ČASOPIS FARNOSTI STRÁŽNICE r. X., únor 2010

ČASOPIS FARNOSTI STRÁŽNICE r. X., únor 2010

Duchovní slovo 2. února bude církev slavit svátek Uvedení Páně do jeruzalémského chrámu. Tento den je také známý pod názvem Hromnice. Ale tohoto dne církev také prožívá Den zasvěceného života. Oč jde? Maria a Josef přinesli dítě Ježíš do chrámu, aby odevzdali Božího Syna k službě Bohu Otci. Pán Ježíš se narodil, aby hlásal Boží Slovo, aby za nás obětoval svůj život, aby lidem ukázal správný směr – Nebe, věčný život. Uvedení do chrámu bylo „potvrzením“ poslání Božího Syna. Také dnes uprostřed nás žijí lidé, kteří celý svůj život zasvětili Bohu, hlásaní Božího Slova, obětovali svůj život Pánu Bohu a církvi. Proto říkáme, že slavíme Den zasvěceného života. Myslíme na řeholnice a řeholníky, kteří skrze své sliby odevzdali svůj život a své schopnosti Pánu Bohu. Řeholní život je velkým bohatstvím pro církev a pro celý svět. Existuje od doby křesťanského starověku. Má různé podoby: klášterní život mnišek a mnichů, kteří skrze společnou modlitbu a práci oslavují Boha, život řeholnic a řeholníků, kteří v komunitách pracují jako misionáři, vychovatelé, spisovatelé, lékaři apod. Stačí, když si připomeneme kláštery a komunity v našem okolí: my - strážničtí piaristé, sestry Congregatio Jesu ze Skalice, františkáni z Uher. Hrad., dominikáni z Uher. Brodu, velehradští jezuité, komunity řeholních sester na Velehradě. Všichni pokračujeme v odkazech našich zakladatelů: sv. Josefa Kalasanského, sv. Františka, sv. Dominika. U zrodu každého řádu, každé komunity je charizmatický člověk, který z vnuknutí Ducha Sv., zasvětil svůj život a příkladem života „pozval“ všechny, kteří byli ochotni

Časopis farnosti Strážnice – Na cestu

následovat Krista v konkrétní komunitě a skrze zvláštní způsob práce. Tak jak my, piaristé – pastorace, výchova a vzdělávání. Ale pro řeholníka (ať už je to piarista nebo františkán nebo trapista nebo jakákoliv řeholní sestra), na prvním místě vždy bude myšlenka: zasvětil jsem svůj život Tobě, Bože, i když jsem slabý a nedokonalý, chci pokračovat na této cestě k Tobě, uprostřed bratří (a sester) mé komunity. Někdo se zeptá: odkud se berou řeholníci a řeholnice? Tak jako kněží – z rodin. Kolikrát to připomíná O. arcibiskup Jan – zdravá a zbožná rodina je prvním místem, kde se rodí každé povolání. Jak často se modlím za kněžská a řeholní povolání? Jak často prosím Pána Boha, aby některé z mých dětí zasvětilo svůj život Bohu a církvi? Jak velká výzva pro naši farnost! Proč, například v Polsku nebo na Slovensku je tolik těchto povolání? A co naše „zbožná a bohumilá“ Morava? Ať nás Pán doprovází na cestě modlitby za řeholní povolání! Pamatujme v modlitbě na strážnickou rodačku – sestru Miriam (Šašinkovou) a prosme za nová řeholní povolání z naší farnosti. Váš P. Lukáš, řeholník - piarista

Úmysly apoštolátu modlitby –únor 1. Za vědce a intelektuály, aby upřímným hledáním pravdy dospívali k poznání jediného pravého Boha. 2. Aby si církev uvědomovala své misijní poslání a snažila se věrně následovat Krista a hlásat evangelium všem národům. 3. Aby všichni trpící, nemocní a postižení našli sílu spojit své utrpení s křížem našeho Pána.

-1-

Řád piaristů prožívá letošní rok jako Rok Pompilianský 300. výročí narození sv. Pompilia Marie Pirottiho, piaristy Sv. Pompilio se narodil v roce 1710 v Montecalvo, malé italské dědině 50 kilometrů na východ od Neapole. Když měl 16 let, vstoupil do Řádu piaristů. Na kněze byl vysvěcen v roce 1734. Od začátku kněžského působení se věnoval šíření pobožnosti k Božskému Srdci P. Ježíše. Založil Bratrstvo Božského Srdce. Jako první kněz zhotovil 14 obrazů zastavení Křížové cesty. Působil jako představený několika piaristických komunit na jihu Itálie. Zemřel 15. července 1766. Jeho hrob se nachází v kostele piaristů, v Campi Salentina, které je jedním z nejvýznamnějších poutních míst jižní Itálie. V Itálii je známý jako Apoštol Božského Srdce a tajemství Umučení Páně. Byl svatořečený papežem Piem XI. v roce 1934. Jeho svátek slavíme 15. července, a jeho obraz naleznete v kostele P. Marie na oltáři našeho zakladatele sv. Josefa Kalasanského. P. Lukáš

Z farnosti Postní doba ve Strážnici 17. února, Popeleční středa, den přísného půstu, mše sv.: 7.30, 18.30 19. února, pátek, po dětské mši sv. křížová cesta, povedou ministranti 21. února, 1. postní neděle, 14.00 křížová cesta, povede O. Lukáš 26. února, pátek, po dětské mši sv. křížová cesta, povedou scholy (malá a velká) 28. února, 2. postní neděle, 14.00 křížová cesta, povedou dospělí z Orla 5. března, první pátek, nebude křížová cesta 7. března, 3. postní neděle, 14.00 křížová cesta, povede Živý růženec od 7. března sv. misie v Radějově, povedou Otcové redemptoristé Časopis farnosti Strážnice – Na cestu

12. března, pátek, po dětské mši sv. křížová cesta, povedou děti z Orla 13. března, 4. postní neděle, 14.00 křížová cesta, povede skupina Focolare 19. března, pátek, slav. sv. Josefa, nebude „dětská“ mše sv. a křížová cesta 21. března, 5. postní neděle, 14.00 křížová cesta na Žerotín 26. března, pátek, po dětské mši sv. křížová cesta, povede misijní klubko 28. března, Květná neděle, 14.00 křížová cesta, povedou akolyté

Křížové cesty v Petrově: -

ve čtvrtek po „dětské“ mši sv. povede O. Jacek a děti neděle 14.00 hod.

Oprava kostela P. Marie S Boží pomocí chceme letos zahájit opravu našeho piaristického kostela Panny Marie. Co plánujeme? Na základě závazného stanoviska památkářů a stavebních úřadů: - během jara zpracovat podrobný projekt oprav kostela (už máme zpracované průzkumy a předběžné finanční odhady), - opravit větrací systém a vyřešit problém vlhkosti (odvodnění kostela, odvedení povrchových vod apod.), - následně oprava fasády a některých prvků uvnitř kostela (například oprava oltáře sv. Josefa). Kolik to všechno bude stát? První etapa (sanace vlhkosti kostela: oprava větracího systému, přípravné sanační práce, chemická injektáž a sanační omítky) podle předběžných odhadů bude stát cca 4 miliony Kč. Požádali jsme o finanční příspěvek Ministerstvo kultury ČR, do konce ledna připravím žádost o příspěvek od Jihomoravského kraje. S vděčností myslím na všechny, kteří se už zapojili do příprav před opravou našeho svatostánku. Děkuji za Vaše finanční dary; jednou měsíčně (3. neděle) bude sbírka zvlášť věnovaná na opravu kostela P. Marie. P. Lukáš

-2-

Noví akolyté Často bývá v našem časopise poděkování kněžím a akolytům za přinášení sv. přijímání nemocným domů. Velikost této služby opravdově ocení člověk až tehdy, když je sám v postavení nemocného, který čeká na Ježíše přinášeného akolytou. Je to tak důležitá služba! Jen Bůh ví, kolik milostí a posily seslal nemocným skrze svátost Oltářní, která by se k nemocným bez akolyty nedostala. Proto děkujeme za všechny nemocné našim akolytům, kteří nosili sv. přijímání k nemocným a starým lidem během vánočních svátků. Jsme rádi, že se jejich řady opět rozšířili. Přejeme dvěma novým akolytům – Vojtěchovi Studénkovi a Jaromíru Šašinkovi, aby i oni v této nezištné službě rádi roznášeli Krista k těm, kteří na něj čekají. Ať Vám, akolyté, jednou sám Bůh odmění každou Vaši službu!

Celostátní kolo soutěže Bible a my opět ve Strážnici Od roku 1993 organizuje skupina věřících ze Strážnice a okolí ve spolupráci s řádem piaristů historickou soutěž o Písmu svatém, nazvanou Bible a my. Po roce se bude opět konat její celostátní kolo na Kulturním domě Strážničan ve Strážnici. Z hodonínského okresu, jehož okresní kolo proběhlo 25. 11. 2009 na ZŠ M. Kudeříkové ve Strážnici, postoupil do celostátního kola ze strážnických žáků a studentů přímo pouze Martin Múčka, a to ve IV. kategorii, velmi dobře se umístili také Marie Stehlíková a Vojtěch Berčík v I. kategorii, Jakub Tomšej ve III. kategorii a Marie Múčková ve IV. kategorii, ale zůstávají pouze v roli náhradníků za postupující soutěžící z jiných škol našeho okresu. Celostátní kolo je naplánováno na středu 10. února a hlavní část by se měla odehrát mezi 13. až 15. hodinou.


Organizátoři srdečně zvou zájemce z řad veřejnosti na zhlédnutí veřejného finále jednotlivých kategorii do hlavního sálu kulturního domu. Současně prosí strážnické farníky o jakoukoliv podporu a pomoc se zajištěním občerstvení pro soutěžící vzhledem k nedostatku finančních prostředků (kontakt 731 495 847). Očekáváme, že na ústřední kolo přijede asi 100 – 120 soutěžících z 9 – 10 okresů a desítky dalších osob jako jejich doprovod. Za organizátory: Petr Tomeček

Společenská kronika Prosinec 2009 Do rodiny Božích dětí ve sv. křtu byli přijati: Ella Baldock, Tomáš Telesz, Šárka Teleszová Rozloučily se s námi a předešly nás na cestě do života věčného: Marie Stehlíková, Anna Zezulová Společenská kronika měsíce ledna 2010 : Rozloučili se s námi a předešli nás na cestě do života věčného: Kateřina Vajčnerová, Ludmila Velecká, Marie Mlýnková, Stanislav Hicl

Statistika za r. 2009 Farnost Sv. Martina Panny Marie Pokřtěno 27 dětí 17 dětí Sezdáno 5 párů 5 párů Pohřbeno 18 osob 27 osob U 1. sv. přijímání 8 dětí 17 dětí Podaných sv. přijímání za celý rok: 56600 Ke křesťanské dospělosti ve svátosti biřmování se přihlásilo: 45 křesťanů 39 křesťanů

Statistika finanční: Farnost Sv. Martina Počáteční stav: 9.310,Příjmy: Sbírky celkem: 545.660,Dary fyzických osob 10.000,Nájemné

Panny Marie 23.942,-

622.691,113.000,-

-3-

6.287,782,Ostatní příjmy 61.686,12.595,Úroky z vedení účtu 37,68,Příspěvek z města a kraje 5.300,Celkem: 1.411.358,Výdaje: Odeslané sbírky: 92.690,184.576,Charita 26.617,37.463,Seminář 10.786,13.636,Svatopetr. Haléř 8.722,12.843,Misie 12.636,16.422,Potřeby diecéze 17.600,71.200,Školství 6.983,10.454,Havarijní fond 2.500,3.900,Na Sv. Zemi-Velkopáteční sbírka 10.139,Papežská návštěva 6.846,8.519,Náklady na elektřinu: 60.662,Náklady na plyn: 28.440,Náklady na vodovody: 4.790,Bohoslužebné výdaje: 17.077,Daň z nemovitosti: 3.908,Dary a charitní výdaje: 31.320,Opravy: varhany 14.000,Kaple na faře 40.538,-

195.707,52.238,8.358,75.656,336,30.881,24.000,-

Režijní výdaje: Kancelářské potřeby Časopis farnosti Strážnice – Na cestu

7.934,1.472,Čistící prostředky 908,1.624,Kopírka 76.259,1.029,Údržba+tech.posudek 1.878,28.742,Děti-kurzy,tábory,výlety 80.306,86.667,Telefony 15.439,4.017,-Petrov Poštovné 592,1.565,Odpady 462,2.142,Výzdoba 1.635,1.660,Dopravné 6.248,12.118,Občerstvení 4.040,13.752,Knihy Charita 2.150,Klubovna a zahrada 31.682,Muzika+ozvučení 12.800,Rozhlas+televize 1.796,Časopisy 48.361,5.069,Průvodcovství 7.590,Nákup majetku 19.990,Logo roku 1.100,2.200,Dary na ples 1.449,Pořad TV Noe 11.900,11.900,Fotografie 3.480,Poplatky bance 2.775,2.030,Výdaje cellem: 1.381.938,Zůstatky na účtech vč. hotovosti: 29.420,-

-4-

Rozhovor: Nemoc „Je důležité mít promluvit.“

s kým

Na 11. únor připadá Světový den nemocných. Téma dnešního rozhovoru je tedy nasnadě: nemoc. Ale to je docela citlivé téma, nemyslíte? Proto jsem tentokrát hledala člověka k rozhovoru docela rozpačitě. Koho se zeptat, abych nějak nezranila? A najednou se to začalo krystalizovat samo, a já zanedlouho seděla u velkého stolu v naší strážnické charitě s dalšími třemi ženami. Věděla jsem o nich jediné – že jsou z charitních chráněných a terapeutických dílen.. Více se dozvíte, stejně jako já, z následujícího rozhovoru. Vím toho o Vás vlastně velmi málo. Můžete se nejdříve trochu představit? Zdenka: Samozřejmě. Jmenuji se Zdenka. Pracuji v opravně obuvi a v dřevařské dílně jako mistrová. Důvodem, proč jsme zaměstnána v charitě, jsou moje zdravotní problémy. Mám II. stupeň invalidity. Jsem silná astmatička, mám výhřez plotýnky, ucpávání cév…. Zkrátka mám hodně nemocí, a ty mi znemožnily pracovat jako ostatní zdraví lidé. Eva: Já se jmenuji Eva, jsem původně zdravotní sestra. Pracovala jsem u těžce mentálně a zdravotně postižených dětí. Pak jsem přešla k těžce nemocným ležícím pacientům. Avšak po porodu svého 2. syna jsem sama těžce onemocněla. Kvůli mé nemoci mě nikde nechtěli vzít do zaměstnání. Trvalo to skoro 1,5 roku. Ani na úřadě práce mi nemohli najít žádnou práci. Velmi jsem se snažila, hledala jsem si práci sama. Ale jakmile jsem řekla, že mám částečný invalidní důchod, bylo to beznadějné. Byla jsem ochotná přijmout jakoukoli práci, i kdybych v ní neuplatnila svou kvalifikaci. Ale nenašla jsem nic. Až nakonec, dal Bůh, a já jsem se dostala sem do charity. Třetí „povídálkou“ je mladá dívka na invalidním vozíku. Vzpomínám si, že jsem ji


při Dnu otevřených dveří viděla v sociálně terapeutické dílně Kotva. Nemýlím se? Markétka: ☺ Je to tak. Dojíždím do ní už od r. 2005. Jsem totiž odmalička postižena dětskou mozkovou obrnou. V r. 2005 objevila moje maminka tuto charitu. Přišly jsme se tam zeptat a oni byli výborní. Začala jsem do ní dojíždět. I v tomto mi charita pomáhá, protože pro mě jezdí domů do Bzence a zase mě domů odváží. Tím se otevřely nové možnosti i mojí mamince, protože může chodit do práce. Je to vynikající pro nás obě. Je mi jasné, že jakmile má člověk problémy se zdravím, je těžké uplatnit se někde v zaměstnání. Jak tomu bylo u Vás? Zdenka: Dříve jsem pracovala 13 let v obuvnické firmě. Jenže pak jsem onemocněla. Mezitím se změnilo vedení a když jsem se chtěla vrátit zpět, nebyla jsem jako nemocná už žádoucí. Bála jste se během své dlouhé pracovní neschopnosti, že přijdete o místo? Zdenka: V ten moment jsem neřešila, co bude dál. Byla jsem často v nemocnici, pak doma a zase do Prahy do nemocnice… Pak se ale ukázalo, že to se zaměstnáním nebude jednoduché. Ale měla jsem velké štěstí. Slyšela jsem hlášení, že se koná výběrové řízení ve strážnické charitě. Tak jsem se přihlásila a řekla si: buď, a nebo ☺. A ono to, chvála Bohu, dopadlo dobře a vzali mě. Říkáte: dopadlo to dobře… Kvůli čemu je pro Vás zaměstnání tak důležité? Zdenka: Víte, já mám ráda lidi a potřebuji být mezi nimi. Je to pro mě důležité. Kontakt s lidmi nic nenahradí. Navíc jsem díky této práci i nadále užitečná. Je to pro mě veliké plus, že jsem byla do charity přijata. Markétka: To také můžu říct, že když člověk nemá s kým promluvit, je to fakt úplně na houby. Co vlastně potřebujete? Já mám všechno. Ale dívala jsem se na ty věci, a říkala: „K čemu mi to vlastně je?“ Když je člověk vážně nemocný, nepotřebuje nic, jen blízkost dobrých lidí a naději, že bude líp. A

-5-

když s někým promluvíte, uleví se vám. To se nedá ničím nahradit. Samozřejmě je v životě důležité zdraví. Aspoň trochu toho zdraví. My s mojí mamkou říkáváme: „Zaplať Pán Bůh, že to není horší.“

mi opravdu dobře nebylo. A tenkrát jsem dostala dokonce nařízeno, že se musím řádně vyležet, že zdraví je přednější. Uznávám, že to bylo moudré – pak doma jsem byla ráda, že si mohu lehnout ☺.

Z Vašich slov vidím, že hlavní přínos toho, že jste v charitě, je možnost být ve společnosti ostatních. Nebývá to ale hodně náročné, když vlastně každý je tu nemocný a má dost svých starostí a trápení? Zbývá ještě síla myslet na starosti toho druhého? Eva: Tak to pozor! Od děvčat z práce jsem dostala tolik podpory, že to ani nedokážu vyjádřit. Když jsem začínala v charitě, pracovala jsem ve výdejně obědů a pak jsem začala prodávat na prodejně. Pak jsem bohužel zase onemocněla. Nejdříve se zdálo, že mi pomůže jednoduchý zákrok. Jenomže když jsem se v nemocnici vzbudila z narkózy, měla jsem dvě třetiny jedné plíce pryč. Marodila jsem 9 měsíců. Bylo to velice psychicky náročné. A spolupracovnice? V této pro mě hodně těžké době mne obrovsky podržely. Bez nich bych to nezvládla. Přijely za mnou i do nemocnice a velice mě psychicky podpořily. Po celou dobu mé nemoci mě držely. Poptaly se, povzbudily. Objaly mě, ano i plakaly se mnou. Opravdu, jejich podpora byla pro mě velice cenná a nenahraditelná. Jsem jim moc vděčná. Nemoc je veliká zátěž. Je potřeba jít do kolektivu mezi lidi. To je úleva. A tady jsou opravdu dobří lidé.

Je skvělé slyšet, jak si v práci pomáháte vzájemně… Je ještě něco, co Vás posiluje? Eva: Před dvěma lety jsem byla poprvé u svatého přijímání, pak i u biřmování. Připravoval mě otec Jiří Szwarc. Také v nemocnici jsem chodila ke sv. zpovědi a k přijímání. Chodil za námi pan farář. Já jsem ležela na intenzivce, měla jsem veliké bolesti. Ale když přišel pan farář a já se vyzpovídala a přijala sv. přijímání, byla to veliká úleva. Pan farář mě utěšil, pěkně se mnou promluvil a mně bylo mnohem líp. Byla jsem klidnější, začala jsem věřit ve zlepšení.

Zdenka: To všechno je bez nadsázky pravda. Skutečně se podporujeme navzájem mezi sebou. Onemocní-li jeden, druhý pomůže. Práci se snažíme odvést společně. Nikdo nikoho nepodráží. Všichni víme, co je to být nemocný. A tak to tak musíme brát. Každé ráno děkovat Bohu, že jsme se vzbudili. A mít ohled na druhé. Známe všichni, jak to bývá v normálním zaměstnání, když někdo onemocní. Druzí začnou: „Co teď, tys omarodil?!“ A už je oheň na střeše. Ale tady to tak není. O naší nemoci se ví a počítá se s ní. Mně samotné se například stalo, že jsem musela na kapačky. Ale byla jsem velká hrdinka a chtěla pak jít hned do práce, i když Časopis farnosti Strážnice – Na cestu

Máte nějaké své speciální recepty, které mohou pomoci všem nemocným? Markétka: Je dost důležité, jak začnete den. Mně bývalo ráno do breku, tak nějak divně. A teď se snažím ráno zpívat. A vyzpívat se z toho. Pak je mi dobře. A také je dobře poděkovat, že jsem mohla ten den prožít. A radovat se z každého dne. A také z toho, že mám kolem sebe ty správné lidi. Problémy jsou a budou. Ty patří k životu – protože to je právě ten život. Ale člověk se s tím musí vypořádat. Zdenka: Na mně není moje nemoc vidět. Když mě někdo potká, diví se, že jsem nemocná. Ráda se směju, a to je můj recept – humor. Také vím, že se nemoci nesmím poddávat. Veselost zkvalitní každý život. Eva: Je to pravda. Nepoddávat se tomu. Kdyby se tomu člověk poddal, tak mu to ještě život ztíží. Co je naopak pro nemocné obzvlášť těžké? Je něco, v čem mohou ostatní zdraví pomoci, ale nevidí to? Eva: Prošla jsem si těžkým obdobím, kdy jsem mívala záchvaty při jízdě autobusem. Spadla jsem a nemohla se pohnout. Ležela jsem na schodech nebo v uličce za řidičem, dokud záchvat nepřešel. Padala jsem ven

-6-

z autobusu, při vystupování. A lidé? Nechali mě ležet. Nikdo mi nepomohl. Seděli na sedadlech a dívali se, jako bych byla opilá. Jednou jsem spadla tak, že jsem si narazila koleno. Měla jsem v něm pak vodu. Ale nikdy se nenašel někdo, kdo by mi pomohl. Byly to pro mě obrovské problémy. To jsou otřesné zážitky… Zdenka: Jezdím denně autobusem, a ta lhostejnost lidí je neuvěřitelná. Starší lidé stojí s berlemi a děti a mladí sedí a ještě mají na sedadle vedle sebe batoh. Eva: V žádném případě nikomu nepřeji nemoc. Jen kdyby lidé trošku víc otevřeli oči… Oni totiž zdraví lidé opravdu neví, jaké je to být nemocný. Možná jsou zdraví lidé někdy neobratní v tom, jak pomoci. Zdenka: Nejjednodušší je dobré slovo. To nikdy nic nepokazí. Člověka to potěší a nikomu to neublíží. Nemoc je určitě v první řadě kříž. Ale přesto – ukázala Vám něco nového? Eva: Rozhodně mi setřídila priority. Vidím jasně, že na prvním místě je rodina, víra a zdraví. Pochopila jsem, že chci rozhodně vést děti k víře. Poznala jsem, že věřící člověk je mnohem odolnější. Víra člověka posiluje, proto je tak důležité předat dětem víru. I kdyby onemocněly, s vírou by to snášely líp. Vraťme se ještě k Vašemu všednímu životu. Markétko, jezdíš sem do charity ráda? Markétka: No jasně, těším se. Mám tady své lidi, cítím se tu velice dobře. Nikdo sem nemusí chodit se strachem, navzájem se všichni berou. A když se člověk necítí, zavolá a oni řeknou: „Nevadí, přijď, až se budeš cítit líp.“ Jsem za to hrozně ráda. Co děláváte? Každý podle svých možností: stříháme vatelín, opracováváme smirkovým papírem dřevo, navlékáme korálky. Chodí sem za námi pan fotograf a učí nás, jak fotit. Například jsme od něj dostali zajímavý úkol: Časopis farnosti Strážnice – Na cestu

vyfotit bílé vejce u bílé zdi. Chce to um a on nám předává své zkušenosti. Také tu máme zpívání. To mě hrozně baví. Na zpívánky se moc těšívám. Novinkou pro nás je vydávání našeho vlastního časopisu. Bývá tam například rozhovor mezi námi vzájemně. Já do časopisu vybírám citáty a pohlazení duše. I fotky, které jsou v časopise, jsou dílem někoho z klientů. Časopis pak můžu dát třeba svým známým. Oni si jej prohlídnou, líbí se jim a mě to potěší. Hovor ubíhá dál, ale ubíhá také čas, a tak všem za něj děkuji a chci se rozloučit. Ale: Eva: „Já musím ještě něco říct. Tato charita nám, nemocným, vychází velice vstříc. Myslím, že je to jediná organizace, která takto zaměstnává lidi se ztíženou pracovní schopností. Nevím o žádné jiné a jsem šťastná, že tu můžu být. Je pro mě velkou oporou.“ Souhlasné přitakávání Zdenky a Markétky pravdivost slov potvrzuje a já se už skutečně loučím. Všem přeji veselou mysl a pevné zdraví. Děkuji za rozhovor! A ještě něco: Kdysi jsem četla, že přiznaná nemoc je důkaz statečnosti. Tenkrát mě to zarazilo. A tak jsem nad tím přemýšlela. Výsledek? Souhlasím. Cožpak to nevyžaduje kus odvahy žít se svou nemocí ve společnosti, která je zaměřená výhradně na výkon? Proto si Zdenky, Evy i Markétky velmi vážím. Ony totiž všechny tři patří mezi ty statečné. -hc-

Příspěvky farníků Ohlédnutí za letošní Tříkrálovou sbírkou Letos jsem se jí zúčastnila poprvé a odnáším si z ní neuvěřitelné dojmy. Naše skupinka, která se skládala ze 3 dětí: Simonky, Lukáška a Jožinka měla určenou trasu Kovářská. Ve většině případů jsme byli přijati vstřícně, i když jsme někde taky našli dveře zavřené. V opačném případě však naši zpěváčci dojali dárce až k slzám. Všichni je obdivovali. Jejich upřímnost, obětavost a lásku. A proto bych chtěla především

-7-

poděkovat těmto malým koledníčkům. Ale také všem, kteří štědře otevřeli své peněženky a odměňovali drobnostmi i děti. Jsem ráda, že lidská srdce jsou i v 21. století otevřená pro pomoc druhým. Anežka

Poděkování Chtěla bych poděkovat rodičům, tetám a strýcům, za přivádění dětí na zkoušky hraného příběhu O narození Ježíše Krista. Také děkuji maminkám a tatínkům za výrobu kulis a kostýmů. Dík patří Otci Jackovi za duchovní podporu a učitelům ze ZUŠ Strážnice za naučení koled dětí, které zpívaly při Štěpánské mši sv., Příběhu O narození Ježíše Krista a hrály na hudební nástroje při Živém betlémě. Děkuji také velké schóle za zpívání na Štědrý den. Marie J.

Pozvánka

Centra

pro

rodinu

Národní týden manželství 8.2.14.2./www.tydenmanzelstvi.cz/.V rámci týdne manželství zveme ty, kteří chtějí zkvalitnit svoje manželské vztahy na kurz Manželských večerů. Ukázková první hodina kurzu 9.2.2010 v 19.00 hod. v klubovně na ZŠ M. Kudeříkové.

Klub deskových her nejen pro děti 17. února od 17.00 hod. rovněž v klubovně ZŠMK. Info na tel. 603240533 [email protected]

Knihovna křesťanské literatury

Kdy? 20. – 27. července 2010 Za kolik? upřesníme na jaře; v ceně bude zahrnuta doprava, celodenní strava a ubytování, pojištění hradí farnost. Na co se můžete těšit? Hry, sport, společné výlety do přírody a na zajímavá místa, také nebude chybět duchovní program.

Spolkový dům, Masarykova 370 Vám nabízí: Evangelium podle svatého lotra – Guy Gilbert Guy Gilbert, kněz a vychovatel, který působí mezi mladými lidmi, je ve Francii obecně populární osobností. Napsal přes dvacet knih. Jedna z jeho posledních knih Evangelium podle svatého lotra dostala ve Francii „Cenu spirituality dneška“ za rok 2004. Postava lotra z Golgoty umožnila autorovi číst evangelium z jiné perspektivy. Je si jistý, že každá lidská bytost, ať jsou její skutky jakékoliv, má v sobě „kříšťálově čisté jádro“. Proto dokázal čtyřicet let vykonávat své povolání kněze a vychovatele v prostředí plném násilí, kde většinou už nezbývá místo pro naději. Gilbert představuje v souvislostech s myšlenkami z evangelia také osobní zkušenosti ze života s mladými problematickými lidmi, ze svého působení ve vězení či vychovatelské činnosti mezi narušenou mládeží. Vydal Portál v r. 2008. Těšíme se na Vaši návštěvu. Pondělí a středa 9.30 – 11.00 Úterý 16.00 – 17.00

Přihlášky a informace u otce Lukáše. Počet míst omezený! Zveme děti a mládež 2. stupně ZŠ a středních škol.

Sobota Sobota Sobota Sobota

Informace Prázdninová pozvánka pro mládež Drazí mladí přátelé! Už se těšíte na velké prázdniny? Nemáte zatím žádnou představu, co během prázdnin chcete dělat? Co tak společný prázdninový tábor? Víte kde? LAPSZE NIZNE, polsko-slovenské pohraničí. A Vy, kteří jste už tam byli, nechcete to zkusit ještě jednou? Prostě Vás zveme na farní tábor v piaristickém středisku Lapsze Nizne.

Úklid kostela Panny Marie


6.2. - skupina č. 12 - Kurucová L. 13.2. - skupina č. 1 - Adamcová M. 20.2. - skupina č. 2 - Blatová A. 27.2. - skupina č. 3 - Rybecká L.

-8-


-9-


- 10 -

OKÉNKO DO FARNÍ CHARITY služby, rovněž pečovatelské podpoříme oběti přírodních Zhodnocení katastrof a tradičně pomůžeme i sociálně slabým Tříkrálové sbírky 2010 některým rodinám. V sobotu 9. ledna 2009 jsme ve Strážnici a v okolních obcích uspořádali tradiční Tříkrálovou sbírku. Koledování se zúčastnilo celkem 75 skupinek koledníků. Celkový výtěžek z koledování činil (po započtení rovněž vykoledovaných 58,48 eura) celkem 330.734,- Kč, což je oproti předchozímu roku více o 4.140,V samotné Strážnici koledovalo 46 skupinek a vykoledováno bylo 164.558,- Kč. V Petrově se zapojilo 12 skupinek a bylo vybráno 42.461,- Kč. Celý výtěžek jsme odeslali na celostátní účet této sbírky. Část z výtěžku naší sbírky chceme využít pro potřeby charitní


Děkujeme touto cestou všem, kteří přispěli ke zdárnému průběhu letošní Tříkrálové sbírky, která se tentokrát uskutečnila za nepříznivých povětrnostních podmínek. Velký dík patří naší dobrovolné koordinátorce Martě Hořákové a její rodině.

Mše svatá za charitu, charitní dílo a zemřelé klienty pečovatelské služby v roce 2009 Při příležitosti Světového dne nemocných dne 11.2. Vás zveme v 18 hodin na slavnostní mši svatou, které předchází v 17 hodin modlitba růžence vedená charitními pracovníky. Další podrobnosti o celkovém průběhu strážnické Pouti nemocných najdete na plakátech.

- 11 -

Nejen pro děti

Zacheus byl moc bohatý člověk a taky velký hříšník. Chtěl vidět Ježíše, a tak si vylezl na strom. Ježíš jej zavolal a šel k němu na hostinu. A Zacheus? Obrátil se od špatného jednání k dobrému.

Splněný úkol vhoď do krabičky v kostele. Na první únorové dětské mši sv. budeme losovat výherce.

Vydává Římskokatolická farnost sv. Martina pouze pro vnitřní potřebu farnosti Vychází 30.1.2010, náklad 700 kusů Tisk: Tiskárna Sukupovi. Své náměty a připomínky můžete vhodit do krabičky vzadu v kostele. nebo zaslat na e-mail : [email protected] webové stránky farnosti: www.straznice.farnost.cz Děkujeme všem přispěvatelům


- 12 -


- 13 -

ČASOPIS FARNOSTI STRÁŽNICE r. X., únor 2010

Recommend Documents