získané ze sbírky využít na pomoc pro rodiny s dětmi, které se během roku dostanou do tíživé životní situace. Dále na koupi kompenzačních pomůcek pro imobilní a částečně mobilní klienty Charitní ošetřovatelské a pečovatelské služby. Na humanitární pomoc České katolické charity v zahraničí je určeno 10% z celkové částky. Česká katolická charita pomáhá v zemích jako je Pákistán, Rumunsko, Etiopie a v řadě jiných zemích podle aktuální potřeby. Náš velký dík patří všem, kteří pomohli s realizací sbírky, především koledníkům a vedoucím skupinek, studentům, pedagogům a ředitelům středních škol, které se do sbírky zapojily – Střední zdravotnické školy, SOŠ a SOU Šířava a Gymnázia Jakuba Škody. Děkujeme také otci Pavlu Hofírkovi a všem kněžím přerovského děkanátu, primátorovi města Přerova, pracovníkům Magistrátu města Přerova a starostům okolních obcí, řediteli a pracovníkům Policie ČR a Městské policie Přerov, bez jejichž podpory a spolupráce by sbírka nebyla možná. Děkujeme také všem, kdo nepřehlédli naši výzvu, neváhali otevřít svá srdce a přispěli do kasiček koledníků.

Martina Krejčířová

Roráty ve Vlkoši

Po nedávném podzimním putování s „Broučky“, které si oblíbili naši nejmenší i se svými maminkami, si naše vlkošské děti opět připravily lampičky, tentokrát na roráty. Děti se po mikulášské nadílce už nemohly dočkat Štědrého dne, a tak jim to dlouhé čekání zkrátily roráty - dětská adventní setkání. Na roráty přicházely děti večer s rozsvícenými lampičkami, společně zpívaly, holky hrály na flétny a všichni poslouchali vyprávění maminek o adventu. Spolu s oslíkem, který doprovázel Pannu Marii, jsme prožívali napínavý příběh putování Svaté rodiny do Betléma. Při každém setkání jsme postupně zdobili naši vánoční borovici, učili se dobru, poslušnosti a pomoci druhým. Po celý advent jsme očekávali světlo Vánoc – narození Ježíška. Věřím, že tyto společně prožité večery budou patřit k nejmilejším vzpomínkám. Markéta Matlochová (Omlouváme se čtenářům, že jsme omylem uveřejnili dvakrát stejný článek Uspávání broučků ve Vlkoši. V lednovém čísle měl být uveřejněn tento článek. Tímto svou chybu napravujeme.)

Strana 12


Jen tak ve stručnosti Rok 2006 Celkový stav na začátku roku 2006 Stav účtu na začátku roku Dluhy k 1. lednu 2006

Příjmy roku 2006 Sbírky Dary Příjmy za církevní činnosti Příspěvek státu či obce Nájmy a ostatní příjmy Přijaté půjčky Výdaje roku 2006 Bohoslužebné výdaje Mzdové výdaje Režijní výdaje Opravy Odeslané sbírky

Na potřeby diecéze Havarijní fond Na seminář Na církevní školství Na charitu Svatopetrský haléř Na misie Na Svatou zem Na televizi Noe

Dary a charitativní výdaje Nákup majetku a ostatní výdaje Vrácené půjčky Celkový stav na konci roku 2006 Stav účtu na konci roku Dluhy k 31. prosinci 2006

Do roku 2007

Rok 2006

Přehled pastoračních údajů a financí za rok 2006 vidíte v tabulkách. K některým údajům dále uvádím hlavní položky. Částky jsou zaokrouhleny a uvedeny v tisících korun. Přerov

Předmostí

+ 202

+ 161

1.819 977 398 21 300 58 65

868 196 128 1 312 1 230

640 438

2.233 35 105 379 1.305 230

181 20

723 0 0 67 481 48

70.200,14.900,24.986,14.251,14.781,26.730,36.237,6.894,21.306,-

11.400,1.500,5.356,3.769,3.065,4.329,8.906,1.077,5.168,-

- 191

+ 118

2 142 35

226 417

2 5 120 326 208

Přerov

Rok 2006

Křty Svatby Pohřby Náboženství

Přerov

Předmostí

63 13 81 128

2 0 7 14

Příspěvek státu či obce: na opravu kaple před kostelem Město Přerov 100 a ministerstvo 200. Nájmy a ostatní příjmy: nájmy 52. Režijní výdaje: topení 141, vodné-stočné-dešťová voda 45, tisk časopisu 62, elektřina 53, telefon a internet 30, katolický týdeník 28, poplatky bance 3, kontrola komínů a emisí 3. Opravy: opravy fary 558, oprava kaple před kostelem 334, splátky topení v kostele 300, okenice na Šířavě 48, oprava kříže před Šířavou 21, opravy střechy kostela sv. Vavřince 11, opravy varhan 8. Nákup majetku a ostatní výdaje: knihy a učebnice 21, elektrická trouba 16, doplnění telefonní sítě 16, počítač a kamera 12, přenosné ozvučení 11, časopisy 9, bojler 5, vysavač 4. Dary a charitativní výdaje: Dar Centru pro rodinu děkanátu Přerov 2.150,- Kč. Dluhy: stavební práce na faře 302, půjčky od farníků 115. Stav účtu na konci roku: sbírky, dary a půjčky na opravy fary 305, dary na bohoslovce 8.

Předmostí

Příspěvek státu či obce: na odvlhčení kostela Olomoucký kraj 232 a Město Přerov 80. Režijní výdaje: plyn 38, elektřina 21, vodné-stočné-dešťová voda 4, poplatky bance 2, kontrola komínů a emisí 2. Opravy: odvlhčení kostela 466, rekonstrukce ozvučení 10, oprava varhan 3, zasklení oken 2. Odeslané sbírky: Misijní koláč 3.235,50 Kč. Dary a charitativní výdaje: Dar Centru pro rodinu děkanátu Přerov 2.150,- Kč. Nákup majetku a ostatní výdaje: katechetické materiály 2, nářadí 2, lekcionáře 1. Dluhy: půjčky od farníků 130, zábradlí ke vchodu do kostela 14, archeologický průzkum 64. Stav účtu na konci roku: sbírky, dary a půjčky na opravy kostela 212, dary na zábradlí 14, dar na nové ornáty 5.

V tomto roce musíme nejdřív vybrat peníze a splatit práce na faře ze závěru roku 2006 a pak začneme šetřit na samotnou opravu střechy fary, kterou bychom chtěli realizovat v roce 2008, pokud se nám podaří získat dostatek finančních prostředků, což nebude snadné. Pokud dostaneme nějakou dotaci z kraje či města, tak bychom chtěli pokračovat v restaurování zbývajících sochařských prvků na kapli Panny Marie Bolestné před kostelem sv. Vavřince. V Předmostí budeme žádat o dotaci na zaplacení archeologického průzkumu a připravovat podklady pro další opravy kostela. Najdou-li se ochotní brigádníci, tak chceme upravit farní zahradu a oklepat špatnou omítku na kostele. V Biblické soutěži za měsíc prosinec získávají malé odměny za první místo v kategorii 1-7 let Matouš Bílek, v kategorii 8-11 let Jáchym Tomiga a Barbora Bílková, v kategorii 12-15 let Jan Tomiga a v kategorii 16-99 let bylo s maximálním počtem bodů více účastníků a proto jsme vylosovali jednoho: František Menc.

REKLAMA

Výsledky PPS


Společnost EVČ s.r.o. Zajišťování, příprava a realizace staveb Arnošta z Pardubic 676, 530 02 Pardubice www.evc.cz

PSS Přerovská stavební společnost, s.r.o. Stavební práce Skopalova 7, 750 02 Přerov www.pss.cz

Strana 13

40 DA

Opět budeme prožívat postní dobu a proto chci opět připomenout užitečnost postních předsevzetí. Je vhodné mít dvojí předsevzetí: vnitřní k prohloubení vztahu k Bohu a vnější, které nám hmatatelně připomíná, že se postíme. Jedním z možných předsevzetí je také rozhodnutí v postní době nepít žádné alkoholické nápoje. Kdo se chcete k akci „Čtyřicet dnů bez alkoholu“ připojit, tak se můžete přihlásit prostřednictvím internetu. Více informací najdete na adrese: www.40da.hypernet.cz

Celodenní postní duchovní obnova

Bude v Přerově v sobotu 24. února 2007. Přednášky a mše svatá budou v sále centra Sonus a adorace a křížová cesta v kostele sv. Vavřince. Obnova začne v 9:00 hod. první přednáškou a skončí po mši svaté asi v 17:00 hod. malým pohoštěním a krátkým posezením. Program přednášek a modliteb bude na celý den a bude také zajištěno občerstvení a jednoduchý oběd tak, aby nikdo nebyl nucen odcházet domů. Nabízí se tak možnost nechat každodenní starosti doma a prožít den zaměřený na prohloubení a oživení vztahu k Bohu. Duchovní obnovu povede P. Petr Vaculík SDB a její téma je „Slavíme mši svatou: Jak chápat mši svatou, jak ji prožívat, jak se jí účastnit.“ Duchovní obnova by měla být také praktickým návodem ke slavení mše svaté. Kvůli zajištění všeho potřebného prosím přihlaste se v zákristiích přerovských kostelů nebo v Přerově na faře. Příspěvek na občerstvení je 50,- Kč. Také prosím ženy, které jsou ochotné se postarat o zajištění občerstvení, aby se přihlásily přímo u mne. Děkuji. Pavel Hofírek

POSTNÍ DUCHOVNÍ OBNOVA s P. Petrem Vaculíkem SDB

Téma: Slavíme mši svatou

Jak chápat mši svatou, jak ji prožívat, jak se jí účastnit. 9:00 První postní promluva v sále 9:45 Tichá eucharistická adorace v kostele a příležitost ke svaté zpovědi nebo rozhovoru s knězem 10:30 Druhá postní promluva v sále 11:15 Tichá eucharistická adorace v kostele a příležitost ke svaté zpovědi nebo rozhovoru s knězem 12:00 Jednoduchý oběd na Sonusu 13:30 Křížová cesta v kostele 14:00 Třetí promluva v sále, praktické poznámky a prostor na dotazy a diskusi. 16:00 Mše svatá v sále 17:00 Malé pohoštění a posezení na závěr obnovy

Centrum Sonus a kostel sv. Vavřince v Přerově v sobotu 24. února 2007

Přihlásit se můžete v Přerově na faře nebo v zákristiích přerovských kostelů. Příspěvek na občerstvení: 50,- Kč. Katedrální vzdělávací středisko liturgické hudby a zpěvu vás zve na setkání s

prof. PhDr. Jiřím Sehnalem, CSc.

předním znalcem hudební historie a organologie, který přednáší a vědecky pracuje na filozofických fakultách v Olomouci a Brně – na téma

Varhany a jejich funkce v liturgii

Setkání se uskuteční v sobotu 17. března 2007 Začátek je v 10 hod. ve velkém sále Kurie Arcibiskupství olomouckého, Biskupské nám. 2 Ve 13 hod. začne mše svatá v katedrále sv. Václava, kterou celebruje Mons. Josef Hrdlička

V sobotu 20. ledna 2007 se v sále klubu ČEZ konal Více informací najdete na plakátcích tradiční Farní ples farnosti Přerov. Strana 14 Slovo pro každého Číslo 2, Ročník 13, Únor 2007

Svatý Blažej – biskup a mučedník

Svatý Blažej byl biskupem v městě Sebasta v tehdejší východořímské prefektuře Pontus (dnešní kraj Sivas v Turecku). K pochopení životních osudů svatého Blažeje je nutné alespoň nastínit situaci, která byla v oblasti, kde žil, v tehdejších dobách nastolena - roku 313 byl v Miláně vydán edikt, dohoda mezi západořímským císařem Konstantinem a východořímským císařem Liciniem, o poskytnutí náboženské svobody křesťanům. Tento edikt ale nebyl dlouhý čas v Malé Asii dodržován. Pontský náměstek Agricolaus dál křesťany pronásledoval. Biskup Blažej byl nucen odejít z města Sebasta do hor a tam žít skrytý několik let. Roku 316 byl ale odhalen - při honitbě zaběhla lesní zvěř do jeskyně, ve které se skrýval. Po svém odhalení byl násilím odveden do Sebasty a pod hrozbou smrti byl nucen klanět se římským bohům. Blažej odmítl, uhájil svoji víru a byl proto odsouzen k pomalé smrti. Nejdříve byl přivázán ke sloupu a drásán železnými hřebeny. Pak byl sťat mečem a s ním i mnoho dalších sebastských křesťanů. Jedna z legend vypráví, že ve chvíli, kdy byl veden na popraviště, přiběhla k němu vdova-křesťanka s umírajícím chlapcem, kterému se v hrdle vzpříčila rybí kost. Biskup chlapce požehnal a kost se uvolnila. Na paměť tohoto zázračného uzdravení se každoročně 3. února v kostelích uděluje tzv. svatoblažejské požehnání slovy: „Na přímluvu svatého Blažeje, biskupa a mučedníka, ať tě Bůh chrání od bolestí krčních a všeho jiného zla“. (tradiční modlitba) Svatý Blažej je patronem trpících lidí, proti krčním bolestem, proti kašli, proti nemocem měchýře, krvácení, vředům, kolikám, bolestem zubů, proti moru; kameníků, česáčů vlny, stavebních dělníků, zedníků, lékařů, obchodníků s vlnou, obuvníků, krejčích, sádrařů, tkalců, koželuhů, pekařů, kloboučníků, hudebníků; za dobrou zpověď; ochránce domácích zvířat a koní; za dobré počasí. Je jedním ze čtrnácti tzv. svatých pomocníků. Dvě zkřížené svíce při svatoblažejském požehnání symbolizují bezmocné, svázané ruce Blažejovy při požehnání a uzdravení umírajícího chlapce. Jaroslav Branžovský

Prostor ticha – dokumentární film

V západních Čechách, ve vylidněné krajině bývalých Sudet, byl v srpnu roku 2002 založen nový klášter. Komunita mnichů trapistů v něm vede v bratrském společenství život modlitby, ticha a práce. Ve světě jsou kláštery ekonomicky samostatné, řeholníci nabízejí zájemcům potravinářské i jiné výrobky. Tento dokumentární film, který pro Českou televizi v roce 2004 natočila režisérka Marie Šandová, nás přibližuje k podstatě každodenního řeholního života. Můžeme také sledovat postupnou přeměnu barokní ruiny v nový klášter. Dne 2. září 2004 byl kostel, který je přístupný veřejnosti, vysvěcen plzeňským biskupem Františkem Radkovským, za účasti opata mateřského kláštera ve francouzském Sept – Fons Dom Patrika Olive. Dokumentární film je možno si zapůjčit a shlédnout na DVD, které je k dispozici ve farní knihovně. Další stránky, které se týkají tohoto nového kláštera jsou na www.novydvur.cz. Ve zmíněném dokumentu a tím pádem i ve spiritualitě kláštera bratří cisterciáků, trapistů, mne zaujala provázanost duchovního života – modlitby, duchovní četby, mše sv., práce – zajištění chodu kláštera, vaření, praní, a další práce a také skutečnost ticha. Dokážeme i my žít v tichu? Kolikrát v našem okolí zbytečně hraje rádio jen jako „ zvuková kulisa“. A jak často se vymlouváme, že musíme pracovat a na duchovní záležitosti nemáme čas a naopak. Zmíněný film, který trvá pouhých 33 minut, nám může poskytnout inspiraci. Připravil Jaroslav Branžovský dokončení ze strany 16

Středa 28.2. Čtvrtek 1.3. Sobota 3.3.

Neděle 4.3. Úterý 6.3. Středa 7.3. Čtvrtek 8.3. Pátek 9.3. Neděle 11.3.

18:00 19:00 17:30 19:30 20:00 8:00

Přerov, sv. Vavřinec Fara v Přerově Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Fara v Přerově

9:00 18:00 19:00 19:30 16:00 19:00 17:30 18:00 18:45 15:00

Centrum Sonus Fara v Pavlovicích Přerov, U Tenisu Centrum Sonus Centrum Sonus Fara v Přerově Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Centrum Sonus


Mše svatá pro děti s přípravou na přijímání Schůzka liturgické skupiny Dogmatika s otcem Tomášem Besedy nad katechismem Modlitby matek Zapisování úmyslů na mše svaté v Přerově na duben, květen a červen 2007 Schůzka ministrantů v Přerově Setkání pro chlapy Florbal – Děti Příprava na biřmování mládeže Setkání společenství křesťanských žen Setkání pastorační rady farnosti Přerov Příprava na biřmování dospělých Mše svatá pro mládež Program pro mládež Setkání animátorů mládeže děkanátu Strana 15

Informace Sobota 3.2. Neděle 4.2. Pondělí 5.2. Úterý 6.2. Čtvrtek 8.2. Pátek 9.2. Sobota 10.2. Neděle 11.2. Pondělí 12.2. Úterý 13.2. Středa 14.2. Čtvrtek 15.2. Pátek 16.2. Sobota 17.2. Neděle 18.2. Pondělí 19.2. Úterý 20.2. Středa 21.2. Čtvrtek 22.2. Pátek 23.2. Sobota 24.2. Neděle 25.2. Pondělí 26.2.

Všechny zveme na celodenní postní duchovní obnovu, která proběhne v sobotu 24. února 2007 v centru Sonus v Přerově. Obnovu povede P. Petr Vaculík SDB. Téma: Slavení mše svaté. Více informací najdete na straně 14.

9:00 19:30 18:45 16:00 17:30 19:30 18:00 18:45 9:00 19:00 19:30 17:30 16:00 16:00 18:00 17:30 17:30 20:00 19:00 9:00 11:00 19:00 9:45 15:30 19:30 16:00 16:00 17:30 16:00

Centrum Sonus Centrum Sonus Fara v Předmostí Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Fara v Předmostí Přerov, U Tenisu Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Fara v Předmostí Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Přerov, U Tenisu Fara v Předmostí Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Centrum Sonus Popeleční středa

19:00 17:30 18:00 18:45 9:00 9:00 8:45 19:30 17:30 18:45

Fara v Přerově Centrum Sonus Přerov, sv. Vavřinec Centrum Sonus Centrum Sonus Fara v Předmostí Kostel v Předmostí Centrum Sonus Centrum Sonus Fara v Předmostí

Římskokatolická farnost Přerov Kratochvílova 6 750 11 Přerov 2

Strana 16

telefon: 581 217 079 [email protected] www.farnostprerov.cz

Schůzka ministrantů v Přerově Příprava na biřmování mládeže Besedy nad katechismem v Předmostí Setkání společenství křesťanských žen Příprava na biřmování dospělých Besedy nad katechismem Mše svatá pro mládež Program pro mládež Schůzka ministrantů v Předmostí Florbal – Ženy Setkání mládeže Biblická hodina s jáhnem Setkání františkánského společenství Kavárna pro seniory Mše svatá pro děti Setkání s rodiči přípravy dětí na přijímání Dogmatika s otcem Tomášem Modlitby matek Setkání ekonomické rady Předmostí Schůzka ministrantů v Přerově Křty dětí Florbal – Muži Setkání po mši svaté na faře u kávy a čaje Karneval pro děti Příprava na biřmování mládeže Začátek přípravy rodičů na křty dětí Setkání společenství seniorů Besedy nad katechismem Setkání společenství křesťanských žen Mše svatá s udělováním popelce: Přerov 8:00 a 18:00 – Předmostí 18:00 Redakční rada časopisu Příprava na biřmování dospělých Mše svatá pro mládež Program pro mládež Postní duchovní obnova viz str. 14 Schůzka ministrantů v Předmostí Mše svatá zvláště pro děti Setkání mládeže Biblická hodina s jáhnem Besedy nad katechismem v Předmostí dokončení na str.15

Vydává Římskokatolická farnost Přerov pro přerovský děkanát. Redakční rada: P. Pavel Hofírek, P. Tomáš Strogan, Jindřich Peřina, R. Dočkal J. Branžovský, A. Pizúrová. Stálí spolupracovníci: L. Calábková, Z. Mollinová Podněty, příspěvky a informace k otištění lze odevzdat na faře v Přerově.

Uzávěrka březnového čísla je 21. února 2007.

Neprodejná tiskovina. Prosíme o příspěvek 10,- Kč na výrobu časopisu.


Časopis přerovského děkanátu. Číslo 2 Ročník 13. Únor 2007

Recommend Documents