chebské farnosti duben 2010

chebské farnosti

ročník 14

duben 2010

číslo 4

ZPRAVODAJ CHEBSKÉ FARNOSTI

Č. 4 – DUBEN 2010

EDITORIAL Proţíváme naplno velikonoční radost. Dny jsou doslova nabité událostmi, ve farnosti se stále něco krásného a zajímavého děje, stále je něco krásného a zajímavého před námi. Zpravodaj je v tom tak trochu nedokonalým zrcadlem – protoţe z časových důvodů nemůţeme být u všeho, nemůţeme o všem podat zprávu: a to se opravdu snaţíme. Výsledek tohoto úsilí si můţete přečíst také v tomto dubnovém vydání. Snaţili jsme se slovy moţná málo výstiţnými a tahy nedokonalými přiblíţit některé velice bohaté a plodné ţivoty některých z našich farnic – včetně čerstvé nositelky ceny Křesadla. Snaţili jsme se postihnout v trochu rozverných vyprávěních společný farní výlet za jarem a pestrou mozaiku zpráv a článků tradičně doplňují zprávičky o dění v našich spolcích. Snad jsme na nic podstatného nezapomněli, snad nám něco veledůleţitého neuteklo – a pokud ano, budeme rádi, kdyţ nás na to příště upozorníte a kdyţ se i vy stanete naším přispěvatelem či přispěvatelkou. Uţ nyní můţete vyuţít také nabídku a stát se těmi, kdo přispějí nějakou vzpomínkou či rozhovorem do galerie 950 osudů Chebanů, podrobnosti také najdete ve Zpravodaji. Hezké jarní dny. rym

MANŢELSKÝ PODVEČER „VÝZVA LÁSKY“ 17. 4. 2010 od 16:00 do 17:30 v Rodinném centru Vinice, Mánesova 7 zajištěn paralelní program pro děti či hlídání „hlídatelných“ dětí K tomuto „podvečeru“ jsou chebskou Ekumenou zváni všichni naši farníci, členové jiných křesťanských církví, či jejich přátelé ţijící v manţelství (ať uţ celé páry nebo jednotlivci), kteří vnímají potřebu podpory na své cestě růstu ve vztahu s partnerem, případně poradenství v různých oblastech manţelského či rodinného ţivota. Na tomto prvním setkání, na které by dle domluvy mohla navazovat další, se chceme sdílet nejen o zkušenostech s materiálem „Výzva lásky“ navazující na film „Fireproof“ (ke staţení na www.vyzvalasky.farnostcheb.cz), ale i o čemkoli, co vám ve vašich partnerských vztazích dělá radost či starost (komunikace, zvládání konfliktů či krizí, vnímání a naplňování potřeb druhého, rozdíly mezi muţi a ţenami, odpuštění, sexualita a spiritualita, společná modlitba, křesťanská výchova dětí apod.). Náplní setkání (na část dle domluvy třeba i rozděleného do podskupin muţů a ţen) bude také pastýřská sluţba a sluţba vzájemné ţehnající modlitby apod. Ţádosti o další informace či předběţná avíza o vaší účasti směřujte na Petra Hrušku, tel. 608 656 557, [email protected] (můţete ovšem přijít i bez tohoto avíza, ale pomůţe nám, víme-li trochu dopředu, kolik nás bude). 2

Č. 4 – DUBEN 2010


CESTY VÍRY se o Jeţíšově lásce budeme moci sdílet společně i v době velikonoční, podobně jako Jeţíšovi učedníci. Petr Bauchner

PROSTOR ZA… Jedna z nejtrýznivějších bolestí mého nitra se mi opětovně vrací jako jakási touha po setkání. Působí mi bolest mluvit jen tak, aby se vyplnil prostor slovy. Ve smuteční síni na hřbitově často hledám jedinou tvář, ze které bych mohl vyčíst podobnou touhu, ke které bych mohl obrátit i svou tvář, a se kterou bych mohl sdílet mou neustálou otázku po smyslu bolesti, smrti i lásky. Cítím, ţe kdyţ nesdílím s druhým své ţivotní hledání, moje řeč se neubrání sklouznutí do obecných formulací, teologizování či zboţných frází. Nemám z toho dobrý pocit a mluví se mi špatně. Podobně náročné je pro mě kázat o velikonoční radosti. Je moţné Vzkříšení Jeţíše nějak vysvětlit, popsat? Je moţné kázat o vzkříšení, aniţ by člověk nepociťoval touhu překročit své lidské hranice, svědčit o síle, jeţ ho uchvátila a skrz naskrz pronikla? Je moţné sdílet tuto zvěst s někým, kdo nemá v sobě bolest z omezeného, hříchem podetnutého ţivota? V postu se mi opakovaně přihodilo to, ţe mě nedávala pokoj jakási radostná naděje, která přicházela vţdy, kdyţ mi Jeţíš poodhalil doposud nepoznanou krásu a sílu ukrytou v jeho lásce. Četl jsem snad uţ posté postní evangelia a ona mi nově odhalovala Jeţíšovu tvář zářící láskou silnou, vášnivou, vše proměňující. Ani jsem často neměl odvahu do tohoto Jeţíšem otevřeného prostoru vstoupit, ale uţ náhled, ţe za mým omezeným ţivotem se nachází něco daleko krásnějšího a ničím neohraničeného, mi dával proţít krásnou, těţko sdělitelnou radost. Věřím, ţe za naším tak reálně bolavým světem je stejně reálná, nad pomyšlení krásná skutečnost. Náznaky toho, ţe existuje, mi přinesla postní doba. Těším se, ţe

KONEČNĚ - VZKŘÍŠENÍ!! Skončila nám dlouhá zima, uţ 14 dní nám vládne mladé jaro. A také jsme včera ukončili postní dobu a dnes slavíme největší křesťanské svátky. O Velké noci byl Jeţíš vzkříšen. Proto i SLOVO ŢIVOTA na duben 2010 tomu trochu odpovídá: "Já jsem vzkříšení a život" (Jan 11,25). Jeţíš pronesl tato slova v souvislosti s úmrtím Lazara z Betanie, kterého pak čtvrtý den vzkřísil. Lazar měl dvě sestry - Martu a Marii. Jakmile se Marta dozvěděla, ţe přichází Jeţíš, běţela mu naproti a řekla mu: "Pane, kdybys tu byl, můj bratr by neumřel." Jeţíš jí ale odpověděl: "Tvůj bratr vstane." Marta odvětila:"Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den." A Jeţíš prohlašuje: "Já jsem vzkříšení a ţivot. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude ţít a ţádný kdo ţije a věří ve mne, neumře navěky." Jeţíš totiţ chce, abychom pochopili, kdo je on a co pro člověka znamená. Jeţíš vlastní to nejvzácnější dobro, které si vůbec můţeme přát - ţivot, ten ţivot, který nekončí. Jestliţe jsi četl Janovo evangelium, našel jsi také místo, kde Jeţíš řekl: "Jako totiž Otec má život v sobě, tak dal i Synovi, aby měl život sám v sobě." A protoţe Jeţíš má ţivot, můţe ho dávat taky druhým. I Marta věří ve vzkříšení na konci věků (vím, ţe vstane – Lazar - při vzkříšení v poslední den), ale Jeţíš jí svým podivuhodným tvrzením - "Já jsem vzkříšení a ţivot" - dává na srozuměnou, ţe nemusí čekat na budoucnost, aby mohla doufat ve vzkříšení mrtvých. 3


Č. 4 – DUBEN 2010

Uţ nyní, v přítomnosti, je Kristus pro všechny věřící tím boţským, nevýslovným a věčným ţivotem, který nikdy neumírá. Je-li totiţ Jeţíš v tobě, nezemřeš. Ve věřícím člověku je tento ţivot stejného rázu, jako v Jeţíši zmrtvýchvstalém a značně se tedy liší od podmínek běţného lidského ţivota. Tento mimořádný ţivot, který uţ máš v sobě i ty, se plně projeví v poslední den, aţ ti bude dáno podílet se celou bytostí na budoucím vzkříšení. "Já jsem vzkříšení a život." Těmito slovy Jeţíš určitě nepopírá existenci tělesné smrti. Ta však nebude znamenat ztrátu pravého ţivota. Pro tebe smrt zůstane - tak jako pro mne i pro všechny ostatní - jedinečnou, velice silnou a moţná obávanou zkušeností. Ale nebude uţ znamenat ztrátu smyslu bytí, nebude uţ něčím absurdním, zánikem ţivota, tvým i mým koncem. Smrt ve skutečnosti uţ nebude smrtí. Kdy se v tobě a i ve mně zrodil ţivot, který neumírá? Ve křtu! V něm, přestoţe jsi člověkem, který musí jako člověk zemřít, dostal jsi od Kris-

ta také nesmrtelný ţivot. Ve křtu jsi totiţ přijal Ducha Svatého, a právě On vzkřísil Jeţíše. Podmínkou přijetí této svátosti je víra, kterou jsi vyznal ústy svých kmotrů. Jeţíš to vyjádřil, kdyţ při vzkříšení Lazara hovořil s Martou: "Kdo věří ve mne, i kdyţ umřel, bude ţít." Věříš tomu?? Věřit zde znamená něco velmi závaţného a důleţitého: nejedná se pouze o přijetí pravd, které Jeţíš hlásal, ale vzít to všechno zcela za své. Abys tedy měl tento ţivot, musíš říci Kristu své "ano". To znamená vzít za svá jeho slova, jeho přikázání a hlavně ţít je. Jeţíš to potvrdil: "Kdo zachovává mé slovo, neuvidí smrt navěky!" A shrnutím Jeţíšova učení je LÁSKA. Láska k Bohu a láska k lidem. Nemůţeš tedy nebýt šťastný, jestliţe máš v sobě ţivot! Je třeba dokázat udělat rozhodný krok ke smrti vlastního sobectví, aby vzkříšený Kristus ţil v nás uţ od této chvíle. podle materiálů Chiary Lubichové iš

V roce 2011 oslaví Cheb 950 let od první písemné zmínky o městě. Součástí oslav bude výstava

950 tváří a osudŧ z Chebu Přijďte se podívat a inspirovat… Už máme první padesátku! Můţete se k nám i přidat... Tááákže... pozor!

ZAČÍNÁME 22. dubna 2010 v 17.30 hodin v kostele sv. Mikuláše Zveme Vás na představení prvních posbíraných osudů a na setkání s jedním „živým osudem“ při malém občerstvení na FAŘE naproti kostelu od 18.00 hodin Těšíme se na vás: Město Cheb, oddělení kultury a cestovního ruchu: www.cheb.eu Římskokatolická farnost Cheb: www.farnostcheb.cz Mediální centrum pro děti a mládeţ: www.medialnicentrum.eu 4

Č. 4 – DUBEN 2010


TŘI BARVY LÁSKY Avšak s Bohem to je jiné. A ti, kteří se na něj kaţdý den naprosto spoléhají v naplňování svých skutečných ţivotních potřeb, časem zjistí, jak On je spolehlivý. Je váš partner schopný vám darovat vnitřní pokoj? Ne. Avšak Bůh ano. „O nic nebuďte úzkostliví, ale ve všem oznamujte Bohu své ţádosti v modlitbě a prosbě s děkováním. A pokoj Boţí, který převyšuje všechno porozumění, bude střeţit vaše srdce a vaše myšlenky v Kristu Jeţíši“ (Fp 4,6-7). Můţe váš partner zařídit, abyste byli spokojeni nezávisle na tom, co těţkého se vám v ţivotě přihodí? Ne. Avšak Bůh ano. „Umím se uskromnit a umím mít i nadbytek. Do všeho jsem zasvěcen: být sytý i hladový, mít nadbytek i nedostatek. Všecko mohu v Kristu, který mne posiluje“ (Fp 4,12-13). Ve vašem ţivotě existují potřeby, které můţe plně uspokojit jen Bůh. Vaši touhu po lásce. Vaši touhu po přijetí. Vaši touhu po radosti. Tyto touhy jsou reálné. Nikdo nechce říct, ţe byste je neměli mít. Ale místo toho, abychom své naděje vkládali do věcí, které jsou přinejlepším nespolehlivé a proměnlivé, do vašeho zdraví, do vašich peněz, dokonce i do citů a nejlepších úmyslů vašeho partnera, měli bychom je místo toho vkládat především do Boha. On je ten jediný ve vašem ţivotě, který se nemůţe změnit nikdy. Jeho věrnost, Jeho pravda a Jeho zaslíbení vůči Jeho dětem budou trvat navţdy. Proto jej potřebujete hledat kaţdý den. Bible přeci říká: „Měj rozkoš z Hospodina – on naplní prosby tvého srdce“ (Ţ 37,4). Jestliţe jej hledáme přede vším ostatním, jestliţe jej milujeme nade vše ostatní, jestliţe si ze vztahu s ním uděláme naši nejvyšší prioritu, On nám slibuje, ţe nás bude zahrnovat vším, co skutečně

VELIKONOČNÍ SPOČINUTÍ LÁSKA JE SPOKOJENÁ V BOHU Již více než pět týdnů společně putujeme po dobrodružné cestě „Školy lásky“. Odkrývali jsme nádheru i náročnost jejích prvních pěti „tváří“ (trpělivost, laskavost, sebeovládání, radost a mírnost) a ve Svatém týdnu hledali uzdravení zranění lásky, která jsme během celého života utržili (příslušná kázání jsou k poslechu na farním webu). Nyní o Velikonocích jsme pozváni, abychom si oddychli, abychom spočinuli v Bohu a v něm hledali dovršení své touhy milovat a být milováni. Přijměte tedy k tomuto spočinutí několik povzbuzení z knihy Výzva lásky. Těším se, že až po Velikonocích prozkoumáme zbývající tři „tváře“ lásky (pokoj, dobrotu a věrnost), že budeme moci říci: Krajina lásky je hornatá a velmi náročná; je ale tak nádherně pestrá, naplňující a zároveň praktická, že bychom jí nevyměnili za žádné pohodlně mlhavé údolí našeho sobectví. ph Je dobře, abyste si nyní připomněli jednu důleţitou věc: Boha potřebujete kaţdý všední den. To není pouze nějaká dočasná víkendová nabídka. Jen On sám vás můţe uspokojit i v situacích, kdy vše ostatní vás zklame. Váš manţel se vrátí pozdě domů. Zase. Avšak Bohu můţete vţdy důvěřovat, ţe naplní svá zaslíbení. Kaţdý den vkládáte nějaká svá očekávání do svého partnera. Někdy je naplní. Někdy ne. Avšak váš partner nebude nikdy schopen zcela uspokojit všechny vaše poţadavky, které na něj kladete. Částečně proto, ţe některé z vašich poţadavků jsou nerozumné, částečně proto, ţe váš partner je pouhý člověk, který nutně selhává. 5


Č. 4 – DUBEN 2010

potřebujeme – coţ je ve skutečnosti také vším, je nás schopné uspokojit. Jeţíš jednou mluvil se ţenou u samařské studny, se ţenou, která se snaţila uspokojovat své potřeby skrze sérii nepodařených vztahů. Kdyţ přicházela ke studni, měla prázdný jak svůj ţivot, tak dţber na vodu. Přicházela se zlomeným a okoralým srdcem, a přesto stále se zoufalou touhou. Avšak v Kristu nalezla to, co nazvala „ţivou vodou“ (Jan 4,10). To, co Jeţíš této ţeně nabídnul, byl nápoj uspokojující ţízeň duše, který nikdy nevysychá a nikdy nepře-

stane osvěţovat. A to je také to, co je k dispozici i vám kaţdé ráno při východu slunce a kaţdý večer před usnutím, a to nezávisle na tom, jaký je váš partner, či co vám zase provedl. Bůh se vám nabízí k dispozici kaţdý den. Se vším, co potřebujete. Stephen & Alen Kendrick Výzva lásky Den 21 celý text je ke stažení na vyzvalasky.farnostcheb.cz

POMOC POTŘEBNÝM navštěvování a doprovázení nemocných v LDN. K naší velké radosti byla vyznamenána jedna z našich kandidátek! Porota ocenila celoţivotní práci Růţenky Jírové, která se ovšem pro nemoc nemohla zúčastnit, a tak Křesadlo za ni přebrala její kamarádka Ludmila Šarišská. Slavnostním večerem sviţně a s vtipem prováděl známý moderátor Aleš Háma, který to celé pojal jako svůj oblíbený televizní pořad Taxi. Hned po skončení jsme se svolením organizátorů nabrali trochu těch dobrot z rautu pro Růţenku a spěchali jsme za ní domů Křesadlo předat a řádně to společně oslavit. Tak ještě jednou: „Růţenko, děkujeme za Tvou práci a gratulujeme!“ eko

KŘESADLO PUTUJE DO CHEBU! Na hradě Loket se ve čtvrtek 18. března letos uţ počtvrté sešli zástupci neziskových organizací a jejich dobrovolníci z celého Karlovarského kraje. Porota vybírala tentokrát ze 17 nominovaných čtyři dobrovolníky, kteří převezmou Křesadlo – cenu pro obyčejné lidi, co dělají neobyčejné věci, jak říká slogan. Za naši farnost byla nominovaná paní Maria Kočí, která navštěvuje klienty v domově pro seniory v Chebu a kromě výborných domácích buchet jim přináší i Boţí slovo a eucharistii. Za farní charitu byla nominovaná Růţena Jírová, která se celoţivotně zajímala o potřebné, o romské děti a nyní se dlouhé roky věnuje

DOKUD BUDOU SÍLY STAČIT Za Dobrovolnické centrum při Farní charitě Cheb byla na udělení Křesadla nominována Růžena Jírová. Znám ji řadu let. Jeden čas jsme se spolu potkávaly i pracovně, když jsem nastoupila do tehdejšího Kulturního a společenského střediska, kde Růžena pracovala jako výtvarnice. Její dílka se vyznačovala křehkým, až idylickým, žensky půvabným rukopisem, přitom její život roz6

Č. 4 – DUBEN 2010


hodně žádnou idylou nebyl. Vždy se zajímala o druhé, její víra byla a zůstala pevná. Za minulého režimu byla, také kvůli svému synovi Ivanovi, chartistovi, neustálým středem zájmu StB a rozhodně jí slouží ke cti, že se nikdy přes možné perzekuce se svou vírou neskrývala a svým přesvědčením se netajila. Snad mohu prozradit, že Růžena téměř před čtvrtstoletím mého tehdy sotva desetiletého syna Patrika přivedla do kostela, a posléze jako kmotra i k jeho křtu. Ona byla rovněž tou, která stála také na samém počátku mé vlastní konverze, pomohla mně, ateisticky vychované, pootevřít dveře k cestě k nalezení víry. Dodnes jí tím za mnohé vděčím. Tolik osobní vzpomínka, spolu možná s prvně vysloveným veřejným díkem. Po nedělní mši jsem však Růženku požádala, aby přiblížila svoje nynější aktivity. Přes viditelné zdravotní obtíže - na počátku letošního roku se přidružily problémy, které jí zabraňují, aby se věnovala dobrovolnické práci tak naplno, jak by si sama přála – dál dojíždí za nemocnými a přestárlými klienty do léčebny Amica na Zlatém vrchu. Kdy ses začala této činnosti věnovat? Před pěti lety, více méně jsem si tím začala plnit svoji velkou touhu – moci rozdávat svaté přijímání. Biskup František Radovský mi k tomu dal poţehnání a také příslušné pověření. Do léčebny dlouhodobě nemocných, to se ještě jmenovala Carvac, jsem nejprve začala docházet sama od sebe, později jako členka Dobrovolnického centra při Farní charitě. Co vlastně tato práce zahrnuje? Duchovní péči o ty, kteří uţ pro nemoc či věk jsou upoutáni na lůţko do té míry, ţe uţ nemohou jít ani na bohosluţbu. Přijdu na pokoj, pozdravím, pokud jsou tam klienti, které ještě neznám, zeptám se, zda jim nebude vadit, kdyţ se s jejich spolupaci-

entkou (spolupacientkami) pomodlím. Ještě se mi nestalo, ţe by to někdo odmítl, naopak, stává se, ţe se někteří, i kdyţ se prohlašují za nevěrce, dříve či později přidají a modlí se s námi. Ukáţe se, ţe skoro všichni znají alespoň Otčenáš. Pak si přisednu k té „své“, provedu malou liturgii, přečtu evangelium, a dokonce, pokud je pacientka v dobrém stavu, jsem měla i kratičká „kázáníčka“. Pomodlíme se, nakonec podám svátost. Co je hodně důleţité, a co mi zkušenost potvrdila, je bezprostřední kontakt – je potřeba drţet přitom klienty za ruku, občas je pohladit, dát jim najevo zájem, třeba si s nimi začít povídat, nechat je, aby sami, pokud jim to zdraví dovolí, vyprávěli, vzpomínali, třeba na své dětství. Ta potřeba lásky se projevuje i v potřebě fyzických doteků, pohlazení, zájmu. Máš nějaké zajímavé zkušenosti, můžeš se podělit o zvlášť silné zážitky? Ona kaţdá návštěva je zkušeností i záţitkem současně. Někdy je sice pro mne bolestné se s některým z mých klientů navţdy rozloučit nebo pozorovat, jak se zdravotní i psychických stav některých rychle horší, jak se uţ také připravují pomalu a jistě na odchod z tohoto světa. Je to bolest, ale současně je v tom i hluboká vnitřní radost, ţe mohu být tou, která jim pomáhá zprostředkovat kontakt s tím, co tento svět přesahuje, kontakt s Láskou. A kaţdá návštěva je současně a především ohromným obohacením pro mne samotnou. Třebaţe i mne uţ pomalu zdraví opouští a mé síly ochabují, znamenají i pro mne tato setkání jakýmsi mocný doping. Přicházím někdy na pokraji sil a odcházím tak, ţe v mém nitru všechno jásá! Změnilo se něco za tu dobu? Samo prostředí. Kdyţ jsem začala docházet, neslo zařízení jméno Carvac a mělo jiného poskytovatele. Aniţ bych ho chtěla soudit, musím konstatovat, ţe prostředí pů7


Č. 4 – DUBEN 2010

sobilo stroze, nevlídně, sestry aţ na vzácné výjimky moc vstřícné k těmto aktivitám nebyly. Od té doby, kdy zařízení převzali jiní - a název se změnil na Amicu - došlo k radikální změně. Musím jmenovat za všechny paní Janu Kříţovou, která opravdu je tím dobrým duchem a vede k tomu i zaměstnance. Prostředí: to lze stručně charakterizovat jako ochotu a úsměvy. Sestry jsou milé, vítají nás, s jejich svolením se můţeme „babičkám“ podle potřeby věnovat i tím, ţe jim pomůţeme s jídlem, hygienou, coţ dříve z nepochopitelných důvodů moţné nebylo. Máš tam někoho, za kým docházíš obzvláště ráda? Mám samozřejmě ráda všechny, se kterými se mohu setkávat nad Slovem Boţím, nad Svátostí. Ale lidsky, a také svým osudem, je mi hodně blízká Martička Mikulová, které tu všichni říkají Mikulka. Ona mi říkávala Šóša, coţ je v jidiš Růţena. Je Ţidovka, pět let proţila v Terezíně… Konvertovala. Je to úţasná, moudrá ţena, a já se teď trochu trápím, ţe i jí začínají ubývat síly, ţe uţ přestala mluvit. Druhou takovou je Boţenka Fořtová, bude jí letos 96 let. Je to velice sečtělá, bystrá paní, která stále velice ţivě a intenzivně vnímá vše, co se kolem ní děje, vnímá Eucharistii i liturgii, zajímá se, hodně vzpomíná, hodně si pamatuje. Jak to bude dál? Zdraví mi uţ také tolik neslouţí, a tak jsem musela omezit návštěvy. Jednou za měsíc se svezu s P. Petrem Bauchnerem, který sem jezdí slouţit mši svatou, a já zatím navštěvuji svoje leţící klientky. Mnohdy se s nimi ještě zapovídám, takţe mne pak domů odváţí Jana Kříţová. Jsem vděčná, ţe to jde alespoň takto, a modlím se, abych tuhle dobrovolnickou práci mohla vykonávat, tak dlouho, dokud to jen trošku půjde. rym

AŤ NEVÍ LEVICE… „To nemyslíš váţně…? Povídat o mně?? A s fotkou??? Chceš mě rozzlobit?“ Tak v prvém okamţiku reagovala farnice Marie, kdyţ jsem ji jako druhou nominovanou na udělení Křesadla poţádala o rozhovor pro Zpravodaj. Důvodem jejího odmítavého stanoviska, milí farníci, nebyl negativní vztah ke Zpravodaji a tisku jako takovému, ale nehraná opravdová skromnost a neokázalost, která je Marii vlastní. Ať neví levice, co dělá pravice… To, co dělá pro potřebné v chebském Domově pro seniory, povaţuje za sluţbu Bohu, se kterou by se nemělo chodit „na trh“ a která by neměla slouţit k prezentaci jedné osoby. Nakonec jsme se však dohodly, ţe právě naopak: její vyprávění (stejně jako vyprávění Růţeny) má být především prezentací sluţby samé. Jak to všechno začalo? Na počátku byl okamţitý nápad P. Petra Bauchnera. Občas jsem ho do domova doprovázela, kdyţ tam jezdil jednou za měsíc slouţit mši svatou. Některé obyvatelky si posteskly, ţe by bohosluţby mohly být častěji – a protoţe to faráři skutečně nestíhají, obrátil se Petr na mne, jestli bych nezačala do Domova pro seniory docházet kaţdou neděli. Vzpomínám, jak jsem z toho byla zpočátku doslova „rozklepaná“. Navštívila jsem nejprve ředitele zařízení pana Fignera, který byl okamţitě velice vstřícný, nabídku dokonce uvítal. Poprvé jsem se také dlouho připravovala, cítila jsem to jako velkou zodpovědnost. Dlouho jsem také Petra Bauchnera před kaţdým rozdáváním svatých přijímání ţádala o zvláštní poţehnání… Utíká to jako voda. Můţu říci, ţe v současnosti uţ dávno v domově nenavštěvuji nějaké mně neznámé lidi, ale ţe je to stejné, jako bych navštěvovala svoje příbuzné. Docházím sem kaţdou neděli, kdy tu neslouţí mši kněz, provádím nedělní li8

Č. 4 – DUBEN 2010


turgii, společně se modlíme a nakonec na základě uděleného pověření rozdávám svatá přijímání. V této sluţbě, pokud se stane, ţe z váţných důvodů nemohu, mne střídají pan Šefčík nebo farnice Terezka. Je o tyto bohoslužby slova zájem? Zpočátku se nás ta nedělní dopoledne v jídelně scházelo tak sedm, osm. Později se tento počet pomalu rozrůstal. Byly doby, kdy nás tu byla dvacítka, ale protoţe i tady si nemoci a věk vybírají svoji daň, teď naše skupinka čítá v průměru 10 – 12 ţen. Nejméně polovina z těch, které sem přicházejí, jsou ţeny, které znovu našly víru. Dochází mezi nás také jedna baptistka a jedna ţena je pravoslavného vyznání. Mluvíš o ženách – to mezi vás nechodí žádný muž? Je zajímavé, ţe i mezi klienty domova převaţují ţeny, muţů je mnohem méně. Na bohosluţby za tu dobu, kdy tu působím, chodíval jenom jeden zástupce silného pohlaví, pan František, který uţ bohuţel není mezi námi. Byl to velký kuřák před „pánembohem“, dokázal potahovat i ze dvou cigaret naráz, ale byl to taky báječný člověk, veselý, kterého měli všichni rádi. Stále na něj pamatujeme i v modlitbách. Vzpomenula jsi, že dnes jsou bohoslužby slova téměř rodinnou „sešlostí“. V čem se to projevuje? Na babičky, a nejen na ty, které navštěvují bohosluţby, pamatujeme drobnými dárečky na Vánoce, Velikonoce nebo Den matek. Ze své kapsy a s přispěním několika dalších „sponzorů“ z řad farníků nakupuji drobnosti (kytičky, bonbóny, kosmetiku), připravím balíčky a pak je předávám. Ono nejde o ty peníze, o to, jestli a jak jsou dary nákladné – naprostá maličkost, hezky zabalená a podaná, dokáţe s lidmi udělat divy. Teď uţ mám nakoupené čokoládové figurky na velikonoce - a nesmím zapomenout na ratolesti. Na Květnou neděli posvěcené

kočičky, ty být musí, to by mi některé, kdybych náhodou zapomněla, snad ani neprominuly. Také podle přání nosím do domova tisk, Katolické noviny a Zpravodaj – a musím vás pochválit: o Zpravodaj je zájem mnohem větší. A ještě: po skončení bohosluţby slova zůstávají ţeny v jídelně sedět a vyprávějí – vzpomínají na mládí, povídají, jaké to bylo, kdyţ chodily do práce, vychovávaly děti a také popisují různé tradice a zvyky, které se o svátcích dělaly v jejich rodném kraji. Jsou to vţdycky takové milé chvíle, kdy k sobě máme všichni blízko a je nám dobře. Můžeš posloužit také nějakým osobnějším zážitkem, zkušeností? Teď si vzpomínám na jeden, který je pro mne dalším důkazem, jak nás Bůh vede, jak působí, a ţe nic není náhoda. Před začátkem jedné bohosluţby, kterou měl tehdy P. Bauchner, jsem si všimla, ţe schází jedna paní. Poţádala jsem jinou ţenu, která se zrovna v jídelně objevila, ale která tam běţně nechodí, aby byla tak hodná a tuto paní přivedla. No, ta ţena asi zapomněla, a tak, i kdyţ uţ začínala mše svatá, jsem se pro ni vydala sama. Našla jsem ji upoutanou na lůţko – a bylo zřejmé, ţe z tohoto lůţka uţ nevstane. U té paní zrovna seděla její dcera, a tak jsem se dohodla, zda souhlasí, aby maminka přijala svátost nemocných. Dcera neměla námitky, faráře jsem ještě zastihla, vše proběhlo, jak má být. A ta paní krátce na to odešla na věčnost, zaopatřená. Byl to pro mne další důkaz Boţí reţie. rym

VÍTE JAK ‚SPRÁVNĚ UMÍRAT‘? První část postřehů ze Západočeské konference paliativní a hospicové péče „Většina populace si přeje umírat doma, uprostřed svých blízkých," říká Ján Cabadaj, předseda o. s. Hospic Sv. Jiří v Chebu (www.hospiccheb.cz). "Někdy však z růz9


Č. 4 – DUBEN 2010

ných důvodů nelze umírajícímu zachovat komfort domácího prostředí a východiskem se stává malé, lůţkové zdravotnické zařízení označované jako hospic. Hospic je místo, kde se nevyléčitelně nemocnému vytvářejí podmínky pro důstojný odchod ze ţivota, prostředí, kde vţdy najde společníka, aby nebyl sám, odborníka, který nedovolí, aby trpěl a strádal, místo kde najde psychickou podporu i duchovní útěchu." Občanské sdruţení Hospic Sv. Jiří v Chebu proto uspořádalo Západočeskou konferenci na téma paliativní medicína a hospicová péče. Setkali se zde přední odborníci v paliativní medicíně i další osobnosti z oblasti hospicové péče, léčbě bolesti, geriatrie, pastorační medicíny, farmakologie. Konference trvala dva dny a konala se ve Františkových Lázních v polovině března. "Smyslem konference byla snaha o změnu vnímavosti odborné i laické veřejnosti i orgánů samosprávy k tématům, kterým se konference bude věnovat," konstatuje Ján Cabadaj. Účastníků bylo více, neţ pořadatelé čekali, část z nich absolvovala dokonce celý dvoudenní maraton přednášek. Přednášející byli hodnoceni povětšinou jako velmi kvalitní i neformální, příjemná atmosféra kolem konference byla hodnocena účastníky jako inspirativní. "Asi převaţuje úleva. Někde hlouběji radost. A odkudsi ze strany se k tomu přidává určitý neklid spojený s nadějí," shrnuje své čerstvé pocity Petr Hruška, ředitel Farní charity Cheb, jedné ze spolupořádajících organizací. "Ta úleva pramení z toho, ţe uţ je to za námi. Byla to organizačně poměrně náročná akce, ne všechno klaplo, jak jsme čekali. Sám jsem si musel na poslední chvíli připravovat neplánovanou přednášku. Radost jsem měl zase z toho, ţe jsem si tam při naslouchání některým přednáškám uvědomil, ţe existují lidé, kterým je téma péče o umírající a jejich rodiny velmi blízké, ţe

pro tuto oblast ţijí celým srdcem a nasazují pro ni veškerý svůj čas a energii," rozvádí Petr Hruška své dojmy a vysvětluje dál: "Radost jsem měl i z toho, ţe se ve mně, moţná i díky přípravě na ten můj vstup, znovu probudila touha v této oblasti hledat své vlastní místo a ptát se, čím zde mohu přispět se svojí troškou do mlýna. A neklid pocházel z toho, ţe mi zároveň došlo, jak obrovské je toto pole a jak málo lidí tato problematika trápí. A jak ti, které to trápí, jak mají - či máme - omezené síly, zkušenosti a prostředky. A ta naděje? Ta asi plyne především z toho, ţe jsem si všiml, ţe v některých momentech byli i někteří posluchači velmi osobně zasaţeni tím, co ten či onen přednášející říkal. A doufám, ţe onen chybějící potenciál se postupně bude kapku ke kapce nalézat."

Na závěr konference předal Ján Cabadaj kytici Pavle Andrejkivové (na fotce), ředitelce agentury Ladara s.r.o. (www.ladara.eu), poskytující domácí zdravotní péči, rehabilitace, pečovatelskou sluţbu, tísňovou péči a osobní asistenci mimo jiné za její krásný příspěvek na konferenci, kde objasnila své dlouholeté bohaté zkušenosti z oblasti péče o nemocné a umírající. Oba zcela jasně vyjádřili, ţe se těší na budoucí spolupráci a ţe si vzájemně budou pomáhat a podporovat se při vzniku prvního hospice a rozvinutí hospicové péče v Karlovarském kraji. Jana Kofránková 10

Č. 4 – DUBEN 2010


svěţesti a pomáhá předcházet nemocem stáří (Alzheimerova choroba, demence). Člověk, který si dokáţe zapamatovat, co potřebuje, je soběstačnější, sebevědomější a lépe se orientuje v dnešní společnosti." Po projekci cca dvacetiminutového videa o vzniku a průběhu kurzů Trénování paměti pro seniory v České republice vysvětlila obsahovou náplň kurzů, které bude v Chebu farní charita pořádat a povede je právě Eva Kolafová. Poté předala slovo své kolegyni Marii Mudrové, zástupkyni ředitelky Městské knihovny v Chebu, která absolvovala tento lektorský kurz před rokem a ta s přítomnými vyzkoušela mimo jiné „fingovaný nákup“ - aneb jak si zapamatovat – a ještě přesně popořadě – dlouhý seznam věcí k nákupu. Triky a pomůcky pro zlepšení si paměti jsou někdy opravdu legrační. Ještě dlouho budou senioři vzpomínat, jak to ţe na rohoţce u dveří mají krabici mléka a v předsíni jim tančí chleba s cibulí, ve vaně dvě piva a kdesi cosi…  Pokud se i vy budete chtít přihlásit na Kurzy trénování paměti, pak pište na [email protected] nebo volejte přímo Evu na 731 619 729. Zde se také dozvíte podrobnosti o několikatýdenním kurzu, který začne po velikonocích a bude pravděpodobně probíhat kaţdé pondělí odpoledne. podle www.medialnicentrum.eu jako

SUPERVIZE S MARTINEM V úterý 20. dubna se od 17:00 do 19:00 hodin na faře koná supervize dobrovolníků zapojených do programů Bolest a moudrost a Sasanka s Martinem Fojtíčkem. Všechny, kterých se to týká, srdečně zveme. eko

POSTNÍ DAR Během postní doby i v naší farnosti probíhala charitativní iniciativa nazvaná „Postní dar“. Protoţe podrobnosti o účelech této charitativní sbírky vyšly jiţ v minulém čísle, nyní jen připomínám, ţe schránku s nastřádaným postním darem (je dobře si ji podlepit izolepou, aby se vám pod tíhou drobných nerozpadla! ) můţete přinést buď do kostela a předat ji farářům či kostelnicím nebo od 1. do 11. 4. do farní kanceláře a předat Zdeňce. O celkovém výtěţku Postního daru i o poměrných částkách na jednotlivé záměry budete informováni zde a na webových stránkách farnosti. Díky za vaši podporu sluţby potřebným! ph

KURZ TRÉNOVÁNÍ PAMĚTI Nedávno naše farní charita uspořádala 15. března ve svém sále přednášku věnovanou Trénování paměti pro seniory. Během hodiny se účastníci seznámili s tím, jak funguje paměť a jak ovlivnit práci svého mozku, zlepšit ţivotní styl a jak efektivněji trávit svůj volný čas - v Kurzu trénování paměti. "Náš mozek pracuje jako sval. Čím více se trénuje a namáhá, tím více zvládne," vysvětluje Eva Kolafová, ‚čerstvá trenérka paměti‘. "Trénink paměti je proto důleţitý jako preventivní cvičení k udrţení duševní

MÁTE ZKUŠENOSTI S ÚŘADY? HLEDÁME SPOLUPRACOVNÍKY Farní charita Cheb shání dobrovolné spolupracovníky, kteří by byli po zaškolení ochotni pomáhat klientům charity vyřizovat základní záleţitosti na úřadech (sociální dávky, úřad práce), případně jim pomoci zvládat osobní finanční záleţitosti (vyvarovat se dluhové pasti, jednat s věřiteli apod.). Šlo by buď o nárazovou výpomoc, 11


Č. 4 – DUBEN 2010

kdy by se spolupracovník věnoval vţdy jednomu klientovi v tom, co by potřeboval, nebo by pod vedením Kontaktního místa Charity pomohl zařídit některé konkrétní záleţitosti. Pokud by někdo měl o takovouto spolupráci zájem, pište na [email protected] nebo se ozvěte přímo

řediteli FCh Cheb Petru Hruškovi na 608 656 557. Poté, co by se takováto spolupráce osvědčila, bychom pak také mohli hledat cesty, jak tuto výpomoc případně i částečně finančně hradit na základě dohody o provedení práce. ph

FILMOVÝ KLUB Kdyţ je uţ rozvod na spadnutí, Calebův otec přesvědčí svého syna, aby se ještě pokusil o jeden 40denní experiment… o jakousi „výzvu lásky“… Caleb nakonec souhlasí, i kdyţ spíše kvůli svému otci, neţ ţe by ještě věřil v záchranu svého manţelství. Kdyţ navíc Caleb zjistí, ţe témata jednotlivých dní úzce souvisí i s křesťanskou vírou, kterou jeho rodiče nedávno objevili, stává se ještě více nedůvěřivým… Pak se v něm ale přeci jen něco pohne… Avšak není jiţ příliš pozdě, aby dokázal udělat své manţelství „ohnivzdorným“? Caleb ve svém zaměstnání znovu a znovu zachraňuje ţivoty cizích lidí. Nyní před ním stojí úkol zachránit srdce své vlastní ţeny… Myslím, ţe film je vhodný nejen pro manţele (ať uţ se cítí ve svém manţelství spíše osaměle nebo proţívají období pohody) či starší děti, ale i pro prarodiče, kteří zde mohou najít inspiraci ke vrůstání do moudrosti „starších“, která nediriguje, nekritizuje, ale je vţdy v soucítění, modlitbě, radě i praktické pomoci přítomná v pozadí… Petr Hruška

ZKOUŠKA OHNĚM Originální název: Fireproof Reţie: Alex Kendrick Hrají: Kirk Cameron, Erin Bethea, Alex Kendrick Formát: Drama, USA 2008, 122 min., české titulky Kdy: pátek 9. 4. 2010 v 10:00 a 19:00 Kde: Fara, Kostelní nám. 15, Cheb www.csfd.cz/film/246107-fireproof www.fireproofthemovie.com V rámci únorového Týdne manţelství jsme nabídli velmi inspirativní příběh o snaze zachránit rozpadající se manţelství, který byl do filmové podoby pod názvem FIREPROOF („Zkouška ohněm“ či „Ohnivzdorný“) zpracován desítkami dobrovolníků z jednoho křesťanského sboru v Georgii. Hlavní postava filmového příběhu, kapitán Caleb, ve své profesi hasiče velmi poctivě dodrţuje starou zásadu: „Nikdy neopouštěj svého partnera, kdyţ zaostává.“ Doma, v uprostřed ochlazujících se vztahů svého manţelství, však ţije podle svých vlastních pravidel… Kdyţ Calebova manţelka Catherine dospívala, vţdy snila o tom, ţe si jednou vezme milujícího a statečného hasiče… podobného jejímu vlastnímu dědečkovi. Nyní, kdyţ uţ jejich děti „vylétly z hnízda“, Catherine marně dumá nad tím, kdy a proč přestala být pro svého manţela „dost dobrou“. 12

Č. 4 – DUBEN 2010


ZPRÁVY Z LORETY Po dlouhé zimě konečně přišlo jaro a Maria Loreto se poprvé otevřelo pro návštěvníky v sobotu 20. března. Počasí dopoledne moc jarní nebylo, drobně mrholilo, ale brzy přijeli první návštěvníci, mladý manţelský pár z Regensburgu. V poledne se pak krajinou rozlehl zvuk loretánských zvonů, aby v Hroznatově věděli, ţe se poutní místo po zimní přestávce opět probudilo. Členové dobrovolnické skupiny, která na Loretě zajišťuje letos jiţ osmým rokem provoz, si na schůzce 14. března rozdělili sluţby na předsezonní dobu. Loreta bude

otevřena zatím jen o víkendech, o Velikonocích na Bílou sobotu, na Hod Boţí a o Velikonočním pondělí. Od 1. května pak bude zahájen pravidelný denní provoz. Předtím však bude třeba celý areál důkladně uklidit, pan farář P. Bauchner svolává brigádu na sobotu 10. dubna. Snad přijde i letos hodně ochotných pomocníků a počasí dopřeje, aby v poledne pěkně hořel oheň na opékání špekáčků. ako

FÓRUM KYTIČKA PRO JUBILANTKU První den prvního jarního měsíce v roce 1925 přišla na svět ve starobylém Jičíně do rodiny Komberců holčička, které dali jméno Bedřiška, ale kterou všichni známe jako Evu. Evu provdanou Vávrovou. Ano, naše farnice, hodně se angaţující například v Klubu křesťanských ţen, donedávna také velmi aktivní členka Pastorační rady - a já teď honem nevím, kde všude ještě přispívala a přispívá svým mravenčím úsilím a obětavostí k růstu Boţího království mezi námi – oslavila 1. března v plné ţivotní svěţesti neuvěřitelných 85 let. Do Chebu se nastěhovali s manţelem Václavem hned po válce, kdy tady, ještě v poloprázdném a rozpadajícím se, předválečnými i válečnými událostmi a následným odsunem postiţeném městě, začali obchodovat s ovocem a zeleninou. Byli mezi prvními novými českými osídlenci, kteří svou pracovitostí přispěli k tomu, ţe Cheb znovu začal ţít. Krátké svobodné nadechnutí za nedlouhý čas a na dlouhá léta zadusil únorový převrat v roce

Eva Vávrová (pod deštníkem vlevo) se s vitalitou sobě vlastní zapojila loni na podzim i do běhání ve Františkových Lázních. 13


Č. 4 – DUBEN 2010

1948. Evin manţel se dostal do konfliktu s novými mocipány, nějaký čas pobyl i ve vězení. Rodina, do které jiţ v té době přibyl syn Viktor, zaţila perzekuci na vlastní kůţi. „Byly to těţké doby,“ vzpomíná často Eva, která za vlády dvou krutých „ismů“ – fašismu a komunismu – proţila vlastně značnou část svých nejplodnějších let. Roky pracovala jako bankovní úřednice, z Komerční banky také odešla na zaslouţený odpočinek… No, odpočinek… Přihlaste se ti, kdo jste kdy viděli, ţe by Eva Vávrová posedávala na lavičce v parku s rukama v klíně? Já za sebe si to ani nedokáţu představit. Rtuťovitá, činorodá, vţdy připravená být nápomocna těm, kdo to potřebují, s ţivým (a trefně kritickým) zájmem o politiku a vůbec věci veřejné. Řadu let je úspěšnou studentkou i absolventkou jiţ několika ročníků rozhlasové Univerzity třetího věku. Hodně času věnuje rovněţ studiu filozofické a duchovní literatury a velmi ráda o čteném vede se svými přáteli zasvěcené debaty. A mimochodem, je také výborná kuchařka, která pro své hosty dokáţe v mţiku vykouzlit chutné pohoštění. S Evou se znám uţ „nekonečnou“ řadu let, od té hrozné chvíle v roce 1984, kdy jejího manţela doslova „sestřelil“ z kola opilý řidič. Tenkrát Eva skrze proţívanou hlubokou bolest našla znovu svou, jak říkávala „na vedlejší kolej“ odsunutou, víru. S činorodostí a pílí sobě vlastní začala její plodná angaţovanost i v této sféře, která trvá. Evo, chtěla bych ti za sebe i farníky ještě dodatečně poděkovat za vše, čím pro nás jsi a popřát Boţí poţehnání pro tvoje další přičinlivá léta v práci pro naši farnost. rym

jindy nám poprchalo nebo sněţilo, ale vţdy to bylo, jak jsme si hned na počátku této vycházky ujasnili, Boţí a ne psí počasí!  V sobotu ráno, kdyţ jsme vyrazili od infocentra ve Františkových Lázních směr západ k Lesnímu mlýnu zvanému téţ Štekrův, nám trochu poprchalo, a tak jsme zvaţovali, zda budeme vůbec v cestě pokračovat. Tři statečné holky Svatkovy a Anička nekompromisně rozhodly, ţe půjdou. Naopak čtyři větší kluci se chtěli vrátit. Tak Petr Hruška s chlapci vytvořili samostatný oddíl, který se vydal autem napřed, aby připravil hru, a zbytek výpravy se vydal na cestu.

Za Františkovými Lázněmi jsme u střelnice odbočili doleva a starou kaštanovou alejí, která slouţila dříve jako cesta pro kočáry, jsme došli do lesa. Mírné stoupání nám zpestřily ledové plochy, po kterých to moc hezky klouzalo, ale trochu hůř šlo. Naštěstí přestalo pršet. Do mlýna jsme dorazili asi za hodinu a čtvrt, a tam uţ pro nás měli v restauraci připravené stoly. Dali jsme si důkladný oběd a pak jsme se zase vydali ven. Holky si pohladily koně ve výběhu a proběhly hru, co pro ně kluci připravili. Pak se nám věnovala paní majitelka a zaníceně vyprávěla o své rodinné tradici, která je s chovem koní jiţ po několik generací svázaná. Ukázala nám stáje, představila jednotlivé koně i zajímavou historii statku. Na závěr zájemce povozila na kobylce a velcí kluci mezi tím vyběhli do terénu

VÍTÁNÍ JARA Stalo se to uţ takovou tradicí, ţe o víkendu, který je nejblíţe prvnímu jarnímu dnu, vyrazíme na velkou farní vycházku. Některé roky nás provázelo po celý den sluníčko, 14

Č. 4 – DUBEN 2010


napřed dělat šipky a ukrýt poklad. Cesta k pokladu byla značená dobře, jen se od nás čekaly mimořádné výkony typu chození po vodě.  Posilněni dobrotami z nalezeného pokladu jsme se vydali na závěrečný úsek cesty. Pro zpestření dlouhé chůze jsme si zahráli pár her, ale pak jsme zjistili, ţe jsme jinde, neţ chceme. Pátrači vyslaní do tří světových stran se však vrátili s nepořízenou, neboť hledanou cestu neobjevili, a tak jsme se vydali na tu čtvrtou – zpět, odkud jsme přišli. Od mlýna dojeli řidiči pro auta do Františkových Lázní a vrátili se pro zbytek výpravy. V podvečer, kdyţ jsme se uvelebili doma v pokojíku u Lexíka, dokonce vyšlo slunce. Prohřálo naše mokré a studené nohy a my jsme v jeho paprscích hezky završili den mší svatou. Děkujeme všem statečným, kteří se zúčastnili a potvrdili, ţe společně strávená cesta je často důleţitější neţ dosaţení vytyčeného cíle. eko

Sraz byl v devět hodin u infocentra ve Františkových Lázních. Já dorazila v 9.10. Samozřejmě tu nebyla ani noha. U milé paní v infocentru jsem se informovala, jak se dostanu na Štekrův mlýn - hloupá hrdost mi nedovolovala vzít telefon a zavolat, kde výletníci jsou. V takových situacích musí přece hrdost pryč! - Paní mi na mapě ukázala, kudy. Nějak se mi to nezdálo. Celou dobu rovně po silnici aţ ke křiţovatce a zase rovně a pak odbočka na Štekr... Nu, šla jsem tedy po silnici. Zrovna jako "turistická zelená" mi to nepřišlo, ale neodváţila jsem se riskovat, hrát si na hrdinu a sejít z cesty. Ještě bych se ztratila úplně. Došla jsem do cíle. Nikdo tam ještě nebyl. Bloumala jsem tedy po statku a průvodcem mi dělal malý Rob, který mi vyprávěl, jak se ţije malému osamělému klukovi na statku s koňmi. To, co já mu záviděla - ţivot na venkově - by on vyměnil za ţivot ve městě, kde by měl nadosah kamarády. Ale zase by neměl koně. Někdy si prostě člověk nevybere... Kdyţ ostatní dorazili (jak jsem zjistila téţ ve dvou skupinkách), po společném obědě připravili kluci pro děvčata stopovačku. Na jejím konci byl poklad. Měli ho hledat ve stáji. Tak nápadný a dobře viditelný poklad (prozradím - byly ho plné stáje), a přesto tak těţké přijít na to, CO to mělo být... (Hnůj to váţně nebyl!). To, co pro návštěvníka poklad nebyl, pro malého

CESTOU NECESTOU, ALE KAŢDOPÁDNĚ DO CÍLE! Kdykoliv jdete na nějaký výlet či tůru, je fajn dodrţet pár základních pravidel. Například přijít včas na sraz. Neztratit se skupince. Nesejít z cesty... Pravidla jsou ovšem od toho, aby se porušovala. A tím jsem začala já.

VIKARIÁTNÍ POUTNÍ DEN A POUŤ RODIN Vikariátní poutní den je jiţ tradiční květnové setkání na Loretě. I letos budeme společně slavit mši svatou, májovou poboţnost a modlitbu růţence. Nechybí ani příleţitost ke svátosti smíření. V sobotu 1. 5. se tedy sejdeme v 10:00 na Loretě, nebo můţeme vyuţít společné dopravy autobusem v 9:20 z Chebu. Pouť rodin bude letos součástí vikariátního poutního dne. Sejdeme se v 9:00 před farou a vypravíme se pěšky, na kolech či v kočárcích po cyklostezce a signálce na Loretu. Cestou si zahrajeme zajímavé partnerské a rodinné hry pro malé i velké na téma „První máj – lásky čas“ a kdyţ to dobře dopadne, doputujeme na Loretu tak, abychom se mohli zúčastnit hlavní mše svaté. Zpět bude moţné se svézt autobusem. 15


Č. 4 – DUBEN 2010

Roba a jeho rodinu je doslova rodinným klenotem. Uţ asi víte, co to bylo, ţe?! Pak přišlo na řadu jeţdění - na krásné plavé Etice, která se měla ten den ohřebit. Tedy vlastně uţ před pár dny. A pohyb měl porodu napomoci. Mohly se ale vozit jen děti. Takţe já, která jsem byla "nejtěţší z dětí", jsem nakonec od myšlenky povozit se, rychle upustila. Místo toho jsem se nehorázně vnutila do týmu průzkumníků tří hochů, vedených Petrem Hruškou. Poté, co mi bylo sděleno, ţe to je "jen pro kluky", jsem vypěnila jako rtuť (ano, cvičení ze Školy lásky ve smyslu sebeovládání a mírnosti někam zmizelo), a pokoušela jsem se tvrdit, ţe jsem teda kluk. Taková diskriminace! Naivní. Kdyţ jsem trochu vychladla a přišel ke slovu mozek, na mne přenesený klid, sálající z Magdy a Petra Sokola Novotných, jsem zaťala pěstičky! Docupitala jsem rázným krokem ke skupince malých průzkumníků a Petrovi Hruškovi jsem jiţ klidněji vysvětlila, ţe nemohu-li jít jako účastník, pak tedy budu válečná zpravodajka, reportérka. Někteří lidé jsou k vám velkorysejší a tolerantnější neţ vy k nim. Anebo uţ neměl sílu se se mnou hádat? :-) Kaţdopádně šibalsky prohlásil (tváře se přitom jako Pilát, myjící si ruce - ou... tak tahle poznámka asi vezme za své cenzorem, co? :-) ), ţe se zeptá ostatních členů týmu. Ti, jelikoţ naštěstí pro mne, zrovna řešili daleko důleţitější vlastní personální problémy, na mě neměli náladu. V zápalu něčeho důleţitějšího k řešení, na opakující se Petrovu otázku, zdali souhlasí, jaksi mimochodem, pokynuli, ţe teda jo. A tak jsem šla. Sbohem, armádo! Slíbila jsem mlčenlivost (pro mne těţký slib), a nevměšování se do věcí (pro mne doslova očistec), ale pouze focení a dokumentaci (pro mne přirozené). Petr byl vedoucí průzkumník a razil cestu. Chlapci měli za úkol ji značit, aby nás "stopaři" do-

stihli. Do většiny šipek a směrovek z přírodních materiálů Petr zapichoval vizitky chebské farnosti. Myslím, ţe ještě dnes, kdyţ se tam vydáte, tak nějakou objevíte. Co si o tom budou myslet další turisté, to nevím. Ale třeba je to k nám přivede. Zatímco děti hrály na paloučku hry, chlapci-průzkumníci schovali poklad. Kaţdý si vymyslel otázku, kterou museli ostatní uhodnout a teprve poté "směli" hledat poklad. Našel ho celý šťastný malý Martin Kolafa. Radostně svíral v náručí plechovku plnou bonbonů, o niţ se pak se všemi rozdělil. Měli jsme nádherné plány. Dojít do Seníků, a pak vlakem do Františkových Lázní nebo do Chebu. Cestou jsme hráli hry, povídali si a prodírali se roštím, zbytky sněhu, blátem, mokřinami. A šli jsme a šli. aţ jsme přišli na strmý sráz, kde najednou v lese končí cesta. Topografové rozbalili mapy… to jsem koukala, kolik lidí s sebou mělo mapy... Já neměla nic. Neumím číst v mapách, nerozumím GPS, je to pro mne zbytečné. Obdivuji kaţdého, kdo se v tak záhadných věcech orientuje. Vyslali jsme průzkumníky - Jirku Kolafu a Petra Hrušku. Po chvilce se vrátil průzkumník Jiří se svým nálezem, a pak vysílačkou… Ne! Pardon - to byl mobilní telefon. Kontaktoval průzkumníka číslo 2. Petra a dali nám na vybranou: Buď půjdeme po dobrodruţné cestě podél potůčku, a strmým pádem z útesů zpět ke Štekrovu mlýnu nebo se vrátíme trasou, kterou jsme šli sem. Hlasovali jsme pro "nudnější" variantu. Muţi nesli na zádech děti, které uţ nemohly nebo se chtěly "povozit na koníčkovi" - tedy ne na Etice. Zdravě zemdlení a plni záţitků jsme došli ke Štekrovu mlýnu, kde jsme zorganizovali nejrychlejší moţný přesun ke všem dostupným autům a jimi operativní evakuaci všech účastníků expedice do Františkových Lázní.

16

Č. 4 – DUBEN 2010


Zbylá skupinka srdnatě pokračovala vstříc mši - krátké, dvacetiminutové. Ta měla být původně v lese na krásném a romantickém paloučku, který jsme ale nenašli, tak další varianta byla u Kolafů. Od těch se ale nenašli klíče. Nakonec jsme skončili v úplně jiném bytě, kde nám "bliţní" nabídli útočiště. A mše se konala v malém dětském podkrovním pokojíčku. Seděli jsme na podlaze a improvizovaný otlářík na pestrém dětském koberci působil tak nějak absurdně undergroundově aţ roztomile. Musím říci, ţe to byla jedna z nejhezčích bohosluţeb, kterou jsem kdy zaţila. Moţná právě pro tu svoji spontaneitu a také pro to, jakými jsme museli projít cestami a nástrahami, abychom se k ní dopracovali. To je něco jiného neţ mše, na kterou jdete do suché, teplé adorační síně v ten čas, kdy má být, poslechnete si ji a zase odejdete. Proč si člověk víc váţí věcí, pro které musí něco obětovat a k nimţ musí nalézt a projít dlouhou cestu plnou bloudění a nalézání? Jana Kofránková

vlády a před námi jsou dny, které budou lákat na výlety do rozkvétající a rozkvetlé přírody. Přesto si neodpustíme jedno ohlédnutí – vzpomínku na 6. únor, kdy pozvání Petra Novotného na společný farní výlet na běţkách vyuţili naši páni faráři a také neúnavní manţelé Kolafovi. „Přestoţe se nás sešlo poměrně málo, je na co vzpomínat,“ prozradil redakci Petr Novotný. „Byl to jeden z opravdu vydařených dnů letošní zimy – autem jsme se dopravili do Mariánských Lázní, zaparkovali pod Kolibou a uţ na lyţích vyrazili na pěkně upravené běţecké stopy, na zasněţené pláně golfového hřiště. Dojeli jsme aţ na rezervaci Smraďoch, a k Farské kyselce, kde bylo malé občerstvení ze zásob v batůţcích a pak návrat k autu. Ujeli jsme dobrých 15 km, i s malým blouděním, kdy jsme chtěli vyuţít zkratku (byla sice delší, ale o to méně pohodlná). Radost ze sportovního výkonu a zimní přírody jsme pak ještě „oslavili“ při společném krátkém posezení v hospůdce.“ Škoda, ţe pro časové a jiné zaneprázdnění se uţ další oficiálně plánovaný výlet poslední únorový den neuskutečnil. Petr tuto vzpomínku nakonec doplnil: „Jaro je tady, a určitě zase vymyslíme další farní výlet, tentokrát na kolech. Pokud se trochu cítíte být ve formě a nesuţují vás zdravotní potíţe, zkuste si čas na-

PS: A děkuji za skvělou česnečku Evy Kolafové! Wow! Někdy je skvělé jíst! :-)

VZPOMÍNKA NA SNÍH Vypadá to, ţe se konečně jaro ujalo své

POUTNÍ MARATON PRO CHARITU NEDĚLE 27. ČERVNA 2010

Poutní maraton se bude ve spolupráci s Běţeckou školou Miloše Škorpila konat poslední neděli v červnu, 27. 6. 2010, a povede přes Loretu na Kappel a sv. Annu u Zelené hory. Trasy „maratonu“, který odstartuje v 9:30 po ranní mši svaté u sv. Mikuláše v Chebu, budou přizpůsobeny dětem, rodinám i sportovcům (od 500 m do 42 km). Trasu maratonu (či její část), včetně kulturně-duchovních „občerstvovacích stanic“ na poutních místech, bude moţné také absolvovat na kole, koloběţce či objednaným „poutním autobusem“. V předvečer maratonu, v sobotu 26. 6. od 18:00, bude na Loretě slavena poutnická bohosluţba. Výtěţek z příspěvků účastníků bude věnován na podporu sluţby Farní charity Cheb. Další podrobnosti budou zveřejněny v příštím čísle. Další info u Petra Hrušky, 608 656 557, [email protected]. 17


Č. 4 – DUBEN 2010

plánovat tak, abyste se mohli zúčastnit. Takové výlety pomáhají k našemu lepšímu vzájemnému poznání a sblíţení. A navíc: uţije se i spousta švandy.“ Sledujte pozvání na stránkách v příštím Zpravodaji. rym

Do rukou se mi dostala i kniha návštěv, ve které se píše o tom jak je lidem v kostele dobře, jak se jim líbí jeho atmosféra, výzdoba, přijetí od hlídací sluţby… Píše se tady o tom v různých jazycích, píšou o tom lidé různých věkových kategorií. Celkově tuhle sluţbu vykonává víc jak 16 hlídačů. Tolik jich přišlo na setkání sluţebníků, které se uskutečnilo ve farním sklípku. Všem se tu moc líbilo, hlavně to, ţe se mohli vzájemně poznat a popovídat si o svých radostech i bolestech, které s touhle sluţbou souvisí. Setkali se poprvé a myslím si, ţe ne naposled. „Brigitko, a komu bys chtěla poděkovat nejvíc?“, zní moje otázka a Brigitčina odpověď zní jasně: „Všem! Všem patří moje díky, protoţe nebýt hlídačů u Mikuláše, mnoho lidí by nepoznalo krásu, kterou ukrývá kostel v Chebu.“ Na základě rozhovoru s Brigitou Loosovou zpracovala Martina B.

NÁVŠTĚVA U NAŠÍ BRIGITKY Je večer a já jsem na návštěvě u naší Brigitky. Povídáme si o všem moţném a nemoţném a Brigitka se rozpovídá i o kostele sv. Mikuláše a o obětavé sluţbě těch, kteří ho i v zimě hlídají. Její velký obdiv patří především paní Hladké, paní Pitákové, paní Heřmanové a panu Dvořákovi. Vypráví mi o tom jak je hlídaní kostela sluţba těţká, ale zároveň i radostná, ţe nejde jen o samotné hlídání, jako spíš o to být s lidmi a přinést jim kousek tepla do srdce, které je moţná jiţ dlouho necítilo. A to také skrze vzájemné popovídání si, vyslechnutí vzpomínek lidí, kteří kdysi ţili v Chebu, ale v důsledku okolností museli odejít.

OuKhej! Myslela jsem, ţe se budeš zlobit, ale tys to neudělal. A pamatuješ, jak jsem ti zapomněla říct, ţe na slavnost máme přijít ve večerních šatech, a tys přišel v riflích? Myslela jsem, ţe se urazíš, ale tys to neudělal. Naopak, měl jsi se mnou trpělivost, měl jsi mě rád, chránil jsi mne. Je tolik věcí, za které jsem tě chtěla prosit o odpuštění a za které jsem ti chtěla poděkovat, aţ se vrátíš z Vietnamu. Ale ty ses nevrátil. americká dívka vybráno z knihy: Promiň, je mi líto… texty zpracovala M. Drejnarová

VĚCI, KTERÉ JSEM NEUDĚLALA Pamatuješ na den, kdy jsem si půjčila tvoje nové auto a rozbila ho? Myslela jsem, ţe mi strašně vynadáš, ale tys to neudělal. A pamatuješ, jak jsem tě táhla na pláţ a ty jsi říkal, ţe bude pršet? A pršelo. Myslela jsem, ţe mi to budeš vyčítat, ale tys to neudělal. Vzpomínáš, jak jsem se vyzývavě bavila s jinými kluky, abys ţárlil? A tys ţárlil. Myslela jsem, ţe mě necháš, ale tys to neudělal. Pamatuješ, jak jsem ti od jahod umazala nové potahy v autě?

bodi 18

Č. 4 – DUBEN 2010


950 TVÁŘÍ A OSUDŮ shromaţďuje a koordinuje dobrovolníky pro rozmanité projekty, a tedy i tento: [email protected]. „Kaţdý, kdo přijde, obdrţí dotazník pro své ‚vybrané osudy‘ – tedy lidi ve svém okolí, a také instrukce k rozhovorům a pár tipů k tomu, ‚jak se loví lidi‘ pro interview,“ popisuje další postup Jana Kofránková, ředitelka Mediálního centra pro děti a mládeţ. Takţe: Jdeme do toho! Přihlaste se se svým osudem nebo s osudy ve svém okolí! Jana Kofránková podle www.medialnicentrum.cz

950 TVÁŘÍ A OSUDŦ CHEBU HLEDÁME DOBROVOLNÍKY: „SBĚRAČE“ A „PŘEKLADATELE“ Uţ se to blíţí! Rok 2011, přesně 950 let od doby, kdy se objevila první zmínka o městě Cheb. V rámci velkých městských oslav se chystá také Výstava 950 tváří a osudů. V kostele sv. Mikuláše budou nainstalovány fotografie a příběhy 950 Chebanů - současných i minulých. "Pro inspiraci jsme připravili první nasbírané osudy," říká Marcela Brabačová, vedoucí oddělení kultury a cestovního ruchu Města Cheb. " Ty vystavíme v kostele sv. Mikuláše, kde se také 22. dubna 2010 v 17:30 hodin bude konat vernisáţ k prvním nasbíraným osudům," dodává (viz str. 4). "Poté všechny zájemce zveme na představení prvních posbíraných osudů a na setkání s jedním ´ţivým osudem´ při malém občerstvení na FAŘE naproti kostelu od 18.00 hodin," láká Petr Hruška, spolufarář Římskokatolické církve v Chebu. „Přijďte se podívat a inspirovat… Můžete se i přidat jako takzvaní SBĚRAČI OSUDŮ“, nastiňuje Eva Kolafová, vedoucí Dobrovolnického centra při Farní charitě Cheb. „Také by nám velmi pomohli ti z vás, kteří umíte německy a byli byste ochotni některé ze ‚sebraných osudů‘ přeloţit z či do němčiny,“ doplňuje Eva. Pro toho, kdo nasbírá nejvíc osudů, je připravena cena - fotoaparát. Vítěz bude vyhlášen přesně za rok od slavnostního vyhlášení výstavy ´950 tváří a osudů´ s názvem ZAČÍNÁME. Výstavu pořádá Oddělení kultury a cestovního ruchu Města Cheb ve spolupráci s Římskokatolickou farností a Mediálním centrem pro děti a mládeţ. Pokud se budete chtít zapojit do sbírání osudů, ozvěte se na e-mail Dobrovolnického centra při Farní charitě Cheb, které

PRO SBĚRAČE A PŘEKLADATELE: Chcete pomoci se sbíráním či překládáním „osudů“ a nevíte, jak na to? Zde je pár inspirací:  Kdo mŧţe být „sběračem“ osudŧ? Tím se můţe stát kaţdý. Je důleţité, abyste byli nadšení a nebáli se ptát se lidí. A ti z vás, kteří se bojí povídat si "cizími lidmi", mohou dělat interview se svými blízkými… Nechejte si VYPRÁVĚT od svých prarodičů, rodičů, přátel, učitelů, kamarádů, prodavačky v obchodě, prostě od kohokoliv, kdekoliv, jeho osud. Zajímejte se o druhé. Zajímejte se o Cheb. Takţe – sběrač osudů – takový redaktor, můţe to být KDOKOLIV!!!! Kdo jen trochu CHCE!  Jak vybírat „osudy“? Sbíráme pohnuté a zajímavé osudy osobností Chebska. Zároveň nás zajímají i tzv. „obyčejní lidé“. Jde přece o „osudy Chebanů A ty jsou rozličné tak, jako lidé samotní. Takţe vybírejte kohokoliv, kdo chce a umí pěkně vyprávět. Nebo toho, kdo nejprve nechce a trochu ho přemlouvejte. Kdyţ si nebudete jistí, jestli je „osud zajímavý“, tak se rozhodněte jednoduše. Zeptejte se sami sebe. Proč mne napadl zrovna tenhle člověk? Proč se ho vlastně chci ptát? Baví mne poslouchat, co o sobě říká? 19


Č. 4 – DUBEN 2010

 Jak sebrané „osudy“ překládat? Pokud chcete pomoci s překládáním, prostě se ozvěte na níţe uvedený kontakt, řekněte, zda chcete překládat z nebo do němčiny a Eva vám mailem „dohodí“ nějaký jiţ zpracovaný osud. Ten přeloţíte (nejlépe v elektronické podobě, ale můţeme to po vás přinejhorším i přepsat) a odešlete Evě zpátky. Pokud chcete sbírat a zároveň překládat, nejprve své sebrané osudy ode-

vzdejte a poté je teprve překládejte (někdy bude třeba nějaké krácení či úpravy, tak abyste nepřekládali zbytečně). Další praktické pokyny (odpovídající na otázky „Jak se ptát?“, „Jak zpracovat článek?“, „A co fotografie?“, „Kam osud poslat?“) obdrţíte poté, co se nám ohlásíte Evě Kolafové na tel. 731 619 729 nebo [email protected].

CHVILKA SE SVATÝMI Mladý arcibiskup se neúnavně pouští do znovuvýstavby své diecéze a pozvednutí zboţnosti lidu. Zařizuje semináře pro kněţský dorost. Při morové epidemii v r. 1576 se po celé měsíce staral o nemocné, umírající, obstarával odění, jídlo a léky. Slavnému reformnímu tridentskému koncilu vtiskl Karel Boromejský rovněţ svou pečeť. On to byl, kdo dosáhl rozhodujícím způsobem obnovení rozhovorů, spoluurčoval průběh a zajistil úspěšné dokončení. Vyčerpán a poznamenán nemocí podlehl 3. listopadu 1584 těţkému záchvatu horečky. „Podívej se, Pane, já přicházím,“ byla jeho poslední slova. Umírá ve věku pouhých 46 let. Je znázorňován v oděvu biskupa či kardinála, často drţí v ruce kříţ, někdy má kolem krku provaz nebo důtky v ruce (jako znamení pokání). Blahořečen byl v r. 1602, svatořečen v r. 1610. jak

KAREL BOROMEJSKÝ Biskup, kardinál. Narodil se 2. října 1538 v Aroně v Itálii, v rodině hraběte Gilberta Borromeo. Ve svých 14 letech začal studium na univerzitě v Pavii. V roce 1559 dosáhl doktorské hodnosti. Jeho strýc, papeţ Pius IV. jej povolal do Říma a jmenoval svým tajným sekretářem, krátce nato kardinálem-jáhnem. Své postavení u papeţe viděl Karel Boromejský ne jako právo, ţe si můţe něco dovolit, ale jako povinnost, které se má věnovat s celou pečlivostí, vytrvalostí a skromností. Smrt jeho bratra Federiga, kterého Karel velmi miloval, změnila jeho ţivot. V létě 1563, ve věku 25 let přijímá kněţské svěcení a o několik měsíců později se stává arcibiskupem a kardinálem v Miláně. Vede přísně asketický ţivot, podstupuje těţká kající cvičení, postí se, málo spí. Vyslanec Jeroným Soranzo o tom napsal: „Jeho náboţnost je tak veliká, ţe můţeme právem řící, ţe prospívá svým příkladem římskému dvoru víc neţ všecky závěry koncilu.

FARNÍ DOVOLENÁ NEČTINY Protoţe jsme se nakonec rozhodli setrvat u původního plánu a farní dovolenou směřovat do Nečtin, můţeme si dovolit i po první uzávěrce přihlášek nyní otevřít nové okénko přihlašování, které potrvá aţ do 23. května. Je nás přihlášeno zatím 32 a předběţně jsme domluveni na kapacitě kolem 50 lůţek. Takţe toho vyuţijte včas. Více se dozvíte na www.dovolena.farnostcheb.cz, u Petra Hrušky - tel. 608 656 557. 20

Č. 4 – DUBEN 2010


SPOLKY A SPOLEČENSTVÍ Paní Marie Podávková se jako první přihlásila v roce 2003 do dobrovolnické skupiny Loreta a obětavě vykonávala na Loretě sluţby, pečovala o květinovou výzdobu a ochotně zastupovala, kdyţ některý člen skupiny onemocněl. Při posledním rozloučení 22. března jí za její sluţby na Loretě poděkoval předseda Spolku Maria Loreto ve Waldsassenu pan Erwin Sommer. ako

CHLAPI A PAMĚŤ V pátek 19. 3. mělo být setkání chlapů zaměřené na trénování paměti. Účast nebyla velká. Zřejmě proto, ţe někteří z nás byli jiţ na pondělní přednášce. A ti ostatní asi mají buď paměť dobrou anebo zapomněli i na tuto akci. Paměť a její trénování jsme probrali vcelku rychle. Technika loci pro zapamatování planet sluneční soustavy přítomné zaujala, neměla však potřebný efekt. Všichni přítomní totiţ planety i jejich vzdálenost od Slunce znali jiţ ze školních hodin a tyhle informace se jim vynořily téměř okamţitě. (Víš milý čtenáři, která planeta je slunci nejblíţe a která byla donedávna nejdál a která je nejdál nyní?) Dále jsme kromě gratulace oslavenci probírali mezilidské vztahy, délku kázání a mše celkově a účast dětí na mši. Byl to večer, který si budu pamatovat, jako docela povedený. JiriK

KLUB KŘESŤANSKÝCH ŢEN TAKÉ ŢENY TRÉNOVALY Jak jsme se uţ v minulém Zpravodaji zmínily, přivítaly jsme mezi námi 22. února mladého harmonikáře Patrika Lavrinčíka. Ten nás svým elánem dokázal opravdu „odvázat“. Bylo na něm vidět, ţe ho hudba a zpěv opravdu baví. Nám to při jeho hře občas cukalo v nohách, a byly bychom si i „skočily“. Byla to zkrátka vítaná změna. Další schůzka proběhla 8. března. Tentokrát jsme úmyslně nikoho nepozvaly, protoţe jsme si řekly, ţe si budeme „jen tak povídat.“ Témat se našlo dost, a k tomu káva, čaj a něco dobrého na zub. Důleţité bylo, ţe jsme se opět sešly. Následující pondělí 15. března některé z nás vyuţily pozvání do farního sálu a zúčastnily se přednášky na téma: Cvičení paměti u seniorů. Přednášeli nám manţelé Eva a Jiří Kolafovi a zúčastnila se i ředitelka chebské knihovny Marie Mudrová. Všichni (byli mezi námi i muţi) jsme se dozvěděli, jak si bystřit paměť. Na zkoušku jsme si udělali testy. Výsledky sice nebyly slavné, ale vzali jsme to s nadhledem. Nakonec jsme na toto téma zhlédli film. Závěrem se naše předsedkyně paní Alena Divíšková dohodla s Evou Kolafovou, ţe by se přednášky mohly konat i v našem klubu, a ţe by se určitě našli zájemci i z řad ostatní

SPOLEK MARIA LORETO PÁN JE POVOLAL Milosrdný Bůh povolal na věčnost dvě zaslouţilé členky našeho spolku, paní Annu Varvařovskou (*1922) a paní Marii Podávkovou (*1930). Obě byly členkami od jeho zaloţení. Paní Varvařovská byla horlivou poutnicí, a ačkoliv se její zdravotní stav zhoršoval, aţ do roku 2000 nevynechala ţádnou naši pouť (a ţe jich tehdy za rok bylo!). Kdyţ se začala opravovat Loreta, chtěla Anna Varvařovská také přispět k oslavě Panny Marie. Střádala po pětikorunách aţ jich bylo alespoň dvě stě, a pak je přinesla jako dar na výstavbu Lorety. Tímhle způsobem nastřádala a darovala více neţ dvacet tisíc Kč.

21


Č. 4 – DUBEN 2010

veřejnosti. Stalo se. Další schůzka spojená s přednáškou se uskutečnila 22. března – a přednáška měla mezi křesťanskými ţenami opět veliký úspěch. Ty, které se jiţ zúčastnily prvně, si udělaly testy také – no, zase

to nebylo na jedničku. Chce to zkrátka stále trénovat. Teď uţ se zase těšíme na další přednášku. Malcová

Z KANCELÁŘE EKONOMIKA FARNOSTI

OZNÁMENÍ

 Sbírky liturgické: 28. 2. 2010 4.768 Kč 7. 3. 2010 4.488 Kč 14. 3. 2010 4.833 Kč 21. 3. 2010 4.561 Kč

 Karmelitánské nakladatelství bylo poţádáno zástupci Katolíckych novín v Bratislavě, zda by nemohlo prověřit zájem o odběr slovenských KN a přitom zajistit dodání zájemcům formou předplatného, případně prodejem v síti knihkupectví KNA. Prosím, aby se zájemci z řad jednotlivců i společenství věřících, či farností hlásili s udáním kontaktní adresy, tel. čísla, příp. emailového spojení a udáním počtu výtisků na: Karmelitánské nakladatelství s.r.o., Jan Fatka, Thákurova 3, 160 00 Praha 6 nebo na e-mail: [email protected] . Podrobnosti dodávání KN bychom jiţ doladili se zájemci přímo.

únor 2010 1.454,- Dolní Ţandov  Pravidelné příspěvky převodem: únor 2009 - 8.200 Kč

POMOC POTŘEBUJI – NABÍZÍM Moţnosti jak finančně přispět naší farnosti 1) Sloţení hotovostního daru v kanceláři farnosti. 2) Sloţení hotovostního daru do kasiček (kostel sv. Mikuláše a Václava). 3) Bezhotovostní převod na účet farnosti. Bankovní spojení: Česká spořitelna, č. účtu 781 704 309/0800. Jako variabilní symbol uveďte prosím své r. č. bez čísla, které je za lomítkem. V případě daru vám můţe být na poţádání vystavena v kanceláři farnosti darovací listina, kterou dárce můţe uplatnit k odečtu darované částky od základu daně z příjmu.

PODĚKOVÁNÍ  všem ochotným, kteří před Velikonocemi přišli pomoci s úklidem fary a kostela sv. Mikuláše;  všem, kteří se snaţí rodinám a dětem ve farnosti vytvořit vstřícné prostředí jak při slavení nedělní „rodinné mše“ či vyučování náboţenství, tak při dalších farních akcích;  všem, kteří slouţí hudbou při slavení eucharistie – hrou na varhany, varhánky či kytaru, zpěvem ţalmů, zpěvem dětských či rytmických písní či slavnostním sborovým zpěvem z kůru;  Sokolovi za jeho vytrvalé zvaní nás do přírody, abychom nezplesnivěli doma;  Zdeňce a Evě za jejich laskavost vůči návštěvníkům farní a charitní kanceláře a za jejich trpělivost s jejich zaměstnavateli;  všem štědrým dárcům Postního daru.

Z FARNÍ MATRIKY  Křty: 19. 3. Kaira Gburová nar. 19. 3. 2009  Pohřby: 3. 3. Štěpán Šnajdr nar. 9. 7. 1950 9. 3. Anna Varvařovská nar. 23. 1. 1922 22. 3. Marianne Podávková nar. 5. 5. 1930 22. 3. Anna Peťovská nar. 3. 7. 1937 22

Č. 4 – DUBEN 2010


NENECHTE SI UJÍT  Na Boţí hod velikonoční se v neděli 4. 4. sejdeme ke slavení eucharistie v 10:00 v kostele sv. Mikuláše, kde pak budou slaveny i další nedělní ranní mše. Při všech mších svatých slavnosti Zmrtvýchvstání je sbírka na Diecézní charitu Plzeň a svěcení pokrmů.  Na Pondělí velikonoční bude mše sv. v kostele sv. Václava v 9:00.  Tradiční velikonoční ţehnání bytŧ je moţno uskutečnit po celou velikonoční dobu, a to tak, ţe pozvete některého z farářů na návštěvu do své domácnosti.  Velikonoční přání klientŧm LDN chceme proţít společně na Velikonoční pondělí. Sraz je ve 14 hod před budovou LDN. Zúčastnit se mohou i ti, kteří běţně klienty LDN nenavštěvují.  Dubnová Betánie se bude konat ve středu 7. 4. od 19:00 na faře a je otevřená nejen spoluţákům ze Školy lásky, ale všem, kteří se jednou za měsíc chtějí sdílet o své cestě víry, naslouchat Boţímu slovu, nalézt podporu od druhých a společně se modlit.  Od pátku 9. 4. budou páteční večerní mše v kostele sv. Václava od 18:00.  Filmový klub: Zkouška ohněm nás čeká v pátek 9. dubna ve dvou projekcích od 10:00 a 19:00 ve farním sále v Chebu. Podrobnosti na str. 12.  Jarní brigáda na Loretě, která Loretu připraví na novou sezónu, bude v sobotu 10. 4. od 9.00. Přijďte všichni, kdo se nebojíte práce! Loreta si zaslouţí přivítat jaro uklizená a krásná. Kdo máte problémy s dopravou, hlaste se u pí. Kovaříkové, nebo P. Bauchnera.  Neděle Boţího milosrdenství, slavená 11. dubna, následuje po slavnosti Zmrtvýchvstání Páně. V tento den se modlíme za povolání.

 Velikonoční mše svatá na Loretě je příleţitostí proţít radost Velikonoc i přicházejícího jara na našem krásném poutním místě. Na mši, kterou budeme slavit v neděli 11. dubna 2010 od 15:00, bude vypraven ve 14:20 z Chebu autobus.  Manţelský podvečer je ekumenické setkání pro manţele, které se bude konat v sobotu 17. 4. od 16:00 do 17:30 v Rodinném centru Vinice v Chebu, v Mánesově ul. 7. Budeme se společně modlit za naše manţelství a rodiny, sdílet o materiálu Výzva lásky a povídat o radostech a starostech manţelského a rodinného ţivota v různých církvích. Hlídání dětí zajištěno. Podrobnosti na str. 2.  Festival PilsAlive se jiţ podruhé koná 17. 4. v Plzni a představí se na něm rytmické skupinky či scholy slouţící k doprovodu bohosluţeb či vedení chval z celé diecéze. Podrobnosti na www.pilsalive.cz.  Supervize dobrovolníkŧ programů Bolest a moudrost a Sasanka s Martinem Fojtíčkem bude v úterý 20. 4. od 17:00 na faře.  Vernisáţ 950 tváří a osudŧ Chebu se koná ve čtvrtek 22. dubna od 17:30 v kostele sv. Mikuláše, následuje setkání s jedním „ţivým osudem“ (chebský kronikář pan Půlpán) ve farním sále. Podrobnosti na str. 4.  Setkání chlapŧ v Dešenicích 30. 4. – 2. 5., podrobnosti u Jindřicha Fencla, tel. 731 619 704, [email protected].  Vikariátní poutní den a Pouť rodin se uskuteční v sobotu 1. 5. na Loretě. Autobus jede v 9:20 z Chebu. Další podrobnosti se dozvíte na str. 15.  Sbírku na křesťanská média (televizi NOE, rádio Proglas) uskutečníme při nedělních bohosluţbách na 5. neděli velikonoční 2. 5. Sbírka probíhá u příleţitosti dne 23


Č. 4 – DUBEN 2010

modliteb za sdělovací prostředky.  Pouť ke sv. Josefu do Podlesí nás čeká v neděli 2. 5. od 15:00 v kapli sv. Josefa Dělníka v Podlesí. Pouť je moţno spojit s procházkou v krásném prostředí podhůří Slavkovského lesa. Doprava individuální nebo moţno se domluvit s faráři. Dopolední mše svatá v Dolním Ţandově se tuto neděli ruší.  Květnová Betánie se bude konat ve středu 5. 5. od 19:00 na faře a je opět otevřená nejen spoluţákům ze Školy lásky, ale všem, kteří se jednou za měsíc chtějí sdílet o své cestě víry. Tato Betánie bude mít ovšem zvláštní ráz tím, ţe zde bude slavnostně zakončen postně-velikonoční semestr Školy lásky. Proto nás čeká nejen společná modlitba ve farním sále, ale taká malá grilovací „školní párty“ ve farním sklepě nebo na farní terase (podle počasí).  Májové poboţnosti budou během měsíce května kaţdý pátek od 17:30 v kostele sv. Václava. K první se sejdeme v pátek 7. května.  Ke slavení „Šabbatu v Chatrči“ jsou zváni všichni pastorační radní a další spolupracovníci farnosti od pátku do soboty 7. – 8. 5. na Stříbrnou u Kraslic. Podrobnosti na str. 25.  Svátek matek letos připadá na neděli 9. 5. 2010.

 Premiéra filmu „Kdyţ cesta je cíl…“ Koncem února se konala předpremiéra filmu KDYŢ CESTA JE CÍL…, kterou natočila Jana Kofránková s dětmi v Mediálním centru pro děti a mládeţ o tom, proč lidé dávají peníze na Tříkrálovou sbírku, proč koledníci koledují, proč dobrovolníci nezištně pomáhají, proč se v Chebu bude budovat hospic pro umírající, proč se pomáhá lidem bez domova... Proč a Jak... Chcete to vědět? Pak si zapište uţ teď do diáře datum 11. května od 19.00 hodin ve farním sále! Oficiální premiéra s diskuzí o práci Farní charity Cheb a všech obětavých lidech kolem ní a nás.  Poutní maraton pro Charitu se bude konat poslední neděli v červnu, 27. 6. 2010. Podrobnosti na str. 17.  Katolická charismatická konference se letos koná opět v Brně, a to od středy 7. 7. do neděle 11. 7. Podrobnosti na http://konference.cho.cz/konference-2010 nebo u Petra Hrušky.  Rekolekce pro manţelské páry nejen s ţidovskými tanci na téma „Mojţíš a Sipora“ aneb „Manţelství na poušti“ se konají 8. – 15. srpna 2010 pod vedením manţelů Jany a Jindřicha Fenclových a P. Petra Hrušky v Perninku. Podrobnosti u Petra Hrušky, další informace v minulém čísle v rubrice OuKhej!

NOC KOSTELŦ V CHEBU: 28. KVĚTNA 2010 SHÁNÍME STAROBYLÉ PEKAŘSKÉ RECEPTY ČI „RECEPTY S PŘÍBĚHEM“ Noc kostelů nás v Chebu, jako i v celé republice a v Rakousku, čeká v pátek 28. května 2010, kdy od 19:00 do 24:00 budou v Chebu otevřeny všechny „ţivé“ kostely a k tomu budou nabízet i zajímavý program. Ten bude během dubna k dispozici na www.nockostelu.cz (vlevo nahoře zvolte „Kraj“ – „Karlovarský“ nebo „Diecéze“ – „Plzeňská“ a poté „Kostely“ – „Cheb…“). Naše farnost bude zajišťovat pohostinnost kostela sv. Mikuláše a sv. Václava. Proto jsou všichni, kdo doma mají v rodinném archivu zařazen recept na nějaký speciální pekařský výrobek, zváni, aby jej dali spolu se zajímavým historickým či rodinným komentářem či příběhem poskytli organizátorům, kteří zajistí jeho výrobu ve větším mnoţství pro pohoštění příchozích. Recepty i s komentáři do 15. 4. shromaţďuje Zdeňka Skubeničová, tel. 608 656 558, [email protected]. 24

Č. 4 – DUBEN 2010


Moţná někdy zapomínáme, ţe můţeme a máme být poţehnáním pro své pracoviště, svou obec, pro své blízké apod. Nejen z psychologie víme, ţe slova mají skutečnou moc. Tak jako můţeme tvrdým slovem zranit, můţeme naopak dobrým slovem, chválou i přáním otevřít prostor pro život a lásku. Požehnání není ţádné kouzlo nebo magie! Je to především projev chvály Boha, který dává věcem, ale i lidem jinou kvalitu. Kniha obsahuje kromě biblických příkladů také spoustu krásných modliteb při ţehnání. Pokud budete mít o ni zájem, je moţné si ji vypůjčit nebo objednat v prachatické farní knihovně. Petr Juhaňák, Prachatice Autorem recenze je můj kamarád, kterému vozím kníţky. Protoţe i tento titul máme k zapůjčení ve farní knihovně, s jeho dovolením vám ji přináším. JiriK

RECENZE: JSI POŢEHNÁNÍM STOJÍ ZA PŘEČTENÍ Útlá kniha od benediktinského mnicha Anselma Grüna JSI POŢEHNÁNÍM, kterou jiţ v roce 2007 vydalo Karmelitánské nakladatelství, určitě stojí za vaši pozornost. Kaţdý z nás jistě touţí nejen po poţehnání pro vlastní ţivot, ale také zřejmě kaţdý chce být poţehnáním pro druhé. Autor zde mluví o svých zkušenostech, které udělal s poţehnáním na vlastní kůţi. Zajímavým způsobem čtenářům nejen vysvětluje, co to poţehnání vlastně je, ale také kaţdého utvrzuje v tom, ţe můţeme ţehnat opravdu všichni. Mnozí se často domnívají, ţe je to vyhrazeno pouze kněţím, a ostýchají se poţehnat někomu druhému. Díky Bohu, který nás poţehnal uţ při příchodu na svět, můţeme být poţehnáním pro druhé. Jak autor říká: „… jsme v poţehnaném stavu“. Kaţdý právě tam, kde se nachází.

Vítání jara – u koní

Vítání jara – poklad

ŠABBAT V CHATRČI ANEB NADECHNOUT SE LÁSKY Ke slavení „Šabbatu v Chatrči“ jsou zváni všichni pastorační radní a další spolupracovníci farnosti od pátku do soboty 7. – 8. 5. Základní forma účasti je pobytová (budeme spát na nově opravené faře na Stříbrné u Kraslic a budeme se snaţit zajistit vše, co by vám aspoň trochu nahradilo vaši „postýlku“). Pokud byste se někdo z váţných důvodů nemohl účastnit celého programu, domluvte se s některým z farářů na moţnosti účasti alespoň na páteční či sobotní části. Více se dozvíte u Petra Hrušky, u kterého také, prosíme, nejpozději do neděle 25. dubna hlaste svoji účast. 25


Č. 4 – DUBEN 2010

FARNÍ POUŤ DO ŘÍMA 26. 7. AŢ 3. 8. 2010 – INFO PRO ÚČASTNÍKY Milí poutníci. Za necelé čtyři měsíce bychom se jiţ měli vypravit na naši plánovanou pouť do Říma. Proto je třeba začít podnikat některé přípravné kroky. Do konce měsíce dubna musejí všichni předběţně přihlášení poutníci: 1) vyplnit písemnou přihlášku 2) zaplatit zálohu Protoţe se podařilo zajistit větší autobus, mohou se přihlásit i ti, kdo byli uvedeni v přihlašovacím archu jako náhradníci. Ad 1) formulář písemné přihlášky bude k dispozici v kostele, vyplněný jej odevzdejte ve farní kanceláři. Do přihlášky uveďte číslo OP, který Vám bude slouţit jako cestovní doklad. Upozorňuji, ţe pro cesty do ciziny je moţné pouţít pouze nové, zelené občanské průkazy. Data z přihlášky budou pouţity především pro zdravotní připojištění pro cesty do ciziny. Pojištění bude vyřízeno hromadně pro všechny a je v ceně pouti. Pokud si nejste jisti, jestli máte správný občanský průkaz, přineste jej ukázat spolu s přihláškou do kanceláře. Ad 2) Základní cena pouti je 6 500 Kč. Do konce dubna je nutno zaplatit zálohu ve výši min. 2 000Kč. Pokud jste při penězích, můţete samozřejmě zaplatit do konce dubna cenu celou, pokud chcete platit po částech, můţete si splátky nastavit tak, abyste celou cenu splatili nejpozději do 15. 7. Platit je moţné v hotovosti ve farní kanceláři, nebo převodem na farní účet. Při převodu uveďte jako variabilní symbol část rodného čísla před lomítkem, abychom mohli vaši platbu identifikovat. Pokud bude začátkem května počet zaplacených záloh menší, neţ je počet míst v autobuse, budou vyzváni další zájemci, aby volná místa doplnili. V ceně pouti nejsou započítány vstupy do památek (bude potřeba asi 30 € pro celou pouť) a obědy (je moţno si vzít trvanlivé potraviny z ČR, anebo počítat s dalšími min. 50 €). Níţe uvedený program pouti není závazný po dobu pobytu v Římě. Je moţné si udělat program individuální (pokud někoho více zajímají památky neţ moře, nemusí se např. účastnit výletů k moři). Předběţný rozvrh pouti: 26. 7. 18:00 odjezd z Chebu 27. 7. 5:00 příjezd do Assisi, prohlídka Assisi, snídaně z vlastních zásob. 12:00 návštěva baziliky v Orvietu + oběd z vlastních zásob 15:00 návštěva Bagnoreggia nebo Bolzana 19:00 příjezd do Říma, ubytování, večeře 28. 7. ráno mše sv. poté návštěva hlavních i ostatních římských bazilk (sv. Pavel za hradbami, Laterán, s. Maria Maggiore, s. Clement, sv. Kříţ) 29. 7. výlet k moři na jih od Říma, moţnost výstupu Monte Circeo (500 m n. m) 30. 7. návštěva Vatikánu (sv. Petr) a vatikánských muzeí 31. 7. výlet do Tivoli a na Castelgandolfo (+ moře?) 1. 8. návštěva hlavních římských památek (Koloseum, Fori Romani, Palatinum, Fontana di trevi, Piaza navona, Panteon atd. 2. 8. návštěva kostela s. Maria Goretti + pobyt u moře 26

Č. 4 – DUBEN 2010


FARNÍ KALENDÁŘ 4. 4. neděle

SLAVNOST ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ

sváteční bohosluţby

při mši v 10:00 svěcení pokrmů, sbírka na Diecézní charitu Plzeň

5.4. 5.4. 6.4. 6.4. 7.4. 9.4. 9.4. 10.4. 11.4.

pondělí pondělí úterý úterý středa pátek pátek sobota neděle

11.4. 12.4. 16.4. 17.4. 18.4. 19.4. 19.4. 20.4. 22.4. 23.4. 25.4. 26.4. 30.4. 1.5. 1.5. 2.5.

neděle 15:00 velikonoční mše Maria Loreto pondělí 14:00 slavení eucharistie DPS Spáleniště pátek 19:30 setkání chlapů farní dům sobota 16:00 Manţelský podvečer „Výzva lásky“ Vinice – Mánesova 7 neděle 3. NEDĚLE VELIKONOČNÍ nedělní bohosluţby pondělí 15:00 slavení eucharistie DPS Dragounská pondělí 15:00 schůzka KKŢ klub důchodců úterý 17:00 supervize dobrovol. Bolest a moudrost farní dům čtvrtek 17:30 vernisáţ výstavy 950 osudů Chebu kostel sv. Mikuláše pátek 18:00 svátek sv. Vojtěcha kostel sv. Václava neděle 4. NEDĚLE VELIKONOČNÍ nedělní bohosluţby pondělí 14:00 slavení eucharistie LDN pátek 10:00 Sasanka farní dům sobota 10:00 Vikariátní poutní den na Loretě Maria Loreto sobota 09:00 Prvomájová pouť rodin na Loretu sraz u fary neděle 5. NEDĚLE VELIKONOČNÍ nedělní bohosluţby den modliteb za sdělovací prostředky – sbírka na křesťanská média 15:00 pouť v kapli v Podlesí – mše sv. v Dolním Ţandově v 9:30 není pondělí 15.00 slavení eucharistie DPS Skalka pondělí 15:00 KKŢ klub důchodců pondělí 16.30 setkání společenství Dolní Ţandov u paní Chválové středa 19:00 setkání Betánie – závěr Školy lásky farní dům pátek 17:00 adorace na první pátek kostel sv. Václava pátek 17:30 první májová poboţnost kostel sv. Václava pátek 19:00 modlitba chval farní sál 5. pátek – sobota Šabbat v Chatrči – pro pastorační radu a spolupracovníky neděle 6. neděle velikonoční nedělní bohosluţby

09:00 14:00 15:00 16:30 19:00 10:00 19:00 9:00

Pondělí velikonoční velikonoční přání klientům LDN schůzka KKŢ setkání společenství Dolní Ţandov setkání Betánie – nejen Škola lásky Filmový klub: Zkouška ohněm Filmový klub: Zkouška ohněm jarní brigáda Loreta 2. NEDĚLE VELIKONOČNÍ

kostel sv. Václava LDN klub důchodců u paní Wolfové farní dům farní sál Cheb farní sál Cheb Maria Loreto nedělní bohosluţby

neděle Boţího milosrdenství – modlitby za povolání – uzávěrka Postního daru

3.5. 3.5. 3.5. 5.5. 7.5. 7.5. 7.5. 7. – 8. 9.5.

Svátek matek

11. 5. úterý

19:00

Jana Kofránková: „Kdyţ cesta je cíl…“ Dokumentární film o Tříkrálové sbírce 27

farní sál Cheb

PRAVIDELNOSTI Řk farnost Cheb (Cheb, D. Žandov, Milíkov, Pomezí, Tuřany, Odrava, Okrouhlá, Lipová, Nebanice) FARNÍ DŮM: KOSTELNÍ NÁM. 15, 350 02 CHEB; tel.: 354422458; IČ: 477 22 347 [email protected]; http://www.farnostcheb.cz; č. účtu: 781 704 309 / 0800

Farář: Petr Bauchner, 608 656 556; [email protected] Spolufarář: Petr Hruška, 608 656 557; [email protected] Pastorační rada: společný e-mail na všechny členy rady je [email protected] Farní kancelář: Zdeňka Skubeničová, administrativa, [email protected], 608 656 558 Farní knihovna: Karel Dvořák, vedoucí, 774 826 007; http://knihovna.farnostcheb.cz Služba nemocným: Petr Bauchner, 608 656 556; [email protected] Pastorace dětí: Petr Hruška, 608 656 557; [email protected] Farní taxi: Robert Kiss, 731 320 380 Farní charita Cheb: Petr Hruška, ředitel 608 656 557; http://charita.farnostcheb.cz Dobrovolnické centrum: Eva Kolafová, vedoucí, 731 619 729; http://dobrovolnici.farnostcheb.cz Maria Loreto: Alena Kovaříková, koordinátorka, 725 879 446; http://loreta.farnostcheb.cz Kostelníci: Brigita Loosová, 608 656 559; Eliška Tumidalská, 606 884 426; Z. Kyznar, 354 693 502 Farní penzion: Jaromír Jiráska, správce penzionu, 608 656 555; http://penzion.farnostcheb.cz BOHOSLUŢBY DNE PÁNĚ

slavení nedělní eucharistie („farní“) kostel sv. Mikuláše slavení nedělní eucharistie („ţandovská“) kostel sv. Michaela DŢ slavení nedělní eucharistie („rodinná“) farní sál Cheb slavení nedělní eucharistie („katechetická“) farní sál Cheb slavení nedělní eucharistie („vietnamská“) farní sál Cheb OSTATNÍ BOHOSLUŢBY A SETKÁNÍ farní dům Cheb Po 17:00 katecheze pro dospělé 1. cyklus farní dům Cheb Po 18:30 katecheze pro dospělé 2. cyklus viz rubrika Farní kalendář Po 14/15 slavení eucharistie („seniorská“) farní sál Cheb St 10:00 slavení eucharistie („biblická“) farní sál Cheb Čt 15:30 setkávání mladších dětí farní sál Cheb Čt 17:30 setkávání teenagerů kostel sv. Václava Pá 17:30 růţenec (duben) nebo májová (květen) Pá 18:00 mše svatá kostel sv. Václava Svátost smíření (zpověď): v rozmezí 30 aţ 10 minut před kaţdou mší svatou v kostele; při prvopáteční adoraci hodinu přede mší; na poţádání kdykoli na faře či kdekoli jinde; Sluţba rozhovorem a modlitbou (osobní duchovní doprovázení či ţivotní poradenství): kdykoli podle osobní či telefonické domluvy s některým z farářů (tel. viz výše); Kontaktní hodiny farnosti: kaţdé pondělí na faře 9:00-12:00 a 14:00-17:00; jinak na základě domluvy se Zdeňkou Skubeničovou (kaţdý pátek je kancelář zavřena). Kontaktní místo Charity a Dobrovolnické centrum: kancelář v 1. patře farního domu, kontaktní hodiny kaţdé úterý 9:00 – 12:00 a kaţdý čtvrtek 14:00 – 17:00 (tel. viz výše); Farní knihovna (farní centrum – půjčování a prodej literatury, internet): kaţdé úterý 14:00-17:30, často i v neděli 9:00 – 11:00 (tel. viz výše); Charitní šatník v Denním centru sv. Alţběty: pondělí aţ pátek 10:00 – 16:30, provozuje Diecézní charita Plzeň, tým Noclehárny Betlém (tel. 731 433149). Ne Ne Ne Ne Po

8:00 9:30 11:00 18:00 19:30

ZPRAVODAJ CHEBSKÉ FARNOSTI pro svoji vnitřní potřebu vydává Řk farnost Cheb. Redakční tým: J. Rymešová (vedoucí), V. Kučera, J. Klíchová, J. Karasová, M. Belasová, D. Kučerová. Za obsah zodpovídá: Petr Hruška. Redakce si vyhrazuje právo na redakční úpravu zaslaných příspěvků. Celkový náklad 300 výtisků. Vychází zpravidla 1. neděli v měsíci. Toto číslo vyšlo 4. 4., příští vyjde 2.5. Příspěvky moţno odevzdávat v kanceláři, redakčnímu týmu či zaslat na [email protected] do uzávěrky 18. 4.

chebské farnosti duben 2010

Recommend Documents