ČASOPIS FARNOSTI STRÁŽNICE r. X., leden 2010
Milý čtenáři,
už jsi se dnes podíval do jesliček? Viděl jsi v nich Toho, který dokázal stvořit orchideje, Mléčnou dráhu i lidský mozek? Leží tam jako děťátko - proto, aby ses nebál stát se Jeho přítelem. Tolik mu na Tobě záleží. Kéž Tě to naplní radostí a dodá Ti to odvahu vykročit do nového roku s vírou, že On Tě nikdy neopustí.
Požehnaný rok 2010 každému z Vás přeje redakce
Končí rok 2009. Každému z nás přinesl něco jiného, a přece všem jedno společné – zažili jsme návštěvu Svatého otce v České republice. Pomalu z nás opadla vlna nadšení z putování za ním. Dozněla radost z toho, jak vše bylo bezvadně organizačně zvládnuto. A nastal krásný čas. Máme Vánoce. Čekáme na nový rok. Tedy ten správný čas vzpomenout si, proč za námi vlastně Svatý otec přijel. Co nám řekl? Přečtěme si v těchto svátečních chvílích znovu alespoň krátké úryvky z papežových promluv. Jsou rozesety po celém tomto časopise. Ať jsou pro nás mapou, podle které můžeme vykročit do roku 2010. S nadějí, že nemineme cíl.
Časopis farnosti Strážnice – Na cestu
-1-
Duchovní slovo Končíme letošní advent a začínáme slavit vánoční svátky narození Pána Ježíše Krista. Advent a Vánoce jsou dobou plnou duchovních zážitků, dobou, která nás tak obohacuje. Těšíme se na vánoční dárky a na vše, co s vánočními svátky souvisí. Ale, jak jsme využili letošní adventní dary? Dar předadventní duch. obnovy, dar rorátních mší sv., dar adventní sv. zpovědi, adventního ztišení. Advent a Vánoce nám opět připomínají blížící se konec kalendářního roku. Při bohoslužbě na ukončení letošního roku znovu uslyšíme, kolik dětí přijalo svát. křtu, kolik bylo u sv. přijímání, kolik mladých přijalo svát. biřmování, kolik sňatků, kolik pohřbů apod. Všechno to budou čísla, statistika, ale pod každým číslem je konkrétní člověk, jeho víra a hledání Boha. Děkuji Vám, Strážničanům a Petrovjanům, za každý okamžik víry, který společně prožíváme. Děkuji za dar společné modlitby, děkuji za Vaše sv. zpovědi a za Vaše sv. přijímání. Děkuji za Vaše finanční dary. Děkuji našemu asistentovi Martinovi, farní radě, katechetům, animátorům, dětem, mládeži, dospělým a seniorům, a všem za trpělivost během naší letošní spolupráce. Děkuji za to, že máme tak dobré hudební skupiny a pana varhaníka. Děkuji všem modlitebním skupinám a všem, kteří se zapojují do úklidu a výzdoby kostelů a kaplí. Děkuji kostelníkům, akolytům a ministrantům. Děkuji redakci farního časopisu. Děkuji mužům, kteří se angažují v různých technických akcích ve farnosti jak ve Strážnici, tak i v Petrově. Mé poděkování patří také mým spolubratrům: P. Jackovi a P. Jiřímu. Poděkování patří také městu Strážnice a petrovské obci. Dovolte, abych se také omluvil za všechny mé nedostatky a poprosil za odpuštění. Děkuji! Zároveň Vám všem (a také sobě) přeji hodně Božího požehnání, Božích milostí a darů, zdraví a sil po celý nový rok! Narodil se Kristus Pán! Ať se opravdu narodí také v srdci každého z nás! Váš vděčný farář: P. Lukáš
Časopis farnosti Strážnice – Na cestu
Úmysly apoštolátu modlitby – leden 1. Aby se mladí lidé učili používat moderní sdělovací prostředky ke svému osobnímu růstu a k lepší přípravě na svou službu společnosti. 2. Aby si všichni věřící v Krista uvědomovali, že jednota mezi křesťany je podmínkou účinnějšího hlásání evangelia. 3. Abychom v Duchu a pravdě dokázali vést dialog s lidmi jiných názorů, abychom dovedli pozorně naslouchat a nacházet správná slova i postoje pro své svědectví Kristu.
Pár slov Svatého otce pro nás „Musíme svou svobodu stále znovu a znovu zaměřovat k dobru.“ (Brno, 27. září 2009)
Z farnosti NOVOROČNÍ KONCERT V KOSTELE Mimořádný umělecký zážitek nabízí „Novoroční koncert“, kterým chce strážnické publikum potěšit F. Art Agentur. V neděli 3. ledna 2010 zazní od 16.30 hodin v kostele Nanebevzetí Panny Marie ve Strážnici nejkrásnější Ave Maria a vánoční písně v podání Olgy Procházkové, kterou na varhany doprovodí František Šmíd. Krédem tohoto koncertního dua je vysoká profesionalita, stylovost a umělecký dopad na posluchače. S velkým úspěchem jsou zváni na koncertní pódia doma i v zahraničí. Vystupovali mj. ve Francii, Polsku, Slovensku, Rakousku, Švýcarsku či Chorvatsku. Olga Procházková, sopranistka, sólistka opery Slezského divadla v Opavě, studovala zpěv na brněnské konzervatoři, čtyři roky u prof. M. Jakoubkové. Ve studiu pokračovala
-2-
na brněnské JAMU u Ing. E. Hrubeše st. a prof. J. Hladíkové. Během studia se stala laureátkou Mezinárodní pěvecké soutěže A. Dvořáka v Karlových Varech. Po absolutoriu získala angažmá jako sólistka opery Slezského divadla v Opavě. Je pěvkyní širokých interpretačních možností, od koloraturních přes lyrické až ke stěžejním rolím českého i světového repertoáru. Dvě sezóny působila jako sólistka opery Moravskoslezského divadla v Ostravě, hostovala ve Státní opeře Praha, Janáčkově divadle v Brně a v opeře Moravského divadla v Olomouci. Její repertoár zahrnuje díla od hudby barokní, klasicistní, operní a operetní árie až po muzikál. Vytvořila na šedesát operních a přes třicet operetních rolí (mj. Mařenka, Rusalka, Traviata, Rosina). Koncertuje u nás i v zahraničí. Vystupovala s orchestrem opavského Slezského divadla, Gdaňskou filharmonií, Katovickým komorním orchestrem, Ratibořským komorním orchestrem, Olomouckou filharmonií a dalšími. Spolupracuje s Pěveckým sborem Stěbořice pod vedením Karla Kostery a Pěveckým sborem Křižkovský se sbormistrem Karlem Holešem. V roce 2003 získala prestižní cenu Petra Bezruče za mnohaleté zásluhy o kulturní tvář města Opavy. Od opavského primátora obdržela ocenění za přínos pro rozvoj českopolských vztahů. Natočila několik CD (Dolce Ave Maria I; W. A. Mozart Korunovační mše; J. J. Ryba - Česká mše vánoční; Bell Amore; Olga Procházková a František Šmíd LIVE 1, 2; Dolce Ave Marie II). František Šmíd je rodákem z Krnova, města proslaveného výrobou varhan. Svoje umělecká studia začal již na Základní Časopis farnosti Strážnice – Na cestu
umělecké škole v Krnově a pokračoval na konzervatoři v Brně. Prvním nástrojem byla tuba. Později si souběžně jako další hlavní nástroj zvolil varhany. Působil jako pedagog a hrál v orchestru opery Janáčkova divadla v Brně. V současnosti umělecky působí v Brně. Věnuje se z části hudbě populární a je zván různými agenturami k výjezdům do zahraničí. V poslední době připravuje a interpretuje několik koncertních programů jak na varhany, tak i na klavír v oblasti barokní i klasické tvorby. V roce 1995 vytvořila Olga Procházková spolu s varhaníkem a klavíristou Františkem Šmídem koncertní duo, aby intenzivněji zužitkovali veškeré své schopnosti a zkušenosti a obohatili i publikum o umělecké zážitky. Text a foto: Karel Stuchlík
Pár slov Svatého otce pro nás „…být důvěryhodní, tedy žít v souladu s principy víry, kterou vyznáváme. Opravdu nestačí působit zdáním dobrého a čestného člověka; je třeba jím skutečně být. A dobrý a čestný je ten, kdo nezakrývá sám sebou světlo Boží, nevynáší sebe, nýbrž nechává skrze sebe prosvítat Boha. (Stará Boleslav, 28. září 2009)
Příspěvky Během posledních adventních dnů jsem přečetl v hodonínském Slovácku článek o živém betlémě v hodonínském zoo. Nic zvláštního, vždyť budeme slavit Vánoce. Ale článek byl pojmenován „křesťanská legenda“. Nechtěl jsem sedět v klidu, když už po několikáté čtu (nebo slyším) o legendě … Proto jsem napsal tento dopis … L.
-3-
Opravdu legenda? Vážená redakce, jako pozorný čtenář Slovácka jsem v úterý 15. prosince 2009 přečetl článek paní Jany Rybové: Křesťanská legenda opět ožije v zoo. Jsem rád, že živý betlém v hodonínském zoo má upozornit „o čem ty Vánoce jsou a odvádí děti od konzumního pojetí těchto krásných svátků“. Dobrá akce, ale proč LEGENDA? Legenda jako literární žánr má původ v křesťanské kultuře: je epický literární žánr, pojednávající o životě, smrti, umučení a zázracích určitého světce či mučedníka, příp. ostatků nebo svatého předmětu. V legendách se vyskytují zázraky a postavy křesťanské historie. V přeneseném smyslu může být i legenda o význačné osobě (podle: cs.wikipedia.org). Ale kdo dnes tomu tak rozumí? Pojem „legenda“ je chápaný spíš jako něco ze světa mytických postav, na úrovni pohádky, něco, co se opravdu nikdy nemohlo stát v reálném světě a reálném životě. Vánoční svátky narození Ježíše Krista nejsou pouze „krásným svátkem“. Pro věřící jsou oslavou opravdové události, která má (nejenom pro křesťanský svět) obrovský význam. Používání v dnešním kontextu slova „legenda“ naznačuje, že nejde o historickou událost, o něco, co se opravdu stalo, ale že se jedná o nějaký pohádkový příběh. Nechci tady psát nějak dlouhý dopis na obhajobu pravosti Ježíšova narození a života. Tomu, kdo věří, nejsou potřebné žádné historické důkazy. Kdo nechce věřit, toho ani nejlepší knížka, článek nebo film nepřesvědčí (i když ve světě víry se stávají zázraky). Proč to všechno píšu? Abyste, podle svého nejlepšího novinářského svědomí, používali slova, která nebudou opakovat nesmysly o životě Ježíše Krista. On prostě byl historickou postavou, byl postavou, která se nedá popsat jednoduchým způsobem. Dovolte, abych ukončil slovy PhDr. Radomíra Malého (z jeho knížky Církevní dějiny, Olomouc 2001): „První, kdo prohlásil Ježíše Krista za mytickou osobnost, byl v 19. století osvícenský biblista David Fridrich Strauss v Německu. Ten svými Časopis farnosti Strážnice – Na cestu
názory ovlivnil Karla Marxe, potažmo celou ideologii od něho pocházející. Právě komunisté neustálé vnucovali občanům tezi, že Ježíš Kristus nikdy nežil, že jde o vybájenou postavu. (…). To, že Ježíš Kristus je historickou osobností, je nezpochybnitelným faktem právě tak, jako je historickou osobností Caesar, Marcus Aurelius či Karel Veliký.“ Přeji Vám všem klidné a radostné vánoční svátky narození Ježíše Krista! P. ThLic. Lukasz Karpinski farář ve Strážnici
Pár slov Svatého otce pro nás „…abychom jako sv. Václav i my rozhodným krokem putovali ke svatosti. Je to samozřejmě těžké, neboť víra je stále vystavována mnoha zkouškám; když se však necháme přitahovat Bohem, který je Pravda, bude náš krok pevný, protože poznáme sílu jeho lásky.“ (Stará Boleslav, 28. září 2009)
Farní pouť do Říma Během druhého prosincového týdne prožili někteří naši farníci výjimečné dny. Zúčastnili se farní pouti do Říma. O tom, co tam prožili, nám alespoň ve zkratce napsal Otec Lukáš a svou výpovědí poslouží i fotky z následující dvoustrany. Moji milí, z důvodu předvánočních povinností a stále chybějícího času nebude to nějak zvlášť dlouhý článek. Během února plánuji (v rámci strážnické pobočky MSKA) udělat nějakou delší přednášku a prezentaci fotek z farní pouti do Říma. Ale dovolte, abych alespoň v pár větách popsal náš římský týden. Řím - věčné město, město apoštolů Petra a Pavla, město, kde se rodila církev, město mučedníků, město plné víry a křesťanské kultury, město Sv. otce.
-4-
Naši pouť jsme zahájili v bazilice Sv. Kříže. Je to takový malý český „ostrůvek“ v Římě (kromě Velehradu a českého velvyslanectví ☺), protože je to titulární římský kostel pana kardinála Vlka. První poutní mše sv. v kostele, kde jsou uchovávány ostatky spojené se smrtí Pána Ježíše. Protože jsme do kostela přišli po 7 hod. ráno, až po jeho prohlídce a po mši sv. jsme měli možnost spatřit římské sluníčko. Krásné počasí nás doprovázelo po celou naši cestu (dokonce během víkendu se teplota pohybovala kolem 20o, a chvilku pršelo pouze v úterý 8. prosince odpoledne). Od Sv. Kříže jsme šli navštívit matku a hlavu všech katolických chrámů světa, lateránskou baziliku Nejsv. Spasitele a svatých Janů. Pak nás čekal sv. Kliment a hrob sv. Cyrila, pak sv. Petr v okovech a po první obědové přestávce vatikánská bazilika sv. Petra: hroby papežů, interiér tohoto největšího chrámu světa a pohled na svatopetrské náměstí. Odpoledne jsme spatřili Velehrad, český poutní dům v Římě, kde jsme byli srdečně uvítáni P. Sedláčkem a tetičkami, které zde plnily svoji službu. Druhý den (4. prosince) jsme navštívili katakomby sv. Kalixta a odpoledne baziliku sv. apoštola Pavla, kde v kapli Nejsv. Svát. jsme měli mši sv. Před večeří jsme se mohli pokochat překrásným pohledem na večerní Řím z pahorku Aventin, kde své hlavní sídlo mají řády benediktinů, dominikánů a maltézských rytířů. Sobota (5. prosince) byla dnem, který jsme věnovali křesťanskému a celosvětovému umění v prostorách Vatikánských muzeí. Odpoledne nás okouzlil pohled na Řím a jeho okolí z kopule svatopetrské baziliky. 6. prosince, po ranní mši sv. v kapli velehradského domu, jsme se připravili na první setkání se Sv. otcem během polední modlitby Anděl Páně. Pondělí (7. prosince) byl dnem starobylého Říma: Koloseum, Forum Romanum, Kapitol. Den Neposkvrněného početí P. M. (úterý, 8. prosince) jsme slavili v římském, hlavním sídle piaristů: mše sv. u hrobu sv. Josefa Kalasanského, prohlídka kláštera, místností a kaple, ve kterých žil, pracoval a modlil se zakladatel piaristů. Odpoledne jsme prožili Časopis farnosti Strážnice – Na cestu
druhé setkání se Sv. otcem během mariánské pobožnosti u sochy P. Marie na Španělském nám. Společná modlitba se Sv. otcem, který byl od nás vzdálený pár metrů, Jeho požehnání, pohled na Sv. otce z tak malé vzdálenosti, jsou zážitkem na celý život. Poslední den v Římě (středa, 9. prosince) byla generální audience u Sv. otce (přímý přenos a naši skupinku jste někteří sledovali na obrazovkách TV NOE), pak návštěva Radia Vaticana, poslední nákupy a nastal čas opustit věčné město. Chci poděkovat všem poutníkům za dokonalou atmosféru (na Velehradě jsme byli označeni za vzornou skupinku poutníků! ☺) a za společenství modlitby. Touto cestou chci také poděkovat řidičům a panu Miklasovi, který nám sloužil jako skvělý průvodce. P. Lukáš
Poděkování od poutníků Prožili jsme 7 nádherných duchovně i historicky bohatých dnů v „staroslavném věčném Římě“. Za organizaci našeho farního poutního zájezdu děkuji jménem všech poutníků otci Lukášovi a všem zúčastněným za vytvoření pěkného společenství. Kéž nám Bůh dopřeje, abychom se i v budoucnosti opět sešli jako poutníci, směřující na jiná poutní místa u nás i v zahraničí. Anna Budinská
Pár slov Svatého otce pro nás „Opřete o víru v Krista své rodinné, pracovní a školní plány, jakož i aktivity v každé oblasti společnosti. Ježíš nikdy své přátele neopustí. Ujišťuje o své pomoci, protože nic nelze konat bez něho, zároveň však vyžaduje, aby se každý osobně nasadil a šířil jeho univerzálního poselství lásky a pokoje.“ (Brno, 27. září 2009)
-5-
Časopis farnosti Strážnice – Na cestu
-6-
Časopis farnosti Strážnice – Na cestu
-7-
Informace Pozvánka na tábor Lapsze Nizne Drazí mladí přátelé! Už se těšíte na velké prázdniny? Nemáte zatím žádnou představu, co během prázdnin chcete dělat? Co tak společný prázdninový tábor? Zveme Vás na farní tábor v piaristickém středisku Lapsze Nizne, polsko-slovenské pohraničí. Kdy? 20. – 27. července 2010 Kolik? upřesníme na jaře; v ceně bude zahrnuta doprava, celodenní strava a ubytování, pojištění hradí farnost. Na co se můžete těšit? Hry, sport, společné výlety do přírody a na zajímavá místa, nebude chybět také duchovní program. Vy, kteří jste už tam byli, nechcete to zkusit ještě jednou? Přihlášky a informace u otce Lukáše. Počet míst omezený! Zveme děti a mládež 2. stupně ZŠ a středních škol.
Knihovna křesťanské literatury Spolkový dům – Masarykova 370 V Roce kněží nabízíme 3 knihy rozhovorů s kněžími: Člověk musí hořeti Bohumil Vít Tasovský v rozhovoru s Alešem Palánem a Janem Paulasem. Želivský opat Bohumil Vít Tasovský (1912-1999) je všeobecně vnímán jako jeden ze zcela mimořádných svědků víry 20. století. Člověk plný odhodlání, odvahy a schopnosti nést utrpení. Byl zatčen kvůli tzv. číhošťskému zázraku a v prvním církevním monstrprocesu byl odsouzen k dvaceti letům žaláře. Opat Tasovský zemřel ve zdech svého milovaného kláštera na den přesně půl století poté, co se v Čihošti za zády P. Toufara pohnul křížek. Není trní bez růže Karel Pilík v rozhovoru s Alešem Palánem s předmluvou Chiary Lubichové. Živé svědectví o člověku, jehož karlínská farnost se stala jedním z ohnisek, odkud se šířilo hnutí fokoláre. Čím to je, že jste tak klidný? Václav Dvořák v rozhovoru s Janem Mazancem. Jeden z kněží, jejich víra byla
Časopis farnosti Strážnice – Na cestu
zkoušena v komunistickém vězení a byl klíčovou postavou celé jedné větve české podzemní církve. Těšíme se na Vaši návštěvu v lednu. Od 24.12.09 do 3.1.10 bude knihovna uzavřena.
Tipy z programu Tv Noe Pátek 25.12. 10.00 hod Mše sv. z kostela sv. Josefa v Ostravě 11.55 hod Urbi et Orbi – na konci přímého přenosu udělí papež své apoštolské požehnání, možno získat plnomoc. odpustky. 15.00 hod Otec Pio – anim. příběh pro všechny věk. kategorie (opak. 26.12. v 8.55) 16.50 hod Benedikt XVI: Dobrodružství pravdy (životopisný dokument) 22.10 hod Setkání s bratrem Rogerem (2/2) Sobota 26.12. 14.55 hod Rok dvou papežů (dokument zachycující vývoj události v Římě v r. 2005) 17.00 hod Matka Markéta – maminka Dona Bosca (italský hraný film) 22.10 hod Setkání s otcem kardinálem Tomáškem Neděle 27.12. 11.55 hod Přímý přenos polední modlitby se Svatým otcem 13.20 hod Pro vita mundi – kardinál M. Vlk Pátek 1.1. 11.50 hod Přímý přenos polední modlitby se Sv. otcem 16.10 hod Monsignor Frant. Hrůza – filmový medailon 16.40 hod Pius XII. a holocaust – dokument o vyhlazování Židů a o tom, co katol. církev mohla udělat a udělala Celý program najdete na www.tvnoe.cz.
Úklid kostela Panny Marie Sobota Sobota Sobota Sobota Sobota
2.1. - skupina č. 7 - Benešová B. 9.1. - skupina č. 8 - Rybecká A. 16.1. - skupina č. 9 - Hrachovská B. 23.1. - skupina č. 10 - Šašinková M. 30.1.- skupina č. 11 - Sochor M.
-8-
OKÉNKO DO FARNÍ CHARITY Informace k Tříkrálové sbírce 2010
KDY se bude koledovat ? V sobotu 9. ledna 2010 ve Strážnici a Petrově INFORMAČNÍ SCHŮZKA PRO VEDOUCÍ SKUPINEK: V úterý 5. ledna 2010 od 16.00 hodin v Charitě Strážnice, Kovářská 396 /I. poschodí/ si vedoucí skupinek koledníků vyzvednou materiály k zajištění Tříkrálové sbírky. Budou jim předány i informace týkající se průběhu sbírky.
OBLEČENÍ PRO KOLEDNÍKY si můžete vyzvednout: v Charitě, Kovářská 396, Strážnice dne 7. a 8. ledna 2010 od 8.00 – 14.00 hodin u Mileny Haraštové v šicí dílně /I. poschodí/ a od 15.00 do 17.00 hod. v prodejně Charity ve Strážnici. Časopis farnosti Strážnice – Na cestu
SRAZ vedoucích skupinek a koledníků je
ve 13.30 hodin před kostelem Panny Marie a v Petrově před kostelem sv. Václava. Kněz ve Strážnici a v Petrově požehná všechny přítomné, kadidlo a křídy. Pak se vedoucí i se svými skupinkami rozejdou po koledě. ODMĚNA KOLEDNÍKŮM: Kino – „Vzhůru do oblak“ Kulturní dům, dne 11.1.2010 v 17 hodin zdarma
Již teď Vám všem děkujeme a doufáme ve Vaši pomoc. pracovníci Charity Strážnice
-9-
Nejen pro děti:
Malá strážnická vánoční pohádka
Bylo ráno Štědrého dne. Dva malí obyvatelé nebe, nerozluční kamarádi Lucka a Matěj, vylétli z nebeské brány. Namířili si to do Strážnice, rovnou do kostela Panny Marie. Proč? Těšili se, že se podívají, jak lidé v kostele zdobí stromky. Po kostele opravdu stály rozestavěné jedličky. Lucka s Matějem si sedli na kulaté okno nad oltářem a sledovali, jak lidé rozvěšují na zelené stromky světýlka a bílé zvonečky. Za chvíli se ale nebeským kamarádům naskytla zajímavější podívaná. Do kostela začali přicházet muzikanti na zkoušku před vánoční mší. Byli zmrzlí, protože venku foukal pořádně ledový vítr. Měli červené nosy a mnuli si ruce pro rozehřátí. Pan varhaník jim odemkl dveře od chóru a za chvíli už začaly bouchat futrály, jak si muzikanti připravovali nástroje a noty. Pak zas vrzali a ladili. Do toho neustále vtipkovali, dělali se legraci jeden z druhého a bylo na nich vidět, jak se těší na svou muziku i na Vánoce. Matěj s Luckou popolétli až na chór, aby je mohli nepozorovaně sledovat. Líbili se jim. Nejvíc to, jak byli veselí. „No, Lucko,“ povídá Matěj, „sranda s nimi je, ale nevím, jestli umí taky něco zahrát.“ „To se neboj, Matěji,“ odpověděla Lucka. „Já vím, že umí hrát moc krásně.“ „Uvidíme,“ řekl Matěj a oba ztichli, protože zkouška začala. Nejdříve začala hrát trubka. Její jásavé tóny se rozletěly kostelem. Přidaly se k ní varhany. Matěj si honem popolétl ještě blíž, aby viděl, jak varhaník vytahuje rejstříky a nohama šlape na správné pedály. Pak muzikanti začali hrát koledy. Kostelem se nesly tóny houslí, klarinetu i violy. Pak se přidala basa s violoncellem. Lucka byla nadšená. Stoupla si, aby lépe viděla, dirigovala rukama do rytmu, podupávala nohou. Matěj zpíval, co měl dech. „To je nádhera!“ volala nadšeně Lucka. Najednou se ale plácla do čela: „Matěji, já na něco zapomněla! Musím ještě něco v nebi nachystat na Vánoce. Půjdeš se mnou?“
Časopis farnosti Strážnice – Na cestu
Matěj se však nemohl odtrhnout od té krásné hudby. Domluvili se tedy, že se sejdou za hodinu na trampolínovém oblaku, kousek od nebeské brány. Lucka odešla. Muzikanti už také končili. Domlouvali se, že si své nástroje nechají tady, na chóru, aby je měli připravené na půlnoční mši svatou. Těsně před ní se sejdou, doladí a mohou začít hrát lidem i Bohu pro radost. Domluveno, ujednáno. Muzikanti se rozešli. Paní kostelnice pečlivě zamkla kostel a šla také domů. Jen Matějovi se ještě nechtělo. Moc ho to táhlo k nástrojům, které umí tak krásně hrát. Nejprve nad nimi poletoval a prohlížel je. Pak se osmělil a drnkl na basu. Vzal si smyčec a přejel houslím po strunách. Zavrzaly. Matěj poznal, že tak hezky jako muzikanti hrát nedovede. Mrzelo ho to. Chtěl také udělat něco krásného. Něco, aby ta vánoční mše byla moc krásná i jeho zásluhou. Ale co? Co by tak mohl těm muzikantům pomoct? Třeba by jim mohl urovnat noty. Jenže ty už byly urovnané. Tedy něco jiného. Všiml si, že basa je trochu zaprášená. Otřel prsty opatrně prach a pozorně ji prohlížel, jestli ještě někde nějaký nezůstal. Á, tady, mezi kolíky! Matěj to začal čistit. „To by to bylo pěkné – hrát na špinavý nástroj! Na Vánoce má být všechno čisté a urovnané!“ mudroval u toho. Urovnané – to je ono!! Matějovi padl zrak na kolíky na base, kterými se ladí struny. Každý byl otočený jinak. Matěj zakroutil hlavou. „To je mi pěkný pořádek! Ještě že mám čas to všechno urovnat.“ říkal si a točil ladícími kolíky tak, aby byly pěkně rovně, jeden jako druhý. „Teď je to hezké.“ prohlížel si spokojeně své dílo, když narovnal poslední kolík. Rozhlédl se, jestli snad není ještě nějaký jiný hudební nástroj v nepořádku. A opravdu - ani housle neměly kolíky pěkně urovnané! A tak Matěj točil kolíčkama, až ho prsty bolely. Dá to práce srovnat kolíky na všech šesti houslích, které tam ležely! Ale Matěj se nedal. Když se mu nepodařilo napoprvé vyrovnat kolíčky do pěkné řady, potočil jimi třeba ještě i
- 10 -
třikrát, dokud nebyly
kolíky vyrovnané jako vojáci. Ani na violu a violoncello nezapomněl a poctivě jim upravil kolíčky tak, aby ani ony neměly na Vánoce ostudu. Konečně dokonal své dílo. Zálibně si prohlédl, jak už jsou nástroje hezky upravené. Rád by pokračoval ještě dál ve vylepšování, ale vzpomněl si, že má s Luckou sraz. Honem se rozletěl přímo na trampolínový oblak. Když přišla i Lucka, ani ji nepustil ke slovu. Hned se chválil, jak to na chóru krásně vylepšil. Lucka na něj vyvalila oči a jako by nechtěla věřit, ptala se jej: „Tys opravdu potočil všemi kolíky na houslích?“ „Nejen na houslích,“ zářil Matěj, „i na base, violoncellu a viole. Ať je na Vánoce uklizeno úplně všude.“ Lucka se chytla za hlavu: „Matěji,“ začala křičet: „tys to pěkně zmastil! Rozladils všechny hudební nástroje! To bude ostuda, až začnou hrát!“ Matěj se na ni díval celý zaražený. Proč by z toho měla být ostuda? „Podívej se,“ vysvětlovala Lucka. „Každou strunu na houslích nebo base drží jeden kolík. S tím se dá točit proto, aby byla struna správně napnutá. Když není, hraje falešně a nedá se to poslouchat. Kolíčkem se struna ladí. No, a když se kolíčkem potočí, struna je napnutá moc nebo málo a nástroj pak hraje tak, až to tahá za uši.“ „Aha,“ hlesl nešťastný Matěj. „Co budeme dělat?“ „Nevím,“ kousala se Lucka smutně do rtu. „Neumím ladit housle ani basu.“ Matěj seděl celý zařezaný. Co jen to provedl? A jak to teď napravit? Vtom ho to napadlo. „Musíme poprosit svatou Cecílii!“ vyskočil Matěj. „Je přece největší hudebnice v celém nebi! Ta nám jistě pomůže!“ Časopis farnosti Strážnice – Na cestu
Jen na sebe kývli a už utíkali k domku svaté Cecílie. „Cecílie! Cecílie!“ volali jeden přes druhého. „Musíš nám pomoct!“ a honem překvapené Cecílii vysvětlovali, co se stalo. „No, to je pěkný malér. Musíme se do toho kostela hned vypravit.“ spěchala ochotně se svou pomocí Cecílie. Za chvilku už byli všichni ve strážnickém kostele. Nástroje se srovnanými kolíky nepřipadaly svaté Cecílii nijak krásné. Obrátila se na Matěje: „Tys tomu ale dal! Ať tě příště nic takového nenapadne.“ Matěj se styděl a Cecílii ho bylo líto. Honem mu řekla: „Neboj, já to napravím tak, že budou ještě muzikanti rádi. Podávej mi jeden nástroj za druhým.“ Matěj i Lucka se činili, nosili nástroje k Cecílii, a ta je ladila. Odnášeli je, nosili další a byli moc rádi, že je svatá Cecílie tak dobrá hudebnice i ochotná kamarádka. Když doladili poslední housle, položili je na své místo a Cecílie je už nabádala:“ Teď si pospěšte, brzy se už i v nebi budou slavit Vánoce. Ať nepřijdeme pozdě.“ Rozletěli se tedy spolu k nebi a cestou oba kamarádi svaté Cecílii moc děkovali. Pak se rozloučili a každý se šel připravit na Svatou noc. Nastal Štědrý večer. Vše bylo překrásné, slavnostní a nejradostnější z celého roku. Jen Matěj neměl tak docela klid. Jestlipak muzikanti nepoznají, jak jim na jejich nástrojích hospodařil? Stále sledoval hodiny a když viděl, že už bude ve Strážnici začínat půlnoční, poprosil Lucku, aby se tam šli spolu podívat. Tentokrát si sedli přímo na chór. Pozorovali, jak se opět zmrzlí muzikanti scházejí. Byli nastrojení, usměvaví. Už nevtipkovali, jen si podávali ruce a přáli si krásné Vánoce. A pak to nastalo: „Pánové, nalaďme si nástroje. Jistě to bude potřeba, je tu hodně chladno.“ povídá jeden. „To se ví, vždycky je potřeba to doladit.“ povídá druhý. „No ne,“ diví se třetí. „Já mám housle úplně naladěné.“ „Já taky,“ diví se basista. „Basa hraje tak čistě jako ještě nikdy!“
- 11 -
„Poslouchejte mou violu,“ raduje se další, „jaké má čisté tóny!“ „To jsem ještě nezažil,“ kroutí hlavou nejstarší muzikant. „V tak chladném kostele aby zůstaly tak čistě naladěné všechny struny.“
„Asi to bude tím, že je Svatá noc.“ Všichni se usmáli, pokývali hlavou a ztichli, protože se rozezněl zvon, který oznamoval narození Spasitele. Lucka a Matěj na sebe spokojeně kývli a rozletěli se tam, kde jsou Vánoce nejhezčí. -hc-
Soutěžní úkol: splň jej a přines na první dětskou mši sv. v lednu. Bude se losovat! Když se pastýři dozvěděli o tom, že se nedaleko Betléma právě narodil Ježíš, rychle spěchali najít to místo. Ale, kdo byl tím poslem, který jim o miminku pověděl a v kterou denní dobu to bylo? Vybarvi políčka s veselými smajlíky žlutě a se smutnými nebo rozzlobenými černě, nebo tmavě modře a vše se za chvíli dozvíš.
Vydává Římskokatolická farnost sv. Martina pouze pro vnitřní potřebu farnosti Vychází 24.12.2009 , náklad 700 kusů Tisk: Tiskárna Sukupovi. Své náměty a připomínky můžete vhodit do krabičky vzadu v kostele. nebo zaslat na e-mail :
[email protected] webové stránky farnosti: www.straznice.farnost.cz Děkujeme všem přispěvatelům
Časopis farnosti Strážnice – Na cestu
- 12 -
